MASARYKOVA UNIVERZITA. Problémy a rozpory pěstounské péče

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra občanské výchovy

Problémy a rozpory pěstounské péče Bakalářská práce

Brno 2014

Vypracovala: Zuzana Kuchynková

Vedoucí práce: Mgr. Slavomír Lesňák, PhD.

Anotace Tato bakalářská práce pojednává o problémech a dilematech náhradní rodinné péče. Je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část je zaměřena na celý systém náhradního rodičovství v České republice. Důraz je kladen hlavně na péči pěstounskou, motivaci budoucích pěstounů a na dávky, které získává pěstoun od státu. Část práce se věnuje změnám v oblasti sociálně-právní ochrany dětí po reformě v roce 2013. Praktická část představuje výzkum prováděný pomocí rozhovorů s pěstouny zabývající se jejich možnou finanční motivací.

Klíčová slova Náhradní rodinná péče, pěstounská péče, dávky pěstounské péče, finanční motivace, adopce, poručenství, reforma, morální dilemata

Annotation This bachelor's thesis deals with moral dilemmas of alternative childcare. It is divided into a theoretical and a practical part. The theoretical part focuses on the system of alternative childcare in the Czech Republic. It deals mainly with foster parenting, motivation of future foster parents and with social benefits foster parents get from the state. А part of this thesis is devoted to the changes in the area of social and legal protection of children after the reform of 2013. The practical part consists in a research carried out by means of interviews with foster parents aimed at their possible financial motivation.

Key words Alternative childcare, foster parenting, benefits foster parents, financial motivation, adoption, guardianship, reform, moral dilemmas

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne 26. listopadu 2014 ……………………………… Zuzana Kuchynková

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce panu Mgr. Slavomíru Lesňákovi, PhD. za odborné vedení, věcné připomínky a rady při vedení práce. Dále bych ráda poděkovala všem pěstounům, kteří se zúčastnili výzkumu a v neposlední řadě své rodině za podporu a trpělivost.

Obsah Úvod ............................................................................................................................... 6 1. Teoretická část ............................................................................................................ 8 1.1 Náhradní rodinná péče .......................................................................................... 8 1.2 Formy náhradní rodinné péče ............................................................................... 9 1.2.1 Osvojení.......................................................................................................... 9 1.2.2 Pěstounská péče ............................................................................................ 11 1.2.3 Poručenství ................................................................................................... 15 1.3 Náhradní výchovná péče ..................................................................................... 16 1.4 Žádost o pěstounskou péči .................................................................................. 17 1.5 Motivace pro přijetí dítěte do náhradní rodinné péče. ........................................ 19 1.6 Dávky pěstounské péče ....................................................................................... 21 1.7 Změny v náhradní rodinné péči po reformě ........................................................ 24 2. Výzkumná část.......................................................................................................... 27 2.1 Výzkumný problém............................................................................................. 29 2.1.1 Výzkumný cíl ............................................................................................... 30 2.1.2 Výzkumná otázka ......................................................................................... 30 2.2 Použitá metodologie ............................................................................................ 30 2.3 Analýza získaných dat ........................................................................................ 33 2.3.1 Morální problémy náhradní rodinné péče .................................................... 33 2.3.2 Zhodnocení morálních problémů ................................................................. 41 Závěr ............................................................................................................................. 45 Literatura....................................................................................................................... 48 Přílohy........................................................................................................................... 51 Pěstoun 1 ................................................................................................................... 51 Pěstoun 2 ................................................................................................................... 54 Pěstoun 3 ................................................................................................................... 57 Pěstoun 4 ................................................................................................................... 59 Pěstoun 5 ................................................................................................................... 61 Pěstoun 6 ................................................................................................................... 63 Pěstoun 7 ................................................................................................................... 65

Pěstoun 8 ................................................................................................................... 67

Úvod Ve své bakalářské práci jsem se rozhodla věnovat tématu náhradní rodinné péče. Zaměřuji se hlavně na pěstounskou péči a morální dilemata s ní spojené kvůli sociální reformě, která přinesla změny týkající se sociálně-právní ochrany dětí. Reforma proběhla v roce 2013 a problematika s ní spojená je tedy velice aktuální a často diskutovaná. Pojem pěstounské péče je známý, ale už méně se ví, co vše tato forma náhradní rodinné péče znamená v praxi. Budoucí pěstouni si často neuvědomují, co vše pěstounská péče obnáší a s jakými problémy se mohou v budoucnosti potýkat. Jedním z cílů reformy byla osvěta lidí a potencionálních pěstounů. Díky oslovení široké veřejnosti a změnám, které se dotkly také dávek, se závratně zvýšil zájem o pěstounskou péči. Nabízela se tedy otázka, co způsobilo nárůst žádostí. Zabývala jsem se možnou skrytou finanční motivací, která vede lidi k rozhodnutí stát se pěstounem. Kromě zvýšení dávek přinesla reforma i možnost stát se tzv. profesionálním pěstounem, který má nahradit ústav po dobu nezbytnou, kdy se pro dítě hledá nové zázemí. Je to forma zaměstnání a tudíž může nastat problém, že touto formou budou lidé řešit nezaměstnanost a finanční problémy. Pěstounská péče je důležitou součástí našeho sociálního systému, která umožňuje lepší budoucnost dětem, které by jinak strávili své dětství v ústavu, který jim v žádném případě nemůže dát do života to co skutečná rodina. Otázkou ovšem je, jestli finanční odměny, které dostávají pěstouni, nejsou natolik vysoké, aby neovlivňovaly základní motivace. V teoretické části jsou zpracovány základní informace týkající se náhradní rodinné péče a pěstounské péče. Velkou část věnuji právě základním motivacím a dávkám, které se po reformě navýšily a tudíž mohou ovlivňovat motivace skryté. Při psaní teoretické části jsem narazila na problém neaktuálnosti publikací vydaných k tomuto tématu. Proto jsem musela věnovat velkou pozornost možným chybám v publikacích napsaných před rokem 2013. Aktuálnost informací jsem musela dohledávat na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí nebo v brožurách, které se přímo týkaly reformy. Cílem mé práce je odhalit problémy týkající se systému náhradní rodinné péče, odhalit možné skryté motivace v pěstounské péči, které mohou být závislé na zvýšení dávek i další problémy vztahujících se k roli pěstouna.

6

Praktická část zahrnuje předvýzkum a hlavně vlastní výzkum týkající se pěstounské péče, který je tvořen rozhovory s pěstouny. Tyto rozhovory mi umožnily nahlédnout na problematiku jejich očima a zkušenostmi. Tento výzkum může pomoci podívat se na systém náhradní rodinné péče a hlavně péče pěstounské z jiné perspektivy, tedy hlavně pomocí těch, kterých se změny v zákoně dotkly přímo. Jak již bylo řečeno, pěstounská péče je kvůli velkému množství dětí umístěných v ústavech důležitá a je správné ji podporovat a obdivovat. Musí být ovšem kladen velký důraz na to, aby se dobro dětí nestávalo až druhým motivem, proč se lidé stávají pěstouny.

7

1. Teoretická část 1.1 Náhradní rodinná péče Podle Matějčka je instituce nevlastního rodičovství a instituce osvojení stejně stará jako samotná rodina. Při kulturním vývoji společnosti se vytvářely různé formy přijetí cizího dítěte do rodiny, které následně upravovaly i zákony. Společnost poznala, že je pro ni přínosnější jedince vychovat. Proto dnes máme různé typy náhradní rodinné výchovy pro děti, které z nějakého důvodu nemohou vyrůstat v rodinně vlastní.1 Matějček a kol. rozlišuje ve své knize pojmy náhradní rodinná péče a náhradní výchovná péče. Náhradní výchovná péče je forma péče, kdy děti nemohou být vychovávány vlastními rodiči a nejčastěji přecházejí do péče ústavní, kde je dítě vychováváno až do své dospělosti. Náhradní rodinná péče je forma péče, kdy je dítě vychováváno v nové náhradní rodině, je to prostředí, které se nejvíce podobá rodině přirozené. V České republice je to nejčastěji adopce neboli osvojení a pěstounská péče.2 Dítě po svém narození potřebuje kromě základních věcí pro přežití, jako je potrava, vzduch a pohyb, které mu může dopřát jen další osoba, uspokojit mnoho dalších potřeb. Tyto potřeby jsou důležité pro jeho citový a celkový vývoj, patří zde pocit bezpečí, lásky druhého člověka, pocit jistoty a sebevědomí, vědomí o otevřené budoucnosti a další. V normálních rodinách jsou tyto potřeby uspokojovány nevědomě, a proto si lidé neuvědomují, jak jsou vzácné pro děti, které neměly to štěstí a nikdy nepotkaly rodičovskou lásku. Absence těchto citových potřeb může vést až k citové deprivaci dítěte, které se bohužel mohou na dítěti v budoucnosti velice špatně podepsat. Podle Koluchové se psychická deprivace vyskytuje v našich podmínkách v ústavních zařízeních pro děti, podle typu a úrovně výchovné práce různě, ale vyskytuje se i v některých rodinách. Rodinná deprivace bývá popisována jako výjimečná, hlavně u rodin dysfunkčních. Ovšem toto zkoumání v rodinách je poměrně složitější než v ústavech, protože je pro výzkum špatně přístupná.3 Výzkumy týkající se potřeb dítěte a jejich psychické deprivace přispívají ke zlepšení výchovy v rodině i v různých formách náhradní rodinné péče. Potřeby dítěte musí být

MATĚJČEK, Zdeněk. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál, 1994, s. 25. MATĚJČEK, Zdeněk. Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, s. 31-32. 3 KOLUCHOVÁ, Jarmila. Psychický vývoj dětí v pěstounské péči. 1. vyd. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 1992, s. 7-9. 1 2

8

základní motivací pro ty, kteří se rozhodnout osvojit či vzít si dítě do pěstounské péče. V případě jiné motivace pěstounů to potom pro dítě nemusí znamenat to nejlepší. Důležitá otázka také zní, proč se rodiče zříkají svého vlastního dítěte. Podle E. Kafkové to bývají ženy, které jsou svobodné nebo rozvedené a jsou finančně odkázány samy na sebe, tudíž se o děti nemohou postarat. Časté jsou případy nezletilých dívek, které se zřeknou dítěte nebo to mohou být nemocné ženy, ale z velké části jsou to ženy, které se starat nechtějí a často mají více dětí, z toho některé v ústavech. Neplatí však, že dítěte se zříkají jen ženy, které nejsou v žádném svazku. U žen v manželství jsou hlavní důvody pro zřeknutí se dítěte, že se nechtějí starat, mají už hodně dětí nebo jsou už starší (ženy přes 50 let, muži 6070 let). Mezi další důvody může patřit rozvod v rodině, partner umírá před porodem dítěte nebo vdaná žena má dítě s jiným a po porodu se vrací k vlastní rodině, kde by dítě nebylo přijato.4

1.2 Formy náhradní rodinné péče Existují dva základní druhy náhradní rodinné péče a to je osvojení neboli adopce a pěstounská péče. Pěstounská péče se dále rozlišuje na klasickou, péči na přechodnou dobu a poručenství.

1.2.1 Osvojení Podle Gabriela a Nováka je osvojení v našem státě nejčastěji realizovanou formou náhradní rodinné péče. Největší výhodou této formy je skutečnost, že osvojitelé, tedy lidé, kteří se rozhodnou takto převzít dítě do své péče, mají stejná práva a povinnosti jako mají jiní biologičtí rodiče ke svým dětem. Tyto práva přechází v plném rozsahu na osvojitele z biologických rodičů, kteří o ně přicházejí. Právní vymezení nacházíme v zákonu č. 94/1963 Sb., o rodině ve znění pozdějších předpisů.5 Rozlišují se dvě základní formy osvojení neboli adopce. Osvojení prosté, které je označováno jako zrušitelné, kde se osvojitelé původně nezapisovali do rodného listu. Od roku 2006 však platí novela zákona, která ale už stanovuje uvedení osvojitelů v rodném listě. „Zrušitelné osvojení může soud z vážných důvodů zrušit na návrh osvojence nebo osvojitele. Zrušením osvojení vznikají znovu vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou a osvojenec získává zpět své dřívější příjmení.“6

MATĚJČEK, Zdeněk. Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, s. 118-121. 5 GABRIEL, Z., NOVÁK, T. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Praha: Grada, 2008, s. 42 6 Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit. 2014]. Dostupný z: . 4

9

Druhým typem je osvojení nezrušitelné, kde po pravomocném rozhodnutí již osvojení jako akt zrušit nelze a nabytá rodičovská práva osvojitelů k dítěti jsou trvalá. Takto lze osvojit jen dítě starší jednoho roku. Díky novele z roku 2006 se už rozdíly mezi oběma formami začínají stírat.7 Osvojit dítě může každá manželská dvojice, jeden z manželů, pokud s tím druhý souhlasí a manžel či manželka rodiče dítěte, výjimečně si dítě může osvojit i samoživitelka. Osvojením vzniká mezi osvojitelem a dítětem příbuzenský vztah a získává jejich příjmení. V České republice může být osvojeno pouze nezletilé dítě nejdříve 6 týdnů po narození, které je právně volné. To se týká dítěte, kterého se rodiče nebo zákonní zástupci zřekli a podepsali souhlas s adopcí. Biologičtí rodiče mohou předem navrhnout konkrétní osoby, v případě předem neurčených osob vybírá osvojitele příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, tedy spádový krajský úřad, Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) nebo Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí.8 Dalším možným způsobem, jak se stane dítě právně volné je dlouhodobý nezájem rodičů o něj. Tato situace nastává, když se biologičtí rodiče nezajímají o dítě, které není v jejich péči několik měsíců, nesnaží se získat informace o jejich zdravotním stavu a psychickém vývoji. V případě nezájmu rodičů rozlišujeme dva typy. Prvním typem je žádný zájem, což je úplný nezájem o dítě od jeho narození, kdy je ponecháno v péči zdravotníků, a rodiče se nesnaží o žádný kontakt s dítětem. Druhým typem je kvalifikovaný nezájem, který určí soud po době šesti měsíců, kdy rodiče neprojevují zájem o dítě po odebrání z jejich péče.9 Důležitou součástí osvojení je předadopční péče, kdy před rozhodnutím soudu musí dítě pobývat v nové rodině nejméně tři měsíce na její náklady. Zvláštním typem je osvojení mezinárodní, které se využívá v momentě, kdy není možné v zemi, kde se dítě narodilo, najít pro něj vhodnou rodinu. Proto zde existuje možnost osvojit si dítě z jiné země. Podle MPSV je zde úmluva o právech dítěte, která zaručuje zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou státem dítěti, které bylo dočasně nebo trvale zbaveno rodinného prostředí. Stát je povinen mu zabezpečit náhradní péči.10 „Ty smluvní státy Úmluvy o právech dítěte, které uznávají a povolují systém osvojení, zavazuje Úmluva uznat osvojení v cizí zemi jako náhradní způsob péče o dítě tehdy, nemůže-li být dítě předáno do výchovy v zařízení péče o děti nebo rodině osvojitele nebo o ně nemůže být pečováno jiným vhodným

GABRIEL, Z., NOVÁK, T. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Praha: Grada, 2008, s. 42-43. Tamtéž, s. 43-44. 9 Tamtéž, s. 44. 10 Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit. 2014-18-9]. Dostupný z: . 7 8

10

způsobem v zemi jeho původu (čl. 21 písm. b) Úmluvy o právech dítěte).“11 Tato zvláštní forma osvojení byla přijata v roce 1993 na Haagské konferenci mezinárodního práva soukromého v Úmluvě o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, kterou Česká republika ratifikovala v roce 2000. V této úmluvě je hlavním cílem vytvořit záruky, aby se osvojení uskutečňovalo v zájmu dítěte orgány k tomu určenými, ale také zaručit subsidiaritu osvojení do ciziny.12

1.2.2 Pěstounská péče „Právní vymezení určuje zákon č.94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a zákonu č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, ve znění pozdějších předpisů.“13 Pěstounská péče je druhou základní formou náhradní rodinné péče, která je řízená státem a zajišťuje hmotné zabezpečení dětí a odměnu lidem, kteří se jich ujali. V tomto případě je dítě svěřeno do péče manželské dvojicí nebo jedinci, kteří se o děti starají a rozhodují za ně v běžných věcech. V případě závažnějších rozhodnutí musí pěstouni žádat o svolení biologických rodičů nebo za ně vydává rozhodnutí soud.14 „Pěstoun je povinen o dítě osobně pečovat a při péči o osobu dítěte vykonává přiměřeně práva a povinnosti rodičů. Pěstoun nemá vyživovací povinnost k dítěti a právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti má jen v běžných věcech, neboť toto právo nadále náleží rodičům, pokud ovšem nejsou v rodičovské zodpovědnosti omezeni, nebo pokud jí nejsou zbaveni nebo není její výkon pozastaven. Má-li pěstoun za to, že rozhodnutí zákonného zástupce dítěte není v souladu se zájmem dítěte, může se domáhat rozhodnutí soudu.“15 Dítě může být svěřeno do pěstounské péče rozhodnutím soudu. Péče poté zaniká zletilostí dítěte nebo může být zrušena v době jejího trvání rozhodnutím soudu podle zákonu o pěstounské péči. Tato forma náhradní rodinné péče nevylučuje styk s biologickými rodiči, na kterých zůstává rozhodování o zásadních věcech tykající se dítěte např. cesty do zahraničí, výběr povolání, plánované lékařské prohlídky, do doby zletilosti dítěte nebo do úplné ztráty rodičovských práv.16 Cílem pěstounské péče jako instituce je poskytnout náhradní rodinné prostředí dětem, jestliže nemohou dlouhodobě vyrůstat v prostředí rodiny tvořené jejich biologickými rodiči,

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit. 2014-20-9]. Dostupný z: . Tamtéž. 13 MATĚJČEK, Zdeněk. Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, s. 34. 14 Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit. 2014-20-9]. Dostupný z: . 15 Tamtéž. 16 Tamtéž. 11 12

11

v případě že ústavní péče ohrožuje či narušuje jejich vývoj nebo nemohou být z různých důvodů svěřeny do osvojení.17 Existuje několik forem pěstounské péče, které se rozlišují na základě několika kritérií. Časté je rozlišení na individuální a skupinové pěstounské péče, kde je skupinová péče ztotožňovaná s velkými pěstounskými rodinami nebo s matkou pěstounkou, tedy SOS vesničky. Zde pěstouni působí na základě pracovní smlouvy či dohody o pracovní činnosti uzavřené s institucí, která je zřídila. Základní formou pěstounské péče je péče individuální, kterou můžeme rozlišovat na péči klasickou, příbuzenskou nebo dále na pěstounskou péči na určitou dobu či poručenství.18

1.2.2.1 Pěstounská péče klasická Pěstounství je u nás druhou základní formou náhradní rodinné péče, díky počtu dětí, u kterých je realizováno. Je to nejlepším řešením pokud mají lidé o dítě dlouhodobý a stálý zájem, ale díky biologickým rodičům, kteří o své dítě stále projevují nějaký zájem, není možné osvojení. Jinak by děti, které nejsou právně volné, musely zůstávat v ústavní péči. Pěstoun má právo dítě zastupovat pouze v omezeném rozsahu, tedy hlavně v každodenních záležitostech. Při zásadních rozhodnutích se pěstoun neobejde bez souhlasu zákonného zástupce dítěte, zpravidla jeho biologickým rodičem. To zahrnuje plánované lékařské zákroky, volby povolání, vydávání cestovních dokladů, apod.19 „Pěstouni pobírají zvláštní dávky státní sociální podpory, tzv. dávky pěstounské péče. To může ve výjimečných případech formovat převažující motivaci k pěstounství. Je-li zmíněná motivace u žadatelů dominující, je na místě takový pár či jednotlivce k zařazení do evidence vhodných žadatelů o pěstounství nedoporučit.“20 Motivace peněz může být také důležitou součástí při rozhodování pěstounů vzít si do péče více dětí. Zákon č. 117/1995 Sb. o státní podpoře z roku 2005, přinášel pěstounům, kteří se starají o více dětí nebo o dítě zdravotně postižené tzv. odměnu pěstouna ve zvláštních případech, podle novelou zákony č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí z roku 2013, kterým se nyní řídí podmínky a nároky na dávky pěstounské péče, již není rozlišována odměna pěstouna, odměna pěstouna ve zvláštních případech a odměna pěstouna v zařízení pro

MATĚJČEK, Zdeněk. Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, s. 34. 18 Tamtéž, s. 35-37. 19 GABRIEL, Z., NOVÁK, T. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Praha: Grada, 2008, s. 46-47. 20 Tamtéž, s. 47. 17

12

výkon pěstounské péče. Ovšem příspěvky na dítě se liší podle stupně závislosti dítěte a při přijetí tří a více dětí do péče má pěstoun nárok na příspěvek na automobil.21 Podle Gabriela a Nováka se často setkáváme s pěstouny, kteří se snaží získat do péče alespoň tři děti i přes to, že jim nemohou zaručit následnou péči a prostor důležitý pro další život. I když se například u nich v rodině objevují problémy s vlastními či už dříve přijatými dětmi, které se špatně adaptovali na školní docházku nebo problému stísněnosti v bytových podmínkách, trvají na svém bez ohledu na zájmy dítěte. V těchto případech často dochází k přehlížení problémů. V dalších případech se jedná i o pěstouny, kteří poskytují přijatým dětem se zdravotním postiženým či jiného etnika velice dobré životní zázemí. Bohužel mohou začít přeceňovat své síly a neuvědomují si, že další rozšiřování jejich početné rodiny může vést ke zhoršení kvality péče.22

1.2.2.2 Příbuzenská pěstounská péče Příbuzenská pěstounská péče je zvláštní forma pěstounské péče, která bývá v praxi oddělována od klasické. Je to náhradní výchova, která bývá realizovaná příbuznými dítěte, které nemá biologické rodiče nebo se o něj nemohou, či nechtějí starat. Tuto formu péče vykonávají většinou prarodiče dítěte a v menší míře tety, strýcové a výjimečně starší sourozenci. Pěstounství prarodičů je do jisté míry specifické, protože zde může nastat opačný případ než v péči klasické. Nechybí zde dostatek lásky a starostlivosti. Prarodiče bývají méně ochotni vyhledávat odbornou pomoc a odmítají rady jiných pěstounů a často mívají extrémní přístup k biologickým rodičům dítěte, což je způsobeno emočním vztahem k nim, protože rodič je dítětem pěstounů. Často pak pěstouni zakazují přístup rodičů k dítěti a mají tendenci před nimi dítě extrémně ochraňovat, i přes to, že styku dítěte s rodiči nic nebrání a bylo by prospěšné. Nebo naopak se snaží prohřešky svých dětí před vnoučaty omlouvat a přehlížejí jejich negativní vliv na dítě. Dalším problémem je vysoký věk pěstounů, kdy se nedokážou vcítit do generačně jiných problémů a tak nemohou být pro svěřence dostatečným vzorem pro život.23

1.2.2.3 Pěstounská péče na přechodnou dobu Tato nová forma pěstounské péče je platná od 1. 6. 2006 a podle Gabriela a Nováka se setkáváme také s označením profesionální pěstounská péče. Jedná se o případy, kdy biologičtí

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit. 2014-28-9]. Brožura pěstounské dávky 2013. Dostupný z: . 22 GABRIEL, Z., NOVÁK, T. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Praha: Grada, 2008, s. 47. 23 Tamtéž, s. 48-49. 21

13

rodiče nemohou dočasně vykonávat rodičovské povinnosti nebo nemohou zajistit kvalitní péči pro dítě. Tato forma se taky využívá v období, kdy se pro dítě připravuje dlouhodobější řešení ve formě klasické pěstounské péče nebo osvojení. O umístění dítěte rozhoduje soud.24 Podle MPSV se pěstounská péče na přechodnou dobu určuje na „a. dobu, po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat, b. dobu, po jejímž uplynutí lze podle § 68a zákona o rodině dát souhlas rodiče s osvojením, nebo c. dobu do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, že tu není třeba souhlasu rodičů k osvojení podle § 68 zákona o rodině.“25 Podle MPSV musí v těchto případech soud každé tři měsíce případ přezkoumat, zda trvají důvody pro svěření do pěstounské péče. Tato forma péče může trvat maximálně jeden rok. Výjimka je pouze v případě, když do péče téhož pěstouna byli později svěřeni sourozenci dítěte, ne však déle než na jeden rok od svěření posledního ze sourozenců. Vyživovací povinnost náleží dále rodičům nebo jiným osobám povinným výživou k dítěti, kterou určí soud. Ten také ukládá, aby výživné poukazovaly příslušnému orgánu státní sociální podporyúřadu práce, který vyplácí pěstounovi na úhradu potřeb dítěte.26 Znaky pěstounské péče na přechodnou dobu v porovnání s ostatními typy náhradní rodinné péče jsou: 1. „umístění dítěte na základě souhlasu biologických rodičů, 2. prvotní účast a spolupráce s biologickou rodinou, 3. zachování možnosti návratu dítěte do biologické rodiny.“27 Tato forma péče je určena hlavně pro děti, které mají alespoň jednoho z rodičů, děti mladých matek, které zatím nejsou schopny plnit své rodičovské povinnosti, pro děti drogově závislých matek, které potřebují čas na doléčení. Dále je tato forma vhodná pro děti z dlouhodobě nefunkčních rodin, pro dítě, které dlouhodobě onemocní a rodič není schopen tuto situaci zvládat a děti, které trpí dlouhodobějšími poruchami chování.28

GABRIEL, Z., NOVÁK, T. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Praha: Grada, 2008, s. 49. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit. 2014-1-10]. Dostupný z: . 26 Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit. 2014-1-10]. Dostupný z: . 27 GABRIEL, Z., NOVÁK, T. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Praha: Grada, 2008, s. 54. 28 Tamtéž, s. 54-58. 24 25

14

1.2.3 Poručenství „Situace, kdy -oba rodiče nezletilého dítěte zemřeli, -byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, -výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo -nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, -řeší zákon o rodině ustanovením poručníka, který bude nezletilé dítě -vychovávat, -zastupovat a -spravovat jeho majetek místo rodičů (§ 78 zákona o rodině).“29 Jestliže to není v rozporu se zájmy dítěte, určí soud poručníkem toho, koho navrhli rodiče. Jestli tak neučinili, určuje soud někoho z příbuzných nebo blízkých osob rodině. „Nemůže-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí. Dokud není dítěti ustanoven poručník nebo dokud se ustanovený poručník neujme své funkce, činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení orgán sociálně-právní ochrany dětí.“30 Poručenská péče je podle Gabriela a Nováka vhodná především pro straší děti, které již mají vytvořenou jistou rodinnou identitu, tedy mají vzpomínky a zážitky z života se svými biologickými rodiči a tudíž by bylo pro ně obtížné se zařadit do nové rodiny. Pro dítě školního věku, které o své rodiče přišlo, není jednoduché být osvojeno. Proto je tato zvláštní forma pěstounské péče pro ně vhodná, protože poručník se stává zákonným zástupcem dítěte, ale nevzniká mezi nimi ze zákona takový poměr jako mezi rodiči a jejich dětmi. Poručník musí předávat soudu zprávy o dítěti, o jeho vývoji a prospívání. Ovšem ve všech důležitých rozhodnutí, týkající se dítěte musí být rozhodnutí poručníka schváleno soudem. Jsou to rozhodnutí podobné jako u klasické pěstounské péče, tedy rozhodnutí o volbě povolání, změna občanství, důležité lékařské úkony, změna příjmení a další. Jediná změna oproti pěstounské péči je v tom, že poručník nežádá o povolení biologické rodiče ale soud. Pro poručníky může být proto jednoduší získat povolení, než u pěstounů od biologických rodičů, protože ti mohou často dělat pěstounům v tomto ohledu problémy.31

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit. 2014-8-10]. Dostupný z: . Tamtéž. 31 GABRIEL, Z., NOVÁK, T. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Praha: Grada, 2008, s. 52-53. 29 30

15

1.3 Náhradní výchovná péče V oblasti náhradní výchovy musíme podle Dvořáka rozlišovat pojmy ústavní a ochranná výchova, dále pak zvláštní dětská zařízení a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Tímto termínem se rozumí ústavní výchova a péče o děti v zařízeních vyžadující okamžitou pomoc. Kromě pojmu náhradní výchovná péče se používá také výraz ústavní péče a ochranná péče.32 Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je v zákoně. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí § 42 (1) a říká: „Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc poskytují ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy anebo ocitlo-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku (§ 15), jde-li o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané anebo o dítě, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva. Ochrana a pomoc takovému dítěti spočívá v uspokojování základních životních potřeb, včetně ubytování, v zajištění zdravotních služeb a v psychologické a jiné obdobné nutné péči.“33 Matějíček a kol. uvádí, že ústavní péče je nejčastěji zařazena pod náhradní výchovnou péči. Ústavní péči volí soud v momentě, kdy rodina dítěte z nějakého důvodu selhává v péči a současně není možné zvolit osvojení nebo pěstounskou péči a pro dítě je nutné zajistit mu prostředí pro jeho život a další výchovu.34 Podle Dvořáka je soud povinen, před tím než nařídí ústavní péči, zkoumat zda výchovu nelze zajistit ochranou péči nebo náhradní rodinnou péčí. Jestli je dítěti ústavní péče nařízena, je soud povinen nejméně jednou za 6 měsíců přezkoumat, jestli stále trvají důvody pro její nařízení. Poté může dítě přejít z ústavní do ochranné péče.35 V dnešní době je náhradní výchovná péče realizována Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, které spravuje školská zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, dále Ministerstvo zdravotnictví má zvláštní dětská zařízení (kojenecké ústavy, dětské domovy) a Ministerstvo práce a sociálních věcí má zařízení sociální péče a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.36

DVOŘÁK, Jakub. Systém náhradní výchovy. Praha, 2007, s. 5-6. [online] [cit. 2014-28-10]. Dostupný z: . 33 Zákon o sociálně-právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 34 MATĚJČEK, Zdeněk. Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, s. 39. 35 DVOŘÁK, Jakub. Systém náhradní výchovy. Praha, 2007, s. 7. [online] [cit. 2014-29-10]. Dostupný z: . 36 DVOŘÁK, Jakub. Systém náhradní výchovy. Praha, 2007, s. 10. [online] [cit. 2014-29-10]. Dostupný z: . 32

16

1.4 Žádost o pěstounskou péči Než se člověk rozhodne vzít si dítě do pěstounské péče, měla by tomu předcházet řada úvah o jeho vyzrálosti a jeho možnostech, jestli je schopný dítě dobře vychovat a dát mu vše, co pro svůj vývoj potřebuje. Toto rozhodnutí by nemělo záležet pouze na tom, jestli je schopen budoucí pěstoun dítě finančně zajistit, protože s tím mu z části pomůže stát, důležité je dát dítěti lásku a smysluplný domov, se kterým se dítě sžije. Pěstoun si musí uvědomit, že dítě přijímá i s jeho nedostatky a hlavním motivem je, dát mu domov. Toto rozhodnutí by mělo být stálé, aby se nestávalo, že pokud dítě není podle představ pěstounů, vrátí ho zpět. Toto jednání dále přispívá k jeho prohlubující psychické a citové deprivaci. Podle MPSV předchází rozhodnutí soudu o osvojení nebo svěření dítěte do pěstounské péče řada činností, které uskutečňují orgány sociálně právní ochrany a také soud. Postup žadatelů při žádosti o svěření dítěte upravuje zákon o sociálně-právní ochraně dítěte, také si vede evidenci osob, které chtějí a jsou vhodní stát se pěstouny. Zprostředkování osvojení a pěstounské péče se řídí podle § 19a zákona o sociálně-právní ochraně dětí.37 § 19a „(1) Zprostředkování osvojení a pěstounské péče spočívá a) ve vyhledávání dětí uvedených v § 2 odst. 2, kterým je třeba zajistit péči v náhradním rodinném prostředí formou pěstounské péče nebo osvojení, b) ve vyhledávání fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny, c) v odborné přípravě fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny, d) ve výběru určité fyzické osoby vhodné stát se osvojitelem nebo pěstounem určitého dítěte, jemuž se osvojení nebo pěstounská péče zprostředkovává, a v zajištění osobního seznámení se dítěte s touto osobou. (2) Zprostředkování osvojení a pěstounské péče podle odstavce 1 písm. d) nesmí provádět jiné orgány, právnické nebo fyzické osoby, než jsou orgány sociálně-právní ochrany uvedené v § 4 odst. 1.“38 Pokud si žadatel či partnerská dvojce ujasnila, že dítě opravdu chtějí do pěstounské péče, je potřeba, aby se obrátili na příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, ve větších městech na magistrát, na pracoviště sociálně-právní ochrany dětí oboru sociálních věcí. Zde se jich ujme sociální pracovnice, která má náhradní rodinnou péči na starosti a

37 38

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit. 2014-13-10]. Dostupný z: Zákon o sociálně-právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

17

v budoucnu je bude celým procesem provádět. Provede s nimi pohovor o motivaci a o představách o dítěti, předá jim formuláře potřebné k vyřízení.39 Součástí žádosti o pěstounskou péči musí podle Gabriela a Nováka být: 1. Doklad o státním občanství nebo povolení k trvalému pobytu. 2. Fotografie obou žadatelů. Zde je důležité vybrat vhodné fotografie, protože je to první informace, kterou získají členové poradního sboru, a první dojem žadatelů může mít důležitou roli v rozhodování. 3. Zpráva o zdravotním stavu. Pokud mají žadatelé vážné zdravotní problémy, které by mohly ovlivňovat budoucí péči o dítě, je pravděpodobné, že na základě lékařských zpráv nebudou doporučeni. Pokud se jedná o nějaký typ duševní poruchy, zůstává rozhodnutí na psychologovi, který vypracuje posudek, ale konečné slovo je na posudkovém lékaři. 4. Potvrzení o stálém příjmu od zaměstnavatele, pokud možno i jeho posudek. 5. Zpráva o sociálních poměrech. Tato část je pro psychologa základní informaci o žadateli. Sociální pracovnice obecního úřadu zpracuje anamnézu žadatelů a zprávu o jejich sociálních a bytových podmínkách. Zde může nastávat problém v subjektivním pohledu sociální pracovnice. Náhled na povahu žadatelů, kvalita a stabilita manželství, jejich rodinné vztahy a postoje k výchově dítěte je v rukou sociální pracovnice, které se budoucí pěstouni mohou zalíbit nebo také ne. 6. Opis rejstříku trestů. 7. Písemný souhlas s absolvováním přípravy na přijetí dítěte. Tato příprava znamená jisté školení, kde si budoucí pěstoun rozšiřuje povědomí o jeho předpokladech stát se pěstounem a také o právních otázkách náhradní rodinné péče.40 Podle MPSV není v základních bodech potvrzení o stálém příjmu od zaměstnavatele, ovšem je zde rozšířen bod zprávy o sociálních poměrech o ekonomické poměry, kde je uvedeno, že orgán sociálně-právní ochrany je oprávněn zjišťovat další údaje o tom, zda je způsob života pěstounů vhodný pro výchovu dětí a zjišťovat, zda nedošlo ke změnám rozhodných skutečností.41

GABRIEL, Z., NOVÁK, T. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Praha: Grada, 2008, s. 75. Tamtéž, s. 75-79. 41 Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit. 2014-5-10]. Dostupný z: . 39 40

18

Podle MPSV se u žadatele posuzuje: 

„charakteristika osobnosti, psychický stav, zdravotní stav, jenž zahrnuje posouzení, zda zdravotní stav žadatele z hlediska duševního, tělesného a smyslového nebrání dlouhodobé péči o dítě,



předpoklad vychovávat dítě,



motivace, která vedla k žádosti o osvojení dítěte nebo k jeho svěření do pěstounské péče, stabilita manželského vztahu a prostředí v rodině, popřípadě další skutečnosti rozhodné pro osvojení dítěte nebo jeho svěření do pěstounské péče“42 Důležitým bodem pro zařazení do evidence pěstounů je příprava na přijetí dítěte, která

obsahuje několik tematických okruhů: sebepoznání fyzických osob vhodných stát se osvojitelem, poznání práv a potřeb dítěte, spolupráci s dalšími odborníky, přístup k dítěti a jeho lidským hodnotám, rozvoj zájmů dítěte, uspokojení jeho citových, sociálních a vzdělávacích potřeb. Příprava fyzických osob stát se osvojitelem nebo pěstounem probíhá individuální formou, kde má žadatel sebepoznáním zjistit svou motivaci k náhradní rodinné péči, poznat fungování rodinného systému, zmapovat sociální kontakty a poznat očekávaní dítěte, které bude svěřeno do péče.43 Podle Gabriela a Nováka může být velkým problémem předsazení této přípravy na přijetí dítěte před psychologickým vyšetřením a rozhodnutím, zda budou žadatelé zařazení mezi vhodné budoucí pěstouny. Tento postup může žadatelům pomoci mít zřetelnější představu o tom, jakým směrem bude směřováno psychologické vyšetření a budou lépe informovaní ohledné specifik náhradní rodinné péče. Mohou se připravit na otázky týkajících se kontroverzních témat jako např. tělesné tresty, bránění styku s biologickými rodiči nebo spolupráce s orgány sociálně-právní ochrany. Tyto předem nabrané zkušenosti mohou vést ke zkresleným a zavádějících výsledkům pro posouzení jejich vhodnosti.44

1.5 Motivace pro přijetí dítěte do náhradní rodinné péče. Mít dítě je pro mnoho lidí nutností, aby byl jejich život šťastný a naplněný. Představa, že nebudou moci předat svou podstatu a dávat lásku další generaci, je pro ně deprimující. Děti dávají rodičům určitou hodnotu a mnohdy se stávají smyslem jejich života. Většina mladých lidí plánuje založit rodinu, a pokud je tato představa nenaplněna, může přijít pocit beznaděje a neuspokojení budoucího života. A právě obrovská touha po dítěti a naplnění vlastního života bývá velkou motivací pro to, stát se náhradními rodiči. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit. 2014-5-10]. Dostupný z: . Tamtéž. 44 GABRIEL, Z., NOVÁK, T. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Praha: Grada, 2008, s. 80. 42 43

19

Podle Škoviera mají lidé, kteří se chtějí stát náhradními rodiči, různé představy o jejich budoucím dítěti. Zájemci o osvojení nebo o pěstounskou péči přicházejí do ústavů a skoro vždy chtějí malou blonďatou holčičku. Nechtějí starší dítě se sourozenci, romské dítě či dítě se zdravotním nebo mentálním postižením. Tyto nároky jsou často nesplnitelné a v průběhu procesu se jejich požadavky zmírňují. Důležitou součástí procesu je zjistit hlavní motivaci žadatelů, kvůli které se rozhodli stát se náhradními rodiči. Jde o velké množství různorodých motivací – od těch oficiálních až po skryté motivy, které pocházejí z nevědomí nebo je žadatelé záměrně utajují.45 Motivace k náhradnímu rodičovství podle Škoviera: 1. Motivy zveřejněné Altruistický – snaha pomoci cizímu dítěti Emocionální – láskyplný vztah k dětem a snaha o plnější život Nenaplněné rodičovství – touha po rodičovství, kdy pár nemůže mít své vlastní Smysl života, životní náplň – dítě má nahradit místo po vlastním dítěti Ekonomické zajištění – žadatelé jsou zajištěni a chtějí pomoci dítěti Záchranář – „Spasitelský komplex“ 2. Motivy neveřejné Pragmatismus – zajištění práce Společenský status – starost o dítě je společensky uznávaná Ekonomický – předpoklad, že pěstounská péče zajistí pěstounům pravidelný finanční příjem (netýká se adopce) Rodinná povinnost – společenské očekávání vytváří tlak na přijetí dítěte Ubytování – je součástí SOS vesničky a pěstounského zařízení Publicita – motivací je sebeprezentace 3. Motivy skryté Něco si dokazuji – tento motiv vzniká díky špatně zvládnutému rodičovství Řešení partnerské krize – dítě, které partneři přijímají, má vyřešit problém a naplnit jejich soužití Vykoupení vlastní viny – snaha výchovou dalšího dítěte napravit špatnou výchovu dítěte vlastního Očekávaní, že mi dítě bude vděčné – náhradní rodiče potřebují ocenění, kterého se nedočkali od vlastních dětí

45

ŠKOVIERA, Albín. Dilemata náhradní výchovy. Praha: Portál, 2007, s. 53.

20

Psychopatologické motivy – často jde o heterosexuálně nebo homosexuálně pedofilní zaměření46 Motivace žadatelů o svěření dítěte je různorodá. Důležitou součástí přípravy spojení života dítěte a náhradních rodičů má být odborná příprava zájemců společně s odhalením skutečných motivů a uvedení jejich očekávání na pravou míru. Tímto se může snížit riziko selhání ze strany žadatelů a odmítnutí dítěte. U budoucích pěstounů může být hlavním důvodem pro náhradní péči touha po větší rodině, nebo chtějí pomoci dětem, které neměly možnost žít ve vlastní rodině a potřebují pomoct. Mohou také toužit po vděčnosti ze strany dítěte.47 Podle Gabriela a Nováka by motivem při náhradní péči neměl být předpoklad, že dítě pomůže vyřešit problém ve vztahu mezi partnery. Tento krok může naopak problémy více prohloubit u pěstounů hlavně v momentě, kdy dítě není podle jejich představ, například kdy dítě nebude mít ve škole výsledky, jaké si přestavovali. Jako motivací mohou ovšem pro budoucí pěstouny být dávky, které hrají v jejich rozhodování důležitou roli. V případě, že je tato motivace hlavní, neměli by být tito žadatelé o pěstounskou péči doporučeni do evidence. Tato motivace může vést pěstouny i k tomu, že mohou žádat o větší počet dětí do péče.48 Motivy pro to stát se pěstounem můžeme tedy zjednodušeně rozdělit na ty, které mají touhu pomoci a dávat lásku dětem, které by bez rodiny mohly citově strádat a na ty pro peníze a vlastní prestiž. Většina pěstounů je určitě motivována soucitem s opuštěným dítětem a chtěním pomoci jinému nebo touhou po mateřství. Jsou i takoví, kteří se ale tímto směrem vydají s předpokladem zisku. Je ale možné dát dětem to, co potřebují, když jejich hlavní motivací je finanční odměna? U těchto pěstounů může nastat problém, že jim finanční odměna začne připadat nízká a náhradní péči ukončí.

1.6 Dávky pěstounské péče Dávky, na které má nárok osoba, která přijala dítě do pěstounské péče, jsou jistě důležitou složkou náhradní rodinné péče. Při rozhodování zda se stát budoucím pěstounem, je důležité vědět, zda jsem schopný dítě finančně zajistit a dát mu vše, co pro svůj vývoj potřebuje. S tímto problémem pěstounovi pomáhá stát, který se na dítě v péči připívá finanční částkou. Jak ovšem určit správnou částku, aby mělo dítě vše, co potřebuje, ale aby se finanční příspěvek nestal jednou z hlavních motivací, proč si vzít dítě do pěstounské péče.

ŠKOVIERA, Albín. Dilemata náhradní výchovy. Praha: Portál, 2007. s. 54. MATĚJČEK, Z. (ed.) aj. Osvojení a pěstounská péče. Praha: Portál, 2002. s. 38. 48 GABRIEL, Z., NOVÁK, T. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Praha: Grada, 2008, s. 82. 46 47

21

„Podmínky a nárok na dávky pěstounské péče se od 1. ledna 2013 nově řídí novelou zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí a nikoliv už zákonem o státní sociální podpoře (zákon č. 117/1995 Sb.).“49 Podle MPSV a podle sociální reformy z roku 2013 se dávky pěstounské péče rozdělují do pěti okruhů. 1. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte: Nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte má každé nezletilé a nezaopatřené dítě, které je svěřeno do péče jiné osoby. Po dobu nezletilosti žádá o příspěvek pečující osoba, které je vyplácen. Nárok na příspěvek může trvat až do 26 let dítěte, pokud je nezaopatřené a žije ve společné domácnosti s osobou, která o něj pečovala do jeho zletilosti. O příspěvek zletilého dítěte žádá samo dítě a je mu také vypláceno. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte nedostává, pokud je dítě příjemce např. sirotčího nebo invalidního důchodu, je-li tento příspěvek vyšší.50 „Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte činí za kalendářní měsíc: 4 500 Kč pro dítě ve věku do 6 let, 5 550 Kč pro dítě ve věku od 6 do 12 let, 6 350 Kč pro dítě ve věku od 12 do 18 let, 6 600 Kč pro dítě ve věku od 18 do 26 let.“51 Jde-li o dítě, které je podle zákona o sociálních službách osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby, činí příspěvek na úhradu potřeb dítěte:

Dítě ve věku

Dítě ve stupni závislosti I (lehká závislost) Kč

Dítě ve stupni závislosti II (středně těžká závislost) Kč

Dítě ve stupni závislosti III (těžká závislost) Kč

Dítě ve stupni závislosti IV (úplná závislost) Kč

Do 6 let

4 650

5 550

5 900

6 400

6 – 12 let

5 650

6 800

7 250

7 850

12 – 18 let

6 450

7 800

8 300

8 700

18 – 26 let

6 750

8 100

8 600

9 000

Zdroj: MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit. 2014-15-10]. Brožura pěstounské dávky 2013. s. 2. Dostupné z: . 50 Tamtéž, s. 3. 51 Tamtéž, s. 3. 49

22

2. Odměna pěstouna Nárok na odměnu pěstouna má osoba pečující a osoba v evidenci. Nárok na odměnu pěstouna má osoba pečující, i když nezaopatřené dítě nemá po dosažení zletilosti nárok na úhradu potřeb dítěte jen proto, že pobírá důchod z důchodového pojištění, jehož výše je stejná nebo vyšší než uvedený příspěvek.52 „Výše odměny pěstouna činí za kalendářní měsíc: a. 8 000 Kč, je-li pečováno o jedno dítě, b. 12 000 Kč, je-li pečováno o 2 děti, c. 20 000 Kč, 1. je-li pečováno alespoň o 3 děti, 2. je-li pečováno alespoň o 1 dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost), 3. jde-li o osobu v evidenci, a to i v případě, že nepečuje o žádné dítě, nebo d. 24 000 Kč, pečuje-li pěstoun alespoň o 1 dítě, které mu bylo svěřeno na přechodnou dobu, a toto dítě je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost). Za každé další dítě svěřené do péče osoby pečující se odměna pěstouna zvyšuje vždy o 4 000 Kč.“53 Je-li osoba pečující prarodič a má v péči jedno nebo dvě děti, které nejsou závislé na pomoci jiné osoby, náleží jim odměna pěstouna jen v případech špatných sociálních nebo majetkových poměrů. V případě, že mají děti v pěstounské péči manželé, náleží odměna jen jednomu z nich.54 3. Příspěvek při převzetí dítěte Příspěvek při převzetí dítěte se vyplácí pečující osobě, která si vzala dítě do pěstounské péče. Na tento příspěvek má pěstoun u téhož dítěte nárok jen jednou. 55 „Výše příspěvku při převzetí dítěte činí, jde-li o dítě ve věku: a. do 6 let, 8 000 Kč, 52 Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit. 2014]. Brožura pěstounské dávky 2013. s. 4. Dostupný z: . 53 Tamtéž, s. 4. 54 Tamtéž, s. 4. 55 Tamtéž, s. 6.

23

b. od 6 let do 12 let, 9 000 Kč, c. od 12 let do 18 let, 10 000 Kč.“56 4. Příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla Na příspěvek na zakoupení vozidla má nárok osoba pečující, která má v pěstounské péči nejméně tři děti nebo má nárok na odměnu pěstouna z důvodu péče o tři děti (včetně zletilých nezaopatřených děti) a zakoupila osobní motorové vozidlo nebo zajistila celkovou opravu vozidla, pokud jej nevyužívá pro výdělečnou činnost. Příspěvek na motorové vozidlo je 70 % pořizovací ceny, nebo výše výdajů na opravu. Nejvyšší částka je však 100 000 Kč. Součet příspěvků nesmí přesáhnout za posledních 10 let přede dnem podání 200 000 Kč.57 5. Příspěvek při ukončení pěstounské péče Na tento příspěvek má nárok fyzická osoba ke dni ukončení pěstounské péče, která zaniká dosažením zletilosti dítěte v péči, tedy dnem, kdy končí nárok na příspěvek úhrady dítěte. Příspěvek při ukončení péče činí 25000 Kč a každé osobě náleží jen jednou. Pokud osoba nemá nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte, protože pobírá důchod z důchodového pojištění, náleží mu příspěvek při ukončení péče také a to po skončení nezaopatřenosti.58 Dávky pěstounské péče se započítávají do příjmu § 9 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů.59

1.7 Změny v náhradní rodinné péči po reformě Náhradní péče v České republice je upravena primárně zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Změnami, které tato reforma přinesla, si stát hlavně sliboval větší nárůst zájmu o pěstounskou péči, aby co nejméně dětí končilo v ústavech a dostávali se do normální rodiny.60 Nově bylo zakotveno, aby se mohlo dítě podle stupně svého vývoje vyjadřovat ke všem rozhodnutí rodičů, která se týkají podstatných rozhodnutí jeho osoby a musí být slyšeno v každém řízení. Nově byla založena pravomoc orgánu sociálně-právní ochrany dětí svěřit

56 Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit. 2014-5-10]. Brožura pěstounské dávky 2013. s. 6. Dostupný z: . 57 Tamtéž, 3. 6. 58 Tamtéž, s. 6. 59 Tamtéž, s. 7. 60 VYSKOČIL, Filip. Právní úprava náhradní rodinné péče České republice. Středisko náhradní rodinné péče, Praha, 2014, s. 2 [online] [cit. 2014-18-10]. Dostupný z: .

24

dítě, které se nachází v ústavní výchově do preadopční péče.61 K základním změnám v sociálně-právní ochraně patří… „rozvoj náhradní rodinné péče, zvýšení podpory pěstounské péče, hmotné zajištění pěstounské péče na přechodnou dobu, změna způsobu příprav pěstounů, vytváření podmínek pro zřízení podpůrných a odlehčovacích služeb pro nové i stávající pěstounské rodiny.“62 Změny v právech a povinnostech osob pečujících obsahují pomoc se zajištěním osobní péče („hlídací služba“) např. v době pracovní neschopnosti, pomoc se zajištěním celodenní péče o dítě min. 14 dní v roce („dovolená“), právo na psychologické či jiné odborné pomoci, povinnost pomáhat udržovat styk s biologickou rodinou a právo na pomoc při této povinnosti a další.63 Další změnou je vznik dohod o výkonu pěstounské péče a změna v systému pěstounských dávek, což přináší převod pěstounských dávek ze systému státní sociální podpory, zvýšení odměn pěstouna, diferenciaci příbuzenské pěstounské péče. „Odměna pěstouna se považuje za příjem ze závislé činnosti pro účely pojistného na sociální zabezpečení, pojistného na úrazové pojištění a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění.“64 Podpora náhradní rodinné péče neznamená jen finanční podporu ale i zajištění hrazených či bezplatných služeb pro náhradní rodiče a děti. Jde o samotné financování celého systému zajišťování náhradní rodinné péče, poskytování příspěvků a dávek náhradním rodičům a dětem. Dále jde o podporu různých služeb pro tyto subjekty např. psychologické či jiné pomoci.65 „Kromě systematické změny v právní úpravě došlo též k významnému zvýšení dávek poskytovaných pěstounům.“66 Kromě dávek pěstounské péče, které jsem již uvedla výše, existují i další dávky související s výkonem náhradní péče a to přídavek na dítě, který náleží ústavu při péči o nezaopatřené dítě, dále rodičovský příspěvek, který dostává osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů a porodné, na které má nárok osoba, která převzala dítě do trvalé péče do 1 roku věku, a bylo prvním dítětem této osoby. Tyto dávky se už netýkají pěstounské péče.67

61 VYSKOČIL, Filip. Právní úprava náhradní rodinné péče České republice. Středisko náhradní rodinné péče, Praha, 2014, s. 3 [online] [cit. 2014-18-10]. Dostupný z: . 62 Tamtéž, s. 5. 63 Tamtéž, s. 6. 64 Tamtéž, s. 6. 65 Tamtéž, s. 23. 66 Tamtéž, s. 23. 67 VYSKOČIL, Filip. Právní úprava náhradní rodinné péče České republice. Středisko náhradní rodinné péče, Praha, 2014, s. 26-27. [online] [cit. 2014-18-10]. Dostupný z: .

25

Dále existuje státní příspěvek na výkon pěstounské péče, který je určen na pokrytí nákladů vynakládaných na zajištění pomoci osobám pečujícím, osobám v evidenci či dětem. Podpora náhradní rodinné péče je také zajišťována službami poskytované žadatelům a dětem, kterým je třeba zajistit náhradní rodinnou péči nebo které byly do péče svěřeny.68

VYSKOČIL, Filip. Právní úprava náhradní rodinné péče České republice. Středisko náhradní rodinné péče, Praha, 2014, s. 27. [online] [cit. 2014-18-10]. Dostupný z: . 68

26

2. Výzkumná část Ve svém výzkumu se pomocí rozhovorů se samotnými pěstouny pokusím odhalit skryté motivace při rozhodování stát se náhradním rodičem formou pěstounské péče. Můj předpoklad vychází ze zvýšení dávek a následného nárůstu žádostí o pěstounskou péči. Proto se budu snažit odhalit možnou finanční motivaci budoucích pěstounů. Reforma zákona v oblasti sociálně-právní ochrany dětí přinesla mnoho změn, které by v první řadě měly zajišťovat dobro dítěte a napomáhat pěstounským rodinám, aby co nejméně dětí zůstávalo v ústavech. Osahuje však i kritizované změny, díky kterým může být pěstounská péče zneužívaná. Pohledem samotných pěstounů chci odkrýt možné problémy, které mohou negativně ovlivnit život dětí. Názory na změny v oblasti sociálně-právní ochrany dětí a na větší finanční podporu pěstounů od státu se liší. Podle kvantitativního výzkumu ČEŠI A PĚSTOUNSKÁ PÉČE 2012, který byl proveden na reprezentativním vzorku dospělé populace 18+, v počtu 1000 respondentů pro Nadační fond J&T agenturou PerfectCrowd, tedy těsně před reformou, mělo vážný zájem se ujmout role pěstouna až 5% respondentů. V praxi by to znamenalo po přepočtu na celou dospělou populaci až 350 000 zájemců, kteří by se chtěli stát náhradními rodiči. Pro mnohé budoucí pěstouny není podle výzkumu problém dostat do péče mentálně či fyzicky postižené dítě. Až 67 % procent dotázaných se shoduje na zachování příspěvků na pěstounskou péči příbuzným dítěte. „Lidé, kteří se rozhodnou vzít si dítě do pěstounské péče, si zaslouží náš obdiv. Jakkoliv jsou ekonomické zájmy pro tyto lidi na jednom z posledních míst, nelze jejich finanční podporu opomíjet.“69 doplňuje ředitelka občanského sdružení Rozum a Cit Jaroslava Máliková.70 Podle názoru Ivy Kumhálové, která se ve své práci zabývá dopady sociální reformy, říká, že celý systém náhradní rodinné péče prošel změnou s cílem a záměrem nahradit ústavní péči o děti profesionálními pěstouny, kteří o dítě budou pečovat přechodnou dobu s možností návratu do původní rodiny nebo rodiny nové.71 „Diskutabilní jsou dle mého názoru jak plošná výplata odměny i v době, v níž pěstounská péče neprobíhá, tak – a to zejména – roční lhůta

Tisková zpráva Nadačního fondu J&T. [online] [cit. 2014-3-11]. Dostupný z: . 70 Tamtéž. 71 KUMHÁLOVÁ, Iva. Dopady sociální reformy na činnost obce v oblasti sociální pomoci. [online]. Brno, 2014 2014, s. 61. [cit. 2014]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce prof. JUDr. Zdeňka Gregorová, CSc. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/366071/pravf_m/?studium=568228. 69

27

přechodné péče.“72 Podle Kumhálové je mimo diskuzi, že děti v ústavní péči jsou citově deprivovány nedostatkem vhodných podnětů a trvalých rodinných vazeb, proto má tuto situaci vyřešit institut profesionálních pěstounů.73 „Zatím – bohužel - dochází u řady uchazečů o přechodné pěstounství ke zvýšenému zájmu z důvodu převažujícího hmotného zabezpečení. Mnohdy se zájemci rekrutují z řad nezaměstnaných; nelze pochopitelně předjímat jejich apriorní neschopnost či spekulativní zájem, ale rozdíl mezi odměnou pěstouna a podporou v nezaměstnanosti je markantní. Možná tedy dojde k „tabulkovému“ snížení objemu nezaměstnaných, finanční dopad – pokud se řada z nich překlopí na státní profipěstouny – nebude žádný, naopak.“74 Jak už jsem uvedla výše, rok 2013 přinesl změny v oblasti sociálně-právní ochrany dětí. Jedná se o státní program na podporu pěstounství, který podle MPSV zafungoval a žadatelů o svěření dítěte do pěstounské péče bylo více než v předchozích letech.75 „Jen od ledna 2014 do června 2014 vzrostl počet pěstounských rodin z 10 139 na 10 788 rodin,“76 Hlavním účelem této změny bylo upřednostnit náhradní rodinnou péči před péči ústavní, která je odborníky pokládaná za nejméně vhodnou. Proces přijetí dítěte do pěstounské rodiny je jednoduší než adopce. Biologický rodič se totiž nemusí vzdávat nároků na dítě, což ale může mít za následek, že náhradní rodič může o dítě kdykoliv přijít, což u adopce není možné. Pěstouni mají ale od roku 2013 nárok na mzdu a další podporu. Změna přinesla podporu pěstounské péče v jejím hmotném zabezpečení a další výhody, díky čemuž vzrostl zájem. „Zákon proto stanovuje pěstounům nárok třeba na podporu od odborníka pro setkání s původními rodiči, nárok na hlídání, dovolenou, ale hlavně nahradil pěstounský příspěvek platem „za 24hodinovou službu.“77 Pěstoun získává za péči o dítě finanční podporu, která se s počtem dětí zvyšuje. Pokud si dítě pěstoun vezme z ústavu, náleží mu příplatek podle věku dítěte a kromě toho může pěstoun chodit do zaměstnání. „Tvůrci zákona při přípravě platové politiky museli postupovat obezřetně. Plat má působit jako opora v pěstounské profesi, ale nesmí být příliš motivační, aby nelákal různé vypočítavce.“78

KUMHÁLOVÁ, Iva. Dopady sociální reformy na činnost obce v oblasti sociální pomoci. [online]. Brno, 2014 2014, s. 61. [cit. 2014]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce prof. JUDr. Zdeňka Gregorová, CSc. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/366071/pravf_m/?studium=568228. 73 Tamtéž, s. 61. 74 Tamtéž, s. 61-62. 75 Vzhledem ke stálým změnám v zákoně není jasné, zda to další rok nebude jinak. 76 Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit. 2014-8-11]. Dostupný z: . 77 Tamtéž. 78 Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit. 2014-8-11]. Dostupný z: . 72

28

Pěstounská péče na přechodnou dobu, nazývaná také profesionálním pěstounstvím, je zvláštním typem, kdy tito pěstouni pobírají plat neustále, i když zrovna nemají dítě v péči. Musí být ovšem neustále připraveni, že jim bude svěření dítě třeba na pár měsíců. Jejich plat je 20 tisíc hrubého měsíčně.79 Tabulka č. 1 : Počet nevyřízených žádostí o adopci a pěstounskou péči Počet žadatelů v roce:

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Adopce

2341

2528

2513

2504

2450

2359

2182

2111

Pěstounská péče

682

677

734

656

722

831

1073

1495

Zdroj: MPSV Počet podaných žádostí o osvojení za rok 2013 bylo 626, zatímco počet žádosti o pěstounskou péči bylo 1756, pokud to srovnáme s počtem žádostí za rok 2011, kdy bylo podáno žádostí o pěstounskou péči jen 703, vidíme v roce 2013 po novele zákona obrovský nárůst. Z údajů získaných ze statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí vyplývá, že počet žádostí o adopci se během posledních dvou let lehce snížil, zatímco v počtu žádostí o pěstounskou péči vidíme prudký růst hlavně v roce 2012 a nejvíce v 2013, tedy po sociální reformě, která pěstouny značně zvýhodňuje.

2.1 Výzkumný problém Náhradní rodičovství je důležitou součástí sociálního systému našeho státu. Na dětech, které z různých důvodů končí v ústavech, se může podepsat citová deprivace z nepoznání vlastní rodičovské lásky a ochrany. I když se ústavní péče snaží dětem vynahradit vše, co nemohou dostávat od rodičů je zde mnoho, co péči rodičů nenahradí. Existují názory, že jakákoliv rodinná péče je lepší než péče ústavní. Pro dobré budoucí zázemí dítěte je ale důležitá správná motivace náhradního rodiče. Pokud se člověk rozhodne vzít si dítě do náhradní rodinné péče z nesprávných důvodů, může to naopak jeho deprivaci prohloubit. Když dítě není podle představ náhradních rodičů (např. dítě se špatně učí nebo je jinak problémové), může nastat situace, že se dítě opět vrátí do ústavu. Toto stěhování dítěte mezi rodinami a ústavem, může u něj vzbudit dojem, že není pro rodinu dostatečně dobré. Proces

79

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit. 2014-8-11]. Dostupný z: .

29

adopce je mnohem složitější než získat dítě do pěstounské péče, ovšem pro dítě je to už trvalý stav a jistota. Podle statistických údajů byl počet žádostí o adopci vyšší než počet žádostí o pěstounskou péči třikrát až čtyřikrát až do roku 2012. Po novele zákona z roku 2013, který pěstouny zvýhodňuje, se počet žádostí rapidně zvýšil, zatímco počet žádostí o adopci se lehce snížil. Z těchto údajů vychází, že díky nové finanční podpoře je o pěstounskou péči mnohem větší zájem, než v předchozích letech. Může tedy finanční odměna pro pěstouny hrát roli v motivaci? Ve svém výzkumu se budu snažit zjistit hlavní motivy pěstounů, kteří se rozhodli jít touto cestou namísto adopce. Motivace žadatelů o náhradní rodinnou péči byly již mnohokrát zkoumány a popisovány. Já bych svým výzkumem chtěla zjistit, do jaké míry v motivaci hrají roli finanční prostředky, které pěstouni získávají od státu. Díky malému výzkumnému vzorku nebudu schopná zmapovat celou problematiku. Ale chci se pokusit zjistit, jak motivaci ovlivnila novela zákona z roku 2013.

2.1.1 Výzkumný cíl Jedním z výzkumných cílů mé bakalářské práce je zmapovat hlavní motivy lidí, kteří se rozhodnou vzít si dítě do náhradní rodinné péče. Budu se věnovat otázce, proč se lidé rozhodli spíše pro pěstounskou péči než pro adopci a jakou roli v jejich motivaci hraje finanční odměna, kterou pěstouni dostávají od státu. Dalším cílem bude zachytit základní morální rozpory náhradní rodinné péče.

2.1.2 Výzkumná otázka Jaké jsou hlavní motivy budoucích pěstounů? Může být finanční podpora motivem, proč chtějí lidé mít děti spíše v pěstounské péči, něž jej adoptovat? Hypotéza: Při žádosti o pěstounskou péči může patřit mezi skryté motivace i finanční odměna od státu.

2.2 Použitá metodologie Ve své práci jsem se rozhodla zpracovat svůj výzkum pomocí kvalitativní metody. Člověk, jejich produkty a události jsou zkoumány podle možností v celé šíři a ve všech rozměrech. Je zde snaha pochopit všechny tyto rozměry v jejich vzájemných návaznostech a souvislostech. V kvalitativním výzkumu jsou údaje například výpovědi tázaných osob nebo text analyzovaný podle kvalitativních kategorií. Abychom zajistili co nejvyšší míru souladu naších závěrů a interpretací s realitou, nebudeme se opírat pouze o jeden zdroj informací. 30

Důležité je využít velký počet různých nástrojů, kterými budeme tutéž informaci zjišťovat a zároveň ověřovat.80 Jako metodu pro sběr dat jsem zvolila polostrukturovaný rozhovor. Podle Ferjenčíka rozhovor představuje…„zprostředkovaný a vysoce interaktivní proces získávání dat.“81 Při rozhovoru se výzkumník střetává s respondentem tváří v tvář a může ovlivňovat kvalitu a množství informací, které získává. Rozhovor je nejvhodnější metoda, pokud chceme získat taková data, jako jsou informace o názorech a postojích či přáních. Informace, které výzkumník získává, jsou vždy zprostředkované, proto musí mít na paměti, že interpretace cizí výpovědi nemusí vždy přesně odpovídat tomu, co měl komunikující na mysli. V polostrukturovaném rozhovoru se zvyšuje aktivita dotazovaného. Na seznam předem vytvořených otázek si bude moci sám vybrat formu odpovědí. 82 Podle Dismana má forma rozhovoru při sběru dat několik nevýhod. Rozhovor je časově náročný, anonymita je pro respondenty málo přesvědčující, oproti dotazníku nezískáme v krátkém čase tolik informaci a pracujeme s menším výzkumným vzorkem. Velkým problémem může být „interviewer bias“, tedy zkreslení informací tazatelem. Rozhovor nám ovšem zaručuje jistotu, že dotazovaná osoba je ta, která byla pro výzkum vybraná a úspěšnost dokončených rozhovorů je vyšší než návratnost dotazníků. Výsledky výzkumu jsou zprostředkovány pouze malým vzorkem.83 Problémem v rozhovoru se zkoumanými osobami může být podle Dismana zkreslení. „Zkoumané osoby mají přirozenou tendenci ukázat se v odpovědích v co nejlepším světle.“84 Při rozhovoru je tento problém ještě výraznější než při dotazníku, protože respondent může odpovědi volit tak, aby udělal co nejlepší dojem na tazatele. Proto je důležité neutrální chování tazatele.85 Osnova základních otázek při rozhovoru s pěstouny 1. Proč jste se rozhodl/a vzít si dítě do péče? 2. V jaké životní situaci jste byl/a, když jste se rozhodl/a vzít si dítě do pěstounské péče? (zaměstnání, finanční situace) 3. Jak dlouho jste se rozhodoval/a? FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Vyd. 2. Praha: Portál, 2010, s. 171. 81 Tamtéž, s. 171. 82 Tamtéž, s. 173-177. 83 DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2009, s. 141. 84 Tamtéž, s. 133. 85 Tamtéž, s. 133-134. 80

31

4. Máte vlastní děti? Případně kolik? 5. Kolik dětí máte v pěstounské péči? A jak dlouho? 6. Proč jsme se rozhodl/a pro pěstounskou péči a ne pro adopci? 7. Jak vnímáte výhody či nevýhody pěstounské péče před adopcí? 8. Litoval/a jste někdy rozhodnutí vzít si dítě do pěstounské péče?

(Měl/a jste

problémy s biologickými rodiči - jejich práva?) 9. Je dítě ve vaší péči jiného etnika či nějak postižené? 10. Jaký je váš názor na finanční podporu pro pěstouny od státu? Rozdíl před a po sociální reformě v roce 2013? 11. V čem vidíte důvod nárůstu žádostí o pěstounskou péči v letech 2012 a 2013 po novele zákona? 12. Je pro vás finanční podpora státu dostačující? 13. Vzala byste si do pěstounské péče další dítě? 14. Jaká je podle vás hlavní motivace lidí vzít si dítě do pěstounské péče? V rozhovorech s pěstouny je mým cílem zjistit skutečné motivace při rozhodování vzít si dítě do pěstounské péče a také, jak velkou roli zde hrály příspěvky od státu. První otázka je záměrně neurčitá a odpovědi na ni mohou být obsáhlé. Stojí na prvním místě z toho důvodu, abych mohla následně porovnávat odpovědi ostatních otázek, které jsou více určité a mohou mi prozradit skryté motivace, které by mi pěstouni neřekli. Otázka, týkající se životní situace, mi můžeme prozradit důležitý moment, který vedl k rozhodnutí např. dobrá finanční situace, která dává možnost pomoci dalším nebo naopak špatná situace, která se může díky příspěvkům zlepšit. Na to navazuji otázkou o době rozhodování, která mi také může naznačit, jestli to bylo rychlé řešení v určité životní situaci nebo si budoucí pěstoun dobře promyslel, co může udělat pro dítě bez vlastní rodiny a jaké změny v jeho životě nastanou. Otázkami týkající se vlastních dětí a počtu dětí v péči se opět zaměřuji na prvotní motivaci, které jsou jistě u bezdětných páru jiné než u těch, které už vlastní děti mají. Dále chci zjistit, proč se nerozhodli pro adopci. Jaké byly jejich hlavní důvody a jaké pěstounská péče přináší pozitiva a negativa oproti adopci. Zde může hrát roli právě otázka financí nebo také těžkosti, které s sebou adopce nese. Rozdílnost ve finančních příspěvcích je právě v počtu dětí či nějakého postižení dítěte. Na konci rozhovoru už se mé otázky přímo týkají financí, kde se pokouším zjistit skutečné názory pěstounů na pomoc státu i na jiné změny, které novela přinesla. Tímto způsobem se budu snažit odhalit, na kolik jsou pro ně peníze získané od státu důležité a jestli to byl jeden ze skrytých motivů při jejich rozhodování. 32

2.3 Analýza získaných dat Při rozhovorech s pěstouny, jsem se pokusila zjistit základní motivace, které je vedly k tomu stát se náhradním rodičem. Kromě zjevných motivací, jsem se pokusila díky otázkám proniknout i do motivací skrytých, např. spojení prvotních motivací s dávkami, které dostávají od státu. Také jsme se zaměřila na sociální reformu, která pěstounům sice přinesla lepší finanční ocenění, ale na druhou stranu by mohla přilákat nevhodné pěstouny, kteří tímto řeší svou nezaměstnanost nebo na první pohled jednoduchý způsob, jak řešit svou finanční situaci. Rozhovory mi také odhalily další morální problémy, které jsou spojeny s pěstounstvím, např. vnímání pěstounství spíše jako adopce v nárocích na dítě. Dalším problémem může být prohloubení deprese dítěte při navrácení do ústavu, pokud neodpovídá představám pěstouna nebo problémy pěstouna při základních rozhodnutí, které se týkají dítěte, když není rodič zbaven rodičovských práv. Během analýzy rozhovorů jsem nalezla základní morální problémy, které se týkají celého systému náhradní rodinné péče v našem státě. Samozřejmě si uvědomuji, že vzorek, ze kterého vyvozuji své závěry je malý a problematika je hlubší.

2.3.1 Morální problémy náhradní rodinné péče 1. Finanční motivace pěstounů Při rozhovorech se mi na otázku ohledně hlavních motivací dostávalo odpovědí, které byly hlavně o touze pomoci někomu jinému, dětem, které by neměli šanci se už do jiné rodiny dostat, např. starším dětem nebo dětem s nějakým druhem postižení a těm, které měli více sourozenců. P3: „S manželem jsme vždycky měli představu, že až naše děti odrostou, tak budeme chtít pomoct jiným dětem, třeba hendikepovaným.“P1: Kousek od nás pracovala teta v dětském domově a já měla představu o velké rodině.(…) Když jsme se dostali poprvé do dětského domova, uvědomili jsme si, že není potřeba pomáhat jen těm malým, ale chybí to i těm větším“ Jedním z výrazných motivů byla také touha po velké rodině. P1: Já mam tyto pocity z dětství, můj tatínek je z devíti dětí a on sám i jeho sourozenci měli hodně dětí. My s bratrem jsme jim to záviděli a rodiče do toho nutili. P4: Hlavní motivací teda byla velká rodina, byl to můj sen.“ Mezi další motivace bych zahrnula naplnění vlastního života a strach ze samoty po odchodu vlastních dospělých dětí. P2: „Chtěla jsem se naplnit. Doma jsem byla už prakticky sama a chtěla jsem si doplnit svůj život.“ Získat dítě do pěstounské péče se snaží v rodinách, kde nemohou mít vlastní děti, většinou je to ale až druhá alternativa po adopci. Pokud se ale během doby vyřizování žádostí podaří mít dítě vlastní, adopce je jim často 33

neschválena a lidé se přeorientují na pěstounskou péči. P7: „My jsme s manželem dlouho nemohli mít děti a pak se nám to podařilo po sedmi letech, ale i tak jsme byli rozhodnuti adoptovat dítě. Po narození syna nám ale říkali, že adopce už by byl problém, takže maximálně pěstounská péče. Tak jsme to přehodnotili. A když už jsme byli rozhodnutí, že nějaké dítě přijmeme, tak jsme do toho šli přes pěstounskou péči.“ Při otázkách, které se vztahovaly na finanční podporu od státu, už byly odpovědi značné rozdílné. Pěstouni, kteří se rozhodli vzít si dítě do péče už před desíti a více lety, se o otázku financí příliš nezajímají. V tehdejší době byly dávky na dítě velice malé a nemohly pokrýt výdaje za dítě. Proto neopouštěli své zaměstnání a brali pěstounské dítě jako dalšího člena rodiny. Děti se také do rodiny dostávaly postupně, podle toho, jak to náhradní rodiče zvládali. Dávky, které dostávají v dnešní době, vítají jako přilepšení. P3: „Teď nám to přijde férové, že tam jsou, co si budeme povídat, z něčeho žít musíme. Ale kdybych se na to necítila, tak bych do toho nešla.“ P6: „Já to neřeším, protože stále pracuju, takže tohle pro ně spořím. A dokud pracuju, tak se to snažím nepoužít.“ U pěstounů, kteří mají dítě kratší dobu, je pohled na dávky odlišný. Do péče si berou více dětí najednou, a pokud jim to systém umožňuje, odchází z práce a stávají se profesionálními pěstouny a žijí pouze z dávek, které jim nepřipadají dostatečné. P5: „U té pěstounky je taky dobré to, že jsem při třech dětem mohla zůstat doma a věnovat se jen jim.(…) Pracovat se třemi dětmi není úplně jednoduché, takže jsem hodně přivítala, když jsem si brala třetí dítě, že můžu zůstat doma.“ P2: „Průměrně pět tisíc na dítě skoro nic není. Přijdou výdaje jako škola přírodě, lyžák, plavání. Takže pořád dotujete děti z těch výplat.(…) Člověk si nemůže myslet, že by se tím obohacoval, nebo z toho něco měl. Nic mi z toho nezbude.“ (…)Nakonec jsem si nevybrala jedno nebo dvě děti ale rovnou čtyři. Rozhodla jsem se, že když si vezmu čtyři děti, tak přestanu pracovat, protože to by asi opravdu nešlo.“ Pěstouni s delší praxí přiznávají, že dávky jsou dostatečné a nepotřebují je zvyšovat. P3: „Mě ano. Já mám dost. Manžel chodí do práce a já mám dost. Nemůžu říct, že bych měla málo.“ P1: Já se popravdě někdy stydím, když někde jsem a pěstouni si stěžují. Já jsem do toho šla tehdy, když jsme živořili, kdy peníze nebyly. To co mají teď pěstouni, se nedá srovnávat s tím, co bylo. Neměli by vůbec remcat. A ještě jim to nestačí a chtěli by víc a mělo by to být lépe oceněné. Nemyslím si, že by se to mělo zvyšovat. Právě naopak by se mělo spíš udělat to, aby byly zajištěné děti a ne ti pěstouni.“ Hlavním problémem je nárůst pěstounů po reformě, u kterých můžou být skrytou motivací právě dávky. Pro lidi, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, může být tato cesta dobrou alternativou, jak vyřešit svou finanční situaci. Ovšem lidé, kteří si neuvědomují, co 34

obnáší mít dítě v pěstounské péči, často neunesou problémy s dítětem. Většina dětí, které jdou do pěstounských rodin, si nesou nějaké břímě z biologické rodiny nebo z ústavu. Pokud jsou motivace špatné a pěstoun není připraven na problémy, které nastanou, rozhodnou se dítě vrátit zpět, což ještě více prohlubuje jejich deprivaci. P1: „Problémy s dětmi nastanou, každý si něco nese s sebou. Já jsem se s tolika pěstouny dohádala, když jsem to viděla a musela jsem je nahlásit na kraj, protože dítě vykopli v osmnácti na ulici bez ničeho.“ Při otázce, která se vztahovala k nárůstu žádostí o pěstounskou péči, se respondenti často shodovali na finanční motivaci. Reforma začala více podporovat pěstouny ale už méně samotné děti. P1: „To bylo viditelné a jasné, když to takhle uzákonili, že tohle nastane. Spousta lidé si řeklo, že se nebude honit někde osm hodin u stroje, když za stejné peníze si vezmu domů dvě děti a jsem za vodou. Bylo toho hrozně moc. Jsou v tom ty peníze. Je to špatná motivace.“ P2: „Peníze. Oni si myslí, že je to krásné a nádherné a že jsou to lehce nabyté prachy.“ P3: „Myslím si, že je to díky ohromným kampaním. Lidé o tom třeba nevěděli, jak to funguje. A určitě je tam motivace ten plat.“ P1: „Myslím, že nárůst žádostí je hlavně v těch financích.“ Hlavním cílem reformy bylo oslovit větší množství lidí, kteří by se pro pěstounskou péči rozhodli a aby díky tomu zůstávalo méně dětí v ústavech. Změnami se docílilo lepší finanční zajištění dětí, ale už méně následná pomoc dítěti. P6: „Oni to berou tak, že se nějak postarají a budou mít peníze a jde nám to na důchod. Tady nejde o děti. Protože kluci chodili do speciální třídy a bylo tam víc pěstounů a tak byly velké rozdíly. Je to fakt jen o těch financích, ne že ti lidi chtějí pomoct.“ Změny, které přinesla reforma, jsou zaměřené hlavně na podporu pěstounů a dětí v péči. Už méně myslí na období, kdy pěstounská péče skončí. Bohužel nastávají situace, kdy se pěstouni po ukončení přestávají o dítě zajímat a přechází do dospělého života bez pomoci rodiny. Díky příspěvkům na potřeby dítěte, které dostávají pěstouni, se dítěti krátí sociální dávky. V momentě kdy opustí domov a nejsou zaměstnaní, dostávají se do problémů. P1: „Já jsem po pěstounech požadovala, aby jim vrátili příspěvky na potřeby dítěte, které se následně promítnou do jejich sociálních dávek, které byly díky tomu nižší. Ty dětí potom v domech na půl cesty živořili.(…) Pěstoun peníze má a na dítě dostává, pak mu třeba nespoří.“ Tento problém neřeší ani příspěvek při ukončení pěstounské péče, který činí 25 000, který získává dítě. Mladý člověk, který neumí zacházet s penězi a není schopen si uvědomit, že z těchto peněz musí nějakou dobu žít, je hned utratí. Díky tomuto příspěvku nedostávají tři měsíce dávky. P1: „Je hloupost, že se teď rozhodli dávat dítěti 25 000 při odchodu z péče. Je to komplikace pro dítě. Projeví se mu to v dávkách, a pokud není zaměstnané a jde do domu na půl cesty, nedostane tři měsíce žádnou dávku a oni neumí hospodařit a rozvrhnout si ty 35

peníze. Takže je většinou utratí a pak je vyhazují na ulici. Je to vyloženě nesmysl. Velké gesto, které nepomohlo prakticky ničemu.“ Reforma může výrazně pomoci lidem, kteří se stávají pěstouny hlavně kvůli samotným dětem. Díky penězům a další odborné pomoci mohou vytvořit lepší prostředí pro dítě. Je ale důležité, aby se stát také postaral o výběr správných rodin. Příprava pěstouna musí být dostatečná pro vytvoření představy, co všechno péče o dítě z ústavu obnáší. P3: „Proto je příprava strašně důležitá. Kdysi nebyla vůbec žádná. Jen psychotesty a za půl roku už jsme šli pro dítě. Což teda bylo hrozné. Protože nám zavolali, že můžeme přijet a vybrat si dítě. Připadala jsem si, jako bych měla nákupní vozík a přebírám se v obchodě. Až později jsme přípravu prodělali a bylo to úžasné. Říkala jsem si, že to musí všichni absolvovat, dává moc. Dnes už je příprava dostačující, ale záleží na organizaci, která to dělá.“ Pokud si člověk vezme dítě z ústavu a není dostatečně připraven na to, co ho čeká, může nastat situace, kdy problémy neunese a dítě vrátí. P2: „Jedno z dětí jsem musela po třech letech vrátit. Potřeboval speciální pomoc. Letěly věci z oken. S tou mentalitou dítěte neuděláte nic. I když mi to bylo hrozně líto a bylo mi to vyčítáno.“ Podle většiny respondentů se příprava, kterou musí absolvovat každý žadatel o pěstounskou péči, zlepšila a pomáhá v představě, co vůbec pěstounství obnáší. Tento proces je samozřejmě náročný a zdlouhavý, ale díky němu nemusí nastávat situace, kdy získá dítě nepřipravený člověk a péči o něj poté nezvládá. Bohužel ještě není natolik dokonalá, aby tyto situace nenastávaly nebo je lidé nebyli schopni obejít, aby získali dítě co nejdříve. P3: „Ale dneska už znám i takové, kteří nebyli schválení a obešli to nějak. A netají se tím, že neměli práci, tak se tímto budou živit.“ P2: „Žádost dlouho ležela na úřadě a nic se nedělo. Po roce a čtvrt, když jsme chodili po různých přednáškách, se nic nedělo. Myslela jsem si, že budu pořád na něco čekat. (…)Nakonec jsme šli jinou cestou přes jiné asociace. Natrefili jsme na Klokánek v Praze a tam nám vyšli vstříc.“ Finanční podpora od státu je důležitou součástí náhradní rodinné péče. Výchova dítěte není jednoduchá ani levná záležitost a proto musí každý zvážit, jestli bude schopen dítě dobře zajistit. V tomto směru je správně, že stát pomáhá lidem, kteří se ochotně starají o děti, které neměli štěstí ve vlastní rodině. I přes to musí být hlavní motivace jiné, než jen peníze. P3: „Ten člověk to musí mít v sobě. Nemůže to dělat každý, i kdyby tam bylo, kdo ví kolik peněz.“ 2. Vnímání pěstounské péče jako adopce v nárocích na dítě Dalším problémem, který z rozhovorů vyústil, bylo vnímání pěstounské péče spíše jako adopce. Pokud pěstoun není zároveň poručník, nemá právo rozhodovat o dítěti 36

v důležitých otázkách. U dítěte v pěstounské péči je stále otevřená možnost návratu ke své biologické rodině. P1: „Myslím si, že hodně dělají lidi chybu, že si myslí, že dítě je jejich. Což není pravda. (…) Nikdy jsem ale dětem nebránila stýkat se s rodiči, pokud chtěli. Já s nimi bývala v kontaktu. Je problém, když si lidé neuvědomují, že dítě není jejich a berou to tak, že je.“ Nastávají i případy, kdy lidé nechtějí, aby se dítě v jejich péči stýkalo s rodiči, dělají si na dítě nárok a nejsou ochotni si připustit, že se jednou dítě může vrátit k biologickým rodičům. P2: „Nevím, jak bych se zachovala, kdyby se ozvala a chtěla vidět děti. Něco jsem si je naučila a nechtěla bych, aby mi do toho zasahovala. Beru, že jsou moje a nechápu, že se tak podporuje biologická rodina. Pokud je tam velký problém, nemělo by jít zpátky.“ Je pochopitelné, že pokud člověk příjme do své rodiny dítě a věnuje se mu jako svému, musí pro něj být nepředstavitelné, že nastane chvíle, kdy odejde k jiné rodině. V systému náhradní rodinné péče by ovšem měl být pěstoun na tuto situaci připraven. Další otázkou je, co je nejlepší pro dítě. 3. Nemožnost pěstouna rozhodovat v základních věcech ohledně dítěte Jako velkým problémem jsem u některých pěstounů cítila pocit svázaných rukou, když biologičtí rodiče nebyli zbaveni rodičovských práv. Rodič má právo o dítěti rozhodovat např. při výběru školy, vydávaní pasů a hlavně při plánovaných lékařských zákrocích. Mohou nastávat situace, kdy o budoucnosti dítěte rozhoduje někdo, kdo dítě vůbec nezná. P1: „Co se týkalo zdravotního stavu, tak to bylo blbé. Vy s tím dítětem žijete a musíte okamžitě jednat. Nebo i se školou je to hloupost. Vy dítě znáte, žijete s ním a rodič, který dítě ani nezná, má rozhodovat, kam půjde do školy. Je to vyložený nesmysl. Rodič ani pomalu neví, jak se dítě jmenuje a má rozhodovat.(…) Chcete jet na dovolenou s rodinou a řeknete, ty s námi nepojedeš, protože tvoje maminka, kterou jsi v životě neviděl, to nedovolí.“ Zbavení rodičovských práv není příliš jednoduchý proces, protože jak už jsem zmínila, stát se snaží co nejvíce podporovat možnost návratu k biologické rodině. Určitě ale není správné, aby život dítěte byl určován pro něj neznámým člověkem, který mu může ovlivňovat jeho budoucí vzdělání a tím i celý život. Zároveň může způsobovat řadu problémů samotným pěstounům, kteří chtějí pro dítě to nejlepší. P5: „Zatím jediný problém byl, když jsme chtěli jet na dovolenou a biologická matka nebyla k sehnání, abysme mohli vyřídit pas.“ P1: „Problémy nastaly, když jsme měli holčinu, která byla v ohrožení života, a potřebovali jsme matku zbavit svéprávnosti, protože hrozilo, že bude někdy bojovat o život a my to nebudeme moct podepsat. Naštěstí matka byla agresivní a vyhrožovala a napadla soudce. (…)Ona sama u soudu ani nevěděla, jak se holka jmenuje.“ 37

4. Upřednostnění pěstounské péče před adopcí Samotné rozhodnutí vzít si dítě do pěstounské péče spíše než jej adoptovat, není přímo morální problém, jde spíše o důvody, které k tomuto rozhodnutí mohou vést. Naopak pokud by byli jen lidé, kteří žádají adopci, bylo by mnoho dětí odsouzených zůstat v ústavu. Velké množství dětí v ústavech není právně volných a bohužel ne mnoho lidí, si adoptuje dítě s mentálním nebo fyzickým postižením a dítě jiného etnika. P7: „Nám řekli, že když už máme jedno své zdravé dítě, tak bychom museli přijmout nějaké s hendikepem, což jsme nechtěli. Vždycky jsem chtěla pracovat a nechtěla jsem být doma s dětmi.“ Pro lidi, kteří už vlastní děti mají a pěstouny se stávají hlavně z toho důvodu, aby mohli pomoci větším dětem v nouzi, které nemají nadějí na adopci, je toto vhodná cesta. Dalším důvodem je zdlouhavý proces adopce. P3: „Do pěstounství šly hlavně děti postižené a my jsme takovým dětem chtěli pomoct.(…) Prostě jsme šli a chtěli starší dítě a tam nám nabídli alternativy.“ P4: „Jde o to, že adopce je dlouhý proces a je pro ty, co nemají vlastní dítě a chtějí malé dítě. V pěstounské péči už mají něco za sebou, třeba závislost rodičů nebo jsou nemocné. Do adopce nejde moc lidí s tím, že bude mít jedno postižené dítě. Do pěstounské už musí jít s tím, že to dítě asi bude mít nějaký problém.“ P4: „Když jsme tehdy chtěli malou holčičku, tak by adopce nebyla možná.“ Samotní pěstouni přiznávají, že důvodem upřednostnění pěstounské péče před adopcí je i finanční stránka. Pokud se člověk rozhodne mít pěstounství jako životní poslání a mít více dětí najednou, tak se to bez dávek, které adopce nenabízí, zvládnout nedá. P6: „Chtěli jsme první adoptovat.(…)… potom mi zemřel manžel a všechno jsem zastavila, protože bych to neutáhla. Takže od 11 let vychovávám kluky sama. Byla pro mě v tu chvílí důležitá pomoc státu. Prvotně jsme na ně nic nebrali, říkali jsme si, že to zvládnem. Žádala jsem až po smrti manžela.“ P1: „ Když jsme potom začali brát více dětí, tak bychom je neuživili. Finančně by se to nedalo utáhnout. Pečovala jsem o dvanáct dětí v pěstounské péči naráz. I když manžel pracoval a já byla na mateřské, tak by se to nedalo tenkrát utáhnout.“ Tento důvod byl viditelný i u pěstounů, kteří to nepřiznali přímo, ale při popisu situací, kdy se rozhodovali, bylo zjevné, že tímto řešili životní situaci. Jako morální problém vidím rozhodnutí pro pěstounství z důvodu, aby dítě v péči nemělo stejné nároky jako dítě vlastní. P2: „Kdybych si je vzala do adopce, měli by stejná práva jako mé děti.(…) Když něco člověk vybuduje, tak chci, aby si to mohly rozdělit mé děti, až tady nebudu. U těchto dětí člověk nikdy neví, co se může stát. Chtěla jsem pomoc, ale ne za to, že by mohli zlikvidovat rodinu.“ Je pochopitelné, že se člověk stará o zajištění vlastních dětí, ale pokud je hlavní důvod v upřednostnění pěstounské péče před adopcí už předem 38

daný rozdílný vztah k budoucímu dítěti než k dětem vlastním, jak se přijaté dítě bude v rodině cítit. Citovou deprivaci u dítěte by rozdílné jednání s ním než s ostatními pomohlo prohloubit. P2: „Měla jsem s nimi problémy, kdy měli pocit, že více dávám své vlastní dceři. Ale museli si uvědomit, že ona se o mě musí s nimi dělit a nejsem jen pro ni. Lidi se na mě dívali špatně, když jsem jela se svou dcerou na dovolenou do Chorvatska a oni zůstali doma s přítelem. Děti nechápali. Nechtěli poslouchat, chtěli jen víc a víc. Já jim chci pomoc a naučit žít, ale musí se učit žít sami.“ Pokud si je člověk už předem vědom, že nebude schopen se ke všem dětem, ať už vlastním nebo přijatým, chovat stejně a nabízet jim stejné možnosti, neměl by si brát více dětí, než může zvládnout. V tomto případě by se ale musel pěstoun vzdát výhod, které nabízí systém při třech a více dětech v péči. Vypovídá to také o motivacích pěstouna, který se rozhodl vzít si více, než unese díky dávkám a následně dělat mezi dětmi rozdíly. 5. Pěstounská péče na přechodnou dobu Na pěstouny, kteří se věnují péči na přechodnou dobu, by se mělo nahlížet jako na profesionály, kteří vykonávají své zaměstnání. Je důležitou otázkou, jestli výchovu dítěte v rodině můžeme vnímat jen jako práci. Tato forma péče je vhodná pro děti, u kterých je pravděpodobné, že se vrátí do své biologické rodiny nebo bude následovat adopce. Očekávání od této nové alternativy je, že dítě nemusí podstoupit umístění do ústavu a místo něj se dostane do normálního rodinného prostředí. Zásadním problémem je limitování péče na jeden rok. Pokud se situace ohledně dítěte nevyřeší, není jasné, co po uplynutí lhůty nastane. Vidina tohoto systému nemusí být špatná, ale vzhledem k tomu, že je nová a tím pádem v praxi chvílí používaná, můžeme jen předpokládat, co přinese. Pěstouni na přechodnou dobu dostávají plat od státu, i když dítě v péči v určitou dobu nemají. Je tedy důležité, aby tohoto nezačali využívat lidé, kteří by tímto mohli řešit svou dočasnou nezaměstnanost. P3: „Je to pro děti, u kterých se musí vyřešit momentální situace, aby nemuseli do ústavu, ale předpokládá se, že se vrátí do biologické rodiny nebo půjde k adopci. Do rodiny se snaží dávat dítě, u kterého věří, že se to vyřeší a bude pokračování. Byl by nesmysl dát dítě do péče na přechodnou dobu, kdyby u něj věděli, že se pro něj nenajde náhradní rodina.“ Výběr pěstounů na přechodnou dobu by měl být velice přísný, aby nenastávaly situace, kdy se dítě dostane k lidem, kteří tímto pouze řeší svou finanční situaci a není jejich hlavní motivací pomoci dítěti v nouzi. Pro pěstouna i dítě nemůže být jednoduché dávat lásku rok a poté zapomenout.

39

6. Podpora rodiny před ústavní péčí Obecným předpokladem je, že každá rodina je lepší než ústavní péče. V tomto se také názory pěstounů liší. P1: „Teď mám v přechodné péči holčinu, která má těžkou poruchu osobnosti a je to s ní opravdu těžké. Už vím, že já ji úplně nedokážu pomoct. Kdyby byla někde, kde bude mít odbornou pomoc, psychology a další, asi by to pro ni bylo lepší.“ Pokud pěstoun není schopen svými prostředky pomoci těžce nemocnému dítěti, může pro něj po zvážení být lepší ústavní péče. Samozřejmě by mělo být toto rozhodnutí až krajní. Každý si zaslouží mít rodinu, která poskytne lásku a pocit bezpečí. Ovšem nastávají i případy, kdy tento názor podporuje i chování samotných pěstounů. I když do pěstounských rodin docházejí kontroly, které by měly odhalit, zda je o dítě dobře postaráno, nemusí se jim to vždy podařit. To co se děje dětem na očích sociálních pracovnic či okolí rodiny, nemusí vždy znamenat realitu domova. P6: „Ne není. Vždycky ne. Dělají se sice kontroly, ale to by ty některé pěstouny museli pozorovat. Stačí, když půjdou na hřiště a tam uvidí. Vždycky ne. Nesouhlasím s tím.“ Jiným problémem je, že ústavy nemohou i přes veškerou snahu nahradit dětem citovou vazbu, kterou májí v rodině. Pobyt v ústavu může dítě výrazně poznamenat. P3: „Máme všechny děti s mentálním postižením.(…) Myslím si, že hodně procent u nich není mentální postižení, ale deprivace z toho dětství, z kojeňáku a domova. Kdyby se dostaly do rodiny dřív, tak by ta deprivace nebyla tak hrozná. Jeden má špatný vývoj řeči. Tam se to úplně zanedbalo. Nikdo tam s nimi nemluvil. Ale dnes už se asi s dětmi pracuje více, ale pořád to není rodina.“ Není pochyb o tom, že pěstounská péče poskytuje dětem tak důležitý model rodiny, nepostradatelný a určující pro další život. Dítě, které nikdy nepoznalo život v rodině, může mít problém založit svou vlastní rodinu v dospělosti a začlenit se do společnosti. Náhradní rodina poskytuje klasický vzor rodinného života, lásku, zázemí, individuální péči a životní hodnoty. Ústavní péče nemůže dítěti nikdy nabídnout to co rodina. Pokud není umožněno dítěti zažít život v rodině, nemusí být připraveno postarat se o své vlastní děti, které tak následně mohou skončit v ústavní péči. Faktem je, že pěstounská péče přináší důležitá pozitiva, která ústavní péče nenabízí. Díky náhradní rodině se u dítěte nemusí prohlubovat citová deprivace z ústavu nebo biologické rodiny, což u dětí a hlavně postižených, může být rozhodující pro jejich další vývoj. Nabízí mu mnoho možností vlastní realizace, rozvoj osobnosti a jejich potenciálu. Je velice těžké zhodnotit, zda je pro některé děti přínosnější rodinná péče nebo si jejich stav vyžaduje péči ústavní. Hlavním kritériem by mělo být dobro dítěte, pod kterým si 40

přestavujeme vše, co vede k jeho štěstí, aby mělo pocit bezpečí, zázemí a jistoty, díky čemuž bude mít dobrý start do svého dospělého života. Nikdy nemůžeme vědět, jaký by mělo dítě život, pokud by se do rodiny nedostalo. Ovšem v případě, že nastane mezi dítětem a rodinou rozkol a pěstouni se rozhodnou dítě vrátit, může ho to poznamenat mnohem více, než stabilní život v ústavu. P6: „Odvezli jsme je a na druhý den zavolali z Olomouce, že nová maminka to nezvládla a děti chce vrátit. Ptali se nás, jestli pro ně nemůžeme přijet.(…)Nejsou to balíky na poště, které můžete odložit.“ Každé dítě má nárok na rodinu a zázemí. Systém by se měl ale více starat o to, do jakého prostředí se dítě dostává a jestli nehrozí prohloubení jeho deprivace možným vrácením do ústavu.

2.3.2 Zhodnocení morálních problémů Náhradní rodinná péče je bezesporu velice důležitou součástí sociálního systému našeho státu. Pokud by neexistovali lidé, kteří budou ochotni se rozdělit o svou lásku s opuštěnými dětmi, které neměli štěstí, aby jim lásku věnovala jejich vlastní biologická rodina, mnoho z nich by šlo v životě jinou a třeba horší cestou. Pěstouni se na úkor svého života snaží pomoci jiným. Chtějí postavit na vlastní nohy děti, které by např. díky svému postižení nebo problémům, které si nesou z předchozího života, nebyli schopni bez pomoci rodiny žít normálním životem. O tom svědčí i přání většiny pěstounů, co by chtěli z dětí vychovat. P6: „Aby dospěli a byli šťastní lidé. Mohli pracovat. To co přejete vlastním dětem.“ P3: „Vzhledem k tomu, že jsme si brali postižené děti, tak naším cílem bylo, aby se naučili psát a počítat a byli z nich slušní lidi.“ Tito pěstouni si určitě zaslouží náš obdiv a úctu. Hypotéza: Při žádosti o pěstounskou péči může patřit mezi skryté motivace i finanční odměna od státu. Díky mému výzkumu se hypotéza u některých pěstounů potvrdila. Díky příspěvkům, které získávají pěstouni od státu, je výchova a zajištění dětí snazší a pomáhá v rozhodnutí vzít si dítě, i když jim to jejich finanční situace úplně nedovoluje. P4: „Spoustu pěstounů by to bez toho finančního příspěvku nedávalo. Není to o kvalitě péče, ale to finanční zázemí, prostě ty děti opravdu nejsou bezproblémové a pomoc je potřeba.“ Tyto dávky hlavně po reformě, ale můžou náhradní rodinnou péči ovlivnit i velice negativně. Z mého výzkumu vyplývá, že v dnešní době je mnoho takových, pro které je finanční motivace velice důležitá a patří mezi hlavní faktory při rozhodování. Tito pěstouni se mohli kličkami v zákoně dostat k péči i poté, co jim byla žádost zamítnuta. Díky těmto praktikám neprocházeli řádnou přípravou pěstouna a nebyli připraveni na veškeré problémy, které s dítětem mohou nastat. Bohužel je poté smutnou praxí navrácení dítěte zpět do ústavu. Novela ale zahrnuje i pozitivní stránky, jako je povinná příprava pěstounů, kterou dnes už musí absolvovat každý žadatel a 41

není možnost toto obejít. Při této přípravě a službám, které obsahují, jako je psychologické poradenství, se může odhalit řada špatných motivací pěstounů. P7: „Přípravy lidé neobejdou. V minulosti na přípravu člověk nemusel, a když se ukázalo, že pěstoun není z nějakého důvodu vhodný, tak bylo obtížné ho z registru vyřadit. Ti lidé to pak mohli obejít přes Fond ohrožených dětí a získat dítě jinou cestou. Mohlo se pak dítě dostat do rodiny, která má problémy se svými biologickými dětmi natož pak s přijatými. Teď už by se nemělo stávat, že by dítě dostalo do rodiny, která má nějakou patologii. Ale i dnes se může stát, že se tam objeví člověk, který nemá dobré motivaci a třeba si myslí, že je to dobrý byznys, tak brzo zjistí, že to tak není.“ Podle mých výsledků je pohled pěstounů na reformu značně odlišný. Nárůst žádostí o pěstounskou péči je z mnoha názorů způsoben právě finanční stránkou věci, která ve velké míře ovlivňuje motivace budoucích pěstounů, čemuž by měla zabránit dostatečná příprava, kde se lidé musí seznámit s tím, co je čeká. Z praxe je viditelné, že ne vždy se to podaří odhalit. Větší zájem o pěstounskou péči je také způsobem díky mediální osvětě, která oslovila širokou veřejnost. P7: „Konečně se o tom začalo mluvit, do toho roku neexistovala žádná systematická náborová kampaň.(…) Po letech práce se konečně pěstounství dostalo do médií a i díky tomu byl odpovídající ohlas veřejnosti. Lidé si řekli, že pokud to zvládají ostatní, proč bych to nezvládla já.“ P3: „Myslím si, že je to díky ohromným kampaním. Lidé o tom třeba nevěděli, jak to funguje.“ Díky různým sociálním službám, které novela nabízí, se pomohlo odhalit více problematických pěstounů, kteří z obavy své problémy utajovali. P7: „Často jsou tam problémy, které oni skrývají a neřeknou je. Bývávají tam osobní ztráty, které se snaží kompenzovat přijímáním dalších dětí. Pokud se s nimi pracuje, tak dokážou uznat, že ty motivy k pěstounství nejsou správné. Pokud je tady pěstounka, která už má v péči tři děti a chce další. Tak my jí teď máme možnost zprostředkovat psychologické poradenství. A ona přijde na to, že už další nepotřebuje, protože už tak má problémy.“ Naopak názory některých pěstounů na motivace jiných nejsou vždy pozitivní a stojí za zamyšlení. Hlavním účelem reformy bylo zvýšit počet pěstounů a díky tomu co nejvíce snížit počet dětí, které jsou v ústavech. Podle výsledků se tento cíl daří plnit. Z výsledků mé práce ale vyplývá, že ne vše, co změna přinesla je k dobru věci. Podle mého názoru je správné pomáhat různými službami, jako je psychologické poradenství, ať už pro samotné pěstouny v době přípravy nebo pro děti, které jsou často poznamenány psychickými problémy z ústavu nebo biologické rodiny. S těmito dětmi si pěstoun nemusí umět poradit, aby dítěti pomohl, a díky osvětě se nemusí bát obrátit se na sociální pracovníky.

42

Pro větší zájem o pěstounskou péči ale přinášela novela i vetší pěstounské dávky, díky kterým mohou lidé řešit své finanční problémy. Proto si myslím, že dávky by se měli lépe zhodnotit a tím omezit pěstouny s finanční motivací. Protože tito pěstouni brzy zjistí, že vykonávat tuto činnost obnáší mnohá úskalí, která finanční pomoc nevyřeší. Názory některých pěstounů na motivace jiných nejsou vždy pozitivní a stojí za zamyšlení, kde by se dítě mělo lépe. P6: „Teď už se s jinými pěstouny nesetkávám. Já už jsem se od nich distancovala. Je to můj subjektivní názor, ale já jsem se ke svým dětem chovala vždycky jinak. Buď je máte ráda, nebo ne a tak jsem viděla něco jiného a to mi vadilo.“ V otázce týkající se problematiky upřednostnění rodinné péče před ústavní péčí mi z výsledků vychází, že se každý případ musí posuzovat individuálně. Pěstounská péče je bezesporu pro dítě v mnoha směrech přínosnější než péče ústavní, avšak neměla by být prosazována za každou cenu. Některé děti mohou mít takovou poruchu, kterou i přes veškerou snahu nepomůže vyřešit náhradní rodina. Dítě také může být díky své minulosti i zážitkům z biologické rodiny nakolik problematické, že není jednoduché ho do náhradní rodiny umístit. A když se to podaří, nastávají takové problémy, že se pěstouni rozhodnou dítě vrátit, což je pro něj ještě horší. Z toho vyplývá, že dětské domovy a jiné ústavy s péčí o dítě mají v našem systému smysl. Na prvním místě se ale musí zvážit to hlavní, co je pro dítě nejlepší. Než dojde k umístění dítěte do pěstounské péče, je potřeba se přesvědčit o tom, že ze strany dítěte ani pěstounů nedojde ke zklamání a i přes všech překážky a obtíže se rodina pokusí dítěti svěřenému do péče poskytnout to nejlepší. Z výsledků vyplývá, že ne vždy bývá upřednostňované dobro dítěte. Biologická rodina bývá podporována natolik, že je velkým problémem a až krajním řešením zbavení rodičovských práv. Díky tomu může být pro dítě problémem vycestovat ze země nebo si svobodně zvolit svou budoucnost při výběru školy. Finanční podpora státu by měla směřovat hlavně na potřeby dítěte. Ovšem dalším aspektem, který potvrzuje mou hypotézu, je praxe, že dávky slouží spíše k zajištění samotných pěstounů. Dítě, kterému skončí pěstounská péče, se tak často ocitá na ulici bez prostředků a možnosti začít nový život. Proto by se stát neměl zajímat jen o zvýšení počtu pěstounů, kterým nabídne finanční zázemí, ale o samotné děti a jejich zajištění, když se ocitnou bez pomoci a peněz díky pěstounům, jejichž hlavní motivace nebyla ta správná. I přes to, že mezi hlavní motivace pěstounů může patřit finanční příspěvek a jejich vlastní zajištění, nemusí to nutně znamenat, že o dítě nebude dobře postaráno. Pokud rodina dítěti zajistí zázemí, dá mu svou lásku a individuální pozornost, kterou v ústavu nikdy nemůže poznat, je to vždy to hlavní. Základem musí být dlouhodobá příprava, která může odhalit 43

nesprávné motivace. I samotní žadatelé si při dobré přípravě mohou uvědomit, co vše pěstounství obnáší a zda budou schopni dát dítěti vše, co potřebuje.

44

Závěr Ve své práci jsem se zabývala náhradní rodinnou péčí a zaměřila jsem se na morální dilemata, která jsou spojena hlavně s péči pěstounskou. Na začátku jsem si položila otázku, jestli se finanční podpora od státu může promítat do skrytých motivací budoucích pěstounů. Díky mému výzkumu jsem odhalila kromě finanční motivace i další morální problémy, které souvisí s pěstounskou péčí, jako nemožnost pěstouna rozhodovat v základních věcech ohledně dítěte nebo dané limitování péče na přechodnou dobu. Pěstounská péče je aktuálním problémem díky reformě z roku 2013, která ji značně zvýhodňuje. Díky medializaci a zvýšeným dávkám přibylo žádostí o pěstounskou péči. Na tomto základě se ale mohly změnit i prvotní motivace lidí a do popředí se dostává skrytá finanční motivace. Z mého výzkumu vyplývá, že pro mnoho nových pěstounů je podpora od státu velice důležitá. Díky těmto dávkám se stávají pěstouni lidé, kteří tímto často řeší svou nezaměstnanost a finanční problémy. To, co je nejlepší pro dítě se stává pro ně až druhotnou věcí. Díky zpřísněné přípravě, kterou musí pěstoun absolvovat před přijetím dítěte, by se mělo těmto jevům zabránit. Příprava by měla před pěstounem odhalit všechna úskalí spojené s náhradním rodičovstvím. Bohužel se stává, že i přes to se pěstounem stává člověk se špatnými prioritami. Následně péči o problematické dítě nezvládá a vrací ho zpět do ústavu. Díky nové možnosti mít v péči tři a více dětí a následně se stát profesionálním pěstounem nastávají situace, kdy pěstoun neodhadne své síly a vezme si více dětí. Aby následně nepřišel o dávky, nepřizná nezvládnutí své role, což pro dítě není to nejlepší. Aby se těmto situacím předešlo, měl by stát více dbát na výběr pěstounů a nezvyšovat odměny pěstounů, které jsou lákadlem pro lidi, kteří si dostatečně neuvědomují problematiku spojenou s náhradní rodinnou péčí. I když se příprava pěstouna v České republice zlepšila, stále není dostatečná. Přestože pěstounům je často dlouhý proces nepříjemný, musí být v první řadě zajištěno dobro dítěte. V praktické části byly pro můj výzkum stěžejní rozhovory s pěstouny, které mi umožnili jejich pohled na problematiku. Tato část mé práce byla nejtěžší. Někteří pěstouni ochotně a snad pravdivě odpovídali na mé otázky, ale mnozí mi i po příslibu nakonec odmítli rozhovor poskytnout. Mezi další morální problémy pěstounské péče podle mého výzkumu spadá možnost biologických rodičů rozhodovat o základních věcech ohledně dítěte. Díky nezbavení rodičovských práv biologických rodičů nastávají situace, kdy život dítěte je určován pro něj

45

neznámým člověkem. Stát by se měl více zabývat, jestli je ještě vůbec možný návrat dítěte k biologickým rodičům. Pěstounská péče na přechodnou dobu je velice nová a v tuto chvíli se špatně hodnotí. Jako zásadní problém vidím v limitování jednoho roku. Tato forma je vhodná pro malé děti, u nichž se předpokládá, že během krátké doby se vrátí k biologickým rodičům nebo budou adoptovány. Mělo by se proto zamezit, aby do přechodné péče šlo dítě, které tuto možnost nemá. Protože asi nejhorší co se může dítěti stát, je poznat milující rodinu, o kterou přijde po jednom roce a vrací se zpět do ústavu. Cílem mé práce je poukázat na chyby, které jsou spojené s procesem umisťování dětí do pěstounské péče a se samotným systémem náhradní rodinné péče. Díky pěstounské péči se hodně dětí, které by jinak neměli šanci poznat rodinné zázemí a žít v něm, dostává do rodin, které jim věnují lásku a pozornost. Proto moje práce není zaměřena proti pěstounské péči, ale snaží se odhalit možná úskalí. Díky tomuto menšímu náhledu na samotnou problematiku pěstounské péče, mohou žadatelé o pěstounskou péči zjistit, že základem je dobro a štěstí dítěte a sami v sobě si uspořádat své hlavní motivace, aby šlo především o dítě a ne o ně samé. Má práce by mohla poskytnout podklad pro hlubší zkoumání morálních aspektů v pěstounské péči a také pro lepší řešení problematiky finanční motivace žadatelů o pěstounskou péči.

46

Resumé Bakalářská práce Problémy a rozpory pěstounské péče pojednává v části teoretické o celém systému náhradní rodinné péče a jejím rozdělení. Věnuje se hlavně péči pěstounské, kde je popsán proces při podání žádosti o pěstounskou péči a hlavní motivace, které mohou být veřejné i skryté. Důraz je zde kladen na dávky, které získává pěstoun od státu a jejich možný vliv na základní motivace. V další kapitole jsou popsány změny v oblasti sociálněprávní ochrany dětí po reformě v roce 2013 a jejich vliv. V praktické části se práce nejdříve věnuje předvýzkumu, který vytváří základ pro další výzkum. Samotný výzkum je poté prováděn pomocí rozhovorů s pěstouny. Díky němu jsou stanoveny základní morální dilemata. V poslední části práce je problematika shrnuta a nabízí podklad pro možné zlepšení.

Summary The theoretical part of the bachelor’s thesis "Problems and Dilemmas of Foster Parenting" focuses on the system of alternative childcare. It deals mainly with foster care; it describes the process of filing the application for foster care and the main motivation for becoming a foster parent, which can be both public and private. It focuses on the social benefits foster parents get from the state and their influence on the foster parent's motivation. The next chapter describes the changes in the area of social and legal protection of children after the reform of 2013 and their influence. The research is carried out by means of interviews with foster parents on basis of which the basic moral dilemmas are determined. The last part of the thesis sums up the issue and offers some suggestions for future improvements.

47

Literatura Publikace: DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2009, 372 s. ISBN 9788024619668. FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. 2. vyd. Praha: Portál, 2010, 255 s. ISBN 9788073678159. GABRIEL, Zbyněk., NOVÁK, Tomáš. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 144 s. ISBN 9788024717883. KOLUCHOVÁ, Jarmila. Psychický vývoj dětí v pěstounské péči. 1. vyd. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 1992, 139 s. ISBN 8085529017. KOLUCHOVÁ, Jarmila. Diagnostika a reparabilita psychické deprivace. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 139 s. MATĚJČEK, Zdeněk. Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. 1. vyd. 1. Praha: Portál, 1999, 183 s. ISBN 8071783048. MATĚJČEK, Zdeněk. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál, 1994, 98 s. ISBN 8085282836. MATĚJČEK, Zdeněk a KOLUCHOVÁ, Jarmila. Osvojení a pěstounská péče. 1. vyd. Praha: Portál, 2002, 155 s. ISBN 8071786373. SCHOOLEROVÁ, J., E. Adopce. Vztah založený na slibu: užitečné rady a postřehy pro adoptivní rodiče a pěstouny. Praha: Návrat domů, 2002, 217 s. ISBN 8072550667. ŠKOVIERA, Albín. Dilemata náhradní výchovy. Praha: Portál, 2007, 144 s. ISBN 9788073673185. Internetové zdroje: KUMHÁLOVÁ, Iva. Dopady sociální reformy na činnost obce v oblasti sociální pomoci. [online]. Brno, 2014, [cit. 2014-5-11]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce prof. JUDr. Zdeňka Gregorová, CSc. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/366071/pravf_m/?studium=568228 Tisková zpráva Nadačního fondu J&T. [online] [cit. 2014-7-11]. Dostupný z: . DVOŘÁK, Jakub. Systém náhradní výchovy. Praha, 2007, [online] [cit. 2014-18-10]. Dostupný z: .

48

VYSKOČIL, Filip. Právní úprava náhradní rodinné péče České republice. Středisko náhradní rodinné péče, Praha, 2014. [online] [cit. 2014-26-10]. Dostupný z: . MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Brožura pěstounské dávky 2013. [online] [cit. 2014-15-09]. Dostupný z: . MINISTERSTO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. [online] [cit. 2014 – 12 - 09]. Rodina a ochrana práv dětí. Dostupný z: < http://www.mpsv.cz/cs/4>. MINISTERSTO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. [online] [cit. 2014 – 23 - 09]. Formy náhradní rodinné péče. Dostupný z: < http://www.mpsv.cz/cs/14501>. MINISTERSTO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. [online] [cit. 2014 – 01 - 10]. Proces a zprostředkování. Dostupný z: < http://www.mpsv.cz/cs/14502>. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí [online].[cit. 2014-17-09]. Dostupný z: . MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí [online].[cit. 2014-17-09]. Dostupný z: . MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí [online].[cit. 2014-17-09]. Dostupný z: . MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí [online].[cit. 2014-17-09]. Dostupný z: . MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí [online].[cit. 2014-17-09]. Dostupný z: .

49

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí [online].[cit. 2014-17-09]. Dostupný z: . MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí [online].[cit. 2014-17-09]. Dostupný z: . MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí [online].[cit. 2014-17-09]. Dostupný z: . MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Státní pobídky pěstounům zabraly (Právo). [online].[cit. 2014-8-11]. Dostupný z: . FOND OHROŽENÝCH DĚTÍ. O náhradní rodinné péči [online]. 1998 [cit. 2014-19-10]. Dostupný z: . Zákony: Zákon o sociálně – právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů Zákon o sociálně – právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 331/2012 Sb. Zákon o státní sociální podpoře č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

50

Přílohy Pěstoun 1 Důchodce, pěstoun na přechodnou dobu, vedoucí spolku Pod Křídly 1. Proč jste se rozhodla vzít si dítě do péče? Jaká byla hlavní motivace? „Já mám tyto pocity z dětství, můj tatínek je z devíti dětí a on sám i jeho sourozenci měli hodně dětí. My s bratrem jsme jim to záviděli a rodiče do toho nutili. Kousek od nás pracovala teta v dětském domově a já měla představu u velké rodině. Sama jsem už ve škole byla taková, že jsem pomáhala slabším a zastávala jsem se šikanovaných. S manželem jsme se bavili, že pokud nebudeme moct mít vlastní děti, tak si vezmeme. Nakonec jsme své děti měli čtyři, ale přes to všechno ta myšlenka zůstala. Když jsme se dostali poprvé do dětského domova, uvědomili jsme si, že není potřeba pomáhat jen těm malým, ale chybí to i těch větším“ 2. V jaké životní situaci jsem byla, když přišlo první dítě? „Byla jsem na mateřské po porodu čtvrtého dítěte.“ 3. Jak dlouho jste se rozhodovala, jestli jít do pěstounské péče. „My jsme se o tom bavili dlouho a žili jsme v tom, že jednou to přijde. Po svatbě jsem nemohla hned otěhotnět, ale ještě jsem čekala, jestli to přijde. Potom po porodu čtvrtého, jsem viděla film, ve kterém si vzali dítě z domova a pak ho vrátili. To byl ten zlomový okamžik, kdy jsme si uvědomila, co tam to dítě zažívá, a jeli jsme si žádat.“ 4. Kolik tedy máte vlastních dětí? „Mám čtyři kluky. Nešlo tedy o to, že bych neměla vlastní děti. Už můj taťka byl taková charita a já už na škole jsem byla taková, že jsem chránila. Nestyděla jsme se být třeba s mentálně slabýma. Nikdy jsme neposuzovala lidi podle vizáže ani podle vzdělání, už v tanečních jsme tančila s takovým se svislými rameny. Důležité bylo, jaký byl on sám.“ 5. Kolik dětí máte v péči nebo jste měla v minulosti? „Bylo jich 21 v té individuální pěstounské péči a teď je jedna v přechodné péči a čtyři ty svoje.“ 6. V jakém časovém rozmezí to bylo? „Děti jsou těch věkově dvacet až čtyřicet let. A nejmladšímu bude osmnáct.“ 7. Proč jsme se rozhodla teď pro přechodnou péči? „Je to podobné jako ta individuální, jen přechodná je omezená rokem. Z těch 20 dětí, které jsme měli v péči individuální, bylo asi 16, u kterých byli rodiče nezbaveni rodičovských 51

práv. Věděli, kde jsou dětí, věděli o nás a mohli se kontaktovat a já sama jsem to měla otevřené. Bavila jsem se s dětmi o tom, pokud se rodina dá dohromady, co jsme o nich věděla, jsem jim říkala. A byla tu možnost, že pokud by se rodiče dali dohromady, mohli by se k nim vrátit. A chtěla jsem si zkusit tu přechodnou péči, která se teď uzákoněná. I kraj mi to sám nabídl, že by byla škoda skončit, a pomohla těm starším, které by ode mě potom pokračovali třeba do Domu na půl cesty.“ 8. Pro vás nebyl problém, aby dítě po pár letech odešlo zpět k rodičům? „Ne, vůbec. Myslím si, že hodně dělají lidi chybu, že si myslí, že dítě je jejich. Což není pravda. Dnes se třeba už nestýkám se všemi. Nevadí mi to. Chtěla jsem je postavit do života, a když chtějí přijít třeba na návštěvu na svátky, jsme ráda. Když se třeba začala ozývat biologická rodina, děti se s nimi nechtěli stýkat a já jsem je do toho prakticky nutila. Holka mi říkala: „Ale mamko, ty jsi moje mamka a mě nezajímají oni.“ A chtěla se s nimi stýkat babička, která ji neublížila. Holka nechtěla, protože měla dojem, že tím ublíží hlavně mě. Teď je nadšená, že má třeba fotky z dětství.“ 9. Proč jsme se rozhodla pro pěstounství a ne pro adopci? „Původně jsme chtěli malé dítě, ale místo malé holčičky jsme dostali jedenáctiletou. Když jsme potom začali brát více dětí, tak bychom je neuživili. Finančně by se to nedalo utáhnout. Pečovala jsem o dvanáct dětí v pěstounské péči naráz. I když manžel pracoval a já byla na mateřské, tak by se to nedalo tenkrát utáhnout.“ 10. Jaké jsou výhody pěstounství. „My jsme nepotřebovali adoptovat, my jsme svoje děti měli. My jsme šli pomáhat, ne z důvodu, že bychom neměli děti. Brali jsme ty nejproblémovější děti, které nikdo nechtěl třeba různě postižené. Ta adopce tady neměla smysl. To by pak nešlo vrátit do té původní rodiny. Brali jsme hlavně vetší děti, u kterých ta adopce už není moc možná. Šlo o pomoc, ne si děti přivlastnit.“ 11. Měla jsme někdy zásadní problémy s biologickými rodiči nebo jiné, že jste si řekla, že toho litujete? „Ne v žádném případě jsem toho nelitovala. Problémy nastaly, když jsme měli holčinu, která byla v ohrožení života, a potřebovali jsme matku zbavit svéprávnosti, protože hrozilo, že bude někdy bojovat o život a my to nebudeme moct podepsat. Naštěstí matka byla agresivní a vyhrožovala a napadla soudce. Utekli jsme a doma jsme se zamkli. Ona sama u soudu ani nevěděla, jak se holka jmenuje. Spíš jsem sama byla v kontaktu s některými rodinami, protože s nimi děti nechtěli mluvit.“ 12. Problémy tedy nastávaly hlavně proto, že práva na dítě měli stále rodiče? 52

„Co se týkalo zdravotního stavu, tak to bylo blbé. Vy s tím dítětem žijete a musíte okamžitě jednat. Nebo i se školou je to hloupost. Vy dítě znáte, žijete s ním a rodič, který dítě ani nezná, má rozhodovat, kam půjde do školy. Je to vyložené nesmysl. Rodič ani pomalu neví, jak se dítě jmenuje a má rozhodovat. Naštěstí mi ve škole nikdo nedělal problém, když jsme to podepsala já a u doktorů taky. Jen u jednoho dítěte jsem to musela řešit přes sociálku. I s pasy to není jednoduché. Chcete jet na dovolenou s rodinou a řeknete, ty s námi nepojedeš, protože tvoje maminka, kterou jsi v životě neviděl, to nedovolí. Sociálka mi ale vždycky vyšla vstříc. Nikdy jsem ale dětem nebránila stýkat se s rodiči, pokud chtěli. Já s nimi bývala v kontaktu. Je problém, když si lidé neuvědomují, že dítě není jejich a berou to tak, že je.“ 13. Měla jste v péči dítě jiného etnika nebo nějak postižené. „Měla jsem dvě poloromské a většina chodila do zvláštní školy. Čtyři jsou omezení ve svéprávnosti, dva jsou mentálně slabší, jinak sluchově a nerostoucí, psychické poruchy a těžká porucha osobnosti. Nikdy jsme to neřešili. Nabídli nám je a my je vzali. U některých se nám povedly velké zdravotní pokroky.“ 14. Jaký je váš názor na finanční podporu od státu? „Já se popravdě někdy stydím, když někde jsem a pěstouni si stěžují. Já jsem do toho šla tehdy, když jsme živořili, kdy peníze nebyly. To, co mají teď pěstouni, se nedá srovnávat s tím, co bylo. Neměli by vůbec remcat. A ještě jim to nestačí a chtěli by víc a mělo by to být lépe oceněné. Nemyslím se, že by se to mělo zvyšovat. Právě naopak by se mělo spíš udělat to, aby byly zajištěné děti a ne ti pěstouni. Pěstoun peníze má a na dítě dostává, pak mu třeba nespoří. Je hloupost, že se teď rozhodli dávat dítěti 25 000 při odchodu z péče. Je to komplikace pro dítě. Projeví se mu to v dávkách, a pokud není zaměstnané a jde do domu na půl cesty, nedostane tři měsíce žádnou dávku a oni neumí hospodařit a rozvrhnout si ty peníze. Takže je většinou utratí a pak je vyhazují na ulici. Je to vyloženě nesmysl. Velké gesto, které nepomohlo prakticky ničemu.“ 15. Myslíte tedy, že pro některé pěstouny jsou finance jednou z motivací? „Jsou a je jich dost. Než jsem dělala domy na půl cesty, tak jsem si říkala, jako jsou pěstouni skvělí lidé. Brala jsem to tak, že to musí dělat srdíčkem, ale teď se ani moc k pěstounům nehlásím. Nejezdím mezi ně už. Nebaví mě poslouchat, jak to udělali a jak fňukají, že mají málo. To je blbost úplně.“ 16. Proč myslíte, že je nárůst žádostí po reformě? „To bylo viditelné a jasné, když to takhle uzákonili, že tohle nastane. Spousta lidé se řeklo, že se nebude honit někde osm hodin u stroje, když za stejné peníze si vezmu domů dvě děti a jsem za vodou. Bylo toho hrozně moc. Jsou v tom ty peníze. Je to špatná motivace, 53

Problémy s dětmi nastanou, každý si něco nese s sebou. Já jsem se s tolika pěstouny dohádala, když jsem to viděla a musela jsem je nahlásit na kraj, protože dítě vykopli v 18 na ulici bez ničeho. Já jsem po pěstounech požadovala, aby jim vrátili příspěvky na potřeby dítěte, které se následně promítnou do jejich sociálních dávek, které byly díky tomu nižší. Ty dětí potom v domech na půl cesty živořili. Myslím, že nárůst žádostí je hlavně v těch financích.“ 17. Jaké jsou podle vás motivace ostatních? „Nikdo neřekl, že by je zajímali peníze, ale postupně, jak je člověk poznával, se mluvilo hlavně o těch penězích. Ale myslím, že většina je v tom, že nemají vlastní děti a u těch, co mají děti, to bylo o pomoci. Pak se třeba stane, že to nevyjde, když mají jiné očekávaní třeba ve výsledcích ve škole a dítě vrátí.“ 18. Jaký byl váš hlavní cíl ve výchově? „Chtěla jsem z něj vždy dostat to, na co má. Přála jsem si, aby přepnulo to, co si přineslo z života před tím. Aby třeba jejich děti taky neskončili v dětském domově a neprožili si to, co si prožili oni. To je to nejdůležitější. Pokud se jim to podaří, je to super. Pokud ne, víc člověk udělat nemůže. Teď mám v přechodné péči holčinu, která má těžkou poruchu osobnosti a je to s ní opravdu těžké. Už vím, že já ji úplně nedokážu pomoct. Kdyby byla někde, kde bude mít odbornou pomoc, psychology a další, asi by to pro ni bylo lepší.“

Pěstoun 2 Profesionální pěstoun 1. Proč jste se rozhodla vzít si dítě do péče? „Vyřešila jsem si své rodinné problémy po dvaceti letech. Tři dospělé děti mi odešli z domu a jedno nedospělé mi ještě zůstalo. Poslední mělo 7 roků. Když jsem nad tím začala uvažovat, tak aby měla to porovnání a kamarády ve svém věku, aby nevyrůstala sama, když ti ostatní tři už byli dospělí. Taky jsem chtěla někomu pomoct. Chtěla jsem vzít k dceři kamarády, jedno nebo dvě děti a měla jsem dost energie. Chtěla jsem se naplnit. Doma jsem byla už prakticky sama a chtěla jsem si doplnit svůj život.“ 2. V jaké životní situaci jste byla, když jste se rozhodla vzít si dítě do pěstounské péče? „Já už jsem měla svůj život vyřešený, byla jsem po rozvodu. Tehdy jsem ještě nechtěla. Ale pak jsem měla přítele, který jezdí jen na víkendy, takže jsem chtěla někoho k době. V té době jsem uklízela. Jako samoživitel jsem nemohla mít s malou dcerou plný úvazek. Takže jsem měla všechno vyřešené. Práci jsem měla, dítě ve škole a přítel jezdil na víkendy. S ním 54

jsme se domluvili, protože už vychovával dítě v pěstounské péči z prvního manželství, Takže jsem se s tím už setkala. Člověk nikdy neví, co ho čeká. Původně jsem chtěla při tom pracovat. S jedním nebo dvěma by se to dalo krásně zvládat. Chtěli jsme jednoho, dva sourozence, že je to jednoduché. Chtěla jsem věk kolem věku mé dcery.“ 3. Jak dlouho jste se rozhodovala? „My jsme se rozhodovali skoro dva roky. Řešila jsem rozvod dost dlouho, skoro tři roky. Už v tu dobu jsem věděla, že nebudu sama a s přítelem jsme se shodovali. Nechtěla jsem, aby dcera byla jedináček prakticky. I s dětmi se člověk cítí sám, a pokud něco neklape, tak se cítí nedoceněný. Měla jsem moc času a potřebovala jsem pomáhat. „ 4. Máte vlastní děti? „Vlastní děti mám čtyři.“ 5. Kolik dětí je máte v pěstounské péči? A jak dlouho? „Když jsme si poprvé zažádali, tak paní sociální byla nadšená, protože přítele znala a byli jsme za poslední dva roky jediný pár, co chtěl dítě do péče. Místo bylo, žijeme na dědině a tak jsme si dali žádost. Žádost dlouho ležela na úřadě a nic se nedělo. Po roce a čtvrt, když jsme chodili po různých přednáškách, se nic nedělo. Myslela jsem si, že budu pořád na něco čekat, jestli se sejde komise, kde se dávají životopisy a posudky. Dává se tam, jaké dítě bychom chtěli, a podle toho se hledá dítě. Vadilo mi, že by mi dali dítě na zkušební dobu a pak bych měla říct, jestli ho chci nebo ne. A pak bych ho mohla dát zpět. To mi přišlo hrozné. Po těch zkušenostech, které mám, bych se na to možná dívala jinak. Nakonec jsme šli jinou cestou přes jiné asociace. Natrefili jsme na Klokánek v Praze a tam nám vyšli vstříc. Nakonec jsme si nevybrala jedno nebo dvě děti ale rovnou čtyři. Zjistila jsem, že může jít až osm dětí do rodiny. Ale taky když je hodně sourozenců. Tak skoro nemají šanci se dostat do rodiny. Rozhodla jsem se, že když si vezmu čtyři děti, tak přestanu pracovat, protože to by asi opravdu nešlo. Rozhodla jsem se, že do toho půjdu. Dětí bylo mezi devíti a třemi lety.“ 6. Proč jsme se rozhodla pro pěstounskou péči a ne pro adopci? „Já mám pěstounskou péči a jsem i jejich poručník. Což je dobré, že za ně rozhoduji v základních věcech jako rodič. Kdybych si je vzala do adopce, měli by stejná práva jako mé děti. O adopci bych uvažovala, kdybych své děti neměla. Měla bych dítě od kolébky a vštípila bych mu základní věci. Když něco člověk vybuduje, tak chci, aby si to mohly rozdělit mé děti, až taky nebudu. U těchto dětí člověk nikdy neví, co se může stát. Chtěla jsem pomoc, ale ne za to, že by mohli zlikvidovat rodinu. Měla jsem s nimi problémy, kdy měli pocit, že více dávám své vlastní dceři. Ale museli si uvědomit, že ona se o mě musí s nimi dělit a nejsem jen pro ni. Lidi se na mě dívali špatně, když jsem jela se svou dcerou na dovolenou do Chorvatska a oni 55

zůstali doma s přítelem. Děti nechápali. Nechtěli poslouchat, chtěli jen víc a víc. Já jim chci pomoc a naučit žít, ale musí se učit žít sami. Děti mají vždycky něco za sebou, a kdyby byli v adopci, jsou jako moje. Co udělám, když si vezmou půjčku? Pak bude u mě exekuce. Mají tady trvalé bydliště, už to je riziko. A stát vám potom nepomůže. Až mi odejdou z domu, tak budu tři roky před důchodem, a kdo mi pomůže. Nechápu přechodky.“ 7. Měla jste někdy problém s biologickými rodiči? „S biologickou matkou jsem nikdy nemluvila, je zbavena rodičovských práv. Jen se zajímám, kde jsou její další děti, kdyby chtěli najít sourozence. Nevím, jak bych se zachovala, kdyby se ozvala a chtěla vidět děti. Něco jsme si je naučila a nechtěla bych, aby mi do toho zasahovala. Beru, že jsou moje a nechápu, že se tak podporuje biologická rodina. Pokud je tam velký problém, nemělo by jít zpátky. Jedno z dětí jsem musela po třech letech vrátit. Potřeboval speciální pomoc. Letěly věci z oken. S tou mentalitou dítěte neuděláte nic. I když mi to bylo hrozně líto a bylo mi to vyčítáno.“ 8. Je dítě ve vaší péči jiného etnika či nějak postižené? „Matka dětí je smíšená a otec Slovák. Je na nich vidět, že jsou trochu snědší. Nebylo mi jedno, jaké dítě to bude. Chtěla jsem zdravé dítě, a kdyby to byl vyloženě romský původ, tak taky ne. Ale když už to byla další generace, tak jsem neměla strach, že se nepřizpůsobí. Geny se samozřejmě můžou někdy ozvat.“ 9. Jaký je váš názor na finanční podporu pro pěstouny od státu? Rozdíl před a po sociální reformě v roce 2013? „U Klokánku jsme se měla líp, větší položky mi hradili. Výplatu jsem dostávala později, ale měla jsem ji. Žádali jsme se třeba o proplacení lyžáku, což byla větší položka a školy v přírodě. Uhradili nám to a my jsme se mohli třeba někam podívat. Byla jsem zaměstnanec. Potom jsme měla problém třeba s úvěrem, protože jsem dostávala dávky, ale nebyla jsem zaměstnanec.“ 10. V čem vidíte důvod nárůstu žádostí o pěstounskou péči v letech 2012 a 2013 po novele zákona? „Peníze. Oni si myslí, že je to krásné a nádherné a že jsou to lehce nabyté prachy. Ta příprava je nedokonalá, takže sítem projdou i takoví, co na to nemají. Člověk na to opravdu musí mít žaludek a nervy. Neuvědomují si, že jsou to mnohem horší problémy, než s vlastním dítětem. A nemusí to zvládnout a pak je to pro to dítě ještě horší.“ 11. Je pro vás finanční podpora státu dostačující?

56

„Průměrně pět tisíc na dítě skoro nic není. Přijdou výdaje jako škola přírodě, lyžák, plavání. Takže pořád dotujete děti z těch výplat. Přijde dovolená, nějaký výlet, takže jedna výplata vyjde tak na jeden výlet. Člověk si nemůže myslet, že by se tím obohacoval, nebo z toho něco měl. Nic mi z toho nezbude. Nejde to dělat pro peníze, jen z přesvědčení pomoc. Ty peníze jsou za něco, co děláte soustavně pořád, neodpočinete si.“ 12. Vzala byste si do pěstounské péče další dítě? „Ano. Protože dětí jsou starší a budou za chvílí odcházet, tak nebudu chtít být zase sama.“ 13. Jaká je podle vás hlavní motivace lidí vzít si dítě do pěstounské péče? „Co znám, tak do toho všichni šli buď z toho důvodu, že jsou křesťansky založeni nebo proto, že chtějí pomáhat.“ 14. Váš cíl? „Aby se děti postavily na vlastní nohy. Aby mohly žít samostatně nebo si založit rodiny.“

Pěstoun 3 Profesionální pěstoun 1. Proč jste se rozhodla vzít si dítě do péče? „Začali jsme s pěstounskou péčí už před čtrnácti lety. S manželem jsme vždycky měli představu, že až naše děti odrostou, tak budeme chtít pomoct jiným dětem, třeba hendikepovaným. Bylo nám jedno, jestli to bude chlapec nebo holka nebo jaké zdravotní postižení bude mít. Nechtěli jsme romské dítě a s tělesným postižením, protože nemáme možnost, jak bychom to dítě dopravovali. Tak jsme to cítili, nebyla v tom víra.“ 2. V jaké životní situaci jste byla, když jste se rozhodla vzít si dítě do pěstounské péče? „Dítě jsem už měla odrostlé. Byla jsem vdaná a dělala jsem zdravotní sestru v domově důchodců.“ 3. Jak dlouho jste se rozhodovala? „To rozhodování bylo celou dobu. Nebyla to otázka měsíce. Dlouho jsme uvažovali. Neplánovali jsme to přesně na určitý rok.“ 4. Máte vlastní děti? „Vlastní děti mám dvě.“ 5. Kolik dětí je máte v pěstounské péči? A jak dlouho? „V pěstounské péči mám čtyři. A Teď máme ještě jedno na přechodnou dobu.“ 57

6. Proč jsme se rozhodla pro pěstounskou péči a ne pro adopci? „V tehdejší době to nebylo tak známé. Do adopce šly hlavně miminka a my jsme tak malé dítě nechtěli. Do pěstounství šly hlavně děti postižené a my jsme takovým dětem chtěli pomoct. Ale neřešili jsme to. Tenkrát nebyli o tom informace. Prostě jsme šli a chtěli starší dítě a tam nám nabídli alternativy.“ 7. Jak vnímáte výhody či nevýhody pěstounské péče před adopcí? „V pěstounské péči už mají něco za sebou, třeba závislost rodičů nebo jsou nemocné. Do adopce nejde moc lidí s tím, že bude mít jedno postižené dítě. Do pěstounské už musí jít s tím, že to dítě asi bude mít nějaký problém.“ 8. Měla jste někdy problém s biologickými rodinami? „Ne, my jsme poručníci, takže rodiče jsou zbaveni práv. Nikdy jsme s nimi nepřišli do styku. Jen u jedné projevovala zájem babička, takže se občas stýkají. Kdyby se někteří chtěli stýkat s dětmi, záleželo by na situaci, jací jsou rodiče. Ale nemůžu říct, že ne.“ 9. Je dítě ve vaší péči jiného etnika či nějak postižené? „Máme všechny děti s mentálním postižením až na jednoho, u kterého si myslím, že udělali chybu. Chtěli jsme pomoct těm, které by se jinak do rodiny nedostaly. Myslím si, že hodně procent u nich není mentální postižení, ale deprivace z toho dětství, z kojeňáku a domova. Kdyby se dostaly do rodiny dřív, tak by ta deprivace nebyla tak hrozná. Jeden má špatný vývoj řeči. Tam se to úplně zanedbalo. Nikdo tam s nimi nemluvil. Ale dnes už se asi s dětmi pracuje více, ale pořád to není rodina. Nebudu podporovat domovy ani kojeňáky.“ 10. Jak se díváte na přechodnou péči? „Je to pro děti, u kterých se musí vyřešit momentální situace, aby nemuseli do ústavu, ale předpokládá se, že se vrátí do biologické rodiny nebo půjde k adopci. Do rodiny se snaží dávat dítě, u kterého věří, že se to vyřeší a bude pokračování. Byl by nesmysl dát dítě do péče na přechodnou dobu, kdyby u něj věděli, že se pro něj nenajde náhradní rodina.“ 11. Jaký je váš názor na finanční podporu pro pěstouny od státu? Rozdíl před a po sociální reformě v roce 2013? „Když jsem začínala s pěstounskou péčí, tak jsem netušila, že vůbec nějaké peníze jsou. Dostávala jsem na něj 600 Kč a normálně jsem chodila do práce. Bylo to moje třetí dítě a nenapadlo mě zůstat doma. Potom se plat navýšil, když už jsem měla 4 děti. Pořád jsem chodila do práce. Pak přišla reforma, kde ten kdo má 3 a více dětí může zůstat doma a dostává plat, který se mu normálně počítá na důchod. Ale neměla jsem pocit, že bych měla zůstávat doma. Ale je dobře, že to takhle vymysleli, protože při těch 4 dětech, jsem už nestíhala tu práci dělat kvalitně. Je to jedna z věcí, která se jim povedla.“ 58

12. V čem vidíte důvod nárůstu žádostí o pěstounskou péči v letech 2012 a 2013 po novele zákona? „Myslím si, že je to díky ohromným kampaním. Lidé o tom třeba nevěděli, jak to funguje. A určitě je tam motivace ten plat.“ 13. Je podle vás už dobrá příprava pěstounů, aby se nestávalo, že u některých bude převládat finanční motivace? „Ten člověk to musí mít v sobě. Nemůže to dělat každý, i kdyby tam bylo, kdo ví kolik peněz. Když jsme začínali, tak tam ty peníze nebyly vlastně žádné. Teď nám to přijde férové, že tam jsou, co si budeme povídat, z něčeho žít musíme. Ale kdybych se na to necítila, tak bych do toho nešla. Proto je příprava strašně důležitá. Kdysi nebyla vůbec žádná. Jen psychotesty a za půl roku už jsme šli pro dítě. Což teda bylo hrozné. Protože nám zavolali, že můžeme přijet a vybrat si dítě. Připadala jsem si, jako bych měla nákupní vozík a přebírám se v obchodě. Až později jsme přípravu prodělali a bylo to úžasné. Říkala jsem si, že to musí všichni absolvovat, dává moc. Dnes už je příprava dostačující, ale záleží na organizaci, která to dělá.“ 14. Je pro vás finanční podpora státu dostačující? „Mě ano. Já mám dost. Manžel chodí do práce a já mám dost. Nemůžu říct, že bych měla málo.“ 15. Vzala byste si do pěstounské péče další dítě? „Do dlouhodobé péče už ne. Mám už svůj věk. Ale stále jsme chtěli pomáhat, tak jsme se přeorientovali na přechodnou péči.“ 16. Jaká je podle vás hlavní motivace lidí vzít si dítě do pěstounské péče? „Je to různé. Znám hodně lidí, kteří do toho šli dávno a ti chtěli hlavně pomoct. Určitě to nebylo kvůli penězům. Ale dneska už znám i takové, kteří nebyli schválení a obešli to nějak. A netají se tím, že neměli práci, tak se tímto se budou živit. V zákoně jsou různé dírky, které přilákají lidi, kteří do toho z počátku jsou kvůli penězům.“ 17. Cíl? „Vzhledem k tomu, že jsme si brali postižené děti, tak naším cílem bylo, aby se naučili psát a počítat a byli z nich slušní lidi. Je jedno, jakou vyjdou školu, třeba speciální. Hlavně ať jsou hodní a mají se rádi. Dostat z nich co jde.“

Pěstoun 4 Úřednice v bance 1. Proč jste se rozhodl/a vzít si dítě do péče? 59

„Vždy jsem toužila po velké rodině. S manželem jsme měli jen jedno dítě a já jsem cítila, že bych chtěla pomáhat dětem, které jsou samy. Měla jsem kluka a tak jsme chtěli ještě jednu malou holčičku. Hlavní motivací teda byla velká rodina, byl to můj sen. Pak jedno dítěte zapadlo. Bylo to super. Byla to jedenáctiletá holčička a ne malá, kterou jsme chtěli. A potom to šlo samo a přibylo další.“ 2. V jaké životní situaci jste byla, když jste se rozhodla vzít si dítě do pěstounské péče? Kde jste pracovala? „Byla jsem vdaná a pracovala jsem v bance. Synovi bylo v té době sedm let.“ 3. Jak dlouho jste se rozhodovala? „V sobě jsem tuhle myšlenku měla delší dobu, ale než jsem se k tomu rozhoupala, tak to trvalo dýl. Když jsem se rozhodla, rozebrala jsem to s manželem a pak už to šlo ráz na ráz. Začali jsme shánět informace o našich možnostech a pak jsme jen čekali.“ 4. Máte vlastní děti? Případně kolik? „Máme jednoho syna.“ 5. Kolik dětí je máte v pěstounské péči? A jak dlouho? „V péči máme dvě děti. První je u nás už pět let a druhé čtyři.“ 6. Proč jsme se rozhodla pro pěstounskou péči a ne pro adopci? „Když jsme tehdy chtěli malou holčičku, tak by adopce nebyla možná. Měli jsme problém i pěstounkou péči. Dítě jsem měla, takže jsem si nepotřebovala splnit nějaký mateřský komplex a vzhledem k tomu, že jsem už dopředu věděla, že nezůstane u jednoho dítěte, tak tohle byla jednodušší cesta a zároveň jsem věděla, že díky penězům, které budu dostávat, se budou mít děti lépe.“ 7. Jak vnímáte výhody či nevýhody pěstounské péče před adopcí? „Jde o to, že adopce je dlouhý proces a je pro ty, co nemají vlastní dítě a chtějí malé dítě. Nám bylo jedno, jestli bude mít čtyři nebo sedm roků.“ 8. Měla jste někdy problém s biologickými rodiči? „Ne s biologickými rodiči jsem se nikdy neviděla a ani se nikdy nesnažili zjistit, jak se děti mají. Já jsem za to fakt ráda. Nevím, jak bych se tvářila na to, kdyby se nám do toho snažili plést. Navíc děcka jsou už docela veliké a samy se o to moc nezajímají. Nevím, jak bych jednala, kdyby to přišlo.“ 9. Je dítě ve vaší péči jiného etnika či nějak postižené? „Ne to ne.“ 10. Jaký je váš názor na finanční podporu pro pěstouny od státu? Rozdíl před a po sociální reformě v roce 2013? 60

„Podívejte, děti nejsou levná záležitost. Když jsme do toho šli, museli jsme uvažovat, jestli utáhneme více dětí. Díky těm penězům bylo rozhodování jednoduší. Spoustu pěstounů by to bez toho finančního příspěvku nedávalo. Není to o kvalitě péče, ale to finanční zázemí, prostě ty děti opravdu nejsou bezproblémové a pomoc je potřeba.“ 11. V čem vidíte důvod nárůstu žádostí o pěstounskou péči v letech 2012 a 2013 po novele zákona? „To nevím, moc se o takové věci nezajímám. Asi to bude i tím, že se o tom začalo víc mluvit než před tím.“ 12. Je pro vás finanční podpora státu dostačující? „Já si nemůžu stěžovat. Tím, že já i manžel pracujeme, tak z těch peněz nemusíme žít a máme je spíš navrch. Znám ale i takové, kteří si neustále stěžují, že mají málo. Mě to tak nepřijde. Je to určitě na situaci, pokud člověk nemá práci a snaží se uživit sebe i děti z těch dávek, tak to asi úplně nestačí. Ale jak říkám, je to na situaci.“ 13. Vzala byste si do pěstounské péče další dítě? „Nějakou dobu jsem nad tím uvažovala. Ale teď si nejsem jistá. Pro mě jsou tři děti až až. Představa, že by přibylo ještě čtvrté, tedy jako třetí v pěstounské péči, tak to bych už asi nedávala. Možná až ty co mám, budou dospělé. V tuhle chvíli musím říct, že ne, ale možná za nějaký čas.“ 14. Jaká je podle vás hlavní motivace lidí vzít si dítě do pěstounské péče? „No podle mě si často lidi berou děti do péče, protože nemůžou mít vlastní a taky chcou pomoct jiným. Protože když už se pro to jednou rozhodnete a zjistíte, kolik dětí v těch ústavech čeká, tak vám to nedovolí couvnout. Je to hlavně o té pomoci.“

Pěstoun 5 Profesionální pěstounka 1. Proč jste se rozhodla vzít si dítě do péče? „S manželem jsme dlouho nemohli mít děti, takže se tahle možnost nabídla sama. Samozřejmě jsme první uvažovali o adopci, ale po všem, co jsme zjistili o procesu, který by nás čekal a byl by na strašně dlouho, tak jsme od toho upustili. Taky jsem nechtěla jen jedno dítě. Sama jsem jedináček a vždycky jsem hrozně záviděla ostatním, že jich je víc. Takže z tohodle důvodu byla pěstounská péče lepší. Mohla jsem si vzít rovnou dvě děti.“ 2. Kde jste v té době pracovala? Byla jste vdaná? „Dělala jsem v jednom obchodě a byla jsem vdaná.“ 3. Jak dlouho jste se rozhodovala? 61

„No vzhledem k tomu, že jsme se opravdu snažili o dítě dlouho, tak vlastně celou tu dobu. Když už začínalo být jasné, že se nám to asi nepovede, tak jsme to s manželem začali řešit. Nevím přesně, ale bylo to pár let, než jsme se opravdu odhodlali. Musela jsem se první smířit s tím, že to vlastní vážně mít nebudu.“ 4. Kolik dětí máte v pěstounské péči? A jak dlouho? „Máme tři děti. Dvě holky a jednoho kluka. První dvě máme tři roky a kluka jsme si vzali před rokem.“ 5. Jak vnímáte výhody či nevýhody pěstounské péče před adopcí? „Tak adopci jsem nechtěla kvůli dlouhému čekání a taky protože jsem chtěla víc dětí. U té pěstounky je taky dobré to, že jsem při třech dětem mohla zůstat doma a věnovat se jen jim.“ 6. Přišly někdy problémy s biologickými rodiči? „No díky tomu, že nejsme zatím i poručníci, tak se sem tam nějaký problém objeví. Díky tomu, že máme dobrou a ochotnou doktorku, tak nemusím hned se vším běžet a shánět souhlas. Zatím jediný problém byl, když jsme chtěli jet na dovolenou a biologická matka nebyla k sehnání, abysme mohli vyřídit pas. Holka byla v té době ještě malá, takže naštěstí moc nevnímala, že kvůli její biologické matce jsme málem neodjeli. Doufám, že se podaří ji zbavit práv, protože si nedokážu představit, jestli jednou půjde o rozhodování v závažnějších věcech.“ 7. Je dítě ve vaší péči jiného etnika či nějak postižené? „Dvě z dětí mají lehčí formu mentálního postižení. Dítě s jiným etnikem jsme nechtěli.“ 8. Jaký je váš názor na finanční podporu pro pěstouny od státu? Rozdíl před a po sociální reformě v roce 2013? „Já ji vidím hodně pozitivně. Není to jednoduchá věc a podle mě by měla být i dobře oceněná. Pracovat se třemi dětmi není úplně jednoduché, takže jsem hodně přivítala, když jsem si brala třetí dítě, že můžu zůstat doma. Můžu se jim tak naplno věnovat a i když už všechny chodí do školy, tak jsme ráda, že můžu být doma.“ 9. V čem vidíte důvod nárůstu žádostí o pěstounskou péči v letech 2012 a 2013 po novele zákona? „Tak bude to v tom, že se začalo pěstounům pomáhat. Zlepšila se naše finanční situace a tím je to jednoduší. Taky se teď o tom hodně mluví, takže v tom to asi bude taky.“ 10. Vzala byste si do pěstounské péče další dítě? „Tři jsou myslím až dost. Takže ne.“ 62

11. Jaká je podle vás hlavní motivace lidí vzít si dítě do pěstounské péče? „Většina z těch, které znám, chtějí pomáhat dětem.“ 12. Jaký je váš cíl ve výchově? „Chci, aby mé děti byly šťastné a spokojené. Chci jim dát dobrý domov, aby vyrostly a postavily se na vlastní nohy.“

Pěstoun 6 Majitelka obchodu 1. Proč jste se rozhodla vzít si dítě do péče? „Moje dcera pracovala v ústavu a některé sestřičky si braly děti, když měli volno nebo byly Vánoce, ať jsou i mimo ústav. A jednou se ptala, jestli může přijít s chlapečkem, pak jsme se dozvěděli, že je z dvojčat. A pak jsme si s manželem řekli, že když jsou dva, tak si vezmeme oba. My jsme se první stali babičkou a dědou. Oni nemluvili a začali mluvit na naše psy. Takže bylo jasné, že jim hodně prospívá, když byli u nás.“ 2. V kolika letech jste si je brala? „Bylo jim kolem třech let. Skončilo to tak, že po domluvně s primářem, že si je budeme brát na více dní. Tenkrát to bylo trochu mimo zákon, jinak bychom museli stále papírově něco vyřizovat. Ale nebylo to tak, že bychom nad tím dlouho přemýšleli, prostě se to stalo. Byli pak jedni manželé, kteří si je chtěli vzít do pěstounské péče. Oni už měli vlastní děti a bydleli kousek. Tak jsme byli rádi. Sešli jsme se s nimi. Domlouvali jsme se, že je kdykoliv pohlídáme jako babička s dědou. Byli jsme požádání, ať je tam odvezem. Odvezli jsme je a na druhý den zavolali z Olomouce, že nová maminka to nezvládla a děti chce vrátit. Ptali se nás, jestli pro ně nemůžeme přijet. A pak už jsme je nedala. Nejsou to balíky na poště, které můžete odložit. Tak jsem to narychlo vyřizovalo. Nemělo by to tak být, ale bylo.“ 3. U vás tedy příprava pěstounů neproběhla tak, jak by měla? „Ne, ale my jsme na sebe byli zvyklí, bydleli u nás. Tak jsme pak museli projít nějakým školením.“ 4. Máte vlastní děti? „Ano mám už dospělé.“ 5. V péči máte teď kolik dětí? „Mám dvě děti, brali jsme je od tří let, ale oficiálně to bylo později.“ 6. Proč jsme se rozhodla pro pěstounskou péči a ne pro adopci? „Chtěli jsme první adoptovat. Děti chodily do školky a pak, když šli do školy, kde se měli představit. A ti naši hoši se představili tím naším jménem. Oni tím dali najevo, že se 63

chtějí jmenovat jako my. Tak jsme žádali změnu jména. Jenže potom mi zemřel manžel a všechno jsem zastavila, protože bych to neutáhla. Takže od 11 let vychovávám kluky sama. Byla pro mě v tu chvílí důležitá pomoc státu. Prvotně jsme na ně nic nebrali, říkali jsme si, že to zvládnem. Žádala jsem až po smrti manžela.“ 7. Měl jste někdy problém s biologickými rodiči? „Ne ne, neznám je. Jen jsem o nich slyšela. Jsem poručník, takže v tomto pro mě nikdy nenastal problém.“ 8. Je dítě ve vaší péči jiného etnika či nějak postižené? „Jsou mentálně postižení, ale druhého stupně, takže lehčí vadu.“ 9. Jaký je váš názor na reformu, která proběhla v roce 2013? „Na reformu se nedívám moc pozitivně. Muselo se znovu vyřídit hrozné množství papírů, které jsem řešila před tím. Musela jsem všechno absolvovat znovu a měli to rok staré. Musela jsem zavírat obchod a pořád někde jezdit.“ 10. Je pro vás podpora od státu dostačující? „Já to neřeším, protože stále pracuju, takže tohle pro ně spořím. A dokud pracuju, tak se to snažím nepoužít.“ 11. V čem vidíte důvod nárůstu žádostí o pěstounskou péči v letech 2012 a 2013 po novele zákona? „Oni to berou tak, že se nějak postarají a budou mít peníze a jde nám to na důchod. Tady nejde o děti. Protože kluci chodili do speciální třídy a bylo tak víc pěstounů a tak byly velké rozdíly. Je to fakt jen o těch financích, ne že ti lidi chtějí pomoct. Pro mě je to těžké, protože kluci jsou moji synové, pro my jsme na ně nebrali, dokud manžel žil nic. My jsme to chtěli zvládnout.“ 12. Uvažovala jsme někdy o tom, že si vezmete ještě další dítě? „Ne, vzhledem k věku už ne. A viděla jsme, že tu jsou dva, co mají problém a musím se jim věnovat. Při více dětech už by to tak dobře nešlo. Vím, že ostatní si brali více dětí, protože dostávali lepší příspěvky a auto, ale to už jsou jiné věci, to se mě netýká.“ 13. Jaká je podle vás hlavní motivace lidí vzít si dítě do pěstounské péče? „Teď už se s jinými pěstouny nesetkávám. Já už jsme se od nich distancovala. Je to můj subjektivní názor, ale já jsem se ke svým dětem chovala vždycky jinak. Buď je máte ráda, nebo ne a tak jsem viděla něco jiného a to mi vadilo. Takže brzda a stýkala jsem se s jinýma lidma.“ 14. Jaký je váš cíl ve výchově?

64

„Aby dospěli a byli šťastní lidé. Mohli pracovat. To co přejete vlastním dětem. Když jsme je dostali, tak posudek byl, že nejsou vzdělatelní a moji hoši jsou vyučení zahradníkem a učí se na elektrikáře. Vždycky tam bude muset být někdo za zády a pomáhat jím s finanční otázkou, ale pracují a moc se snaží.“ 15. Myslíte si, že vždy je rodinná péče lepší než ústavní? „Ne není. Vždycky ne. Dělají se sice kontroly, ale to by ty některé pěstouny museli pozorovat. Stačí, když půjdou na hřiště a tam uvidí. Vždycky ne. Nesouhlasím s tím.“

Pěstoun 7 Sociální pracovník, pracovník neziskové organizace 1. Proč jste se rozhodla vzít si dítě do péče? „My jsme s manželem dlouho nemohli mít děti a pak se nám to podařilo po sedmi letech, ale i tak jsme byli rozhodnuti adoptovat dítě. Po narození syna nám ale říkali, že adopce už by byl problém, takže maximálně pěstounská péče. Tak jsme to přehodnotili. A když už jsme byli rozhodnutí, že nějaké dítě přijmeme, tak jsme do toho šli přes pěstounskou péči.“ 2. V jaké životní situaci jste byla, když jste se rozhodla vzít si dítě do pěstounské péče? Kde jste pracovala? „Byla jsem vdaná a dělala jsem personalistu ve firmě.“ 3. Jak dlouho jste se rozhodovala? „My jsme se s manželem rozhodovali oba dva a tím, že ten proces cesty za dítětem byl asi sedm let, tak počítám, že ty poslední tři roky jsme se rozhodovali, že půjdeme touto cestou.“ 4. Máte vlastní děti? Případně kolik? „Vlastní mám jednoho kluka.“ 5. Kolik dětí je máte v pěstounské péči? A jak dlouho? „Celkem tedy máme tři děti. Jednoho biologického a dvě přijaté. Lucinka má teď deset a máme ji od jejich jedenácti měsíců a pak její mladší sestru a ta má 7 a máme ji od jejich čtyř měsíců.“ 6. Proč jsme se rozhodla pro pěstounskou péči a ne pro adopci? „Nám řekli, že když už máme jedno své zdravé dítě, tak bychom museli přijmout nějaké s hendikepem, což jsme nechtěli. Vždycky jsem chtěla pracovat a nechtěla jsem být doma s dětmi, tak proto jsme se rozhodli pro pěstounskou péči.“ 7. Jak vnímáte výhody či nevýhody pěstounské péče před adopcí?

65

„Já spíš vidím to, že adoptéři jsou ve značné nevýhodě, že problémy dětí, které jsou v náhradní rodinné péči, jsou úplně stejné. Je jedno, jestli jsou adoptované nebo v pěstounské péči. Co je rozdíl, že pěstouni jsou vedeni k tomu, aby využívali služby. Pěstounská péče má více benefitů, pro lidi. Pro děti z právnického hlediska mají větší právní jistotu, že ví, kde jsou. Je otázka, co je lepší pro dítě. Jestli ví, kam patří nebo to, když má problém, tak seto rodiče nesnaží nějakým způsobem řešit.“ 8. Měla jste někdy problém s biologickými rodiči? „Holky jsou sestry. Mají stejnou maminku a u tatínka si nejsme jistí. Ale máme kontakty s maminkou jednou za tři měsíce. Je to jejich maminka a nikdo jim ji z hlavy nevymaže, takže se stýkáme. Ale jsme poručníky, protože maminka je zbavena práv. Problémy jsou spíš v té komunikaci s dětmi, když máme domluvenou schůzku a ona se tři měsíce neozve. Ale jinak ne.“ 9. Je dítě ve vaší péči jiného etnika či nějak postižené? „Ne.“ 10. Jaký je váš názor na finanční podporu pro pěstouny od státu? Rozdíl před a po sociální reformě v roce 2013? „Tím, že jsem byla v té pracovní skupině ministerstva práce, když se to tvořilo, tak já jsem byla jedna z těch iniciátorů, aby se tam zapracovalo co nejvíce těch služeb. Před tím to bylo jen pro ty, co si to byli schopni vyhledat. Teď to hodně pomohlo hlavně příbuzenským pěstounům, kteří nebyli zvyklí spolupracovat. Novela vynesla spoustu problémů, které se do poslední chvíle tutlaly. A až poté co se to dostalo na neúnosnou mez, tak se ty děti často stěhovaly do domova nebo do diagnosťáků, čemuž se snad teď předejde.“ 11. V čem vidíte důvod nárůstu žádostí o pěstounskou péči v letech 2012 a 2013 po novele zákona? „Konečně se o tom začalo mluvit, do toho roku neexistovala žádná systematická náborová kampaň. Nárůst nebyl okamžitý, vždy to nějakou dobu trvá. Po letech práce se konečně pěstounství dostalo do médií a i díky tomu byl odpovídající ohlas veřejnosti. Lidé si řekli, že pokud to zvládají ostatní, proč bych to nezvládla já. Je hodně pozitivní. Není všespásná. Nejsou tam dořešené kontakty s biologickou rodinou nebo i další financování, např. doučování dítěte.“ 12. Vzala byste si do pěstounské péče další dítě? „Ne, kapacita naší rodina je vyčerpaná“. 13. Jaká je podle vás hlavní motivace lidí vzít si dítě do pěstounské péče?

66

„Je to hrozně zajímavá věc. Často jsou tam problémy, které oni skrývají a neřeknou je. Bývávají tam osobní ztráty, které se snaží kompenzovat přijímáním dalších dětí. Pokud se s nimi pracuje, tak dokážou uznat, že ty motivy k pěstounství nejsou správné. Pokud je tady pěstounka, která už má v péči tři děti a chce další. Tak my jí teď máme možnost zprostředkovat psychologické poradenství. A ona přijde na to, že už další nepotřebuje, protože už tak má problémy.“ 14. Jak si díváte na přípravu pěstounů? „Příprava je stěžejní, měla by být delší, ale z hlediska financování to není únosné. Mají to minimum, co by potřebovali, ale kdybychom se podívali do zahraničí, tak sen pěstoun se musí vzdělávat celý život, což i ten náš. Ale v Anglii je pěstoun první rok na zkoušku a ani nemá to finanční ohodnocení a až po delším vzdělávacím procesu je plnohodnotným pěstounem. Buďme rádi za to co je. Přípravy lidé neobejdou. V minulosti na přípravu člověk nemusel, a když se ukázalo, že pěstoun není z nějakého důvodu vhodný, tak bylo obtížné ho z registru vyřadit. Ti lidé to pak mohli obejít přes Font ohrožených dětí a získat dítě jinou cestou. Mohlo se pak dítě dostat do rodiny, která má problémy se svými biologickými dětmi natož pak s přijatými. Teď už by se nemělo stávat, že by dítě dostalo do rodiny, která má nějakou patologii. Ale i dnes se může stát, že se tam objeví člověk, který nemá dobré motivaci a třeba si myslí, že je to dobrý byznys, tak brzo zjistí, že to tak není.“ 15. Váš cíl ve výchově? „Pro nás by bylo úžasné, jestli se nám z nich podaří vychovat samostatné ženy, které budou schopny normálně fungovat. Porodí své dítě a neodloží je. Budou mít práci, která se bude bavit. Aby dělaly to, na co mají.“

Pěstoun 8 1. Proč jste se rozhodla vzít si dítě do péče? „Když jsme se s mým mužem vzali, tak jsme měli každý již dvě děti. Spolu jsme si pořídili syna, aby byly síly vyrovnané :-). Když se děti osamostatnily a odešly z domu, zbyl nám pouze nejmladší syn a bylo ticho, klid a bylo to divné. Najednou jsme měli jedináčka. Tenkrát jsem přišla s adopcí a můj muž souhlasil.“ 2. V jaké životní situaci jste byla, když jste se rozhodla vzít si dítě do pěstounské péče? Byla jste vdaná? Jaké bylo vaše zaměstnání? „Když jsme zjistili, že než bychom adoptovali dítě, chtěli jsme kluka, tak bychom byli v důchodu, rozhodli jsme se pro pěstounskou péči a i úřady tuto formu náhradní rodinné péče nám doporučily jako vhodnější. Takže ano, byla jsem vdaná a v době žádosti o pěstounskou 67

péči jsme oba pracovali v klasickém zaměstnání. Manžel jezdil kamionem a já pracovala v místě bydliště ve výrobně zdravotní obuvi.“ 3. Jak dlouho jste se rozhodovala? „Rozhodovala jsem se dlouho. Než jsem s tím nápadem přišla za mým mužem, trvalo to určitě dva roky. Sháněla jsem informace, probírala možnosti s kamarádkou, ale až po cca dvou letech jsem bezpečně věděla, že chci přijmout dítě.“ 4. Máte vlastní děti? Případně kolik? „Jak jsem psala výše, z prvního manželství mám dva syny, manžel syna a dceru, spolu máme syna. Celkem 5 dětí.“ 5. Kolik dětí je máte v pěstounské péči? A jak dlouho? „V pěstounské péči máme čtyři děti. Chlapce 6 let, holky sestry 3 roky.“ 6. Proč jsme se rozhodla pro pěstounskou péči a ne pro adopci? „Původně jsem se rozhodla pro jediné dítě do adopce. Nechtěla jsem ale miminko a nechtěla jsem čekat x let. Pěstounská péče je daleko rychlejší a zřejmě pro nás vhodnější.“ 7. Jak vnímáte výhody či nevýhody pěstounské péče před adopcí? „Pěstounská péče má jednu nespornou nevýhodu a to, že přijímáte dítě i s jeho biologickou rodinou, pěstoun není zákonný zástupce dítěte a opravdu to komplikuje běžný chod rodiny. Výhodou je finanční zabezpečení dítěte, takže se nemůže stát, že pěstounská rodina bude přijetím dítěte, dětí, finančně krvácet.“ 8. Měla jste někdy problém s biologickými rodiči a jejich právy? „Samozřejmě. Přehlašování k jiným zdravotním pojišťovnám bez vědomí kohokoli, jen proto, že biologický rodič dostane nabízený dárek. Problém s pasy, které jsme museli získávat soudem, věčné dohady s úřady, poradnami apod., kde se vyžaduje podpis zák. zástupce. Zákon říká, že pěstoun dítě zastupuje v běžných záležitostech a to je velmi mnohoznačné, takže někde lze získat pas na základě svěření do péče, někde se musí k soudu, někdo nemá problém nikde, někdo i u zubaře. Jak si to kdo vyloží.“ 9. Je dítě ve vaší péči jiného etnika či nějak postižené? „Ano, chlapec je Rom, holčičky mají všechny mentální retardaci (dvě: 2 stupně ZTP, jedna 3 stupně ZTP/P)“ 10. Jaký je váš názor na finanční podporu pro pěstouny od státu? Rozdíl před a po sociální reformě v roce 2013? „Vzhledem k tomu, že finanční ohodnocení, které se všude uvádí je v "hrubém", to znamená, že pokud člověk přijme jedno dítě a pobírá 5 500,- odměnu pěstouna a dle věku dítěte příspěvek na úhradu potřeb, je poměrně časté, že pěstoun trpí nedostatkem financí. 68

Mnoho pěstounů nemůže jít do práce, dítě potřebuje do rodiny zapustit kořeny, není dobré ho hned dát např. do školky a to znamená, že za cca 10 000,- čistého (odměna i potřeby) zůstane pěstounka doma, stará se o výchovně, zdravotně náročné dítě, ke kterému nemá vyživovací povinnost, není zákonným zástupcem, do domu jí 1x za 2 měsíce chodí sociálka, no, nic moc. Odměna pěstouna na tři děti je 20 000,- hrubého, za každé dítě navíc jsou 4 000,-. Ptám se, proč? Sní čtvrté a další dítě méně, stačí mu levnější boty, méně pozornosti a starosti??? Odměna pěstouna by se měla odvíjet od počtu dětí, přičemž by měla být stanovená částka za jedno dítě a navyšovat se počtem dětí.“ 11. V čem vidíte důvod nárůstu žádostí o pěstounskou péči v letech 2012 a 2013 po novele zákona? „Jednoznačně je nárůst u pěstounů na přechodnou dobu, to zde před novelou nebylo. Jde, dle mnohých o velmi snadný výdělek. Navíc, oproti dlouhodobé péči jde o naprostý nepoměr ve financování. Dlouhodobý pěstoun: 8 000,- hrubého. Přechodný pěstoun 20 000,hrubého. Dlouhodobí pěstouni stále chybí. V několika krajích je již dokonce pozastaven příjem žádostí o přechodné pěstounství. Kam budou přechodní pěstouni ty děti dávat? Propagace dlouhodobého pěstounství stále chybí.“ 12. Je pro vás finanční podpora státu dostačující? „Dle mého není. A chybí služby.“ 13. Vzala byste si do pěstounské péče další dítě? „Ne, naše rodina je v současné a dohledné době naplněná.“ 14. Jaká je podle vás hlavní motivace lidí vzít si dítě do pěstounské péče? „Jsou tři druhy lidí. Jedněm odrostly děti a mají vizi pomoci někomu dalšímu, druzí potřebují vyřešit finanční situaci a pěstounství je zabezpečí a ještě pomohou někomu dalšímu, třetí jsou ti, kteří profitují na dětech a děti pouze mají doma.“

69