MASARYKOVA UNIVERZITA. Pracovní činnosti ve 4. a 5. ročníku ZŠ PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Diplomová práce. Katedra technické a informační výchovy

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra technické a informační výchovy

Pracovní činnosti ve 4. a 5. ročníku ZŠ Diplomová práce

Brno 2008

Vedoucí práce: Ing. Gabriela Štěpánová.

Autor práce: Jana Lamačová

Bibliografický záznam LAMAČOVÁ, Jana. Pracovní činnosti ve 4. a 5. ročníku ZŠ : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra technické a informační výchovy, 2008. 140 l. Vedoucí diplomové práce Ing. Gabriela Štěpánová.

Anotace Diplomová práce „Pracovní činnosti ve 4. a 5. ročníku ZŠ“ pojednává o pracovním vyučování na základní škole ( mimo práce na pozemku), které je důležité pro pěstování pracovní dovednosti, postoji k práci, fantazie a estetického cítění dětí. Žáci si v pracovním vyučování osvojují řadu praktických dovedností a prohlubují, utvrzují a rozšiřují již získané návyky. Žáci čtvrtého a pátého ročníku pracují s různými materiály, které jsou na trhu dostupné a navazují na získané dovednosti z nižších ročníků ZŠ. Osvojují si složitější postupy a vytvářejí dokonalejší výrobky. Zkouší pracovat i s novými materiály, často zbytkovými, při kterých plně využívají svou fantazii a estetické cítění. Tak vznikají výrobky nejen pro krásu, ale také svou praktičností např. ke hře, výzdobě bytu, jako pomocníci v domácnosti, či jako dárek. Nejvíce jsem se zaměřila na práci s přírodními materiály, které jsou nejdostupnější, nejvděčnější a cenově nejvýhodnější. Je to zejména papír, látka, vlna, kameny, plody, dřevo, listí. Ale také jsem se nevyhýbala pracím z plastu, kovu, moduritu, plastelíny, gumy apod. Většinu výrobků je možno vyrábět ve třídě za předpokladu bezpečné ochrany lavic a vhodného oblečení dětí.

Annotation Graduation theses named „ Activities in Manual Training Lessons in the Fourth and Fifth Grades at The Primary School“ is focused on Manual Training Lessons at The primary School ( except working in a piece of land),which are important for development of manual skills, work attitude, imagination and aesthetic feelings of children. Pupils gain in Manual Training Lessons a lot of practical skills and improve, activate and deepen their experience gained. Graders in fourth and fifth grades use variety of materials which are available at the market and continue on improving of their experience gained from the first, second and third grades. They learn more complicated standards of practice and make more perfect products. They try to use new

materials as well , often left-over,which make them use their imagination and aesthetic feelings. This way they make products not only for beauty but also for practical using for example for play, flat decoration, household effects or as a present. I have focused most on using natural materials which are most available, most practical and reasonably priced especially paper, cloth, wool, stones, fruit, wood, leaves. And I have not avoided working with plastic material, metal.plasticine, rubber etc. It is possible to make most of products in the classroom provided safe protection of desks and children workwear.

Klíčová slova pracovní činnosti, žáci, bezpečnost práce, estetické cítění, dovednosti, hodnocení, fantazie, trpělivost, výrobek, spolupráce

Keywords manual training activities, pupils or graders, security of work, aesthetical feelings, skills, classification, imagination, patience, product, cooperation

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen prameny uvedené v seznamu literatury.

V Hodoníně dne 7. července 2008

Jana Lamačová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Gabriele Štěpánové za velmi užitečnou metodickou pomoc, spolupráci, odborné vedení a konzultace při vytváření diplomové práce.

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................... ..8 I. TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................... 10 1. OBECNĚ O PRACOVNÍCH ČINNOSTECH NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE . 11 1.1 CÍLE A ÚKOLY PRACOVNÍHO VYUČOVÁNÍ .................................... 12 1.1.1 Pracovní vyučování ........................................................................... 12 2. DIDAKTICKÉ ZÁSADY PŘI HODINĚ PRACOVNÍCH ČINNOSTÍ..... 14 2.1 JAK BY MĚLA VYPADAT HODINA PRACOVNÍCH ČINNOSTÍ ....... 16 2.1.1 Kompetence pracovní ....................................................................... 16 2.1.2 Rozložení vyučovací hodiny ............................................................. 17 2.2 PŘÍPRAVA UČITELE ............................................................................... 18 2.3 ORGANIZAČNÍ FORMY PRACOVNÍHO VYUČOVÁNÍ ..................... 19 3. METODY UPLATŇUJÍCÍ SE PŘI VÝUCE TECHNICKÝCH PŘEDMĚTŮ .................................................................................................. 20 4. MATERIÁLY, SE KTERÝMI LZE PRACOVAT V PRACOVNÍCH ČINNOSTECH NA ZŠ ................................................................................. 23 4.1 PAPÍR ......................................................................................................... 25 4.2 DŘEVO ....................................................................................................... 28 4.2.1 Vlastnosti dřeva............................................................................... 29 4.2.2 Dřevo v šikovných rukách .............................................................. 30 4.3 TEXTIL ....................................................................................................... 30 4.4 PLASTY...................................................................................................... 33 4.5 KERAMIKA ............................................................................................... 35 4.6 PLETIVA .................................................................................................... 37 5. BEZPEČNOST A HYGIENA PRÁCE ......................................................... 39 6. PRACOVNÍ ČINNOSTI SE ŽÁKY VYŽADUJÍCÍCH ZVLÁŠTNÍ PÉČI ZAŘAZOVANÝCH DO ZÁKLADNÍCH ŠKOL ...................................... 41 6.1 PRACOVNÍ ČINNOSTI NA NAŠÍ ŠKOLE SE ŽÁKY ZŠ SVP .............. 42 7. PRACOVNÍ ČINNOSTI A ZÁJMOVÉ KROUŽKY .................................. 44 II. PRAKTICKÁ ČÁST ..................................................................................... 46 1. VÝROBKY ZHOTOVENÉ ŽÁKY 4. A 5. ROČNÍKU ZŠ ..................... 47 2. 30 VÝROBKŮ ROZDĚLENÝCH PODLE ŠKOLNÍHO OBDOBÍ ........ 50 2.1 ČEPICE Z NOVINOVÉHO PAPÍRU………………………….52 2.2 SKŘÍTCI PODZIMNÍČCI……………………………………...54 2.3 ZOO Z KAMÍNKŮ……………………………………………..57 2.4 PODZIMNÍ STROMY………………………………………….60 2.5 LISTNÁČCI – PANÁČCI Z LISTÍ……………………………..63 2.6 RAZÍTKA Z GUMY………………………………………… .66 2.7 VOŇAVÉ PYTLÍKY…………………………………………...68 2.8 RYBY………………………………………………………… 71 2.9 PAPÍROVÉ VÁNOČNÍ OZDOBY…………………………….74 2.10 VÁNOČNÍ KOŠÍČKY………………………………………….77

2.11 2.12 2.13 2.14 2.15 2.16 2.17 2.18 2.19 2.20 2.21 2.22 2.23 2.24 2.25 2.26 2.27 2.28 2.29 2.30

VÁNOČNÍ STUDENÁ KUCHYNĚ………………………… 80 KALENDÁŘ………………………………………………… 83 OBRÁZEK Z POHÁDKY…………………………………….86 ZIMNÍ KRAJINY…………………………………………… 89 TEPANÝ NÁHRDELNÍK…………………………………….92 MASKY……………………………………………………… 95 KOŠÍK – OŠATKA……………………………………………98 PODSTAVEC NA VAJÍČKO……………………………… 101 VELIKONOČNÍ VAJÍČKA BATIKOVANÁ…………… 103 VELIKONOČNÍ VAJÍČKA FOUKANÁ…………………… 105 OBRÁZKY Z „KUCHYNĚ“……………………………… 107 STAVBA OBJEKTŮ – DŮM, HRAD, KOSTEL……………109 ZAJÍMAVÉ KNOFLÍKY…………………………………… 111 CHOBOTNICE……………………………………………….114 FANTAZIJNÍ KŮRA…………………………………………117 PÁSOVÁ VYSTŘIHOVÁNKA…………………………… .119 TKANÁ ZÁLOŽKA………………………………………… 121 MĚSTO Z PET LAHVÍ……………………………………….124 HUDEBNÍ NÁSTROJE………………………………………127 DŘEVĚNÝ VYPALOVANÝ VĚŠÁK NA KLÍČE………….130

8. ZÁVĚR ........................................................................................................... 133 9. RESUME........................................................................................................ 134 10. SEZNAM LITERATURY .......................................................................... 136 11. SEZNAM ZKRATEK……………………………………………………. 140

Úvod Motto: „Práce nás tvoří.“

Téma své diplomové práce jsem si vybrala proto, že mám nejvíce praktických zkušeností se žáky 4. a 5. ročníků a že mě problematika ručních a rukodělných prací vždycky zajímala a zajímá, neboť člověk je nedílnou součástí přírody, proto pro něj platí stejné přírodní, fyzické i kosmické zákony jako pro všechno ostatní. Ale v možnosti TVOŘENÍ je opravdu jedinečný. Vývoj člověka závisel od pravěku na jeho schopnostech zhotovovat a používat přírodní materiál a nástroje (klacky, kameny, kosti, dřívka, větvičky, sláma, lýko, listí, šišky, rostliny, semena, kůra, mechy apod.) Vedle materiálů přírodních vznikly materiály technické (korále, drátky, bužírka, víčka, kelímky, knoflíky, syntetické látky, nitě, různé krabičky apod.) Postupně se při tvorbě propojovalo obojí. Člověk a tvořivost odnepaměti patřili k sobě a díky ní existuje celá naše kultura, prostě vše, co lidé kdy vyrobili, postavili, stvořili, namalovali. „Někteří lidé jsou přímo nabiti tvůrčí energií, mají touhu vymýšlet, vyrábět, zdobit či přetvářet, někteří se nechají tvořivostí unést jen někdy a někteří tvrdí, že nemají na to ty správné „buňky“. Ale po zkušenostech vlastních i z blízkého okolí vím, že někdy stačí jen „naťuknout“ a z odpůrce ručních prací se stane zapálený nadšenec. Platí to u dospělých lidí, ale zvláště u dětí.“ (Kubištová-Pražáková 1997, str.6). Děti jsou od přírody nakloněny experimentovat a stále zkoumají nové materiály a metody. Malé děti samozřejmě potřebují pomoc, kterou jim dopřávají nejprve rodiče, posléze škola. Tvořením rozvíjí svou fantazii a učí se práci. Mají odvahu experimentovat. Snaží se o věcech přemýšlet a mají schopnost dívat se kolem sebe pozornýma a citlivýma očima. Už v útlém věku se začnou zajímat o papír, který je láká svým šustěním. Mohou s ním nejen šustit, ale také trhat či ho „muchlat“. Tento materiál dítě pozorně vnímá a

-8-

sleduje, co se s ním děje. Bude-li umět držet tužku, bude ho fascinovat, že zanechává na papíře „jakési“ stopy. Mnohé děti vidí i krásu tam, kde ostatní projdou bez povšimnutí.

Snažme se vtisknout spolu s dětmi kousek té krásy do prostředí, ve kterém žijeme, pracujeme, odpočíváme. Práce má ve vývoji člověka rozhodující význam, je základem veškeré jeho činnosti a podmínkou existence života. Sám člověk i jeho kultura jsou výsledkem lidské práce. Při každé práci se setkáváme s různou technikou i materiály. V konkrétních životních situacích přicházejí žáci do přímého kontaktu s lidskou činností a technikou v jejich rozmanitých podobách a širších souvislostech. Děti mají ve větší či menší míře možnost seznámení se s elementárními pracovními postupy, technikou a jejich navrhováním tehdy, když v rodině, v mateřské škole, ve svém nejbližším okolí sledují dospělé při práci, při vaření, nákupech, úklidu, drobných opravách, při práci na zahradě, na brigádách apod. ( Čáp 1964). V dnešní době je technika téměř všudypřítomná a lidské práci velmi pomáhá. Chceme využívat techniky, která pomáhá ulehčit lidskou práci, proto se jí nemůžeme vyhýbat stejně jako jejímu odvětví - elektronice. Bez nich bychom se neobešli. Ale technikou nelze nahradit vše. Je důležité seznámit se s technikou a jejím využitím, ale nemůžeme přitom zapomínat na přírodu, jež nás obklopuje a kterou ke svému životu nezbytně potřebujeme. Musíme si také uvědomovat, že jsou přírodní zdroje, které jsou neobnovitelné, a podle toho se chovat. Nejde to bez citlivého vztahu k přírodě. Právě v ní nacházíme nevyčerpatelný zdroj inspirace. Objevujeme krásu materiálů, které nám štědře nabízí a se kterými vytváříme kouzla a dějiny umění. „A tak se nám nabízí pestrá škála motivů ověřených moudrostí historie i zkušeností moderních návrhářů. Je třeba ohlédnout se po věcech hezkých a potřebných, které jsou v naší blízkosti. Využít domácí materiály i staré dovednosti.“ (Langhammerová 1975, str.8).

-9-

I) T E O R E T I C K Á

- 10 -

ČÁST

Obecně o pracovních činnostech na základní škole

„Ne, žádný mistr nikdy nevymyslí tvar, jejž by neměl mramor už sám v sobě; jedině k němu dojde v každé době dlaň, jež se v práci řídí jenom myslí.“ Michelangelo Buonarotti

Pracovní činnosti rozvíjí schopnosti žáků vnímat, prožívat a hodnotit krásu umění, přírody, předmětů a života, kultivuje jejich estetický vkus a formuje pracovní návyky a dovednosti. Osnovy pracovních činností na ZŠ tvoří rozličné tvořivé činnosti a tvořivé estetické vnímání. Pracovní činnosti lze také nazvat reprodukcí výrobků podle vzorů. Nemusíme být truhláři, řezbáři, tkalci či rytci, abychom mohli vytvářet výrobky v rámci pracovních činností. Děti netvoří umělecká díla, ale zkouší to na předmětech nenáročných. Tvoří pro radost a pro potřebu radovat se z díla, které vytvořily.

Podle nového Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání jsou pracovní činnosti zařazeny do vzdělávací oblasti Člověk a svět práce. Vzdělávací oblast Člověk a svět práce se cíleně zaměřuje na praktické pracovní dovednosti a návyky. Jsou založeny na myšlenkové spoluúčasti žáků. Na 1. stupni jsou rozděleny na čtyři tematické okruhy:

Práce s drobným materiálem, Konstrukční činnosti, Pěstitelské práce a Příprava pokrmů (Ukázky pěstitelských prací nejsou zařazeny do této diplomové práce).

- 11 -

S tím souvisí i osm tematických celků: Práce s drobným materiálem, Práce s modelovací hmotou, Práce s papírem a kartonem, Práce s textilem, Práce montážní a demontážní, Lidové zvyky, tradice a řemesla, Pěstitelské práce a U nás doma. Vzdělávací obsah Člověk a svět práce je určen všem žákům, chlapcům i dívkám bez rozdílu. Žáci se učí pracovat s různými materiály a osvojují si základní pracovní návyky a dovednosti ( RVP pro ZV 2004).

1.1. Cíle a úkoly pracovního vyučování Vedou žáky k pozitivnímu vztahu k práci a odpovědnosti za její kvalitu, k osvojení základních pracovních dovedností a návyků z různých pracovních oblastí, k vytrvalosti a soustavnosti při plnění zadaných úkolů, k tvořivosti, k poznání techniky ve vztahu k životnímu prostředí, k autentickému poznávání okolního světa, k sebedůvěře a seberealizaci. Při pracovním vyučování se žáci seznamují s konstrukcí a činností nejrozšířenějších nástrojů a strojů i s praktickým využitím nejdůležitějších vědeckých poznatků ve výrobě. Učí se ovládat základní pracovní operace při pracích s různým materiálem, při pracích montážních a demontážních a respektovat zásady bezpečnosti práce. Pracovní vyučování se významně podílí na výchově žáků k práci. Jedním ze základních úkolů pracovní výchovy je výchova k práci uvědomělé, tvořivé a samostatné. 1.1.1. Pracovní vyučování

-

utváří technické představy, učí technicky myslet, rozvíjí konstrukční schopnosti a vede k tvořivé aktivitě

-

zdokonaluje a rozvíjí estetické cítění, vkus a tím umožňuje vytvářet výrobky odpovídající estetickým kritériím

-

vede děti k tomu, aby zhotovené výrobky měly funkční hodnotu, nebyly samoúčelné a sloužily v praktickém životě

-

praktickým využitím výrobků jako dárků rozvíjí kladné prvky v mezilidských vztazích - 12 -

-

kromě technických dovedností obohacuje poznatky dětí o přiměřené technické informace, seznamuje je s vlastnostmi zpracovaných materiálů

-

učí prakticky hodnotit výsledky práce

-

při kolektivní práci se rozvíjí kladné charakterové vlastnosti, smysl pro pořádek, přesnost v práci, vzájemná pomoc

-

připravuje se na samostatné plnění úkolů v životě

- 13 -

2. Didaktické zásady při hodině pracovních

činností Didaktické zásady jsou obecné požadavky na vyučování vyplývající z cílů, obsahu, kompetencí a jsou vodítkem pro výchovně vzdělávací práci učitele.

Pokud učitel chce dosáhnout optimálních výchovně vzdělávacích výsledků, je třeba, aby vycházel z podstaty vyučování a tvůrčím způsobem tyto zásady uplatňoval. Jednotlivé didaktické zásady nelze chápat izolovaně. Tyto zásady spolu těsně souvisí a doplňují se, protože vychází z téhož základu – vyučování ( Skalková 1999).

„Vědomosti jsou podmínkou účinného vytvoření dovedností, jsou pro provádění praktické činnosti nezbytné, jinak řečeno, dovednosti jsou praktickou aplikací vědomostí.“ ( Maňák 2001, str. 41).

Obecně platí pro osvojování rozumových pracovních dovedností a pro rozvoj myšlení při práci zejména tato zásada: nevyhrazovat myšlení a rozhodování samotnému učiteli, který podrobnými instrukcemi do všech podrobností určuje práci žáků, jakožto pracovníků čistě výkonných, uspořádat práci žáků tak, aby museli sami přemýšlet, aby jim byla ponechána určitá samostatnost, iniciativa a odpovědnost. ( Čáp 1964).

V pracovních činnostech platí především tyto zásady:

-

Zásada názornosti – podle zlatého pravidla J. A. Komenského

se má všechno, co je viditelné, předkládat zraku, všechno, co je přístupné čichu, předkládat čichu, hmatatelné hmatu a to, co je přístupné několika smyslovým orgánům, předložit všem orgánům. Uplatňování názornosti je pramenem poznání, zvyšuje zájem žáků, ulehčuje osvojování poznatků, je prostředkem k lepšímu pochopení. Názornost přispívá k vytváření konkrétních představ žáků.

- 14 -

-

Zásada všestranného rozvoje osobnosti – učitel by měl u

žáka rozvíjet myšlení i psychickou a fyzickou stránku osobnosti. Práce musí probíhat promyšleně a musí směřovat k určitému cíli.

-

Zásada postupnosti, soustavnosti, trvalosti - tyto tři zásady

spolu úzce souvisí. Na jejich základě jsou budovány osnovy a je důležité, aby je respektoval každý učitel při plánování jednotlivých druhů prací během školního roku. Zásada trvalosti – žáci by měli ovládat osvojené dovednosti a poznatky z předešlých ročníků, dále na ně navazovat a samostatně je využívat k řešení různých pracovních problémů.

-

Zásada přiměřenosti věkovým zvláštnostem - je důležité

přihlížet k úrovni tělesného a duševního vývoje a také k věkovým zvláštnostem. Žákům by neměly být zadávány složité úkoly, které plní jen se značnými obtížemi, ale také ne jednoduché úkoly, které odpovídají nižší věkové kategorii.

-

Zásada uvědomělosti a aktivity - znamená učit a naučit žáky,

aby osvojované poznatky promýšleli, vnikli do jejich podstaty, spojovali s předešlými zkušenostmi a takto osvojené poznatky pak tvořivým způsobem uplatňovali v praxi.

-

Zásada individuálního přístupu k žákům a kolektivnosti -

tyto zásady spolu úzce souvisí. Při promýšlení úkolu a cíle hodiny je nutné brát ohled na odlišné schopnosti žáků a zadávat vyhotovení výrobku na různé úrovni nebo zhotovování ve větších skupinách – tím je dán prostor i slabším žákům.

-

Zásady vědeckosti

-

poznatky předávané žákům musí být

v souladu se současnými poznatky a výsledky vědy. Učitel dbá na osvojování a dodržování správných pracovních postupů a také na správné odborné vyjadřování.

- 15 -

2.1. Jak by měla vypadat hodina pracovních činností

V dnešní době vycházíme zejména z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, kde smyslem a cílem vzdělávání je vybavit žáky

klíčovými

kompetencemi, které jsou pro daný věk dosažitelné, a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti. Hodina pracovních činností by měla vycházet především z pracovních kompetencí, ale zároveň by se měly při získávání dovedností prolínat i ostatní kompetence. Jsou to kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a kompetence občanské, které představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. ( RVP pro ZV 1994).

2.1.1. Kompetence pracovní Tato kompetence se při činnostním charakteru výuky rozvíjí ve všech vyučovacích předmětech spolu s pracovními činnostmi, které podporují tuto výuku. Zaměřujeme se na: •

dosažení zručnosti žáků při práci s různými materiály, provádění činností a pokusů, udržování pořádku na pracovním místě, systém v ukládání pomůcek a nářadí;

•

samostatnou přípravu jednoduchých pomůcek pro výuku vedenou žáky;

•

dodržování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při pracovních činnostech;

•

poznávání různých oborů lidské činnosti, jejích výsledků a významu pro ostatní lidi.

- 16 -

2.1.2. Rozložení vyučovací hodiny

1.

část hodiny – vnímání, pozorování, prožívání a hodnocení

skutečnosti. 2.

část hodiny – žáci pracují převážně samostatně. Učitel přistupuje

k jednotlivým žákům, aby sledoval pracovní schopnosti každého z nich. Individuálním přístupem a korekcí udržujeme a rozvíjíme dětskou aktivitu, kdy výsledkem práce bude originální řešení společného úkolu. Učitel na začátku samostatné práce získá přehled o pochopení a pracovním pojetí úkolu jednotlivými žáky. Poučí, poradí, povzbudí, demonstruje, upevní jejich sebedůvěru a vyvolá v nich radost z práce, ale do jejich práce převážně nezasahuje. 3.

část hodiny – hodnocení – musí být nedílnou součástí, ke které

patří výstavka prací žáků.

Motivace probíhá v 1. části hodiny a je nezbytná pro každou formu výuky.

„Motivace znamená souhrn hybných momentů v činnostech, prožívání, chování a osobnosti. Hybnými momenty rozumíme to, co člověka podněcuje, pobízí, aby něco dělal, reagoval, nebo naopak, co ho tlumí, co mu zabraňuje něco konat, reagovat.“ ( Čáp, Mareš 2001, str. 92).

Podaří-li se nám vzbudit zájem a snahu žáků, může to samo vést k úplnému zlomu v jejich učení a práci. Nejen že se snaží, ale mají lepší náladu, jsou čilejší a pozornější, aktivnější, iniciativnější, více přemýšlejí o práci a hledají způsoby, jak ji lépe vykonávat. Naopak negativní motivace působí opačně. ( Čáp 1964). Rozhodujícím faktorem pro správnou motivaci je učitelův takt, jeho pozitivní vztah k učitelství, znalost žákovy psychiky a přístup k žákům. Úspěch žáka plyne také ze schopnosti udržovat se žákem otevřený upřímný kontakt.

- 17 -

2.2. Příprava učitele

A-

Učitel musí nejprve všestranně poznat pracovní úkol, jeho pracovní řešení, použití přiměřených postupů, metod, pomůcek apod. Forma přípravy na vyučovací hodinu je u každého učitele individuální a měla by vycházet z pracovních kompetencí.

B-

Dále

naplánuje

přiměřené

technické

předvedení,

použití

vhodných pomůcek, metody práce a promyslí bezpečnost při práci.

C-

Následuje písemná příprava:

V záznamu si učitel vyznačí nejprve úkol a výchovné zřetele, náměty a pomůcky, bezpečnost, techniky a potom postup rozvede podle struktury vyučovací jednotky. V první části písemné přípravy si promyslí motivaci a vysvětlení úkolu. V druhé části přípravy naplánuje praktickou činnost, která závisí převážně na kvalitě osvětlení. Na závěr si učitel poznamená zkušenosti s realizací úkolu pro zlepšení práce do budoucna. Je vhodné psát přípravu na jednotný formát papíru a vytvořit si tak určitou kartotéku nápadů, každoročně doplňovanou, zpřesňovanou a prohlubovanou na základě nových poznatků a zkušeností. Cenné jsou nápady, příklady, schémata, metody, které se osvědčily a na které je možno v další práci tvořivě navazovat.

- 18 -

2.3. Organizační formy pracovního vyučování

Základní organizační formou pracovního vyučování na základní škole je vyučovací hodina, která se uskutečňuje nejčastěji ve třídě, zejména na l. st., popřípadě ve zvláštní pracovně pro pracovní činnosti. Učitel má organizovat hodinu tak, aby měl čas pro slabší žáky a mohl se jim během výuky individuálně věnovat. Dobrých výsledků se může dosáhnout při vnitřním dělení třídy na skupiny. V každé třídě a v každém ročníku je třeba organizovat pracovní skupiny žáků, aby si již v tomto věku osvojili kolektivní přístup k práci a kolektivní odpovědnost za vykonanou práci. Kolektivní práce ve skupinách se pokládá za jeden z velmi vhodných způsobů práce žáků. Výchovně účinné je to, že každý žák je závislý na druhém, a tak se učí své úsilí koordinovat s úsilím ostatních. Takto připravíme žáky lépe pro život a vypěstujeme v nich kolektivní cítění ( Maňák 2001).

Podle výukového prostředí může výuka pracovního vyučování probíhat především: -

ve třídě

-

v dílnách – v odborných učebnách

-

na školním pozemku

-

na exkurzích

Důležité je zvýšit zájem dětí o předmět, připoutat jejich pozornost, propojit teorii s praxí a připravovat je pro budoucí profesionální orientaci a pracovní gramotnost.

„Učitel je architektem i stavitelem vyučovací formy, je jejím strůjcem, dokáže z vyučovací hodiny uskutečnit dílo pedagogického mistrovství nebo naopak nezáživnou, disgustující činnost.“ ( Mojžíšek 1975, str.23).

- 19 -

3. Metody

uplatňující

se

při

výuce

technických

předmětů

Metodu můžeme stručně charakterizovat jako způsob práce učitele a dětí, směřující k aktivnímu osvojování vědomostí a dovedností. Zvláštní požadavky na metody pracovních činností klade princip spojení teorie a praxe.

1.

slovní

metody:

rozhovor,

popis,

instruktáž,

vysvětlování,

vyprávění, dialogická metoda, beseda s hostem, poučení o bezpečnosti 2.

názorné metody: pozorování, demonstrace postupu, demonstrace pracovním materiálem, demonstrace a poučení o technice

3.

praktické metody: samostatná pracovní činnost, metoda řešení problému, praktické poznávání umění - exkurze, metoda kontroly a hodnocení

„Metoda jako cesta k cíli je rozhodujícím prostředkem k dosahování cílů v každé uvědomělé činnosti; proto záleží na výběru vhodných metod a na jejich dokonalém ovládání.“ ( Maňák 2001, str. 33).

Nejčastěji se uplatňují tyto metody:

Monologické a slovní metody – jejich uplatnění je především v první části hodiny, kdy učitel seznamuje žáky s problematikou. Důležitou úlohu hraje motivace.

Vysvětlování – látku rozdělíme na kratší úseky logicky na sebe navazující. Potom vedeme děti od jednoho poznání ke druhému, vždy až po pochopení předchozího. Zásada – dodržet postup od jednoduchého ke složitému. - 20 -

Vyprávění – přitažlivým projevem, působícím především na city, osvětlujeme žákům určité události, děje, problémy apod.

Dialogická metoda – základem je rozhovor mezi učitelem a žáky. Preferujeme především heuristický rozhovor, při němž žák – na základě návodných otázek provádí samostatné řešení problému.

Beseda s hostem – host, nejčastěji odborník z praxe, přiblíží dětem určitý obor a činnost lidí v něm.

Metody demonstrační – jsou nepostradatelné. Žáci by měli mít před sebou model výrobku, aby jim bylo jasné, jak budou postupovat a z kterých částí se výrobek skládá.

Metoda řešení problému – úkolem je navodit problémovou situaci. Žáci ji nemohou překonat dosavadními poznatky a zkušenostmi a jsou nuceni hledat nové řešení samostatným myšlením. Problém nesmí být řešitelný použitím současných znalostí žáka.

Exkurze – je motivační a výuková metoda, která objasňuje různé pracovní a technologické postupy na vyšší úrovni než jiné didaktické metody. Učitel volí tuto metodu tehdy, když má možnost ukázat dětem určitý výrobní proces, technické dílo apod. Doba exkurze by neměla přesáhnout jednu hodinu.

Metoda kontroly a hodnocení – tyto metody se uplatňují především proto, aby si děti nevhodným prováděním pracovních operací neosvojily špatné návyky. Hodnocení je veřejné. Jestliže se hodnocení provádí citlivě a systematicky, podněcuje aktivitu a zdravou ctižádost dětí. Není vhodné používat ústního a písemného zkoušení.

- 21 -

Kritéria pro hodnocení výrobků:

-

funkce a použitelnost

-

přesnost provedení

-

vzhled

-

samostatnost při práci

-

spolupráce

-

nadšení pro danou práci

-

dopomoc méně zručným žákům

-

vlastní fantazie

Výběr a kombinace metod závisí na konkrétním úkolu a technice daného výrobku.

- 22 -

4. Materiály, se kterými lze pracovat v pracovních činnostech na ZŠ

Již v úvodu jsem se zmiňovala o materiálech, které lze rozdělit na přírodní a umělé. Krásu výrobku lze docílit oběma materiály, případně kombinací těchto materiálů, pokud je žák k práci správně veden a je pro práci zapálen. Vyjmenujme alespoň základní dostupné materiály, se kterými mohou děti na našich školách pracovat.

Materiály přírodní:
dřevo (z jehličnanů – měkké, z listnáčů – tvrdší) -

kůra

-

větvičky

-

listy

-

plody dřevin

-

pryskyřice

-

šišky

-

kořeny


kámen (nerosty a horniny) -

drobné kamínky

-

písek

-

mušle a jiné schránky plžů


rostliny - přírodní provazy a motouzy -

trávy

-

rákos

-

lýko


papír (jakýkoliv druh, formát, barva) -

krabičky z papíru

- 23 -


textil (látky z přírodnin) -

nitě

-

bavlnky

-

vlna

-

kůže

-

plsť

-

koudel


přírodniny, zelenina i ovoce -

semena

-

drobné potraviny (např. kroupy, kukuřice, mák…)

-

pochutiny (koření)

-

suché přírodniny (makovice, šustí, sláma…)

-

jablka, ořechy, brambor, kůra pomeranče…

-

mouka (vizovické pečivo, perníky)


hlína -

modurit

-

plastelína

-

keramická hlína

-

květináče

Materiály technické:
kov -

drátky

-

jehly

-

plíšky

-

vršky

-

alobal

-

jehlice


sklo -

korálky

-

misky

-

skleněné kuličky

- 24 -


PVC a jiné -

plasty (kelímky, pet lahve, vršky…)

-

polystyren

-

molitan

-

látky uměle vytvořené + mašle, stuhy

-

guma

-

misky, vázy z umělé hmoty

-

zbytky koberců

4.1. Papír V lidovém užití je práce s papírem okrajová. Zdomácněl trochu pozdě. Nacházíme jej nejvíce u věcí nového data, jako např. pouťové a domácí skládanky, vánoční ozdoby, betlémové a mikulášské figurky, hračky, vystřihovánky. Vynález papíru je určitě uznávaným fenoménem minulého tisíciletí. Život bez papíru si asi nikdo z nás dnes neumí představit. Prolíná naším každodenním životem. Navíc je surovinou, kterou lze recyklovat. Z papíru jsou převážně knihy, vzácné tisky, díla výtvarného umění. Existuje mnoho druhů papíru a každý je určen k jinému použití a účelu. Papír je jeden z nejdostupnějších materiálů, proto se s ním setkávají nejčastěji děti v mateřských a základních školách a stává se důležitou součástí jejich práce. Mohou si z něj vyrobit nepřeberné množství výrobků, ve kterých uplatní svou fantazii, tvůrčí schopnost, představivost i vkus. Papír mohou děti ohýbat, stříhat, trhat, skládat, řezat, sešívat, lepit, kroutit, krčit. Je třeba si však dobře promyslet, jaký papír se na co použije. Existuje mnoho druhů papíru a každý je určen k jinému použití a účelu. Téměř každý druh papíru lze předem omalovat, nabatikovat nebo různými tiskátky nadekorovat, k čemuž lze použít vodové i temperové barvy, tuš nebo inkoust. Na výrobu tiskátek je vhodný brambor, molitan, guma nebo krajka (Kociánová a kol. 1997).

- 25 -

Vzorky různých papírů: -

balicí

-

kancelářský

-

hedvábný

-

novinový

-

barevný

-

krepový

-

vlnitá lepenka

-

karton

-

náčrtkový

-

kladívkový

-

pauzovací

-

samolepicí

-

tapeta

-

ruční

-

toaletní

-

svačinový

-

novinový

-

fotografický

-

a další pro specifické obory

Pomůcky pro práci s papírem: -

vhodně vybraný papír

-

nůžky velké nebo malé, zahnuté, ozubené

-

tužka

-

pravítko

-

lepidlo (různé dle druhu papíru)

-

pastelky, voskovky, tuš, inkoust, vodové nebo temperové barvy

-

štětec

-

děrovačka, sešívačka.

- 26 -

Nejpoužívanější formáty (velikosti) papíru: -

A6 (nejmenší označovaný formát – pohlednice – 105 x 148 mm)

-

A5 (dvojnásobek A6 – velikost učebnice)

-

A4 (kancelářský papír – 210 x 297 mm)

-

A3 (dvojnásobek formátu A4)

-

A2 (dvojnásobek formátu A3)

-

A1 (dvojnásobek formátu A2)

-

různé velikosti balicích papírů a kartonu.

Výrobky z papíru, převážně pro školní děti – např.: -

origami (tradiční japonské lidové umění, při kterém se děti učí papír skládat, ohýbat, kroutit, rozkládat a vytvářet nejrůznější tvary

-

papírové sáčky (lze potisknout tiskátky z brambor, molitanu, gumy apod.)

-

vystřihovánky (samostatné, řadové, souměrné, záložky atd.)

-

ozdoby.

-

zvířátka či postavičky

-

krabičky

-

čepice

-

koláže

-

hry (domino, hrací plány, pexeso …)

-

a mnoho a mnoho dalších výrobků.

Papír je nepostradatelným pomocníkem při práci ve škole i v celém životě.

- 27 -

4.2. Dřevo Motto:

Dotkněme se rukou nějakého předmětu ze dřeva, třeba stolní desky. Při srovnání doteku s kovem, hlínou nebo kamenem se zdá dřevo teplé, jako by žilo i po dnech, kdy už bylo zužitkováno.

Dobrodiní dřeva nás provází po celý život. Člověk spočíval v dřevěné kolébce, ze dřeva je postel, stůl, židle, jež mu denně sloužil. Ze dřeva bude i jeho poslední domov.

Jiří Konvička

Dřevo je materiál, který se vyvíjel s lidskou civilizací. Snad to byl jeden z prvních materiálů vůbec, který člověk začal využívat ve svůj prospěch. Široká škála vlastností dřeva dovoluje z něho tvořit různé předměty. Prosté, opracované pouze dřevorubci a tesaři, stolařské výrobky, přes drobné užitné předměty až po výrobu uměleckého rázu. Pro lidovou dřevařskou výrobu se užívaly všechny typy dřevin. Z tvrdých hlavně dub, buk, švestka, ořech, hruška, jabloň. Z polotvrdých třešeň, bříza, jasan, javor, olše, modřín. Z měkkých zase lípa, borovice, jedle, smrk, osika, topol a vrba. Některá dřeva se nechávala řádně vyschnout, hlavně pro práci tesařů, truhlářů, soustružníků aj. Jindy se pracovalo s čerstvým dřevem – např. při výrobě dlabaného nádobí. Z čeho se skládá kmen dřeva? Na obvodu je kůra, pod ní lýko a pod ním tzv. bělmo, kterým se strom vyživuje. Za ním následují letokruhy. Každým rokem jeden na vnější straně přibude. Na jaře roste strom rychleji, a tedy dřevina v letokruhu je řidší a zároveň světlá, k podzimu se zhušťuje a tmavne. - 28 -

Každý letokruh se proto skládá z tmavé a světlé části. Čím blíže ke středu kmenu, tím jsou léta hustší, dřevo pevnější, vyzrálé, tzv. jádro. Ve středu pak je duše – řídká dřeň.

4.2.1. Vlastnosti dřeva a) fyzikální vlastnosti –určují se podle vnějšího vzhledu, vážením, měřením, vysoušením - barva dřeva - přirozený lesk dřeva - textura – kresba dřeva - vůně dřeva - vlhkost dřeva - objemová hmotnost - tepelné a zvukové – akustické vlastnosti

b) mechanické vlastnosti – jsou dány schopností dřeva odolávat působení vnějších mechanických sil. Pro konstrukční použitelnost se zjišťují zkouškami při různých způsobech namáhání. Ke zkouškám se používá vzorků dřeva určitých rozměrů, předepsanou normou. - pevnost dřeva - pružnost dřeva - tvárlivost - tvrdost - houževnatost - křehkost - štípatelnost

- 29 -

4.2.2. Dřevo v šikovných rukách Dříve přicházely děti do styku se dřevem daleko častěji než nyní. Zvlášť městské dítě může dnes jen málokdy pomáhat řezat polena, sekat dříví nebo připravovat třísky na zátop. Ale touha sám si vyrobit něco ze dřeva je silná. Cokoliv si děti ze dřeva udělají s chutí, pro někoho i pro sebe, je bude těšit ( Konvička 1973).

Vhodné náměty pro seznamování a práci se dřevem: -

otisky kůry

-

výroba vrbové píšťalky

-

lodička z kůry

-

ptačí budka či krmítko

-

věšák na klíče

4.3. Textil

Tisíce let se lidé odívali textilem. Obyvatelé našich zemí si pro výrobu textilu zvolili ty materiály, které jim umožňovaly podmínky střední Evropy i slovanské tradice. Len, konopí, vlna. To je základ. K němu dovážené hedvábí, kopřivová příze a pak bavlna, která je v dnešní době nenahraditelná. V různé síle, barevnosti, kombinaci, odlišném zpracování pro odlišné potřeby. Textilní výroba je v našem státě na vysoké úrovni. Krom klasické výroby se využívá staré zapomenuté textilní techniky jako je modrotisk či kanafas. Ale patří k nim také výroba textilií vlněných, polovlněných, ručně tkaná plátna, výšivky, zejména na Moravě, vázané koberce, monumentální krajky apod. (Langhammerová 1975). Nelze opomenout ani díla textilních výtvarníků, jejichž díla jsou dnes již samozřejmým doplňkem našich domácností a interiérů.

- 30 -

Lidovou textilní výrobu lze rozdělit podle technik:

-

techniky zhotovování – bez pomoci nářadí: tkanice a provazy - s jednoduchými nástroji: výroba tkalounů, pletení, háčkování, paličkování, drhání, síťování, pletení - na rámu :krosienkování, tkaní na formě

-

techniky výzdobné – výšivka v mnoha typech, vzorech a variantách, zdobení tkanin lidovým tiskem

Společným základem pro všechny je materiál.

Nejstarší domácí tkaniny, které byly objeveny archeologickými průzkumy z období Velkomoravské říše v 9. století, byly právě ze základních materiálů - lnu a bavlny.

LEN – využívaný k tvorbě textilu již před 3 000 tisíci lety. Její hlavní částí je vláknitá, lýkovitá lodyha, která by měla být co nejdelší. Lnářství i přadlářství bylo od 17. století jednou ze základních výdělečných prací českého lidu a české plátno bylo již v této době známé v zámoří. U nás byly velké lnářské oblasti v Podkrkonoší, na Českomoravské vrchovině a na Jesenicku. Len se předl na přeslici, což byla první textilní technika.

KONOPÍ – podobné lnu, jen hrubší a delší, podobně se i zpracovává. Pro jeho hrubost se užívá na výrobu provazů, tkalo se z něho hrubé plátno na výrobu pytlů, slamníkoviny apod.

VLNA – získává se z ovcí, které se u nás chovaly už od nepaměti. Zejména v Karpatech. Specialisté na chov ovcí byli Valaši. Od 16. století česká šlechta zakládá

- 31 -

ovčince, kde se ovce začínají chovat pro výdělek (ovčáci byli prostí lidé, kteří měli na starosti hlídání, ale i sestřih ovcí). Základem vlněného materiálu je rouno – sestříhaná vlna ovečky v celistvé hmotě. Vlněné rouno se zpracovávalo na textil i bez tkaní, např. máčením a stloukáním na plsť. Nejvýhodnější zpracování však bylo spřádání na vlákno. Jemně upravené vlněné vlákno a jeho barvení i povrchové úpravy jsou typické pro řemeslnou výrobu tkalců, soukeníků i punčochářů.

HEDVÁBÍ – výroba je známá především z východních zemí, jako je Čína, Japonsko, Indie. Tenké vlákno se získává z bource morušového. Kukla samičky vytvoří až 4 kilometry dlouhé vlákno, které se spřádá. Z hedvábí se vyrábějí hedvábné šátky a závoje nebo těžké brokáty.

INDICKÁ KOPŘIVA – další materiál starého užití. Vlastnosti jsou podobné, jako u konopí. Dovážela se k nám dříve, než bavlna. Název kaliko se odvozuje od indického města Kalikat, kde byly tyto tkaniny zhotovovány v nejlepší kvalitě. U nás se objevovala v omezené míře, především jako materiál na výrobu paličkovaných krajek. Krajky tohoto druhu nacházíme na starých textiliích ze Slovenska a jižní Moravy z konce 18. století.

BAVLNA – pro své dobré užitné vlastnosti a snadnou zpracovatelnost ovládla bavlna v 19. století trhy a zatlačila lnářství a pradlářství. Bavlníkové plantáže s chomáčky bílé vaty, jejichž hlavním obsahem je celulóza v jemných vlákenkách, se nacházely v Americe, Africe, Indii, Číně, Sovětském svazu či Egyptě. U nás ji lidoví řemeslníci často kombinovali s domácím lnem a vlnou. V čisté podobě se využívala především pro výšivku, potisk jednoduchou technikou na modrotisk nebo na výrobu krajek.

Jako s textilním vláknem se někdy pracuje s žíněmi, se stébly slámy, se zlatým nebo stříbrným dracounem i s kovovou fólií.

- 32 -

Techniky používané nejčastěji na základních školách:

-

drhání či uzlování = osnovní nitě se rozdělí do pravidelných pramínků a sváží do uzlů, někdy celých řad, které se vyvazují do jednoduchého krajkového pásu

-

tkaní = provlékání nití osnovou (papír, látka)

-

výšivka = prosté řazení stehů odpočítávaných podle struktury tkaniny

-

lidový tisk = barvení plátna, nejčastěji modrotisk

Nedílnou součástí je práce s již připraveným textilem, jako např.:

-

textilní koláž

-

výuka jednoduchých šicích stehů (přední, zadní, řetízkový, zapošívací, křížkový, obnitkovací)

-

zhotovení jednoduchých textilních výrobků (pytlík, zvířátko, záložka, zástěra, míček ap.)

4.4. Plasty Plasty je souhrnný název pro skupinu materiálů, jejichž podstatou jsou makromolekulární látky přírodní i syntetické. Vyrábí se např. z výrobků ropy, zemního plynu a z výchozích látek jako třeba uhlí, vápno, vzduch a voda. Pojmem plasty jsou označovány i látky, které se vyrábí přeměnou přírodních látek jako je guma z přírodního kaučuku nebo celuloid z bavlny. Plasty se zpravidla skládají ze tří základních složek – pojivo, plnivo, přísada.

Pojivo – obecně nazývána pryskyřice – určuje typické vlastnosti plastů. Plnivo – plní v plastech různé funkce, jsou to většinou pevné látky: papír, azbest, saze, tuha, dřevěná moučka, tkanina apod. - 33 -

Přísady – jsou to především stabilizátory (hlavně proti rozkladu teplem a světlem), maziva a změkčovadla pro zlepšení zpracovatelnosti.

Většinu plastů lze barvit ve hmotě přidáním barviva. Odpadá pracná povrchová úprava nátěrem jako např. u dřeva.

Plasty se dělí podle různých kritérií, např.:

1.

podle chemického složení

2.

podle typu chemické reakce, kterou vznikly

3.

podle výchozích surovin a)

polysyntetické – z přírodního kaučuku, celulosy, kaseinu, kafru

b) 4.

plně syntetické – z ropy, zemního plynu, uhlí

podle chování za zvýšené teploty a)

termoplasty – plasty teplem tavitelné, dají se tvarovat ohýbáním,

tažením,

lisováním

a

vyfukováním (PVC, PVAC, PES ad.) b)

reaktoplasty – plasty teplem tvrditelné, po smíšení jednotlivých složek se zpracovávají např. litím do forem a následným zahřátím se převádějí do pevného skupenství (PF, MF, PUR ad.)

c)

eleastomery – plasty s elastickými vlastnostmi (silikonový kaučuk)

(V praxi se pro plasty používají zkratky, které jsou odvozeny od jejích chemického názvu – PVC = polyvinylchlorid, PF = fenolformaldehydová pryskyřice).

- 34 -

Spotřební druhy plastů: Např.: - folie bez podložky - folie s podložkou (koženka) - desky a bloky - vlákna a polotovary z nich (tkaniny, pleteniny, netkané plošné polotovary atd.) - tyče různých průřezů - trubky - hadice - nátěrové hmoty - lepidla - licí pryskyřice.

4.5. Keramika „Je to vlastně stará technika, prostřednictvím již vyjádříme sebe sama. Pomocí vlastní myšlenky, zkoumání, vynalézání či originálních tvůrčích přístupů vytváříme jedinečné originální výrobky.“( Warshawová 2001).

Historie keramiky ukazuje, že hlavní procesy a postupy se nezměnily, avšak velké změny prodělal design. Hrnčířská hlína se využívá pro funkční uměleckou práci nebo k dalším účelům, jako je např. sochařství a architektonické práce.

Pro školy lze koupit již připravenou hlínu v tvárném stavu, zabalenou v utěsněných polyetylenových pytlích. Každá hlína má svůj vlastní odlišný charakter, který zapříčiňuje odlišnou manipulaci, barvu, teplotu a tvárnost. To vše se lze dozvědět od dodavatelů keramiky a podle toho se rozhodnout pro požadovaný druh.Na ruční výrobu používáme dobře zpracovatelné hlíny, které umožňují omezené smršťování, bezpečné vysoušení a vypalování. Pro skladování hlíny by se měly používat vzduchotěsné vaky.

- 35 -

Bezpečnost a zdraví Většina materiálů používaných v keramice, zejména materiálů určených pro glazurování, je toxických, a proto se musí s nimi zacházet velmi opatrně. Při práci je nutné používat ochrannou zástěru, případně rukavice. Hlavní pracovní prostor by měl mít přívod vody, kvalitní osvětlení, stoly s pevnou pracovní deskou. K práci jsou potřeba také nástroje, jako např. váleček na válení plátů, nůž, dřevěné nástroje na modelování apod., kdy děti s těmito nástroji pracují v malých skupinách pod vedením učitele.

Zpracování Nejjednodušší způsob zpracování hlíny pro žáky ZŠ je vymačkávání a válečkování, ale také tvorba reliéfu.

Zdobení Hlínu lze zdobit mnoha různými způsoby, čímž vzniká řada textur a povrchů, např. vtiskování, aplikace ozdob, vyškrabování, stlačování, kombinace různě zbarvené hlíny…

Vypalování Po dokončení formování a zdobení výrobku se musí provést vypalování, které keramiku promění – ztvrdne a získá pevnost. Ve školách lze vypalovat v elektrických pecích s regulačním systémem. Je třeba, aby byl učitel na tuto práci vyškolen.

Glazování Glazuru lze aplikovat samostatnou bez dalšího zdobení. Pro glazování používáme různou škálu štětců. U prodejců lze koupit glazuru tekutou nebo v prášku. Ne všechny výrobky musí být opatřeny glazurou. Glazování a zdobení je prostor pro neustálé zdokonalování, fantazii, ale i pro hru.

- 36 -

4.6. Pletiva

Řezám proutí u potoka hastrmanka na mě čeká hastrman se rmoutí že mu řezám proutí.

Pruty, lodyhy, stvoly, trávy – pružnost a ohebnost jsou vlastnosti na první pohled zřejmé, které dovedly snad využít všechny národy světa. U nás najdeme od pradávna pletené předměty z proutí, dřevěných loubků, ze stvolů a listů – slámy, orobince a kukuřičného listu. (Langhammerová 1975).

Proutí – využívalo se v největší míře. Předměty vyrobené z proutí sloužily k primitivní lidské dopravě – koše, nůše, ošatky. Z tradic pletení původních košíků a nůší se postupně vyvinul široký sortiment výrobků, jako např. zahradní nábytek, květinové stolky, různé výplety nábytku i drobná galantérie.

Loubek – tenký plátek dřeva, natolik tenký, aby byl pružný a dalo se s ním plést.

Sláma – k pletení se u nás užívalo žitné slámy, dlouhé, ručně mlácené. Zhotovovaly se z ní předměty různého užití – krytí střech, pletené zásobnice na mouku, obilí a peří (chránilo před vlhkem), pletené úly, různé ošatky, kabele i drobné ozdobné předměty.

Orobinec (rákosí) – bažinatá rostlina, rostoucí na pokraji rybníků a slepých ramen řek. Používal se ke zhotovování rohoží, kabelí a někdy vík na krytí nádob. Dnes ještě najdeme výrobky z orobince – různé podložky, opánky, klobouky a různé pletené drobnosti.

Kukuřičné šustí – listí kukuřice. Po zpracování se z nich pletly tašky, kabelky a různé předměty, hlavně se vázaly hračky a panenky „šusťáky“. - 37 -

Dnes z těchto materiálů používáme v pracovních činnostech zejména slámu, proutí a kukuřičné šustí na výrobu ozdob, panenek, koláží, zdobení nebo jako dekorativní výzdobu.

- 38 -

5. Bezpečnost a hygiena práce

Bezpečnost a hygiena práce má důležitou úlohu při pracovních činnostech a plní dvojí funkci. Chrání žáky před poraněním a poškozením zdraví při práci, kterou právě vykonávají, a zároveň je vychovává. Soustavným zdůrazňováním těchto zásad při práci se vytváří předpoklady k tomu, aby se bezpečnostní a hygienické návyky staly pro žáky trvalými. Proto je nezbytné žáky seznamovat nejen s požadavky bezpečnosti a hygieny při jednotlivých pracovních činnostech, ale každý z těchto požadavků uvést tak, aby pochopili jeho význam a nutnost jeho dodržování.

Během pracovních činností bychom měli při práci dodržovat zejména tyto zásady:

-

udržovat osobní čistotu a používat podle potřeby ochranné oblečení

-

při práci nejíst a nepít (zvolit si na to vhodné přestávky)

-

být ohleduplný ke svým spolužákům v okolí

-

správně manipulovat s nástroji (používat nůžky se zaoblenými hroty apod.)

-

správně manipulovat s materiálem (např. při práci s papírem či kartonem – při neopatrném zacházení – možnost poranění – říznutí)

-

přehledně pokládat a ukládat pracovní nástroje

-

stále udržovat pracovní místo v pořádku

-

užívat pracovní podložku na lavicích

-

mít čisté ruce (mít možnost umýt si ruce během práce i po ní)

-

při práci nestrkat nic do úst, nelámat (možnost poranění o ostré hrany)

-

při práci s modelovací hmotou dbát na udržování čistoty v okolí pracovního místa (možnost uklouznutí či polepení obuvi a oděvu nebo vlasů)

- 39 -

-

při práci s lepidly dodržovat opatření uvedené na obalu (zejména možnost větrání)

-

mít dostatek vhodných nádob na odpadový materiál (pokud možno třídit na papír, textil, plasty, přírodniny a ostatní)

-

při práci dodržovat zásady správného držení těla (zejména při práci v dílnách, při šití či vyšívání apod.)

-

po práci uklidit pracoviště, uložit nástroje, nářadí, zbylý materiál a výrobky dát na bezpečné místo (vhodná je výstavka ve třídě či chodbě školy).

- 40 -

6. Pracovní činnosti se žáky vyžadujících zvláštní péči zařazovaných do základních škol

V posledních letech je snahou Ministerstva školství v rámci nového pojetí výuky zařazovat do škol žáky vyžadujících zvláštní péči (dříve žáci zvláštních škol). Tito žáci mají, kromě standardního učiva, vyšší počet hodin pracovních činností než žáci základních škol stejného ročníku. Vzniká problém s utvořením rozvrhu a zařazením těchto dětí do hodin pracovních činností, neboť žáci na I. st. ZŠ mají v rámci ročníku 1 – 2 vyučovací hodiny PČ. Řeší se to tak, že tito žáci chodí na hodiny pracovních činností do jakýchkoliv ročníků, kde probíhá výuka PČ. Například žák 5. ročníku má v týdenním rozvrhu 5 hodin pracovních činností: 1 hodinu ve své kmenové třídě, jednu hodinu v paralelní třídě (pokud je možnost), další hodinu ve čtvrtém ročníku, další v sedmém a poslední v osmém ročníku. Nejen že to pro něj není příjemné chodit do jiných tříd, ale převážně pro učitele je to náročná práce, zejména na přípravu. Musí plánovat po celý rok práci pro tohoto žáka takovou, aby ji byl schopen zvládnout a přitom byly dodrženy všechny bezpečnostní a hygienické podmínky práce. A co teprve v takovém případě, když je takových žáků na škole více? Kladu si otázku: Lze to vůbec dělat tak, aby se dosáhlo zájmu těchto žáků o práci a s tím spojený požitek z práce? Anebo: Je vůbec učitel schopen řídit a uhlídat takové žáky při práci, když ostatních žáků je ve třídě 20 – 30? Velmi těžko bude na tyto otázky odpovídat člověk - pedagog, který si to nevyzkoušel, i když teorii má v malíčku. Dnes jsou zřizováni na školách pedagogičtí asistenti pro práci s těmito dětmi, ale jen za určitých předpokladů a podmínek (např. dle počtu žáků, postižení, financování apod.). A co když má škola několik takových dětí, ale žádného pedagogického asistenta? Zajímá to někoho? Ptá se někdo učitele, jak se mu práce daří? Ověřuje si někdo výsledky práce těchto dětí zařazených do základních škol? Budou tyto děti alespoň trochu manuálně zručné a dovedné? Netrpí také děti kmenové třídy tím, že na ně pedagog nemá tolik času? Otázek by bylo spoustu, ale odpovědí zřídka. Možná se za pár let všechno přehodnotí, ale učitelům, kteří dnes a denně tuto práci musí dělat, se nikdo neomluví a nepoděkuje.

- 41 -

6.1. Pracovní činnosti na naší škole se žáky ZŠ SVP

Naše škola takové žáky vzdělává a vychovává. Nejstarší navštěvuje osmou třídu, nejmladší druhou. Celkem máme v letošním školním roce ve škole 8 žáků se specifickými vzdělávacími potřebami. Budu psát jen o těch, které vyučuji. Mou třídu (5. ročník) navštěvuje 18 žáků + l žák učící se podle osnov 5. třídy ZŠ SVP a 1 žák učící se podle osnov 6. třídy ZŠ SVP, který má ještě závažnou oční vadu. Tato třída má 2 hodiny pracovních činností, z nichž jedna hodina je práce na počítači. K těmto dvěma žákům přichází ještě na hodinu počítačů další tři žáci ZŠ SVP – 1 dívka paralelní třídy, 1 dívka a 1 chlapec 7. ročníku. Dostávají práci jednodušší, mnohdy nezáživnou nebo pro ně nepodstatnou. Nelze s nimi pracovat v počítačové učebně manuálně (z bezpečnostních i hygienických důvodů). Na druhou hodinu pracovních činností, zaměřenou na manuální zručnost, kterou vyučuji, chodí do třídy opět tito tři žáci. Takže s osmnácti dětmi pátého ročníku ZŠ pracuje ještě 5 dětí různého věku ZŠ SVP. Také učím pracovní činnosti v paralelní třídě, kde je 23 žáků, z toho 1 žačka ZŠ SVP, která je navíc pod psychiatrickým dohledem. I sem, do pracovních činností, přichází 2 žáci z vedlejší (mé) třídy a 1 žák osmého ročníku ZŠ SVP. Celkem 26 žáků. Práce je velmi náročná a často hraničí s nedodržováním bezpečnostních a hygienických podmínek při práci. Tyto děti potřebují daleko větší pomoc při práci, podrobnější objasňování postupů při zhotovování výrobků a zejména neustálé dohlížení a pozorování při práci, hlavně při práci s nástroji a pomůckami. Je třeba dobře promyslet výrobky, které jsou schopni sami vytvořit s ohledem na zbývající žáky ve třídě. Některé výrobky zvládnou vytvořit společně se třídou za neustálého kontrolování učitele i samotných spolužáků, jiné je třeba volit jednodušší s ohledem na jejich rozvoj motoriky a rozumových schopností. Protože se jim nemohu stále individuálně věnovat, práci mnohdy začínají několikrát, nebo ji uspěchají a výsledek není smysluplný. Pracovní činnosti na základní škole pro tyto žáky neplní danou funkci, tj. aby byli přiměřeně manuálně zruční a dokázali si v běžném životě poradit s jednoduchou prací, a také připravit je pro fyzickou práci, která je převážně v zaměstnání čeká.

- 42 -

Jsou ochuzeni: 1)

o důkladné a osobní vysvětlení s ukázkami učitele

2)

o plnohodnotně využitý čas jedné vyučovací hodiny (často při práci čekají na učitele, aby poradil)

3)

nemohou konat náročnější práce (vzhledem k bezpečnosti práce) při takovém počtu dětí

4)

o větší individuální přístup učitele a jeho pomoc

5)

o 5-6 hodin plnohodnotných pracovních činností, zejména dílen, více manuálních prací apod. (místo toho „něco“ dělají)

6)

o „zázemí“ své kmenové třídy

7)

často se nemohou s výsledkem rovnat ostatním dětem

8)

práci často musí rozložit do více vyučovacích hodin.

Jaký to má negativní vliv na ostatní žáky? 1)

ve třídě je „nabito“, při plném počtu dětí se musí přinést lavice a židle

2)

děti je berou jako nutnost, ne jako rovnocenné spolužáky

3)

na pomoc učitele při práci musí čekat déle

4)

příchozí žáci jsou často neklidní, „ukazují se“, nabourávají svým chováním práci ostatním

5)

práci, kterou by zvládli za 1 vyučovací hodinu, dělají více hodin

6)

často půjčují těmto dětem pomůcky, protože je zapomínají a žadoní o ně

7)

materiál nelze nakoupit ze společného fondu třídy, musí se kupovat individuálně, rozpočítat i na tyto děti a vybírat peníze zvlášť

Jsem přesvědčená, že pro žáky s SVP by měla být nadále primární škola ta, která byla pro ně zřízena a je ve všech okresních městech.

Je jim tam věnován větší

individuální přístup, ve třídách je menší počet žáků, nároky jsou přizpůsobeny jejich mentalitě. A pro pracovní činnosti mají vytvořeny takové podmínky k práci, které je úspěšně rozvíjí, zejména ve vyšších ročnících s důrazem na práce mužské a ženské.

- 43 -

7. Pracovní činnosti a zájmové kroužky Vydatným pomocníkem školy při praktickém seznamování žáků se základy výroby a při úsilí naučit je zacházet s nejjednoduššími nástroji jsou zájmové kroužky. A to jak na základních školách a školách pro mládež vyžadující zvláštní péči, tak ve školních družinách a ostatních mimoškolních výchovných zařízeních, nebo na základních uměleckých školách. Kroužky tedy pracovní činnosti doplňují a prohlubují je v oblastech volených podle zájmů žáků. Při plánování práce se vychází z obsahu a úkolu kroužků a také se přihlíží k materiálním možnostem, neboť v dnešní době si děti platí nejen docházku do kroužku, ale i všechen potřebný materiál k výrobě. Vedoucí kroužku stanoví tematické celky, v nichž pracovní náměty a úkoly volí podle věku dětí a podle předchozí přípravy žáků. Úkoly však volí přiměřeně, aby vzbuzovaly u žáků chuť a lásku k práci. Zvolený výrobek musí být účelný, aby žáci viděli, že jejich práce má nějaký smysl, že k něčemu užitečnému směřuje. Na učitele i jiné výchovné pracovníky, kteří působí jako vedoucí zájmového kroužku, je kladen důležitý úkol. Měli by mít dostatečné množství osobních zkušeností a měli by být manuálně zruční. Měli by být příkladem v plánování, v přístupu k práci, v širokém spektru pracovních nápadů, měli by být také příkladem při dodržování bezpečnosti a hygieny práce a v neposlední řadě dobrým rádcem a metodikem. Činnost kroužků nesmí v žádném případě narušit pravidelnou práci ve vyučování. Zájmové kroužky se zřizují na školách, kde je dobrý odborník na příslušný druh práce (např. výtvarník – keramik), nebo člověk se zájmem a zapálením pro tuto činnost. V zájmových kroužcích není možné připustit neodbornou práci, neboť základem dobrých výsledků a chuti tvořit je učitelova pedagogická zkušenost a zručnost. Proto musí on sám dokonale ovládat pracovní techniky, které chce s dětmi uskutečnit, musí umět práci organizovat, správně vést žáky a zároveň učit a vštěpovat estetický cit a vkus.

V současné době nejsou tyto zájmové kroužky na školách velmi rozšířeny, neboť se stále naráží na problém finančních prostředků, které zatěžují značnou část rodin, ale - 44 -

také z řad učitelů není zájem tyto kroužky vést z důvodů přetěžování pracovními povinnostmi současného školství. Proto je kladen velký důraz alespoň na mimoškolní zařízení či ZUŠ, které v rámci možností nabízejí alespoň finančně nenáročné kroužky zaměřené na tzv. rukodělné činnosti.

Nezbývá, než si přát, aby děti tyto kroužky navštěvovaly rády, aby je svou činností obohacovaly a těšily se na každé další setkání. Toto by mělo být i cílem hodin pracovních činností.

- 45 -

II) P R A K T I C K Á Č Á S T

- 46 -

1. Výrobky zhotovené žáky 4. a 5. ročníku ZŠ Všechny výrobky obsažené v praktické části jsem během dvou let vyrobila s žáky čtvrtého a pátého ročníku. Snažila jsem se vybírat takové výrobky, aby: -

kladly důraz na rozvoj pracovních postupů

-

byly uzpůsobeny náročnosti žáků 4. a 5. tříd

-

rozvíjely estetické vnímání a udržovaly lidové tradice

-

byly z různých materiálů

-

žáci tvořili samostatně, ale i ve dvojicích či skupinách

-

rozvíjely fantazii a tvořivost žáků

-

a mnohdy udělaly radost nejen žákům, ale třeba jako dárek svým příbuzným a kamarádům

Před každou hodinou pracovních činností ( asi týden dopředu) jsem žákům oznámila, co si mají přinést, případně co přinesu já a co budeme vyrábět.

V každé třídě jsou žáci velmi zruční, ale také méně zruční. Ne vždy jsou ročníky stejně manuálně vyspělé. Mnohdy záleží na počtu dívek a chlapců ve třídě, na sociálním zázemí žáků a v neposlední řadě na talentu. Proto si po zkušenostech troufám říci, že téměř všechny výrobky mohou vyrábět žáci čtvrtého i pátého ročníku. Je jen na učiteli, aby posoudil vyspělost, zručnost a schopnosti žáků dané třídy. Jen čtyři výrobky bych doporučila zhotovovat až v druhé polovině pátého ročníku, kdy jsou žáci už dobře manuálně zruční, mají „zafixovaná“ pravidla bezpečnosti při práci a jemnou motoriku mají již dokonale rozvinutou. Jsou to: razítka z gumy, košík–ošatka,, vánoční košík a dřevěný vypalovaný věšák na klíče.

Podle mého názoru, jak získat všechny děti k práci, je motivace. Motivaci jsem volila podle materiálu, náročnosti, ročnímu období nebo návaznosti na probíranou látku v různých předmětech. Někdy stačí navodit atmosféru básničkou, jindy společným povídáním anebo ukázkou a krátkým seznámením o materiálu. Motivace musí být krátká, ale výstižná a působivá. Považuji to za jednu z nejnáročnějších částí hodiny pro pedagoga, aby se mu práce zdařila. - 47 -

Žáci pracovali samostatně, ve dvojicích, ve skupinkách, hromadně a podle toho byli také poučeni o bezpečnosti při práci ( nejdůležitější upozornění je napsáno v závěru každého popisu práce). Já, jako učitel, jsem musela rozvrhnout práci pro žáky tak, abych mohla na každého vidět, ke každému přijít, aby byl volný prostor k umývadlu a dostatek světla pro každého žáka. Žáky SVP jsem musela posadit co nejblíže k mému pracovnímu stolu nebo zařadit mezi ostatní žáky. Mnohdy museli vykonávat jinou, méně náročnou samostatnou práci.

Závěr hodiny se nesmí obejít bez hodnocení výrobku, ať už jednotlivce či skupiny. Pokud jsou žáci dobře motivováni a pracují se zapálením, je vhodné každou práci pochválit, přestože vytkneme drobné chyby. U každé práce se najdou klady, kterých si dobrý učitel všimne. Třeba spolupráci a pomoc jiným, zejména dětem, které mají problémy s jemnou motorikou, dyspraxií apod.

K hodnocení patří také výstavka prací žáků, kterou je vhodné umístit např. na chodbě školy. Žáci z ostatních tříd mají možnost srovnávat a sledovat práci jiných, třeba se i poučit a vnímat estetickou stránku výrobků. Výstavka výrobků je pro žáky mnohdy větší ocenění, než samotná známka. Výrobky sloužily i jako dárky pro jejich blízké.

U všech výrobků jsem se zaměřovala na tyto výchovně-vzdělávací cíle: - rozvoj jemné motoriky - zdokonalování a seznamování se s různými nástroji a s jejich zacházením - osvojování si a dodržování bezpečnost při práci - prohlubování pracovní tvořivosti - seznamování se s novými materiály - rozvoj představivosti a fantazie - rozvoj estetického cítění a vkusu - utváření spolupráce a pomoci - uvědomování si bohatosti přírodních materiálů okolo nás - souznění člověka s přírodou - zaměření se na originalitu každého výrobku - radost z práce a celkový vzhled - 48 -

Zajímavostí pro mě byla obrovská fantazie žáků, nové nápady, zejména u chlapců technické řešení a „zlepšováky“, bezproblémová spolupráce a pomoc mezi všemi dětmi.

„Je třeba si vážit nejen materiálu, ale hlavně vynaložené práce. Je třeba si vážit lidského umu, kterým byl materiál změněn ve výrobek. Zničíme-li kterýkoliv předmět, zničíme velké množství lidské práce a lidského důmyslu, a tím se značně ochuzujeme.“ (Rádl a kol. 1988, str. 165)

- 49 -

2. 30 výrobků rozdělených podle školního období Podzim

-

čepice z novinového papíru

-

skřítci podzimníčci

-

ZOO z kamínků

-

podzimní stromy

-

listnáčci

-

razítka z gumy

Zima do Vánoc

-

voňavé pytlíky

-

ryby

-

papírové vánoční ozdoby

-

vánoční košíčky

-

studená kuchyně

Zima po Vánocích

-

kalendář

-

zimní krajina

-

obrázky z pohádky

-

tepaný náhrdelník

-

masky

-

košík – ošatka

-

velikonoční vajíčka batikovaná

-

velikonoční vajíčka foukaná

Jaro

- 50 -

-

podstavec na vajíčka

-

obrázky z kuchyně

-

stavba objektů

-

zajímavé knoflíky

-

fantazijní kůra

-

chobotnice

Závěr školního roku

-

pásové vystřihovánky

-

tkaná záložka

-

město z PET lahví

-

hudební nástroje

-

dřevěný vypalovaný věšák

- 51 -

2.1 ČEPICE Z NOVINOVÉHO PAPÍRU

Pomůcky:

Novinový papír

Motivace:

Poslech nahrávky znělky Večerníčka.

Kdo poznal znělku? Proč se mu říká Večerníček? Co rozdává při své „jízdě?“Co má na hlavě? Víš, kdo nosí ještě nějaké čepice? Jak vypadají?

Postup:

Pomocí trhání, krčení, kroucení, skládání, stáčení děti vytváří čepice. Představují si přitom, komu ta čepice patří nebo pro koho je určena. Na závěr si čepice nasadí na hlavu. Čepice musí držet, nesmí se při chůzi rozpadnout. Děti čepice představují – malá módní přehlídka.

Závěrem:

V úvodu zdůraznit dětem, že nesmí používat nůžky ani lepidlo.

Po ukončení práce si dobře umýt ruce od tiskařské černi.

Při módní přehlídce si hrát na „modele a modelky“ chůzí a umět ostatním jasně vysvětlit, k čemu má čepice sloužit, do které doby patří apod.

Hodnotit zajímavost, držení tvaru a vytrvalost při nesnadné práci.

Čepice vystavit na chodbu školy.

- 52 -

- 53 -

2.2

Pomůcky:

SKŘÍTCI PODZIMNÍČCI

Přírodniny ( větvičky, plody, šišky,kaštany, sláma, listí), velkou zeleninu – brambor, dýně, velká kedlubna, jablíčka, špejle, špendlíky, drátek, lepidlo, nůžky.

Motivace:

Říjen

Jiří Tichý

Slunce už vstává podzimně, vysuší rosu na víně. Barevné stromy svléká, mraky se ženou do daleka. Po polích kráčí myslivci, za nimi jejich chytří psi. Pak padá ptačí pápěří do rudých šípků na keřích.

Forma:

práce ve dvojicích

Postup:

-

základem těla je velká zelenina

-

na ni nebo do ní umístíme drobné větvičky a další dekorace

-

hlavu z menší zeleniny připevníme na spodní část (tělo) špejlí (otvor vytvoříme špičatými nůžkami)

-

připevníme další přírodniny – oči, uši, vlasy (špendlíky nebo lepidlem)

-

podle vlastní fantazie dozdobíme drátkem apod. - 54 -

Závěrem:

Dodržovat bezpečnost práce – zejména při práci s nůžkami.

Vystavené podzimníčky nevystavovat na slunci, aby zelenina brzy neuvadla.

Při hodnocení ocenit spolupráci a nápad.

- 55 -

- 56 -

2.3

Pomůcky:

ZOO Z KAMÍNKŮ

Kamínky různé velikosti a tvarů, temperové barvy, zbytky látek, krepový papír, barevný papír, špejle, šišky, kůra, vata, písek, sláma, piliny, provázek, krabice, obrázky zvířat – knížky.

Motivace:

Rozhovor o loňském výletě do zoo: kam jsme jeli, jaká zvířata jsme viděli, co nás zaujalo, která zvířata bychom chtěli chovat nebo se o ně starat, proč vznikají zoologické zahrady, co bychom v nich zlepšili apod. Prohlédnutí si obrázků některých zvířat. Otázka: Myslíte si, že jde z kamenů vytvořit zvíře? Pojďme to zkusit!

Postup:

1. vyučovací hodina: -

každý se nejprve zamyslí nad svým kamenem (kameny), prohlédne si důkladně jeho tvar a zkusí říct, které zvíře by mohlo z kamene vzniknout ( může to být jen hlava, část těla apod.)

-

po promyšlení a poradě s učitelem kámen malují, lepí, upravují

2. vyučovací hodina: -

děti mají za úkol se samy seskupit do skupinek tak, aby jejich „zvířata“měla něco společného ( voda, písek, tráva . . .)

-

po poradě s učitelem vytváří pro zvířata výběhy v zoo za pomoci přinesených pomůcek a materiálů

-

na závěr vytvoří společně výstavku zoo tak, jako by procházeli zoologickou zahradou

Závěrem:

Při společné vycházce se třídou si děti nasbíraly kameny. Děti měly za úkol doma kameny důkladně umýt a odmastit.

- 57 -

Při práci děti povzbuzovat a být jim rádcem při volbě zvířete.

Tato práce velmi rozvíjí fantazii, je důležité ji u dětí podporovat. U méně zručných dětí nechat poradit spolužáky. Vést děti ke společnému výsledku.

Hodnotit zoo jako celek. Pochválit děti za spolupráci a nápady. Vyzdvihnout fantazii, kterou použily.

Od učitele to žádá dokonalou přípravu o zvířatech a jejich prostředí.

Chyby: Pro příště práci plánovat až na 3 hodiny. Práce trvala 3 vyučovací hodiny. Lepení a dotváření dalo mnoho práce.

- 58 -

- 59 -

2.4

Pomůcky:

PODZIMNÍ STROMY

Karton, opadané listí, kůra, mech, temperové barvy, velké štětce, lepidlo Herkules, proložky od vajíček, drát.

Motivace:

Rozhovor o stromech. Pohledem z okna si určíme stromy, které vidíme. Povíme si o barvách kmenů a listů na podzim. Co se dá ze stromů vyrobit? Můžeme kácet stromy kdekoliv a kdykoliv? K čemu stromy potřebujeme?

Forma:

Práce ve skupinách po třech.

Postup:

-

rozvržení stromu na karton pomoci slabého tahu štětcem

-

nejprve malujeme kmen stromu, domlouváme se o barvách

-

snažíme se barvy míchat ( kůra, odstín, suky, otvory ve kmeni)

-

než zaschne barva, připravujeme korunu

-

rozšlapeme proložku ( i více) na vajíčka, zastříhneme a nalepíme v místě, kde bude koruna stromu

-

na to nalepujeme listy jednoho stromu, který si skupina v úvodu domluvila, a přinesla si listy ( do listů odstříháváme stopky)

-

po dokončení koruny stromu dotváříme kmen – lepíme kůru, mech, dobarvujeme

-

na delší drát napichujeme listy stejného stromu hustě za sebou

-

na závěr drát s listy propíchneme na spodním okraji kartonu a vzadu zahneme, případně svážeme k sobě

Závěrem:

Práce trvá 2 vyučovací hodiny. Je potřeba přinést velké množství čerstvě opadaných listů. Upozornit skupinky, které musí být dopředu určené, aby přinesly listy stejného druhu stromů.

- 60 -

Stromy vyniknou, pokud jsou dělané na větších kartonech (alespoň 1x 0,6m)

Hodnotit práci ve skupině, vlastní nápady, přirozenost, nekopírovanost.

Závěr: Stromy jsou moc působivé a vydrží být dlouho vystavené.

- 61 -

- 62 -

2.5

Pomůcky:

LISTNÁČCI – PANÁČCI Z LISTÍ

3 špejle, drátek, listí, plastelína, nůžky, lepidlo.

Motivace:

PODZIMNÍ

Oldřich Syrovátka

Padá z vrby zlatý list, vítr si v něm začal číst. Než přečetl obě stránky, list mu spadl do studánky.

Postup:

Zakončení:

-

nejdříve si zvolíme délku dvou špejlí – stejně dlouhé

-

v jedné třetině je zkřížíme a zpevníme drátkem

-

další špejli přiložíme vodorovně ke kříži a opět připevníme (ruce)

-

na čtyři konce špejlí navlékáme listí těsně za sebou

-

konce zafixujeme plastelínou

-

listí kolem „nohou“ a „rukou“ obstříháváme a formujeme

-

na dva krátké konce špejlí slepíme dva listy (hlava)

-

na listy můžeme dolepit oči, ústa

Upozorníme děti, že listí musí být čerstvě opadané, ne suché a musí ho být mnoho.

Učitel pomáhá dětem utáhnout drát při spojení špejlí. Špejle se nesmí hýbat..

Upozorní děti na barevnost listí, které lze při práci využít. Listí je lépe zastřihávat postupně, aby se více natlačilo na sebe.

- 63 -

Hodnotit celkový dojem.

Listnáčky vystavit a všímat si, že každý je jiný, i když je děti dělaly stejně a používaly stejné nebo podobné listí.

Vystavení panáčci vydrží několik měsíců, než se listí začne drtit.

- 64 -

- 65 -

2.6

Pomůcky:

RAZÍTKA Z GUMY

Guma na gumování (raději vyšší, na tvaru nezáleží), nožík, nůžky, pevná podložka, papír, tužka.

Motivace:

Jak by se vám líbilo navrhnout mamince látku na šaty? Líbila by se jí více jednobarevná nebo s tiskem? Tisk na látku je stará technika. Bramborovými tiskátky jsme již zkoušeli tisknout. Ale co si vyrobit své vlastní tiskátko z gumy? Ozdobíme si jím látku, ze které ušijeme pro maminku voňavý pytlík!

Postup:

-

na papír velikosti gumy si nakreslíme obrázek, který chceme tisknout (doporučíme dětem geometrické tvary pro snazší řezání)

-

překreslíme obrysy na gumu

-

pomocí nožíku vyřezáváme tvar na horním části gumy

-

zářezy děláme do poloviny výšky gumy, které potom z boku odřezáváme

Závěrem:

-

pro začistění rohů můžeme použít nůžky či jiný ostrý nástroj

-

až je obrazec vyřezaný, gumu umyjeme a odmastíme

-

takto připravené tiskátko používáme na tisk textilie i papíru

Upozorníme děti na velkou nebezpečnost při řezání – guma je velmi tvrdá a malá, musí se pracovat velmi opatrně. S nožíkem se neotáčet a nemířit na obličej.

Je to velmi náročná a nebezpečná práce, proto je nutná velká pozornost učitele při vlastní práci dětí a jeho dopomoc.

- 66 -

Vyzkoušet si tisk na papírA5, kombinovat barvy (temperové). Tiskátka si mohou žáci navzájem vyměňovat.

Hodnotit, jak se jim povedl tisk, pravidelnost střídání, barevnost.

Na závěr: Je vhodné zakoupit větší a vyšší gumy. Lépe šlo vyřezávání chlapcům, kteří ochotně pomáhali některým děvčatům.

Tisk na papír není tak náročný jako na látku. Musí se správně potřít celá plocha tiskátka, aby nedošlo k prázdným místům po natištění.

Protože je tiskátko malé, musí se dávat pozor, aby se neotiskly na látku i prsty, kterými se guma drží. Proto je vhodné nejprve vyzkoušet tisknout na papír.

- 67 -

2.7

Pomůcky:

VOŇAVÉ PYTLÍKY

Bílá tkanina, razítka, barva na textil, jehla, nit, ažurka, tenká mašle, pravítko, krejčovská křída.

Motivace:

Postup:

KREJČOVSKÁ POHÁDKA

Michal Černík

Když krejčímu došla nit,

Tak se přišil na šaty,

nic si z toho nedělal,

krinda, krinda pána!

protáhl se ouškem jehly

Ty šaty pak nosila

a šil dál.

jedna tlustá dáma.

- na bavlněnou látku tvaru obdélníku tiskneme vlastnoručně vyrobené razítka z gumy barvami na textil. Necháme děti, aby si samy určily vzdálenosti tisku. Tiskneme od horních okrajů 4 cm a od bočních okrajů 2 cm. Podložíme papírem. - po zaschnutí látku přeložíme na polovinu tiskem dovnitř a sešijeme adním stehem boční okraje - okraje obšijeme entlovacím stehem - horní okraj přeložíme dvakrát ( 2+2 cm) a opět při spodním kraji přišijeme zadním stehem - pytlík převrátíme na lícovou stranu - kdo chce provlékat mašli, nechá asi 2 cm nedošité, kdo chce vázat mašli pod okrajem, přišije na okraj vlnitou ažurku na ozdobu - do pytlíku dáme vonné byliny, malý dáreček, mýdlo apod. - uvážeme nebo provlečeme mašli

- 68 -

Závěrem:

Práce trvá 4 vyučovací hodiny.

Zopakujeme dětem bezpečnost při šití a zacházení s jehlou. Připomeneme si zadní steh a entlovací steh.

Upozorníme na správné nanášení barvy na razítko a opatrné obtisknutí – razítko nenakláníme na strany, dotek barvy nevymažeme, nejprve si označíme body, kam budeme tisknout.

Náplň do pytlíku si každý zvolí sám, neboť je to vyráběné jako dárek pod vánoční stromeček.

Hodnotíme obtiskování, zvládnutí základního šití a práci s jehlou, celkový dojem.

- 69 -

- 70 -

2.8

Pomůcky:

RYBY

Staré PET láhve (nejlépe čiré 2 l), nůžky, kancelářská sešívačka, temperové nebo akrylové barvy, štětce, kelímek s vodou, tavící pistole (hřebíček), kancelářský papír, tužka.

Motivace:

Postup:

Paní Zima

Karel Šiktanc

Jede, jede paní Zima,

Jede, jede paní Zima,

zvonky zvoní na saních.

práská bičem po horách.

Koně mají za ušima

Sady hučí, bouřka hřímá,

pentličku

kdo byl hodný,

a padlý sníh.

nemá strach.

Jede, jede, veze z lesa

Pod stromečkem, až se setmí,

smrčky s hvězdou na špici.

najde, co ho potěší.

Sníh se práší na nebesa,

Paní Zima křikne ze tmy

vítr

na kobylky

mete silnici.

v ořeší.

-

na papír načrtnout, jak bude ryba vypadat (hl.tvar ocasů a ploutví)

-

nůžkami odstřihnout dno láhve, láhev trochu splácnout a na přední stěně vystřihnout tvar ocasu

-

kancelářskou sešívačkou sešít uprostřed ocasu obě stěny lahve k sobě, tím si zajistíme stěny proti posunu a můžeme podle předního dílu obstřihnout ocas a tělo i na zadním díle, / budou těsně v zákrytu /

-

sešívačkou nastřelit i pár svorek po obvodu ocasu, aby mezi stěnami nezůstaly díry

-

barvami rybu nabarvit

-

tavící pistolí přilepit oči (uzávěr), nebo přibít hřebíčkem - 71 -

Závěrem:

-

ze zbytku plastu udělat ploutve a přišít sešívačkou k tělu

-

rybu můžeme libovolně dozdobit

Upozornit děti na bezpečnost při stříhání – nepořezat se o hrany plastu. Pozor také při sešívání – jde to hůře.

Při barvení nedbat na skutečnost, ale na originalitu.

Tavící pistoli používá pouze učitel. Pokud přibíjíme hřebíček, mohou pracovat děti samy na tvrdé podložce.

Hodnotíme zajímavost, originalitu, nesnadnou práci s plastem.

Vytvořit vánoční nástěnku.

- 72 -

- 73 -

2.9

Pomůcky:

PAPÍROVÉ VÁNOČNÍ OZDOBY

Barevný papír, pravítko, tužku, lepidlo,nit.

Motivace:

VÁNOČNÍ STROMEK

Miroslav Florian

Stromku, pojď už dál, zmrzneš na té pavlači, ať jsi jedle nebo smrček, ať jsi sebemenší skrček, jen pojď dál, jsi král jasanů a akátů, lip ve vonném brokátu – ze všech stromů země zdejší budeš večer nejkrásnější, ze všech, ze všech nejsladší!

Postup:

-

z barevného papíru nastříháme pruhy široké asi 1 cm

-

promyslíme si, jakou ozdobu budeme dělat: můžeme použít i nákres

-

papír zkroutíme tak, že ho namotáme na kulatou tužku a chvíli podržíme

-

potom postačí trochu lepidla na slepení a něco fantazie pro zajímavé tvary

-

Závěrem:

hotové ozdoby opatříme nití, abychom je mohli zavěsit na stromeček

Práce není náročná na bezpečnost, ale na pečlivost, fantazii a dodržování čistoty při práci s lepidlem, podle čehož také hodnotíme.

Je vhodná individuální pomoc učitelky méně schopným žákům. - 74 -

Ozdoby vynikají i na nástěnce na smrkové či borové větvičce.

Krása papíru a vlastní práce je mnohdy krásnější, nežli sériově vyráběné ozdoby ze skla.

- 75 -

- 76 -

2.10 VÁNOČNÍ KOŠÍČKY

Pomůcky:

PET láhve ( lepší jsou 2 l – jsou širší), nůžky, kancelářská sešívačka, mašle, plastelína, větvičky a různá vánoční výzdoba, špejle.

Motivace:

Postup:

VÁNOČNÍ STROMEČEK

Jiří Žáček

Zelenej se,

Dám ti hvězdu

jedličko,

na čelo.

narovnej se maličko,

Večer bude veselo.

líbíš se mi,

Můžu ti to

vezmu si tě,

předem slíbit -

budeš vonět v našem bytě.

bude se ti u nás líbit.

-

rozřežeme (rozstřihneme) PET láhev asi v jedné třetině od uzávěru

-

spodní část láhve - budeme stříhat pravidelné pásky dlouhé asi 8 cm, široké 1 – 1,5 cm po obvodu

-

každý pásek ohneme a přišijeme sešívačkou k láhvi

-

každý přišitý pásek rukou formujeme do obloučků směrem dolů

-

dva pásky proti sobě zvedneme a sešijeme – ouško

-

do takto připraveného košíčku aplikujeme vánoční výzdobu: např. do plastelíny napichujeme větvičky, sušené ovoce, jadérka, nebo k větvičkám přidáme ořechy, šišku, bonbóny, sušené ovoce apod.

-

Závěrem:

na závěr uvážeme mašli pod obloučky v místě sešití pásků

Práce trvá 2 vyučovací hodiny.

Dbáme bezpečnosti při práci, zejména při stříhání plastu a hlavně při sešívání. Sešívání je velmi náročné – plast ujíždí, je potřeba, aby - 77 -

vypomohl učitel alespoň v začátku. Šikovnější děti pomáhají se sešíváním slabším.

Nechat děti volně tvořit výzdobu – je to jejich košíček a ponesou si ho domů, aby jim ozdobil sváteční stůl. Jen korigujeme vkusnost kombinací.

Hodnotit celkový dojem, vkusnost, formu košíčku.

Na závěr: Práci jsem dělala poprvé, je dobré mít na začátek někoho, kdo už si zkusil sešívat pásky. Doporučit dětem přinést si různě barevné i tvarované PET láhve. Dva dny jsme to měli vystavené na výstavce a každý se u toho zastavoval a chválil. Košíčky lze využít na jakoukoliv příležitost.

- 78 -

- 79 -

2.11 VÁNOČNÍ STUDENÁ KUCHYNĚ

Místo:

Školní kuchyňka

Potraviny:

Veka, rohlíky, pomazánkové máslo, česnek, sůl, klobása, rajské jablíčka, paprika, okurek, banány, mandarinky a jahody v plechovce, párátka.

Motivace:

Vánoce jsou svátky radosti, lásky, ale i hodování. Bylo tomu tak i v minulosti, i když toho hodování bylo u většiny jen poskrovnu. Dnes má každý bohatý vánoční stůl. Doslova se prohýbá pod rozličnými lahůdkami. Jestliže se rozhodneme pozvat společnost, budeme zřejmě uvažovat o přípravě studeného pohoštění. Proto si vyzkoušíme, zda bychom takové pohoštění zvládli také.

Postup:

0. hodina -

rozdělíme děti do skupin po čtyřech žácích

-

každá skupinka navrhne, co bude vyrábět ( chlebíčky, jednohubky, zeleninový salát, ovocný salát)

-

po domluvě se skupinky s učitelem poradí, co každý přinese

1. hodina -

skupinky se v kuchyňce postaví společně ke stolu, připraví si pomůcky ( desky, nože, talířky ….)

-

každá skupinka sdělí učiteli postup, jak bude pracovat

-

z přinesených potravin děti vyrobí, na čem se předem domluvily, nezapomenou na vkusné zdobení

-

urovnají na talíře a prostřou na stůl

2. hodina -

každý má před sebou malý talířek, misku a lžičku

-

po popřání si dobré chuti ochutnáváme, co kdo vyrobil - 80 -

-

na závěr umyjeme nádobí, uklidíme kuchyňku a případné „přebytky“ odneseme domů

Závěrem:

Upozorníme žáky na bezpečnost při práci, zejména při řezání a při zacházení s noži. Všichni žáci musí mít zástěry, děvčata svázané vlasy a před přípravou umyté ruce.

Učitel je pouze rádcem, nechává žáky samostatně tvořit a zdobit, hlídá správné zacházení s noži a čistotu při práci.

Před ochutnávání učitel upozorní žáky, jak se mají obsluhovat ( na svůj talířek či misku si přendat jídlo, posadit se a v klidu jíst)

Hodnocení – necháme hodnotit skupinky – jak se jim pracovalo, co bylo nejtěžší, co jim nejvíce chutnalo, co by žáci chtěli příště zkusit.

- 81 -

- 82 -

2.12 KALENDÁŘ

Pomůcky:

Tvrdý papír A3, pastelky, krabička od sirek ( vnější část), pravítko, tužka, nůžky, barevný papír.

Motivace:

Připomenutí si učiva vlastivědy o Zemi a Vesmíru – Země se otáčí kolem své osy, Země se otáčí kolem Slunce, Měsíc se otáčí kolem Země. Vzájemná jejich nesouměřitelnost vede k různým úpravám kalendářů. Kalendář je ucelená soustava dělení času do úseků na základě pravidelnosti a opakování přírodních jevů na Zemi i v kosmu. Rok má 12 měsíců. Každý měsíc má 30 nebo 31 dní, únor 28. Jednou za čtyři roky má únor 29. dní, říkáme, že je přestupný rok. V ČR začíná Nový rok 1. ledna a končí 31. prosince.

Postup:

-

učitel rozdá dětem z tvrdého papíru nařezané pásy délky A3 a šířky 8cm

-

děti si pásy složí podélně na polovinu a dobře slepí

-

podle zadaných rozměrů rýsují na výkres oddíly pro čísla ( čísel musí být 31 + okraje dole i nahoře)

-

pomocí pastelek kalendář vybarvují dle vlastní fantazie a vyznačují čitelně čísla od 1 po 31

-

na horní okraj nalepí pásek barevného papíru

-

horní část krabičky od zápalek vyměří tak, aby otvor ukazoval jen jedno číslo

-

vystřihnou otvor a nakreslí

-

po bocích krabičky opatrně prostřihnou štěrbiny

-

štěrbinami provlečou kalendář

-

na spodní okraj kalendáře nalepí proužek barevného papíru pro zpevnění

-

na závěr v horním okraji vyrazí děrovačkou jednu dírku pro zavěšení - 83 -

Závěrem:

Práce trvá 2 – 3 hodiny. Je náročná přesným rozvržením čísel. Ne každému se podaří napoprvé přesně vystřihnout otvor krabičky tak, aby byl funkční. Proto upozorníme děti, aby si přinesly krabičky raději dvě.

Dbáme na bezpečnost, zejména při práci s nůžkami.

Kalendáře lze motivovat i jako legrační, dětské, podzimní, jarní apod.

Hodnotit zajímavost a psaní číslic.

- 84 -

- 85 -

2.13 OBRÁZEK Z POHÁDKY

Pomůcky:

Krabičku od sýru, zbytky pestrých látek, jednobarevnou látku na potažení krabičky, nůžky, tužku, lepidlo Herkules, předlohu – obrázek z pohádky.

Motivace:

ŠTĚDRÁ STRAKA

Michail Bulatov

Straka, straka, straka

Straka, straka, straka

kaši vařila,

kaši nosila,

mezi dveřmi stála,

všechny pobízela,

hosty vábila.

všechny hostila. Tomu dala,

„Jezte, drazí hosté,

tomu dala,

jezte, ať jste, kdo jste!“

tomu dala, tomu málo,

Ptáci zblízka, zdáli

tomu nic,

k prahu přilétali.

Protože se nenamáhal, protože jí nepomáhal ani naštípat pár špánků, ani přinést vodu v džbánku.

Hosté snědli kaši z misky, frnk! frnk! obletěli břízky, na větve a na pařízky spokojeně usedli, zpívali a vyprávěli, jak se dobře najedli.

Postup:

-

pořádně si prohlédneme obrázek, který jsme si přinesli ( v pohádce)

-

horní část krabičky od sýru obkreslíme na jednobarevnou látku - 86 -

-

látku vystřihneme a vlepíme do krabičky

-

nakreslíme jednotlivé díly obrázku na látku tužkou a pak vystřihneme

-

nyní sestavíme jednotlivé díly a obrázek nalepujeme do připravené krabičky

-

obrázek můžeme doplnit podle potřeby bavlnkou, nití apod.

-

na vnější okraj krabičky nalepíme pásek z barevného papíru nebo látky

Závěrem:

Práce trvá 3 vyučovací hodiny. Je náročná na pozorování a zmenšování dle skutečnosti.

Upozorníme děti, že se nemusí striktně držet barev na obrázku, ale mohou použít vhodné barvy látek, které mají k dispozici. Nezapomeneme, že méně někdy znamená více.

Hodnotíme celkový dojem, čistotu práce s lepidlem, podobnost dle obrázku.

- 87 -

- 88 -

2.14 ZIMNÍ KRAJINY

Pomůcky:

Velké krabice od kuřat, krabice a krabičky, barevný papír, fixy, vata, postavičky z papíru nebo jiné, barvy, štětec, špejle, nůžky, lepící páska.

Motivace:

Samo jméno leden čiší mrazem, ledem a studeným větrem. A takový opravdu bývá tento měsíc nejhlubšího spánku v přírodě. Všude vládne zima, která přináší i zimní radovánky jako jsou koulování, sáňkování, lyžování, bruslení anebo klouzání po zamrzlých loužích. Zima je bílá peřina, která studí, ale i hřeje radostí.

Forma:

Práce ve 3 – 4 členných skupinách.

Postup:

Žáci dostali za úkol domluvit se ve skupince, přinést si materiál a vytvořit libovolnou zimní krajinu. Krabice mohli stříhat, slepovat, barvit, popisovat, polepovat. Postavičky mohli vyrobit nebo si přinést svoje. Krajina musí dát ucelený obraz zimního prostředí, na kterém se žáci dohodli.

Závěrem:

Práce trvá 2 vyučovací hodiny.

Upozorníme na bezpečnost práce při stříhání a lepení.

- 89 -

Žáci dostali úplně volnou „ruku“ k samostatné práci. Nikdo jim do toho nezasahoval, jen učitelovi sdělili, jakou krajinu budou vytvářet. Při této práci klademe velký důraz na tvořivost a představivost.

Při hodnocení vycházíme z nápadu, spolupráce a celkového dojmu.

- 90 -

- 91 -

2.15 TEPANÝ NÁHRDELNÍK

Pomůcky:

Prázdný obal od Pikaa ( Jesenky, Pikniku),důlčík (hřebík 100), tenký drátek, nůžky, sklenice od kečupu (vína), hadřík, pevná podložka.

Motivace:

Nejen šaty upoutají pozornost lidí kolem nás. Zájem může vyvolat i něco daleko menšího a přece tak důležitého. Je to doplněk. Nejstarším módním doplňkem je šperk. V historii módy zaujímá význačné postavení. Jeho počátky směřují až do pravěku. Primitivní ozdoby se objevují současně s primitivními oděvy doby kamenné. Hlavní smysl ozdob byl tajemný - magický. Ozdoby měly již tehdy vyvolávat u ostatních pocit údivu, někdy i strachu a hrůzy. Význam šperku se během tisíciletí proměnil. Jeho tajemná síla zmizela a stal se odznakem bohatství. I tento význam však pozměnil vynález bižutérie. Bižutérie označovala původně šperk, klenot. Slovo vzniklo z francouzského „le bijou“ (čti „l bižu“). Později znamenalo levnější ozdobu a nakonec se stalo označením zcela nového odvětví módní tvorby. Šperk se zásluhou bižuterie změnil z luxusní věci, dostupné jen nejbohatším, na běžnou ozdobu dostupnou všem. Bižutérie nic nezakryje, ale zdůrazní. Současná móda si libuje v pohodlném polosportovním stylu, který přímo žádá i jednoduché a přirozené doplňky. Pusťme se do toho!

Postup:

-

z prázdné tuby odstřihneme oba konce, rozstřihneme po jedné straně, rozevřeme a umyjeme

-

vyhladíme válečkem – sklenicí od kečupu (vína)

-

pomocí pravítka a tužky vytvoříme požadovaný tvar ozdoby (nezapomeneme na okraj, ze kterého uděláme očko)

-

na stejně velký papír si předkreslíme ornamenty

- 92 -

-

pomocí důlčíku (hřebíku) tepeme ornamenty dle předlohy na lícovou stranu plíšku

-

po dotepání dokončíme poslední úpravy šperku (stočení, ohnutí okraje na provlečení drátku, zastříhnutí)

-

drátek provlečeme očkem a na koncích drátku vytvoříme zapínání (očko a háček na provlečení)

Závěrem:

Důrazně upozornit žáky na bezpečnost při práci, zejména pozor na pořezání o okraje plíšku. Odřezané zbytky hned hodit do koše.

Při tepání dávat pozor na proražení nebo poškrábání plechu. Zdůraznit, že méně je často více, a proto nepřezdobujeme výrobek – estetické cítění.

Válet plíšek na pevné podložce. Práce trvá 2 – 3 hodiny.

Hodnotit originalitu, zkusit si přívěsek připnout, zhlédnout se v zrcadle, pochválit děti za práci a zdůraznit úlohu ruční výroby – originalita. Vyvěsit náhrdelníky na nástěnku.

- 93 -

- 94 -

2.16 MASKY

Pomůcky:

Bílou čtvrtku A3, tužku, nůžky, novinový papír, škrob, nádobu s vodou, toaletní papír, plastelína, temperové barvy, štětec, klovatina.

Motivace:

MASOPUST

Jan Čarek

Ověnčili sál,

Tanči, Hanči, tanči,

v hospodě je bál.

však už zima skončí, zase budem brzy slýchat

Piští klarinet,

písničku skřivánčí.

v kole všechna chasa, jako medvěd, jako medvěd bručí tetka basa.

Postup:

-

nejdříve si na čtvrtku nakreslíme obrys hlavy karnevalové masky

-

masku vystřihneme včetně otvorů očí a úst

-

připravíme se škrob

-

kousky natrhaných novin namáčíme do škrobu a pokládáme na čtvrtku

-

kde chceme mít vystouplejší tvary, dáme více novin nebo přiložíme kousek plastelíny a na to opět noviny

-

vrstvu novin zahladíme kousky toaletního papíru namočeného ve škrobu

-

necháme schnout ( nejméně 2 dny)

-

masku vymalujeme temperovými barvami

-

můžeme dotvořit kousky vlny, kůže, alobalu, krepovým papírem apod.

-

celou plochu masky potřeme klovatinou

-

masku si na závěr pojmenujeme - 95 -

Závěrem:

Práce trvá 4 vyučovací hodiny( 2 hodiny tvoření masky, 2 hodiny malování a dokončování masky).

Upozornit žáky na bezpečnost při práci se škrobem – dodržování čistoty kolem pracoviště. Nestříknout si škrob do očí, úst.

Tvořit masky podle vlastní fantazie a představ. Zasahovat jen minimálně do tvorby dětí.

Hodnotit celkový dojem, propracovanost, práci s novým netradičním materiálem.

Na závěr: Žáci mě fascinovali svou fantazií a umem.

- 96 -

- 97 -

2.17 KOŠÍK - OŠATKA

Pomůcky:

Seno (sláma), pevný provázek, nit, jehla.

Motivace:

VELIKONOČNÍ ŘÍKÁNÍ

Michal Černík

Hody, hody, doprovody,

Kolem vody, kolem hrází,

pro jaro se chodí

housátko nás doprovází,

kolem vody.

volá šťastně na jitro: „Dobrýtro!“

Ben, ben, blechy ven A vajíčka do košíčka Sem! (z Valašska)

Postup:

2 vyučovací hodiny -

svazek trávy svážeme pevně na okraji provázkem

-

jedním koncem provázku (dlouhý) omotáváme další svazek trávy, které postupně přidáváme

-

konec musí být tenčí ( pro rovné zakončení)

-

přečnívající stébla zastřihneme (vytvoří se dlouhý provazec)

2 vyučovací hodiny -

provazec v rukách pozohýbáme (pružnost, slámu rukama vlhčíme)

-

pevnou nití sešíváme k sobě ( točíme a tvarujeme košík – ošatku)

-

tenký konec pořádně přišijeme

-

prsty dotvarujeme

-

vložíme obarvená vajíčka, kuřátka, ptáčky

- 98 -

Závěrem:

Je třeba práci plánovat měsíc dopředu před Velikonocemi. Práce je zpočátku pro děti velmi těžká. Používáme raději seno, sláma je velmi tvrdá a láme se.

Dbáme na bezpečnost při práci. Dobře větrat. Poučit je, jak zacházet s jehlou. POZOR na alergické děti. Po poradě s rodiči nemohou tuto práci vykonávat. Zadat jim náhradní práci do jiné třídy.

Pro sešíváni zvolit velkou jehlu. Naopak nenavlékat dlouhou nit – sukuje se.

Hodnotit a ocenit snahu a soudržnost košíku.

Na závěr: Práci jsem dělala poprvé. Zpočátku jsem musela dětem hodně pomáhat, potom šikovnější děti pomáhaly méně zručným. Sama jsem byla mile překvapena z výsledku práce, který obdivovali na nástěnce na chodbě nejen učitelé, ale i ostatní žáci.

- 99 -

- 100 -

2.18 PODSTAVEC NA VAJÍČKO

Pomůcky:

„Rolka“ od toaletního papíru, krepový papír, nůžky, lepidlo, ozdobná mašle, nůž., pravítko, tužka.

Motivace:

Co by bylo krásné velikonoční vajíčko, kdyby leželo jen tak na stole. Ani bychom z něho radost neměli. Pokusíme se pro vajíčko vytvořit také pěkný „domeček“.

Postup:

-

jednu rolku od toaletního papíru rozřežeme na polovinu

-

změříme si obvod pomocí mašle a ustřihneme z krepového papíru obdélník, který bude 2x delší než obvod rolky a o půl cm vyšší než polovina rolky

-

jeden delší konec papíru pomocí prstů trochu natahujeme (vytvoří se vlnka)

-

potřeme rolku slabě lepidlem a papír kolem přilepíme (konec ještě trochu podlepíme)

Závěrem:

-

upravíme, podle potřeby zastřihneme

-

nakonec uvážeme tenkou mašli a vložíme batikované vajíčko

Dbáme na bezpečnost, zejména při rozřezávání rolky. Pomáhá učitel. Rolku si mohou raději přinést děti již rozřezanou. Upozorníme děti na opatrnost při vytahování okraje papíru.

Pěstujeme u dětí barevné cítění při volbě kombinaci barev.

Hodnotíme převážně přesnou práci s nůžkami a lepidlem.

- 101 -

- 102 -

2.19 VELIKONOČNÍ VAJÍČKA BATIKOVANÁ

Pomůcky:

Vajíčko uvařené natvrdo, barva na vajíčka, vylisované kvítky, tráva, gáza nebo punčocha, hrnec s vodou.

Motivace:

Výzdoba kraslic má u nás staletou a světoznámou tradici. Název „kraslice“ je uveden v nejstarších slovnících a je znám již ve 14. století. Název je odvozen od slovanského „krásnyj“ – červený. Červenou barvou – barvou života – byly kraslice zdobeny nejčastěji. Proto se také dodnes v některých místech na venkově Velikonocům říká „ červené svátky“.

Postup:

-

přinesená uvařená a odmaštěná vajíčka pokryjeme kvítky (trávou) a opatrně ovineme gázou nebo starou punčochou

-

na koncích svážeme pevně nití, aby se kvítky (tráva) nemohly pohnout

-

rozehřejeme vodu v hrnci a vsypeme barvu, dobře promícháme

-

na lžíci opatrně vkládáme vajíčka do hrnce, občas je otočíme

-

po chvíli opět lžící vytáhneme a necháme uschnout

-

až je gáza suchá, odstraníme ji i s kvítky (tam, kde byl květ je vajíčko světlé)

-

Závěrem:

suché vajíčko potřeme kouskem sádla (aby se lesklo)

Poradit dětem, aby uvařená a očištěná vajíčka přinesly v krabičkách na vejce (nerozbijí se tak lehce) a také si je v tom odnesou. Batikujeme raději vajíčka uvařená, vyfouklá jsou křehčí a děti je často při práci promáčknou. Zdůrazníme jim, že musí dát vajíčka na chladné místo. Pokud není vajíčko rozbité, pomalu vysychá a vydrží dlouho.

- 103 -

Vodu ohřívá, případně nalévá do menších nádob výhradně učitel. Dohlíží na to, aby byla vajíčka dobře obarvená. Nesmí se s vajíčkem ťuknout. Zkazila by se.

Vajíčka děti ukládaly do ozdobných podstavců, které si vyrobily před tím.

- 104 -

2.20 VELIKONOČNÍ VAJÍČKA FOUKANÁ

Pomůcky:

Vyfouklé vajíčko, barva na vajíčka, špejle, tuš, plastelína, noviny.

Motivace:

Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte – li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný. ( z Čech)

Zdobení velikonočních kraslic se podobá tak trochu čarování. Na začátku je úplně obyčejné vyfouklé vajíčko. A na konci? Křehká, barevná nádhera, až oči přecházejí. A každé je úplně jiné!

Postup:

-

vyfouklá omytá vajíčka navlečeme na špejli a na konec připevníme plastelínu

-

učitel nachystá barvy do více nádob

-

děti postupně chodí a pomocí špejle namáčejí vajíčka do barvy, otáčejí jimi

-

jakmile má vajíčko zajímavou barvu, položí ho na přichystané noviny

-

až vajíčko uschne, kápnou na něj kapku tuše a foukají do všech stran

-

na vajíčku vznikají zajímavé ornamenty

-

po zaschnutí tuše vloží vajíčka do košíčku ze slámy

- 105 -

Závěrem:

Doporučíme dětem, aby si přinesly o jeden výfuk více pro případ rozbití.

Dbáme bezpečnosti při práci. Upozorníme, že pracujeme s velmi křehkým materiálem, pracujeme s citem. Budeme i mezi sebou opatrně chodit a budeme ostražití.

Při foukání upozorníme děti, že se jim může točit hlava, proto musí sedět a foukat po krátkých úsecích. Zajímavé jsou i barevné tuše.

Na závěr vytvoříme výstavku a pozorujeme, jak se komu foukání povedlo. Zjistíme, že ani jedno vajíčko není stejné.

Hodnotíme zajímavost, celistvost, krásu z prožitku.

- 106 -

2.21 OBRÁZKY Z „ KUCHYNĚ“

Pomůcky:

Tvrdý papír A4, klovatina, co najdu mamince v kuchyni -semínka, zrní, koření, pravítko, tužka, nůžky.

Motivace:

Rozhovor s dětmi o tom, co si přinesly – názvy pochutin a poživatin. Otázky: Co to je? Jak se to jmenuje? K čemu se v kuchyni používá? Z čeho se získává? Znáš jiné využití? Má maminka v kuchyni všechny pomůcky uspořádané nebo poházené? Dnes si vytvoříme „uspořádaný“ obrázek.

Postup:

-

nejdříve si děti zvolí, zda chtějí vyrobit obrázek obdélníkový, kruhový či oválný

Závěrem:

-

pomocí pravítka a tužky narýsují na papír pravidelné tvary

-

rozhodnou se, jak budou střídat semínka při lepení

-

nanáší menší plochu lepidla a sypou semínky

-

snaží se o vhodnou barevnost

-

po dokončení práce přiloží na povrch čistý papír a rukou přitlačí

-

po zaschnutí papír zvednou , semínka špatně nalepená opadají

-

dát schnout na chodbu školy (moc aromatické)

Upozornit dopředu alergické děti na možnost alergie z důvodu různých vůní. Možnost tyto děti přeřadit do vedlejší třídy.

Zdůraznit bezpečnost při práci. Nechodit z místa, aby se nevysypalo zrní.

Pochválit děti za „titěrnou“ práci.

Hodnotit fantazii, barevnost, geometrii, dokonalost lepení. - 107 -

- 108 -

2.22 STAVBA OBJEKTŮ – DŮM, HRAD, KOSTEL…

Pomůcky:

Modelovací samo tvrdnoucí hmota Fido, temperové barvy, nožík, nůžky, materiál k vytvoření okolí objektů ( kůra, mech,krepový papír), velká krabice, váleček ( sklenice).

Motivace:

Navázáni na učivo vlastivědy o hradech, zámcích, historických dobách, zopakování zajímavých údobí, ukázka obrázků domů a histor. objektů.

Forma :

Skupiny po čtyřech dětech

Postup:

1. vyučovací hodina: -

seznámení s hmotou (jak se tvaruje, barvení, stříhání, tvrdnutí vzduchem)

-

skupinky se domluví, který objekt budou modelovat

-

vlastní práce (válení, řezání, stříhání, kroucení, barvení, slepování)

-

hotové stavby nechat schnout na podložce

2. hodina: -

2 +2 skupiny se domluví na dotvoření okolí staveb dané doby pomocí přineseného materiálu a pomůcek vytváří objekty do krabic

Závěrem:

V úvodu poučit žáky o bezpečném zacházení s nástroji, o vmíchávání barev do modelovací hmoty, o tvrdnutí hmoty, o důležité spolupráci ve skupinách.

Nehodnotit preciznost staveb, ale fantazii, důvtip, spolupráci ve skupinách, radost z práce, aktivní pomoc méně zručným spolužákům.

Práce vystavit na přístupné místo chodby školy. - 109 -

- 110 -

2.23 ZAJÍMAVÉ KNOFLÍKY

Pomůcky:

Modelovací hmota modurit, váleček – sklenice od kečupu, podložka, nožík, špejle, temperové barvy, hrubší látka na otisky.

Motivace:

Uletěl si knoflík

Michal Černík

Seděl knoflík

Přidaly se k němu

na kabátě.

další knoflíky.

Pak uletěl

Možná, možná chtěly letět

skončil v blátě.

na jih Afriky.

Co dělá knoflík? Dělá šaty? Nedělá, ale přesto má na nich poslední slovo. Dokonce tak, že může na nich všechno pokazit . . . To záleží na nás a na našem vkusu. Některým šatům může knoflík tak slušet, že když ho odpářeme, málem jsou k nepoznání. Podobně je tomu i naopak: knoflík vybraný nevkusnou rukou a je po parádě.

Postup:

1. vyučovací hodina: -

seznámení s modelovací hmotou – dobře vypracovat v rukou

-

možnosti válení, tvarování, otisky, rytí do knoflíků

-

barvení knoflíků: a) přímo do hmoty b) po uvaření

-

vlastní práce (tvar, zdobení, dírky)

2. vyučovací hodina: -

vaření ve vodě, pečení v troubě

-

barvení knoflíků

-

lakování – klovatina (jen kdo chce)

- 111 -

Závěrem:

Na začátku seznámit žáky s možností práce s hmotou ( lze znovu stlačit a znovu tvarovat).

Upozornit na čistotu pracovního místa a čistotu rukou.

Knoflíky si žáci vyberou podle toho, zda je budou barvit do hmoty, nebo barvit až po uvaření, nebo je budou péct (bez barvení).

Vaření a pečení probíhá ve školní kuchyňce – výrobky do vody vkládá a vybírá učitel, plech vkládá a vybírá učitel.

Hodnotit zajímavost, fantazii, barevnost, jedinečnost.

Pochválit děti a všechny knoflíky vystavit.

- 112 -

- 113 -

2.24 CHOBOTNICE

Pomůcky:

Chemlon, židle, nůžky, knoflíky, novinový papír, jehla, nit.

Motivace:

Koupit si hračku v obchodě dnes není problém. Doma jich máme určitě nespočet. S mnohými si už ani nehrajeme. Ale co kdybychom si nějakou vyrobili? Vlastní výroba nás určitě více potěší než jakákoliv drahá koupená hračka. Nevěříte? Pojďme si to tedy zkusit.

Postup:

-

klubko chemlonu omotáváme kolem opěradla židle našíř, až vznikne bohatost vláken

-

na jedné straně opěradla svážeme vlákna a pevně utáhneme

-

na druhé straně opěradla vlákna přestříhneme

-

z novinového papíru si vytvoříme pevnou kuličku ( hlavičku)

-

hlavičku vložíme pod svázaná vlákna, pravidelně rozdělíme po celém povrch kuličky a podvážeme ( vytvoří se hlava chobotnice)

-

chemlon rozdělíme na 6 – 8 stejným pramenů a každý lehce svážeme

-

pak každý pramen rozdělíme ještě na tři tenčí prameny a spleteme v copánky, dole pevně převážeme kouskem vlákna

Závěrem:

-

zastřihneme přebytečné trčící vlákna

-

u temene provlékneme pár vláken, zasukujeme a ustřihneme ( vlásky)

-

přišijeme knoflíky (oči, nos, ústa)

Práce trvá 3 vyučovací hodiny.

Upozorníme děti na materiál – chemlon – se kterým pracují. Jeho vlákna jsou ostrá, je potřeba pracovat s citem, nepřejíždět silou po vláknech možnost pořezání, spálení). - 114 -

Zkusíme si nejprve pletení ze tří vláken. Pak až začneme s prameny.

Hodnotit budeme souměrnost, zručnost pletení a radost z vlastnoručně vyrobené hračky.

- 115 -

- 116 -

2.25 FANTAZIJNÍ KŮRA

Pomůcky:

Plastelína, výkres A5, špejle, podložka

Motivace:

Projekt DŘEVO – 4. vyučovací hodina v rámci projektu

Už jste viděly, děti, někdy barevnou kůru stromů? A dokázaly byste si ji představit? Co všechno můžeme v kůře a na kůře najít či vidět? Proč obývají zvířátka a některé rostliny strom a jeho kůru? Myslíte, že byste dokázaly vytvořit svoji vlastní fantazijní kůru? A jak byste ji pojmenovaly? Zkusíme si to!

Postup:

Závěrem:

-

nanášení vrstvy plastelíny na výkres – kombinace barev

-

překrývání vrstev, vytváření plastičnosti

-

pomocí špejlí vytváření tvarů kůry

-

modelování různých živočichů, mechů apod.

-

připevňování vhodně na kůru

-

pojmenování a nadepisování své práce

-

každý svou práci představí ostatním, zdůvodní

Dodržovat bezpečnost práce – zejména mít na lavici dobrou podložku (plastelína je mastná, špatně se umývá), neházet na zem.

Práce trvá dvě hodiny, není dobré ji uspěchat.

Pochvala dětem za spolupráci při zapůjčování si plastelíny.

Hodnotit ne dokonalost, ale fantazii, nápad, rozvrh plochy, název.

Výstavka na chodbě školy pro ostatní žáky. - 117 -

- 118 -

2.26 PÁSOVÁ VYSTŘIHOVÁNKA

Pomůcky:

Měkký barevný papír, nůžky, tužka, pravítko.

Motivace:

Papír je jeden z nejdostupnějších materiálů. Můžeme z něj vyrobit nepřeberné množství výrobků, ve kterých uplatníme svou fantazii, tvůrčí schopnosti, představivost i vkus. Papír můžeme ohýbat, střihat, trhat, skládat, sešívat, řezat a lepit. Je třeba ale promyslet, jaký papír použijeme. Při práci s papírem používáme pomůcky jako jsou (nůžky, lepidlo, jehlu apod.) Dnes si vyzkoušíme na papíru přesnost a správnou manipulaci s nůžkami.

Postup:

-

naměříme a vystřihneme si pruh papíru

-

z pruhu barevného papíru složíme harmoniku, skládáme pečlivě

-

na takto složený papír slabě nakreslíme tužkou půlku tvaru, který chceme vystřihnout (květiny, zvířata, ornamenty).

-

dáváme pozor na to, aby se nám obrázky na okrajích dotýkaly, jinak by se skládačka po vystřižení rozpadla

Závěrem:

-

pečlivě a přesně vystřihneme

-

po rozložení můžeme nalepit na papír nebo volně ozdobit nástěnku

Dbáme na dodržování bezpečnosti při práci s nůžkami, neotáčíme se s nůžkami proti spolužákovi. Po vystřižení nůžky zavřeme a položíme.

Vystřihovánky mohou být různých šířek, záleží na motivu. Necháme děti tvořit samostatně, rozvíjíme u nich fantazii a představivost.

Hodnotíme přesnost a pečlivost.

- 119 -

Na závěr: Šikovní žáci vytvoří za hodinu 2 – 3 vystřihovánky. Je dobré pracovat se špičatými nůžkami.

- 120 -

2.27 TKANÁ ZÁLOŽKA

Pomůcky:

Tkací kartička, člunková vidlice, vlna, nůžky, hřeben, pravítko, tužka.

Motivace:

Tkaní je jednou z nejstarších a nejprimitivnějších technik. Při tkaní se proplétají dvě soustavy nití. Podélná se nazývá osnova a příčná se nazývá útek. Dnes se tká na moderních tkalcovských strojích, ale v některých zemích ( Arábii, Indii) se tkají např. koberce stále ručně. Ze zbytků vln, provázků a přízí, které musí barevně ladit, lze na kartičce či tkacím rámu utkat jednoduché záložky, dečky nebo aplikace na oděv.

Postup:

1. hodina -

vyrobíme si podle vzoru tkací kartičku 30 x 10 cm z kartonu. Na kratších stranách tkací destičky vytvoříme zuby , které musí být vždy proti sobě a na každé straně musí být stejný počet

-

člunkovou vidlici vyrobíme z kartonu, který bude 3 cm široký a 1015 cm dlouhý, na jeho koncích vystřihneme hlubší zářez ( zářez do písmene U)

2. – 4. hodina -

na připravený karton namotáme osnovu - začneme od okraje uvázáním uzle na zadní straně kartičky

-

začneme provlékat útek - k provlékání použijeme člunkovou vidlici, na kterou namotáme kus vlny

-

jednotlivé řady utahujeme širokým hřebenem

-

dbáme na to, aby se nám osnova nezužovala přílišným stahováním na krajích

-

tkaní zakončíme přestřižením osnovní nitě na zadní straně kartičky

-

nitě pečlivě svážeme na uzle – svazujeme vždy dvě a dvě sousední společně, zastřihneme do roviny

- 121 -

Závěrem:

Důležité je vytvoření správné tkací kartičky – nutný přesný nákres učitele na tabuli, stejně i člunkové vidlice.

Začátek tkaní je velmi obtížný. Zručnější děti pomohou méně zručným.

Upozorníme na stahování hřebenem po každých dvou utkaných řadách. Naopak po krajích nestahovat příliš.

Můžeme nadvázáním použít více barev.

Hodnotíme správnost tkaní, pevnost, celkový vzhled.

Práce vystavíme na nástěnku.

- 122 -

- 123 -

2.28 MĚSTO Z PET LAHVÍ

Pomůcka:

PET lahve, nůžky, oboustranná lepící páska, temperové nebo akrylové barvy, zbytky látek, špejle, drátek.

Motivace:

Otázky: Které město je nejblíže vaší obci? Čím se město liší od obce? Chtěli byste bydlet ve městě? Které stavby v obci nenajdete? Jaké domy se vám líbí? Jaký je rozdíl mezi chalupou, chatou, domem a činžákem? Zkusme si je vyrobit!

Postup:

-

láhev přestřihnout přibližně v jedné třetině

-

horní díl –střechu- po obvodu nastříhat na krátké proužky, ohnout nahoru

-

obě části pomalovat barvami, nechat uschnout

-

oba díly spojit k sobě – horní okraj spodního dílu rovnoměrně nastřihnout (stačí na čtyřech místech), spodní díl vsunout do střechy

-

pokud oba díly k sobě nedrží, nalepíme na obvod jednoho dílu oboustrannou lepící pásku a druhý díl k ní dobře přimáčkneme

-

pokud děláme věže či jiné domy, necháme dětem prostor k fantazii a zručnosti při práci s plastem

-

domečky můžeme ozdobit dalšími materiály (látka, špejle, drátky, vlna apod.)

Závěrem:

Práce trvá 2 – 3 vyučovací hodiny.

Dbáme na bezpečnost při práci – zejména stříhání láhví. Upozorníme děti na ostré hrany plastu. - 124 -

Děti necháme zvolit, zda chtějí pracovat samostatně na jednom domě nebo chtějí ve dvojici vytvořit nějakou zajímavou stavbu.

Při slepování dbáme na vyrovnání horního dílu - střechy.

Hodnotit zajímavost, fantazii, barevnost, geometrii.

Vytvořit výstavku a nazvat si město.

Na závěr: Je vhodné volit zajímavé PET lahve, malé i velké, kulaté i hranaté. Děti to velmi bavilo a město si nazvali podle své obce – MUTĚPLASTNICE.

- 125 -

- 126 -

2.29 HUDEBNÍ NÁSTROJE

Pomůcky:

Čtvrtka A4, A3, lepidlo na papír a dřevo, odřezky dříví (suky), piliny, větvičky, kůra, obrázky dobových hudebních nástrojů, tužka, provázek, rudka.

Motivace:

Navázání na učivo Hv o hudebních nástrojích, prohlížení obrázků – „Víš, jak se tyto nástroje jmenují? Do jaké skupiny nástrojů patří? Jak se na ně hraje? Z čeho jsou vyrobeny a jaký mají zvuk?“ Ukázka poslechu hry na harfu – CD.

Forma:

Práce ve dvojicích

Postup:

-

děti si zvolí velikost a barvu papíru

-

učitel rozdá každé dvojici odřezky a piliny

-

každá dvojice se rozhodne, jaký nástroj bude vytvářet

-

předkreslí si základní obrysy tužkou

-

lepidlo nanáší po částech na papír a lepí odřezky dříví

-

v případě potřeby doplní větvičkami, pilinami, kůrou

-

dokončí dle potřeby provázkem, dobarví plochu rudkou

-

každá dvojice seznámí děti se svým hudebním nástrojem

Závěrem:

Dětem zadat za DÚ, aby si přinesly kůru stromů, větvičky, lepidlo.

Umožnit dětem pracovat v libovolných dvojicích.

Upozornit na správné zacházení s lepidlem a dodržování bezpečnosti.

- 127 -

Hodnotit věrohodnost výrobku, rozlohu na ploše výkresu, kombinaci materiálů. Pochválit za práci ve dvojicích, za pomoc kamarádovi.

Práce vystavit v prostorách školy.

- 128 -

- 129 -

2.30 DŘEVĚNÝ VYPALOVANÝ VĚŠÁK NA KLÍČE

Pomůcky:

15 mm překližka (25 x 7cm), smirkový papír, papír, tužka, uhlový papír (kopírák), svíčka, obyčejný špendlík , neostrouhaná tužka, lak na dřevo, ozdobný háček s vrutovým závitem, obrazové poutko s hřebíčky, šídlo, kladívko, kelímek s vodou.

Motivace:

Rozhovor: Kam si doma ukládáte klíče? Máte na ně svoje místo, nebo je pokaždé položíte jinam? Klíče je nutno mít stále po ruce, abychom je dlouho nehledali. Proto je dobré mít na ně speciální věšáček umístěný blízko dveří. Už jste někdo něco vyráběli ze dřeva? Třeba pomáhali tatínkovi v dílně? Jak se říká lidem, kteří pracují se dřevem? Zkusíme si vyzkoušet být stolaři a takový ozdobný věšák na klíče si vyrobit.

Postup:

Práce ve školní dílně: -

každý žák si najde místo u ponku a pomocí smirkového papíru opracuje dohladka destičku

-

uklidí si svoji plochu od pilin

Práce ve třídě: -

na papír si nakreslí obraz, který chce vypalovat

-

překreslí ho pomocí „kopíráku“ na desku

-

špendlík naražený do konce tužky rozžhaví nad plamenem svíčky a vypaluje dotekem dle nákresu do dřeva

-

až je obrázek vypálený, udělá pomocí šídla dírky pro háčky a háčky točivým pohybem zašroubuje

-

pomocí štětce věšáček nalakuje

Práce ve školní dílně: -

na zadní stranu věšáčku přibije malými hřebíčky dvě obrazová poutka - 130 -

na zavěšení - podložíme novinami -

Závěrem:

výrobek můžeme věnovat jako dárek svým blízkým

Práce trvá více hodin, záleží na složitosti vypalování.

Před prací je nutno žáky upozornit na bezpečnost při práci v dílnách a zejména na bezpečnost při vypalování (každý má svou svíčku před sebou, nikdo nevstává a nechodí z místa, nenaklání se nad svíčku, pozor na rozpálený vosk). Svíčku zapaluje pouze učitel až všichni sedí na místě. Na povel svíčky žáci sfouknou. Kelímek s vodou slouží k případnému uhašení ohně. Při lakování je třeba dobře větrat.

Tužky na špendlíky doporučíme měkčí, aby se špendlíky dobře do dřeva vtlačily. Hodnotíme estetický vzhled, zručnost, práci s nářadím a konečnou úpravu.

- 131 -

- 132 -

8. Závěr „Málo věřím v přirozené nadání. Podle mého je jen jedno nadání: umění dělat jakoukoli práci s láskou.“ Maxim Gorkij Ve své diplomové práci jsem se snažila nabídnout několik návrhů pro pracovní vyučování žáků 4. a 5. ročníků, které jsem sama s dětmi v průběhu dvou let realizovala. Snažila jsem se vybírat takové práce, aby byly pestré, různorodé a hlavně pro děti poutavé a zajímavé. Zaměřovala jsem se i na roční období a tím vhodný materiál pro danou práci. Hledala jsem takové výrobky, aby jejich materiál byl dostupný a levný a mohli si ho dovolit všichni žáci bez omezení. Zhotovování zajímavějších nebo netradičních výrobků žáky mnohem víc upoutalo a snáze si pak základy různých činností osvojovali. Jsem přesvědčena, že se pracovní činnosti velmi podílí na růstu žákovy osobnosti a tento faktor nemůžeme přehlížet při přípravě na vyučování. Vždyť bez pracovních dovedností nelze v dnešním světě uspět.

Pracovní činnosti dávají mnoho možností při výchově žáků ke kladnému vztahu k práci, ke spolupráci a k vytváření materiálních hodnot. Tím, že žáci vytvářejí užitečné předměty ze zbytků a odpadového materiálu, se učí hospodárně pracovat, přemýšlet a šetřit. Osvojené vědomosti a dovednosti pak mohou využít i v praktickém životě. Mimo to mohou mít jejich výrobky i obecně prospěšný charakter jako dárky pro rodiče, pro sourozence, pro budoucí prvňáčky a při jiných kulturních a společenských příležitostech.

Mým cílem je předkládat žákům takové zajímavé náměty, k jejichž realizaci budou přistupovat s radostí a nadšením. A pokud se pro některé toto stane koníčkem, pak je to pro mě odměna jedna z nejvyšších.

- 133 -

9. Resume Moje práce se nazývá Pracovní činnosti ve 4. a 5. ročníku ZŠ. Je zaměřená na rozvoj pracovních dovedností žáků, utváření pracovních postojů, na práci s různými materiály, především přírodninami, na vnímání souznění člověka s přírodou, na estetické cítění, na rozvoj fantazie a na spolupráci.

Z těchto pracovních činností jsem podle RVP pro ZV vyjmula práce na pozemku, protože se v současné době pozemek školy rekonstruoval.a také jsem se chtěla zaměřit převážně na práce rukodělné.

Vybrala jsem třicet nejzajímavějších výrobků vytvořených v období dvou let se žáky 4. a 5. ročníku. Výrobky jsou různorodé se zaměřením na období školního roku, nevyjímaje tradice Vánoc a Velikonoc. Hledala jsem takové výrobky, aby jejich materiál byl dostupný a levný a mohli si ho dovolit všichni žáci bez omezení. Zhotovování zajímavějších nebo netradičních výrobků žáky mnohem víc upoutalo a snáze si pak osvojovali základy různých činností.

Mým cílem bylo předkládat žákům takové výrobky, které je nadchnou, seznámí se s novými materiály, postupy a nástroji, zdokonalí své motorické a manuální dovednosti a budou mít z úspěšně vykonané práce radost.

- 134 -

The title of my graduation theses is „ Activities in Manual Training Lessons in the Fourth and Fifth Grades at The Primary School. It is focused on manual skills of graders, shaping work attitudes, using variety of materials, mainly natural ones, perception of consonance of human being with nature, aesthetic feelings, imagination and cooperation.

I have left out working in a piece of land from these manual training activities ( according Framework Educational Programme ) because a piece of land is being reconstructed at our school up to date and I wanted to focus on handicraft mainly.

I have chosen 30 from the most interesting products, made in a period of two years by graders of fourth and fifth grades. Products are various accordance with the terms of school year including Christmas and Easter. I have looked for such products so that their material could be available for all pupils. Making more interesting or nontraditional products attracted the graders more and they got skills of manual activities much easier.

My target was to bring graders such products to inspire them, to meet them with new materials, attitudes and tools, to help them to improve their manual skills and to enjoy their products.

- 135 -

10. Seznam literatury

ALEŠ, M.:Malý Alšův špalíček. Praha: Albatros, 1988. 128 s. BARFFOVÁ, U., BURKHARDTOVÁ, I., MAIEROVÁ, J.: Velká kniha pro malé mistry. Praha: IKAR Praha, spol. s.r.o., 1996. 224 s. ISBN 80-7202-036-6. BARTOŠOVÁ, H. a kol.: Metodika pracovního vyučování. Praha: SPN, 1964.192 s BRYCHTOVÁ, M.: Pro šikovné ruce. Žďár nad Sázavou: IMC, 1995. 88 s. BRUKNER, J., ČÍŽKOVÁ, M., KRÁLOVÁ, D.: Čítanka pro 4. ročník ZŠ. Praha: SPN – a.s., 1997. 224 s. ISBN 80-85937-63-8. ČÁP, J.: Psychologie pracovního výcviku. Praha: SPN, 1964. 168 s. ČÁP, J., MAREŠ, J.: Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. 656 s. ISBN 80 -7178-463-X ČAREK, J.: Ráj domova. Praha: SNDK, 1980. 68 s. ČAREK, J.: Kolo radovánek. Praha: SPN, 1961. 36 s. ČERNÍK, M.: Knížka malých pohádek. Praha: Albatros, 1986. 64 s. DRAHOVZAL, J., KILIÁN, O., KOHOUTEK, R.: Didaktika odborných předmětů. Brno: Paido, 1997. 160 s. ISBN: 80-85931-35-4. DVOŘÁČEK, I., HRABOVSKÝ, J.: První pomoc. Praha: Avicenum, 1986. 224 s. FLORIAN, M.: Jaro, napověz. Praha: Albatros, 1986. 96 s. HOFMAN, L.: Výtvarné hříčky. Praha: Albatros, 1989. 128 s. JÁNOŠOVOVÁ, M. a kol.: Slavnostní příležitosti. Bratislava: Obzor, 1984. 232 s. KALHOUST, Z., OBST, O.: Školní didaktika. Olomouc: UP Olomouc, 1998. 178 s. ISBN: 80-7067-920-4. - 136 -

KOCIÁNOVÁ, L. a kol.: Praktické činnosti pro 1. - 5. ročník základních škol. Praha: Fortuna, 1997. 168 s. ISBN 80-7168-441-4. KOCIÁNOVÁ, L., TICHÝ, V., BENEDIKTOVÁ, S.: Nápady pro podzim a zimu. Praha: Dita, 1996. 112 s. ISBN 80-85926-10-5. KOMAN, M., KOTAL, J., SPILKOVÁ, V., TUPÝ, J.: RABÍK – Náměty pro tvořivé vyučování na 1. stupni ZŠ. Praha: RAABE s.r.o., 1998. 114 s. ISBN 80-902189-6-2 KONVIČKA, J : Tvoříme ze dřeva. Praha: MF, 1973. 244 s. KOTTKEOVÁ, W., HUBERSOVÁ – KEMINKOVÁ, I.: Výtvarné hříčky pro malé děti. Praha: Svojtka Co, 1998. 130 s. ISBN 80-7237-140-1. KUBIŠTOVÁ - PRAŽÁKOVÁ, S.: Knížka nápadů. České Budějovice: Dona, 1997. 96 s. ISBN 80-85463-84-9. KÝROVÁ, A.: Keramika pro malé i větší umělce 2. Praha: Computer Press, 2003. 128 s. ISBN 80-7226-945-3. KURTH, H.: Pro šikovné ruce – Hrajeme si a tvoříme. Rudolf Arnold: Leipzig. KUSL, F., KRAMERIUS, F.: Příručka pro domácí dílnu. Praha: SNTL, 1981. 272 s. LANGHAMMEROVÁ, J.: Pro šikovné ruce. Praha: Práce, 1975. 160 s. MACKO, A., NEVŘELOVÁ, O.: Výtvarná výchova v 5. a 6. ročníku (metodická příručka). Praha: SPN, 1980. 168 s. MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky. Brno: MU, 2003. 104 s. ISBN 80-210-1661-2. MAREŠ, K., CIMBURKOVÁ, H., ŠTĚPÁNKOVÁ, M.: Pracovní vyučování na základní škole. Praha: SPN, 1976.151 s. MOJŽÍŠEK, L.: Vyučovací formy. Praha: SPN, 1975. 100 s. - 137 -

MŠMT ČR: Vzdělávací program Základní škola. Praha: Fortuna, 1998. 336 s. ISBN 80-7168-595-X MYDLÍKOVÁ, B.: Inspirace pro šikovné ruce. Bratislava: Príroda, s.r.o., 2001. 64 s. ISBN 80-07-00852-7. OLŠANSKÝ, F.: Robíme si hračky, modely a pomocky. Bratislava: SPN, 1997. 308 s. PAVLÍKOVÁ, A.: Co umějí dovedné ruce I. Praha: Komenium, 1985. 15 listů PEČÍNKOVÁ, V.: Vánoční nápady. Brno: Computer Press, a.s., 2006. 60 s. ISBN 80-251-1247-0. RÁDL, Z. a kol.: Pracovní vyučování – Technické práce v 5. ročníku základní školy. Praha: SPN, 1988. 176 s. ROESELOVÁ, V.: Proudy ve výtvarné výchově. Praha: SARAH, 2000. 222 s. ISBN 80-902267-3-6. SCHONHERR, J.: Skládáme z papíru. Rudolf Arnold. Lipsko. 32 s. SCHONHERR, J. a H.: S papírem a nůžkami. Rudolf Arnold. Lipsko SKALKOVÁ, J.: Obecná didaktika. Praha: ISV, 1999.328 s. ISBN 80-85866-33-1 SKARLANTOVÁ, J., MALÁNOVÁ, M.: Výrobky dovedných rukou. Praha: Práce, 1977. 236 s. ŠÁNDOROVÁ, E. a kol.: Šijeme. Bratislava: Obzor, 1980. 212 s. ŠMIKMÁTOROVÁ, P.: Nápady na podzim a zimu. Brno: Computer Press,a.s., 2007. 80 s. ISBN 97880-251-1785-9 VEČERKOVÁ, E.: Kraslice ve sbírkách MZM. Brno: Moravské zemské muzeum, 1997. 60 s. ISBN 80-7028-0921. VINTER, A.: Co a jak se dřevem. Praha: SNTL Práce, 1984. 256 s.

- 138 -

WARSHAWOVÁ, J.: Velká kniha keramiky; Rebo Productions CZ, spol. s. r. o., 2001.256 s. ISBN 80-7234-150-2. WATT, F.: Kniha výtvarných nápadů. Praha: Svojtka CO.s.r.o., 2005. 96 s. ISBN 80-7352-283-7.

Časopisy:

Praktická žena – Speciál,

Mona, Praha 1994, č. mimořádné. ISSN 0231-6471

Velká noc s Dorkou,

Živena, Bratislava 1992. ISBN 80-85177-35-8

Blesk pro ženy Speciál – Velikonoce, Ringier ČR a.s., Praha 2006, 1/06. ISSN 1214-6358 Dorka,

Živena, Bratislava 1993, roč. XXVIII/93

Tvořivý AMOS,

Chamber s.r.o., Blansko 2004, roč. I., č. 3

Creative AMOS,

Chamber s.r.o., Blansko 2006, roč. III., č. 4

Internetové stránky: http://www.vytvarka.eu

- 139 -

11. Seznam zkratek

PČ

- pracovní činnosti

ZŠ

- základní škola

RVP ZV

- rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání

ZŠ SVP

- základní škola pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami

ZUŠ

- základní umělecká škola

PVC

- polvinylchlorid

PVAC

- polyvinylacetát

PES

- polyester

PF

- fenolformaldehydová pryskyřice

PUR

- polyuretan

MF

- melaminoformaldehydová pryskyřice

PET

- polyethylentereftalát

- 140 -