MASARYKOVA UNIVERZITA. Písmo v aranžérské a propagační činnosti

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání

Písmo v aranžérské a propagační činnosti Diplomová práce

Brno 2013

Vedoucí práce: Ing. Pavla Stejskalová

Autor práce: Bc. Martina Miklová

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), v platném znění. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 14. dubna 2013 ............................................. podpis Bc. Martina Miklová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Ing. Pavle Stejskalové za metodické vedení, ochotu, rady a cenné připomínky poskytnuté během zpracování diplomové práce.

Obsah ÚVOD.......................................................................................................................................................... 3 I. TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................................................... 5 1.

HISTORIE A VÝVOJ PÍSMA ........................................................................................................ 5 1.1. 1.2.

2.

TEORIE PÍSMA .............................................................................................................................. 9 2.1. 2.2.

3.

DĚJINNÝ VÝVOJ PÍSMA............................................................................................................... 5 VÝVOJOVÉ STUPNĚ PÍSMA ......................................................................................................... 8 RUKOPIS BĚŽNÝ A DEKORATIVNÍ, PÍSMO JAKO VÝTVARNÝ PROJEV ........................................... 9 MALÁ PÍSMENA, TZV. MINUSKULA........................................................................................... 10

RUČNÍ PSANÍ, TVORBA PÍSMA A TEXTŮ............................................................................. 12 3.1. ŘAZENÍ PÍSMEN A VYROVNÁVÁNÍ SVĚTLOSTÍ. OPTICKÉ DOJMY. .............................................. 12 3.2. KOMPOZICE ............................................................................................................................. 14 3.2.1. Tvorba kompozice .............................................................................................................. 15 3.3. NÁSTROJE PRO PSANÍ ............................................................................................................... 21 3.3.1. Pera .................................................................................................................................... 21 3.3.2. Fixy a štětce ....................................................................................................................... 25 3.3.3. Iluminátorské náčiní .......................................................................................................... 27 3.3.4. Barvy, tuše, inkousty .......................................................................................................... 27 3.3.5. Papír a pergamen............................................................................................................... 28 3.4. OSTATNÍ POMŮCKY ................................................................................................................. 29 3.5. DOPORUČENÉ VYBAVENÍ PRO ŽÁKY ........................................................................................ 30

4.

NÁCVIK PÍSMA ............................................................................................................................ 31 4.1. 4.2. 4.3. 4.4. 4.5.

PŘÍPRAVA PRACOVNÍHO MÍSTA PRO NÁCVIK A PSANÍ PÍSMA .................................................... 34 ZAČÍNÁME PRACOVAT - PRÁCE S PEREM .................................................................................. 36 PÍSMOVÁ OSNOVA - LINKOVÁ OSNOVA PÍSMA.......................................................................... 41 ZÁKLADNÍ POJMY PÍSMOVÉ OSNOVY ....................................................................................... 44 POMĚRY (ÚMĚRNOST) ŠÍŘKY K VÝŠCE PÍSMA .......................................................................... 45

5.

KONKRÉTNÍ TYPY PÍSMA, FONTY........................................................................................ 46

6.

PÍSMO A POČÍTAČ...................................................................................................................... 50 6.1. TROCHA HISTORIE ................................................................................................................... 50 6.2. SOFTWARE PRO TVORBU ELEKTRONICKÉHO OBSAHU .............................................................. 51 6.3. ZAŘÍZENÍ PRO TVORBU GRAFICKÉHO VÝSTUPU........................................................................ 52 6.3.1. Inkoustové tiskárny ............................................................................................................ 52 6.3.2. Laserové tiskárny ............................................................................................................... 53 6.3.3. Plottery ............................................................................................................................... 53 6.4. TYPOGRAFIE NA POČÍTAČI ....................................................................................................... 53 6.4.1. Fonty a písma ..................................................................................................................... 53 6.5. TYPOGRAFICKÉ JEDNOTKY ...................................................................................................... 58 6.6. ZÁSADY POČÍTAČOVÉ SAZBY ................................................................................................... 59

7.

PÍSMO V ARANŽOVÁNÍ A PROPAGACI ................................................................................ 61 7.1.

8.

VYZNAČOVACÍ A OZDOBNÁ PÍSMA .......................................................................................... 64

SLOVNÍČEK ODBORNÝCH POJMŮ........................................................................................ 66

II. EMPIRICKÁ ČÁST ........................................................................................................................... 70 9.

VÝZKUM ........................................................................................................................................ 70 9.1. HYPOTÉZY A CÍL VÝZKUMU ..................................................................................................... 70 9.1.1. Specifické hypotézy a otázky výzkumu ................................................................................ 70 9.2. METODY SBĚRU A VYHODNOCENÍ DAT .................................................................................... 71 9.3. ZÍSKANÁ DATA ........................................................................................................................ 72 9.3.1. Dotazníky žáků ................................................................................................................... 72

1

9.3.2. Dotazníky učitelů................................................................................................................ 76 9.3.3. Dotazníky od firem (osob z praxe) ..................................................................................... 78 9.3.4. Didaktický test zaměřený na písmo .................................................................................... 81 9.4. ZHODNOCENÍ A DISKUSE REALIZOVANÉHO VÝZKUMU ............................................................. 83 ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 84 RESUMÉ .................................................................................................................................................. 86 SUMMARY .............................................................................................................................................. 87 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................................... 88 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................................. 90 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................................. 91 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................................. 92

2

Úvod Jedním z hlavních úkolů středního vzdělávání je připravit žáky na jejich další kariéru. Tato oblast se stala předmětem mé diplomové práce, jejímž cílem bude analyzovat podmínky profesní přípravy žáků, oboru vzdělání Aranžér v problematice písma v aranžérské a propagační činnosti v systému středoškolského vzdělávání a připravit studijní text, který bude využíván při výuce žáků a to jak v teoretickém vyučování, tak i v odborném výcviku. Orientace v oblasti písma je z pohledu aranžérské a propagační činnosti velice důležitá. Získávané znalosti v této oblasti jsou významné nejen při studiu oboru vzdělání Aranžér, ale i v již zmíněné aranžérské a propagační činnosti, kde „PÍSMO“ je stále aktuálním tématem. Při výuce žáků oboru vzdělání Aranžér tvoří písmo důležitou součást učiva, setkají se s ruční i počítačovou tvorbou písma. Písmo není jen pouhým dorozumívacím prostředkem, jako například telegrafické značky, ale i hodnotou estetickou, výrazem tvárnosti, zručnosti a v neposlední řadě i vkusu. V knihách, v novinách, na plakátech či na reklamních plochách se všude potkáváme s písmeny. Málo lidí si však uvědomuje, že písmo hovoří o slovní náplni sdělovaných textů, ale také o vkusu, zručnosti a tvořivé schopnosti svého původce. Dílčími cíli bude zmapování situace a vědomostí žáků o dané problematice. Analyzovat výsledky a stanovit východiska k nápravě, napomoci žákům ke zvyšování sebevědomí, pomáhat jim ke zvládnutí problematiky písma, aby se stali úspěšnými na trhu práce. Diplomová práce bude mít devět kapitol. Prvních osm kapitol bude tvořit část teoretickou, devátá kapitola bude pak částí praktickou, empirickou. V první kapitole bude pozornost věnována historii a vývoji písma. Druhá kapitola pak bude charakterizovat teorii a typografii písma. Zaměřím se na písmo jako výtvarný projev.

3

Třetí a čtvrtá kapitola vymezí základní podmínky nutné k realizaci ručně psaného písma, vyrovnávání světlosti, optické dojmy a kompozice. V páté kapitole bude zaznamenán systém konkrétního typu písma. Šestá kapitola se bude věnovat písmu tvořenému pomocí počítače. V sedmé se budu věnovat písmu využívanému v aranžování a propagaci. Nedílnou součástí teoretické části je i slovníček odborných pojmů (osmá kapitola). Devátá kapitola se bude zabývat výzkumem, který bude zaměřen na znalost a užitečnost ručně psaného písma v praxi a analýzu podmínek pro výuku písma na střední odborné škole. Tato kapitola bude obsahovat stanovení hypotéz a cílů, metody sběru dat. Budou zde také dále uvedeny výsledky vlastní výzkumné činnosti, jejich analýza, včetně návrhů na zdokonalení spolupráce při výchově a vzdělávání žáků. V rámci diplomové práce budu používat ke zpracování tyto metody a techniky: rešerše studijních pramenů, odbornou literaturu, pozorování, analýzu výsledků dotazníkového šetření, analýzu získaných údajů a jejich statistické zpracování. Psaní písma bylo odedávna cestou, po které se dá dojít ke schopnosti rozeznávat správné poměry, přirozené tvary, náležité seskupení písmen a jejich rozvržení v prostoru. Toho jsou nám svědectví nesčetných památek více než dvoutisícileté písmařské kultury v Evropě.

4

I. Teoretická část 1. Historie a vývoj písma Mezi grafickými projevy člověka patří písmu zcela výjimečné místo. Na rozdíl od ornamentu či kresby, která znázorňuje výjev, je písmo grafický znak jazyka projevem vyšší kultury národa a počátkem jeho historického období. Existují různé vědní obory zabývající se studiem starých písem a jejich vývojem. V druhé polovině devatenáctého století byla stará manuální práce nahrazována mechanickými výkony. V tomto období upadala i znalost písmařské tvorby. Písma byla kreslena na geometrickém základě. Byla zjednodušována přehnaným způsobem či naopak předekorována a znetvořena mnohdy k nečitelnosti. Úkolem této práce není zabývat se dopodrobna složitou minulostí. Je však ale na místě aspoň stručně uvést dějinný vývoj a tradice písma zejména v Evropě.

1.1.

Dějinný vývoj písma Přibližně ve 4. tisíciletí př. n. l. se začala pomalu šířit znalost písma z Egypta po

březích Malé Asie nejprve do Řecka, odtud pak na území pozdější římské říše, a také do zemí slovanských. Národy obývající břehy Středozemního moře přijímaly znalost písma od svých starších sousedů, přizpůsobovaly znaky přijaté a vytvářely nové znaky písmové podle potřeby vlastního jazyka a přenášely pak dobrodiní písma dále. Feníčané, plavecký a kupecký národ na východním břehu Středozemního moře, kteří poznali písmo u Egypťanů, je rozšířili na Kypr a Řecko. Velké Řecko a stará říše římská byly prvními evropskými zeměmi, kde písmo zdomácnělo už několik století před naším letopočtem. Vznik a vývoj řecké a latinské abecedy postupoval ovšem jen zvolna, počátky těchto antických evropských písem se ztrácejí v minulosti, z níž se nám bohužel dochovalo jen málo památek. Ve starém věku to byly především vojenské a kupecké výpravy, které šířily znalost písma po Evropě. Později to byla ohniska antické kultury na evropské pevnině. Řecko, jádro pozdější byzantské říše a dále Itálie, mateřská země římské říše. Dvěma proudy se šířila do Evropy vzdělanost, která sebou nesla poznání písma. 5

Prvním písmem našich předků byla staroslověnská abeceda, vytvořená roku 862 byzantským filosofem a slovanským apoštolem Konstantinem zvaným Cyrilem, pocházejícím ze Soluně. Konstantin zvaný Cyril vytvořil především na základě řecké abecedy zcela nové písmo, jež vyhovovalo potřebám slovanského jazyka, a užil těchto znaků k prvnímu slovanskému překladu evangelií. Toto staré církevně slovanské písmo se nám dochovalo ve dvojí podobě a to v hlaholské a cyrilské abecedě. Velice dlouho byla cyrilská abeceda považována za původní staroslověnské písmo. Novější bádání však ukazuje, že prvotním písmem Konstantina zvaného Cyril byla hlaholice, a že cyrilice, nevznikla-li už na Moravě, byla koncem 9. nebo počátkem 10. století vytvořena v Bulharsku. Jednoznačné (unciální) písmo je dílem velikého významu. Slované se tak octli jediným činem geniálního filosofa rázem mezi kulturními národy Evropy. Na položeném základě pak dále slovanské národy budovaly svoji písemnou a jazykovou kulturu. I když se slovanské písmo udrželo v Čechách jako církevní typ až do konce 11. století a bylo potom v pražském klášteře Na Slovanech pěstováno na sklonku 14. a počátkem 15. století, proniklo k nám brzy po zániku Velkomoravské říše také písmo latinské a nabylo tu záhy obecné převahy. Odlišením velkých a malých písmen latinky dospěl posléze vývoj latinské abecedy po více než osm stoletích k podobě dnes známé a obecně užívané. Arabské číslice zdomácněly v Evropě teprve ve 12. století. Do té doby se užívalo k označování čísel velkých písmen po starém římském způsobu. Taktéž různá interpunkční a diakritická znaménka se ustálila teprve později v latinské abecedě. V podstatě se dá však říct, že římské kapitálky, které se podnes užívají v tisku i v dekorativním rukopisu, přečkaly už 2000 roků. Naopak malá písmena latinky jsou mladší a jejich vývoj k dnešním formám trval asi polovinu tedy 1000 roků. Na počátku 13. století vznikl v Evropě nový sloh ve výtvarném umění, zvaný gotický (vyznačuje se těsnější, štíhlejší stavbou, lomenými oblouky a hranatějšími

6

tvary). Tento sloh se uplatnil i v písmařství. Obměny a různé variace písma jsou mnohem početnější a bohatší. U nás počátkem 15. století zjednodušil Mistr Jan Hus český pravopis zavedením diakritických znamének nad písmeny. Počet znaků v české abecedě se tím značně rozmnožil, avšak způsob psaní i čtení byl podstatně usnadněn. V polovině 15. století dosáhla gotika svého vrcholu a Johannes Gutenberg vynalezl knihtisk. I když knihařství postupně převzalo péči o rozmnožování knih, tak přesto písařské dílny nezanikly. Teprve koncem 15. a začátkem 16. století vzniká ve městech stále více škol a vyučuje se tam různým druhům písma V německých zemích vznikla dvě nová písma z gotiky odvozená - švabach koncem 15. století a fraktura počátkem 16. století. V románských zemích doznívá gotický styl v písmu z poloviny 16. století – rotunda (okrouhlejší, čitelnější typ než hranatá a těsná gotická textura). Za nejvýznamnější přínos renesance k vývoji latinského písma můžeme označit humanistickou kursivu čili italiku, která se ihned na počátku 16. století stává samostatným tiskovým typem, ale i velmi rozšířeným vzorem běžného rukopisu. Vývoj latinského písma je ukončen renesanční kursivou. V našich zemích, kde byly tři století začleněny do oblasti habsburského panství, se udržovalo písmo německého charakteru v tisku i v rukopise ve své okrouhlejší švabachové formě ještě v počátcích národního obrození. Teprve v polovině 19. století nastává obrat a návrat k latinskému písmu, protože národní uvědomění proniká nezadržitelně do všech oborů práce a života. Obrovský rozvoj informačních technologií na konci 20. století a na začátku 21. století je vrcholným procesem, který začal před více než 100 lety a to vynálezem psacího stroje v roce 1714 Angličanem Henrym Millem.

7

1.2.

Vývojové stupně písma Mnemogramy (předchůdci písma: zářezy do dřeva, rytiny do kamene, kresby,

uzly na provazech) Písmo obrázkové: a) piktogramy (znaky znázorňující širší sdělení, nejsou vázány na daný jazyk, např. dopravní značky) b) ideogramy (znaky označující určitý pojem, nikoli však slovo; jsou často považovány za první skutečnou písmovou soustavu) Fonogramy (znaky označující zvuky): a) slovní písmo - znaky pro slova (např. hieroglyfy) b) slabikové (slabičné) písmo - znaky pro slabiky (např. japonské písmo) c) hláskové písmo - znaky pro hlásky (např. latinka, azbuka)

8

2. Teorie písma 2.1.

Rukopis běžný a dekorativní, písmo jako výtvarný projev Písmo je nositelem sdělovací, užitkové, tvárné a estetické funkce. Bohužel si v

aranžérské a propagační činnosti nevystačíme s univerzálním druhem písma. Jednou ze známých vlastností písma je, že už svými obrysy, tvary písmen působí na představu čtenáře ještě dříve, než se seznámí s obsahem textu. Například gotická písma či z gotiky odvozená působí optickým dojmem starobylosti, ozdobná kurzíva budí pocit osobního, důvěrného sdělení apod. Z toho plyne, že šablonovitá písma jednoduché geometrické konstrukce jsou dobrá pro rychlé a nenáročné rozmnožování technických a orientačních nápisů, stručných označení a krátkých textů informačního rázu, kterých ve své práci využívá například aranžér. Dekorativní nebo slavnostní rukopis je základem, na kterém lze nejlépe a nejrychleji dospět k logickému vytváření organických písmových tvarů. Je také pravdou, že ne všecky druhy písma můžeme psát snadno a bez pozorného nácviku. Písmo by mělo vyhovovat dvěma požadavkům základní povahy - čitelnosti a tvárné dokonalosti. Čitelnost písma vyžaduje jasné zdůraznění organických tvarů každého písmene zabraňující záměny s jinými písmeny. Důležitá je při tom i náležitá úměrnost světla a stínu, výšky a šířky písmen, jako i úměrnost plošného zabarvení. Písma abnormálně úzká nebo široká budou méně čitelná, čím více se vzdálí normálních poměrů. Je třeba si uvědomit rozdíl mezi písmeny, abecedou a písmem jako grafickým úhrnem jazykového projevu v ploše - nápisy, řádky textů nebo jejich skupiny. Psaná či kreslená písma je nutné taktéž dobře řadit a skládat v celek. Písmena prostě nelze skládat do řady, aniž bychom si nevšímali světelných poměrů uvnitř nebo vně písmen a také mezi slovy a řádkami. Dobrá čitelnost vyžaduje rytmus a harmonii světel a stínů, které musí být náležitě vyváženy. Záměrná deformace písma? I ta je výjimečně přípustná a může mít své oprávnění. Nemá se sahat k deformaci písma dříve, dokud však není jasná forma.

9

S takovými výjimkami se setkáváme v monogramech, slovních značkách, zkrácených jménech firem a institucí, užívaných jako písmový znak. Existují v podstatě tři skupiny písma - psaná, kreslená a mechanicky konstruovaná. Základem všeho písma je rukopis. Je zřejmé, že mezi písmem vytvářeným citlivou rukou a zkušeným okem a písmem rýsovaným mechanicky bude bezesporu velký rozdíl. „Písmařství v pravém smyslu toho slova je jedním z nejstarších uměleckých oborů v dějinách lidstva. Grafická tvorba má pečovat o to, aby jím zůstalo i nadále“ (Menhart, 1954). Písmařství je umělecký výtvarný obor zabývající se studiem a navrhováním kreseb písem a to především písem tiskových.

2.2.

Malá písmena, tzv. minuskula Na východě řečtina a na západě Evropy latina byly v prvním tisíciletí

spisovnými jazyky šířící antickou vzdělanost do severních zemí a písmo bylo nezbytným nástrojem. S rozšířením latinského písma do vzdálených oblastí se však postupně měnil jeho původní ráz. Latinské písmo pak dospělo k tolika různým obměnám, že rukopisy ze vzdálených oblastí se staly navzájem nepodobné a nesrozumitelné. A proto byla koncem 8. století uskutečněna reforma latinského rukopisu, která dosavadní jednoznačnou abecedu nahradila abecedou podvojnou a to rozlišením velkých a malých písmen. Byly použity některých tvary unciální, přidaly se několik nových znaků, interpunkčních znamének a později také arabské číslice. Tak vzniklo koncem prvního tisíciletí písmo, kterého užíváme dodnes. Tato abeceda byla pak doplněna ještě různými znaménky výslovností psanými zpravidla nad písmeny – akcenty a to tehdy, když se latinského písma začalo užívat i pro rozličné národní řeči. Na stránce 11, obrázek č. 1, je znázorněn vývoj římských kapitálek z původních přísných forem k plynulejším snadnějším tvarům tak, jak se toto písmo ustálilo koncem prvního tisíciletí. Vedle kapitálek vidíme malá písmena abecedy, která vznikla z původních kapitálek proměnou nejprve na okrouhlé unciální písmo, později pak rozlišením obou latinských abeced (malých a velkých písmen). Malá písmena stejně jako kapitálky jsou výsledkem pozvolného vývoje, trvajícího několik století. 10

Obr. 1 Vývoj římských kapitálek

Zdroj: Menhart, 1954.

Minuskulní tvary píšeme ve stejném sledu jako kapitálky - písmena skládáme z přímek a oblouků, psaných odshora dolů a odleva doprava. Několik složitějších znaků ukazuje správný postup jejích psaní - obrázek č. 2. Obr. 2 Postup při skládáni tvarů minuskulních písmen

Zdroj: Menhart, 1954.

11

3. Ruční psaní, tvorba písma a textů „Vyučování písmu je nesnadný obor. Má-li být žák přiveden k tomu, aby dovedl písmo nejen obkreslovat, ale též vytvářet podle vlastní představy a při tom srozumitelně, v souladu s tvary již po věky ustálenými a obecně vžitými, je zřejmé, že se tu nevystačí jen s technickými hledisky. Nestačí cvičit jen ruku. Zájem žáků se má zároveň upínat ke skrytým pramenům jejich tvořivosti“ (Menhart, 1954). Příklady užití písma jsou velmi důležité. Začátečník na nich tříbí tak svůj vkus a získává jakýsi základ užitečných vědomostí. Dobrou pomůckou je sbírka příkladů vkusného užití písma. Soubor abeced různého druhu může usnadnit mnoho přemýšlení a pokusů ve chvíli, kdy musíme vytvořit rychle nějaký příležitostný nápis. Zvykneme-li si jednou hodnotit písma s hlediska správných poměrů, rytmické skladby znaků, vkusného uspořádání a výrazných obrysů, nemůžeme se dopustit velkých omylů a chyb. Nemělo by se zapomínat také na psychické působení vlastností písma. Na místě je opatrnost ve výběru různých druhů písma, které má být vždy v souladu s posláním a povahou věci, pro kterou se použije.

3.1.

Řazení písmen a vyrovnávání světlostí. Optické dojmy. Obecnou platnost mají následující užitečné rady. Při pořádání písmen ve slově je

třeba brát v úvahu tyto složky: l.) tvary písmen, 2.) prostory mezi písmeny, 3.) rytmus vznikající opakováním písmen, 4.) optické klamy, 5.) obrys písma. 1. Tvary písmen nemají být násilně rozkolísané. Podmínkou jsou správné poměry šířky k výšce, rovnoměrné zabarvení čili jejich vnitřní hustota a jednotný styl, který je společným rysem všech sourodých znaků abecedy. Postavení všech písmen na základnu musí být pečlivě vyváženo. 2. Prostory (mezery) mezi písmeny nelze odměřovat mechanicky. Písmena v abecedě mají nestejnou vnitřní i vnější světlost a též nestejné rozměry, musíme tyto optické rozdíly vyrovnávat a to v prostorech mezi jednotlivými znaky. Na příklad ve slově „MINIMUM“ je zachován dojem stejnoměrného rozestupu písmen; avšak ve slově „VLTAVA“ nebo „VÝTVARNÍK“, kde všechna

12

písmena jsou také složena ze samých přímek, lze vidět, že dojem stejnoměrného rozstupu je porušen, že tu vznikají trhliny. Podobně je tomu i ve skupinách obloukovitých znaků „MINOLOV“. Písmena s kolmými okraji budou působit vždy sevřeněji než

písmena s okraji šikmými nebo

obloukovitými.

Při vyrovnávání písma v řádcích se řídíme odhadováním plošných, nikoli délkových měr. Písmena tedy nemůžeme stavět ve stejných odstupech. Mezi písmeny uzavřenými (s kolmými okraji) je třeba odstupy poněkud rozšířit, u písmen otevřených (s okraji šikmými nebo obloukovitými) je třeba odstupy stahovat, přiměřeně zmenšovat. Nejobtížnější jsou pak mezery mezi písmeny (KA, LY, LT, VT, TV, TY apod.). Chyby mezer písma se ukáží, když otočíme napsaný text „vzhůru nohama“. Mezi slovy z malých písmen stačí obvykle mezera v šíři malého „i“, mezi slovy z velkých písmen pak v šíři velkého „I“. Ale i zde záleží na okrajové světlosti předchozího a následujícího písmene. Obecně lze doporučit mezery spíše užší než širší, protože velké trhliny mezi slovy působí rušivě. Velké mezery naruší čitelnost textu. Mezera mezi slovy by měla odpovídat nejméně šířce písmene „H“. 3. Opakování písmen buď těsně za sebou nebo v témže slově několikrát se vyskytujících není v češtině tak časté jako v některých cizích jazycích. V takovém případě si lze pomoci tím, že spojením dvou příliš světlých písmen se utvoří jeden, dvojitý znak. Ale pozor, je třeba postupovat s náležitou mírou vkusu. 4. Optické klamy jsou dalším činitelem, který působí, že písmena metricky přesná se mohou lidskému oku jevit jako chybná. To se týká předně všech obloukovitých tvarů písmen (C G O Q), které se musí psát nebo kreslit poněkud přes horní i dolní písmovou linii, jelikož se tyto tvary v sousedství kolmic opticky zkracují a okrouhlá písmena by se zdála být nižší a menší. Také v případech, kde tvary písmen vybíhají nahoře nebo dole v ostré úhly (A N V), musíme počítat s jejich optickým zanikáním a psát nebo kreslit je poněkud přes linkovou osnovu, aby byl zachován dojem správné míry. Tam, kde písmeno končí zeslabeným tahem bez ohraničení patkou (K R), je optické krácení zvláště nápadné, proto i tyto tvary můžeme vést dále pod linií osnovy, aby tato písmena nepůsobila dojmem „kulhavosti“. Příčné čáry některých písmen (E F H) se budou zdát položeny pod středem kolmic, když je umístíme přesně uprostřed písmen. 13

5. Obrysy písmen jsou nejen známkou obratnosti toho, kdo píše, ale také odrazem materiálů a nástrojů, s nimiž pracuje, ale též výrazem promyšleného úsilí, tvořivé schopnosti a vnitřního napětí. Zde je hranice, která rozděluje písma rýsovaná tvrdými, mechanickými čarami od tvarů psaných nebo kreslených s citem. Obrysy písmen se vytvářejí bezděčně samy, podle toho, jakým nástrojem a na jakém podkladu se pracuje. Rydlo - kov, dláto - kámen, to jsou předpoklady pro hladké, ostré kontury písma. Také při kreslení písma špičatým perem na hladkém kartonu se může docílit jemné ostrostí písmových kontur. Píše-li se tuhou, perem nebo štětcem na drsnějším papíru, vznikají obrysy měkké a chvějivé. Je však možno dát obrysům písmen také vnitřní napětí tím, že pří psaní pohybujeme plochým nástrojem nikoli strnule, nýbrž volně a záměrně tak, že čáry dostávají proměnlivý duktus čili vlnité obrysy tahů.

3.2.

Kompozice Kompozice znamená skládání, uspořádání prvků v nějaký celek. Kompozice je

velice důležitá, jelikož na ní přímo závisí uspořádání prostoru a světla na stránce. To platí vždy, ať je psáno jen jedno jméno na kartičku nebo celá báseň. Kompozici textu charakterizuje J. Kubíček, (2005) jako souhrn řádků, které řadíme jednotlivě a nebo do textových skupin. Slova musí tvořit celek. Jejich správné umístění a dostatek prostoru kolem, jsou klíčem k úspěchu. Do prostoru kolem se zahrnují i okraje. Důležité je se zamýšlet nad celkovým tvarem napsaného textu. Zda je vyvážený, zda někde nepřečnívá nebo zda třeba není více k jedné straně. Zcela nakonec je dobré položit si otázku, zda by některé slovo či skupinu slov nebylo vhodné zdůraznit. A to tím, že budou napsána tučnější nebo větší. Vždy je nutné pamatovat na funkci textu. Např. kartičku se jménem bude číst osoba stojící u stolu, tzn. musí být napsána tak výrazně, aby ji přečetla. Slova psaná v blahopřání budou menší, protože budou čtena na krátké vzdálenosti. U větších textů vybereme to nejpodstatnější a uspořádáme do logických celků (skupin).

14

Povahu, vlastnosti, typ a velikost písma volíme podle důležitosti textových částí, které jsou tedy řazeny do logických celků: kdo, co, kdy, kde, jak nebo proč. Upoutat pozornost lze úplně jednoduše, vybereme jedno nebo dvě slova a ta pak napíšeme hodně výrazně. Zbytek bude mít druhořadý charakter, co se týká světlosti a velikosti. Pokud se zdůrazní příliš mnoho prvků naráz, budou se zcela určitě přehlušovat. Z toho plyne, že podstatné a důležité části píšeme výrazněji. A doplňující informace pak píšeme méně výrazným písmem, malými písmeny abecedy. Dále pak nepoužijeme více než tři různé velikosti písmen (např. velké, menší nejmenší) a tři různé typy písma (např. typ 1, typ 2, typ 3) a tři různé barvy (např. červená, modrá, zelená).

3.2.1.

Tvorba kompozice Jak lze vytvořit návrh uspořádání textu? Docela jednoduše nám pomůže tradiční

metoda využívající „miniaturizované" náčrtky. Měkkou tužkou nebo tenkým značkovačem si kreslíme nápady, které nás napadnou. Vyzkoušíme horizontální uspořádání („na šířku“) i vertikální („na výšku“), zkusíme zdůraznit to nebo ono slovo, experimentujeme s kontrastem různých velikostí. Přitom neustále sledujeme celkovou vyváženost návrhu a všímáme si, jak bílá místa dokážou návrh podtrhnout, nebo bohužel naopak potlačit. Až budeme mít na papíře pár nápadů, napíšeme si celý text na cvičný list, tak uvidíme objem slov. Potom rozřežeme text na řádky a přemísťujeme je tak dlouho, dokud nebudeme s jejich uspořádáním spokojeni. Samozřejmě nezapomeneme vyzkoušet obojí uspořádání a to na šířku i na výšku. Nejzákladnější poučení pro textovou kompozici dle J. Kubíčka, (2004): • Volba formátu papíru a představa o rozvrhu textu (ve formátu) a působivost jednotlivých částí plochy. • Podle charakteru textu, volba vhodného druhu papíru. • Text v řádcích je řazen do bloku, na zarážku, na osu nebo asymetricky. • Kompozici textu a řešení velikosti mezer mezi řádky ověřujeme v průběhu tvorby skicováním. • Ke zvýšení působivosti textu užít střídavě velké a malé abecedy různých velikostí, tučnosti písma nebo zvolit písmo negativní nebo písmo obrysové. • Volba barvy k zvýraznění titulku a části textu. 15

Vyváženost řádků textu znamená, že jsou řádky přibližně stejně dlouhé, vybíhají rovnoměrně po obou stranách nebo jsou na začátku a na konci textu kratší. Autor (jméno) uvedený u básně by měl být vystředěný, protože napsaný k jedné straně bude rušit celkovou vyváženost kompozice. Živějšího dojmu docílíme asymetrickým uspořádáním řádek. Musíme dbát stále na celkovou uspořádanost - vyváženost. Řádek vysunutý doleva musí mít svoji protiváhu vpravo. Na bílá místa, pozor, uprostřed bloku textu nesmí vzniknout „díry“. Obr. 3 Horizontální a vertikální náčrtky textu

Zdroj: Harris, 2004.

16

Dále můžeme text zarovnat (umístit): a) vlevo na zarážku

xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx b) vpravo na zarážku

xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx c) do bloku oboustranné

xxx xxxx xxx x xx xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxx xxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxx xxxxx

17

Další příklady uspořádání textu (zdroj: www.trhs.cz/.../20/20121016_174537_kompozice-textu-v-plose.ppt): a) volně psaný text

b) psaní v kruhu

c) psaní ve spirále

18

Řazení řádků na osu je poměrně jednoduché, řádky nejsou stejně dlouhé. Jejich délku nám určují právě logické celky (skupiny). Pozor, slova nikdy nedělíme! Obr. 4 Schéma umístění textu na osu

Zdroj: Kubíček, 2005.

Volný prostor po všech čtyřech stranách kolem textu zaujme celý tvar. Výjimku tvoří případy, kdy kvůli vizuálnímu efektu chceme nechat přes okraj „přetékat“ text. Více místa dole znamená, že to nebude vypadat, že text na stránce padá vlastní vahou, nahoře a po stranách by pak měl zůstat přibližně stejně široký okraj. U návrhů postavených na výšku zůstane horní okraj širší, u návrhů na šířku bude víc místa po stranách. Zaměřit se musíme na případné mezery ve svých náčrtcích a porovnat je se šířkou okrajů. Jsou-li však „díry“ větší než volný prostor kolem okrajů, dojde k vizuálnímu rozdělení textu, a tím ke zkažení celého dojmu, pokud ovšem nejsou zařazeni kvůli efektu úmyslně. Při vyváženém uspořádání většinou ponecháme dostatečně velký okraj po stranách a nahoře, dole ponecháme dvakrát tak široký, viz. obrázek č. 5.

19

Obr. 5 Rozvržení stránky dokumentu

Zdroj: Harris, 2004.

Zrcadlem písma rozumíme plochu, kterou zaplníme písmem. Rám je pak nepopsaná plocha kolem písma, která zvýrazní písmo umístěné v zrcadle a to pak lépe vynikne. Vizuální zajímavost se zvýší použitím různých velikostí písma, jeho stylů a světlosti. Za zkoušku stojí určitě níže uvedené typy D. Harrise, (2004): • temnější písmo oproti písmu s větší světlostí • kvantitativní vyváženost, nebo naopak rozmanitost a kontrast • velké písmo oproti malému - použijeme každé v jiné kvantitě, abychom dosáhli důrazu • dva kontrastní styly • velká písmena oproti malým • formální oproti uvolněnému • vzpřímené oproti nakloněnému • umístění v protilehlých polohách • uplatnění bílých míst • různé barvy • protiklady: světlou barvu proti tmavé, teplou proti studené 20

• a jakoukoli kombinaci těchto prvků. Pokud do návrhu potřebujeme umístit např. logo, kresbu apod., musíme s tím počítat už od začátku. Doporučuje se vyzkoušet tento prvek, jak bude vypadat v různých umístěních a velikostech. Postup je stejný jako u textu.

3.3.

Nástroje pro psaní Vzhled ručního písmene je významně ovlivněn tím, jaké použijeme náčiní na psaní,

zda ploché nebo špičaté, měkké, pevné či pružné. To vše se potom také odrazí na rychlosti a rytmu psaní. To samé platí i pro kreslené písmo. Každý si pak postupně najde svůj oblíbený nástroj. A zkoušení nejrůznějších druhů per, tuší a papírů k tomu všemu prostě patří. Běžnější zboží se dostane v obchodech s kancelářskými potřebami nebo v papírnictvích, hlavním zdrojem jsou však obchody s uměleckými potřebami. Bohužel některé opravdu speciální předměty se dají sehnat pouze prostřednictvím zájmových skupin, například kaligrafických společností. Písmo lze vytvářet dvojím způsobem, buď kreslením nebo přímým psaním. Při kreslení se nejprve vytahují obrysy písmen ostrým špičatým perem a pak se vyplňují tupějším či štětcem. Přímé psaní nám umožňuje zjednodušit tento složitý postup na jediný úkon, neboť vytváříme písmena najednou. Z níže uvedeného vyplyne, že každý sám si musí „najít“ pro sebe a danou práci nejvhodnější nástroj. Nástroje pro psaní tedy jsou: pera, fixy a štětce, iluminátorské náčiní, barvy, tuše, inkousty, papír a pergamen.

3.3.1.

Pera V dávné minulosti se užívalo různých pisátek, která byla tupá či ostrá, z kovu

nebo kostí. Předchůdci dnešních per byla brka větších ptáků, labutí, krocanů nebo hus. Správné přiříznutí brku do tvaru pera vyžadovalo zkušenost a cvik. Psalo se a kreslilo se jimi lehce a byla vhodná i pro tu nejjemnější kaligrafickou práci. Dnes se vyrábí 21

mnoho kovových (ocelových a bronzových) per, která nahradila ptačí brka i rákosová pisátka dříve hojně používaná. Tvar písma je tedy především závislý na tvaru a druhu nástroje, kterým je psáno nebo kresleno. Všechna pera se musí udržovat v čistotě. Po skončení práce opláchneme a osušíme pera v nádobce s vodou. Důležitým pravidlem je to, že pera určená pro tuš se nesmí namáčet do inkoustu a naopak. Podle tvaru rozeznáváme ploché a špičaté nástroje. Plochými pery píšeme, špičatými kreslíme písmo. Máme také pera s tupou nebo kuličkovou špičkou, která ale nejsou vhodná pro náročnou práci. Nožky plochých per jsou seříznuté buď rovně anebo šikmo. V dnešní době se nejčastěji používají pera s kulatou špičkou - REDISPERA nebo plochá pera – ATO PERA. Budeme-li

psát

perem

s kulatou

špičkou,

(talířová

plocha),

tzv.

REDISPEREM, viz Obrázek 6, budou tvary písmen bez rozdílů v síle čar, stejné ve všech směrech u tahů svislých, příčných i šikmých a rovněž u křivek. Takto vznikají jednotvárná a nenáročná hůlková písma. Obr. 6 Redispero

Zdroj: http://www.kreslit.cz/pera/pero-ornamental-nib-redispero/

Pro náročnější druhy písma se hodí použít ploché pero, tzv. ATO PERO („RONDO“) – francouzské pero, tvarované pero pro kaligrafické písmo viz Obrázek 7. Plocha má dlátovitý tvar různých šířek viz Obrázek 8. Toto pero zajistí typické střídání silných a slabých tahů, které dává písmu rytmus i výraz a usnadňuje v obsažných textech jeho optické vnímání.

22

Obr. 7 Ato pero

Zdroj: http://www.kreslit.cz/pera/pero-round-hand/ Obr. 8 Ato pera různé šířky

Zdroj: http://www.mastershop.cz/index.php?ecc=0&ac=40&system=raptor&vm=2&vmid=866&rap1=&drrt=&ttmid_ 32=1362083818vb&ssr=&botc_od=&botc_do=&panter=165686&shop=MTg2Ng==&memo 1=4&memo2=42&memo3=3&memo4=187&form_odd_vyrobce=&szoom=

Písma volně kreslená ostrou tužkou nebo špičatým perem se snadno odchylují od obecně ustálených tvarů a poměrů. Např. napíšeme-li plochým perem 30 velkých písmen „O“ nebo „Q“, budou všechna přesně stejná aspoň v síle slabých a silných tahů, s malými rozdíly v poměru šířky k výšce. Lze též kombinovat psaní písma s jeho kreslením. A to tak, že nápis se několikrát nejprve zhruba napíše a pokud jsou poměry a tvary písmen uspokojivé, může se přikročit k čistému překreslení. Ne každým perem lze psát jakékoli písmo. „Zásobník tekutiny“ je důležitou pomůckou. Bývá zasunut na vrchní či spodní straně pera ve formě kovového jazýčku. Nesprávně zasunutý zásobník neumožňuje čistou práci. Nesmí tedy na peru sedět příliš nízko ani příliš vysoko. U nejslabších per bývá na vrchní straně obyčejně jen

23

otvor či „talířek“, ve kterém se udržuje trochu tekutiny splývající zářezem mezi nožkami. Silnější a širší pera mívají zásobníky na větší množství tekutiny. Pera mají také různé stupně tvrdosti, např. pro nácviku abeced se nejlépe hodí tvrdá pera, která zanechávající ostré a čisté obrysy písmen. Zkušenější osoba, která už ovládá písmové tvary, se může pokusit o psaní měkkým nástrojem, který přenáší důraz na proměnlivý duktus tahů. To je výraznost kresby písma vyjádřená poměrem tloušťky tahů k výšce písmen. PLNICÍ PERA - oblíbeným náčiním začátečníků, protože jsou opatřena šikovnými zásobníky, které lze plnit tušemi různých barev. Také ony časem blednou, takže i plnicí pero se hodí především pro procvičování a pro krátkodobé dokumenty. Jakmile se jednou použije černou tuš, těžko se podaří vymýt pero natolik, aby bylo možno použít světlejší barvu. Sada per obsahuje hroty různých velikostí. NAMÁČECÍ PERA - využití při psaní barevnými tušemi a barvami, protože se snadno vymývají. BRKOVÁ PERA - tradiční a nejznámější namáčecí pera. Pravidelně píšící s těmito pery, tvrdí, že lepší nástroj neexistuje. Seříznutý hrot se rychle opotřebovává a po krátkém čase se musí seříznout znovu. Je doporučováno se začít učit nejprve s rákosovými pery, pokud ovšem existuje možnost získat kvalitní rákos z Norfolku. Někdy se dají koupit už seříznutá brková pera. PLAKÁTOVÁ PERA - velká pera určená pro plakátové práce se dostanou v mnoha variantách ve specializovaných prodejnách. Nejoblíbenější jsou pera „automatická“ a pera umožňující kreslit současně několik rovnoběžných tahů. Mají zabudovaný zásobník na tuš a velmi široké hroty různých velikostí. Snadno se vymývají a obvykle bývají už rovnou opatřena násadkou. RÝSOVACÍ PERA - kdysi bývala výhradním nástrojem technických kresličů, ale postupně se k nim začali uchylovat i kaligrafové, a to buď pro rýsování rovných čar či pro volné experimentální psaní. Ve druhém případě se pero drží v plošším úhlu, aby tuš mohla volně stékat. Kaligrafové také vyvinuli několik speciálních rýsovacích per, která zanechávají výraznější stopu.

24

OCELOVÉ HROTY - oblíbené pro své neseřezávání, vyrábí se až v deseti různých šířkách. Bývají rovně zakončené a připevňují se k násadce (dřevěné nebo plastové). Zespodu se k nim dá nainstalovat zásobník na tuš. Tento zásobník však málokdy přesně sedne, obvykle se musí po stranách trochu smáčknout nebo naopak pootevřít. Ocelové hroty jsou zakončené rovně. Často jsou hroty zkosené mírně doprava pro pohodlí praváků – takže, leváci, pozor! Ale existují i zešikmené hroty pro leváky, které levákovi umožní dosáhnout při psaní požadovaného úhlu, aniž by musel nepřirozeně kroutit zápěstí. Nový hrot bývá někdy třeba malinko „ochočit“. Tzn. podržet ho postupně jednou a druhou stranou dvě až tři vteřiny (ne déle!) nad plamenem zápalky, aby došlo k opálení laku na prvním centimetru. A pak hrot namočit do tuše. Jestliže se potáhne rovnoměrnou vrstvou, může se začít psát. Některé hroty mívají nahoře zabudovaný zásobník, což je velmi výhodné, protože takový zásobník nikdy nesklouzne a tak nedojde k poškození samotného hrotu. HROTY PRO KRASOPISNOU STÍNOVANOU KURZÍVU - tento typ písma vyžaduje pružný špičatý hrot bez zásobníku. Bohužel ten se opotřebovává rychleji než pera s rovným zakončením, protože se na něj při práci více tlačí. To znamená, že časem dojde k únavě materiálu. Vyplatí se kupovat rovnou hroty vždy po několika kusech najednou.

3.3.2.

Fixy a štětce FIXY - levné a pohodlné fixy jsou vhodné jako cvičné náčiní a také pro práce, které

nebudou vystaveny příliš dlouho. Barvy použité ve fixech bohužel nejsou vůbec odolné vůči působení světla a časem tedy vyblednou. Fixy vyměníme, jakmile se jim začne otupovat hrana. ŠTĚTEC - hodí se na míchání barev pro psaní perem, na malování ornamentů. Ale také pro samotné psaní složitějších písmových tvarů lze použít písmomalířských štětců, tzv. psáčků, plocháčků viz Obrázek 9. Jedná se o ploché štětce. Čísla na nich vyznačená znamenají tloušťku tahu v mm, které dosáhneme při kolmém vedení štětce. Levné štětce je vhodné použít jen na míchání barev, protože jejich kovový kroužek se postupně zanese barvou a dojde k zdeformování štětce. Na psaní jsou ideální pružné nylonové štětce. Prodávají se v mnoha šířkách, špičaté i ploché, pro nejrůznější velikosti a styly písma. Z pohledu aranžérství se velice dobře uplatní např. při psaní švihového písma. Psaní štětcem vyžaduje určitou zručnost, kterás se získá delším soustavným cvičením. U 25

plochých štětců vždy zkontrolujte hranu. Tip: (pokud to v obchodě dovolí) - namočit štětec do vody a vymačkat mezi prsty. Jestliže se štětiny rozdělí do dvou vrstev nebo jestliže je hrana spíš tupá než ostrá, štětec nekupovat! Špičaté štětce by měly končit jedním jemným hrotem. Je správné zkontrolovat, zda z nich netrčí chlupy. Štětce se také použijí při tvorbě konstruovaného písma větších rozměrů, kdy si nejdříve ohraničíme okraje písmen a pak je vyplníme. Zde lze použít výše zmiňované ploché štětce nebo také i vlasové kulaté štětce viz Obrázek 10. Obr. 9 Štětec psáček

Zdroj: http://ihifi-shop.cz/sTeTEC+PSacEK+PLOCHy++VLASOVy+c.3_8+LINEO-1OTgzMjAwOGFp-25-28-19-167463-0-30.html

Obr. 10

Štětec kulatý

Zdroj: http://www.centrshop.cz

26

3.3.3.

Iluminátorské náčiní Je potřebné k případnému zdobení. Např. zlatou fólii patentní nebo-li přílepovou

(připevněnou na podkladovém listu), zlatou fólii volnou (volně ve složce), štětce na nanášení tekuté amoniakové gumy a sádrového podkladu (gessa), lešticí acháty - střední (velikost 24, 34). Obchod Altamira - výtvarné potřeby vysvětluje ve slovníčku pojmů slovo gesso následovně: „Gesso = šeps - slouží k vytvoření podkladové vrstvy pro malbu olejem, akrylem, akvarelem nebo kresbu uhlem či pastelem. Gesso je mírně zrnitá hmota na olejové nebo vodní bázi (s akrylovým pryskyřičným pojidlem) zajišťujícím po zaschnutí vodostálou, lehce savou vrstvu a tím připraví podložku, tedy plátno, deskové materiály, omítku apod. pro další práci. Gesso je obvykle bílé, vysoce krycí, ale pro tmavé pozadí se vyrábí i gesso černé. Gesso se prodává jako univerzální (obvykle akrylové) nebo připravené pro jednotlivé techniky“. Dále pak: moždíř s paličkou k rozmělňování materiálu na gesso, namáčecí pero na kreslení jemných linek a nanášení amoniakové gumy, velký měkký štětec na oprašování zlatých částic, řemeslnický nůž s kulatým ostřím na odstraňování přebytečného gessa a zlata, hedvábný hadřík na leštění zlata, průsvitný papír nebo pergamenový papír na zakrytí rozpracované iluminace při leštění zlatých ploch, klovatinu nebo lepidlo na připevnění zlacení k papíru

3.3.4.

Barvy, tuše, inkousty Existuje mnoho druhů mající různé vlastnosti podle kterých by měli být

používány na daný druh práce. Černé inkousty jsou vhodnější pro cvičení písma, než-li tuš. Jsou řídké a píše se jimi mnohem snadněji. Nedoporučuje se, ale žádné míchání různých druhů inkoustů. Na trhu se vyskytují i barevné tuše a inkousty. Tuše z lahviček, ať už černé nebo barevné, se volí ty, které nejsou voděodolné. Tyto tuše jsou totiž hustší a snadno pak zalepí pero. Do plnicích per se voděodolná tuš nepoužívá vůbec. Na etiketě se dá přečíst, nakolik je tuš odolná proti působení světla. Tradiční a oblíbená je čínská tuš v tyčinkách. K ní je třeba třecí kámen, na kterém se bude tuš rozmělňovat a ředit.

27

„Kaligrafové hodně využívají kvašové a vodové barvy, jak na psaní, tak na pozadí. Kvalitní výrobky mají velmi dobrou odolnost proti světlu, míra stálosti je obvykle vyznačena na etiketě. Vodové barvy jsou transparentní a hodí se na pozadí nebo na psaní na bílý papír, kde zůstane zachován barevný odstín. Kvašové barvy lépe kryjí, proto jsou vhodné ke psaní na barevné pozadí, kde by při použití transparentních vodových barev docházelo k nežádoucímu míšení odstínů“ (Harris, 2004).

3.3.5.

Papír a pergamen Papír představuje nezbytný materiál. Existuje mnoho druhů papírů a ne každý se

hodí pro „písmařskou práci“. Proto je důležité rozeznávat vlastnosti a způsobilost papírů k psaní či kreslení. První podmínkou je pevné klížení papírů. Tekutina, kterou píšeme, se v žádném případě nesmí rozpíjet nebo dokonce prosakovat. Druhou podmínkou je matně hladký povrch, protože na hrubě zrněném či vlásčitém povrchu by se nám zadrhávalo pero. Nejlepší je písmo cvičit na úplně čistém bílém prázdném hladkém papíru (bez linek a čtverečků), ale v žádném případě s lesklým povrchem. Je-li tak tenký, že jím prosvítá linková osnova, ušetří se tím práce s linkováním každé jednotlivé strany. Vypomáhat si lze linkovanou nebo čtverečkovanou podložkou. Oblíbené jsou náčrtníkové bloky a kvalitní papíry do kopírek. Některé tuše se na určitých druzích papíru bohužel rozpíjejí. Takže než si pořídíme větší množství do zásoby, raději si každý papír nejdříve vyzkoušíme. Papíry slabší, vláčné a pružné jsou vhodné k psaní písma. Silnější, tvrdé kartony se hodí pro kreslení. Na čistopisy je třeba silnější papír, protože tenký se snadno mačká a při psaní se může krčit. Pro začátečníky je cenově výhodný kvalitní silný manilový papír, ale musí mít hladký povrch. Pozor na papír označovaný jako „kaligrafický papír“. Často bývá prodáván po celých složkách. Nezřídka má mramorovanou pergamenovou povrchovou úpravu, která se nehodí pro přesné psaní. 28

Krajním řešením je pak akvarelový papír. Vybrat se musí takový, který má velmi hladký povrch, s označením HP (hlazený za tepla). Na drsnější povrchy se drobný text píše obtížněji, ale velké znaky na nich mohou vypadat velmi efektně. Papír o gramáži 190 g/m2 (90 Ib) nebo 300 g/m2 (140 Ib) se nebude krčit. Barevné papíry zase ušetří práci s pozadím a jsou k mání v mnoha jemných odstínech. Zásadně se vždy musí prohlédnout povrch, zda se na něj bude dobře psát. Osvědčily se papíry „Ingres“. Tyto papíry jsou vyrobené ze 100% čisté kvalitní celulózy, bez kyselin. Mají speciální zrnění na povrchu a stálost barev před světlem. Ruční papír může někomu připadat jako rozmařilost, ale některé druhy se zejména na kaligrafii výborně hodí a jejich jemné zabarvení už nepotřebuje žádné další okrasy. PERGAMEN - byl kdysi nejvzácnější materiál písařských dílen, je to zvířecí kůže určená ke psaní. Jeho pevnost a hlavně trvanlivost je dokonalá, proto se ho používalo pro psaní zvlášť významných listin a knih a to až do 18. století. Jsou různé druhy a to podle toho z jakého zvířete kůže pochází – telecí, kozí, jehněčí, ovčí. Kůže musí být dobře odtučněna, ale vláčná a tažná, aby se nelámala. Psaní na tento materiál vyžadovalo určitou zručnost a zkušenost.

3.4.

Ostatní pomůcky PRAVÍTKA - na měření a přesné rýsování čar je nejvhodnější průhledné plastové

pravítko s dobře viditelnými značkami. Dále pak ocelové pravítko, protože řezáním podél plastového nebo dřevěného pravítka se zničí jeho rovný okraj, který je potřeba pro rýsování linek. TROJÚHELNÍK A ÚHLOMĚR - plastový trojúhelník se využívá na měření úhlu 60°. Pokud se přiloží ke stabilnímu pravítku, dají se podle něj kreslit rovnoběžné čáry. Dále je dobré si pořídit i příložník. Hodí se k rýsování rovnoběžných linek na větších plochách, ale musí být zachycen o okraj psací desky. K měření úhlů se dá použít úhloměr (plastový půlkruh s vyznačenými stupni). TUŽKY - standardní tvrdost je HB. Tvrdší tužky (2H, 3H, 4H) vydrží déle ostré, což je výhodné z hlediska přesnosti, ale velmi tvrdé tužky se zase velmi obtížně vymazávají. Na rýsování linek se hodí 2H, na „črtání“ nápadů HB. Měkké tužky (2B, 3B)

29

se zpravidla moc nevyužijí, snad jen při rýsování linek na jemný papír. Tužky se musí pravidelně ostřit ořezávátkem nebo nožem. Na vymazávání jsou nejlepší měkké gumy. Je dobré vyzkoušet i plastickou gumu. NŮŽKY - na stříhání papíru, ale ten se dá také řezat řemeslnickým nožem. Zde se vyplatí investovat ještě do rezervní sady čepelí, protože tupé nože jsou nebezpečné a při větším přitlačení snadno sklouznou a budou trhat či třepit papír při řezání. Takže z výše uvedeného plyne, že každý sám si musí „najít“ pro sebe a danou práci nejvhodnější nástroj.

3.5.

Doporučené vybavení pro žáky Níže uvádím mnou navržené doporučené vybavení nástroji a pomůckami pro

žáky oboru vzdělání Aranžér pro oblast písma (nácvik a tvorba): • pera - REDISPERA, ATO PERA v různých šířkách (úzké, střední, široké) • fixy - (se šikmým hrotem) - pro nácvik • štětce - kulaté, ploché (od každého alespoň tři různé velikosti) • tuš - černá popř. i jinou barvu (vhodná pro psaní) • inkoust - černý • pravítka - délka nejméně 60 cm (plastové, ocelové) • plastový trojúhelník a plastový úhloměr • tužky - různé tvrdosti (HB, 2H, 2B) • měkká a plastická guma • ořezávátko, nůž, nůžky.

30

4. Nácvik písma Nácvik zahrnuje v podstatě dva úkoly. Prvním je nácvik všech sourodých znaků abecedy a druhý je způsob, jak skládat či řadit písmena ve slova a řádky. Jde o osvojení si vzájemné úměrnosti všech písmen a správnou skladbu základních tvarů abecedy. Smysl pro úměrnost se vypěstuje pouze pozorováním a cvičením. Pro začátek jsou vhodná pera plochá nebo pera s kulatou špičkou, kterými lze psát velká písmena abecedy (kapitálky ve velikosti 10 až 15 milimetrů). Tyto jednoduché tvary složené z přímek a oblouků poskytují dobrou příležitost k poznání nejen správného postupu při jejich skládání v obecně známé tvary písmen, ale také správné řazení ve slova a větší skupiny textů. Psaní malých písmen je poněkud těžší, protože se zde vyskytuje více podrobností, důležitých pro snadnou čitelnost a náležité vyrovnávání rozmanitějších tvarů. Má-li se písmo vytvářet přímo, nikoli obkreslováním nebo kopírováním, je třeba si zvyknout na správné držení pera a jeho nenásilné vedení. Není moc dobré si zvykat předkreslovat písmo tužkou. Pera plochá dávají při stejných pohybech tahy zcela odlišné. Přímky i oblouky se mění v síle podle toho, kterým směrem a v jaké poloze pera k linii písmové pracujeme. Pero přidržujeme v úhlu asi 45° k písmové linii a píšeme jím lehce a bez tlaku. Pero je lépe namáčet do mističky nikoli do lahvičky. Nebude tak docházet k nestejnoměrnému namáčení. Tekutina v mističce by měla být do výše asi 3 milimetry. Jednotlivé tahy píšeme vždy v přirozeném sledu - odshora dolů a odleva doprava. To znamená, že písmena nelze psát jedním tahem, musíme je skládat z částí. Tyto části jsou odvozeny z jednoduchých geometrických tvarů (čtverec, kruh, trojúhelník). Písmena nejsou v abecedě stejně široká, proto je nutné si zvykat na pozorné odhadování poměrů šířky k výšce u všech písmen. Spolehlivým ukazatelem je přitom jejich vnitřní světlost - hustota čar. Zároveň je třeba přihlížet k vnější, okrajové světlosti písmových tvarů a řadit písmena tak, aby v jejich plošném pořádání nevznikaly děravé mezery ani temnější shluky čar.

31

Čitelnost a plynulý rytmus písma nejsou závislé na stejných rozměrech ani na stejných odstupech písmen, ale na správném vyvážení a řádění jejich tvarů. Proto je třeba si všímat temných částí písmen, ale také jejich světlostí, prázdných prostorů uvnitř i na okrajích, neboť světlo je při vytváření písma stejně důležitým činitelem jako stín. Čitelnost písma tedy závisí nejen na dobrých tvarech písmen, ale také na správném poměru světel a stínů ve skupinách slov i ve skupinách řádek. Příliš silná, temná a hrubá písma v příliš těsných skupinách řádek se čtou ne zrovna snadno než písma normální světlostí v řádkách s náležitým odstupem. Abychom si ujasnili pravdivost těchto „zásad“ a ověřili vlastní předpoklady k jejich praktickému rozvinutí, doporučuje se popsat několik listů jednoduchými kapitálkami v souvislých textech. Cvičení různých abeced se může zatím odložit. Čím více se bude cvičit ruka a zároveň oko, tím dříve se naučíme správným tvarům a poměrům písmen, abychom je ovládali automaticky. „Kdo se naučí dobře psát aspoň dva nebo tři druhy běžných písem, bude jistě také dobrým kreslířem písma. Neboť znalost organického vývoje písma a jeho psaných tvarů je zároveň základem pro jeho správné kreslení“ (Merhart, 1954). Čím delší jsou řádky písma, tím větší mají být jejich odstupy. Záleží také na velikostí písma. Skrovné skupiny písmen ve velkém měřítku jsou čitelné i na velkou vzdálenost, naproti tomu obsažné texty z drobného písma splývají v jednotvárnou šedou plochu, ve které se oko čtenáře orientuje jen s námahou. Plošné zabarvení písma je pak závislé na poměru čar k velikosti písmen a na odstupech mezi řádkami. Pro začátečníka nacvičujícího abecedu se vůbec nehodí začínat cvičení ozdobných anebo příliš náročných písmen. Začíná se nejjednoduššími tvary hůlkového písma, jako jsou velká písmena naší abecedy. Některá z nich jsou tvořena ze samých přímých čar (A E F H I K L M N T V W X), jiná pak z obloukovitých čar nebo kombinací přímek a oblouků (B C D G J O P Q R S U). Důležité je si všímat délky příček a jejího poměru k výšce písmene, dále pak zakřivení oblouků a jejich poměru ke kružnici. Některá písmena jsou otevřená a tzv. vpouštějí světlo (C D G O Q), jiná jsou naopak uzavřená (B E H M N). Zde vnitřní

32

šikmé nebo vodorovné tahy způsobují to, že tato písmena se zatemňují a zdají se být hutnější, pokud je položíme vedle písmen otevřených. Tvary písmen musí působit na vnímající oko výrazně, plynule a nenásilně, a proto je nutné vyrovnávat a vymezovat jejich optické složky. A to poměry čar a jejich seskupení a i též poměry světel. Správnost mezer musíme respektovat a vyrovnávat tak rozdíly. Vzdálenost mezi šikmými a obloukovitými obrysy stahujeme a mezi svislými obrysy rozšiřujeme. Od začátku by měla ruka pracovat uvolněně bez křečovitého sevření. Při práci je důležitá pohoda, klid, pozornost a soustředěnost. Je také třeba myslet na tvary písmen, porovnávat jejich zdařilost či vady, cvičit oko a snažit se, aby pokusy dopadly co nejlépe a aby se nestaly špatnými návyky. Začíná se psaním velkých písmen (kapitálek). Vypisuje se znak každého písmene po celém řádku a srovnává se úměrnost jejich výšky k šířce. Po zvládnutí nácviku psaní písmen velké abecedy, se může pokračovat v psaní slov a nápisů. Cvičení je vhodné si ponechat, opatřit je datem, pro pozdější porovnání s dalšími výsledky. Pří cvičení se nehledí na správné dělení slov ani na stejnost okrajů nápisu. Důležitější je dosáhnout stejnoměrného řadění písmen bez temných skupin nebo světlých, děravých míst, která působí rušivě. Velkou chybou je jakékoli stěsnávání či roztahování do předem vymezené šíře řádky. Nemůže- li se vejít nápis do předem stanovené plochy, je na místě změna velikosti písma, vhodnější seskupení řádek, upravení jejich odstupu. Velikost písma k nácviku abecedy se řídí podle jemnosti nebo hrubosti užívaného pera. K nácviku malých písmen (minusek) se nejprve rozdělí písmová osnova. Písmena malé abecedy jsou rozmanitější a složitější svými tvary, ale i nestejnou výškou a polohou. Rozeznáváme tu znaky o střední výšce (a c e i m n o r s u v w z), dále písmena nahoru přetahovaná (b d f h k l) a písmena dolů přetahovaná (g j p q y). Výjimku tvoří minuska „í“, která jen o málo přesahuje písmena střední výšky. Hořejší linie malého „í“ označuje přibližně výšku, do které píšeme tečku nad „í“ a „j“, a také všechny ostatní akcenty malých písmen, jako háček, kroužek, čárku, dvojitou tečku a

33

jiné. Jen změkčovací znaménka malého „d´“ a „t´“ píšeme obvykle do výšky kapitálek, podobně jako apostrof. Číslice a interpunkční znaménka se vyskytují v písmu u velkých i malých písmen. Nelze na ně tedy při nácviku zapomínat, protože tyto znaky musí tvořit s vlastními písmeny jednolitý celek. Arabské číslice jsou různého druhu a jejich tvary je nutné volit s rozmyslem. V podstatě rozeznáváme číslice zvané vysoké, to je všechny psané na výšku velkých písmen, a pak číslice o proměnlivé výšce. Vysokých číslic použijeme zpravidla jen tam, kde se vyskytují společně s velkými písmeny. Nestejných číslic pak v řádkách malých písmen. Tyto číslice zvané též medievalové (skákavé) jsou rozmanitější a malebnější než jednotvárné vysoké číslice, proto se také ve větších skupinách čísel mnohem lépe čtou. V případech, kde je třeba číslic pro malá i velká písmena současně, můžeme číslice napsat středních velikostí do výše akcentů u malých písmen s mírnými rozdíly u přečnívajících tahů. Ve tvarech medievalových číslic se bohužel ale často chybuje. Velmi důležité je si zapamatovat, že jen tří číslice jsou na výšku malého „n“ - 0 1 2; nahoru přesahují pouze dvě číslice - 6 8; dolů pak přesahuje pět ostatních - 3 4 5 7 9. Nesmí se zapomínat, že i číslice je třeba vytvářet v souladu s charakteristickými znaky daného písma, že i zde musí být zachována nezbytná jednota a slohovost abecedy. Mnoho velice pěkných tvarů číslic se dá najít často na starých nápisech.

4.1.

Příprava pracovního místa pro nácvik a psaní písma Skoro všichni jsme zvyklí psát na vodorovné ploše. A tak mnozí z nás ani

nevědí, že nakloněná podložka je šetrnější k zádům a také na ní tolik nehrozí kaňky od namáčecího pera. Nejvhodnější je úhel přibližně 45°. Ale samozřejmě je vhodné, aby si každý sám na sobě vyzkoušel, co mu bude nejlépe vyhovovat. Můžeme si koupit již hotovou psací desku. Existuje jich opět mnoho druhů, některé se zvláštními panty umožňujícími libovolně měnit sklon, jiné s drážkami jako např. u rozkládacích lehátek. Deska se dá vyrobit i svépomocí, když se uřízne přibližně 45 x 60 cm velký kus tenké překližky, okraje se začistí smirkovým papírem a deska se pak podepře knihami. 34

Leváci, pozor, posuňte si psací desku mírně doleva, nebudete pak muset tolik kroutit zápěstí, abyste dosáhli držení pera v úhlu, pohodlném pro praváky. Ti, kteří píší s rukou ohnutou do tvaru „háku", mohou s úspěchem tvořit písmena směrem zdola nahoru, v tom případě si ale budou muset přizpůsobit pořadí tahů, které se uvádí u jednotlivých abeced. Novou desku je třeba vypodložit, aby se na ní lépe psalo. To provedeme následovně: položíme na ni několik vrstev vyžehlených novin nebo nepotřebných papírů, navrch list bílého papíru a připevníme lepicí páskou. Pokud se budou rýsovat linky podle příložníku, necháme si na desce rovný hladký okraj. Obr. 11

Podložení psací desky Zdroj: Harris, 2004

Umístění několik vrstev nepotřebného papíru na desku a její zakrytí listem bílého papíru.

Připevnění kolem dokola lepicí páskou; okraj desky bude volný.

35

Přes celou šířku desky ve výšce píšící ruky volně připevníme ochranný pruh papíru.

Pozor, nakonec nesmíme zapomenout na ochranný papír, který si při psaní položíme pod ruku, abychom si papír rukou nezamastili! Protože pak by mohla i přirozená mastnota z pokožky ruky bránit vsakování tuše či barvy. Zcela nejlepší je umístit pracovní místo - stůl k oknu, protože zde se bude za denního světla velice dobře pracovat. Pokud to bude jiná denní doba nebo budou špatné světelné podmínky, pořídíme si stolní lampu. Dáváme pozor, abychom si nestínili rukou.

4.2.

Začínáme pracovat - práce s perem Tuš si postavíme na stranu ruky, kterou píšeme, abychom se nemuseli natahovat

přes papír. Lahvičku připevníme ke stolu lepicí páskou, aby se nepřevrhla. Máme-li nové pero nebo jiné, než na jaké jsme zvyklí, tak si ho nejdříve krátce vyzkoušíme, jak „jezdí" po papíře, protože každý druh pera je v tomto směru jiný. Pokud s začínáme, doporučuje se široký hrot, přibližně 2 mm, který nám umožní dobře sledovat provedené tahy. Na začátku tahu uděláme maličký pohyb do strany, aby se z drážky pera tuš rozprostřela po celém hrotu a aby nám ji pero vypouštělo co možná nejrovnoměrněji. Tím vznikne drobný zahnutý počáteční tah. Děláme rovné dlouhé čáry. Začínáme pokaždé maličkým tahem (serifem – patkou), aby se tuš dobře rozproudila. Chybou je, když má tah roztřepené okraje. To značí, že nemáme při psaní hrot celou šířkou dostatečně přitlačený k papíru. Zkoušíme to tedy to znovu. 36

Začínáme-li psát novým namáčecím perem, ponoříme hrot do tuše a pozorně si ho z obou stran prohlédneme. Jestliže se nám tuš nerozprostřela po celém kovovém povrchu rovnoměrně, potřebuje hrot s největší pravděpodobností ošetřit čisticím prostředkem nebo plamenem zápalky, aby se tak došlo k odstranění laku či strojního oleje. Stačí očistit z obou stran první 1 cm hrotu. Při opalování hrotu zápalkou, musíme dát pozor, abychom ho nepřehřá-li. Každou stranu podržíme nad plamenem dvě nebo tři sekundy a potom hrot rychle ponoříme do vody, aby se ochladil. A znova vyzkoušíme, jak se na něm nyní drží tuš. Jestliže už pero po papíru dobře „klouže“, narýsujeme si několik linek nebo si pod papír připevníme linkovanou podložku. Nejdříve si procvičíme pravidelné silné a slabé tahy. Pero držíme v konstantním úhlu a kreslíme na papír klikatou čáru. Napoprvé máme pero nakloněné v úhlu 45°, který se dá poměrně snadno odhadnout - je přesně uprostřed mezi svislicí a horizontálou. Přidržujeme se linek, aby se nám podařil úhledný vzor. „Pochopit, jak funguje pero v různých úhlech, je velmi důležité, protože právě na sklonu pera závisí výsledný vzhled každé abecedy“ (Harris, 2004). Zachováme úhel 45° a zkusíme svislé a vodorovné tahy. Můžeme z nich tvořit vzor, ale hlavně si vyzkoušíme, jestli opravdu dokážeme udržet pořád stejný úhel. Vodorovné i svislé tahy by měly mít stejnou tloušťku. Procvičujeme to tak dlouho, dokud se nám to nepovede. Pak změníme úhel na 30° a porovnáme rozdíl. K přesnému zjištění úhlu můžeme bez obav použít úhloměr. Znovu kreslíme lomenou čáru, ale tentokrát s delšími tenkými a kratšími silnými úseky. Potom vyzkoušíme svislé a vodorovné čáry a všímáme si rozdílů. Měly by mít různou tloušťku, svislé tahy by měly být silnější než vodorovné. Nyní si s perem stále ve stejném úhlu zkusíme pár písmen a různých kudrlinek. Svislé tahy by nám měly vycházet silnější než vodorovné. Existuje několik obecných pravidel, která platí pro psaní abeced. Každá sada písmen má vlastní úhel držení pera (ten jsme si právě vyzkoušeli) a „výšku v hrotech pera" (viz dále). Výška písma měřená v hrotech pera - „výška písma v hrotech pera“ vyjadřuje: kolikrát se šířka hrotu vejde do výšky písmene. Např. slovo vysoké na pět šířek hrotu pera bude vypadat úplně jinak než totéž slovo na sedm šířek hrotu pera. Pro začátek je doporučování větší pero (asi tak 2 mm silné). 37

Při kreslení čtverečků, kterými se měří výška písma, držíme pero v dokonale svislé poloze a snažíme se pracovat co nejpřesněji. Čtverečky se nesmí překrývat, ani mezi nimi nesmí zůstávat mezery. Opakujeme několikrát. Pokud se výsledky liší, vezme se jejich průměr. Na Obrázku 12 je ukázka, jak se perem dělají čtverečky jeden nad druhým, buď uspořádaně do svislého „žebříčku“, nebo jako diagonální „schůdky“ a to podle toho jakým způsobem se bude dařit větší přesnost. Obr. 12

Ukázka tvorby čtverečků pomocí pera

Zdroj: Harris, 2004

„SILNÉ" A „SLABÉ" TAHY - nejlépe bude vypadat písmo, které bude tvarově výrazné, to znamená, že bude měnit tloušťku tahů v průběhu jednoho písmene. Nejvíce to vyniká v kaligrafii. DUKTUS – síla (tloušťka) písmových tahů. Je vyjádřen poměrem tloušťky tahů k výšce písmen. Výrazně ovlivňuje výraznost a čitelnost písma. Je to také znak písmové kresby. Některé druhy písma (např. unciála, gotická textura nebo rotunda) je nesnadno vytvářet v normální síle svislých tahů a právě jejich zesílený obraz je příznačný pro jejich ráz. Avšak běžné písmo románské nesnáší dobře přílišné zesilování. Budeme-li psát latinku příliš širokým perem, bude výsledek práce sotva uspokojivý. „Dokonce i písmeno „O" by mělo mít jasně odlišenou silnější a slabší část a písmena s viditelným úvodním a závěrečným tahem by na koncích neměla mít „kaňku", ale vlasově jemný zakončovací tah“ (Harris, 2004).

38

Abychom dokázali vytvořit zakončovací tahy, které jsou nedílnou součástí písmene, musíme pečlivě dodržovat úhel pera a cvikem tak získat v prstech citlivost. Tato citlivost nám pak umožní tlačit pero rovnoměrně k papíru. U malých písmen čili minusek měříme pouze tělo písmene. Horní a dolní dotahy se nepočítají. Velká písmena čili kapitálky dotahy nemají. Ale, pozor, při psaní malými písmeny si musíme mezi řádky nechat dost místa, aby se horní a dolní dotahy nepřekrývaly! OBRYSY PÍSMEN (KONTURY PÍSMEN) - dovršují a naplňují celkový tvar písma čili jeho styl. Zdůrazněním počátečních tahů, jejich rozštěpením na konci nebo mírně vlnitým pohybem pera vznikají pak chvějivé či pružné obrysy písmen. Aby působily přesvědčivě a přirozeně, musí být vytvářeny jistě a důsledně jediným odvážným tahem pera. Toto zajistí to časté cvičení, zkoušení různých nástrojů a jejich vlastností, ale také trpělivost. Obr. 13

Obrys čili kontura dodává písmu buď nehybný nebo chvějivý, tvrdý nebo pružný výraz

Zdroj: Menhart, 1954

HLAVA - horní zakončení dříku (hlavní přímý tah písmena - svislý nebo šikmý) písmen (d, t, p ...). PATA - dolní zakončení dříku písmen ( a, b, d, u, někdy U). SERIF (PATKA) - příčné zakončení tahu písmen, důležitý činitel v celkovém charakteru písma. Drobná, ale velmi výrazná složka. Příčná ukončení jejich rovných nebo obloukovitých tahů. Málokdy bývají tyto zakončující tvary jednotné. Liší se u velkých i malých písmen délkou, tvarem i polohou. Serify jsou horní, dolní a svislé.

39

Obr. 14

Serify

Hlavy a patky se mohou psát jemnějším perem, než je tomu u písma samotného. Obr. 15

Různé způsoby řešení hlav a patek

Zdroj: Menhart, 1954

LINKY - „šířka hrotu“ nám tedy značí „výšku těla“ písmene, nebo-li jeho střední výšku (výšku x) viz Obrázek 16. Dále se počítá, kolik místa se musí nechat mezi řádkami, aby se nepřekrývaly horní dotahy s dolními dotahy. Při nejistotě je nejspolehlivější si nechat prostor odpovídající dvěma výškám těla písmene.

40

Obr. 16

Střední výška, dolní a horní dotah

Zdroj: Harris, 2004

4.3.

Písmová osnova - linková osnova písma „Linkování řádkové osnovy je práce zdánlivě podřadná, ale na její pečlivosti a

správných odstupech závisí celkový vzhled písma právě tak, jako na vlastních tvarech písmen“ (Menhart, 1954). Ke cvičení postačí předtištěná nebo narýsovaná podložka, kterou se podloží mírně prosvítající papír. Při práci na neprůsvitném papíru se pak osnova vyznačuje. Použije se zaostřená tužka do tvaru dlátka, ne špičatá, protože ta se rychle láme a zanechává v papíru rýhy, které nejdou odstranit. Pro nácvik abecedy jsou vhodné větší stupně písma a to z důvodu toho, že ve větším měřítku snadněji a lépe „zajistíme“ správnou polohu pera, poměry stínů a světel. A tak nejsnáze lze získat správné návyky. Šíře pera musí být vždy úměrná k dané velikosti a hustotě písma. Proto se nejdříve narýsuje přesně linková osnova. Pevná linka pro všechny řádky v předem uváženém odstupu nám tak zajistí úhlednost práce.

41

D. Harris, (2004) uvádí tento postup:

42

Písmová osnova někdy také linková osnova písma nám určuje poměr malých písmen k velkým, délku horních i dolních přetažnic u minusek a světlost pásů v příčném směru. U jednotlivých řádek nebo jen slov si můžeme rozdělení osnovy přizpůsobit danému účelu, ale při psaní víceřádkových textů se raději přidržujme rozdělení, které odpovídá normálnímu obrazu té které abecedy. Velká písmena píšeme zpravidla poněkud nižší než nahoru přečnívající tvary minusek. Je to proto, abychom získali prostor na umístění akcentů. Kapitálky se už svou šíří a tvary dostatečně liší od malých písmen. Dále se o písmové osnově dá říct, že tvoří jakou si pomyslnou soustavu vodorovných linií, které se odborně nazývají DOTAŽNICE. A tyto dotažnice jsou velice důležité při tvorbě písma, protože nám určují výškové proporce kresby písma a umístění diakritických znamének (v češtině – čárka, háček, kroužek). V písmu se diakritická znaménka zahrnují též pod slovo akcent. Význam osnovy spočívá v tom, že její rozvržení vtiskne písmu svůj individuální rys. Proto se písmová osnova liší u každého typu písma. Na čitelnost písma má vliv zejména vzájemný poměr střední výšky k délce horních a dolních dotahů. Tento poměr ovlivňuje také celkové zabarvení a kresebnou vyrovnanost písma. Vyšší čitelnost zaručí použití větší střední výšky písma a použití menších horních a dolních dotahů. To se projeví i v malých velikostech písma, jelikož se tahy nebudou slévat.

43

4.4.

Základní pojmy písmové osnovy Základní pojmy a jejich vysvětlení tak jak je uvádí otevřená encyklopedie

Wikipedie (http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%ADsmov%C3%A1_osnova): ZÁKLADNÍ DOTAŽNICE - (nebo též účaří písma) je linka, na kterou jsou „posazena“ (umístěna) jednotlivá písmena a jsou tak seřazena do řádku. STŘEDNÍ DOTAŽNICE – je linka, která určuje výšku minusek (malých písmen) od účaří. Tato velikost se nazývá střední výška písma. HORNÍ DOTAŽNICE (nebo též „VERZÁLKOVÁ DOTAŽNICE“) – jedná se o linku určující „strop“ písmenek (b, d, f, h, k, l, t). Podle této dotažnice se svislé tahy uvedených písmen nazývají horní dotahy. U velkého množství typů písem horní dotažnice zároveň definuje výšku velkých písmen (verzálek). Existují však i písma navržená tak, že verzálky jsou nižší, než horní dotahy minusek. Důvodem je snaha, aby se diakritická znaménka vešla do kuželky a nevystupovala tak výrazně z kresby řádků. Skutečná výška verzálek je pak určena tzv. verzálkovou dotažnicí. DOLNÍ DOTAŽNICE - určuje spodní hranici svislých tahů minusek (g, j, p, q, y). Tyto svislé tahy písem se nazývají dolní dotahy. PŘETAHY – jedná se o jev, kdy zaoblená písmena (o, p, c, b, d, atd.) částečně překračují své dotažnice. To se projevuje jak u minusek, tak u verzálek. Tento jev se nazývá přetah a jeho význam je ten, že srovnává optickou velikost písmen (oblá písmena by se jinak jevila jako opticky menší). AKCENTOVÁ DOTAŽNICE – je nejvýše položenou linií písmové osnovy a určuje umístění verzálkových akcentů (diakritických znamének). Minuskové akcenty mají svou vlastní akcentovou dotažnici, která se ale většinou kryje s horní dotažnicí. INDEXOVÁ ÚČAŘÍ - řídí se jimi indexy. Horní indexové účasří se používá pro horní index, dolní indexové účaří naopak pro dolní index. Vzory písmové osnovy jsou uvedeny v Příloze č. 2 a) a b).

44

4.5.

Poměry (úměrnost) šířky k výšce písma Jsou dány jednak rozdělením písmové osnovy, jednak tvarem a šířkou pera, se

kterým pracujeme. Musí být brán zřetel na osnovu písma, rozdělení výšky velkých i malých písmen a délky přetažnic, ale též na šíři pera (příliš širokým perem nelze dobře psát příliš drobné písmo). Ale i v normální osnově lze jedním nástrojem vytvářet písma různého charakteru. Podle toho, zda píšeme tvary normální šíře, tvary zúžené nebo rozšířené, mění se celkový vzhled písma a jeho zabarvení v ploše, ale zároveň též stupeň jeho čitelnosti. U drobného písma napomáhá mírné rozšíření tvarů. U velkých písmových stupňů se lépe pracuje s písmeny zúžených tvarů. V případech opačného postupu (drobné písmo úzkých tvarů - velké písmo širokých tvarů) se vzhled písma a jeho optický vjem ztěžuje a rozrušuje. Odchylky z normálních poměrů písma jsou vhodné tam, kde je pro ně rozumný důvod, ale nemají však nikdy překročit míru dobrého vkusu. Pro zachování rytmické plynulosti ve střídání písmových tvarů, je nutno neporušit míru rozšíření nebo zúžení u všech písmen abecedy bez rozdílu. Nelze tedy náhodně nebo záměrně zužovat či rozšiřovat jen některá písmena.

45

5. Konkrétní typy písma, fonty V této kapitole budou představeny konkrétní typy určitých vybraných písem (seřazeny podle abecedy), se kterými by mohli být během studia žáci oboru vzdělání Aranžér seznámeni nebo jsou nejčastěji seznamováni a nebo je těmto typům písma věnována větší pozornost a pak se objevuje jejich použití i v praxi. Koncem 15. století vzniká nové údobí ve všech oborech lidské práce. Končí se středověk a nastává renesance. Středověké společnosti se otevřela cesta osvícenskému humanismu. Výtvarná umění se začala, vracela ke starým vzorům antickým. V písmu se to projevilo návratem ke starému písmu latinskému. S gotickým slohem zaniklo i gotické písmo. Latinka se tak stala výrazem nového ducha a vkusu o což se zasloužili o to písaři i tiskaři v románských zemích, odkud se nový sloh rychle šířil do severní Evropy. ANTIKVA - o tom to písmu uvádí otevřená encyklopedie (Wikipedie) toto: (lat. antiqua z antiquus, starý) je tiskací humanistické písmo, v češtině bylo také nazývané jako latinské písmo v kontrastu proti německému písmu fraktuře (tiskové novogotické písmo). Antikva navazuje na psací knižní okrouhlé humanistické písmo, jehož majuskulní tvary vychází z antické kapitály a minuskulní tvary ze středověké karoliny. Na tento starý původ tvarů antikvy odkazuje také její jméno. Toto písmo je také nejstarší typ písma, který si prošel dlouhým vývojem. Antikva je výborně čitelná, vyvážená a tvarově velice pěkná. Dobrou čitelnost zajišťuje střídání úzkých a širokých tahů s patkami. Hodí se pro zdůraznění části textu, dá se říct tam, kde má excelovat jemnost, elegance a mimořádnost. Antikva označuje široký okruh stínovaných písem se serify. V počátcích se na rané specifikaci podílel Nicolas Jenson a Aldus Manutius. Antikva se stala záhy velmi populární a zůstala v používání dodnes. Protože antikva nezůstala v průběhu používání neměnná, je rozeznáváno několik druhů antikvy: renesanční, barokní, klasicistická a tučná. Teprve v 19. století se objevila vedle antikvy také tzv. egyptienka, tedy lineární serifové písmo (nestínované) a lineární bezserifové písmo, tzv. grotesk. EGYPTIENKA - šíři patek má stejnou jako šíři svislého tahu písmene. Vyjádří se tak síla a masivnost, viz Příloha č. 4, 5. Podskupinu tvoří „ITALIENKA“, která má patky písmen široké a svislé, tahy jsou úzké viz Příloha č. 3. 46

GROTESK - velice běžně používané písmo. Dobrá čitelnost, úhlednost, jednoduchá tvorba. Písmena jsou opticky stejně tlustých tahů svislých i vodorovných a jsou bez patky (bezserifu). Stejně jako u antikvy lze rozeznat několik druhů i zde (grotesk zúžený – jednotlivá písmena mají stejně tlusté tvary, kruhový – vychází z kruhu. Tyto dva zmiňované grotesky se používají nejčastěji. Toto písmo se vyznačuje svou jednoduchostí. Někdy se toto písmo nazývá taktéž písmo hůlkové. Základním požadavkem při tvorbě tohoto písma jsou správné proporce (šířka a výška písmen, tloušťka tahů). Ukázka grotesků viz Příloha č. 6, 7, 8 HUMANISTICKÁ KURZÍVA - byla zprvu samostatným písmem, odvozeným ze starší antikvy. Používala se v rychlopisu (spojovaná), tak i v písmu knižním (nespojovaná). Nejstarším renesančním kurzívám chyběly však šikmé kapitálky a číslice. Nejprve se používalo jen kurzívních minusek. Kapitálky s číslicemi byly převzaty z antikvy. Pro svůj snadný způsob psaní se staly kurzívy nejužívanějším rukopisem renesančního období a dále pak základem běžného rukopisu vůbec. Navazování písma se odlišovalo u kurzívního písma od antikvy šikmým sklonem. Ten nám vzniká při rychlém psaní. Obrázek 17 str. 49 je ukázkou jednoduché knižní kurzívy psané plochým perem. Ta se stala vzorem pro vznik tiskové kurzívy. Při nácviku tohoto písma je důležité zachovávat rozdíly ve způsobu psaní u některých malých písmen odlišujících se od antikvy. Dalším rozdílem je psaní hlav a patek v minuskulní abecedě, které odpovídá úspornému vedení písmových tahů kurzívy.

47

Obr. 17

Jednoduchá knižní kurzíva psaná plochým perem

Zdroj: Menhart, 1954

V 16. století získala antikva převedením humanistické polo kurzívy do tiskové podoby svoji typografickou kurzívu, tzv. italiku. KANCELÁŘSKÁ ITALIKA - byla velmi rozšířená, byla nejsnadnější a pro běžný rukopis nejvhodnější. Při psaní toho písma je třeba držet pero lehce. Slabé i silné tahy vznikají z měnících se poloh pera, nikdy však z tlaku, působeného rukou. Tvary písmen jsou přizpůsobeny snadnému spojování. Hlavní zásadou tohoto písma je psát úhledně a pří tom co nejrychleji s nejmenším počtem tahů. Poloha pera k linii písma je 45 stupňů. Přibližný sklon této kurzívy je asi 60 stupňů. Kapitálky (velká písmena) jsou značně nižší než hořejší přetažnice minuskulí a jejich tvary jsou zdobeny četnými ozdobnými zákruty. Též horní i dolní přetažnice minuskulí bývají utvářeny ozdobně. Na obrázku 18 stránce 50 je abeceda kancelářské italiky. U velkých písmen je naznačeno, jakým způsobem je možno vytvářet obměny ve zdobení písmen. Nácvik tohoto písma se bude lépe dařit v menším stupni. Bude-li se psát obyčejným plochým 48

perem v šíří asi l mm, bude rukopis plynulejší tím, čím rychleji se podaří osvojit logické navazování písmen. Renesančními kurzívami končí dějinný vývoj latinského písma, který byl založený na rukopisné tradici. Až do 16. století bylo snahou tiskařů napodobit písaře, ale s rozšířením knihtisku a nových grafických technik dochází k ovlivňování písma jiným činitelem a tím je rytec a jeho nástroj, kterým se stalo rydlo. Obr. 18

Abeceda kancelářské italiky

Zdroj: Menhart, 1954

ŠVIHOVÉ PÍSMO („ŠVIHOVKA“) - stylizované aranžérské písmo má název od způsobu psaní jednotlivých písmen. Podobá se rukopisu. Tvary jsou přizpůsobené tvarům ručně psaného písma. Písmo je dobře čitelné. V praxi se dá využít na cenovku či informační nápis. Tvoří se (píše se) plochým štětcem, kterým provádíme široké a úzké tahy a to dle jeho směru vedení. Vedeme-li plochý štětec vodorovně, vytvoříme jen úzkou čáru. Šikmo vedený štětec zesílí tloušťku tahu. Kolmým vedením štětce získáme nejširší, plný tah. Každý tah písmene vzniká švihem. Písmo má rytmus, který mu dává estetickou hodnotu. Příklad švihového písma viz Příloha č. 9.

49

6. Písmo a počítač V moderní době se stále více pro tvorbu textů používá výpočetní technika. Běžně jsou v domácnostech dostupné počítače a tiskárny, pro amatérské a domácí/osobní účely existuje i dostupný software zdarma (někdy jako součást operačních systémů). Taktéž vybavení firem z hlediska výpočetní techniky je dnes na vysoké úrovni a na rozdíl od domácností jsou zejména tiskové možnosti až na poloprofesionální úrovni (barevné laserové tiskárny i většího formátu než A4, skenery, kopírky, plottery apod.). Firmy zabývající se profesionálně tiskem, reklamní a propagační činností mívají své vlastní plottery, velkoformátové tiskárny, kvalitní grafické a sázecí programy atd. Tento rozvoj a dostupnost výpočetní techniky má za následek

nejen

zjednodušení

tiskových

prací

ve

všech

oblastech

a

profesionální/poloprofesionální sazby dokumentů, ale i úbytek nutnosti použít ruční písmo v propagační a aranžérské práci. Přitom tvorba písma na počítači má i některé specifika a proto jsem zařadila do diplomové práce i tuto kapitolu.

6.1.

Trocha historie Již od počátku rozvoje výpočetní techniky se používají tiskárny coby velmi

rozšířená a důležitá periferní zařízení. Původní účel však zdaleka nesouvisel s tvorbou textu v aranžérské a propagační činnost a možnosti typografické činnosti a profesionální/poloprofesionální úpravy textu byly velmi omezené. Na nejstarších osobních počítačích neexistovaly textové editory (či textové procesory) a profesionální typografický software. Tiskárny sloužili hlavně k prostému výpisu textových informací. Pro starší jehličkové tiskárny bylo typické, že obsahovaly jeden nebo několik málo druhů písma (fontů), z nichž bylo možno zvolit při tisku. Při práci v příkazové řádce nebo v jednoduchých textových editorech vytvořených pod programem DOS (např. český software T602) nebylo buď vůbec možné volit fonty, popř. nastavit (dle možností tiskárny) jeden stejný pro celý dokument a také formátování textu bylo značně omezeno. Teprve s příchodem operačního systému Windows a v tomto prostředí vytvořených programech, založených na koncepci WYSIWYG (z anglického what you see is what you get = to co vidíte, je to co dostanete) se objevily dostatečné možnosti pro intuitivní plnohodnotnou práci s textem a počítačovou typografii. Dnes je možné vytvářet obsáhlé dokumenty či jednoduché propagační materiály jak v široce 50

dostupných textových procesorech (např. MS Word, OpenOffice, ...), tak i v profesionálních a poloprofesionálních grafických a sázecích programech (např. Adobe Photoshop, Adobe Illustrator jako zástupci programů pro tvorbu grafických a textověgrafických dokumentů jako jsou plakáty apod.; Adobe InDesign jako sázecí program pro tvorbu jakýchkoliv dokumentů připravených k tisku). Důležitý vývoj nastal také v oblasti tiskových zařízení. V souvislosti s osobními počítači jsou historicky nejstarší černobílé jehličkové tiskárny (nevhodné pro jakoukoliv profesionální a graficky kvalitní práci). V souvislosti s rozvojem prvních možností tvorby elektronických výkresů, schémat a grafické práce se objevily plottery, které umožňovaly jednak velkoformátový tisk, barevný tisk (kombinací několika per) a vektorově založený tisk (tedy tvorbu čistých rovných čar či oblouků vznikající kombinací pohybu pera a média na něž se tiskne (např. papíru). Později se objevily černobílé laserové tiskárny a barevné inkoustové tiskárny a nakonec i barevné laserové tiskárny.

6.2.

Software pro tvorbu elektronického obsahu Pro tvorbu obsahu, který následně chceme vytisknout či jinak vytvořit,

potřebujeme relevantní program. Tím mohou být: • textové procesory (editory) v nichž vytváříme většinou text z hlediska obsahu (tedy autor píše svůj rukopis) a v rámci amatérského použití v něm můžeme vytvářet také finální verzi určenou pro tisk nebo elektronické šíření (např. ve formátu PDF). Mezi zástupce textových procesorů patří např. MS word, OpenOffice writer, Lotus Word Pro apod. • grafické programy, které slouží pro tvorbu a editaci grafického obsahu (fotografií, koláží, plakátků, náčrtků). Rozlišujeme bitmapové a vektorové editory. Bitmapové slouží zejména pro úpravu fotografií, vektorové pro tvorbu obsahu definovaného pomocí geometrických útvarů (přímky, elipsy, čtverce, písmo,…). Dnes se rozdíly částečně stírají, protože oba typy zahrnují stále více možností pro práci s opačným typem obsahu. V mnoha dokumentech je také třeba kombinovat jak bitmapovou, tak vektorovou grafiku a ještě text. Mezi zástupce bitmapových editorů patří např. Adobe Photoshop, GIMP. Mezi zástupce vektorových pak Corel Draw, Adobe Illustrator apod.

51

• sázecí programy (značené zkratkou DTP z anglického desktop publishing) slouží k tvorbě tištěného dokumentu pomocí počítače. Jejich hlavní náplní není tvorba obsahu, ale tvorba formy, výsledného vzhledu dokumentu, tak aby mohl být vytištěn. Tyto programy umí připravit dokument pro velké tiskárny včetně ořezových značek. Dokáží kombinovat grafický i textový obsah (připravený typicky v programech předchozích dvou kategorií. Mezi zástupce patří např. PageMaker, QuarkXpress, AdobeInDesign. Z pohledu písma, jako tématu diplomové práce je nutné zmínit, že všechny tři kategorie programů umožňují kvalitní zpracování textu, zejména po kompoziční a grafické stránce. Většinou obsahují velké množství fontů, dokáží upravovat velikost, řez/styl (tučně, kurzíva, ostrost), zarovnání a mezery mezi písmeny/řádky/odstavci.

6.3. 6.3.1.

Zařízení pro tvorbu grafického výstupu Inkoustové tiskárny U inkoustové tiskárny tryskají miniaturní kapičky inkoustu z několika desítek

mikroskopických trysek na papír. Dnes jsou prakticky všechny inkoustové tiskárny barevné. Kvalita tisku je velmi vysoká. Se speciálními papíry dokáží tiskárny označované za "fototiskárny" vytisknout vysoce kvalitní fotografie a přitom jsou cenově dostupné běžným uživatelům. Dřívější nevýhodou byla nestálost barev, rozpíjení při styku s vodou, rozmazání atd. Dnes je většina problémů odstraněna díky novým typům inkoustů a zaručeny jsou vlastnosti zejména při použití originálních papírů. Inkoustové tiskárny se dělí na termické (v tiskové hlavě se zahřívá inkoust a vznikne bublina, která je vymrštěna na papír), piezoelektrické (piezokryslat funguje jako mikroskopická pumpa, která vymrští inkoust na papír) a voskové (používá se tuhý inkoust - vosk který je po natavení vymrštěn na papír). Inkoustové tiskárny se vyrábějí do rozměru A3+, ale vzhledem ke stejnému principu s inkoustovými plottery je pak hranice mezi tiskárnou a plotterem spíše určitý úzus.

52

6.3.2.

Laserové tiskárny Jedná se o velmi rychlé tiskárny a velmi kvalitní z hlediska rozlišení a ostrosti.

Zejména pro černobílý text jsou černobílé laserové tiskárny z historických důvodů nejpoužívanějšími kancelářskými tiskárnami kombinujícími kvalitu, rychlost a nízké tiskové náklady. Dnes už i inkoustové tiskárny mají podobnou kvalitu a poměrně vysokou rychlost, ale přeci jen laserové tiskárny mají své nezastupitelné místo. Barevné laserové tiskárny se objevily mnohem později než inkoustové. Jejich velmi vysoká cena je již dnes minulostí a i tyto začínají být dostupné do domácností a malých kanceláří. Pro tisk fotografií jsou však méně vhodné než inkoustové. Laserové tiskárny se taktéž typicky vyrábí do rozměru A3+.

6.3.3.

Plottery Plottery umožňují skutečný velkoformátový tisk - není problém na nich tisknout

formáty A0 a větší, zejména délka potištěného média se může pohybovat až v řádu metrů. Vzhledem k rozměrům tiskového výstupu se plottery používají především pro technické výkresy a různé plakáty. Plotter s klasickou koncepcí kreslí pomocí tužky nebo pera. Dále existují varianty s inkoustovou tiskovou hlavou a takzvané řezací plottery. Poslední zmíněný typ (řezací) má největší využití v oblasti reklamy (např. reklamní potisky na auta). Pero je zde nahrazeno řezacím nožem/hrotem a jako médium se používá dvouvrstvá fólie s pevnou spodní vrstvou, která se neprořízne a prořezávací samolepící vrstvou. Plottery dělíme na deskové (u nich se pohybuje pero ve dvou směrech nad celou plochou) a stojanové (u nich se pero pohybuje jen v jednom směru a druhý směr je nahrazen pohybem papíru/fólie).

6.4. 6.4.1.

Typografie na počítači Fonty a písma Typografie na počítači vychází ze stejných či podobných zásad jako ruční sazba

tiskovin či ruční tvorba (ruční psaní) nápisů. Základem každého dokumentu, který

53

vytváříme, jsou písmena a tedy i písmo a pravidla kompozice a další související záležitosti. Font je označení pro určitý typ/druh písma, který je charakteristický tvarem a jinými vlastnostmi písma. Písmo (font) vycházející z latinky by měl obsahovat miniskule (minusky, malá abeceda), majuskule (verzálky, velká abeceda), číslice, diakritická znaménka, interpunkční znaménka, závorky, uvozovky, matematická znaménka a další znaky. Font je na počítači uložen jako soubor, který obsahuje přesný popis tvarů jednotlivých písmen a pomocných znaků. Fonty můžeme rozlišovat na bitmapové (tvar písmen je dán body v matici) a vektorové (tvar písmen je dán matematickým popisem pomocí obrysových křivek, rastrování se provádí před finálním zobrazením nebo tiskem). Bitmapové fonty mají výhodu pro velmi malá obrazovková písma, protože při rastrování by mohlo dojít ke spojení ploch (bodů). Naopak vektorové fonty se dají libovolně zvětšovat a jinak matematicky transformovat (upravovat tvar). U vektorových fontů se pak setkáváme s potřebou kontroly spojitosti vyplňovaných ploch a termínem vyhlazování (např. z dnešních operačních systémů známý pojem Cleartype vyhlazování). Obr. 19

Ukázka principu rastrování vektorového fontu

Zdroj: Bártová, 2006

54

V počítačové typografii se používají stejné či velmi podobné popisné znaky charakterizující typ písma. Jedná se zejména o: • způsob zakončení tahu (bezpatkové nebo s patkou) a způsob jejího přechodu na hlavní tah (oblý nebo ostrý přechod). • stínování (tah může být stínovaný nebo nestínovaný) a s tím související směr stínování. • proporce písma (proporcionální či neproporcionální). • sklon písma (základní sklon, kurzíva). • duktus/dukt písma (určuje výraznost kresby danou poměrem tloušťky tahů k výšce písmen). • střední výška písma (výška minusek/minuskulí) a její poměr k horní dotažnici (tedy k výšce majuskulí/verzálek). • charakter přetahů (jak přesahují vrcholy písmen dotažnice).

Písma na počítači klasifikujeme pomocí tradiční klasifikace na: • bezpatková - např. Arial, Helvetica, Tahoma, Verdana. Jsou charakteristické absencí patek, stejně silnými tahy a poměrně nevýrazným zdobením. • patková - např. Times, Bookman, Georgia, Courier New. Jsou charakteristická zakončením patkami a některá i stínováním. • ozdobná - např. lomená, bastardní písma a skript. Vychází z písem ručně psaných, používají se zpravidla jen pro speciální druhy tiskovin jako jsou např. svatební oznámení, vizitky, upoutávky a plakáty.

Typické fonty pro počítač obsahují několik verzí (řezů) písma. Ty jsou odvozeny ze základního řezu (zpravidla stojaté písmo středního duktu). Obvykle se setkáme s těmito řezy: • Základní písmo - stojaté písmo středního duktu. • Kurzíva (italika) - má odlišnou kresbu, ta je skloněna doprava. Je možno vytvořit i nepravou kurzívu pouhým elektronickým nakloněním stojaté verze 55

písma, ale tato by neměla být používána, pokud to není bezpodmínečně nutné. Kurzíva se používá k vyznačování. • Tučné písmo (bold) - jedná se o písmo zvlášť silného duktu určené k vyznačování. Je možné ho kombinovat i s kurzívou. • Polotučné písmo (semibold) - písmo s duktem mezi základním a tučným písmem. • Kapitálky - verzálky přibližně velikosti minuskulí. Působí slavnostnějším dojmem a používají se k vyznačování v odborné a vědecké literatuře. Pravé kapitálky nejsou jen zmenšené verzálky, ale vyžadují samostatný návrh. Písmo je možné dále modifikovat a to např.: • Podtržení - je typograficky nežádoucí a nemělo by se používat pro vyznačování. Výjimky jsou pro použití ve vědecké literatuře. Nikdy by neměly být podtrženy titulky. • Dvojité podtržení - používá se pouze pro speciální účely, např. korektury. • Přeškrtnutí - také se používá jen pro speciální účely, jako jsou korektury. • Index dolní / horní - používá se v odborné literatuře, nap.ř jako součást vzorečků atd. Latinková písma je možné klasifikovat podle klasifikačního systému. Klasifikace se značí pomocí čtyř čísel ve formátu A.B.C.D, kde A je klasifikační třída, B je varianta základní kresebné verze, C značí naklonění vůči základní verzi a D značí způsob zdobení.

56

Tabulka 1

Klasifikační třída

Přehled klasifikačních tříd a variant latinkových písem

Popis

1

Dynamická antikva

2

Přechodová antikva

3

Statická/Klasicistní antikva

4

Lineární serifové písmo

5

Lineární bezserifové statické

6

Lineární bezserifové konstruované

7

Lineární bezserifové dynamické

8

Lineární antikva

9

Kaligrafické písmo

10

Volně psané písmo

11

Lomené písmo

Varianty a příklady fontů (jména v závorce) 1.1 Benátská (Centaur) 1.2 Renesanční (Garamond) 1.3 Pozdně renesanční (Times) Baskerville, Centtury 3.1 Didotovská (Bodoni) 3.2 Anglická (Modern) 4.1 Clarendon 4.2 Trojúhelníkoveé serify (Latin) 4.3 Egyptienka (Rockwell) 5.1 Grotesk (Akzidenz) 5.2 Neogrotesk (Helvetica, Arial, Verdana) 6.1 Čtyřúhelníkové (Eurostile) 6.2 Kruhové (Futura) 6.3 Jiné 7.1 S kolmou osou (Frutiger) 7.2 S šikmou osou (Gill Sans) 8.1. Jemné serify (Copper plate) 8.2 Skryté serify (Friz) 8.3. Rozšířené serify (Pascal) 9.1 Dynamické (Zapf Chan) 9.2 Přechodové 9.3 Statické 9.4 Volné 10.1 Dynamické 10.2 Konstruované 10.3 Statické 10.4 Volná antikva (Amazone) 11.1 Manuskript 11.2 Rotunda (RundGoth) 11.3 Švabach (AlteS) 11.4 Fraktura 11.5 Gotika

Naklonění základní verze může být: 1. dynamická 2. přechodová 3. statické

57

Způsob zdobení může být: 1. proměnou duktu a proporce 2. proměnou siluety písmového znaku 3. dekorováním siluety 4. přičleňováním prostorových prvků 5. kombinováním prvků 6. s volnou plošnou a prostorovou modifikací

6.5.

Typografické jednotky Existuje několik měrných systémů. V Evropě se nejčastěji používá Didotův

systém jeho základní jednotkou je typografický bod (b). Typografický bod pak určuje velikost i tloušťku písma a obrazového i výplňového materiálu (čáry, stíny, rámečky). Šířka sazby se udává v jednotkách zvaných cicero (cic, c). Anglo-americký systém pracuje také s jednotkou 1 bod, značený jako point (pt) a od ní se odvíjí jednotka pica (čti pajka), která je obdobou cicera. Anglo-americký systém je také používán v programech Adobe. Tabulka 2

Typografické měrné systémy

Evropský typografický měrný systém 1 bod = 0,3759 mm (zkratka b) 12 bodů = 1 cicero = 4,513 mm Anglo-americký měrný systém 1 point = 0,3528 mm (zkratka pt) 12 points = 1 pica = 4,23 mm 72 points = 6picas = 1inch = 2,54 cm Převod: Evropský na anglo-americký: x 0,9385 Anglo-americký na evropský: x 1,0655

Dále existují relativní typografické jednotky jako čtverčík (zkratka em), který vychází z velikosti písmena "M". Např. pro velikost písma 10 b je čtverčík roven 10 b. Existuje také půlčtverčík (zkratka en), který je polovinou čtverčíku.

58

6.6.

Zásady počítačové sazby Při zpracování dokumentů a tiskovin je vhodné dodržovat určité zásady. Ty

nejdůležitější z nich (zejména se vztahem k písmu a textu) zde uvádíme: • Pro hladkou sazbu je vhodné použít proporcionální patkové písmo s jednodušší kresbou. Patky vytvářejí opticky linku řádku a lépe vedou oči při čtení. • Vzhled dokumentu by měl korespondovat s jeho obsahem - jiné požadavky budou na plakát, reklamní sdělení v novinách, beletrii, vědecký text apod. • Jeden dokument by měl být vysázen stejným druhem písma. Pokud potřebujeme použít více, jako maximum se uvádí 3-4 fonty v dokumentu a každý font by měl být použit pro specifický druh informace. Nehodí se míchání blízkých rodin písem, pro upoutání pozornosti se může obezřetně použít kombinace malého počtu zcela rozdílných ale stejně velkých písem. Volba se řídí hlavně výtvarným citem, ale existují i určitá pravidla, např. je nutné se vyhnout kombinaci dynamické antikvy (renesanční) se statickou antikvou (klasicistickou), kombinací lineárních bezpatkových písem (grotesk) s lineárními patkovými písmy (egyptienka) a také kombinaci dynamických bezpatkových písem se statickými bezpatkovými písmy. • Pro rozsáhlé tabulky, letáky, prezentace a palcové titulky se hodí bezpatková písma. • Ozdobná písma se používají spíše jen pro nadpis letáku a jsou nevhodná pro jakýkoliv delší text. • Neproporcionální písmo se používá typicky pro zdrojové kódy programů. Kurzíva se může použít pro cizí názvy. • Text členíme do odstavců. Odstave je základním prvkem dokumentu a jeho styl obsahuje výchozí řez písma, styl číslování a odrážek, styl ohraničení, okraje pro zlom, velikost řádkování, způsob zarovnání (na střed, na levý či pravý praporek a do bloku), vazbu na předchozí odstavec, odsazení sousedních odstavců.

Mezi doporučení patří také typické velikosti písma vhodné pro specifické účely, viz následující tabulka 3.

59

Tabulka 3

Velikost písma 3-5 b 6-7 b 8-12 b 8b 9b 10 b 11-12 b 14 b Od 14 b výše

Přehled použití různých velikostí písma

Použití Speciální účely, matematické indexy, jízdní řády Slovníky, telefonní seznamy, poznámky pod čarou, vysvětlivky Běžné texty Noviny Časopisy, knihy Většina knih Učebnice, knihy pro větší děti, knihy většího formátu Knihy pro děti Titulková písma

Pozn. Písmeno „b“ (zkratka) = bod (1 b = 0,3759 mm).

60

7. Písmo v aranžování a propagaci Na začátku této kapitoly si vysvětlíme základní pojmy níže často zmiňované: propagace, reklama a aranžování. Propagace - většinou cílené a účelové oslovení, ke kterému směřuje určité sdělení. Podle obsahové náplně máme například tyto druhy: výrobní, obchodní, zdravotní, kulturní, společenskou a aj., je to uvádění ve známost. Jde v podstatě o reklamu a její rozšíření. Propagace bývá také nedílnou součástí marketingového mixu (výrobek, cena, distribuce a propagace). Reklama - neosobní placená forma propagace, informuje a přesvědčuje o kvalitách a výhodách prodávané služby či výrobku. Samotné slovo „reklama“ vzniklo před staletími z latinského slova „reklamare“, které znamená „znovu křičet“. V zákoně č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání je uvedeno, že „reklamou se rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířené zejména mající

komunikačními médii,

za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo

prodeje zboží, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků, podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky, pokud není dále stanoveno jinak“. Toto bylo schváleno v roce 1995 Parlamentem České republiky. Aranžování – něco upravovat, vyzdobovat, pořádat, záměrně připravovat a organizovat. Písmo nás informuje, oznamuje, sděluje, konstatuje, zdobí, propaguje a také přesvědčuje. Dokonce na nás může i volat. Obecně tvorba písma je v dnešní době velmi ovlivněna technikou. Při tvorbě písma máme na výběr mezi ručním písmem a písmem vytvořeným za pomoci nějaké počítačové grafiky. S písmem se v aranžérské a propagační činnosti potkáme naprosto všude. Písmo se uplatní v heslech, cenovkách, v letácích, na plakátech, v prospektech, brožurách, cenících, katalozích, inzerátech, na vizitkách, v reklamě v televizi a podobně. Jedná se tedy v podstatě o propagační text (propagační písmo). 61

Písmo může být třeba jen grafickým doplňkem, který nemusí mít rozhodující vliv, ale je neodmyslitelnou součástí „díla“. Může se jednat na příklad „jen“ o cenovku, informující o ceně výrobku. Někdy samotné texty mohou přejímat funkci poutačů či dekorací. V reklamě a propagační činnosti nejvíce zaujmou písma výrazná a nějak zvlášť poutavá. Diváka nebo zákazníka zaujme text tvořený písmem, které ho svou „tváří“ jako by, přitáhne. I vtip použitý vhodně s určitou mírou v propagačním textu dokáže vzbudit velký zájem. A co tedy nedokáže upoutat? Jsou to formální a frázovité texty nebo i stálé vychvalování. Naproti tomu prvek textu záporný zájem vyvolá. Důležitá je přehlednost písma (textu), ale také jeho čitelnost. Text by měl být srozumitelný a stručný. Platí tu zásada: Je-li možno z textu vynechat nějaké slovo, aniž by pak text ztratil smysl, tak tam toto slovo vůbec nepatří. Měly by být respektovány tyto nároky a potřeby: • maximální čitelnost písma • plynulost mezer mezi písmeny a slovy • vhodný výběr typu písma (povaha propagované věci a způsob nabídky) • přehledné řešení plochy písma a grafiky • harmonická působivost celé plochy řešené barevným písmem a grafikou.

Maximální čitelnost si zajistíme hladkým a sladěným tvarem písma. Autor musí mít stále na paměti, že písmo je určeno pro velice široký okruh osob, a proto tvary písma mají být jasné, čitelné a rozeznatelné. Znalost tvarů písma je důležitá také pro grafické obory. Kdy tisk je hlavním nositelem a šiřitelem písma. Písmo a nápis jsou činiteli významnými nejen v tiskárnách; trvalé a příležitostné nápisy na budovách, v ulicích, ve výkladních skříních, informačních tabulí atd., to vše je částí písmové kultury. Tím, že se něco na aranžuje, tak se dá říct, že se zároveň i propaguje. Písmo tvořící text může být jako hlavním prvkem nebo jako vedlejší doplněk. Písmo má

62

zvláštní vyvolávací a navozovací schopnosti patřící k nejúčinnějším prostředkům navázání kontaktu se zákazníkem. Pokud bude písmo vhodně zvolené a pro výrobek se tak stane charakteristické, podpoří zcela určitě trvalost a zapamatovatelnost u zákazníků. Spolu s obrazem (materiálem a barvami) bude vzbuzovat zájem. Reklama má člověka získat a zajistit jeho kladné rozhodnutí. Pokud tomu bude naopak, nebude podpořena trvalost, nebude vzbuzen patřičný očekávaný a požadovaný zájem u zákazníků. A v poslední řadě nedojde k získání ani ke kladnému rozhodnutí u zákazníků. I způsob jakým bude vybrané písmo provedeno zdůrazníme vlastnosti výrobku či materiálu, ze kterého je vyroben. Měla by souhlasit forma, to je nejen tvar, ale i barva, s myšlenkou, obsahem sdělení. Písmo působí na naši psychiku. Psychický účinek se mění na základě proporcí jednotlivých částí písmen viz obrázek č. 20. Obr. 20

Proporčně měnící se písmeno „A“

Zdroj: Lanz - Němeček, 1974

Písmo používané k reklamě je odvozené z typografických typů písma. V reklamě je tvar písma méně náročný. Je to zejména proto, že má většinou krátkodobé poslání. Ale i přesto musí tvar písma odpovídat zásadám a typografickým zákonitostem. Dodržování zásad zaručí, že hotové dílo bude mít též estetickou hodnotu vedle praktického použití. Proto je tak důležitá správná grafická úprava viz kapitola 3.2. Kompozice. Pro tvorbu neexistují předpisy, ale zásady, které je vhodné dodržovat. Tyto zásady by aranžéři a ostatní osoby pracující s písmem (textem) měli znát a měli by se jimi řídit při své tvorbě.

63

7.1.

Vyznačovací a ozdobná písma Nápisy vyžadují často zdůraznění některých slov nebo i delších skupin textu.

Takového rozlišení podstatných a podřadných částí nápisu můžeme dosáhnout různým způsobem.

A

to

buď

odstupňováním

velikostí

anebo

užitím

důraznějšího,

vyznačovacího druhu písma či položením negativního, světlého obrazu písmen na temné pozadí. Tyto kontrasty je možno zesilovat vzájemnou kombinací. Např. použije-li se pro hlavní řádku plakátu téhož druhu písma jako v ostatním textu, ale mnohem zvětšeného, bude patrný rozdíl. Je však možno jej zesílit užitím odlišného, hrubšího typu a ještě více zdůraznit obrácením světel a stínů, negativní kresbou v pestrém nebo černém pozadí. Užití pestré barvy působí také jako způsob vyznačování. K vyznačování jediným druhem písma dostačuje, když do skupin textů z malých písmen položíme jednu nebo více řádek z kapitálek (velkých písmen). Více pozornosti bude vyžadovat stupňování písma (užití jeho různých velikostí současně). Příliš malé rozdíly stupňů nepřispívají k přehledností nápisu a spíše snižují než zvyšují kontrasty. V jednoduchém nápisu dostačují dva nebo tři stupně písma. K dalšímu způsobu vyznačování jak v uzavřených plochách písma, tak i ve volných řádkách patří používání kurzívy. Velká písmena kurzívy poskytují možnost bohatšího rozvinutí ozdobných tahů než latinka (antikva). Ne každý druh písma lze doplňovat stylovou kursivou. Vyznačovací kurzíva má být vždy lehčího zabarvení, aby nepřehlušovala písmo základní. Střídání různých druhů kurzív v jediném nápisu je dobré se vyvarovat. Zvlášť výrazně působí užití zcela odlišného druhu písma k vyznačení závažného slova nebo řádky. Jinak je lépe použít vhodných titulových písem, obvykle římských kapitálek poněkud zesíleného duktu a bohatšího rozvedení tvarů. Ozdobná písma jsou všechna písma stínovaná, bohatě překreslená, případně i ornamentem vyplněná. Ať již užijeme v kresbě písma jakéhokoli přídatného motivu nebo vtipného rozložení základních tvarů či obrysů, měli bychom mít na paměti jednotnost a vyváženost všech těchto složek. Písmo musí zůstat především písmem a jakékoli jeho zdobení má určité meze, které není radno překročit. Pouze v kresbě ojedinělých písmen ve velkém měřítku, jakými jsou iniciály nebo monogramy, můžeme

64

ukázat také své kreslířské nebo malířské nadání. I obrysy zdobeného písma mají být zřetelné. Psaní a kreslení monogramů je jedinou výjimkou, kde se může s tvary písmen zacházet značně volněji. Prosté položení dvou nebo tří písmen vedle sebe není ještě monogram. Vždy je třeba písmena nějak spojit, svázat, proplétat nebo do sebe vkloubit. Budou tak působit dojmem jediného znaku. Poněvadž u některých písmen se nelze vyhnout prázdným okrajům, které působí rušivě, můžeme tomu odpomoci rozvinutím koncových tahů nebo přidáním nějaké ozdobné výplně. V monogramech je dovoleno použít i přechodných tvarů písmen, lišící se od naší abecedy. Důležité však je, aby celek byl v tvarech i poměrech vkusně vyvážen, nenásilně složen a lehce čitelný. Obr. 21

Zdobené a stínované písmo

Zdroj: Menhat, 1954 Obr. 22

Monogramy

Zdroj: Menhart, 1954

65

8. Slovníček odborných pojmů

Akcent Akcidenční kapitála Akcidenční písmo ATM ATM Bříško Černé písmo (Gotické písmo) Dolní dotah Dolní linka Druh písma Dřík Duktus Důraz Font Fonty bitmapové Fonty vektorové Footer Fraktura Gotické písmo Gutter Header Horní dotah Horní linka Chvost Iniciála

Diakritická znaménka (čárka, háček, kroužek), upřesňují výslovnost, tvrdost a délku, v některých jazycích (stará řečtina) i přízvuk. Pro češtinu zavedl Jan Hus (nabodeníčko krátké, nabodeníčko dlouhé). Soubor ozdobných kapitálek používaných v úvodních slovech nebo větách. Pro příležitostné tiskoviny, nevhodné pro souvislou sazbu, špatně se čte, podléhá módě. Jedná s o typ vektorových fontů na počítači uložených v souborech s příponami *.pfb, *.pfm. Adobe Type Manager, software, který spravuje vektorové ATM fonty písma a je nezbytný pro jejich používání. Oblý tah uzavírající obrys písmene. Středověké písmo (např. gotická textura quadrata). Část písmene minuskuly přesahující pod střední výšku písmene. Pomyslná linka, na které písmeno stojí. Určité písmo pojmenované vlastním názvem (např. Helvetica). Hlavní část písmene, obvykle tvořená svislým nebo úhlopříčným tahem. Síla (tloušťka) písmových tahů. Způsob psaní a způsob jakým držíme a ovládáme psací náčiní. Směr zesílení oblého tahu viz Rodina písma Písmena jsou složena z velkého počtu malých bodů (obrazovkové nebo tiskové body). Při zvětšení jsou písmena zubatá, ale dnešní algoritmy se snaží o vyhlazování. Písmena jsou definována matematicky popsanou obrysovou křivkou. Snese jakékoliv zvětšení. Pro zobrazení a tisk se musí rastrovat. viz Pata Pozdní německé gotické písmo vyznačující se lomenými dříky. viz Černé písmo viz Řeka viz Záhlaví Část písmene minuskuly přesahující nad střední výšku písmene. Pomyslná linka, která určuje výšku písmene. Úhlopříčný tah "R" a "Q". Velké počáteční písmeno odstavce, někdy vysázené ve větší velikosti než základní text, často zaujímá více řádek.

66

Italika Kapitálka Kerning (vyrovnání sazby) Kurzíva Ligatura Majuskule (majuskula, verzálky, velká písmena, velká abeceda) Malá abeceda Marginále Margo Minuskule (minusky, malá písmena, malá abeceda) Minusky Obrys Odstavcová zarážka Ornament

Ornamentální písmena Panchart Pata (footer) Patka Písmový výplněk Plovoucí (živé) záhlaví Praporek (volný východ, rag) Pravoúhle seříznuté pero

Vyžaduje úpravu mezery mezi iniciálou a vlastním textem. Sází se na počátku kapitol či básní, má historizující účel. Na stránkách musí být vždy ve stejné výšce. Dopředu nakloněné humanistické písmo částečně rozpoznatelné podle jednobříškového "a". Velké tiskací písmeno velikosti malého. Zvláštní úprava mezi některými dvojicemi písmen (např. VA, To, MW). U náročné sazby se provádí vyrovnání u minuskulí od 16 pt, u normální od 24 pt včetně. Musí se provádět vždy u titulků. Písmo mírně skloněné doprava. Dopředu nakloněné písmo určené zpravidla k ručnímu plynulému psaní. Slouží jako vyznačovací písmo. viz slitek Písmeno velké abecedy. Abeced složená z velkých písmen, původně odvozená z písem antického Říma. viz Minuskule Poznámky umístěné na okraji stránky pro lepší orientaci v textu. Používá se v odborné literatuře a v manuálech. Začínají na úrovni 1. řádku odstave k němuž se vztahují. V knize vždy na vnějším okraji, od textu oddělené mezerou. Sází se menším písmem. Okraj stránky. Malé písmeno abecedy. Abeceda složená z malých písmen. Má horní i dolní dotahy. V kaligrafii tímto pojmem rozumíme často malá písmena psaná pravoúhle seříznutým perem (např. karolinská minuskula). viz Minuskule Zcela nebo částečně uzavřená část písmen jako jsou "b" nebo "D". Odsazení 1. řádky odstavce. Ozdoba, má vhodně doplňovat typografickou úpravu. Jeho výběr je jednou z nejnáročnějších úprav textu. S oblibou se používaly secesní ornamenty, používají se tzv. piktogramy či obrázky. Skloněná písma nebo italika s ozdobnými křivkami, obvykle na začátku prvního tahu nebo jako prodloužení horního nebo dolního dotahu. viz Vdova, sirotek Spodní část stránky, většinou pro umístění čísla stránky. viz Serif Z doby ruční sazby, výplň, aby se jednotlivé raznice nemohly ve formě posouvat. Záhlaví, které obsahuje údaj o obsahu stránky či kapitoly. Zarovnáni pouze levého (či pravého) okraje sloupce. Na praporek se sází úzké sloupce. Pero s hrotem ořezaným v pravém úhlu. Při psaní se drželo šikmo ve vztahu k dříku písmene, takže vznikala písmena se

67

zešikmenými hlavami a patami. U proporciálních písem je šíře znaku úměrná optické šířce, Proporcionalita u neproporcionálních písem (např. Courier) jsou všechny znaky stejně široké. Výjimečně se používá pro vyznačování, vkládání stejných Prostrk (spacing) mezer mezi písmena a slova. Příčka Horizontální příčný tah, například u „e“ nebo „A“. rag viz Praporek Rameno Horizontální tah, na jednom nebo na obou koncích volný. Rod Skupina písem mající určité společné znaky (např. grotesk). Souhrn písem se shodnými charakteristikami, obsahuje kromě základního písma i kresebné a vyznačovací verze Rodina písma (font) (polotučné, tučné, kurzíva, kapitálky aj.). Pro počítačovou sazbu existují bitmapové a vektorové fonty. Rozšíření mezer, opak stahování. Při sazbě má přednost Rozpal stahování před rozpalem. Je tvořen účařími řádků základního textu na jedné stránce, která bývá obvykle narušena vsazením obrázku, nadpisu, tabulky, vzorce, odstavcových mezer apod. Aby nedošlo k vzájemným posunům u oboustranně tištěné stránky (účaří Řádkový rejstřík by se měla, pokud se podíváme na stránku proti světlu, překrývat) musejí se rozměry vkládaných objektů nebo odstavcových mezer měřit a upravovat s ohledem na použitý proklad. Svislý či šikmý bílý pruh táhnoucí se napříč odstavcem. Jde o nežádoucí jev, vzniká často při zarovnání okrajů v sazbě Řeka (gutter) úzkých sloupců. Kvalitní programy zamezují vzniku tohoto jevu. Charakter písma daný tvarovými prvky jeho kresby Řez (základní, tučný atd.). Sans serif Písmo bez serifů, obvykle s pravoúhlým zakončením. Pravoúhlá oblast stránky, která je vymezena pro psaní textu, Sazební obrazec (zrcadlo) a sice vnitřním (levým), vnějším (pravým), horním a dolním okrajem. Drobný tah, který uzavírá hlavní tah písmene, obvykle v Serif (Patka) pravém úhlu k hlavnímu tahu. Může mít mnoho různých podob. Více (2-3) znaků spojených do jednoho tvarového celku, který je sázen jako jediný znak. Slévají se posloupnosti písmen: fi, fl, ff, ffi, ffl. Vyskytuje se často v anglických Slitek (ligatura) slovech (difficult), v českých slovech např. u slov "firma", "grafika". Nepoužívá se ve složených slovech (např. šéflékař). Smyčka Spodní část písmene "g". Spacing viz Prostrk Spojovací tah Tah, který spojuje mj. horní bříško a dolní smyčku "g". Zžování mezer mezi písmeny a slovy dle optické světlosti Stahování (pomlčky, uvozovky, interpunkční znaménka, okolo oblých písmen).

68

Stránková zarážka Střední výška písmene (Tělo písmene) Stupeň písma Šikmo seříznuté pero Tah Tělo písmene Tracking True type Ucho Unciála Vakát Vdova, sirotek (panchart) Velká abeceda Verzálka volný východ Výběh Východová stránka Východový řádek vyrovnání sazby Výška písmene Záhlaví (header)

Odsazení začátku kapitoly na stránce. Výška těla písmene, bez horních a dolních dotahů. Velikost písma. Pero s hrotem seříznutým v kosém úhlu, písmena psaná tímto perem měla rovné hlavy a patky. Přímá nebo oblá čára. viz Střední výška písmene Jednotná úprava mezer mezi písmeny a slovy. Písma větších rozměrů (od 14 pt) vyžadují zúžení mezer. Je to typ souboru obsahující počítačový font, má příponu *.ttf. Krátký tah po pravé straně písmene "g". Raně křesťanské a římské knižní písmo. Záměrně nepotištěná strana. Nesmí se nikdy objevit na liché (pravé stránce). Východová řádka ponechaná jako první na stránce či první řádka odstavce ponechaná jako poslední řádka stránky. Hrubé porušení typografických pravidel. viz Majuskule Jednotlivé písmeno na začátku kapitoly, verše nebo odstavce, zpravidla bohatě zdobené abstraktními, zvířecími motivy nebo lidskými postavami. viz Praporek Konec tahu, který není opatřený serifem. Poslední stránka kapitoly nebo oddílu. Poslední řádek odstavce. viz Kerning viz Horní linka Text na horním okraji stránky, sází se písmem o 1-2 pt menším než je základní text, od textu se odděluje nejméně jednořádkovou mezerou nebo jemnou linkou.

69

II. Empirická část 9. Výzkum 9.1.

Hypotézy a cíl výzkumu Diplomová práce se zabývá písmem a jeho využitím v aranžérské a propagační

činnosti. V rámci empirické části jsem se zaměřila na výzkum některých jevů a charakteristik, které souvisejí s využitím písma a mohly by přispět ke zkvalitnění výuky v oborech zaměřených na aranžérskou a propagační činnost. Obecným cílem výzkumu je ověřit znalosti a povědomí o písmu v aranžérské a propagační činnosti (jak při výuce ve škole, tak v praxi na firmách) a názory na využití ručně psaného písma ve srovnání s tvorbou na počítači a dostatečnost stávající výuky o písmu v aranžérských a propagačních oborech. Dílčí hypotézy na základě nichž byly konstruovány dotazníky vycházejí z jednotlivých částí obecného cíle.

9.1.1.

Specifické hypotézy a otázky výzkumu Oblast č. 1 - Znalost a užitečnost ručního písma V této oblasti je hlavní hypotézou to, že předpokládám ústup ručně psaného

písma ve prospěch písma tvořeného na počítači. Kladu si následující otázky: • Ovládají lidé v praxi ruční písmo? • Používá se ruční písmo v praktické aranžérské a propagační činnosti? • Kolik typů písma typicky znají lidé z praxe / žáci / učitelé? • Převládá v aranžérské/propagační praxi ruční nebo počítačová tvorba textů (použití písma)? • Tvoří žáci raději písmo ručně nebo na počítači? • Hodlají se někteří žáci věnovat kaligrafii či jinému rozvoji ručního písma?

Oblast č. 2 - Výuka písma v aranžérských a propagačních oborech

70

V této oblasti je hlavní hypotézou to, že stávající hodinová dotace pro výuku písma není dostačující a dále že výuka ručního písma je pro žáky obtížná. Proto se ptám specificky na otázky typu: • Jaká je spokojenost učitelů s hodinovou dotací pro výuku písma? • Kladou učitelé důraz na výuku písma? • Zaujalo žáky ruční psaní písma? • Uvítali by žáci více hodin zaměřených na tvorbu textů/písma na PC? • Jaká je výstupní znalost žáků v oblasti písma?

9.2.

Metody sběru a vyhodnocení dat Byly vytvořeny tři typy dotazníků vycházející z výše položených hypotéz a

specifických otázek. Dotazníky jsou uvedeny v Příloze č. 10 až 12. Jeden typ dotazníku byl určen pro žáky druhého a třetího ročníku oboru vzdělání Aranžér. Druhý typ byl vytvořen pro učitele, kteří se podílejí na výuce aranžérských a propagačních oborů a to jak učitele v teoretickém, tak i praktickém vyučování. Třetí typ dotazníku byl směřován na firmy využívající aranžérské a propagační činnosti a u nichž i někteří žáci mají možnost absolvovat odbornou praxi. Dále byl dán žákům prvního až třetího ročníku oboru vzdělání Aranžér na střední škole didaktický test zaměřený na písmo. Z tohoto testu (jeho znění je uvedeno v Příloze č. 13) bylo usuzováno na znalosti v oblasti písma v průběhu vzdělávání na střední škole. Dotazníky byly rozeslány na učitele středních škol (celkem v rámci pěti středních škol), na 15 firem a byly poskytnuty žákům druhého a třetího ročníku střední školy (celkem 20 žáků ve třetím ročníku a 17 žáků ve druhém ročníku). Vráceno bylo 12 vyplněných dotazníků od učitelů, 20 dotazníků od žáků třetího ročníku, 17 dotazníků od žáků druhého ročníku a 17 dotazníků od zaměstnanců z firem. U kategorických otázek (např. typu ANO/NE) byl spočítán počet odpovědí a určen procentuální podíl odpovědí. Pro určení statistické významnosti v poměru odpovědí u otázek typu ANO/NE (obecně výběr ze dvou možností) bylo použito binomické rozdělení pravděpodobnosti. Toto rozdělení se používá pro pravděpodobnost výskytu určitého stavu ze dvou možných v řadě opakování. V tom to případě říká, jaká je pravděpodobnost výskytu stejné odpovědi u daného počtu respondentů. Pokud je tato pravděpodobnost menší než 0,05, pak lze usuzovat, že se nejedná o náhodný jev a tedy,

71

že daný typ odpovědi má ve skupině respondentů významnou preferenci nad opačným typem odpovědi. U otázek, jejichž odpovědí bylo číslo byl vypočten aritmetický průměr, medián, rozptyl a určeno minimum, maximum a rozsah (max-min).

9.3. 9.3.1.

Získaná data Dotazníky žáků Získáno bylo 20 vyplněných dotazníků od žáků třetího ročníku (19 žen a 1 muž)

a dále pak 17 dotazníků od žáků druhého ročníku (15 žen a 2 muži).

72

Tabulka 4

Otázka č.

1 2 3

4

5

6

7

8

9

10

Znění otázky Zaujalo Vás ruční psaní písma? ANO/NE Je pro Vás ručně psané písmo obtížné? ANO/NE Hodláte se věnovat hlouběji psaní písma (kaligrafii)? ANO/NE Vlastníte nějaký grafický program s možným využitím tvorby textů? Tvoříte raději písmo ručně nebo za pomoci PC? Ručně/PC Uvítal/a byste více vyučovacích hodin na PC zaměřených na tvorbu písma (textů) v grafickém programu? ANO/NE Setkal/a jste se na Vaší praxi s ručně psaným (ručně tvořeným) písmem? ANO/NE Měl/a jste možnost se na Vaší praxi podílet na tvorbě písma? ANO/NE Pokud ano, jakým způsobem? Ručně/na PC/obojí Domníváte se, že využijete ruční psaní písma i Ve Vašem budoucím zaměstnání? ANO/NE

Data od žáků 3. ročníku Počet odpovědí pro variantu

var. 1

var. 2

3

var. 3

Procento odpovědí pro variantu var. 1

var. 2

17

15%

85%

0,0002

19

1

95%

5%

0,00002

0

20

0%

100%

<0,00001

12

8

60%

40%

0,252

0

20

0%

100%

<0,00001

15

5

75%

25%

0,020

5

15

25%

75%

0,020

7

13

35%

65%

0,132

0

7

0%

100%

1

19

5%

95%

0

var. 3

phodnota binom. rozdělení

0%

<0,00001

0,00002

Legenda k tab.: P-hodnota binomického rozdělení je spočtena vždy pro výsky vyššího počtu odpovědí ze dvou uvedených možností. Šedě jsou podbarvené hodnoty p < 0,05, které udávají statisticky významný rozdíl v četnosti odpovědí mezi variantou 1 a 2.

73

Tabulka 5 Otázka č. 1 2

3

4

5

6

7

8

9

10

Znění otázky Zaujalo Vás ruční psaní písma? ANO/NE Je pro Vás ručně psané písmo obtížné? ANO/NE Hodláte se věnovat hlouběji psaní písma (kaligrafii)? ANO/NE Vlastníte nějaký grafický program s možným využitím tvorby textů? Tvoříte raději písmo ručně nebo za pomoci PC? Ručně/PC Uvítal/a byste více vyučovacích hodin na PC zaměřených na tvorbu písma (textů) v grafickém programu? ANO/NE Setkal/a jste se na Vaší praxi s ručně psaným (ručně tvořeným) písmem? ANO/NE Měl/a jste možnost se na Vaší praxi podílet na tvorbě písma? ANO/NE Pokud ano, jakým způsobem? Ručně/na PC/obojí Domníváte se, že využijete ruční psaní písma i Ve Vašem budoucím zaměstnání? ANO/NE

Data od žáků 2 ročníku

Počet odpovědí pro variantu var. 1

var. 2

3

var. 3

Procento odpovědí pro variantu (%) var. 1

var. 2

14

17,6%

82,4%

0,0064

16

1

94%

6%

0,0001

0

17

0%

100%

<0,00001

8

9

47%

53%

0,5

0

17

0%

100%

<0,00001

11

6

64,7%

35,3%

0,166

7

10

41,2%

58,8%

0,314

8

9

47%

53%

0,5

1

3

12,5%

37,5%

4

13

23,5%

76,5%

4

var. 3

phodnota binom. rozdělení

50%

0,226

0,025

Legenda k tab.: P-hodnota binomického rozdělení je spočtena vždy pro výskyt vyššího počtu odpovědí ze dvou uvedených možností. Šedě jsou podbarvené hodnoty p < 0,05, které udávají statisticky významný rozdíl v četnosti odpovědí mezi variantou 1 a 2.

74

Tabulka 6

Otázka č.

1 2 3

4

5

6

7

8

9

10

Data od všech žáků (souhrnné hodnocení, celkem 37 respondentů)

Znění otázky Zaujalo Vás ruční psaní písma? ANO/NE Je pro Vás ručně psané písmo obtížné? ANO/NE Hodláte se věnovat hlouběji psaní písma (kaligrafii)? ANO/NE Vlastníte nějaký grafický program s možným využitím tvorby textů? Tvoříte raději písmo ručně nebo za pomoci PC? Ručně/PC Uvítal/a byste více vyučovacích hodin na PC zaměřených na tvorbu písma (textů) v grafickém programu? ANO/NE Setkal/a jste se na Vaší praxi s ručně psaným (ručně tvořeným) písmem? ANO/NE Měl/a jste možnost se na Vaší praxi podílet na tvorbě písma? ANO/NE Pokud ano, jakým způsobem? Ručně/na PC/obojí Domníváte se, že využijete ruční psaní písma i Ve Vašem budoucím zaměstnání? ANO/NE

Počet odpovědí pro variantu var. 1

var. 2

6

var. 3

Procento odpovědí pro variantu var. 1

var. 2

31

16%

84%

0,00002

35

2

95%

5%

<0,00001

0

37

0%

100%

<0,00001

20

17

54%

46%

0,371

0

37

0%

100%

<0,00001

26

11

70%

30%

0,010

12

25

32%

68%

0,023

15

22

41%

59%

0,162

1

10

7%

67%

5

32

14%

86%

4

var. 3

phodnota binom. rozdělení

26%

0,031

<0,00001

Legenda k tab.: P-hodnota binomického rozdělení je spočtena vždy pro výskyt vyššího počtu odpovědí ze dvou uvedených možností. Šedě jsou podbarvené hodnoty p < 0,05, které udávají statisticky významný rozdíl v četnosti odpovědí mezi variantou 1 a 2.

75

Ze získaných dat je patrné, že žáci nenacházejí zaujetí v ručně psaném písmu (84% žáků). Možnou příčinou může být to, že je ruční písmo pro žáky obtížné (odpověď 95% žáků). Většina žáků (86%) se domnívá, že ruční písmo nevyužije v zaměstnání a nikdo z oslovených žáků se nechce věnovat hlouběji psaní ručního písma (kaligrafii). Z dat dále vyplývá, že všichni žáci dávají přednost tvorbě písma (propagačních textů) na počítači, více než polovina (54%) žáků má k dispozici vhodný grafický program. 70% žáků by uvítalo více vyučovacích hodin, které by se tvorbě písma na počítači věnovaly. Dotazy směřující na praxi žáků dokládají, že významně větší část žáků (75%) se nesetkala během praxe s ručně psaným písmem. Ke tvorbě písma se na praxi dostalo 32% žáků, přičemž 67% jen na PC a 26% obojím způsobem (tedy na PC i ručně).

9.3.2.

Dotazníky učitelů Obdrželi jsme celkem 12 vyplněných dotazníků od učitelů ze středních škol.

Jednalo se o 2 muže a 10 žen ve věku od 28 do 63 let, 7 učitelů bylo z praktického vyučování a 5 učitelů z teoretického vyučování. Učitelé pocházeli z pěti středních škol, na nichž probíhá výuka v oboru vzdělání Aranžér.

76

Tabulka 7

Otázka č.

1 2 3 4 5

6

7 8 9

Data od učitelů Počet odpovědí pro variantu

Znění otázky Jste spokojený/á s hodinovou dotací, co se týká výuky písma? Tvoří podle Vás žáci více písma ručně (ANO) nebo za pomoci PC (NE)? Kladete Vy (sám/sama za sebe) velký důraz na výuku písma? Je pro nácvik jednotlivých abeced písma dostatečný časový prostor? Jsou žáci podle Vás ochotni se věnovat nácviku písma ještě i mimo školní vyučování? Uvítal/a byste více vyučovacích hodin na PC se zaměřením na tvorbu písma (textů) v grafickém programu? Využívají žáci teoretických znalostí (pravidel) o tvorbě písma (textů) při plnění konkrétních úkolů? Zaniká pomalu podle Vás v praxi tvorba ručního písma? Ustupuje podle Vás tvorba ručního písma technice?

Procento odpovědí pro variantu ANO NE

p-hodnota binom. rozdělení

ANO

NE

0

12

0%

100%

<0,00001

0

10

0%

100%

<0,00001

8

4

67%

33%

0,194

0

12

0%

100%

<0,00001

0

12

0%

100%

<0,00001

10

2

83%

17%

0,019

3

8

27%

73%

0,113

12

0

100%

0%

<0,00001

12

0

100%

0%

<0,00001

Legenda k tab.: P-hodnota binomického rozdělení je spočtena vždy pro výsky vyššího počtu odpovědí ze dvou uvedených možností. Šedě jsou podbarvené hodnoty p < 0,05, které udávají statisticky významný rozdíl v četnosti odpovědí mezi variantou 1 a 2 (ANO/NE) Pozn.: U otázky č. 2 byly vyřazeny odpovědi dvou učitelů, protože byly zaškrtnuty obě možnosti. Podobně byla vyřazena u otázky č. 7 odpověď jednoho učitele.

Tabulka 8 Otázka č.

10

Znění otázky Kolik by měl podle Vás zvládnout aranžér počet druhů písma?

Data od učitelů - otázka 10a

Minimum

Maximum

Rozsah

Průměr

Medián

Rozptyl

2

6

4

3,6

3

1,17

77

Tabulka 9

Data od učitelů - otázka 10b (názvy doporučených písem)

Název písma

Grotesk Švihovka Patkové (serifové) písmo Zdobné Konstruované Italika (kurzíva) Švabach

Počet uvedení

11 7 7 7 6 2 1

Počet uvedení v %

92% 58% 58% 58% 50% 16% 8%

Z dat získaných od učitelů vyplývá, že nejsou spokojeni s hodinovou dotací na výuku písma a není dost prostoru pro nácvik jednotlivých druhů písma (abeced, fontů atd.). Velká část učitelů, byť ne statisticky významná, klade důraz na výuku písma. Dle učitelů žáci tvoří většinu textů na PC a také většina učitelů (83%) by uvítala více hodin zaměřených na výuku písma na PC. Všichni oslovení si myslí, že v praxi pomalu zaniká použití ručního písma a je nahrazováno použitím techniky tedy počítačů. Učitelé též spíše hodnotí, že žáci nevyužívají při praktické realizaci svých teoretických znalostí o tvorbě písma (textů). Učitelé považují za ideální, aby žáci uměli 3, popř. 4 druhy písma (průměr 3,6, medián 3) a jako nejvíce požadované druhy se objevují Grotesk (92%) a Švihové písmo - „Švihovka“, dále patkové písmo a zdobné písmo.

9.3.3.

Dotazníky od firem (osob z praxe) Obdržela jsem celkem 17 vyplněných dotazníků z 15 obeslaných firem (ze dvou

firem odpověděli dvě osoby), u kterých i někteří žáci mají možnost odbornou praxi absolvovat, a které se samozřejmě zabývají aranžérskou a propagační činností Respondenti sestávali z desíti žen a sedmi mužů ve věku od 29 do 57 let, přičemž počet let praxe se pohyboval od 2 do 35 let.

78

Otázka č. 1 - Jakou školu jste studoval/a? Jednalo se jen o doplňující otázku k lepší charakteristice souboru respondentů. Odpovědi zahrnovaly například tyto školy - polygrafická, obchodní, technická, uměleckoprůmyslová, umělecká, řemeslná, odborná škola. Otázka č. 2 - Jaký obor jste na uvedené škole studovala? Jednalo se jen o doplňující otázku k lepší charakteristice souboru respondentů. Odpovědi zahrnují obory například grafik, aranžér, tiskař, ekonom, prodavač, návrhář. Je patrné, že se zde objevují i naprosto nesouvisející obory (ekonom, návrhář) či částečně související (tiskař, prodavač) a pak plně relevantní (grafik, aranžér). Tabulka 10 Data z firem pro odpovědi typu ANO/NE Otázka č.

3 7

8 9

Znění otázky Umíte nějaké ruční písmo? Využívají žáci svých znalostí (pravidel) o tvorbě písma (textů) při plnění konkrétních úkolů? Zaniká pomalu podle Vás v aranžérské a propagační činnosti tvorba ručního písma? Ustupuje podle Vás tvorba ručního písma technice?

Počet odpovědí pro variantu ANO

NE

8

5

12

Procento odpovědí pro variantu ANO NE

p-hodnota binom. rozdělení

29%

71%

0,072

9

47%

53%

0,5

17

0

100%

0%

<0,00001

17

0

100%

0%

<0,00001

Legenda k tab.: P-hodnota binomického rozdělení je spočtena vždy pro výsky vyššího počtu odpovědí ze dvou uvedených možností. Šedě jsou podbarvené hodnoty p < 0,05, které udávají statisticky významný rozdíl v četnosti odpovědí mezi variantou 1 a 2 (ANO/NE).

Tabulka 11 Data z firem - otázka č. 4 (doplnění otázky č.3 - Kdy jste naposledy využili ruční písmo?) Varianta odpovědi

před měsícem před půl rokem před rokem před 3 roky a více ještě na studiích

Počet uvedení

0 0 0 1 4

Počet uvedení v %

0% 0% 0% 20% 80%

79

Tabulka 12 Data z firem - otázka č. 5 (Napište typ písma, které ovládáte.) Název písma

Počet uvedení

Grotesk Švihovka

Počet uvedení v %

3 1

75% 25%

Pozn. Odpověděly jen 4 osoby z 5, které uvedly, že umí nějaké ruční písmo. Každá osoba uvedla jen jeden druh písma.

Tabulka 13 Data z firem - otázka č. 6 (Jak byste ohodnotili znalosti v oblasti písma u žáků vykonávajících praxi ve Vaší firmě?) Varianta odpovědi

Počet uvedení

výborně dobře méně dobře dostatečně nedostatečně

Počet uvedení v %

1 1 12 3 0

6% 6% 70% 18% 0%

Tabulka 14 Data z firem - otázka č. 10a Otázka č.

10

Znění otázky

Minimum

Maximum

Rozsah

Průměr

Medián

Rozptyl

Kolik by měl podle Vás zvládnout aranžér počet druhů písma?

0

5

5

2,24

2

2,54

Tabulka 15 Data z firem - otázka č. 10b (názvy doporučených písem) Název písma

Grotesk Švihovka Zdobné Konstruované

Počet uvedení

13 6 5 2

Počet uvedení v %

76% 35% 29% 12%

Z odpovědí osob z praxe vyplývá, že také považují ruční písmo za oblast, která je nahrazována tvorbou písma na počítači. Pouze 5 osob ze 17 umí ruční písmo a přitom 4 z nich je použily naposledy v období studia a již nikoliv v praxi. Není možné říci jednoznačně, že žáci připravující se na povolání ARANŽÉR využívají či nevyužívají svých už získaných znalostí o písmu při řešení praktických úkolů (47% ano, 53% ne).

80

9.3.4.

Didaktický test zaměřený na písmo Žákům oboru vzdělání Aranžér na střední škole byl v rámci běžného praktického

nebo teoretického vyučování předložen test zaměřený na znalosti v oblasti písma a tvorby textů. Formulář didaktického testu se nachází v Příloze č. 13, formulář ke zpracování v Příloze č. 14. Řešení a návrh hodnocení - klasifikace v Příloze č. 15. Přehled výsledků testu je veden v tabulce 16 a jejich grafické znázornění je na obrázku 23. Tabulka 16 Hodnocení didaktického testu zaměřeného na písmo Ročník

Počet žáků

1. 2. 3.

24 23 21

Hodnocení (počet známek pro jednotlivá hodnocení)

1 5 5 7

2 3 8 5

Obr. 23

3 11 3 6

4 4 7 2

5 1 0 1

1 21% 17% 33%

Hodnocení (procentuální zastoupení)

2 13% 30% 24%

3 46% 13% 28%

4 5 16% 4% 30% 0% 10% 5%

Srovnání znalostí žáků mezi ročníky

Procentuání zastoupení hodnocení v ročníku

50 45 40 35 30

1. ročník

25

2. ročník 3. ročník

20 15 10 5 0 1

2

3

4

5

Hodnocení (známka 1 až 5)

81

Pro přehlednější hodnocení znalostí žáků ověřených didaktickým testem jsem provedla sloučení známek 1 a 2 do kategorie "výborně zvládnuté učivo", známka 3 tvořila kategorii "průměrně zvládnuté učivo" a známky 4 a 5 byly sloučeny do kategorie "nezvládnuté učivo". Přehled výsledků po uvedeném sloučení je v tabulce 17 a následně graficky na obrázku 24. Tabulka 17 Hodnocení žáků po sloučení do 3 kategorií

Ročník

Počet žáků

1.

Hodnocení Výborně zvládnuté učivo

Průměrně zvládnuté učivo

Nezvládnuté učivo

24

8

11

5

2.

23

13

3

7

3.

21

12

6

2

Obr. 24

Procentuální zastoupení jednotlivých ročníků ve sloučených kategoriích hodnocení

Nezvládnuté učivo

1. ročník

Průměrně zvládnuté učivo

2. ročník

1. ročník

Výborně zvládnuté učivo

1. ročník

0%

10%

3. ročník

2. ročník

2. ročník

20%

30%

40%

50%

3. ročník

3. ročník

60%

70%

80%

90%

100%

Z výsledků didaktického testu zaměřeného na písmo vyplývá, že relativně nejlepšího hodnocení dosáhli žáci třetího ročníku, kteří mají výrazný poměr výsledků v kategoriích výborně a průměrně zvládnutého učiva ve srovnání s kategorií nezvládnuté učivo. Možným vysvětlením je soustavná příprava žáků na závěrečné zkoušky.

82

9.4.

Zhodnocení a diskuse realizovaného výzkumu Z realizovaného výzkumu vyplývá několik závěrů. V oblasti č. 1 týkající se

znalostí a praktického využití ručního písma se potvrdila hypotéza - že ručně psané písmo je na ústupu a je nahrazováno počítačovou tvorbou grafického i textového obsahu v aranžérské a propagační činnosti. Větší část osob na oslovených firmách (71%, ale nejedná se o statisticky významnou převahu) neumí žádné ruční písmo. Ruční písmo se sice stále v praxi využívá, ale v rámci oslovených firem a i dotázaných učitelů a žáků převládá názor, že je na ústupu. Jen 32% žáků se setkalo v praxi s ručně psaným písmem. Prakticky již převládá tvorba na počítači. V oblasti č. 2 jsem se zaměřovala na výuku písma. Učitelé nejsou spokojeni s hodinovou dotací na výuku písma a pro praktický nácvik ručního písma není dostatek prostoru. Žáci by uvítali více hodin, které by se věnovaly výuce písma na PC. Ruční písmo žáky příliš nezaujímá, mají pocit, že je obtížné a nehodlají se mu věnovat v budoucnu a ani mimo školní výuku. Naopak mají dostupné grafické programy, v nichž je možné realizovat tvorbu písma/textů. Žáci mají z pohledu didaktického testu poměrně dobrou znalost teoretických znalostí v oblasti písma (zejména žáci třetího ročníku), avšak z pohledu firem jsou hodnoceni převážně jako „méně dobře“. Pravděpodobně žáci nedokáží aplikovat již získané teoretické znalosti při plnění praktických úkolů. Nedá se vyloučit ani určitá rozdílnost požadavků a názorů na obsah výuky u žáků oboru vzdělání Aranžér z pohledu vyučujících a pracovníků firem. Jelikož se v praxi převážně používá tvorba písma a textů na PC, bylo by vhodné, aby se tedy navýšila hodinová dotace na výuku žáků v této oblasti.

83

Závěr Písmo je důležitým předpokladem pro dorozumívání mezi lidmi, slouží k zachycení a předání myšlenek, o tom není pochyb. Slovo „písmo“ pochází od slovesa „psáti“. Písmo se může i kreslit. Ale bohužel stále méně potřebují lidé psát rukou a ještě navíc čitelně. Obklopuje nás všude přítomná technika. My jen „naťukáme“ na klávesnici požadovaný text a je hotovo. Ostatní udělá technika. Písmo v aranžérské a propagační činnosti je určené pro veřejnost a tudíž by mělo být na úrovni tvárného grafického projevu. Ve vyučování bohužel nemají pedagogičtí pracovníci (učitelé) tolik času pro výuku písma, ostatně to vyplynulo z výzkumu. Dá se tedy říci, že největším problémem zvládnutí „písma“ u žáků je důkladné cvičení a to i mimo školní vyučování. Žáky více láká snadnější tvorba „písma“ a tou je tvorba na počítači. Žáci oblast ručně tvořeného písma považují za obtížnou a většinu vůbec nezaujme. Ale v každém případě by žáci měli mít povědomí a znalosti o tvorbě ručně psaného písma. Protože znalosti a také pravidla (zásady) tvorby rozhodně využijí i při tvorbě „písma“ právě na PC. No a tyto zásady by se žákům měli vštěpovat už od prvopočátku výuky „písma“. Nejprve se je budou muset naučit, pak zafixovat a nakonec zautomatizovat. Ale hlavně je dokázat prakticky používat při plnění úkolů. Domácí úkoly dnes nejsou moc v „módě“, ale touto cestou by se mohli žáci více naučit aplikovat teoretické znalosti při plnění konkrétních úkolů zaměřených na písmo (text) za pomoci počítače. Tím by se navýšil čas věnovaný této problematice, kterého při vyučování tolik není. Ovšem žáci by museli samozřejmě domácí úkoly plnit, museli by tedy aktivně spolupracovat. Zde by bylo nutné určitě vyřešit skutečnost, že všichni žáci nemají a nebudou mít doma k dispozici grafický program. Avšak i to se dá řešit, třeba v podobě dohody (s prodávající firmou) o programové verzi, kterou bude škola zapůjčovat žákům po dobu jejich studia (tedy časová omezenost).

84

Dále by se tu mohl vyskytnout problém, že všichni by možná v dnešní době nemuseli mít k dispozici potřebnou techniku (PC). Ale i to by se dalo řešit například zapůjčením školního notebooku. To, zda se někdo bude více zajímat o dané písmo, by mělo zůstat spíše čistě pouze na něm samotném. Třeba někdy v budoucnu se dávné zkušenosti ze školních lavic budou hodit. Jak plyne z textu, zpočátku je vhodné držet se zásad, pokud možno už zažitých. A pak později je můžeme začít vědomě porušovat kvůli dosažení určitého účinku. K tvorbě písma je nezbytný smysl pro kresbu a cit pro linii. Smysl pro úměrnost a cit pro tvárný výraz nelze bohužel vypěstovat matematickou cestou. To jsou věci dobrého vkusu a zkušenosti, které si můžeme osvojit pouze studiem a pilným cvičením. Psaní písma bylo odedávna cestou, po které se dá dojít ke schopnosti rozeznávat správné poměry, přirozené tvary, náležité seskupení písmen a jejich rozvržení v prostoru. Toho jsou nám svědectví nesčetných památek více než dvoutisícileté písmařské kultury v Evropě. Bez studia písma bychom málo věděli o tom, čím lidstvo bylo a co vykonalo v dobách dávno minulých.

85

RESUMÉ Diplomová práce „Písmo v aranžérské a propagační činnosti“ se zabývá oblastí písma, která patří mezi jednu z důležitých a stále aktuálních oblastí v aranžérské a propagační činnosti. První teoretická část práce se zaměřuje na historii a vývoj písma, na běžný a dekorativní rukopis. Krátká pasáž se věnuje malým písmenům. Dále se práce věnuje tvorbě písma a textů (kompozici), potřebným nástrojům včetně ostatních pomůcek, přípravě před samotným nácvikem písma a konkrétním typům písma. Následně je uvedena pro srovnání tvorba písma a textů s využitím výpočetní techniky. Nachází se tu také text přímo pojednávající obecně o písmu v aranžérské a propagační činnosti jako takové. V závěru první části (teoretické) je i slovníček odborných pojmů, který může být použit jako pomůcka pro žáky při výuce i mimo ni. Druhá část práce (empirická) obsahuje výzkum zaměřený na analýzu praktického využití ručně psaného písma v porovnání s tvorbou na počítači, na aplikaci získaných vědomostí z oblasti písma při plnění konkrétních úkolů a na výuku písma u žáků studujících obor vzdělání Aranžér (např. na hodinovou dotaci, na obtížnost tvorby ručně psaného písma).

86

SUMMARY Master graduation thesis "Writing in arranger and propagation work" deals with the issue of writing which is one of the most important areas within the arranger and propagation activity. First part is theoretical. This part is focused on history of writing, common and decorative handwriting. Short chapter deals with small letters. Theoretical part is alo focused on creation of writing and text documents (composition), necessary tools for writing, other tools, preparation before practicing writing, and some specific fonts. Subsequently, the thesis describes information technologies used to creation of writing/texts and specific approaches and terminology related to writing on computers. Theoretical part also contains chapter related to writing in arranger and propagation work. There is also terminological dictionary which can be used as aid in teaching/learning. The second part of master thesis is empirical part. This part is focused on research related to analysis of practical use of hand writing (i.e. in companies) in contradiction with use of computers to create writing/texts. Beside this, usage and application of theoretical knowledge in practice is studied, as well as education of arranger pupils (for instance the extent of education related to writing, level of difficulty of hand writing).

87

Seznam použité literatury 1. Monografie BÁRTOVÁ, Darina. Počítačová typografie. VŠCHT Praha, 2006. 26 s. HARRIS, David. Kaligrafie. Slovart, s. r. o., 2004. ISBN 80-7209-610-9. KUBÍČEK, Jaroslav. Aranžování nejen pro prodavače. Zdounky: Jiří Rotschedl, 2005. 105 s. ISBN 80-903367-0-1 LANZ, Bohumil; NĚMEČEK, Zdeněk. Písmo v propagaci. Praha: Merkur, 1974. MENHART, Oldřich. Nauka o písmu. Praha: SPN, 1954. POKORNÁ, Miluše. Kaligrafie - krása písma. Brno: Computer Press, 2005. ISBN 80-251-0293-9. SZALAY, Julius. Aranžování. Praha: SPN, 1973. VYŠKOVSKÁ, Olga a kolektiv. Aranžování pro prodavače. Praha: SPN, 1969.

2. Elektronické zdroje Atlas školství [online]. 2008 [cit. 2008-08-02]. Dostupné z: http://www.atlasskolstvi.cz/searchss.asp?nRegionID=3&sAction=search&nDepartmentI D=144&nLanguageID=1 Ato pero [online]. Dostupné z: http://www.kreslit.cz/pera/pero-round-hand/ Ato pera různé šířky [online]. Dostupné z: http://www.mastershop.cz/index.php?ecc=0&ac=40&system=raptor&vm=2&vmid=866&rap1=&drrt=&tt mid_32=1362083818vb&ssr=&botc_od=&botc_do=&panter=165686&shop=MTg2Ng= =&memo1=4&memo2=42&memo3=3&memo4=187&form_odd_vyrobce=&szoom=

88

Další příklady uspořádání textu [online]. Dostupné z: www.trhs.cz/.../20/20121016_174537_kompozice-textu-v-plose.ppt Gesso [online]. Dostupné z: http://www.vytvarnepotreby.cz/index.php?obs=20#v Písmo ANTIKVA [online]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antikva Písmová osnova [online]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%ADsmov%C3%A1_osnova Redispero [online]. Dostupné z: http://www.kreslit.cz/pera/pero-ornamental-nib-redispero/ Štětec kulatý [online]. Dostupné z: http://www.centrshop.cz Štětec psáček [online]. Dostupné z: http://ihifi-shop.cz/sTeTEC+PSacEK+PLOCHy++VLASOVy+c.3_8+LINEO-1OTgzMjAwOGFp-25-28-19-167463-0-30.html

3. Zákonné normy Zákon Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) [online]. Dostupné z: http://www.atre.cz/zakony/frame.htm Zákon č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání [online]. Dostupné z: http://www.digizone.cz/texty/zakon-40-1995/

89

Seznam tabulek Tabulka 1 Přehled klasifikačních tříd a variant latinkových písem ......................... 57 Tabulka 2 Typografické měrné systémy .................................................................. 58 Tabulka 3 Přehled použití různých velikostí písma ................................................. 60 Tabulka 4 Data od žáků 3. ročníku .......................................................................... 73 Tabulka 5 Data od žáků 2 ročníku ........................................................................... 74 Tabulka 6 Data od všech žáků (souhrnné hodnocení, celkem 37 respondentů) ...... 75 Tabulka 7 Data od učitelů ........................................................................................ 77 Tabulka 8 Data od učitelů - otázka 10a.................................................................... 77 Tabulka 9 Data od učitelů - otázka 10b (názvy doporučených písem) .................... 78 Tabulka 10 Data z firem pro odpovědi typu ANO/NE .............................................. 79 Tabulka 11 Data z firem - otázka č. 4 (doplnění otázky č.3 - Kdy jste naposledy využili ruční písmo?) ...................................................................................................... 79 Tabulka 12 Data z firem - otázka 5 (Napište typ písma, které ovládáte) ................... 80 Tabulka 13 Data z firem - otázka 6 (Jak byste ohodnotili znalosti v oblasti písma u žáků vykonávajících praxi ve Vaší firmě?) .................................................................... 80 Tabulka 14 Data z firem - otázka 10a ........................................................................ 80 Tabulka 15 Data z firem - otázka 10b (názvy doporučených písem) ........................ 80 Tabulka 16 Hodnocení didaktického testu zaměřeného na písmo ............................. 81 Tabulka 17 Hodnocení žáků po sloučení do 3 kategorií ............................................ 82

90

Seznam obrázků Obr. 1 Vývoj římských kapitálek ............................................................................... 11 Obr. 2 Postup při skládáni tvarů minuskulních písmen ............................................. 11 Obr. 3 Horizontální a vertikální náčrtky textu ........................................................... 16 Obr. 4 Schéma umístění textu na osu ......................................................................... 19 Obr. 5 Rozvržení stránky dokumentu ........................................................................ 20 Obr. 6 Redispero ........................................................................................................ 22 Obr. 7 Ato pero .......................................................................................................... 23 Obr. 8 ATO PERA různé šířky .................................................................................. 23 Obr. 9 Štětec psáček ................................................................................................... 26 Obr. 10 Štětec kulatý ................................................................................................ 26 Obr. 11 Podložení psací desky ................................................................................. 35 Obr. 12 Ukázka tvorby čtverečků pomocí pera ....................................................... 38 Obr. 13 Obrys čili kontura dodává písmu buď nehybný nebo chvějivý, tvrdý nebo pružný výraz.................................................................................................................... 39 Obr. 14 Serify ........................................................................................................... 40 Obr. 15 Různé způsoby řešení hlav a patek ............................................................. 40 Obr. 16 Střední výška, dolní a horní dotah .............................................................. 41 Obr. 17 Jednoduchá knižní kurzíva psaná plochým perem...................................... 48 Obr. 18 Abeceda kancelářské italiky ....................................................................... 49 Obr. 19 Ukázka principu rastrování vektorového fontu........................................... 54 Obr. 20 Proporčně měnící se písmeno „A“ .............................................................. 63 Obr. 21 Zdobené a stínované písmo......................................................................... 65 Obr. 22 Monogramy ................................................................................................. 65 Obr. 23 Srovnání znalostí žáků mezi ročníky .......................................................... 81 Obr. 24 Procentuální zastoupení jednotlivých ročníků ve sloučených kategoriích hodnocení ..................................................................................................................... 82

91

Seznam příloh Příloha č. 1:

Ukázka různých typů per

Příloha č. 2:

Písmová osnova a) a b)

Příloha č. 3:

Ukázka písma - Italienka

Příloha č. 4:

Ukázka písma - Egyptienka - slabá

Příloha č. 5:

Ukázka písma - Egyptienka – polotučná, tučná

Příloha č. 6:

Ukázka písma - Lineární grotesk (psáno redisovým perem)

Příloha č. 7:

Ukázka písma - Zúžený grotesk

Příloha č. 8:

Ukázka písma - Kruhový grotesk

Příloha č. 9:

Ukázka písma - Švihové písmo (volně psané štětcem)

Příloha č. 10:

Dotazník pro žáky

Příloha č. 11:

Dotazník pro učitele

Příloha č. 12:

Dotazník pro firmy

Příloha č. 13:

Didaktický test pro žáky

Příloha č. 14:

Formulář ke zpracování didaktického testu

Příloha č. 15:

Řešení a návrh hodnocení didaktického testu

92

Příloha č. 1: Ukázka různých typů per

Zdroj: Harris, 2004

Příloha č. 2: Písmová osnova a) a b) a)

Zdroj: Pokorná, 2005

b)

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%ADsmov%C3%A1_osnova

Příloha č. 3: Ukázka písma - Italienka

Zdroj: Szalay, 1973

Příloha č. 4: Ukázka písma - Egyptienka - slabá

Zdroj: Szalay, 1973

Příloha č. 5: Ukázka písma - Egyptienka – polotučná, tučná

Zdroj: Szalay, 1973

Příloha č. 6: Ukázka písma - Lineární grotesk (psáno redisovým perem)

Zdroj: Szalay, 1973

Příloha č. 7: Ukázka písma - Zúžený grotesk

Zdroj: Szalay, 1973

Příloha č. 8: Ukázka písma - Kruhový grotesk

Zdroj: Szalay, 1973

Příloha č. 9: Ukázka písma - Švihové písmo (volně psané štětcem)

Zdroj: Szalay, 1973

Příloha č. 10: Dotazník pro žáky

Příloha č. 11: Dotazník pro učitele

Příloha č. 12: Dotazník pro firmy

Příloha č. 13: Didaktický test pro žáky

Příloha č. 14: Formulář ke zpracování didaktického testu

Formulář ke zpracování didaktického testu (tabulka)

DIDAKTICKÝ TEST Jméno žáka

Hodnocení

Správnou odpověď zakroužkujte.

1.

a

b

c

2.

a

b

c

3.

a

b

c

4.

a

b

c

5.

a

b

c

6.

a

b

c

7.

a

b

c

8.

a

b

c

9.

a

b

c

10.

a

b

c

Příloha č. 15: Řešení a návrh hodnocení didaktického testu

Didaktický test – řešení a návrh hodnocení didaktického testu – klasifikace (tabulka) DIDAKTICKÝ TEST Řešení 1.

a

2.

b

3.

c

4.

a

5.

c

6.

a

7.

b

8.

b

9.

b

10.

a

HODNOCENÍ TESTU Za každou správnou odpověď získá žák jeden bod.

Počet chyb 0-1

Výborný

2

Chvalitebný

3

Dobrý

4

Dostatečný

5 a více chyb

Nedostatečný