MASARYKOVA UNIVERZITA. Přepětí, přetížení a přetrénování mladých hráčů badmintonu Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra Kineziologie

Přepětí, přetížení a přetrénování mladých hráčů badmintonu Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Mgr. Martina Bernaciková, Ph.D.

Ivana Hlavičková Tělesná výchova a sport

Brno, 2015

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích.

V Brně dne

podpis

Obsah Úvod .................................................................................................................................... 5 1.

Rozbor výzkumného problému ................................................................................... 6 1.2

Charakteristika badmintonu ............................................................................... 6

1.2

Faktory ovlivňující výkon v badmintonu ............................................................. 7

1.2.1 1.3

Sportovní příprava dětí ..................................................................................... 10

1.3.1

Zásady sportovního tréninku u dětí .......................................................... 11

1.3.2

Etapy sportovního tréninku ...................................................................... 12

1.3.3

Rozdíl mezi dětmi a dospělými ................................................................. 21

1.4

Fyziologické zvláštnosti fyzické zátěže dětského organismu ............................ 23

1.4.1

Předškolní věk ........................................................................................... 23

1.4.2

Mladší školní věk ....................................................................................... 24

1.4.3

Starší školní věk ......................................................................................... 27

1.4.4

Biologický věk ............................................................................................ 30

1.5

2.

Zdravotní rizika – badminton ...................................................................... 9

Přetížení a přetrénování ................................................................................... 31

1.5.1

Diagnostika syndromu přetrénování a přepětí ......................................... 39

1.5.2

Prevence přetížení a přetrénování............................................................ 41

Empirická část práce ................................................................................................. 44 2.1

Charakteristika zkoumání................................................................................. 44

2.2

Použité metody ................................................................................................ 44

2.3

Naměřené hodnoty ........................................................................................... 44

2.4

Výsledky ............................................................................................................ 45

2.5

Shrnutí empirické části...................................................................................... 66

3.

Diskuse ...................................................................................................................... 67

4.

Závěr.......................................................................................................................... 68

Seznam použitých zdrojů .................................................................................................. 69 Seznam tabulek ................................................................................................................. 71 Seznam obrázků ................................................................................................................ 72 Seznam příloh ................................................................................................................... 73 Přílohy ............................................................................................................................... 74 Resumé ............................................................................................................................. 82 Anotace ............................................................................Chyba! Záložka není definována.

Chtěla bych velmi poděkovat mojí vedoucí práce Mgr. Martině Bernacikové, Ph.D. za její odborné názory a věcné připomínky k dané problematice při zpracovávání mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat PhDr. Ivě Burešové, Ph.D. za výpomoc v praktické části

a

následné

konzultace

při

vyhodnocování

psychologického

dotazníku.

Úvod Téma této bakalářské práce jsem si vybrala na základě své trenérské specializace. Blíže jsem se k trénování a celkově k badmintonu dostala díky své praxi ve škole. Na této praxi jsem si vyzkoušela vést děti při tréninku. Ráda bych se o trénování dětí dozvěděla více, nejen protože mě to zajímá a baví, ale ráda bych rozvinula tréninkový program. Protože je badminton jednostranný sport, a děti nemají moc času a píle cvičit doma, je důležité v tréninkové jednotce zařadit taková cvičení, aby se u nich neprojevila zdravotní problematika jednostranného zatížení. Nebo se naučit sestavit tréninkovou jednotku tak, abychom děti zbytečně nepřetěžovaly a zbytečně jim tím nezpůsobili zdravotní potíže. Cílem této práce je zjistit pomocí dotazníkové metody, zdali u mladých hráčů badmintonu dochází k přepětí, přetížení a přetrénování, což způsobuje nadměrná fyzická aktivita a zvýšené psychické napětí. V první kapitole se budu zabývat samotnou definicí badmintonu, faktory ovlivňující výkon v badmintonu. V této podkapitole bych chtěla poukázat na zdravotní rizika hráčů badmintonu a prevenci úrazů vznikajících při tomto sportu. V podkapitole se budu zabývat přímo dětmi. Chtěla bych porovnat fyziologické rozdíly dětí a dospělých a zaměřím se na zásady, které musí splňovat trénink dětí. Nejen rozdíl dítě dospělí, ale i rozdíly mezi předškoláky, mladšími žáky a staršími žáky je třeba porovnávat. Dalším problémem, který budu řešit v této práci je přetížení a přetrénování, jak se tyto syndromy projevují a jak jim lze předcházet. Ve druhé kapitole se budu zabývat stanovením si úkolů a cíle práce. Což je získání poznatků o mladých hráčích badmintonu a jejich zatěžování při trénincích nebo při turnajích. Dále si stanovým, kde budu potřebné informace získávat a jakou na to použiji metodu a jak následně tyto informace budu zpracovávat. Následně rozeberu postup a metodu, kterou ke zpracování získaných údajů použiji. V závěru této práce zhodnotím dosažené výsledky tohoto výzkumu.

5

1. Rozbor výzkumného problému

1.2

Charakteristika badmintonu

Prapočátky tohoto sportu jsou považovány za nejstarší hru na světě. Novodobá podoba badmintonu kdy je ke hře používán opeřený míček se objevila až roku 1873 a to v Anglii, kde se odehrával první turnaj. A od roku 1992 patří k olympijským sportům a patří k nejrychlejším raketovým sportům.

Voves, T. (2013). Charakteristika badmintonu [online]. Dostupnost na webu http://www.badec.cz/ (accessed říjen 10, 2014) Badminton se hraje s raketou a opeřeným míčkem neboli košíkem. Hráč se snaží zahrát tento opeřený míček přes síť na soupeřovu polovinu nejlépe tak aby dopadl do vymezeného prostoru nebo aby bylo pro soupeře obtížné odehrát jej nazpátek. Hráč badmintonu by měl mít tyto vlastnosti: výbušnost, vytrvalost a rychlost. Hraje se dvouhra (dva hráči) nebo čtyřhra (čtyři hráči). Hraje se v hale ve dvorci pro dvouhru nebo čtyřhru. Kurt rozděluje veprostřed síť, která je vysoká 1, 524 m. Košík se nesmí při hře dotknout země. Bod se získá za to, když soupeřovi dopadne košík do dvorce nebo protihráč odpinkne míček do sítě či do autu. Vítězem se stává ten hráč nebo ti hráči, kteří vyhráli dva sety. http://www.rsport.cz, (accessed říjen10,2014)

Badmintonový pohyb můžeme charakterizovat jako acyklickou bipedální lokomoci rychlostně vytrvalostního charakteru s kolísavou intenzitou zatížení. Ve všech oblastech sportovního výkonu jsou na hráče kladeny vyšší a vyšší požadavky. Jeden zápas trvá okolo 30 minut, ale v třísetovém zápase to může být více než 60 minut. Voves, T. (2013). Charakteristika badmintonu [online]. Dostupnost na webu http://www.badec.cz/ (accessed říjen 10, 2014)

6

Základní pravidla o rozměry hřiště: 13,4 x 6,1 metrů pro čtyřhru a 13,4 x 5,2 metrů pro dvouhru o výška sítě je 1,52 metrů o hraje se na dva vítězné sety do 21 bodů beze ztrát (při shodě za stavu 20-20, se hraje o 2 body, avšak maximálně do 30 bodů)

Soutěžní disciplíny o dvouhra mužů o dvouhra žen o smíšená čtyřhra o čtyřhra mužů o čtyřhra žen

1.2

Faktory ovlivňující výkon v badmintonu

Psychické faktory o hráčská inteligence o anticipace (předvídání) o cit pro hru o schopnost koncentrace Somatické faktory o somatotyp: převažuje mezomorfní složka (somatotyp – označení pro popis stavby a uspořádání těla) Bernaciková M, Kapounková K, Novotný & kol. (2010), Badminton [elektronická učebnice] Dostupnost na webu http://is.muni.cz (accessed říjen 10, 2014)

7

Poprvé

tento

termín

použil

zakladatel

somatotypologie

William H. Sheldon, který už v roce 1940 rozdělil tvar lidského těla do třech základních somatotypů: 

endomorfní (obézní, také se můžeme setkat s označením pyknik),



mezomorfní (svalnatý, neboli atlet)



ektomorfní (hubený, neboli astenik)

Mezomorf – jsou tam předpoklady pro kulturistiku, sprinty, gymnastiku. Je to svalnatý typ se silnou kostrou, se širokými rameny a užšími boky. Jeho energetický výdej je středně rychlý. U mezomorfa silovým tréninkem rychle narůstá svalová hmota. MUDr. Vitek L., (2012) Co je to somatotyp a jak ho měříme? Mezomorf [online] Dostupnost na webu http://www.sportvital.cz/ (accessed říjen 10, 2014) Technické faktory o specifické úderové dovednosti: podání, klír, drop, smeč, „kraťas“, drajv, obrana o specifický pohyb po kurtu Taktické faktory o analytické schopnosti o výběr optimálního řešení o strategie Kondiční faktory o rychlost (reakční, akční) o síla (explozivní) o vytrvalost (aerobní, anaerobní)

8

(pozn.: aerobní – práce svalů a metabolické procesy v nich probíhají za přítomnosti kyslíku, anaerobní – bez přítomnosti kyslíku, jde o velké výkony během krátké doby, př. sprint) Ostatní faktory

o regenerace o kvalita sportovního náčiní Bernaciková M, Kapounková K, Novotný & kol. (2010), Badminton [elektronická učebnice] Dostupnost na webu http://is.muni.cz (accessed říjen 10, 2014) 1.2.1 Zdravotní rizika – badminton

Badminton řadíme mezi jednostranně zatížené sporty, kde se přetěžuje jen jedna polovina těla. Toto přetížení hlavně pozorujeme především u paže, kterou hráč drží raketu a u zádových svalů té stejné strany, také se to týká dolní končetiny, která je výpadová. Nejčastější poranění u hráčů badmintonu jsou: o akutní: 

distorze (vyvrtnutí) hlezenního kloubu



distorze (podvrtnutí) kolenního kloubu



natržení nebo utržení šlachy Achillovy



natržení nebo natažení stehenních svalů



poranění oka

o chronická: 

tenisový loket (onemocnění svalových a šlachových úponů loketního kloubu)



oštěpařský loket (přetížení flexorů – ohybačů zápěstí)



zánět plantární aponeuróza (je to silný pruh vazivové tkáně začínající na vnitřním výběžku kosti patní a ten se pak větví do všech prstů a formuje podélnou klenbu nohy, hraje důležitou roli

9

při chůzi a běhu, jeho funkce je podporovat podélnou klenbu a tlumit nárazy (www.levitas.cz), zánět Achillovy šlachy 

skokanské koleno (nebakteriální zánět šlachy čéšky neboli kolenního jablíčka)



zánět v rameni



bolesti v oblasti bederní části páteře

Bernaciková M, Kapounková K, Novotný & kol. (2010), Badminton [elektronická učebnice] Dostupnost na webu http://is.muni.cz (accessed říjen 10, 2014)

1.3

Sportovní příprava dětí

Děti nemůžeme brát jako zmenšeninu dospělého člověka. To by si měli uvědomit všichni trenéři, kteří s dětmi pracují. Trenér, který trénuje děti, by měl mít hodně znalostí z mnoha různých oborů. V praxi se často setkáváme s trenéry, kteří jsou bývalými sportovci a začínají své sportovní zkušenosti předávat dětem, jelikož děti tvoří naši budoucnost. Ne vždy jsou tyto zkušenosti předávány tím správným způsobem. Trenéři často používají tréninkové metody, kterými si sami prošli, když ještě sami aktivně sportovali. Avšak jim často chybí znalosti o dětském organismu, o tom jak pracuje o jeho schopnostech a možnostech podávaného sportovního výkonu. Proto nemůžeme dětské tělo srovnávat s tělem dospělého jedince a vystavovat ho stejné zátěži jako dospělého člověka. Dítě se od dospělého liší jinou stavbou kostí, jinou činností srdce, má jiné vnímání, jiné myšlení, liší se také jinými sociálními vztahy atp. Při trénování dětí bychom se měli hlavně zaměřit na nácvik a rozvoj pohybových dovedností a pohybových schopností. Pro děti by měl být sport především zábavou a měly by mít hlavně radost z pohybu. Hadžega T., Děti ve sportu aneb sportovní příprava. (2012) [Online] http://www.fitcoach.cz/ (accessed, listopad 29, 2014)

10

1.3.1

Zásady sportovního tréninku u dětí

o při trénování dětí je v tréninku důležitá pestrost, pokud je trénink jednotvárný, tak hrozí přetrénování, pro děti je vhodnější, když je trénink pojat formou hry o důležitý je také individuální přístup (děti mají rozdíly věkové, rozdíly jsou ve zralosti, v jejich zdravotní stav a ve zkušenostech s prováděním pohybové aktivity

o posilování u dětí je doporučeno až po zavření růstových chrupavek, což je okolo 14. – 16. Roku, při posilování na děti musí neustále dohlížet trenér, nejprve se děti musí naučit správnou techniku prováděných cviků, také musí umět správně dýchat, musí se kontrolovat rychlost prováděných cviků, cviky nesmí být prováděny prudce a nekoordinovaně, měl by být maximální počet opakování v každé sérii a měl by být plný rozsah pohybů

o děti mají sníženou toleranci tepla, takže musíme dávat pozor na přehřátí organismu, také mají nižší potivost a rychleji ztrácí teplo

Trenéři by se měli neustále vzdělávat a osvojovat si nové poznatky a měli by mít snahu o dosažení nejlepších výsledků, které pak přinesou větší uspokojení nejen trenérovi, ale i jeho svěřencům. Hadžega T., Děti ve sportu aneb sportovní příprava. (2012) [Online] http://www.fitcoach.cz/ (accessed, listopad 29, 2014) Zmíníme se zde také o základních prioritách, které by trenér měl mít nepoškodit děti. Trenér může děti poškodit jak fyzicky, tak i psychicky. Fyzická poškození jsou častější a projevují se únavovými zlomeninami, kostními výrůstky, 11

skoliózou atp. Často k tomu vede nadměrná zátěž a bezohledné tréninkové zatížení. Na nevhodně vedený trénink může člověk doplatit až v dospělosti a to zdravotními problémy. Psychické poškození není tak výrazné, ale také může člověku způsobit problémy až v dospělosti jako např. dlouhodobé stavy frustrace, podceňování se, úzkostné stavy, což může vést až k depresivním onemocněním.

o

vytvoření vztahu dětí ke sportu jako jejich celoživotní aktivitě Dnešní životní styl dospělého člověka se skládá ze stresu, sedavého zaměstnání a nedostatku pohybu, tohle všechno může vést až k civilizačním chorobám, které souvisí s nezdravým životním stylem (cukrovka,

obezita,

deprese,

chronický

únavový

syndrom,

kardiovaskulární onemocnění atd.). Těmto problémům můžeme předejít nebo je alespoň zmírnit přiměřenou pohybovou aktivitou. Nejhorším pochybením trenéra je, pokud dítě zanevře na sportovní aktivity nebo o ně ztratí zájem. Cílem trenéra by mělo být vybudování celoživotní potřeby pohybu u jeho svěřenců. o

vytvoření základů pro pozdější trénink Trenér by se měl u dětí především zaměřit na základy techniky pohybu, aby pak na to v pozdějším tréninku bylo možné navazovat.

Hadžega T., Děti ve sportu aneb sportovní příprava. (2012) [Online] http://www.fitcoach.cz/ (accessed, listopad 29, 2014)

1.3.2

Etapy sportovního tréninku

Tab. 1 Etapy sportovního tréninku Seznamování se se sportem

6 – 10 let

Základní trénink

10 – 13 let

Specializovaný trénink

13 – 17 let

Vrcholový trénink

> 17 let

12

Seznamování se se sportem (6-10let) Je to počáteční fáze ve sportovním tréninku. Hraje důležitou roli v pozdějším tréninku. To nejdůležitější v téhle etapě je vybudovat u dítěte zájem o sport. A měla by splňovat tyto základní body jako je psychický a tělesný rozvoj dítěte, upevňovat jeho zdraví a zajistit všestranný pohybový rozvoj a vytvořit u dítěte kladný vztah k pravidelnému cvičení a pohybovým aktivitám obecně. Tato etapa většinou začíná u dětí mezi 6. A 8. Rokem a končí okolo 10. Roku. A jejím cílem je vytvořit u dítěte všeobecné základy v tom daném sportu pomocí všestranných cvičení a upevnit jejich vztah ke sportu. Tréninkové jednotky jsou hlavně zaměřovány na zvládnutí co nejvíce pohybových dovedností, na základy techniky a také na všestranné rozvíjení pohybových schopností dítěte. Cvičení jsou nízké intenzity, jsou pestrá a citově založená a jsou dělána formou hry a soutěživou formou. Cílem je aby svěřenci byli schopni splnit všechny požadavky na pozdějším tréninku, aby byli schopni trénovat pravidelně, aby měli znalosti z pravidel toho daného sportu a uměli ty pravidla dodržovat, také aby se uměli podřídit kolektivnímu způsobu tréninku a aby uměli samostatně, aktivně a ukázněně vystupovat při tréninku nebo na soutěžích. Jelikož děti ještě nemají dostatečně rozvinuté myšlení, tak by v této fázi tréninku neměly být zatěžovány učením se taktiky a soutěžních prvků. Měly by se spíše věnovat rozvoji pohybových dovedností, které vedou k nácviku dovedností taktických. Avšak na konci této fáze by děti už měly zvládat některé základy taktických dovedností, jelikož jsou nezbytnou součástí pro účast v soutěžích. Měly by tedy už znát základy pravidel daného sportu a jak vést sportovní boj v dané disciplíně. Peřič, T. (2004). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada Publishing, a.s.

13

V badmintonu se děti v tomto období učí z hlediska 

techniky: o aktivační krok o přesun z místa na místo o výpady o výskoky o kladen důraz na rotaci předloktí při úderech o spodní a vrchní údery



taktiky: o úvod do modifikovaných, uzpůsobených her (malý kurt, bez sítě – s nízkou sítí, modifikace míčků) o dvouhra o osobní vnímání prostoru (rozsah)



fyzičky: o zaměřeno na obratnost, o na rovnováhu, o na koordinaci o a na rychlost o rozcvička a zklidnění – prostředek k řízení skupiny



psychologie: o základy pravidel hry o etika hry

Badminton world federation (2011), vzdělání trenérů manuál úrovně 1, [online] www.bwf.org (říjen 10, 2014) Základní trénink (10-13let) Základní trénink je navazující etapou na seznámení se se sportem. Tahle etapa je charakteristická postupným růstem speciální výkonnosti, které je dosahováno díky všestranné přípravě. Hlavním úkolem v této etapě je všestranný

14

rozvoj základních pohybových schopností, osvojení si co nejvíce pohybových dovedností, zvládnutí základů techniky v tom daném sportu, vypěstování si trvalého vztahu k pravidelnému tréninku a osvojení si základních vědomostí o daném sportu. Trvání této etapy je v rozmezí 10. A 13. Roku života dítěte. Tato fáze má za úkol rozvíjet velikost pohybového fondu všeobecnou přípravou a zaměřit se na perfektní zvládání základních dovedností. Zátěž při tréninku může být větší a toho dosáhneme tak, že prodloužíme dobu trvání tréninkové jednotky a postupně zvyšujeme frekvence zatížení. Tréninková jednotka však musí být prokládána dostatečnými časovými úseky pro odpočinek a její součástí také musí být odpovídající regenerace. Nadále je důležitá pestrost cvičení, která tvoří tréninkovou jednotku. Vhodné je také kombinovat složky v tréninkové jednotce. V této etapě se děti už snaží nacvičovat techniku pomocí napodobování techniky dospělých. Je to velmi rychlý proces, jelikož se děti učí nové pohyby naráz a nezapojují tam další složky jako je především kondice. Kondice nám pak v pozdějším pilování techniky přináší požadovanou kvalitativní úroveň. Začíná už zde hrát roli i taktická příprava, která závisí na druhu a charakteru sportovní specializace. Pro nácvik taktiky jsou využívány průpravná cvičení, průpravné hry a pohybové hry. Určitou roli zde začíná hrát i psychika dětí, trénink je v této fázi zaměřován na rozvíjení a upevňování morálních a volních vlastností (odpovědnost, vytrvalost, rozvážnost, sebeovládání, cílevědomost atp.), také je zaměřen na rozvoj rozumových schopností a na schopnost se soustředit a na nacházení řešení při tréninkových úkolech. Peřič, Tomáš (2004). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada Publishing, a.s. V badmintonu se děti v tomto období učí z hlediska 

techniky: o spojování pohybů do odlišných, pro badminton specifických vzorců o úderová technika nabývá na rozsahu o klamavé údery

15



taktiky: o z modifikovaných her přechod na celý kurt o postupné prolínání dvouher do čtyřher o plánovaný, postupný úvod do soutěží o vnímání prostoru (výška, šířka + hloubka) jako pomůcka při rozhodování o podmíněné hry (prostředek k řešení problémů, situací)



fyzičky: o základy fyzické kondice (ne příliš ucelený program) o v pozdější fázi tohoto období postupný úvod do rozcvičování a zklidnění po tréninku v ucelené formě



psychologie: o získání pozitivního přístupu k sobě samému, o druhým ve sportu o a sportu samému

Badminton world federation (2011), vzdělání trenérů manuál úrovně 1, [online] www.bwf.org (říjen 10, 2014) Specializovaný trénink (13-17let) Specializovaný trénink je charakterizován postupně narůstající intenzitou tréninkového zatížení a přechodem k cíleně zaměřeným tréninkovým podnětům. Zařazení věkového rozmezí je v této etapě kolem 13. A 17. Roku života. Úkolem této etapy je rozvíjet základní a speciální pohybové schopnosti, zvyšování zásob pohybových dovedností, zvládnutí a vylepšení účelné techniky, zvládání hlavních principů taktiky, utváření výkonové motivace a upevňování způsobu života vzhledem k požadavkům tréninku. V téhle etapě už začínáme s opravdovým tréninkem, který se začíná podobat tréninku dospělých. Za hlavní cíl se považuje to, aby děti byly schopné využívat technické a taktické dovednosti, které mají již naučené, v závodech či soutěžích. Proto jsou obecné pohybové schopnosti plynule směřovány ke specifickým požadavkům výkonu. Speciální pohybové schopnosti se propojují

16

s patřičnou technikou. Díky předchozímu všestrannému tréninku se mohou účinně rozvíjet celkové možnosti trénovanosti sportovce, které umožňují rychlý výkonnostní vzestup. Kvalita tréninku se zdůrazňuje a rozvíjí se speciální pohybové dovednosti pomocí odpovídající intenzity zatížení. V kondiční oblasti tréninku se zaměřujeme na rozvoj obecných a především speciálních pohybových schopností, poté se pak pozvolna přechází ke speciálním prostředkům. V tréninku je důležitá technická příprava, je zaměřena na techniku účelnou a na zvládnutí techniky celkové i s detaily v podmínkách soutěže a s největší možnou rychlostí. Ke konci této fáze se spojují tyhle dovednosti s vysokou kondiční připraveností a tyhle dvě věci se pak propojí v závodech a soutěžích. V této fázi se klade větší důraz na přípravu taktickou než ve fázích předchozích.

Taktická

příprava

je

zaměřena

na

schopnost

uplatnění

nejvhodnějšího řešení v soutěži a také na rozvoj kreativity. Díky získávání nových zkušeností ze soutěží se postupně rozvíjí i psychické vlastnosti, které jsou důležité při dosahování výkonu. V téhle fázi rozdělujeme sport do dvou oblastí a to na soutěžní sport, zde začíná rozhodovat výkon a výkonnost jedince, a na rekreační sport – nabízí způsoby jak příjemně trávit volný čas. Schopnost reálného pohledu trenéra na výkonnost mladého jedince pak může pomoci v rozhodování o jeho budoucnosti. Peřič, Tomáš (2004). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada Publishing, a.s. V badmintonu se děti v tomto období učí z hlediska 

techniky: o zdokonalování pohybových vzorců a úderů, kvalitně prováděných ve stále

složitějších

nepravidelných

cvičeních

a

zápasech

proti

vrstevníkům o určení osobních oblastí vhodných pro další rozvoj 

taktiky: o vnímání prostoru, sebe sama, soupeře a partnera jako pomůcka při rozhodování

17

o podmíněné hry jako prostředek k řešení problémů, situací o prolínání dvouher se zdokonalováním specifických taktik v párech (smíšená čtyřhra až ve 2. Části období) 

fyzičky: o úvod do rozvoje vytrvalosti, rychlosti, ohebnosti a síly o postupný přechod k uceleným kondičním tréninkovým programům, jakmile jsou hráči dostatečně emočně vyspělí



psychologie: o zahrnutý mentální trénink jako součást tréninku o kladen důraz na rozvoj osobní odolnosti o opora ve schopnostech – sebeovládání, sebedůvěry, soustředění, odhodlání

Badminton world federation (2011), vzdělání trenérů manuál úrovně 1, [online] www.bwf.org (říjen 10, 2014) Vrcholový trénink (>17let) Tato fáze se již přípravy dětí netýká, ale pro úplnost se tu o ní zmíníme. V této etapě se setkáváme se značnými věkovými rozdíly, proto je zde velmi důležité respektovat psychologické a biologické vlastnosti dané věkové skupiny a zvláštnosti jednotlivých sportovců, které souvisejí s jejich činnostmi nebo s jejich rolí ve skupině. Proto by ke každému svěřenci měl mít trenér individuální přístup. Úkolem této fáze je dlouhodobě naplánovat vysoké sportovní cíle a všechna možná úsilí, která směřují k jejich splnění, dále rozvíjení funkční, kondiční a psychické připravenosti a vytváření předpokladů pro další vzestup ve sportovní výkonnosti, zdokonalování a ustálení sportovní techniky, rozvíjení taktiky, upevňování rysů osobnosti a podřízení se způsobem života požadavkům tréninku.

18

Náplň tréninkového procesu se vyznačuje vysokým objemem a intenzitou, ale také pevnou vazbou mezi jednotlivými složkami tréninku. To znamená, že můžeme rozvíjet kondiční připravenost sportovců za pomoci určitých taktických situací, které mají požadavky na perfektní zvládání techniky. Všechny tyto etapy sportovního tréninku nám teoreticky vytyčily rámec zaměření sportovních příprav v několikaletém obzoru. Ale jak by to mělo být prakticky, jaká by měla být konkrétní strategie tréninku a v kterém věku je vhodné děti umisťovat na začátek či na konec jednotlivých etap? Odpověď není jednoduchá, jelikož zde záleží na třech složitých činitelích.

a. Typ dané sportovní disciplíny U každého sportu jsou jiné požadavky na dlouhodobý trénink, na to, v kterém věku je nejvhodnější s daným sportem začít a v kterém věku se dosahuje výkonnostního vrcholu. U gymnastiky, krasobruslení atd. je nejlepší se začít připravovat již v brzkém věku a to už kolem 3. – 4. Roku. Jelikož vrchol výkonnosti je v poměrně nízkém věku a to kolem 15. Roku a občas i dříve. Sportovní hry často začínají s přípravou okolo 6. – 7. Roku a vrchol výkonnosti bývá okolo 20. Roku života a sportovec si ho může udržet i hodně let. Nejpozději s přípravou se asi začíná u vytrvalostních disciplín, jako je třeba maraton v 15 nebo více letech a na vrcholu bývají sportovci kolem 30 let. Těmto požadavkům na věk se pak přizpůsobuje délka i uspořádání jednotlivých etap.

b.

Úroveň biologického věku Biologický věk může být různě odlišný od věku kalendářního (viz kapitola Fyziologické zvláštnosti fyzické zátěže dětského organizmu – biologický věk). Biologické zrychlení (akcelerace) pak může pozitivně ovlivňovat rychlost učení, velikost zatížení atd. a to pak může ovlivnit i délku dané etapy.

19

c. Míra talentu Talentovanější sportovec projde tréninkovým procesem rychleji než méně talentovaní či netalentovaní. Proto zde dochází k úpravám délky a zaměření u jednotlivých etap. Trenér by si měl dát pozor na to, aby nezaměnil biologickou akceleraci s mírou talentovanosti, jelikož i talentovaný sportovec může být také biologicky retardovaný. Proto by měl trenér ke všem svým svěřencům přistupovat individuálně. Peřič, Tomáš (2004). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada Publishing, a.s. V badmintonu se děti v tomto období učí z hlediska 

techniky: o neustálé

zdokonalování

pohybových

vzorců

a

podoby úderů

v soutěžních zápasech o určení osobních oblastí pro další rozvoj o uvedení periodizovaného technického tréninku 

taktiky: o předzápasové plánování o pozápasový rozbor o video analýza o využití zápasových plánů proti vybraným soupeřům o periodizace taktického tréninku o práce s trenéry během soutěží



fyzičky: o častější přechod k periodicky plánovanému fyzickému tréninku o individuální tréninkové programy o možnost zapojení specialistů (rozvoj síly/kondiční trenér)

20



psychologie: o postupné vystavení více přímému psychologickému tréninku, spíše vedenému specialistou

Badminton world federation (2011), vzdělání trenérů manuál úrovně 1, [online] www.bwf.org (říjen 10, 2014)

1.3.3 Rozdíl mezi dětmi a dospělými Je důležité vědět, že dítě není zmenšeninou dospělého člověka. Děti jsou oproti dospělému více ohebné, mají méně svalové hmoty, menší kapacitu plic a také ještě nevyzrálou motoriku neboli pohybové dovednosti. Motorika, obratnost a rychlost lze rozvíjet přibližně do 12. roku. Kostru mají ještě nezralou, na koncích kostí jsou růstové spáry, ze kterých kosti rostou do délky. Tam kde se nachází růstové spáry, jsou kosti méně pevné. A díky násilí se konce kostí mohou posunout až oddělit (epifyzeolýza). Pro děti není vhodná ze zdravotního hlediska brzká sportovní specializace, která může způsobit svalovou nerovnováhu a také různé zdravotní potíže. Při výběru sportu za účelem provozování na vrcholové úrovni jsou důležité fyzické předpoklady neboli somatotyp. Pokud má dítě nevhodný somatotyp pro ten daný sport, tak jeho tělo neakceptuje zvyšující se zátěž a může pak dojít k nejrůznějším obtížím z přetížení. Martinková, J. (2013). Sportovní úrazy a přetížení pohybového aparátu sportem. Praha: Mladá fronta a.s. V určitých a psychosociální

obdobích zvláštnosti,

nastávají které

tyto

jsou

anatomicko v daných

–

fyziologické

věkových

obdobích

charakteristické pro určitou věkovou skupinu. Tyto zvláštnosti vlastně vymezují jednotlivá období vývoje člověka. Proto je důležité vědět, jak se člověk v určitých věkových obdobích vyvíjí. Tyto etapy se liší v několika oblastech a k těm hlavním oblastem patří tělesný, pohybový, psychický a sociální vývoj. Hlavně u dětí

21

a adolescentů jsou významné změny v těchto oblastech, které utváří lidskou bytost. Ze sportovního hlediska sem patří tyto zásadní změny ve vývoji mladého jedince: o Intenzivní růst děti jsou v tomto období schopné vyrůst o 50 a více centimetrů a zvýšit svoji tělesnou hmotnost o více než 30 kilogramů o Vývoj a dozrávání různých orgánů těla vnitřní orgány se u dětí zvětšují, například srdce, plíce apod., ale také orgány u dětí mohou změnit svoji úlohu a funkčnost, jako například změna činnosti srdce, pohlavních orgánů čí činnost žláz s vnitřní sekrecí apod. o Psychický a sociální vývoj u dětí nastává změna chápání a vnímání nejen u okolního světa, ale také u jejich vlastní pozice v něm, taktéž se formuje jejich vztah k naší společnosti a vztah k lidem, kteří se pohybují kolem nich o Pohybový rozvoj výkonnost u dětí se dospíváním přirozeně zvyšuje a to i bez ohledu na to, jestli dítě sportuje či ne Všechny tyto hlediska a ještě mnohé další by měl trenér brát v potaz při určování tréninkového zatížení. Peřič, Tomáš a kol. (2012). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada Publishing, a.s.

22

1.4

Fyziologické zvláštnosti fyzické zátěže dětského organismu

1.4.1

Předškolní věk

Předškolní věk se odehrává v rozmezí 4 – 6 let. Nejdříve je ukončen růst a vývoj mozku, na konci tohoto věku dítě už ovládá tyto základní pohybové činnosti typu jako lezení, běh, skok a hod. Také je charakteristický velký rozsah kloubní pohyblivosti, který je podmíněný změklým vazivovým aparátem ( laxicita vazivového aparátu). V tomto období je také velice významná změna v uvědomění si a posuzování senzorické informace. Kinestezie neboli soubor pocitů umožňující vnímání pohybu orgánů podrážděním receptorů ve svalech, šlachách, okostici a v kloubních pouzdrech je velice důležitá pro vnímání pohybu pro odhalování chyb a jejich následnou nápravu. Taktéž je důležitý hmat a zrak, který hraje důležitou roli v motorické kontrole a v pojetí prostorových vztahů. V předškolním věku se také vyvíjí obratnost a motorická koordinace, také roste pohybová výbava, nejen v množství, ale také i v kvalitě. Dále se zlepšuje celková kvalita dynamické koordinace cyklických a acyklických pohybů. Cyklickým pohyby jsou charakteristické opakováním svalové kontrakce (smršťování) stejného typu za určitý časový interval, je to například běh, plavání, chůze atd.). Pro acyklické pohyby jsou charakteristické posloupnosti většinou neopakujících se kontrakcí různé intenzity jako například hod nebo výmyk na hrazdě). Kučera, M., Kolář, P., Dylevský, I. Et al. (2011). Dítě, sport a zdraví. Praha: Galén V herních činnostech se formuje snaha o společensky ohodnocené pohybové aktivity a různé výkony. Tyto aktivity a výkony se stávají základem připravenosti dítěte na nástup do školy. Nejčastěji se to projeví v úkolových hrách. V tomto období také značně pokročí výstavba dětské osobnosti. Významným zlomovým bodem mezi touto etapou a následující etapou školního

23

dětství je z fyziologického hlediska je tzv. první tvarová přeměna postavy, někdy se také nazývá malá puberta. Odehrává se nejčastěji v rozmezí 5,5 – 6,5 let. Vnímání v předškolním věku je ještě mírně nedokonalé, je vyznačováno nedostatečnou hloubkou a přesností. Dítě na rozdíl od dospělých zachycuje ve vjemech jen omezenou část skutečnosti. Objevují se už první náznaky záměrné pozornosti, která vyžaduje vynaložení značného úsilí. Dále se také začíná objevovat úmyslné zapamatování. Které se projevuje například v takových činnostech, jako je snaha co nejpřesněji napodobit a při hře a v kresbě zobrazit zapamatované jevy. Nadále však dominuje neúmyslná paměť. Dítě si však nejlépe pamatuje ty zážitky, které byly citově zabarvené. Kuric, J. (2000). Ontogenetická psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s.r.o.

1.4.2

Mladší školní věk

Odehrává se v rozmezí 6 – 11 let. „Podle J. Piageta se toto období časově kryje zhruba se stadiem konkrétních operací ve vývoji myšlení. Dochází zde ke změnám v sociálním chování prepubescenta, ke zvyšování jeho sebevědomí, ke zvýšení citlivosti, k zájmu o sebe samého apod.“ Kuric, J. (2000). Ontogenetická psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s.r.o. Tato vývojová etapa je významně doprovázena pohybovou aktivitou, změny jsou jak v kvalitě, tak i v kvantitě. Zdokonalují se pohybové dovednosti, rozvíjí se obratnost a koordinace. Důležitý je v tomto období nástup dítěte do školy. Dítěti se změní nejen denní režim, ale hlavně pohybový. Je to pro děti kritická doba a to nejen ve změně životního rytmu, kamarádů, ale hlavně to, že je dítě posazeno do lavice a je od něj

24

vyžadována pozornost a soustředěnost a také má nové povinnosti vycházející z výuky. Kučera, M., Kolář, P., Dylevský, I. Et al. (2011). Dítě, sport a zdraví. Praha: Galén V průběhu

tohoto

docela

dlouhého

vývojového

období

dochází

k intenzivním biologicko-psycho-sociálním změnám. Tělesný vývoj je ze začátku charakterizován rovnoměrným růstem do výšky a nárůstem hmotnosti (výška se zvyšuje o 6-8 cm ročně). S růstem, se taky mění postura neboli tělesný postoj, ten se už více podobá postavení dospělého jedince. Také v tomto období děti mohou vykazovat tuhost některých svalových skupin, to má za následek růstový pohyb. Obvykle to bývá v oblasti hamstringů (ohýbačů kolenních kloubů, patří sem dvojhlavý sval stehenní, poloblanitý a pološlašitý sval) a pravděpodobně to má souvislost s rychlým růstem dlouhých kostí (7. – 10. Rok). Po šestém roce velmi dobře

vyvíjí

kinestezie

(soubor

pocitů

umožňujících

vnímání

pohybu orgánů podrážděním receptorů ve svalech, šlachách, okostnici a kloubních pouzdrech). Dítě je schopno kopírovat pohyby paže a polohy těla v prostoru, aniž by je muselo sledovat zrakem. Také dochází k plynulému rozvoji vnitřních orgánů, dále se zvětšuje krevní oběh, plíce a jejich vitální kapacita (vitální kapacita je objem vzduchu, který může být vydechnut po maximálním nádechu). Dále se ustaluje zakřivení páteře, rychlým tempem také pokračuje osifikace kostí (téže zkostnatění, označuje se jako přeměna chrupavky či vaziva na kost), ale i tak jsou kloubní spojení velmi měkká a pružná. Vývoj mozku je v podstatě ukončen již před začátkem tohoto období. I když zejména v mozkové kůře dále dozrávají nervové struktury. Po uplynutí šestého roku je nervový systém zralý dostatečně na to, aby zvládal složitější koordinačně náročné pohyby. Schopnost učení se novým pohybům se již formuje na začátku šestého roku života dítěte, také jsou tu příznivé podmínky pro rozvoj koordinačních a rychlostních schopností. Peřič, Tomáš a kol. (2012). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada Publishing, a.s.

25

V rozmezí šestého a sedmého roku se u acyklických dovedností (hod, skok, atd.) snižuje upřednostňování jedné strany. V rozmezí šestého a desátého roku děti dosahují vytříbené formy běhání, házení a chytání jako dospělí. Také se vyskytují různé formy úderů, jako úder spodem, vrchem a stranou. Dále se dítě zlepšuje v pohybech, jako jsou šplh, skoky, poskoky a přeskakování. Charakteristické znaky pro dovednosti hrubé motoriky v tomto období jsou: o posturální (týkající se tonusu neboli svalovému napětí při chůzi, stání, sedu) kontrola je podobná dospělému jedinci (7 – 10 let) o balanční strategie (rovnováha) jsou stejné jako u dospělého člověka (7. Rok) o dokonalá forma dospělého běhu a skoku o dovednosti hopsání (od 6. Roku) V mladším školním věku se postupně vyvíjí vytříbenost jemné motoriky. Rychlost a přesnost dosahování, uchopení a uvolnění úchopu se i nadále rozvíjí zároveň se zralostí zrakového systému. Dovednosti v jemné motorice jsou rychlejší, plynulejší a snadnější. Objevují se takové fyziologické změny, jako např. vytříbení vnímání pohybu, zpětné kontroly a plánování pohybu. Charakteristické znaky pro dovednosti jemné motoriky jsou: o zvýšení koordinace v manipulaci s malými předměty o vývoj určitých úchopových dovedností a vývoj celku jemných motorických dovedností o je zdokonalován rukopis a dovednosti ruky při stravování, házení a chytání Obvyklé pohyby jsou více kontrolovány, také jsou plynulejší, rychlejší, snadnější a jsou více zautomatizované. Jinak se také zdokonaluje celková koordinace a přírůstek svalové síly je souvislý. Rytmická schopnost dosahuje vysoké úrovně. Konec období této věkové etapy umožňuje zahájení sportovního tréninku, který dítě chápe jako formu hry. Sportovní aktivity rozvíjí schopnosti silové a rychlostně-silové, obratnostní, schopnosti dynamické síly a prvků vytrvalosti.

26

Sportovní příprava u dětí je vhodnou doplňovací aktivitou při zajišťování optimálního režimu školního dítěte. Pohybové potřeby jsou zas charakterizovány velkou pestrostí a také potřebou rychlého střídání. Většinou převažuje rychlostní a pohybová vazba a už je možno určitým způsobem vyvolávat i aktivity vytrvalostní. Kučera, M., Kolář, P., Dylevský, I. Et al. (2011). Dítě, sport a zdraví. Praha: Galén V psychickém vývoji v tomto období přibývá mnoho nových vědomostí, dále se rozvíjí paměť a také představivost. Dítě se při poznávání a myšlení spíše soustředí na jednotlivosti, souvislosti mu ještě unikají. Pozornost dítěte je odváděna zvýšenou vnímavostí okolního prostředí. Také má malou schopnost chápat abstraktní pojmy, až na konci tohoto období se objevují abstraktní myšlenkové procesy. Děti se dokáží plně koncentrovat jen velmi krátkou dobu, přibližně 4 -5 minut, pak přichází útlum a roztěkanost. Trenérský přístup v předškolním věku by měl být takový, že by jim měl jít trenér příkladem, je totiž po většinu doby přirozenou autoritou, může totiž pozitivně přispět k rozvoji dítěte a to k tělesnému, emočnímu, intelektuálnímu a sociálnímu. V tomto období jsou děti snadno ovladatelné, pokud trenér dokáže jejich energii vhodně usměrnit. Jelikož dětem pohyb působí radost, tak je k němu není třeba nutit, velice rády soutěží a to s plným nasazením. Ale protože schopnost soustředění není ještě plně vyvinuta, tak musí být činnost pestrá a často obměňována. Peřič, Tomáš a kol. (2012). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada Publishing, a.s.

1.4.3

Starší školní věk Starší školní věk se pohybuje v rozmezí 11 – 12 až 15 – 16 let,

individuálně to bývá různé.

27

Tohle období zahrnuje dobu před pubertou, pubertu i dobu po ní. To znamená, že je potřeba účelné pohybové stimulace. V organizmu dítěte se dějí velké hormonální růstové změny a ty udržují i pohybovou aktivitu v kvalitě i kvantitě. V období puberty je jedinec velmi vnímavý k zevním stimulům a vnitřním potřebám. Pohyb můžeme označit jako jeden z hlavních příznaků těchto změn. Dítě v tomto věku již plně zvládá praktické projevy pohybových prvků a jejich nesmírně velký zájem o vhodně motivovanou činnost umožňuje velice časově náročné zátěže a tohoto můžeme využít k nácviku pro specializované činnosti. Projevy puberty v tomto období vývoje je vyjádřeno výraznou touhou po potřebě tělesného pohybu. Objevuje se tu i lehké ustrnutí v kinestetické diferenciační (funkce motorického analyzátoru) a rytmické (reakční) schopnosti. Diferenciační schopností rozumíme schopnost řízení pohybu v prostoru a čase s ohledem na silové požadavky, na základě přesně rozlišené a rozpracované kinestetické informace, která přichází ze svalů, šlach, vazů a kloubních pouzder a proto se také často nazývá jako kinestetická diferenciační schopnost. A reakční schopností je schopnost zahájit účelný pohyb na daný jednoduchý či složitý podnět v co nejkratším čase. V tomto věku se zvyšuje hormonální produkce a to vede ke značným změnám v organismu dítěte. Dochází k výraznému nárůstu svaloviny a také ke kostním změnám. Proto by v průběhu tohoto procesu měly být omezen jednostranný pohyb a tím spíše i specializovaný trénink a mělo by se více přiklánět k všeobecně rozvíjejícím cvičením. V tomto období se začínají chlapci zajímat více o silová cvičení a dívky o obratnostní. Dále se odehrávají velké změny jako zrychlení fyzického růstu, sexuální zrání a také změny v sociálněemočním vývoji. Koordinace rukou je zdokonalená, v dospívání se u dítěte zlepšují i úchopové dovednosti (např. hra na hudební nástroje).

Příklady dovedností v hrubé motorice: o stabilita – kývání, otáčení, balancování, přeskakování o kontrola horních končetin – skoky, přeskoky, plavání, chytání, kmitání, padání o kontrola dolních končetin – běh a náskoky, klouzání, pokročilejší šplhání

28

Podstatné znaky u jemné motoriky: o

zvýšená vzájemná spolupráce oka s rukou -

zlepšení dovednosti při hře

s míčem a zlepšení reakčního času o zvýšená zručnost Dítě preferuje aktivní formu odpočinku, také je tam snaha o napodobování vzorů i včetně nežádoucích aktivit. Klesá jeho zájem o autority v podobě rodičů a vychovatelů. Avšak velký vliv má na dítě kolektiv a jeho vrstevníci. Obecná charakteristika vztahu v období školního věku dítěte k pohybu: o vysoká potřeba pohybu o kompenzační pohyby – zapojení i jiných struktur, které v předchozích pohybových aktivitách nebyly zapojeny nebo jen málo o velká potřeba pestrosti u činností o výrazné propojení myšlenkových projevů s projevy pohybovými o dávání přednosti aktivnímu odpočinku o velká napodobovací schopnost, která se může projevit jak v pozitivním, tak i v negativním smyslu o zvýšení vlivu kolektivu a hlavně starších jedinců o snížení autority k vychovatelům

V tomto období je doporučena všeobecná aktivita. Důležité je omezení v jednostranném zatížení, které může způsobit hypertrofii (zvětšení nebo nadměrný růst některého z orgánů nebo některé části), proto je důležitá pravidelná kontrola u zkušeného pediatra, který by se měl zaměřit na vznikající nerovnoměrnost mezi vývojem svaloviny, vaziva i kosterního systému. Kučera, M., Kolář, P., Dylevský, I. Et al. (2011). Dítě, sport a zdraví. Praha: Galén

29

Období pubescence je jedním z klíčových období ve vývoji psychiky. Citové vztahy jsou ovlivněny hormonální aktivitou, také je ovlivněno to, jak děti vnímají sebe sama, jak se chovají k druhému pohlaví a ke svému okolí, může také pozitivně nebo negativně ovlivnit chování ve sportovní činnosti. Dále se v tomto období objevují znaky logického a abstraktního chápání a také se jim rozvíjí paměť. Dítě pomalu začíná rozumět abstraktním pojmům a je schopno vyvíjet duševní aktivitu, má vetší výdrž při soustředění se a také se zdokonaluje rychlost učení, což znamená, že se snižuje počet opakování potřebný pro zapamatování. Peřič, Tomáš a kol. (2012). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada Publishing, a.s.

1.4.4

Biologický věk Biologický věk není dán datem narození, ale je dán tím v jakém

vývojovém stupni se zrovna organizmus nachází. A ten nemusí být shodný s věkem kalendářním. Biologický věk rozdělujeme na biologickou akceleraci, což znamená, že je jedinec biologicky vyspělejší, než by odpovídalo jeho věku a na biologickou retardaci, která nemá nic společného s mentální retardací, kdy je jeho biologický věk opožděný za věkem kalendářním. A jak biologický věk souvisí s tréninkem? Každý člověk se vyvíjí svým vlastním tempem, které vychází z genetických předpokladů a také souvisí s produkcí hormonů. Důležitou roli ve vývoji hraje i vliv prostředí. Biologický věk nám pomůže předpovědět vývoj dítěte, také nám umožní zjistit přibližnou dobu, kdy se bude nejrychleji rozvíjet a kdy skončí jeho růst a to, co nás zajímá při trénování dětí, kdy je optimální období, ve kterém je dítě schopno podávat nejlepší sportovní výkony. Biologický věk můžeme zkoumat porovnáním výšky a váhy s normami, pomocí stupně osifikace kostí, podle pohlavního věku apod. Kučera, M., Kolář, P., Dylevský, I. Et al. (2011). Dítě, sport a zdraví. Praha: Galén

30

1.5

Přetížení a přetrénování V této kapitole nás zajímá zejména přetížení a přetrénování, jejich

příznaky a projevy, ale pro úplnost se tu zmiňujeme i o únavě, která se tohohle tématu také týká. Jirka Z., Dělení únavy podle Jirků, Regenerace a sport. Praha: Olympia, 1990, 254 s.

ÚNAVA MÍSTNÍ TĚLESNÁ

AKUTNÍ CELKOVÁ

DUŠEVNÍ

CHRONICKÁ

Obr. 1 Aerobní – pomalu nastupující únava Za aerobních podmínek, což znamená, že je dodáváno dostatečné množství kyslíku pracujícím svalům, je výkon ohraničen kritickým snížením energetických zásob glykogenu (glykogen je zásobním cukrem v lidském těle a jeho štěpením se může uvolnit glukóza k rychlému získání energie – glykogenolýza, glykogen se vyskytuje v játrech a ve svalech). Pouze štěpením tuků bez současného získávání energie z cukrů tvorba ATP (adenosintrifosfát – je to energetický zdroj svalu) není možná. Bernaciková M, Kapounková K, Novotný & kol. (2010), Badminton [elektronická učebnice] Dostupnost na webu http://is.muni.cz (accessed říjen 10, 2014)

31

Anaerobní – rychle nastupující únava Příčinou je anaerobní způsob práce, což znamená, že je nedostatečný přísun kyslíku do svalů a to pak způsobuje nadměrnou výrobu laktátu neboli kyseliny mléčné a to pak vede k postupnému rozvoji metabolické acidózy, jinak řečeno k překyselení. Acidóza, což je nadbytek vodíku určující pH, ovlivňuje buněčnou membránu a zabraňuje vzniku a vedení svalových vzruchů a snižuje smršťování – kontrakci svalů. Toulcová,

B.

(2014).

Únava

[online].

Dostupnost

na

webu

http://medicina.ronnie.cz/c-17806-regenerace-xxx-unava.html (accessed prosinec 20, 2014) Fyzická únava Je to tělesná, svalová únava vyznačující se obvykle tíhou, slabostí, eventuálně bolestí nebo ztuhnutím kosterních svalů. Svaly, které jsou unavené a vyčerpané mají tendenci ke třesu nebo křečím. Fyzickou únavu charakterizuje pokles svalové síly, ztráta rychlosti a ztráta jemné koordinace pohybů. Bernaciková M, Kapounková K, Novotný & kol. (2010), Badminton [elektronická učebnice] Dostupnost na webu http://is.muni.cz (accessed říjen 10, 2014) Psychická únava Při psychické neboli duševní únavě máme pocit vyčerpanosti, nejsme schopni se soustředit, máme zhoršenou paměť a cítíme se ospalí. Psychická únava se může vyskytovat společně s únavou tělesnou. V psychické sféře se projevuje nedisciplinovanost, chybí odhad vlastních schopností a dochází ke snížení adaptability na nově vznikající situace Bernaciková M, Kapounková K, Novotný & kol. (2010), Badminton [elektronická učebnice] Dostupnost na webu http://is.muni.cz (accessed říjen 10, 2014

32

Fyziologická únava Je to přirozená únava, která nastává během pohybové aktivity a při zotavování postupně odeznívá. Ze začátku se při pohybových aktivitách projevuje například ztrátou koordinace, jemné motoriky, změnami v technice apod. Je to kladný jev, který slouží k aktivaci adaptačních mechanismů a díky tomu pak roste výkonnost. Jedná se o reverzibilní (vratný) stav organismu, který odezní. Únava může být místní nebo celková.

Caha,

J.

(2011).

Únava

–

fyziologie

[online].

Dostupnost

na webu

http://www.aktin.cz/clanek/711-unava-fyziologie (accessed prosinec 20, 2014) Fyziologická místní únava Vyznačuje se bolestí svalů nebo snížením síly u malých svalových skupin.

Caha,

J.

(2011).

Únava

–

fyziologie

[online].

Dostupnost

na webu

http://www.aktin.cz/clanek/711-unava-fyziologie (accessed prosinec 20, 2014) Fyziologická celková únava Vyznačuje se bolestí svalů u větších svalových skupin. Je zde snížena schopnost koordinace, kvalita pohybových návyků a dynamických stereotypů – naučené soubory úkonů a činností, které vykonáváme na základě stálého opakování podnětů. Celková únava se u sportovců vyskytuje častěji než únava místní.

Caha,

J.

(2011).

Únava

–

fyziologie

[online].

Dostupnost

na webu

http://www.aktin.cz/clanek/711-unava-fyziologie (accessed prosinec 20, 2014)

33

Patologická únava – overloading Overloading – přetížení, přepětí, schvácení, přetrénování. Syndrom únavy se objevuje při opakované pohybové činnosti, kdy tělo nemá čas se plně zotavit díky nedostatečným přestávkám na regeneraci. Patologickou únavu dělíme na chronickou a akutní. Můžeme se zde setkat i s patologickou únavou celkovou, lokální i orgánovou. Neobvyklou roli zde hraje i přechodné pásmo mezi fyziologickou a patologickou únavou v oblasti anxiozity (anxiozita je nepříjemný emoční stav, který je provázen podobnými psychickými i somatickými znaky jako je strach, ale příčina tohoto strachu je neznámá a je to dlouhotrvající stav). Roli zde hraje více faktorů jako subjektivní projevy únavy, zvýšené napětí, deprese a především projevy únavy u vysoce trénovaných jedinců. Psychické projevy únavy se po nějaké době zmírní, ale nezmizí. Pokaždé se tu vyskytuje jakési riziko náhlého vzplanutí projevující se všemi známkami akutní psychopatie. Tyto příznaky se mezi sebou vzájemně ovlivňují, takže se nikdy nesetkáme jen s jedním z nich. Kučera, M., Dylevský, I. a kol. (1999). Sportovní medicína. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o. Faktory působící na vznik patologické únavy o nepřiměřená celková nebo místní zátěž o důsledkem nadměrné nebo nevhodné zátěže o snížením snášenlivosti na prováděnou zátěž Vliv na výkon může mít i nedostatečná či monotónní zátěž. o stupeň trénovanosti, stupeň přizpůsobení se na prováděnou zátěž o změny těžiště těla a změny jeho jednotlivých částí (hypertrofie – nadměrný růst některého orgánu nebo jeho části, hypotrofie – omezení růstu orgánu, tkáně, zvyšování tělesné hmotnosti umělou zátěží, používání přídatné zátěže – sportovní nářadí)

34

o změny prostředí – náhlé klimatické změny Kučera, M., Dylevský, I. a kol. (1999). Sportovní medicína. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o. Akutní forma patologické únavy (přetížení, schvácení) Přetížení neboli schvácení je přímou reakcí organismu na zátěž, která přesahuje míru tolerance. Mnoho faktorů se podílí na vzniku akutního přetížení, patří sem i faktory obecně platné jako např. antropometrické (antropometrie – je to soubor technik měřící lidské tělo) rozmístění zatěžované tkáně a její změny během cvičení nebo také poměr mezi povahou práce a typem svalových vláken. 1. stupeň akutní únavy (přetížení) o pocit slabosti o bolesti hlavy nebo závratě o výpadek zorného pole (skotom) o pocit nevolnosti, nutkání ke zvracení (nauzea) o pokles systolického krevního tlaku (nejvyšší tlak krve, jehož je dosaženo během stahu svalu srdečních komor srdce) o nitkovitý pulz o zrychlené dýchání (tachypnoe) se šelestem při dýchání, který je způsoben zúženými dýchacími cestami (stridor) o zpomalené reakce na podněty střední intenzity o poruchy řeči (opakování slov, nesrozumitelnost) o křeč obličejových svalů o třes prstů, snížená jemná motorika u svalů o bledost pokožky o nadměrná tvorba slin o poruchy myšlení (vtíravé myšlenky, melodie, slova,…) o poruchy vnímání pojmů a jejich následného zpracování o zkratové reakce

35

2. stupeň akutní únavy (schvácení, přepětí) o zblednutí obličeje o namodralé zbarvení kůže u končetin o modrofialové zbarvení sliznic zapříčiněné nedostatečným okysličováním krve o ztížené, namáhavé dýchání o nitkovitý až nehmatný pulz o zvýšené uvědomování si tlukotu vlastního srdce (palpitace) o zvracení o snížení krevního tlaku až k neměřitelným hodnotám o zhroucení organismu – kolaps o změny svalového napětí (křeče, ochablost,…) o poruchy termoregulace (termoregulace je schopnost organizmu udržovat stálou optimální teplotu těla) o krvácení z nosu a z jiných sliznic o známky oběhového šoku Už jediný z těchto příznaků nám diagnostikuje patologickou únavu, což znamená okamžité přerušení zátěže a zahájení terapie pod vedením lékaře. Kučera, M., Dylevský, I. a kol. (1999). Sportovní medicína. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o. Chronická forma patologické únavy (přetrénování) Ke stavu přetrénování dochází při dlouhodobém přetěžování organizmu. Ve většině případů to způsobují opakované tréninkové dávky, které jdou rychle za sebou a nejsou prokládány řádným odpočinkem pro zotavení organizmu a vedou ke špatné adaptaci nebo desadaptaci, ta se projevuje především snížením výkonnosti. Přetrénování může být také způsobeno tím, že jednorázově narušíme stabilitu organizmu a to tak, že vyčerpáme všechny energetické rezervy. K přepětí

36

organizmu často dochází při podávání maximálních výkonů s vypětím všech sil, kdy na to nejsme dostatečně předem připraveni. Za důsledek přetrénování můžeme označit i nadměrný stres a to jak psychický i fyzický, který je vyvolaný nepřiměřeným zatěžováním organizmu sportovce a to pak následně vede k překročení

hranice

možností

sportovcových

adaptačních

mechanizmů

a k následnému vyčerpání organizmu. Lehnert, M., Novosad, J., Neuls, F. (2001). Základy sportovního tréninku I. Olomouc: Nakladatelství Hanex Příznaky přetrénování vznikají buď náhle, a to při jednorázové zátěži anebo postupně s narůstající intenzitou, kdy příznaky nastupují plíživě. 1. Příznaky výkonnostní o projevující se nedostatky v obratnosti, rychlosti, síle a ve vytrvalostních činnostech o projevující se nejistota při nácviku nových prvků o porucha rytmicity pohybů o pocity nejistoty při provádění série pohybů o strach z tréninků i ze závodů o obecná nechuť ke cvičení o snížení všeobecné i specifické výkonnosti o hledání náhradní aktivity o v některých případech se objevuje volní zvýšení tréninkového úsilí

2. Příznaky neuropsychické o zvýšené podráždění o apatie (lhostejnost) o agresivní chování o nepřiměřené psychické reakce o lítostivost

37

o rozjařenost o nerozhodnost o deprese o změny sexuality o změny osobnosti o poruchy vnímání venkovního prostředí – teplo, hluk 3. Příznaky somatické o nechuť k jídlu o zvýšená chuť k jídlu o nechuť k nějakému druhu potravy (sladké, kyselé) o zvýšená chuť na některý druh potravy o spavost o nespavost o poruchy zažívání o pocit žízně o pocení v klidu zejména v noci o stálý pocit únavy o zvýšená nemocnost o poruchy vzájemné souhry tělních systémů o poruchy menstruace o kolísavost krevního tlaku v klidovém režimu o vzestup diastolického tlaku po zatížení o změna reakční doby o pocity vnitřního neklidu a napětí Kučera, M., Dylevský, I. a kol. (1999). Sportovní medicína. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o.

38

1.5.1

Diagnostika syndromu přetrénování a přepětí

Ačkoliv v posledních letech se znalosti centrálních patologických mechanismů syndromu přetrénování (z angličtiny overtraining syndrome = OTS) výrazně zvýšily, je zde stále silná poptávka po příslušných nástrojích pro brzkou diagnózu OTS. OTS je charakterizováno sportovně-konkrétním poklesem ve výkon, společně s poruchami nálad. Tento nízký výkon přetrvává v období zotavení trvajícího několik týdnů i měsíců. Důležité, protože neexistuje žádný diagnostický nástroj k identifikování (např. rozhodnutí, projednávání) sportovce, že trpí kvůli OTS, řešení diferenciální diagnózy může být provedeno pouze s vyloučením všech ostatních možných vlivů ve změnách ve výkonu nebo náladě. Proto, jestli nemůže být nalezeno vysvětlení pro pozorované změny, je diagnostikováno OTS. Brzké a jednoznačné rozpoznání OTS je prakticky nemožné, protože jediným určitým znakem je pokles ve výkonu během soutěže nebo trénování. Konečná diagnóza OTS obvykle vyžaduje vyloučení organického onemocnění např. endokrinologické poruchy (štítná žláza nebo nadledvinky, diabetes), nedostatek železa s anémií nebo infekční nemoci (včetně myokardu, hepatitidy, infekční mononukleózy). Další hlavní poruchy nebo stravovací chování, stejně jako anorexie a bulimie, by rovněž měly být vyloučeny. Avšak je třeba zdůraznit, že mnoho endokrinologických a klinických nálezů během přepětí (z angličtiny overreaching = OR) a OTS můžou napodobovat další nemoci. Hranice mezi nedostatečnou a nadměrnou diagnózou je velmi těžká k posouzení. V podstatě, je obecně myšleno, že příznaky OTS, tak jako únava, pokles výkonu a poruchy nálad, jsou více těžké než ty z OR. Avšak, neexistuje žádný vědecký důkaz, který by buď potvrdil, nebo vyvrátil toto tvrzení. Proto neexistuje žádný objektivní důkaz, že atlet skutečně trpí OTS. Navíc, to, že studie vyvolávající stav OR, mnoho psychologických a biochemických odpovědí ke zvýšení tréninku bylo velmi variabilní, s některými opatřeními v některých studiích, které prokazují změny a ostatní zbývající beze změny, s největší pravděpodobností, protože podmínky a stupeň OR a OTS se liší a nejsou srovnatelně popsány. To je také pravděpodobně protože znaky a příznaky OTS jsou individuální a to je neproveditelné a jistě neetické nadměrně trénovat

39

sportovce tak, aby se mu/jí rozvíjelo OTS. Proto, výhledové studie chybí a existuje pouze několik dat o OTS. Jeden přístup k pochopení etiologie OTS zahrnuje vyloučení organických nemocí nebo infekcí a faktorů jako dietní omezení kalorií (negativní energická rovnováha) a nedostatečný příjem sacharidů, proteinů, nedostatek železa, nedostatek magnesia, alergie, atd. společně s identifikováním iniciačních událostí nebo spouštěčů. Jeden z nejvíce častých spouštěčů je tréninková chyba jako výsledek nerovnováhy mezi zatížením a zotavením. Další možné spouštěče můžou být jednotvárnost tréninku, příliš mnoho soutěží, osobní nebo emocionální (psychické) problémy. Méně časté citované možnosti jsou poruchy spánku, vystavení nadmořské výšce a cvičebně-teplotní stress. Avšak, vědecké důkazy nejsou až tak silné pro tyto potencionální spouštěče. Mnoho spouštěčů stejně jako nedostatek glykogenu nebo infekce můžou přispívat k OR nebo OTS, ale nemusí být přítomny v době, kdy se atlet předvádí u lékaře. Mimoto, identifikování těchto možných iniciačních událostí neodhalilo zdůvodňující mechanismus OTS. Tedy někteří vědci navrhli, přejmenovat OTS jako nevysvětlitelný nízko-výkonnostní syndrom (Budgett et al., 2000), který se zaměřuje na klíčové příznaky nízkého výkonu v OTS spíše než na mechanismy. Toto názvosloví není široce přijato mimo Spojené království. Sportovci a obor sportovní medicíny obecně by mohli využít existující konkrétní citlivý jednoduchý diagnostický test pro diagnózu OTS. V přítomnosti žádný test nesplňuje toto kritérium, ale je jistě potřeba diagnostických pomůcek k určení možných značek pro OTS. Speciálně je potřeba pro odhalení mechanismů pro včasné spouštěcí faktory. Zvýšená tréninková zátěž stejně tak jako ostatní chronické stresy můžou ovlivnit neuroendokrinní systém chronicky. Avšak, v té době ještě není jisté, který mechanismus nakonec vede k OTS. Pravděpodobně z toho důvodu, a protože je zde několik možných hypotéz a počet nejnovějších recenzí článků byl zaměřen na hypotetické vysvětlení pro mechanismus před OTS. Ačkoliv tyto teorie mají potenciál, až do další výhledové studie je prováděno podélné sledování sportovců (u kterých se může vyvinout OTS) nebo jsou vyvíjeny specifické diagnostické nástroje, tyto teorie zůstávají spekulativní.

40

Je obecná dohoda, že OTS je charakterizováno psychologickými poruchami a negativními afektivními stavy. Několik dotazníků jako je Profile of Mood State (POMS – Profil stavu nálad),Recovery – Stress Questionnaire (RestQ-Sport – Zotavení-stres dotazník), Daily Analysis of Life Demands of Athletes (DALDA – Denní analýza životních požadavků sportovců) a “selfcondition scale”(měřítko sebehodnocení svého stavu) bývají použity k pozorování psychologických parametrů u sportovců. To je důležité k registraci současného stavu stresu a zotavení a to výhledově sleduje vývoj každého sportovce individuálně. Velkou výhodou psychometrických nástrojů je rychlá dostupnost informací, speciálně od psychologických poruch shodující se s psychologickými a výkonnostními změnami, a jsou obecně předchůdci neuroendokrinních poruch. V OTS depresivní složka je více vyjádřena než u OR. Změny stavu nálad můžou být užitečným indikátorem OR a OTS, avšak není nutné kombinovat poruchy nálad s opatřením výkonnosti.

Meeusen R., European Jornal of Sport Science, (March 2006); 6(1): 1-14 Prevention, diagnosis and treatment of the overtraining syndrome

1.5.2

Prevence přetížení a přetrénování

Prevencí přetížení a přetrénování je dodržování správného pitného režimu, musíme si dávat pozor na omezení tekutin, také bychom měli mít odpovídající režim stravování, důležité je například sledovat redukci tělesné hmotnosti. Součástí tréninkové jednotky by také měly být dostatečné kompenzační cvičení. Dále by se měly zařadit doplňkové sporty a také vodní procedury jako součást celkové regenerace. Také bychom se měli zaměřit na sledování únavy a náležitou regeneraci sil a měli bychom mít správné dávkování a načasování zátěže a odpočinku. Kučera, M., Dylevský, I. a kol. (1999). Sportovní medicína. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o.

41

Regeneraci dělíme na aktivní a pasivní. Regenerační prostředky patří do regenerace aktivní a díky těmto prostředkům můžeme urychlit regeneraci pasivní, ta závisí na genetice, stavu organizmu a také na typu únavy. Regenerační prostředky: Pedagogické prostředky Úzce souvisí s činností trenéra, s jeho plánováním, metodikou, organizací a tímto nepřímo ovlivňuje regeneraci daného sportovce. Psychologické prostředky Je to obnova mentálních sil např. formou sugesce, regulací předstartovních

stavů,

hypnózou,

autogenním

tréninkem

(využití

představivosti k navození určitých tělesných stavů vedoucích k uvolnění organismu a mysli). Biologické prostředky o výživa a pitný režim, ta je důležitou součástí přípravy sportovce, jelikož správnou skladbou jídelníčku, správným načasováním jídla můžeme ovlivnit výkony a regeneraci sportovce o regenerace pohybem, do které patří kompenzační cvičení, které zahrnují uvolňovací cvičení, protahovací, posilovací, dechová, relaxační a balanční cvičení o fyzikální prostředky – fyzikální terapie je rozdělena podle druhu energie na mechanoterapii (zahrnuje masáže, polohování kloubů a celého těla, korekční taping, techniku měkkých tkání, ortetiku,…), termoterapii a hydroterapii (termoterapie a hydroterapie zahrnuje procedury pozitivní, tzn. Ohřívání – sem patří vlhké horké a suché horké obklady, vodní, horkovzdušné a parní koupele, aplikace parafínů,…) a procedury negativní tzn. Ochlazování (střiky, polevy, sprchy, celotělová chladová terapie,…), fototerapii (využití elektromagnetického záření v rozsahu vlnových délek od infračervených – používají se k dosažení efektu ohřívání tkání, po ultrafialové – syntéza vitamínu D a jeho provitamínu, ovlivňující

42

metabolismus kalcia a jeho ukládání do kostní tkáně, využívá se při osteoporóze, při stavech po frakturách,…), elektroterapii (využití stejnosměrného galvanického proudu, nízkofrekvenčního elektrického proudu a vysokofrekvenčního elektrického proudu, např. zvýšení dráždivosti nervu pod katodou při galvanizaci), magnetoterapii (působení slabých statických magnetických polí, tzv. magnetopunktura se využívá pro ovlivnění akupunkturních bodů na těle), kombinovaná terapie (pro větší účinnost je vhodné jednotlivé prostředky a principy fyzikální terapie kombinovat, např. kombinace termoterapie s hydroterapií, ultrazvukové mechanoterapie s nízkofrekvenční terapií,…) o farmakologické prostředky – sem patří doplňky stravy, farmakologická podpora regeneračních procesů Bernacikova, M., Cacek, J., Dovrtělová, L., Hrnčiříková, I., Kapounková, K., Kopřivová, J.,… & Ulbrich, T. (2013). Regenerace a výživa ve sportu. (1. Vyd., 250 s.) Brno: Masarykova univerzita.

43

2. Empirická část práce 2.1

Charakteristika zkoumání Do předmětu zkoumání problematiky přepětí, přetížení a přetrénování

spadají mladí hráči badmintonu ve věku 10 – 15 let. Tato skupina zahrnuje celkem 14 dotazovaných osob, z toho 10 chlapců (3 kategorie U 15, 7 kategorie U13) a 4 děvčata (2 kategorie U 15, 2 kategorie U 13). Všichni respondenti pravidelně navštěvují sportovní oddíl TJ Sokol Veselý Brno – Jehnice.

2.2

Použité metody Pro tento výzkum jsem zvolila techniku získávání primárních dat a to

konkrétně metodou písemného dotazování. Na základě této metody jsem získala potřebné primární údaje, které jsem poté zpracovala, vyhodnotila a výsledky následně vyjádřila v grafické podobě, případně tabulkou. Tu jsem prováděla ve formě rozeslání jednotlivých dvoustránkových dotazníků přímo dotazovaným osobám, jejich rodičům a trenérovi, dotazníky naleznete v příloze 1, 2, 3 a 4. Jako poslední dotazník jsem použila standardizovaný dotazník SUPSO. Z důvodu lepšího pochopení dotazníku byla k dětem přizvána studentka psychologie, která jim tuto problematiku a následný postup při dotazování vysvětlila.

2.3

Naměřené hodnoty

Získané primární data, prostřednictvím výše zmiňovaných dotazníků, jsem popisnou statistikou vyhodnocovala a následně vyjádřila v grafech nebo v tabulkách. Výsledky mohou být ovšem do určité míry zkresleny a to v důsledku malého rozsahu zkoumaného předmětu.

44

2.4

Výsledky Následující dotazníky byly rozdány 14 – ti mladým hráčům badmintonu ve

věku 10 – 15 let v Brně-Jehnicích. Tyto dotazníky měly zjistit, zda děti jsou ve sportu přetěžované a trpí fyziologickou únavou. DOTAZNÍK – IHNED PO NÁROČNÉM TURNAJI/TRÉNINKU Tento dotazník byl dětem rozdán po absolvování jejich tréninku. Z příznaků krátkodobé únavy děti nejvíce zaškrtly zrychlené dýchání a ztížené, namáhavé dýchání, což si spíše spojovaly s tím, že byly udýchané po zátěži na tréninku a to je přirozené, jelikož se při námaze zvyšuje dechová frekvence (viz. Obr. 2). Dalším nejčastěji zaškrtnutým příznakem byly poruchy termoregulace. Děti si to vyložily asi tak, že při námaze se člověk zpotí a po ukončení aktivity začne chladnout a je mu větší zima než obvykle. Dále se v tomto dotazníku vyskytovaly v menší míře tyto odpovědi: pocit slabosti, bolesti hlavy nebo závratě, zpomalené reakce na podněty, poruchy řeči, nadměrná tvorba slin, zblednutí obličeje, zvýšené uvědomování si tlukotu vlastního srdce, změny svalového napětí a krvácení z nosu.

Obr. 2 Příznaky krátkodobé únavy

45

DOTAZNÍK – DLOUHODOBÁ ÚNAVA V tomto dotazníku byly vypsány příznaky dlouhodobé únavy, které pokud pociťovali v posledních třech týdnech, měli zaškrtnout. Získané informace jsem poté vyhodnotila a zaznamenala do grafu. Vzor dotazníku je přiložen v příloze 1. Příznaky jsem rozdělila do tří samostatných grafů. V první části, kde děti měly zaškrtávat příznaky výkonnostní, se nejčastěji objevovaly tyto příznaky: projevující se nedostatky v obratnosti, rychlosti, síle a ve vytrvalostních činnostech dále pak projevující se nejistota při nácviku nových prvků a nakonec hledání náhradní aktivity. Ve druhé části nazvané příznaky neuropsychické se nejvíce krát objevovaly tyto příznaky: nechuť cokoliv dělat, nezájem a nerozhodnost. Ve třetí části s názvem příznaky somatické se nejčastěji vyskytovaly tyto příznaky: zvýšená chuť na některý druh potravy, zvýšená chuť k jídlu a pocit žízně, což si můžeme vysvětlit tak, že děti při tréninku vydávají určitou energii a také se potí. Jejich tělo se proto po skončení tréninku dožaduje doplnění ztracené energie a tekutin.

Obr. 3 Příznaky výkonnostní

46

Obr. 4 Příznaky neuropsychické

Obr. 5 Příznaky somatické OBECNÝ DOTAZNÍK PRO RODIČE V tomto dotazníku jsem zpovídala rodiče. Rozdala jsem 14 dotazníků. Tento dotazník vyplnilo 12 rodičů, jeden z rodičů dotazník vyplňoval za dvojčata a jeden rodič dotazník nevyplnil. Položila jsem jim 9 otázek, které jsem poté

47

vyhodnotila a tyto odpovědi jsem vyjádřila v procentuálním zastoupení do grafu a to každou otázku zvlášť. Poslední otázku jsem vyjádřila tabulkou.

Obr. 6 V kolika letech se Vaše dítě začalo věnovat badmintonu? Nejčastější odpovědí u první otázky bylo, že se děti začaly věnovat badmintonu kolem 8 a 9 roku. Což je ideální věk. V tomto věku se nejlépe rozvíjí pohybové dovednosti a pohybové schopnosti dítěte.

Obr. 7 Kolikrát týdně má tréninky?

48

U otázky č. 2 byly nejčastější odpovědi 3 krát týdně, což je v normě, protože dle jejich trenéra je ideální počet 3 až 5 tréninků týdně pro děti ve věku 10 – 15 let.

Obr. 8 Jak dlouho v průměru trvá tréninková jednotka? U této otázky jsme zjistily, že jeden z rodičů netuší, jak dlouho trvá tréninková jednotka jeho dítěte, jelikož tréninky trvají nejméně 90 minut. Mimo jiné rodiče uváděli jako nejčastější odpověď dobu trvání tréninkové jednotky 90 minut.

49

Obr. 9 Kolik turnajů za rok Vaše dítě absolvuje? U této otázky jsme taktéž zjistily, že někteří rodiče nemají ponětí, kolik turnajů za rok jejich děti absolvují. Jeden rodič uvedl počet turnajů 9 – 12 za sezónu, přičemž jeho dítě v letošní sezóně už dosáhlo počtu 19. Nicméně největší počet odpovědí byl 9 až 12 absolvovaných turnajů za rok. V tomto věku by děti neměly absolvovat tolik turnajů.

Obr. 10 Jaký závod je vrcholem vašeho dítěte? Jeden z rodičů nám uvedl jako vrchol svého dítěte “multiligu“, nikdo neví, co tím myslel za turnaj. GPC je postupový turnaj a koná se 3 – 4 krát za rok, kde se hráči nominují na GPA (3 krát za rok), což je druhá nejvyšší soutěž po mistrovství České republiky (MČR). OP je oblastní přebor, ze kterého s pak hráči nominují na MČR, obojí se koná jednou ročně.

50

Obr. 11 Věnuje se ještě jiné fyzické aktivitě mimo trénink? V této otázce rodiče nejčastěji uvedly, že jejich děti provozují jinou sportovní aktivitu 1-2 krát týdně a nejčastějšími aktivitami jsou jízda na kole, lyžování, běh, in-line bruslení a plavání.

Obr. 12 Chodí Vaše dítě pravidelně na sportovní prohlídky?

51

Podle odpovědí v dotazníku jsme zjistily, že většina rodičů své děti na sportovní prohlídky neposílá. Je to docela škoda, jelikož by tímto mohly eliminovat rizika zdravotního poškození při sportu.

Obr. 13 Využívá vaše dítě často regenerační prostředky? Rodiče dětí uváděly tyto regenerační prostředky: protahování, posilování, kloubní výživa, vířivka, plavání, sportovní nápoje, masáž, balanční cvičení. Nejčastěji se v odpovědích vyskytovalo protahování a posilování, poté následovalo plavání a kloubní výživa. Tabulka 2: Zaznamenávání stupně prožívání těchto stavů dětí. Ot. Č.9 Zaznamnejte stupeň prožívání těcto stavů u Vašich dětí

Stěžuje si Vaše dítě na únavu po tréninku? Cítí se Vaše dítě často unavené? Chodí Vaše dítě rádo na tréninky? Má Vaše dítě časté výmluvy, aby na trénink nemuselo? Bolí Vaše dítě často celé tělo? Spí Vaše dítě více/častěji než obvykle? Ztratilo Vaše dítě chuť k jídlu? Je Vaše dítě často podrážděné?

vůbec ne občas/mírně průměrně/středně často/silně soustavně/velmi silně 2 7 3 0 0 2 10 0 0 0 0 0 2 3 7 10 2 0 0 0 1 10 1 0 0 9 1 2 0 0 12 0 0 0 0 4 6 2 0 0

V této otázce měly rodiče zaznamenávat stupeň stavů uvedených výše v tabulce. A to čísly od 0-4. Číslo 0 = vůbec ne, 1 = občas/mírně, 2 = průměrně

52

středně, 3 = často/silně, 4 = soustavně/velmi silně. Počet zaznamenaných odpovědí jsem pak vypsala ke každé otázce a pod každý stupeň. Z otázky č. 9 vyplívá, že si děti občas po absolvování tréninku stěžují na únavu, že bývají občas unavené, ale že velmi rády chodí na tréninky a nehledají žádné výmluvy, aby na ně nemusely. Také je z tréninku občas bolí celé tělo. Nenaspí toho více než obvykle a neztrácí chuť k jídlu. Také jsou občas podrážděné, což je v tomto věku úplně normální. OBECNÝ DOTAZNÍK PRO TRENÉRA Dotazník pro trenéra je rozdělený do dvou částí. A to obecné části a části specifické. Obecná část se zabývala ideálním množstvím tréninků a závodů v určitých věkových kategoriích, ve kterém věku děti začínají s turnaji, specifickým tréninkem a zařazením regeneračních prostředků a ročním tréninkovým cyklem. A specifická část byla zaměřena na konkrétní oddíl a jednotlivé svěřence trenéra. V první části dotazníku jsme se zabývaly ideálním počtem tréninků za týden a turnajů za rok v uvedených věkových kategoriích 8 – 9let, 10 – 12 let, 13 – 15 let. Zjištěné hodnoty jsou uvedeny v tabulce (viz tabulka 3). Většina hráčů absolvuje více turnajů za rok, než doporučuje trenér, jelikož rodiče hráčů mají pocit, že jejich dítě jich má málo, tak ho posílají na další turnaje. Tabulka 3: Počet tréninků za týden a počet turnajů za rok věk trénink/týden turnaj/rok

8 - 9 let 10 - 12 let 13 - 15 let 2 3 5 4 5 10

Dle odpovědí na další kladené otázky v obecné části tohoto dotazníku bylo zjištěno, že děti začínají absolvovat závody přibližně kolem desátého roku, dále pak se specifickým tréninkem začínají kolem dvanácti let a mezi regenerační prostředky v rámci tréninkové jednotky jsou zařazeny především strečink a výklus a to v délce 10 – 20 minut strečink a 21 – 40 minut výklus a to po každém tréninku. Poslední otázka obecné části tohoto dotazníku se zabývala ročním tréninkovým cyklem. (viz tabulka 4) 53

Tabulka 4: Roční tréninkový cyklus leden únor březen duben květen červen závodní období závodní období závodní období závodní období přechodné období přípravné období červenec srpen září říjen listopad prosinec přípravné období přípravné období závodní období závodní období závodní období přechodné období

Ve specifické části jsme se zabývaly jednotlivým oddílem a jeho členy. Zaměřili jsme se na počet tréninků za týden, průměrnou dobu tréninkové jednotky a vrchol sezóny. Z důvodu zachování anonymity jsem jednotlivá jména označila čísly 1 – 14. (viz tabulka 5) Tabulka 5: Počet tréninků za týden. člen oddílu trénink/týden délka tréninku(hod) vrchol sezóny aktuální umístění (věková kategorie) hráč 1 4 2 MČR 12. z 336 (U 13) hráč 2 4 2 OP 18. z 336 (U 13) hráč 3 3 2 OP 59. z 336 (U 13) hráč 4 3 2 OP 62. z 336 (U 13) hráč 5 3+ 1* 1,5 OP 78. z 336 (U 13) hráč 6 3 1,5 OP 119. z 336 (U 13) hráč 7 3 1,5 OP 226. z 286 (U15) hráč 8 2 2 OP 109. z 286 (U 15) hráč 9 2 1,5 OP 128. z 286 (U 15) hráč 10 3 1,5 OP 113. z 336 (U 13) hráč 11 3 + 1** 2 MČR 7. z 228 (U 13) hráč 12 3 + 1* 1,5 OP 51. z 228 (U 13) hráč 13 3 + 2 ** 2 MČR 17. z 241 (U 15) hráč 14 3 1,5 OP 138. z 241 (U 15)

Pozn. : *individuální trénink, ** regionální sportovní centrum Do tohoto průzkumu byly zahrnuty dvě věkové kategorie. A to kategorie U 13 (10 – 12 let) a kategorie U 15 (13 – 15 let). Po zpracování obecného dotazníku pro trenéra bylo zjištěno, že věková kategorie U13, co se týče počtu tréninků za týden, absolvuje v průměru 3 tréninky týdně, taktéž kategorie U 15 absolvuje tři tréninky týdně. Hráči s vyšší výkonností absolvují tréninkové jednotky s délkou 2hod. Co se týče nejdůležitějšího vrcholu sezóny, nejčastějším dosaženým vrcholem u obou věkových kategorií by měl být oblastní přebor (OP), přičemž tři respondenti dosáhli mistrovství České republiky (MČR), z toho 2 hráči z kategorie U 13 a jeden hráč z kategorie U 15.

54

Z hlediska celkového hodnocení dotazovaných osob, resp. dětí ve věku 10 – 15 let a jejich rodičů jsem zjistila, že dle uvedených odpovědí a následného vyhodnocení se výsledky pohybují v normě. Ovšem výsledky mohou být zkreslené nedostatečným pochopením dotazníků, které jsem dětem rozdala. PSYCHOLOGICKÝ DOTAZNÍK SUPSO Standardizovaný dotazník SUPSO (O. Mikšík, 2004), který vyplňovali sportovci, jako třetí v pořadí, slouží k postihování a hodnocení struktury a dynamiky subjektivních prožitků a stavů osobnosti. Psychodiagnostická metoda je založená na principu subjektivních sebe posuzovacích škál. Metoda je dostupná ve verzi tužka-papír, která byla použitá i pro účely této práce, k dispozici je i v online verzích. Dotazník má sestavené normy na základě vzorku 4780 mužů a 1976 žen. Studie rozdílných věkových kategorií prokázaly relativně nevýrazné kolísání, proto se s touto metodou pracuje bez ohledu na aspekt věku v rozmezí adolescence a dospělosti. Sestavení škály probíhalo na základě výsledků faktorové a multivariační analýzy. Na jejich základě je zjišťováno 7 následujících komponent psychického stavu: P – psychická pohoda- pocit spokojenosti, optimistického naladění A – aktivnost, činorodost- pocit síly a energie spojené s touhou po akci O – impulsívnost, odreagování se- spontánní uvolňování napětí a energie N – psychický nepokoj, rozlada- stav kdy jedinec prožívá napětí, ale nenachází možnost uvolnění této tenze D – psychická deprese, pocity vyčerpání- komplex pocitů a stavů se sníženou pohotovostí k interakci, tj. tendence k pasivitě, apatii, pesimismu atd. U – úzkostné očekávání, obavy- prožívání psychického napětí při nejistém vývoji situace kdy chybí pohotovost k interakci v určitém směru, např. pocity nejistoty

55

S – sklíčenost- pasivní prožívání negativních důsledků psychické zátěže1 Dle stupnice od 0 do 4 zaznamenávali sportovci stupeň subjektivních pocitů a stavů, vztahujících se k výše uvedeným škálám, přičemž 0 značí vůbec/ne a 4 soustavně/velmi silně. Dále zde vyplnili formou volné výpovědi hlavní činnosti spojené s výkonem dané sportovní aktivity, objektivní potíže při jejich realizaci a příjemné a nepříjemné zážitky. Zpracování

výsledků

bylo

provedeno

kombinací

kvantitativního

(porovnání hrubých skórů) a kvalitativního (obsahová a frekvenční analýza) přístupu. Níže uvádíme pro přehlednost nejprve grafické znázornění těchto výsledků a následně výsledky zpracování kvalitativní části metody.

1

Psychický stav jedince je ve své celkové, integrované struktuře postihovaný touto dotazníkovou metodou dle proporcionálního zastoupení výše uvedených komponent. Ty lze dále vnitřně členit dle dvou důležitých kritérií vzhledem k základnímu směřování aktivačních a prožitkových dimenzí obvyklých i aktualizovaných psychických stavů. Jedná se o kritéria: PA - Prožívání versus aktivace (toto kritérium rozčleňuje výše uvedené komponenty na takové, které popisují spíše různé kvality prožívání a ty, které vyjadřují různé stránky reagování v příznačné intenzitě, přičemž toto členění se týká jak projevů komfortu, tak projevů diskomfortu) a KD - Komfort versus diskomfort (kritérium rozčleňuje uvedené komponenty na ty, které jsou ukazateli vnitřní pohody a činorodosti, a na ty, které vyjadřují subjektivně nepříjemné vyladění a stavy, či už prožitkové nebo interakční. Vzhledem k velikosti výzkumného vzorku však nebyla tato kritéria po konzultaci s PhDr. Ivou Burešovou, PhD z Psychologického ústavu FFMU vyhodnocována – poněvadž jejich výsledky jsou vzhledem k výzkumnému cíli práce nerelevantní.

56

2) Výsledky sportovců v základních škálách metody SUPSO: PSYCHICKÁ POHODA

Obr. 14: Porovnání hrubých skórů sportovců ve škále Psychická pohoda (N=14) Z výše uvedeného je patrné, že se mezi jednotlivými hráči vyskytují individuální rozdíly v aktuálním vnímání subjektivního prožitku psychické pohody. Hráči, kteří skórovali níže, než je uvedený průměr (nad 8 bodů) vykazují známky aktuální psychické nepohody, jež může být spojena s negativními důsledky přetrénování, či zvýšené zátěže obecně. Hráči, kteří jsou značeni zeleně, dosahují nadprůměrných hodnot (8-13), modře značení hráči dosahují hodnot nevyhovujících limitu.

57

AKTIVNOST, ČINORODOST

Obr. 15 Porovnání hrubých skórů sportovců ve škále Aktivnost, činorodost (N=14) Z výše uvedeného grafu lze vyčíst, že se mezi jednotlivými hráči vyskytují individuální rozdíly v aktuálním vnímání subjektivního prožitku spojeným s aktivností a činorodostí. Sedm hráčů, kteří skórovali níže, než je uvedený průměr (pod 8 bodů) vykazují známky aktuální psychické nepohody, jež může být spojena s negativními důsledky přetrénování, či zvýšené zátěže obecně. Hráči, kteří jsou značeni zeleně, dosahují nadprůměrných hodnot (8-13), modře značení hráči dosahují hodnot nevyhovujících limitu.

58

ODREAGOVÁNÍ SE

Obr. 16 Porovnání hrubých skórů sportovců ve škále Odreagování se (N=14) Z výše uvedeného je patrné, že se mezi jednotlivými cvičenci vyskytují individuální rozdíly v aktuálním vnímání subjektivního prožitku možnosti uvolnit případné aktuální psychické napětí. Hráči, kteří jsou značeni červeně, dosahují špatných nadprůměrných hodnot (8-13), modře značení hráči dosahují hodnot, které vyhovují limitu. PSYCHICKÁ ROZLADA

Obr. 17 Porovnání hrubých skórů sportovců ve škále Psychický nepokoj, rozlada (N=14)

59

Na základě tohoto grafu můžeme konstatovat, že všichni jedinci se pohybují v pozitivním psychickém stavu, kdy pociťují především psychický klid a vyrovnanost. Pouze jeden se blíží k hranici, kdy je jeho psychický stav spojen s rozmrzelostí, neklidem a nespokojeností.

DEPRESE

Obr. 18 Porovnání hrubých skórů sportovců ve škále Psychická deprese, pocity vyčerpání (N=14) Z grafu zaměřujícího se na psychickou depresi a pocity vyčerpání lze vyčíst, že většina dotazovaných jedinců se pohybuje spíše v kladné části, tj. psychická pohoda a dostatek energie. Ovšem lze si také všimnout individuálních rozdílů mezi těmito jedinci. Objevují se tam dva hráči, kteří skórovali výše, než je uvedený průměr (nad 8 bodů), to může poukazovat na negativní důsledky přetrénování, či zvýšené zátěže obecně. Hráči, kteří jsou značeni červeně, dosahují špatných nadprůměrných hodnot (8-13), modře značení hráči dosahují hodnot, které vyhovují limitu.

60

ÚZKOST

Obr. 18 Porovnání hrubých skórů sportovců ve škále Psychická deprese, pocity vyčerpání (N=14) Z výše uvedeného grafu je patrné, že všechny dotazované osoby se pohybují v normě, necítí se tedy nijak zvlášť napjatě, nejistě a neprožívají úzkost ani obavy. Avšak jsou zde patrné velmi výrazné individuální rozdíly ve vnímání. SKLÍČENOST

Obr. 19 Porovnání hrubých skórů sportovců ve škále Sklíčenost (N=14) 61

Z posledního grafu lze vyčíst, že všichni dotazovaní jedinci, až na jednoho se pohybují v kladné části, jsou tedy pozitivně naladěni. I zde jsou patrné individuální rozdíly mezi testovanými subjekty. Jeden hráč, jež skóroval výše než je uvedený průměr (nad 8 bodů) vykazuje známky psychické nepohody, která může být spojena s negativními důsledky přetrénování, či zvýšené zátěže obecně. Hráč, který je značen červeně, dosahuje špatných nadprůměrných hodnot (8-13), modře značení hráči dosahují hodnot, které vyhovují limitu.

2) Výsledky zpracování kvalitativní části metody: A) Hlavní činnosti udávané sportovci ve spojitosti s jejich primární sportovní aktivitou: Tabulka 6: tabulka četností/hlavní činnosti (N=14) Badminton

13

Ping-pong

2

Běh

4

Posilování

2

Plavání

2

Turnaj

2

Trénink

2

Atletika

2

Pravidelný spánek

2

Lyžování

1

Různé sporty

1

Škola

11

Angličtina

1

Dramatický kroužek

1

Klavír

1

Golf

1

Hudební přípravka

1

Šití

1

Výtvarná výchova

1

Parkur (Free running)

1

Lezení po stromech

1

62

Rybaření

1

Skautský oddíl

1

Mobil

1

Televize

2

Kamarádi

1

Chození se psem ven

2

Rvačky s bratrem

1

Z výše uvedeného je patrné, jakým způsobem sportovci vnímají hlavní činnosti spojené s výkonem v rámci své primární sportovní aktivity, přičemž považujeme za důležitou informaci, jak významnou roli pro ně sehrává škola a příprava na výuku a rovněž skutečnost, že většina sportovců je velmi vytížena nejen tréninky, ale i mimoškolními aktivitami, kterých udávají celou řadu – někteří z nich dokonce několik. B) Objektivní potíže, které sportovci udávali při jejich realizaci: Tabulka 7: tabulka četností/objektivní potíže (N=11) Obtíže s dýcháním

1

Bolest nohou

1

Bolest paty

1

Bolest kotníku

1

Bodavá bolest v koleni

3

Nedokáži se soustředit na výklad ve škole

3

Pád ze stromu

1

Uhození bratrem

1

Mezi odpověďmi, které reflektovaly faktory zahrnující tělesné stesky (bolesti) se objevovalo i reflektování obtížného spojení sportovní aktivity se studijními nároky. C) Příjemné zážitky spojené s hlavní sportovní aktivitou: Tabulka 8: tabulka četností/příjemné zážitky (N=13) Zábava

4

Radost

2

Atmosféra na turnajích

2

63

Vítězství na turnaji

1

Atmosféra na trénincích

5

Dobrý výkon ve škole

2

Prázdniny

1

Uzdravení

1

Sportovci spojují pozitivní zážitky spojené s jejich primární sportovní aktivitou nejčastěji se zábavou na trénincích, turnajích, radostí z pohybu a úspěchu, ale i s dobrým výkonem ve škole. D) Nepříjemné zážitky spojené s hlavní sportovní aktivitou: Tabulka 9: tabulka četností/nepříjemné zážitky (N=5) Bolest kolen po badmintonu

1

Omezení při bolesti kolene

1

Prasklý výplet

1

Nemoc

1

Příprava na přijímací zkoušky

1

Z tabulky je zřejmé, že na otázku odpověděla jen cca třetina sportovců, přičemž nepříjemné zážitky spojovali v souvislosti se svojí primární sportovní aktivitou nejčastěji s bolestí nejvíce namáhaných kloubů při a po hře, komplikacemi technického charakteru a s nároky na školní přípravu. E) Subjektivní psychosomatické potíže:

Obr. 20 hrubé skóry/psychosomatické potíže (N=14)

64

Zde sportovci odpovídali na 5 bodové škále, zda se u nich daná obtíž vyskytuje od 0=vůbec ne po 5=soustavně, velmi silně, přičemž hodnota 2 vyjadřovala průměrný/střední výskyt obtíží. Z výsledků je patrné, že zvýšené hodnoty udávali sportovci zejména v oblastech bolesti hlavy, nutkání na wc, potivost a tělesná a psychická únava, přičemž zajímavé výsledky přinesla i kvalitativní analýza odpovědí na otázky poruch spánku, které sice velmi často negovali, současně však uváděli přímé příčiny poruch spánku jako obtíže s usínáním a probouzením i denní ospalost, což lze v kontextu výzkumného cíle práce považovat za cenný výsledek. F) Užívání látek: Tabulka 10: hrubé skóry/užívání látek (N=7) Káva

0

Kouření

0

Alkohol

0

Jiná farmaka*

2+3

* jednalo se o užívání léků tlumících bolest (2) a alergické projevy (3)

Zde sportovci odpovídali rovněž na 5 bodové škále, zda se u nich užívání dané látky vyskytuje od 0=vůbec ne po 5=soustavně, velmi silně, přičemž hodnota 2 vyjadřovala průměrný/střední výskyt užívání dané látky, přičemž všichni zúčastnění všechny odpovědi negovali, což lze přičíst faktoru věku a současně neanonymnímu sběru výzkumných dat – tedy obavám z trestu za zakázané činnosti. Dále sportovci uváděli časté užívání doplňků stravy – vitamínů a minerálů, rybího tuku a farmaka posilující imunitu a činnost štítné žlázy.

65

2.5

Shrnutí empirické části Po provedeném výzkumu formou dotazníkové metody, kdy jsem pomocí

jednoduchého dotazování 14 respondentů prostřednictvím 3 druhů dotazníků a následným vyhodnocením uvedených odpovědí došla k závěru, že ze 14 dotazovaných osob, vykazují dvě osoby abnormální hodnoty a to především ve standardizovaném psychologickém dotazníku SUPSO. U jedné z daných osob, můžeme předpokládat, že tento stav je zapříčiněn přílišnou fyzickou zátěží. Na tréninky badmintonu chodí 2x týdně a dále absolvuje tréninky atletiky, což dotazovaný uvedl v jednom z dotazníků. Dalo by se tedy říct, že tento stav je způsoben přetrénováním a přetěžováním daného sportovce. Taktéž u druhé osoby lze předpokládat, že tento stav je způsoben přetrénováním a přetěžováním organismu. Toho se můžeme domnívat na základě získaných informací od rodičů, trenéra a samotného hráče v použitých dotaznících, kdy uvedená osoba absolvuje 4 tréninky týdně, dále pak 1-2x týdně se věnuje dalším sportovním aktivitám jako je kolo, brusle, běh, plavání a lyžování. Dle mého názoru tato zátěž není adekvátní k věku hráče. Při porovnání psychologického dotazníku s ostatními dotazníky si můžeme všimnout, že dva z dotazovaných hráčů vykazující nadměrné hodnoty v dotaznících na krátkodobou a dlouhodobou únavu, vykazují tyto hodnoty i ve standardizovaném psychologickém dotazníku.

66

3. Diskuse Ve sportu je velmi důležitá jak fyzická, tak i psychická pohoda. Obě tyto části by měly být v rovnováze a to hlavně proto, že se velmi často navzájem ovlivňují. Dá se říct, že jsme-li v psychické pohodě, máme více energie anebo naopak prožíváme-li nějaký psychický kolaps, přicházíme o energii. To se týká také fáze regenerace ve sportu, v případě psychické vyrovnanosti dochází k hodnotnější a rychlejší regeneraci celkového organismu. Tento fakt nám potvrzuje také výzkum, kterým jsem se zabývala. Hráči, se kterými jsem se setkala, se zdáli být v dobrém psychickém stavu a tomu odpovídal i jejich výkon při tréninku. Tento jev můžeme pozorovat také, prohlédneme-li si grafické vyhodnocení daných dotazníků, kdy dvě z dotazovaných osob vykazují abnormální hodnoty a z jejich odpovědí, můžeme zjistit, že jsou velmi přetěžováni. Velkou zásluhu na tom mají i rodiče mladých hráčů, kteří na ně kladou velké nároky a často přeceňují jejich fyzickou zdatnost. Abychom tyto problémy odstranili nebo alespoň omezili na únosnou míru, je podle mého názoru vhodná komunikace mezi všemi třemi stranami (dítě-rodič-trenér). Důležitý je také individuální přístup trenéra ke každému z hráčů, jelikož každý jedinec se nachází na jiné fyzické a psychické úrovni.

67

4. Závěr Cílem práce bylo zjistit, zdali dochází u mladých hráčů badmintonu k přepětí, přetížení a přetrénování. Tento cíl jsem splnila a na základě získaných výsledků jsem došla k závěru, že 2 respondenti ze 14 vykazují abnormální hodnoty. Tyto hodnoty jsou nežádoucí, hlavně protože jsou důkazem psychické a fyzické nerovnováhy, která je ve sportu velmi důležitým faktorem, který souvisí s výkonností sportovce. Je tedy důležité tyto výkyvy sledovat a případně je omezit na minimum jelikož můžou vážně ohrozit zdravotní stav jedince. Dle získaných odpovědí jeden z dotazovaných hráčů dosahuje abnormálních hodnot, které jsou zapříčiněny nejspíše nadměrným zatěžováním při sportu, jelikož se věnuje dvěma sportovním činnostem a to badmintonu a atletice. U druhé osoby lze na základě odpovědí taktéž předpokládat, že tyto stavy jsou způsobeny právě nadměrnou fyzickou aktivitou a zatížením při vykonávání sportovní aktivity. V obou případech je nutné uvažovat nad odstraněním těchto příčin, bylo by tedy vhodné provést konzultace na toto téma s každým jedincem a na základě individuální péče pracovat na odstranění těchto stavů a dále bych jim doporučila další diagnostickou metodu k přetrénování např. variabilitu srdeční frekvence. Individuální přístup je v tomto případě velmi důležitý. Mluvíme-li o mladých sportovcích, mohou se na tomto řešení podílet jak rodiče mladého hráče, tak i jeho trenér a samozřejmě i za doprovodu odborného konzultanta. Všechny tyto články by měli mezi sebou dostatečně komunikovat a měli by být dobře informovaní. Neměla bych na závěr opomenout, že u těchto mladých sportovců, mohou tyto problémy vznikat právě na základě velkých nároků rodičů, jimiž jsou děti neustále tlačení dopředu, bez ohledu na jejich fyzické síly. V těchto případech je tedy důležité hlavně pozorování tohoto jedince a na základě vyhodnocení získaných informací, právě pozorováním, sestavit určitý plán pro správné vyvíjení mladého sportovce.

68

Seznam použitých zdrojů 1. Badminton world federation (2011), vzdělání trenérů manuál úrovně 1, [online] www.bwf.org (říjen 10, 2014) 2. Bernacikova, M., Cacek, J., Dovrtělová, L., Hrnčiříková, I., Kapounková, K., Kopřivová, J.,… & Ulbrich, T. (2013). Regenerace a výživa ve sportu. (1. vyd., 250 s.) Brno: Masarykova univerzita. 3. Bernaciková, M., Kapounková K., Novotný & kol. (2010), Badminton [elektronická učebnice] Dostupnost na webu http://is.muni.cz (accessed říjen 10, 2014) 4. Caha, J. (2011). Únava – fyziologie [online]. Dostupnost na webu http://www.aktin.cz/clanek/711-unava-fyziologie (accessed prosinec 20, 2014) 5. Hadžega, T., Děti ve sportu aneb sportovní příprava. (2012) [Online] http://www.fitcoach.cz/ (accessed, listopad 29, 2014)

6. Jirka, Z. (1990). Regenerace a sport. Praha: Olympia, 254 s.

7. Kučera, M., Kolář, P., Dylevský, I. Et al. (2011). Dítě, sport a zdraví. Praha: Galén 8. Kuric, J. (2000). Ontogenetická psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s.r.o. 9. Lehnert, M., Novosad, J., Neuls, F. (2001). Základy sportovního tréninku I. Olomouc: Nakladatelství Hanex

69

10. Martinková, J. (2013). Sportovní úrazy a přetížení pohybového aparátu sportem. Praha: Mladá fronta a.s.

11. Meeusen R., European Jornal of Sport Science, (March 2006); 6(1): 1-14 Prevention, diagnosis and treatment of the overtraining syndrome 12. Mikšík,

O.

(2004).

Dotazník

SUPSO.

Manuál.

Brno,

ČR:

Psychodiagnostika. 13. MUDr. Vitek L., (2012) Co je to somatotyp a jak ho měříme? Mezomorf [online] Dostupnost na webu http://www.sportvital.cz/ (accessed říjen 10, 2014) 14. Peřič, T. (2004). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada Publishing, a.s. 15. Peřič, Tomáš a kol. (2012). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada Publishing, a.s. 16. Průchová, K. (2013). Plantární fasciitida [online]. Dostupnost na webu http://www.levitas.cz/plantarni-fasciitida-syndrom-patni-ostruhy/ (accessed listopad 15, 2014) 17. Toulcová,

B.

(2014).

Únava

[online].

Dostupnost

http://medicina.ronnie.cz/c-17806-regenerace-xxx-unava.html

na

webu

(accessed

prosinec 20, 2014) 18. Voves, T. (2013). Charakteristika badmintonu [online]. Dostupnost na webu http://www.badec.cz/ (accessed říjen 10, 2014) 19. http://www.rsport.cz/index.php?action=10102&id_detail=902&id_p=124, (accessed říjen10,2014)

70

Seznam tabulek Tab. 1 Etapy sportovního tréninku…………….………………………………12 Tab. 2 Zaznamenávání stupně prožívání těchto stavů u dětí …………………50 Tab. 3 Počet tréninků za týden a počet turnajů za rok…………………………51 Tab. 4 Roční tréninkový cyklus………………………………………………..52 Tab. 5 Počet tréninků za týden…………………………………………………52 Tab. 6 Tabulka četnosti / hlavní činnosti………………………………………59 Tab. 7 Tabulka četnosti / objektivní potíže…………………………………….60 Tab. 8 Tabulka četnosti / příjemné zážitky…………………………………….60 Tab. 9 Tabulka četnost / nepříjemné zážitky…………………………………..61 Tab. 10 Hrubé skóry / užívání látek……………………………………………62

71

Seznam obrázků Obr. 1 Aerobní pomalu nastupující únava…………………………………….30 Obr. 2 Příznaky krátkodobé únavy…………………………………………....43 Obr. 3 Příznaky výkonnostní……………………………………………….....44 Obr. 4 Příznaky neuropsychické………………………………………………45 Obr. 5 Příznaky somatické…………………………………………………….45 Obr. 6 V kolika letech se Vaše dítě začalo věnovat badmintonu……………...46 Obr. 7 Kolikrát týdně má tréninky……………………………………………..46 Obr. 8 Jak dlouho v průměru trvá tréninková jednotka………………………..47 Obr. 9 Kolik turnajů za rok Vaše dítě absolvuje………………………………47 Obr. 10 Jaký závod je vrcholem Vašeho dítěte………………………………..48 Obr. 11 Věnuje se ještě jiné fyzické aktivitě mimo trénink……………………49 Obr. 12 Chodí Vaše dítě pravidelně na sportovní prohlídky…………………..49 Obr. 13 Využívá Vaše dítě často regenerační prostředky……………………..50 Obr. 14 Porovnání hrubých skórů sportovců ve škále psychická pohoda…….54 Obr. 15 Porovnání hrubých skórů sportovců ve škále aktivnost činnostodost..55 Obr. 16 Porovnání hrubých skórů sportovců ve škále odreagování se ……....56 Obr. 17 Porovnání hrubých skórů sportovců ve škále psychický nepokoj, rozlada………………………………………………………………..56 Obr. 18 Porovnání hrubých skórů sportovců ve škále psychická deprese, pocity vyčerpání………………………………………………………...........57 Obr. 19 Porovnání hrubých skórů sportovců ve škále sklíčenost…………….58 Obr. 20 Hrubé skóry / psychosomatické potíže……………………………....61

72

Seznam příloh Příloha 1 Dotazník - Ihned po náročném turnaji tréninku Příloha 2 Dotazník – dlouhodobá únava Příloha 3 Dotazník – obecný dotazník pro rodiče Příloha 4 Dotazník – Obecný dotazník pro trenéra

73

Přílohy Příloha č. 1 DOTAZNÍK – IHNED PO NÁROČNÉM TURNAJI/TRÉNINKU Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o vyplnění tohohle dotazníku, který je součástí mé bakalářské práce s názvem Přepětí, přetížení a přetrénování dětí v badmintonu. Děkuji Vám za spolupráci, Hlavičková Ivana

Jméno: …………………………………………….. Datum narození: …………………………………... Datum vyplnění: …………………………………… Označ křížkem, který z příznaků jsi pociťoval během turnaje/závodu/tréninku, případně které ještě pociťuješ? o

pocit slabosti

o

bolesti hlavy nebo závratě

o

výpadek zorného pole

o

pocit nevolnosti, nutkání ke zvracení

o

zrychlené dýchání

o

zpomalené reakce na podněty

o

poruchy řeči (opakování slov, nesrozumitelnost)

o

křeč obličejových svalů

o

třes prstů, zhoršené ovládání prstů

o

bledost pokožky

o

nadměrná tvorba slin

o

poruchy myšlení (vtíravé myšlenky, melodie, slova,…)

o

zkratové reakce

o

zblednutí obličeje

o

namodralé zbarvení kůže u končetin

o

ztížené, namáhavé dýchání

o

zvýšené uvědomování si tlukotu vlastního srdce

o

zvracení

o

zhroucení organismu – kolaps

o

změny svalového napětí (křeče, ochablost,…)

o

poruchy termoregulace (je ti větší teplo nebo větší zima než obvykle)

o

krvácení z nosu

Příloha č. 2 DOTAZNÍK – DLOUHODOBÁ ÚNAVA Označ křížkem, který z příznaků jsi pociťoval/a v posledních třech týdnech, případně které ještě pociťuješ? 2

Příznaky výkonnostní o

projevující se nedostatky v obratnosti, rychlosti, síle a ve vytrvalostních činnostech

3

4

o

projevující se nejistota při nácviku nových prvků

o

porucha rytmicity pohybů

o

pocity nejistoty při provádění série pohybů

o

strach z tréninků i ze závodů

o

obecná nechuť ke cvičení

o

snížení výkonnosti

o

hledání náhradní aktivity (např. jiný sport, jiná záliba)

Příznaky neuropsychické o

zvýšené podráždění – vše mě rozčílí, naštve

o

nechuť cokoliv dělat, nezájem

o

výbuchy vzteku

o

prudké změny nálad

o

lítostivost

o

rozjařenost

o

nerozhodnost

o

dlouhodobá špatná/smutná nálada

o

zvýšená citlivost na hluk, teplo, světlo

Příznaky somatické o

nechuť k jídlu

o

zvýšená chuť k jídlu

o

nechuť k nějakému druhu potravy (sladké, kyselé)

o

zvýšená chuť na některý druh potravy

o

spavost

o

nespavost

o

poruchy zažívání

o

pocit žízně

o

pocení v klidu zejména v noci

o

stálý pocit únavy

o

zvýšená nemocnost

o

poruchy menstruace

Příloha č. 3

OBECNÝ DOTAZNÍK PRO RODIČE Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o vyplnění tohohle dotazníku, který je součástí mé bakalářské práce s názvem Přepětí, přetížení a přetrénování dětí v badmintonu. Děkuji Vám za spolupráci, Hlavičková Ivana

Jméno dítěte: ………………………. Datum narození: …………………… Datum vyplnění: …………………… 1) V kolika letech se Vaše dítě začalo věnovat badmintonu? …………………….. 2) Kolikrát týdně má tréninky? 2x

3x

4x

5x

6x a více

3) Jak dlouho v průměru trvá tréninková jednotka? 60 min

90 min

120 min

180 min

> 180 min – kolik?

…….. 4) Kolik turnajů/závodů za rok Vaše dítě absolvuje? do 4

5-8

9-12

13-16

17-20

> 20 –

kolik? …… 5) Jaký závod/turnaj je vrcholem Vašeho dítěte? ……………………………………………………………………………………………… ………........ 6) Věnuje se ještě jiné fyzické aktivitě mimo trénink? Pokud

ANO,

tak

ANO – NE

jakým

pohybovým

………………………………………………………… Pokud ANO, tak jak často? 1x týdně

2x týdně

3x týdně

4x týdně

5x týdně

aktivitám?

7) Chodí Vaše dítě pravidelně na sportovní prohlídky? ANO (min. 1x ročně)

ANO (min. 1 x za 2 roky)

NE

8) Jaké regenerační prostředky Vaše dítě využívá nad rámec tréninkové přípravy v oddíle? (např. masáž, sauna, vířivka, plavání, protahování, posilování, užívání sportovních nápojů, kloubní výživa apod.)

……………………………………………………………………………………………… …………… 9) Zaznamenejte stupeň prožívání těchto stavů u Vašich dětí.

0 = vůbec ne

1 = občas / 2 = průměrně / 3 = často / 4 = soustavně / mírně

středně

silně

velmi silně

Stěžuje si Vaše dítě na únavu po tréninku? 0

1

2

3

4

Cítí se Vaše dítě často unavené?

0

1

2

3

4

Chodí Vaše dítě rádo na tréninky?

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

Bolí Vaše dítě často celé tělo?

0

1

2

3

4

Spí Vaše dítě více/častěji než obvykle?

0

1

2

3

4

Ztratilo Vaše dítě chuť k jídlu?

0

1

2

3

4

Je Vaše dítě často podrážděné?

0

1

2

3

4

Má Vaše dítě časté výmluvy, aby na trénink nemuselo?

Příloha č. 4

OBECÝ DOTAZNÍK PRO TRENÉRA Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o vyplnění dotazníku, který je součástí bakalářské práce Přepětí, přetížení a přetrénování dětí v badmintonu. První část dotazníku je obecná a společná pro všechny svěřence ve věkové kategorii 10-15let, v druhé specifické části prosím o konkrétní popis u jednotlivých svěřenců. Děkuji za spolupráci, Hlavičková Ivana Obecná část 1) Jaké množství tréninků by ideálně mělo dítě ve věku 10-12let absolvovat? ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………. 2) Jaké množství tréninků by ideálně mělo dítě ve věku 13-15let absolvovat? ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………. 3) V jakém věku přibližně začínají děti absolvovat závody? …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………… 4) Jaké je ideální množství závodů za sezónu? ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………. 5) V jakém věku začínají vaši svěřenci se specifickým tréninkem? ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………. 6) Zařazujete nějaké regenerační prostředky v rámci tréninkové přípravy? Pokud ano, uveďte prosím jaké. ……………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………… 7) Jak často tyto prostředky zařazujete? 1x týdně

2x týdně

3x týdně

4x týdně

5x týdně

6x

a

vícekrát týdně 8) Jak dlouho regenerační část trvá? 10-20min

21-40min

kolik?...................

41-60min

61-80min

více

jak

81min-

9) Jak vypadá roční tréninkový cyklus? (Vyhovující prosím podtrhněte) Leden:

Závodní období

Přípravné období

Přechodné období

Únor:

Závodní období

Přípravné období

Přechodné období

Březen:

Závodní období

Přípravné období

Přechodné období

Duben:

Závodní období

Přípravné období

Přechodné období

Květen:

Závodní období

Přípravné období

Přechodné období

Červen:

Závodní období

Přípravné období

Přechodné období

Červenec: Závodní období

Přípravné období

Přechodné období

Srpen:

Závodní období

Přípravné období

Přechodné období

Září:

Závodní období

Přípravné období

Přechodné období

Říjen:

Závodní období

Přípravné období

Přechodné období

Listopad:

Závodní období

Přípravné období

Přechodné období

Prosinec:

Závodní období

Přípravné období

Přechodné období

Specifická část

Jméno a příjmení

Počet

Průměrná doba

Počet

Nejdůležitější

tréninků za

tréninkové

závodů za

závod/vrchol

týden

jednotky

rok

sezóny

Resumé Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala přepětí, přetížení a přetrénovaní mladých hráčů badmintonu, ve kterém jsem se zabývala vlivem psychického a fyzického stavu na výkon v daném sportu, dále pak souvislostmi mezi nimi. Práci jsem rozdělila do dvou částí. První část je teoretická, ve které jsem blíže charakterizovala tento sport, resp. badminton. Zabývala jsem se sportovní přípravou dětí, fyziologickou zátěží v souvislosti s přepětím, přetížením a přetrénováním a její diagnostikou. Problematikou těchto tří stavů jsem se zabývala také v empirické části mé práce. Tu jsem obohatila také vlastním výzkumem a to formou dotazníkové metody, kdy jsem si vybrala určitý okruh zkoumaných respondentů a rozdala jim dotazníky, na které měli odpovědět. Tyto odpovědi jsem pak zhodnotila a výsledky vyjádřila v tabulkách a grafech. Na základě toho jsem došla k určitému poznání, které ovšem může být obohaceno i dalšími výzkumy a to především dalším pozorováním a vyhodnocováním získaných informací.

As a topic of my thesis I chose overreaching and overload, overtraining young badminton player, in which I examined the influence of psychological and physical state performance in the sport, as well as the relationships between them. My thesis is divided into two parts. The first part is theoretical, in which I detail characterize this sport, respectively. badminton. I have dealt with sports training children physiological burden of overreaching, overload and overtraining and its diagnosis. The issue of these three states, I was also addressed in the empirical part of my work. Then I also enriched my own research and form of the questionnaire method, when I chose a certain group of surveyed respondents and gave them questionnaires, which were answered. These answers I then evaluated and the results expressed in tables and graphs. On that basis, I have come to a knowledge which, however, can be enriched by other studies, especially further observation and evaluation of the information obtained.