MASARYKOVA UNIVERZITA. Návykové chování a závislost

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky

Návykové chování a závislost Diplomová práce

Brno 2010

Autor práce: Bc. Dagmar Hubáčková

Vedoucí práce: PhDr. Věra Vojtová, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně dne

Bc. Dagmar Hubáčková

2

Obsah ÚVOD…………………………………………………………………………………..…...…….......4 1. TERMINOLOGIE ……………….........................……………………………………...........…..5 1.1 DEFINICE ZÁVISLOSTI……………………..……………………………….……..…......5 1.2 ZNAKY ZÁVISLOSTI…………………………………………..……………………….....6 1.3 OSTATNÍ POJMY…………………………………………….....……………….................7 2. NÁVYKOVÉ CHOVÁNÍ A ZÁVISLOST V OSOBNOSTI DÍTĚTE……………………......10 2.1 ODKÁZANOST, SMĚŘOVÁNÍ A POTENCIALITY DÍTĚTE…………………….…...10 2.2 BIODROMÁLNÍ VÝVOJ A SOCIALIZACE DÍTĚTE……………….…………….…....12 2.3 NĚKTERÉ DRUHY ZÁVISLOSTI………………………………….….………….…......15 2.3.1 POČÍTAČE A INTERNET …………………………………………...............15 2.3.2 PATOLOGICKÉ HRÁČSTVÍ ………………………………………......…....15 2.3.3 ZÁVISLOST NA SEXU…………………………………………….…...........17 2.3.4 ZAVISLOST NA PRÁCI…………………………………………….…..........17 2.3.5 PATOLOGICKÉ NAKUPOVÁNÍ (ONIOMÁNIE)………………….…….....18 2.3.6 PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY…………. …..………………....….…….....18 2.4. PŘEHLED NEJČASTĚJI UŢÍVANÝCH NÁVYKOVÝCH LÁTEK………….……....20 3 MOŢNOSTI ŘEŠENÍ…………………………………………………………………….……....28 3.1.PREVENCE…………………………………………………………………….………...28 3.1.2 PRIMÁRNÍ PREVENCE……………………………………………………....28 3.1.2.SEKUNDÁRNÍ PREVENCE……………………………………………….... 28 3.1.3 TERIÁRNÍ PREVENCE……………………………………………………....28 3.2. LÉČBA ZÁVISLOSTI……………………………………………….……... ...……… ..31 3.2.1SEBEOVLÁDÁNÍ……………........……………………..…….........………....35 3.2.2 POSILOVÁNÍ MOTIVACE……………………..………………………..….36 4 METODIKA VÝZKUMU…………………………………………………………………….....38 4.1. METODOLOGIE……………………………………………………………………......39 4.2 PRŮBĚH ŠETŘENÍ……………………………………………………………………...42 4.3 VÝZKUMNÁ ZJIŠTĚNÍ A INTERPRETACE DAT………………………………...….43 4.4 ZÁVĚR VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ………………………………………………...….48 ZÁVĚR……………………………………………………………………………………………….51 RESUME……………………………………………………………………………………………..52 SUMMARY………………………………………………………………………………………….52 POUŢITÁ LITERATURA………………………………………………………………………….53 PŘÍLOHY…………………………………………………………………………………………....55

3

Úvod Statistiky dokazují, ţe marihuanu v České republice alespoň jednou uţilo 44% jedinců mladších 24 let. Z této statistiky vyplývá, ţe téma návykového chování a závislosti je velice aktuální. Cílem diplomové práce je ukázat, jak se projevují vybrané typy závislostí; popsat zdravotní a sociální rizika; rozdělit návykové látky dle typů. Hlavním cílem je provést výzkum mezi třemi druhy vybraných středních škol u studentů ve druhém ročníku v Brně a zjistit jejich vztahy k návykovým látkám a závislostem. Návykové chování a závislosti jsou jevy, se kterými se kaţdý z nás setkává denně. Práce se zabývá nejznámějšími a nejčastějšími typy závislostí jako jsou návykové látky, alkoholismus, patologické hráčství nebo počítač a internet. I kdyţ některé závislosti nejsou pro okolí tolik nápadné, můţou být jedinci také velmi nebezpečné, a proto je třeba na ně rovněţ upozornit. Jako nejnebezpečnější a nejrozšířenější jsou závislosti na nealkoholických návykových látkách, kterým je v práci věnován velký prostor. Je zde přehled nejčastěji uţívaných návykových látek a popsán jejich účinek. Další částí práce je prevence návykového chování a závislosti, a to jak primární, sekundární tak i terciáni, posilování motivace a sebeovládání. Tyto postupy by měly vést k menšímu vzniku rizika jakékoliv závislosti, je to jedna z nejdůleţitějších věcí v této problematice. Teoretickou část práce uzavírá léčba závislosti, která odráţí názory odborníků, jak s touto problematikou bojovat a případně i zvítězit.

4

1. Terminologie „Na drogovou závislost je třeba pohlížet komplexně, a to ve směru biologickém, psychologickém i sociálním. K závislosti zpravidla dochází, pokud se jedinec s dispozicí k závislosti setká s drogou v různých sociálních situacích a je v něm vyvolávána touha a nutkání opakovaně drogu užívat. Droga, prostředí a člověk – to jsou tři faktory, které se podílejí na vzniku závislosti“ (Kachlík, P., 2009, s. 4).

1.1 Definice závislosti Závislost je stav vyplývající z opakovaného uţívání drogy – návykové látky – projevuje se změnami v proţívání a chování. Z těchto změn je typická neodolatelnost nutkání uţívat návykovou látku stále nebo periodicky pro její účinky na psychiku. Závislost psychická je tam, kde si osoba myslí, ţe potřebuje pokračovat v uţívání drogy, aby se vypořádala se svým ţivotem. Závislost fyzická je tam, kde si tělo zvykne na přítomnost drogy a osoba musí dodrţovat její braní, aby zabránila abstinenčnímu syndromu (Nešpor, K., 2005). Definice závislosti dle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí: „Syndrom závislosti: Je to skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jednice mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha (často silná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky (které mohou, avšak nemusí být lékařsky předepsány), alkohol nebo tabák. Návrat k užívání látky po období abstinence často vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu, než je tomu u jedinců, u nichž se závislost nevyskytuje“ (Nešpor, K., 2005, s.10). Jinou definici uvádí P. Kachlík: „Drogová závislost (dle WHO, 1969) je duševní stav periodické nebo chronické intoxikace, která škodí jedinci i společnosti, vyvolán opakovaným užíváním drogy přírodní nebo syntetické“ (Kachlík, P., 2004).

5

1.2 Znaky závislosti O závislosti hovoříme tehdy, pokud během jednoho roku dojde k minimálně třem těmto znakům závislosti (dle K. Nešpor): 1. craving (baţení) Craving je silná touha po uţívání návykové látky. Nejčastěji se vyskytuje v závislosti na alkoholu, návykových látkách, pří patologickém hráčství nebo chorobném nakupování. Carving při abstinenci slábne, ale můţe se objevit i po několika letech abstinence. Symptomy, které mohou carving doprovázet jsou například poruchy pozornosti, paměti, zvýšený tep a pocení, svírání ţaludku, bolesti hlavy, únava, podráţděnost, poruchy spánku a jiné. 2. problémy se sebeovládáním pří uţití návykové látky Sebeovládání je zhoršeno, pokud dochází ke cravingu.

Aby ke zhoršování

nedocházelo, je třeba se vyhýbat spouštěčům, které baţení vyvolává. Důleţité je, aby si klient uvědomoval sám sebe a chápal své emoce, kdyţ má k baţení blízko. Na místě je také změna ţivotního stylu - předcházení únavě a vyčerpání. Nutné je vyhýbat se jiným návykovým látkám, které by mohly nahradit ty, na kterých je jedinec závislý. Nejvíce důleţitým prvkem je vyhýbat se rizikovému prostředí, v kterém k uţívání docházelo (herny). 3. somatický odvykací stav Návyková látka je uţita s úmyslem zmenšit příznaky, které byly vyvolány předešlým uţitím návykové látky „Pro diagnózu odvykacího stavu musí být splněna následující kritéria: - nedávné vysazení či redukce látky po opakovaném nebo dlouhodobém užívání - příznaky jsou v souladu se známými známkami odvykacího syndromu - příznaky nejsou vysvětlitelné tělesným onemocněním nezávislým na užívání látky a nejsou lépe vysvětlitelné jinou psychickou či behaviorální poruchou“ (Nešpor, K., 2005, s.16). 4. rostoucí tolerance - člověk závislý na droze snese, případně k odstranění abstinenčních příznaků potřebuje, stále větší a větší mnoţství drogy 5. nezájem o jiné aktivity – volný čas zabírá získávání nebo uţívání návykové látky 6. i přes prokazatelně škodlivé následky dochází k pokračování uţívání návykové látky, pro platnost tohoto příznaku je třeba, aby byl jedinec seznámen se škodlivostí uţívání dané látky. Pokud i potom s uţíváním pokračuje, jedná se o znak závislosti (Nešpor, K., 2005).

6

Pro srovnání jsou zde uvedeny znaky dle P. Kachlíka: „Růst tolerance; odvykací příznaky po vysazení; potíže s kontrolou začátku a konce užívání, dávek; dlouhodobá snaha nebo 1 či více pokusů o kontrolu užívání; trávení velkého množství času obstaráváním a užíváním látky nebo zotavováním se z jejích účinků; zanedbávání pracovních, sociálních a rekreačních aktivit; pokračující užívání látky navzdory povědomosti o její škodlivosti (tělesné, psychické, sociální)“ (Kachlík, P., 2004).

Stádia uţívání jsou: experiment - jedinec bere drogy, pouze pokud jsou mu nabídnuty, je ovlivněn zvědavostí stádium aktivního vyhledávání - jedinec se sdruţuje s jinými uţivateli, vyčleňuje se od původního okruhu lidí stádium zaujetí drogou - jedinec mění své ţivotní postoje, zhoršuje se pracovní výkonnost stádium závislosti - jedinec nezná jiné lidi, neţ kteří uţívají stejnou drogu jako on sám, případně drogu uţívá i pokud je sám, dochází k duševním a fyzickým problémům, je zcela zaujat drogami (Nešpor, K., 2005).

1.3 Ostatní pojmy Návykové chování Za návykové chování se povaţuje takový stav, kdy dochází při provádění určité činnosti k nezdolatelné touze po opakování, k poruchám proţívání reality a k abstinenčním příznakům, pokud není moţné činnost opakovat. Abstinenčními příznaky mohou být například nervozita, hysterie, nevolnost, závratě, zaţívací potíţe, agresivita, pocení, problémy s tlakem, dušnost, návaly horka a jiné (Nešpor, K., 2005).

7

Rizikové skupiny Za rizikovou skupinu můţe být povaţován jedinec od předškolního věku do střední školy. Jinou skupinou mohou být vyčleňovaní jedinci jako bezdomovci, romské etnikum, nezaměstnaní, vězní, prostitutky a jiní. Ohroţená je i skupina dětí, které ţijí v nevhodných sociálních podmínkách - rozvedení rodiče, rodiče alkoholici, narkomani… Další skupinou jsou děti s ADD a ADHD, které mívají problémy ve škole, tyto problémy mohou vést dítě aţ k záškoláctví nebo experimentům s drogami (Střední odborná škola Otrokovice, 2008). Rizikovými skupinami jsou také odborníky povaţování všechny děti a mladiství na ZŠ, SOŠ, SOU; jedinci, kteří se s drogami setkávají ve své profesi (lékaři, farmaceuti, barmani); pacienti; jedinci s niţším intelektem (Kachlík, P., 2004).

Úzus Za úzus se povaţuje mírné uţívání látky a to v přijatelných společenských mezích. Nejčastěji tolerovanými látkami jsou tabák, alkohol, kofein a léky, které jedinec bere na doporučení lékaře. Bývá označováno jako mírné poţívání látky, obvykle ve společensky přijatelných mezích (alkohol, káva, čaj, nikotin) či podle doporučení lékaře nebo farmaceuta (léky) (Kachlík, P., 2004). Abúzus Jedná se o nadměrné uţívání, ale i zneuţívání a naduţívání návykových látek, ale také o uţívání těchto látek v nevhodnou dobu jako je práce nebo těhotenství ţeny. Abúzus můţe být stav jednorázový, ale také trvalý či pravidelný. Nejčastěji uţívanými látkami jsou alkohol, tabák, kofein a léky (Kachlík, P., 2004). T. Zábranksý uvádí tuto definici: „Zneužívání (návykové) látky nastává, pokud je relevantní přiřaditelný podíl (statisticky vyjádřena souvislost mezi noxou, rizikovým chováním atd. na straně jedné a vznikem patologického stavu na straně druhé) větší než nula, tj. pokud užívání takové látky negativně ovlivňuje uživatelovo zdraví (medicínská definice).“ (Zábranský, J., 2003)

8

Misúzus Misúzus je zneuţívání (nejčastěji) léků, které jsou uţívány pro vyvolávání příjemných stavů nebo úlevy a nemají ţádné lékařské opodstatnění. (Kachlík, P., 2004) Droga Za drogu je povaţována kaţdá látka, která by mohla mít psychické účinky a mohla by vyvolat závislost a být škodlivá pro jedince i okolí (Kotulán, J., 2005). Drogu lze také definovat: „ Droga je každá látka, ať už přírodní nebo syntetická, která splňuje dva základní požadavky: 1. má tzv. psychotropní účinek, tj. ovlivňuje určitým způsobem naše prožívání okolní reality, mění naše „vnitřní naladění“ 2. může vyvolat závislost; má tedy tzv. závislostní potenciál, ten je u různých drog různě vyjádřen a může být menší nebo větší, ale přítomen je vždy“ (Zábranský, T.,2003, s. 18).

9

2 Návykové chování a závislost v osobnosti dítěte „Osobnost lze chápat jako celistvou individualitu konkrétního jedince, která je zaměřena na realizaci svých životních cílů; zaujímá své postavení mezi lidmi, s nimiž integruje a komunikuje; vyjadřuje svou identitu a ovládá sama sebe“ (Helus, Z., 2004). Na osobnost dítěte je třeba nahlíţet pohledem vývojovým. Zabývat se, jak kvality dítěte vznikají a vyvíjejí se, nebo jak jsou naopak ve svém rozvoji deformovány. Negativní vývoj osobnosti můţe vést osobnost dítěte ke zranitelnosti, traumatizaci, zklamání a nedůvěře. Při pozitivním dětství, pokud dochází k negativnímu vývoji, se tyto kvality nemohou rozvinout. U dětí se špatným dětstvím dochází při negativních emocích ke spouštění mechanismu obrany, které nepříznivě působí na vývoj osobnosti. Traumata v dětství způsobují, ţe dítě vnímá svět jako nebezpečný a nudný, proto hledá změnu, která vede ke špatnému vývoji osobnosti. Osobnostní pojetí dítěte je charakterizováno třemi předpoklady (dle Heluse):

2.1 Odkázanost, směřování a potenciality dítěte Odkázanost Dítě je odkázáno na druhé lidi, kteří uspokojují jeho: biologické potřeby; potřeby lásky pokud dítě v tomto aspektu strádá, je sníţené jeho působení v citové oblasti k jiným lidem, ale i ke svým vlastním citům; potřeba začlenění se do mezilidských vztahů; edukační potřeby, které pomáhají v orientaci v problémech ţivota. Cílem odkázanosti je, aby dítě nestrádalo jak fyzicky, tak i psychicky. Rozlišují se dva nejhlavnější přístupy k odkázanosti dítěte: a) chápání odkázanosti jako pasivity dítěte - to je objektem, který je nutno tvarovat, aby se stal tím, čím vychovatel chce. Tento přístup je obvykle autoritativní a omezuje perspektivy rozvoje jako realizace potencialit. b) chápání odkázanosti jako aktivního projevu - dítě projevuje zájem na interakci a podněty, které mu pomáhají v jeho rozvoji. Vychovatel nabízí své cíle tak, aby se dítě mohlo co nejvíce a nejlépe rozvíjet. Jedná se o přístup dialogický.

10

Směřování Směřování velice úzce souvisí s odkázaností. Dítě se manifestuje třemi základními podobami směřování: a) směřování k dospívání a dospělosti - dítě napodobuje často dospělé, jejich svět ho fascinuje b) směřování k sebepojetí a autentickému sebevyjádření - dítě se snaţí zorientovat kým je, co si o sobě má myslet a co si o něm myslí jiní. Sebepojetí se vyvíjí sebehledáním, sebezkoušením, sebeprosazováním. Dítě je i v tomto bodě odkázáno na podporu z okolí. c) směřování ke svébytné nezávislosti - dítě se učí přijímat zodpovědnost za své chování. Potenciality V raném vývoji je dítě omezené v tom co ví a umí. Proto je charakterizováno mínus znaky - nedostačivost v porovnání s dospělými. Zároveň je dětství bohaté na potenciality rozvoje a růstu. „Hovoříme-li o bohatství potencialit dítěte, pak máme na mysli i takové kvality jeho osobnosti, jako je být šťasten; vnímat lásku a sympatii druhých a odpovídat jim vlastními projevy láskyplnosti a sympatie; vymanit se ze zúženého nahlížení na věci a pokoušet se o nahlédnutí širších a hlubších souvislostí; vyvinout úsilí ke kultivaci vlastního svérázu a být ušlechtilým způsobem sám sebou; přijmout výzvy otevřené budoucnosti a usilovat o vytyčené cíle; brát na sebe odpovědnost a dostát ji i v konfrontaci s obtížemi. Z úhrnu potencialit, vlastních každé dětské osobnosti, jich však bývá realizována jen malá část. Zpravidla vyvolává v dítěti okolí nejrůznější zábrany, bloky a bariéry. Ty zprvu znemožňují, aby se potenciality realizovaly, a posléze mohou vést k jejich úplnému zániku“ (Helus, Z., 2004, s.95).

11

2.2 Biodromální vývoj a socializace dítěte Socializace Socializace je jedna z nejvýznamnější části ve vývoji jedince. Připravuje dítě na plnění úloh a rolí, které ve svém ţivotě má. „Schopnost uvědomit si, jaké chování je přiměřené určité situaci a dovednost realizovat je, patří k základům sociální inteligence. Schopnost reagovat za jakékoliv situace tak, aby jednání respektovalo potřeby a práva druhých lidí a přitom nedevalvovalo mravní stránku osobnosti, patří k základům pevného charakteru“ (Řezáč, J., 1998, s. 4). Socializace probíhá jak doma tak ve škole a rovněţ v mnoha jiných prostředích, které jedince více či méně záměrně vedou ke správnému začlenění do společnosti. Socializační programy jsou v některých případech pro téměř všechny jedince shodné (nástup do školy), v jiných velmi individuální (prostředí rodiny). Dle P. Říčana dělíme socializační programy vývoje na dva proudy. Jedná se o: Aktuální program, který se řídí společností, která nás záměrně vede k určitým normám, které by měl kaţdý jedinec dodrţovat (respektování autorit, péče o zdraví, dosaţení úspěchu legálními prostředky,…). Historický program, který je nezáměrný a jednici bývá přijímán bezděčně. Jedná se o dodrţování zvyků a tradic v dané kultuře, ale i vypravování pohádek, coţ je pro děti velice důleţité (Říčan, J., 2004). Biodromální vývoj (zpracováno dle J. Říčana) Bidromální vývoj probíhá po celý ţivot a to v jeho sedmi hlavních částech: 1.) Tělesný vývoj Není vţdy nejdůleţitější determinantou psychického vývoje. K poškození tělesného vývoje můţe dojít, pokud dojde k rozvrácení společenských poměrů, které nejsou napraveny nebo v případě dezintegrace jedince, který nemá ţádný nosný cíl. V dnešní době je díky rychlému tempu ţivota zanedbán správný ţivotní styl. Například stresem bez kompenzace dochází k takovému duševnímu stavu, který můţe zhoršovat spánek, trávení a jiné tělesné funkce.

12

2.) Vyrovnávání se se světem věcí a symbolů: poznávání, hra, tvorba, práce Tato část začíná hned během prvních dnů ţivota, kdy se dítě dostane do kontaktu s vnějším světem a potřebuje prosadit své potřeby a tuţby. Rozvíjí se koordinace těla, vrozených reflexů, vnímání a jiţ naučené pohyby. Z tohoto rozvoje jedince dochází k vývoji inteligentního jednání, řeči a logického myšlení. „Všechny způsoby vyrovnávání se se světem jsou nástroji k dosahování cílů, k uspokojování potřeb. Zároveň jsou však tyto činnosti samy sobě velkou potřebou a radostí. Provádíme je z vlastní iniciativy, někdy přímo náruživě, žijeme v nich. Těmito činnostmi se orientujeme a uplatňujeme i ve společnosti a dokonce, i když jednáme vůči vlastní osobě“ (Říčan, P, 2004). 3.) Nejbližší sociální vztahy Jedná se o vztahy, které máme k rodině, přátelům, případně spolupracovníkům. Vytváří se zde psychická blízkost, kterou jsme si sami vytvořili, ale kterou jsme i museli přijmout (spolupracovníci). Sociální vztahy jsou velice důleţité pro psychický vývoj jedince a jsou stále přítomným aspektem, který se vtiskuje do naší osobnosti. Během ţivota se tyto vztahy rovněţ mění a to ve velké míře. Během ţivota se stáváme součástí mnoha druhů vztahů, které také opouštíme, ale při interakci na nás mají určitým způsobem trvalý vliv. V sociálních vztazích máme různé role, ve kterých se jinak projevujeme, učíme se zastupovat jak role podřadné, tak role vedoucí. Prostředí: „Patří též mezi rizikové faktory, jde zejména o nevšímavost, nedostatečnou pozornost a péči rodičů, adolescentní fetující party, rozvrácené rodiny s kriminálním základem. Pravidly poptávky i nabídky se řídí tzv. nelegální drogy, jejich distribuce je většinou vázána na kriminální prostředí“ (Kachlík, P., 2009, s.4). 4.) Širší sociální vztahy Během ţivota se jedinec ocitne kromě blízkých sociálních vztahů i ve vzdálenějších, anonymních vztazích. „K těm patří aktivní podíl na životě obce, širší nebo užší polis, ať už v roli toho, kdo se podílí na vedení, nebo kdo se loajálně, se souhlasem a rád dává vést, i když se v případě potřeby také kriticky ozve. Zapojení do rozvětvené sítě pracovních vztahů, sledování kulturního života, politické vzdělá vání, cestování s hlubšími zájmy, než je prostá rekreace – to vše je důležitou součástí života a faktorem biodromálního vývoje“ (Říčan, P., 2004, s.55 srov. Řezáč, J., 1998).

13

5.) Vztah k minulosti, přítomnosti a budoucnosti Tato část je velice důleţitá v ţivotě jedince. Je třeba pochopit téma smrti a minulosti, ţe věci, které někdy byly, jiţ nejsou, někteří lidé se jiţ nevrátí. Díky těmto determinantům dochází ke vzniku obav a nadějí. Smrt se povaţuje za tragédii, jiţ není chápána jako zrušitelné odloučení, to se projevuje do jedincovy přítomnosti i jeho budoucnosti. 6.) Vztah k vlastní sobě Vztahem k vlastní osobě se rozumí svědomí, tedy pohled do vlastního nitra (introspekce). Je doprovázen pocitem důleţitosti vlastního já a sebehodnocením. Během socializace se jedinec vytváří obraz sebe sama, který je závislý na vlivu ostatních a na vlivu prostředí. I přes tyto vlivy si jedinec je schopen eliminovat to, co narušuje představu o jeho vlastním já a co by mohlo vést ke měnám v sebepojetí (Řezáč, J., 1998). 7.) Svět ducha Jedinec hledá svět pravdy v něčem vyšším, neţ je kaţdodenní ţivot, člověk tím směřuje nad svou běţnou existenci, přemýšlí o smyslu člověka a světa (Říčan, P., 2004).

14

2.3 Přehled nejčastějších druhů závislostí 2.3.1 Počítače a internet Tato závislost je velice návyková a impulzivní. Rizikovými faktory jsou především, pokud je počítač a internet jako součást náplně práce - můţe dojít nejen k závislosti samotné, ale také k workoholismu; hraní počítačových her - zde je nejvíce ohroţenou skupinou dětská populace, jedinci zanedbávají školní povinnosti, hraním nevhodných her, jim můţe virtuální svět splývat s reálným, kde hrozí nebezpečí napodobování záporných hrdinů. Děti mohou být rovněţ na niţší sociální úrovni díky častému hraní a mohou mít i somatické problémy například nevolnosti. Rovněţ internet můţe být zdrojem patologického hráčství, je dostupný a rychlý. Jiným nebezpečím internetu je takzvané „chatování“, kde spolu lidé písemně komunikují, coţ kromě závislosti jako takové má i další nebezpečná rizika. Tím je například naivita dětí, které mohou jít s osobou, s kterou komunikují přes internet, na skutečnou schůzku, aniţ by mohly znát pravou totoţnost této osoby. (Nešpor, K., 2005) Závislost a dítě: Nebezpečí dětí a mladistvých na této závislosti je v dnešní době velké. Nejen z výše míněného důvodu, kdy při „chatování“ můţe dojít k reálné schůzce dítěte s nebezpečným jedincem, ale také samotné trávení volného času na internetu. V dnešní uspěchané době není tolik moţností rodičů hlídat dítě během dne, jak tráví svůj volný čas. Lze samozřejmě tomuto riziku předjít, ale většinou se daný problém začne v rodinách řešit, aţ je jiţ závislost v určitém stádiu rozvoje.

2.3.2 Patologické hráčství Dle Mezinárodní klasifikace nemocí není patologické hráčství zařazeno v závislostech, ale patří mezi návykové a impulzivní poruchy. Důvodem, proč lidé hrají, je pocit vzrušení nebo pokus o peněţní výhru. Patologické hráčství není řazeno jako duševní porucha, ale spadá do faktorů, které ovlivňují zdraví. Pro srovnání je v práci uvedeno, jaké znaky závislosti uvádí Světová zdravotnická organizace a jaké Americká psychiatrická asociace (dle Nešpor): Hlavními znaky závislosti dle Světové zdravotnické organizace jsou: 1. Objeví se alespoň dvě epizody hráčství běhen jednoho roku 2. Tyto epizody nepřinášejí jedinci ţádný výnos, ale i přes to se opakují, i kdyţ člověku přinášejí tíseň a narušují běţný ţivot

15

3. Jedinec nedokáţe silou vůle odolat touze ke hře, protoţe pociťuje velké puzení 4. Člověk je neustále zaujat myšlenkami, které souvisí s představami hraní a věcmi, které s ním souvisí (výhra). Hlavními znaky závislosti na hře dle Americké psychiatrické asociace jsou: „A. Trvající a opakující se nepřizpůsobivé chování ve vztahu k hazardní hře, jak ukazuje pět (nebo více) z následujících znaků: 1. Zaměstnává se hazardní hrou (např. znovu prožívá minulé zážitky související s hazardní hrou, plánuje další hazardní hru, uvažuje o tom, jak si opatřovat prostředky k další hazardní hře). 2. Aby docílil žádoucího vzrušení, musí zvyšovat množství peněz vkládaných do hazardní hry. 3. Opakovaně a neúspěšně se pokoušel hazardní hru ovládat, redukovat nebo s ní přestat. 4. Když se pokouší snížit hazardní hru nebo s ní přestává, cítí neklid a podrážděnost. 5. Používá hazardní hru jako prostředek jak uniknout problémům nebo mírnit dysforickou náladu (např. pocit bezmocnosti, viny, úzkosti, deprese) 6. Po ztrátě peněz pří hazardní hře se následujícího dne k hazardní hře vrací, aby je vyhrál zpět. 7. Lže příbuzným, terapeutovi nebo jiným lidem, aby tak zakryl rozsah svého zaujetí hazardní hrou. 8. Dopustil se ilegálních činů jako padělání, podvodů, krádeži nebo zpronevěry kvůli hazardní hře. 9. Ohrozil nebo ztratil kvůli hazardní hře signifikantní vztahy, zaměstnání, vzdělání nebo kariéru. 10. Spoléhá na druhé, aby mu poskytovali finanční prostředky a mírnili tak zoufalou finanční situaci, do které se dostal kvůli hazardní hře“ (Nešpor, 2005, str. 28). Patologické hráčství, ač není pravou závislosti, má se závislostí mnoho společných prvků zhoršené sebeovládání, abstinenční příznaky, zvyšování tolerance a trávení většiny svého času hraním.

16

2.3.3 Závislost na sexu Lidé, závislí na sexu, jsou velice různorodá skupina. Jsou zde jedinci, kteří trpí hypersexualitou, u ţen se jedná o nymfomanii, u muţů o satyriázu. Hypersexualita není stejná, jako odchylky v sexu (transsexualita). Nelze přesně určit, jaké mnoţství sexu lze jiţ povaţovat za hypersexualitu. Jedná se o rozdílný názor jak u jednotlivců, partnerů, tak i u různých kultur. Lidé sexem mohou také unikat před určitými problémy ve svém ţivotě nebo jim nahrazuje uspokojení jiných citových a emočních tuţeb. V tomto případě je nutné zjistit hlavní poruchu. Léčba: léčba je podobná jako u jiných druhů závislostí a to zejména psychoterapie individuální a skupinová. Pokud problém i přesto přetrvává, měla by se doplit léky a dále je vhodné nastoupit ústavní léčbu (Nešpor, K, 2005). Tato závislost je rovněţ spojena s dětmi a to především s poruchami chování, kdy dítě neumí ovládat své pudy, chce být za kaţdou cenu středem pozornosti. Je mnoho případů, kdy je lepší čtrnáctileté dívce předepsat antikoncepci, neţ riskovat její těhotenství, vláště pokud ji nebylo patnáct let.

2.3.4 Závislost na práci Přestoţe nejde o závislost zapsanou v Mezinárodní klasifikaci nemocí, jedná se rovněţ o závaţný problém. Závislost na práci lze rozdělit do několika skupin: 1. Opečovávač - člověk se příliš stará o pocity ostatních, to můţe v ostatních začít vyvolávat pocity viny, coţ není vhodné pro pracovní kolektiv. 2. Záchvatový typ - člověk pracuje velice nadměrně, ale pouze nárazově, tento stav se střídá s pracovní apatií a absolutního nezájmu, coţ můţe vést k úplnému zhoršení 3. Pracovní labuţník - jsou jedinci, kteří se svojí prací zabývají příliš pečlivě a zbytečně se tímto vyčerpávají. Jedná se především o perfekcionalisty. 4. Urputný dříč - člověk téměř neustále pracuje, i kdyţ to není třeba. Pracuje i v situacích, kdy to není vhodné, vyčerpává se a můţe si díky únavě způsobit pracovní úraz nebo zdravotní problémy. 5. Hyperaktivní typ s poruchami pozornosti - člověk s hyperaktivitou není schopen delšího soustředění na jednu práci a není schopen dokončovat zadané úkoly. Rovněţ také narušuje celý pracovní kolektiv, díky šíření zmatků a rozruchu (Nešpor, K., 2005).

17

2.3.5 Závislost na nakupování (oniománie) Oniománie není zapsána v Mezinárodní klasifikaci nemocí. Jedná se spíše o impulzivní a návykovou poruchu. Aţ 2- 10% dospělé populace má jistou formu závislosti na nakupování nebo alespoň jisté tendence. Nakupování můţe fungovat jako zdroj posilování sebevědomí, to platí především u ţen, které hlavně ve stresujícím období nakupují například kosmetiku nebo oblečení. Je jedno co lidé nakupují, jde hlavně o pocit, ţe si něco koupí. To způsobuje finanční potíţe a dluhy. Léčba: Je třeba zjistit, co je příčinou těchto nakupovacích záchvatů a těmto spouštěčům se vyvarovat. Zároveň je nutné zvýšení sebevědomí a zajištění řešení vzniklé finanční situace (Nešpor, K., 2005).

2.3.6 Poruchy příjmů potravy Mentální bulimie Jedná se o poruchu příjmu potravy, kdy jedinec (ve většině případů ţena) trpí opakujícími se záchvaty přejídání a následným hledáním krajního řešení, jak sníţit účinky jiţ snězených potravin. Mentální bulimie je často navázána na mentální anorexii, bývá jejím pokračováním, kdy dívky po dlouhodobém hladovění začnou právě s nárazovým přejídáním. Po takovém záchvatu se trestají zvracením, uţíváním projímadel, aby účinky jiţ snězených potravin, co nejvíce sníţily. Opakující se zvracení můţe vyvolat mnoho dalších nemocí (kromě samotné hubenosti) - zvýšenou svalovou dráţdivost, epileptické záchvaty, srdeční poruchy, svalová slabost, ale i zničené zuby a trávicí trakt díky kyselým ţaludečním šťávám.Pro diagnosu je třeba, aby byla splněna následující kritéria: „a) Neustálé zabývání se jídlem, neodolatelná touha po jídle a epizody přejídání s konzumací velkých dávek jídla během krátké doby. b) Snaha potlačit „výkrmný“ účinek jídla jedním (nebo více) z následujících způsobů: vyprovokovaným zvracením, zneužíváním projímadel, střídavými obdobími hladovění, užíváním léků, jako jsou anorektika nebo diuretika. Když se bulimie vyskytne u diabetických pacientů, může dojít i k úmyslnému zanedbání inzulínové léčby. c) Psychopatologie spočívá v chorobném strachu z tloušťky - pacient si určí přesně vymezený váhový práh, který je nižší než premorbidní váha, podle názorů lékaře optimální nebo zdravý. Často, ale ne vždy, je v anamnéze dřívější epizoda mentální anorexie, přičemž interval se pohybuje od několika měsíců do několika let“ (Nešpor, K., 2005, str. 41).

18

Mentální anorexie Mentální anorexie je porucha, kdy dochází k úmyslnému sniţování tělesné hmotnosti. Nemoc začíná nenápadně a dlouhou dobu nemusí být nápadná okolí. Toto onemocnění se týká především mladých dívek a ţen. Díky nevhodnému příkladu dokonalé postavy dnešního světa, si plno dívek připadá silných a snaţí se svoji hmotnost redukovat. Jedinci vydávají mnohem více energie neţ přijímají - přestávají jíst, ale mnohem více sportují. Na sportu si mohou vypěstovat aţ nezdravou závislost, zvyšují čas, který cvičením stráví. I přes radikální úbytek váhy se vidí jako silní a snaţí se stále hubnout. Velká redukce hmotnosti a podvýţiva má velice mnoho nebezpečných zdravotních důsledků. Od vypadávání vlasů, lámaní nehtů, řídnutí kostí, osteoporózy, citlivost na chlad, psychické problémy a podráţděnost, aţ po vynechání menstruace a neplodnosti, poškození orgánů a samozřejmě smrtí. Tato nemoc má velké procento sebevraţedných tendencí, lidé s tímto onemocněním si připadají neustále tlustí a nemohou se s tímto pocitem vyrovnat, proto si raději šáhnou na ţivot, neţ „ţít tlustý“. Léčba je velice zdlouhavá a probíhá ve specializovaných ústavech a léčebnách. I po zvýšení hmotnosti a následném propuštění do domácího léčení, není nikdy jisté, zda je nemoc jiţ zvládnutá. K jejímu navrácení můţe dojít kdykoliv. Přejídání Přejídání bývá spojeno s jinými psychickými poruchami, většinou následují po nějaké traumatizující situaci (ztráta blízké osoby, operace, nehody, úrazy a jiné stresující situace). Přejídání vede k obezitě, která má mnoho zdravotních důsledků.

19

2.4 Přehled nejčastěji užívaných návykových látek Uţívání návykových látek je velmi obsáhlé téma, proto bude zmínka jen o takových návykových látkách, se kterými se jedinci mohou setkat nejčastěji, nebo se jedná o velmi nebezpečné návykové látky.

Závislost na alkoholu Závislost na alkoholu je jako u tabáku velmi obsáhlé téma, proto pro úplný přehled návykových látek budou rovněţ uvedeny jen základní informace. Díky jednoduchosti chemické struktury alkoholu je průnik do tkání velice rychlý a jednoduchý. Přes sliznici se dostává do trávicího ústrojí a poté do krevního oběhu. Díky krevnímu oběhu se dostane do vnitřností (mozek, plíce, játra, ledviny), kde díky prokrvení alkohol rychle působí. Fáze opilosti: (dle H. Záškodné, srov. J. Kotulán) 1. fáze - dochází k psychické excitaci, jedinec je spokojený, veselý - euforie, zvyšuje se sebevědomí a dochází k přeceňování svých schopností, první fáze podněcuje jedince v pokračování s pitím 2. fáze - pohyby člověka jsou nekoordinované, chůze vrávoravá, dochází k rudnutí a zvýšenému tepu 3. fáze - zde se názory odborníků rozchází, J. Kotulán (2004) uvádí pouze dvě fáze, H Záškodná rozděluje opilost na tři. Při této fázi se dostavuje únava, zvracení- Můţe se jednat jiţ o otravu alkoholem a dojít ke ztrátě vědomí. Dle odborníků se konzumenti alkoholu rozdělují na 4 typy konzumentů: Abstinent - nedochází k ţádné konzumaci alkoholu. Dle H. Záškodné se za abstinenta povaţuje jedinec, který alkoholický nápoj nepil nejméně tři roky a neočekává od jeho pití ţádné příznivé důsledky. Konzument - ke konzumaci alkoholu dochází ve společensky přijatelné míře, konzumuje se pro zahnání ţízně nebo pro chuťové vlastnosti, nikoli pro dosaţení opilosti. Piják - od konzumace se očekávají pocity euforie, jedinec vyhledává společensky přijatelné příčiny, k uţití alkoholu. Alkoholik - přechod z pijáka na alkoholika je velice snadný, jedinec očekává od alkoholu pocity euforie, odstranění duševního napětí a potíţí. Je na něm závislý a má jej jako drogu. 20

Typologie alkoholismu: (dle H. Záškodné, 2005 srov. P Kachlík, 2004) Typ alfa - ke konzumaci dochází pro pocity euforie a ulehčení vnitřních konfliktů. Progrese pití je nízká. P. Kachlík dodává, ţe hrozí přechod na typ gama. Typ beta - zvyšuje se frekvence konzumace a tolerance. Můţe docházet k drobným trestným činům. Jedná se o konzumaci bez návyku. Typ gama - jedná se jiţ o závislost, dochází k nekontrolovanému chování, zvyšuje se tolerance, přítomny jsou abstinenční příznaky Typ delta - absence střízlivosti, přichází zdravotní problémy Typ epsilon - liší se od typu gama intervalovým průběhem, alkoholové epizody se pohybují od několika dnů do několika týdnů, poté následují delší období abstinence Dle WHO je definice jedince závislém na alkoholu taková: „Alkoholik je člověk, jehož závislost na alkoholu dosáhla takového stupně, že mu to působí zřetelné poruchy a újmu ve společenských vztazích, ve společenské činnosti a na tělesném i duševním zdraví“ ( Nešpor, Marhounová, 2001, str. 64).

Zdravotními důsledky uţívání alkoholu jsou: cirhóza jater, poškození sliznice, záněty nervů a alkoholický stres. Společně s kouřením cigaret ovlivňuje rakovinotvornost jazyka, dutiny ústní, hrtanu, hltanu a jícnu. Konzumace alkoholu má rovněţ psychické důsledky, dochází k tzv. deliriu tremens (halucinace), psychózám coţ vede k zhoršení sociálních ale i rodinných vazeb. „Léčba má několik bodů: • jedinec se vzdá alkoholu a překoná abstinenční syndrom; • následuje psychoterapie, která může být: skupinová, komunitní, partnerská, rodinná…; • dochází ke zlepšení tělesného i fyzického stavu díky resocializaci; • jedince povzbuzujeme; • v alkoholických léčebnách dostávají klienti antabus, který při požití alkoholu vyvolává zvracení, tím dojde k podmíněnému reflexu alkohol = nevolnost; • důležité je, aby byl jedinec stále v kontaktu s terapeuty, je zde možnost přihlásit se do klubů anonymních alkoholiků, který má velkou úspěšnost po celém světě; • léčbu je nutné doplnit minerály a vitamíny a také vhodnou stravou“ (Nešpor, K., 2005).

21

Opioidy Opioidy jsou vyráběny ze sušené mízy nezralých makovic, ale jedná se i o látky polosyntetické a syntetické. Mají vzhled tablet, roztoků do injekcí nebo prášku. Bývají uţívány nitroţilně, kouřením ze staniolu nebo v cigaretách, či šňupáním a vdechováním. Účinky mohou být euforie, ale hlavně má tlumivé účinky -

spavost, pocity dávení a

zmatenosti. Závislosti na opiátech jsou ohroţeni i lidé, kteří je uţívají ze zdravotních důvodů. Vyvolávají psychickou i somatickou závislost (Hajný, M., 2001) . Heroin Je nejčastěji uţívaný druh opioidu. Jedná se o bílý prášek, který se míchá například s kofeinem, křídou nebo glukózou. Je aplikován nitroţilně, kouřením, nebo inhalací. Jedná se o vysoce návykovou látku a hrozí jak závislost psychická tak i fyzická. Růst tolerance má velmi rychlý nástup a hrozí také riziko předávkování - pokud uţivatelé heroin na nějaký čas vysadí a poté si dají svoje obvyklé mnoţství, zatímco u tolerance došlo k sníţení (Kotulán, J., 2005). Dalšími druhy opiátů jsou kodein, morfin, opium, hydromorfan, braun a metadon (Kachlík, P., 2004).

Kanabinoidy Marihuana Je jedna z nejčastěji uţívané návykové látky u nás. Jedná se o přírodní látku, která pochází z indického konopí, ale uţivatelé si ji většinou pěstují sami. Marihuana se získává usušením květenství a horní lístky dané rostliny. Hlavními způsoby uţívání jsou kouření (tzv. jointy, kdy se přidává i tabák; dýmka a vodní dýmka; a přidávání do jídla. Účinky jsou u kaţdé osoby individuální, nejčastějšími bývají euforie, zhoršená koordinace, zkreslené vnímání času a prostoru, zvýšená citlivost na některé podněty, zrychlené anebo naopak zpomalené myšlení, bezpředmětný smích (Hajný, M., 2001 srov. Kotulán, J., 2005). Zdravotními riziky jsou: záněty cest dýchacích (bronchitida), rakovina plic, zhoršení pozornosti a paměti, můţe dojít i k psychotickým příznakům. Doba účinku je různá, trvá od dvou hodin aţ po celý den. Delší dobu trvání má, pokud je uţita v jídle, její nástup je pomalejší, ale o to delší (Kachlík, P., 2004).

22

J.X. Doleţal se jako jeden z mála autorů, píšící o této problematice, zabývá ve své knize rovněţ pozitivními důsledky kouření marihuany. Těmi jsou: sniţování nitroočního tlaku (coţ je potřebné při léčbě glaukomu); anxiolytický a antidepresivní účinek (Doleţal, J.X., ). Marihuana je povaţována za „vstupní drogu“, zvláště u mladistvých je zde velké riziko přechodu k jiným, tvrdším návykovým látkám. S tímto názorem ovšem nesouhlasí J.X. Doleţal, který tvrdí, ţe není jednoznačně prokázáno lékařským výzkumem, zda je uţívání marihuany přechodným stádiem k tvrdým drogám. Říká přímo: „ Konzumace marihuany může skutečně vést ke konzumaci tvrdých drog - ale jen díky tomu, že společnost bere drogu jako drogu a prezentuje je stejně. Bariéra bránící člověku píchnout si heroin nebo pervitin je proto u kuřáků marihuany snížena“ (Doleţal, J.X., 1997, s.73) Jako další důvod uvádí, ţe vzhledem k tomu, ţe marihuana je ilegalizovaná, je její konzument nucen nakupovat u dealerů, kteří nabízí i tvrdé drogy. Posledním bodem, který autor uvádí, proč není zcela pravdivé tvrzení, ţe je marihuana „přestupní drogou“, je studie, která by se měla udělat, aby se toto tvrzení potvrdilo nebo vyvrátilo: „ Uděláme-li studii problémových uživatelů tvrdých drog, zjistíme, že většina z nich měla ve své osobní historii etapu, kdy kouřila marihuanu. Odvozovat z toho příčinnou souvislost marihuana - tvrdé drogy je ovšem stejné, jako kdybychom zjišťovali, zda problémoví uživatelé tvrdých drog někdy ve své individuální historii konzumovali mléko“ (Doleţal, J.X., 1997, s. 74). Za seriózní výzkum by autor povaţoval takový: „Zvolit dostatečně velký vzorek populace, aby se vyloučila chyba vzniklá tím, že lidé směřující k tvrdým drogám se ve svém vývoji nejdříve setkají s marihuanou, zkusí ji a pak jdou dál (šli by dál, i kdyby trávu nepotkali). Za druhé - spolehlivě zjistit, kolik procent vzorku má individuální zkušenost s marihuanou. Za třetí - zjistit, jaké procento vybraného vzorku má problémy s tvrdými drogami. A konečně - jaký podíl z populace, která má osobní zkušenost s marihuanou, má problémy s tvrdými drogami.“ (Doleţal, J.X., 1997, s.75). Výzkumný dotazník této diplomové práce se respondentů ptá, zda jsou konzumenti (pravidelní, příleţitostní) marihuany a dále je zjišťováno, zda jsou uţívány i jiné návykové látky. Na malém vzorku můţe být tedy porovnáno, zda uţívání marihuany je přechodné stádium pro uţívání jiných drog. Hašiš Hašiš je tmavohnědá aţ černá, tvrdá (po zahřátí vláčná) hmota, která se vyrábí z usušené pryskyřice indického konopí. Rovněţ se dělá koncentrovaný výluh, kdy vzniká hašišový olej. Uţívání, účinky i zdravotní rizika jsou velmi podobné jako u marihuany (Hajný, M., 2001).

23

Stimulancia Kokain Kokain se vyrábí z listů keře koky a bývá uţíván pro lepší fyzickou a psychickou kondici. Jedná se o bílý prášek. Bývá aplikován šňupáním, kouřením, nitroţilně, ale i kapáním do nosu nebo pitím roztoku. Účinky jsou různé, ale krátkodobé (do 30 minut), nejhlavnějšími bývají halucinace - sluchové, hmatové a čichové; tlak na hrudníku. Při dlouhodobém uţívání hrozí zdravotní rizika jako infarkt nebo zástava dechu, deprese, asociální chování pojené s agresí a sebevraţedné jednání, prudký úbytek na váze, impotence a porušení sliznice. Závislost na heroinu je psychická a má velmi rychlý nástup (Kotulán, J., 2005). Jednou z podob kokainu je crack, kde je nástup účinku velice rychlý a to do několika vteřin, rovněţ také velice rychle odezní (do deseti minut). Míchá se většinou s práškem do pečiva ve vodě. Ta se nechá odpařit a vzniklá látka se poté kouří. Díky krátkému trvání účinku jedinec ihned uţívá další dávku, hrozí zde velice prudký zdroj tolerance a vzniku závislosti (Hajný, M., 2001 srov. Kachlík, P., 2004). Extáze Podává se v tabletkách, které mají nespočet tvarů i barev. Její dostupnost je velice snadná a to především na diskotékách a tanečních párty. Extáze způsobuje zvýšenu fyzickou aktivitu, pocity vyrovnanosti a zvýšeného sebevědomí, ale i rovněţ zvýšený tep a teplotu. Jedinci nemají pocity ţízně a únavy, i kdyţ vykonávají velkou fyzickou aktivitu. Díky tomu můţe dojít ke kolapsu, který často vede aţ k smrti. Extáze má velice negativní vliv na játra, mozek i srdce (Hajný, M., 2001). Pervitin a amfetaminy Dříve se uţívali jako antidepresiva, dnes se podávají v případě onemocnění jako bulimie a narkolepsie (náhlé usínání bez příčin), Pervitin se uţívá nitroţilně nebo šupáním. Hlavními účinky bývají euforie, hyperaktivita, nespavost, nechutenství, zrychlené myšlení a řeč. Zdravotními riziky jsou agresivita při odeznění účinku (po třech aţ čtyřech hodinách), kterou následuje spavost a deprese; neurologické a srdeční obtíţe, porucha CNS; zhoršení koncentrace a paměti a hrozí i rozvoj psychotických příznaků.

24

Halucinogeny Halucinogenní houby a LSD „Jedná se o houby lysohlávky, ty se užívají v syrovém, ale i v tepelně zpracované podobě. LSD je dietamid kyseliny lysergové. Halucinogeny bývají zneužívány pro vyvolání změněného smyslového vnímání, halucinací, jiného pohledu na čas a prostor i vlastní osobu. Po aplikaci dochází k rozšíření zornic, zrudnutí v obličeji, zvýšené pocení, třesu, závratím, suchu v ústech, nevolnosti, k poruchám vnímání, euforii, někdy i k úzkosti a depresím, přeceňováním vlastních schopností, k poruchám soudnosti, bludům, Halucinogeny mohou způsobit i takzvané „bad tripy“, kdy se objevuje úzkost, zrakové, sluchové i tělesné halucinace, zvýrazňuje se strach ze šílení a z trvalých následků, typický je i stihoman. Vlivem úzkosti se může vyskytnout agrese vůči sobě i okolí. Dochází k přehřátí organismu, neuhasitelné žízni, neklidu. Užívají se formou tablet, tobolek, tripů, čaje, odvarů. Některé halucinogeny je možné také kouřit, čichat nebo šňupat“ (Kotulán, J., 2005). M. Miovský

popisuje průběh intoxikace za značně specifický. Po uţití se nejdříve

dostavují somatické příznaky, které se shodují s J. Kotulánem, navíc uvádí pocity vln, které probíhají celým tělem, jedince má pocit aţ elektrických zkratů v těle. Délka intoxikace je přibliţně 4 - 6 hodin. Poté následují psychické příznaky, při niţších dávkách bývá zachováno vědomí spojené s pocity euforie. K takzvaným bad tripům M. Miovský dodává: „ Mimo emočního rozpoložení bezprostředně před intoxikací, vstupují v zesílené formě konstituční prvky a sklony v jednání a chování, které jsou obsažené v naší osobnosti dávno před intoxikací. Dále může být stav ovlivněn mírou a charakterem emotivního vztahu k osobám, s nimiž opojení probíhá, a samozřejmě i očekávání dotyčné osoby, se kterým vstupuje do intoxikace“ (Miovský, M., 1996). Zde je moţné si uvědomit, pokud tuto návykovou látku uţije jedinec s poruchami chování nebo poruchami emocí, je velice pravděpodobné, ţe bude velice podráţděn. Je nepravděpodobné, ţe tento jedinec zaţije pocity euforie. Spíše se bude tedy jednat o negativní pocity z této látky, které mohou být nebezpečné nejen pro samotného uţivatele, ale i pro jeho okolí, pokud u jedince dojde k intoxikaci. Nebezpečí uţití lysohlávek je také neznalost těchto hub u prvotních „sběratelů“, kteří nejsou znalí, jak tato houba vypadá a můţe dojít k záměně s jinými houbami.

25

Tabák Tabák a jeho uţívání je velice diskutované téma, které je velmi obsáhlé, proto jsou zde vybrány jen nejdůleţitější informace pro přehlednost. „Jedinou návykovou látkou ze 4-5 tisíc složek tabákového kouře či v tabáku jako takovém je toxický rostlinný alkaloid nikotin. Jedná se o bezbarvou tekutinu, bez zápachu. Smrtelná dávka

pro

člověka

je

kolem 80

mg,

poměrně

rychle

však

vzniká

tolerance.

V ČR jsou běžné v zásadě dvě následující formy: bezdýmý tabák nebo tabák, který hoří. Bezdýmý tabák můžeme dále rozdělit na šňupací (aplikace vdechem do nosních dutin) a orální (aplikace do úst). Orální tabák je jednak tabák žvýkací, tedy listy tabáku, které se vkládají do úst a žvýkají (oblíbená forma zejména u horníků, kteří bývají závislí na nikotinu, ale během směny nemohou kvůli metanu kouřit) a „moist snuff“, doslova „vlhký šňupec“. Tabák, který hoří, známe především ve formě doutníku, dýmky nebo cigarety. Doutník je jen svinutý tabákový list, obsahuje nejméně přidaných látek. Dýmkový, ale především cigaretový tabák je už různě upravován a doplňován, takže mezi 4-5 tisíci látek cigaretového kouře je dnes kolem 700 aditiv – látek přidaných pro různé účely, např. několik desítek chemikálií pro ladné vinutí kouře: to je důležitou součástí psychosociální závislosti. Dále tu najdeme asi 60 kancerogenů a desítky dalších toxických látek“ (Pospíšil, B.,2006). Kouření způsobuje fyzickou i psychickou závislost. Farmakologickou látkou je alkaloid nikotin. Ten v nízké dávce působí stimulačně a ve vysoké dávce tlumivě a uklidňuje. Nejdříve dochází k závislosti fyzické, ta se vyvíjí přibliţně dva roky, nejdříve je cigareta uţívána kvůli pozitivním účinkům nikotinu, později dochází k fyzické závislosti, kdy je jedinec na nikotinu závislý, zvyšuje se tolerance (Kotulán, J., 2005). Zdravotními riziky kouření jsou: chronická bronchitida, rozedma plic, rakovina plic a průdušek; nádory (vesměs) zhoubné dutiny ústní, hrtanu a jícnu. Kouření také napomáhá vzniku rakoviny ledvin, děloţního čípku, močového měchýře; rozvíjí nemoci srdce, srdeční choroby a cév (infarkt myokardu, ischemické srdeční choroby, mozková mrtvice). Ovlivňuje vývoj plodu při kouření ţeny v těhotenství, neplodnost u muţů. Způsobuje dřívější stárnutí kůţe a sniţuje imunitní systém (Kachlík, P., 2004).

26

Organická rozpouštědla Jde o skupinu návykových látek, která bývají rovněţ označená jako těkavé látky nebo inhalační drogy. Řadí se mezi ně rozpouštědla, lepidla, ředidla, plynné látky. Jednotlivými těkavými látkami jsou: toluen - methylbenzen (C6H5 - CH3) jedná se o bezbarvou tekutinu, která se vyrábí z ropy, koksového plynu nebo lehkého oleje. Bývá uţíván hlavně v lakách a ředidlech. trichlorethylen (ClHC=CCl2) bývá pouţíván v průmyslových pracovištích, nejvíce závislými bývají zaměstnanci tohoto odvětví. Způsobuje euforii a halucinace (sluchové i zrakové) aceton - CH3 – CO – CH3 uţívají především lidé, kteří s acetonem často pracují éter - C2H5 – O – C2H5 rajský plyn – N2O uţívá se ke krátkodobým narkózám, při zneuţití se inhaluje pomocí prázdných tlakových obalů od šlehaček nebo z nafukovacích balónků. Po uţití dochází k opojnému bezstarostnému stavu. benzin (Kachlík, P., 2004) „Toluen je volně prodejný v drogeriích a je relativně levný. Může se inhalovat přímo z lahve, ale obvyklejším způsobem je vdechování (sniffing) výparů toluenu z napuštěné tkaniny. Účinná dávka je u toluenu řádově několik mililitrů. Účinek se dostavuje během několika minut a je krátkodobý - odezní během několika desítek minut, pokud inhalace neprobíhá dál nebo se neopakuje. Ke zvýšení účinku si někteří uživatelé přetahují přes hlavu plastový pytlík, pod kterým inhalují. Tento způsob aplikace přináší zvýšené riziko úmrtí K inhalaci dochází za nejrůznějších okolností - buď individuálně, třeba i během chůze po frekventované ulici, nebo velmi často ve skupinách s dodržováním určitého rituálu. Bohužel nestalo se součástí rituálu poskytnout první pomoc spoluuživateli, když ztratí vědomí nebo přestane dýchat“ (Pospíšil, B.,2006). Těkavé látky vyvolávají pocity euforie, halucinacím, k útlumu a spánku. Při dlouhodobějším uţívání dochází k poruchám emocí a chování, agresivitě a k velkému úbytku mozkových buněk. Dochází k velmi rychlé psychické závislosti. Nebezpečí smrtelného předávkování hrozí jiţ při prvním experimentu (Hajný, M., 2001).

27

3 Možnosti řešení 3.1 Prevence 3.1.1 Primární prevence „Cílem primární prevence je předejít užívání návykových látek včetně alkoholu a tabáku nebo ho oddálit do pozdějšího věku, když už jsou dospívající relativně odolnější. Dalším cílem je omezit nebo zastavit experimentování s návykovými látkami, aby se předešlo škodám na tělesném i duševním zdraví. Cílem prevence není tedy předávání informací nebo to, aby se prevence líbila, ale to, aby se cílová populace chovala zdravěji“ (Nešpor, K., 2005, s.154). Je třeba, aby primární prevence začínala tak brzy, jak je to jen moţné, aby se děti naučily různými formami odmítat nabízené návykové látky a odolaly závislostem. Měly by se naučit vybudovat ţebříček vlastních hodnot a pozitivní motivaci. V pozdějším věku je moţné, aby se seznámily s nejčastěji uţívanými návykovými látkami, ale takovým způsobem, který je nepřiměje k touze k experimentování. Neprospěšnými výchovnými metodami jsou programy, které jsou zaloţeny jen na předávání informací o drogách, to můţe vzbudit touhu experimentovat; jednorázové nebo krátkodobé a málo intenzivní programy; nevhodné je, pokud skladba neodpovídá cílové skupině, nedostatečná kvalifikovanost vedoucího programu; ale také domluvy, prosby, sliby, hrozby a přednášky o moţných zdravotních rizicích nejsou vhodnou metodou. Efektivní primární prevence musí zahrnovat systém navazujících aktivit a to: programy primární prevence; informační a poradenský servis; koordinační činnost; vzdělávací aktivity pro školní metodiky prevence, pedagogy a rodiče (Úřad vlády ČR, 2007). Výzkum diplomové práce se rovněţ zabývá primární prevencí. Má za úkol zjistit, zda se ţáci ve druhém ročníku střední školy jiţ během svého studia někdy setkali s programem primární prevence. Zároveň zjišťuje, zda byl program pro respondenty zajímavý a jakou měl délku trvání. Primární prevence by měla zahrnovat tyto sloţky: (Nešpor, 2005; Vojtová, 2004) Dostat se do podvědomí dětí a mládeţe a informovat je o návykových látkách a závislostech a případně informovat o jejich zdravotních rizicích a sociálních dopadech Podporovat zdravé postoje a normy, které má dítě získané proti návykovým látkám a závislostem

28

Posílit prosociální chování Posílit jednotlivce i skupiny k osvojení sociálních, ale i osobních dovedností, které jsou potřeba k rozvinutí protidrogových postojů Nalezení zdravějších způsobů trávení volného času a ţivotního stylu, aniţ by bylo třeba uţívat návykové látky Moţnosti primární prevence: Programy nespecifické primární prevence - jsou aktivity, které nejsou přímo souvislé s návykovými látkami, ale jsou zaměřeny na zdravý ţivotní styl. Jedná se například o sportovní aktivity a zájmové krouţky. Programy specifické primární prevence se rozdělují na: - Programy všeobecné primární prevence, ty se zabývají běţnou populací. Tyto tematické programy

jsou

nejčastěji

vytvářeny

nezávislými

organizacemi

a

pedagogicko-

psychologickými poradnami, kdy organizátoři dochází přímo do škol. - Programy selektivní primární prevence jsou určeny pro takové skupiny, kde je zvýšena moţnost vzniku závislosti a uţívání návykových látek. Kritérii pro účinnou selektivní primární prevenci by měly být vhodně pouţité strategie, zvýšená intenzita, spolupráce školy s rodiči a jinými organizacemi. - Programy indikované primární prevence jsou zaměřeny na skupiny a jednotlivce, kde jsou jiţ přítomny rizikové faktory a neţádoucí sociální jevy (Úřad vlády ČR, 2007; Kotulán, J., 2005). Nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ (Nízkoprahové kluby) Tato zařízení jsou zaměřena pro děti a mládeţ, kteří tráví svůj volný čas na ulicích nebo v partě. Jejich volný čas není jakkoliv organizován. Nízkoprahové kluby jsou neplacené, není zde určen přesný časový řád příchodů a odchodů. Volba aktivit je zcela v reţii návštěvníků, mohou zde poslouchat vlastní hudbu, sledovat filmy, ve většině klubů se nachází kulečník nebo stolní fotbal, je zde různé sportovní vybaveni nebo hudební nástroje. Důleţitou částí je poradenský a preventivní servis, kde se mohou děti a mládeţ svěřit se svými problémy či pocity nebo si jen popovídat s pracovníky, kteří jim pomáhají řešit jejich situace. 29

Peer programy „Principem peer programů je aktivní zapojení předem připravených vrstevníků. Význam anglického slova „peer“ je ovšem širší nežli jen vrstevník. Je to někdo, s nímž se cílová populace může ztotožnit. Svojí roli tedy hraje nejen věk, ale i např. sociální situace. Členové působí na své vrstevníky. To se může dít v rámci organizovaného programu na školách nebo i neformálně. Takto připravení vrstevníci mohou také zvát své spolužáky do klubu, připravovat pro ně programy, výstavy apod.“ (Nešpor,K., 2004, s.85). Peer programy je moţné zařazovat jiţ od 4. ročníku základní školy, ale většinou se uţívají aţ na 2. stupni a na středních školách.

3.1.2 Sekundární prevence Sekundární prevence je aktuální tehdy, jestliţe jedinec jiţ má nějaké zkušenosti s návykovými látkami. Řeší jiţ vzniklé problémy spojené s uţíváním jako léčbu a zvládaní abstinenčních příznaků. Provádí se tedy po vzniku nemoc, ale dříve, neţ tato nemoc způsobí nějaké poškození. Nejúčinnější sekundární a případně i terciární prevencí je terénní práce Street working (Kotulán, J., 2005). Terénní práce Terénní práce spočívá ve vyhledávání kontaktů v cílových skupinách populace mimo rámec nějaké instituce. Neočekává, ţe jedinec bude pomoc vyhledávat sám, ale sama vyhledává jedince, aby jim přímo v komunitě poskytla informace a sluţby. Můţe zasáhnout v počáteční fázi drogové závislosti jedince a to dříve, neţ dojde k nebezpečnějším způsobům konzumace drog. Terénní práce se zaměřuje na jedince, kteří nemají ţádný kontakt se středisky, která poskytují sluţby v oblasti prevence, a kteří tuto pomoc nejvíce potřebují (Rhodes, T., 1999). Hlavní důvody pro terénní práci jsou: - cílové skupiny se nedaří oslovit jinými způsoby intervence - existující metody intervence neposkytují takové suţby, kteří jedinci potřebují

30

Výběr cílové populace – nitroţilní uţivatelé do 25 let -

uţivatelé, kteří právě začínají nebo začali nedávno uţívat drogy (méně neţ 3 roky)

-

příleţitostní nitroţilní uţivatelé drog

-

uţivatele z etnických menšin

-

dlouhodobí uţivatelé, kteří nemají ţádný kontakt se středisky

Hlavním důvodem je přimět uţivatele, aby se začali chovat zdravěji. A to buď poskytováním materiálů a preventivních prostředků v komunitě nebo odesíláním jedinců do institucí, která poskytují léčení a podpůrné sluţby. Tyto aktivity se doplňují, to znamená, ţe změna chování je podporována přímo komunitě vzděláváním a prevencí a nepřímo, pokud jedinci vstoupí do kontaktu s některou institucí. Terénní práce se snaţí poskytnout potřebné prostředky a ovlivnit uţivatele drog s cíly podpořit změny chování a udrţet tyto změny, jakmile nastanou (Rhodes, T., 1999). Jsou tři typy terénní práce (dle Rhodes, T., 1999): 1. Nezávislá práce v terénu – není závislá na institucích (ulice, bary, squaty,…). Má za cíl dosáhnout k přímé nebo nepřímě změně chování. 2. Terénní práce v domácnostech – prodá formou pravidelných návštěv v domovech klientů, v domovech dealerů nebo v domácích střediscích, kde je moţné sehnat drogy. 3. Komunální terénní práce – probíhá v institucích (vězení, ubytovny, školy, komunální sídliště,…) Soustřeďuje se na celé organizace, kde je moţné kontaktovat cílovou populaci. Nejčastější typy sluţeb poskytovaných v terénu jsou: poskytování kondomů; poskytování injekčního materiálu; poskytování dezinfekčního roztoku; zdravotnická osvěta; svépomocná literatura. Terénní práce probíhá ve čtyřech fázích: 1. posouzení místních potřeb 2. plánování cílů, záměrů a strategie intervence 3. výběr, nábor a výcvik terénních pracovníků 4. provádění terénních kontraktů, řízení intervence Tří hlavní metody navazování kontaktů v terénní práci: 1. bezprostřední kontakty – pracovníci navazují kontakt s neznámými lidmi a snaţí se zahájit konverzaci 31

2. Přirozené kontakty – pracovníci se stanou v určité komunitě známými a tráví čas, kde se cílová skupina schází, postupně si získávají důvěru 3. Lavinovité kontakty – pracovníci jsou, po vzniku důvěry, představeni klíčovým osobnostem v komunitě, poté postupují cílovou skupinou jako lavina a pokoušejí se získat důvěru všech (Rhodes, T., 1999).

3.1.3 Terciární prevence Terciární prevence se zaměřuje na jedince, kteří jiţ návykové látky uţívají a jsou na nich případně závislý. Prevence se zabývá vyměňováním injekčních stříhaček, poradenstvím, pobyty v komunitách a specializovaných zařízeních, poradenstvím. Cílem terciární prevence je zpětné zařazení do společnosti a přimění jedince k abstinenci. Dosáhnout těchto cílů je velmi sloţité, proto je důleţitější alespoň spolupráce se závislými osobami - drţet jejich závislost v určitých hranicích a snaţit se minimalizovat její dopad na jedince samotné, ale i na okolí. (Kachlík, P., 2009)

3.2 Intervence Diferencovaná péče Diferencovanou péčí se rozumí různé léčebné postupy, které se pouţívají u různých pacientů s různým stupněm stejného onemocnění. Je to rovněţ odlišný přístup k témuţ klientovi v různých stadiích problému. Při stanovení problému má velký význam rodina, vrstevníci a další sociální systémy. Při návrhu léčby je třeba brat v úvahu tyto faktory: -

tělesný stav

-

duševní stav

-

druh návykové látky a délka škodlivého uţívání

-

rodina – dysfunkční rodina nebo naopak rodina jako zdroj podpory, především emoční

-

sociální vztahy

-

trávené volného času

-

moţnosti léčby

(Nešpor, K., 2005; Rotgers, F.,1999)

32

Medikamentózní léčba (dle Nešpor, 2005) Pro účinnost léčby je třeba, aby do sebe zapadaly jak léčba medikamenty, tak léčba psychoterapií. Rovněţ je vhodné, aby bylo do těchto aktivit přizváno nejbliţší okolí jedince, které podpoří správnost uţívání medikamentů a bude se účastnit kupříkladu rodinné terapie. Je také důleţité, aby lékař zváţil, jaké léky bude pacient uţívat, protoţe se můţe stát, ţe jedinec léky zneuţije a začne je uţívat jako návykovou látku. Protijedy a antagonisté Medikamenty zčásti nebo zcela ničí působení návykových látek. Pouţívají se také při otravách. Jde třeba o lék naloxon, který se uţívá při intoxikaci opioidy. Hned po uţití dochází k odvykání a klient by při dalším uţití návykové látky mohl umřít. Jiné antidoty mají dlouhodobé účinky - například naltrexon, které se podávají k dlouhodobé léčbě závislosti. Léčba alkoholických a toxických psychóz Jedná se o duševní poruchy, které setrvávají nejméně 48 hodin po pouţití látky a jedinci mohou být nebezpečni sami sobě nebo okolí. Nejvíce uţívána jsou antipsychotika. Ta jsou schopná do jisté míry ochránit mozek před defektem po uţití návykové látky (Nešpor, K., 2005).

„Dvojí diagnóza" Dvojí diagnózou trpí jedinci, kteří přednostně trpěli nějakou duševní chorobou (schizofrenie), z jejíţ důsledků si

Dvojí diagnóza znamená, ţe si jedinec v důsledku jiné

duševní nemoci vybuduje závislost na návykové látce. V tomto případě je třeba léčba obojího, a to i za pomoci léků. Léky zhoršující snášenlivost návykové látky Bývají uţívány při léčbě alkoholismu, nejčastěji se jedná o přípravek antabus. Klienta má pouţití léku donutit se alkoholu vyhnout a zvládat případné spouštěče návykového chování, nebo se jim vyhýbat (Nešpor, K., 2005 srov. Kachlík, P., 2004). Substituční léčba Jedná se o náhradu nebezpečné návykové látky nějakou méně ohroţující, avšak musí být stejné skupiny. Léčba je uţívána tam, kde jiţ byla vytvořena fyzická závislost a

33

klient má při abstinenci velice silné odvykací obtíţe. Je třeba, aby jedinec skutečně neuţíval jiné látky, neţ které mu pokytují odborníci. Anticravingové léky Bývají uţívány naltrexon nebo acamprosat. Tyto léky nebávají návykové, pouze oslabují pocit baţení. Jedná se ovšem o velmi drahou léčbu a proto není přístupna všem (Nešpor, K., 2005).

3.2.1 Sebeovládání (Dle K. Nešpora, 2005): Sebeovládání je jedním ze znaků závislosti, jedná se ovšem o nejdůleţitější znak ze všech šesti výše zmíněných. Zhoršené sebeovládání je klíčovým bodem u problémů téměř všech závislých. Je větším problémem, neţ kterým by se mohlo zdát baţení, ale právě díky nízkému sebeovládání ke cravingu dochází. Sebeovládání lze zlepšit několika způsoby: Práce s motivací - je třeba klientovi vysvětlit, jaké jsou důsledky a rizika recidivy, varovat jej před negativní motivací - klient musí znát výhody sebeovládání, jako jsou pocity dravého sebeuspokojení, po zvládnutí situace by se měl umět klient odměnit - jedinec se musí umět přestat zabývat představami, jaké pocity by mohlo opětovné uţití látky nebo závislostní chování vyvolat - vhodnou pomocí jsou pomůcky, které klientovi mohou pomoci zvládnout baţení fotografie, obrázky,…. Pomoc druhých Klient se musí naučit nebát se obrátit na odborníka nebo blízkou osobu, která zná jeho problém v případě moţného selhání. Mnohdy stačí si jen s blízkou osobou popovídat, vyhledat vhodnou společnost, případně řešit problém telefonickou pomocí, mailem nebo dopisem. Dalšími způsoby, jak zlepšit sebeovládání jsou: Přiznání si problémů - jeden z nejdůleţitějších momentů je právě tento bod Abstinence - vyhnout se své primární návykové látce či závislosti 34

Změna nebezpečných automatických vzorců myšlení a chování - je třeba zablokovat automatické jednání, které by mohlo vést k recidivě Bezpečné prostředí - v prostředí, kde se nejčastěji klient nachází (domov, práce) by neměly být ţádné spouštěče, které by mohly vyvolat craving Relaxace - pokud se jedinec naučí relaxovat, můţe zmírnit pocity únavy, úzkosti či deprese, naopak relaxace zvyšuje tvořivost, posiluje imunitu a odolnost proti stresu Sebeuvědomění - „Naučit se rozpoznávat kritické duševní stavy jako smutek, úzkost a strach; rozpoznat myšlenky, které vedou k tomu, aby jedinec znovu užil návykovou látku; rozpoznat rovněž i spouštěče a vyhýbat se jim. Pokud se již se spouštěčem setkáme je nutné myšlenky převést někam jinam, například se soustředit na dýchání. Uvědomit si, že pocit bažení trvá v bezpečném prostředí jen krátkou dobu. Proto je třeba vyčkat, až tento pocit přejde a až poté dělat další rozhodnutí. Nevystavovat se stresujícím záležitostem nebo přepínat se. Mozek tím opět aktivuje pocit bažení, je třeba náročnou práci proložit relaxací a podobně. Jiný problém je zase velké množství volného času a nuda. Potřebné je naplánovat si určité malé aktivity, než se opět dostaví stav bažení. Dobré je najít si nějaký sport, kterému se budeme pravidelně věnovat. Na druhou stranu by měl mít člověk dostatek spánku a odpočinku, protože únava vyvolává opět bažení“ (Nešpor, K.,2005, s. 148 srov. Řezáč, J., 1998). Úprava ţivotního stylu - sebeovládání je zhoršeno, pokud je člověk vyčerpán či přepracován, ale také naopak, pokud se jedinec nudí. Proto je třeba naučit se odpočívat anebo si najít nějaké nové, bezpečné aktivity, kterými se mohou klienti zaměstnat.

3.2.2 Motivace Při posilování motivace je důleţité se zaměřit na vyjádření empatie jedince, vytvořit rozpory mezi klientovými cíli a jeho současným chováním, naučit se vyhýbat sporům, pracovat s odporem - lastní reflexe a posílit sebedůvěru. Aby bylo posílení motivace úspěšné, je třeba dodrţovat techniky, které pomoc podporují. Nejdůleţitějšími technikami jsou: - Projevit respekt. - Naslouchání a komunikace - Odborník klade otázky, které se týkají návykové látky a ptá se na perspektivy a ţivotní cíle jedince v budoucnosti. - Odborník dává pozitivní zpětnou vazbu jedinci, a tím zvyšuje jeho motivaci.

35

- Odborník vysvětluje pacientovi rozdíl mezi tím, jak jedná, a jak by chtěl jednat. - Odborník se s pacientem nesmí dostat do konfliktu a určité chování jedince musí respektovat. - Tyto konflikty můţe odborník vyuţít k další terapii a rozebrat je s pacientem. - Konflikt je moţné obejít nepřímým vyjádřením nebo metaforou. - Odborník uţívá praktické postupy, jak dosahovat pozitivních přístupů a ţivotních cílů pacienta (Nešpor, 2005; Rotgers,F., 1999).

36

4 Metodika výzkumu Pedagogický problém Pro výzkum byla zvolena problematika návykové látky na středních školách. Toto téma je velice aktuální a výzkum má ukázat nynější stav dané problematiky vybraného vzorku ve městě Brně. Výzkum má být zaměřen na šetření situace na třech typech středních škol (gymnázium, střední škola a střední odborné učiliště), a to ve druhých ročnících. Problematika drogové scény je u nás velice diskutovaným tématem, proto se výzkum věnuje právě této oblasti. I kdyţ se nejedná o velkoplošný výzkum, je nutné tuto situaci hodnotit alespoň na malém vzorku. Zjistit, jaké zkušenosti mají studenti s drogami, zda alespoň někdy byli na preventivním programu o drogách, který pořádala jejich škola (ať uţ základní škola nebo střední škola), jak dlouhé tyto programy byly a jestli byli pro studenty zajímavé. Cíl šetření Cílem šetření je zjistit, jak velká je zkušenost uţívaní některých návykových látek mezi daným vzorkem mladistvých, jak jsou intenzivně uţívány, zda jsou známa rizika uţívání těchto látek a jaká je jejich dostupnost. Jedná se o cigarety a marihuanu, na které se v dotazníku ptám konkrétně. Poté je zde část, která se zabývá jinými drogami, neţ výše zmíněné. Respondenti mají moţnost napsat, o jaké návykové látky se jedná. Výzkum je rovněţ zaměřen na prevenci a cílem je zjistit, zda respondenti absolvovali nějaký preventivní program, v kterém ročníku jej absolvovali, zda byl zajímavý či nikoli a jak dlouhý měl daný program trvání. Cílem je rovněţ verifikace nebo falzifikace hypotéz.

37

4.1 Metodologie „Metodologie jako teorie metody srovnává poznávací postupy a jejich výsledky a vytváří tím aktuální soubor poznatků o způsobech poznávání a o kritériích správnosti použitých prostředků. Na úrovni konkrétních vědních disciplín se pak stává jakousi soustavou pravidel, jak lze dojít k vysvětlení určitých jevů či ověření určitých předpokladů“ (J. Reichel, 2009, s.16). Rámec výzkumu Výzkum má jednorázový charakter. Data byla zjišťována během tří dnů na třech typech středních škol (kaţdý den byla dotazována jedna škola). Problematika alkoholu byla vynechána a respondenti byli před samotným vyplňováním dotazníku na tuto věc upozorněni. Rovněţ jim byl vysvětlen pojem droga, který se v dotazníku vyskytuje. Bylo vyloučeno povaţovat za drogu kávu, čaj nebo kofein. Dotazník má čtyři části, které nejsou výrazně oddělené. Metody Jedná se o aplikovaný, diagnostický, jednorázový výzkum, který se zabývá řešením otázek spíše praktického charakteru, zkoumá konkrétní problémy nebo problémové jevy. Výzkum má prověřit hypotetické charakteristiky. Výzkum je kvantitativní, předpokládá, ţe aspekty, které jsou zkoumány, jsou měřitelné a tříditelné. Sběr dat probíhal formou dotazníků s uzavřenými a polouzavřenými otázkami, které jsou dichotomické a polytomické s nominálními (klasifikačními) znaky - u těchto variant nelze říct, která odpověď má vyšší hodnotu, všechny jsou si rovny; se zjevnými znaky - přímo měřitelné. Otázky jsou rovněţ výběrové, je zde moţnost zvolit jen jednu odpověď. Výjimku tvoří jedna otázka týkající se preventivního programu, kde respondent můţe uvést více odpovědí (otázka č. 5). Otázky můţeme rovněţ dělit na filtrační a výzkumné, v dotazníku jsou obsaţeny oba tyto typy otázek. Dotazník obsahuje 20 otázek, které mají za úkol problematiku ukázat, ale zároveň se nejedná o velmi podrobný dotazník týkající se této problematiky. Rovněţ bylo přihlédnuto na časovou náročnost samotného vyplnění dotazníku. Školy byly velice ochotné spolupracovat, pokud bylo sděleno, ţe celková doba sběru dat (včetně úvodu, vysvětlení případných dotazů,

38

rozdání dotazníků, samotné vyplnění dotazníků a opětný sběr dotazníku) nebude trvat déle neţ 15 minut. Soubor Na výzkumu se podílelo celkem 160 studentů ze tří různých středních škol. Z toho bylo 103 dívek a 57 chlapců. Průměrný věk je 17 let. Z města Brna pochází 96 studentů, z Brna venkova 46 studentů, zbývajících 18 studentů nemá bydliště v Brně ani jeho okolí. Výběr zkoumaných objektů je záměrný, nepravděpodobnostní výběr úsudkem. Výzkum tvoří studenti třech typů středních škol v centru Brna. V kaţdé škole byly osloveny dvě třídy druhého ročníku - tedy cca 150 studentů (předpokládaný počet studentů ve třídě v průměru 25). Druhý ročník byl vybrán z důvodu věků respondentů, kdy studenti jiţ mohou mít zkušenosti s drogami, ale zároveň i jasnou představu o této problematice a vlastní postoje a názory. Dotazování probíhalo vţdy na začátku vyučovací hodiny (dle domluvy s vyučujícími a kompetentními osobami daných škol). Respondenti nebyli informování o výzkumu předem. Věk respondentů se pohybuje 16 - 18 let. Výběrový soubor lze rozdělit i podle typů škol, ve kterých k dotazování došlo: Gymnázium (52 respondentů) Střední škola (56 respondentů) Střední odborné učiliště (54 respondentů) Výzkum probíhá ve velkém městě, kde je moţnost velkého rozptylu studentů – různé sociální vrstvy, rovněţ porovnání výběru škol a srovnání uţívání návykových látek mezi těmito typy středních škol. Na vybrané školy dojíţdí studenti i mimobrněnští, z menších měst i vesnic, proto by mělo být moţné porovnat i tuto oblast. Proměnné v dotazníku se vztahovaly k daným oblastem: Informativní proměnné 1. Věk - věk respondentů se pohybuje mezi 16 - 18 lety. 2. Pohlaví - otázka pohlaví byla poloţena z důvodu ověření některých hypotéz. 3. Bydliště - je důleţité opět z důvodu ověření některých hypotéz. Výzkum se odehrává ve městě Brně, kde jsou studenti jak přímo z města Brna, tak z Brna venkova a také ze vzdálenějších lokalit.

39

Preventivní program o drogách ve školách 4. - 7. Dotazování na problematiku preventivních programů. Pokud se respondent někdy nějakého zúčastnil, pokračuje v navazujících odpovědích. V dotazníku je zjišťováno, kdy se respondent programu zúčastnil, zda na prvním nebo druhém stupni základní školy nebo na nynější škole. Tato otázka je jediná, kde respondent můţe zatrhnout i několik moţností. Dále se v dotazníku odpovídá, zda byl program pro respondenta zajímavý nebo ho nudil a v poslední otázce této části je dotaz na délku tohoto programu - zda se jednalo o jednorázový, méně neţ tří měsíční nebo více neţ tři měsíční program. Problematika cigaret 5. - 11. Dotazování na problematiku cigaret - je druhou části dotazníku. Zjišťuje, zda respondent má zkušenosti s cigaretou. Pokud ne, respondent přechází opět k další části, pokud ano - odpovídá na další otázky náleţící této problematice. Těmi jsou: zdali má respondent jednorázovou zkušenost s cigaretami či kouří příleţitostně nebo pravidelně. Jestliţe je uţití pravidelné, otázka se dělí na další podotázku a to, zda se jedná o pravidelnost denní, týdenní nebo měsíční. Problematika marihuany 12. - 15. Dotazování na problematiku marihuany - třetí část má stejnou strukturu otázek jako druhá část. Je zde pouze místo slova cigarety uţíváno slova marihuana. Problematika jiných návykových látek 16. - 20. Dotazování na problematiku jiných drog - poslední, čtvrtá část dotazníku projednává problematiku jiných návykových látek. Pro věkový rozsah respondentů bylo návyková látka zaměněno za slovo droga, aby nedošlo k nejasnostem v odpovědích. Před samotným vyplňováním dotazníku bylo respondentům ujasněno, ţe do drog a návykových látek se v tomto dotazníku nepočítá alkohol, kofein, káva a čaj. I tato část má stejné dělení jako dvě předchozí. Navíc je zde otázka, která se ptá, o jakou drogu se jedná, pokud má respondent nějakou zkušenost. Hypotetické tvrzení „Hypotézy jsou domněnky, podmíněné pravdivými výroky o vztazích mezi dvěma nebo více jevy. Svou formulací předjímá určitý stav, který je možné zjišťovat a zkoumat, empiricky ověřovat. Hypotézy tvoří spojnici mezi teoretickou a empirickou složkou poznání. Jsou odvozovány z teorie a jejich potvrzení či vyvrácení (verifikace; falzifikace) teorii obohacuje a rozvíjí “ (Reichel, J., 2009, s. 60).

40

Hypotézy výzkumu: H1. Studenti ze středního odborného učiliště uţívají více návykových látek, neţ studenti gymnázií. H2. Dívky kouří cigarety méně neţ chlapci H3. Nejrozšířenější návykovou látkou (mimo cigaret) na středních školách je marihuana H4. Návykové látky jsou častěji uţívány příleţitostně neţ pravidelně H5. Preventivní programy mívají nejčastěji jednorázový charakter Pilotáţ Pilotáţi byla ověřena aplikabilita nástroje sběru dat. Zkoumala se srozumitelnost otázek, zda je ve vybraném souboru známa problematika. Pilotáţ probíhala na vzorku 8 respondentů, kteří splňovali podmínky vybraných respondentů (tzn. studenti některého typu střední školy, shodný ročník). Po pilotáţi byly nalezené v dotazníku dvě chyby týkající se překlepů, které byly ihned opravené. Zároveň bylo třeba ujasnit některé otázky a vyjasnit, co je třeba před samotným vyplňováním respondentům k dotazníku dodat (viz výše - do dotazníku se nezahrnuje alkohol; látky jako káva, čaj a kofein nejsou v dotazníku povaţovány za drogu, proto se o nich respondenti nezmiňují). Rovněţ znění některých otázek nebylo zcela jasné a bylo třeba je upravit.

4.2 Průběh šetření Průběh šetření probíhal v jednom týdnu na všech zkoumaných školách. Po poţádání vedení školy bylo moţné vţdy ihned výzkum na dané škole provést. Na kaţdé škole probíhal výzkum ve dvou třídách. Školy byly voleny dle lokality. Byly vybrány ve městě Brně a to v jeho centru. První vzorkem byla Střední škola uměleckomanaţerská, která a má 200 studentů denního studia. Škola je jediná v Brně, která spojuje uměleckou i manaţerskou kombinaci. Studenti zde vykonávají přijímací zkoušky z českého jazyka a matematiky. Po přijetí zde mají základní předměty, ale i cela ojedinělé jako hudební ateliér, výtvarný ateliér, dramatický ateliér a počítačová tvorba. Škola je vybavena nahrávacím studiem, kamerovým studiem, atd. Druhým vzorkem bylo Gymnázium tř. Kpt. Jaroše 14. Jsou zde třídy jak osmiletého gymnázia tak i čtyřletého. Jedna třída v kaţdém ročníku je vţdy matematická. Celkem má škola více neţ 750 studentů. Gymnázium se můţe pochlubit dlouholetou historií a také mnohými úspěchy nejen matematickými, fyzikálními, ale i sportovními. Studenti ucházející 41

se o studium dělají velice náročné přijímací zkoušky, proto se dá říci, ţe se jedná o prestiţní školu. Posledním, třetím, zkoumaným vorkem bylo Střední odborné učiliště tradičních řemesel ELDO. Škola se zaměřuje především na výchovu a vzdělávání ve tříletých a čtyřletých oborech, které zahrnují tradiční řemesla, umělecké i technické obory a sluţby. V průběhu výuky se ţáci účastní odborných stáţí u partnerských firem. V rámci odborných aktivit se ţáci zúčastňují výstav, soutěţí, profesních setkání nadregionální i celostátní úrovni. Škola nabízí velkou škálu oborů v tradičních, technických i uměleckých zaměření. Samotné šetření probíhalo vţdy po domluvě s kompetentní osobou (ředitel školy, poradce,…) Dotazníky byly rozdány po uvedení problematiky. Studentům bylo vysvětleno, proč se výzkum účastní, jeho bezpečnosti a anonymity. Bylo rovněţ objasněno, co za odpovědi se dotazníku netýká (do výčtu návykových látek nemají být zahrnovány alkohol, káva, čaj a kofein), kolik odpovědí mohou respondenti označit a byly zodpovězeny případné dotazy. Poté se rozdaly dotazníky a studenti je vyplnili. Samotné vyplnění trvalo asi 10 minut, dotazníky se opět vybraly a pro danou třídu výzkum končil.

4.3

Výzkumná zjištění a interpretace dat

Výzkum se v první části zabývá otázkou preventivních programů. Někdy během své školní docházky se ze všech respondentů primárního preventivního programu o drogách zúčastnilo 136 dotázaných, zbylých 24 se s ţádným programem pořádaným školou nezúčastnilo. Ze 136 respondentů, kteří absolvovali nějaký program, jej ohodnotili jako zajímavý, 57 připadal nudný. Preventivní programy probíhali na prvním i druhém stupni základní školy a na nynějších středních školách, kde respondenti studují. Někteří studenti uvedli, ţe absolvovali preventivní programy vícekrát neţ jednou, proto je v grafu uvedeno celkově více studentů, neţ kolik bylo ve skutečnosti respondentů, z důvodu správnosti údajů. Přesnější informace přináší graf č. 1. Velice zajímavý výsledek přináší otázka délky daného programu. Pouze dva studenti uvedli, ţe trval déle neţ tří měsíce a tři studenti mají zkušenost s programem, který trval méně neţ tři měsíce. Zbylých 155 studentů absolvovalo jednorázový program.

42

120 100 80 60 Počet žáků

40 20 0

1. stupeň 2. stupeň Nynější SŠ ZŠ ZŠ

Graf č. 1 Absolvování preventivního programu na školách

Druhá část výzkumu se týká problematiky cigaret. Z celkového počtu 160 respondentů ţádnou zkušenost s cigaretami nemá 32 respondentů. Pro přesnější doplnění informaci je třeba uvést poměr mezi chlapci a dívkami na kaţdé škole zvlášť, coţ znázorňuje graf č. 2

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Chlapci Dívky

SOU Eldo

SŠUM

Gymnázium

Graf č.2: Poměr chlapců a děvčat na jednotlivých školách Celkem 128 studentů má osobní zkušenost s cigaretami. Přesnou statistiku studentů s touto zkušeností a poměr mezi chlapci a dívkami na jednotlivých typech škol zobrazuje graf č. 3.

43

40 35 30 25 20

Chlapci

15

Dívky

10 5 0

SOU Eldo

SŠUM

Gymnázium

Graf č. 3: Počet studentů, kteří mají osobní zkušenost s cigaretami

Všichni respondenti, kteří na otázku týkající se zkušenosti odpověděli kladně, pokračovali v navazujících otázkách k této problematice. Všichni studenti odpověděli kladně na otázku, zda znají zdravotní rizika kouření cigaret. Další otázkou byla dostupnost cigaret pro 140 dotazovaných je přes jejich věk snadná a pouze pro 6 obtíţná. Četnost kouření zjišťovala poslední otázka v této části. Studenti měli na výběr mezi odpověďmi jednorázová zkušenost, příleţitostně, pravidelně - pokud byla zvolena tato odpověď, respondenti dále vybírali z moţností, zda kouří cigarety denně, týdně nebo měsíčně. Přesné informace přináší graf č. 4.

40 35 30

Jednorázová zkušenost

25

Příležitostně

20 Denně

15 10

Týdně

5 0

SOU Eldo

SŠUM

Gymnázium

Graf č. 4: Četnost kouření cigaret na jednotlivých typech škol.

44

Ve druhé části se otázky zaměřují na problematiku marihuany. Otázky jsou formulovány velice obdobně jako otázky týkající se kouření cigaret. Ze 160 dotazovaných má zkušenost s marihuanou 74 respondentů a nemá 86. Pokud student odpověděl, ţe nemá zkušenost s marihuanou, byl opět odkázán k dalšímu oddílu otázek. 74 respondentů pokračovalo v sérii otázek týkající se marihuany. Počet studentů mající zkušenost s marihuanou viz grafč.5. 50 40 30

Má zkušenost

20

Nemá zkušenost

10 0

SOU Eldo

SŠUM

Gymnázium

Graf č.5: Zkušenost s užitím marihuany na jednotlivých školách 65 studentů zná zdravotní rizika spojena s uţíváním návykové látky a 9 respondentů si není vědomo zdravotních rizik při uţívání marihuany. Pro 20 studentů je dostupnost marihuany obtíţná, zbylých 54 ji povaţuje za snadnou. Četnost uţívání marihuany zjišťovala poslední otázka v této části. Studenti měli na výběr mezi odpověďmi jednorázová zkušenost, příleţitostně, pravidelně - pokud byla zvolena tato odpověď, respondenti dále vybírali z moţností, zda marihuanu uţívají denně, týdně nebo měsíčně viz. graf č.6 25 20

Jednorázová zkušenost

15

Příležitostně

10

Denně

5

Týdně

0

SOU Eldo

SŠUM

Gymnázium

Graf č. 6: Četnost užívání marihuany na jednotlivých typech škol.

45

Poslední částí dotazníku jsou otázky týkající se jiných návykových látek (drog). Ze 160 studentů má zkušenost s jinou drogou 35 respondentů, 125 nemá. Rozdělení na jednotlivých školách viz. graf č. 7

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Má zkušenost Nemá zkušenost

SOU Eldo

SŠUM

Gymnázium

Graf č. 7 Zkušenost s jinými návykovými látkami na jednotlivých typech škol Pokud student odpověděl, ţe nemá zkušenost s jinou návykovou látkou, dotník pro něj končil, pokud odpověděl kladně, pokračoval v dalších otázkách. Četnost uţívání jiných návykových látek zjišťovala navazující otázka v této části. Studenti měli na výběr mezi odpověďmi jednorázová zkušenost, příleţitostně, pravidelně - pokud byla zvolena tato odpověď, respondenti dále vybírali z moţností, zda drogu uţívají denně, týdně nebo měsíčně. Viz. graf č. 8.

14 12 10 8

Jednorázově

6

Příležitostně

4

Pravidelně

2 0 SOU Eldo

SŠUM

Gymnázium

Graf č. 8: Četnost užívání návykových látek na jednotlivých typech škol Pro 9 respondentů je obtíţné danou drogu sehnat, zbylých 24 povaţuje dostupnost za snadnou. Na školách je velice různorodé o jakou drogu se jedná. Někteří studenti experimentovali s více neţ jednou návykovou látkou, přehled uţitých druhů přináší graf č. 9.

46

12 Rajský plyn

10

LSD

8

Extáze

6

Lysohlávky

4

Pervitin

2

Hašiš

0

Neuvedeno Počet studentů

Graf č. 9: Přehled užitých látek studentů

4.4

Závěr výzkumného šetření

Výzkum přinesl několik poznatků v oblasti drogové scény na středních školách ve městě Brně. Část zabývající se preventivními programy o drogách ukázala, ţe tyto programy na školách probíhají velmi hojně. Někteří respondenti se s nějakým preventivním programem setkali více neţ jednou, coţ lze hodnotit jako velmi pozitivní. Pouze 24 studentů ze 160 se nikdy nesetkalo s ţádným preventivním programem. Nejintenzivněji probíhají preventivní programy na 2. stupni základní školy. A téměř všichni studenti se zúčastnili jednorázového programu. Ačkoli se dá říci, ţe situace v této oblasti je dobrá, intenzita programu je téměř nevyhovující. Je třeba se zaměřit na dlouhodobé programy na školách, které mají větší pozitivní účinky. Primární prevence je velice důleţitá, proto by neměla být zanedbána, k diplomové práci je přiloţena příloha Metodického pokynu k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, ţáku a studentů ve školách a školských zařízeních. Ve druhé oblasti dotazníku je řešena problematika cigaret. Vzhledem k rozloţení počtů dívek a chlapců na školách z výzkumu vyplynulo, ţe dívky mají více zkušeností s cigaretami. Největší počet experimentátorů byl na Středním odborném učilišti (dále jen SOU) nejmenší na gymnáziu. V intenzitě kouření je nejvíce pravidelných (denních) kuřáků na Střední škole uměleckomanaţerské (dále jen SŠUM), nejméně opět na gymnáziu. Zdravotní rizika kouření si uvědomují všichni dotázaní. Dostupnost cigaret je i přes nízký věk respondentů snadná. Pouze 6 studentů shledává dostupnost jako obtíţnou z celkového počtu 128 respondentů. V otázce marihuany má zkušenost s touto drogou z celkového počtu 160 dotázaných 74 dotazovaných. Nejvíce experimentátorů je na SŠUM nejméně na gymnáziu. Nejčastější

47

četnost uţívání se ukázala jako příleţitostná, jednorázovou zkušenost má ale jen o 6 dotazovaných méně. 65 studentů si uvědomuje zdravotní rizika uţívání marihuany a pouze 9 z nich uvedlo zápornou odpověď. 20 jedinců povaţuje dostupnost marihuany za obtíţnou, 54 ji shledává jako snadnou. V části týkající se jiných návykových látek odpovědělo 35 dotazovaných ze 160, ţe nějakou zkušenost s některými drogami mají. Nejvíce uţívanou drogou jsou lysohlávky, na 2. místě LSD a na třetím místě extáze. Jako další experimantární drogy byly uvedeny rajský plny, pervitin a hašiš. Verifikace a falzifikace hypotéz: 1. Studenti ze středního odborného učiliště uţívají více návykových látek (mimo cigaret), neţ studenti gymnázií. Tato hypotéza se potvrdila jako pravdivá. Je ale třeba uvést, ţe nejvíce uţivatelů návykových látek bylo zjištěno na SŠUM nikoli na SOU. 2. Dívky kouří v dnešní době cigarety více neţ chlapci Rovněţ toto tvrzení bylo shledáno pravdivým. Je třeba ale pohlédnou na celkový poměr dotazovaných mezi chlapci a dívkami (viz. diskuze) 3. Nejrozšířenější návykovou látkou (mimo cigaret) na středních školách je marihuana Hypotéza se ukázala opět jako pravdivá, marihuana je hned po kouření cigaret nejvíce uţívanou návykovou látkou na středních školách. 4. Jiné návykové látky jsou častěji uţívány příleţitostně neţ pravidelně Pravdivé tvrzení, za pravidelného uţivatele návykových látek jiných neţ jsou cigarety a marihuana, se nepovaţuje ţádný ze studentů. Nejvíce respondentů má pouze jednorázovou zkušenost s nějakou návykovou látkou. 5. Preventivní programy mívají nejčastěji jednorázový charakter I tato hypotéza se potvrdila jako pravdivá, téměř všichni respondenti, kteří se zúčastnili nějakého preventivního programu během jejich dosavadní školní docházky uvedli, ţe tento program byl jednorázový.

48

Diskuze Výběr respondentů byl proveden dle kritéria umístění dané střední školy. Ty se nacházejí v centru města Brna - ne tedy v jeho okrajových částech. Je zde kumulace velkého spektra ţáků podle jejich bydliště. Mezi dotazovanými byli studenti z Brna města, z Brna venkova, ale i z jiných částí jihomoravského kraje. Tímto výběrem se daným vzorkem stalo náhodné pohlaví respondentů, které značně převáţilo ţenské ze 160 dotazovaných 103 dívek a 57 chlapců. Hypotéza, ţe dívky kouří cigarety více neţ chlapci se potvrdila, je třeba ale přihlédnout na zkutečnost poměru mezi pohlavími.

Návrhy Z výzkumu bylo zjištěno, ţe školy v hojném počtu poskytují studentům preventivní programy o drogách. Téměř všichni respondenti uvedli, ţe se setkali s jednorázovým programu. I kdyţ by se situace na školách zdála být jako velmi dobrá, intenzita těchto programů je zcela nevyhovující. Aby byl program účinný, je třeba, aby trval alespoň tři měsíce. Bylo by tedy vhodné se zaměřit na tuto problematiku a školám navrhnout vhodné preventivní programy. Četnost kouření cigaret u studentů druhých ročníku je vysoká a jak ukázal výzkum, dostupnost cigaret je velice snadná. Téměř ţádný student nemá problém si cigarety obstarat, coţ by mělo být také šetřeno společností. Tu stejnou informaci nám přinesl výzkum i ohledně marihuany. I přesto, ţe se stále jedná o nelegální drogu, je její dostupnost pro studenty snadná. Co se týče jiných návykových látek, zde uţ bylo více odpovědí o dostupnosti označeno jako obtíţné.

49

Závěr V diplomové práci jsme se snaţili popsat nejdůleţitější poznatky o návykovém chování a závislostech. Práce vymezuje definice základních pojmů, mezi které rovněţ patří znaky závislosti, mělo by z nich být jasné, kdy se jiţ dá mluvit o návykovém chování nebo závislosti, protoţe i zde dochází v laické veřejnosti k mnoha omylům. První kapitola se zabývá návykovým chováním a závislostmi v osobnosti dítěte, s nimiţ se můţeme setkat nejčastěji, jsou zde popsány jejich příčiny, znaky a moţná léčba, která se běţně vyuţívá. Samostatná část je věnována návykovým látkám. K nejvíce ohroţeným skupinám patří děti a mládeţ, tím pádem se téma dotýká i jejich rodičů. Autorka uvádí jejich popis od běţně dostupného alkoholu a nikotinu, přes marihuanu aţ po tvrdé drogy jako heroin, kokain, LSD. Dále jsou zde uvedeny způsoby konzumace, účinky, abstinenční příznaky a jak velká je pravděpodobnost závislosti. Druhá kapitola je zaměřena na moţnosti řešení dané problematiky. Práce se zaměřuje na prevenci a to jak primární, tak sekundární i terciární. Zaměřili jsme se, na zamezení uţívání návykových látek ve školství, na pomoc dalších preventivních organizací a průběh preventivního programu. V neposlední řadě bylo snahou věnovat se předcházení uţívání návykových látek. Toho lze dosáhnout především posilováním motivace (jsou vyjmenovány techniky, jak docílit účinku) a posilováním sebeovládání (kde jsou rovněţ popsány typy, jak jej dosáhnout. V praktické části je výzkum, který pomocí dotazníku mapuje situaci drogové scény na třech typech středních škol ve městě Brně. Cíle diplomové práce byly splněny.

50

Résumé Práce je určená kaţdému, kdo se o tuto problematiku nějakým způsobem zajímá, ale má slouţit i jako pomoc těm, kterých se přímo dotýká. Práce popisuje, jaké problémy mohou při uţívání návykových látek nastat, proč jim odolat a jaké jsou moţnosti léčby, pokud jsou jiţ uţívány. Návykové chování a závislosti jsou jevy, se kterými se kaţdý z nás setkává denně. Práce se zabývá nejznámějšími a nejčastějšími typy závislostí jako jsou návykové látky, alkoholismus, patologické hráčství nebo počítač a internet. I kdyţ některé závislosti nejsou pro okolí tolik nápadné, můţou být jedinci také velmi nebezpečné, a proto je třeba na ně rovněţ upozornit. Důleţitá je také primární prevence u dětí, ţáků a studentů. Člověk by měl vědět, jak proti návykovému chování a závislosti bojuje školství.

Summary The work is intended to everyone, who wants to know something about this problems, but it can help to someone, who has these problems. I hope, that I have succeeded indicate, which problems can started, when somone use the habit forming substance, why we should withstand them and how to try to cease, when they are already used. At the same time I have one goal, show the less frequent and usual sorts of dependencies. Lots of people don’t know, that the something like that exist and they maybe state, they know somone, who has this problem and he can help. The primary prevention is also very important for children and students. People should know, how to fight opposite the addictive beahvior and dependences.

51

Použitá literatura DOLEŢAL, J. X. Marihuana, Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-171-0 GANERI, A.

Drogy – od extáze k agonii, Praha: Amulet, 2001. ISBN 80-86299-70-8

HAJNÝ, M.

O rodičích, dětech a drogách, Praha: Grada, 2001. ISBN 80-2470-135-9

HELUS, Z.

Dítě v osobnostním pojetí – obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele i rodiče, Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-888-0

HOSEK, J.

Sám proti alkoholu, Praha: Grada Publishing, 1998. ISBN 80-7169-624-2

KOTULÁN, J.

Zdravotní nauky pro pedagogy, Brno: MU, 2005. ISBN 80-210-3844-6

KRCH, F. D.

Poruchy příjmu potravy, Praha: Grada, 1998. ISBN 80-7169-627-7

MARHOUNOVÁ, J., NEŠPOR, K. Alkoholici, feťáci a gambleři, Praha: Empatie,1995. ISBN 80-901618-9-8¨ MIOVSKÝ, M. Drogy už, anebo ještě?, Brno:Albert, 1997. ISBN 80-85843-44-8 MIOVSKÝ, M. LSD a jiné halucinogeny, Brno: Albert, 1996. ISBN 80-85834-35-9 NEŠPOR, K.

Návykové chování a závislost, Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-831-7

NEŠPOR, K.

Léčba a prevence závislosti, Praha: Psychiatrické centrum, 1996. ISBN 80-5121-52-2

PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky, Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-65-6 REICHEL, J.

Kapitoly metodologie sociálních výzkumu, Havlíčkův Brod: Grada, 2009. ISBN 978-80247-3006-6

RHODES, T.

Terénní práce s uživateli drog: Zásady a praxe, Brno: ALbert, 1999. ISBN 80-8583-471-5

ROTGERS, F.

Léčba drogových závislostí, Praha: Grada, 1999. ISBN 80-7169-836-9

ŘÍČAN, P.

Cesta životem, Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-124-7

ÚŘAD VLÁDY ČR Prevence užívání drog mezi mladými lidmi: Přehled dostupných informací, Úřad vlády ČR, 2007. ISBN 978-80-87041-16-1 VÍTKOVÁ, M.

Integrativní speciální pedagogika, Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-071-9

52

VÍTKOVÁ, M., VOJTOVÁ V. Vzdělávání žáků se sociálním vzděláváním - Sborník z konference s mezinárodní účastí, Brno: Paido, 2009. ISBN 978-80-7315188-1 VOJTOVÁ, V.

Kapitoly z etopedie I. – Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti, Brno: MU, 2004. ISBN 80-210-3532-3

VOJTOVÁ, V.

Úvod do etopedie - texty k distančnímu vzdělávání, Brno: Paido,2008. ISBN 978-80-7315-166-9

ZÁŠKODNÁ, H. Závislost na drogách, Ostrava: Ostravská univerzita, 2004. ISBN 80-7042-689-6

Alcohol and drugs [on-line], citováno 28.12. 2010, dostupné z http://www.euro.who.int/alcoholdrugs FIŠEROVÁ, M. Historie, příčiny a léčení drogových závislostí [on-line], citováno dne 27.12. 2007, dostupné z http://old.lf3.cuni.cz/drogy/articles/zavislostol.htm KACHLÍK, P. Závislosti [on-line], citováno dne 5.3.2010, dostupné z http://slovnik-cizichslov.abz.cz/web.php/slovo/abuzus-abusus KACHLÍK, P. Zneuživání návykových látek, primární prevence závislosti [on-line] citováno dne 5.3.2010, dostupné z http://moodlinka.ped.muni.cz/mod/resource/view.php?id=1731 Metodický pokyn [on-line], citováno dne 16.3. 2010 dostupné z http://www.msmt.cz/vzdelavani/metodicky-pokyn-k-primarni-prevenci-socialnepatologickych-jevu-u-deti-a-mladeze-ve-skolach-a-skolskych-zarizenich-nabyva-ucinnostidnem-zverejneni-ve-vestniku-msmt-cr-sesit-11-2007 NEŠPOR, K. Jak přestat brát drogy, [on-line] citováno dne 5.4.2010, dostupné z: POSPÍŠIL, B. Drogy- info, [on-line] citováno dne 8.4. 2010, dostupné z http://www.drogy-info.cz/index.php/info/legalni_drogy/) POSPÍŠIL, B. Drogy - info, [on-line] citováno dne 8.4. 2010, dostupné z http://www.drogy-info.cz/index.php/info/glosar_pojmu/t/terciarni_prevence MŠMT, Rámcový vzdělávací program [on-line], citováno dne 16.3.2010 dostupné z

53

Seznam příloh Příloha č. 1: Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, ţáku a studentů ve školách a školských zařízeních Příloha č.2: Dotazník o návykových látkách

54

Příloha č. 1

Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, ţáků a studentů ve školách a školských zařízeních Hlava I Obecná ustanovení Článek 1 Předmět úpravy (1) Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy (dále jen MŠMT) k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, ţáků a studentů (dále jen „ţák“) ve školách a školských zařízeních v souladu s § 29 odst. 1 a § 30 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 18 písm. c) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, Koncepcí státní politiky pro oblast dětí a mládeţe, Národní strategií protidrogové politiky, Strategií prevence kriminality a Strategií prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeţe v působnosti resortu školství, mládeţe a tělovýchovy: a) vymezuje terminologii a začlenění prevence do školního vzdělávacího programu, b) popisuje jednotlivé instituce v systému prevence a úlohu pedagogického pracovníka, c) definuje Minimální preventivní program, d) doporučuje postupy škol a školských zařízení (dále jen „školy“) při výskytu vybraných rizikových forem chování dětí a mládeţe. (2) Primární prevence sociálně patologických jevů u ţáků v působnosti MŠMT je zaměřena na: a) předcházení zejména následujícím rizikovým jevům v chování ţáků: - záškoláctví, - šikana, rasismus, xenofobie, vandalismus, - kriminalita, delikvence, - uţívání návykových látek (tabák, alkohol, omamné a psychotropní látky – dále jen „OPL“) a onemocnění HIV/AIDS a dalšími infekčními nemocemi souvisejícími s uţíváním návykových látek, - závislost na politickém a náboţenském extremismu, - netolismus (virtuální drogy) a patologické hráčství (gambling) b) rozpoznání a zajištění včasné intervence zejména v případech: - domácího násilí, - týrání a zneuţívání dětí, včetně komerčního sexuálního zneuţívání, - ohroţování mravní výchovy mládeţe, - poruch příjmu potravy (mentální bulimie, mentální anorexie). (3) Aktivity škol jsou cíleně směrovány k efektivní primární prevenci a eliminaci aktivit z oblasti neúčinné primární prevence. 55

(4) Tento metodický pokyn je určen pro právnické osoby vykonávající činnost škol zřizovaných MŠMT. Podpůrně je doporučován k vyuţití i ostatním školám zapsaným do školského rejstříku a poskytovatelům sluţeb souvisejících se vzděláváním a výchovou. Článek 2 Vymezení základních pojmů (1) Primární prevence sociálně patologických jevů u ţáků – základním principem strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeţe ve školství je výchova ţáků ke zdravému ţivotnímu stylu, k osvojení pozitivního sociálního chování a zachování integrity osobnosti. Jedná se o oblast zabývající se prevencí v oblastech uvedených v Čl. 1 odst. 2 s cílem zabránit výskytu rizikového chování v daných oblastech, nebo co nejvíce omezit škody působené jejich výskytem mezi ţáky (2) Nespecifická primární prevence – veškeré aktivity podporující zdravý ţivotní styl a osvojování pozitivního sociálního chování prostřednictvím smysluplného vyuţívání a organizace volného času, například zájmové, sportovní a volnočasové aktivity a jiné programy, které vedou k dodrţování určitých společenských pravidel, zdravého rozvoje osobnosti, k odpovědnosti za sebe a své jednání. (3) Specifická primární prevence – aktivity a programy, které jsou zaměřeny specificky na předcházení a omezování výskytu jednotlivých forem rizikového chování ţáků. Jedná se o: a) všeobecnou prevenci, která je zaměřena na širší populaci, aniţ by byl dříve zjišťován rozsah problému nebo rizika, b) selektivní prevenci, která je zaměřena na ţáky, u nichţ lze předpokládat zvýšenou hrozbu rizikového chování, c) indikovanou prevenci, která je zaměřena na jednotlivce a skupiny, u nichţ byl zaznamenán vyšší výskyt rizikových faktorů v oblasti chování, problematických vztahů v rodině, ve škole nebo s vrstevníky. (4) Efektivní primární prevence – kontinuální a komplexní programy, interaktivní programy, především programy pomáhající čelit ţákům sociálnímu tlaku, zaměřené na zkvalitnění komunikace, nenásilné zvládání konfliktů, odmítání návykových látek, zvyšování zdravého sebevědomí, zvládání úzkosti a stresu apod. (5) Neúčinná primární prevence: a) zastrašování, citové apely, pouhé předávání informací, samostatně realizované jednorázové akce, potlačování diskuse, b) hromadné aktivity nebo promítání filmu by měly být pouze doplňkem, na který by měl vţdy navazovat rozhovor v malých skupinkách. (6) Minimální preventivní program1 – konkrétní dokument školy zaměřený zejména na výchovu ţáků ke zdravému ţivotnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností. Minimální preventivní program je zaloţen na podpoře vlastní aktivity ţáků, pestrosti forem preventivní práce s ţáky, zapojení celého pedagogického sboru školy a spolupráci se zákonnými zástupci ţáků školy. Minimální preventivní program je zpracováván na jeden školní rok školním metodikem prevence, 1

§ 18 písm. c) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů.

56

podléhá kontrole České školní inspekce, je průběţně vyhodnocován a písemné vyhodnocení účinnosti jeho realizace za školní rok je součástí výroční zprávy o činnosti školy.2 Hlava II Doporučené postupy v oblasti primární prevence sociálně patologických jevů u ţáků Článek 3 Začlenění primární prevence sociálně patologických jevů u ţáků do školních vzdělávacích programů (1) Do školního vzdělávacího programu vydaného ředitelem školy3 je začleněna problematika prevence sociálně patologických jevů u dětí, v případě není-li vydán rámcový vzdělávací program4 je tato problematika začleněna do osnov tak, aby se prevence sociálně patologických jevů u ţáků stala přirozenou součástí školních osnov a výuky jednotlivých předmětů a nebyla pojímána jako nadstandardní aktivita škol. (2) Kaţdý pedagogický pracovník dbá, aby uplatňovaná prevence sociálně patologických jevů u ţáků podle odstavce 1 byla prováděna komplexně, tj. ve všech oblastech, jichţ se prevence sociálně patologických jevů u ţáků dotýká: a) oblast zdravého ţivotního stylu (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výţiva a pohybové aktivity), b) oblast společenskovědní (komunikace, sociální dovednosti a kompetence), c) oblast přírodovědná (biologie člověka, fyziologie, chemie), d) oblast rodinné a občanské výchovy, e) oblast sociálně-právní. (3) Školní preventivní strategie (školní preventivní program) a) je dlouhodobým preventivním programem pro školy a školská zařízení, b) je součástí školního vzdělávacího programu, který vychází z příslušného rámcového vzdělávacího programu, popř. přílohou dosud platných osnov a učebních plánů, c) vychází z omezených časových, personálních a finančních investic se zaměřením na nejvyšší efektivitu, d) jasně definuje dlouhodobé a krátkodobé cíle, e) je naplánována tak, aby mohla být řádně uskutečňována, f) se přizpůsobuje kulturním, sociálním či politickým okolnostem i struktuře školy či specifické populaci jak v rámci školy, tak v jejím okolí, respektuje rozdíly ve školním prostředí, g) oddaluje, brání nebo sniţuje výskyt sociálně patologických jevů, h) zvyšuje schopnost ţáků a studentů činit informovaná a zodpovědná rozhodnutí, i) má dlouhotrvající výsledky,

2

§ 12 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) 3

§ 5 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) 4 § 5 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)

57

j)

pojmenovává problémy z oblasti sociálně patologických jevů dle čl. 1, odst. 1 a případné další závislosti, včetně anabolik, dopingu, násilí a násilného chování, intolerance a antisemitismu, k) pomáhá zejména těm jedincům, kteří pocházejí z nejvíce ohroţených skupin (minoritám, cizincům, pacientům či dětem) při ochraně jejich lidských práv, l) podporuje zdravý ţivotní styl, tj. harmonickou rovnováhu tělesných a duševních funkcí s pocitem spokojenosti, chuti do ţivota, tělesného i duševního blaha (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výţiva a pohybové aktivity), m) poskytuje podněty ke zpracování Minimálního preventivního programu. Článek 4 Systém organizace a řízení primární prevence sociálně patologických jevů u ţáků a) b) c) d) e) f)

g) h) a)

b) c)

d) e)

(1) MŠMT v návaznosti na schválené vládní dokumenty z oblasti primární prevence sociálně patologických jevů u ţáků zpracovává příslušný koncepční materiál resortu na dané období, vytváří podmínky pro realizaci resortního systému prevence na národní úrovni v oblasti metodické a legislativní, kaţdoročně vyčleňuje resortní finanční prostředky na primární prevenci, vytváří informační komunikační systém pro činnost resortního systému prevence, rozvíjí spolupráci v oblasti primární prevence na meziresortní úrovni, koordinuje činnost přímo řízených organizací (Výzkumný ústav pedagogický, Institut pedagogicko-psychologického poradenství, Národní institut pro další vzdělávání a Národní institut dětí a mládeţe) v oblasti primární prevence a efektivně vyuţívá jejich odborného potenciálu v oblasti metodické, vzdělávací, výzkumu a metodologie, v oblasti kontrolní vyuţívá odborný potenciál České školní inspekce, svolává Výbor pro udělování certifikací programům primární prevence uţívání návykových látek a na základě podkladů poskytnutých Agenturou pro certifikace při IPPP ČR uděluje certifikace, metodicky vede krajské školské koordinátory prevence. (2) Krajský úřad (dále jen „KÚ“) koordinuje činnosti jednotlivých institucí systému prevence v resortu školství, mládeţe a tělovýchovy na krajské úrovni a zajišťuje naplňování úkolů a záměrů obsaţených ve Strategii prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeţe v působnosti resortu školství, mládeţe a tělovýchovy, v rámci organizační struktury krajského úřadu pověřuje vhodného pracovníka funkcí ”krajského školského koordinátora prevence” vytváří podmínky pro realizaci Minimálních preventivních programů ve školách svého regionu a kontroluje jejich plnění (přerozdělování finančních prostředků z Programů na podporu aktivit v oblasti prevence SPJ u dětí a mládeţe v působnosti resortu MŠMT na daný rok – Program I), zabezpečuje funkční systém vzdělávání pedagogických a dalších pracovníků školství na úrovni kraje, zaměřený na zvyšování jejich odborné způsobilosti pro činnost v oblasti prevence, zařazuje do dlouhodobých záměrů vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v kraji témata týkající se specifické i nespecifické primární prevence,

58

f) v rámci koncepce školské politiky a své pravomoci zřizuje pedagogicko psychologické poradny5 a vymezuje jejich územní působnost. Krajskému úřadu se doporučuje kaţdoročně vyčleňovat z jeho rozpočtu finanční prostředky určené výhradně na specifickou primární prevenci. a)

b) c)

d) e)

a) b) c) d) e)

(3) Krajský školský koordinátor prevence za účelem koordinace činností realizovaných v rámci krajské koncepce (programu) prevence spolupracuje s krajským protidrogovým koordinátorem a koordinátorem prevence kriminality KÚ; spolu s nimi a s dalšími subjekty podílejícími se na prevenci v rámci kraje se aktivně účastní na vytváření a zdokonalování krajské koncepce (programu) prevence na příslušné období, prosazuje přitom naplňování úkolů a záměrů obsaţených ve Strategii MŠMT, monitoruje situaci ve školách v regionu z hlediska podmínek pro realizaci Minimálních preventivních programů a navazujících aktivit v oblasti prevence, metodicky vede a spolupracuje s metodiky prevence v pedagogicko-psychologických poradnách zřizovaných krajem při koordinaci preventivních aktivit škol v rámci kraje a participuje na zajišťování pracovních porad (seminářů) pro školní metodiky prevence, kteří ve školách v kraji působí, provádí kontrolu naplňování Minimálních preventivních programů a připravuje jejich vyhodnocení, vyuţívá jeho výsledků pro návrhy inovací v krajské koncepci a programu prevence a prostřednictvím hejtmana kraje je předkládá MŠMT, sumarizuje návrh na financování Minimálních preventivních programů a dalších aktivit v oblasti prevence ze státních zdrojů. (4) Metodik prevence v pedagogicko-psychologické poradně (dále PPP) zajišťuje v PPP specifickou prevenci sociálně patologických jevů6 a realizaci preventivních opatření v oblasti územní působnosti vymezené krajským úřadem podle odstavce (2), zajišťuje koordinaci a metodickou podporu školních metodiků prevence7, organizuje pro ně pravidelné pracovní porady (semináře) a poskytuje jim individuální odborné konzultace, na ţádost školy pomáhá ve spolupráci se školním metodikem prevence a dalšími pedagogickými pracovníky řešit aktuální problémy související s výskytem sociálně patologických jevů ve škole, udrţuje pravidelný kontakt se všemi institucemi, organizacemi a jednotlivci, které se v kraji v prevenci angaţují, spolupracuje s krajským školským koordinátorem prevence zejména při vypracovávání podkladů pro výroční zprávy či jiná hodnocení a při stanovování priorit v koncepci preventivní práce ve školství na úrovni kraje,

f) pečuje o svůj odborný rozvoj formou dalšího vzdělávání v problematice specifické prevence,

5

§ 35 odst. 2 písm. j) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) a § 116 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů). 6 § 2 písm. c) vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních. 7

§ 5 odst. 3 písm. e) vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních.

59

g)

a) b) c) d) e) f)

g) h)

minimální rozsah činnosti metodika prevence v PPP je 0,5 úvazku, doporučený rozsah činnosti je plný úvazek8. (5) Ředitel školy Vytváří podmínky pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů zejména zabezpečením poskytování poradenských sluţeb ve škole se zaměřením na primární prevenci sociálně patologických jevů, koordinací tvorby, kontrolou realizace a pravidelným vyhodnocováním Minimálního preventivního programu a začleněním Školního preventivního programu do osnov a učebních plánů školního vzdělávacího programu školy9, řešením aktuálních problémů souvisejících s výskytem sociálně patologických jevů ve škole10, jmenováním školním metodikem prevence pedagogického pracovníka, který má pro výkon této činnosti odborné předpoklady, případně mu umoţní studium k výkonu specializovaných činností v oblasti prevence sociálně patologických jevů11, pro systematické další vzdělávání školního metodika v oblasti specifické primární prevence12 a pro činnost školního metodika s ţáky a zákonnými zástupci ve škole, podporou týmové spolupráce školního metodika, výchovného poradce, školního psychologa/školního speciálního pedagoga, třídních učitelů a dalších pedagogických pracovníků školy při přípravě, realizaci a vyhodnocování Minimálního preventivního programu13, spoluprací s metodikem prevence v PPP a s krajským školským koordinátorem prevence, podporou aktivit příslušného obecního úřadu zaměřených na vyuţívání volného času ţáků se zřetelem k jejich zájmům a jejich moţnostem a spolupráci se zájmovými sdruţeními a dalšími subjekty.14

(6) Školní metodik prevence Standardní činnosti školního metodika prevence jsou vymezeny právním předpisem.15 (7) Třídní učitel (ve vztahu k primární prevenci):

8

§ 5 odst. 3 písm. e) vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních. 9 § 18 písm. c) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, § 5 odst. 3 a § 29 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). 10

§ 7 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních. 11 § 7 odst. 1 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních, § 9 odst. 1 písm. c) a odst. 2 vyhlášky č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. 12

13

§ 24 odst. 3 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.

§ 7 odst. 1 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních. 14 § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). 15 příloha č. 3/II vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních. 60

a)

spolupracuje se školním metodikem prevence na zachycování varovných signálů16, podílí se na reali-zaci Minimálního preventivního programu a na pedagogické diagnostice vztahů ve třídě, b) motivuje k vytvoření vnitřních pravidel třídy, která jsou v souladu se školním řádem, a dbá na jejich důsledné dodrţování (vytváření otevřené bezpečné atmosféry a pozitivního sociálního klimatu ve třídě); podporuje rozvoj pozitivních sociálních interakcí mezi ţáky třídy, c) zprostředkovává komunikaci s ostatními členy pedagogického sboru a je garantem spolupráce školy se zákonnými zástupci ţáků třídy, d) získává a udrţuje si přehled o osobnostních zvláštnostech ţáků třídy a o jejich rodinném zázemí. Článek 5 Minimální preventivní program (1) Na tvorbě a realizaci Minimálního preventivního programu se podílejí všichni pedagogičtí pracovníci školy. Koordinace tvorby a kontrola realizace patří ke standardním činnostem školního metodika prevence, při tvorbě a vyhodnocování Minimálního preventivního programu školní metodik prevence dle potřeby spolupracuje s metodikem prevence v PPP17. (2) Škola vţdy zpracovává Minimální preventivní program, který podléhá kontrole České školní inspekce. K zahájení nebo rozvinutí prioritních preventivních projektů realizovaných jako součást Minimálního preventivního programu nebo k zabezpečení Minimálního preventivního programu můţe škola vyuţít dotačního řízení v rámci „Programů na podporu aktivit v oblasti prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeţe v působnosti resortu MŠMT na daný rok (zpravidla se jedná o Program I – preventivní programy realizované školami). Uvedený program kaţdoročně vyhlašují příslušné krajské úřady za podmínek stanovených manuálem pro předkladatele projektů vydaným MŠMT. (3) Rozhodne-li se škola vyuţít konkrétní dotační program dle odstavce 2, potom příslušné informace o programu a jeho podmínkách v daném regionu poskytuje příslušný krajský úřad. Článek 6 Odměňování školního metodika prevence a metodika prevence v PPP (1) Pedagogickému pracovníkovi, který vedle přímé pedagogické činnosti vykonává také specializované činnosti18, k jejichţ výkonu jsou nezbytné další kvalifikační předpoklady, se poskytuje příplatek ve výši 1 000 aţ 2 000 Kč měsíčně.19 (2) Nezbytnými dalšími kvalifikačními předpoklady dle odstavce 1 se rozumí studium k výkonu specializovaných činností v oblasti prevence sociálně patologických jevů v délce 16

příloha č. 3/II vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních – poradenské činnosti odst. 2. 17

příloha č. 1 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních – informační a metodická činnost odst. 8. 18 § 9 odst. 1 písm. c) a odst. 2 vyhlášky č. 317/2005 o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. 19 § 133 zákona 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

61

trvání nejméně 250 vyučovacích hodin ukončené obhajobou závěrečné písemné práce a závěrečnou zkouškou před komisí (program zahrnuje 250 hodin přímé i nepřímé výuky, včetně stáţí na odborných pracovištích poskytujících poradenskou, intervenční a léčebnou pomoc – dle Standardů pro udělování akreditací DVPP). (3) S přihlédnutím k náročnosti a odbornému zaměření činnosti školního metodika prevence není vhodné slučovat jeho funkci s funkcí výchovného poradce. Článek 7 Doporučené postupy při výskytu sociálně patologických jevů ve škole a právní vymezení jednotlivých případů Doporučené postupy řešení případů konzumace tabákových výrobků, alkoholu a OPL ve škole a případů souvisejících s krádeţemi a vandalismem v prostředí škol jsou popsány v příloze č. 1. Článek 8 Školní řád v oblasti prevence sociálně patologických jevů Doporučená úprava školního řádu školy a vnitřního řádu školského zařízení ve vztahu k prevenci sociálně patologických jevů ve školách a vzor „Souhlas zletilého ţáka a studenta nebo zákonného zástupce nezletilého ţáka s orientačním testováním ţáka na přítomnost OPL“ jsou uvedeny v příloze č. 2. Hlava III Závěrečné ustanovení Článek 9 Zrušovací ustanovení Zrušuje se Metodický pokyn ministra školství, mládeţe a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeţe č.j.: 14 514/2000-51 zveřejněný ve Věstníku MŠMT České republiky, sešit 10 z 29. srpna 2000. Článek 10 Účinnost Tento Metodický pokyn nabývá účinnosti dnem jeho zveřejnění ve Věstníku MŠMT České republiky.

62

Příloha č. 2

Anonymní DOTAZNÍK o návykových látkách 1. Pohlaví

ţena muţ

2. Věk …

3. Bydliště a) Brno - město b) Brno - venkov c) jiné …………………… 4. Setkal(a) jsi se někdy s preventivním programem o drogách, který byl pořádán školou? ano ne (Pokud jsi odpověděl(a) ne, přejdi k otázce číslo 8) 5. Tento program jsem absolvoval(a) na: a) Základní škole na prvním stupni b) Základní škole na druhém stupni c) Nynější škole 6. Tento program byl pro mě: a) zajímavý b) nudil mě 7. Tento program: a) byl jednorázový b) trval méně neţ tři měsíce c) trval déle neţ tři měsíce 8. S cigaretami: a) mám zkušenost b) nemám zkušenost (Pokud jsi odpověděl(a) ne, přejdi k otázce číslo 12)

63

9. Cigarety kouřím: a) mám jednorázovou zkušenost b) příleţitostně c) pravidelně - denně - týdně - měsíčně 10. Jsem si vědom(a) zdravotních rizik kouření cigaret ano

ne

11. Dostupnost cigaret je pro mne: snadná

obtíţná

12. S marihuanou: a) mám zkušenost b) nemám zkušenost (Pokud jsi odpověděl(a) ne, přejdi k otázce číslo 16 ) 13. Marihuanu kouřím: a) mám jednorázovou zkušenost b) příleţitostně c) pravidelně - denně - týdně - měsíčně 14. Jsem si vědom(a) zdravotních rizik uţívání marihuany: ano

ne

15. Dostupnost marihuany je pro mne: snadná

obtíţná

16. S jinými druhy drog: a) mám zkušenost b) nemám zkušenost (Pokud jsi odpověděl(a) ne, dotazník končí, děkuji za spolupráci)

64

17. Uţívání jiných druhů drog: a) mám jednorázovou zkušenost b) příleţitostně c) pravidelně - denně - týdně - měsíčně 18. Jsem si vědom(a) zdravotních rizik dané drogy: ano

ne

19. Dostupnost této drogy je pro mne: snadná

obtíţná

20. O jakou drogu se jedná (jednalo): ………………………

Děkuji za spolupráci.

65