MASARYKOVA UNIVERZITA. Náměty pro tělovýchovné chvilky v MŠ

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra tělesné výchovy

Náměty pro tělovýchovné chvilky v MŠ Bakalářská práce

Brno 2013

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

PaedDr. Hana Janošková, Ph.D.

Vendula Kubišová

Bibliografický záznam KUBIŠOVÁ, Vendula. Náměty pro tělovýchovné chvilky v MŠ. Třebíč, 2013. 68 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra tělesné výchovy. Vedoucí práce PaedDr. Hana Janošková, Ph.D.

Anotace Bakalářská práce „Náměty pro tělovýchovné chvilky v MŠ“ se zabývá významem pohybu u dětí a ve vývoji dítěte, charakteristikou dítěte předškolního věku z hlediska tělesného a psychického, dále pak i motivací a v návaznosti na část praktickou jsou popsány jednotlivé druhy cvičení - psychomotorické, relaxační a dechové cvičení a cvičení hrou. Praktická část obsahuje několik tělovýchovných celků, které jsou rozlišeny podle jejich zaměření. Uvedené činnosti byly realizovány s dětmi ve věku od 3 do 6 let v Mateřské škole v Rokytnici nad Rokytnou.

Klíčová slova Děti, význam pohybu, vývoj dítěte, charakteristika kosterního svalstva, psychický vývoj, relaxační cvičení, cvičení hrou, psychomotorika, motivace, nabídka her, činnosti.

Annotation The bachelor thesis „Suggestions for moments of physical education in the kindergarten“ deals with the importance of children exercises and the children growth, characteristics of the preschool child in physical and psychological terms, as well as a motivation and following the practical part, there are desribed the different types of exercises – psychomotor, relaxation, breathing exercises and exercises using some type of the game. The practical part consists of sport complexes, which are distinguished by their focus. These activities were carried out with children aged from 3 to 6 years old in the kindergarden located in the village called Rokytnice nad Rokytnou.

Keywords children, the importance of the child growth, characteristics of skeletal muscles, mental growth, relaxation exercises, exercises using game, psychomotor, motivation, selection of games, activities.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

V Brně dne 23. 11. 2013

………………………….. Vendula Kubišová

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí práce PaedDr. Haně Janoškové, Ph.D. za její výstižné připomínky, ochotu, cenné připomínky a zejména za trpělivost. Chtěla bych také poděkovat své konzultantce práce Mgr. Daniele Jonášové, která mi byla ochotna pomoci a poradit i v případě, kdy už byla na mateřské dovolené. Zejména také děkuji své rodině za nesmírnou morální podporu. V neposlední řadě děkuji kamarádům a všem, kteří mi během práce byli oporou. Všem velmi děkuji.

OBSAH Úvod ................................................................................................................................. 8 Cíl bakalářské práce ....................................................................................................... 9 1. Teoretická část .......................................................................................................... 10 1.1. Význam pohybu ve vývoji dítěte................................................................. 10 1.1.1. Pohyby novorozenců ....................................................................... 11 1.1.2. Pohyblivost od třetího měsíce ......................................................... 12 1.1.3. Pohyblivost od pátého měsíce......................................................... 12 1.1.4. Pohyblivost od osmého měsíce ....................................................... 13 1.1.5. Cvičení s ročním dítětem ................................................................. 14 1.1.6. Cvičení ve dvou letech ..................................................................... 15 1.1.7. Cvičení od třetího roku .................................................................... 15 1.1.8. Předškolní věk.................................................................................. 16 1.2. Tělesný pohyb a jeho funkce v životě člověka ............................................ 17 1.3. Základní charakteristika kosterního svalstva ............................................... 18 1.3.1. Vadné držení těla ............................................................................. 19 1.4. Psychický vývoj u předškolních dětí ........................................................... 19 1.5. Dechová a relaxační cvičení ........................................................................ 20 1.6. Cvičení hrou ................................................................................................. 22 1.7. Psychomotorika jako pohybová aktivita ...................................................... 23 1.8. Motivace....................................................................................................... 24 2.

Praktická část ....................................................................................................... 25 2.1. Hry a činnosti pro seznámení se svým tělem, jeho vnímání a ovládání ...... 27 2.2. Hry na rovnováhu......................................................................................... 35 2.3. Činnosti pro lokomoční pohyb ..................................................................... 38 2.4. Chůze a běh .................................................................................................. 42 2.5. Skákání ......................................................................................................... 48

2.6. Hry na procvičování jemné motoriky .......................................................... 51 2.7. Hry s padákem ............................................................................................. 53 2.8. Psychomotorické hry.................................................................................... 57 2.9. Relaxační činnosti ........................................................................................ 61 Závěr .............................................................................................................................. 64 Použitá literatura .......................................................................................................... 65 Příloha………………………………………………………………………………….68

ÚVOD Téma své bakalářské práce jsem si vybrala na základě několika praxí, které jsem absolvovala v různých mateřských školách - městských i venkovských. Byla jsem nemile překvapena tím, že tělovýchovné činnosti nejsou v některých mateřských školách součástí každodenního programu. Stala jsem se také svědkem toho, že děti nebyly motivovány i celý týden se alespoň na chvíli proběhnout. Podle třídní učitelky na to byl vyhrazený čas ráno v době, kdy děti přicházely do mateřské školy, a do půl deváté měly volnou zábavu. Většina dětí tento čas ale využívala tak, že si buď kreslila, nebo hrála s hračkami. Tudíž pohyb u těchto „her“ zcela chyběl. Právě tyto zkušenosti mě inspirovaly k tématu bakalářské práce. Vzpomínala jsem, jaké pro mě byly tělovýchovné hodiny na základní, střední a vysoké škole. Dříve jsem si to neuvědomovala, ale byly naprosto odlišné. Na základní škole jsme cvičili stále ty stejné cviky ustavičně dokola, což pro mne bylo velmi nudné, a ani jsem do nich „nešla naplno“, neboť mě ničím nemotivovaly. Po pár letech jsem se dostala na střední školu na gymnázium, kde jsme měli vždy na začátku hodiny rozcvičku, samozřejmě také bez jakékoli motivace. Poté jsme hráli hry sportovní, např. volejbal, baseball, florbal, basketbal, fotbal atd. Tenkrát mi to tak svým způsobem vyhovovalo, ale postupem času si říkám, že to byla veliká škoda. Až na vysoké škole jsem poznala, jak může vypadat ta správná a zábavná tělovýchovná hodina. Vždy jsem z hodiny odcházela s novými nápady her a nadšením. Rovněž jsem byla příjemně vyčerpaná, neboť jsem do her dala veškerou svoji energii i úsilí. Teď už však vím, že to bylo zapříčiněno vhodně zvolenými motivacemi. Díky těmto poznatkům jsem přistoupila k mé bakalářské práci s tím, že chci, aby byly děti správně motivovány k pohybovým činnostem již od mateřských škol.

8

CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Cílem mé práce je oslovit především učitele mateřských škol a nabídnout jim pohybové činnosti k využití tělovýchovných chvilek, ale i momentů, které se nepřímo nabízí k pohybu (např. když s dětmi na něco čekáme, máme volnou chvíli mezi jinými činnostmi atd.). Chtěla bych tak inspirovat učitelky mateřských škol k pohybové aktivitě s dětmi, ale i ostatní lidi, především rodiče, kteří mají zájem se aktivně věnovat svým dětem. Dále pak chci poukázat na význam pohybu, který by měl být součástí každého dne jak u dětí, tak i u dospělých. Protože změny, které se odehrávají v raném dětství, jsou pokládány za nejdůležitější změny v celém životě člověka. Současně chci upozornit na důležitou součást všech cviků a her, na motivaci. Cílem metodické části bakalářské práce je nabídnutí několika druhů her, činností a cviků jako pomocného materiálu pro využití tělovýchovných chvil.

9

1. TEORETICKÁ ČÁST

1.1. Význam pohybu ve vývoji dítěte „Jak pokračovat, když už dítě umí sedět, lézt, riskuje první krůčky? Když podniká výzkumné cesty po pokoji, překonává první překážky a úplně září spokojeností, když se mu povede samostatné, pohybové cvičení‘?“ (Pills-Samek, 1989, s. 5) Pro děti je nejpřirozenější hra a pohyb, čehož by měly mít dostatek po celý den. A právě jeho nedostatek se projevuje již v předškolním věku, ještě než jdou do školy, a než musí nosit těžké školní aktovky. Často mají děti vadné držení těla, což se později ve škole ještě více prohloubí. Kostra ani svaly nejsou na takovou zátěž stavěny, proto se brzy dostavují špatné návyky držení těla a bolesti s nimi spojené. Právě toto má za následek, že čím dál více dětí navštěvuje rehabilitační cvičení a také musí pravidelně cvičit doma. Někteří jezdí na delší pobyty do lázní nebo nosí vyrovnávací korzety, či mají omezené schopnosti pracovní nebo sportovní. Samozřejmě v těchto situacích nesmíme ani opomenout, že vadné držení těla je doprovázeno i estetickou stránkou (Dvořáková, 1995). Proto na nás současných i budoucích učitelích, vychovatelích a rodičích spočívá velká část zodpovědnosti a práce s dětmi, abychom je těchto špatných návyků zbavili. Měli bychom začít co nejdříve s cílenou výchovou, nabídnout dětem neomezené množství volného pohybu, ale i posilovat správné stereotypy a začít s prevencí, abychom předcházeli špatnému držení těla. Toho bychom měli docílit nenásilně hrou v rodině, mateřské škole, zájmovém kroužku atd. Najít čas pro děti bychom si měli dříve, než problémy nastanou, nebo bychom mohli cvičit společně s dětmi a jít jim tak příkladem, vždyť i pro nás platí stejné pravidlo pohybu (Dvořáková, 1995). Každé dítě se vyvíjí individuálně, rozdíly mezi dětmi neznamenají opoždění tělesného vývoje. Každé zdravé dítě se pohybuje tak, aby bylo přiměřené svému vývoji.

10

V prvním roce se dítě nejvíce vyvíjí a položí tak základ pohybových schopností, čímž je schopno ovládat své tělo. V dalších rocích pak na ně postupně navazuje (PillsSamek, 1989). Pohybem můžeme také zamezit problémům s mírnou nadváhou a obezitou. Děti by se neměly hýbat jen v organizovaných pohybových aktivitách mateřských či základních škol, ale měli bychom podporovat účast dětí v zájmových kroužcích, letních a zimních kurzech, různých sportovních soustředěních i letních táborech (Janošková, Muchová, 2011).

1.1.1. Pohyby novorozenců Pohyby ještě nejsou ve vzájemném souladu, můžeme si však všimnout, jak sebou dítě vždy trhne ve chvíli, kdy zaznamená určitý hluk, např. pád předmětu, zazvonění telefonu, kýchnutí apod. Způsobují to právě reakce na hluk, které má už dobře vyvinuté. Dokáže rozeznat i některé pachy, např. „vůni“ maminky, dále pak je vyvinuta i jeho chuť a citlivost na změny okolní teploty (Pills-Samek, 1989). Postupně ale dochází ke koordinaci ruky a oka (např. sledování pohybu chrastítka). Neměli bychom dítě pokládat jen na záda, ale i na břicho, neboť zvedáním hlavičky si posiluje zádové svaly a svaly pletence ramenního (Janošková, Muchová, 2011). Novorozenec má vyvinuté základní nepodmíněné reflexy (polykací, hledací, sací, obranný, vyměšovací, orientační, polohový, úchopový aj.), které jsou důležité pro jeho přežití (Čačka, 1997). Mezi nejčastější pohyby v tomto období patří pokrčování nožiček směrem k bříšku, které slouží k uvolnění, kdy dítě často trpí nadýmáním. Dítě se těmto pohybům poddává pasivně, jelikož ještě není schopno aktivně zapojovat svaly, proto jsou jeho reakce podvědomé (Pills-Samek, 1989).

11

Měli bychom pamatovat na to, že v tomto věku nemůžeme s dětmi cvičit dlouho, postačí nám jen pár minut (asi 5 minut), abychom je nepřetěžovali. Ideální dobou pro cvičení je chvilka spojená s přebalováním, před koupáním či před jídlem.

1.1.2. Pohyblivost od třetího měsíce Od třetího měsíce vzniká vzájemná propojenost mezi tělesnou reakcí a smyslovými vjemy, jež můžeme vidět např. ve chvílích, kdy dítě něco uslyší a otáčí hlavičku směrem za zvukem. Natahuje se po předmětech, které mu dáme do jeho blízkosti a strká si je automaticky do pusy nebo se snaží posadit se, když mu k tomu pomůžeme. Dále se také obrací na bříško a pokouší se zvedat hlavičku (Pills-Samek, 1989). Dítě se od 4. měsíce snaží uchopit předměty nejen vleže na zádech, ale i na břiše a na boku. Díky kladení na břicho postupně více posilujeme zádové, ramenní a krční svaly, čímž připravujeme dítě na polohu v kleku a později v sedu (Janošková, Muchová, 2011).

1.1.3. Pohyblivost od pátého měsíce Právě od pátého měsíce dokážeme přibližně rozeznat temperament dítěte, kdy se některé děti dokážou zaměstnat jedinou hračkou v rukou na několik hodin, jsou klidné a vyrovnané. Oproti tomu jiné vyžadují neustálou pozornost maminky či okolí, chtějí být baveny, tudíž vyžadují více energie, aby byly spokojeny (Čačka, 1997). Stejně tak můžeme v tomto věku rozeznat i chování člověka, kdy klidné a spokojené dítě později ve školním věku je samostatné, plní si bez pomoci úkoly a stejně tak se projevuje i ve svém budoucím povolání a životě. Zatímco energické dítě bude vyžadovat pomoc ostatních při plnění úkolů do školy a později bude prožívat mnoho změn a zvratů v budoucím povolání. Tudíž bychom si měli uvědomit, že nemůžeme nijak ovlivnit temperament svého dítěte či žáka (Pills-Samek, 1989). 12

Kolem 6. měsíce se většina dětí dokáže obrátit ze zad na břicho bez jakéhokoli prohnutí a záklonu hlavičky. V této poloze by mělo být schopno udržet se na narovnaných rukou s otevřenými dlaněmi. V momentě, kdy dokáže pod sebe dostat kolena, vyzvedne výš zadeček a vyzraje nad rovnováhou, začíná lézt (Janošková, Muchová, 2011). V tomto měsíci se děti pokouší posadit se. Pills-Samek (1989) uvádí, že děti, které většinu času leží na zádech, se nejprve snaží se posadit. Naopak ty, které leží na bříšku, se zase nejdříve zvednou „na všechny čtyři“. V tomto období se nejvíce posilují a zpevňují zádové svaly, kvůli čemu je potřeba s dítětem cíleně cvičit. Dítě tak pociťuje i určitou motivaci, neboť vnímá, že dokáže ovládat své tělo a to ho nutí se stále dokola snažit se napřímit (Pills-Samek, 1989). Po skončení šestého měsíce začíná být dítě aktivnější ve spojitosti s cvičením, nejoptimálnější je asi 15 minut, avšak ke každému dítěti musíme přistupovat individuálně, jelikož ne každý den má chuť na pohyb a naopak někdy by zase cvičilo déle, proto musíme dbát na jejich potřeby a pocity.

1.1.4. Pohyblivost od osmého měsíce V osmém měsíci už většina dětí umí lézt, díky čemu získávají pocit volnosti a jistoty, kdy si uvědomují, že mohou využívat k pohybu celé tělo. Začínají se přidržovat okolních předmětů, které jim slouží k pomoci se zvednout, čímž posilují nejen sílu v rukou, ale především v nohách. Další důležitá věc je, že dítě vnímá pocity únavy. Učí se posadit, díky čemu si uvědomí, že si může i odpočinout, když už je vysíleno (PillsSamek, 1989). V tomto období se mění plošné vidění ve spojení s rozvojem hmatu, kinestetické zkušenosti a sluchu na trojrozměrné vnímání tvarů a čím dál odlehlejšího prostoru. Ve chvíli, kdy dětskou pozornost upoutá nějaký vzdálený předmět, vyvolá se pohybový nepokoj a dítě se snaží předmět uchopit. Právě to dokáže jedině pohybem a motorikou (Čačka, 1997).

13

V tomto období by také mělo být dítě schopno plazení se na břiše, zvládání nakloněného a rovného sedu, postupem času i vzpřímeného kleku. Zároveň je toto období specifické pro opakování dosud naučeného, neboť tím dítě získává větší sílu, chuť do dalších cviků a souhru pohybů (Janošková, Muchová, 2011). V tomto období bychom neměli také zapomínat na motivaci, abychom děti zábavně pobízeli k posilování svalů a pohybu, který je pro ně tak důležitý. Právě posílení svalů vrcholí vzpřímeným postojem a následnou chůzí. Velmi opakovanou a oblíbenou metodou je, že se umístí předmět do určité vzdálenosti od dítěte, které pak má touhu si pro tento předmět dolézt či se napřímit a dojít si pro něj.

1.1.5. Cvičení s ročním dítětem Ve vlastní činnosti již převažují námětové hry nad hrami funkčními, které umožňují dítěti napodobovat dramaticky to, co měly možnost vidět či poznat obzvláště v mezilidských vztazích. Nejraději napodobují praní, kouření, hádání se s někým, krájení chleba atd. (Čačka, 1997). V období kolem 1 roku dítě získává moc nad dolními končetinami, vztyčuje se na ně, pomocí rukou se přidržuje okolních předmětů a nakonec postupně i začíná chodit (Janošková, Muchová, 2011). Od jednoho roku už můžeme s dítětem cvičit kdykoli se nám zachce během dne, ovšem nikdy bychom neměli hned po jídle. Záleží na dítěti a jeho individuálních potřebách, proto bychom si měli všímat dětských náznaků, kdy si o pohyb říkají. Důležitá je zde však i motivace, abychom je my sami k pohybu vedli. V příznivých podmínkách bychom měli s dětmi trávit co nejvíce času venku, aby byly na čerstvém vzduchu, neboť kyslík tvoří podstatný základ zdraví (Pills-Samek, 1989).

14

1.1.6. Cvičení ve dvou letech Změny, které se odehrávají v raném dětství, jsou pokládány za nejdůležitější změny v celém životě člověka. Děti v tomto období kopírují chování a povahové vlastnosti lidí ve svém nejbližším okolí nebo ty, se kterými se stýkají a mají možnost je sledovat. Stejně tak má na dítě i vliv prostředí, ve kterém vyrůstá (Janošková, Muchová, 2011). Ve dvou letech se dítě začíná samovolně pohybovat, napodobuje věci, které kolem sebe vidí, díky čemu zapojuje fantazii, např. skáče jako žába, hází kamenem, přeskakuje z jednoho místa na druhé atd. Dítě tzv. hledá vlastní způsob cvičení, má radost z úspěchů, je ctižádostivé. Děti mají od narození velmi dobrý vztah k vodě, v tomto roce rády přeskakují kalužiny, ale i se rádi koupou a pohybují ve vodě. O něco později vstupují aktivně do děje také tatínkové. Hrají si s dětmi s míčem, běhají, později společně podnikají i výlety, učí se lyžovat a další (Pills-Samek, 1989). Musím však poznamenat, že takovéto pohyby neprospějí jen dítěti, ale právě i tatínkovi. Neboť tělesná aktivita, jako je sportování a cvičení se svým potomkem, pomáhá ke zdraví a kondici. Současně společně i stráví více času, neboť jak je známo, tak s dětmi tráví čas většinou maminka. Od 2 – 6 let mají námětové hry veliké postavení v životě dítěte zvláště, když jej spojíme s fantazií a popřípadě i s pohádkou. Děti se tak nechávají unášet fantazií a emocemi, díky čemu si hry mnohem více užívají a neodbíhají k jiným poutavějším věcem (Čačka, 1997).

1.1.7. Cvičení od třetího roku Děti již zvládají bezproblémově chůzi ze schodů a do schodů, zdolávání překážek, ovládají udržet stabilitu třeba i na velkém míči atd. Díky dobrému držení těla zvládají spoustu pohybů, tudíž bychom měli děti co nejvíce zapojit do cvičení, neboť bychom se měli naučit správně vnímat a ovládat své tělo. V opačném případě se v pozdějším věku (třeba i v dospělosti) projeví bolesti zad.

15

V tomto období děti již zvládají všechny pohybové činnosti, současně i vývoj lokomoce už je téměř dokončen. Ovládají také postoj na jedné noze a chůzi po špičkách, ale musí se stále procvičovat. Typické pro tento věk je i to, že si děti pomocí mateřské školy pomalu zvykají na samostatnost, individuální plnění činností jak pohybových, tak i všech ostatních, ale učí se pracovat i ve skupinách s ostatními dětmi, ale již bez účasti rodičů (Janošková, Muchová, 2011).

1.1.8. Předškolní věk Pohyb v předškolním věku se velmi zřetelně liší od období batolecího, neboť pohyby jsou již mnohem dokonalejší. Dítě má lepší lokomoci, dokáže si hrát s míčem, pískem i jinými materiály, se kterými se setká jak v mateřské škole, tak i doma (PillsSamek, 1989). Předškolní věk je výrazný právě pohybem a hrami jak doma, tak i v mateřské škole a na hřišti, kde se děti věnují hrám pohybovým, napodobovacím, konstrukčním, námětovým, hraní rolí (na maminku, tatínka, doktora, kuchaře) aj. Z paralelních her se volně přechází na hry kooperativní, kdy děti vyhledávají společnost, tudíž si rády hrají s ostatními dětmi, rozdělují si úlohy a musí tvořit tzv. souhru (Čáp, Mareš, 2007). V tomto období děti rádi pomáhají rodičům s domácími pracemi, které berou také jako tzv. hru, čímž si i upevňují své sebevědomí, neboť si uvědomují, že něco zvládají jako ti velcí.

16

1.2. Tělesný pohyb a jeho funkce v životě člověka Bursová (2005) tvrdí, že pohyb je základním projevem života člověka, posiluje tak jeho existenci na světě, a proto by měl být jeho prvotní potřebou. Má veliký význam v každém věku, nejpřirozenější je však v tom mladším. Velkou roli hraje i v kojeneckém a batolecím období, kdy je spontánní a projevuje tak potřeby dítěte, individuální temperament a intelekt (i u zaostalých dětí). Pohyb je však velmi ovlivněn sociálním prostředím, kdy může být posilován či oslabován, ale může být i zcela zakázán či nahrazen určitými náhražkami (např. počítač, televize, mobil). Musíme však myslet i na to, že dítě není fyzicky ani psychicky zdatné tak jako dospělý, proto musíme dbát na potřeby jednotlivých dětí. Měli bychom mít také na paměti, že dítě musí mít konkrétní cíl, aby udrželo svoji pozornost dostatečně dlouho (Bursová, 2005). Ke správně provedenému cvičení neodmyslitelně patří i správné dýchání a pevně daná poloha těla tak, aby tomu odpovídala funkce svalů. Celkově by mělo být tělo v protažení. Prospěšnější jsou cvičení pomalá se správným dýcháním, ale i ta by měla být pro děti přeměna v hru a zábavu, aby u nich vydržely. Jde především i o to, aby si děti pohyb oblíbily a věnovaly se mu i ve volných chvílích, tudíž aby byl součástí jejich každodenního života (Dvořáková, 1995). Pohyb je důležitou potřebou pro zdravý růst a vývoj jedince, zároveň nám může umožnit vhodně strávený volný čas a pomoci tak jedinci i po stránce sociální (Bursová, 2005). „Jelikož je pohyb řízen centrální nervovou soustavou (dále CNS) a s její činností úzce souvisí, ovlivňuje psychickou stránku jedince a jeho vlastnosti jako jsou intelekt, ctižádostivost, poctivost, sebedůvěra, vůle.“ (Bursová, 2005, s. 11) Cviky bychom měli volit tak, aby odpovídaly schopnostem a možnostem na úrovni motorického i psychického vývoje dětí, proto bychom si měli uvědomit, že každé dítě provede námi daný cvik jinak, avšak správně podle svých daných maximálních schopností (Dvořáková, 1995). V praxi bychom toho měli využít tak, že pokud budeme chtít po dítěti udělat určitý cvik, který on ale nezvládne z důvodu, že má zkrácené určité svaly, nenuťme ho k většímu rozsahu. Stalo by se právě to, že by dítě změnilo výchozí polohu nebo směr pohybu atd. 17

V současné době se objevuje veliký nedostatek pohybu (hypokinéza) z důvodu nadměrného strávení statickými polohami (sezením u televize, ve škole, stání v autobuse). Díky tomuto sedavému stylu dnešní populace vzniká velké množství tzv. civilizačních onemocnění (hromadných neinfekčních onemocnění), jako jsou např. alergie, obezita, cukrovka (diabetes mellitus) a další. Ve školním věku je to nejčastěji vadné držení těla, které se může v pozdějším věku (dospělosti) projevovat změnami na páteři (Bursová, 2005).

1.3. Základní charakteristika kosterního svalstva Kosterní svaly společně s kostrou, chrupavkami, vazy a klouby tvoří celek, jenž je aktivním orgánem pohybové činnosti. Základní jednotkou kosterního svalu jsou svalová vlákna, která bez funkce centrálního nervového systému nejsou schopna plně fungovat. Každý sval v těle reaguje na tzv. podráždění, čemuž se říká svalová kontrakce. Můžeme rozeznat kontrakci izometrickou, při které se mění svalové napětí, ale nemění se délka svalu. Dále pak i kontrakci izokinetickou, kdy se napětí svalových vláken nemění, ale při pohybu se buď prodlužují (excentrická kontrakce), nebo se zkracují (koncentrická kontrakce). Nejčastější jsou však svalové kontrakce auxotonické, kdy se v napětí mění i délka svalových vláken. Kosterní svaly okolo kloubů se rozlišují podle toho, jaké utváří pohyby. Rozlišujeme ohnutí (flexi) a natažení (extenzi), kdy se zmenšuje nebo zvětšuje úhel mezi pohybujícími se kostmi, dále pak přitažení (addukci) a odtažení (abdukci), při čemž se pohybující kosti oddalují nebo přibližují ke střední rovině, a pohyby okolo vertikální osy, jež nazýváme jako otáčení (rotace). Dokážeme rozeznat rotaci vnitřní a zevní. Při kroužení obměňujeme různé typy pohybů (flexi, extenzi, abdukci a addukci) (Bursová, 2005).

18

1.3.1. Vadné držení těla Správné držení těla je jedním z ukazatelů v dětství, ale i v dospívání, při čemž můžeme rozeznat tzv. zdravotně orientované zdatnosti. Opakem nazýváme vadné držení těla, jež se prokazuje poruchou posturální funkce. Navíc je i význačná odchylkami od přirozených parametrů držení těla. V dnešní době je vadné držení těla spojené se školním věkem, neboť je v něm velmi časté. Dá se mu však ještě zabránit, jelikož v tomto věku není ještě pohybový systém úplně dokončený, proto lze vůlí a pílí tento ustálený návyk vadného držení těla kladně napravit (Bursová, 2005). Vadné držení těla je způsobeno sedavým způsobem těla, jak už jsem naznačila v kapitole o tělesném pohybu. Proto bychom měli co nejvíce využívat pohybu ve volném čase, abychom tomu zavčas předešli. Jestliže pak necháme tuto vadu náhodě a nepředejdeme jí včas, může dojít k nenapravitelné strukturální vadě páteře. Patří sem chabé držení těla výrazné velmi nízkým napětím svalstva, plochá záda s nepostačujícím zakřivením páteře, zvětšená hrudní kyfóza (kulatá záda a odstávající lopatky) se zvětšeným vyklenutím páteře, zvětšená bederní lordóza se zvětšeným prohnutím bederní páteře a skoliotický postoj s vychýlením páteře do stran (Bursová, 2005).

1.4. Psychický vývoj u předškolních dětí Zrychlení psychických změn je již zdaleka mírnější u předškolních dětí než v dřívějších stádiích. V podněcování psychického vývoje jsou biologičtí činitelé neustále více doplňovány rozsáhlejšími a „bohatějšími“ faktory přesněji odrážených zevních vlivů (Čačka, 2000). V předškolním věku děti nejvíce čerpají z domácího prostředí. Rodiče tak slouží jako určitý model pro jejich jednání. V tomto věku dítě významně chápe vzory chování, jež si pomalu i osvojuje, a důsledně se je poté snaží dodržovat, neboť ví, že za ně může 19

být určitým způsobem pochváleno či oceněno. Současně se vyvíjí i uvolňování závislosti na rodině, kdy je dítě psychicky srozuměno, že bude trávit čas v mateřské škole či v zájmovém kroužku, tedy bez své rodiny. Zde si hledá své kamarády, obvykle při společné hře v souvislosti s harmonií a sjednocení (hra s autem či barbínou atd.). Rozvíjí se i hra ve skupinách (spolupráce) nebo při soutěžení, kdy dítě vnímá ostatní jako soupeře (Vágnerová, 2000). Díky hře dítě nabývá zkušeností, dovedností a způsobilosti s ostatními dětmi komunikovat, prosazovat se, porovnávat se s nimi, zároveň ale i jednat se zřetelem na ostatní a konat sociálně (Dvořáková, 2009).

1.5. Dechová a relaxační cvičení Dýchání je základní biologický proces, který zajišťuje nepřetržitou výměnu dýchacích plynů mezi soubory buněk a zevním prostředím. Kyslík, který vdechneme, umožňuje spletité chemické děje (metabolismus), které procházejí v jednotlivých buňkách našeho těla. Díky tomu pak vydechujeme oxid uhličitý. Řádné dýchání nám kladně ovlivňuje náš organismus - harmonizuje a zklidňuje. Opačně však při nesprávném dýchání je náš organismus málo vyživován, a tím se individuální funkce postupně zpomalují (Bursová, 2005). Měli bychom si dát pozor na to, abychom dětem co nejlépe říkali, jak mají při jednotlivých cvikách dýchat. Mohlo by se stát, že budou omezeně dýchat, čímž se snižuje vydechování oxidu uhličitého z těla ven. Tím se okyseluje vnitřní prostředí organismu a zhoršuje se tak myšlení, pozornost, mozková činnost, soustředěnost, nespavost, metabolické poruchy, nechutenství, vzniká únava atd. Zvraty ve frekvenci a intenzitě dýchání se mohou lišit také při různých emocích, jako jsou např. hněv, smích a pláč. Tím se také mění dechový proces, který je spojen s psychikou. Nesprávný dechový stereotyp je obvykle sjednocen s nefyziologickým (vadným) držením těla, ale i s různým onemocněním (astma). Pomocí dechu dokážeme

20

pozitivně působit na naše zdraví, neboť vhodná a stálá pohybová aktivita ovlivňuje nejen naši psychiku, ale optimalizuje i dechovou vlnu (Bursová, 2005). Dechová cvičení mohou přispět k odstranění vertebrogenních poruch páteře a napravovat tak umístění hrudníku a páteře. Zároveň tak plní i funkci relaxační, jelikož zároveň pozitivně ovlivňují i psychický stav jedince (Véle, 1997). Ve chvíli, kdy propojíme průběh uvolňovacích, protahovacích a posilovacích kompenzačních cvičení se správným dechem, tak dosáhneme lepších výsledků. Cvičení bude hodnotnější a efektivnější. Správné dýchání začíná výdechem a vdechem od břišní části plynule přes střední část do horní části hrudníku. Jakýkoliv pohybový projev vlastní svůj nejpříznivější rytmus, ve kterém dochází ke střídání svalového napětí a uvolnění. Velikost síly soustředění je proto i podřízená na jakosti předchozího uvolnění. Kvalitní uvolnění (relaxace) má veliký vliv u posilovacích cvičení, protože umožňuje jejich správnou techniku. Relaxační cvičení zmenšuje svalové i duševní napětí a podílí se na harmonizaci vnitřního prostředí organismu, tudíž bychom ho měli zařadit vždy před fyzické a psychické přetížení (Bursová, 2005). „Relaxace umožňuje na základě fyziologických mechanismů navodit duševní klid a současně zklidnit a zharmonizovat i činnost vnitřních orgánů.“ (Lokšová, Lokša, 1999, 86. s.) Pří relaxování bychom měli mít zavřené oči, což zvyšuje soustředěnost. Napomáhá i relaxační hudba, klidné, vyvětrané a teplé prostředí, pohodlné oblečení atd. Neměli bychom relaxovat hladoví, ale ani s plným žaludkem, tudíž nejlépe bez pocitu hladu. Abychom se pořádně uvolnili, měli bychom zapomenout alespoň na chvíli na své problémy a starosti. Relaxace nám napomáhá i ke klidnému usínání a poté i ke kvalitnějšímu spánku. Při aplikaci technik psychofyzického uvolňování má blahodárný vliv i hudba, která zdokonaluje estetické cítění, má vliv na osobnost, působí na jeho emoce atd. Hudbu můžeme využívat i v případech, kdy je některé dítě málo přístupné slovní komunikaci, třeba ve chvílích roztržitosti, úzkosti nebo zmatenosti. Dobrá je také kombinace hudby a pohybu (Lokšová, Lokša, 1999). 21

1.6. Cvičení hrou Měli bychom nad potřebami dětí přemýšlet nejen během dne, ale i v průběhu tělovýchovné chvilky a prožívat ji s nimi. Proto bychom měli využívat situací, kdy pohyb vyplyne z předchozí situace či činnosti jako změna a uvolnění pro radost, pro hru nebo i navázání a prožití toho, co jsme si přečetli, namalovali, viděli atd. Zahrajme si tedy na některé zvířátko z knížky, kterou jsme si právě četli, pokud jsme si stavěli delší čas z kostek, pojďme si přichystat křídla a proleťme se jako ptáci… Tedy po klidových činnostech bychom měli dětem dopřát chvíli pohybu - proběhnutí, protažení, zpevňovací nebo protahovací cvičení (Dvořáková, 1995). Jestliže jsou ale děti unavené ať už fyzicky nebo psychicky (např. po vycházce venku, po výletu, po pohybové hře), měli bychom dětem nabídnout spíše relaxaci nebo dechové cvičení, které děti zklidní a vrátí jim rovnováhu. Než začneme s dětmi cvičit, musíme nejprve zvážit, jaká nálada probíhá právě ten daný den mezi dětmi. Zda na začátek cvičení zařadit dynamickou hru, abychom je upoutali, pokud jsou ale klidné, začneme dýcháním a postupně budeme pokračovat k jejich aktivaci. V úseku formativním je dobré svaly protáhnout a poté zpevňovat. Pro zpevnění je nejlepší tělo opět protáhnout, věnovat se dechu a relaxaci, popřípadě i cvičení s prodlouženou relaxací. Po cvičení formativním (protahujícím a zpevňujícím) je nejvhodnější zařadit opět dynamickou hru, která by více upoutala dětskou pozornost a soustředění. Poté teprve vložíme protažení, relaxaci a dechová cvičení. Cviky bychom měli opakovat přiměřeně dlouho (4 – 10 krát), děti ale nesmí ztratit zájem, v tu chvíli bychom měli opakování zkrátit. Můžeme však pozornost upoutat například poskočením si, protřepáním svalů celého těla a po chvíli zopakovat ten samý nebo jiný cvik. Neměli bychom klást důraz na přesné provedení cviků u dětí, ale aby cvik nebo činnost vykonávaly se zálibou a prožitkem s individuálním provedením. Při cvičení pomáháme udržovat dobrou náladu a smích. Důležitá je pro dítě názorná ukázka cviku, které potřebuje pro správnost vidět, ale stejně tak důležité je i slovo, které pohyb doprovází (Dvořáková, 1995).

22

1.7. Psychomotorika jako pohybová aktivita Psychomotorika je druh pohybové aktivity, která je orientována na prožitek z pohybu. Napomáhá poznávat vlastní tělo, okolní svět a celkový prožitek ze cvičení. Používá k tomu jednoduché hry, aktivity s nářadím i náčiním, dotykové prvky, součástí je i pohybová muzikoterapie včetně relaxačních technik (Blahutková, 2001). Pomocí her se snaží ovlivňovat psychofyziologický stav jedince, slouží jako odpočinek, regeneruje a snaží se kompenzovat duševní námahu (Blahutková, 2007). Psychomotorikou by se děti měly naučit uvědomovat si své tělo, chápat ho a přijímat ho i s nedostatky (Mužík, Krejčí, 1997). Cílem psychomotoriky se klade prožívání radosti z pohybu, aktivity a z tělesných cviků. Cílem je také stav, kdy je jedinci dobře fyzicky, sociálně a psychicky (Křivohlavý, 2002). Hry v psychomotorice nabádají k projevování individuality jedince a zároveň pojí člověka do skupinového cítění a přitahují osoby ke skupině (Blahutková, 2007). Psychomotorické hry se od normálních her liší tím, že využívají neobvyklých pomůcek. Dále pak i tím, že na konci není žádný vítěz ani poražený. Vítězí totiž všichni, kteří se hry účastní. Hry v psychomotorice se dělí podle několika měřítek, např. podle užitého nářadí nebo náčiní, také podle odvětví vnímání: rovnováha, hmatové vnímání, tělesné schéma, prostorová orientace, optické vnímání, hmatové vnímání, akustické vnímání atd. (Hermová, 1994). Psychomotorické hry napomáhají dětem zvládat těžší životní situace, učitelům naopak usnadňují komunikaci a bližší kontakt s problémovými dětmi (Blahutková, 2007).

23

1.8. Motivace „Motivace je soubor pohnutek, které jedince aktivují k nějakému chování, jednání. Je to psychologický proces, který dává lidskému chování účel a směr.“ (Mešková, 2012, str. 93) Motivace má dynamizující, usměrňující a aktivizující funkci. Motivace je soubor faktorů, které povzbuzují a řídí vývoj chování člověka, dále i jeho prožívání ve spojitosti k okolnímu světu a k sobě samému (Lokšová, Lokša, 1999). Dítě se neobejde bez důvodu, proč daný pohyb dělá. Proto je důležitá motivace. Dítěti však nemůžeme říct, že pohyb dělá proto, aby bylo zdravé a zdatné, ale protože je sedmikráskou, která klíčí a roste, je kočičkou, která běhá a protahuje se, sahá na mráčky a staví si hrad. Verbální motivace utváří tak smysl jeho pohybům. Cvičení se tak stává něčím zábavným, např. pohádkou, kdy se měníme z jedné postavy na druhou, nebo si celý příběh vytváříme. S motivací nám přeci mohou pomáhat i děti. Díky tomuto však rozvíjíme i fantazii a představivost nejen u dětí, ale i u nás (Dvořáková, 1995).

24

2.

PRAKTICKÁ ČÁST Praktickou část jsem zrealizovala v Mateřské škole v Rokytnici nad Rokytnou a

v tělocvičně Základní školy v Rokytnici nad Rokytnou, kam chodí děti z mateřské školy jednou týdně cvičit. Výběr této mateřské školy byl pro mne od začátku jasný, neboť zde bydlím, byla jsem tu i na praxi, ale hlavně se s těmito dětmi znám osobně. Realizace uvedených aktivit trvala od konce září 2012 do konce února 2013, tedy necelý půlrok. Děti, se kterými jsem tyto aktivity uskutečnila, jsou ve věku od 3 do 6 let. Vždy jsem se snažila činnost přizpůsobit jak dětem nejmenším, tak i předškolákům. Hry jsem vždy volila tak, aby byly v každém dni zastoupeny jak hry pohybové, zaměřené na vytrvalost a zahřátí organismu, tak i ty na protažení, zastoupeny jednoduchými cviky, které ve své práci neuvádím, ale vždy byly také doplněny motivací, která dětem sloužila jako zábavná metoda protahování. Dále jsem neopomněla ani cvičení dechové a relaxační. Zařadila jsem do tělovýchovných chvil i činnosti pro seznámení se svým tělem, jeho vnímání a ovládání, hry na rovnováhu, lokomoční pohyb, skákání, hry na procvičování jemné motoriky, psychomotorické hry a hry s padákem. Podle zaměřenosti činností jsem svoji praktickou část i rozdělila. Zvolenými hry jsem se nechala inspirovat z knih níže. Vždy jsem je upravila tak, aby byly co nejvhodněji přizpůsobeny dětem v mateřských školách ve věku od 3 do 6 let. Veškeré motivace, které ve své práci uvádím, jsem vytvořila sama. Bez motivace by podle mne neměly být tyto pohybové činnosti prováděny, jako i veškeré pohybové činnosti, které od dětí požadujeme my. Měla jsem k dispozici 17 knih s různými tělovýchovnými činnostmi, ze kterých jsem měla možnost čerpat své nápady, a pouze ve 3 se objevilo několik motivací.

25

K vytvoření her v praktické části mi posloužily jako inspirace tyto knihy: BARTŮNĚK, Dušan. Hry v přírodě s malými dětmi: hry a cvičení v přírodě pro děti ve věku od 4 do 8 let. Vyd. 1. Ilustrace Jana Kudličková. Praha: Portál, 2001, 159 s. ISBN 80-717-8539-3. BLAHUTKOVÁ, Marie. Psychomotorika. 1. vyd., 1. dotisk. Překlad Jakub Dobal. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 92 s. Pedagogická praxe. ISBN 80-210-3067-4. DVOŘÁKOVÁ, Hana. Cvičíme a hrajeme si. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 1995, 101 s. ISBN 80-857-8307-X. DVOŘÁKOVÁ, Hana. Pohybem a hrou rozvíjíme osobnost dítěte: [tělesná výchova ve vzdělávacím programu mateřské školy]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 137 s. ISBN 80717-8693-4. HERM, Sabine. Psychomotorické hry: 92 her zaměřených na motorický rozvoj dětí v mateřské škole. Vyd. 1. Praha: Portál, 1994. ISBN 80-717-8018-9. NADEAU, Micheline. Relaxační hry s dětmi: pro děti od 4 do 10 let. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-717-8712-4. PILSS-SAMEK, Hannelore. Cvičme s dětmi. Humboldt-Taschenbuchverlag Jacobi KG: Svoboda-Libertas, 1989, 128 s. ISBN 80-25-0339-0. VOLFOVÁ, Hana a Ilona KOLOVSKÁ. Předškoláci v pohybu. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 120 s. ISBN 978-802-4735-900. VOLFOVÁ, Hana a Ilona KOLOVSKÁ. Předškoláci v pohybu: cvičíme jako myška, kočka a pejsek. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 118 s. Děti a sport. ISBN 978-802-4723174.

26

2.1. Hry a činnosti pro seznámení se svým tělem, jeho vnímání a ovládání Smola Časová náročnost: 5 – 10 minut Pomůcky: žádné Organizace: Pobídneme děti, aby si stouply dostatečně daleko od sebe. Popis činnosti: Sdělujeme dětem, které části těla si mají dát k sobě („přilepit“), dále pak můžeme použít každou ruku na jinou část těla atd. Např.: Slepte si k sobě koleno a bradu; palec a stehno; pravou ruku přilepte na patu a levou ruku na ucho atd. Po pochopení hry si mohou samotné děti určovat, které části si spojí. Motivace: Děti, včera na procházce si Kuba sedl v lese na pařez a přilepil se k němu, protože na něm byla smola, vzpomínáte si? Nechtěly byste si zahrát na takovou smolu? Zhodnocení: Hra se dětem líbila a velmi se u ní i nasmály. Mladší děti měly nejprve s některými částmi těla či pravou a levou stranou problém, a tak „opisovaly“ od starších, ale po několika obměnách jim to šlo skvěle.

Obrázek č. 1 – Smola 27

Přimrzneme k sobě Časová náročnost: cca 5 minut Pomůcky: žádné Organizace: Pobídneme děti k utvoření dvojic. Popis činnosti: Děti si ve dvojicích vzájemně spojují části těla podle instrukcí. Pokyny si mohou dávat děti i navzájem. Motivace: Venku nám mrzne, co by se stalo, kdybychom šly ven neoblečení a sedly jsme si na zmrzlou lavičku? Přimrzly bychom k ní! Zkusíme si i my, jaké by to bylo, kdybychom k sobě s kamarádem přimrzly? Zhodnocení: Tato hra ve dvojicích bavila děti ještě více než ta předchozí, kdy se spojovaly samy. Občas měly problém s balancí a vyřešením daného úkolu, ale vždy si mezi sebou dokázaly poradit.

Obrázek č. 2 – Přimrzneme k sobě

28

Sněhulák Časová náročnost: 3 – 5 minut Pomůcky: žádné Organizace: Děti se postaví tak, aby měly kolem sebe dostatek místa – budou si lehat. Popis činnosti: Děti si zahrají na sněhuláka, který pevně stojí, protože je zima a on je ztuhlý, ale pak zasvítí sluníčko a sněhulák roztává – děti si pomalu lehají a uvolňují se. Poté opět přijde mráz – tělo ztuhne atd. Motivace: Děti, venku jsme si postavily sněhuláky, kteří ale bohužel roztají, až začne hřát sluníčko. Jaké to asi je tát pod paprsky sluníčka? My bychom si na takové sněhuláky mohly zahrát, chtěly byste? Zhodnocení: Děti velmi prožívaly tání a ztuhnutí. Některé měly nejprve problém s uvolněním se, tak jsem jim pomáhala tím, že jsem mezi nimi chodila, a vždy jsem jim např. nadzvedla nohu a zatřepala s ní, což jim pomohlo se lépe uvolnit.

Obrázek č. 3 – Sněhulák

29

Cítím tvé doteky Časová náročnost: 3 – 5 minut Pomůcky: žádné (popř. srolovaný papír, peříčko apod.) Organizace: Děti utvoří dvojice. Jeden z nich si lehne na zem a ten druhý si k němu klekne. Popis činnosti: Ležící dítě zavře oči a druhé dítě, které klečí, se ho začne jemně dotýkat na těle. Ležící dítě má za úkol jmenovat části těla, kde dotyk od kamaráda ucítí. K dotýkání můžeme použít i např. peříčko. Motivace: Jak už všichni víte, dokážeme vnímat doteky na svém těle. Ale myslíte si, že je ucítíte, i když budete mít zavřené oči? Je to mnohem těžší, neboť se musíte velmi soustředit a vnímat své tělo. Myslíte si, že ucítíte dotek kamaráda, aniž byste viděly, kde se vás právě dotýká? Zkusíme si to? Zhodnocení: S vnímáním doteků děti problém neměly, avšak občas se stalo, že děti dostatečně dotyk necítily přes oblečení, když se jich kamarád dotkl jen zlehka. Proto je lepší dotýkat se přímo na tělo. Během hry ale děti zjistily, jak by se měly na různých částech těla druhého dotýkat. Vlnění Časová náročnost: 3 – 5 minut Pomůcky: žádné (popř. obrázek, malá hračka apod.) Organizace: Děti si lehnou nebo sednou dostatečně od sebe. Popis činnosti: Děti si lehnou nebo sednou a sledují bříško, jak se dýcháním pohybuje. Poté si položí na bříško dlaň či hračku a sledují, jak se pohybuje nahoru a dolů. Motivace: Děti, byly jste u moře? Víte, jak se moře vlní? Zkusíme si na takové moře zahrát? Zhodnocení: Děti vlnění moc nebavilo, zpočátku dělalo správné dýchání do bříška některým problém - hračka se nehýbala, nebo se prohýbaly v zádech, ale po chvíli se to povedlo všem. Druhý den jsem k této činnosti dětem pustila nahrávku se šuměním moře, díky čemu se do vlnění více vžily. 30

Loutka Časová náročnost: 5 – 10 minut Pomůcky: žádné Organizace: Děti leží a plní příkazy. Popis činnosti: Děti leží a mají zavřené oči. Učitelka dává příkazy, které děti plní. Např. Zatleskejte. Zvedněte jednu nohu. Zamávejte mi levou rukou. Pohlaďte si bříško. Dokážete si sednout bez otevření očí? Zvedněte pravou nohu těsně nad podlahu. A teď výš. Motivace: Děti, rádi si hrajete s loutkami. Co kdybychom si teď na takové loutky zahrály? Zhodnocení: Děti pečlivě plnily příkazy, jen občas si spletly pravou a levou stranu. Některé menší děti měly také problém rozpoznat požadovanou polohu (např. při zvedání nohy těsně nad podlahu ji měli někteří skoro v pravém úhlu od druhé). Hra je ale bavila.

Obrázek č. 4 – Loutka

31

Znáš lidské tělo? Časová náročnost: 3 – 5 minut Pomůcky: žádné Organizace: Děti utvoří dvojici. Jedno dítě leží a druhé vedle něj klečí či sedí. Popis činnosti: Dítě, které klečí, podle pokynů učitelky jemně hladí druhého na částech těla, které učitelka určí. Např. tohle je hlava (dítě pohladí hlavu druhého), tohle je ruka (pohladí ruku) atd. Ve chvíli, kdy se dítě splete, ho ten druhý ležící opraví a řekne „chyba“. Větší děti mohou hrát bez pokynů učitelky. Motivace: Děti, své tělo už dobře znáte, ale znáte i tělo svého kamaráda? Vyzkoušíme si to? Zhodnocení: Líbilo se mi, jak se jemně děti hladily, i ti zlobivější kluci byli v tento moment velice jemní a ohleduplní vůči svému kamarádovi. Tato činnost děti bavila, ale po 4 minutách už byli někteří netrpěliví, tak se vyměnili.

Obrázek č. 5 – Znáš lidské tělo?

32

Kreslicí pošta Časová náročnost: 5 – 10 minut Pomůcky: žádné Organizace: Děti utvoří kruh, ve kterém budou sedět za sebou tak, aby byly co nejblíže u sebe a dosáhly kamarádovi před sebou rukou na záda. Kruh může tvořit i učitelka. Popis činnosti: Po utvoření kruhu nejprve učitelka (později mohou i děti) vymyslí jednoduchý útvar (např. geometrický) a nakreslí ho dítěti před sebou na záda. On ho poté pošle dál. Až dojde na konec, poslední dítě ho nakreslí učitelce. V tu chvíli se zjistí, jestli došel ten původní správný útvar. Motivace: Děti, poslaly jste už někdy někomu dopis poštou? Co kdybychom si i my společně na takovou poštu zahráli? Zhodnocení: Děti hra velmi bavila, stále vymýšlely nové útvary, později začaly kreslit i těžší (slunce, dům, mrak apod.). Malé děti si však často nebyly jisté, zda útvar rozpoznaly, a tak se později utvořily kruhy dva. V jednom byly děti starší s těžšími útvary a ve druhém děti menší s lehčími útvary.

Obrázek č. 6 – Kreslicí pošta 33

Sochař s bubínkem Časová náročnost: 5 – 7 minut Pomůcky: bubínek Organizace: Děti se rozmístí po místnosti a učitelka si vezme bubínek. Popis činnosti: Jakmile začne učitelka bubnovat, děti pobíhají po třídě podle rytmu. Jakmile učitelka hrát přestane, děti musí zkamenět – udělat pózu (sochu). Jakmile se hrát začne, děti opět pobíhají. Motivace: Děti, víte, kdo vytváří sochy? Jak takové sochy vypadají? Socha se za žádných okolností ani nepohne, ani mrknout nesmí. Myslíte si, že byste také dokázaly stát a ani se nepohnout? Vyzkoušíme si to? Zhodnocení: Hra děti velmi bavila. Na doprovod bubínku běhaly a tančily. Jakmile hudba přestala hrát, děti utichly a zkameněly. Chvílemi to vypadalo, že snad ani nedýchají. Občas se ale hlasitě rozesmály, když někdo z nich zůstal stát ve vtipné póze. Líbilo se mi, že sochy děti vytvářely se zapojením fantazie.

Obrázek č. 7 – Sochař s bubínkem

34

2.2. Hry na rovnováhu

Čarujeme Časová náročnost: cca 5 minut Pomůcky: žádné Organizace: Děti se rozmístí po třídě či tělocvičně. Popis činnosti: Děti se podle pokynů mění ve zvířátka, zaměřených na postoje. Např.: Čáry – máry ať jsou z vás pejsci na čtyřech; čáry – máry ať jste čápi na jedné noze atd. Motivace: Děti, jelikož si rádi hrajete na zvířátka, tak si na ně teď zahrajeme pomocí čarování. Zvládnete to? Zhodnocení: Čarování děti bavilo a velmi dobře se jim dařilo držet rovnováhu, jen někteří nejmenší měli problém s delším stáním na jedné noze. Po chvíli jsem pokyny čarování předala jedné předškolačce, která velmi nápaditě určovala druhy zvířat.

Obrázek č. 8 – Čarujeme 35

Větrník Časová náročnost: 3 – 5 minut Pomůcky: žádné (popř. zvuková nahrávka větru) Organizace: Děti jsou rozmístěny tak, aby měly kolem sebe dostatek prostoru. Popis činnosti: Děti stojí s upaženýma rukama a roztáčejí se na místě dokola podle pokynů učitele či zvuku nahrávky. Ve chvíli, kdy je vítr nejprudší – otáčí se co nejrychleji. Když foukat přestane – zastaví se. Motivace: Děti, víte, jak se rychle roztáčí větrník, když fouká vítr? Nechtěly byste si na takový větrník zahrát? Zhodnocení: Děti se při prudkém větru točily jako o život, musela jsem je občas mírnit, aby se jim nezatočila hlava a neublížily si. Při této hře si musíme dát pozor na to, aby se dětem příliš netočila hlava při zastavení a neztrácely tak rovnováhu. Museli bychom pak déle čekat s dalším roztáčením, než by se jim hlava točit přestala. Proto je dobré, aby se děti točily jen krátce.

Obrázek č. 9 – Větrník

36

Houpačka Časová náročnost: 3 - 5 minut Pomůcky: žíněnky (podle počtu dětí) Organizace: Děti utvoří dvojice a seřadí se k žíněnkám. Popis činnosti: Děti se ve dvojicích vzájemně chytí za ruce či paže, v podřepu si dají svá chodidla pod zadeček druhého. Poté se oba zvedají tak, že se houpou nahoru a dolů. Motivace: Děti, houpete se rádi? Chtěly byste se pohoupat i bez houpačky? Tak to pojďme zkusit s kamarádem. Zhodnocení: Tato činnost je spíše pro starší děti. Menší si nejprve nevěděli rady jak se správně pohybovat, aby se houpali. Po ukázce od starších na to ale nakonec přišli a za chvíli se jim to také téměř povedlo, i když jim to nešlo tak jako těm starším.

Obrázek č. 10 - Houpačka

37

2.3. Činnosti pro lokomoční pohyb Kominík Časová náročnost: podle počtu dětí (23 dětí = 5 – 7 minut) Pomůcky: žebřík Organizace: Žebřík je položený na zemi a děti stojí před ním. Popis činnosti: Děti postupně vylézají po žebříku „na komín“ a poté i slézají jako kominíci. Motivace: Děti, víte, jak kominíci vylézají na komín? Zkusíme si to? Zhodnocení: Děti činnost bavila, jen byli někteří tak horliví, že lezli na žebřík ve chvíli, kdy tam bylo ještě jiné dítě, tudíž mu zavázelo. Takže jsem pozměnila systém lezení. Nejprve všechny děti žebřík vylezly a poté ho druhou stranou pozadu slezly. Mladším dětem nejprve nešla souhra všech končetin, ale předškoláci jim to zkušeně ukázali a pomohli jim.

Kominík čelí překážkám Časová náročnost: 10 – 20 minut Pomůcky: lavička, žebřiny, žíněnky Organizace: Lavičku zapřeme o žebřiny a na preventivní ochranu dětí při nechtěném pádu dáme pod žebřiny i lavičku žíněnky. Vždy musí děti jistit dospělý! Děti stojí před žíněnkami. Popis činnosti: Děti musí vylézt po žebřinách a poté sklouznout z lavičky. Vylézt po čtyřech po lavičce a poté sklouznout dolů. Lehnout si na lavičku břichem a rukama se vytáhnout nahoru, poté slézt dolů po žebřinách atd. Motivace: Myslíte si, že kominík má vždy snadnou cestu na komín nebo musí i občas zdolat nějaké překážky? Zkusíme si to? Zhodnocení: Děti velmi tato hra bavila, neboť se do tělocvičny moc nedostanou. Předškoláci neměli s překážkami problém, vždy si dokázali poradit. Menším se pomohlo nebo se například snížila výška lavičky atd. 38

Obrázek č. 11 – Kominík čelí překážkám

Obrázek č. 12 – Kominík čelí překážkám

39

Přes překážky k pokladu Časová náročnost: 8 – 10 minut Pomůcky: náčiní, které máme k dispozici v tělocvičně - lavička, bedna, kužely, míče, kladina, žíněnky, žebřiny, branka, obruče, medicimbály atd., poklad (ovoce či obrázky na vymalování apod.) Organizace: Náčiní se rozmístí po tělocvičně tak, aby na sebe navazovalo. Stejně tak na sebe musí navazovat i začátek a konec dráhy. Nikde by se dráha neměla křížit, aby si děti neublížily. Popis činnosti: Děti se postaví za sebe na začátek a na znamení učitelky vyběhne první dítě po směru dráhy. Za ním pokračuje po určitém intervalu další atd. Nakonec jsou na celé dráze rozmístěny všechny děti. Celou trasou proběhnou děti několikrát za sebou bez přestávky. Na předem domluvené znamení dokončí všichni trasu a za odměnu získají poklad (např. kousek ovoce). Motivace: Děti, každý z vás určitě viděl nějakou pohádku o statečném chlapci či princi, který šel do světa. Pamatujete si, jaká ta cesta byla? Byla pro něj lehká, nebo těžká? Nejspíš musel zvládnout spoustu překážek a nástrah, aby si na konci zasloužil poklad či princeznu, že? Co kdybychom i my zkusili zvládnout takovou těžkou cestu? Třeba i na vás čeká na konci nějaký poklad. Zhodnocení: Při této činnosti bylo důležité vypozorovat, zda se v nějakém místě děti příliš nehromadily, aby zbytečně dlouho nestály na jednom místě. Jedno takové místo jsem ve své dráze našla, takže jsem ho po jednom oběhnutí upravila. Jelikož jsem měla třídu smíšenou, tak jsem na různých úsecích vytvořila dva způsoby splnění – jeden těžší pro starší a druhý lehčí pro mladší děti. Mladší by těžký úkol nemuseli zvládnout nebo by se jím zbytečně zdržovali a naopak. Při doběhnutí měly děti radost, že také dostaly poklad (v mém případě to byly hrozny – záměrně jsem zvolila ovoce a ne sladkosti, neboť je ovoce zdravé).

40

Rakova potrava Časová náročnost: 5 – 10 minut Pomůcky: kostky, žíněnky či košíky Organizace: Kostky rozmístíme po prostoru a žíněnky dáme do rohů místnosti. Děti se rozdělí do čtyř skupin, kdy každá má jednu žíněnku. Popis činnosti: Raci musí vylézat ze svých úkrytů (žíněnek), aby si hledali potravu. Pohybovat se mohou jen pozadu ve vzporu „pokrčmo“ jako raci (po čtyřech bříškem nahoru). Sbírají potravu (kostky), kterou si umístí na břicho tak, aby jim nespadla. Mají za úkol ji donést na svoji žíněnku. Vždy si smí vzít jen jednu kostku na cestu. Vyhrává ta skupina, která má v úkrytu nejvíce kostek. Motivace: Děti, víte, jak se pohybují raci? A jak myslíte, že si nosí potravu do svých úkrytů? Zkusíme si to? Zhodnocení: Lezení pozadu šlo dětem skvěle. Menší děti se ale snažily být rychlé a kostky jim padaly z břicha. Po chvíli ale zjistily, že když půjdou pomaleji, budou mít kostek na žíněnce více.

41

2.4. Chůze a běh

Provazochodci Časová náročnost: 5 – 7 minut Pomůcky: stužka, provaz apod. Organizace: Provaz natáhneme po zemi tak, aby byl napnutý. Popis činnosti: Děti si vyzují bačkory a postupně jeden za druhým budou klást chodidla pěkně za sebe po provaze. Je důležité držet rovnováhu (mohou upažit). Komu toto nebude dělat problém, může zkusit klást chodidla těsně za sebe, což je obtížnější. Motivace: Byly jste někdy v cirkusu? Viděly jste tam provazochodce? Vyzkoušíme si, jak je těžké chodit po provaze? Zhodnocení: Předškoláci s provazem problém neměli, proto podruhé kladli chodidla těsně za sebe. To už pro ně ale nebylo tak snadné a párkrát došlápli mimo provaz. Menším dětem nejprve držení rovnováhy dělalo problém, ale nakonec se většině podařilo dojít až na konec provazu bez pomoci ostatních.

Obrázek č. 13 – Provazochodci

42

Auta Časová náročnost: 5 – 8 minut Pomůcky: křídy či izolepa, kladina, lavička, bedna atd. Organizace: Rozmístíme všechno nářadí po tělocvičně tak, aby navazovalo na nakreslenou či nalepenou čáru (silnici). Popis činnosti: Děti (auta) chodí po nakreslené čáře, která představuje silnici. Musí vždy přejít i nářadí (tzv. mosty široké i úzké, tunely, podchody atd.), která jsou umístěna po tělocvičně na čarách. Děti by neměly šlápnout nohou mimo vyznačenou stopu a nářadí. Motivace: Děti, víte, po čem jezdí auta? Jen po silnici nebo i po něčem jiném? Co třeba po mostě? Zkusíme si na auta zahrát? Zhodnocení: Tato hra rozvíjí i rovnováhu, neboť děti musí držet balanc jak na čárách, tak na nářadích. Děti se snažily nešlapat na jiná místa než na ta vyznačená, všimla jsem si, že některé došlapovaly špičkami dovnitř. Většina ale udržovala rovnováhu roztáhnutými pažemi, pár předškoláků však zvládlo „držet volant“ po celou dobu jízdy, ostatní jen po nakreslených čarách.

Auta a traktory Časová náročnost: 3 – 5 minut Pomůcky: zvuková nahrávka aut (traktorů), případně obrázky aut a traktorů Organizace: Děti jsou rozmístěny po třídě a na zvuk začnou běhat po prostoru. Popis činnosti: Děti běhají tak rychle, jaký dopravní prostředek právě znázorňují. Učitelka prostředky mění buď slovem, nebo si připraví obrázky. Traktory – jezdí pomalu, nákladní - trochu rychleji, osobní auta – ještě rychleji, závodní – nejrychleji. Děti musí dávat pozor, aby do sebe nenarazily. Motivace: Víte, jestli jezdí rychleji auto nebo traktor? Vyzkoušíme si to? Zhodnocení: Hra děti velmi bavila, dělaly, že drží v rukou volant. Běhaly a běhaly. Po chvíli začaly i troubit a napodobovat zvuk traktoru. Občas se stalo, že do sebe některé děti narazily, nejčastěji to byli starší předškoláci, kteří se tomu následně zasmáli. Změny tempa běhu problém nikomu nedělaly, vždy si děti uměly poradit. 43

Bacil Časová náročnost: 2 – 3 minuty Pomůcky: žádné Organizace: Jedno zvolené dítě bude mít bacil (tzn. jednu ruku má zvednutou). Popis činnosti: Dítě, které má bacil, honí ostatní děti. Ve chvíli, kdy někoho chytne, předá mu bacil – musí zvednout ruku. V tu chvíli už honí dva atd. Hra končí v momentě, kdy jsou všichni nakaženi bacilem. Motivace: Děti, víte, jak se přenáší bacily? Stačí pouze dotyk. Zahrajeme si na takové přenášení bacilů? Zhodnocení: Tato hra je velmi rychlá, za chvíli byly všechny děti nakaženy. Pro příště by bylo lepší, kdyby honiči byli lépe označeni, neboť při běhu dávaly děti často ruku dolů. Například molitanové barevné kostky, šátky apod.

Obrázek č. 14 – Bacil

44

Zvířátka Časová náročnost: 5 – 10 minut Pomůcky: klavír Organizace: Děti pobíhají (jdou) po místnosti, zatímco jim učitelka udává tempo na klavír. Popis činnosti: Učitelka hraje na klavír a děti podle rytmu napodobují zvířata při chůzi či běhu. Druhy zvířat určuje učitelka nebo je mohou vymýšlet i samotné děti. Motivace: Děti, máte rádi zvířátka? Jaké všechny znáte? Zahrajeme si na ně? Zhodnocení: Překvapilo mě, jak děti se zájmem a chutí vymýšlely stále další a další druhy zvířátek. Vždy si dokázaly poradit, jak dané zvíře napodobí. Ani rytmus udávaný klavírem jim nedělal problém. Děti se po celou dobu hry smály.

Obrázek č. 15 – Zvířátka

45

Lovení kořisti Časová náročnost: 3 – 4 minuty Pomůcky: víčka od pet lahve apod. Organizace: Víčka se rozdělí na polovinu a umístí se k protilehlým stěnám místnosti. Popis činnosti: Děti se rozdělí také na polovinu a stoupnou si ke své polovině víček. Začátek hry se oznámí domluveným signálem, kterým bude i hra končit. Děti se rozeběhnou k protivníkově kořisti a snaží se nasbírat co nejvíce víček na svoji hromádku. Děti si nesmí nijak bránit v lovení a smí si vždy od soupeře vzít jen jedno víčko. Po skončení hry se spočítají víčka a vyhrává skupina, která jich má více, nebo vyhrají obě s tím, že učitelka řekne, že bylo za úkol nashromáždit tolik víček, kolik jich mají obě skupiny. Motivace: Děti, víte, jak si zvířata v přírodě loví svoji kořist? Musí být rychlá a mrštná. Lovení je každodenní součástí jejich dne, jinak by byla hladová. Zkusíme si, jestli dokážeme přežít v přírodě? Kdo dokáže nalovit nejvíce kořisti a kdo naopak zůstane hlady? Zhodnocení: Lovení děti tak bavilo, že celé 4 minuty běhaly jako o život, aniž by si uvědomily, jak jsou zadýchané a unavené. Hra se po pauze ještě na přání dětí dvakrát zopakovala. Po sečtení víček bylo vždy veselo, neboť družstva byla tak vyrovnaná, že děti měly víček vždy skoro stejný počet.

Obrázek č. 16 – Lovení kořisti 46

Dvojčata Časová náročnost: 3 – 5 minut Pomůcky: molitanová kostka či plyšák Organizace: Děti si utvoří dvojice podle stejné či podobné výšky, věku, vzhledu apod. Popis činnosti: Děti ve dvojici hrají na honičku. Molitanovou kostku má vždy ta dvojice, která honí. Dvojice se nesmí za žádných okolností rozdělit. Baba (kostka) se předá tak, že honící dvojice předá kostku jiné dvojici, které se dotkne. Motivace: Děti, víte, jak vypadají dvojčata? Znáte nějaká? Zahrajeme si na taková dvojčata, která se nesmí nikdy pustit? Zhodnocení: Držení ve dvojicích dělalo spoustě problém. Často se dětem stalo, že jeden z dvojice chtěl běžet jinam než ten druhý. Nebo chtěl tak rychle utéct dvojici s babou, že se toho druhého pustil.

Stonožka Časová náročnost: 2 – 4 minuty Pomůcky: šátek nebo jiný předmět na označení Organizace: Zvolí se jedno dítě, označí se šátkem (má ho v ruce) a začíná honit. Popis činnosti: Vybrané dítě začíná honit ostatní. Koho se dotkne, musí se chytit za ruku. Společně pak chytají další děti, až se postupně budou držet za ruku všechny děti. Motivace: Děti, víte, kolik nohou má stonožka? Zahrajeme si na ni? Pak si spočítáme, kolik nohou stonožce vzniklo. Zhodnocení: Hra je poměrně rychlá. Pětkrát se dětem stalo, že se rozpojily, neboť každá polovina stonožky chtěla běžet na jinou stranu, nakonec se ale vždy zase spojily. Stonožka měla 46 nohou. 47

2.5. Skákání Po cestě nebo přes bažinu Časová náročnost: 3 – 5 minut Pomůcky: obruče Organizace: Obruče se rozmístí po třídě tak, aby byly děti schopny je přeskákat bez šlápnutí vedle. Popis činnosti: Děti mají za úkol přeskákat cestu mezi bažinami, sestavenou z obručí. Nesmí stoupnout vedle. Cesta je vytvořená tak, že se střídá skákání jen po jedné noze a po obou. Motivace: Děti, víte, co je to bažina? Zkusíme si, kdo by zvládl strastiplnou cestu přes bažiny a kdo ne? Zhodnocení: Všechny děti zvládly proskákat obručemi až na konec. Starší skákali rychle bez jakéhokoliv problému, zatímco ty menší děti byly sice pomalejší, ale zato pečlivější a rozvážnější. Někdy raději místo skoku obruč překročily, avšak cestu zvládly také.

Obrázek č. 17 – Po cestě nebo přes bažinu 48

Vodník Časová náročnost: 3 – 5 minut Pomůcky: gumy či provázky (provazy) Organizace: Gumy se natáhnou a učitelka nebo děti s nimi mohou hýbat (vlnění jako při bouři či větru). Popis činnosti: Děti mají za úkol přeskákat přes natažené či vlnící se gumy, aby je nechytil vodník (může ho hrát učitelka). Motivace: Děti, zahrajeme si na vodníka? Zkusíme přeskákat vodu, aniž by nás chytil vodník? Zhodnocení: Předškoláci neměli se skákáním problém, někteří i spojovali skok s rozběhem. Avšak menší děti měly ze začátku se skákáním potíže. Skákaly snožmo z místa nebo gumy spíše překročily. Postupně si však poradily i s odrazem.

Koníci jdou na procházku Časová náročnost: 4 – 6 minut Pomůcky: klavír či zvukový záznam Organizace: Děti se rozmístí po místnosti a učitelka si sedne ke klavíru (popř. zapne nějakou hudbu či nahrávku koňů). Popis činnosti: Jakmile se spustí hudba nebo začne učitelka hrát na klavír, děti začnou podle rytmu hudby klusat, cválat a poskakovat. Podle toho, jak budou děti unaveny nebo jaký bude rytmus hudby, volíme přestávky. V krátkých pauzách děti (koníci) budou hrabat nohou nebo pít vodu. Motivace: Děti, představte si, že jste koníci. Jak se asi koník cítí, když se může proběhnout po louce, když byl dlouhou dobu zavřený ve stáji? Nejspíš krásně, co myslíte? Koníci mohou jen tak pomaloučku klusat, ale i rychleji cválat a poskakovat. Pojďme si vyzkoušet, jaké to asi je být koníkem. Budu vám udávat tempo na klavír a vy už můžete vyrazit na louku.

49

Zhodnocení: Děti se ihned s radostí rozeběhly po třídě. Poskakovaly do rytmu, jehož rozpoznání pro ně nebyl žádný problém. Občas jim jen chvíli trvalo, než se jim podařilo zvolnit. O pauzách měnily nohy k hrabání a vždy napjatě čekaly, až zase začnu hrát. Hra děti tak bavila, že na nich skoro ani nebyla znát únava. K návratu do stáje je přilákala až jejich připravená svačina.

Panák Časová náročnost: 5 – 10 minut Pomůcky: obruče Organizace: Z obručí sestavíme panáka. Popis činnosti: Děti skáčou každý sám panáka a nesmějí stoupnout vedle. Střídají skákání po jedné noze a po obou podle toho, jak jsou obruče za sebou či vedle sebe. Motivace: Děti, skákaly jste někdy nakresleného panáka třeba na hřišti? Má stejně jako vy hlavu, krk, ruce, trup i nohy! Nezkusíme si ho postavit u nás ve třídě z obručí? A pak si ho můžeme i zaskákat. Zhodnocení: Se skákáním už problém žádný nebyl, panáka zvládly přeskákat všechny děti. Druhý den si ho dokonce samy děti postavily a skákaly celé ráno, kdy měly volnou zábavu.

50

2.6. Hry na procvičování jemné motoriky Zobání zrní Časová náročnost: 5 – 7 minut Pomůcky: kolíky na prádlo, noviny (časopisy), sáčky Organizace: Noviny roztrháme na menší útržky, které následně rozsypeme po celé místnosti. Popis činnosti: Každé dítě má v jedné ruce kolík, pomocí kterého sbírá útržky novin, a vkládá si jej do sáčku, který má v druhé ruce, jenž představuje jejich hnízdo. Hra končí ve chvíli, kdy už na zemi není jediný útržek. Děti si mohou spočítat, kolik jich dokázaly nasbírat. Motivace: Děti, víte, jak si ptáčci shromažďují a sbírají svoji potravu? Musí ji uchopit do svých zobáčků a poté ji dopravit do svého hnízda. Myslíte si, že je to lehké? Vezmeme si takové podobné zobáčky do rukou a nasbíráme si jimi potravu? Zhodnocení: Děti nepřestávaly sbírat, dokud neměly v pytlíkách všechny útržky. Uchopování útržků kolíkem dělalo nejprve dětem problém, čímž také docházelo k počátečnímu podvádění, neboť si děti pomáhaly útržek přichytit druhou rukou. Po pár neúspěšných pokusech však děti přišly na to, jak mají s kolíkem co nejlépe zacházet.

Obrázek č. 18 – Zobání zrní 51

Ježci Časová náročnost: 4 – 6 minut Pomůcky: kolíky na prádlo Organizace: Každé dítě si na sebe (např. na triko) upevní 4 kolíky a rozmístí se. Popis činnosti: Začátek hry oznámí domluvný signál, kterým bude i hra končit. Děti se snaží získat od ostatních co nejvíce kolíků (bodlinek), které si musí vždy připevnit na své oblečení, ale také si své kolíky musí chránit, aby mu je jiné dítě nevzalo. Vyhrává to dítě, které má bodlinek nejvíce. Popř. i ty děti, kterým zůstala alespoň jedna (to by měly být všechny děti). Motivace: Děti, zahrajeme si na ježky. Ježek má spoustu bodlinek na zádech, které mu slouží k ochraně. Určitě by o ně žádný nechtěl přijít. Vyzkoušíme si, jestli si ochráníte své bodliny? Získáte i některé další? Zhodnocení: Při této hře se ukázalo, které dítě mělo odvahu snažit se získat bodliny ostatních, a které se naopak schovávalo v ústraní, aby si bránilo ty své. Nejčastěji ti odvážní byli samozřejmě předškoláci, ale našlo se i pár mladších dětí. Bránicí taktiku měly nejčastěji děti nejmenší a pár starších holek. V polovině hry se jedna holčička rozplakala, neboť jí nezbyl ani jeden kolík. Vzápětí za ní přišel jeden stejně starý chlapec (4 roky) a daroval jí jeden ze svých kolíků.

Obrázek č. 19 - Ježci 52

2.7. Hry s padákem Doprava a doleva kolem dokola Časová náročnost: 2 – 4 minuty Pomůcky: padák, malý míček Organizace: Děti se rozmístí kolem padáku, chytnou si ho za okraje a napnou ho. Popis činnosti: Jakmile je padák natažen, vhazuje se dovnitř míč. Děti mají za úkol zvedat padák tak, aby nenechaly spadnout míč doprostřed padáku, neboť by propadl dírou uprostřed na zem. Motivace: Děti, představte si, že je náš míček vejce. Když spadne, tak se rozbije. Zkusíte, jestli se vám povede nenechat míček spadnout? Zhodnocení: Děti zvládly udržet míček na padáku 3 minuty, než jim spadl dírou ven. Do hry se tak ponořily, že jakmile byl míček blízko prostředku, začaly se děti děsit spadnutí a křičely.

Obrázek č. 20 – Doprava a doleva kolem dokola

53

Zachráníme planetu Časová náročnost: 4 – 6 minut Pomůcky: padák, malý míček Organizace: Děti se rozmístí kolem padáku, chytnou si ho za okraje a napnou ho. Popis činnosti: Jakmile je padák natažen, vhazuje se dovnitř míček. Děti mají za úkol zvedat padák tak, aby míček propadl prostředkem padáku. Motivace: Děti, náš míček je teď jako planeta, na které žijí lidé a zvířata. K planetě se ale blíží Slunce, které by vše na planetě spálilo. Vaším úkolem je dostat planetu co nejrychleji doprostřed padáku, aby propadla. Tím se schová před Sluncem. Zhodnocení: Dostat míček doprostřed bylo kupodivu pro děti mnohem těžší než mu v tom zabránit. Vždy, když už byl skoro uprostřed, někdo z dětí za padák zatáhl větší silou, čímž chtěl míčku pomoci rychleji se dostat do bezpečí, ale výsledek byl opačný. Přílišná síla vymrštila míček za prostřední otvor na druhou stranu. Nakonec se to ale dětem podařilo za 5 minut.

Obrázek č. 21 – Zachráníme planetu

54

Vyměním se s kamarády Časová náročnost: 5 – 7 minut Pomůcky: padák Organizace: Děti se rozmístí kolem padáku a každé dítě si chytne jednu barvu. V případě více dětí drží jednu barvu dvojice. Popis činnosti: Padák se zvedne a učitelka vždy řekne jednu barvu, která se bude měnit. Jakmile je barva vyřčena, děti padák nadzvednou do výšky. Poté ho jemně přidržují, aby padal pomalu dolů. Děti, které stály pod vyřčenou barvou, si pod padákem vymění svá místa. Chytnou se padáku a říká se další barva. Motivace: Myslíte si, že jste rychlejší než dopad padáku? Stihnete proběhnout pod padákem dřív, než vás pod sebou přikryje? Dokážete se pod ním ještě i vyměnit s kamarády? Zhodnocení: Dětem se výměna vždy povedla, jen jednou došlo ke srážce dětí pod padákem, ale dopadlo to naštěstí bez zranění. Musí se dětem na začátku hry důkladně vysvětlit, aby dávaly pozor. Na dětech bylo vidět, že si hru užívají, neboť se při ní hlasitě smály a radovaly se ze zvládnutého proběhnutí.

Obrázek č. 22 – Vyměním se s kamarády

55

Schováme se před nebezpečím Časová náročnost: 1 minuta Pomůcky: padák Organizace: Děti se rozmístí kolem padáku, chytnou si ho za okraje a napnou ho. Popis činnosti: Jakmile děti padák napnou, mají za úkol ho vymrštit do vzduchu nad sebe. Musí si ale dát pozor, aby jim neuletěl pryč. Poté se pod něj schovají – padák je přikryje. Motivace: Děti, bály jste se někdy? Většinou, když se bojím, tak se chci někam schovat. Ale jak to uděláme teď tady v tělocvičně? Není kam se ukrýt a my máme jen padák? Schováme se do něj! Zkusíme si to? Zhodnocení: Tato činnost nejprve dětem dělala problém. Vždy, když se padák vyhodil do vzduchu, tak ho děti pustily, tudíž dopadl mimo ně. Nakonec ale všichni pochopili, že padák nesmí za žádných okolností pustit, a tak se pod ním všichni zdárně nakonec schovali.

Obrázek č. 23 – Schováme se před nebezpečím

56

2.8. Psychomotorické hry

Pošli míč Časová náročnost: 3 – 5 minut Pomůcky: míč Organizace: Všichni se posadí do kruhu a jedno dítě si vezme míč. Popis činnosti: Začínající dítě, které má míč, řekne ostatním své křestní jméno a pošle míč dál po kruhu. Své jméno říká další. Následující kola se mohou změnit říkáním jména dítěte sedícího po pravé či levé straně nebo vyslovením svého jména a posláním míče jinému kamarádovi v kruhu. Další variantou je, že dítě řekne jméno kamaráda, kterému míč pošle apod. Tato hra slouží pro rozvoj pozornosti, paměti a k seznámení se s novými dětmi na začátku roku. V případě, že se už děti znají, můžeme použít jména zvířat, květin, přezdívky atd. Motivace: Každý máme své jméno, znáte jména všech svých kamarádů v naší třídě? Zkuste si představit, že byste od svého kamaráda potřebovaly s něčím pomoci, ale nemohly se ho zeptat na radu, protože byste nevěděly, jak se jmenuje. Myslím, že by vás to mrzelo. Pojďme si raději jména kamarádů zopakovat. Zhodnocení: Jelikož jsem tuto hru hrála s dětmi v březnu, tak se navzájem už dobře znaly, i když s některými novými jmény dětí nových si starší děti občas nevěděly rady a naopak. Druhý den jsme si zkusily tuto hru zahrát znovu a problém už žádný nenastal, což způsobilo u dětí obrovskou radost.

Roboti Časová náročnost: 3 – 5 minut Pomůcky: klavír či hudební nahrávka Organizace: Děti utvoří dvojice a postaví se naproti sobě. Popis činnosti: Jeden z nich je robot a ten druhý ho musí naprogramovat. Dosáhne toho tím, že bude vykonávat jednoduché pohyby (oběma pažemi, jednou paží, pohyby 57

nohou, chůze atd.). Robot může provádět pohyby zrcadlově, ale i stejně. Vhodný je doprovod hudbou, ať už na klavír (učitelka) či nahrávkou. Tato hra rozvíjí oční a vzájemný kontakt, pozornost, kreativitu, fantazii a myšlení. Motivace: Děti, teď jsou z vás roboti. Takový robot musí udělat přesně to, co má naprogramováno. Nyní si utvoříte dvojice, jeden z vás bude robot a druhý programátor. Robot musí programátorovi ve všem vyhovět, tudíž udělá přesně to, co on. Myslíte si, že to zvládnete? Zhodnocení: Hra na roboty šla dětem skvěle, dokud měly napodobovat pohyby zrcadlově. Ve chvíli, kdy jsem pohyby změnila na normální, nastal velký zmatek. Předškoláci si po chvíli poradili a téměř vše napodobili, ale menší děti toho nebyly schopny, a tak jsem jim dala možnost napodobovat pohyby zrcadlově.

Kelímkový ježek Časová náročnost: 4 - 6 minut Pomůcky: prázdné kelímky od jogurtu, hudba Organizace: Děti utvoří dvojice a jeden z nich se v předklonu položí na zem vztyčenými zády (jako ježek). Popis činnosti: Druhý z dvojice na něj bude postupně pokládat kelímky tak, aby nespadly. Kelímky znázorňují ježkovy bodliny. Poté, co má ježek posetá celá záda bodlinami, se mohou děti podívat na ostatní ježky. Po chvíli se ježek probouzí a kelímky nechá lehce popadat na zem. Poté se ve dvojici vymění. Tato činnost je velmi uklidňující a příjemná pro ty, kteří jsou právě ježkem. Je vhodné k této činnosti pustit nějakou klidnou hudbu pro lepší prožitek. Motivace: Děti, viděly jste někdy živého ježka? Má spoustu bodlinek, které ke svému životu potřebuje, neboť ho ochraňují. Čím více má bodlinek, tím více je ochráněn. Zkusíme si, jaké to je být ježkem? Kdo bude mít nejvíce bodlinek? Zhodnocení: Tato činnost měla na děti uklidňující účinek. Ve chvíli, kdy jsem pustila hudbu, se děti začaly tak soustředit, že se v místnosti rozhostilo ticho. Bylo na nich vidět, že si hru užívají, neboť se jim na tvářích vytvořily úsměvy a pocity spokojenosti.

58

Klubíčkové představení Časová náročnost: 10 - 15 minut Pomůcky: klubíčko Organizace: Děti si sednou do kroužku a jeden z nich si omotá začátek klubíčka kolem zápěstí (jemně). Popis činnosti: Ve chvíli, kdy má dítě omotané klubíčko kolem zápěstí, sdělí ostatním kamarádům něco o sobě, např. co má rád, co dělal o víkendu, kdo je jeho kamarád atd. Až řekne vše, co by chtěl, pošle klubíčko kamarádovi, který sedí naproti němu. Ten si opět opatrně klubíčko omotá kolem zápěstí nebo si jej jen chytne do ruky a řekne také ostatním pár vět. Až dojde klubíčko k poslednímu dítěti, budeme klubíčko namotávat zpět. Děti vždy zopakují to, co řekl kamarád před nimi. Tato hra je vhodná k procvičení pozornosti, paměti a k rozvíjení vztahů mezi dětmi. Motivace: Děti, už se všichni ve školce známe, ale víte o svých kamarádech třeba to, co mají rádi? Nebo co rádi dělají? Jestli mají i mimo školku nějakého kamaráda? Zajímalo by vás to? Zkusíme to zjistit? Dozvíme se tak, v čem si jsme podobní a naopak. Zhodnocení: Hra s klubíčkem byla pro děti zajímavá, nikdy předtím nic takového nedělaly. Děti se nadšeně svěřovaly ostatním se svým soukromým životem mimo školku. Měly ale problém si tolik nových věcí zapamatovat, tudíž jsem některým dětem musela pomáhat se zpětným vyprávěním. Někdy si dokázaly pomoci i děti mezi sebou. Pro příště by bylo lepší, kdyby měly děti omezený počet vět, které chtějí sdělit. Pro začátek bych zvolila jen jednu až dvě.

59

Vláček Časová náročnost: 5 – 8 minut Pomůcky: nafouknuté balónky, píšťalka, lavička Organizace: Děti utvoří zástup. Před sebou mají na břiše nafouknutý balónek, zapřený o spoluhráče před sebou. Popis činnosti: Děti připaží, aby si nemohly balónek před sebou přidržovat. Učitelka odstartuje vlak píšťalkou stejně jako vlakový průvodčí. Děti se vyrazí pomalu vpřed a musí dávat pozor, aby nikomu balónek nespadl. Jakmile se toto dětem bude dařit, mohou překonávat i překážky, např. lavičku. Motivace: Děti, jely jste někdy vlakem? Určitě všichni víte, že vlak se skládá z mašiny, která pohání všechny vagony. Vagony musí být pevně k sobě připojeny, aby se za žádných okolností nerozpojily. Zahrajeme si na vlak? Zvládnete se nerozpojit? Zhodnocení: Hra děti nesmírně bavila, i když čelily hned několika problémům. Nejprve bylo první dítě na ostatní rychlé, takže ostatním utíkalo, následně pak zadní vagony nestačily těm předním. Poté když už šly děti pomalu, tak se zase někteří snažili být na sobě tolik nalepení, až jim praskaly balónky. Po několika minutách zvolily děti to správné tempo a tlak, takže jsem jim umístila na zem lavičku, se kterou měly opět nejprve problém, neboť se děti příliš nakláněly, a tak jim padaly balónky. Nakonec však zvládly i lavičku a dojely v pořádku na nádraží.

60

2.9. Relaxační činnosti

Odpočinek pejsků Časová náročnost: 3 – 5 minut Pomůcky: relaxační hudba Organizace: Děti se schoulí na koberec co nejblíže k sobě (např. si opírají hlavu o kamaráda atd.). Popis činnosti: Jakmile se děti schoulí k sobě, pustí se klidná muzika. Děti zavřou oči a odpočívají, vnímají teplo druhých, klid a přátelství. Motivace: Děti, viděly jste někdy, jak odpočívají zvířata? Vždy se přitisknou co nejblíže k sobě, aby jim bylo teplo. Cítí se tak i ochráněni před vším špatným kolem nich. Takoví pejsci se vždy schoulí ke své mamince a je jim dobře. Zkusíme si, jestli také ucítíme teplo druhých? Zhodnocení: Tato činnost se stala pro děti oblíbenou. Skoro každý den si na ni vzpomněly, a tak jsme ji zařazovaly do našich pohybových chvil na konec. Vždy bylo na dětech vidět, že se blízko ostatních cítí spokojeně.

Tajemný košík s překvapením Časová náročnost: 6 – 8 minut Pomůcky: košík, šátek, různé klasické předměty (kostka, míček, plyšák, ořech, kaštan, tužka, píšťalka atd.) Organizace: Všechny věci umístíme do košíku a děti vytvoří kruh. Poté si jedno z nich zaváže oči šátkem. Popis činnosti: Dítě, které má zavázané oči, si z košíku vybere jeden předmět, který musí rozpoznat. Jakmile ho uhádne, je na řadě další dítě atd. Hra končí ve chvíli, kdy se všichni vystřídají, nebo když je košík prázdný.

61

Motivace: Děti, na světě jsou lidé, kteří nemohou vidět. Někteří se tak narodili, jiným se stal nějaký úraz, mohli být nemocní a oslepli apod. Proto musí rozeznávat věci hmatem. Myslíte si, že je to těžké? Zvládnete to také? Zkusíme si to? Zhodnocení: Činnost děti bavila. Skončilo se, až byl košík prázdný. Většina dětí předmět po krátkém osahání poznala, jen pár z nich mělo problém věc rozeznat, a tak jim ostatní děti napověděly, popř. si vzaly jiný předmět z košíku.

Zvířátka Časová náročnost: 5 – 8 minut Pomůcky: žádné Organizace: Děti se rozmístí po prostoru třídy. Popis činnosti: Každé dítě bude ztvárňovat své oblíbené zvíře (vyjádří ho pohybem) a jakmile řekne učitelka slovo „štronzo“, děti se musí zastavit a nehybně stát. Po dalším předem domluveném povelu na pohyb opět děti předvádí zvíře. Na konci může každé dítě ostatním říct, jaké zvíře předváděl, popř. i proč si vybral zrovna toto zvíře atd. Motivace: Děti, máte své oblíbené zvíře? Může být z lesa, ze Zoo, z domova, možná jste ho viděly v televizi. Nikomu neříkej, jaké je právě to tvé. Co kdybys ho předvedl ostatním? Zhodnocení: Každé dítě se do svého zvířete vžilo tak, že téměř nevnímalo okolí a ostatní děti. Takže navzájem ani nepoznaly, která zvířata předváděly ostatní děti. Proto jsem po skončení této činnosti dala dětem prostor ještě jednou jednotlivě své zvíře znovu krátce předvést. Poté ostatním řekly, proč si vybraly zrovna toto zvíře.

62

Motýl Časová náročnost: 4 – 6 minut Pomůcky: žádné Organizace: Děti si lehnou na záda na koberec. Popis činnosti: Jakmile děti leží, učitelka začne vyprávět příběh o tom, jak se děti stávají motýlem, který se nachází daleko od lidí někde na louce. Je tam krásně, slunce svítí, vzduch je čistý, kytky voní a motýl může letět všude tam, kam se mu zachce. Nedaleko louky je potok s křišťálovou vodou, kde má motýl svůj domov atd. Po delším vyprávění se motýl vrací domů, kde ulehá ke spánku. Poté se probouzí už jako znovu dítě ve třídě. Motivace: Děti, zavřete oči a představte si, že jste motýlem, který je daleko na louce, kde si užívá čistý vzduch a krásnou přírodu. Chcete, abych pokračovala? Zhodnocení: Děti byly během vyprávění klidné a uvolněné. Bez jediného slova vnímaly každou moji část příběhu, která se může jakkoli měnit a dotvářet podle situace a momentálního nápadu. Na konci relaxace byly děti klidnější než obvykle a bylo na nich i vidět, že si odpočinuly. Po pár minutách ke mně přišla jedna holčička, že se jí dnešní vyprávění moc líbilo, a že by si ho chtěla zítra zopakovat.

63

ZÁVĚR Za cíl bakalářské práce jsem zvolila oslovení a nabídnutí činností k využití tělovýchovných chvilek, ale i momentů, které se nepřímo nabízí k pohybu. Inspirovat tak učitelky mateřských škol k aktivitě s dětmi, ale i ostatní lidi, především rodiče, kteří mají zájem se aktivně věnovat svým dětem. Neboť změny, které se odehrávají v raném dětství, jsou pokládány za nejdůležitější změny v celém životě člověka. Proto jsem uvedla základní charakteristiku dětí předškolního věku z několika hledisek – tělesného a psychického vývoje, význam pohybu ve vývoji od narození po školní docházku, charakteristiku kosterního svalstva a s tím spojené i vadné držení těla. V návaznosti na část praktickou jsem popsala jednotlivé druhy cvičení, které v ní uvádím, vyžadující si bližší popis. Jsou to psychomotorické, relaxační a dechové cvičení a cvičení hrou. Na závěr jsem se věnovala i motivaci, kterou jsem vytvořila pro každou činnost, neboť ji vnímám jako nezbytnou součást všech cviků. Náměty jsem aplikovala jak na své praxi v mateřské škole v Rokytnici nad Rokytnou, tak i v dalších dnech, kdy jsem ji dobrovolně navštěvovala od konce září 2012 do konce února 2013. V mateřské škole je celkem 25 dětí od 3 do 6 let, ale většinou 2 – 3 děti chyběly. Hry jsem zvolila takové, aby nebyly jednotvárné, ale aby byly zaměřené na více oblastí, které chceme rozvíjet. Pomůcky jsem vždy vybrala takové, které jsou dobře dostupné, především většina z nich je součástí každé mateřské školy. Ke každé hře jsem vymyslela motivaci, neboť ji považuji za nezbytnou součást všech činností, které od dětí požadujeme my. Veškeré hry, co jsem zde uvedla, byly zrealizovány s dětmi v mateřské škole, což mi umožnilo i ke každé aktivitě napsat, jak daná pohybová aktivita probíhala, jaký měla výsledek a co bych ještě popřípadě vylepšila. Myslím, že se mi výběr činností i způsob motivací povedl. Často za mnou děti chodily s tím, že je cvičení i hry bavily, a samozřejmě by si je brzy zopakovaly. Byla bych moc ráda, kdyby se má práce dostala do rukou jak učitelům, tak i rodičům. Aby jim díky ní došlo, že pohyb u dětí je potřeba. Vždyť pohyb nemusí být vždy jen nucený a nudný. Má práce by je tak mohla motivovat a inspirovat, aby i oni sami aktivně přistupovali k pohybu, a tím dávali kladný příklad dětem.

64

POUŽITÁ LITERATURA BARTŮNĚK, Dušan. Hry v přírodě s malými dětmi: hry a cvičení v přírodě pro děti ve věku od 4 do 8 let. Vyd. 1. Ilustrace Jana Kudličková. Praha: Portál, 2001, 159 s. ISBN 80-717-8539-3. BLAHUTKOVÁ, Marie, Evžen ŘEHULKA a Šárka DAŇHELOVÁ. Pohyb a duševní zdraví. Brno: Paido, 2005. 78 s. ISBN 8073151081. BLAHUTKOVÁ, Marie. Psychomotorika. 1. vyd., 1. dotisk. Překlad Jakub Dobal. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 92 s. Pedagogická praxe. ISBN 80-210-3067-4. BLAHUTKOVÁ, Marie. Vliv pohybové muzikoterapie na psychické zdraví učitelů. In Sborník z konference: Psychológia pre bezpečný svet". Bratislava: STIMUL Bratislava, 2001. s. 472-475. ISBN 80-88982-53-7. BURSOVÁ, Marta. Kompenzační cvičení: uvolňovací, protahovací, posilovací. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 195 s. Fitness, síla, kondice. ISBN 80-247-0948-1. ČAČKA, Otto. Psychologie dítěte. 2., dopl. vyd. Tišnov: Sursum, 1994. ISBN 80-8579903-0. ČAČKA, Otto. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. 1. vyd. Brno: Nakladatel Jan Šabata, 2000, 377 s. ISBN 80-723-9060-0. ČÁP, Jan a Jiří MAREŠ. Psychologie pro učitele. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 655 s. ISBN 978-807-3672-737. DANĚK, Karel. Pohybem ke zdraví. 1. vyd. Praha: Olympia, 1983, 106 s. DVOŘÁKOVÁ, Hana. Cvičíme a hrajeme si. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 1995, 101 s. ISBN 80-857-8307-X. DVOŘÁKOVÁ, Hana. Pohybem a hrou rozvíjíme osobnost dítěte: [tělesná výchova ve vzdělávacím programu mateřské školy]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 137 s. ISBN 80717-8693-4.

65

DVOŘÁKOVÁ, Hana. Sportujeme s nejmenšími dětmi. Vyd. 2., přeprac. Velké Bílovice: TeMi CZ, 2009. 123 s. ISBN 9788087156261. GALLOWAY, Jeff. Děti v kondici: --zdravé, šťastné, šikovné. 1. vyd. Překlad Libor Soumar. Praha: Grada, 2007, 144 s. Děti a sport. ISBN 978-802-4721-347. HERM, Sabine. Psychomotorické hry: 92 her zaměřených na motorický rozvoj dětí v mateřské škole. Vyd. 1. Praha: Portál, 1994. ISBN 80-717-8018-9. JANOŠKOVÁ, Hana a Marta MUCHOVÁ. Cvičení na míči pro celou rodinu. Vyd. 1. Brno, 2011, 120 s. ISBN 978-802-5131-732. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. Vyd. 1. Praha: Grada, 2002, 198 s. ISBN 80-247-0179-0. KYRALOVÁ, Marie, Jela LABUDOVÁ, Pavel STRNAD, Taťána BĚLKOVÁPREISLEROVÁ a Hana PERNICOVÁ. Zdravotní tělesná výchova. Vyd. 1. Praha: Fortuna, 1993, 183 s. ISBN 80-716-8086-9. LOKŠOVÁ, Irena a Jozef LOKŠA. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Vyd. 1. Praha. ISBN 80-717-8205-X. MACUROVÁ, Gabriela. Cvičení na míči pro maminky s dětmi: od narození do 4 let. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2011, 96 s. ISBN 978-80-251-2611-0. MAREŠ, Jiří. Pedagogická psychologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013, 702 s. ISBN 97880-262-0174-8. MEŠKOVÁ, Marta. Motivace žáků efektivní komunikací. Vyd. 1. Překlad Jakub Dobal. Praha: Portál, 2012, 135 s. Pedagogická praxe. ISBN 978-802-6201-984. MUŽÍK, Vladislav a Milada KREJČÍ. Tělesná výchova a zdraví. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 1997. 139 s. ISBN 80-85783-17-7. MUŽÍK, Vladislav, Lubomír DOBRÝ a Vladimír SÜSS. Tělesná výchova a sport mládeže v biologickém, psychologickém, sociálním a didaktickém kontextu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 152 s. ISBN 9788021045897.

66

MUŽÍK, Vladislav a Vladimír SÜSS. Tělesná výchova a zdraví pro 21. století: (myšlenky, které by měly usměrňovat tvorbu školních vzdělávacích programů). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 98 s. ISBN 9788021042582. NADEAU, Micheline. Relaxační hry s dětmi: pro děti od 4 do 10 let. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-717-8712-4. PECHOVÁ, Jaromíra. Cvičení pro zdraví s balančními míči a dalšími pomůckami: náměty pro zdravotní pohybovou výchovu dětí od 3 do 10 let. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 135 s. ISBN 80-717-8448-6. PILSS-SAMEK, Hannelore. Cvičme s dětmi. Humboldt-Taschenbuchverlag Jacobi KG: Svoboda-Libertas, 1989, 128 s. ISBN 80-25-0339-0. ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Vyd. 2. Praha: Portál, 2001, 246 s. ISBN 80-717-8557-1. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. 1. vydání. Praha: Portál, 2000. 522 s. ISBN 80-7178-308-0. VOLFOVÁ, Hana a Ilona KOLOVSKÁ. Předškoláci v pohybu. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 120 s. ISBN 978-802-4735-900. VOLFOVÁ, Hana a Martina VOLFOVÁ. Pohybové hrátky v netradiční dny. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 109 s. Děti a sport. ISBN 978-802-4731-964. VOLFOVÁ, Hana a Ilona KOLOVSKÁ. Předškoláci v pohybu: cvičíme jako myška, kočka a pejsek. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 118 s. Děti a sport. ISBN 978-802-4723174.

67