Masarykova univerzita. Milostná tematika v kramářské písni

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Český jazyk a literatura

Tereza Vlachová

Milostná tematika v kramářské písni Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Michaela Soleiman pour Hashemi, CSc.

Brno, 2015

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně, 30. dubna 2015

Tereza Vlachová

Mé poděkování patří především prof. PhDr. Michaele Soleiman pour Hashemi, CSc. za velice cenné připomínky a neskonalou trpělivost při vedení mé práce.

Obsah 1.

Úvod ................................................................................................................. 5

2.

Pololidová literatura a kramářská píseň ..................................................... 7

2.1. Historie kramářské písně ....................................................................................................... 7 2.2. Forma, obsah a přednes kramářské písně .......................................................................... 11 2.3. Podoba kramářské písně ...................................................................................................... 14 2.4. Tisk a tradice kramářských písní v českých zemích.......................................................... 15

3.

Milostná tematika v kramářské písni ........................................................ 17

3.1. Tragická láska ....................................................................................................................... 17 3.1.1.

Nevole rodičů jako příčina tragické lásky ..................................................................... 17

3.1.2.

Setkání s duchem a úmrtí spojené s mrtvým v hrobě .................................................... 19

3.2. Láska k autoritě a vlasti ....................................................................................................... 22 3.2.1.

Láska k panovníkovi, vlastenecká láska ........................................................................ 22

3.2.2.

Láska k náboženským postavám.................................................................................... 24

3.3. Láska partnerská a otázky věrnosti .................................................................................... 27 3.3.1.

Láska skrze útrapy ......................................................................................................... 27

3.3.2.

Úvahy nad věrností ........................................................................................................ 29

3.3.3.

Nevěra............................................................................................................................ 31

3.4. Rodičovská láska a láska k rodičům ................................................................................... 33 3.4.1.

Rodičovská láska a láska k rodičům jako hlavní téma kramářských písní .................... 33

3.4.2.

Absence lásky rodičovské lásky a lásky k rodičům ....................................................... 34

3.4.3.

Motivika rodičovské lásky a lásky k rodičům ............................................................... 36

3.4.4. PÍSEŇ SVADEBNÍ anebo loučení se dcery s otcem a matkou, vstupující do stavu manželského .................................................................................................................................... 37

4.

Závěr ............................................................................................................. 39

Seznam použité literatury................................................................................... 42

1. Úvod Kramářská píseň byla fenoménem pololidové tvorby téměř pět století. Zpívala se na jarmarcích, trzích, poutích a nejrůznějších lidových slavnostech. Lidé si zde vyslechli aktuální události a zajímavé příběhy; vytištěné písně si kupovali, nosili si je domů a společně s dalšími tisky je svazovali a uchovávali desítky let ve svých domovech. A i když kramářská píseň na začátku 20. století zanikla, díky těmto svazkům, které zásluhou nejrůznějších sběratelů skončily v muzeích, archivech a knihovnách, i my můžeme toto cenné svědectví dávných dob objevit a prohlédnout si obraz světa tak, jak ho vnímali naši předkové. Hlavním cílem mé bakalářské práce je najít takové kramářské písně, které se zabývají milostnou tematikou, ty následně smysluplně roztřídit do skupin, jež budu vytvářet podle společných znaků těchto písní. Tyto skupiny označím ve své práci jako jednotlivé podkapitoly. Nejprve se ale budu zabývat kramářskou písní obecně. Zařadím ji do kontextu lidové a pololidové literatury, popíšu její historický vývoj a pokusím se nastínit její formu. Dále se budu věnovat obsahu, melodické stránce i přednesu kramářské písně. Zajímá mě též podoba tištěných písní a jejich tiskařská tradice v českých zemích. Poté se budu zabývat milostnou tematikou. Ve svém textu nepracuji s původními originálními tisky kramářské písně, ale pouze se třemi knižními výbory (proto jsou tyto knihy zařazeny jak v primární, tak v sekundární literatuře). Jakmile kramářskou píseň definuji, zaměřím se na milostnou tematiku v ní obsaženou. Milostnou tematikou rozumím především lásku, silný milostný cit, či milostné vzplanutí, nezapomínám ovšem ani na lásku rodičovskou. Zde se láska pojí s úctou, stejně jako u lásky ke svatým, k panovníkům a k vlasti. Zajímavá je též její absence a porušení určitých závazků z ní vyplývajících, jako je například nevěra. Všechny tyto prvky se pokusím v kramářských písních najít a na jejich základě milostnou tematiku roztřídit do skupin. Tyto skupiny pak budou uvedeny v části Milostná tematika v kramářské písni jako kapitoly a podkapitoly. Uměleckou stránkou a jejím rozborem se příliš nezabývám, a to z důvodu, že její úroveň není 5

v kramářské písni příliš vysoká. V jednotlivých podkapitolách se nevěnuji pouze jedné konkrétní písni, ale rozebírám písní více, aby byly zdůrazněny stejné motivy a prvky, které se v nich nachází. Výjimku tvoří pouze podkapitola 2.4.4., ve které se zabývám konkrétní kramářskou písní, jež se výrazně liší od ostatních.

6

2. Pololidová literatura a kramářská píseň Kramářská píseň je významnou součástí tzv. pololidové literatury, ta stojí na pomezí literatury lidové a umělé. Obecně se k lidové literatuře neřadí; ačkoli je pro lidové prostředí tvořena, přímo v něm nevzniká, nežije v ústním lidovém podání, ale v rukopisech, knížkách lidového čtení či v podobě tištěných kramářských písní.1 „Od lidové písně se kramářská v mnohém odlišuje, přestože i ona se stala součástí lidového zpěvu. Předně tím, že byla předmětem obchodu, spjatá s drobnými prodejci, kramáři, s trhem, jarmarkem, s poutí, což se promítlo do zájmu jejich autorů, nakladatelů, tiskařů, distributorů i církevních a světských cenzorů.“2

2.1. Historie kramářské písně Počátky kramářské písně sahají hluboko do naší minulosti. Nalézt je můžeme u potulných pěvců, kteří zpívali a přednášeli eposy, náboženské báje a balady už za dob starověkého Říma. „Pramátí kramářské písně byla veršovaná, zpěvnou formou přednášená zpráva o událostech dějinných i nedávných.“3 Tehdejší pěvci byli velice oblíbeni. „Potulný pěvec, obdařený bohatou pamětí, samostatnou schopností básnickou a čilou obratností variační, byl vítaným hostem na panovnických dvorech stejně jako na venkovských sídlech rodové šlechty, i na tržních střediscích a křižovatkách, kde se scházeli davy prostého lidu.“4 Někteří provázeli bojovníky v bitvách, kde je před bitvou svou hudbou rozptylovali a dodávali jim odvahu, po bitvách skládali písně o hrdinech, odvaze, vítězství či porážkách. Uznání a čest patřila pěvcům do konce dvanáctého století, poté se jejich postavení ve společnosti změnilo. Stále větší moc církve se rozrůstala a přednášení starých hrdinských eposů jí nebylo po vůli. Ačkoli ještě Karel Veliký dával písně zapisovat a uchovávat, jeho syn Ludvík už pohanské písně zatracoval. Pěvci se tak,

1

Slovník literární teorie. 2. rozš. vyd. Editor Štěpán Vlašín. Praha: Československý spisovatel, 1984, str. 283. 2 VEČERKOVÁ, Eva. O historii kramářské písně. Brno: Moravské zemské muzeum, 1995, str. 5. 3 SCHEYBAL, Josef V. Senzace pěti století v kramářské písni. Hradec Králové: Kruh, 1991, str. 9. 4 Tamtéž, str. 9.

7

mimo jiné kvůli stále ostřejším církevním synodálním usnesením, která byla mířená proti nim, ocitli na nejnižším stupni středověkého společenského žebříčku. „Většina z nich skončila v opovrhované vrstvě potulných kejklířů, hudebníků, zápasníků,

medvědářů,

akrobatů,

provazochodců,

podezřelých

tanečnic

a potulných děvčat. S nimi sdíleli neklidný osud lidí postavených mimo zákon, lidí bezprávných a bez domova.“5 Díky svému potulnému životu se pěvci stali svědky mnoha důležitých historických událostí, přírodních katastrof i epidemií, zažili boje a seznámili se i s mnoha zajímavými osobnostmi, čímž se stali vyhledávanými posly zpráv všeho druhu. K pěvcům cizozemským se postupem času přidala posila pěvců domácích a stále častěji se začali vyskytovat ve městech a na různých šlechtických dvorech a hradech – využívali tak své znovu rostoucí popularity ve 14. století. Ne všichni pěvci ale měli možnost usadit se, těm, kterým to nepodařilo, klesla životní úroveň až na samé dno a byli spojováni s žebráky.6 Kramářská píseň jako taková se zrodila v 15. až 16. století. Důležitou podmínkou pro její vznik byl Gutenbergův vynález knihtisku, protože teprve se vznikem tzv. letákové literatury můžeme mluvit i o písni kramářské. „Od příležitostných, náhodných a profesionálních prodavačů letákové literatury se výrazně lišila vrstva zpěváků a kolportérů písní. Tito potulní písničkáři se živili převážně jen prodejem a nabídkou písňových textů, k nimž tu a tam přibírali i kalendáře, modlitby a drobné lidové čtení.“7 Písničkářem se mohl stát kdokoli, nejčastěji jimi byli vysloužilí vojáci, které válka různě zmrzačila, chyběla jim ruka nebo noha, oslepli, či byli jinak indisponováni.8 Dále se k jarmarečním písničkářům řadili vaganti, žebráci, deklasovaní příslušníci různých cechů i inteligence. Jedno měli společné, jak už jsem zmínila, patřili na společenské dno a byli velice chudí. Někdy se k písničkářům z povolání přidávali také písničkáři příležitostní jako například učitelé, studenti a kněží.

5

Tamtéž, str. 10. Tamtéž, str. 9–12. 7 Tamtéž, str. 22. 8 Problém vysloužilých vojáků se stal pro tehdejší vládu takřka nevyřešitelný. Ačkoli si vláda uvědomovala špatný stav válečných veteránů a cítila se za ně zodpovědná, nedisponovala dostatečnými finančními prostředky, kterými by jim mohla pomoct: „proto všechny povinnosti svalovala na panství a domovské obce, jimž jedině prý příslušela starost o alimentaci vojáků a dozor nad jejich žebrotou.“ (SCHEYBAL, Josef V. Senzace pěti století v kramářské písni. Hradec Králové: Kruh, 1991, str. 34.) 6

8

Svou činnost neprovozovali písničkáři pouze samostatně, často šlo o dvojici muže a ženy, či o celé rodiny. Ženy nejčastěji zpívaly, muži je doprovázeli na nějaký hudební nástroj a starší děti prodávaly texty. Byla by také chyba domnívat se, že samostatně vystupující písničkáři byli pouze muži. Například v Londýně byly westminsterské písničkářky oblíbené více než zpěváci mužští a více vydělávaly, podobně jako ve Vídni za vlády Marie Terezie a Josefa II. tzv. „Liederweiber“, které byly velice sebevědomé a výmluvné.9 Kromě písničkářů a písničkářek působili ve Vídni ještě tzv. harfenisté: „Zdá se, že tito zpěváci a muzikanti zastupovali spíše tu hudebnější, poetičtější a umělečtější tradici vídeňské kramářské písně. V jejich zpěvech se zachovávalo mnoho starých lidových balad a zlidovělých písní.“10 Harfenisté si založili ke konci 18. století i vlastní cech, který se rychle rozrůstal. V 19. století byli harfenisté tak oblíbeni, že jejich rozrůstající se počet začal být na škodu, jejich kvalita se výrazně zhoršila a oni značně zchudli. Kramářští písničkáři však na tom s chudobou byli citelně hůř: „O londýnských písničkářích se přímo praví, že stojí mezi žebráky a posledními nádeníky. Rovněž v Praze narážíme na podobný názor. […] V Německu bývali pouliční zpěváci a flašinetáři i vítanými pomocníky zlodějů.“11 Celou kramářskou tvorbou prostupuje snaha její cenzury: „Nařízení, podle nichž byly lidové tisky pronásledovány, měnila se zároveň se změnou státních i církevních poměrů.“12 První významný mandát vydal Ferdinand I. v roce 1528 a hrozil trestem smrti utopením tiskařům a prodavačům kacířských knih, načež v roce 1547 vydal další o pravidelném dozoru nad tiskem a takových to mandátů bylo ještě několik. Uvolnění nastalo teprve v roce 1609 s přijetím České konfese, které trvalo pouhých 8 let. „V Čechách došlo k ostrému pronásledování kramářské literatury v době josefínských nařízení.“13 V té době vycházelo mnoho protivládních a protipanovnických brožur, což se samozřejmě Josefovi nelíbilo. Také vyšlo nařízení, které mělo za cíl prohlídku a cenzuru všech tiskovin z let 1780–1785: „Šlo jednak o omezení tisků politicky pobuřujících a nemravných, jednak o omezení zastaralých, pověrečných a nábožensky netolerantních tisků

9

Tamtéž, str. 30–35. Tamtéž, str. 37. 11 Tamtéž, str. 39. 12 Tamtéž, str. 68. 13 Tamtéž, str. 71. 10

9

kramářských, jimiž se tyto zanedbané dílny takřka výhradně zabývaly.“14 Ačkoli pověrečně zabarvenou literaturu se cenzorům zastavit nepodařilo, projevy náboženské nenávisti z kramářských tisků zmizely zcela. Jarmareční písničkáři obcházeli všechna nařízení s nebývalou šikovností (i když ti méně šikovní končívali v šatlavách) a cenzura, ani nařízení proti nim je nezlomilo. V 19. století (a především v jeho druhé polovině) narážíme na stále častější individualizaci kramářských autorů, kteří se čím dál více pod písně podepisují (kvůli cenzuře se dlouho písně raději psaly anonymně) a často si také přivlastňují písně cizí. Na tiscích lze nalézt dovětek „zákaz patisku“ a v titulu písně se objevuje i jméno autora. Dozvídáme se tak o kramářských autorech, jako je Jan Kratochvíl, Josef Chládek, Josef Ter z Rovenska pod Troskami či František Hais: „Typickým představitelem písničkáře a kolovrátkáře je František Hais (1818 až 1899), autor několika set kramářských písní, jemuž vzdal fejetonem hold i Jan Neruda.“15 V době romantismu začala snaha propojit pololidovou kramářskou píseň s písní umělou. Písničkáři rádi přejímali různá nářečí, či variace a upravovali podle nich své písně. Později také přejali např. Hukalovu baladu „Břetislav a Jitka“, kterou někteří parodovali, jiní přeložili a vydávali v Německu jako píseň kramářskou. Naopak někteří spisovatelé přejímali kramářské písně a upravovali je, příkladem může být Hankova píseň „Ó, jak Bělo, všechno se zde směje“. V průběhu 19. století se začala ve Vídni vyvíjet nová vlna parodie, která krutě zasáhla kramářskou píseň. Zprvu to byly pouze výstupy, které ukazovaly na vtipné a slabé stránky vídeňských občanů, posléze začaly vycházet kuplety a šlágry na osmerkových dvojlistech po vzoru kramářských písní. Kuplety a šlágry dbaly mnohem více na dramatickou složku představení, byly mnohem více (i hudebně) vytříbené: „Jestliže kuplet a šlágr navazují stále ještě na tradici staré kramářské písně (byť ve zmodernizované podobě), je novodobá parodie přímým útokem na ni, je projevem intelektuálské nadřazenosti a posměchu vůči její naivitě.“16 Parodie kramářskou píseň začala vytlačovat, tyto tendence se šířily z Vídně dál, zasáhly Prahu a celou naši zemi. Parodizování kramářské písně bylo oblíbené hlavně

14

Tamtéž, str. 72. KNEIDL, Pravoslav. Česká lidová grafika v ilustracích novin, letáků a písniček. 1. vyd. Praha: Odeon, 1983, str. 32. 16 SCHEYBAL, Josef V. Senzace pěti století v kramářské písni. Hradec Králové: Kruh, 1991, str. 79. 15

10

na studentských merendách, společenských výletech či na maškarádách a plesech. Parodie se posléze začaly vydávat společně s humoristickými deklamacemi. U nás je jako zakladatel parodistického odvětví českého humoru označován Alois Gallat. Tyto kulturní změny (společně se změnami hospodářskými a politickými) vytěsnily postupně kramářskou píseň, a ačkoli se udržela až do začátku dvacátého století (a v některých odlehlých oblastech vydržela až do druhé světové války), zanikla.17

2.2. Forma, obsah a přednes kramářské písně Kramářská píseň „byla vytištěna jednotlivě v samostatném (čtyřlistém, později dvoulistém) tisku, aby byla lidu prodávána trhovými zpěváky na trzích nebo písňovými kramáři po vesnicích.“18 Od svých počátků reflektovala stav, zvyky, tužby a vývoj národa. Dalo by se říci, že začala přetiskováním starých balad, hrdinských eposů, náboženských legend a kostelních zpěvů, ačkoli se ke kramářské písni silně váže funkce zpravodajská. Staré příběhy lidé dokázali aktualizovat tak, aby vyjadřovaly jejich názory. Nutno zdůraznit, že písně měly různou uměleckou hodnotu, velice záleželo na talentu písničkáře, případně uměleckého básníka. O špatné kvalitě některých skladeb píše Robert Smetana a Bedřich Václavek „[…] není korektivu, který by uhladil drastický výraz přepjatých představ a nevhodnou lexikální výstavbu stavby, urovnal soustavným zušlechťováním nepoměr mezi zdařilými strofami a vzácnými případy strof, kde skladatel dodržel určitý formální princip v těchto památkách, a není činitele, který by vymýtil primitivní mechanické slohy (např. moralisující strofy i v písních, kde pro ně není důvodu), stavící invenci skladatelů do světla málo příznivého.“19 Kramářské písně byly veršované: „Verš těchto skladeb je metricky a rytmicky nevyrovnaný, obsahuje značné procento transakcentací a přiklání se od sylabotonika k verši sylabickému.“20 Mají jasně členěný děj, silnou strofičnost a zaměřují se na publikum, většinou jsou dlouhé deset až dvacet slok.

17

Tamtéž, str. 74–82. SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 10. 19 Tamtéž, str. 18. 20 BENEŠ, Bohuslav. Světská kramářská píseň: příspěvek k poetice pololidové poezie. 1. vyd. Brno: Universita J. E. Purkyně, 1970, str. 18. 18

11

Do kramářských písní proniklo mnoho různorodých témat, stylů a norem, nejvíce umělecky pak všestranný styl baroka. Velice typická je pro ně komerčnost, důležitá pro obchod, který písničkáře živil. „K základním, primárním funkcím kramářského zpěvu jako součásti pololidové literatury patří zpravodajství, ideologické ovlivňování a lidová zábava.“21 Další podstatnou funkcí je pak funkce estetická. Zájem kramářské písně se v průběhu let měnil, některá témata vystupovala do popředí, jiná se stávala neaktuálními. Na konci 15. a 16. století v kramářských písních převažuje tematika politických a válečných událostí, jako byly korunovace panovníků, mocenské neshody a úspěchy a neúspěchy v tureckých válkách, které ohrožovaly Evropu. Od poloviny 16. století začala stoupat oblíbenost písní moralizujících a senzačních. Senzační písně se zabývaly vším netradičním, jako byly přírodní katastrofy a úkazy, cizokrajní tvorové (i smyšlení) a popravy. „Moralistní písně, oděné buď do nábožensky tendenčního, nebo naopak satirického roucha, komentovaly pak celé století 16., rozrůstaly se do století 17., 18. a 19. a nakonec přerostly v podobě časových popěvků do repertoáru moderních kabaretů.“22 Tématem mravoličných písní byl nejčastěji vztah muže a ženy, kdy žena byla často zobrazována jako hádavá, lakotná, nevěrná a parádivá, muž pak jako surovec, opilec a karbaník. Dále se probíral vztah pánů a čeledínů, kněžstvo, jednotlivé stavy a řemesla, veselice a módní výstřelky (jako například boj žen o kalhoty). Po třicetileté válce začaly častěji vycházet posměšné letáky, které se vysmívaly například zimnímu králi Fridrichu Falckému. Nástup vlády Habsburků však

přinesl

tvrdou

cenzuru,

která

nepřipustila

nic

proticírkevního

a protidynastického. Tato cenzura zasáhla velmi významně české kramářské písně. V barokním duchu vzniklo mnoho písní s tematikou náboženskou. Ty varují před bezbožným životem a před božími tresty, opěvují svaté (velmi populární je například utrpení Ježíšovo, Pana Maria, svatý Václav, či svatý Jan Nepomucký), a líčí Boží zázraky, které se ve světě přihodily. Duchovně jsou podbarveny i písně mravoličné. Oblíbenými se staly i písně milostné, kterými se své práci dále především zabývám, a vznikly i písně humorné. V druhé polovině 19. století se pak do popředí dostaly písně reformní, revoluční a protifeudální. Významně též přibylo

21 22

Tamtéž, str. 19. SCHEYBAL, Josef V. Senzace pěti století v kramářské písni. Hradec Králové: Kruh, 1991, str. 44.

12

písní o důlních neštěstích.23 V této době již kramářská píseň ztratila svou zpravodajskou schopnost, převládaly písně senzační a zábavné, které ovšem umělecky ani společensky nestačily moderní době. Postupně se tak staly spíše kuriozitou a během 1. poloviny 20. století zanikly. Melodie kramářských písní nebyly téměř nikdy původní. Písničkáři používali známé a oblíbené melodie z krajů, kde působili. Tyto melodie byly nejčastěji přejímány z lidových písní a občas z náboženských nápěvů, či z melodií starých balad nebo mistrů pěvců, později také z operních árií nebo z populárních pouličních odrhovaček.24 Pokud autor písně nápěv písně nepřebral, či drobně neupravil, složil k ní melodii vlastní, ta ovšem většinou byla velice jednoduchá a chudá. To bylo způsobeno i tištěnou formou kramářských písní. Většina lidu neznala notaci a „tisk not byl patrně obtížný“25, tudíž byl autor odkázán k poznámkám v tiscích jako: „na známou notu, na zvláštní notu, na moravskou notu, zpívá se jako…“. Nápěv mohl být také střídán a upravován, byl velice variabilní – už jen kvůli nepravidelnému rytmu písní. Kramářská píseň kladla obecně mnohem více důrazu na textovou složku, hudební složka měla spíše úlohu průvodní: „Úkolem nápěvu bylo doprovázeti text písně a nikoli umocňovati jej tak, aby spolu s nápěvem tvořil umělecký písňový útvar s náladově sjednoceným a vzájemně se doplňujícím výrazem hudebním a slovesným. Úkolem nápěvu bylo oživiti interpretaci písně, ale jinak obsah nápěvu neměl k obsahu zpívaného textu žádného vztahu.“26 Samotný zpěv kramářských písničkářů nebyl vždy moc dobrý, jak píše Čeněk Zíbrt: „pouhé hekání, helekání, huhňání, škvrčení, mručení, mňoukání, žvýkání, hlasu překusování […]“27 Jak jsem již zmínila, pokud nevystupoval písničkář jako jednotlivec, nýbrž v páru, nebo s rodinou, zpívala převážně žena, zatímco muž ji doprovázel na hudební nástroj. Tím byly do konce 18. století nejčastěji strunné přenosné nástroje jako housle, harfa či niněra, která byla

23

Tamtéž, str. 42–48. Tamtéž, str. 27–29. 25 NOVOTNÝ, Miroslav. Špalíček písniček jarmarečních. Praha: Evropský literární klub Praha, 1940, str. 260. 26 SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 21. 27 BENEŠ, Bohuslav. Světská kramářská píseň: příspěvek k poetice pololidové poezie. 1. vyd. Brno: Universita J. E. Purkyně, 1970, str. 22. 24

13

v 19. století vystřídána flašinetem. Nakonec flašinet vystřídala foukací harmonika (oblíbená až do druhé světové války).28 Ke zpěvu a prodeji svých písní kramářští autoři volili nejčastěji velká města: „rušná tržiště, prostranství před kostely, nároží dopravních a obchodních ulic, bulváry apod., na venkově zase maloměstské trhy, poutě, posvícení a různé jiné výroční slavnosti.“29 Pokud měli vyhlídku většího davu posluchačů na delší čas, stavěli si stánky, stávali na lavicích a lavičkách, aby měli větší rozhled a byli lépe vidět a slyšet. „Kromě předzpívání byla reklama někdy umocněna demonstrací děje na tabuli s obrázky výjevů, které píseň líčila.“30 Mimo uvedených akcí, byli písničkáři odkázáni na podomní prodej. Pokud selky neměly na tisky peníze, často je směnily za jídlo (které šikovní flašinetáři prodali na trhu za hotovost). Města byla u kramářských zpěváků oblíbená více než venkov, neboť zde měli lepší možnost si skladby tisknout v malých tiskárnách a později je také prodávat v malých krámcích.

2.3. Podoba kramářské písně Jak již bylo zmíněno, kramářské písně vycházely zpravidla tiskem. Tištěny byly jak samotnými autory, tak písničkáři a tiskaři, kteří je prodávali a šířili dále. Ruku v ruce s texty písňovými se tiskla také další letáková literatura – kuplety, letáky, modlitby, pamflety, kalendáře a mnoho dalšího. Chudoba a tíživá sociální situace kramářských tiskařů se projevila i v kvalitě tisků. Pořizovaly se staré vysloužilé, opotřebované a vyřazené tiskařské stroje a často nebyly prostředky ani na výměnu nejpoužívanějších částí jako například lisů, písma či stočky. Úprava jarmarečních textů tedy nikdy nebyla dokonalá a to dokonce ani u lepších textařů, kde se projevovala typická nepečlivost při tisku těchto písní. Často narážíme také na gramatické chyby. Písně byly nejprve tištěny na velké listy mandátových, patentových a foliových formátů, ovšem brzy se populárnějšími staly kvartové, oktávové i šestnácterkové sešitky, které se v 18. a 19. století staly nejoblíbenějším formátem

28

SCHEYBAL, Josef V. Senzace pěti století v kramářské písni. Hradec Králové: Kruh, 1991, str. 22. Tamtéž, str. 28. 30 KNEIDL, Pravoslav. Česká lidová grafika v ilustracích novin, letáků a písniček. 1. vyd. Praha: Odeon, 1983, str. 22. 29

14

evropských písničkářských letáků.31 K textům samotné písně se přidával obrázek tvořený dřevorytem. Ten odkazoval k obsahu písně (jiný obrázek byl volen pro píseň milostnou, vojenskou, …). I zde se projevila finanční tíseň tiskařů, dřevoryty tvořili řezáči textilních či perníkových forem, nikoli mistři řezbáři, kvalita obrázků tedy byla primitivní. Ty samé dřevoryty se v těchto tiskárnách využívaly velmi dlouho. Pokud byly poškozeny, porůznu se opravovaly a též se využívaly dřevoryty, které byly: „většinou starobylé ilustrace k legendám, proroctvím, lidovým povídkám, kalendářům apod.“32 Tyto dřevoryty se stejně jako tiskařské stroje a další vybavení dědilo a díky jeho neustálým využíváním lze nalézt starobylé dřevoryty na listech z 20. století. Dřevoryty bylo tvořeno také záhlaví, zápatí a jiné dekorativní doplňky.33

2.4. Tisk a tradice kramářských písní v českých zemích Ačkoli počet tiskařů byl vysoký, jmen a osudů se dochovala jen část. Ta je přesto pro rozsah mé práce poměrně vysoká, proto jsem vybrala jen zlomek důležitých či ikonických tiskařů. Mezi první kramářské tiskaře patřil Mikuláš Konáš z Hodiškova, který začal tisknout po roce 1500 v Praze a vydával jak jarmareční písničky, tak i teologické knihy a humanistické a populární veršované spisy. Po roce 1550 tisknul (hlavně drobnější spisy) Šebastián Oks z Kolovsi, který kvůli cenzuře a své útočné povaze byl několikrát vězněn. Pražských tiskařů bylo mnoho. Sixtus Palma Močidlanský se stal typickým příkladem kramářského autora. K jarmareční písni rekrutoval z krejčího, na Novém Městě měl malou a jednoduchou tiskárnu, písně si sám skládal, byl vězněn a nakonec z Prahy vypovězen (vrátil se až po sedmi letech), vydal několik politických a náboženských spisů. Letáková a novinová literatura se tiskla v pražských tiskárnách především v době stavovského povstání a na začátku třicetileté války: „V době vrcholící protireformace vycházely kramářské písně především v dílnách knihtiskařské rodiny Jeřábků.“34 Tato tiskárna patřila

31

SCHEYBAL, Josef V. Senzace pěti století v kramářské písni. Hradec Králové: Kruh, 1991, str. 65. Tamtéž, str. 67. 33 Tamtéž, str. 66. 34 Tamtéž, str. 53. 32

15

Jeřábkům od roku 1968 a dědila se po tři generace, pak spadla pod faktora K. J. Jaurnicha a v druhé polovině 19. století zcela zašla a skončila. Od konce 18. století se vydávání kramářské tvorby přesunulo převážně na venkov, kde tiskárny výrazně přibývaly už od 17. století. Venkovských tiskáren bylo v roce 1782 zaznamenáno osm, nejstarší pak byla: „tiskárna litomyšlská, která se také nejdéle zabývala produkcí písničkářské literatury.“35 Tu založil roku 1503 Bohuš Kostka z Postupic. Poté vystřídala mnoho majitelů a udržela se až do 20. století. O více než sto let později vznikla tiskárna v Hradci Králové, kterou založil roku 1613 Martin Kleinwert, v níž tiskl jak literaturu lidovou, tak náboženskou a nechyběly ani kalendáře a noviny. I tuto tiskárnu vystřídalo mnoho majitelů, z nichž významnějším byl vlastenec Jan Hostivít Pospíšil, který vytiskl mnoho kramářských písní a dokonce si roku 1850 otevřel pobočnou tiskárnu v Chrudimi. Tiskárna nechyběla ani v Příbrami (tu založil v roce 1706 Jáchym František Prachinus) a v Jindřichově Hradci, která vznikla o rok dříve díky Antonínu Herzogovi. Nejvíce se v jindřicho-hradecké tiskárně vydávaly kramářské tisky ke konci 18. století; u Josefa Landfrase objednávali písničkáři nejen z jižních Čech, díky čemuž tiskárna fungovala až do konce 19. století: „Na Moravě byla jedna z nejstarších tiskáren kramářské a lidové literatury v Olomouci. Už ve čtyřicátých letech 16. století tiskl zde protipanovnické letáky Litomyšlan Jan Olivetský z Olivetu, který za to byl v roce 1547 sťat.“36 I zde se majitelé střídali a kramářské literatuře se nejvíce dařilo za rodiny Škarniclů; ti působili též v Uherské Skalici (na Slovensku) a vydávali téměř výhradně literaturu kramářskou, beletristickou a náboženskou. Dařilo se jim po celé 19. století, ačkoli jejich tisky byly chatrné a písma a dřevoryty opotřebované. Nakonec je třeba zmínit ještě tiskařskou rodinu Svobodů v Brně a Fabiána Beinhauera, který jarmareční písničky tiskl na počátku 19. století v Jihlavě.37 Závěrem lze dodat, že podle odhadů vyšlo v Čechách přibližně 30 000 výtisků kramářských písní.38

35

Tamtéž, str. 54. Tamtéž, str. 58. 37 Tamtéž, str. 49–62. 38 LEŠČÁK, Milan a Oldřich SIROVÁTKA. Folklór a folkloristika: (o ľudovej slovesnosti). Bratislava: Smena, 1982, str. 165. 36

16

3. Milostná tematika v kramářské písni Milostná tematika začala být v kramářské tvorbě populární v době baroka, zájem o ní se udržel až do 19. století, přestože nebyla nejčastějším tématem písní: „Láska v nejrůznějších podobách je v kramářské písni oblíbenou oblastí; přitom je zajímavé, že jí autoři věnují poměrně menší počet skladeb, než lidoví skladatelé.“39 Písně, v nichž se milostná tematika objevuje, jsem roztřídila do čtyř skupin, jež se dále dělí na celkem jedenáct podkapitol. Při jejich rozřazení jsem vycházela z děje, motivů a společných prvků, které písně provázejí.

3.1.

Tragická láska

Jak již název podkapitoly napovídá, budu se nyní věnovat lásce, která končí tragédií, zpravidla tedy smrtí či podobným neštěstím. Takovýto cit nezná překážky, milenci jsou ochotni se kvůli němu i zabít. Soudobá společnost však většinou smrt nechápala jako konečné odloučení od pozůstalých, někdy dokonce ani nebyla vnímána jako definitivní konec bytí.40 Velká část příběhů má velmi podobnou dějovou linku, hlavním důvodem smrti bývá nejčastěji příbuzenstvo, kterému je láska milenců trnem v oku. Milenci pak volí sebevraždu. Tyto písně jsou převážně epické povahy. Ačkoli Bohuslav Beneš postuluje, že kramářské balady (kam lze uvedené písně zařadit) jsou zastoupeny v celku kramářských písní pouhými třemi procenty, ve výběru textu, který jsem se pokusila analyzovat, se naopak jeví, že je procento kramářských balad vyšší.

3.1.1. Nevole rodičů jako příčina tragické lásky Hlavním důvodem smrti – v takřka polovině mnou zkoumaných kramářských písní s milostně tragickou tematikou – jsou rodiče milenců. Většina takových písní má velmi podobný až stejný děj, který popíšu a budu na něm 39

BENEŠ, Bohuslav. Světská kramářská píseň: příspěvek k poetice pololidové poezie. 1. vyd. Brno: Universita J. E. Purkyně, 1970, str. 89. 40 DÜLMEN, Richard van. Kultura a každodenní život v raném novověku (16. – 18. století) I. Dům a jeho lidé. Praha: Argo, 1999, ISBN 80-7203-116-3, str. 224.

17

ilustrovat nejčastější motiv jednání rodičů. Dále pojednám o opakujících se prostředcích v několika citovaných kramářských písních. Nyní se pokusím přiblížit typickou dějovou linku většiny milostných písní s tragickým koncem. Milenci se do sebe zamilují a chtějí se vzít. Rodiče však mladé lásce nepřejí, a to především kvůli penězům – nechtějí potomka provdat nebo oženit za někoho chudého, raději by totiž viděli bohatšího partnera, jako je tomu u „Historické písně O RYTÍŘSKÉM HRADU OKOŘI…“41: „Slyš mne, dceruško jediná, / pro tebe přijde hrdina, / mocný pán a hradu majitel, / nejbohatší ze všech přítel. //“42 Peníze hrají důležitou roli, rodiče jsou rodiče schopni vyhrožovat potomkovi zabitím, pokud s chudým partnerem zůstane, jak uvádí například: „JISTÁ

A

PRAVDIVÁ

NOVINA

O

JEDNOM

MLÁDENCI

MYSLIVECKÉM…“43: „Jestliže ty s tou děvečkou / oddati se chceš chudičkou, /života tě i ji zbavím; […]“44 Zoufalí milenci se raději společně zabijí, aby spolu mohli být alespoň v hrobě, než žít s jiným partnerem, jak dokazují například verše z „Pravdivé písně O MNISLAVU A BOŽENCE...“45: „Když nemůžem v světě svoji býti, / má nás po smrti jeden rov krýti. //“46 Sebevraždu spáchají ve většině případů oba dva, za všechny jmenujme píseň „NEDALEKO ZBOROVICE“47, kde se milenci nechají přejet: „večer k deváté hodině / dali se přejet mašině. //“48 V závěru těchto písní následně téměř vždy stojí didaktická část apelující na rodiče: „Rodiče, prosím proboha, / v lásce dítkám nebraňte, / jaká již neštěstí

41

Celý název: Historická píseň O RYTÍŘSKÉM HRADU OKOŘI aneb Vnislav a Juliána. Patisk se zakazuje. (BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Vydání 1. Praha: Mladá Fronta, 1983, str. 60.) 42 Tamtéž, str. 60. 43 JISTÁ A PRAVDIVÁ NOVINA O JEDNOM MLÁDENCI MYSLIVECKÉM, který skrz lásku zbráněnou k své nejmilejší života svého se zbavil: všem mládencům a pannám k vejstraze vnově na světlo vydaná. Jako: Srdečná láska mne nutí etc. (NOVOTNÝ, Miroslav. Špalíček písniček jarmarečních. Praha: Evropský literární klub Praha, 1940, str. 186–189.) 44 Tamtéž, str. 187–188. 45 Celý název: Pravdivá píseň O MNISLAVU A BOŽENCE, kteří pro lásku odpočívají v jednom hrobě. Zpívá se jako Za vodou, za vodou, za vodičkou aneb Ach, přenešťastné namlouvání, není nežli samé oklamání. (BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Vydání 1. Praha: Mladá Fronta, 1983, str. 50–51.) 46 Tamtéž, str. 50. 47 NEDALEKO ZBOROVICE (Tamtéž, str. 41–42.) 48 Tamtéž, str. 42.

18

mnohá / staly se, dobře víte. // Ctnost, krása víc než bohatství / bývá v tomto světě dražší, / lepší blaženost lásky / než klenoty pozemské. //“49 Peníze jsou hlavním motivem rodičovské nevole téměř pokaždé. Výjimku tvoří pouze ty písně, kde není motiv zmíněn vůbec, jako například v „Nové písni o dvou zamilovaných…“ 50, nebo v případě, kdy je nápadník dívky vojákem, jako v „PÍSNI O DVOU MILENCÍCH…“51, v níž roli rodiče zastává strýc: „Strejček jejich jim překážel, / vždycky příčiny uváděl, / nechtě připustit jinak, / by si Manču vzal voják. //“52

3.1.2. Setkání s duchem a úmrtí spojené s mrtvým v hrobě Zhruba ve třetině mnou zkoumaných kramářských písní končících smrtí se milenci zjevuje duch, který hraje v příběhu podstatnou roli, nebo se na hrobě mrtvého odehraje důležitá událost. Oba uvedené typy příběhů mají společné téma předčasné smrti jednoho z milenců. Duchem je ve všech případech zemřelá milenka či milenec. Nejčastěji dotyčný zemře žalem, jak se uvádí například v písních „PÍSEŇ SVĚTSKÁ předstírající

věrnost

milenky…“53

a

„Historická

píseň

O

HRABĚTI

FRIDOLÍNU…“54. V prvním případě se jedná o nevěru partnera: „Chtěls srdce mé a pro tebe / vypuknout jsi je nechal, / neb každou chvíli / nevěrností svou lekal. //“55, v druhém pak jsou důvodem peníze (opět se jedná o rodiče lačné po bohatství, kteří byli zmíněni již v podkapitole 2.1.1.): „Když ji uznal za nevěstu sprostnou, / hrabě

49

Pravdivá píseň O VRAŽEDNÉM ČINU, který se stal dne 19. listopadu 1861 v Praze. Příčina toho byla láska a bránění rodičů, jak se z písně dále vyrozumí. Tisk S. Pospíšila v Chrudimi 1862. Zpívá se jako O lásko, rozkoš, oči. (Tamtéž, str. 47.) 50 Nová píseň o dvou zamilovaných a jejich smutném následku. V Skalici, u dědičů Škarnycla 1876. Ku Praze jest cesta dlouhá. (Tamtéž, str. 52–53.) 51 Celý název: PÍSEŇ O DVOU MILENCÍCH pro mládence a panny na světlo vydaná v Hradci Králové. Tištěno a k dostání u Ladislava Pospíšila 1864. Zpívá se jako Jeden kaprál od hulánů. (Tamtéž, str. 42.) 52 Tamtéž, str. 42. 53 Celý název: PÍSEŇ SVĚTSKÁ předstírající věrnost milenky a mládenci faleš vytejkající. Veškerému krásnému pohlaví k oblíbení. Tisk A. Halousky v Olomouci roku 1862. (Tamtéž, str. 42– 43.) 54 Celý název: Historická píseň O HRABĚTI FRIDOLÍNU. Tiskem Josefa Teslíka v Uh. Skalici 70. Na hranicích města německého. (Tamtéž, str. 37.) 55 Tamtéž, str. 43.

19

Fridolín se zastyděl, / Vilhelmínu v jejím krásném věku / opustil, by ji víc neviděl. //“56 Duch se partnerovi zjevuje nejčastěji okolo půlnoci nebo v blíže nespecifikovaný čas: „a než dvanáctá hodina bila, / zjeví se mu postava bledá. //“57 a učiní nějaký důležitý akt, například k partnerovi promluví a něco důležitého mu sdělí: „Jen se netrap, praví temným hlasem, / že já tvou vinou zemřela, / odpustila jsem ti dávným časem, / když se duše s tělem loučila. //“58 Po této události živý milenec zemře a pronese přání, aby byl pohřben společně se svým partnerem, či se tak rovnou stane: „Nyní leží spolu s Vilhelmínou / pod jednou zemí svatou skrytí, […]“59. Někdy také mrtvý způsobí důležitý zvrat v životě živého, například v „Divném příběhu…“60 najdou ráno milenku na hrobě: „Ona na hrobě, on v hrobě, / drželi své ruce v sobě, / pustit jsou si je nechtěli, / až je kněží odevzdali.“61 Oba tyto příklady obsahují důkaz lásky (pochování do společného hrobu), který stvrzuje jejich vztah i po smrti. Pouze v „PÍSNI SVĚTSKÉ předstírající věrnost milenky…“62 o zjevení živý neví a píseň končí didaktickou částí varující před nevěrou: „O nešťastní milovníci, / jenž falše milujete, / upřímné a věrné srdce / do hrobu přivádíte. //“63 Hrob je pro milostnou tematiku důležitým místem. Kromě již zmiňovaných událostí spjatých s hrobem, uvedu další dvě písně, jež popisují smrt jednoho milence na hrobě druhého. Jedná se o „Novou píseň o dvou zamilovaných a jejich smutném následku…“64, kterou jsem zmínila již v kapitole 2.1.1. a v níž jde milenka plakat na hrob milého, na němž následně zemře: „a z té veliké lítosti / na tom hrobě umřela. […]“65 V této písni se také objevuje mrtvý milý, ten je však spíše hlasem než postavou, neboť je zobrazen pouze dialog nad hrobem. Druhá píseň „O LÁSCE

56

Tamtéž, str. 38. Tamtéž, str. 38. 58 Tamtéž, str. 38. 59 Tamtéž, str. 39. 60 Celý název: Divný příběh, který se stal v slezské zemi s jedním mládencem a pannou, kteří skrze jejich velkou a čistou lásku, on jsa již umrlý v hrobě, oddaný býti museli, což se všecko z této písně lepěji vyrozumí. Zpívá se známou notou. (SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 90–91.) 61 Tamtéž, str. 91. 62 BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Vydání 1. Praha: Mladá Fronta, 1983, str. 42–43. 63 Tamtéž, str. 43. 64 Celý název: Nová píseň o dvou zamilovaných a jejich smutném následku. V Skalici, u dědičů Škarnycla 1876. Ku Praze jest cesta dlouhá. (Tamtéž, str. 52.) 65 Tamtéž, str. 52. 57

20

AŽ ZA HROB…“66 vypráví o milenci, který jde milé na hrob a stejně jako v první písni zde skoná. „Chvíli klečel, chvíli povstal, / zvolal: Marto, vše dobře. / Dokončil modlitbu svoji / a dokonal na hrobce. //“67

66 67

Doplnění názvu: píseň truchlivá. (Tamtéž, str. 50.) Tamtéž, str. 50.

21

3.2. Láska k autoritě a vlasti Ústředním tématem této části mé práce bude láska k autoritě, tou mám na mysli jednak panovníka, tedy mocnost světskou, a jednak náboženské postavy, ty jsou autoritami duchovními. Vzhledem k postavení panovníka či náboženské postavy je těžké určit hranici, kdy se jedná o pouhou úctu a kdy už o lásku jako tematický relikt tzv. barokní mystické erotiky. Pokusím se tedy vybrat kramářské písně, které se zabývají tímto podtypem milostnou tematiky více než ostatní, a také ty, které se pohybují na zmiňované hranici. Zařadím sem také písně, ve kterých se pojednává o lásce autority k poddaným. Dále zmíním i písně vlastenecké, tematicky zahrnující lásku k rodné zemi, s láskou k panovníkovi velmi často – s náležitým důrazem – propojenou.

3.2.1. Láska k panovníkovi, vlastenecká láska Láska k panovníkovi je, jak jsem již zmínila v úvodu kapitoly, úzce spjata s vlastenectvím. Mileneckou lásku k panovníkovi nenacházíme, jedná se spíše o úctu (stejně jako tomu bude v podkapitole 3.2.2.). Panovníkovi je nejčastěji vzdávána sláva za činy, které vykonal či koná, jak je zmíněno v „Pravdivé písni O VÍDEŇSKÉ PATÁLII…“68: „princ Karli, ten s námi jede / a nás komandýruje, / vivat, náš slavný císaři, vivat též náš princ Karli. //“69, či je mu prokázána věrnost a oddanost, o čemž pojednává „Vojenská píseň O JEDNOM CÍSAŘSKÉM HUSARU…“70: „Zdráv buď náš František! / Pro něj chci umříti / a do poslední kapky / krev svou vycediti! //“71 O milujícím panovníkovi pojednává „Nová píseň O PŘEUKRUTNÉM VRAHU…“72, ve které je popsána láska císaře k lidu: „Šel císař pán na procházku,

68 Celý název: Pravdivá píseň O VÍDEŇSKÉ PATÁLII, všem milovníkům stavu vojenského na světlo vydaná. Má známou notu. (BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Kramářské písně minulých dob. Praha: Mladá fronta, 1983, str. 13–14.) 69 Tamtéž, str. 13. 70 Celý název: Vojenská píseň O JEDNOM CÍSAŘSKÉM HUSARU, který dvanáct pruských vojáků přemohl. V Litomyšli 1848. (Tamtéž, str. 18.) 71 Tamtéž, str. 18. 72 Celý název: Nová píseň O PŘEUKRUTNÉM VRAHU na Jeho Jasnost císaře pána, který se stal 18. února 1853 ve Vídni. V Hranicích 1853. (Tamtéž, str. 105–106.)

22

/ by on dokázal tu lásku, / jak on své děti miluje, / že on jim srdce daruje. //“73 a zároveň atentát na něj. V závěru se pak apeluje na posluchače: „Protož raduj se, krajane, / že Jasnost císař zdravý je, […]“74 Píseň, ve které se pojí láska k panovníkovi a vlastenectví, nese název „Píseň Maďarů na světlo vydaná…“75. Zde vidíme jak lásku panovníka k národu: „Košut velkomocný pán, / praví o něm každý Maďar: / Pro svobodu bojuje, / proto, že Maďary miluje. //“76, tak vztah občanů k vlasti: „statečně my bojujeme, / pro vlast krev my cedíme. //“77 Navíc v písni nacházíme kritiku chování personifikované Země české. Vlastenectví – láska k vlasti a národu se v kramářských písních objevuje buď ve snaze povzbudit český národ, nebo jen jako chvála a opěvování české země. Vyburcovat český národ se snaží především písně „SMRT PRO VLAST“78 a „ČECH“79. Obě písně pocházejí ze stejného roku (1848), který byl vyvrcholením národního obrození. Vzhledem k tomu není divu, že se obrozenecké vášně promítly i do tvorby kramářské. V písni „SMRT PRO VLAST“80 je snaha podnítit Čechy k boji: „Chopte se zbraně, bruste rychle meč, / pro boha, vlast a naši českou řeč. //“81, zatímco píseň „ČECH“82 se zaměřuje na téma bojechtivých zbraní, ale apeluje také na nutnost dodržovat české tradice a i akcentuje protiněmecké téma: „Noste všichni český kroj, / ctěte české mravy / a vypuďte němčinu / z České země ven. […]“83 Podobně vlastenecká je i „Válečná píseň“84, která se obrací na mrtvé hrdiny země České a vyzývá je ku pomoci: „Povstaň Žižko, povstaň s Jenem, […]

73

Tamtéž, str. 105. Tamtéž, str. 105. 75 Celý název: Píseň Maďarů na světlo vydaná pro vytrávení žaludku některejm. Vytištěná v Uherské Skalici. (SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 199–200.) 76 Tamtéž, str. 199. 77 Tamtéž, str. 199. 78 Doplnění názvu: Zpívá se jako Bei Warschau schwuren tausend auf den Knien. V Praze 1848. K dostání na Dobytčím trhu č. 308. Tiskem vdovy Táborové F. X. Hora. (BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Kramářské písně minulých dob. Praha: Mladá fronta, 1983, str. 73) 79 Doplnění názvu: V Praze 1848. K dostání na Dobytčím trhu č. 308. Tiskem vdovy Táborové. (Tamtéž, str. 74–75.) 80 Tamtéž, str. 73. 81 Tamtéž, str. 73. 82 Tamtéž, str. 74. 83 Tamtéž, str. 74. 84 Doplnění názvu: Jako Nasz Skrzyniecki wojak. (SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 196–197.) 74

23

jen vzhůru jménem Páně, / vlasti ku obraně! //“85 Mírumilovnější nabádání k milování České vlasti obsahuje píseň „Nová píseň o rytířích z Blaníku,…“86, v níž je popsáno zjevení blanických rytířů v Praze. Na konci lyrický subjekt říká: „Bratří čeští! Milujme vlast, / matku rozmilou, / Bůh i zázrakem jí sešle / mocnou pomoc svou […]“87. Zbožnější a podstatně starší je vlastenecká píseň „PÍSEŇ NOVÁ napomínající…“88, která udává rok jejího vytištění 1677. Ta připomíná modlitbu, neboť se obrací k Bohu, díky kterému se mohou lidé spojit a milovat: „Nebo on vždy svornost miluje, / na pokojné patří, / nad oběti oblibuje / svornost milých bratří. //“89 Posledním bodem této podkapitoly je již zmiňovaná chvála a opěvování vlasti. Tento motiv můžeme v kramářských písních spatřit například v „Nové písni pod názvem TOUHA PO VLASTI“90, ve které český emigrant v Americe vyjadřuje svůj stesk po vlasti, opěvuje ji a nabádá současné občany k tomu, aby v ní zůstali: „O ty drahá česká matko, jenž své dítky miluješ, / jako ty v zahradě kvítečko svou péčí ošetřuješ, / jen je chovej pro svoji vlast, nenech je odejít z Čech, / za to tobě upravějí na hrobek věneček. //“91

3.2.2. Láska k náboženským postavám Vyjadřovaný cit ke svatým je součást barokní mystiky. Nejčastějším objektem náboženské lásky v kramářských písních je Ježíš Kristus. Nejvíce milostné tematiky však zaznamenávají písně, které popisují slavné mučednice, konkrétně svatou Kateřinu, svatou Starostu a svatou Barboru. O všech třech mučednicích vypráví „Nová píseň k nábožnému uctění…“92, zde je každá 85

Tamtéž, str. 197. Celý název: Nová píseň o rytířích z Blaníku, jak se v noci na 16. května 1848 v Praze ukázali. 1848. Zpívá se jako: V borovém na skále háji stála někdy poušť. (Tamtéž, str. 194–195.) 87 Tamtéž, str. 195. 88 Celý název: PÍSEŇ NOVÁ napomínající všech věrných a upřímných Čechův ku pokoji a svornosti. Vytištěná v Praze u Daniele Michálka léta 1677. Zpívá se jako: Přeukrutné mé neštěstí etc. (NOVOTNÝ, Miroslav. Špalíček písniček jarmarečních. Praha: Evropský literární klub Praha, 1940, str. 31–37.) 89 Tamtéž, str. 35. 90 Doplnění názvu: Sepsal Anton Petril. Nákladem Josefa Ježka. (BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Kramářské písně minulých dob. Praha: Mladá fronta, 1983, str. 75.) 91 Tamtéž, str. 75. 92 Celý název: Nová píseň k nábožnému uctění o třech Božích mučednicích. Má známou notu. (SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 59–61.) 86

24

z mučednic popsána. Svaté Kateřině jsou věnovány pouze tři strofy, na rozdíl od sv. Starosty a sv. Barbory, kterými se zabývá o poznání větší část. Všechny tři příběhy obsahují shodná textová místa, stejné jako topy v legendistice (zmíním u nás nejznámější staročeskou Legendu o svaté Kateřině). Nejdůležitější je v písni to textové místo, v němž byly všechny mučednice usmrceny kvůli své lásce ke Kristu, jemuž chtěly být manželkou: „Nespaly, byly soužený, / však milého se dočekaly, / ženicha cnostného, / nad slunce jasného. //“93 Legendu o svaté Kateřině zpracovává „Píseň nová o svaté panně…“94, ve které se, stejně jako v předchozí písni, opět vyskytuje stejný příběh. Vyzdvihuje se zde láska sv. Kateřiny ke Kristu: „láskou dokonalou / jeho milovala. //“95 a opět je zdůrazňováno, že Kateřina má být Kristova nevěsta: „Tu Kristus si vyvolil za nevěstu […]Pro ženicha svého Krista Pána, […] Ihned vedli Kristovu nevěstu, […]“96 Obě zmiňované písně končí prosbami, aby se mučednice přimluvily: „Pod ochranu tvou se utíkáme, / přimluv se u Krista, tě žádáme: […]“97 „Tak je hleďme všickni ctíti, / budou za nás prositi / Krista nebeského, Ježíše milého.“98 Láska Kristova je v kramářských písních pouze zmiňována. Mnoho písní se na ni odvolává, často bývá vyvrcholením smyslu celého textu – důvodem, proč by se lidé měli chovat zbožně, poctivě a podle přikázání. Jak písně uvádí, Kristus pro lásku k nám zemřel a v mnoha písních je vyzdvihováno právě jeho pět ikonických ran. Jako příklad lze uvést „Příkladnou píseň k rozjímání…“99: „Rozvažte, křesťané, / lásku Krista Pána, / že pro nás moc vystál, / jsme toho příčina. […] Ctěte, pozdravujte / Krista Pána rány //“100 „Píseň ke cti a chvále blahoslavené Panny Marie Častochovské“101 je příkladem písně, jejímž ústředním tématem je láska k Panně Marii. Takovýchto 93

Tamtéž, str. 59. Celý název: Píseň nová o svaté panně a mučedlnici Kateřině, jenž se zpívá často v kostelíčku jejím v městyse České Třebový. V Holomouci, roku 1773. Zpívá se povědomou notou. (Tamtéž, str. 55–56.) 95 Tamtéž, str. 55. 96 Tamtéž, str. 55–56. 97 Tamtéž, str. 56. 98 Tamtéž, str. 61. 99 Celý název: Příkladná píseň k rozjímání všem věrným křesťanům na světlo vydaná. Rozvažte křesťané, lásku Krista P. Jako amen, staniž se tak. (BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Vydání 1. Praha: Mladá Fronta, 1983, str. 127–128.) 100 Tamtéž, str. 127. 101 Doplnění názvu: Všem tam putujícím pobožným k potěšení na světlo vydaná. Vytištěná roku 1790. Zpívá se povědomou notou. (SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, s. 77–78.) 94

25

textů není mnoho, srovnám-li tuto píseň například s „Novou písní o blahoslavené Panně Marii Kopecké“102, nacházím zjevné rozdíly právě v milostné tematice. První píseň je lyricko-epická, jsou v ní typické milostné prvky, jako je opěvování milenky: „Salve tehdy, má milenko, / zlatá perličko, /tisíckrát buď pozdravená, / má holubičko […]“103, prosby: „Nedopouštěj na mne zlého, […]“104, úvahy nad láskou milenky: „Vím, že ty mne miluješ, / vím já to dávno, […]“105, apel na dodržení věrnosti: „Jenom sobě, ó Maria, / dnes to pamatuj, / že musíš býti moja / a já budu tvůj, […]“106 Druhá píseň je spíše oslavná, Panně Marii prokazuje více úcty než lásky a může připomínat modlitbu: „Suplicírujeme, / před tebou padáme, na místo memoriálu / dáváme krásnou modlitbu, / zdrávas buď, Maria, / matko premonštranská. //“107 Milostná tematika spojená s Bohem (Otcem) se v kramářských písních spíše nevyskytuje. Dle mého názoru je to dáno tím, že Bůh není v křesťanském náboženství konkrétní postavou, o které by bylo tradováno, že na světě někdy žila. Tím se od Krista a Marie liší a v žádné kramářské písni nejsou přímé milostné city k Bohu zobrazeny. Veškerá láska k němu zobrazovaná souvisí spíše s vírou v Boží milosrdenství. Výše uvedené krásně ilustruje „Píseň nová o marnosti světa…“108, která vypovídá o tom, že vše na světě je pomíjivé a také že: „Není lepší na tom světě / jako Boha milovat, / jemu sloužit, jeho se bát / a jeho následovat, / onť své věrné nezavrhne, udělí jim svou milost / a po smrti je uvede / a dá jim věčnou radost. / Amen. //“109

102

Doplnění názvu: všem k tomu zázračnému obrazu putujícím křesťanům ku potěšení na světlo vydaná. Zpívá se jako: Odcházím šťastné pryč, etc. (Tamtéž, str. 79–81.) 103 Tamtéž, str. 77. 104 Tamtéž, str. 77. 105 Tamtéž, str. 77. 106 Tamtéž, str. 77. 107 Tamtéž, str. 81. 108 Celý název: Píseň nová o marnosti světa všem milovníkům zpívání na světlo vydaná. Zpívá se snadnou notou. (Tamtéž, str. 41–42.) 109 Tamtéž, str. 42.

26

3.3. Láska partnerská a otázky věrnosti V této části se věnuji písním, které pojí láska partnerská, ať už šťastná či nešťastná, ovšem nikoli tragická. Kapitola je rozdělena na čtyři podkapitoly. První se věnuje lásce, která je zatěžkávána nějakou zkouškou, ale ve většině případů dopadne šťastně pro oba partnery. V dalších podkapitolách se objevuje téma nevěry a věrnosti mezi partnery. V kramářských písních zabývajících se milostnou tematikou se často vyskytují otázky věrnosti na straně obou milenců. Jde o slibování věrnosti na počátku vztahu, po provedené nevěře nebo jde o nevěru samotnou, která může či nemusí končit šťastně. Velkou roli zde hraje i odloučení milenců. Písní s touto tematikou se vyskytuje celá řada, neuvedu jich proto většinu jako v jiných kapitolách, ale zaměřím se na několik vybraných textů, které tuto problematiku zastoupí.

3.3.1. Láska skrze útrapy V této podkapitole se zabývám tématem mileneckého vztahu, který má šťastný konec. Lze ji rozdělit na dvě části. V první části pojednávám o písních se složitým příběhem, v druhé se zabývám dějově méně složitými písněmi, které vykazují výraznější lyrizaci. Zprvu se budu věnovat písním epickým s komplikovaným příběhem. Vypovídají o nich tři kramářské písně, a sice: „Píseň O DIVNÝM PŘÍBĚHU…“110, „Nábožná

píseň

o

svaté

Jenovéfě…“111

a

„PÍSEŇ

UTĚŠENÁ

A KRATOCHVILNÁ…“112. Ve všech lze nalézt podobnou zápletku příběhu, první dvě písně jsou dokonce téměř totožné. Manžele rozdělí nečekaná událost, muž musí

110

Celý název: Píseň O DIVNÝM PŘÍBĚHU, který se stal v Neapoli s jednou šlechetnou paní, která nevinně od svého manžela nařknutá zahynouti měla, však vzývaje sv. Jana, šťastně všeho zlého ušla; lépej se z písně vyrozumí. Jako pozdraven buď, Františku, etc. (BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Kramářské písně minulých dob. Praha: Mladá fronta, 1983, str. 124–127.) 111 Doplnění názvu: V Praze u Václ. Šlereta 1795. Jako: Běda, že jsem věku mladém. (SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 72–76.) 112 Celý název: PÍSEŇ UTĚŠENÁ A KRATOCHVILNÁ O KRÁSNÉ MAGELONĚ A PETROVI Z PROVINCI, kterak jsou se náramně spolu zamilovali, potom, jak se s nimi dálo. Vytištěná v Praze léta Páně 1685. Jako: Ach, potěšení mé rozmilé etc. (NOVOTNÝ, Miroslav. Špalíček písniček jarmarečních. Praha: Evropský literární klub Praha, 1940, str. 71–87.)

27

odjet a žena zůstane sama doma, přičemž se ji jiný muž pokusí svést: „hned se k ní oulisně stavěl jako frejíř zkušený, / když láskou nečistou vyjel, pěstí byl odstrčený. //“113 Po neúspěchu si svůdce vymyslí lživou historku o nevěře, aby ženu před mužem očernil. Manžel se chce ženy za trest zbavit, ta však přežije: „a tudy je obměkčila, nepřišla k usmrcení.“114 Po nějaké době začne muž svého rozhodnutí litovat: „Nešťastná ta hodina, / dal jsem ji na moře, […]“115, ale díky zbožné ženě se stane zázrak, oba manželé se shledají a viník je krutě potrestán: „Hned ho do žaláře vzali, / maso z něj řezali, / po tři dni jeho maso / jíst mu dávali. //“116 Třetí píseň je odlišná v tom, že se jedná o milence, kteří se ztratí, celý život se hledají a nakonec se najdou. Děj je v této písní ještě více komplikovaný. Ve všech třech písních se projevují stejné prvky. Postavy manželů jsou vyššího společenského postavení, rozděleni jsou chybou muže a zachráněni pak především díky víře ženy v Boha. Pokud píseň nekončí připomenutím důležitosti víry v Boha, alespoň je zde Bohu poděkováno prostřednictvím daru: „Kostel tu slavný vystavil, to se dvoumi pouštkami, / a své pobožnosti hověl až do svého skonání. //“117 V následujících písních hrají velkou roli peníze, podobně jako tomu bylo u textů rozebraných v kapitole 3.1.1. Chamtiví rodiče nechtějí svolit ke sňatku s chudým partnerem, ale na rozdíl od zmiňované kapitoly zde milenci vítězí a jsou spolu. Jedná se o „Novou píseň mládencům a pannám pro obveselení mysle…“118 a „Novou píseň mládencům a pannám a všem milovníkům …“119. Dalším textem spadajícím do této podkapitoly je: „NOVÁ PÍSEŇ mládencům a pannám …“120. 113

SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 72. 114 Tamtéž, str. 73. 115 BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Kramářské písně minulých dob. Praha: Mladá fronta, 1983, str. 124. 116 Tamtéž, str. 127. 117 SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 76. 118 Celý název: Nová píseň mládencům a pannám pro obveselení mysle na světlo vydaná. Na kopečku stojí borovička. V Uh. Skalici u dědičů J. Škarnycla 1889. (BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Kramářské písně minulých dob. Praha: Mladá fronta, 1983, str. 30–32.) 119 Celý název: Nová píseň mládencům a pannám a všem milovníkům zpěvu k ukrácení času vydaná. V Jindřichovu Hradci. Tiskem Aloisia Josefa Landfrasa. Jako: Můj ze všech nejmilejší. (SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 121–122.) 120 Celý název: NOVÁ PÍSEŇ mládencům a pannám pro obveselení mysle vydaná. V Pardubicích 1799. (BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Kramářské písně minulých dob. Praha: Mladá fronta, 1983, str. 24–25.)

28

Ta zobrazuje milence, které při sexu napadnou myslivci: „Ti myslivci Františkovi, / vzali z klína Františku, […]“121, ale mládenec milenku vybojuje zpátky: „začne se silně potýkat; tak jest se silně potýkal, / až svou Františku dostal. //“122 V závěru vystupuje vypravěč jako účastník děje a apeluje, aby i ostatní bojovali za svou lásku: „ z nás sobě příklad vemte, / jak jsme my se milovali, / tak i vy se milujte, […] život jsem nic nelitoval, / dívčinku jsem zas dostal, […]“123

3.3.2. Úvahy nad věrností Kramářské písně o úvaze nad věrností jsem rozdělila na několik typů. V prvním se jedná o úvahu nad věrností druhého partnera, která probíhá v dialogu partnerů. Takovým případem je „Světská píseň pro mládence a panny …“124. Mládenec zde milence vyčítá domnělou nevěru: „a ona má jiného a směje se na něho, mě milovat nechce. //“125, ta se mu tuto myšlenku snaží vyvrátit. Většina dialogu patří chlapci, dívka pouze odpovídá jedním dlouhým veršem mezi slokami. Píseň končí povzdechem nad poctivostí a závěrečným veršem dívky: „Ach, šocínku, šocínku, posílám ti hubinku, zůstávám ti věrnou. //“126 Druhým typem je úvaha, která je vedena v monologu. Lyrický subjekt se vyznává ze svých citů a apeluje na věrnost toho druhého. V písni „Zpěv hořekujícího mládence nad věrností své milenky…“127 vypráví mladík o seznámení s dívkou a o slibování věrnosti: „tak jeden druhému / slibovali sme si věrnost, […]“128 a také se vyznává z lásky: „Nejni nad to okamžení, / abych sobě nemyslil na ni, […]“129. Píseň končí nejprve apelem na chlapce, aby dívkám nikdy nevěřili, a dívky staví do negativní role nevěrnic: „myslí si, kdybych rač / toho prvního měla

121

Tamtéž, str. 25. Tamtéž, str. 25. 123 Tamtéž, str. 25. 124 Doplnění názvu: V Skalici, u dědičů J. Škarnycla. Travička zelená etc. (Tamtéž, str. 26–27.) 125 Tamtéž, str. 26. 126 Tamtéž, str. 27. 127 Doplnění názvu: Tiskem v Opavě. (SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 109–110.) 128 Tamtéž, str. 109. 129 Tamtéž, str. 110. 122

29

[…]“130. Následně se radí dívkám, aby zachovávaly věrnost: „Ach panenky, nemordujte, / kdo vás miluje, milujte […]“131 Dalším typem označuji písně, ve kterých velkou roli hraje motiv odloučení. Ten jsem do této kapitoly zařadila proto, že v souvislosti s ním se též uvažuje o věrnosti partnera. Ruku v ruce s motivem odloučení jde tematika vojenská, neboť se jedná o nejpodstatnější důvod mileneckého odloučení. Příkladem může být „PÍSEŇ NOVÁ VOJANSKÁ …“132, v níž se nachází dialog partnerů, který se svým formálním členěním velmi podobá dramatu. Každá sloka je uvozena postavou, která dialog pronáší. V písni muž oznamuje dívce, že chce odejít na vojnu: „vojna moje srdce těší, budu prubírovati, […]“133, načež nešťastná dívka vyjadřuje přání jít s ním: „neb mé srdce je truchlivé, s tebou pomašíruju, […]“134 Píseň končí rozloučením milenců, přičemž dívka doufá, že se spolu shledají alespoň po smrti: „dej Bůh, abychom se shledali v nebi spolu vesele. //“135 V této písni se nevěra nevyskytuje, jde pouze o vyznání lásky a rozloučení. Jako poslední v tomto tematickém rámci je píseň „OKLAMANÁ MILENKA …“136, která reprezentuje spíše slibování věrnosti než úvahu nad ní. Dívka se trápí kvůli sexu, který vidí jako chybu: „A my oba rozpálení, co jsme dále činili, činili jsme věci marné, jež jsme činit neměli. //“137 Chlapec ji utěšuje a následně slibuje lásku a společnou budoucnost: „Pak budu tvůj věrný manžel, / ty budeš moje paní, / budeme se milovati / do našeho skonání. //“138 Do tohoto dialogu chlapce a dívky vstupuje také vypravěč: „Vstala ráno za svítání, / šla do háje trávu žít, […]“139

130

Tamtéž, str. 110. Tamtéž, str. 110. 132 Celý název: PÍSEŇ NOVÁ VOJANSKÁ, pro obveselení mysle na světlo vydaná. Jako: Vale tobě, má pa[nenko]… (NOVOTNÝ, Miroslav. Špalíček písniček jarmarečních. Praha: Evropský literární klub Praha, 1940, str. 190–191.) 133 Tamtéž, str. 190. 134 Tamtéž, str. 191. 135 Tamtéž, str. 191. 136 Celý název: OKLAMANÁ MILENKA. Píseň výstražná mládencům a pannám. Tiskem Jo. Bergerové v Litomyšli 1866. Nápěv: Když jsem já ty koně pásal etc. (BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Kramářské písně minulých dob. Praha: Mladá fronta, 1983, str. 25–26.) 137 Tamtéž, str. 25. 138 Tamtéž, str. 26. 139 Tamtéž, str. 25. 131

30

3.3.3. Nevěra Milostných písní s tematikou nevěry je v kramářské poezii mnoho. Často se jedná pouze o letmou zmínku (nejčastěji v závěrečné didaxi), jindy je ústředním motivem celé písně. Jelikož je prostoupena celou tvorbou, zmíním zde písně, které se jí zabývají přímo. Ty dále rozdělím dle způsobu, jakým byla nevěra společností přijímána a hodnocena. Nevěra byla brána velmi vážně, cizoložství bylo přísně trestáno a mohlo končit i trestem smrti140. V písni „Novina velmi žalostná…“141 je rozebráno utrpení nevěrnice, která se nevyzpovídala z cizoložnictví. Z textu této písně je patrné, jak zásadně křesťanství ovlivňovalo tehdejší život, neboť hřích nevěry souvisel jak se šestým, tak s desátým přikázáním. Morální poučení se v písni vyskytuje jak v úvodu: „Pro Bůh, polepšete se, nechtějte hřešiti, […]“142, tak v závěru: „Ach vzpomni na to, o křesťanská duše […]“143 Samotné potrestání hříšnice je pak velmi drastické, dle této naturalistické motiviky jde o relikty barokní poetiky: „Dvě hrozné ještěrky na hlavě seděly / dvě ukrutné žáby oči jí kousaly. // Její uši pronikly ohnivé šípy, / z huby vycházel jest plamen hořící. //“144 Na druhé straně je však nevěra brána jako součást běžného života. Příkladem může být píseň „REKRUT JIŘÍK A ANKA …“145. Z obsahu je patrné, že se jedná o píseň časově mladší, než je předchozí uvedená. Milence rozdělí vojna, je popsáno partnerské neštěstí z odloučení: „Kdyby se jen Anka milá / pro mne, achich, nezbláznila! //“146 Dále vypravěč vykládá, jak se s odloučením vyrovnávají po delším čase. Oba jsou si vzájemně nevěrní, po návratu muže z vojny si však o ničem neřeknou a zůstávají spolu: „Já jsem tvůj a ty jsi moje, / zejtra máme

140

DÜLMEN, Richard van. Kultura a každodenní život v raném novověku (16. – 18. století) I. Dům a jeho lidé. Praha: Argo, 1999, ISBN 80-7203-116-3, str. 201. 141 Celý název: Novina velmi žalostná, která se stala s jednou paní, páchajíce ona cizoložství, to v Svatej zpovědi zamlčela, jaký konec potom vzala a kam se dostala z této noviny jeden každý náležitě vyrozuměti mocti bude S povolením duchovní vrchnosti. Předně v Praze, nyní v Litomyšli, 1748. Zpívá se jako: Amen, staniž se tak, Všemohoucí, atd. (SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 47–50.) 142 Tamtéž, str. 47. 143 Tamtéž, str. 50. 144 Tamtéž, str. 49. 145 Celý název: REKRUT JIŘÍK A ANKA aneb Stará láska nezrezav.í Zpívá se jako Já ty volky nepoženu. (BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Kramářské písně minulých dob. Praha: Mladá fronta, 1983, str. 55–58.) 146 Tamtéž, str. 55.

31

kopulací. //“147. V této písni se objevuje i motiv odloučení, který byl zmíněn v podkapitole 3.3.2. Jako poslední příklad nevěry v kramářské písni zmíním „Světskou píseň mládencům a pannám …“148, v níž je za nevěru považováno opuštění svedené milenky, která je kvůli styku vyloučena ze společnosti: „Mezi všemi lidmi / já jsem zavržená, / teď již nejsem panna / ani žádná žena. //“149.

147

Tamtéž, str. 57. Celý název: Světská píseň mládencům a pannám k výstraze vydaná. V Skalici u dědičů J. Škarnycla. Můj milý pantáto, hezkou dceru máte etc. (Tamtéž, str. 40–41.) 149 Tamtéž, str. 41. 148

32

3.4. Rodičovská láska a láska k rodičům V této kapitole se chci zaměřit na lásku rodičovskou a lásku k rodičům, tedy jeden z typů milostné tematiky. V celku kramářských písní však nacházím pouze malé množství textů, které by se tímto druhem přímo zabývaly. Objevuje se spíše v útržcích tematicky odlišných písní, často je spojován s tématem vojny. Mnoho písní však na druhou stranu popisuje absenci rodičovské lásky či lásky k rodičům a často se snaží poučit o její důležitosti.

3.4.1. Rodičovská láska a láska k rodičům jako hlavní téma kramářských písní Písně věnované rodičovské lásce jsou „Žalostivá písnička O HROZNÉM MORDU …“150 a „Novina jistá a pravdivá O JEDNOM VOJÁKU …“151. Pojí je motiv chamtivosti rodičů, který ústí v ponaučení proti tomuto hříchu. V obou písních se jedná o podobný příběh. V první z nich se syn po dlouhé době vrací domů z vojny s velkou částkou peněz. Protože je zvědavý, jestli ho rodiče poznají, představí se jako voják hledající nocleh, jeho pravou totožnost zná jen jeho sourozenec. Rodiče bohatého vojáka ubytují, ale protože jsou chamtiví, tak ho v noci zabijí a okradou. Druhého dne ráno, když je pravá identita vojáka odhalena, spáchají rodiče sebevraždu z lítosti nad svým činem. Na konci písně se pak objevuje dobově oblíbená didaktická pasáž: „Protož, ó křesťané milí, / vemte z toho příklad nyní, / lakomství zanechejte; / neb skrze lakomství mnozí / přišli o tělo i duši; / boha v paměti mějte, amen. //“152 Ve druhé písni je zápletka i rozuzlení shodné, odlišná je pouze lokalizace – v daném případě do domácího prostředí – tedy Znojmo (zatímco v prvním případě to bylo okolí vestfálského Paderbornu), a dále i hlavní

150

Celý název: Žalostivá písnička O HROZNÉM MORDU, kterýž se v krajině vesfálské blíž města řečeného Paderbornu v jednom obzvláště vystaveném hostinci, kde vlastní matka syna svého nepoznajíc pro peníze zamordovala. To jakým způsobem se stalo, jedenkaždý z písničky nejlépeji vyrozumí. Druhá k ní přidaná JIŽ SE KONCI BLÍŽÍ, hříchové nás tíží, etc. Vytištěná v Brně u Františka Ignácia Sinapiho 1693. Zpívá se tou notou jako Taktož volá sám Syn boží etc. Aneb podlé německé noty Kommt her zu mir, spricht Gottes Sohn etc. (BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Vydání 1. Praha: Mladá Fronta, 1983, str. 88–89.) 151 Celý název: Novina jistá a pravdivá O JEDNOM VOJÁKU, kterýž přijeda z vojny k otci svému mlynáři blíž Znojima, kterýžto mlynář velmi žádostiv peněz, neznajíce syna svého, nocleh jemu dal a v noci jej zamordoval. Jako Barboro, Panenko svatá, etc. (Tamtéž, str. 90.) 152 Tamtéž, str. 89.

33

aktéři násilného činu, tentokrát je vrahem chamtivý otec (v případě první uvedené písně vraždu iniciovala matka). Pozitivní příklad lásky rodičovské i lásky k rodičům můžeme nalézt v závěru textu „Nový zpěv o radostném shledání …“153. Syn opouští otce z důvodu studia ve Vídni, ale nakonec započne vojenskou kariéru, aby mohl svým rodičům finančně vypomoci. Jednoho dne narazí na žebrajícího starce, který mu vypráví svůj životní příběh. Starcovi dojde, že hovoří se svým synem, ten prosí otce o odpuštění. Otec je šťastný a potomkovi odpouští: „neb otec miluje tebe jak sám sebe, / pro všechny Bůh stvořil nebe. //“154

3.4.2. Absence lásky rodičovské lásky a lásky k rodičům Jak jsem již zmínila, mnohem častěji se v textech kramářských písní setkáváme spíše s případy, ve kterých je rodičovská láska a láska k rodičům nepřítomna, tím mám na mysli, že rodiče nemilují své děti a naopak. Tato absence lásky bývá v závěrečné části písně kritizována z didaktického hlediska, stejně jako je k tomuto typu lásky (a také úctě a poslušnosti) nabádáno. Podíváme-li se na tyto písně podrobněji, lze si všimnout, že jsou si typově velmi podobné a lze na ně aplikovat schéma (milující) rodič – nevděčný potomek. V těchto písních je nevděčný potomek bezbožný, neváží si rodičů, haní je, hřeší (nestřídmě pije alkohol, rouhá se, kleje, utrácí velké množství peněz, je pyšný apod.) a přesto získá (věnem či dědictvím) majetek rodičů. Ti bývají vykresleni jako zbožní, kající se, poctiví a milující starci, kteří odkáží veškeré své jmění svému dítěti. Potomek, který nabyl majetku, rodiče vyžene pryč. Dále se písně různí. V některých případech spáchá rodič sebevraždu („Hrozný příběh O JEDNÉ BOHAPRÁZDNÉ DCEŘI…“155, „Nová píseň o přehrozném příběhu…“156),

153

Celý název: Nový zpěv o radostném shledání dobrého otce se synem svým. Tisk ST. Pospíšila v Chrudimi. 1860. (SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 144–146.) 154 Tamtéž, str. 146. 155 Celý název: Hrozný příběh O JEDNÉ BOHAPRÁZDNÉ DCEŘI, která matku svou k zoufání přivedla. (BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Vydání 1. Praha: Mladá Fronta, 1983, str. 131–133.) 156 Celý název: Nová píseň o přehrozném příběhu, který se z této písně lépe vyrozuměti můž (SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 51–52.)

34

jindy se rodiče díky zázraku vrátí zpět domů („NOVÁ PÍSEŇ na příklad rodičům a dítkám …“157). Potomek je za svůj přečin vůči rodičům potrestán smrtí či prokletím. Uvedené dobře ilustruje NOVINA JISTÁ A PRAVDIVÁ…“158. Děj písně se odehrává ve vsi Najfdorf, v níž kovář Fajtl vyčítá svému synu pyšnou povahu, mrhání peněz v karbanictví a opilství: „Již pracovati nemohu, / ty mi statek mrháš, / hráš, piješ ve dne i v noci, / na pejchu nakládáš. //“159 Syn se poté na otce oboří, je drzý a vytýká otci jeho stáří a nemožnost pracovat, načež otec zemře. Osm dní po pohřbu se synovi zjeví pacholátko a provází ho do pekla, ve kterém mu zjeví jeho osud sama smrt: „Podetnuť tvou krásnou mladost, / měls býti dost starý, / žes zlořečil otci svému, / hodím tě na máry. //“160 Syn po tomto zjevení skutečně skoná a poté zestárne: „Než ho na krchov donesli, / měl šedivé vlasy / a že měl dotád živ býti, / znamenat to musí. //161 Trest pro syna je tedy velice drastický a naturalistické líčení poukazuje, že jde o relikty barokní poetiky. „Hrozný příběh“162 a „Novou píseň o přehrozném příběhu“163 navíc pojí další podobnost. Nevděčným potomkem zde jsou dcery. V obou případech se matky nezvedených potomkyň po vyhnání z domova oběsí. Dcera později nachází tělo své matky, nebožka ji však začne drtit v náručí. Dítě prosí o odpuštění a slitování, ale i přesto je nakonec udušeno.

157

Celý název: NOVÁ PÍSEŇ na příklad rodičům a dítkám na světlo vydaná. (BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Vydání 1. Praha: Mladá Fronta, 1983, str. 129–130.) 158 Celý název: NOVINA JISTÁ A PRAVDIVÁ, kteráž se stala roku 1660 tu sobotu po Třech králích půl míle od Rejna Kolína ve vsi Najdorfu řečené. Kterak tam ňáký Fajtl kovář syna svého trestal, aby pejchy přestal, a jakou ten pyšný syn otci svému odpověď dal, že ho čert po půjčkách polámal, mlejny s ním vymítal, a jakou pomstu za to vzal. Též kterak Pán Bůh Všemohoucí tomu synu skrze anjela svého divné věci ukázati ráčil, co v tomto roce následovati má, a jak mu to malé pacholátko v pekle ukázalo, které dítky svých rodičův poslouchati nechtí, že jim uprostřed temnosti nějací černí ptáci oči klubají. A potom, jak ten pyšný syn na marách přes noc ošedivěl, majíc věku dvaceti let, a jak mu bylo od anjela povědíno, že měl dočekati devadesáte pět let, jakož jest to spatříno bylo na jeho těle, když duši vypustil, že mu vlasy jeho na marách ošedivěly. Co se více stalo, přezpívajíc sobě tuto novinu lépe vyrozuměti moci budeš. Vytištěná léta Páně 1660. Zpívá se jako: Bychom sobě vzpomínali, co nás má potkati etc. (NOVOTNÝ, Miroslav. Špalíček písniček jarmarečních. Praha: Evropský literární klub Praha, 1940, str. 14–21.) 159 Tamtéž, str. 16. 160 Tamtéž, str. 19. 161 Tamtéž, str. 21. 162 BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Vydání 1. Praha: Mladá Fronta, 1983, str. 131– 133. 163 SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 51–52.

35

Obě písně opět končí didaxí. Z uvedené dějové linie obou písní vyplývá, že je v ní obsažena též iracionální motivika, která opět připomíná tresty známé z exempel jak středověkého, tak barokního původu.164

3.4.3. Motivika rodičovské lásky a lásky k rodičům Rodičovská láska a láska k rodičům se v kramářské písni objevuje pouze v několika málo textech, vždy se jedná spíše o sekundární motiv textu, který pouze částečně koresponduje s hlavním tématem. Například v textu „Nová píseň neb SMUTNÝ PŘÍBĚH …“165 prosí matka o život svůj i svých dětí, když se je chystají zabít zbojníci při loupežném přepadení: „Všecko sobě můžete vzít, / jenom mě nemordujte / a mým nejmilejším dítkám / živobytí darujte. […]“ 166 Tuto podobu lásky můžeme nalézt také při líčení katastrof (například povodně), kdy vypravěč zmiňuje truchlící rodiče nad odplouvajícími dětmi, které vzala voda. Tento motiv se objevuje jak v „Písní o hrozné povodni…“167: ,,Hrozné lamentýrování, / truchlivý pláč a kvílení, / kterak rodiče své děti / viděli po vodě plouti. //“168, tak v „PÍSNI K USTRNUTÍ …“169: „Otec viděl své dítě / ve vodě tonouti / […] / jaké naříkání / bylo bědování, […]“170 Motivy lásky mateřské nebo lásky k rodičům se dále vyskytují v písních s vojenskou tematikou, konkrétně v monolozích vojáka. Nejčastěji v momentech, kdy se s rodinou loučí při odchodu na vojnu nebo před svou smrtí. Voják v tomto momentu myslí na možnou smrt: Má maminka také vzpomene, / že synáček její

164

Srov. HORÁKOVÁ, Michaela. Sondy do barokní homiletiky. Česká literatura: časopis pro literární vědu, Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 1995, roč. 1995, č. 4, s. 415-421. ISSN 0009-0468. 165 Celý název: Nová píseň neb SMUTNÝ PŘÍBĚH, který se stal v Ruské zemi blíž města Varšavy v jednom velkém lese, kterýžto jest na dvanáct mil široký. Zde se dvanáct ukrutných zbujníků zdržovali a lidi na rozličný způsob okrádali a mordovali. V Praze 1846. (BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Vydání 1. Praha: Mladá Fronta, 1983, str. 103–105.) 166 Tamtéž, str. 104. 167 Celý název: Píseň o hrozné povodni nešťastných obyvatelů na panství buchlovském, velehradeckém i bzeneckém. Ó křesťané, se ustrňte, poslyšte etc. (Tamtéž, str. 81–82.) 168 Tamtéž, str. 82. 169 Celý název: PÍSEŇ K USTRNUTÍ O PŘEPODIVNÉ KOMETĚ, která toho běžícího roku na tureckých hranicích spatřená byla, k polepšení života na světě vydaná. Jako: Pozdraven buď, Františku etc. (NOVOTNÝ, Miroslav. Špalíček písniček jarmarečních. Praha: Evropský literární klub Praha, 1940, str. 200–205.) 170 Tamtéž, str. 204.

36

na vojně / ve šachtě pohřbený, / že srdce v těle jejím, / že plakat bude. //“171, či rodiče žádá o modlitbu, která ho ochrání od světských hříchů: „Vy staří rodiče / neplačte pro mě, / raděj s modlitbičkou / vzpomeňte na mě, / aby mě Bůh zachoval / a padnouti nedal / od silných plezírů / tělo zachoval. //“172 Zároveň vojáci rodičům dokazují, že je jejich odchod trápí: „ty mně trápí mé srdce, / že musím opustit / staré rodiče. //173, „A s vámi se loučím, moje rodiči, / naposled vám líbám nohy, ruce, / má zlatá matičko, / bolí mě srdíčko, / že s vámi nemůžu mluvit slovíčko. //“174 Voják také děkuje rodičům za skutky, které pro něj vykonali: „Má matičko nejmilejší, / já k vašim nohám padám, / za vaši mateřskou lásku / ruce, nohy vám líbám, / též tatíčku starý, / za vaše vychování, / já vám ruce, nohy líbám, / děkuju bez přestání. //“175 Nutno podotknout, že v těchto písních se voják loučí nejen s rodiči, ale i se svými kamarády či milenkou, které vyznává lásku, jak rozeberu v poslední podkapitole.

3.4.4. PÍSEŇ SVADEBNÍ anebo loučení se dcery s otcem a matkou, vstupující do stavu manželského176 Motiv rozloučení se s rodiči, kterým jsem se zabývala v podkapitole 3.3.2., se netýká pouze chlapců odcházejících na vojnu. Jak můžeme vidět, v kramářských písních se loučí také dívky. Ve většině písní s vojenskou tématikou, je však motiv rozchodu s rodiči upozaděn, a to především z důvodu, že hlavním tématem je právě vojna. Zde se loučení s rodiči naopak dostává do popředí a stává se hlavním tématem písně, o čemž vypovídá i podtitul: „aneb loučení se dcery s otcem a matkou […]“177

171

Nová píseň na upamatování vojny v Italii v r. 1849. V Praze, 1859. Tisk a k dostání u Jana Spurného, v Karlově ulici, č. 184. (SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 160.) 172 Nová píseň pro mládenci a panny, i pro ty, co se na vojnu dají. V Praze (Tamtéž, str. 148.) 173 Tamtéž, str. 147. 174 Nová píseň regruty (Tamtéž, str. 152.) 175 Pravdivá píseň O VÍDEŇSKÉ PATÁLII, všem milovníkům stavu vojenského na světlo vydaná. Má známou notu. (BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Kramářské písně minulých dob. Praha: Mladá fronta, 1983, str. 14) 176 Celý název písně: PÍSEŇ SVADEBNÍ aneb loučení se dcery s otcem a matkou, vstupující do stavu manželského. V Praze, u Karla Jozefa Jaurnicha. Zpívati se může jako k S. Tekli. (NOVOTNÝ, Miroslav. Špalíček písniček jarmarečních. Praha: Evropský literární klub Praha, 1940, str. 220–223.) 177 Tamtéž, str. 220.

37

V této písni dcera při loučení děkuje za lásku rodičů a za dobré vychování: „Za všecku upřímnou lásku, / tatíčku, děkuji vám, […] za vaše dobré chování / vaše ruce vám líbám […]“178 Děkuje matce, že ji zplodila, kojila a starala se o ni: „Též i za mateřská prsa, / které jsem požívala, / děkuji vám matičko, / že jste mně krmívala, / též i na vašich vlastních rukouch / nosit jste mne musela / a vašima vlastníma ústy / mnohokrát políbila. //“179 Navíc žádá o odpuštění za vše špatné věci, které způsobila: „za odpuštění žádám, / v čem jsem vás kdy rozhněvala, / sama se vinná dávám, […]“180 Dalším podstatným prvkem písně je svatba, do níž chce dívka vstoupit kvůli svému náboženství, a která je zde brána jako nevyhnutelný akt blízké budoucnosti. Díky dvěma závěrečným veršům: „kdež je svatba připravená / v tom nebeském království, Amen. //“181 bychom se mohli domnívat, že by dívka raději volila smrt a následnou svatbu v „království nebeském“ než na našem světě. Amen je také závěrečné slovo modliteb a znamená též poslední slovo či konec. Hypotézu, že se dívka rozhodla zvolit raději smrt, podporují také poslední dva verše první strofy: „že já musím svou milou vlast / dnešní den opustiti. //“182, a to za předpokladu, že slovo vlast interpretujeme jako pozemský svět. Ve zmíněném textu jde však tematicky o vstup do světského manželského stavu, a to bez jejího alegorického pojetí, i když je text z hlediska významového (i formálního) málo zdařilý.

178

Tamtéž, str. 221. Tamtéž, str. 222. 180 Tamtéž, str. 222–223. 181 Tamtéž, str. 223. 182 Tamtéž, str. 220. 179

38

4. Závěr Hlavním cílem mé práce bylo roztřídit kramářské písně do skupin, které odpovídají různým pojetím lásky. Jak již bylo zmíněno v úvodu, vycházela jsem z kramářských písní všech tří knižních výborů. Většina písní ze souborů obsahujících milostnou tematiku je v práci zmíněna. Přednost v charakteristikách dostávaly ty písně, v nichž je milostný cit výraznější než v ostatních, a také texty, které se od ostatních výrazněji liší. Prvním bodem bylo obecné vymezení pojmu kramářská píseň. Zařadila jsem ji do pololidové literatury a věnovala se její historii, formě a obsahu, který se během několika století různě obměňoval. Mé pozornosti neušel ani přednes a zpěv kramářské písně, její podoba tištěná a nejvýznamnější tiskárny a tiskaři, kteří ji vydávali. Dále jsem se zabývala již konkrétní formou milostné tematiky. Nejdříve jsem z kramářských písní vybrala ty, které mají tragický konec. Hlavním tématem byla láska milenců, které zabraňovali jejich rodiče; nebo se jednalo o písně, v jejichž textech byl jeden z partnerů mrtev (důsledkem nenaplněné lásky). Zesnulý se pak svému milenci zjevoval (viz Setkání s duchem a úmrtí spojená s mrtvým v hrobě v podkapitole 3.1.2.). Písně tragické lásky pojí epičnost, motiv smrti a nemožnost být s milencem, což je nejčastěji způsobeno rodičovskou vidinou příliš chudého (a tudíž nevhodného) partnera pro jejich dítě. V kapitole 3.2. Láska k autoritě a vlasti jsem se zabývala láskou projevovanou k uvedeným objektům. Většina písní s touto tematikou je spíše lyrická, vyjma písní o mučednících. Milostný cit je nejvíce projevován ke Kristu (motivicky jde o tzv. relikty barokní mystiky) svatými mučednicemi Kateřinou, Starostou a Barborou v písních „Nová píseň k nábožnému uctění…“183 a „Píseň nová o svaté panně…“184, což jsou texty převážně právě epické. Další výrazné projevy duchovního citu nalézáme v lyrickém textu „Píseň ke cti a chvále blahoslavené

183

SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 77. 184 Tamtéž, str. 55.

39

Panny Marie Častochovské…“185.

V žádné další kramářské písni (z mnou

analyzovaných sbírek) se milostný cit neprojevuje ani k náboženským postavám, ani k panovníkovi, k vlasti či k národu v takovém rozsahu. Ostatní písně stojí na pomezí lásky a úcty. Milostné tematice partnerské se věnovala kapitola 3.3 Láska partnerská a otázky věrnosti. V podkapitole 3.3.1. Láska skrze útrapy byly pojednány písně, v nichž vztah milenců měl šťastný konec a to i přes problémy, kterými si museli zamilovaní projít. Ve dvou případech se jednalo o písně, v jejichž textech byli muž a žena vyššího postavení. Muž kvůli domnělé nevěře ženu vypudil a činu později litoval, žena se však díky své víře v Boha znovu k manželovi vrátila. V dalším případě se opakoval stejný problém jako v kapitole 3.1.1., zde se však milenci rodičům postavili na odpor. Tyto písně jsou epické a mají šťastný konec. V podkapitole 2.3.2. milenci přemítají o nevěře partnera a snaží se ji nějakým způsobem vyřešit. Tato situace je zobrazena pomocí monologu („Zpěv hořekujícího mládence nad věrností své milenky…“186) i dialogu („Světská píseň pro mládence a panny …“187). Výrazný je zde motiv odloučení partnerů. Přímo nevěrou se pak zabývá podkapitola 2.3.3. Společenské pojetí nevěry jako vážného morálního přestupku (hříchu proti Desateru) spařujeme v textu „Novina velmi žalostná…“188, ve kterém je nevyzpovídaná cizoložnice po smrti tvrdě potrestána. V tomto kontextu se objevuje i několik motivů nacházejících se i v barokních exemplech. Na druhou stranu i nevěru se dalo přehlížet, jak to ilustruje text písně „REKRUT JIŘÍK A ANKA …“189. V poslední kapitole 3.4. jsem se zabývala rodičovskou láskou a láskou dětí k rodičům. Ta prostupuje mnoho písní kramářské tvorby, proto jsem její tematiku rozdělila do několika typů a pojednala o ní v podkapitolách, které se blíže orientují na její výskyt. V tomto kontextu pokládám za důležité zmínit, že více než tímto typem lásky se kramářské písně zabývaly její absencí (tedy situací, kdy rodič své

185

Tamtéž, str. 77. SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 109. 187 SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 109. 188 Tamtéž, str. 47. 189 BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Kramářské písně minulých dob. Praha: Mladá fronta, 1983, str. 55. 186

40

dítě nemiluje a naopak). V písních se také objevovalo mravní poučení, které před touto situací varovalo. Upozorňovalo také na přílišnou chamtivost rodičů, kteří kvůli penězům, dle textů jedné z kramářských písní, své dítě zabili a pak spáchali sebevraždu, jak je uvedeno v podkapitole 2.4.1. V této podkapitole je uveden i tematický příklad téměř vzorné lásky k rodičům a dítěti, a to v písni „Nový zpěv o radostném shledání …“190. Absencí tohoto druhu lásky se zabývala kapitola 2.4.2., ve které platilo schéma milující rodič – nevděčný potomek. Motivy rodičovské lásky a lásky k rodičům popisuje podkapitola 2.4.3. V těchto písních se motiv lásky k rodičům uplatňoval v tematicky odlišných písních, nejčastěji však v souvislosti s odchodem vojáka na vojnu. V poslední podkapitole (2.4.4.) jsem podrobněji popsala „PÍSEŇ SVADEBNÍ…“191, která se od ostatních v několika věcech liší. Z jejího textu je patrné, že motiv loučení s rodiči nemusí zahrnovat pouze postavu muže odcházejícího na vojnu, ale i loučení ženy, a to v daném kontextu jejího vstupu do manželství.

190

SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, str. 144 191 NOVOTNÝ, Miroslav. Špalíček písniček jarmarečních. Praha: Evropský literární klub Praha, 1940, str. 220.

41

Seznam použité literatury Primární literatura BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Kramářské písně minulých dob. Praha: Mladá fronta, 1983, 160 s. NOVOTNÝ, Miroslav. Špalíček písniček jarmarečních. Praha: Evropský literární klub Praha, 1940, 267 s. SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, 221 s.

Sekundární literatura BENEŠ, Bohuslav. Poslyšte písničku hezkou… Kramářské písně minulých dob. Praha: Mladá fronta, 1983, 160 s. BENEŠ, Bohuslav. Světská kramářská píseň. Příspěvek k poetice pololidové poezie. Brno: Universita J. E. Purkyně, 1970, 288 s. DÜLMEN, Richard van. Kultura a každodenní život v raném novověku (16. – 18. století) I. Dům a jeho lidé. Praha: Argo, 1999, 338 s. ISBN 80-7203-116-3. HORÁKOVÁ, Michaela. Sondy do barokní homiletiky. Česká literatura: časopis pro literární vědu, Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 1995, roč. 1995, č. 4, s. 415-421. ISSN 0009-0468. KNEIDL, Pravoslav. Česká lidová grafika v ilustracích novin, letáků a písniček. 1. vyd. Praha: Odeon, 1983, 336 s. LEŠČÁK, Milan a Oldřich SIROVÁTKA. Folklór a folkloristika: (o ľudovej slovesnosti). Bratislava: Smena, 1982, 263 s. NOVOTNÝ, Miroslav. Špalíček písniček jarmarečních. Praha: Evropský literární klub Praha, 1940, 267 s. SCHEYBAL, Josef V. Senzace pěti století v kramářské písni: příspěvek k dějinám lidového zpravodajského zpěvu. 1.vyd. Hradec Králové: Kruh, 1991, 388 s. ISBN 80-7031-624-1. 42

Slovník literární teorie. 2. rozš. vyd. Editor Štěpán Vlašín. Praha: Československý spisovatel, 1984, 465 s. SMETANA, Robert, VÁCLAVEK, Bedřich. České písně kramářské. Praha: Svoboda, 1949, 221 s. VEČERKOVÁ, Eva. O historii kramářské písně. Brno: Moravské zemské muzeum, 1995, 55 s. ISBN 80-7028-077-8.

43