MASARYKOVA UNIVERZITA. Hygiena ve vyučovacím procesu, formy a způsoby odpočinku žáků na střední škole

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA FYZIKY, CHEMIE A ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ

Hygiena ve vyučovacím procesu, formy a způsoby odpočinku žáků na střední škole Diplomová práce

Brno 2015

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

Ing. Jan Děcký

Pavlína Langmannová

Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

……………………… Pavlína Langmannová

Poděkování Děkuji panu Ing. Janu Děckému při zpracování této diplomové práce.

za cenné rady a připomínky, které mi poskytl

Anotace Diplomová práce se zabývá hygienou ve vyučovacím procesu, formami a způsoby odpočinku žáků na střední škole. Teoretická část diplomové práce přibližuje požadavky, které jsou kladeny na hygienu školního prostředí a mikroklima ve školních budovách. Hlouběji se zabývá charakteristikou duševní hygieny se zaměřením na dílčí složky psychohygieny z pohledu studenta a pedagoga ve vyučovacím

procesu.

V obecné

rovině

se věnuje

odpočinku

zdravých

a integrovaných žáků. Praktická část obsahuje průzkum, jehož cílem je pomocí anonymních dotazníků zjistit, jaké je povědomí studentů o vnímání otázky hygieny ve vztahu k jejich studijním výsledkům z různých pohledů, způsobu odpočinku studentů, trávení volného času, míry stresových situací. V této práci budou taktéž porovnány otázky týkající se hygieny mezi různými studijními stupni.

Annotation This bachelor’s thesis focuses on the hygiene in the process of education, forms and ways of relaxation of students at secondary school. The theoretical part of the thesis shows the demands which are required for the hygiene of school environment and microclimate in school buildings. It also deals with characteristics of psycho hygiene focusing on its fractional components from the student’s and teacher’s point of view in the process of education. In general it is dedicated to the relaxation of healthy and integrated students. The practical part consists of a research made by questionnaires. The target of this research is to find out what the students know about the hygiene and how it relates to their school results from different points of view, students’ ways of relaxation, spending free time, the rate of stressful situations. In this work hygiene is also going to be compared on different studying levels.

KLÍČOVÁ SLOVA Mikroklimatické faktory, hygiena vyučovacího procesu, hygiena školního prostředí, duševní hygiena, odpočinek.

KEYWORDS Microclimatic facors, hygiene of education, hygiene of school environment, psychohygiene, relaxation

Obsah ÚVOD .......................................................................................................................... 8 1

HYGIENA .......................................................................................................... 11 1.1

Definice hygieny, její cíle a dělení .............................................................. 11

1.2

Hygienické požadavky na školní prostředí.................................................. 13

1.2.1

Umístění školy, venkovní prostory ...................................................... 14

1.2.2

Kmenová učebna .................................................................................. 15

1.2.3

Školní nábytek ...................................................................................... 16

1.3

1.3.1

Osvětlení při výuce a v prostorách školy ............................................. 20

1.3.2

Poměr vzduchu prostoru v interiéru a teplota prostoru ........................ 22

1.3.3

Hluk, zvuk ............................................................................................ 25

1.4

Zdravotní důsledky nedodržování školní zdravotní hygieny ...................... 27

1.4.1

Vady držení těla ................................................................................... 28

1.4.2

Vady zraku ........................................................................................... 29

1.4.3

Zvýšený výskyt přenosných onemocnění ............................................ 29

1.5 2

Mikroklima ve školních budovách .............................................................. 19

Shrnutí ......................................................................................................... 29

DUŠEVNÍ HYGIENA, STRES .......................................................................... 30 2.1

Duševní hygiena .......................................................................................... 30

2.1.1

Definice ................................................................................................ 30

2.1.2

Klasifikace a charakteristika duševní hygieny ..................................... 30

2.2

Stres ............................................................................................................. 32

2.2.1

Definice ................................................................................................ 32

2.2.2

Klasifikace stresu ................................................................................. 32

2.2.3

Teorie stresu, syndrom vyhoření a následná prevence......................... 33

2.2.4

Prevence před stresovými situacemi .................................................... 34

2.3

Duševní hygiena ve vyučovacím procesu z pohledu učitele a žáka ............ 35

2.3.1

Životospráva ......................................................................................... 35

2.3.2

Pracovní prostředí ................................................................................ 38

2.3.3

Organizace práce .................................................................................. 39

2.3.4

Systém vlastních hodnot ...................................................................... 39

2.4

Péče o duševní hygienu v prostředí středních škol – klima třídy ................ 40

2.4.1

Definice - klima třídy, školy ................................................................ 40

2.4.2

Determinanty ovlivňující školní klima................................................. 41

2.4.3

Základní složky sociálního klimatu ..................................................... 41

2.4.4

Diagnostika klimatu školní třídy .......................................................... 42

2.4.5

Metody zkoumání klimatu třídy ........................................................... 43

2.5 3

Shrnutí ......................................................................................................... 43

FORMY A ZPŮSOBY ODPOČINKU ŽÁKŮ NA SŠ ...................................... 44 3.1

Středoškolské vzdělávání ............................................................................ 44

3.1.1 3.2

Odpočinek ................................................................................................... 46

3.2.1 3.3

Definice a klasifikace odpočinku: ........................................................ 46

Odpočinek u zdravých žáků podle RVP a v době volna ............................ 48

3.3.1

Školní prostředí .................................................................................... 48

3.3.2

Mimoškolní aktivity ............................................................................. 50

3.4

Odpočinek u integrovaných zdravotně postižených žáků ........................... 50

3.4.1

Typy zdravotního postižení integrovaných žáků na běžných školách . 50

3.4.2

Zrakové postižení - klasifikace, zraková hygiena a odpočinek u ZP ... 52

3.4.3

Sluchově postižení - klasifikace, hygiena a odpočinek ........................ 56

3.4.4

PAS - porucha autistického spektra- klasifikace, hygiena, odpočinek 57

3.4.5

Specifické poruchy učení - hygiena, odpočinek .................................. 59

3.5 4

Organizace vyučování SŠ .................................................................... 45

Shrnutí ......................................................................................................... 59

PRŮZKUMNÉ ŠETŘENÍ NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH ................................ 61 4.1

Stanovení cílů průzkumu ............................................................................. 61

4.2

Stanovení předpokladů průzkumu ............................................................... 61

4.3

Popis vzorku respondentů ........................................................................... 62

4.4

Metoda průzkumu........................................................................................ 62

4.5

Průzkumný soubor ....................................................................................... 63

4.6

Výsledky průzkumu .................................................................................... 64

4.7

Vyhodnocení předpokladů .......................................................................... 90

ZÁVĚR ...................................................................................................................... 92 RESUMÉ ................................................................................................................... 94 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY........................................................................ 95 SEZNAM Z INTERNETOVÝCH ZDROJŮ ............................................................. 98 SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................... 100

SEZNAM TABULEK .............................................................................................. 101 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................. 102

ÚVOD Péče o zdraví žáků a studentů je součástí výchovné a vzdělávací práce ve škole. V procesu vyučování učitelé zabezpečují péči o zdraví žáků vytvářením a ochranou zdravých

podmínek

pedagogického

pro

procesu,

školní

práci.

má představovat

Učitel

je ústřední

činitel

hygieny

model duševně zdravé osobnosti

a realizovat hygienické zásady pedagogického procesu. Také

působení,

kterým

učitel

v pedagogickém

procesu

působí

na žáky,

obsahuje hygienický aspekt (tělesného a duševního zdraví). Učitel, který pracuje podle hygienických zásad, má tyto podmínky soustavně sledovat a starat se o jejich udržování. (Nováková, I., 2012) Téma hygieny ve vyučovacím procesu a následné formy a způsoby odpočinku žáků na střední škole jsem si vybrala záměrně, jelikož mě téma uvedené problematiky oslovilo. Existuje mnoho příčin souvisejících s výkonem žáka ve vyučovacím procesu a obecně hygienickými podmínkami školního prostředí. Diplomová práce je zaměřena na poznání hygienických aspektů ovlivňujících výuku a přiblížení forem a způsobů odpočinku žáků na středních školách. Cílem diplomové práce je teoreticky vytyčit aspekty, které ovlivňují výuku a kvalitu vzdělávání, a to i z pohledu legislativy. V teoretické části definuji a klasifikuji pojem hygieny, její cíle a dělení. Přibližuji požadavky na hygienu školního prostředí, zabývám se mikroklimatickými podmínkami a důsledky při nedodržování školní hygieny. V další části práce se zaměřuji na duševní hygienu a stres.

Zabývám

se charakteristikou duševní hygieny se zaměřením na dílčí složky psychohygieny z pohledu žáka i pedagoga ve vyučovacím procesu a klimatem třídy. V závěrečné části práce přibližuji odpočinek zdravých i integrovaných žáků. V průzkumném šetření bude cílem zjistit, jaké je povědomí žáků o vnímání otázky hygieny ve vztahu k jejich studijním výsledkům z různých pohledů – např. způsobu odpočinku žáků, trávení volného času atd. V této práci budou taktéž porovnány otázky týkající se hygieny mezi různými studijními stupni. Kvantitativní dotazníkové 8

šetření se zabývá průzkumem tří tříd, dvou studijních oborů a rozdíly v jeho vnímání mezi jednotlivými studijními obory. Závěr věnuji výsledkům průzkumu. Průzkumné šetření je provedeno na Střední odborné škole Dvořákova, Znojmo, obor - prodavač, Střední odborné škole Přímětická, Znojmo, obor – prodavač a na Gymnáziu Dr. Polesného Znojmo. Průzkumné šetření je prováděno kvantitativní metodou pomocí dotazníku.

9

I. TEORETICKÁ ČÁST

10

1 HYGIENA Pojem „hygiena“ je znám každému z nás. Dáváme jej do kontextu s pojmem zdraví a prevencí před nemocemi. Spojujeme jej zejména s tělesnou hygienou. Pro uchování zdraví je žádoucí dodržovat všechny zásady hygieny. Pod pojmem hygiena si lze představit nejen osobní hygienu, jež se zabývá čistotou těla. Tato oblast zahrnuje také duševní zdraví a další oblasti týkající se osobnosti. Hygienu si lze představit i z hlediska veřejného okruhu zájmů, jako oblast zaměřenou na klimatické podmínky, uspořádání obydlí, topení a větrání, odstraňování odpadů, lékařských znalostí a mnoho dalších oblastí z veřejného okruhu zájmu.

1.1 Definice hygieny, její cíle a dělení ,,Hygiena je lékařský vědní obor, který studuje zákonitosti vztahů mezi životním prostředím a člověkem. " (Nováková, I., 2012, s. 51) Cílem hygieny je stanovit soubor opatření pro zajištění optimálních podmínek pro zdravý rozvoj člověka a celé lidské společnosti. Hlavním úkolem hygieny je preventivní opatření předcházející nemocem a posilující zdraví jedince. Hygiena se zabývá studiem, působením kladných i záporných vlivů životního i pracovního prostředí na zdraví člověka, přičemž kladné vlivy podporuje a záporné pomáhá odstraňovat. (Nováková, I., 2012) Hygienu lze rozdělit na obecnou a speciální. Speciální hygiena se dále dělí na hygienu všeobecnou a komunální, hygienu výživy, hygienu dětí a dorostu, hygienu práce. OBECNÁ HYGIENA - zkoumá obecné zákonitosti vztahů mezi člověkem a prostředím, rozpracovává metodické přístupy k řešení základních problémů a zobecňuje poznatky speciálních oborů. SPECIÁLNÍ HYGIENA - studuje některé specifické složky prostředí, dělí se na 4 obory, mezi kterými existuje úzká spolupráce.

11

1. Hygiena všeobecná a komunální. Hygiena všeobecná - Studuje zákonitosti vztahů mezi člověkem a prostředím, které působí na člověka po celý život, jedná se o ovzduší, vodu a půdu.

Komunální hygiena - se zaměřuje na životní podmínky v prostředí venkovských i městských sídlišť, vlivem životních podmínek na zdraví. Komunální hygiena řeší problematiku bydlení v souvislosti se zajištěním čistoty ovzduší, zásobování pitnou vodou a zdravotním zabezpečením dopravy a služeb (věnuje se tedy prostředí, ve kterém člověk žije). 2. Hygiena výživy - sleduje vliv výživy na zdraví populace v určitém životním a pracovním prostředí, a to nejen z hlediska podmínek i příčin vzniku infekčních a hromadně se vyskytujících onemocnění, ale i ostatních poruch zdraví. Z výsledků sledované činnosti hodnotí zdravotní rizika, k jejich odstranění a zmírnění určuje preventivní opatření. 3. Hygiena dětí a dorostu - sleduje vlivy prostředí působící na tělesný i duševní vývoj dětí a mládeže. Stanovuje zásady pro výstavbu a provoz zařízení pro děti a dorost. Doporučuje zásady pro výrobu a užívání předmětů denní potřeby určených dětem a mládeži, dále prosazuje zásady výchovně vzdělávacího procesu a zásady pro práci dětí a mládeže. 4. Hygiena práce - zabývá se pracovními podmínkami a jejich vlivem na zdraví člověka. Studuje pracovní prostředí, výrobní procesy a jejich vliv na zdraví a pracovní výkonnost, zaměřuje se i na škodliviny, které mohou vyvolat poruchu zdraví a nemoc z povolání. Prosazuje zásady pro vytváření zdravých pracovních podmínek pro zajištění zdraví a výkonnosti pracovníků. Sleduje zdravotní stav pracovníků

v souvislosti

s posuzováním

(Nováková, I., 2012)

12

profesních

vlivů

na jejich

zdraví.

1.2 Hygienické požadavky na školní prostředí Hygienické požadavky na školní prostředí jsou uvedeny ve vyhlášce č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, ve znění vyhlášky č. 343/2009 Sb. při navrhování stavby užívané k činnosti školy a školského zařízení se postupuje podle českých technických norem, pokud není stanoveno jinak. Ředitel každé školy je povinen dodržovat hygienické směrnice obsažené v níže uvedených zákonech: 

zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. (Zákon stanovuje odpovědnost všech fyzických i právnických osob, společností, podniků a různých institucí za dodržování hygienických zásad a ochranu zdraví lidí ve všech sférách jejich činnosti.)



vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, ve znění vyhlášky č. 343/2009 Sb.



vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění pozdějších předpisů



vyhláška

č.

409/2005

Sb.,

o hygienických

požadavcích

na výrobky

přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody 

vyhláška č. 238/2011 Sb., o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch



vyhláška č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb



nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací



nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů



zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

13



vyhláška č. 490/2000 Sb., o rozsahu znalostí a dalších podmínkách k získání odborné způsobilosti v některých oborech ochrany veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů



zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany

zdraví

při práci

v pracovněprávních

vztazích

a o zajištění

bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovně právní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů 

vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání

ČSN 73 4108 – Hygienická zařízení a šatny ČSN 730580-1,2,3 - Denní osvětlení budov ČSN 12464-1 - Světlo a osvětlení. Osvětlení pracovních prostorů. Část 1: Vnitřní pracovní prostory, ČSN 360020 – Sdružené osvětlení. Úřad hygieny je Orgán ochrany veřejného zdraví - jedná se ze zákona o ověřený státní zdravotní dozor nad ochranou zdraví - v čele stojí hlavní hygienik ČR (Vladimír Valenta) podléhající přímo ministerstvu zdravotnictví - zaměření i rozsah jeho činnosti je prevence a zdravotní dohled nad dodržováním zásad ochrany zdraví, které jsou ustanoveny v hygienických předpisech. < http //www.tzb-info.cz/ >

1.2.1

Umístění školy, venkovní prostory

Již při plánování výstavby nové budovy školy je nutné sledovat požadavky na umístění zařízení. Umístění školy je klíčové. Škola má být umístěna v klidném prostředí, je vhodné umístit ji do veřejných zelených ploch. Škola se nesmí nacházet v inverzní poloze nebo v místě, kde není možnost přirozeného provětrání, před vstupem do areálu školy je vhodné zřídit rozptylové plochy, škola se má nacházet na slunném místě, nejlépe na rovném podkladu. Venkovní prostory jsou nedílnou součástí základní školy. Mezi nezbytné

14

funkční plochy se započítávají plochy pro pobyt na volném vzduchu, plochy pro tělovýchovu a sport a plochy pro pěstitelské práce. (Provazník, K., 1985) Nezastavěná plocha u pozemku a školských zařízení pro výchovu a vzdělávání, která je určená k pobytu předškoláků, má činit nejméně 30

na jedno dítě. Celý

pozemek školských zařízení má být oplocen a plocha hřiště má činit nejméně 4 na jedno dítě. Velikost pozemku určitého školského zařízení pro výchovu a vzdělávání má činit nejméně 34 pozemku je nejvýše 4,6 nejméně 16 4

na jednoho žáka a z toho zastavěná plocha

na jednoho žáka. Plocha pro tělovýchovu a sport

na jednoho žáka, dále plocha pro pobyt na volném vzduchu nejméně

na jednoho žáka. Když se volí rostliny, které se budou sázet na školní pozemky

určené k výchově a vzdělání, musí se brát na zřetel ochrana zdraví žáků a rozumové schopnosti. Dřeviny, které se vysazují, nesmí mít vliv na požadované parametry denního osvětlení ve vnitřních prostorech okolních budov. Dřeviny by se měly sázet takovým způsobem, že vzdálenost obvodové zdi budovy má být stejná, jako jejich předpokládaná výška. Pro venkovní hrací plochy musí být zabezpečen přívod vody k zalévání a čištění. < http // www.tzb-info.cz. >

1.2.2

Kmenová učebna

Vnitřní prostory ve školních budovách a školských zařízeních slouží jako shromažďovací

a pobytové

prostory

pro žáky

a zároveň

jsou

pracovišti

pro pedagogický a ostatní personál. Školní budova musí svým dispozičním řešením skloubit provoz školy účelným a zdravotně nezávadným způsobem. v budově školy se nachází řada různých prostorů a provozů, jako jsou například kmenové učebny, odborné pracovny, tělocvična a také prostory, které slouží pro vedení školy, stravování i pomocné prostory, jako jsou sklady, vrátnice. Žáci se vzdělávají v kmenové učebně. Hygienická úroveň prostředí v učebnách má velký význam, protože v nich žáci tráví po celou dobu školní docházky mnoho hodin denně. Prostředí třídy zahrnuje tyto prvky: vybavení, osvětlení, vytápění, větrání učebny, celkové řešení učebny. Hygienická úroveň prostředí v učebnách má veliký význam, jelikož v nich žáci tráví v průběhu školní docházky mnoho hodin denně. Prostředí třídy v sobě zahrnuje tyto stránky věcného prostředí: vybavení, osvětlení, vytápění, větrání učebny, celkové 15

řešení. Základní vybavení učebny je učitelský stolek, lavice a židle, tabule, umyvadlo,

nástěnky,

vchodové

dveře.

Učebna

je zpravidla

obdélníková

s jednostranným osvětlením nebo čtvercová s dvoustranným bočním osvětlením či kombinovaným bočním a horním osvětlením. (Kotulán, J. a kol., 2001) Při vzdělávacím procesu musí v učebnách na 1 žáka připadnout nejméně 1,65

,

v odborných pracovnách, laboratořích a počítačových učebnách, v jazykových učebnách a učebnách písemné a elektronické komunikace nejméně 2

. v učebnách

pracovních činností na základních školách musí připadnout na 1 žáka 4

a více.

Velikost pracovišť odborného výcviku středních škol se stanoví podle druhu vykonávané práce v rozmezí 2 až 10 až 15

1.2.3

na studenta a u strojních oborů v rozmezí 10

na žáka. < http //www.tzb-info.cz .>

Školní nábytek

Vnitřní vybavení škol má umožňovat plnění úkolů plynoucích ze vzdělávacího procesu, podle § 29 odst. 1 a 2 zákona 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, v platném znění, jsou školy povinny zohledňovat základní fyziologické potřeby studentů, mají vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a zajistit jejich bezpečnost a ochranu zdraví. Požadavky na školní nábytek jsou dané legislativně a jejich plnění je závazné pro všechny typy škol a školských zařízení bez ohledu na to, jestli se jedná o výuku nebo pobyt ve školní družině. Otázku školního nábytku se zabývá zákon 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Parametry školního nábytku jsou uvedeny ve vyhlášce č.410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, ve znění vyhlášky č.343/2009 Sb., kde je v § 11 odst. 1) je uvedeno, že vybavení nábytkem musí brát na zřetel rozdílnou výšku žáků a podporovat správné držení těla. Nábytek pro žáky musí splňovat určité hodnoty české technické normy upravující velikostní ukazatele nábytku a umožňovat dodržování ergonomických zásad práce v sedu. Pro výrobu školního nábytku platí norma ČSN EN 1729-1 (v textu vyhlášky označená jako 9C). Problematika ochrany zdraví žáků je řešena školským zákonem, kde se říká, že školy

16

jsou při vzdělávání povinny přihlížet fyziologickým potřebám žáků a vytvářet jim podmínky pro zdravý rozvoj. < http //www.tzb-info.cz/ /> Konstrukce školního nábytku musí vyhovovat požadavkům pedagogickým, antropologickým a hygienickým. Pedagogické požadavky: 

umožnit žákům vyžadovanou školní práci v sedu



bez hluku



učitel napomáhá žákům při správném způsobu sezení



školní nábytek se musí snadno přeskupovat podle potřeb a forem vyučování

Antropologické hledisko: 

nábytek musí být konstruován tak, aby odpovídal proporcím jednotlivých žáků a umožňoval vykonávat vyžadované druhy školních činností - psaní a čtení nebo odpočinek žáků (studentů) při zachování správného držení těla

Hygienické hledisko: 

snadné udržování čistoty stolků, třídy - nesmí být příčinou úrazů



rozměry jednotlivých částí školního stolku a židle. (Provazník, K., 1985)

Židle: Výška sedadla má odpovídat délce bérce od podkolení k chodidlu. Správná výška sedadla je taková, kdy noha ohnutá v koleni do pravého úhlu spočívá plným chodidlem na podlaze. Úhel mezi horní a dolní části končetiny při školní práci musí být menší než 90 º. Optimální úhel v kyčli je v rozmezí 90 º / 120 º. Hloubka sedadla je dána požadavkem podpírat největší plochu stehen a současně ani při největším dosednutí k opěradlu nesmí přední okraj sedadla tísnit nervy a cévy pod kolenem, přední strana by měla být zaoblená, aby se zabránilo při opření zad klouzání těla kupředu, je vhodné sedadlo sklonit lehce dozadu. Šířku sedadla lze určit šířkou pánve, k tomu se připočítává 6 cm. Funkce opěradla u židle je opěrná, udržuje správný tvar páteře a zmírňuje zatížení svalstva trupu. Při přímém sedu nebo při mírném záklonu zmírňuje zatížení svalstva hmotnosti trupu. Opěradlo má podpírat záda asi 5 cm pod úhly lopatek. < http // www.santal.cz/> Pracovní stůl: Správná výška pracovní plochy stolu má být ve výšce žákových loktů volně spuštěných paží sedícího žáka. Při psaní by měla obě předloktí spočívat na psací desce, aniž by docházelo ke zvedání či snižování lopatek nebo naklápění 17

trupu dopředu. Úhel mezi nadloktím a předloktím při práci by měl být větší než 90º. Doporučený je náklon pracovní desky stolu. Pro psaní na stole 10-16º a pro čtení 35º. Dojde-li k tomu, že je stolek příliš vysoko nebo židle zase příliš nízko, zmenšuje se té, potřebná vzdálenost očí od textu a žák volí pracovní polohu takovou, že ponechává jednu ruku na pracovní desce, druhou pokládá na stehna a tím se vytváří předpoklady pro boční zakřivení páteře (skolióza). Naklánění dopředu vede ke vzniku kulatých zad a tísní vnitřní orgány v břišní dutině a hrudníku. < http://www.santal.cz/>. Podle legislativy je potřeba různých velikostních typů, které zajistí rozdílné výškové typy nábytku. Učitel u žáků dohlíží na správné sezení. Ve školních třídách je potřeba mít k dispozici alespoň 2-3 druhy velikostních typů nábytku. Během školní docházky se výška dětí mění. Podle potřeby dochází k výměně nábytku. Nábytek, který nevyhovuje, má opěradlo zad příliš vysoko nebo dlouhý sedák. Nevyhovující je také příliš nízká nebo vysoká výška sedáku, dále i nízká nebo vysoká deska stolu s vodorovnou pracovní plochou. Pro relaxaci pohybového aparátu je důležité střídání poloh sezení při vyučování, ale i pohyb o přestávkách. (Provazník, K., 1985) Požadavky na školní nábytek jsou rozděleny do sedmi velikostí. Každá velikost je označena číslem i barvou a řeší požadavky na šířku, výšku, hloubku a také sklon židle, v neposlední řadě i umístění opěradla. U stolu řeší jeho výšku, sklon a prostor pro nohy pod deskou. Z uvedené normy ČSN EN 1729-1jsou závazné pouze normové hodnoty a ne normové požadavky.

18

1

2

3

4

5

6

7

Výška pracovní desky stolu od podlahy

46cm

53 cm

59 cm

64 cm

71 cm

76 cm

82 cm

Výška sedací plochy židle

26cm

31 cm

35 cm

38 cm

43 cm

46 cm

51 cm

Předpokládaný průměr výšky žáků

93108116cm 121cm

119142cm

133146159cm 176,5cm

159188cm

174207cm

Tabulka č. 1: velikost školního nábytku podle normy ČSN EN 1729-1

1.3 Mikroklima ve školních budovách Při vytváření a péčí o kvalitní hygienu vyučování je bezpodmínečně nutné, aby byly splněny mikroklimatické podmínky. Mikroklima je jedním z činitelů ovlivňujících kvalitu prostoru. Abychom se v budově školy cítili dobře, musí být dosaženo optimálních podmínek vnitřního mikroklimatu. To znamená dostatečný přísun čerstvého vzduchu, rozložení teplot v prostoru, eliminace průvanu. Klimatické podmínky se v prostorách škol během ročních období střídají, jsou si protichůdné (v létě se větrá nebo se používá klimatizace, v zimě se topí). Požadavky směřují k vytvoření příjemného klimatu s ohledem na nízké náklady a nízkou energetickou náročnost. (Kotulán, J. a kol., 2001) Mezi mikroklimatické podmínky ovlivňující pocit pohody člověka tedy patří teplota, vlhkost a proudění vzduchu. Teplo ovlivňuje pocit pohody ze všech fyzikálních i chemických faktorů nejvíce, souvisí i s kvalitou odpočinku a produktivitou práce. Legislativní požadavky na mikroklimatické podmínky vychází z následujících právních předpisů:



Ze zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, plyne povinnost pro zařízení a provozovny pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých 19

zajistit splnění hygienických požadavků na prostorové podmínky, vybavení provozu, osvětlení, vytápění, mikroklimatické podmínky, zásobování vodou a úklid. 

vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, v platném znění stanovuje pro školy a školské zařízení následující limity: optimální výsledná teplota vzduchu se má pohybovat 22 ±2C°, relativní vlhkost vzduchu celoročně má být 30–65 %, rychlost proudění vzduchu celoročně má být 0,1–0,2 m/s.



vyhláška č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb



nařízení vlády 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

Z legislativy také vyplývá, že pobytové místnosti musí být přirozeně osvětlené a odvětrané. Nucené odvětrání se využívá na WC a úklidových místnostech nebo skladech. Přirozenou cestou větrání je kromě vlastního otevření oken využití proudění

venkovního

vzduchu

infiltrací,

a to

průduchy

v materiálu.



1.3.1

Osvětlení při výuce a v prostorách školy

Školní práce je zrakově náročná, při čtení, psaní, malování, rýsování, při veškeré školní činnosti jsme zahlceni přemírou světelných podnětů, které nás rozptylují. Když se zhorší světelné podmínky, dochází ke zhoršení výkonu. Školní osvětlení lze dělit na denní (sluneční světlo) a umělé (zářivky, žárovky). Sdruženým osvětlením se rozumí denní světlo kombinované s umělým zdrojem. Problémem při denním osvětlení je fakt, že intenzita osvětlení s odstupem od okna klesá. Dosáhnout rovnoměrného osvětlení při umístění oken na jedné straně místnosti není možné. Z tohoto důvodu je potřeba zabezpečit pro zrakovou práci ve škole zdroje umělého světla a to pomocí zářivek. Požadavky na osvětlení ve školách vychází ze zákona o ochraně veřejného zdraví (zákon č. 258/2000 Sb.), dále z vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR (č. 410/2005 Sb.) o hygienických 20

požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Nařízením vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci (361/2007 Sb.) a normou pro denní osvětlení budov, světlo a osvětlení, osvětlení pracovních prostorů, vnitřních pracovních prostorů (ČSN 730580 – 1,2,3, ČSN 360020 a ČSN EN 12464-1). Z těchto předpisů vyplývají požadavky na dodržení normových hodnot. Normové hodnoty se liší podle typu provozu, podle nutnosti denního osvětlení v místnosti při dlouhodobém pobytu, osvětlení pracovního místa zleva a shora a údržba osvětlovací soustavy. Osvětlenost v učebnách by měla dosahovat 300 lx, tabule 500 lx, v odborných učebnách, například dílnách, místnost pro výtvarnou výchovu 500 lx. je nutné zajistit vhodné osvětlení v místě zrakového úkolu, aby nebyl zrak namáhán při přechodu z osvětlené lavice na její tmavější okolí. Provazník (1985) uvádí, že vyhovující denní osvětlení se vyžaduje u všech prostorů, které jsou určeny k trvalému pobytu (kmenové třídy, odborné pracovny, dílny, kabinety, sborovny). Jde převážně o prostory opakovaně se používající. Pouze umělé osvětlení mají sklady nebo pracoviště, která neslouží jako trvalá. Na osvětlení místnosti má velký vliv: natočení oken k dané světové straně, jižnější strana nabízí větší osvětlení než strana severní a také zástavba v okolí školy například další budovy, vzrostlé stromy a zeleň (v zimním období zadržují sluneční paprsky), okolní terén. Vliv na osvětlení místnosti má i velikost a hloubka zasazení oken a případný výklenek nebo balkón nad konkrétním oknem, ale také čistota oken (špinavá zadržují až 1/2 světla). Důležitá je i správná volba výmalby místnosti (světlé barvy podpoří světlo, tmavé jej pohlcují), svůj vliv mají také roční období. < http //www.tzb-info.cz />

21

1.3.2

Poměr vzduchu prostoru v interiéru a teplota prostoru

KVALITA VZDUCHU ,,Kvalita vzduchu v interiéru závisí zejména na kvalitě vnějšího ovzduší, objemu vzduchu, který připadá na osobu v místnosti, výměně vzduchu a množství vzdušných škodlivin. Jejich zdrojem jsou obyvatelé a jejich metabolismus či fyzické aktivity, stavební materiály, práce při čištění a údržbě interiérů, ale i špatně udržovaná technická zařízení v budovách. Základní úlohou řídicího systému větrání a klimatizace budov je zajistit dodávku takového množství čerstvého vzduchu do prostoru, které v daném okamžiku splňuje aktuální požadavky na kvalitu vnitřního prostředí. Při návrhu systému regulace podle kvality vnitřního vzduchu je velmi důležitá i volba snímače." < http //www.tzb-info.cz/pravni-predpisy/> „Vedle ukazatelů charakterizujících míru tepelné pohody ve třídě pokládáme pro vyučování za nejdůležitější ukazatele změn kvality vzdušné kostky. Je dávno známé, že při pobytu a činnosti dětí se kvalita vzduchu v interiéru třídy zhoršuje. Za ukazatel míry znehodnocení vzduchu ve třídě považujeme zvýšený obsah CO2. Obecně je vzduch v interiérech považován za znehodnocený při obsahu 0,1 obj. % CO2." (Provazník, K., Komárek, L., Stěpanov, V., s. 71, 1982).

Kvalita

vzduchu

je ovlivňována

množstvím

škodlivin

ve vzduchu.

Dělí

se na škodliviny vznikající v závislosti na provozu objektu a vznikající nezávisle na provozu. Škodliviny zapříčiněné provozem v budově jsou produkovány přítomnými osobami nebo jejich využívanou technikou (počítače, kopírky, tiskárny). Můžou být produkovány také použitím úklidových prostředků a ostatními činnostmi (výuka v odborných laboratořích). (Kotulán, J. a kol., 2001) Zásadní je z tohoto pohledu produkce CO2 dýcháním, které výrazně ovlivňuje kvalitu mikroklimatu. Vyhláška č. 268/2009 určuje pro pobytové místnosti maximální hodnotu koncentrace CO2 na 1000ppm. Pokud se tento limit překročí, způsobuje u žáků nesoustředěnost, únavu a s tím spojené nižší výkony. Doporučená hodnota bývá často překročena a koncentrace se pohybuje okolo 1500ppm. Jediným řešení pro udržení správných hodnot je pravidelné větrání. 22

TEPLOTA PROSTORU Vnitřní teplota, ale i vlhkost vzduchu a rozložení teploty ve vnitřním prostoru se během roku mění. v létě se snažíme snížit teplotu v místnostech a v zimě vzduch oteplujeme prostřednictvím topení. Vnitřní teplota je ve školních prostorech stanovena hygienickými předpisy vyhláškou o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Součástí vyhlášky o hygienických požadavcích na prostory, provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých (vyhláška č. 343/2009 Sb) je i tabulka teplot. 

učebny = 22°C+2



teplota a rozdíl mezi kotníkem a hlavou nesmí přesáhnout 3°C (u starších budov je to problém)



nejvyšší povolená teplota v učebnách je 28°C (problém je převážně v teplých měsících)



teplota podlahy nesmí klesnout pod 19 °C



v tělocvičnách nesmí teplota klesnout pod 16°C



na WC nesmí teplota klesnout pod 16 °C

Pokud je v učebnách po tři dny teplota pod 18°C nebo v jednom dni pod 16°C, musí být provoz školy zastaven. ČSN 730540-2:2011 určuje základní požadavky na tepelnou stabilitu místností v letním období. Pro nevýrobní prostory platí nejvyšší denní teplota v místnosti 27°C vypočtená postupem stanoveným normou. Výpočet se provádí bez vnitřních zisků (žáci, počítače atd.) Velké rozdíly jsou mezi budovami starými a novějšími - vysoké a nízké stropy, silné a slabé stěny, šikmá nebo rovná střecha a další stavební odlišnosti. To vše ovlivňuje teplotu v místnostech. "Relativní vlhkost vzduchu pobytových místností školských zařízení musí být 40 až 60 %". Respektování uvedeného striktního požadavku znamená instalaci takového technického zařízení, které zajistí relativní vlhkost vzduchu v požadovaném rozmezí. Energetické a ekonomické důsledky (investiční i provozní) takového požadavku jsou zřejmé."

23

VĚTRÁNÍ Vyskytne-li se v uzavřeném prostoru člověk, který trpí infekcí dýchacích cest, vylučuje každým výdechem velké množství mikrobů a tím stoupá hrozba infekce pro ostatní v místnosti. Proto je větrání velice důležitým epidemiologickým opatřením. (Kotulán, J. a kol., 2001) Větrání můžeme rozdělit na větrání během topného období a během letního období. Účelem větrání v topném období je dodávka čerstvého vzduchu. Probíhá buď okny, nebo jako nucené mechanické. Větrání okny je pozitivní, jelikož má nulové investiční náklady. Negativem větrání může být špatná regulace, tepelné ztráty, hluk z exteriéru a přisávání škodlivin z exteriéru. Průdušnost konstrukcí je nevýhodná z důvodu stálého přívodu vzduchu do objektu a tím jeho prochlazování a pronikání vlhkosti do konstrukcí. Vyhláška 343/2009 obsahuje minimální objemy větracího vzduchu a vyhláška 268/2009 určuje maximální hodnoty koncentrace CO2, které lze splnit jen za předpokladu pravidelného otevírání oken. < //www.tzb-info.cz/> Další cesty přirozeného větrání jsou světlíky, dveře a jiné otvory, které se využívají při tzv. aeraci, kdy se otvorem ve spodní části přivádí čerstvý vzduch a otvory v horní části zdí se odvádí teplý vzduch. V prostorách s vydýchaným vzduchem se nejen špatně pracuje, ale i odpočívá. S tímto stavem souvisí bolesti hlavy, únava či pocit nelibosti (Provazník, K., Komárek, L., Stěpanov, V., 1982). NUCENÉ MECHANICKÉ VĚTRÁNÍ Nucené mechanické větrání ve školách je zřízeno na sociálním zařízení. Podmínky pro neprůvzdušnost stavby souvisí se zateplením a výměnou oken u dané budovy. ,,Čím je nižší tepelná ztráta prostupem konstrukcí, tím je větší podíl ztráty větráním na celkové tepelné ztrátě a tím významnější je možnost snížení spotřeby energie instalováním řízeného větrání s rekuperací. Čím nižší je neprůvzdušnost objektu, tím menší šance je dosáhnout normativních požadavků na kvalitu vzduchu a vnitřních teplot pomocí přirozeného větrání." < http //www. projectcec5.en> LETNÍ OBDOBÍ V letním období se předpokládá, že objekt školy bude větrán přirozeně. Požadavky na objem větracího vzduchu sloužícího k ochlazení budovy jsou obvykle vyšší než požadavky na objem větracího vzduchu sloužícího k udržení kvalitního ovzduší uvnitř objektu. O strojním ochlazení (klimatizaci) se má uvažovat jen v místnostech 24

s vysokou tepelnou zátěží (učebny výpočetní techniky) a to jen při dlouhodobých vedrech. Doporučuje se větrat před začátkem vyučování. < http //www. projectcec5.en> Učebny

20 až 30 na 1 žáka

Tělocvičny

20 na 1

Šatny

20 na 1 šatní místo

Umývárny

30 na 1 umyvadlo

Sprchy

150 až 200 na 1 sprchu

Záchody

50 na 1 kabinu 25 na pisoár 3

-1

Tabulka č. 2: Výměna vzduchu (v m . / h ) v učebnách, tělocvičnách, šatnách a hygienických zařízeních, zařízeních pro výchovu a vzdělávání (tabulka převzata z přílohy č. 4 k vyhlášce č. 108/2001 Sb.) <www.tzb- info.cz>

1.3.3

Hluk, zvuk

Paleta různých zvuků je přirozenou součástí prostředí člověka, dá se říci, že i velice důležitou. Jelikož jsou zvuky základem řeči a příjmu informací. Zvuky přináší i příjemné zážitky (pocity). Avšak jsou-li příliš časté nebo příliš v silné intenzitě, a jestliže se vyskytují v nevhodnou dobu a situaci označují se jako hluk. (Keblová, A., 1999)

HLUK Hlukem označujeme zvuky, které jsou příliš silné, časté, nebo vyskytující se v nevhodnou dobu. Hluk můžeme dělit na vnější, ten k nám přichází z komunikací (doprava) a dětských hřišť. Vnitřní hluk vzniká v důsledku provozu školy. Podle norem se pohybuje přípustná hladina hluku ve školním prostředí v rozmezí 40- 45dB. Měřením intenzity hluku o přestávkách i během vyučování bylo zjištěno, že hluk často přesahuje hodnoty nad 75dB. Tato skutečnost negativně ovlivňuje zdraví žáků i učitelů. (Keblová, A., 1999)

ZVUK Zvuk při pedagogickém procesu ve škole tvoří spolu se světlem největší podíl na sdělování informací. Ve srovnání se světlem má zvuk jako nosič informací řadu 25

odlišností. Například zvuk je častěji nositelem signálu všech signálů slova a jako fyzikální faktor je zvuk podstatně méně stabilizovaný zvuk má častěji rušivé až škodlivé účinky, když nabývá charakter hluku. Sluchový aparát nemá možnost roztřídit zvukové signály, které stimulují percepční složku sluchové projekce prakticky neustále, ani nemá tolik příležitostí aktivně vytvářet mikropauzy v toku informací. Zvukové signály také obsahují častěji neurčité informace, když zdrojem neurčitosti je sám vysílač. (Provazník, K., 1985) ,,Zvuk je mechanické vlnění pružného prostředí ve frekvenčním rozsahu lidského sluchu. Zvuk je charakterizován svou frekvencí, která je vyjádřena počtem kmitů za jednotku času. Jednotkou pro měření frekvence je Hertz - jeden kmit za vteřinu. Další důležitou kvalitou zvuku je jeho intenzita. K měření intenzity zvuku používáme jednotku decibelu." (Novák, A., 1994, s. 4) Zvukovou pohodu v interiéru negativně ovlivňuje tzv. dozvuk, kdy zvuk splývá se svým odrazem od stěny, který jej zesiluje a prodlužuje. Vzniká v místnostech, jež nejsou vybaveny nábytkem, jsou prázdné - chybí zde záclony, závěsy, mají nekryté podlahové plochy, odrážející stěna je vzdálena od zdroje zvuku méně než 17 metrů. (Keblová, A., 1999) DOPADY HLUČNÉHO PROSTŘEDÍ Dopady hlučného prostředí mohou mít vážné následky, nadměrné působení hluku narušuje funkci Cortiho ústrojí ve vnitřním uchu. Působí-li hluk dlouhodobě, mohou vzniknout dočasné nebo trvalé poruchy sluchu. Dochází zde i ke změnám srdeční činnosti a krevního tlaku. Hlučné prostředí vyvolává celkovou únavu organismu, snižuje pozornost, pracovní výkonnost, schopnost soustředit se, učit se, zvyšuje pohybový neklid, negativně ovlivňuje náladu, kvalitu spánku atd. (Keblová, A., 1999, s. 11) Orientační hodnoty intenzity zvuku: (Keblová, A., 1999, s. 11) 

0 - 140 dB= rozsah citlivosti lidského ucha



0 - 30dB = zvuková hladina v normálním přírodním prostředí (šumění deště, vítr, místnost v tichém domě v noci)



30- 65 dB = tzv. hluk relativní (např. ulice, klidná restaurace)



65 - 95 dB = hluk absolutní, pro člověka škodlivý (rušná křižovatka, nákladní doprava) 26



95 - 130dB = hluk poškozující sluch (metro, zvuk kompresoru, zvuk sirény)



nad 140 dB - hluk způsobující nenapravitelné škody ve vnitřním uchu (např. start letadel)

Dělení zvuku dle Lehmannova (Provazník, K., 1985, s. 34): 

0-30 dB = pásmo ticha - absolutní ticho je nepřirozené, působí rušivě až zhoubně



30- 65 dB = relativní hluk - fyzikální veličiny nepůsobí škodlivě



65 - 90dB = absolutní hluk - nebezpečí je v akutních reakcích vegetativního systému a v jejich pozdějších kumulativních důsledcích



90- 120dB = nadlimitní hluk - k psychologickým a neurovegetativním vlivům se přidávají i možnosti poškození sluchového aparátu

Havránek in Provazník (1985) poukazuje na situaci, kdy je potřeba rozlišit tichou řeč (výklad učitele) od běžného šumu ve třídě. Nejvíce trpí srozumitelnost slabiková a srozumitelnost neznámých pojmů nebo neobvyklost vazeb při efektu. Výuku nejvíce ovlivňují dva druhy zvuků: 

Nové, intenzivní, náhlé, neznámé, nevysvětlitelné způsobují stresové a emoční pocity, při opakování poplachová reakce zaniká.



Akustické informace, které jsou zpracovány přednostně ve sluchové projekci, aby se stanovila míra jejich biologické závažnosti, pozornost je věnována pronikajícímu zvuku a je narušena psychosenzorická práce sluchového analyzátoru. Prevencí před hlukem jsou budování akustických překážek, izolace oken, oddělení hlučných prostor od provozů školy - tělocvična, jídelna, dílny. (Provazník, K., 1985)

1.4 Zdravotní důsledky nedodržování školní zdravotní hygieny Žáci jsou vystaveni negativním důsledkům dlouhodobého nevhodného sezení ve škole někdy po mnoho let. Problém je, že sezení ve škole žáky provází v období růstu. Provazník (1985) ve své knize uvádí jako nejčastější příčiny, které způsobují poruchy funkce páteře následující faktory: 

přetěžování dětí - nošením těžkých školních aktovek

27



nevhodné sezení v lavicích, jež neodpovídají antropologickým požadavkům dítěte



převážné sezení při školní práci



vysoká nadváha - nedostatek pohybu

1.4.1

Vady držení těla

Vadné držení těla je nejrozšířenější ortopedická vada u dětí školního věku. Jde o fáze nefixované změny a o změnu funkční. Příčiny jsou ve statickém, jednostranném zatížení při vyučování a v nedostatku pohybu školní mládeže. (Provazník, K., Komárek, L., Stěpanov, 1982). ,,Získané deformace mohou nastat jako důsledek nesprávného držení těla. Návykově takto začínají některé druhy skolióz a kyfóz. Vadné držení těla, které je jednou z nejčastějších vad u dětí, se vyznačuje buď změnami v zakřivení páteře, nebo labilním a nestálým držením těla. Vrozené deformity páteře se vyznačují trvalostí a stálostí." (Vítková, M., 2006, s. 59) Základním orientačním ukazatelem držení těla je konfigurace zad: normální záda, kulatá záda, plochá záda. (Provazník, K., Komárek, L., Stěpanov, 1982). SPRÁVNÉ DRŽENÍ TĚLA Správné držení těla má velký význam. Zajišťuje organismu správné podmínky pro rozložení vnitřních orgánů, jejich činnosti, podmiňuje zdravý růst a vývoj svalstva, jeho napětí. Dále ovlivňuje činnost a pohyb kloubů. (Vítková, M., 2006) Provazník, Komárek, Stěpanov, (1982) doplňují, že ramena směřují dolů a dozadu, hlava je posazena rovně na krku, břicho je vtaženo. Z bočního pohledu prochází kolmice spuštěná od přední strany zvukovodu středem ramenního kloubu, středem kyčelního kloubu a směřuje před hlezenní kloub. VADNÉ DRŽENÍ TĚLA Při vadném držení těla je hlava skloněna kupředu, záda zakulacena, lopatky odstávají, ramena směřují dopředu. Zvětšení bederní lordózy bývá jen zdánlivé. Pánev je skloněna dopředu, svalstvo břicha je chabé, takže obsah tekutiny se vyklenuje dopředu. Břišní i zádové svalstvo je insuficientní. Páteř je vybočena hned na jednu nebo na druhou stranu. Vybočení není fixní, mění se jeho velikost, směr. Nejedná se o skoliózu, která je fixovaná. (Provazník, K., 1985). 28

U vadného držení těla podle Vítkové (2006) dochází k posunům těžiště jednotlivých částí těla a k vyrovnání v náhradních polohách. Nosný systém je nerovnoměrně zatížen, páteř je posunuta v kloubních spojeních. Rozlišujeme kyfózu, která se vyznačuje vyklenutím páteře v předozadní rovině směrem dozadu, lordózu vyklenutím

páteře

v předozadní

rovině

směrem

dopředu

a skoliózu

u které se deformace projevuje zakřivením páteře do strany. Jednou z možností prevence těchto zdravotních potíží je zajistit pro práci v sedu vhodný školní nábytek, který zohledňuje individuální proporce žáka.(Provazník, K., 1985)

1.4.2

Vady zraku

Nejčastější oční vadou je krátkozrakost. Pokud jsou ve škole špatné podmínky (nedostatečné osvětlení, špatná velikost lavice, dlouhá doba u PC) pro práci, může dojít ke vzniku zrakových vad. V dnešní době se již od 1. třídy v rámci výuky děti seznamují s prací na PC a jsou tak vystaveny záření z obrazovky notebooků nebo stolních počítačů. S častou prací na PC je spojena zraková únava (její příčinou bývá zraková náročnost práce), ta je způsobena přizpůsobením očí na vidění do blízka, námahou očních svalů a rozdílnými jasy různých ploch. (Provazník, K., Komárek, L., Stěpanov, 1982)

1.4.3

Zvýšený výskyt přenosných onemocnění

Školní prostředí je místo, kde se rychle šíří respirační onemocnění nebo jiné nemoci (rýma, kašel, angína, salmonelóza, chřipka). Důležité je dodržovat osobní hygienu, časté větrání, dostatek pohybu a otužování dětí (prevence).

1.5 Shrnutí První kapitola je zaměřená na obecnou definici hygieny, její cíle, dělení. Jsou zde přiblížené požadavky na hygienu ve školním prostředí i mikroklimatické podmínky, kam se řadí osvětlení, hluk nebo teplota ve škole. Splnění hygienických podmínek vytváří příznivé prostředí pro výuku. Závěr této kapitoly je věnován důsledkům nedodržování školní hygieny.

29

2 DUŠEVNÍ HYGIENA, STRES V průběhu školního procesu si dítě osvojuje neustále nové vědomosti, vytváří si pohled na svět, utváří si hodnoty a k tomu je nutné mu poskytnout potřebné podmínky. K potřebným podmínkám patří i péče o duševní zdraví. Péči o duševní zdraví zajišťuje duševní hygiena. Duševní hygiena je nepostradatelnou součástí každého člověka. Naopak protikladem duševní hygieny je stres, jehož příčiny jsou všude kolem nás.

2.1 Duševní hygiena Jak jsem již uváděla, termín hygiena je znám každému z nás, většina si jej spojí s tělesnou hygienou. Pod tímto termínem si však lze představit i duševní hygienu. Obor duševní hygieny zkoumá biologické a sociální podmínky, které působí na rozvoj a upevňování duševního zdraví. Laicky o duševní hygieně můžeme hovořit jako o návodu, jak cíleně upravovat životní styl a podmínky k životu. Duševní hygiena učí člověka zvládat psychické obtíže a předcházet jim.

2.1.1

Definice

„Duševní hygienou (psychohygienou) se rozumí systém propracovaných pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševní rovnováhy.“ Čeledová, Čevela (2010, s. 64)

V širším smyslu se duševní hygienou rozumí péče a fungování duševní činnosti. Konkrétně jde o přirozené a realistické odrážení reality, přiměřenou reakci na všechny důležité podněty, řešení běžných i nečekaných úkolů na úrovni, stálý duševní růst, zdokonalování se. (Křivohlavý, J., 2001)

2.1.2

Klasifikace a charakteristika duševní hygieny

Přínosem duševní hygieny je prevence duševních nemocí a celková rovnováha a spokojenost člověka. Jde tedy o upevnění a posílení duševního zdraví. Duševní hygiena je velmi často zaměřena na sebevýchovu a zrání osobnosti i duševní klid. Pozornost při duševní hygieně je také věnována otázkám sociální interakce, úpravy životního a pracovního prostředí a životosprávě. (Křivohlavý, J., 2001) 30

Duševní hygienu tvoří několik částí. Patří sem i uspokojení určitých potřeb, které uvádí Maslowova pyramida (potřeb). Hierarchie lidských potřeb, kterou definoval americký psycholog Abraham Harold Maslow v roce 1943, řadí lidské potřeby podle důležitosti. Logika členění potřeb spočívá v tom, že člověk nejdříve uspokojuje základní potřeby, teprve až je uspokojí, přesouvá se k uspokojování potřeb v pyramidě na vyšší stupeň. Vyšší potřeby totiž uspokojujeme tehdy, když jsou uspokojeny všechny základní potřeby na nižších stupních pyramidy. 1. fyziologické potřeby, základní potřeby lidského těla (hlad, žízeň, spánek, teplo) 2. potřeba bezpečí stability a jistoty - například zaměstnání, osvobození od strachu, (ochrana, jistota, bezpečí) 3. společenské potřeby se vztahují k společenské povaze lidí a jejich potřebě sdružování (láska, přátelství, sounáležitost) 4. potřeba uznání - například dosáhnout úspěchu, respektu (sebeúcta, status) 5. potřeba seberealizace, například realizovat svůj talent a schopnosti (rozvoj osobnosti) První čtyři kategorie pyramidy hierarchie lidských potřeb Maslow označuje jako nedostatkové potřeby. Pátou kategorii označuje jako potřeby existence (bytí) neboli potřeby růstu. Nejvyšší metou je potřeba seberealizace, ta označuje lidskou snahu naplnit svoje schopnosti. < http //www. cs.wikipedia.org./> OSOBNÍ DUŠEVNÍ HYGIENU OVLIVŇUJE: Životospráva: do životosprávy řadíme zdravou výživu, dostatek spánku, střídání práce a odpočinku, pravidelnou stravu, dostatek pohybu, aktivní sport i běžnou tělesnou práci. Důležité je najít si čas pro odpočinek a udržovat spokojený rodinný život, aby nedocházelo ke stresu a stresovým situacím. Prostředí v práci: Příjemné prostředí, jež působí dobře na naši psychiku, mikroklimatické podněty, například teplota vzduchu, světlo, hluk, které ovlivňují náš výkon. Na naši psychiku působí pozitivně i dostatek prostoru k práci, ale například i dostatečné materiální vybavení. Organizace práce: Rozvržení denních činností je včasná prevence před stresem, dodržování osobního tempa napomáhá k duševní vyrovnanosti 31

Systém hodnot: Duševní hygiena souvisí i s naším systémem hodnot, důležité je ujasnit si správné cíle, kterým dá jedinec přednost, sociální a citové vztahy (přátelství a láska) jsou významnou součástí života a posilují odolnost jak vůči fyzickým tak také duševním stresům. < http //www.hygiena.zdrave.cz>

2.2 Stres Stres je v dnešní době snad nejvíce skloňované slovo a to ve spojitosti s duševním zdravím a hygienou. Těžkým životním situacím se nelze zcela vyhnout vždy. Byly, jsou a budou.

2.2.1

Definice

,,Stres je negativní emocionální zážitek, který je doprovázen určitým souborem biochemických, fyziologických,

kognitivních

a behaviorálních změn,

jež jsou

zaměřeny na změnu situace, která člověka ohrožuje, nebo na přizpůsobení se tomu, co nelze změnit"(Křivohlavý, J., 2001, s. 170). Aby vznikla stresová reakce na určitou situaci, musí jedinec danou situaci vyhodnotit jako stresovou. Pan Křivohlavý (2001) ke stresové situaci uvádí, že je to daný poměr mezi mírou (intenzitou, velikostí) stresogenní situace (stresoru) a silou (schopnostmi) určitou situaci zvládnout. Stresová situace nastává, pokud je míra

stresogenní

intenzity vyšší než vnitřní síla tuto intenzitu zvládnout. Vysoká zátěž vede k tomu, že se vytvoří určité napětí a je narušena rovnováha v organismu. Stresovou situaci vyvolá jeden silný stresor nebo více menších stresorů.

2.2.2

Klasifikace stresu

Distres - je přímá zátěž pro ohroženou osobu, která subjektivně prožívá určitý stres. Ohrožená osoba nemá dost sil, aby danou zátěžovou situaci dobře zvládla, a má z toho negativní emocionální prožitek (např. pohřeb, rozvod, rozchod). Eustres - je to opak stresu. Daná situace vyžaduje určité vypětí, ale výsledek je pozitivní (přípravy na svatbu, těhotenství, rodinné oslavy). Křivohlavý (2001) dále uvádí, že eustres vyvolávají i situace, jež mají určitý adrenalin - cestování, horolezectví, závody automobilů.) 32

2.2.3

Teorie stresu, syndrom vyhoření a následná prevence

Teorii stresu je možno dělit do tří oblastí – fyziologické teorie, kognitivní a emociální psychologické teorie. Teorie stresu pomáhá pochopit určitou problematiku,

která

se snaží

vystihnout

strukturu

dílčích

empirických

a experimentálních zjištění v dané oblasti. Kognitivní teorie stresu - vychází z představ o omezené kapacitě našich kognitivních schopností. Příkladem je pozornost, jenž má omezenou kapacitu pojetí a v situaci kdy má jedinec zaznamenat kognitivním aparátem více informací najednou selhává. Emocionální teorie stresu - stres vede k neuspokojování emočních potřeb a frustrace se projevuje sníženou motivací až agresí (emocionální teorie stresu). Fyziologické teorie stresu - pozornost je soustředěna jen na úzké pole pozornosti, dochází ke zhoršení pozornosti v krajních částech zorného pole (Křivohlavý, J., 2001) Pan Kalhous a Obst ve své knize k příčině syndromu vyhoření uvádí (2002, s. 112): ,,Jako efekt vyhasínání nebo vyhoření bývá označována skutečnost, že u starších učitelů se setkáváme s projevy vyčerpání psychických sil, apatičností a skeptickým přístupem ke změnám. Běžně se o těchto stavech hovoří jako o únavě z dětí a ze školy vůbec." Stresové situace u učitelů způsobuje nadměrná psychická zátěž, kam se řadí například nesoulad mezi požadavky školního vzdělávacího programu a časem, který je na splnění omezený. Jinou zátěž způsobují povinnosti mimo školu (např. jednání s rodiči, administrativní práce), nebo agresivní chování ze strany žáků vůči učitelům. Jako prevenci před vyhořením mohou učitelé volit nové cesty, jež jim dodají a obnoví elán do další práce. Například mohou volit další vzdělávání. Doporučuje se využít prázdniny k odpočinku, k poznávacím zájezdům. Učitelé by se měli řídit podle pěti P: postup, pravomoc, prestiž, požitky, plat. (Kalhous, Z., Obst, O., 2002)

33

2.2.4

Prevence před stresovými situacemi

Stresovým situacím se zcela vyhnout nemůžeme, přesto je mnoho možností, jak změnit mechanismy, které nás do stresových stavů uvádí. Olivier (2009) popisuje ve své knize 10 jednoduchých kroků z deseti oblastí, které nám mohou pomoci předcházet stresovým situacím. 1. Krok první je určení priorit v životě. Stanovit si cíl, posílit sebevědomí, najít rovnováhu mezi časem pro práci a pro rodinu nebo pro sebe. Zůstat flexibilní. 2. Druhý krok prevence představuje vypořádat se s těžkými úkoly. Patří sem komunikativní dovednosti, plánování všech aktivit, správné hospodaření s časem, dodržování pořádku ve svých věcech. 3. Třetí krok nabádá dělat správná rozhodnutí. Hledat řešení, více si důvěřovat a být rozhodný, posilovat vlastní sebeúctu, zvládnout kritiku od okolí, nevzdávat se vlastních ambicí, umět se vypořádat i s letargií či apatií. 4. U čtvrtého kroku má mít člověk na vědomí, že být šťastnější je jednodušší, než si člověk myslí. Pracovat s vlastními emocemi je těžké, ale dá se to zvládnout, například předáváním svojí dobré nálady na druhé. Pocit štěstí nepramení jen z dostatku materiálního zabezpečení, ale z duševní rovnováhy každého z nás - být šťastný sám za sebe a nejen podle okolí. Zvládnout hádku a hněv vyžaduje dlouhodobou sebevýchovu. Pocity viny, stavy deprese, samota, to vše na nás doléhá a narušuje vnitřní harmonii. Je důležité se snažit být pozitivně naladěn. 5. Pátý krok volí strategii vedoucí k úspěchu. ,,Pokud se chcete poučit, pak může každá zkušenost, ať dobrá či zlá, posloužit jako lekce do budoucna. Nikdy se nezabývejte tím, co se mělo stát nebo zda byla situace fér či ne - jen použijte informaci pro vaše lepší a jasnější zítřky." (Olivier, S., 2009, s. 73) Inspirace, motivace, volba správného povolání, úspěch nás posouvá dál, správné hospodaření s penězi (předcházení dluhů, včasné placení poplatků, šetření), ztráta zaměstnání. 6. Šestý krok je budování lepších mezilidských vztahů. Vztahy v rodině, společná péče o děti, dodržování tradic, narozenin, udržovat dobré vztahy na pracovišti, důvěra v partnera a partnerský život. 7. Sedmý krok znamená nechat věci běžet. Najít si čas žít, zvládat hněv a učit se sebeovládat, vyzrát nad strachem a fobií, nad výkyvy nálad. 34

8. Osmý krok popisuje, jak se učit relaxovat, uvolnit během dne, zachovat životní rovnováhu (cvičení, dovolená, meditace). 9. Devátý krok vede k vytvoření domova, který vás bude inspirovat. Osobní prostor, hezké prostředí, život na venkově nebo ve městě, rozdělení domácích prací, odchod z domova. 10. Desátý krok se věnuje zdravé výživě (dostatek ovoce a zeleniny), stolování (pravidelný přísun potravy, klid při jídle), dodržovat správné stravovací návyky, nekouřit a nepít alkohol, dodržovat délku spánku, snažit se udržovat si paměť i ve starším věku, posílení imunity, úlevy od bolestí. Vdechněte svému životu energii.

2.3 Duševní hygiena ve vyučovacím procesu z pohledu učitele a žáka V předchozí kapitole jsem se zaměřila na obecnou oblast duševní hygieny. Dále se zaměřím na dílčí složky psychohygieny z pohledu žáka a učitele ve vyučovacím procesu. 2.3.1

Životospráva

ŽÁK Životospráva ovlivňuje dlouhodobě zdraví mládeže. Všechny složky životosprávy jsou velice přínosné pro zdravý vývoj žáků i jejich psychickou pohodu, velikou měrou se odráží i na výkonech žáků ve škole. Mezi oblasti životosprávy se řadí například zdravá výživa, prostředí, spánek, pohyb. Spánek: Každý potřebuje ke svému životu dva cykly, těmi jsou bdění a spánek. v bdělém stavu jsme aktivní, naopak ve spánku tělo odpočívá a regeneruje se. Spánek řadíme do oblasti životosprávy. Kvalita spánku a jeho množství umožní člověku během dne podávat optimální výkon. Spánek by měl být nepřerušovaný a v tichém klidném prostředí s dostatkem přísunu čerstvého vzduchu, usínat by se mělo ve stejný čas. Doba spánku je odstupňována podle věku: doporučená doba spánku pro mladistvé je 9-10 hodin (dospělí 7 - 8,5), spánek během dne je mělký a snadněji přerušitelný. Střídání práce a odpočinku: Duševní hygiena je spjata i s biologickým životem žáka. Každý má určitý rytmus. Naše tělo pracuje v určitém rytmu a my máme těmto 35

signálům naslouchat. V souladu s obecně známými informacemi se při výuce volí správný režim práce a odpočinku. Časové rozložení výuky má probíhat v souladu s vyhláškou. Při sestavování rozvrhu se bere na zřetel věk, biorytmus a náročnost jednotlivých předmětů. Při výuce je nutné volit správný režim práce a odpočinku, reagovat na únavu změnou činnosti. Jako příklad uvedu vyučovací hodinu, kdy probíhá během 45 minut několik činností (zkoušení - 20%, výklad nové látky - 18%, zadávání úkolů 7%, opakování látky 25%, jiné činnosti - 30%), žák si odpočne během přestávky (10 nebo 20 min). (Provazník, K., 1985) Pravidelná strava: Od útlého věku je důležité podporovat správnou životosprávu, ta později vede ke správné duševní hygieně. Mnozí z nás si neuvědomují, že nadváha je ohrožení zdraví. Přes všechny informace, které jsou známé, dává mnoho osob přednost živočišným tukům oproti rostlinným, konzumuje se příliš mnoho moučných jídel a opomíjí se ovoce, zelenina, ryby atd. Vhodnou výživou můžeme zvyšovat odolnost organismu proti neurózám. Vyvážený jídelníček je základní pilíř našeho zdraví. Strava žáka má probíhat pravidelně. Jedná se o pět jídel denně ve stejných intervalech, například: snídaně, svačina, oběd, svačina a večeře.

Výživová pyramida zastoupení jednotlivých druhů potravy u běžné populace

Výživové doporučení porcí skupiny potravin na jeden den jsou: sůl, tuky, cukry: 0-2 porce, mléko, mléčné výrobky: 2-3 porce, ryby, maso, drůbež, luštěniny: 1-2 porce, zelenina: 3-5 porcí, ovoce: 4-5 porcí, obilniny, rýže, těstoviny, pečivo: 3-6 porcí

36

Výživové doporučení množství potraviny na jeden den. Sůl, tuky, cukry: Jedna porce - cukr (10g), tuk (10g). Mléko, mléčné výrobky: Jedna porce - 1 sklenice mléka (250ml), 1 kelímek jogurtu (200ml), sýr (55g). Ryby, maso, drůbež, luštěniny: Jedna porce - 125g drůbežího, rybího či jiného masa, 2 vyvařené bílky nebo miska sojových bobů, porce sojového masa, Zelenina: Jedna porce - velká paprika, mrkev či dvě rajčata, miska čínského zelí či salátu, půl talíře brambor či sklenice neředěné zeleninové šťávy. Ovoce: Jedna porce - 1 jablko, pomeranč či banán (100g), miska jahod, rybízu či borůvek, sklenice neředěné ovocné šťávy. Obilniny, rýže, těstoviny, pečivo: Jedna porce - 1 krajíc chleba (60g), 1 rohlík či houska, 1 miska ovocných vloček či müsli, 1 kopeček vařený rýže či vařených těstovin (125g). < http://www.nutrion.cz/> Dostatek pohybu: Vyvážená, pestrá strava a dostatek pohybu je nezbytný předpoklad pro zdraví žáků a je žádoucí udržovat je v rovnováze. Dostatkem pohybu ve škole se míní 2 hodiny tělesné výchovy týdně, ve školách jsou i různé kroužky zaměřené na sport. Mimo školu se děti věnují pohybovým aktivitám, kdy nejsou cíleně vedeny k určitým výsledkům (pobyt venku s kamarády například jízda na kole, na koloběžkách, procházky se psem nebo běžné domácí práce, které vyžadují pohybovou aktivitu atd.) Dostatek pohybu zlepšuje vztah člověka k sobě samému a zvyšuje sebedůvěru. UČITEL Učitel na žáky působí svou osobností, je tedy velice důležité, aby byl vyrovnaný a měl zájem o sociální kontakty. Práce učitele je z pohledu psychohygieny náročná. Učitel je intenzivně zatěžován výkonem své práce a současně musí přesně sledovat psychohygienické zásady. Psychohygiena se týká jeho vlastního života i výchovného působení, které se vzájemně podmiňují. Učitel musí být aktivním činitelem, který si umí zorganizovat práci i svůj život. Pro psychohygienu je důležitý důraz, který je kladen na sebevýchovu i sebevzdělávání a je nejúčinnější cestou k formování osobnosti učitele. (Čáp, J., 1980) Spánek: Zdravý spánek by měl trvat u dospělého člověka 7 - 8,5 hodin denně. Střídání práce a odpočinku: Střídat režim práce s odpočinkem a reagovat tak na únavu změnou činnosti lze například u frontální výuky. Frontální vyučovací hodina je vedena tak, aby i učitel mohl mít prostor na krátkou přestávku (při 37

zadávání vlastní práce studentům). Učitel si může volit i jiné typy vyučovacích hodin (kooperační, projektovou), kdy jsou studenti aktivně vtaženi do problematiky učiva a vyučovací hodina je pro ně přínosnější. (Kalhous, Z., Obst, O., 2002) Pravidelná strava: u učitelů a dospělých se ničím neliší od dětí - 5 jídel denně. Dostatek aktivního pohybu má vliv na naši psychiku a to nejen jak cvičíme, ale i kde cvičíme. Ideální je pobyt v přírodě. Nabízí se nám celá řada možností pohybových aktivit od fitness center, plaveckých stadionů, až po to nejpřirozenější pro nás a to je chůze. Záleží tak na každém z nás, jakou aktivitu si vybere. Důležité je, aby přinášela uvolnění a posílení našeho organismu. Ne každý však zvolí tuto variantu, záleží na každém pedagogovi individuálně. (Čáp, J., 1980) 2.3.2

Pracovní prostředí

ŽÁK, UČITEL Materiální vybavení školy má velký vliv na psychiku, ovlivňuje koncentraci studentů i pedagogů při práci a podněcuje nebo tlumí výsledky činnosti. Do školních materiálních podmínek se zahrnují například univerzální kmenové učebny vybavené funkčním zařízením (nábytkem). Speciální učebny a prostory, které jsou v souladu se vzdělávacím obsahem dané školy, jako jsou učebny chemické, fyzikální, jazykové, hudební a jiné vybavené speciálním nábytkem přístroji, nástroji, materiálem (vzhledem k danému předmětu). Dále prostory pro tělovýchovu vybavené vhodným nářadím a načiním, bezpečným povrchem. Do školních prostorových a materiálních podmínek se zahrnují také pracovní prostory, do kterých patří například kuchyně, dílny, pozemky taktéž vybavené vhodným náčiním popřípadě přístroji. Řadí se sem i prostory, které slouží k uložení pomůcek a prostory pro přípravnou práci učitele (kabinety). Studijní zóny, kde se aktivně využívá volný čas, tam se zahrnují knihovny a studovny atd. Nesmíme opomenout prostory, kde se hromadně setkávají žáci a to i z celé školy, nebo také většího počtu tříd jako jsou například prostorné sály, auly, výstavní prostory a také prostory pro zájmovou činnost po vyučování jako jsou družiny, zájmové kroužky. Tyto prostory jsou vybaveny jak pracovním nábytkem, tak pomůckami které slouží k aktivní i pasivní relaxaci i učení. Do školních materiálních podmínek řadíme i prostory pro odkládání oděvu a obuvi (šatny), zahrnují i prostory kde se převlékají žáci před tělesnou výchovou. Prostory určené k osobní hygieně žáků a učitelů, toalety i umývárny 38

odpovídající potřebám žáků a příslušným normám. Náležitě vybavené prostory určené pro společné stravování dodržující hygienické předpisy a normy. Prostory k poskytnutí první pomoci při zdravotních problémech a k prvotnímu zdravotnímu ošetření. Veškeré prostory, které jsou určeny pro další pedagogické, ale i nepedagogické pracovníky školy jako jsou (ředitel, hospodářka atd.), tyto prostory jsou vybavené účelným zařízením a komunikační technikou. A v neposlední řadě se do školních materiálních podmínek zahrnují i učebnice a didaktické pomůcky, informační komunikační technika a další. Můžeme sem zahrnout také pomocné prostory, ty slouží k zajištění chodu školy. < http://www.nutrion.cz/>

2.3.3

Organizace práce

Včasnou prevencí před stresem je správné rozvržení denních činností. Určitý systém a řád napomáhá k duševní vyrovnanosti. Žák, učitel: Správná organizace výuky vytváří předpoklady pro úspěšný průběh výuky. Učitel zadává žákovi práci. Existují různé organizační formy výuky například individuální (doučování). U integrovaných studentů projektová výuka, zde studenti s pomocí učitele řeší určitý úkol komplexního charakteru, který přímo vychází z praktických potřeb nebo je s praxí úzce spojený. V průběhu diferencované výuky se studenti ve třídě rozdělí podle schopností. U skupinové a kooperativní výuky řeší studenti ve skupinkách s učitelem zadané úkoly. Během výuky dochází ke kolísání pracovní výkonnosti. Správná organizace práce předchází únavě a dalším nežádoucím jevům, např. stresu nebo úzkosti z nedokončené práce. (Kalhous, Z., Obst, O., 2002) Při vyučování se projevuje počínající únava u žáků pohybovým neklidem, studenti se otáčejí, mluví spolu, jsou nepozorní, postupným útlumem s projevy zemdlenosti, ospalosti, apatie zde dochází ke zhoršení písemných prací, úpravě písma, více chybám. (Čáp, J., 1980)

2.3.4

Systém vlastních hodnot

,,Duševní hygiena úzce souvisí s naším systémem hodnot. Každý člověk by si měl sám pro sebe ujasnit, co jsou pro něho hodnotné cíle, k nimž bude zaměřovat své úsilí, čemu bude dávat přednost. Také uspokojivé sociální a citové vztahy jsou významnou 39

součástí našeho života a posilují naši odolnost vůči fyzickým i duševním stresům. Duševní hygiena by měla zahrnovat i cílevědomou práci na sobě samém." < http //www.hygiena.zdrave.cz/> Žák, učitel: Během vyučování je učitel se žákem ve vzájemné interakci (Řezáč, 1998). Učitel vede žáka k určitým vědomostním výsledkům, ale je i v roli, kdy si žák může podle jeho vlastního příkladu utvářet vlastní morální hodnoty (například styl oblékání, používání spisovné či nespisovné češtiny). Pod pojmem psychosociální podmínky si můžeme představit vzdělávání, které je propojené se skutečným životem. Osvojování si něčeho, co má pro studenty praktický smysl a vede ke zkušenosti. Mezi psychosociální podmínky zahrnujeme také motivující hodnocení, pedagog má respekt k individualitě žáků, hodnotí v souladu s individuálními možnostmi a pokrokem žáka. Dochází ke zpětné vazbě mezi pedagogem a žákem. Naplňují se potřeby žáků a studentů. Všestranný prospěch žáka to je tím hlavním momentem v přípravě a samotné realizaci vzdělávání. Ve škole panuje příznivé sociální klima, otevřenost i úcta a spolupráce, pomoc druhému. Škola zvládne ochránit žáky před násilím, šikanou a jinými patologickými jevy. Žáci se spoluúčastní na vzdělávání a životě školy. Škola vytváří prostředí jak zdravého učení, tak otevřeného partnerství mezi žáky a učiteli tak též mezi učiteli a vedením školy. < http //www.nuv.cz/>

2.4 Péče o duševní hygienu v prostředí středních škol – klima třídy Klima školní třídy se projevuje dlouhodobě, odvíjí se od vztahů mezi dětmi ve třídě nebo mezi třídním kolektivem a pedagogy. Tyto vztahy se promítají do atmosféry třídy. Pozitivní klima má veliký vliv na efektivnější osvojování učiva. Pedagog by měl neustále sledovat klima třídy a snažit se, aby bylo co nejpříjemnější pro všechny.

2.4.1

Definice - klima třídy, školy

,,Klima školní třídy ovlivňuje žákovo učení, učitelovo vyučování, jejich výkony, ale i motivaci a emoce." (Fialová, H., Maňák, F., Šimoník, O., Strach, J., Šťáva, J., Švec, V., 1996, s. 71)

40

Tvůrci sociálního klimatu třídy jsou 3 aktéři - učitel, žák a rodič. Učitel a žák je samozřejmostí. Rodič se nedá považovat za přímého tvůrce, ale velice často do klimatu zasahuje svými požadavky, protože v ideálním případě školu pozoruje a dozoruje, vznáší své názory a připomínky." <www.cs. wikipedia.org> Znaky klimatu školní třídy. 

Jde o jev skupinový ne individuální; určitý názor na klima ve třídě má každý účastník.



Sociálně konstruovanou osobní zkušenost jedinců (žáků, učitelů), ale též debatováním mezi sebou (žák – žák, učitel – učitel, žák – učitel, žák – rodič).



Ovlivňování v širším sociálním kontextu. Mareš a Ježek in < http // www.cs. wikipedia.org/ >

2.4.2

Determinanty ovlivňující školní klima

Fialová, Maňák, Strach, Šimoník, Šťáva, Švec (1996, s. 71) uvádí tyto determinanty: 

typ školy - základní, gymnázium, střední odborná škola



ročník a věk žáků



pohlaví žáků



individuální zvláštnosti žáků



charakter vyučovacích předmětů



osobnost učitele

2.4.3

Základní složky sociálního klimatu

Sociálním klimatem školy můžeme označit vyjádření spokojenosti či nespokojenosti členů určité sociální skupiny. Sociální klima je rovněž dáno mírou očekávání a mírou jejich naplnění nebo nenaplnění. Na sociálním klimatu školy se podílejí tyto složky: 

fyzikální prostředí - výmalba třídy, nábytek, audiovizuální technika, výzdoba chodeb ve škole



kvalita výuky - jde především o odborné vzdělání učitelů, o jejich didaktické schopnosti, sociální dovednosti, schopnost řídit třídu, způsob komunikace mezi učiteli, jednání vedení školy s širším okolím



hodnoty školy - spolupráce s jinými institucemi, s ostatními školami, s rodiči



vědomí silných stránek i problémů - přijmout názory odborníků zvenčí

41



pravidla a zodpovědnost - tvorba jasných pravidel pro jednotlivé třídy během září, celá třída se na nich podílí a snaží se podle nich řídit



péče a respekt - učitel je pro třídu nositelem norem, podporuje vzájemné vztahy, sám jde příkladem, snaží se řešit konflikty



pozitivní očekávání - je ovlivněno schopností zvládnout úkoly, důležité je podporovat vztahy nejen výkon žáků, u žáků je snaha podporovat schopnost objektivního sebehodnocení



podpora učitelů - patří sem pozitivní vztahy mezi učiteli, prostor pro relaxaci, ocenění jednotlivých aktivit

2.4.4

Diagnostika klimatu školní třídy

V odborné literatuře najdeme řadu přehledů o různých přístupech ke studiu klimatu školní třídy a interakci učitel – žáci. J. Čáp a J. Mareš in <www.nuv.cz> uvádí tyto přístupy při zkoumání klimatu školní třídy: 1. sociometrický přístup - objektem je školní třída jako sociální skupina, k výzkumu se používá sociometrický dotazník. Výsledkem šetření je zjištění struktury třídy, změny ve struktuře, vývoj sociálních vztahů, výkony a pocity žáků. 2. Interakční přístup - jde o interakci mezi učitelem a žákem během hodiny. Uplatňuje se metoda pozorování, popis a rozbor nahrávek interakce. 3. Pedagogicko - psychologický přístup - jde o vzájemné vztahy a kooperaci mezi žáky ve třídě, učení v malých skupinách, sociální závislost mezi žáky, jejich sebepojetí. Používá se metoda posuzovací škály. 4. Vývojově - psychologický přístup - zkoumá se především samotný žák jako osobnost a školní třída jako sociální skupina, kde se má žák vyvíjet. Období výzkumu je od 5. - 8. ročníku školní docházky. Sleduje se, jakým způsobem učitel vyučuje, jak přistupuje k žákům, uplatnění individuálního přístupu. Vyplývá z toho zájem žáků o školu, motivace pro učení, sebepojetí žáků a jejich úspěšnost ve škole. 5. Sociálně - psychologický přístup - v součastné době jde o nejrozšířenější přístup. Sledována je školní třída, žáci dané třídy, učitelé, kteří zde působí. Sleduje se kvalita klimatu třídy, jeho struktura, aktuální stav a předpokládaný stav. Používají se posuzovací škály, které vyplňují žáci.

42

2.4.5

Metody zkoumání klimatu třídy

Existuje mnoho metod, které mohou prověřit atmosféru a vztahy mezi dětmi ve třídě nebo mezi třídním kolektivem a pedagogy. Jednou ze standardních metod, které nám umožní diagnostikovat klima třídy, je využití různých sociometrických dotazníků, například dotazník ,,KLIT“, klima třídy, DEPISTÁŽNÍ Dotazník B3 a B4, SORAD, BARVY ŽIVOTA, NAŠE TŘÍDA, Dotazník „ZJIŠŤOVÁNÍ ROLÍ“. Při využití nestandardizované metody se zapojují projektivní metody či hry - tvorba erbu třídy, návrh a kresba vlajky, popř. realizace „třídní hymny“. Čáp a Mareš in <www.nuv.cz> uvádí následující metody: 1. Standardizované pozorování - nezúčastněný pozorovatel je na svou činnost předem připraven, vycvičen a přichází s cílem pozorovat určité dané aspekty dění ve škole. Pozorovatel má stanoveno, na jaký okruh situací se má zaměřit, čeho především si má ve škole všímat, má k tomu k dispozici popis jevů, postupy pozorování, definovaná hodnotící kritéria. Tento postup především používá školní inspekce, jde především o omezení subjektivního pozorování, dva nezávislí pozorovatelé by měli dospět k přibližně stejným výsledkům. 2. Rozhovor - volný, standardizovaný, polostandardizovaný Tazatel má být speciálně vycvičen. Část otázek, na které se ptá, je předem stanovena, aby se zajistilo pokrytí daných tematických okruhů, ale část si tazatel vytváří sám v reakci na průběh konkrétního rozhovoru. Nevýhodou je časová náročnost, malý počet osob, jež lze vyšetřit. 3. Dotazníky a posuzovací škály Jde o písemné získání informací. Otázky jsou dané, odpovídají na ně žáci, učitelé, rodiče, vedení školy. Výhoda je v rychlém získání informací od více osob najednou, odpovědi lze statisticky testovat. Nevýhodou je delší čas na přípravu a zkreslenost údajů (polopravdy), neosobní kontakt s dotazovanými.

2.5 Shrnutí Druhá kapitola je zaměřena na duševní hygienu a stres. Oba dva termíny jsou zde definovány i klasifikovány. Tato kapitola přibližuje duševní hygienu ve vyučovacím procesu z pohledu žáka i učitele a věnuje se též péči o duševní hygienu v prostředí středních škol, klima třídy.

43

3 FORMY A ZPŮSOBY ODPOČINKU ŽÁKŮ NA SŠ Odpočinek je důležitou součástí našeho života. Ten, kdo umí správně odpočívat, získá potřebnou dávku energie pro další činnost. Třetí kapitola se zaměří na charakteristiku

středoškolského

vzdělávání

a odpočinek

u zdravých

a integrovaných žáků.

3.1 Středoškolské vzdělávání Střední vzdělávání navazuje na základní vzdělávání a rozvíjí vědomosti, dovednosti a kompetence žáka. Připravuje ho na další studium (vysoké školy a vyšší odborné), nebo na výkon povolání a pracovní činnost. Umožňuje také získat stupeň vzdělání a odbornou přípravu jak žákům do 19 let věku, tak i dospělým. Vláda stanoví nařízením obory, v kterých lze dosáhnout středního vzdělání, středního vzdělání s výučním listem, jakož i středního vzdělání s výučním listem a maturitní zkouškou a středního vzdělání s maturitní zkouškou, návaznosti na učební a studijní obory podle předpisů a počtu žáků ve skupině na jednoho učitele odborného výcviku. Střední vzdělávání je všeobecné nebo odborné, ukončeno maturitní zkouškou, výučním listem, nebo závěrečnou zkouškou. Cíle vzdělávání stanovuje školský zákon. Vzdělávání je určeno rámcovými vzdělávacími programy, ty vymezují cíle, obsah a podmínky vzdělávání ve 279 oborech vzdělávání. Na základě rámcově vzdělávacího programu školy zpracovávají vlastní školní vzdělávací programy. Střední odborné vzdělávání zajišťují v České Republice: 

střední odborné školy



střední odborná učiliště



konzervatoře

Střední odborné školy tvoří své školní vzdělávací programy v souladu s Rámcově vzdělávacími programy vydanými MŠMT, které jsou určeny pro všechny obory středního odborného vzdělávání. Typy středních škol: střední odborná škola a střední odborné učiliště, střední průmyslová škola i střední zemědělská škola, dále střední zahradnická škola, střední vinařská škola, střední lesnická škola, střední rybářská škola, střední zdravotnická škola, hotelová škola, střední pedagogická škola, střední umělecká škola, střední uměleckoprůmyslová škola, obchodní akademie, odborná škola, odborné učiliště a praktická škola. 44

Gymnázia jsou školy, poskytující střední vzdělání s maturitní zkouškou. v našem školském systému jsou gymnázia osmiletá, šestiletá a gymnázia čtyřletá. Gymnázia jsou samostatným oborem vzdělání a to v souladu s nařízením vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. Výuka na čtyřletých a na vyšším stupni víceletých gymnázií se uskutečňuje podle školních vzdělávacích programů, zpracovaných podle Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia. Výuka probíhající na nižším stupni víceletých gymnázií se uskutečňuje podle ŠVP zpracovaných podle RVP pro základní vzdělávání. <www.zakonyprolidi.cz/> RVP vychází z tzv. Bílé knihy, která zahrnuje reformované pokyny pro školství po roce 1989. Podle RVP (ŠVP - každá škola má plán přizpůsobený svým podmínkám a zaměření) vyučuje nejvíce základních a středních škol v ČR. Výuka na středních školách má jasná pravidla. Záleží však na zaměření oboru. Učitel je hlavní autoritou ve výuce.

3.1.1

Organizace vyučování SŠ

Střední vzdělávání vzhledem k organizaci vyučování se řídí vyhláškou č.13/2005 Sb. o středním vzdělávání a vzdělávání na konzervatoři. Podle této vyhlášky se stanovují podmínky teoretického vyučování. Začátek teoretického vyučování je v 8 hodin, je možné i v 7 hodin. Ukončení vyučování by mělo proběhnout nejpozději do 20. hodiny. Nejvyšší počet povinných předmětů v jednom dni je 8 hodin s polední přestávkou, ve výjimečných případech i 9 hodin a bez polední přestávky 7 hodin. Délka vyučovací hodiny je 45 minut. Přestávky by měly být po každé hodině 10min, 15 až 20 minut po druhé vyučovací hodině, délka polední přestávky by měla trvat nejméně 30 minut. V Praktickém vyučování jsou řazeni žáci ve skupině podle zvláštních předpisů (nařízení vlády č. 689/2004 Sb. o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání) záleží na oboru, podmínkách i charakteru. Délka vyučovací hodiny je taktéž 45 minut. Při praktickém vyučování na pracovištích fyzických a právnických osob musí být uzavřena dohoda mezi ředitelem školy a fyzickou a právnickou osobou. Tato dohoda 45

musí obsahovat časový rozvrh praktického vyučování, druh činnosti, délku praxe, pracovní a hygienické podmínky i podmínky stravovací. U odborného výcviku je počet hodin v jednom vyučovacím dni u žáků 1. ročníku 6 hod., ve vyšších maximálně 7 hod. Délka jedné vyučovací hodiny 60min. Začátek výuky nejdříve v 7 hodin. v odůvodněných případech může ředitel školy určit počátek dopoledního vyučování žáků 2., 3. a 4. ročníků od 6 hodin ráno. Ukončení odpolední výuky musí být nejdéle do 20. hodiny, ukončení odpolední výuky u žáků 3. a 4. ročníků je možné do 22. hodiny. Doba pro odpočinek musí být alespoň 12 hodin od konce jednoho vyučovacího dne a začátku následujícího vyučovacího dne. U přestávky záleží na zařazení žáka, dále na podmínkách a době trvání po 2. hodině odborného výcviku zpravidla 15 až 25 minut. při odborném výcviku dozoruje instruktor. <www.msmt.cz/dokumenty/>

3.2 Odpočinek Odpočinek můžeme označit jako dobu, kdy člověk koná činnosti podle své vůle, a to takovým způsobem, aby si odpočinul. Rovněž přinese soulad do našeho organismu a pomůže odbourat faktory stresu.

3.2.1

Definice a klasifikace odpočinku:

Dle ustanovení § 78 odst. 1. v zákoníku práce se rozumí: ,, Doba odpočinku dobu, která není pracovní dobou." Jedná o dobu přestávek na jídlo a oddech. ,,Časové rozložení práce, odpočinku, příjmu potravy a ostatních činností během dne, které se opakují, označujeme režim dne." (Provazník, K., Komárak,L., Stěpanov,V., 1982, s. 90) Odpočinek lze rozdělit na aktivní a pasivní. Pasivní odpočinek - zahrnuje vysazení většiny činností. Můžeme jen tak sedět v křesle a snít s otevřenýma očima. Tato forma relaxace nám přináší klid a pohodu po rušném dni. Mezi pasivní odpočinek řadíme i spánek. Spánek má dvě fáze. U 75% dospělých se vyskytuje hluboký spánek, kdy je tělo vystaveno hluboké svalové relaxaci a pomalé synchronní aktivitě. Další typ 46

je charakterizován rychlými očními pohyby pod zavřenými víčky, rychlou elektrickou aktivitou, větším průtokem krve do mozku a snížením svalového tonu. Tato část spánku se nazývá REM a má velký vliv na psychiku a vznikají zde sny. Pokud se člověk probudí v této části spánku, bývá pak často podrážděný. Délka a vzájemný poměr jednotlivých typů spánkového cyklu záleží na délce spánku a individuální potřebě spánku. Spánková fáze REM činí u novorozenců 50% z celkového spánku, u tříletých dětí 25%, u školních dětí 20% a starých lidí 15%. Nejčastěji se REM spánek vyskytuje v posledním spánkovém cyklu. Spánek ovlivňuje u dětí vývoj CNS. (Provazník, K., Komárek, L., Stěpanov, V., 1982) Spánek mohou narušit různé vlivy, mezi tyto vlivy se řadí zajímavý pořad v televizi, zábava s kamarády, nevyřešené konflikty s rodiči nebo s jinými lidmi, uléhání ke spánku v jinou nezvyklou časovou dobu. (Čáp, J., 1980). Nedostatek spánku způsobuje zhoršení podmínek pro psychickou práci a projevuje se podrážděností, nervozitou, nesoustředěností, pozornost je snížená. Výkonnost člověka je snížená, dělá chyby a omyly (Provazník, K., Komárek, L., Stěpanov, V., 1982) Aktivní odpočinek, tedy pohybová činnost, která urychluje odstranění duševní únavy žáků je protiváhou školní práce. Pohybová aktivita u žáků by měla probíhat každou školní přestávku a zaujímat co největší podíl volného času žáka. Aktivní odpočinek je souhrn různých činností. Tyto činnosti však neprovádíme každodenně. Jedná se o formu odpočinku, kterou děláme pro radost. Aktivní odpočinek definuje Provazník, Komárek, Stěpanov, (1982, s. 92) jako,, vystřídání jedné činnosti druhou, která zatěžuje jiné orgány, systémy, resp. oblasti centrální nervové soustavy." Aktivní odpočinek mimo výuku musí splňovat funkce kompenzace jednotvárné zátěže během vyučování (v psychické, senzomotorické a statické oblasti), restituci fyzických a psychických funkcí a rozvíjení fyzické zdatnosti. Aktivní odpočinek úzce souvisí se způsobem využívání volného času. Několik forem aktivního odpočinku uvádí (Provazník, K., Komárak,L., Stěpanov, V., 1982) 

fyzická

aktivita

realizovaná

formou

volného

organizovanou tělesnou výchovou, sportovní činností

47

pohybu,

turistikou,



zájmová činnost - účast v různých kroužcích - výtvarných, přírodovědných, technických, hudebních



pohyb na čerstvém vzduchu spojeným s fyzickou aktivitou - např. práce na pozemcích



společenská činnost - společenské kroužky se zaměřením na přírodu - Skaut, Turistický kroužek



zábava kompenzující duševní napětí a pomáhající v rozvoji osobnosti

Při plnění jednotlivých forem aktivního odpočinku dodržujeme především zásady přiměřenosti k věku žáků a střídání jednotlivých činností.

3.3 Odpočinek u zdravých žáků podle RVP a v době volna Pan Kotulán a kol. (2001) ve své knize uvádí obecné pravidlo odpočinku, čím je činnost intenzivnější a delší, tím delší a vydatnější musí být odpočinek. v souladu s obecně známými informacemi je nutné při výuce volit správný režim práce a odpočinku. Jestliže žáci projevují při výuce známky únavy, je žádoucí reagovat změnou činnosti.

3.3.1

Školní prostředí

Obecně hygienické podmínky školního prostředí mají vliv na výkon a únavu studentů. v Rámcově vzdělávacím programu nalezneme několik bodů, které nás odkazují na hygienu v pracovním procesu. Je žádoucí zajistit vhodnou strukturu pracovního a odpočinkového režimu žáků i učitelů (dostatek relaxace a aktivního pohybu). Zařadit vhodný režim vyučování, brát ohled na hygienu učení a věk žáka, zvolit vhodný stravovací a pitný režim. Zajistit zdravé prostředí učeben podle platných norem (světlo, teplo, bezhlučnost, čistota, větrání, velikost sedacího a pracovního nábytku, hygienické vybavení prostorů). Je zapotřebí výrazně označit všechny nebezpečné předměty. Pravidelně kontrolovat zařízení z hlediska jejich bezpečnosti. Zajistit ochranu žáků před úrazy a dostupnost prostředků první pomoci a kontaktů na lékaře či jiné speciální služby. Dohlížet na dodržování zákazu kouření, pití alkoholu a požívání škodlivin ve škole a jejím okolí. <www.vuppraha.cz>

48

Obecné pedagogicko - hygienické zásady vyučování: stanovují délku vyučovacích hodin a přestávek, které jsou mezi nimi. Jak je zde již uváděno vyučovací hodina trvá 45 minut. Je určena pouze pro výuku. Nesmí být protahována. Přestávka je doba mezi vyučovacími hodinami, kdy si žáci mají odpočinout, krátce se zrelaxovat nebo se přemístit do jiné třídy. Běžná přestávka trvá 10 minut, velká přestávka trvá 20 – 30 minut. Žáci mohou opustit budovu, záleží na systému v jednotlivých školách. Polední přestávka je určena k obědu, je zařazena mezi dopolední a odpolední výuku. Při sestavování rozvrhů hodin se musí dbát na určité hygienické prvky. Střídání předmětů, které vyžadují žákovu pozornost a předměty, které jsou zaměřeny na zaktivování pozornosti. Učitel by měl při zadávání domácích úkolů (domácí přípravy) vycházet z časové kalkulace doby, která je potřebná ke splnění, a dávat méně úkolů v těch dnech s delší výukou ve škole a naopak, aby bylo zatížení v jednotlivých dnech rovnoměrné. (Kotulán, J., a kol. 2001) Jako odpočinkový faktor se při mentální a sedavé školní práci využívá tělesná aktivita v hodinách tělesné výchovy. Při hodnocení režimu dne žáků ve škole je dobré se zajímat o to, jak je v průběhu dne vyvážena a střídána duševní a tělesná aktivita i pobyt v místnosti a na čerstvém vzduchu.(Kotulán, J. a kol., 2001) ,,Odpočinek dětí při vyučování je podmíněn délkou a intenzitou předcházející práce. Podle trvání a náplně rozlišujeme následující typy odpočinku: Mikropauzy - zařazuje pracující dítě samo. S prodlužující prací narůstá počet mikropauz. Čím je dítě mladší, tím má rozložení mikropauz více formu přerušované činnosti. Proto u mladších dětí vyžadujeme členění vyučovací hodiny do časových celků, které jsou kratší, čím je dítě mladší. Změna činnosti - přechod na méně obtížnou práci, zatěžující jiný analyzátor, práce má konkrétnější obsah." (Provazník, K., Komárak,L., Stěpanov, V., 1982, s. 89)

49

3.3.2

Mimoškolní aktivity

Čáp, J., (1982) uvádí jako volný čas dobu, která se odečte z pracovní doby a z části mimopracovní doby (cesta do práce, do školy, příjem potravy). Volný čas se vymezuje vzájemně se překrývajícími funkcemi: 

odpočinkem



zábavou



rozvojem osobnosti

Děti a mládež tráví volný čas různými způsoby. Většinou jsou ovlivněny příkladem svých rodičů. Např. návštěvy kina, divadelních představení, koncertů. Pokud jsou rodiče zaměřeni na přírodu, nabízí se turistické, vodácké oddíly, Skaut, chovatelský kroužek, jízda na koni. Rozvíjet osobnost mohou děti i v domácím prostředí četbou naučných knih, zhlédnutím dokumentárního filmu v televizi nebo jen návštěvou svého kamaráda.

3.4 Odpočinek u integrovaných zdravotně postižených žáků Především u postižených integrovaných žáků je žádoucí zajistit vhodnou strukturu pracovního a odpočinkového režimu.

3.4.1

Typy zdravotního postižení integrovaných žáků na běžných školách

V posledních letech se uplatňuje tzv. integrace handicapovaných žáků, kteří mají možnost navštěvovat běžné základní školy a následně pokračovat na středních školách. Jde o studenty s různými druhy postižení. Kalhous, Obst, (2002, s. 82) uvádí tyto typy postižení, se kterými se můžeme na školách setkat: 

,,zrakové postižení - podle stupně postižení rozlišujeme slepotu, zbytky zraku, slabozrakost, refrakční vady, postižení binokulárního vidění



sluchové postižení

- podle stupně rozlišujeme hluchotu, zbytky sluchu,

nedoslýchavost 

řečová postižení - patří sem nemluvnost, neuróza řeči, vady výslovnosti, poruchy plynulosti řeči, organické poruchy řeči



tělesné postižení a nemoci - rozlišujeme postižení horních končetin, postižení dolních končetin, různá omezení lokomoce, postižení páteře; v oblasti 50

onemocnění rozlišujeme choroby respirační, postižení kostní a svalové, postižení svalové, alergické, kardiovaskulární, centrální a periferní soustavy 

mentální postižení - rozlišujeme stupeň lehký, střední, těžký a hluboký



obtížně vychovatelní - patří se delikvence, tuláctví, dificilitu (nesnadná ovladatelnost), instabilitu, záškoláctví, nedisciplinovanost, toxikomanii, drogová závislost



žáci s poruchami učení - řadíme sem dyslexii (porucha čtení), dysgrafii (porucha psaní), dysortografii (porucha pravopisu), dyskalkulii (porucha aritmetických dovedností) a další formy."

V posledních letech jsou integrováni i žáci s poruchou PAS (porucha autistického spektra). Autismus je závažnou poruchou dětského mentálního vývoje. Jedná se o vrozenou poruchu mozkových funkcí vznikající na neurobiologickém podkladě. Následkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Vývoj dítěte je díky tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce

a představivosti.

Autismus

doprovází

specifické

vzorce

chování.

<www.wikiskripta.eu> Každé postižení vyžaduje specifickou pedagogickou péči. Učitelé musí být dostatečně proškoleni v dané problematice. Někteří integrovaní žáci mají nárok na pedagogického asistenta. Ohledně zřízení této funkce a bližší informace podává zákon 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících, dále pak zákon 561/2004Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším a jiném vzdělávání, tzv. školský zákon, který jim napomáhá zvládat obtížné situace během výuky. Zdravotně postižení žáci se rychle unaví a odpočinek je pro ně velmi důležitý. Blíže se zaměřím na zrakové a sluchové postižení, na autismus a SPU. Tyto druhy postižení mají nejčastěji integrovaní do běžných základních škol a dále na střední školy.

51

3.4.2

Zrakové postižení - klasifikace, zraková hygiena a odpočinek u ZP

Kategorie zrakového postižení

Zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí Maximum Minimum

Zúžení centrálního zorného pole

Slabozrakost

6/18

6/60

Slabozrakost těžká

6/60

3/60

Těžce slabý zrak

3/60 nebo

1/60 (počítání prstů na 1 m)

10 stupňů nebo méně, ale více než 5 stupňů)

Praktická nevidomost Úplná nevidomost

1/60 (počítání prstů na 1 m) Světlocit s chybnou projekcí

Světlocit se správnou korekcí) Úplná ztráta světlocitu

5 stupňů a méně

Tabulka č. 3: Mezinárodní klasifikace podle WHO z roku 1992 zrakového postižení dělí takto: (Hamadová, P., Květoňová, L., Nováková, Y., 2007, s. 17)

ZRAKOVÁ HYGIENA Zraková hygiena je: „soubor metod, zásad, předpisů a postupů, které je potřeba dodržovat,

aby nedocházelo

k poškozování

zachovalého

zrakového

vnímání.

Při dodržování zrakové hygieny se zrakově postižení žáci bez potíží zapojí do běžného vyučovacího procesu, bez nutnosti nějakých jiných úprav či modifikací“ (Růžičková, 2006, s. 48). Při zrakové hygieně jde o dodržování takových opatření, která umožní využít zrakový potenciál člověka se zrakovým postižením bez toho, aby zrak přetěžoval, a docházelo tak k jeho zhoršování. Zásady zrakové hygieny by měly respektovat úroveň zrakových funkcí každého jedince. Jako je například stav jeho zorného pole, charakteristiky citlivosti na kontrast, poruchy barvocitu, přítomnost světloplachosti. Dodržování zásad zrakové hygieny je nejdůležitějším principem a pilířem výchovně vzdělávací práce s dítětem, nebo žákem s těžkým zrakovým postižením jako je slabozrakost se zbytky zraku. Východiskem je komplexní diagnostika včetně speciálně pedagogické, provedené samotným pedagogem daného žáka se zrakovým postižením. Základním opatřením v rámci zrakové hygieny: volba druhu a úrovně osvětlení, možnosti lokálního dosvícení, nebo zastínění (světelné klima). Dále zasedací pořádek, pod kterým si představíme pozici posazení žáka ve třídě. Vybavení prostředí (materiálně technického). Přizpůsobení podmínek práce s textovým a obrazovým materiálem i specifik v písemném projevu. Mezi základní opatření

52

v rámci zrakové hygieny řadíme i změnu časových limitů při zrakové práci a využití kompenzačních pomůcek <www.sancedetem.cz> Jak již bylo výše uvedeno, mezi základní opatření v rámci zrakové hygieny řadíme světelné klima. Žáci se zrakovým postižením potřebují při zrakové práci daleko vyšší intenzitu světla než zdraví žáci. Záleží i na druhu postižení zraku (např. u světloplachosti je potřeba zastínit místnost závěsy, žaluziemi, nebo použít tmavé brýle). Z hlediska rovnoměrného rozptylu světla je rozhodující centrální nasvícení místnosti. Kazetové stropy slouží jako varianta centrálního nasvícení, do kterých je již světlo zabudováno a rozptyluje světelné paprsky příjemně a hlavně vhodně pro zrakový analyzátor po celé místnosti (Růžičková, V., 2006). Jinou variantou je možnost lokálního nasvícení, jedná se o využití světelných panelů s mléčně zbarveným světlem, na nichž je možné pracovat například s obrazovým nebo textovým materiálem (Ludvíková in Valenta, M., a kol., 2003). Světlo se z hygienického hlediska podílí na tvorbě zrakové pohody, a to v pracovním i v odpočinkovém prostředí. Na tvorbě zrakové pohody se též podílí barevnost prostředí v kombinaci s vhodným osvětlením. Při vhodně zvoleném osvětlení a barevnosti prostoru nedochází k oslnění. Osvětlení má být dostatečné a rovnoměrné bez nadbytečných jasů a kontrastů. Oslnění nastává v tom případě, jestliže do oka dopadá příliš velké množství světla. Oslnění nastává při použití nevhodných svítidel, příčinou je i jejich nevhodné umístění, lesklé plochy, lesklé podlahy a stěny. Oslnění způsobují například i zrcadla, přímé sluneční světlo a reflektory protijedoucích vozidel. Ve škole může dojít k oslnění například nesprávným umístěním zrcadel a prosklených vitrín, které odrážejí světlo a svojí polohou mohou způsobit dítěti úraz. Jestliže označíme tyto prvky reflexní páskou, předejdeme úrazu. Interaktivní bílé lesklé tabule mohou též poškozovat zrak. (Rozsíval, P., 2007) Nevhodně zvolené osvětlení vede k předčasné a nadměrné únavě. Při volbě vhodného osvětlení místnosti se vychází z funkčních vlastností zraku -

citlivost

na světlo, schopnost barevného rozlišení, apod. Denní sluneční světlo má být orientováno tak, aby dopadalo do místa úkolu zleva, shora, pokud možno zezadu přes levé rameno, jestliže se jedná o leváka, tak naopak. (Rozsíval, P., 2007).

53

Keblová (1999) poukazuje na denní světlo, na čistotu skel u oken, jejich velikost, případně papírovou výzdobu, která může snižovat dopad světla do místnosti. PRACOVNÍ

MÍSTO

ŽÁKA

SE

ZRAKOVÝM

POSTIŽENÍM

A

JEHO

ERGONOMIE Jedním z dalších důležitých požadavků je vhodná ergonomie pracovního místa. Posazení žáka, tedy jeho pozice v místnosti by měla co nejvíce respektovat charakter dané zrakové vady, stav zorného pole, přítomnost světloplachosti, poruch barvocitu a podobně. Učitel by měl znát i respektovat konkrétní diagnózu a vybírat takové pracovní místo pro slabozrakého žáka, kde bude mít ty nejlepší podmínky. Jedním z dalších

důležitých

požadavků

je vhodná

ergonomie

pracovního

místa.

Kompenzační pomůcky jsou prostorově náročné, též lokální nasvícení může ubrat pracovní plochu. Vhodné je využit takzvaný Hartmanův stolek. Hartmanův stolek je stabilní pracovní stůl s tmavou sklopnou deskou a přiměřeným úložným prostorem na kompenzační i školní pomůcky. <www.sancedetem> Výhodou Hartmanových stolů je polohovatelnost pracovní desky, popřípadě změna sklonu umožňuje optimalizaci pracovní vzdálenosti při práci. Současně nedochází k vadnému držení těla a přílišného zatížení v oblasti krční páteře. Optimální je práce žáků pod úhlem 40–60 stupňů, avšak i zde platí princip individuálních potřeb každého žáka. Na dolním okraji sklopné desky je lišta zabraňující sklouzávání předmětů. (Keblová, A., 1996). Z hlediska barevnosti by pracovní plocha měla být jednobarevná nelesklá, aby nedocházelo k odrazu světla a oslnění. Rozhodující je, jakou oční vadou žák trpí. Světloplachý žák potřebuje místo s nižší intenzitou světla. Žák s diagnózou vyžadující vyšší světelnou intenzitu ocení i lokální dosvícení a pozici blíže oknům. <www.sancedetem> OPTIMALIZACE

INTERIÉRU

A

DALŠÍ

MATERIÁLNĚ

TECHNICKÉ

PARAMETRY PROSTŘEDÍ Návrh, který dále vede k úpravě prostředí pro zrakově postiženého žáka, řeší tým složený z třídního učitele, speciálního pedagoga zaměřeného na problematiku a oftalmologa. Žák je posazen tak, aby nedošlo k jeho oslnění. Jeho prostorová orientace ve třídě musí být efektivní a bezpečná. Pro zvýšení bezpečnosti se označují vitríny, zrcadla a splývající objekty červenou či oranžovou páskou. Důležitá je barva 54

a velikost nábytku, který je v interiéru třídy. Základním požadavkem je dostatečná pracovní polohovatelnost pracovní desky a nelesklý jednobarevný povrch. Vhodná je výraznější

kontrastnost

s textovými

materiály

(tedy

s bílým

papírem),

ale i podlahovou krytinou. Vhodnost světlé barvy nábytku potvrzuje například Keblová (1999, s. 30) „Ke zlepšení světelných podmínek interiéru napomáhá světlá barva nábytku, která má být kontrastní s barvou podlahové krytiny.“Ta by měla být kontrastní s vymalováním stěn v místnosti. „Je prokázáno, že ideální vymalování stěn ve třídách je pastelovými barvami, jelikož bílá odráží mnoho světla a tmavá (zelená a podobně) příliš mnoho světla pohlcuje“ (Růžičková, V., 2006, s. 49). „Tabule ve třídě může být tmavá (tmavě zelená) a bílá, ale vždy musí být zajištěna dostatečná kontrastnost písma. Na tmavou tabuli se používá žlutá a bílá křída. Na bílou tabuli se používají tmavé fixy, ale nikdy ne fosforeskující barvy. Při psaní na tabuli je důležité zvolit odpovídající velikost písma.“ (Ludíková in Valenta, M., a kol., 2003, s. 202). v praxi je preferována kombinace žluté namočené křídy na tmavé tabuli, jejíž čistota je z hlediska čitelnosti textu rozhodující. Kromě interiéru třídy jsou vhodné menší úpravy i v interiéru školy, například barevné označení prosklených a zrcadlových ploch. Označení schodů reflexní páskou. Zpravidla bývá označen první a poslední schod, takto označené schodiště však může vizuálně splývat v jednolitou plochu, a proto někde preferují označení každého schodu po celé jeho délce. Doporučuje se rovněž barevné označení místa v šatně i jídelně a učebnách pro efektivnější orientaci v prostředí. Vhodné je rovněž rozlišení klik a zárubní dveří. Při jakýchkoli změnách nejen v interiéru školy, ale i v její blízkosti je žádoucí žáky se zrakovým postižením upozornit na tyto změny. : ODPOČINEK ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH Během výuky je potřeba volit krátké přestávky (2-4 minuty) na zklidnění unavených očí nebo změnit činnost, která nebude tolik náročná na zrak. Obranou proti zrakové únavě je také dodržování režimu přestávek po vyučovací hodině. Doporučuje se pohyb po chodbě, kde je klidová zóna. < www.vialin.cz>.

55

3.4.3

Sluchově postižení - klasifikace, hygiena a odpočinek

Klasifikace podle zdravotnické organizace (Novák, A., 1994, s. 56) 0 - 25 dB = normální sluch 26 - 40dB = lehká nedoslýchavost 41 - 55 = střední nedoslýchavost 56 - 70 = středně těžká nedoslýchavost 71 - 90 = těžká nedoslýchavost 91 a více dB = velmi těžká sluchová vada HYGIENA U SLUCHOVĚ POSTIŽENÝCH Během výuky a celkové interakci se sluchově postiženými žáky je zapotřebí dodržovat určité zásady, které úzce souvisí s hygienou. <www.spc.upsol.cz> uvádí tyto zásady: ,, Obecná zohlednění: • Před rozhovorem se studentem se sluchovým postižením je nutné navázat oční kontakt. Pokud chceme hovořit se žákem se sluchovým postižením, který se na nás nedívá, zaujmeme jeho pozornost pohybem ruky v jeho zorném poli nebo lehkým dotykem na rameno, paži či předloktí. Zrakový kontakt udržujeme po celou dobu rozhovoru. • Dbáme na to, aby žák se sluchovým postižením viděl náš obličej zepředu a nejlépe ve stejné

úrovni.

Při rozhovoru studentovi

umožníme sledovat

naše ústa.

Vyslovujeme přirozeně a zřetelně, ale artikulaci nepřeháníme, nezvyšujeme hlas ani nekřičíme (při tišší mluvě jsou artikulační pohyby zřetelnější). Tempo mluvení mírně zpomalíme, ale rytmus řeči neměníme. Vyhýbáme se komplikovaným složitým souvětím a používání neobvyklé slovní zásoby. • Nezapomínáme, že rozhovor vyžaduje od žáka se sluchovým postižením plné soustředění, které brzy vyvolává únavu. • Mnohdy ani dobře slyšící člověk není schopen vnímat potřebné informace, když hovor ruší např. hluk. Je tedy nutné zajistit vhodné poslechové podmínky bez okolních rušivých zvuků (např. zvonění mobilu, rušivý hluk z ulice, na chodbě, hluk 56

klimatizace, zvuky při pohybu židlí). Je-li student se sluchovým postižením ve společnosti více osob, dbáme na to, aby nehovořilo více osob najednou. • Důležitou podmínkou pro odezírání je rovněž uspořádání učebny z hlediska osvětlení jejích částí. Je nevhodné, pokud osoba, která hovoří, stojí/sedí zády k oknu, neboť jí nedopadá světlo na obličej (ústa jsou ve stínu). Odezírající osoba je pak také oslněna prudkým protisvětlem. • Správně by obličej mluvčího měl být světlem z oken nasvícen a zároveň by světlo nemělo oslňovat žáka." ODPOČINEK U SLUCHOVĚ Během výuky se učitel řídí IVP (individuálním vzdělávacím plánem), kde je uveden celý proces vzdělávání i styl odpočinku. Většinou se dítě běžně zařadí do skupiny vrstevníků a tráví přestávky s ostatními dětmi. Volnočasové aktivity nabízejí běžné školní kroužky, domy dětí a mládeže nebo neziskové organizace např. Charita Znojmo zřídila Klub neslyšících AURIS, <www.auris.tym.cz> , kde nachází i dospělý neslyšící své uplatnění. Klub vede speciální pedagog zaměřený na sluchově postižené spoluobčany.

3.4.4

PAS - porucha autistického spektra- klasifikace, hygiena, odpočinek

Klasifikace Autismus je řazen mezi vývojové poruchy, které záporně mění motorickou, emoční, volní, kognitivní, řečovou a celou osobnostní a psychosociální úroveň dítěte, to mu zabraňuje úspěšně se adaptovat ve společnosti. Zahrnuje: 

dětský autismus



atypický autismus



Aspergerův syndrom není přímo charakterizován jako autismus, přičemž od autismu

je odlišen

absencí

řečového

a kognitivního

deficitu.

<www.wikiskripta.eu> HYGIENA U ŽÁKŮ S PORUCHOU AUTISTICKÉHO SPEKTRA Problematika únavy u autistů spočívá především v oblasti psychické, kdy na žáka působí během výuky několik vjemů, jež po čase vyvolávají nepříjemné pocity. 57

Intenzivní působení může vyvolat záchvat v podobě agrese nebo pláče, depresivní nálady. Předejít těmto nežádoucím projevům můžeme v následujících krocích. Attwood (2005) uvádí metody pro nácvik sociálního chování, jenž působí jako prevence před záchvaty. 

Učit děti, jak mají zahajovat a ukončit sociální kontakt, modelování vztahů s druhými



Dítěti vysvětlit danou situaci a projít si s ním jednotlivé kroky dané situace, rozebrat jeho emoce



Snažit se najít dítěti kamarády



Vést dítě k tomu, aby sledovalo kamarády a přejímalo jejich vzorce chování modelování podle spolužáků



Podpora her založených na spolupráci



Vést dítě ke komunikaci a být mu vzorem - pomoc a podpora od učitele



Dohled o přestávkách - předcházet nežádoucím situacím

Integrovaní žáci s PAS se vzdělávají v běžné třídě podle těchto zásad: 

individuální přístup - zajišťuje učitel nebo pedagogický asistent, doma jsou to rodiče



vizualizace - postižení s PAS mají problém ve sluchovém vnímání, je důležité požadavky převést na zrakovou úroveň



strukturalizace - dítě s PAS potřebuje při výuce stabilní systém, ten v něm vyvolává pocit klidu a bezpečí (Čadilová, V., Žampachová, Z., 2007)

ODPOČINEK U ŽÁKŮ S PORUCHOU AUTISTICKÉHO Mohu uvést několik příkladů odpočinku. Každý jedinec volí jiný styl, např. houpavé pohyby v křesle, v závěsné síti, prohlížení oblíbené knihy, četbu, zhlédnutí oblíbeného pořadu či filmu, procházka venku po známé trase nebo ležení na podložce v klidném prostředí. V našem městě se nachází ZŠ Václavské náměstí <www.zs.vaclavskenam>, která zajišťuje vzdělávání žáků s PAS a SPU. Škola disponuje místností tzv. snoezelen, jež je určena

pro odpočinek

těchto

žáků.

K dispozici

je několik karimatek,

gymnastických míčů s úchytkami určených ke skákání. Okna místnosti jsou potažena černou fólií, což zatemňuje cíleně místnost. Při relaxaci žáci poslouchají relaxační 58

hudbu a sledují světelné vjemy, které se promítají na strop ze speciálně upravených lamp. Klidovou atmosféru podtrhává vůně z aromalampy. 3.4.5

Specifické poruchy učení - hygiena, odpočinek

Žáci se specifickou poruchou učení mají problémy v těchto oblastech (Jucovičová, D., Žáčková, H., Sovová, H., 2001) : 

zrakové vnímání - pravolevá orientace, zrakové rozlišování barev, velikostí a tvarů, rozlišování figury a pozadí, problém v analýze a syntéze, uchování si zraku a paměti



sluchové vnímání- vnímání a reprodukce rytmu, analýza a syntéza, sluchová paměť



orientace v mikroprostoru a makroprostoru



lateralita



časová posloupnost



porozumění přečteného textu

Žáci, kteří mají stanovenou diagnostiku specifické poruchy učení, pracují v hodinách podle individuálního vzdělávacího plánu, kde jsou přesně stanoveny zásady hygieny při výuce. ODPOČINEK ŽÁKŮ SE SPECIFICKOU PORUCHOU Volí se nejčastěji pohybové aktivity, jako příklad uvedu pracoviště ZŠ Jubilejní park (odloučené pracoviště ZŠ Václavské náměstí), kde děti tráví velkou přestávku venku na hřišti pod dohledem učitelů. Jiné provádí otužování v blízkém parku. Malé přestávky nabízejí vyžití v prostorách chodeb školy při stolních hrách - ping-pong, fotbálek, hry na koš, skákání panáka nebo již zmiňovanou odpočinkovou místnost snoezelen.

3.5 Shrnutí Třetí kapitola se zaměřuje na charakteristiku středoškolského vzdělávání a jeho organizaci.

Dále

se zabývá

odpočinkem zdravých

u integrovaných zdravotně postižených žáků.

59

žáků

a odpočinkem

II PRAKTICKÁ ČÁST

60

4 PRŮZKUMNÉ ŠETŘENÍ NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH Kapitola je zaměřena na popis realizace průzkumné části diplomové práce. Popisuje zvolenou

metodu

sběru

dat,

charakteristiku

respondentů,

stanovení

cílů

a předpokladů průzkumu. Dále se zaměřuje na vlastní průzkumné šetření a jeho vyhodnocení.

4.1 Stanovení cílů průzkumu Cílem průzkumného šetření je zjistit, jaký mají žáci středních škol vztah k hygieně, co o ní ví. Zda považují hygienu za stav výhradně tělesné oblasti nebo i psychické. Dále budu zjišťovat jestli, si žáci myslí, že mikroklimatické podmínky ovlivňují jejich studijní výsledky a jakou přikládají váhu k ergonomickým aspektům při výuce (výška lavice a židle), též jestli žákům záleží i na duševní hygieně v návaznosti na vyučovací proces (zdravý životní styl, strava). Zajímá mě, jak žáci tráví odpočinek. V neposlední řadě, jsem se zaměřila na aktuální téma, problematiku integrovaných žáků (připravenost školy z pohledu žáků pro tyto studenty).

4.2 Stanovení předpokladů průzkumu Předpokládám, že dotazovaní žáci budou mít dostatečné povědomí o obecném pojmu hygieny a mikroklimatických faktorech ve vztahu k jejich studijním výsledkům. Rovněž předpokládám, že žáci přikládají váhu k ergonomickým aspektům při výuce, a tudíž pohodlí při vyučovacím procesu řeší. Myslím si, že žákům záleží na duševní hygieně v návaznosti na vyučovací proces (zdravý životní styl, strava), ale lze i předpokládat, že v dnešní době moderních technických vymožeností budou žáci trávit volný čas pasivním způsobem. Na základě těchto domněnek jsem stanovila následující předpoklady: P1:Více jak polovina žáků ví, co je hygiena a umí charakterizovat její dílčí složky. P2: Více jak polovina žáků ví že, hluk, osvětlení místnosti, velikost prostoru a dostatek vzduchu v místnosti ovlivňují jejich úspěšnost ve škole. P3: Víc jak 50 % žáků ví, jak důležité je správné sezení v lavici a správná výška lavice a židle. P4: Více jak polovina žáků ví, že hygiena souvisí se zdravým životním stylem. P5: Více jak 50% žáků ví, co je pasivní odpočinek a dává mu přednost. 61

P6: Žáci Gymnázia ví, co je otázka zdravého životního stylu, stravování, odpočinku, způsobu relaxace a mají k němu tudíž zodpovědnější přístup než žáci středních odborných škol.

4.3 Popis vzorku respondentů Kvantitativní průzkumné šetření jsem provedla na Střední odborné škole a Středním odborném učilišti Dvořákova 19 ve Znojmě a Střední odborné škole a Středním odborném učilišti Přímětická , třetí škola bylo Gymnázium Dr. Polesného. Jako první jsem oslovila třídu z SOU Dvořákova 19, kde se připravují na své budoucí povolání prodavači. Tento obor je tříletý, ukončen závěrečnou zkouškou. Žák zde dosahuje středního vzdělání s výučním listem. Zde tvořilo průzkumný vzorek (10) respondentů. Jako druhou školou jsem oslovila Střední odborné učiliště a Střední odbornou školu SOU Přímětická 1812/50 Znojmo. Zde byli cílovou skupinou opět žáci oboru prodavač druhého ročníku, kteří svůj tříletý učební obor ukončují závěrečnou zkouškou a dosahují středního vzdělání s výučním listem. Z této cílové skupiny bylo (32) respondentů. Třetí školou bylo Gymnázium Dr. Polesného, jedná se o čtyřleté gymnázium, jehož vrcholem je dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou. Zde jsem oslovila taktéž žáky druhých ročníků. Průzkumný vzorek z této školy tvořilo (31) respondentů. Dohromady bylo osloveno (73) respondentů. Jak lze vyčíst z předchozích řádků, všichni respondenti byli studenti druhých ročníků. Studenti druhých ročníků byli vybráni záměrně pro posouzení odpovědí vzhledem ke stejnému věku. I přes tento záměr však byli žáci, z SOU Dvořákova starší než z dalších dvou dotazovaných škol.

4.4 Metoda průzkumu V praktické části diplomové práce bylo zvoleno kvantitativní průzkumné šetření a využity metody anonymního dotazníku. Po nastudování odborné literatury byl vypracován originální dotazník. Byl složen z 20 položek, které se vztahují ke stanoveným cílům a předpokladům. Otázky jsou voleny tak, aby je žáci dobře pochopili a mohli na ně poskytnout adekvátní odpověď. V dotazníku byly využity otázky uzavřené, polozavřené a otevřené. Než jsem žákům rozdala dotazníky, využila jsem metodu pozorování a sledovala jsem žáky i učitele během jedné vyučovací hodiny. Zaměřila jsem se na mikroklimatické podmínky ve vyučování 62

(výška lavic a židlí, dostatečné osvětlení a větrání, sezení jednotlivých žáků v lavici, formu výuky atd.). Během vyplňování dotazníků jsem zodpovídala studentům na jejich dotazy a sama jim kladla ještě nějaké doplňující otázky. Rozhovor jsem vedla i s vyučujícími. Tato problematika je zajímala a sami si dotazník ponechali. Průzkumné šetření je vypracováno na základě rozdaných dotazníků. Dotazník obsahuje 20 otázek. Respondentů bylo celkem 73 - a to ze tří znojemských škol. SOU Dvořákova ve Znojmě, SOU Přímětická Znojmo, Gymnázium Dr. Polesného. Návratnost dotazníků byla 100%.

4.5 Průzkumný soubor Vlastní průzkumné šetření má dvě části, část A) a B). V první části vyhodnocuji graficky odpovědi všech 73 respondentů na všechny otázky (20). Ve druhé části vyhodnocuji tabulkově a graficky všechny tři školy, ale jen vybrané otázky, a to zvlášť odpovědi gymnazistů (31) a všech budoucích prodavačů (42). Je nutné u odpovědí brát zřetel na rozdíl v počtu dotazovaných. Cílem druhé části bylo zjistit rozlišnosti zjištěných odpovědí, jaké panují názory z pohledu stupňů vzdělání.

Časový harmonogram Teoretická část

6/2014 - 3/2015

Příprava průzkumu

7/2014 - 9/2014

Průzkumné šetření

9/2014 - 10/2014

Zpracování a interpretace výsledků

10/2014 - 11/2014

63

4.6 Výsledky průzkumu Výsledky průzkumu první části průzkumného šetření (A) i druhé části průzkumného šetření (B)budu uvádět po jednotlivých položkách v dotazníku. V části (A) bude u každé otázky graf, kde budou zaznamenány výčty odpovědí respondentů v procentech.

Část: A V první části průzkumného šetření budu graficky vyhodnocovat odpovědi všech sedmdesáti tří respondentů na všech dvacet otázek. Otázka č. 1 Jsi žák, žákyně?

Pohlaví chlapci

dívky

34% 66%

Graf č. 1: Pohlaví

Z grafu je patrno, že mezi dotazovanými respondenty byly převážně děvčata 66%, chlapců bylo pouze 34%. Tento poměr není překvapivý vzhledem k převaze respondentů z oboru prodavač. Je obecně známo, že tento obor vyhledávají především dívky.

64

Otázka č. 2 Jaký je tvůj věk?

Věk dotazovaných 15

16

17 3%

18

19

21

25

22

3% 1% 4%

10% 41%

22%

16%

Graf č. 2: Věk dotazovaných

Z výše uvedeného grafu můžeme posoudit věk respondentů. Největší zastoupení bylo 16 let - 41%, respondentů ve věku 18 let 22%, sedmnáctiletých 16%, respondentů ve věku 19 let 10%, patnáctiletých byla 4% a vzhledem k tomu že všichni respondenti byli žáci druhých ročníků, je překvapivé, že ve vzorku respondentů se vyskytují jisté věkové anomálie zastoupené staršími žáky. Ve věku (21, 25 let byla 3%) a 22 let 1%. Tento jev může být způsoben hned několika důvody. Prvním z nich jsou případy, kdy žák během doby svého studia vystřídá několik škol, často zde setrvá jen jeden neúspěšný školní rok a následující rok volí jinou školu a stejný ročník. Druhou skupinou jsou žáci, kteří již mají ukončeno předchozí vzdělání a rozhodli se rozšířit si kvalifikaci o další profesi, nebo se žák rozhodne pro učební obor po úspěšném složení maturitní zkoušky. Důvodem bývá nedostatek volných pracovních míst na současném trhu práce, kdy žáci raději volí možnost pokračovat ve studiu, než aby rozšířili řady žadatelů o zaměstnání na úřadech práce.

65

Otázka č. 3 Co je podle tebe hygiena? (Popiš vlastními slovy).

Charakteristika hygieny čistota

neodpovědělo

21%

79%

Graf č. 3: Charakteristika hygieny

Žáci charakterizovali hygienu jako jednotlivé části. Například jako je mytí rukou, čištění zubů, česání, sprchování, stříhání nehtů atd. Všechny tyto dílčí prvky, které jsem zde uvedla, byly zařazeny pod čistotu, jež měla v konečném počtu 79%. Na danou otázku neodpovědělo 21% studentů. Z grafu vyplynulo, že více jak tři čtvrtiny respondentů ze tří dotazovaných středních škol zná pojem hygiena a umí charakterizovat její dílčí složky.

66

Otázka č. 4

Myslíš si, že hluk, osvětlení místnosti, velikost prostoru, dostatek vzduchu v místnosti ovlivňují tvojí úspěšnost ve škole?

Mikroklima v místnosti ano

ne

20%

80%

Graf č. 4: Mikroklima místnosti

Jak vyplývá z grafu č. 4, většina respondentů pochopila důležitost jednotlivých prvků mikroklimatických podmínek - například osvětlení, dostatek vzduchu v místnosti, které ovlivňují průběh výuky, a označila jako odpověď ano 80%. Naopak 20% žáků uvedlo, že mikroklima jejich úspěšnost ve škole neovlivňuje. Došla jsem ke zjištění, že většina studentů chápe mikroklima jako jeden z činitelů ovlivňujících kvalitu prostoru. Aby se studenti ve třídě cítili dobře, musí být dosaženo optimálních podmínek vnitřního mikroklimatu, které ovlivňují i studijní výsledky.

67

Otázka č. 5 Je podle tebe důležité i správné sezení v lavici a správná výška lavice a židle?

Výška nábytku ano

ne

32%

68%

Graf č. 5: Výška nábytku

Větší část respondentů (68%) chápe, že velikost a výška školního nábytku ovlivňuje správné sezení v lavici a přispívá k větší pohodě při výuce. 32% žáků si myslí, že správné sezení a výška stolů a židlí není důležitá, proto studenti odpověděli záporně. Žáci přikládají váhu i k ergonomickým aspektům při výuce, není jim lhostejné vybavení třídy. Větší část z nich chápe, že velikost židle a lavice ovlivňuje správné sezení a předcházejí zdravotním důsledkům, které mohou nastat při nedodržování školní zdravotní hygieny.

68

Otázka č. 6 Týká se hygiena pouze tělesné stránky nebo i psychické?

Vnímání hygieny psychické

tělesné

obou

neodpovědělo

8% 23%

14% 55%

Graf č. 6: Vnímání hygieny

Z grafu je patrné, že hygiena podle 55% respondentů má dvě hlavní složky a to tělesnou a psychickou. 23% respondentů se domnívá, že hygiena je jen složka psychická a 14% zaznamenalo pouze tělesnou stránku. Na tuto otázku neuvedlo 8% respondentů odpověď. Polovina z dotazovaných žáků ví, že hygiena má dvě stránky - psychickou a duševní. Pro uchování zdraví je žádoucí dodržovat všech zásad hygieny.

69

Otázka č. 7 Souvisí hygiena se zdravým životním stylem?

Hygiena a zdravý životní styl ano

ne

neodpovědělo

1% 4%

95%

Graf č. 7:Hygiena a zdravý životní styl

K této otázce se jasně vyjádřilo 95% respondentů. Uvádí, že hygiena souvisí se zdravým životním stylem. Pouze 1% odpovědělo záporně (tedy, že hygiena nesouvisí se zdravým životním stylem) a 4% respondentů se k této otázce vůbec nevyjádřila. Studenti ze všech tří středních škol se shodli na tom, že hygiena souvisí se zdravým životním stylem.

70

Otázka č. 8 Pečuješ o své zdraví a jak?

Péče o zdraví ano

ne

lékařské kontroly

cvičení

mytí

strava

sport

bez stresu

vycházky

neodpovědělo

32%

32%

3% 1%

12%

5% 7% 4%

1%

3%

Graf č. 8: Péče o zdraví

Z grafu je patrná různost odpovědí žáků. 32% žáků neodpovědělo a stejný počet 32% respondentů uvádí, že se o své zdraví stará. 12% žáků se nějak výrazně o své zdraví nestará. Následné odpovědi jsou respondenty přímo specifikovány. 7%žáků pravidelně cvičí, 5% sportuje, 4% dodržuje zdravý životní styl, 3% dbají na hygienu, 3% žáků chodí na pravidelné procházky a 1% žáků se snaží nestresovat a pravidelně navštěvuje lékaře. V péči o zdraví nejsou výsledky nijak ohromující. Přímo kladnou odpověď na otázku, zda se žáci věnují péči o zdraví, podala více jak čtvrtina z dotazovaných. Necelá čtvrtina respondentů přímo specifikovala péči o své zdraví. Je zarážející, že necelou polovinu žáků tato otázka nezajímá nebo se o své zdraví nestará.

71

Otázka č. 9 Jak se stravuješ?  výhradně zdravě  máš dostatek ovoce, zeleniny, ryb, tmavého pečiva  v normálu  jíš vše  nezáleží ti na tom  málo ovoce a zeleniny, převažují jídla z rychlého občerstvení

Stravování studentů zdravě

normálně

7%

nezáleží

12%

81%

Graf č. 9: stravování studentů

Dnešní doba preferuje zdraví životní styl a s tím souvisí i zdravá strava proto je překvapivé zjištění, že 81% respondentů, jí vše. 12% respondentů se snaží stravovat zdravě a 7% respondentům nezáleží na složení stravy vůbec. I když se žáci ze všech tří středních škol shodli na tom, že hygiena souvisí se zdravým životním stylem. Přesto dodržuje zdravý životní styl v rámci stravování jen několik málo z nich.

72

Otázka č. 10 Prožíváš někdy stres, co tě nejvíc stresuje?  škola  neshody s rodiči  kamarádi  něco jiného  jiné

Stresory škola

rodiče

kamarádi

neodpovědělo

2% 1%

26%

71%

Graf č. 10: Stresory

Nejčetnějším spouštěčem stresu u respondentů je škola 71% respondentů. 26% respondentů zažívá stres při neshodách s rodiči a 2% respondentů naopak stresuje, špatná komunikace s kamarády. Neodpovědělo 1% respondentů. Možnost vypsat jiné stresory, nevyužil nikdo ze studentů. Jako jeden z nejčastějších stresorů uvádí žáci školu a následující položkou jsou neshody s rodiči.

73

Otázka č. 11 Jak by jsi charakterizoval (a) odpočinek?  čas nic nedělání  čas k aktivní činnosti  sport, zábava  četba knihy  kino  divadlo  spánek  jiné

Charakteristika odpočinku nic nedělání čas k aktivní činnosti - sport, zábava, četba knihy, kino, tv,procházky se psem, divadlo spánek

19% 35%

46%

Graf č. 11: Charakteristika odpočinku

Graf č. 11 vypovídá o tom, že respondenti hodnotí odpočinek jako čas k nějaké aktivní činnosti 46%. 35% respondentů si pod pojmem odpočinek představí spánek, 19% respondentů charakterizuje odpočinek jako čas nic nedělání. Respondenti hodnotí odpočinek převážně jako čas k aktivní činnosti. Pohybová aktivita by měla probíhat během každé školní přestávky a zaujímat co největší podíl volného času žáka. 74

Otázka č. 12 Kterému druhu odpočinku dáváš přednost?  aktivnímu  pasivnímu

Odpočinek v praxi aktivní

pasivní

neodpovědělo

4%

47% 49%

Graf č. 12: Odpočinek v praxi

Zde lze posoudit teorii s praxí. V minulém grafu nám respondenti teoreticky sdělili, jaký typ odpočinku preferují - aktivní. Podle tohoto grafu je o něco více zastoupen pasivní odpočinek

- 49 %, aktivní odpočinek uvádí 47%. Na otázku zde

neodpověděla 4% respondentů. Respondenti hodnotí odpočinek převážně jako čas k aktivní činnosti, ale v praxi dávají přednost odpočinku pasivnímu.

75

Otázka č. 13 Relaxuješ denně, když přijdeš ze školy domů nebo jen o víkendu?

Čas na odpočinek každý den

o víkendu

8%

podle času

ne - pracuji

3%

31% 58%

Graf č. 13: Čas na odpočinek

Z grafu lze posoudit, kolik času žáci věnují relaxaci po příchodu ze školy domů. 58% žáků odpočívá pravidelně každý den, 31% respondentů odpočívá každý víkend, 8% podle času a 3% respondentů odpovědělo, že nevěnují odpočinku žádný čas. Čas na relaxaci si více jak polovina žáků najde každý den.

76

Otázka č. 14 Děláš nějaký sport?

Sportování ano - atletika, fotbal, tanec, plavání, volejbal, aerobic, hokej, kolo

ne

44%

56%

Graf č. 14: Sportování

Z grafu č. 14, je patrné, že studentů, kteří se věnují nějakému sportu například fotbalu, hokeji, volejbalu nebo nějaké pohybové aktivitě, je 56%. Respondentů, kteří se žádnému sportu nevěnují, je 44%. Z dotazníkového šetření je patrno, že víc jak polovina studentů se věnuje ve svém volném čase nějakému sportu nebo pohybové aktivitě.

77

Otázka č. 15 Máte ve škole dostatek času na odpočinek mezi dopoledním a odpoledním vyučováním?

Hodinová přestávka ano

ne

14%

86%

Graf č. 15: Hodinová přestávka

Jednoznačně nám z grafu vyplývá, že 86% studentů považuje volno mezi dopoledním a odpoledním vyučováním za dostačující. 14% si naopak myslí, že volno mezi dopoledním a odpoledním vyučováním dostačující není. Na otázku zda mají žáci ve škole dostatek času na odpočinek mezi dopoledním a odpoledním vyučováním odpověděla většina žáků kladně. Délka přestávky mezi dopoledním a odpoledním vyučováním žákům vyhovuje.

78

Otázka č. 16 Měli by se učitelé podle tebe starat o své tělesné a duševní zdraví?

Učitelé a zdraví ano

ne

10%

90%

Graf č. 16: Učitelé a zdraví

Dotazovaní respondenti si jsou vědomi, jak důležité je i pro učitele starat se o své zdraví, a na otázku, zda by se učitelé měli starat o své duševní a tělesné zdraví, odpovědělo ano 90% a 10% respondentů odpovědělo ne. Studenti si uvědomují, jak důležité je i pro jejich učitele starat se o své zdraví. Učitel jako hlavní činitel pedagogického procesu musí představovat model duševně zdravé osobnosti a realizovat všechny hygienické zásady pedagogického procesu.

79

Otázka č. 17 Jak se tvoje škola stará o zdraví svých žáků?

Péče o žáky ve školách zdravá strava

dobře

neví

špatně

neodpovědělo

nestará se

besedy

pohybové hry

rehabilitační bazén

3% 3% 3% 10% 12% 16%

16%

32% 5%

Graf č. 17: Péče o žáky ve škole

Na otázku č. 17, neodpovědělo 32% dotázaných, což je docela velké procento. 16% respondentů vůbec neví, jak se škola stará o zdraví svých studentů. Stejné procento (16%) se vyjádřilo kladně. Zápornou odpověď uvedlo 12% respondentů, 10% respondentů pochválilo stravu ve školní jídelně a 3% studentů se vyjádřilo k besedám, rehabilitačnímu bazénu a pohybovým hrám. Z odpovědí studentů se lze domnívat, že se školy o zdraví svých žáků moc nestarají, nebo své snažení málo propagují. Jednou z dalších variant, které připadají v úvahu, může být i ta, že se žáci o dění na škole příliš nezajímají.

80

Otázka č. 18 Účastnil/a jsi se nějaké přednášky nebo nějakého pobytu v přírodě, který organizovala škola?

Ozdravné aktivity ano

ne

34%

66%

Graf č. 18: Ozdravné aktivity

Z grafu č. 18, je patrné, že 66% studentů nemá žádnou zkušenost s ozdravným pobytem nebo s přednáškou, která je zaměřena na zdravý životní styl a probíhala prostřednictvím školy. Kladnou zkušenost má pouze 34% žáků. Z odpovědí na otázku ozdravných aktivit lze vyčíst, že školy pořádají malé množství aktivit týkajících se zdravého životního stylu.

81

Otázka č. 19 Máte ve škole nebo třídě nějaké integrované studenty? (Pokud ano, vypiš, o jaké postižení jde).

Integrovaní žáci ne

neví

autista

hyperaktivita

ano

12% 22% 7% 3%

56%

Graf č. 19: Integrovaní žáci

Podle grafu č. 19 lze usoudit, že více jak polovina žáků (56%) neví, zda se s ním ve třídě vzdělává integrovaný žák. Na otázku, zda mají ve škole nebo třídě nějakého integrovaného žáka záporně odpovědělo 22% respondentů. Dále je patrné, až alarmující, že o problematice integrace je obeznámeno pouze 12%respondentů. a konkrétně dovedla postižení definovat jen 3% respondentů autismus a 7% respondentů hyperaktivitu. Co se týká problematiky integrovaných žáků, projevují se u respondentů všech třech středních škol mezery. O problematice integrace moc neví a nejeví o ni zájem. Je alarmující, že více jak polovina žáků neví, zda se s ním ve třídě vzdělává integrovaný žák.

82

Otázka č. 20

Jsou na vaší škole dobré podmínky pro integrované žáky?

Podmínky k integraci ano

ne

neodpovědělo

neví

1% 6%

34% 59%

Graf č. 20: Podmínky k integraci

Žáci se domnívají, že podmínky k integraci jsou na jejich škole dobré - 59%. 34% dotázaných respondentů si myslí, že podmínky nejsou dobré. Na tuto otázku neodpovědělo 5% respondentů a 2% neví. I přesto, že žáci o problematice integrace nemají velký přehled, se domnívají a to víc jak polovina, že podmínky pro integraci žáků jsou na jejich škole dobré.

83

B) Část Ve druhé části průzkumného šetření vyhodnotím tabulkou a graficky jen vybrané otázky z dotazníku, a to odpovědi gymnazistů (31) samostatně a všech budoucích prodavačů SOU Přímětická a SOU Dvořákova (42) sloučeně. V části (B) bude u každé otázky graf a tabulka, kde budou zaznamenány výčty odpovědí respondentů. Budu vyhodnocovat rozdílnost odpovědí, které se týkají odlišných názorů žáků, na otázky hygieny, péče o zdraví, jaký mají vztah k odpočinku, kdy relaxují atd. z pohledu dvou odlišných stupňů vzdělání. Je nutné u odpovědí brát zřetel na rozdíl v počtu dotazovaných. Otázka č. 3 Co je podle tebe čistota? Střední škola

Otázka č. 3 Co je podle tebe hygiena

Gymnázium - 31 studentů

Přímětická SOU-prodavač-32 studentů

Dvořákova SOU-prodavač10 studentů

Čistota těla - 28 Neodpovědělo - 3

Čistota těla - 20 Neodpovědělo - 12

Čistota těla- 10

Tabulka č:4: Co je čistota

35 30 25 20 15 10 5 0

30

28

12

čistota těla neodpovědělo

3 Gymnázium

SOU - prodavač

Graf č. 21: Co je čistota

Většina gymnazistů považuje hygienu za denní čistotu těla. Tři z nich jsou jiného názoru. Ze středních odborných škol vnímá hygienu jako čistotu 30 žáků. Odpovědi studentů ze dvou studijních stupňů se v obou dvou případech shodují. Hygienu považují žáci za denní čistotu, kam řadíme osobní ranní a denní hygienu. Odpovědi studentů v otázce hygieny se v obou dvou případech shodují. Hygienu obě skupiny považují za denní čistotu. 84

Otázka č. 8 Pečuješ o své zdraví a jak? Střední škola Otázka č. 8 Pečuješ o své zdraví a jak? Pod ano, jsou myšleny různé sporty

Gymnázium - 31 studentů

Přímětická SOU-prodavač-32 studentů

Dvořákova SOU-prodavač10 studentů

Ano - 19 Ne - 5 Neodpovědělo - 7

Ano - 16 Ne -4 Neodpovědělo -12

Ano - 6 Neodpovědělo - 4

Tabulka č:5. Pečuješ o své zdraví a jak 25 22 20

19 16

15

Ano Ne

10

Neodpovědělo

7 5

4

5

0 Gymnázium

SOU - prodavač

Graf č. 22: Pečuješ o své zdravý

Devatenáct respondentů z gymnázia pečuje o své zdraví, zbytek neodpověděl (7), nebo o své zdraví nijak zvlášť nepečuje (5). Na Středních odborných školách pečuje o své zdraví 22 respondentů. Šestnáct respondentů nepovažovalo za důležité odpovědět na tuto otázku a čtyři nepečují o své zdraví vůbec. Studenti obou stupňů (SOU, SŠ) pečují o své zdraví, negativní odpovědi byly zaznamenány v malém množství, velké množství studentů na tuto otázku neodpovědělo.

85

Otázka č. 11 Jak by jsi charakterizoval (a) odpočinek? Střední škola Otázka č. 11 Jak bys charakterizoval (a) odpočinek? Poznámka mohlo se odpovídat na více nabídek

Gymnázium - 31 studentů

Přímětická SOU-prodavač-32 studentů

Dvořákova SOU-prodavač10 studentů

Nic nedělání - 8 Spánek -16 Aktivní činnosti -7

Nic nedělání - 5 Spánek - 7 Aktivní činnost -20

Nic nedělání - 1 Spánek -3 Aktivní činnost 6

Tabulka č. 6: Jak bys charakterizoval (a) odpočinek 30 26 25 20 16

Nic nedělání

15

Spánek 10

10

8

7

Aktivní činnosti

6

5 0 Gymnázium

SOU - Prodavač

Graf č 23: Charakteristika odpočinku

Pod pojmem odpočinek si osm studentů gymnázia představuje nic nedělání, šestnáct spánek a sedm aktivní činnost. Tento graf nám jasně vyznačuje pojetí odpočinku. Gymnazisté preferují spánek (16), aktivnímu odpočinku dává přednost jen pouhých sedm studentů, nic nedělání dává přednost osm studentů. Studenti SOU vyhledávají aktivní činnost (26), spánek deset a nic nedělání šest žáků. V otázce aktivního a pasivního odpočinku gymnazisté preferují spánek a prodavači naopak aktivní činnosti.

86

Otázka č. 13 Relaxuješ denně, když přijdeš ze školy domů nebo jen o víkendu? Střední škola Otázka č. 13 Relaxuješ denně, když přijdeš ze školy domů nebo jen o víkendu?

Gymnázium - 31 studentů

Přímětická SOU-prodavač-32 studentů

Dvořákova SOU-prodavač10 studentů

Denně - 16 Víkend -13

Denně -14 Víkend -6

Denně -5 Víkend -4

Tabulka č. 7: Relaxuješ denně, když přijdeš ze školy domů nebo jen o víkendu

19

20 18

16

16 13

14 12

10

10

Denně

8

Víkend

6 4 2 0 Gymnázium

SOU - prodavač

Graf č. 24: odpočinek studentů

Jak vyplývá z tabulky, respondenti z gymnázia relaxují více denně (16), víkendový relax upřednostňuje (13) z nich. Respondenti ze středních odborných škol preferují taktéž denní odpočinek (19) před víkendovým (10). U obou skupin převažuje denní odpočinek nad víkendovým. U obou skupin respondentů převažuje denní odpočinek nad víkendovým.

87

Otázka č. 14 Děláš nějaký sport? Střední škola

Gymnázium - 31 studentů

Otázka č. 14 Děláš nějaký sport?

Ano -21 Fotbal, volejbal, atletika, plavání, tanec, jízda na koni, aerobic, hokej, jízda na kole, procházka se psem Ne - 10

Přímětická SOU-prodavač-32 studentů Ano - 10 Fotbal, běh, plavání, korfbal Ne -22

Dvořákova SOU-prodavač10 studentů Ano - procházka se psem -2 Ne - 8

Tabulka č. 8: Děláš nějaký sport 35 30 30 25

21

20 ano 15

12

10

ne

10 5 0 Gymnázium

SOU - prodavač

Graf č. 25: Děláš nějaký sport

Dvacet jedna žáků gymnázia se věnuje nějakému sportu nebo tělesné aktivitě, jakou je např. aerobic, volejbal, fotbal, hokej jízda na kole. Deset žáků neinklinuje k žádným sportům. Respondenti ze středních odborných škol ke sportu moc netíhnou (30). Sportuje pouze (12) respondentů a z toho dva ze školy Dvořákova pouze formou procházky se psem. Více sportovně založeni jsou tedy gymnazisté - z (31) studentů sportuje (21), ve svých odpovědích blíže určili nejrůznější sporty. Ze studentů SOU se k tělesné aktivitě nebo sportu přiznává pouze dvanáct studentů ze (42). Sportovně založení jsou gymnazisté, ve svých odpovědích blíže určili nejrůznější sporty. 88

Otázka č. 17 Jak se tvoje škola stará o zdraví svých studentů? Střední škola

Gymnázium - 31 studentů

Otázka č. 17 Jak se tvoje škola stará o zdraví svých studentů?

Dobře - 2 Špatně -3 Stravování v jídelně -4 Rehabilitační bazén 2 Neví - 5 Neodpovědělo -15

Přímětická SOU-prodavač32 studentů Dobře -8 Neví -7 Špatně -9 Neodpovědělo -6 Soutěže, hry -2

Dvořákova SOU-prodavač10 studentů Stravování -3 Dobře -2 Besedy o zdraví -2 Neodpovědělo -2 Špatně -1

Tabulka č. 9: Škola a zdraví 25 20 20 17 15 15 Dobře 10 10

5

Špatně Neví, neodpovědělo

8

3

0 Gymnázium

SOU - Prodavač

Graf č. 26: Škola a zdraví

Gymnazisté na položenou otázku moc nereagovali. V grafu č. 26 lze vidět odpovědi žáků gymnázia na otázku, jak se škola stará o zdraví studentů. Do skupiny dobře jsem zařadila i stravování v jídelně a rehabilitační bazén (8), neví (20), špatně (3). Respondentům ze středních odborných škol, jsem do skupiny odpovědí - dobře zařadila: soutěže a hry, besedy o zdraví a stravování (17), špatně (10), neví (15). V této otázce si lépe vedli žáci SOU, kteří se více zajímají o dění na škole

89

4.7 Vyhodnocení předpokladů P1: Více jak polovina žáků ví, co je hygiena a umí charakterizovat její dílčí složky. K ověření tohoto předpokladu jsem vycházela, z otázky č. 3. ve které zjišťuji co je podle žáků hygiena. Z odpovědí žáků je patrné, že respondenti charakterizovali hygienu jako jednotlivé části. Například jako je mytí rukou, čištění zubů atd. Všechny dílčí prvky hygieny žáci zařadili pod čistotu, jež měla 79%. Neodpovědělo 21% studentů. Předpoklad P1 byl potvrzen P2: Více jak polovina žáků ví, že hluk, osvětlení místnosti, velikost prostor a dostatek vzduchu v místnosti ovlivňují jejich úspěšnost ve škole. Tento předpoklad byl zjišťován pomocí otázky č. 4. Kde měli respondenti uvést, zda si myslí, že hluk, osvětlení místnosti, velikost prostoru, dostatek vzduchu v místnosti ovlivňují jejich úspěšnost ve škole. 77% studentů chápe důležitost jednotlivých prvků mikroklimatických podmínek jako faktor ovlivňující vyučovací proces a s ním spojenou úspěšnost a kvalitu vzdělávání. 23% žáků si myslí, že mikroklima jejich úspěšnost ve škole neovlivňuje. Předpoklad P2 byl potvrzen P3: Víc jak 50 % žáků ví, jak důležité je správné sezení v lavici a správná výška lavice a židle. Tento předpoklad byl zjišťován pomocí otázky č. 5. Zde měli respondenti uvést, zda je pro ně důležité správné sezení v lavici a správná výška lavice a židle. Z odpovědí žáků vyplynulo, že 68% žákům záleží na jejich pohodlí při vyučovacím procesu a s tím související velikosti a výšce školního nábytku ovlivňující správné sezení, jež přispívá k větší pohodě při výuce. 32% studentů si myslí, že správné sezení a výška stolů a židlí není důležitá, z toho důvodu žáci odpověděli záporně. Předpoklad P3 byl potvrzen P4: Více jak polovina žáků ví, že hygiena souvisí se zdravým životním stylem. Předpoklad byl zjišťován pomocí otázky č. 7, kde měli respondenti uvést, zda souvisí hygiena se zdravým životním stylem. Z odpovědí žáků na otázku číslo sedm vyplynulo, že 95% respondentů si myslí, že hygiena souvisí se zdravým životním

90

stylem. Pouze 1% odpovědělo záporně a 4% žáků se k této otázce nevyjádřila. Předpoklad P4 byl potvrzen

P5: Více jak 50% žáků ví, co je pasivní odpočinek a dává mu přednost. K ověření tohoto předpokladu jsem vycházela z otázky č. 11. Kde žáci uvádějí která forma odpočinku je jim bližší. Z odpovědí respondentů vyplývá, že 49 % žáků tráví volný čas pasivním způsobem, aktivní způsob odpočinku uvádí 47%. Na otázku neodpověděla 4% žáků. I přesto, že větší procento žáků dává přednost pasivnímu způsobu odpočinku, se předpoklad nepotvrdil, jelikož respondentů, jež dávají přednost pasivnímu odpočinku je méně jak 50%. Předpoklad P5 nebyl potvrzen P6: Žáci Gymnázia ví, co je otázka zdravého životního stylu, stravování, odpočinku, způsobu relaxace a mají k němu tudíž zodpovědnější přístup než žáci středních odborných škol. K ověření tohoto předpokladu jsem vycházela z otázky č. 3, 8, 12, 13, 14. Z odpovědi respondentů v otázce hygieny (č. 3) lze vyvodit závěr, že se respondenti u odpovědí v obou případech shodují. Hygienu obě skupiny považují za denní čistotu, kam řadíme osobní ranní a denní hygienu, čisté oblečení a obuv atd. Žáci obou stupňů (SOU, SŠ) pečují o své zdraví (otázka č. 8), negativní odpovědi byly v menším množství. Jako péči o zdraví respondenti uvedli návštěvy lékaře, pravidelný sport, dodržování základních hygienických návyků, správné stravování. V otázce aktivního a pasivního odpočinku gymnazisté preferují spánek a prodavači naopak aktivní činnosti (otázka č. 12). U obou skupin převažuje denní odpočinek nad víkendovým (otázka č. 13). Jedinou převahu v odpovědích Gymnazistů na zdravý životní styl jsem zaznamenala u otázky číslo 14. Jak jsem již korespondovala, více sportovně založení jsou gymnazisté, ve svých odpovědích blíže určili rozmanité pohybové aktivity. Rozdíly ve prospěch gymnazistů tedy pozorujeme pouze u způsobu odpočinku. Předpoklad P6 nebyl potvrzen

91

Závěr Svou práci jsem věnovala tématice hygieny ve vyučovacím procesu, formám a způsobu odpočinku žáků na střední škole. Tuto problematiku jsem pojala z prostředí středních škol. Zabývala jsem se názory žáků. V teoretické části jsem jako první nastínila pojem hygiena a požadavky, které jsou kladeny na hygienu školního prostředí a mikroklima ve školních budovách. Hlouběji jsem se zabývala charakteristikou duševní hygieny se zaměřením na dílčí složky psychohygieny z pohledu žáka a pedagoga ve vyučovacím procesu. V obecné rovině jsem se věnovala odpočinku zdravých a integrovaných žáků. V praktické části jsem provedla kvantitativní průzkum založený na anonymním dotazníku určeném vybraným žákům tří středních škol. V první části vlastního šetření byly vyhodnoceny graficky odpovědi všech respondentů na všechny otázky. Z vyhodnocení dotazníkového šetření jsem došla ke zjištění, že povědomí žáků (respondentů) ze tří středních škol o hygieně ve školním prostředí je velice dobré. Více jak tři čtvrtiny žáků ze tří dotazovaných středních škol ví co je hygiena a více jak polovina žáků umí určit její duševní i tělesnou složku. Žáci chápou, že jejich výkon i únava souvisí s obecně hygienickými podmínkami školního prostředí a používáním správné velikosti židle i lavice předcházejí zdravotním důsledkům, které mohou nastat při nedodržování školní zdravotní hygieny. Ačkoliv se žáci (respondenti) ze všech tří středních škol shodli na tom, že hygiena souvisí se zdravým životním stylem, zdravý životní styl co se týká stravy, upřednostňuje jen malé procento z nich. Více jak polovina dotazovaných žáků se věnuje nějakému sportu nebo sportovní aktivitě a odpočinek hodnotí převážně jako čas vhodný k nějaké aktivní činnosti, v reálném životě si více jak polovina studentů najde čas na relaxaci každý den, avšak odpočívají více pasivně. U problematiky integrace zdravotně postižených žáků mají respondenti všech třech středních škol nedostatek informací. I přesto, že žáci o problematice integrace nemají dostatek informací, se domnívají a to víc jak polovina, že podmínky pro integraci zdravotně postižených žáků jsou na jejich škole dobré. Ve druhé praktické části byly vyhodnoceny tabulkově a graficky odpovědi respondentů všech tři škol v některých otázkách. Porovnávala jsem zvlášť odpovědi gymnazistů a všech budoucích prodavačů. Co se týče porovnání v otázkách zdravého 92

životního stylu, stravování, odpočinku, způsobu relaxace v rovině dvou studijních stupňů, lze říci, že se odpovědi, až na pár odchylek převážně shodují. Cílem diplomové práce bylo teoreticky vytyčit všechny možné teoretické aspekty, které ovlivňují výuku a vzdělávání, a to i z pohledu legislativy. Přiblížit požadavky na hygienu školního prostředí, zaměřit se na dílčí složky psychohygieny z pohledu žáka i pedagoga ve vyučovacím procesu a zjistit jaké je vědomí žáků o hygieně. Jak vnímají otázku hygieny ve vztahu k jejich studijním výsledkům i rozdílné vnímání této problematiky mezi studijními obory. Věřím, že se můj záměr poskytnout přehledné shrnutí informací týkajících se problematiky hygieny ve vyučovacím procesu, formách a způsobu odpočinku žáků na střední škole byl realizován v potřebné kvalitě a tyto informace poslouží jako zdroj poznatků zejména pro pedagogy, tříd středních škol ve, kterých probíhalo dotazníkové šetření.

93

Resumé Diplomová práce je zaměřena na hygienu ve vyučovacím procesu, formy a způsoby odpočinku studentů na střední škole. Obsahuje základní informace o hygieně a mikroklimatických Přibližuje

faktorech

požadavky

kladené

ovlivňujících na hygienu

hygienu

vyučovacího

školního

prostředí

procesu. a důsledky

nedodržování. Následně charakterizuje duševní hygienu zaměřenou na dílčí složky psychohygieny

ve vyučovacím

procesu.

Věnuje

se odpočinku

zdravých

a integrovaných studentů. V praktické části diplomové práce jsou uvedeny výsledky dotazníkového šetření, ve kterém jsem zjišťovala, jaké je povědomí studentů o vnímání otázek hygieny ve vztahu k jejich studijním výsledkům i rozdílné vnímání této problematiky mezi studijními obory. Průzkumné šetření bylo provedeno na Střední odborné škole Dvořákova, Znojmo, obor - prodavač, Střední odborné škole Přímětická, Znojmo, obor – prodavač a na Gymnáziu JUDr. Polesného, Znojmo. Respondenty byli žáci druhých ročníků. Výsledky šetření prezentují povědomí studentů o vnímání otázek hygieny ve vztahu k jejich studijním výsledkům.

Resume This thesis deals with hygiene in the process of education and forms and ways of relaxation of students at secondary schools. It includes basic information about hygiene and microclimatic factors influencing the process of education. It shows the requests which are demanded for the hygiene of school environment and the results when these demands are not followed. It also deals with characteristics of psychohygiene focusing on fractional components of psychohygiene in the process of education. The practical part consists of a research made by questionnaires. My target of this research was to find out what the students know about the hygiene and how it relates to their school results. i was also interested in different attitude to this issue among different fields of study. This research was held at Secondary vocational school Dvořákova, Znojmo, specialisation – shop assistant and Grammar school Gymnázium Dr. Karla Polesného, Znojmo. The respondents were the students of the second grade. The results of the research present the students’ awareness of the hygiene issue and how it relates to their study results.

94

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 

Attwood, Tony., Aspergerův syndrom:1. vyd. Praha: Portál, 2005. 204s. ISBN 80-7178-979-8



Cangelosi,James S. Strategie řízení třídy: 1. vad. Praha: Portál, 1994. 283s. ISBN 80- 7178- 014- 6



Čadilová, Věra., Žampachová, Zuzana., Edukačně - hodnotící profil dítěte s poruchou autistického spektra (do 7 let): 2. vyd. Praha: IPPP, 2007. 47s. ISBN 97 88086856322



Čáp, Jan. Psychologie pro učitele: 2. vyd. Praha: SPN, 1980. 384s. 14-255-83



Čeledová, L., Čevela, R., Výchova ke zdraví: vybrané kapitoly. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3213-8. 64s



Fialová, Hana., Maňák, Josef., Šimoník, Oldřich., Strach, Jiří., Šťáva, Jan., Švec, Vlastimil., Vybrané kapitoly z obecné didaktiky:1. vad. Brno: MU, 1996. 97s. ISBN 80- 210- 1308- 7



Hamadová, Petra., Květoňová, Lea., Nováková. Zita.: Oftalmopedie. 2. vyd. Brno:Paido, 2007. 125s. ISBN 978-80- 7315- 159- 1



Jucovičová, Drahomíra., Žáčková, Hana., Sovová, Hana. Specifické poruchy učení na 2. stupni ZŠ (použitelné i pro SŠ): 1. vyd. Praha: D+ H, 2001. 83s.



Kalhous, Zdeněk., Obst, Otto. Školní didaktika: 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 447s. ISBN 80-7178-253- X



Keblová, Alena. Sluchové vnímání u zrakově postižených: Praha: Septima, 1999. s 30s. ISBN 80- 7216- 080- X



Keblová, Alena. Integrované vzdělávání dětí se zrakovým postižením: 1. vyd. Praha: Septima, 1996, ISBN 80- 85801- 65- 5



Kotulán, Jaroslav a kolektiv. Zdravotní nauky pro pedagogy. Brno: Masarykova univerzita, 2001. ISBN 80-210-2179- 9.



Křivohlavý, Jaro. Psychologie zdraví: 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 279 s. ISBN 80-7178-774-4



Maňák, Josef. Nárys didaktiky: 1. vyd. Brno: MU, 1995. 104s. ISBN 80- 2101124 – 6



Novák, Alexandr. Foniatrie a pedaudiologie: Praha: UNITISK, 1994. 130s. (1000 výtisků) 95



Nováková, Iva. Zdravotní nauka3.díl:1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012. s. 51-56. ISBN 978-80-247-3707-2



Olivier, Suzannah. 10 jednoduchých kroků jak se zbavit stresu jednou provždy: 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2002. 213s. ISBN 978- 80- 7263-558-0



Provazník, Kamil, KOMÁREK, Lumír, Štěpanov Václav. pedagogického

procesu

na základní

škole:

Hygiena

1.vyd.

Praha:

Avicenum/Zdravotnické nakladatelství, 1982.165s. 

Provazník,

Kamil.

Hygiena

školní

práce:

1.

vyd.

Praha:

Avicenum/Zdravotnické nakladatelství, 1985. 168s. ISBN 08- 068- 85 

Rozsíval, P. Trendy soudobé oftalmopedie: svazek čtvrtý:Semily: Galén, 2007. ISBN 978- 80 7262-470- 6



Růžičková V.(ed.) Integrace zrakově postiženého žáka na základní školu: 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. ISBN 978- 80- 244- 1738- 7



Řezáč, Jaroslav. Sociální psychologie: 1. vyd. Brno: Paido, 1998. 268s. ISBN 80-85931-48-6



Valenta, M. a kol. Přehled speciální pedagogiky a školská integrace: 1. vyd. Olomouc:Univerzita Palackého, 2003.288s. ISBN 80- 244- 0698- 5



Vítková, Marie. Somatopedické aspekty: 2. vyd. Brno: Paido, 2006. 302s. ISBN 80- 7315- 134- 0



Žáčková, Hana., Jucovičová, Drahomíra., Metody reedukace specifických poruch učení smyslové vnímání: 2. vyd. Praha: D+ H, 2007. 68s. ISBN: 97880-903-579-9-0

96

SEZNAM Z INTERNETOVÝCH ZDROJŮ 

Autismus.[online], [cit. 2015- 01-03].

Dostupné na WWW: 

Duševní hygiena - definice. [online], [cit. 2014 - 10- 11].

Dostupné na WWW: 

Ergonomie školního nábytku.[online], [cit. 2015- 03-10]

Dostupné na WWW: < http://www.santal.cz/ergonomie-skolniho-nabytku. > 

Kvalita vzduchu a teplotní prostředí ve třídách s různými systémy větrání. [online], [cit. 2015- 03-14]

Dostupné na WWW: 

Maslowova pyramida potřeb.[online], [cit. 2014- 12 - 27].

Dostupné na WWW: 

Nařízení vlády o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání.[online], [cit. 2015- 03- 12]

Dostupné na WWW: 

Odpočinek u ZP. [online], [cit. 2014- 10 -15].

Dostupné na WWW: . 

Odpočinek SP.[online], [cit. 2014- 10-23].

Dostupné na WWW: 

Odpočinek podle RVP.[online], [cit. 2014- 12- 30].

Dostupné na WWW: 

Osobní duševní hygiena.[ online], [cit. 2014 - 10- 11].

Dostupné na WWW: 

Požadavky na kvalitu vnitřního prostředí budov - mikroklimatické podmínky a větrání. [online], [cit. 2015- 03-10]

Dostupné na WWW: 

Právní předpisy TZB-info. [online], [cit. 2015- 03-14].

Dostupné na WWW: :

97



Rámcové vzdělávací programy podle kategorií oborů vzdělání [online], [cit. 2015- 03- 12]

Dostupné na www: 

Složky sociálního klimatu, metody zkoumání školního klimatu.[online], [cit. 2014- 11-22]

Dostupné na WWW: 

Složky sociálního klimatu, metody zkoumání školního klimatu.[online], [cit. 2014- 11-22]

Dostupné na WWW: 

Snoezelen.[online], [cit. 2015- 01- 07].

Dostupné na WWW: 

Sociální klima školní třídy.[online], [cit. 2015- 03- 12]

WWW: 

Sociální klima.[online], [cit. 2014- 12- 30]

Dostupné

na WWW:
wikipedia.org/>J.

Čáp

a J.

Mareš

in

<www.nuv.cz> 

Střední vzdělávání.[online], [cit. 2015- 03- 12]

Dostupné na www: 

Vyhláška č. 13/2005 Sb., o středním v konzervatoři.[online], [cit. 2014- 11-22]

vzdělávání

a vzdělávání

Dostupné na WWW: 

Vyhláška č. 268/2009 ke kvalitě vzduchu ve třídách.[online], [cit. 2014- 09- 06].

Dostupné na WWW: . 

Vyhláška č. 410/2005 Sb. o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. [online], [cit. 2014- 09-6]

Dostupné na WWW :  Výživová pyramida.[online], [cit. 2014- 12 - 28]. Dostupné na www< http://www.nutrion.cz/> 

Zákon č. 258/2000 Sb. - o ochraně předpisy.[online], [cit. 2015- 03-14]. 98

veřejného

zdraví

a související

Dostupné na WWW: : 

Zásady při práci se sluchově postiženými.[online], [cit. 2014 - 12- 20].

Dostupné na WWW: 

Zákoník práce č. 262/2006 Sb. paragraf-78.[online], [cit. 2015- 03-14].

Dostupné na WWW: 

Zraková hygiena.[online], [cit. 2015- 01- 04], [cit. 2014- 07-07].

Dostupné na WWW:

99

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Pohlaví…………………………………………………………………....64 Graf č. 2: Věk dotazovaných………………………………………………………..65 Graf č. 3: Charakteristika hygieny………………………………………………….66 Graf č. 4: Mikroklima místnosti…………………………………………………….67 Graf č. 5: Výška nábytku……………………………………………………………68 Graf č. 6: Vnímání hygieny…………………………………………………………69 Graf č. 7:Hygiena a zdravý životní styl…………………………………….……….70 Graf č. 8: Péče o zdraví…………………………………………………………...…71 Graf č. 9: Stravování studentů………………………………………………………72 Graf č. 10: Stresory………………………………………………………………….73 Graf č. 11: Charakteristika odpočinku………………………………………………74 Graf č. 12: Odpočinek v praxi……………………………………………………….75 Graf č. 13: Čas na odpočinek………………………………………………………..76 Graf č. 14: Sportování……………………………………………………………….77 Graf č. 15: Hodinová přestávka……………………………………….………….....78 Graf č. 16: Učitelé a zdraví………………………………………………….……....79 Graf č. 17: Péče o žáky ve škole………………………………………………….....80 Graf č. 18: Ozdravné aktivity……………………………………………………….81 Graf č. 19: Integrovaní žáci………………………………………………………....82 Graf č. 20 podmínky k integraci………………………………………………….....83 Srovnávací grafy Graf č. 21: Co je hygiena…………………………………………………………....84 Graf č. 22: Pečuješ o své zdravý………………………………………………….....85 Graf č. 23: Charakteristika odpočinku……………………………………………....86 Graf č. 24: odpočinek studentů………………………………………………...…....87 Graf č. 25: Děláš nějaký sport………………………………………………………88 Graf č. 26: Škola a zdraví…………………………………………………………...89

100

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Velikost školního nábytku podle normy ČSN EN 1729-1…………...19 Tabulka č. 2: Výměna vzduchu (v m3. / h-1) v učebnách, tělocvičnách atd…………25 Tabulka č. 3: Mezinárodní klasifikace zrakového postižení………………………..52 Tabulka č. 4: Co je čistota………………………………………………………...…84 Tabulka č. 5 Jak pečuješ o své zdraví……………………………………………….85 Tabulka č. 6 Jak bys charakterizoval (a) odpočinek………….................................. 86 Tabulka č. 7 Odpočinek studentů ……………………………………………….......87 Tabulka č. 8 Děláš nějaký sport……………………………………………………..88 Tabulka č. 9 Škola a zdraví……………………………………………………….....89

101

Seznam příloh 

Příloha č. 1 - Hygiena ve vyučovacím procesu, formy a způsoby odpočinku žáků na SŠ - dotazník pro žáky

102

Příloha 1

Dotazník pro žáky

Ahoj, jmenuji se Pavlína Langmannová a studuji Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Chtěla bych tě požádat o vyplnění následujícího dotazníku, který ti nezabere více než 15 minut. U každé otázky je vždy nutné zakroužkovat jednu odpověď, popřípadě žádnou a doplnit odpověď svoji vlastní (vypiš). Vaše odpovědi pro mě budou velmi cennými informacemi pro zpracování mé diplomové práce týkající se hygieny ve vyučovacím procesu, forem a způsobů odpočinku žáků na SŠ. Údaje, které zde anonymně poskytneš, poslouží jako podklad pro mou diplomovou práci. Děkuji za tvůj čas. 1. Jsi student - studentka? 2. Tvůj věk - 16, 17, 18, 19 let 3. Co je to podle tebe hygiena? Popiš vlastními slovy, vypiš:………………………………. 4. Myslíš si, že hluk, osvětlení místnosti, velikost prostoru, dostatek vzduchu v místnosti Ovlivňují tvoji úspěšnost ve škole?  ano  ne 5. je podle tebe důležité i správné sezení v lavici a správná výška lavice a židle?  ano  ne 6. Týká se hygiena pouze tělesné stránky nebo i psychické? Vypiš:………………………. 7. Souvisí hygiena se zdravím a zdravým životním stylem?  ano  ne

103

8. Pečuješ o své zdraví a jak? Vypiš:………………………………………………………….

9. Stravuješ se:  výhradně zdravě  máš dostatek ovoce, zeleniny, ryb, tmavého pečiva  v normálu  jíš vše  nezáleží ti na tom  málo ovoce a zeleniny, převažují jídla z rychlého občerstvení 10. Prožíváš někdy stres, co tě nejvíce stresuje?  škola  neshody s rodiči  kamarádi  něco jiného  vypiš………………………………………………………… 11. Jak bys charakterizoval (a) odpočinek?  čas nic nedělání  čas k aktivní činnosti  sport, zábava  četba knihy  kino  divadlo  spánek  jiné (vypiš)……………………………………………

12. Kterému druhu odpočinku dáváš přednost?  aktivnímu  pasivnímu

104

13. Relaxuješ denně, když přijdeš ze školy domů nebo jen o víkendu? Vypiš:……………

14. Děláš nějaký sport?  ne  ano - vypiš jaký 15. Máte ve škole dostatek času na odpočinek mezi dopoledním a odpoledním vyučováním?  ano  ne 16. Měli by se podle tebe učitelé starat o své tělesné a duševní zdraví?  ano  ne 17. Jak se tvoje škola stará o zdraví svých studentů? Vypiš:……………………………

18. Účastnil ses nějaké přednášky, nebo nějakého pobytu v přírodě, který organizovala vaše škola?  ano  ne 19. Máte ve škole nebo ve třídě nějaké integrované studenty (jde o studenty s postižením) pokud ano vypiš, o jaké postižení jde. Vypiš:……………………………..

20. Jsou ve vaší škole dobré podmínky pro integrované žáky?  ano  ne

105