MASARYKOVA UNIVERZITA. Šikana a kyberšikana z pohledu ţáků 2. stupně ZŠ na vesnici a ve městě

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra pedagogiky

Šikana a kyberšikana z pohledu ţáků 2. stupně ZŠ na vesnici a ve městě Bakalářská práce

Brno 2012

Vedoucí práce: Mgr. Radek Pospíšil

Autor práce: Lucie Jurkovičová

Anotace Bakalářská práce „Šikana a kyberšikana z pohledu žáků 2. stupně ZŠ na vesnici a ve městě“ pojednává o šikaně a kyberšikaně, které představují v dnešní době velmi aktuální problém, zejména ve školství. Práce je rozdělena na část teoretickou a na část praktickou. Teoretická část je zaměřena na vysvětlení základních pojmů a definic, které se týkají problému šikany na školách a nepřímé šikany, tzv. kyberšikany, která se stala fenoménem poslední doby. V praktické části je zkoumán pomocí dotazníků vztah ţáků šestých a devátých tříd k šikaně a kyberšikaně. Uvádím zde srovnání a četnost výskytu tohoto sociálně-patologického jevu na vesnici a ve městě. Závěr práce je věnován shrnutí poznatků získaných z dotazníků.

Annotation Die Bachelorarbeit „Schikane und Kyberschikane aus der Sicht der Schüler auf dem 2. Stufe der Grundschule auf dem Dorf und in der Stadt“ behandelt die Schikane und Kyberschikane, die in der heutigen Zeit ein aktuelles Problem darstellen besonders im Schulwesen. Die Arbeit ist auf einen theoretischen Teil und einen praktischen Teil eingeteilt. Der theoretische Teil orientiert sich auf die Erklärung der Grundbegriffe und Definitionen, die das Problem der Schickane auf den Schulen betreffen und auch der indirekten Schikane, sogenannte Kyberschikane. Die wurde Phänomen in der letzten Zeit. Im praktischen Teil wird durch die Fragebögen die Beziehung zwischen die Schüler der 6. und der 9. Klassen zur Schikane und Kyberschikane erforscht. Ich führe einen Vergleich und ein Vorkommen dieser sozial – pathologischen Erscheinung in der Stadt und auf dem Dorf an. Zum Schluss widme ich mich der Zusammenfassung der gewonnenen Erkenntnisse aus den Fragebögen.

Klíčová slova Šikana, kyberšikana, mládeţ, školní prostředí, prevence, legislativa

Schlüsselwörter Schikane, Kyberschikane, Jugend, Schulumwelt, Vorbeugung, Gesetzgebung

Bibliografický záznam JURKOVIČOVÁ, Lucie. Šikana a kyberšikana z pohledu žáků 2. stupně ZŠ na vesnici a ve městě. Brno, 2012. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Fakulta pedagogická. Katedra pedagogiky. Vedoucí práce Mgr. Radek Pospíšil.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 15.dubna 2012

Lucie Jurkovičová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří se podíleli na zpracování mé bakalářské práce. Zejména bych chtěla poděkovat mému vedoucímu bakalářské práce panu Mgr. Radku Pospíšilovi za cenné rady, připomínky a odborné vedení práce. V neposlední řadě bych ráda poděkovala své rodině a přátelům za jejich trpělivost a podporu ve studiu na Masarykově univerzitě.

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 7 1

2

3

4

5

Úvod do problematiky šikany ................................................................................... 9 1.1

Charakteristika šikany ........................................................................................ 9

1.2

Znaky a druhy šikany ....................................................................................... 10

1.3

Šikana ve školním prostředí ............................................................................. 13

1.4

Šikana mezi ţáky.............................................................................................. 13

1.5

Genderové faktory šikany ................................................................................ 14

Co vede k šikanování? ............................................................................................ 14 2.1

Příčiny a podmínky .......................................................................................... 14

2.2

Vývojová stádia šikany .................................................................................... 15

Účastníci šikany ...................................................................................................... 17 3.1

Typy agresorů................................................................................................... 17

3.2

Charakteristika oběti ........................................................................................ 19

Kyberšikana ............................................................................................................ 20 4.1

Definice kyberšikany ....................................................................................... 21

4.2

Jak se kyberšikana projevuje ............................................................................ 21

4.3

Prostředky kyberšikany .................................................................................... 22

Protagonisté kyberšikany ........................................................................................ 23 5.1

Typy kyberagresorů ......................................................................................... 23

5.2

Oběť ................................................................................................................. 24

6

Rozdíl mezi šikanou a kyberšikanou ...................................................................... 25

7

Zásady bezpečného internetu v souvislosti s kyberšikanou.................................... 26 7.1

Důleţité rady .................................................................................................... 26

7.2

Řešení a prevence šikany ................................................................................. 27

7.2.1

Prevence šikany ........................................................................................ 28

7.2.2

Co můţe udělat škola k řešení a prevenci šikany ..................................... 28

7.2.3

Prevence šikany – rady rodičům ............................................................... 30

7.2.4

Alternativy postupu rodičů ....................................................................... 30

7.3

8

1

2

3

Jak chránit děti před kyberšikanou ................................................................... 32

7.3.1

Pravidla a doporučení pro bezpečné uţívání internetu ............................. 32

7.3.2

Obrana při útocích .................................................................................... 33

Kyberšikana v České republice............................................................................... 34 8.1

Kyberšikana a legislativa ................................................................................. 35

8.2

Listina dětských práv na internetu ................................................................... 36

8.3

Kde získat potřebné informace a kde hledat pomoc ........................................ 36

Empirický výzkum .................................................................................................. 39 1.1

Cíl výzkumu ..................................................................................................... 39

1.2

Hypotézy .......................................................................................................... 39

1.3

Metodologie výzkumu ..................................................................................... 40

1.4

Charakteristika výzkumného vzorku................................................................ 41

1.4.1

Brno .......................................................................................................... 42

1.4.2

Rohatec ..................................................................................................... 42

Výsledky a rozbor výzkumu ................................................................................... 43 2.1

Srovnání maloměsta a velkoměsta ................................................................... 43

2.2

Srovnání 6. a 9. tříd .......................................................................................... 55

Vyhodnocení hypotéz ............................................................................................. 66

Závěr .............................................................................................................................. 68 Resumé ........................................................................................................................... 70 Resümee ......................................................................................................................... 70 Pouţitá literatura .......................................................................................................... 72 Elektronické zdroje....................................................................................................... 73 Seznam příloh ................................................................................................................ 75

Úvod

Ve své bakalářské práci se věnuji dvěma oţehavým a velmi aktuálním tématům dnešní doby, a to problematice šikany a kyberšikany u ţáků 2. stupně základních škol, konkrétně ţáků šestých a devátých tříd. A zároveň srovnávám tuto problematiku mezi ţáky v maloměstě a velkoměstě. Toto téma jsem si zvolila z jednoho prostého důvodu, a to, ţe se obávám, ţe šikana je na našich školách obrovským problémem, který je potřeba začít nějakým způsobem řešit. S šikanou se setkalo asi 90 % z nás, ať jiţ ve vzdělávacím procesu nebo v pracovním prostředí. Dnešní doba je uspěchaná, vázne komunikace mezi lidmi, rodiče často nejsou schopni uhlídat své dítě od nástrah televize a internetu a mnohdy kladou na děti velmi vysoké nároky, které mohou vést k problémům ve škole, v učení, mezi kamarády. Děti často tyto situace nezvládají a uzavírají se do sebe. V tom horším případě si to začnou vylívat na druhých. Šikana je mnohdy podceňována pedagogy a kde potom mají děti hledat oporu, kdyţ třídní učitel tento problém ignoruje. Proto jsem se rozhodla na tento sociálně – patologický jev upozornit, neboť by se měl vţdy s náleţitou pečlivostí řešit. Také prudký rozvoj informačních technologických komunikací bohuţel nepřispívá dospívajícím dětem. V dnešní době, kdy světu vládne internet a média, jde jen těţko ochránit své dítě před jeho nástrahami. Osm z deseti dětí vlastní jiţ v první třídě mobilní telefon, ve druhé třídě pak počítač, a ţe rodina vlastní nejednu televizi doma, je u nás také celkem běţné. Dnešní generace mladistvých se bez internetu a mobilního telefonu jiţ neobejde. Sociální sítě vytváří novou éru komunikace mezi mladistvými. Internet totiţ poskytuje mnohem větší soukromí a anonymitu, ale zároveň také více nebezpečí, protoţe nikdy nevíme, zda člověk, se kterým si dopisujeme, je opravdu takový, za kterého se vydává. Existují totiţ i lidé, kteří tyto technologie zneuţívají. Ve virtuálním světě je mnohem jednodušší šikanovat svou potenciální oběť. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se šikana, ať uţ ze škol, školních hřišť či krouţků apod. dostane na internet a objeví se nový druh šikany, tzv. kyberšikana.

7

Má práce je rozdělena na dva dílčí celky, a to teoretickou část a praktickou část. V teoretické části se zabývám popisem šikany a kyberšikany, oba pojmy se snaţím co nejpřesněji charakterizovat. Dále popisuji druhy a formy šikany, zabývám se šikanou mezi ţáky a šikanou ve školním prostředí, které je pro ně tak důleţité. Uvádím protagonisty jak šikany, tak kyberšikany, rozdíl mezi oběma druhy šikanování a na závěr teoretické části uvádím zásady bezpečného internetu, důleţité rady, kde získat potřebné informace a kde hledat pomoc. V praktické části předkládám empirický výzkum provedený formou dotazníku. Cílem dotazníku bylo zjistit, zda děti mají zkušenosti s šikanou či kyberšikanou, zda těmto pojmům rozumí a kde se s nimi setkaly poprvé. Dále zjišťuji kolik času tráví na internetu a k čemu internet vyuţívají nejčastěji, zda by pomohly spoluţákovi, kdyby byl šikanován a komu by se svěřily s tímto problémem. Za respondenty jsem si zvolila ţáky šestých a devátých tříd v maloměstě a velkoměstě. Za velkoměsto jsem zvolila Brno a za maloměsto Rohatec u Hodonína. Naší úlohou jakoţto budoucích pedagogů je, abychom se tyto problémy snaţili co nejvíce minimalizovat a vytvořit dětem pocit bezpečí ve škole, neboť je důleţité, aby se v tomto prostředí cítily klidně a spokojeně a vytvářely si mezi sebou přátelské vztahy. Je důleţité poskytnout jim kvalitní vzdělání v prostředí, na které budou rádi vzpomínat.

8

Teoretická část 1

Úvod do problematiky šikany Na první pohled se můţe zdát, ţe příliš nezáleţí na přesné definici šikany, vţdyť

přece „víme, o co jde“ – a hlavní věc je umět šikanu vyšetřit, zvolit taková opatření, která jsou pro daný případ nejvhodnější, a prosadit je. Tak jednoduché to však bohuţel není. To, jak rozumíme pojmům, jeţ uţíváme, ovlivňuje naše poznání a jednání často více, neţ tušíme, nemluvě ani o výzkumu, při němţ musíme přesně vymezit jevy, o kterých mluvíme, a zavést jednotné, standardní postupy k jejich zjišťování, pokud moţno i k jejich měření, kvantifikaci. (Říčan, Janošová, 2010, s. 135) „Šikanování říkáme tomu, kdyţ jedno dítě nebo skupina dětí říká jinému dítěti ošklivé a nepříjemné věci, bije je, kope, vyhroţuje mu, zamyká je v místnosti a podobně. Tyto incidenty se mohou často opakovat a pro šikanované dítě je obtíţné, aby se samo ubránilo. Jako šikanování mohou být označeny také opakované posměšky nebo ošklivé poznámky o rodině. Jako šikanování však obvykle neoznačujeme občasnou rvačku nebo hádku přibliţně stejně fyzicky vybavených soupeřů“. (Říčan, 1995, s. 26) V této podkapitole se tedy zaměřuji na charakteristiku šikany, její druhy a znaky, příčiny a podmínky, hlavní aktéry šikany a hlavně se chci zabývat šikanou ve školním prostředí, které je pro naše děti velmi důleţité. Škola a školní prostředí tvoří podstatnou součást jejich ţivota, stejně tak, jako je pro dospělé jejich pracovní prostředí. A naším úkolem jako budoucích pedagogů je, abychom jim toto prostředí co nejvíce zpříjemnili.

1.1

Charakteristika šikany Abychom se mohli zabývat problematikou šikany dále, je třeba si říct, co to

šikana vlastně je a jak ji můţeme poznat. Podle Metodického pokynu Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi ţáky škol a školských zařízení č.24 246/2008-6 je šikana popisována následovně: 9

1)

„Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci,

ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků.“ 2)

„Šikanování se ve své zárodečné formě vyskytuje prakticky na všech

školách. Pocit bezpečí každého jedince a jeho začlenění do třídního kolektivu je základní podmínkou vytváření produktivního prostředí a dobrého sociálního klimatu třídy a školy. Všechny školy a školská zařízení mají povinnost předcházet všem náznakům násilí a šikanování. Šikanování v jakékoli formě a podobě nesmí být pracovníky školy akceptováno. Samotní pedagogičtí pracovníci nesmí svým jednáním s některými žáky a chováním vůči nim podněcovat zhoršování vztahů směřující k šikanování těchto žáků jejich spolužáky.“ (www.msmt.cz, 2006) „Za šikanování se povaţuje, kdyţ jeden nebo více ţáků úmyslně a opakovaně ubliţuje druhým. Znamená to, ţe vám někdo, komu se nemůţete ubránit, dělá, co je vám nepříjemné, co vás poniţuje, nebo to prostě bolí – strká do vás, nadává vám, schovává vám věci, bije vás. Ale můţe vám znepříjemňovat ţivot i jinak, pomlouvá vás, intrikuje proti vám, navádí spoluţáky, aby s vámi nemluvili a nevšímali si vás.“ (Kolář, 2003, s. 89) „Šikana je ubliţování někomu, kdo se nemůţe nebo nedovede bránit. Obyčejně mluvíme o šikaně tehdy, kdyţ jde o opakované jednání, ve velmi závaţných případech označujeme za šikanu i jednání jednorázové, s hrozbou opakování.“ (Říčan, Janošová, 2010, s. 21)

1.2

Znaky a druhy šikany V prvé řadě je třeba rozlišit, zda se jedná o šikanu, či jen nevinné škádlení, které

je zábavou pro obě zúčastněné strany. Šikanou se však baví jen agresor a šikanovaný se

10

cítí poníţeně a bezbranně. Musíme tedy posoudit, zda jsou přítomny základní znaky šikanování: Šikana je záměrná. Opakuje se – ne vţdy. Většinou probíhá dlouhodobě (ale pozor i na jednorázové akce). Agrese

je

samoúčelná,

není

prostředkem

k dosaţení

nějakého

konkrétního „zisku“, ale vlastním cílem jednání. Útoky jsou obětem nepříjemné, přináší jím negativní proţitky. Projevuje se nepoměr sil – agresor zneuţívá své fyzické a v některých případech i psychické převahy. (Vágnerová a kol., 2009, s. 74) Dle Koláře (2011, s. 37) nám poslouţí pro praktické rozlišení vnějších projevů šikanování tzv. trojdimenzionální „mapa“, pomocí které autor definuje tři základní projevy šikanování: 1.

přímé a nepřímé – dle Říčana a Janošové (2010, s. 21 – 22) přímá šikana spočívá zejména v působení bolesti, patří sem poniţující tělesná manipulace, poškozování a braní osobních věcí, taktéţ slovní napadání a zotročování. Naopak nepřímá šikana spočívá v sociální izolaci spoluţáka. Patří sem také nepřímá forma šikany, tzv. kyberšikana.

2.

fyzické a verbální – kdy agresor svou oběť fyzicky napadá, ničí jí věci, případně ji napadá slovně.

3.

aktivní a pasivní – to znamená, ţe agresor se ujímá násilí sám nebo za sebe pošle své přisluhovače, případně brání oběti splnit její poţadavky

Jednotlivé formy šikany neexistují izolovaně, ale vţdy jsou jakkoliv propojené. Jak uvádí Kolář (2011, s. 37), kombinací těchto tří dimenzí vznikne osm druhů šikanování (viz následující tabulka). Díky této citlivé klasifikaci lze dobře postihnout odlišnosti u různých typů šikanování, například mezi dívkami a mezi chlapci. Osm druhů šikanování a příklady projevů Fyzické aktivní přímé – útočníci oběť věší, škrtí, kopou, fackují Fyzické aktivní nepřímé – kápo pošle nohsledy, aby oběť zbili. Oběti jsou ničeny věci 11

Fyzické pasivní přímé – agresor nedovolí oběti, aby si sedla do lavice (fyzické bránění oběti v dosahování jejích cílů) Fyzické pasivní nepřímé – agresor odmítne oběť na její poţádání pustit ze třídy na záchod (odmítnutí splnění poţadavků) Verbální aktivní přímé – nadávání, uráţení, zesměšňování Verbální aktivní nepřímé – rozšiřování pomluv, patří sem i tzv. symbolická agrese, která můţe být vyjádřena v kresbách, básních apod. Verbální pasivní přímé – neodpovídání na pozdrav, otázky apod. Verbální pasivní nepřímé – spoluţáci se nezastanou oběti, je-li nespravedlivě obviněna z něčeho, co udělali její trýznitelé (Kolář, 2011, s. 37) Druhů a forem šikany je velká řada a bohuţel prvotní projevy bývají často podceňovány a bagatelizovány. Abychom mohli šikanu rozpoznat od rané fáze jejího počátku, je třeba si ukázat jakousi stupnici šikany. Tato škála (Fieldová, 2007, s. 25) ilustruje progresivní vývoj šikany od neškodného škádlení po napadání a kriminální trestnou činnost. Společenské škádlení Zraňující popichování Nenápadná nepřátelská řeč těla Agresivní fyzické chování, např. strkání, bouchání, kopání Zlomyslné pomluvy, např. šikana na webu, na chatech Sexuální, genderové, rasové či náboţenské pronásledování Sociální vylučování – osobně, elektronicky Mobbing (útoky skupiny na jednotlivce) Hazing (poniţující křticí rituály nováčků, mazáctví) Vydírání / uplácení Telefonické, elektronické napadání Poškozování majetku Fyzické násilí Pouţití zbraní Ublíţení na zdraví Vraţda (Fieldová, 2007, s. 25) 12

1.3

Šikana ve školním prostředí Podle Říčana a Janošové (2010, s. 24 – 25) je nejběţnější a také

nejnebezpečnější šikana vnitrotřídní, protoţe oběť i dlouhodobě psychicky nejvíce poškozuje – a navíc kazí dlouhodobé vztahy a celkovou atmosféru, ve které děti ve škole ţijí. Tato šikana se odehrává často přímo v učebně. V nenápadné podobě ji můţeme pozorovat přímo při vyučování, za přítomnosti pedagoga, který její projevy podceňuje nebo je není schopen zvládnout. Bohuţel k šikaně ve školním prostředí dochází stále častěji, a šíří se případy šikany, které jsou rafinovanější a promyšlenější a o mnoha případech nemusíme vůbec tušit. Ve škole se nachází mnoho míst, kde si agresoři mohou počkat na svou oběť, patří sem například jídelna, toalety, šatny, odlehlé chodby, ale také prostředí před školou, na cestě do školy nebo ze školy.

1.4

Šikana mezi žáky Zvláštnost školní třídy jako sociální skupiny je v tom, ţe je zde shromáţděn

poměrně velký počet dětí, které spolu tráví značné mnoţství času, a to po dlouhou dobu. Být v této skupině s jinými dětmi, které jsme si nevybrali, a nutnost vracet se do této skupiny znovu a znovu celá léta, někdy po celou dobu povinné školní docházky, spolu s vlivy, jimţ je tato skupina vystavena, a s náročnými poţadavky na činnost v ní – to jsou psychologicky mocné faktory, které skupinu formují zcela jedinečným způsobem. (Říčan, Janošová, 2010, s. 48) Třídu, do které v prvním ročníku nastupujeme, jsme si nevybrali a musíme se v ní naučit ţít s ostatními. Jiţ v prvním ročníku se začínají navazovat vztahy mezi jednotlivými dětmi a postupně se začíná tvořit jakási hierarchie mezi ţáky. Ti průbojnější a nebojácní se dostávají do popředí, zatímco ti slabší, a v mnoha případech také "šprti" se dostávají do pozice otloukánků. Začínají se projevovat majetkové rozdíly mezi ţáky, děti si začínají závidět a pomlouvat se. Toto hierarchické uspořádání a interakce jedinců mezi sebou mohou vést k projevům patologického chování mezi dětmi.

13

1.5

Genderové faktory šikany Podle výsledků výzkumů (Havlínová, Kolář, 2001; 2005 In Kolář, 2011, s. 80) je

výskyt dívčí šikany podobný jako u té chlapecké. Významný rozdíl je však v tom, ţe u chlapců převaţuje přímá, fyzická agrese, zatímco u dívek je v popředí psychická podoba šikany. Důleţité je zjištění, ţe dívky se stávají obětí častěji neţ chlapci. Důvod lze vidět v tom, ţe děvčata jsou šikanována jak od dívek, tak od chlapců. Fieldová (2007, s. 30) uvádí pro srovnání rozdíly v šikaně podle pohlaví následovně: Dívky mají sklon chovat se „jedovatě“ nebo pasivně – agresivně, zatímco chlapci vystupují spíš „silácky“ a agresivně. Zatímco chlapci šikanu většinou popírají, dívky doufají, ţe ji ostatní intuitivně vycítí Chlapci často pouţívají šikanování, aby si vybudovali pověst, a dívky to dělají, aby ochránily svoji pověst.

2

Co vede k šikanování? Většina z nás si teď určitě klade otázku, jak je moţné, ţe v dnešní civilizované

společnosti, stále přibývá případů šikany? Mnohdy ani sami rodiče netuší, ţe mají doma právě agresora.

2.1

Příčiny a podmínky Existuje mnoho různých příčin šikany. Dějiny a psychologické výzkumy

prokázaly, ţe skupina má velkou moc vylučovat a zneuţívat ty, kteří jsou zranitelní nebo jiní. Šikana se objevuje v kontextu vzájemně propojených systémů. Ty v zásadě zahrnují systém státu, jenţ zrcadlí místní pravidla a kulturu, školní systém a rodinný systém. Výsledkem je, ţe se lidé naučí, jak zůstat agresivní nebo se stát bezmocnými a pasivními. (Fieldová, 2007, s. 49)

14

Co se týče školního prostředí, podle Koláře (2011, s. 139) jsou agresoři vţdy ti „silní“ ţáci, kteří uměli svůj strach skrývat (i před sebou) a zneuţívat strachu druhých. Tváří v tvář konfliktům uměli potlačovat nejistotu. Zápasy spojené s rizikem v nich vyvolávaly jakousi euforii, která přehlušovala vnitřní neklid a strach. Krutost a touhu po moci lze povaţovat za hlavní hnací pruţinu konání agresorů. K tomu, aby někdo někomu ubliţoval, však existují různé další motivy, například: Motiv upoutání pozornosti. Agresor touţí být středem zájmu publika. Motiv zabíjení nudy. Šikanování přináší citově prázdnému tyranovi vzrušení. Snad proţívá i pocit, ţe teď opravdu ţije. Motiv „Mengeleho“. Tady se v člověku probudí dřímající anetický badatel, který chce nalézt tajmeství člověka tím, ţe zkouší, co vydrţí. Motiv žárlivosti. Ţáci závidí dobrému ţáku přízeň učitelů, a tak se mu mstí. Motiv „prevence“. Bývalá oběť chce předejít svému týrání a na novém působišti začne pro jistotu sama šikanovat, případně se rychle přidá k nějakému průkopníkovi. Motiv vykonat něco velkého. Někteří násilníci jsou odsouzeni k celkové neúspěšnosti, včetně té školní. Šikanováním si dokáţou sami sobě, ţe jsou schopni viditelného výkonu. Motiv překonání osamělosti. Vztah agresora k oběti bývá intenzivní, můţe mít aţ charakter závislosti. (Kolář, 2011, s. 139)

2.2

Vývojová stádia šikany Šikana můţe být i krátkodobým aktem, většinou se však vyvíjí po určitých

stádiích (Martínek, 2009, s. 117 – 129): Ostrakismus Jedná se o první fázi, v které agresoři neubliţují oběti fyzicky, „pouze“ ji vyčlení ze svého kolektivu, nikdo se s ní nebaví, z kolektivu je postupně „vytěsňována“. Mistryněmi v ostrakismu jsou dívky. Oběť se zpočátku snaţí bránit, ale nakonec pozná, ţe její odpor je marný a začne se „stahovat“ do sebe, snaţí se být z dosahu agresorů, sedí sama, nemá jiţ sil vyhledávat jakékoliv přátele ve třídě. 15

Fyzická agrese a psychická manipulace Obětí se většinou stává jiţ dříve ostrakizovaný jedinec. Nejčastěji tato fáze nastane, kdyţ se třída dostane do nějakého stresového napětí – čtvrtletí, pololetí, konec roku, kdy se píše větší mnoţství písemných prací – a tlak zvenčí na jedince se zvyšuje. Zde jiţ začíná bití oběti, kopání, silné slovní uráţky. Oběť začíná mít nepředstavitelný strach. Přirozenou reakcí je za těchto okolností útěk od strachu. Prospěch ve škole je téměř katastrofální, totéţ se týká i docházky. Od rodičů přichází různé formy trestů, nikoho však většinou nenapadne, ţe se pouze brání. K výše uvedeným problémům nemusí dojít v případě, kdy se k oběti připojí silnější jádro ve třídě a otevřeně se jí zastane. Z tohoto důvodu se k řešení výše uvedených stadií často pouţívá tzv. metoda usmíření, většinou se provádí pomocí tzv. Vrstevnického programu, který je utvořen tak, ţe hranice v chování si určují děti mezi sebou. Vytvoření jádra Agresoři si začínají uvědomovat, ţe mají jasnou převahu nad obětí, mohou si s ní dělat, co chtějí, a nikdo na to nepřijde. Začínají silně ovlivňovat celý kolektiv, vzniká tzv. pyramida šikanování. Na vrcholu stojí agresoři, na samotné základně oběť. Oběti se nikdo nezastane, neboť nechtějí skončit na jejím místě. Nejčastějším místem, kde šikana probíhá, je samotná třída. Vytváření norem Třída se začíná jasně rozdělovat na „vládnoucí třídu“ a „poddané“. Psychika oběti je jiţ tak zasaţena, ţe se stane na šikanujícím chování závislá. Z jedinců, kteří původně šikaně přihlíţeli, se stávají agresoři, kteří šikanují tzv. „aktivno-pasivně“. Oběť ztrácí jakoukoliv snahu k vlastní obraně, mohou se u ní objevit prvky posttraumatické stresové poruchy (PTSP). Řešení 3. a 4. stádia záměrného ubliţování spadá plně do kompetence Policie ČR. Totalita – konečné stádium V kolektivu vládnou agresoři, ostatní je poslouchají na slovo, všichni je brání, včetně oběti. Oběti jsou většinou ve stádiu, kdy dochází k tzv. Stockholskému syndromu – nedokáţí si svůj ţivot bez agresorů představit, vzhlíţejí k nim. Toto stadium je neřešitelné, jedinou moţností je rozpuštění celého kolektivu. (Martínek, 2009, s. 117 – 129) 16

3

Účastníci šikany Pokud se ve třídě nebo v jiném kolektivu objeví šikana, dítě se ocitne v jedné ze

tří rolí (Vágnerová a kol., 2009, s. 12): role oběti, role agresora, role přihlíţejícího - „mlčící většiny“. Podrobněji nám k popisu účastníků šikany poslouţí tzv. kruh šikanování, jehoţ autorem je norský profesor a odborník na šikanu Dan Olweus. (Coloroso, 2004 In Pospíšil, 2009, s. 62)

A Šikanující/agresor

G

Původce šikany a její aktivní účastník

B

Přisluhovač/ Nohsled Je aktivním účastníkem, ale ne původcem

Ochránce oběti Odmítá šikanování a pomůţe nebo se pokusí pomoct oběti

Y Oběť Ten kdo je šikanován

C Podpůrce /Pasivní agresor

Podporuje šikanu, ale není aktivním účastníkem

D

Pasivní podpůrce /Moţný agresor Líbí se mu šikana, ale otevřeně ji nepodporuje

E

F Moţný ochránce

Odmítá šikanování a myslí si, ţe by měl pomoct (ale neudělá to)

Nezaujatý divák Sleduje co se děje, nezaujímá stanovisko, „není to moje věc“

Obrázek 1: Kruh šikanování

3.1

Typy agresorů Definic typů agresorů je několik mnoţství. Já jsem si vybrala definici tří typů

agresorů od Vágnerové a kol. (2009, s. 84 – 86), jakou formu šikany daný typ agresora pouţívá a také specifika rodinné výchovy.

17

agresor "HRUBIÁN" Primitivní, impulzivní, se silným energetickým přetlakem, kázeňskými problémy a narušeným vztahem k autoritě, někdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost. Šikanuje masivně, tvrdě a nelítostně, vyţaduje absolutní poslušnost, pouţívá šikanování cíleně, zastrašuje jím ostatní. V rodině útočníka se často objevuje agresivita a brutalita u rodičů. agresor "SLUŠŇÁK" Kultivovaný, narcisticky šlechtěný, sevřený, zvýšeně úzkostný, zdánlivě slušný, sociálně zdatný ţák, který je mnohdy „prodlouţenou rukou“ učitele. Někdy se u něj mohou projevovat i sadistické tendence v sexuálním smyslu – uchyluje se k tzv. mafiánským metodám, kdy je mozkem ubliţování, jedná s chladnokrevnou krutostí, k útokům pouţívá tzv. nohsledy či přisluhovače, méně sociálně atraktivní či vlivné jedince s potřebou participace na vlivu a moci „bosse“. Násilí a mučení je cílené a rafinované, děje se spíše ve skrytu, bez přítomnosti svědků. V rodině se často uplatňuje důsledný a náročný přístup, někdy aţ vojenský dril. agresor "SRANDISTA" Optimistický, dobrodruţný, zábavný, se značnou sebedůvěrou, výmluvný, oblíbený a vlivný, většinou ţák se zvýšenou potřebou pozornosti, kterou si zajišťuje vymýšlením a uskutečňováním zlomyslností a škodolibostí vůči obětem. Poskytuje krutou zábavu a divadlo jenom proto, ţe má zajištěnu „diváckou obec“, a tím naplňuje vlastní potřebu pozornosti a přijetí. Šikanuje pro pobavení sebe i ostatních. Je u něj patrná snaha vypíchnout „humorné“ a „zábavné“ stránky šikany. V obecné rovině je přítomna

citová

subdeprivace

(základní

duševní

potřeby

jsou

dlouhodobě

neuspokojovány) a absence duchovních a mravních hodnot v rodině. (Vágnerová a kol., 2009, s. 84 – 86) Na tomto místě je třeba také zmínit chování agresora a jak takového agresora rozpoznat, tak jak to popisuje ve své knize Fieldová (2007, s. 39 – 40). snaţí se ovládat ostatní, rozkazovat jim a manipulovat s nimi má jen minimální schopnost vcítění má o sobě přemrštěně vysoké mínění odmítá odpovědnost za své chování a svaluje vinu na druhé 18

má peníze nebo předměty, jejichţ původ nemůţe doloţit, získané například vydíráním nebo krádeţí odmítá se podřídit rodičům a učitelům a spolupracovat s nimi. (Fieldová, 2007, s. 39 – 40)

3.2

Charakteristika oběti Obětí šikany se můţe stát kdokoliv z nás. Pokud se totiţ ve skupině agresor

objeví, oběť si najde vţdycky. Stačí, aby dítě nějakým způsobem vyčnívalo, a hned se můţe stát obětí šikany. Přesto podle Vágnerové a kol. (2009, s. 86) platí, ţe nejčastěji se obětí šikany stávají jedinci vyrůstající v rodině s příliš ochranitelskou výchovou, která nevede dítě k samostatnosti a zdravému sebeprosazování, nebo děti z rodin, kde se vyţaduje bezvýhradná poslušnost a prosazuje se černobílé vidění světa. Jak uvádí Kolář (2011, s. 141), na školách existují „typické“ oběti, které jsou opakovaně týrané. V ţádném případě to nejsou nějací defektní jedinci. Jsou to pouze „nejslabší ze slabých“. To znamená, ţe neumějí skrývat strach a vyuţívat strachu druhých. Existuje několik rizikových kritérií, která dávají předpoklad k tomu, ţe by se dítě mohlo stát terčem šikany. Typologie obětí dle Koláře (1997, s. 59) : 1.

oběti „slabé“ s tělesným a psychickým handicapem;

2.

oběti „silné“ a nahodilé;

3.

oběti „deviantní“ a nekonformní.

V novější publikaci autor (2001, s. 89) přidává ještě čtvrtý typ oběti, a to: 4.

šikanovaní ţáci s ţivotním scénářem oběti.

Říčan, Janošová (2010, s. 59 – 62) uvádí ve své knize tyto charakteristiky a typy obětí: tělesná slabost – představuje určité riziko, zvláště pokud jde o chlapce nápadné vnější znaky – jako jsou například brýle, ryšavé vlasy, obezita rasová odlišnost – především barva pleti je v šikaně důleţitým faktorem neurotické dítě – bývá plaché, tiché, v kolektivu izolované dítě s hyperaktivitou a poruchou pozornosti (syndrom ADHD) 19

dítě výrazně submisivní – neschopné prosadit se ve skupině vrstevníků dítě ze sociálně slabé rodiny – neschopné soutěţit s ostatními úrovní konzumu takzvaný šplhoun – dítě, které se přehnaně snaţí získat přízeň učitelů nové dítě v sehraném kolektivu (Říčan, Janošová, 2010, s. 59 – 62) U některých právě vyjmenovaných charakteristik není jasné, co je příčinou a co důsledkem šikany. Někdy můţe platit obojí a jsme v bludném kruhu. Například izolovanost zvyšuje riziko šikany a šikana ţene dítě do ještě větší izolace. (Říčan, Janošová, 2010, s. 62)

4

Kyberšikana Svět moderních technologií je stále pestřejší a dokonalejší, nabízí aţ

neuvěřitelné mnoţství nových moţností, jak si rozšířit znalosti a vyhledat informace. Internet a další progresivní komunikační technologie přitahují zejména příslušníky mladé a nejmladší generace, kteří jsou ochotni například u počítačů trávit celé dlouhé hodiny. Často jim rozumí lépe neţ jejich rodiče a učitelé. Chybí jim však zkušenost dospělých. Mnoho dětí tak není schopno předcházet rizikům, která mohou tyto moderní technologie přinášet. Pro komunikační technologie totiţ platí, ţe podobně jako všechny lidské vynálezy mohou být jak smysluplně vyuţívány, tak nebezpečně zneuţívány. A konkrétním příkladem zneuţití moderních technologií je kyberšikana. (Vágnerová a kol., 2009, s. 91- 92) Jak jiţ samotný název kyberšikana napovídá, jedná se o jistý druh šikany. Na rozdíl od klasické šikany tváří v tvář, nabízí kyberšikana agresorům nejenom jiné nástroje ubliţování, ale specifika virtuální reality obměňují charakter celého procesu šikanování, včetně rolí agresora a oběti. (www.proti-sikane.saferinternet.cz, 2011)

20

4.1

Definice kyberšikany Termínem kyberšikana (téţ počítačová šikana nebo kybernetická šikana) dle

Kopeckého a Krejčí (2010, s. 4) označujeme nebezpečné komunikační jevy realizované prostřednictvím informačních a komunikačních technologií (např. pomocí mobilních telefonů nebo sluţeb v rámci internetu), jeţ mají za následek ublíţení nebo jiné poškození oběti. Oběť je poškozována opakovaně, ať uţ původním útočníkem či osobami, které se do kyberšikany zapojí později. Kyberšikana je druhem psychické šikany. Také Kolář (2011, s. 83) se shoduje v definici kyberšikany jako moderního způsobu psychického šikanování a uvádí jednoduchou definici kyberšikany: „Jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně psychicky týrá a zraňuje spolužáka či spolužáky a používá k tomu novou informační a komunikační technologii – zejména internet a mobil.“

4.2

Jak se kyberšikana projevuje Škála projevů kyberšikany je velmi široká. Vágnerová a kol. (2009, s. 92) uvádí

následující projevy: dítěti se někdo snaţí prostřednictvím počítače ukrást osobní údaje, infikuje jeho počítač viry, zasílá mu agresivní, uráţlivé a obtěţující e-maily (spamy..), adresuje mu vulgární či výhruţné zprávy, zneuţívá (případně vytváří) webové stránky, na nichţ zveřejňuje karikatury, slogany, vtipy, fotky a videa, které dítě zesměšňují a jeţ si přitom můţe prohlédnout velké mnoţství uţivatelů internetu, napadá oběť na komunitních webech, v diskuzních fórech a při chatování. Kolář (2011, s. 87) ještě doplňuje o další projevy: zasílání uráţlivých a zastrašujících textových zpráv prostřednictvím emailu, SMS a MMS zpráv, rozesílání dehonestujících videí a fotografií oběti, 21

pořádání negativních internetových anket, kdo je nejošklivější, nejhloupější apod., vyvěšení pornografických fotografií s tváří oběti, nepřímé útoky a kyberšikana pomocí prostředníka. Pod jménem oběti se rozesílají uráţlivé zprávy nebo se oběť přihlašuje do různých seznamek. (Kolář, 2011, s. 87)

4.3

Prostředky kyberšikany Jiţ jsme si uvedli, jak se kyberšikana můţe projevovat a nyní si popíšeme

jednotlivé prostředky kyberšikany podrobněji dle Rogers (2010, s. 33 – 35). Textové zprávy Obvykle jde o zprávy s výhruţným či útočným obsahem. Kyberšikana probíhající prostřednictvím textových zpráv také můţe mít podobu opakovaného, vytrvalého zahlcování oběti velkým mnoţstvím textovek. Fotografie nebo videoklipy pořízené kamerou mobilních telefonů Mobilními telefony lze pořídit fotografie, které je moţné z mobilu poslat dál. Pachatel pak oběť, jeţ je zachycená na fotce či videu, zahanbí nebo zastrašuje. Mobilní telefonáty V dnešní době většina lidí vlastní mobilní telefon. Agresoři své oběti často obtěţují neustálými telefonáty, případně je opakovaně prozvánějí. Případně své oběti ukradnou telefon a pouţijí ho k otravování dalších, coţ vede k tomu, ţe je daná oběť mylně povaţována za agresora. E-maily Agresoři mohou posílat útočné a šikanující e-maily, ať pod pseudonymem, nebo pod cizí identitou, aniţ by se museli bát toho, ţe je někdo odhalí. Chatovací místnosti Tento druh kyberšikany zahrnuje chat na herních stránkách a ve virtuálních světech, jako je například Second Life. (Rogers, 2010, s. 33 – 35). Instant messaging 22

V České republice se pro tuto formu komunikace pouţívá nejčastěji Skype nebo ICQ. Diskuse se mohou zvrhnout v palbu útočných komentářů a mohou vést k situacím, kdy skupina útočí na jednotlivce. Sociální sítě Tyto sluţby umoţňují snadné a jednoduché spojení s ostatními s moţností sdílení fotografií a zábavy. Snaha být populární díky počtu přátel mohou vést děti k tomu, ţe přijmou „ţádost o přátelství“ od neznámého člověka. Tím mu poskytnou přístup k osobním informacím, coţ je činí zranitelnými. Na sociálních sítích navíc není nijak těţké vytvořit si falešný účet a kontaktovat oběť kyberšikany pod cizí či smyšlenou identitou. To umoţňuje agresorům zachovat si anonymitu a zároveň sledovat svou oběť. Internetové stránky Agresoři si mohou vytvořit hanlivé blogy nebo osobní stránky o svých obětech. Jejich prostřednictvím si pak mohou vytvořit internetové ankety, kde kladou spoustu otázek o svých obětech a zesměšňují je. (Rogers, 2010, s. 33 – 35)

5

Protagonisté kyberšikany Hlavní protagonisty kybernetické šikany představují agresor a oběť. Vzhledem

k tomu, ţe kyberšikana se můţe odehrávat kdykoli a kdekoli, ať uţ v kyberprostoru nebo pomocí mobilních telefonů, zajišťuje moţnost rozsáhlého publika.

5.1

Typy kyberagresorů Existují

různé typy kyberagresorů. Níţe si

uvedeme

typy

seřazené

od nejzávaţnějšího po nejméně závaţného. (www.bezpecnykraj.cz, 2012) Baţící po moci Obvykle potřebují pro svou činnost alespoň malé publikum. To se nejčastěji rekrutuje z lidí, kteří agresora z nějakého důvodu uznávají jako autoritu, „kápa“ party. 23

Lidé z publika jsou pak spolupachatelé, kteří by měli být taktéţ potrestáni i kdyţ mírněji neţ samotný po moci baţící agresor. Často vyuţívá kyberšikanu v zastoupení. „Sprostý holky“ Kyberšikanu obvykle páchají ve skupině, z nudy. Vyţadují publikum – aby jim řeklo, jak ony jsou skvělé a oběť příšerná. Stejně jako v předchozím případě, i zde jsou lidé z publika spolupachateli a mírnějšímu trestu by neměli uniknout. Pomstychtivý andílek „Zlonapravující“, chce dát oběti lekci, vzít „právo“ do svých rukou. Cítí se být oprávněn ke svému jednání (např. někdo mi zaloţí posměšný profil, zaloţím mu ho tedy také, na oplátku). V této kategorii se často vyskytují oběti šikany tváří v tvář, které to chtějí svým trýznitelům „vrátit“. Neúmyslný kyberagresor Hra na „tvrďáka“ – ne záměr, ale obrana proti nenávistným či provokativním zprávám. Sklon vystupovat na internetu jako někdo jiný. Vtipálek Z legrace zakládá profily svým kamarádům a známým. Neuvědomuje si, ţe tato „legrace“ můţe někoho ranit. (www.bezpecnykraj.cz, 2012)

5.2

Oběť Stejně jako je tomu u původců kyberšikany ani u jejich obětí nezáleţí na věku,

pohlaví, fyzické síle, postavení v sociální skupině či úspěšnosti ve společnosti. V elektronické komunikaci jsou výše zmíněné aspekty potlačeny a nemají takový význam, jako při komunikaci tváří v tvář. Zatímco oblíbený spoluţák se stává obětí tradiční šikany jen zřídka, neboť má mnoho kamarádů, kteří jej chrání, ve virtuálním světě ho před útočníky neochrání. (Krejčí, 2010, s. 12) Některé výzkumy (Dehue a kol., 2008) poukazují na souvislost mezi oběťmi klasické šikany a oběťmi kyberšikany. Také Kolář (2011, s. 84) uvádí, ţe kyberšikana je často organicky propojena s šikanou, zejména kdyţ se jedná o školní šikanu. Je – li oběť napadána agresorem ve škole, je většinou napadána také v kyberprostoru. 24

6

Rozdíl mezi šikanou a kyberšikanou Kyberšikana

Šikana

Anonymní útočník

Konkrétní útočníci

Útočník má mnoho identit

Útočník se nemění

Počítačové znalosti

Fyzická síla

Publikum – přístup můţe mít kaţdý (webové stránky, blogy atd.)

Omezený počet účastníků

Těţko rozpoznatelná

Náznaky (roztrhané oblečení, modřiny,…)

Tabulka 1: Rozdíl mezi šikanou a kyberšikanou (www.kybersikana.eu, 2010)

Základní rozdíl spočívá v tom, ţe u šikany zná oběť útočníka. Ví, jak vypadá, jak mluví, kolik mu asi je, kde na ni číhá, atd. U kyberšikany je útočník naprosto anonymní a ještě navíc můţe v kybersvětě měnit svou identitu. Aţ 40 % obětí kyberšikany se nedozví, kdo je kyberšikanoval. U tradiční šikany rozhoduje fyzická síla, u kyberšikany počítačové znalosti. Kyberšikanovat můţe člověk fyzicky slabý, který se třeba mstí pachatelům klasické šikany. Můţe to být člověk, který by si za normálních okolností na oběť netroufl, ale kyberprostor mu poskytuje dostatečnou anonymitu. Ale samozřejmě to není pravidlem. Útočník můţe být kdokoli. Důleţitým faktorem u kyberšikany je také publikum. K webové stránce s trapným obsahem, videu na YouTube nebo skupině na Facebooku má přístup kaţdý, kdo má internet. Oproti tomu, pokud si parta kluků vyhlédne svého slabšího spoluţáka na cestě ze školy domů, jsou svědky šikany pouze ti, kteří se útoku účastnili nebo mu přihlíţeli. Často se stává, ţe šikana jde z kyberšikanou ruku v ruce. Posledním důleţitým rozdílem jsou náznaky, díky kterým se útoky a problémy dají odhalit. Při tradiční šikaně jich je podstatně více, např. roztrhané oblečení, modřiny po bitce, ztrácení věcí, ale i pozdější návraty ze školy, nechuť chodit do školy, apod. U kyberšikany je takových náznaků méně. Problémy se dají odpozorovat z chování oběti nebo přímo prohlédnutím historie nebo kontaktů na sociální síti, e-mailu nebo ICQ, čehoţ však nejsou všichni rodiče schopní. (www.kybersikana.eu, 2010)

25

7

Zásady bezpečného internetu v souvislosti s kyberšikanou Odborníci poukazují na dodrţování zásad bezpečného internetu. Mezi základní

pravidla patří opatrnost při poskytování osobních údajů včetně fotografií, informování někoho dalšího o schůzce sjednané přes internet anebo prosté odmítnutí nevyţádané komunikace. Děti by se rovněţ neměly obávat svěřit se rodičům anebo odborníkům. (www.linkabezpeci.cz, 2010). Více si povíme v následujících podkapitolách.

7.1

Důležité rady a.

Všímejte si, jak se děti chovají, kdyţ pouţívají mobil nebo internet. Nemělo by vám uniknout jejich případné rozrušení, popřípadě poznámky týkající se nějakých změn ve vztahu s přáteli.

b.

Přemýšlejte o tom, kde mladí lidé pouţívají počítač; je obtíţnější všímat si internetového chování, které probíhá vţdy za zavřenými dveřmi.

c.

Nastavte na počítači „rodičovskou kontrolu“ a uchovávejte bezpečně hesla, aby se děti nemohly dostat na nevhodné stránky.

d.

Doporučujte obětem kyberšikany, aby si uchovávaly kopie všech útočných e-mailů, textových zpráv a internetových aktivit.

e.

Doporučte dětem, ať nevhodné chování na internetu neoplácejí stejnou mincí, ikdyţ jim to připadá jako to nejlepší, co mohou udělat.

f.

Doporučte dětem, aby problémy ze skutečného světa nikdy nepřenášely do kyberprostoru. Je mnohem lepší vyřešit problémy osobně.

g.

Pouţívejte nástroje, které vytvořil poskytovatel sluţby; na Facebooku jde například o omezení přístupu k úplnému uţivatelskému profilu některým „přátelům“.

h.

Uţivatelé by neměli přijímat „ţádost o přátelství“ od člověka, kterého ve skutečném světě neznají.

i.

Podporujte internetovou zodpovědnost a vţdy zachovávejte způsoby chování a úctu, jeţ se očekávají ve skutečném ţivotě. (Rogers, 2010, s. 36 – 37)

26

j.

Pomozte mladým lidem kontaktovat důvěryhodnou osobu, se kterou si mohou promluvit a jiţ se mohou svěřit v případě, ţe se stanou oběti kyberšikany. Ohlaste jakoukoli internetovou šikanu na sociálních sítích poskytovateli sluţby.

k.

Ohlašujte kyberšikanu: pokud se na ní podílí jiný ţák, kontaktujte zodpovědnou osobu ve škole.

l.

Pokud dojde na váţné výhrůţky, zejména pokud zahrnují násilí, kontaktujte

policii.

Uchovejte

všechny

důkazy

a

poraďte

se

s důvěryhodným dospělým. Mohlo by jít o trestný čin. (Rogers, 2010, s 36 – 37)

7.2

Řešení a prevence šikany Šikana je porucha vztahů, je to nemoc skupinové demokracie. Neděje se zjevně,

ale v jejím rámci se mohou objevovat některé projevy, které něco signalizují. Kdyţ ţák například postává před začátkem vyučování před učebnou, kdyţ je zkoušený u tabule, tak se mu ostatní posmívají… Někdy šikanované dítě i naznačí, ţe se něco děje. Tyto nepřímé varující signály jsou velmi důleţité, málokdo však v nich umí číst. Záleţí na pedagogovi, jak vnímá poníţení člověka a bezpráví, co ví o šikaně i kolik má elánu pustit se s ní do kříţku. Klasická výuka, která u nás převaţuje, však nedává šanci proniknout do vztahů ve třídě a šikanu odhalit. (www.minimalizacesikany.cz, 2005) Dojde – li ve třídě k výskytu šikany, je povinností učitele v nastalé situaci jednat a šikanu řešit. Prvním krokem k řešení šikany je provedení diagnostiky výskytu šikany. Zde se však velmi často objevuje několik faktorů, které úspěšné diagnostice brání. Překáţkami úspěšné diagnostiky šikany jsou následující okolnosti (Kolář, 1997 In Pospíšil, 2009, s. 53 – 54): -

Od oběti lze těţko získat podrobnější a objektivní informace;

-

Agresoři často úporně a vynalézavě lţou (oběti bývají nuceny ke lhaní);

-

Ostatní ţáci ve třídě mají strach vypovídat („bonzování“);

-

Rodiče agresorů chrání své děti za kaţdou cenu;

-

Rodiče oběti se obávají spolupracovat při vyšetřování;

-

Pedagog chrání agresora a nevědomě brání vyšetřování.

27

Pokud jsou tyto překáţky úspěšně překonány, můţe pedagog přejít k samotnému vyšetřování problému. Zde je nutné si stanovit a dodrţet základní postup: (Kolář, 1997 In Pospíšil, 2009, s. 54) 1.

Rozhovor s informátory

2.

Nalezení vhodných svědků

3.

Individuální nebo konfrontační rozhovor se svědky

4.

Zajištění ochrany obětem

5.

Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi.

7.2.1 Prevence šikany Za jednu z klíčových oblastí v problematice šikany bývá povaţována prevence. Prevenci chápeme jako zavádění opatření vedoucích k zamezení výskytu nějakého jevu, v tomto případě šikany. Základní dělení prevenčních prostředků je trojí (Bendl, 2003 In Pospíšil, 2009, s. 56): a)

primární prevence (ke zrodu šikany ještě nedošlo; podstatou bývá informování dětí, rodičů i veřejnosti o šikaně i preventivních aktivitách)

b)

sekundární prevence (šikana se uţ ve třídě objevila; důraz je kladen na diagnostiku, vyšetření šikany, pedagogická opatření a výchovnou práci s agresory)

c)

terciární prevence (týká se budoucího vývoje chování ţáků a stavu třídy; je nutné vyuţívat speciálních pracovišť celodenně pracujících s agresory) (Bendl, 2003 In Pospíšil, 2009, s. 56)

7.2.2 Co může udělat škola k řešení a prevenci šikany Dle Bendla (2003, s. 78 - 79) je základním předpokladem úspěšného boje proti šikaně připuštění si moţnosti jejího vzniku a existence na škole. Dalším důleţitým předpokladem je odvaha obětí a ochota okolí oznamovat na příslušná místa jednotlivé incidenty a předpokladem úspěšné práce učitelů proti šikanování mezi ţáky je rovněţ pečlivý záznam všech případů šikanování. Důleţitá je také autorita učitele. Čím větší budou mít učitelé u ţáků autoritu, tím účinnější budou v jejich rukou i prostředky a metody prevence a řešení šikanování na škole. Implicitním předpokladem je, ţe tuto autoritu budou vyuţívat v boji proti šikanování. (Bendl, 2003, s. 79) 28

Říčan (1995, s. 76) povaţuje „podporu autority učitele“ za součást prevence šikany. Zvýšení, resp. obnovení autority učitele a školy jako celku povaţuje za nezbytnou podmínkou toho, „aby škola řádně plnila své poslání, a samozřejmě i toho, aby se vypořádala se šikanou. Dokud si učitel musí nechat líbit od asociálních dětí otevřené uráţky a nejednou musí být rád, ţe nedostane facku, lze těţko mluvit o tom, jak má chránit slušné děti před rváči, oběti před agresory.“ Dalším, neméně podstatným, předpokladem úspěšného vyrovnávání se s šikanou je např. aktivní zapojení všech, tedy i nepedagogických pracovníků do prevence šikanování. A zde se dostáváme ke klíčovému předpokladu úspěšného boje se šikanou – a tím je systémový přístup. Jediný způsob, jak vytvořit model ukázněné, nenásilnické školy, je postupovat systémově, resp. komplexně a zapojit do tohoto procesu kaţdého, kdo má se školou co do činění. (Bendl, 2003, s. 81) Zde je několik příkladů, jak můţe škola reagovat (Watson, 1998 In Pospíšil, 2009, s. 60 – 61): a)

Vytvořte výstraţný leták o šikaně určený rodičům, komunikace s rodiči je velmi důleţitá a rodiče musí vědět, ţe škola dělá vše pro řešení problémů

b)

Zřiďte schránku problémů a návrhů ve školní kanceláři nebo chodbě, kde mohou studenti anonymně sdělit své starosti

c)

Škola by měla odstranit odhaleného iniciátora šikany z vrstevnické skupiny, v které se oběť pohybuje

d)

Nemějte velké přestávky ve škole, mějte pětiminutové přestávky mezi hodinami, čímţ sníţíte moţný prostor a čas k šikaně

e)

V době obědu nechte všechny studenty v kontrolované a dozorované jídelně

f)

Umístěte iniciátory šikany do experimentálního pracovního programu bez struktury školského systému

g)

Mějte pravidelně jednou týdně kritická dvacetiminutová setkání se studentem / agresorem a školním poradcem

h)

Zřiďte místo, kde se před šikanou staršího ţáka můţe mladší ukrýt

i)

Vyvěste pravidla chování ve škole na školní nástěnku

29

j)

Uvědomte a vyvarujte se moţnosti „zaškatulkování ţáka“ jako šikanujícího

k)

Vyuţívejte nástroje typu smluv a dohod k pomoci změnit chování iniciátora šikany, ale mějte přitom na paměti, ţádný program s cílem změnit chování ţáka nebude fungovat, pokud schází silný závazek chovat se odpovědně, zásadově a férově s moţností odměny a ocenění takového chování. (Watson, 1998 In Pospíšil, 2009, s. 60 – 61)

7.2.3 Prevence šikany – rady rodičům Jestliţe rodiče zjistí, ţe jejich dítě bylo šikanováno, je třeba všeho nechat a udělat, co jen mohou, aby mu co nejrychleji a co nejúčinněji pomohli. Některé z následujících rad platí bez výjimky, u jiných se musí rodiče sami rozhodnout, zda odpovídají dané situaci. (www.sebeobrana.estranky.cz, 2011) 1.

Ujistěte dítě svou podporou a ochranou.

2.

Zaznamenejte přesně, co se stalo. Snaţte se získat, co nejúplnější obraz.

3.

Jde-li o velmi váţné ubliţování, neposílejte dítě do školy, dokud nemáte jistotu, ţe se věc řeší správným způsobem.

4.

Oznamte neprodleně šikanu třídnímu učiteli.

5.

Ţádejte představitele školy, aby vám ihned sdělil, jak hodlá postupovat. Škola je povinna zajistit dítěti bezpečí.

6.

Sejděte se s rodiči agresora a poţádejte je, aby své dítě usměrnili.

7.

Je-li to moţné, zajistěte dítěti ochranu. Např. proti šikanování cestou do školy a ze školy.

8.

Dokud nebude záleţitost vyřešena, denně ji sledujte, s dítětem o ní mluvte.

9.

V případě potřeby navštivte odborníka (psychologa, lékaře) (www.sebeobrana.estranky.cz, 2011)

7.2.4 Alternativy postupu rodičů Děti, které se staly obětí šikany, se často nacházejí v krajní nouzi. Potřebují pomoc od svých rodičů, ale většinou si o ni sami nedokáţí říct. Dítě mívá strach z pomsty, pokud by o šikaně někomu řeklo. Proto je důleţité, aby byli rodiče všímaví

30

a rozpoznali, ţe s dítětem není něco v pořádku. Zde je pár případů jak reagovat, kdyţ zjistí, ţe jejich dítě je šikanováno (www.sebeobrana.estranky.cz, 2011): 1.

Poskytněte dítěti maximální oporu a ochranu – zorientujte se ve vnějším obraze šikanování, povídejte si s dítětem o průběhu situace, ubezpečujte dítě, ţe udělalo dobře, ţe se svěřilo.

2.

Oba rodiče by měli navštívit ředitele a třídního učitele - informovat pedagogy o tom co se stalo, zjistit, zda je škola schopna poskytnout kvalifikovanou odbornou pomoc. Je nutné se přímo zeptat, zda mají pedagogové odborné zkušenosti. Zeptat se, jak bude pedagog šikanu šetřit, jak bude chránit vaše dítě, jak najde vhodné svědky atd. Od pedagogů můţeme nejčastěji získat tyto tři odpovědi: a)

Škola s vámi hraje poctivou hru, ráda by pomohla, přiznává však, ţe nemá odborné zkušenosti. Zde nelze pedagogům nic vyčítat. Domluvte se, ţe společně najdete odborníka a stanovte, jak budete dále pokračovat.

b)

Škola spolupracuje s odborníkem, nebo má odborně vyškoleného pedagoga. To je zatím nejlepší varianta. Zde je vhodné domluvit se s odborníkem na dalším postupu.

c)

Škola nejeví zájem o řešení, nebo tvrdí, ţe problém zvládne a vyřeší ho, ale nepřesvědčí vás o tom. Můţe se stát, ţe škola bude situaci zlehčovat, a můţe dojít i k obviňování oběti. Zde mohou rodiče reagovat takto: -

kategoricky odmítnou neodborný zásah,

-

poţadují odbornou pomoc, informují školního inspektora, či pracovníka školského úřadu,

3.

přeřadí dítě na jinou školu.

Podle situace ve škole, ale i dalších okolností můţete uvaţovat o dalších opatřeních: •

navázat kontakt s odborníkem: -

návštěva pedagogicko-psychologické poradny

-

návštěva střediska výchovné péče

31

-

návštěva jiného poradenského zařízení (Fond ohroţených

dětí, Centrum prevence, Bílý kruh bezpečí…). •

zajistit ochranu dítěte na cestě do i ze školy

•

při pokročilé šikaně lze podat trestní oznámení na agresory, na policii

4.

V jakékoliv situaci Vaší bezradnosti se můţete obrátit na Linku bezpečí tel.: 5774 313 33 (www.sebeobrana.estranky.cz, 2011)

7.3

Jak chránit děti před kyberšikanou Během posledních dvou let vznikla řada českých projektů a webových stránek.

Většina z nich uvádí různá desatera bezpečného chování na internetu nebo posílání zpráv obecně. Popíšeme si některé z nich, členěné do dvou 2 okruhů: předcházení útoku a obrana před útočníkem – řešení kyberšikany. (Kavalír, Rottová, 2009, s. 42)

7.3.1 Pravidla a doporučení pro bezpečné užívání internetu Účinný způsob, jak se chránit před kyberútoky, neexistuje, můţeme pouze sníţit riziko útoků pomocí tohoto desatera bezpečného internetu (www.seznamsebezpecne.cz, 1996 - 2011): 1.

Nedávej nikomu adresu ani telefon. Nevíš, kdo se skrývá za monitorem.

2.

Neposílej nikomu, koho neznáš, svou fotografii a uţ vůbec ne intimní.

3.

Udrţuj hesla k e-mailu i jinam v tajnosti, nesděluj je ani blízkému kamarádovi.

4.

Nikdy neodpovídej na neslušné, hrubé nebo vulgární maily a vzkazy.

5.

Nedomlouvej si schůzku na internetu, aniţ bys o tom řekl někomu jinému.

6.

Pokud narazíš na obrázek, video nebo e-mail, který tě šokuje, opusť webovou stránku.

7.

Svěř se dospělému, pokud tě stránky uvedou do rozpaků nebo vyděsí.

8.

Nedej šanci virům. Neotvírej přílohu zprávy, která přišla z neznámé adresy.

9.

Nevěř kaţdé informaci, kterou na internetu získáš.

10.

Kdyţ se s někým nechceš bavit, nebav se. 32

7.3.2 Obrana při útocích Jak postupovat ve chvíli, kdy uţ se stanete obětí kyberšikany? Následující kroky vám mohou pomoci odrazit případné další útoky či sníţit intenzitu útoku a jeho dopad. (Kavalír, Rottová, 2009, s. 44 – 45) 1. Ukončete komunikaci Nekomunikujte s útočníkem, nesnaţte se ho ţádným způsobem odradit od jeho počínání, nevyhroţujte, nemstěte se. Pokud se vám podaří zvládnout tuto fázi, máte moţná vyhráno. Útočník to dřív nebo později vzdá, protoţe jeho námaha nepřinese prakticky ţádnou odezvu. Cílem útočníka je vyvolat v oběti reakci, ať uţ je jakákoli. Čím více se šikanovaný snaţí vyjednávat, vysvětlovat, tím více bohuţel provokuje útočníka k dalším výpadům. 2. Blokujte útočníka Zamezte útočníkovi přístup k vašemu účtu nebo telefonnímu číslu, a je-li to v dané situaci moţné, i k nástroji či sluţbě, pomocí které své útoky realizuje. Vzhledem k tomu, ţe útočník můţe své virtuální identity jednoduše měnit, blokování mu nemůţe definitivně zabránit v dalších útocích. Jde tedy spíše o to, znesnadnit mu jeho počínání. 3. Oznamte útok, poraďte se s někým blízkým, kdo vám můţe pomoci. I kdyţ se v důsledku útoku můţete cítit poníţení a zranitelní, můţete pociťovat obavy z reakcí okolí apod., nikdy nezůstávejte na řešení problému sami. Svěřte se se svým problémem. (Kavalír, Rottová, 2009, s. 44 – 45) 4. Uchovejte důkazy Pro oběť je velmi důleţité, aby si uchovávala důkazy kyberšikany (SMS zprávy, e-mailové zprávy, zprávy z chatu, odkazy na webové stránky s problematickým obsahem apod.). Na základě těchto důkazů můţe být proti útočníkovi či útočníkům zahájeno vyšetřování. Další moţné kroky: 5. Vyhledejte pomoc psychologa, zaměřte se na trénink asertivity 6. Nebuďte nevšímaví (pro svědky a okolí) Pokud víte o nějakém případu kyberšikany ve svém okolí, nebuďte nevšímaví. Pasivní přístup, ať uţ souhlasíme nebo nesouhlasíme s počínáním útočníka, z nás dělá 33

spolupachatele. Je třeba dát jasný signál, ţe kyberšikana je špatná, je potřeba se jí postavit a zastavit útočníka. 7. Podpořte oběti (pro svědky a okolí) Poraďte jim, co mají dělat a na koho se obrátit. Pokud je člověk vystaven útoku jakéhokoli druhu (nejen kyberšikany), znamená to zásah do jeho sebedůvěry. Snaţte se vcítit do situace obětí a přemýšlejte, jak byste se cítili, kdyby za vámi nikdo nestál. (Kavalír, Rottová, 2009, s. 44 – 45) Měli bychom naučit děti těmto třem základním pravidlům (Vágnerová a kol., 2009, s. 102):

8

1.

STOP – nekomunikovat s agresorem!

2.

BLOCK – zamezit mu přístup!

3.

TALK – cokoli podezřelého oznámit dospělým!

Kyberšikana v České republice Zde si uvedeme několik statistik, které vyplývají z výzkumného šetření projektu

E-Bezpečí a Centra PRVOK, které se byly realizovány v roce 2009. Jsou zaměřeny na výskyt nebezpečných komunikačních jevů spojených s vyuţíváním informačních a komunikačních

technologií.

Výzkum

se

zaměřil

zejména

na kyberšikanu,

kybergrooming, sexting a další nebezpečné jevy, se kterými se setkávají nejen ţáci a studenti, ale také dospělí uţivatelé internetu. Do výzkumného šetření se zapojilo téměř 2000 respondentů z celé České republiky. (www.prvok.upol.cz, 2010) 

Téměř polovina českých dětí je vystavena některé z forem kyberšikany (46,8 %)



Rodičům by se se svými problémy svěřila necelá ¼ dotazovaných dětí (22,9 %)



Skoro kaţdé třetí dítě přiznalo, ţe si kyberšikanu vyzkoušelo (27,8 %)



2,3 % dětí se aktivně zapojilo do kyberšikany učitele provedené formou provokování učitele a následného natočení vyhrocené situace. Jednalo se



především o chlapce, jeţ tvořili 2/3 útočníků 34



2/3 dotazovaných dětí (67,5 %) jsou ochotny sdílet své osobní údaje s lidmi,

které

znají

pouze

z virtuální

komunikace

realizované

na internetu. 

99,5 % dětí zná alespoň jednu sociální síť. Mezi nejčastěji uváděnými se objevily portály, Facebook a Hry.cz.



89,3 % dětí má na některé ze sociálních sítí také svůj účet



72 % respondentů nahrává jiné osoby mobilním telefonem, 8 % pak nahrává své učitele



Mezi důvody pro nahrávání jiných osob patří nuda a nahrávání na památku (dohromady 57 %), pro 3,78 % ţáků je důvodem pomsta.



6 % ţáků nahrávku zveřejní na internetu (např. na serverech YouTube).



63,44 % ţáků bylo seznámeno s nějakými pravidly týkajícími se chování spojeného s vyuţíváním mobilního telefonu. (www.prvok.upol.cz, 2010)

8.1

Kyberšikana a legislativa Kyberšikana stejně jako šikana není v České republice trestným činem.

Takovéto chování ale můţe naplňovat skutkovou podstatu některých trestných činů. V případě kyberšikany můţe jít například o vydírání, vyhroţování, nebezpečné pronásledování (stalking) nebo útisk. (Rogers, 2010, s. 13 – 14) V oblasti školské legislativy jsou základní informace obsaţeny v Metodickém pokynu MŠMT č. j. 24 246/2008-6, který upravuje i zásady prevence a řešení kyberšikany. Na základě tohoto dokumentu musí mít kaţdá škola vypracován Program proti šikanování, který je součástí tzv. Minimálního preventivního programu. V roce 2010 se konala konference s názvem „Kyberšikana a ochrana osobních údajů aneb Kam aţ to můţe zajít na internetu“ na půdě Senátu Parlamentu České republiky. V roce 2011 se na stejném místě konala konference s názvem „Prevence internetové kriminality a dětí: technologie, edukace, legislativa“. Tyto konference znamenají, ţe o fenomén kyberšikany se zajímá stále širší část odborné veřejnosti. (Rogers, 2010, s. 13 – 14)

35

8.2

Listina dětských práv na internetu Stejně jako všude na světě i na internetu mají všichni lidé svá práva. Děti

i dospělí by měli znát svá práva a také brát váţně práva ostatních. Znát svá práva znamená vědět, co mohu a co nesmím dělat., a zároveň jak se nikdo nemá a nesmí chovat ke mně. (www.pomoc-online.saferinternet.cz, 2010) 

Mám právo vyhledávat, učit se a uţívat si na internetu vše, co je pro mě dobré.



Mám právo uchovávat veškeré informace o sobě v tajnosti.



Mám právo, aby mne přes internet nikdo neobtěţoval ani netrápil.



Mám právo nevšímat si e-mailů, zpráv a vzkazů od lidí, které neznám nebo jim nevěřím.



Mám právo nevyplňovat na internetu ţádné formuláře a neodpovídat na otázky.



Mám právo vţdy poţádat rodiče nebo jiné blízké dospělé o pomoc.



Mám právo nahlásit kaţdého, kdo se na internetu chová divně nebo dává divné otázky.



Mám právo necítit se provinile, kdyţ se na obrazovce počítače objeví odporné věci.



Mám právo, aby mě lidé na internetu uznávali a brali na mě ohled.



Mám právo být na internetu v bezpečí a cítit se tak. (www.pomoc-online.saferinternet.cz, 2010)

8.3

Kde získat potřebné informace a kde hledat pomoc Míst, kde hledat pomoc, je velká spousta. Počínaje od rodičů dětí, přes učitele aţ

po online pomoc na internetu. Zde si uvedeme několik středisek, kam se obrátit v případě problému šikany nebo kyberšikany. Tyto uvádí ve své knize Rogers (2010, s. 14 – 17): Projekt Minimalizace šikany Minimalizace šikany je program, který nabízí systémové a celostátně pouţitelné řešení problematiky šikanování na školách. Cílem programu je ukázat cestu, jak účinně sníţit výskyt šikany a kyberšikany na školách. Nabízí internetovou poradnu dětem, rodičům i vyučujícím. 36

Web: www.minimalizacesikany.cz Projekt E-Bezpečí Projekt E-Bezpečí se věnuje mapování a analyzování nebezpečných komunikačních praktik vázaných na elektronickou komunikaci. Nabízí vzdělávání v oblasti předcházení a řešení kyberšikany a jiných problematických projevů chování na internetu pro děti i vyučující. Web: www.e-bezpeci.cz Kyberšikana.eu Jedná se o projekt dvou studentek, které vytvořily stránku zaměřenou na prevenci problematického chování na internetu. Web: www.kybersikana.eu Google.cz Česká verze známého prohlíţeče nabízí uţivatelům sluţby Centra bezpečnosti pro rodiče a děti. Patří sem moţnost nahlásit nevhodný obsah například na YouTube nebo na webovém albu Picasa. Dále toto centrum nabízí sluţbu Bezpečné vyhledávání Google, Bezpečné vyhledávání v telefonu, Zámek Bezpečného vyhledávání a Bezpečný reţim YouTube. Web: www.google.cz/familysafety Národní centrum bezpečnějšího internetu Jedná se o neziskové nevládní sdruţení, které se věnuje zvyšování obecného povědomí o hrozbách online komunikace. Snaţí se propagovat odpovědné chování na internetu a pomáhá dětem, které se v rámci internetové komunikace ocitnou v nesnázích. Národní centrum bezpečnějšího internetu uskutečňuje následující aktivity: Saferinternet.cz Stránky podporující vzdělávání a výzkum v oblasti ICT, a to zejména dětí, kterým ubliţuje nevhodné a závadné chování na internetu. Poskytuje pomoc a působí proti šíření ilegálního obsahu na internetu. Web: www.saferinternet.cz

37

Bezpečně online Výchovně – vzdělávací stránky, jejichţ cílem je poskytovat mladým uţivatelům, jejich rodičům a vyučujícím uţitečné informace o bezpečném uţívání internetu. Pro pedagogy jsou zde k dispozici praktické rady a metodické pomůcky pouţitelné ve výuce. Web: www.bezpecne-online.cz Horká linka Hlavním cílem je bránit šíření obrazového materiálu zejména zneuţívanými dětmi, rasismem, xenofobií či stránek podporujících šíření drog nebo nabádajících k sebepoškozování. Pokud uţivatel na takový obsah narazí, prostřednictvím webového formuláře to můţe ohlásit. Web: www.horkalinka.cz Linka pomoci Krizové centrum pomáhající dětským obětem internetové kriminality. Jestliţe se nějaké dítě cítí ohroţeno nebo obtěţováno prostřednictvím internetu, můţe se obrátit na krizovou linku, chat nebo e-mailovou poradnu. Web: www.pomoconline.cz Rogers (2010, s. 14 – 17) Kromě výše uvedených je moţné se obrátit také na internetovou stránku Linky bezpečí. Toto Sdruţení bylo zaloţeno za účelem pomoci dětem a mladým lidem nejen v jejich obtíţných ţivotních situacích, ale i při jejich kaţdodenních starostech a problémech. K naplňování poslání slouţí následující linky krizové intervence, které Sdruţení provozuje (www.linkabezpeci.cz, 2010): Linka bezpečí – tel: 116 111 Linka vzkaz domů – tel: 800 111 113, 724 727 777 Rodičovská linka- tel: 840 111 234 Internetová linka: [email protected] Chat linky bezpečí: chat.linkabezpeci.cz

38

Praktická část 1

Empirický výzkum V této kapitole se zaměřujeme na cíle výzkumu, na uvedení hypotéz,

na zvolenou metodu šetření a její charakteristiku.

1.1

Cíl výzkumu Cílem výzkumu bylo srovnání znalostí a zkušeností problematiky šikany

a kyberšikany u ţáků šestých a devátých tříd ve srovnání ve velkoměstě, tedy v Brně a v maloměstě, tedy v Rohatci.

1.2

Hypotézy

H1:

S pojmem kyberšikana se setkalo více respondentů z 9. tříd neţ respondentů z 6. tříd. Tuto hypotézu jsem stanovila na základě předpokladu, ţe starší ţáci se lépe orientují v problematice kyberšikany. Předpokládám totiţ, ţe 99 % ţáků v deváté třídě vlastní v domácnosti počítač a s problematikou kyberšikany byli obeznámeni ve více případech, neţ ţáci 6. tříd.

H2:

Ţáci 9. tříd budou mít více zkušeností s výskytem šikany neţ ţáci 6. tříd. Předpokládám, ţe iniciátory šikanování jsou častěji starší ţáci, ať jiţ v maloměstě nebo ve velkoměstě, kteří mají více zkušeností, jsou fyzicky vyspělejší a silnější, dokáţí odhadnout svou sílu a autoritu v porovnání s ostatními dětmi lépe neţ ţáci 6. tříd.

H3:

Oběti chlapci jsou šikanováni pouze jedinci stejného pohlaví. Tuto hypotézu jsem zvolila z toho důvodu, ţe předpokládám, ţe chlapci budou šikanováni pouze chlapci, jelikoţ si troufám tvrdit, ţe dívky by se šikanovat chlapce neodváţily. 39

H4:

Oběti dívky jsou šikanovány jak chlapci, tak dívkami. Tuto hypotézu jsem si chtěla ověřit na základě popisu dívčí šikany od Koláře (2011, s. 80), který líčí, ţe dívky se stávají obětí častěji neţ chlapci a důvod lze vidět v tom, ţe děvčata jsou šikanována jak od dívek, tak od chlapců. Někteří chlapci totiţ zneuţívají svou fyzickou převahu a dělají svým spoluţačkám ze školy peklo.

H5:

Většina ţáků by se zastala spoluţáka, pokud by byl šikanován. Tuto hypotézu jsem si zvolila z jednoho prostého důvodu, a to, ţe předpokládám, ţe u dětí stále existuje určitá míra kamarádství a tolerance k druhým, a ţe pokud by bylo ubliţováno jejich spoluţákovi, ţe by se nestali nečinnými, ale v nouzi příteli pomohli a postavili se tak ostatním.

1.3

Metodologie výzkumu Pro výzkum jsem pouţila kvantitativní výzkum a metodu dotazníků. Stručná

charakteristika kvantitativního výzkumu dle Gavory (2010, s. 35– 36) Kvantitativní výzkum pracuje s číselnými údaji – zjišťuje mnoţství, rozsah nebo frenkvenci výskytu jevů; číselné údaje se dají matematicky zpracovat. Je zabezpečena nestrannost pohledu, zvláště kdyţ je pouţita jako výzkumná metoda dotazník nebo sebehodnotící škály. Kvantitativní výzkum se snaţí vybírat zkoumané osoby tak, aby co nejlépe reprezentovaly jistou populaci. Kvantitativní výzkum je verifikační Jak uţ samotný název nasvědčuje, slovo dotazník se spojuje s dotazováním, s otázkami. Je to způsob písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí. Dotazník je určen především pro hromadné získávání údajů. Skládá se obyčejně ze tří částí. První je vstupní část, tedy jakýsi úvod do dotazníku, druhá část obsahuje vlastní otázky a úplně na konci dotazníku bývá poděkování respondentovi za spolupráci. (Gavora, 2010, s. 121 – 122) Ke svému dotazníku jsem zvolila stejnou strukturu.

40

Předlohou k mému dotazníku byl Dotazník o šikanování dr. Koláře (2011, s. 295 – 299), konkrétně otázky č. 9, 10 a 11. Otázku č. 8 jsem převzala od Říčana, Janošové (2010, s. 29) a částečně ji pozměnila a zároveň pouţila širší škálu odpovědí. Dotazník je dále doplněn o vlastní poloţky, které jsou důleţité pro stanovení mých cílů výzkumu. Dotazník se dohromady skládal ze 17 otázek, uzavřených, polouzavřených i otevřených. Dotazník byl zaměřen na znalosti a zkušenosti dětí s šikanou a kyberšikanou, zda znají protagonisty šikany, jestli mají z někoho strach ve třídě, kolik času tráví na internetu i pokud oni sami jiţ někoho šikanovaly po internetu. Zda by se zastaly spoluţáka a komu by se v případě šikany nebo kyberšikany svěřily. Všem dotazovaným respondentům byla zaručena naprostá anonymita pro upřímnější a pravdivé odpovědi. K přehlednému znázornění výsledků dotazování jsou pouţity grafy a tabulky, které slouţí k lepší orientaci ve výsledcích. Samotný dotazník je přílohou č. 1.

1.4

Charakteristika výzkumného vzorku Výzkum byl proveden na dvou základních školách v Jihomoravském kraji, a to

v Brně na základní škole Křídlovická a na základní škole v Rohatci u Hodonína. Můj zájem se zaměřil na ţáky šestých a devátých tříd a jejich srovnání ve znalostech a zkušenostech s problematikou šikany a kyberšikany. Dále srovnávám výskyt šikany ve velkoměstě, v tomto případě tedy Brno, a maloměstě, v tomto případě Rohatec. Zjišťuji, zda bude rozhodovat velikost města, co se týče výskytu případů šikany, či nikoliv. Výzkumu se tedy zúčastnilo celkem 84 respondentů. Z toho v Brně 43 ţáků a v Rohatci 41 ţáků. Věkové rozmezí šesté třídy bylo 11 – 13 let, věkové rozmezí deváté třídy bylo 14 – 16 let. Celkový podíl chlapců a dívek byl 43:41. Velkoměsto

Maloměsto

dívky

chlapci

dívky

chlapci

6. třída

10

13

10

13

9. třída

10

10

11

7

Tabulka 2: Charakteristika výzkumného vzorku

41

1.4.1 Brno ZŠ Křídlovickou navštěvuje ve školním roce 2011/2012 564 ţáků ve 14 třídách 1. stupně a 12 třídách druhého stupně. Škola patří k zakládajícím členům Asociace českých daltonských škol a je členem světové organizace Dalton International. Školní poradenské pracoviště poskytuje poradenské a konzultační sluţby ţákům, jejich zákonným

zástupcům

a pedagogům. Činnost ŠPP zajišťuje výchovný poradce a školní metodik prevence rizikového chování, školní psycholog

a

školní

speciální pedagog.

Obrázek 2: ZŠ Křídlovická (zdroj: www.zskridlovicka.cz)

1.4.2 Rohatec ZŠ v Rohatci má kapacitu pro 450 ţáků. Nachází se v obci, které má okolo 3,5 ticíc obyvatel. ZŠ má 9 ročníků s devíti třídami. Dlouhodobou koncepcí školy jsou prvky projektu Zdravá škola. Hlavním cílem je naplňování minimálního preventivního programu sociálně patologických jevů a šikany, zlepšení vztahů ve škole. Ke sdělení osobních problémů kaţdého ţáka slouţí schránka důvěry.

Obrázek 3: ZŠ Rohatec (zdroj: www.zsrohatec.cz)

42

2

Výsledky a rozbor výzkumu Nyní se zaměříme na výsledky a rozbor výzkumu, který byl proveden formou

dotazníkového šetření. Nejprve si vyhodnotíme výsledky ve srovnání maloměsto a velkoměsto a poté dosaţené výsledky ve srovnání ţáků šestých a devátých tříd.

2.1

Srovnání maloměsta a velkoměsta

1.

Uţ jsi se někdy setkal/a s pojmem šikana? Ano – ne V této otázce se zabývám znalostí pojmu šikana. Otázka patří mezi typy

polouzavřených otázek, coţ znamená, ţe respondenti měli moţnost odpovědět na otázku ano – ne a pokud odpověděli kladně, měli svými slovy vyjádřit, co tento pojem znamená.

maloměsto

ne ano

velkoměsto

0

10

20

30

40

Graf 1: Otázka č. 1 – Uţ jsi se někdy setkal/a s pojmem šikana?

ano ne

Vekoměsto 38 5

Maloměsto 26 15

Tabulka 3: Numerické vyhodnocení grafu č. 1

Z výsledků je jasné, ţe 38 ţáků, kteří navštěvují základní školu ve velkoměstě, se s pojmem šikana setkalo, pouze 5 respondentů uvedlo, ţe tento pojem neslyšelo. U ţáků v maloměstě je rozdíl zřetelnější, neboť 26 ţáků uvedlo, ţe s tímto pojmem jiţ setkalo a 15 ţáků tento pojem nezná. 2.

Uţ jsi se někdy setkal/a s pojmem kyberšikana? Ano – ne V této otázce se zabývám znalostí pojmu kyberšikana. Jedná se opět

o polouzavřenou otázku, coţ znamená, ţe respondenti měli moţnost odpovědět na otázku ano – ne a v případě kladné odpovědi uvést formulaci tohoto pojmu dle vlastního uváţení. 43

maloměsto ne ano

velkoměsto 0

5

10

15

20

25

30

35

Graf 2: Otázka č. 2 – Uţ jsi se někdy setkal/a s pojmem kyberšikana?

Vekoměsto

Maloměsto

31 12

20 21

ano ne


Z výsledků vyplývá, ţe téměř polovina maloměstských dětí pojem kyberšikana jiţ slyšela a dokáţe tento pojem popsat, naopak téměř celá polovina tento pojem nezná. U dětí z velkoměsta je zřejmé, ţe se s tímto pojmem setkala téměř jedna třetina všech dětí, to znamená 31 dětí, které dokáţí tento pojem vysvětlit, zatímco 12 dětí tento pojem neslyšelo. 3.

Kde jsi se s těmito pojmy setkal/a poprvé? V této otázce zjišťuji, kde se ţáci s pojmy šikana a kyberšikana setkali poprvé,

jelikoţ si myslím, ţe informovanost o této problematice je v dnešní době velmi důleţitá.

jinde rodiče maloměsto

kamarád

velkoměsto

internet škola 0

10

20

30

40

Graf 3: Otázka č. 3 – Kde jsi se s těmito pojmy setkal/a poprvé?

44

Velkoměsto 29 6 1 4 3

ve škole na internetu od kamaráda od rodičů jinde

Maloměsto 23 5 6 3 4


Z výsledků je zřejmé, ţe na prvním místě se jednoznačně staví informace od školy, a to u 29 dětí z velkoměsta a 23 dětí z maloměsta. Co se týče dalších výsledků velkoměstských dětí, tak 6 respondentů uvedlo získané informace z internetu, 4 respondenti jsou informováni od rodičů a 3 získali informace o šikaně a kyberšikaně jinde. Pouze jeden respondent uvedl, ţe se o těchto pojmech dozvěděl poprvé od kamaráda. U maloměstských dětí obsadilo druhé místo informace od kamaráda, coţ uvedlo 6 respondentů, 5 respondentů uvedlo získané informace z internetu a pouze 3 respondenti uvedli, ţe o těchto pojmem slyšeli poprvé od rodičů. 4.

Kdo je tzv. „agresorem“ při šikaně? Zde měli ţáci moţnost odpovídat na otázku otevřeně, to znamená podle

vlastního názoru popsat, kdo je při šikaně tzv. „agresorem“. Odpovědi ţáků 6. a 9. tříd popíši v další kapitole, jelikoţ ţáci odpovídali celkem shodně na poměr maloměsta i velkoměsta. 5.

Proč myslíš, ţe agresor šikanuje? V této otázce se ţáci měli zabývat myšlenkou, proč agresor šikanuje, co ho

k tomu vede, jaké důvody ho nutí, aby šikanoval svou oběť. Měli na výběr sedm moţností a) aţ f) a moţnost h), kde mohli doplnit odpověď dle vlastního uváţení. jiný důvd chce si to vyzkoušet pomsta za něco

nuda

maloměsto

snaha předvést se

velkoměsto

potřeba ukázat svou sílu vliv sourozence

nedostatečná péče ro dičů 0

10

20

30

40

Graf 4: Otázka č. 5 – Proč myslíš, ţe agresor šikanuje?

45

a) nedostatečná péče rodičů b) vliv sourozence c) potřeba ukázat svou sílu d) snaha předvést se e) nuda f) pomsta za něco g) chce si to vyzkoušet h) jiný důvod

Velkoměsto 21 12 32 34 8 28 11 11

Maloměsto 23 10 31 31 14 23 4 4


Z vyhodnocení jasně vyplývá, ţe 34 respondentů z velkoměsta uvedlo odpověď d) snaha předvést se, 32 respondentů uvedlo odpověď c) potřeba ukázat svou sílu a třetí nejčastější odpovědí byla moţnost f) pomsta za něco, kterou zakrouţkovalo 28 ţáků. Odpověď e) nuda uvedlo pouze 8 ţáků. U ţáků z maloměsta byla nejčastější odpovědí c) potřeba ukázat svou sílu a d) snaha předvést se, kterou uvedlo shodně 31 ţáků a 23 ţáků uvedlo shodně odpověď a) nedostatečná péče rodičů a f) pomsta za něco. Pouze 4 respondenti zakrouţkovali moţnost g) chce si to vyzkoušet a h) jiný důvod. 6.

Podle čeho si agresor vybírá svou „oběť“? Tato otázka zjišťovala, zda ţáci tuší, kdo se můţe stát obětí šikany či

kyberšikany. Je to opět otevřená otázka, takţe stejně jako u otázky č. 4 měli ţáci moţnost odpovídat dle vlastního názoru a uváţení. Konkrétní výsledky šetření uvedu v kapitole Srovnání šestých a devátých tříd. 7.

Máš strach z někoho ze třídy? Tato otázka měla za úkol zjistit, zda se ve třídě nachází člověk, respektive ţák,

ze kterého mají ostatní ţáci strach.

ne maloměsto

někdy

velkoměsto

ano 0

10

20

30

40

Graf 5: Otázka č. 7 – Máš strach z někoho ze třídy?

46

ano někdy ne

Velkoměsto 2 10 31

Maloměsto 3 5 36


Z hodnocení otázky lze jasně vidět, ţe ţáci jak v maloměstě, tak ve velkoměstě nějaký významnější strach ze svých spoluţáků nemají. Nicméně nachází se zde i odpovědi – někdy, které uvedlo 10 ţáků z velkoměsta a 5 ţáků z maloměsta. Pouze 2 ţáci z velkoměsta a 3 ţáci z maloměsta uvedli, ţe se obávají někoho ze třídy. 8.

Byl jsi od začátku školního roku šikanovaný? V této otázce se jiţ konkrétně zabývám tím, zda si ţáci prošli osobně šikanou.

Ne všichni ţáci tuto otázku zodpověděli, snad ze strachu, ţe by se to dozvěděli ostatní, snad ze strachu přiznat si to sám sobě.

Jsem šikanovaný skoro každý den Jsem šikanovaný skoro každý týden Bývám šikanovaný tu a tam. maloměsto

Byl jsem šikanovaný jednou nebo dvakrát Od začátku školního roku jsem nebyl šikanovaný

velkoměsto

Nikdy jsem nebyl šikanovaný 0

5

10

15

20

25

30

Graf 6: Otázka č. 8 – Byl jsi od začátku školního roku šikanovaný?

a) Nikdy jsem nebyl šikanovaný. b) Od začátku školního roku jsem nebyl šikanovaný. c) Byl jsem šikanovaný jednou nebo dvakrát. d) Bývám šikanovaný tu a tam. e) Jsem šikanovaný skoro každý týden. f) Jsem šikanovaný skoro každý den.

Velkoměsto 21

Maloměsto 28

7

6

10 4 1 0

3 4 0 0


47

Z výsledků šetření je zřejmé, ţe většina dětí uvedla, ţe nikdy šikanována nebyla. Nicméně je také patrné, ţe velkoměstské děti jsou častěji šikanovány neţ děti z maloměsta, coţ bych vyhodnotila z odpovědí c) aţ f), které zakrouţkovalo 15 ţáků z velkoměsta a pouze 7 ţáků z maloměsta. 9.

Jak je ti ubliţováno? Tato otázka je pokračováním otázky č. 8, ve které ţáci měli odpovídat, zda jiţ

byli někdy šikanováni. Zde jiţ uvádíme konkrétní případy šikanování. Otázka byla poloţena jasně a stručně, ţáci měli na výběr devět moţností a jednu moţnost otevřenou, kde se mohli vyjádřit sami, jak je jim ubliţováno.

jinak rány pěstí kopání

fackování bití

maloměsto

nadávky

velkoměsto

ponižování pomluvy

posměch ignorování 0

5

10

15

20

Graf 7: Otázka č. 9 – Jak je ti ubliţováno?

a) ignorování b) posměch c) pomluvy d) ponižování e) nadávky f) bití g) fackování h) kopání i) rány pěstí j) jinak

Velkoměsto 4 11 18 13 17 9 2 4 4 3

Maloměsto 1 8 6 6 7 3 1 2 1 0


48

Z šetření jasně vyplývá, ţe ve velkoměstě je výskyt šikany častější neţ v maloměstě. U velkoměstských dětí převládá typ ubliţování pomluvy, který uvedlo 18 respondentů, dále nadávky uvedlo 17 respondentů a poniţování zakrouţkovalo 13 respondentů. Nejméně častým typem ubliţování je u velkoměstských dětí fackování, které uvedli pouze dva respondenti. U maloměstských dětí převládá posměch, který uvedlo 8 respondentů, nadávky uvedlo 7 respondentů a poniţování a pomluvy uvedlo shodně 6 respondentů. 10.

Kde se ubliţování děje? V této otázce se jedná o konkrétní případy místa výskytu šikany. Ţáci měli

na výběr deset moţností a jednu moţnost otevřenou, kde se mohli sami vyjádřit s vlastními zkušenostmi, kde se jim šikanování děje. jinde na internetu na hřišti

v tělocvičně cestou do školy nebo ze školy

v družině

maloměsto

v jídelně

velkoměsto

na wc v šatně

na chodbě ve třídě 0

5

10

15

20

Graf 8: Otázka č. 10 – Kde se ubliţování děje?

a) ve třídě b) na chodbě c) v šatně d) na wc e) v jídelně f) v družině g) cestou do školy nebo ze školy h) v tělocvičně i) na hřišti j) na internetu k) jinde

Velkoměsto 17 10 9 3 1 1 5 2 1 6 2

Maloměsto 8 0 4 0 0 0 3 1 3 0 0


49

Z výsledků vyplývá, ţe u dětí z velkoměsta i maloměsta, je nejčastější výskyt šikany ve třídě. Na druhém místě se u dětí z velkoměsta nachází ubliţování na chodbě, coţ uvedlo 10 respondentů, dále podle 9 respondentů v šatně a nejméně častým místem ubliţování je podle jednoho respondenta na hřišti. U dětí z maloměsta šikanování probíhá na druhém nejčastějším místě v šatně podle 4 respondentů a dále uvedli shodně 3 respondenti cestou do školy nebo ze školy a na hřišti. Stojí za povšimnutí, ţe šikana ve velkoměstě se odehrává na všech místech, které jsme uvedli do moţností. 11.

Ten, kdo ti ubliţuje, je dívka nebo chlapec? Zde jsme zvolili otevřenou otázku, která opět navazuje na předchozí dvě otázky,

a to, kdo oběti ubliţuje, zda dívka nebo chlapec, neboť je velmi důleţité vědět, zda za šikanováním stojí častěji dívky nebo chlapci.

maloměsto chlapec dívka

velkoměsto 0

5

10

15

20

25

Graf 9: Otázka č. 11 – Ten, kdo ti ubliţuje, je dívka nebo chlapec?

dívka chlapec

Velkoměsto 7 20

Maloměsto 3 8


Z výsledků je zřejmé, ţe ve velkoměstě i v maloměstě je agresorem častěji chlapec, neţ dívka. Ve velkoměstě tuto skutečnost potvrdilo 20 ţáků a v maloměstě 8 ţáků. Pouze 7 ţáků ve velkoměstě uvedlo, ţe agresorkou je dívka a v maloměstě to byli tři ţáci. 12.

Kolik času trávíš na internetu? U této otázky přecházíme pomalu k tématu internetové šikany. Je pro nás velmi

důleţité vědět, jak často děti tráví svůj volný čas na internetu, a tím pádem zda mohou být ohroţenou skupinou.

50

vůbec, nemám přístup k internetu párkrát do měsíce maloměsto

několikrát týdně

velkoměsto

max. hodinu denně několik hodin denně 0

5

10

15

20

25

Graf 10: Otázka č. 12 – Kolik času trávíš na internetu?

a) několik hodin denně b) max. hodinu denně c) několikrát týdně d) párkrát do měsíce e) vůbec, nemám přístup k internetu

Velkoměsto 23 7 10 2 0

Maloměsto 21 7 10 0 1


Z grafu vyplývá, ţe téměř všechny děti mají přístup k internetu a tráví na něm několik hodin denně. Výsledky jsou téměř vyrovnané, co se týče srovnání velkoměsta a maloměsta. Několikrát týdně navštěvuje internet 10 dětí z maloměsta a stejný počet z velkoměsta. Pouze jeden ţák z maloměsta uvedl, ţe nemá přístup k internetu vůbec. 13.

K čemu nejčastěji vyuţíváš internet? V předchozí otázce jsme zjistili, jak často tráví děti čas na internetu. Nyní je

důleţité se zeptat dětí, kvůli jaké činnosti internet navštěvují.

jiný důvod

zdroj informací maloměsto velkoměsto

komunikace

zábava 0

10

20

30

40

Graf 11: Otázka č. 13 – K čemu nejčastěji vyuţíváš internet?

51

Velkoměsto 28 32 16 1

a) k zábavě b) ke komunikaci c) jako zdroj informací d) jiný důvod

Maloměsto 27 29 13 2


Z šetření je patrné, ţe děti z velkoměsta i maloměsta navštěvují internet hlavně kvůli komunikaci s ostatními lidmi, dále kvůli zábavě a hraní online her, na třetím místě je pro ně důleţitý internet jako zdroj informací a jiný důvod uvedli tři respondenti. Výsledky jsou téměř shodné pro maloměsto i velkoměsto. 14.

Byl/a jsi někdy svědkem kyberšikany, ať uţ osobně nebo někoho z tvých blízkých? Ano – ne Zde jsme zamířili ke konkrétnímu dotazu, a to, zda ţáci byli svědkem

kyberšikany, ať uţ oni sami, nebo někoho z jejich blízkých. Tento dotaz byl poloţen formou polouzavřené otázky, to znamená, ţe měli opět moţnost uvést konkrétní případ kyberšikany.

maloměsto NE

velkoměsto

ANO

0

10

20

30

40

Graf 12: Otázka č. 14 – Byl jsi někdy svědkem kyberšikany, ať uţ osobně nebo někoho z tvých blízkých?

ano ne

Velkoměsto 10 33

Maloměsto 12 29


Z výsledků vyplývá, ţe 33 ţáků z velkoměsta nikdy nebyla svědkem kyberšikany, ať uţ osobně nebo někoho z jejich blízkých, u dětí z maloměsta tuto odpověď zvolilo 29 ţáků. To znamená, ţe 10 dětí z velkoměsta a 12 dětí z maloměsta jiţ byly někdy svědkem kyberšikany, ať uţ osobně nebo někoho z jejich blízkých.

52

15.

Uţ jsi ty sám/sama někoho šikanoval/a po internetu? Ano – ne Tato otázka měla za úkol zjistit, zda se mezi respondenty nachází někdo, kdo jiţ

sám někoho šikanoval po internetu. Otázka byla polouzavřená, ţáci tedy měli moţnost odpovědět buď ano – ne, nebo se konkrétně rozepsat o případu.

maloměsto ne ano

velkoměsto 0

10

20

30

40

50

Graf 13: Otázka č. 15 – Uţ jsi ty sám/sama někoho šikanoval/a po internetu?

Velkoměsto 1 42

ano ne

Maloměsto 1 40


Zde je naprosto jasné, ţe výsledek u dětí z maloměsta i velkoměsta je totoţný. Pouze jeden respondent z velkoměsta a jeden z maloměsta uvedl, ţe jiţ někoho šikanoval po internetu. Konkrétní případy si uvedeme v následující kapitole. 16.

Zastal/a by ses spoluţáka, kdybys věděl/a, ţe je šikanován? Ano – ne V této otázce nám šlo o zjištění, zda by se děti spoluţáka, který by byl

šikanován, zastaly nebo by ho v tom nechaly. V mnoha knihách se píše, ţe to závisí na stádiu šikanování, ve kterém se třída nachází.

maloměsto NE ANO

velkoměsto 0

10

20

30

40

50

Graf 14: Otázka č. 16 – Zastal/a by ses spoluţáka, kdybys věděl/a, ţe je šikanován?

ano ne

Velkoměsto 37 6

Maloměsto 40 1


53

Z výsledku je zřejmé, ţe většina ţáků by se svého spoluţáka zastala, pokud by byl

šikanován.

V maloměstě

odpověděl

pouze

jeden

respondent

negativně

a ve velkoměstě odpovědělo 6 respondentů negativně na tento dotaz. Konkrétní případy si uvedeme v následující kapitole. 17.

Komu by ses svěřil/a v případě šikany/kyberšikany? Tato poslední otázka nám měla zjistit, komu by se děti v případě šikany či

kyberšikany svěřily. Děti uváděly i více moţností, komu důvěřují nejvíce. Mělo by být v zájmu nás všech šikanovanému dítěti pomoci.

Graf 15: Otázka č. 17 – Komu by ses svěřil/a v případě šikany/kyberšikany?

a) rodičům b) sourozenci c) kamarádovi/kamarádce d) třídnímu učiteli e) nikomu f) někomu jinému

Velkoměsto 29 7 20 17 4 2

Maloměsto 20 5 21 12 0 1


Z uvedeného grafu vyplývá, ţe 29 dětí z velkoměsta by se svěřilo v případě šikany nebo kyberšikany na prvním místě rodičům,

20 respondentů věří

kamarádovi/kamarádce a 17 respondentů uvedlo moţnost třídní učitel. 21 dětí z maloměsta by se svěřilo na prvním místě kamarádovi/kamarádce, 20 respondentů věří rodičům a třetí nejčastější odpovědí byl opět třídní učitel, kterou zvolilo 12 respondentů. Za povšimnutí stojí, ţe 4 ţáci z velkoměsta uvedli moţnost nikomu.

54

2.2

Srovnání 6. a 9. tříd Nyní si porovnáme výsledky z předchozí kapitoly ve srovnání 6. a 9. tříd

za pomocí tabulek. 1.

Uţ jsi se někdy setkal/a s pojmem šikana? Ano – ne

ano ne

Maloměsto

Velkoměsto

Maloměsto

Velkoměsto

6. třída dívky chlapci 5 9 5 4




Tabulka 18: Otázka č. 1 – Uţ jsi se někdy setkal/a s pojmem šikana?

Z tabulky je zřejmé, ţe počet ţáků, kteří se setkali s pojmem šikana, je v porovnání 9. tříd 31, zatímco v 6. třídách se s tímto pojmem setkalo 33 ţáků. Pouze 9 ţáků z 9. tříd tento pojem nezná, oproti ţákům 6. tříd, kde se počet vyšplhal na 13. Otázka byla poloţena formou polouzavřené otázky, coţ znamená, ţe ţáci, kteří odpověděli kladně, popsali jednoduchou definici šikany. 6. třída: - bití, braní svačin (odpověď uvedli 2 ţáci) - opakované ubližování (odpověď uvedlo 6 ţáků) - omezování svobody, posmívání, ubližování (odpověď uvedli 3 ţáci) - někdo někoho obtěžuje fyzicky nebo psychicky (odpověď uvedlo 5 ţáků) - je to nejenom mlácení, ale i urážení. Mě uráží (odpověď uvedl jeden ţák) - když kluk nebo i holka otravuje nebo opakovaně vyhrožuje (odpověď uvedli 2 ţáci) - znamená to, že vás někdo omezuje, týrá, znásilňuje, ale i psychicky deptá (odpověď uvedl jeden ţák) - že se útočník povyšuje nad ostatní a myslí si, že je víc, bije, nadává, posmívá se (podobnou odpověď uvedli dva ţáci) 9. třída: - úmyslné ubližování (psychické i fyzické), zesměšňování (odpověď uvedlo 5 ţáků) - pokud silnější terorizuje mladšího (odpověď uvedli 4 ţáci) - šikana je fyzický nebo psychický nátlak (odpověď uvedli 4 ţáci) - ubližování, ponižování, urážení, utlačování, pomlouvání (podobnou odpověď uvedli 3 ţáci) 55

- nadávky, bití, zesměšňování, vyřazování z kolektivu (odpověď uvedl jeden ţák) - určitá osoba si vyhlédne někoho a pak ho může mlátit, otravovat, …(odpověď uvedl jeden ţák) 2.

Uţ jsi se někdy setkal/a s pojmem kyberšikana? Ano – ne

ano ne

Maloměsto

Velkoměsto

Maloměsto

Velkoměsto





Tabulka 19: Otázka č. 2 – Uţ jsi se někdy setkal/a s pojmem kyberšikana?

Z tabulky vyplývá, ţe 33 dětí z 9. tříd se s pojmem kyberšikana jiţ setkalo. U ţáků 6. tříd v maloměstě byla odpověď spíše záporná, na rozdíl u ţáků 6. tříd z velkoměsta, kde polovina chlapců a dívek uvedla, ţe se s tímto pojmem jiţ setkala, a polovina uvedla, ţe tento pojem nezná. Ţáci, kteří odpověděli kladně, měli za úkol popsat zároveň svou vlastní definici tohoto pojmu. 6. třída: - šikana přes internet nebo mobil (odpověď uvedlo 8 ţáků) - tento pojem znamená, že tě někdo vydírá a zneužívá tvoje fotky a dává je na internet (odpověď uvedli 2 ţáci) - třeba někoho natáčí a bez jeho svolení to dávají na internet (odpověď uvedl jeden ţák) - znamená to, že vám někdo posílá anonymy (výhružné), že na vás někdo útočí pomocí počítačů a mobilů. Vyhledává si oběti. (odpověď uvedl jeden ţák) - když někdo někomu nadává po inernetu (odpověď uvedl jeden ţák) 9. třída: - někdo šikanuje druhého přes internet, ale ne fyzicky (odpověď uvedl jeden ţák) - vydírání po internetu, vysmívání, stahování fotek a zesměšňování (podobnou odpověď uvedli 3 ţáci) - šikana po internetu a médiích – počítačová šikana (odpověď uvedlo 8 ţáků) - způsob poškozovat nebo ubližovat nějaké další osobě přes internet (podobnou odpověď uvedli 2 ţáci) - internetová šikana – někdo někoho uráží a pomlouvá veřejně na internetu (podobnou odpověď uvedlo 5 ţáků)

56

3.

Kde jsi se s těmito pojmy setkal/a poprvé?

ve škole na internetu od kamaráda od rodičů jinde

Maloměsto 6. třída dívky chlapci 5 8

Velkoměsto 6. třída dívky chlapci 5 8

Maloměsto 9. třída dívky chlapci 5 5

Velkoměsto 9. třída dívky chlapci 7 9

2

0

1

3

2

1

2

0

2

1

1

0

2

1

0

0

1 0

0 4

1 2

1 1

2 0

0 0

1 0

1 0

Tabulka 20: Otázka č. 3 – Kde jsi se s těmito pojmy setkal/a poprvé?

Z tabulky vyplývá, ţe nejčastěji se ţáci s pojmy šikana a kyberšikana setkali ve škole, a to jak ţáci 6., tak také ţáci 9. tříd. Druhou nejčastější odpovědí byla u ţáků 9. tříd odpověď na internetu a třetí nejčastější odpovědí, kterou uvedli 4 respondenti, byla odpověď od rodičů. 6 ţáků z 6. tříd uvedlo jakou druhou nejčastější odpověď na internetu a třetí nejčastější odpověď jinde uvedlo celkem 7 dotazovaných ţáků, kteří uvedli, ţe se s pojmy setkali poprvé u tety; venku; v parku a čtyři dotazovaní uvedli, ţe se s pojmy ještě nesetkali. 4.

Kdo je tzv. „agresorem“ při šikaně? V této otevřené otázce měli ţáci moţnost vyslovit se dle svého názoru, koho

povaţují za původce šikany. Zde jsou nejčastější výpovědi ţáků, kteří se k otázce vyjádřili. 6. třída: - ten, který šikanuje (odpověď uvedlo 11 ţáků) - ten, který vyhrožuje nebo otravuje (podobnou odpověď uvedli 2 ţáci) - člověk co útočí, aby z toho ten druhý měl bolest (odpověď uvedl jeden ţák) - někdo, kdo chce dokázat, že je silnější než někdo jiný (odpověď uvedli 3 ţáci) - chlapec (odpověď uvedl jeden ţák) - v jednom případě byla dokonce ţákem uvedena za agresora paní učitelka. 9. třída: - ten, co šikanu vyvolal, čili ten, kdo bije druhého (odpověď uvedl jeden ţák) - útočník (podobnou odpověď uvedli 3 ţáci) - ten, co vyvolává spory (podobnou odpověď uvedli 3 ţáci) - ten, který psychicky nebo fyzicky týrá druhého (odpověď uvedli 3 ţáci) 57

5.

Proč myslíš, ţe agresor šikanuje? Vzhledem k rozsáhlosti jednotlivých moţností, zvolila jsem do tabulky zkratky

jednotlivých poloţek, které jsou uvedeny pod čísly a) aţ h). Jednotlivé varianty uvádím níţe: Varianty: a) nedostatečná péče rodičů, b) vliv sourozence, c) potřeba ukázat svou sílu, d) snaha předvést se, e) nuda, f) pomsta za něco, g) chce si to vyzkoušet, h) jiný důvod

a) b) c) d) e) f) g) h)

Maloměsto 6. třída dívky chlapci 9 7 4 2 9 7 7 11 3 4 5 6 0 1 2 1

Velkoměsto 6. třída dívky chlapci 4 6 5 2 7 10 9 8 1 1 7 8 3 3 6 3

Maloměsto 9. třída dívky chlapci 4 3 2 2 8 7 7 6 3 4 9 3 1 2 1 0

Velkoměsto 9. třída dívky chlapci 6 5 2 3 8 7 8 9 1 5 6 7 1 4 1 1

Tabulka 21: Otázka č. 5 – Proč myslíš, ţe agresor šikanuje?

Z tabulky vyplývá, ţe u 30 ţáků 9. tříd zvítězila na prvním místě moţnost c) a d) a 25 respondentů uvedlo dále moţnost f). Pouze 8 ţáků uvedlo moţnost g). U ţáků 6. tříd bylo 35 respondentů pro moţnost d) a dále 33 respondentů pro moţnost c). Jako třetí nejčastější moţnost byla moţnost f) 26 ţáky, tedy téměř shodné výsledky ve srovnání se ţáky 9. tříd. Moţnost h) vyuţilo 15 respondentů. 3 respondenti z 9. tříd uvedli moţnost např. – vyvyšovat se tímto způsobem nad ostatními; žárlivost na šikanovanou osobu. Zbylých 12 respondentů bylo z 6. tříd, a ti odpovídali následovně: - udržet si postavení ve třídě; aby si ho všimli a připadal si zajímavě; chce na sebe upozornit; protože to má v sobě, je takový. Musí to ze sebe všechno nějak dostat ven. 6.

Podle čeho si agresor vybírá svou „oběť“? Tato otázka byla poloţena otevřeně. Ţáci tedy měli opět moţnost otevřeně

odpovědět dle jejich názoru na otázku, dle čeho si agresor vybírá svou oběť. Nejčastější odpovědí bylo, ţe si agresor vybírá svou oběť podle toho, jak je slabá, případně jak je silná, a to jak u ţáků 6., tak i 9. tříd. Dále jsou uvedeny nejčastější výpovědi. 58

6. třída: - slabou a takovou, kterou snadno přebije (podobnou odpověď uvedlo 12 ţáků) - kvůli pomstě za to, co mu někdo provedl (odpověď uvedli 2 ţáci) - protože si myslí, že je to tak dobře a že je to sranda (odpověď uvedl jeden ţák) - podle toho, že má třeba handicap nebo že je slabší (odpověď uvedli 3 ţáci) - nosí třeba kalhoty vytáhlé až do půli břicha, není chytrý nebo se dobře neučí nebo je z chudé rodiny (odpověď uvedl jeden ţák) 9. třída: - někdo, koho nemá rád, je slabší, menší (podobnou odpověď uvedli 4 ţáci) - vybírají si většinou nejslabšího jedince nebo někoho, kdo je vyčleněn z kolektivu (podobnou odpověď uvedli 4 ţáci) - podle člověka, který mu není sympatický a nějak mu nesedí (odpověď uvedli 2 ţáci) - když mu něco udělal, například pomsta (odpověď uvedli 2 ţáci) - podle toho, jestli si agresor na něj může troufnout (podobnou odpověď uvedli 3 ţáci) 7.

Máš strach z někoho ze třídy?

ano někdy ne

Maloměsto 6. třída dívky chlapci 1 2 1 2 8 9

Velkoměsto 6. třída dívky chlapci 1 1 2 3 7 9

Maloměsto 9. třída dívky chlapci 0 0 2 0 9 7

Velkoměsto 9. třída dívky chlapci 0 0 1 4 9 6

Tabulka 22: Otázka č. 7 – Máš strach z někoho ze třídy?

Tabulka jasně ukazuje, ţe zatímco v 9. třídách ţáci z nikoho strach nemají, u 5 ţáků v 6. třídách panuje strach z jisté osoby. Dále 8 ţáků 6. tříd uvádí, ţe strach mají jen někdy, coţ potvrzuje také 7 ţáků v 9. třídách, kde lze vidět, ţe dívky mají strach v maloměstě více, neţ dívky ve velkoměstě. Naopak 4 chlapci ve velkoměstě mívají strach častěji, neţ chlapci v maloměstě. 8.

Byl jsi od začátku školního roku šikanovaný? Vzhledem k rozsáhlosti jednotlivých moţností, zvolila jsem do tabulky zkratky

jednotlivých poloţek, které jsou uvedeny pod čísly a) aţ f). Jednotlivé varianty uvádím dále:

59

Varianty: a) Nikdy jsem nebyl šikanovaný. b) Od začátku školního roku jsem nebyl šikanovaný. c) Byl jsem šikanovaný jednou nebo dvakrát. d) Bývám šikanovaný tu a tam. e) Jsem šikanovaný skoro každý týden. f) Jsem šikanovaný skoro každý den.

a) b) c) d) e) f)

Maloměsto 6. třída dívky chlapci 6 5 3 3 0 2 1 3 0 0 0 0

Velkoměsto 6. třída dívky chlapci 4 8 1 0 3 4 2 0 0 1 0 0



Tabulka 23: Otázka č. 8 – Byl jsi od začátku školního roku šikanovaný?

Z těchto výsledků lze vyčíst, ţe oběťmi šikany se stávají častěji ţáci 6. neţ ţáci 9. tříd. Zatímco pouze 6 ţáků z 9. tříd uvedlo, ţe jiţ bylo někdy šikanováno, v 6. třídách se přiznalo celkem 16 ţáků, ţe se stalo jiţ někdy obětí šikany. Celkem tedy 22 ţáků si někdy prošlo šikanou ve škole a jeden ţák dokonce uvedl, ţe je šikanován skoro kaţdý týden. 9.

Jak je ti ubliţováno? Vzhledem k obsáhlosti jednotlivých moţností, zvolila jsem do tabulky zkratky

jednotlivých poloţek, které jsou uvedeny pod čísly a) aţ j). Varianty uvádím níţe: Varianty: a) ignorování, b) posměch, c) pomluvy, d) ponižování, e) nadávky, f) bití, g) fackování, h) kopání, i) rány pěstí, j) jinak

a) b) c) d) e) f) g) h) i) j)

Maloměsto 6. třída dívky chlapci 0 1 2 5 2 3 2 3 1 5 0 3 0 1 0 2 0 1 1 0

Velkoměsto 6. třída dívky chlapci 1 1 3 0 4 5 5 3 4 5 2 4 1 0 2 2 2 2 1 1

Maloměsto 9. třída dívky chlapci 0 0 1 0 1 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Velkoměsto 9. třída dívky chlapci 2 0 3 5 4 5 3 2 5 3 1 2 0 1 0 0 0 0 0 1

Tabulka 24: Otázka č. 9 – Jak je ti ubliţováno?

60

Mezi nejčastější typy ubliţování u ţáků 6. tříd patří e) nadávky, které zakrouţkovalo 15 respondentů, o jednoho respondenta míň měla moţnost c) pomluvy a 13 respondentů uvedlo moţnost d) poniţování. Moţnost g) fackování uvedli pouze dva respondenti. Tato otázka navazovala na otázku č. 8, proto jsou výsledky u chlapců 9. třídy z maloměsta nulové, neboť nikdo z nich neuvedl, ţe by se stal obětí šikany. Nicméně nejčastějším typem ubliţování je u ţáků 9. tříd moţnost c) pomluvy, kterou uvedlo 10 respondentů, a 9 respondentů uvedlo jako druhý a třetí nejčastější typ ubliţování moţnost b) posměch a e) nadávky. 4 respondenti uvedli navíc jinou moţnost, a to: - vyhrožování; skákání na břicho; urážení a povyšování se nade mnou. 10.

Kde se ubliţování děje? Vzhledem k obsáhlosti jednotlivých moţností, zvolila jsem do tabulky zkratky

jednotlivých poloţek, které jsou uvedeny pod čísly a) aţ k). Varianty uvádím níţe: Varianty: a) ve třídě, b) na chodbě, c) v šatně, d) na wc, e) v jídelně, f) v družině, g) cestou do školy nebo ze školy, h) v tělocvičně, i) na hřišti, j) na internetu, k) jinde

a) b) c) d) e) f) g) h) i) j) k)

Maloměsto 6. třída dívky chlapci 3 4 0 0 1 3 0 0 0 0 0 0 0 3 0 1 1 2 0 0 0 0

Velkoměsto 6. třída dívky chlapci 5 3 3 2 3 3 1 0 0 1 1 0 2 2 1 0 1 0 2 2 1 1

Maloměsto 9. třída dívky chlapci 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Velkoměsto 9. třída dívky chlapci 5 4 3 2 1 2 1 1 0 0 0 0 1 0 0 1 0 0 2 0 0 0

Tabulka 25: Otázka č. 10 – Kde se ubliţování děje?

Z tabulky je zřejmé, ţe nejčastějším místem, kde se šikana odehrává, je třída. Dále 10 ţáků z 6. Tříd uvedlo moţnost c) v šatně a 7 ţáků uvedlo moţnost g) cestou do školy nebo ze školy. Vzhledem k tomu, ţe šikanování ţáků 6. tříd se častěji děje na škole ve velkoměstě, jsou také výsledky odpovědí vyšší. Moţnosti k) vyuţili 2 respondenti z 6. třídy ve velkoměstě a jako místo výskytu šikany napsali – na škole v přírodě; v parku. 61

11.

Ten, kdo ti ubliţuje, je dívka nebo chlapec?

dívka chlapec

Maloměsto

Velkoměsto

Maloměsto

Velkoměsto





Tabulka 26: Otázka č. 11 – Ten, kdo ti ubliţuje, je dívka nebo chlapec?

Z tabulky vyplývá, ţe téměř všichni chlapci, z maloměsta i velkoměsta, jsou šikanováni aţ na jednu výjimku pouze chlapci, zatímco dívky jsou šikanovány chlapci i dívkami. Dívky v 6. třídách v maloměstě jsou dokonce více šikanovány chlapci neţ dívkami samotnými a u dívek z velkoměsta lze rozdělit šikanu mezi chlapce i dívky téměř shodně. 12.

Kolik času trávíš na internetu? Vzhledem k obsáhlosti jednotlivých moţností, zvolila jsem do tabulky zkratky

jednotlivých poloţek, které jsou uvedeny pod čísly a) aţ e). Varianty uvádím níţe: Varianty: a) několik hodin denně, b) max. hodinu denně, c) několikrát týdně, d) párkrát do měsíce, e) vůbec, nemám přístup k internetu.

a) b) c) d) e)

Maloměsto 6. třída dívky chlapci 5 5 1 3 4 4 0 0 0 1

Velkoměsto 6. třída dívky chlapci 3 6 3 3 3 4 1 0 0 0

Maloměsto 9. třída dívky chlapci 6 5 2 1 1 1 2 0 0 0

Velkoměsto 9. třída dívky chlapci 6 8 1 0 3 1 0 1 0 0

Tabulka 27: Otázka č. 12 – Kolik času trávíš na internetu?

Z šetření vyplývá, ţe téměř všichni respondenti tráví na internetu několik hodin denně. 15 respondentů z 6. tříd uvedlo jako další moţnost c) několikrát týdně a třetí nejčastější moţností byla uvedena 10 ţáky moţnost b) max. hodinu denně. U ţáků 9. tříd jsou zbývající moţnosti b) max. hodinu denně, c) několikrát týdně a d) párkrát do měsíce téměř srovnatelné. Jeden respondent z 6. třídy maloměsta dokonce uvedl, ţe nemá přístup k internetu vůbec.

62

13.

K čemu nejčastěji vyuţíváš internet? Vzhledem k obsáhlosti jednotlivých moţností, zvolila jsem do tabulky zkratky

jednotlivých poloţek, které jsou uvedeny pod čísly a) aţ e). Varianty uvádím níţe: Varianty: a) k zábavě (hraní online her), b) ke komunikaci (chatování s kamarády, facebook, lidé), c) jako zdroj informací (zprávy, dokumenty do školy), d) jiný důvod.

a) b) c) d)

Maloměsto 6. třída dívky chlapci 4 11 8 5 3 1 0 1

Velkoměsto 6. třída dívky chlapci 6 10 8 8 2 5 1 0

Maloměsto 9. třída dívky chlapci 2 4 9 3 2 0 1 0

Velkoměsto 9. třída dívky chlapci 2 10 10 6 7 2 0 0

Tabulka 28: Otázka č. 13 – K čemu nejčastěji vyuţíváš internet?

Z výsledků tabulky jednoznačně vyplývá, ţe chlapci jak z maloměsta, tak z velkoměsta, vyuţívají internetu nejčastěji k zábavě, tedy online hraní her, zatímco u dívek z maloměsta i velkoměsta zvítězila na prvním místě moţnost b) komunikace, tedy chatování s kamarády, facebook aj. sociální sítě. Co se týče srovnání 6. a 9. tříd, u ţáků 6. tříd zvítězila moţnost a) k zábavě, zatímco u ţáků 9. tříd internet slouţí hlavně ke komunikaci. Jinou moţnost vyuţili 3 respondenti, kteří uvedli, ţe internet pouţívají hlavně pro: retušování fotek; poslouchání písniček; počítačová grafika. 14.

Byl/a jsi někdy svědkem kyberšikany, ať uţ osobně nebo někoho z tvých blízkých? Ano – ne

ano ne

Maloměsto

Velkoměsto

Maloměsto

Velkoměsto





Tabulka 29: Otázka č. 14 – Byl/a jsi někdy svědkem kyberšikany, ať uţ osobně nebo někoho z tvých blízkých?

Je patrné, ţe ţáci 6. tříd byli svědky kyberšikany, ať uţ osobně nebo někoho z jejich blízkých, méně často, neţ ţáci 9. tříd. Zároveň dívky 9. tříd maloměsta i velkoměsta se staly svědky kyberšikany, ať uţ osobně nebo někoho z jejich blízkých ve více případech, neţ chlapci 9. tříd. 63

Tato otázka byla poloţena jako polouzavřená, coţ znamená, ţe ţáci, kteří se vyslovili kladně, měli za úkol dále popsat, v jaké souvislosti se setkali s kyberšikanou, ať uţ osobně, nebo u někoho z jejich blízkých. Konkrétní ýskyt kyberšikany však uvedli pouze 4 ţáci. 6. třída: - někdo změnil mé mladší sestřenici profilovku na facebooku a tím ji zesměšnil a ponížil - kamarádce vyhrožoval jeden kluk přes internet, nadával jí atd. - kamarádky se bavily na síti LIDE.cz na falešném profilu a dali moje telefonní číslo cizímu chlapovi, který mě potom po telefonu obtěžoval. 9. třída: - bývalé deváťačky narážely na svoji spolužačku na internetu, tak sem se jí zastala. 15.

Uţ jsi ty sám/sama někoho šikanoval/a po internetu? Ano - ne

ano ne

Maloměsto

Velkoměsto

Maloměsto

Velkoměsto





Tabulka 30: Otázka č. 15 – Uţ jsi ty sám/sama někoho šikanoval/a po internetu?

Z této tabulky jednoznačně vyplývá, ţe tzv. „kyberagresory“ se stali dva chlapci z 9. tříd, jeden z velkoměsta a jeden z maloměsta. V ostatních případech respondenti uvedli, ţe sami nikoho po internetu nešikanovali. Důvody pro šikanování po internetu oba respondenti uvedli. Jednalo se v obou případech: o pomstu, protože si ten druhý začal. 16.

Zastal/a by ses spoluţáka, kdybys věděl/a, ţe je šikanován? Ano – ne

ano ne

Maloměsto

Velkoměsto

Maloměsto

Velkoměsto





Tabulka 31: Otázka č. 15 – Zastal/a by ses spoluţáka, kdybys věděl/a, ţe je šikanován?

64

Z tabulky je zřejmé, ţe téměř všichni ţáci by se svého spoluţáka zastali. U dívek 6. tříd byla jednoznačná odpověď ano, zatímco 3 chlapci z velkoměsta odpověděli záporně. U chlapců 9. tříd z velkoměsta i maloměsta se vţdy našel jeden, který odpověděl záporně, stejně tak 2 dívky z 9. třídy velkoměsta odpověděly negativně. Otázka byla poloţena jako polouzavřená, to znamená, ţe ti ţáci, kteří odpověděli ano, popřípadě ne, měli moţnost svou odpověď zdůvodnit. Z dotazníků jsem nakonec vyčetla pouze kladné odpovědi. 6. třída: - jednoduše aby to nepokračovalo, každý si zaslouží zastání (odpověď uvedl jeden ţák) - zastala bych se, protože mně samotné už se to stalo (odpověď uvedl jeden ţák) - většinou jsou spolužáci mí kamarádi, a i kdyby ne, tak bych se zastala (odpověď uvedli 2 ţáci) - protože je to kamarád/kamarádka (podobnou odpověď uvedlo 10 ţáků) - protože si myslím, že je každý sobě roven a na slabšího se dovolovat nesmí (odpověď uvedl jeden ţák) 9. třída: - protože to není správné, aby mu jen tak někdo ubližoval (odpověď uvedli 2 ţáci) - každý má právo být takový, jaký je (odpověď uvedl jeden ţák) - protože je to kamarád a já sama bych nechtěla být na jeho místě, proto bych pomohla (podobnou odpověď uvedli 2 ţáci) - protože je to kamarád (odpověď uvedlo 7 ţáků) - protože je to spolužák (odpověď uvedli 2 ţáci) - protože je to správné a každý občas potřebuje pomoct (odpověď uvedl jeden ţák) 17.

Komu by ses svěřil/a v případě šikany/kyberšikany? Vzhledem k obsáhlosti jednotlivých moţností, zvolila jsem do tabulky zkratky

jednotlivých poloţek, které jsou uvedeny pod čísly a) aţ e). Varianty uvádím níţe: Varianty: a) rodičům, b) sourozenci, c) kamarádovi/kamarádce, d) třídnímu učiteli, e) nikomu, f) někomu jinému

65

a) b) c) d) e) f)





Tabulka 32: Otázka č. 17 – Komu by ses svěřil/a v případě šikany/kyberšikany?

Na základě odpovědí jsem došla k závěru, ţe 33 dětí z 6. tříd by se svěřily v prvém případě rodičům, důvěru v třídním učiteli má 17 ţáků a 16 ţáků by se svěřilo kamarádce/kamarádovi. Šestou moţnost, tedy moţnost f), zvolili 3 respondenti, kteří by se v případě šikany/kyberšikany svěřili: - plyšákovi; psycholožce; mýmu klukovi. 25 dětí z 9. tříd by se naopak jako první svěřilo své kamarádce/kamarádovi, další moţnost rodičům uvedlo 16 dětí a jako třetí moţnost zvolilo 8 ţáků moţnost d) třídní učitel. Nikomu by se v tomto případě nesvěřily 4 děti, z toho 2 ţáci z 6. třídy ve velkoměstě a 2 ţáci z 9. třídy, taktéţ ve velkoměstě.

3

Vyhodnocení hypotéz

H1:

S pojmem kyberšikana se setkalo více respondentů z 9. tříd neţ respondentů z 6. tříd. K ověření této hypotézy bylo vycházeno z výsledků dotazníkového šetření ţáků, konkrétně z otázky č. 2., která přímo zjišťuje, zda se ţáci jiţ někdy setkali s pojmem kyberšikana. S tímto pojmem se v rámci 6. tříd setkalo 18 respondentů, zatímco v 9. třídách je tento pojem znám 33 ţákům. Tyto výsledky je moţno ověřit z tabulky č. 19. Hypotéza H1 byla potvrzena.

66

H2:

Ţáci 9. tříd budou mít více zkušeností s výskytem šikany neţ ţáci 6. tříd. Hypotéza byla zjišťována na základě otázky č. 8, zda děti byly od začátku školního roku šikanovány. Odpovědi a) a b) nelze do výsledku hypotézy započítat, bereme v potaz tedy odpovědi c) aţ f). Pouze 6 ţáků z 9. tříd přiznalo, ţe bylo někdy šikanováno, zatímco v 6. třídách bylo šikanováno celkem 15 dětí. Výsledky je moţno ověřit v tabulce č. 23. Hypotéza H2 byla falzifikována.

H3:

Oběti chlapci jsou šikanováni pouze jedinci stejného pohlaví. Tuto hypotézu nemohu zcela potvrdit. Vycházela jsem z otázky č. 11, která se dotazuje, zda ten, kdo dítěti ubliţuje, je dívka nebo chlapec. 16 chlapců, kteří uvedli, ţe se stali obětí šikany, byli šikanováni pouze chlapcem/chlapci, pouze jeden chlapec šesté třídy z velkoměsta uvedl, ţe byl šikanován jak chlapcem, tak i dívkou. Výsledky je moţno ověřit v tabulce č. 26. Hypotéza H3 byla falzifikována.

H4:

Oběti dívky jsou šikanovány jak chlapci, tak dívkami. Tuto hypotézu mohu na základě otázky č. 11 zcela potvrdit. 21 dívek uvedlo, ţe stalo obětí šikany, z toho ve dvanácti případech byli útočníci chlapci a v devíti případech dívky. Tyto výsledky je moţno taktéţ ověřit v tabulce č. 26. Hypotéza H4 byla potvrzena.

H5:

Většina ţáků by se zastala spoluţáka, pokud by byl šikanován. Tuto hypotézu mohu opět zcela potvrdit. K ověření výsledku této hypotézy jsem vycházela z otázky č. 16, zda by se děti zastaly spoluţáka, kdyby věděly, ţe je šikanován. Kladnou odpověď uvedlo celkem 77 respondentů z 84 dotazovaných ţáků. Pouze 7 respondentů uvedlo zápornou odpověď. Výsledky je moţno ověřit v tabulce č. 31. Hypotéza H5 byla potvrzena.

67

Závěr Ve své bakalářské práci jsem se snaţila přiblíţit aktuální problémy dnešní doby – problematiku šikany a kyberšikany. Jak jsem popsala jiţ v úvodu, toto téma jsem si zvolila z důvodu obavy před stále silnějším narůstáním šikany ve školách a z důvodu intenzivního rozvoje komunikačních technologií, které mohou mít velmi nebezpečné dopady na naše děti, pokud nejsou před nástrahami internetu dobře informovány. Práci jsem rozdělila na dvě části, teoretickou a praktickou. V teoretické části jsem se zaměřila na přesnou definici šikany a kyberšikany, druhy a formy šikany, snaţila jsem se popsat šikanu ve školním prostředí, která představuje velký problém v dnešní době pro naše děti, dále rozdíly v šikanování mezi chlapci a dívkami a popsala jsem typy protagonistů šikany. U kyberšikany jsem se zaměřila na její projevy a prostředky a popsala typy nebezpečných kyberagresorů. V závěru teoretické části se věnuji zásadám bezpečného internetu, které jsou nepostradatelné, a mělo by je znát kaţdé dítě, uvádím důleţité rady jak pro děti, tak pro jejich rodiče a v neposlední řadě jsem nastínila moţnosti, kde a jakým způsobem získat potřebné informace k této problematice a kde hledat v případě napadení pomoc. V praktické části jsem provedla průzkum znalostí problematiky šikany a kyberšikany u ţáků 6. a 9. tříd a srovnala jsem tyto poznatky v rámci maloměsta a velkoměsta. Průzkumné šetření jsem provedla formou dotazníků. Díky dobře zvoleným otázkám se mi podařilo zjistit, jak se děti orientují v otázkách šikany a kyberšikany a také rozdíly, které panují ve výpovědích u ţáků 6. a ţáků 9. tříd z maloměsta i velkoměsta. Cíl výzkumu mé práce byl zaměřen na výskyt šikany a kyberšikany u ţáků 2. stupně – jiţ výše zmíněných 6. a 9. tříd a na základě shromáţděných informací, dotazníků a jejich analýzy jsem se snaţila srovnat tyto údaje o výskytu šikany a kyberšikany v maloměstě a velkoměstě. Na základě výsledků mohu potvrdit, ţe znalost šikany uvádí 64 ţáků, zatímco kyberšikanu zná 51 ţáků. Na dotaz kde se setkali s těmito pojmy poprvé, uvedlo 52 ţáků ve škole, zatímco informovanost od rodičů přiznalo pouhých 7 ţáků. Mohu dále potvrdit, ţe uvedené výsledky z dotazníků dokazují, ţe existence šikany je poměrně vysoká a obětí šikany z 84 respondentů se stala celá jedna čtvrtina ţáků, tedy celkem 68

22 ţáků, a to častěji v 6. třídách. Nejčastějším místem ubliţování se stává podle 25 ţáků třída a za nejčastější typ ubliţování uvedli shodně ţáci nadávky, poniţování, pomluvy a posměch. Dále z výsledků vyplývá, ţe původci šikany jsou chlapci i dívky, 27 případů šikanování se objevilo ve velkoměstě, zatímco v maloměstě o více neţ polovinu míň, pouze 11 případů. 44 ţáků uvedlo, ţe tráví na internetu i několik hodin denně, zatímco 55 ţáků uţívá internet k zábavě, 61 ţáků vyuţívá internet ke komunikaci s ostatními lidmi, přičemţ právě tito ţáci jsou nejvíce ohroţeni kybernetickou šikanou. Pouze 2 ţáci se přiznali, ţe šikanovali přes internet nějakou další osobu a 22 ţáků se stalo svědky kyberšikany, ať uţ sami nebo někoho z jejich blízkých. Svému spoluţáku by pomohla drtivá většina ţáků, pouze 7 z nich odpovědělo negativně, z toho 6 ţáků bylo z velkoměsta. Na závěr jsem se zeptala, komu by se svěřili ţáci v případě šikany/kyberšikany a 49 ţáků by se svěřilo rodičům a pouze 29 ţáků má důvěru ve svém třídním učiteli. Šikana je tedy velmi aktuálním a oţehavým problémem dnešní doby a mnozí učitelé a ředitelé se chovají a jednají tak, ţe na jejich škole se výskyt šikany nemůţe objevit. Místo toho, aby před problémy zavírali oči, měli by snaţit stále častěji informovat veřejnost a hlavně rodiče dětí. I kdyţ si myslím, ţe informovanost o tomto problému pomalu narůstá, stále se na školách šikana objevuje a její případy jsou čím dál tím brutálnější. Já osobně bych navrhovala zavést povinné hodiny v rámci minimalizace šikany a provádět úkoly a hry mezi dětmi, které by měly vést k jejímu zmírnění na školách. Minimalizovat kyberšikanu dle mého názoru lze, nicméně spousta rodičů o tomto problému neslyšela a neví jak své děti před nástrahami kyberšikany chránit. V tomto případě bych navrhovala v prvé řadě lepší informovanost učitelů s touto problematikou a dále pořádání různých seminářů pro rodiče. Rodiče sami ve svém zájmu by se měli začít o své děti více zajímat, dohlíţet čas od času na internetové stránky, které jejich děti navštěvují, a samozřejmě celkovou osvětu z médií.

69

Resumé Tato bakalářská práce se zabývá problematikou šikany a kyberšikany v Brně a v Rohatci u Hodonína. Ve své práci srovnávám tedy velkoměsto a maloměsto. Dále srovnávám znalosti ţáků 6. a 9. tříd s touto problematikou. Práce je rozdělena na dvě velké kapitoly - část teoretickou a část praktickou. V teoretické části se zabývám definicí šikany a kyberšikany, zaměřuji se především na školní šikanu. Dále definuji protagonisty šikany i kyberšikany, prevenci šikany, důleţité rady a zásady bezpečného internetu a kde hledat pomoc. Teoretická část je zpracována na základě odborné literatury a elektronických zdrojů. Praktická část se věnuje zpracování kvantitativního výzkumu pomocí dotazníků, které byly naprosto anonymní. Výzkumu se zúčastnila jedna základní škola v Brně a jedna základní škola v Rohatci. Dotazník obdrţeli ţáci 6. tříd a ţáci 9. tříd. Byla zkoumána znalost problematiky šikany a kyberšikany, osobní zkušenost s těmito jevy, nejčastější místa výskytu šikany, jak často děti tráví čas na internetu a komu by se v případě šikany a kyberšikany svěřily. Tato problematika tu byla vţdy, problémy šikany a kyberšikany budou stále narůstat. Tato bakalářská práce se proto snaţí přispět k rozšíření informací týkajících se těchto sociálně – patologických jevů, neboť mnoho dětí se s pojmem kyberšikana ještě nesetkalo a stávají se tak více ohroţenou skupinou.

Resümee Die Bachelorarbeit befasst sich mit einem Problem a und das heißt Schikane und Kyberschikane in Brün und in Rohatec. In meiner Arbeit vergleiche ich also eine Stadt und ein Dorf. Weiter vergleiche ich die Kenntnisse mit dieser Problematik bei den Schüler der 6. und 9. Klassen. Die Arbeit ist in zwei großen Kapiteln eingeteilt – ein theoretischer Teil und ein praktischer Teil.Im theoretischen Teil befasste ich mich mit der Definiton der Schikane und Kyberschikane. Ich konzentriere mich vorallem auf die Schulschikane. Weiter definiere ich die Protagonisten der Schikane und Kyberschikane, die Prävention der Schikane, wichtige Ratschläge, Grundsätze für gefahrloses Internet und wo soll man 70

Hilfe suchen.Der theoretische Teil ist auf Grund der Fachliteratur und der elektronischen Quellen verarbeitet. Der praktische Teil widmet sich zur Verarbeitung der quantitativen Forschung mit Hilfe der Fragebögen, die völlig anonym waren. Eine Grundschule in Brün und eine Grundschule in Rohatec haben an der Forschung teilgenommen. Den Fragebogen haben die Schüler aus den 6. und auch 9. Klassen bekommen. Es wurde die bestimmte Kenntnis mit der Problematik der Schikane und Kyberschikane untersucht, weiter die persönliche Erfahrung mit diesen Phänomenen, die häufigsten Orte mit der Schikane, wie oft verbringen die Kinder ihre Freizeit auf dem Internet a und wem würden sie sich in solchem Fall anvertrauen. Diese Problematik ist hier jederzeit gewesen. Die Probleme mit der Schikane und Kyberschikane werden immer anwachsen. Ich bemühe mich mit dieser Bachelorarbeit zur Erweiterung der Informationen beitragen, die diese sozial – pathologischen Erscheinungen betreffen. Noch viele Kinder haben sich mit dem Begriff Kyberschikane nicht getroffen und damit werden sie mehr gefährdet.

71

Použitá literatura BENDL, Stanislav. Prevence a řešení šikany ve škole. 1. vyd. Praha: ISV, 2003. 200 s. ISBN 80-86642-08-9. FIELD, Evelyn M. Jak se bránit šikaně: praktický rádce pro děti, rodiče i učitele. 1. vyd. Praha: Ikar, 2009. 312 s. ISBN 978-80-249-1176-2. GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2010. 261 s. ISBN 978-80-7315-185-0. KAVALÍR A., ROTTOVÁ, N. a spol. Kyberšikana a její prevence – příručka pro učitele. Plzeň: Dragon Press, 2009. 108 s. ISBN 978-80-86961-78-1. KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování: Cesta k zastavení epidemie šikanování na školách. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 256 s. ISBN 80-7178-513-X. KOLÁŘ, Michal. Nová cesta k léčbě šikany. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. 336 s. ISBN 978-80-7367-871-5. KOLÁŘ, Michal. Skrytý svět šikanování ve školách: příčiny, diagnostika a praktická pomoc. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 128 s. ISBN 80-7178-123-1. MARTÍNEK, Zdeněk. Agresivita a kriminalita školní mládeže. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 152 s. ISBN 978-80-247-2310-5. POSPÍŠIL, Radek., et al. Kapitoly k aktuálním problémům pedagogiky. Brno: MSD, 2009. 101 s. ISBN 978-80-7392-096-8. ROGERS, Vanessa. Kyberšikana: Pracovní materiály pro učitele a žáky i studenty. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, 104 s. ISBN 978-80-7367-984-2. ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Praha: Portál, 1995. 96 s. ISBN 80-7178-049-9. ŘÍČAN, Pavel, JANOŠOVÁ, Pavlína. Jak na šikanu. Praha: Grada, 2010. 160 s. ISBN 978-80-247-2991-6. VÁGNEROVÁ, Kateřina a kol. Minimalizace šikany: praktické rady pro rodiče. Praha: Portál, 2009. 152 s. ISBN 978-80-7367-611-7.

72

Elektronické zdroje Bezpečný kraj. [online]. c2012 [cit. 2012-03-15]. Existují, stejně jako u šikany tváří v tvář, různé typy agresorů? Dostupné z WWW: http://www.bezpecnykraj.cz/ebezpecnost/caste-dotazy/chap_7042/caste-dotazy1.aspx FOJTÍKOVÁ, Z. Minimalizace šikany. [online]. c2005 [cit. 2012-03-18]. Nemoc zvaná šikana. Dostupné z WWW: http://www.minimalizacesikany.cz/media-osikane/94-nemoc-zvana-sikana KREJČÍ, V. Kyberšikana. Kybernetická šikana [online]. Olomouc: 2010. [cit. 2012-04-03]. ISBN 978-80-254-7791-5. Dostupné z WWW: http://www.enebezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/materialy-pro-studium-studie-atd KREJČÍ, V., KOPECKÝ, K. Centrum prevence rizikové virtuální komunikace. [online]. c2010-02-03 [cit. 2012-03-19]. Kyberšikana u českých dětí - závěry z výzkumného šetření projektu E-Bezpečí a Centra PRVOK (září – listopad 2009). Dostupné z WWW: http://prvok.upol.cz/index.php/vyzkum/37kyberikana-u-eskych-dti-zavry-zvyzkumneho-eteni-projektu-e-bezpei-a-centraprvok-zai-listopad-2009 Linka bezpečí. [online]. c2010 [cit. 2012-03-18]. Poslání a cíle. Dostupné z WWW: http://www.linkabezpeci.cz/webmagazine/kategorie.asp?idk=212 Linka bezpečí. [online]. c2010 [cit. 2012-03-17]. Den bezpečnějšího internetu: Problémy dětí s online světem přibývají. Dostupné z WWW: http://www.linkabezpeci.cz/webmagazine/articles.asp?ida=655&idk=441 MSMT: Metodický pokyn ministra školství, mládeţe a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi ţáky škol a školských zařízení. [online]. c2006 [cit. 2012-03-08]. Metodický pokyn k prevenci a řešení šikanování mezi žáky. Dostupné z WWW: http://www.msmt.cz/pro-novinare/metodicky-pokyn-kprevenci-a-reseni-sikanovani-mezi-zaky

73

ONDRÁČKOVÁ, T., VLACHOVÁ, M. Kyberšikana. [online]. c2010-12-12 [cit. 2012-03-10]. Kyberšikana a šikana – rozdíly. Dostupné z WWW: http://www.kybersikana.eu/2010/12/kybersikana-sikana-rozdily.html Pomoc online. [online]. c2010 [cit. 2012-03-18]. Listina dětských práv. Dostupné z WWW: http://pomoc-online.saferinternet.cz/teprve-serozhlizim/listina-detskych-prav Sebeobrana. [online]. c2011 [cit. 2012-03-20]. Alternativy postupu rodičů. Dostupné z WWW: http://www.sebeobrana.estranky.cz/clanky/prevence-sikany--rady-rodicum.html Sebeobrana. [online]. c2011 [cit. 2012-03-20]. Rady rodičům oběti. Dostupné z WWW: http://www.sebeobrana.estranky.cz/clanky/prevence-sikany---radyrodicum.html Seznam se bezpečně. [online]. c1996-2011 [cit. 2012-03-18]. Desatero bezpečného internetu. Dostupné z WWW: http://seznamsebezpecne.cz/desatero

74

Seznam příloh Příloha č. 1: Dotazník pro studenty základních škol

75

Příloha č.1 DOTAZNÍK

Milí ţáci, jsem studentkou pedagogické fakulty a obracím se na Vás s prosbou o spolupráci na výzkumu a vyplnění krátkého dotazníku zaměřeného na téma šikana a kyberšikana. Prosím Vás o co nejpřesnější vyplnění dotazníku, který by Vám neměl zabrat více jak 10 minut Vašeho času; je zcela anonymní, a proto se nepodepisujte. Získaná data budou slouţit pouze k výzkumným účelům. Snaţte se prosím zodpovědět všechny otázky upřímně a otevřeně. Děkuji. Jsi dívka – chlapec Tvůj věk .......... Ţiješ a) ve městě b) na vesnici 1. Uţ jsi se někdy setkal/a s pojmem šikana? Ano - ne Pokud ano, pokus se popsat, co tento pojem znamená. Pokud ne, pokračuj k otázce č. 2 2. Uţ jsi se někdy setkal/a s pojmem kyberšikana? Ano - ne Pokud ano, pokus se popsat, co tento pojem znamená. Pokud ne, pokračuj k otázce č. 3 3. Kde jsi se s těmito pojmy setkal/a poprvé? a) ve škole b) na internetu c) od kamaráda d) od rodičů e) jinde: uveď 4. Kdo je tzv."agresorem" při šikaně? 5. Proč myslíš, ţe agresor šikanuje? Můţeš označit více odpovědí. a) nedostatečná péče rodičů b) vliv sourozence c) potřeba ukázat svou sílu d) snaha předvést se e) nuda f) pomsta za něco g) chce si to vyzkoušet h) jiný důvod: uveď 6. Podle čeho si agresor vybírá svou "oběť"? (dle tvého názoru)

7. Máš strach z někoho ze třídy? a) ano b) někdy c) ne 8. Byl jsi od začátku školního roku šikanovaný? a) Nikdy jsem nebyl šikanovaný. b) Od začátku školního roku jsem nebyl šikanovaný. c) Byl jsem šikanovaný jednou nebo dvakrát. d) Bývám šikanovaný tu a tam. e) Jsem šikanovaný skoro kaţdý týden. f) Jsem šikanovaný skoro kaţdý den. 9. Jak je ti ubliţováno? Můţeš zaškrtnout více odpovědí ignorování – posměch – pomluvy – poniţování – nadávky – bití – fackování – kopání – rány pěstí jinak: napiš jak: 10. Kde se ubliţování děje? Ve třídě – na chodbě – v šatně – na wc – v jídelně – druţině – cestou do školy nebo ze školy – v tělocvičně –na hřišti – na internetu pokud jinde, napiš kde: 11. Ten, kdo ti ubliţuje, je dívka nebo chlapec? chlapec - dívka 12. Kolik času trávíš na internetu? a) několik hodin denně b) max. hodinu denně c) několikrát týdně d)párkrát do měsíce e) vůbec, nemám přístup k internetu 13. K čemu nejčastěji vyuţíváš internet? a) k zábavě (hraní online her) b) ke komunikaci (chatování s kamarády, facebook, lidé) c) jako zdroj informací (zprávy, dokumenty do školy) d) jiný důvod: uveď 14. Byl/a jsi někdy svědkem kyberšikany, ať uţ osobně nebo někoho z tvých blízkých? (kyberšikana představuje

úmyslné

uráţky,

vyhroţování,

zesměšňování

nebo

obtěţování

druhých

prostřednictvím internetu, e-mailů, chatu, sociálních sítí, na videích umístěných na internetových portálech, pomocí mobilního telefonu) Ano - ne Pokud ano, můţeš napsat, o co se jednalo? Pokud ne, pokračuj k otázce č. 15

15. Uţ jsi ty sám/sama někoho šikanoval/a po internetu? Ano – ne Pokud ano, popiš proč. Pokud ne, pokračuj k otázce č. 16 16. Zastal/a by ses spoluţáka, kdybys věděl/a, ţe je šikanován? Ano – ne Pokud ano, napiš proč. Pokud ne, pokračuj k otázce č. 17 17. Komu by ses svěřil/a v případě šikany/kyberšikany? a) rodičům b) sourozenci c) kamarádovi/kamarádce d) třídnímu učiteli e) nikomu f) někomu jinému: uveď Děkuji za vyplnění dotazníku a pomoc při výzkumu pro mou bakalářskou práci.

MASARYKOVA UNIVERZITA. Šikana a kyberšikana z pohledu ţáků 2. stupně ZŠ na vesnici a ve městě

Recommend Documents