UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Vinohradnictví a vinařství z pohledu práva

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Katedra práva životního prostředí

Vinohradnictví a vinařství z pohledu práva

Diplomová práce

Michal Prokop

Vedoucí diplomové práce: Prof. JUDr. Milan DAMOHORSKÝ, DrSc.

Praha, říjen 2010

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci na téma „Vinohradnictví a vinařství z pohledu práva“ vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 26. 10. 2010

Poděkování

Tímto bych velmi rád poděkoval panu prof. JUDr. Milanu Damohorskému, DrSc. za vstřícnost a podnětné rady při vypracovávání mé práce. Také děkuji mé rodině a přítelkyni za trpělivost a podporu po celou dobu tvorby této diplomové práce.

Vinohradnictví a vinařství z pohledu práva 2010

Obsah OBSAH ...................................................................................................................................... 1 ÚVOD ........................................................................................................................................ 4 1. POZICE VINOHRADNICKÉHO A VINAŘSKÉHO PRÁVA V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU .................................................................................................................... 6 Shrnutí ....................................................................................................................................... 9 2. HISTORIE VINOHRADNICTVÍ A VINAŘSTVÍ V ČR .............................................. 10 3. VÝVOJ VINOHRADNICKÉHO A VINAŘSKÉHO PRÁVA NA ÚZEMÍ ČR .......... 14 3.1 Vznik vinařského a vinohradnického práva .................................................................. 14 3.1.1 Horenské právo ............................................................................................................ 14 3.2 Vývoj vinařského a vinohradnického práva ve 14. až 17. století ................................. 15 3.2.1 Právní instituty a feudální dávky ................................................................................. 15 3.2.2 Horenské právo ............................................................................................................ 16 3.2.3 Právo volného výčepu; výčepnické právo ................................................................... 19 3.3 Vinařské a vinohradnické právo v 18. století ................................................................ 19 3.4 Vývoj právní úpravy v 19. století .................................................................................... 20 3.5 Vývoj vinařského a vinohradnického práva ve 20. století ............................................ 21 3.5.1 Vinařský zákon z roku 1907 ........................................................................................ 21 3.5.2 Vývoj v letech 1907 - 1989 ......................................................................................... 22 3.5.3 Vinařský zákon z roku 1995 ........................................................................................ 23 3.6 Shrnutí ............................................................................................................................... 24 4. MEZINÁRODNÍ A EVROPSKÉ ORGANIZACE PŮSOBÍCÍ V OBLASTI VINOHRADNICTVÍ A VINAŘSTVÍ .................................................................................. 25 4.1 Mezinárodní organizace pro révu vinnou a víno........................................................... 25 4.2 Sdružení evropských vinařských regionů ...................................................................... 27 4.3 Výbor pro zájmové zemědělské organizace / Všeobecný svaz zemědělských družstev v Evropské unii ....................................................................................................................... 28 4.4 Shrnutí ............................................................................................................................... 29

1

Vinohradnictví a vinařství z pohledu práva 2010 5. PLATNÁ EVROPSKÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA VINOHRADNICTVÍ A VINAŘSTVÍ ... 30 5.1 Současná reforma společné organizace trhu s vínem ................................................... 31 5.1.1 Průběh reformy ............................................................................................................ 31 5.1.2 Základní rysy reformy ................................................................................................. 34 5.2 Předmět evropské právní úpravy vinohradnictví a vinařství ...................................... 35 5.3 Vybrané pojmy a jejich definice podle evropské právní úpravy ................................. 36 5.3.1 Obsah alkoholu ............................................................................................................ 37 5.3.2 Definice týkající se vinné révy a výroby vinařských produktů ................................... 37 5.3.3 Definice jednotlivých výrobků z vinné révy ............................................................... 39 5.4 Podpůrná opatření ........................................................................................................... 41 5.4.1 Restrukturalizace a přeměna vinic ............................................................................... 42 5.4.2 Investice ....................................................................................................................... 42 5.4.3 Ostatní opatření............................................................................................................ 43 5.5 Regulační opatření ........................................................................................................... 44 5.5.1 Zatřiďování odrůd ........................................................................................................ 45 5.5.2 Enologické postupy ..................................................................................................... 45 5.5.3 Chráněná označení původu, chráněná zeměpisná označení a tradiční výrazy ............ 47 5.5.4 Označování vín ............................................................................................................ 48 5.6 Produkční potenciál ......................................................................................................... 49 5.6.1 Práva na novou výsadbu, opětovnou výsadbu, státní rezervy práv ............................. 49 5.6.2 Režim klučení .............................................................................................................. 50 5.6.3 Protiprávní výsadba ..................................................................................................... 51 5.7 Shrnutí ............................................................................................................................... 52 6. PLATNÁ ČESKÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA VINOHRADNICTVÍ A VINAŘSTVÍ ........... 53 6.1 Vinohradnictví .................................................................................................................. 54 6.1.1 Základní pojmy ............................................................................................................ 54 6.1.2 Registr vinic ................................................................................................................. 55 6.1.3 Vinohradnická a vinařská evidence ............................................................................. 57 6.1.4 Vinařské oblasti a vinařské zóny ................................................................................. 58 6.2 Vinařství ............................................................................................................................ 59 6.2.1 Základní pojmy ............................................................................................................ 59 6.2.2 Povinnosti výrobců; povinnosti malovinaře ................................................................ 60 6.2.3 Enologické postupy ..................................................................................................... 62 6.2.4 Klasifikace vín ............................................................................................................. 63 6.2.5 Označování vína .......................................................................................................... 66 6.2.6 Zatřídění vína ............................................................................................................... 68 6.2.7 Vinařský fond .............................................................................................................. 69 6.2.8 Podpory poskytované vinohradníkům a vinařům z prostředků EU ............................. 70 6.2.9 Státní dozor nad vinohradnictvím a vinařstvím ........................................................... 72 6.3 Srovnání české a slovenské právní úpravy vinařského a vinohradnického práva ..... 73

2

Vinohradnictví a vinařství z pohledu práva 2010 6.4 Shrnutí ............................................................................................................................... 77 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 78 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK................................................................................... 83 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................. 84 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................ 87 PŘÍLOHY ............................................................................................................................... 88 RESUMÉ ................................................................................................................................. 92

3


Úvod Vinohradnictví a vinařství - specifikem těchto dvou oborů lidské činnosti je, že jsou spolu nerozlučně spjaty, jeden na druhý navazuje a vzájemně se podmiňují. Bez kvalitního a pečlivého pěstování révy vinné by těžko mohla vznikat vína vynikajících vlastností. Stejně tak je ale třeba při samotné výrobě vína důkladně dodržovat stanovené technologické postupy, jinak by vinohradníkova snaha zásobovat vinaře kvalitními hrozny přišla vniveč. Toto vše musí reflektovat právní úprava, aby nedocházelo k produkci výrobků nevalné kvality či dokonce falzifikátů. Zásadními hledisky při zákonodárcových úvahách při přijímání vinařských předpisů jsou především ochrana spotřebitele, jeho zdraví a také ochrana životního prostředí. Tyto obory, ostatně i jejich právní úprava, mají tradici sahající do počátků české státnosti. Proto s dalšími tradičními českými zemědělskými odvětvími jako chmelařství či včelařství bezpochyby tvoří naše národní kulturní bohatství, což se projevuje nejen v jejich produkční hodnotě, ale i ve vytváření unikátní krajiny a ovlivňování způsobu života obyvatel tyto činnosti provozující. Ač se v případě vinohradnictví a vinařství nejedná o odvětví vykonávané v každém regionu v České republice, bylo by velikou chybou nechat je strádat na úkor majoritních oborů. Pomocníkem a garantem pro udržení a rozvoj těchto funkcí musí být právo, konkrétně zákon č. 321/2004 o vinohradnictví a vinařství a vyhlášky ho provádějící. Důležitým faktorem, ovlivňujícím tuto práci, byla reforma společné organizace trhu s vínem v rámci Evropské unie, provedená ve 2 etapách v letech 2006 - 2008 a 2009. Jako předchozí reforma z roku 1999, změnila evropskou a českou právní úpravu. Byla zavedena především kvůli přetrvávajícímu problému s nadprodukcí vína v EU, což má negativní dopad na společný trh a finance. Tato reforma by měla být v účinnosti zhruba dalších deset let, jak tomu bylo doposud zvykem u předešlých reforem, nicméně v roce 2012 by mělo proběhnout vyhodnocení její účinnosti. Diplomová práce se zabývá vinohradnickým a vinařským právem. Cílem práce je podat ucelený pohled na současný stav právní úpravy vinohradnictví a vinařství, s přihlédnutím k historii obou oborů a historii jejich právní úpravy. Práce je dělena do šesti kapitol. První kapitola pojednává o pozici vinohradnického a vinařského práva v českém právním řádu, osvětlujíc vazby na další právní obory. Kapitoly 2 a 3 pak podávají již zmíněný historický exkurs. Čtvrtá kapitola pak stručně představuje tři důležité mezinárodní a evropské organizace, které působí v oblasti vinohradnictví a vinařství a které mají určitý vliv na

4

Vinohradnictví a vinařství z pohledu práva 2010 evropskou legislativu. Důležitou kapitolou je pátá kapitola o evropské úpravě vinohradnictví a vinařství, jelikož evropská úprava byla nedávno pozměněna vlivem reformy společné organizace trhu s vínem. Poslední, šestá, kapitola popisuje českou právní úpravu. Závěrem uvádím shrnutí práce a úvahy osobního rázu, týkající se možných změn současné evropské a české právní úpravy.

Diplomová práce vychází z právního stavu k 31. 8. 2010.

5


1. Pozice vinohradnického a vinařského práva v českém právním řádu Je třeba si uvědomit, že vinohradnictví a vinařství nelze omezit jen na pouhou zemědělnou činnost ve formě pěstování révy vinné a následnou výrobu alkoholického nápoje určeného ke spotřebě a klást tak důraz jen na produkční funkci těchto činností. Oba tyto obory jsou součástí našeho kulturního bohatství, součástí českých a moravských tradic po mnohá staletí. Pěstování révy vinné je navíc specifikováno nezaměnitelným prostředím a krajinným rázem, které je taktéž třeba chránit. Zachování těchto produkčních a mimoprodukčních hodnot lze docílit především kvalitní zvláštní právní úpravou1, což je běžné i v ostatních evropských vinařských zemích. Vinohradnické a vinařské právo je integrální složkou práva zemědělského, což je logickým důsledkem skutečnosti, že vinohradnictví a vinařství je složkou rostlinné výroby (respektive výroby potravinářské), jejíž právní úprava je dle teorie zařazena do části zvláštní zemědělského práva. České zemědělské právo lze tedy dělit na dvě hlavní části – obecnou a zvláštní. Pro ilustraci - obecná část se zabývá funkcemi, příčinami a cíly úpravy právních vztahů v zemědělství, jakož i předmětem, systémem, prameny a institucionálním zajištěním zemědělského práva. Část zvláštní lze podle věcného hlediska dělit na problematiku právní úpravy rostlinné výroby, živočišně výroby, ochrany půdy, využití látek pro zemědělství potřebných (hnojiva, chemikálie), geneticky modifikovaných organismů, ekologického zemědělství a aktivit na zemědělství navazující či s ním související (včelařství, myslivost, rybářství nebo potravinářství).2 Zemědělské právo je velmi členité a zasahuje do práva soukromého i veřejného. Uplatňují se v něm jak národní tak mezinárodní či evropské normy a musí se v něm zrcadlit i mnohé poznatky (např. vědecké) z mimoprávních oborů. Jedním z hlavních cílů právní úpravy zemědělství je vytvoření podmínek pro plnění primárního poslání zemědělství, a to zajištění dostatku potravin a jiných produktů ze zemědělství vzešlých (funkce produkční). Nicméně normy zemědělského práva upravují taktéž funkce mimoprodukční,

které

zajišťují

vytváření

kulturní

krajiny.

Vzhledem

k postavení

vinohradnického a vinařského práva v rámci práva zemědělského je evidentní, že výše uvedenými aspekty zemědělské právo působí na vinohradnické a vinařské právo, což lze doložit

například

výskytem

právních

norem

1

veřejnoprávních

i

z menší

části

Zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů a vyhlášky Ministerstva zemědělství č.323/2004 Sb., 324/2004 Sb., 97/2006 Sb. 2 DAMOHORSKÝ, M.; SMOLEK, M.: Zemědělské právo – učební pomůcka. Praha: IFEC, 2001, s. 11.

6

Vinohradnictví a vinařství z pohledu práva 2010 soukromoprávních, norem inspirovaných odbornými technickými postupy (např. při výrobě vína) a také velkým množstvím norem harmonizovaných s právem evropským a norem na evropské právo navazujících. Pokud by ovšem neexistovaly normy práva životního prostředí, bylo by obtížné, ne-li nemožné, ochránit a udržet životní prostředí a jeho jednotlivé složky ve stavu umožňujícím nesčetné lidské činnosti, především ty zemědělné. Proto normy práva životního prostředí mají nezastupitelnou úlohu ve vztahu k právu zemědělskému, respektive vinohradnickému a vinařskému právu a jsou s nimi velmi úzce spjaty. Zemědělství je přirozeně závislé na přírodních zdrojích a jejich kvalitě, které je třeba využívat šetrně a udržitelně, což jak normy práva životního prostředí, tak práva zemědělského zajišťují a ukládají. Právní předpisy týkající se vztahu životního prostředí a zemědělství je možné rozdělit do tří oblastí3: • 1.) předpisy na ochranu jednotlivých složek životního prostředí, například zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, či zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty, • 2.) předpisy na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, zejména nařízení vlády č. 242/2004 Sb., o provádění agroenviromentálních opatření a nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenviromentálních opatření4, • 3.) předpisy upravující ekologické zemědělství, zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Co se týče správního práva, jeho normy též souvisí s vinohradnickým a vinařským právem. Jedná se o správní normy upravující odpovědnost za správní delikty5 a sankce za ně stanovené, dozor6 a kontrolu. Správní řád se použije na postupy dle vinařského zákona, pokud sám zákon nestanoví odlišně. Vinohradnická a vinařská činnost podléhá povinnostem stanovených finančním právem. V celní oblasti se uplatňují například vývozní a dovozní podmínky produktu, v oblasti daňové vyplývají povinnosti ze zákonů o spotřební dani nebo dani z příjmů. Ohledně spotřební daně postihující víno bylo na začátku 90. let minulého století hojně diskutováno na 3

DAMOHORSKÝ, M. a kol.: Právo životního prostředí. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 551. Rozdíl mezi nařízeními spočívá v tom, že starší nařízení se vztahuje na dotační program Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP) a novější na Program rozvoje venkova (PRV). 5 Viz § 39 zákona o vinohradnictví a vinařství. 6 Viz například § 37 tamtéž. 4

7

Vinohradnictví a vinařství z pohledu práva 2010 půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a to i v souvislosti s nutností přijmout nový vinařský zákon a zlepšit stav českého vinohradnictví a vinařství obecně.7 V roce 1992 byla sazba spotřební daně na víno 7,80 Kč za jeden litr8. Postupem let byla snižována až na stále platící nulovou hodnotu pro tichá vína, která byla dosažena v roce 2000. Je to jistě žádoucí, protože ostatní vinařské státy v EU mají též nulovou sazbu, v opačném případě by totiž byli naši vinaři zbytečně diskriminováni a prakticky nekonkurenceschopní. S přijetím nového trestního zákoníku (č.40/2009 Sb.) nedošlo k ustanovení nových skutkových podstat postihujících protiprávní jednání spáchané v rámci vztahů založených vinařským a vinohradnickým právem, což je přirozené, neboť tato protiprávní jednání nedosahují takové společenské škodlivosti nutné k trestněprávnímu postihu. Odpovědnost a sankce za tato jednání jsou upraveny především právem správním, jak již bylo uvedeno výše, což odpovídá zásadě subsidiarity trestní represe.9 Nicméně to neznamená, že při samotné činnosti vinohradníka a vinaře nelze naplnit skutkovou podstatu, která například chrání zájem na příznivé životní prostředí10 či podnikatelské činnosti provozované podle zákonných podmínek.11 Trestní odpovědnost může v praxi například nastat, pokud pachatel způsobí úlet konvenčního postřiku vinice (například přípravky na ochranu rostlin či hnojiva) z jedné parcely na pozemek s ekologicky obdělávanou vinicí. Dalšími zákony veřejnoprávní či soukromoprávní povahy, které mají dopad na činnost vinohradníků a vinařů jsou například občanský zákoník, obchodní zákoník, pracovní zákoník, živnostenský zákon nebo občanský soudní řád. Nejdůležitějším soukromoprávním předpisem pro vinohradníky a vinaře je zcela jistě zmíněný občanský zákoník, který obecně upravuje majetkoprávní vztahy a práva (tj. vlastnická práva k věcem - z hlediska vinohradníka logicky práva k pozemkům) a povinnosti z nich vyplývající. Vlastník pozemku (nebo například nájemník), na kterém je v případě vinohradnické činnosti umístěna vinice, je oproti vlastníkovi jiné věci omezen (ve smyslu omezení jednotlivých složek vlastnického práva právo pozemek držet, užívat, disponovat s ním a brát z něj jeho plody) na úkor jiných subjektů, a to pří realizaci svých zájmů. Titul k tomuto omezení může být jak soukromoprávní, tak i veřejnoprávní. Z důvodů omezeného množství zemědělské půdy (i 7

Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna [databáze online]. Praha, Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna [citováno 3. 5. 2010]. Dostupné z URL 8 SEDLO, J.: Zase ta spotřební daň z vína!. Vinařský obzor, 2009, roč. 102, č. 12, s. 542. 9 Nyní výslovně upravené v § 12 odst. 2 trestního zákoníku. 10 § 293 a § 294 nové hlavy VIII. trestního zákoníku (trestné činy proti životnímu prostředí). 11 § 251 trestního zákoníku.

8

Vinohradnictví a vinařství z pohledu práva 2010 půdy obecně) a její ochrany jsou častější omezení a povinnosti stanovené veřejným právem zcela na místě. Protože jsou vinice součástí zemědělského půdního fondu12, má vinohradník další povinnosti oproti jiným vlastníkům „obyčejných“ pozemků. Vinohradník musí hospodařit na vinici tak, „aby neznečišťoval půdu a tím potravní řetězec a zdroje pitné vody škodlivými látkami ohrožujícími zdraví nebo život lidí a existenci živých organismů, nepoškozoval okolní pozemky a příznivé fyzikální, biologické a chemické vlastnosti půdy a chránil obdělávané pozemky podle schválených projektů pozemkových úprav“13. Na závěr je třeba dodat, že porosty révy vinné jsou součástí14 pozemku, tudíž je nelze považovat za samostatnou věc. Samostatnou věcí se stanou v případě jejich úplného oddělení od pozemku, stejné pravidlo platí samozřejmě i pro plody (bobule) révy vinné, když dojde k jejich oddělení z keře.

Shrnutí Vinohradnické a vinařské právo je součástí práva zemědělského, a to zvláštní části tohoto práva, konkrétně úpravy zabývající se rostlinnou výrobou. Vlastnosti zemědělského práva se odráží ve vinohradnickém a vinařském právu, což se projevuje přítomností soukromoprávních i veřejnoprávních norem v odvětví vína. Vzhledem k tomu, že je pěstování révy vinné elementárně propojeno s dobrým stavem životního prostředí a jeho jednotlivých složek, je třeba vyžadovat soulad zemědělských a samozřejmě i ostatních činností s normami práva životního prostředí. Šetrné využívání půdy a dalších složek je podporováno Evropskou unií prostřednictvím dotačních programů, například Horizontálním plánem rozvoje venkova či jeho nástupcem, Programem rozvoje venkova. S vinohradnictvím a vinařstvím souvisí i další veřejnoprávní normy, jmenovitě normy práva správního, trestního či finančního. Ze soukromoprávních disciplín, jejichž normy mohou být v konkrétních případech vinohradnické a vinařské činnosti aktivovány, lze jmenovat právo občanské či obchodní. Nelze opomenout, že důležitou funkcí práva zemědělského a tedy i vinohradnického a vinařského je ochrana jak produkčních funkcí těchto činností, tak i mimoprodukčních.

12

Což vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. 14 Viz ustanovení § 120 odst. 1 zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník. 13

9


2. Historie vinohradnictví a vinařství v ČR Již Bible svatá v knize První Mojžíšově naznačuje, kde se zřejmě nachází pravlast pěstování révy vinné a výroby vína samotného. Podle známého příběhu o potopě světa Noe na své arše doputoval k hoře Ararat, která stojí na hranicích dnešního Turecka a Arménie, a právě na tomto území měl začít zakládat vinice15. Další zdroje z období mezi 8. tisíciletím př. n. l. a 5. tisíciletím př. n. l. uvádějí, že výroba vína byla prováděna především na území Arménie a Gruzie. Vzhledem k tomu, že výraz „víno“ pochází z gruzínského „gvino“, předpokládá se, s přihlédnutím k výše uvedeným pramenům, že oblast Gruzie je rodným krajem vína. Historie samotné rostliny však sahá daleko do období druhohor, kdy byla rozšířená réva lesní (Vitis vinifera, poddruh silvestris), předchůdkyně dnešní kultivované révy vinné (Vitis vinifera, poddruh sativa). Vyspělými vinaři byli v dalších obdobích obyvatelé staré Mezopotámie, starověkého Egypta, antického Řecka a v neposlední řadě i Féničané, kteří vinařství a vinohradnictví rozšířili i mezi Galy. Galové byli jedním z keltských kmenů, a tudíž bylo postupně vinařství rozšířeno i mezi ostatní Kelty, tedy i ty kmeny, které pobývaly na území dnešní České Republiky. Nicméně počátky vinařství a vinohradnictví na našem území bývají spojovány s Římany, zejména s jejich vojáky a obchodníky.16 Vzhledem k velké oblibě vína u Římanů je pravděpodobné, že v Čechách a na Moravě pěstovali révu vinnou, aby si tento nápoj mohli vyrobit i mimo svou domovinu. Během 9. a 10. století, v období přemyslovského státu a Velkomoravské říše, dochází k dalšímu rozvoji vinařství. V Čechách je na základě pověstí založena svatováclavská vinařská tradice, dle které je sv. Václav vinaři uctíván jako jejich patron. V roce 1676 se stává na základě usnesení litoměřické obce „nejvyšším perkmistrem vinic“ (supremus magister vinearum).17 K šíření vinařství velkým podílem napomáhaly klášterní řády, například benediktýni, cisterciáci nebo augustiniáni. S činností těchto komunit souvisí nejstarší dochované záznamy o českých a moravských vinicích. V Čechách roku 1057 kníže Spytihněv II. věnoval vinice kapitulnímu kostelu poblíž Litoměřic a na Moravě roku 15

„I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici.“ Genesis (9,20). PAVLOUŠEK, P.: Výroba vína u malovinařů. Praha: Grada Publishing, 2006, str. 11. 17 KRAUS, V. a kol.: Nová encyklopedie českého a moravského vína, 2. díl. Praha:Praga Mystica, 2008, s. 289. 16

10


1101 byl zakládací listinou založen klášter v Třebíči, který byl obdarován hned několika vinicemi.18 Velký rozmach zažilo vinařství s nástupem Karla IV. na trůn ve 14. století, který vinařství a vinohradnictví všemi možnými prostředky podporoval. Jedním z nich byl dovoz kvalitní révy z cizích zemí, aby její pěstování obohatil. Dalšími prostředky byly: ustanovení právního rámce vinohradnictví královským mandátem z roku 135819, vydání práva viničného k ochraně vinařství anebo ochrana domácího vína před konkurencí určením období zákazu dovozu cizích vín (16. října – 24. dubna) či povolení vývozu znojemského vína do Čech, Slezska a Branibor. Karlův syn Václav IV. pokračoval na počátku 15. století v nastoupené cestě a za jeho vlády dochází k dalšímu přírůstku vinic, o který se zasloužili především zámožní měšťané. Naneštěstí pro vinaře v této době vzniklo husitské hnutí, které během svých bojů za náboženskou svobodu zničilo mnoho vinic a vinařských měst, což mělo negativní dopad na vinaře samotné a na obchod s vínem. Po skončení válek, za vlády Jiřího z Poděbrad a následně Vladislava Jagellonského, nastává opět rozkvět vinařství, ba dokonce jeho vrchol. Druhý jmenovaný vydal v roce 1497 nařízení o povinném zapsání všech vinic do gruntovních knih perkmistrovských podle jednotlivých viničních hor. Ten vinař, který v nich nebyl zapsán, nesměl v Praze prodávat víno. Zakládat vinice si v tomto období mohli dovolit i chudší měšťané a často tak činili. Nicméně s nárůstem vinic a výroby vína narůstalo i špatné zacházení s vínem, jeho padělání a vznikaly zmatky v zápisech do gruntovních knih, což vedlo k vydání nových viničních řádů.20 Na počátku šestnáctého století vinařství v Čechách a na Moravě setrvávalo na vrcholu21, ale díky vysoké nadprodukci a neschopnosti konkurovat cizím dodavatelům (a z toho vyplývající klesající výnosnosti vinic) a zejména v důsledku třicetileté války, začalo vinařství postupně upadat. Impulsem pro zastavení poklesu kvality vinařství na Moravě byli přistěhovalci ze západní Evropy. Nazývali se habáni, toufaři neboli novokřtěnci, protože byli členy reformační církve anabaptistů. Zakládali vinice, hloubili

18

SUK, M.; STEKLÍK, J.: Geologie a víno. Brno: Moravské zemské muzeum, Nadace Litera, 1995, s. 8. 19 KRAUS, V. a kol.: Nová encyklopedie českého a moravského vína, 1. díl. Praha: Praga Mystica, 2005, s. 17. 20 Například viniční řád pro Prahu z roku 1515. 21 Na Moravě byla výměra vinic přibližně 20 000 hektarů, v Čechách přibližně 3 500 hektarů.

11


nové sklepy či používali nové postupy v péči o víno, a tím přispívali ke zlepšení situace ve vinohradnictví a vinařství. V tuto pro vinařství nelehkou dobu vládl císař Rudolf II., který požadoval placení daně z vinic v penězích, nikoliv ve víně, jak bylo zvykem. Roku 1590 císař vydává „Instrukci o vinařství“ jako reakci na rychlý vývoj pražských vinařství a častější prodej vinic, která upravuje především oblast dovozu cizích vín a varuje před pančováním22 těchto vín s víny českými. Ke konci století se stav lehce zlepšuje, což dokládají například litoměřické celní rejstříky z roku 1595, které dokládají vzestupnou tendenci vývozu českého vína do Saska. Oblíbeným artiklem bylo české víno i v Polsku. Nicméně na počátku století sedmnáctého byla situace, především v Praze, nedobrá. Nedostatečné ošetřování vinic vedlo k poklesu výnosů hroznů. To se samozřejmě odrazilo na snížení mzdy viničních dělníků a vyvrcholilo stávkou v roce 1619. Největší ranou ovšem byla pro městské vinařství, jakož i pro vinařství celé, již výše zmíněná třicetiletá válka (1618-1648), která po sobě zanechala mnoho zničených, vypálených a opuštěných vinic. Rozkvět vinařství na Moravě nastává sto let po skončení války v roce 1748 díky obnovování původních viničních ploch. V té době je vedeno 16 616 hektarů vinic a jejich plocha dále narůstala.23 Za vlády císařovny Marie Terezie se objevují časté tendence rakouských vinařů požadovat po panovnici omezení ploch moravských vinic, které prokazují dobrou konkurenceschopnost moravských vín. Syn Marie Terezie, Josef II., zrušil roku 1783 všechny viniční řády na Moravě, které nahradil úředním viničním řádem pro Moravu. V roce 1784 se staly dvě významné události. Byl vydán císařský patent Josefa II., který dovoloval šenkování vína a ovocného moštu každému, kdo ho sám vyrobí, a Řehoř Volný vytvořil jakostní třídy a do těchto jednotlivých tříd rozdělil moravská vína. K úpadku opět dochází v 19. století příčinou rozmachu pivovarnictví, dovozu cizích vín, chorobami révy vinné a také zrušením roboty roku 1848, které vedlo k rozvíjení průmyslu na úkor zemědělných činností. Protiopatřením bylo zakládání specializovaných vinařských škol, které měly produkovat odborníky v oblasti pěstování révy a výroby vína. Tak byly postupně založeny školy ve Znojmě (1868), Valticích 22

Falšování vína, v tomto případě smísením. KRAUS, V. a kol.: Nová encyklopedie českého a moravského vína, 1. díl. Praha: Praga Mystica, 2005, s. 20.

23

12


(1873), Mělníku (1882), Bzenci (1885) a Mikulově (1903). Největší pohromou pro vinařství byl révokaz24, který byl do Evropy dovezen na amerických sazenicích okrasné révy po roce 1860 (v Čechách objeven 1890), a který postupně ničil vinice po celém kontinentu. Jediným účinným prostředkem proti révokazu bylo štěpování vinic na americkou révu, která byla vůči němu odolná, a proto se nesmí od té doby vysazovat původní evropská pravokořenná réva. Znakem možného vzestupu vinařství bylo v roce 1906 založení odborného vinařského časopisu „Vinařský obzor“, který vychází dodnes, a v roce 1907 vydání prvního vinařského zákona na našem území. Vzestup vinařství ale ukončila první světová válka, která měla dlouhodobě neblahé důsledky, což dokládá historicky nejnižší výměra viničních ploch na Moravě, která čítala 3 790 hektarů v roce 1930. Postupem let ale výměra opět narůstala, až se v roce 1985 ustálila na čísle kolem 15 000 hektarů, kdy se vyskytla velmi krutá zima a mnoho vinic muselo být kvůli pomrznutí vyklučeno25. České vinohradnictví i v období socialismu sneslo přísnější měřítko, nicméně s výhradami. Tehdejší vína byla příliš jednotvárná a to z důvodu snahy o co největší sklizeň na úkor vyzrálosti hroznů, dále se nerozlišovalo mezi doslazovaným vínem (řepným cukrem) a vínem z přirozeně vyzrálých hroznů a odrůdy révy vinné byly považovány za důležitější než jakost hroznů při kategorizaci vín.26 Mezi kladná opatření lze řadit rozvoj odborného školství a budování výzkumných a šlechtitelských stanic, včetně školních statků.27 Po roce 1989 se tato negativa postupně daří eliminovat, mimo jiné i díky vinařskému zákonodárství.

24

Neboli mšička révokaz, lat. Viteus vitifoliae, čeleď Phylloxeridae. Odstranění všech keřů révy vinné, nacházejících se na vinici. 26 KRAUS, V. a kol.: Nová encyklopedie českého a moravského vína, 1. díl. Praha: Praga Mystica, 2005, s. 21. 27 SUK, M.; STEKLÍK, J.: Geologie a víno. Brno: Moravské zemské muzeum, Nadace Litera, 1995, s. 10. 25

13


3. Vývoj vinohradnického a vinařského práva na území ČR 3.1 Vznik vinařského a vinohradnického práva Díky hojnému zakládání klášterů ve střední Evropě lze počátek 12. století považovat za historický předěl ve vývoji vinařského a vinohradnického práva a právních vztahů ve vinařství a vinohradnictví. Důležitou změnou, kterou přivedly církevní řády cisterciáků a premonstrátů, bylo společné vysazování vinic, které v tomto období nebylo obvyklé, protože vinice byly nepravidelně rozesety po celém kraji. Tímto byla zajištěna efektivnější kontrola obdělávání vinic a jejich ochrana před všemožnými škůdci, ať již zvířecího či lidského původu. Výběr desátků byl též účinnější. Právě darovacím listinám28, kterými bylo umožněno klášterům vybírat tyto viničné desátky, vděčíme za jejich výpověď o tehdejším vývoji.

3.1.1 Horenské právo Pojem horenského práva je třeba na tomto místě vysvětlit, jelikož se jedná o pojem mnohovýznamový, a který je přítomen po celou dobu vývoje vinařského práva v Čechách a na Moravě. Za prvé, znamená tento výraz souhrn všech předpisů o vinicích nebo jednotlivé viniční řády, jejichž platnost se omezuje na obec či širší okrsek. Označení „horenské“ vychází z toho, že jde o právo, které se týká vinohradu neboli hory. Za druhé, označuje viniční orgán, kterým je nejčastěji horenský soud. A v neposlední řadě je tímto pojmem rozuměn i nárok zeměpána na určitou část výdělku z vinohradů.29 Nadále bude tento výraz používán ve smyslu prve vyjádřeném. Viniční řády se skládají z několika předpisů různé povahy, a to předpisů o práci, o desátcích a perkrechtu (viz níže), o právu sousedském, předpisů pořádkových, organizačních, procesních a trestních. První dochovaný viniční řád z roku 1281 je dílem biskupa Dětřicha, který měl působnost pro vinice v okolí Kroměříže. Specifikem kroměřížského horenského práva bylo velké množství ustanovení o sousedských právech oproti pozdějším úpravám. Drakonické tresty čekaly toho, kdo tato práva porušil. Mezi nimi nechybělo potrestání na hrdle i na statku, kdo oběma nohama vstoupil do vinohradu, či tradiční useknutí ruky za přistižení při krádeži hroznů. 28

Například darovací listina Přemysla I. Otakara benediktinskému klášteru v Rajhradě z roku 1222. KRAUS, V. a kol.: Nová encyklopedie českého a moravského vína, 1. díl. Praha: Praga Mystica, 2005, s. 25. 29

14


Lze se domnívat, že moravská horenská práva existovala před psanou úpravou ve formě obecných právních obyčejů, které uchovávali a předávali dál místní písaři.

3.2 Vývoj vinařského a vinohradnického práva ve 14. až 17. století 3.2.1 Právní instituty a feudální dávky Vinohrady a vinice byly ve vlastnictví nejen vrchnosti a klášterů, ale i měšťanů a rolníků. Nicméně dispoziční právo náleželo povětšinou šlechtě a měšťanům, kterým gruntovní páni udělovali různé svobody, které poddaným poskytovány ve valné většině nebyly. Vinohrad mohl propadnout gruntovnímu pánu či odprodán horenským úřadem, pokud byly vinice zanedbávány. Důležitým registrem byly horenské knihy, v nichž byla evidována každá změna v držbě vinohradu, k níž docházelo prodejem, koupí, darováním nebo dědickým řízením. Na některých panstvích byl zvykem institut předkupního práva domácích vinařů. Při prodeji bylo povinností tento ohlásit horenskému úřadu, který dal souhlas k prodeji až po uplynutí čtrnáctidenní lhůty, ve které mohli domácí vinaři projevit zájem o koupi. Vzhledem ke své velké hodnotě byly vinohrady hojně využívány jako zástava při peněžitých půjčkách s úrokem. Například brněnští držitelé vinic na jižní Moravě se zavazovali ke každoročním odvodům stanovených úroků ze svých viničních hor, pokud si půjčovali finanční prostředky například od církevních organizací.30 Dále byly vinice rolníky dávány jako věno jejich dcerám. Co se týče dědictví, starší bratr měl odprodat svůj díl bratru mladšímu. Pokud hospodář po sobě zanechal manželku a nezletilé děti, připadl na ženu díl jako na jedno dítě.31 O dědický podíl sirotka se starali horní konšelé. Pokud matka ovdověla, mohla odkázat vinice svým dětem či příbuzným. Jestliže vdova před smrtí nepořídila závěť, přecházel vinohrad včetně vína v sudech na nejbližšího pokrevního příbuzného. Podmínkou nutnou k platnému nabytí vinice bylo, aby zůstavitel vlastnil vinici minimálně rok a den před svou smrtí. Sousedská práva byla upravena ustanoveními ve viničních řádech. Tak například mez, která oddělovala sousedící vinohrady, byla dělena na ideální polovinu mezi tyto

30

Toto potvrzují archivní doklady ze 14. a 15. století. KRAUS, V. a kol.: Nová encyklopedie českého a moravského vína, 1. díl. Praha: Praga Mystica, 2005, s. 23.

31

15


vinohrady. Plody na větvích ovocných stromů visících nad sousedícím pozemkem byly majetkem souseda. Roční daň z půdy - perkrecht neboli zemní/horní poplatek - byla jednou z feudálních dávek, kterou byli povinni držitelé vinic odvádět z vinohradů. Perkrecht byl podobný pozemkové rentě, kterou platil poddaný ze svých polí a luk vrchnosti jako vrchnímu vlastníkovi pozemků. Proto i ten byl odváděn vrchnosti jako vrchnímu vlastníkovi půdy. Odvod horního poplatku mohl být odložen z důvodu neúrody či zkázy vína. Pokud byla založena vinice nová, mohla být daň odváděna až po třech, popřípadě až sedmi letech od založení,32 a to z důvodu vysokých úvodních nákladů a možnosti úvodní sklizně až po několika letech. Výše perkrechtu byla ve 14. století stanovena na 1 vědro vína (56,6 litru) z jedné vinice, ve století sedmnáctém pouze na 15,5 litru. Zeměpánovi musel být odváděn též desátek z úrody a desátek pro faru. Druhý jmenovaný byl placen pouze v případě, pokud byla vinice založena na půdě určené pro pole. Výše desátků byla určována podle panství, na kterém vinice ležela, nicméně vinohradníci se pokoušeli alespoň omezit farní desátek na pevně stanovené množství, protože výše desátku z úrody byla zejména ve výnosných sezonách značná.

3.2.2 Horenské právo Horenská práva na Moravě měla velké množství společných znaků, proto některé rozdíly mezi nimi umožňují dělbu na dva základní okruhy – židlochovický a mikulovský. Mikulovský okruh horenských práv neznal skoro vůbec tresty na hrdle, židlochovický naopak vynikal krutými tělesnými i hrdelními tresty. V označeních moravských horenských práv se začíná objevovat přídomek „falkenštejnský“, nejspíše díky vazbě moravského vinohradnictví k dolnorakouské vinařské oblasti, jejímž střediskem bylo město Falkenstein. Tato moravská „falkenštejnská“ práva a práva židlochovického okruhu však neměla s původní falkenštejnskou úpravou horenských práv nic společného kvůli již zmíněným krutým trestům. Naopak mikulovský okruh práv byl velmi blízký dolnorakouskému právu, které též prosazovalo tresty daleko mírnější.

32

KRAUS, V. a kol.: Nová encyklopedie českého a moravského vína, 1. díl. Praha: Praga Mystica, 2005, s. 24.

16


Samotné falkenštejnské horenské právo33 upravovalo několik oblastí, do kterých lze rozdělit. První oblast obsahovala ustanovení zabývající se vzděláváním a nakládáním s vinicemi. Tomu, kdo po tři roky vinici neobdělával, byla perkmistrem odebrána. Pokud někdo vinici bez udání důvodu změnil na pole, musel i nadále platit perkrecht do Vídně. Bez povolení vrchnosti nebylo možné vysadit vinici na pozemku, který před dvaceti lety vinicí nebyl, jinak hrozila peněžitá pokuta a povinnost vytrhání vinice. Další oblast upravovala organizační strukturu vinařů. Předepsáno bylo povinné každoroční (posléze jednou za dva roky) shromáždění vinařů, kterých se museli všichni vinaři účastnit. Shromáždění především řešilo stížnosti a spory a byl na něm volen hlavní představitel viničního práva a zároveň dozorčí orgán v jedné osobě – perkmistr.34 Podmínkami nutnými k výkonu tohoto úřadu bylo občanství Falkensteinu a přísaha na pravdivost a spravedlnost. Jako pomocný aparát mu byli přidělení čtyři horní, s nimiž tvořil perkmistr horenský úřad. Společně pak třikrát do roka kontrolovali, zda jsou vinice řádně obdělávány. Po obdržení souhlasu od výběrčího desátku a obecní rady vyhlašoval perkmistr začátek sklizně. Výběrčí a perkmistr měli privilegium, že pokud vlastnili vinici ve viniční hoře, mohli sklízet o den dříve před začátkem sklizně. Kdo nedbal nařízeného času sklizně, byl předmětem odnětí práva na sklizeň a peněžitého trestu. Na Moravě byl perkmistr (neboli horný) zástupcem gruntovního pána a hlavním představitelem horenského soudu, který vykonával moc nad vinohrady. Horného jmenovala vrchnost nebo byl volen. Třetí oblastí byla pokryta pracovněprávní problematika. Ustanovení upravovala například mzdu, pracovní dobu a vzájemné přetahování dělníků. Pracovní dobou byla doba od východu do západu slunce, pracovat se nesmělo v sobotu odpoledne, neděli a o svátcích. Přetahování dělníků bylo zakázáno. Na Moravě byl první instancí ve věcech sporů a přestupků proti předpisům viničních řádů horenský soud, který zasedal jednou či dvakrát do roka podle tradice místa zasedání. Povinně se jednání musel účastnit každý majitel vinice, který spadal pod působnost jednoho horenského práva. Pokud dotčené strany nebyly spokojeny

33

Nejstarší znění z roku 1309 je dochováno v přepisu na pergamenu z roku 1528. KRAUS, V. a kol.: Nová encyklopedie českého a moravského vína, 1. díl. Praha: Praga Mystica, 2005, s. 26.

34

17


s rozhodnutím soudu, byl rozšířen o další členy z řad vinohradníků, členů obecní rady či dokonce představených viniční hory z cizích obcí. Pokud ani rozhodnutí rozšířeného soudu nevedlo k uspokojivému výsledku, mohly se strany odvolat k nejvyššímu horenskému soudu, který byl odlišný pro různé vinohradnické obce na Moravě. Odvolacím a zároveň vrchním soudem pro většinu moravských horenských soudů byl falkenštejnský horenský soud. Měl právo rozhodnutí moravských soudů zrušit a také mohl nařizovat exekuce. O právo nařizovat exekuce přišel v roce 1607, kdy mu bylo odebráno moravskými stavy a převedeno na horenský soud v Hustopečích. Jakožto apelační soud mohl dál rozhodovat, když to bylo dodatečně uznáno brněnským zemským sněmem roku 1609 s tím, že bude náležitě obsazen. Mladším horenským právem bylo horenské právo znojemské, které bylo sepsáno 23. dubna 1677. Lišilo se tím, že hlavním horním orgánem bylo tříčlenné direktorium radních, z nichž jeden byl předsedou. Jednání se účastnil perkmistr a přísežní, kteří zastupovali cech viničních dělníků, respektive cech vinohradníků. Zatímco většina ostatních horenských řádů měla charakter vesnických práv vydávaných a potvrzených vrchností, to znojemské se řadí mezi právo městské, protože bylo vydáváno královským rychtářem, perkmistrem a radou města, která ho mohla měnit a zasahovat do konkrétních věcí horenského práva35. Ustanovení znojemských viničních předpisů upravovaly zejména pořádek, dobré udržování vinohradů, pracovní právo, peněžité tresty a trest vězením. Horenské právo lounské bylo velmi dobře upraveným mimomoravským horenským právem. Lounský viniční řád byl vydán roku 1589, rozčleněn byl do tří částí. První se skládá z devíti artikul, pojednávajících o právech a povinnostech perkmistrů. Perkmistr například závazně stanovoval mzdu viničních dělníků, kterou museli majitelé vinic vyplácet, rozhodoval spory, dohlížel na dodržování pořádku a obecných nařízení ve vinohradu nebo trestal ty, kteří se provinili proti nařízením. Druhá část čítala patnáct artikul obsahujících závazná pravidla určená nákladníkům36 a menším pánům. Tak bylo mimo jiné zakázáno vzájemné odluzování dělníků, využívání vinohradů jako cest či jako honiteb nebo přenocování dělníků na vinici. Pokud byl někdo přistižen při krádeži hroznů a neměl vlastní vinici, hrozil mu hrdelní 35

KRAUS, V. a kol.: Nová encyklopedie českého a moravského vína, 1. díl. Praha: Praga Mystica, 2005, s. 27. 36 Majitel či provozovatel vinice.

18


trest. Pokud nějakou vinici vlastnil, propadla tato městu Louny. V poslední části, která se sestávala ze sedmadvaceti artikulů, jsou upraveny rozmanité povinnosti vinařů a viniční čeládky.

3.2.3 Právo volného výčepu; výčepnické právo Na závěr nelze opomenout tradiční právo volného výčepu vína majitelů vinohradů, které bylo vykonáváno již v antickém Římě či Franské říši. Toto právo bylo součástí výčepnického práva, které upravovalo kromě prodeje vína též jeho dovoz a vývoz. Výčepnické právo se liší od horenského práva tím, že se zabývá výše uvedenými oblastmi, nikoliv problematikou spojenou s vinohradnictvím. Díky privilegiu volného výčepu (též nazýváno jako výčep vína „pod víchem“) mohl vinař ve vlastním domě prodávat malé množství vína, které bylo vyrobeno z jeho vlastních hroznů. Toto nebylo považováno za živnost, ale za prodej výrobku vlastního hospodářství. Nákladník tak měl výhodnější postavení než živnostník prodávající nakoupené víno. Toto postavení bylo odůvodňováno usnadněním zpeněžení výsledků vlastní práce vinaře především tehdy, když se mu nepovedlo prodat víno ve velkém množství za vhodné ceny nebo pro horší kvalitu. Vnějším znakem výkonu výčepnického práva bylo označení domu, například věncem z révového listí nebo přímo tabulkou, kde se víno čepovalo.

3.3 Vinařské a vinohradnické právo v 18. století Po skončení třicetileté války se znovu začaly vydávat horenské řády, které byly měněny a doplňovány, aby vyhovovaly dobovým podmínkám. Postupně však přestávají být významnými, což se děje i ve století osmnáctém. Dne 22. září roku 1784 vydává císař Josef II. Všeobecné vinohorenské zřízení pro Markrabství moravské, kterým definitivně zanikají veškerá horenská práva. Všechny viniční řády byly prohlášeny za neplatné a byla stanovena nová pravidla pro trestání přestupků spáchaných ve vinohradech nebo možnost se proti potrestání bránit u krajského soudu. V oblasti výčepnického práva vinařů dochází v tomto období ke konfliktům mezi vrchností a poddanými. Vrchnost díky třicetileté válce získala velké množství práv a další se snažila přivlastnit na úkor svých vesnických a měšťanských poddaných, mimo jiné právě právo čepovat víno vlastní výroby, aby mohla vyčepovat za dobré ceny víno, které se urodilo na vrchnostenských vinicích, nebo které bylo koupeno za tím účelem,

19


aby bylo vyčepováno poddanými za ceny vrchností stanovené.37 Konflikt se snažila urovnat tehdejší legislativa, jmenovitě Tractatus de juribus

incorporalibus

Leopolda I. z roku 1679, který výčepnické právo vinařů potvrzoval jako nesporné. Za vlády Marie Terezie bylo unifikováno zdanění vína všeobecnou nápojovou daní, která byla vybírána s ohledem na množství vína ve sklepě. Vzhledem k tomu, že předpis Leopolda I. nebyl po dlouhá léta brán vrchností příliš vážně, byl v roce 1784 za Josefa II. nejprve vydán dvorní dekret, který právo vinařů na volný výčep vína potvrzoval, a dále pak Cirkulář dvorní kanceláře (Zirkuralverordnung). Tento cirkulář definitivně uznal právo volného výčepu a platil pro celé území, přičemž období výčepu nikterak neomezoval. Další dekrety následovaly v letech 1785 (zákaz vrchnosti vybírat poplatky od poddaných za užívání práva výčepu), 1787 (nařízení publikace cirkuláře ve všech zemích císařství a povinnosti krajských úřadů provádět dozor nad jeho plněním) a 1788 (povolení volné koupě vína přímo od výrobce pro vlastní potřebu).

3.4 Vývoj právní úpravy v 19. století Vzhledem k již zmíněnému výskytu mšičky révokazu v Evropě od 60. let 19. století se české zákonodárství muselo přizpůsobit této nově vzniklé situaci. Proto byl přijat v roce 1875 zákon o šíření révokazu, který byl následně doplněn dalším zákonem z roku 1885 a nařízením ministerstva zemědělství z roku 1903. Tento zákon obsahoval ustanovení, která zakazovala převážet révu ze zamořené oblasti do nezamořené, nicméně uvnitř nezamořených oblastí přeprava omezena nebyla. V roce 1907 bylo vydáno nařízení č. 69/1907 Sb., které upravovalo obchodování jak s révou kořenatou, tak řezanou, dále dřevem a koly révovými na moravských územích nakažených révokazem. V nařízení byl výčet okresů nakažených révokazem, ze kterých bylo zakázáno vyvážet výše napsané komodity. Další okresy byly přidány do seznamu v roce 1910 dalším nařízením. Vína měla v 19. století nízkou úroveň kvůli celkovému úpadku vinařství, což bylo důsledkem předešlých historických událostí. Tato situace tak byla ideálním podhoubím pro falšování vín38, kterému ještě nahrávala nedostatečná vinařská 37

KRAUS, V. a kol.: Nová encyklopedie českého a moravského vína, 1. díl. Praha: Praga Mystica, 2005, s. 36. 38 Bylo vyráběno velké množství značek vín umělých nebo takzvaných polovín.

20


legislativa a nedostatečné kontrolní mechanismy kvality vína. Z těchto důvodů byl vytvořen a následně vydán zákon o připravování a prodávání nápojů vínu podobných ze dne 21. července roku 1880, doplněný nařízením ze dne 16. září roku 1880. Toto nařízení rozlišovalo vína přirozená (nápoje vyrobené alkoholickým kvašením hroznové šťávy); nápoje vínu podobné – vína strojená (nápoje vyrobené bez hroznových šťáv ze směsí různých látek víno napodobujících, například vody, lihu, cukru, glycerinu); a nápoje víno v sobě zadržující – polovína (nápoje vyrobené umělým rozmnožením moštu nebo přirozeného vína, ke kterým se přidávala voda a další látky jako cukr či líh). Prodávání nebo šenkování polovín a vín strojených bylo dle nařízení živností koncesovanou, aby bylo zabráněno zdravotní závadnosti těchto nápojů. Co se týká označení polovín a strojených vín, nesměla se označovat jako révová vína, ale jako například „víno stolové“ či pouhým uvedením ročníku a místem původu nápoje. Pravým smyslem úpravy ale bylo zdanění těchto dvou kategorií nápojů podobných vínu, které se shodovalo s podmínkami a výší zdanění přirozených vín.

3.5 Vývoj vinařského a vinohradnického práva ve 20. století 3.5.1 Vinařský zákon z roku 1907 Důležitým datem pro vinařské právo je bezesporu 12. duben 1907. V tento den byl vydán první vinařský zákon, obsahující přesně stanovenou definici révového vína a výčet dovolených a nedovolených zacházení při jeho výrobě. Jedině nápoj, který byl vyroben alkoholovým kvašením vinného moštu (tekutina získaná z čerstvých vinných hroznů) nebo rozmačkaných čerstvých vinných hroznů (takzvaný vinný rmut), byl považován za víno. Naopak víno ovocné, bobulové, sladové nebo medovina, vínem ve smyslu zákona nebylo. Dále zákon definoval vínovité nápoje – patěsky (nápoje vyrobené kvašením zkvašených nebo nezkvašených vinných matolin společně s vodou a další přísadou či bez přísady), rozředěné víno (nápoj připravený z vína nebo vinného moštu za upotřebení vody), kvasnicové víno (nápoj z kvasnic nebo jiných usedlin rozředěných vodou), směsi vína s vínovitými nápoji, se sladovými, bobulovými, ovocnými a sladkými víny, s medovinou. Výroba nebo prodej jiných než v zákoně uvedených nápojů byl zakázán. Další ustanovení taxativně stanovila, které metody a postupy při

21


výrobě vína nejsou falšováním vína. Manipulace s vínem, která by byla v rozporu s těmito ustanoveními, byla zakázána a považována za falšování vína. Zákon zavedl nový institut sklepních inspektorů, kteří byli dozorčím orgánem. Aby mohli tuto činnost vykonávat, museli splňovat vysoké požadavky odbornosti a dodržovat povinnost mlčenlivosti ohledně provozních a obchodních postupů, o kterých se v souvislosti se svou činností dozvěděli, mimo těch ilegálních. Mezi jejich práva patřilo například právo vstupu do místnosti, kde se víno vyrábělo či čepovalo, a právo a zároveň povinnost dohlížet na provádění ustanovení vinařského zákona.

3.5.2 Vývoj v letech 1907 - 1989 V roce 1918 byla po vzniku Československé republiky převzata doposud platná právní úprava (to jest zákon z roku 1907 a zákon uherský z roku 1908, který platil na území Slovenska), což znamenalo, že na území Čech a Moravy platily jiné předpisy než na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nicméně se nelišily nikterak výrazně. Pravidla a principy ze zákonu z roku 1907 byly účinné až do roku 1954, kdy byly nahrazeny předpisem novým, a to Československou státní normou č. 567741, která upravovala veškerou právní materii vinařství a vinohradnictví. Tento předpis rozlišoval jednotlivé tržní druhy vína – víno bílé, klaret, víno červené, víno přírodní sladké, víno šumivé a víno dezertní a obchodní druhy vína – výběry, odrůdová vína, typová vína, známková vína a směsi. Obsahoval též požadavky na jakost jednotlivých druhů vín, technologické postupy, seznam zakázaných postupů a manipulací s vínem a ustanovení upravující balení, dopravu a skladování vína. Následujícím předpisem, který upravoval určitou oblast ve vinařském právu, byl zákon č. 61/1964 Sb. o rozvoji rostlinné výroby.

Novinkami, které přinesl, byla Státní

odrůdová kniha, která ustanovila pěstované odrůdy pro výrobu vína a kterou vede Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a pojem interspecifických odrůd39. Po této úpravě však již nebyla žádná jiná vydána dlouhých 31 let, což ilustruje nezájem vládnoucí garnitury o pokrok k lepšímu v oblasti vinohradnictví a vinařství, a o odpovídající právní úpravu.

39

Interspecifické odrůdy vznikají křížením révy vinné různých druhů, či křížením více odrůd evropské révy. Účelem tohoto křížení je vyšší odolnost vůči houbovým chorobám a mrazu nebo dosáhnutí lepších vlastností dané révy.

22


3.5.3 Vinařský zákon z roku 1995 Vzhledem ke stagnaci vinařského práva bylo nutné co nejdříve po revoluci v roce 1989 přijmout nový vinařský zákon, aby došlo ke zkvalitnění pěstování révy vinné a výroby vína. Stalo se tak roku 1995, kdy byl 26. května přijat nový zákon č.115/1995 Sb. o vinohradnictví a vinařství (vinařský zákon), který nabyl účinnosti 1. září téhož roku. Zákon čítal 26 paragrafů, které nebyly nikterak obsáhlé, z čehož lze usoudit, že nebyla dostatečně upravena veškerá materie.40 Z té, co upravena byla, lze uvést například vymezení pojmů a předmětu úpravy v části první zákona; stanovení vinařských regionů, oblastí a obcí v části druhé; třídění révového vína (na stolní, jakostní a s přívlastkem), požadavky na výrobu, balení a označování vína v části třetí; čtvrtá část upravovala vinohradnickou a vinařskou evidenci a část pátá ustanovení o dozoru nad dodržováním právních předpisů při pěstování révy vinné a výrobě vína. Jeho kladem ovšem bylo, že inicioval výrobu vín s přívlastkem tím, že dával přednost kvalitě před kvantitou, což mělo za důsledek snížení konzumace levných a nekvalitních tetrapakových („krabicových“) vín.41 Vzhledem k tomu, že aplikace zákona v praxi odhalila jeho nedokonalost42, snažila se Českomoravská vinohradnická a vinařská unie, která odborně spolupracovala na přípravě zákona, prosadit jeho novelu, a to již koncem roku 1995. Novelu s sebou přinesl až zákon č. 216/2000 Sb., který definoval nové pojmy (například viniční trať) a dosavadní pojmy zpřesnil. Byly rozšířeny podmínky výroby, označování, zatřiďování vína, podmínky dovozu vína, rozšířena byla vinohradnická a vinařská evidence a ustanovení o dozoru. Zrušen byl pojem „révové víno“ a byl nahrazen pojmem „víno“. Co se týká třídění vína, byly zavedeny nové kategorie vín šumivých, perlivých, aromatizovaných a likérových. K původním druhům vín s přívlastkem (kabinet, pozdní sběr, výběr z hroznů) se přidaly tři nové – výběr z bobulí, ledové víno a slámové víno. Dalším opatřením byl zákaz uvádět do oběhu za účelem přímé spotřeby víno a jiné alkoholické nápoje pocházející z vinných kalů, matolin a moštů zahuštěných a následně zředěných vodou. Na období od 15. srpna do 30. listopadu téhož roku byl stanoven 40

Již vinařský zákon z roku 1907 obsahoval úplnější úpravu, leč zákonodárce se jím zjevně neinspiroval. Stejně tak nebyly vzaty v potaz ustanovení evropského práva vinařského. 41 KRAUS, V. a kol.: Nová encyklopedie českého a moravského vína, 1. díl. Praha: Praga Mystica, 2005, s. 41. 42 Primárním nedostatkem bylo, že zákon poškozoval českého výrobce a znemožňoval mu flexibilně reagovat na momentální tržní situaci.

23


prodej burčáku. Novela též upravila důkladněji označování vín tím, že vymezila povinné údaje pro jednotlivé kategorie vín a nepovinné údaje, jejichž uvádění ponechala na volním uvážení výrobce. Lze říci, že tento zákon již částečně naplňoval požadavky stanovené Evropskou unií na vinařské a vinohradnické právo, nicméně proces harmonizace naší legislativy s tou evropskou nebyl zdaleka u konce. Proto+ byl přijat další zákon č. 50/2002 Sb., který dále novelizoval zákon z roku 1995. Tímto zákonem, podle vzoru Evropské unie, vznikla organizace se státní účastí Vinařský fond. Fond podporuje vinohradnictví a vinařství, přičemž jeho prostředky se skládají z členských příspěvků (vinaři a vinohradníci) a částky přidané státem jako návratná finanční výpomoc. Tyto členské odvody jsou stanoveny za každý litr vyrobeného vína a za každý hektar vinice. Až do vstupu České republiky do Evropské unie směly být tyto prostředky použity na podporu výsadby vinic, jejich obnovu a propagaci vína.

3.6 Shrnutí Česká právní úprava vinařství a vinohradnictví má dlouhou tradici počínající již ve 12. století, kdy především horenská práva byla jejím základem až do 18. století. Prvním viničním řádem, který se dochoval, byl řád z roku 1281 sepsaný biskupem Dětřichem. Postupně se ustálily na Moravě tři hlavní okruhy horenských práv – židlochovický, mikulovský a nejmladší znojemský, které významně ovlivnilo falkenštejnské horenské právo. Tradičním institutem bylo právo volného výčepu. V 18. a 19. století vzniklo několik důležitých vinařských právních předpisů, z nichž nejvýznamnější je zákon o připravování a prodávání nápojů vínu podobných z roku 1880. V novodobé historii je mezníkem vinařský zákon z roku 1907, který byl na svou dobu velice propracovaný. Bohužel po roce 1948 měla kvalita českého vinohradnictví a vinařství klesající tendenci, což bylo důsledkem mimo jiné nedostatečné právní úpravy. Obrat nastal v roce 1995, kdy byl přijat nový vinařský zákon, který ještě neobsahoval ustanovení dostatečně uspokojující české vinohradníky a vinaře. Proto byly přijaty několikeré novely a v roce 2004 byl přijat zákon č. 321/2004 Sb., který již reflektoval komunitární právo.

24


4. Mezinárodní a evropské organizace působící v oblasti vinohradnictví a vinařství 4.1 Mezinárodní organizace pro révu vinnou a víno Vzniku této organizace (dále jen „OIV“43) předcházela řada snah vinařských zemí se uskupit do organizovaného tělesa. Prvním náznakem, který sliboval pozdější užší spolupráci mezi státy, byl kongres v Montpellier v roce 1874. Zde se zástupci Francie, Švýcarska, Itálie, Německa a Rakouska snažili nalézt efektivní prostředek proti vymýcení révokazu. Dalším problémem, který vinařské národy spojil, byl podvodný obchod s vínem. Proto byly pořádány v letech 1908 a 1909 dva kongresy v Ženevě a Paříži, ze kterých vzešel návrh na uzákonění první definice vína. Tento návrh však nebyl realizován vzhledem k nástupu 1. světové války. Po skončení války byly svolány další konference, které se mimo jiné zabývaly úpravou tarifů, obchodních opatření mezi státy či návrhem na vytvoření mezinárodní organizace vinařů. Po mnoha peripetiích nakonec roku 1924, dne 29. listopadu, byla v Paříži podepsána Dohoda o vytvoření organizace pod názvem „Office International du Vin“. První mezinárodní vinařská organizace měla ustanoveno sídlo v Paříži, kde sídlí dodnes. Zakládajícími členy byly Španělsko, Francie, Řecko, Maďarsko, Itálie, Lucembursko, Portugalsko a Tunisko. V roce 1929 se členem OIV stalo tehdejší Československo. V roce 1958 byla přejmenována na „Office International de la Vigne et du Vin“ (v překladu Mezinárodní úřad pro révu vinnou a víno), v roce 2001 pak na současný název (viz výše). Se změnou názvu přichází i změna organizace a prosazování vývoje vinařské i vinohradnické oblasti a šíření informací o ní. Česká republika (dále jen „ČR“) vstoupila do reformované OIV podepsáním prezidentské smlouvy ze dne 22. 12. 2003.44 V současnosti je OIV je tvořena 43 členy, 2 pozorovatelskými státy („observer states“) a 10 nevládními organizacemi se statutem pozorovatele („observers“). Jednacími jazyky jsou francouzština, španělština, angličtina, němčina a italština.

43

Zkratka O.I.V. vychází z oficiálního francouzského názvu organizace „Organisation Internationale de la Vigne et du Vin“, anglicky „International Organisation of Vine and Wine“. 44 HRABĚTOVÁ, S.: Mezinárodní organizace pro révu a víno, vztah s Evropským společenstvím. Vinařský obzor, 2009, roč. 102, č. 6, s. 254.

25


Hlavními cíly organizace v rámci její působnosti jsou: • informovat své členy o opatřeních, která zohledňují zájmy výrobců, spotřebitelů a dalších subjektů z oblasti révových a vinných produktů; •

pomáhat dalším mezinárodním organizacím, a to jak mezivládním, tak nevládním, a to zejména těm, které provádějí činnosti ke sjednocování standardů;

• přispět k mezinárodní harmonizaci existujících postupů a norem a v případě potřeby, k přípravě nových mezinárodních standardů s cílem zlepšit podmínky pro výrobu a uvádění na trh vinné révy a vinařských produktů, a pomoci zajistit, že zájmy spotřebitelů budou vzaty v potaz. 45

Nejvyšším orgánem OIV je Valné shromáždění, výkonným orgánem Výkonný výbor, dalšími orgány jsou Vědeckotechnický výbor (tvořen Komisemi – zabývající se vinohradnictvím, enologií, právem, ekonomikou, bezpečností a zdravím; subkomisemi; expertními skupinami a ad hoc pracovními skupinami) a Řídící výbor. V čele organizace stojí generální ředitel. OIV působí na legislativu Evropské Unie (dále jen „EU“) ve 2 oblastech. První oblastí jsou analytické metody, které EU přejalo přímo do svého zákonodárství46 v návaznosti na reformu Společné organizace trhu s vínem (dále jen „SOTV“), druhou pak enologické postupy, při jejichž povolování Evropská komise (dále jen „Komise“) vychází z postupů doporučených a zveřejněných OIV47. Otázkou prozatím zůstává, zda se ES stane členem OIV či nikoliv. Už v roce 2008 (26. září) podala Komise Radě Evropské unie (dále jen „Rada“) návrh doporučení, kterým se Komise zmocňuje zahájit a vést jednání s OIV o podmínkách a způsobu přistoupení Evropského společenství (nyní EU)48, přičemž Rada se jím zaobírala v roce 2009 při předsednictví České republiky. Doposud je Rada k problematice přistoupení velmi zdrženlivá a to z několika důvodů. Jmenuji alespoň ten hlavní, kterým je budoucí postavení (statut) EU v OIV a rozdělení pravomocí a hlasovacích práv mezi EU a členskými státy EU, pokud by EU přistoupila k OIV, vzhledem k tomu, že 21 členských států je již členem OIV. Nicméně

45

Viz Článek 120g nařízení Rady (ES) č. 1234/2007. 47 Článek 120f nařízení Rady (ES) č. 1234/2007. 48 Doporučení KOM (2008) 577. 46

26


se domnívám, že tato otázka není natolik naléhavá, aby byla EU velmi rychle vyřešena, vzhledem k jiným problémům v oblasti komunitární právní úpravy vinohradnictví a vinařství, které budou nastíněny v další kapitole.

4.2 Sdružení evropských vinařských regionů Tato nevládní organizace (dále jen „AREV“49), se sídlem v Châlons-enChampagne a Štrasburku, sdružuje přes 60 vinařských regionů z 15 států (přičemž další dva, Bulharsko a Gruzie, mají statut pozorovatele) ve svých řadách včetně České republiky, která se stala členem v roce 2001 (členem je i Svaz vinařů ČR). AREV vzniklo v roce 1994 přeměnou původního Conférence de Régions Européennes Viticoles (CERV – česky Konference evropských vinařských regionů). Význam tohoto sdružení pro komunitární právní úpravu tkví v jeho připomínkování (pomocí stanovisek a rezolucí) navrhované evropské vinařské legislativy. Tímto způsobem postupně v letech 2007 a 2008 dosáhlo sdružení ve spolupráci s jinými subjekty změny chystané reformy SOTV, která byla shledávána jako velice špatně koncipovaná. Nutno dodat, že reforma byla kritizována i organizací COPA/COGECA a jednotlivými členskými státy EU prostřednictvím Evropského parlamentu.50 Nicméně vliv AREV je samozřejmě nepřímý, což se prokázalo při nesouhlasu se zařazením SOTV do jednotné společné organizace zemědělských trhů v roce 2009, kdy i přes tento odpor Komise (respektive Rada) svoji reformu schválila. Výhodou AREV je, že sdružuje jak obchodní zástupce vinařských oblastí, tak politické představitele těchto oblastí a činí tak její vyjednávací pozici vůči jednotlivým subjektům silnější. Zástupci průmyslu dále tvoří Radu evropských vinařských odborníků (CEPV – „Conseil Européen Professionnel du Vin“).51 AREV kromě lobbyingu ve prospěch svých členů podporuje především agroturistiku (například budování vinařských stezek).

49

Francouzská zkratka pro „Assemblée des Régions Européenes Viticoles“, anglicky „Assembly of European Wine Regions“. 50 SEDLO, J.: Po letech byla schválena reforma trhu s vínem v EU. Vinařský obzor, 2008, roč. 101, č. 1-2, s. 6. 51 Více viz

27


4.3 Výbor pro zájmové zemědělské organizace / Všeobecný svaz zemědělských družstev v Evropské unii Vznik zemědělské organizace (dále jen „COPA/COGECA“52) s nejsilnějším postavením v Evropě se datuje do roku 1962, kdy se obě organizace uvedené v názvu spojily v jednu. Cíle53 COPA (vznik 1958) jsou: •

přezkoumávat všechny otázky související s vývojem společné zemědělské politiky,

•

zastupovat zájmy zemědělského sektoru jako celku,

•

hledat řešení, která jsou v obecném zájmu,

•

udržovat a rozvíjet vztahy s orgány ES a s jinými zástupci organizací zavedených na evropské úrovni. Orgány COPA jsou Předsednictvo a jeho Vedení (prezident a 6 viceprezidentů),

Výbor pro koordinaci postupů a pracovní skupiny. COGECA (vznik 1959) reprezentuje zemědělská a rybářská družstva, která jí za účelem prosazování svých zájmů založila. Jejími orgány jsou taktéž Předsednictvo a jeho Vedení, dále pak Výbor pro družstevní součinnost a pracovní skupiny. Tato organizace má význam pro oblast vinohradnictví a vinařství díky pracovní skupině „Víno”, která projednává při svých zasedáních problematiku spojenou s tímto odvětvím, přičemž výsledky těchto jednání mohou vést k ovlivnění evropské právní úpravy vinohradnictví a vinařství prostřednictvím COPA/COGECA. Českými členy jsou mimo jiné Agrární komora a v jejím rámci Svaz vinařů ČR, jehož zástupci se pravidelně účastní jednání pracovní skupiny „Víno“. Organizace sídlí v Bruselu. COPA/COGECA je tedy důležitým činitelem při tvorbě evropské legislativy, i když opět jen nepřímým, což se projevilo například při tvorbě a schvalování předpisů EU pro biovíno.54

52

Francouzská zkratka pro „Comité des organisations professionnelles agricoles/ Confédération générale de la coopération agricole de l’Union européenne”, anglicky „Committee of Professional Agricultural Organisations / General Confederation of Agricultural Cooperatives in the European Union“. 53 Viz 54 COPA/COGECA byla velice znepokojena stažením návrhů předpisů upravujících výrobu biovína, vzhledem k tomu, že trh s touto komoditou se velice dynamicky rozvíjí a po tomto druhu vína je vysoká poptávka. Více viz tisková zpráva ze 17. 6. 2010 COPA/COGECA regrets that the draft proposal on organic wine has been withdrawn.

28


4.4 Shrnutí Mezi nejdůležitější mezinárodní (respektive evropské) činitele na poli vinohradnictví a vinařství zcela jistě patří Mezinárodní organizace pro révu vinnou a víno, Sdružení evropských vinařských regionů a Výbor pro zájmové zemědělské organizace / Všeobecný svaz zemědělských družstev. OIV byla založena v roce 1924, přičemž její sídlo je v Paříži. Jejími členy je 43 států včetně České republiky, 2 pozorovatelské státy a 10 nevládních organizací. OIV ovlivňuje evropskou v oblasti analytických metod a enologických postupů. Nevládní organizace AREV vznikla v roce 1994 přeměnou předešlých struktur. Výhodou AREV, že v sobě spojuje zástupce obchodu a politiky, což posiluje její vyjednavačskou pozici. Kromě snahy ovlivnit evropskou legislativu, podporuje AREV například rozvoj agroturistiky v jednotlivých regionech. COPA/COGECA je největší evropská zemědělská organizace se sídlem v Bruselu zastřešující evropská zemědělská a rybářská družstva a zemědělské organizace, přičemž její význam pro vinohradnictví a vinařství tkví v činnosti pracovní skupiny „Víno“. Ač samy tyto organizace nemají přímý vliv na české zákonodárství, podílejí se však na ovlivňování právní úpravy evropské (AREV a COPA/COGECA), přičemž vliv OIV je soustředěn v oblasti vědecké a technické. Důležitým aspektem je členství České republiky především v evropských organizacích, jenž umožňuje prosazování zájmů našich vinohradníků a vinařů a vyslyšení jejich hlasu. Je třeba mít na paměti, že ani význam a snaha těchto organizací nemusí přesvědčit evropské orgány ke změně jejich postojů a politik, čemuž nasvědčuje mnoho případů z minulosti i současnosti.

29


5. Platná evropská právní úprava vinohradnictví a vinařství Evropská Unie je největším světovým výrobcem, spotřebitelem, dovozcem i vývozcem vína. Evropská vína jsou známá po celém světě, a to především díky své kvalitě, která je dána vhodnými klimatickými podmínkami a zkušenostmi evropských vinařů plynoucími z mnohasetleté tradice tohoto odvětví. Vzhledem k různorodosti zájmů jednotlivých evropských vinařských států (míněno členských států EU) a dalších subjektů je velice obtížné sladit jednotná evropská pravidla tak, aby byli všichni uspokojeni a zároveň EU neztratila svou výsadní pozici na celosvětovém trhu s vínem. Toto vůdčí postavení má základy mimo jiné postavené na tom, že se v EU nachází 3 818 tisíc hektarů vinic, přičemž celkově je jich na světě 7 861 tisíc hektarů, což znamená, že v EU je skoro polovina plochy vinic na světě (viz příloha č. 1). S cílem tyto problémy adresovat byla již od přelomu 60. a 70. let minulého století vytvářena společná organizace trhu s vínem, která byla v minulých letech opět reformována. Z hlediska EU toto bylo nutné, protože se čím dál víc prosazují vína z „Nového světa“55 (například U. S. A., Austrálie, Nový Zéland, Chile, Jihoafrická republika, Argentina, Mexiko, Kanada) a růst vývozu vín z EU se zdaleka nevyrovná dovozu ze třetích zemí. Navíc spotřeba vína v EU dlouhodobě klesá, především pak v tradičních vinařských státech jako je Francie, Španělsko a Itálie, a zvyšující se spotřeba v nových členských státech toto není schopna vyvážit. Velkou finanční zátěží (každoročně bylo na likvidaci nadbytečného vína použito půl miliardy eur) je přílišná nadprodukce vína, kterou nezastavila reforma z roku 1999, ač to bylo jedním z jejích hlavních úkolů. Přebytečných bylo za minulý hospodářský rok 30 milionů hektolitrů vína56, přičemž produkce České republiky za rok 2008/2009 je 840 tisíc hektolitrů. Díky těmto negativním aspektům byla narušena stabilita trhu (především nízké ceny vín a tím pádem nízké příjmy producentů), kterou bylo nutné obnovit. Dosavadní právní úprava tedy nebyla schopna dostát svým cílům. O samotné reformě, snažící se na tento stav reagovat, je pojednáno dále.

55

Tento termín se užívá k odlišení od vín „Starého světa“, tedy vín vyráběných v oblastech s vinařskou tradicí, především v Evropě, ale i severní Africe nebo na Blízkém východě. 56 BUBLÍKOVÁ, L. a kol.; Situační a výhledová zpráva, réva vinná a víno. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2010, s. 54.

30


5.1 Současná reforma společné organizace trhu s vínem 5.1.1 Průběh reformy Vzhledem k dopadu této reformy SOTV (proběhla postupně v letech 2006 – 2009) na právní úpravu EU, je třeba nastínit její průběh a v další podkapitole následně pojednat o jejích základních rysech ještě před uvedením úpravy samotné. V roce 1962 vznikla společná zemědělská politika (dále jen „SZP“) z důvodu ošetření jednoho ze základních cílů ES, a to výživy obyvatel (prostřednictvím zemědělství). V rámci SZP byla v roce 197057 ustanovena první společná organizace trhu s vínem. Předchozí reformy byly provedeny v letech 1979, 1987 a 199958, přičemž vlajkovou lodí reformy z roku 1999 bylo nařízení Rady (ES) č. 1493/1999, o společné organizaci trhu s vínem, které upravovalo například problematiku produkčního potenciálu, mechanismů trhu, enologických postupů, zatřiďování odrůd, označování vinařských produktů či jakostního vína stanovené pěstitelské oblasti. Hlavní důvody pro novou reformu byly popsány již v úvodu kapitoly. Nicméně dalším znakem reformy je snaha o postupnou liberalizaci trhu s vínem, to znamená postupné rušení tržních opatření jako je například nouzová destilace či podpora pro použití zahuštěného moštu (což je reakce na stále trvající nadprodukci) či zrušení zákazu výsadby nových vinic. Reforma začala mít jasnější obrysy v únoru roku 2006 (po evaluaci zprávy hodnotící stav odvětví vína z listopadu 2004), kdy byl směr reformy poprvé představen v Bruselu. V létě byl první konkrétní návrh nařízení Komisí představen Sdělením Komise Radě a Evropskému parlamentu KOM (2006) 319 („Směrem k udržitelnému evropskému odvětví vína“) a posléze v některých městech vinařských členských států. Cíle reformy byly stanoveny ve Sdělení takto: • zvyšování konkurenceschopnosti producentů vína v EU; posílení pověsti jakostního vína EU jako nejlepšího na světě; znovuzískání starých trhů a proniknutí na nové trhy v EU a po celém světě; • vytvoření režimu v oblasti vína, který funguje na základě jasných, 57

Tržní organizace pro víno byla založena usnesením Rady ze 6. února 1970, ÚLC 19/1, o společné tržní organizaci pro víno a jejím účelem bylo ustanovení jednotných pravidel pro jakost vína a zabránění vstupu nekvalitních vín na jednotný trh, které navazovalo na společnou zemědělskou politiku, která vznikla roku 1962. (DAMOHORSKÝ, M.; SMOLEK, M.: Zemědělské právo – učební pomůcka. Praha: IFEC, 2001, s. 40-41). 58 SEDLO, J.: Evropská Unie oslavila v minulém roce 50 let své existence a provedla 4. reformu trhu s vínem. Vinařský obzor, 2008, roč. 101, č. 3, s. 91.

31


jednoduchých a účinných pravidel, která udržují rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou; • vytvoření režimu v oblasti vína, který zachová nejlepší tradice výroby vín v EU, posílí sociální strukturu četných zemědělských oblastí a zajistí, aby veškerá výroba byla šetrná k životnímu prostředí.

Následovala řada jednání na vládní či profesní úrovni, včetně vyjádření Evropského parlamentu, COPA/COGECA a AREV, která byla veskrze proti zmíněnému návrhu. Nicméně Komise text návrhu pozměnila jen velice kosmeticky (zveřejněn 4. 7. 2007), což vedlo k dalším protestům výše uvedených organizací, včetně několika zástupců profesních organizací členských států. Například úplný zákaz zvyšování cukernatosti sacharózou byl absolutně nepřijatelný pro státy severněji položených vinařských oblastí (ČR, Slovensko, Německo, Rakousko, Lucembursko, severní oblasti Francie), naopak pro státy jižanské (především Itálie, Španělsko, jižní oblasti Francie) by to bývalo bylo výhodné59. Zásadním bodem se stalo doporučení (stanovisko) Evropského parlamentu z 12. 12. 200760, které obsahovalo již přijatelný kompromis, který se posléze projevil ve změně původního návrhu. První etapa reformy byla ukončena politickou dohodou Rady ministrů o návrhu předloženém Komise dne 19. 12. 2007. Ve druhé etapě bylo toto politické rozhodnutí transformováno do základního právního předpisu reformy, a sice nařízení Rady (ES) č. 479/200861, o společné organizaci trhu s vínem (dále jen „NR č. 479/2008“), přičemž v Úředním věstníku EU bylo zveřejněno 6. 6. 2008. Nařízení stanovilo několik fází účinnosti svých ustanovení. S trochou zjednodušení lze hovořit o dvou - první fáze byla spojena s datem 1. 8. 2008 (s některými výjimkami62), kdy vstoupila v platnost v daných ustanoveních uvedená podpůrná opatření (například restrukturalizace a klučení vinic), druhá pak s datem 1. 8. 2009, kdy se opatření týkající se výroby vína stala součástí národních předpisů

59

Protože by místo sacharózy byl používán rektifikovaný mošt těchto států, který je mnohem dražší a navíc by se tím omezila produkce severních států a zvýšil by se dovoz přebytků jižních států. 60 V nařízení č. 479/2008 byly také zohledněny závěry ze zprávy ze dne 15. 2. 2007, která se vyjadřuje ke Sdělení KOM (2006) 319. 61 Schváleného dne 29. 4. 2008. 62 Viz článek 129 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 479/2008.

32


(například enologické postupy a označování produktů)63. Byla též postupně přijata nová prováděcí nařízení Komise, která uvádím níže. Nicméně z důvodu zjednodušení agrární politiky EU bylo NR č. 479/2008 zrušeno nařízením Rady (ES) č. 491/200964, schváleného dne 25. 5. 2009, účinného od 1. srpna 200965. Zároveň tímto novějším nařízením byly začleněny právní předpisy sektoru vína do nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty „jednotné nařízení o společné organizaci trhů“ (dále jen „NR č.1234/2007“). To znamená, že všechna ustanovení NR č. 479/2008 byla beze změn převedena do NR č. 1234/2007. Tímto způsobem byly začleněny všechny komoditní společné organizace trhu (celkem jich bylo 23) do jediného komplexního nařízení. Tato poslední etapa proběhla i přes velký odpor COPA/COGECA66, AREV67 i profesních organizací (u nás Svaz vinařů ČR) proti tomuto začlenění, což nepovažuji za pozitivní faktor reforem. Komise i Rada takto chtěly postupovat již v roce 2006, nicméně se jim to nepodařilo (a dále počítaly s touto variantou při schválení NR č. 1234/2007), a tak nechaly nejprve proběhnout reformu trhu s vínem (podobně jako u sektorů ovoce a zeleniny) a poté přistoupily k tomuto nepopulárnímu kroku. Domnívám se, že proklamované zjednodušení agrární politiky (tím pádem i SOTV) nemůže spočívat v tom, že se začlení jednotlivé tržní řády do jednoho nařízení a tím se rozdrobí jejich jednotlivá ustanovení po mnoha částech, ve kterých se laik musí velice špatně orientovat. Navíc již svým rozsahem (158 stran textu a 136 stran příloh včetně srovnávacích tabulek, nepočítaje další stovky stran prováděcích nařízení v rámci jedné komodity) budí oprávněné rozpaky. Tato třetí etapa byla poslední etapou reformy a tudíž od 1. srpna 2009 je základním právním předpisem pro oblast vinohradnictví a vinařství NR č. 1234/2007, z nějž je nutno v dalším výkladu vycházet.

63

PŮČEK, M.: Reforma SOT s vínem – co přijde?. Vinařský obzor, 2008, roč. 101, č. 3, s. 90. Celým názvem Nařízení Rady (ES) č. 491/2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“). 65 Toto datum bylo zvoleno z praktických důvodů (stejně jako data účinnosti u předchozích fází reformy), aby se nenarušil hospodářský rok 2008/2009. 66 Viz SEDLO, J.: Jednání pracovní skupiny „Víno“ při COPA/COGECA, 15. 7. 2008 Brusel. Vinařský obzor, 2008, roč. 101, č. 9, s. 405. 67 Viz SEDLO, J.; PŮČEK, M.: Jednání Mezinárodního představenstva AREV (5. 11. 2008 Mainz). Vinařský obzor, 2008, roč. 101, č. 12, s. 563. 64

33


5.1.2 Základní rysy reformy V této podkapitole jsou uvedeny změny SOTV, které byly provedeny reformou. Detailněji jsou pak rozebrány v dalších podkapitolách, pojednávajících o jednotlivých oblastech právní úpravy. Předně bylo ustanoveno nové rozdělování finančních prostředků, a to prostřednictvím národních finančních rámců (takzvané „národní obálky“), to jest přidělených rozpočtů pro každý členský stát, ze kterého pak státy financují jednotlivá opatření v rámci programů podpory, která si vyberou z taxativního seznamu v NR č. 1234/2007. Z hlediska České republiky byla důležitá skutečnost, že se podařilo prosadit rozdělení peněz do národních obálek podle plochy vinic a historie produkce vína a nikoliv podle historického podílu rozpočtu na oblast vína (to znamená podle historického čerpání z rozpočtu), který by byl nevýhodný. Dále bylo zachováno používání sacharózy pro zvyšování alkoholu ve víně, což je pro Českou republiku též důležité (viz výše). Byla jen snížena hranice zvyšování cukernatosti (zvyšování obsahu alkoholu), konkrétně lze ve vinařské zóně A zvýšit přirozený obsah alkoholu maximálně o 3 % objemová a vinařské zóně B o 2 % objemová68. Co se týče označování vín, jsou zachována specifika členských států, ač v původních návrzích figurovalo povinné sjednocení označování vína. Zásadní změnou je v souvislosti s označováním zavedení nových jakostních kategorií vín, a sice vín s původem (vína s chráněným zeměpisné označením69 a vína s chráněným označením původu70) a vín bez původu (označeny jako „víno“ nebo „odrůdové víno“). Navíc vína bez označení původu (dříve stolní vína) mohou být označena odrůdou a ročníkem, pokud tak členský stát rozhodne. Tržní opatření budou postupně rušena ve snaze trh deregulovat. Podpora pro destilace na konzumní alkohol a nouzové destilace bude ukončena k 31. 7. 2012, stejně tak podpory pro použití zahuštěného moštu nebo rektifikovaného moštu. Klučení se nakonec týká plochy 170 000 hektarů71, které musí být provedeno do konce roku 2011. Toto není hrazeno z národních obálek, ale ze zvláštního rozpočtu. 68

Dřívější hodnoty byly 3,5 % objemových ve vinařské zóně A a 2,5% objemových ve vinařské zóně B. Protected Geographical Indications – PGI. 70 Protected Designation of Origin – PDO. 71 Původně bylo zamýšleno vyklučit 400 tisíc hektarů, posléze 200 tisíc hektarů. 69

34


Pokud jde o enologické postupy při výrobě vína, tak ty schvaluje již jen Komise (dříve prováděla Rada) s tím, že bere v potaz doporučené postupy OIV, aby nedocházelo ke kolizi s mezinárodními normami. Důležitým bodem reformy bylo zachování zákazu výsadby nových vinic, tento zákaz platí do roku 2015 na úrovni EU a 2018 na úrovni jednotlivých členských států. Poté se počítá s uvolněním v rámci liberalizace trhu, nicméně důležité pro další vývoj v této oblasti bude zhodnocení účinnosti všech opatření reformy ve zprávě komise v roce 2012. Ustanovení o obchod se třetími zeměmi se víceméně nezměnila a například stále není možné mísit vína ze třetích zemí s víny EU. Výraznou změnou v oblasti dovozních licencí je, že s platností od 1. srpna 2008 již není dovoz a vývoz vína do a z EU podmíněn předložením dovozní licence v souladu s nařízením (ES) č. 514/2008, kterým se mění nařízení Komise (ES) č. 376/2008 (prováděcí pravidla k režimu licencí).

5.2 Předmět evropské právní úpravy vinohradnictví a vinařství Jak již bylo výše napsáno, základním právním předpisem pro vinohradnictví a vinařství je NR č. 1234/2007. Obsahuje ustanovení platné pro jednotlivé zemědělské komodity uvedené v článku prvním a stanoví tak společnou organizaci trhů s těmito produkty. Z logiky věci se zabývám pouze ustanoveními týkajícími se vína, uvedeného v prvním článku pod bodem l). Tato ustanovení lze rozdělit do 3 hlavních okruhů úpravy: podpůrná opatření, regulační opatření a produkční potenciál. Pravidla obsažená v nařízení se týkají hned několika vinohradnických a vinařských výrobků72. Jsou jimi víno z čerstvých hroznů, víno obohacené alkoholem, hroznová šťáva, vinný (hroznový) mošt, čerstvé vinné hrozny, vinný ocet, matolinové víno, vinný kal a matoliny (výlisky z hroznů). Nařízení se nevztahuje na částečně zkvašený vinný mošt (v České republice známější pod pojmem „burčák“), vinný mošt, jehož kvašení bylo zastaveno jinak, než přidáním alkoholu, a stolní hrozny. Další relevantní ustanovení jsou obsažena v prováděcích předpisech, kterými jsou následující nařízení: • nařízení Rady (EHS) č. 357/1979, ze dne 5. února 1979, o statistických zjišťováních ploch vinic 72

U vinohradnictví by bylo vhodnější použít výraz „plod“ nežli „výrobek“ nebo „produkt“, nicméně pro zjednodušení uvádím výrazy posledně jmenované.

35


• nařízení Rady (EHS) č. 1601/1991, ze dne 10. června 1991, kterým se stanoví obecná pravidla pro definici, označování a obchodní úpravu aromatizovaných vín, aromatizovaných, vinných nápojů a aromatizovaných vinných koktejlů • nařízení Komise (ES) č. 122/1994, ze dne 25. ledna 1994, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1601/1991 pro definici, označování

a

obchodní

úpravu

aromatizovaných

vinných

nápojů

a

aromatizovaných vinných koktejlů • nařízení Komise (ES) č. 555/2008, ze dne 27. června 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008 o společné organizaci trhu s vínem, pokud jde o programy podpory, obchod se třetími zeměmi, produkční potenciál a kontroly v odvětví vína • nařízení Komise (ES) č. 436/2009, ze dne 26. května 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o registr vinic, povinná prohlášení a shromažďování údajů pro sledování trhu, průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů a evidenční knihy vedené v odvětví vína • nařízení Komise (ES) č. 606/2009, ze dne 10. července 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o druhy výrobků z révy vinné, enologické postupy a omezení, která se na ně použijí • nařízení Komise (ES) č. 607/2009, ze dne 14. července 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označování a obchodní úpravu některých vinařských produktů Je třeba dodat, že ač některé prováděcí předpisy ve svých názvech zmiňují zrušené NR č. 479/2008, neznamená to, že by samy nebyly účinné. Naopak, nyní provádí příslušná ustanovení NR č. 1234/2007.

5.3 Vybrané pojmy a jejich definice podle evropské právní úpravy K porozumění obsahu vinohradnické a vinařské legislativy evropské i české je třeba podat výklad o některých právních definicích týkajících se vinohradnictví a

36


vinařství, které jsou stanoveny přímo na evropské úrovni. Tyto základní definice73 jsou upraveny v přílohách č. III, část IIIa a č. XIb NR č. 1234/2007.

5.3.1 Obsah alkoholu Nejdříve je třeba osvětlit pojem obsah alkoholu, protože následovně bude pojednáno o jednotlivých vinařských výrobcích, u kterých je tento pojem důležitý, protože každý z výrobků má různě stanovené meze obsahu alkoholu, a pokud by tyto nebyly dodrženy, nešlo by již daný výrobek uvést na trh. Obsah alkoholu je formulován v těchto 4 významech: 1) Jako skutečný obsah alkoholu, přičemž pokud je uváděn v procentech objemových, rozumí se tím počet objemových jednotek čistého alkoholu ve 100 objemových jednotkách vinařského výrobku při teplotě 20 stupňů Celsia. Pokud je uváděn v procentech hmotnostních, rozumí se tím počet kilogramů čistého alkoholu ve 100 kilogramech vinařského výrobku (jinak řečeno, místo objemových jednotek se dosadí do definice konkrétní veličina, a to kilogramy). 2) Jako možný obsah alkoholu, přičemž pokud je uváděn v procentech objemových, rozumí se tím počet objemových jednotek čistého alkoholu při 20 ° stupních Celsia, které mohou vzniknout úplným zkvašením cukrů obsažených ve 100 objemových jednotkách vinařského výrobku při této teplotě. 3) Jako celkový obsah alkoholu, přičemž pokud je uváděn v procentech objemových, rozumí se tím součet skutečného a možného obsahu alkoholu v procentech objemových. 4) Jako přirozený obsah alkoholu, přičemž pokud je uváděn v procentech objemových, rozumí se tím celkový objemový obsah alkoholu daného výrobku před jakýmkoli obohacením. V tomto případě se vyjádření v procentech hmotnostních nepoužívá.

5.3.2 Definice týkající se vinné révy a výroby vinařských produktů Pojem vyklučení znamená úplné odstranění všech révových keřů, které se nacházejí na ploše vinice. Výsadbou se především rozumí definitivní vysazení štěpované74 nebo neštěpované révy či jejích částí za účelem produkce hroznů. 73

Mimo uvedené definice je v článku 3 upraven termín „hospodářský rok“, který je pro odvětví vína stanoven na období od 1. srpna do 31. července následujícího roku.

37


Čerstvé vinné hrozny jsou zralé nebo mírně zaschlé plody révy vinné, které jsou použity k produkci vína, přičemž mohou být běžným zpracovatelským postupem rozdrceny nebo lisovány a které mohou spontánně alkoholově kvasit. Hroznovou šťávou se rozumí tekutý, nezkvašený produkt (ale který je možné zkvasit), který se zpracovává tak, že je vhodný ke spotřebě v nezměněném stavu. Získává se z čerstvých vinných hroznů nebo z hroznového moštu nebo zředěním zahuštěného hroznového moštu nebo moštového koncentrátu. Skutečný obsah alkoholu v hroznové šťávě nesmí překročit 1 % objemové. Vinný kal jsou zbytky, které se usazují v nádobách obsahujících víno či hroznový mošt po kvašení, během skladování či po povoleném ošetření anebo vzniklé filtrací nebo odstředěním vína/hroznového moštu. Matolinami se rozumí výlisky z hroznů, což jsou zkvašené nebo nezkvašené zbytky po lisování čerstvých vinných hroznů. Matolinovým vínem je produkt, který se získává kvašením neošetřených matolin nasáklých vodou nebo vyluhováním prokvašených matolin ve vodě. Tento druh vína lze (pokud je jeho výroba vůbec členským státem povolena) použít pouze k destilaci anebo ke spotřebě v rodině vinaře. Alkoholizované víno pro destilaci je výrobek, který vykazuje skutečný obsah alkoholu od 18 do 24 % objemových. Získává se výhradně tím, že se do vína bez zbytkového cukru přidá nerektifikovaný75 výrobek pocházející z destilace vína se skutečným obsahem alkoholu nejvýše 86 % objemových. Musí obsahovat maximálně 1,5 gramu na litr těkavých kyselin vyjádřených jako kyselina octová. Kupáží je především směs hroznových moštů nebo vín s různými vlastnostmi, které jsou určeny k výrobě určitého druhu šumivých vín. Zde je důležité odlišit tento pojem od termínu „scelování“ (protože bývají tyto pojmy brány v obecné mluvě jako ekvivalenty), který znamená míšení vín nebo hroznových moštů různého původu, z různých odrůd révy, ročníků sklizně nebo druhů vína či moštu76.

74

Štěpování je způsob rozmnožování spočívající v umělém spojení části jedné rostliny (podnože) s částí druhé. 75 Rektifikace je mnohonásobná destilace. 76 Článek 7 nařízení Komise (ES) č. 606/2009.

38


5.3.3 Definice jednotlivých výrobků z vinné révy Tyto výrobky vyrobené v EU lze produkovat pouze ze zatříděných moštových odrůd, přičemž pokud chtějí vinaři použít dále uvedená označení pro tyto výrobky při jejich uvádění na trh, musí splnit požadavky dané definicemi. Nejprve je třeba uvést výrobek nejdůležitější, a to víno77. Víno je výrobek, který byl získán výhradně úplným nebo částečným alkoholovým kvašením čerstvých, rozdrcených nebo nerozdrcených vinných hroznů nebo hroznového moštu. Mladé víno v procesu kvašení je produkt, jehož alkoholové kvašení ještě není ukončeno a které ještě není odděleno od kalů. Dalším druhem výrobku z révy vinné je likérové víno. Musí vykazovat skutečný obsah alkoholu od 15 do 22 % objemových. Dále musí vykazovat celkový obsah alkoholu nejméně 17,5 % objemových, mimo některých likérových vín s označením původu nebo se zeměpisným označením78. Likérové víno je možno vyrobit z částečně zkvašeného hroznového moštu, vína, směsi těchto výrobků nebo z hroznového moštu nebo ze směsi tohoto výrobku s vínem, pokud jde o likérová vína s chráněným označením původu nebo chráněným zeměpisným označením. Další podrobnosti výroby tohoto produktu jsou stanoveny v příslušném ustanovení. Šumivé víno se získává prvotním nebo druhotným alkoholovým kvašením z čerstvých vinných hroznů, hroznového moštu nebo vína. Při otevření nádoby s tímto produktem je specifikem unikání oxidu uhličitého pocházejícího výhradně z kvašení. V uzavřené nádobě při teplotě 20 stupňů Celsia vykazuje přetlak způsobený rozpuštěným oxidem uhličitým v uzavřené nádobě minimálně 3 bary. Dále jsou v příloze stanoveny definice pro jakostní šumivé víno, jakostní aromatické šumivé víno a šumivé víno dosycené oxidem uhličitým. Perlivé víno je produkt, který se vyrábí z vína, jež vykazuje celkový obsah alkoholu nejméně 9 % objemových, přičemž skutečný obsah alkoholu perlivého vína musí být nejméně 7 % objemových a v uzavřené nádobě při 20 stupních Celsia musí vykazovat přetlak nejméně 1 bar a nejvýše 2,5 baru. Zajímavostí je, že perlivé víno se musí plnit do nádob o objemu nejvýše 60 litrů. Ustanovení přílohy pamatují i na definici perlivého vína dosyceného oxidem uhličitým. 77 78

Výjimka pro označování produktu jako „víno“ je upravena v článku 113d odst. 2 NR č. 1234/2007. Ta jsou uvedena na seznamu sestaveném Komisí postupem podle čl. 195 odst. 4 NR č. 1234/2007.

39


Hroznový mošt je tekutý výrobek získaný přirozenou cestou nebo fyzikálním postupem z čerstvých vinných hroznů. Skutečný obsah alkoholu v hroznovém moštu nesmí překročit 1 % objemové. Částečně zkvašený hroznový mošt se získává kvašením hroznového moštu se skutečným obsahem alkoholu vyšším než 1 % objemové a nižším než tři pětiny celkového obsahu alkoholu v procentech objemových. Zahuštěný hroznový mošt je nekaramelizovaný hroznový mošt, který se získává částečným odstraněním vody z hroznového moštu libovolnou povolenou metodou, s výjimkou přímého ohně, tak, že při teplotě 20 stupňů Celsia není při použití metody stanovené v souladu s článkem 120g NR č. 1234/200779 údaj odečtený na refraktometru80 nižší než 50,9 %. Skutečný obsah alkoholu v zahuštěném hroznovém moštu nesmí překročit 1 % objemové. Rektifikovaný moštový koncentrát je tekutý a nekaramelizovaný produkt, získaný částečným odstraněním vody z hroznového moštu libovolnou povolenou metodou, s výjimkou přímého ohně, tak, že při teplotě 20 stupňů Celsia není při použití metody stanovené v souladu s článkem 120g NR č. 1234/2007 údaj odečtený na refraktometru nižší než 61,7 %. Dále jsou v ustanovení o tomto výrobku stanoveny další povinné technické parametry jako je hodnota pH, optická hustota, obsah sacharózy či obsah titrovatelných kyselin. Skutečný obsah alkoholu v rektifikovaném moštovém koncentrátu nesmí překročit 1 % objemové. Víno ze zaschlých hroznů je výrobek, který byl bez obohacování vyroben z vinných hroznů ponechaných na slunci nebo ve stínu za účelem částečného odstranění vody a vykazuje celkový obsah alkoholu nejméně 16 % objemových, skutečný obsah alkoholu nejméně 9 % objemových a přirozený obsah alkoholu nejméně 16 % objemových. Víno z přezrálých hroznů se vyrábí bez obohacování a musí vykazovat přirozený obsah alkoholu vyšší než 15 % objemových, celkový obsah alkoholu nejméně 15 % objemových a skutečný obsah alkoholu nejméně 12 % objemových. U tohoto výrobku je dána možnost členským státy stanovit dobu zrání tohoto výrobku.

79

Tento článek upravuje analytické metody. Pomůcka k měření cukernatosti šťávy v bobulích, která slouží k určení správného termínu sklizně hroznů. 80

40


Konečně, vinný ocet je druh octu, který se získává výhradně octovým kvašením vína a vykazuje celkový obsah kyselin vyjádřený jako kyselina octová nejméně 60 gramů na litr.

5.4 Podpůrná opatření Důležitým bodem reformy bylo stanovit podpůrná opatření, která zvýší konkurenceschopnost producentů. Tato opatření jsou sice stanovena a financována pouze EU (skrze již zmíněně národní finanční rámce81), ale členské státy si prostřednictvím schválených národních programů podpory samy určují, která opatření vyhovují jejich potřebám a zvláštnostem jejich regionů, a jakým způsobem si přerozdělí finance určené rámcem mezi vybranými opatření. Programy jsou koncipovány na pětileté období (2009-2013), přičemž musely být členskými státy předloženy Komisi do 30. 6. 2008. Poté byly Komisí postupně schvalovány, bohužel ČR se nevyhnuly jisté procesní potíže82. Po schválení bylo třeba novelizovat národní právní předpisy83, které programy podrobně upravují. Programy je možné měnit postupem stanoveným v NR č. 1234/2007 a jeho prováděcích předpisech84, vzhledem k tomu, že mohou vzniknout nové podmínky, které nebylo možné předpokládat v době předložení. Finanční prostředky se musejí vyčerpat do 15. října každého roku, jinak jsou nejen pro daný stát, ale i pro celý sektor vína, ztraceny. Lze je však převádět mezi jednotlivými opatřeními v daném roce (s výjimkou financí určených pro jednotné platby85), zatímco mezi jednotlivými lety a členskými státy je převádět není možné. Podpora se logicky neposkytuje na opatření v rámci Programu rozvoje venkova, která jsou financována z jiného rozpočtu.

81

ČR získala tyto prostředky na následující roky: 2008/2009 – 2,97 mil. EUR; 2010 – 4,08 mil. EUR; 2011 – 4,22 mil. EUR; 2012- 5,21 mil. EUR; 2013 – 5,15 mil. EUR; od roku 2014 – 5,155 mil. EUR 82 Komise měla právní nárok, stanovený NR č. 479/2008, posuzovat program podpory maximálně 3 měsíce, který využila. Pokud by bývalo bylo vše v pořádku, začal by náš program platit 8. října 2008. Nicméně Komise uplatnila své připomínky, protože nepovažovala hranici mezi poskytováním podpor v rámci SOTV a v rámci Programu rozvoje venkova za jednoznačnou. Tudíž byl celý proces prodloužen o další zákonnou lhůtu v trvání 2 měsíců, což již vzbuzovalo obavy o schopnost ČR vyčerpat prostředky do 15. 10. 2009. Tento postup Komise byl negativně vnímán jak Ministerstvem zemědělství, tak Svazem vinařů ČR. (Viz PŮČEK, M.: Restrukturalizace dle nové SOT s vínem – „Tragédyja škrk do rži“. Vinařský obzor, 2008, roč. 101, č. 11, s. 507.) 83 V ČR je tímto předpisem nařízení vlády č. 245/2004, o stanovení bližších podmínek při provádění opatření společné organizace trhu s vínem. 84 Nařízení Komise (ES) č. 555/2008. 85 Článek 103o odst. 3 bod a.) NR č. 1234/2007.

41


Program může obsahovat pouze taxativně stanovená opatření, kterými jsou režim jednotné platby, propagace na trzích třetích zemí, restrukturalizace a přeměna vinic, zelená sklizeň, vzájemné fondy, pojištění sklizně, investice, 3 druhy destilace a používání zahuštěného hroznového moštu. V textu se dále zabývám nejdříve opatřeními uplatňovanými v ČR, zatímco zbylá uvedu v jedné podkapitole.

5.4.1 Restrukturalizace a přeměna vinic Aby bylo možné posílit konkurenceschopnost producentů, bylo již reformou v roce 1999 zavedeno toto opatření. Pro jeho kladné výsledky bylo zachováno i v rámci nové reformy trhu. Jeho přínos spočívá v tom, že umožňuje producentům přizpůsobit nabídku poptávce, například změnou odrůdové skladby vinice, přemístěním vinic nebo zdokonalením technik obhospodařování vinic. Restrukturalizace je podmíněna předložením soupisu produkčního potenciálu členským státem Komisi. Podpora může být poskytnuta výlučně formou náhrady za ztrátu příjmů86, která je způsobena prováděním tohoto opatření, nebo formou příspěvku na náklady restrukturalizace a přeměny vinic87. Je třeba upozornit na skutečnost, že se podpora nevztahuje na běžnou obnovu starých vinic po skončení jejich přirozené životnosti. Další pravidla stanovená pro restrukturalizaci a přeměnu vinic jsou obsažena v prováděcím nařízení Komise (ES) č. 555/2008. Jedná se například o povinnosti členských států přijmout vnitrostátní pravidla o lhůtách pro provádění restrukturalizací, o detailním rozsahu a výši podpory, která má být poskytnuta či možnosti stanovení minimální rozlohy plochy opravňující nárok na podporu na restrukturalizaci a přeměnu.

5.4.2 Investice Jedná se o nové podpůrné opatření pro hmotné či nehmotné investice do podniků. Konkrétně lze investovat do zpracovatelských zařízení či infrastruktury vinařského závodu, přičemž účelem opatření je zvýšení výkonnosti podniku a tím pádem i jeho konkurenceschopnosti. Investice musí souviset s výrobou produktů 86

Ztráta příjmů může být nahrazena buďto povolením souběžné existence staré a nové vinice během období v délce maximálně tří let, anebo finanční kompenzací. 87 Příspěvek EU nesmí přesáhnout polovinu hodnoty skutečných nákladů, a pokud se poskytne na restrukturalizaci a přeměnu vinic položených v regionech způsobilých v rámci cíle konvergence podle nařízení (ES) č. 1083/2006, nesmí přesáhnout 75 % způsobilých nákladů.

42


uvedených v příloze XIb NR č. 1234/2007 či jejich uváděním na trh nebo s vývojem výrobků nových. Podpora je omezena pouze na mikropodniky, malé a střední podniky88, s výjimkou určitých území.89 Nejvyšší možná míra podpory je stanovena diferencovaně podle daných území od 40 do 75 % výše nákladů vynaložených na investice. Podobně jako u předešlého opatření jsou další podrobnosti upraveny v prováděcím nařízení. Podle něj lze například investovat do nákupu nových strojů, počítačového softwaru či výstavby nemovitého majetku.

5.4.3 Ostatní opatření Dalšími podpůrnými opatřeními danými členským státům na výběr jsou propagace na trzích třetích zemí, zelená sklizeň, vzájemné fondy, pojištění sklizně, destilace vedlejších výrobků, destilace na konzumní alkohol, nouzová destilace a používání zahuštěného hroznového moštu. Propagace na trzích třetích zemí má za cíl, jak již z názvu vyplývá, propagaci a

informování

o

vínech

EU

v zemích

mimo

ni,

což

by

mělo

posílit

konkurenceschopnost producentů na trhu dané země. Omezení spočívá v tom, že lze propagovat pouze vína s chráněným označením původu, zeměpisným označením nebo s označením moštové odrůdy90. Propagovat vína lze například formou účasti na veletrzích či mezinárodních výstavách nebo zvyšováním povědomí o vínech EU mezi občany třetích zemí pomocí informačních kampaní, přičemž příspěvek na propagaci může být maximálně 50 % výdajů. Z hlediska právní jistoty je důležité, aby informace šířené ve třetích zemích byly v souladu s tamními právními předpisy. Toto opatření se ujalo ve většině států EU91, v České republice nikoliv92. Zelená sklizeň, vzájemné fondy a pojištění sklizně jsou ryze preventivní opatření, která mají podnítit odpovědný přístup ke krizovým situacím. V případě zelené sklizně je jasným cílem předejít nadprodukci vína tím, že se úplně zničí nebo odstraní nezralé vinné hrozny, čímž se samozřejmě sníží výnos z konkrétní plochy na nulu. 88

Tyto pojmy vycházejí z doporučení Komise 2003/361/ES, o definici mikropodniků a malých a středních podniků. 89 Například Azory, Madeira nebo Kanárské ostrovy. 90 Další podmínky, které musí vína splňovat, jsou stanoveny v článku 4 nařízení Komise č. 555/2008. 91 92 Vzhledem k tomu, že ČR vyrobí přibližně 60 % své celkové spotřeby vína, bylo by nejspíše neekonomické podporovat propagaci na trzích třetích zemí.

43


Podpora se poskytuje jako náhrada formou paušální platby na hektar, kterou si stanoví členské státy samy. Při nestabilní situaci mezi nabídkou a poptávkou by měli pomoci vzájemné fondy, jejichž vznik je též podporován formou pokrytí administrativních nákladů vzniklých při procesu zakládání. Pro předcházení možných ztrát při přírodních katastrofách, napadení vinic škůdci či chorobami je upravena možnost podpory na pojištění sklizně, která se poskytuje formou finančního příspěvku. Předešlé nařízení o SOTV řadilo destilaci do regulačních opatření trhu, nynější již do opatření podpůrných. To jest dáno tím, že destilace byla vyhodnocena jako velice neefektivní, protože přílišně zatěžovala rozpočet odvětví vína a nedokázala snížit objem nadprodukce vína. Tudíž jako regulační nástroj neuspěla a aby nebyly dopady okamžitého zrušení destilace příliš tvrdé, byla stanovena možnost podporovat ji na přechodnou dobu93 (která se týká destilace na konzumní alkohol a nouzové destilace94), a je třeba zdůraznit, že pouze z národních obálek jako u ostatních podpůrných opatření. Na destilaci vedlejších výrobků vzniklých při vinifikaci95 se přechodná doba nevztahuje. Podporu na používání zahuštěného hroznového moštu je možno poskytnout výrobcům

vína,

kteří

používají

v EU

vyrobený

zahuštěný

hroznový

mošt

a rektifikovaný moštový koncentrát ke zvýšení přirozeného obsahu alkoholu ve vinařských výrobcích. Vzhledem k tomu, že se jedná též o neúspěšné tržní opatření, je možné žádat o podporu jen po přechodnou dobu shodnou s přechodnou dobou stanovenou pro destilace.

5.5 Regulační opatření Je třeba odlišit regulační opatření v rámci trhu (to jest v minulých letech uplatňovaná opatření destilace, soukromého skladování či podpory pro specifické využití) a opatření, která regulují pravidla ohledně zatřiďování vín, enologických postupů či označování produktů.

93

Přechodná doba je stanovena, jak již bylo výše napsáno, do 31. 7. 2012, poté již nebude možné poskytovat podpory na zmíněné druhy destilace. 94 U tohoto druhu destilace navíc bude do roku 2012 postupně snižována částka podpory, kterou lze na toto opatření použít. Částka nesmí přesáhnout 15 % celkového národního finančního rámce v roce 2010, 10 % v roce 2011, 5 % v roce 2012. Nicméně členské státy mohou ještě určitou část vnitrostátních prostředků použít na navýšení podpory, pokud je tento postup schválen Komisí. 95 Vinifikace je celý proces výroby vína od zpracování hroznů po lahvování vína.

44


Dále se zabývám druhou skupinou opatření, jejichž účelem je ochrana spotřebitele, jeho zdraví a zaručení jakosti vinařských výrobků.

5.5.1 Zatřiďování odrůd Členské státy jsou povinny zatřídit moštové odrůdy, u kterých je povoleno jejich vysazování, opětovné vysazování či štěpování s cílem vyrábět víno. Povinnost se nevztahuje na státy, které nevyrobí za hospodářský rok více než 50 000 hektolitrů vína (vypočtených dle průměrné výroby za posledních pět hospodářských roků). Nicméně i tyto státy vyňaté z povinnosti zatřiďovat, pokud chtějí vyrábět víno, musí vysazovat, opětovně vysazovat a štěpovat výlučně odrůdy uvedené dále. Způsobilé k zatřídění jsou moštové odrůdy náležící k druhu réva vinná (Vitis vinifera) nebo odrůdy vzniklé křížením révy vinné s jinými druhy rodu Vitis96. Pokud se členský stát rozhodne již zatříděnou odrůdu vyjmout ze svého úředního seznamu, musí se do patnácti let od tohoto okamžiku vyklučit všechny plochy osázené touto odrůdou. V ČR jsou zatříděné odrůdy vedeny ve Státní odrůdové knize, kterou spravuje Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (viz příloha č. 2).

5.5.2 Enologické postupy97 Záruka vysoké jakosti vinařských výrobků je jedním z hlavních cílů evropské vinařské legislativy. Pokud by byly výrobky z EU nekvalitní, jen sotva by se mohli prosadit na trzích třetích zemí. Proto musí být stanovena pravidla pro jejich výrobu, která zaručí, že výrobní metody, ošetřování výrobků i výsledná jakost výrobku splní požadavky na ochranu zdraví a očekávání spotřebitele. Při výrobě se musí dodržet výhradně enologické postupy a omezení při výrobě povolené EU (to jest pravidla obsažená v NR č. 1234/2007, jeho přílohách č. XVa a XVb a prováděcím předpise, kterým je nařízení Komise (ES) č. 606/2009), s tím, že tyto postupy a omezení lze použít pouze k řádné výrobě vína, chovávání nebo vývoji výrobků. To ale neznamená úplnou uzavřenost EU vůči postupům uplatňovaným mimo ní. Naopak, Komise díky reformě SOTV nyní vychází z enologických postupů doporučených OIV, aby bylo dosaženo co nejvyšší možné míry sladění se zbytkem světa (avšak vzhledem k rozdílným klimatickým podmínkám v různých částech světa je logické, že nikdy 96 97

Odrůdy nezpůsobilé k zatřídění jsou tyto: Noah, Othello, Isabelle, Jacquez, Clinton a Herbemont. Postupy při výrobě vína, vycházející z poznatků vědy o víně (enologie).

45


nemůže dojít ke zcela jednotným předpisům, aplikovatelných celosvětově). Členské státy navíc mohou omezit nebo vyloučit používání některých enologických postupů a stanovit přísnější omezení pro vína než ta, co jsou stanovená obecně na úrovni EU, se záměrem zachovat charakteristické národní či regionální vlastnosti vín s chráněným označením původu nebo s chráněným zeměpisným označením, šumivých a likérových vín. Na úrovni členských států je možné povolit i enologické postupy, které nejsou schválené, pokud se jedná o pokusné účely. Aby byla zaručena vyšší pružnost při schvalování nových postupů (aby odpovídaly nejnovějším vědeckým poznatkům), byla reformou pravomoc schvalování převedena z Rady na Komisi. Co se týká analytických metod (to jest metod, podle kterých je určováno složení výrobků), tak ty jsou v celém rozsahu stanoveny OIV a jsou účinné i pro EU, což je též výsledkem reformy. Jsou stanovena například pravidla pro obohacování (zvyšování přirozeného obsahu alkoholu), přikyselování a odkyselování. Tato jsou diferencována podle vinařských oblastí kvůli rozdílným klimatickým podmínkám, aby nedocházelo k nedůvodným rozdílům mezi výrobky (vinaři jižních států nemusí tolik doslazovat sacharózou při procesu kvašení, naopak vinaři těch severních ano, aby byl produkt stejně kvalitní). Z omezení lze zmínit zákaz přidávání vody při všech enologických postupech (s výjimkou zvláštní technické potřeby). Dále je zakázáno scelování vína pocházejícího ze třetí země s vínem EU, stejně jako scelování vín pocházejících ze třetích zemí, pokud Rada na základě mezinárodních závazků nerozhodne jinak. Na úplné vylisování vinných hroznů se vztahuje absolutní zákaz (vzhledem k velmi nízké kvalitě výsledného vína). Ve výše uvedeném prováděcím nařízení se stanoví další povinnosti, které je nutno splnit při výrobě produktů, včetně detailní úpravy povolených enologických postupů a ošetření v příloze č. I tohoto nařízení. V dalších přílohách jsou pak upraveny povolené mezní hodnoty oxidu siřičitého, těkavých kyselin či pro slazení ve víně, a specifické postupy pro výrobu šumivých, jakostních šumivých, aromatických jakostních šumivých a likérových vín, včetně likérových vín s chráněným označením původu a chráněným zeměpisným označením.

46


5.5.3 Chráněná označení původu98, chráněná zeměpisná označení99 a tradiční výrazy Důležitým bodem reformy byla změna systému (kategorizace) stolních a jakostních vín. Dřívější systematika pozbývá platnosti dne 31. 12. 2010. Do tohoto data je možno uvádět daná vína pod dosavadními označeními na trh až do vyčerpání zásob. Pokud však již vinař z daného členského státu chce používat systém značení původu dle nových pravidel, nic mu v tom nebrání. Nový systém spočívá v třídění vín na vína s původem (vína s chráněným označením původu nebo vína s chráněným zeměpisným označením) a vína bez původu (dřívější stolní vína). Důvodem pro tento bod reformy SOTV byl, že je třeba zavést režim, podle něhož se žádosti o označení budou přezkoumávat v souladu s přístupem, který se uplatňuje v horizontální politice EU v oblasti jakosti potravin jiných než vín100, to znamená, aby se požadavek na jakost daných výrobků mohl opřít o průhledný a propracovaný rámec. Zde je třeba říci, že nový systém třídění a tomu odpovídajícímu označování nebyl přijat s nadšením (především v severních zemích) a v dnešní době není hodnocen pozitivně101. Dosavadní názvy (například v ČR používané jakostní víno, zemské víno, jakostní víno s přívlastkem) jsou nyní klasifikovány jako „tradiční výrazy“102 a doplňují tak informace vyjádřené označením původu a zeměpisným označením. Na tradiční výrazy se vztahuje ochrana EU, protože je třeba zabránit uvádění spotřebitele v omyl a zachovat informace o zvláštnostech a kvalitě vín takto značených. Všechna tato označení by obecně měla přispívat k ochraně oprávněných zájmů jak spotřebitelů, tak výrobců, k zajištění řádného chodu společného trhu a k podpoře produkce vysoce kvalitních výrobků při současném působení národní legislativy v oblasti jakosti výrobků. Označením původu se dle nařízení rozumí název oblasti nebo určitého místa (výjimečně státu), který se používá k popisu vybraných výrobků z vinné révy (jedná se 98

Dále jen „CHOP“. Dále jen „CHZO“. 100 To jest podle nařízení Rady (ES) č. 510/2006, o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin. 101 Viz PŮČEK, M.: Vinařství po reformě, ať žije nová reforma... . Vinařský obzor, 2010, roč. 103, č. 6, s. 274. nebo SEDLO, J.: Jednání pracovní skupiny „Víno“ při COPA/COGECA . Vinařský obzor, 2010, roč. 103, č. 6, s. 312. 102 Tradiční výraz je dle článku 118u NR č. 1234/2007 výraz tradičně používaný v členských státech u výrobků pro označení skutečnosti, že výrobek nese CHOP nebo CHZO podle práva EU nebo členského státu a označení výroby nebo způsobu zrání či jakosti, barvy, místa nebo zvláštní události spojených s historií výrobku s CHOP nebo CHZO. 99

47


o všechny výrobky dle přílohy č. XIb NR č. 1234/2007 kromě mladého vína, šumivého vína dosyceného oxidem uhličitým, hroznového moštu, částečně zkvašeného hroznového moštu ze zaschlých vinných hroznů, zahuštěného hroznového moštu, rektifikovaného moštového koncentrátu a vinného octu). Aby mohlo být použito označení původu, musí být jakost a vlastnosti výrobku dány částečně či výlučně zvláštním geografickým prostředím (obsahujícím jak přírodní tak lidské faktory). Dále je třeba používat k výrobě (ta musí též probíhat pouze v konkrétně dané oblasti) hrozny, které pocházejí výhradně z dané zeměpisné lokality. Je-li uvedena podoblast, musí z ní pak být nejméně 85 % hroznů a zbývajících 15 % z oblasti. Povolenými odrůdami k získávání výrobků jsou pouze odrůdy Vitis vinifera. Na zeměpisná označení se nevztahují tak striktní podmínky jako na předešlá označení. K výrobě postačí 85 % hroznů pocházejících z dané lokality a produkty mohou být získávány i z křížení vinné révy s jinými druhy rodu Vitis. Ochrana daného označení se poskytuje na základě žádosti skupiny výrobců (výjimečně i jednotlivého výrobce), přičemž ochrana označení se musí vztahovat pouze na vína, která vyrábí přímo samotný žadatel. Řízení o žádosti probíhá nejdříve na vnitrostátní úrovni103, kdy je posouzen soulad s podmínkami výše uvedenými. Následně musí být žádost vhodným způsobem zveřejněna, a to minimálně na dva měsíce od okamžiku zveřejnění. Lhůta je stanovena proto, aby oprávněné osoby104 měly možnost vznést proti žádosti námitku podáním odůvodněného prohlášení členskému státu. Pokud námitka není uplatněna, členský stát buďto žádost zamítne (pokud nejsou splněny dané podmínky) nebo postoupí žádost Komisi, která rozhodne o zamítnutí (negativní vyřízení žádosti) nebo o zveřejnění údajů v Úředním věstníku EU podle článku 118g odst. 3 NR č. 1234/2007 (kladné vyřízení žádosti). Elektronický rejstřík CHOP a CHZO (takzvaný „E-BACCHUS“) je veden na úrovni EU105.

5.5.4 Označování vín Kromě označení původu, které taktéž souvisí s kategorizací vín, je možné obal výrobků označit povinnými či nepovinnými údaji. Pod pojem „označování“ je možno subsumovat všechna slova, údaje, ochranné známky, obchodní značky, vyobrazení nebo 103

Jedná se o členský stát, na jehož území má označení původu nebo zeměpisné označení původ. Fyzická nebo právnická osoba s oprávněným zájmem, která je usazena nebo má bydliště na území členského státu ve kterém je žádost uplatňována.

104

105

Viz

48


symboly na balení či etiketě, které konkrétní produkt provázejí nebo se k němu vztahují. Pravidla označování povinnými údaji se týkají všech výrobků z révy vinné, které jsou uváděny na trh v EU nebo vyváženy mimo EU, kromě částečně zkvašeného hroznového moštu ze zaschlých vinných hroznů, rektifikovaného moštového koncentrátu a vinného octu. Povinným údajem je například označení druhu výrobku (v souladu s přílohou XIb.), výraz „chráněné označení původu“ nebo „chráněné zeměpisné označení“ včetně konkrétního názvu u vín s CHOP/CHZO, skutečný obsah alkoholu v procentech objemových nebo uvedení provenience. Pokud je na etiketě uveden tradiční výraz, není povinností uvést odkaz na výrazy „CHOP“ či „CHZO“. Lze ovšem uvádět i nepovinné údaje jako ročník sklizně, název moštové odrůdy106, symbol EU označující CHOP/CHZO (viz příloha č. 3) nebo název geografické jednotky, která je menší nebo větší než základní oblast pro označení původu nebo zeměpisné označení u vín s CHPO/CHZO. Údaje se uvádějí v úředních jazycích EU (v jednom či ve vícero).

5.6 Produkční potenciál Současnou reformou byl prodloužen zákaz nové výsadby vinic (kvůli stabilnímu trhu, aby nevznikaly přebytky107) do 31. 12. 2005 na úrovni EU a do 31. 12. 2018 na úrovni členských států, pokud si tak zvolí. Zůstávají tak v platnosti instituty, kterými jsou práva na novou výsadbu, práva na opětovnou výsadbu a státní rezervy práv na výsadbu (ty umožňují výsadbu i přes obecný zákaz) nebo režim klučení. V NR č. 1234/2007 je též řešena problematika protiprávních výsadeb.

5.6.1 Práva na novou výsadbu, opětovnou výsadbu, státní rezervy práv Práva na novou výsadbu mohou udělit členské státy výrobcům pro plochy určené k nové výsadbě prováděné za účelem scelování pozemků nebo vyvlastnění ve veřejném zájmu dle národních předpisů, k pokusným účelům, k založení porostů za účelem produkce roubů, nebo pokud je víno nebo produkty z vinné révy určené

106

Možnost užít údaje o ročníku sklizně a moštové odrůdě i u vín nižší jakosti (stolní vína, nyní vína bez původu) není dle mého příliš šťastným řešením především s ohledem na spotřebitele, který může být uveden v omyl, že si kupuje víno kvalitní na základě propracovaných vnějších atributů vína (etiketa s ročníkem a odrůdou, vzhled láhve), nicméně obsah s touto „vnější kvalitou“ nekoresponduje. 107 Přebytky ovšem vznikají bohužel z protiprávní výsadby, která je realizována především v Itálii. Vladimír Železný dokonce uvádí, že objem protiprávní výsadby odpovídá téměř zcela objemu nadprodukce. (Viz Víno potřebuje příběh, legendu, tvrdí europoslanec Vladimír Železný in Vinařský obzor, 2008, roč. 101, č. 9, str. 429)

49


k domácí spotřebě vinaře. Práva musí být vyčerpána oprávněnými výrobci před koncem 2. hospodářského roku následujícího po roku jejich udělení, jinak propadnou do státní rezervy. Pokud výrobce vyklučí určitou plochu vinice, může mu členský stát udělit právo na opětovnou výsadbu. Dále tato práva mohou být poskytnuta producentovi, který se zaváže k vyklučení plochy vinice s podmínkou, že se tak stane do konce třetího roku po vysázení nové vinice, na níž byla udělena práva. Práva vykonává podnik, kterému byla udělena (nicméně na základě rozhodnutí členského státu mohou být práva převedena na podnik jiný). Státní (popřípadě regionální) rezervy práv na výsadbu jsou tvořeny z nevyužitých práv na novou výsadbu, opětovnou výsadbu a práv udělených z rezervy. Účelem rezerv je efektivní usměrňování produkčního potenciálu. Výrobci mohou svá práva na opětovnou výsadbu převádět do rezervy, a to i za úhradu z národních prostředků, pokud tak stanoví členský stát. Práva z rezervy mohou členské státy udělit bez úhrady producentům mladším čtyřiceti let, kteří mají odpovídající kvalifikaci a způsobilost a poprvé zahájili činnost, přičemž jsou ve funkci vedoucího podniku. Za úhradu se poskytují práva do státního či regionálního fondu producentům, kteří mají v úmyslu využít práva k výsadbě vinic, jejichž produkce má zajištěný odbyt. Práva udělená z rezervy propadají za stejných podmínek jako u práv na novou výsadbu. Nutno dodat, že členské státy mohou stanovit přísnější podmínky pro poskytování výše uvedených práv (například požadování většího množství údajů v žádostech o udělení práv).

5.6.2 Režim klučení108 Doba účinnosti tohoto režimu byla v rámci reformy stanovena do konce hospodářského roku 2010/2011. Středobodem režimu je, že pěstitel vinné révy může za splnění podmínek uvedených v článku 85q NR č. 1234/2007 obdržet prémii za vyklučení vinic (tím pádem by se mělo dosáhnout patřičné motivace pěstitelů ke klučení a stanoveného cíle 175 000 vyklučených hektarů v EU a omezení nadprodukce). Rozmezí udělovaných prémií za klučení jsou uvedeny v příloze č. XV nařízení Komise č. 555/2008, konkrétní výši prémie (x EUR/hektar) za klučení si stanoví členské státy 108

Rozpočet pro režim klučení je stanoven podle hospodářských roků následovně: 464 milionů EUR (2008/2009); 334 milionů EUR (2009/2010); 276 milionů EUR (2010/2011).

50


samy. Prémie na vyklučenou plochu může být poskytnuta, především pokud na danou plochu nebyla v minulých deseti letech poskytnuta podpora v rámci restrukturalizace a přeměny vinic a ani žádná další podpora z jiného tržního řádu za posledních 5 let. Minimální plochou pro poskytnutí prémie je 0,1 hektaru, musí být udržována a nesmí být osazena v rozporu s právními předpisy. Pokud by celková plocha vyklučených vinic na území daného státu dosáhla 8 % celkové plochy vinic členského státu anebo celková plocha vyklučených vinic v daném regionu dosáhla 10 % celkové plochy vinic regionu, je možné další žádosti nad tento rámec odmítnout. Stejně tak je možné odmítnout obecně režim klučení pro ekologicky citlivé oblasti, horské oblasti či příkré svahy.

5.6.3 Protiprávní výsadba Reformou byl zvolen dvojí přístup k této problematice. Vinice vysazené „načerno“109 (to jest vinice vysazené bez příslušných výsadbových práv) před 1. 9. 1998 bylo možné do 31. prosince 2009 za poplatek110 legalizovat. Vinice protiprávně vysazené po 31. 8. 1998 je nutné vyklučit na náklady příslušných producentů. Pro oba přístupy platí, že pokud jsou hrozny z ilegálních výsadeb a výrobky z nich uváděny do oběhu, lze tak činit jen za účelem destilace a výhradně na náklady producenta (v případě následné legalizace výsadby již toto logicky neplatí). Stejně tak jsou výrobci nuceni platit sankce, pokud nedodržují povinnost klučení černých výsadeb. Bohužel je nutno říci, že státy (hlavně Itálie) povinnost vyklučit protiprávně vysazené vinice na vlastní náklady mohou obcházet tím, že černé výsadby mají evidovány jako legální a tím zvýší historický hektarový výnos na daných plochách a tím pádem mohou získat i vícero prostředků na režim klučení111 (a i když je povinností států nahlašovat Komisi protiprávní výsadby, lze se domnívat, že stát sám sebe neudá). Tímto způsobem pak vyklučí černé vinice na náklady EU.

109

Především v Itálii a Španělsku. Výše poplatku musela být minimálně na úrovni dvojnásobku průměrné hodnoty odpovídajícího práva na výsadbu v dané oblasti. Poplatek si stanovil daný členský stát sám. 111 Viz PŮČEK, M.: Další podrobnosti reformy. Vinařský obzor, 2008, roč. 101, č. 4, s. 150. 110

51


5.7 Shrnutí Evropská právní úprava vinohradnictví a vinařství byla v posledních letech pozměněna díky reformě společné organizace trhu s vínem. Reforma proběhla ve dvou fázích. Nejprve bylo po dvou letech vyjednávání vydáno základní nařízení Rady (ES) č. 479/2008, o společné organizaci trhu s vínem a následně prováděcí předpisy k němu. V rámci zjednodušení a probíhající reformy společné zemědělské politiky bylo výše zmíněné nařízení nařízením Rady (ES) č. 491/2009 zrušeno a jeho ustanovení začleněny do nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty. Snahou reformy je liberalizovat trh s vínem, především zrušením zákazu nové výsadby vinic po roce 2015 (respektive 2018) a postupným rušením nefunkčních tržních opatření jako je destilace nebo podpora pro používání zahuštěného moštu. Podpůrná opatření, která se osvědčila, budou nadále uplatňována. Jedná se především o restrukturalizaci a přeměnu vinic. Novým opatřením jsou investice, které by měly kladně ovlivnit ekonomickou výkonnost vinařských podniků, například podporou vedenou do sklepních hospodářství. Změněn byl také systém označování původu vín, kdy jsou zavedeny dvě jakostní kategorie – vína s původem (s chráněným označením původu a chráněným zeměpisným označením) a vína bez původu. U druhé skupiny je možno uvádět ročník sklizně i moštovou odrůdu, což tuto kategorii prakticky uměle povyšuje na stupnici kvality. Enologické postupy jsou nyní schvalovány Komisí, která navíc bere v potaz postupy doporučené OIV. Poněkud neúčinným opatřením se zdá být povinnost vyklučit ilegálně vysazené vinice po 31. 8. 1998 a kontroverzním opatřením povinnost legalizovat černé výsadby provedené před 1. 9. 1998. Režim klučení je stanoven pouze na tři roky do konce roku 2011 a jeho cílem je vyklučení 175 000 hektarů vinic, aby došlo ke stabilizaci trhu. I přes zákaz nové výsadby mohou vinaři prostřednictvím práv na novou výsadbu, práv na opětovnou výsadbu a práv udělených ze státních rezerv v malém měřítku vysazovat vinice.

52


6. Platná česká právní úprava vinohradnictví a vinařství Stěžejním právním předpisem pro vinohradnictví a vinařství v ČR je zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství (dále jen „ZoVV“). Vzhledem k tomu, že převážná většina právní úpravy vinohradnictví a vinařství je upravena nařízeními EU (která jsou přímo aplikovatelná), česká právní úprava stanoví pravidla, která jsou buď konkretizací norem EU, nebo která lze vnitrostátním právním řádem upravit jako doplnění evropských norem (například zpřísněním pravidel, nebo kvůli národním specifikům). ZoVV byl přijat dne 29. 4. 2004, s účinností ode dne 28. 5. 2004, tedy pár dní před přistoupením ČR k EU. To je logické, neboť zákon byl tvořen s úmyslem být v souladu s evropskými normami (protože předchozí vinařský zákon z roku 1995 nebyl harmonizován dostatečně), aby po přistoupení nevznikly nežádoucí potíže. ZVV byl již několikrát novelizován, konkrétně: • zákonem č. 179/2005 Sb., s účinností ode dne 30. 4. 2005, • zákonem č. 411/2005 Sb., s účinností ode dne 17. 10. 2005, • zákonem č. 444/2005 Sb., s účinností ode dne 1. 1. 2006, • zákonem č. 215/2006 Sb., s účinností ode dne 1. 7. 2006, • zákonem č. 311/2008 Sb., s účinností ode dne 21. 8. 2008, • zákonem č. 227/2009 Sb., s účinností ode dne 1. 7. 2010, • zákonem č. 281/2009 Sb., s účinností ode dne 1. 1. 2011. Pokud se jedná o novelizace provedené zákony z roku 2009, jde jen o kosmetické úpravy, které nemají větší dopad na právní úpravu. Na druhou stranu se do poloviny roku 2011 očekává novelizace zákona vzhledem k proběhnuvší reformě SOTV. Novelizace byla plánována již v roce 2009, nicméně kvůli zpoždění Komise s vydáváním prováděcích nařízení a dalším vnitrostátním politickým faktorům byla přesunuta na další roky. ZoVV a jeho ustanovení provádějí několikeré právní předpisy. Jedná se o vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 323/2004 Sb., 324/2004 Sb., 97/2006 Sb. Důležitým prováděcím předpisem, ač sám ustanovení ZoVV neprovádí, je nařízení vlády č. 245/2004 Sb., o stanovení bližších podmínek při provádění opatření společné organizace trhu s vínem. Toto nařízení provádí ustanovení zákona č. 252/1997 Sb.,

53


o zemědělství, a protože nařízení bezprostředně souvisí s vinohradnictvím a vinařstvím, nelze jej neuvést. ZoVV upravuje v návaznosti na evropské právní předpisy další podmínky a požadavky v oblasti vinohradnictví a vinařství. Dále je předmětem úpravy ZoVV výkon státní správy včetně dozoru nad dodržováním povinností v něm stanovených (včetně dozoru nad dodržováním evropských předpisů) a ukládání sankcí, pokud jsou povinnosti porušovány. Co se týká systematiky ZoVV, je dělen do pěti částí. První část, která se skládá z osmi hlav, je označena jako „Vinohradnictví a vinařství“. Druhá, třetí a čtvrtá část se vztahuje na změnu zákona o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském, změnu zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci včetně změny a doplnění některých souvisejících zákonů a změnu zákona o správních poplatcích. Pátá část obsahuje ustanovení o účinnosti zákona.

6.1 Vinohradnictví 6.1.1 Základní pojmy Pojmy vztahující se k vinohradnictví ZoVV upravuje prostřednictvím odkazů především na nařízení č. 1493/1999, které již bylo zrušeno v roce 2008. To je způsobeno tím, že ZVV ještě nebyl novelizován. Definice se nyní nacházejí v novém NR č. 1234/2007. Jedná se například o pojmy „klučení“, „právo na výsadbu“ nebo „právo na opětovnou výsadbu“. Další pojmy již upravuje ZoVV přímo v § 3. Révou se rozumí vinná réva rodu Vitis L. a révovou sazenicí zakořeněný výpěstek révy. Vinohradem či vinicí se chápe: • zemědělsky obhospodařovaná půda souvisle osázená keři vinné révy jednoho pěstitele o celkové výměře větší než deset arů, přičemž této ploše bylo přiděleno registrační číslo (čísla) od Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále jen „ÚKZÚZ“), • vinice o celkové výměře menší než 10 arů, pokud má přidělené registrační číslo od ÚKZÚZ na žádost pěstitele, • vyklučená vinice, pokud jí nebylo ÚKZÚZ uděleno právo na opětovnou výsadbu.

54


Dalším pojmem je viniční trať, kterou se rozumí pozemek, jeho část nebo soubor pozemků v jedné vinařské oblasti (nebo podoblasti), který splňuje předpoklady pro pěstování révy z hlediska geografické polohy, svažitosti, délky oslunění a půdně klimatických vlastností. Hektarový výnos znamená podíl celkového množství vinných hroznů sklizených v jednom vinařském roce112 a plochy vinice, na které byly dané hrozny vypěstovány a následně sklizeny. Podíl se vyjadřuje v tunách na jeden hektar. Pro vína s CHOP je stanoven maximální možný výnos na 14t/ha113, pokud je však překročen, lze ze sklizených hroznů vyrobit vína nižší jakostní kategorie. Osoba provozující vinohradnictví na vinici je pěstitelem, vinohradnictvím pak pěstitelem provozovaná • výsadba a pěstování révy na vinici za účelem produkce vinných hroznů, případně révových roubů, • sklizeň vinných hroznů nebo révových roubů, • výsadba a pěstování révy podnožové, za účelem produkce podnožových řízků, • produkce révových sazenic.

6.1.2 Registr vinic Na základě článku 185a NR č. 1234/2007, nařízení Rady (EHS) č. 357/1979 o statistických zjišťováních ploch vinic a § 28 ZoVV vede ČR registr vinic, který obsahuje aktuální informace o produkčním potenciálu. Současný produkční potenciál ČR je 19 638,38 hektarů, z toho je osázených 17 358,52 hektarů ploch. Zbylé plochy se skládají z vyklučených ploch, práv na opětovnou výsadbu a státní rezervy.114Registr v ČR vede ÚKZÚZ – odbor trvalých kultur, oddělení registru vinic ve Znojmě Oblekovicích. Povinnosti registrovat svou vinici nepodléhá pěstitel, jehož plocha vinice nepřesahuje 0,1 hektaru (například pěstuje révu za účelem domácí spotřeby

112

Vinařským rokem je hospodářský rok podle NR č. 1234/2007. § 6 odst. 2 ZVV. 114 BUBLÍKOVÁ, L. a kol.; Situační a výhledová zpráva, réva vinná a víno. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2010, s. 3. 113

55


vína).115Nicméně

se

může

nechat

zaregistrovat

dobrovolně,

protože

pouze

zaregistrované vinice jsou po vyklučení způsobilé pro opětovnou výsadbu. Registr obsahuje: • seznam registrovaných vinic a údaje o nich, včetně údajů o pěstitelích, • údaje o hodnocených a zatříděných vínech, provedených kontrolách pěstitelů, výrobků a osob uvádějících produkty do oběhu a údaje o produktech, • údaje podle předpisů ES/EU. Pokud chce pěstitel zrušit vinici nebo změnit výše uvedené údaje, je povinen do 30 dnů toto oznámit ÚKZÚZ. V případě výsadby vinice je pěstitel povinen požádat ÚKZÚZ o přidělení registračního čísla do 30 dnů od provedení výsadby vinice, přičemž musí prokázat vlastnické nebo nájemní právo k této vinici (v příloze žádosti o registraci). Jakmile je žádost doručena, ÚKZÚZ je povinen vydat registrační číslo do 60 dnů, v případě složitostí spojených s případem do 90 dnů od tohoto okamžiku. ÚKZÚZ též administruje práva na novou výsadbu, opětovnou výsadbu, státní rezervy či řeší případy výsadby nepovolené. Pokud pěstitel vysadí vinici, ačkoli nemá daná práva, respektive je realizuje v rozporu s předpisy EU a ZVV, ÚKZÚZ mu svým rozhodnutím uloží povinnost vyklučit danou vinici a to na jeho náklady. Pro splnění povinnosti je stanovená přiměřená lhůta na základě diskrece ÚKZÚZ. Pokud ani v této lhůtě pěstitel povinnost nesplní, ÚKZÚZ nařídí vyklučení vinice (to jest někým odlišným od pěstitele) na náklady pěstitele. Navíc je nad rámec těchto opatření možné uložit pěstiteli sankci podle ZVV. Shromažďování povinných prohlášení vinohradníků a vinařů je další činností, kterou je pověřen ÚKZÚZ. Podávají se prohlášení trojího druhu: o sklizni, o produkci a o zásobách. Prohlášení o sklizni podává každý, kdo sklízí vinné hrozny, s výjimkou116 toho, kdo veškerou produkci zpracovává na víno nebo ji nechává zpracovat na svůj účet. Prohlášení o produkci podává každý, kdo ze sklizně daného hospodářského roku vyrábí víno nebo skladuje výrobky od vína odlišné. Je povinností každého117 odevzdat každý rok prohlášení o zásobách hroznového moštu (včetně zahuštěného a rektifikovaného hroznového moštu) a vína, které jsou skladem k 31. červenci daného roku. 115

Viz článek 3 odst. 1 písm. a.) nařízení Komise č. 436/2009, které provádí ustanovení o registru vinic v NR č. 1234/2007. 116 V tomto případě využila ČR možnost danou předpisem EU (nyní je tato možnost upravena v nařízení Komise č. 436/2009 v článku 8 odst. 3 písm. a.)). 117 S výjimkou maloobchodníka (ten, kdo neprodá více než 1000 litrů vína) a konečného spotřebitele.

56


ČR využila v rámci reformy SOTV možnost změnit termíny pro odevzdávání prohlášení118. Od 1. 8. 2009 je nutno doručit ÚKZÚZ prohlášení o sklizni a produkci do 15. ledna (s údaji zpracovanými ke dni 31. prosince roku předcházejícího), prohlášení o zásobách do 10. září (s údaji zpracovanými ke dni 31. července téhož roku). Doručením se rozumí den obdržení prohlášení ÚKZÚZ, nikoliv den podání formuláře na poštu. Formulář je možno podat dvojím způsobem, a to elektronicky přes internetové rozhraní119 nebo písemně vytištěním formuláře a jeho následným zasláním. Od roku 2009 je navíc možno elektronické formuláře odesílat bez elektronického podpisu, což snižuje administrativní zátěž vinařů120, a to považuji za velice přínosné. Výhoda elektronického podávání spočívá v úspoře času (papírové podání trvá přibližně 80 minut, kdežto elektronické 12 minut121) a peněz (podání je bezplatné). Pokud vinohradník či vinař tyto povinnosti nesplní, hrozí mu příslušné sankce (pokuta nebo odepření nároku na podporu na restrukturalizace a přeměnu vinic). Prováděcí vyhláška č. 323/2004 Sb. obsahuje ve svých přílohách vzory všech relevantních formulářů122.

6.1.3 Vinohradnická a vinařská evidence Evidenční knihy (jinak řečeno evidence vstupů a výstupů daného produktu) musí vést každá fyzická nebo právnická osoba, která vlastní, drží nebo zprostředkovává výrobek za účelem výkonu svého povolání či k obchodním účelům. Maloobchodníci123 a osoby prodávající nápoje pouze ke spotřebě přímo na místě mohou vést evidenci dobrovolně, přičemž i vinný ocet nepodléhá povinné evidenci. Knihy mohou mít formu počítačového softwaru (obsah musí být totožný s obsahem knih v listinné formě) nebo pevné vazby. Pokud Státní zemědělská a potravinářská inspekce (dále jen „SZPI“) požádá o předložení knih za účelem kontroly, je povinností příslušných osob tak učinit,

118

Na základě nařízení Komise č. 436/2009. Portál farmáře – <www.farmar.eu>. 120 Obliba elektronického podání u vinohradníků a vinařů stoupá (i díky zrušení povinnosti používat elektronický podpis), protože v tomto roce počty podání vzrostly oproti roku 2009 téměř dvojnásobně a téměř osminásobně oproti roku 2008 (viz Informační technologie a vzdělávání vinařů. In Vinařský obzor, 2010, roč. 103, č. 4, s. 155). 121 Vinaře zaujalo elektronické podávání povinných hlášení. In Vinařský obzor, 2009, roč. 102, č. 10, s. 471. 122 Konkrétně v přílohách č. 17 – 22. 123 V tomto případě viz definici v článku 22 písm. c.) nařízení Komise č. 436/2009. 119

57


jinak jim hrozí pokuta až 5 milionů korun124. V prováděcí vyhlášce č. 323/2004 jsou upraveny údaje, které musí v evidenčních knihách vinohradník a vinař vést na stanovených vzorech (které jsou obsaženy v přílohách uvedené vyhlášky). Jedná se například o evidenci o hmotnosti a cukernatosti sklizených vinných hroznů a záznamy o vinicích a na nich dosažených hektarových výnosech či evidenci o zásobách vína.

6.1.4 Vinařské oblasti a vinařské zóny Vinařskými oblastmi jsou podle ZoVV oblast Čechy a oblast Morava (viz příloha č. 4). Oblasti jsou základními územními jednotkami v odvětví vinohradnictví a vinařství, které jsou určující především pro klasifikaci a označování vín. Vinařské oblasti se dále skládají z vinařských podoblastí, kterými jsou podoblast litoměřická a mělnická (spadající pod oblast Čechy), mikulovská, slovácká, velkopavlovická a znojemská (spadající pod oblast Morava). Podoblasti jsou pak tvořeny menšími celky – vinařskými obcemi a viničními tratěmi. Vzhledem k jejich vysokému počtu odkazuji na jejich výčet obsažený v příloze vyhlášky č. 324/2004 Sb., kterou se stanoví seznam vinařských podoblastí, vinařských obcí a viničních tratí, včetně jejich územního vymezení. Kritéria pro toto dělení jsou zeměpisná poloha, svažitost, půdně klimatické vlastnosti a historické údaje, záznamy a poznatky. Vinařské oblasti jsou součástí vinařských zón, které jsou stanoveny normami na úrovni EU.125 Smyslem dělení území EU na vinařské zóny je uzákonění jednotných enologických postupů126 v té které zóně v závislosti na podobných klimatických a půdních podmínkách pěstování révy vinné. Zóny se označují od A do C IIIb., a to podle zeměpisné polohy od severních oblastí k těm jižněji položeným. Vinařská zóna A obsahuje vinařské oblasti severního Německa, Lucemburska, Belgie, Nizozemí, Dánska, Švédska, Irska, Spojeného království, Polska a ČR (avšak pouze Čechy). Ve vinařské zóně B se nachází například vinařská oblast Bádensko (Německo), departementy v Alsasku, Lotrinsku nebo Champagne (Francie), všechny oblasti v Rakousku, většina oblastí na Slovensku a vinařská oblast Morava. Vinařská zóna C je dělena na zóny C I. (plochy ve střední Francii, severním Španělsku, severním Portugalsku, severní Itálii, všechny plochy vinic v Maďarsku nebo Tokajskou 124

Ustanovení § 39 odst. 5, 6 písm. c) ZoVV. Vymezení vinařských zón je obsaženo v dodatku přílohy č. XIb NR č. 1234/2007. 126 Především nejvyšší možná míra pro zvyšování cukernatosti v moštu, v zóně A je možné zvýšit o 5,0°NM, v zóně B o 3,4°NM. 125

58


vinohradnickou oblast na Slovensku), C II. (některé jižnější plochy Francie, Itálie, Španělska, Slovinska nebo Rumunska), C IIIa. (některé okresy v Řecku, na Kypru vinice vysazené v nadmořské výšce nad 600 metrů nebo plochy v jižním Bulharsku) a C IIIb. (nejjižněji položené vinice ve Francii, Španělsku, Itálii, Řecku, Portugalsku a všechny vinice Malty).

6.2 Vinařství 6.2.1 Základní pojmy Podobně jako u vinohradnictví je velké množství pojmů definováno příslušnými ustanoveními NR č. 1234/2007 (viz kapitola 5, podkapitoly 5.3.2 a 5.3.3). Dále uvedené pojmy jsou definovány ZoVV. Vinařství je zpracování vinných hroznů, rmutu, hroznového moštu nebo vína, povolenými technologickými postupy, plnění produktu do obalu, označování produktu a jeho uvádění do oběhu. Vinařství je tedy širší pojem než samotná výroba vína, protože výroba zahrnuje pouze povolené enologické postupy, ale označování či uvádění vina do oběhu nikoli. Vinařství proto zahrnuje celý proces od zpracování hroznů až po prodej daných výrobků. Produktem je vše obsažené v § 3 odst. 2, písm. i)127. Rmut jsou zpracováním narušené vinné hrozny, z nichž lze vyrobit produkt. Narušené hrozny jsou hrozny, které byly mechanicky zbaveny třapin (takzvaným mlýnkoodzrňovačem) a jednotlivé kuličky byly narušeny tak, aby se z nich mohla uvolňovat šťáva, a to vše je nutné učinit před samotným lisováním a fermentací (kvašením). Uváděním do oběhu se rozumí nabídka produktu k prodeji, jeho prodej anebo jiná forma jeho nabídky ke spotřebě, včetně skladování pro potřeby prodeje, případně přepravy pro potřeby prodeje, nebo nabídky ke spotřebě.

127

Rmut, hroznový mošt, částečně zkvašený hroznový mošt, částečně zkvašený hroznový mošt ze zaschlých hroznů, hroznový mošt z čerstvých vinných hroznů, jehož kvašení bylo zastaveno přidáním alkoholu, zahuštěný hroznový mošt, rektifikovaný moštový koncentrát, hroznová šťáva, zahuštěná hroznová šťáva, víno, mladé víno, víno vhodné k získávání stolního vína, stolní víno, likérové víno, šumivé víno, perlivé víno, vinné kaly, matoliny, matolinové víno, alkoholizované víno, víno z přezrálých hroznů a sklizené čerstvé vinné hrozny.

59


Šarží je určité množství druhově stejných výrobků, které byly vyrobeny stejným způsobem za stejných podmínek. Číslo šarže je povinným údajem na etiketě, nicméně může být mimo zorné pole ostatních povinných údajů. Zkratka °NM představuje stupeň normalizovaného moštoměru, kterým se rozumí obsah zkvasitelných cukrů ve vinných hroznech, vyjádřený v kilogramech na 1 hektolitr hroznového moštu. V příloze ZoVV je obsažena tabulka přepočtu přirozeného obsahu alkoholu v procentech objemových ze stupňů normalizovaného moštoměru. Tato hodnota se měří pomocí refraktometru. Obsahem zkvasitelných cukrů v hroznovém moštu (vyjádřený v °NM) se rozumí cukernatost. Výrobcem je dle zákona fyzická nebo právnická osoba, která vyrábí nebo označuje produkt s cílem uvádět ho do oběhu, přičemž samotnou výrobou se rozumí provádění technologických či enologických postupů a ošetření128 než je výrobek naplněn do obalu, který je již určen spotřebiteli, respektive prodejci. Pro zajímavost dodávám, že vinným střikem je víno smísené s vodou, sodovkou či minerálkou. Problematice malovinaře se zabývám v následujícím textu.

6.2.2 Povinnosti výrobců; povinnosti malovinaře Povinnosti výrobců obecně jsou stanoveny v § 11 ZoVV. Jedná se vesměs o oznamovací povinnosti vůči ÚKZÚZ a povinnosti týkající se samotné výroby daných produktů. Výrobce musí písemně oznámit zahájení, přerušení a ukončení výroby produktů129. Údaje obsažené v oznámení se následně zapisují do Registru vinic. Dále je povinen oznámit SZPI výrobu matolinového vína pro vlastní spotřebu a to do 7 dní před zahájením výroby (oznámení se zasílá územně příslušnému inspektorátu SZPI podle sídla firmy). Co se týká povinností ohledně výroby, musí výrobce dodržovat enologické postupy, požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost podle předpisů EU, ZoVV a prováděcí vyhlášky. Dále je povinností odstraňování vedlejších produktů vznikajících při zpracování či výrobě produktů. Konečně, výrobce musí vést požadovanou evidenci a postarat se o její uchovávání. Zvláštním požadavkem bylo podle ZoVV dodržování 128

V tomto případě by bylo vhodnější v ZoVV použít pojem „školení“, který je v oblasti vinařství tradiční a znamená technologický postup při výrobě vina vedoucí k odstranění nežádoucích látek a zvýšení kvality vína. 129 S výjimkou sklizených čerstvých vinných hroznů.

60


hygienických norem podle vyhlášky č. 210/2004 Sb., která ale byla zrušena již v roce 2006. U malovinařů (podle definice v ZoVV) však existují výjimky z výše uvedených povinností. Evropská právní úprava klade na tyto minimální administrativní nároky, vzhledem k tomu, že nikterak neovlivňují trh s vínem, respektive zanedbatelnou měrou. Tito pěstitelé a výrobci vinohradnictví a vinařství pojímají primárně jako činnost tradičně spojenou s krajinou, ve které žijí, a nikoliv jako zdroj obživy a finančního zisku. Proto jsou od vedení evidenčních knih příslušným předpisem ES osvobozeni všichni vinaři, kteří svá vína neuvádějí na trh, a prodávají je ke spotřebě přímo ve sklepě. Naopak vinaři, kteří prostřednictvím vinařství profitují a uvádějí svá vína na trh, musí dodržovat pravidla stanovená evropskými a vnitrostátními předpisy. Ze tří druhů v jedné z předchozích kapitol uvedených prohlášení je každý vinař (s výjimkou maloobchodníků podle úpravy EU) povinen zasílat jen prohlášení o zásobách. V případě, že malovinař vlastní méně než 10 arů vinice a svá vína, která z této vinice či vinic pocházejí, na trh neuvádí a pouze je nabízí ve svém sklepě k přímé spotřebě, nemusí již žádná další prohlášení zasílat. Totéž se týká malovinaře, který část nebo všechny hrozny použité k výrobě vína nakoupí, ale celkové množství vyrobeného vína nedosáhne 10 hektolitrů. Pokud vinař vlastní více jak 10 arů vinice a veškeré hrozny z nich zpracuje na víno nebo vyrobí více jak 10 hektolitrů vína, musí mimo prohlášení o zásobách zaslat také prohlášení o produkci. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud malovinař hospodaří na vinicích o celkové rozloze maximálně 0,1 hektaru nebo vyrobí maximálně 1000 litrů vína, přičemž výrobky neuvádí na trh, nemusí podávat daná prohlášení. Novela vinařského zákona účinná ode dne 1. července 2006, však vnesla do právní úpravy nesoulad s evropskými předpisy. Podle § 43 odst. 7 ZoVV se na malovinaře nevztahují evidenční a oznamovací povinnosti, přitom je ale malovinař definován odlišně od evropské úpravy (může hospodařit na ploše až 0,2 hektaru a vyrobit až 2000 litrů vína). Vzhledem k tomu, že nařízení EU jsou přímo použitelná, nelze ustanovení, která jsou v rozporu s evropskou úpravou v ZoVV, aplikovat. V tomto duchu se po novele vyjádřila i samotná SZIP.130

130

Stanovisko SZPI k aplikaci zákona č. 215/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

61


6.2.3 Enologické postupy Enologické postupy (označovány též jako oenologické) jsou primárně upraveny v NR č. 1234/2007 a nařízení Komise č. 606/2009. Protože proběhla reforma SOTV, vztahují se nové postupy na vína vyrobená po 1. 8. 2009. Pokud není jednoznačné, kdy bylo víno vyrobeno, SZPI postupuje při vyhodnocování kontrolovaných vín mírnějším způsobem131. Obecně lze říci, že byly zpřísněny limity pro oxid siřičitý (konkrétně o 10 mg/L), limity pro obsah těkavých kyselin zůstaly víceméně stejné a je zakázáno scelovat bílá vína bez CHOP/CHZO s červenými víny bez CHOP/CHZO za účelem výroby vína růžového. Jak již bylo několikrát uvedeno, byla zachována možnost zvyšování cukernatosti pomocí sacharózy, nicméně byly sníženy mezní hodnoty zvyšování přirozeného obsahu alkoholu. Pro vinařskou oblast Čechy (vinařská zóna A) platí limit pro zvýšení o 3 % objemová alkoholu (to jest nejvýše o 5°NM), pro vinařskou oblast Morava platí limit pro zvýšení o 2 % objemová alkoholu (to jest maximálně o 3,4°NM). Pokud je vyrobeno víno obohacením (zvýšením cukernatosti), jsou stanoveny horní meze pro celkový obsah alkoholu ve víně: • 11,5 % objemová ve vinařské zóně A (čemuž odpovídá 19,3°NM), • 12,0 % objemová ve vinařské zóně B (čemuž odpovídá 20,2°NM). Pokud víno nebylo vyrobeno obohacením, jsou hranice v ČR stanoveny takto (ČR navíc využila možnost navýšit hranice o 0,5% objemových u červených vín): • u bílých/růžových vín (dříve stolní) a bílých/růžových zemských vín platí hranice výše uvedené pro Čechy i Moravu, • u červených vín a červených zemských vín je stanovena hranice 12,0 % objemových (20,2°NM) v Čechách, 12,5 % objemových (21,0°NM) na Moravě, • u bílých/růžových/červených jakostních odrůdových a známkových vín je stanovena hranice 15 % objemových (25,2°NM) v Čechách i na Moravě. Prováděcí vyhláška č. 323/2004 Sb. a její přílohy stanoví další podrobnosti týkající se smyslových požadavků na výrobek (například vůně, barva, chuť či perlení).

131

MIKEŠ, O. a kol.: Nové vinařské předpisy Evropského společenství. Vinařský obzor, 2009, roč. 102, č. 10, str. 459.

62


Pokud chce vinař zvýšit nebo snížit obsah kyselin, zvýšit cukernatost či sladit132 víno, je povinen toto oznámit SZIP. Formuláře pro tato hlášení a oznámení jsou obsažena též v přílohách prováděcí vyhlášky. U jakostních vín s přívlastkem je zvyšování cukernatosti a slazení zakázáno.

6.2.4 Klasifikace vín Reforma SOTV přinesla důležitou změnu v oblasti klasifikace (kategorizace) vín. Dosavadní systém jakostních tříd, tj. tříd stolních vín a jakostních vín stanovené oblasti byl nahrazen systémem vín s označením původu (CHOP/CHZO) a vín (bez původu, dříve stolní vína). Naštěstí není nutné kompletně měnit český systém značení, protože ČR nahlásila své tradiční výrazy133, které odpovídají dosavadnímu názvům a přiřazují pod nové kategorie. Pro přehlednost uvádím přiřazení dosavadních značení pod nově označené kategorie: • víno s CHOP - do této kategorie se zařadí například jakostní víno, jakostní víno s přívlastkem, jakostní šumivé s.o., jakostní perlivé víno, jakostní likérové víno, V.O.C., • víno s CHZO - do této kategorie patří například zemské víno, tj. české zemské víno a moravské zemské víno, • odrůdové víno bez CHOP/CHZO - do této kategorie se subsumuje odrůdové víno, perlivé víno, šumivé víno, likérové víno, včetně směsí a kupáží s uvedením názvu odrůdy, • víno bez CHOP/CHZO – do této skupiny se zařazují stejná vína jako u předchozí kategorie s tím rozdílem, že nemají uvedenu odrůdu. Důležitou změnou je též možnost užívat jako nepovinný údaj u stolních vín označení odrůdou a ročníkem sklizně (což bylo dříve výslovně zakázáno), pokud se tak členský stát rozhodne.134 Tato změna sice souvisí spíše s problematikou označování výrobků, nicméně jak již jsem uvedl v předchozí kapitole, možnost uvádět dané údaje může spotřebitele snadno zmást. Bude totiž považovat víno nižší jakosti za víno lepší 132

Slazení je třeba odlišovat od zvyšování cukernatosti. Při zvyšování cukernatosti se přidává sacharóza nebo zahuštěný hroznový mošt do rmutu nebo moštu, při slazení se přímo do vína přidává hroznový mošt, zahuštěný hroznový mošt či rektifikovaný moštový koncentrát.

133

134

Například v Itálii omezili možnost uvádět odrůdu u vín bez původu na 7 výslovně stanovených odrůd.

63


kvality, protože uvedení ročníku a odrůdy víceméně uměle „povyšuje“ vína bez původu na výrobek vyšší jakosti. Ostatně je tento krok v současné době považován jako jeden z faktorů nedobré situace na trhu s vínem.135 Díky reformě jakostních tříd byla „zlegalizována“ ustanovení § 18 odst. 7 písm. b), c) a d) a § 19 odst. 14 písm. c) a d). Nyní je tedy možné vyrábět a značit vína názvem vinařské podoblasti, vinařské obce a viniční trati, pokud alespoň 85 % produktů použitých k výrobě daného vína pochází z daných území. Na zbylých 15 % je možné použít výrobek ze stejné podoblasti. Dále uvádím definici stolního vína (respektive vína bez původu) a nejdůležitější tradiční výrazy (respektive druhy vín) tak, jak jsou upraveny v současné platné právní úpravě a v příloze č. XII nařízení Komise č. 607/2009. Stolní víno (nyní pouze „víno“ či „odrůdové víno“) je nejnižší jakostní třídou vína a je to jakékoliv víno pocházející z EU. Takováto vína lze mísit jak v rámci oblastí, tak v rámci členských států. Narozdíl od minulé evropské úpravy lze již uvádět odrůdu i ročník sklizně na etiketě. Zemské víno (nyní „víno s CHZO“) je víno vyrobené z hroznů révy vinné sklizených na území České republiky, které jsou vhodné pro výrobu jakostních vín ve stanovené oblasti (ty jsou vypočteny ve Státní odrůdové knize) nebo z odrůd, které jsou uvedeny na seznamu odrůd v příloze prováděcí vyhlášky č. 323/2004 Sb.136 K výrobě zemského vína je možné použít pouze hrozny, které dosáhly cukernatosti nejméně 14° NM. Vzhledem k tomu, že se jedná o víno s označením původu, mělo by být povinně zatřiďováno, což doposud nebylo nutné, protože vinař sám své víno uváděl na trh. Tento problém by měl být adresován již v novelizaci, aby zbytečně nedocházelo k nesouladu s evropskou úpravou. Jakostní víno (nyní „víno s CHPO“) je víno vyrobené z hroznů révy vinné sklizených na stanovené vinici v dotyčné oblasti. Hrozny, z nichž bylo víno vyrobeno, musí dosáhnout cukernatosti alespoň 15 °NM. Sklizeň a výroba vína se musí uskutečnit

135

SEDLO, J.: Jednání pracovní skupiny „Víno“ při COPA/COGECA. Vinařský obzor, 2010, roč. 103, č. 6, str. 312. 136 Bílý Portugal, Damascenka, Kamenorůžák bílý, Mladen, Modrava, Modrý Janek, Prachttraube, Ranuše muškátová, Ryzlink buketový, Rulenka, Šedý Portugal, Tramín bílý, Veltlínské červenobílé.

64


v dotyčné vinařské oblasti (s výjimkou plnění)137. Víno musí splňovat jakostní požadavky (stanovené v prováděcí vyhlášce) a být zatříděno SZPI, a to jako: • jakostní víno odrůdové, což je víno vyrobené z vinných hroznů, rmutu nebo z hroznového moštu nejvýše 3 odrůd, které musí být na seznamu odrůd pro výrobu jakostních vín, • jakostní víno známkové, to jest víno vyrobené z hroznů révy vinné, rmutu, hroznového moštu, případně z vína vyrobeného z hroznů sklizených na stanovené vinici. Jakostní víno s přívlastkem musí splňovat všechny požadavky na výrobu vína jakostního. Dále musí být zatříděné SZPI, vyrobené z hroznů révy vinné, rmutu nebo hroznového moštu, popřípadě z vína vyrobeného z hroznů sklizených na stanovené vinici v dané oblasti nebo podoblasti. Víno musí být vyrobeno z hroznů, jejichž původ, cukernatost a hmotnost, případně odrůda nebo směs odrůd nebo napadení plísní šedou138 byly ověřeny SZPI a splňují požadavky pro konkrétní druh jakostního vína s přívlastkem. Jednotlivá vína s přívlastkem jsou definována takto (diferenciace je založena na vyzrálosti hroznů a technologii výroby): • Kabinetní víno je kategorie vín vzniklých z moštů, které dosáhly 19 - 21 ° NM, • Pozdní sběr jsou vína, u nichž byla sklizeň prováděna až v pozdějším termínu (jak již sám název napovídá), teprve když cukernatost hroznů dosáhne 21-24 °NM, • Výběr z hroznů je víno produkované z hroznů, které vyzrály na 24-27 °NM, • Výběr z bobulí je produkt vyrobený z vybraných hroznů, které zrají velice dlouho na vinici, a mošt z nich získaný obsahuje alespoň 27 °NM, • Výběr z cibéb je skupina vín, která jsou vyrobena z hroznů, které vyzrály na vinici na min. 32 °NM. Takto vyzrálé hrozny se díky extrémně dlouhé době zrání na vinici většinou změnily na hrozinky – jinak řečeno cibéby, • Ledové víno se vyrábí lisováním zmrzlých hroznů sklizených při teplotě alespoň - 7 °C a získaný mošt musí vykazovat alespoň 27 °NM cukernatosti, •

Slámové víno je víno, které vzniklo z hroznů dosoušených po dobu nejméně tří měsíců po sklizni na slámě či rákosu, nebo byly zavěšeny v dobře větraném

137

Pro jakostní víno a jakostní víno s přívlastkem, jak již bylo zmíněno, navíc platí pravidla obsažená v § 18 odst. 7 písm. b), c), d), respektive v § 19 odst. 14 písm. c), d). 138 Botrytis cinerea P.

65


prostoru (tím se odpaří část vody z bobulí a koncentruje se obsah extraktivních látek). Hrozny musí být dobře vyzrálé a nepoškozené, přičemž se ve většině případů užívá hroznů bílých odrůd. Získaný mošt musí vykazovat nejméně 27 °NM. Víno originální certifikace (dále jen „VOC“)139 musí odpovídat minimálně požadavkům na jakostní víno, ale jeho specifikem je, že nepodléhá státnímu zatřídění, jako jiná jakostní vína. Naopak zatřídění těchto vín provádí sdružení vinařů140, kterého je vinař vyrábějící VOC členem. Kritéria, podle kterých jsou jednotlivá vína zařazována do VOC, jsou obsažena v povolení přiznávat označení VOC Ministerstva zemědělství. VOC se vyrábí pouze několika z odrůd typických pro danou oblast141, aby tato vína měla specifický charakter. VOC odpovídají románskému systému třídění vína, který klade důraz zásadně na původ vína (konkrétní polohu vinice na které jsou sklízeny hrozny určené pro výrobu VOC), neboli takzvaný „terroir“142. Naopak germánský systém je založen na rozdělení vín podle odrůd a kvality hroznů, která vychází z obsahu cukru v moštu.

6.2.5 Označování vína Reforma SOTV stanovila nová pravidla pro označování vína. Pravidla pro označování CHOP/CHZO se týkají výslovně určených výrobků143. Nicméně účel úpravy označování výrobků zůstává stejný a je jím zajištění informovanosti spotřebitele, aby byl schopen kvalitativně rozeznat výrobky a nenarušení hospodářské soutěže. Pokud má být výrobek označen CHOP, musí 100 % hroznů pocházet výlučně z uvedené zeměpisné oblasti (tedy z Čech nebo Moravy) a v této oblasti musí probíhat výroba. V případě, že je na obalu uvedena podoblast, musí z ní pak být nejméně 85 % hroznů a zbývajících 15 % z oblasti. Označení CHZO může být použito, pokud nejméně 85 % hroznů pochází výlučně z uvedené zeměpisné oblasti, přičemž zbylých 15 % může pocházet z druhé oblasti v ČR, nikoliv ze zahraničí) a v této oblasti probíhá 139

V roce 2009 vzniklo první VOC v ČR, a sice VOC Znojmo. Občanské sdružení vzniklé podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. 141 VOC Znojmo se smí vyrábět pouze ze tří odrůd – Sauvignon, Ryzlink rýnský a Veltlínské zelené. 142 Výraz terroir (pocházející z francouzštiny) zahrnuje geologické podloží, složení půdy, teplotu, srážky, nadmořskou výšku v dané oblasti. Pod tento pojem lze podřadit tradici pěstování hroznů, umění místních vinohradníků, místní odrůdy vinné révy a další jinde nenapodobitelné faktory. 143 Víno, likérové víno, šumivé víno, jakostní šumivé víno, jakostní aromatické šumivé víno, perlivé víno, perlivé víno dosycené oxidem uhličitým, částečně zkvašený hroznový mošt, víno ze zaschlých hroznů a víno z přezrálých hroznů. 140

66


výroba (do 31. 12. 2012 je možné na základě výjimky, kterou ČR využila, vyrábět na celém území ČR). Povinné údaje musí být v jazyce českém a to na základě § 6 odst. 4 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, a § 16 odst. 1 ZoVV (odkazuje na předpisy EU), které stanoví, že jde-li o balení určené pro tuzemského spotřebitele, musí být povinné údaje uvedeny v jazyce českém, to jest v jazyce, který zákonodárce v ČR stanovil jako srozumitelný konečnému spotřebiteli. Mezi povinné údaje patří druh výrobku; u vín s CHOP/CHZO výraz CHOP/CHZO a název CHOP/CHZO; skutečný obsah alkoholu v procentech objemových; uvedení provenience; název stáčírny nebo výrobce či prodejce; u dovážených vín název dovozce; údaj o obsahu cukru; číslo šarže; údaj o alergenu; jmenovitý objem a zvláštní pravidla pro některá vína. Údaj o druhu výrobku lze vynechat u vín obsahujících název CHOP/CHZO či u jakostních šumivých vín, která obsahují výraz „sekt“. U vín s CHOP/CHZO je možné výraz CHOP/CHZO vynechat, a to buď u vín s tradičním výrazem144, anebo u taxativně stanovených vín v článku 59 nařízení Komise č. 607/2009 (na základě článku 118y odst.3 písm. b) NR č. 1234/2007). Údaje, které je možné na obal umístit fakultativně jsou ročník sklizně, název moštové odrůdy, údaj o obsahu cukru (kromě výrobků, u nichž je tento údaj povinný), u vín s CHOP/CHZO tzv. „doplňující“ tradiční výrazy (například burčák, mešní víno, košer víno), symbol CHOP/CHZO, údaje o některých výrobních metodách (například kvašené v sudu nebo školené v sudu), u vín s CHOP/CHZO název jiné zeměpisné jednotky, která je menší či větší než základní oblast (Čechy, Morava) pro označení CHOP/CHZO a piktogram upozorňující na obsah oxidu siřičitého. Pokud je uváděn ročník sklizně, musí být alespoň 85 % hroznů sklizeno v dotyčném roce (výjimka je stanovena logicky u ledových vín, kdy hrozny mohou být sklizeny v prvních dvou měsících následujícího roku).

144

Navíc je třeba tradiční výraz doplnit názvem CHPO/CHZO, to jest u zemského vína název „České“ nebo „Moravské“ (CHZO), u vína jakostního název „Čechy“ nebo „Morava“ (CHOP), přičemž je možné název doplnit vinařskou podoblastí, u jakostního vína s přívlastkem je název vinařské podoblasti obligatorní.

67


Nepovinné údaje lze používat, pokud jsou dodrženy podmínky stanovené v § 9 vyhlášky č. 323/2004 Sb. Takovým údajem je například výraz „barrique“, „klaret“ nebo „chateau“.

6.2.6 Zatřídění vína Tento institut vinohradnického a vinařského práva je upraven v § 26 ZoVV. Jeho smyslem je zaručení kvality určitých druhů vín145, která mají být uváděna do oběhu (to znamená, že pokud je dané víno zatříděno, je možné jej uvádět do oběhu), pomocí laboratorního zkoumání a přezkumu senzorických vlastností, které má podle práva splňovat a následného zatřídění, pokud jsou veškeré náležitosti splněny. Toto hodnocení a následné zatřídění provádí SZPI, konkrétně její Komise pro hodnocení a zatřídění vín, a pokud jde o VOC, tak ty si dané sdružení zatřiďuje samo. Novým problémem, který vyvstal díky reformě SOTV je zatřídění zemských vín, která jsou nyní víny s CHZO a měla by podléhat zatřídění (protože jsou nyní obdobou vín jakostních, vzhledem k nové kategorii vín s původem), nicméně česká právní úprava není doposud novelizována a není tak jasné, jakým způsobem tento problém bude řešen. Před samotným podáním žádosti o zatřídění je výrobce povinen požádat místně příslušný inspektorát

SZPI o odběr vzorků vína (konkrétně tří146), které podléhají

rozboru a smyslovému hodnocení. Samotný odběr provádí inspektor pověřený SZPI, který vzorky označí, zapečetí a předá výrobci, jenž je musí zaslat (na své náklady) k zmíněnému rozboru do akreditované laboratoře147 nebo laboratoře pověřené SZPI148. Jakmile jsou výsledky rozboru k dispozici, výrobce je i s ostatními vzorky a samotnou žádostí (která musí splňovat náležitosti podle ZoVV) pošle inspektorátu SZPI se sídlem v Brně. Inspektorát následně rozhodne o zatřídění (včetně provedení smyslového hodnocení), přičemž proti tomuto rozhodnutí je možné se odvolat do 15 dnů od jeho oznámení, pokud s ním výrobce nesouhlasí. O odvolání rozhoduje ústřední inspektorát SZPI, přičemž na celé řízení se vztahuje správní řád a zatřídění podléhá správnímu 145

Jakostní vína, jakostní vína s přívlastkem, jakostní šumivá vína stanovené oblasti, aromatická jakostní šumivá vína stanovené oblasti, pěstitelské sekty, jakostní perlivá vína a jakostní likérová vína, pokud jsou vyrobena z hroznů sklizených v ČR. 146 První vzorek je určen pro laboratoř, druhý pro smyslové hodnocení a třetí je uložen SZPI pro možné prověření laboratorního výsledku rozboru. 147 Tyto laboratoře provádějí nejen rozbory vína, ale i dalších potravin. Jsou akreditovány Českým institutem pro akreditaci. 148 Seznam akreditovaných laboratoří s akreditací platnou do 31. 12. 2010 je k dispozici na

68


poplatku. Pokud není víno zatříděno podle žádosti výrobce anebo vzorek prokázal choroby či vady vína, je možné podat žádost znovu po uplynutí lhůty dvou měsíců od nabytí právní moci původního rozhodnutí. V roce 2009 bylo zatříděno 5 648 vzorků vína.149 Pro spotřebitele je jistě vítanou novinkou, že si může sám ověřit, zda bylo jím koupené jakostní víno zatříděno, a to prostřednictvím elektronického formuláře.150

6.2.7 Vinařský fond Tato právnická osoba byla zřízena zákonem č. 50/2002 Sb. na základě změny předešlého vinařského zákona. Vinařský fond (dále jen „VF“) sídlí v Brně a hospodaří s vlastním majetkem a nesmí se účastnit na podnikání jiných osob. Jeho úkolem před přistoupením ČR k EU bylo, za pomoci prostředků získaných jako platba odvodů od pěstitelů vinic a výrobců vín a prostředků získaných od státu, podporovat výsadbu a obnovu vinic, včetně propagace prodeje vína. Podpora výsadby byla realizována vzhledem k faktu, že po přistoupení k EU již ČR nemohla vysazovat nové vinice, protože již podléhala evropskému právu, které novou výsadbu zakazovalo kvůli regulaci společného trhu. Vinařský zákon č. 321/2004 Sb. změnil úkoly VF v souladu s evropskou úpravou. VF nyní výhradně podporuje marketing vína, rozvoj vinařské turistiky, informuje veřejnost o vinohradnictví a vinařství či podporuje uchovávání a rozvoj vinohradnictví a vinařství jako významné součásti evropského kulturního dědictví. Rada VF je nejvyšším orgánem VF, přičemž se skládá z 11 členů. Funkční období členů je čtyřleté. Členy Rady jmenuje a odvolává ministr zemědělství tím způsobem, že jednoho člena jmenuje z řad zaměstnanců Ministerstva zemědělství, dalšího z řad zastupitelstva Jihomoravského kraje a zbylých devět členů na návrh vinohradnických a vinařských sdružení. Co se týká kompetencí Rady, tak ta zejména rozhoduje o poskytování podpor z VF, rozhoduje o využití finančních prostředků VF či jmenuje a odvolává ředitele VF. Statutárním orgánem VF je ředitel VF, který řídí činnost fondu, přičemž nesmí být zaměstnancem VF, členem Rady ani Dozorčí rady. 149

BUBLÍKOVÁ, L. a kol.; Situační a výhledová zpráva, réva vinná a víno. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2010, s. 17. 150

69


Hlavní funkcí dozorčí rady VF je kontrola hospodaření s majetkem VF, využití finančních prostředků VF a poskytování podpor VF. Sedm členů dozorčí rady je voleno a odvoláváno Poslaneckou sněmovnou, funkční období je též čtyřleté jako u Rady VF. Členem těchto výše uvedených orgánů může být jen fyzická osoba, jež nebyla pravomocně odsouzena za úmyslný trestný čin, má plnou způsobilost k právním úkonům a není zaměstnancem VF. Pravidla pro příjmy VF151 a jejich následné využívání (poskytování podpor) jsou upravena v § 35 a 36 ZoVV a prováděcí vyhlášce č. 97/2006 Sb.

6.2.8 Podpory poskytované vinohradníkům a vinařům z prostředků EU Z podpor stanovených právem EU jsou využívány v ČR tyto podpory: • v rámci SOTV o sektor podpůrných opatření – restrukturalizace a přeměna vinic; investice o sektor režimu klučení – prémie za vyklučení vinice • v rámci jednotné platby na plochu zemědělské půdy152 • v rámci HRDP a PRV – podpory na provádění agroenviromentálních opatření v sektoru integrované produkce révy vinné a v sektoru ekologického zemědělství; podpora opatření osy I PRV. Na vyplácení podpor v rámci SOTV se kromě NR č. 1234/2007 a nařízení Komise č. 555/2008 vztahuje též český právní předpis, a sice nařízení vlády č. 245/2004 Sb., o stanovení bližších podmínek při provádění opatření společné organizace trhu s vínem. Aby byly dotyčné podpory poskytnuty, je třeba splnit požadované podmínky podle zmíněných předpisů. V rámci opatření podpory na restrukturalizaci a přeměnu vinic byla v roce 2009 poskytována podpora na opatření: • změna odrůdové skladby vinice • snížení produkce révy vinné na jednom keři révy vinné při současném zachování produkčního potenciálu zvýšením počtu keřů révy vinné • přesun vinice do svahu

151

Základními příjmy VF jsou odvody ve výši 0,50 Kč z každého litru jakéhokoli druhu vína vyrobeného na území ČR a poprvé uvedených do oběhu a ve výši 350 Kč z každého byť jen započatého hektaru vinice, které je pěstitel povinen odvést do konce každého kalendářního roku. 152 Tzv. SAPS – Single Area Payment Scheme.

70


• ochrana proti poškození keřů révy vinné způsobovanému zvěří (hromadná a individuální) • ochrana proti poškození keřů révy vinné způsobovanému ptactvem (aktivní a pasivní) Změnou oproti předchozí úpravě je, že řízení o žádosti o podporu je již jen jednokolové. Do roku 2008 museli totiž žadatelé podávat nejdříve žádost o zařazení do Plánu restrukturalizace a přeměny vinic, a pokud žadatel splnil podmínky dané nařízením vlády č. 245/2004, byl jeho projekt zařazen do tohoto Plánu. Poté žadatel musel dokončit svoje schválené opatření, aby mohl konečně podat žádost o podporu. Nyní stačí podat žádost o podporu na opatření dokončené nejdéle dvanáct měsíců před podáním žádosti. Podporu může získat pouze žadatel, který za tři hospodářské roky předcházející podání žádosti podal prohlášení o sklizni nebo prohlášení o produkci a prohlášení o zásobách podle ZoVV. Podpora na investice je novinkou od roku 2009. Lze žádat o podporu na pořízení zařízení, která jsou používána ve sklepním hospodářství pro výrobu vína (konkrétně lze dotovat nový filtr na víno, nový lis na hrozny, novou speciální kvasnou nádobu pro získávání červeného vína s aktivním zařízením k potápění matolinového klobouku). Pokud jde o prémii za vyklučení vinice, lze ji poskytovat teprve po ověření, že bylo vyklučení provedeno. Žádost se podává Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu (dále jen „SZIF“). Je třeba dodat, že jak tato podpora, tak podpora na restrukturalizaci a přeměnu vinic podléhají takzvané Kontrole podmíněnosti („crosscompliance“)153, to znamená, že vinohradníci musí dodržovat standardy Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC154) a Povinné požadavky na hospodaření (SMR155) stanovené nařízeními EU. Pokud žadatel o podporu tyto standardy a požadavky nedodrží, může mu být podpora snížena nebo v nejhorším případě neposkytnuta. Smyslem Kontroly podmíněnosti je ochrana přírody a krajiny před nešetrně vykonávaným zemědělstvím.

153

Systém Kontroly podmíněnosti vznikl v roce 2003 v souvislosti s reformou Společné zemědělské politiky. 154 Good Agricultural and Environmental Conditions. 155 Statutory Management Requirements.

71


Podpora v rámci SAPS je poskytována na minimální plochu 1 hektaru zemědělsky obdělávané půdy, přičemž je spravována SZIF. V roce 2009 činila výše platby na jeden hektar 3 710 Kč. V rámci agroenviromentálních opatření v PRV jsou poskytovány podpory na šetrné hospodaření ve vinohradech (podopatření Postupy šetrné k životnímu prostředí). Dotace se tedy týkají ekologického vinohradnictví i integrované produkce révy vinné (ta tvoří mezičlánek mezi konvenční produkcí a ekologickým vinohradnictvím). Smyslem podpory je uhradit vinohradníkovy újmu, která mu vznikne šetrným hospodařením na dané vinici podle stanovených podmínek v průběhu pětileté lhůty. Zmíněné podmínky jsou detailně upraveny v nařízení vlády č. 79/2007 Sb. Kromě GAEC a SMR se na žadatele o agroenviromentální podpory vztahují ještě Minimální požadavky pro použití hnojiva a přípravků na ochranu rostlin, jejichž dodržování je kontrolováno prostřednictvím stanovených požadavků156. V prvním roce pětileté lhůty se kromě žádosti o dotaci musí podat žádost o zařazení do tohoto rámce. Vinohradník může též zažádat o podporu v rámci projektových opatření PRV Osy I157, kterými jsou podopatření Modernizace zemědělských podniků, Přidávání hodnoty zemědělským a potravinářským produktům a Zahájení činnosti mladých zemědělců.

6.2.9 Státní dozor nad vinohradnictvím a vinařstvím Základem pro výkon dozorové činnosti daných orgánů jsou ustanovení v jednotlivých předpisech EU, dalšími relevantními vodítky jsou ustanovení vinařského zákona a zákonů souvisejících (zákon o SZPI, zákon o ÚKZÚZ, zákon o státní kontrole158). Předmětem dozoru jsou povinnosti vinohradníků a vinařů stanovené jak evropskými, tak národními právními předpisy. Orgány dozoru též zjišťují příčiny nedostatků a osoby za ně odpovědné a rozhodují o správních deliktech na úseku vinohradnictví a vinařství. ÚKZÚZ je orgánem dozoru v oblasti vinohradnictví. Zákon č. 147/2002 Sb. o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském stanoví ve svém § 7 oprávnění zaměstnanců provádějících kontrolu, přičemž odkazuje na zákon o státní kontrole, 156

Navíc v případě ekologického vinohradnictví je třeba dodržovat ekologické předpisy – nařízení Rady (ES) č. 834/2007, nařízení Komise (ES) č. 889/2008 a zákon č. 242/2000 Sb. 157 Opatření zaměřená na restrukturalizaci a rozvoj fyzického kapitálu a podporu inovací. 158 Zákon č. 552/1991 Sb.

72


pokud jde o ostatní povinnosti a práva při kontrole. Zjistí-li ÚKZÚZ při provádění kontroly porušení zákona, uloží za to sankci stanovenou podle ZoVV (sankce jsou stanoveny v § 39 odst. 6 ZoVV a děleny podle maximální možné výše od tří do pěti milionů korun). V oblasti vinařství je orgánem dozoru SZPI. K odstranění zjištěných nedostatků ukládá SZPI opatření podle § 5 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Tentýž zákon upravuje oprávnění a povinnosti inspektorů v § 4. Mohou tak například ověřovat totožnost kontrolovaných fyzických osob, vydávat posudky na místě, vydávat osvědčení, požadovat od kontrolovaných osob odstranění zjištěných nedostatků nebo odebírat u kontrolovaných osob vzorky vinařských výrobků. Stejně jako v oblasti vinohradnictví, jsou sankce za relevantní správní delikty stanoveny v § 39 odst. 6 ZoVV. Vrchním orgánem dozoru je Ministerstvo zemědělství, které řídí a kontroluje výkon státní správy vykonávané ÚKZÚZ a SZPI. Orgány dozoru jsou povinny poskytovat Ministerstvu veškerou součinnost, zejména pokud Ministerstvo požádá o dokumentaci související s dozorem.

6.3 Srovnání české a slovenské právní úpravy vinařského a vinohradnického práva Právní úprava vinohradnictví a vinařství Slovenské republiky je obsažena v zákoně č. 313/2009 Z. z., o vinohradníctve a vinárstve (dále jen „zákon č. 313/2009“), jenž je účinný od 1. září 2009. Tento zákon nahradil původní zákon z roku 2005159, protože bylo třeba zareagovat na reformu SOTV. Původní zákon byl strukturou i obsahem téměř identický se zákonem českým, což lze přičítat jak blízkému vztahu obou zemí, tak členství obou zemí v EU, jejíž právní normy jsou pro oba zákony základem. Slovenský zákon z roku 2009 již obsahuje řadu odlišností od současného českého zákona, nicméně s jistým zjednodušením lze říci, že struktura zůstala obdobná160 . Co jistě nehovoří ve prospěch České republiky a jejích legislativců je fakt, že 2 roky od reformy SOTV ještě nebyl novelizován současný zákon (popřípadě vydán nový jako ve

159

Zákon č. 182/2005 Z.z., o vinohradníctve a vinárstve. Zákon č. 313/2009 již není dělen do 8 částí jako předešlý zákon, ale tvoří jednolitý celek paragrafů, což možná lehce ztěžuje orientaci v něm. Český zákon je dělen do 4 částí.

160

73


Slovenské republice)161. Slovenská republika tedy v oblasti vinařského práva jistě reagovala včas na reformu SOTV na rozdíl od ČR. Co se týká samotného obsahu zákona č. 313/2009, tak ten je plně v souladu se současnou evropskou právní úpravou. Úvodní ustanovení odpovídají českým, ve vymezení základních pojmů je slovenský zákon podrobnější než český. Například definuje co je to bobule, rozinka či cibéba, což je důležité i pro kategorizaci vín, protože na Slovensku se rozlišuje v rámci vín s přívlastkem výběr z rozinek („hrozienkový výber“) a výběr z cibéb („cibébový výber“)162. Dále jsou v zákoně upravena aktuální ustanovení o produkčním potenciálu, tj. souladná úprava výsadbových práv a úprava Registru vinic163. Další drobnou odlišností slovenského zákona od českého je stanovení vinařských podoblastí (viz příloha č. 5) přímo v zákoně, přičemž nedávná novela (zákon č. 198/2010 Z.z.) pozměnila název „Tokajská vinohradnícká oblasť“ na pouhé „Tokaj“, protože předešlý zákon tento tradiční název („Tokaj“) této vinohradnické oblasti obsahoval, což nový zákon nepřevzal a vznikaly tak interpretační problémy164. Stanovení vinařských podoblastí přímo v zákoně lze považovat pouze jako „kosmetický doplněk“, nicméně se domnívám, že by bylo vhodné i v českém zákoně v budoucnu vinařské podoblasti do textu zahrnout a dodat jim tak jakousi větší „prestiž“ a vinařské obce a tratě ponechat v prováděcím právním předpisu Důležitou a obsahově největší změnou v zákoně č. 313/2009 je jistě nová kategorizace vín podle reformy SOTV. Jak již bylo uvedeno v příslušných kapitolách, byla na úrovni EU a tudíž i na Slovensku zavedena vína bez zeměpisného označení a

161

V září 2010 Ministerstvo zemědělství zaslalo do vnějšího připomínkového řízení návrh novely zákona, tudíž lze z tohoto vyvodit, že nebude vydán zákon zcela nový. Je tedy pravděpodobné, že vzhledem k rané fázi legislativního procesu je možno očekávat účinnou novelu zákona v druhém kvartálu roku 2011. Více viz PŮČEK, M.: Jaká bude letošní sklizeň?. Vinařský obzor, 2010, roč. 103, č. 9, str. 418. 162 Zákon č. 313/2009 tedy rozlišuje v § 20 ost. 1 písm. e.) a f.) Hrozienkový výber, který je vyroben z ručně sesbíraných přezrálých bobulí o cukernatosti minimálně 28° NM a Cibébový výber, který je vyroben z ručně sesbíraných botrytických bobulí (bobule napadené ušlechtilou plísní Botrytis cinerea Persoon) o cukernatosti minimálně 28° NM. 163 Slovensky „Vinohradnicky register“. 164 Vinaři z oblasti Tokaj mohli do novelizace používat dle zákona na lahvích pouze přídavné jméno tokajský nebo označení Tokajská vinohradnická oblast, protože značku Tokaj si na portálu Evropské komise E-Bacchus zaregistrovalo Maďarsko. Slovenská republika se ale rozhodla požádat Komisi o zaregistrování v tomtéž registru chráněných označení původu označení Vinohradnická oblast Tokaj. Komise tuto registraci povolila a následně Slovensko provedlo novelizaci zákona, umožňující používat tradiční označení Tokaj. Je nutno dodat, že tokajské víno, jeho označování a samotná vinohradnická oblast Tokaj je předmětem sporů mezi Slovenskem a Maďarskem již desítky let, tudíž není možné vyloučit spory o toto označení i v budoucnu.

74


vína s CHOP/CHZO165. Na ustanovení kategorizace vín navazují ustanovení o tradičních výrazech a podmínkách jejich použití (např. výrazy regionálne víno, akostné víno, akostné víno s prívlastkom), o označování vinařských produktů, o postupu při žádostech o ochranu zeměpisného označení vína/ označení původu vína či certifikaci vína. Nejedná se o nikterak rozsáhlou úpravu, jak by se na první pohled mohlo zdát, protože ve velkém množství případů ustanovení přímo odkazují na předpisy EU a obsahují pouze základní požadavky, které odpovídají právním normám EU. Tudíž je úprava celkem přehledná a pro vinaře srozumitelná. Slovenský zákon by v oblasti kategorizace vín měl zcela jistě být inspirací pro ten český, vzhledem k faktu, že český zákon novou kategorizaci vín neobsahuje, což je samozřejmě důsledkem nereflektování reformy SOTV. Specifikem zákona č. 313/2009 je samostatná právní úprava pěstování vína a práv a povinností vinohradníků a vinařů ve vinohradnické oblasti Tokaj166. Důvodem úpravy je právní zakotvení této specifické oblasti (která je sice rozlohou nejmenší na Slovensku, ale vína z ní mají vlastnosti, které je činí tradičním národním artiklem) a vyhranění se vůči stejné oblasti v Maďarsku. Jedná se tedy o unikátní situaci, kterou ČR nezná a tudíž ani neupravuje podrobnosti o jedné ze svých vinařských oblastí, respektive podoblastí, ve svém zákoně. Více či méně shodnou úpravu lze nalézt v ustanoveních o výkonu státní správy a kontroly. Tyto činnosti vykonávají Ministerstvo podohospodárstva (v ČR Ministerstvo zemědělství), Ústredný kontrolný a skúšobný ústav pol´nohospodárský (v ČR Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský) a Štátna veterinárna a potravinová správa (v ČR Státní zemědělská a potravinová inspekce). V tomto případě je vidět kontinuita a obdobnost právní úpravy a institucí po rozpadu Československa. Na rozdíl od české úpravy stanoví ta slovenská oprávnění zaměstnanců orgánů kontroly přímo ve vinařském zákoně167, což lze z hlediska kontrolovaného i hlediska přehlednosti hodnotit jako pozitivum. Stejně jako v českém zákoně jsou na závěr zákona slovenského stanoveny správní delikty a sankce za ně. Zajímavostí je, že v § 41 zákona č. 313/2009 je upravena skutková podstata přestupku168, za jehož spáchání je možno uložit 165

Ustanovení § 13 – 15 zákona č. 313/2009. Ustanovení § 30 – 36 zákona č. 313/2009. 167 Ustanovení § 38 zákona č. 313/2009. 168 Pokud uživatel vinohradnické plochy v Tokaji nevyužívá tuto plochu jako vinici, dopouští se tím přestupku. 166

75


peněžitou pokutu a který je projednán podle obecného předpisu o přestupcích. Český zákon žádný přestupek neobsahuje, nicméně to nelze označit za handicap, protože úpravu správních deliktů a na ně navazujících sankcí lze považovat za dostatečnou, vzhledem k možným vysokým postihům. Závěrem lze konstatovat, že slovenská právní úprava vinohradnictví a vinařství je oproti té české v souladu s právními normami EU, což jistě není pro ČR lichotivý výsledek, vzhledem k tomu že slovenský zákon je již rok účinný a český je v nedohlednu. Protože jsou si obě země díky své historii blízké, některá ustanovení jsou obdobná, ne-li totožná, nicméně v současnosti již slovenský zákon obsahuje řadu odchylek, jak vyplývá z předchozího textu. Slovenský zákon (a i přístup slovenských zákonodárců o co nejlepší právní úpravu169) by jistě mohl být inspirací pro české legislativce jak přistoupit k implementaci norem EU, vzešlých z reformy SOTV.

169

Rozpravy k návrhu jak zákona z roku 2005, tak zákona z roku 2009 viz Spoločná Česko-Slovenská digitálna parlamentná knižnica [databáze online]. Bratislava. Národná rada Slovenskej republiky [citováno 7.9.2010]. Dostupné z URL

76


6.4 Shrnutí Česká právní úprava vinohradnictví a vinařství prošla od roku 1989 značným vývojem. V roce 1995 byl přijat první český vinařský zákon, který byl pak několikrát novelizován (například zákonem 50/2002 Sb., kterým byl založen Vinařský fond). Protože Česká republika v roce 2004 vstoupila do Evropské unie, bylo třeba ještě předtím sladit českou právní úpravu s tou evropskou. Za tímto účelem vznikl zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, který je účinný dodnes. Vzhledem k tomu, že evropské právní předpisy v oblasti vinohradnictví a vinařství jsou upraveny výhradně nařízeními Rady a Komise, český zákon má relativně malý prostor pro úpravu vlastní. Dá se shrnout, že česká právní úprava obsahuje ustanovení, která doplňují právní předpisy EU (ES) a ustanovení, obsahující povinnosti, které nařízení českému zákonu ukládá prohloubit. Účelem českého vinařského zákona je prostřednictvím ustanovení povinností a práv vinohradníků a vinařů chránit poctivé a právo ctící vinohradníky a vinaře, chránit konečné spotřebitele a chránit společný evropský trh před nekvalitními výrobky a produkty vyráběnými v rozporu s právem. Vinařský zákon obsahuje ustanovení o Registru vinic, který zaručuje řádnou správu produkčního potenciálu, to jest práv na novou výsadbu, práv na opětovnou výsadbu a práv ze státní rezervy, což je právním základem nutným pro stabilní evropský trh s vínem. Registr spadá pod ÚKZÚZ. Další ustanovení upravují povolené enologické postupy, aby nedocházelo k výrobě nekvalitních a zdraví škodlivých výrobků. K ochraně spotřebitele též slouží pravidla pro označování jednotlivých výrobků, včetně klasifikace (kategorizace) jednotlivých druhů vín. Na základě reformy SOTV byly vytvořeny dvě nové jakostní třídy vín – vína s původem a vína (bez původu). Česká a Moravská zemská vína jsou nyní víny s chráněným zeměpisným označením a stolní vína víny či odrůdovými víny. Důležitým institutem je též zatřídění vína, které zaručuje vysokou kvalitu vína, jež bylo daným postupem zatříděno. Specifikem jsou vína originální certifikace, která si zatřiďuje konkrétní sdružení samo. Správní dozor vykonávají ÚKZÚZ a SZPI, které mimo tuto kompetenci plní další důležité funkce v rámci vinohradnického a vinařského práva, jako je administrace rozličných prohlášení a evidencí či poskytování informací vinohradníkům a vinařům.

77


Závěr Účelem vinohradnického a vinařského práva je úprava rozličných okolností pěstování révy vinné, výroby vína a jeho uvádění na trh a v neposlední řadě také ochrana spotřebitele, zdraví a životního prostředí. Především je nutné předejít výrobě vín nekvalitních či padělaných, a to prostřednictvím právní úpravy enologických postupů, označování vín, kategorizace vín či chráněných označení původu. Cílem této práce bylo podat co nejucelenější pohled na současnou právní úpravu vinohradnictví a vinařství na úrovni EU a ČR. Předně je nutné si uvědomit vztah vinohradnického a vinařského práva k jiným právním odvětvím v českém právním řádu. Vinařské právo není samostatným odvětvím od ostatních striktně ohraničeným, naopak je specifickou součástí práva zemědělského, které do něj promítá své charakteristické rysy. Ostatně, vinohradník je zemědělec a proto na něj dopadají nejenom povinnosti stanovené právem vinohradnickým, ale i zemědělským. Dále s právem vinohradnickým a vinařským úzce souvisí normy práva životního prostředí, jelikož bez šetrného a udržitelného využívání jednotlivých složek životního prostředí (především půdy) při vinohradnické činnosti by v budoucnu již nebylo možné tuto činnost vykonávat. Kapitoly věnované historii jsou vhodným zdrojem pro pochopení souvislosti dob minulých a současných ve vinohradnictví a vinařství. Podávají svědectví o tradici vinařského práva, která vznikla již ve 12. století a pokračuje dodnes. Již od dob středověkých panovníků zde existuje zájem na právní úpravě vinařství, která zabrání výrobě nekvalitních vín. Historie ukazuje, že právo bylo důležitým činitelem i při nákaze evropských vinic révokazem v 19. století. Zákoník z roku 1907 je projevem velmi kvalitní legislativní práce, která může být inspirací dodnes. Naopak léta po roce 1948 příliš kvalitním vinohradnickým právem nevynikají, obrat nastává po roce 1989, kdy je přijat v půlce devadesátých let první český vinařský zákon a posléze jeho novely. Mezinárodní

(respektive

evropské)

organizace,

které

působí

v oblasti

vinohradnictví a vinařství, se mimo jiné snaží ovlivnit evropskou legislativu. Týká se to evropských organizací AREV a COPA/COGECA (ta působí v rámci celé oblasti zemědělství). Obě dvě byly důležitým faktorem při reformě SOTV, kdy nakonec i díky jejich vlivu bylo dosaženo kompromisu na celoevropské úrovni. Nicméně je jejich vliv nepřímý, což se projevilo při začlenění právní úpravy vinohradnictví a vinařství do

78


nařízení Rady č. 1234/2007 i přes jejich nesouhlas. Tím se, dle mého názoru, stala vinařská právní úprava pro její adresáty velice těžko čitelnou. Myslím si, že by hlas těchto odborných a nadnárodních organizací měl být v budoucnu vyslyšen, protože mají silný mandát od svých členů. Pokud by v budoucnu EU prosazovala podobné kroky i přes velký odpor těchto organizací, může to vést k posilování názorů o byrokratické a nesystematické EU. Další nekoncepčnost bohužel předvedla EU v nedávné době stažením návrhu nařízení, které mělo stanovit právní úpravu pro biovíno. Vzhledem k tomu, že na celý tento „projekt“ byly vynaloženy nemalé finanční prostředky170 a byl projednáván 2 roky, přičemž bylo nakonec dosaženo kompromisu mezi jednotlivými členskými státy EU, nejedná se z mého pohledu o racionální krok. Naopak, biovíno jako vinařský produkt by si v budoucnu zasloužilo podle mého názoru buďto samostatnou právní úpravu, anebo by mělo být začleněno do NR č. 1234/2007. Zcela zásadní je pro obor vinohradnictví a vinařství jeho evropská právní úprava, která se v posledních letech změnila díky reformě SOTV. Pro Českou republiku nakonec bylo schválené nařízení Rady č. 479/2008 přijatelným kompromisem. Kladně lze hodnotit především zachování možnosti zvyšovat cukernatost sacharózou, což je pro české a moravské vinaře vzhledem ke klimatickým podmínkám důležitým aspektem při výrobě vína. Ustanovení národních finančních rámců je také pozitivním krokem, kdy si sama ČR rozhodne, jak naloží s přidělenými prostředky bez ohledu na ostatní členské státy. Zůstala zachována práva na novou výsadbu, práva na opětovnou výsadbu a státní rezervy těchto práv jakož i podpůrné opatření restrukturalizace a přeměna vinic, což hodnotím jako správný krok. Je třeba všechna tato stávající opatření (i zákaz výsadby nových vinic) nadále v právní úpravě zachovat, protože liberalizace opatření by měla s velkou pravděpodobností negativní dopad na evropský trh. Kromě ryze ekonomických dopadů může ovšem liberalizace ovlivnit i krajinný ráz vinařských regionů, na což upozorňují i sami vinaři171. Neúspěšné tržní mechanismy nouzové destilace nebo podpory používání zahuštěného moštu budou po přechodné době stanovené v nařízení zrušeny, což je vzhledem k jejich neefektivnosti v minulém období jedině dobře. 170

Rozpočet projektu OrWine činil 1,69 milionu EUR. Více viz < http://www.orwine.org/> . Pokud by totiž mohly být vinice vysazeny mimo nynější plochy, které jsou tradičně ve velkém množství případů umístěny ve svazích (kvůli klimatickým, geologickým a jiným podmínkám), mohlo by to ve svém důsledku vést k vysazování vinic v nížinách, což je jistě z mnoha důvodů nežádoucí. Více viz SEDLO, J.: Jednání pracovní skupiny „Víno“ při COPA/COGECA, Brusel, 9. 7. 2010. Vinařský obzor, 2010, roč. 103, č. 7 - 8, str. 378.

171

79


Zákaz výsadby vinic by měl být posunut dále než jen do konce roku 2018, protože jak jsem již uvedl, je třeba trh nadále právně regulovat, i když cílem poslední reformy bylo jej liberalizovat. Co se týká tzv. „černých výsadeb“, měla by EU být daleko důraznější vůči státům, ve kterých se tyto výsadby nacházejí. Z hlediska práva, důvěry v něj a jeho vynutitelnosti je nepochopitelné, že například Itálie dlouhou dobu neměla zavedený registr vinic i přes povinnost danou evropským právem mít registr upravený v národním právu, která se vztahuje na každý vinařský členský stát. Díky tomu neměla instituci, která by spravovala její produkční potenciál a mohly tak ve velkém množství vznikat nové vinice i přes striktní zákaz výsadby. Přesto nebyla Itálie nijak výrazně sankcionována, i když jiné státy (včetně České republiky) bývají trestány za překročení různých limitů, jakmile se daného porušení evropského práva dopustí. O nedůrazu EU svědčí i to, že i když je stanovena právní povinnost ilegální výsadby (vysazené po 31. 8. 1998) vyklučit na náklady pěstitele, je možné jí obejít navýšením historického hektarového výnosu prostřednictvím černých výsadeb a dosáhnout tak na vyšší finanční prostředky pro režim klučení. Tudíž si stát, který jedná protiprávně, může vyklučit ilegální vinice na náklady EU. Myslím si, že povinnost daného členského státu nahlašovat černé výsadby je absolutně nedostačujícím opatřením, protože si lze těžko představit, že dotčené státy budou na sebe podávat nepříznivá hlášení, ač by to bylo jistě žádoucí. Je tedy třeba, aby EU prosadila daleko důraznější vynucování práva vůči těmto „pachatelům“ a zamezila obcházení práva důslednější právní úpravou. Označování vín bez původu (stolních vín) odrůdou a ročníkem sklizně je též nekoncepčním krokem ze strany EU a mělo by být zrušeno, aby spotřebitel nebyl klamán. Měl by být opět zaveden zákaz uvádění těchto údajů na etiketě vín. Ač je možné mít na úrovni členského státu stanovený seznam odrůd, které lze uvádět na etiketě (tudíž odrůdy v seznamu neuvedené nelze uvádět) vín bez původu, toto řešení neshledávám jako dobré. Naopak se domnívám, že vína bez označení původu by neměla být označována odrůdou i ročníkem, protože vzhledem k dřívějšímu značení a jeho tradici se jedná o krok zpět. V neposlední řadě by měla být ustanovení týkající se vinohradnictví a vinařství vyjmuta z nařízení Rady č. 1234/2007, aby se mohli vinaři lépe orientovat ve změti evropských předpisů. Nicméně se domnívám, že EU tento krok v brzké době neučiní,

80


proto by bylo vhodné vydat příručku pro vinaře, ve které by byly přehledně uvedeny veškeré práva a povinnosti z evropské právní úpravy vyplývající (jak z hlavního nařízení, tak z prováděcích nařízení). Tato příručka by přirozeně byla vydána v každém členském státě a jeho jazyce, zdůrazňující navíc národní specifika. Sice by se jednalo o určitou investici, podle mne však účelně vynaloženou, která by zlepšila právní povědomí a vztah k právu (především tomu evropskému) nejen u vinohradnické a vinařské obce. Pro českou právní úpravu je zásadní její aktualizace, aby byla v souladu se změnami provedenými reformou SOTV. Mělo by se tak stát co nejdříve172, aby čeští vinaři měli k dispozici přehledný zákon, který reflektuje platnou a účinnou evropskou právní úpravu. Vzorem by pro ČR mohl být zákon slovenský, který je již rok v souladu s právní úpravou EU. Slovenští zákonodárci na reformu SOTV zareagovali včas a zákon připravili a přijali tak, aby byl účinný co nejdříve po účinnosti NR č. 479/2008. Přehledně by v novele měla být upravena nová kategorizace vín na vína s původem a vína bez původu a jejich označování, aby se čeští vinaři v této problematice mohli snadno orientovat. Stejně jako ve Slovenské republice musí být stanoven postup pro vinaře, který bude chtít požádat o ochranu označení původu či zeměpisného označení. Dále by bylo vhodné uzákonit rozumným způsobem počet, systém a uznávání vinařských soutěží, které mohou být uváděny na etiketě vína. Počet těchto soutěží je příliš vysoký, což má negativní efekt na prestiž jednotlivých soutěží a pro spotřebitele není pak soutěž uvedená na obalu měřítkem kvality. Do novelizovaného zákona by měla být zahrnuta změna, která již malovinařům nepovolí výjimku ohledně vinařské evidence, což odporuje evropské úpravě již čtyři roky. Co se týče povinných prohlášení směřovaných ÚKZÚZ, je nutné v zákoně upravit nová data, do kterých lze prohlášení podávat. Kladně lze hodnotit zjednodušení elektronických formulářů, které již není třeba podepisovat elektronickým podpisem, což snižuje administrativní nároky na vinaře. Vhodné by podle mého názoru bylo též zpřístupnění veškerých formulářů (povinná prohlášení) a žádostí (například žádost o novou výsadbu/ opětovnou výsadbu) elektronicky a ustanovení tohoto přímo v zákoně, aby to bylo státními orgány zajištěno bez jakýchkoli pochybností. Od věci by nebylo též 172

Jak jsem již uvedl v poslední kapitole, je reálný termín schválení novely vinařského zákona uváděn na květen/červen 2011, což se však může změnit, ač by další posunování termínu nebylo žádoucí. V této chvíli je návrh novely zákona ve fázi vnějšího (meziresortního) připomínkového řízení.

81


zpřehlednění informací poskytovaných na internetu státními institucemi (SZIF, SZPI a ÚKZÚZ), které mají působnost ve vinohradnictví a vinařství, a to samozřejmě informací o právech a právních povinnostech vinohradníků a vinařů. Malou výhodou pozdního přijetí novely ZoVV je možnost legislativců v zákoně odkazovat na platná a účinná ustanovení evropských předpisů. Oproti slovenské úpravě, která ještě odkazuje (formou poznámek pod čarou stejně jako český zákon) na starší NR č. 479/2008, ta česká bude odkazovat na ustanovení nyní účinného NR č. 1234/2007, což jistě bude přehlednější než odkazy na nařízení starší, ve kterém je následně nutno hledat srovnávací tabulky, což je podle mne zbytečná ztráta času. Jak vyplývá z toho, co jsem výše napsal, absolutní prioritou českého vinohradnického a vinařského práva je co nejdříve schválit závěrečný text návrhu novely ZoVV, aby tak došlo k harmonizaci českého práva s právem EU. Ač nemusím souhlasit se všemi změnami reformy SOTV, je to povinnost ČR, která by v případě nesouladu svého právního řádu s řádem EU byla sankcionována. Je to také důležité z hlediska samotných vinařů, aby znali svá práva a povinnosti, která reforma zavedla. Samozřejmě není nutné se omezit pouze na harmonizaci s právem EU, ale i na změnu nevyhovujících ustanovení z hlediska právní praxe se ZoVV v ČR. V tomto případě by bylo užitečné upravit nově administrativní záležitosti vinohradníků a vinařů, což jsem již zmínil, a také ustanovit možnost odebrání vzorků pro účely zatřídění vína přímo samotným vinařem. Druhý jmenovaný krok by měl zjednodušit proceduru zatřiďování vín. Závěrem dodávám, že pokud budou legislativci dostatečně naslouchat odborníkům a jejich organizacím, může novela ZoVV posunout české vinohradnické a vinařské právo vpřed. A to je zcela zásadní pro úspěšné pokračování tradice vinohradnictví a vinařství v Čechách a na Moravě.

82


Seznam použitých zkratek AREV

- Sdružení evropských vinařských regionů

COPA/COGECA

- Výbor pro zájmové zemědělské organizace / Všeobecný svaz zemědělských družstev v Evropské unii

ČR

- Česká republika

EU

- Evropská Unie

GAEC

- Good Agricultural and Environmental Conditions

HRDP

- Horizontální plán rozvoje venkova

CHOP

- Chráněné označení původu

CHZO

- Chráněné zeměpisné označení

Komise

- Evropská komise

NR č. 1234/2007

- nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty - „jednotné nařízení o společné organizaci trhů“

NR č. 479/2008

- nařízení Rady (ES) č. 479/2008, o společné organizaci trhu s vínem

OIV

- Mezinárodní organizace pro révu vinnou a víno

PRV

- Program rozvoje venkova

Rada

- Rada Evropské unie

SAPS

- Single area payment scheme

SMR

- Statutory Management Requirements

SOTV

- Společná organizace trhu s vínem

SZIF

- Státní zemědělský intervenční fond

SZP

- Společná zemědělská politika

SZPI

- Státní zemědělská a potravinářská inspekce

ÚKZÚZ

- Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský

VF

- Vinařský fond

VOC

- Víno originální certifikace

zákon č. 313/2009

- zákon č. 313/2009 Z. z., o vinohradníctve a vinárstve

ZoVV

- zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů

83


Seznam použité literatury Knižní publikace: 1. BUBLÍKOVÁ, L. a kol.; Situační a výhledová zpráva, réva vinná a víno. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2010. 2. DAMOHORSKÝ, M. a kol.: Právo životního prostředí. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. 3. DAMOHORSKÝ, M.; SMOLEK, M.: Zemědělské právo – učební pomůcka. Praha: IFEC, 2001. 4. KRAUS, V.; FOFFOVÁ, Z.; VURM, B.: Nová encyklopedie českého a moravského vína, 1. díl. Praha: Praga Mystica, 2005. 5. KRAUS, V.; FOFFOVÁ, Z.; VURM, B.: Nová encyklopedie českého a moravského vína, 2. díl. Praha:Praga Mystica, 2008. 6. OTÁHAL, J.: Podnikatelské minimum pro vinohradníky a vinaře po vstupu do Evropské unie. 2. vydání. Praha: Orac, 2004. 7. PAVLOUŠEK, P.: Výroba vína u malovinařů. Praha: Grada Publishing, 2006. 8. Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2010. 9. Příručka pro žadatele o podporu na restrukturalizaci a přeměnu vinic. Praha: Státní zemědělský intervenční fond, 2010. 10. SUK, M.; STEKLÍK, J.: Geologie a víno. Brno: Moravské zemské muzeum, Nadace Litera, 1995.

Články z odborného časopisu Vinařský obzor: 1. HRABĚTOVÁ, S.: Mezinárodní organizace pro révu a víno, vztah s Evropským společenstvím. Vinařský obzor, 2009, roč. 102, č. 6, s. 254. 2. Informační technologie a vzdělávání vinařů. Vinařský obzor, 2010, roč. 103, č. 4, s. 155. 3. MIKEŠ, O. a kol.: Nové vinařské předpisy Evropského společenství. Vinařský obzor, 2009, roč. 102, č. 10, str. 459. 4. PŮČEK, M.: Další podrobnosti reformy. Vinařský obzor, 2008, roč. 101, č. 4, s. 150. 5. PŮČEK, M.: Jaká bude letošní sklizeň?. Vinařský obzor, 2010, roč. 103, č. 9, str. 418.

84


6. PŮČEK, M.: Reforma SOT s vínem – co přijde?. Vinařský obzor, 2008, roč. 101, č. 3, s. 90. 7. PŮČEK, M.: Restrukturalizace dle nové SOT s vínem – „Tragédyja škrk do rži“. Vinařský obzor, 2008, roč. 101, č. 11, s. 507. 8. PŮČEK, M.: Vinařství po reformě, ať žije nová reforma... . Vinařský obzor, 2010, roč. 103, č. 6, s. 274. 9. SEDLO, J.: Evropská Unie oslavila v minulém roce 50 let své existence a provedla 4. reformu trhu s vínem. Vinařský obzor, 2008, roč. 101, č. 3, s. 91. 10. SEDLO, J.: Jednání pracovní skupiny „Víno“ při COPA/COGECA . Vinařský obzor, 2010, roč. 103, č. 6, s. 312. 11. SEDLO, J.: Jednání pracovní skupiny „Víno“ při COPA/COGECA, 15. 7. 2008 Brusel. Vinařský obzor, 2008, roč. 101, č. 9, s. 405. 12. SEDLO, J.: Jednání pracovní skupiny „Víno“ při COPA/COGECA, Brusel, 9. 7. 2010. Vinařský obzor, 2010, roč. 103, č. 7 - 8, str. 378. 13. SEDLO, J.: Jednání pracovní skupiny „Víno“ při COPA/COGECA. Vinařský obzor, 2010, roč. 103, č.6, str. 312. 14. SEDLO, J.: Po letech byla schválena reforma trhu s vínem v EU. Vinařský obzor, 2008, roč. 101, č.1-2, s. 6. 15. SEDLO, J.: Zase ta spotřební daň z vína!. Vinařský obzor, 2009, roč. 102, č. 12, s. 542. 16. SEDLO, J.; PŮČEK, M.: Jednání Mezinárodního představenstva AREV (5. 11. 2008 Mainz). Vinařský obzor, 2008, roč. 101, č. 12, s. 563. 17. Vinaře zaujalo elektronické podávání povinných hlášení. Vinařský obzor, 2009, roč. 102, č. 10, s. 471.

Internetové prameny: 1. http://eagri.cz/public/web/mze/ - resortní portál Ministerstva zemědělství 2. http://ec.europa.eu/index_cs.htm – oficiální stránky Evropské komise v českém jazyce 3. http://www.arev.org – oficiální stránky Sdružení evropských vinařských regionů 4. http://www.copa-cogeca.be – oficiální stránky Výboru pro zájmové zemědělské organizace / Všeobecného svazu zemědělských družstev v Evropské unii 5. http://www.eur-lex.europa.eu – oficiální stránky Úředního věstníku Evropské unie 6. http://www.oiv.org – oficiální stránky Mezinárodní organizace pro révu vinnou a víno

85


7. http://www.psp.cz/eknih/info.htm – Společná česko – slovenská digitální parlamentní knihovna 8. http://www.szpi.gov.cz – oficiální stránky Státní zemědělské a potravinářské inspekce 9. http://www.ukzuz.cz - oficiální stránky Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského

86


Seznam příloh 1.

Graf podílů jednotlivých států na celkové ploše vinic světa

2.

Seznam moštových odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize

3.

Symboly EU pro CHOP/CHZO

4.

Mapa vinařských oblastí a podoblastí v ČR

5.

Mapa vinařských podoblastí ve Slovenské republice

87


Přílohy Příloha č. 1. Graf podílů jednotlivých států na celkové ploše vinic světa

Pramen: BUBLÍKOVÁ, L. a kol.; Situační a výhledová zpráva, réva vinná a víno. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2010.

Příloha č. 2. Seznam moštových odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize Odrůdy moštové, modrá – určená pro výrobu červených, bílá – bílých vín. p.č.

odrůda

rok zápisu v ČR

bílá, modrá

doporučená zkratka

povolené synonymum

1.

Agni

2001

modrá

-

Ag

2.

Alibernet

1975

modrá

-

Al

3.

André

1980

modrá

-

An

4.

Ariana

2001

modrá

-

Ar

5.

Aurelius

1983

bílá

-

Au

6.

Auxerrois

2004

bílá

-

Ax

7.

Cabernet Moravia

2001

modrá

-

CM

8.

Cabernet Sauvignon

1980

modrá

-

CS

88


9.

2008

modrá

-

Ce

10. Děvín

1998

bílá

-

De

11. Domina

2004

modrá

-

Do

12. Dornfelder

2004

modrá

-

Dr

13. Frankovka

1941

modrá

Lemberger, Blaufränkisch

Fr

14. Fratava

2008

modrá

-

Ft

15. Hibernal

2004

bílá

-

Hi

16. Chardonnay

1987

bílá

-

Ch

17. Irsai Oliver

1975

bílá

-

IO

18. Kerner

2001

bílá

-

Ke

19. Laurot

2004

modrá

-

La

20. Lena

2001

bílá

-

Le

21. Malverina

2001

bílá

-

Mal

22. Merlot

2001

modrá

-

Me

23. Modrý Portugal

1941

modrá

Blauer Portugieser, Portugieser Blau

MP

24. Müller Thurgau

1941

bílá

Rivaner

MT

25. Muškát moravský

1987

bílá

-

MM

26. Muškát Ottonel

1952

bílá

Muscat Ottonel

MO

27. Neronet

1991

modrá

-

Ne

28. Neuburské

1941

bílá

Neuburger

Ng

29. Pálava

1977

bílá

-

Pa

30. Rinot

2008

bílá

-

Ri

31. Rubinet

2005

modrá

-

Ru

32. Rulandské bílé

1941

bílá

Pinot blanc

RB

33. Rulandské modré

1941

modrá

Pinot noir

RM

34. Rulandské šedé

1941

bílá

Pinot gris

RŠ

35. Ryzlink rýnský

1941

bílá

Rheinriesling, Riesling

RR

36. Ryzlink vlašský

1941

bílá

Welschriesling

RV

37. Sauvignon

1952

bílá

Sauvignon blanc

Sg

38. Sevar

2008

modrá

-

Se

39. Svatovavřinecké

1941

modrá

Saint Laurent

Sv

40. Sylvánské zelené

1941

bílá

Sylvánské, Grüner Silvaner

SZ

41. Tramín červený

1941

bílá

Tramín, Gewürztraminer

TČ

1952

bílá

Malvasier, Malvasia

VČR

43. Veltlínské zelené

1941

bílá

Grüner Veltliner

VZ

44. Veritas

2001

bílá

-

Ve

42.

Cerason

Veltlínské červené rané

89


45. Vrboska

2004

bílá

-

Vr

46. Zweigeltrebe

1980

modrá

-

Zw

Pramen: ÚKZÚZ – www.ukzuz.cz

Příloha č. 3. Symboly EU pro CHOP/CHZO

Pramen: SZPI – www.szpi.gov.cz

Příloha č. 4. Vinařské oblasti a podoblasti v České republice

Pramen: Internet – www.vinotekaprosek.cz

90


Příloha č. 5. Vinařské podoblasti ve Slovenské republice

Pramen: Internet – www.domnarodnychvin.sk

91


Resumé The title of the thesis is „Viniculture and winemaking from the perspective of law“. It analyses viniculture and winemaking not only from the perspective of the Czech law, but also the law of the European Union. It is necessary to involve the European law because it is a basic element of wine law in all wine-producing member states including Czech Republic. The goal of the thesis is to give a complex insight into the current vinicultural and winemaking law, considering the history of both disciplines and the history of their legislation. The thesis is divided into six chapters which are logically arranged from historical tracts to legal issues. The first chapter declares that the Czech wine law is not an isolated branch of law; on the contrary it is an elemental part of agricultural law. Relationship with other legislation (both public and private) is also described in this part of the thesis. The second chapter briefly informs about the Czech history of viniculture and winemaking. It covers the era from the twelfth to the twenty-first century. The next chapter also concerns history, but unlike the previous chapter it focuses on the evolution of Czech wine law. It emphasizes the most important milestones, for example the first Czech code of wine law issued in 1907. The fourth chapter introduces the main international and European organisations which work in the field of viniculture and winemaking. Namely, the organisations are: International Organisation of Vine and Wine, Assembly of European Wine Regions and Committee of Professional Agricultural Organisations / General Confederation of Agricultural Cooperatives in the European Union. One of the main chapters deals with the wine law of the European Union. In 2008 the reform of the Common market organisation took place. It changed a big number of vinicultural and winemaking regulations and as a result of this had a great impact on the law of the member states including Czech Republic. Finally, the last chapter addresses the current Czech wine regulations. It focuses on the Czech wine code (number 321/2004) and its content. In the end of this part a comparison between Czech and Slovak vinicultural and wine law is located. There are some differences between the two because the Slovak wine code was issued later (2009) and therefore is in compliance with the European law.

92


Právo životního prostředí Zemědělské právo Vinohradnictví a vinařství

Environmental law Agricultural law Viniculture and winemaking

93

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Vinohradnictví a vinařství z pohledu práva

Recommend Documents