MASARYKOVA UNIVERZITA. Fenomén izolace a osamělosti z pohledu seniorské populace

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

Bc. Lenka Brázdilová

Fenomén izolace a osamělosti z pohledu seniorské populace Diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D.

Brno 2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením PhDr. Andrey Pokorné Ph.D. a použila jen uvedené informační zdroje.

Brno 31. února 2012

Děkuji PhDr. Andree Pokorné Ph.D. za odborné vedení diplomové práce, za cenné rady a trpělivost. Děkuji Mgr. Josefovi Minarčíkovi za pomoc při zpracovávání statického vyhodnocení diplomové práce a děkuji všem zaměstnancům sociálních služeb města Kroměříže, kteří mi umožnili v jejich zařízení uskutečnit dotazníkové šetření a pomohli při jeho průběhu.

OBSAH

ÚVOD………………………….……………………………….……………………………...7 1

PSYCHICKÉ A SOCIÁLNÍ ZMĚNY V OBDOBÍ FYZIOLOGICKÉHO STÁŘÍ ........................................................................................................... 9

1.1

Duševní změny ve stáří ............................................................................... 11

1.1.1

Osobnost, chování, myšlení a citová rovnováha......................................... 11

1.1.2

Kognitivní (poznávací) schopnosti ............................................................. 12

1.1.3

Motivace a temperament ............................................................................. 13

1.1.4

Základní lidské potřeby .............................................................................. 14

1.1.5

Chybné postoje, jednání .............................................................................. 14

1.2

Změny ve stáří v oblasti socializace ........................................................... 16

1.2.1

Období ranného stáří (60 -75 let) ................................................................ 16

1.2.1.1 Teritorium vlastního bytu ........................................................................... 17 1.2.1.2 Komunikace ................................................................................................ 18 1.2.1.3 Změna morálního uvaţování a vztah k sociálním normám ........................ 19 1.2.1.4 Proměny sociálních rolí .............................................................................. 19 1.2.1.5 Odchod do důchodu .................................................................................... 20 1.2.2

Období pravého stáří (75 let a více)............................................................ 22

1.2.2.1 Teritorium ................................................................................................... 22 1.2.2.2 Komunikace ................................................................................................ 24 1.2.2.3 Redukce sociálních rolí ............................................................................... 25 1.2.2.4 Umístění do instituce .................................................................................. 25 2

SAMOTA, OSAMĚLOST A IZOLACE VE STÁŘÍ ................................. 27

2.1

Vymezení pojmů samota a osamělost ......................................................... 28

2.2

Klasifikace fenoménu osamělosti ............................................................... 29

2.2.1

Sociální izolace ........................................................................................... 30

2.2.2

Emocionální izolace .................................................................................... 30

2.3

Vymezení základních determinant osamělosti ........................................... 30

2.4

Faktory, které snadno vedou k osamělosti a k izolaci u starých lidí .......... 32

2.5

Negativní dopady samoty ........................................................................... 32

3

SOCIÁLNÍ SÍTĚ VE STÁŘÍ ..................................................................... 34

4

3.1

Manţelství jako sociální síť ve stáří ........................................................... 35

3.1.1

Intimita ve stáří ........................................................................................... 36

3.1.2

Partnerská solidarita ve stáří ....................................................................... 36

3.1.3

Smrt partnera ve stáří .................................................................................. 37

3.2

Role potomků ve stáří ................................................................................. 38

3.3

Role vnuků ve stáří ..................................................................................... 39

3.4

Role sourozenců ve stáří ............................................................................. 41

4

PREVENCE A MOŢNOSTI ŘEŠENÍ OSAMĚLOSTI VE STÁŘÍ .......... 43

4.1

Příprava na stáří – prevence osamělosti ...................................................... 43

4.2

Animace jako postup prevence osamělosti ................................................. 44

4.2.1

Doporučení co dělat, aby došlo k zintezivnění ţivota (animace) ............... 44

4.2.2

Umění nabízet, povzbuzovat, stimulovat .................................................... 45

4.2.3

Autonomie .................................................................................................. 46

4.2.4

Odpočinek a nečinnost ................................................................................ 46

4.3

Gerontagogika ............................................................................................. 47

4.4

Volnočasové aktivity .................................................................................. 49

EMPIRICKÁ ČÁST PRÁCE .................................................................................... 51 5

CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY .................................................................... 51

6

METODIKA A ORGANIZACE PRŮZKUMU ......................................... 52

6.1

Charakteristika zvolené metody šetření ...................................................... 53

6.2

Pilotní šetření .............................................................................................. 54

6.3

Charakteristika cílové populace výzkumného vzorku ................................ 54

6.4

Metodika statistického zpracování dat ........................................................ 55

7

ANALÝZA A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ VÝZKUMU ................... 56

7.1

Analýza a interpretace výsledků jednotlivých poloţek dotazníku .............. 56

7.2

STATISTICKÉ TESTOVÁNÍ A OVĚŘOVÁNÍ HYPOTÉZ .................... 71

7.2.1

Testování první hypotézy............................................................................ 71

7.2.2

Testování druhé hypotézy ........................................................................... 72

7.2.3

Testování třetí hypotézy.............................................................................. 73

7.2.4

Testování čtvrté hypotézy ........................................................................... 76

7.2.5

Testování páté hypotézy ............................................................................. 86

7.2.6

Testování šesté hypotézy ............................................................................ 89

8

DISKUZE ................................................................................................... 98

9

DOPORUČENÍ PRO PRAXI ................................................................... 103 5

ZÁVĚR……………………………………………………………………………106 ANOTACE………………………………………………………………………...107 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY……………………………………………..109 SEZNAM ZKRATEK……………………………………………………………..113 SEZNAM OBRÁZKŮ……………………………………………………………..114 SEZNAM TABULEK……………………………………………………………..115 SEZNAM PŘÍLOH………………………………………………………………...116 PŘÍLOHY………………………………………………………………………….118

6

ÚVOD

Fenomén osamělosti je v dnešní době často diskutovaným. Osamělost se dotýká všech osob bez rozdílů věku, pohlaví, vzdělání a jiných charakterizujících znaků, přesto je osamělost častěji zmiňována v souvislosti se starými lidmi. Je nutné si uvědomit, ţe nejen senioři se cítí osamělí, avšak je to skupina populace, která je tímto problémem významně ohroţena. V souvislosti s narůstajícím věkem narůstá i více rizikových faktorů, které jsou typické pro vznik pocitu osamělosti. Patří mezi ně v první řadě odchod do důchodu, coţ je první výrazný zlom v lidském ţivotě, kdy člověk ztrácí významnou sociální síť, kterou po mnoho let budoval a které byl součástí. Další důleţitou determinantou je ovdovění. Většina seniorů velice těţce nese ztrátu ţivotního partnera. Paradoxem je, ţe i ve vztahu, který nebyl ideální a doprovázely jej neustále problémy a neshody, a senioři v něm zůstávali jen ze setrvačnosti a zvyku, je ztráta silně proţívána. Neméně důleţitým aspektem je i narůstající věk a s ním spojený vyšší výskyt úmrtí v oblasti přátel a dalších blízkých osob, coţ vede ke zuţování širší sociální sítě. Dalo by se tedy říct, ţe osamělost je přímoúměrná velikosti a počtu sociálních sítí, ale není to pravda. Mnoho lidí můţe ztratit spoustu blízkých či méně blízkých osob a necítit se osaměle. Na druhou stranu můţe člověk být neustále ve společnosti lidí a osamělost pociťovat. Můţeme tedy říci, ţe osamělost nelze jednotně definovat ani jednotně stanovit příčiny, protoţe se jedná o fenomén výrazně individuální a přesahující pouze jednu vědní oblast. Fenomén osamělosti a sociální izolace u seniorů jako téma diplomové práce jsem si zvolila právě proto, abych do této problematiky nahlédla a udělala si konkrétní obraz o dané skutečnosti. V současnosti je toto téma častým bodem diskuzí v oblasti zdravotní a sociální péče. Přesto se domnívám, ţe to u této diskuze končí a v praxi se nic moc nemění a neděje. Doufám, ţe tato práce bude přínosem i pro ostatní , kteří mají o téma osamělosti ve stáří opravdový zájem. V teoretické části se nejdříve zabývám psychickými a sociálními změnami ve stáří a jejich moţným vlivem na vznik a výskyt osamělosti. V další kapitole se zaměřuji na osamělost jako fenomén, na její klasifikaci, rizikové faktory a důsledky. Na to pak navazuji kapitolou týkající se sociálních sítí ve stáří, konkrétně

7

jejich strukturou a změnami, které se v období stáří objevují. Konec teoretické části je pak uzavřen prevencí a moţnostmi řešení pocitu osamělosti ve stáří. Empirická část se zaměřuje na analýzu a interpretaci dat získaných prostřednictvím dotazníkového šetření. Průzkumné šetření bylo zaměřeno na seniory ţijící v institucích, konkrétně v domovech pro seniory (dále jen DpS) sociálních sluţeb města Kroměříţe. Cílem diplomové práce je zjistit, zda senioři ţijící v DpS pociťují osamělost. Jak demografické (věk, pohlaví, vzdělání) a sociální (aktuální rodinný stav, vztahy s přáteli, charakter společenského ţivota) determinanty ovlivňují výskyt osamělosti a zda charakter a typ návštěv souvisí s pocitem osamělosti. Věřím, ţe získané výsledky této práce budou základem pro další činnost v prevenci a identifikaci osamělosti nejen u obyvatel DpS, ale i u jiných skupin uţivatelů sociálně zdravotních sluţeb.

8

1 PSYCHICKÉ A SOCIÁLNÍ ZMĚNY V OBDOBÍ FYZIOLOGICKÉHO STÁŘÍ

V ţivotě člověka probíhá pět vývojových fází – nitroděloţní ţivot, období kojenecké, dětství, dospělost a stáří. Období, kdy jedinec přechází z jednoho stadia do druhého, se označuje jako přechodná nebo kritická perioda, a patří mezi ně: porod, perioda odstavu, dospívání (puberta) a stárnutí. Kritickými obdobími jsou nazvána proto, ţe v této době je organismus nejcitlivější vůči zevnímu prostředí, jednotlivé jeho funkce jsou nevyváţené, a proto dochází k častým, někdy váţným poruchám. To se týká jak tělesných, tak i duševních a sociálních funkcí.1 Jsme si vědomi, ţe dělení stáří a jeho klasifikace je nejednotná a v dalším textu se budeme této problematice věnovat podrobněji. Dosud byl kladen největší důraz na období kojenecké a pubertální, protoţe tato vývojová období formují další ţivot jedince téměř v celé jeho délce, kdeţto stárnutí uţ zanechává své stopy pouze v posledním úseku lidského bytí, a to ve stáří. Přesto je však potřeba tomuto období věnovat stejnou pozornost, ne-li větší, protoţe ze všech těchto přechodných period je stárnutí periodou, která je povaţována za nejdelší a také nejcitlivější. Pod pojmem stárnutí tedy rozumíme dlouhodobý proces, kdeţto stáří znamená jiţ určité období, kdy se vývojové změny staly patrnými. Popsat nebo definovat stáří se snaţilo mnoho autorů, ale všechny dosavadní závěry jsou nedokonalé, neucelené. Je totiţ obtíţné celistvě vystihnout slovy tuto část lidského ţivota. Z toho vyplývá, ţe stárnutí i stáří jsou ţivotní období, která mají značnou proměnlivost a jsou časově i svými důsledky vysoce individuální, to znamená, ţe kaţdý jedinec vykazuje jinou hloubku proběhlých změn a v jiném časovém úseku. Proto bývá stáří rozděleno do různých kategorií; dle shrnutí jednotlivých známek do větších celků. Jedním z moţných dělení je klasifikace dle Kümpela2 a jedná se často o stáří: -

1 2

Klinické (provázené změnami v tělesných procesech a strukturách).

Srov. KÜMPEL, Q., Duševní změny v období stárnutí a stáří, s. 1. Srov. tamtéţ, s. 2.

9

-

Psychologické (charakterizované změnami v duševních pochodech).

-

Sociální (specifické změnami ve společenských funkcích a vztazích).

Tentýţ autor uvádí také další dělení a zmiňuje se o stáří: -

Matrikovém (které vyjadřují pouze časovou míru).

-

Biologickém (patrné pouze změny v lidském organismu).

-

Konvenčním (podle společenského nazírání).3 Kaţdý jedinec se v průběhu svého ţivota vyrovnává nebo se bude vyrovnávat

se změnami v důsledku procesu stárnutí organismu. Zákonité změny biologický struktur mají svůj odraz ve funkční zdatnosti na různých úrovních psychických funkcí, které se projevují v pracovní činnosti, v rodinném ţivotě i v širších sociálních vztazích. Stárnutí není tedy jen problémem individuálního vývoje, ale důleţitým komplexem otázek značného ekonomického a společenského dosahu. Je vidět, ţe na celém světě se potřeby „starší generace” dostávají do popředí. Ukazuje se však, ţe v mnoha zemích patří tyto potřeby mezi nezajištěné poţadavky. V podmínkách české společnosti jsou tyto otázky součástí sociálního plánování, v němţ jde o zajištění optimálních podmínek pro stále se rozšiřující vrstvu občanů v seniorském věku.4 V období vědeckotechnického rozvoje naší společnosti se plánuje rozšíření péče o všestranný rozvoj osobnosti a uspokojování základních potřeb také v tzv. třetím věku, období, kdy část občanů vyuţívá svého práva na důchod. Věnuje se také pozornost zvláštnostem, které vyplývají ze souţití mladší a starší generace. Skutečnost, ţe se v posledních desetiletích nezkoumají psychologické problémy stáří odděleně od předchozího ţivota, ale právě naopak v návaznosti na dosavadní vývoj osobnosti, můţe mít kladný efekt také pro praxi. Orientace pozornosti tímto směrem přispívá k přesnějšímu posouzení aktuálních potřeb občanů ve věku presenia a senia.5

3

Srov. KÜMPEL, Q., Duševní změny v období stárnutí a stáří, s. 2. Srov. ŠVANCARA, J., Psychologie stárnutí a stáří, s. 3. Srov. BOUČEK, J., a kol., Lékařská psychologie, s. 20 – 21. 5 Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., Jirák, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P., a kol., Geriatrie a Gerontologie, s. 103. Srov. ŠVANCARA, J., Psychologie stárnutí a stáří, s. 3. Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s. 22 – 23. 4

10

1.1 Duševní změny ve stáří Všechny změny probíhající v období stáří, ať probíhající v jedinci samém či v jeho okolí, se odráţejí na jeho psychice. Je to jednak přestavba organismu (např. hormonální změny), dále pak chorobné změny obvyklých nemocí tohoto věku (např. ateroskleróza) a změny ve společenském a rodinném postavení jedince.

1.1.1 Osobnost, chování, myšlení a citová rovnováha Především je třeba zdůraznit, ţe při fyziologickém stárnutí se kvalitativně nemění struktura osobnosti. Pro kvalitu psychiky ve stáří má zřejmě největší význam osobnost člověka a její úroveň neţ kalendářní věk. Rozhodující není, ţe je někdo starý, ale kdo stárne. Charakteristické osobnostní rysy ovšem získávají nebo upadají ve své intenzitě.6 Říká se, ţe stáří karikuje povahu jedince, a je pravda, ţe jednotlivé rysy osobnosti jedince se stářím prohlubují. Například nedůvěřivý člověk se ve stáří stává podezíravým aţ paranoidním, introverze se můţe vystupňovat k samotářství, citlivý člověk má sklon k depresím, ţivý a společenský se stává příliš hovorným apod. Stáří však samo, jako takové, zvyšuje u kaţdého nejistotu a nedůvěřivost a podmiňuje určitou strnulost v myšlení a jednání. Je to dáno sníţenou schopností zapamatovat si nové poznatky, zhoršenou orientací a sníţenou přizpůsobivostí. Tyto záporné znaky jsou ještě komplikovány poruchami smyslového vnímání (nedoslýchavost, poruchy chuti a čichu, zeslabování zraku).7 Vţdy je nutno zdůraznit aspekt individuality – tedy potřebu hodnotit kaţdého jedince vyššího věku přísně individuálně pomocí objektivizujících testů. Starý člověk projevuje větší stálost ve svých názorech, má větší přehled a časový odstup od běţných ţivotních příhod, a proto je soudnější a rozváţnější. Jeho zkušenosti, přestálé omyly i úspěchy mu dávají stařeckou moudrost a odbornou vyzrálost. V soustavné činnosti je trpělivější, vytrvalejší a ve vlastním činu je opatrnější, obezřetnější.8 6

Srov. PACOVSKÝ, V., O stárnutí a stáří, s. 39. Srov. KÜMPEL, Q., Duševní změny v období stárnutí a stáří, s. 5. Srov. POLEDNÍKOVÁ, L., a kol., Geriatrické a gerontologické ošetřovatelství, s. 12. 8 Srov. KÜMPEL, Q., Duševní změny v období stárnutí a stáří, s. 7. 7

11

Citové proţívání ve stáří se stává méně bezprostřední a sniţuje se intenzita emocí. Starého člověka jiţ události tolik nevzrušují a nezaujmou tak snadno jako mladého. Z kladné stránky to můţe mít příznivý vliv na úsudek. Z negativní stránky to však znamená, ţe starý člověk jiţ není obvykle schopen bezvýhradně se nadchnout pro věc, naopak v některých případech zůstává netečný, coţ můţe být nepochopitelné mladší generaci v jeho blízkosti. Je zajímavé, ţe v rodině se častěji udrţí citové vztahy bez výrazných změn aţ do stáří (kladné i záporné) a jsou stále posilovány, zatím co na vztazích k cizím osobám je sníţení emocionální rezonance patrné dříve. Citový kontakt není jiţ tak dynamický a rovněţ frustrační tolerance se mění (většinou se sniţuje, ale v některých oblastech i zvyšuje).9

1.1.2 Kognitivní (poznávací) schopnosti Změny poznávacích schopností v průběhu stárnutí se týkají celé řady psychických procesů – od změn počitkových prahů, kvantitativních a kvalitativních změn vnímání, percepčně motorické koordinace, paměťových funkcí aţ po nejvyšší intelektové výkony. Výsledky zkoumání elementárních psychických procesů (senzorické schopnosti, percepčně motorická koordinace) udávají maximum na začátku třetího desetiletí věku. Pokles funkční úrovně v průběhu ţivotní dráhy je pozvolný, a však v období mezi 50. - a 70. rokem věku jiţ výkonové křivky strmě klesají a nedostatky, které jsou způsobeny změnami smyslových orgánů a motoriky, mohou mít omezující vliv na pracovní výkonnost i na společenské začlenění stárnoucího člověka.10 V intelektové sféře můţe být narušen úsudek, kritičnost a hodnocení reálné situace.11 Důleţité je uvědomit si, ţe intelektové schopnosti zůstávají většinou dobře zachovány aţ do pokročilejšího stáří. Je třeba zdůraznit, ţe přirozená involuce nevede k syndromu demence. S věkem sice klesá schopnost nacházení nových řešení, rychlého zvládání neznámých situací a problémů (tzv. fluidní inteligence),

9

Srov. ŠVANCARA, J., Psychologie stárnutí a stáří, s. 59. Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s. 22 – 24. Srov. POLEDNÍKOVÁ, L., a kol., Geriatrické a gerontologické ošetřovatelství, s. 12. 10 Srov. KALVACH, Z., a kol., Úvod do gerontologie a geriatrie I. Díl, s. 61 – 62. 11 Srov. KÜMPEL, Q., Duševní změny v období stárnutí a stáří, s. 5.

12

zachována však zůstává tzv. krystalizovaná inteligence, která vyuţívá k řešení problémů zkušenosti a zaţitá schémata.12 Z hlediska psychického výkonu je ve stáří třeba zajistit dostatečný odpočinek (spánek, přestávky v psychicky náročné činnosti), klid a vlastní tempo (nepřítelem starých lidí je časový stres a obava z neúspěchu). Při učení je pak třeba respektovat zhoršenou vštípivost. Staří lidé potřebují ve srovnání s mladými k zapamatování stejného objemu informací větší počet opakování, coţ má význam při edukaci geriatrických pacientů.13 Narušena bývá i pozornost. Schopnost zaměřit se a soustředit se na potřebné informace a zároveň eliminovat ty nepodstatné, přesouvat a rozdělovat pozornost podle potřeb situace, a koordinovat příjem informací z různých zdrojů se v průběhu stárnutí postupně zhoršuje. Efektivita pozornosti seniorů závisí i na kontextu, tj. na situaci a typu úkolu. Koncentrace pozornosti se mění mnohem méně, pokud jde o jednoduchou nebo dobře známou činnost, kterou člověk vykonává téměř automaticky, a kdyţ na něj zároveň nepůsobí další podněty, které by mohly být rušivé. Pozornost lze v seniorském věku velmi snadno zatíţit především irelevantními zvukovými podněty, jejichţ vliv nelze tak snadno eliminovat. Vzhledem k tomu můţe snadno dojít k selhání v takových úkolech, které by starší člověk za příznivějších okolností zvládl. Kvalita pozornosti bývá povaţována za důleţitý predikátor celkové úrovně fungování kognitivních funkcí.14

1.1.3 Motivace a temperament Mnozí lidé mají ve vysokém věku hodnotné plány, ale pro jejich realizaci jim chybí motivace – často nemají ani silné emoce, ani dostatek energie, aby je dokázali uskutečnit. Ve spojení s mladými jsou však nezřídka schopni vytvořit další hodnoty. Týká se to i hodnot v rámci rodiny a kaţdému přístupné občanské aktivity. Při hledání odpovědi na otázku, proč starý člověk dělá to, co dělá, proč to nedělá 12

Srov. KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A., Stáří: Pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi, s. 11. Srov. ZACHAROVÁ, E., ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŢKOVÁ, J., Základy psychologie pro zdravotnické obory, s. 103 13 Srov. KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A., Stáří: Pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi, s. 11. Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s. 24. Srov. JUŘENÍKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, s. 14 - 15 14 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 320.

13

očekávaným způsobem, proč některé potřeby a věci jsou v popředí jeho zájmu, proč se vrací k některým zájmům mladého věku a jiné opouští – to vše je otázka motivace, vnitřních pohnutek. Je to otázka struktury potřeb, hodnot a cílů ve struktuře osobnosti. Do této interakce vstupuje také temperament jedince. Podle názoru většiny autorů se temperament v průběhu ţivota nemění, ale pouze integruje do jiných struktur. Přece však je nepochybné, ţe se sniţuje amplituda jeho projevů. V průběhu gerontogeneze se zvyšuje relativní podíl útlumu, coţ rovněţ mění podmínky motivace. Pokud jde o volní rozhodování, kladem je jiţ naznačená nezávislost na emocích, oslabena však bývá realizační fáze volního aktu.15

1.1.4 Základní lidské potřeby Pokud se jedná o hierarchii základních lidských potřeb, uplatňuje se v první fázi gerontogeneze silně potřeba být uţitečný, tendence po seberealizaci. V nejvyšších věkových stupních se dostává do popředí touha mít pevné místo v určitém prostředí s kladnými lidskými vztahy, i potřeba kladného hodnocení ze strany druhých (tedy poněkud nadneseně: potřeba lásky a úcty). Vidíme zde přesun od nezávislosti k závislosti, coţ více neţ s věkem můţe korelovat s funkčním a zdravotním stavem a dalšími proměnnými.16 Změnám potřeb u osob nevyšším věku je třeba věnovat pozornost s ohledem na rozsah následně poskytované péče ve zdravotnických zařízeních. Významná je identifikace rozsahu péče a jejího moţného zabezpečení v domácích podmínkách seniora.

1.1.5 Chybné postoje, jednání U starších osob se často vyskytují situace, kdy jsou například přesvědčeni, ţe vůně jejich kávy je jiná a z toho usuzují, ţe se jich asi jejich blízcí chtějí zbavit, nebo ţe osoby, které v podvečer vídají kolem domu usilují o jejich ţivot. To jsou důsledky toho, kdyţ si starý člověk mylně vysvětluje některé nepochopitelné vjemy.

15

Srov. KALVACH, Z., a kol., Úvod do gerontologie a geriatrie I. Díl, s. 60 – 61. Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., Jirák, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P., a kol., Geriatrie a Gerontologie, s. 111 - 112. Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s. 35 - 36. 16 Srov. KALVACH, Z., a kol., Úvod do gerontologie a geriatrie I. Díl, s. 60 – 61.

14

Často se objevuje i pocit okrádání, který většinou pramení z poruchy vštípivosti paměti, například si starý člověk nepamatuje kam si uloţil zubní protézu, sváteční příbory, a začíná obviňovat své blízké, ţe tyto věci ukradli. 17 Tento stav pak můţe vyústit aţ v chorobnou paranoiu. Převáţně jsou ohroţeni lidé osamělí a lidé s poruchou vnímání a to především ve sluchové oblasti. Proto je třeba na tyto aspekty vţdy pamatovat.18 Horší schopnost přizpůsobivosti, pocit nejistoty z očekávání nejasných změn, zvýšená nedůvěra k okolí vede k častým úzkostným aţ panickým reakcím. Úzkostné reakce ve stáří mají však většinou nejasnou a nevysvětlitelnou příčinu (jedinec neví, proč se bojí, neví, z čeho má strach), a proto jeho chování bývá nepřiměřené a překotné. Někdy se druţí úzkost s depresí. Emoční ladění tohoto druhu je jiţ spíše okolí pochopitelné. Starý člověk začíná být zvýšeně unavený, přestává jej bavit okolí a celý ţivot. Stává s rozmrzelým, reaguje podráţděně na své nejbliţší. Z toho druhotně pramení různé rozmíšky, pocity, ţe ho nikdo nemá rád, ţe je na tomto světe zbytečný. Kombinace těchto dvou nálad, úzkosti a deprese, bývá velmi nebezpečná, protoţe v době jejich vyvrcholení můţe dojít k náhlým, naprosto nepředvídatelným sebevraţdám. Postiţení, kteří sebevraţedný pokus přeţijí často uvádí, ţe neví co je to vůbec napadlo, ţe na to nikdy nepomýšleli, ale ţe se dostavil takový smutek, ţe od něj chtěli utéct.19 Suicidia ve stáří jsou závaţným problémem a dochází k nim po nějakém zkratkovém jednání. Jedná se často o „bilanční” sebevraţdy, kdy jiţ starý jedinec nevidí ţádné příjemné stránky ve svém ţití, ale spíše jen námahu, zbytečnost a trápení. Jsou to období přechodných sociálních problémů, období těţkých chorob, ţivotních neúspěchů. Je nutno zdůraznit, ţe tyto pocity mají obvykle krátkodobé trvání a jsou přechodného charakteru. V uvedených situacích se nezbytnou pomocí stává úzký sociální kontakt s okolím a porozumění nejbliţších.20

17

Srov. KÜMPEL, Q., Duševní změny v období stárnutí a stáří, s. 5 – 6. Srov. ZACHAROVÁ, E., ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŢKOVÁ, J., Základy psychologie pro zdravotnické obory, s. 103. 19 Srov. KÜMPEL, Q., Duševní změny v období stárnutí a stáří, s. 5 – 7. Srov. ZACHAROVÁ, E., ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŢKOVÁ, J., Základy psychologie pro zdravotnické obory, s. 105. 20 Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., Jirák, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P., a kol., Geriatrie a Gerontologie, s. 398 – 399. Srov. VÁGNEROVÁ, M., Psychopatologie pro pomáhající profese, s. 251. 18

15

1.2 Změny ve stáří v oblasti socializace Sociologie stáří je vlastně sociologie věkové skupiny. Na pozadí obecných zákonitostí celé společnosti se zabývá zvláštní problematikou staré subpopulace a dává podněty k řešení jednotlivých fenoménů. Sociální struktura kaţdé společnosti je neoddělitelně spojena se společenskými vztahy. Společenské vztahy se vţdy promítají do hodnocení (ale i sebehodnocení) určité věkové skupiny obyvatel. Proto se vyvíjejí a mění také postoj společnosti ke stáří. S tím souvisí i společenská role starých, jejich sociální status, který je vţdy vymezen určitými právy a poţadavky. Dále budou popisovány hlavní změny v různých oblastech ţivota seniora ve vztahu ke dvěma nejvíce odlišným periodám stáří, jak je uvádí současná odborná literatura: –

Období raného stáří (60 – 75 let);

–

Období pravého stáří (75 let a více).21

Předpokládáme ovšem, ţe tyto změny se budou postupně lišit s ohledem n aktuální demografický trend a změny v sociální politice v naší zemi (v souvislosti s věkem odchodu do důchodu, restrukturalizací sociální péče a podpory apod.).

1.2.1 Období ranného stáří (60 -75 let) V období stáří dochází k postupné diferencované proměně či redukci různých sociálních dovedností. Tento proces má individuálně specifický průběh a můţe být nápadnější aţ v pozdním stáří. Vyplývá ze zákonitých změn seniorů, které sociální kompetence ovlivňují. Staří lidé jsou po odchodu do důchodu mnohem více izolovaní od společenského dění, jejich ţivot probíhá převáţně v soukromí, především ve vlastní rodině. V průběhu stáří narůstá počet seniorů, kteří nepřekračují hranice rodiny, respektive teritoria bytu a nejbliţšího okolí. Vzhledem k tomu se sniţují i poţadavky na jejich sociální orientaci a společenské chování. Starší lidé uţ mnohé sociální dovednosti a návyky nepotřebují, a proto můţe dojít k jejich stagnaci či dokonce úpadku. Změna ţivotní situace, například nutnost odejít z vlastního bytu do domácnosti svých potomků nebo do nějaké instituce pro seniory, od nich naopak vyţaduje osvojení nových způsobů chování, které by byly za daných okolností potřebné a účelné. Dost často jde 21

Srov. PACOVSKÝ, V., O stárnutí a stáří, s. 45.

16

především o přijetí pasivní a submisivní role člověka závislého na ostatních, který je jimi v rámci potřebné, a někdy aţ nadbytečné, péče manipulován, a od něhoţ se vlastní názor či jednání neočekává nebo je dokonce povaţováno za neţádoucí.22 Proto je důleţité, aby došlo ke změně názoru a pohledu veřejnosti a především zdravotnických pracovníků na seniorskou populaci. Ageistický přístup, který je v české společnosti zcela běţný je nepřípustný. Je třeba, aby seniorská populace byla vnímána a přijímána s úctou a důstojností, aby byla respektována jejich autonomie. Nelze předpokládat, ţe pokud je starý člověk umístěn do jakékoliv instituce, znamená to, ţe je neschopný provozovat všední činnosti, a tudíţ ţe je závislý na péči druhé osoby.

1.2.1.1 Teritorium vlastního bytu Ţivot starších lidí se odehrává v určitém teritoriu, jeţ můţe mít různý rozsah. Nejvýznamnější je skoro vţdy teritorium vlastního bytu, které představuje soukromí, naplněné symboly proţitého ţivota, k nimţ se pojí mnoho vzpomínek. Domov přispívá k uchování pocitu kontinuity ţivota a je místem, kde se starší člověk cítí v bezpečí a kde se odehrává kontakt s jinými lidmi. Proto je pro starého člověka tolik těţké, pokud má svůj domov opustit. Nejčastějšími příčinami ztráty domova jsou většinou zdravotní problémy či špatná ekonomická situace. V těchto případech pak přichází na řadu teritorium instituce, ať uţ jde o nemocnice nebo domov pro seniory. Takováto zařízení mají neosobní charakter a platí zde pravidla, o nichţ senior nemůţe sám rozhodovat, a přesto je musí respektovat. To v soukromí není nutné, tam si svůj řád určují senioři sami.23 V současné době je trendem budovat pro seniory takzvané „senior vesničky„ či „vesničky pro seniory”. Jedním z jejich cílů má být vytvoření komunity, která má zabránit osamělosti a sociální izolaci. Otázkou ale je, zda tomu tak opravdu je, protoţe tímto způsobem dochází k vytvoření umělé komunity jedné jediné generace, která je izolovaná od generací mladších a v důsledku toho potencionálně segregovaná od ostatní společnosti. 22

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 350. Srov. ZACHAROVÁ, E., ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŢKOVÁ, J., Základy psychologie pro zdravotnické obory, s. 102. Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s. 14. 23 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 350 - 351. Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., Problematické situace v péči o seniory, s. 14.

17

1.2.1.2 Komunikace Komunikace je součástí sociálního kontaktu. Aby byl takový způsob sociálního kontaktu vůbec realizovatelný, musí být oba komunikující partneři ochotni a schopni takovou interakci uskutečnit. Efektivitu a uspokojivost komunikace starších osob mohou narušovat percepční a paměťové změny, významně souvisí i s aktuální úrovní jazykových schopností či zachovanou úrovní inteligence. Bez významu není ani specifičnost generační jazykové zkušenosti, která se projeví uţíváním určitých výrazů a slovních spojení, jeţ se mohou u příslušníků jiné generace jevit archaická, podivná či dokonce méně srozumitelné. Důsledkem neefektivní či nedostatečné komunikace se můţe u seniorů vyskytovat pocit osamělosti, neschopnosti, neporozumění, coţ můţe vést ke strachu či vyhýbání se komunikaci nebo vyústit aţ v sociální izolaci.24 Specifickou variantou je komunikace starších manţelů, která má své typické znaky vyplývající z jejich mnohaletého souţití. Vzhledem k tomu, ţe se velice dobře znají a jsou na sebe adaptováni, mívá jejich komunikace mnohdy zkratkovitý charakter. Poměrně často si porozumí, i kdyţ neverbalizují úplně všechno. Na druhé straně je v takovémto manţelství mnohem méně nových impulzů, a proto se mnohá sdělení častěji opakují. Je zde patrný komunikační stereotyp. K němu přispívá i zvýšená tendence starých lidí vzpomínat, vzpomínky na různé události se samozřejmě rovněţ opakují. Starší manţelé mívají některá oblíbená témata, která často, zpravidla úplně stejným způsobem probírají. Starší člověk leckdy svého partnera příliš pozorně neposlouchá, protoţe se domnívá, ţe ví, co bude říkat. Mnohdy jde o monolog, respektive dva sdílené monology, které mají svůj smysl hlavně v moţnosti exprese, tj. vyjádření svých pocitů (adresátem můţe být nakonec i pes nebo papoušek). Významným, i kdyţ asi neuvědomovaným komunikačním prostředkem, je dotek (lze jej chápat i jako projev potvrzení intimity).25

24

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 351 - 352. Srov. POKORNÁ, A., Komunikace se seniory, s. 49 – 54. Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., Problematické situace v péči o seniory, s. 74. 25 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 3513 - 354.

18

1.2.1.3 Změna morálního uvaţování a vztah k sociálním normám Starší lidé, zejména po 70. roce, bývají ve vztahu k normám konzervativní, jako jsou děti. Postkonvenční chápání relativní platnosti různých pravidel v závislosti na kontextu je pro ně příliš náročné a neodpovídá jejich moţnostem. Schopnost vidět problém z pozice jiné osoby ztěţuje větší úzkost, ale i rigidnější uvaţování. Generalizovaná nechuť k zásadním změnám se projeví i postoji k hodnotám a normám. Starší lidí ulpívají na zaţitých pravidlech, která regulují jejich souţití s ostatními. Generace seniorů byla vţdycky nositelem tradice a odmítala z jejich hlediska příslušnou liberálnost. Celková rigidita a lpění na stereotypu se projevuje i moralizováním a vyţadováním důsledného a bezvýhradného dodrţování řádu, který činí lidské jednání srozumitelným.26 To je pro starší lidi důleţité, protoţe to uspokojuje jejich potřebu jistoty a bezpečí. Pokud by sociální normy byly skutečně závazné, mohli by se cítit bezpečněji. Z tohoto důvodu klesá tolerance k různým a z hlediska starších lidí rušivým projevům chování. Následkem ubývání svých kompetencí se senioři cítí více ohroţeni i v běţných situacích (např. při nastupování do dopravních prostředků, v obchodě apod.) a uvědomují si, ţe mají reálně menší schopnost se bránit.27 A pokud tak činí, pouţívají takové prostředky, jaké mají k dispozici: doţadují se ohledu, stávají se zvýšeně podezíravými a očekávají, ţe budou postiţeni nějakým bezprávím.28

1.2.1.4 Proměny sociálních rolí Stáří je typické redukcí četnosti sociálních rolí. Změny rolí, které jsou charakteristické pro stáří, vedou ke stále větší homogenizaci a anonymizaci, ke ztrátě mnoha individuálně specifických variant. Symbolizují ztrátu sociální prestiţe a potvrzují zvýšení závislosti staršího člověka na společnosti a jiných lidech. Identitu seniorů naplňují především dvě role vztaţené k rodině, které mívají značnou subjektivní hodnotu, např. role rodiče a prarodiče. Změny rolí mohou být podmíněné biologicky i sociálně. Sociálně podmíněnou ztrátou jedné z důleţitých rolí dospělosti je odchod do důchodu. Starší člověk ztrácí svou individuálně charakteristickou profesní roli a stává se anonymním důchodcem. S tím mohou souviset i změny 26

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 354. Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s. 69 – 70. 28 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 354. 27

19

ovlivňované ekonomickými faktory. Změny mnoha dalších rolí jsou podmíněny biologicky. Zcela běţnou ztrátou ve stáří je úmrtí partnera, které člověku vnutí roli vdovy/vdovce. Negativní variantou je rovněţ role nemocného či zdravotně postiţeného starého člověka, která je zatěţující i svými společenskými důsledky.29

1.2.1.5 Odchod do důchodu Odchod do důchodu znamená ztrátu profesní role a s ní spojené společenské prestiţe. Tato změna narušuje rovnováhu dosavadního systému všech rolí. Navíc má nová role důchodce horší sociální status a omezená privilegia. V české společnosti je sice obecně povaţováno za výhodu, kdyţ člověk nemusí pracovat a dostává důchod, avšak tato výsada je na druhé straně spojena s celkově niţším hodnocením starých lidí, které společnost posuzuje na základě jejich aktuálního přínosu a nebere příliš v úvahu to, co dokázali a vykonávali dříve.30 Zaměstnání a z něho vyplývající ekonomická nezávislost je jedním z důleţitých znaků produktivního dospělého věku. Důchod je naopak jednoznačným signálem přechodu ze středního věku do stáří, je potvrzením ztráty výkonnosti a s ní související společenské uţitečnosti. Odchodem do penze se člověk stává seniorem. Instituce důchodu je společensky vykonstruovaná a v rámci dané společnosti se rozvíjí určitým způsobem. Z toho vyplývá, ţe sice existuje zákonem jednoznačně daná doba vzniku nároku na důchodu, ale lidé se v názoru na věkovou hranici, která byla chápána jako vhodná k odchodu, neshodují. Názor na dobu, která by byla vhodná k odchodu do důchodu závisí na komplexu různých faktorů: na věku, kohortové příslušnosti, vzdělání, zdravotním stavu, pohlaví i socioekonomické úrovni.31 Hodnoty a představy o vlastním ţivotě v důchodu 50letých a 70letých osob jsou dost odlišné. Mladší generace dává přednost aktivnějšímu způsobu řešení situace zatím co generace 70letých lidí si udrţuje pasivnější postoj, který není dán

29

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 354 – 355. Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s. 79. Srov. POLEDNÍKOVÁ, L., a kol., Geriatrické a gerontologické ošetřovatelství, s. 12 – 13. 30 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 355. 31 Srov. ZACHAROVÁ, E., ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŢKOVÁ, J., Základy psychologie pro zdravotnické obory, s. 98 - 99. Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 355.

20

věkem, ale jejich specifickou ţivotní zkušeností, jeţ jim příliš mnoho volby nedávala ani v mladším věku. Odchod do důchodu je významným sociálním mezníkem. Skupinu starších lidí v důchodu lze povaţovat za určitou sociální minoritu, která je majoritní společností chápána jako nevýznamná, neproduktivní a méně uţitečná. Je definována ekonomickou závislostí na společnosti a omezenou moţností do jejího dění nějak zasahovat. V závislosti na tom dochází k parciální eliminaci straších lidí ze společnosti, jejich vyloučení z aktivní účasti na společenském dění, v němţ člověk měl od nástupu do školy aţ po odchod do důchodu nějakou institucionálně danou roli.32 Člověk v důchodu symbolicky odchází ze společnosti do svého soukromí, v krajním případě aţ do izolace. Zůstávají mu jen soukromé role, pro širší společnost se stal anonymním důchodcem. Po odchodu do penze se mění a přehodnocují nejen role, ale v závislosti na tom i postoje a hodnoty.33 Svoboda raného stáří se můţe stát snadno zátěţí, protoţe ji lidé neumějí vyuţít, zvykli si, ţe jejich ţivot byl organizován v rámci nutnosti chodit do zaměstnání a nyní se časově i obsahově významná náplň všedního dne ztrácí. Děje se tak v době, kdy je moţnost volby limitována (zdravotním stavem, omezenými schopnostmi, nedostatkem financí apod.). Problém pocitu prázdnoty ţivota v důchodu často spočívá v tom, ţe si lidé zvykli být manipulováni, akceptovat nějaký program a řídit se podle něj. Na dobu důchodu však společnost ţádný závazný program neurčuje. Jedinec si jej musí vytvořit sám, a to mnozí lidé nedovedou. Nebyli zvyklí se sami rozhodovat a ve stáří se vůbec rozhodují neradi. Spokojenost staršího člověka s kaţdodenním rozvrhem různých aktivit závisí do značné míry na něm a to můţe být obtíţné a nepříjemné. Mnozí senioři nejsou schopni tak snadno změnit dosavadní styl ţivota. Běţným kompromisem bývá přijetí nějakého modelu známého důchodce ze stejné sociální skupiny.34

32

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 355 - 356. Srov. NÉMET, F., a kol., Geriatria a geriatrické ošetřovatelství, s. 20. 33 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 356. 34 Srov. POLEDNÍKOVÁ, L., a kol., Geriatrické a gerontologické ošetřovatelství, s. 12 – 13. Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 355.

21

1.2.2 Období pravého stáří (75 let a více) Také období pravého stáří je charakterizováno určitými změnami v několika dimenzích. Níţe se zabýváme drobněji obdobnými oblastmi jako v periodě raného stáří.

1.2.2.1 Teritorium Teritorium, v němţ se odehrává ţivot starých lidí, se postupně stále více zuţuje a nakonec můţe zahrnovat jen velmi limitovaný prostor v rámci domova nebo instituce. S redukcí ţivotního teritoria souvisí zúţení sociální sítě, k němuţ dochází především ztrátou známých a blízkých vrstevníků. Starý člověk tak ztrácí nejenom lidi, s nimiţ jej spojovala hluboká, leckdy celoţivotní citová vazba, ale i ty, kteří by s nimi mohli sdílet vzpomínky na uplynulý ţivot a poslouţit mu jako opora vědomí kontinuity vlastního ţivota. Ze ztráty mnoha sociálních kontaktů vyplývá osamělost, která se stává významným problémem pozdního stáří. Pocit osamělosti můţe být dán izolací od společnosti, ale i proměnou okolního světa, který se v důsledku toho jeví starému člověku cizí. Ve stáří se zcela logicky zvyšuje strach z opuštěnosti. Riziko samoty a izolace starých lidí mohou ovlivňovat různé faktory, které se obvykle kumulují: - Sociální situace – ve stáří se zvyšuje pravděpodobnost ztráty sourozenců, přátel, partnera, ovdovělí lidí ţijí často sami. V ČR ţije osaměle více neţ třetina lidí straších 75 let. - Fyzický stav – moţnost sociálního kontaktu limituje sníţená hybnost, smyslové postiţení, ale i jakákoliv závaţnější nemoc. - Psychický stav – úbytek paměti a změna způsobu uvaţování, v krajním případě demence, zhoršení citového ladění, deprese a změny osobnosti ztěţují nebo zcela eliminují realizaci přijatelného sociálního kontaktu.35 Styl ţivota starých a osamělých lidí se musí přizpůsobit aktuální situaci a jejich vlastním moţnostem. Bývá poznamenán redukcí moha aktivit (uţ pro ně není důvod)

35

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 415.

22

a na druhé straně leckdy i snahou o udrţení autonomie a získání nových sociálních kontaktů. Osamělí senioři volí různé způsoby zvládání samoty a opuštěnosti:36 -

Pro seniory mají značný význam lidé v sousedství, kteří jsou součástí jejich širší sociální sítě. To je jeden z důvodů, proč je pro staré lidi tak stresující měnit bydliště.

-

Dalším důleţitým prostředkem k udrţení potřebného sociálního kontaktu je telefon. Pomocí telefonu můţe být starý člověk v kontaktu s lidmi, kteří jsou fyzicky vzdáleni. Telefon podporuje pocit dostupnosti lidské společnosti, jistoty a bezpečí, ţe je v případě potřeby moţné někomu zavolat. Opakované a zdánlivě zbytečné telefonáty je třeba chápat jak projev úzkosti a potřeby získat jistotu dosaţitelnosti potřebné opory.

-

Náhradním společníkem můţe být rovněţ zvíře či různá média, především rozhlas a televize. Prostřednictvím psa lze navazovat sociální kontakty s jiným majiteli psů – je zde společné téma. Kromě toho je zvíře samo o sobě akceptovaným partnerem.37 Často se v praxi setkáváme s tím, ţe hospitalizovaní senioři mají o své domácí mazlíčky strach a především, ţe se jim stýská. Tyto aspekty mohou být v jistém slova smyslu pozitivní tím, ţe se staří lidé chtějí co nejdříve uzdravit a vrátit se domů. Problematická situace nastává, jestliţe je člověk nucen odejít do ústavního zařízení dlouhodobé péče. Pak se pocit strachu a stesk umocňuje a můţe naopak mít negativní důsledek na celkový stav seniora. Proto by bylo vhodné, aby i v zařízeních dlouhodobé péče byly povoleny „návštěvy domácích mazlíčků” jako je to v DpS, kde si senioři mohou svého miláčka dokonce vzít s sebou a ţít tam s ním. Televize nabízí náhradní společnost a vytváří virtuální ţivot v různých seriálech. Staří lidé často intenzivně proţívají osudy seriálových postav. V této formě se i oni stávají symbolickými účastníky určitého dění. S některými z hrdinů se mohou ztotoţnit a díky jim získávají další virtuální existenci, která je zajímavější neţ jejich vlastní, reálný ţivot. Ten bývá ve stáří obvykle stereotypní a chudý na jakékoliv události. 38

36

Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., Jirák, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P., a kol., Geriatrie s Gerontologie, s.398 – 399. Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 415. 37 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 415 – 416. 38 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 416.

23

1.2.2.2 Komunikace Komunikace u starých lidí mívá některé typické znaky, které obvykle nejsou zřejmé před 70. rokem ţivota. Bývá poznamenávána dalším zhoršováním sluchu, úbytkem paměti, změnou kognitivních procesů a dalšími faktory. Problémy se objevují jak v oblasti porozumění, tak ve vlastním vyjádření. Staří lidé, kteří hůře slyší, mají zhoršenou paměť a pomaleji uvaţují, neporozumí vţdycky snadno ani běţnému sdělení a ještě větší potíţe vznikají, pokud by toto sdělení bylo příliš dlouhé a sloţité.39 V pozdním stáří bývá často zhoršena i koordinace mluvidel. Důsledkem toho senioři často špatně artikulují a vzhledem k tomu bývá jejich mluvený projev hůře srozumitelný. Dále dochází ke zhoršení jazykových kompetencí. Sniţuje se schopnost vyuţití

slovní zásoby, dochází

k poklesu slovní

plynulosti, k problémům

ve vybavování slovních výrazů i ke zhoršení schopnosti diferencovat jednotlivé pojmy a vybrat nejvhodnější výraz. Vzhledem ke všem uvedeným potíţím mají příslušníci mladší generace tendenci staré lidi manipulovat do pozice pasivního příjemce určitých sdělení či pokynů. Neočekávají od nich aktivnější reakci, nejvýš odpověď na otázku nebo jednodušší komunikaci na triviální úrovni tzv. stařecké mluvy. Často při komunikaci nastává tzv. asymetrie komunikujících partnerů: senior sedí nebo leţí a jeho dospělé děti či zdravotnický personál stojí. Starý člověk bývá v rámci komunikace v pasivní a submisivní pozici, často nemá mnoho moţností, jak se proti ní bránit. Důsledkem zjednodušení řečové stimulace a minimalizace poţadavků na kvalitu odpovědi bývá úbytek komunikačních schopností seniorů, od nichţ se očekává jen nezbytné minimum.40 Komunikace se „zdravými” seniory tedy nevyţaduje specifickou modifikaci. Je pouze potřeba poskytnout určitý čas pro umoţnění úspěšné efektivní komunikace.41

39

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 416. Srov. POKORNÁ, A., Komunikace se seniory, s. 49 – 50. 40 Srov. POKORNÁ, A., Komunikace se seniory, s. 50 – 52. Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 416. 41 Srov. KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A., Stáří a pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi, s. 13.

24

1.2.2.3 Redukce sociálních rolí Tyto změny souvisejí s úbytkem psychických kompetencí a celkového zdraví, ale i se ztrátami jiného typu. Stáří lidé obvykle doţívají jako vdovy či vdovci, to znamená, ţe jsou v pozici osamělých a sociálně izolovaných, jsou většinou nemocní či závaţněji zdravotně postiţení, a proto se dostávají do pozice závislých a nesoběstačných lidí. Čím dál větší počet starších seniorů musí změnit způsob ţivota, na který byli zvyklí, a doţít v ústavním zařízení. Zde získávají roli obyvatele domova pro seniory či pacienta léčebny dlouhodobě nemocných, která má niţší sociální status neţ role, kterou měli senioři dřív.42

1.2.2.4 Umístění do instituce Umístění do instituce významně zuţuje ţivotní teritorium, sociální síť i komplex rolí a vede k větší anonymizaci a ztrátě individuálně specifických psychosociálních charakteristik. Zátěţ umístění do instituce a s ní spojené ztráty autonomie, pocitu soběstačnosti i soukromí, se projeví v kognitivní oblasti, v proţívání i chování. Aby bylo moţné se novému prostředí přizpůsobit, je třeba jej poznat. Staří lidé potřebují být informování a o svém okolí, o všem, co se v něm děje, protoţe jsou primárně ohroţeni úzkostí a nejistotou.43 Orientace v nové situaci můţe být pro sterého člověka obtíţná, protoţe byl zvyklý na jiné prostředí a jiný způsob ţivota. Ústavní zařízení je mnohem větší teritorium, neţ na jaké byl dotyčný zvyklý, a je zde mnoho různých lidí, které nezná. Navíc je zde ţivot organizovaný a musí se dodrţovat určitá pravidla (např. doba jídla, hygieny). Staří lidé bývají konzervativní, hůře se přizpůsobují, a proto je pro ně kaţdá změna nepříjemná.44 Z uvedených důvodů, je důleţité, aby postupy související se změnou sociálního, ale i zdravotnického prostředí seniorů byly účelné. Je zcela nepřijatelné, aby důvodem přeloţení starých lidí (a nejen nich) bylo to, ţe se jich na nějakém

oddělení

chtějí

„zbavit”,

jelikoţ

péče

o

ně

je

především

z ošetřovatelského hlediska náročná. Jsou popsány případy, ţe pokud se nenajde 42

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 417. Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 416. Srov. ZACHAROVÁ, E., ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŢKOVÁ, J., Základy psychologie pro zdravotnické obory, s. 129. 44 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 420. 43

25

ihned volné místo v léčebně dlouhodobě nemocných či

v DpS

a podobných

zařízeních, tak si jednotlivá oddělení nemocného mezi s sebou přehazují jako „horkou bramboru” (na interním oddělení hledají chirurgický problém, a tudíţ důvod proč jej přeloţit a naopak). Ústavní pobyt lze na jedné straně chápat jako určitou variantu specifické sociální izolace: méně pohyblivý či jinak limitovaný člověk mnohdy zůstává uzavřen v jedné z jeho částí a ztrácí sociální kontakt s okolním světem. Na druhé straně zde bývá senior přesycen kontakty s mnoha dosud cizími lidmi, leckdy také hůře přizpůsobivými. Mohou jej zatěţovat zejména tehdy, pokud by s nimi musel sdílet i část soukromí a nemohl by ovlivnit jejich výběr.45 Umístění do cizího prostředí automaticky posiluje úzkost a pocit nejistoty. Většina starých lidí je ztrátou svého zázemí stresována, protoţe soukromí jejich domova představovalo určitou jistotu. Senior ztrácí pocit bezpečí a reaguje různými obrannými mechanismy, např. vyuţívá v komunikaci somatických stesků, a tak na sebe upoutává pozornost. Leckdy se za těchto okolností cítí odloţený a opuštěný, pokud má málo kontaktů, můţe se přehnaně upínat na někoho z personálu a hledat v tomto vztahu náhradní citové uspokojení.46 Záliby seniorů v instituci jsou jiné neţ byly dřív, kdyţ ţili doma, protoţe se musejí přizpůsobit aktuálním podmínkám. Senioři se v těchto zařízeních nemusí věnovat mnoha činnostem, kterém byly dříve nezbytné (vaření, nakupování, úklid apod.).47 Je tedy vhodné, aby i v zařízeních dlouhodobé péče (především typu DpS) existovala moţnost se do domácích prací zapojit a stát se tak alespoň trochu aktivními účastníky podílejícími se na chodu zařízení. Některým lidem mohou tyto činnosti chybět a mnozí z nich se snaţí si je kompenzovat v pomoci ostatním obyvatelům, pokud to potřebují, a zároveň touţí po zpětné vazbě ve smyslu ocenění své snahy. Mezi nejoblíbenější činnosti seniorů v různých zařízeních patří četba, poslouchání rozhlasu, sledování televize a procházky.48 V ústavním zařízení často senioři snadněji ztrácejí své kompetence, protoţe je přestávají vyuţívat (nemohou vykonávat běţné denní činnosti, na něţ byli zvyklí). 45

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 420. Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., Jirák, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P., a kol., Geriatrie a Gerontologie, s. 557. Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 420. 47 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 420 - 421. 48 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 420 – 421. Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., Jirák, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P., a kol., Geriatrie a Gerontologie, s. 436 – 438. 46

26

Navíc , existuje reálná tendence personálu se starými lidmi manipulovat a pomáhat jim i tehdy, kdyţ to není nutné, která postupně vede k vypěstování zbytečné nesoběstačnosti a závislosti jakoţto důsledku ageistického přístupu. Tímto způsobem narůstá závislost a inafantilizace starých lidí, která není nezbytná a vyplývá spíše ze sociálního stereotypu. Lidé, kteří jsou ještě v relativně dobrém stavu, o sobe chtějí alespoň v minimální míře rozhodovat, nechtějí být jen pasivním manipulovatelným objektem. V rámci ţivota v instituci je moţnost kontroly nad svým ţivotem a samostatného rozhodování omezená. Někteří senioři se jí pod vlivem návyku na péči jiné osoby sami vzdávají. Občasný a zdánlivě nesmyslný negativismus starých lidí lze chápat jako projev potřeby uplatnit svou vůli alespoň formálně nebo v podstatném detailu.49

2 SAMOTA, OSAMĚLOST A IZOLACE VE STÁŘÍ

Samota je dnes pojímána jako významný jev dnešní společnosti. Nikdo jí není ušetřen. Přesto se ji lidé často přehnaným způsobem spojují s obdobím stáří. V publikaci o ţivotě ve Francii (Francoscopie) uvádí Gérard Mermet50 statistiku, podle které mezi nejobávanější znaky stáří patří závislost na pomoci druhých (49 %), zhoršující se fyzický stav (48 %), ztráta paměti 37 %), samota (36 %). Z tohoto průzkumu je zřejmé, ţe obava ze samoty je aţ na čtvrtém místě. Z toho vyplývá, ţe stáří se nemusí nutně spojovat se samotou. Jsou senioři, kteří v penzi mají mnohem víc koníčků a zájmových činností či povinností v rámci rodiny, a potom občasnou samotu vítají, ale jsou i senioři, pro které je samota dobře známou a obávanou skutečností.51 Kaţdý člověk jistě zakusil pocit osamění a nemusel být odloučen od ostatních lidí. A naopak zase mohl být od lidí izolován a nemusel zakoušet pocit osamění. Odloučení (ve fyzickém slova smyslu) není nutně synonymem samoty. Skutečnost, ţe někteří starší lidé mají méně přátel nebo příbuzných neţ dříve, ještě neznamená, 49

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 350. Srov. POKORNÁ, A., Komunikace se seniory, s. 79 – 81. 50 Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I., Soužití se staršími lidmi, s. 76. 51 Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I., Soužití se staršími lidmi, s. 76 – 77.

27

ţe uţ u nich neexistují sociální vztahy. Podstatná je kvalita vztahu, ne kvantita. A tak se někteří lidé mohou cítit osamoceni i uprostřed davu. Pocit osamění není výsadou těch, kteří ţijí sami. Lidé mohou ţít sami, ale nemusí se cítit osamělí. Ať se řekne o samotě cokoliv, většina lidí ji chápe jako něco negativního. Samotu si člověk často spojuje

se slovy jako nuda, smutek,

neporozumění, deprese, vyloučení, někdy i sebevraţda. Hodně lidí pokládá samotu za nesnesitelnou.52 Ve studii na téma pocit osamění u lidí starších 60 let, kterou v dubnu 1995 uveřejnilo Vědecké centrum pro výzkum a pozorování ţivotních podmínek, se uvádí, ţe ve Francii kaţdý třetí člověk nad 60 let trpí pocitem osamění: občas 25 %, často 5 %, stále 3 %. Podle autorů této ankety pocit osamělosti ovlivňují především tři faktory: odloučení od rodiny, sloţitý osobní ţivot a zdravotní problémy. U některých jedinců pak stačí přítomnost jednoho z těchto faktorů, aby se cítili osamělí, a kdyţ se faktory kumulují, utrpení je tím větší a nesnesitelnější.53

2.1 Vymezení pojmů samota a osamělost V první řadě je důleţité si uvědomit, ţe existuje rozdíl mezi pojmy samota a osamělost, neboť jejich význam bývá často spojován. Samota nerovná se osamělost a naopak, osamění není samota. Samota je stav, díky kterému jedinec uniká ze svého sociálního prostředí v důsledku různých vnějších okolností a to buď: –

Dobrovolně - slouţí jako prostředek vyrovnání se s proţitými událostmi, jako moţnost nerušeného hledání řešení sloţité ţivotní situace, jako příleţitost k odpočinku a čerpání sil nebo při potřebě přemýšlet.

–

Z vlastní vůle ale pod tlakem – v důsledku obavy ze ztráty přízně svého sociálního prostředí nebo ze strachu z odhalení některých rysů chování a osobnosti.

52 53

Srov. SÝKOROVÁ, D., CHYTIL, O., Autonomie ve stáří, s. 228 – 229. Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I., Soužití se staršími lidmi, s. 76 – 77.

28

–

Nedobrovolně - v důsledku náhody, nehody nebo zaviněním druhé osoby.54

Osamělost je nepříjemný pocit, kdy člověk proţívá silný pocit prázdnoty a samoty plynoucí z nedostatečné úrovně sociálních vztahů.55 Osamělost se týká našeho vnímání sociálních interakcí a jejich charakteristik a proţívání či pociťování důvěrných mezilidských vztahů. Vyskytuje se tehdy, kdyţ určitá osoba povaţuje svoje zapojení do sociálních vztahů za slabší a méně uspokojivé neţ by si sama přála.56 Osamělost je, dle Larousee, definována jako stav člověka, který je sám, odloučený od okolního světa.57

2.2 Klasifikace fenoménu osamělosti Osamělost rozdělujeme na dva typy: sociální izolaci a emocionální izolaci. Podle L. A. Peplaua a D. Perlmana se při charakteristice osamělosti zdůrazňují především tři hlavní znaky. Prvním z nich je, ţe osamělost je subjektivní proţitek. Vyplývá tedy z naší interpretace událostí. To znamená, ţe na její určení nestačí pouhé pozorování, zda je někdo sám, nebo obklopen jinými lidmi, důleţité je spíše osobní vnímání vztahů, a to především jejich kvality a ne kvantity. Druhým z aspektů je to, ţe osamělost je výsledkem percipování jistých nedostatků v interpersonálních vztazích. Třetím důleţitý znakem je to, ţe osamělost je nepříjemná (podle výsledků faktorové analýzy provedené C. Rubensteinem a P. Shaverem v roce 1982 jsou čtyřmi hlavními pocity proţívanými při osamělosti zoufalství, deprese, netrpělivá nuda a sebelítost, tedy čtyři negativní emoce).58

54

Srov. ČERVENÝ, K., Osamělost je nebezpečnější než kouření, . Srov. SÝKOROVÁ, D., CHYTIL, O., Autonomie ve stáří, s. 228 – 229. 55 Srov. PEPLAU, L. A., PERLMAN, D., Loneliness: A sourcebook of current theory, research and therapy, s. 1 - 18. 56 Srov. ČERVENÝ, K., Osamělost je nebezpečnější než kouření, . 57 Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I., Soužití se staršími lidmi, s. 76. 58 Srov. ČERVENÝ, K., Osamělost je nebezpečnější než kouření, .

29

2.2.1 Sociální izolace Je výsledek absence nebo nedostatku takových sociálních vazeb, ve kterých jsou sdílené společné aktivity a zájmy (tedy především nepřítomnost přátel a známých). Tento stav nastává převáţně tehdy, kdyţ člověk opustí známé prostředí a ocitá se v prostředí novém (z důvodu studia, změny zaměstnání apod.). V tomto novém sociálním prostředí se cítí osamoceně do té doby, dokud se mu nepodaří navázat nové sociální kontakty.

2.2.2 Emocionální izolace Je zapříčiněná chyběním blízkého, důvěrného vztahu a jednou konkrétní osobou. Člověk byť obklopen mnoha známými, postrádá důvěrný vztah zaloţený na vzájemném porozumění a důvěře, který by mu poskytoval moţnost intimního sdělování, moţnost mluvit o sdílených názorech a postojích, moţnost vzájemného odměňování (v psychologickém smyslu), spolehnutí a opory. Jednoduše řečeno je emocionální osamělost pocit, ţe nemáme nikoho blízkého, s kým se můţeme podělit o své vnitřní pocity, komu můţeme bezvýhradně důvěřovat a kdo nás má rád.59

2.3 Vymezení základních determinant osamělosti Typ osobnosti můţe významně ovlivňovat pocit osamělosti, lze jej tedy povaţovat za osobnostní proměnou. Osamělí lidé jsou často introverti, jsou anxiózní, přecitlivělí na odmítání. Jsou to lidé se zvýšenou úrovní studu a zároveň niţší úrovní sebeúcty a asertivity. Mají problémy s formováním přátelských vztahů a se svým zapojováním do společenských a skupinových aktivit. Dále bývá přítomno příliš negativní a příliš kritické posuzování sebe, ale i jiných osob. Tato negativní očekávání vedou osamělé lidi k chápání jakýchkoli nepatrných podnětů jako projevů odmítání.60

59

Srov. ČERVENÝ, K., Osamělost je nebezpečnější než kouření, . 60 Srov. ČERVENÝ, K., Osamělost je nebezpečnější než kouření, . Srov. KÜMPEL, Q., Duševní změny v období stárnutí a stáří, s. 5.

30

Pro některé lidi můţe být velkým problémem navazovat nové kontakty a známosti. Chybí jim základní sociální zručnost vést komunikaci tak, aby byla pro obě strany přínosná a obohacující. Tyto dovednosti se nejlépe získávají v praktické konverzaci s jinými lidmi. Coţ je kamenem úrazu právě pro osamělé lidi. Osamělí lidé mají tendenci přebírat pasivní interpersonální roli. Tedy, ţe nevykládají nějaké výraznější úsilí zapojit se do konverzace.61 Dalším faktorem je pohlaví. Zajímavé je srovnání proţívání pocitů osamění mezi muţi a ţenami. Přestoţe osamělost proţívají obě pohlaví přibliţně stejně často, ţeny o své osamělosti vypovídají mnohem častěji. Muţi mají tendenci spíše osamělost popírat, coţ zřejmě souvisí s tím, ţe osamělí muţi jsou méně akceptování a sociálně více odmítání neţ osamělé ţeny. Zároveň by se dalo říct, ţe muţi svou osamělost snášejí mnohem hůře neţ ţeny. Osamělí muţi mají dvakrát aţ třikrát vyšší pravděpodobnost předčasného úmrtí neţ muţi s úzkými sociálními vazbami. U osamělých ţen je toto riziko vyšší jen o polovinu.62 Mezi společenské podmínky měst se řadí přelidnění (vysoká hustota obyvatel), špatné socioekonomické podmínky. Centra měst jsou oblastmi s vyšší sociální desintegrací, vyšším mnoţstvím osob ţijících osaměle bez rodinných vazeb, s rozpadlými domácnostmi a jinými problémy. Jsou zde narušeny interpersonální vztahy. Mezilidské vstupy jsou často omezovaný jen na situace, které zahrnují specializované a omezené aspekty osobnosti. Nedostatek smysluplného kontaktu se pak můţe projevit jako patologie z izolace. I města (respektive budovy a prostory v nich) však mohou být navrhována tak, aby se zvýšily kontakty mezi lidmi.63 Jednou z dalších determinant je sociální vyloučení. Senioři patří ke skupinám ohroţených nejen diskriminací, tzv. agismem, ale také tzv. sociální exkluzí, sociálním vyloučením. Původně v 70. letech 20. století, byla exkluzí myšlena především chudoba a jí podmíněná nerovnost v přístupu k různým společenským produktům včetně zdravotní péče. 61

Srov. ČERVENÝ, K., Osamělost je nebezpečnější než kouření, . Srov. POKORNÁ, A., Komunikace se seniory, s. 54 – 60. 62 Srov. ČERVENÝ, K., Osamělost je nebezpečnější než kouření, . Srov. KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A., Stáří a pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi, s. 8 – 9. 63 Srov. SCHMIELDER, K., Prostředí města, urbanistická tvorba a sociální patologie, .

31

V současnosti se exkluze chápe jako úpadek a dezintegrace vztahů mezi jedincem či skupinou a většinovou společností. Dochází ke ztrátě sounáleţitosti, mizí sdílení hodnot i společenských statků. Důsledkem je frustrace, rezignace, někdy sociální či antisociální chování, jindy ztráta sebeúcty, někdy aţ autoagrese. I při poskytování zdravotní péče je třeba dbát na to, aby napomáhala včleňování nemocných starých lidí a nedopouštěla se vyčleňování, exkluze, např. neúměrným odesíláním seniorů do dlouhodobé ústavní péče namísto podpory ţivota v komunitě nebo podřízením všech sociálních rolí roli pacienta.64

2.4 Faktory, které snadno vedou k osamělosti a k izolaci u starých lidí Životní podmínky, jako je odchod do penze, věk člověka, to zdali je vdovec nebo vdova, ţije-li sám a podobně, hrají velkou roli při vzniku pocitu osamělosti. Stejně tak fyzický stav, nemoc, handicap, který brání člověku vycházet z domu, nebo se pohybovat, smyslový deficit

a další zdravotní těţkosti

bezpochyby patří mezi časté příčiny osamělosti a izolace. Mezi další významné faktory se řadí psychický stav a s ním nejčastěji spojená ztráta blízkého člověka nebo zvířete, nedostatečný kontakt s lidmi a poruchy chování. Rovněţ i sociální a ekonomické jevy jako je nedostatek finančních prostředků, nedostatek aktivit, vykořenění a předsudky jsou častými činiteli.65

2.5 Negativní dopady samoty Pro některé lidi je tak obtíţné vyrovnat se se samotou, ţe se u nich objeví patologické chování; samota pro ně neznamená jenom skutečnost, ţe ţijí sami, ale mnohem více pocit, ţe s nimi uţ nikdo nepočítá. Jejich samota se váţe s duševní bolestí, utrpením. Tento pocit osamění pak doprovází skutečnost, ţe se starý člověk 64

Srov. KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A., Stáří a pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi, s. 9 – 10. 65 Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I., Soužití se staršími lidmi, s. 79.

32

uzavře do sebe, podceňuje se (uţ si nevěří a cítí se ostatními lidmi opuštěný), dostavují se občasné deprese, sebevraţedné pokusy, někdy i sebevraţda. Někteří lidé před samotou utíkají k alkoholu, jiní uţívají příliš neuroleptik, uklidňující léků, antidepresiv apod. Další pociťují neustále zdravotní problémy a myslí si, ţe jsou těţce nemocní a volají stále lékaře.66 Lidé v domovech pro seniory (dále jen DpS), kteří trpí samotou (bohuţel i v DpS lze být osamělý), chtějí být závislejší na pomoci ostatních. Takový starý člověk je pak šťastný, kdyţ ostatní dělají věci místo něj, a dokonce pak této pomoci zneuţívá. A jestliţe má velmi málo sociálních kontaktů s jinými lidmi a chodí za ním málo návštěv, můţe se pak přehnaně upnout na ošetřující personál a chtít je jen pro sebe. Takové chování je výrazem veliké duševní bolesti. Jestliţe chce těmto lidem někdo pomoci, musí pochopit, ţe nejde o rozmar, ale o projev utrpení. Hodně lidí si myslí, ţe dotyčný „hraje jen divadlo”. Ve skutečnosti je takové chování zamaskovaným voláním o pomoc, které vyjadřuje potřebu vztahu, citu, lásky.67 Mnoho lidí se však neuchyluje k podobnému způsobu chování a snaţí se se samotou bojovat, vyhnout se jí, nemyslet na ni. Osamělost je v kaţdém případě jedním z údělů lidského ţivota. Na samotu lidé pouţívají různé „léky”, které ji pomáhají odsunout, popřít, pokud moţno na ni zapomenout. Pro někoho je tímto lékem domácí zvířátko. Přítomnost zvířete je vyhledávaná především proto, aby člověk někoho měl. Zvíře opuštěnému pomáhá překonat samotu. Někdy je vztah ke zvířeti stejný nebo i silnější jako vztah k jinému člověku. Kdyţ zvíře umře nebo kdyţ ho starý člověk musí opustit, protoţe odchází do DpS, jeho pocit osamění se někdy můţe velmi dramatickým způsobem zvětšit. A naopak - zařazení do DpS bude snadnější pro člověka, který se nemusí odloučit od svého „miláčka”, se kterým deset nebo patnáct let ţil. Pro jiné lidi je „lékem” organizování a přesné rozvrţení dne, jeho naplnění četbou, televizí (televize je pro mnohé osamocené lidi společníkem), nákupy, procházkami apod. Přestoţe se lidé osamělému způsobu ţivota přizpůsobí, stává se samota v některých případech, konkrétně o svátcích, narozeninách, výročích, nesnesitelná.

66 67

Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I., Soužití se staršími lidmi, s. 78 – 79. Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I., Soužití se staršími lidmi, s. 78 – 79. Srov. SÝKOROVÁ, D., CHYTIL, O., Autonomie ve stáří, s. 229 – 232.

33

Dále pak existují lidé, kteří se samotou sţijí do té míry, ţe se jim stane přítelkyní. Vypěstují si díky ní nesmírný pocit vděčnosti za všechna přátelská gesta, telefonický rozhovor, dopis, a to jim dělá velkou radost.68

3 SOCIÁLNÍ SÍTĚ VE STÁŘÍ

K sociální podstatě člověka patří jeho potřeba sociálního kontaktu, která nachází uspokojení v sociálních interakcích. Mnozí autoři (A. H. Maslow, H. A. Mumraj aj.) povaţují potřebu styku s jinými lidmi za základní sociální potřebu člověka.69 Tento předpoklad vychází zejména z Maslowovy hierarchie potřeb (pokud lidé uspokojí své základní biologické potřeby, začínají mít větší váhu hierarchicky výše postavené potřeby mezi něţ patří i smysluplné vztahy k blízkým lidem). Důsledkem nenaplnění potřeby sociálního kontaktu můţe být právě osamělost. Interakce s jinými lidmi je pro člověka důleţitá hned z několika různých důvodů: Zaprvé poskytuje konsensuální ověření jedincova chápání sociální reality. Jedinec má moţnost ověřit si ve vztahu k jinému člověku co je správné, vhodné nebo ţádoucí pro sociální chování. Předmětem konsensuálního ověření se stává to, v čem se jedinec shoduje, nebo si je blízký s lidmi, ve vztahu k nimţ si své chování ověřoval. Tendence k afiliaci (potřeba člověka navazovat pozitivní a těsné vztahy s jinými lidmi) vzrůstá při nejistotě a zejména v situacích ohroţení. Dalším důvodem je, ţe přítomnost blízké osoby nebo osob umocňuje pocity štěstí v radostných chvílích, a naopak poskytuje úlevu a útěchu při zármutku, bolesti a zklamání.70 Interakce mezi lidmi poskytuje podněty pro srovnávání (úspěšnosti, výkonnosti…), osvojování si nových poznatků a zpětnou vazbu pro akty vlastního chování.V interakci se očekává odměna za úspěšně vynaloţené úsilí. Ocenění jiných zvyšuje sebehodnocení. 68

Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I., Soužití se staršími lidmi, s. 78 – 79. Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 415 – 416. 69 Srov. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I., Sociální psychologie – sociálna psychológia, . 70 Srov. ČERVENÝ, K., Osamělost je nebezpečnější než kouření, .

34

Dalším aspektem je spolupráce s jinými a společné dosahování

výkonu

v různých činnostech, které přináší uspokojení. Příjemné pocity u blízkých a důvěrných vztahů vyvolává vzájemná důvěra, vzájemné sdělování si informací, které nejsou přístupné jiným lidem. Stejně tak je důleţité sdílení stejných či podobných názorů, přesvědčení, postojů a moţnost jejich diskutování. Posledním důvodem jsou těsné interpersonální vztahy, které poskytují člověku pocit bezpečí, protoţe ve sloţitých ţivotních situacích se můţe obrátit na pomoc k lidem, o nichţ ví, ţe mají o něho starost a ţe jsou ochotni mu pomoci. Těmto jednotlivým příčinám navazování interpersonálních kontaktů přisuzují různí lidé různou důleţitost. Zároveň se lidé liší i mírou motivace k navazování přátelských kontaktů a mírou sociálních dovedností.71

3.1 Manţelství jako sociální síť ve stáří Partnerský vztah starších lidí je ovlivněn jak dlouholetým souţitím, tak proměnami vyplývajícími z postupného stárnutí. Vztah mezi staršími manţely bývá stabilizovaný, to znamená, ţe v něm nedochází výkyvům, ale přece jen se do určité míry mění, u lidí nad 60 let zpravidla v pozitivním směru. Manţelská spokojenost má ve stáří mírně stoupající tendenci, která se odrazí v subjektivním názoru seniorů, tj. v pocitu většího uspokojení ze společného ţivota, ale i v poklesu četnosti konfliktů. Často jde spíše o důsledek uvědomění významu partnera a hodnoty společného ţivota, nad nimiţ se lidé více zamýšlejí aţ na počátku stáří, v rámci bilancování vlastního ţivota. Senioři se cítí v manţelství šťastnější neţ lidé středního věku, i kdyţ svou spokojenost nemusí navenek nijak demonstrovat. Případné problémy, které se v jejich vztahu objeví, povaţují za méně závaţné neţ příslušníci mladší generace. Senioři jsou v manţelství spokojenější i proto, ţe od něho očekávají méně, resp. Jsou realističtější neţ dřív. Starší páry ţijící v dlouholetém manţelství si projevují více pozitivních emocí neţ páry středního věku, ale neprokazují je okázalým způsobem, jsou obsaţeny spíše 71

Srov. HONSOVÁ, J., Zkoumání emocí v psychologii, . Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 344 – 345.

35

v jejich chování a sdílení ţivotního dění. Pokles negativních emocí u starších párů lze chápat jako projev celkového sníţení emoční angaţovanosti i redukce intenzity citových proţitků. Moţná se zde odráţí i fakt, ţe straší manţelé nemají tolik partnerských problémů, méně často s partnerem v něčem nesouhlasí a méně často se na něj skutečně rozzlobí. I kdyby nakonec k nějaké neshodě došlo, nepřevládne v takové situaci nenávist, ale spíš shovívavost či rezignace. Starší lidé jsou ochotnější přijmout kompromis, protoţe to odpovídá jejich aktuální strategii. Kromě toho vědí, ţe se svým partnerem pravděpodobně proţijí zbytek ţivota a toto souţití tak bude těsnější něţ bylo dřív.72

3.1.1 Intimita ve stáří Důleţitým aspektem kaţdého partnerského vztahu je intimita, která se ve stáří projevuje jinak neţ dřív. V tomto věku je důleţitá jistota blízkosti a sdílení ţivota, jakoţ i vzájemná důvěra, která z něho vyplynula. Potřebu blízkosti uspokojuje téţ pouhá přítomnost partnera, vědomí, ţe je zde a bude i nadále. Intimita straších lidí se můţe rozvinout dokonce i ve sdílení úbytku kompetencí a zdravotních problémů, které je natolik důvěrné, ţe se stává téměř výlučné. Ve stáří je zřejmá tendence párů, které spolu strávily většinu svého ţivota k posílení párové identity, kdy opět začne převládat pocit „my” na individuálním „já”. Tento posun se projeví silnou emoční reakcí na jakékoliv ohroţení partnera, např. závaţným onemocněním.73

3.1.2 Partnerská solidarita ve stáří S postupným věkem a pod vlivem mnoha zkušeností si staří lidé uvědomují, jak je pro ně manţelský partner důleţitý. Jejich sociální kontakty mohou být vázány na partnera (např. návštěvy příbuzných a společných přátel) a leckdy nemají ani dostatek motivace a energie, aby hledali novou společnost mimo vlastní rodinu. Starší manţelé jsou na sebe mnohem více odkázáni i v jiných oblastech. Jejich 72

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 368. Srov. ZACHAROVÁ, E., ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŢKOVÁ, J., Základy psychologie pro zdravotnické obory, s. 103 - 104. 73 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 372.Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., Problematické situace v péči o seniory, s. 65 – 69.

36

souţití ve stáří posiluje potřeba větší partnerské solidarity. Je určitou zárukou opory v zátěţových situacích, které oba partneři společně sdílejí. Manţelský partner je blízkým člověkem, stabilním společníkem, který je vţdycky k dispozici a většinou od něj lze očekávat i porozumění, podporu a pomoc v nesnázích. Problémy jednoho z manţelů se vţdycky týkají i druhého a nějakým způsobem zatíţí a naruší jeho ţivot. Starší člověk je k podpoře svého partnera motivován mimo jiné i svými vlastními potřebami. Manţelský partner je pro něho v mnoha směrech důleţitý a bez něj by mu bylo hůř.74

3.1.3 Smrt partnera ve stáří Další zátěţí, kterou přináší stáří, je ovdovění. I kdyţ jde o vysoce pravděpodobnou událost, lidé na ni nebývají připraveni. Smrt partnera vede ke ztrátě jednoho významného smyslu ţivota a důleţité sloţky identity. Z toho vyplývá zvýšení pocitu ohroţení, prázdnoty a osamělosti. Důsledkem ovdovění je zhroucení struktury navyklého denního reţimu a mnoha rituálů, a nakonec jejich smyslu, uţ není proč je dodrţovat. Ovdovělý člověk nemá pro koho ţít, mnohé běţné kaţdodenní činnosti se nyní jeví zbytečné. Ztrácí motivaci, aby něco dělal, protoţe není pro koho. Zhroutí se perspektiva společné budoucnosti a společných plánů, které buď uţ uskutečnit nelze, nebo k tomu pozůstalý člověk není dostatečně motivován a nechce je realizovat sám, i kdyţ by to bylo moţné. Zhoršení ekonomické situace je dalším zdrojem stresu, zejména u ţen, které mívají menší důchody.75 Ovdovění vede k osamělosti, opuštěnosti a ke zvýšení pocitu osobní bezvýznamnosti. Jednou z moţných reakcí bývá po odţití první fáze intenzivního zármutku a ţalu tendence hledat nějakou aktivitu nebo jiný sociální kontakt (s příbuznými, s dětmi či vnuky, nebo s vrstevníky), který by mohl pocit osamělosti kompenzovat. Ovdovělí starší lidé obvykle nehledají náhradu za zemřelého partnera, ale snaţí se vyrovnat jeho ztrátu oţivením jiných vztahů, např. připoutání k některým 74 75

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 373. Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 376 - 377. Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., Jirák, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P., a kol., Geriatrie a Gerontologie, s. 108. Srov. POLEDNÍKOVÁ, L., a kol., Geriatrické a gerontologické ošetřovatelství, s. 13.

37

členům rodiny nebo přátelům. Ovdovění často stimuluje kontakty s lidmi, kteří také ztratili partnera a s nimiţ je spojuje moţnost sdílet stejnou zkušenost. Ţeny obvykle mají k dispozici větší sociální síť příbuzných a přátel. Muţi si ji sami aktivně nevytvářejí a leckdy ji ani nedovedou uţívat. Vdovci často profitují ze sociální sítě, kterou vytvořila manţelka a do níţ patřili jiţ dříve, v době manţelství.76

3.2 Role potomků ve stáří Vztahy seniorů s dospělými potomky procházejí v tomto období další vývojovou fází. Na jejím začátku bývají obvykle vyrovnané a stabilizované, v průběhu stárnutí rodičů ubývá ambivalence a disharmonie a narůstá četnost pozitivních vazeb s minimem konfliktů. Vztahy rodičů a dětí mohou být i v této době velmi rozmanité, s ohledem na proţité dětství, aktuální styl ţivota mladší generace, ale i zdravotní stav seniorů, vzdělání a pohlaví příslušníků obou generací. Mohou se transformovat na jinou úroveň, mohou se po určité době odloučení i oţivovat, ale uţ na jiné úrovni, jako vztah rovnocenných lidí. Kvalita vztahů bývá příslušníky různých generací proţívána a hodnocena rozdílným způsobem. Rodiče mají tendenci si tento vztah idealizovat, je pro ně subjektivně důleţitější neţ pro dospělé děti, které jej posuzují realističtěji. Důvod k rozdílnému názoru je zřejmý, ţivot lidí středního věku je mnohem bohatší a nabízí více různých moţností neţ ţivot seniorů.77 Vztah rodičů a dětí ovlivňuje jejich teritoriální vzdálenost a z ní vyplývající vzájemná dostupnost. Pokud jsou jejich bydliště hodně vzdálená, sniţuje se četnost kontaktů a znemoţňuje sdílení běţného ţivota, a někdy dokonce i významnějších událostí. Přílišná blízkost redukuje autonomii obou generací a modifikuje jejich vztah jiným způsobem. Můţe přinášet příliš mnoho, často i nepříjemných podnětů. Pro české rodiny je typické, ţe jen malá část seniorů ţije se svými dětmi ve společné domácnosti (6%), ale většina z nich bydlí relativně blízko, ve stejném městě či obci. Senioři dávají přednost kombinaci kontaktu s rodinami svých dětí se zázemím a soukromím vlastního bytu. Tento postoj není projevem nezájmu o rodiny vlastních potomků, ale spíš výrazem potřeby autonomie, tj. preference distanční intimity.78 76

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 380 - 381. Srov. tamtéţ, s. 384. 78 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 384. Srov. ŘÍČAN, P. Cesta životem, s. 360. 77

38

Vztah rodičů a dětí v průběhu ţivota ovlivňuje kolísající asymetrie potřeby pomoci a podpory. Senioři svým potomkům pomáhají a v souladu s českou tradicí je často finančně podporují. Pomoc v domácnosti bývá vzájemná, ale dost často je také asymetrická. Častěji pomáhají staří rodiče svým dětem neţ naopak, přinejmenším do doby, neţ tuto schopnost díky zdravotním potíţím ztratí. Emocionální oporu potřebují senioři dostávat i poskytovat, ale jde o to, do jaké míry se tato tendence shoduje s potřebami jejich dospělých dětí. Staří rodiče někdy zvyšují tlak na svoje dospělé potomky a snaţí se je k sobě více připoutat ze strachu z opuštěnosti a samoty.79 Fakt, ţe rodiče-senioři svým dětem v období raného stáří obvykle poskytují víc neţ ony jim, si většina potomků neuvědomuje. Matky-seniorky však většinou nemají, navzdory realitě, pocit, ţe by dávaly víc, neţ dostávají. Potřeba pomáhat vlastnímu dítěti je v tomto věku zřejmě na tolik silná, ţe nebere v úvahu míru její symetrie. Její akceptaci a ocenění ale obvykle ano. Senioři potřebují pozitivní zpětnou vazbu, která dává takovému jednání ţádoucí význam a smysl.80 Vztahy s dospělými dětmi se mohou měnit v závislosti na úbytku různých kompetencí seniorů. Nemusí jít o změnu citové vazby, spíš o proměnu vzájemné závislosti, která je charakteristická nárůstem asymetrie. Vědomí povinnosti postarat se o své rodiče, kdyţ zestárnou, je v České republice zafixovanou normou, kterou akceptují dospělé děti středního věku jako samozřejmost, bez ohledu na volbu způsobu realizace této péče. Sami senioři zaujímají k moţné závislosti na vlastních dětech obvykle ambivalentní vztah. Jejich potřeba autonomie je velmi silná a reálná vyhlídka na úbytek soběstačnosti bývá proţívána jako nepříjemná.81

3.3 Role vnuků ve stáří V roli prarodiče proţije člověk v současnosti přibliţně 25 let svého ţivota. Tuto roli získá obvykle dříve neţ v raném stáří, ale v této době, tj. po 65. roce ţivota, je prarodičem 75 % lidí.

79

Srov. ZACHAROVÁ, E., ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŢKOVÁ, J., Základy psychologie pro zdravotnické obory, s. 104. 80 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 389 - 390. Srov. SÝKOROVÁ, D. Autonomie ve stáří. Kapitoly z gerontosociologie, s. 167 - 168. 81

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 390.

39

Vztah starších lidí k vnoučatům bývá, vzhledem k jejich věku a roli, kterou v rodině mají, jiný neţ vztah k dospělým dětem středního věku. Prarodiče jsou nositeli rodinné tradice a rodinných příběhů, které předávají nejmladší generaci. V postoji prarodičů převaţuje jednoznačně emoční sloţka, spojená s tendencí k pečovatelství a někdy i ochranářství, pocit zodpovědnosti za výchovu vnuků je slabší, prarodiče bývají tolerantnější a méně kritičtí. Z toho důvodu nedochází k tolika střetům. Vnuci nemají tak velkou potřebu vymezovat se vůči prarodičům, kteří jsou ve zcela jiné pozici neţ rodiče.82 Vztah seniora s vnukem lze rozdělit do tří po sobě následujících fází: Fáze symetrického vztahu autority prarodičů k vnukům v dětském věku. Toto období bývá nejčastěji lokalizováno do doby mladšího stáří, kdy jsou lidé ještě aktivní a soběstační. V této době se starají o vnuky v předškolním či raném školním věku, pro něţ jsou autoritou a citově významnou bytostí. Vnoučata je plně akceptují, prarodiče jsou pro ně vesměs vítanými společníky. Prepubertální dítě je potřebuje a poskytuje jim jednoznačně pozitivní zpětnou vazbu. V průběhu relativně krátké doby začnou vnuci dospívat a prarodiče zestárnou. Jejich významný vztah se v důsledku toho změní. Fáze postupné symetrizace rolí. V tomto období se dopívající vnuci osamostatňují a emancipují z vazby na rodinu. To znamená, ţe se mění i jejich vztah k prarodičům. Společnost starších lidí pro ně v této době bývá málo atraktivní, i kdyţ nelze říci, ţe by to byl signál úbytku citové vazby. Dospívající vnuci uţ nejsou ochotni se svěřovat a trávit volný čas s prarodiči. Záliby starších lidí pro ně nejsou natolik zajímavé, aby byli ochotni se jich účastnit. Stárnoucí prarodiče v této době neztrácejí jen svou formální autoritu, ale i mnohé reálné kompetence. Vývojovou proměnu v postoji vnuků leckdy příliš emočně proţívají a jejich chování si nesprávně interpretují. Mohou mít pocit nevděku, citové ztráty a narůstající bezvýznamnosti. V rámci obranných reakcí se někdy snaţí udrţet lásku a zájem vnuků finanční podporou.83 V běţném ţivotě se často stává, ţe se senioři nemohou dočkat důchodu, protoţe je pro ně spojen s návštěvou vnoučat. Kaţdé nepatrné zpoţdění či komplikace při jeho vydání při hospitalizaci je pro seniora stresovou situací, 82

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 392 – 393. Srov. ZACHAROVÁ, E., ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŢKOVÁ, J., Základy psychologie pro zdravotnické obory, s. 104.

83

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 393.

40

protoţe se bojí, ţe pokud vnoučatům nebudou mít co dát, tak příště nepřijdou. Finanční podpora bývá akceptována nejčastěji jako samozřejmost, ale samotný citový vztah nijak neovlivňuje. Danou skutečnost si staří lidé velmi často neuvědomují.84 Fáze nové symetrie. Je to fáze, kdy se staří lidé stanou závislými na pomoci mladších členů rodiny, to znamená i na generaci vnuků. Nejmladší generace získává tímto způsobem nejen novou dominantní roli, ale i určitou míru zodpovědnosti za závislého a ne zcela soběstačného starého člověka. Mladí lidé bývají k nezvyklým projevům svých prarodičů mnohdy shovívavější a tolerantnější neţ jejich rodiče. Jejich osobnostní proměnu akceptují s menšími problémy. Nevadí jim zapomínání či různá podivínství. Nenutí staré lidi dodrţovat striktní pořádek a ţivotosprávu. Dopřejí jim i to, co pro ně z rozumového hlediska není příliš vhodné, ale udělá jim to radost. Větší citlivost dospělých dětí můţe být i důsledkem obtíţnějšího vyrovnávání s celkovým úpadkem rodičů, kteří pro ně po relativně dlouhou dobu byli vzorem i zdrojem ţivotní jistoty a bezpečí. Mnohdy se v této době alespoň částečně obnovuje solidarita vnuků se starými rodiči. Mladé lidi tolik nedráţdí iracionální potřeby prarodičů, protoţe k nim přistupují jinak, neţ střední generace. Nejsou sice schopni převzít zodpovědnost za veškerou péči o starého člověka, ale jsou ochotni se na ní nějak podílet, zejména pokud mají na babičku či dědečka hezké vzpomínky. Smrt prarodiče bývá pro příslušníky nejmladší generace jedním ze symbolických mezníků definitivního konce jejich dětství, s nímţ je osoba prarodiče asociována.85

3.4 Role sourozenců ve stáří Sourozenecká skupina představuje vztahovou síť, jeţ udrţuje rodinné normy, zvyklosti a role od dětství aţ do smrti. Sourozenecký vztah je jedním z intimních vztahů, který můţe mít značný citový význam. Sourozenci si mohou navzájem poskytovat pomoc i podporu, můţe je spojovat také pocit sourozenecké zodpovědnosti. Mohou se dokonce vytvářet sourozenecké koalice, které přetrvávají po celou dobu dospělosti. Nutnost vzájemné pomoci však není tak silně zakotvena ve 84 85

Srov. tamtéţ, s. 393. Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 393 – 394. Srov. ZACHAROVÁ, E., ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŢKOVÁ, J., Základy psychologie pro zdravotnické obory, s. 104.

41

společenských normách jako například povinnost k dětem či rodičům.86 Avšak u seniorů se povinnost a následně pomoc ve vztahu ke svému sourozenci často vyskytuje. Obvyklou příčinou bývá redukce sociálních vazeb a sourozenci si ji kontaktem mezi sebou vynahrazují. V našich podmínkách není neobvyklé, ţe se senioři – sourozenci (například po ovdovění) sestěhují, nebo společně odcházejí do domova pro seniory. Sourozenecké vazby jsou ovšem také relativně výběrové, mohou se udrţovat na základě shody zaměření i přijatelnosti osobnostních vlastností, pouhý fakt existence sourozenectví neznamená, ţe se automaticky vytvoří silná vazba, která bude mít větší osobní význam. Vztahy se sourozenci mohou mít charakter hlubokého přátelství, ale stejně tak mohou být relativně bezvýznamné. Četnost a charakter vzájemných kontaktů je více závislý na vlastním rozhodnutí a méně podmíněný společenskými normami a očekáváním. Po odchodu z domova klesají vzájemné kontakty aţ do středního věku. V této době jsou lidé spíše zaujati novou rodinou, partnerem a péčí o děti, popřípadě i budováním kariéry,a na setkávání se sourozenci nemají čas. Ve střední či pozdní dospělosti mohou být společná setkání častější něţ dřív. Někdy dokonce dojde ke znovunavázání sourozeneckého vztahu, který byl v době mladé dospělosti přerušen. Rozhodujícími faktory bývá teritoriální blízkost, postoj partnerů a styl ţivota rodin. Iniciátory setkání bývají v tomto případě ţeny, to znamená sestry. Četnost kontaktů signalizuje míru emoční vázanosti a uspokojivosti sourozeneckého vztahu. Hodnota sourozeneckého vztahu s věkem obvykle narůstá. Po rozvodu či ovdovění, mohou sourozenci představovat důleţitou rodinnou vazbu, zejména pokud ostatní vazby chybí, a přispívat k pocitu ţivotní pohody. V raném stáří spojuje sourozence sdílení určitých zátěţí a ztrát, které nejčastěji souvisejí s péčí a nemocné rodiče a nakonec s jejich smrtí. Společný proţitek můţe vést k většímu vzájemnému porozumění a k prohloubení emoční vazby.87

86 87

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 394 – 395. Srov. tamtéţ, s. 395 – 396.

42

4 PREVENCE A MOŢNOSTI ŘEŠENÍ OSAMĚLOSTI VE STÁŘÍ

Pro starého člověka, který usiluje o zdravé a pozitivní stáří, je velmi důleţité, jak vidí sám sebe a jak jej vnímáme my. Stáří má společné rysy, avšak „zabarvení stáří” konkrétního člověka závisí na úhlu našeho pohledu. Jestliţe jsme si o stáří vytvořili negativní představu, všímáme si u starého člověka pouze negativních stránek jeho stáří. Náš kontakt s ním bude potom podvědomě tímto negativním odstínem poznamenán, i kdyţ se budeme sebevíc snaţit o jeho potlačení. Vytvoříme-li si avšak o stáří vyváţenější představu tím, ţe vedle zřetelných negativních stránek budeme hledat i stránky pozitivní, připravíme pozitivní klima pro dialog, spolupráci a konkrétní pomoc. Prvním přístupem, který je potřeba změnit, je přístup lékařů. Stáří se dostalo do příliš medicínské polohy. Lékaři mluví o stáří a vysvětlují jak stáří zpomalit, méně však, jak neodvratnému stárnutí přizpůsobit ţivot.88

4.1 Příprava na stáří – prevence osamělosti Příprava na stáří je podceňovaným programem ovlivňování občanů k úspěšnému stárnutí a aktivnímu stáří. Měla by být chápána jako přirozená součást široce koncipované andragogiky, orientované na osobnostní rozvoj. Předpokladem k ní je vytvoření reálné představy o povaze ţivota ve stáří, jeho délce a ovlivnitelnosti. Zde je velký prostor pro účinnou, neformální vzdělávací a osvětovou činnost především hromadných sdělovacích prostředků.89 Příprava zahrnuje zdravý ţivotní styl, podporu zdraví ve středním věku s eliminací rizikových faktorů epidemiologicky nejvýznamnějších příčin disability ve stáří. Dále podporu aktivit tělesných a duševních s přiměřenou psychohygienou relaxací. A výběr vhodných náhradních aktivit v rámci substituční teorie poţadující 88 89

Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I., Soužití se staršími lidmi, s. 25. Srov. KALVACH, Z., Úvod do gerontologie a geriatrie: integrovaný text pro interdisciplinární studium, s. 134.

43

zaplnění prostoru uvolněného penzionování. Tedy zachovávání zájmových aktivit ve středním věku a jejich racionální upřesnění pro další období ve věku předdůchodovém. Významná je prevence maladaptace na penzionování se ztrátou smyslu ţivota a s projevy degradace a osamělosti. Důleţité je posilování dobrých mezilidských vztahů a sounáleţitostí, stejně jako vztah k sobě i k ţivotu a aktivní, cílevědomě pozitivní ovlivňování svého ţivotního pole. Psychosociální faktory, kultivace osobnosti a komunikace jsou neméně důleţité neţ faktory materiální.90

4.2 Animace jako postup prevence osamělosti Z francouzského prostředí k nám do České republiky proniká výraz animace ve smyslu oţivení, naplnění programem. Ve Francii se běţně pouţívá pro všechny aktivity v zařízeních sociální péče. Animuje se celkový přístup ke klientům a klima zařízení. Základní rysy animace jsou nedirektivnost a otevřenost. Sociální animátor se zabývá zaměstnáváním klientů a celkovým oţivením prostředí.91 Animace je naprosto základní sloţkou ţivota. Tím nejdůleţitějším, čemu je třeba věnovat pozornost, je animace kaţdodenního ţivota. To znamená, jakým způsobem lze úkony, slova, události všedního ţivota animovat, tedy oţivovat. Tyto kaţdodenní úkony můţeme vykonávat mechanicky jako povinné nezbytné úkoly, nebudeme-li alespoň tušit, ţe mohou být nějakým způsobem animovány, mohou se stát „ţivými”. Záleţí na pečujících, zda bude kaţdý den, kaţdé gesto, kaţdé slovo animované a stane se „ţivé”. Je třeba, aby si kaţdý uvědomil, ţe jádro animace spočívá právě v kaţdodenních činnostech.92

4.2.1 Doporučení co dělat, aby došlo k zintezivnění ţivota (animace) Prvním pilířem animace je všední ţivot. To znamená, ţe všechny nejzákladnější a nejobyčejnější události všedního dne musí vést k animaci: 90

Srov. KALVACH, Z., Úvod do gerontologie a geriatrie: integrovaný text pro interdisciplinární studium, s. 134 – 135. Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s. 22 – 23. 91 Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., Jirák, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P., a kol., Geriatrie a Gerontologie, s. 438. 92 Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I., Soužití se staršími lidmi, s. 116.

44

- V první řadě architektonické uspořádání domu – budova s dostatkem světla podporuje dobrou náladu; moţnost přinést si do zařízení svůj nábytek, postel, drobné předměty, fotografie dává obyvatelům pocit vlastního domova. - Strava můţe být také součástí animace, například tím, ţe jsou brány v úvahu stravovací zvyklosti obyvatel, ţe je moţnost volby jídel z více variant apod. - Péče o zdravotní a psychický stav obyvatel zahrnuje i to, aby obyvatelé, pokud moţno, dál vykonávali dřívější činnosti (například měli moţnost zametat si pokoj apod.). - Starost o zachování autonomie obyvatel předpokládá, ţe nebudeme místo nich vykonávat všechno, ale ţe je necháme vykonávat některé činnosti, které zvládnou, nebo jim při nich pomůţeme (například zapnutí knoflíků na košili apod.)93 Pro realizaci optimální animace je nutné, abychom dotyčného příjemce péče dobře poznali. Je důleţitá komunikace a navázání vztahu důvěry, abychom získali informace o tom, jak uspořádat jeho pokoj, jaká jídla má rád, co měl za záliby, ve kterých zálibách pokračuje, co v rámci sebeobsluhy zvládne apod. Bez dobré spolupráce a komunikace nemůţe být zajištěna a provozována optimální animace. Aţ po splnění těchto podmínek přicházejí na řadu další pilíře animace jako jsou aktivity organizované pečovateli, vystoupení různých umělců nebo skupin či kontakt s okolím (dobrovolníci, výlety apod.)94 Výše uvedená doporučení samozřejmě neplatí jen pro ústavní zařízení, ale lze je modifikovat i pro seniory ţijící doma či v rodinách svých blízkých.

4.2.2 Umění nabízet, povzbuzovat, stimulovat Okolí (personál nebo rodina) má v případě různých aktivit nebo animace v širším slova smyslu určitou roli navrhovatele, podněcovatele. Kdyţ se po obyvatelích poţadují vlastní návrhy aktivit, nebývá často překvapením, ţe neumějí nic odpovědět. Důleţité je vnuknout jim nějakou myšlenku, navrhnout

93 94

Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I., Soužití se staršími lidmi, s. 120. Srov. tamtéţ, s. 120.

45

činnost, kterou si pak sami vyzkoušejí. Snadněji se pak od nich dočkáme vlastního názoru a nápadu.95

4.2.3 Autonomie Cílem opravdové animace je, aby se senioři stali co nejvíce jejími subjekty. Dříve neţ navrhneme nějakou činnost, je naším prvním úkolem všímat si a podpořit všechno, co uţ senioři dělají, čím se zabývají. Můţeme to nazvat autoanimace. Například karetní hry, kterými se obyvatelé spontánně baví, mohou být velmi uţitečné i pro procvičování prstů, paměti emocí, řeči apod. Všechny vztahy, kladné i záporné, s druhými lidmi jsou autoanimací (konverzace, pozvání na kávu, hádka aj.). Stejně tak sem patří i vzájemné sluţby – nákupy pro sousedku, která nemůţe chodit; zapůjčení časopisu, předčítání z novin tomu, kdo uţ nevidí; zavření okna apod. Prvními animátory jsou tedy samotní senioři – často se zabaví sami a mnohem snadněji, neţ by si mohl člověk myslet. To však neznamená, ţe nepotřebují pomoc od druhé osoby. Mělo by se vycházet z toho, ţe se bude klást důraz na to, čím se jednotliví senioři zabývají, i kdyţ leckdy bude činností málo a budou těţko zachytitelné. Je však naprosto nezbytné tyto činnosti zhodnotit, povzbudit v jejich pokračování, případně je dále rozvíjet.96

4.2.4 Odpočinek a nečinnost Kaţdý má právo (a potřebu) si odpočinout, především staří lidé, kteří dlouho a často tvrdě pracovali. Proč po nich neustále poţadovat, aby se nějak zaměstnávali? Odpočinout si, nic nedělat, patří také k ţivotu. Uznání, ţe nehybnost a pasivita mohou být také pozitivními hodnotami, má samozřejmě důsledky i pro animaci kaţdodenního ţivota.

95

Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I., Soužití se staršími lidmi, s. 122. Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., Jirák, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P., a kol., Geriatrie a Gerontologie, s. 439. 96 Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I., Soužití se staršími lidmi, s. 123 – 124.

46

Často se kritizují vstupní haly, kde nečinně vysedávají mlčenliví obyvatelé. Jsou však opravdu tak pasivní, jak se zdá? Nevysedávají tam tvrdošíjně proto, ţe právě ve vstupní hale je mnoho zajímavého k vidění a slyšení? Podobným příkladem je výlet autobusem. Dalo by se říct, ţe základní věcí je cíl cesty a čas strávený v autobuse je pouze nepříjemnou částí výletu. Pro seniory však můţe představovat moţnost sledovat z okna autobusu krajinu, domy, lidi aj.97

4.3 Gerontagogika Jednou z prevencí osamělosti ve stáří je také moţnost udrţovat kontakty s druhými při různých více či méně oficiálních vzdělávacích aktivitách s různým stupněm dosaţného vzdělání (kurzy, semináře anebo třeba univerzity třetího věku). S tím souvisí pojmy jako andragogika a gerontagogika. Gerontagogika je nauka o vzdělávání starých lidí a teorie výchovy ve stáří a pro stáří. 98 Můţe nabývat různých podob. Např.: - výchova metodiků pro problematiku volného času seniorů, jejich seberealizaci, pro činnost seniorských center, klubů aktivního stáří, akademií třetího věku, ale také pro aktivaci a aktivizaci geriatrických pacientů a klientů v dlouhodobé ústavní péči, včetně tréninku paměti. - větev andragogiky, zabývající se nikoliv profesním vzděláním, nýbrţ osobnostním rozvojem seniorů, dotaţením konceptu celoţivotního vzdělávání ve formalizované podobě i do pozdních fázi ontogeneze, kultivací komunikace, pozitivního myšlení a adaptací na stáří. Zájem seniorů, jak svědčí i naplněné běhy univerzit třetího věku, je velký. Je však třeba dosáhnout stavu, kdy seniorské programy budou charakterizovány metodikou vzdělávání nikoli věkem posluchačů. Má-li se komunikativní kultura a společnost rozvíjet, nemůţe se tak dít bez pozitivní účasti seniorů. A jejich výchova musí být uzpůsobena jejich postojům a moţnostem. Pokud by seniorské generace z komunikativního vzdělávání společnosti vypadávaly, velmi by se zvyšovalo riziko jejich segregace a generačního neporozumění.99 97

Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I., Soužití se staršími lidmi, s. 118. Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s. 52. 99 Srov. KALVACH, Z., Úvod do gerontologie a geriatrie: integrovaný text pro interdisciplinární studium, s. 131. Srov. SÝKOROVÁ, D., CHYTIL, O., Autonomie ve stáří, s. 254. 98

47

Univerzity třetího věku jsou specifickou součástí celoţivotního vzdělávání. Jejich základní charakteristikou je, ţe poskytují seniorům vzdělávání na nejvyšší moţné, tedy vysokoškolské úrovni, čímţ se liší od jiných forem osvětové a vzdělávací činnosti, byť také orientované na seniory. Účastníci mají obvykle statut mimořádných studentů dané vysoké školy. Vzdělávání má výlučně charakter osobnostního rozvoje, nikoliv profesní přípravy a nezakládá tak nárok na profesní uplatnění.100 Kromě univerzit třetího věku existuje několik dalších mimouniverzitních přístupů a úrovní, při kterých se uplatňuje aspekt společenské události s navazováním kontaktů a rozšíření komunikačních příleţitostí: - nabídka programů pro volný čas, „mít kam jít” - běţná osvětová a populárně naučná činnost - diskusně seminární forma (malé krouţky „expertů”, jejich členové se střídají v přípravě seminářů) - ucelené cykly přednášek inovační povahy, usnadňující integraci seniorů do společnosti i spoluúčast při rozhodování tím, ţe edukují v oblasti nových technologií, nových problémů, měnícího se světa (práce s PC, ekologická problematika, násilí ve sopečnosti apod.) – tato inovace znalostí posiluje mezigenerační komunikaci. Tuto náplň lze vhodně kombinovat s programem zaměřeným na ţivotní postoje a ţivotosprávu (relaxační a psychoterapeutické postupy, kursy kreativního myšlení, asertivity, tělesná výchova pro seniory apod.). Není zanedbatelné, ţe takto získané znalosti a dovednosti z oblasti ţivotosprávy i mezilidských vztahů budou senioři uplatňovat i v rámci svých rodin a širší veřejnosti. - ucelené cykly zaměřené na samosprávní a dobrovolnickou aktivitu seniorů. Např. zakládání a vedení seniorských center, příprava trenérů pro výcvik paměti a kognitivní aktivaci, metodika úpravy bytového prostředí, ochrana zájmů seniorů (oblast kriminality, týrání, zanedbávání atd.), senioři vyškolení v metodice sociologických výzkumů se mohou podílet na sběru dat, pomáhat v dotazníkovém i jiném monitorování situace zvláště mezi svými vrstevníky.101

100

Srov. KALVACH, Z., Úvod do gerontologie a geriatrie: integrovaný text pro interdisciplinární studium, s 132. 101 Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s. 52. Srov. SÝKOROVÁ, D., CHYTIL, O., Autonomie ve stáří, s. 257 - 259.

48

Kombinací zvláště posledních dvou okruhů aktivit můţe být vytvořeno opravdu ucelené vzdělávání seniorů se společensky významnými výstupy, přesahujícími osobnostní rozvoj či jen ukrácení volného času.102

4.4 Volnočasové aktivity Volnočasové činnosti vedou ke spolkové nebo klubové činnosti, často s mezigeneračním charakterem – např. ve sběratelství, modelářství, kynologii. Mít zájem o něco, ať uţ se jedná o uměleckou tvorbu, řemeslo, historii. Talent lze sice objevit i ve stáří, ale často stačí, ţe činnost člověka těší a vidí výsledek své práce. Zvířata, či chovná stanice, hra na hudební nástroj, to jsou aktivity, které se přímo nabízejí. Řada skupin v seniorském věku ochotně hraje k poslechu i na tanečních zábavách a se svým programem jezdí po světě. Sport, kutilství, spolupráce s muzei, psaní kronik, ať uţ rodinné, místního regionu, podniku či memoárové literatury, to vše vede člověka do společnosti. Zajímavá je i genealogie – shánění informací o předcích.103 Práce s výpočetní technikou, u řady obtíţně chodících, se uţ dnes stává prostředníkem v komunikaci. I to je řešení při osamělosti. Elektronická komunikace (emailem a skype s kamerou) v globalizovaném světě nahrazuje dopisy, telefon, fax. Její význam pro seniorskou populaci čím dál tím víc roste. Proto tedy není nikdy pozdě se něčemu naučit, je-li přítomna snaha se vzdělávat, něco se dozvídat, a pak mít moţnost znalosti uplatnit. To je lepší při setkávání ve skupině, kde hraje roli vzájemná pomoc, společný cíl, naplňující pocit sounáleţitosti. To všechno vede ke kvalitnějšímu stáří, k jeho proţívání. Mohou být i jiné typy činností, kdy člověku stačí, ţe něco viděl, slyšel, byl u toho, má záţitky, z nichţ můţe čerpat a vzpomínat. Účastnit se poznávacích zájezdů, navštěvovat divadlo, koncerty, výstavy, nakonec i nakupovat. Na posledním

102

Srov. KALVACH, Z., Úvod do gerontologie a geriatrie: integrovaný text pro interdisciplinární studium, s. 133. 103 Srov. TOŠNEROVÁ, T., Jak si vychutnat seniorská léta, Srov. SÝKOROVÁ, D., CHYTIL, O., Autonomie ve stáří, s. 257 - 258.

49

místě je televize, jakoţto pasivní činnost a společník (pozn. vzdělávací a dokumentární pořady také rozšiřují obzory).104

104

Srov. TOŠNEROVÁ, T., Jak si vychutnat seniorská léta,

50

EMPIRICKÁ ČÁST PRÁCE

5 CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY Cíle práce

1.

Zjistit, zda senioři ţijící v domově pro seniory (dále jen DpS) deklarují pocit osamělosti.

2.

Zhodnotit vliv zvolených demografických determinant (věk, pohlaví, vzdělání) na deklarovaný výskyt osamělosti v současné době.

3.

Zhodnotit vliv zvolených sociálních determinant (aktuální rodinný stav, vztahy s přáteli, charakter společenského ţivota) na aktuálně deklarovaný výskyt osamělosti.

4.

Zjistit, zda charakter a typ návštěv seniora v DpS souvisí s deklarovaným pocitem osamělosti v současnosti.

Hypotézy práce

1H0:Předpokládáme,

ţe

nebude

zjištěn

statisticky významný vztah

mezi

deklarovanou osamělostí před nástupem do DpS a osamělostí v současnosti. 1HA:Předpokládáme, ţe bude zjištěn statisticky významný vztah mezi deklarovanou osamělostí před nástupem do DpS a osamělostí v současnosti. 2H0:Předpokládáme, ţe výskyt osamělosti nebude statisticky významně souviset s délkou pobytu v DpS. 2HA:Předpokládáme, ţe výskyt osamělosti bude statisticky významně souviset s délkou pobytu v DpS.

51

3H0:Předpokládáme, ţe nebude zjištěn statisticky významný vztah mezi zvolenými demografickými determinantami (věk, pohlaví, vzdělání) a deklarovaným výskytem osamělosti v současnosti. 3HA:Předpokládáme, ţe bude zjištěn statisticky významný vztah mezi zvolenými demografickými determinantami (věk, pohlaví, vzdělání) a deklarovaným výskytem osamělosti v současnosti. 4H0:Předpokládáme, ţe nebude zjištěn statisticky významný vztah mezi zvolenými sociálními determinantami (aktuální rodinný stav, vztahy s přáteli a charakter společenského života) a deklarovaným výskytem osamělosti v současnosti. 4HA:Předpokládáme, ţe bude zjištěn statisticky významný vztah mezi zvolenými sociálními determinantami (aktuální rodinný stav, vztahy s přáteli a charakter společenského života) a deklarovaným výskytem osamělosti v současnosti. 5H0:Předpokládáme, ţe nebude zjištěn statisticky významný vztah mezi uváděnou změnou společenského ţivota v souvislosti s pobytem v DpS a deklarovaným výskytem osamělosti v současnosti. 5HA:Předpokládáme, ţe bude zjištěn statisticky významný vztah mezi uváděnou změnou společenského ţivota v souvislosti s pobytem v DpS a deklarovaným výskytem osamělosti v současnosti. 6H0:Předpokládáme, ţe nebude zjištěn statisticky významný vztah mezi charakterem a typem návštěv seniora v DpS a deklarovaným výskytem osamělosti v současnosti. 6HA:Předpokládáme, ţe bude zjištěn statisticky významný vztah mezi charakterem a typem návštěv seniora v DpS a deklarovaným výskytem osamělosti v současnosti.

6 METODIKA A ORGANIZACE PRŮZKUMU

Obecným cílem průzkumného šetření v diplomové práci bylo zjistit, zda senioři ţijící v DpS pociťují osamělost a zhodnotit hlavní determinující faktory osamělosti Zhodnotit jak demografické (věk, pohlaví, vzdělání) a sociální (aktuální

52

rodinný stav, vztahy s přáteli, charakter společenského života) determinanty ovlivňují výskyt osamělosti a zda charakter a typ návštěv souvisí s uváděným pocitem osamělosti u seniorů ţijících v domovech pro seniory.

6.1 Charakteristika zvolené metody šetření Pro sběr potřebných dat byla zvolena metoda dotazníkového šetření. Výhodou této metody je, ţe za relativně krátký čas lze získat velké mnoţství údajů. Další pozitivem je, ţe dotazovaný není ovlivňován přítomností tazatele a ţe je umoţněna

stoprocentní

anonymita

a

soukromí.

Nevýhodou

však

je,

ţe

u dotazníkového šetření je velice nízká úroveň kontroly a vzhledem k tomu nemáme jistotu, ţe dotyční respondenti odpovídali pravdivě a ţe všem otázkám správně rozuměli. Negativem této metody dále je, ţe u ní nebývá 100% návratnost a ţe všechny navrácené dotazníky nejsou vţdy vyplněny dle pokynů a poţadavků průzkumu, a tudíţ je nelze pouţít. Pro účel získání potřebných dat byl vytvořen originální dotazník (viz příloha č. 1, s. 119), který se skládal ze sedmnácti poloţek. Poloţka č. 1, 2 a 3 se zabývala demografickými determinantami (věk, pohlaví, vzdělání), poloţka č. 4, 5, 11, 12, 13, 14 a 15

zjišťovala vztah sociálních determinant (aktuální rodinný stav, vztahy

s přáteli a charakter společenského života) k pocitu osamělosti, poloţka č. 7 a 8 hodnotila přítomnost osamělosti před a po nástupu do DpS, poloţka č. 6 zjišťovala délku pobytu v DpS, poloţka č. 16 se zabývala změnami ve společenském ţivotě a poloţka č. 9 a 10 hodnotila charakter návštěv seniorů vDpS. Patnáct poloţek bylo formulováno jako uzavřené otázky a jedna poloţka jako otevřená. Poslední poloţka slouţila pro moţnost vyjádřit se k danému tématu a nebyla statisticky vyhodnocována. K ověření pracovní hypotézy č. 1 se vztahovaly poloţky č. 7 a 8. K hypotéze č. 2 se vztahovaly poloţky č. 6 a 8. K ověření hypotézy č. 3 slouţily poloţky č. 1, 2, 3 a 8. Hypotézy č. 4 se týkaly poloţky č. 4, 5, 8, 11, 12, 13, 14 a 15. Hypotéza č. 5 byla ověřována prostřednictvím poloţek č. 16 a 8 a poslední hypotéza č. 6 byla ověřena za pomoci poloţek č. 8, 9 a 10.

53

6.2 Pilotní šetření Před hromadnou distribucí dotazníkových formulářů, bylo provedeno pilotní šetření. Dotazník byl poskytnut seniorům, kteří ţili v přirozeném prostředí a dále pak seniorům, kteří byli hospitalizováni na rehabilitačním oddělení následné péče v Nemocnici Milosrdných bratří Brno. Kritéria pro pilotní vzorek byl věk nad 65, schopnost pochopit a vyplnit daný dotazník vzhledem ke svému aktuálnímu stavu (př. stavy po zlomeninách dolních končetin, stavy po cévních mozkových příhodách, osoby s podezřením na počínající demenci, osoby s diagnostikovanou depresí apod.) Dotazník byl hodnocen kladně a respondenti neshledali ţádnou z poloţek jako nesrozumitelnou či nepochopitelnou.

6.3 Charakteristika cílové populace výzkumného vzorku Kritériem pro výběr výzkumného vzorku byli muţi a ţeny starší 60 let, kteří ţijí v domovech pro seniory sociálních sluţeb města Kroměříţe a to déle jak jeden rok, z důvodu předpokladu ukončení adaptačního procesu v novém prostředí. Důleţitým aspektem byla ochota a schopnost daného respondenta vyplnit dotazník vzhledem ke svým moţnostem, schopnostem a zdravotnímu stavu. Schopnost respondenta byla určena pracovníky DpS, kteří na základě svých odborných znalostí a objektivního testování vyhodnotili konkrétního respondenta jako vhodného a schopného vyplnit daný dotazník. Distribuce dotazníků probíhala na základě schválení ţádosti o povolení provedení anonymního dotazníkového šetření. Součástí ţádosti byl dotazník. Na základě poţadavku, došlo ke schválení průzkumného šetření v DpS Váţany, DpS U kašny a DpS U Moravy. (viz příloha č. 2, s. 123) Dotazník byl po instruktáţi distribuován prostřednictvím zdravotnického personálu a pracovníků sociálních sluţeb daných zařízeních. Respondenti dotazník vyplňovali sami a v soukromí. Vzhledem k citlivosti tématu byla součástí kaţdého dotazníku obálka, do které mohli vyplněný dotazníkový formulář vloţit. Celkem bylo distribuováno 250 dotazníkových formulářů, z toho bylo navráceno 238 a řádně vyplněno 223 dotazníků. 54

6.4 Metodika statistického zpracování dat Pro statistické zpracování dat byl zvolen test nezávislosti chí-kvadrát pro kontingenční tabulku (Pearsonův chí-kvadrát). Tohoto testu významnosti se vyuţívá v případech, kdy je potřeba rozhodnout, zda existuje souvislost (závislost) mezi dvěma jevy, které byly zachyceny pomocí nominálního (popř. ordinálního) měření. Vyuţití chí-kvadrátu je obvyklé při zpracovávání výsledků dotazníkového šetření. Vyuţití

testu

nezávislosti

chí-kvadrát

začíná

formulováním

nulové

a alternativní hypotézy. Nulová hypotéza (H0) vyjadřuje vztah, ţe mezi četnostmi odpovědí na uvedené otázky není závislost. Naopak alternativní hypotéza (HA) vyjadřuje, ţe mezi odpověďmi respondentů na dané otázky je závislost. Dále pro testování významnosti je nutno stanovit hladinu významnosti. V našem případě byla stanovena hladina významnosti α = 0,05. Hladina významnosti nám stanovuje pravděpodobnost, ţe neoprávněně (nesprávně) odmítneme nulovou hypotézu. V případě pouţití hladiny významnosti α = 0,05 je riziko chyby 5 %.105 Získané výsledky je dále nutno zapsat do tzv. kontingenční tabulky (řádky a sloupce tvoří kategorie odpovědí, u nichţ hodnotíme statistickou významnost vztahu). Dalším krokem byl výpočet očekávaných četností pro kaţdé pole kontingenční tabulky (násobíme odpovídající okrajové četnosti, tj. součty četností v řádcích a sloupcích tabulky a tento součin dělíme celkovou četností).106 Pro kaţdé pole kontingenční tabulky dále vypočítáme hodnotu:

Pozn. P = pozorovaná četnost, O = očekávaná četnost

Testové kritérium χ2 poté vypočítáme jako součet hodnot

pro všechna pole

kontingenční tabulky:

χ2 = Σ

105

Srov. CHRÁSKA, M., Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu, s. 76 – 77. 106 Srov. CHRÁSKA, M. Empirická pedagogická šetření a jejich statistické vyhodnocování, s. 22 - 28.

55

Vypočítaná hodnota χ2 je ukazatelem velikosti rozdílu mezi skutečností a vyslovenou nulovou hypotézou. Pro posouzení vypočítané hodnoty χ2 je dále třeba určit počet stupňů volnosti tabulky. Pro tabulku o r řádcích a s sloupcích se určí počet stupňů volnosti podle vztahu: ƒ = (r – 1) . (s – 1) kde r je počet řádků v kontingenční tabulce a s počet sloupců v kontingenční tabulce. Pro vypočítaný počet stupňů volnosti a pro zvolenou hladinu významnosti 0,05 nalezneme ve statistických tabulkách kritickou hodnotu testového kritéria. Srovnáme-li vypočítanou hodnotu testového kritéria s hodnotou kritickou a zjistíme, ţe je vypočítaná hodnota vyšší, můţeme nulovou hypotézu odmítnout a přijmout hypotézu alternativní, protoţe byla prokázána statisticky významná souvislost.107 Statistické vyhodnocení bylo zpracováno v programu Microsoft Excel 2007 a v programu Statistika 10.0.

7 ANALÝZA A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ VÝZKUMU

Celkem bylo distribuováno 250 dotazníků, z toho bylo navráceno 238 (95,2 %) a řádně vyplněno 223 (89,2 %) dotazníků. Z řádně vyplněných dotazníků pak 78 (31,2%) respondentů uvedlo, ţe se v současné době cítí osaměle. Dotazníkové šetření bylo provedeno v období září aţ listopad 2011.

7.1 Analýza a interpretace výsledků jednotlivých poloţek dotazníku Výsledky zpracovaných dat byly prezentovány prostřednictvím absolutní (a. č.) a relativní četnosti (r. č.). Pro vyšší přehlednost byly získané výsledky graficky zpracovány do tabulek a grafů .

107

Srov. CHRÁSKA, M., Metod pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu, s. 77 – 78.

56

Tab. č. 1 – Pohlaví respondentů Pohlaví respondentů Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Muţ

79

35,40

Ţena

144

64,60

Celkem

223

100

Z celkového

počtu

respondentů

se

průzkumného

šetření

zúčastnilo

79 (35,4 %) mužů a 144 (64,6 %) žen ţijících v domovech pro seniory Sociálních sluţeb města Kroměříţe.

35% muž žena 65%

Obrázek č. 1 - Pohlaví respondentů

Tab. č. 2 – Věk respondentů Věk respondentů

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

60 – 74 let

35

15,70

75 – 89 let

111

49,80

90 let a více

77

34,50

Celkem

223

100

Průměrný věk respondentů byl 82,30 let. Nejmladší respondent byl ve věku 65 let a nejstarší respondent byl ve věku 100 let, směrodatná odchylka je 6,48. Pro následnou kategorizaci věku respondentů bylo zvoleno rozdělení dle Světové zdravotnické organizace, jelikoţ někteří obyvatelé ţijící v DpS byli mladší 65 let.

57

Z celkového počtu respondentů

se průzkumného šetření zúčastnilo

35 (15,7 %) seniorů ve věku 60 – 74 let, 111 (49,8 %) seniorů ve věku 75 – 89 let a 77 (34,5 %) seniorů starších 90 let.

16% 35% 60 - 74 let 75 - 89 let 90 let a více

49%

Obrázek č. 2 - Věk respondentů

Tab. č. 3 – Vzdělání respondentů Vzdělání Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Základní

74

33,20

Odborné bez maturity

107

48,00

23

10,30

Vysokoškolské

19

8,50

Celkem

223

100

Středoškolské s maturitou

Z celkového počtu respondentů nejvíce seniorů uvedlo, ţe dosáhli odborného vzdělání bez maturity, jedná se o 107 (48 %) osob, dále pak 74 (33,2 %) seniorů uvedlo, ţe dosáhlo základního vzdělání, 23

seniorů

(10,3 %) středoškolského

s maturitou a 19 (8,5 %) respondentů označilo, ţe dosáhli vysokoškolského vzdělání.

58

základní

9% 10%

33%

odborné bez maturity štředoškolské s maturitou vysokoškolské

48%

Obrázek č. 3 - Vzdělání respondentů

Tab. č. 4 – Současná rodinná situace – souţití Současná rodinná situace - souţití

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Ţiji s manţelem/ manţelkou

27

12,10

Ţiji s partnerem/ partnerkou

0

0

Jsem svobodný/ svobodná

41

18,40

Jsem vdovec/

155

69,50

223

100

vdova Celkem

Z celkového počtu respondentů odpovědělo 27 (12,1 %) seniorů, ţe ţije s manželem/manželkou, 41 (18,4 %) seniorů uvedlo, ţe jsou svobodní a 155 (69,5 %) seniorů uvedlo, ţe jsou vdovci/vdovy. Nikdo (0 %) z dotazovaných neţije pouze v partnerském vztahu.

59

Tab. č. 5 – Současná rodinná situace – potomci Současná rodinná situace Absolutní četnost potomci 184 ANO Děti

Vnoučata

Relativní četnost (%) ANO

82,50 17,50

NE

39

NE

Celkem

223

Celkem

ANO

161

ANO

72,20

NE

62

NE

27,80

Celkem

223

Celkem

100

100

Z celkového počtu respondentů má 184 (82,5 %) seniorů děti a 161 (72,2 %) seniorů vnoučata.

Tab. č. 6 – Délka pobytu v DpS Délka pobytu Absolutní četnost Méně něţ 1 rok

Relativní četnost (%)

0

0

1 – 5 let

135

60,50

Více neţ 5 let

75

33,60

Více neţ 10

13

5,90

Celkem

223

100

Z celkového počtu respondentů označilo 135 (60,5 %) seniorů, ţe ţijí v DpS v rozmezí 1 – 5 let, 75 (33,6 %) seniorů uvedlo, ţe zde ţijí více jak 5 let a 13 (5,9 %) seniorů zde pobývá více jak 10 let.

60

Tab. č. 7 – Pocit osamělosti před nástupem do DpS Pocit osamělosti před Absolutní četnost nástupem do DpS

Relativní četnost (%)

Ano

26

11,70

Ne

179

80,30

Nepamatuji se

18

8,00

Celkem

223

100

Z celkového počtu respondentů uvádí 179 (80,3 %) seniorů, ţe před nástupem do DpS nepociťovali pocit osamělosti, (26 11,7 %) seniorů uvádí, ţe jej pociťovali a 18 (8 %) seniorů si to jiţ nevybavuje. 80,30% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%

11,70%

8%

Ano

11,70%

Ne

80,30% 8%

Nepamatuji se

Obrázek č. 4 - Pocit osamělosti před nástupem do DpS

Tab. č. 8 – Pocit osamělosti v současné době Pocit osamělosti Absolutní četnost v současné době

Relativní četnost (%)

ANO

78

35,00

NE

145

65,00

Celkem

223

100

Z celkového počtu respondentů uvádí 78 (35 %) seniorů, ţe trpí pocitem osamělosti, a 145 (65 %) seniorů uvádí, ţe jej nepociťují.

61

65% 70% 60%

35%

50% 40% 30% 20% 10% 0% Ano

35%

Ne

65%

Obrázek č. 5 - Pocit osamělosti v současné době

Z celkového počtu 223 respondentů jich pouze 78 uvedlo, že jsou osamělí. Z tohoto důvodu jsou následující položky č. 9 – 16 interpretovány pro celkový počet 78 osob.. Tab. č. 9 – Návštěvy rodiny v DpS Návštěvy rodiny v DpS Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

ANO

64

82,10

NE

14

17,90

Celkem

78

100

Z počtu 78 osamělých seniorů uvádí 64 (82,1 %) osob, ţe je v DpS rodina navštěvuje a 14 (17,9 %) osob, ţe je rodina nenavštěvuje.

18%

Ano Ne 82%

Obrázek č. 6 - Návštěvy rodiny v DpS 62

Položka č. 10 se týkala charakteru a typu návštěv. Byla rozdělena do pěti oblastí: frekvence návštěv, délka návštěvy, nejčastěji navštěvující osoba, spokojenost s frekvencí návštěvy a poslední část zjišťovala, zda se dotyčný na návštěvu těší. Pro rozsáhlost této otázky budou jednotlivé oblasti rozpracovány do samostatných tabulek. Na otázku č. 10 odpovídali pouze respondenti, kteří v předešlé otázce č. 9 uvedli: Ano, rodina mě navštěvuje v DpS. Kladnou odpověď u otázky č. 9 uvedlo 64 dotazovaných.

Tab. č. 10/1 – Charakter a typ návštěv – frekvence návštěv Frekvence návštěv Absolutní četnost Relativní četnost (%) Vícekrát týdně

18

28,10

Jednou týdně

17

26,60

Vícekrát měsíčně

12

18,80

Jednou měsíčně

11

17,20

Jiná frekvence

6

9,30

Celkem

64

100

Z počtu 64 osamělých seniorů, kteří uvedli návštěvy v DpS, označilo 18 (28,1 %) osob, ţe mají návštěvy více jak 1krát týdně, 17 (26,6 %) osob 1krát týdně, 12 (18,8 %) osob více jak jednou za měsíc, 11 (17,2 %) osob 1krát za měsíc a 6 (9,3 %) osob uvedlo jinou frekvenci (příleţitostně, 4x za rok, nepravidelně, méně jak jednou za měsíc).

63

Tab. č. 10/2 – Charakter a typ návštěv – délka návštěvy Délka návštěvy Absolutní četnost Relativní četnost (%) Méně neţ 30 minut

4

6,30

30 – 60 minut

32

50,00

Více neţ hodinu

17

26,60

Více neţ 2 hodiny

9

14,10

Jiná délka

2

3,00

Celkem

64

100

Z počtu 64 osamělých seniorů, kteří uvedli návštěvy v DpS, označilo 32 (50 %) osob, ţe délka návštěvy se pohybuje v rozmezí 30 – 60 min, 17 (26,6 %) osob uvedlo, ţe jejich návštěva trvá více než hodinu, 9 (14,1 %) osob uvedlo, ţe trvá více než 2 hodiny, 4 (6,3 %) osoby, ţe návštěva obvykle trvá méně než 30 minut a 2 (3 %) osoby uvedly jinou délku návštěvy (skoro celý den, 6 hodin).

Tab. č. 10/3 – Charakter a typ návštěv – nejčastěji navštěvující osoba Nejčastěji navštěvující

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Dcera

12

18,80

Syn

5

7,80

Vnoučata

8

12,50

Vzdálená rodina

5

7,80

Jiná moţnost

7

10,90

Kombinace moţností

27

42,20

Celkem

64

100

osoba

Z počtu 64 osamělých seniorů, kteří uvedli návštěvy v DpS, označilo 12 (18,8 %) osob, ţe je nejčastěji navštěvuje dcera, 5 (7,8 %) osob uvedlo syna, 8 (12,5 %) osob nejčastěji navštěvují vnoučata, 5 (7,8 %) osob vzdálená rodina, 7 (10,9 %) osob zvolilo jinou možnost (2x snacha, 2x

kamarád, bratr, sestra,

synovec) a 27 (42,2 %) osob uvedlo kombinací možností (děti a vnoučata).

64

Tab. č. 10/4 – Charakter a typ návštěv – spokojenost s frekvencí návštěv Spokojenost s frekvencí

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Zcela spokojen/a

45

70,30

Částečně spokojen/a

8

12,50

Ani spokojen/a

7

10,90

Částečně nespokojena

3

4,70

Zcela nespokojena

1

1,60

Celkem

64

100

návštěv

ani nespokojen

Z počtu 64 osamělých seniorů, kteří uvedli návštěvy v DpS, je 45 (70,3 %) osob zcela spokojeno s frekvencí návštěv, 8 (12,5 %) osob částečně spokojeno, 7 (10,9 %) osob ani spokojeno ani nespokojeno, 3 (4,7 %) osoby jsou částečně nespokojeny s frekvencí návštěv a 1 (1,6 %) osoba je zcela nespokojena.

Tab. č. 10/5 – Charakter a typ návštěv – radost z návštěvy Radost z návštěvy Absolutní četnost Relativní četnost (%) Ano, vţdy se těším

53

82,80

Ano, někdy se těším

6

9,40

Je mi to jedno

5

7,80

Někdy se netěším

0

0

Ne, nikdy se netěším

0

0

Celkem

64

100

Z počtu 64 osamělých seniorů, kteří uvedli návštěvy v DpS, se 53 (82,8 %) osob na návštěvu vždy těší, 6 (9,4 %) osob se někdy těší a 5 (7,8 %) osob odpovědělo, ţe je jim to jedno.

65

Tab. č. 11 – Okruh přátel před nástupem do DpS Okruh přátel před

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Měl/a jsem hodně přátel

34

43,60

Měl/a jsem jen úzký

40

51,30

Neměl/a jsem přátele

4

5,10

Celkem

78

100

nástupem do DpS

okruh přátel

Z počtu 78 osamělých seniorů uvádí 40 (51,3 %) osob, ţe před nástupem do DpS mělo úzký okruh přátel, 34 (43,6 %) osob uvádí, ţe mělo hodně přátel a 4 (5,1 %) osoby neměly přátele.

60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%

51,30% 43,60%

5,10%

Měl/a jsem hodně přátel

43,60%

Měl/a jsem jen úzký okruh přátel

51,30%

Neměl/a jsem přátele

5,10%

Obrázek č. 7 - Velikost okruhu přátel před nástupem do DpS

66

Tab. č. 12 – Přátelé mezi obyvateli DpS Přátelé mezi obyvateli

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

14

17,90

43

55,10

Ne, nemám zde přátele

21

27,00

Celkem

78

100

DpS Ano, mám jich hodně Ano, jen úzký okruh přátel

Z počtu 78 osamělých seniorů uvádí 43 (55,1 %) osob, ţe v DpS má jen úzký okruh přátel, 14 (17,9 %) osob uvádí, ţe jich má hodně a 21 (27 %) osob uvádí, ţe v DpS nemá žádné přátele. 55,10% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%

27,00%

17,90%

Mám hodně přátel

17,90%

Mám jen úzký okruh přátel

55,10%

Nemám v DpS přátele

27,00%

Obrázek č. 8 - Přátelé mezi obyvateli DpS

Tab. č. 13 – Přátelé mezi zaměstnanci DpS Přátelé mezi

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Ano

49

62,80

Ne

29

37,20

Celkem

78

100

zaměstnanci DpS

Z počtu 78 osamělých seniorů uvádí 49 (62,8 %) osob, ţe má přátele mezi zaměstnanci DpS a 29 (37,2 %) osob, ţe nemá přátele mezi zaměstnanci DpS.

67

37% Ano Ne 63%

Obrázek č. 9 - Přátelé mezi zaměstnanci

Tab. č. 14 – Společenský ţivot před nástupem do DpS Společenský ţivot před

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

nástupem do DpS Byl/a jsem rád/a mezi

ANO

35

ANO

44,90

lidmi, měl/a jsem rád/a

NE

43

NE

55,1

velkou společnost

Celkem

78

ANO

41

ANO

52,60

NE

37

NE

47,40

Celkem

78

ANO

38

ANO

48,70

NE

40

NE

51,30

Celkem

78

ANO

14

ANO

17,90

NE

64

NE

82,10

Celkem

78

Byl/a jsem rád/a mezi lidmi, které jsem dobře znal/a, byli mi blízcí Preferoval/a jsem styky v rámci rodiny

Preferoval/a jsem samotu

100

100

100

100

Z počtu 78 osamělých seniorů uvádí 35 (44,9 %) osob, ţe před nástupem do DpS bylo rádo mezi lidmi a mělo rádo velkou společnost, 41 (52,6 %) osob uvádí, ţe bylo rádo mezi lidmi, ale preferovaly osoby, které dobře znaly a byly jim blízké, 38 (48,7 %) osob preferovalo styky v rámci rodiny a 14 (17,9 %) osob upřednostňovalo samotu.

68

Tab. č . 15 – Společenský ţivot po nástupu do DpS Společenský ţivot před

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

nástupem do DpS Byl/a jsem rád/a mezi

ANO

23

ANO

29,50

lidmi, měl/a jsem rád/a

NE

55

NE

70,50

velkou společnost

Celkem

78

ANO

45

ANO

57,70

NE

33

NE

42,30

Celkem

78

ANO

40

ANO

51,30

NE

38

NE

48,70

Celkem

78

ANO

19

ANO

24,40

NE

59

NE

75,60

Celkem

78

Byl/a jsem rád/a mezi lidmi, které jsem dobře znal/a, byli mi blízcí Preferoval/a jsem styky v rámci rodiny

Preferoval/a jsem samotu

100

100

100

100

Z počtu 78 osamělých seniorů uvádí 23 (29,5 %) osob, ţe jsou po nástupu do DpS rádi mezi lidmi a mají rádi velkou společnost, 45 (57,7 %) osob uvádí, ţe jsou rády mezi lidmi, ale preferují osoby, které dobře znají a jsou jim blízké, 40 (51,3 %) osob preferuje styky v rámci rodiny a 19 (24,4 %)) osob preferuje samotu.

69

Tab. č. 16 – Změny ve společenském ţivotě po nástupu do DpS Změny ve společenském ţivotě po nástupu do DpS

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Došlo ke zvýšení

ANO

17

ANO

21,80

společenských styků

NE

61

NE

78,20

Celkem

78

ANO

36

ANO

46,20

NE

42

NE

53,80

Celkem

78

ANO

51

ANO

65,40

NE

27

NE

34,60

Celkem

78

ANO

20

ANO

25,60

NE

58

NE

74,40

Celkem

78

Došlo k omezení společenských styků

Mám moţnost navštěvovat více kulturních akcí Došlo k omezení návštěv kulturních akcí

100

100

100

100

Z počtu 78 osamělých seniorů uvádí 17 (21,8 %) osob, ţe po nástupu do DpS došlo ke zvýšení společenských styků a 36 (46,2 %) osob uvádí, ţe došlo k jejich snížení. Dále pak 51 (65,4 %) osob uvedlo, ţe nyní má možnost navštěvovat více kulturních akcí a 20 (25,6 %) osob uvedlo, ţe došlo k omezení návštěv kulturních akcí.

70

7.2 STATISTICKÉ TESTOVÁNÍ A OVĚŘOVÁNÍ HYPOTÉZ Tato část diplomové práce je zaměřena na analýzu a interpretací výsledků testování a na ověřování jednotlivých hypotéz. Výsledky statistického testování daných hypotéz jsou prezentovány ve vztahu ke stanoveným cílům.

7.2.1 Testování první hypotézy 1H0:Předpokládáme, ţe nebude zjištěn statisticky významný vztah mezi deklarovanou osamělostí před nástupem do DpS a v současnosti. 1HA:Předpokládáme, ţe bude zjištěn statisticky významný vztah mezi deklarovanou osamělostí před nástupem do DpS a v současnosti. Ke statistické analýze hypotézy č. 1 byla pouţita poloţka č. 7 versus poloţka č. 8. Poloţka č. 7 zjišťovala, zda se dotyční senioři cítili osaměle před nástupem do DpS a poté byla dána do souvislosti s poloţkou č. 8, která se ptala, zda pociťují osamělost v současné době. Tab. č. 17 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus pocit osamělosti před nástupem do DpS Pocit osamělosti před nástupem do DpS Pocit osamělosti Celkem Nepamatuji Ano Ne v současné době se a. č. a. č. a. č. Ano

8

64

6

78

Ne

18

115

12

145

Celkem

26

179

18

223

Tab. č. 17a: Statistické ověření první hypotézy Chí-kvadrát

Stupně volnosti

7,30505

2

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,025926

Na základě výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,025926 < 0,05, zamítáme nulovou hypotézu a přijímáme hypotézu alternativní.

71

Dle výsledků můţeme říci, ţe ze 78 osamělých respondentů uvedlo 64 (82,1 %) osob, ţe se před nástupem do DpS osaměle necítilo a po nástupu ano. Důleţité je i zmínit, ţe18 (12,40 %) osob se před nástupem do DpS osaměle cítilo a po nástupu jiţ ne. Závěr: Existuje statisticky významná závislost mezi pocitem osamělosti před nástupem do DpS a po nástupu do DpS. ¨ 115

120 100 80

64 Cítím se osaměle

60

Necítím se osaměle

40 20

18 6

8

12

0 Ano

Ne

Nepamatuji se

Obrázek 10 Pocit osamělosti před nástupem do DpS

7.2.2 Testování druhé hypotézy 2H0:Předpokládáme, ţe výskyt osamělosti nebude statisticky významně souviset s délkou pobytu v DpS. 2HA:Předpokládáme, ţe výskyt osamělosti bude statisticky významně souviset s délkou pobytu v DpS. Ke statistické analýze hypotézy č. 2 byla pouţita poloţky č. 6 versus č. 8. Poloţka č. 6 zjišťovala, jak dlouho senioři v DpS ţijí. Následně jsme testovali, zda a jaký vliv má délka pobytu na současný uváděný výskyt pocitu osamělosti.

72

Tab. č. 18 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus délka pobytu v DpS Délka pobytu v DpS Pocit osamělosti Celkem Více jak 10 1-5 5 - 10 v současné době let a. č. a. č. a. č. Ano

53

19

6

78

Ne

82

56

7

145

Celkem

135

75

13

223

Tab. č. 18a: Statistické ověření druhé hypotézy Chí-kvadrát

Stupně volnosti

4,86940

2

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,087624

Dle výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,087624 > 0, 05, nelze zamítnout nulovou hypotézu, tudíţ hypotézu alternativní nepřijímáme. Na základě výsledku, ale můţeme konstatovat, ţe nejvíce dotazovaných (53 = 67,90 %), kteří se cítí osamělí, ţijí v DpS 1 – 5 let a s rostoucí délkou pobytu se sniţuje počet osamělých. Statisticky však vztah nebyl potvrzen. Výsledek je ovlivněn také mnoţstvím respondentů ve skupině s nejdelším pobytem v DpS. Závěr: Neexistuje statisticky významný vztah mezi současným pocitem osamělosti a délkou pobytu v DpS..

7.2.3 Testování třetí hypotézy 3H0:Předpokládáme, ţe nebude zjištěn statisticky významný vztah mezi zvolenými demografickými determinantami (věk, pohlaví, vzdělání) a deklarovaným výskytem osamělosti v současnosti. 3HA:Předpokládáme, ţe bude zjištěn statisticky významný vztah mezi zvolenými demografickými determinantami (věk, pohlaví, vzdělání) a deklarovaným výskytem osamělosti v současnosti. Ke statistické analýze hypotézy č. 3 byly pouţity poloţky č. 1, 2, 3 versus poloţka č. 8. Prostřednictvím poloţky č. 1 bylo zjišťováno pohlaví, prostřednictvím

73

poloţky č. 2 věk a prostřednictvím poloţky č. 3 úroveň vzdělání. Na základě výsledků získaných v oblasti demografických determinant jsme testovali, zdali se mezi nimi a deklarovaným pocitem osamělosti vyskytne statisticky významný vztah. Tab. č. 19 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus pohlaví Pohlaví Pocit osamělosti Celkem Muţ Ţena v současné době a. č. a. č. Ano

28

50

78

Ne

51

94

145

Celkem

79

144

223

Tab. č. 19a: Statistické ověření třetí hypotézy Chí-kvadrát

Stupeň volnosti

0,011654

1

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,914032

Z výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,914032 > 0,05, je zřejmé, ţe nulovou hypotézu nelze zamítnout, a proto nemůţeme přijmout hypotézu alternativní. Přestoţe se nám statisticky závislost nepotvrdila, můţeme na základě výsledků (viz tab. č. 19) konstatovat, ţe ţeny oproti muţům uváděly častěji, ţe se cítí osamělé. Závěr: Neexistuje statisticky významná závislost mezi pohlavím a současným pocitem osamělosti. Tab. č. 20 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus věk Věk Pocit osamělosti 60 - 74 75 - 89 90 a více v současné době

Celkem

a. č.

a. č.

a. č.

Ano

11

48

19

78

Ne

25

91

29

145

Celkem

36

139

48

223

74

Tab. č. 20a: Statistické ověření třetí hypotézy Chí-kvadrát

Stupně volnosti

0,769339

2

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,680676

Na základě výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,680676 > 0,05, nelze zamítnout nulovou hypotézu, a proto nelze přijmout hypotézu alternativní. Z výsledků lze vyčíst, ţe 48 (61,5 %) respondentů, kteří uvedli, ţe se cítí osaměle, byli ve věku 75 – 89 let. Závěr: Neexistuje statisticky významná souvislost mezi věkem a současným pocitem osamělosti. Tab. č. 21 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus vzdělání Pocit osamělosti v současné době

Nejvyšší dosaţené vzdělání

Celkem

a

b

c

d

a. č.

a. č.

a. č.

a.č.

Ano

25

36

9

8

78

Ne

49

71

14

11

145

Celkem

74

107

23

19

223

Legenda: a) základní b) odborné bez maturity c) středoškolské s maturitou d) vysokoškolské

Tab. č. 21a: Statistické ověření třetí hypotézy Chí-kvadrát

Stupně volnosti

0,728763

3

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,866419

Dle výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,866419 > 0, 05, nelze zamítnout nulovou hypotézu, tudíţ hypotézu alternativní nepřijímáme. Z kontingenční tabulky č. 21 je zřejmé, ţe nejčastěji uváděly osamělost osoby, které uvedly, ţe dosáhly odborného vzdělání bez maturity. Závěr: Neexistuje statisticky významná závislost mezi vzděláním a současným pocitem osamělosti.

75

Závěrečné hodnocení třetí hypotézy Dle získaných výsledků statistického testování můţeme konstatovat, ţe námi stanovené demografické determinanty (pohlaví, věk a úroveň dosaţeného vzdělání) nemají statisticky významný vliv na současný výskyt pocitu osamělosti u seniorů ţijících v DpS.

7.2.4 Testování čtvrté hypotézy 4H0:Předpokládáme, ţe nebude zjištěn statisticky významný vztah mezi zvolenými sociálními determinantami (aktuální rodinný stav, vztahy s přáteli a charakter společenského života) a deklarovaným výskytem osamělosti v současnosti. 4HA:Předpokládáme, ţe bude zjištěn statisticky významný vztah mezi zvolenými sociálními determinantami (aktuální rodinný stav, vztahy s přáteli a charakter společenského života) a deklarovaným výskytem osamělosti v současnosti. Ke statistické analýze hypotézy č. 4 byly pouţity poloţky č. 4, 5, 11, 12, 13, 14, 15 versus poloţka č. 8. Poloţky č. 4 a 5 se zabývaly současnou rodinnou situací. Konkrétně jsme zjišťovali s kým senioři ţijí a zda mají potomky (děti, vnoučata), protoţe jsme očekávali ţe přítomnost blízké osoby můţe mít vliv na uváděný výskyt osamělosti. Poloţka č. 11 zjišťovala mnoţství přátel před nástupem do DpS, poloţka č. 12 okruh přátel mezi obyvateli DpS a poloţka č. 13 zjišťovala, zdali mají senioři přátele mezi zaměstnanci DpS. Domnívali jsme se, ţe to, zda senioři mají přátele či nikoli bude mít vliv na výskyt osamělosti. Poloţky č. 14 a 15 se zabývaly charakterem společenského ţivota seniorů před a po nástupu do DpS. U otázek č. 5, 14 a 15 mohli respondenti volit více moţností, a proto byly jednotlivé moţnosti odpovědí vyhodnocovány samostatně. Z tohoto důvodu je testování čtvrté hypotézy uvedeno ve více tabulkách souvisejících se sledovanými jevy.

76

Tab. č. 22 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus souţití Souţití Pocit osamělosti Celkem a c d v současné době a. č.

a. č.

a. č.

Ano

13

15

50

78

Ne

14

26

105

145

Celkem

27

41

155

223

Legenda: a) ţiji s manţelem/ manţelkou b) ţiji s partnerem/ partnerkou108 c) jsem svobodný/ svobodná d) jsem vdovec/ vdova

Tab. č. 22a: Statistické ověření čtvrté hypotézy Chí-kvadrát

Stupeň volnosti

1,65294

1

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,198559

Z výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,198559 > 0,05, je zřejmé, ţe nulovou hypotézu nelze zamítnou, a proto nemůţeme přijmout hypotézu alternativní. Přestoţe statistická závislost nebyla potvrzena, můţeme na základě výsledků říci, ţe osamělost nejčastěji uváděly osoby ovdovělé. Závěr: Neexistuje statisticky významný vztah mezi souţitím a současným pocitem osamělosti. Tab. č. 23 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus potomci - děti Potomci- děti Pocit osamělosti Celkem Ano Ne v současné době a. č.

a. č.

Ano

65

13

78

Ne

119

26

145

Celkem

184

39

223

108

(Pozn. Nikdo z respondentů nezvolil moţnost b), z tohoto důvodu tato moţnost nebyla zahrnuta do statistických výpočtů. 77

Tab. č. 23a: Statistické ověření čtvrté hypotézy Chí-kvadrát

Stupeň volnosti

0,056186

1

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,812628

Dle výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,812628 > 0, 05, nelze zamítnout nulovou hypotézu, tudíţ hypotézu alternativní nepřijímáme. Z výsledků je zřejmé, ţe 65 osob, které uváděly, ţe mají děti, označilo, ţe se cítí aktuálně osamělí, naproti tomu 13 osob, které uvedly, ţe děti neměly se osaměle necítilo. Závěr: Neexistuje statisticky významný vztah mezi současným pocitem osamělosti a uváděním potomků – dětí.

Tab. č. 24 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus potomci vnoučata Potomci - vnoučata Pocit osamělosti Celkem Ano Ne v současné době a. č.

a. č.

Ano

54

24

78

Ne

107

38

145

Celkem

161

161

62

62

223

Tab. č. 24a: Statistické ověření čtvrté hypotézy Chí-kvadrát

Stupeň volnosti

0,525925

1

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,468325

Dle výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,468325 > 0, 05, nelze zamítnout nulovou hypotézu, tudíţ hypotézu alternativní nepřijímáme. Z výsledků je zřejmé, ţe 54 osob, které uváděly ţe mají vnoučata, označilo, ţe jsou aktuálně osamělí, naproti tomu 24 osob vnoučata nemělo a osaměle se necítily. Závěr: Neexistuje statisticky významný vztah mezi současným pocitem osamělosti a uváděním potomků – vnoučat.

78

Tab. č. 25 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus okruh přátel před nástupem do DpS Okruh přátel před nástupem do DpS Pocit osamělosti Celkem c a b v současné době a. č.

a. č.

a. č.

Ano

33

40

5

78

Ne

63

77

5

145

Celkem

96

117

10

223

Legenda: a) hodně přátel b) úzký okruh přátel c) neměl/a jsem přátele

Tab. č. 25a: Statistické ověření čtvrté hypotézy Chí-kvadrát

Stupně volnosti

0,151118

2

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,927225

Na základě výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,927225 > 0,05, nelze zamítnout nulovou hypotézu, a proto nelze přijmout hypotézu alternativní. Dle výsledků testování můţeme říci, ţe senioři, kteří se cítí osaměle, nejčastěji (51,3 %) uváděli, ţe jsou rádi v okruhu svých nejbliţších. Závěr: Neexistuje statisticky významná závislost mezi uváděnou velikostí okruhu přátel před nástupem do DpS a současným pocitem osamělosti.

Tab. č. 26 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus přátelé mezi obyvateli DpS Přátelé mezi obyvateli DpS Pocit osamělosti Celkem c a b v současné době a. č.

a. č.

a. č.

Ano

14

43

21

78

Ne

27

87

31

145

Celkem

41

130

52

223

Legenda: a) hodně přátel b) úzký okruh přátel c) nemám zde ţádné přátele

79

Tab. č. 26a: Statistické ověření čtvrté hypotézy Chí-kvadrát

Stupně volnosti

0,887396

2

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,641659

Na základě výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,641659 > 0,05, nelze zamítnout nulovou hypotézu, a proto nelze přijmout hypotézu alternativní. Dle výsledků uvedených v tabulce č. 26 můţeme konstatovat, ţe 43 (55,1 %) seniorů, kteří uváděli, ţe jsou osamělí, má v DpS úzký okruh přátel, který upřednostňuje. Závěr: Neexistuje statisticky významná souvislost mezi osamělostí v současné době a mnoţstvím přátel v DpS. Tab. č. 27 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus přátelé mezi zaměstnanci DpS Přátelé mezi zaměstnanci DpS Pocit osamělosti Celkem Ano Ne v současné době a. č.

a. č.

Ano

48

30

78

Ne

95

50

145

Celkem

143

80

223

Tab. č. 27a: Statistické ověření čtvrté hypotézy Chí-kvadrát

Stupně volnosti

0,638283

2

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,726773

Dle výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,726773 > 0, 05, nelze zamítnou nulovou hypotézu, tudíţ hypotézu alternativní nepřijímáme. Je zajímavé, ţe 48 (61,5 %) osob, které se cítí v DpS osaměle uvedlo, ţe mezi zaměstnanci mají přátele. Naproti tomu 30 (38,5 %) osob, které uvedly, ţe se cítí osaměle, označilo, ţe přátele mezi zaměstnanci nemá. Závěr: Neexistuje statisticky významná závislost mezi současným pocitem osamělosti a přátelstvím se zaměstnanci DpS.

80

Tab. č. 28 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus společenský ţivot před nástupem do DpS Měl/a jsem rád velkou společnost Pocit osamělosti Celkem Ne Ano v současné době a. č.

a. č.

Ano

43

35

78

Ne

78

67

145

Celkem

102

121

223

Tab. č. 28a: Statistické ověření čtvrté hypotézy Chí-kvadrát

Stupeň volnosti

0,036426

1

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,848639

Na základě výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,848639 > 0,05, nelze zamítnout nulovou hypotézu, a proto nelze přijmout hypotézu alternativní. Ze získaných výsledků je zřejmé, ţe pouze 35 (44,9 %) osob uvádějících osamělost preferovalo před nástupem do DpS velkou společnost. Závěr: Neexistuje statisticky významná souvislost mezi současný pocitem osamělosti a oblibou velké společnosti před nástupem do DpS. Tab. č. 29 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus společenský ţivot před nástupem do DpS Preferoval/a jsem úzký okruh přátel Pocit osamělosti Celkem Ne Ano v současné době a. č.

a. č.

Ano

37

41

78

Ne

53

92

145

Celkem

90

133

223

Tab. č. 29a: Statistické ověření čtvrté hypotézy Chí-kvadrát

Stupeň volnosti

2,49611

1

81

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,114128

Dle výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,114128 > 0, 05, nelze zamítnou nulovou hypotézu, tudíţ hypotézu alternativní nepřijímáme. Počty osob, které uvedly, ţe se aktuálně cítí osaměle se významně nelišily ve vztahu k oblibě úzkého kruhu přátel. Závěr: Neexistuje statistický významná souvislost mezi pocitem osamělosti v současnosti a preferencí úzkého okruhu přátel před nástupem do DpS. Tab. č. 30 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus společenský ţivot před nástupem do DpS Preferoval/a jsem styky v rámci rodiny Pocit osamělosti Celkem Ne Ano v současné době a. č.

a. č.

Ano

40

38

78

Ne

69

76

145

Celkem

109

114

223

Tab. č. 30a: Statistické ověření čtvrté hypotézy Chí-kvadrát

Stupeň volnosti

0,277245

1

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,598513

Na základě výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,598513> 0, 05, nelze zamítnou nulovou hypotézu, tudíţ hypotézu alternativní nepřijímáme. Závěr: Neexistuje statisticky významná souvislost mezi pocitem osamělosti v současnosti a preferencí rodinných vztahů před nástupem do DpS. Tab. č. 31 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus společenský ţivot před nástupem do DpS Preferoval/a jsme samotu Pocit osamělosti Celkem Ne Ano v současné době a. č.

a. č.

Ano

64

14

78

Ne

121

24

145

Celkem

185

38

223

82

Tab. č. 31a: Statistické ověření čtvrté hypotézy Chí-kvadrát

Stupeň volnosti

0,070017

1

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,791313

Dle výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,791313 > 0, 05, nelze zamítnout nulovou hypotézu, tudíţ hypotézu alternativní nepřijímáme. Na základě získaných výsledků lze konstatovat, ţe 64 (82,1 % %) osob, které se cítí osaměle, nepreferovaly před nástupem do DpS samotu. Závěr: Neexistuje statisticky významný vztah mezi současným pocitem osamělosti a preferencí samoty před nástupem do DpS. Tab. č. 32 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus společenský ţivot po nástupu do DpS Preferuji velkou společnost Pocit osamělosti Celkem Ne Ano v současné době a. č.

a. č.

Ano

55

23

78

Ne

94

51

145

Celkem

149

74

223

Tab. č. 32a: Statistické ověření čtvrté hypotézy Chí-kvadrát

Stupeň volnosti

0,739343

1

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,389871

Na základě výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,389871 > 0, 05, nelze zamítnout nulovou hypotézu, tudíţ hypotézu alternativní nepřijímáme. Ze získaných výsledů je zřejmé, ţe pouze 23 (29,5 %) osamělých osob, má v současné době rádo velkou společnost Závěr: Neexistuje statisticky významný vztah mezi pocitem osamělosti v současné době a preferencí velké společnosti po nástupu do DpS.

83

Tab. č. 33 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus společenský ţivot po nástupu do DpS Preferuji úzký okruh přátel Pocit osamělosti Celkem Ne Ano v současné době a. č.

a. č.

Ano

33

45

78

Ne

63

82

145

Celkem

96

127

223

Tab. č. 33a: Statistické ověření čtvrté hypotézy Chí-kvadrát

Stupeň volnosti

0,026912

1

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,869693

Na základě výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,869693 > 0,05, nelze zamítnout nulovou hypotézu, a tudíţ nelze přijmout hypotézu alternativní. Dle výsledků můţeme říci, ţe 45 (57,7 %) osamělých seniorů, preferuje v současnosti úzký okruh přátel. Závěr: Neexistuje statisticky významná závislost mezi současným pocitem osamělosti a preferencí úzkého okruhu přátel po nástupu do DpS. Tab. č. 34 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus společenský ţivot po nástupu do DpS Preferuji styky v rámci rodiny Pocit osamělosti Celkem Ne Ano v současné době a. č.

a. č.

Ano

38

40

78

Ne

57

88

145

Celkem

95

128

223

Tab. č. 34a: Statistické ověření čtvrté hypotézy Chí-kvadrát

Stupeň volnosti

1,83566

1

84

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,175461

Dle výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,175461 > 0, 05, nelze zamítnout nulovou hypotézu, tudíţ hypotézu alternativní nepřijímáme. Většina respondentů uvedla, ţe se necítí osaměle bez ohledu na preferenci styků v rámci rodiny. Závěr: Neexistuje statisticky významná souvislost mezi pocitem osamělosti v současnosti a preferencí rodinných styků po nástupu do DpS. Tab. č. 35 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus společenský ţivot po nástupu do DpS Preferuji samotu Pocit osamělosti Celkem Ne Ano v současné době a. č.

a. č.

Ano

59

19

78

Ne

114

31

145

Celkem

173

50

223

Tab. č. 35a: Statistické ověření čtvrté hypotézy Chí-kvadrát

Stupeň volnosti

0,258873

1

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,610896

Dle výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,610896 > 0, 05, nelze zamítnout nulovou hypotézu, tudíţ hypotézu alternativní nepřijímáme. Přestoţe nebyl prokázán statisticky významný vztah, můţeme z daných výsledků konstatovat, ţe osoby, které po nástupu do DpS nepreferují samotu, jsou náchylnější k pocitu osamělosti. Závěr: Neexistuje statistický významná souvislost mezi současný pocitem osamělosti a preferencí samoty po nástupu do DpS. Závěrečné hodnocení čtvrté hypotézy Na základě induktivní analýzy získaných dat můţeme konstatovat, ţe skutečnost, zda-li senioři mají potomky (děti a vnoučata) neovlivňuje deklarovaný pocit osamělosti. Dále můţeme říci, ţe mnoţství přátel, které respondenti měli před nástupem do DpS, mnoţství přátel mezi obyvateli a to, jestli mají přátelé mezi zaměstnanci taktéţ nemá statisticky významný vliv na výskyt osamělosti. 85

Poslední oblastí testování byl charakter společenského ţivota před a po nástupu do DpS. Zde jsme se zaměřili na to, jak velkou společnost preferovali senioři před nástupem a po nástupu do DpS. Ani zde však nebyl potvrzen statisticky významný vztah.

7.2.5 Testování páté hypotézy 5H0:Předpokládáme, ţe nebude zjištěn statisticky významný vztah mezi uváděnou změnou společenského ţivota v souvislosti s pobytem v DpS a deklarovaným výskytem osamělosti v současnosti. 5HA:Předpokládáme, ţe bude zjištěn statisticky významný vztah mezi uváděnou změnou společenského ţivota v souvislosti s pobytem v DpS a deklarovaným výskytem osamělosti v současnosti. Ke statistické analýze hypotézy č. 5 byla pouţita poloţka č. 16 versus poloţka č. 8. Poloţka č. 8 zjišťovala, zda se respondenti cítí aktuálně osamělí. Dále jsme prostřednictvím poloţky č. 16 zjišťovali data, která se týkala změn ve společenském ţivotě seniorů po nástupu do DpS. Konkrétně jsme se zaměřili na to, zda došlo ke zvýšení či omezení společenských styků a zda došlo k navýšení či omezení moţností navštěvovat kulturní akce. Tab. č. 36 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus změny ve společenském ţivotě po nástupu do DpS Zvýšení společenských styků Pocit osamělosti Celkem Ne Ano v současné době a. č.

a. č.

Ano

61

17

78

Ne

98

47

145

Celkem

159

64

223

Tab. č. 36a: Statistické ověření páté hypotézy Chí-kvadrát

Stupeň volnosti

2,79480

1

86

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,094570

Na základě výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,094570 > 0,05, nelze zamítnout nulovou hypotézu, a proto nelze přijmout hypotézu alternativní. Dle výsledků, můţeme říci ţe u 61 (78,2 %) osamělých osob nedošlo po nástupu do DpS ke zvýšení společenských styků. Naproti tomu 17 (21,8 %) seniorů, kteří se rovněţ cítí osamělí, uvedlo, ţe k navýšení společenských styků po nástupu do DpS došlo. Závěr: Neexistuje statisticky významná závislost mezi deklarovaným pocitem osamělosti a zvýšením společenských styků po nástupu do DpS. Tab. č. 37 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus změny ve společenském ţivotě po nástupu do DpS Omezení společenských styků Pocit osamělosti Celkem Ne Ano v současné době a. č.

a. č.

Ano

42

36

78

Ne

84

61

145

Celkem

126

97

223

Tab. č. 37a: Statistické ověření páté hypotézy Chí-kvadrát

Stupeň volnosti

2,79480

1

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,094570

Dle výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,094570 > 0, 05, nelze zamítnout nulovou hypotézu, a proto hypotézu alternativní nepřijímáme. Zajímavé je, ţe 42 osob uvedlo, ţe po nástupu do DpS nedošlo k omezení společenských styků, přesto se však cítí osamělí. Závěr: Neexistuje statisticky významný vztah mezi uváděným pocitem osamělosti v současné době a omezením společenských styků po nástupu do DpS.

87

Tab. č. 38 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus změny ve společenském ţivotě po nástupu do DpS Zvýšení návštěv kulturních akcí Pocit osamělosti Celkem Ne Ano v současné době a. č.

a. č.

Ano

27

51

78

Ne

49

96

145

Celkem

76

147

223

Tab. č. 38a: Statistické ověření páté hypotézy Chí-kvadrát

Stupeň volnosti

0,015264

1

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,901673

Dle výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,901673 > 0, 05, nelze zamítnout nulovou hypotézu, tudíţ hypotézu alternativní nepřijímáme. Z dosaţených výsledků lze říci, ţe i kdyţ u 51 (65,4 %) osob bylo uvedeno, ţe došlo k navýšení společenských akcí po nástupu do DpS, pocit osamělosti je u nich přesto přítomen. Závěr: Neexistuje statisticky významná souvislost mezi současným pocitem osamělosti a zvýšením společenských akcí po nástupu do DpS. Tab. č. 39 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus změny ve společenském ţivotě po nástupu do DpS Omezení návštěv kulturních akcí Pocit osamělosti Celkem Ne Ano v současné době a. č.

a. č.

Ano

58

20

78

Ne

110

35

145

Celkem

168

55

223

Tab. č. 39a: Statistické ověření páté hypotézy Chí-kvadrát

Stupeň volnosti

0,061669

1

88

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,803877

Na základě výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,803877 > 0,05, nelze zamítnout nulovou hypotézu, a proto také nelze přijmout hypotézu alternativní. Na základě výsledků lze konstatovat ,ţe 58 (74,4 %) osamělých seniorů uvedlo, ţe nedošlo k omezení kulturních akcí, přesto se po nástupu do DpS osaměle cítí. Závěr: Neexistuje statisticky významná závislost mezi pocitem osamělosti v současnosti a omezením návštěv kulturních akcí po nástupu do DpS. Závěrečné testování páté hypotézy Na základě získaných výsledků nebylo potvrzeno, ţe by existovala statisticky významná souvislost mezi deklarovaným pocitem osamělosti a zvýšením či sníţením společenských styků seniorů anebo zvýšením či omezením moţností navštěvovat kulturní akce. Významným výsledkem v oblasti změn ve společenském ţivotě po nástupu do DpS je skutečnost, kdy 65,4 % seniorů uvedlo, ţe u nich došlo k navýšení společenských styků a přesto se stále cítí osaměle.

7.2.6 Testování šesté hypotézy 6H0:Předpokládáme, ţe nebude zjištěn statisticky významný vztah mezi charakterem a typem návštěv seniora v DpS a deklarovaným výskytem osamělosti v současnosti. 6HA:Předpokládáme, ţe bude zjištěn statisticky významný vztah mezi charakterem a typem návštěv seniora v DpS a deklarovaným výskytem osamělosti v současnosti. Ke statistické analýze hypotézy č. 6 byly pouţity poloţky č. 9, 10 versus poloţka č. 8. Poloţka č. 9 zjišťovala, v jaké míře jsou senioři v DpS navštěvováni. Poloţka č. 10 se pak zabývala charakterem návštěv. V oblasti charakteru návštěv jsme testovali frekvenci návštěv, délku návštěv, navštěvující osobu, spokojenost s frekvencí návštěv a radost z návštěvy.

89

Tab. č. 40 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus návštěvy Návštěvy Pocit osamělosti Celkem Ano Ne v současné době a. č.

a. č.

Ano

64

14

78

Ne

139

6

145

Celkem

203

20

223

Tab. č. 40a: Statistické ověření šesté hypotézy Chí-kvadrát

Stupeň volnosti

11,8489

1

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,000577

Na základě výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,000577 < 0,05, zamítáme nulovou hypotézu a přijímáme hypotézu alternativní. Z dosaţených výsledku lze konstatovat, ţe 82,1 % seniorů, kteří se cítí osaměle, uvádí, ţe je rodina v DpS navštěvuje. Závěr: Existuje statisticky významná závislost mezi pocitem osamělosti v současné době a návštěvami v DpS.

139

140 120 100 80

64 Cítím se osaměle

60

Necítím se osaměle

40

14

20

6

e N

A

no

0

Obrázek 11 Návštěvy v DpS

90

Na otázku č. 10 odpovídali pouze respondenti, kteří v předchozí otázce č. 9 uvedli: Ano, rodina mě navštěvuje v DpS. Kladnou odpověď u otázky č. 9 uvedlo 203 dotazovaných. Proto je následující testování provedeno z celkového počtu 203 respondentů. Tab. č. 41 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus frekvence návštěv Frekvence návštěv Pocit osamělosti Celkem a b c d e v současné době a. č.

a. č.

a. č.

a. č.

a. č.

Ano

18

17

12

12

5

64

Ne

49

33

26

26

5

139

Celkem

67

50

38

38

10

203

Legenda: a) vícekrát týdně b) jednou týdně c) vícekrát měsíčně d) jednou měsíčně e) jiná frekvence

Tab. č. 41a: Statistické ověření šesté hypotézy Chí-kvadrát

Stupně volnosti

14,1240

5

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,014841

Na základě výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,014841 < 0,05, zamítáme nulovou hypotézu a přijímáme hypotézu alternativní. Ze získaných výsledků je zajímavé, ţe přestoţe senioři v DpS mají nejčastěji návštěvy vícekrát týdně (28,1 %) a jednou týdně (26,6 %), tak se i přesto cítí osamělí. Závěr: Existuje statisticky významná souvislost mezi pocitem osamělosti v současnosti a frekvencí návštěv.

91

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

49

33 26 18

át

Cítím se osaměle

17 12

12 Necítím se osaměle

5 5

ě

ě

r ek c Ví

26

dn tý

1x

dn tý Ví

ě tm á kr ce

ce

ě čn í s

ě čn sí 1x

ě m

ná Ji

n ve k e

fr

Obrázek 12 Frekvence návštěv Tab. č. 42 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus délka návštěvy Délka návštěvy Pocit osamělosti Celkem a b c d e v současné době a. č.

a. č.

a. č.

a. č.

a. č.

Ano

6

30

14

9

5

64

Ne

7

61

50

16

5

139

Celkem

13

91

64

25

10

203

Legenda: a) méně neţ 30 minut b) 30 – 60 minut c) více neţ hodinu d) více neţ 2 hodiny e) jiná délka

Tab. č. 42a: Statistické ověření šesté hypotézy Chí-kvadrát

Stupně volnosti

14,7356

5

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,011554

Na základě výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,011554 < 0,05, zamítáme nulovou hypotézu a přijímáme hypotézu alternativní. Nejvíce seniorů, kteří uváděli, ţe jsou osamělí, označili, ţe délka jejich návštěv, bývá obvykle v rozmezí 30 – 60 minut.

92

Závěr: Existuje statisticky významná souvislost mezi pocitem osamělosti v současné době a délkou návštěvy.

70 60 50 40 30 20 10 0

61 50

30 16

14

9

6 7

lk a Ji

ná

dé

di ny ho 2

ví

Ví c

ce

e

ne ž

ne

ž

-6

ho

0

di n

u

m in

. 30

Necítím se osaměle

5 5

in m 30 ž ne M én ě

Cítím se osaměle

Obrázek 13 Délka návštěvy Tab. č. 43 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus navštěvující osoba Nejčastěji navštěvující osoba Pocit osamělosti Celkem a b c d e v současné době a. č.

a. č.

a. č.

a. č.

a. č.

Ano

12

5

8

5

34

64

Ne

34

12

13

16

64

139

Celkem

46

17

21

21

98

203

Legenda: a) dcera b) syn c) vnoučata d) vzdálená rodina e) jiná moţnost

Tab. č. 43a: Statistické ověření šesté hypotézy Chí-kvadrát

Stupně volnosti

14,6488

12

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,261206

Na základě výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,261206 > 0,05, nelze zamítnout nulovou hypotézu, a proto nelze přijmout hypotézu alternativní.

93

Z výsledků je zřejmé, ţe senioři volili nejčastěji moţnost d – jiná moţnost (n=98). Zde uváděli, ţe je navštěvuje snacha, kamarádi, bratr, sestra, synovec. Další nejčastější volbou pak byla dcera (n = 46). Závěr: Neexistuje statisticky významná souvislost mezi současným pocitem osamělosti a navštěvující osobou. Tab. č. 44 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus spokojenost s frekvencí návštěv Spokojenost s frekvencí návštěv Pocit osamělosti Celkem a b c d e v současné době a. č.

a. č.

a. č.

a. č.

a. č.

Ano

38

8

7

6

5

64

Ne

85

22

20

7

5

139

Celkem

123

30

27

13

10

203

Legenda: a) zcela spokojen/a b) částečně spokojen/a c) ani spokojen/a ani nespokojen/a d) částečně nespokojena e) zcela nespokojena

Tab. č. 44a: Statistické ověření šesté hypotézy Chí-kvadrát

Stupně volnosti

15,3991

5

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,008787

Vzhledem k četnosti respondentů v jednotlivých kategoriích by bylo moţno pro další testování provést agregaci dat. Protoţe ale u jednotlivých kategorií neklesla četnost pod 5, ponechali jsme data pro statistické ověření v této podobě, abychom získali, co nejdetailnější přehled. Na základě výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,008787 < 0,05, lze zamítnout nulovou hypotézu, a lze přijmout hypotézu alternativní. Dle získaných výsledků můţeme říci, ţe ze 64 osamělých respondentů, kteří mají v DpS návštěvy, uvedlo 38 seniorů, ţe jsou zcela spokojeni s frekvencí návštěv, přesto se však cítí osaměle. Je však nutno zdůraznit, ţe výsledek můţe být ovlivněn rozloţením respondentů ve vzorku.

94

Závěr: Existuje statisticky významná souvislost mezi pocit osamělosti v současné době a spokojeností s frekvencí návštěv.

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

85

Cítím se osaměle Necítím se osaměle

38 22 8

a

b

20 7

c

6 7

5 5

d

e

Obrázek 14 Spokojenost s frekvencí návštěv Legenda: a) zcela spokojen/a b) částečně spokojen/a c) ani spokojen/a ani nespokojen/a d) částečně nespokojen/a e) zcela nespokojen/a

Tab. č. 45 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus radost z návštěvy Radost z návštěvy Pocit osamělosti Celkem c a b v současné době a. č.

a. č.

a. č.

Ano

53

6

5

64

Ne

114

13

12

139

Celkem

167

19

17

203

Legenda: a) ano, vţdy se těším b) ano, někdy se těším c) je mi to jedno d) někdy se netěším e) ne, nikdy se netěším * (Pozn. Nikdo z respondentů nezvolil možnost d) a e), z tohoto důvodu tyto dvě možnosti nebyly zahrnuty do výpočtu chí-kvadrátu)

95

Tab. č. 45a: Statistické ověření šesté hypotézy Chí-kvadrát

Stupně volnosti

11,8856

3

Statistická signifikance – hladina významnosti (p) 0,007786

Na základě výsledků statistického testování, kdy hodnota p = 0,007786 < 0,05, lze zamítnout nulovou hypotézu, a můţeme přijmout hypotézu alternativní. Na základě výsledků získaných deskriptivní analýzou bylo zjištěno, ţe většina respondentů uvedla, ţe se na návštěvy vţdy těší (n = 53) a nebo někdy těší (n = 6). Závěr: Existuje statisticky významná souvislost mezi pocitem osamělosti v současné době a radostí z návštěvy.

114

120 100 80 60

Cítím se osaměle Necítím se osaměle

53

40 13

20

6

12

5

0 a

b

c

Obrázek 15 Radost z návštěvy Legenda: a) ano, vţdy se těším b) ano, někdy se těším c) je mi to jedno

Závěrečné hodnocení šesté hypotézy Dle statistického testování byl potvrzen vztah mezi deklarovaným pocitem osamělosti v současné době a přítomností návštěv DpS. Z charakteristických determinant návštěv byla jako významně ovlivňující potvrzena souvislost mezi současnou osamělostí a frekvencí návštěv. Zde osamělí senioři nejčastěji uváděli, ţe jsou navštěvováni vícekrát týdně. Dále se nám potvrdil vztah mezi deklarovanou

96

osamělostí a délkou návštěvy. Zde osamělí respondenti nejčastěji uváděli, ţe návštěva trvá 30 – 60 minut. Třetí vztah, který byl ověřen jako významný v souvislosti s pocitem osamělosti v současné době, byla spokojenost s frekvencí návštěv. Zde nejčastěji senioři označovali, ţe jsou s frekvencí zcela spokojeni. Poslední statisticky významná souvislost byla potvrzena ve vztahu současného pocitu osamělosti a radosti z návštěvy. Zde byly nejčastějšími odpověďmi moţnosti vţdy se těším a někdy se těším. Moţnosti někdy se netěším a nikdy se netěším nebyly ani v jednom případě označeny.

97

8 DISKUZE

Obecným cílem průzkumného šetření v diplomové práci bylo zjistit, zda senioři ţijící v DpS pociťují a uvádějí osamělost a zhodnotit hlavní determinující faktory osamělosti. Zhodnotit, jak demografické (věk, pohlaví, vzdělání) a sociální (aktuální

rodinný

stav,

vztahy

s přáteli,

charakter

společenského

života)

determinanty ovlivňují výskyt osamělosti a zda charakter a typ návštěv souvisí s uváděným pocitem osamělosti u seniorů ţijících v domovech pro seniory (dále jen DpS). Při získávání zdrojových materiálů k tématu práce nebyl nalezen obdobný výzkum, který by se zaměřoval na problematiku osamělosti u seniorů ţijících v institucionální péči. Podařilo se však najít dva články, které se problematikou osamělosti u seniorů zabývaly obecně a ze kterých budou čerpána některá data. Dále pak budou jednotlivé výsledky testování získaných dat diskutovány ve vztahu k odborným teoretickým zdrojům. Cílovou

populací

byli

senioři

ţijící

v několika

DpS

v Kroměříţi.

Průzkumného šetření se zúčastnili muţi i ţeny starší 60 let a bylo realizováno v období září – říjen 2011. V DpS sociálních sluţeb města Kroměříţe bylo rozdáno celkem 250 dotazníků, z toho bylo navráceno 238 dotazníků z nichţ pouze 223 dotazníků

bylo

vyplněno dle

pokynů

a tudíţ

mohlo

být

zařazeno

do průzkumného šetření. Prvním cílem diplomové práce bylo zjistit, zda senioři ţijící v domovech pro seniory deklarují

pocit

osamělosti.

Srovnávali

jsme

pocit

osamělosti

před nástupem do DpS a po nástupu. Tento vztah byl na základě statistického testování potvrzen (p = 0,025926). Dle výsledků můţeme říci, ţe 64 (82,1 %) respondentů se před nástupem do DpS osaměle necítilo a po nástupu ano. Důleţité je však i zmínit, ţe 18 (12,2 %) osob se před nástupem do DpS osamělo cítilo a po nástupu jiţ ne. Russell a kol.109 uvádí, ţe dle jejich šetření, které bylo prováděno na vzorku 3000 subjektů, došli k závěru, ţe osamělost významně zvyšuje pravděpodobnost institucionalizace postiţeného jedince. Na skutečnost, ţe senioři 109

Srov. RUSSEL, D. W., CUTRONA, C. E., de la MORA, A., WALLACE, R. B., Lonellines and nursing home admission among rural older adults. Psychol. aging. 1997, č. 12, s. 574 – 589.

98

mohou být přijímáni k hospitalizaci ze sociálních důvodů, upozornili rovněţ Kirkegaard a Olesen110 rozborem 39 případů. Námi zjištěné výsledky tedy potvrzují odborné zdroje. Další oblastí průzkumného šetření byly demografické determinanty (pohlaví, věk, vzdělání) a jejich vliv na osamělost. Z celkového počtu respondentů (223 osob) se průzkumu zúčastnilo 79 (35,4 %) muţů a 144 (64,6 %) ţen. Domníváme se, ţe důvodem, proč se šetření zúčastnilo téměř dvakrát více ţen, je skutečnost, ţe se ţeny doţívají vyššího věku111. Při testování determinanty pohlaví (p = 0,914032) a věku (p = 0,680676) nebyla ani v jednom případě statisticky zjištěna významná souvislost. Přesto ale můţeme na základě výsledků konstatovat, ţe ţeny uváděly téměř dvakrát častěji pocit osamělosti neţ muţi, coţ se nám shoduje s výsledky výzkumu, který provedla Zavázalová a kol.112, v němţ rovněţ uvádějí, ţe ţeny (30 %) bývají osamělejší neţ muţi (19 %). Hodnoty z výzkumu Zavázalové a kol. jsou však vztahovány pouze na seniorskou populaci ve věku 60 – 64 let, kdy se domnívají, ţe příčinou osamělosti ţen je, ţe do manţelství vstupují mladší neţ muţi a doţívají se vyššího věku. Z našeho výzkumu dále vyplývá, ţe nejvíce ohroţenou skupinou seniorů, z hlediska věku, je skupina ve věku 75 – 89 let, která je tvořena 48 (61,5 %) respondenty z celkového počtu 78 osamělých seniorů, kteří se našeho průzkumu zúčastnili. Další a zároveň poslední demografickou determinantou bylo vzdělání. Předpoklad vztahu vzdělání (p = 0,866419) a osamělosti ovšem také nebyl potvrzen. Dalším zajímavým zjištěním bylo, ţe přítomnost návštěv (p 0,000577) a některé poloţky týkající se jejich charakteru mají dle statistického testování souvislost s pocitem osamělosti. Odpovědi, které se týkaly návštěv, byly deskriptivně zpracovány pouze u dotazníků, v nichţ respondenti uvedli, ţe se v současné době cítí osaměle (78 osob). Na otázku, zda seniory navštěvuje v DpS rodina odpovědělo 64 osamělých (82,1 %) seniorů, ţe ano, a 14 (17,9 %) seniorů, ţe ne. Zajímavým výsledkem je, ţe 82,1 % (viz tab. č. 40, s. 90) seniorů se cítí osaměle, přestoţe je

110

Srov. KIRKEGAARD, H. T., OLESEN, F., Elderly people admitted to hospital for social reasons. Patiens’ and their networks’ perceptions of problems and expectation prior to the admission. Ugeskr. Langer. 2000, č. 162, s. 4254 – 4257 111 Srov. TOPINKOVÁ, E., Geriatrie pro praxi. s. 11. 112 Srov. ZAVÁZALOVÁ, H., a kol. Stárnout aktivně v 21. století – Jak v předdůchodovém věku. Česká geriatrická revue, 2007, roč. 5, č. 4, s. 241 – 246.

99

rodina v DpS navštěvuje. Na základě zkušeností z praxe jsme očekávali, ţe osamělí senioři budou ve větší míře uvádět, ţe je rodina v DpS nenavštěvuje. Z poloţek týkajících se charakteru návštěv se nám statisticky potvrdila frekvence návštěv (p = 0,014841), délka návštěvy (p = 0,011554), spokojenost s frekvencí návštěv (p = 0,008787) a radost z návštěvy (p = 0,007786). Poloţka, která se zabývala frekvencí návštěv (p = 0,014841) byla potvrzena. Z výsledků vyplývá, ţe senioři v DpS uváděli nejčastěji návštěvy vícekrát týdně (28,1 %) a jednou týdně (26,6 %), a přesto se cítí osamělí (viz tab. 41, s. 91). Důvodem proč tomu tak je, můţe být skutečnost, ţe i kdyţ návštěvy jsou časté jejich kvalita nemusí být uspokojivá. Jak uvádí Pokorná113 je lepší jedna předem dohodnutá návštěva, na kterou se těšíme jako navštěvující osoba a přijdeme odpočatí, neţ několik návštěv, při kterých i nevědomky dáváme dotyčnému najevo, jak nemáme mnoho času a ţe jsme ve stresu. Dále byla potvrzena souvislost mezi současnou osamělostí a spokojeností s návštěvami (p = 0,008787). Spokojenost s frekvencí návštěv byla zjištěna u 38 (59,4 %) osamělých seniorů, kteří jsou v DpS navštěvováni. Příčinou, proč více neţ polovina seniorů uvádí spokojenost s frekvencí návštěv, a přesto se cítí osaměle, můţe být rovněţ fakt, ţe dle jejich názoru návštěvy nejsou odpovídající kvality.Třetí statisticky významnou poloţkou byla délka návštěvy (p = 0,011554). U otázky týkající se délky návštěv bylo potvrzeno, ţe čím kratší dobu návštěva trvá, tím je deklarovaný výskyt osamělosti vyšší. Poslední poloţka, kde se potvrdil statistický vztah, se týkala radosti z návštěv (p = 0,007786). Zde se v míře 82,8 % potvrdilo, ţe se osamělí senioři na návštěvu vţdy těší, 9,4 % seniorů uvedlo, ţe se někdy těší a pouze 7,8 % uvedlo, ţe se na návštěvy netěší. Jediná poloţka, která se nepotvrdila v oblasti charakteru návštěv, byla otázka týkající se navštěvující osoby. Můţeme tedy konstatovat, ţe na pocit osamělosti nemá vliv to, kdo z rodiny na návštěvu chodí. Dále jsme se zabývali délkou pobytu v DpS a její rolí ve výskytu pocitu osamělosti. Na základě zkušeností z praxe jsme očekávali, ţe čím kratší dobu bude dotyčný senior pobývat v DpS tím bude výskyt osamělosti vyšší. Toto očekávání se však statisticky nepotvrdilo, ale na základě výsledků můţeme konstatovat, ţe nejvíce dotazovaných, kteří se cítí osaměle uvedlo, ţe ţijí v DpS 1 – 5 let. Osoby

113

Srov. POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 99.

100

ţijící v DpS méně jak jeden rok nebyly zařazeny do deskriptivní i induktivní analýzy, protoţe se jednalo o jedno z limitujících kriterií pro respondenty (pobyt v DpS déle neţ 1 rok). Dalším zjišťovaným konceptem byly sociální determinanty (aktuální rodinný stav, vztahy s přáteli a charakter společenského života). V oblasti sociálních determinant se však ţádný statisticky významný vztah neprokázal. Přesto se i zde objevily některé zajímavé výsledky. Jedním z nich je, ţe osamělost nejvíce uváděly osoby ovdovělé (64,1 %). Tento výsledek se shoduje s teoretickými zdroji, které se problematikou seniorského věku zabývají a kde je uváděno, ţe ztráta partnera je častou příčinou deklarované osamělosti ve stáří.114 Druhou zajímavostí je, ţe na výskyt osamělosti nemá vliv to, zda dotyčný senior má dětí a vnoučata. Tato skutečnost se nám shoduje průzkumem Blaţkové115, která uvádí, ţe mít děti neznamená, ţe se senior vyhne institucionalizaci a s ní často spojenou osamělostí. Tuto oblast potomků, by však zřejmě bylo potřeba v dalším výzkumu rozšířit a nezaměřovat se pouze na to, zda potomky mají či nikoli, ale zaměřit se i na kvalitu vztahů mezi nimi a na to, zda potomci své rodiče a prarodiče v DpS navštěvují. Třetím zajímavý aspektem je skutečnost, ţe přestoţe senioři mají v 61,5 % přátelé mezi zaměstnanci a pouze v 38,5 % uvedlo, ţe je nemají, tak se cítí v DpS osamělí. Čtvrtý výsledek, který stojí za zmínku je, ţe lidé, kteří měli (p = 0,848639) a mají (p = 0,389871) rádi velkou společnost neuváděli ve vyšší míře pocit osamělosti. Poslední zajímavostí v oblasti sociálních determinant, která se shoduje s naším očekáváním, ale statisticky nebyla potvrzena, je to, ţe osoby, které před nástupem do DpS neměly rády samotu (p = 0,791313) a nemají ji rády ani po nástupu do DpS (p = 0,610896), deklarují pocit osamělosti ve vyšší míře. Poslední oblastí, kterou jsme se v našem průzkumu zabývali, byla oblast změn ve společenském ţivotě po nástupu do DpS. Zde rovněţ nebyla potvrzena ţádná statisticky významná souvislost s pocitem osamělosti. Můţeme zde však nalézti dva zajímavé výsledky. Jedním z nich je skutečnost, ţe i kdyţ u 51 (65,4 %) osob došlo po nástupu do DpS k navýšení návštěv kulturních akcí (p = 0,901673), pocit osamělosti je přesto přítomen. Druhou zajímavostí je, ţe 58 (74,4 %) respondentů 114

Např. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I., Soužití se staršími lidmi, s. 79 VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 376 - 377. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., Jirák, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P., a kol., Geriatrie a Gerontologie, s. 108. 115 Srov. BLAŢKOVÁ, R., Sociální vztahy ve stáří, s. 58.

101

uvedlo, ţe nedošlo k omezení kulturních akcí (p = 0,803877), přesto se po nástupu do DpS osaměle cítí. Zřejmě to souvisí s předchozími zkušenostmi a zvyklostmi seniorů.

102

9 DOPORUČENÍ PRO PRAXI

Podíl seniorské populace v České republice neustále roste. Můţeme říct, ţe čím vyšší věk, v důsledku kterého dochází k redukci sociálních vazeb (viz kapitola 3, s. 34), tím je výskyt osamělosti častější. Stáří přináší kromě zdravotních obtíţí často i obtíţe sociální, do kterých můţeme zařadit právě osamělost. Osamělost pak bývá často významně spojena s institucionalizací z důvodu zdravotního či sociálního. Důleţité je, aby pocit osamělosti nebyl podceňován a nebyl brán jako přirozená součást stáří, protoţe z něj vyplývá mnoho rizik, jako je vznik deprese a s ní spojená moţnost suicidia, dále můţe dojít k somatizaci sociálně-psychického problému, kterým osamělost bezesporu je a nebo můţe dojít k rozvoji závislosti na alkoholu či lécích apod. Proto je důleţité, aby nejen odborná ale i široká laická veřejnost, do které spadají i samotní senioři, měla o této problematice povědomí a věděla, co v případě osamělosti dělat, jak jí řešit. Dále uvádíme několik kroků, prostřednictvím kterých lze pocitu osamělosti předcházet a nebo jej zmírnit: -

Důleţitá je příprava na stáří. Jiţ lidé v produktivním věku by měli myslet na stáří a na to, co s sebou přináší. Způsob ţivota v preseniorském období, aktivní činnost, zájmy, záliby ovlivňují ţivot ve vyšším věku. Osoby, které doposud ţily jen prací, pak po odchodu do penze mají spoustu volného času a nevědí jak jej vyuţít.

-

Členové seniorské skupiny by se měli pokusit udrţet si svoji sociální roli, o kterou je moderní společnost často připravuje. Senioři by se měli pokusit vytvořit subkulturu starých, promýšlet včas náplň svého rozšířeného volného času, nečekat na pomoc od jiných věkových kohort, ale najít si ţivotní styl sobě vlastní.116

-

Aktivní vyhledávání sociálních rizikových faktorů ze strany pečovatelské sluţby, pracovníků v sociálních sluţbách, všeobecných sester, lékařů a dalších osob (i laiků jako je rodina), které jsou v kontaktu se seniory. Proto, aby toto aktivní

116

Srov. ŠIKLOVÁ, J., Seniorská politika, Gerontologické aktuality. 2001, č. 2, s. 21 -23.

103

vyhledávání bylo efektivní je třeba nejen odborných znalostí, ale především empatie. -

Rozvoj komplexního systému zdravotně sociální péče s dobrou návazností sluţeb. Je třeba, aby péče o seniory byla ucelená, probíhala s předáváním kvalitních informací a hlavně, aby poskytovala péči, která pokryje nejen tělesné problémy ale i problémy sociální, psychické a spirituální.

-

Komunikace je dalším významným aspektem. Proto, abychom mohli navázat se seniorem kvalitní vztah a důvěru, je třeba získat co nejvíce informací o jeho osobě. Pokud nebudeme dotyčného člověka dobře znát, i kdyţ si zachováme profesionální odstup, a nebudeme s ním efektivně komunikovat, nebudeme schopni odhalit, co jej trápí, a s případnou osamělostí nebudeme tudíţ moci nic dělat.

-

Charakter návštěv je dalším aspektem, který je třeba zmínit. Často jsme svědky toho, ţe rodinní příslušníci či jiné blízké osoby, které seniory navštěvují sice na návštěvy chodí často, ale stráví s ním jen krátký čas. Tento způsob návštěv bývá často málo efektivní. Nemocný můţe mít pocit, ţe obtěţuje, ţe je zdrojem napětí a podobně a pocit osamělosti se můţe dále prohloubit. Vhodnější je doporučit nemocnému i blízkým oboustranně výhodný harmonogram návštěv tak, aby čas strávený společně byl příjemný pro všechny zainteresované strany (příklad: návštěva kaţdý den na dobu 15 minut s informací o tom, jak toho máme moc, má mnohem horší dopad na psychiku nemocného, neţ dohodnutá a následně uskutečněná schůzka jednou týdně, při které jsme uvolnění a bez časového stresu).117

-

Další důleţitou sloţkou, jak zabránit osamělosti, je podpořit integraci ve společnosti. Vhodné jsou návštěvy různorodých kulturních akcí jako jsou divadla, výstavy, vernisáţe, besedy, přednášky atd. Další moţností je udrţování fyzické kondice, prostřednictvím které se senioři mohou stát členy určité skupiny lidí se stejným zájmem (např. skupiny nordic walking pořádají společné procházky). Další moţností integrace jsou komunitní centra pro seniory či bezbariérové kavárny pro seniory. Fenomén osamělosti by neměl být přeceňován ani podceňován. Základem

reálného hodnocení by vţdy mělo být důsledné sledování situace a následné zjištění

117

Srov. POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 99.

104

náhledu seniora a jeho blízkých. Často se názor pečující osoby můţe diametrálně odlišovat od vlastního názoru osoby péči přijímající.

105

ZÁVĚR

Hlavním cílem diplomové práce bylo zhodnotit výskyt osamělosti u osob ţijících v domovech pro seniory (dále jen DpS). Další cíle měly zhodnotit demografické (věk, pohlaví, vzdělání) a sociální (aktuální rodinný stav, vztahy s přáteli, charakter společenského života) determinanty a jejich vliv na výskyt osamělosti. Poslední cíl se zabýval charakterem a typem návštěv a jejich souvislostí s uváděným pocitem osamělosti u seniorů ţijících v domovech pro seniory. Jednou ze statisticky významných souvislostí je fakt, kdy byl potvrzen vztah mezi osamělostí před nástupem do DpS a po nástupu do DpS. Z celkového počtu respondentů, kterých bylo 223, uvedlo 78 (35,0 %) seniorů, ţe se v současné době, respektive po nástupu do v DpS, cítí osaměle. Z uvedených 78 osamělých seniorů uvedlo 67 (85,90 %) osob, ţe se před nástupem do DpS osaměle necítilo a po nástupu ano. Pozitivní informací pro pečující v DpS v Kroměříţi můţe být hodnota 18 (12,4 %) respondentů, kteří uvedli, ţe se před nástupem do DpS cítili osamělí a po nástupu jiţ ne. Další statisticky významnou souvislostí, která byla potvrzena, byla přítomnost návštěv a jejich charakter. Jako významné determinanty osamělosti, z oblasti charakteru návštěv, se potvrdily: vlastní nástup do DpS, frekvence návštěv, délka návštěv, spokojenost s frekvencí návštěv a radost z návštěv. Ze 78 respondentů, kteří uvedli, ţe se cítí osamělí je navštěvováno 64 (82,1 %) osob. Senioři, kteří se v současnosti cítí osaměle, uvedli, ţe nejčastěji mají návštěvy vícekrát týdně (28,1 %) a jednou týdně (26,6 %). Nejčastější uváděnou délkou návštěvy u osamělých seniorů bylo rozmezí 30 – 60 minut. Dále 38 (59,4 %) osamělých seniorů uvedlo, ţe jsou zcela spokojeni s frekvencí návštěv. Velmi pozitivním zjištěním bylo, ţe většina respondentů uvedla, ţe se na návštěvy vţdy těší (n = 53) a nebo se někdy těší (n = 6). Problematickou se však můţe jevit vlastní „kvalita“ návštěv. Věříme, ţe výše získané výsledky budou vyuţity v klinické praxi prostřednictvím odborníků i laiků, a pomohou k lepší a včasnější identifikaci pocitu osamělosti a jejích moţných rizik s dopadem na fyzický i psychický stav seniorů ţijících v institucionální péči.

106

ANOTACE

Jméno a příjmení autora: Lenka Brázdilová, Bc. Instituce:

Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, katedra ošetřovatelství

Název diplomové práce:

Fenomén izolace a osamělosti z pohledu seniorské populace

Vedoucí práce:

PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D.

Počet stran:

121

Počet příloh:

2

Rok obhajoby:

2012

Klíčová slova:

osamělost, samota, izolace, sociální izolace, osamělý senior, sociální sítě ve stáří

Souhrn Diplomová práce je zaměřena na problematiku osamělosti seniorů. Zabývá se výskytem pocitu osamělosti u seniorů ţijících v domovech pro seniory. Je zaměřena na vliv demografických (věk, pohlaví, vzdělání) a sociálních (aktuální rodinný stav, vztahy s přáteli, charakter společenského života) determinant vůči přítomnému pocitu osamělosti. Dále v práci hodnotíme charakter a typ návštěv, které taktéţ mohou mít souvislost s výskytem pocitu osamělosti. Práce je zaměřena na deskriptivní a induktivní analýzu a komparaci výsledků, které byly získaný průzkumným šetřením.

107

ANNOTATION

Name and surname:

Lenka Brázdilová, Bc.

Institution:

Masaryk University, Faculty of Medicine, Department of Nursing

Title of the thesis:

Phenomenon of isolation and loneliness from the elderly population point of view

Supervisor:

PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D.

Number of pages:

121

Number of appendixes:

2

Defended in:

2012

Key words:

loneliness, solitude, isolation, social isolation, lonely elderly people, social networks in old age

Summary

This thesis is focused on issues of loneliness experienced by the elderly, specifically the occurrence of loneliness in old people’s homes. It concentrates on the influence of demographic (age, gender, education) and social (current family status, relations with friends, social life characteristics) factors in relation to the feelings of loneliness. Furthermore, the thesis examines the effect of visitors to the elderly and how these visits (nature and type) contribute to the feelings of loneliness. The thesis uses descriptive and inductive analysis and research results are compared through triangulation of data.

108

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY

1.

BLAŢKOVÁ, R., Sociální vztahy ve stáří, Diplomová práce, Masarykova univerzita. vedoucí práce: PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D. 2009. 145 s.

2.

BOUCHAL, M., et al. Lékařská psychologie. 1.vydání. Praha: Avicenum. 1981. 219 s. ISBN 08-040-81.

3.

BOUČEK, J., et al. Lékařská psychologie. 1.vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 141 s. ISBN 80-244-1501-1.

4.

ČERVENÝ, K., Osamělost je nebezpečnější než kouření [online]. [cit.201201-03]. dostupné na www: .

5.

DÓCI, I., HOSÁK, L., KOVÁŘOVÁ, M., Osamělost starých lidí jako sociální a medicínský problém. Časopis lékařů českých. ISSN 0008-7335. 2003, roč. 142, č. 8, s. 505 – 507.

6.

FÜRST, M. Psychologie, 1. vydání. Olomouc: Votobia, 1997. 263 s. ISBN 80-7198-199-0.

7.

HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 1. vydání. Praha: Panorama, 1990. 407 s. ISBN 80-7038-158-2.

8.

CHRÁSKA, M. Empirická pedagogická šetření a jejich statistické vyhodnocování. 1. vydání. Olomouc: Pedagogická fakulta UP, 1988. 53 s. ISBN neuvedeno.

9.

CHRÁSKA, M. Metod pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu, 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2007. 265 s. ISBN 978-80-2471369.

10.

IVANOVÁ, K., JURÍČKOVÁ, L. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 2. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 99 s. ISBN 978-80-244-1832-2.

11.

JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, 2006. 110 s. ISBN 80-7368-110-2.

12.

JUŘENÍKOVÁ, P. Základy edukace v ošetřovatelské praxi. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2010. 80 s. ISBN 978-80-247-2171-2.

109

13.

KALVACH, Z. Úvod do gerontologie a geriatrie: integrovaný text pro interdisciplinární studium. Díl 1, Gerontologie obecná i aplikovaná. 1. vydání. Praha: Karolinum, 1997. 193 s. ISBN 80-7184-366-0.

14.

KALVACH, Z. ONDERKOVÁ, A., Stáří. Pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi. 1. vydání. Praha: Galén, 2006. 44 s. ISBN 80- 7262-455-5.

15.

KALVACH, Z., Co vás zajímá o stáří. 2. vydání. Praha: Severografia, 1986. 7 s. ISBN – neuvedeno.

16.

KALVACH,

Z.,

ZADÁK,

Z.,

JIRÁK,

R.,

ZAVÁZALOVÁ,

H.,

SUCHARDA, P., et al. Geriatrie a gerontologie. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2004. 864 s. ISBN 80-247-0548-6. 17.

KEJKLÍČKOVÁ, I. Logopedie v ošetřovatelské praxi. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2011. 128 s. ISBN 978-80-247-2835-3.

18.

KIRKEGAARD, H. T., OLESEN, F., Elderly people admitted to hospitál for social reasons. Patiens’ and thein networks’ perceptions of probléme and expectation prior to the admission. Ugeskr. Langer. 2000, č. 162, s. 4254 – 4257

19.

KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2008. 208 s. ISBN 978-80-247-2169-9.

20.

KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako profese. 1. vydání. Praha: Portál, 2000. 147 s. ISBN 80-7178-429-X.

21.

KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 1. vydání. Praha: Portál, 2003. 279 s. ISBN 80-7178-774-4.

22.

KUBÍČKOVÁ, M. Stáří jako životní šance. 1. vydání. Praha: Onyx, 1996, 52 s. ISBN 80-85228-07-6.

23.

KÜMPEL, Q. Duševní změny v období stárnutí a stáří. 1. vydání. Ostrava: Moravské tiskařské závody. 1971, 12 s. ISBN – neuvedeno.

24.

MALÁ, H., Fenomén stáří a vliv na sebepojetí. Diplomová práce. Masarykova univerzita. vedoucí práce PhDr. Andrea Pokorná, PhD., 2011, 122 s.

25.

NÉMET, F., et al. Geriatria a geriatrické ošetrovatelstvo. 1. vydání. Martin: Vydavatelstvo Osveta, 2009. 194 s. ISBN 978-80-8063-314-1.

26.

PACOVSKÝ, V. O stárnutí a stáří. 1. vydání. Praha: Avicenum, 1999. 135 s. ISBN 80-201-0076-8. 110

27.

PACOVSKÝ, V. Proti věku není léku?: Úvahy o stárnutí a stáří. 1. vydání. Praha: Karolinum, 1997. 124 s. ISBN 80-7184-486-1.

28.

PACOVSKÝ, V., et al. Gerontologické minimum, 1. vydání. Praha: Moravské tiskařské závody, 1988. 60 s. ISBN 57-878-88.

29.

PEPLAU, L. A., PERLMAN, D., Loneliness: A sourcebook of current theory, research and therapy. New York: Wiley interscience, 1982.

30.

PICHAUD, C. THAREAUOVÁ, I., 1. vydání. Soužití se staršími lidmi. 1. vydání. Praha: Portál 1998. 160 s. ISBN 80-7178-184-3.

31.

POKORNÁ, A. Komunikace se seniory. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2010. 160 s. ISBN 978-80- 247-3271-8.

32.

POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, 3. doplněné vydání.

Brno:

Národní

centrum

ošetřovatelských

a

nelékařských

zdravotnických oborů, 2010. 104 s. ISBN 978-80-7013-524-2. 33.

POLEDNÍKOVÁ, L., et al. Geriatrické a gerontologické ošetrovatelstvo. 1. vydání. Martin: Vydavatelstvo Osveta, 2006. 216 s. ISBN 80-8063-208-1.

34.

RABUŠIC, L. Česká společnost stárne. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 192 s. ISBN 80-210-1155-6.

35.

RABUŠIC, L. Česká společnost a senioři. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1997. 189 s. ISBN 80-210-1729-5.

36.

RUSSEL, D. W., CUTRONA, C. E., de la MORA, A., WALLACE, R. B., Lonellines abd nursing home admission aminy rural older adults. Psychol. aging. 1997, č. 12, s. 574 – 589.

37.

ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. 1. vydání. Brno: Paido, 1998. 268 s. ISBN 80-85931-48-6.

38.

ŘÍČAN, P. Cesta životem. Vývojová psychologie. 2. vydání. Praha: Portál, 2004. 390 s. ISBN 80-7367-124-7.

39.

RŮŢIČKOVÁ, E. Etické aspekty péče o seniory v ošetřovatelské péči, Diplomová práce obhájená na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně v r. 2009. 138 s. Depon. in: Archiv Masarykovy univerzity v Brně.

40.

SCHMIELDER, K., Prostředí města, urbanistická tvorba a sociální patologie, .

41.

SÝKOROVÁ, D. Autonomie ve stáří. Kapitoly z gerontosociologie. 1. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007. 284 s. ISBN 978-8086429-62-5. 111

42.

SÝKOROVÁ, D., CHYTIL, O. Autonomie ve stáří. Strategie jejího zachování. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, 2004. 322 s. ISBN 80-7326-026-3.

43.

ŠIKLOVÁ, J. Seniorská politika, Gerontologické aktuality. ISSN 1213-4082. 2001, č. 2, s. 21- 23.

44.

ŠVANCARA, J. Psychologie stárnutí a stáří. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979, 82 s. ISBN 17-079-79.

45.

ŠVANCARA, J. Psychologie stárnutí a stáří. 2. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983, 111 s. ISBN 17-097-83.

46.

TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi. 1. vydání. Praha: Galén, 2010. 270 s. ISBN 978-80-7262-365-5.

47.

TOŠNEROVÁ, T., Jak si vychutnat seniorská léta [online]. [cit.2012-01-03]. dostupné na www: http://psychologie.doktorka.cz/osamelost-senioru/.

48.

TOURNIER, P. Osamělost mez lidmi. 1. vydání. Praha: Návrat domů. 1998. 148 s. ISBN 80-85495-15-5.

49.

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2007. 461. ISBN 978-80-246-1318-5.

50.

VÁGNEROVÁ, M. Psychologie osobnosti. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2010. 467 s. ISBN 978-80-246-1832-6.

51.

VÁGNEROVÁ, M., Psychopatologie pro pomáhající profese, 3. vydání. Praha: Portál. 2004. 872 s. ISBN 978-80-7367-414-4.

52.

VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vydání. Praha: Grada publishing. 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5.

53.

ZACHAROVÁ, E., ŠIMČÍKOVÁ-ČÍŢKOVÁ, J. Základy psychologie pro zdravotnické obory. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2011. 288 s. ISBN 978-80-247-4062-1.

54.

ZAVÁZALOVÁ, H., ZIKMUNDOVÁ, K., ZAREMBA, V., JURÁŠKOVÁ, B., HOLMEROVÁ, I. Stárnout aktivně v 21. století – Jak v předdůchodovém věku. Česká geriatrická revue. ISSN 1801-8661. 2007, roč. 5, č. 4, s. 241 – 246.

112

SEZNAM ZKRATEK

abs. č.

absolutní četnost

a. č.

absolutní četnost

č.

číslo

DpS

Domov pro seniory

H0

nulová hypotéza

HA

alternativní hypotéza

Obr.

obrázek

p

statistická závislost

příl.

příloha

rel. č.

relativní četnost

r. č.

relativní četnost

s.

strana

Srov.

srovnej

Tab.

tabulka

113

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr. č. 1 - Pohlaví respondentů ................................................................................. 57 Obr. č. 2 - Věk respondentů ....................................................................................... 58 Obr. č. 3 - Vzdělání respondentů ............................................................................... 59 Obr. č. 4 - Pocit osamělosti před nástupem do DpS .................................................. 61 Obr. č. 5 - Pocit osamělosti v současné době............................................................. 62 Obr. č. 6 - Návštěvy rodiny v DpS ............................................................................ 62 Obr. č. 7 - Velikost okruhu přátel před nástupem do DpS......................................... 66 Obr. č. 8 - Přátelé mezi obyvateli DpS ...................................................................... 67 Obr. č. 9 - Přátelé mezi zaměstnanci ......................................................................... 68 Obr. 10 - Pocit osamělosti před nástupem do DpS .................................................... 72 Obr. 11 - Návštěvy v DpS .......................................................................................... 90 Obr. 12 - Frekvence návštěv ...................................................................................... 92 Obr. 13 - Délka návštěvy ........................................................................................... 93 Obr. 14 - Spokojenost s frekvencí návštěv ................................................................ 95 Obr. 15 - Radost z návštěvy ....................................................................................... 96

114

SEZNAM TABULEK

Tab. č. 1 Pohlaví respondentů .............................................................................................. 57 Tab. č. 2 Věk respondentů ................................................................................................... 57 Tab. č. 3 Vzdělání respondentů ........................................................................................... 58 Tab. č. 4 Současná rodinná situace - souţití ....................................................................... 59 Tab. č. 5 Současná rodinná situace - potomci..................................................................... 60 Tab. č. 6 Délka pobytu v DpS.............................................................................................. 60 Tab. č. 7 Pocit osamělosti před nástupe do DpS................................................................. 61 Tab. č. 8 Pocit osamělosti v současné době ........................................................................ 67 Tab. č. 9 Návštěvy rodiny v DpS......................................................................................... 68 Tab. č. 10/1 Charakter a typ návštěv - frekvence návštěv ................................................. 63 Tab. č. 10/2 Charakter a typ návštěv - délka návštěv ......................................................... 64 Tab. č. 10/3 Charakter a typ návštěv - nejčastěji navštěvující osoba ................................ 64 Tab. č. 10/4 Charakter a typ návštěv - spokojenost s frekvencí návštěv........................... 65 Tab. č. 10/5 Charakter a typ návštěv - radost z návštěvy ................................................... 65 Tab. č. 11 Okruh přátel před nástupem do DpS ................................................................. 66 Tab. č. 12 Přátelé mezi obyvateli DpS ................................................................................ 67 Tab. č. 13 Přátelé mezi zaměstnanci DpS .......................................................................... 67 Tab. č. 14 Společenský ţivot před nástupem do DpS ........................................................ 68 Tab. č. 15 Společenský ţivot po nástupu do DpS .............................................................. 69 Tab. č. 16 Změny ve společenském ţivotě po nástupu do DpS ........................................ 70 Tab. č. 17 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus pocit osamělosti před nástupem do DpS ......................................................................................................... 71 Tab. č. 17a Statistické ověřění první hypotézy ................................................................... 71 Tab. č. 18 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus délka pobytu v DpS ... 73 Tab. č. 18a Statistické ověřění druhé hypotézy .................................................................. 73 Tab. č. 19 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus pohlaví........................ 74 Tab. č. 19a Statistické ověřění třetí hypotézy ..................................................................... 74 Tab. č. 20 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus věk .............................. 74 Tab. č. 20a Statistické ověřění třetí hypotézy ..................................................................... 75 Tab. č. 21 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus vzdělání ...................... 75

115

Tab. č. 21a Statistické ověřění třetí hypotézy ..................................................................... 75 Tab. č. 22 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus souţítí ......................... 77 Tab. č. 22a Statistické ověřění čtvrté hypotézy .................................................................. 77 Tab. č. 23 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus potomci - děti ............. 77 Tab. č. 23a Statistické ověřění čtvrté hypotézy .................................................................. 78 Tab. č. 24 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus potomci - vnoučata .... 78 Tab. č. 24a Statistické ověřění čtvrté hypotézy .................................................................. 78 Tab. č. 25 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus okruh přátel před nástupem do DpS ......................................................................................................... 79 Tab. č. 25a Statistické ověřění třetí hypotézy ..................................................................... 79 Tab. č. 26 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus přátelé mezi obyvateli DpS ........................................................................................................................................ 79 Tab. č. 26a Statistické ověřění čtvrté hypotézy .................................................................. 80 Tab. č. 27 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus přátelé mezi zaměstnanci .................................................................................................................. 80 Tab. č. 27a Statistické ověřění čtvrté hypotézy .................................................................. 80 Tab. č. 28 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus společenský ţivot před nástupem do DpS ......................................................................................................... 81 Tab. č. 28a Statistické ověřění čtvrté hypotézy .................................................................. 78 Tab. č. 29 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus společenský ţivot před nástupem do DpS ......................................................................................................... 81 Tab. č. 29a Statistické ověřění čtvrté hypotézy .................................................................. 81 Tab. č. 30 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus společenský ţivot před nástupem do DpS ......................................................................................................... 82 Tab. č. 30a Statistické ověřění čtvrté hypotézy .................................................................. 82 Tab. č. 31 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus společenský ţivot před nástupem do DpS ......................................................................................................... 82 Tab. č. 31a Statistické ověřění čtvrté hypotézy .................................................................. 83 Tab. č. 32 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus společenský ţivot po nástupem do DpS............................................................................................................. 83 Tab. č. 32a Statistické ověřění čtvrté hypotézy .................................................................. 83 Tab. č. 33 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus společenský ţivot po nástupem do DpS............................................................................................................. 84 Tab. č. 33a Statistické ověřění čtvrté hypotézy .................................................................. 84 116

Tab. č. 34 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus společenský ţivot po nástupem do DpS............................................................................................................. 84 Tab. č. 34a Statistické ověřění čtvrté hypotézy .................................................................. 84 Tab. č. 35 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus společenský ţivot po nástupem do DpS............................................................................................................. 85 Tab. č. 35a Statistické ověřění čtvrté hypotézy .................................................................. 85 Tab. č. 36 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus změny ve společenském ţivotě po nástupu do DpS .................................................................................................... 86 Tab. č. 36a Statistické ověřění páté hypotézy ..................................................................... 86 Tab. č. 37 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus změny ve společenském ţivotě po nástupu do DpS .................................................................................................... 87 Tab. č. 37a Statistické ověřění páté hypotézy ..................................................................... 87 Tab. č. 38 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus změny ve společenském ţivotě po nástupu do DpS .................................................................................................... 88 Tab. č. 38a Statistické ověřění páté hypotézy ..................................................................... 88 Tab. č. 39 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus změny ve společenském ţivotě po nástupu do DpS .................................................................................................... 88 Tab. č. 39a Statistické ověřění páté hypotézy ..................................................................... 88 Tab. č. 40 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus návštěvy ..................... 90 Tab. č. 40a Statistické ověřění šesté hypotézy.................................................................... 90 Tab. č. 41 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus frekvence návštěv ..... 91 Tab. č. 41a Statistické ověřění šesté hypotézy.................................................................... 91 Tab. č. 42 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus délka návštěvy ........... 92 Tab. č. 42a Statistické ověřění šesté hypotézy.................................................................... 92 Tab. č. 43 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus nejčastěji navštěvující osoba ...................................................................................................................................... 93 Tab. č. 43a Statistické ověřění šesté hypotézy.................................................................... 93 Tab. č. 44 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus spokojenost s frekvencí návštěv ................................................................................................................................... 94 Tab. č. 44a Statistické ověřění šesté hypotézy.................................................................... 94 Tab. č. 45 Přítomnost pocitu osamělosti v současné době versus radost z návštěvy ....... 95 Tab. č. 45a Statistické ověřění šesté hypotézy.................................................................... 96

117

SEZNAM PŘÍLOH

Příl. 1 – Dotazníkový formulář…………………………………………………….119 Příl 2 – Ţádost o povolení dotazníkového šetření………………………………….123

118

Příl. 1 Dotazníkový formulář

Dobrý den, jmenuji se Lenka Brázdilová a jsem studentkou 2. ročníku obor Ošetřovatelská péče v gerontologii, lékařské fakulty, Masarykovy univerzity Brno. Chtěla bych vás poprosit o vyplnění tohoto dotazníku za účelem mé diplomové práce na téma Fenomén sociální izolace a osamělosti z pohledu seniorské populace. Dotazník je anonymní a všechny získané informace poslouţí pouze k vypracování mé diplomové práce. Pro zajištění vašeho soukromí přikládám k dotazníku obálku, do které prosím vyplněný dotazník vloţte a uzavřete. Prosím vyplňujte následující otázky pečlivě a dle skutečnosti. Děkuji. V následujících otázkách prosím zakroužkujte vámi zvolenou odpověď. 1) Jakého jste pohlaví: a) muţ b) ţena 2) Kolik vám je let ………………………….(uveďte v celých letech) 3) Jaké je vaše nejvyšší dosaţené vzdělání: a) základní b) odborné bez maturity c) středoškolské s maturitou d) vysokoškolské 4) Jaká je Vaše současná rodinná situace - souţití ano Ţiji s manţelem/manţelkou ano Ţiji s partnerem/partnerkou ano Jsem svobodný/svobodná ano Jsem vdovec/vdova

ne ne ne ne

5) Jaká je Vaše současná rodinná situace – potomci ano Mám děti ano Mám vnoučata

ne ne

6) Jak dlouho ţijete v domově pro seniory? a) méně neţ 1 rok b) 1 -5 let c) 5 - 10 let d) více neţ 10 let

119

7) Cítil/a jste se osamělý/á v době, kdy jste ještě nebydlel/a v domově pro seniory?(Před vyplněním této otázky si prosím přečtěte poznámku na konci této stránky)118 a) ano b) ne c) nepamatuji se, je to jiţ dlouho 8) Cítíte se v současné době osamělý/á? a) ano b) ne 9) Navštěvuje vás rodina v Domově pro seniory? a) ano b) ne Na následující otázku odpovídejte pouze pokud jste zvolili odpověď ANO. Jinak pokračujte k otázce č.11. 10) Uveďte, jaký je charakter a typ návštěv vaší rodiny v Domově pro seniory: vícekrát jednou vícekrát jednou jiná Frekvence týdně týdně měsíčně měsíčně frekvence…….. návštěv méně neţ 30 – 60 více neţ více neţ 2 jiná délka…….. Délka 30 min. minut hodinu hodiny návštěvy syn vnoučata vzdálená jiná Nejčastější dcera rodina moţnost……. navštěvující osoba částečně ani částečně zcela S frekvencí zcela nespokojen/a nespokojen/a návštěv jste spokojen/a spokojen/a spokojen/a ani nespokojen/a Ano, vţdy Ano, Je mi to Někdy se Ne, nikdy se Těšíte se na se těším někdy se jedno netěším netěším návštěvu těším 11) Před pobytem v Domově pro seniory jste měl/a: a) hodně přátel b) jen úzký okruh přátel c) neměl/a jsem přátele

118

Osamělost je nepříjemný pocit , kdy člověk proţívá silný pocit prázdnoty a samoty plynoucí z nedostatečné úrovně sociálních (mezilidských) vztahů.

120

12) Máte v domově pro seniory přátelé mezi obyvateli? a) ano, hodně (uveďte přibliţně kolik……………………….) b) jen úzký okruh přátel c) nemám zde ţádné přátele 13) Máte v domově pro seniory přátele mezi zaměstnanci? a) ano b) ne 14) Jak byste charakterizoval/a Váš společenský ţivot před nástupem do Domova pro seniory: byl/a jsem rád mezi lidmi, měl jsem ano ne rád velkou společnost byl/a jsem rád mezi lidmi, které ano ne jsem dobře znal, byli mi blízcí (úzký okruh přátel) preferoval/a jsme styky v rámci ano rodiny preferoval/a jsem samotu ano jiná moţnost, doplňte

ne ne

15) Jak byste charakterizoval/a Váš společenský ţivot po nástupu do Domova pro seniory: jsem stále rád/a mezi lidmi, ano ne vyhovuje mi, ţe jsem ve větší společnosti lidí jsem rád/a pouze mezi lidmi, které ano ne dobře znám, jsou mi blízcí (úzký okruh známých) preferuji styky v rámci rodiny ano ne jsem raději sám/sama ano ne jiná moţnost doplňte 16) Došlo po nástupu do domova pro seniory ke změnám ve vašem společenském ţivotě: ano ne došlo ke zvýšení společenských kontaktů ano ne došlo k omezení společenských kontaktů ano ne mám moţnost navštěvovat více kulturních akcí ano ne došlo k omezení návštěv kulturních akcí

121

17) Poslední poloţka v dotazníku je určena pro Vás, kteří byste se k danému tématu chtěli vyjádřit či přidat nějaký komentář. ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ……………………………………

122

123