MASARYKOVA UNIVERZITA. Výchova v dětském domově z pohledu těch, kteří v něm vyrůstali

MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky

Výchova v dětském domově z pohledu těch, kteří v něm vyrůstali Bakalářská práce

Brno 2009

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Mgr. Ing. Irena Ocetková, Ph.D

Eva Macková

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

….....………………………………. Eva Macková

1

Poděkování:

Děkuji Mgr.Ing. Ireně Ocetkové, Ph.D. za odborné i podnětné rady při vedení bakalářské práce.

2

Obsah 1

ÚVOD ................................................................................................................................6

2

NÁHRADNÍ VÝCHOVNÁ PÉČE ..................................................................................7 2.1

PŘÍČINY UMÍSTĚNÍ DĚTÍ DO NÁHRADNÍ VÝCHOVNÉ PÉČE .............................................7

2.2

VYMEZENÍ POJMŮ ........................................................................................................8

2.2.1

Rozdělení náhradní výchovné péče podle J. Kovaříka z roku 1995 ...................8

2.2.2

Jednotlivé druhy náhradní výchovné péče..........................................................9

2.2.2.1

Adopce (osvojení)...........................................................................................9

2.2.2.1.1 Zrušitelná adopce.......................................................................................10 2.2.2.1.2 Nezrušitelná adopce...................................................................................11

3

4

2.2.2.2

Mezinárodní adopce .....................................................................................11

2.2.2.3

Pěstounská péče............................................................................................11

2.2.2.3.1

Individuální pěstounská péče .................................................................12

2.2.2.3.2

Skupinová pěstounská péče ....................................................................12

ÚSTAVNÍ A OCHRANNÁ VÝCHOVA V ČR ...........................................................13 3.1

ÚSTAVNÍ VÝCHOVA ...................................................................................................13

3.2

OCHRANNÁ VÝCHOVA ...............................................................................................13

3.3

PREVENTIVNĚ VÝCHOVNÁ PÉČE ................................................................................14

STRUKTURA VÝCHOVNÝCH ZAŘÍZENÍ V ČESKÉ REPUBLICE ...................16 4.1

DĚTSKÝ DOMOV ........................................................................................................16

4.2

DĚTSKÝ DOMOV SE ŠKOLOU ......................................................................................16

4.3

VÝCHOVNÝ ÚSTAV ....................................................................................................17

4.4

DIAGNOSTICKÝ ÚSTAV ..............................................................................................17

4.4.1

Funkce diagnostických ústavů ..........................................................................18

5

TRANSFORMACE DĚTSKÝCH DOMOVŮ.............................................................19

6

POJETÍ VÝCHOVNÉ PRÁCE V DD RODINNÉHO TYPU ....................................21 6.1

HLAVNÍ VÝCHOVNÉ CÍLE ...........................................................................................21

6.2

KLÍČOVÉ KOMPETENCE..............................................................................................22

6.2.1

Učební kompetence...........................................................................................22

6.2.2

Sociální, interpersonální a pracovní kompetence ............................................22

3

7

6.2.3

Kompetence řešit problémy ..............................................................................23

6.2.4

Komunikativní kompetence...............................................................................23

6.2.5

Občanské kompetence.......................................................................................23

6.2.6

Environmentální výchova .................................................................................24

6.3

FORMY PRÁCE ...........................................................................................................24

6.4

METODY PRÁCE .........................................................................................................25

EKONOMICKÉ A PRÁVNÍ ZABEZPEČENÍ DOSPĚLÉHO KLIENTA PŘI

ODCHODU Z DD...................................................................................................................26 8

DĚTSKÝ DOMOV ROVEČNÉ ....................................................................................28 8.1

PŘIJÍMÁNÍ DĚTÍ DO DOMOVA ......................................................................................28

8.2

PROPUŠTĚNÍ DÍTĚTE...................................................................................................29

8.3

POVINNOSTI DÍTĚTE ...................................................................................................29

8.4

PROVOZ ZAŘÍZENÍ......................................................................................................29

8.4.1

Materiální zabezpečení.....................................................................................30

8.4.2

Spolupráce s kompetentními orgány a institucemi ...........................................30

8.5

RODINNÉ SKUPINY V DĚTSKÉM DOMOVĚ ...................................................................31

8.6

ORGANIZACE VÝCHOVNÉ PRÁCE ...............................................................................32

8.7

VOLNÝ ČAS DĚTÍ........................................................................................................33

8.7.1

9

Nejčastěji využívané formy a způsoby volno-časových aktivit v DD Rovečné .34

8.7.1.1

Arteterapie aneb výtvarné hraní ...................................................................34

8.7.1.2

Muzikoterapie, hry na flétničky ...................................................................34

8.7.1.3

Činnost s počítačem......................................................................................35

8.7.1.4

Ruční práce ...................................................................................................35

8.7.1.5

Sportovní aktivity dětí v DD ........................................................................35

8.7.1.6

Vaření a péče o domácnost...........................................................................35

8.7.1.7

Pracovní dílna ...............................................................................................35

8.7.1.8

Individuální zájmy........................................................................................35

8.8

VZDĚLÁVÁNÍ A PŘÍPRAVA NA POVOLÁNÍ DĚTÍ V DĚTSKÉM DOMOVĚ .........................36

8.9

PŘÍPRAVA DĚTÍ NA ODCHOD Z DD DO REÁLNÉHO SVĚTA DOSPĚLÝCH .......................36

8.10

ZAJIŠTĚNÍ BYDLENÍ ...................................................................................................37

8.11

ZAJIŠTĚNÍ ZAMĚSTNÁNÍ .............................................................................................38

PRAKTICKÁ ČÁST ......................................................................................................39

4

9.1

CÍLE A PŘEDPOKLADY PRŮZKUMU .............................................................................39

9.2

METODY PRŮZKUMU .................................................................................................39

U

U

9.2.1

Uzavřené otázky................................................................................................40

9.2.1.1

Výhody uzavřených otázek ..........................................................................40

9.2.1.2

Nevýhody uzavřených otázek.......................................................................40

9.2.2

Otevřené otázky ................................................................................................40

9.2.2.1

Výhody otevřených otázek ...........................................................................41

9.2.2.2

Nevýhody otevřených otázek .......................................................................41

9.3

POPIS PRŮZKUMU.......................................................................................................41

9.4

POPIS VZORKU ...........................................................................................................42

9.5

POPIS VÝSLEDKŮ .......................................................................................................42

9.5.1

Sociální situace.................................................................................................42

9.5.2

Umístění do DD ................................................................................................43

9.5.3

Hodnocení pobytu v DD ...................................................................................43

9.5.4

Příprava DD na život .......................................................................................45

9.5.5

Odchod z DD ....................................................................................................49

9.6

SHRNUTÍ A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ .......................................................................51

10

ZÁVĚR ........................................................................................................................53

11

ANOTACE ..................................................................................................................54

12

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................55

5

1 Úvod

Tématem práce je výchova v dětském domově očima mladých lidí, kteří v něm pobývali.Téma svoji práce jsem si vybrala na základě jedenáctileté praxe v Dětském domově Rovečné, kde jsem před nástupem na mateřskou dovolenou pracovala jako vychovatelka. Mezi veřejností panuje spousta předsudků o mladých lidech z ústavních zařízení, o jejich neschopnosti začlenění se do společnosti a žít normální život, stejně jako o nemožnosti zařízení na toto období mladého člověka připravit. Chtěla bych prací dokázat, že je pryč doba, kdy mladý člověk vycházel z ústavního zařízení naprosto nepřipraven zapojit se do normálního společenského dění. Doba kdy hlavním úkolem „výchovy“ byla adaptace dětí na podmínky instituce a přijetí stylu života určeného potřebám instituce. Cílem mé práce je osvětlit život v konkrétním dětském domově, systém práce a výchovy v něm. Šetřením mezi bývalými obyvateli chci zhodnotit míru efektivity výchovně – vzdělávací práce a dopad těchto činností na následný život mladých lidí. Ráda bych tuto práci směřovala k lidem, kteří se o problematiku dětských domovů zajímají. Především pak k vychovatelům z Dětského domova v Rovečném, jimž může moje práce posloužit jako motivace při jejich profesionálním snažení. Pro dosažení cílů chci oslovit bývalé obyvatele dětského domova, kteří domov opustili během posledních 11 let a zjistit od nich zpětnou vazbu na práci, kterou vychovatelé a vychovatelky v domově každodenně odvádějí.

6

2

NÁHRADNÍ VÝCHOVNÁ PÉČE

2.1 Příčiny umístění dětí do náhradní výchovné péče V současnosti žije zhruba 1% dětí mimo vlastní rodinu. Z toho ale méně než 2% jsou skutečnými sirotky (viz. tabulka č. 2.1). Ostatní děti jsou tzv. „sociálními sirotky“, kteří mají alespoň jednoho rodiče. Ten se o ně ale z nejrůznějších příčin neumí, nemůže či nechce postarat [9]. Příčiny, proč se děti dostávají do různých zařízení náhradní výchovné péče jsou tyto: •

rodiče nezvládají dostatečně výchovu svých dětí (záškoláctví, trestná činnost dětí, apod.)

•

rodiče zanedbávají výchovu svých dětí

•

rodiče fyzicky nebo psychicky týrají své děti nebo je sexuálně zneužívají

•

alkoholismus rodičů

•

problémy rodičů s přestupky proti zákonu nebo s trestnou činností

•

sociálně slabé rodiny (špatná finanční situace, nízká vzdělanost rodičů, nezaměstnanost)

•

osiření dítěte

Tabulka 2.1: Ústavní péče v resortu MŠMT v letech 1993 – 2003 [9] Rok

Počet dětí v ústavní péči

Počet úplných sirotků v ústavní péči

1993

5839

63

1997

7184

71

1998

6689

72

1999

6901

74

2000

7333

88

2001

7222

81

2002

7270

71

2003

7250

65

pozn. V tabulce je pouze statistika z ústavní péče, protože podobná statistika z neustavní péče není k dispozici. Nicméně všechny děti u nás dříve než se dostanou do neústavní péče projde péčí ústavní, proto lze brát tuto statistiku jako věrohodnou pro tvrzení z úvodu této kapitoly.

7

2.2 Vymezení pojmů Náhradní výchovná péče je forma péče o děti, které nemohou být z nejrůznějších důvodů vychovávány ve vlastní rodině. Náhradní výchovná péče se dále dělí na náhradní rodinnou péči a ústavní péči. V České republice je častější formou náhradní výchovné péče stále péče ústavní, kde je dítě vychováváno většinou až do své dospělosti [3][4]. Na grafu 2.1 je znázorněn nárůst celkového počtu dětí v ústavních zařízeních v letech 1989 – 2006 [3]. Graf 2.1: Nárůst celkového počtu dětí v ústavních zařízeních

2.2.1 Rozdělení náhradní výchovné péče podle J. Kovaříka z roku 1995 Způsob a struktura rozdělení náhradní výchovné péče se v naší vlasti neustále vyvíjí. Během let se tato péče ustálila ve struktuře, kterou popsal J. Kovařík v roce 1995 takto [1]. Obrázek 2.1: Ústavní péče Ústavní výchova

Dětský domov Dětský domov se školou Diagnostický ústav

Ochranná výchova

Výchovný ústav

Dětský domov se školou

8

Obrázek 2.2: Náhradní rodinná péče Adopce

Adopce zrušitelná = adopce 1. stupně Adopce nezrušitelná = adopce 2. stupně

Pěstounská péče

Individuální

Příbuzní Cizí osoby (klasická pěstounská péče jako dlouhodobé řešení)

Skupinová

Rodinné

buňky

(pěstounské

páry) SOS dětské vesničky

Obrázek 2.3: Náhradní výchovná péče Náhradní

Poručnictví

výchovná péče Svěření péče o dítě jinému občanu než rodiči

2.2.2 Jednotlivé druhy náhradní výchovné péče Náhradní rodinná péče je forma péče o děti, kdy je dítě vychováváno „náhradními“ rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. Tou je u nás zejména adopce (osvojení) a pěstounská péče [7]. 2.2.2.1 Adopce (osvojení) Osvojení je nejdokonalejší formou péče o opuštěné děti, avšak v České republice není tato možnost náhradní výchovné péče zdaleka využívána v takové míře, jaká by byla žádoucí. Ročně je osvojováno asi 1200 dětí (viz tab. 2.2). Zvýšení počtu adoptovaných dětí brzdí nejen legislativa a zdlouhavé úřední postupy při žádostech o osvojení, ale také vysoké a často nereálné požadavky potenciálních adoptivních rodičů na děti vhodné pro adopci. V dětských

9

domovech a kojeneckých ústavech je velké procento dětí s různým stupněm mentální retardace nebo s kombinovanými postiženími, dětí dědičně zatížených, příliš starých pro adopci nebo dětí romských. Příliš mnoho párů žádajících o osvojení má požadavky na dobrý fyzický i psychický stav dítěte a velmi často i na barvu jeho pleti. Tabulka 2.2: Počty osvojených dětí v letech 2000 – 2004 [4] rok

2000

2001

2002

2003

2004

nezrušitelné

1 492

1 323

1 297

1 204

1 154

164

158

123

125

143

zrušitelné

Osvojení je právně upraveno zákonem č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů [17]. Adopcí (osvojením) je přijato opuštěné dítě za vlastní a jeho adoptivní rodiče k němu mají stejná práva a povinnosti jako jeho biologičtí rodiče. Dítě také získává příjmení svých adoptivních rodičů. Také mezi příbuznými adoptivních rodičů a adoptovaným dítětem vzniká příbuzenský vztah. Pokud sami osvojitelé neprojeví zájem, není nutné pokračovat v kontaktu se sociálními pracovníky. Biologičtí rodiče dítěte k němu ztratí jakákoli práva a povinnosti a neznají ani novou adoptivní rodinu dítěte. Čekací doba na svěření dítěte do adopce je podstatně delší než např. u pěstounské péče. Zpravidla jde o 4 – 6 let. O osvojení rozhoduje výhradně soud a nejméně tři měsíce před tímto rozhodnutím proběhne tzv. preadopční péče – tj. doba, po kterou potenciální osvojitel pečuje o dítě na své náklady. Rozlišujeme dva druhy adopce, zrušitelnou a nezrušitelnou adopci. 2.2.2.1.1 Zrušitelná adopce Zrušitelná adopce (adopce 1. stupně), tzv. prosté osvojení, kdy práva a povinnosti rodičů dítěte přecházejí na osvojitele, ale ten není uveden v rodném listu dítěte místo jeho biologického rodiče. Toto osvojení je zrušitelné rozhodnutím soudu. Tento typ osvojení musí vždy předcházet nezrušitelnému osvojení v případě dětí mladších jednoho roku, neboť nezrušitelně osvojit lze pouze dítě starší jednoho roku.

10

2.2.2.1.2 Nezrušitelná adopce Nezrušitelná adopce (adopce 2. stupně) je osvojení dítěte staršího jednoho roku manželským párem, manželem či manželkou rodiče nebo jedincem, kdy adoptivní rodič je do rodného listu dítěte zapsán místo jeho biologického rodiče. Jedinec může dítě nezrušitelně adoptovat pouze v případě, že soud rozhodne, že toto osvojení bude plnit společenské poslání a je v souladu s nejlepším zájmem dítěte. Toto osvojení je nezrušitelné. 2.2.2.2 Mezinárodní adopce Mezinárodní adopce vychází z Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodní adopci, která byla vypracována a přijata Haagskou konferencí mezinárodního práva soukromého 29. 5. 1993. V České republice vstoupila tato úmluva v platnost 1. 6. 2000 a spolu se zákonem o sociálně-právní ochraně dětí, umožňuje adopci dětí do ciziny, popř. z ciziny, v případě, že pro dítě nebyli nalezeni vhodní osvojitelé v České republice. Haagská úmluva jasně stanoví postup při adopci dítěte do zahraničí, určuje povinnosti a kompetence jednotlivých institucí, definuje právo dítěte na přednostní adopci v zemi jeho původu a zaručuje biologickým rodičům anonymitu. Zároveň nařizuje signatářským státům, aby na svém území určily jeden ústřední orgán, který bude za adopce dětí do zahraničí odpovědný. U nás tuto funkci zprostředkovatele plní Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. Legislativní rámec je tvořen Úmluvou o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, resp. Evropskou úmluvou o osvojení dětí [11] [12]. 2.2.2.3 Pěstounská péče Pěstounská péče je státem garantovanou formou péče o opuštěné dítě, které je svěřeno jedinci nebo manželům, kteří musí poskytovat záruku řádné výchovy dítěte. Rozhodující je

vždy

zájem

dítěte.

Pěstouni

rozhodují

jen

o

běžných

záležitostech

dítěte,

ale o mimořádných záležitostech, jako je cesta za hranice nebo volba povolání dítěte, rozhodují biologičtí rodiče dítěte svým souhlasem nebo soud. Dítě v pěstounské péči má právo stýkat se svou původní rodinou a jeho rodiče zůstávají i nadále zákonnými zástupci dítěte, pokud ovšem nejsou zbaveni svých rodičovských práv a povinností. Pěstounská péče je zrušitelná rozhodnutím soudu nebo zaniká dosažením zletilosti dítěte. Stát v případech pěstounské péče garantuje dostatečné hmotné zajištění dítěte i přiměřenou odměnu jeho pěstounům. Soud může pěstounům stanovit povinnost podávat

11

o průběhu péče o dítě pravidelné zprávy. Pěstoun má právo žádat určité finanční dávky od státu pro výkon pěstounské péče. Jsou to: • Příspěvek na úhradu potřeb dítěte • Příspěvek při převzetí dítěte do péče • Odměna pěstounům • Příspěvek na zakoupení motorového vozidla

Pěstounská péče je hned po osvojení druhou nejúčinnější formou náhradní výchovné péče, protože je do velké míry podobná péči o dítě v přirozených podmínkách a vlastní rodinou. Je právně upravena v zákoně č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů [17], v zákoně č. 359/1999 Sb. [19], v zákoně č. 117/1995 sb. [18] (upravuje dávky pěstounům) a v právních předpisech o sociálním zabezpečení (upravují nemocenské a důchodové pojištění pěstounů). Pěstounská péče může po podání žádosti pěstounů a za určitých podmínek přejít v osvojení. Pěstounskou péči dělíme na individuální a skupinovou. 2.2.2.3.1

Individuální pěstounská péče

Individuální pěstounská péče je forma péče o dítě, která probíhá v běžném rodinném prostředí, přičemž pěstouny mohou být buď příbuzní dítěte (prarodiče nebo jiní příbuzní) nebo cizí osoby (zpravidla manželský pár, tato forma pěstounské péče je také někdy nazývána „klasickou“). 2.2.2.3.2

Skupinová pěstounská péče

Skupinová pěstounská péče probíhá v tzv. zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo v SOS dětských vesničkách, kde hlavní pěstounkou je „matka“. Nejčastějšími důvody pro umístění dítěte do pěstounské péče jsou [7]: •

Děti nemohou dlouhodobě vyrůstat prostředí rodiny tvořené jejich vlastními biologickými rodiči.

•

Ústavní (neosobní a málo personalizovaná) péče ohrožuje či narušuje vývoj dětí.

•

Děti

nemohou

být

z různých

důvodů

psychických) svěřeny do osvojení.

12

(právních,

zdravotních,

sociálních,

3

Ústavní a ochranná výchova v ČR

3.1 Ústavní výchova Ústavní výchova je nařizována dětem mladším osmnácti let v případě, kdy je jejich výchova vážně ohrožena či narušena nebo pokud rodiče nemohou z jiných vážných důvodů výchovu zabezpečit. O ústavní výchově rozhoduje soud na návrh obce s rozšířenou působností dle zákona o rodině. Nařizuje se z důvodů sociálních a výchovných. Ústavní výchova nemá trestní ale preventivní charakter a trvá pouze tak dlouho, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do osmnáctého roku života jedince.Výjimečně může být soudem prodloužena i po dosažení zletilosti, nejdéle však do šestadvaceti let [8][15]. Výkon ústavní výchovy u dětí do tří let věku zabezpečují zdravotnická zařízení, tj. kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do tří let, u jedinců od tří do osmnácti let školská zařízení [5]. Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které mají přednost před výchovou ústavní. Pominou-li po nařízení ústavní výchovy její důvody nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou péči, soud ústavní výchovu zruší.

3.2 Ochranná výchova Ochranná výchova (dále jen OV) je druhem ochranného opatření, které má zajistit prevenci, izolaci a resocializaci dítěte, pokud se dopustilo společensky nepřípustného činu. Ukládá ji soud v občansko-právním řízení, spáchá-li dítě mezi dvanáctým a patnáctým rokem věku čin, za který lze dle trestního zákona uložit výjimečný trest, dále osobám mladším patnácti let, které se dopustily činu, který by byl u právně odpovědných osob pokládán za závažný trestný čin. Soud může uložit ochrannou výchovu také v trestním řízení u mladistvých mezi patnáctým a osmnáctým rokem tehdy, jestliže ochranná výchova splní dle soudu lépe svůj účel než uložení trestu odnětí svobody.

13

Problematiku ochranné výchovy upravuje zákon č. 218/2003 o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže [21]: (1) Soud pro mládež může mladistvému uložit ochrannou výchovu, pokud a)

o výchovu mladistvého není náležitě postaráno a nedostatek řádné výchovy nelze odstranit v jeho vlastní rodině nebo v rodině, v níž žije,

b)

dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána, nebo

c)

prostředí, v němž mladistvý žije, neposkytuje záruku jeho náležité výchovy a nepostačuje uložení ústavní výchovy podle zákona o rodině.

(2) Ochranná výchova potrvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do dovršení osmnáctého roku věku mladistvého; vyžaduje-li to zájem mladistvého, může soud pro mládež ochrannou výchovu prodloužit do dovršení jeho devatenáctého roku. (4) Od výkonu ochranné výchovy soud pro mládež upustí, pominou-li před jejím započetím důvody, pro něž byla uložena. OV je realizována ve speciálních školských výchovných zařízeních (výchovných ústavech, dětských domovech se školou) a trvá tak dlouho, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do dovršení osmnáctého roku života. V některých případech může soud ochrannou výchovu prodloužit, nejdéle však do devatenáctého roku života jedince. Zákon umožňuje přeměnit ochrannou výchovu na ústavní: Jestliže převýchova mladistvého pokročila do té míry, že lze očekávat, že i bez omezení, kterým je podroben během výkonu OV, se bude řádně chovat a pracovat, avšak dosud nepominuly všechny okolnosti, pro něž byla OV uložena, může soud OV přeměnit v ústavní výchovu (dále jen ÚV), nebo může rozhodnout o podmíněném umístění mladistvého mimo takové výchovné zařízení [21].

3.3 Preventivně výchovná péče Preventivně výchovná péče se snaží uplatňovat netradiční formy péče o jedince s poruchami chování tak, aby se předcházelo poruchám chování a následnému umístění do náhradní výchovné péče. Cílem je především prevence a terapie. Preventivně výchovná péče je realizována středisky výchovné péče pro děti a mládež (dále jen SVP), jejichž činnost

14

upravuje zákon č. 109/2002 Sb. [20]. Zřizovatelem středisek je MŠMT ČR a organizačně jsou začleněna pod diagnostický ústav. Tato zařízení jsou určena dětem a mladistvým s negativními a patologickými projevy chování, pokud nevznikly důvody pro jejich umístění do zařízení pro výkon ústavní či ochranné výchovy. SVP poskytuje formou ambulantních, internátních nebo celodenních služeb, dětem zpravidla ve věku 6-18 let. Spolupráce je založena na dobrovolnosti a zájmu. Při SVP bývá zřizováno i krizové oddělení, které poskytuje pomoc v akutní životní krizi (maximálně po dobu tří dnů).

15

4

Struktura výchovných zařízení v České republice Zákon č.109/2002 Sb. [20] rozděluje instituce ústavní péče na zařízení pro výkon

ústavní a ochranné výchovy. Školskými zařízeními pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a preventivně výchovné péče jsou: •

Dětský domov

•

Dětský domov se školou

•

Výchovný ústav

•

Diagnostický ústav

4.1 Dětský domov Dětský domov (dále jen DD) je koedukované zařízení, které zajišťuje péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování, zpravidla ve věku od 3 do 18 let, v odůvodněných případech do ukončení přípravy na povolání, nejdéle však do 26 let. Legislativu dětských domovů upravuje zákon 109/2002 Sb, o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči [20]. Dětský domov pečuje o děti podle jejich individuálních potřeb. Ve vztahu k dětem plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. V dětském domově je možno umístit i zdravotně či mentálně postižené dítě. V takovém případě musí DD zajistit vhodné podmínky úpravou denního režimu, vybavení a sociálně rehabilitační a terapeutický program. Do dětského domova lze přijmout i nezletilé matky spolu s jejich dětmi. Děti se vzdělávají ve školách, které nejsou součástí dětského domova. Ukončení pobytu dítěte v DD může být soudním rozhodnutí o zrušení ÚV, dosažením zletilosti nebo přemístěním do jiného typu zařízení. Zřizovatelem jsou převážně kraje.

4.2 Dětský domov se školou Účelem dětského domova se školou je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, mají-li závažné poruchy chování, nebo které pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu vyžadují výchovně léčebnou péči. Výjimečně také pro děti s uloženou

16

ochrannou výchovou. Do dětského domova se školou lze umístit i nezletilé matky, a jejich děti. Součástí domova je škola, kde děti vykonávají povinnou docházku, s počtem osm žáků ve třídě. Do výchovného ústavu bývá dítě přeřazeno, pokud u něj pokračují poruchy chování a dítě nelze vzdělávat mimo zařízení. Původní název dětského domova se školou byl výchovný ústav pro mládež. Zřizovatelem je výhradně MŠMT.

4.3 Výchovný ústav Výchovný ústav (dále jen VÚ) je nekoedukované zařízení pečující o děti a mládež starší 15 let se závažnými poruchami chování, u nichž byla uložena ochranná výchova. Ve vztahu k dětem plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální, kromě reedukace zabezpečuje i přípravu na povolání. Do VÚ může být umístěno i dítě starší 12let, má-li uloženou ochrannou výchovu a v jeho chování se projevují tak závažné poruchy, že nemůže být umístěno v DD se školou. Vyhláška č. 334/2003 [16] rozšiřuje cílovou skupinu výchovných ústavů (stejně jako dětský domov se školou) o děti se zdravotním postižením, nezletilé matky a jejich děti a na nezbytně nutnou dobu o děti vyžadující výchovně léčebný režim v důsledku jejich neurologického poškození a psychického onemocnění. Součástí zařízení je škola s třídami do 8 žáků. Pro děti nepřipravující se dále na budoucí povolání lze zřídit pracovně-výchovnou skupinu. Součástí výchovného ústavu je také škola, kde je umožněno dětem dokončení povinné školní docházky nebo střední vzdělání. Zpravidla se jedná o praktickou školu, střední odborné učiliště nebo odborné učiliště. Děti jsou rozděleny do tříd maximálně po osmi žácích. Děti s ukončenou povinnou školní docházkou, bývají zařazeny do skupiny, která se věnuje pracovní činnosti. Hlavním úkolem výchovných ústavů je resocializace dětí, jejich převýchova a snaha o následné úspěšné začlenění dítěte do života běžné společnosti. Zřizovatelem je MŠMT.

4.4 Diagnostický ústav Diagnostický ústav (dále jen DÚ) je vstupním diagnostickým zařízením, pro děti s nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou, které mají být umístěny v kolektivním zařízení. Během osmitýdenního pobytu je komplexně vyšetřeno po stránce pedagogické,

17

psychologické, sociální a zdravotní. DÚ přijímá jedince dobrovolně na základě žádosti rodičů nebo zákonných zástupců nebo na základě rozhodnutí soudu. Pobyt trvá zpravidla 8 týdnů. Po tuto dobu je dítě komplexně pozorováno a diagnostikováno a následně umístěno v některém zařízení pro výkon ochranné výchovy či ÚV. Na dobu nezbytně nutnou poskytuje péči dětem s nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou zadrženým na útěku z jiných zařízení, z místa pobytu nebo přechodného ubytování. DÚ jsou v ČR rozděleny podle věku na dětské diagnostické ústavy a diagnostické ústavy pro mládež. Diagnostické ústavy pro mládež se dále dělí podle pohlaví na diagnostický ústavy pro dívky a pro chlapce. Do zařízení ústavní výchovy může být dítě umístěno bez předchozího diagnostického pobytu jen v odůvodněných případech - bez poruch chování, děti z kojeneckých ústavů apod. Dětský DÚ je zařízením koedukovaným, DÚ pro mládež nekoeduovaným. Výchovné skupiny DÚ jsou členěny podle pohlaví nebo podle věku (do 18, příp. 19 let) dítěte. Součástí diagnostických ústavů je škola. Pro mládež, která ukončila povinnou školní docházku se v DÚ zřizuje diagnostická třída, v níž je zajišťována příprava na budoucí povolání Součástí bývá i středisko výchovné péče (dále SVP) zajišťující preventivní výchovnou péči, s cílem předcházet poruchám chování. Činnost diagnostických ústavů upravuje §5 zákona 109/2002, který vymezuje úkoly diagnostického ústavu [20]. 4.4.1 Funkce diagnostických ústavů a) diagnostické - vyšetřuje děti formou pedagogických a psychologických činností, zpracovává komplexní diagnostickou zprávu, navrhuje specifická edukační opatření b) vzdělávací - zjišťuje úroveň dosažených znalostí, dovedností, stanovuje a realizuje specifické vzdělávací potřeby, respektuje individuální předpoklady a možnosti s cílem perspektivy a rozvoji osobnosti dítěte c) terapeutické - směřuje k nápravě poruch v sociálních vztazích a v chování dítěte d) výchovné a sociální – vztahuje k osobnosti dítěte, k jeho rodinné situaci a nezbytné sociálně-právní ochraně, podle potřeby zprostředkovává zdravotní vyšetření dítěte, navrhuje specifické výchovné a vzdělávací opatření e) organizační - umisťuje děti do zařízení v územním obvodu DÚ, navrhuje děti vhodné k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče f) koordinační – sjednocuje odborné postupy ostatních zařízení, spolupracuje s orgány státní správy

18

5

Transformace dětských domovů V červenci roku 2002 vstoupil v platnost zákon č. 109/2002 o výkonu ústavní výchovy

nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o změnách dalších zákonů [20]. Tento dokument se stal stěžejním pro přípravu koncepce tzv. rodinného dětského domova. Do té doby jsme rozlišovali dětské domovy rodinného typu a dětské domovy internátního typu, kterých byla většina. Zákon stanovil i lhůtu, do které se všechny dětské domovy internátního typu měly povinnost přetransformovat na typ rodinný. V praxi to znamenalo, vytvoření menších výchovných skupin, tzv. rodinných buněk, které se více podobají životu v běžné rodině. Minimální počet dětí v takové skupině je 6, maximální pak 8. V zařízení internátního typu mohlo ve skupině být až 12 dětí [20]. Ve skupinkách spolu vyrůstají děti různého věku i pohlaví. Podstatou rodinných skupin je co největší přizpůsobení se přirozenému rodinnému životu. Tomu odpovídá obdobná péče o dítě jako v rodině. O výchovu ve skupině se zde starají stálí pedagogičtí pracovníci ve spolupráci se stálými nepedagogickými pracovníky. Na jednu výchovnou skupinu připadají 2 vychovatelé, kteří se na službách střídají. Tato skutečnost je velmi pozitivní změnou oproti minulosti, kdy se o dítě staralo více vychovatelů a tím bylo znemožněno navazovat trvalejší citové vztahy. Otevřel se i prostor pro individuální přístup k dítěti. U každého pedagogického pracovníka musí být na základě psychologického vyšetření zjištěna psychická způsobilost pro výkon této profese a to ještě před započetím pracovně-právního vztahu [20] [22]. Ve snaze co nejvíce se přiblížit rodinnému životu se přizpůsobila i organizace výchovně vzdělávacích a zájmových činností i denního režimu v dětském domově, respektující rozvoj fyzických, psychických a citových schopností i sociálních dovedností dětí. K nejpřínosnějším změnám patří zapojování dětí do chodu domácnosti, podílení se na domácích prácí. Zodpovědnost za fungování „rodinky“ nesou všichni její členové mírou odpovídající jejich věku a schopnostem. Na rozdíl od domovů internátního typu, kde veškeré činnosti byly zajištěny personálem a děti tak měly omezené možnosti, aby se naučily běžným úkonům, které jsou tak důležité pro budoucí samostatný život. Nejrozsáhlejší změny musela většina domovů prodělat v oblasti rekonstrukce obytných prostor. Ideálním řešením bylo vytvoření samostatného jádra – oddělené bytu,

19

ve kterém je k dispozici kuchyňka, obývací pokoj, sociální zařízení a pokoje dětí, jako v běžné rodině a ve kterém si rodinka samostatně hospodaří. Kladem koncepce rodinných domovů je snaha usilovat o potlačení nadbytečného direktivního organizování a naopak se snaží vytvořit co nejširší prostor pro respektování individuálních zájmů smysluplného využívání volného času. Důležitá je i podpora v navazování osobních kontaktů se širším společenským prostředím, které přispívají k lepší integraci dítěte do společnosti.

20

6

Pojetí výchovné práce v DD rodinného typu Cílem výchovné práce ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy

je vytvoření trvalého prostředí, které by dítěti umožnilo uspokojování základních materiálních, citových i speciálních potřeb a které by zajišťovalo vhodné rozvíjení vědomostí, dovedností a návyků s přihlédnutím k zájmům a zvláštnostem každého dítěte. Důležitá je rovněž podpora vzdělávacího působení školy, ale i uspokojování potřeb v oblastech rekreace a zábavy. Součástí výchovné práce ve školských zařízeních je i snaha naučit děti sebeobsluze, pracovním a sociálním dovednostem a návykům tak, aby po ukončení ústavní nebo ochranné výchovy se mohly úspěšně zapojit do společnosti.

6.1 Hlavní výchovné cíle Základním cílem výchovné činnosti v zařízeních pro výkon ústavní výchovy je aby dítě získalo takové kompetence, které by mu umožnily co nejlepší zařazení nebo návrat do společnosti [6][14]. Hlavní výchovné cíle vycházejí z obecného cíle výchovné práce v zařízeních pro výkon ústavní výchovy[20]. Jsou to: •

Rozvoj osobnosti ƒ

utvářet hygienické návyky, vést děti k sebeobsluze a dodržování zásad správného denního rozvrhu

ƒ

prohlubovat vědomosti dovednosti a návyky, rozvíjet poznávací procesy

ƒ

poznávat sebe sama, potlačovat negativní citové stavy a učit se překonávat překážky a obtíže

ƒ

vést děti k regulaci vlastního chování na základě správných zásad chování

ƒ

učit se vzájemného soužití s ostatními lidmi vést děti ke kolektivní zodpovědnosti, naučit umění „prosadit se“ ve společnosti v pozitivním slova smyslu

ƒ

vést děti k samostatnému rozhodování a to i v obtížných situacích

•

Samostatné rozhodování

•

Spolupracovat

•

Zodpovědnost

21

6.2 Klíčové kompetence Veškeré výchovné činnosti směřují k vytvoření klíčových kompetencí, které představují soubor znalostí, dovedností, návyků a postojů, které jsou využitelné v praktických životních situacích. Klíčové kompetence představují pro dítě neopominutelný základ přípravy na životě společnosti, celoživotní učení a vstup do pracovního procesu.

6.2.1 Učební kompetence Dítě: •

umí vyhledat informace, pochopit jejich smysl a využít je v procesu učení

•

organizuje a řídí vlastní učení, umí zhodnotit jeho výsledky

•

zná obecně užívané termíny, znaky a symboly, umí uvést věci do vzájemných souvislostí

•

má předpoklady k celoživotnímu učení

6.2.2 Sociální, interpersonální a pracovní kompetence Dítě: •

se orientuje v mezilidských vztazích, uvědomuje si zpětnou vazbu vlivu svého chování na okolí

•

rozpozná nevhodné a rizikové chování a uvědomuje si jeho možné důsledky

•

zvládá běžné životní situace a emocionální problémy, koriguje nepřizpůsobivé chování

•

vědomě dodržuje morální zásady a pravidla chování, orientuje se v základních mravních hodnotách

•

používá získané základní pracovní dovednosti a návyky v každodenních činnostech

•

připravuje i provádí svoji pracovní činnost, dodržuje pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví

•

rozumí skupinovým vztahům a aktivně do nich zasahuje, aktivně ovlivňuje kooperaci ve skupině

22

6.2.3 Kompetence řešit problémy Dítě: •

vnímá nejrůznější situace v zařízení i mimo něj, přemýšlí o jejich příčinách a na základě svých zkušeností hledá jejich řešení

•

umí postihnout problém, nalézt a zformulovat způsoby jeho řešení a uplatnit jej v praxi

•

samostatně rozhoduje, zvažuje důsledky svého rozhodnutí, nese za ně odpovědnost

6.2.4 Komunikativní kompetence Dítě : •

výstižně, souvisle a kultivovaně formuluje své myšlenky písemně i v ústním projevu

•

diskutuje s vhodnou argumentací

•

využívá získané komunikativní schopnosti k vytváření vzájemných vztahů k ostatním lidem

•

rozumí různým textům (tiskopisy, informace, pokyny apod.)

•

využívá možností komunikačních technologií

6.2.5 Občanské kompetence Dítě : •

chápe funkci zákonů a společenských norem, zná svá práva a povinnosti

•

respektuje odlišný způsob života jiných etnik, skupin a náboženství

•

zvládá běžnou komunikaci s úřady

•

je schopno poskytnout účinnou pomoc v krizové situaci

•

projevuje pozitivní postoj k ochraně životního prostředí

23

6.2.6 Environmentální výchova •

Zdravý životní styl – ukázat cestu, jak žít zdravě. Uvědomění si zodpovědnosti vůči svému zdraví. Umět posoudit a odhadnout svoje síly.

•

Chránit životní prostředí – intenzivně rozvíjet environmentální výchovu a v této oblasti působit zejména na vybrané sociální skupiny.

•

Nabídnout dětem široké spektrum pro využití volného času.

•

Rozsah zájmových činností v oblastech estetické a kulturní výchovy, sportu a tělovýchovy, techniky a počítačové gramotnosti, přírodovědy, turistiky, environmentální výchově, zdravému životnímu stylu, společenskovědních oborech.

•

Nabídka pro všechny věkové kategorie.

•

Nabídka dle náročnosti činností.

•

Nabídka činností v průběhu celého roku včetně prázdnin, sobot, nedělí a svátků.

•

Rozvoj volnočasových aktivit v oblasti neformálních činností s dětmi – nové formy práce.

•

V práci s talentovanými dětmi – připravovat na zájmové soutěže.

•

Pomáhat děti orientovat k volbě povolání ve všech oblastech – oblast techniky, informatiky, ekologii, v uměleckých oblastech…

6.3 Formy práce Formy práce jsou vybírány tak, aby byly vhodné pro výchovu mimo vyučování. Jsou to činnosti, v nichž je zastoupeno spontánní i záměrné učení. Děti jsou motivovány vychovatelem(-kou) a dále záleží na individuální volbě a aktivní účasti dítěte. Patří sem: •

spontánní aktivity

•

odpočinkové činnosti

•

rekreační činnosti

•

zájmové činnosti

•

příprava na vyučování

•

příležitostné akce

24

6.4 Metody práce Metody práce jsou založeny převážně na přímých zážitcích dětí, což podněcuje jejich radost a zájem poznávat něco nového, získávat zkušenosti a ovládat další dovednosti. Patří sem: •

volné hry dle vlastní volby

•

řízené hry (pohybové i didaktické)

•

individuální kontakt s dítětem

•

skupinová práce

•

komunitní kruh

•

využití TV, VIDEO, DVD, PC

•

pobyt venku – hřiště DD, hřiště školy, zahrada, vycházky, výlety

•

besedy

•

exkurze

•

soutěže, vystoupení

25

7

Ekonomické a právní zabezpečení dospělého klienta při

odchodu z DD Dosažením zletilosti je ukončena účinnost soudního rozhodnutí o ústavní výchově a mladý člověk musí být z ústavního zařízení propuštěn. Po osmnáctém roce věku zůstávají děti v dětském domově tehdy, pokud jim soudem byla ústavní výchova o rok prodloužena [10]. Jinou možností jak zůstat po dovršení 18 let v ústavním zařízení je dobrovolný pobyt. Ten se vztahuje na svěřence dětského domova starších 18 či 19 let, připravují-li se soustavně na budoucí povolání i po dosažení zletilosti a jejich rodinné zázemí není vhodné a neumožňuje jim přípravu na povolání úspěšně dokončit. V tomto případě ředitel zařízení informuje tyto svěřence o možnosti podat žádost o uzavření smlouvy o prodlouženém pobytu v zařízení, kterou uzavírá ředitel zařízení s nezaopatřenou osobou. Plné přímé zaopatření, jenž zařízení zletilé nezaopatřené osobě připravující se na budoucí povolání poskytuje, je možné pouze do 26 let věku a to za podmínek sjednaných ve smlouvě (podle zákona č. 109/2002, §2 odst.7 a §24 odst.4 [20]). Mladistvému, jenž dosáhne zletilosti a odchází z dětského domova, je poskytnuta podle skutečné potřeby v době propuštění a podle kritérií interního řádu věcná pomoc nebo jednorázový peněžitý příspěvek v hodnotě nejvýše 15 000 Kč. Rozsah věcné pomoci se odvíjí podle posouzení její skutečné potřeby a podle úprav ve vnitřním řádu konkrétního dětského domova. Věcná pomoc nenáleží těm mladým lidem, kteří jsou v dětském domově umístěni na základě žádosti jejich rodičů či jiných zákonných zástupců. V souvislosti s ekonomickým zabezpečením dětí po odchodu z dětského domova je jistě zajímavé uvést názor Zeťáka [23]: „Charakter ústavní výchovy deformuje vztah k materiálním hodnotám. Dítě si zvyká na to, že materiální zabezpečení je jakousi životní samozřejmostí a teprve kruté procitnutí po ukončení ústavní výchovy mu ukáže důležitost ekonomické stránky pro život člověka.“ Kromě finanční či věcné pomoci, je zletilému jedinci při odchodu poskytnuta ve spolupráci s orgánem sociálně-právní ochrany poradenská pomoc se zajištěním bydlení a práce. Ještě další 2 roky po opuštění dětského domova bývalým svěřencem je mu zajišťována pomoc při řešení tíživých životních situací [20]. Problematika

hospodaření

s finančními

prostředky

patří

mezi

ty

náročnější,

na které mladý člověk po svém odchodu z DD naráží. Mladým dospělým činí velké potíže,

26

aby si pro sebe zajistili běžné věci všedního života, jako jsou potraviny, hygienické potřeby, ošacení, placení nájmu atd. A není výjimkou, že i finanční částka či věcná pomoc darovaná dětským domovem je utracena či prodána záhy po jeho odchodu z ústavního zařízení.

27

8

Dětský domov Rovečné Dětský domov se nachází v budově bývalé Obecní školy, která byla roku 1961 upravena

na zařízení sloužící pro náhradní rodinnou péči – Dětský domov internátního typu s kapacitou 40 dětí. Od roku 1990 byla kapacita domova 24 dětí, tj. dvě výchovné skupiny a od 1. října 2003 je kapacita 24 dětí rozdělena do tří rodinných skupin. Dětský domov má od 1. ledna 1996 právní subjektivitu, je příspěvkovou organizací, zřizovatelem MŠMT. Od 20. listopadu 2001 je Dětský domov v Rovečném příspěvkovou organizací zřízenou krajem Vysočina. DD je příspěvková organizace, která zajišťuje nezletilým osobám (zpravidla od 3 do 18 let) náhradní výchovnou péči a přispívá svým působením ke zdravému vývoji dítěte. Provoz dětského domova se řídí provozním řádem. Každý typ školského zařízení má svůj vnitřní řád, kde jsou stanovena práva a povinnosti dětí i osob odpovědných za výchovu, zásady péče o zdraví a bezpečnost dětí. Součástí tohoto předpisu je organizace výchovně-vzdělávacích činností a režim dne, který je odlišný ve dnech školy a ve dnech pracovního volna. Jsou v něm rozvrženy jednotlivé činnosti v průběhu dne - doba jídla, dopoledního, odpoledního i večerního zaměstnání, osobní hygieny a spánku.

8.1 Přijímání dětí do domova Do DD mohou být děti umístěny pouze prostřednictvím příslušného diagnostického ústavu, a to na základě rozhodnutí soudu, který nařídil ústavní výchovu nebo na základě předběžného opatření. V odůvodněných případech může diagnostický ústav umístit dítě bez závažných poruch chování do dětského domova bez předchozího pobytu v diagnostickém ústavu. Dítě je umístěno do jedné z rodinných skupin, podle volných míst, sourozenci vždy společně. Dítě je možné přemístit do jiného zařízení jen v nezbytných případech. Například na základě výchovných problémů, ale vždy se souhlasem příslušného DDÚ.

28

8.2 Propuštění dítěte •

Propuštění dítěte je možné, jestliže soud nad ním zrušil ústavní výchovu a nebo pokud nebylo zahájeno soudní řízení o nařízení ústavní výchovy do tří měsíců od nařízení předběžného opatření.

•

Pokud dítě dosáhne zletilosti a dobrovolně nesetrvá v zařízení do ukončení přípravy na povolání.

•

Propuštěn je tehdy, dosáhne-li věku 19 let a ukončil studium. Dále lze propustit děti na předpěstounskou péči, ale vždy se souhlasem příslušného Orgánu péče o dítě a soudu.

•

Pokud si rodič bere dítě na víkend či prázdniny, vyzvedne ho osobně a ve stanovený termín vrátí. Děti starší 15 let mohou odjet (na víkend, prázdniny) sami, ale po předešlé domluvě s rodiči a na základě úředně ověřené plné moci.

8.3 Povinnosti dítěte Povinností dítěte umístěného v DD je dodržovat ustanovení Vnitřního řádu a rozvrhu dne. Dále dodržovat předpisy a pokyny k ochraně bezpečnosti a zdraví, s nimiž bylo řádně seznámeno.

Hradit

ze

svých

příjmů

náklady

spojené

s přepravou

do

zařízení,

které neoprávněně opustilo nebo se do něj nevrátilo. Dítě je povinné předat do úschovy na výzvu ředitele předměty ohrožující výchovu, zdraví a bezpečnost. Doba úschovy těchto předmětů nesmí přesáhnout dobu pobytu dítěte v zařízení a při jeho ukončení musí být tyto předměty dítěti nebo osobě odpovědné za výchovu vydány.

8.4 Provoz zařízení V dětském domově je celoroční nepřetržitý provoz. Provoz může být dočasně omezen nebo přerušen jen ze závažných důvodů na základě souhlasu ministerstva a za předpokladu, že péče o děti je řádně zajištěna (jedná se většinou o prázdninový provoz, kdy jsou děti na letních táborech, ozdravovně, v kruhu rodiny).

29

8.4.1 Materiální zabezpečení Prádlo, ošacení, a obuv děti dostávají dle potřeby, tyto věci se stávají jejich osobním majetkem. Děti využívají běžné domácí elektrické spotřebiče, potřeby pro vzdělávání, audiovizuální a výpočetní techniku, vybavení pro sport, turistiku a rekreační činnost. Dětem je zajištěno celodenní stravování. Kromě plného přímého zaopatření nezaopatřeným dětem v dětském domově náleží po dobu pobytu v zařízení kapesné, jehož výše je odstupňována podle věku a kritérií vnitřního řádu konkrétního výchovného zařízení. Kapesné nenáleží dítěti za dny, kdy je na útěku ze zařízení. Kapesné není považováno za příjem a nelze z něj hradit případnou náhradu škody. Kromě kapesného mají děti nárok na poskytování osobních darů k narozeninám, k vánocům, k úspěšnému zakončení studia a k jiným obvyklým i mimořádným příležitostem. Osobní dary se poskytují dětem podle věku dítěte, výchovných hledisek stanovených vnitřním řádem a délky pobytu dítěte v zařízení v průběhu kalendářního roku.

8.4.2 Spolupráce s kompetentními orgány a institucemi Účelem dětského domova je zajišťovat dětem na základě rozhodnutí soudu o ústavní výchově, ochranné výchově nebo o předběžném opatření, náhradní výchovnou péči v zájmu zdravého vývoje, řádné výchovy a vzdělávání. Aby se svého úkolu DD zhostil co možná nejlépe, spolupracuje s kompetentními orgány a institucemi. V tabulce 8.1 je popsána spolupráce s těmito institucemi.

30

Tabulka 8.1: Spolupráce DD s orgány a institucemi Typ spolupráce

Instituce

přijímání, přemisťování a propouštění dětí

DDÚ (Dětský diagnostický ústav Brno) OSPOD (Orgán sociálně právní ochrany dětí)

dítě spáchá nějaký přestupek, či trestný čin

Policie ČR Soudy

spolupráce vychovatelek s cílem navázat a Mateřská škola Rovečné udržovat blízký kontakt, aby nedocházelo Základní škola Rovečné k záškoláctví,

ale

ke

zlepšení

školního Zvláštní škola Bystřice nad Pernštejnem

prospěchu, přípravy na budoucí povolání a Střední odborné učiliště Boskovice vstup do života

Praktická škola Olešnice Odborné učiliště Olešnice

péče o zdraví dětí

MUDr. Prudká – zdravotní středisko Rovečné MUDr. Stalmachová – zubní lékařka ve Víru

8.5 Rodinné skupiny v dětském domově Podle §4, HLAVY II, zákona č. 109/2002 Sb. jsou rodinné skupiny klasifikovány takto. Cituji ze zákona: „Základní organizační jednotkou pro práci s dětmi v zařízení je rodinná skupina nebo výchovná skupina, kterou tvoří nejméně 6 a nejvíce 8 dětí různého věku a pohlaví. Sourozenci se zařazují do jedné rodinné skupiny; výjimečně je možné zařadit je do různých rodinných skupin, zejména z výchovných, vzdělávacích, nebo zdravotních důvodů.“ [20] V odstavci číslo 5 §4, HLAVY II, zákona č. 109/2002 Sb. stojí, cituji: „v dětském domově lze zřídit nejméně 2, nejvíce 6 rodinných skupin“. Děti se do výchovných skupin zařazují se zřetelem na jejich výchovné, vzdělávací a zdravotní potřeby.“ [20] Z toho vyplývá jak charakter práce DD, tak jeho prostorové a organizační uspořádání. Jde především o vytvoření výchovných skupin o počtu maximálně osmi dětí. V případě zařazení dětí se specifickými vzdělávacími, či výchovnými obtížemi může být jejich počet snížen až na šest. Děti jsou ve skupinách zařazovány pouze s ohledem na sourozenecké

31

vztahy. Jinak jsou výchovné skupiny věkově i pohlavně heterogenní. Tato skladba se svým charakterem nejvíce přibližuje sourozenecké skupině v rodinném prostředí. Děti se v ní učí lépe přirozené dělbě práce, osvojují si rozdílné společenské role. Malé děti se učí od starších, starší se naopak učí poskytovat pomoc a ochranu mladším a slabším. Pro provoz rodinné skupiny v dětském domově jsou zajištěny zejména: •

prostorové podmínky: obývací pokoj, kuchyňka, ložnice dětí – třílůžkové, WC, koupelna

•

vnitřní vybavení: nábytek pro uložení šatstva a prádla dětí, knih, hraček, sedací soupravy, psací stolky a židle, jídelní stůl, běžné vybavení kuchyně

•

materiální podmínky: prádlo a ošacení, běžné domácí elektrické přístroje, potřeby pro vzdělávání, audiovizuální a výpočetní technika, vybavení pro sport a turistiku, pro rekreační činnost, pro cestování…

•

stravování: rodinná skupina může zajišťovat částečně stravování za pomoci dětí, zejména o víkendech a svátcích (odpolední svačiny, večeře)

Rodinná skupina zajišťuje denní péči o děti způsobem obdobným jako v rodině. Na každou rodinnou skupinku připadají 2 výchovní pedagogové, kteří se pravidelně střídají.

8.6 Organizace výchovné práce O každou skupinu se starají 2 kmenoví vychovatelé (na službách se střídají), po všech stránkách, tj. po stránce výchovné, vzdělávací (sledují školní prospěch a pečují o přípravu na vyučování), sociální, zdravotní (zajišťují s dětmi odborná i běžná lékařská vyšetření), materiální (školní pomůcky, oblečení, obuv), apod. Výchovná a vzdělávací činnost se tedy organizuje především na úrovni jednotlivých výchovných skupin. Pouze určité akce, jako třeba, rekreace, výlety nebo různé soutěže a sportovní výcviky, se organizují v rámci celého zařízení bez ohledu na členění do skupin. Vychovatelé vypracovávají „Individuální plán rozvoje osobnosti dítěte“, jehož součástí jsou krátkodobé a dlouhodobé výchovné cíle. S těmito cíli je dítě je pravidelně (každého půl roku) seznamováno a spolu s ním plnění a dosažení jednotlivých cílů hodnotí. Výchovná skupina je samostatně fungující jednotkou a má za úkol přizpůsobit dětský domov co nejvíce zvyklostem v rodině. Život dětí v rodinné buňce probíhá v souladu

32

se zajištěním základních životních potřeb dětí. Děti se aktivně podílí na zařizování a úklidu pokoje i společných prostor. Učí se samostatné přípravě jídla přímo v kuchyňkách. Zčásti je stravování zajišťováno centrální kuchyní, především ve dnech školního vyučování. Děti se podílejí na nákupech potravin a plánování jídelníčku. Svůj podíl děti mají i v péči o svoje ošacení – praní a žehlení prádla. Pravidelnou přípravu na vyučování děti provádějí samostatně a podle potřeby individuálně s vychovatelem. Vychovatelé sledují schopnosti, talent a zájmy dětí a pomáhají jim při následném výběru povolání. Filosofie programu a celého chodu DD je postavena na dobře organizovaných volno-časových aktivitách dětí, na odpovídajícím podávání potřebných informací, na kladném postoji pracovníků zařízení k dětem, na jejich aktivním přístupu a schopnosti zaujmout. Vždy je třeba vycházet ze skutečností zjištěných od samotných dětí, z jejich zájmů a potřeb. Hlavním cílem je snaha naučit děti sebeobsluze, pracovním a sociálním dovednostem a návykům tak, aby se po ukončení ústavní výchovy mohly úspěšně zapojit do společnosti.

8.7 Volný čas dětí Volný čas je jednou z nejdůležitějších složek života lidí. Způsob, jakým lidé tráví svůj volný čas, poukazuje na jejich zaměření, schopnosti, záliby a zájmy, začleňuje je do určité skupiny lidí, ve které se cítí dobře a v neposlední řadě způsob trávení volného času přiřazuje člověku určitý společenský status. Je to čas, který přinášejí odpočinek, potěšení, radost a mnohdy i zdokonalování některých schopností. U dětí je kvalitní trávení volného času podmínkou pro jejich zdravý vývoj a rozvoj jejich schopností. Pomocí svých zájmů a koníčků můžeme snižovat stres či nudu. Rozvíjíme tvořivost a sebevyjádření. Je to dobrá prevence předcházení patologickým jevům. Volný čas by měl být výchovně a citově ovlivňován. Je však důležité, dát dětem vhodnou nabídku různých aktivit. Vedení by mělo být nenásilné. Činnosti nesmí postrádat pestrost a přitažlivost. Cílem těchto aktivit je nejen vyplnit volný čas a zamezit pasivnímu odpočinku, ale také nabídnout dětem škálu činností, se kterými by se pravděpodobně ve své původní rodině nikdy nesetkaly. Některým individuálním zálibám a koníčkům se mohou děti věnovat ve škole, v rámci zájmových kroužků.

33

Mimoškolní trávení volného času v DD probíhá v rámci jednotlivých rodinných skupinek. Činnost je zajišťována vychovateli podle plánu týdenního výchovně vzdělávacího programu, který zpracovává za spolupráce dětí. Přihlíží se k ročnímu období, aktuálním výročím v kalendáři. Všechny volno-časové aktivity probíhají v rámci těchto forem: a) pravidelně se opakující činnosti (zájmová odpoledne) b) jednorázové akce (besídky, oslavy, jednodenní akce, …) c) prázdninové tábory a pobytové akce (putovní, cyklistické, zahraniční a zimní tábory, psycho-rehabilitační pobyty, …) 8.7.1 Nejčastěji využívané formy a způsoby volno-časových aktivit v DD Rovečné 8.7.1.1 Arteterapie aneb výtvarné hraní Arteterapie, je speciální forma psychoterapie, která využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. Je proto žádoucí, motivovat děti k plnému projevení vlastní fantazie, kreativity a svobodnému vyjádření svých pocitů a nálad. Snažíme se propojit v rámci těchto výtvarných činností i hudební aktivitu. Umožnit dětem vykonávat výtvarnou činnost pod aktuálními dojmy z poslouchané hudby. To může vést ke snížení psychického napětí a ke zlepšení komunikace Ve „výtvarných dílnách“ se děti věnují malbě, kresbě, linorytu, zdobení skla, modelování a dalším výtvarným technikám. Děti si při všech těchto činnostech cvičí koordinaci pohybů, vytrvalost, vůli, pozornost. Rozsah a obtížnost jednotlivých činností jsou přitom přizpůsobeny schopnostem a dovednostem každého dítěte. 8.7.1.2 Muzikoterapie, hry na flétničky Na tuto formu využívání volného času lze nahlížet zejména u dětí s určitou formou psychické deprivace jako na jednu z možných cest komunikace, ale také relaxace. Děti hudbu milují, hudba je uklidňuje. Nejrozšířenější je hra na flétnu, kdy děti navštěvují kroužek hraní ve škole a v rámci DD se věnujeme společnému i individuálnímu nácviku.

34

8.7.1.3 Činnost s počítačem Hry na počítačích se staly v posledních letech nejoblíbenější činností našich dětí.Využíváme výukové interaktivní hry, které rozvíjí logické a taktické schopnosti. Vychovatelé ovlivňují výběr her a délky času, který dítě u počítače stráví. 8.7.1.4 Ruční práce Základem je práce s textilem, dětí se učí šít, zvládnou zaštupovat ponožku, dle vlastního zájmu vyšívají, háčkují, pletou. Velmi oblíbenou technikou je batika v nejrůznějších obměnách. 8.7.1.5 Sportovní aktivity dětí v DD Pohyb je prostředkem sebevyjádření, prostředkem interakce s materiálním a sociálním prostředím, prostředkem poznání sebe sama. Pohybové aktivity rozvíjí osobnost dítěte v oblasti výchovné, vzdělávací, zdravotní i psychické. V DD Rovečné mají děti k dispozici tělocvičnu s menší posilovnou a přilehlý areál zahrady s venkovním hřištěm. Na výběr mají pestrou nabídku sportovního vybavení. Nejoblíbenější jsou míčové hry, cyklistika a stolní tenis. Během celého roku jsou využívány v rámci možností i další sportovní aktivity, dle zájmu a schopností skupiny dětí (lyžování, bruslení, plávání, turistika, …). Díky sponzorům měly děti v posledních letech příležitost strávit několik týdnů u moře. 8.7.1.6 Vaření a péče o domácnost Děti si osvojují základní dovednosti při vedení domácnosti. Děti se podílejí na sestavování jídelníčku i přípravě jednoduchých jídel. Učí se zacházet s jednoduchými spotřebiči. Jsou vedeni k péči o oděv a obuv – praní, žehlení, výměna ložního prádla. 8.7.1.7 Pracovní dílna Jedná se zpravidla o drobné opravy a montáže pro potřeby DD a je realizován zejména v době, kdy v rodinné skupince vykovává službu muž – vychovatel. 8.7.1.8 Individuální zájmy Dětem je ponechán dostatek prostoru individuálním zájmům. Oblíbený je poslech hudby, sledování televizních programů, práce s počítačem, návštěvy kamarádů. Včleňování dětí do života širšího společenského prostředí je nezbytné pro rozvoj v oblasti sociální

35

a citové. Letní prázdniny tráví většina dětí ve svých rodinách. Ti, kteří tuto možnost nemají, jezdí na tábory, které se pro děti z dětských domovů organizují.

8.8 Vzdělávání a příprava na povolání dětí v dětském domově Vzdělání dětí v dětském domově je dětem zajištěno stejným způsobem jako dětem v rodině. Děti absolvují školní povinnosti společně s ostatními dětmi v běžných školách. Mateřská škola a první stupeň základní školy přímo v místě domova. Od druhého stupně dojíždí do 15 km vzdálené Bystřice nad Pernštejnem. Děti se specifickými potřebami navštěvují ZŠ praktickou taktéž v Bystřici nad Pernštejnem. Po ukončení základní povinné docházky mají děti možnost zvolit vhodný učební obor či střední školu s ohledem na jeho potřeby a zájmy a také s ohledem na vzdálenost od dětského domova. Děti ubytované na internátě dojíždí do dětského domova na víkend. Možnost zůstat v dětském domově i po dovršení 18 roku, bývá ojedinělou, byť největší motivací dětí pro další studium

8.9 Příprava dětí na odchod z DD do reálného světa dospělých V této oblasti je nová koncepce rodinných domovů neocenitelná. Příprava dětí na život probíhá i v Rovečném stejně jako v jiných domovech nenásilnou formou, běžnými činnostmi, každodenně. Dalo by se říct, že veškeré výchovně vzdělávací činnosti vedou právě ke snaze vybavit odcházejícího jedince k samostatnému a zodpovědnému přístupu k životu. Jde především o rozvíjení a prohloubení jejich schopností a sociálních dovedností v otázkách samostatného hospodaření, smysluplném využití finančních zdrojů, zajištění bydlení a zaměstnání, běžného chodu domácnosti, volného času. Maximální integraci mezi běžnou populaci účastí dětí na veřejném životě. V některých domovech funguje forma samostatného bydlení pro mladistvé z rodinných buněk dětského domova jako příprava na samostatný život. Jedná se o chráněnou „rodinnou skupinu“ v rámci domova, ve které se učí svěřenci domova žít samostatně od šestnácti let. V případě profesionální přípravy mohou v chráněných bytech setrvat i po osmnáctém roce. Tato skupina navazuje na výchovnou práci běžné výchovné skupiny. Může mít libovolný počet dětí, avšak vždy tolik, aby byla zajištěna intimita prostředí

36

pro každé z nich. Děti jsou zde více méně samostatné. Je snaha o to, aby i samy hospodařily s jistou částí finančních prostředků určených na chod skupiny. Není zde nutná trvalá přítomnost vychovatele, avšak je jím kontrolována a vedena, v případě potřeby poskytuje pomoc a podporu. Vzniká tak alternativa k domům na půli cesty. Dětský domov Rovečné bohužel zatím nemá možnost podobný projekt nastartovat, neboť obytné prostory nenabízí pro další buňku realizaci. Myslím, že podobné koncepce mají velký smysl a jeví se mi daleko efektivnější než právě již zmiňovaný dům na půli cesty, ve kterém se pouze prodlužuje období nesamostatnosti, závislosti a z toho vyplývající nezodpovědnosti těchto dětí.

8.10 Zajištění bydlení Zajištění bydlení pro děti, které opouští dětský domov je důležitým úkolem. Dětský domov je zodpovědný za to, aby mladý člověk odešel z dětského domova někam, kde bude mít odpovídající zázemí. Personál dětského domova se aktivně spolupodílí na hledání vhodného bydlení pro mladého člověka. Většinou se uvažuje o návratu do původní rodiny jako o první možnosti, pokud je to možné a vhodné pro další vývoj dítěte. Také je důležité, zda je dítě vůbec ochotno se do své rodiny vrátit. Některé děti po celou dobu ústavní péče neztrácejí kontakt se svými a ochotně se k nim vracejí, což nebývá vždy žádoucí, neboť se vracejí do prostředí se špatným vlivem a nedostačujícími podmínkami pro jejich vývoj. Často se stává, že rodiče své děti zneužívají a pokud jejich děti už vydělávají peníze, vykořisťují je. Často na ně převádí svoje dluhy a adaptace na takový samostatný život není pro mladé lidi jednoduchý. V případě, že dítě uvažuje o návratu do své původní rodiny, je nutné pečlivě zvážit, jaký dopad tento návrat na ně bude mít. Přestože tato možnost většinou nebývá ideální, bývá mezi dětmi opouštějícími dětský domov nejčastěji využívaná. Pro většinu dospělých z dětských domovů není však příznivá situace, kdy jim nezbude nic jiného než-li se vrátit zpět do svého původního, mnohdy nevhodného (patologického) rodinného prostředí odkud byli původně odebráni. Podle Holomka a Haranta [13], tímto dochází ke zmaření dlouhodobého úsilí pedagogů v zařízení, ale i státem vynaložených prostředků. Podle průzkumu, provedeného Střediskem náhradní rodinné péče, se vrací téměř polovina všech dospívajících (46%), do původní rodiny, která se o ně nedokázala postarat,

37

či je v mnohých případech ohrožovala na zdraví. Jejich původní prostředí je zpravidla problematické. Další možností, kam dítě může po odchodu z dětského domova jít, je samostatné bydlení. Bývá zvykem, že se personál ve spolupráci s magistráty měst a organizacemi zajišťujícími bydlení pro sociální případy, snaží sehnat odcházejícímu dítěti např. pronájem bytu. V poslední době si sami mladí lidé hledají podnájem díky možnostem internetu. Jinou možností jsou i různé ubytovny, ve kterých mladí lidé bydlí v rámci svého zaměstnání. Žádanou cestou alespoň k částečnému osamostatňování jsou Domy na půli cesty.

8.11 Zajištění zaměstnání Děti v dětských domovech se na svoje budoucí povolání připravují na středních školách nebo učilištích. Pokud nepokračují ve studiu i po nabytí plnoletosti a odcházejí z dětského domova, je nutné, aby si našly zaměstnání, které je bude v dalším samostatném životě živit. Některé děti dostávají pracovní nabídky již v době svého učňovského období. Podobně jako při zajišťování bydlení, poskytují zaměstnanci dětského maximální podporu a pomoc při hledání zaměstnání ještě dříve, než dítě dětský domov definitivně opustí. Stejně tak se snažíme děti motivovat k samostatnému vyhledání pracovních míst i následné informativní komunikaci. Pokud tomu tak není a dítě odchází např. do své původní rodiny a je evidováno na úřadu práce. Často se stává, že motivace najít si zaměstnání se postupně vytrácí a mladý člověk se přizpůsobuje prostředí, ve kterém žijí jeho rodiče. Takový stav se pak jen těžko dá zvrátit.

38

9

Praktická část Praktickou část své bakalářské práce jsem věnovala retrospektivě jedinců, kteří kratší

či delší životní úsek strávili v Dětském domově v Rovečném. Tyto děti jsem měla možnost poznat díky práci vychovatelky v tomto zařízení. Zaměřila jsem se na subjektivní hodnocení závěrečné etapy pobytu v DD a na jejich vnímání přechodu do světa dospělých.

9.1 Cíle a předpoklady průzkumu Cílem mého výzkumného šetření bylo zjistit jak zpětně hodnotí mladí lidé pobyt v konkrétním ústavním zařízením, jimž prošli. Jak se na tuto životní etapu svého dospívání dívají z odstupem času. Především jejich vnímání „přínosu“ pobytu po stránce připravenosti vstoupit do reálného světa. Schopnosti zadaptovat se na nové podmínky a začít vést nový život. Zároveň jsem i chtěla nahlédnout do jejich současnosti.

9.2 Metody průzkumu Pro svoji práci jsem zvolila metody kvantitativního výzkumu [2]. Převažovala forma písemného dotazování, jelikož většina respondentů nebyla pro mě k osobnímu rozhovoru snadno dosažitelná. Nicméně s některými respondenty jsem se osobně setkala. Šetření pak mělo formu osobního dotazování. Tento způsob umožnil ucelenější a hlubší pohled na zvolenou problematiku, bylo možné přímo reagovat na výpovědi jednotlivců a klást otázky nové. Rozhovory nebyly nijak časově omezeny, záleželo na sdílnosti a otevřenosti respondenta a jeho ochotě se rozpovídat. Písemné dotazování proběhlo formou dotazníku, kde jsem zvolila otevřené i uzavřené otázky.

39

9.2.1 Uzavřené otázky Uzavřené otázky nabízejí několik možných variant odpovědí, ze kterých si dotazovaný vybírá jednu nebo více odpovědí, které se nejvíce blíží jeho názoru.

9.2.1.1 Výhody uzavřených otázek •

jednoduché vyplnění odpovědi

•

nasměrování respondenta na to, co nás zajímá

•

snadné zpracování odpovědí

9.2.1.2 Nevýhody uzavřených otázek •

umožňují nahodilé vyplnění

•

sugestivní odpovědi

•

nemusí vystihnout názor respondenta

•

složitější na vytváření

V dotazníku jsem využila těchto typů uzavřených otázek: 1) Dichotomické a trichotomické otázky Tyto otázky umožňují pouze odpověď ano/ne, respektive ano/ne/nevím. 2) Výběrové otázky Výběr jedné z nabízených alternativ. 3) Výčtové otázky Takovéto otázky nabízí možnost výběru několika nabízených alternativ zároveň. 4) Škálové otázky Škálové otázky jsou nejvhodnějším nástrojem pro měření názorů a postojů. Respondent vyjadřuje svůj postoj k objektu na hodnotící škále výběrem ze stupnice. Odpovědi lze jednoduše kvantifikovat a následně statisticky analyzovat. 9.2.2 Otevřené otázky V otevřené otázce se může dotazovaná osoba vyjádřit svými slovy podle vlastního uvážení. Nedostává na výběr z předpřipravených variant odpovědí.

40

9.2.2.1 Výhody otevřených otázek •

umožňují získat odpověď, která tvůrce dotazníku nemusela napadnout

•

věrněji zachycují pohled respondenta na otázku, jelikož není omezen variantami odpovědi

•

podněcují respondenta k hlubšímu zamyšlení nad tématem

•

jsou užitečné, nelze-li efektivně definovat nebo vypsat všechny možné odpovědi

•

hodí se jako úvodní otázky, které napomáhají získat kontakt s respondentem

9.2.2.2 Nevýhody otevřených otázek •

volnost odpovědí znesnadňuje následné zpracování

•

může být obtížné odpověď interpretovat

9.3 Popis průzkumu Otázky pro výzkum jsem volila tak, aby zmapovaly nejenom minulost těchto dětí – tedy to, za jakých okolností se do domova dostaly, jak sami vnímaly tuto skutečnost, jak je pobyt v domově připravil na cestu do života, jejich situaci po bezprostředním odchodu. Ale i současnost a jejich uplatnění v běžném životě (práce, rodina, přátelé). U písemného dotazování formou dotazníku jsem zachovala anonymitu respondentů. Nicméně jsem z důvodů výzkumu vyžadovala, aby respondenti uvedli své pohlaví a dobu pobytu v DD, protože jsem výzkumem chtěla zjistit vliv těchto skutečností na zkoumané oblasti. Dalším důležitým údajem byl rok odchodu z DD Rovečné. Tento údaj mi umožnil vyhodnocovat zjišťované skutečnosti v závislosti na tom, zda šlo o děti z internátního nebo z rodinného typu DD. Součástí osobního pohovoru bylo jednak vyplnění dotazníku, ale především hlubší pohled na zkoumané skutečnosti. Další přínos osobních rozhovorů bylo zjištění osudů dětí z DD Rovečné, kteří neměly v životě dostatek štěstí a dostaly se na tzv. šikmou plochu. Bohužel se mi nepodařilo se s žádným z těchto dětí zkontaktovat, takže je průzkum zatížený skutečností, že převažuje názor dětí, které se víceméně dokázaly postavit na vlastní nohy.

41

9.4 Popis vzorku Výzkumný soubor tvořili respondenti z řad mladých lidí, kteří „prošli“ Dětským domovem Rovečné. Za dobu mého působení jsem měla možnost poznat spoustu dětí. Dle statistiky DD se v letech 1997 – 2008 vystřídalo 58 dětí. Délka pobytu dětí v zařízení je různorodá. Mnozí z nich odcházejí do své původní rodiny, k pěstounům, nebo jsou přeřazeni do jiného zařízení mnohem dříve, než dovrší dospělost. Mým záměrem bylo oslovit pouze ty jedince, kteří v Rovečném žili déle jak jeden rok a jejich pobyt ukončilo dosažení 18 roku života či dokončení přípravy na povolání. I přesto, že mnohé bývalé „obyvatele“ se mi nepodařilo zkontaktovat, našlo se 15 lidí ochotných spolupráce. Z celkového počtu bylo 8 žen a 7 mužů. Z nich 7 opustilo zařízení do roku 2003, kdy se Dětský domov do té doby internátního typu transformoval na typ rodinný. Důvodem pro rozlišení osob z internátního a rodinného dětského domova je srovnání výchovně vzdělávací práce v těchto odlišných typech výchovného zařízení. Ve vzorku respondentů jsem sledovala délku pobytu v dětském domově a pohlaví. Rozložení osob dle délky pobytu zachycuje tabulka 9.1. Tabulka 9.1: Délka pobytu v DD 0 – 3 roky

4 – 6 let

6 – 10 let

více jak 10 let

3

7

4

1

9.5 Popis výsledků

9.5.1 Sociální situace Otázkami v dotazníku jsem zjišťovala aktuální sociální situaci respondentů. Ta vypadá takto. V partnerském svazku žije 10 z 15 respondentů. Z dotazovaných mužů jsou zatím všichni svobodni a bezdětní. Pět z nich žije v partnerském svazku. Všechny ženy mají partnera, tři z nich už mají 1 dítě. V současné době je pouze jeden respondent nezaměstnaný. Přestože je většina vyučených (jeden z dotazovaných má pouze základní vzdělání, jeden ukončené střední s maturitou) nikdo z nich nevykonává profesi, pro kterou se vyučil.

42

Většina dotazovaných je v kontaktu se svoji původní rodinou. Pouze jeden uvedl, že se s ní stýká zřídka.

9.5.2 Umístění do DD Další otázky měli zjistit, jak respondenti pohlíželi na samotný fakt umístění do DD. Devět z 15-ti uvedlo, že vnímalo umístění jako správné řešení dané situace. Celých 14 ovšem přiznává, že jiná možnost nebyla. Jeden respondent uvedl, že jinou možností bylo udělení podmínečného umístění. Důvody umístění byly různé a zaznamenává je tabulka 9.2. Tabulka 9.2: Důvody umístění do DD Rodina se o mě nemohla postarat (špatné sociální zázemí)

8

Zažádal jsem sám kvůli neřešitelným problémům doma

3

Záškoláctví, útěky z domova

2

Rodina se o mě nechtěla postarat

1

Rodina nezvládala moji výchovu (kázeňské problémy)

1

Úmrtí rodičů

0

9.5.3 Hodnocení pobytu v DD Touto podskupinou otázek jsem se zjišťovala, jak respondenti hodnotí čas strávený v domově. Záměrně jsem zvolila formu otevřených otázek. Následující tabulky uvádějí četnosti odpovědí oslovených respondentů (přestože šlo o otevřené otázky, některé z odpovědí jednotlivých respondentů byly stejné nebo velmi podobné, což mi umožnilo sestavit následující tabulky).

43

Tabulka 9.3: O co mě pobyt v DD připravil O nic

6

O rodinu (rodinný život)

4

O kamarády

2

O zkušenosti

1

O sociální nezabezpečení

1

O větší volnost

1

Tabulka 9.4: Čím mě pobyt v DD obohatil Připravil mě na život

3

Naučil mě postarat se o sebe

3

Noví přátele

3

Jiný pohled na život než mají rodiče

2

Sport

2

Skvělé vychovatele

1

Více rozumu a vnímavosti

1

Vzdělání

1

Nemohu komentovat

1

Realita

1

Bezpečí

1

Láska

1

Náhradní rodina

1

Příprava na povolání

1

Teplo

1

Zamyšlení se sama nad sebou

1

Devět respondentů si myslí, že je Dětský domov připravil do života lépe, než kdyby setrvali v původní rodině. Tuto skutečnost jsem zjišťovala přímou dichotomickou otázkou položenou v dotazníku.

44

9.5.4 Příprava DD na život Touto podskupinou otázek jsem se zjišťovala, jak respondenti hodnotí pobyt v DD z hlediska přípravy na život. Otázky byly škálové, což mi umožnilo vytvořit skupinu grafů a průměrných hodnocení s přihlédnutím k pohlaví a době strávené v DD. Graf 9.1: Odpovědi na otázku „Cítil ses být při odchodu z DD připraven do života?“ dostatečně 0

zcela nepřipraven 1

velmi málo 3

docela dobře 9

částečně 2

Pokud bychom odpovědi označili jako známky ve škole, tzn. dostatečně je jednička, docela dobře dvojka, částečně trojka, velmi málo čtverka a vůbec ne pětka, pak vychází průměrné hodnocení jako známka 2,73 tedy něco mezi docela dobře a částečně. Zajímavé je srovnání že mezi děvčaty vyšla známka 2,13 zatímco mezi chlapci 2,85 z čehož plyne, že děvčata vidí připravenost do života o stupínek pozitivněji, než chlapci. Doba pobytu v DD na toto hodnocení nemělo významný vliv. Vliv typu DD (internátní vers. rodinný) nebyl zvlášť výrazný. Následující grafy zaznamenávají, do jaké míry byl dětský domov schopen připravit respondenty do života v jednotlivých oblastech.

45

Graf 9.2: Připravenost na domácí práce zcela nepřipraven 0 velmi málo 3 dostatečně 5 částečně 1

docela dobře 6

Hodnocení průměrnou známkou: celkem: 2,13

Graf 9.3: Připravenost na technické práce zcela nepřipraven 1 velmi málo 2 dostatečně 6

částečně 5 docela dobře 1

Hodnocení průměrnou známkou: celkem: 2,40

46

Graf 9.4: Připravenost na komunikaci s veřejnými institucemi

dostatečně 3 zcela nepřipraven 5

velmi málo 1

docela dobře 5 částečně 1

Hodnocení průměrnou známkou: celkem: 3,00

Graf 9.5: Připravenost na oblast zdravotní péče zcela nepřipraven 0

velmi málo 1

částečně 4

dostatečně 7

docela dobře 3

Hodnocení průměrnou známkou: celkem: 1,93

47

Graf 9.6: Připravenost na hospodaření s penězi

dostatečně 5 zcela nepřipraven 6

velmi málo 0 docela dobře 3

částečně 1

Hodnocení průměrnou známkou: celkem: 2,93

Graf 9.7: Připravenost na budoucí povolání zcela nepřipraven 1 dostatečně 3

velmi málo 1

částečně 5

docela dobře 5

Hodnocení průměrnou známkou: celkem: 2,47

48

Graf 9.8: Připravenost na organizaci svého volného času vůbec ne 0

velmi málo 1

částečně 0

dostatečně 5

docela dobře 9

Hodnocení průměrnou známkou: celkem: 1,80

9.5.5 Odchod z DD Soubor posledních otázek se snaží zmapovat pohled respondentů na odchod z DD a období bezprostředně po něm. Výsledek ukazují následující tabulky. Tabulka 9.5: Pohled na odchod z DD Věděl jsem, že realita nebude snadná, ale nebál jsem se jí.

5

Uvědomoval jsem si možné potíže, které nemusím zvládnout.

3

Jiná možnost (uvedeno: nucený odchod z DD při dosažení dospělosti, nechtělo se mi od přátel).

2

Těšil jsem se.

1

Žádnou představu jsem neměl.

0

Nechtělo se mi odejít.

0

Věděl jsem, že to nezvládnu.

0

pozn. Respondenti mohli označit libovolný počet možností.

49

Tabulka 9.6: Očekávání od svého života před odchodem z DD Práce, která mě bude bavit.

6

Zajištění finančními prostředky.

5

Samostatnost při řešení problémů.

4

Svoboda a nezávislost.

3

Založení rodiny (partnerského svazku).

3

Návrat do původní rodiny a soužití s ní.

3

Jiná možnost (uvedeno: sportovní a spol. aktivity, resp. práce na lodi).

2

pozn. Respondenti mohli označit libovolný počet možností. Tabulka 9.7: Naplnění očekávání z tab. 7 v životě Práce, která mě bude bavit.

2,00

Zajištění finančními prostředky.

2,30

Samostatnost při řešení problémů.

1,75

Svoboda a nezávislost.

1,50

Založení rodiny (partnerského svazku).

2,00

Návrat do původní rodiny a soužití s ní.

2,13

Jiná možnost (uvedeno: sportovní a spol. aktivity, resp. práce na lodi).

3,5

V tabulce 9.7 respondenti s výjimkou poslední „jiná možnost“ hodnotili všechny možnosti ve škále: ANO – ČÁSTEČNĚ ANO – SPÍŠE NE – ROZHODNĚ NE, které jsme opět označila jako známky ve škole (ANO je jednička, ROZHODNĚ NE je čtyřka) a spočetla jsem průměrné známky. Poslední „jiná možnost“ je vypočtena pouze ze dvou hodnot od respondentů, kteří ji vyplnily v dotazníku v otázce „Očekávání od svého života před odchodem z DD“ (viz. tab. 9.6).

50

Tabulka 9.8: Největší problém po bezprostředním odchodu z DD 5

zajištění bydlení

jiné (uvedeno: finančně ji využívá původ. rodina, vzdálenost od přátel a 5 blízkých, změna prostředí, zvědavost okolí na můj život v DD) nalezení zaměstnání

3

žádné problémy nebyly

2

jednání na úřadech

1

udržení zaměstnání

0

nalezení přátel

0

nevhodní kamarádi

0

návykové látky (drogy, alkohol)

0

nepřijetí původní rodinou

0

pozn. Respondenti mohli označit libovolný počet možností. Jak jsem již uvedla jinde, nepodařilo se mi získat odpovědi od dětí, které odchod z DD do života úplně nezvládly. Hlavně proto poslední tři řádky tabulky obsahují nulu. Z rozhovorů ale vím, že právě poslední tři problémy jsou často příčinou toho, že se tyto děti v životě neuplatnily a skončily na periférii naší společnosti.

9.6 Shrnutí a interpretace výsledků Prvním zajímavým poznatkem je, že i když děti nevnímaly umístění do DD jako to nejsprávnější řešení vzniklé situace, uvědomovaly si, že jiná možnost není. V této odpovědi lze vypozorovat jakousi „loajálnost“ ke své rodině. Selhání rodiny si uvědomují, ale nepřiznají ho před světem. Víc jak polovina dotazovaných si myslí, že je pobyt v domově připravil do života lépe, než kdyby setrvali v původní rodině. Většina také uvádí jako příčinu svého umístění skutečnost, že se o ně rodina nemohla postarat. Nicméně jen jeden respondent byl ochoten si přiznat, že se o něj rodina nechtěla postarat. Z osobní zkušenosti i z rozhovorů, která jsem při výzkumu s některými vedla vím, že případů, kdy sociálně slabší rodiny „odloží“ své dítě (děti) do DD je daleko častější, než ukazuje můj výzkum (viz. tab. 9.2). Jako jeden z parametrů vzorku osob byl věk při vstupu do DD. Tento parametr sice na výsledky neměl žádný podstatný vliv, nicméně z něho vyplývá, že většina dětí

51

zkoumaného vzorku se ocitla v domově ve věkovém rozmezí 13 - 15 let. Netroufám si říct, zda-li je to pouhá náhoda, nebo je v tom možno vypozorovat souvislost s dalším zkoumaným jevem a to důvodem k umístění dítěte do DD. Fáze dospívání je doba dramatických změn kladoucích značné nároky jak na pubescenta samotného, tak na jeho okolí. Je možné, že právě v tomto období hledání vlastní identity sám jedinec nebo rodiče přestávají zvládat svoje role a ocitají se ve složitých problémech. Tyto problémy mohou narůstat v sociálně oslabených rodinách, které je nedokáží řešit. Dalším předpokladem mého průzkumu bylo, že délka pobytu strávená v ústavním zařízení ovlivní některé zjišťované skutečnosti. Výsledky šetření nicméně tento předpoklad nepotvrdily. Tento na první pohled důležitý parametr nemá vliv na míru zařazení mladého člověka do života. V teoretické částí se zmiňuji o transformaci dětských domovů. Při rozboru rozhovorů a analýze dat z dotazníků jsem si ověřila předpoklad, že děti, které vyrůstaly ještě v tzv. domově internátního typu se cítily daleko méně vybaveni do života než ty, které měly možnost poznat typ rodinný. Děti vyrůstající v rodinných buňkách se cítí soběstační především v oblasti zvládání domácnosti, schopnější a jistější při řešení nejrůznějších problémů přinášející život. Děti z internátního DD měly větší problémy s nalezením zaměstnání (na což ale má vliv i celková situace národního hospodářství, které v době jejich integrace do společnosti horší), Troufám si tvrdit, že současný model rodinného dětského domova děti lépe připravuje na prostředí v malém kolektivu (rodina, partneři, kolegové, přátelé). To, že pouze děti z rodinného typu DD uvedly, že žádné problémy po odchodu z DD neměly, přikládám spíše tomu, že jsou celkově mladší a tudíž ještě nedokáží úplně přesně postihnout problémy, se kterými se potýkají. Zajímavým zjištěním je i skutečnost, že chlapci viděli přípravu na život v DD o stupínek hůře než dívky. A to jak celkový pohled, tak i dle jednotlivých oblastí. Jedinou výjimkou bylo příprava na organizaci volného času, kterou viděli pozitivněji chlapci než dívky.

52

10 Závěr Je známým faktem, že je Česká republika často kritizována za nedostatky v péči o děti a rodiny mezinárodními institucemi, stejně jako to, že systém ústavní péče v naší republice má mnoho nedostatků. Za jeden z nich je považována problematika odchodu jedinců z dětských domovů do života. Mezi veřejností panuje spoustu předsudků právě o mladých lidech z ústavních zařízení, o jejich neschopnosti začlenění se do společnosti a žít normální život, stejně jako o nemožnosti zařízení na toto období mladého člověka připravit. Na tom, jak se mladý člověk po odchodu z ústavního prostředí uplatní se podílí řada faktorů. Rozhodující jsou dle mého názoru následující skutečnosti: •

jaké má mladý člověk po odchodu z DD možnosti

•

má se na koho spolehnout, obrátit?

•

míra psychického i sociálního poškození

Každopádně to ale jsou individuální zvláštnosti jednotlivých osob, jejich rozumové a osobnostní schopnosti, jejich vůle vést samostatný život, brát na sebe odpovědnost, chuť a touha stát se slušným člověkem. Nové pojetí výchovy směřuje k „propouštění“ takových jedinců, kteří se sociálně orientují, jsou samostatní v rozhodování, jsou připraveni přijímat zodpovědnost za svůj život a v neposlední řadě jsou vybaveni i praktickými dovednostmi. Díky transformaci domovů dochází i ve výchovně-vzdělávací práci k zásadním změnám ve prospěch dětí, které jednou dospějí a musejí čelit realitě života. Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit, jak vzpomínají mladí lidé na léta strávená v dětském domově. Zda-li to bylo období hořkosti, obviňování sebe i druhých, nepřekonatelného stresu z odloučení od rodiny, nebo zda na této skutečnosti nacházejí i něco pozitivního. Myslím si, že jsem zjistila mnoho cenných informací, které ukazují na to, že i děti, které završí svoji dospělost v ústavní výchově mohou začít život, který dle morálního aspektu většinové společnosti považujeme za spokojený a úspěšný.

53

11 Anotace Bakalářská práce se zabývá pohledem na výchovně-vzdělávací práci v Dětském domově Rovečné. Cílem práce bylo nahlédnout na hodnocení pobytu v ústavním zařízení očima jedinců, kteří v něm pobývali. Teoretická část je věnována obecné problematice náhradní rodinné péči, jednotlivým typům ústavních zařízení. Dále pak podrobněji popisuje výchovu a vzdělávání v konkrétním dětském domově. Praktická část zachycuje data získaná vyhodnocením dotazníků s cíleným zaměřením na některé skutečnosti týkajících se pobytu v dětském domově a období krátce po odchodu z dětského domova.

This Bachelor thesis deals with the perspective on education in Children's Home of Rovečné. The goal of the work is to see the evaluation of growing up under institutional care from the point of view of those who grown up there. Theoretical part dwells on general substitute family care and individual types of substitute family care institutions. It also describes in detail the education in a particular children's home. Practical part presents data acquired from analysis of questionnaires that aim at some facts regarding the staying in a children's home and the short period after leaving a children's home.

54

12 Seznam použité literatury [1]

Bubleová V., Kovařík, J., Prohlášení ke stavu systému náhradní péče a péče o dítě a rodinu. http://rodina.cz/clanek3290.htm. 2003

[2]

Gavora P., Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-79-6

[3]

http://nadacetm.cz/

[4]

http://www.adopce.com/

[5]

Kubová V., Vliv ústavní výchovy na osobnost jedince, bakalářská práce. MU Pedagogická fakulta, Brno. 2006

[6]

Langmeier J., Matějček Z., Psychická deprivace v dětství. Praha: Avicenum, 1974

[7]

Matějček, Z. Náhradní rodinná péče, 1. vyd., Praha: Portál, 1999, ISBN 80-7178-304-8

[8]

Pipeková J., Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. vyd., Brno: Paido, 2006, ISBN 80-7315-120-0

[9]

Pochylá M. T., Výchova dětí v dětských domovech a jejich příprava pro vstup do reálného světa dospělých, bakalářská práce. MU Pedagogická fakulta, Brno. 2007

[10] Sdělení č. 104/1991 Sb. Úmluva o právech dítěte. [11] Sdělení č. 43/2000 Sb. m. s. Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení [12] Sdělení č.132 /2000 Sb. m. s. Evropská úmluva o osvojení dětí [13] Sobotková I., Proč je u nás tolik dětí v ústavech? http://rodina.cz/clanek4388.htm. 2005 [14] Škoviera

A.,

Dilemata

náhradní

výchovy.

1.

vyd.,

Praha:

Portál,

2007,

ISBN 978-80-7367-318-5 [15] Vítková M., Integrativní speciální pedagogika. 1. vyd., Brno: Paido, 2004, ISBN 80-7315-071-9 [16] Vyhláška 334/2003. Vyhláška, kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních. [17] Zákon 094/1963 Sb. Zákon o rodině. [18] Zákon 117/1995 Sb. Zákon o státní sociální podpoře. [19] Zákon 359/1999 Sb. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. [20] Zákon 109/2002 Sb. Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů.

55

[21] Zákon 218/2003 Sb. Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). [22] Zákon 383/2005 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. [23] Zeťák M. Výchova k manželství a rodičovství v dětských domovech. Vychovávatěľ, 35, 1991, č.1, s. 18-19

56