MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Problematika prevence úrazů dětí a mládeže z pohledu sociální pedagogiky PEDAGOGICKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky

Problematika prevence úrazů dětí a mládeže z pohledu sociální pedagogiky Bakalářská práce Brno 2006

Vedoucí práce: Ing. Zdeněk Vopička

Autor práce: Lucie Kubová

-2-

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen

prameny uvedené v seznamu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně

Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne 14. 4. 2006

Lucie Kubová

-3-

Touto cestou chci poděkovat především vedoucímu práce Ing. Zdeňku

Vopičkovi za trpělivé vedení, obětavou pomoc a cenné rady, které mi poskytl při zpracování této bakalářské práce.

-4-

OBSAH ÚVOD.......................................................................................................................... 7 TEORETICKÁ ČÁST................................................................................................ 9 1.

OBJASNĚNÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ............................................................. 9

1.1. 1.2.

Pojem zdraví a nemoc ................................................................................. 9

Úraz............................................................................................................ 10

1.2.1.

1.2.2.

1.2.3. 2.

Druhy úrazů......................................................................................... 12

Následky úrazů .................................................................................... 17

PREVENCE ÚRAZŮ U DĚTÍ ......................................................................... 18

2.1. 2.2.

Prevence v České republice....................................................................... 18 Prevence úrazů – druhy ............................................................................ 24

2.2.1.

Primární prevence................................................................................ 24

2.2.3.

Terciární prevence ............................................................................... 25

2.2.2.

Sekundární prevence............................................................................ 25

2.2.4.

Aktivní prevence ................................................................................. 25

2.2.6.

Změna legislativy ................................................................................ 30

2.2.5.

2.2.7.

2.3. 3.

Faktory úrazů ...................................................................................... 10

Pasivní prevence.................................................................................. 29

Základní prevence podle věku dítěte .................................................... 31

Snahy v prevenci dětských úrazů ............................................................. 31

PROJEKT BEZPEČNÁ KOMUNITA ............................................................ 33

3.1.

Historie Bezpečných komunit ................................................................... 33

3.3.

Cíl programu Bezpečná komunita............................................................ 35

3.2. 3.4. 3.5. 3.6.

Jak definovat Bezpečnou komunitu?........................................................ 34 Kritéria Bezpečných komunit ................................................................... 35

Potencionální partneři projektu Bezpečná komunita.............................. 36 Bezpečná komunita a město Kroměříž ..................................................... 36

3.6.1. 3.6.2.

Akční plán projektu Bezpečná komunita Kroměříž .............................. 38 Aktivity Bezpečné komunity Kroměříž................................................ 38

-54.

PROGRAM BEZPEČNÁ ŠKOLA................................................................... 43

4.1.

Kritéria Bezpečných škol .......................................................................... 43

4.3.

Jak se stát součástí programu Bezpečných škol? ..................................... 45

4.2. 4.4.

Principy Bezpečných škol.......................................................................... 44

Bezpečná škola a město Kroměříž ............................................................ 45

4.4.1. 4.4.2.

4.5.

Návrh záměrů a představ programu Bezpečná škola ............................ 46 Bezpečná škola Zachar ........................................................................ 46

Ochrana před úrazy ve školním prostředí ............................................... 48

PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................ 50 5.

BEZPEČNÁ TŘÍDA ......................................................................................... 52

5.1.

5.2.

Bezpečná třída - ZŠ Slovan ....................................................................... 54

5.4.

Věková kategorie školní věk ..................................................................... 57

5.3.

6.

Klíčové kompetence................................................................................... 53

Bezpečná třída Hradec Králové................................................................ 57

PŘÍSTUPY NA JEDNOTLIVÝCH STUPNÍCH VZDĚLÁVÁNÍ .................. 59

6.1.

Předškolní vzdělávání ............................................................................... 60

6.2.

Základní vzdělávání .................................................................................. 62

6.1.1.

Návrh možných aktivit pro MŠ............................................................ 62

6.2.1.

Návrh možných aktivit pro 1. stupeň ZŠ .............................................. 64

6.2.2.

6.3.

6.4.

7.

Návrh možných aktivit pro 2. stupeň ZŠ .............................................. 66

Středoškolské vzdělání .............................................................................. 67

Vysokoškolské vzdělání............................................................................. 67

SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA............................................................................. 69

7.1.

Školní prostředí ......................................................................................... 70

7.2.

Lokální prostředí....................................................................................... 70

7.4.

Sociální pedagogika ve spojením s prevencí úrazů .................................. 71

7.3.

7.5.

Skupinové prostředí .................................................................................. 71

Skupinová dynamika................................................................................. 72

-68.

NÁVRHY A DOPORUČENÍ K PROHLOUBENÍ PREVENCE ÚRAZŮ ..... 74

8.1.

Základní školy ........................................................................................... 74

8.3.

Školní metodik prevence ........................................................................... 76

8.2. 8.4. 8.5. 8.6. 8.7.

Zdravé školy .............................................................................................. 75 Školní družiny a školní kluby ................................................................... 78

Domy dětí a mládeže a střediska volného času......................................... 78

Zdravá města............................................................................................. 79 Osobnostní a sociální výchova .................................................................. 80

8.7.1.

Výchova ke zdraví ............................................................................... 80

8.8.1.

Návrh projektu..................................................................................... 84

8.8.

Dramatická výchova.................................................................................. 83

ZÁVĚR...................................................................................................................... 89

RESUMÉ................................................................................................................... 91

SUMMARY .............................................................................................................. 92 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK....................................................................... 93

SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ ................................................................... 94

SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................. 97

-7-

ÚVOD V České republice jsou úrazy nejčastější příčinou smrti dětí a dospělých do

45 let. Snižují kvalitu života nejenom tím, že způsobují bolest, ale zapříčiňují také

poruchy motorických i kognitivních funkcí. I menší zranění mozku může vést k problémům s pamětí, učením a následující výkonností ve škole. Úsilí, které rodiče

věnují postiženému dítěti, může ovlivnit péči a pozornost o sourozence i o životního partnera a nezřídka dochází k rozpadu rodiny.

Úrazy jsou globální veřejnozdravotnický problém, jsou jednou z nejznámějších

příčin úmrtí, vyžadují ohromné finanční prostředky. Podle současných poznatků se však změnil pohled na tento problém. Úraz není, až na výjimku, náhoda. Velká část úrazů má stále stejné okolnosti, které se notoricky opakují a proto lze velké části nich předcházet.

Úrazy představují jednu z nejzávažnějších příčin jak onemocnění, tak úmrtí

v dětské populaci. Jsou významnou příčinou poškozování zdraví populace. Zaujímají

3. místo z hlediska nejčastějších příčin smrti, u dětí a mládeže dokonce místo první. Několik alarmujících údajů, které podtrhují tato slova:

Každou minutu dochází v České republice k úrazu dítěte! Každý den na následky úrazů umírá jedno dítě!

Každý rok zůstává téměř 3000 dětí po úrazech postiženo! Uvedená čísla jsou nejen alarmující, ale i smutná vzhledem k tomu, že k většině

tragických událostí dochází naprosto zbytečně, neboť jim lze prevencí předejít. Úrazy znamenají nejen bezprostřední ohrožení života, včetně možného rizika smrti, ale

i dlouhodobé nebo trvalé následky, které zasahují nepříznivě do života dítěte a jeho rodiny.

V práci chci upozornit na nutnost řešit úrazovou problematiku u dětí a mládeže

a ukázat možnosti přístupu v prevenci úrazů. Také se pokusím navrhnout, jakou cestou by mohla jít sociální pedagogika při řešení tak závažného problému.

-8V teoretické části provedu sumarizaci základních informací a poznatků, které

jsou nezbytné k pochopení a správné interpretaci problematiky úrazů u dětí a mládeže. Bydlím v Kroměříži, která jako první město ve střední a východní Evropě vstoupila do

projektu Bezpečná komunita a Bezpečná škola. Proto se v teoretické části práce zmíním i o tomto tématu, abych blíže přiblížila konkrétní práci a řešení našeho města.

V praktické části se budu věnovat projektu Bezpečná třída, nastíním přehled

aktivit, které je možné v prevenci úrazů ve třídě využít. Ukážu možné přístupy prevence

na jednotlivých stupních vzdělávání, přičemž vyjdu z rozhovorů s pedagogy, kteří se prevencí úrazů dlouhodobě zabývají. Navrhnu aktivity, které by bylo možné využít v mateřské škole a také na základní škole. Jako jeden z možných přístupů při práci je

využití metod a technik dramatické výchovy a proto vypracuji projekt, který bude i realizován a může být přínosem pro prevenci úrazů.

Prevenci dětských úrazů je třeba věnovat mnohem větší pozornost než dosud.

Mezi důležité aktéry procesu zdraví patří rodiče a pedagogové. Klíčovou institucí je

přitom škola, kterou prochází prakticky celá populace. Na školu jsou v dnešní době kladeny velké nároky. Doba přináší velké změny a i vzdělání se tomu musí přizpůsobit.

Kromě „klasického“ vzdělání je nutné dětem předat patřičné kompetence pro jejich

další život. Důležitou roli zastává učitel, který ovlivňuje výchovu ke zdraví a k prevenci

úrazů, vysvětluje zásady zdravého životního stylu a učí dětem vědomé zodpovědnosti za své činy. A k tomu je potřeba spolupráce, na níž se může podílet i sociální pedagogika.

-9-

TEORETICKÁ ČÁST 1. OBJASNĚNÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ 1.1. Pojem zdraví a nemoc Pojem zdraví se mění a vyvíjí. Po století byla nemoc měřítkem zdraví. Důraz na

zdraví začíná převažovat teprve v posledních letech.

Zdraví je projevem života organismu, který má dynamiku a vztah k prostředí.

Nejsnazší by bylo definovat zdraví jako normální stav člověka. Nedokonalá je formulace pojmu zdraví jako nepřítomnosti nemoci. Oficiální definice Světové

zdravotnické organizace (WHO) zní: „Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a společenské pohody, nejen nepřítomnosti nemoci.“ Parafrázemi definice WHO je

např. československá definice Wolfova a spol.: „Zdraví je harmonicky vyvážený tělesný a duševní stav člověka, provázený pocitem spokojenosti, v němž je člověk subjektivně bez obtíží a objektivně bez lékařského nálezu.“ [3]

Zdraví je určitou relací, výsledkem vzájemného vztahu organismu a prostředí.

Na jednom konci je organismus se svým rozsahem přizpůsobivosti, na druhé straně prostředí se svým rozsahem nároků na organismus. Obě jsou v neustálém pohybu a vzájemném ovlivňování.

Na základě výše uvedeného můžeme tedy definovat zdraví jako stav dynamické

rovnováhy a prostředí. Oproti tomu nemoc bývá definována jako porucha adaptace člověka, jako selhání nebo nedostatečnost adaptivních mechanismů na podněty z jeho prostředí. Hraniční čáru mezi zdravím a nemocí není vždy lehké stanovit. Nemoc je vlastně hledáním ztracené rovnováhy.

Vnímanou poruchu zdraví označujeme jako onemocnění. Jako nemoc

označujeme objektivně zjistitelnou poruchu zdraví. Nemoc nemusí být subjektivně vnímána jako onemocnění. Může být přítomna, i když člověk nepociťuje žádné

příznaky nemoci. Konkrétní obraz dosaženého stupně zdraví jedincem, společenskou

- 10 skupinou nebo populací jako celku nazýváme zdravotním stavem. [3] Součástí dobrého zdravotního stavu je dle mého názoru stav i situace, kdy má člověk vše ke své

spokojenosti a nehrozí mu, že tento stav bude narušen. Proto do této oblasti právem patří i prevence úrazů u dětí a mládeže nejen na základních školách. 1.2. Úraz „Úrazem nazýváme poruchu zdraví, která vznikla zpravidla jednorázovým nebo

krátkodobě působícím poškozením organismu vnějším prostředím. Nebo také jako

poškození zdraví, které vzniká většinou náhle, působením vnější síly, která přesahuje svou intenzitou adaptační možnosti lidského organismu.“ [4] PŘÍČINA minuty

→

ÚRAZ

jedna vteřina

Obr. 1: Časová osa úrazu

→

NÁSLEDKY

týdny, měsíce,

roky, celý život

Hlavní příčiny úrazů:



prostředí, v němž se dítě pohybuje, není bezpečné, dítě neví, jak se chovat, aby k úrazu nedošlo.

EXPOZICE

RIZIKU

UDÁLOST

(NEHODA)

ÚRAZ

INVALIDIZACE

SMRT

Obr. 2: Úrazové spektrum

1.2.1. Faktory úrazů Úrazy vznikají spolupůsobením čtyř faktorů: hostitele (člověk postižený

úrazem), činitele (různé druhy a formy přenosu energie), přenašeče (vektor – osoba

- 11 anebo věc, která působí svojí silou, přenáší energii anebo zabraňuje přenosu) a prostředí.

Hostitel – rozlišujeme věk, pohlaví, vzdělání, schopnosti, fyzickou zdatnost, psychický

stav, alkohol, drogy, rizikové chování. Hostitel, v tomto případě dítě, má řadu

vlastností, které jej predisponují k určitým druhům úrazů. Stupeň psychomotorického vývoje zásadním způsobem ovlivňuje riziko úrazů. V různých věkových skupinách se setkáváme s typickými úrazy pro dané období.

Také sociální statut rodiny má vliv na počet i druh úrazů. V sociálně slabších

rodinách je více popálenin a opaření, utonutí a úrazů dětí jako chodců. Příčinou je menší

dohled rodičů, nechráněné nebo až nebezpečné prostředí i nedostatečná výchova k bezpečnému chování.

Činitel – přenos abnormálního množství energie – mechanické, tepelné, chemické,

elektrické, radiační.

Přenašeč – design výrobků může zásadním způsobem ovlivnit přenos energie např.

airbag v autě, cyklistická přilba, rychlovarná konvice atd.

Prostředí – faktory prostředí dělíme do dvou kategorií – sociálně-ekonomické

a fyzikální. Sociálně-ekonomické jsou např. akceptace požití alkoholu, užívání drog, akceptace násilí. Fyzikální jsou místo úrazu, počasí, teplota, denní doba, roční období,

rizikovost prostředí. Prostředí zásadním způsobem ovlivňuje úrazovost, ale protože jeho

změna je obvykle časově i finančně náročná, bývá často bezpečnost prostředí nahrazována jiným preventivním zásahem, obvykle výchovou k bezpečnému chování a zvládání rizikových situací.

- 12 -

PROSTŘEDÍ Kluzká silnice

HOSTITEL Motocyklista

PŘENAŠEČ Motocykl

ČINITEL Kolize (mechanická energie)

Obr. 3: Epidemiologický model úrazu [4]

1.2.2. Druhy úrazů Rozdělení druhů úrazů může záviset na úhlu pohledu. Můžeme se setkat

s následujícím dělením úrazů:






dle závažnosti úrazu

místa postižení člověka délky léčení

podle prostředí, kde se úraz stal

podle druhu vykonávaných činností

Jedním z možných dělení je i dělení na úrazy úmyslné a neúmyslné. Neúmyslné

úrazy se podílejí na většině úmrtí v důsledku úrazů. Příkladem neúmyslných úrazů jsou dopravní nehody, utonutí, neúmyslné otravy, pády. Tyto úrazy jsou preventabilní. Úmyslný úraz vzniká, když se někdo cílevědomě pokusí někomu ublížit. Příkladem mohou být vraždy, sebevraždy, napadení, týrání, znásilnění.

Přehled na následující straně je pouze jedním z možných dělení úrazů [2, 4, 11]:

- 13 1.2.2.1. Dopravní nehody Dopravní nehody jsou v EU příčinou 48 % dětských úmrtí v důsledku úrazů.

Zahrnují smrtelné úrazy dětí jako chodců, cyklistů a spolucestujících motorových vozidel.

Nejčastější úrazy dětí v dopravě vznikají při přecházení ulic. Dítě uvažuje jinak

než dospělý, nedokáže správně odhadnout vzdálenost a rychlost auta. Dítě zná příkazy

a zákazy dospělých, jak se chovat při přecházení, ale teprve s rostoucím věkem dokáže

situaci správně analyzovat a rozhodnout se. Jestliže se v dané chvíli neumí rozhodnout, snadno jedná zkratovitě. Dítě umí přecházet bezpečně od cca 12 let.

Jako cyklisté mívají úraz nejčastěji chlapci ve věku 10 –14 let. Kolo vlastní

přibližně 80 % dětí školního věku. Jízda na kole vyžaduje nejen zručnost, ale je také spojena s rizikem na silnici. Dítě se stává účastníkem silničního provozu, proto by mělo znát dopravní předpisy.

Při dopravních nehodách dochází k široké škále úrazů, může jít o zlomeniny,

poranění páteře a míchy, otřesy mozku, poranění hlavy, může dojít k ke ztrátě vědomí atd.

1.2.2.2. Utonutí Utonutí je v EU druhou nejčastější příčinou smrti dětí. Více než 70 % obětí jsou

chlapci a nejvíce ohroženou skupinou jsou děti ve věku 1 – 4 let. V mnoha případech je utonutí nepříjemným překvapením, které se odehraje potichu během několika vteřin třeba jen ve dvoucentimetrové vodě.

Z dětí, které zůstanou pod vodou delší dobu a ztratí při tonutí vědomí, jich umírá

až 50 %. Okamžitá resuscitace je pro přežití nezbytná. Pravděpodobnost, že dítě přežije,

závisí zvláště na okolnostech v prvních deseti minutách. Bezvědomí nastává přibližně

za dvě minuty, nezvratné poškození mozku po 4 – 6 minutách. Prognóza dítěte závisí na

- 14 jeho stavu při příjezdu do nemocnice, intenzivní péče na ni má již jen malý dopad. Proto zůstává prevence klíčem ke snížení úmrtí a hospitalizací v důsledku topení. 1.2.2.3. Popáleniny a opařeniny Popáleniny a opařeniny jsou v EU třetí nejčastější příčinou smrtelného úrazu.

Těžká popálenina vyžaduje vícenásobné hospitalizace a může zapříčinit trvalé následky a deformity. Bylo provedeno mnoho studií k zhodnocení prevence a nejlépe fungujících

intervenčních strategií k redukci popálenin a opařenin. Ke snížení popáleninových

příhod výrazně přispívá označení bezpečných výrobků. Za mnoho úrazů popálenin mohou nekvalitní výrobky zábavné pyrotechniky. 1.2.2.4. Pády Pády jsou spolu s opařeninami třetí nejčastější příčinou smrtelných úrazů v EU.

Jsou také nejčastější příčinou poranění, se kterými se setkávají lékaři v dětských úrazových ambulancích. Hospitalizaci vyžadují obvykle pády z výšek. Nejčastějšími

následky pádů jsou krvácející rány, zlomeniny kostí nebo poranění kloubů a otřesy mozku nebo vážná poranění hlavy.

1.2.2.5. Otravy a poleptání Otravy jsou v zemích EU čtvrtou nejčastější příčinou dětských smrtelných úrazů.

Nejrizikovější skupinou jsou děti do pěti let. Zvědavost a touha strkat vše do pusy

vystavuje děti podstatně většímu riziku než dospělé. K více než 90 % všech otrav dochází v domácím prostředí či v jeho bezprostřední blízkosti. Otravy mají pro děti často závažné následky, protože děti mají rychlejší metabolismus a jsou méně schopné neutralizovat toxické chemikálie.

- 15 1.2.2.6. Dušení, zardoušení, uškrcení Zranění dýchacích cest se vyskytuje méně častěji než ostatní typy úrazů. Často

však končí fatálně. Dušení obvykle způsobují malé, na pohled atraktivní věci (balónky, mince, drobné části hraček, kulaté a válcovité části potravy nebo její nestravitelné části).

Zardoušení se běžně vysvětluje jako smrt zapříčiněná nedostatkem kyslíku

z vnějších příčin (plastikové pytlíky, uvíznutí v uzavřených prostorách atd.).

Uškrcení je smrt způsobená nedostatkem kyslíku při působení vnějšího tlaku na

tracheu (provázky u oblečení, prolézačky, součásti okenních žaluzií, různé dráty atd.). 1.2.2.7. Poranění způsobená ostrými předměty

Jedná se o velmi širokou skupinu poranění, od píchnutí se o špendlík až po život

ohrožující krvácení. Nejčastěji se dítě zraní v kuchyni, dílně, na zahradě či při hře

s domácími zvířaty. Do této kategorie můžeme zahrnout i poranění způsobená střelnou zbraní.

1.2.2.8. Poranění způsobená domácími zvířaty Malé děti vnímají domácí mazlíčky spíš jako hračku, větší děti zvířata často rády

provokují. Poranění zvláště od psů nebo koček mohou být i dost závažná a poznamenat dítě na celý život, a to jak fyzicky, tak psychicky. 1.2.2.9. Sport V posledních letech narostl počet sportovních úrazů, je to zapříčiněno především

tím, že přibývá sportů, které vyžadují stále vyšší fyzickou zdatnost a připravenost. Ale

tělesná zdatnost u dětí naopak paradoxně klesá. Zároveň zvyšující se riziko dostatečně neprovází vybavenost ochrannými pomůckami. Úrazovost u dětí bohužel narůstá, i když

počet smrtelných úrazů poklesl. Příčinou tohoto poklesu s největší pravděpodobností

- 16 však není zlepšení úrazové prevence, ale to, že se zkvalitnila traumatologická péče. Příčinou nárůstu úrazovosti je to, že životy lidí jsou stále aktivnější (rychlejší pohyb,

více se cestuje, méně času), prevence však zaostává. Děti i rodiče nemají dostatek informací o nebezpečích vedoucích k úrazům. Nejvíce k úrazům dochází doma a na

silnici. Přestože dětí je momentálně méně, rodiče jim věnují i méně pozornosti, a to právě proto, že se více věnují zaměstnání nebo dalším činnostem. Jednou z cest prevence dětské úrazovosti je tedy bezpečné trávení volného času – kvalitní hřiště

s dozorem, otevřenost školních hřišť, kde je jednodušší zajistit organizované aktivity. Rezervy jsou také v informovanosti těch, kteří se o děti starají.

Zranit se můžeme téměř při každém sportu, vždy ale platí, že při dodržování

obecné prevence můžeme předejít i vážným zraněním. Při aktivitách v rámci organizovaného sportu je věcí trenéra nebo instruktora, aby dbal prevence, sám šel

příkladem a s možným nebezpečím obeznámil i své svěřence. Tréninkové zatížení dětí

by mělo odpovídat věkovým možnostem tak, aby zátěž měla stimulační charakter a nepůsobila nežádoucí změny v dětském organismu. 1.2.2.10. Šikana Méně viditelnými úrazy dětí jsou skutky fyzického a psychického týrání

způsobené dospělými i vrstevníky. Tyto úrazy jsou stejně závažné a mnohdy bolestnější než náhodné úrazy a působí dlouhodobá psychická traumata.

Šikana představuje násilné ponižující chování jednotlivce nebo celé skupiny vůči

slabšímu jedinci, který nemůže z této situace uniknout a není schopen se bránit. Šikana je jakékoli jednání s cílem ublížit, většinou jde o opakované užití převahy vůči někomu slabšímu. Projevuje se už v mladším školním věku, především u chlapců, kde šikanující agresor často ve skupině útočí na jiné dítě. Obvykle jde o dítě s nízkým sebevědomím,

fyzicky slabé či obézní, případně koktá nebo má jinou poruchu řeči či patří k nižší sociální vrstvě, jiné rase atd. Ničí mu destruktivně majetek (oblečení, knihy), případně jej psychicky ponižují a vydírají anebo fyzicky ponižují (zbijí ho, skáčí po něm, zavírají

ho do kontejneru). Je logické, že takto fyzicky i psychicky šikanované dítě je zraněné hlavně sociálním stresem.

- 17 -

Šikana může mít za následek konflikt. Úrazy způsobené konfliktem mohou mít

různý charakter, může se jednat o zlomeniny, vykloubení, tržné rány, úrazy hlavy atd. Ke konfliktu většinou dochází v nezdravém prostředí.

Na základě posledních psychologických a sociologických průzkumů se

odhaduje, že šikanou trpí asi 20 % žáků všech typů škol. Konkrétně to znamená, že u nás šikanou trpí přibližně 300 tisíc dětí. 1.2.3. Následky úrazů Zdravotní následky úrazů

Psychosociální následky úrazů

nevratné poškození mozku

působení silného stresu

smrt

ztráta končetiny, snížená pohyblivost ztráta zraku, sluchu

narušení psychického vývoje narušení rodinných vztahů

horší uplatnění ve společnosti

narušený růst postižených částí kostry a

dlouhodobý pobyt v nemocnici

přetrvávající bolest

zapojení policistů, hasičů, lékařů

svalstva

Tab. 1: Možné následky těžkých úrazů

- 18 -

2. PREVENCE ÚRAZŮ U DĚTÍ Prevenci obecně můžeme definovat jako soubor opatření k předcházení

a zábraně vzniku, rozvoje a šíření onemocnění. Prevenci úrazů bychom mohli dle této definice odvodit jako soubor postupů či opatření k zábraně vzniku úrazů a jejich následků. Domnívám se, že u úrazů dětí je nejdůležitější upozornit děti, jejich rodiče

a vůbec všechny osoby přicházející do kontaktu s dětmi na možná rizika, rizikové oblasti (např. hřiště, v době výuky přestávky) a možnosti jak úrazům předejít.

Základním předpokladem účinné prevence úrazů dětí v rámci rodinné péče,

předškolní a školní výchovy je znalost věkových zvláštností a přirozených způsobů chování dětí v různých vývojových obdobích. Vytipováním a rozborem rizik, jimž

mohou být děti různého věku vystaveny (doma, ve škole, na ulici), můžeme vysledovat příčiny vzniku úrazů a jejich odstraňováním pak bezpečí dětí chránit. Pro zdravý vývoj

dětí by mělo být zajištěno takové prostředí, v němž by působení rizikových faktorů bylo omezeno na minimum.

Také v souladu s psychomotorickým vývojem by mělo být v dětech vytvářeno

povědomí možného ohrožení, pokud nebudou samy věnovat svému bezpečí dostatečnou pozornost. Proto je třeba poskytovat pravdivé informace o tom, co může být zdrojem nebezpečí a ukazovat, jak je třeba se chovat, aby nedocházelo ke zbytečným zraněním. 2.1. Prevence v České republice Jedním z těch, kdo jako první u nás upozornil na závažnost úrazů a možnosti

jejich prevence je prof. MUDr. Václav Tošovský, doktor lékařských věd, emeritní

přednosta kliniky dětské chirurgie Fakulty dětského lékařství UK v Praze. Je považován za zakladatele moderní československé traumatologie a chirurgie. Již na přelomu

padesátých a šedesátých let poukázal na to, že: „téměř všechny úrazy vznikají zbytečně, ne-li dokonce vinou nás dospělých“.

- 19 Také na to, že dříve převládala všeobecná myšlenka o tom, že: „úraz je jako jev

náhlý, neočekávaný, vůbec ho nelze předvídat, a že proto ani není možná účinná

prevence“. Sám k tomu oddává, že: „tento názor je naprosto nesprávný. Úrazům lze

předcházet stejně jako nemocem. Musíme však znát okolnosti jejich vzniku, jejich příčiny i zevní okolnosti, které úrazu předcházely“. [16]

„Pro úrazy je příznačné, že jsou vždy příhodou náhlou, nenadálou,

neočekávanou. Už z toho by se zdálo, že je nelze předvídat, že jim nelze proto

předcházet, a tím méně zabránit. Ale ani zdaleka tomu tak není. Při bližším zjišťování okolností a příčin vzniku úrazů, z nichž určitá větší část se téměř stále stejně a monotónně opakuje, musíme si nakonec otevřeně přiznat, že většině úrazů bylo možno docela dobře a jistě zabránit.“ [17]

V knize Chraňte děti před úrazy prof. MUDr. Tošovský uvádí, že děti jsou

ohroženy úrazy z několika základních důvodů. Jedním z nich je nedostatek zkušeností, dalším je dětská zvědavost. Častou příčinou úrazu u dětí může být také jejich

impulsivnost, protože dítě se nedokáže zamyslet a ovládnout se, bez úvahy provede svůj náhlý nápad.

„Zvědavost, touhu po pohybu a odvahu nesmíme tedy potlačovat, musíme ji

pouze rozumně usměrňovat.“...“Nejmenší děti chráníme pasivně, tj. vzdalujeme z jejich blízkosti vše, čím by si mohly ublížit a máme je stále na očích, větší děti učíme záměrně předcházet úrazům.“ [18]

Teprve až po celospolečenských změnách po roce je v ČR prevenci dětských

úrazů věnována zvýšená pozornost. Primární prevence dětských úrazů byla také jedním

z nosných témat 1. českého pediatrického kongresu, konaného v roce 1994 v Praze pod záštitou UNICEF, na kterém zahraniční účastníci, většinou pediatři, dokonale demonstrovali, jak se má prevence provádět, aby přinesla očekávané výsledky.

Při České pediatrické společnosti J. E. Purkyně vznikla v polovině devadesátých

let pracovní skupina prevence úrazů (jejím koordinátorem se stal MUDr. Michal

Grivna, pracovník Ústavu veřejného zdravotnictví a preventivního lékařství 2. lékařské

fakulty UK v Praze 5 – Motole). V roce 1996 vznikl opět na motolské lékařské fakultě

- 20 projekt Bezpečný domov, v jehož rámci proběhla řada akcí zaměřených na prevenci dětských úrazů v domácnosti.

V roce 1997 bylo při 2. lékařské fakultě UK v Motole založeno Centrum

epidemiologie a prevence dětských úrazů, jehož hlavním úkolem je na základě

meziresortní spolupráce koordinovat řešení této problematiky v ČR. Centrum řeší

úspěšně řadu grantových projektů, např. prevenci úrazů dětí na kolech, vydává Aktuality v prevenci dětských úrazů, jejichž obsahem jsou zahraniční a domácí zkušenosti v oblasti prevence.

Dalším významným projektem, jehož cílem je napomoci řešení prevence úrazů

dětí, je Podaná ruka (uskutečňovaný nadací téhož názvu od roku 1996, od roku 1998 pod záštitou Českého výboru pro UNICEF). Činnost této nadace se zaměřila na

medializaci problematiky dětských úrazů tvorbou profesionálně připravených pořadů na videokazetách, které jsou určeny pro děti, mládež a jejich rodiče. Zatím byly vydány

dvě videokazety, na nichž populární osobnosti z oblasti kultury – zpěváci a herci – prezentují atraktivní formou problematiku dětských úrazů s návodem, jak jim

předcházet. Videokazeta „Proto pozor, proto bacha“ je věnována prevenci klasických dětských úrazů (popáleniny, zlomeniny apod.), tématika druhé videokazety „Neubližuj mi!“ se dotýká oblasti týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte.

Další částí uvedeného projektu je Mise Podaná ruka, která vznikla v roce 1997

a dala si za úkol napomoci řešení primární prevence úrazů formou přímého oslovování nejširší veřejnosti v různých městech ČR. Mise, která byla zahájena v září 1998 na

Staroměstském náměstí v Praze, má putovní charakter a hlavní myšlenky projektu chce

zprostředkovávat pomocí setkání populárních osobností s dětmi a jejich rodiči v soutěžním programu.

Úkoly Českého výboru pro UNICEF v oblasti prevence úrazů dětí jsou tyto:


podporovat aktivity zaměřené na prevenci úrazů dětí,




soustavně při vhodných příležitostech upozorňovat na důležitost této




spolupracovat s organizacemi, které se prevencí úrazů zabývají,

prevence (při spolupráci s médii apod.),

- 21 -




podporovat spolupráci dalších institucí, jejichž zapojení do prevence je žádoucí (školy, resorty vnitra, dopravy, pojišťovací ústavy, atd.).

Kolečko je nadační fond pro pomoc dětem v traumatu a pro prevenci dětských úrazů a dopravních nehod. [32]

Nadační fond Kolečko má dva hlavní cíle: 1. Pomoc dětem postiženým následky dopravních nehod, nebo jiným úrazem a zmírnění fyzických, psychických a sociálních dopadů s tím souvisejících.

2. Cílené působení na účastníky silničního provozu formou všeobecné prevence

dopravních nehod a osvěta na téma prevence úrazů dětí, zaměřená speciálně na

nejzávažnější příčiny a následky (dopravní nehody, jízda na kole, popáleniny atd.).

Projekt Bezpečná cesta do školy je další preventivní aktivitou, se kterou se u nás

můžeme setkat. Hlavním cílem projektu „Bezpečná cesta do školy" je naučit děti chovat

se v dopravním prostředí bezpečně a tím výrazně snížit počet dopravních nehod s účastí dětí. Správnému pohybu v prostředí, kde se děti mohou setkat každý den s mnoha

konfliktními a nečekanými situacemi, se dítě nenaučí ani v lavici a ani jízdou v autě. Vozit dítě do školy autem je jen zdánlivě bezpečné. Jen přímým kontaktem

s každodenními problémy získává dítě ty správné zkušenosti. Jednotlivé fáze projektu učí děti rizika vyhledávat a správně vyhodnocovat. Se získanými informacemi dále pracují v rámci výuky. Vzhledem k tomu, že dnešní osnovy se dopravní výchově věnují

jen okrajově, nabízí projekt Bezpečná cesta do školy možnost zahrnout prvky dopravní výchovy i do předmětů, v kterých se děti doposud s dopravní výchovou nesetkaly. [28]

Projekt Bezpečná cesta do školy nabízí rodičům pro jejich děti školu, kde myslí

převážně na bezpečí jejich dětí a kde mají děti možnost spolupodílet se aktivně na přepravní politice školy i svého regionu. Projekt Bezpečná cesta do školy je nedílnou

součástí připravované Strategie zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Plně rovněž zapadá do připravovaného Rámcového programu pro základní vzdělávání. [Příloha I]

- 22 Projekt Bezpečná města pomáhá naplňovat hlavní cíl Národní strategie

bezpečnosti silničního provozu, kterým je do roku 2010 snížení počtu usmrcených v silničním provozu na 50 % úrovně roku 2002. [26]

Obce a města v České republice získávají díky projektu Bezpečná města

možnost efektivně se vypořádat s piráty silnic. Instalovaná měřící zařízení

zaznamenávají překročení povolené rychlosti a průjezdy křižovatkou na červenou. Záznamy zpracovává informační systém, který poskytuje podporu správního řízení s pachateli dopravních přestupků.

Statistiky a zkušenosti ze zemí Evropské unie, kde zavedli podobný systém

měřících zařízení a správy přestupků, jednoznačně ukazují, že toto řešení prokazatelně zvyšuje bezpečnost na území města či obce, snižuje počet dopravních nehod a zabraňuje škodám na životech a majetku.

Projekt Bezpečná města přináší obcím především tyto efekty:


větší bezpečnost na veřejných komunikacích, které jsou pod dohledem




snížení počtu smrtelných nehod a nehod s vážnými zdravotními




přehledné zpracování velkého množství přestupků a usnadnění vedení

měřících zařízení 24 hodin denně, následky,

správního řízení díky informačnímu systému, který umožňuje dosáhnout vyšší úspěšnosti při vymáhání pokut udělených za dopravní přestupky,




nulové zřizovací náklady při zavádění a instalaci měřících zařízení a informačního systému.

Tato opatření pomáhají snižovat počty dopravních nehod a chrání zdraví občanů.

Ve městech a obcích jsou nehodami způsobenými nepřiměřenou rychlostí nebo nedáním přednosti v jízdě ohroženy ti nejzranitelnější - děti.

Příkladem prevence může být i vytváření bezpečných hřišť. Dětská hřiště jsou

frekventovanými místy trávení volného času dětí a úrazy, které se na nich stávají, tvoří nezanedbatelný podíl na celkové dětské úrazovosti. [23]

- 23 Veřejná dětská hřiště, dětská hřiště při školních a předškolních zařízeních, při

nákupních střediscích jsou považována za chráněná prostředí. I zde však vznikají úrazy

dětí následkem špatného vybavení hřišť, nevhodné úpravy terénu a použitých povrchů, nepřítomnosti dozoru a nevhodného napojení na okolní komunikace. Četností

a závažností úrazů představují dětská hřiště natolik rizikové prostředí, že preventivní

snahy zde mají své opodstatnění. Nedostatek informací týkajících se těchto úrazů ztěžuje prevenci v oblasti výchovy dětí, rodičů, pedagogických pracovníků, ale také v oblasti technologické.

Hřiště by mělo být bezpečnější než jiná prostředí, např. ulice, metro, staveniště.

Mělo by být zároveň tak atraktivní, aby si je dítě vybralo jako místo pro trávení svého

volného času. Děti mají právo zažívat napínavou a stimulující hru bez zjevných i skrytých rizik. Rodičům by hřiště mělo poskytovat jistotu, že se jejich děti pohybují v bezpečném prostředí.

Od 1. ledna 1999 platí v ČR dvě evropské normy: EN ČSN 1176 pro zařízení

dětských hřišť a EN ČSN 1177 pro povrchy hřiště tlumící náraz. Tyto normy by měly

přinést nejen ujasnění pravidel a odpovědností, ale i ulehčení možnosti výběru a zřizování dětských hřišť. Hřiště, která v současné době v ČR vyrábějí různé firmy či

jednotlivci, často těmto normám neodpovídají. Jejich výhodou na rozdíl od zahraničních jsou zpravidla nižší náklady, nevýhodou nižší kvalita, malá trvanlivost, ale především

naprostá ignorace zásad bezpečnosti. Různé sestavy z kovových trubek, jako např. všudypřítomné zeměkoule, jsou nejen přímo nebezpečné a esteticky nepřitažlivé, ale poskytují velice omezené spektrum dětských aktivit. [23]

Hlavní příčinou úrazů na hřišti je pád na tvrdou podložku. Hlavním záměrem

prevence je zabránit těžkým úrazům hlavy, aniž by se zhoršila využitelnost hřiště pro hrací aktivity. Nejrizikovějším vybavením jsou v našich poměrech prolézačky, houpačky a skluzavky.

Dětská hřiště jsou nejen místem odpočinku dětí, ale zároveň, a to především,

slouží k jejich správnému fyzickému, psychickému i sociálnímu vývoji. Proto je

nezbytně nutné, aby jejich vybavení nejen uspokojovalo nároky dětí, ale také aby neskrývalo žádná pro děti nepředvídatelná nebezpečí. Preventivní opatření provedená za

- 24 účelem zvýšení bezpečnosti na dětských hřištích povedou nejen ke snížení úrazovosti, ale také ke zlepšení prostředí pro využití volného času dětí a k větší spokojenosti a klidu rodičů.

2.2. Prevence úrazů – druhy Se zmenšujícím se výskytem infekčních chorob se do role nejčastější příčiny

úmrtí dětí dostaly úrazy. Stejný potenciál, který skrývají antibiotika vůči infekčním chorobám, spočívá v případě úrazů v jejich primární prevenci.

Úraz není „nehoda“. Není náhodným, nekontrolovaným činem osudu anebo tím,

že dítě „má k úrazům sklon“. Děj, který k úrazu vedl, nemusí být vždy provázen úrazem. Výraz nehoda vychází z obecně přijímaného názoru, že úraz je věc náhodná

nevyhnutelná, která se vymyká nějaké kontrole. Zdá se být běžnou součástí života. Dítě se učí opatrnosti prostřednictvím bolesti.

Výzkum příčin a mechanismů úrazu poskytuje zásadní údaje k navrhování

efektivních intervenčních opatření. Většina úrazů se stává podle určitého schématu a to lze studovat, přerušit proces ve vhodném okamžiku a s co nejmenšími nároky na finance a lidské zdroje. Pokud je prevence úrazů akceptována, pak je obvykle

směrována na jiná odvětví než zdravotnická, tedy do správy, dopravy, inspekce, školství apod.

Prevence znamená předcházení. Je to cílená činnost, která vychází z poznání, že

zabránění úrazu jako takovému je vždy jednodušší než odstraňování mnohdy

nezvratných následků. Prevence úrazů má v jádru jednoduchou myšlenku. Každý úraz je zbytečný.

2.2.1. Primární prevence Primární prevence je zaměřená na to, aby k události vůbec nedošlo, anebo aby

tato událost nevedla ke vzniku úrazu. Primární prevence by měla vycházet

- 25 z podrobného rozboru příčin úrazů, rizikových činností, prostředí i charakteristik postižených jedinců.

Z tohoto důvodu má největší význam primární prevence. Sekundární a terciární

prevence již řeší samotný úraz a jeho možné následky. 2.2.2. Sekundární prevence

Součástí sekundární prevence je kvalitní záchranný systém, poskytnutí

odpovídající první pomoci, snížení dopadu úrazu, zkrácení léčby, snížení nákladů, urychlení návratu k plnému zdraví a předcházení invalidizace a trvalých následků. 2.2.3. Terciární prevence I terciární prevence, zařazení trvale poškozených do běžného života, má svoji

důležitou roli.

Prevence úrazů má kromě již výše uvedených další složky, uvnitř kterých je

možno zavést množství konkrétních preventivních programů. Těmito složkami je prevence aktivní, pasivní a změna legislativy. 2.2.4. Aktivní prevence

Aktivní prevencí se označuje přímé působení na děti tak, aby se samotné

dokázaly úrazu vyhnout, vyřešit rizikovou situaci svými znalostmi a návyky předešly

možnému zranění. Tato složka je výchovou dětí v pravém slova smyslu. Zahrnuje

hodnototvorné procesy, předávání konkrétních znalostí, nácvik řešení krizových situací, zlepšování motorických dovedností a řízenou zkušenost úrazu. [11]

Dítě často správně neodhadne rizikovou situaci, přecení své síly nebo

neposlechne dobře míněné rady. To vše může mít za následek úraz. V takovém případě

- 26 pomůže trvalá aktivní prevence. Dítě si díky ní naučí v průběhu svého vývoje

rozeznávat riziková místa, předměty a situace a naučí se chovat bezpečně. Je nutné vysvětlit dítěti, co se mu může stát, když bude neopatrné. Dítě si musí uvědomit možné následky svého jednání a musí se chovat zodpovědně a vážit si svého zdraví.

Obsahem aktivní prevence jsou následující sdělení, která si děti musí osvojit

a přijmout za vlastní. Dětem jsou zpravidla předávána rodiči a ústně. Děti je leckdy

znají nazpaměť, ale neví, co to znamená se podle nich chovat. Sdělení jsou obvykle následující [29]: Doprava


V autě musím používat bezpečnostní pásy, pokud jsem mladší 12 let a menší




Je zapotřebí, abych znal dopravní předpisy a zvládal dopravní situace,

než 150 cm musím jezdit v autosedačce.

především přecházení silnice a pravidla o přednosti.

Jízda na kole



Na kole smím bez doprovodu jezdit od 10 let.

Nosit přilbu a chrániče je zcela běžné a velmi potřebné. Nikdy nesmím

vyjíždět bez ochranné cyklistické přilby, je dobré mít také rukavice, chrániče loktů a kolen.




Než vyjedu, musím zkontrolovat:

o osvětlení a odrazky – je dobré upozornit na to, že jenom odrazky v žádném případě nestačí,

o dvě funkční nezávislé brzdy pro bezpečné zpomalování a zastavování,

o blatníky a zvonek,

o je dobré mít také pumpičku, nářadí, láhev na pití.




Přídavné tašky nikdy nepatří na řidítka, vždy jen na nosič.




Když mě předjíždí auto, radši uhnu ke krajnici a dám si pozor na vítr od




Když odbočuji, vždy musím ukázat rukou, na jakou stranu.




velkých nákladních aut.

Když jedu s kamarádem, nikdy na silnici nejedeme vedle sebe, ale vždy za sebou.

- 27 -




Abych viděl a byl viděn, musím mít odrazky, světla a jasně barevné oblečení.

Popáleniny a opařeniny


Nikdy si nehraji se zápalkami.




Manipulace s elektrickými spotřebiči a s plynovým sporákem přenechám




Nikdy se nedotýkám výbušnin a zbraní a okamžitě nález nahlásím na policii.

vždy dospělému.

V žádném případě si s ničím takovým nehraji a už vůbec nezapaluji. Mohlo by to explodovat a mě zle popálit.





Dávám si pozor na horkou vodu.

Pokud se popálím nebo opařím, ihned to ochladím v čisté studené vodě a zavolám dospělého.

Nebezpečné nálezy venku



Stříkačka, obvaz: „Nikdy se nedotýkat!“; nahlásit, aby se nikdo nezranil. Bonbóny: „Nikdy nejíst to, co někde najdu. Bonbóny jen od maminky.“




Granát, třaskavina, zbraň: „Nikdy se nedotýkat a okamžitě nahlásit na




Krabička od léků: „Nikdy nenecháváme na dosah malých dětí, mohly by

policii.“

léky sníst a otrávit se. Nikdy nejíme žádné léky, pokud je lékař nepředepíše právě nám a nedají nám je rodiče!“




Láhev s neznámou tekutinou: „Nikdy nepijeme to, o čem si nejsme 100 %

jisti, že je to pitná voda. Neznámou tekutinu nikdy nelijeme do ohně, na tělo a nikdy k ní nečicháme.“







Spadlé elektrické vedení: „Nikdy nesaháme, zavoláme dospělého.“

Nůž: „Není na hraní, ani na házení, mohu se říznout nebo bodnout.“ Neznámý pes: „Nehladím ani neprovokuji, ani když má náhubek.“

Igelitový pytel: „Nikdy si ho nedáváme na hlavu, hlídáme zejména malé děti.“

Nebezpečí doma


Hrníček s kouřícím nápojem: „Pozor, je to horké, nedávat na kraj stolu, kde by to na sebe mohlo strhnout malé dítě. Pozor, nevylít na sebe!“

- 28 -






Pokojová rostlina: „Nejíst, mohla by být jedovatá.“

Léky: „Nikdy nejíme žádné léky, pokud nám je nedali rodiče!“

Chemické přípravky: „Nikdy nepiji neznámou tekutinu, ani když je v láhvi

od limonády a je postavená např. v dílně nebo u květin, mohlo by tam být např. ředidlo nebo hnojivo.“




Stůl nebo skříňka s ostrými rohy: „V blízkosti ostrých rohů nikdy neběhám




Přívodní šňůra k elektrickému spotřebiči: „Za takovou šňůru nikdy netahám,

a dávám pozor, hlavně na malé děti, aby nenarazily hlavou na roh.“

mohla by na mě spadnout žehlička. Také do ní nikdy neřežu nožem nebo nestříhám nůžkami.“




Elektrická zásuvka: „Nikdy do ní nesahám mokrou rukou, nestrkám do ní




Jehlice, nůžky: „Jsou na práci a ne na hraní, mohl bych se bodnout nebo si




Nezajištěné okno: „Z okna se nevykláním, pád může být velmi nebezpečný.“




Korálky: „Rozhodně je necucám ani nikam nestrkám, mohl bych se udusit.“

žádné kovové předměty.“ poranit oči.“

Okna by měla být zajištěná zvlášť kvůli malým dětem.

Otravy



Nikdy nepiji neznámou tekutinu, mohl bych se otrávit.

V obalech od nápojů mohou mít rodiče přelité nebezpečné látky jako např.

louh, hnojivo na květiny, líh nebo lampový olej. Tyto látky jsou po vypití

velice nebezpečné a mohou způsobit i smrt dítěte. Je třeba je přechovávat mimo dosah malých dětí, pečlivě uzavřené a označené.


Musím dávat pozor na své mladší sourozence, pro ně mohou být tyto látky

velice lákavé. Po vypití je třeba nevyvolávat zvracení a okamžitě vyhledat lékaře.




Pozor na neznámé rostliny, plody a na plody jedovaté a lehce zaměnitelné

s jedlými (např. podobnost vraního oka čtyřlistého a rulíku zlomocného s borůvkou, jeřabiny s rybízem). Pokud sním neznámou jedovatou rostlinu,

mohu se otrávit. Vždy sbírám jenom ty plody, o kterých bezpečně vím, že

jsou jedlé. Některé jedovaté rostliny jsou nebezpečné i na dotek – např. bolševník.

- 29 Při sportu


Před zahájením sportovní aktivity je potřeba se nejdříve rozhýbat, zahřát svaly a protáhnou se. Tím je možné předejít následným svalovým křečím, natržením svalů, výronům a dalším zraněním.




Na sportování volíme vždy sportovní obuv.

Tísňová volání


Poté, co se úraz stane, je potřeba zachovat klid, poskytnout první pomoc, vyhledat telefon a na příslušném tísňovém čísle co nejpřesněji oznámit všechny důležité informace (kdo volá, odkud, co se stalo, číslo zpět).




Naučím se básničku: „150 hasiči, oheň jenom zasyčí, 155 doktor jede hned.“

2.2.5. Pasivní prevence Pasivní prevencí se rozumí změna prostředí v němž se děti pohybují na prostředí

bezpečné. Vychází ze znalostí typologie úrazů podle místa výskytu a její náplní je

důsledné řešení všech rizikových míst způsobem, který by minimalizovat možnost vzniku úrazu na tomto místě. Typicky jde o domov dětí, kde na batole a předškolní dítě čeká mnoho nebezpečí (barevné saponáty, léky, nezajištěná okna atd.). Další rizikovou

oblastí je doprava, o jejíž nebezpečnosti není třeba diskutovat, nebo škola, kde

v kombinaci s nevhodným chováním dětí dochází k četným úrazům na chodbách a v tělocvičnách. [11]

Jestliže se aktivní prevence snaží předat znalosti a zkušenosti dětem, aby se

samy vyhnuly úrazu, pasivní prevence je zcela v rukou dospělých. Významným

hybatelem v této oblasti se může stát místní samospráva, v jejíž pravomoci leží

bezpečnost na většině veřejných prostor a bezpečnost dopravní (zajištění staveb, skládek, řešení křižovatek, podpora lidí zabývající se aktivní prevencí, osvětové semináře a informování občanů).

- 30 2.2.6. Změna legislativy Legislativní úprava bezpečnosti bývá někdy vřazována do prevence pasivní.

Legislativa má při dostatečném právním vědomí občanů a odpovídající vymahatelnosti možnost výrazným způsobem ovlivnit úrazovost. Údaje o dopravních nehodách hovoří jasně. Při snížení rychlostního limitu v obcích na 50 km/h se všechny charakteristiky nehodovosti snížily (úmrtí, vážná zranění, škoda na majetku). Po zvýšení maximální

povolené rychlosti na komunikacích první třídy na 130 km/h začaly všechny tyto charakteristiky vykazovat vyšší hodnoty.

Můžeme tedy údaje shrnout do následujícího sdělení. Prevence úrazů je

v podstatě trojího druhu a tyto tři složky se vzájemně prolínají a ovlivňují. Při nedostatku v jednom odvětví se problémy projeví i v dalších souvisejících oblastech.

Legislativní prevence - zde se může zařadit veškerá oficiální dokumentace, která

se zaměřuje na prevenci úrazů (např. zákony, normy, vyhlášky, směrnice, pravidla apod.)

Zabezpečující neboli technická prevence - zde se řadí materiální zabezpečení

preventivních opatření (např. přilby, chrániče, podjezdy, stezky pro cyklisty apod.)

Výchovně – vzdělávací prevence - aktivity, které vykonávají odborníci i laici na

poli cílené systematické edukace, předávaní informací, instrukcí apod. jak se zachovat, aby k úrazu nedošlo. Tuto aktivitu vykonávají či by měli vykonávat všichni ti, kteří se

věnují výchově dětí (např. rodiče, pedagogové, vychovatelé, trenéři sportovních družstev apod.)

- 31 -

2.2.7. Základní prevence podle věku dítěte

Věk

Prostředí

Předškolní věk

Školní věk

Střední škola

domov, silnice, ulice

škola, domov, silnice, ulice

škola, hřiště, silnice, ulice

Druh úrazu

poranění hlavy, popálení,

opaření, poranění úst, rtů,

jazyka a zubů, otravy, pády zlomeniny, vykloubeniny, poranění povrchu těla,

poranění hlavy a smyslových orgánů

zlomeniny, vykloubeniny, poranění povrchu těla,

poranění hlavy a smyslových orgánů

Prevence

domov by měl být

bezpečný, dítě by mělo být pod dohledem

vědomí dítěte, co je úraz, znalost rizik a následků, ochranné pomůcky

dítě zná hodnotu zdraví a vlastního života, rizikové jednání a odpovědnost

Tab. 2: Základní prevence podle věku dítěte

2.3. Snahy v prevenci dětských úrazů Prevence úrazů je uváděna mezi hlavními cíli Světové zdravotnické organizace –

Zdraví 21, mezirezortního programu, schváleného v ČR vládním usnesením

č.1046/2002, který má za cíl snížit u nás úrazovost a invalidizaci dětí pro úrazy a násilí o 50 % do roku 2020. [4]

Intervence se mohou provádět na úrovni individuální, komunitní i populační:


individuální – působení na děti, rodiče a osoby zodpovědné za děti (péče odpovídající věku, bezpečné prostředí, znalost rizik, výuka dětí ve zvládání rizikových situací a výuka bezpečnostních zásad přiměřená věku),




komunitní – bezpečné komunikace, přechody, cyklistické stezky, kvalita

bydlení, design přístrojů atd. Světová zdravotnická organizace podporuje projekty zaměřené na lokální prevenci úrazů, využívající spolupráci mezi

- 32 všemi sektory a zaměřené na všechny věkové kategorie pod názvem „Safe Community – Bezpečná komunita“,


populační – zákonná opatření, výchova školní, rodinná a mediální o prevenci a první pomoci. Příkladem může být projekt „Bezpečná škola“.

Úspěšné provádění prevence dětských úrazů mj. předpokládá i profesionálně

vedené seznamování laické veřejnosti s riziky, která jsou se vznikem dětských úrazů spojena. S poukázáním na to, jak jim předcházet a finančním zajištěním této prevence.

- 33 -

3. PROJEKT BEZPEČNÁ KOMUNITA Jelikož je město Kroměříž, ze kterého pocházím, zařazeno do projektu Bezpečná

komunita a s ním souvisejícího projektu Bezpečná škola, považovala jsem za vhodné zmínit i několik základních informací o těchto projektech. Uvádím ve stručnosti historii a charakteristiku Bezpečné komunity, cíle a kritéria. 3.1. Historie Bezpečných komunit Idea Bezpečné komunity byla poprvé koncipována na První světové konferenci

úrazové prevence, která se konala ve Stockholmu v roce 1989. V závěrech konference se objevil dokument – Manifesto for Safe Communities – Manifest bezpečné komunity, který uvádí: „Všichni lidé mají stejné právo na zdraví a bezpečí“. Tento základní

požadavek Světové zdravotnické organizace patří do programu Zdraví pro všechny a tvoří základ pro Globální plán prevence nehodovosti a snížení úrazů a vedl k celosvětovému hnutí za bezpečnou komunitu. [4]

Na začátku šedesátých let byly poprvé vytvořeny interdisciplinární vědecké

výzkumné programy na švédské univerzitě v Lundu, které sezvaly k práci sociology,

anatomy, fyziology, epidemiology, architekty a specialisty na systémovou analýzu a sociální lékařství. Na základě výsledků studií se tato skupina začala podílet na komunitně

orientovaných

preventivních

programech,

nehodovosti a prevenci úrazů v sedmdesátých letech.

zaměřených

na

snížení

Na začátku sedmdesátých let byly zahájeny projekty v regionu Skaraborg a ve

Falkıpingu. Komunitně orientované programy byly úspěšné, se snížením úrazovosti téměř o 30 % v průměru, v některých oblastech i o 45 % po dvouleté intervenci. Úspěch

podpořil zavedení prevence úrazů jako součást programu Světové zdravotnické organizace Zdraví pro všechny. [22]

- 34 3.2. Jak definovat Bezpečnou komunitu? Komunita je ohraničená geografická oblast, skupina lidí se stejnými zájmy,

profesionálním zaměřením, nebo také jednotlivci, kteří poskytují ve specifické oblasti služby. Mnoho komunit splňuje cíle Bezpečné komunity, aniž o tom vědí. [5]

Bezpečná komunita je mezinárodní program WHO, zaměřený na snížení

incidence a závažnosti úrazů pro všechny věkové kategorie, ve všech oblastech lidské

činnosti. Jeho úspěchy jsou založeny na dokonalém využití zkušenosti a zdrojů na

komunitní úrovni. Vychází ze švédských zkušeností a byl pro svoji významnost rozšířen do celého světa.

Komunitní program ve Falkıpingu ve Švédsku byl prvním, který aplikoval

všestranný přístup k prevenci úrazovosti srozumitelný pro všechny věkové kategorie, prostředí a situace. Přitom nezaváděl nějaké nové organizační struktury, ale spojil

aktivity stávajících organizací, spolků a veřejně prospěšných organizací. V roce 1991 byl Falkıping jmenován Bezpečnou komunitou WHO. Od roku 1989 je takových

komunit 97 (3/2006), s počtem obyvatel od 2 000 do 2 milionů a jsou ve Švédsku, Austrálii, Nizozemsku, Dánsku, Norsku, Finsku, Estonsku, Francii, Rakousku, České republice, Bosně a Hercegovině, Izraeli, Kanadě Velké Británii, Spojených státech, Kanadě, Jižní Africe, Jižní Koreji, Thajsku, Novém Zélandu. Další komunity o získání tohoto titulu usilují. [41] [Příloha II]

Rozdíl mezi koncepcí Bezpečné komunity a jinými intervenčními programy je

především v základním zaměření programu na určitou komunitu, která hraje hlavní roli

nikoliv proto, že je zcela bezpečná, ale že má strukturálně zaměřený přístup ke zlepšení

bezpečnosti. Tvořivé metody výchovy a změn prostředí spolu s potřebnou právní úpravou jsou základem vytvoření bezpečí pro všechny.

Koordinujícím pracovištěm projektu Bezpečných komunit v ČR je Centrum

epidemiologie a prevence úrazů při Ústavu veřejného zdravotnictví 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Hlavním koordinátorem je Karolínská univerzita ve Stockhlomu. [27]

- 35 3.3. Cíl programu Bezpečná komunita Cílem programu Bezpečných komunit Světové zdravotnické organizace je snížit

incidenci a závažnost úrazů. Na základě rozboru úrazovosti stanovit hlavní směry

prevence úrazů v dopravě, u dětí, mládeže, starých lidí, v pracovním prostředí, v domácnosti, při sportu a rekreaci, prohloubit protiúrazovou výchovu s přednostním zaměřením na nejvýznamnější rizikové skupiny a situace. [4]

Předpokladem je vytvoření mezioborové skupiny odborníků na komunitní

úrovni z oblasti zdravotnictví, školství, dopravy, vnitra, justice, průmyslu aj. k analýze

a usměrňování prevence úrazů a otrav. Je to důležité z toho důvodu, že místní lidé

nejlépe znají konkrétní podmínky, jsou často ochotni se této závažné problematice

věnovat i nad rámec svých povinností, protože tím mohou ovlivnit i zdraví svých nejbližších. Dokážou také zajistit potřebné technické podmínky pro úspěšnou práci. 3.4. Kritéria Bezpečných komunit Bezpečné komunity mají [22]: 1.

2. 3. 4.

5.

6.

Infrastrukturu založenou na partnerství a spolupráci, řízenou pracovním

týmem sestaveným ze zástupců různých oborů. Tento tým zodpovídá za prevenci úrazů v komunitě.

Dlouhodobý, udržitelný program pokrývající jak obě pohlaví tak všechny věkové skupiny obyvatel, prostředí a situace.

Programy zaměřené na vysoce rizikové skupiny a prostředí a programy, které podporují bezpečí pro zranitelné skupiny.

Programy, které dokumentují frekvenci a příčiny zranění.

Schopnost změřit a vyhodnotit své programy, procesy a účinky změny.

Spolupráci s Bezpečnými komunitami na národní i mezinárodní úrovni.

- 36 3.5. Potencionální partneři projektu Bezpečná komunita

STÁTNÍ NEVLÁDNÍ SDĚLOVACÍ OSTATNÍ SPRÁVA A ZDRAVOTNICTVÍ ORGANIZACE PROSTŘEDKY SUBJEKTY POLITICI Poslanci Starosta

Zdravotní rada

Školní rada

Okresní hygienik Přednostové odborů Politické strany Požární sbor Ředitel policie

Nemocnice

Skauti

Místní noviny

Hygienik

Sportovní kluby

Televize

Zdravotní sestry

Kluby seniorů

Praktičtí lékaři

Sokol

Zdravá města Domy dětí a mládeže

Rozhlas

Reklamní agentury Internet

Červený kříž

Školky Základní školy

Střední školy Vysoké školy Závody Firmy Pojišťovny

Tab. 3: Potencionální partneři projektu Bezpečná komunita [5]

3.6. Bezpečná komunita a město Kroměříž Město Kroměříž se od roku 1994 zajímalo o projekt Zdravé město Světové

zdravotní organizace. V září 1995 schválilo městské zastupitelstvo projekt Zdravé město Kroměříž. V lednu 1996 vstoupila Kroměříž do Národní sítě Zdravých měst ČR.

Na rozhraní let 1999 a 2000 oslovil Zdravá města ČR MUDr. Michal Grivna,

který jménem svého pracoviště, Centra epidemiologie a prevence úrazů 2. LF UK

v Praze – Motole, představil projekt Bezpečná komunita a projevil zájem navázat

spolupráci s některým ze středně velkých měst. Podmínkou byla existence základního mezioborového týmu, spolupracující organizace a partneři, organizační a technické zázemí.

Projekt Zdravé město Kroměříž mohl okamžitě nabídnout svou organizační

strukturu a také spolupracoval s řadou partnerů z místních organizací. Prevence úrazů

- 37 byla již tehdy jednou z priorit projektu Zdravé město Kroměříž, protože úrazy jsou na třetím místě v příčinách úmrtí v populaci a u dětí a mladé generace figurují úrazy jako hlavní příčina úmrtí. Proto Kroměříž uvítala nabídku odborného partnera CEPU a dne

8. února 2001 schválila Rada města Kroměříž vstup do Projektu Bezpečných komunit WHO. V roce 2003 prokázala Kroměříž plnění šesti kritérií a 4. června 2003 byla přijata

jako první město ve střední a východní Evropě za člena mezinárodních Bezpečných komunit. [6, 33]

Projekt Bezpečná komunita Kroměříž je iniciativou místní samosprávy a je

zaštítěn Zastupitelstvem města Kroměříže. Má podporu napříč politickým spektrem. V prvních letech byl projekt Bezpečná komunita Kroměříž součástí organizační

struktury projektu Zdravé město a v roce 2002 po komunálních volbách jmenovala Rada města Kroměříže samostatnou komisi pro projekt Bezpečná komunita Kroměříž.

Na činnost komise navazují pracovní skupiny zaměřené na jednotlivé oblasti projektu. Komunitní spolupráce a partnerství jsou založeny na aktivních jedincích i neziskových

organizacích, jejichž aktivita je ovšem dobrovolná. Bezpečná komunita, jakožto program na snižování úrazovosti a zvýšení bezpečnosti občanů, spojuje lidi podobných

zájmů, aby dělali něco pro sebe a své spoluobčany. Ani oni však nemají vždy dost finančních zdrojů, legislativních prostředků a moci, aby docílili ideálního stavu, tedy že

k úrazům nebude vůbec docházet. Ale mají dost entusiasmu, aby pomalými kroky

postupovali dál. Skupiny pracují v průběhu roku samostatně, ale periodicky se schází ke společnému vyhodnocení a aktualizaci plánu. [35]

Český červený kříž

Zdravotní ústav

sponzoři

SVČ školy

město

policie

nemocnice

Obr. 4: Model práce Bezpečné komunity Kroměříž

- 38 Ve všech zdravotnických zařízeních ve městě Kroměříž, kde dochází k ošetření

zraněných, jsou vyplňovány záznamní listy úrazu. Díky tomu je vedena statistika úrazovosti kroměřížské populace a na základě analýzy těchto záznamových listů je pak možné určit, které oblasti a jaká věková skupina jsou nejvíce ohrožené. 3.6.1. Akční plán projektu Bezpečná komunita Kroměříž První verze plánu byla k dispozici v únoru 2001. Poslední aktualizace proběhla

v prosinci 2003. Cílem plánu je snížit úrazovost v Kroměříži do roku 2015 o 30 % oproti výchozímu stavu v roce 2001.

Plán Bezpečné komunity Kroměříž se věnuje oblastem:







úrazovost dětí a mládeže,

problematika úrazovosti seniorů, úrazy při práci,

úrazy v dopravě,

úrazy při sportu a rekreaci,

data a informace o úrazech a propagace prevence úrazů.

3.6.2. Aktivity Bezpečné komunity Kroměříž Projekt Bezpečná komunita je závislý na spolupráci partnerů a z velké části na

dobrovolné a nezištné aktivitě jednotlivců. Projekt je opřen o profesionální zázemí, ale osobní zaujetí a práce pro veřejný prospěch je velmi důležitá. [6, 35] 3.6.2.1. Bezpečné hřiště

V devadesátých letech bylo malé dětské hřiště téměř u každého bytového domu.

Často bylo takové hřiště postaveno nekvalifikovanými brigádníky a také nebyly ve

všech případech jasné majetkové záležitosti a zodpovědnost za stav hřiště. Proto byla

- 39 tato hřiště často příčinou úrazu. Aby se na hřišti nestávaly úrazy, zaviněné jeho stavem, učinilo město Kroměříž následující kroky:


bylo zjištěno, kolik je ve městě hřišť, komu patří a v jakém jsou technickém




na základě revize technického stavu byly odstraněny závady, nebo celé




započalo se s osazováním informačních tabulí v blízkosti hřišť,




stavu,

nekvalitní herní prvky,

v roce 2000 se zjistilo, že počet hřišť je 140; roku 2001 došlo ke změně

koncepce rozmístění dětských hřišť ve městě, trend byl – snížit počet, zvýšit kvalitu,




roku 2002 bylo vybudováno nové hřiště odpovídající Evropské bezpečnostní normě, od roku 2003 odpovídají normě všechna nová a rekonstruovaná hřiště.

3.6.2.2. Plavecká školička Aby se snížilo riziko tonutí, učí se plavat nejen žáci ve škole, ale s vodou se pod

odborným vedením Plavecké školy seznamují i děti z mateřských škol. 3.6.2.3. Bezpečný domov pro kojence a batolata

U velmi malých dětí se nejvíce úrazů stává doma. Proto je třeba mladé rodiče

seznámit s riziky úrazů a poradit, jak toto nebezpečí omezit. V roce 2002 město Kroměříž vydalo leták „Bezpečný domov“ a do rodin jej předávali praktičtí pediatři.

Významného pokroku se dosáhlo otevřením Mateřského centra KLUBÍČKO, které ve spolupráci

se Střední zdravotnickou školou a MUDr. Martinem Sedlákem

zorganizovalo sérii přednášek a besed na toto téma, nejen v Klubíčku, ale také například v Azylovém domě pro matky s dětmi.

- 40 3.6.2.4. Výchovně vzdělávací program prevence úrazů dětí a mládeže Český červený kříž v Kroměříži má osvětový program, který zapadá do plánu

Bezpečné komunity. Zabývá se bezpečností domácího prostředí, bezpečným chováním

na veřejných prostranstvích a komunikacích, ve školách, při zábavě a aktivitách volného času. Je zaměřen na děti od mateřských škol až po středoškoláky. Hlavně však na žáky základních škol. Červený kříž se také účastní akcí pro veřejnost.

Program byl vytvářen za spolupráce dvou místních škol a později rozšířen i na

ostatní. V rámci tohoto programu byly doposud aktivizovány podprogramy:







Hrou proti úrazům (pro mateřské školy) Bezpečná třída Stop úrazům

Jezdím bezpečně

Olympiáda bezpečné jízdy Reflektor bezpečí

3.6.2.5. Národní dny bez úrazů Národní dny bez úrazů pořádá město Kroměříž od roku 2000. Je to kampaň, na

které spolupracuje s Národní sítí zdravých měst ČR, Centrem úrazové prevence v Praze a dalšími partnery. Do programu se řadí co nejvíce aktivit na prevenci úrazů a probíhají

v těchto dnech i každoroční konference, které jsou věnovány projektu Bezpečná komunita Kroměříž, jeho výsledkům a jednotlivým aktivitám. 3.6.2.6. Bezpečnost seniorů Na poradnu SENIOR, otevřenou v roce 2001, se mohou obrátit senioři i jejich

rodiny s různými problémy a také s tím, jak zajistit domácnost, aby bylo minimalizováno riziko úrazu. V roce 2003 zavedla Městská policie Kroměříž „Signál v tísni“, systém pomoci na dálku.

- 41 3.6.2.7. Na kolo jen s přilbou Podle zahraničních vzorů byla zorganizována komunitní kampaň, která nastoluje

prostředí, kde je normální jezdit na kole s přilbou. [37] Jejími rovnocennými součástmi

jsou informace dětem i rodičům, sleva přileb a odměna nebo trest přímo na ulicích města. Spolupracují na ní školy, obchodníci, městská a státní policie, dobrovolníci,

místní sponzoři, místní tisk. Vrcholem kampaně byla jízda zručnosti za účasti mistra světa v cyklotrialu Josefa Dresslera. S organizací pomohl Český červený kříž a Policejní škola v Holešově.

3.6.2.8. Zklidňování dopravy ve městě Naše město je rozděleno silničním průtahem, na nějž se váže velký podíl rizik

dopravních nehod v Kroměříži. Dříve jezdila auta dvěma pruhy v obou směrech, překračování povolené rychlosti bylo na denním pořádku. V uplynulých letech byl počet pruhů snížen a tím došlo ke zmenšení rizika střetu a závažnosti následků. Také na

jedné z nejrušnějších křižovatek na průtahu městem byla postavena první kruhová

křižovatka ve městě. Jedná se o zřízení dalších rondelů i jiných technických řešení k bezpečnější mobilitě na různých místech v Kroměříži. 3.6.2.9. Odstraňování bariér Účast v dopravním ruchu je pro hendikepované ještě rizikovější než pro zdravé

občany. Pokud se jim usnadní pohyb po městě, sníží se nejen jejich riziko. Roku 2003 uvedly Kroměřížské technické služby do provozu první dva nízkopodlažní autobusy

městské hromadné dopravy. Rekonstruováno bylo více než 70 přechodů pro chodce. Program odstraňování bariér pokračuje i v současnosti.

- 42 3.6.2.10. Bezpečná cesta do školy Bezpečná cesta do školy a ze školy byla tématem roku 2004, ale nikoli novinkou

v projektu. Na kroměřížských základních školách byl podle metodiky Centra dopravního výzkumu zpracován audit dopravní bezpečnosti u škol a předán Dopravní komisi městské rady. Městská policie dohlíží na dopravní provoz v blízkosti škol v hodinách, kdy tudy prochází nejvíc dětí.

3.6.2.11. Evropský týden mobility Evropský týden mobility je mezinárodní kampaní za udržitelnou dopravu. Na

program se zařazují i aktivity k prevenci úrazů – dopravních nehod. Patří sem

cyklistické jízdy zručnosti, znalostní soutěže o pravidlech silničního provozu, propagace

nošení přileb a používání dalších ochranných prostředků, kulaté stoly k dopravní problematice ve městě apod.

- 43 -

4. PROGRAM BEZPEČNÁ ŠKOLA Program Mezinárodní bezpečná škola vznikl v roce 2001 jako součást projektu

Světové zdravotnické organizace Bezpečná komunita. Vedoucí osobnosti programu Bezpečných komunit a zástupci WHO si během konference, která se uskutečnila v květnu roku 2001 v Anchorage na Aljašce, uvědomili důležitost propagace a zajištění

bezpečí ve školách a sestavili pracovní skupinu Mezinárodních bezpečných škol (International Safe Schools – ISS). Vedením této skupiny byli pověřeni Max

L. Vosskuhler a Ellen R. Schmidt, jež jsou dnes hlavními představiteli tohoto programu a oba mají velké zkušenosti s navrhováním a uplatňováním prevence násilí a úrazů ve školách. [4, 40]

4.1. Kritéria „Bezpečných škol“ Program Bezpečných škol vychází z ověřených pravidel, která se již léta užívají

při vytváření Bezpečných komunit. Sedm indikátorů Bezpečné školy určuje

charakteristiky tohoto programu, navazuje na charakteristiky programu „Mezinárodní

Bezpečné komunity“, ale týká se pouze školní komunity a tak může působit jako samostatný subsektor v Bezpečné komunitě. Následující body jsou hlavními indikátory Bezpečných škol [24, 25]: 1.

Realizační

tým

zahrnuje

pracovníky

školy

(pedagogy,

technické

pracovníky), žáky a rodiče. V čele realizačního týmu, jehož činnost je založena na partnerství a vzájemné spolupráci, stojí ředitel školy

a jmenovaný člen školní rady. Realizační tým je zodpovědný za přípravu, 2.

3.

realizaci a hodnocení programu Bezpečná škola.

Strategie bezpečné školy, která je zpracována realizačním týmem ve

spolupráci vedení školy, školní rady a organizačního výboru Bezpečné komunity.

Školní program Bezpečná škola je dlouhodobý, trvající a činný program,

který vychází ze zvolené strategie a svými aktivitami směřuje k zajištění bezpečí pro všechny žáky školy.

- 44 4.

Zaměřuje se na rizikové skupiny a ty složky prostředí, které jsou

5.

Dokumentace frekvence a příčin úrazů, jak neúmyslných, tak úmyslných

6.

identifikovány z hlediska bezpečí jako rizikové. (násilné a sebepoškozující).

Evaluace průběhu programu, sledování přípravy a realizace programu a průběžné vyhodnocování jeho účinnosti. Hodnocení výsledků programu

po určitých etapách jeho realizace (stanovení indikátorů, které budou 7. .

měřeny a poslouží k posouzení jeho efektivity).

Budoucí spoluúčast v síti bezpečných škol na úrovni komunitní, národní a mezinárodní.

ISS vytvořila kritéria pro bezpečné školy. Kritéria navrhují konkrétní opatření ve

všech sedmi oblastech. Členové týmu si sami vyberou, které oblasti by chtěli sledovat a případně zlepšit, sami si zhodnocují výsledky svých opatření a následně mohou srovnat své výsledky s jinými školami. Každý indikátor má svoje kritérium, které je

dále specifikováno pro určité prostředí školy, jenž hraje důležitou úlohu pro její funkčnost a další rozvoj. Spíše než návod slouží kritéria jako vodítko při volení nejlepší strategie po zapojení programu ISS. [25] [Příloha III]

Tyto indikátory byly vytvořeny mezinárodním hnutím „Bezpečné komunity“

s cílem dělat svět lepším a bezpečnějším. Bezpečí dětí je velice široký pojem a každý

z nás ho může vnímat jinak. ISS je program, který se snaží o zvýšení bezpečí dětí

zajištěním pozitivního psychosociálního klimatu cestou prevence úrazů a fyzického i psychického násilí. Metodika je rozpracována podle vzoru Bezpečných komunit, kde analýzou prostředí, rizikových faktorů, stálým sběrem dat a jejich vyhodnocováním bylo různými prostředky docíleno snížení incidence úrazů a jejich smrtelných následků. 4.2. Principy Bezpečných škol Princip fungování a vytváření bezpečných škol spočívá ve vytvoření sítě škol,

které propagují bezpečí a jsou ochotné se přihlásit do sítě ISS, schopné své výsledky a poznatky sdílet a prezentovat ostatním školám či zástupcům komunity.

- 45 Tento program je velmi mladý, vždyť teprve jedna škola dosáhla ocenění

„Mezinárodní bezpečná škola“ (Källby Gärds Helhetsskola, Švédsko 24. 11. 2003). [22]

ISS je součástí projektu mezinárodních Bezpečných komunit a také vychází

z jeho zásad. Jedná se tedy o uplatnění již fungující metodiky na jednu z důležitých součástí komunity, jakou škola bezesporu je. Všichni lidé pracující v dané škole, žáci

a jejich rodiče a lidé žijící v okolí tvoří komunitu, která se může zapojit do propagace bezpečí dětí ve školách.

Velmi důležité pro ředitele škol je, že Program Bezpečných škol je dlouhodobá

záležitost. Dosažením statutu „International Safe Schools“ nic nekončí, právě naopak, nejdůležitější je, aby tato komunita pokračovala ve své úspěšné činnosti co nejdéle. 4.3. Jak se stát součástí programu Bezpečných škol? Původní představa byla ta, že tento Ministerstvem školství podporovaný projekt

bude rozeslán školním radám, které je pak postoupí ředitelům jednotlivých škol. Ti pak rozhodnou, zda se chtějí zapojit či nikoliv. Přihlášením do programu vše začíná.

Při splnění všech kritérií dále škola postupuje v designačním procesu přes

lokální, regionální, národní až nakonec k „Mezinárodní bezpečné škole“. V tomto procesu nejde jen o dosažení mezinárodního ocenění, ale především o to, aby se začalo

na našich školách myslet i na prevenci úrazů, fyzického i psychického násilí a tak se vytvořilo příjemné psychosociální klima pro děti a také pro všechny ostatní členy školní komunity. [4] Pro srovnání uvádím v příloze IV Program HeadSmart Schools. [1] 4.4. Bezpečná škola a město Kroměříž Ve městě Kroměříž se této problematice aktivně věnuje několik odborníků.

Evidencí úrazů a jejich statistikou se zabývá vedoucí oddělení Podpory zdraví

MUDr. Jarmila Číhalová, výchovou a vzděláváním k prevenci úrazů Ing. Zdeněk

Vopička, koordinátorem programu z řad zastupitelstva města je Ing. Marie Pokorná,

- 46 problematiku úrazů předškolních dětí řeší Mgr. Michaela Karafiátová. Do aktivit se zapojila většina základních škol města Kroměříže. V dubnu 2005 byla na SZŠ Kroměříž

zrealizována první konference Bezpečných škol v České republice. Pro velký úspěch se konal druhý ročník konference v dubnu 2006. [Příloha V]

4.4.1. Návrh záměrů a představ programu Bezpečná škola Záměrem zapojených škol ve městě Kroměříž je vytvořit a realizovat výchovně

vzdělávací program zaměřený na prevenci úrazů, nehod a násilí jako součást rámcového vzdělávacího programu. Také vytvoření bezpečného prostředí jako součást výchovy ke zdraví a formování zdravého životního stylu - jako jedno z nejdůležitějších se jeví ovlivnit chápání, chování i jednání žáků.

Cílem je změna postojů k problematice osobního bezpečí zapojením všech

(vedení školy, žáků, rodiny apod.). Důležité je také vymezení pravidel a zásad

bezpečnosti ve škole i mimo školu, jejich dodržování a monitorování. Očekává se snížení vážných úrazů dětské populace. 4.4.2. Bezpečná škola Zachar Základní škola Zachar v Albertově ulici v Kroměříži jako jediná škola ve střední

Evropě splnila náročná kritéria Světové zdravotnické organizace a stala se prvním

vzdělávacím zařízením v České republice (a druhým na světě), které může užívat titul Safe School – Bezpečná škola. [24] Motto školy zní:





učit se být sám sebou učit se žít s ostatními učit se komunikovat učit se, jak se učit

- 47 Filosofií školy je vytvořit příjemné a bezpečné místo, kde učitel, žák a rodič jsou

partnery. Na ZŠ Zachar má každé dítě právo se vzdělávat dle svých individuálních

možností a potřeb, veškeré aktivity školy směřují k rozvoji žáka. Smyslem aktivit je

ovlivňovat chápání, chování a jednání žáků z hlediska jejich osobního bezpečí,

s důrazem na předcházení úrazům. Cílem je vychovávat děti tvořivé, odpovědné, tolerantní a schopné komunikovat.

Program Bezpečná komunita Zachar obsahuje kurzy prevence úrazů, dílny

a besedy ve třídách, třídní aktivity vybraných tříd a doplňkové akce spojené s tématem prevence úrazů. Také pořádá Olympiádu bezpečné jízdy – celodenní akce, kterou škola pořádá každoročně. Během olympiády soutěží všichni žáci prvního stupně v jízdě

zručnosti na kole a na koloběžce s přilbou a dalšími ochrannými pomůckami,

v poskytování první pomoci, ve znalosti pravidel silničního provozu a doplňkových

akcích. Děti si zde připomenou a naučí, jak neohrožovat své zdraví jako chodec, cestující a cyklista. Jak předcházet úrazům děti ve škole učí na příkladech konkrétních

situací, které mohou vzniknout při sportu, na cestách a podobně. Práce v hodinách jsou diferencovány podle ročních období, pravidelně se opakují v 1. – 5. ročníku a jsou přizpůsobeny věku dětí.


podzimní období

o cesta do školy

o škola a školní prostředí

o domácí prostředí a úrazy o nebezpečí od zvířat


zimní období

o nebezpečí v zimě

o zimní sporty a úrazy

o nebezpečí při oslavách a svátcích


jarní období

o bezpečná jízda na kole, koloběžce o hry a zábava v přírodě

o cestování vlakem, autem, autobusem

- 48 -




letní období

o nebezpečí u vody o nástrahy počasí

o výlety, tábory, pobyt v přírodě I školní družina se zapojuje do aktivit prevence úrazů a pořádá akce jako výlety

do lesa, první pomoc – soutěž mladých zdravotníků, spolupráce s nevidomými a spolupráce s mateřskou školou.

Na závěr bych uvedla poznatky a závěry základní školy Zachar za dobu její

práce v oblasti prevence úrazů:








chování dětí je samostatnější a aktivnější,

zlepšila se spolupráce dětí při řešení problémů, snížila se závažnost a množství úrazů u dětí, děti se učí rozpoznat, co jim způsobí úraz,

děti se učí chovat tak, aby sobě ani druhému nezpůsobily úraz, děti si umí poradit při vzniku úrazu,

u dětí se projevilo pozitivní chápaní.

4.5. Ochrana před úrazy ve školním prostředí 1. Bezpečné prostředí ve školách Úpravy směřující k bezpečnému školnímu prostředí: bezpečná konstrukce

budov, vhodný nábytek a pomůcky, podlahy s protiskluzovým povrchem, bezpečné přístupové cesty (bezpečný přechod v blízkosti škol, načasování dopravní výchovy atd.) 2. Pohybová aktivita Intenzivnější spolupráce pedagogů se školními a sportovními lékaři. Větší

prostor pro pohybovou aktivitu, rozvíjení fyzické kondice i obratnosti, využití velké přestávky pro pohyb (pokud možno venku), podpora pravidelné a systematické sportovní a pohybové aktivity. Vhodné je zejména plavání, turistika, cyklistika.

- 49 3. Tělesná výchova a sport V hodinách tělesné výchovy a při sportovních aktivitách dochází k největšímu

počtu úrazů.

Prevencí sportovních zranění je postupné zvyšování tělesné zátěže,

důsledné respektování platných pravidel pro dané sportovní odvětví, užívání

ochranných pomůcek. Důležité je rovněž seznámení dětí s možnými riziky úrazu

a sladění požadavků učitelů tělesné výchovy s aktuálním zdravotním stavem i fyzickou dispozicí a kondicí dítěte.

4. Spolupráce pedagogů s psychology K poklesu úrazovosti může přispět aktivní vyhledávání rizikového chování,

šikany a násilných zranění. Většina žáků se domnívá, že násilná zranění nevznikají na

základě náhodného konfliktu, ale úmyslně a nebo na základě šikany. Proto je vhodné sledovat vztahy mezi dětmi a snažit se rizikovým situacím předcházet. 5. Spolupráce pedagogů s rodiči Příznaky násilí je nutno řešit okamžitě, a to s dětmi i rodiči. Právě v tomto směru

se jeví neocenitelnou dobrá spolupráce rodičů a pedagogů. Vhodnou prevencí šikany je

rozvíjení přiměřeného sebevědomí a sebedůvěry dítěte. Sebevědomí a sebedůvěru formuje a rozvíjí nejen rodinné zázemí, ale rovněž i příznivé sociální klima ve školách. 6. Podpora prosociálního chování Podpora prosociálního chování je účinnou obranou proti narůstající agresivitě

a násilí. Pozitivní sociální zkušenost by mělo dítě získat především v rodině a později ve škole v kontaktu s vrstevníky.

Tou nejlepší prevencí je kultivace sociálních vztahů a dostatek pozitivních

zkušeností. Součástí je i aktivní výchova se současnými riziky úrazů, výchova ke zdravému životnímu stylu a bezpečnému způsobu života. [21]

- 50 -

PRAKTICKÁ ČÁST Jedním z hlavních cílů práce je ukázat, že sociální pedagogika má v prevenci

úrazů své místo. Vycházím z předpokladu, že těžištěm sociální pedagogiky je každodenní život jedince, analýza jeho životní situace a snaha iniciovat změny v sociálním prostředí, které napomáhají k rozvoji osobnosti. Jádro práce sociální pedagogiky je v edukační činnosti, organizaci prostředí a řízení různých činností. Cílem

výzkumu tedy je potvrdit nebo vyvrátit, že by se sociální pedagogika mohla výrazným způsobem podílet na prevenci úrazů u dětí a mládeže.

Pro potvrzení tohoto předpokladu jsem si zvolila výzkumnou metodu rozhovoru.

Jednalo se o částečně strukturovaný rozhovor s pedagogickými pracovníky, kteří se dlouhodobě zabývají problematikou prevence úrazů na základních školách. Cílem

rozhovorů bylo zjistit, jakými způsoby se pracuje na ZŠ a jaké cesty pedagogové hledají k prohloubení prevence úrazů.

Jednalo se o dva rozhovory s Mgr. Eliškou Darebníkovou, učitelkou na 1. stupni

a Mgr. Hanou Ginterovou, učitelkou na 2. stupni základní školy Zeyerova Kroměříž. Otázky směřovaly k tomu, jak dlouho se problematikou úrazů a její prevencí zabývají. Co je vedlo k tomu, aby se zapojily do práce v této oblasti. Jakými metodami pracují,

jakých dosáhly výsledků a jaké mají představy do budoucna. V čem vidí úskalí své práce, s jakými překážkami se nejčastěji setkávají a kterými cestami by se dalo jít

v dalších letech. Z rozhovorů mj. vyplynulo, že je nutné aktivní zapojení dalších institucí a spolupráce nejen s nimi, ale i s rodiči. Z toho a z dalších poznatků, které jsem

získala na konferencích Bezpečná škola 2005 a 2006 jsem vytvořila návrhy k prohloubení prevence, do které by se mohla v budoucna zapojit i sociální pedagogika.

Součástí praktické části je také fungování programu Bezpečná třída a pohled na

tento program a věkovou kategorii dětí školního věku z pozice sociální pedagogiky. Program Bezpečná třída zahrnuji do praktické části i z toho důvodu, že je to program

vytvořený čistě pro potřeby města Kroměříž a je ve fázi rozvoje. V práci chci poukázat

na to, jak je možno pracovat v Bezpečné třídě z jiného pohledu našeho oboru. Dotknu se

- 51 otázky skupinové dynamiky a způsobu, jak s ní pracovat při prevenci úrazů a také osobnostní a sociální výchovy jako možnost rozvoje a poznání osobnosti dítěte. Jednou z možností, jak pracovat s prevencí úrazů, je využití dramatické výchovy. V práci

navrhnu dramatický projekt, který slouží k rozvoji osobnosti, získání nové zkušenosti a prožitku v oblasti prevence úrazů. Jako další věc se pokusím navrhnout využití

edukačních zařízení k rozvoji v prevenci úrazů a také na základě rozhovorů s pedagogickými pracovníky zkusím poukázat na to, že sociální pedagogika má své místo v oblasti prevence úrazů.

Pro práci jsem si zvolila následující cíle: Cílem práce je přiblížení projektů Bezpečná komunita, Bezpečná škola,

Bezpečná třída a seznámení se s cestami, jakými pracují.

Projekty Bezpečná komunita a Bezpečná škola jsem popsala v teoretické části,

s projektem Bezpečná třída vás seznámím v následující kapitole.

Jako další smysl a cíl práce bylo upozornit na závažnost úrazů a ukázat možnosti využití prvků sociální pedagogiky při snižování incidence (výskytu) úrazů dětí a mládeže.

O tom, jak jsou úrazy závažným celospolečenským problémem dotýkajících se

nás všech jsem také hovořila v teoretické části. V části praktické se budu snažit ukázat, jaké možnosti má sociální pedagogika a jakými cestami může pracovat.

Smyslem a cílem je prohloubit protiúrazovou výchovu s přednostním zaměřením na nejvýznamnější rizikové skupiny a situace.

Objasnit přístupy k problematice prevence úrazů na jednotlivých stupních vzdělání a ukázat možnosti přístupů.

Tyto dva cíle jsem shrnula v praktické části (6. kapitola), kde jednak budu

popisovat přístupy na jednotlivých stupních vzdělávání a jednak se pokusím předložit návrhy aktivit a tím i prohloubit protiúrazovou výchovu.

- 52 -

5. BEZPEČNÁ TŘÍDA Jak už bylo dříve zmíněno, tak Bezpečná komunita je titul udělovaný Světovou

zdravotnickou organizací komunitě, která přijala program prevence úrazů. Komunita

usilující o titul Bezpečná komunita se musí rozhodnout na lokální úrovni snížit počet

úrazů (neúmyslných i úmyslných) tím, že investuje prostředky do dlouhodobého programu úrazové prevence. Program pokrývá všechny věkové skupiny, prostředí a situace. V současné době existuje po celém světě 97 Bezpečných komunit (3/2006).

Bezpečná škola je mladý mezinárodní projekt zaměřený na vytvoření světové

sítě škol, které pomocí systémového a dlouhodobého programu směřují k vytvoření bezpečného prostředí a prevenci úrazů. Bezpečnost školního prostředí není novým

pojmem, ale stále chybí ucelený přístup a strategie při uplatňování praktik, které výrazně ovlivňují úrazovost na školách.

Bezpečná třída je edukační program, který systémově a cíleně uplatňuje prevenci

úrazů. Bezpečná třída si zakládá na poznání žáka, rozvoji jeho osobnosti a následnou změnou chování. Bezpečná třída je specifická tím, že dlouhodobě působí v jednom prostředí na jednu věkovou skupinu, na jeden kolektiv.

Bezpečná komunita (od narození do smrti) Bezpečná škola

0,1 let

100 a více let

6 – 14 let

1

2

3

4

5

6

7

8

9

Jednotlivé bezpečné třídy, kde děti získávají až 90% klíčových kompetencí.

Obr. 5: Schéma Bezpečná komunita – Bezpečná škola – školní věk

- 53 5.1. Klíčové kompetence Důležitost Bezpečné třídy spočívá v tom, že cíleným a systematickým

dlouhodobým působením dosahuje nejlepších výsledků v oblasti prevence úrazů. Zhruba 90 % klíčových kompetencí v této oblasti získávají děti právě v Bezpečné třídě.

Rámcové vzdělávací programy pro základní a gymnaziální vzdělávání se odvíjí

od klíčových kompetencí. Většina evropských zemí se shodla na tom, že k tomu, aby

byli dnešní lidé dobře připraveni na další profesní i osobní život a dovedli se plnohodnotně zapojit do dění ve společnosti, je nutné, aby byli připraveni na celoživotní

učení. Proto se evropská kurikula začala zaměřovat více na úspěšnou aplikaci vědomostí

a dovedností, nežli na jejich pouhé předávání. Klíčové kompetence jsou takové kompetence, které jsou důležité a prospěšné každému jedinci i společnosti jako celku. Musí jedinci umožňovat úspěšnou integraci do velkého množství sociálních sítí a současně jej činit nezávislým a osobnostně zdatným v rodinném i v novém

a nepředvídatelném prostředí. A konečně klíčové kompetence musí umožňovat jedinci aktualizovat nepřetržitě jeho vědomosti a dovednosti. [12] [Příloha VI]

Školy a učitelé by měli být vedeni k tomu, aby vytvářeli vlastní vzdělávací

programy, které by odpovídaly potřebám místních regionů, s nimiž by úzce spolupracovali. Zájem o osvojení klíčových kompetencí by měl být rozšířen i na rodiče tak, aby poskytovali vzdělávání svých dětí maximální podporu.

Učitelé a ostatní pedagogičtí pracovníci by se měli vzdělávat v tom, jak u žáků

zajistit osvojování klíčových kompetencí. Podle rámcového vzdělávacího programu by se také mělo rozvíjet vzdělávání osob, které se věnují profesionálně i neprofesionálně výchově dětí a mládeže se zřetelem na snižování úrazů při mimoškolní činnosti ve

školním roce i v období školních prázdnin. Díky spolupráci všech zainteresovaných partnerů by měly být identifikovány aktuální problémy a jejich cílové skupiny a spolu s tím vypracovány návrhy na řešení těchto problémů.

Rozvoj klíčových kompetencí by měl být nadřazeným principem v celé

společnosti na poli vzdělávání a zaměstnanecké a sociální sféry.

- 54 Kompetence si můžeme představit jako soubor znalostí, dovedností a návyků.

Bezpečná třída pracuje s klíčovými kompetencemi způsobem: „co bych měl vědět a jak se mám zachovat - na základě toho, co vím“.

Pedagog má za úkol hledat takové cesty, které napomohou utvářet vědomí

v dítěti o jeho bezpečném chování a dítě poté za své převezme následující kompetence: 1.

rozpoznat rizika - to, co mi může způsobit úraz, poškození nebo mě

2.

chovat se tak, abych nezpůsobil úraz sobě ani nikomu jinému,

3.

může vystavit nebezpečí,

umět si poradit v předcházení i při vzniku úrazu.

Priority nejen pedagogů, ale celé dospělé populace a jejich kompetence jsou

následující: 1.

pochopit své místo a úlohu v prevenci úrazů dětí a mládeže,

3.

svojí činností nezpůsobit (nezavinit) úraz, poškození.

2.

aktivní spojení protiúrazové výchovy i aktivit,

Bezpečná třída si dává za úkol poznání člověka a na základě jeho poznání

působit na jeho výchovu. Ideální situací by bylo ovlivnění klimatu, chování, chápaní a jednání, které zajišťuje ochranu a bezpečí žáků. Bezpečná třída má své třídní klima a

působí jako sociální skupina. Úkolem sociální pedagogiky byl mělo být působit na třídu jako na sociální skupinu, ovlivnit třídní klima pozitivním způsobem a tím zabránit negativním společenským jevům.

5.2. Bezpečná třída - ZŠ Slovan Bezpečná třída na Základní škole Slovan v Kroměříži vznikla jako subprojekt

Bezpečné komunity. Projekt navrhl zástupce Českého červeného kříže Ing. Zdeněk

Vopička a realizovala ho učitelka 1. stupně Mgr. Eliška Darebníková. Charakteristika

programu by se dala shrnout jako preventivní a zábranná činnost v předcházení úrazů dětí, jejíž cílová skupina je 9 – 11 let. Během pěti let byl program realizován ve dvou

- 55 třídních kolektivech uvedené věkové skupiny. Měřítkem úspěšnosti je to, že děti by měly umět používat nabyté vědomosti a dovednosti v prevenci úrazů v běžném životě. Projekt měl následujících pět programů: Naše třída – Bezpečná komunita (2000 – 2001)

Cíl programu: vytváření a upevňování základních představ, dovedností a návyků spojených s prevencí úrazů a ochranou zdraví vlastního i ostatních. Stop úrazům (2001 – 2002)

Cíl programu: aktivnější vstup žáků do problematiky prevence úrazů Reflektor bezpečí – z pohledu nejvíce ohrožené kategorie (2002 – 2003)

Cíl programu: posvítit si očima dětí na místa, situace a činnosti vedoucí k úrazům dětí Bezpečná třída I (2003 – 2004)

Cíl programu: zdůraznění osobní bezpečnosti Bezpečná třída II (2004 – 2005)

Cíl programu: vytvoření třídních pravidel, které budou všichni respektovat Po celou dobu trvání projektu měly mít děti na paměti následující sdělení: Úraz se stane během jedné vteřiny, ale nese s sebou dalekosáhlé následky: bolest

dítěte, starosti pro celou rodinu, ekonomické následky. Přitom ale úraz není náhoda,

vždy má své příčiny a proto mu lze zabránit. Můžeme pro dítě vytvořit bezpečné prostředí a také ho naučit bezpečnému chování. Motto:

„Máš právo na život. Nikdo nemá právo náš život ohrožovat. Ani ty nemáš právo

ohrožovat svůj život a zdraví nebo život a zdraví někoho jiného. Naopak: máš povinnost chránit život druhých i svůj vlastní.“

- 56 Jaký je nás úkol?

o Upozorňovat na nebezpečná místa

o Sám nebýt příčinou úrazu

o Dodržovat pravidla, zásady, pokyny, nařízení o Připomínat, že se něco může stát Kde si mohou děti nejčastěji způsobit úrazy: o doma

o ve škole

o na hřištích

o na silnicích Každý měsíc probíhalo hodnocení skupin. Žáci se vyjadřovali o problémech,

které vypozorovali, rozebírali je a hledali řešení. Někteří si pořídili i fotodokumentaci.

Třída prezentovala program v tisku, školním časopisu a na výstavním panelu. Na

závěrečnou besedu byla pozvána do třídy místostarostka města Kroměříže, která dětem odpovídala na dotazy, týkající se všech sledovaných oblastí.

Velkou motivací pro žáky i realizátory projektu byla návštěva pana profesora

L. Svanströma z Karolinské univerzity ve Stockholmu, který je vedoucí osobností

mezinárodního projektu Bezpečných komunit WHO. Ve třídě se žáky krátce pohovořil o jejich programu.

Závěrečné vyhodnocení třídní učitelkou: „Zjistila jsem, že děti jsou na sebe

opatrnější, není jim lhostejné chování druhých, více si všímají okolí, dovedou

prezentovat své názory a hledat řešení k dané problematice. Celý projekt žáci pojali jako zpestření výuky, jako něco nového a pro ně velmi důležitého. Doufám, že nabyté

vědomosti a dovednosti v prevenci úrazů budou umět používat v běžném životě a nikdy

se nedostanou do alarmující statistiky úrazovosti dětí. To je jediné měřítko úspěšnosti projektu.“

Záměrem Bezpečné třídy je vytvořit bezpečné prostředí jako součást výchovy ke

zdraví a formování zdravého životního stylu. Také ovlivnit chápání, chování a jednání

- 57 žáků. Ideálním stavem by bylo maximální snížení incidence a závažnosti úrazů a poškození dětí ve školní i mimoškolní činnosti a aktivitách. Důležitým prvkem je také snížení sociálně patologických jevů u dětí a mládeže.

V příloze VII uvádím Osvědčení o absolvování projektu, které děti na závěr

tříletého projektu získaly.

5.3. Bezpečná třída Hradec Králové Projekt Bezpečná třída je spojen i například s městem Hradec Králové, kde

přestavuje příspěvek k prevenci a řešení šikany a závažných vztahových problémů mezi

žáky na základních školách. Projekt Bezpečná třída si neklade za cíl eliminaci veškeré

sociální patologie ve vztazích mezi žáky ve třídách, ale v konkrétních případech pomáhá předcházet a čelit situacím, kdy jsou porušována pravidla soužití mezi dětmi

a kdy je atmosféra třídy pro některého z žáků nebezpečná. Snaží se udržovat vysokou úroveň spolupráce mezi složkami, které v projektu působí a tím dětem nabídnout poznání, že pro zlepšení klimatu jejich pracovního prostředí existují východiska. Děti si

tak mohou do života odnést cennou zkušenost, že stojí za to nezůstat pasivní jen se

svým strachem a že je možné aktivitou a odvahou ovlivňovat a měnit chod věcí, které se jich bezprostředně dotýkají. [24]

5.4. Věková kategorie školní věk Součástí práce je i stručná charakteristika věkové kategorie školní věk. Vývoj

každého jedince je zcela individuální, závislý na řadě vnějších a vnitřních faktorů a procházející jednotlivými vývojovými obdobími. Jedním z nich je i kategorie školního

věku, kterou můžeme rozdělit na dvě období – mladší a starší školní věk. Znalost zvláštností pro daný věk je důležitá pro efektivnost práce s danou věkovou skupinou.

Období mladšího školního věku zahrnuje věk od nástupu do školy až po

dokončení prvního stupně (přibližně 6 – 11/12 let). Vlivem školního výkonu se utváří kladné sebehodnocení a zvyšuje se sebevědomí a samostatnost žáků. Rodina je velmi

- 58 důležitá a vztahy mezi spolužáky jsou kamarádské, děti mezi sebou soutěží, hrají si ve

skupinách. Ve škole dochází ke střídaní rolí, děti se učí vést druhé i podřídit se. V konkurenci mezi vrstevníky si utváří vztah samy k sobě. Zajímají se o vše nové,

někdy jsou až přehnaně aktivní, reagují provokativním chováním, zlobí, předvádějí se a upoutávají pozornost.

Období staršího školního věku (11 – 15 let) zahrnuje povinnou školní docházku

na druhém stupni základní školy. Bývá označováno termínem puberta. Jde o období

bouřlivé, kdy dochází k nápadným změnám v oblasti tělesného vzhledu, pohlavního

dozrávání i ke změnám psychickým. Typický dětský vzhled se mění, dítě rychle roste, více připomíná postavou dospělého člověka. Individuální rozdíly mezi dětmi

a dospívajícími jsou velké, stejně staří jedinci se od sebe značně liší. Děti se rychle

vyvíjí v psychické oblasti, přestávají být důvěřivé, utvářejí si vlastní názor, prosazují se,

dostávají se do konfliktu s dospělými. Dochází k rozvoji logického, kombinačního, systematického myšlení, k hypotetickým úvahám a přemýšlení o budoucnosti. Zvyšuje se vliv vrstevnické skupiny, ale na rodině je pubescent ještě závislý. Vzrůstá potřeba mít

někoho rád, vznikají první lásky. Toto období přináší značnou psychickou labilitu, kritičnost, snahu o nekompromisní řešení situací, což vede ke konfliktům s dospělými, k posilování sebejistoty ve vrstevnické skupině.

- 59 -

6. PŘÍSTUPY NA JEDNOTLIVÝCH STUPNÍCH VZDĚLÁVÁNÍ Jedním z cílů práce je objasnit přístupy k problematice prevence úrazů na

jednotlivých stupních vzdělání a ukázat možnosti, jak lze konkrétně pracovat. Zároveň se tento cíl prolíná s jiným a to s prohloubením protiúrazové výchovy s přednostním zaměřením na nejvýznamnější rizikové skupiny a situace. Na všech stupních vzdělávání

jde o zvyšování odpovědnosti dětí za své zdraví. Tato kapitola byla tvořena z poznatků získaných z rozhovorů s pedagogickými pracovníky.

Jednou z důležitých věcí při práci s prevencí úrazů je napomoci při proměně

školy. Najít takové cesty, aby se škola stala školou podporující zdravý životní styl, vytvářející optimální podmínky pro prevenci společensky nežádoucích jevů a stala se bezpečným místem pro efektivní vzdělávání. Důraz je kladen na proměnu školy, komunikaci, kooperaci a zdravý životní styl zahrnující prevenci úrazů.

Nelze tedy preventivně působit ani rozvíjet vzdělávání bez tvorby optimálních

podmínek pro tyto procesy. Není prevence bez proměny školy. Jádrem preventivní strategie je komplexní změna ve škole, která zahrnuje vše, co se ve škole děje.

Východiskem komplexní změny je analýza podmínek. Na základě úvodní

analýzy škola rozhodne, zda ten či onen jev života školy optimální a zdravé podmínky

podporuje, nebo jde naopak proti nim. Předmětem analýzy není pouze věcné (materiální) prostředí školy, ale zejména celkové klima školy, podmínky mezilidských vztahů, sociálních vztahů a étosu školy.

Není zdaleka takový problém zavést zdravé svačiny a obědy, vybudovat mnohdy

nákladná a bezpečná dětská hřiště nebo nakoupit některý z nabízených „hotových“ preventivních programů, jako je obtížné změnit vztahy ve škole, způsob výuky či její

organizaci. Předpokládá to součinnost učitelů, žáků, ostatních zaměstnanců, ale i rodičů.

Bez účasti celé školy není žádná změna a rozvoj reálně dosažitelný a trvale udržitelný. Nelze proto očekávat rychlý a snadný úspěch. Úspěch je dán zejména tím, jak je změna

podmínek zahrnuta do života školy, jak přispívá k rozvoji dovedností žáků i učitelů

- 60 a profesionalizaci stylu vedení školy. Nakolik je odhaleno množství nefunkčních, omezujících stereotypů a jsou nacházeny možnosti jejich řešení.

Zatímco na prevenci v oblasti sociálně patologických jevů se ve školách

průběžně pamatuje, prevence před úrazy stojí na pokraji zájmu. V současné výuce na většině škol se občas nějaké informace objevují, je jich však minimum. Přitom prevence

sociálně patologických jevů i prevence úrazů vychází z toho, že výchova dětí a mládeže by měla vést ke zdravému životnímu stylu, k osvojení pozitivního sociálního chování a rozvoji osobnosti.

O úrazech se toho mnoho neví a ani v médiích a na veřejnosti se jim nedostává

takové pozornosti jako problému drog, týrání či šikany.

Jsou dvě základní cesty, jak chránit děti před úrazy [11]: 1. Kolem dítěte vytvoříme bezpečné prostředí (zábrany schodů, jištění oken, dveří

a skříněk, chrániče ostrých rohů, kryty elektrických zásuvek, protiskluzové

povrchy, řešení dopravní situace v okolí školy a hřišť, frekventovaných

komunikací a křižovatek, bezpečná dětská hřiště, zajištěné rizikové prostory a další).

2. Naučíme děti:






poznat, jaké situace, předměty a chování jsou pro ně nebezpečné, chápat, proč jsou nebezpečné, předvídat, co se může stát,

jak se chovat, aby k úrazu nedošlo, používat ochranné pomůcky.

6.1. Předškolní vzdělávání Z dítěte se má stát člověk, který se bude chovat ke zdraví svému i druhých jako

k nenahraditelné hodnotě a předpokladu pro plnohodnotný a smysluplný život.

- 61 Včasné a citlivé vzdělávání dítěte předškolního věku a jeho zdárný vstup do

širšího společenství, má pro dítě a jeho rozvoj klíčový význam. Toto je období, které je

optimální pro položení základů k osvojení zdravého životního stylu, pozitivních postojů a dovedností a prevenci úrazů.

Děti předškolního věku jsou velmi aktivní, zvídavé, rády napodobují dospělé

a jejich práci. Při svých hrách neberou na vědomí možná rizika, zejména doma mají

pocit nenarušitelného bezpečí. Avšak právě doma se stane více než polovina všech úrazů.

V předškolním věku mezi kompetence podpory zdraví, zdravého životního stylu

a prevence úrazů patří, že dítě [34]:



má základní poznatky o lidském těle a jeho hlavních funkcích, vnímá, že člověk může mít potíže s tělesným zdravím,




rozumí tomu, že způsob, jakým se člověk chová, má špatný nebo dobrý




rozlišuje lidské aktivity na ty, které mohou zdraví člověka podporovat




v běžných životních situacích předvídá následky a přijímá konkrétní




odhaduje rizika ohrožující jeho zdraví a bezpečnost,







vliv na jeho zdraví,

a ty, které mohou zdraví poškozovat, důsledky svých činů, svého chování,

dovede požádat o pomoc, když je v nouzi,

chápe, že svým chováním a skutky nemá omezovat druhého, chápe, že zdraví není samozřejmostí a musí se chránit,

chápe, že když je člověk nemocen, nemůže dělat řadu věcí, které dělá rád a které patří k jeho životu.

Jde tedy o systematický rozvoj kompetencí, které vedou k osvojení zdravého

životního stylu, zdravotní prevence a prevence úrazů.

- 62 6.1.1. Návrh možných aktivit pro MŠ Bezpečí na ulici, silnici - nácvik přecházení silnice, nácvik bezpečné chůze po schodech, jízda na kole s přilbou v bezpečném prostředí apod.

Bezpečí v mateřské školce – účast při ošetření drobných úrazů v MŠ. Vytvoření

obrázků s námětem, co se mi může stát. Vytvoření pexesa, jedna z dvojice kartiček bude

vyjadřovat správné chování (aby se úraz nestal) a na druhé bude vyobrazen motiv se špatným chováním.

Dramatická výchova - pomocí dramatických metod secvičit pohádkový příběh

s různými druhy úrazů a zahrát jej rodičům. Naučit se říkánky a krátké básničky na téma

úrazů. Námětové hry na hasiče, na lékaře, na policistu, dramatická cvičení na prostorové cítění, orientaci, řešení modelových situací, práce s literárními texty.

V případě dětí předškolního věku je v podstatě vhodnější mluvit o preventivním

působení v mateřských školách. Základem prevence je vytvoření sociálních kompetencí

dítěte, kdy si dítě prostřednictvím prožitkového učení osvojí schopnost rozhodovat se, volit z více alternativ, nést za svou volbu odpovědnost a poznávat její důsledky. Schopnost rozhodovat se je chápána jako předpoklad odpovědného jednání. Odpovědné jednání je základní ochranný mechanismus. 6.2. Základní vzdělávání Základní vzdělávání musí zajistit nejen rozvoj schopností umožňující získat

informace, kriticky je posuzovat, třídit a pracovat s nimi, ale má i formativní funkci, kdy je podněcován sociální a osobnostní rozvoj. Do tohoto výchovně vzdělávacího procesu patří i témata související se sociální odpovědností v oblasti prevence.

Je tedy zřejmé, že preventivní ochranné kompetence dětí a mládeže jsou

vytvářeny nejen konkrétními informacemi o jednotlivých společensky nežádoucích jevech, informacemi o zdraví, zdravém životním stylu a prevenci úrazů, ale i osobnostním a sociálním rozvojem a výcvikem v sociálních dovednostech.

- 63 S nástupem do základní školy si děti velmi záhy začínají ve třídě vytvářet svou

vlastní „subkulturu“, na níž jsou učitelé někdy více a někdy méně napojeni.

Při systému výuky, kdy převládá tzv. frontální vyučování a učitel pouze předává

poznatky dětem, se vyučování aktivně účastní jen malá část žáků. Větší část se účastní málo nebo vůbec. Ukazuje se, že mezi neparticipujícími žáky jsou ti, kteří mají vyšší

pravděpodobnost sociálního selhání a osvojení si sociálně negativního chování. Závažným rizikem v těchto školách je stres a nuda.

Škola, kde děti soutěží v reprodukci znalostí, jsou vedeny pouze ke kázni, ale

tím současně i k nesamostatnosti, kde není rozvíjena tvořivost dětí a prosociální dovednosti představuje výrazně rizikové prostředí pro iniciaci nebo rozvoj společensky nežádoucích jevů.

Hierarchicko - autoritativní model nebere na vědomí skupinovou dynamiku

a podporuje negativní procesy ve skupinách. Mezi důsledky tohoto stylu patří v mnoha případech i současná epidemie šikanování ve školách.

Preventivní výchovně vzdělávací působení musí být neoddělitelnou součástí

výuky a života základních škol a školských zařízení. Je nutné vyvarovat se

zjednodušeného pojetí zdravého životního stylu, kdy učitel vybere několik „žhavých“ témat a ta probere. Není dostatečně účinné preventivní aktivity realizovat pouze jako volnočasové aktivity organizované školou či školským zařízením a nebo nejrůznějšími

formami mimoškolní činnosti (sportovní kluby, střediska volného času apod.). Každodenní život školy musí mít takovou kvalitu, aby dětem umožňoval osvojit si

kompetence zdravého životního stylu, což zahrnuje výchovu ke zdraví i prevenci úrazů a ty jsou pak nejúčinnějším preventivním nástrojem.

Základními kompetencemi prevence v rámci podpory zdraví, prevencí úrazů

a zdravého životního stylu jsou [15]:


Zvyšování sociální kompetence - rozvíjení sociálních dovedností, které napomáhají efektivní orientaci v sociálních vztazích, odpovědnosti za chování a uvědomění si důsledků jednání.

- 64 -




Posilování komunikačních dovedností - zvyšování schopnosti řešit




Vytváření pozitivního sociálního klimatu - pocitu důvěry, bez

problémy, konflikty, adekvátní reakce na stres, neúspěch, kritiku.

nadměrného tlaku na výkon, zařazení do skupiny, práce ve skupině vrstevníků, vytvoření atmosféry pohody a klidu, bez strachu a nejistoty.




Formování postojů ke společensky akceptovaným hodnotám - pěstování právního vědomí, mravních a morálních hodnot, humanistické postoje apod.

U dětí mladšího školního věku klesá počet úrazů doma, narůstá počet úrazů ve

škole, na ulici a silnici. Mnoho smrtelných úrazů se stává v dopravě, nebezpečné je také tonutí. Velice vážné úrazy jsou pokousání psem, při rizikových hrách s kamarády, doma hrozí otravy a poleptání, úraz elektrickým proudem, opaření, popálení a pády.

V tomto věku by se děti měly naučit nejzákladnější návyky potřebné při pohybu

po městě a v jeho okolí na kole, pěšky a v autě. Děti se také naučí chápat, proč jsou tyto základní návyky nutné a jaké hrozí nebezpečí, pokud je nedodrží. Naučí se také, jaké je

správné vybavení kola a ví, proč je takové vybavení nutné. Také se dozví základní

pravidla jízdy na kole na silnici. Doma se naučí předvídat nebezpečí, které předměty běžně používané v sobě skrývají nějaké nebezpečí, jaké je a jak se mu vyhnout. Děti

rozpoznají nebezpečné činnosti a předměty ve svém okolí, proč jsou nebezpečné a co se může stát, když toto nebezpečí podcení. Naučí se chovat tak, aby se jim úraz nestal. 6.2.1. Návrh možných aktivit pro 1. stupeň ZŠ Bezpečí na ulici, silnici - děti si vytvoří plánek města, vyznačí na něm významná místa

a mají za úkol dovést jednoho kamaráda pěšky nebo na kole z jednoho místa do jiného. Hledají bezpečnou cestu, popíší, kde jsou riziková místa, kde je potřeba zvýšená pozornost. Dalším úkolem může být vytvořit plakát se správným vybavením kola a cyklisty.

Bezpečí ve škole – děti najdou ve škole a ve třídě nebezpečná místa, která mohou být

příčinou úrazu. Ve třídě si určí pravidla třídy, které budou dodržovat, aby jejich chování

- 65 nezpůsobilo úraz ani jim, ani nikomu jinému. Např.: „Nebudu se šermovat pravítkem“ nebo „Nebudu se houpat na židli“.

Dramatická výchova – děti se naučí pomocí dramatické výchovy chránit své vlastní

bezpečí a naučit se říkat NE při kontaktu s druhými (známými i neznámými) lidmi.

Přehrají si scénky, kdy mohou potkat někoho cizího, kdo je obtěžuje, ale také při jednání se svými spolužáky (tlak vrstevnické skupiny, vyvolání konfliktu).

Nejčastějším místem výskytu úrazů u dětí staršího školního věku se stává škola.

Nejrizikovější aktivitou v tomto věku je tělesná výchova a organizovaný sport, následují domácí práce a konflikt s jiným dítětem. Prevence úrazů na 2. stupni základní školy vychází z toho, že děti již většinou mají odpovídající znalosti. Vědí, jaké úrazy jim

hrozí i jak se chovat, aby se úraz nestal. Velký důraz se proto klade na utvrzování znalostí a především na postojovou stránku. Děti by si měly uvědomit, že úraz se může

stát i jim, že následky – trvalé postižení – mohou mít vliv na jejich celý další život. Měly by si uvědomit hodnotu vlastního zdraví a cítit odpovědnost za zdraví nejen svoje, ale také svých blízkých. Vhodná se jeví forma diskuse, povídání a vyslyšení dětí. Hlavními sděleními jsou:


nebezpečné (rizikové) chování může vyústit v kritickou situaci, která




úraz může zcela změnit můj život,

může mít vážné následky (trvalé postižení, smrt),




kvůli následkům úrazu bych nemohl dělat spoustu činností, bez kterých




úraz se nestane náhodou, každý úraz má své příčiny,




si svůj současný život nedovedu představit,

zodpovědným chováním mohu mnoha úrazům předejít.

Na druhém stupni základních škol přibývá konfliktů mezi spolužáky, sílí tlak

vrstevníků, uzavírají se nerozvážné sázky a to vše bývá častou příčinou úrazu. Jako prevenci je možné využít aktivit jako je dialog, porovnávání odpovědí, konfrontace a obhajoba názorů. Povídání na téma zodpovědné a nezodpovědné chování. Naučit se umět posuzovat informace a zdroje.

- 66 6.2.2. Návrh možných aktivit pro 2. stupeň ZŠ Bezpečí na ulici, silnici – dětem se přečte příběh o cyklistickém výletu, který skončil

tragicky. Děti se nad tím zamyslí a proběhne řízená diskuse o příběhu, konfrontace názorů. Dále mohou vymyslet další nebezpečné situace a úrazy, které se jim nebo jejich kamarádům mohou stát.

Bezpečí nejen ve škole – děti si samy na sobě vyzkouší, jaké je to být slepý po úraze. Vytvoří dvojice, jeden z dvojice si nasadí šátek a druhý ho provede po škole – známém

prostředí. Vyzkouší si, o co by mohly přijít při nezodpovědném chování. Jak se může

změnit jejich život a jak i život ve známém prostředí je složitý bez jednoho smyslu.

Následně může proběhnou diskuse, jak by svět vypadal, kdyby se každý choval

nezodpovědně. A jaké je jeho vlastní chování (zodpovědné či nezodpovědné) doma, ve škole, ve volném čase, při sportu, s kamarády apod.

Dramatická výchova – jako námět můžeme zvolit životní příběh, článek z novin

a zahrát si scénky. Na příběhu děti hledají chyby, pokusí se zahrát, co se stalo a co udělaly postavy z příběhu špatně. Vyzkouší si být v roli starostlivých rodičů, oběti úrazu, kamarádů. Mohou si vyzkoušet přehrát příběh, co je po úrazu – jak úraz ovlivnil

život člověka. Protože je v tomto věku častou příčinou úrazu konflikt a šikana, neměla by se dramatická výchova vyhýbat ani tomuto tématu. Měla by se podílet na vytváření

pozitivního sociálního klimatu, mezilidských vztahů a bezpečném prostředí, které zabrání šikaně jako příčině úrazu a prevenci úrazů obecně.

Školní práce musí být postavena na dvou základních principech. Na respektu k

potřebám jednotlivce (žáka stejně jako učitele) a na komunikaci a spolupráci uvnitř

školy všech se všemi a mezi sebou (učitelů, žáků, rodičů) i vně školy (školy s obcí a dalšími partnery). Škola tak přestává být tradiční hierarchickou institucí, je

akcentována nejen svoboda, ale i odpovědnost a zachovávání pravidel, spravedlnost, spoluúčast a spolupráce.

- 67 6.3. Středoškolské vzdělání Na střední škole by děti měly být už seznámeny se základními principy prevence

úrazů, měly by být vybaveny kompetencemi, které pak mohou předávat dále. Například

na Gymnáziu v Kroměříži vznikl v rámci předmětu společensko - vědního semináře

projekt k prevenci dětských úrazů, jehož cílem bylo informovat děti o možném riziku

úrazu a naučit děti, jak se chránit před vznikem úrazu. V projektu byly rozděleny úrazy do 4 skupin [24, 34]:


úrazy a zranění doma - Studenti pro děti připravili křížovky s tajenkou, vytvořili plakáty s obrázky místností s označením hrozícího zranění, připravili pro děti hru (obdoba hry „Člověče, nezlob se!“) a vytvořili k ní karty s obrázky nebezpečných předmětů.




nebezpečí hrozící cestou do školy, na ulici – Příprava her zaměřených na

znalost dopravního značení, vytvoření plakátů s plánem ulic, po nichž chodí děti do školy s vyznačením problematických míst.




prevence úrazů při aktivitách ve volném čase – Studenti vypracovali

plakáty s obrázky zimní a letní krajiny. Dětem ukázali různé ochranné pomůcky jako helmy a chrániče.




možnosti poranění ve škole – S dětmi nakreslili obrys postavy v životní velikosti a zakreslili na ni možná zranění.

6.4. Vysokoškolské vzdělání Samostatnou kapitolou v prevenci úrazovosti je příprava budoucích učitelů.

Například na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého mají všechny studijní obory učitelství

propedeutickou

výchovu

biologickou

nebo

zdravotnickou.

Vychází

z předpokladu, že studenti by měli být alespoň orientačně seznámeni s tím, jak učitel

ovlivňuje výchovu ke zdraví. Obor rodinná výchova se zaváděním rámcově

vzdělávacího programu vystřídá na olomoucké fakultě výchova ke zdraví. Součástí tohoto nového studijního programu je také prevence úrazovosti. [24]

Prevencí úrazovosti se výrazně věnují i na vysoké škole v Ústí nad Labem.

V přípravě na své budoucí povolání jsou studenti informováni o nutnosti prevence úrazů

- 68 a bezpečnosti dětí na základních školách. Nyní se zde zvláště zaměřili na učitele tělesné výchovy. Snahou je upustit od výkonnostního zaměření

a upřednostnit zdravotní

hledisko. Orientace na výkon by měla být přenechána sportovním oddílům a děti by

měli být hodnoceny podle toho, zda se jim podařilo najít nějaký vhodný sport, který by

se pro ně mohl stát celoživotní potřebou. Klasifikace by pak probíhala jen ve vybraných disciplínách.

- 69 -

7. SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA Sociální pedagogika se zaměřuje na každodenní život jedince, analyzuje jeho

životní situace a navozuje také změny v sociálním prostředí, které napomáhají optimálnímu rozvoji osobnosti a minimalizují rozpor mezi jedincem a společností.

Sociální pedagogika pracuje prostřednictvím procesů výchovy, vzdělávání,

organizováním prostředí a řízení různých činností.

Význam sociální pedagogiky je spatřován ve zkoumání výchovy v širokém

společenském

kontextu,

její

podmíněností

prostředím,

ale

také

v možném

profylaktickém a kompenzačním ovlivňování výchovně vzdělávacího procesu ve všech věkových kategoriích.

Člověk se musí už od prvních let svého života seznamovat s ohraničenými

možnostmi vlastního rozvoje a nabízejícími se šancemi ve společenském a kulturním

životě. Na kvalitě života člověka má také velký podíl prostředí, v němž žije, pracuje,

vychovává a vzdělává se. Prostředí je složitě strukturovaný systém, nejde o pouhé

náhodné množství různých činitelů. Tak jako v přírodě existuje řád, tak i společnost funguje na základě vnitřní organizace. Prostředí je považováno za otevřený systém, který reaguje na rozmanité podněty. Prostředí odráží také potřeby subjektu i objektu.

Sociální pedagogika se zabývá především sociálním, společenským prostředím,

zkoumá výchovné vlivy různých typů prostředí, reaguje na přeměnu jednotlivých

činitelů objektivního prostředí v činitele prostředí subjektivního. Bere také v potaz aspekty přírodní a ekologické, kulturní, historické, ekonomické a sociální. Pedagogové

výchovnými aktivitami mohou upravovat vliv prostředí, ovlivňovat jeho působení směrem k jednotlivci a sociálním skupinám. Základními typy prostředí, jimiž se sociální

pedagogika zabývá, jsou rodinné, školní, lokální a skupinové, pracovní a volnočasové prostředí. Lze konstatovat, že platí vzájemný vztah výchovy a prostředí. [13]

- 70 7.1. Školní prostředí Školní prostředí bývá nejčastěji sledováno z hlediska cílevědomého výchovného

působení. Škola je vždy součástí lokálního prostředí, které je školou ovlivňováno a zároveň ono samo na ni výrazně působí. Škole patří a očekává se od ní nejvýraznější vliv na rozvoj jedince.

Školní třída představuje vedle rodiny nejvýznamnější část sociálního prostředí,

protože rozšiřuje sociální život dítěte o společenskou dimenzi. Je prostředím, které zastupuje širší společnost. Školní třída (a její obdoby, např. prostředí mateřské školy, různé výchovné formální skupiny aj.) rozšiřují společenský život dítěte a umožňují mu zaujmout postupně adekvátní postavení ve společnosti.

Sociální klima školy je jev odrážející mimo jiné vztahy mezi členy sociální

skupiny, atmosféru ve vyučovacích hodinách i mimo vyučovacích hodin, organizaci školy, existenci a jasnost vymezených školních pravidel, ochotu a snahu pomoci žákům. 7.2. Lokální prostředí Lokání prostředí je vedle rodiny a školy dalším významným socializačním

činitelem. Lokální prostředí je neodlučitelné od života každého jedince. Je to prostředí,

s nímž jedinec přichází pravidelně a bezprostředně do kontaktu v každodenním životě. Zahrnuje nejen přírodní kvality, ale také celý systém institucí sloužící ke společenskému životu, vztahy mezi lidmi, sociální normy a hodnoty, vzory chování, prostor pro činnost ve volném čase.

O lokálním prostředí hovoří i sociologie – lokální prostředí tvoří skupina lidí

žijící na organizovaném teritoriu a vyznačující se společným stylem života. Lokální

prostředí podléhá všem společenským procesům a mají na něj vliv všechny společenské změny.

Dlouhodobá pozorování a zkoumání lokálního prostředí ukazují, že právě ono

silně ovlivňuje úspěchy výchovy. Srovnávací studie dokazují, že existuje přímá vazba

- 71 mezi ohrožením jedince sociálně negativními jevy a stupněm rozpadu lokálního prostředí. Lokální prostředí velmi ovlivňuje výchovu u dětí a zvláště u dospívajících. 7.3. Skupinové prostředí Sociální pedagogika nejčastěji zkoumá jeden z významných typů uplatňujících

se ve výchově, který bývá nazýván jako prostředí vrstevnických skupin.

Pojem vrstevnická skupina znamená, že její členové jsou v přibližně stejném

věku, narodili se za podobných podmínek, jejich biologická, psychický, sociální i kulturní vývoj probíhá za přibližně stejných okolností.

Zájem o vrstevnické skupiny je v pedagogice dlouhodobý. Jejich význam pro

výchovu spočívá v tom, že mají silný vliv na mladého člověka. Čím je člověk starší, tím

více na významu nabývají životní zkušenosti, profesní dráha, celkový stav organismu a na významu ztrácí věkový rozdíl.

7.4. Sociální pedagogika ve spojením s prevencí úrazů Úkoly sociální pedagogiky spočívají v utváření zdravého způsobu života,

životního stylu a osobního bezpečí, také prevenci úrazů i dalších nehod, dále rozvoji osobnosti ve výchovně-vzdělávacím procesu, ovlivňování volného času a osvětě.

Školní, stejně jako lokální prostředí, významně přispívají k utváření a rozvoji

osobnosti člověka. Když vezmu v úvahu dříve uvedené definice o Bezpečné komunitě, škole i třídě, tak se tyto definice vzájemně prolínají a doplňují. Například: Na kvalitě

života člověka má také velký podíl prostředí, v němž žije, pracuje, vychovává a vzdělává se. → Vytvoření bezpečného prostředí, které nesnižuje kvalitu života, by tedy mělo být požadavkem sociální pedagogiky.

Prostředí je považováno za otevřený systém, který reaguje na rozmanité

podněty. Prostředí odráží také potřeby subjektu i objektu. → Pokud je v dnešní době tak

- 72 závažný problém jako problematika úrazů, mělo by být úkolem sociální pedagogiky reagovat na podněty prostředí a zabývat se prevencí úrazů. Nebo:

Sociální

pedagogika

pracuje

prostřednictvím

procesů

výchovy,

vzdělávání, organizováním prostředí a řízení různých činností. → Práce v projektu Bezpečná komunita, škola a třída se tedy přímo nabízí pro uplatnění sociálních pedagogů.

7.5. Skupinová dynamika Sociální pedagogika může využít svých znalostí o skupinovém životě, skupinové

dynamice a najít jiné cesty a metody k působení na děti a mládež než jaké jsou běžně užívány ve školách.

Ústředním tématem skupinové dynamiky je podstata skupinového života.

Vztahuje se ke sledování interakcí jedinců v malých sociálních skupinách. Zaměřuje se

na skupinové procesy, tedy na vše, co se odehrává ve skupině. Vyslovíme-li termín skupinová dynamika, máme na mysli to, co se mezi členy skupiny děje, jaké jsou jejich

vztahy a vzájemné reakce, jejich změny v rámci skupiny a vývoj celé skupiny. [Kratochvíl in Kožnar, 8]

Nelze se věnovat osobnosti jednotlivce ve skupině, ale také se musí věnovat

pozornost „osobnosti“ skupiny.

Skupinové procesy mají tři základní složky [Hansen, Warner, Smith

in Kožnar,x8]: vůdcovství, členství ve skupině a skupinovou interakci. Všechny ve

vzájemné souhře spolu utváří skupinovou dynamiku a jsou relevantní pro výsledek skupinové činnosti. Úspěch jakékoliv skupiny je totiž funkcí: 1. schopností a činností vůdce, 2. kvality vztahů mezi příslušníky skupiny, 3. interakcí mezi vedoucím a skupinou.

Dynamikou jsou obecně označovány komplexní a vzájemné síly působící ve

společném prostředí.

- 73 Do skupinové dynamiky můžeme zahrnout i síly působící na skupinu z jejího

sociálního okolí. Skupinová dynamika je konstituována četnými interakcemi sociálních

sil, vznikajících ve skupině pod vlivem různých osobností, jež jsou členy skupiny a dále pod vlivem specifických rysů skupinových funkcí a cílů, jež působí spolu se silami vycházejícími z vnějšku.

Vztahy mezi skupinami a jedincem, skupinami a jinými skupinami nebo

vnějšími organizacemi či institucemi mohou totiž výrazně ovlivňovat interakce uvnitř skupiny a tím i její vnitřní dynamiku.

Sociální pedagogika by tedy mohla využít znalosti skupinové dynamiky ve svém

působení na skupinu – třídu. Třída by si vytvořila skupinové normy, tedy určitý systém pravidel, který zajišťuje co možná nejplynulejší průběh společných činností, aktivit ve

skupině a nekonfliktní fungování mezilidských vztahů. Skupinové normy se odvíjí ze skupinových cílů a hodnot. [14] Sociální pedagog by ve třídě nepůsobil jako

vzdělavatel, ale spíše vychovatel, který by byl průvodce životem. Nepůsobil by jako

autorita, ale vztah by byl založen na důvěře a partnerství. S pomocí dětí by pomohl

vytvořit pozitivní třídní klima s pravidly. Pravidla by si vytvořila skupina a jejich

podstatou by bylo, že ve třídě se nebudou dít takové věci, které samy děti nechtějí. Také

se domluví, jak budou řešit případné konflikty, odsouzení nesprávného chování jedince

a jakým způsobem ho přimět ke správnému. Působení by probíhalo takovým způsobem, že v konečné fázi by třída samotná ovlivňovala své třídní klima natolik, že jevy jako šikana nebo konflikt by se ve třídě neobjevovaly vůbec nebo jen minimálně. Zlepšily by

se vztahy mezi dětmi, děti by se uměly vyvarovat negativních projevů a trávení volného času by bylo ovlivněno požadavkem zdravého životního stylu.

- 74 -

8. NÁVRHY A DOPORUČENÍ K PROHLOUBENÍ PREVENCE ÚRAZŮ Rozvoj dětské osobnosti v bezúhonnou bytost, seznámení dítěte s normami

společnosti, ve které vyrůstá, pomoci mu s pochopením a následným přijetím těchto norem za své, na tom všem se podílí spousta činitelů a aktivit – rodina, škola, zařízení

pro výchovu mimo vyučování atd. Působení těchto činitelů by mělo brát zřetel na rizikové společenské prostředí, v němž dítě přichází do kontaktu s nežádoucími formami chování a ve kterém je možno lehce přijít k úrazu. A vhodným formováním a ovlivňováním dítěte se snažit eliminovat vliv těchto rizikových faktorů.

V dnešní době se někteří rodiče, ani mnohé školy a školská zařízení nestarají

o zdraví svých dětí. Vycházejí z mylného předpokladu, že úrazům nelze zabránit. Dnes už víme, že to není pravda. Ale také je třeba si uvědomit, že se to musí dozvědět jak rodiče, tak i školy, aby se s tímto problémem mohli začít zabývat. A k tomu může

pomoci i sociální pedagogika. Z rozhovorů s pedagogy na základních školách, kde se provádí prevence úrazů, vyplynulo, že je potřeba rozvinout aktivity nejen na další třídy

ve škole, ale i v rámci škol a dělat tyto činnosti permanentně a dlouhodobě. Protože se ve škole nemůže opominout důležitá funkce vzdělávání, tak některé aktivity probíhají nárazově a ztrácí tím svůj význam. Proto by se mohl zapojit do tohoto procesu sociální

pedagog, který by ve spolupráci s učiteli a znalostí prostředí konkrétní školy a tříd

aktivity prohloubil. Mohl by působit a rozvíjet oblast prevenci úrazů v níže uvedených zařízeních a rozvíjet sociální kompetence a prosociální chování u žáků v rámci specifických předmětů jako je osobnostní a sociální výchova nebo dramatická výchova. 8.1. Základní školy Všechny školy zřizované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy se musí

řídit metodickými pokyny. Roku 2005 obdržely pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany

zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízení. [10] Ten jim mimo jiné

ukládá pokyny k předcházení rizikům, první pomoci a ošetření a sledování úrazovosti žáků:

- 75 Předcházení rizikům

Školy zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví žáků při vzdělávání a výchově,

činnostech s ním přímo souvisejících a při poskytování školských služeb. První pomoc a ošetření

Škola a osoba, na jejímž pracovišti se uskutečňuje praktické vyučování nebo

praktická příprava, zajistí, aby byly vytvořeny podmínky pro včasné poskytnutí první pomoci a lékařského ošetření při úrazech a náhlých onemocněních. Odpovídá za vhodné rozmístění lékárniček první pomoci s potřebným vybavením. Rovněž zajistí, aby se zásadami poskytování první pomoci byli seznámeni žáci a všichni zaměstnanci školy. Sledování úrazovosti žáků

Informace získané při prošetřování jednotlivých úrazů žáků, při sledování

celkové školní úrazovosti a rozborů jejich příčin využívají školy, organizace a orgány, v jejichž působnosti je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví žáků, k prohloubení preventivní činnosti, a to v anonymizované podobě.

Školy tedy mají povinnost neobracet se k prevenci úrazů zády. Nejdříve by školy

měly zmapovat situaci, začít systematicky sbírat data o úrazech (místo a okolnosti

vzniku, druh zranění a jeho závažnost). Poté analyzovat data a pokračovat tak, že odstraní nejčastější příčiny úrazů (bezpečné prostředí). K omezování rizik úrazů může

pak přistoupit cestou preventivních programů (bezpečné chování). Právní úpravou (metodickým pokynem) jsou již školy podpořeny a základem pro vytvoření bezpečí pro všechny jsou tvořivé metody výchovy a změn prostředí.

V současnosti rámcové vzdělávací programy umožňují školám, aby se prevencí

před úrazy zabývaly např. ve vzdělávací oblasti zvané Člověk a zdraví, která výrazně napomůže k realizaci programu Bezpečná škola. 8.2. Zdravé školy Školy podporující zdraví patří ke školám, které z vlastního zájmu realizují

strategii svého rozvoje, které nestagnují a nehledají důvody, proč něco nejde, reagují na

- 76 vzdělávací potřeby svých žáků, učitelů, rodičů, veřejnosti. Koncepci rozvoje školy pomocí programu Škola podporující zdraví lze využít pro změnu školy.

Záměrem programu Škola podporující zdraví je aplikovat strategie podpory

zdraví na podmínky školy a přispět k její účasti na vlastní proměně a rozvoji. V praxi

školy to znamená, že všechno, co se ve škole dělá záměrně (vyučovací kurikulum,

školou organizované činnosti) a rovněž všechno, co se v ní děje živelně (kultura či étos školy), se pedagogové učí promýšlet a ovlivňovat. Sledují přitom možné důsledky jak pozitivní (podporující zdraví), tak i negativní (rizikové, zdraví ohrožující) na zdraví lidí – žáků, pedagogů, zaměstnanců, rodičů, spoluobčanů v obci. [15, 39]

Cílem programu škol podporujících zdraví je rozvíjet životní kompetence

každého žáka tak, aby se úcta ke zdraví a schopnost chovat se odpovědně ke zdraví svému i druhých patřily mezi jeho celoživotní priority.

Školy podporující zdraví tak patří mezi vzdělávací instituce, které by mohly jako

jedny z prvních rozšířit svůj program a aktivně se zapojit do programu Bezpečná komunita, Bezpečná škola.

8.3. Školní metodik prevence V posledních letech do popředí stále více vstupuje a zviditelňuje se problém

zvyšování násilí, agresivity, záškoláctví, počtu závislostí, šikany, trestné činnosti

a dalších sociálně patologických a negativních jevů mezi dětmi a mládeží. S těmito negativními jevy se můžeme setkat v rodinách, ve školách či jiných školních zařízeních,

v podstatě všude tam, kde přicházíme do kontaktu s nezletilými. Na důležitosti tak nabývá vhodnost a přiměřenost působení na děti a mládež se zaměřením na předcházení, prevenci výskytu patologických, negativních projevů chování. A to je

náplní školního metodika prevence, který by měl působit na každé základní škole. Jako

jedno z možných uplatnění sociálních pedagogů se nabízí i profese školního metodika prevence.

- 77 Mezi jeho hlavní činnosti patří vytváření programu a koordinace aktivit, jež mají

působit jako prevence sociálně patologickým jevům. Spolupracuje s třídními učiteli při

zachycování varovných signálů spojených s možností rozvoje sociálně patologických

jevů u jednotlivých žáků a tříd. Má na starost kontrolu realizace preventivního programu školy. [36]

V dnešní době existuje mnoho sociálně patologických jevů, které ohrožují

zdravý vývoj dítěte. Ale právě proto by se nemělo zapomínat na to, že úrazy jsou to, co ohrožuje zdraví dětí a mládeže, pokud neví, jak tomu správně předejít. Hlavně na

základní škole se můžeme setkat s šikanou nebo konfliktem jako příčinou úrazu.

„Šikanování je nebezpečně rozbujelou sociální nemocí ve společnosti, jejíž důsledkem je

poškozování zdraví jednotlivce, skupin, včetně rodiny a společnosti vůbec.“ [7]

Pro prevenci šikany je vytvořen model a prvním bodem je vytvoření

pedagogické komunity, která posiluje imunitu školních skupin a celých škol proti onemocnění šikanováním. Jde o demokratickou formu organizace života ve třídě. Třídní

komunita je považována za nejvyšší formu skupinové existence nebo také za synonymum skupinového zdraví. Projevy zdraví jsou spatřovány:



ve vytvoření bezpečných a kamarádských vztahů,

ve vědomí sebe jako živého organismu, sebereflexi svého zdravotního stavu.

Metodu pedagogické komunity je možné využít v celé škole, ale může s ní

pracovat i jednotlivý pedagog ve své třídě. [7]

Pro připomenutí uvádím, že Bezpečná třída si dává za úkol poznání člověka a na

základě jeho poznání působit na jeho výchovu. Ideální situací by bylo ovlivnění

klimatu, chování, chápaní a jednání, které zajišťuje ochranu a bezpečí žáků. To v sobě

mimo jiné zahrnuje i zabránění negativním společenským jevům jako je šikana, která ohrožuje bezpečí dětí.

Myslím si tedy, že prevenci úrazů by bylo možné zapojit do práce školního

metodika prevence, neboť společným

patologickými jevy i úrazy je ochrana zdraví.

jmenovatelem prevence před sociálně

- 78 8.4. Školní družiny a školní kluby Školní družina a školní klub jsou školskými výchovnými zařízeními, která slouží

pro žáky základních a speciálních škol v době mimo vyučování, popř. v době školních

prázdnin. Školní družina je určena pro žáky 1. stupně, školní klub pro žáky ostatních ročníků.

Školní družina je základním článkem zařízení výchovy mimo vyučování, je mezi

ostatními školskými zařízeními nejpočetnější, zaměstnává nejvíce vychovatelů a jeho odděleními prochází nejvíce žáků.

Školní družina není pokračováním školního vyučování, má svá specifika, která ji

odlišují od

školního vyučování. Hlavním posláním školní družiny je zabezpečení

zájmové činnosti, odpočinku a rekreace žáků. Pracuje v kontextu dalších subjektů nabízejících aktivity výchovy mimo vyučování (zájmové kroužky škol, zájmové útvary

domů dětí a mládeže, schůzky dětských organizací, výuka v základních uměleckých školách atp.).

Školní družina může navázat na vyučování, i když není jeho přímým

pokračovatelem. Může pokračovat v zájmových činnostech, aktivněji zapojit děti a soustředit se na jiný druh práce v prevenci úrazů než ve vyučování. 8.5. Domy dětí a mládeže a střediska volného času Domy dětí a mládeže a střediska volného času uskutečňují velmi různorodou

a zájmovou činnost pro děti, mládež a rodiny s dětmi popř. další dospělé zájemce v jejich volném čase – mají funkci výchovně vzdělávací a rekreační. Zájmové aktivity

jsou organizovány formou pravidelné a příležitostné zájmové činnosti, soutěží a přehlídek, spontánních aktivit. Také tato zařízení se v minulých letech stále významněji podílela na výchově dětí a mládeže, neboť aktivní trávení volného času za

přiměřeného dohledu nebo vedení kvalifikovaných vedoucích působí jednoznačně jako primární prevence negativních jevů. V těchto střediscích neprobíhá výuka, ale vedení

- 79 zájmové činnosti. Zaměstnanci a pracovníci DDM a SVČ jsou vychovatelé a nikoliv učitelé a tomu se přizpůsobují metody a formy jejich pedagogického působení. [36]

Funkce výchovy mimo vyučování je nejen výchovná, zdravotní a sociální, ale

též také preventivní a rozvojová. Každá funkce souvisí s tou další, ani jedna není

nadřazena té druhé, všechny vytváří společně fungující celek jak vychovat zdravého jedince po stránce duševní i tělesné.

DDM a SVČ se tak mohou zapojit do prevence úrazů úzkou spoluprácí se

školami, školními družinami anebo mohou vytvářet svůj vlastní program. Vzhledem

k tomu, že se nemusí zabývat vzděláváním, ale výchovou, tak je pro ně možná práce o něco snadnější. Aktivitám s dětmi se mohou věnovat v průběhu celého roku nebo

mohou uspořádat celodenní Dětský den bez úrazů, kde budou děti po jednotlivcích nebo po skupinách obcházet jednotlivá stanoviště, plnit tam úkoly a zároveň se učit o prevenci úrazů.

Více než 50% úrazů se stává v blízkosti bydliště, ve volném čase dětí nebo

přímo doma. [42] Proto by se i DDM a SVČ mohly vydat cestou, že se pokusí posílit

spolupráci rodičů, dětí a pedagogů. Jednou z možností je vytvořit ve spolupráci se

školou zájmové odpoledne, kde mimo dětí budou zábavnou formou seznámeni i rodiče a pedagogové s problematikou úrazovosti u dětí. 8.6. Zdravá města Asociaci Národní síť Zdravých měst tvoří několik desítek měst, obcí,

mikroregionů a krajů z celé České republiky. Tato města spojuje snaha o zlepšení prostředí v daných lokalitách a o zajištění kvalitního života jejich obyvatel. Snaží se

z měst vytvořit zdravé a bezpečné místo. Mezi témata, jimiž se Národní síť zdravých měst zabývá, patří například bezpečnost ve městech, prevence úrazů, zdravé životní prostředí a další. [38]

Zapojením se do sítě Zdravých měst dává město najevo, že mu není lhostejné,

jaký je život jejich obyvatel. Každé město může mít jinou prioritu (v závislosti na

- 80 znalosti daného prostředí), kterou bude ve svém programu řešit. Jako priority si může určit například zdravý životní styl, prevence kouření u dospělých i u dětí, udržitelný

rozvoj apod. Ale jedna z priorit je natolik naléhavá, že pod záštitou Ministerstva zdravotnictví a kanceláře Světové zdravotnické organizace se Zdravá města zaměřila na prevenci úrazů, zejména dětí, chodců a cyklistů. 8.7. Osobnostní a sociální výchova Jednou z možností, jak může sociální pedagog působit ve školním prostředí, je

využití osobnostní a sociální výchovy.

Rozvíjet interpersonální, sociální, občanské kompetence a prosociální chování

u žáků lze v rámci více předmětů, ale také v rámci specifického předmětu, kterými mohou být např. i osobnostní a sociální výchova a také dramatická výchova.

Učivem je žák sám, třída nebo skupina žáků jako sociální organismus, konkrétní

vztahy a praxe každodenní existence – různé situace, do nichž se žák dostává či může dostat v každodenním životě. [19]

Osnova předmětu osobnostní a sociální výchova obsahuje cíle, které jsou

převzaty z platné pedagogické dokumentace (standardy), kde sice není OSV uváděna jako položka, ale její tématika se tu hojně vyskytuje v kapitole „výchova ke zdraví“. 8.7.1. Výchova ke zdraví

Výchova ke zdraví zahrnuje činnosti, jejichž cílem je poskytnout lidem

přístupným způsobem dostatek informací o možnostech a způsobech, jak předcházet nemocem a úrazům, zlepšit znalosti, motivovat a ovlivnit postoje a přivést lidi

k aktivnímu zájmu o své zdraví a konečně ke změně chování vedoucí k posílení zdraví. Můžeme rozumět faktorům, které ovlivňují zdraví negativně i pozitivně a naučit se své

zdraví chránit, upevňovat a rozvíjet. Důležitým úkolem výchovy ke zdraví je také výchova obyvatelstva k poskytování první pomoci. [20]

- 81 -

Výchova ke zdraví je obor, který využívá poznatků z řady vědních oborů – např.

lékařských, sociálních, pedagogických a psychologických. Je nedílnou součástí péče o zdraví, na kterou má nárok každý občan.

Výchova ke zdraví může být jen tehdy efektivní, jestliže splňuje řadu

nezbytných náležitostí a zásad. Jde o činnost:


soustavnou, systematickou, komplexní a důkladně promyšlenou,




cílenou vzhledem k věku, vzdělání a konkrétním problémům jedince




respektující životní prostředí jedince,




v oblasti zdravotní, psychické, sociální a společenské,

založenou na osobní zainteresovanosti každého jedince – pochopení osobní zodpovědnosti za vlastní zdraví.

Učitel osobnostně sociální výchovy by měl optimálně znát teorii osobnosti,

sociální skupiny, lidské chování, komunikace, kooperace, řešení problémů a hodnot. Tyto znalosti umožní učiteli, aby hrami nejen bavil, ale také mnohem více učil. Umožní

mu stavět hodiny nejen jako náhodný shluk her, ale jako logický systém, umožní mu

porozumět jevům, které se před jeho očima při hrách objevují a využívat tohoto porozumění ve prospěch žáků.

Na základní škole se očekává, že v průběhu povinné školní docházky získají žáci

základy kvalitativního, funkčního a moderního všeobecného vzdělání v rozsahu jejich

potřeb, předpokladů a možností. Bude se kultivovat jejich osobnost po stránce

rozumové, emocionální, volní; bude se rozvíjet jejich tělesná zdatnost a pohyblivost, budou uvedeni do základních životních, duchovních a mravních hodnot, získají

orientaci v sobě samém i v další životní dráze. Získají kompetence v oblasti osobního bezpečí a prevence úrazů.

Jak už jsem se dříve zmínila, Bezpečná třída předává dětem během edukačního

procesu kompetence a dovednosti, které rozvíjí jejich osobnost. Své kompetence má i osobnostní a sociální výchova, které se navzájem s kompetencemi Bezpečné třídy překrývají.

- 82 Součástí kompetencí, ke kterým základní vzdělávání směřuje, jsou kompetence

sociální, významné pro komunikaci žáků ve škole, v rodině, v blízkém prostředí

i v profesionálním a občanském životě. Žáci by měli získat schopnost spolupracovat se spolužáky a s ostatními dětmi, schopnost sloučit hájení a prosazování svých

oprávněných zájmů s úctou k ostatním a korektním jednáním s nimi, rozeznat nehumánní postoje jako jsou agresivita, bezohlednost, cynismus. S tím je spojeno

dosažení přiměřeného stupně empatie, odpovědnosti a potřeby pomoci lidem. Stále

významnější se stává také dovednost organizovat a řídit různé činnosti, vyjednávat, pracovat v týmu, pozitivně ovlivňovat mezilidské vztahy v blízkém prostředí.

Osobnostní a sociální výchova vytváří stejně jako Bezpečná třída hodnoty

a postoje, které se snaží žákům předávat. Hodnotové aspekty jsou vlastní všem

vzdělávacím obsahům, s nimiž se žáci setkávají během své povinné školní docházky. Jsou posilovány celkovým stylem života školy, vztahem učitele k žákům, jeho osobním příkladem.

Základem hodnotové stupnice je okruh všelidských mravních hodnot a projevují

se v úctě k životu a lidem, v péči o prostředí, v němž člověk žije a tvoří. K důležitým

cílům patří utváření odpovědného vztahu žáka k sobě samému a k pravidlům zdravého životního stylu.

O osobnostní a sociální výchově tedy můžeme říci, že:


je na konkrétního žáka / studenta orientované vzdělání (žák se neučí pro

školu, pro učitele, nýbrž pro sebe; neučí se obsahům „mimo něj“, mimo jeho čas, jeho vnímání, jeho život – učí se tomu, čím žije),




je společné hledání dobrých způsobů každodenní existence právě pro toho či




je

právě pro onoho žáka,

bedlivé sledování mravní dimenze každého skutku a dimenze

prosociálnosti – vstřícného a pomáhajícího chování, je to učení se vůči sobě i druhým odpovědnému volení způsobů vlastního života,




učitel reaguje na osobnost a potřeby jednotlivců, na charakter třídy, situaci

ve třídě a průběh aktivit a společně s žáky / studenty tvoří optimální

výsledky v oblastech mnohem osobnějších a sociálně dynamičtějších než v jiných předmětech (jde o tvorbu užitečných a poučných lidských setkání),

- 83 -




je to proces, v němž bývají vítány obtíže a problémy (osobnostně sociální

výchova není soubor her a cvičení, která musí vždy dopadnout podle nějakého předem daného vzoru. Řeší problémy v prožívání, v chování, ve vztazích a to vše může být dobrým obsahem osobnostně sociálního učení

a příležitostí ptát se, co se děje, proč se to děje a co můžeme udělat pro změnu v náš společný prospěch). 8.8. Dramatická výchova Cílem této práce je také ukázat, že sociální pedagogika může výrazně napomáhat

v prevenci úrazů. Jedním z možných způsobů je i využití dramatické výchovy. Dramatická

výchova

je

učení

zkušeností,

tj.

jednáním,

osobním,

nezprostředkovaným poznáváním sociálních vztahů a dějů, přesahující aktuální reálnou

praxi zúčastněného jedince. Je založena na prozkoumávání, poznávání a chápání mezilidských vztahů, situací a vnitřního života lidí. Toto prozkoumávání a poznávání se

děje ve fiktivní situaci prostřednictví hry v roli, dramatického jednání v situaci. Je to proces, který může, ale nemusí vyústit v produkt – představení. Cíle dramatické výchovy jsou pedagogické a prostředky, jak cíle dosáhnout, jsou dramatické. [9]

Dramatická výchova, se svým základem v konfliktu, koresponduje dobře

s takovou výchovou, v níž důležitou roli hraje zážitek obtíže, tj. její překonávání, hledání řešení, podněcující myšlení. Souvisí s tím i požadavek celistvosti, tj. chápání

a zažívání komplexních situací, jaké se objevují v reálu, ne pouze izolovaných poznatků utříděných podle vědních systémů, tedy také účast celé osobnosti žáka.

Z jiného úhlu pohledu osvětluje podstatné principy dramatické výchovy

psychologie tvořivosti: žák – hráč je učitelovým partnerem v tvořivém, samostatném a originálním přístupu k problému a jeho řešení.

Vztah učitele a žáka se stává vztahem spolupráce a partnerství, respektu učitele

k žákovi. Učitel naslouchá žákovi a jeho nabídka aktivit vychází z poznání aktuálního

stavu a zájmu žáka.

- 84 Zásadní význam má proto v dramatické výchově výchovné klima a atmosféra.

Na partnerském, demokratickém uspořádání mezilidských vztahů ve skupině (jak vztahů mezi učitelem a skupinou, tak mezi učitelem a jednotlivými žáky, tak také mezi členy

skupiny navzájem), na stylu vedení skupiny i formách interakce uvnitř závisí kvalita práce a trvalost změn osobnosti jejích členů.

V dramatické výchově se pracuje – řečeno terminologií sociální psychologie –

s malou skupinou, tj. se skupinou, v níž se všichni členové znají osobně a setkávají se

tváří v tvář. Tvoří ji určitý počet osob, které jsou si vědomy svou příslušností k ní, mají společný zájem a sdílejí skupinové normy. Skupiny dramatické výchovy patří ke

skupinám formálním, tedy ustanoveným a organizovaným nějakou institucí, která určuje pravidla jejího členství i fungování.

V dramatické výchově jde v každém případě o kvalitu procesu, o produkt jen

v některých případech. Je v ní nutný demokratický styl vedení, partnerství učitele a žáka, respektování žákovi osobnosti („žák ví…“), jeho práv ve skupině. Autoritativní

styl protiřečí mimo jiné požadavku tvořivosti, osobitosti projevu, sebevyjádření a seberealizace. Liberální styl naopak klade na žáky příliš malé požadavky, neposkytuje jim dost podnětů, ponechává je jim samotným, jejich aktuální úrovni a neposkytuje jim pobídku k dalšímu růstu.

Dramatická výchova je neodmyslitelně spojena s výchovou k humanitě, svobodě

a demokracii, tedy s tím, co je v nejobecnější rovině formulováno jako osobnostní a sociální rozvoj.

8.8.1. Návrh projektu Dramatická výchova se může výrazně podílet na aktivní prevenci úrazů a díky ní

můžeme děti hravou a nenásilnou formou naučit správnému chování nejen k sobě, ale i k ostatním v našem okolí. Děti si vlastním jednáním a prožitkem mohou ujasnit, co je

správné.

- 85 Projekt byl vypracován pro první stupeň základní školy, kdy je dobré nejen začít

s dramatickou výchovou, ale je nejvyšší čas začít s prevencí úrazů. Děti se v tomto věku

stávají velmi ohroženou skupinou. Studie, které byly v posledních letech realizovány

Státním zdravotním ústavem potvrzují vysokou incidenci úrazovosti u českých dětí a mládeže. V České republice utrpí závažnější úraz, vyžadující lékařské ošetření, každoročně 16% dětí, přičemž úrazy u chlapců se vyskytují nejenom častěji, ale vyžadují též delší hospitalizaci. Proto i za hlavní postavy v projektu byli vybráni kluci – dvojčata, aby situace byla reálnější. Věk hochů jsem přizpůsobila věkové skupině třídy pro lepší ztotožnění se s postavami. V příloze IX uvádím anotaci projektu. 8.8.1.1. Osnova projektu 1. Uvolnění Volíme podle toho, co děti dělaly před dramatickou výchovou. Pokud např. celé

dopoledne sedí ve škole, zvolíme aktivnější začátek a naopak.

Např.: aktivní začátek: připravíme si zmuchlané noviny (sněhové koule)

a rozpoutáme s dětmi malou a krátkou „sněhovou bitku“. Jiný typ začátku - vhodný

zejména pro zklidnění: sedneme si do kruhu a každý si utrhne kousek toaletního papíru „tak jako normálně…“ V dalším kole každý řekne tolik věcí či událostí, které mu

v poslední době udělaly radost, kolik má utržených dílků. Do těchto otevíracích aktivit by se měl zapojit i vedoucí dramatické výchovy – učitel, vychovatel. 2. Dobrovolnost Než začneme s vlastní dramatickou výchovou, měli bychom děti seznámit s tím,

že vše je dobrovolné! (ze hry mohou kdykoliv odejít a zase se do ní vrátit). Že nic z toho, co se zde stane se nevynáší ven, vše zůstává jen mezi námi (samozřejmě kromě společného závěru o prevenci úrazů).

- 86 3. Úvodní motivace, vtažení do děje Děti si zavřou oči, pohodlně se posadí (lehnou, stoupnou), vzpomenou si, jaký se

jim stal úraz, představí si, jak se při tom cítili, co je bolelo, apod. Svůj pocit vyjádří

jakýmikoli pohyby (dupání, skákání, tanec apod.). Pak děti zklidníme, řekneme, že už se všechno zahojilo, je jim dobře, nic už je nebolí. Děti opět otevřou oči.

Reflexe: Zeptáme se dětí, jaké to bylo, být zraněný a co měly v dané situaci

udělat, aby se jim úraz nestal.

Teď vyzveme děti, aby se ponořily do příběhu dvojčat Petra a Pavla. 4. Vyprávíme dětem příběh „Petr a Pavel jsou dvojčata. Oba mají pihatý nos, modré oči, kudrnaté vlasy,

jsou prostě k nerozeznání. Pro všechny je mnohem jednodušší rozeznat dvě úplně stejná vejce, než tyhle dva kluky. A přece jsou každý jiný. Petr je rozvážný, rozumný a raději si vše předem rozmyslí. Zato Pavel! Ten je jako stádo splašených koní, pobíhá rychleji

než vítr a co ho napadne, to taky hned udělá. Zvláště neznámé a nebezpečné dobrodružství ho láká nejvíc. Jednou odpoledne se Petr a Pavel vydali na výlet. Když šli kolem starého polorozbořeného domu, oba se najednou zastavili a najednou se podívali

na proražený otvor ve zdi. Jůů, to bude dobrodružství! Za zdí polorozbořeného domu bude jistě co objevovat, ale pozor, může tam číhat i nebezpečí. Petr a Pavel se dohadují, jestli tam polezou na průzkum nebo ne.“ 5. Úkol pro děti a) Ve dvojicích si představit, co navrhuje váhavý Petr a co Pavel. Děti sehrají

dialog současně.

b) Na povel štronzo všechny děti strnou a po dotyku dvojice opět pokračuje

v dialogu tam, kde před povelem přestala. Po dalším doteku umlkne a další dvojice čeká na dotek, který rozehraje jejich dialog.

- 87 6. Ulička Dál dětem vyprávíme příběh: „Dobrodružství bylo tak lákavé, že mu nemohli

odolat. Vlezli tedy dovnitř… Podlaha byla příliš hluboko, všude kolem tma, naházené odpadky, střepy, díra ve zdi moc vysoko…“

Děti vytvoří uličku, kterou nejdřív projde Pavel a pak Petr. Děti mají za úkol říci

jednu větu za Petra a jednu za Pavla o jejich pocitech v tu chvíli. Jak se teď cítí rozvážný Petr a splašený Pavel? 7. Hra v roli

Vrátíme se do příběhu, kdy kluci vyrazili do polorozbořeného domu.

Dva vychovatelé, učitelé převezmou v tuto chvíli roli Petra a Pavla, svou postavu odliší

od své skutečné reálné postavy rekvizitou, pomocí které se promění v dvojčata. Přehrají

příběh, kdy Petr a Pavel vlezli do domu, pátrají v něm, rozhlíží se. Petr se chce vrátit zpět, ale na naléhání bratra zůstává. Při procházce se náhle něco stane, dvojčata mají vyděšené výrazy a ztuhnou v nehybné sochy... 8. Úkol pro děti Ve dvojicích polovina dětí napíše co nejvíce věcí, které by se Pavlovi a Petrovi

mohly stát. Polovina dětí si připraví dokončení příběhu, které pak ostatním předvedou. 9. Ošetření úrazu

Vychovatelé - dvojčata Petr a Pavel se vrátí do domu, do chvíle než se změnili

v nehybné sochy a rozehrávají příběh dál, do momentu, kdy se stane Pavlovi úraz. Může jít o zlomenou nohu, otřes mozku, říznutí, upadnutí do bezvědomí.

Děti se rozdělí do několika skupin (cca po 5 lidech), z nichž jeden bude hrát

zraněného Pavla a ostatní se naučí jeho zranění ošetřit a poskytnout mu první pomoc.

- 88 Zraněného Pavla může hrát také učitel a děti k němu budou přicházet po

skupinkách. Pro každou skupinku může být nachystaný jiný druh úrazu.

Nejprve se děti pokusí ošetřit úraz podle svého uvážení, poté jim bude

nápomocen profesionální záchranář, který jim vysvětlí základy první pomoci a ošetření úrazu.

Naučíme se básničku: „150 hasiči, oheň jenom zasyčí, 155 doktor jede hned.“ 10. Reflexe Dětí se můžeme ptát, co se jim nejvíce líbilo, jak se cítily v jednotlivých

aktivitách, co je nejvíce překvapilo, o čem byl příběh. Pro prevenci úrazů jsou klíčové tyto otázky (jejichž odpovědi můžeme např. společně zaznamenat na papír):




Co udělali chlapci špatně?

Co všechno se jim mohlo stát?

Co by měli udělat lépe, aby se jim nestal úraz? Jak by děti reagovaly, kdyby se v jejich okolí přece jen něco podobného stalo?

11. Ukončení a uvolnění Společné ukončení a uvolnění celé dramatické výchovy a uvolnění před tím, než

se rozejdeme. Např.: Znění zvonů - všichni (opět včetně učitele) stojí v kruhu těsně

u sebe, postupně jeden po druhém se rozeznívají zvukem zvonu bim bam (zcela

libovolně), pak postupně utichají.

Hlavní sdělení: Nikdy nelezu do starých polorozbořených domů. Nevím, co je

uvnitř, mohl bych skočit a zlomit si nohu nebo ruku, narazit si páteř, hlavu a upadnout

do bezvědomí. Mohl bych se také pořezat či se propadnout. Nemusím se pak dostat zpátky a na opuštěném místě se nemusím dovolat pomoci. Pokud bych si na takovém

místě zapálil svíčku, mohl bych založit požár a zle se popálit. Stěny polorozbořeného domu by mě mohly zavalit.

- 89 -

ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo upozornit na závažnost úrazů a ukázat možnosti

využití prvků sociální pedagogiky při snižování incidence (výskytu) úrazů dětí

a mládeže. Zdálo by se, že úrazy vždy byly, jsou a budou. Avšak zkušenosti těch, kteří se touto problematikou zabývají, hovoří o něčem jiném. Došlo ke změně pohledu na

úrazy – není to boží trest, smůla, průvodní jev něčeho jiného nebo souhra nešťastných náhod. Není to náhoda – úraz má své příčiny a je možné mu zabránit! Každému úrazu předchází riziková situace, kterou můžeme rozpoznat a vyhnout se jí. K úrazu dojde ve

vteřině, ale jeho následky mohou přetrvávat po celý život. Takový úraz s sebou nese nedozírné následky pro dítě a jeho rodinu i pro celou společnost.

K účinné prevenci patří odstraňování příčin úrazů a to buď změnou prostředí,

změnou chování nebo nejlépe kombinací obojího. Sociální pedagogové mohou výchovnými aktivitami upravovat vliv prostředí, ovlivňovat jeho působení směrem k jednotlivci a sociálním skupinám.

Má-li být preventivní program pro snížení úrazovosti úspěšný, musí být

konstruován na podkladě znalosti lokální situace. Takový program je také přijímán lépe

a stává se součástí lokální komunální správy. Mezi takové programy patří Bezpečná komunita, Bezpečná škola a Bezpečná třída.

Školy a školská zařízení mají nejlepší možnosti, jak se zapojit do aktivit pro

vytvoření bezpečného prostředí dítěte a naučit ho kompetencím a tím i bezpečnému chování. Škola by měla být místem, kde se dítě dostane do kontaktu s kvalitními informacemi o péči o své zdraví a prevenci obecně. Úkolem školy by mělo být rozvíjení

kompetencí každého žáka tak, aby úcta ke zdraví a schopnost chovat se odpovědně

k sobě i k okolí patřily mezi běžnou aktivitu dětí. Prevence úrazů by se tak stala součástí péče žáka o sebe samého a svou bezpečnost.

Sociální pedagogika může napomoci účinné prevenci dětí a mládeže. Jednou

z možností je zapojit se do aktivit Bezpečného města, školy, třídy a přinést nový pohled

- 90 a ukázat nové cesty práce. Sociální pedagog může být ten, kdo bude zajišťovat spolupráci jednotlivých tříd, škol, kdo bude koordinovat a vytvářet aktivity ve školních i mimoškolních zařízeních. Sociální pedagog může zajišťovat finanční a materiální

podporu, spolupracovat s organizacemi na místní, národní i mezinárodní úrovni,

získávat nové poznatky, které předá dále a rozšiřovat myšlenku důležitosti prevence úrazů.

Sociální pedagogika může napomoci k pozitivnímu ovlivnění klimatu třídy, ke

změně motivace žáků a pedagogů a změnám vyučovacích metod. Základním předpokladem k maximální účinnosti je aktivní zapojení všech žáků třídy. Rodiče žáků

by se stali aktivními účastníky procesu realizace a s průběhem a výsledky programu by byli seznamováni.

Součástí pedagogické práce je i spolupráce s rodinou, která je považována za

těžiště prevence. Škola je místem, které by mělo navazovat na předchozí znalosti z rodinného a předškolního prostředí. Na základní školu by proto dítě mělo přijít

s určitým penzem základních poznatků, jak pečovat o sebe a svou bezpečnost. A tyto znalosti nejsou vždy dostatečné. Proto je důležité rozvinout větší spolupráci škol

s rodinami dětí, podnítit zájem rodičů, změnit hodnotový systém rodiny. Z rozhovorů s pedagogy vyplynulo, že oni samotní nemají dostatek prostředků a času k zesílení motivace rodičů. Sociální pedagogika může být jednou z možností, jak tento problém řešit.

Sociální pedagogika se tedy může výrazným způsobem podílet na prevenci

úrazů dětí a mládeže, ale je nutné, aby si vyhledala své místo a posléze se prosadila v protiúrazové prevenci.

- 91 -

RESUMÉ Ve své bakalářské práci Problematika prevence úrazů dětí a mládeže z pohledu

sociální pedagogiky jsem se věnovala závažné problematice dětských úrazů s cílem ukázat, že sociální pedagogika má své místo v prevenci dětských úrazů.

V teoretické části jsem popisovala problematiku úrazů obecně, druhy úrazů

a úrazovou prevenci. Dále jsem se zabývala konkrétními programy jako je Bezpečná

komunita se zaměřením na město Kroměříž (první město ve východní a střední Evropě, kterému byl udělen titul Bezpečná komunita a ze kterého pocházím) a Bezpečná škola, které se starají o zvýšení osobního bezpečí a ukázala jsem, na jakém principu fungují.

V praktické části jsem popsala program Bezpečná třída a také poukázala možné

přístupy v prevenci úrazů na jednotlivých stupních vzdělávání. V této části také jsem

vysvětlila, čím se zabývá obor sociální pedagogika a podala návrhy jejího možného zapojení do protiúrazové prevence a budoucího praktického využití.

- 92 -

SUMMARY In my bachelor work "The Problematics Of Injuries In Children And The Youth

As Seen From The Social Pedagogics Perspective", I have paid attention to the significant problematics of children´s injuries with an aim to show that social pedagogy has its place within the prevention of children´s injuries.

In the theoretical part, I have described the problematics of injuries in general,

different kinds of injuries and injury prevention. Further on, I have dealt with the actual

programmes, such as "The Safe Community", with an orientation to the town of

Kroměříž (which I come from and which was the first town in Eastern and Central Europe awarded the title "Safe Community") and "The Safe School". Both of these

programmes take care of the personal/individual safety´s rise. I have tried to show the principles on which they work.

In the practical part, I have described the programme "The Safe Class" and also

pointed out possible approaches to injury prevention at various degrees of school

education. In this part I have also explained the subject of social pedagogy and proposed suggestions of its possible connection to injury prevention and practical use in the future.

- 93 -

SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK Obr. 1 - Časová osa úrazu

Obr. 2 - Úrazové spektrum

Obr. 3 - Epidemiologický model úrazu

Obr. 4 - Model práce Bezpečné komunity Kroměříž

Obr. 5 - Schéma Bezpečná komunita – Bezpečná škola – školní věk Tab. 1 - Možné následky těžkých úrazů

Tab. 2 - Základní prevence podle věku dítěte

Tab. 3 - Potencionální partneři projektu Bezpečná komunita

- 94 -

SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ [1]

BRAIN INJURY ASSOCIATION. HeadSmart Schools. A Brain injury and

[2]

EUROPEAN CHILD SAFETY ALLIANCE. Priority bezpečí dětí v Evropské

[3]

GLADKIJ, I., KOLDOVÁ, Z. Propedeutika sociálního lékařství. Olomouc:

[4]

GRIVNA, M. a kol. Dětské úrazy a možnosti jejich prevence. 1. vyd. Praha: CÚP

Violence Prevention Program. Washington, D. C., 1996.

unii. Praha: CÚP UK 2. LF a FN Motol, 2003. 26 s. ISBN 80-239-2026-X.

Polygrafické středisko VUP, 2001.180 s. ISBN 80-7067-904-2.

UK 2. LF a FN Motol, 2003. 144 s. ISBN 80-239-2063-4.

[5]

GRIVNA, M. Metodika prevence úrazů na komunitní úrovni. 1. vyd. Praha: 2. LF

[6]

Kroměříž – první Bezpečná komunita v České republice. Město Kroměříž, 2004.

[7]

KOLÁŘ, M. Bolest šikanování. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 256 s. ISBN 80-7178-

[8]

KOŽNAR, J. Skupinová dynamika. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992. 219 s. ISBN

[9]

MACHKOVÁ, E. Úvod do studia dramatické výchovy. Praha: IPOS, 1998. 199 s.

UK, 1999. 35 s. ISBN 80-238-4154-8.

28 s.

513-X.

není uvedeno.

ISBN 80-7086-103-9.

[10] Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních. MŠMT, 2005.

- 95 [11] PODANÁ RUKA, Metodika k prevenci dětských úrazů. Praha: Akademos, 2005. 96 s. ISBN není uvedeno.

[12] Rámcový vzdělávací program: Cíl 4 – Zdraví mladých. MŠMT, 2005. [13] PŘADKA, M. a kol. Kapitoly ze sociální pedagogiky. 1. vyd. Brno: Paido, 1998. 45 s. ISBN 80-210-1946-8.

[14] ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998. 268 s. ISBN 80-85931-48-6. [15] Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2001.

[16] TOŠOVSKÝ, V. Dětské úrazy. Praha: Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1961. 9 s. ISBN není uvedeno.

[17] TOŠOVSKÝ, V. a kol. Prevence dětských úrazů. Praha: Avicenum, 1977. 168 str. ISBN není uvedeno.

[18] TOŠOVSKÝ, V., SYROVÁTKA, A. Chraňte děti před úrazy. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1958. 128 str. ISBN není uvedeno.

[19] VALENTA, J., Učit se být: témata a praktické metody pro osobnostní a sociální výchovu na ZŠ a SŠ. Praha: Agentura Strom, 2003. 95 str. ISBN 80-86106-10-1.

[20] WASSERBAUER, S. a kol. Výchova ke zdraví. Praha: Státní zdravotní ústav, 1999. 47 s. ISBN 80-7071-129-9.

[21] ZVADOVÁ, Z., JANOUŠEK, S., KODL, M. Prevence úrazů u školních dětí. Praha: SZÚ, 2002. 8 s. ISBN není uvedeno.

[22] AKTUALITY V PREVENCI DĚTSKÝCH ÚRAZŮ, Praha: CÚP, čísla 2/2003, 4/2003, 1/2004, 2/2004. ISSN 1213-2179.

- 96 [23] NENCKA, P., GRIVNA, M., BENEŠOVÁ, V. Incidence úrazů dětí na hřištích. Vojenské zdravotnické listy, 2003, č. 4, str. 191 – 193.

[24] Konference Bezpečná škola, 6. dubna 2005, Kroměříž. [25] Konference Bezpečná škola, 4. dubna 2006, Kroměříž. INTERNETOVÉ ZDROJE [26] www.bezpecnamesta.cz [27] www.cup.cz [28] www.cdv.cz

[29] www.detstvibezurazu.cz

[30] www.detstvibezurazu.cz/urazy/statistiky.html [31] www.ki.se/phs/wcc-csp/safecom [32] www.kolecko.cz

[33] www.mesto-kromeriz.cz

[34] www.mesto-kromeriz.cz/bezpecna-skola [35] www.mesto-kromeriz.cz/zdrave-mesto [36] www.msmt.cz

[37] www.nakolojensprilbou.cz [38] www.nszm.cz

[39] www.nszm.cz/zdrskola

[40] www.peacefulresources.org/InternationalSafeSchools.html [41] www.phs.ki.se/csp [42] www.szu.cz

[43] www.vuppraha.cz [44] www.who.cz

- 97 -

SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHA I

-

Bezpečná cesta do školy

PŘÍLOHA III

-

Kritéria Bezpečných škol

PŘÍLOHA II

PŘÍLOHA IV

-

-

Seznam Bezpečných komunit

HeadSmart Schools projekt

PŘÍLOHA V

-

Konference Bezpečná škola 2005 a 2006

PŘÍLOHA VII

-

Osvědčení o absolvování projektu

PŘÍLOHA VI

-

PŘÍLOHA VIII PŘÍLOHA IX

-

Klíčové kompetence

Loga organizací a projektů

Anotace projektu