Masarykova univerzita Fakulta filosofická Ústav speciální pedagogiky
PRACOVNÍ VÝCHOVA A JEJÍ VÝZNAM V ETOPEDICKÉ PÉČI V PODMÍNKÁCH VÝCHOVNÉHO ÚSTAVU PRO DĚTI A MLÁDEŽ V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ
Vedoucí práce: Mgr. Petr Vémola
Autor: Ing. Jiří Pospíšil Dolní Dubňany 156 671 73
Brno 2003
P r o h l a š u j i , že jsem závěrečnou práci vypracoval samostatně a s použitím literatury uvedené v seznamu.
………………………………..
2
Děkuji Mgr. Petru Vémolovi za pomoc, kterou mi poskytl při zpracování této závěrečné práce.
3
ČLOVĚČE „ Jsi tím, o čem jsi přemýšlel a co jsi sám ze sebe udělal.“ Buddha
4
OBSAH
I.
Úvod…………………………………………………………………………………6
II.
Teoretická a metodologická část práce.
1.
Organizace Výchovného ústavu pro děti a mládež (VÚDM) v Moravském Krumlově……………………………………………………………………………8
2.
Cíle výchovně vzdělávacího procesu v pracovní výchově……………………… 11
3.
Obsah praktických činností v rámci osnov škol ve VÚDM …………………….. 13
3.1.
Praktické činnosti na Speciální základní škole…………………………………… 13
3.2.
Pracovní vyučování na Zvláštní škole……………………………………………..16
3.3.
Praktické činnosti na Rodinné škole……………………………………………….21
4.
Metody používané při výuce pracovního vyučování a praktických činností…………………………………………………………………………… 24
5.
Předpoklady pro úspěšnost pracovní výchovy v podmínkách VÚDM Moravský Krumlov………………………………………………………………. 27
III.
Vlastní poznatky, zkušenosti a jejich aplikace.
6.
Praktické zkušenosti s vyučováním pracovní výchovy ve VÚDM ………………29
7.
Význam pracovní výchovy v převýchovném procesu…………………………… 32
8.
Úskalí, problémy, opatření, doporučení, návrh změn ve vedení pracovní výchovy .……………………………………………………...…………………………… 35
IV.
Závěr……………………………………………………………………………... 39 Seznam použité literatury………………………………………………………. 41 Přílohy
5
I. ÚVOD Výchovný ústav pro děti a mládež (VÚDM) v Moravském Krumlově je státní institucí. Je zařazen do sítě speciálních škol. Zabývá se edukací, výchovou a vzděláváním děvčat, jimž bylo soudem nařízeno předběžné opatření, ústavní nebo ochranná výchova. Je určen i pro děvčata na základě dohody s rodiči o dobrovolnosti pobytu, kterému předchází souhlas příslušného Diagnostického ústavu. Pro tato děvčata jsou charakteristické různé poruchy chování a osobní zvláštnosti. V průběhu svého života se dostávají do životních situací, které je ohrožují, stávají se pro ně nebezpečnými. Proto koncepce reedukace ve VÚDM spočívá v poskytnutí pomoci těm, kteří pomoc potřebují. Vzdělávání probíhá na úrovni tří škol. Zvláštní škola (ZvŠ) je určena pro děvčata ve věku 12 – 16 roků, která navštěvovala zvláštní školu a nemají ukončenou povinnou školní docházku . Přicházejí po provedení diagnostiky v příslušném Diagnostickém ústavu. . Do Speciální základní školy jsou zařazována děvčata rovněž 12. – 16.ti letá, která navštěvovala základní školu a nemají ukončenu povinnou školní docházku. Pro děvčata starší, ve věku 15 – 18 roků, s ukončenou povinnou školní docházkou je určena dvouletá Rodinná škola. Zařazení děvčat, do kterékoli z uvedených škol předchází vždy provedení diagnostiky v příslušném Diagnostickém ústavu. Informačními zdroji této práce jsou pedagogické dokumenty uvedených škol. Tedy Vzdělávací program základní školy, Vzdělávací program zvláštní školy, Pedagogické dokumenty studijního oboru 63 – 44 – 6 Rodinná škola. Dále Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních č. 109. Tento zákon vstoupil v platnost 1.července 2002 a přináší celou řadu změn.Významným informačním zdrojem je taktéž Plán práce VÚDM Moravský Krumlov pro školní rok 2002/2003, ze kterého vychází všechny činnosti VÚDM. Nedílnou součástí je rovněž moje osobní praxe ve školách VÚDM, kde v současné době vyučuji tyto předměty: V ZvŠ Pracovní vyučování, Přírodovědu, Chemii. Ve Speciální základní škole (SZŠ) předměty Praktické činnosti, Přírodopis, Chemii, Německý jazyk. V Rodinné škole (RŠ) předměty Přírodovědné praktikum, Základy přírodních věd, Základy společenských věd a Zdravotní tělesnou výchovu. K dalším informačním zdrojům taktéž patří literatura uvedená v seznamu použité literatury. Je zde jednak literatura doporučená při studiu jednotlivých pedií studia Speciální pedagogiky, mající vztah k této práci. Dále literatura, která mě samotného zajímá a pomáhá mi při překonávání problémů v mé práci ve VÚDM. Tím má také vztah k této závěrečné práci. Uvádím i přednášející a jejich přednášky tohoto studia Speciální pedagogiky, jejichž úroveň byla velmi vysoká. A proto oslovila mě i další posluchače. Je dobře známo, že pracovní výchova má velký potenciál ve formování osobnosti člověka, v našem případě nezletilých děvčat. Snahou všech výchovných pracovníků je co nejlepší a nejúčinnější působení. Zdůvodnění, proč jsem tuto závěrečnou práci Pracovní výchova a její význam v etopedické péči v podmínkách VÚDM v M. Krumlově napsal, spočívá v návrhu opatření, která by mohla vést k dalšímu zkvalitnění pedagogické práce školy VÚDM.
6
Cílem práce je zhodnocení stávajícího stavu a návrh změn. Práce je rozdělena do čtyř základních kapitol : První kapitola slouží k seznámení s problematikou. Druhá kapitola je rozdělena do několika podkapitol. Obsahuje část teoretickou. Zde získáte informace o organizaci výchovného ústavu, jeho rozdělení na výchovné skupiny, ročníky, třídy. VÚDM M. Krumlov má velmi dobré klimatické a materiální podmínky pro vyučování pracovní výchovy, zde je jejich stručný popis. Právě proto je pracovní výchova zaměřena především na pěstitelské práce. Dále se dočtete o cílech výchovně vzdělávacího procesu v pracovní výchově a o postavení pracovní výchovy ve výchovně vzdělávacím procesu v rámci historického vývoje (anglická pedagogika, socialistická pedagogika, současnost) . Seznámíte se s obsahem Praktických činností v rámci osnov SZŠ a RŠ a s obsahem Pracovního vyučování v rámci osnov ZvŠ. V závěru druhé kapitoly jsou objasněny metody používané při výuce pracovního vyučování a praktických činností. A dále, jaké jsou potřebné předpoklady pro úspěšnost pracovní výchovy v podmínkách VÚDM Moravský Krumlov. Třetí kapitola je, co se týče obsahu, hlavní částí této práce. V jednotlivých podkapitolách nabízí jednak moje vlastní praktické zkušenosti s vyučováním pracovní výchovy, moje pozorování a závěry. Budete informování o významu pracovní výchovy v převýchovném procesu, při kterém dochází k probouzení a prohlubování důležitých vlastností děvčat. Tyto vlastnosti mají význam nejen v pracovní výchově, ale, a to hlavně, v jejich dalším životě. Najdete zde, k jakým problémům a úskalím může docházet a zároveň opatření a doporučení, co se v těchto situacích dá dělat. Čtvrtá kapitola je shrnutím výsledků celé práce a jejich možného použití v další praxi.
7
II. TEORETICKÁ A METODOLOGICKÁ ČÁST PRÁCE
1. ORGANIZACE VÝCHOVNÉHO ÚSTAVU PRO DĚTI A MLÁDEŽ (VÚDM) V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ
Výchovný ústav pro děti a mládež v Moravském Krumlově je právním subjektem zařazeným dle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky od 1. 9. 1996 do sítě škol. Organizační uspořádání je dáno Organizačním řádem VÚDM. Mezi jednotlivými pracovními profesemi je vzájemná zastupitelnost: ředitel……………………….zástupce ředitele a současně vedoucí vychovatelka zástupce ředitele (vedoucí vychovatelka)…………vedoucí směny vychovatelů zástupce ředitele…………………………………...pověřený učitel hospodářka………………………………………...účetní sociální pracovnice………………………………...druhá sociální pracovnice vedoucí stravování…………………………………pověřená kuchařka. Dalšími zaměstnanci VÚDM jsou učitelé, vychovatelé, pomocní vychovatelé, sociální pracovnice zajišťující zdravotnickou péči, kuchařky, pradlena, švadlena, údržbář, zahradnice a uklízečka. Kapacita výchovného ústavu je 48 dětí, rozmístěných po 5-8 děvčatech ve čtyřech výchovných skupinách. Počet děvčat na skupině odpovídá Zákonu o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních č. 109, který vstoupil v platnost 1.července 2002. Děvčata jsou rozmístěna ve výchovných skupinách, které jsou heterogenní. To znamená uspořádané jinak, než třídy, ve kterých probíhá výuka. Tvorba výchovných skupin, zařazování do skupin, přemísťování do jiných skupin se uskutečňuje na základě rozhodnutí ředitele, které je projednáno na pedagogické radě. Zařazování se uskutečňuje dle potřeb a možností dětí. Po konzultaci s Diagnostickým ústavem budeme usilovat o naplnění maximálně 5.ti výchovných skupin s konečným počtem 40 dětí. Tedy nárůst o jednu výchovnou skupinu. Rozmístění děvčat do tříd odpovídá jejich věku a druhu školy. Dle zákona 109/2002 Sb. s platností od 1. 7. 2002 se ve VÚDM mění ZŠ na Speciální základní škola (SZŠ). Ve výchovném ústavu jsou zřízeny tyto školy: - Speciální základní škola ( SZŠ ) – do ní jsou zařazována děvčata 12. – 16. letá, která před svým příchodem k nám navštěvovala ZŠ a nemají tudíž ukončenou povinnou školní docházku. - Zvláštní škola ( ZvŠ ) – je určena pro děvčata ve věku 12 – 16 roků, která před svým příchodem k nám navštěvovala ZvŠ a nemají dosud ukončenu povinnou školní docházku. - Rodinná škola ( RŠ ) – navštěvují ji děvčata starší ve věku 15 – 18 roků s ukončenou povinnou školní docházkou.
8
V současné době máme vytvořeny dvě třídy Speciální základní školy, a to třídu, ve které se vyučuje 6., 7., a 8. ročník základní školy a třídu, ve které se vyučuje 9. ročník základní školy. V těchto třídách v současnosti vyučujeme dle individuálních vzdělávacích plánů několik žákyň zvláštní školy. Vzhledem k tomu, že v síti škol máme začleněnu i zvláštní školu, při nárůstu počtu žákyň v této škole, uvažujeme od II. pololetí o zřízení samostatné třídy zvláštní školy. To ovšem bude znamenat, že se v této třídě bude vyučovat např. 6., 7., 8., 9. ročník zvláštní školy, pokud do všech těchto ročníků dostaneme děti. V další třídě 6., 7., 8., 9. ročník základní školy. To bude velmi náročné na přípravu učitelů. A samozřejmě to bude náročné i pro děti, protože má – li vyučovací hodina 45 minut znamená to, že na každý ročník zbude učiteli 11 minut místo 45. minut. Rodinná škola je dvouletá. Máme tedy vytvořeny dvě třídy (1. a 2. ročník). Tato škola poskytuje děvčatům rozšíření a prohloubení znalostí žáků ze základní školy a vytváření předpokladů pro další vzdělávání. Součástí všeobecného vzdělání je i povinný cizí jazyk. Další složku celkového obsahu vzdělání tvoří soubor základních odborných předmětů a volitelných předmětů zaměřených na přípravu pro rodinný a praktický život. Součástí těchto předmětů jsou dovednosti v psaní strojem a práci s počítačem. Zákon o výkonu ústavní a ochranné výchovy ve školských zařízeních č.109 v hlavě 1, paragrafu 1, odstavce 1 k tomu jasně cituje, že musí být zajištěno základní právo každého dítěte na výchovu a vzdělávání v návaznosti na ústavní principy a mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, vytvářeny podmínky podporující sebedůvěru dítěte ve společnosti. Toto je rozpracováno ve Vnitřním řádu VÚDM, který je každoročně obměňován a s nímž jsou děvčata seznamována vždy co nejdříve po svém příchodu k nám. A dále dle svého zájmu a potřeby. S dítětem musí být zacházeno v zájmu plného a harmonického rozvoje jeho osobnosti s ohledem na potřeby osoby jeho věku. Koncepce výchovné práce vychází z resocializačního a reedukačního programu VÚDM Moravský Krumlov, který je každoročně aktualizován. VÚDM Moravský Krumlov má pro vyučování pracovní výchovy velmi dobré podmínky: - Město Moravský Krumlov se nachází v severní části okresu Znojmo, kde jsou velmi vhodné klimatické podmínky. - VÚDM Moravský Krumlov vlastní pozemek orné půdy o rozloze 250 m2 přímo v areálu ústavu. - Dále vlastní sad zákrsků jabloní o rozloze 370 m2 rovněž přímo v areálu VÚDM. - Vlastní skleníky s vytápěním o rozloze 160 m2 , ve kterých se děti učí pěstovat sadbu zeleniny, květin a rychlenou zeleninu. Je možná škoda, že vzhledem k úsporným opatřením (topení v těchto sklenících je velmi nákladné), začíná provoz v těchto sklenících až později, většinou po polovině března. - Vlastní skleníky bez vytápění o rozloze 130 m2, ve kterých se pěstuje paprika, okurky, rajčata, salát hlávkový, kedlubny atd. - Vlastní pařeniště o rozloze 117 m2, ve kterých se pěstuje sadba zeleniny a květin, celer, rychlená kapusta, zelí atd. - Vlastní kolnu na nářadí, potřebnou k uskladnění nářadí, nástrojů atd., o rozloze 110 m2. - Vlastní sklep, ve kterém se skladují jablka, v jeho další části kořenová zelenina a v další části brambory, o celkové rozloze 100 m2. - Vlastní malotraktor T 4 K 10 s nářadím.
9
- Vlastní malotraktor PFD 061 s potřebným nářadím. - Vlastní různé nářadí a nástroje, jak k obdělávce pozemku, tak i k dalším pracím. Všechny vypěstované plodiny se až na vyjímky využívají ve školní kuchyni a mají tudíž nezanedbatelný podíl na soběstačnosti v této oblasti a tím šetření finančních nákladů. VÚDM rovněž vlastní školní hospodářství. Jedná se hlavně o chov vepřů. To je významné z důvodů zužitkování zbytků ze školní jídelny. Rovněž se nezanedbatelnou měrou podílí na šetření nákladů v rámci stravování. Významné je i praktické seznámení se dětí s touto malou živočišnou výrobou. Z těchto důvodů je pracovní výchova ve VÚDM zaměřena především na pěstitelské práce, pěstitelství a zahradnictví. Žákyně se učí srovnávat svoje pracovní zkušenosti a výsledky se zkušenostmi a výsledky práce dospělých, učí si vážit si práce jako velmi významného zdroje růstu hodnot. Hlavním úkolem zůstává převýchovný proces mravně narušených dětí ve věku od 12 – ti do 18 – ti let. Cílem tohoto komplexního procesu je umožnit těmto dětem co nejrychlejší návrat do rodin, nebo je připravit k úplnému osamostatnění.
10
2. CÍLE VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍHO PROCESU V PRACOVNÍ VÝCHOVĚ
VE VÚDM MORAVSKÝ KRUMLOV
Cílem pracovní výchovy je dosáhnout pokud možno co nejvyššího a všestranného rozvoje osobnosti. A dále, co možno nejširšího a nejúspěšnějšího uplatnění pracovního a společenského. Cíle výuky jsou zakotveny v hlavních školských dokumentech. Jejich prostřednictvím se usměrňuje výchovně vzdělávací činnost každého pedagoga. Cíle ovšem nepůsobí automaticky. Jsou zprostředkovány subjektem výchovy, a to prostřednictvím vazeb mezi cíli, podmínkami a prostředky. Vědeckotechnický pokrok poznamenává veškerou výchovně vzdělávací práci. Je třeba, aby se výuka zaměřovala na pečlivý výběr učiva. Aby se žáci učili v záplavě informací orientovat, je zvládat. A hlavně, aby se učili učit. V případě dětí ve VÚDM, je třeba si uvědomit, že předmětem výchovně vzdělávacích cílů jsou právě děti . Je nutné, aby byly správně motivovány. Z toho potom vyplyne snaha a zájem v jakékoli činnosti. Tedy např. v učení nebo při činnostech v pracovní výchově atd. Koncepce reedukace ve VÚDM spočívá v poskytnutí pomoci mladistvým. To z toho důvodu, že se ocitají v obtížných životních situacích, které je ohrožují a poškozují. Např. záškoláctví, útěky z domova, krádeže,používání návykových látek atd. Tito lidé přestávají být schopni takové situace řešit. Stávají se nebezpeční i pro své okolí, protože se vymykají jeho vlivu a kontrole. V určitou dobu byli postaveni nebo se sami postavili do role nepřijatelné nebo nezvladatelné pro jejich okolí běžnými prostředky. Pro tyto lidi jsou společné některé znaky. Např. snížená sebeúcta, nedůvěra k druhým lidem, hlavně dospělým. Příčinou může být mnohokrát prožité zklamání. Např. při nedostatku času rodičů k vyslechnutí dětí, jejich povzbuzení, mnohdy nechápání jejich dětských zájmů. Rozhovory končící křikem, urážením atd. Samozřejmě, že to rodiče myslí dobře. Ovšem dítě může tuto situaci vidět a prožívat jinak. Tak se může stát, že příště rodičům bude dítě raději lhát, aby se vyvarovalo dalšího zklamání z „nepochopení“. To může vést k ochlazení citů, konfliktům, smutku. Také k oslabené funkci svědomí, což může vést k problémovému až delikventnímu chování. Dnes klademe v převýchově největší důraz na aktivní roli jedince. Je – li vhodně motivován, může v jeho chování docházet k trvalým změnám k lepšímu. Je třeba, aby mladistvý cítil, že je důležitý, že má svou hodnotu. Že je to jedině on sám, kdo může změnit jeho chování. Důležitá je otevřenost při jednání s těmito lidmi. A dále kontakt. Potom dochází k hledání a nacházení pozitivních hodnot v každém jedinci. A to je jistě důležitý cíl. Větší důraz by se měl klást na rozvoj myšlení a tvořivosti. Tomuto hledisku by se měla přizpůsobit též volba typů výuky, vyučovacích metod, vyučovacích prostředků a organizačních forem. Vrcholnou cílovou kategorií ve výchově představuje mnohostranná, harmonicky rozvinutá osobnost. Všestranný vývoj člověka spočívá v aktualizaci celého souboru jeho vloh ve snaze přivést každou z nich na nejvyšší úroveň. Ve výchovně vzdělávací práci se 11
kvantitativní teorie všestranného rozvoje člověka projevuje v orientaci na maximální formování jednotlivých složek, vlastností osobnosti, a to těch, které se považují za pozitivní, o nichž se předpokládá, že vytvoří žádanou všestrannost osobnosti.Velmi důležitý je rovněž vztah mezi formováním a rozvojem člověka. Rozvoj osobnosti probíhá na základě vlastních zákonitostí, které se spontánně projevují ve vzniku vlastností odrážejících vnitřní a vnější podmínky životní aktivity člověka. Naproti tomu formování vyjadřuje plánované usměrňování této aktivity. Nezbytným předpokladem pro bohatou, plně hodnotnou, svébytnou a otevřenou osobnost je propojení rozvoje člověka a jeho uvědomělého formování. Cíle výuky učitel odvozuje z nadřazených cílů z učebních plánů a učebních osnov a konkretizuje je pro učební hodiny. Součástí vzdělávacích cílů jsou i cíle výchovné, které se zaměřují na rozvoj těch vlastností žáků, které jsou žádoucí. Cíl má být: 1. Přiměřený – bereme ohled na to, co jsou žáci schopni na vyučovací hodině zvládnout 2. Jednoznačný – cíl má být sdělen takovým způsobem, aby ho žáci jednoznačně pochopili. 3. Konzistenční – v návaznosti na nadřazené cíle z učebních osnov a v návaznosti na mezipředmětové vtahy. 4. Kontrolovatelný – aby bylo možno zkontrolovat, zda bylo cíle dosaženo. Nejčastější formou seznámení žáků s cílem bývá jeho prosté sdělení učitelem a zapsání na tabuli. Přitom využíváme aktivizující slovesa, např. žáci připraví, vysvětlí, zhodnotí atd. Je vhodné formulovat cíl tak, aby se zvýraznil jeho motivační význam, aby vedl žáky k aktivitě, ke zvýšení zájmu o předmět. Cíl učiva také směřuje ke správné orientaci na základní učivo, popřípadě výchovný problém, čímž se odstraní problémy s přetížeností žáků. Cílem pracovní výchovy je, aby si žáci osvojili základní principy s návyky duševní i tělesné práce a seznámili se s organizací a úrovní výroby, hygienou a bezpečností při práci. Důležitým cílem je působení pracovní výchovy jako prostředku profesionální orientace. Týká se především děvčat Zvláštní školy a Speciální základní školy. Úroveň osvojených pracovních vědomostí a dovedností, rozvinuté pracovní zaměření a vztah k práci jsou pro tato děvčata velmi důležité faktory pro výběr odpovídající profese. A též pro oblast celoživotní činnosti. V dřívějších dobách měla pracovní výchova různý význam a různé cíle. Například v anglické pedagogice 17. a 18. století. Tato složka výchovy byla neuznávaná, zanedbávaná. Zde šlo především o výchovu mladých lidí z vyšších vrstev společnosti. Na práci byli v té době většinou jen lidé chudí, nevzdělaní. Naopak socialistická pedagogika 20. století vyzdvihuje pracovní složku výchovy. Dělníci a dělničtí kádři byli na prvním místě, co se týče postavení ve společnosti. Dnes se snažíme dívat na pracovní výchovu objektivně, se vším, co může mladým lidem přinášet, v čem může rozvíjet jejich vlohy. Sledujeme veškerou práci, jak tělesnou, tak i duševní. Je samozřejmé, že se do pracovní výchovy prolínají i ostatní složky výchovy. Především složky rozumové – rozvoj vzdělanosti se přímo úměrně podílí na přístupu k pracovní výchově a k práci jako takové. Dále složky tělesné – rozvoj tělesné zdatnosti a zdraví se rovněž přímo úměrně podílí na úspěšnosti v pracovní výchově a v práci. A samozřejmě i dalších složek, tedy mravní a estetické.
12
3. OBSAH PRAKTICKÝCH ČINNOSTÍ V RÁMCI OSNOV ŠKOL VE VÚDM
Obsah pracovního vyučování lze charakterizovat jako soustavu vědomostí, dovedností, návyků, potřebných intelektuálních, senzomotorických i sociálních schopností, ale i postojů, potřeb a zájmů, které jsou při výuce předávány žákům. Jejich výběr zajišťuje optimální připravenost pro osobní i profesionální život. Výběr obsahu výuky je dán učebním plánem, na nějž navazují učební osnovy.
3.1. PRAKTICKÉ ČINNOSTI NA SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLE
Předmět
Český jazyk
Ročník 1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
9
10
10
7
7
4
4
4
4
3
3
3
3
3
3
5
5
4
4
4
4
Cizí jazyk Matematika
4
5
5
Prvouka
2
2
3
Přírodověda
3
Minimum
Jsou dány učebním plánem základní školy:
4
Vlastivěda Chemie
4
Fyzika
6
Přírodopis
6
Zeměpis
6
Dějepis
6 x
Občanská výchova
x
x
x
4
Rodinná výchova
4
Hudební výchova
1
1
1
Výtvarná výchova
1
1
1
Praktické činnosti
1
1
1
4 4
4
6 4
Volitelné předměty Tělesná výchova Týdenní dotace povinných předmětů Nepovinné předměty
6 2
2 20
22
2
2
23
24
13
2
2 25
2 27
2 28
2 30
30
x V 6. – 9. ročníku o časové dotaci jednotlivých vyučovacích předmětů rozhodne ředitel školy
tak, aby se vyučovalo všem předmětům učebního plánu daného ročníku, byl naplněn daný minimální počet hodin pro předmět a dodržena týdenní časová dotace. U volitelných předmětů v 7. – 9. ročníku ředitel školy rozhoduje i o jejich zařazení do ročníku. Minimální počet hodin pro jednotlivé předměty v 6. – 9. ročníku: chemie – 4 hod., fyzika 6 hod. , přírodopis – 6 hod., zeměpis – 6 hod. , dějepis - 6 hod., hudební výchova – 4 hod., výtvarná výchova - 6 hod., rodinná výchova – 4 hod., občanská výchova – 4 hod., praktické činnosti – 4 hod., volitelné předměty – 6 hod. Na tento učební plán navazují učební osnovy pro základní školu, které byly schváleny Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy České republiky s platností od 1.9. 1998 a jsou vytvořeny pro 1.- 9.ročník. Pro úplnost uvádím učební osnovy i pro 1. – 5. roč. základní školy, i když k nám děvčata do 1. stupně ZŠ přicházejí jen velmi vyjímečně. V 1.- 5. ročníku obsahují Praktické činnosti tyto okruhy učiva: 1. Práce s drobným materiálem 2. Práce s modelovací hmotou 3. Práce s papírem a kartonem 4. Práce s textilem 5. Práce montážní a demontážní 6. Lidové zvyky, tradice a řemesla 7. Pěstitelské práce 8. U nás doma ( práce v kuchyni ) V 6. – 9.ročníku základní školy obsahují tyto okruhy učiva: 9. Práce s počítačem 10. Pěstitelství 11. Práce s technickými materiály 12. Elektrotechnika kolem nás 13. Provoz a údržba domácnosti 14. Příprava pokrmů 15. Svět práce ( pro 8. – 9. roč.) – učební obory, drobné podnikání atd. O výběru okruhu učiva a organizaci výuky rozhodne ředitel školy podle zájmu žáků a podmínek školy. Z důvodu optimálních podmínek pro pěstitelství je pracovní výchova ve VÚDM zaměřena především na pěstitelské práce a pěstitelství. Vybrané okruhy učiva jsou určeny všem žákům, (chlapcům i děvčatům společně). Pro výuku je třída dělena na skupiny tak, aby byla zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví žáka. Předmět praktické činnosti podporuje činnostní poznávání světa a životní praxi žáků. Umožňuje žákům osvojení různých praktických dovedností, pracovních postupů a technik, pochopení různých technologii, rozvíjí jejich specifické tvořivé schopnosti, probouzí v nich zájem o různé profese a uvádí je do světa práce.
14
Hodnocení žáka je prováděno v intencích záměrů daného vzdělávacího programu a v souladu s platným předpisem o hodnocení a klasifikaci žáka. Z tohoto hlediska se na předmět Praktické činnosti pohlíží jako na uzavřený, nedělitelný celek. Cílem praktických činností mimo jiné tedy je, aby se žáci naučili využívat teoretické poznatky v praxi. Toto u žáků předpokládá myšlenkové propojení poznatků v rámci mezipředmětových vztahů. Do vzájemných souvislostí se dostává učivo, které spolu na první pohled ani nesouvisí. Z vědomostí se postupně stávají dovednosti a návyky tolik potřebné pro život jedince i celé společnosti. Žáci se seznamují a osvojují si zásady a návyky duševní i tělesné práce, seznamují se s organizací výroby a její úrovní. Získávají kladný vztah k práci, správné hygienické návyky při práci z hlavním důrazem na bezpečnost práce. Obsah Praktických činností je dán potřebami společnosti a dále učebním plánem a učebními osnovami. Význam praktických činností spočívá především v tom. že podporuje u žáků vznik kladných vlastností, jako např. vytrvalost, ukázněnost, odpovědnost apod. Dále připravuje žáky na skutečný život, protože pro velkou většinu lidí život znamená jen a jen práci.
15
3.2. PRACOVNÍ VYUČOVÁNÍ NA ZVLÁŠTNÍ ŠKOLE
Je dáno učebním plánem zvláštní školy: Předmět
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
Český jazyk
5
5
5
6
6
6
5
5
4
Prvouka
2
2
2
-
-
-
-
-
-
Vlastivěda Přírodověda Občanská výchova Dějepis Zeměpis Matematika 4 Přírodopis Fyzika Chemie Hudební výchova 1 Výtvarná výchova 1 Rýsování Pracovní vyučování 3 Tělesná výchova 3 Řečová výchova 2 Doplňovací hodiny Celkem 21
4 1 1 3 3 2 21
4 1 1 3 3 2 21
1 1 5 1 1 4 3 1 1 24
1 1 5 1 1 5 3 1 1 25
1 1 5 1 1 5 3 1 1 25
1 1 1 5 2 1 1 1 6 3 1 28
1 1 1 4 2 1 1 1 1 6 3 1 28
1 1 1 4 1 1 1 1 1 1 8 3 1 29
V pracovním vyučování v 7. – 9. ročníku je počítáno s diferenciací podle zájmů dětí a především podle místních podmínek školy. Učiteli je dána možnost výběru pracovních technik.
Učební osnovy pro zvláštní školu byly schváleny Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky s platností od 1.9.1997 a jsou vytvořeny pro 1.- 9. ročník. Zvláštní školy provádějí přípravu svých žáků na povolání v plné šíři. Pracovní vyučování systematicky ovlivňuje rozvoj motoriky a vytváření pracovních dovedností žáků a přispívá ke správné volbě povolání a k plnému společenskému uplatnění. V pracovním vyučování získávají žáci základní vědomosti o materiálu, nástrojích a pracovních postupech. Učí se práci správně organizovat, udržovat pořádek na pracovišti, dbát hygienických a bezpečnostních pravidel a osvojují si kulturní návyky. Vzhledem k tomu je nutné, aby byly zvláštní školy vybaveny nejmodernějšími přístroji – např.elektrickými sporáky s grilem, chladničkami s mrazničkou, automatickými pračkami, vysavači, napařovacími žehličkami apod. Znalost ovládání moderních technických přístrojů, získaná již ve škole, umožní žákům s mentálním postižením snažší zapojení do běžného života. 16
Pracovní vyučování se dělí na tři základní složky: dílenské práce, pěstitelské práce a práce v domácnosti (včetně sebeobsluhy). Rozdělení umožňuje, aby jednotlivým složkám učili i různí učitelé, specialisté, jsou-li na škole. Žáci mohou v hodinách pracovního vyučování pracovat pod vedením učitele s elektrickými přístroji na 220 V za podmínky pravidelných kontrol elektrických přístrojů podle normy ČSN. Návrh rozdělení hodin pracovního vyučování na jednotlivých stupních ukazují tabulky: 1. – 3. ročník % z celkového počtu vyučovacích hodin v ročníku 5 5 5 15
Dílenské práce Pěstitelské práce Práce v domácnosti Celkem 4. – 9. ročník
Počet vyučovacích hodin v ročníku 4. Dílenské práce Pěstitelské práce Práce v domácnosti Celkem
chl. 66 33 33 132
dív. 33 33 66 132
5. - 6. chl. dív. 33 99 33 33 99 33 165 165
7. - 8. chl. dív. 33 99 66 66 99 33 198 198
9. chl. 165 66 33 264
dív. 33 66 165 264
Žáci se postupně a přiměřeně věku vedou k chápání vztahů mezi materiálem, nástroji a způsoby práce, a tak se rozvíjí jejich technické myšlení a vyjadřování. Učí se vážit si práce a jejich výsledků. Pracovní vyučování posiluje rozumový rozvoj žáků tím, že fyzickou práci spojuje s vědomostmi, které získávají ve vyučování ostatních předmětů i v denním životě. Protože se většina absolventů zvláštní školy uplatní v životě v manuelních profesích, je pracovní vyučování zařazeno od 1. třídy a oproti základní škole je hodinová dotace pracovního vyučování podstatně vyšší, například šest hodin týdně. Pro zvýšení sebevědomí a motivace žáků je velmi vhodné pořádání různých soutěží zručnosti, ve kterých se prověří manuální schopnost žáků. Od 4. ročníku je doporučeno výuku pracovního vyučování dělit podle pohlaví. Pracovní vyučování se dělí na tři základní složky: - dílenské práce - pěstitelské práce - práce v domácnosti
17
Praktické činnosti uvedené v osnovách pro dílenské práce jsou doporučeny pro chlapce v celém rozsahu a pro dívky provádí vyučující výběr tak, aby byla zastoupena práce s každým materiálem. Praktické činnosti uvedené v osnovách pro práce v domácnosti jsou naopak doporučené v celém rozsahu pro dívky, pro chlapce provede vyučující výběr, aby byly zastoupeny jak úklidové práce, základy šití, příprava pokrmů, tak i péče o dítě. Praktické činnosti uvedené v osnovách pro pěstitelské práce jsou doporučené v celém rozsahu pro dívky a chlapce. Rozhodujícím prvkem zde jsou i podmínky školy pro pěstitelské práce. Pokud škola nemá vlastní pozemek, je možné se starat o místní zeleň, parky apod. Pro úplnost uvádím i učební osnovy pro 1. – 5. ročník i když k nám děvčata do těchto ročníků přicházejí jen velmi vyjímečně. Obsah předmětu A. DÍLENSKÉ PRÁCE 1. – 3. ročník I. Práce s drobným materiálem II. Práce s modelovací hmotou III. Práce montážní a demontážní IV. Práce s papírem a kartónem 4. – 6. ročník I. Práce s papírem a kartónem II. Práce s modelovací hmotou III. Práce montážní a demontážní IV. Práce se dřevem V. Práce s kovem VI. Práce s plasty VII. Technická grafika VIII. Komplexní práce s různými materiály IX. Exkurze žáků 7. – 9. ročník I. Práce s papírem a kartónem II. Práce montážní a demontážní III. Práce se dřevem IV. Práce s kovem V. Práce s plasty VI. Práce se sklem VII. Práce elektromontážní VIII. Seznámení s obsluhou mikropočítače (pouze na vybavených školách) IX. Technická grafika X. Komplexní práce s různými materiály XI. Předprofesionální příprava (9.ročník) XII. Exkurze
18
B. PRÁCE V DOMÁCNOSTI 1. – 3. ročník I. Sebeobsluha. Osobní hygiena II. Hygiena provozu domácnosti a třídy III. Šití 4. – 6. ročník I. Osobní hygiena a zdravotní výchova II. Hygiena provozu domácnosti III. Výživa a příprava pokrmů IV. Péče o dítě V. Práce s textilem VI. Háčkování VII. Pletení VIII. Práce s kombinovaným materiálem IX. Exkurze 7. – 9. ročník I. Osobní hygiena a zdravotní výchova II. Hygiena provozu domácnosti III. Výživa a příprava pokrmů IV. Péče o dítě V. Práce s textilem VI. Háčkování VII. Pletení VIII. Exkurze C. PĚSTITELSKÉ PRÁCE 1. – 3. ročník Praktické činnosti – ošetřovat, poznávat, rozmnožovat pokojové rostliny, pomáhat při slizni ovoce a zeleniny atd. Pěstitelské nářadí a pomůcky – konev, květináč, hrábě, váza atd. Vycházky a exkurze 4. – 6. ročník I. Květiny II. Ovoce, zelenina, okopaniny III. Půda IV. Vycházky a exkurze 7. – 9. ročník I. Květiny II. Zelenina a ovoce III. Půda
19
IV. Exkurze, spolupráce Práce v domácnosti jsou ve Výchovném ústavu pro děti a mládež, ve kterém pracuji, zastoupeny v odpolední činnosti děvčat ve spolupráci s vychovateli. V dílenských pracích jsou zařazeny práce s papírem a kartonem, modelovací hmotou, se dřevem, kovem a plasty rovněž v odpolední činnosti děvčat. Protože VÚDM Moravský Krumlov má ideální podmínky pro pěstitelství, je pracovní výchova zaměřena hlavně na pěstitelské práce. Jako učitel pěstitelských prací uvádím dále požadavky pro pěstitelské práce v 7. – 9. ročníku: Požadavky v pěstitelských pracích dle učebních osnov pro 7. - 9. ročník zvláštní školy. I. Květiny - pečovat o pokojové květiny, kypřit, plít, zalévat, přihnojovat, přesazovat - rozmnožovat květiny ze semen - znát, co potřebují rostliny k růstu - pěstování květin v hydroponii - pěstovat letničky, dvouletky, trvalky II. Zelenina a ovoce - pěstovat náročnější druhy zeleniny a nové druhy zeleniny - pěstovat kořenovou zeleninu – výsev , jednocení - pěstovat košťálovou zeleninu – předpěstovat sazenice, výsadba a další ošetřování - pěstovat a množit jahody - pěstovat a množit ovocné keře - ošetřovat ovocné stromy - hlavní zásady výsadby ovocných stromů a keřů - sklizeň a správné skladování ovoce a zeleniny - ošetřování trávníků - boj proti škůdcům ovoce a zeleniny - herbář plevelů III. Půda - zvyšování úrodnosti půd - zásady správného hnojení, chlévská mrva a průmyslová hnojiva - zakládání a ošetřování kompostu - založit pařeniště - úprava půdy na podzim a na jaře, úprava záhonů IV. Exkurze, spolupráce - park, les – okrasné a lesní dřeviny - spolupráce s místním zahradnictvím, zemědělským podnikem apod. - výchova k péči o životní prostředí - sběr léčivých bylin
20
3.3. PRAKTICKÉ ČINNOSTI NA RODINNÉ ŠKOLE Jsou dány učebním plánem Rodinné školy, číslo oboru 63 – 44 – 3: Rodinná škola 63 – 44 - 3 Denní studium absolventů základní školy Vyučovací předměty Počet týdenních vyuč. hodin A/ Všeobecně vzdělávací předměty v ročníku 1. 2. Český jazyk a literatura 3 3 6 Cizí jazyk 3 3 6 Základy společenských věd 4 4 Dějepis 4 4 Matematika 2 2 4 Základy přírodních věd 4 4 Estetická výchova 2 2 4 Tělesná výchova 2 2 4 Zdravotní tělesná výchova 2 2 19 19 38 B/ Základní odborné předměty Zdravotní a rodinná výchova Výživa a příprava pokrmů Odívání Psaní strojem Práce s PC
4-6 4-6 4-6 4 4 10-13
C/ Volitelné předměty Přírodovědné praktikum Celkem
10-13 4 30-33
Dělení 2 6
2 4 4 18
4-6 4-6 4-6 4 4 16-22
4 4-6 4-6 4 4 14-18
30-33
60-66
D/ Nepovinné předměty Poznámky: 1. Strukturu volitelných a nepovinných předmětů a jejich rozsah stanoví ředitel školy. Volitelné předměty doplňují okruh předmětů všeobecně vzdělávacích a základních odborných. Příklady volitelných předmětů: Konverzace v cizím jazyce, hospodářská korespondence, kultura osobního projevu, zpracování informací, p ř í r o d o v ě d n é p r a k t i k u m , základy ekologie. 2. Učební osnovy volitelných a nepovinných předmětů schvaluje ředitel školy.
21
Jedná se o dvouletý studijní obor, vhodný pro absolventy základní školy, kteří chtějí získat vědomosti a dovednosti využitelné v rodinném i praktickém životě. A dále si chtějí rozšířit a prohloubit všeobecné vzdělání. Součástí všeobecného vzdělávání je i povinný cizí jazyk. Důležitou součástí vzdělávání jsou odborné předměty Odívání a Výživa a příprava pokrmů. Přínosem je zvládnutí psaní na psacím stroji a s tím související práce s počítačem. Na konci studia se provádí závěrečná zkouška z odborných předmětů. Po jejím vykonání obdrží žákyně závěrečné vysvědčení. Dle našich zkušeností řada našich žákyň dodatečně získává odbornost v rekvalifikačních kurzech, např. pomocné kuchařky, servírky atd. A. PRAKTICKÉ ČINNOSTI V PŘEDMĚTU VÝŽIVA A PŘÍPRAVA POKRMŮ -
Jsou dány učební osnovou tohoto předmětu (praktická část): hygiena, ochrana zdraví seznámení s vybavením pracoviště organizace práce při přípravě pokrmů v praktických lekcích gastronomická pravidla, výpočty spotřeby surovin, normování stolování, úpravy stolů skladování, předběžná úprava potravin základní tepelné technologie – vaření, dušení, pečení, smažení, grilování aj. moučníky konzervace potravin výrobky studené kuchyně příprava diferencované stravy dietní strava zpracování poživatin racionální výživy
B. PRAKTICKÉ ČINNOSTI V PŘEDMĚTU ODÍVÁNÍ -
Jsou dány učební osnovou tohoto předmětu: bezpečnost práce, vybavení učebny textilní vlákna oděvní materiály ruční šití žehlení strojové šití dírky ložní prádlo střihy šití jednoduchého výrobku sukně dámské kalhoty dámská halenka
Vzhledem k podmínkám VÚDM Moravský Krumlov je do učebních osnov zařazen předmět Přírodovědné praktikum. Proto ho uvádím jako další předmět, ve kterém žákyně provádějí praktické činnosti:
22
C. PRAKTICKÉ ČINNOSTI V PŘEDMĚTU PŘÍRODOVĚDNÉ PRAKTIKUM Cílem vyučování tohoto předmětu je poskytnout žákům základní vědomosti a dovednosti z pěstování zeleniny, ovoce a okrasných rostlin. Hodinová dotace: 2 hodiny týdně. Rozpis učiva: 1. Význam zahradnictví 2. Základy zahradnické výroby 3. Pěstování zeleniny 4. Pěstování květin 5. Péče o zeleň v prostředí 6. Praktická cvičení, například: - sklizeň zeleniny a její uskladnění - sklizeň ovoce a jeho uskladnění - příprava zeminy k balíčkování - příprava k výsevům - výsevy zeleniny - balíčkování sazenic - výsadba sazenic do skleníků - průklest stromů - řez keřových růží - výsadba sazenic do pařenišť a na venkovní záhony - hrnkování květin - ošetřování rostlin - sečení trávy - výsadba květin v parku atd.
23
4. METODY POUŽÍVANÉ PŘI VÝUCE PRACOVNÍHO VYUČOVÁNÍ A PRAKTICKÝCH ČINNOSTÍ
Tyto metody mají specifické zvláštnosti ve srovnání s jinými předměty. Konkrétními metodami jsou: I. Metody seznamování žákyň s praktickými činnostmi Slouží k seznámení žáků s pracovním nářadím, jeho použitím, s materiálem, se kterým pracují, s jeho vlastnostmi. Patří sem rovněž seznámení s hygienou a bezpečností práce. Učitel může použít některé z následujících metod: A. Metody slovní 1. Monologické metody a) výklad – musí být systematický, logický, ucelený a výstižný. Jeho součástí je často popis nebo dokazování – k ověření teoretických znalostí žáků. b) přednáška – uplatňuje se zejména při rozsáhlejších tématech, kde je třeba dát ucelený přehled. c) vyprávění – podání učiva na základě určitého děje, velmi dobře upoutá pozornost žáků. Může být umělecké – působíme na city, obrazutvornost a představivost. Může být i naučné – sleduje vědecké objevy. d) instruktáž – vysvětlování praktické činnosti. Uplatňuje se hlavně v praktických činnostech, pracovním vyučování a odborném výcviku. Postup: - vysvětlit probírané téma teoreticky - praktická ukázka učitelem pomalu - praktická ukázka učitelem rychle - praktická ukázka učitelem znovu pomalu - potom začínají provádět žáci 2. Dialogické metody a) rozhovor mezi učitelem a žáky, je to metoda doplňující všechny ostatní metody, vedeme žáky k aktivitě. b) diskuse – rozhovor mezi žáky v kolektivu. Je nutné volit zajímavý a přístupný problém. c) dramatizace – v pracovním vyučování se používá málo, je to metoda časově náročná. B. Metody písemných prací – používají se hlavně při výuce teorie, jak teoretických předmětech, tak i v pracovní výchově. C. Metody práce s učebnicí a knihou – používají se hlavně při výuce teorie. II. Metody procvičování Slouží k procvičování a upevňování praktických činností. Patří sem také udržování pořádku, čistění a ukládání nářadí a materiálu, úklid pracoviště apod.
24
A samozřejmě, procvičování všech dalších pracovních činností. Tak se procvičované činnosti zdokonalují. Tedy přetváří k lepšímu. Co se týče kvality i kvantity. Učitel děti pozoruje, je připraven jim činnost znovu předvést, vysvětlit. Pozorování je velmi důležitá metoda, používaná nejen při výuce pracovního vyučování a praktických činností. Používá se samozřejmě při výuce všech dalších předmětů, při všech dalších činnostech dětí, při diagnostice atd. Pozorování musí být: A/ Cílevědomé – je stanoven cíl, co sledujeme a proč, k čemu budou sloužit výsledky. B/ Objektivní – je třeba stanovit kritéria, jak budeme výsledky třídit, hodnotit. Je mnoho druhů pozorování: 1. Krátkodobé – např. během plnění jednoho pracovního úkolu. 2. Dlouhodobé – např. několikadenní. 3. Individuální – pozorujeme pouze jedno dítě. 4. Skupinové – pozorujeme kolektiv dětí. 5. Příležitostné – využíváme určitou příležitost vhodnou k pozorování. 6. Systematické – vyžaduje promyšlení – systém pozorování. 7. Přirozené – při běžných každodenních činnostech. 8. Navozené – navodíme určitou situaci a pozorujeme. 9. Komplexní – dítě sledujeme ve všech jeho projevech. 10. Dílčí – pozorujeme jen určitý druh projevů dítěte. 11. Srovnávací – umožňuje nám porovnávat reakce a projevy několika dětí. 12. Nepozorované – pozorovatel je mimo prostor, ve kterém je dítě. Zde zároveň spolupůsobí i metody speciální pedagogiky: - Reedukace – tím že praktické činnosti provádíme znovu a znovu, zdokonalujeme výkonnost. Procvičování působí na všechny oblasti a tedy samozřejmě na ty oblasti, kde jsou nebo mohou být postižené funkce. Procvičováním dochází ke zlepšování. Tím se působí i na psychiku dítěte. Tak např. úspěch v procvičování určité praktické činnosti může ovlivňovat chování jedince, jeho vztah k sobě samému i okolí. Posiluje se důvěra v to, co dítě dělá. - Kompenzace - dochází ke zlepšování a zdokonalování jiných funkcí, než funkce postižené. Dítě je při procvičování určité praktické činnosti úspěšné (při opakovaném procvičování ke zlepšování jistěže dochází a je tedy vždy co vyzdvihnout a pochválit). Tak dítě cítí a prožívá svůj význam i důležitost. To vede ke zklidnění a znovuobnovení souladu v člověku. Tak např. dítě, které zlobí, má výchovné problémy, může při procvičování praktických činností na své těžkosti zapomenout a potom (po úspěšném procvičování) se na ně podívat úplně z jiného pohledu – možné získávání náhledu. - Rehabilitace – k rehabilitační činnosti patří mimo jiné právě výchova k práci pomocí pracovní výchovy. Navazuje na předchozí metody. Upravuje společenské a pracovní vztahy. Pozitivní vztah ke druhým lidem, k práci atd. Protože se nezaměřujeme jen na samého člověka, ale na jeho porušené vztahy, dochází k odstraňování poruch sociálních vztahů. III. Metody hodnocení Jsou spojené s průběžnou kontrolou práce žáků, jejich přístupu ke svěřené práci a k chování při práci. Práci celé skupiny – třídy hodnotíme společně, kolektivně. Žákyně nakonec skoro vždy uznají, že i když se mnohým na začátku nebo i v průběhu praktických činností – pracovního vyučování pracovat nechtělo, že je výsledek práce
25
po několika vyučovacích hodinách skutečně vidět. Při hodnocení je dobré vyzdvihnout klady u každého žáka konkrétně a až potom nedostatky, chyby s doporučením, jak se jich příště vyvarovat a zlepšit se. Je nutné hodnotit každého žáka individuálně, přihlížet k jeho možnostem a schopnostem. Stejné pracovní výsledky bývají dosaženy naprosto odlišným pracovním úsilím. Je třeba vyzdvihnou snahu a pečlivou práci a toto ohodnotit mimo známky také způsobem směřujícím k motivaci žáků k dalším hodinám pracovního vyučování – praktických činností. Hodnocení má obrovskou hodnotu motivační a výchovnou. Zvláště při kolektivním hodnocení se užitečnost a výchovná efektivita této metody mnohonásobně zvyšuje. Osvědčuje se následující postup: jako první přistupuje k hodnocení samo dítě, postupně se k němu připojují ostatní děti se svými postřehy a hodnocení dovršuje učitel. Děti tak získávají celou řadu dovedností: někdy jim sice uniká podstata jevu, ale přece jen se učí záměrnému pozorování, srovnávání, kritickému vidění, učí se analyzovat a objektivně hodnotit, zaujímat určitý postoj i formulovat svůj názor. Při hodnocení v kolektivu získávají i návyky společenského chování a učí se přijímat kritické připomínky, mínění a názor nejen učitele ale i svých vrstevníků Při hodnocení můžeme používat např. následující hodnotící kritéria: 1. Kvalita vykonané práce 2. Pracovní píle 3. Dovednost organizovat práci 4. Vnější vzhled výsledků práce 5. Šetření nářadí a materiálu 6. Únavnost 7. Soustředění dítěte na práci 8. Zručnost 9. Přesnost 10. Zodpovědnost 11. Bezpečnost při práci 12. Postoj k sobě samému 13. Vztah ke spolužákům 14. Vytrvalost 15. Projevy citového vztahu k úspěchu nebo neúspěchu 16. Pracovní zájmy 17. Vztah k práci
26
5. PŘEDPOKLADY PRO ÚSPĚŠNOST PRACOVNÍ VÝCHOVY V PODMÍNKÁCH VÚDM MORAVSKÝ KRUMLOV
Z předchozích kapitol jednoznačně vyplývá, že pracovní výchova (podobně jako i další výchovy), může na děti působit příznivě a napomoci tak převýchovnému procesu. Jak to ale zařídit, aby se toto stalo skutečností? Co je k tomu třeba? Které podmínky je nutno splnit? 1. Vytvoření kladného vztahu k dětem Děti musí jednoznačně pocítit a prožít to, že na nich učiteli nebo vychovateli záleží. Že jsou to ony, z jejichž úspěchů se všichni radujeme. A naopak, jejichž selhání nás nutně musí vést k zamyšlení, kde se stala chyba. A proč se vůbec stala. Děti k nám přicházejí z nejrůznějších podmínek, mají různé návyky, různé způsoby chování a řešení situací. Je třeba mít velkou trpělivost při překonávání těchto selhání. Je chybou hned dítě odsuzovat, dávat mu najevo svou nelibost. Vždyť ono je třeba po léta zvyklé se takto chovat a nepřijde mu možná vůbec divné, že se tak zachovalo i teď, v této situaci. Můžeme si položit otázku: Jak bychom se zachovali na místě dítěte my, kdybychom prošli tou výchovou, tím dosavadním životem a těmi životními zkušenostmi, co dítě, které selhalo? Jak řekl dr. Johnson: „ Sám Bůh nezamýšlí soudit člověka před koncem jeho dnů“ (Carnegie, 1992, s.45). Tak proč bychom to měli dělat my? Je třeba umět odpouštět. A umět začínat stále znovu a znovu. Kladný vztah samozřejmě vytváří obě dvě strany, jak výchovný pracovník, tak i dítě. Vedoucí osobností v jeho tvorbě by však rozhodně měl být výchovný pracovník. 2. Osobnostní předpoklady speciálního pedagoga – etopeda – učitele pracovní výchovy - Genetická výbava Některé povahové vlastnosti člověka jsou ovlivněny dědičností, tedy genetickou výbavou. Pokud jsou tyto vlastnosti skutečně ovlivněné dědičností, tak je buď člověk má nebo nemá a jen ztěží to může nějak ovlivnit. - Vlastnosti získané výchovou Počínaje všemi, kteří nás vychovávali. To znamená rodiči, prarodiči, učiteli na mateřské škole, základní škole, střední škole, popř. na vysoké škole. Zde bude hodně záležet na tom, jak velké osobnosti byli ti, kteří nás učili na straně jedné. Na straně druhé, jak dobrými my jsme byli žáky a co jsme se vše od nich naučili. - Zkušenosti získané životem Životní zkušenost poznaná a nahlédnutá je velmi cenná. Její nevýhodou však může být. že přichází až v průběhu života, tedy relativně pozdě. Nicméně však bude platit, že velmi dobrým učitelem ve všech dobách byl, je a vždy bude život sám.Starosti, problémy (v přiměřené míře) tříbí mysl. Člověk, který je prožívá a řeší má daleko více zkušeností než
27
ten, kdo chce pouze žít bezstarostným životem. Důležitou úlohu zde přímo úměrně hraje věk. Většinou bude platit, čím starší člověk, tím více zkušeností. - Odborné vzdělání Pokud chce výchovný pracovník pracovat ve speciálním školství, musí mít odborné vzdělání a psychologické vyšetření. Kromě aprobací odborných předmětů, které vyučuje, by měl mít vystudovanou i speciální pedagogiku. Rozhodně mu to mimo jiné pomůže v tom poznání, že každé dítě je úplně jiné. Že má různé předpoklady pro různé předměty, ať již teoretické nebo praktické. Že to, co některé dítě zvládne s naprostou samozřejmostí (a mohlo by možná zvládnout ještě více), jiné zvládá jen těžce a ještě možná s pomocí a jiné nezvládne a nemůže zvládnout ať děláme cokoli. Je tedy třeba ke každému dítěti přistupovat individuálně. Dále je třeba si uvědomit, že ve speciálním školství se v případě výchovných pracovníků jedná o těžkou duševní práci. Odborné vzdělání může pomoci při objasňování příčin neúspěchů, při analýze činnosti učitele i dětí a v mnoha dalších oblastech. To vše pro kvalitnější zvládání situací, které mohou nastat. Jednak s ohledem na děti a dál i s ohledem na osobnost učitele, hlavně jeho zdraví. - Optimismus ve vzdělávání a výchově Optimismus jednak ve vztahu k výchově a vzdělávání – ano, výchova má smysl, vzdělanější člověk je v životě šťastnější a spokojenější. A dále je třeba mít optimismus ve vztahu ke vzdělávaným a vychovávaným. Zde je třeba zdůraznit, v čem je jádro pedagogického optimismu: Je nutno neustále věřit ve změnu k lepšímu. Zdroje optimismu: Optimismus přímo úměrně souvisí s kladnou energií člověka. Čím více kladné energie, tím více optimismu a naopak. Kde však brát kladnou energii? V aktivním odpočinku, pasivním odpočinku (spánku), ve speciálních cvičeních, relaxacích atd. - Pevné zdraví, tělesné i duševní Je jednou ze základních podmínek pro zvládání těžkých, kritických situací, které někdy při práci ve VÚDM mohou nastat. Čím lepší zdraví, tím menší újma na něm (po prožití takové situace) a tím lepší vyřešení této situace. 3. Působení kladných vzorů na pracovišti Vzájemná spolupráce všech pracovníků, dobré vztahy mezi nimi, atmosféra pochopení, pomoci, dobré nálady, klidu, harmonie působí na děti velmi dobře. Nejsou třeba žádné komentáře a vysvětlování. Jak asi bude působit atmosféra nespolupráce, nepochopení, nepomoci, plná křiku, hádek nebo snad postranních pomluv? Jak asi bude na děti působit, když je budeme na straně jedné učit, jak se mají chovat, pracovat a žít, ale zůstane jenom u slov a ve skutečnosti se chováme a jednáme úplně jinak nebo dokonce naopak?
28
III. VLASTNÍ POZNATKY, ZKUŠENOSTI A JEJICH APLIKACE
6. PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI S VYUČOVÁNÍM PRACOVNÍ VÝCHOVY VE VÚDM
Dle mých zkušeností je třeba snažit se dodržovat tato pravidla: 1. Začátek hodiny praktických činností (PČ) a pracovního vyučování (PV) a) Přijít před děti s dobrou náladou, optimismem. Už z tohoto neverbálního projevu musí děti vytušit, že je čeká hodina, ve které se budou moci něco naučit, prověřit svoje schopnosti a dovednosti atd. Že si mohou při práci popovídat sami mezi sebou nebo s učitelem o věcech, které je trápí. Že budou na čerstvém vzduchu a čeká je tedy hodina, ve které mohou pro sebe něco získat. b) Hodinu začínáme vždy ve třídě (tedy v budově školy). Zamezí se tím běhání dětí po chodbách s výmluvami, že teď mají PČ – PV a tak čekají na učitele na chodbě. c) Zásadně nikdy neříkám dětem předem, co budeme dělat (jaké zaměření dnešní hodiny budou mít). Je to z toho důvodu, že když potom musím z nějakých vážných důvodů toto zaměření změnit, sklidím velkou nelibost. To proto, že děti už jsou podvědomě připravené na ty činnosti, které jsem uvedl předem. Jen stěží se tato chyba napravuje. d) Nekárám děti za to, že nemají připravené pracovní oblečení. Dobře totiž vím, že kritika hned v úvodu hodiny PČ - PV vede k pasivitě, ztrátě nálady, popřípadě, a i to se někdy stalo k nečinnosti kritizovaného dítěte po celou hodinu – hodiny PČ – PV. Toto uchovám v paměti a vzpomenu až při závěrečném vyhodnocení, tedy až po ukončení pracovní činnosti. Pokud mají děti zapomenuté pracovní oblečení na pokoji, ve kterém bydlí a nemají je tudíž připravené ve třídě, jdu s nimi pro ně. e) V klidu počkám, až děti udělají ve třídě pořádek ( složí si školní oblečení, uklidí si věci na lavici atd.). Teprve potom odcházíme ze třídy k botárce, kde mají děti uloženu pracovní obuv. 2. Shromáždění dětí, seznámení žákyň s pracovní činností a) Probíhá na chodbě před botárkou, děti jsou již obuté a oblečené, což zkontroluji. b) Žákyně mající službu ve třídě nechá děti nastoupit a podá hlášení, že třída je připravena k PČ – PV v počtu …. c) Seznámím žákyně s druhem práce, s cílem PČ – PV, provedu rozdělení třídy na skupiny (pokud budeme provádět více prací – dle potřeby). Pokud se děti domluví, nechám je vybrat, s kým kdo bude pracovat. Řeknu jim, jaké nářadí bude každá skupina potřebovat. 3. Odchod ke kolně s nářadím a) Kolna je vzdálená od místa nástupu asi 30 m. Mám zkušenost, že ty děti, kterým se např. nelíbí druh práce, kterou máme konat, nebo rozdělení do skupin, či nářadí, se kterým 29
mají pracovat a dávají to různým způsobem najevo – po té co dojdou ke kolně se zklidní a při rozebírání nářadí už nebývají problémy. b) Upozorním na bezpečnost práce s nářadím. 4. Odchod na pracoviště – pozemek, skleníky, pařeniště atd. Jdeme společně, pokud budeme pracovat celá třída dohromady, až na pracoviště. Pokud bude třída rozdělena na dvě skupiny, jdeme také společně, ale první skupinu zavedu a svěřím zahradnici, což je zaměstnanec VÚDM. Rozdělení třídy na dvě skupiny používáme: a) Vyžaduje – li to druh, povaha a potřeba práce. b) Jsou-li ve třídě děti, které se nesnáší , vyvolávají vzájemné konflikty. Tím dojde k jejich rozdělení, což je, věřím, ku prospěchu třídy i znesfářených žákyň. c) Pokud je ten den (týden) mezi mnou (učitelem) a žákyní z nějakého důvodu napětí, např. z předchozích vyučovacích hodin nebo z jakéhokoli jiného důvodu, svěřím tuto žákyni po předchozí domluvě do skupiny k zahradnici. Tím dojde ke zklidnění a většinou k velmi dobrému pracovnímu výkonu žákyně. Jedná se přece o dobro pro naše svěřené děti a ne o zlo. Naopak, zlobí-li některá žákyně při práci u zahradnice, jsme domluveni, že ji zahradnice přivede do mé skupiny, čímž se zmenší nebezpečí konfliktu a tím neúspěchu PČ – PV. d) Do více skupin (než dvě) dělím třídu, jen když vidím, že je ve třídě pořádek. Ve VÚDM učím i jiné předměty a PČ – PV jsou v rozvrhu zařazeny až ke konci vyučování takže každý den bych měl znát situaci ve třídě před vlastní PČ – PV. Pokud situace ve třídě nedovoluje rozdělení do více skupin, nikdy třídu nedělím, i kdyby to dle potřeby práce bylo třeba sebevíc. Tyto děti by totiž zůstaly bez stálého dozoru. Do samostatných pracovních skupin, pokud to situace dovolí, vybírám děti schopné samostatné práce, ty, které ten den mají o práci zájem a je zde tedy předpoklad úspěchu. 5. Vlastní pracovní činnost a) Upozorním na bezpečnost při práci. b) Vysvětlím žákyním, co, jak a proč budeme dělat – instruktáž – je popsána v podkapitole 4/I/A/1/d – metody používané při výuce PČ – PV. c) Vždy se snažím s dětmi pracovat, osobní příklad je důležitý. d) Vždy pomohu a vysvětlím tam. kde je třeba. e) Je-li to možné, snažím se při práci dětem vysvětlit, jaký význam naše práce má pro: - rostliny (pokud pracujeme s rostlinami) - děti samé - VÚDM f) Snažím se zaujmout děti např. nějakým vyprávěním, popřípadě odpovídám na jejich dotazy, povídáním o jejich zálibách atd. Pokud se toto podaří, je vyhráno. Totiž myšlenky, které v mozcích dětí probíhají (mozek živého člověka nikdy není bez myšlenek) jsou kladné a tudíž nezbývá místo na myšlenky záporné (např. že se mně pracovat nechce, že mě to nebaví atd.). g) PČ – PV na všech školách VÚDM, ve kterých učím, je dvouhodinová. Po 45 minutách je tedy 10. minutová přestávka. Pokud mají děti zájem, mohou pracovat i přes přestávku, což zvýhodním tak, že při závěrečném hodnocení zapíši dětem do Knihy hlášení pochvalu „za práci navíc“. h) Pokud to povaha práce dovolí, končíme PČ – PV vždy tak, abychom stačili: - udělat na pracovišti pořádek - očistit a uklidit nářadí - zkontrolovat práci všech skupin, byla-li třída na skupiny rozdělena
30
- snažím se vybídnout děti, aby samy zrakem zhodnotily výsledek své práce - provést hygienu a očistit se - vyhodnotit dnešní PČ – PV (probíhá ve třídě).
6. Úklid nářadí, odchod k botárce Zkontroluji uložení nářadí a pracovní obuvi. 7. Odchod do třídy, kde probíhá: - hygiena - vlastní vyhodnocení – je popsáno v podkapitole 4/III Metody používané při výuce pracovní výchovy – Metody hodnocení. Součástí hodnocení je: a) vyzvednutí a slovní pochvala před celou třídou u těch žákyň, které pracovaly nejlépe. b) u ostatních doporučení, co by bylo možné pro příště zlepšit (např. nezapomenout pracovní oblečení atd.). c) zapsání známek žákyním. Každá žákyně dostane po ukončení PČ – PV známku. Nejlepší dostávají 1 a ostatní dle snahy, ale vždy s ohledem na motivaci do příštích hodin PČ – PV. d) zapsání nejlepších žákyň do knihy hlášení, např. splněný úkol v PČ – PV (pokud bylo možné práci, kterou jsme prováděli, dát úkolem) nebo aktivní v PČ – PV (čímž chci vyzvednout aktivitu a snahu). e) zapsáním nejhorších žákyň do knihy hlášení, např. útěk z PČ – PV, nesplněný úkol, nezájem, vulgární atd. Rovněž ale vždy s ohledem na kladnou motivaci do příštích hodin PČ – PV.
31
7. VÝZNAM PRACOVNÍ VÝCHOVY V PŘEVÝCHOVNÉM PROCESU V pracovní výchově ve VÚDM M. Krumlov klademe priority na rozvoj těchto vlastností dětí: Odpovědnost – Tuto vlastnost získávají děvčata již při přípravě na pracovní výchovu, přípravou pracovního ošacení a obuvi. A dále při vlastní pracovní činnosti se jedná o odpovědnost za vykonanou práci, její množství a kvalitu. Jak již bylo uvedeno, pokud to vyhovuje z hlediska povahy práce, vždy se snažím dát práci úkolem. To znamená, že zadám každé žákyni určité množství práce, které by měla za určitou dobu vykonat. To rozhodně vede k odpovědnějšímu pracovnímu přístupu dětí. Je třeba ještě připomenout, že odpovědnost za práci jednotlivce se přenáší na odpovědnost skupinovou, pokud pracujeme ve skupině. Nemalou měrou se projevuje i odpovědnost za zdraví a bezpečnost při práci každé žákyně. Samozřejmě po předchozím, učitelem provedeném, proškolení o bezpečnosti práce. . Pečlivost – Při vhodně zvolené motivaci před zahájením vlastní pracovní činnosti, se snaží dělat zadanou práci pečlivě i ta žákyně, která mnohdy jindy příliš pečlivá není. Samozřejmě, každé dítě je individualita, je třeba k němu přistupovat individuálně a umět ocenit i malá zlepšení. Ona ta, na první pohled, malá zlepšení mohou ve skutečnosti stát žákyni velké množství sil a snahy. Vytrvalost – Jak vydržet a u dané činnosti vytrvat, to je problém i mnoha dospělých, vyzrálých a uspořádaných lidí. Natož dětí. Samozřejmě, můžeme vynaložit vůli. To nemusí vždy stačit. Pomocníkem vůle v tomto případě bude zájem, ať již kladný nebo záporný. Kladný zájem je například zájem jít na volnou vycházku, zlepšit svoje týdenní hodnocení a dokázat tak všem (i sobě), že když chci, tak to zvládnu. Může to být také zájem o výběrové akce, které jsou určeny jen dětem s nejlepším hodnocením atd. Záporný zájem je např. obava dítěte, že dnes může dostat špatnou známku nebo špatné hodnocení a to se může projevit na známce na vysvědčení nebo na zhoršeném týdenním hodnocení chování atd. Každé dítě je jiné, některé se snadno motivuje kladným zájmem, jiné zájmem záporným. Je třeba přistupovat k dětem individuálně. Chtěl bych zde ještě připomenout, že velký vliv na vytrvalost má návyk. Když už si jednou zvykneme něco dělat dobře, nevadí, že je to pracné a zdlouhavé. Hospodárnost – Tato vždy důležitá vlastnost se v pracovní výchově projevuje v šetření materiálem, ale také svými lidskými silami. A dále v neničení pracovního nářadí, jeho tupením, poškozováním atd. Zde bych chtěl připomenout, že vždy když v kolně s nářadím vezmeme rýče,(u jiného nářadí se to ani tak moc neprojevuje), děti při chůzi s nimi sekají kovovou částí do cesty, kamení, betonu, prostě do všeho po čem nebo kolem čeho jdou. Vždy musím znovu a znovu vysvětlovat, že když se rýče ztupí, bude se jim hůře pracovat, rytí pro ně bude víc namáhavé. Některé děti si to uvědomí a přestanou, některé (asi ty, které mají hodně sil a tedy energie) přestanou až po delším vysvětlení. Chci zdůraznit, že se většinou nejedná o zlý úmysl, ale snad o nějaký špatný návyk.
32
Soutěživost – Pokud je možno dát práci úkolem, jak již bylo dříve uvedeno, tak tato vlastnost sama vyplyne na povrch, jako olej vyplave na vodu. Zdravá soutěživost je žádoucí. Samozřejmě v určitých mezích. Je třeba si zde dobře uvědomit, že pracovní výsledky některých pomaleji pracujících dětí mohou být dosaženy daleko větším úsilím a snahou než u dětí, které již mají práci hotovu. Toho je třeba si všímat a umět i toto ocenit. Kritičnost – Je u dětí ve VÚDM vždy dostatečně velká, hlavně jedná-li se o kritizování někoho druhého. V Pracovní výchově se s touto vlastností setkávám poměrně často. Pokud se některému dítěti pracovat nechce, i přes snahu učitele o motivaci a změnu pohledu na vzniklou situaci, musím často vyslechnou vlnu kritiky. Např., že ostatní třídy tolik nepracují, jenom my musíme. Ostatní tuto práci nedělají, to jen my musíme dělat to nejhorší atd., atd. Chtěl bych se zde zmínit ale o jiné kritičnosti, než jsem uvedl doposud. Někdy pomůže zdravé jádro třídy a jednotlivce usměrní, např. slovy: „Mlč, prosím Tě, vždyť nemáš pravdu. Tuto práci dělala včera i druhá třída. Ven, na pracovní vyučování chodí s panem učitelem všechny třídy atd.“. Dle mě nejde ani o to, že by se někdo chtěl zastat učitele, ale spíš o jakési přiblížení se pravdě. A to je v převýchovném procesu velmi důležité. A bude to rozhodně důležité i v budoucím životě těchto dětí. Vyrovnanost – Dobře vykonaná pracovní činnost a dobrý pocit z ní, jsou balzámem pro duši i tělo každého člověka. Pokud je tato skutečnost ještě přiměřeně a spravedlivě oceněna známkou, popřípadě pochvalou např. za splněný úkol v pracovním vyučování, zapsanou do Knihy hlášení, tak to rozhodně přispěje ke klidu, pokoji, vyrovnanosti každého dítěte a tím i kolektivu. Zažít pocit, že toto jsem zvládla já, že jsem se ovládla a udělala něco dobrého, stojí za to. Umožnit prožít tento příjemný pocit žákyním v pracovní výchově je velmi důležité. Důležité hlavně pro jejich budoucí život. Přesnost – Tato vlastnost se rozvíjí opakováním pracovních činností, u nichž to bez přesnosti nejde. Samozřejmě souvisí hlavně s vytrvalostí a dál s dobrým zdravotním stavem, především s dobrým zrakem a jemnou motorikou . Ukázněnost – Pokud se podaří ve třídě navodit atmosféru spolupráce, vzájemné důvěry a pochopení, tak tato vlastnost jde ruku v ruce s tím vším. Málokdo je za těchto podmínek neukázněný. Je to jedna z velmi důležitých vlastností, na které bude záležet, jak se naše žákyně uplatní v budoucnosti. Smysl pro pořádek - Jak již bylo uvedeno, pracovní výchovu začínáme ve třídě, třídu opouštíme až si žákyně v klidu uklidí svoje věci. Taktéž po skončení práce provádíme úklid pracoviště, čistění a úklid nářadí, čistění, úklid obuvi, popřípadě pracovního ošacení. Radost z dobře vykonané práce – Pokud se člověk naučí radovat z maličkostí, má vyhráno na celý život. To proto, že každou minutu, hodinu, den atd. se má stále z čeho radovat. A naopak, ten, kdo se těší, že se bude radovat z velkých věcí, musí velmi dlouho čekat. A mnohdy se nedočká. A přitom velké věci se vždy skládají z maličkostí. Cit pro krásu – Přichází v úvahu hlavně při práci s květinami a dále při ošetřování rostlin i při dalších činnostech. Na každé rostlině (i člověku, věci atd. ) může být něco krásného. Je třeba to objevovat a naučit se rozumět věcem, které jsou mnohdy skryté.
33
Rozvoj tělesné zdatnosti – Veškerá pracovní činnost přímo úměrně souvisí s tělesnou zdatností člověka. Čím lepší tělesná zdatnost, tím lepší pracovní výkon a přitom – bez poškození zdraví. A naopak tělesná – fyzická práce podporuje rozvoj opěrné a pohybové soustavy. A samozřejmě všech dalších soustav člověka a tudíž celkového zdraví člověka. Ale pozor. Všeho s mírou. Žádná tělesná práce nikdy zcela nenahradí to, co například některé cviky a cvičení ať již v Tělesné výchově nebo Zdravotní tělesné výchově. Každá práce přináší únavu. Na to je třeba pamatovat, je možno zařadit, např. po kratších časových úsecích než je vyučovací hodina, kratší přestávky. Např. jednominutové, při kterých neodcházíme z pracoviště, jenom si např. něco řekneme atd. Vždy s ohledem na věk dětí, povahu práce, současný zdravotní stav dětí, jejich náladu atd. Získávání pracovního návyku – Vzniká opakovanou pracovní činností člověka. V tomto případě veškerou pracovní činností, která se ve VÚDM vykonává. To znamená ranní úklid pokojů, osobních věcí atd. Dále služby ve třídách, služby hospodyněk při přípravě příborů, talířů atd. v jídelně před hlavními pokrmy. Úklidy svěřených úseků ve VÚDM. A dále veškerou další pracovní činností, do které patří i vyučování. Jeden z velkých učenců kdysi řekl, že učení je jedna z nejtěžších prací. Dalšími pracovními činnostmi jsou odpolední vyšívání výšivek, příprava a pečení např. vizovického těsta, perníků a různého cukroví k různým příležitostem, kroužky vaření v odpolední činnosti děvčat, výzdoba pokojů, kde děvčata bydlí, modelářské práce s hlínou, práce s kartonem atd., atd. A zde má svůj význam i Pracovní výchova, samozřejmě v souvislosti s tím vším, co je zde v hlavních rysech naznačeno. Jen velmi malý a nebo takřka žádný pracovní návyk by vznikl při dvou hodinách Pracovní výchovy v jedné třídě za týden. I když svoji nemalou míru na vzniku pracovního návyku Pracovní výchova také jistě má. Ale v souvislostí se všemi dalšími pracovními činnostmi. Pracovní návyk je velmi důležitý. Vede člověka k dobrému. K práci. Možná k pochopení smyslu práce. Pokud se zamyslíme, my dospělí, nad svými životy skutečně a pravdivě, dříve nebo později zjistíme, že jsou z větší (či menší) části vyplněny prací. A za to, že nám to tak příliš mnoho nevadí a možná i vyhovuje, vděčíme právě pracovnímu návyku. Člověka může jeho práce vyšvihnout velmi vysoko. Vezměme v úvahu všechny špičkové sportovce, hudebníky, zpěváky atd. A všechny ostatní, kdo svojí práci rozumí a dělají ji, jak nejlépe umí. Pochopení smyslu kolektivní práce – Jeden člověk udělá vždy tolik práce, jako jeden člověk. To vyhovuje, pokud je práce méně. Smysl kolektivní práce snad děvčata nejlépe pochopí tam, kde je práce hodně. Např. na zahradě VÜDM. Pokud lze práci zúkolovat a tedy každá žákyně dostane úkol a úsek, kde pracovní činnost provádí a ve třídě je např. 8 děvčat, tak se mnohé po dvou hodinách Pracovní výchovy diví, co se vše zvládlo, co se vše stačilo udělat. Vlastnosti zde uvedené jsou velmi důležité pro život všech lidí. Zvláště důležité však jsou a budou pro mladé lidi, kteří se dostali až k nám, do VÚDM M. Krumlov, tak jako i do jiných zařízení, poskytující tuto nebo podobnou péči. Tito lidé se většinou uplatní v manuálních zaměstnáních, což podtrhuje význam Pracovní výchovy. Dále je třeba zdůraznit, že pracovní výchova má význam jako prostředek profesionální orientace dětí. Volba profese je dána především zálibami, ale dále pracovními vědomostmi a dovednostmi, vztahem k práci a pracovním zaměřením. Nutno podotknout, že výběr profese a profese sama má pak vliv na celoživotní činnosti člověka.
34
8. ÚSKALÍ, PROBLÉMY, OPATŘENÍ, DOPORUČENÍ, NÁVRH ZMĚN VE VEDENÍ PRACOVNÍ VÝCHOVY Nejtěžší a nejvíce problémová je práce s dětmi, které nemají motivaci, zájem, nemají se proč snažit. Takováto situace může nastat např., když dítě nemůže jet domů na žádné prázdniny, protože domov nemá. Nebo ho doma rodiče nechtějí (většinou z velmi vážných důvodů). Nebo nejsou podmínky doma pro dítě vhodné, a tak dítě nemá souhlas sociálního kurátora. Z toho tedy vyplývá, že odjezd domů je tou největší odměnou a proto mu děti věnují velkou snahu a úsilí (pokud mohou domů jet). Někdy mohou působit špatné, záporné dětské vzory. Sklouzávat ke špatnému je vždy snadnější a pohodlnější, než k dobrému. Může být mnoho dalších důvodů, pro všechny je ale společné to, že dítě je pasivní a je mu všechno jedno. Tyto nepříznivé okolnosti může dítě řešit např.: a) Útěkem z VÚDM, např. k rodičům, ke kamarádům, kamarádkám v místě jeho trvalého bydliště nebo i jinam. Praktické činnosti nebo pracovní vyučování jsou pro tyto útěky velmi vhodné: - dítě je venku – mimo budovu VÚDM - dítě má oblečení i obuv pro venkovní pobyt. Také toho děti mnohokrát využily a z PČ – PV mně utekly. b) Nezájmem o nic, natož o práci. Dítě např. práci odmítne, posadí se a nedělá nic. Může u toho být také vulgární, drzé atd. Někdy může pomoci domluva, vysvětlení situace učitelem, zahradnicí i spolužačkami. V některých případech může dojít ke změně smýšlení dítěte a ke zlepšení situace. Někdy ne. Pokud má dítě alespoň malou naději na zlepšení nepříznivých okolností, je to dobré a je znovu na čem stavět. Naději je třeba hledat a mít ji. Žít bez naděje se nedá. Učitel by v žádném případě neměl (i v těch nejméně příznivých situacích) dítě urážet. Vždy by měl šetřit jeho důstojnost. Je třeba pamatovat na to, že slovní pochvala, vyslovená v pravý okamžik, může nepříznivou situaci zmírnit. K tomu je však třeba, aby se učitel ovládl a nejednal lidsky přirozeně. Většina lidí se v této situaci zachová tak, že se rozzlobí, znervózní, mnohdy se přestane ovládat, dítě zkritizuje, popř. mu vynadá. Jednoduše řečeno, oplatí zlo zlem. Výsledek? Ve většině případů dojde k ochlazení vztahů mezi dětmi a učitelem, ke ztrátě důvěry. Dítě se cítí ponížené, a aby zlepšilo svoje postavení, odmítne pracovat, odmítne poslušnost atd. Jen málokteré dítě uzná svoji chybu a to teď hned. A právě zde může napomoci slovní pochvala, vyslovená v pravý okamžik. Učitel se ovládne, pokud dítě nemluví, může začít hned, pokud mluví (a není v ohrožení života, nemusí je učitel překřikovat), ale počká až se dítě nadechuje (to zrovna nemluví) a vysloví krátkou pochvalu. Je jedno jakou, ale hlavně pochvalu. Např., že mu sluší boty, účes, bunda nebo že nese nářadí, tak, jak se nosit má, nebo, že se celé dopoledne chovalo velmi dobře, bylo dobrým příkladem pro ostatní atd. Čím je pochvala kratší, tím je účinnější. Důvod je ve vzniklém kontrastu. Jak napsal David Gruber: „Již antický Aristoteles si všiml, že (řečeno naší terminologií) samovolný výron kladného zájmu v naší psychice nastává při jakémkoliv kontrastu. Při změně stavu. Když v učebně, byť i za jasného bíleno dne, uprostřed výkladu přistoupím
35
k vypínači a rozsvítím a hned zhasnu, způsobí výron kladného zájmu, žáci se na pár sekund soustředí na to, co se děje. Aristotelův „kontrast“ nazvali o mnoho století později moderní psychologové „orientačně pátrací reflex“. Koncentrace pár sekund trvá, i když rozsvícení či zhasnutí za bílého dne nemá pro žáky ve třídě žádný emoční (tj. dobrý nebo špatný) význam. A kdybych rozsvítil, nechal světlo minutu nebo hodinu svítit a pak zhasl, způsobím výron kladného zájmu v jejich mozcích jen dvakrát asi sedm sekund. Jednou při rozsvícení, podruhé při zhasnutí“ (Carnegie, 1992 s. 85). Kladný zájem zastaví záporné myšlenkové pochody v mozku dětí. Dále už záleží na umu učitele, ale samozřejmě i na okolnostech, jak dokáže situaci využít ku prospěchu dítěte a vyučovaného předmětu. Např. vhodnou motivací získat děti pro činnosti v pracovní výchově. Tím je nepříznivá situace vyřešena (alespoň pro tento okamžik). Ne vždy se to však podaří. Tuto nepříznivou situaci můžeme chápat jako pasivitu dítěte, projevující se většinou nezájmem. Toto se může ale dál stupňovat. Nejčastěji začne dítě k sobě vyhledávat stejně smýšlející žákyni, popř. žákyně. A protože je vždy snadnější sklouzávat ke špatnému než k dobrému, tak se mu to může podařit. Tak se může stát, že pasivita jednoho dítěte,(které např. nemůže jet domů), se přenese na další a další děti, (které nemají problémy, domů jezdit mohou a na začátku hodiny Pracovní výchovy měly smýšlení úplně jiné, např. že se dnes budou snažit víc než kdy jindy). Samozřejmě může tato situace dopadnout dobře, např. ostatní děti si nakonec dají říct, obrátí se k dobrému a svým pracovním příkladem a znovu navrácenou dobrou náladou strhnou i tu žákyni, která byla pasivní. Jindy se to nepodaří a tato žákyně zůstane sedět např. na okraji pařeniště. Nikam neodchází, v klidu sedí, ale už trvá na svém rozhodnutí, že dnes pracovat nebude, zatímco ostatní žákyně pracují velmi dobře. Horší situace je, když se tato pasivní žákyně po chvilce přemýšlení pokusí o útěk. Tím se samozřejmě naruší další průběh pracovní výchovy a tím pracovní činnost ostatních žákyň. Někdy se však může pasivní žákyni podařit přesvědčit i další jednu, dvě žákyně, popřípadě všechny zúčastněné žákyně k nečinnosti, neposlušnosti. I tuto situaci jsem mnohokrát zažil. Všechny žákyně se posadily a odmítly pracovat. A protože většinou nikdy nezůstane u jedné špatnosti, jejich myšlenky začnou být negativní, což se může projevovat ztěžováním si na vše možné, např. jaká je nespravedlnost, pomlouváním, vulgárností atd. Zprvu tichou, později i hlasitou a až drzostí ke mně k učiteli, zahradnici a podobně. Samozřejmě, že je třeba nenechat dojít tuto nepříznivou situaci až do těchto míst. Mnohokrát jsem tudíž musel pracovní výchovu předčasně ukončit a z pracoviště odejít do třídy. Zde se většinou situace zklidní. Když jsou děvčata ve třídě, v teple, sedí a mají tedy jakési pohodlí, jejich myšlení se většinou změní k lepšímu. A i kdyby se situace i ve třídě zhoršovala (kritika, vulgární vyjadřování, drzost), tak už jsme přece jen ve třídě, odkud už se nedá tak snadno utéct. A dále lidé, kteří chodí po chodníku kolem areálu zahrady VÚDM, tedy veřejnost, už neslyší a nevidí tyto nepříliš pěkné projevy žákyň. Ve třídě nenadávám, nekritizuji, neodsuzuji. To je zbytečné. Nikoho tím nepřesvědčím, že ta či ona žákyně měla nebo mohla jednat jinak. Pokud ve třídě ještě pořád klid není, snažím se ho navodit. Většinou se to podaří. Děvčata si totiž dobře uvědomují, že se stalo něco, co se stát nemělo. A většinou i chápou, že tuto situaci není třeba dále zhoršovat. Pokud je ve třídě klid, děvčata nemluví, tak nemluvím ani já a nechám (pokud to zvládnu) tento klid působit. Klid – ticho léčí rány na těle i na duši (nebo těle a psychice, chcete-li). Před skončením hodiny Pracovní výchovy v klidu vyhodnotím činnost a to, co se dnes stalo. Zapíši do Knihy hlášení. Vždy, ale pokud je to možné, s kladnou motivací do příštích hodin.
36
Zprvu, když jsem ve VÚDM jako učitel začínal, jsem měl obavy, že se tato situace, v této třídě (popřípadě i v jiných třídách) v hodinách Pracovní výchovy bude opakovat. Ale tyto obavy byly zbytečné. Každý den je úplně jiný. To jen my lidé máme takové klamné zdání, že dny našich životů jsou stejné. Ve skutečnosti je to naopak. To, co se stalo, událo včera, se dnes již většinou nestává a nestane. A tak i moje obavy byly zbytečné. Zde bych rád ještě připomenul, že je důležité žít bez předsudků. To znamená, když příští den opět přijdu před žákyně, které včera způsobily nepříznivou situaci, nesmím přijít s myšlenkami, že by se to mohlo opakovat. Ale vždy s nadějí, že tato další hodina už bude jiná, mnohem lepší. A pokud to zvládnu já a přijdu bez předsudků (a nenechám svůj mozek vymýšlet žádné tragické scénáře), tak jsou další hodiny skutečně jiné a lepší. Myšlenky jsou živé, to je třeba vědět a s tím počítat. Někteří autoři hovoří o pozitivním nebo naopak negativním myšlení. Naopak ostrá kritika může situaci zhoršovat. A proto je třeba se jí vyvarovat. Umět si v duchu napočítat do deseti. Zhoršení situace může znamenat vulgární nadávky, drzost, útěk z VÚDM atd. To je nežádoucí. Zde by bylo dobré se zeptat sám sebe: „Proč se toto dítě chová zrovna tak, jak se chová?“ Určitě k tomu bude mít velmi vážné důvody. Zde by mohlo napomoci umění naučit se dívat na svět očima druhých lidí, v tomto případě očima našich dětí. Je dobré zabývat se tím, které předměty mají děti ve škole nejraději. A proč. Proč mají některé předměty nerady a některé dokonce nenávidí. Samozřejmě, že zde svoji roli hraje genetika – dědičnost (např. talent dítěte, to, že se některé předměty učí snadno, jiné naopak obtížně). Dále úspěšnost dítěte. Ty předměty, ve kterých je dítě úspěšné, bude mít nejraději a naopak. A dále výchova, kterou dítě v celé šíři prošlo (osobnosti učitelů, vychovatelů, jejich vliv na dítě). Jsou známy příklady z různých škol, kde změna učitele změnila pohled dětí na předmět. Jaké jsou zájmy dětí ve VÚDM? Jejich tendence a představy? A proč? Jsou reálné nebo nereálné? Můžeme a máme vůbec právo dětem jejich zájmy brát a to teď hned? Samozřejmě, že špatné nebo dokonce chorobně špatné zájmy je třeba jim vzít. Jistěže to není snadné. A jaké jsou zájmy učitele, v tomto případě učitele pracovní výchovy? Panuje zde shoda? Vůbec ne. Můžeme se vůbec s dětmi shodnout? Jistěže. Ale co je třeba proto udělat? Dale Carnegie ve své knize „Jak získávat přátele a působit na lidi“ píše: Nejsnáze najdeme cestu k srdci člověka, hovoříme – li s ním o věcech, které má nejraději, které jsou mu nejmilejší. David Gruber k tomu uvádí, že je třeba zvyšovat kladný zájem druhé osoby. Kladný zájem vedoucí k motivaci. Hovor o tom, co zajímá druhé, se vyplácí oběma stranám. Kladný zájem vede člověka ke kladnému, dobrému. Co si víc přát u dětí umístěných do VÚDM? Jejich zájmy zde jsou jiné než v podmínkách, ze kterých k nám přicházejí. Bude se dítě ve VÚDM zajímat o to, zda může jít na volnou vycházku, samostatně, bez výchovného pracovníka? Samozřejmě. Bude se zajímat o včasný, případně prodloužený odjezd k rodičům, ke svým blízkým? Určitě. Bude se zajímat o prodlouženou televizi o víkendech? Většinou ano. Bude se zajímat o další výhody? Ano.
37
V rámci převýchovy je třeba kladné zájmy dětí používat. K tomu, aby tato (jak by se mnohým lidem mohlo zdát) pouhá teorie vstoupila do praxe, je třeba: - Kvalitně vypracovaný Vnitřní řád výchovného ústavu. S ním jsou děti seznámeny co nejdříve po svém příchodu k nám. Na první pohled musí být jasné výhody , vyplývající z dodržování pravidel (Vnitřního řádu). Toto vede ke vzniku nových zájmů dětí. Tyto zmíněné zájmy mohou pomoci našim dětem k získávání náhledu. Na to, že by některé věci v životě mohly mít jinou cenu, než jak ji mají děti dosud vžitou. - Dodržování Vnitřního řádu všemi. Spravedlnost je nejžádanější vlastností výchovného pracovníka. Jestliže chci, aby Vnitřní řád dodržovaly děti, měl bych ho v první řadě dodržovat já sám, tak jako i ostatní zaměstnanci. Je třeba přistupovat ke každému dítěti spravedlivě a idividuálně. Pokud se podaří tyto podmínky splnit, může se změnit pohled dětí na pracovní výchovu. Z předmětu, ke kterému mají mnohé děti odpor (nebaví je to), se stane předmět, ze kterého se dá alespoň něco získat. A to teď hned. Např. volnou vycházku, prodlouženou televizi o víkendech a další výhody. A to je cíl našich dětí. Ale hlavně se dá získat do budoucnosti. Opakovanou činností člověka totiž vzniká návyk. V návyku je obrovská síla. Špatný návyk může člověka třeba i zničit. Naopak dobrý návyk může pomoci člověku v těch nejtěžších životních situacích. Je to síla, která bez přemýšlení žene člověka vpřed. Mezi dobré návyky rozhodně patří i pracovní návyk, který vzniká mimo jiné i v Pracovní výchově. Podobně jako i další dobré návyky, které se snaží předávat dětem všichni výchovní pracovníci. A to je cíl nás výchovných pracovníků, aby se do podvědomí dětí dostaly dobré návyky, které jim v životě mohou pomoci. Jsou to tytéž dobré návyky, které pomáhají i nám. Znovu a znovu nás staví na nohy a nedovolí nám klesat na mysli. Je třeba dát dítěti šanci. Ono má problém, který řeší a třeba o něm nechce povídat. Je třeba mu dát čas. Pokud to dovolí okolnosti. Všechny problémy je nejlépe řešit v klidu a až pro ně dozraje čas. Aby práce žákyň pomohla při formování jejich nerozvinuté osobnosti, aby byla opravdu výchovným činitelem, je nutno mít na zřeteli tyto podmínky: - práce žákyň musí být společensky užitečná, pochopení významu a platnosti vlastní práce pro okolí stimuluje k aktivní činnosti - při práci nelze zapomínat na iniciativnost žákyň - práce žákyň by měla být kolektivní, měla by často mít společný cíl - je třeba, aby práce odpovídala fyzickým i duševním možnostem žákyň - je třeba uplatňovat individuální přístup k žákyním - práce žákyň musí mít návaznost na ostatní výchovné složky a vyučovací předměty.
38
IV. ZÁVĚR Každé dítě musí mít zajištěno základní právo na výchovu a vzdělávání. Rovněž právo nalézt uplatnění ve společenské pracovní činnosti, samozřejmě dle svých dovedností a schopností. Cílem výchovy a vyučování je připravit žáky pro život tak, aby se stali platnými členy společnosti. Ve škole děti získávají vědomosti, dovednosti a návyky, které jsou důležité pro další život a jsou nevyhnutelné pro úspěšnou pracovní činnost. Rovněž tak, jako postoj k práci, snaha o kvalitní práci, kladné sociální vztahy, osvojení si etických hodnot, které úzce souvisí s pracovní činností. Pro úspěch v životě budou dále velmi důležité vlastnosti jako vytrvalost, pozornost, přizpůsobivost. Významnou měrou se bude podílet i sebeovládání a sebekontrola. Počátek samostatné pracovní činnosti lidí se stává důležitým mezníkem v životě každého člověka. Je známo, že práce nás chrání před 3 N: - Nouzí - Nudou - Neřestí Zkusme si tuto moudrost přenést do budoucího života dětí z výchovných ústavů. Tito lidé se většinou uplatní v manuelních zaměstnáních, což podtrhuje význam pracovní výchovy. Pracovní výchova má tedy v převýchovném procesu nezastupitelné místo. Cílem práce je zhodnocení stávajícího stavu. Jednak po stránce teoretické. Teoretická část této práce má seznámit s problematikou výchovy a vzdělávání dětí ve VÚDM. Dále s literaturou, zabývající se tímto odvětvím pedagogiky a výchovy. Mnohé myšlenky uvedených autorů stojí za to, abychom se je pokusili znovu přenést do praxe. V další části práce přináším svoje vlastní poznatky a zkušenosti, které jsem získal za devět let praxe ve VÚDM. Pokud se podaří člověku nalézt klid a tudíž klid má, může ho přenést na druhé lidi, např. na převychovávané děti. Pokud alespoň zčásti znám zájmy dětí, mohu je motivovat a tím zajistit úspěch prováděných činností. Např. pracovních činností v pracovní výchově. Vytvoření kladného vztahu k dětem, snaha pochopit, proč jsou takové, jaké jsou, pomoci vytvořit jim nový náhled na různé životní situace, uvědomit si, jak každému dítěti individuálně pomoci, to jsou hlavní body těchto poznatků. Dalším cílem této práce je návrh změn. V kapitole „Úskalí, problémy, opatření, doporučení, návrh změn ve vedení pracovní výchovy“ jsou návrhy, jak by se různé situace, vznikající v každodenním životě VÚDM, mohly řešit. V oblasti duševní práce je možno stále mnohé zlepšovat. Člověk, domnívající se, že je dokonalý, je podoben člověku, který před sebou zavřel dveře. Už nemůže jít dál. Je přece dokonalý. Nemá už co zlepšovat.
39
Ale člověk uvědomující si, že mu k oné dokonalosti přece jenom něco málo, popřípadě velmi mnoho, chybí, je podoben člověku, který před sebou dveře pootevřel, popř. úplně otevřel. A tak může projít. A může jít dál. Má před sebou dalekou cestu. Cestu zlepšování sebe sama. Je to cesta plná potu a bolu. Ale zároveň bezpečná cesta vedoucí hodně daleko i vysoko. Proto, zda je možno použít myšlenky uvedené v této práci a jakým způsobem, je věcí rozhodnutí každého člověka a každého výchovného pracovníka pracujícího ve speciálním školství.
40
SEZNAM POUŹITÉ LITERATURY 1. ATKINSONOVÁ, Rita, Psychologie. Praha: Victoria Publishing, 1995. 863 s. 2. BRICHTA, Jaroslav. Neurologie, přednáška, Brno: MU, 10.11. 2000; 24.11. 2000 3. CARNEGIE, Dale. Jak získávat přátele a působit na lidi. Praha: Talpress, 1992. 252 s. ( s komentářem Davida Grubera). 4. ČAČKA, Otto. Psychologie dítěte. Tišnov: Sursum – Hroch, 1994. 112 s. 5. ČADÍLEK, Miroslav. Didaktika odborného výcviku technických oborů. Brno: Masarykova univerzita, 1993. 134 s. 6. ČIHÁČEK, Vlastimil. Psychopedie, přednáška, Brno: MU, 12.10. 2001; 7.12. 2001 7. Defektologický slovník. Praha: SPN, 1984. 475 s. 8. Diagnostický ústav pro mládež v Brně - ročenka při příležitosti 45. výročí trvání ústavu v Brně. Vyškov: Moraviatisk, spol. s. r. o., 1997. 37 s. 9. EDELSBERGER, Ludvík. Speciální pedagogika pro učitele 1.stupně základní školy. Praha: SPN, 1988. 124 s. 10. KÁBELE, František, a kol. Somatopedie. Praha: Karolinum, 1993. 242 s. 11. KLIMA, Pavel. Základy etopedie. Praha:SPN, 1984. 124 s. 12. KOMENSKÝ, Jan. Amos. Didaktické spisy (výbor). Praha: SPN, 1954. 389 s. 13. KUJA, Jindřich. Etopedie. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1989. 156 s. 14. KUCHAŘ, Michal. Tyflopedie, přednáška, Brno: MU, 26.10.2001; 9.11.2001; 23.11.2001
41
15. KUKLA, Lubomír. Sociální pediatrie a sociální patologie, přednáška, Brno: MU, 23.2. 2001; 9.3. 2001; 20.4. 2001 16. KUKLA,Lubomír. Somatologie, přednáška, Brno: MU, 8.12. 2000; 22.12. 2000 17. KUKLA,Lubomír. Základy pediatrie, přednáška, Brno: MU, 13.10. 2000; 27.10. 2000; 10.11. 2000 18. KYSUČAN, Jaroslav. Kandidátská disertační práce. Uvedení do metodiky psychopedické. Brno: Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, 1988. 217 s. 19. KYSUČAN, Jaroslav. Psychopedie – teorie výchovy mentálně retardovaných. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého, 1990. 82 s. 20. LANGMEIER, Josef, MATĚJČEK, Zdeněk. Psychická deprivace v dětství. Praha: Mladá fronta, 1974. 469 s. 21. MAŇÁK, Josef. Nárys didaktiky. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 113 s. 22. MATĚJČEK, Zdeněk. Dyslexie – specifické poruchy učení. Jinočany: H & H, 1995. 269 s. 23. MATĚJČEK, Zdeněk. Praxe dětského psychologického poradenství. Praha: SPN, 1991. 385 s. 24. MATOUŠEK, Oldřich. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. 335 s. 25. MONATOVÁ, Lili. Pedagogika speciální. Brno: MU, 1994. 199 s. 26. MONATOVÁ, Lili. Speciálně pedagogické problémy. Brno: MU, 1991. 156 s. 27. Pedagogické dokumenty studijního oboru 63 – 44 – 6 Rodinná škola. Plzeň: Bílý slon, 1995. 93 s. 28. PIPEKOVÁ, Jarmila, a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, Edice pedagogické literatury, 1998. 234 s.
42
29. Plán práce VÚDM Moravský Krumlov pro školní rok 2002/2003. Moravský Krumlov: VÚDM, 2002. 25 s. 30. POKORNÁ, Věra. Poruchy chování u dětí a jejich náprava. Praha: Karolium, 1993. 231 s. 31. ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995. 95 s. 32. Sbírka zákonů, Česká republika. Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2002. 15 s. 33. SPOUSTA, Vladimír. Speciálně pedagogická diagnostika etopedická. Brno: MU, 1990. 105 s. 34. SOVÁK, Miloš. Nárys speciální pedagogiky. Praha: SPN, 1986. 207 s. 35. STOJAN, Mojmír, JŮVA, Vladimír. Obecná pedagogika a dějiny pedagogiky pro DPS. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 72 s. 36. ŠVARCOVÁ, Iva. Mentální retardace: Vzdělávání, výchova, sociální péče. Praha: Portál, 2000. 178 s. 37. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie problémového dítěte školního věku. Praha: Karolinum, 1997. 170 s. 38. VÉMOLA, Petr. Etopedie, přednáška, Brno: MU, 11.1. 2002; 25.1. 2002 39.
Vzdělávací program základní školy. Praha: Fortuna, 2001. 344 s.
40.
Vzdělávací program zvláštní školy. Praha: Septima, 1997. 95 s.
43
Název práce: Pracovní výchova a její význam v etopedické péči v podmínkách Výchovného ústavu pro děti a mládež v Moravském Krumlově
Anotace: Do výchovných ústavů přicházejí děti na základě soudního rozhodnutí. Buď na základě předběžného opatření nebo s nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou. Tedy vždy z poměrně vážných důvodů. Převýchovný proces jim může umožnit to, aby se znovu staly platnými členy společnosti. Ze zákona musí mít každé dítě zajištěno základní právo na výchovu a vzdělávání. Pracovní výchova zde může sehrát důležitou úlohu. Může pomoci získávat náhled dětí na to, co je dobré a co špatné. Může napomoci při utváření vlastností, důležitých pro život. Cílem této práce je zhodnocení stávajícího stavu v této oblasti a návrh změn.
44
Přílohy - fotodokumentace
Budova Výchovného ústavu pro děti a mládež (VÚDM) v Moravském Krumlově
Budova VÚDM Moravský Krumlov - pohled z parku
45
Interiér jídelny VÚDM
Interiér jedné ze tříd VÚDM
46
Skleníky a pařeniště VÚDM
Praktické činnosti ve Speciální základní škole – okopávka a nahrnování papriky
47
Součástí základních odborných předmětů na Rodinné škole je předmět Psaní strojem
……..a předmět Práce s počítačem
48
Praktické činnosti na Rodinné škole v předmětu Výživa a příprava pokrmů - pohled do cvičné kuchyně
…..a v předmětu Odívání
49
50
