MASARYKOVA UNIVERZITA. Domácí násilí z pohledu ţáků II. stupně ZŠ

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výchovy ke zdraví

Domácí násilí z pohledu ţáků II. stupně ZŠ Diplomová práce

Brno 2010

Vedoucí práce: RNDr. Mgr. Alice Prokopová, Ph.D. Autor práce: Bc.Veronika Baroňová

Bibliografický záznam BAROŇOVÁ, Veronika. Domácí násilí z pohledu ţáků II. stupně ZŠ: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra výchovy ke zdraví, 2010. 122 l. Vedoucí diplomové práce RNDr. Mgr. Alice Prokopová, Ph.D.

2

Anotace Diplomová práce Domácí násilí z pohledu ţáků II. stupně ZŠ je zaměřena na pohledy a názory ţáků II. stupně základní školy k tématu domácího násilí. V úvodní

části,

která

je

teoretická,

popisuji

základní

pojmy,

které s problematikou domácího násilí souvisí. Popisuji zde historii domácího násilí, formy tohoto chování, osobnost pachatele a oběti domácího násilí. Na závěr uvádím moţnosti prevence a pomoci. Další částí mé práce je praktický výzkum, který jsem uskutečnila prostřednictvím dotazníkového šetření na základní škole a zjišťovala názory ţáků II. stupně ZŠ k problematice domácího násilí.

Annotation Diploma thesis Domestic Violence from the View of Studentss of Elementary School is focused on the views and opinions of students of Elementary school on domestic violence. In the leading part, which is theoretical, primar terms in field of domestic violence are described. In this thesis I describe history of domestic violence, forms of this behavior, a description of a perpetrator and of a victim of domestic violence. Finally I introduce possibilities of prevention and help. Another part of my thesis is practical research, survey of opinions about domestic violence made through questioner between students of Elementary school.

3

Klíčová slova Domácí násilí, formy domácího násilí, mýty o domácím násilí, pachatel, oběť, agrese, prevence.

Keywords Domestic violence, forms of domestic violence, myth about domestic violence, perpetrator, victim, agression, prevention.

4

Prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou (bakalářskou, diplomovou, rigorózní, disertační práci) vypracoval/a samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“

V Brně dne 8. 12. 2010

Bc. Veronika Baroňová 5

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala RNDr. Mgr. Alici Prokopové, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce, trpělivost a cenné rady, které mi poskytla při jejím zpracování. 6

ÚVOD ................................................................................................................................. 8 1. DEFINICE POJMU DOMÁCÍ NÁSILÍ ..................................................................... 9 2. HISTORIE ..................................................................................................................... 13 2.1 DOMÁCÍ NÁSILÍ VE SVĚTĚ.............................................................................. 14 2.2 POSTAVENÍ ŢEN V ISLÁMSKÝCH ZEMÍCH ................................................. 14 3. ZNAKY DOMÁCÍHO NÁSILÍ ................................................................................... 16 4. FORMY DOMÁCÍHO NÁSILÍ .................................................................................. 18 5. MÝTY O DMÁCÍM NÁSILÍ ....................................................................................... 21 6. PŘÍČINY A NÁSLEDKY DOMÁCÍHO NÁSILÍ ..................................................... 23 7. OSOBNOST A CHARAKTERISTIKA AGRESORA .............................................. 25 7.1 ZDROJE AGRESIVNÍHO CHOVÁNÍ A TYPOLOGIE ..................................... 25 8. OSOBNOST A CHARAKTERISTIKA OBĚTI ........................................................ 28 8.1 DOMÁCÍ NÁSILÍ PÁCHANÉ NA ŢENÁCH .................................................... 29 8.2 DOMÁCÍ NÁSILÍ PÁCHANÉ NA MUŢÍCH ..................................................... 30 8.3 DOMÁCÍ NÁSILÍ PÁCHANÉ NA DĚTECH ..................................................... 31 8.4 DOMÁCÍ NÁSILÍ PÁCHANÉ NA SENIORECH .............................................. 32 8.5 DOMÁCÍ NÁSILÍ PÁCHANÉ NA ZDRAVOTNĚ POSTIŢENÝCH ................ 33 8.6 TYPOLOGIE OBĚTI ........................................................................................... 34 9. LEGISLATIVA ČR ...................................................................................................... 35 9.1 JAK MŮŢE POMOCI POLICIE ČR V PŘÍPADECH DOMÁCÍHO NÁSILÍ..... 44 10. PREVENCE DOMÁCÍHO NÁSILÍ.......................................................................... 46 10.1 PRIMÁRNÍ PREVENCE .................................................................................... 46 10.2 SEKUNDÁRNÍ PREVENCE .............................................................................. 49 10.3 TERCIÁRNÍ PREVENCE .................................................................................. 49 11. POMOC OBĚTEM DOMÁCÍHO NÁSILÍ .............................................................. 50 12. JAK SE ZACHOVAT V PŘÍPADĚ DOMÁCÍHO NÁSILÍ ................................... 54 13. VÝZKUMNÁ ČÁST ................................................................................................... 59 13.1 ZAMĚŘENÍ NA CÍLE ...................................................................................... 59 13.2 METODIKA VÝZKUMU ................................................................................. 59 13.2.1 Zkoumaný soubor .................................................................................. 59 13.2.2 Diagnostický nástroj .............................................................................. 59 13.3 REALIZCE VÝZKUMU ................................................................................... 61 13.3.1 Postup sběru dat ..................................................................................... 61 13.3.2 Zpracování dat........................................................................................ 61 13.4 VYHODNOCENÍ A VÝSLEDKY VÝZKUMU .............................................. 67 13.5 INTERPRETACE .............................................................................................. 67 13.6 DISKUSE ........................................................................................................... 67 13.7 ZÁVĚR VÝZKUMNÉ ČÁSTI .......................................................................... 68 ZÁVĚR ............................................................................................................................... 69 POUŢITÁ LITERATURA A INTERNETOVÉ ZDROJE ........................................... 70 SEZNAM PŘÍLOH ........................................................................................................... 77

7

ÚVOD Domácí násilí je forma násilí, která je před veřejností skrytá, odehrává se za zavřenými dveřmi, kde dochází k útrapám, bolestem a obavám z dalších dní. Oběti se o této problematice bojí mluvit jak před svými známými, tak i před odborníky a raději se uklidňují představou, ţe ,,ono“ to přece někdy skončí. Lidé si často mylně myslí, ţe domácí násilí je pouze věcí rodiny. Jestliţe oběť ţije ve společné domácnosti s agresorem, bývá na něm většinou finančně závislá, nemá, kam by od něj odešla, ohlíţí se na děti. Klidná domácnost se tak mění v bojiště a místo nepřátelství. Problém domácího násilí se týká všech států světa, ať uţ států vyspělých či méně vyspělých. V některých státech stále převaţuje kultura, kdy má muţ nadvládu nad ţenou a násilí zde bývá společností tolerováno. Ještě na počátku 2. poloviny 20. století bylo ve vyspělých zemích násilí muţů vůči ţenám společensky nepřípustné, ale tolerované, pro oběť totiţ bylo velice poniţující přiznat, ţe v jejich domácnosti není něco v pořádku. O tomto problému se začalo veřejně hovořit aţ v 70. letech minulého století. Stále více lidí si uvědomuje, ţe domácí násilí je velkým společenským problémem, před kterým nesmíme zavírat oči. Naopak, musíme vyhledat pomoc nebo se sami snaţit pomoci obětem, případně se obrátit a hledat pomoc v rámci legislativy. Ve své práci se zabývám obecnou charakteristikou domácího násilí, jejími formami, zabývám se osobností agresora a oběti a v neposlední řadě popisuji moţnosti preventivních opatření a seznam míst, kam a na koho se v případě potřeby obrátit.

8

1. DEFINICE POJMU DOMÁCÍ NÁSILÍ Společným znakem definic domácího násilí je jejich nejednotnost. Jednotná terminologie a přesné vymezení domácího násilí neexistuje ani v mezinárodně platných dokumentech, vnitrostátních právních úpravách a zahraniční odborné literatuře. Je logické, ţe definice jsou si podobné a v něčem se opakují, vţdyť opisují určitý jev s mnoha společnými a typickými znaky. Na ukázku uvedu některé z definic. Podle Střílkové a Fryštáka zní definice domácího násilí takto: „Opakované násilné jednání nebo opakované vyhroţování násilným jednáním, v důsledku kterého dochází nebo hrozí, ţe dojde k nebezpečnému útoku proti ţivotu, zdraví, svobodě, nebo lidské důstojnosti, mezi osobami, které jsou či byly spolu v intimním, rodinném či jiném obdobném vztahu, ţijí ve společně obývaném domě či bytě (…) a lze mezi nimi jednoznačně identifikovat osobu násilnou i ohroţenou, proti níţ takové útoky nebo výhruţky útokem směřují.“ (Střílková, 2009)

Ministerstvo vnitra definuje domácí násilí v rodině jako „dlouhodobé násilné chování v rodině, které zahrnuje jakékoliv činy nebo opomenutí spáchaná v rámci rodiny některým z jejích členů, které podkopávají ţivot, tělesnou nebo duševní integritu, nebo svobodu jiného člena stejné rodiny, nebo váţně poškozují vývoj jeho osobnosti.“ (Magdalenium, 2010) Podle německého kriminologa H. J. Schneidera ,,je domácí násilí nejrozšířenější formou násilí vůbec, přičemţ je současně formou nejméně

kontrolovanou

a co do své frekvence a závaţnosti nejvíce podceňovanou.“ Donalinka definuje domácí násilí jako „fyzické, psychické anebo sexuální násilí mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti. Intenzita násilných incidentů se stupňuje a vede ke ztrátě schopností včas tyto incidenty zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah.“ (Donalinka, 2007)

9

Definice pojmu domácího násilí z pohledu sociální práce: „Domácí násilí zahrnuje všechny formy fyzického, sexuálního a psychického týrání ve všech druzích blízkých vztahů, včetně váţných pohrůţek pouţití podobného násilí. Partneři nebo osoby blízké mohou ţít ve společné domácnosti, mohou být rozvedeni, mohou ţít odděleně, anebo spolu dlouho, či dokonce nikdy neţili. Ve většině případů jde o násilí páchané muţi vůči ţenám (vlastním manţelkám, druţkám, partnerkám), někdy i vůči dětem a prarodičům.“ (Matoušek, 2010)

Další vymezení pojmu domácího násilí podává Úlehlová, která uvádí: „Domácí násilí je fyzické, psychické, sexuální či ekonomické násilí mezi blízkými osobami ţijícími společně v jedné domácnosti. Domácí násilí zahrnuje všechny formy fyzického, psychického, sexuálního a ekonomického násilí, pro které je charakteristické opakování,

dlouhodobost

a

zvyšující

se

tendence

jednotlivých

incidentů.“

(Úlehlová, 2009)

„Obecně můţe být za domácí násilí povaţováno jakékoli jednání, které má za cíl uplatnění moci nebo kontroly nad osobou, ve vztahu k níţ pachatel můţe nebo někdy v minulosti mohl být povaţován za osobu blízkou.“ (Martinková, 2001) O domácím násilí se hovoří zhruba 40 let. V době vzniku problému, tj. na konci 70. let 20. století, bylo vnímáno jako násilí, které se projevuje v rodině nebo v intimních vztazích, jehoţ se dopouštějí partneři (muţi) na ţenách. Tomu odpovídaly i dobové názory na podstatu, příčiny a jevové stránky tohoto jevu. Výzkum fenoménu domácího násilí však mezitím značně pokročil. Domácí násilí jiţ není synonymem pro partnerovo (muţovo) týrání ţeny, ale je definováno jako opakované, dlouhodobé a zpravidla gradující násilí fyzického, psychického, sexuálního sociálního a ekonomického rázu, které vytváří jednoznačně asymetrický vtah a vede ke stabilnímu rozdělení rolí na násilnou a ohroţenou osobu. V současnosti je všeobecně akceptováno, ţe domácí násilí můţe v roli oběti postihnout nejen ţeny, ale také muţe, děti a rovněţ seniory. (Čírtková, 2008)

10

Nově se pouţívá také termín „Domestic Violence“- domácí násilí v širším rodinném okruhu, zatímco „Domestic Abuse“ je označení pro domácí zneuţívání mezi partnery.“ (Voňková, 2004) Rada Evropy v roce 1985 popsala domácí násilí v širším slova smyslu takto: „Násilné chování v rodině zahrnuje jakýkoliv čin, nebo opomenutí, spáchané v rámci rodiny některým z jejich členů, které podkopávají ţivot, tělesnou nebo duševní integritu, nebo svobodu jiného člena stejné rodiny, nebo váţně poškozují rozvoj jeho osobnosti.“ (Voňková, 2004) Jedním

ze

stěţejních

sociologických

výzkumů

v České

republice

je reprezentativní výzkum agentury STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR z roku 2001 „Povědomí české společnosti o domácím násilí.“ Výzkumu se zúčastnilo 1724 respondentů starších 15- ti let. Cílem dotazování bylo zjistit povědomí respondentů o fenoménu domácího násilí, jejich postoj k němu a osobní zkušenost. Zjištěná fakta: 1. Kaţdý šestý občan ČR přiznává násilí ve svém partnerském vztahu tzn., ţe domácím násilím v České republice trpí minimálně 16 % populace ve věku od 15 let. Charakteristickým znakem domácího násilí v naší zemi je jeho dlouhodobost a převaha násilí fyzického, které je provázeno psychickým týráním. 2. Tři pětiny populace starší 15 let znají případy násilí mezi partnery z doslechu, více neţ čtvrtina se s ním setkala přímo (jako svědek, jako oběť, případně jako násilník). 3. Dvě třetiny našich občanů soudí, ţe domácí násilí je závaţný jev, o němţ nelze mlčet. Společnost nemůţe domácí násilí tolerovat, protoţe jej rodina sama nevyřeší- to je názor většiny naší populace (71 %). 4. Celé čtyři pětiny občanů jsou přesvědčeny, ţe k projevům domácího násilí nesmí zůstat okolí (příbuzní, sousedé, lékař, policie) lhostejné. 5. Avšak kaţdý druhý člověk by tváří v tvář domácímu násilí váhal s pomocí nebo by to nechal bez povšimnutí. V naší zemi lidem chybí informace o tom, jak se domácímu násilí bránit. Dostatek takových informací má totiţ jen necelá pětina obyvatel ČR. 11

6. Dvě třetiny obyvatel ČR se mylně domnívají, ţe napohled slušní lidé se domácího násilí nedopouštějí. Tři pětiny občanů jsou pod vlivem mýtů a předsudků přesvědčeny, ţe oběťmi domácího násilí se stávají jen slabé a bojácné ţeny. 7. V 84 % našich domácností zakalených násilím vyrůstají děti. V 69 % z těchto domácností se násilí mezi dospělými partnery dokonce odehrává v přítomnosti dětí. Provoz DONA linky- v 90 % domácností s domácím násilím vyrůstají děti. 8. Oběť vyhledá oficiální pomoc v průměru aţ po šesti letech strádání za zavřenými dveřmi. Rozhodne se k tomuto kroku zpravidla aţ tehdy, kdyţ jí podle jejích vlastních slov „jde o ţivot“. Provoz DONA linky- osoba ohroţená domácím násilím vyhledá pomoc většinou do tří let- 42 % volajících. 9. Oběti domácího násilí se nejčastěji snaţí vystoupit ze soukromí na veřejnost dvojím způsobem: hledají pomoc u lékaře a ochranu u policie. 10. Z pohledu obětí jsou nejčastější příčinou domácího násilí povahové vlastnosti agresivního partnera, jako spouštěč násilí je uváděn převáţně alkohol. (Reprezentativní výzkum, 2010)

12

2. HISTORIE „Ke sloţitosti a rozporuplnosti jevu patří patriarchální civilizační a historický kontext, který vycházel ze svrchované pozice otce vůči dětem a ţenám v rodině. Trestání „neposlušných“ ţen bylo po staletí podobně tolerováno, jako bylo a dosud do jisté míry je tolerováno tělesné trestání neposlušných dětí při výchově. Poslušnost ţeny muţi byla formulována biblí v Novém zákoně (v Pavlově listu Efezským) a patřila k historicky společenskému uspořádání. Ve středověku bylo postavení ţeny v naší společnosti vůči muţi vtěleno do církevního a také občanského práva. Manţel přebíral sňatkem z poručnictví otce ţenu včetně práva působit na její další výchovu, k čemuţ patřily i fyzické tresty (...). V novověku vztahy muţů a ţen získávaly výrazněji partnerský charakter a rozdíl autority a moci muţů a ţen nebyl jiţ tak výrazně právně kodifikován. V naší kultuře ale trval respekt vůči právu otce a manţel řídit ţivot členů domácnosti, i kdyţ byl emancipačním vývojem postupně oslabován. Partnerské násilí bylo kromě extrémních případů povaţováno za soukromou věc a zároveň za ojedinělý a okrajový problém. Aţ feministické hnutí v šedesátých a sedmdesátých letech v západní Evropě a USA porušilo společenskou toleranci k temným stránkám lidské intimity a násilí muţů vůči ţenám bylo pojmenováno jako společenský problém.“ (Gjuričová, 2000) V průběhu historie bylo domácí násilí součástí manţelského vztahu mezi muţem a ţenou. Ţeny byly zneuţívány muţi a často bylo toto násilí přehlíţeno či povaţováno za akceptovatelné chování manţelů, kteří ukázňovali své ţeny. V roce 1768 zavedl Sir William Blackstone tzv. „pravidlo palce“, které muţům dovolovalo bít manţelky tyčí, jeţ nebyla silnější neţ palec daného muţe. Toto pravidlo Blackstone odůvodňoval tím, ţe kdyţ manţel potřebuje reagovat na špatné chování své ţeny, je rozumné, aby na ní mohl uplatňovat svou moc prostřednictvím domácího trestání. Jelikoţ se domácí násilí odehrává v soukromé sféře, bylo dlouho povaţováno za individuální problém konkrétní dvojice, do kterého by se společnost ani stát neměly vměšovat, protoţe se jich to netýká. Problém domácího násilí zůstával stranou zájmu aţ do konce 60. let 20. století a to jak široké veřejnosti, tak médiím i akademickým kruhům. V západní společnosti bylo domácí násilí identifikováno jako veřejný problém feministickým hnutím v 60. a 70. letech 20. století. Jak uvádějí Muehlenhard a Kimes, některé populární časopisy pojem explicitně definovaly, ale většina z nich na téma nahlíţela implicitně pomocí osobních 13

příběhů obětí (poprvé 1974). Došlo k vytvoření definice domácího násilí populárními časopisy, která zahrnovala extrémní fyzické a psychické násilí. Feministické hnutí poukázalo na strukturální a mocenské faktory domácího násilí a na souvislost domácího násilí s nerovným genderovým uspořádáním společnosti. (Dvorská, 2009) 2.1 DOMÁCÍ NÁSILÍ VE SVĚTĚ V některých zemích je bití ţen pokládáno za přijatelné či dokonce za normální. V mnoha společnostech se lidé domnívají, ţe manţel má právo bít svou manţelku, nebo ji tělesně zastrašovat a nikdo mu v tomto jednání nemůţe zabránit. Podle jihoafrických novin Weekly Mail and Guardian byla provedena studie na Kapském poloostrově. Ta ukázala, ţe většina muţů, kteří prohlašovali, ţe svou manţelku nikdy netýrali, byla přesvědčena, ţe udeřit ţenu je přípustné a v ţádném případě to nesvědčí o násilí. (Koudelová, 2009) 2.2 POSTAVENÍ ŢEN V ISLÁMSKÝCH ZEMÍCH Problematické je pohlíţet na situaci „západníma očima“, coţ nejčastěji vede k vytvoření obrazu hrůzy a poníţení. Islámská společnost je velmi úzce svázána se svým náboţenstvím a tak i postavení ţen se řídí především Koránem. Jeden z překladů verše Koránu, který se týká právě bití ţen, zní takto: „Muţi jsou ochránci a vydrţovatelé ţen, protoţe Alláh dal jedněm více neţ druhým, a protoţe je vydrţuje ze svých prostředků. Poctivé ţeny jsou proto oddaně poslušné a střeţí v manţelově nepřítomnosti to, co jim Alláh nařídil střeţit. A ty, jejichţ neposlušnosti a špatného chování se obáváte, napomeňte je, nesdílejte s nimi postel, bijte je; pokud se ale vrátí k poslušnosti, nevyhledávejte proti nim prostředky. Neboť Alláh je Nejvyšší, veliký.“ Příklady některých zvyků a povinností ţen v islámské společnosti: ▫

Kaţdá ţena je povinna nosit Hidţáb (závoj). Ta, která tuto tradici poruší, bude potrestána smrtí.

▫

„Ţeny jsou pole k plození dětí“- úloha ţen je tedy jasná; Korán dále muţe nabádá, aby „své pole“ obsévali tak často, jak se jim zlíbí.

▫

Ţeny nemají povoleno studovat některé obory, např. strojírenství či archeologii. 14

▫

Dívky mohou být provdány jiţ v devíti letech.

▫

Vdaná ţena nemůţe bez manţelova svolení cestovat, pracovat či navštěvovat příbuzné a přátele.

▫

Pokud chce vdaná ţena vycestovat do zahraničí, potřebuje písemné svolení manţela.

▫

Pokud je ţena obviněna z cizoloţství, je ihned ukamenována.

▫

Menstruace je povaţována za nemoc. (Parýzková, 2008) V dnešní době existuje 46 zemí, ve kterých je islám vyhlášeným státním

náboţenstvím. Tyto země se sdruţují v Organizaci islámské konference. Pozicí ţeny v rámci islámského pojetí ţivota trpí zejména tzv. emancipované ţeny, které touţí po osobní svobodě, úctě a společenském uznání. Afganistan, Pákistán a Saudská Arábie patří mezi státy, kde jsou práva ţen nejvíce porušována a omezována. Protipólem těchto tří zemí je Irák, kde muţi a ţeny chodí společně na veřejnost, do restaurací, na plavání,...Irácké zaměstnané ţeny mají nárok na šest měsíců plně placené dovolené a dalších šest měsíců dostávají poloviční plat.

15

3. ZNAKY DOMÁCÍHO NÁSILÍ K typickým znakům domácího násilí podle odborné literatury patří: 1. soukromí jako místo, kde dochází k partnerskému násilí - domácí násilí je násilí zaměřené na blízkou osobu. K útokům dochází v soukromí, nejčastěji ve společném bytě či domě, tedy v místech, kam nedosahuje veřejná kontrola. Oběť je izolována od moţnosti pomocí zvenčí a nejčastěji se násilí děje beze svědků. Jediným svědkem často bývají děti, které se tak stávají také nepřímou obětí domácího násilí. 2. opakování a postupný nárůst intenzity násilných incidentů - domácí násilí je záleţitostí dlouhodobého charakteru. Vyznačuje se také specifickou dynamikou. Obvykle začíná opakujícími se útoky proti lidské důstojnosti (často ve formě sociálního izolování či omezování nebo verbální agrese) a teprve postupně přechází v útoky proti zdraví. Fyzické násilí začíná drobnějšími výpady a útoky na partnera. Zpočátku tyto útoky nedosahují intenzity trestného jednání, coţ můţe vést k zlehčování problému ze strany policistů i oběti samotné. Oběť je násilným jednáním zaskočena a snaţí se omlouvat násilné

chování

pachatele.

Dochází

k postupnému

stupňování

intenzity

a také ke zkracování intervalu mezi jednotlivými incidenty. Pachatel netýrá oběť neustále, ale dochází ke střídání násilného chování s obdobím klidu. (Čírtková, 2004) 3. Jasné a nezpochybnitelné rozdělení rolí osoby ohroţené a osoby násilné- domácí násilí nejsou vzájemná napadání, hádky, rvačky, spory, kde se role osoby násilné a osoby ohroţené střídají. (Základní informace, 2007) Aby skutek byl domácím násilím, musí být naplněny všechny výše uvedené znaky. Pro dynamiku partnerského násilí se zavedlo označení cyklus násilí. Ten se projevuje třemi odlišnými fázemi: 1. fáze narůstání tenze- spadají sem menší incidenty, u oběti i pachatele dochází k postupnému nárůstu napětí a postupně se agresivita zvyšuje. Oběť se v této fázi snaţí svým chováním odvrátit gradaci násilí.

16

2. fáze násilí- poměrně krátká fáze, dochází při ní však k eskalaci násilí a můţe dojít ke zranění (v krajních případech i k smrti) oběti. 3. fáze „líbánek“, klidu- násilník projevuje lítost nad svým chováním a slibuje oběti, ţe se toto chování se jiţ nebude opakovat. Tyto sliby pachatele posilují přesvědčení oběti zůstat s partnerem. Zpočátku je tato fáze poměrně dlouhá, časem se ale zkracuje a rychle přechází do fáze narůstání tenze. Jednotlivé fáze se střídají v cyklu a dopředu se nedá předvídat počátek a konec jednotlivých etap. Existence cyklu násilí můţe být jedním z moţných vysvětlení skutečnosti, ţe mnoho obětí zůstává v násilném vztahu dlouhou dobu či se k násilnému pachateli neustále vrací. Domácí násilí není hádkou nebo sporem dvou rovnocenných stran. Naopak dochází k likvidaci symetrického vztahu partnerů a vytváří se jasné dělení rolí na kontrolující, násilnou osobu a osobu ohroţenou, závislou. (Čírtková, 2006) Domácí násilí je specifické i po stránce motivace. Tento pojem vysvětluje celá řada teorií, ale téměř všechny zdůrazňují, ţe partnerské násilí má zásadně jiné pohnutky a posilovače neţ běţné kriminální násilí. Tzv. teorie kontroly a moci povaţuje za hlavní příčinu násilí snahu o získání a udrţení si kontroly a dominance, ve spojení s potřebou demonstrace síly (uplatňování moci a kontroly nad obětí právě cestou pouţití násilí je také jedním z typických znaků domácího násilí). Tato teorie byla původně zastávána především feministickými hnutími a zdůrazňovala především genderový aspekt domácího násilí. Tento předpoklad potvrzují také četné výzkumy domácího násilí, jeţ potvrzují významnou nerovnost mezi počtem muţských a ţenských obětí domácího násilí. (Marvánová-Vargová, 2008)

17

4. FORMY DOMÁCÍHO NÁSILÍ Většina autorů řadí mezi domácí násilí zejména násilí psychické, fyzické, sexuální a ekonomické. Někteří však k těmto čtyřem základním přidávají ještě další, jako například nátlak a výhrůţky, vyuţívání dětí, zlehčování, popírání či obviňování (Conwayová, 2007), sociální izolaci a pronásledování (Úlehlová, 2009), zastrašování, vyčerpávání, vydírání a zneuţívání „práv“ muţe (Voňková, 2004) a další. Pro bliţší popis forem domácího násilí jsem si vybrala ty, které uvádí občanské sdruţení Rosa na svém internetovém portálu a jejich bliţší specifikaci jsem vyhledala v odborných publikacích. 1. Fyzické násilí- představuje různě nebezpečné formy tělesného napadání- například strkání, fackování, bití pěstmi, tahání za vlasy, pálení, kopání, smýkání, ohroţování zbraní nebo noţem, házení předmětů, znehybňování oběti. Jedná se o velmi nebezpečnou formu domácího násilí, která můţe skončit i těţkým ublíţením na zdraví nebo dokonce smrtí oběti. Je většinou snadněji dokazatelné neţ jiné formy domácího násilí, protoţe zanechává stopy na těle oběti či místě činu, které lze jednoduše zdokumentovat. (Čírtková, 2008; Voňková, 2004) 2. Psychické (emocionální) násilí- dle Čírtkové dochází k psychickému týrání ve 100% případů domácího násilí. Kaţdé domácí násilí zasahuje oběť i po stránce psychické. Ryze psychické domácí násilí je vzácné- dle viktimologických výzkumů se jedná zhruba o 18% z celkového počtu domácího násilí. Projevy psychického násilí jsou různé. Za psychické týrání je v odborné literatuře povaţováno jednání, které způsobuje oběti emocionální rány či újmu, např. sníţené sebevědomí, pocity méněcennosti, ztrátu ţivotní pohody, duševní rovnováhy a radosti ze ţivota, ale také strach a nezdravou závislost na partnerovi. Za psychické násilí se povaţuje zejména uráţlivá, zraňující komunikace (nadávky, zesměšňování, poniţování, ustavičná kritika), odmítání komunikace, ignorovaní, omezování, zakazování sociálních kontaktů, vydírání, vyhroţování, extrémní kontrola, ničení oblíbených věcí,... Psychické násilí týrané ţeny často označují za nejhorší formu domácího násilí, jelikoţ mívá trvalé následky. Na rozdíl od fyzického násilí je domácí násilí psychického charakteru velmi špatně dokazatelné, a proto i řešení těchto případů je obtíţnější.

18

3. Sexuální násilí- představuje agresi a zneuţití partnerských vztahů v sexuální oblasti. Jedná se o snahu zcela ovládnout partnera při sexuálním styku s cílem vyvolání pocitu poníţení partnera. Všechny sexuální činy jsou na oběti vynucovány a oběť je podstupuje nedobrovolně či s nechutí. Často dochází k omezování osobní svobody oběti nebo i k jejímu znásilňování. Toto chování bývá pro oběť velmi poniţující, protoţe se stydí o něm mluvit a těţko se s ním svěřuje okolí nebo orgánům činným v trestním řízení. (Čírtková, 2008) 4. Ekonomické násilí- zahrnuje omezování přístupu k penězům, snahu zakázat partnerovi chodit do práce, neposkytování prostředků na chod společné domácnosti, odepírání jídla či omezování stravy zatajováním ekonomické situace pachatele či rodiny apod. Pachatelovým cílem často bývá vytvoření ekonomické závislosti oběti. 5. Sociální násilí- představuje zákazy nebo kontrolu kontaktu s přáteli a s rodinou, oběť je neustále kontrolována a dotazována, kde a s kým se nachází. Pachatelovým cílem je oběť sociálně izolovat, coţ má velký dopad na psychiku oběti. Dokazování bývá velmi sloţité, je třeba svědeckých výpovědí, listinných důkazů či znaleckých posudků z oblasti soudní psychiatrie a psychologie. (Konrád, 2007; Voňková, 2004) Jednotlivé formy násilí se neobjevují v praxi odděleně. Naopak se domácí násilí většinou vyskytuje jako kombinace několika forem. Nejčastější je kombinace fyzického a psychického násilí. (Dufková, 2005) Agentura STEM v červenci roku 2006 provedla sociologický reprezentativní výzkum

o

domácím

násilí

pro

občanské

sdruţení

Údaje z tohoto výzkumu jsou uvedeny v následující tabulce:

19

Bílý

kruh

bezpečí.

Formy násilí

Výskyt v %

kombinace fyzického a psychického

48%

pouze fyzické

18%

Kombinace fyzického, psychického a sexuálního

14%

pouze sexuální

1%

pouze psychické

16%

jiná kombinace

3%

Zdroj: Reprezentativní výzkum o domácím násilí STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR, 2006.

20

5. MÝTY O DOMÁCÍM NÁSILÍ I přesto, ţe je veřejnost v posledních letech o problematice domácího násilí informována

z různých

zdrojů,

dochází

velmi

často

k mylným

představám.

K nejčastějším omylům patří tyto: 1. Neměl bych se do toho plést. Není to moje věc. Ţádný případ domácího násilí není soukromou záleţitostí zúčastněných osob. Výskyt domácího násilí je alarmující. Násilí v rodinách je nebezpečné, má eskalační potenciál, samo od sebe nepřestane. Pravda o domácím násilí je obvykle ještě horší, neţ to, co vyšlo momentálně najevo. U extrémních podob domácího násilí má oběť spíše tendenci minimalizovat závaţnost výbuchů domácího násilí. Je to její přirozený obranný mechanismus. 2. Je to chyba oběti. Ve hře je obecný soud, ţe vina ve vztahových problémech není nikdy pouze na jedné straně. Jinak řečeno, záleţí na obou partnerech, neboť agrese můţe být i vyprovokovaná. Situační agrese, jednotlivý incident ano. Domácí násilí je však natolik odlišným problémem, ţe se na něj předpoklad o vyprovokování nevztahuje. V tomto ohledu platí doporučení: Místo, abyste se ptali "proč ji uhodil", mějte na mysli, ţe nikdo nemá právo ubliţovat druhému a působit mu záměrně silnou bolest. 3. Měla by ho opustit. Profesionálové, kteří přichází do styku s oběťmi domácího násilí, jsou často konfrontování s nepříjemným pocitem, ţe oběť není připravena opustit tyranizujícího partnera, ačkoliv oni jiné řešení nevidí. Nechápou, proč vlastně svou pasivitou oběť udrţuje násilí v chodu. V těchto situacích se doporučuje změnit úhel nazírání. Místo, abyste se ptali "proč ho neopustí", ptejte se, proč společnost domácí násilí toleruje? Moment vystoupení ze vztahu je pro oběť domácího násilí vţdy kritický. Hrozba násilí se dramaticky zvyšuje právě v okamţiku, kdy oběť oznámí svůj úmysl odejít. Domácí agresor má pocit, ţe ztrácí kontrolu a moc, je zahnán do kouta, a proto bývá připraven zajít daleko. Mnoha obětem brání právě strach v tom, aby od svého trýznitele odešly. Zní to paradoxně: Oběti domácího násilí se bojí o svůj ţivot, a proto se dál vystavují nebezpečí napadení, které vnímají jako menší zlo. 21

4. Nevypadá jako oběť, kterou by někdo bil. Je chybou pěstovat si přesvědčení o tom, ţe víte, jak vypadá typická oběť domácího násilí. Domácí násilí má totiţ mnoho podob a postihuje partnerské a rodinné vztahy bez pohledu na materiální zázemí rodiny, na vzdělání či profesi jeho aktérů. Jinak řečeno odehrává se i v tzv. lepších rodinách, vyskytuje se i mezi vzdělanými lidmi. 5. Týrá ji a bije, protože pije. Drogy a alkohol slouţí často jako omluva pro hrubé chování, samy o sobě však nejsou příčinou domácího násilí. Alkoholové opojení můţe zvýšit intenzitu útoku. Hlavní problém je v pouţívání násilí. U domácího násilí by pachatel týral svou oběť, i kdyţ by byl střízlivý, proto ani léčba alkoholismu nepřináší úlevu, je třeba pracovat i s násilnickým chováním. 6. Není nic, co bych mohl říci nebo jak bych mohl pomoci. Jsou případy, kdy má profesionál pocit, ţe nemůţe nijak pomoci. Vhodná slova však mohou i v těchto patových případech představovat z pohledu oběti účinnou pomoc. (Kapitola 2, 2010)

22

6. PŘÍČINY A NÁSLEDKY DOMÁCÍHO NÁSILÍ Podle Úlehlové (2009) je vznik domácího násilí podmíněn mnoha faktory. Stanovení konkrétní příčiny není jednoduché, jedná se vţdy o soubor více vlivů. Mezi tyto vlivy patří například vlivy na úrovni společnosti či rodinné výchovy, vliv osobnostních charakteristik agresora či sociálních situací vyvolávajících stres. Příčiny domácího násilí, je důleţité zasadit do společensko kulturního kontextu. Nejčastějšími příčinami násilí mezi partnery jsou dle Vykopalové (2001): - porucha osobnosti, duševní porucha pachatele, stres, - promyšlená motivace za účelem dosaţení poslušnosti ţeny, - alkohol, drogy Jako nejčastější rizikové faktory uvádí Voňková (2004): - nerovnost pohlaví, - kriminální kariéru, - drogy, - vyrůstání jednoho z partnerů, případně obou, v násilných rodinných vztazích, - nesezdaná souţití, - předchozí útok nebo recidivující násilí v současném vztahu. Některé z podnětů, okolností nebo doprovodných faktorů násilí můţeme velice snadno a přesně identifikovat, jsou to především konflikty ve vztazích, alkohol a stres. Jakékoliv násilí ničí rodinu, a přitom rodina by vţdy měla být místem bezpečí a jistoty. Ve spojení s domácím násilí však hovoříme o narušeném prostředí, kde nedochází k adekvátnímu uspokojování potřeb všech členů rodiny. (Marvánová- Vargová, 2008) Následky Oběť přijímá agresorovy argumenty a věří, ţe jím vnucované představy jsou skutečné. Oběť se začne domnívat, ţe je normální, aby se s ní špatně zacházelo, věří, ţe nemá svou hodnotu, ţe by sama v ţivotě nemohla obstát. Jako následek násilí se objevují deprese, zmatek, apatie, úzkost, různé psychózy a neurózy, uţívání alkoholu či drogy, bezmoc, beznaděj, únava,…Oběť sama nakonec uvěří, ţe nemá cenu

23

se o cokoliv snaţit, dostaví se také pochybnosti, zda si vše vlastně sama nevymyslela.

S následky domácího násilí můţe souviset tzv. Stockholmský syndrom. Vysvětlení pojmu dle slovníku cizích slov: ,,Specifická pozitivní emoční i afektivní vazba a závislost oběti (např. rukojmí) na pachateli (např. únosci) vyskytující se téţ ve vztazích některých vězňů a jejich vyšetřovatelů. Pojem se pouţívá od roku 1973, kdy byla přepadena jedna ze stockholmských bank a tento syndrom byl odborníky u několika rukojmí identifikován.“ (Stockholmský syndrom, 2010) Tento syndrom byl poprvé popsán v

70. letech při přepadení banky

ve Stockholmu, kdy rukojmí byli několik dní drţeni v izolaci a byli zcela v moci pachatelů. Paradoxně u nich došlo k ztotoţnění se s bankovními lupiči, omlouvání jejich chování a pochopení jejich činů. Dochází

k

vytvoření

emocionální

vazby

mezi

násilníkem

a

obětí.

Oběť se identifikuje s agresorovým jednáním, snaţí se mu vyhovět, pomáhat mu, chrání ho. Tento syndrom se objevuje tehdy, kdyţ je oběť zcela v moci agresora bez moţnosti jakékoli pomoci, kdy závisí zcela na vůli násilníka, jak s ní naloţí. Tento syndrom vzniká, kdyţ je oběť v ohroţení ţivota, přesvědčena, ţe není úniku, je izolována od lidí, jediný kontakt má pouze s agresorem nebo obdobně postiţenými oběťmi. Čím déle oběti v násilném svazku setrvávají, tím hůře se jim odchází. Oběť se postupně stává závislá na svém trýzniteli. Pro vznik této závislosti je rozhodující nevypočitatelnost reakcí partnera, střídá se období lásky, plné slušného zacházení, s obdobím hrubých fyzických útoků a poniţujícího jednání. Čím vyhrocenější jsou tyto dvě polohy chování agresora, tím spíše dochází ke vzniku závislosti na násilném partnerovi. Oběť je střídáním laskavých a agresivních poloh vztahu destabilizována a decimována. (Voňková, 2004)

24

7. OSOBNOST A CHARAKTERISTIKA AGRESORA Na začátek uvádím definici agrese od autorů J. T. Tedeschi a R. B. Felson, kteří popisují agresi jako „jednání, které je provedeno se záměrem ublíţit nějaké osobě, nebo ji přimět k tomu, aby vyhověla, Kromě fyzického ublíţení lze za agresi povaţovat psychická a emocionální zranění.“ (Čermák, 1999) Hlavními aktéry domácího násilí jsou agresoři a oběti. Na jedné straně domácího násilí stojí agresor, který své chování vůči oběti zakládá na moci a kontrole. Společným cílem všech agresorů je záměrná snaha ublíţit oběti. Agresor uplatňuje uţívání fyzického, psychického, sexuálního a ekonomického násilí. Podle Gjuričové (2000) provozují muţi- násilníci násilí jako mstu za nezájem, vyhasnutí vztahu, na němţ je muţ v té době stále závislý. Ţena je fyzicky trestána za to, ţe muţe přestala akceptovat jako svého partnera a násilím je nucena ke změně postoje. Agresoři jsou svým okolím vnímáni většinou jako spořádaní manţelé a otcové, slušní lidé. Násilníci mají většinou velmi jasné představy o rozdělení rolí mezi muţe a ţenu. Zajímají se o to, co je muţská a ţenská morálka, o to, jaká má být jejich manţelka, a většinou verbálně odmítají bezdůvodné násilí a od ostatních pachatelů násilí se striktně distancují. Za násilí vţdy nese odpovědnost násilník. (Voňková, 2004)

7.1 ZDROJE AGRESIVNÍHO CHOVÁNÍ A TYPOLOGIE Šmolka (1999) rozlišuje tři základní zdroje agresivního chování násilníka: - trvalé osobnostní zaloţení, které je výrazně ovlivněno dědičností a výchovou - drobná mozková poškození. V tomto případě násilník zpětně pociťuje lítost nad svým chováním, někdy můţe mít i amnézii na násilnou epizodu. Tuto poruchu lze ovlivňovat vhodnou léčbou u neurologa nebo psychiatra. - dyadické reakce, tzn. vzájemné působení obou partnerů, střídá se provokace a reakce Typologií agresorů existuje několik, proto jsem pro ukázku vybrala jen některé z nich.

25

Válková (2003) rozlišuje několik typů násilníka: - self image demonstrátor- pouţívá násilí k demonstraci síly, kterou chce imponovat partnerce - self image defender- cítí se v ohroţení a jedná násilně v obraně svého ega - reputation defender – jedná násilně v zájmu tzv. ohroţených hodnot skupiny, ke které přináleţí Pro podrobnější popis typologie agresora jsem vybrala typologii podle Iva Čermáka (1998), která popisuje nejčastěji se opakující typy agresora domácího násilí. 1. Emocionálně reaktivní typ násilníka vyznačuje se zvýšenou impulzivitou, pohotovostí k agresi, výbušností a snadnou vznětlivostí. Tento člověk se nechá snadno vyprovokovat, agrese tak vzniká jako reakce na vnější podnět, na skutečné či domnělé ústrky. Násilník snadno ztrácí kontrolu nad svými reakcemi. Tento typ jedinec mívá často špatnou náladu, obává se selhání, je přecitlivělý na kritiku, netrpělivý, nesnášenlivý. Protoţe je sebekontrola tohoto násilníka narušena, mohou být jeho impulzivní agresivní výpady velmi nebezpečné. 2. Instrumentální typ násilníka- člověk, který je agresivní jen tehdy, chce-li vědomě uspokojit své potřeby, dosáhnou svého cíle, např. získat moc, peníze apod. Většinou je tento agresor sebejistý, jedná chladně, s rozmyslem. Agresivní scény si sám inscenuje a vybírá oběť. Má potřebu moci. S obětí jedná chladnokrevně, bez soucitu, jeho cílem je oběti ublíţit, proto jedná takticky a promyšleně. Někdy je to muţ tzv. dvojí tváře. Na jednu stranu bývá laskavý, ohleduplný, milý, avšak v zápětí tuto stránku vystřídá hrubá agrese. 3. Násilník nadměrně kontrolující své agresivní impulsy- člověk, který je intenzivně puzen k agresi, avšak silou vůle potlačuje veškeré otevřené agresivní projevy. Okolím je vnímán jako slušný a zdvořilý. Můţe dlouho kontrolovat své reakce a nosit v sobě skrývanou zášť vůči druhým lidem. Za určitých okolností však vybuchne a chová se agresivně. Agrese je pak nečekaná, náhlá a velmi silná. Oběť je ustrnulá, neboť její dosavadní zkušenost s agresorem je jiná. Po skončení agrese se tento typ agresora vrací ke svému původnímu chování.

26

4. Násilník mající potěšení z krutosti- dopouští se násilí, aby viděl a slyšel druhého člověka trpět. Utrpení druhých v něm vyvolává potěšení. Jedná se o osobnost, která je necitlivá vůči okolí a má psychopatické rysy. 5. Psychopatická osobnost vyznačující se tendencí manipulovat s druhými lidmi, mělkými emocemi, parazitováním na druhých, necitelností, lhaním, vyzdvihováním vlastní hodnoty, nedostatkem svědomí, slabou kontrolou chování, neschopností stanovit si reálné cíle, nezodpovědností, impulzivitou, neschopností navázat dlouhodobý vztah, nezodpovědností, antisociálním chováním apod. Jacobson a Gottman, na základě osmiletého výzkumu srovnávali páry s partnerským násilím a nešťastné páry bez partnerského násilí a vytvořili tyto typy: Kobra- uţívá násilí s cílem ovládnout oběť. Agresoři se jeví jako extrémně nešťastní, objevuje se u nich nečekaný nekontrolovatelný vztek, který je vyuţit k zastrašení a ovládání. U této skupiny je pravděpodobnější plánovitost kruté pomsty v případech ukončení vztahu ze strany oběti. Pit

bull-

agresor

s extrémní

úzkostí,

fyzickým

a psychickým

rozrušením.

Charakteristická je také velká emoční závislost, problémy s emocionálním přizpůsobením, úzkostí, depresí a z toho plynoucí strach z opuštění. (Stimel, 2010) Typ agresorů se nemusí vyskytovat pouze v čisté formě, ale můţe docházet k různým kombinacím. Existuje vcelku reálná šance, ţe vzniknou nové druhy násilí, agresí a s tím i nové typy agresorů domácího násilí.

27

8. OSOBNOST A CHARAKTERISTIKA OBĚTI Výzkumy ukazují, ţe obětí domácího násilí se nejčastěji stávají ţeny ve věku 30 aţ 44 let. Útoky se často obracejí proti matkám malých dětí či na mateřské dovolené. Vyplývá to ze statistiky sdruţení Rosa, které pomáhá obětem domácího násilí. Literatura uvádí, ţe obětí se můţe stát kdokoliv, člověk vzdělaný i bez vzdělání, zaměstnaný i nezaměstnaný, ţena, muţ, dítě, senior či handicapovaný. Většina odborníků se shoduje v tom, ţe domácí násilí silně traumatizuje oběť bez ohledu na to, jakého je pohlaví. Nejde proto ani tak o statistiky obětí podle jejich pohlaví, jako o efektivní postupy intervence a prevence domácího násilí. (Chmelařová, 2010) Lidé, kteří mají špatnou zkušenost z dětství, si často opakovaně vybírají nevhodné partnery, kteří opakují stejné vzorce chování, jaké zaţili v dětství. Takový vztah je od počátku zaloţen na nerovnoměrném rozloţení moci, kdy na jedné straně stojí bezvýhradná moc a na druhé absolutní bezmoc. Jeden partner má právo o všem rozhodovat, zatímco druhý se jen podřizuje. Oběť postupem času přejímá názor, ţe důvodem stálé nespokojenosti agresora je její nevhodné chování, hysterické projevy a neschopnost. Tím partnerovi přiznává právo na násilné chování a dává mu oprávnění rozhodovat o svém ţivotě a o ţivotě jejich dětí. (Bednářová, 2009) Pokud dojde k dlouhodobému týrání oběti, projeví se u ní psychické změny jako např.: Odmítání- oběť vědomě zamítá představu, ţe by to byla ona, kdo se stal obětí. Omlouvá chování partnera, brání se vyhledávání pomoci. Sebeobviňování- oběť připouští problém, jeho nositelkou je však ona, protoţe dává partnerovi podněty k jeho agresi. Situaci řeší změnou svého chování, úzkostlivou kontrolou sebe sama, sniţuje se její sebeocenění. Hledání pomoci- oběť se obrací na své okolí, instituce apod. Blízké okolí, stejně jako společnost, ji často nevěří, připomíná jí její nedostatky, popř. vysvětluje chování partnera přijatelným způsobem. Nerozhodnost- oběť neví, jakým způsobem situaci řešit. Je jí nabídnuto poskytnutí pomoci ze strany organizace, avšak ţena partnera miluje, doufá v jeho změnu, doma má své věci, důleţitou roli hrají také děti. Navíc se setkává s rozporuplnými reakcemi okolí, s přičítáním viny za současný stav. Jak jsem jiţ zmiňovala, obětí domácího násilí se můţe stát prakticky kdokoliv, a proto bych se na jednotlivé skupiny zaměřila podrobněji. (Zelenková, 2001) 28

8.1 DOMÁCÍ NÁSILÍ PÁCHANÉ NA ŢENÁCH Buskottová (2008) ve své knize zmiňuje, ţe podle nejnovějších průzkumů má téměř kaţdá čtvrtá ţena s domácím násilím své osobní zkušenosti. Dále uvádí, ţe aţ dvě třetiny ţen vychází z domácích hádek nějakým způsobem zraněné, ať uţ fyzicky nebo psychicky. Často mají pohmoţděniny, popáleniny, zlomeniny, otevřené rány či strach, deprese, poruchy příjmu potravy, ţaludeční vředy a nezřídka utápí svou bolest alkoholem. Mnohé ţeny jsou dokonce svojí situací tak, ţe jen velmi těţko, nebo vůbec nezvládnou své kaţdodenní povinnosti, výchovu dětí či svoji práci. Téměř pětina ţen (17%), které v loňském roce vyhledaly pomoc v Informačním a poradenském centru Rosa pro oběti domácího násilí, byla fyzicky napadena v těhotenství. Nešlo přitom jen o „facky“ ale i surové útoky včetně zkopání, ve většině případů ve vyšším stupni těhotenství. (Těhotné ţeny, 2010) Bednářová (2009) popisuje, jak poznat, ţe se jedná o týranou ţenu. Pokud ţena sama svoji situaci skrývá, není to jednoduché, protoţe převáţná většina ţen se za násilí, které v rodině existuje, stydí, popírá a uvádí obvykle jiné příčiny svých problémů. Dále popisuje, ţe mnoho ţen často napadení zlehčuje, viditelná zranění popírá či minimalizuje, v případě, ţe musí vyhledat ošetření, udává lékaři jinou příčinu zranění a jen nerado připouští, ţe je následek napadení tak váţný. To však můţe být problémem ve chvíli, kdy se rozhodnou situaci řešit, neboť nikdo v okolí netuší, ţe v rodině domácí násilí probíhalo, jelikoţ oběť o něm nikdy nemluvila a o zraněních tohoto typu nejsou ţádné lékařské záznamy. Skutečná čísla ovšem nejsou známá, protoţe některé oběti se stydí nebo bojí případ nahlásit na policii, obrátit se na některou z pomáhajících institucí či poraden. Jak uvádí Buskottová (2008), mnoho z případů je archivováno pouze jako např. ublíţení na zdraví nebo jsou řešeny jako přestupek proti společnému souţití.

29

8.2 DOMÁCÍ NÁSILÍ PÁCHANÉ NA MUŢÍCH Obecně lze říci, ţe muţské oběti se od ţenských obětí mnoho neliší, jelikoţ muţi vesměs stejně jako ţeny doufají, ţe se všechno urovná, jsou fixováni na své trýznitelky a jejich chování omlouvají, chtějí zachovat rodinu, bojí se, ţe přijdou o své děti, hledají vinu v sobě. (Úlehlová, 2009) Typická místa, která jsou spjata s viktimizací muţů se neodlišují od těch, která se objevují u ţen a dívek. Násilí na muţích není specifické tím, kde k němu dochází ani v tom, proč k němu dochází. V současné viktimologii se nachází experti, kteří se snaţí zavést problém (domácího) násilí na muţích jako závaţné téma. Proč je tomu tak? Jedním z důvodů je dlouhodobé opomíjení problematiky. Domácí násilí na muţích dosud představuje okrajové téma jak ve výzkumu, tak ve společenské reflexi. Zatímco domácí násilí na ţenách si v průběhu posledních 40 let postupně vydobylo status závaţného sociálního problému, nezískalo domácí násilí páchané na muţích srovnatelnou pozornost. Autorka syndromu bitého manţela S. Steinmetz spatřuje následující důvody pro tento stav: - média i odborníci setrvávají vůči tématu domácí násilí na muţích ve stavu selektivní nepozornosti (selective inattention) - domácí násilí na ţenách je viditelnější, protoţe při něm dochází k závaţnějším fyzickým následkům neţ v případech týraných muţů - muţi více neţ ţeny popírají roli oběti právě u viktimizace domácím násilím. Vedle vědomého skrývání či utajování násilí, které se odehrává doma, se u muţských obětí nápadně často setkáváme s tím, ţe muţi se nedefinují (necítí) jako oběti domácího násilí. Týraný muţ sám sebe dlouho nevnímá jako osobu ohroţenou domácím násilím. V souvislosti s týranými muţi, kteří se stali obětí domácího násilí, mluví odborníci o fenoménu dvojích zavřených dveří. První dveře reprezentují bariéry společné všem obětem domácího násilí, druhé dveře představují specifické obavy týraných muţů ze zveřejnění jejich osudu. Nejčastější důvody, proč muţi jako oběti neoznamují domácí násilí lze shrnout takto: 

Muţi se nedefinují jako oběť.



Muţi nehodnotí chování partnerky jako trestný čin (oficiálně neţádoucí chování).



Muţi zaţívají stud, neboť vnímají svůj problém jako „okrajový fenomén“.



Muţi váhají kontaktovat policii, protoţe se obávají, ţe jim neuvěří a nakonec budou stíháni oni. 30



Muţi mají strach ze zveřejnění, které by mohlo způsobit jejich stigmatizaci v očích veřejnosti a okolí (fenomén druhých či dvojitých zavřených dveří).

V odborné literatuře je rovněţ diskutována otázka, proč týraní muţi setrvávají ve vztahu s násilnou partnerkou. K hlavním faktorům setrvávání v násilném vztahu patří: násilí v původní rodině, tj. záţitky násilí v dětském věku ojedinělé a lehké incidenty domácího násilí (tzv. short history of violence) omezené ţivotní alternativy/ moţnosti k existujícímu vztahu psychická závislost na násilné partnerce obavy ze stigmatizace v pochodech sekundární viktimizace snaha ochránit děti. Ačkoliv se dlouhou dobu zdálo nemoţné, aby i muţi byli oběťmi domácího násilí, je čím dál zřetelnější, ţe domácí násilí se netýká pouze jednoho pohlaví, ale můţe postihnout kohokoliv. (Muţi jako oběti domácího násilí, 2010) 8.3 DOMÁCÍ NÁSILÍ PÁCHANÉ NA DĚTECH Dvě třetiny českých dětí znají z vlastní zkušenosti, jak vypadá v jejich rodinách násilné nebo agresivní chování jejich rodičů (většinou křik a hádky). S fyzickým násilím se setkalo 13 procent dětí. Vyplývá to z průzkumu společnosti Factum Invenio pro UNICEF. To, co vidí u nejbliţších osob, berou děti v době, kdy se utváří jejich osobnost jako určitou povolenou normu chování. Následnou agresivitu, hrubost, vzájemnou netoleranci, násilí na vlastní kůţi pak zaţívají nejdříve učitelé, prodavači, řidiči veřejné dopravy, následně partneři, potvrzují další psychologové. (České děti trpí, 2010) Vargová říká, ţe „Dítě, které se stalo svědkem násilí mezi rodiči, musíme povaţovat za oběť domácího násilí, protoţe „pouhá“ přítomnost u domácího násilí má silný negativní dopad na utváření osobnosti dítěte. Dítě- oběť násilí mezi rodiči tedy lépe vystihuje pojmenování dané problematiky neţ dítě- svědek, protoţe v sobě zahrnuje devastující vliv tohoto jevu na jeho osobnost.“ (Vargová, 2008). Pro dítě je velmi obtíţné se ve vzniklé situaci vyznat a zorientovat. Nerozumí tomu, co se doma děje, cítí bezradnost a opuštěnost. Přebírá odpovědnost či vinu za vzniklou situaci na sebe a snaţí se hledat řešení. Důleţitá je povinnost hájit dětská práva, toto je úkolem sociální pracovnice a pracovníků oddělení či Odboru sociálněprávní ochrany dětí (OSPOD) na městských či obecních úřadech. Sociální pracovníci mají povinnost hájit práva dětí, které jsou oběťmi týrání (psychického i fyzického) 31

a zneuţívání. Pracují s dětmi, které jsou svědky domácího násilí, dětmi z problémových nebo dysfunkčních rodin. V závěru lze říci, ţe domácí násilí páchané na dětech je často opomíjenou oblastí a to z toho důvodu, ţe si lidé neuvědomují, ţe i kdyţ dítě domácímu násilí v rodině ,,jen“ přihlíţí, můţe na něj mít negativní dopad. Dítě totiţ můţe začít napodobovat chování rodičů a násilí brát jako součást svého ţivota. 8.4 DOMÁCÍ NÁSILÍ PÁCHANÉ NA SENIORECH Další skupinou, které se domácí násilí úzce dotýká, jsou staří lidé. S přibývajícím věkem ubývá fyzických sil, ubývá přátel a sociálních kontaktů. Přibývá zdravotních omezení, různých potíţí a nemocí. Mění se rozloţení sil ve vztazích k druhým lidem. Projevy domácího násilí ve stáří mohou být vyvrcholením předchozích špatných vztahů, ale můţe se projevit také naprosto nečekaně, například při onemocnění, které vyţaduje dlouhodobější péči druhé osoby a není moţné ji zajistit jinak. Ţivotní situace, které podporují vznik domácího násilí ve vyšším věku: • závislost, sociální izolovanost a nedostatek sebedůvěry • dlouhodobé závaţnější onemocnění • návrat dospělých dětí k rodičům (často se jedná o osoby, které nejsou ve svém osobním ţivotě příliš úspěšné, rozvedly se, přišly o byt, nemají práci, jsou závislé na alkoholu nebo jiných omamných látkách) • souţití starých rodičů s duševně nemocnými dospělými dětmi (rodiče postupně ztrácí autoritu, mají z nich strach a snaţí se je dostat na léčení) (Senioři, 2010) Mezi seniory, kteří jsou nejvíce ohroţenou skupinou, patří především ţeny a vdovy ve věku 70–80 let, důchodci na hranici chudoby, ale i dostatečně majetní, senioři s niţším neţ středoškolským vzděláním, staří lidé s fyzickým či mentálním postiţením, ale také ti, kteří ţijí ve společné domácnosti s dalšími příbuznými. Typickým znakem domácího násilí páchaného na seniorech je také to, ţe senioři mají často tendenci nehlásit svůj problém, protoţe se stydí za to, ţe se na nich dopouští násilí jejich vlastní příbuzní, coţ obvykle zapírají zejména ze strachu ze ztráty těchto blízkých osob. Zároveň často trpí pocity zahanbení, ţe vychovali dítě, které je k nim nyní agresivní, coţ je pro ně projevem naprostého ţivotního selhání. (Buriánek, 2006; Úlehlová, 2009)

32

K

násilí

na

seniorech

ovšem

nedochází

jen

v domácnostech,

ale také ve zdravotnických či sociálních zřízeních. Příčinou tohoto násilí můţe být např. syndrom vyhoření u ošetřovatelského personálu, nízká úroveň zájmu a ochrany práv a důstojnosti klientů v dlouhodobé ústavní péči, diskriminační tendence ve společnosti. (Úlehlová, 2009) Často se stává, ţe starým lidem uţ je jedno, jak se s nimi zachází, protoţe ţijí s myšlenkou, ţe uţ dlouho na světě nebudou a proto snáší veškeré útrapy. 8.5 DOMÁCÍ NÁSILÍ PÁCHANÉ NA ZDRAVOTNĚ POSTIŢENÝCH LIDECH Člověk zdravotně postiţený má pozici nesmírně ztíţenou tím, ţe jeho vztah vůči agresorovi je většinou velice intenzivní a zaloţen jak na nutnosti poskytování péče z jeho strany, tak na citové vazbě. Úlehlová (2009) uvádí, proč se tito lidé stávají snadnou obětí. Důvodů je hned několik: Prvním z nich je sníţená schopnost a moţnost obrany před agresí, čímţ se rozumí fyzická schopnost útok odrazit a uniknout do bezpečí a faktická moţnost dovolat se ochrany svých práv a pomoci ve společnosti. Druhým důvodem je v mnoha případech ztíţená schopnost komunikace s okolím vlivem mentálního či smyslového postiţení. Takové oběti totiţ často nejsou schopny rozeznat nebezpečnost situace, ani podat popis pachatele. Dále Úlehlová (2009) popisuje, ţe zdravotně postiţení lidé na pomoc dosahují jen velmi těţce, často se o moţnostech pomoci nemají ani jak dozvědět a tomu, co je na nich pácháno, mnohdy vůbec nerozumí. Lidé s mentálním postiţením se ani nedokáţí přesně orientovat v realitě a vyjádřit své obavy a přání. Často se u nich objevují také specifické formy týrání, jako jsou zanedbávání druhou osobou či vlastní zanedbávání. Za nejohroţenější skupinu zdravotně postiţených jsou podle zahraničních studií povaţovány handicapované ţeny a dívky, u nichţ se odhaduje, ţe jsou desetkrát častěji zneuţívány a znásilňovány neţ zdravé ţeny. Důvod je více neţ jasný- podstatně menší schopnost se útočníkovi bránit. (Dobromysl, 2002)

33

8.6 TYPOLOGIE OBĚTI Voňková (2004) dělí oběti podle: 1. zaţitého trestného činu- tato typologie obvykle kopíruje kategorie deliktů pouţívané v kriminologii (oběti sexuálního násilí, fyzického násilí, domácího násilí, oběti majetkové újmy) 2. reakce na trestný čin (aktivní, pasivní, panická) 3. interakce oběť- pachatel. Tato rozlišuje pět základních typů obětí: a) Zúčastňující se oběť. Potvrzuje teorii o násilných trestných činech, ţe pachatel a oběť se znají a ţe interakce mezi nimi ovlivňuje motivaci pachatele. To platí o domácím násilí, které řadíme mezi tzv. vztahové delikty. b) Nezúčastňující se oběť. V tomto případě nedochází k vzájemné interakci mezi obětí a pachatelem, takţe oběť nemá moţnost vnímat ohroţení. c) Provokující oběť. Tato oběť podcenila nebezpečnost situace a záměrně nebo bezděčně se vystavila nebezpečí. Jsou to jednak jedinci z viktimogeními faktory, nebo osoby zahnané tzv. do kouta nesnesitelným chováním druhé osoby. d) Latentní oběť. U této oběti se kumulují všechny viktimogenní faktory, které nejsou na veřejnosti manifestovány. Jsou to trestné činy s vysokou latencí, páchané zejména v rodinách nebo domácnostech. Jejich oznámení naráţí na emociální bariéry a předsudky. e) Nepravá oběť. Je člověk, který se ocitl na nesprávném místě v nesprávnou dobu. (Švestková, 2007)

34

9. LEGISLATIVA V ČR Proti všem formám násilí chrání náš právní řád oběť násilného jednání především Ústavou č. 1/1993Sb. a Listinou základních práv a svobod č. 2/1993Sb., ale dále zákonem trestním č. 40/2009 Sb. v platném znění, dále přestupkový zákon č.200/1990Sb.v platném znění a zákon o soudnictví ve věcech mládeţe č. 218/2003 Sb., zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí v platném znění, jakoţ i některá ustanovení o vykázání ze společně obývaného obydlí dle policejního zákona a nebo předběţná opatření o zákazu vstupu do společného obydlí dle občanského soudního řádu. K jakým trestním činům můţe docházet v domácnosti podle zákona trestního č. 40/2009 Sb. § 199 Týrání osoby ţijící ve společném obydlí Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu ţijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců aţ čtyři léta. Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví, spáchá-li takový čin nejméně

na

dvou

osobách,

nebo

páchá-li

takový

čin

po

delší

dobu.

Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem těţkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo smrt. Za týrání trestní právo povaţuje úmyslné zlé nakládání s blízkou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těţké příkoří (můţe jít o bití, pálení či jiné tělesné poškozování, ale i psychické a sexuální násilí, vydírání nebo zneuţívání, vyhroţování, nucení k poniţujícím úsluhám nebo jiným činnostem, kterou týranou osobou neúměrně fyzicky nebo psychicky zatěţují). Trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání. Nevyţaduje se, aby šlo o jednání soustavné nebo delší dobu trvající stejně jako vznik následků na zdraví. K zahájení trestního stíhání podle § 199 není třeba souhlasu poškozené/ho (oběti).

35

§ 198 Týrání svěřené osoby Kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově, můţe být potrestán odnětím svobody jeden rok aţ pět let. Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán, pokud spáchá trestný čin zvlášť surovým způsobem, způsobí činem těţkou újmu na zdraví nebo páchá-li takový čin delší dobu. Ustanovení chrání osoby, které vzhledem ke svému věku nebo z jiných důvodů jsou v péči nebo výchově jiných osob. Poškozeným můţe být nejen dítě, ale i osoba zletilá, která pro stáří, nemoc, invaliditu, mentální retardaci apod. je odkázána na péči jiných osob. Pachatelem můţe být jen ten, kdo vykonává ve vztahu k týrané osobě péči nebo výchovu (tedy nejen rodiče, ale i příbuzní, vychovatelé, ošetřovatelky, trenéři, přátelé, známí rodičů, kterým je poškozený svěřen jen na určitou dobu). § 354 Nebezpečné pronásledování Kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, ţe vyhroţuje ublíţením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým, vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje, vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje, omezuje jej v jeho obvyklém způsobu ţivota, nebo zneuţije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho ţivot nebo zdraví nebo o ţivot a zdraví osob jemu blízkých, bude potrestán odnětím Svobody aţ na jeden rok nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody na šest měsíců aţ tři roky bude pachatel potrestán, spáchá-li čin vůči dítěti nebo těhotné ţeně, se zbraní, nebo nejméně dvěma osobami. § 145 Těţké ublíţení na zdraví Kdo jinému úmyslně způsobí těţkou újmu na zdraví, můţe být potrestán odnětím svobody na tři léta aţ deset let. Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin na dvou a více osobách, těhotné ţeně, dítěti mladším 14 let, na svědkovi, opětovně. Na osm aţ patnáct let bude potrestán způsobí-li činem smrt. Příprava je trestná. Těţkou újmou na zdraví se rozumí jen váţná porucha zdraví nebo váţné onemocnění, kdy za těchto podmínek je těţkou újmou na zdraví zmrzačení, ztráta nebo podstatné sníţení pracovní způsobilosti, ochromení údu, ztráta 36

nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důleţitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivé útrapy, delší dobu trvající porucha zdraví-obvykle déle jak 6týdnů. (K otázce těţké újmy se vyjadřuje soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství.) § 146 Ublíţení na zdraví Kdo jinému úmyslně ublíţí na zdraví, můţe být potrestán odnětím svobody na šest měsíců aţ tři léta. Za „ublíţení na zdraví“ můţeme pokládat takový stav- onemocnění, poraněníkterý porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje výkon obvyklé činnosti nebo má jiný vliv na obvyklý způsob ţivota poškozeného a který zpravidla vyţaduje lékařské ošetření, i kdyţ nezanechává trvalé následky. Jedním v praxi hojně rozšířených kriterií při posuzování pojmu „ublíţení na zdraví“ je pracovní neschopnost, tedy stav, kdy postiţený je dočasně vyřazen z pracovního procesu. §170 Zbavení osobní svobody Kdo jiného bez oprávnění uvězní nebo jiným způsobem zbaví osobní svobody, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta aţ osm let. Zbavení osobní svobody znamená trvalé nebo alespoň dlouho trvající omezení osobní svobody, které se blíţí uvěznění, kdy osvobození je při něm velmi ztíţeno a je zvlášť obtíţné. §171 Omezování osobní svobody Kdo jinému bez oprávnění brání v uţívání osobní svobody, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta. Odnětím svobody aţ na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin v úmyslu usnadnit jiný trestný čin. Bránění v uţívání osobní svobody je zásah, jímţ se znemoţňuje nebo omezuje volný pohyb člověka a zároveň se mu zabraňuje o svém pohybu svobodně rozhodovat. K bránění uţívat osobní svobody musí dojít bez oprávnění. (Můţe jít o omezování na krátkou dobu, které je nesnadno překonatelné.)

37

§175 Vydírání Kdo jiného násilím, pohrůţkou násilí nebo pohrůţkou jiné těţké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody na šest Pohrůţkou násilí se rozumí jak pohrůţka bezprostředního násilí, tak i pohrůţka násilí, které má být vykonáno nikoliv ihned, ale teprve v bliţší nebo vzdálenější budoucnosti. Pohrůţka jiné těţké újmy můţe spočívat v hrozbě způsobení majetkové újmy, váţné újmy na cti a dobré pověsti, směřovat k rozvratu manţelství nebo rodinného ţivota apod. §177 Útisk Kdo jiného nutí, zneuţívaje jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok…Pachatel zde neuţívá násilí nebo pohrůţky násilí nebo pohrůţky jiné újmy, ale omezuje se na zneuţití něčí tísně nebo závislosti (jde o méně intenzivní zásah do svobodného rozhodování, neţ je tomu u vydírání). Tíseň je stav, byť přechodný, vyvolaný nepříznivými okolnostmi, které vedou k omezení volnosti v rozhodování. Nepříznivé poměry se mohou týkat osobních, rodinných, majetkových či jiných poměrů, pro něţ se utiskovaná osoba ocitá v těţkostech a nesnázích. Závislost je stav, v němţ se osoba nemůţe svobodně rozhodovat vzhledem k tomu, ţe je v určitém směru odkázána na pachatele. § 185 Znásilnění Kdo jiného násilím nebo pohrůţkou násilí nebo pohrůţkou jiné těţké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneuţije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců aţ pět let. Odnětím svobody na dvě léta aţ deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin souloţí nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloţí. na dítěti, nebo se zbraní. Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin na dítěti mladším čtrnácti let, spáchá-li takový čin na osobě ve výkonu vazby, ochranného léčení, zabezpečovací detence, ochranné nebo ústavní výchovy nebo v jiném místě, kde je omezována osobní svoboda, nebo způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví. Odnětím svobody na deset aţ šestnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem smrt. Příprava je trestná. 38

Nezáleţí na věku osoby ani na pohlaví a vztahu k pachateli (v tomto smyslu můţe být obětí i malé dítě i manţelku). Za násilí se povaţuje pouţití fyzické síly ze strany pachatele za účelem překonání nebo zamezení váţně míněného odporu oběti a dosaţení souloţe proti její vůli. Pohrůţka bezprostředního násilí je taková pohrůţka, z níţ by bylo patrno, ţe násilí bude pouţito okamţitě, nepodrobí-li se napadená vůli útočníka. § 186 Sexuální nátlak Kdo jiného násilím, pohrůţkou násilí nebo těţké újmy donutí k pohlavnímu sebeukájení, k obnaţování nebojnému srovnatelnému chování, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců aţ čtyři léta. § 187 Pohlavní zneuţití Kdo vykoná souloţ s osobou mladší čtrnácti let nebo kdo takové osoby jiným způsobem pohlavně zneuţije, můţe být potrestán odnětím svobody na jeden rok aţ 8 let. Na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem těţkou újmu na zdraví. Není rozhodující, z čí strany vzešla k pohlavnímu zneuţívání iniciativa, zda zneuţitá osoba dala k pohlavnímu styku souhlas či nikoliv. Za jiný způsob pohlavního zneuţití jsou povaţovány intenzivnější zásahy do pohlavní sféry poškozených (např. ohmatávání prsou nebo pohlavních orgánů, líbání na tato místa apod.), které směřují k sexuálnímu vzrušení pachatele. Nemusí vţdy jít jen o aktivní činnost pachatele, ale i o aktivní jednání poškozené osoby (např. ohmatávání pachatelova pohlavního údu). Pohlavního zneuţívání jiným způsobem neţ souloţí se můţe dopustit i osoba stejného pohlaví jako poškozený. § 352 Násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci Kdo jinému vyhroţuje usmrcením, těţkou újmou na zdraví nebo jinou těţkou újmou takovým způsobem, ţe to můţe vzbudit důvodnou obavu, můţe být potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok. Jinou těţkou újmou můţe být např. i vyhroţování způsobením škody velkého rozsahu nebo na věci vysoké umělecké hodnoty, ke které má navíc poškozený citový vztah anebo vyhroţování usmrcením nebo těţkou újmou na zdraví i osobě poškozenému blízké apod. Důvodnou obavou se rozumí vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhroţováno. Pokud je vyhroţování doprovázeno chováním, které ilustruje odhodlání pachatele vyhrůţky splnit (např. vyhrůţka 39

usmrcením nebo způsobením těţké újmy na zdraví doprovázená šermováním noţem či pozvednutím jiné zbraně), lze dovodit, ţe je způsobilé vzbudit důvodnou obavu. Není třeba, aby ten, jemuţ je vyhroţování, byl přítomen. Stačí, kdyţ je vyhrůţka adresována poškozenému takovým způsobem, ţe pachatel si je vědom toho, ţe se poškozený o ní dozví (např. prostřednictvím další osoby, telefonicky, dopisem apod.). Záleţí na konkrétních okolnostech, jak subjektivně pociťuje újmu ten, jemuţ je vyhroţováno. Je-li pohrůţka usmrcením nebo těţkou újmou na zdraví nebo jinou újmou prostředkem k vynucení určitého chování, jde o trestný čin vydírání. § 353 Nebezpečné vyhroţování Kdo jinému vyhroţuje usmrcením, těţkou újmou na zdraví nebo jinou těţkou újmou takovým způsobem, ţe to můţe vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody aţ na tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin jako člen organizované skupiny, vůči dítěti nebo těhotné ţeně, se zbraní, na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinností, nebo na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost vyplývající z jeho funkce nebo uloţenou mu podle zákona. § 140 Vraţda Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset aţ 18 let. Kdo jiného usmrtí úmyslně s rozmyslem nebo po předchozím uváţení, bude potrestán odnětím svobody na 12 aţ 20 let. Odnětím svobody na 15 aţ 20 let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li trestný čin ve dvou a více osobách, na těhotné ţeně, dítěti mladším čtrnácti let, obzvlášť surovým způsobem, opětovně (např. doţivotí). § 141 Zabití Kdo jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení, strachu, úleku nebo zmatku a nebo v důsledku předchozího zavrţeníhodného jednání poškozeného, bude potrestán odnětím svobody na tři léta aţ osm let.

40

§201 Ohroţování výchovy dítěte Kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, ţe ho svádí vést zahálčivý nebo nemravný ţivot, umoţní mu opatřovat prostředky trestnou činností, poruší svou povinnost o ně pečovat, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta. § 202 Svádění k pohlavnímu styku Kdo nabídne, slíbí nebo poskytne dítěti nebo jinému za pohlavní styk s dítětem, pohlavní sebeukájení dítěte, jeho obnaţování nebo jiné srovnatelné chování za účelem pohlavního uspokojení úplatu, výhodu nebo prospěch, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta nebo peněţitým trestem. Odnětím svobody na šest měsíců aţ pět let bude pachatel potrestán spáchá-li čin na dítěti mladším 14 let, nebo ze zavrţeníhodné pohnutky nebo pokračuje v páchání činu po delší dobu, opětovně. §178 Porušování domovní svobody Kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta. Odnětím svobody na šest měsíců aţ tři léta bude pachatel potrestán, uţije-li při činu násilí nebo pohrůţky bezprostředního násilí nebo překoná-li překáţku, jejímţ účelem je zabránit vniknutí. Odnětím svobody na jeden rok aţ pět let nebo peněţitým trestem bude pachatel potrestán, jestliţe uţije při činu násilí nebo pohrůţky bezprostředního násilí a takový čin spáchá se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami. § 195 Opuštění dítěte Kdo opustí dítě, o které má povinnost pečovat a které si samo nemůţe opatřit pomoc, a vystaví je tím nebezpečí smrti nebo ublíţení na zdraví, můţe být potrestán odnětím svobody na šest měsíců aţ tři léta. Odnětím svobody na jeden rok aţ pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin na dítěti mladším tří let, opětovně nebo nejméně na dvou osobách. Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán, způsobil-li činem těţkou újmu na zdraví. Ustanovení chrání řádnou výchovu a výţivu dětí ze strany osob, které mají povinnost o ně pečovat. Poškozeným můţe být jen dítě, které si samo nemůţe opatřit pomoc, tedy zpravidla dítě předškolního věku. Můţe jít ale i o starší dítě, pokud vzhledem ke své nesamostatnosti, stejně jako vzhledem 41

k podmínkám prostředí, kde zůstalo opuštěné, není schopno se samo vymanit z hrozícího nebezpečí. § 196 Zanedbání povinné výţivy Kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyţivovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší neţ čtyři měsíce, můţe být potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta. Kdo se úmyslně vyhýbá plnění své zákonné povinnosti vyţivovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší neţ čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců aţ tři léta. Jedná se o povinnost, která vyplývá ze zákona o rodině. Povinnost vyţivovat nebo zaopatřovat spočívá nejen v poskytování peněţitého plnění (tzv. výţivné - alimenty), ale i v povinnosti poskytovat oprávněnému stravu, ošacení, bydlení, pečovat o jeho zdraví, čistotu, vykonávat nad ním dohled a popř. opatřovat další prostředky potřebné pro všestranný rozvoj. (U neplnění výţivného formou alimentů soudní praxe vyţaduje neplacení povinné částky po dobu šest měsíců.) Výše trestu u všech uvedených trestných činů závisí na způsobeném následku a pohnutce jednání pachatele. (Legislativa v ČR, 2010) Dále je v současné době ochrana před domácím násilím v českém právním systému upravena zejména zákonem č. 135/2006 Sb., na ochranu před domácím násilím, ve spojení se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Zákon č. 135/2006 Sb. byl přijat dne 14. března 2006, a tímto zákonem se od 1. ledna 2007 v České republice zavedla moţnost vykázání pachatele domácího násilí ze společně obývaného domu či bytu na dobu deseti dnů. Případně je také moţno předběţným opatřením poţádat o prodlouţení této doby, a to maximálně na dobu jednoho roku. (Ulmanová, 2010) Vykázání v ČR je nově upraveno s platností od 1. 1. 2009 v zákonu č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, konkrétně v § 44 aţ 47 „Oprávnění vykázat z bytu nebo domu i z jeho bezprostředního okolí“. Vykázání je pouze preventivním opatřením, které má chránit ohroţenou osobu před dalším moţným útokem agresora. Policie má pro posuzování a zjišťování rizikových faktorů manuál, kdy pomocí 15 otázek zjišťuje míru konfliktnosti a rizikové faktory aktuální situace domácího násilí. V případě, ţe nastane důvodný předpoklad k moţné eskalaci násilí, je rozhodnuto o vykázání násilné osoby, která musí odevzdat 42

klíče a na deset dní opustit společné bydlení pouze s věcmi pro osobní potřebu. Poté policie kontroluje dodrţování tohoto rozhodnutí. V případě, ţe násilník neuposlechne, můţe být trestně stíhán pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí. Tomuto nebezpečí je vystavena i oběť domácího násilí, pokud svým souhlasem umoţní agresorovi návrat do společného obydlí před uplynutím desetidenní lhůty pro vykázání. O všech úkonech spojených s vykázáním policie do 24 hodin informuje intervenční centra, která dále spolupracují s orgány sociálně právní ochrany dětí, se soudy, zdravotnickými zařízeními apod. (Buskuttová, 2008; Vykopalová, 2007). Přehled hlavních změn, které jsou na rozdíl od předchozí právní úpravy řešeny odlišně: Vykázání: (jen tato jediná forma rozhodnutí, dříve byl i zákaz vstupu) Policie ČR poskytuje ohroţené osobě současně vţdy personální i teritoriální ochranu (dříve byla ochrana pouze teritoriální). Faktický úkon: opatření preventivního charakteru (dříve policista rozhodoval ve správním řízení). Základní lhůta vykázání: 10 dnů (stejné) Forma: ústní oznámení osobám (násilní i ohroţené), vydává se jen potvrzení o vykázání, předání proti podpisu (vymezení prostoru vykázání, poučení, práva a povinnosti osob, místo uloţení kopie úředního záznamu). Nepřítomná vykázaná osoba: při prvním kontaktu poučení o právech a povinnostech při vykázání, předání potvrzení o vykázání nebo lze získat informace o vykázání na lince 158. Nesouhlas s vykázáním: námitka, která nemá odkladný účinek, na místě zapsaná do potvrzení o vykázání nebo námitka podaná písemně do tří dnů. O námitce rozhoduje krajské ředitelství Policie ČR. Oznamovací povinnost Policie ČR: kopie úředního záznamu o vykázání: Intervenční centrum, OSPOD (jsou-li přítomny děti), nově i příslušnému civilnímu soudu- to vše do 24 hodin od vstupu do společně obývaného bytu nebo domu. Kontrola dodrţování povinností vykázané osoby ze strany Policie ČR: do tří dnů od vykázání Povinnost vykázané osoby: - zákaz vstupu do vymezeného prostoru 43

- zákaz navazování styku nebo kontaktu s ohroţenou osobou - odevzdat na místě všechny klíče od společného obydlí, které drţí (Přehled hlavních změn, 2010)

Tabulka č.1 Počet vykázání v jednotlivých měsících v letech 2007-2009

Grafické znázornění tabulky č. 1

(Vykazování v ČR, 2010) 9.1 JAK MŮŢE POMOCI POLICIE ČR V PŘÍPADECH DOMÁCÍHO NÁSILÍ Policisté mohou a musí reagovat na zjištěné násilí, zajistit především ochranu oběti a zabránit pachateli, aby v dalším násilí pokračoval. 44

Podle ustanovení § 215a trestního zákona se nevyţaduje, aby u oběti vznikly následky na zdraví, ale musí jít o jednání, které týraná osoba pro jeho krutost, bezohlednost nebo bolestivost pociťuje jako těţké příkoří. Podle tohoto ustanovení je domácí násilí trestným činem. Pozornost policistů musí být v případech domácího násilí zaměřena na pomoc oběti a zastavení dalšího násilí, nikoliv na chránění domovní svobody. Policie je dle Metodického pokynu ze dne 10. 9. 2004 povinna: 

Řádně přijmout a úplně zdokumentovat oznámení od volajícího.



Zajistit bezpečí na místě pro všechny zúčastněné a oddělit od sebe oběť a pachatele.



Zdokumentovat všechny informace od oběti, pachatele a svědků.



Popsat, popř. fotograficky zdokumentovat vzniklá zranění, poškození zařízení atd.



Posoudit riziko hrozby opakování se násilí po odjezdu policie.



Poskytnout

oběti

základní

informace,

kam

se

obrátit

o

další

pomoc.

• Zeptat se oběti, zda si přeje být informována o propuštění pachatele z vyšetřovací vazby nebo vězení. 

Nabídnout oběti dle konkrétních moţností asistenci při převozu do bezpečí, informovat o bezpečnostním plánu, poučit oběť o právech.



Informovat orgán sociálně právní ochrany dětí o dětech vyrůstajících v prostředí domácího násilí.

Policista je oprávněn zajistit osobu na to na dobu nejdéle 24 hodin. Pominou-li důvody zajištění, je policista povinen ihned osobu propustit. (Legislativa v ČR, 2010)

45

10. PREVENCE DOMÁCÍHO NÁSILÍ Z iniciativy ministryně MUDr. Dţamily Stehlíkové byl dne 12. 12. 2007 na základě usnesení vlády schválen Výbor pro prevenci domácího násilí, který je stálým orgánem Rady vlády pro rovné příleţitosti muţů a ţen. Výbor byl zřízen k 1. 1. 2008. Výbor ve svém statutu vymezuje svoji působnost takto: a) předkládá Radě návrhy opatření směřujících k prevenci domácího násilí a vytváření národní strategie pro prevenci a potírání domácího násilí, b) za účelem koordinace postupů v oblasti prevence domácího násilí spolupracuje s orgány veřejné správy (státní správy i územní samosprávy), zástupci odborné veřejnosti a zástupci nestátních neziskových organizací, c) sleduje statistické údaje o různých formách domácího násilí, d) navrhuje opatření v oblasti prevence domácího násilí, e) zpracovává pro Radu koncepční podklady, stanoviska a doporučení k návrhům právních předpisů v oblasti prevence domácího násilí, f) podporuje vzdělávání profesionálů, kteří přicházejí do styku s oběťmi domácího násilí

Výbor se schází nejméně čtyřikrát za rok a jeho členy jsou zástupci veřejné správy (státní správy i územní samosprávy), zástupci odborné veřejnosti a zástupci nestátních neziskových organizací. (Nedvědová, 2010)

10.1 PRIMÁRNÍ PREVENCE Primární prevence je zaměřena na předcházení sociálně patologických jevů ve společnosti. Cílem je v případě domácího násilí zamezit tomuto násilí dříve neţ k němu dojde. Primární prevence zahrnuje opatření zaměřená na zvyšování citlivosti veřejnosti, jak vůči násilí jako takovému, tak vůči domácímu násilí jako jeho specifickému projevu. Pokud jde o domácí násilí, je třeba neustále zvyšovat povědomí 46

veřejnosti o tomto jevu a jeho moţných projevech, a tím vyvracet mýty, kterými je tento fenomén opředen. Násilí v rodinných vztazích musí být veřejností povaţováno za stejně závaţné jako násilí mezi lidmi neznámými. Jen tak je totiţ moţné zapojit veřejnost aktivně do boje proti němu. Jedná se zejména o zvyšování míry oznamování domácího násilí. V poslední době bývá kladen důraz i na informování veřejnosti ve smyslu moţností pomoci v případech domácího násilí. Z výzkumu agentury STEM pro BKB vyplývá, ţe pojem domácí násilí zná 80 % respondentů, ale pouze 18 % ví jak se vůči němu zachovat. V oblasti lidských vztahů je třeba podporovat nenásilné způsoby řešení konfliktů. S prevencí by se mělo začít jiţ v dětském věku a to výchovou ke zdravému sebevědomí, toleranci ostatních, přímé, vstřícné a otevřené komunikaci, zodpovědnosti za své chování a samostatnosti. V kaţdé situaci, která by mohla směřovat k pouţití násilí, je vţdy moţnost zvolit jiný, mírnější postup. Subjekty, které mohou nejrůznějšími způsoby přispívat k prevenci domácího násilí jsou: 1. Stát Stát se do problematiky zapojuje především podporováním a organizací nejrůznějších vzdělávacích a osvětových kampaní působících na veřejnost. Takové kampaně mohou mít různou podobu jako jsou např. letáky, plakáty, veřejné semináře, televizní pořady atp. Při těchto kampaních je nutné, aby stát spolupracoval s nejrůznějšími neziskovými organizacemi, které se této problematice věnují. Stát by měl tyto organizace zejména finančně, podporovat. K dalším úkolům státu lze také řadit podporu výzkumu na poli domácího násilí. 2. Média Televize, rozhlas, tisk a internet jsou média, která mohou velmi pomoci při prevenci domácího násilí. Mají velký vliv na chování a mínění veřejnosti. Média by zejména neměla bagatelizovat násilí, stejně jako by neměla udrţovat stereotypní postoje k ţenám a jejich roli ve společnosti. Často bývá zdůrazňována nutnost informovat pravdivě a objektivně o případech domácího násilí a způsobem podávání informací nepodporovat mýty o tomto fenoménu panující mezi lidmi. I v dalších médiích je samozřejmě prostor

47

pro nejrůznější informační kampaně a osvětové pořady. Zejména dokumentární pořady s autentickými výpověďmi týraných osob mohou na postojích veřejnosti mnohé změnit.

3. Školy Role školního prostředí pro prevenci domácího násilí je nezastupitelná. Děti by měly být vzdělávány k vzájemné toleranci, respektu a smírnému řešení konfliktů. Do vzdělávacího programu by toto téma mělo být vhodně zařazeno a dostatečně probráno, aby jiţ u mladé generace došlo k naprostému odmítnutí tohoto jevu a k eliminaci mýtů. Stejně jako děti by se však měli vzdělávat i samotní učitelé, aby mohli podat dětem odpovídající a dostačující informace, případně také rozpoznat známky domácího násilí v rodinách svých ţáků. 4. Lékaři a ostatní zdravotnický personál Je řada profesí, jejichţ vykonavatelé se ve větší míře dostávají do styku s obětmi domácího násilí. Jedná se o advokáty, sociální pracovníky atd. Zatímco za advokátem se oběť vydá aţ v situaci, kdy si jiţ uvědomila, ţe to co se jí děje vůbec nemusí snášet a rozhodla se sama vyhledat pomoc, lékaři a ostatní zdravotnický personál se často setkávají s lidmi, kteří do tohoto stádia ještě zdaleka nedospěli a obrací se na ně jen kvůli urgentní potřebě lékařského ošetření. Je důleţité, aby se problematika domácího násilí stala součástí vzdělávání zdravotnických pracovníků všech úrovní. Doporučuje se také vypracování určitých dotazníků zaměřených na odhalování týrání a vypracování pravidel pro zacházení s týranými ţenami. 5. Sdruţení a organizace poskytující pomoc obětem Prevence domácího násilí patří u těchto subjektů, na rozdíl od všech předchozích, k hlavní náplni jejich činnosti. Budou to proto právě tyto organizace, které budou iniciovat vznik nejrůznějších preventivních programů, opatření, výzkumů a diskusí a spolupracovat v tomto směru s ostatními subjekty. A právě v této iniciaci a neustálém upozorňování celé společnosti na problematiku domácího násilí, spočívá jejich hlavní úloha na poli primární prevence. (Švarc, 2004)

48

10.2 SEKUNDÁRNÍ PREVENCE Zaměřuje se na konkrétní rizikové jedince a specifické skupiny ve společnosti, které jsou ohroţeny negativním jevem. Představuje včasnou detekci rizik a zabránění jejich působení, usiluje o odvrácení násilného jednání a aktivní podporu společensky akceptovatelného chování. V souvislosti s domácím násilím představují ohroţenou skupinu děti, které vyrůstají v prostředí, kde opakované násilí, jehoţ jsou svědky, nebo útoky namířené přímo proti nim mohou poškodit jejich tělesný i duševní vývoj. Součástí sekundární prevence tak můţe být včasná identifikace rizik a přijetí opatření směřujících k zabránění jejich nepříznivého vývoje. V tomto směru je třeba zdůraznit zejména úlohu lékařů, dále sociálních pracovníků, orgánů sociálně-právní ochrany dětí a v neposlední řadě odpovědnost okolí, které by nemělo být lhostejné a mělo by se angaţovat ve prospěch dítěte. Je důleţité zdůraznit víceméně omezené moţnosti působení v oblasti sekundární prevence vzhledem k tomu, ţe se jedná o problém, který postihuje všechny skupiny ve společnosti, nezávisle na vzdělání či ekonomické situaci pachatele nebo oběti. 10.3 TERCIÁRNÍ PREVENCE Nastupuje

v

okamţiku,

kdy

je

problém

jiţ

patrný.

Jejím

úkolem

je minimalizovat nepříznivé následky domácího násilí a pomocí účinných opatření vyloučit nebo sníţit riziko jeho opakování do budoucnosti. Zahrnuje především poskytnutí rychlé, koordinované a účinné pomoci obětem domácího násilí, která můţe sníţit dopad viktimizace a zabránit dalším následkům. Pomoc je příslušnými institucemi organizována tak, aby zajistila základní potřeby jako je zdravotní péče, ubytování, poradenství, dále sociálně terapeutické činnosti a následnou odbornou péči, které umoţní obětem domácího násilí návrat k normálnímu ţivotu ve společnosti. Oblast terciární prevence by měla zahrnovat sluţby a terapeutické programy pro pachatele domácího násilí, jejichţ cílem je předcházet recidivě a umoţnit jeho úspěšnou resocializaci. (Rousová, 2010)

49

11. POMOC OBĚTEM DOMÁCÍHO NÁSILÍ V této kapitole se zaměřím na místa pomoci pro oběti domácího násilí, mezi které patří intervenční centra, azylové domy a neziskové organizace, které se zabývají touto problematikou. Počátek roku 2007 přinesl změnu pro oběti domácího násilí - má jim pomáhat systém postavený na třech pilířích: policejním zásahu při aktuálním násilí a vykázáním násilníka z bytu; intervenčním centru pro oběti; a občanskoprávním řešení, např. vydáním předběţného opatření. Od 1. ledna 2007 působí ve všech krajích České republiky pracoviště poskytující krizovou pomoc osobám ohroţeným domácím násilím- Intervenční centra. „Intervenční centra jsou specializovaná pracoviště, která poskytují ohroţeným osobám pomoc v oblasti sociálně právní, psychologické i organizační," říká Jan Kasal, jeden z předkladatelů zákona. (Intervenční centra, 2008) Tato centra poskytují přechodnou odbornou pomoc a nehmotnou podporu v konkrétních případech domácího násilí a zároveň koordinují interdisciplinární spolupráci mezi dalšími navazujícími sluţbami na úrovni kraje. V případech vykázání spolupracují s Policií České republiky. Personálně je jejich činnost zajištěna proškolenými pracovníky, kteří mají pro tuto sluţbu osvědčení signované náměstkem ministra práce a sociálních věcí. Komu je Intervenční centrum určeno? 

Osobám, které jsou ohroţeny domácím násilím a jsou v ochranném reţimu „vykázání“, tzn., ţe násilná osoba byla ze společného bydliště vykázána.



Osobám ohroţeným domácím násilím, které svou situaci chtějí řešit a hledají pomoc, radu a informace.

Jak lze poţádat Intervenční centrum o pomoc? 

V případě rozhodnutí Policie ČR o vykázání násilné osoby ze společného obydlí je nejpozději do 24 hodin doručen Úřední záznam o vykázání místně příslušnému Intervenčnímu centru. Pracovníci Intervenčního centra na základě 50

tohoto rozhodnutí nejpozději do 48 hodin kontaktují ohroţenou osobu a nabídnou jí své sluţby. Osoba ohroţená se sama rozhoduje, zda nabídku pomoci ze strany Intervenčního centra přijme či nikoli. 

V případě, ţe se osoba ohroţená na základě vlastní potřeby rozhodne řešit svůj problém s domácím násilím, můţe se obrátit telefonicky, písemně či osobně na Intervenční centrum ve svém kraji

Jaké sluţby jsou v Intervenčním centru poskytovány? 

Mezi základní sluţby, které Intervenční centrum poskytuje, patří sociálně terapeutické činnosti a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí.



Osobám ohroţeným je také zprostředkována následná pomoc (sociální, psychologické,

právní

povahy,

a

případně

zprostředkování

ubytování

v azylových domech). S kým můţete svou situaci v Intervenčním centru konzultovat? 

S koordinátorem pro domácí násilí, psychology, právníky a sociálními pracovníky. Ohroţená osoba nepotřebuje v těchto případech ţádné doporučení, v kontaktu s Intervenčním centrem můţe vystupovat anonymně.

(Intervenční centra- informace, 2010) Dále se budu věnovat problematice azylových domů. Azylové domy jsou zařízení pro ubytování osob, které se ocitly bez přístřeší nebo v sociální nouzi. Jejich hlavním úkolem je nabízet těmto osobám jistotu, podporu a ochranu. Ohroţené osoby se zde mohou ubytovat a najít své útočiště na jak dlouhou dobu potřebují. Podmínkou přijetí klienta do azylového domu je zejména jeho psychosociální krize, evidence na obecním úřadě, odboru sociálního zabezpečení a platné osobní doklady. Osoby ubytované v azylových domech mohou vést samostatný a plnohodnotný ţivot a v průběhu dne provádět stejné činnosti, na jaké byly doposud zvyklé. Během pobytu mají moţnost být v kontaktu i s profesionálními a vyškolenými odborníky

z oblasti

psychologie,

pedagogiky,

sociální

práce

se kterými si v případě potřeby mohou promluvit a nechat si poradit.

51

či

sociologie,

Azylové domy bývají velmi často plně obsazené a proto čekání na volná místa můţe dlouho trvat. Povinností pracovníků těchto domů je co nejrychleji najít oběti jinou vhodnou alternativu bydlení. Mezi nejčastější typy domů patří v České republice azylové domy pro matky s dětmi, azylové domy pro muţe a pro ţeny, domy na půl cesty, bytové azylové jednotky, chráněné bydlení, ubytovny, noclehárny apod. Nejběţněji uţívanými jsou Azylové domy pro matky s dětmi, které mohou být zřizovány

jak

nestátními

neziskovými

organizacemi,

občanskými

sdruţeními

či církvemi, tak státními subjekty, jako jsou například centra sociálních sluţeb okresních či městských úřadů. Běţná délka pobytu v tomto zařízení bývá od tří do dvanácti měsíců, výjimečně i déle, podle potřeby klienta. (Buskuttová, 2008; Vodáčková, 2007) V Brně můţeme najít Azylový dům Helena, jehoţ provozovatelem je Občanské sdruţení Magdalenium. Poskytuje ţenám- obětem domácího násilí a jejich dětem azylové ubytování s následným psychologickým, sociálním a právním poradenstvím. Azylový dům je jediný v Brně s utajenou adresou. Moţnost neveřejné adresy umoţňuje klientkám a jejich dětem získat pocit bezpečí. Kromě telefonní linky Magdalenium poskytuje kontaktní práce v terénu, pobytový program, právní, sociální a psychologické poradenství ... Od února 2006 rozšířilo sdruţení sluţby o skupinové psychoterapie pro externí klientky. Jako doplňkovou činnost o.s. Magdalenium pořádá různé mediální akce, přednášky a semináře apod. (Magdalenium, 2010) Oběti domácího násilí se dále mohou obrátit na neziskové organizace. Mezi ně patří např. občanské sdruţení ROSA. Jedná se o nestátní neziskovou organizaci, která se specializuje na pomoc ţenám, jeţ se staly obětmi domácího násilí, a jejich dětem, soustředí se i na prevenci. Toto sdruţení poskytuje jak odborné psychosociální poradenství, tak telefonickou krizovou pomoc a krizové ubytování v azylových bytech s utajenou adresou. Dále organizuje semináře, přednášky či konference k domácímu násilí pro širší i odbornou veřejnost. (Conwayová 2007; Kdo jsme, 2010) Dále bych chtěla zmínit konzultační středisko proFem o.p.s., coţ je středisko pro ţenské projekty. Toto zařízení se jiţ od roku 1993 zaměřuje na poskytování 52

poradenských sluţeb a konzultací ţenským organizacím a projektům. V oblasti násilí na ţenách a ţenských lidských práv se věnuje zejména vydávání publikací, politickému lobbyingu a bezplatnému právnímu poradenství obětem domácího násilí. (proFem o.p.s., 1999) Další organizací která vznikla roku 1995 je občanské sdruţení Élektra. Nabízí pomoc ţenám- obětem sexuálního násilí v dětství a ţenám znásilněným. Pomáhá zejména bývalým dětským obětem sexuálního násilí, matkám zneuţitých dětí, znásilněným ţenám i muţům, ale i jejich ţivotním partnerům a příbuzným. Élektra také pořádá přednášky a vzdělávací kurzy pro pracovníky v oblasti pedagogiky, práce s rodinou, sociální pracovníky či zdravotníky. (O.S. Élektra, 2010) V České republice existuje celkem 15 intervenčním center, velké mnoţství azylových domů, manţelských a rodinných poraden a neziskových organizací. Jelikoţ se nemohu podrobně věnovat všem organizacím podrobně, uvádím jejich seznam v příloze č. 2.

53

12. JAK SE ZACHOVAT V PŘÍPADĚ DOMÁCÍHO NÁSILÍ V případě bezprostředního útoku 

V případě napadení zavolejte Policii ČR – 158, příp. linku 112. Pamatujte si, ţe násilí je trestný čin a nikdo nemá právo se k vám takto chovat.



Před příjezdem policie neodklízejte případné stopy po násilí.



S policií se snaţte mluvit bez přítomnosti partnera (např. v jiné místnosti).



Pokud jste byla napadena, navštivte odborného lékaře a nechte si vypracovat odbornou zprávu. Je-li to moţné, zdokumentujte (i dodatečně) svá zranění. Důleţité je, aby na fotografii bylo viditelné datum pořízení snímku.



Pokud nebyl násilný partner zajištěn, je z bezpečnostního hlediska lepší odejít do specializovaného centra či azylu pro oběti domácího násilí, případně k rodině či známým.



Pokud je to jen trochu moţné, neodcházejte bez dětí.

V případě dlouhodobého násilí 

Nestyďte se za svou situaci a vyhledejte odbornou pomoc. Zavolejte do specializovaného centra či azylového domu a pokuste se najít někoho, kdo vám můţe poradit. Tato pracoviště Vám mohou pomoci s přípravou odchodu od násilného partnera, při plánování bezpečnostního plánu a v dalším postupu.



Na pachatele domácího násilí můţete podat trestní oznámení ve smyslu paragrafu 215a trestního zákona, který hovoří o týrání osoby blízké, ţijící ve společném bytě nebo domě.



Neomlouvejte násilí a neobviňujte se z něj.



Zavolejte někomu, komu věříte (přítelkyni, rodině)- vyberte si osobu, které věříte a které záleţí na bezpečnosti vaší i vašich dětí.

54



Vysvětlete dětem, co se děje, aby to chápaly, vyvarujte se však pomlouvání jejich otce.



Na případný útěk buďte připravena- promyslete si dopředu bezpečnostní plán, abyste neohrozila sebe ani své děti.



První krok je těţký, pokud ale nic neuděláte, násilí samo nepřestane- ani přes sliby násilníka.



Pamatujte si, ţe násilí, které se neřeší, má tendenci se stupňovat.



Důvěřujte sama sobě a své intuici.



Vzhledem k tomu, ţe se jedná o velmi sloţitou situaci (násilný partner mění svojí tvář, snaţí se vás uprosit, slibuje, ţe se změní apod.), je nutné pochopit specifika domácího násilí a docházet opakovaně k psychosociální konzultacím (ve většině specializovaných poraden jsou bezplatné). Ty vás nejen podpoří, ale pomohou vám nabýt ztracenou sebedůvěru a sílu v řešení vaší situace. Rozhodnutí je ale vţdy na vaší straně. (Jak se zachovat, 2010)

Bezpečnostní plán pro oběti domácího násilí V rozhovoru s obětí domácího násilí můţe policista (na místě incidentu nebo ve své kanceláři) oběť informovat o základních bezpečnostních opatřeních. Oběť většinou dál sdílí společnou domácnost s násilným partnerem a situace je jinými prostředky obtíţně řešitelná. V případě náhlého útoku by oběť měla pamatovat především na své zdraví a ţivot. Bezpečí oběti je základním předpokladem budoucího řešení problému. Policista by měl oběť domácího násilí poučit a informovat o tom: - aby se při incidentu nenechala zavřít v části domu, kde nejsou okna ani ţádný východ nebo, kde se nacházejí jakékoli moţné zbraně, jako jsou např. kuchyně nebo koupelna. Pokud bydlí na venkově, měla by se vyhnout stodole nebo dílně, kde mohou být uskladněny různé nástroje. - aby si zapamatovala některé z důleţitých telefonních čísel, jako jsou nonstop linka pro domácí násilí, policie, regionální linka důvěry nebo azylový dům, aby naučila

55

své děti pouţívat telefon a zavolat policii, sousedy nebo někoho jiného, kdo můţe rychle pomoci. - aby se svěřila přátelům nebo příbuzným, kterým důvěřuje s tím, ţe je doma napadána. Je důleţité, aby si vytvořila vlastní podpůrnou síť, kde se jí dostane alespoň krátkodobé pomoci. - aby si promyslela a naplánovala únikové cesty ze všech dveří a oken, včetně těch ve sklepě a v horních patrech. Dokáţe pak lépe reagovat v situaci tísně. - aby si promyslela přijatelné důvody, kvůli kterým by mohla odejít během dne nebo v noci, aby tak nevyvolala ještě intenzivnější násilí. „Moţná musíte něco donést sousedům.“ „Moţná jste si zapomněla tašku venku v autě.“ Doporučte jí, aby po útoku hned volala policii nebo někoho, komu věří. - aby se předem rozhodla, kam půjde, aţ se dostane ven z bytu nebo z domu. Měla by si zjistit adresy míst v okolí bydliště, kde mají otevřeno nepřetrţitě (policie, hasičská stanice, nemocnice, jiná nonstop sluţba či prodejna). - aby si promyslela, jak se tam dostane. To je problém obětí domácího násilí na venkově nebo na samotách. (U sebe by vţdy měla mít peníze nebo jízdenky). Pokud má auto, bude dobré se ujistit, ţe je vţdy pojízdné. Také kolo je uţitečné udrţovat v dobrém stavu. V případě útěku s dětmi by kočárek pro děti měl být na dostupném místě. - aby se domluvila s přáteli nebo se sousedy na znamení, které bude signalizovat, ţe potřebuje pomoc. Můţe zavolat z okna nebo zvednout telefon a říct: „Došla mi káva.“ nebo „Hrozně mě bolí hlava.“ nebo „Máš ještě ten červený šátek, co jsem ti půjčila?“ Doporučte jí, ať se s nimi domluví, aby zavolali policii, pokud uslyší domluvené heslo. Stejně tak je dobré sousedy poţádat, aby zavolali policii, pokud uslyší něco, co zní jako probíhající napadení, pokud uslyší křičet nebo plakat děti, nebo zvuky násilí jako je rozbíjení nábytku nebo skla. - aby si zabalila pohotovostní tašku s penězi, oblečením a důleţitými dokumenty. Také ať si uschová drobné na telefon, klíče od auta a od domu a dostatek peněz (nejlépe na místě mimo dům, kde se k nim můţe rychle dostat). V nouzové situaci bude moţná 56

donucena odejít bez peněţenky nebo kabelky, kde si většina lidí nechává peníze, kreditní karty a klíče. Moţná by si tašku mohla nechat u souseda nebo v kufru auta. - aby přemýšlela, pokud je oběť nepohyblivá nebo v důchodovém věku, která místnost v domě je pro ni nejbezpečnější. Pokud má oběť malé děti, je moţné, ţe nebude schopna utéci s nimi. V takovém případě by se měla co nejdříve vrátit s policistou a vyzvednout je. Nejenţe mohou být v nebezpečí napadení, ale násilník se můţe rozhodnout, ţe je pouţije jako rukojmí. Děti by měly vědět, kde je v bytě nebo v domě bezpečné místo- pokoj, který lze zamknout- a jak utéci k sousedům, pokud by potřebovaly pomoc nebo chtěly zavolat pomoc. Měly by vědět, ţe jejich úkolem je zůstat v bezpečí a ne bránit a chránit oběť. Mohly by přitom být zraněny. Při náhlém odchodu z domova by si oběť domácího násilí měla vzít s sebou: průkaz totoţnosti svůj a rodné listy dětí, průkaz o nemocenském pojištění pro sebe a děti, doklady o svém vztahu k bytu – nájemní smlouvu aj., případně adresu pronajimatele, pracovní smlouvu / rozhodnutí o důchodu / rozhodnutí pracovního úřadu / rozhodnutí sociálních úřadů, rozhodnutí o svěření dětí do péče, doklady o přístupu k účtu, léky, brýle, lékařské předpisy a věci denní potřeby pro sebe a děti (oblečení, hygienické potřeby, hračky), policejní záznamy o dřívějších oznámeních, svůj telefonní adresář. Informujte oběť, aby uschovala jakékoliv důkazy o fyzickém násilí (roztrhané oblečení, fotografie modřin a zranění atd.). Pokud by byla zraněna, aby vyhledala lékaře, oznámila mu, co se jí stalo a poţádalo ho, aby její zranění zadokumentoval. (Bezpečnostní plán, 2007)

57

Co dělat, zaţívá-li násilí někdo vám blízký? Dejte oběti jasně najevo, ţe: 

v podobné situaci není sama



jste ji připraveni podpořit



násilí nikdy není ospravedlnitelné či oprávněné



její bezpečnost a bezpečnost jejích dětí je na prvním místě



nezavinila násilí



za chování svého partnera není odpovědná



nemůţe chování partnera změnit



omluvy a sliby násilí neukončí



není sama



není blázen



násilí je prostředkem, jak někoho kontrolovat



ţárlivost a "přivlastňování" nejsou znakem pravé lásky, ale prvními příznaky násilí.

(Co dělat, 2006)

58

13. VÝZKUMNÁ ČÁST 13. 1 ZAMĚŘENÍ NA CÍLE Cílem výzkumné části diplomové práce je zjistit zkušenosti, názory a postoje ţáků II. stupně ZŠ k problematice domácího násilí.

13. 2 METODIKA VÝZKUMU 13.2.1 Zkoumaný soubor Celkový počet respondentů je 109. Jedná se o ţáky šestých (33 ţáků), sedmých (33 ţáků), osmých (34 ţáků) a devátých tříd (9 ţáků). 13.2.2 Diagnostický nástroj Pro zpracování daného tématu jsem pouţila výzkumnou metodu dotazníku. Před samotným výzkumem jsem provedla menší předvýzkum, abych zjistila, zda jsou otázky vhodně poloţené a jasné. Dotazník je sestaven tak, ţe respondenti byli na jeho začátku seznámeni s cílem této práce pro jaké potřeby poslouţí jejich odpovědi a poděkování za jejich čas a ochotu při vyplňování. Dotazník se skládá ze sedmi otázek, které byly vytvořeny jen pro účely tohoto výzkumu. Ukázka dotazníku pouţitého při výzkumu:

59

Dotazník Téma diplomové práce: Domácí násilí Jmenuji se Veronika Baroňová a jsem studentkou Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Tento dotazník se zaměřuje na problematiku domácího násilí a poslouţí jako podklad k závěrečné diplomové práci. Je anonymní a veškeré odpovědi budou vyuţity pouze pro účely osobního výzkumného projektu. Vaše odpovědi jsou pro mě důleţité a cenné a velmi mi pomohou při zpracování práce. Předem děkuji za odpovědi a čas strávený vyplňováním tohoto dotazníku. Otázky: 1. Co si představuješ pod pojmem domácí násilí? 2. Co podle Tebe vede lidi k tomu, ţe řeší problémy násilím? Jaké jsou důvody/ příčiny? 3. Setkal(a) jsi se ve svém okolí nebo rodině s domácím násilím? Pokud ano a chceš, napiš o tom pár slov. 4. Co povaţuješ za projevy domácího násilí? 5. Domníváš se, ţe domácí násilí je pouze soukromý problém, který by si členové rodiny měli vyřešit sami nebo by někoho měli poţádat o pomoc? 6. Na koho by ses v případě potřeby obrátil(a) o pomoc? Kdo by to byl a z jakého důvodu? 7. Znáš nějaké organizace nebo sdruţení, které pomáhají obětem domácího násilí?

60

13. 3 REALIZACE VÝZKUMU 13.3.1 Postup sběru dat Mými respondenty byli ţáci šestých, sedmých, osmých a devátých tříd sídlištní ZŠ v Brně. Zde mi vyšla vstříc jak paní ředitelka, tak pan učitel, v jehoţ hodinách jsem výzkum a sběr dat realizovala. Samotný sběr dat proběhl tak, ţe jsem se ţákům představila, seznámila je s cílem a účely dotazníku, poprosila je o spolupráci a vyplnění dotazníku a na závěr jim poděkovala za strávený čas a ochotu. 13.3.2 Zpracování dat Vyplněné dotazníky jsem rozdělila podle stupně tříd a graficky vyhodnotila odpovědi ţáků. Poté jsem z odpovědí sestavila souhrnné grafy. U všech otázek byly odpovědi různorodé. 1. Co si představuješ pod pojmem domácí násilí? Celkový graf ukazuje, ţe 60% ze všech ţáků (109 ţáků) si pod pojmem domácí násilí představuje bití, 14% za domácí násilí povaţuje psychické týrání, 10% odepírání potravy, 8% nadávky. Zajímavé je, ţe sexuální násilí povaţují jen 2% ţáků za domácí násilí.

Co si představuješ pod pojmem domácí násilí? 60

bití

60%

znásilnění

50

vyhrožování týrání

40

psychické týrání

30 20 10 0

ekonomické násilí nadávky

14% 2% 3% 4%

8%10% 2% 2% 3% 1%

odepírání potravy zákazy sexuální násilí

1

nevím

61

2. Co podle Tebe vede lidi k tomu, ţe řeší problémy násilím? Jaké jsou důvody/ příčiny? Na otázku, co podle ţáků vede lidi k tomu, ţe řeší problémy násilím, ţáci odpovídali a příčinu hledali nejčastěji v alkoholu, dále v tom, ţe člověk je ve stresu, má různé problémy v práci, v rodině, nebo má špatné zkušenosti z dětství, a sám v pozdějším věku páchá zlo na blízkých osobách.

Co podle Tebe vede lidi k tomu, že řeší problémy násilím? 25

alkohol

23%

drogy nedostatek peněz

20

10

8%

0

neshody trauma z dětství

9%

7%

5

vztek

15%

14%

15

4%

6%6%

problémy v práci, v rodině

4%

2%

stres neschopnost ovládat se agresivita

1

špatná nálada

Ukázky odpovědí: „K domácímu násilí vede například agrese. Člověk přijde domů z práce naštvaný a chce si ,,vybít“ svoji zlost. Nebo například osobní nevyřešené problémy.“ „Většinou je to tak, ţe nad tím lidi moc nepřemýšlí. Jsou agresivní a v té chvíli jim to přijde v pořádku a pak mají výčitky.“ „Myslí si, ţe kdyţ budou bít lidi kolem, tak se všechno vyřeší anebo si chtějí si něco dokázat.“ 3. Setkal(a) jsi se ve svém okolí nebo rodině s domácím násilím? Pokud ano a chceš, napiš o tom pár slov. Z grafu plyne, ţe 80% ţáků se nikdy bezprostředně ani ve svém okolí s domácím násilím nesetkalo. Čtyři pětiny ţáků se s domácím násilím setkaly, ale ţádný z ţáků

62

ho nezaţil na vlastní kůţi. Často popisovali křik a rány od sousedů, nebo to, ţe jejich kamarádi jsou doma fyzicky trestáni.

Setkal(a) jsi se ve svém okolí nebo rodině s domácím násilím?

89%

100 80

ano

60 40

ne 17%

nevím 3%

20 0

1

Ukázky odpovědí: „Tak jestli je to přímo domácí násilí nemohu říct, ale vím, ţe moje kamarádka byla doma hodně podceňovaná a někdy měla i modřiny u brady a to si sama neudělala. Někomu se potom svěřila a teď uţ má pokoj.“ „Můj děda vţdy chodil do hospody a tam se opil a kdyţ přišel domů, tak babičku bil. Bylo to v době, kdyţ moje máma byla malé dítě.“ „Ano, můj spoluţák k nám přišel před 3-4 rokama a za kaţdou poznámku a špatnou známku dostal doma pěstmi anebo na něj poštvali psa-rotvajlera. Jeho mamka byla rozvedená a našla si o 13 let mladšího chlapa- byl to skinhead.“ „Nikdy jsem se nesetkala s domácím násilím, maximálně mi naši dají facku, kdyţ nic nedělám.“ 4. Co povaţuješ za projevy domácího násilí? Z celkového počtu 109 ţáků uvedlo 57% jako projev domácího násilí bití. Jako druhá nejčastější odpověď se objevilo citové vydírání (8%) a jako třetí týrání.

63

Co považuješ za projevy domácího násilí? 60

bití slovní napadení týrání

57%

modřiny

50

ponižování

40

sexuální násilí vyhrožování

30

psychické týrání

20 10 0

agresivita

1%

6%

3% 3% 5% 2% 3% 4%4%4%

8% 9%

zákazy nadávky citové vydírání

1

nevím

5. Domníváš se, ţe domácí násilí je pouze soukromý problém, který by si členové rodiny měli vyřešit sami nebo by někoho měli poţádat o pomoc? Z celkového počtu 109 ţáků si více neţ čtyři pětiny myslí, ţe by rodina měla někoho poţádat o pomoc, protoţe domácí násilí není pouze osobním problémem rodiny. Naopak 17% by problém řešilo v soukromí rodiny a nikomu se nesvěřovali. 7% ţáků odpovědělo, ţe záleţí na dané situaci.

Domníváš se, že domácí násilí je pouze soukromý problém, nebo by lidé měli požádat o pomoc?

100

83%

80

požádat o pomoc

60

vyřešit sami

40

jak kdy 17% 7%

20 0

nevím 2%

1

64

Ukázky odpovědí: „Určitě by měli poţádat o pomoc, kdyby to byl moc agresivní člověk, nemuseli by to zvládnout, mohl by jim něco udělat. V některých případech by neměla chybět policie.“ „Podle mě by se to mělo řešit s někým jiným, jinak by to nemuselo dopadnout vůbec dobře. Záleţí na to, jaká ta rodina je a jaké má vlastnosti.“ „Pokud by to zůstalo pouze věcí rodiny, nic se nevyřeší. Jediné dobré řešení je poţádat o pomoc.“ „Určitě někoho poţádat o pomoc, tento problém je velice závaţný a můj pocit je, ţe kdyby se to snaţili vyřešit sami doma, vedlo by to ještě k větší agresi.“ 6. Na koho by ses v případě potřeby obrátil(a) o pomoc? Kdo by to byl a z jakého důvodu? Ţáci by se v případě potřeby svěřili rodičům (25%), v případě nebezpečí by se obrátili na policii (23%) nebo by poţádali o pomoc svého nejbliţšího přítele (18%). Na linku bezpečí by zavolalo 14% ţáků a nejspíše z dobré zkušenosti by se ţáci obrátili i na učitele (10%).

Na koho by ses v případě potřeby obrátil(a) o pomoc?

25

25%

23%

policie

20

18%

10%

10%

6%

5 0

kamarád

14%

15 10

psycholog

3%

linka bezpečí rodina učitel psychiatr nevím

1

Ukázky odpovědí: „Z mého pohledu bych to dlouho psychicky nevydrţela a řekla to své kamarádce, které věřím. Nevydrţela bych si to nechat pro sebe.“ 65

„Obrátila bych se na našeho pana učitele, vţdycky si na mě najde čas, vyslechne mě a dobře mi poradí.“ „Svěřil bych se tátovi, mám ho strašně rád a věřím mu.“ „Nejspíš bych se svěřila své nejlepší kamarádce, a poté nějaké dospělé osobě, ke které mám důvěru. Věřím, ţe i v určitých organizacích by mi pomohli.“ 7. Znáš nějaké organizace nebo sdruţení, které pomáhají obětem domácího násilí? Z počtu 109 ţáků nezná ţádnou organizaci ani sdruţení kde pomáhají obětem domácího násilí více jak jedna třetina ţáků. Podle mě je to dáno malou informovaností ţáků a nedostatečně probraným tématem domácího násilí ve výuce. Téměř polovina ţáků by se v případě potřeby obrátila na linku bezpečí a 12% na policii.

Znáš nějaké organizace nebo sdružení, kde pomáhají obětem domácího násilí?

50

48% 38%

40

linka bezpečí policie

30 20 10 0

klokánek 12%

dům naděje ne

8% 2%

1%

nevím

1

13. 4 VYHODNOCENÍ A VÝSLEDKY VÝZKUMU Obecně se dá říct, ţe u většiny otázek se jednotlivé ročníky ve svých odpovědích nijak nelišily. Výjimkou byla otázka č. 6, kde jsem se ţáků ptala na to, na koho by ses v případě potřeby obrátili o pomoc. Zatímco ţáci 6. a 7. tříd mají největší důvěru a oporu v rodičích, ţáci 8. tříd uţ by se vedle rodičů svěřili i svým kamarádům a ţáci devátých tříd by problém řešili s policií.

66

Potěšující je zjištění, ţe čtyři pětiny dotázaných ţáků se nikdy osobně ani ve svém okolí nesetkaly s projevy domácího násilí. Souhrnně se dá říct, ţe názory ţáků jednotlivých ročníků se od sebe nijak výrazně neliší. Některé odpovědi byly zajímavé a vzhledem k věku ţáků bych řekla vyspělé, jiné věku odpovídaly. Někteří ţáci se s vyplňováním dotazníku moc nezdrţovali a proto byly jejich odpovědi strohé. Ovšem udělalo mi radost, ţe všechny vrácené dotazníky byly vyplněné, z čehoţ plyne, ţe se ţáci alespoň částečně nad problematikou domácího násilí zamysleli. 13. 5 INTERPRETACE Některé odpovědi ţáků, a byla jich asi většina, se daly dopředu předpokládat. Nemohu proto říct, ţe by mě některé odpovědi zaskočily nebo překvapily. Z odpovědí ţáků usuzuji, ţe o tomto tématu mají spíše povrchní znalosti, které jsou jim nejspíše ve škole narychlo předkládány z důvodu nedostatku času na probrání tématu, znají jej pouze z filmů, z internetu, někteří z osobních zkušeností nebo výpovědí druhých. Podle mne je to chyba, protoţe tento jev je závaţný, bohuţel i běţný a nikdo nikdy neví, kdy se s ním můţe setkat a proto je potřeba vědět, jak se v dané situaci zachovat, na koho se obrátit o pomoc. Je důleţité, aby ţáci věděli co nejvíce i přesto, ţe toto téma není příjemné, ale je důleţité si uvědomit, ţe se můţe dotýkat kaţdého z nás.

13. 6 DISKUSE Doufám, ţe můj výzkum alespoň trochu čtenářům nastíní, jaké jsou názory a postoje ţáků II. stupně ZŠ k problematice domácího násilí a donutí nás všechny se nad jejich odpověďmi zamyslet. Tyto odpovědi bychom neměli brát na lehkou váhu, ale zváţit je, a pokusit se je vyuţít pro prevenci takového jednání. V souvislosti s tímto výzkumem a s postupem času mě napadly další otázky, které by mohly dotazník a moţná celý výzkum vylepšit nebo obohatit. Zjišťovala bych například, zda téma domácího násilí probírali ve škole, kolik času mu věnovali, jaké by navrhovali tresty pro agresory, co by vzkázali lidem, kteří zaţili domácí násilí na vlastní kůţi.

67

13. 7 ZÁVĚR VÝZKUMNÉ ČÁSTI Cílem výzkumu bylo zachytit zkušenosti, názory a postoje ţáků II. stupně ZŠ k problematice domácího násilí. Výzkum zřejmě nepřinesl nic nového, co by mohlo napomoct k vyřešení problému domácího násilí, ale mým záměrem bylo spíše poskytnout se

moţnost

prostřednictvím

čtenáři dotazníku

nahlédnout více

do o

myšlenek

jejich

postojích

Doufám, ţe se mi alespoň z části podařilo tohoto cíle dosáhnout. Podrobnější zpracování jednotlivých otázek viz. příloha č. 7.

68

ţáků

a a

dozvědět názorech.

ZÁVĚR Cílem mé práce bylo vytvořit ucelený pohled na problematiku domácího násilí. Jak je z práce patrné, domácí násilí se můţe týkat kaţdého člověka, od dětí aţ po seniory. Lidé nemusí být přímo obětí nebo agresory domácího násilí, aby se jich problém týkal. Podstatný vliv můţe mít např. to, ţe jsou „pouze“ svědky tohoto činu. Povědomí veřejnosti o tomto jevu je naštěstí čím dál větší, lidé mají snahu se o daném problému více dozvědět. Velkou zásluhu ve změně veřejného mínění mají především neziskové organizace, které mají velký zájem o medializaci této problematiky. Poskytují taktéţ následnou pomoc a péči oběti. Dále v České republice existují azylové domy, zejména pro matky a děti a od roku 2007 začala vznikat intervenční centra. Důleţitý je i zájem odborné veřejnosti- policistů, soudců, učitelů,... Jen ten, kdo pochopí podstatu tohoto jevu, je schopen na něj adekvátně reagovat. Domácí násilí se dotýká hlavně obětí, které často neví, jak se s danou situací vypořádat. Proto by jim společnost měla podat pomocnou ruku, pokusit se najít řešení problému a tomuto tématu se plně věnovat. Ve výzkumné části bylo mým cílem zjistit postoje ţáků II. stupně ZŠ k této problematice. Výzkum zřejmě nepřinesl nové poznatky, které by mohly pomoci k vyřešení problému domácího násilí, nicméně mým záměrem bylo poskytnout moţnost nahlédnout do myšlení ţáků a seznámit se s jejich názory. Doufám, ţe se mi alespoň do určité míry podařilo tento jev popsat a vysvětlit, jak po stránce teoretické, tak po stránce praktické a splnit stanovené cíle.

69

POUŢITÁ LITERATURA BEDNÁŘOVÁ, Z. a kol. Domácí násilí: zkušenosti z poskytování sociální a

terapeutické

pomoci

ohroţeným

osobám.

Praha:

Acorus,

2009.

92

s.

ISBN 978-80-254- 5422-0. BURIÁNEK, J. a kol. Domácí násilí- násilí na muţích a seniorech. Praha: Triton, 2006. 108 s. ISBN 80–7254-914–6. BUSKOTTOVÁ, A. Z pekla ven: ţena v domácím násilí. Brno: Computer Press, 2008. 176 s. ISBN 978-80-251-1786-6. CONWAYOVÁ, H. L. Domácí násilí: příručka pro současné i potenciální oběti se zákonem č. 135/2006 Sb. platným od 1. ledna 2007. Praha: Albatros, 2007. ISBN 978-80-00-01550-7. ČERMÁK, I. Lidská agrese a její souvislosti. Ţďár nad Sázavou: Fakta, 1998. 204 s. ISBN 80-9026-141-8. ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004. 439 s. ISBN 80-86473-86-4. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Moderní psychologie pro právníky. Praha: Grada Publishing, 2008. 150 s. ISBN 974-80-247-2207-8. ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2006. 309 s. ISBN 80-86898-73-3. DUFKOVÁ, I., ZLÁMAL, J. Domácí násilí se zaměřením na problematiku obětí. Praha: Střední policejní škola Ministerstva vnitra, 2005. 52 s. ISBN 80-239-5686-8 GJURIČOVÁ, Š., KOCOURKOVÁ, J., KOUTEK J. Podoby násilí v rodině. Praha: Vyšehrad, 2000. 101 s. ISBN 80-7021-416-3. KONRÁD, Z., BANGO, D. Metodika vyšetřování trestných činů souvisejících s domácím násilím. Praha: Policejní akademie České republiky, 2007. 60 s. ISBN 978-80-7251-241-6. 70

MARTINKOVÁ, M., MACHÁČKOVÁ, R. Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí: Dva příspěvky k problematice domácího násilí v České republice (empirické poznatky a rozbor vybrané právní problematiky) Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2001. 193 s. ISBN 80-86008-98-3. MARVÁNOVÁ-VARGOVÁ, B., POKORNÁ, D., TOUFAROVÁ, M. Partnerské násilí. Praha : Linde nakladatelství s.r.o., 2008. 159 s. ISBN 978-80-86131-76-4. MATOUŠEK, O., KODYMOVÁ, P. (ed). Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-818-0 STŘÍLKOVÁ, P., FRYŠTÁK, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. Ostrava: Key Publishing, 2009. 91 s. ISBN 978-80-7418-020-0. ŠMOLKA, P., MACH, J. Kdyţ vás trápí někdo blízký. Praha: Portál, 1999. 175 s. ISBN 80- 7178-337-4. ÚLEHLOVÁ, D. a kol. Problematika domácího násilí pro zdravotnické pracovníky. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2009. 116 s. ISBN 978–80-7013–502-0. VODÁČKOVÁ, D. a kol. Krizová intervence. Praha: Portál, 2007. 543 s. ISBN 978-80-7367-342-0. VOŇKOVÁ, J., HUŇKOVÁ, M. a kol. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha: proFem, 2004. 244 s. ISBN 80-239-2106-1 VYKOPALOVÁ, H. Krize a psychosociální pomoc. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta humanitních studií, 2007. 84 s. ISBN 978–80-7318–621-0.

71

Absolventské práce 1) DVORSKÁ, L. Stereotypy obětí a pachatelů domácího násilí v pořadu Sama doma. Brno, 2009. Bakalářská práce. [cit. 2010-11-30]. Dostupný z WWW: 2) CHMELAŘOVÁ, T. Oběti a pomoc agresorům domácího násilí. Brno, 2009. Diplomová práce. [cit. 2010-11-29]. Dostupný z WWW: 3) KOUDELOVÁ, D. Domácí násilí. 2009. Diplomová práce. [cit. 2010-12-01]. Dostupný z WWW:

4) KREJČÍ, B. Domácí násilí. Brno, 2009. Diplomová práce. [cit. 2010-12-1]. Dostupný z WWW:

5) NEDVĚDOVÁ, A. Problematika domácího násilí a jeho prevence.Olomouc, 2010. Diplomová práce. [cit. 2010-12-2]. Dostupný z WWW: 6) PARÝZKOVÁ, E. Domácí násilí. Brno, 2008. Diplomová práce. [cit. 2010-11-30]. Dostupný z WWW: 72

7) ROUSOVÁ, A. Intervenční centra pro oběti domácího násilí - zkušenosti a poznatky za 2007-2009. Brno, 2010. Diplomová práce. [cit. 2010-11-28]. Dostupný z WWW:

8) ŠVARC, M. Domácí násilí a jeho oběti. Brno, 2004. Diplomová práce. [cit. 2010-1115]. Dostupný z WWW: 9) ŠVESTKOVÁ, Z. Ţeny-oběti domácího násilí. Brno, 2007. Bakalářská práce. [cit. 2010-11-15]. Dostupný z WWW: 10) ULMANOVÁ, B. Institucionální péče o oběti domácího násilí. Brno, 2010. Bakalářská diplomová práce. [cit. 2010-11-30]. Dostupný z WWW:

11) ZELENKOVÁ, E. Diplomová práce: Domácí násilí na ţenách, 2001, [cit. 2010-121]. Internetové zdroje: 1) Domácí násilí kapitola 2 online . 2010 cit. 11. listopad 2010 . Dostupné z WWW: 2) Stockholmský syndrom 2 online . 2010 cit. 30. listopad 2010 . Dostupné z WWW: 3) Novinky.cz [online]. 2010 [cit. 3. prosinec 2010]. Téměř pětina ţen, obětí násilí, je brutálně napadena v těhotenství. Dostupné z WWW: 73

4) VYKOPALOVÁ, H. Kriminalistika, čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi 4/2001: Násilí v rodině [online]. 2001 [cit. 3. listopad 2010]. Dostupný z WWW: 5) Sociální revue [online]. 2008 [cit. 5. listopad 2010].Intervenční centra. Dostupné z WWW: 6) Domácí násilí [online]. 2010 [cit. 6. prosinec 2010]. INTERVENČNÍ CENTRA informace, jaké sluţby poskytují a nabízí. Dostupné z WWW: 7) Kdo jsme online . 2010

cit. 14. březen 2010 . Dostupné z WWW:

8) Domácí násilí [online]. 2010 [cit. 5. listopad 2010]. Senioři. Dostupné z WWW: 9) Domácí násilí- Odkazy online . 2010 cit. 30. listopad 2010 . Dostupné z WWW: 10) Donalinka [online]. 2007 [cit. 2010-11-15]. Základní informace. Dostupné z WWW: 11) Magdalenium [online]. 2010 [cit. 2010-12-06]. Definice pojmu domácí násilí. Dostupné z WWW: 12) ROSA [online]. 2010 [cit. 2010-11-06]. Důleţité kontakty. Dostupné z WWW: 13) Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 2010 [cit. 2010-11-11]. Neziskové organizace poskytující pomoc obětem domácího násilí. Dostupné z WWW: 14) Spolupracující organizace online . 2010 cit. 6. prosinec 2010 . Dostupné z WWW: 15) Adresář azylových domů a domů na půli cesty online . 2010 cit. 11. listopad 2010 . Dostupné z: 16) O.s. Élektra [online]. 2010 [cit. 2010-11-25]. O nás. Dostupné z WWW: 17) ProFem [online]. 1999 [cit. 2010-11-06]. ProFem o.p.s., konzultační středisko pro ţenské projekty . Dostupné z WWW: 74

18) Czechkid [online]. 2007 [cit. 2010-11-29]. Projevy domácího násilí v různém kulturním prostředí . Dostupné z WWW: 19) Domácí násilí [online]. 2010 [cit. 2010-11-29]. Základní informace. Dostupné z WWW: 20) Domácí násilí [online]. 2010 [cit. 2010-11-05]. REPREZENTATIVNÍ VÝZKUM 2001 –STEM. Dostupné z WWW: 21) STIMEL, C. The mind of the batterer, [online]. 2010 [cit. 2010-11-12]. Dostupné z World Wide Web : 22) Novinky.cz [online]. 2010 [cit. 2010-11-05]. České děti trpí, dvě třetiny z nich zaţily agresivní chování rodičů. Dostupné z WWW: 23) Dobromysl [online]. 2002 [cit. 2010-11-06]. Násilí a lidé se zdravotním postiţením. Dostupné z WWW: 24) ROSA [online]. 2010 [cit. 2010-11-12]. Jak se zachovat v případě domácího násilí. Dostupné z WWW: 25) Domácí násilí [online]. 2010 [cit. 2010-10-25]. Přehled hlavních změn v nové právní úpravě institutu vykázání. Dostupné z WWW: 26) Domácí násilí [online]. 2010 [cit. 2010-11-13]. Vykazování v ČR- porovnání vývoje v letech 2007-2009. Dostupné z WWW: 27) ROSA [online]. 2010 [cit. 2010-11-03]. Legislativa v ČR. Dostupné z WWW: 28) Bílý kruh bezpečí [online]. 2007 [cit. 2010-10-29]. Bezpečnostní plán pro oběti domácího násilí. Dostupné z WWW: 29) ICM [online]. 2006 [cit. 2010-11-06]. Co dělat, zaţívá-li násilí někdo vám blízký. Dostupné z WWW: 30) Domací násilí [online]. 2010 [cit. 2010-11-01]. Muţi jako oběti domácího násilí. Dostupné z WWW:

75

31) Magdalenium [online]. 2010 [cit. 2010-12-05]. Úvodní stránka. Dostupné z WWW:

76

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Příběhy ţen, které proţily domácí násilí z celého světa Příloha č. 2: Intervenční centra v jednotlivých krajích Příloha č. 3: Přehled pomáhajících organizací Příloha č. 4: Neziskové organizace poskytující pomoc obětem domácího násilí Příloha č. 5: Azylové domy a noclehárny pro bezdomovce Příloha č. 6: Grafy- výzkumná část Příloha č. 7: Didaktické zpracování tématu domácí násilí

77

Příloha č. 1: Příběhy ţen, které proţily domácí násilí z celého světa Příběh 1 Ţena z Asie: „Ţiji ve městě daleko od rodiny. Mám pět dětí, tři jsou jeho. Šest let mě fyzicky i duševně týral. Člověk si zvykne a je schopný se obrnit proti bití, škrcení a znásilňování, krutosti…Jednou jsem seděla ve vaně plné vody, on jen kousek ode mě mával zapojenou prodluţovačkou a kdyţ viděl, jak moje moč obarvuje vodu na ţluto, strašně se smál. Tolikrát mi sebral důstojnost, ţe uţ to ani nespočítám. Uvěřila jsem tomu, ţe jsem tlustá, ošklivá a ţe si nezaslouţím ničí lásku, ani lásku svých dětí.“ Příběh 2 Jane, Uganda: „Provdala jsem se v roce 1981. Strašně mě mlátil. Byl polygamní, takţe si domů vodil jiné ţeny. Kdyţ jsem mu uvařila, skopnul talíř ze stolu. Pak přišel o půlnoci s jinou ţenou a řekl: musíš uvařit pro mou manţelku.“ Zkoušela jsem od něho utéct a odejít k rodičům, ti mi ale řekli, ţe se k němu musím vrátit. Ţe si mě koupil a ţe uţ nepatřím do rodiny, jsem prý teď majetkem rodiny svého manţela. Nechali mě na holičkách a vzpomínám si, ţe jsem chtěla spáchat sebevraţdu“. Příběh 3 Lesley, Velká Británie: „Nevím, jak se to stalo. Šlo pravděpodobně o nějakou maličkost, ale najednou mě začal bít a kopat. Spadla jsem na podlahu a on mě dál bil a kopal do zad. Jakmile se začal chovat násilnicky, ztratila jsem schopnost nezávisle a logicky myslet. Víc mi záleţelo na tom, jak se cítí on, neţ jak se cítím já. Opravdu jsem byla přesvědčená, ţe nevyváznu ţivá. Cítila jsem vůči němu závazek, milovala jsem ho a vţdycky jsem si myslela, ţe to všechno překonám. On nikdy neřekl: „Ano, choval jsem se špatně,“ nebo „ ano, jsem násilník.“ Začala jsem chápat ţeny, v nichţ se postupně tak dlouho hromadí hněv, aţ svého partnera zabijí. Myslela jsem na to, ţe kdyby tady nebyl, mohla bych utéct a začala jsem si představovat, jak ho zabiju.“ Příběh 4 Paní J., ČR: Paní J. pochází ze středně velkého severomoravského města. Po celou dobu vztahu se manţel k paní J. choval velmi násilnicky. Často ji verbálně i fyzicky 78

napadal, poniţoval ji před dětmi, násilím si vynucoval intimní styk, kontroloval její telefonáty a snaţil se ji přimět, aby přestala pracovat. Po napadení následovalo vţdy velmi krátké období, kdy se choval lítostivě, svým chováním se omlouval za to, co učinil. Pan J. se doma zejména v posledním období choval autoritativně, tvrdě, manţelka musela učinit, co si přál, jinak mohl následovat trest. Ze strachu tedy raději ustupovala. Situace se vyhrotila poté, co manţel paní J. v létě roku 2000 znásilnil, přičemţ ji přidušoval tkaninou přehozenou přes hlavu a dával jí rány pěstí do sanice – paní J. byla nucena z domu uprchnout. Na následně podané trestní oznámení pro činy znásilnění (které je stále aktivní), vydírání a násilí proti skupině osob a jednotlivci, reagoval manţel paní J. výhrůţkami typu, ţe ji „podřeţe“ nebo „zabije první ji a potom sebe“, které v paní J. vzbudily důvodnou obavu o ţivot, v důsledku čehoţ musela být po dobu tří měsíců hospitalizována v psychiatrické léčebně. Existuje znalecký posudek z oboru psychologie, ţe veškeré psychické problémy paní J. jsou zapříčiněny vlivem dlouhodobého, intenzivního působení domácího násilí ve vztahu. Paní J. uvádí, ţe je zde velmi vysoká pravděpodobnost, ţe manţel své hrozby směřované k ní uskuteční. Jako prostředku k vydírání resp. potrestání své ţeny vyuţívá v současné době kromě násilných ataků zejména jejich tří dětí, které důsledně a cíleně štve proti matce a líčí ji jako viníka současné rodinné situace. Děti pod otcovým vlivem začínají přebírat jeho způsob chování vůči matce a je zde značné riziko, ţe se obdobným stylem budou chovat ke svým budoucím partnerkám. Paní J. byla částí své rodiny označena za „krkavčí matku, která nejen ţe opustila své tři děti, ale navíc proti jejich otci podala smyšlené trestní oznámení, v důsledku čehoţ mu teď hrozí, ţe bude muset jít do vězení, nebude se moci o děti starat a tyto ještě budou mít ostudu na celý ţivot“.- Paní J. v důsledku projevů nenávisti směřovaných vůči ní nemůţe do místa, kde je doma, přijet bez doprovodu. – Paní J. se nachází ve velmi špatném psychickém stavu. Vyšetřování trestných činů v případě paní J. s sebou nese mnohá a naprosto zásadní pochybení na straně postupu orgánů činných v trestním řízení. Paní J. je sekundárně viktimizovaná, tzn. stává se podruhé obětí.

79

Příběh 5 Rusko: „Jedna ţena volala na policii patnáctkrát za noc, ţe ji manţel bije, ale nikdo nepřijel. Policejní stanice byla jen pět set metrů daleko; další ţena zavolala policii, kdyţ ji bil manţel. Ale oni jí řekli: „Přijedeme, jen kdyţ u vás bude mrtvé tělo.“ Příběh 6 Aza, Čečensko: Petra Procházková ve své povídce Poprava – věc veřejná, popisuje poslední dny před popravou Azy, odsouzené za zabití svého muţe Aleka. Alek Azu po několik let bil a znásilňoval. Byl nalezen s uříznutou hlavou a za jeho smrt byli vedle Azy odsouzeni ještě Azina sestra Mariam a mladík Adam. Mariam vraţdu vymyslela, Adam ji provedl. Toto je rozhovor Petry Procházkové s Azou, čekající na svůj trest: „Prý v té popravčí četě budou i moji příbuzní… „Ne Azo. Ptala jsem se. Tam budou jen příbuzní tvého muţe. To dovoluje zákon. Vykonají tak nad tebou krevní mstu. Tvoji příbuzní se mohou jen dívat, kdyţ tedy budou chtít.“ „Mariam ţila ještě 12 minut poté, co do ní vypálili stovky kulek. „Plakala jsi, Azo, kdyţ ses na to dívala?“ „Ne. Nikdo tady neplakal. Přinesli nám na celu televizi a řekli mi, ţe se musím podívat. Dávali to v přímém přenosu z náměstí. Prý to samé udělali u nás doma rodičům. Oni nechtěli jít na popravu, tak ani na tu moji nepůjdou.“ „A děti?“ „Děti sestry se dívaly. To se mi doneslo. Moje děti…, já nevím. Je mi to jedno. Myslíš, ţe Mariam to bolelo?“ „Ne. Určitě ne. Nevěděla, co se děje. Byla v šoku.“ „Jenţe já nebudu v šoku. Mě nechali, abych se na to pár měsíců připravila. Jí popravili za několik dnů po všech těch hrůzách, co jsme proţily. Nestačila se vzpamatovat. Já si sama sebe na tom náměstí představuju kaţdý den stokrát.“ „Tak to nedělej.“ „A jak to mám nedělej. Před tím se nedá utéct.“ „Dá, Azo, dá, ale asi to není správné.“ (CZECHKID, 2007)

80

Příloha č. 2: Intervenční centra v jednotlivých krajích Jihočeský kraj Diecézní charita v Českých Budějovicích koordinátorka Dana Bedlánová Kanovnická 11, 370 01 České Budějovice telefon: 386 323 016, 603 281 300 fax: 386 323 016 e-mail: [email protected] web: www.charitacb.cz Jihomoravský kraj SPONDEA, o.p.s. koordinátorka Jana Levová Sýpka 25, 613 00 Brno telefon: 544 501 121 fax: 544 526 561 e-mail: [email protected] web: www.ic-brno.cz Karlovarský kraj Okresní ústav sociálních sluţeb v Sokolově, přísp. org. koordinátor Jiří Král Rokycanova 1756 Sokolov - poliklinika telefon: 352 308 349, 737 469 316 fax: 352 308 349 e-mail: [email protected] web: www.ouss.cz Královehradecký kraj Oblastní charita Hradec Králové koordinátorka Miroslav Kucej Velké náměstí 34, 500 03 Hradec Králové telefon: 495 530 033, 774 591 383 e-mail: [email protected] web: www.domacinasili-ic.cz nebo www.hk.caritas.cz Liberecký kraj Centrum sociálních sluţeb Libereckého kraje koordinátor Ivo Brát Tanvaldská 269 463 11 Liberec 30 81

telefon: 482 750 063, 602 410 612 fax: 482 750 063 e-mail: [email protected] web: www.csslk.cz nebo Andrea Hermanová telefon: 722 509 824 nebo Libuše Niková telefon: 722 509 825 Moravskoslezský kraj - Ostrava, Opava, Nový Jičín Bílý kruh bezpečí Ostrava koordinátorka Alena Mikulová 28. října 124, 702 00 Ostrava telefon: 597 489 388, 739 449 275 fax: 597 489 204 e-mail: [email protected] web: www.bkb.cz Moravskoslezský kraj - Karvinsko, Frýdecko-Místecko a Bruntálsko Intervenční centrum Slezské diakonie Havířov koordinátorka Michaela Ohřálová Opletalova 4/607, Havířov - Šumbark 736 01 telefon: 596 611 239, 739 500 634 fax: 596 611 238 e-mail: ic.havíř[email protected] web: www.slezskadiakonie.cz Olomoucký kraj Středisko sociální prevence Olomouc koordinátorka Markéta Čoţíková Na Vozovce 26, 779 00 Olomouc telefon: 585 427 141, 777 102 000 e-mail: [email protected] web: www.ssp-ol.cz Pardubický kraj SKP-CENTRUM Pardubice koordinátorka Petra Toušková Bělehradská 513, 530 09 Pardubice

82

telefon: 466 799 072, 777 772 131 e-mail: [email protected] < web: www.skp-centrum.cz Plzeňský kraj Diecézní charita Plzeň koordinátorka Tereza Vágnerová Hlavanova 359/16, Plzeň telefon: 377 223 861, 731 433 142 fax: 377 819 005 e-mail: [email protected] web: www.dchp.cz nebo Jan Jung telefon: 731 433 013 e-mail: [email protected] Praha Městské centrum sociálních sluţeb a prevence Praha koordinátorka Marie Šusterová Šromova 861, Praha 9 telefon: 604 231 085, 281 914 376 e-mail: [email protected] web: www.mcssp.cz Středočeský kraj Poradna pro rodinu, manţelství a mezilidské vztahy Rakovník koordinátorka Lucie Vaníčková-Horníková Ţiţkovo nám. 169 269 01 Rakovník telefon: 313 502 588, 605 765 883 fax: 313 511 293 e-mail: [email protected] web: www.poradna-rakovnik.cz Ústecký kraj Občanské sdruţení SPIRÁLA koordinátorka Martina Vojtíšková K Chatám 22, 403 40 Ústí nad Labem - Skorotice telefon: 472 743 835, 604 170 384 fax: 475 201 495 e-mail: [email protected] web: www.volny.cz/spirala.cki 83

Kraj Vysočina Psychocentrum, manţelská a rodinná poradna kraje Vysočina koordinátorka Jana Volná Pod Příkopem 4, 586 01 Jihlava telefon: 567 215 532, 606 520 546 e-mail: [email protected] web: www.psychocentrum.cz Zlínský kraj Poradna pro rodinu, manţelství a mezilidské vztahy ve Zlíně koordinátorka Jarmila Hasoňová U Náhonu 5208, 760 01 Zlín telefon: 577 018 265, 774 405 682 e-mail: [email protected] web: www.volny.cz/poradna.zlin

84

Příloha č. 3: Přehled pomáhajících organizací Obecně: KOORDONA, koalice organizací proti DN DONA linka- nepřetrţitá telefonní pomoc Informace a seznam občanských poraden Linky důvěry Úřady státní správy a samosprávy ČR Adresář rodinných poraden ACORUS, občanské sdruţení Linka bezpečí Bílý kruh bezpečí Praha: Domov Sue Ryder Praha: Dětské krizové centrum Armáda spásy Charita ČR Slezská diakonie, nestátní nezisková organizace Amnesty International ČR Brno Spondea, intervenční centrum Brno: NESEHNUTÍ, nezávislé hnutí

www.koordona.cz www.donalinka.cz www.obcanskeporadny.cz www.capld.cz www.epusa.cz www.amrp.cz www.acorus.cz www.linkabezpeci.cz www.bkb.cz www.sue-ryder.cz www.ditekrize.cz www.armadaspasy.cz www.charita.cz www.slezskadiakonie.cz www.amnesty.cz www.spondea.cz www.nesehnuti.cz

Pro ţeny: Magdalenium, občanské sdruţení Česká ţenská lobby, síť organizací ROSA, občanské sdruţení La Strada ČR, občanské sdruţení ELEKTRA, občanské sdruţení Liga lidských práv, nevládní organizace Poradna pro ţeny v tísni ProFem o.p.s. Persefona, občanské sdruţení

www.magdalenium.cz www.czlobby.cz www.rosa-os.cz www.ecn.cz/lastrada www.centrumelektra.cz www.llp.cz/zenavtisni www.profem.cz www.persefona.cz

Státní instituce: Ministerstvo vnitra ČR Policie ČR, Policejní prezidium Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR

www.mvcr.cz www.mvcr.policie.cz www.mpsv.cz

Linky důvěry: Blansko Brno Modrá linka Havířov Hodonín Karviná Kladno Kutná Hora

[email protected] www.modralinka.cz www.help-psych.cz/havirov www.ccsystem.cz/duvera www.help-psych.cz/karvina [email protected] www.linkaduvery.kh.cz 85

Liberec Most Opava Ostrava Ostrava: Diakonie Ostrava: Dětské krizové centrum Plzeň Praha: děti a mládeţ do 18 let (studenti do 26) Praha: Senior telefon Praha: RIAPS Praha: děti a mládeţ na útěku či vyhozené Praha: rodičovská linka Praha: Zlatá linka seniorů Praha: Růţová linka Ústí nad Labem Ústí nad Orlicí

86

www.volny.cz/ld.lbc [email protected] www.charitaopava.cz www.help-psych.cz www.soscentrum.cz www.dkc.cz [email protected] www.linkabezpeci.cz www.zivot90.cz www.mcssp.cz www.vzkazdomu.cz www.linkabezpeci.cz www.elpida.cz www.ruzovalinka.cz www.volny.cz/spirala.cki 465524252

Příloha č. 4: Neziskové organizace poskytující pomoc obětem domácího násilí ADRA, Hradec Králové – Pyramida pomoci a rozvoje třída E. Beneše 575, 500 12 Hradec Králové tel.: 495 262 214, mobil: 606 824 104 (všední dny 9,00–15,00) e-mail: [email protected] www.adra.cz www.domacinasili.blog.cz Bílý kruh bezpečí Praha – tel.: 257 317 100, fax: 251 512 299, e-mail: [email protected] nonstop linka DONA pro pomoc obětem domácího násilí: 251 511 313 www.donalinka.cz www.domacinasili.cz www.bkb.cz Élektra Michnova 1622/4, 149 00 Praha 11 – Háje tel.: 272 911 110 e-mail: [email protected], [email protected] www.centrumelektra.cz Liga lidských práv tel.: 545 245 996, 737 834 345 www.llp.cz Linka bezpečí, Nadace Naše dítě nonstop linka: 800 155 555 rodičovská linka: 283 852 222 krizové centrum pro děti a mládeţ – tel.: 233 544 117 www.nasedite.cz Linka důvěry Dětského krizového centra www.ditekrize.cz Magdalenium P. O. Box 113, 657 13 Brno tel.: 545 212 150 nonstop linka: 776 718 459 e-mail: [email protected] www.magdalenium.cz Most k ţivotu Šikmá 300, 541 03 Trutnov 3 tel. /fax: 499 841 998, mobil: 777 303 115, 777 303 116 e-mail: [email protected] www.mostkzivotu.cz Nonstop linka důvěry Krizového centra RIAPS Chelčického 39, 130 00 Praha 3 tel.: 222 580 697 tel. /fax: 222 586 768 (8,00–16,00), 222 582 151 (16,00–8,00) e-mail: [email protected] http://www.mcssp.cz/riaps

87

Persefona Bratislavská 215/31, 602 00 Brno linka pomoci: 737 834 345 (kaţdý den 8,30–22,00) tel.: 545 245 996 (Po – Pá 9,00–17,00), fax: 545 240 012 e-mailové poradenství: [email protected] www.persefona.cz ProFem Plzeňská 66, 150 00 Praha 5 tel. /fax: 224 917 224 linka právní pomoci pro ţeny – oběti domácího násilí: 224 910 744 (středa 18,30–20,30) osobní konzultace: úterý 9,00–11,00, čtvrtek 14,00–16,00 on-line poradna: www.profem.cz/poradna e-mail: [email protected] www.profem.cz Psychosociální centrum Acorus nonstop linka: 283 892 772 e-mail: [email protected] www.acorus.cz Rosa – centrum pro týrané a osamělé ţeny Podolská 242/25, 147 00 Praha – Podolí tel. /fax: 241 432 466, SOS tel.: 602 246 102 (Po – Pá 9,00–18,00 hod.) e-mail: [email protected] www.rosa-os.cz www.stopnasili.cz SPONDEA při ČČK Brno, o.p.s. Sýpka 25, 613 00 Brno tel.: 541 235 511, mobil: 608 118 088 e-mail: [email protected] www.spondea.cz Slezská diakonie – Poradna ELPIS Elpis Bruntál, Náměstí Míru 11 tel.: 595 532 035, mobil: 736 757 505, e-mail: [email protected] Elpis Havířov, Opletalova 4 tel.: 596 812 764, e-mail: [email protected] IC II Havířov, Opletalova 4 tel.: 596 611 239, mobil: 739 500 634, [email protected] Elpis Karviná, Fryštátská 168 tel.: 596 812 764, e-mail: [email protected] Elpis Ostrava, 28. října 86 tel.: 596 615 935, e-mail: [email protected] Elpis Třinec, Frýdecká 136 tel.: 558 320 300, e-mail: [email protected] http://www.slezskadiakonie.cz/index.php

88

Příloha č.5: Azylové domy a noclehárny pro bezdomovce AD Osek tel.: 417 822 161 K. H. Borovského 311 417 05 Osek

Hlavní město Praha La Strada – azyl pro ţeny tel.: 222 721 810 P. O. Box 305 110 00 Praha 1 Občanské poradenské ubytování tel.: 272 950 934 Donovalská 1862 149 00 Praha 4

Liberecký kraj centrum

a

azylové

Dům EZER tel.: 257 211 945 Podbělohorská 7 150 00 Praha 5 AS – Dům Bohuslava Bureše tel.: 266 710 477 Tusarova 60 170 00 Praha 7 Azylový dům sv. Terezie – Praha tel.: 224 815 995 Pernerova 20 186 00 Praha 8 Ubytovna pro muţe bez přístřeší tel.: 284 825 241 Skloněná 521 190 00 Praha 9 Středisko křesťanské pomoci Horní Počernice tel.: 281 927 191 Křovinovo náměstí 11/16 193 00 Praha 9

Speramus tel.: 485 103 141 Široká 304 460 01 Liberec I

Ústecký kraj Azylový dům tel.: 412 537 067 Moskevská 8 405 01 Děčín Azylový dům – Farní charita Litoměřice tel.: 416 732 303 M. Pomocné 48 412 01 Litoměřice Dům křesťanské pomoci Bethel tel.: 416 731 101 Praţská 14 412 01 Litoměřice Azylový dům Samaritán – Ústí nad Labem tel.: 475 601 805 Štefánikova 1 400 01 Ústí nad Labem

Středočeský kraj

Karlovarský kraj

Exodus – Středisko křesťanské pomoci mladým v krizi tel.: 317 844 482 Benešovská 507 258 01 Vlašim

Noclehárna pro lidi bez domova Betlém tel.: 354 422 262 Komorní 3/2467 350 02 Cheb

Královéhradecký kraj Azylový dům pro muţe tel.: 495 218 934 U Mostku 472/5 503 41 Hradec Králové

AS – Azylový dům tel.: 353 569 179 Nákladní 7 360 05 Karlovy Vary Azylový dům tel.: 352 624 686 Fibichova 10 356 01 Sokolov

89

Plzeňský kraj Azylový dům sv. Františka – Městská charita Plzeň tel.: 377 220 477 Wenzigova 5 301 48 Plzeň Středisko křesťanské pomoci tel.: 377 224 320 Husova 14 301 24 Plzeň Azylový byt sv. Lukáše tel.: 371 726 129 Kozlerova 791/II 337 01 Rokycany Jihočeský kraj Azylový dům sv. Pavla – Městská charita České Budějovice tel.: 387 315 388 Riegrova 32 370 01 České Budějovice

Azylový dům statutárního města Olomouc tel.: 585 428 007 Řepčínská 113 779 00 Olomouc AS – Centrum sociální péče tel.: 583 224 634 Vikýřovická 1495 787 01 Šumperk Moravskoslezský kraj Azylový dům BETHEL III tel.: 554 719 052 Kavalcova 7 792 01 Bruntál Armáda spásy – AD tel.: 596 810 197 Na Spojce 807/2 736 01 Havířov Armáda spásy noclehárna tel.: 586 881 007 Pod Svahem 1 736 01 Havířov – Šumbark

Vysočina SKP – Azylový dům pro muţe tel.: 567 307 907 Čajkovského 9 586 01 Jihlava Azylový dům – Oblastní charita Třebíč tel. 568 843 168 Heliadova 10 674 01 Třebíč Azylová ubytovna tel.: 566 624 720 Brodská 33 591 01 Ţďár nad Sázavou Pardubický kraj SKP – Azylový dům pro muţe tel.: 466 304 869 Milheimova 694 530 02 Pardubice

AD BETHEL tel.: 596 325 190 Stavbařů 2199 734 01 Karviná 7 Azylový dům pro bezdomovce tel.: 556 812 811 Horní 1114 742 21 Kopřivnice AS – Centrum sociální péče tel.: 554 612 296 ČSA 36 794 01 Krnov AS – AD Samaritán tel.: 553 620 245 Nákladní 24 746 01 Opava

Olomoucký kraj

AS – Azylový dům pro muţe tel.: 596 638 755 U Nových válcoven 9/347 709 00 Ostrava

Středisko pro lidi bez domova – Samaritán tel. 587 405 314 Wurmova 5 771 11 Olomouc

Armáda spásy Domov pro seniory tel.: 596 237 151 Holvekova 38 718 00 Ostrava – Kunčičky

90

Charitní dům sv. Františka tel.: 595 781 254 Sirotčí 41 703 00 Ostrava – Vítkovice Azylový dům sv. Vincence tel.: 572 542 988 Na Hradbách 700 686 03 Staré Město Azylový dům BETHEL tel.: 558 334 861 Frýdecká 191 739 61 Třinec Zlínský kraj Středisko sociální pomoci tel.: 573 340 630 Purkyňova 702 767 01 Kroměříţ AD Samaritán tel.: 577 925 083 Moravní 936 765 02 Otrokovice

Sluţby pro lidi bez domova – Denní centrum a nocleţna – DOMINO tel.: 571 620 997 Svěrákova 757 01 Valašské Meziříčí Azylový dům ELIM tel.: 571 432 624 Horní Jasenka 119 755 01 Vsetín Jihomoravský kraj Noclehárna pro bezdomovce Blansko tel.: 516 410 467 Luční 10 678 01 Blansko AS – Dům Josefa Korbela tel.: 543 212 530 Mlýnská 25 602 02 Brno Azylový dům tel.: 515 221 021 Přímětická 42 669 02 Znojmo

Charitní domovy pro matku a dítě Hlavní město Praha

Královéhradecký kraj

Ostrov bezpečí tel.: 251 810 124 Machatého 683 152 00 Praha 5

Domov pro matky s dětmi tel.: 495 221 810 Velká 7 503 41 Hradec Králové – Pouchov

Kolpingův dům tel.: 283 850 113 Bohnická 32/3 181 00 Praha 8

Sv. Anna – Domov pro matky s dětmi tel.: 491 427 746 Borská 616/621 547 01 Náchod

Středočeský kraj

Liberecký kraj

Azylový dům pro matky s dětmi tel.: 312 247 016 Josefa Hory 1971 272 01 Kladno

Domov na půli cesty a pro matky s dětmi v tísni Jonáš tel.: 487 754 906 Dubická 2189 470 01 Česká Lípa

Azylový dům sv. rodiny tel.: 318 820 364 Primáře Kareše 432 264 01 Sedlčany

Domov pro matky s dětmi tel.: 485 103 964 Uhlířská 7 460 01 Liberec

91

Domov sv. Anny – Domov pro matky s dětmi v tísni tel.: 485 108 782 Jungmannova 333/23 460 01 Liberec Ústecký kraj Domov sv. Máří Magdalény Jiřetín pod Jedlovou Náměstí Jiřího 29 407 56 Jiřetín pod Jedlovou Dům AGAPÉ tel.: 417 852 117 Husitská 78 417 41 Krupka Domov pro matku a dítě tel.: 416 732 271 Liškova 43 412 01 Litoměřice AD pro matky a ţeny v tísni tel.: 476 206 016 M. Alše 3274 434 01 Most Karlovarský kraj Domov sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni Aš tel.: 354 528 800 Klicperova 4 352 01 Aš Domov sv. Aneţky pro matky s dětmi v tísni Karlovy Vary tel.: 353 565 113 Svobodova 348/14 360 00 Karlovy Vary Domov sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni tel.: 353 565 113 Svobodova 348/14 360 17 Karlovy Vary Útočiště o. s. tel.: 352 673 235 Oloví Hory 73 357 07 Oloví Hory

Domov sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni tel.: 376 323 210 Měchurova 317/16 339 01 Klatovy II. Domov sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni Plzeň tel.: 377 423 159 Čermákova 29 320 00 Plzeň – Bory tel.: 377 828 274 Do Štěnovic 2 317 00 Plzeň – Radobyčice Jihočeský kraj Příspěvková organizace Jeslová a azylová zařízení České Budějovice tel.: 387 314 933 Ţerotínova 9 370 01 České Budějovice tel.: 388 314 933 Nerudova 7 370 01 České Budějovice Charitní domov sv. Alţběty pro matky s dětmi tel.: 382 589 108 Veselíčko 22 398 42 Veselíčko u Milevska Vysočina Charitní domov pro matky s dětmi, Havlíčkův Brod tel.: 569 426 070 Boţeny Němcové 188 580 01 Havlíčkův Brod AD pro matky s dětmi tel.: 567 331 452 Ţiţkova 108 586 01 Jihlava Domov pro matky Třebíč tel.: 568 828 766 Manţelů Curieových 604 674 01 Třebíč Domov pro matky (otce) s dětmi tel.: 566 620 008 Jiřího z Poděbrad 15 591 01 Ţďár nad Sázavou Pardubický kraj

Plzeňský kraj Domov sv. Zdislavy pro matky s dětmi s buňkou domu napůl cesty tel.: 379 776 388 Havlovice 5 344 01 Domaţlice

Azylový dům pro matky s dětmi v nouzi tel.: 461 543 033 Koclířov 140 569 11 Koclířov

92

Paprsek – Městský AD pro ţeny a matky s dětmi tel.: 466 303 109 Na Spravedlnosti 803 530 02 Pardubice Olomoucký kraj Společenství křesťanské pomoci – Boétheia tel.: 584 412 669 Březinova 228 790 01 Jeseník Azylový byt pro matku s dětmi tel: 581 761 828 Kroměříţská 19 752 01 Kojetín Domov pro ţeny a matky s dětmi tel.: 585 419 736 Holečkova 7 772 00 Olomouc Domov pro matky s dětmi tel.: 583 415 060 Tunkova 1 789 01 Zábřeh

AD – Občanské sdruţení ADRA tel.: 556 709 240 Dolní brána 57 741 01 Nový Jičín AS – Dům pro matky s dětmi tel.: 553 714 509 Rybářská 86 746 01 Opava 1 Domov pro matky s dětmi tel.: 596 118 088 Budečská 3 702 00 Ostrava Azylový dům pro ţeny a matky s dětmi tel.: 595 626 028 Gen. Píky 25 702 00 Ostrava – Fifejdy II Charitní dům sv. Zdislavy pro matky s dětmi tel.: 596 787 411 Kapitolní 14 700 30 Ostrava – Zábřeh

Moravskoslezský kraj

Slezská diakonie – Středisko Sára tel.: 596 361 703 Petrovice u Karviné 616 735 72 Petrovice u Karviné

Charitní domov pro matky v tísni tel.: 558 711 704 Třanovského 6 737 01 Český Těšín

Azylový dům pro ţeny a matky s dětmi o.p.s. tel.: 595 626 028 Hrbová 1561 755 01 Vsetín

Resocializační zařízení Koňákov tel.: 558 732 522 Středová 39 735 62 Český Těšín – Koňákov

Zlínský kraj

Charitní dům sv. Alţběty pro matky s dětmi v tísni tel.: 556 831 711 Roţnovská 1161 744 01 Frenštát pod Radhoštěm AS – Dům pro matky s dětmi tel.: 596 813 342 Dvořákova 21/235 736 01 Havířov Soc. sluţby Karviná – Dům pro matky s dětmi tel.: 596 311 429 Náměstí O. Foltýna 267 733 01 Karviná 5

Azylové ubytování pro matky s dětmi a ţeny v tísni tel.: 573 335 528 Havlíčkova 2995 767 01 Kroměříţ Nový domov tel.: 577 932 388 Hlavní 1229 765 02 Otrokovice AD pro matky s dětmi v tísni tel.: 572 633 105 Pod Valy 664 688 01 Uherský Brod Azylový dům pro matky s dětmi tel: 571 616 657 Kpt. Zavadila 1345 757 01 Valašské Meziříčí

Dům sv. Eufrasie tel.: 595 052 494 Markvartovická 22 747 14 Ludgeřovice

93

Azylový dům pro matky s dětmi tel.: 571 616 657 Ţerotínova 1345 757 01 Valašské Meziříčí Charitní dům pro matky s dětmi v tísni tel.: 577 241 352 Česká 4789 760 05 Zlín

Domov sv. Markéty pro matky s dětmi v tísni tel.: 541 240 087 Staňkova 47 612 00 Brno Domov pro dětský ţivot tel.: 548 221 405 Soběšická 60 614 00 Brno

Jihomoravský kraj Centrum pro matku a dítě tel.: 516 411 400 Sladkovského 2b 678 01 Blansko

Domov sv. Agáty – Azylový dům pro matky s dětmi v tísni tel.: 519 331 457 Komenského 6 691 41 Břeclav – Poštorná

Domov pro matku a dítě tel.: 516 452 943 Kpt. Jaroše 28 680 01 Boskovice

Domov pro matky s dětmi v tísni tel.: 518 321 497 Dukelských hrdinů 57 695 01 Hodonín Domov pro matky v tísni Znojmo tel. 515 220 755 Mašovická 10 669 02 Znojmo – Hradiště

Domy na půli cesty Hlavní město Praha

Karlovarský kraj

DOM tel.: 283 840 889 Braunerova 22 180 00 Praha 8

Dům napůl cesty sv. Josefa Karlovy Vary tel.: 353 565 113, 777 767 031 Svobodova 743/12 360 17 Karlovy Vary

Královéhradecký kraj

Plzeňský kraj

Dům na půli cesty Náchod tel.: 491 433 499 Mlýnská 189 547 01 Náchod

Dům napůl cesty sv. Josefa Plzeň tel.: 377 220 894 Doudlevecká 71 301 33 Plzeň

Ústecký kraj

Moravskoslezský kraj

Dům na půl cesty Česká Kamenice tel. /fax: 412 582 602 Tyršova 350 407 21 Česká Kamenice

Dům na půli cesty – Bydlení Heřmánek tel.: 596 345 326 Náměstí O. Foltýna 267 733 01 Karviná 5

Dům na půl cesty AGAPE tel. /fax: 417 852 117, mobil: 776 101 103 Husitská 48 417 41 Krupka

94

Příloha č. 6: Grafy- výzkumná část 1. Co si představuješ pod pojmem domácí násilí? Z grafu č. 1 vyplývá, ţe 70% ţáků 6. třídy si pod pojmem domácí násilí představuje bití. Podobně je tomu i u ţáků 7., 8 a 9. tříd, kde bití a fyzické násilí zaujímá vţdy první místo. Jako další nejčastější odpovědi se objevily psychické násilí, vyhroţování nebo odepírání potravy.

Graf č. 1 6%

9% bití

9%

znásilnění vyhrožování

6% 70%

6.třída

týrání nevím

Graf č. 2

9%

12% 3%

fyzické násilí psychické týrání ekonomické násilí 55%

21%

nadávky odepírání potravy

7. třída

Graf č. 3

6%

fyzické násilí

6% 37%

21%

l

psychické násilí nadávky odepírání potravy

9%

8. třída

zákazy 21%

sexuální násilí

95

Graf č. 4

11% bití

22%

nepřiměřené tresty 67%

urážky

9. třída

2. Co podle Tebe vede lidi k tomu, ţe řeší problémy násilím? Jaké jsou důvody/ příčiny? Na otázku, co podle ţáků vede lidi k tomu, ţe řeší problémy násilím ţáci odpovídali a příčinu hledali nejčastěji v alkoholu, dále v tom, ţe člověk je ve stresu, má různé problémy v práci, v rodině, nebo má špatné zkušenosti z dětství, a sám v pozdějším věku páchá zlo na blízkých osobách.

Graf č. 5 alkohol

12%

28%

24%

drogy nevím

9% 9%

18%

nedostatek peněz vztek neshody

6. třída

96

Graf č. 6

6%

12%

trauma z dětstv í v ztek

9% 18%

15% 9%

6%

25%

nev ím alkohol problémy v rodině, v práci drogy nedostatek peněz stres

7. třída

Graf č. 7 stres

18%

neschopnost ovládat se

34%

6%

trauma z dětství agresivita

21% 9%

špatná nálada

12%

alkohol

8. třída

Graf č. 8

11%

22%

22%

stres nevím problémy agresivita

9. třída

45%

3. Setkal(a) jsi se ve svém okolí nebo rodině s domácím násilím? Pokud ano a chceš, napiš o tom pár slov. Z grafů lze vyčíst, ţe většina ţáků (vţdy více jak polovina) nemá s domácím násilím v blízkém okolí nebo rodině ţádné zkušenosti. Ţádný ţák nenapsal, ţe by zaţil domácí

97

násilí na vlastní kůţi, většinou popisovali křik a rány od sousedů, nebo například to, ţe jejich kamarádi jsou doma fyzicky trestáni.

Graf č. 9 3%

15% ano ne nevím

6. třída

82%

Graf č.10 3%

9% ano ne nevím

7. třída

88%

Graf č. 11

3%

15% ano ne nevím

82%

8. třída

98

Graf č. 12

44%

ano ne

56%

9. třída

4. Co povaţuješ za projevy domácího násilí? Z grafů je patrné, stejně jako u otázky č. 1, ţe za nejčastější projevy domácího násilí ţáci povaţují bití a fyzické týrání.

Graf č. 13

bití slovní napadení osahávání

6%

12%

týrání

6% 3% 6%

nevím 55% 6%

6. třída

modřiny ponižování

3%3%

sex.násilí vyhrožování

Graf č. 14

12%

6%

fyzické týrání psychické týrání

12%

agresivita 61%

9%

zákazy nadávky

7. třída

99

Graf č. 15

6%

bití

24%

43%

týrání nevím citové vydírání

15%

modřiny, podlitiny

12%

8. třída

Graf č. 16

22% 45%

nadávky ponižování

11% 9. třída

bití

nevím 22%

5. Domníváš se, ţe domácí násilí je pouze soukromý problém, který by si členové rodiny měli vyřešit sami nebo by někoho měli poţádat o pomoc? Z grafů je vidět, ţe nadpoloviční většina ţáků by v případě potřeby někoho poţádala o pomoc. Menší počet ţáků si myslí, ţe problém by si rodina měla vyřešit sama. Vyskytly se ale i odpovědi, kdy si rodina má problém vyřešit sama, ale v případě, ţe by to nezvládala, má poţádat o pomoc.

100

Graf č. 17

21% požádat o pomoc vyřešit si problém sami 79% 6. třída

Graf č. 18

9%

9%

požádat o pomoc vyřešit si problém sami nevím 82%

7. třída

Graf č. 19

6%

6% požádat o pomoc

15%

vyřešit si problém sami jak kdy 73%

8. třída

101

nevím

Graf č. 20

22% požádat o pomoc vyřešit si problém sami 56%

22%

nevím

9. třída

6. Na koho by ses v případě potřeby obrátil(a) o pomoc? Kdo by to byl a z jakého důvodu? Z grafů je patrné, ţe ţáci by se nejčastěji obrátili na kamaráda, rodinu nebo by zavolali na policii. Někteří by si pro radu zašli k psychologovi, jiní by navštívili a poradili se s učitelem. V odpovědích se často vyskytovala moţnost zavolat na linku bezpečí.

Graf č. 21 policie 12%

21%

25%

psycholog 6% 6%

6. třída

15%

15%

nevím kamarád linka bezpečí rodina škola (učitel)

102

Graf č. 22

15%

policie

21%

psychiatr škola (učitel) kamarád

9%

28% 15%

7. třída

rodina

12%

linka bezpečí

Graf č. 23 linka bezpečí 6%

9%

12%

psycholog

12%

15%

rodiče kamarád

23%

8. třída

policie

23%

učitel nevím

Graf č. 24

44%

nevím 56%

policie

9. třída

7. Znáš nějaké organizace nebo sdruţení, které pomáhají obětem domácího násilí? Mezi organizacemi, na které by se ţáci obrátili, se nejčastěji objevuje linka bezpečí, uvedli ji ţáci všech tříd. Dále se v odpovědích objevila policie, klokánek a dům naděje.

103

Graf č. 25

9% ne linka bezpečí

33%

58%

policie

6. třída

Graf č. 26

12% 3%

6%

linka bezpečí policie 52%

27%

dům naděje neznám nevím

7. třída

Graf č. 27

24% 47%

linka bezpečí ne klokánek

8. třída

29%

104

Graf č. 28

44%

linka bezpečí ne

56% 9. třída

105

Příloha č. 7: Didaktické zpracování tématu domácí násilí

název výukového programu:

DOMÁCÍ NÁSILÍ

autor:

Veronika Baroňová

třída:

8. třída

místo realizace:

třída (učebna)

Zařazení do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání: Vzdělávací oblast:

Člověk a zdraví, Člověk a společnost

Vzdělávací obor:

Výchova ke zdraví, Výchova k občanství

Tématické okruhy: Vztahy mezi lidmi a formy souţití Rizika ohroţující zdraví a jejich prevence Osobnostní a sociální rozvoj (mezilidské vztahy, komunikace) Člověk ve společnosti (vztahy mezi lidmi)

Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova (sociální rozvoj, mezilidské vztahy a komunikace, morální rozvoj- řešení problémů a rozhodovací dovednosti, hodnoty, postoje, praktická etika)

Integrovaná tématická výuka:

Člověk a zdraví, Člověk a společnost

Integrace mezi vzdělávacími obory:

Výchova ke zdraví, Výchova k občanství

106

Klíčové kompetence: Kompetence k učení - vybírá a vyuţívá pro efektivní učení vhodné způsoby, metody a strategie - plánuje, organizuje a řídí vlastní učení - vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně vyuţívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém ţivotě - operuje s obecně uţívanými termíny, znaky a symboly - uvádí věci do souvislostí, vytváří si komplexnější pohled na matematické, přírodní, společenské a kulturní jevy - samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro vyuţití v budoucnosti - poznává smysl a cíl učení, má pozitivní vztah k učení, naplánuje si, jakým způsobem by mohl své učení zdokonalit, kriticky zhodnotí výsledky svého učení a diskutuje o nich

Kompetence k řešení problémů - vnímá nejrůznější problémové situace ve škole i mimo ni, rozpozná a pochopí problém, přemýšlí o nesrovnalostech a jejich příčinách, promyslí a naplánuje způsob řešení problémů a vyuţívá k tomu vlastního úsudku a zkušeností - vyhledá informace vhodné k řešení problému, vyuţívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému - samostatně řeší problémy, volí vhodné způsoby řešení - ověřuje prakticky správnost řešení problémů a osvědčené postupy aplikuje při řešení obdobných nebo nových problémových situací - kriticky myslí, činí uváţlivá rozhodnutí, je schopen je obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí a výsledky svých činů zhodnotí Kompetence komunikativní ▫ formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstiţně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu ▫ naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje ▫ vyuţívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému souţití a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi

107

Kompetence sociální a personální ▫ spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce ▫ podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů, v případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni poţádá ▫ přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají ▫ vytváří si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj, ovládá a řídí svoje jednání a chování tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty Kompetence občanské ▫ respektuje přesvědčení druhých lidí, váţí si jejich vnitřních hodnot, je schopen vcítit se do situací ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému i psychickému násilí ▫ chápe základní principy, na nichţ spočívají zákony a společenské normy, je si vědom svých práv a povinností ve škole i mimo školu ▫ rozhoduje se zodpovědně podle dané situace, poskytne dle svých moţností účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích i v situacích ohroţujících ţivot a zdraví člověka Kompetence pracovní ▫ vyuţívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, činí podloţená rozhodnutí o dalším vzdělávání a profesním zaměření Výchovně vzdělávací cíle: ▫ ţák respektuje pravidla pozitivní komunikace a kooperací přispívá k utváření dobrých mezilidských vztahů ▫ ţák respektuje sebe sama i druhé, přijímá názor druhých, je schopen empatie ▫ ţák se chová tak, aby svým chováním podporoval dobré vztahy, je schopen aktivního naslouchání ▫ ţák popisuje nevhodné chování a jednání vedoucí k násilí ▫ ţák se orientuje v problematice domácího násilí a hledá různé formy účinné pomoci a prevence

108

METODIKA PRO UČITELE Téma: Domácí násilí Výchovně vzdělávací cíl: Ţák respektuje pravidla pozitivní komunikace a kooperací přispívá k utváření dobrých mezilidských vztahů. Ţák respektuje sebe sama i druhé, přijímá názor druhých, je schopen empatie. Ţák popisuje nevhodné chování a jednání vedoucí k násilí. pojmy nové: domácí násilí, formy domácího násilí, sankce pojmy opěrné: agresor, oběť, násilí Teoretická část: DOMÁCÍ NÁSILÍ 

Domácím násilím rozumíme stupňující se opakované násilí od blízké osoby s cílem ublíţit či získat nad obětí převahu.



Jedná se o intenzivní fyzické, psychické, sexuální či ekonomické týrání osob, ubliţování, zastrašování nebo poniţování druhé osoby.



Týká se násilí v rámci partnerského vztahu, násilí páchaného na dětech a mezi dětmi, násilí vůči starším členům rodiny, špatného zacházení s handicapovanými jedinci.



Ten, kdo druhému nějak ubliţuje se nazývá agresor. Ten, komu je ubliţováno se nazývá oběť.



Formy domácího násilí: a) slovní (verbální)- uráţky, poniţování, nadávky, výhrůţky,… b) tělesné (fyzické)- strkání, kopání, bití, škrcení, facky, tahání za vlasy, kousání, škrabání, poranění ostrými předměty, poranění ohněm atd. c) psychické- kritizování, zesměšňování, zahanbování, lhaní, vyvolávání pocitů viny, okřikování, nedodrţování slibů, ignorování, zneuţívání důvěry atp. d) sociální- omezování kontaktu s vnějším světem, nedovolení pohybu po bytě, izolace,… e) sexuální- nucení k sexuálním praktikám, se kterými partner(ka) nesouhlasí, nucení k sexuálnímu styku a prostituci, znásilnění, sexuální zneuţívání, atd. f) ekonomické- ničení majetku, osobních věcí, bránění ve výkonu povolání, odmítání poskytnutí finanční podpory, anebo nedostačující finanční podpora, atp. Didaktická část: 1. Brainstorming (doporučená doba 5 minut) Učitel poloţí otázku ,, Co je domácí násilí?˝ a ţáci odpovídají, co je k této otázce napadá, učitel zapisuje návrhy na tabuli.

109

2. Diskuze (doporučená doba 15 minut) Učitel s ţáky diskutuje o těchto tématech: Co je domácí násilí? Jaké jsou formy domácího násilí? Setkali jste se někdy ve svém okolí s podobnými případy? Jak byste se zachovali, kdybyste se stali obětí domácího násilí případně jeho svědkem? Ţáci by měli být na diskusi připraveni. Je proto důleţité, aby učitel zhodnotil, do jaké míry a o kterých otázkách je moţné s ţáky diskutovat bez přípravy, a které naopak vyţadují předchozí znalosti. 3. Příběh Anny N. (doporučená doba 15 minut) Ţáci se rozdělí do skupin a společně si přečtou příběh paní Anny N. Následně diskutují ve skupinkách a odpovídají na otázky z pracovního listu č.1. Poté následuje krátká diskuze nad otázkami z pracovního listu.

Fáze Činnosti vedoucí k naplnění cílů hodiny Úvod Motivace:,, Co je domácí

Metoda

Forma

Čas

Brainstorming

Frontální výuka

5 min.

Frontální výuka

10 min.

Frontální výuka

15 min.

násilí?˝

Hlavní část

Seznámení s cílem hodiny: ţáky seznámíme s cílem hodinydozvíme se, co je domácí násilí a jeho formy Diskuze:

Výklad

Diskuze

Co je domácí násilí? Jaké jsou formy domácího násilí? Setkali jste se někdy ve svém okolí s podobnými případy? Jak byste se zachovali, kdybyste se stali obětí domácího násilí případně jeho svědkem? Příběh paní Anny N.- četba článku, odpovídání na otázky a následná diskuze nad otázkami z pracovního listu

Práce s textem

Závěr, Shrnutí probraného tématu, shrnutí zhodnocení hodiny, poděkování za pozornost

110

Skupinová 15 výuka min.

Pomůcky

Pracovní list č. 1

Téma: Pomoc obětem domácího násilí, moţnosti prevence Výchovně vzdělávací cíl: Ţák respektuje pravidla pozitivní komunikace a kooperací přispívá k utváření dobrých mezilidských vztahů. Ţák respektuje sebe sama i druhé, přijímá názor druhých, je schopen empatie. Ţák popisuje nevhodné chování a jednání vedoucí k násilí. Ţák rozlišuje různé podoby násilí a hledá různé formy účinné pomoci a prevence. Teoretická část: 

Rodina je do jisté míry uzavřenou sociální skupinou, do které často nemůţe nikdo zvenčí zasáhnout. Stanovuje si svá pravidla souţití. Násilí přináší mnoho bolesti, trápení a smutku, problémy v mezilidských vztazích a kaţdodenním ţivotě. Oběti domácího násilí potřebují neodkladnou pomoc.



Moţnosti prevence: a) stanovení pravidel chování a jednání v daném prostředí b) zavedení sankcí za porušování pravidel, sledování dětí, majetku, který byl svěřen do naší péče, ochrany. pozn. sankce= pokuta, postih c) nenechání bez povšimnutí konání zla a násilí d) vytváření pozitivního sociálního klimatu v daném prostředí e) smysluplné trávení volného času, podpora zájmů dětí f) důslednost ve výchově dětí a výchova k hodnotám



Kam se můţe oběť domácího násilí obrátit?

- Online poradna k domácímu násilí: http://ona.idnes.cz/poradna.asp?p=tyranezeny - DONA linka – nepřetrţitá telefonická pomoc: www.dona.cz - adresář azylových domů: www.azylovedomy.cz pozn. azylový dům= sociální sluţba poskytující přechodné ubytování a pomáhající ve zvládání krizového stavu spojeného s nezajištěným bydlením a stavem sociální nouze. Sluţba v azylovém domu (dále AD) je zpravidla poskytována v nepřetrţitém provozu. Sociální pracovníci AD pomáhají klientům např. s vyřizováním dokladů, dávek, provádějí poradenství, popř. referují klienta do příslušných institucí. V AD platí vnitřní řád a sluţba kontroluje dodrţování pravidel pro ubytované (agresivita, alkohol). Klienti AD se finančně spolupodílí na ubytování, popř. jim je hrazeno sociálním úřadem. Cílem sluţby je sociální stabilizace a samostatné bydlení klientů. - linky důvěry: www.capld.cz

111

- Bílý kruh bezpečí: www.bkb.cz - Policie ČR: www.policie.cz - krizové centrum pro týrané a zneuţívané děti Rosa Didaktická část: 1. Diskuze (doporučená doba 10 minut) Učitel a ţáci diskutují o následujících tématech: Domníváš se, ţe domácí násilí je pouze soukromý problém, který by si členové rodiny měli vyřešit sami nebo by někoho měli poţádat o pomoc? Na koho by ses v případě potřeby obrátil(a) o pomoc? Kdo by to byl a z jakého důvodu? Znáš nějaké organizace nebo sdruţení, které pomáhají obětem domácího násilí? 2. Práce s pracovním listem č.2 (doporučená doba 15 minut) a) Ţáci přiřadí pojmy k jejich definicím. b) Ţáci si ve skupinkách přečtou jednotlivá tvrzení a společně zakrouţkují správné odpovědi. Poté následuje diskuze s celou třídou.

3. Diskuze (doporučená doba 10 minut) Ţáci pracují ve skupinkách po 3-5 a diskutují o různých formách domácího násilí a pokouší se najít jeho společné prvky. Ty si zapíší do sešitu a navrhnou moţnou prevenci.

112

Fáze Činnosti vedoucí k naplnění cílů hodiny Motivace: Jak se podle vás dá Úvod předcházet domácímu násilí? Jaká je prevence?

Hlavní část

Metoda

Forma

Čas

Diskuze

Frontální výuka

10 min.

Výklad

Frontální výuka

Řízený rozhovor

Frontální výuka

10 min.

Práce s pracovním listem a) Ţáci přiřazují pojmy k jejich definicím. b) Četba jednotlivých tvrzení ve skupinách, výběr správné odpovědi. Diskuze s celou třídou.

Práce s textem, diskuze

Frontální výuka

15 min.

Diskuze: Práce ve skupinách- hledání společných prvků jednotlivých forem DN, moţnosti prevence.

Diskuze Práce s textem

Skupinová 10 výuka min.

Seznámení s cílem hodiny: ţáky seznámíme s cílem hodinydozvíme se, jaké jsou moţnosti prevence DN, kam se obrátit o pomoc Domníváš se, ţe domácí násilí je pouze soukromý problém, který by si členové rodiny měli vyřešit sami nebo by někoho měli poţádat o pomoc? Na koho by ses v případě potřeby obrátil(a) o pomoc? Kdo by to byl a z jakého důvodu? Znáš nějaké organizace nebo sdruţení, které pomáhají obětem domácího násilí?

Závěr, Shrnutí probraného tématu, shrnutí zhodnocení hodiny, poděkování za pozornost

113

Pomůcky

Pracovní list č.2

Sešit

Pracovní listy Pracovní list č. 1: Příběh paní Anny N. z Frýdku Místku Pracovní list č. 1 (autorské řešení): Příběh paní Anny N. z Frýdku Místku Pracovní list č. 2: Pomoc obětem domácího násilí, moţnosti prevence Pracovní list č. 2 (autorské řešení): Pomoc obětem domácího násilí, moţnosti prevence

114

Pracovní list č. 1:

Příběh paní Anny N. z Frýdku Místku

1. Ve skupinkách si přečtěte následující příběh: Mladá ţena z Frýdku–Místku vylíčila svůj příběh, z něhoţ doslova naskakuje husí kůţe. Její utrpení uţ sice skončilo, přesto si ale z pochopitelných důvodů přeje zůstat v anonymitě. „Za svého muţe jsem se provdala velmi mladá. Uţ před svatbou jsem tušila, ţe to mezi námi asi nebude úplně ideální, ale ani ve snu mě nenapadlo, do jakých konců to všechno můţe dojít,“ začala svůj příběh Anna N. „Čekala jsem dítě a nedokázala jsem tenkrát čelit námitkám, ţe přeci nemohu přivést na svět nemanţelské dítě. První dva nebo tři roky po svatbě náš vztah nebyl zas tak špatný. Uţ v té době mi ale vadilo, jak mě shazoval a ztrapňoval před svými kamarády i před rodinou. V soukromí stále častěji opakoval, ať raději mlčím, nemluvím a jak jsem neschopná,“ povídala ţena. „To byl ale jenom začátek, postupně se k poniţování začaly přidávat nadávky a uráţky. Za posledních několik let manţelství jsem od něho ani jednou neslyšela své jméno. Ani to mu ale potom nestačilo a stále častěji proti mě poštvával našeho syna, který měl v té době kolem pěti let. Vyčítal mi také, ţe jsem doma s malým a nevydělávám, na druhé straně jsem ale nikam nesměla. S nikým jsem se nesměla stýkat, nikam jsem nesměla chodit. Ani za maminkou, ani do města, prostě nikam. Současně mě také vyhazoval z domu se slovy, ať táhnu. Kdyţ jsem občas přece jen musela jít nakoupit a třeba se jen pár minut zdrţela kvůli frontě u pokladny, čekal mě uţ ve dveřích a hned na uvítanou jsem dostala facku a vyslechla si neskutečné nadávky,“ vzpomínala Anna. „Abych nemohla nikam chodit, bral mi občas i všechny peníze. S vysvětlením, ţe mě stejně zkrotí, mi jednou zase vzal peníze a vyhodil i všechny potraviny, které jsme doma měli. Ţe prý mi něco dá, aţ ho poprosím na kolenou. Tenkrát jsem malého stopem odvezla k mamince, poţádala jsem jí, jestli by si ho pár dnů nemohla nechat u sebe, protoţe jsem nějaká nemocná. Hrdost mi ale nedovolila, abych muţe prosila o peníze nebo o jídlo. Dopadlo to tak, ţe jsem nic nejedla dva týdny. V té době mě manţel dokonce i znásilnil. Byl také strašně ţárlivý. Jednou za ním přišel jeho kamarád chvíli předtím, neţ se muţ vrátil z práce a chtěl na něj počkat. Byla jsem zoufalá, nechtěla jsem ho vyhodit, ale také jsem věděla, ţe kdyţ se manţel vrátí a uvidí, ţe jsem doma sama s pánskou návštěvou, bude zle. Dopadlo to přesně podle očekávání. Na kamaráda byl sice milý, ale jakmile odešel, strašně mě zbil. Na obličeji i na těle jsem měla podlitiny a krvavé rány. Hrozně jsem se styděla někomu něco říct, cítila jsem se hloupá, neschopná, závislá na muţi a zoufalá. Ani rodičům jsem nechtěla přidělávat starosti. Opravdu jsem nevěděla, co dělat. Trápila bych se asi dodnes, ale vysvobodil mě sám manţel. Našel si totiţ milenku, kterou si začal vodit k nám domů. Bylo jim jedno, jestli tam jsem nebo nejsem. Spali spolu v mé posteli a já jsem přitom třeba seděla vedle v kuchyni. Brzy pak otěhotněla a manţel proto poţádal o rozvod. Krátce po našem rozvodu se vzali a narodilo se jim dítě. Časem se k ní ale zřejmě začal chovat podobně, jako předtím ke mně. Ona ale asi byla silnější, svěřila se rodičům a ti jí pomohli. Dnes uţ jsou také rozvedení." „I kdyţ uţ od té doby uběhlo několik let, vzpomínky na tyto záţitky mě velmi rozrušují a vlastně si dosud nejsem jistá, kde končí „normál“ a začíná týrání. Myslím, ţe jsem na tom byla ještě dobře proti ţenám, které jejich partneři mnohdy velmi drasticky fyzicky napadají. S odstupem bych ale všem ţenám, které něco podobného zaţívají, poradila, aby zaťaly zuby a obrátily se na odborníky,“ vzkázala Anna.

115

2. Odpovězte na následující otázky: Jaké projevy domácího násilí se objevily ze strany manţela paní Anny? .......................................................................................................................................................... .......................................................................................................................................................... Co bylo pro paní Annu vysvobozením od domácího násilí? .......................................................................................................................................................... .......................................................................................................................................................... Jak se Annin manţel choval ke své nové přítelkyni? .......................................................................................................................................................... .......................................................................................................................................................... Co radí paní Anna ţenám, které mají stejné problémy, jako měla ona? .......................................................................................................................................................... ..........................................................................................................................................................

116

Pracovní list č. 1: (autorské řešení)

Příběh paní Anny N. z Frýdku Místku

1. Ve skupinkách si přečtěte následující příběh: Mladá ţena z Frýdku–Místku vylíčila svůj příběh, z něhoţ doslova naskakuje husí kůţe. Její utrpení uţ sice skončilo, přesto si ale z pochopitelných důvodů přeje zůstat v anonymitě. „Za svého muţe jsem se provdala velmi mladá. Uţ před svatbou jsem tušila, ţe to mezi námi asi nebude úplně ideální, ale ani ve snu mě nenapadlo, do jakých konců to všechno můţe dojít,“ začala svůj příběh Anna N. „Čekala jsem dítě a nedokázala jsem tenkrát čelit námitkám, ţe přeci nemohu přivést na svět nemanţelské dítě. První dva nebo tři roky po svatbě náš vztah nebyl zas tak špatný. Uţ v té době mi ale vadilo, jak mě shazoval a ztrapňoval před svými kamarády i před rodinou. V soukromí stále častěji opakoval, ať raději mlčím, nemluvím a jak jsem neschopná,“ povídala ţena. „To byl ale jenom začátek, postupně se k poniţování začaly přidávat nadávky a uráţky. Za posledních několik let manţelství jsem od něho ani jednou neslyšela své jméno. Ani to mu ale potom nestačilo a stále častěji proti mě poštvával našeho syna, který měl v té době kolem pěti let. Vyčítal mi také, ţe jsem doma s malým a nevydělávám, na druhé straně jsem ale nikam nesměla. S nikým jsem se nesměla stýkat, nikam jsem nesměla chodit. Ani za maminkou, ani do města, prostě nikam. Současně mě také vyhazoval z domu se slovy, ať táhnu. Kdyţ jsem občas přece jen musela jít nakoupit a třeba se jen pár minut zdrţela kvůli frontě u pokladny, čekal mě uţ ve dveřích a hned na uvítanou jsem dostala facku a vyslechla si neskutečné nadávky,“ vzpomínala Anna. „Abych nemohla nikam chodit, bral mi občas i všechny peníze. S vysvětlením, ţe mě stejně zkrotí, mi jednou zase vzal peníze a vyhodil i všechny potraviny, které jsme doma měli. Ţe prý mi něco dá, aţ ho poprosím na kolenou. Tenkrát jsem malého stopem odvezla k mamince, poţádala jsem jí, jestli by si ho pár dnů nemohla nechat u sebe, protoţe jsem nějaká nemocná. Hrdost mi ale nedovolila, abych muţe prosila o peníze nebo o jídlo. Dopadlo to tak, ţe jsem nic nejedla dva týdny. V té době mě manţel dokonce i znásilnil. Byl také strašně ţárlivý. Jednou za ním přišel jeho kamarád chvíli předtím, neţ se muţ vrátil z práce a chtěl na něj počkat. Byla jsem zoufalá, nechtěla jsem ho vyhodit, ale také jsem věděla, ţe kdyţ se manţel vrátí a uvidí, ţe jsem doma sama s pánskou návštěvou, bude zle. Dopadlo to přesně podle očekávání. Na kamaráda byl sice milý, ale jakmile odešel, strašně mě zbil. Na obličeji i na těle jsem měla podlitiny a krvavé rány. Hrozně jsem se styděla někomu něco říct, cítila jsem se hloupá, neschopná, závislá na muţi a zoufalá. Ani rodičům jsem nechtěla přidělávat starosti. Opravdu jsem nevěděla, co dělat. Trápila bych se asi dodnes, ale vysvobodil mě sám manţel. Našel si totiţ milenku, kterou si začal vodit k nám domů. Bylo jim jedno, jestli tam jsem nebo nejsem. Spali spolu v mé posteli a já jsem přitom třeba seděla vedle v kuchyni. Brzy pak otěhotněla a manţel proto poţádal o rozvod. Krátce po našem rozvodu se vzali a narodilo se jim dítě. Časem se k ní ale zřejmě začal chovat podobně, jako předtím ke mně. Ona ale asi byla silnější, svěřila se rodičům a ti jí pomohli. Dnes uţ jsou také rozvedení." „I kdyţ uţ od té doby uběhlo několik let, vzpomínky na tyto záţitky mě velmi rozrušují a vlastně si dosud nejsem jistá, kde končí „normál“ a začíná týrání. Myslím, ţe jsem na tom byla ještě dobře proti ţenám, které jejich partneři mnohdy velmi drasticky fyzicky napadají. S odstupem bych ale všem ţenám, které něco podobného zaţívají, poradila, aby zaťaly zuby a obrátily se na odborníky,“ vzkázala Anna.

117

2. Odpovězte na následující otázky: Jaké projevy domácího násilí se objevily ze strany manţela paní Anny? Projevy domácího násilí – uráţky, nadávky, poniţování, bití, zadrţení přísunu peněz, drţení v bytě proti vůli, znásilnění. Co bylo pro paní Annu vysvobozením od domácího násilí? Vysvobozením pro paní Annu bylo to, ţe si její manţel našel novou přítelkyni. Jak se Annin manţel choval ke své nové přítelkyni? Choval se k ní podobně jako k paní Anně, ale byla silnější, svěřila se svým rodičům a ti ji pomohli. Co radí paní Anna ţenám, které mají stejné problémy, jako měla ona? Radí ţenám, aby zaťaly zuby a obrátily se na odborníky.

118

Pracovní list č. 2: Pomoc obětem domácího násilí, moţnosti prevence

1. Přiřaď k následujícím pojmům jejich definice. Oběť

čin, který způsobí druhému bolest nebo ho poškodí.

Násilí

je osoba, která je vystavena psychickému a fyzickému násilí, kdy násilník je posedlý hledáním chyb a nedostatků v chování oběti.

Agresor

je osoba, která provádí agresi. Je agresivní ke svým nejbliţším, ale na veřejnosti vystupuje jako gentlemanský, příjemný, přátelský člověk.

2. Ve skupinkách si přečtěte následující tvrzení a rozhodněte, zda jsou pravdivá či nikoliv.Správnou odpověď zakrouţkujte. Poté své odpovědi prodiskutujte s celou třídou. a) je přirozené, aby se muţi chovali agresivně, očekává se to od nich ano ne b) domácí násilí zasahuje jen malou část lidí, je okrajovou záleţitostí ano ne c) domácí násilí je záleţitostí chudých lidí ano ne d) domácí násilí je záleţitostí jen lidí s nízkým vzděláním ano ne e) domácí násilí je jen hádka, výbuch, konflikt, kdy nedochází k váţným zraněním ano ne f) doma jsem lépe chráněna před násilím a sexuálním útokem ano ne g) násilí, pokus o znásilnění, je třeba nahlásit, jít k lékaři, na policii ano ne h) máš právo říci kaţdému – i cizímu i tomu koho důvěrně a dobře znáš, ţe nechceš aby se tě dotýkal, kdyţ se ti to nelíbí ano ne

119

Pracovní list č. 2: Pomoc obětem domácího násilí, moţnosti prevence (autorské řešení)

1. Přiřaď k následujícím pojmům jejich definice. Oběť

čin, který způsobí druhému bolest nebo ho poškodí.

Násilí

je osoba, která je vystavena psychickému a fyzickému násilí, kdy násilník je posedlý hledáním chyb a nedostatků v chování oběti.

Agresor

je osoba, která provádí agresi. Je agresivní ke svým nejbliţším, ale na veřejnosti vystupuje jako gentlemanský, příjemný, přátelský člověk.

2. Ve skupinkách si přečtěte následující tvrzení a rozhodněte, zda jsou pravdivá či nikoliv. Správnou odpověď zakrouţkujte. Poté své odpovědi prodiskutujte s celou třídou. a) je přirozené, aby se muţi chovali agresivně, očekává se to od nich ano ne NE – Myslí si to jen muţi, ţe se to od nich čeká. b) domácí násilí zasahuje jen malou část lidí, je okrajovou záleţitostí ano ne NE – Domácí násilí během svého ţivota zaţije v ČR 38 % ţen. c) domácí násilí je záleţitostí chudých lidí ano ne NE - Násilí je záleţitostí všech socioekonomických vrstev.

d) domácí násilí je záleţitostí jen lidí s nízkým vzděláním ano ne NE – Násilí je záleţitostí lidí všech úrovní vzdělání. e) domácí násilí je jen hádka, výbuch, konflikt, kdy nedochází k váţným zraněním ano ne NE – Domácí násilí není rozhodně hádka. Časem narůstá a zhoršuje se. Dochází často i k velmi váţným zraněním. f) doma jsem lépe chráněna před násilím a sexuálním útokem ano ne NE – Více neţ polovina sexuálně motivovaných činů se odehraje v bytě útočníka. g) násilí, pokus o znásilnění, je třeba nahlásit, jít k lékaři, na policii ano ne ANO – Je dobré vše ohlásit, i kdyţ policie se dozvídá asi jen o 12 % případů.

120

V kaţdém případě se obraťte na ty dospělé, komu důvěřujete, aby vám pomohli a poradili, jak postupovat a jak se s traumatem vyrovnat. Pokud nikoho takového nemáte, obraťte se na některou z linek důvěry či krizovou linku. h) máš právo říci kaţdému – i cizímu i tomu koho důvěrně a dobře znáš, ţe nechceš aby se tě dotýkal, kdyţ se ti to nelíbí ano ne ANO – Většinu útoků na mladé lidi spáchají jim dobře známé osoby. Právo říci NE máte kaţdému. Nejdůleţitější je vaše bezpečí a důstojnost, nikoli cizí city, kterých se slovem nemůţete dotknout.

121

Literatura a internetové zdroje: JANOŠKOVÁ, D. a kol. Občanská výchova - Rodinná výchova 8 Učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia. Plzeň: Fraus, 2005.144 s. ISBN 80-7238-393-0 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání - dostupné z http://rvp.cz/informaceúdokumenty-rvp/rvp-zv http://www.drogy-info.cz/index.php/info/glosar_pojmu/a/azylovy_dum http://www.domacinasili.cz/cz/redakce/mista-pomoci/kde-hledat-pomoc-adresar/r106 http://www.fod.cz/stranky/informace/0508/denik0805043.htm http://www.stopnasili.cz/fileadmin/upload/dokumenty/publikace-dotaznik-nasili-ve-vztazich.pdf

122