Vinařství z pohledu práva

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva

Diplomová práce

Vinařství z pohledu práva Jiří Fila 2005/2006

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Vinařství z pohledu práva zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.

Jiří Fila

1/ ÚVOD Česká republika patří mezi země s vysokým podílem odvětví vinařství a

vinohradnictví na celkové zemědělské a potravinářské produkci. Oblast

vinohradnictví a vinařství je navíc jednou z mála oblastí v zemědělství, kde se projevuje a využije zeměpisný původ produktů. Význam odvětví vinařství

ještě zvyšuje fakt, že spotřeba révového vína v ČR má rostoucí tendenci a přestože podle údajů ČSÚ přesahuje 16 litrů na osobu a rok /což je oproti roku 1995 téměř 20 % nárůst/, je průměrná spotřeba ve většině zemí EU stále více než dvojnásobná.

Cílem této práce je popsat stav vinohradnictví a vinařství z pohledu

právních norem, které tuto oblast upravují. Hlavním záměrem je postihnout

pokud možno uceleně množství práv a především povinností, které jsou uloženy vinařům a vinohradníkům při jejich běžném provozu. Nezabývá se tedy tato práce např. šlechtěním nových odrůd atd.

Úvodem je vhodné si připomenout, případně definovat některé pojmy.

Vinařství v širším pojetí zahrnuje vinohradnictví a sklepní hospodářství. 1 A

právě z tohoto širšího pojetí se vychází i v názvu a obsahu práce /s vědomím

odlišnosti zákonné definice/. V užším pojetí se vinařství zabývá pouze

zpracováním hroznů na víno a jeho ošetřováním. Současný vinařský zákon 2

toto specifikuje poněkud podrobněji, když ve svém § 3 odst.2 písm.l) rozumí vinařstvím zpracování vinných hroznů, rmutu, hroznového moštu nebo vína,

povolenými technologickými postupy, plnění produktu do obalu, označování produktu a jeho uvádění do oběhu.

Podobná situace je i u pojmu vinohradnictví, kterým se rozumí výsadba a

pěstování révy vinné k produkci vinných hroznů, sklizeň hroznů nebo révových roubů, výsadba a pěstování révy podnožové, výroba sazenic révy vinné nebo sazenic révy podnožové.

3

Obecný význam vinohradnictví

v předchozí větě je uveden i v zákoně č.321/2004 Sb.4

Sedlo, J. In Vondráček, M.a kol. Vinařský slovník. 2.vydání. Praha: Radix, 2002, str. 203 Zákon č.321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, ve znění pozdějších předpisů. 3 Konečný, A. In Vondráček, M.a kol. Vinařský slovník. 2.vydání. Praha: Radix, 2002, str. 206 1

2

-2-

2/ Právní úprava vinohradnictví a vinařství od roku 1989 2.1/ Situace po roce 1989 Po roce 1989 byla oblast vinohradnictví upravena jen rámcově a to

zákonem č. 61/1964 Sb. o rozvoji rostlinné výroby a prováděcí vyhláškou

k tomuto zákonu. Přestože tyto právní předpisy sehrály ve své době určitou

pozitivní roli, v tržním hospodářství přestaly plnit své funkce a byly v řadě institutů zastaralé, překonané vývojem praxe, nerespektovaly specifika

vinohradnictví a vinařství a ve většině případů neodpovídaly mezinárodním předpisům. Již v roce 1990 vznikla akutní potřeba vinařského zákona, který by

navazoval na přerušenou tradici z dob Rakouska-Uherska /vinařský zákon

z roku 1907/. Z těchto důvodů a v souladu s asociační dohodou s EU se

přistoupilo k úplné přestavbě systému technických norem. Dne 26.5.1995 byl přijat zákon č. 115/1995 Sb. o vinohradnictví a vinařství s účinností od 1.září 1995. Tomu však předcházela řada analýz a konfrontací různých koncepčních

návrhů, ze kterých jednoznačně vyplynulo, že problematika vinohradnictví a

vinařství je tak specifická, že vyžaduje úpravu samostatným zákonem, jako je tomu v sousedních zemích s vyspělým vinařstvím a nikoliv pouze v rámci

zákona o potravinách. Způsob řešení přitom navazuje na historickou minulost vinohradnictví a vinařství v českých zemích. Zřízením vinařského fondu podle

německého vzoru byl založen nový systém samofinancování vinohradnictví a

vinařství. Byla to reakce nejen na blížící se vstup České republiky do EU a s tím povinné zastavení výsadby nových vinic, ale především nutnost podpory obnovy stávajících, protože na péči o ně se v předešlých letech poněkud

pozapomnělo. Oproti předešlé socialistické normě znamenal tento vinařský zákon mnoho změn.

4

§3 odsts.písm.i In Zákon č.321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, ve znění pozdějších předpisů

-3-

2.2 Vinařský zákon č. 115 Zákon č.115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství však nebyl

vyčerpávající, tvořil pouze kostru, se kterou bylo spojeno množství normativních textů. Tak např. zřízení vinohradu upravoval zákon 50/1976 Sb.,

stavební zákon, výsadbu rostlin zase zákon č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, atd. Tento zákon vymezil v mnoha případech práva

a povinnosti pěstitelů révy vinné i vinařů, ale současně řadu záležitostí neupravil, což není s podivem, neboť se obsahově vtěsnal do devíti stran. Vznikl sice jako první vinařský zákon v okolních postkomunistických státech

/Slovensko a Maďarsko/, zapomínal však na řešení mnoha problémů, které již zahrnoval zákon z roku 1907 a které již byly upravovány ve vinařském právu

evropském. Tento nový vinařský zákon inicioval výrobu vín přívlastkových

tím, že upřednostňoval kvalitu před kvantitou, čímž ve svém důsledku také

potlačil konzumaci nekvalitních vín stolních, levných „tetrapakových“. Můžeme tedy říci, že značnou měrou přispěl ke zvýšení kultury pití vína a ke

zkvalitnění našeho vinařství. Novelou č.216/2000Sb. se přiblížil zákon ještě více evropským normám a nově vymezil množství pojmů, které předchozí

úprava postrádala a zároveň znovu a přesněji vymezil pojmy stávající. Předmětem novelizace byla úprava ochrany révy pěstované ve vinicích

stanovených vinařských regionů, vinařských oblastí, vinařských obcí a nově též viničních tratí. Dále zákon upravil ochranu vína uváděného do oběhu

stanovením podmínek jeho výroby, zatříďování a označování. Rozšířil také vinohradnickou a vinařskou evidenci, podmínky dovozu vína a dozor nad

plněním povinností, což nebylo v takovém rozsahu v původním znění zákona.

Upustil např. od označení révové víno a nahradil jej pojmem víno. K původním kategoriím vín přidal nové kategorie vín šumivých, perlivých,

aromatizovaných a vín likérových. Podobně rozšířil i kategorie vín s přívlastkem o výběr z bobulí, ledové víno a slámové víno, čímž jen reagoval

na již zavedenou realitu. Novela rozšířila omezení při výrobě o zákaz uvádění do oběhu, za účelem přímé spotřeby, vína a jiných alkoholických nápojů -4-

vyrobených z vinných kalů, matolin a moštů zahuštěných a následně zředěných vodou. Bylo také stanoveno časově omezené období, kdy je možno uvádět do oběhu burčák, nápoj v českých zemích tak oblíbený a to na dobu

mezi 15. srpnem a 30. listopadem téhož roku. Rovněž byla zavedena

podrobnější úprava označování vín, stanoveny údaje povinné a dobrovolné, v rámci vinohradnické evidence byly zavedeny některé nové povinnosti.

Přestože novelizace vinařského zákona byla nesporným přínosem ve smyslu harmonizace národní legislativy s právem ES, došlo vlivem nedostatečné vybavenosti vinohradníků a vinařů po stránce technické, technologické a

materiální pouze k částečnému přijetí evropské legislativy. Podle některých

názorů představovala uvedená novela převzetí evropských norem pouze ze 40 procent. Byla proto vypracována novela další, ve formě zákona č.50/2002 Sb. ze dne 11. ledna 2002. Tento zákon pak dal, především po vzoru Evropské

unie, vzniknout Vinařskému fondu, jakožto organizaci, která se státní účastí

podporuje vinohradnictví a vinařství a to i po vstupu do Evropské unie. Jeho prostředky jsou vytvořeny zejména prostřednictvím příspěvků vinohradníků a vinařů. Odvody jsou stanoveny za každý hektar vinice a za každý litr

vyrobeného vína. Vedle toho poměrnou část příjmu do fondu přidává stát formou návratné finanční výpomoci. Vyjma prostředků na provoz Vinařského

fondu směly být takto získané prostředky téměř výlučně využity na podporu výsadby vinic, jejich obnovu a dále na propagaci vína.5

Vlastní hospodaření, jakým je zemědělská činnost ve smyslu využívání

hnojiv, chemických postřiků a tím spojená nutnost ochrany vod, půdy a ovzduší, zvířat, rostlin a hmyzu a zdraví člověka, je podřízeno blokovým

právním úpravám, které jsou rozvedeny dalšími zvláštními zákony a

vyhláškami /např. zákon č. 147/1996 Sb. o státní rostlinolékařské péči, zákon č.252/1997 Sb. o zemědělství, zákon č.334/1992 Sb. o ochraně zemědělského

půdního fondu, zákon č. 91/2002 Sb. o prostředcích na ochranu rostlin, a mnoho dalších/.

Kraus, V. a kol. Nová encyklopedie českého a moravského vína. Praha: Praga Mystika, 2005, s. 3842 5

-5-

Vinařství, jímž se myslí výroba vína počínaje zpracováním hroznů nebo

moštu až po uvedení vína na trh, je upraveno širokou škálou předpisů, což dokládá zvýšený zájem o toto tradiční odvětví tuzemského zemědělství. Jednalo se o tyto zákony: zákon č. 110/1997Sb. o potravinách a tabákových

výrobcích, zákon č. 552/1991 o státní kontrole, zák.č.149/2002 Sb. o Státní zemědělské

a

potravinářské

inspekci,

zák.č.634/1992Sb.

o

ochraně

spotřebitele, a mnoho dalších.6 Přijetím zákona č. 115 v roce 1995 a zejména

v roce 2000 byla výrazně podpořena snaha vinařů ke zvyšování kvality hroznů

a tím i vína, což odráží každoroční nárůst množství zatříděných vín, zejména ve vyšších jakostních třídách.

6

Kříž, J. První úprava vinohradnictví a vinařství,.Brno: rukopis, 2003, s.11-12

-6-

3/ Právní úprava vinařství a vinohradnictví v ČR po vstupu do EU 3.1 Východiska nové právní úpravy Cílem jednotlivých novel vinařského zákona z roku 1995 bylo přiblížit jeho

ustanovení předpisům Evropské unie. Její předpisy ve více než stu směrnic a

nařízení upravují jednotlivé oblasti vinohradnictví a vinařství a nejstarší z nich se datuje až k roku 1962.

Vzhledem k tomu, že tyto předpisy vycházely z národních úprav tradičních

vinařských zemí jako je Francie, Španělsko, Itálie, představovaly tyto normy kontinuitu s tamějším vývojem. Jinak je tomu u nás, kde tuzemské předpisy

tvořily kontinuitu s evropským právem jen přibližně do počátku 40. let dvacátého století. Dvě zásadní novely z let 2000 a 2002, byly připraveny tak,

aby v zásadních záležitostech již byly v souladu s evropskými předpisy a náš trh byl postupně připravován na vstup do evropských struktur. Nicméně řadu

problémů předpisy nevyřešily a tak bylo zřejmé, že bude muset ještě před vstupem do Evropské unie vzniknout zcela nový vinařský zákon, který by dokončil sjednocení s jejími normami. 3.2 Nový vinařský zákon Dne 29. dubna byl přijat a 28. května vstoupil v účinnost zákon 321/2004

Sb. o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů,

který odkazoval na Nařízení Rady Evropského společenství a podrobně upravuje pouze problémy týkající se specificky naší republiky.

Oproti předchozí úpravě přináší zákon nová ustanovení například

v následujících oblastech:

- zavádí zcela nové rozdělení na pouze dvě vinařské oblasti – Čechy a

Morava, z původních 6 českých oblastí mělnická, roudnická a čáslavská/

/pražská, litoměřická, mostecká,

vznikají 2 podoblasti - mělnická a

litoměřická a z původně 10 moravských oblastí /brněnská, velkopavlovická, -7-

mikulovská, znojemská, mutěnická, kyjovská, uherskohradišťská, bzenecká,

strážnická a Podluží / jsou vytvořeny čtyři podoblasti /mikulovská, slovácká, velkopavlovická a znojemská/. Takto stanovené geografické celky jsou

důležité z hlediska charakteristiky produkce vína, zejména jeho značení. Toto členění vychází z praktických zkušeností vinařů a velikost nově zavedených

vinařských oblastí se blíží běžným, spíše však menším, vinařským oblastem v Evropě. Přesto vinařská oblast Čechy bude jednou z nejmenších v Evropě /cca 500 ha/. -

Stanovuje se maximální hektarový výnos na 12 tun vinných hroznů

z hektaru za vinařský rok. Doposud v legislativě nebyl hektarový výnos

omezen. Hektarový výnos pro produkci jakostních vín však musí být

v každém členském státě Evropských společenství stanoven. 7 Výše, resp.

omezení výše hektarového výnosu, má zpravidla značný vliv na jakost produkovaného vína. V Evropské unii, ale i v České republice, je zájem

produkovat vysoce jakostní vína, což zpravidla umožňuje i lepší ekonomické využití vinic. Navíc v Evropě je už trvale nadbytek levného stolního vína z vysokých sklizní, které se jako kategorie vína nejhůře prodává, vzhledem

k tomu, že Česká republika má poněkud jiné /omezené, horší/ klimatické podmínky k pěstování révy, náklady na produkci vína a vinných hroznů jsou

vyšší než například ve Španělsku nebo Itálii a takovéto zboží je pro nutně vyšší cenu hůře konkurenceschopné, alespoň z dlouhodobého hlediska.

Existují snahy /především velkovýrobních podniků/ tuto hranici ještě zvětšit na 15 tun z hektaru.

- Nové výsadby jsou možné pouze na základě zvláštního povolení, neboť po

30. dubnu 2004 není možné rozšiřovat stávající produkční viniční plochu. V odůvodněných případech je možné výjimky projednat s příslušnou komisí Evropské unie a v takovém případě je vyžadováno splnění určitých podmínek.

Znění ustanovení o nové výsadbě je zcela novou částí zákona o vinohradnictví a vinařství a vychází z platných předpisů ES. Jedná se zejména o nařízení

Rady (ES) č. 1493/1999. Česká republika musí zabezpečit správu těchto práv 7

ve smyslu nařízení Rady /ES/č.1493/1999 o společné organizaci trh s vínem

-8-

na novou výsadbu. Vzhledem k náročnosti odborné stránky a k hospodářským

důsledkům pro nabyvatele těchto práv je potřebné prověřit všechny náležitosti před rozhodnutím o udělení práv na novou výsadbu, a proto zákon stanovuje

pro toto řízení odchylnou dobu vyřizování (90 dnů) oproti běžnému správnímu

řízení. Paragraf 7 též určuje jednotlivé kompetence a způsob odvolání proti rozhodnutí.

- Podrobněji upravuje právo na novou výsadbu již vyklučené vinice a

vymezuje pojem nepovolená výsadba. Ustanovení § 9 je také zcela novou částí zákona o vinohradnictví a vinařství a vychází z povinnosti členské země

zabezpečit uplatnění práva na opětovnou výsadbu vinic ve smyslu platných předpisů ES. Jedná se zejména o nařízení Rady (ES) č. 1493/1999, nařízení

Komise (EHS) č. 1135/1970 a nařízení Komise č. 1127/2000, ve znění pozdějších předpisů. Právo na opětovnou výsadbu je právem, které se nově zavádí a které lze za určitých okolností směňovat či dokonce prodávat nebo

darovat. Pro nakládání s tímto právem jsou určující zejména předpisy

Evropských společenství, ale nutné národní kompetence musí být určeny tímto zákonem.

Dosavadní právní úprava se

záležitostmi nepovolené výsadby

nezabývala, nová úprava vychází z předpisů Evropských společenství, které aplikuje do výkonné podoby v České republice.

- Paragraf 10 řeší kompetenční určení výkonu povinností státu vůči

porušovatelům předpisů Evropských společenství a tohoto zákona v oblasti

nepovolených výsadeb a způsob užití produktů ze suroviny na nich vypěstované. Vychází se tedy z tzv. stopstavu, kdy vstupem ČR do Evropské

unie bylo zakázáno rozšiřovat plochu vinic nad stávající úroveň 19 261,5 ha, avšak je nutno k tomuto připočíst ještě 385,23 ha - 2% plochy, které ČR získala v rámci přístupových smluv s EU, celkem tedy 19 646,7 ha.

- Zavádí víno zemské, tedy víno stolní s označením zeměpisného původu,

které představuje učitý mezistupeň mezi vínem stolním a vínem jakostním.

Předpokládá se, že vinaři přejdou z kategorie vín stolních na o stupínek lepší kategorii zemských vín a výrobu stolního vína přenechají výrobcům z jižních

zemí /Španělsko, Itálie/, kteří mají předpoklady vyrobit ve stejné kvalitě víno -9-

o daleko vyšších hektarových výnosech. Všechny ostatní kategorie řadí pod

vína jakostní stanovené oblasti, neboť evropské předpisy žádnou vyšší kategorii vína neznají.

- Rozšiřuje se kategorie jakostních vín s přívlastkem o druh výběr z cibéb,

což je víno získané z přezrálých hroznů révy vinné nebo napadených ušlechtilou plísní šedou Botritis cinerea persoon a mošt současně vykazoval cukernatost nejméně 32 stupňů českého normalizovaného moštoměru. Jedná

se o zavedení kategorie, která se dříve označovala botrytický sběr, botrytické víno, apod. Jedná se o druh přírodně sladkého vína, které vzhledem ke

klimatickým poměrům je možno vyrobit jen v příznivých letech. Nově se zavádí možnost výroby vín s přívlastkem ze dvou či tří odrůd a také je tak značit.

- Nově se zavádí kategorie vína VOC a umožňuje vznik speciálního

sdružení vinařů. Víno originální certifikace je chápáno jako možnost užití

románského způsobu hodnocení a značení vín /tento systém je obvyklý

zejména ve Francii, Itálii a Španělsku/. Nová právní úprava v ČR vychází ze zkušeností

sousedního Rakouska, kde byl tento systém nově zaveden.

Rozdělování a značení vín podle současného zákona je založeno na "středoevropském /germánském/" způsobu. Ve světě je však daleko více rozšířen

"románský" způsob

označování vín,

který je

založen na

teritoriálním základě, a zpravidla zatřídění vín a jejich uvádění do oběhu jsou zabezpečovány dohledem profesních organizací výrobců vín, u kterých se předpokládají „vyšší mravní hodnoty“. "Románský"

systém kontroly a

značení vín je demokratičtější formou než systém hodnocení vín státními orgány, ale vyžaduje vysokou profesní vyspělost vinařů, kteří sami budou garanti vysoké jakosti vín. Vzhledem k tomu, že se předpokládá, že vinaři

v České republice mohou splňovat podmínky pro vznik těchto sdružení vinařů,

zákon

byl

ohodnocených cechem.

doplněn

Tento

i

o

možnost

uvádění

do oběhu vín

způsob vychází z čl. 41 nařízení /ES/ č.

1493/1999. Vzhledem k tomu, že jsou velmi malé zkušenosti se zaváděním tohoto systému ve střední Evropě /systém začal fungovat v roce 2003 - 10 -

v Rakousku s jednou bílou odrůdou Veltlínské zelené/, je nutné velmi pečlivě prověřit všechny podmínky a hlavně garance jednotlivých sdružení vinařů,

aby nemohlo dojít k poškození spotřebitele. Z těchto důvodů je navrhována

lhůta pro rozhodování o udělení povolení 1 rok. Tato lhůta je relativně krátká /ve Francii je minimální

lhůta 10 let/, ale předpokládá se, že ji

dodržíme, protože již nyní se vinařská veřejnost na produkci VOC připravuje. VOC budou moci být

uváděna do oběhu současně s běžně značenými

víny navrhovaného zákona. Oba systémy se nevylučují a bude záležet na

vinaři, pro jaký systém se u daného vína rozhodne, pokud však bude splňovat příslušné zákonné

podmínky, případně podmínky stanovené sdružením a

povolením pro VOC. Zároveň se předpokládá, že vína VOC budou kategorie

jakostní víno, neboť u vín přívlastkových je podstatně menší obava o odbyt těchto vín. V současné době jsou nejaktivnější v dané oblasti vinaři na

Znojemsku. Možné chápání vín VOC je i snahou přinést určitý nadstandard v sortimentu „běžných“ vín.

- Nově upravuje zákon č.321 zásady označování jednotlivých typů vín, kde

uvádí například pojmy barrique, zrálo v sudu, klaret, růžák, archivní víno,

mladé víno či panenská sklizeň, kdy se reaguje na nové trendy a módní

technologie ve výrobě vín a situaci, kdy došlo k významným výsadbám vinic v poslední době, které už postupně začínají vydávat sklizeň.

- Dále nový vinařský zákon prohloubil vinařskou a vinohradnickou evidenci,

vymezil další fungování vinařského fondu se sídlem v Brně, stanovil nové

povinnosti SZPI, ÚKZUZ a dalším orgánům státní správy. Zákon je doplněn množstvím formulářů k podávání hlášení a oznámení kontrolním orgánům.

- 11 -

4/ Vinohradnictví 4.1/ Práce ve vinici Vinohradnictvím je chápána záměrná činnost ve vinicích směřující

k získání hroznů révy vinné jejich sklizní. 8 Tato činnost je ve své podstatě celoroční. Začíná už v zimě od poloviny února řezem révy. Řez je ve

skutečnosti prováděn v závislosti na kapacitě pracovní síly a plochy vinic a s ohledem na vývoj počasí od počátku ledna do konce března včetně. Účelem řezu jednoletého a víceletého dřeva je obnovit růst dřevní hmoty a

snížit množství listů, které by zabraňovaly oslunění funkčních listů a hroznů, v neposlední řadě se řezem sleduje snížení výnosu hroznů z keře. V současnosti se i v ČR pokusně zkouší pěstování révy bez řezu, po vzoru zemí tzv. Nového světa. Po řezu následuje uchycení jednoletého dřeva /tzv.

réví/ k vodící konstrukci a to do doby proudění mízy v nadzemní části rostliny. Od dubna do sklizně následuje vylamování a zkracování nepotřebných

letorostů a listů, které by činily keř příliš hustým a znemožňovaly by aplikaci

ochranných postřiků /tzv. zelené práce, v anglosaských zemích tzv. canopy management/. Současně se provádí chemické příp. biologické ošetřování

postřikem proti hlavním houbovým a plísňovým chorobám a proti škůdcům. V uvedené době se provádí i mechanické ošetření /zpracování/ půdy, případně

půdního pokryvu u zatravněných vinic. Poslední činností je sklizeň hroznů /lidově řečeno vinobraní/, které probíhá od poloviny září do listopadu, případně do prosince pro výrobu speciálních vín /ledového vína/ a to nejčastěji manuálně,

u

větších

pěstitelů

strojově

vinohradnickým

kombajnem.

Doplňkově se v daných vinicích provádí hnojení, v závislosti na obsahu živin v půdě. Místy se začíná užívat i řízená závlaha vinic.

V současné době je zmíněná oblast upravena především následujícími

zákony: především obecně zákonem č. 114/1992 o ochraně přírody a

krajiny,zákonem č. 334 /1992 o ochraně zemědělského půdního fondu, 8

viz s. 2-3 této práce

- 12 -

samozřejmě zákonem č. 321/2004 o vinohradnictví a vinařství, dále zák.

č.147/2002 o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském, zák. č. 156/1998 o hnojivech, zákonem č. 326/2004 o státní rostlinolékařské správě.

Při hospodaření na vinici je vlastník či nájemce povinen ve smyslu § 5

odst. 2 a 3 zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, počínat si tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů

nebo ničení jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky

dostupnými prostředky. Dále dle stejného předpisu a jeho § 68 subjekty zlepšují podle svých možností stav dochovaného přírodního a krajinného prostředí za účelem zachování druhového bohatství přírody a udržení systému ekologické stability.

Zákon č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu v §3 odst. 1

stanoví povinnost vlastníkům nebo nájemcům pozemků hospodařit na zemědělském půdním fondu tak, aby neznečišťovali půdu a tím potravní

řetězec a zdroje pitné vody škodlivými látkami ohrožujícími zdraví nebo život lidí a existenci živých organismů, nepoškozovali okolní pozemky a příznivé

fyzikální, biologické a chemické vlastnosti půdy a chránili obdělávané pozemky podle schválených projektů pozemkových úprav. 4.2/ Ochrana vinice v rámci rostlinolékařské péče Oblast ochrany vinice zabezpečuje tzv. rostlinolékařská péče na základě

zákona č.326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči. Tento zákon upravuje dle §1 v

souladu s předpisy Evropských společenství práva a povinnosti fyzických a

právnických osob, týkající se mj. ochrany rostlin a rostlinných produktů proti škodlivým organismům a poruchám v oblasti zemědělství, registrace, uvádění na trh, používání a kontroly přípravků na ochranu rostlin, uvádění na trh a kontroly účinných látek určených pro použití ve formě přípravků, omezování

nepříznivého vlivu použití přípravků na zdraví lidí, zvířat a na životní

prostředí, uvádění na trh, používání a kontrolního testování mechanizačních prostředků na ochranu rostlin. Daný zákon vymezuje některé pojmy, které jsou - 13 -

nutné pro pochopení povinností, které tento zákon ukládá. V následujícím textu si uvedeme některé důležité pojmy.

Tento zákon chápe rostliny jako živé rostliny a živé části rostlin včetně

semen, přičemž za živé části rostlin se pokládají zejména plody v botanickém

smyslu, s výjimkou plodů hluboce zmrazených a zelenina; hlízy, cibule, oddenky a jiné podzemní části sloužící k rozmnožování; větve s listy ; uříznuté

stromy s listy; listí; rostlinné buněčné a pletivové kultury; živý pyl; rouby, očka a řízky.

Rostlinnými produkty jsou produkty rostlinného původu nezpracované

nebo zpracované jednoduchým způsobem, jako je mletí, sušení nebo lisování, pokud nejsou rostlinami.

Fyzická nebo právnická osoba, která pěstuje, vyrábí, zpracovává anebo

uvádí na trh rostliny, rostlinné produkty nebo jiné předměty, a vlastník pozemku nebo objektu nebo osoba, která je užívá z jiného právního důvodu,

jsou povinni dle § 3 daného zákona zjišťovat a omezovat výskyt a šíření škodlivých organismů včetně plevelů tak, aby nevznikla škoda jiným osobám

nebo nedošlo k poškození životního prostředí anebo k ohrožení zdraví lidí nebo zvířat a současně používat k ošetřování rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů proti škodlivým organismům pouze přípravky a mechanizační

prostředky povolené k používání podle tohoto zákona, a to způsobem, který nepoškozuje okolní porost, zdraví lidí a zvířat nebo životní prostředí.

Osoba může používat k ochraně přípravky s výjimkou přípravků podle § 44

a 45 § 53 a § 37 odst. 2, jen je-li registrován rostlinolékařskou správou. Je-li to nezbytné vzhledem k nepředvídatelnému nebezpečí vzniku škod, které nelze

zmírnit jinými způsoby, může rostlinolékařská správa povolit na základě §37/2 na dobu nepřesahující 120 dní použití neregistrovaného přípravku, avšak jen pro omezené a kontrolované použití.

Podnikatelé, kteří skladují přípravky, jsou povinni zajistit uskladnění

přípravků podle jejich druhů, a to odděleně od jiných výrobků a přípravků

určených k likvidaci jako odpad a mimo dosah látek, které by mohly ovlivnit

- 14 -

vlastnosti skladovaných přípravků, stejně tak jsou povinni zajistit průběžné vedení dokladové evidence o příjmu a výdeji přípravků.

V následujících paragrafech jsou stanoveny stěžejní povinnosti fyzických a

právnických osob a to v rámci skladování a užití přípravků na ochranu rostlin.

Při použití přípravků nesmí být dle § 49 překročena nejvyšší dávka ani nesmí

být zkráceny bezpečnostní lhůty uvedené v návodu k použití, nesmí být

postupováno v rozporu s pokyny k ochraně zdraví lidí a zvířat, vod, včel, zvěře, vodních organismů a půdních organismů, uvedenými v návodu

k použití ani nesmí být poškozeny rostliny na pozemcích mimo pozemek, na

němž se provádí aplikace. Při nevhodném požití by totiž mohlo dojít ke zvýšení koncentrace chemické látky v přípravku obsažené, která by pak mohla

ohrozit zdraví či život osob při konzumaci rostlinných prostředků nebo při

jiném podobném zacházení s nesprávně ošetřenými rostlinami. V § 51 je stanoveno, že tzv. ošetřovatel porostů tj. fyzická nebo právnická osoba, která

při podnikání používá přípravky nebo biocidní přípravky ve venkovním

prostředí, nesmí aplikovat přípravky nebo biocidní přípravky, které jsou podle rozhodnutí o registraci označené jako nebezpečné nebo zvláště nebezpečné

pro včely, pokud nemá k dispozici informace o umístění stanovišť včelstev v dosahu alespoň 5 km od hranice pozemku, na němž má být aplikace provedena, a o směrech hromadného letu včel, toto ustanovení se vztahuje i na

aplikaci jiných přípravků a látek, jejichž použití je pro včely nebezpečné, obdobně se toto použije i při ochraně suchozemských obratlovců. Přípravky, které jsou podle rozhodnutí o jejich registraci označeny větami pro specifickou

rizikovost „škodlivý pro vodní organismy“ apod. smějí být aplikovány jen v takových vzdálenostech od povrchových vod, které vylučují, že tyto přípravky

při aplikaci dopadnou nebo budou zaneseny větrem do těchto vod nebo do nich budou následně splaveny deštěm.

Dále zákon v § 54 udává pojem další prostředky, což jsou pomocné

prostředky na ochranu rostlin a bioagens, tedy látky sloužící stejnému účelu

jako přípravky, ale vzhledem k jejich složení a nižší škodlivosti je zacházení s nimi upraveno mírněji. Pomocným prostředkem na ochranu rostlin je látka - 15 -

přírodního nebo syntetického původu nebo mikroorganismus mimo účinnou látku, upravené do formy, v níž jsou uváděny na trh, a určené k použití v

ochraně rostlin. Bioagens je prostředek na ochranu rostlin obsahující makroorganismy povahy živých parazitů, parazitoidů nebo predátorů mimo

obratlovce, ve formě výrobku poskytovaného uživateli k použití proti

škodlivým organismům na rostlinách nebo rostlinných produktech. Další prostředky smějí být uváděny na trh a používány, jsou-li rostlinolékařskou správou zapsány do úředního registru. K uvádění dalšího prostředku na trh je

oprávněna pouze fyzická nebo právnická osoba, na jejíž žádost byl zápis do úředního registru proveden s výjimkou osob, které další prostředky prodávají,

jejich prodej zprostředkovávají nebo jiným způsobem je poskytují uživatelům,

aniž by ovlivňovaly jejich vlastnosti nebo formu či balení a jejich označování. Subjekty mohou používat k aplikaci přípravků

a dalších prostředků jen

takových mechanizačních prostředků /strojů a technického zařízení k aplikaci/, které

jsou

zapsány

rostlinolékařskou

zprávou

v

úředním

registru

mechanizačních prostředků. Toto omezení vyplývající z § 61 se nevztahuje na

mechanizační prostředky s objemem nádrže menším 20 litrů /typicky zádové motorové rosiče/ a dále prostředky užívané ve výzkumu a zkoušení, případně používané v uzavřených prostorách.

Fyzická nebo právnická osoba, která při podnikatelské činnosti zachází

s přípravky podle § 86/1 zákona tzn. přípravky skladuje, používá nebo přímo

aplikuje, musí mít výkon těchto činností zabezpečen odborně způsobilou fyzickou osobou, která je u ní v zaměstnaneckém poměru nebo jiném

smluvním vztahu. Tato odborně způsobilá fyzická osoba pak odpovídá fyzické nebo právnické osobě uvedené za dodržování pravidel správné praxe v

ochraně rostlin a bezpečného zacházení s přípravky, která omezují na nejnižší míru rizika jejich vedlejších nepříznivých účinků na zdraví lidí a zvířat a na životní prostředí.

- 16 -

4.3/ Problematika hnojení vinic Povinnosti subjektům udává především zákon o hnojivech č.156/1998 Sb.

Podnikatel v zemědělství, který skladuje hnojiva, tj. látky obsahující živiny

pro výživu kulturních rostlin a lesních dřevin, pro udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti a pro příznivé ovlivnění výnosu či kvality produkce, je povinen dle

§ 8 hnojiva uskladnit odděleně a označit je trvale čitelným způsobem, zajistit, aby nedošlo ke smísení hnojiva s jinými látkami a dále průběžně vést dokladovou evidenci o příjmu, výdeji a množství skladovaných hnojiv.

Takovéto povinnosti platí obdobně pro pomocné látky, tzn. látky bez účinného množství živin, které půdu biologicky, chemicky nebo fyzikálně ovlivňují,

zlepšují její stav nebo zvyšují účinnost hnojiv. Pro statková hnojiva, kterými zákon rozumí hnůj, hnojůvku, močůvku, kejdu, slámu, jakož i jiné zbytky

rostlinného původu a další vedlejší produkty vzniklé chovem hospodářských

zvířat, vznikající zejména v zemědělské prvovýrobě, nejsou-li dále upravovány platí zvláštní pravidla /větší míra povinností a opatrnosti při skladování hnojiv/. Především musí být skladována tak, aby nemohlo dojít ke znečištění vod. Do statkových hnojiv nesmějí být vnášeny rizikové prvky nebo

rizikové látky, které by mohly narušit vývoj kulturních rostlin nebo ohrozit potravní řetězec.

Ve zranitelných oblastech dále musí být skladována a používána hnojiva v

souladu s nařízením vlády č.103/2003 Sb. o stanovení zranitelných oblastí a o

používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech.

Uvedené povinnosti jsou důležité i proto, že bylo opakovaně prokázáno, že

nevhodné skladování hnojiv může vést ke zhoršení jejich kvality, případně až k jejich znehodnocení.

Podrobně jsou způsoby skladování upraveny ve vyhlášce Ministerstva

zemědělství č. 274/1998 o skladování a způsobu používání hnojiv, která

stanoví povinnosti odlišně pro různou podobu nebo typ hnojiv, tj. tuhá, kapalná, jednosložková typu dusičnanu amonného a statková hnojiva. - 17 -

Základní povinnosti při používání hnojiv a dalších látek stanoví zákon ve

svém § 9. Statkovými hnojivy a upravenými kaly nesmějí být při jejich používání vnášeny do půdy rizikové prvky nebo rizikové látky, které by mohly

narušit vývoj kulturních rostlin nebo ohrozit potravní řetězec. Jedná se zejména o zákaz vniknutí hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných

rostlinných přípravků nebo substrátů do povrchových vod nebo na sousední pozemek, tak jak stanoví výše uvedená vyhláška.

Hnojiva, statková hnojiva a pomocné látky a upravené kaly nesmějí být

používány na zemědělské půdě, pokud způsob jejich použití neumožňuje rovnoměrné pokrytí pozemku, jejich použití může vést ke vzniku škody na

zemědělské půdě, nebo na pozemcích sousedících s tímto pozemkem, popřípadě i v jeho širším okolí anebo půda, na kterou mají být aplikovány, je přesycená vodou, pokrytá vrstvou sněhu vyšší než 5 cm nebo promrzlá do

hloubky větší než 8 cm. Pro užívání upravených kalů platí zvláštní pravidla uvedená ve vyhlášce č. 382/2000 o podmínkách použití kalů na zemědělské

půdě. Zde je stanoven mj. způsob a doba zapravení kalů do půdy, mezní množství rizikových látek, které mohou být zapraveny do půdy, celkové

množství kalů, které mohou být použity na jednotku plochy. Základním požadavkem by mělo být, jak je uvedeno v § 1 odst. 1 písm.b/ vyhlášky, použití kalů zásadně až po provedení agrochemického rozboru půdy z dané

plochy. Podnikatelé v zemědělství hospodařící na zemědělské půdě ve

zranitelných oblastech jsou povinni používat hnojiva a statková hnojiva v souladu s nařízením vlády č. 103/2000.

Další povinností podnikatelů v zemědělství je povinnost soustavně a řádně

vést evidenci o hnojivech, statkových hnojivech a o pomocných látkách a upravených kalech použitých na zemědělské půdě a lesních pozemcích. Tato

evidence se vede o množství, druhu a době použití hnojiv, statkových hnojiv,

pomocných látek a upravených kalů podle jednotlivých pozemků, plodin a let a uchovává se nejméně 7 let. Na požádání orgánu odborného dozoru tj. Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského jsou podnikatelé v

- 18 -

zemědělství a vlastníci lesních pozemků hospodařící na těchto pozemcích povinni evidenci předložit a umožnit ověření v ní uvedených údajů. 4.4/ Evidenční povinnosti Povinností předepsaných vinohradníkům dle zákona č. 321/2004 Sb.o

vinohradnictví a vinařství je poměrně mnoho. Zákon hned ve svém úvodu v §

3 odst.2 vymezuje vinici /vinohrad chápe jako synonymum, přesto operuje jen s prvním pojmem/ jako pozemek, případně pozemky, jednoho pěstitele, o celkové výměře větší než 10 arů, osázený trvalým porostem révy, jemuž

Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský /dále jen „Ústav“/ na základě

jeho písemné žádosti, podané po 1. lednu 2001, přidělil nebo přidělí registrační číslo nebo registrační čísla pozemku /dále jen „registrační číslo“/. Pozemek, případně pozemky, jednoho pěstitele, o celkové výměře menší než

10 arů, osázený trvalým porostem révy, se považuje za vinici jen tehdy, přidělil-li nebo přidělí Ústav na základě písemné žádosti pěstitele, podané po 1. lednu 2001, tomuto pozemku, případně těmto pozemkům, registrační číslo nebo registrační čísla.

Vinohradnictvím pěstitelem provozovaná výsadba a pěstování révy na

vinici za účelem produkce vinných hroznů, případně révových roubů, dále

sklizeň vinných hroznů nebo révových roubů, výsadba a pěstování révy podnožové, za účelem produkce podnožových řízků a konečně produkce révových sazenic.

V § 6 stanoví povinnost pěstitele vést záznamy o osázené viniční ploše a dosažených hektarových výnosech /množství sklizených vinných hroznů nebo vyrobeného vína z 1 hektaru výnosové plochy vinic/ v souladu s prováděcím

právním předpisem, kterým se myslí vyhláška ministerstva zemědělství /dále jen „Mze“/ č.323/2004.

Paragraf 29 odst.1 stanoví, že každý, kdo sklízí vinné hrozny, je povinen

každý rok odevzdat do 10. prosince prohlášení o sklizni, obsahující údaje o výsledcích sklizně ke dni 30. listopadu téhož roku. Prohlášení o sklizni nemusí - 19 -

podávat osoba, která veškerou svou produkci zpracovává na víno nebo ji

nechává zpracovat na svůj účet. Výjimky z tohoto ustanovení jsou stanoveny předpisem Evropských společenství. 4.5/ Výsadba vinice 4.5.1/ Nová výsadba Výsadbu nové vinice na pozemku, který dosud nebyl využíván jako vinice,

je možno uskutečnit při splnění několika povinností. Předně je třeba

rozlišovat, zda se jedná o výsadbu vinice do plochy 1000 m2 anebo větší 10

arů. Prvně jmenovaná vinice plní funkci samozásobitelskou a vinohradník hrozny z této vinice může prodat zpracovateli k výrobě jakostního vína či vína

vyšší kategorie, případně může tyto hrozny sám zpracovat / v určitých

případech/. Po splnění podmínek níže uvedených přidělí Ústav pěstiteli nebo majiteli pozemku, na které proběhla výsadba, na žádost registrační číslo vinice. U vinic s plochou větší 1000 m2 je situace složitější v tom směru, že

k 1. 5. 2004 platí i v ČR zákaz rozšiřování ploch vinic na území EU. Výjimky z uvedeného jsou vysvětleny níže.

Pojem nová výsadba zmiňuje § 8 zákona o vinohradnictví a vinařství, když

říká, že Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský může na základě vzorové žádosti prováděcí vyhlášky č. 323/2004 fyzické nebo právnické osoby

při splnění podmínek rozhodnout o povolení nové výsadby. Ústav rozhodne o povolení ve lhůtě 90 dnů, za podmínek, které sám stanoví. Žadatel o povolení

nemá i při splnění podmínek na povolení právní nárok. Osoba se proti rozhodnutí vydanému Ústavem může odvolat k ministerstvu zemědělství.

Další podmínky k výsadbě vinice obsahuje stavební zákon č. 50/1976 Sb. Podle tohoto zákona v § 56 se stavební povolení ani ohlášení nevyžaduje ke

konstrukcím vinic. Dle § 32 lze měnit využití území jen na základě územního rozhodnutí, kterým je v tomto případě rozhodnutí o využití území.

- 20 -

K územnímu řízení je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností

určený dle místa nemovitosti. Dle § 34 je účastníkem územního řízení o

využití území navrhovatel a dále osoby, jejichž vlastnická nebo jiná práva k pozemkům nebo stavbám na nich, včetně sousedních pozemků a staveb na

nich, mohou být rozhodnutím přímo dotčena. Dále v odst. 3 zákon stanoví, že účastníkem každého územního řízení je obec. Účastníkem územního řízení je

dále ten, komu zvláštní zákon toto postavení přiznává; to neplatí v případech, kdy se postupuje podle § 137a.

Podrobnější úpravu územního rozhodování stanoví vyhláška Ministerstva

pro místní rozvoj č. 132/1998 o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu. Tato vyhláška ve svém § 3 uvádí náležitosti návrhu na vydání

územního rozhodnutí. Návrh na vydání územního rozhodnutí obsahuje jméno /název/ a adresu /sídlo/ navrhovatele, předmět územního rozhodnutí se

stručnou charakteristikou území a způsobu jeho dosavadního využití, seznam a adresy všech známých účastníků územního řízení, druhy a parcelní čísla

dotčených pozemků podle katastru nemovitostí s uvedením vlastnických i

jiných práv, u rozhodnutí o umístění stavby, o využití území a o dělení a scelování pozemků souhlas vlastníka pozemku, nemá-li navrhovatel k pozemku vlastnické nebo jiné právo a pro navrhované opatření se pozemek

nedá vyvlastnit, údaje o souladu návrhu s územně plánovací dokumentací,

pokud došlo k jejímu schválení, údaje o splnění požadavků dotčených orgánů

státní správy získaných podle zvláštních předpisů před oznámením zahájení územního řízení. K návrhu na vydání územního rozhodnutí se přikládá situační výkres současného stavu území na podkladu katastrální mapy, včetně

parcelních čísel, se zakreslením předmětu územního rozhodnutí a jeho polohy

s vyznačením vazeb /účinků/ na okolí, doklady o jednání s účastníky

územního řízení, pokud byla předem o návrhu vedena, a rozhodnutí, stanoviska, vyjádření, souhlasy, posouzení, popřípadě jiná opatření dotčených orgánů státní správy vyžadovaná zvláštními předpisy. Návrh na využití území

obsahuje kromě náležitostí výše uvedených další podklady a dokumentaci, ze

kterých musí být dostatečně zřejmé zejména důvody, způsob, rozsah a - 21 -

důsledky nového využití území, výškové uspořádání navrhovaných změn,

např. charakteristické řezy terénních úprav, kterými se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry /dále jen „terénní úpravy“/, způsob neškodného odvádění povrchových vod a ochrany podzemních vod,

stanovisko o posouzení vlivu na životní prostředí, pokud je předepsáno zvláštními předpisy, dotčená ochranná pásma a chráněná území a stanovená zátopová území.

Zákon v § 35 stanoví, že řízení může být zahájeno na návrh i bez návrhu.

Od ústního jednání může stavební úřad upustit v případě, že je pro území zpracována územně plánovací dokumentace, na jejímž základě je možno

posoudit návrh na územní rozhodnutí. Upustí-li stavební úřad od ústního

jednání, určí lhůtu, do které mohou účastníci uplatnit námitky, a upozorní je, že k později podaným námitkám nebude přihlédnuto; tato lhůta nesmí být

kratší než 15 dnů. Dotčené orgány státní správy sdělí svá stanoviska ve stejné lhůtě, v níž mohou uplatnit své připomínky a námitky účastníci územního řízení.

Podkladem pro vydání územního rozhodnutí je podle § 37 územně

plánovací dokumentace. Nebyla-li pro území zpracována územně plánovací

dokumentace, opatří stavební úřad jiné podklady v rozsahu nezbytném pro

územní rozhodnutí, například územně plánovací podklady, skutečnosti zjištěné vlastním průzkumem a při místním šetření.

Stavební úřad v územním řízení posoudí návrh především z hlediska péče o

životní prostředí a potřeb požadovaného opatření v území a jeho důsledků; přezkoumá návrh a jeho soulad s podklady podle odstavce 1 a předchozími

rozhodnutími o území, posoudí, zda vyhovuje předpisům, které stanoví podmínky ochrany přírody, péče o kulturní památky, ochrany zemědělského

půdního fondu, lesního půdního fondu apod., pokud posouzení nepřísluší jiným orgánům.

Stavební úřad v územním řízení zajistí vzájemný soulad předložených

stanovisek dotčených orgánů státní správy vyžadovaných zvláštními předpisy a posoudí vyjádření účastníků řízení a jejich námitky. S dotčenými orgány - 22 -

státní správy, jejichž rozhodnutí nebo opatření k podanému návrhu byla získána před oznámením zahájení územního řízení, omezí stavební úřad projednání návrhu podle míry, v jaké byly jejich požadavky splněny.

Na základě § 39 stavební úřad v územním rozhodnutí vymezí území pro

navrhovaný účel a stanoví podmínky k ochraně veřejných zájmů v území; jimi

zabezpečí zejména soulad s cíli a záměry územního plánování, požadavky k ochraně zdraví a životního prostředí a rozhodne o námitkách účastníků řízení.

Podle § 40 rozhodnutí o využití území platí dva roky ode dne, kdy nabylo

právní moci, nestanovil-li stavební úřad delší lhůtu, nepozbývá však platnost,

pokud bylo započato s využitím území ke stanovenému účelu. Rozhodnutí o využití území pozbývá platnosti též dnem, kdy bylo stavebnímu úřadu doručeno oznámení navrhovatele nebo jeho právního nástupce o tom, že

upustil od záměru, k němuž se rozhodnutí vztahuje. Dobu platnosti územního rozhodnutí může stavební úřad prodloužit na žádost navrhovatele, pokud byla

podána před uplynutím lhůty. Územní rozhodnutí je závazné i pro právní nástupce jeho navrhovatele a ostatních účastníků územního řízení.

Dotýká-li se řízení dle § 126 tohoto zákona zájmů chráněných zvláštními

předpisy, rozhodne stavební úřad jen v dohodě, popřípadě se souhlasem orgánu státní správy, který chráněné zájmy hájí /dotčený orgán státní správy/.

Dotčený orgán státní správy může svůj souhlas vázat na splnění podmínek

stanovených ve svém rozhodnutí /stanovisku, vyjádření, souhlasu, posudku apod./ v souladu se zvláštním zákonem, na jehož podkladě je oprávněn zájem

chránit. Je-li pro žadatele rozhodnuto kladně, nastávají pro něj ještě další povinnosti. Správu tzv. státní rezervy obhospodařuje Ústav, který stanovil

v souladu s předpisy EU pro žadatele několik následujících požadavků. Žadatelem může být pouze subjekt s trvalým pobytem, případně sídlem na

území ČR. Žádost o přidělení práva na novou výsadbu musí být podána na

Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský–Registru vinic nejpozději do 31.12. kalendářního roku na tiskopise uvedeném v příloze č. 2 vyhlášky č.

323/2004 Sb. Součástí žádosti musí být doklad o vlastnictví nebo o dlouhodobém pronájmu pozemku ležícího ve viniční trati včetně jejich - 23 -

územního vymezení, o výměře uvedené v žádosti a to na dobu minimálně 15

let, včetně souhlasu vlastníka s výsadbou trvalého porostu révy vinné. V odůvodněných případech lze akceptovat a rozhodovat o žádosti na udělení povolení nové výsadby i k pozemku navrhovaném ze strany ÚKZÚZ k

zařazení do seznamu viničních tratí stanovených vyhláškou č. 324/2004 Sb., který ve viniční trati dosud zařazen není. Právo na novou výsadbu ze státní

rezervy může být přiděleno pouze na doplnění a ucelení stávajících výsadeb vinic ve viniční trati uvedené v žádosti, případně na výsadbu v dosud

neosázené nebo vyklučené viniční trati o minimální souvislé ploše 5 ha, přičemž minimální přidělená plocha jednomu pěstiteli je 0,1 ha, pro šlechtitelské účely i v nesouvislé výsadbě. K výsadbě bude použita pouze

certifikovaná sadba odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize /dle zákona č.

219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby/. V roce 2006 bude rozdělena

celková plocha státní rezervy, z případné nevyčerpané části plochy /v případě nezájmu, což je vzhledem k současné situaci reálné/ se zbytek plochy převádí k rozdělení v roce 2007. Rozdělení plochy ze státní rezervy bude provedeno

komisí jmenovanou ředitelem ÚKZÚZ. Způsob rozdělení je následující:

Pěstitelům mladším 40 let, kteří disponují přiměřenou kvalifikací v oboru a poprvé se usadili ve vinařském podniku a tento pak obhospodařují jako jeho vedoucí. Těmto osobám lze rozdělit jednu třetinu plochy státní rezervy v

daném roce bezúplatně. Při zájmu převyšujícím tuto plochu maximálně 2x

budou všechny žádosti kráceny poměrným způsobem. Při vyšším zájmu budou plochy rozdělovány losováním za účasti notáře. Nevyužitou plochu lze

rozdělit osobám uvedeným v následující větě. Ostatním žadatelům lze rozdělit zbývající dvě třetiny plochy státní rezervy v daném roce, z toho členům

Sdružení šlechtitelů révy vinné v roce 2006 pro výsadbu vinic sloužících pro

produkci šlechtitelského a množitelského materiálu lze rozdělit, celkem 26 ha. Členům Sdružení šlechtitelů révy vinné lze rozdělit tuto plochu v plné výši bez krácení, avšak pouze s podmínkou využívání takto vysazené vinice minimálně

15 let pro šlechtitelské účely. Při zájmu převyšujícím tuto plochu maximálně 2x budou všechny žádosti, s výjimkou žádostí členů Sdružení šlechtitelů révy - 24 -

vinné, kráceny poměrným způsobem. Při vyšším zájmu budou plochy

rozdělovány losováním za účasti notáře. Nevyužitou plochu lze přesunout do následujícího roku. O konečném způsobu rozdělení se rozhodne po uzavření

termínu přijímání žádostí dle jejich počtu a požadované plochy. Žadatelé posledně jmenovaní jsou povinni před rozhodováním ÚKZÚZ o udělení práva

na novou výsadbu uhradit správní poplatek dle zákona č. 634/2004 Sb., o

správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Právo na novou výsadbu lze využít do konce druhého hospodářského roku, následujícího po roce udělení. Na základě Smlouvy o přistoupení České republiky do Evropské unie činí státní rezerva pro novou výsadbu vinic za účelem tržní produkce hroznů

nebo vína celkem 385,23 ha, to jsou 2% ze současné plochy vinic, tedy z 19 261,5 ha.9

4.5.2/ Opětovná výsadba Pokud jde o výsadbu vinice na pozemku, kde byla donedávna vinice nebo

vinice doposud je, může Ústav na základě žádosti rozhodnout o povolení opětovné výsadby. Formulář žádosti je obsažen v příloze č. 3 vyhlášky

č.323/2004. S takovouto situací počítá § 9 zákona č.321/2004. Ústav tedy

rozhodne o žádosti pěstitele, který vyklučil vinici nebo se zaváže, že do uplynutí 3. roku od výsadby nové vinice vyklučí starou vinici. Není-li žadatel

vlastníkem pozemku, kde hodlá vyklučit vinici, musí k žádosti přiložit souhlas

vlastníka pozemku s vyklučení vinice. Nezíská-li pěstitel požadovaný souhlas, může navrhnout zahájení řízení o udělení práva na opětovnou výsadbu.

Pakliže majitel pozemku toto právo na pěstitele nepřevede do dvou let nebo nesplní-li požadavky pro udělení oprávnění, přidělí Ústav požadované právo

pěstiteli. V případě, kdy není znám majitel pozemku nebo jeho pobyt, oznámí

Ústav na úřední desce příslušné obce výzvu k uplatnění práva /ne/souhlasu k vyklučení vinice. Nevyužije-li majitel pozemku ve lhůtě tohoto svého práva anonym, Podmínky pro udělování práva na novou výsadbu /citováno 12.4.2006/ Dostupný z: http://www.ukzuz.cz/pdf/trvalky/udelovaniPrav_NV.pdf 9

- 25 -

vyjádřit se, souhlas se uplynutím lhůty nevyžaduje. Právo na opětovnou

výsadbu je převoditelné pouze v rámci jedné oblasti a to na základě žádosti podané na formuláři uvedeném v příloze vyhlášky č.323/2004. O převodu

rozhoduje Ústav. Právo na opětovnou výsadbu je možno využít až do osmého roku následujícím po roce, kdy bylo ukončeno klučení. Není-li toto právo v uvedené době využito, přechází do rezervy. Osmý rok je stanoven z toho

důvodu, že pozemek a především půdu na něm je potřeba na novou vinici

řádně připravit a tato příprava trvá až pět let, kdy je pozemek je vyhnojen, osázen meziplodinami, zejména zeleným hnojení hořčicí, tritikale a vojtěškou nebo svazenkou, případně mechanizací upraven a půda se tímto zotaví. Takovýto postup umožní mladým sazenicím révy vinné řádné prokořenění a optimální růst, díky kterému keř může dát ve třetí roce po výsadbě první sklizeň, tzv. panenskou sklizeň. 4.5.3/ Nepovolená výsadba Jestliže pěstitel vysadí vinici po 1. 5. 2004 bez povolení, Ústav rozhodne na

základě § 10 zákona o jejím vyklučení pěstitelem. Současně Ústav ve svém

rozhodnutí stanoví lhůtu, ve které má dojít k vyklučení vinice. Není-li vinice v této lhůtě vinice vyklučena, provede Ústav vyklučení na náklady pěstitele.

Jestliže byly vypěstovány hrozny nebo vyrobeny produkty z vinic vysazených v rozporu s evropskými předpisy nebo vinařským zákonem, rozhodne SZPI o způsobu zpracování těchto produktů.

Správné založení vinice vyžaduje náklady v hodnotě přesahující 700-800

tisíc korun na hektar. Ale vzhledem k tomu, že bude poskytovat úrodu během

příštích třiceti let /někdy až šedesáti/, nevyplatí se šetřit na úkor kvality. Patří sem výběr případně zakoupení nebo pronájem pozemku, výběr odrůdy a

podnože, určení sponu a způsobu vedení, zajištění sazenic, získání povolení k výsadbě, případná úprava terénu a příprava půdy. Vinohrad by se tedy měl

vysazovat ve vhodné viniční trati. Při výběru viniční trati jsou velmi cenné

informace pamětníků dané vinařské obce. Mezi požadavky na trať je obecně - 26 -

chápána její poloha, tedy umístění /orientace/ ke světovým stranám

/nejvhodnější je směrování jižní, pak sestupně jihozápadní, jihovýchodní, západní a východní; severní orientace se už v současné době nevyužívá/,

stupeň svažitosti /obecně platí, že se stupněm svažitosti roste schopnost vinice využít sluneční teplo, následně tedy hrozny jsou schopny lépe a dříve

dosáhnout zralosti; s větší svažitostí ovšem roste i náročnost na dostupnost a obdělávání vinice/, půdní profil, členitost terénu, nadmořská výška aj. Před výsadbou je třeba si uvědomit, k jakému účelu se vinice tvoří. Současné

požadavky směřují ke snaze o nejnižší možnou náročnost na lidskou práci, maximální rozumnou mechanizaci. To se zohledňuje i ve volbě sponu výsadby

/šířka řádků je odvislá od používané mechanizace-viniční traktory, traktory

pro velkovýrobní podniky, portálové traktory/, 10 vzdálenosti keřů v řádku /snaha o snižování vzdálenosti keřů do 1 metru pro nižší zatížení jednotlivých keřů úrodou a tím vyšší kvalitu hroznů /, typu vedení /zpravidla nejvhodnější je střední vedení rýnsko-hessenské, dále se ještě požívá vysoké vedení a záclona – už jen ve starších výsadbách/, opěrné konstrukce /zpravidla

v závislosti na typu vedení/, přičemž toto všechno se projevuje v hustotě

výsadby. Nové vinice se vysazují v závislosti na mechanizaci v hustotě kolem 5000 keřů na hektar.

Zemánek, P. Speciální mechanizace: mechanizační prostředky pro vinohradnictví. Brno: MZLU, 2003, s.8 10

- 27 -

5/ Výroba vína 5.1/ Základní povinnosti ve výrobě Důležité je při této příležitosti uvést charakteristiku vína. Definice vína

v nařízení Rady č.1493/1999 v příloze I zní: Víno je produkt, který byl získán

výhradně úplným nebo částečným alkoholovým kvašením čerstvých, rozdrcených nebo nerozdrcených vinných hroznů nebo hroznového moštu.

Tuto oblast upravuje zákon č.321/2004 Sb., zák. 110/1997 Sb.o

potravinách, vyhlášky k těmto zákonům a další předpisy.

Základní požadavky na výrobce vína uvádí zákon v §§ 11 a 12. V prvém

odstavci § 11 zákon stanovuje oznamovací povinnost výrobce vůči Ústavu a to

při zahájení, přerušení a ukončení výroby produktů a to v den zahájení, přerušení a ukončení výroby. V oznámení výrobce uvede své jméno, příjmení

a trvalý pobyt, jde-li o fyzickou osobu, obchodní firmu nebo název a sídlo, jde-li o právnickou osobu, a místo výroby produktu. Takovéto oznámení se zapisuje do Registru vinic.

Obecné požadavky při výrobě uvádí následující odstavec paragrafu, když

říká, že výrobce je povinen dodržovat požadavky na výrobu, jakost a zdravotní

nezávadnost, odstranit vedlejší produkty vznikající při zpracování nebo výrobě

produktů stanoveným způsobem. Tímto se myslí odstranění jejich prodejem,

destilací, jejich likvidací ve vinici, jiným prokazatelným způsobem. Současně se provede o odstranění vedlejších produktů vznikajících při zpracování nebo výrobě produktů záznam do evidenční knihy.

Další povinností je nutnost dodržovat požadavky na provozní a osobní

hygienu při výrobě produktů stanovené vyhláškou č. 210/2004. Tato vyhláška v úvodu stanoví obecný požadavek, aby potravinářský provoz byl udržován v

čistotě a dobrém technickém stavu a musí umožňovat dodržování povinností a požadavků k zajištění zdravotní nezávadnosti potravin. Dodržování povinností jako prevence podle předchozí věty ušetří výrobci množství problémů, které

by se mu vyskytly v případě špatné hygieny, např. kontaminace surovin - 28 -

k výrobě nebo hotového vína a na nápravu takovéhoto výrobku by musely být

vydány další náklady, které by zhoršovaly ekonomický prospěch, případně úplně znemožnily jeho uvedení do oběhu.

Jinou povinností je oznámení Inspekci započetí výroby matolinového vína

pro vlastní spotřebu, a to nejpozději 7 dní před zahájením této výroby. Matolinové víno není předmětem prodeje, zákon to výslovně zakazuje, neboť

se jedná o nápoj podřadné kvality a je v podstatě produktem získaným z odpadního materiálu při výrobě vína, tedy matolin /vylisovaných hroznů-

slupek bobulí, dužiny/, takovéto „víno“ slouží jen pro potřeby /spotřebu/ rodiny vinaře.

Producent musí dále zajistit soustavnou kontrolu své produkce a vést a

uchovávat o tom evidenci ve stanoveném rozsahu.

Pokud jde o enologické postupy a ošetřování produktu jsou přípustné pouze

enologické postupy a ošetřování podle předpisů Evropských společenství, tohoto zákona a prováděcího právního předpisu.

Přidávání jakýchkoliv látek do produktu je zakázáno, pokud nestanoví

právní předpisy jinak. Současně však přecházení látek do produktu, kterému

nelze technicky nebo technologicky zabránit, se nepovažuje za přidávání,

pokud produkt zůstane zdravotně nezávadný a chuť, vůně a barva jsou

charakteristické pro daný produkt. Zvyšování nebo snižování obsahu kyselin je výrobce povinen ve lhůtě písemně oznámit Inspekci /producent oznámení o

zvyšování obsahu kyselin zasílá na formuláři obsaženém v příloze č. 11 k vyhlášce č.323/2004. Obecně je zvyšování kyselin v zónách A a B, tj. na

území ČR u vína a moštů zakázáno předpisy ES. Povoleno může být při mimořádných klimatických podmínkách na základě žádosti členského státu

prostřednictvím řídícího výboru pro víno Komisi. Toto ustanovení například využilo Německo a Rakousko v roce 2003.

V prostorách určených k výrobě, plnění nebo zpracování produktu nesmí být

uchovávány látky, které jsou svým složením vhodné k tomu, aby byly užity k

falšování produktu /například látky nahrazující mošt, aromatické látky,

- 29 -

nedovolené prostředky k ošetřování vína apod./. Orgán dozoru je oprávněn v případě podezření na uchovávání těchto látek odebrat vzorky k rozboru.

V dalším zákon přímo vymezuje, jaké technologické postupy jsou

zakázány: Přislazovat stolní víno a jakostní víno stanovené oblasti přírodními nebo náhradními sladidly, s výjimkou přislazování hroznovým moštem, zahuštěným

hroznovým

moštem

nebo

rektifikovaným

hroznovým

koncentrátem, a to maximálně do 2 % objemových celkového obsahu

alkoholu; konzervovat jakostní víno s přívlastkem chemickými látkami, s výjimkou oxidu siřičitého /dříve se používaly i chemické konzervanty, které

způsobovaly u vín v chuti i vůni tzv. pelargoniový tón/; užívat látky nebo výrobní postupy, které umožňují zmnožovat víno /například přidáváním vody

nebo jiných látek/ nebo ovlivňovat základní vlastnosti vína /například

přirozený extrakt, přirozenou skladbu buketních a aromatických látek, s výjimkou obsahu kyselin /;

Rovněž je zakázáno skladovat ovocné víno nebo jeho směsi v prostorách,

kde se skladuje víno, není-li ovocné víno odděleně umístěno a zřetelně označeno, taktéž není povoleno používat syntetické aromatické látky nebo aromatické látky, nebo syntetická barviva anebo přírodní barviva.

Předpisy dále upravují přípustné množství technologických ztrát při výrobě

produktů /tj. ztrát při školení vína-stáčení, filtraci, atd. a při manipulaci s vínem celkem maximálně na 12,5% přičemž tzv. normy ztrát při výrobě

produktů se vztahují k manipulovanému množství, kdy základem je objem produktu po zkvašení před prvním stáčením z kvasničních kalů. Prováděcí předpis

k zákonu

321/2004

Sb.

uvádí

technologické ztráty pro jednotlivé operace.

značně

podrobně

přípustné

5.2/ Zvyšování cukernatosti a slazení Dále zákon upravuje jeden ze základních pracovních /technologických/

operací při zpracování hroznů na víno a to zvyšování cukernatosti /docukřování, zvyšování přirozeného obsahu alkoholu, v evropské legislativě - 30 -

obohacování/. Touto operací se rozumí přidání řepného cukru /sacharózy/, zahuštěného hroznového moštu, případně rektifikovaného hroznového

koncentrátu, za určitých podmínek zahuštění i reversní osmózou nebo chladem. Před zvýšením přirozeného obsahu alkoholu v produktu /dále jen

„zvyšování cukernatosti“/ je výrobce povinen Inspekci oznámit záměr

zvyšování cukernatosti /dále jen „hlášení o zvyšování cukernatosti“/. Hlášení o

zvyšování cukernatosti musí výrobce doručit Inspekci nejméně 48 hodin před zvyšováním cukernatosti na formuláři uvedeném v příloze č. 12 vyhlášky

č.323/2004. Zákon jde až tak daleko, že stanoví, že pokud okolnosti, které

výrobce nemohl předvídat, znemožní provedení nahlášeného zvyšování cukernatosti, zašle výrobce bez zbytečného odkladu vysvětlení Inspekci.

Jak už bylo dříve řečeno, Česká republika je rozdělena na 2 zóny: zóna A

/Čechy/ a zóna B /Morava/ a právě pro tyto platí odlišná pravidla pro zvyšování přirozeného obsahu alkoholu.

V zóně B je dovoleno zvyšování cukernatosti provádět, jen pokud má mošt

přirozený obsah alkoholu min. 6% obj. /tj. cukernatost min. 10 oNM/, a to nejvýše o 2,5 procentní body alkoholu /tj. 4,3oNM/. V případě stolních a zemských vín pak celkový obsah alkoholu nesmí překročit 12% obj. /

20,2oNM/ u bílých vín, resp. 12,5%obj. /21oNM/ u vín červených. Zároveň nesmí dojít tímto procesem o zvýšení objemu produktu o více než 8%.11

V Čechách je situace trochu benevolentnější s ohledem na pozdější

dozrávání hroznů /proto taky zóna A/ a zvyšování cukernatosti je možné,

pokud má mošt přirozený obsah alkoholu min. 5% obj. /8,4oNM/ a to nejvýše o 3,5 procentních bodů /5,9oNM/. V případě stolních a zemských vín nesmí

celkový obsah alkoholu po zvýšení cukernatosti překročit 11,5% obj. /19,3oNM/ u bílých vín a 12% obj. /20,2 oNM/ u vín červených. Současně

nesmí dojít ke zvýšení objemu produktu o více než 11%. Velice významné je i to omezení, na základě kterého nesmí současně dojít ke zvyšování cukernatosti zvýšení obsahu kyselin.12

11 12

Podrobnosti v Nařízení Rady /ES/ č.1493/1999 Podrobnosti v nařízení Komise /ES/ č. 1622/2000

- 31 -

Dále je uveden zákaz zvyšování cukernatosti u vín s přívlastkem, neboť se

jedná o vína vyšší kvality a množství zkvasitelného cukru v moštu je pro jakost vína dostatečné.

Dalším úkonem, který je upraven vinařským zákonem je slazení. Tím se

myslí přídavek hroznového moštu, zahuštěného hroznového moštu nebo rektifikovaného moštového koncentrátu do hotového vína. Slazení je tedy

úkonem odlišným od zvyšování cukernatosti, ačkoliv může vypadat jako

synonymum. Účelem slazení je zvýšení sladkosti u senzorického dojmu vína. Pokud bylo u produktu uskutečněno zvyšování cukernatosti, je možno víno sladit pouze takovým moštem, který má nejvýše takový celkový obsah alkoholu jako víno.13

Stejně jako u zvyšování cukernatosti je slazení zakázáno u vín

s přívlastkem. Mnohá vína s přívlastkem /nejvíce vyšší stupně přívlastkových

vín/ navíc obsahují nezkvašený cukr, který tvoří sladkost v chuti, takže další cukr ve víně by mohl způsobit „nepitelnost“ takovéhoto vína. Před slazením

vína je výrobce povinen ve lhůtě podat Inspekci hlášení o slazení na formuláři v příloze č.13 vyhlášky č.323/2004. 5.3/ Burčák a jeho napodobeniny V § 15 zákon upravuje zacházení s nápojem ve střední Evropě, zejména

v ČR populárním, kterým je burčák. Jde o meziprodukt ve výrobě vína,

kterému odpovídá obecné označení částečně zkvašený hroznový mošt. O burčák jde tedy, je-li produkt vyrobený z hroznů, které byly vypěstovány a zpracovány na území ČR. Takovýto výrobek je možno nabízet k přímé lidské

spotřebě mezi 1. srpnem a 30. listopadem kalendářního roku, v němž byly vinné hrozny sklizeny, pokud je částečně zkvašený hroznový mošt ve stavu kvašení. Takovýmto vymezením produktu se reaguje na stav, kdy byly dříve jako burčák nabízeny nápoje z různých druhů ovoce, případně ze zahraniční

13

Podrobnosti stanoví nařízení rady /ES/ č. 1493/1999

- 32 -

suroviny a smyslem je ochrana spotřebitele. Burčákem není ani produkt určený k výrobě nápojů níže uvedených/ kvasničák, druhák…/.

Celý § 16 vinařského zákona upravuje označování produktů, ve snaze

ochránit spotřebitele. Další požadavky a možnosti označování vín jsou uvedeny ve prováděcí vyhlášce č.323/2004 ve svém § 9, který reaguje na

vývoj ve vinařské technologii a umožňuje rozlišit značné množství typů vín dle použitých výrobních operací.

S ochranou spotřebitele, ale i s ochranou poctivých výrobců souvisí odstavec

8 § 16, který negativně stanoví pojem víno. Vínem tedy není nápoj připravený

ze zředěného hroznového moštu, nápoj vyrobený na území České republiky

jiným postupem a s užitím jiných konzervačních a přídatných látek, než stanoví platné právní předpisy, alkoholický nápoj vyrobený alkoholovým kvašením výluhů z matolin /lidově zvaný druhák/, alkoholický nápoj vyrobený kvašením zředěných vinných kalů /lidově označovaný kvasničák, kvasnicové

víno, užívané zpravidla k výrobě pálenky/, směsi vína s alkoholickými nápoji vyrobenými z ovoce, sladu, medu, rostlin nebo jejich výluhů. 5.4/ Druhy vín 5.4.1/ Tichá vína V §§17 až 25 jsou uvedeny charakteristiky různých druhů /kategorií/ vín.

Kvalitativně nejnižší kategorii tvoří stolní víno. Zákon v § 17 rozlišuje stolní víno a zemské víno. Na stolní víno jsou kladeny nižší požadavky s tím, že

hrozny na jeho výrobu mohou pocházet z jakéhokoliv státu EU, stupeň vyzrálosti hroznů, resp. míra zvyšování cukernatosti je uvedena výše14.

Vedle stolního vína je poměrně nově možnost vyrábět vína zemská

/moravské

zemské

víno

a

české

zemské

víno/,

jehož

označení

odpovídá výlučnému původu hroznů z tuzemských oblastí. O tom, že se jedná o stupínek vyšší kvalitu, svědčí i nutnost dosažení vyšší minimální 14

viz s. 32 této práce

- 33 -

cukernatosti hroznů /14oNM/ a zákaz překročení nejvyššího povoleného hektarového výnosu vinných hroznů z registrované vinice. Zajímavou

možností, kterou toto víno přináší, je výroba vín nejen z moštových odrůd zapsaných ve státní odrůdové knize, ale i odrůd ze seznamu v příloze č.15

vyhl. č. 323/2004 /jedná se zpravidla o odrůdy starobylé a dnes již téměř zaniklé, např. Jakubské, případně i novější odrůdy /ve stření Evropě/ z jižních

zemí např.syrah/. Bez zajímavosti není ani to, že zemské víno se zatříďuje vinař

sám,

což

napomáhá

odklonu

mnohých

vinařů

od

výroby

neperspektivního stolního vína směrem ke kvalitnějšímu vínu zemskému

/které s ohledem na výběr odrůdy může působit jako rarita či specialita a na trhu se lépe ujme/.

Základním stupněm, který by měl být nejvíce rozvíjen, je jakostní víno.

Takovéto víno musí být vyrobeno z hroznů sklizených na vinici vhodné pro

jakostní víno stanovené oblasti a současně nebyl překročen výnos hroznů 12 t/ha sklizené hrozny dosáhly cukernatosti nejméně 15

NM /vzhledem

o

k omezenému zvyšování cukernatosti je zpravidla zapotřebí na výrobu

kvalitního vína dosáhnout minimální cukernatosti kolem 17-18 oNM/. Dalším požadavkem je, aby výroba vína /s výjimkou stáčení/ proběhla ve vinařské

oblasti, v níž byly hrozny sklizeny a víno bylo Inspekcí zatříděno jako jakostní víno odrůdové /vyrobené nejvýše ze tří odrůd/ nebo známkové /vyrobené z libovolného počtu odrůd/.

Nejvyšší kategorií tichých vín tvoří jakostní vína s přívlastkem. Zákon

rozeznává sedm stupňů přívlastkových vín v závislosti na stupni vyzrálosti hroznů nebo použité technologii a to: Kabinetní víno, pozdní sběr, výběr z hroznů, výběr z bobulí, výběr z cibéb, ledové víno, slámové víno.

Pro všechny třídy přívlastkových vín jsou stanoveny následující

požadavky: hrozny k výrobě těchto vín byly sklizeny ve vinici vhodné pro

výrobu jakostního vína stanovené oblasti a byly pro dané víno sklizeny ve

stejné podoblasti a současně výroba proběhla ve vinařské oblasti místa sklizně. Dalším požadavkem je, že nebyl překročen hektarový výnos /pro výrobu

přívlastkových vín v běžných ročnících je zpravidla vhodné omezit sklizeň - 34 -

odstřižením části hroznů na zem, přinejmenším pro červená vína, takže

nehrozí překročení výnosu/, víno bylo vyrobeno nejvýše ze tří odrůd, hmotnost, původ, odrůda a cukernatost hroznů musí být ověřena Inspekcí /nebo jí pověřeným vinařským důvěrníkem/ a víno musí být jako přívlastkové zatříděno Inspekcí.

Jakostní víno s přívlastkem kabinetní víno lze vyrábět pouze z vinných

hroznů cukernatosti nejméně 19 stupňů normalizovaného moštoměru /takováto vína jsou spíše lehčího charakteru, osvěžující, s nižším obsahem

alkoholu/, u nás poměrně ještě málo rozšířená kategorie, vzhledem k jejímu významu a dostupnosti.

Další stupněm je jakostní víno s přívlastkem pozdní sběr, které lze vyrábět

pouze z vinných hroznů cukernatosti nejméně 21 stupňů normalizovaného moštoměru. Tato skupiny tvoří základ přívlastkových vín v ČR.

Stupeň jakostního vína s přívlastkem výběr z hroznů lze vyrábět pouze z

vinných hroznů o cukernatosti nejméně 24 stupňů normalizovaného moštoměru. Výběry z hroznů začínají skupinu vín výběrových, obsahujících větší množství alkoholu nebo nezkvašeného cukru. Takováto vína se vyrábějí nejčastěji ve výjimečně klimaticky příhodných létech.

Další stupeň, jakostní víno s přívlastkem výběr z bobulí, je dovoleno

vyrábět pouze z vybraných bobulí, které dosáhly cukernatosti nejméně 27

stupňů normalizovaného moštoměru. Tato vína patří do skupiny přírodně sladkých vín a jsou získána z přezrálých hroznů či napadených ušlechtilou plísní. Tato a následující kategorie nepatří k vínům běžně konzumovaným /nejen pro jejich cenu /.

Jakostní víno s přívlastkem výběr z cibéb je dovoleno vyrábět pouze z

vybraných bobulí napadených ušlechtilou plísní šedou nebo z přezrálých bobulí, které dosáhly cukernatosti nejméně 32 stupňů normalizovaného moštoměru. Tato kategorie vína byla zavedena nedávno /v roce 2004/ a

umožňuje vyrábět vína výjimečné kvality a charakteru, především díky

působení ušlechtilé plísně Botritis cinerea, která je u takovýchto hroznů vždy

ve větší či menší míře přítomna. Výjimečnost tohoto vína způsobuje i ta - 35 -

okolnost, že nikoliv každý rok je možno přirozeně dosáhnout napadení hroznů

ušlechtilou plísní a hrozny vlivem počasí mohou být zcela zničeny hnilobou. I takovéto riziko zvyšuje cenové ohodnocení vín této kategorie.

Jakostní víno s přívlastkem ledové víno je dovoleno vyrábět pouze z

vinných hroznů, které byly sklizeny při teplotách minus 7 oC a nižších a v

průběhu sklizně a zpracování zůstaly zmraženy a získaný mošt vykazoval

cukernatost nejméně 27 stupňů normalizovaného moštoměru. Tento druh vína

je podobně závislý na průběhu počasí v daném roce /v období sklizně/ jako víno předchozí kategorie, v některých letech se stane, že ochlazení pod mínus

7 stupňů Celsia /doporučuje se ale nejméně -8 oC po dobu 24-48 hodin/ přijde

v době, kdy již vinohradníci pro vysoké riziko úrodu sklidili. Výroba ledového

vína /v cizině označované icewine, eiswein/ je masověji rozšířená ve světě

pouze ve střední Evropě /Německo, Rakousko, ČR, Slovensko/ a v Kanadě.

Poslední kategorií jakostních vín s přívlastkem tvoří slámové víno, které je

dovoleno vyrábět pouze z vinných hroznů, které byly před zpracováním

skladovány na slámě či rákosu nebo byly zavěšeny ve větraném prostoru po

dobu nejméně 3 měsíců, a získaný mošt vykazoval cukernatost nejméně 27

stupňů normalizovaného moštoměru. Principem výroby je zpracování hroznů přirozeně koncentrovaných /zahuštěných/ výparem vody obsažené v bobulích

hroznů. Nevětším úskalím výroby těchto hroznů je vysoká pravděpodobnost

znehodnocení hroznů hnilobou či plísní. První slámové /tehdy označované jako poslamné víno/ bylo vyrobeno v ČR ze sklizně roku 1997 v Pouzdřanech.

Výroba jakostních vín s přívlastkem je všeobecně náročnější na lidskou

práci, u posledně jmenovaných přírodně sladkých vín je navíc zakázána

možnost strojové sklizně / především kvůli surovině, která by se necitlivým zacházením zcela znehodnotila/. Jakost přívlastkového vína je podpořena i zákazem chemické konzervace mimo oxid siřičitý.

- 36 -

5.4.2/ Šumivá vína Výroba šumivého vína je uvedena v zákoně č.321/2004 Sb. v jediném

paragrafu a to § 20, v jehož úvodu je odkaz na předpisy EU. Jedná se zejména

o přílohy I a V písm. H a I nařízení Rady /ES/1493/1999, kde jsou vymezeny základní požadavky na šumivé víno. Nařízení Komise /ES/ č. 1622/2000 a

nařízení Komise /ES/ č. 753/2002 jsou chápány jako předpisy prováděcí k nařízení rady č.1493/1999. Úprava ve vinařském zákoně je tedy zlomkovitá a

je třeba se primárně orientovat v právních předpisech EU. Tyto taktéž

stanovují definici šumivého vína, kdy je jím myšlen produkt získaný prvotním nebo

druhotným

alkoholovým

kvašením

čerstvých

vinných

hroznů,

hroznového moštu anebo vína, které se při otevření nádoby vyznačuje

unikáním oxidu uhličitého pocházejícího výhradně z kvašení a přetlak

způsobený oxidem uhličitým vykazuje v uzavřené nádobě při 20 oC nejméně 3 bary.

Nejprve jsou uvedeny definice jednotlivých látek, které se používají

k výrobě šumivého vína /tirážní likér, expediční likér atd./ Dále jsou obecné požadavky při výrobě šumivého vína. Aniž je dotčeno povolené obohacování

jednotlivých složek kupáže podle tohoto nařízení, je jakékoliv obohacování kupáže zakázáno. Přídavek tirážního a expedičního likéru není považován za

obohacování ani za slazení. Přídavek tirážního likéru může zvýšit celkový obsah alkoholu v kupáži nejvýše o 1,5 % objemových. Přídavek expedičního

likéru může zvýšit skutečný obsah alkoholu šumivého vína nejvýše o 0,5 % objemových.

Slazení kupáže a jejích jednotlivých složek je zakázáno, stejně i

obohacování kupáže je zakázáno. Mimo případné přikyselení či odkyselení

jednotlivých složek lze přikyselit nebo odkyselit i kupáž. Přikyselení a odkyselení kupáže se vzájemně vylučují. Oxid uhličitý v šumivém vínu může pocházet pouze z alkoholového kvašení kupáže, ze které je víno připravováno.

- 37 -

Toto kvašení může být výsledkem pouze přidání tirážního likéru, pokud se

nejedná o přímé zpracování hroznů, hroznového moštu nebo částečně

zkvašeného hroznového moštu na šumivé víno. Může probíhat pouze v

lahvích nebo v uzavřeném tanku. Předpisy stanoví, že užití oxidu uhličitého

při plnění do láhví prostřednictvím protitlaku je povoleno, jestliže probíhá pod dohledem a tlak oxidu uhličitého se v šumivém vínu nezvýší.

Obecné ustanovení o šumivém víně je doplněno kategorií „jakostní šumivé

víno“ nebo „sekt“, které může být uváděno do oběhu, jestliže navíc splňuje požadavky přílohy V písm. I nařízení Rady /ES/1493/1999: Celkový obsah alkoholu kupáže určené k výrobě jakostního šumivého vína musí vykazovat

nejméně 9 % objemových. V bodu 2 tamtéž je uvedeno povolené složení

tirážního likéru. Dalším požadavkem vinařského zákona je splnění smyslových požadavků na jakost uvedené v příloze vyhlášky 323/2004.

Takovéto jakostní šumivé víno se může označit názvem „pěstitelský sekt“ a takto označené uvádět do oběhu, jestliže víno bylo Inspekcí zatříděno jako pěstitelský sekt a víno splňuje požadavky na označení uvedené v předpisech Evropských společenství pro pěstitelský sekt.

Šumivé víno lze označit názvem „jakostní šumivé víno stanovené oblasti

nebo sekt s. o. a takto označené uvádět do oběhu, jestliže k výrobě kupáže

byly užity vinné hrozny, sklizené na vinici vhodné pro jakostní víno stanovené oblasti, které byly sklizeny ve stejné vinařské oblasti, výroba vína použitého k

výrobě jakostního šumivého vína stanovené oblasti proběhla ve vinařské

oblasti, v níž byly vinné hrozny sklizeny současně nebyl překročen nejvyšší hektarový výnos na vinici, na níž byly sklizeny vinné hrozny použité k výrobě,

víno splňuje smyslové požadavky na jakost stanovené přílohou k vyhlášce

č.323/2004, víno bylo Inspekcí zatříděno jako jakostní šumivé víno stanovené oblasti a víno splňuje požadavky předpisů Evropských společenství Další požadavky jsou uvedeny příloze VI písm. K a příloha VIII písm. D.

Podle těchto jakostní šumivé víno s. o. musí vykazovat nejméně 10 % - 38 -

objemových skutečného obsahu alkoholu včetně alkoholu, který je obsažen v

případném expedičním likéru. Tirážní likér pro jakostní šumivé víno s. o. může obsahovat pouze látky vyjmenované v předpise. Dále je stanoveno, že

jakostní šumivé víno s. o. musí vykazovat v uzavřené nádobě při 20 oC přetlak nejméně 3,5 baru a současně nesmí celkový obsah oxidu siřičitého v šumivém vínu překročit 185 miligramů na litr. Doba výrobního procesu včetně zrání v

produkčním podniku, která začíná kvašením způsobujícím tvorbu oxidu

uhličitého, musí trvat v případě jakostního šumivého vína stanovených

pěstitelských oblastí nejméně šest měsíců, pokud dochází k uvedenému kvašení v uzavřeném tanku anebo nejméně devět měsíců, pokud dochází k uvedenému kvašení v lahvi.15

Pokud jde o jiná šumivá vína než jakostní šumivá vína a jakostní šumivá

vína s. o., stanoví nařízení Rady č.1493/1999 v příloze V písm. H odlišné požadavky. Kupáž určená k jejich výrobě musí vykazovat nejméně 8,5 %

objemových celkového obsahu alkoholu a tirážní likér může obsahovat jen

uvedené látky, současně musí tyto produkty, včetně alkoholu obsaženého v případně dodaném expedičním likéru, vykazovat nejméně 9,5 % objemových skutečného obsahu alkoholu.

Další skupinu šumivých vín v § 20 vinařského zákona uvádí odst. 5, když

říká, že šumivé víno se může označit názvem „aromatické jakostní šumivé

víno“ a takto označené uvádět do oběhu, jestliže při jeho výrobě bylo užito pouze prvotní kvašení kupáže z odrůd uvedených v nařízení Komise ES, její

III příloze shodně s předpisy EU /tedy jen zbytečně opakuje informace z evropského předpisu/.

Uvedené víno musí dále splňovat požadavky na jakost stanovené přílohou

č.7 vyhlášky č.323/2004 /smyslové požadavky pro jakost šumivého vína/.

Další požadavky na výrobek, především co se týá označení jsou uvedeny přílozeVIII písm. D nařízení Rady /ES/ č.1493/1999 15

- 39 -

Jakostní aromatické šumivé víno na základě nař. Rady č.1493/1999 přílohy

V písm.I bod 3 může být získáno pouze tím, že se pro kupáž použije výhradně

hroznový mošt nebo částečně zkvašený hroznový mošt, který je získán z

vymezených odrůd révy a řízení kvasného procesu před vytvořením a po vytvoření kupáže může za účelem tvorby oxidu uhličitého probíhat pouze

chlazením nebo jinými fyzikálními postupy. Při jeho výrobě se nezakazuje přídavek expedičního likéru. Pro množství alkoholu platí, že musí vykazovat

skutečný obsah alkoholu nejméně 6 % objemových a celkový obsah alkoholu nejméně 10 % objemových. Dále je stanoveno, že musí při uchovávání v

uzavřených nádobách vykazovat při teplotě 20 oC přetlak nejméně 3 bary a doba procesu výroby musí činit nejméně jeden měsíc.16

Dalším typem šumivého vína aromatické jakostní šumivé víno stanovené

oblasti nebo aromatický sekt s. o., kdy požadavky jsou obdobné jako u

jakostního šumivého vína s přídomkem stanovené oblasti /nebyl překročen hektarový výnos, hrozny daného původu apod.

V § 22 je uveden typ vína - víno perlivé. Technologicky je výroba od

šumivého vína odlišná především v tom, že oxid uhličitý, který uniká z láhve

při jejím otevření, nevznikl druhotným kvašením, ale byl dodán do vína uměle, z tlakové nádoby nasycením vína plynem. 17

Likérové víno v § 22 je jedním z posledních v zákoně zmíněným, tentokrát

spíše okrajovým, výrobkem pro vinaře, který může vhodně doplnit sortiment

nabízených vín v rostoucí konkurenci na volném trhu. Shodně jako u

předešlých vín i tento typ je upraven předpisy EU a to v nařízení Komise

č.16007/2000, nařízení Komise č. 1622/2000, nařízení Komise č. 753/2002 a přílohy IV až VII nařízení rady č. 1493/1999.

Požadavky na označení těchto výrobků jsou uvedeny v příloze VIII písm. C bod 2 Podrobnější požadavky na proces výroby a označení perlivého vína je uveden v příloze I body 17,18, v nař. Č.1493/1999 a v hlavě VI nařízení Komise č.753/2002 16

17

- 40 -

Zbytkovými kategoriemi produktů vyrobených z vinných hroznů jsou

vinný nápoj, aromatizované víno, aromatizovaný vinný nápoj a aromatizovaný koktejl uvedené v § 24 a odalkoholizované víno a nízkoalkoholické víno v §

25. Tyto kategorie byly dodány do zákona za tím účelem, aby se rozšířil

sortiment a tuzemští vinaři mohli tyto nápoje vyrábět stejně jako jejich kolegové v EU.

5.4.3/ Vína originální certifikace V § 23 je uvedena kategorie zavedená s novým vinařským zákonem - víno

originální certifikace /VOC/ jako možnost románského způsobu hodnocení a

značení vín /tento systém je obvyklý zejména ve Francii, Itálii a Španělsku/. Současná právní úprava vychází ze zkušeností sousedního Rakouska, kde byl tento systém nově zaveden pro vína ze sklizně roku 2002, která mohla být

uvedena na trh poprvé po 1. 3. 2003 pod oblastním označením Weinviertel DAC.18

Rozdělování a značení vín podle současného zákona je založeno na

„středoevropském“ způsobu. Takovýto systém je postaven na odstupňované kvalitě moštu a vína pocházejícího hlavně z jedné odrůdy révy, který sice uznává původ vína, který je ale druhořadý. Vyplývá to ze zeměpisného

položení vinic a velké proměnlivosti povětrnostních podmínek během různých

ročníků /tato vlastnost je dána především dominantním ovlivňováním našeho území kontinentálním klimatem/. Těmto severněji položeným oblastem chybí

dva sjednocující prvky - stálost počasí a tím menší proměnlivost vína podle ročníků a jednotný charakter odrůdového vína podle vinařské oblasti, jak tomu

je v AOC vínech jižních vinařských oblastí. Odrůdová vína severnějších

oblastí mají sice tisíce tváří, zákazník neví, s čím se v láhvi setká. Proto se v Rakousku rozhodli využít výhody prodeje regionálních vín k podpoře prodeje kategorie jakostní víno. 19

18 19

Kraus, V. AOC, DAC, VOC-historie a význam. Vinařský obzor, 2004, č. 9, s. 413 tamtéž

- 41 -

Ve světě je však daleko více rozšířen „románský“ způsob označování vín,

který je založen na teritoriálním základě a zpravidla zatřídění vín a jejich uvádění do oběhu jsou zabezpečovány dohledem profesních organizací

výrobců vín. 20 „Románský“ systém kontroly a značení vín je demokratičtější formou než systém hodnocení vín státními orgány, ale vyžaduje vysokou

profesní vyspělost vinařů, kteří sami budou garanti vysoké jakosti vín / v odst.

14 § 23 stanoví zatřídění vína organizací vinařů/. Tento způsob vychází z čl. 41 nařízení (ES) č. 1493/1999, kde jsou uvedeny rámcové podmínky pro vznik interprofesních organizací ve vinařství.

Vzhledem k tomu, že jsou velmi malé zkušenosti se zaváděním tohoto

systému ve střední Evropě, je nutné velmi pečlivě prověřit všechny podmínky

a hlavně garance jednotlivých sdružení vinařů, aby nemohlo dojít k poškození

spotřebitele. Z těchto důvodů je navrhovaná lhůta pro rozhodování o udělení

povolení 1 rok.. VOC budou moci být uváděna do oběhu současně s běžně značenými víny navrhovaného zákona. Oba systémy se nevylučují a bude záležet na vinaři, pro jaký systém se u daného vína rozhodne, pokud však bude

splňovat příslušné zákonné podmínky, případně podmínky stanovené sdružením a povolením pro VOC.

V českém vinařské zákoně jsou stanoveny podmínky pro víno VOC /dříve

uvažovaný název víno oceněné cechem vinařů /stanoveny poměrně volně,

s tím že určitý stupeň discipliny se očekává od sdružení vinařů. Víno originální certifikace lze v ČR vyrábět za těchto podmínek:

- Musí být vyrobeno na menším území, než je vinařská oblast současně

- výrobce musí být členem sdružení, které je oprávněné přiznávat označení vína originální certifikace podle tohoto zákona a

- víno odpovídá alespoň jakostním požadavkům pro jakostní víno podle vinařského zákona a konečně

- víno splňuje podmínky stanovené v rozhodnutí o povolení přiznávat označení vína originální certifikace.

20

důvodová zpráva k zákonu č.321/2004 K § 23

- 42 -

Například ve zmiňovaném rakouském případu byly místním sdružením

vinařů stanoveny podmínky pro výrobu vína odrůdy Veltlínské zelené, které

se pěstuje v zemi na ploše cca 48%, takže odpadly problémy s volbou vhodné

odrůdy. Podmínky byly určeny takto: původ hroznů pouze z oblasti Weinviertel, pouze z odrůdy Veltlínské zelené, zbytkový cukr nejvýše 6 g/l,

alkohol nejméně 12% obj., typické vlastnosti v barvě, vůni, chuti /svěžest,

kořenitost, pepřnatost apod./, při smyslovém posouzení vína úředními

degustátory musí 5 degustátorů ze 6 souhlasit s kvalitou, od roku 2004 jsou vína opatřovány jednotnou záklopkou.21

V ČR je vznik podobných sdružení zatím na samém počátku, nejvíce zpráv

o připravovaných „opatřeních“

se ozývá ze Znojemska. V tuzemsku se

uvažuje pravděpodobně jen o bílých odrůdách /na Znojemsku zřejmě odrůdy Veltlínské zelené a Sauvignon, které zde dosahují výjimečných kvalit, na

Mikulovsku snad odrůda Ryzlink vlašský, kterému prospívají místní půdy

s vyšším podílem vápníku/, přesto jsou lokality, kde by se úspěšně mohla

ujmout modrá odrůda /Mikulovsko, bývalá oblast Podluží/, např. rozšířené Zweigeltrebe. U modré odrůdy by se využila v současnosti ještě trvající zvýšená poptávka po červeném víně. S rostoucí kvalitou zpracování modrých odrůd by tato varianta nebyla bez významu.

Pavloušek, P. Budoucnost „vín originální certifikace“ v českém a moravském vinohradnictví a vinařství. Vinařský obzor, 2004, č.5, s.226 21

- 43 -

6/ Ekologické směry ve vinohradnictví a vinařství 6.1/ Základy ekologického hospodaření Ekologické zemědělství je definováno jako zvláštní druh zemědělského

hospodaření, které dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky

stanovením omezení a zákazů používání látek a postupů, které zatěžují či znečišťují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního

řetězce, a které zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu /welfare/ chovaných hospodářských zvířat. 22

Ekologické zemědělství je v Evropě i v ČR uznávanou metodou, pouze

ekologičtí zemědělci mohou své výrobky označovat BIO nebo EKO. Jako

model udržitelného /setrvalého/ zemědělství jej doporučují pro zachování kulturní krajiny a udržení osídlenosti na venkově. Ještě před nedávnem tomu

tak ovšem nebylo. Ekozemědělci museli o své uznání usilovat sami. Vytvoření metod ekologického zemědělství, kterému se ještě před rokem 1990 říkávalo

alternativní či organické, bylo motivováno v minulém století zejména negativy

tehdejšího zprůmyslněného zemědělství, které začalo poškozovat přírodu, špatně zacházelo s chovanými zvířaty, snižovalo kvalitu potravin, ohrožovalo

sociální jistotu rolníků a zdraví populace. Tradiční zemědělství se začalo měnit počátkem 20. století. Stále více obyvatel směřovalo do měst, aby se

zapojilo do rozvoje průmyslu. Nové možnosti vědy a techniky způsobily pokrok i v zemědělství. Produktivita zemědělství se zvyšovala, jeho

samozásobitelská role se měnila na roli dodavatele potravin pro obyvatele žijící

ve

městech

a

pracující

v průmyslu

a

ve

službách. Kromě

neoddiskutovatelného pokroku začínají být zřejmé i některé negativní tendence i v zemědělství a to již po první světové válce. Vinou používání

prvních těžkých strojů a minerálních hnojiv bylo pozorováno snížení kvality

půdy /zhutnění a eroze/, projevily se problémy s plodností hospodářských

zvířat a s klíčivostí osiv. Industrializace zemědělství se však hlavně objevila 22

VÚZE, Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 2000 „ Zelená zpráva“. Praha: Mze ČR, 2001

- 44 -

po druhé světové válce, důvodem byl nedostatek potravin ve válce a po ní a politické snahy o potravinovou soběstačnost států i tehdy soutěžících politických bloků. V zemích západní Evropy se toto období nazývalo tzv.

zelená revoluce, u nás spíše socializace zemědělství. V 60. a 70. letech se noví

ekozemědělci sami zřekli agrochemie a dalších industriálních postupů a v praxi dokázali, že tento staronový způsob hospodaření je životaschopný.

Klíčové tehdy bylo navázání kontaktů se spotřebiteli, kteří byli schopni

zaplatit za biopotraviny vyšší cenu, případně si pro biopotraviny i přijet. Ekozemědělci tehdy zavedli systém dobrovolné kontroly a certifikace ekofarem.

Hlavní ideou ekologického zemědělství se stává hospodaření

v souladu s přírodou a snaha o co nejmenší závislost na vstupech. Současná nadprodukce potravin ve vyspělých státech a pokrok k uznání ekologického

zemědělství přinesla nové důvody, proč současní zemědělci mění svůj způsob hospodaření na ekologický. Jsou to zejména důvody ekonomické /zvýšená poptávka po bioproduktech a finanční podpora státu/, které samozřejmě vycházejí

z uznání

a

pochopení

principů

hospodaření

ekologického

zemědělství. V České republice je důvodem rozvoje stabilizace dotací na tento způsob hospodaření. Ve vyspělých zemích jsou to kromě toho především vyšší výkupní ceny za bioprodukty, větší zájem spotřebitelů o biopotraviny, možnost přímého prodeje, což je šance pro přežití i malých rodinných farem.23 6.2/ Příčiny uplatnění ekologicky šetrného zemědělství ve vinohradnictví Vinice jako součást přírody a přitom zemědělsky využívaná část

venkovské krajiny dávají vinařským oblastem nejen svůj krajinotvorný ráz,

což je na první pohled zřejmé, ale podstatným způsobem je ovlivňuje i z hlediska ekologického. Necitlivý přístup k vinohradnictví v druhé polovině

20. století měl značný podíl na vymírání řady druhů rostlin a hmyzu. Doposud nejpodrobněji byly tyto vlivy vinohradnictví zdokumentovány na modelové skupině motýlů na území chráněné krajinné oblasti Pálava. Základním 23

Šarapatka, B. Ekologické zemědělství. Šumperk: PRO-BIO, 2005, s.11-13

- 45 -

důvodem takovýchto negativních přírodních změn bylo nepochopení ekologických zákonitostí a lidská snaha o maximální regulaci prostředí.

Prvním problémem byla celoroční současně prováděná chemická a

mechanická kultivace půdy, která vedla k drastickému zničení většiny bylinných druhů, jež mnohé jsou člověku velmi užitečné.

Dalším ještě větším problémem bylo používání chemických přípravků proti

škůdcům a chorobám, které však byly toxické nejen vůči škůdcům a

chorobám, ale mnohdy také v mnohem větší míře ničily další druhy. Tyto postřiky pochopitelně nebyla schopna přežít drtivá většina hmyzu a členovců ve vinicích.

Na takovouto situaci reagoval nově vzniklý SIVP. Cílem práce tohoto

svazu bylo vinohradnictví splňující optimalizovaná ekologická, technologická

a ekonomická kritéria /celkem přibližně 70 kritérií/. Zásadní význam má více zeleně ve vinicích minimální užití chemické ochrany a hnojení. Hlavní důraz je kladen na posilování přirozených bioregulačních vazeb v ekosystému vinice a z ekonomického hlediska je velmi významná minimalizace nákladů. V rámci chemické ochrany je úplně vyloučena aplikace vysoce toxických přípravků na

ochranu rostlin. Termíny aplikací ochranných zásahů jsou optimalizovány na

základě sledování srážek a teplot sítí meteorologických stanic a sledováním výskytu chorob a škůdců přímo ve vinici.24 Odvětví

vinohradnictví

je

z pohledu

regionální

politiky

jedním

z nejvýznamnějších faktorů sociálně ekonomické situace ve venkovském prostoru. Kromě hlavního zaměření, tj. pěstování révy vinné a produkce

hroznů, sehrává totiž vinohradnictví významnou sociální úlohu v podobě zaměstnanosti venkovského obyvatelstva a v oblasti údržby kulturní krajiny. Kontrolované

ekologické

vinohradnictví,

jako

součást

ekologického

zemědělství, se navíc vyznačuje šetřením přírodních zdrojů a omezením či

zákazy používání látek či postupů, které zatěžují životní prostředí. Jde o perspektivní způsob hospodaření, který vytváří nový trh s produkty Hluchý, M. In Kraus, V. a kol. Nová encyklopedie českého a moravského vína. Praha: Praga Mystika, 2005, s. 78-79 24

- 46 -

ekologického zemědělství včetně nových pracovních příležitostí, přispívá k rozvoji a údržbě venkovské krajiny a k ochraně všech složek životního

prostředí a nejvíce se tak přibližuje pojetí trvale udržitelného způsobu hospodaření. Rozvoj ekologického zemědělství je také velkou šancí k uplatnění českých biopotravin na trzích EU, kde je po biopotravinách stále

větší poptávka. Ekologické zemědělství se stalo vhodnou alternativou

k současnému konvenčnímu zemědělství. Jedná se o kompromis mezi ekonomickou efektivností a enviromentálními potřebami. 6.3/ Principy v ekologickém vinohradnictví Snahou ekologického vinohradnictví je minimalizace dávek chemických

postřiků pro ochranu rostlin /tj. fungicidů – přípravky proti houbovým chorobám; insekticidů a akaricidů – přípravky proti přezimujícím škůdcům/,

vyloučení používání herbicidů k ničení plevelů, vyloučení průmyslových hnojiv apod. Pro ekologické vinohradnictví platí:

- pěstovat odrůdy odolnější vůči houbovým chorobám, odrůdy s tlustou slupkou bobulí

- všemožně zvyšovat odolnost keřů

- posilovat horní plochu listů a bobulí křemíkem

- zabránit dalšímu množení škodlivých hub, bakterií a hmyzu.

Odolnost keřů lze zvýšit jejich nepřetěžováním, vzdušností a správnou péčí o půdu.

Regulace

těchto

nežádoucích

činitelů

spočívá

v ekologickém

vinohradnictví především v prevenci, tj. ve vytvoření vhodných podmínek pro

révu a užitečné živočichy, nikoliv pro choroby a škůdce. Mimořádně důležité je i předvídání nástupu choroby na základě vývinu počasí a fenofáze révy. V ekologickém vinohradnictví, stejně jako v celém ekologickém zemědělství,

se používají všemožné přípravky posilující rostlinu. Patří mezi ně přeslička rolní, česnek, cibule, ale i vodní sklo a hotové přípravky prodávané pro

ekologické zemědělství. Velmi užiteční jsou draví roztoči /Typhlodromus pyri/, jejich přirozená populace se ve vinici zvyšuje i záměrnou introdukcí. - 47 -

Typhlodromus pyri požírá mj. i vlnovníky révové, svilušky ovocné a chmelové i hálčivce révové, tedy živočišné škůdce, kteří poškozují listovou plochu révy vinné. Významným indikátorem stavu ekologického vinohradu je počet motýlů ve vinici, čím je zde motýlů více, tím je prostředí zdravější.25

Během devatenáctého století byly do Evropy zavlečeni škůdci a choroby

révy z Ameriky, vůči kterým evropská réva neměla imunitu, na rozdíl od

druhů amerických. Masovější problémy způsobilo nejprve padlí révové /jako houbová choroba/. Na obranu proti němu se nejprve začaly hledat nejrůznější

chemikálie - produkty oboru tehdy se dynamicky rozvíjejícího. Současně se z Ameriky dovážely odolné druhy a následkem tohoto dovozu bylo zavlečení révokazu, největšího škůdce evropských vinic. Později, koncem devatenáctého

století se k nežádoucím chorobám přidala i plíseň révová /jako plísňová choroba/. Ne že by réva v Evropě neměla předtím žádné nemoci a škůdce, ale

nešlo o masové šíření, v podstatě o epidemie. Ty se začaly objevovat až

koncem devatenáctého století, místně kalamitní výskyt škůdce byl řešen jeho ručním odstraňováním. Rozvoj chemie znamenal enormní užívání chemických

látek v zemědělství. V té době se révokaz likvidoval roztokem sirouhlíku za účelem totální desinfekce. Naštěstí v této době byl už znám biologický trik, jak předejít škodám způsobeným révokazem, a to štěpováním révy na odolné

americké podnože. Tím byl prozatím potlačen révokaz. Choroby však byly

potírány i pomocí chemických postřiků, čímž je ostatně charakterizováno celé dvacáté století. To nakonec dalo vzniknout ekologickému vinohradnictví.

Doba a výše důvěry si vyžádaly nejen slovní záruku vinaře, že víno pochází

z ekologicky obhospodařovaných vinic, ale i následnou kontrolu. V roce 1991 vznikl ve Velkých Bílovicích svaz ekologického vinohradnictví, který se

později stal sekcí svazu PRO-BIO, nyní jsou ekologičtí vinaři v ČR členy svazu PRO-BIO. Současně s chemickým potíráním chorob ve vinohradech však probíhal i biologický proces vedoucí k regulaci chorob - křížení odolných druhů révy s kvalitní evropskou révou. V první fázi téměř 100 let vítězila Hluchý, M. In Kraus, V. a kol. Nová encyklopedie českého a moravského vína. Praha: Praga Mystika, 2005, s.78 25

- 48 -

chemie, nyní již existují v jednotlivých evropských státech odrůdy, které se vyznačují jak relativně vysokou kvalitou vína, tak více či méně zvýšenou

odolností k jednotlivým chorobám. Právě takovéto odrůdy jsou podstatné pro budoucí větší rozšíření ekologického vinohradnictví. K tomu je vhodné, aby

bylo ve vinohradnictví po určitou dobu respektováno to, co v ostatních evropských státech, tj. že není nutné, aby celý podnik hospodařil ekologicky.

Seznam odrůd, které je možno v ČR pěstovat, je uveden ve Stání odrůdové

knize. Tento seznam obsahuje 24 odrůd k výrobě bílých vín /Aurelius,

Auxerrois, Děvín, Chardonnay, Hibernal, Irsai Oliver, Kerner, Pálava, Lena, Neburské, Malverina, Müller Thurgau, Muškát moravský, Muškát Ottonel,

Rulandské bílé, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský, Sauvignon,

Sylvánské zelené, Tramín červený, Veltlínské zelené, Veltlínské červené rané, Veritas/ a 15 odrůd k výrobě vín červených /André, Agni, Alibernet, Ariana,

Cabernet Moravia, Cabernet Sauvignon, Frankovka, Laurot, Merlot, Modrý portugal,

Neronet,

Rubinet,

Rulandské

modré,

Svatovavřinecké,

Zweigeltrebe/, dále 9 odrůd stolních /Arkadia, Diamant, Chrupka bílá, Chrupka červená, Julski biser, Olšava, Panonia Kince, Pola, Vitra/ a 7 podnožových v výrobě sazenic révy vinné /Amos, Craciunel 2, Kober 5 BB,

Teleki 5 C, LE-K/1, SO 4, Kober 125 AA/. Z těchto se pro ekologické vinohradnictví doporučuje pro bílá vína Hibernal, Malverina a Laurot k výrobě vín červených. Obecně lze pro ekologické vinohradnictví doporučit

především interspecifické odrůdy, tj. odrůdy se zvýšenou odolností k houbovým chorobám. Tyto odrůdy byly šlechtěny s cílem získat odrůdy,

z nichž lze získat kvalitní víno, a přitom budou odolnější vůči běžným houbovým chorobám. Bohužel jich v České republice není zatím mnoho, první

registrovanou odrůdou je od roku 2001 Malverina, o 3 léta později se přidaly do seznamu další odrůdy. Pro ekologické vinohradnictví lze doporučit /do

doby než budou vyšlechtěny vhodnější odrůdy/ i tyto další odrůdy: Hibernal, Lena, Malverina, Muškát moravský, Pálava, Ryzlink rýnský, Sylvánské zelené, Tramín červený, André, Cabernet Moravia, Laurot, Rulandské modré.

Výběr odrůd vhodných pro ekologické vinohradnictví není jednoduchý, mimo - 49 -

výše uvedené je možno použít i jiné odrůdy, ale pak je nutno počítat s vyššími nároky a náklady: výběr vhodné půdy, výživa, zatížení keřů množstvím

hroznů, poloha vinice, častější aplikace ochranných látek, zelené práce, atd. Při přechodu z konvenčního vinohradnictví je nutno počítat s dobou přechodného období, která nemůže být kratší 3 let. Během této doby nelze víno označovat jako produkt ekologického vinohradnictví, ale jako víno z parcel přecházejících z konvenčního na ekologické vinohradnictví.26 6.4/ Ekologické vinohradnictví a vinařství Předpisem národním, který upravuje danou oblast je zákon č. 242/2000

Sb., o ekologickém zemědělství /zákon o ekologickém zemědělství/. Současně

jsou zde přímo použitelné předpisy EU - nařízení Rady /EHS/ č.2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícímu označování zemědělských produktů a potravin, v platném znění.

Ve svém úvodu zákon č.242/2000 Sb. vymezuje pojem ekologický

podnikatel a další pojmy, s nimiž pracuje.

Osoba, která hodlá podnikat v ekologickém zemědělství, podá ministerstvu

žádost o registraci, současně má povinnost uzavřít s pověřenou osobou

smlouvu o kontrolní činnosti. Tato pověřená osoba před podáním žádosti provede vstupní kontrolu, ve které se zjišťuje, zda žadatel splnil zákonné

podmínky, resp. vyžaduje osvědčení o zápisu osoby do evidence

zemědělského podnikatele. Žadatel je povinen poskytnout součinnost pověřené osobě a ministerstvu k ověření požadovaných skutečností.

Zákon v § 4 zakazuje ekologickému podnikateli provádět jinou

zemědělskou výrobu souběžně s ekologickou výrobou. Dále je stanoveno

přechodné období, které je třeba splnit k tomu, aby podnikatel hospodařící v konvenční zemědělství mohl být podnikatelem v ekologickém zemědělství.

Přechodné období totiž slouží především k odstranění negativních vlivů předchozí zemědělské činnosti na půdu, krajinu

26

Urban, J. a kol. Ekologické zemědělství. Praha: M ŽP ČR, 2003, s.236

- 50 -

a životní prostředí.

V takovémto přechodném období má osoba zařazená do přechodného období stejné povinnosti jako ekologický podnikatel.

Tam, kde osoba hospodařící ekologicky na svých pozemcích sousedí

s pozemky, které nejsou ekologicky obhospodařované, musí ekologický

podnikatel provést taková opatření, aby zabránil negativnímu vlivu

hospodaření sousedního pozemku, zejména tvorbou travnatých pásů, živých plotů, větrolamů nebo zřizováním cest.

V České republice je v současnosti klasické ekologické vinohradnictví a

vinařství velice málo rozšířené, příčinou bude zřejmě nedostatečný poměr

nákladovosti takovéhoto hospodaření a administrativy s tím spojené k finančnímu ocenění za toto hospodaření. 6.5/ Integrovaná produkce Integrovaná produkce je celosvětově nejvýznamnější směr ekologického

zemědělství. Přesněji řečeno jde o předstupeň ekologického zemědělství. Požadavky na pěstování rostlin a výrobu révového vína nejsou tak striktní jako

u ekologického zemědělství. IP je moderní ekologicky orientovaný vinohradnický systém zaměřený na produkci hroznů a vín špičkové kvality

cestou přátelskou vůči životnímu prostředí. Všechny technologické postupy používané ve vinicích i při výrobě vína musí odpovídat přesně stanoveným

mezinárodním kritériem svazu IP. Základní snahou je , reps. úplné vyločení hnojiv a chemických pesticidů a minimalizace použití fosilních energie. Integrovaná produkce je syntézou tisíciletých vinařských tradic a moderní technologie trvale udržitelného rozvoje.

Integrovaná produkce (IP) představuje způsob zemědělského hospodaření,

jehož základním cílem je zajištění trvale udržitelného rozvoje ve smyslu § 6 zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí, tedy rozvoje, který současným i

budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce

- 51 -

agroekosystémů a ostatních ekosystémů, jež jsou zemědělskou produkcí přímo či nepřímo ovlivňovány.

Dalším základním požadavkem je důsledný systémový přístup k celé

technologii pěstování révy vinné a zpracování při optimalizaci ekonomických a ekologických aspektů produkce.27 Hlavní zásady pro pěstování révy vinné a

zpracování hroznů v systému integrované produkce. Hlavním atributem zásad IP je jejich závaznost. Všechny zásady však nejsou závazné, v podstatě se

zásady rozdělují na povinné, doporučené /nepovinné/ a zakázané. Početně a

významem závazné principy převažují. V oblasti ochrany rostlin jsou povinné následující činnosti:

- ošetřovat proti houbovým chorobám pouze na základě krátkodobé prognózy a signalizace nebo zohlednění vhodnosti podmínek pro výskyt a šíření onemocnění

- ošetřovat proti živočišným škůdcům pouze na základě vyhodnocení výskytu,

včetně využití prahu hospodářské škodlivosti

- přednostně využívat ekotoxikologicky vhodnější přípravky ochrany rostlin

- při výjimečném výskytu dalších škodlivých organismů konzultovat způsob ochrany s příslušným odborným garantem metodiky integrované produkce nebo poradcem

- respektovat zásady strategie řízení rezistence u problémových skupin pesticidů

- dodržet ochranné lhůty pesticidů podle Seznamu registrovaných prostředků ochrany rostlin

- vést záznamy o výsledcích prognózy a signalizace a o provedených ochranných opatřeních

Mezi zakázané činnosti patří:

používat pesticidy, které nejsou doporučeny pro integrovanou produkci

27

SIPHV, citováno 15.4.2006, dostupný z [http://siphv.artemon.cz:8080/vino-ip/]

- 52 -

(toxické k užitečným organismům, zejména T. pyri)

- překročit počet přípustných ošetření proti houbovým chorobám (maximálně 6 ošetření proti padlí a 6 proti peronospoře, maximálně 2 ošetření proti plísni šedé)

- použít prostředky k desinfekci půdy, včetně nematocidů - použít vyšší množství čistého Cu 2+ než 2 kg/ha za rok

V oblasti péče o půdu a hnojení se za povinné práce považují: - sežínané zatravnění nebo řízené zaplevelení minimálně v každém druhém meziřadí

- půda během zimy (srpen - září) chráněna porostem - hnojení P, K, Mg na základě rozborů půdy. Rozbory musí být provedeny minimálně 1x za 6 let. Doporučené dávky živin nesmí být překročeny - vedení záznamů o organickém a anorganickém hnojení dle přílohy vyhlášky č. 274/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů V rámci péče o půdu a hnojení je zakázáno:

- provádět celoplošnou aplikaci herbicidů a to i ve snížených dávkách. Herbicidy lze použít pouze v řádcích.

- použít kořenové, růstové a perzistentní herbicidy

- při hnojení dusíkem použít dávku vyšší než 50 kg N na hektar za rok - při hnojení hnojem použít dávku hnoje vyšší než 40 t/ha

Směrnice SIPHV obsahuje daleko více požadavků při pěstování révy vinné,

než jen výše uvedený základ. 28 Směrnice svazu mají rozsahem 38 stran a obsahují prvky dané na základě vědeckých a empirických poznatků

z pěstování révy. Hospodaření v rámci integrované produkce je nejen šetrnější k životnímu prostředí, ale vzhledem k pochopení ekologických potřeb révy i

finančně méně nákladné/ nižší náklady o cca 30%/. Navíc na tento způsob

28

SIPHV, citováno 15.4.2006 Dostupné z [http://siphv.artemon.cz:8080/vino-ip/]

- 53 -

hospodaření je možné získat nemalé dotace. I proto je zastánců IP daleko nejvíce /přibližně 150 členů SIPHV /.

6.6/ Biodynamické vinohradnictví a vinařství Biodynamické zemědělství je jedno z nejstarších dosud rozvíjených metod ekologického zemědělství. Vznik biodynamického zemědělství se datuje do

roku 1924, kdy tradiční zemědělství začalo měnit svoji podobu směrem k intenzivním formám, a to přesto, že většina problémů spojených s tímto

vývojem se začala výrazněji projevovat až o několik desítek let později.

Ačkoli tento směr nedoznal v České Republice většího rozšíření, zaslouží si pozornost nejen pro svou významnou pozici v některých západoevropských

zemích, ale především pro svoji předvídavost. I v dnešní době nabízejí zastánci biodynamiky modely řešení některých palčivých problémů např.

v oblasti krajinotvorby, péče o půdní úrodnost, šlechtění rostlin a zvířat, přímého prodeje bioproduktů, oživení venkova nebo spojení ekologického

zemědělství s poskytováním sociální péče. Biologicko-dynamické zemědělství se vyznačuje řadou specifik. Některá se u jiných směrů nevyskytují vůbec

/preparáty/, jiné jsou u biodynamického zemědělství nejlépe propracovány. Zvláštnosti

biodynamického

zemědělství

jsou

příkladem

toho,

že

ekozemědělci nepodléhají snadno globalizaci a uniformitě. Nejen proto jsou jejich produkty velice dobře prodejné.Ve prospěch biodynamiky hovoří fakt, že ačkoliv je aplikována na necelém půl procentu francouzských vinařství,

jsou biodynamická vína mezi nejlepšími víny Francie zastoupena více než třiceti procenty29

Pro péči o úrodnost půdy se využívají speciální preparáty připravované

z léčivých rostlin a živočišných orgánů. Velký důraz se klade na důkladné ošetřování statkových hnojiv a na kompostování.

Při pěstování rostlin se pěstitelské postupy příliš neliší od obecných

předpisů pro ekologické zemědělství. Důraz se klade na to, aby rostlina 29

Joly, N. Přeložil David Zieris. Pardubice: Filip Trand, 2004, s.5

- 54 -

vyrůstala z úrodné, živé půdy a byla tak vnitřně odolná vůči napadení zvenčí.

Někteří biodynamice se při pěstování rostlin řídí postavením kosmických těles, většinou při tom využívají výsevní kalendář Marie Thunové /tento postup je zcela dobrovolný a je propracování celého biodynamického hospodaření/.30

Biodynamické podniky jsou sdruženy v národnch svazech Demeter, které

mají vlastní směrnice pro zemědělskou produkci a pro zpracování jednotlivých skupin produktů označených značkou Demeter. Směrnice národních svazů

musí být v souladu s mezinárodními směrnicemi Demeter, které jsou

v některých ustanoveních než požadavky nařízení Rady č. 2092/91. Mezi některá specifika směrnic patří např. povinnost použít v zemědělském podniku

biodynamické preparáty zakladatele hnutí Rudolfa Steinera, při pěstování

rostlin musí být použito biodynamické osivo a sadba /je-li dostupné/, pro zpracování produkce 90% přísad musí být v kvalitě Demeter, má-li výsledná potravina získat známku Demeter. 31

V oblasti vinohradnictví se upouští od průmyslových postřiků proti

chorobám révy, zvyšuje se přirozená odolnost rostlinných pletiv pomocí

výluhu z léčivých rostlin /např. přesličky, kopřivy/, preparátu z horninné moučky, použitím křemíku /vodní sklo/, nižším zatížením keřů úrodou, k hnojení se používají statková hnojiva a zelené hnojení, případně tzv. aktivátory půdní úrodnosti /např.preparát roháčku/.

Při výrobě vína jsou stanoveny 3 stupně /stádia/ použití biodynamie s tím,

že se stupně prohlubují v užití společných zásad. Používá se jen nezbytně nutné množství síry /několikanásobně menší množství, než stanovuje norma v konvenčním vinařství/, mošt se zakváší přirozenou kulturou kvasinek

/množstvím kultur/ pocházejících z vinice, kde byly hrozny vypěstovány,

striktně jsou omezena užití přípravků na ošetření moštu a vína /vyloučeno je užití enzymů/, v nejpropracovanějším stupni se sběr hroznů, kvašení moštu a ošetřování vína řídí postavením kosmických těles. 30 31

Urban, J. a kol. Ekologické zemědělství. Praha: M ŽP ČR, 2003, s.264-268 tamtéž

- 55 -

V prvním stádiu je stanoveno obdělávání půdy a používání zatravnění vinic

absolutně bez herbicidů, zákaz používání chemických hnojiv, je zakázáno

používat jakékoliv exogenní kvasinky pro kvašení, stejně jako používání

geneticky upravených sazenic ve vinicích. Aplikuje-li vinař a vinohradník tyto postupy po dobu alespoň 3 let, může používat označení Demeter.

Druhé stádium zavádí povinnost ruční sklizně při sběru hroznů a přírodního

postupu kvašení. Není povoleno používat enzymy,bakterie nebo chemické produkty syntetického rázu ani aktivátory kvašení a aromatické přísady.

Povoleným postupem není ani používání zmražení hroznů /kryoextrakce/ nebo zahušťování hroznové šťávy /osmóza aj./.

Nejdokonalejší stádium je charakterizováno ponecháním přírodního rázu

hroznů a vína. Je zde zakázána chaptalizace /obohacování/, okyselování,

odkyselování, stejně jako čiření a sterilní filtrace. Použití tohoto stádia závisí na klimatických podmínkách každého roku a není tedy vyžadováno absolutně bez poklesu. 32

Biodynamickým vinohradnictvím a vinařstvím nebo alespoň některými

jeho prvky se zabývá ještě méně subjektů než u klasického ekologického zemědělství /za zmínku stojí vinařství Springer nebo Dobrá Vinice/.

32

Joly, N. Přeložil David Zieris. Pardubice: Filip Trand, 2004, s.178-180

- 56 -

7/ Nedostatky současné úpravy a úvahy de lege ferenda Páteří právní úpravy de lege lata v oboru je zákon o vinohradnictví a

vinařství č.321 z roku 2004. Tento zákon byl vytvářen na ministerstvu

zemědělství od samého počátku cíleně jako předpis, který by byl plně slučitelný s předpisy EU, resp. byl vytvářen, aby tvořil kostru národní právní úpravy v ČR po jejím vstupu do EU. Nutno konstatovat, že se tento cíl zdařil.

Problematické pro vinohradníky a vinaře však vyvstává používání předpisů

z hlediska přehlednosti právní úpravy. Pěstitelé a producenti musí právní

normy vyhledávat nejen v množství tuzemských předpisů, ale i předpisů evropských společenství, na které je odkazováno v národní právní úpravě.

Toto však není problémem jen v oblasti zemědělství, platí obecně, i když právě sektor vinohradnictví a vinařství patří k nejpodrobněji upraveným oborům v EU.

Stejně naléhavým požadavkem jako na zpřehlednění právní úpravy je i

výzva k obezřetnějším změnám předpisů, aby adresáti těchto norem byli schopni vůbec změny v úpravě zaregistrovat.

Vůbec nejpalčivějším problémem je přílišná regulativnost. Posledně

zmiňovaný trend je zčásti pochopitelný pro svou snahu ochránit spotřebitele i samotné výrobce a vinohradníky proti nekalým výrobním a pěstitelským

postupům. Tato ochranářská snaha je však propracována do krajnosti a spíše škodí než je k užitku. Na tyto a jiné aspekty v rámci společné organizace trhu s vínem bylo v odborných kruzích v rámci zástupců států a úředníků EU /Komise ES/ uspořádáno několik seminářů.

V rámci Evropy je kritizován zákaz zvyšování ploch produkčních vinic,

přičemž v zemích tzv. Nového světa žádné omezení tohoto druhu neexistuje a

volnost ve výsadbě je dána na pěstitelích, respektive je omezena jen

požadavky trhu. Dostatek vhodných ploch vinic, reps. dostatek vína vyrobeného z těchto vinic může být podstatnou konkurenční výhodou Nového světa. Přestože zákaz nových výsadeb platí pro všechny členy EU, některé

země /hl. Itálie/ toto nerespektují a další produkcí stolního vína spolupůsobí na - 57 -

nadbytek neprodejného stolního vína na evropském trhu. Toto víno se pak nákladně /v rámci podpor/ zpracovává destilací.33

Dalším problémem je přílišná administrativa, která producenty zatěžuje,

ačkoliv je zčásti ospravedlnitelná pro možnou podporu Unie na různé projekty /podpora marketingu, restrukturalizace vinic, atd/.

Neméně diskutovanou otázkou v oblasti trhu jsou definice vína

a oenologické postupy. Pro starý kontinent působí velké komplikace přijmout fakt, že např. v USA je možný přídavek vody do vína a toto ještě zůstává

vínem. Takovýto postup vždy býval a je v tradicionalistické Evropě považován za falšování vína.

Dalším problémem může být přidávání dubového dřeva do nádrží s vínem,

namísto zrání vína v sudech k výrobě barikových vín.

Do budoucna by se mělo při řešení problémů nejlépe přistoupit

k liberalizaci celého sektoru, značně snížit vynakládané prostředky do daného oboru a zmenšit ochranu vůči třetím zemím. Měl by být dán větší prostor

„neviditelné ruce trhu“, jako je tomu v podstatně větší míře v Novém světě a dát především spotřebitelům na výběr, která vína preferují, kterým

producentům důvěřují a které výrobce na základě špatné zkušenosti nebudou

dále podporovat nákupem jeho výrobků. Výrobci se musí zaměřit na zákazníky a produkovat víno na přání spotřebitelů.34

Alterován, L. Letos se chystá reforma pro víno. Zemědělec, 2006, č.14, s. 4 Sedlo, J. Připravovaná reforma “Společné organizace trhu /SOT/ s vínem v EU. Vinařský obzor, 2006, č. 3, s.116 33

34

- 58 -

8/ Perspektivy vinařství a vinohradnictví v ČR do budoucna Ačkoliv zemědělství nepatřilo nikdy k těm odvětvím národního hospodářství,

kde by se jeho účastníci ocitali v blahobytu, přece jenom vinohradníci a vinaři byli na tom zpravidla vždy lépe než producenti jiných komodit.

Z ekonomického pohledu má největší význam při vinohradnictví spojit toto s vinařstvím, prodat zákazníkům hotový výrobek, nebýt závislý na pohybu cen suroviny k výrobě vína. Praxe ukazuje, že nejlepší hospodářské výsledky

přináší provoz v uzavřeném systému. Současná spotřeba vína v ČR dosahu

hodnoty 16,5 litrů na osobu a rok, přičemž tento trend je rostoucí /údaje za rok 2004 dle ČSÚ.35

Přestože spotřeba vína v tuzemsku je v současnosti sotva na polovině

spotřeby vína v EU, lze očekávat podstatné zvýšení konzumace vína nejen

díky stále rostoucí životní úrovni obyvatel ČR, ale i tím že se víno stává módním nápojem a součástí životního stylu. Nezanedbatelný vliv na jeho konzumaci má i znalost spotřebitelů o jeho zdravotních účincích. Do

současnosti došlo k mohutným výsadbám vinic, nejvíce v roce 2004 /1925ha/. Tyto vinice v nejbližší době začnou plodit a je jen na vinohradnících a

vinařích, jak tímto potenciálem naloží. Skutečností je, že ČR není schopna konkurovat levným dovozům vín nižší kvality z jižních zemí. Toto by mělo být základem každého výrobce produkce jakostních vín, pro rozšíření

segmentu výrobků i vín jakostních přívlastkem. Produkce vína stolního by měla být přenechána zmíněným vínům z jižních zemí, jejichž atraktivitu zvyšuje i cena, která je v ČR pod výrobními náklady. Vzhledem k tomu, že výroba vína v tuzemsku nepokryje skutečnou spotřebu ani z

50%,

nepředpokládá se, že by místní výrobky mohly být ve větší míře exportovány

na zahraniční trhy. Přesto se už, sice zcela ojediněle, v západních zemích některá špičková vína českých a moravských vinařů objevují. Jedná se

35

Anonym [citováno dne 15.dubna 2004]. Dostupný z: http://www.czso.cz

- 59 -

výhradně o luxusní gastronomická zařízení ve Francii, Německu, New Yorku /vinařství Mikros, Reisten, Springer/36

Baker, H. Kapesní průvodce po vinařských oblastech a vínech České republiky. Praha: Levné knihy KMa, 2. vydání, 2005, s.7-10 36

- 60 -

9/ Závěr Účelem práce bylo zhodnotit stav právní úpravy vinohradnictví a

vinařství v České republice s důrazem na vytýčení rozsahu práv a především

povinností, které mají pěstitelé révy vinné a výrobci vína a meziproduktů.

Touto prací jsem se nesnažil pojmout danou problematiku zcela komplexně,

nebylo snahou vytvořit úplný přehled o právní úpravě v dané oblasti, vzhledem k rozsahu práce to ani nebylo možné.

Ve druhé kapitole jsem se snažil o charakteristiku právní úpravy v době,

kdy republika přecházela z centrálního plánování na tržní hospodaření. Cílem

bylo postihnout přesun od kvantitativní produkce ke kvalitě, což umožnil nejprve zákon č.115/1995 Sb. Velice významným v tomto směru bylo zavedení přívlastkových vín jako odlišení od určitého průměru.

Účinností nového vinařského zákona z dubna 2004 byly místním

vinohradníkům a vinařům nastaveny /vzhledem ke klimatickým podmínkám/

relativně stejné možnosti a omezení jako v okolních vyspělých vinařských

státech, od této doby jen záleží na jejich schopnostech a dovednostech, jak uspějí na trhu. Tato problematika je nastíněna ve třetí kapitole.

Ve čtvrté kapitole jsem se zabýval praktickými povinnostmi vinohradníků

z hlediska zákona o rostlinolékařské péče a při hnojení vinic. Velký prostor jsem zde kladl i na výsadby vinic, neboť jde o základní pracovní prostředí a prostor vinohradníků, bez nichž by svoji práci nemohli vykonávat.

V páté kapitole bylo mou snahou postihnou alespoň zčásti širokou

problematiku výroby vína a meziproduktů. Tato oblast byla taktéž významně

zasažena vstupem ČR do Evropské unie. Mezi nejvíce diskutované otázky

mezi vinaři patřilo zařazení vinařské oblasti Morava do zóny B a s tím omezené zvyšování cukernatosti /chaptalizace/. Podobnou odezvu způsobilo i

zavedení nejvyššího povoleného hektarového výnosu hroznů. V rozsahu druhů /kategorií/ vína se v podstatě nic nového a významného nezměnilo, významným bylo zavedení vína originální certifikace, o nějž se mnoho očekává, především u jakostních vín.

- 61 -

Zajímavým pro mne byla kapitola o moderním /staronovém/ trendu

ekologického vinohradnictví a vinařství, především co se týče příčin

a

principů ekologického vinohradnictví. Za přínosnou považuji i tvorbu podkapitoly o integrované produkci, která je z uvedených směrů u nás

nejrozšířenější a těší se velké oblibě nejen vinařů, ale zájem o ni projevují i

spotřebitelé v segmentu výrobků. Navíc se očekává ještě další rozšíření integrované produkce nejen na základě požadavků spotřebitelů. Co se týče biodynamického vinohradnictví, toto budí nejvíce rozporné reakce, ale je ve

své podstatě návratem k čistě přírodním a autentickým vínům, ve kterých se

plně projevuje původ vinice, z níž vzrostly hrozny určené k výrobě jednoho z nejušlechtilejších nápojů-vína.

V sedmé a osmé kapitole jsem se snažil zachytit takové klíčové události a

jevy, ke kterým se bude ubírat v budoucnu nejen české a moravské vinohradnictví a vinařství, ale i to evropské.

- 62 -

10/ Prameny a použitá literatura 10.1/ Monografie Baker, H. Kapesní průvodce po vinařských oblastech a vínech České republiky. 2. vydání, 2005

Joly, N. Přeložil David Zieris. Pardubice: Filip Trand, 2004 Praha: Levné knihy Kma

Kraus, V. a kol. Nová encyklopedie českého a moravského vína. Praha: Praga Mystika, 2005

Kříž, J. První úprava vinohradnictví a vinařství,.Brno: rukopis, 2003 Šarapatka, B. Ekologické zemědělství. Šumperk: PRO-BIO, 2005

Vondráček, M.a kol. Vinařský slovník. 2.vydání. Praha: Radix, 2002

VÚZE, Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 2000 „ Zelená zpráva“. Praha: Mze ČR, 2001

Zemánek, P. Speciální mechanizace: mechanizační prostředky pro vinohradnictví. Brno: MZLU, 2003 10.2/ Články Alterová, L. Letos se chystá reforma pro víno. Zemědělec, 2006, č.14

Pavloušek, P. Budoucnost „vín originální certifikace“ v českém a moravském vinohradnictví a vinařství. Vinařský obzor, 2004, č.5

Kraus, V. AOC, DAC, VOC-historie a význam. Vinařský obzor, 2004

Sedlo, J. Připravovaná reforma “Společné organizace trhu /SOT/ s vínem v EU. Vinařský obzor, 2006, č. 3

10.3/ Právní předpisy tuzemské zákon č. 61/1964 Sb. o rozvoji rostlinné výroby zákon č. 50/1976 Sb. stavební zákon

- 63 -

zákon č. 552/1991 Sb. o státní kontrole

zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí

zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny

zákon č. 334 /1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu zákon č.634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele

zákon č. 115/1995 Sb. o vinohradnictví a vinařství

zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích zákon č.252/1997 Sb. o zemědělství zákon č. 156/1998 Sb. o hnojivech

zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství

zákon č. 91/2002 Sb. o prostředcích na ochranu rostlin

zákon č.147/2002 Sb. o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském

zákon č.149/2002 Sb. o Státní zemědělské a potravinářské inspekci zákon č. 219/2003 Sb. o uvádění do oběhu osiva a sadby zákon č. 321/2004 Sb. o vinohradnictví a vinařství

zákon č. 326/2004 Sb. o státní rostlinolékařské správě zákon č. 634/2004 Sb. o správních poplatcích

nařízením vlády č.103/2003 Sb. o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv

vyhláška č. 132/1998 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu

vyhláška č. 147/1998 Sb. o způsobu stanovení kritických bodů

vyhláška č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv

vyhláška č. 382/2000 Sb., o podmínkách použití kalů na zemědělské půdě

vyhláška č. 210/2004 Sb., o požadavcích na provozní a osobní hygienu při výrobě produktů

vyhláška č.323/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovrní zákona o vinohradnictví a vinařství

- 64 -

vyhláška č. 324/2004 Sb., kterou se stanoví seznam vinařských podoblastí, vinařských obcí a viničních tratí

důvodová zpráva k zákonu č.321/2004 10.4/ Právní předpisy EU nařízení Komise /EHS/ č. 1135/1970 nařízení Rady /EHS/ č.2092/91

nařízení Rady /ES/ č.1493/1999 o společné organizaci trh s vínem

nařízení Komise /ES/ č. 1227/2000, kterým se stanová prováděcí pravidla k nařízení Rady /ES/ č.1493/1999

nařízení Komise /ES/ č. 1622/2000

nařízení Komise /ES/ č.753/2002, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla nařízení Rady /ES/ č.1493/1999 10.5/ Internetové odkazy Anonym, Podmínky pro udělování práva na novou výsadbu [citováno 12.4.2006] Dostupný z: http://www.ukzuz.cz/pdf/trvalky/

SIPHV, [citováno 15.4.2006], dostupný z http://siphv.artemon.cz:8080/vinoip/

Anonym [citováno dne 15.dubna 2004]. Dostupný z: http://www.czso.cz

- 65 -

Resumé The Czech Republic is one of the countries with hight proportion of

viticulture on national agricultural production. Consumption of wine is higher

year after year, up to date national consumption is over 16 and half litre per

person and year. It means twenty percent accumulation against the year 1995. Although annual consumption is only on level of one half of EU average.

Aim of this work is to describe situation on winegrowing and viticulture in

point of view of legal norms, which regulate this area. Main approach is to summarize sume of rights and duties, which are related with operating on this

part of agriculture in ordinary working . That means selection of new varieties of wine and other marginal works are not respected here.

In the biggining some terms are introduced here for understanding

following text. Viticulture in largo sensu means operations in the vineyards

and producing wine with all wine technologies. The name and the contens of this work is based in the first place on this largo sensu of word viticulture. In stricto sensu viticulture means only operations in wine cellars. Legal meaning

of viticulture is more detailed and contains processing of grapes, grape mush or wine by technological operations permitted by law, filling products into bottles, labelling bottles and sending wines on market.

Legal meaning of viticulture is establishing the vineyards, winegrowing,

grape harvest, planting varieties of rootstocks and production of grafted vine plant.

I tried to analyze legal regulations in situation of changing economical and

political situation in the second chapter. Czech Republic was accepting market

economy instead of central economy in those days. Main object was rising

approaching to produce less quantity of wine but in better quality. New act No.115 played an important role in those days.

In the third chapter there is described position of Czech Republic and its

system of law after harmonization of czech and european legal norms. This chapter is situated on the date aftef the May of 2004. - 66 -

The fourth chapter deals with everyday duties of person who are resposible

for fertilising of vineyerds and chemical protection against diseases of vineyard. Stablishing the vineyard was prefered here. After entering Czech

Republic into EU establishing new vineyards has been prohibited here. No other vineyards are provided in all EU up to 2010, this is big contrast when compared with states of the New world /mainly Australia, Chile and USA/.

Main problem in the fifth chapter there was to cover all regulations and

duties during producing different varieties of wine regulated by norms of EU. The most controversal problems comes with integrating domestic winegrowing region Morava /with most of native vineyards/ into wine-growing

zone B and related limiting of chaptalization. The same passional debate

started limitation of harvest. New Wine Act have not brought any important changes in sorts of wines but installing sort VOC /wine of originated certification/ .

Very interesting was producing of chapter about environmentally-friendly

viticulture, mostly refering reasons and principles of environmentally-friendly

viticulture. Relately contributing was also writing about integrated prodution,

which is widespread orientation of this ecological production. Just right this orientation has the most of preconditions to quick spreading into wine-

growners because of great popularity among consumers of wine. Most of wine-growners prefer this orientation because of intersting financial subvention provided by state and EU. Biodynamic viticulture is way, which

tries to find balance between effective protection and natural growing of

viticultures. Biodynamic viticulture is most controversal orientation of all, many people do not believe in influence of gravitation of the Moon and other cosmic planet, although it causes high and tide.

In the seventh chapter I foucused on those important events, that influence

national and Europe legal systém. First in all come to my mind commnon organization of the market in wine. At these days new program and conception for next several years is prepared.

- 67 -

Obsah 1/ Úvod ……………………………………………………………………….2

2/ Právní úprava vinohradnictví a vinařství od roku 1989……………..…3 2.1/ Situace po roce 1989 .. ……………………………..………...……...3 2.2/ Vinařský zákon č.115 ...……………………………….....………….4

3/ Právní úprava po vstupu do EU………………………………………….7

3.1/ Východiska nové právní úpravy ...……..………………………...…7

3.2/ Nový vinařský zákon ………………………..……………………….7

4/ Vinohradnictví …………………………………………………………...12 4.1/ Práce ve vinici ……...………………...…………… ……………….12

4.2/ Ochrana vinice v rámci rostlinolékařské péče …………………....13 4.3/ Problematika hnojení vinic………………………………………...17

4.4/ Evidenční povinnost………………………………………………...19

4.5/ Výsadba vinice……………...……………………………………….20

4.5.1/ Nová výsadba………….....…………………………………....20 4.5.2/ Opětovná výsadba…………………………………………….25

4.5.3/ Nepovolená výsadba…………………………………………..26

5/ Výroba vína……………………………………………………………….28 5.1/ Základní povinnosti při výrobě vína………………………………28 5.2/ Zvyšování cukernatosti a slazení…………………………………..30

5.3/ Burčák a jeho napodobeniny……………………..…….………..…32 5.4/ Druhy vín………………………...………………………………….33

5.4.1/ Tichá vína……………………………………………………..33

5.4.2/ Šumivá vína……………………………………………….…..37 5.4.3/ Vína originální certifikace……………………………...……41

6/ Ekologické směry ve vinohradnictví a vinařství……………………….43

6.1/ Základy ekologického hospodaření………………………………..43 6.2/ Příčiny uplatnění ekologicky šetrného zemědělství ve

vinohradnictví………………………………………………………..45

6.3/ Principy v ekologickém vinohradnictví……………………………47 - 68 -

6.4/ Ekologické vinohradnictví a vinařství………………………..........50

6.5/ Integrovaná produkce……………………………………………....51 6.6/ Biodynamické vinohradnictví a vinařství………………………....54

7/ Nedostatky současné úpravy a úvahy de lege ferenda………………....57

8/ Perspektivy vinařství a vinohradnictví v ČR do budoucna……………59 9/ Závěr…………………………………………………………...………….61 10/ Prameny a použitá literatura…………………………………………..63

10.1/ Monografie....……………………………………………………...63 10.2/ Články……………………………………………………………..63 10.3/ Právní předpisy tuzemské………………………………………..63

10.4/ Právní předpisy EU……………………………………………….65 10.5/ Internetové odkazy………………………………………………..65

11/ Resumé…………………………………………………………………..66

- 69 -