MASARYKOVA UNIVERZITA. Historie základní školy v Měříně od prvopočátku po současnost

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA HISTORIE

Historie základní školy v Měříně od prvopočátku po současnost Bakalářská práce

Autor práce: Jan Budín Vedoucí práce: doc. PhDr. Bohuslav Klíma, CSc. Brno 2013

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a pouţil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne ……………….

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval kronikáři městyse Měřín, panu Mgr. Oldřichu Hnízdilovi za obětavou pomoc při hledání a poskytnutí textových a obrazových materiálů a také vedoucímu této bakalářské práce doc. PhDr. Bohuslavu Klímovi, CSc. za odborné rady a cenné připomínky.

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 6 1.

Měřín v minulosti a dnes ......................................................................................... 9 1. 1 Historické počátky obce ......................................................................................... 9 1. 2 Charakteristika městyse Měřín ............................................................................... 9

2.

Počátky vývoje vzdělávání v českých zemích ...................................................... 11

3.

Prvopočátky školství v Měříně ............................................................................. 15 3. 1 Škola klášterní ...................................................................................................... 15 3. 2 Škola luteránská.................................................................................................... 16

4.

Škola farní .............................................................................................................. 17 4. 1 Příjmy učitelů v 18 a 19. století ............................................................................ 20

5.

Škola obecná a měšťanská .................................................................................... 23 5. 1 Škola obecná a měšťanská v době druhé světové války....................................... 26

6.

Škola národní a škola střední ............................................................................... 29

7.

Osmiletá střední škola ........................................................................................... 31

8.

Základní devítiletá škola ....................................................................................... 34 8. 1 Výstavba nové základní devítileté školy .............................................................. 38

9.

Základní škola v 21. století .................................................................................... 41 9. 1 Prezentace a kulturní akce školy .......................................................................... 42

10.

Významní rodáci spjatí se školou v Měříně ..................................................... 46

11.

Statistika počtu žactva od roku 1890 do současnosti ...................................... 48

11. 1 Škola obecná....................................................................................................... 49 11. 2 Škola národní ...................................................................................................... 55 11. 3 Osmiletá střední škola ........................................................................................ 56 11. 4 Základní devítiletá škola..................................................................................... 57 Závěr .............................................................................................................................. 62 4

Resumé ........................................................................................................................... 64 Seznam pramenů a literatury ...................................................................................... 65 Seznam příloh ................................................................................................................ 66

5

Úvod Ve své bakalářské práci se hodlám zaměřit na souvislé zpracování historie základní školy v Měříně. Tuto základní školu jsem devět let navštěvoval a mám k ní přirozeně vybudované velmi silné pouto. Škola, resp. školství má v Měříně dlouho tradici a jeho prvopočátky sahají aţ do dob na přelomu 13. a 14. století, kdy bylo v Měříně zaloţeno proboštství sv. Benedikta. Cílem mé práce je podat ucelený pohled na historii a tradici školství v obci, v níţ od mala ţiji. Rovněţ se budu snaţit zachytit i změny, kterými si škola během své historie prošla, ať jsou to budovy, ve kterých probíhala kaţdodenní výuka či změny ve vedení školy. V průběhu své práce chci rovněţ nastínit ţivot učitelů, zejména v době farní a obecné školy, který nebyl leckdy vůbec snadný. Ke konci své práce bych se chtěl zaměřit i na známé rodáky z Měřína a okolí, kteří získávali své první zkušenosti a znalosti právě v měřínské škole. Závěr této bakalářské práce bych chtěl obohatit statistickým výzkumem, zachycující proměny celkového počtu ţactva od dob farní školy aţ po současnost. Toto téma jsem si pro bakalářskou práci vybral z toho důvodu, ţe mě od mala velice baví historie a chtěl jsem se proto dozvědět vše o dějinách školství v obci. K Měřínu mám od útlého dětství velmi kladný vztah, bylo mi ctí ho reprezentovat na řadě sportovních akcí a potěšila mě moţnost, sepsat jako první celou historii školství obce. Během práce mi byl velmi nápomocný dlouholetý kronikář obce, pan Mgr. Oldřich Hnízdil, který se jako jeden z mála lidí jiţ o historii měřínské školy trochu zajímal a mohl mi tak poskytnout řadu cenných rad, jak postupovat při hledání archivních a obrazových materiálů pro moji práci. Dalším podnětem pro vybrání tohoto tématu byla skutečnost, ţe doposud není o historii základní školy v Měříně zpracována ţádná publikace. Pro vlastní zpracování této bakalářské práce jsou stěţejními zdroji archivované školní kroniky a také kroniky obce, uloţené u pana Mgr. Oldřicha Hnízdila. Mezi nejstarší pouţité archivní prameny patří školní kronika z let 1872-1946. Dalším důleţitým zdrojem informací je publikace, vydaná městysem Měřín k jeho 700 letému výročí o nejstarší zmínce obce, s názvem Měřín 1298-1998. V této publikaci byla jiţ autorem nastíněna historie školství v Měříně. 6

V úvodní části se věnuji historickým počátkům obce, které sahají hluboko do středověku. V těchto počátcích bylo pro Měřín zásadní, ţe se dostal do patronace benediktinského kláštera, sídlícího v Třebíči. Prostřednictvím jeho opatů se následně Měřín stával centrem širokého okolí. Následující podkapitola se zabývá současnou charakteristikou obce a nejbliţšího okolí, včetně místních zajímavostí a dominant. Důleţitou součástí obce je i kulturní ţivot a školství. Při zpracování historických počátků obce jsem vycházel z literatury od Augustina Kratochvíla. Ve druhé kapitole se věnuji počátkům vzdělávání, které zasáhly české země v rámci habsburské monarchie. V této kapitole popisuji nejdůleţitější zákony a nařízení, které ovlivnily ţivot celého školského prostředí, od ţáků, učitelů aţ po vedení a dozor nad školami. V kapitole je také nastíněn i strukturální vývoj základního a středního školství, pro který byl velkým mezníkem Hasnerův školský zákon z roku 1869. Literatura pouţitá v této kapitole je poměrně rozmanitá. Hlavním zdrojem informací se pro mě stala publikace Vývoj české školy a učitelského vzdělání od Zdenky Veselé. Třetí kapitola zahrnuje prvopočátky školství v Měříně, od dob školy klášterní po školu luteránskou. Podkapitola o škole klášterní popisuje zaloţení a následný úpadek benediktinského proboštství v Měříně, s kterým jsou spjaty první náznaky školství v obci a také na to, jak samotná výuka vypadala a na co byl kladen důraz. Po stoleté odmlce se objevuje v měřínské školní historii škola luteránská, která přestala existovat roku 1620. Jako stěţejní materiál pro tuto část práce mi poslouţily dvě publikace, zabývající se regionálním děním, jejichţ autorem je pan Mgr. Oldřich Hnízdil. Následující kapitoly č. 4 aţ č. 8 zachycují měřínské školství, jehoţ historie je jiţ přehledně popsaná ve školních kronikách. Jako opora pro tuto část bakalářské práce mi rovněţ velmi výrazně poslouţila publikace s názvem Měřín 1298-1998. Jednotlivé kapitoly se zabývají vţdy určitou částí historického vývoje, různých časových délek. Kapitoly obsahují všeobecný, ucelený souhrn, zahrnující průběh výuky, popis budov, kde se výuka uskutečňovala aţ po učitelské sbory a vedení školy včetně změň jich se týkajících. V deváté kapitole je nastíněn vývoj Základní školy v Měříně v tomto století, který si pamatuji osobně, jako ţák této školy. Škola v této době prošla velkými 7

rekonstrukcemi a změnami. Následující kapitola se zabývá významnými občany, kteří jsou spjati s místní základní školou a uplatnili se v širokém okruhu vědeckých a kulturních oborů. V závěru této práce je zpracovaný krátký statistický výzkum ţactva, navštěvujícího jednotlivé druhy základního školství v Měříně od dob farní školy po současnou základní školu. Jako hlavní zdroj informací pro tento výzkum mi poslouţily archivované školní kroniky, které jsou ovšem k dispozici pouze do roku 1953. Kroniky od roku 1954 se bohuţel ztratily a tak mi jako další zdroj poslouţily vzorně vedené obecní kroniky.

8

1. Měřín v minulosti a dnes 1. 1 Historické počátky obce Českomoravská vrchovina je oblastí s drsným klimatem a málo úrodnou půdou. Není proto divu, ţe k prvnímu osídlování této rozsáhlé oblasti českomoravského pomezí docházelo aţ v průběhu 12. století. Osídlování bylo charakteristické pozvolným tempem, které směřovalo proti toku větších řek, kde se rovněţ nacházely staré obchodní cesty. Ve 12. století se stal velkým vlastníkem půdy v poříčí středního toku řeky Jihlavy benediktinský klášter v Třebíči, ke kterému přibylo i proboštství měřínské. „První dějepisná zmínka činí se o městečku r. 1197, kdy třebíčský klášter obdrţel od jemnického kníţete Svatopluka statek v Měříně („na Mirine“), coţ jmenovaného roku také potvrdil brněnský kníţe Spytihněv.“1 Tato historická zmínka však nemůţe být vědecky uznatelná, jelikoţ na základě jazykového a diplomatického rozboru byla tato listina označena jako tzv. Bočkovo falzum, pocházející z první poloviny 19. století. Proto je za všeobecně historicky nejstarší doloţenou zmínku o zaloţení Měřína povaţována ta z roku 1298. „Ve čtvrtek po Svatodušních svátcích (29. května) 1298 zaloţil se svolením olomouckého biskupa Dětřicha král Václav II. zdejší proboštství řádu sv. Benedikta na čest s slávu sv. Jana Křtitele pro 6 bratří a probošta a nadal klášter značnými statky, osadami, polnostmi a desátky, podřídiv je třebíčskému klášteru.“2

1. 2 Charakteristika městyse Měřín Městys Měřín se rozkládá na Českomoravské vrchovině v okrese Ţďár nad Sázavou a leţí v nadmořské výšce 480 m n. m.. Ke dni 1. 1. 2012 měl městys 1971 obyvatel. Svou polohou je Měřín jiţ od svého zaloţení střediskem širokého okolí. Městečko se nachází na výšinné rovině obklopené v nejbliţším okolí mírně zvlněným územním reliéfem, jeţ je charakterizován kopci Stráţnice a Králův kopec. Severně od Měřína se zvedá pásmo Arnoleckých hor s nejvyšším bodem okolí, vrchem Havlinou s nadmořskou výškou 707 m n. m. Krajina okolo obce se skládá zejména z orné půdy, která je hojně vyuţívána pro pěstování obilovin, olejnin a okopanin. V krajině dále nechybí pastviny, jehličnaté lesy, rybníky a najdeme zde i malebné údolí podél říčky 1

KRATOCHVÍL, A.: Velkomeziříčský okres. Brno 1907, s. 274.

2

Tamtéţ, s. 275.

9

Balinky, které je vyhledávaným místem pro turisty a rybáře. Rájem místních i přespolních houbařů jsou lesy západně od obce směrem ke Kameničce a Řehořovu. Dominantou městyse je kostel sv. Jana Křtitele s vysokou věţí a románským portálem z 12. století. Měřín se rozkládá při státní silnici II. třídy mezi Velkým Meziříčím a Jihlavou v těsné blízkosti dálnice D1 a je místně rozdělen na několik částí, jako jsou Horní konec, Zabrána, Zarybník, Dolní konec a Pustina, která je jiţ s obcí stavebně téměř spojena. Měřín je díky své poloze a velikosti spádovou obcí pro řadu okolních vesnic, jako jsou Blízkov, Černá, Chlumek, Stránecká Zhoř, Meziříčsko aj. Stejně tak má díky své geografické poloze výborné spojení s většími městy v okolí, např. Jihlavou, Třebíčí a Velkým Meziříčím. V Měříně je v současné době nejvíce zastoupen dřevařský průmysl, část obyvatelstva pracuje v zemědělství, ovšem většina obyvatel je nucena dojíţdět za prací do okolních měst. V obci se nachází nově zrekonstruovaná devítiletá základní škola, kterou navštěvují místní děti a rovněţ i děti z širokého okolí. Velkým přínosem pro místní základní školu bylo vybudování nového víceúčelového sportovního hřiště pro potřeby školy a veřejnosti, slavnostně otevřeného roku 2005.

10

2. Počátky vývoje vzdělávání v českých zemích Habsburská monarchie prokázala v 18. století velkou zaostalost v porovnání s ostatními mocnostmi. Stále zřetelněji se ukazovalo, ţe ideologie feudalismu a její hlavní opora církev, je překáţkou dalšího kulturního rozvoje. Jednou z cest k odstranění těchto překáţek bylo zrušení jezuitského řádu a tereziánské reformy.3 Velmi důleţitá byla vláda habsburské panovnice Marie Terezie, která usedla na trůn jako první ţena, díky pragmatické sankci, po smrti svého otce Karla VI. Marie Terezie vládla mezi léty 1740–1780 na českém i habsburském trůně. Během doby svého panování se ujala péče a vzdělání lidí a dokazuje to tím, ţe v roce 1774 zavedla povinnou školní docházku. Za její vlády se zakládají školy i v těch nejmenších vesnicích.4 První návrh na úpravu elementárního školství vypracoval Josef Messmer, ředitel vídeňské normální školy. Jeho představy však vyvolaly v komisi značné rozpory, a proto byl v roce 1774 povolán do Vídně opat augustiniánského kláštera Jan Ignác Felbiger5, aby upravil v dědičných zemích obecné školství. Felbiger se úkolu ujal a zpracoval návrh na reformu školství pod názvem „Allgemeiner Schulplan für die deutschen Normal-, Haupt- und Trivialschulen in sämmtlichen k.k. Erblanden“: Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech c. k. dědičných zemích. Felbigerův školní řád poţadoval v kaţdé zemi ustanovit školskou komisi, která bude zakládat a řídit školy. V celkovém souhrnu se tento školní řád stal základem pro organizaci obecného školství a s některými změnami platil téměř 100 let, aţ do nové úpravy elementárního školství, která byla provedena v Rakousku v roce 1869.6 Školy na sebe navzájem navazovaly. Nejníţe byly školy triviální, nad nimi školy hlavní v hlavních městech krajů a nad nimi školy normální v kaţdém městě provincie, 3

VESELÁ, Z.: Vývoj české školy a učitelského vzdělání. Brno 1992, s. 9.

4

ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010, s. 378.

5

FELBIGER, J. I., známý pruský reformátor školství, který proslul písmenkovou a tabulkovou metodou výuky. 6


11

které připravovaly budoucí pedagogy. Do budoucna jiţ neměli být pedagogové bez učitelského vzdělání. Veškerou výuku měli obstarat učitelé, pouze náboţenství směli vyučovat faráři. Ti si však vliv udrţeli i nadále, protoţe byli dozorci nad triviálními školami, které spadaly pod fary.7 Obsah vzdělání pro jednotlivé typy škol byl stanoven tak, ţe škola triviální bude vyučovat náboţenství, biblické dějiny, dále „znaní písmen, slabikování a čtení psaných a tisknutých věcí, běţnému písmu“, z počtů čtyřem základním operacím početním a jednoduchému počtu trojčlenkovému. Kaţdá triviální škola měla mít podle počtu ţactva jednu aţ dvě učebny, dostatečně velké a světlé. Škola hlavní měla kromě výuky předmětů školy triviální jednak připravovat pro další studia, jednak poskytnout průpravu pro vojenskou sluţbu, pro řemeslníky a rolníky. Škola měla být vybavená třemi učebnami. Tam kde to okolnosti dovolovaly, bylo doporučeno zakládat samostatné dívčí školy, kde se měly připravovat zejména učitelky. Škola normální měla rozšířenou výuku školy hlavní a připravovala zejména budoucí učitele. Součástí výuky, kterou zabezpečovalo aţ pět učitelů a ředitel, byl také výklad o povinnostech učitelů, o metodách výuky, o pěstování kázně, o správném vedení katalogů aj. V triviálních školách v místech s českým obyvatelstvem byl vyučovacím jazykem jazyk český. V hlavních školách, které byly v českých městech, se vyučovalo česky v první třídě, ve druhé bylo vyučování dvojjazyčné a ve třetí se vyučovalo pouze německy. Vyučovacím jazykem na školách normálních byla němčina.8 Ve školství se plně projevoval sílící vliv katolické církve. Duchovenstvu byl opět svěřen dohled nad školami a učiteli, kteří se museli ve svých výkladech přesně drţet předepsaných učebnic. Vyučovací metody byly značně strnulé a zkostnatělé. Po roce 1815 se dařilo v naprosté většině měst a obcí v českých zemích uplatnit zásadu povinné školní docházky. Ještě počátkem 19. století totiţ nechodilo do školy v Čechách asi 30 % dětí, na Moravě a ve Slezsku asi 28 %. Koncem 20. let 19. století procházelo základní školní výukou přes 90 % dětí. K tomuto zlepšení přispělo opětovné vydání

7

SOMR, M.: Dějiny školy a pedagogiky. České Budějovice 1931, s. 164.

8


12

školského zákona v srpnu 1805, vyhlašující povinnou školní docházku pro děti od šesti do dvanácti let.9 Nový učební plán pro gymnázia, jenţ byl vydán v roce 1819, zavedl šestitřídní gymnázia se čtyřmi niţšími (gramatikálními) třídami a dvěma vyššími (humanitními) třídami. Gymnazijní výuka byla tedy o rok prodlouţena. Od roku 1805 totiţ existovala pětitřídní gymnázia a šest tříd měla pouze gymnázia v sídlech lyceí nebo univerzit; šlo o tzv. akademická gymnázia.10 Vnitropolitický vývoj v Rakousku v padesátých letech 19. století však znamenal cestu zpět ve všech oblastech veřejného ţivota, a tedy i ve školství. Reţim ministra vnitra Alexandra Bacha se pevně opíral o církev, která začala ještě více posilovat svůj vliv na všech typech škol. Biskupům bylo přiznáno právo buď přímo, nebo prostřednictvím jejich komisaře dohlíţet na vyučování. Tento reakční vývoj byl dovršen v roce 1855 sjednáním konkordátu, dohody mezi církví a rakouských státem, která se patentem z 5. prosince stala zákonem. Konkordátem byla zrušena řada omezení církve z dob josefínských a duchovní ţivot v Rakousku, zvláště pak školství, bylo podřízeno církevnímu dozoru. Tak byla posilněna závislost školy na církvi, tak se zvýraznilo nejen duchovní, ale i sociální poníţení učitele, zejména triviálních škol, který byl vědomě udrţován v hmotné bídě.11 Roku 1867 dochází v rámci habsburské monarchie k zásadním vnitropolitickým změnám. Jednou z nejpodstatnějších změn, které vyplynuly z prosincové ústavy pro předlitavskou část monarchie, bylo podstatné omezení církevního vlivu na školství a jeho pokračující laicizace podpořená říšským zákonem z 25. května 1868, který vyhlásil základní pravidla o postavení školy k církvi a o úloze státu.12 Ke změnám ve školství přispěl zásadním způsobem nový Hasnerův školský zákon z května 1869 o všeobecné povinné školní docházce, modernizující zastaralé předpisy z počátku 19. století. Dosavadní systém triviálních, hlavních a normálních škol byl zrušen a nahradily ho pětiletá škola obecná a tříletá škola měšťanská. Z měšťanské školy bylo 9

ČAPKA, F.: Dějiny českých zemí 1800-1918. Brno 2006, s. 37-38.

10

Tamtéţ, s. 38.

11


12

Tamtéţ, s. 41.

13

moţné pokračovat ve studiu na středních školách, především reálkách, pokud si ţák nevybral některou ze škol gymnaziálních. Zákon prodluţoval školní docházku ze šesti na osm let a zřizoval školy všude tam, kde „v okruhu jedné hodiny po dobu nejméně 5 let ţije více neţ 50 dětí“. Zlepšovalo se také postavení učitelů, a to jak po stránce jejich přípravy, tak i materiálního zabezpečení, přičemţ náklady na provoz obecné školy se přesunuly na obec a za vzdělávání učitelů zodpovídal stát.13 Poslední významnější reformou v rámci Rakousko-Uherska byla Taaffeho14 reforma z roku 1882. V té bylo určeno, ţe učit mohl pouze ten, který má stejné vyznání jako většina ţáků ve třídě. Dále byly rozmnoţeny hodiny náboţenství a katechetům byla dána stejná práva jako učitelům. Po vypuknutí první světové války v roce 1914 se velmi zhoršil stav škol. Peníze na pomůcky nebyly a učitelé byli mnohdy na frontě. „Pravidelné učení bylo především ztíţeno a namnoze znemoţněno úplně tím, ţe mnohé budovy školní – a to pravidelně nejlepší a nejvýstavnější – byly zabrány pro nemocnice a ubytování vojska, vojenské úřady a skladiště.“15

13

ČAPKA, F.: Dějiny českých zemí 1800-1918. Brno 2006, s. 140.

14

TAAFFE, E., rakouský státník a konzervativní sociální reformátor, který byl v letech 1868-1870 a 1879-1893 předsedou předlitavské vlády. 15

KÁDNER, O.: Československá vlastivěda. Díl 10, Osvěta. Praha 1931, s. 48.

14

3. Prvopočátky školství v Měříně 3. 1 Škola klášterní Pro rozvoj velkých částí Českomoravské vrchoviny, mezi něţ patří i Měřínsko, měl zásadní význam benediktinský klášter v Třebíči, který byl zaloţen roku 1101 údělnými přemyslovskými kníţaty Oldřichem a Litoldem. Zakládání klášterů v této době nemělo jen náboţenský účel. Kláštery byly šiřitely nových poznatků v oblastech zemědělství, řemeslnictví či umění. Stávala se z nich správní a hospodářská centra. Kláštery však měly v této době i úlohu středisek vzdělanosti, jelikoţ je známo, ţe právě benediktini při svých klášterech a proboštstvích zřizovali klášterní školy.16 Benediktinský klášter v Třebíči měl celkem zřízené tři proboštství, a jedno z nich, zaloţené roku 1298, bylo právě v Měříně. Zaloţení proboštství vedlo k výraznému rozvoji území, jeţ bylo kolem Měřína klášteru darováno.17 Dle dostupných pramenů je velmi pravděpodobné, ţe v Měříně klášterní škola existovala a některý z mnichů na ní vyučoval. Stalo se tak v době Karla IV. pod vlivem nově zaloţené univerzity v Praze. Je dosti pravděpodobné, ţe se na měřínské klášterní škole vzdělával i Mikuláš z Měřína, bakalář svobodných umění na praţské univerzitě. U benediktinů bylo při výuce věnováno velké mnoţství času četbě a studiu bohosluţebných knih. Velký důraz byl ve 14. století kladen na prohlubování vzdělanosti mnichů. Bratřím měli přednášet gramatiku, rétoriku a logiku jen kvalifikovaní učitelé. Kaţdý dvacátý z bratří měl být opatem vyslán ke studiu na univerzitě.18 Osudným se pro měřínské proboštství s klášterní školou stalo období náboţenských válek mezi lety 1420-1434. Třebíčský klášter se aktivně zapojil do bojů na straně katolíků, coţ husité při jedné ze svých výprav tvrdě potrestali. Došlo k vypálení a mnohdy rovnou k zániku řady obcí. Zkázu kláštera v Třebíči dokončilo křiţácké taţení uherského krále Matyáše Korvína proti Jiřímu z Poděbrad.

16

HNÍZDIL, O.: Černá – Milíkov, historie a současnost 1556-2007. Černá 2007, s. 25.

17

Tamtéţ, s. 28.

18

FIŠER, R.: Třebíč, z historie benediktinského opatství. Třebíč 2004, s. 183.

15

Válka znamenala i definitivní zánik proboštství v Měříně, od roku 1468 není o něm a jeho mniších ani zmínky.19

3. 2 Škola luteránská Po zániku benediktinského proboštství v Měříně následuje zhruba stoleté období, kdy v Měříně nenalézáme ţádnou zmínku o působení jakékoliv školy. Archivní prameny zmiňují aţ rok 1568, kdy byla v tehdejší obci zaloţena škola luteránská. Za zaloţení této školy v Měříně se zasadila Helena Berková z Lomnice, majitelka Velkého Meziříčí a vdova po Sigmundovi z Heltu. Tato škola zde působila aţ do, pro české dějiny nešťastného, roku 1620, kdy byla zrušena v důsledku poráţky českých stavů na Bílé hoře a následné rekatolizace českých zemí. Bohuţel, zpráv o této škole není mnoho. V roce 1588 uvádí se v seznamu rudoleckého panství dcera po neboţtíku Jiříkovi, rektorovi z Měřína. V roce 1607 je další zmínka o škole na listině, kterou Jan Rafael Chroustenský potvrdil artikuly cechu řeznického v Měříně. Je tam uvedeno: …“A chudim lidem do sspitalu a ţiakowttvu do sskoly obraceno bylo“. Na této škole nabyl pravděpodobně počátečního vzdělání syn měřínského pastora Jana Samuela Šabateckého jménem Samuel, který pak studoval ve Frankfurtu a v Praze. V roce 1613 byl magistrem filozofie, v roce 1614 korektorem, v roce 1617 rektorem evangelické školy na Malé Straně v Praze. V měřínské škole začínal své vzdělání i slavný měřínský rodák Václav Měřínský (Miřínský), vynikající básník své doby. Skládal písně církevní, z nichţ mnohé jsou ozdobou bratrských kancionálů.20

19

HNÍZDIL, O.: Černá – Milíkov, historie a současnost 1556-2007. Černá 2007, s. 30.

20

HNÍZDIL, O.: Měřín 1298 – 1998. Měřín 1998, s. 188.

16

4. Škola farní Luteránská škola v Měříně po třicetileté válce definitivně zanikla. Teprve kolem roku 1650 bylo v Měříně obnoveno školní vyučování ve farní škole v duchu přísně katolickém. Jméno prvního měřínského rektora farní školy nalézáme v dějinách Velké Bíteše, kde je zaznamenáno, ţe roku 1650 působil na zdejší farní škole rektor Václav Mírovický, který odtud odešel do Měřína, kde byl do roku 1664. V účtech měřínské obce je roku 1662 vykázáno vydání 30 krejcarů na fůru pro měřínského rektora a roku 1672 je zmínka o tom, ţe z desátkových polí o ţních dostal učitel od kaţdého sedláka po snopu ţita a od faráře 4 zlaté. V obecních účtech je také vykazována částka 3 zlaté varhaníkovi a rektorovi. Ve škole se učilo vedle náboţenství jen trivium, tj. čtení, psaní a počítání. Farní škola v Měříně neměla dlouho vlastní budovu. Teprve roku 1751 byla nákladem farnosti postavena naproti faře zvláštní dřevěná budova o jedné učebně a malém bytu pro učitele. Tato školní budova čp. 33 v roce 1768 vyhořela a byla vrchností nově postavena v původním tvaru a velikosti.21 Do školy chodilo jen málo dětí, a proto jedna nevelká učebna stačila pro celou farnost. O farní škole v 18. století je celkem málo zpráv a jsou čerpány hlavně z měřínské farní kroniky. V roce 1754 se konala v Měříně biskupská vizitace, která se týkala fary, kostela, školy a varhaníka. V kronice jsou zapsány odpovědi na otázky o škole. Podle nich byl tehdy rektorem Jan Dohnal, stáří 37 let, povoláním tkadlec. Za rektora byl přijat farářem, který o něm napsal, ţe je pilný ve vyučování mládeţe.22 Pomocníci učitele byli bez platu a učitel byl placen od farníků posnopným, coţ mu vynášelo asi 12 měřic ţita a 6 ½ měřice ovsa. Od svých ţáků brával: od začátečníků po 3 krejcarech, od čtenářů po 1 krejcaru, od těch, co psali a počítali po ½ krejcaru. Za varhanictví dostával 1 zlatý a 52 krejcary a od obce měl 3 zlaté. O škole se píše, ţe je ze dřeva a byla postavena farníky, kteří jsou zavázání ji udrţovat. Děti sedají v jedné učebně pohromadě a nejsou rozděleny podle pohlaví. Učitel pouţívá trestů rozumně, hraje na varhany a jiné nástroje a vyučuje i hudbě.23

21

HNÍZDIL, O.: Měřín 1298–1998. Měřín 1998, s. 188.

22

Tamtéţ, s. 188–189.

23

Tamtéţ, s. 189.

17

Aţ do roku 1787 byly přiškoleny k měřínské farní škole tyto obce: Měřín, Pustina, Chlumek, Zhoř Stránecká, Zhoř Nová (Nové Dvory), Blízkov, Dědkov, Černá, Milíkov, Jersín a Meziříčko. Toho roku se za děkana Antonína Zalejského odloučily obce Blízkov a Dědkov, které si postavily společnou školu v Blízkově. Jersín, Meziříčko, Černá a Milíkov si postavily společnou školu v Černé.24 Od roku 1751 do roku 1818 působilo při farní škole v Měříně 18 katechetů a pouze 8 učitelů. Jména katechetů jsou: František Staněk, Felix Vitavek, František Haupt, Ferdinand Stejskal, Václav Schenk, Jan Stelzl, František Delinc, Josef Kaiser, Josef Chylík, Bonavent Čeplichal, Hermenegild Vach, Tadeáš Tichý, František Straka, Maxmilián Karbaš, František Chládek, Nepomuk Formánek, Jan Valenta a Josef Kasteli.25 Poţárem v roce 1810 byly všechny staré písemnosti ve škole zničeny a v německy psané kronice z roku 1818 jsou uvedena jen jména těchto učitelů: Antonín Svatoň, Jan Dohnal, Jan Čihal, Tomáš Čermák, František Engelbauer, Josef Volný, Karel Papeţ a František Krejčí.26 Teprve roku 1801 se učitelům na měřínské farní škole dostalo pomocníků, kterým bylo vypláceno sluţné 70 zlatých z náboţenské školní pokladny. Od roku 1812 dostával kaţdý pomocník jiţ jen 50 zlatých, tedy o 20 zlatých méně, kdeţto plat učitelů obnášel 260 zlatých a 16 krejcarů. V letech 1801–1818 působili na škole pomocníci: František Čermák, Martin Škorpík, Jan Volný, František Čichna, František Šťáva a Matěj Mutl.27 Učitel Jan Dohnal vzdal se školní sluţby, kdyţ byl ustanoven komisařem při stavbě císařské silnice přes Měřín v roce 1785. O učiteli Engelbauerovi je známo, ţe opustil školní sluţbu, protoţe vedl neklidný ţivot. Učitel Josef Volný zanechal školní sluţby, kdyţ se oţenil s vdovou po měšťanu Josefu Dohnalovi a získal celolán čp. 113. Rektorem se po něm stal Karel Papeţ, do té doby pomocník, který zemřel roku 1811. Jeho nástupce František Krejčí, který byl učitelem ve Zhoři u Polné, působil potom v Měříně do roku 1819. Toho roku byl v Měříně jmenován správcem školy Jan Volný, 24

Školní kronika 1872-1946, s. 4.

25

Tamtéţ, s. 4.

26

HNÍZDIL, O.: Měřín 1298–1998. Měřín 1998, s. 189

27


18

syn dřívějšího rektora Josefa Volného. Jan Volný býval v Měříně pomocníkem, roku 1805 odešel dobrovolně jako „feldwebel“28 na vojnu a po skončení válečného taţení nastoupil na místo pomocníka v Měříně. Potom byl druhým učitelem v Brtnici a odtud přišel jako rektor do Měřína, kde působil 30 let. Zemřel v roce 1849.29 V roce 1800 byla školní budova na náklad patrona kníţete Eduarda Collalto zvýšena na poschodí, aby se mohlo vyučovat ve dvou učebnách. Ve škole bydlel správce školy a pomocník. V přízemí byla I. třída a byt pomocníka, v poschodí II. třída a byt učitele. U školy byl jen malý dvorek, zahrada nebyla, ale u rybníka na obecních loukách propůjčila obec škole půl měřice velký pozemek.30 Od roku 1819 aţ do roku 1871, v kterém byly uvedeny nové školní zákony, působili na farní škole jako správcové a zároveň jako vyučující následující učitelé: mezi lety 1819-1849 Jan Volný, mezi lety 1850-1861 Karel Čermák, mezi lety 1861-1865 Vojtěch Janovský a nakonec od roku 1865 František Princ.31 Počet vyučovacích hodin byl stanoven na čtyři hodiny denně, a sice v zimě 2 hodiny dopoledne a 2 hodiny odpoledne, v létě pak 4 hodiny za poledne. K vytopení školy bylo ustanoveno od velkostatku z Černé 8 sáhů, od velkostatku v Meziříčí 2 sáhy, obec Měřín přispěla 5 sáhy a obec Chlumek 1 ½ sáhů. Dohromady se tak ročně dodalo do školy 16 ½ sáhů měkkého loketního štípového dříví.32 V roce 1849 se stal správcem školy v Měříně Karel Vincenc Čermák, rodem z Blízkova, který zemřel v roce 1861. Po něm působil v Měříně v letech 1861–65 Vojtěch Janovský a poté v letech 1865–71 František Princ, rodák z Voţice u Tábora. V roce 1868 se odloučil z měřínského školního obvodu Chlumek a v roce 1874 Stránecká Zhoř, takţe k měřínské škole patřil jen Měřín a Pustina, která byla osadou obce. Farní škola trvala aţ do roku 1869, tj. do vydání Hasnerova školního zákona, jímţ bylo školství vyňato z církevního dozoru a podřízeno dozoru státnímu – školním 28

Feldwebel – česky šikovatel. Vojenská pozice střední úrovně v rakouské, později rakousko-uherské armádě, zabývající se taktickým řízením a přípravou muţstva. 29


30

Tamtéţ, s. 189

31

Kronika městyse Měřín, I. díl, s. 55.

32


19

úřadům při politických úřadech okresních a zemských. Všeobecné vzdělávací školy se tak začaly dělit na obecné a měšťanské.33 Aţ do roku 1870 se zabýval školními záleţitostmi v Měříně zvláštní školní výbor, skládající se ze všech zástupců osad přiškolených a reprezentantů velkomeziříčského a černického velkostatku. Do této doby byly k Měřínu přiškoleny obce Pustina, Zhoř Stránecká, Zhoř Nová a Chlumek. Úřední pečeť nesla tento název: „Představenstvo farní školy měřínské“ Posledním předsedou školního výboru farní školy byl Alois Hamţa, mlynář v Měříně.34

4. 1 Příjmy učitelů v 18 a 19. století Příjmy učitele do roku 1786 se skládaly ze školního platu, z desátku, z koledy v naturáliích, z vánočních a posvícenských koláčů, ze štoly a jiných menších darů. V roce 1787 za učitele Papeţe byly učitelovy poţitky školní komisí za účasti krajského komisaře přeměněny na dávky peněţní, které přiškolené obce samy vybíraly a učiteli koncem období odváděly. Školním dozorem byl ustanoven měšťan a soukenický mistr v Měříně Václav Bryša. V zápise o této komisi je ke konci zapsáno, ţe měřínskému učiteli přísluší hodnost hned po purkmistrovi a ţe občané jsou povinni jej oslovovat jen „pan“ nebo „Vy“.35 Příjmy učitele: Sluţné učitele podle fasse (úmluvy s obcemi) z roku 1812 Školní plat od obce měřínské……..……………………..… 130 zl.

0 kr.

Školní plat od obce Chlumek…..…………………….……. 11 zl.

0 kr.

Koleda z Chlumku……………………………………….... 3 zl.

0 kr.

13 snopů ţita a 13 snopů ovsa z Chlumku…………...……. 10 zl.

0 kr.

Školní plat ze Stránecké Zhoře………………….……..….. 10 zl.

40 kr.

Koleda ze Stránecké Zhoře………………………...……… 3 zl.

30 kr.

33


34


35

HNÍZDIL, O.: Měřín 1298–1998. Měřín 1998, s. 189 - 190.

20

Školní plat z Pustiny………………………….….……..….. 9 zl.

0 kr.

Koleda z Pustiny…………………………….…….…..…... 2 zl.

0 kr.

Příjem za kostelní sluţbu……………………….….…….... 16 zl.

0 kr.

Celkový příjem učitele za rok 1812 činil……….………. 195 zl.

10 kr.

Od 1. 5. 1816 přídavek z náboţenské školní pokladny.….. 65 zl.

6 kr.

Příjem učitele od roku 1816 činil………………….…… 260 zl.

16 kr.

V roce 1850 byl příjem učitele snížen na……….……... 212 zl.

5 kr.

Vydání učitele: Vydání učitele na čištění školy…………………………... 24 zl.

0 kr.

Úbytek na příjmu od dětí, které do školy nechodily…….. 16 zl.

27 kr.

Sluţné, které vyplatil podučiteli…………………………. 48 zl.

0 kr.

Vydání na hudebniny……………………………………. 2 zl.

30 kr.

Celkové výdaje úhrnem činily………………………… 90 zl.

57 kr.

Čistý plat pro učitele činil roku 1850 pouze ………… 121 zl.

8 kr.36

Protoţe sluţné učitele bylo velmi nízké, byl nucen přivydělávat si rozličnými pracemi, vedlejším vyučováním i šumařením na újmu školního vyučování, aby mohl uţivit svoji rodinu. Zlepšení nastalo v roce 1858, kdy měl učitel 313 zlatých a pomocník 120 zlatých sluţného. V roce 1857 měl řídící učitel příjem 404 zlaté, který mu byl vyplácen čtvrtletně ze školního fondu a za varhanictví dostával ročně 100 zlatých. Od ţáků vybrala obec 338 zlatých 34 krejcary školního platu a doplnila jej ze školního fondu na 404 zlatých. Ze svého příjmu platil kaţdý rok řídící učitel čištění školy 24 zlatých, daň z budovy 4 krejcary a náklady na hudebniny 10 zlatých. Celková výše těchto nákladů však nebyla stálá a mohla se kaţdý rok měnit.37 Příjmy učitelů v době obecné školy, byly zákonem ze dne 25. 4. 1894 upraveny a tak se hmotné poměry učitelstva, působícího hlavně na venkově, podstatně zlepšily. 36


37


21

Dosavadní třídy platů byly zrušeny a učitelstvo bylo nově rozděleno na 3 kategorie, z nichţ první zahrnovala učitelstvo škol měšťanských, kde se zavedly dva stupně sluţného. V prvním stupni zůstalo jiţ dříve platných 800 zlatých, v druhém stupni nově 850 zlatých, popřípadě mohl plat učitele na této škole dosáhnout aţ 950 zlatých za rok. Definitivní podučitelé tvoří třetí kategorii se dvěma stupni sluţného, a to 450 zlatých a 400 zlatých. Ostatní učitelstvo působící na školách obecních bylo zařazeno do druhé kategorie, která se dále dělí na čtyři stupně sluţného, 750, 650, 600 a 550 zlatých. Kaţdá kategorie měla určitý počet členů, který se po kaţdém uprázdnění doplnil novým členem, a tato změna měla platnost od měsíce listopadu, v němţ se personální stav definitivního učitelstva kaţdoročně upravil a stanovil. Pětileté přídavky, které kaţdý učitel dostával, byly zmenšeny na 50 zlatých a funkční příplatky zůstaly nezměněny.38

38


22

5. Škola obecná a měšťanská Vydáním Hasnerova školního zákona došlo k zavedení řady nových změn ve školství v rámci habsburské monarchie. Tyto změny se samozřejmě dotkly i školy v Měříně, kde byla roku 1869 zrušena farní škola, kterou nahradila nově vzniklá škola obecná. Roku 1871 se stává řídícím učitelem v Měříně Alois Špička, narozen roku 1830 v Dalečíně, jenţ byl do té doby učitelem v Blízkově. Učitel František Princ, který nedosáhl předepsaného vzdělání, zůstal v Měříně jako první učitel po řídícím učiteli školy.39 Podle školského zákona na Moravě příslušel dozor nad obecnou školou místní školní radě, která se skládala z předsedy, místopředsedy, zástupců školy a zástupců obce. Místní školní rada v Měříně byla volena na čtyřleté období. Hlavním úkolem místní školní rady byla kontrolní a rozpočtová činnost. Školní rada schvalovala např. poţadavky na rekonstrukci zařízení školy. Tak byla například na popud místní školní rady provedena v roce 1920 úprava 1. třídy pro měšťanskou školu z bytu bývalého lékaře. Místní školní rada měla také na starosti finanční stránku těchto změn, schvalovala či zamítala jednotlivé návrhy a při případných rekonstrukcích uvolňovala finanční prostředky. Výnosem okresního školního výboru ve Velkém Meziříčí z 19. srpna 1938 byla místní školní rada v Měříně změněna na újezdní a její ustavující schůze se konala 24. srpna 1938. Újezdní školní rada byla 15 členná. Její poslední schůze se konala 24. června 1949.40 Z nařízení zemské školní rady byla dvoutřídní škola v Měříně roku 1872 rozšířena na čtyřtřídní a dvě třídy byly umístěny v najatých místnostech, které ale nevyhovovaly. Proto okresní školní rada naléhala na měřínskou školní radu, aby se postarala o novou školní budovu. Po mnohých a opětovných výnosech a přísných nařízeních c. k. okresní školní rady, odhodlala se obec ke stavbě nové školy po dlouhém jednání za řídícího učitele Aloise Špičky a předsedy místní školní rady Eduarda Nedomanského. Během vyjednávání o místě stavby nové školy se utvořily dvě skupiny občanů, první podporovaná děkanem Kubíčkem, navrhovala ke staré škole čp. 33

39


40

Místní školní rada Měřín 1865-1949, s. 2.

23

sousední dům se zahradou a tam školu postavit. Druzí si přáli, aby se nová škola stavěla na náměstí na místě staré radnice současně s novou radnicí v jedné budově. Třebaţe místo na náměstí nebylo pro školu vhodné, obdrţeli občané pro druhý návrh schválení od školských úřadů. A tak v letech 1878–79 byla na náměstí postavena nová škola ing. Aloisem Netschem z Prahy a celkové náklady dosáhly výše 38 911 zlatých. Vyučování v nové školní budově započalo 15. září 1879 a to ve všech čtyřech třídách. Budova obsahovala mimo čtyři učírny ještě jednu učírnu pro V. třídu, v přízemí byt nadučitele, skládající se z 2 světnic, kuchyně, sklepu a dřevníku. Dále byl v nové budově umístěn obecní úřad. Celkově budila stavba zvenčí dobrý dojem, ale pro školní účely nevyhovovalo uspořádání místností. Chodby byly úzké a tmavé a kromě toho nebyla u školy zahrada a dvůr byl jen velmi malý. Na naléhání nadučitele Aloise Špičky byl malý dvorek rozdělen na dvě části, přičemţ v první části byla zahrádka a v druhé tělocvična, která byla ovšem naprosto nevyhovující svému účelu. Slavnostní odevzdání budovy veřejnosti se konalo 23. října 1879.41 Obec Pustina, která byla osadou Měřína, se pro neshody při úhradě nákladů roku 1895 odloučila od Měřína jako samostatná obec. V roce 1888 stavitel Karel Šier z Nového Města opravoval stropy v přízemí budovy, protoţe stropní trámy v krátké době shnily a zřítily se. Při opravě byly sklenuty stropy v bytě řídícího učitele a v radnici.42 Řídící učitel Alois Špička začal vést úřední knihy česky, byl zástupcem učitelstva v okresní školní radě a dobře se uplatňoval ve veřejné práci v obci. Byl také funkcionářem Občanské záloţny v Měříně a po jejím pádu v roce 1889 byl dán na odpočinek. Po řídícím učiteli Špičkovi přišel ze Zlína na měřínskou školu řídící učitel Vincenc Chlup, rodák z Boskovic. Vincenc Chlup byl vynikajícím učitelem, pokrokovým pracovníkem a dostalo se mu několikrát pochvalného uznání školských úřadů. Do Měřína byl přeloţen úředně pro své pokrokové působení, kdyţ ho učitelé přes odpor inspektora a úřadů potřetí demonstrativně zvolili za svého zástupce školní rady v Uherském Hradišti.43

41

Školní kronika 1872-1946, s. 9 - 10.

42


43

Tamtéţ, s. 191 – 192.

24

Dne 7. července 1892 se v Měříně konala schůze Učitelské jednoty velkomeziříčské a to na rozloučenou s učitelem Františkem Princem, který po padesátileté školní sluţbě odcházel na odpočinek. Zúčastnili se jí i členové obecního zastupitelstva a místní školní rady. S oslavencem se za učitelstvo rozloučil ředitel Josef Podhorný z Velkého Meziříčí a starosta obce Emilián Šturm předal učiteli Princovi vkusný diplom a poděkoval mu za jeho dlouholetou činnost v Měříně. František Princ ţil i nadále v Měříně a zemřel roku 1902 ve věku 80 let.44 Za řídícího učitele Vincence Chlupa byla v Měříně rozšířena škola na pětitřídní a bylo na ní zavedeno nepovinné vyučování němčiny. Vincenc Chlup onemocněl vleklou chorobou, a proto byl na svou ţádost poslán roku 1894 na předčasný odpočinek, který strávil ve Zlíně. Řídícím učitelem v Měříně se ještě téhoţ roku stal Alois Hrubý, rodák z Horní Libochové u Křiţanova.45 Alois Hrubý působil na měřínské škole ve funkci nadučitele dlouhých 29 let a svoji ţádost o penzionování podal 16. května 1923. Zemská školní rada tuto ţádost kladně vyřídila a při této příleţitosti vyslovila uznání za horlivou a velmi úspěšnou činnost školní, která provázela ţivot Aloise Hrubého úctyhodných 43 let. Sloţil také zkoušku pro měšťanské školy. Zůstal i nadále v Měříně, kde si koupil domek č. 122 a vykonával nadále sluţbu varhanickou. Alois Hrubý zemřel v Měříně v roce 1929.46 Na jaře 1919 začala místní školní rada za předsednictví poštmistra Antonína Arnolda jednat o zřízení měšťanské školy v Měříně. Na ţádost obce zemská školní rada povolila 16. 2. 1920 zřídit v Měříně chlapeckou školu měšťanskou s koedukací dívek.47 Koncem srpna byl vykonán zápis do školy obecné a do I. třídy nově otevřené školy měšťanské, čímţ obecné škole ubyl značný počet ţáků a byla proměněna na pět ročníků školy osmitřídní. Za to na školu měšťanskou se přihlásilo tolik ţáků, ţe musela být zřízena třída poboční a ta byla v prvních dnech zářijových umístěna zatím v třídě chlapecké a místnost pro ni upravena. Poněvadţ pro školu měšťanskou nebylo ţádných

44

Tamtéţ, s. 192.

45

Tamtéţ, s. 192.

46


47


25

zvláštních pomůcek, bylo ochotně svoleno k uţívání pomůcek školy obecné.48 Škola byla otevřena 1. září 1920 a měla v tom roce jednu třídu s pobočkou pro 102 zapsané ţáky. Byla umístěna v budově obecné školy a radnice. Aby se získalo více učeben, byla v roce 1922 budova z části přestavěna a do dvora byly přistavěny dvě toalety. Stavbu provedl stavitel Miroslav Mácha z Polné za 53 212 Kč. Další oprava školy byla uskutečněna v roce 1926 nákladem 47 200 Kč. V roce 1931 bylo vybudováno hřiště za domem čp. 260 vedle školní zahrady.49 Vzhledem k velkému počtu ţactva byla školní budova přeplněna třídami a nebylo místnosti pro kreslírnu a pracovnu. V budově bylo umístěno 5 tříd školy obecné a 5 tříd školy měšťanské. Aby se uvolnily místnosti pro kreslírnu a pracovnu, byly pronajaty v novostavbě pekaře Antonína Šimka na školní rok 1937/38 dvě místnosti jako učebny za roční nájemné 2400 Kč.50 Na pětitřídní škole obecné bylo ve školním roce 1923-24 zapsáno celkem 153 dětí, 84 hochů a 69 dívek. Na obecné škole vyučovali v tomto školním roce tito učitelé: Antonín Koudela, Václav Hroch, Antonín Chramosta, Adolf Mejzlík, Anna Hrubá, Františka Zezulová a Marie Noháčková, dále katecheta Dominik Kučera a individuální učitelky Marie Janečková a po jejím odchodu Růţena Florianová. Navazující škola měšťanská měla ve školním roce 1923/24 zapsáno 133 ţáků, z nich bylo 68 hochů a 65 dívek. Z cizích školních obcí bylo 31 hochů a 21 dívek. Cizí ţáci platili na věcné potřeby školní příspěvek 100 Kč ročně. Na škole měšťanské působili jako učitelé: Emil Marek, Jan Dvořák, Jan Řezníček, Marie Škardová, Růţena Florianová a katecheta Dominik Kučera.51

5. 1 Škola obecná a měšťanská v době druhé světové války Těţká doba Protektorátu mezi lety 1939–1945 dopadla plnou silou i na školství v Měříně. V době okupace byla několikrát na škole obecné a měšťanské provedena na příkaz školních úřadů přísná revize ţákovských a učitelských knihoven, zeměpisných a dějepisných obrazů i školních učebnic. Všechny zeměpisné mapy, většina učebnic,

48


49

HNÍZDIL, O.: Měřín 1298 – 1998. Měřín 1998, s. 192-193.

50

Kronika městyse Měřín, I. díl, s. 378.

51

Tamtéţ, s. 213.

26

vyřazené obrazy a knihy musely být odevzdány úřadu a byly určeny do stoupy52. Knihy z učitelských knihoven byly dávány pouze pod zámek.53 Do obou měřínských škol se zavádělo stále více němčiny, aţ 8 hodin týdně na úkor českého jazyka. S nadřízenými úřady bylo nařízeno německé úřadování. Na příkaz nadřízených úřadů bylo učitelstvo nuceno vypomáhat při různých sběrech v obci, jako například sbírky pro Německý Červený kříţ nebo na Dílo zimní pomoci, kde se sbíralo šatstvo určené pro německé vojíny nebo pro české dělníky nasazené v Německu. Ve škole se prováděl sběr ţeleza, vzácných kovů, gumy, papíru nebo hadrů. Vše kontrolovaly a vymáhaly nadřízené úřady.54 Několik let se nesmělo ţactvo učit dějepis a českou literaturu, knihy se nepůjčovaly a v zeměpise se učilo pouze o Německu a Protektorátu. Měšťanská škola byla na podzim roku 1941 přezvána podle německého Hauptschule55 na hlavní školu o 4 třídách. Obecná škola měla tehdy téţ 4 třídy. Na hlavní školu se dostalo pod přísným dohledem jen určité procento ţactva, ostatním bylo toto vzdělání odepřeno.56 Po osvobození se znovu a se zvláštní péčí začíná vyučovat občanská výchova, zeměpis, dějepis a česká literatura. Místo němčiny se zavedla výuka ruského jazyka.57 Dne 29. listopadu 1941 byl za protisokolské akce zatčen gestapem učitel Adolf Mejzlík. V bytu učitele byla provedena hrubým způsobem prohlídka, byly zabaveny závadné obrazy, fotografie, např. T. G. Masaryka, mince, odznaky, knihy a rádiový přijímač. Německé policejní úřady ho obvinily z ilegální činnosti proti Říši, poslechu a šíření cizích zpráv rozhlasových. Adolf Mejzlík byl vězněn v Jihlavě do 7. května 1942.58

52

Stoupa – synonymum pro skartaci.

53

Tamtéţ, s. 524.

54

Tamtéţ, s. 524-525.

55

Hauptschule – v českém jazyce ekvivalent pro střední školu.

56

Tamtéţ, s. 525.

57

Tamtéţ, s. 528.

58

Tamtéţ, s. 433.

27

V době okupace působili trvale na škole obecné učitelé Vojtěch Rohovský, Václav Juříček, učitelky Anna Hrubá, a Hilda Škardová. Na měšťanské škole odborní učitelé Adolf Mejzlík, Ladislav Kopecký, Jan Uchytil, Ladislav Veškrna, Jan Nechvátal a odborná učitelka Marie Škardová.59 V průběhu okupace byli na práci v továrnách a při odklízení trosek zbořených staveb nasazeni učitelé Jaroslav Kosour, Ladislav Veškrna, Jan Uchytil, Vojtěch Rohovský a Adolf Mejzlík. V osvobozeneckém boji se v roce 1945 aktivně angaţoval učitel Ladislav Veškrna, který byl v převratových dnech velitelem hlídek v obci.60 V učitelském sboru zdejších škol se za celou dobu okupace neobjevil ani jeden kolaborant. Všichni členové učitelského sboru těţce nesli nacistický útlak a nezakrývali své vlastenecké smýšlení a jednání. Vyhovovali jen nejnutnějším nařízením a nikdy v horlivosti nečinili víc, neţ bylo nutné.61 Během okupace byly způsobeny i značné škody na školním majetku. Dne 27. února 1945 byly zabrány téměř všechny školní místnosti pro 300 německých uprchlíků ze Slezska. Po odchodu německých uprchlíků slouţily školní místnosti jako ubytovna pro vojáky Sovětského svazu. V této době a za přesunu armád byla zpustošena školní budova. Mnoho věcí ze skříní a kabinetů bylo zničeno nebo odcizeno. Dveře skříní byly vypáčeny nebo vysekány, klíče od skříní a učeben odcizeny. Zmizelo nádobí ze školní kuchyně, umyvadla, teploměry, tuţky, kreslící papíry, speciální mikroskop a mnoho dalších školních potřeb.62

59

Tamtéţ, s. 522-533.

60

Tamtéţ, s. 526.

61

Tamtéţ, s. 528-529.

62

Tamtéţ, s. 526-527.

28

6. Škola národní a škola střední Po vydání nového školského zákona v roce 1948 byla oddělena správa školy obecné od školy měšťanské, jejichţ názvy byly změněny na školu národní s pětiletou školní docházkou a na školu střední se čtyřletou docházkou. Toto rozdělení trvalo aţ do roku 1953. Ředitelkou národní školy byla jmenována učitelka obecné školy v Jersíně Augusta Kratochvílová. Ve správě této školy se po odchodu A. Kratochvílové do důchodu vystřídaly Hilda Škardová a Anna Schwamenhoferová, která vedla národní školu v letech 1949-53. Na národní škole působili učitelé: Věra Hrubá, Anna Satranová, roz. Hrubá, Hilda Škardová, Karel Razima, Zdeněk Šavel, učitelka domácích nauk Libuše Picková a jiní. Národní škola měla kolem 130 ţáků v pěti postupných ročnících ve čtyřech třídách.63 Třídy národní školy byly umístěny ve 3 budovách, v budově školy se nacházela jedna třída, v pronajatých místnostech u Šimků dvě třídy a v obecním domě č. 106 ředitelna a jedna třída. Všechny třídy byly vybaveny reproduktory pro poslech školního rozhlasu. Školnické práce konala Aloisie Pešková, která byla podle ustanovení zákona převedena do státní sluţby jako školnice.64 Ředitelkou střední školy zůstala Marie Škardová. Ve školním roce 1949/50 byly zřízeny 4 třídy, do nichţ bylo zapsáno celkem 318 ţáků, 158 hochů a 160 děvčat. Pro ţactvo byly zřízeny zájmové krouţky, zahrádkářský a letecko-modelářský.65 Od 1. února 1951 vešel v platnost nový školní a zkušební řád. Podle něho se konaly na středních školách poprvé závěrečné zkoušky a po nich pohovory s rodiči před zkušební komisí za účelem správného rozmístění ţactva do povolání.66 Na střední škole docházelo ke značnému střídání učitelů. Na školu přišli učitelé Antonín Uhlíř, Bohuslav Poţár a Eliška Hankovcová. Naopak školu opustili Josef Smejkal, který se stal okresním školním inspektorem, Marie Karásková a Jiřina Halámková. Trvale na škole působili učitelé Adolf Mejzlík, Ladislav Veškrna, Jan Uchytil a Hedvika Uchytilová. Ve školním roce 1949-50 měla střední škola 4 třídy,

63


64

Kronika městyse Měřín, II. díl, s. 114.

65

Tamtéţ, s. 56.

66

Tamtéţ, s. 198.

29

kaţdá třída A a B, tedy dohromady 8 tříd. Na škole bylo zapsáno 318 ţáků, kteří do školy přicházeli z obcí: Měřín, Pustina, Blízkov, Dědkov, Kochánov, Netín, Černá, Milíkov, Kyjov, Meziříčko, Jersín, Arnolec, Řehořov, Věţnice, Chlumek, Pavlínov, Geršov, Otín, Pohořilky, Stránecká Zhoř a Nová Zhoř.67 Aby se mohly matky školních dětí zapojit do práce v době mimo vyučování, zřídil okresní národní výbor, na ţádost místního národního výboru, druţinu mládeţe při národní škole v Měříně od 1. května 1952 pro ţáky národní a střední školy. Do druţiny se přihlásilo z národní školy 15 ţáků, ze střední školy jeden ţák. Druţina mládeţe doplňovala rodinnou péči, kterou vlastní rodina nemohla přes den poskytnout, podporovala školu v jejím působení, zejména tím, ţe umoţňovala ţákům, aby se mohli řádně a nerušeně připravovat na školní vyučování. Vychovatelkou pro druţinu ustanovil krajský národní výbor v Jihlavě Aloisii Prehradnou. Druţinu spravovala ředitelka národní školy. Členové učitelského sboru všemoţně přispívali k rozvoji druţiny a pomáhali vychovatelce, aby druţina plnila svůj účel.68

67


68


30

7. Osmiletá střední škola V roce 1953 byly školy národní a střední spojeny v osmiletou střední školu pod jednou správou. Ředitelkou byla nadále Marie Škardová a vedle ní byla nově jmenována zástupkyně ředitelky Dr. Jiřina Číţková, roz. Halámková. Na osmileté střední škole bylo ve školním roce 1953-54 zapsáno 432 ţáků ve 14 třídách. V tomto počtu byl zaveden i jednoroční učební kurz, který navštěvovali dobrovolně někteří 14letí ţáci.69 Po odchodu ředitelky Marie Škardové do důchodu byl v roce 1954 ustanoven ředitelem školy Ladislav Veškrna. Narodil se 15. 6. 1912 v Horním Újezdě u Moravských Budějovic. Absolvoval Učitelský ústav ve Znojmě, kde v roce 1933 sloţil zkoušku pro obecné školy a v roce 1935 pro měšťanské školy. Působil na Hlučínsku a do Měřína nastoupil 16. 12. 1938. Pracoval mimo školu hlavně v odborech, osvětové besedě, TJ Sokol a v zahrádkářském spolku, kde se staral o parkovou úpravu náměstí v obci. V letech 1950-1953 pracoval mimo školu jako ekonom v JZD70 Měřín. V roce 1953 začal studovat dálkově na Vysoké škole zemědělské v Brně a studium ukončil v roce 1958 jako zemědělský inţenýr. V roce 1958 byl zbaven funkce ředitele osmileté školy v Měříně a odešel do JZD Kříţanov, kde působil jeden rok jako agronom. V roce 1959 nastoupil jako učitel na Zemědělskou školu pro funkcionáře zemědělského sektoru v Kloboukách u Brna. Po odchodu ředitele ing. Ladislava Veškrny v roce 1958 byli na škole ustanoveni jako ředitelka Dr. Jiřina Číţková a zástupce ředitelky Adolf Mejzlík.71 Dr. Jiřina Číţková se narodila 18. 4. 1924 ve Zhoři Zálesné. Studovala na Reálném gymnáziu ve Velkém Meziříčí, v letech 1945-48 na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde dosáhla doktorátu pedagogických věd. Potom studovala dálkově na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor čeština, a v roce 1960 se stala diplomovanou filoloţkou. Působila na školách obecních a měšťanských okresu Velké Meziříčí, v Měříně na měšťanské škole v letech 1946-48.

69


70

Jednotné zemědělské druţstvo - (dále jen JZD).

71

Tamtéţ, s. 195-196.

31

V roce 1953 byla jmenována zástupkyní ředitelky Marie Škardové. Mimo školu pracovala v odborech a byla členkou literárně vědecké sekce Filozofické fakulty UJEP72 v Brně. Kromě uvedených učitelů působili na osmileté střední škole v letech 1953-1961 trvale či přechodně tito učitelé: Jan Uchytil, Hedvika Uchytilová, Oldřich Oujezdský, Vlasta Oujezdská, Jaroslav Kašpar, Stanislava Teplá, Aneţka Malcová, Marie Tomanová, roz. Jebavá, Štěpánka Hnízdilová, Věra Hrubá, Emílie Honsová, Jan Bílek, Jarmila Strádalová, Jan Sýkora, Antonín Vařbuchta, Marie Karásková, Libuše Procházková, František Man, Zdena Vítková, Jaroslav Jambor, Hilda Škardová, František Macháček, Dana Číţková, Jarmila Hronová, Milada Jelínková, roz. Kulková, Jaroslav Jelínek, Mojmír Merlíček, Anna Cahová, Josef Smejkal, Eliška Hankovcová, Kliment Drdla, Josef Tecl, Alena Hnízdilová, roz. Rukavičková, Helena Strnadová, Marie

Houzarová,

Zdeňka

Pěnčíková,

Marie

Míková,

Eva

Derahová,

roz. Švejdová, Václav Horazný. Nepovinnému náboţenství vyučovali kaplani P. Bohumil Vitula, P. Oldřich Burda a faráři Jindřich Štěpánek a P. Josef Votava.73 Jiţ po roce 1948 byly na škole zakládány ţákovské krouţky, např. mičurinský nebo technický. Zájmových krouţků přibývalo, byly to krouţky pěvecký, taneční, divadelní, elektrotechnický, přírodovědný, fotografický, šachový, rybářský a jiné. Vedli je učitelé i odborníci. V roce 1957 byla zavedena povinná polytechnická výchova jako doplněk vyučování. Tato výchova pronikávala do všech vyučovacích předmětů a uplatňovala se zejména v různých krouţcích a praktických cvičeních. Škola měla dílnu v domě č. 115, od roku 1963 v domě č. 99 a školní pozemek na konci Měřína po pravé straně ve směru na Jihlavu, později pod Stráţnicí u fotbalového hřiště.74 Kaţdoročně se konaly závěreční zkoušky ţáků 8. tříd z jazyka českého, ruského a z matematiky. Ţactvo vycházející ze školy bylo s pomocí úřadu práce rozmísťováno do povolání. Ve školním roce 1954/55 odešlo 23 ţáků na studie, 7 ţáků do zemědělských škol, 51 ţáků do zemědělství, 5 ţáků do průmyslu a 4 ţáci na různá řemesla.75 72

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně – (dále jen UJEP).

73

Tamtéţ, s. 196.

74

Tamtéţ, s. 196.

75

Kronika městyse Měřín, II. díl, s. 498-499.

32

V roce 1950 byly výnosem ministerstva školství na školách zakládány oddíly Pionýrské organizace československého svazu mládeţe. Stejně tak tomu bylo i v měřínské škole. Od 1. do 3. třídy to byly oddíly jisker a od 4. třídy výše to byli pionýři. Vedoucím pionýrské skupiny na škole byl vţdy učitel, ve funkcích vedoucích oddílů to byli buď učitelé, nebo i dělníci z místních obvodů. Výchova měla být vedena v duchu ideologie KSČ.76 Osmiletá střední škola velmi účinně spolupracovala se Sdruţením rodičů a přátel školy. Toto sdruţení pomáhalo škole při plnění vyučovacích a výchovných úkolů. Pro kaţdou třídu byl volený zástupce z řad rodičů. Snahou vedení školy, učitelů i SRPŠ77 bylo dosáhnout toho, aby spojení školy se ţivotem bylo co nejuţší. Kaţdoročně toto sdruţení pořádalo ples, jehoţ výtěţek byl pouţit na nákup potřebného vybavení pro školu, např. magnetofonu, šicího stroje či epidiaskopu.78 V roce 1952 byla zřízena při škole druţina mládeţe pro místní děti zaměstnaných rodičů. Tam se děti zabývaly drobnými prácemi, hrou, četbou a přípravou na vyučování. Vychovatelkou zde byla ustanovena Aloisie Prehradná. V druţině bylo zapsáno 30 dětí a byla umístěna ve dvou místnostech školní budovy, odkud se MNV79 přestěhoval do domu č. 106, kde byla také zřízena školní jídelna, kde se děti domácí i přespolní stravovaly za stanovený poplatek.80

76


77

Sdruţení rodičů a přátel školy – (dále jen SRPŠ).

78

Kronika městyse Měřín, III. díl, s. 39.

79

Místní národní výbor – (dále jen MNV).

80


33

8. Základní devítiletá škola V roce 1961 byla uzákoněna povinná devítiletá školní docházka, proto se název osmiletá střední škola změnil na základní devítiletá škola. Ve školním roce 1961-62 bylo na ZDŠ81 v Měříně zapsáno 398 ţáků a škola měla 14 tříd ve 13 učebnách, a proto měly dvě třídy I. stupně směnné vyučování v jedné učebně.82 V roce 1961 po 37letém působení na měřínské škole odešel do důchodu zástupce ředitelky Adolf Mejzlík, který byl zároveň dlouholetým obecním kronikářem. Na jeho místo byl jmenován učitel Josef Smejkal. Ředitelkou školy zůstala Dr. Jiřina Číţková.83 Základní devítiletá škola měla uzavřené patronátní smlouvy s místním JZD, dále se závody Gala, Kras a Dřevo, které dávaly škole odpadové suroviny k praktickým pracím a rovněţ ZDŠ pomáhaly při opravách. Ţáci k akcím závodů připravovali kulturní vloţky, v závodech byly instalovány ukázky ţákovských prací a učitelé vedli pedagogickou propagandu. Závody umoţňovaly ţákům exkurze do továrních podniků. Dne 25. 4. 1961 byla ve škole uskutečněna beseda ţáků s armádním generálem Ludvíkem Svobodou. Kromě toho besedovali se ţáky hosté Jan Zelníček a Jan Simajchl o poměrech v době I. československé republiky.84 Ve školním roce 1969/70 probíhaly na škole prověrky učitelstva, komunistů i bezpartijních. Byl to důsledek událostí z let 1968/69. Předsedou prověrkové komise bezpartijních byl Inocenc Ţák, ředitel dětského domova ve Velkém Meziříčí. Předtím se na škole konaly prověrky komunistů. Kromě pozastavení členství nebo vyloučení z KSČ, dostala většina učitelů bezpartijních roční nebo dvouleté lhůty, ve většině případů kvůli religiózním názorům. Kromě toho dostali všichni učitelé za úkol prostudovat 8 svazků předepsané politické literatury, z kterých si dělali do zvláštního sešitu výpisky. Kontrolu výpisků a individuální pohovory s učiteli prováděla pravidelně ředitelka školy.85 81

Základní devítiletá škola – (dále jen ZDŠ).

82


83


84


85

Tamtéţ, s. 249-250.

34

Koncem školního roku 1971-72 odešla z měřínské školy na vlastní ţádost ředitelka Dr. Jiřina Číţková, která poté působila jako profesorka na gymnáziu ve Velkém Meziříčí. V Měříně pracovala 21 roků, dva roky jako učitelka a 5 roků jako zástupkyně ředitele. Zbylých 14 let působila jako ředitelka školy. V kolektivu učitelů byla oblíbená pro svoje pěkné jednání a dobré povahové vlastnosti.86 Novým ředitelem školy byl jmenován ONV87 odborem školství od 1. 8. 1972 Josef Kopečný, dosavadní ředitel dvoutřídní školy v Chlumku. Narodil se 19. 3. 1931 v Bochovicích v okrese Třebíč. Obecnou školu navštěvoval v Bochovicích, gymnázium ve Velkém Meziříčí a v Třebíči, kde roku 1950 maturoval. Po maturitě dálkově studoval na Pedagogické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně, kde v roce 1953 studium ukončil a získal tím učitelskou kvalifikaci pro školy národní. Po ukončení vojenské základní sluţby v roce 1955 působil na národních školách v Pavlínově, Horní Libochové a nakonec v Chlumku, kde jako ředitel školy pracoval 20 let. Během svého působení ve funkci ředitele školy v Měříně dálkově studoval na Univerzitě J. E. Purkyně v Brně předmět občanská nauka a tím získal aprobaci pro II. stupeň ZŠ.88 V roce 1975 se ZDŠ Měřín zúčastnila výchovných akcí spjatých k 30. výročí osvobození Československa od nacistické okupace. Toto výročí se prolínalo během školního roku v celé výchovné a vyučovací práci. Také ve výzdobě školy, která byla vyhlášena jako okresní soutěţ k 30. výročí, se škola umístila v rámci okresu venkovských škol na II. místě.89 Činnost školní druţiny byla díky novým prostorám a moţnostem ZDŠ rychle rozvíjena. Ve školní druţině pracovala dvě oddělení, do nichţ ve školním roce 1976/77 chodilo 53 dětí. Obě druţiny měly samostatnou místnost a společný kabinet. U dětí byl rozvíjen zájem o technickou tvořivost a přírodu. Při práci byly rozvíjeny pracovní

86


87

Okresní národní výbor – (dále jen ONV).

88

Tamtéţ, s. 198.

89

Kronika městyse Měřín, IV. díl, s. 16.

35

návyky, návyky osobní hygieny a společenského chování. Pravidelně školní druţina prováděla výstavky ţákovských prací.90 V roce 1984 dochází ke změně ředitele školy. Od 1. srpna 1984 odešel z měřínské školy ředitel Josef Kopečný. Nebylo to ale jeho vlastní přání a rozhodnutí, spíše přání nadřízených orgánů. Odešel do Velkého Meziříčí jako ředitel na I. ZŠ. Na měřínské škole působil jako ředitel 12 let a jeho jméno zůstane spojeno s otevřením nové základní devítileté školy, s kterou měl mnoho práce v jejích začátcích. Novou ředitelkou školy se stala od 1. srpna 1984 dosavadní zástupkyně ředitele Marie Bliţňáková. Narodila se 1. března 1945 v Oslavici. V roce 1962 maturovala na tehdejší Střední všeobecné vzdělávací škole ve Velkém Meziříčí. V témţe roce byla přijata na Pedagogický institut v Jihlavě, kde v roce 1966 vykonala státní závěrečnou zkoušku a obhájila diplomovou práci. Získala tím způsobilost pro vyučování v 6. - 9. třídě ZDŠ, obor čeština – dějepis. V letech 1965-66 působila na škole v Níţkově v okrese Ţďár nad Sázavou a od září 1966 pak na ZDŠ v Měříně. V roce 1974 byla jmenována zástupkyní ředitele ZDŠ Měřín. Tuto funkci vykonávala aţ do srpna 1984, kdy byla jmenována ředitelkou ZDŠ Měřín. Novou zástupkyní ředitelky ZDŠ Měřín jmenoval školní odbor ONV Ţďár nad Sázavou dosavadní učitelku II. ZDŠ ve Velkém Meziříčí Alenu Vítkovou.91 Velmi sloţitá situace nastala po 17. listopadu 1989 na ZŠ v Měříně, kde funkci ředitelky a zástupkyně zastávaly členky KSČ. Mluvčí občanského fóra92 v obci pozvali obě jmenované ke kulatému stolu na MNV, aby řešili obsazení funkce ve vedení školy. Zástupkyně ředitelky Alena Vítková na tomto sezení prohlásila, ţe na svoji funkci netrvá a je ochotna z pozice zástupkyně ředitele odejít. Ředitelka školy Marie Bliţňáková po tomto jednání provedla po vlastní úvaze hlasování o důvěře, které proběhlo tajnou formou dne 10. 1. 1990. Hlasování se zúčastnilo 39 pracovníků školy včetně kuchařek a správních zaměstnanců. Výsledky byly následující:

90

Tamtéţ, s. 100.

91


92

Občanské fórum – politické hnutí, vzniklé po Sametové revoluci, jako široká, spontánní platforma občanských nezávislých aktivit. Toto hnutí odmítalo totalitní komunistický reţim.

36

Ředitelka školy Marie Bliţňáková: důvěra 20 zaměstnanců – 51,3%; nedůvěra 15 zaměstnanců – 39%; absence 4 zaměstnanci – 10,3%. Zástupkyně ředitelky Alena Vítková: důvěra 17 zaměstnanců – 43,6%; nedůvěra 18 zaměstnanců – 46,1%; absence 4 zaměstnanci – 10,3%.93 Po tomto tajném hlasování se 17. 1. 1990 sešlo místní občanské fórum, které z větší části poţadovalo odstoupení vedení školy. Ředitelce základní školy byla vytknuta velká horlivost, co se týče náboţenské otázky na měřínské škole a mezi přítomnými občany začaly kolovat podpisové archy, ţádající odvolání ředitelky školy. Učitelský sbor se rozdělil na dva tábory, na přívrţence a odpůrce ředitelky Marie Bliţňákové. Rozuzlení nastalo dne 16. 2. 1990, kdy okresní komise učitelů občanského fóra ve Ţďáře nad Sázavou nařídila všem školám na okrese provést tajné hlasování o důvěře ředitelů jednotlivých škol. Proběhlo tak jiţ v pořadí druhé hlasování o důvěře, kterého se zúčastnili jen pedagogičtí pracovníci, kterých bylo 29. Toto hlasování vyslovilo Marii Bliţňákové nedůvěru ve funkci ředitelky školy. Pro setrvání hlasovalo 11 pracovníků (37,9%), proti setrvání bylo 17 pracovníků (58,6%). Jeden hlas byl neplatný. V 7:30 hodin téhoţ dne se konalo další tajné hlasování o novém řediteli školy.94 Na návrh občanského fóra školy a obce byl navrţen na funkci nového ředitele školy učitel II. stupně Karel Švejda, kterému učitelský sbor vyslovil důvěru. Pro zvolení Karla Švejdy hlasovalo 20 pedagogů z celkového počtu 28 volitelů. Novou zástupkyní ředitele se stala na doporučení občanského fóra a návrhu ředitele školy učitelka I. stupně Věra Matějíčková. Bývalá ředitelka Marie Bliţňáková odešla na vlastní ţádost 15. března 1990 na dvoutřídní školu do rodné Oslavice. Bývalá zástupkyně ředitelky Alena Vítková zůstala na škole jako učitelka. Tak byla ukončena sloţitá situace na měřínské škole, která se táhla od prosince 1989 do února 1990.95 Nový ředitel školy Karel Švejda se narodil 10. dubna 1940 v Měříně. Zde také navštěvoval v letech 1946-54 osmiletou střední školu. V roce 1958 maturoval na Pedagogické škole pro vzdělání učitelů národních škol v Jihlavě. V letech 1961-65 studoval dálkově na Pedagogickém institutu v Jihlavě, obor matematika – zeměpis pro 93

Kronika městyse Měřín, V. díl, s. 393.

94

Tamtéţ, s. 393-394.

95


37

II. stupeň ZŠ. Studium ukončil v roce 1965 státní závěrečnou zkouškou. Od roku 1958 působil jako učitel na školách ve Velkém Meziříčí, Tasově, Krásněvsi, Studenci, Valči a v Uhřínově. Od roku 1966 učil na ZŠ Měřín a 15. března 1990 byl ustanoven ředitelem školy. Věra Matějíčková, roz. Turková se narodila 16. 2. 1953. V letech 1973-78 studovala dálkově na Pedagogické fakultě UJEP v Brně učitelství pro 1. - 4. ročník ZŠ.96 Po revoluci v roce 1989 dochází ve školství k zásadním změnám. Výuka náboţenství byla zařazena jako nepovinný předmět, jehoţ klasifikace se píše na vysvědčení. Došlo také ke zlepšení vztahů mezi školou a církevním úřadem římskokatolickým v Měříně, vedeným P. Františkem Hrůzou. Učitelé byli dále seznámeni s tím, ţe nesmí ve vyučování prezentovat poučky, které slouţily starému reţimu. Byly zrušeny některé učebnice dějepisu, občanské nauky, zeměpisu a vlastivědy. Bylo zrušeno povinné politické školení pedagogických pracovníků, zrušena evidence a nábor ţáků do vojenských škol a prioritních oborů. Byla zavedena výuka cizích jazyků a to angličtiny a němčiny. K 31. 7. 1990 byla úplně zrušena Pionýrská organizace svazu socialistické mládeţe. Učitelům, kteří měli vysokoškolské vzdělání, se podle nového vysokoškolského zákona přiznával titul Mgr.97

8. 1 Výstavba nové základní devítileté školy S rozšířením Měřína ve stavebním obvodu Niva a zrušením ZDŠ v Uhřínově dochází ke zvýšení počtu ţáků na měřínské škole. Škola jiţ delší dobu nevyhovovala nejen po stránce kapacitní, ale i po stránce hygienické. I. stupeň ZDŠ se vyučoval na třech místech mimo hlavní budovu školy a ještě se začínal směnovat. Výstavba nové školy se stávala aktuálním a prvořadým úkolem tehdejšího MNV v Měříně. Z obecních záznamů se dočítáme, ţe jiţ v roce 1920 usilovali obyvatelé Měřína o výstavbu nové školy. Čekali ale plných 50 let. Teprve v roce 1970 byl poloţen základní kámen k nové škole. Povolení stavby stálo mnoho úsilí, práce a nekonečných jednání orgánů MNV Měřín s nadřízenými orgány na okrese a na KNV98 Brno. Uznání patří všem tehdejším

96

Tamtéţ, s. 200.

97

Kronika městyse Měřín, V. díl, s. 395-396.

98

Krajský národní výbor – (dále jen KNV).

38

pracovníkův a členům MNV, ale především tajemníkovi MNV Metoději Bartákovi, který se stal hlavním organizátorem této velké akce.99 Výstavba školy začala v roce 1970 a byla ukončena roku 1973. Stavbyvedoucím se stal měřínský občan Václav Javůrek, který se o celou akci velmi svědomitě staral. Dokončení stavby nové školy bylo plánováno na rok 1972, ale vzhledem k velkému počtu problému se stavba o rok protáhla. Nejpalčivějším problémem byl nedostatek pracovních sil na této velké stavbě. Přes veškerou snahu MNV se nepodařilo tento problém odstranit. Na stavbě školy tak pomáhali nejen občané z Měřína, ale i z okolních obcí, které posílaly své děti do měřínské školy.100 Bezplatně bylo odpracováno 12 000 brigádnických hodin. Náklady na výstavbu školy činily celkem 18 000 000 Kčs. V nové budově se nacházelo 18 moderních učeben a 3 odborné pracovny. Prvním ředitelem nové školy se stal Josef Kopečný.101 V předvečer otevření nové školy, tj. v sobotu 18. srpna, se ve 20.00 hod. uskutečnil v prostoru části obce Zarybník ohňostroj. Večer se pak konala taneční zábava v místní sokolovně. Slavnostní rozloučení se starou školou proběhlo následujícího dne v 10.00 hod. na náměstí u kašny, při kterém ředitel školy Josef Kopečný přednesl svůj projev. Poté následoval průvod pozvaných hostů, učitelů a měřínských občanů z náměstí k nové škole, doprovázený vojenskou hudbou. Před novou školou byla postavena tribuna, kde se shromáţdili všichni pozvaní hosté. Československou státní hymnou bylo zahájeno slavnostní otevření školy. Po projevech místních funkcionářů a pozvaných hostů došlo ke slavnostnímu přestřiţení pásky, kterou drţely ţákyně školy Svatava Vyskočilová a Radmila Strnadová. Následovala prohlídka školní budovy a slavnostní oběd v jídelně pro hosty a ostatní pozvané. Mezi pozvanými byly i obě bývalé ředitelky Marie Škardová a Dr. Jiřina Číţková. Odpolední program byl velmi rozmanitý. Kdo chtěl, odešel na taneční parket u školy, kde hrála vojenská dechová kapela.102

99


100


101


102

Tamtéţ, s. 199.

39

Postavením nové základní školy tak měřínské učitelstvo a ţactvo přešlo z nevyhovující staré školy do nové, moderní a dobře vybavené budovy. Od 3. září 1973 se nová základní škola stává místem výchovy a vzdělávání pro děti z Měřína i z okolních obcí, mezi něţ patří Blízkov, Dědkov, Netín, Stránecká Zhoř, Chlumek, Pavlínov, Otín, Horní Radslavice, Meziříčko, Jersín, Černá, Pohořílky a Geršov.103

103


40

9. Základní škola v 21. století Vstupem do nového tisíciletí se základní škola v Měříně dostala do období, které je charakteristické všestrannou modernizací trvající dodnes. Ke generální opravě došlo roku 2001, kdy byla provedena výměna topných těles, nová regulace tepla, rekonstrukce vnitřní kanalizace, zateplení budovy a také výměna oken a dveří za plastové. Ruku v ruce s proměnami vnějšku docházelo i ke změnám interiéru školy. Velkým krokem vpřed se pro vybavenost místní základní školy stala akce Internet do škol, v jejímţ rámci byla škola vybavena novou počítačovou učebnou s moderními počítači. Postupně dochází také k zavedení počítačů do jednotlivých učeben a kabinetů učitelů.104 Velkým přínosem pro zkvalitnění výuky tělesné výchovy a celkově sportu v Měříně se stalo zbudování školního víceúčelového sportovního hřiště, které bylo slavnostně otevřeno v roce 2005. Toto sportovní hřiště je vybaveno běţeckým oválem, třemi kurty s umělou trávou vhodnými pro hraní tenisu, volejbalu či nohejbalu, dále hřištěm pro fotbal a basketbal a doskočištěm pro skok do dálky. Realizace výuky tělesné výchovy tak skýtá nejmodernější zázemí. Dalším značným posunem v modernizaci vybavenosti základní školy byla rekonstrukce tělocvičny. Tato tělocvična od svého postavení v roce 1973 neprošla ţádnými zásadními úpravami a byla jiţ v nevyhovujícím technickém a hygienickém stavu. Obecnímu úřadu městyse Měřín a vedení ZŠ se podařilo získat dotaci na projekt Zkvalitnění podmínek pro výuku ZŠ Měřín. Tuto dotaci získal Měřín z operačního programu ROP105 NUTS II106 Jihovýchod, oblast podpory 3.3. Výsledná rekonstrukce, zahájená v listopadu 2008 a ukončená v říjnu 2009, se týkala výstavby nových učeben a tělocvičného sálu v pavilonu tělovýchovy a stravování. Součástí tohoto projektu byla kompletní rekonstrukce tělocvičny včetně topení, odhlučení, osvětlení a poloţení speciální sportovní podlahy. Nově zrekonstruovaná tělocvična se tak stala vhodným místem k realizaci nejen sportovních, ale i kulturních a společenských aktivit. Celkové 104

ZŠ Měřín (online). c2006. [cit. 2003-03-18]. Dostupné na World Wide Web: . 105

Regionální operační program – program mající za cíl zvýšit konkurenceschopnost regionů, urychlit jejich rozvoj a zvýšit jejich atraktivitu pro investory. 106

Normalizovaná klasifikace územního celku na úrovni regionu.

41

výdaje dosahující částky 13,6 mil. Kč přispěly k výraznému zlepšení podmínek pro výuku téměř 450 ţáků navštěvujících tuto školu.107 V současné době působí na základní škole v Měříně tito učitelé: Vedení školy: ředitelka Věra Matějíčková, zástupkyně ředitele Iveta Hlávková. I. stupeň: Lenka Březnová, Olga Častulíková, Dana Jeřábková, Lenka Küthreiberová, Hana Pacalová, Jana Drápelová, Radek Toman, Hana Stockingerová, Eva Rohovská, Alena Špačková. II. stupeň: Zdeňka Čapková, Ivana Hloušková, Lenka Hrůzová, Iva Kolářová, Věra Hugová, Alena Pařízková, Vladimír Sklenář, Jana Strnadová, Jiřina Svobodová, Květoslava Švejdová, Alena Vítková, Pavol Ţivčic, Eva Blaţková. Osobní asistenti pro ţáky se zdravotním postiţením: Marie Brodská, Dagmar Simandlová, Jana Sobotková. Na mateřské dovolené: Ludmila Chlubnová, Eva Koudelíková, Zdeňka Symonidesová.

9. 1 Prezentace a kulturní akce školy V září roku 2006 byl na půdě základní školy zaloţen školní parlament. Organizační struktura parlamentu dává všem ţákům prostor podílet se na ţivotě školy. Zástupci ţáků se v parlamentu pravidelně setkávají, přednášejí návrhy a připomínky spoluţáků ke vzdělávacímu procesu, prostředí, školním akcím, vzájemnému souţití. Společně je projednají, vyjadřují se k nim a realizují potřebná opatření. Školní parlament dává podněty, otázky a návrhy vedení školy, učitelům, kteří na ně reagují, probíhá dialog pro nalezení optimálního řešení. Parlament má 10 členů, kaţdá třída 5. aţ 9. ročníku si zvolila jednoho zástupce. Ţáci se scházejí jedenkrát za měsíc, jejich schůzky jsou zpravidla v rozsahu jedné vyučovací hodiny.108

107

Městys Měřín (online). c2011. [cit. 2003-03-18]. Dostupné na World Wide Web: . 108

ZŠ Měřín (online). c2006. [cit. 2003-03-18]. Dostupné na World Wide Web: .

42

O dění ve škole informuje ţáky časopis Časáček, ve kterém rovněţ vychází i práce ţáků z jednotlivých tříd. V časopise najdete písničky, ankety, vtipy, kluci si mohou přečíst něco o autech. Nechybí akce měsíce a další stálé rubriky.109 V současnosti je pro ţáky na ZŠ v Měříně realizován bohatý sportovní a kulturně - společenský program, zahrnující krouţky, přednášky, besedy, představení, exkurze a projekty. Ţáci mohou v těchto školou pořádaných akcích získat nové informace a poznatky, ve sportovních soutěţích se naopak mohou poměřit s okolními školami, zejména z Velkého Meziříčí. Hlavním cílem těchto akcí je zpestřit všem ţákům školní rok a umoţnit jim vzdělávání a vlastní realizaci i mimo školní lavice. Zejména sportovní krouţky a exkurze se těší u ţáků velké oblibě. Projekty školy: Poznáváme se navzájem – celodenní program připravený učiteli, z kterého si ţáci podle svých zájmů vyberou z pestré nabídky; principem akce je to, ţe se při jednotlivých činnostech setkají ţáci různých ročníků od nejmladších prvňáčků po nejstarší deváťáky Den Země - den věnovaný Zemi, který se kaţdoročně koná 22.4.; ekologicky motivovaný svátek, upozorňující lidi na dopady ničení ţivotního prostředí rozvíjející diskuzi o moţných cestách řešení COMENIUS – program evropského partnerství škol se zaměřením na ochranu ţivotního prostředí Adaptační kurzy pro ţáky 6. ročníku – probíhají dva dny v jednom z nedalekých rekreačních středisek Ajaxův zápisník - organizátorem projektu je Policie ČR; projekt je určen ţákům druhých tříd, kteří jsou zde připravováni na různé rizikové situace, např. setkání s cizím člověkem, chování na silnici, na horách, při nehodě atd.110

109

ZŠ Měřín (online). c2006. [cit. 2003-03-18]. Dostupné na World Wide Web: . 110


43

Sportovní akce: Vánoční laťka – soutěţ ve skoku vysokém Turnaj ve vybíjené Atletický čtyřboj Turnaje v minifotbalu a futsalu Turnaj ve stolním tenise Lyţařské kurzy 7. a 8. ročníků Veřejné bruslení – zimní stadion Velké Meziříčí Okresní kolo ve šplhu Vzdělávací a poznávací akce: Hudební vystoupení cimbálové skupiny Réva Šermířské vystoupení skupiny Pernštejn Návštěvy Prahy a parlamentu ČR Návštěvy Horáckého divadla v Jihlavě Dvakrát zachráněné dítě – vlak Nicolase Wintona; beseda s přímým pamětníkem událostí v roce 1939 a transportu ţidovských dětí z iniciativy sira Nicolase Wintona Výtvarné dílny s rodiči - podzimní, velikonoční; tvorba drobných předmětů Návštěva třebíčské spalovny – poznávací akce pro ţáky 2. stupně Návštěvy planetária v Brně Návštěvy úřadu práce ve Ţďáře nad Sázavou – pomoc ţákům při volbě povolání a vhodné střední školy

44

Besedy s příslušníky Policie ČR – sebeobrana, výcvik se psy, chování v krizových situacích „Škola naruby“ – akce, při níţ si na jeden den ţáci 9. ročníků vymění pozice s učiteli a vedou výuku Vzdělávací a volnočasové kroužky: Výtvarný krouţek Zdravotnický krouţek Kometky – dramatický krouţek Keramický krouţek Florbal – sportovní krouţek pro chlapce i dívky; dlouhodobě vysoká oblíbenost Soutěže, olympiády – okresní kolo návštěva soutěţního pořadu Věříš si? návštěva soutěţního pořadu Bludiště olympiáda z českého jazyka olympiáda z anglického jazyka olympiáda z německého jazyka olympiáda z matematiky olympiáda z přírodopisu olympiáda ze zeměpisu olympiáda z dějepisu111

111


45

10. Významní rodáci spjatí se školou v Měříně RNDr. PhMr. Antonín Blažek DrSc. se narodil 6. 9. 1925 v Měříně. Obecnou školu navštěvoval v Měříně, Reformní reálné gymnasium ve Velkém Meziříčí, kde v roce 1944 maturoval. V roce 1948 ukončil na Karlově univerzitě studium farmacie a pokračoval dále ve studiu chemie. Vědecká činnost Dr. Antonína Blaţka je velmi rozsáhlá a je zaměřena především na metodické otázky měření termofyzikálních vlastností materiálů a vývoj termické analýzy. Je rovněţ ve svém oboru vedoucí vědeckou osobností a svými pracemi přispěl ke značné reprezentaci československé vědy v zahraničí. V současné době ţije v Praze.112 Prof. JUDr. Josef Fiala CSc. se narodil 12. 3. 1953. Po absolvování Základní školy v Měříně a po maturitě na Gymnáziu ve Velkém Meziříčí pokračoval ve studiu na Právnické fakultě UJEP v Brně, které ukončil v roce 1976. Po ukončení studia zůstal na fakultě jako asistent, později odborný asistent na úseku občanského práva. Kromě pedagogické činnosti se věnuje vědecko-výzkumné práci, pravidelně publikuje články a expertízy v časopisech. Po obhajobě habilitační práce byl v roce 1995 jmenován řádným docentem pro občanské právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde je prof. Josef Fiala v současné době vedoucím katedry občanského práva.113 Akademický sochař Josef Klimeš se narodil v Měříně v roce 1928. V současné době ţije a tvoří v Praze. Navštěvoval Obecnou školu v Měříně, dále Reformní gymnasium ve Velkém Meziříčí. V letech 1947-49 studoval dějiny umění na Karlově univerzitě a v letech 1949-54 sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze. Mezi lety 1966-1977 absolvoval mnoho výstav jak doma, tak i v zahraničí. Jeho díla jsou zastoupena v Národních galeriích v Praze, Karlových Varech, Lounech, Zlíně nebo Jihlavě. Josef Klimeš proslavil svou tvorbou naši obec nejen doma, ale i v zahraničí.114 Generálmajor ing. Oldřich Pytlík se narodil 7. 3. 1936 v Měříně v domě čp. 1. V Měříně ukončil povinnou školní docházku v roce 1951. Následně nastoupil na Vojenské gymnasium Jana Ţiţky z Trocnova v Moravské Třebové. V letech 1966-70 112


113

Tamtéţ, s. 221.

114

Tamtéţ, s. 222.

46

studoval na Vojenské akademii AZ v Brně, kde získal akademickou hodnost inţenýr a hodnost majora. Od roku 1970 slouţil na vyšších svazcích československé armády. V roce 1986 absolvoval jako plukovník půlroční vyšší akademický kurs v Moskvě. Po návratu 6. října 1986 byl povýšen na generálmajora a aţ do důchodu pracoval jako náčelník proviantní sluţby hlavního týlu federálního ministerstva národní obrany. Byl prvním generálem v historii Měřína.115 Václav Řehák se narodil roku 1933 v Měříně v čp. 298. Zde navštěvoval školu obecnou i základní. Po maturitě na Gymnasiu ve Velkém Meziříčí začal studovat na brněnské konzervatoři hru na housle a klavír a poté na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Po absolutoriu se jako houslista věnoval komorní hře a cenné zkušenosti získal jako vedoucí Komorního orchestru Bohuslava Martinů v Brně. V roce 1966 odešel do Prahy, kde se stal houslistou České filharmonie. Je autorem řady skladeb komorních i orchestrálních. Některé skladby Mistra Václava Řeháka byly úspěšně provedeny i v zahraničí, a to v Holandsku a Japonsku. Jako sólista se představil ve hře na dva nástroje, coţ je v koncertní praxi věc zcela ojedinělá.116 RNDr. Mojmír Šob DrSc. se narodil 5. 8. 1951. Po absolvování Základní školy v Měříně a po maturitě na Gymnáziu ve Velkém Meziříčí se v roce 1966 začal věnovat studiu fyziky na Přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. Odtud v roce 1971 přešel na Matematicko-fyzikální fakultu Karlovy univerzity, kde roku 1974 promoval jako doktor přírodních věd – RNDr. Počátky jeho odborné činnosti jsou spjaty s Ústavem fyzikální metalurgie ČSAV v Brně. V současné době pracuje v Ústavu chemie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně a je jedním z předních českých odborníků v oboru počítačového materiálového výzkumu. Na mezinárodních vědeckých konferencích přednesl jiţ desítky přednášek a své výsledky publikuje v domácích i v zahraničních odborných časopisech. Znalost hlavních světových jazyků a vynikající vědecká činnost mu umoţňuje velmi dobrou reprezentaci české vědy v zahraničí, kde patří mezi uznávané vědce v oblasti výzkumu a vývoje nových kovových materiálů.117 115

HNÍZDIL, O.: Měřín 1298 – 1998. Měřín 1998, s. 223 – 224.

116

Tamtéţ, s. 224.

117

Tamtéţ, s. 224 – 225.

47

11. Statistika počtu žactva od roku 1890 do současnosti V rámci své bakalářské práce jsem se rozhodl udělat malý výzkum, týkající se počtu ţactva navštěvujícího obecnou školu v Měříně a následně i pro navazující druhy základního školství v obci, které se vyznačovalo jen jiným názvem školy a délkou povinné základní školní docházky. Za počátek svého výzkumu jsem si vybral rok 1890, jelikoţ tímto rokem začínají ve školních kronikách spolehlivé kaţdoroční záznamy o počtu ţáků. Ze zjištěných hodnot je patrné, ţe obecná škola v Měříně se v této době řadila mezi největší školy v okolí co do počtu ţactva. V další části svého výzkumu se snaţím zachytit a porovnat počet chlapců a dívek, který vykazoval během sledovaných časových intervalů velmi zajímavé výchylky ve vzájemném porovnání. Stejně tak i celkový počet dětí, plnících si svoji povinnou školní docházku, byl ovlivněn řadou událostí, často světového rozsahu. Mezi nejvýznamnější události patří zejména obě světové války, které zanechaly nesmírné následky i na ţivotě dětí. Jako základní zdroje statistických informací mi poslouţily školní kroniky, ze kterých jsem čerpal do školního roku 1953/54. Po tomto roce jsou školní kroniky bohuţel neznámo kde, a tak jsem byl nucen vyuţít pro výzkum obecní kroniky, kde se ovšem dal dohledat jen celkový počet ţactva. Informace z obecních kronik jsem čerpal do školního roku 1990/91. Pro následující školní roky jsem vyuţil informací z výročních zpráv, vedených základní školou.

48

11. 1 Škola obecná Pětitřídní obecná škola v Měříně byla spádovou školou, do které chodily děti z širokého okolí. Aţ do roku 1920, kdy byla zřízena v Měříně navazující měšťanská škola, byla tato škola jedinou vzdělávací institucí v okolí. Pro sledované období existence obecné školy v Měříně, jsem si zvolil jednotlivé časové intervaly o délce 10 let. Pro tyto časové intervaly sleduji výše zmíněné ukazatele. Vývoj počtu ţáků mezi lety 1890/91 – 1899/1900 vykazuje v porovnání s dalšími časovými úseky poměrně značnou nevyrovnanost. Nejvyšší a nejniţší počet ţáků se v tomto zkoumaném období pohyboval od 366 aţ po 297 ţáků. Za zmínku stojí velký propad mezi školními roky 1893/94 a 1894/95, kdy obecnou školu navštěvovalo oproti předešlému roku o 44 dětí méně. Co se týče počtu chlapců a dívek, je toto období jediným v mém výzkum, kde nejsou pro všechny roky údaje o jejich vzájemném počtu. Ze získaných údajů vyplývá, ţe v sledovaném období měli převahu chlapci nad dívkami. Největší rozdíl v obou pohlavích je ve školním roce 1898/99, kdy činil 27 ţáků.

Obr. č. 1 - Početní stav žactva na obecné škole mezi školními roky 1890/91 - 1899/1900

49

Pro období školních roků 1900/01 – 1909/10 je charakteristické ustálení počtu ţáků navštěvujících školu. Na počátku 20. století v Měříně postupně přibývalo ţáků v obecné škole. Maximum v sledovaném období je v letech 1907/08 a 1908/09, kdy po oba školní roky navštěvovalo školu 320 ţáků. Minimum je v roce 1903-04, kdy počet ţactva dosáhl jen 292 dětí. Velmi zajímavých faktem je, ţe během tohoto období dochází k postupnému srovnání v počtu chlapců a dívek a od roku 1905/06 je dokonce dívek více jak chlapců. Hlavním důvodem této změny je, ţe v roce 1905 se k zápisu do I. třídy přihlásilo 63 dětí, z čehoţ plných 40 byly dívky. Největší rozdíl v počtu obou pohlaví spatřujeme z přiloţeného grafu ve školním roce 1907/08, kdy činil 30 dětí.


50

Ve zkoumaném období 1910/11 – 1919/20 dochází ve druhé polovině k pozvolnému poklesu v celkovém počtu ţáků. Nejvíce ţáků navštěvovalo školu v posledním předválečném školním roce 1913/14, kdy celkový počet dětí činil 328. Nejméně dětí chodilo do školy v letech 1917/18 a 1918/19, kdy se počet ţáků drţel jen lehce nad 280. Tato skutečnost je dána zejména situací na konci 1. světové války, která bohuţel ovlivnila i vzdělávání dětí. Z porovnání vzájemného počtu chlapců a dívek vyplývá, ţe dívky měly po celé toho období mírnou početní převahu. Jedinou výjimkou je školní rok 1916/17, kdy dívky převyšovaly chlapce v celkovém počtu o 32 dětí.


51

Pro vývoj počtu ţactva mezi lety 1920/21 – 1929/30 je zásadní vznik měšťanské školy, která z obecné školy odvedla značný počet dětí. Dalším důvodem úbytku ţactva je skutečnost, ţe obecnou školu začaly navštěvovat děti narozené v letech, kdy zuřila v Evropě 1. světová válka. Tento trend je naprosto logický, jelikoţ v době války byl prakticky nedostatek všech základních potřeb a narozením dítěte by se situace špatně zajištěné rodiny ještě více zhoršila. Naprosté minimum v počtu ţactva zahrnují školní roky 1925/26 a 1927/28, kdy počet dětí klesl na pouhých 136. Nejvíce dětí chodilo do obecné školy v tomto období v letech 1920/21, kdy se počet ţáků po vzniku měšťanské školy ustálil na 240. Vzájemný poměr počtu chlapců a dívek je pro toho období dosti proměnlivý, jelikoţ v okrajových letech tohoto desetiletí měly převahu dívky, v ostatních letech měli mírnou početní převahu chlapci. Zajímavá situace nastala ve školním roce 1921/22, kdy byl počet chlapců a dívek stejný.


52

V následujícím období 30. let 20. století dochází k ustálení počtu ţactva, které vykazuje mezi jednotlivými roky jen drobné výchylky. Ve školním roce 1934/35 se počet ţáků na obecné škole dostal nad 200, stalo se tak podruhé a zároveň naposled v historii obecné školy. Naopak nejméně dětí navštěvovalo obecnou školu v roce 1930/31 a to pouze 178. V celkovém porovnání počtu chlapců a dívek si po celé období udrţeli převahu chlapci. Největší rozdíl v počtu obou pohlaví byl ve školním roce 1937/38, kdy na obecnou školu chodilo o 30 chlapců více neţ dívek. Tento rozdíl je při celkovém počtu ţactva, který činil 196 dětí, jiţ poměrně znatelný.


53

V posledním zkoumaném období existence obecné školy, se znatelně do počtu ţactva promítají válečné roky 2. světové války, které postihly Měřín a jeho okolí o poznání tvrději, neţ léta 1. světové války. Prakticky během celého zachyceného období mezi lety 1939/40–1947/48 dochází k poklesu ţactva. Největší propad nastal v době, kdy skončila 2. světová válka a do školní docházky se začaly zapojovat děti, narozené na počátku této války. Ve školním roce 1939/40 navštěvovalo školu 185 dětí a naopak ve školním roce 1946/47 jiţ jen 121. Tento propad je dán zejména válečnými událostmi, všeobecným nedostatkem, bídou a také nejistou budoucností desítek rodin. Z demografického hlediska je velmi zajímavý fakt, ţe čím bylo méně dětí, tím měly větší převahu dívky. Největší rozdíl v poměru obou pohlaví nastal v roce 1944/45, kdy školu navštěvovalo o 15 dívek více neţ chlapců, kdeţto ještě v roce 1939/40 byla tato situace opačná. V posledním školním roce obecné školy, navštěvovalo tuto instituci 126 dětí, 61 chlapců a 65 dívek.


54

11. 2 Škola národní Od školního roku 1948/49 došlo ke zrušení školy obecné a navazující školy měšťanské a místo nich byly zřízeny pětiletá škola národní a jako navazující stupeň čtyřletá škola střední. Toto nové rozdělení ovšem trvalo jen do roku 1953. V dostupných školních kronikách se ovšem nacházely údaje o ţactvu jen pro školu národní. Údaje o počtu ţactva, navštěvujícího čtyřletou střední školu v Měříně, ve školních kronikách chybí. V jediném sledovaném období pro školu národní, které zahrnuje pouhých pět školních roků, je patrný téměř stálý počet ţactva. Přesto jsou však celkové hodnoty dětí v porovnání s předválečnou dobou školy národní velmi nízké. Tento sledovaný pětiletý interval zahrnuje děti, narozené v době druhé světové války a následného poválečného období. Velký rozdíl ve vzájemném porovnání chlapců a dívek nastává ve školním roce 1949/50. V tomto roce se do národní školy zapsal velmi silný ročník v počtu chlapců. Rozdíl obou pohlaví dosáhl v tomto školním roce 17 dětí z celkového počtu 123 ţáků a ţákyň. V následujících letech se tento rozdíl mírně zmenšoval, přesto však měli chlapci poměrně značnou převahu.

Obr. č. 7 - Početní stav žactva na národní škole mezi školními roky 1948/49 - 1952/53

55

11. 3 Osmiletá střední škola Ve školním roce 1953/54 byly školy národní a střední spojeny v osmiletou střední školu pod jednou správou. Došlo tak k nárůstu celkového počtu ţactva, který se ve školním roce 1953/54 ustálil na hodnotě 432 dětí. Pro tohle a následující období ZŠ Měřín jsem jiţ byl nucen čerpat údaje z obecních kronik, uloţených u pana Mgr. Oldřicha Hnízdila, kde se jiţ nenacházely konkrétní počty chlapců a dívek. Pro následující období jsem tedy nucen sledovat jiţ jen celkový počet ţactva. Školní kroniky pro toto období jsou z největší pravděpodobností ztracené, jelikoţ se mi je nepodařilo vypátrat v ţádném z okolních státních archivů a rovněţ ani na základní škole o nich nejsou ţádné zmínky. Početní stav ţactva v tomto sledovaném období vykazuje zjevné výkyvy. Největšího počtu ţactva bylo dosaţeno hned na počátku sledovaného období, ve školním roce 1953/54 a to 432 dětí. Nejmenší počet ţactva byl zaznamenán na osmileté střední škole ve dvou po sobě následujících školních rocích, 1957/58 a 1958/59, kdy do školy chodilo 365 dětí.

Obr. č. 8 - Početní stav žactva na osmileté střední škole mezi školními roky 1953/54 - 1960/61

56

11. 4 Základní devítiletá škola V roce 1961 byla uzákoněna povinná devítiletá školní docházka, proto se název osmiletá střední škola změnil na základní devítiletá škola. Výuka v tomto období stále probíhala na náměstí, ve školní budově čp. 104, která jiţ ovšem nebyla pro značný počet ţactva dostačující. Ve sledovaném období se celkový počet ţactva, navštěvujícího základní školu poměrně proměnlivý. Největšího počtu ţactva bylo dosaţeno ve školním roce 1965/66, kdy základní školu navštěvovalo 428 dětí. Naopak na konci sledovaného období je patrný úbytek ţactva, jehoţ nejniţšího počtu bylo dosaţeno ve školním roce 1970/71 a to 377 dětí.

Obr. č. 9 - Početní stav žactva na základní devítileté škole mezi školními roky 1961/62 - 1970/71

57

Ve školním roce 1973/74 se měřínská základní devítiletá škola přemístila z jiţ kapacitně a hygienicky nevyhovující školní budovy na náměstí do nově postavené, moderně vybavené školy. S touto událostí souvisí i nárůst počtu ţactva, způsobeného rovněţ zrušením ZDŠ v 7 km vzdáleném Uhřínově. Od školního roku 1973/74 je tak patrný soustavný nárůst v počtu dětí, chodících do školy v Měříně. Ve školním roce 1980/81 jiţ dosahoval úctyhodného počtu 586 ţáků. Za zmínku stojí, ţe mezi školními roky 1972/73 a 1980/81 došlo k nárůstu v počtu dětí o 235, coţ je z mého pohledu nárůst vskutku obrovský.


58

V 1. polovině 80. let 20. století pokračoval z předešlého období růst ţactva, kdy kaţdý nový rok znamenal historicky nejvyšší počet ţáků v měřínské škole. Absolutního maxima bylo dosaţeno ve školním roce 1986/87, kdy do ZŠ v Měříně chodilo rekordních 650 dětí. Po tomto roce dochází k znatelnému úbytku ţáků, který v roce 1990/91 dosáhl počtu 531. Během čtyř školních let se tak sníţil počet ţactva ve škole o 119 dětí, coţ je změna vskutku velká. Vysvětlením pro tento zajímavý demografický jev, kdy zprvu došlo k velkému nárůstu v počtu ţactva a následně k jeho značnému poklesu, je zejména sociální politika tehdejších komunistických vlád, která v 70. – 80. letech podporovala zvýšenou porodnost.


59

V předposledním sledovaném období je patrný pokračující pozvolný úbytek ţactva na ZŠ Měřín. Výjimkou je pouze velký nárůst mezi školními roky 1995/96 a 1996/97, kdy se počet ţactva zvýšil o 53 dětí. Tento jev je podmíněn řadou různých politických, sociálních a kulturních změn, které se odehrály na přelomu 80. a 90. let 20. století a velmi ovlivnily tehdejší společnost. Největší počet ţactva ve sledovaném období je zachycen ve školním roce 1991/92, kdy ZŠ v Měříně navštěvovalo 512 ţáků. Nejmenší počet ţactva byl zaznamenán ve školním roce 1995/96, kdy ZŠ navštěvovalo pouze 423 dětí. Jako zdroj statistických informací pro toto sledované období mi poslouţily výroční zprávy, vedené základní školou.

Obr. č. 12 - Početní stav žactva na ZŠ Měřín mezi školními roky 1991/92 - 2001/02

60

V posledním sledovaném období je znovu patrný pokračující úbytek celkového počtu dětí na ZŠ. Nejvyšší hodnoty bylo ve sledovaném období dosaţeno ve školním roce 2002/03, kdy školu navštěvovalo 457 dětí. Nejméně ţáků měla základní škola ve školním roce 2010/11, kdy celkový počet ţactva činil jen 387 dětí. V současném školním roce 2012/13 navštěvuje ZŠ Měřín 396 dětí, které jsou rozmístěny v celkem 18 třídách. Z celkového počtu 396 dětí je 207 chlapců a 189 dívek. Jako zdroj statistických informací pro toto sledované období mi poslouţily výroční zprávy, vedené základní školou.

Obr. č. 13 - Početní stav žactva na ZŠ Měřín mezi školními roky 2002/03 - 2012/13

61

Závěr Cílem mé bakalářské práce bylo podat ucelený pohled na historii a tradici základního školství v Měříně od prvních zmínek aţ po současnou dobu. Před vlastní historií školství v Měříně jsem zařadil dvě kapitoly, které měly za cíl přiblíţit prostředí obce a souvislosti, týkající se základů školství v obecné rovině. Hlavní částí bakalářské práce je samotná historie základní školy. Od počátku jsem se snaţil postupovat chronologicky od nejstarších zmínek k těm novějším. S postupem času, jak jsem se propracovával k novějším dějinám místního školství, tak přibývalo dokumentů a archivních zdrojů, z kterých jsem mohl čerpat. Samotné vypracování bylo velmi zajímavé. Stále jsem se dozvídal nové zajímavosti, o kterých jsem neměl do těchto dob ţádné ponětí. Z mého osobního hlediska, byla nejvíce zajímavou částí doba školy obecné a měšťanské. Toto hledisko je zřejmě ovlivněno mým historickým zájmem o přelom 19. a 20. století. Velmi poučnou částí rovněţ shledávám historii základního školství v obci, která nastala ve školství po roce 1945. Při pracování s jednotlivými archivními prameny jsem zjistil, ţe tato doba byla co do obměny učitelského sboru nesmírně aktivní. Na měřínské škole se vystřídali během několika let desítky učitelů. Tyto změny byly podmíněny zejména politickými událostmi, které české školství velmi silně zasáhly. Doufám, ţe tato práce bude přínosná pro učitele, ţáky či jiné občany, kteří se budou chtít seznámit s bohatou historií, kterou tato škola nabízí. Vzhledem ke své aprobaci, která kromě dějepisu zahrnuje i zeměpis, jsem se rozhodl svoji práci obohatit o statistický výzkum ţactva. První počty o ţactvu byly vedeny ve školní kronice jiţ od 80. let 19. století. Vzhledem k situaci, ţe školní kroniky byly k dispozici jen do roku 1953, byly sledovány do tohoto roku ukazatelé celkového počtu ţactva a poměru počtu chlapců a dívek. Od sledovaného roku 1954, byly údaje čerpány z obecních kronik, ve kterých jsou vedeny jen celkové počty ţactva za kaţdý školní rok. O celkovém počtu chlapců a dívek zde jiţ nejsou vedeny ţádné statistické údaje. Nejnovější údaje o statistice ţactva jsem čerpal z výročních zpráv ZŠ Měřín. Výsledky tohoto výzkumu ukazují, ţe jednotlivé etapy vývoje základního školství v Měříně jsou spjaty s velkou proměnnou co do počtu celkového ţactva. Počet ţactva na škole v Měříně ovlivňovaly i okolní vesnice, kde existovaly malé jednotřídní 62

popř. i vícetřídní školy, které byly postupně z finančních důvodů rušeny a děti z těchto škol přecházely do základní školy v Měříně. Během výzkumu mě velmi překvapil fakt, ţe během 80. let 20. století navštěvovalo základní devítiletou školu v Měříně přes 600 dětí a ve třídách se nacházelo pravidelně od 30 – 40 ţáků, coţ je v současné době téměř nemyslitelný počet. Během vypracování této bakalářské práce, mi jako základní zdroj informací poslouţily školní kroniky, archivované ve Státním okresním archívu ve Velkém Meziříčí, a obecní kroniky městyse Měřín. Dále jsem se mohl při svém zpracovávání opřít o literární publikace, ze kterých bych chtěl zmínit publikaci Měřín 1298-1998, od dlouholetého učitele měřínské základní školy, pana Mgr. Oldřicha Hnízdila. Tato práce je prvním uceleným přehledem o školství v obci. V budoucnu bych se chtěl i nadále věnovat tématu místního školství, ovšem s důrazem na řadu okolních obcí, kde existovaly malé, jednotřídní i vícetřídní školy, které ale postupem času zanikly a jejich historie je dodnes málo známá.

63

Resumé Bakalářská práce se zabývá historickým vývojem základního školství v obci Měřín od prvních zmínek aţ po současnou dobu. Práce je uvedena základním popisem obce a obecnými počátky vývoje povinného školství. Hlavní část práce tvoří chronologický přehled jednotlivých etap vývoje školství. Tyto historické etapy zahrnující zejména změny z pohledu vedení školy, učitelského sboru, školních budov a ţivotního zázemí učitelů. Práce je doplněna statistickým výzkumem počtu ţactva od roku 1890 do současnosti. Cílem práce je podat ucelený přehled o historickém vývoji základní školy. Bakalářská práce vychází z archivních pramenů a dostupné odborné literatury.

The bachelor thesis deals with the historical development of basic education in the village Měřín from the first references to contemporary period. The work is presented the basic description of the general community and the beginnings of the development of compulsory education. The main part consists of a chronological overview of the individual stages the development of education. These historical stages which include changes in terms of school management, teaching staff, school buildings and life background of teachers. The work is complemented by statistical research, the number of pupils from 1890 to the present. The purpose of the thesis is the compact overview of the historical development of primary school. The bachelor thesis is based on archival sources and available scientific literature.

64

Seznam pramenů a literatury A. Seznam archivních pramenů Kronika městyse Měřín, I. díl. Zápisy z let 1923-1947. Kronika městyse Měřín, II. díl. Zápisy z let 1948-1958. Kronika městyse Měřín, III. díl. Zápisy z let 1959-1974. Kronika městyse Měřín, IV. díl. Zápisy z let 1975-1979. Kronika městyse Měřín, V. díl. Zápisy z let 1980-1991. Místní školní rada Měřín 1865-1949. Školní kronika 1872-1946. Školní kronika 1946-1953.

B. Seznam literatury ČAPKA, F.: Dějiny českých zemí 1800-1918. Brno 2006. ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010. FIŠER, R.: Třebíč, z historie benediktinského opatství. Třebíč 2004. HNÍZDIL, O.: Černá – Milíkov, historie a současnost 1556-2007. Černá 2007. HNÍZDIL, O.: Měřín 1298 – 1998. Měřín 1998. KÁDNER, O.: Československá vlastivěda. Díl 10, Osvěta. Praha 1931. KRATOCHVÍL, A.: Velkomeziříčský okres. Brno 1907. SOMR, M.: Dějiny školy a pedagogiky. České Budějovice 1931. VESELÁ, Z.: Vývoj české školy a učitelského vzdělání. Brno 1992. Výroční zprávy – výkazy o základní škole mezi školními roky 1991/92 – 2012/13.

C. Elektronické zdroje ZŠ Měřín (online). c2006. Dostupné na World Wide Web: < http://zsmerin.cz/>. Městys Měřín (online). c2011. Dostupné na World Wide Web: < http://www.merin.cz/>.

65

Seznam příloh A. Textové přílohy Příloha č. 1: Rozdělení tříd a učitelský sbor ve školním roce 1969/70 Příloha č. 2: Zájmové krouţky na ZDŠ Měřín ve školním roce 1971/72 Příloha č. 3: Rozdělení tříd i s jejich třídními učiteli ve školním roce 2012/2013

B. Obrazové přílohy Příloha č. 4: Městys Měřín z leteckého snímku v roce 2011 Příloha č. 5: Znak městyse Měřín Příloha č. 6: Základní škola Měřín se sportovním areálem a okolím v roce 2011 Příloha č. 7: Školní budova v letech 1750 – 1878 (demolice) Příloha č. 8: Školní budova v letech 1878 – 1973 Příloha č. 9: Nová budova ZŠ Měřín v době otevření roku 1973 Příloha č. 10: Plán výstavby I. podlaţí nových budov ZŠ Měřín Příloha č. 11: Vchod do nově zrekonstruované ZŠ Měřín Příloha č. 12: Seznam ředitelů působících na škole od roku 1894 do roku 2001 Příloha č. 13: Současné vedení ZŠ Měřín Příloha č. 14: První třída měšťanské školy z roku 1923 Příloha č. 15: Učitelský sbor měřínské školy v roce 1924 Příloha č. 16: Učitelský sbor v roce 1952 Příloha č. 17: Učitelský sbor v roce 1989 Příloha č. 18: Učitelský sbor ve školním roce 2008/2009

66

Přílohy A. Textové přílohy Příloha č. 1: Rozdělení tříd a učitelský sbor ve školním roce 1969/70 Zdroj: Kronika městyse Měřín, III. díl, s. 249. I. stupeň ZDŠ Měřín 1. třída – 19 ţáků – třídní uč. Marie Karásková 2. třída – 17 ţáků – třídní uč. Marie Tomanová 3. třída – 19 ţáků – třídní uč. Marie Musilová 4. třída – 18 ţáků – třídní uč. Věra Bílková 5. třída – 24 ţáků – třídní uč. Jana Servítová II. stupeň ZDŠ Měřín 6. A třída – 28 ţáků – třídní uč. Oldřich Hnízdil 6. B třída – 26 ţáků – třídní uč. Vladimír Nosko 6. C třída – 27 ţáků – třídní uč. Marie Bliţňáková 7. A třída – 36 ţáků – třídní uč. Milada Jelínková 7. B třída – 39 ţáků – třídní uč. Josef Tecl 8. A třída – 34 ţáků – třídní uč. Karel Švejda 8. B třída – 35 ţáků – třídní uč. Anna Cahová 9. A třída – 28 ţáků – třídní uč. Miluše Procházková 9. B třída – 29 ţáků – třídní uč. Jaroslav Jelínek Další členové učitelského sboru ZDŠ Měřín: Alena Hnízdilová, Eliška Hankovcová, Josef Říha, Helena Strnadová 67

Příloha č. 2: Zájmové kroužky na ZDŠ Měřín ve školním roce 1971/72 Zdroj: Kronika městyse Měřín, III. díl, s. 299. Zájmové krouţky: rybářský – vedoucí krouţku uč. Karel Švejda fotografický – vedoucí krouţku uč. Jaroslav Jelínek taneční – vedoucí krouţku uč. Anna Cahová hudební – vedoucí krouţku uč. Josef Smejkal německého jazyka – vedoucí krouţku řed. Dr. Jiřina Číţková dramatický – vedoucí krouţku uč. Jana Servítová zdravotnický – vedoucí krouţku uč. Milada Jelínková

Příloha č. 3: Rozdělení tříd i s jejich třídními učiteli ve školním roce 2012/2013 I. stupeň ZŠ Měřín Zdroj: http://zsmerin.cz/nase-skola/zamestnanci/ 1. A - Mgr. Lenka Kühtreiberová 1. B - Mgr. Hana Pacalová 2. A - Mgr. Hana Stockingerová 2. B - Mgr. Alena Špačková 3. A - Mgr. Lenka Březnová 3. B - Mgr. Dana Jeřábková 4. A - Mgr. Radek Toman 4. B - Mgr. Jana Drápelová 5. A - Mgr. Olga Častulíková 5. B - Mgr. Eva Rohovská 68

II. stupeň ZŠ Měřín 6. A - Mgr. Iva Kolářová - výchovný poradce 6. B - Mgr. Alena Pařízková 7. A - Mgr. Lenka Hrůzová 7. B - Mgr. Pavol Ţivčic 8. A - Mgr. Vladimír Sklenář 8. B - Mgr. Jana Strnadová 9. A - Mgr. Zdeňka Čapková 9. B - RNDr. Ivana Hloušková Ostatní učitelé ZŠ Měřín Mgr. Věra Matějíčková, ředitelka ZŠ Mgr. Iveta Hlávková, zástupkyně ředitelky ZŠ Mgr. Alena Vítková Mgr. Květoslava Švejdová, výchovná poradkyně - prevence patologických jevů Mgr. Věra Hugová- metodik EVVO Mgr. Eva Blaţková Mgr. Jiřina Svobodová

69

B. Obrazové přílohy Příloha č. 4: Městys Měřín z leteckého snímku v roce 2011 Zdroj: http://www.merin.cz/o-mestysu/fotogalerie

Příloha č. 5: Znak městyse Měřín Zdroj: http://www.merin.cz

70

Příloha č. 6: Základní škola Měřín se sportovním areálem a okolím v roce 2011 Zdroj: http://www.merin.cz/o-mestysu/fotogalerie

Příloha č. 7: Školní budova v letech 1750 – 1878 (demolice) Zdroj: Fotografie kronikáře obce

71

Příloha č. 8: Školní budova v letech 1878 - 1973 Zdroj: Fotografie kronikáře obce

Příloha č. 9: Nová budova ZŠ Měřín v době otevření roku 1973 Zdroj: Fotografie kronikáře obce

72

Příloha č. 10: Plán výstavby I. podlaží nových budov ZŠ Měřín Zdroj: Stavební úřad Velké Meziříčí

Příloha č. 11: Vchod do nově zrekonstruované ZŠ Měřín Zdroj: Foto autora práce

73

Příloha č. 12: Seznam ředitelů působících na škole od roku 1894 do roku 2001 Zdroj: HNÍZDIL, O.: Měřín 1298 – 1998. Měřín 1998, s. 211.

74

Příloha č. 13: Současné vedení ZŠ Měřín Zdroj: Fotografie kronikáře obce

Příloha č. 14: První třída měšťanské školy z roku 1923 Zdroj: Fotografie kronikáře obce

75

Příloha č. 15: Učitelský sbor měřínské školy v roce 1924 Zdroj: Fotografie kronikáře obce

Příloha č. 16: Učitelský sbor v roce 1952 Zdroj: Fotografie kronikáře obce

76

Příloha č. 17: Učitelský sbor v roce 1989 Zdroj: Fotografie kronikáře obce

77

Příloha č. 18: Učitelský sbor ve školním roce 2008/2009 Zdroj: Fotografie kronikáře obce

78

MASARYKOVA UNIVERZITA. Historie základní školy v Měříně od prvopočátku po současnost

Recommend Documents