MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka a literatury
Částice v učivu na základních a středních školách Diplomová práce
BRNO 2013 Vedoucí práce: PaedDr. Květoslava Klímová, Ph.D.
Vypracovala: Anna Kučeříková
Bibliografický záznam KUČEŘÍKOVÁ, Anna. Částice v učivu na základních a středních školách: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra českého
jazyka
a
literatury,
2013.
Vedoucí
práce
PaedDr. Květoslava
Klímová, Ph.D.
Anotace Diplomová práce je zaměřena na jeden z neohebných slovních druhů - částice. Vycházíme z odborné lingvistické literatury a kurikulárních dokumentů. V další části se věnujeme zpracování částic ve vybraných řadách učebnic českého jazyka pro základní a střední školy a jejich vzájemnému srovnání. V poslední části interpretujeme výsledky výzkumu, kterým chceme ověřit znalost učiva u ţáků základních a středních škol. Na základě výsledků chceme navrhnout změny, které by se v souvislosti se zkoumaným učivem měly do učebnic zařadit.
Annotation This thesis focuses on one of the rigid word classes - particles. The starting point will be professional linguistic literature and curriculum documents. In the next section the focus on the processing of particles in a selected series of textbooks for primary and secondary schools and their comparison. In the last section there will be the interpretation of the results of the research; the objective is verifying the knowledge of subject matter at primary and secondary schools' pupils. Based on the results, changes that should be included in textbooks will be suggested in relation to the subject matter.
Klíčová slova částice, druhy částic, RVP ZV, RVP G, lingvistická literatura, učebnice českého jazyka
Key words particle, types of articles, Framework Education Program for Elementary Education, Framework Education Programme for grammar school, textbook
Čestné prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, 18. 4. 2013
……………………………. Anna Kučeříková
Poděkování: Na prvním místě bych chtěla poděkovat vedoucí diplomové práce PaedDr. Květoslavě Klímové, Ph.D., za odborné vedení, cenné podněty, rady a doporučení při konzultacích. Také za povzbuzení a pozitivní motivaci, která mi dodávala elán a nadšení do další práce. Má další poděkování patří Pavlu Bukovskému za technickou podporu, manţelům Müllnerovým a Marii Kučeříkové za podporu a motivaci, dále všem, kteří přispěli k dokončení této diplomové práce.
Obsah Úvod ......................................................................................................................................... 7 I.
Teoretická část ................................................................................................................ 8
1.
Slovní druh jako jazykovědný pojem ................................................................................ 8
2.
Vymezení slovního druhu v odborné literatuře .............................................................. 11
3
4
2.1
Mluvnice češtiny 2 ................................................................................................. 11
2.2
Příruční mluvnice češtiny ....................................................................................... 12
2.3
Stručná mluvnice česká .......................................................................................... 12
2.4
Mluvnice současné češtiny .................................................................................... 13
2.5
Základní mluvnice českého jazyka ......................................................................... 14
2.6
Čeština pro učitele ................................................................................................. 14
2.7
Český jazyk pro studující učitelství 1. st. ZŠ ........................................................... 15
2.8
Shrnutí .................................................................................................................... 15
Učivo o částicích v základních kurikulárních dokumentech .......................................... 17 3.1
RVP ZV .................................................................................................................... 17
3.2
RVP G...................................................................................................................... 17
Částice ve vybraných učebnicích českého jazyka .......................................................... 18 4.1
Učebnice českého jazyka pro 1. a 2. stupeň ZŠ ...................................................... 18
4.1.1
Učebnice českého jazyka z SPN, a.s. .............................................................. 18
4.1.2
Učebnice českého jazyka z nakladatelství FRAUS .......................................... 22
4.1.3
Shrnutí ............................................................................................................ 25
4.2
Učebnice českého jazyka pro SŠ ............................................................................ 27
4.2.1
Učebnice českého jazyka z SPN, a.s. ............................................................. 27
4.2.2
Učebnice českého jazyka z nakladatelství Fraus ............................................ 28
4.2.3
Shrnutí ............................................................................................................ 30
5
II.
Praktická část................................................................................................................. 31
5.
Metodologický postup výzkumu ..................................................................................... 31
6.
7.
5.1
Stanovení hypotéz.................................................................................................. 31
5.2
Stanovení výzkumných problémů .......................................................................... 31
5.3
Metody užité při zkoumání .................................................................................... 32
5.4
Stanovení zkoumaného vzorku .............................................................................. 32
5.5
Metodický postup při zadávání testu ..................................................................... 35
Interpretace výsledků ..................................................................................................... 36 6.1
Úkol č. 1 .................................................................................................................. 36
6.2
Úkol č. 2 .................................................................................................................. 40
6.3
Úkol č. 3 .................................................................................................................. 51
6.4
Úkol č. 4 .................................................................................................................. 55
6.5
Úkol č. 5 .................................................................................................................. 60
6.6
Úkol č. 6 .................................................................................................................. 61
Shrnutí ............................................................................................................................ 62
Závěr ...................................................................................................................................... 64 Resumé ................................................................................................................................... 65 Resumé ................................................................................................................................... 65 Pouţitá literatura a zdroje ..................................................................................................... 66 Seznam pouţitých zkratek ...................................................................................................... 73 Přílohy ................................................................................................................................... 74
6
Úvod Slovní druhy tvoří obsah tvarosloví čili morfologie, a to jak funkčního, tak významového, a patří k základnímu učivu na všech stupních škol. Je to proto, ţe jejich znalost, či neznalost souvisí se všemi dalšími odbornými disciplinami, např. lexikologií,
slovotvorbou
či
stavbou
slova,
skladbou,
stylistikou
apod.
Se systematickou výukou slovních druhů se začíná jiţ ve 2. ročníku základní školy, kdy jsou ţáci poučeni o podstatných jménech, slovesech, některých spojkách a předloţkách. V kaţdém dalším ročníku se pak učivo prohlubuje, rozšiřuje a upevňuje. Během studia na vysoké škole, ale také během praxe na základních školách jsem si všimla, ţe ne všem slovním druhům je věnována stejná pozornost. Slovním druhem, který stojí podle mého názoru stále na okraji pozornosti, jsou částice. Proto jsem si jako téma diplomové práce zvolila právě tento slovní druh. Zajímalo mě, jak je učivo o částicích zpracováno v základních kurikulárních dokumentech, do jaké míry respektují výstupy dané RVP ZV a RVP G autoři současných učebnic českého jazyka a zda ţáci základních a středních škol částice poznají a umějí je prakticky pouţívat. Při zpracování zkoumané problematiky jsem vycházela z dostupné odborné literatury, abych zjistila, co o částicích uvádějí autoři známých odborných publikací, tj. jak je definují a třídí. Získané informace jsem se poté pokusila utřídit a porovnat s informacemi a poučeními, které zařazují autoři učebnic českého jazyka do jednotlivých ročníků a stupňů škol. Cílem teoretické části diplomové práce bylo prostřednictvím obsahové analýzy zjistit, jak je učivo o částicích podáno v učebnicích vybraných nakladatelství pro základní a střední školy a jaké typy cvičení a úkolů autoři pro procvičování a upevňování učiva zařazují. Pro vzájemné srovnání byly vybrány učebnice českého jazyka z SPN, a.s, a z nakladatelství Fraus. Výběr těchto publikací odůvodňuji v kapitole 4.1 Učebnice českého jazyka pro 1. a 2. stupeň ZŠ V praktické části jsem se snaţila pomocí testové metody na zkoumaném vzorku 262 respondentů základních a středních škol ověřit, jak mají ţáci učivo o částicích upevněno a zda jsou mezi ţáky základních a středních škol vzhledem ke zkoumané problematice rozdíly (pokud ano, tak v čem). Poslední část práce je věnována interpretaci výsledků. 7
I. Teoretická část 1. Slovní druh jako jazykovědný pojem Slovní druh je jedním z nejdůleţitějších jazykovědných pojmů. Jak uvádí ve své disertační práci K. Klímová (2005: 7), historie mluvnictví potvrzuje, ţe je spjat se vznikem systematické mluvnice od jeho počátku, a gramatiky novodobých evropských jazyků přejímaly jiţ jejich propracované třídění z řecké a zejména latinské mluvnice. Rozlišení slovních druhů podle latinské mluvnice se v mluvnici české udrţovalo velmi dlouho a zůstával také počet devíti slovních druhů: podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky slovesa, příslovce, předloţky, spojky a částice, citoslovce. První zmínky o částicích se objevují aţ v období po druhé světové válce, pravděpodobně první z nich se nachází v Trávníčkově Mluvnici češtiny II (1949).1 Jako samostatný slovní druh se částice vydělily teprve v padesátých letech minulého století a toto rozlišení se uţívá ve všech mluvnicích dodnes. Původem jsou to zčásti zvláštní slova, např. ať, nechť, prý, většinou však vznikly: a) významovým posunem ze slov ohebných: to, ono, coţ, tuším, b) z příslovcí: váţně, zřejmě, c) ze spojek podřadicích: zda, -li, zdali, aby, d) ze spojek souřadicích: a, i, ani, také, však.2 Slovní druhy jsou rozlišeny na základě kombinace kritéria významového a mluvnického (tvarového a syntaktického). Podle významového hlediska se slova třídí na plnovýznamová (lexikální), ke kterým kromě příslovcí a citoslovcí řadíme také částice. Na základě tohoto hlediska se rozlišují ještě slova gramatická (předloţky a spojky) a lexikálně gramatická (podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa.
1
KLÍMOVÁ, K. K slovnědruhové povaze částic. In Minářová, Eva – Ondrášková, Karla. Spisovnost a nespisovnost – zdroje, proměny a perspektivy. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 2 Tamtéţ, s. 395.
8
Odlišné rozlišení zvolili autoři Mluvnice češtiny 2, kteří za základní kritérium třídění pouţívají hledisko syntaktické a třídí slovní druhy na: 1. základní, které jsou jádrem slovnědruhové soustavy a nejvyšším stupněm mluvnického zobecnění: podstatná jména, přídavná jména, slovesa a příslovce; 2. nezákladní dělící se na a) nástavbové, které svými funkčními vlastnostmi napodobují základní jmenné slovní druhy: číslovky, zájmena, citoslovce, a b) nesamostatné, které významově doplňují plnovýznamové slovní druhy a nemají primárně syntaktickou funkci: předloţky, spojky a částice. Můţeme tedy říct, ţe podle syntaktického hlediska patří částice k slovním druhům nezákladním, nesamostatným. Na základě hlediska tvarového se slovní druhy dělí na ohebné a neohebné – částice řadíme ke slovním druhům neohebným. Je třeba připomenout, ţe slovní druhy nejsou pevně ohraničené skupiny, ale ţe existuje řada případů přechodu slov z jednoho slovního druhu do druhého. Tento přechod zaznamenáváme také u částic, např. dříve byla slova ano, ne řazena k příslovcím, dnes podle slovníku Spisovné češtiny pro školu a veřejnost patří k částicím.1 Některá slova mohou být ve větě buď částicí, nebo jiným slovním druhem, např.: Přijel na poslední chvíli, ale začátek představení ještě stihl. (SPOJKA) Ale to jsou k nám hosté! (ČÁSTICE) Stůj chvíli klidně! (PŘÍSLOVCE) Můţeš se na mě klidně obrátit o pomoc. (ČÁSTICE) Podej mi to pravítko. (ZÁJMENO) To dnes prší! (ZÁJMENO)2 Z této skutečnosti vyplývá, ţe o slovnědruhové platnosti slova vţdy rozhoduje aţ jeho uţití v textu. V. Styblík uvádí, ţe „funkčně se částice váţou buď na slovo, především sloveso, nebo na celou větu. V druhém případě stávají jak na jejím začátku, tak i konci, případně uvnitř.“3 Není bez významu upozornit také na to, ţe slovo ať, které se uvádí jako typický příklad částice, můţe mít také funkci spojky, 1
FILIPEC, J. a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia 1994, s. 20, 211. HAUSER, P. a kol. Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ. Brno: MU 2007, s. 79. 3 STYBLÍK, V. Několik poznámek k poznávání a určování spojek a částic. ČJL, roč. 47, 1996/97, s. 176–177. 2
9
např. v souvětí Vyřiď mu, ať se snaţí svoji obhajobu napravit (aby se snaţil…) nebo v souvětí Ať se stane cokoli, já tě neopustím (I kdyţ se stane…).1 Můţeme shrnout, ţe částice definujeme jako „neohebná slova, která uvozují samostatnou větu a naznačují její druh nebo vyjadřují různý postoj mluvčího k obsahu věty: ať, nechť, kéţ, coţ. Ve spojení s větným členem vyjadřují zdůraznění, pravděpodobnost, jistotu aj. Znali to jiţ Keltové. To je asi pravda. Rostou tu hlavně smrky. Částice jsou slova neohebná a nejsou větnými členy.2
1 2
ČERMÁK, F. Jazyk a jazykověda. Praha: 2001, s. 186. HAUSER, P. A kol. Slovník jazykovědné terminologie. Brno: Nová škola 2001, s. 10.
10
2. Vymezení slovního druhu v odborné literatuře Zajímalo nás, jak jsou částice definovány a rozděleny v odborné literatuře. Pro vzájemné srovnání jsme zvolili publikace, které patří jednak k nejznámějším, jednak k nejčastěji uţívaným, a to jak samotnými lingvisty, tak učiteli, studenty středních a vysokých škol a zároveň širokou veřejností. Pracovali jsme s následujícím účelovým vzorkem: a) PETER, J a kol. Mluvnice češtiny 2 b) KOL. AUTORŮ. Příruční mluvnice češtiny c) HAVRÁNEK, B., JEDLIČKA, A. Stručná mluvnice česká d) CVRČEK, V. Mluvnice současné češtiny e) STYBLÍK, V. a kol. Základní mluvnice českého jazyka f) HUBÁČEK, J. a kol. Čeština pro učitele g) KOLÁŘOVÁ, I. a kol. Český jazyk pro studující učitelství 1. st. ZŠ
2.1 Mluvnice češtiny 2 Jak jiţ bylo uvedeno, autoři této publikace podávají rozdělení slovních druhů na základě hlediska syntaktického a částice definují jako „nezákladní slovní druh vyjadřující vztah mluvčího ke sdělované skutečnosti, k adresátovi, k obsahu či členění textu“.
1
Dále uvádějí, ţe:„částice vyjadřují změnu, posun, upozornění
na jazykový prostředek v textu, a to na pozadí obvyklosti, neutrálnosti textu bez částice“.2 Popisují také povahu částic ve srovnání s funkčně blízkými slovními druhy. Na základě rozlišujících příznaků člení autoři částice na čtyři základní skupiny: Apelové: coţ, jakpak, ať, nechť, kdyby, vţdyť, zaručeně, opravdu, určitě, váţně, ale, kdyţ, přece, ţe, však… Hodnotící: ano, beztak, nejspíš, asi, snad, sotva, nikoliv, bodejť, jakoby, doslova, tedy, očividně, pravda, přirozeně, zdaleka, víceméně, ani, jen… Emocionální: bohuţel, díkybohu, naneštěstí, beztak…
1 2
PETR, J. a kol. Mluvnice češtiny 2. Praha: Academia 1986, s. 228. Tamtéţ s. 228.
11
Strukturující text nebo jeho části: a, inu, ona/ono, zároveň, dále, nakonec, za prvé – za druhé – za třetí, krátce, naopak, popřípadě, respektive, zkrátka, například, třeba…1
2.2 Příruční mluvnice češtiny Cílem kapitoly o částicích je, jak uvádějí autoři, „propojit a zpřehlednit výklady o částicích“2. Proto je také v této publikaci částicím věnováno daleko více pozornosti neţ ostatním slovním druhům. Autoři zde částice definují jako „různorodou skupinu neohebných výrazů se synsémantickým významem, která zahrnuje výrazy spojkové a předloţkové“3. V dané kapitole jsou částice rozděleny do sedmi kategorií, a to podle jejich funkce a formálních vlastností: Modální: asi, snad, nejspíš, jistě, moţná, pravděpodobně Intenzifikační: velmi, docela, příliš, úplně, nanejvýš, málo, trochu, poněkud, pěkně Vytýkací: právě, přímo, zrovna, především, jen, i, také Modifikační: ale, copak, klidně, jen pěkně, právě, prostě, tak, však, zrovna Odpověďové: ano, ne, hmm, ale jo, no jo, dobře/dobrá Negační: nikoli, ne Přací: kéţ, bodejţ Větná adverbia: bohuţel, naštěstí, rád, přesto, přece, ovšem4
2.3 Stručná mluvnice česká B. Havránek a A. Jedlička definují částice ve srovnání s Příruční mluvnicí češtiny daleko jednodušeji, a to jako „slova neohebná, která zpravidla uvozují samostatné věty a naznačují jejich druh anebo vyjadřují různý postoj mluvčího
1
PETR, J. a kol. Mluvnice češtiny 2. Praha: Academia 1986, s. 231-238. KARLÍK, Petr, a kol. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Lidové noviny, 1995. Str. 358. 3 Tamtéţ str. 358. 4 Tamtéţ str. 359-367. 2
12
k jejich obsahu.“1 Jako příklady uvádí částice: ať, kéţ, nechť, coţ. Dále pak upozorňují na různou slovnědruhovou platnost např. slov ale, ţe, aby. V publikaci je uvedeno toto dělení částic: Přitakávací: ano Vybízecí: tak dělej Zdůrazňovací: zejména, právě Způsobové: asi, snad, prý 2 Uvedenou
jednodušší
definici
zvolili
autoři
zřejmě
proto,
ţe
kniha
je doporučována k samostatnému studiu uţ ţákům na 2. stupni základní školy a v niţších třídách gymnázií.
2.4 Mluvnice současné češtiny V této publikaci jsou částice definovány jako „neplnovýznamový neohebný slovní druh.“3 Tato krátká, jednoduchá definice je pak dále rozvita doplňujícími informacemi o shodnosti částic s jinými slovními druhy – spojkami, příslovci a podstatnými jmény. Autoři srovnávají uţívání částic v psaných a mluvených projevech a upozorňují na víceslovné částice, např. ţe jo, no tak, přece jenom, dejme tomu, co kdyby, nebo co. Z hlediska funkce jsou zde částice rozděleny do pěti kategorií: částice postojové (modální): prý, snad, dokonce, prostě, jen, ať, radši, například pocitové: bohudík, naštěstí, ještě ţe, aby, však… hodnotící: chválabohu, přece, ovšem… zesilovací: dost, nanejvýš, příliš, úplně, zcela… členící text: tak, zaprvé, zkrátka, zároveň, navíc, nakonec, například…4
1
HAVRÁNEK, Bohuslav. JEDLIČKA, Alois. Stručná mluvnice česká. Praha: Fortuna, 2002. Str. 141. 2 Tamtéţ s. 142. 3 CVRČEK, Václav. Mluvnice současné češtiny. Praha: Karolinum, 2010, s. 295. 4 Tamtéţ s. 296–298.
13
2.5 Základní mluvnice českého jazyka Veškeré učivo českého jazyka na úrovni základních a středních škol shrnuje Základní mluvnice českého jazyka. Autoři publikace1 jsou zkušeným týmem, který zpracoval zatím nejrozšířenější řadu učebnic českého jazyka pro základní školu a podílí se také na tvorbě učebnic pro střední školy. Částice jsou zde definovány jako „slova neohebná, která uvozují samostatné věty a naznačují jejich druh, anebo různý postoj mluvčího k jejich obsahu“2. Upozorňují jednak na slova, která jsou vţdy jen částicemi, např. ano, ne, kéţ, nechť, zajisté, ovšem, snad, asi, prý, zdalipak, zejména, jednak na slova, jsoucí v jiných větách spojkami, např. a, ale, ani, však, ţe, vţdyť, příslovci, např. tak, takhle, klidně, právě, a zájmeny, např. ono, to, co, on, ona, oni. Rozdělení částic zde uvedeno není.
2.6 Čeština pro učitele V Češtině pro učitele (kol. autorů), která je určena všem zájemcům o český jazyk, a to jak učitelům češtiny, vysokoškolským studentům, tak i široké veřejnosti, jsou částice podány jako „nezákladní neohebný slovní druh, jehoţ funkcí je formovat větu s ohledem na vztah mluvčího ke sdělované skutečnosti, k adresátovi, nebo k členění textu“3. Najdeme zde opět poučení o tom, ţe některá slova mohou plnit ve větě jednak funkci částice, jednak jiného slovního druhu, zvláště spojek a příslovcí. Autoři uvádějí toto dělení částic: Apelové: coţ, jestlipak, kdyby, aby, kéţ, opravdu, jistě, přece, však, ţe Hodnotící: bezesporu, rozhodně, ne, nikoliv, bůhsuď Emocionální: ale, copak, vţdyť, bohuţel, konečně, beztak, stejně Strukturující text: a, inu, ono, jednoduše, totiţ, přitom, především, za prvé, dejme tomu
1
Viz Seznam literatury. STYBLÍK, Vlastimil a kol. Základní mluvnice českého jazyka. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2004. Str. 138. 3 HUBÁČEK, Jaroslav. Čeština pro učitele. Odry: Vade mecum Bohemiae, 2010. Str. 162. 2
14
2.7 Český jazyk pro studující učitelství 1. st. ZŠ Je to zatím nejnovější publikace od kolektivu autorů katedry českého jazyka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, která je určena jak studentům oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, tak učitelům a zároveň kaţdému, kdo se o češtině chce dovědět něco nového. Autoři hodnotí částice jako „nesourodý slovní druh“1 a vysvětlují tak rozličné dělení částic v různých publikacích. Částice definují jako slovní druh nesamostatný a neohebný, který „obvykle uvozuje samostatné věty a naznačuje tak jejich druh“.2 Částice dělí nejprve podle jejich vzniku: a) významovým posunem ze slov ohebných, z příslovcí, ze spojek podřadicích, ze spojek souřadicích; b) následně jsou částice děleny z hlediska jejich funkce, a to na: Modální: jistě, určitě, skutečně, opravdu Vytýkací: jen, také, právě, přímo, uţ Modifikační: a, ale, však, ţe, tak, klidně, pěkně, ona, to, co Odpověďové: ano, ne, ovšem, zajisté Negační: ne, nikoli Přací: ať, kéţ, nechť, bodejť3
2.8 Shrnutí Na základě prostudovaného materiálu můţeme konstatovat, ţe autoři uvedených odborných publikací se shodují: a) na definici slovního druhu částice; b) k částicím řadí slova, která jsou svým původem vţdy jen částicemi (ať, nechť, kéţ, prý); c) funkci částice mohou ve větách plnit i jiné slovní druhy, nejčastěji spojky a příslovce (vţdy záleţí na konkrétním uţití v textu); d) jako jeden z druhů uvádějí částice přací.
1
KOLÁŘOVÁ, I. a kol. Český jazyk: [pro studující učitelství 1. stupně základní školy]. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012, Str. 125. 2 KOLÁŘOVÁ, I. a kol. Český jazyk: [pro studující učitelství 1. stupně základní školy]. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012, s. 125. 3 KOLÁŘOVÁ, I. a kol. Český jazyk: [pro studující učitelství 1. stupně základní školy]. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012, S. 126–127.
15
Rozdíly jsou naopak ve vymezení jednotlivých druhů částic, a to jak v jejich názvech, tak i jejich počtu. V kaţdé z odborných publikací najdeme jejich rozdílné členění. Nejpodrobněji se částicím věnují autoři Příruční mluvnice češtiny, kteří vymezují dokonce osm skupin. Zajímavá je skutečnost, ţe k částicím řadí také tzv. větná adverbia, např. bohuţel, naštěstí, rád, přesto, přece, ovšem. Od běţných adverbií se liší tím, ţe se na ně nemůţeme zeptat, ani je nemůţeme negovat a mohou odpovídat na zjišťovací otázky. Mohou být začleněny do věty, nebo být vyčleněny mimo ni: Bohuţel se ještě nevyjádřila. Bohuţel, ještě se nevyjádřila.1 Nejpřehlednější a nejvíce pouţitelné pro školní praxi se nám jeví zpracování částic v publikaci Český jazyk: (pro studující učitelství 1. stupně základní školy) kolektivu autorů Pedagogické fakulty MU pod vedením I. Kolářové. (I. Kolářová: 2012) Autoři uvádějí, ţe původem jsou to zvláštní slova, např.: ať, nechť, bodejť, prý, a částice rozdělují nejen z hlediska jejich funkce, jako je tomu v ostatních publikacích, ale také z hlediska jejich vzniku. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem se dá předpokládat, ţe ani dělení částic v učebnicích českého jazyka (základních i středních) nebude jednotné.
1
KARLÍK, Petr, a kol. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Lidové noviny, 1995. Str. 367.
16
3 Učivo o částicích v základních kurikulárních dokumentech
3.1 RVP ZV V Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání je učivo o částicích součástí tvarosloví, s jehoţ základy se ţáci seznamují uţ ve 2. ročníku základní školy (podstatná jména, slovesa). Teprve ve 3. ročníku se dovídají, ţe se rozlišuje deset slovních druhů. Ţáci získávají na 1. stupni základní školy o jednotlivých slovních druzích pouze základní informace, pozornost je věnována slovním druhům ohebným. Očekávaný výstup za druhé období 1. stupně je definován následovně: „Ţák určuje slovní druhy plnovýznamových slov a vyuţívá je v gramaticky správných tvarech ve svém mluveném projevu. Ţák porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova vícevýznamová.“
1
Teprve na 2. stupni, většinou
od 7. ročníku, získávají ţáci postupně poučení o slovních druzích neohebných, tedy i o částicích. Přesné zařazení učiva a jeho vymezení uvádíme v následující kapitole.
3.2 RVP G V Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia je učivo o částicích rovněţ součástí tvarosloví – Slovní druhy a jejich mluvnické kategorie a tvary. Očekávané výstupy jsou formulovány obecně, a to s ohledem na rozvíjení komunikativní kompetence. Námi zkoumané učivo je nepřímo součástí všech výstupů, přímo je formulováno ve výstupu následujícím: „Ţák ve svém projevu uplatňuje znalosti tvarosloví a slovotvorných a syntaktických principů českého jazyka.“2 Do jaké míry akceptují tento výstup autoři učebnic českého jazyka pro střední školy, zvláště zda zařazují učivo o částicích, uvádíme v následující kapitole.
1
RVP ZV s. 23. RVP G s. 14.
2
17
4 Částice ve vybraných učebnicích českého jazyka 4.1 Učebnice českého jazyka pro 1. a 2. stupeň ZŠ Zajímalo nás, jakým způsobem je učivo o částicích podáno ve vybraných řadách učebnic, tj. jak jsou částice definovány a jaké typy cvičení volí autoři k jejich procvičování. Pro obsahovou analýzu byly zvoleny učebnice českého jazyka pro 2. 9. ročník, které vycházejí ze základního kurikulárního dokumentu, a to RVP ZV. Vybrali jsme učebnice z SPN, a.s., a z nakladatelství Fraus. a) Učebnice z SPN, a.s., jsme zvolili proto, ţe do roku 1990 vycházely v tomto nakladatelství jednotné učebnice českého jazyka pro 1. i 2. stupeň od týmu zkušených autorů. Zajímalo nás, zda po změně na Soukromé pedagogické nakladatelství, a.s., zůstaly učebnice stejně kvalitní, případně k jakým změnám v nich došlo. b) Učebnice českého jazyka z nakladatelství Fraus jsme zvolili z toho důvodu, ţe patří u nás k nejmodernějším a nejčastěji doporučovaným.
4.1.1 Učebnice českého jazyka z SPN, a.s. Do učebnic českého jazyka pro 2. ročník učivo o částicích zařazeno není. Tento výsledek jsme očekávali, neboť s učivem o slovních druzích, jejich vymezením a přehledem, se ţáci obvykle seznamují aţ ve 3. ročníku. Autoři skutečně ve 3. ročníku věnují částicím celou lekci, která začíná krátkou pohádkou O chytré princezně. V pohádce jsou pouţity částice kéţ, ať, nechť, kdyby a tak (např. Kdyby mi tak čert tu smlouvu nedal podepsat!).1 Úkolem ţáků je z ukázky vypsat všechny přací věty a zvýraznit slova, jimiţ začínají. Poté autoři podávají pro prvotní seznámení jednoduchou definici: „Slova ať, kéţ, nechť a kdyby jsou částice. Vyjadřujeme jimi svá přání.“2 Po uvedení definice následuje cvičení o čtyřech větách, z nichţ jsou dvě přací a dvě rozkazovací. Úkolem ţáka je určit,
1 2
HOŠNOVÁ, E. a kol. Český jazyk 3 pro základní školy. Praha: SPN, a.s., 2008, s. 146. Tamtéţ s. 147.
18
které z vět vyjadřují přání a které rozkaz. Věty přací jsou uvozeny částicemi kéţ, kdyby: „Kéţ by do rána zmizela ta velká skála! Kdyby tak na místě té velké skály byla zahrada s nejkrásnějšími květinami a stromy z celého světa!“1 Pro prvotní seznámení se zkoumaným slovním druhem je podle našeho názoru rozsah učiva a jeho vyvození dostačující. Ve 4. ročníku je učivo o částicích zařazeno ve dvou cvičeních. Ve cvičení 14 na straně 77 mají ţáci vyznačené částice nahradit částicemi synonymními. Cvičení má následující podobu: „Král řekl: „Nechť se dostaví všichni rytíři, kteří se chtějí zúčastnit turnaje.“ Eliška je snad u kamarádky. Prokop s tím jistě bude souhlasit. Tolik dárků jsme skutečně nečekali. Naneštěstí tam nikdo z nás nebyl. Ano, já tam s vámi půjdu.“2 Toto cvičení patří k obtíţnějším. Ţák je seznámen se skutečností, ţe částice nestojí vţdy pouze na začátku věty, navíc musí vymyslet slova s podobným významem. Ve cvičení 16 na straně 78 mají ţáci vyhledat v posledním odstavci ukázky od Michaela Molloye částice a citoslovce a určit slovní druhy zvýrazněních slov. Do učebnice pro 5. ročník autoři bohuţel ţádné cvičení, které by s částicemi souviselo, nezařadili. Domníváme se, ţe vzhledem k tomu, ţe na 2. stupni se vyvozují a definují neohebné slovní druhy, mohli autoři učebnice např. v rámci opakování alespoň jeden úkol na poznávání částic zařadit. Do 6. ročníku jsou částice zařazeny pouze v rámci opakování do kapitoly Slovní druhy. Autoři připomínají, ţe patří ke slovním druhům neohebným, tj. ke slovům, která ve větě nemění svůj tvar.3 V přehledu všech slovních druhů jsou částice definovány jako slovní druh „uvozující samostatné věty a naznačující jejich druh, např. věty přací uvozují částice ať, kéţ, nechť, mohou také zdůrazňovat některé slovo ve větě, jako např. hlavně, především.“
4
Dále se ţáci dovídají, ţe některá slova
mohou plnit jednak funkci částice, jednak jiného slovního druhu. O slovnědruhové platnosti rozhoduje uţití slova v textu. Jako příklad je uvedeno slovo ale: Ale to není pravda! (částice) x Vítr byl nahoře silnější, ale pořád bylo teplo (spojka). K procvičování učiva jsou zařazena pouze dvě cvičení. V jednom je úkolem ţáků určit slovní druh u vyznačených slov v úvodním textu. Přestoţe je v textu částic víc, ze zvýrazněných slov je to pouze přací částice kéţ. Ve druhém cvičení mají ţáci 1
HOŠNOVÁ, E. a kol. Český jazyk 3 pro základní školy. Praha: SPN, a.s., 2008, s. 147. HOŠNOVÁ, E. a kol. Český jazyk 4 pro základní školy. Praha: SPN, a.s., 2009, s. 77. 3 HOŠNOVÁ, E. a kol. Český jazyk 6 pro základní školy. Praha: SPN, a.s., 2006, s. 51. 4 Tamtéţ s. 52. 2
19
rozpoznat, kdy je stejné slovo ve větě částicí a kdy jiným slovním druhem. Autoři pouţili následující zadání: „V uvedených dvojicích vět jsou obsaţena různá stejně znějící slova a tvary slov. Najděte je a určete u nich slovní druh.“1 V 7. ročníku končí učivo o slovních druzích příslovci a o dalších neohebných slovních druzích jsou ţáci poučeni aţ o rok později. Tento způsob podání učiva je nový, v učebnicích do roku 1990 byly všechny neohebné slovní druhy probírány v jednom ročníku, a to v sedmém. V učebnici českého jazyka pro 8. ročník věnují autoři částicím celou lekci, která nese i stejný název – Částice. Ţáci se o částicích nově dovídají, ţe „samy nejsou větnými členy. V textu plní různé úkoly, např. uvozují samostatné věty a naznačují jejich funkci, vyjadřují různý postoj mluvčího k jejich obsahu (Ať vyhrajeme! Že se na mě nebudeš zlobit? Prý o tom nic nevěděli. Naši hokejisté bohužel prvenství neobhájili.). V postavení před větnými členy vyjadřují různé významové odstíny – člen, před kterým stojí, vytýkají, zdůrazňují nebo hodnotí (Ani nám se ten film nelíbil. Do soutěţe by se mohla přihlásit především Petra.). Naznačují, ţe začínáme mluvit (Tak to jsme šli jednou do lesa a …). Částicemi jsou také výrazy ano, ne a další, které vyjadřují souhlas nebo popření (zajisté, nikoliv). Některá slova mohou být ve větě částicí, nebo jiným slovním druhem. Například: Posaďte se laskavě. Tvářil se laskavě. (V první větě je slovo laskavě částicí a vyjadřuje velkou míru zdvořilosti. Ve druhé větě je slovo příslovcem a má platnost příslovečného určení způsobu.)“2 Před toto teoretické poučení jsou zařazena 3 cvičení, která částice procvičují. Ţák má za úkol vyhledat v textu vyznačená slova (částice) a rozhodnout, zda-li jsou větným členem, či nikoliv. Jedná se o slova jestlipak, opravdu, jistě, ještě, jen (Jen s tím ven!), no přece, jen (Princezna jen mrzutě přikývla,…). Dalším úkolem je vybrat z podtrţených částic ty, které uvozují věty a které zdůrazňují nebo vyjadřují postoj mluvčího k obsahu. Posledním úkolem prvního cvičení je najít rozdíl ve významu dvou uvedených vět obsahujících částice uţ/aţ: Pasáček uhodl už druhou hádanku. Pasáček uhodl až třetí hádanku. Ve druhém cvičení ţáci porovnávají uvedené věty a rozhodují, jakou funkci vyjadřují – podiv, návrh, varování, výtku, odmítání, přání, obavu. Autoři pouţili tyto věty: „Ať se uţ vrátí! Aby se jí tak něco stalo! Kdyby tak zapršelo! Co kdybychom jeli 1
HOŠNOVÁ, E. a kol. Český jazyk 6 pro základní školy. Praha: SPN, a.s., 2006, s. 53-54. HOŠNOVÁ, E. a kol. Český jazyk 8 pro základní školy. Praha : SPN, a.s., 2006, s. 62.
2
20
v létě na Šumavu? Copak ty o tom nevíš? Co bych se omlouval! Ţe spadneš! Snad abychom mu poslali esemesku. Ať to na tebe nespadne! Ne abyste to prozradili! Uţ aby ta zima skončila! Ţe si nedáš lepší pozor!“1 Třetí cvičení a zároveň poslední před teoretickým shrnutím je zaměřeno na vysvětlování změn významu uvedených vět. Uvedeny jsou např. tyto věty: „Vstali jsme v sedm hodin. – Vstali jsme uţ v sedm hodin. – Vstali jsme aţ v sedm hodin; Přijdu k vám. – Třeba k vám přijdu. – Opravdu k vám přijdu. Samozřejmě k vám přijdu. Moţná k vám přijdu.“2 Posledním cvičením v kapitole o částicích je porovnávání dvojic vět obsahujících dvě stejná slova, z nichţ jedno je pouţito ve funkci částice. Ţák má své tvrzení odůvodnit a zároveň vyhledat další nevyznačené částice. Cvičení má následující podobu: „Copak se stalo? – Copak něco říkám? Právě jsme se vrátili domů. – Právě on nám nemá co vytýkat! To jsme nevěděli. – To zase prší! Jen si pěkně lehni a dobře se vyspi. – Zítra snad uţ bude pěkně. Prostě se mi se vším svěř. – Lidé na vesnici se dříve oblékali prostě. Takhle se nemůţeš chovat. – Takhle na Vánoce bychom mohli jet na hody. To jsou k nám ale hosti! – Soutěţe jsme se zúčastnili, ale nezvítězili jsme. Tak uţ vstávej! – Tak ničeho nedosáhneš. Divím se, ţe s nimi ještě mluvíš. – Ţe s nimi ještě mluvíš!“3 K vyznačeným částicím patří ještě slova jen, snad, uţ, to, uţ, ještě. Toto
cvičení
hodnotíme
jako
velmi
obtíţné.
Ţáci
mají
jedna
určit,
která z podtrţených slov patří k částicím a vyhledat ještě částice další. Domníváme se, ţe toto cvičení by bylo vhodnější zařadit aţ na střední školu. V 9. ročníku kapitolu o slovních druzích otevírá text Jaroslava Foglara a poté následuje cvičení na určování slovních druhů v části textu. V dalším cvičení mají ţáci vyhledat slova, která mohou být zároveň i jiným slovním druhem, a toto tvrzení doloţit větami obsahujícími právě tato slova. Z částic jsou to slova tak, třeba, jistě, naštěstí, ţe, tedy.
1
HOŠNOVÁ, E. a kol. Český jazyk 8 pro základní školy. Praha : SPN, a.s., 2006,, s. 62. HOŠNOVÁ, E. a kol. Český jazyk 8 pro základní školy. Praha: SPN, a.s., 2006, s. 62. 3 HOŠNOVÁ, Eva. Český jazyk 8 pro základní školy. Praha: SPN, 2006, s. 63. 2
21
Např.: Udělej to tak. (příslovce způsobu) x Tak na shledanou! (částice) x Hodiny dělaly tik tak. (citoslovce)1 V posledním cvičení na téţe straně a zároveň v cvičení posledním je úkolem ţáků určit slovní druhy u vyznačených slov v daném textu. Ve cvičení jsou pouţity částice: opravdu, tak a ať, ţe, vţdyť, jasně, prosím a co.
4.1.2 Učebnice českého jazyka z nakladatelství FRAUS Poprvé se seznamují ţáci se slovními druhy ve třetím ročníku a jsou definovány velmi stručně. U částic autoři pouţili tuto jednoduchou definici:„Částice uvozují věty: ať, kéţ.“ 2 V úvodním textu nazvaném Bílý sport je pouţita částice kéţ, která je také uvedena v definici o částicích na následující straně. V jiné kapitole (Sci-fi) jsou částice blíţe specifikovány na: „slova, která vyjadřují přání, zvolání nebo zdůraznění. Částice stojí většinou na začátku věty – uvozují ji.“3 Jako příklad jsou znovu uvedeny nejznámější částice ať, kéţ a také ano, ne. Následuje cvičení, ve kterém má ţák za úkol částice vyhledat. Vyhledávaná slova jsou přesně ta, jeţ jsou uvedena jako příklad v teoretické části kapitoly: ať, kéţ, ano, ne4. Ve cvičení je však pouţita ještě částice právě (Právě to jsme chtěli.)5. Vzhledem k tomu, ţe není součástí příkladů, nevyţaduje se její vyhledání. Poslední cvičení související s částicemi je konstrukční. Ţáci mají vyjádřit pomocí částic kéţ nebo ať následující přání: „aby bylo hezké počasí; abys byl(a) stále zdravý(á); aby se lidé měli rádi; svoje tajné přání“6
1
Domníváme se, ţe u tohoto cvičení měli autoři doporučit práci se Slovníkem spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 2 KOSOVÁ, Jaroslava a kol. Český jazyk: pro 3. ročník základní školy. Plzeň: Fraus, 2009, s. 59. 3 Tamtéţ, s. 150. 4 Tamtéţ 5 Tamtéţ s. 150, cvičení 9. 6 Tamtéţ, s. 151.
22
V učebnici pro čtvrtý ročník základní školy najdeme částice pouze v přehledu slovních druhů, jsou zde zařazeny do slovních druhů neohebných a jejich funkce je zúţena na uvozování vět. Jako příklady jsou opět uvedena slova ať a kéţ. Dále autoři částicím v tomto ročníku pozornost nevěnují a do 5. ročníku není učivo zařazeno vůbec. V učebnici pro 6. ročník ZŠ najdeme učivo o částicích v rámci opakování hned v úvodní kapitole. Kapitola je uvozena básní Jiřího Ţáčka Kolik má Praha věţí?, k níţ se pak vztahují některá další cvičení. Například ve cvičení 31 má ţák rozhodnout, zda jsou v textu zastoupeny všechny slovní druhy a případně uvádět příklady těch, které chybí. Báseň obsahuje částici však ve větě Však ty víš! Na téţe straně je cvičení 4, v němţ je úkolem ţáka určit, kterými slovními druhy mohou být uvedená slova (zdraví, kolem, pila, ráno, jí, a, vedle, Milanovi, tu, domů, pokladní, nos, je, tři, ale, uprostřed, má)2 a pouţít je ve větách. Z uvedených slov mohou být pouţita ve větě jako částice slova a, ale. Například: - A to se podívejme! (částice) x Na návštěvu přišel Pavel a Jana. (spojka) - Některá z jablek ale nebyla zralá. (částice) x Nechtěla, ale nakonec přišla. (spojka). Ve cvičení pátém, modelovém, na straně 8 jsou zadány vzorce vět podle slovních druhů a úkolem ţáka je sestavit podle nich větu. Vzorec obsahující částici je v tomto cvičení jen jeden: 9 3 6 5.3 Např.: Ale my tady nezůstaneme! A oni zítra přijdou? apod. Toto i následující cvičení 6 vyţadují po ţákovi výbornou znalost slovních druhů a jejich číselného označení. Poslední cvičení je rovněţ zaloţeno na číselném označení slovního druhu. Úkolem ţáka je vyměnit číslici za slovo příslušného slovního druhu a určit slovní druhy všech ostatních slov. Např.: „Harry se 5 před terárium a 8 pozorně se 7 hada 5. Petunie, která 5 do dveří, aby 3 vzbudila, a Harry přinejmenším směl 5 po 2 domě.“
4
Učitelům bychom doporučili, aby
v takových případech měli ve třídě nástěnnou tabuli s přehledem všech slovních druhů. Často se totiţ stává, ţe ţáci slovní druh znají, ale zamění jeho číslo. Např. 7 a 8, předloţky a spojky. V učebnici pro 7. ročník ZŠ je učivo o částicích zařazeno do kapitoly Tvarosloví. Ţáci jsou v 6. lekci Další neohebné slovní druhy – předloţky, spojky, částice, 1
KRAUSOVÁ, Zdeňka, TERŠOVÁ, Renata. Český jazyk pro 6. ročník základní školy a primu víceletého gymnázia. Plzeň: Fraus, 2003, s. 7. 2 Tamtéţ, s. 7. 3 Tamtéţ, s. 8. 4 Tamtéţ.
23
citoslovce postupně seznamováni s ostatními slovními druhy neohebnými. Částice jsou definovány jako „slova neohebná, která zpravidla uvozují samostatné věty a naznačují jejich druh nebo vyjadřují různý postoj mluvčího. Samy větnými členy nejsou. Např.: nechť, kéţ, coţ.“1 Poté následuje řada cvičení (úkolů), ve kterých se částice procvičují. V prvním z nich je úkolem ţáků určit, kterými slovními druhy mohou být uvedená slova: „ţbluňk, před, kvůli, ale, ať, jakmile, kéţ, hej, pod, hop, zdalipak, frnk, ani, přes, avšak, coţ, ať, proti, za, třebaţe, bum, při, haló, kdyby.“2 Ţáci je třídí do čtyř skupin: předloţky, spojky, částice a citoslovce. Z uvedených slov patří k částicím slova: ať, kéţ, zdalipak, coţ. Poté mají ţáci uţít daná slova ve větách. V dalším cvičení, které je doporučeno pro práci ve skupině nebo jako domácí procvičování, je úkolem ţáků vybrat si z kaţdého slovního druhu dvě libovolná slova a vymyslet krátký příběh, v němţ vybraná slov pouţijí. Šestý úkol je propojen s literární výchovou: ţák si má zvolit libovolný text z čítanky, přečíst úryvek a vyhledat předloţky, spojky, částice a citoslovce. Teprve pak má odpovědět na následující otázku: „Který z uvedených slovních druhů se vyskytoval nejčastěji?“3 Ţáci by měli dojít k závěru, ţe nejčastěji se v textu objevují předloţky a spojky, mnohem méně částice a citoslovce. Následující cvičení je opět zaměřeno na práci s textem. Tentokrát autoři zařadili úryvek z knihy Heleny Bujnové, Jana Novotného a Ladislava Skokana Afrika, Amerika, Austrálie, Světový oceán a polární oblasti. Úkolem ţáků je vypsat z textu neohebná slova a zařadit je ke slovním druhům. Poté mají odpovědět na otázku: „Které neohebné slovní druhy nebyly v textu zastoupeny? Proč?“4 Ţáci mají dospět k poznání, ţe chybí částice, protoţe uvedený text je textem odborným. V posledním cvičení se pracuje s ukázkou z knihy Bylo nás pět od spisovatele Karla Poláčka. Ţáci mají nejprve zjistit, z jaké knihy úryvek pochází, a dále doplnit do textu na vhodná místa částice a citoslovce. Např.: „Aspoň se mne zbaví; kéţ uţ se tě zbavím.“ Do 8. ročníku autoři učivo o částicích nezařadili. Z učebnice pro 9. ročník základní školy je učivo o částicích jako samostatného slovního druhu vypuštěno. V kapitole Tvarosloví jsou opakovány a prohlubovány jen vybrané slovní druhy, a to podstatná a přídavná jména, zájmena, číslovky, 1
KRAUSOVÁ, Zdeňka, TERŠOVÁ, Renata. Český jazyk pro 7. ročník základní školy a sekundu víceletého gymnázia. 1.vyd. Plzeň: Fraus, 2004, S. 62 2 Tamtéţ 3 Učebnice pro 7. ročník, s. 63. 4 Tamtéţ, s. 63
24
slovesa a příslovce. Pouze úvodní přehled slovních druhů obsahuje informaci, ţe částice jsou slova neohebná1. Následující cvičení však vyţadují komplexní znalost učiva o slovních druzích, poněvadţ úkoly nejsou specifikovány podle slovních druhů, ale podle obecných vlastností. Hned v prvním cvičení na straně 25 má ţák za úkol z úvodního textu vypsat mimo jiné deset slov neohebných. V textu lze najít i částice no jo, ale je otázkou, zda ţák tento příklad vybere. Ve třetím úkolu na téţe straně se vyţaduje formulace dvou vět, z nichţ jedna bude obsahovat citoslovce a druhá částici. Posledním úkolem (cvičení č. 5) v kapitole o slovních druzích je analýza slovních druhů ve větě, na jejímţ základě má ţák poznat, které slovní druhy nejsou ve větě zastoupeny. Ke slovním druhům, jeţ ve větě zastoupeny nejsou, patří mimo jiné právě i částice.
4.1.3 Shrnutí Z výsledků podrobné obsahové analýzy vybraných řad učebnic pro základní školu vyplývá, ţe autoři obou zkoumaných řad respektují poţadavky stanovené RVP ZV. Na 1. stupni ZŠ jsou částice definovány pouze zjednodušeně, ţáci se o existenci tohoto slovního druhu dovídají jen okrajově. Jako příklady jsou uvedeny pouze částice přací. Důkladná pozornost je částicím věnována aţ na 2. stupni základní školy, kde se učivo o neohebných slovních druzích výrazně rozšiřuje a procvičuje. Můţeme říct, ţe zpracování v obou vybraných řadách je zajímavé a autoři zvolili mnoţství zajímavých a někdy neobvyklých úkolů. Zaujaly nás např. úkoly autorů nakladatelství Fraus, které mají zobecňující charakter: ţák musí na základě splnění daného úkolu sám přijít k určitému poznání, např. do odborného textu se částice nezařazují (nebo pouze minimálně). Rozdíly: a) hlavní poučení o částicích získávají ţáci podle učebnic
1
-
z SPN, a.s., ve 3., 4., 6., 8. a 9. r. ZŠ;
-
z nakladatelství Fraus ve 3., 6., 7. a 9. r. ZŠ;
KRAUSOVÁ, Zdeňka a kol. Český jazyk: pro 9. ročník základní školy a odpovídající ročník víceletého gymnázia. Plzeň: Fraus, 2006, s. 24.
25
b) v jednotlivých řadách pro 6. – 9. ročník je zařazeno na procvičování částic: -
v SPN, a.s., 12 cvičení;
-
Fraus 13 cvičení;
c) soubor poznávaných částic: -
SPN, a.s.,: ať, kéţ, nechť, kdyby, tak, hlavně, ani, především, ţe, prý, tedy, bohuţel, laskavě, třeba, jistě, naštěstí;
-
Fraus: ať, kéţ, nechť, ano, ne, a, ale, však, právě, coţ, zdalipak.
Shodně pracují autoři zkoumaných řad učebnic pouze s částicemi přacími (ať, kéţ, nechť), ostatní pouţívané částice se v jednotlivých řadách učebnic liší. Zajímavé je, ţe učebnice z nakladatelství Fraus, uvádí také odpověďové částice ano, ne, avšak bez bliţšího určení. Ani v jedné ze zkoumaných řad autoři neuvádějí v souvislosti s částicemi jejich druhy.
26
4.2 Učebnice českého jazyka pro SŠ Zajímalo nás, zda je učivo o částicích dále rozvíjeno a rozpracováno v učebnicích pro střední školy. Pro obsahovou analýzu byl vybrán stejný typ učebnic jako pro základní školy, a to učebnice českého jazyka z nakladatelství Fraus a z SPN, a.s.1 Obě řady jsou zpracovány podle platných osnov pro výuku českého jazyka a literatury na středních školách a plně vyhovují Katalogu poţadavků ke společné části maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury připravovaným RVP G, RVP GSP a RVP SOV (4. ročník, Fraus), schváleno MŠMT.
4.2.1 Učebnice českého jazyka z SPN, a.s. Učivo o částicích najdeme pouze v učebnici českého jazyka pro 2. ročník. V kapitole 5 Tvarosloví, Funkční tvarosloví – neohebné slovní druhy je jim věnována pozornost v lekci Příslovce a částice vyjadřující modalitu. Hned v prvním cvičení na straně 190 označeném písmenem S, coţ je, jak uvádějí autoři v úvodu knihy, označení pro cvičení standardní, které podstatně rozšiřuje látku ZŠ nebo s nímţ se ţák setkává na gymnáziu poprvé, mají ţáci (studenti) odpovědět na následující otázky: „Jaký významový problém nastává při uţití příslovcí a částic v uvedených dvojicích vět? Jak jej lze řešit?“2 Uvádíme pouze věty, které obsahovaly částici: „Na to, ţe se učil anglicky jen dva roky, mluví docela plynně. Vybudování nové letecké střelnice zřejmě neohrozí civilní obyvatelstvo. Tuleni se s viditelnou rozkoší proháněli mezi krami, mrazivá voda jim zřejmě nevadila. Vaše odpovědi byly vesměs správné. Muţi vybíraní NASA pro práci astronautů byli vesměs dokonalí piloti. Vlak jistě přijede načas. Na zkoušku je určitě dobře připraven.“3 V učebnicích pro další ročníky se s částicemi nepracuje. Celkem je v učebnicích na procvičování částic zařazeno pouze jedno výše uvedené cvičení. Učivo se tedy dále ţádným způsobem neprohlubuje, ani nerozšiřuje, jak autoři v úvodu učebnice pro 2. ročník uvádějí.
1
Přesné bibliografické údaje uvádíme v seznamu literatury. KOSTEČKA, Jiří. Český jazyk pro 2. ročník gymnázií. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001, s. 190. 3 Tamtéţ. 2
27
4.2.2 Učebnice českého jazyka z nakladatelství Fraus Do učebnic českého jazyka pro 1. a 4. ročník SŠ autoři učivo o slovních druzích nezařadili, proto zde není uváděno ani učivo o částicích. Učivo o slovních druzích se poprvé objevuje ve druhém ročníku. Ţáci mají k dispozici přehled všech slovních druhů i s jejich latinskými ekvivalenty a nechybí ani příklady. Částice (partikule) jsou prezentovány pouze slovy ať, kéţ, nechť1. Přehledu slovních druhů předchází cvičení 1 na straně 150. Úkolem ţáka je rozlišit slova lexikální, lexikálně-gramatická a gramatická. Na následující straně najdeme zadání, které se k cvičení 1 vrací, a úkolem ţáků je určit všechny slovní druhy: k částicím patří slova snad, ať, uţ, asi, kéţ, aţ.2 Ve cvičení 3 autoři poţadují opět určení slovních druhů, a to ve třech kratších textech. K částicím by měli ţáci zařadit slova: jenţe, ještě; ani; ne, ano, právě, jen, právě.3 Cvičení 4 je náročnější. Autoři uvádějí slova kolem, řídící, který, ale, účetní, vedle, kde“4 a úkolem je zjistit, jakou slovnědruhovou platnost mohou uvedená slova ve větě mít. Ţáci mají své rozhodnutí doloţit příkladem. Z uvedených slov je moţné jako částici pouţít ve větě slova ale (např.: Tak jsem to ale nemyslela.) a kde (např.: Kde by mě to napadlo! nebo v odpovědi na otázku: - Ale kde…). Obě uvedená cvičení mají stejnou náročnost jako cvičení zařazená do učebnic na základní školu. Slovní druhy jsou procvičovány i ve třetím ročníku. Úvodem je zařazeno rozdělení slovních druhů na slova ohebná a neohebná. V lekci Neohebné slovní druhy jsou opakovány mimo jiné i částice, u kterých najdeme následující definici: „Částice (partikule) jsou slova neohebná, která uvozují věty a označují druh nebo charakter věty nebo i slova, rozkaz, otázku, zvolání, nebo různé jejich modální odstíny nebo citové zabarvení (např. ať, kéţ, nechť, coţ, pak, jen…). Také ve spojení s větnými členy vyjadřují partikule jejich různé významové odstíny. Samy však nejsou větnými členy. Protoţe nespojují věty ani větné členy, je třeba je odlišit od vlastních spojek. Partikule stojí zpravidla na začátku věty, kterou uvozují, nebo před členem,
1
MARTINKOVÁ, Věra. Český jazyk 2: [pro 2. ročník středních škol]. Plzeň: Fraus, 2009, s. 150. Tamtéţ, s. 150. 3 Tamtéţ, s. 151. 4 Tamtéţ, s. 152. 2
28
který vytýkají (např. Ať o tobě brzy uslyšíme! Nechť se přihlásí. Coţ o to! Copak je to pravda?).“1 V poznámce, která je uvedena menším písmem, avšak končí vykřičníkem, jsou uvedeny ještě rozšiřující informace: „Úlohu částic mohou nabývat i spojky, nespojují-li věty a vyjadřují-li jen určitý charakter věty nebo výrazu, zpravidla způsobový – např. kdyby, kdyţ, ţe, a, i, ale… (např. Ale to je návštěva! Ţe se nesvlékneš úplně! Ţe ti huba neupadne! A co teď? Kdyby sis nevymýšlela! Kdyţ si to myslíš!“2 Slova, která mohou být jednak částicemi a jednak zájmeny, příslovci a citoslovci, přibliţují pouze příklady vět: „Jak je to jen moţné? Ach otče! To prší! Ono hřmí.“3 Na konci učebnice najdeme Otázky, úkoly a náměty mj. i k dalšímu procvičování učiva o slovních druzích, konkrétně námi zkoumaných částic. Ţáci mají např. vyhledávat slova neohebná a zařadit je ke slovnímu druhu (částice jsou ve větách: „Ať ţije Tomáš! Ţe se nestydíš! Jak jen je to moţné! Kdyţ si to myslíš! To to hřmí! To je ale pěkný strom! Pes vyskočil rychle a zuřivě, takţe Aleš jen tak tak uskočil. Ať o vás uslyšíme jen to dobré. Dobře, dobře, velmi se vynasnaţíme, ať se za nás nemusíte stydět.“4) V dalších cvičeních soutěţí, kdo nejrychleji napíše: -
10 příslovcí, 10 předloţek, 10 spojek, 10 částic a 10 citoslovcí,
-
10 interjekcí, 10 prepozic, 10 konjunkcí, 10 adverbií, 10 partikulí,
-
větu, kde bude zastoupeno všech pět druhů slov neohebných,
-
větu (souvětí), kde bude zastoupeno všech deset slovních druhů.
Ve cvičení 2 na straně 217 mají ţáci vyhledat neohebná slova a uţít je ve větách. Cvičení má následující podobu: „Vypít na ex, návrat domů, přijde brzy, hop do vozu, to prší, sakra, jakmile, přes hory a doly, zejména, třebaţe, heč, teprve, ale kde, následkem, ejhle.“ Podle Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost5 patří k částicím slova: To prší, zejména, teprve, ale kde. Celkem je do učebnice pro 2. a 3. ročník zařazeno pouze 5 cvičení, ve kterých se částice mohou procvičovat. 1
MARTINKOVÁ, Věra. Český jazyk 3: [pro 3. ročník středních škol]. Plzeň: Fraus, 2009, s. 216. MARTINKOVÁ, Věra. Český jazyk 3: [pro 3. ročník středních škol]. Plzeň: Fraus, 2009, s. 216.
2 3
Tamtéţ. MARTINKOVÁ, Věra. Český jazyk 3: [pro 3. ročník středních škol]. Plzeň: Fraus, 2009, s. 217– 218. 5 FILIPEC, Josef. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. 4. vyd. Praha: Academia, 2007. S. 446, 563, 447, 18. 4
29
4.2.3 Shrnutí Autoři řady učebnic pro gymnázia od nakladatelství SPN, a.s., zařadili na rozdíl se srovnávanou řadou daleko méně poučení i cvičení týkajících se slovních druhů, částic obzvlášť. Zřejmě počítají se znalostmi, které ţáci o slovních druzích získali na základní škole. Spíše neţ teoretické poznatky preferují praktické rozpoznávání významů vět s částicemi a bez nich, z nichţ lze pak vyvodit funkce částic a jejich případné druhy. Bohuţel se stále pracuje pouze se základním souborem částic. V učebnicích z nakladatelství Fraus se učivo o částicích rozšiřuje o slova, která zatím ţáci ve funkci částic neznají, a upevňuje se jejich znalost. V definici se vychází z částic ať, kéţ, nechť, ostatní slova ve funkci částic ţáci vyvozují ze cvičení v učebnicích. Vzhledem k uvedeným skutečnostem je rozhodně vhodnější pro poučení a procvičování učiva o částicích pouţít učebnice z nakladatelství Fraus. Rozdíly: d) hlavní poučení o částicích získávají ţáci podle učebnic -
z SPN, a.s., ve 2. ročníku;
-
z nakladatelství Fraus ve 2 a 3. ročníku;
e) v jednotlivých řadách je zařazeno na procvičování částic: -
v SPN, a.s., 1 cvičení;
-
v učebnicích z nakladatelství Fraus 5 cvičení;
f) soubor poznávaných částic: -
SPN, a.s.,: docela, zřejmě, vesměs, jistě, určitě
-
Fraus: ať, kéţ, nechť; snad, uţ, asi, kéţ, aţ, jenţe, ještě, ani, ne, ano, právě, jen, ale, kde, coţ, pak, jen, copak, kdyby, kdyţ, uţ, ne, a, i, ale, to, ach, ano, jen tak tak, dobře, zejména, teprve, ale kde.
Autoři jednotlivých řad nepouţili ani v jednom příkladu shodnou částici, v kaţdé řadě se pracuje s jinými slovy. Učebnice z nakladatelství Fraus však vzhledem ke srovnávanému nakladatelství poskytují mnohem bohatší nabídku Stejně jako v učebnicích pro ZŠ ani zde nejsou uvedeny druhy částic.
30
II. Praktická část 5. Metodologický postup výzkumu
5.1 Stanovení hypotéz Na základě studia lingvistické a didaktické literatury a dřívějšího pozorování nebyla stanovena pravá hypotéza, ale vyšli jsme z předpokladu, ţe stav ve vyučovací praxi (poznávání a uţívání částic) plně neodpovídá ani základnímu kurikulárnímu dokumentu, ani poţadavkům jazykové výchovy. Dovednost poznávat slovní druhy, zvláště částice, není během školní docházky u ţáků rozvíjena soustavně, čemuţ odpovídají výsledky v jiných odborných disciplínách, zvláště ve skladbě.
5.2 Stanovení výzkumných problémů Pro diplomovou práci byly stanoveny tyto výzkumné problémy: 1. Zařazují autoři vybraných řad učebnic českého jazyka pro základní školy učivo o částicích přiměřeně věkovým a individuálním zvláštnostem ţáků? 2. Zařazují autoři vybraných řad učebnic českého jazyka pro střední školy učivo o částicích přiměřeně věkovým a individuálním zvláštnostem ţáků? 3. Zařazují učitelé základních a středních škol učivo o částicích do hodin českého jazyka?
31
5.3 Metody užité při zkoumání Po dohodě s vedoucí diplomové práce byly stanoveny tyto metody práce: a) Obsahová analýza dvou vybraných řad učebnic českého jazyka pro ZŠ a SŠ s ohledem na zkoumanou problematiku (teoretická část); b) test pro ţáky základních a středních škol; c) strukturované rozhovory s učiteli na základních a středních školách, které byly zaměřeny jednak na zpracování zkoumaného učiva v učebnicích, jednak na osvojení učiva ţáky základních a středních škol.
5.4 Stanovení zkoumaného vzorku Stanovený výzkumný vzorek zahrnoval 262 respondentů z náhodně vybraných základních škol (4) a gymnázií (3). Testy byly zadávány jak v papírové podobě, tak v elektronické verzi castice.formees.cz)1. Elektronickou verzi vyplňovali většinou studenti středních škol (48); ze základní školy vyuţilo tuto moţnost pouze pět ţáků. Oba testy, tištěný i elektronický, měly stejný obsah, změnila se pouze forma řešení úlohy č. 1 a 2. Místo podtrhávání částic v textu měli ţáci v elektronické verzi za úkol částice vypsat (úkol č. 1), v úloze č. 2 si ţáci mohli v rozbalovacím menu z deseti slovních druhů vybrat ten, ke kterému dané slovo přiřadí. Celkem vyplnilo test 172 ţáků základních a 90 ţáků středních škol. Tištěný test měl následující podobu2:
1 http://castice.formees.cz/f/test/ 2 Přesnou podobu testu uvádíme v příloze č. 2
32
Označ typ školy, kterou navštěvuješ: Základní škola Gymnázium 1. Podtrhni v textu všechny částice Plţ Mluvil jsem tuhle s plţem – a smál se mi ten plţ, ţe prý my lidi vrţem. A já mu řekl: „Kuš! My totiţ máme klouby, ať ţena nebo muţ. Vy o tom víte houby, tak běţ a nezlob uţ!“ Emanuel Frynta: Písničky bez muziky
2. Nad kaţdé zvýrazněné slovo napiš číslo slovního druhu, ke kterému jej zařadíš Kdyby uţ přestalo pršet! Kdyby si vzal deštník, nebyl by tak promočený. – Zdálo se mi, ţe vypadá mnohem lépe. Ţe tomu věříš? – Váţně tam nepůjdu. Myslel to opravdu váţně. – Ona Jana to vůbec netuší. Ona tam bude také? – Řekl to přímo jemu. Díval se mu přímo do očí. – Venku bylo moc hezky. Jen zůstaň hezky doma! – Právě připravuji večeři. To se mi právě nezdá. – Aby se nám tak pokazilo auto! Odešel dřív, aby stihl v televizi sportovní přenos. 3. Vytvoř s uvedenými slovy dvojice vět tak, aby v první větě bylo slovo částicí a ve druhé mělo platnost jiného slovního druhu. Vzor: To se pěkně chováš! (9) V parku byly pěkně upravené cesty. (6) ALE, KLIDNĚ, POMALU
33
4. Doplň do vět různé částice tak, aby nestály na začátku věty. Věty napiš. a) Před odjezdem na dovolenou jsem uklidila. ____________________________________________________________________ b) Naši hokejisté dnes s Finskem vyhrají. ____________________________________________________________________ c) O tvém nápadu budu přemýšlet. ____________________________________________________________________ d) O přídavných jménech jsme se učili dávno. ____________________________________________________________________ e) V neděli půjdeme hrát golf. ____________________________________________________________________ 5. Označ řádek, ve kterém není částice. a) Byl to ovšem omyl. b) Tak to bychom měli z krku. c) Jen kdyţ nebude pršet. d) Úkoly uděláme pak. 6. Ve které větě je slovo sotva částicí? a) Sotva přišel, začali jsme večeřet. b) To se sotva naučí. c) Sotva stál na nohou.
34
5.5 Metodický postup při zadávání testu Test jsem zadávala osobně v pěti třídách základních škol a ve dvou třídách gymnázia. Ţáci byli předem upozorněni, ţe test je anonymní a ţe jeho výsledky v ţádném případě neovlivní hodnocení či klasifikaci z českého jazyka. Jedinou poloţku, kterou měli ţáci vyplnit, byl typ školy (základní škola, střední škola), kterou navštěvují. Na začátku vyučovací hodiny jsme nejprve zopakovali učivo o neohebných slovních druzích, poté jsme se zaměřili na částice. Ţáci měli částice definovat a uvést příklady. Některé z částic měli pouţít ve větách. Následně jsem ţákům připomněla skutečnost, ţe některá slova mohou ve větě plnit jednak funkci částice, jednak jiného slovního druhu, např. ale, kdyby, klidně, přímo, hezky. Poté ţáci vymýšleli věty, kdy dané slovo je/není ve větě částicí. V další úloze měli ţáci za úkol vyhledat ve větách, které jsem přečetla, částici. Poslední úkol spočíval v tom, ţe jsem ţákům uváděla vţdy dvě věty se stejným slovem, a ţáci měli určit, ve které větě je dané slovo částicí a jakým slovním druhem je v druhé větě. Opakování jsme věnovali 15 minut. Poté jsme společně prošli celý test a vysvětlila jsem zadání úkolů. Během této doby, ale i následujícího času, měli ţáci moţnost zeptat se na cokoli, co jim nebylo jasné, případně čemu nerozuměli. Na vyplnění testu měli ţáci 25 minut. Časový limit byl dostačující, někteří ţáci, zvláště z gymnázií, splnili úkol během 10 minut. Ve třídách, kde jsem test sama nezadávala, postupovali učitelé podle výše uvedeného příkladu.
35
6. Interpretace výsledků
6.1 Úkol č. 1 Podtrhni v textu všechny částice. Plţ Mluvil jsem tuhle s plţem – a smál se mi ten plţ, ţe prý my lidi vrţem. A já mu řekl: „Kuš! My totiţ máme klouby, ať ţena nebo muţ. Vy o tom víte houby, tak běţ a nezlob uţ!“ Správné řešení: tuhle, prý, totiţ, houby, tak, uţ. Tabulka č. 1: Vyhledávání částic
ZŠ: 172 Řešení
Počet ţáků
%
Gymnázium: 90 Počet ţáků
Celkem: 262
%
Počet ţáků
%
prý
136
79,1
65
72,2
201
76,7
totiţ
77
44,7
54
60
131
50
tuhle
67
38,9
42
46,3
109
41,6
uţ
77
44,7
31
34,4
108
41,2
tak
27
15,6
28
31,1
55
20,9
houby
4
2,3
6
6,6
10
3,8
Jak vidíme v tabulce č. 1, nejvíce respondentů, tj. 77 %, zařadilo správně slovo prý. Odpověď není překvapivá, protoţe toto slovo plní ve větě vţdy pouze funkci 36
částice a ţáci se s ní setkávají od počátku poznávání tohoto slovního druhu. Zajímavá je skutečnost, ţe při zařazování tohoto slova k částicím byli úspěšnější ţáci ze základních škol. Správně odpovědělo 79 % z nich, zatímco u ţáků z gymnázia to bylo 72 %. Dalším slovem, se kterým si lépe poradili ţáci základních škol, je slovo uţ. Správně jej zařadilo k částicím 45 %, z gymnázií pouze 34,4 %. Nejvíce ţáci chybovali, a to u obou typů škol, u slova houby. Správně jej k částicím zařadila jen 4 % z celkového počtu, coţ je 10 respondentů. U tohoto řešení byli úspěšnější ţáci z gymnázií, ale i tak je úspěšnost velmi nízká. Z výsledků v tabulce č. 1 vyplývá, ţe ţáci z gymnázií si vedli lépe u 4 slov z 6 prověřovaných. Pouze dvě slova (prý, totiţ) měla minimálně 50% úspěšnost. Základní škola: Celkové mnoţství moţných správných odpovědí: 1 032 Skutečný počet správných odpovědí: 388 Procento úspěšnosti: 37,5 Gymnázium: Celkové mnoţství moţných správných odpovědí: 860 Skutečný počet správných odpovědí: 226 Procento úspěšnosti: 41,8 Tabulka č. 2: Celková úspěšnost žáků za 1. úkol
ZŠ: 172
Gymnázium: 90
Počet správných
Počet %
odpovědí1 388
správných
Počet %
odpovědí 37,5
226
Celkem: 262 správných
%
odpovědí 41,8
614
39,1
Mezi ţáky základní školy se nenašel ani jeden, který by tento úkol vyřešil bez chyby. Většinou pro správnost a úplnost úkolu chyběla slova houby a tak a přebývalo slovo ať, které má v básni funkci spojky souřadicí. Úplně stejného výsledku dosáhli ţáci z gymnázií. Ani zde nikdo nesplnil úkol zcela správně. 1
Počet případů, kdy ţáci odpověděli správně.
37
Naopak dva ţáci ze základní školy úkol nesplnili vůbec, tj. nevyhledali ţádné slovo, které podle jejich názoru patří k částicím, nebo podtrhli pouze jedno či dvě slova (37 ţáků základní školy a 16 ţáků gymnázia), z nichţ se většinou jednalo o slova ať a kuš. Pro lepší názornost je přiloţeno také grafické zpracování úkolu č. 1. Graf č. 1: Porovnání úspěšnosti žáků ZŠ a G při vyhledávání částic
100.0% 90.0% 79.1%
80.0%
72.2% 66.0%
70.0% 60.0% 60.0% 46.6%
50.0% 40.0%
44.7%
ZŠ
44.7%
G
38.9% 31.1%
30.0%
34.4%
23.0%
20.0%
15.6%
10.0% 0.0% Tuhle
Prý
Totiž
Houby
Tak
Už
Tabulka č. 3: Nesprávně zařazená slova
Nesprávná slova
ZŠ: 172
Gymnázium:
Celkem: 262
90
Počet
%
Počet
%
Počet
%
ať
128
74,4
69
76,6
197
75,1
kuš
22
12,7
17
18,8
39
14,8
ten
20
11,6
9
10
29
11
a
10
5,8
13
14,4
23
8,7
nebo
9
5,2
0
0
9
3,4
38
Z výsledků v tabulce č. 3 je zřejmé, ţe někteří ţáci zařazovali k částicím slova kuš (citoslovce), ať (spojka), a (spojka), ten (zájmeno), nebo (spojka). Domníváme se, ţe u slova ať chybovali ţáci proto, ţe slovo je často v učebnicích uváděno v souvislosti s přacími částicemi, proto je také 75 % respondentů bez ohledu na pouţití v textu k částicím zařadilo. Dalším slovem, které ţáci chybně označili za částici, je citoslovce kuš. Jako částici jej označilo 15 % respondentů. Naprosto vyrovnaný výsledek u obou srovnávaných skupin je u slova ten (ZŠ 12 % chybných odpovědí, G 10 %). Naopak u slova nebo chybovalo 9 ţáků, všichni ze základní školy.
39
6.2 Úkol č. 2 Nad kaţdé zvýrazněné slovo napiš číslo slovního druhu, ke kterému jej zařadíš. Kdyby uţ přestalo pršet! Kdyby si vzal deštník, nebyl by tak promočený. – Zdálo se mi, ţe vypadá mnohem lépe. Ţe tomu věříš? – Váţně tam nepůjdu. Myslel to opravdu váţně. – Ona Jana to vůbec netuší. Ona tam bude také? – Řekl to přímo jemu. Díval se mu přímo do očí. – Venku bylo moc hezky. Jen zůstaň hezky doma! – Právě připravuji večeři. To se mi právě nezdá. – Aby se nám tak pokazilo auto! Odešel dřív, aby stihl v televizi sportovní přenos. Úkolem ţáků bylo určit, které ze dvou stejných slov ve dvojici vět je uţito jako částice a které ve funkci jiného slovního druhu. Úkol byl vyhodnocen tak, ţe nejdříve je uvedeno správné řešení, poté další slovní druhy, ke kterým ţáci slovo přiřazovali. Grafy č. 2-9 zobrazují, kolik procent respondentů odpovědělo správně. Pro lepší orientaci je uváděno vyhodnocení jednotlivých dvojic vět vţdy na jednu stranu diplomové práce. Přesné vyhodnocení jednotlivých slov uvádíme v příloze v tabulce č. 7.
40
1. věta: Kdyby uţ přestalo pršet! Správné řešení: Kdyby = částice Chybné slovní druhy: podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, příslovce, spojka Nejčastěji ţáci, a to jak základních škol, tak gymnázia, zařazovali zkoumané slovo k příslovcím. 2. věta: Kdyby si vzal deštník, nebyl by tak promočený. Správné řešení: kdyby = spojka Chybné slovní druhy: podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, sloveso, příslovce, předloţka, částice, 131. Nejčastěji ţáci (základní školy i gymnázia) opět zařazovali slovo k příslovcím. Graf č. 2: První dvojice vět
100.0% 90.0%
93.3% 88.9%
80.0% 70.0% 60.0%
53.3% ZŠ
50.0%
G
40.0% 30.0%
24.4%
20.0% 10.0% 0.0% kdyby - částice
kdyby - spojka
1
Jeden z ţáků základní školy sedmkrát uvedl místo čísla slovního druhu třináctku, jednou „nekonečno“. Ve zbylých (osmi) případech určil slovní druh správně.
41
3. věta: Zdálo se mi, ţe vypadá mnohem lépe. Správné řešení: ţe = spojka Chybné slovní druhy: zájmeno, příslovce, předloţka, částice. Nejčastěji ţáci obou typů škol řadili slovo k předloţkám. 4. věta: Ţe tomu věříš? Správné řešení: ţe = částice Chybné slovní druhy: zájmeno, sloveso, příslovce, předloţka, spojka. Nejčastěji ţáci obou typů škol řadili slovo k předloţkám. Graf č. 3: Druhá dvojice vět
100.0% 90.0%
94.4% 86.6% 76.1%
80.0% 70.0% 61.6% 60.0%
ZŠ
50.0%
G
40.0% 30.0% 20.0% 10.0% 0.0% že - spojka
že - částice
42
5. věta: Váţně tam nepůjdu. Správné řešení: váţně = částice Chybné slovní druhy: podstatné jméno, přídavné jméno, příslovce, předloţka, spojka. Nejčastěji bylo slovo řazeno k příslovcím. 6. věta: Myslel to opravdu váţně. Správné řešení: váţně = příslovce Chybné slovní druhy: podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, sloveso, předloţka, spojka, částice. Ţáci základních škol přiřazovali slovo nejčastěji k částicím. Ţáci gymnázia mnohokrát nechybovali; 3x bylo slovo zařazeno k přídavným jménům, 3x k částicím a 2x ke spojkám. Graf č. 4: Třetí dvojice vět
100.0% 86.6%
90.0% 82.2% 80.0% 70.0%
63.3% 59.3%
60.0%
ZŠ
50.0%
G 40.0% 30.0% 20.0% 10.0% 0.0% vážně - částice
vážně - příslovce
43
7. věta: Ona Jana to vůbec netuší. Správné řešení: ona = částice Chybné slovní druhy: podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, sloveso, příslovce, předloţka, spojka. Nejčastěji ţáci (základní školy i gymnázia) zařazovali slovo k zájmenům. Zajímavé je, ţe někteří ţáci gymnázia uváděli u tohoto slova, ţe patří k příslovcím, ţáci základních škol je řadili k podstatným jménům. 8. věta: Ona tam bude také? Správné řešení: ona = zájmeno Chybné slovní druhy: podstatné jméno, přídavné jméno, číslovka, sloveso, příslovce, spojka, částice, 13. Nejčastěji zařazovali ţáci ze základní školy slovo k částicím, z gymnázia k podstatným jménům. Graf č. 5: Čtvrtá dvojice vět
100.0% 87.7%
90.0% 80.0% 70.0% 70.0% 60.0% 50.0%
54.6% 47.6%
ZŠ G
40.0% 30.0% 20.0% 10.0% 0.0% ona - částice
ona - zájmeno
44
9. věta: Řekl to přímo jemu. Správné řešení: přímo = částice Chybné slovní druhy: přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce, spojka, citoslovce, 13. Ţáci základních škol nejčastěji chybně určovali slovo jako příslovce, ţáci gymnázií jako zájmeno. 10. věta: Díval se mu přímo do očí. Správné řešení: přímo = příslovce Chybné slovní druhy: podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, sloveso, předloţka, spojka, částice. Nejčastěji bylo slovo ţáky obou typů škol řazeno k částicím. Graf č. 6: Pátá dvojice vět
100.0% 86.6%
90.0% 80.0%
73.3%
70.0% 56.9%
60.0% 51.7%
ZŠ
50.0%
G 40.0% 30.0% 20.0% 10.0% 0.0% přímo - částice
přímo - příslovce
45
11. věta: Venku bylo moc hezky. Správné řešení: hezky = příslovce Chybné slovní druhy: podstatné jméno, přídavné jméno, sloveso, předloţka, spojka, částice, 13. Ţáci základních škol zařazovali slovo hlavně k částicím, ţáci gymnázia k přídavným jménům. 12. věta: Jen zůstaň hezky doma! Správné řešení: hezky = částice Chybné slovní druhy: podstatné jméno, přídavné jméno, číslovka, sloveso, příslovce, předloţka, spojka. V této větě řadili ţáci jak základní školy, tak i gymnázia slovo k příslovcím. Graf č. 7: Šestá dvojice vět
100.0% 91.1% 90.0% 81.1% 80.0% 70.0% 60.0%
58.1%
58.7% ZŠ
50.0%
G 40.0% 30.0% 20.0% 10.0% 0.0% hezky - částice
hezky - příslovce
46
13. věta: Právě připravuji večeři. Správné řešení: právě = příslovce Chybné slovní druhy: podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, sloveso, spojka, částice, citoslovce. Nejčastěji byl slovní druh určován jako částice. 14. věta: To se mi právě nezdá. Správné řešení: právě = částice Chybné slovní druhy: podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, příslovce, spojka, 13. Nejčastějším chybným slovním druhem byly příslovce a to v testech jak ze základní školy, tak i z gymnázia. Graf č. 8: Sedmá dvojice vět
100.0% 90.0%
83.3%
84.4%
80.0% 70.0% 60.0% 50.0%
ZŠ
46.5% 37.7%
40.0%
G
30.0% 20.0% 10.0% 0.0% právě - částice
právě - příslovce
47
15. věta: Aby se nám tak pokazilo auto! Správné řešení: aby = částice Chybné slovní druhy: přídavné jméno, zájmeno, sloveso, příslovce, předloţka, citoslovce. Ţáci gymnázia v této větě téměř nechybovali, objevila se pouze dvě nesprávná řešení. Naopak ţáci základní školy uvedli 24x, ţe slovo patří ke spojkám. 16. věta: Odešel dřív, aby stihl v televizi sportovní přenos. Správné řešení: aby = spojka Chybné slovní druhy: přídavné jméno, zájmeno, sloveso, příslovce, předloţka, částice. V této větě určovali ţáci z gymnázia slovo 3x jako příslovce, 3x jako předloţku a 2x jako zájmeno. K částicím a přídavným jménům bylo slovo zařazeno chybně jen jednou. Ţáci základních škol zařazovali zvýrazněné slovo nejčastěji k částicím nebo příslovcím. Jeden ţák určil slovo jako nekonečno. Graf č. 9: Osmá dvojice vět
100.0%
95.5% 86.6%
90.0% 80.0% 70.0%
64.4%
61.0%
60.0% ZŠ
50.0%
G
40.0% 30.0% 20.0% 10.0% 0.0% aby - částice
aby - spojka
Nejčastější chybné označování se vyskytovalo v testech ţáků základních škol.
48
Při určování slovního druhu u vybraného slova v první větě (Kdyby uţ přestalo pršet!) nejméně chybovali ţáci základní školy. U ţáků gymnázia bylo nejúspěšnější řešení věty č. 15 (Aby se nám tak pokazilo auto!). Ukazuje se, ţe k nejméně upevněným slovním druhům patří jak u ţáků základních škol, tak u ţáků gymnázia příslovce, částice a zájmena. Ze 172 ţáků základní školy vynechali splnění tohoto úkolu pouze dva. Ţáci, kterým se nepodařilo určit ani jedno slovo správně, byli ze základní školy tři. Oproti tomu ţáků se zcela bezchybným řešením bylo ze základní školy deset a osmnáct z gymnázia. Ţáků, kteří určili chybně jen jedno slovo, bylo 7 ze základní školy a 23 z gymnázia. Jak ukazuje tabulka č. 4, ţáci základních škol a gymnázií se v chybování liší. Největší problém působila ţákům základních škol věta číslo 13, kde bylo chybných odpovědí 74, coţ je 43,02 %, zatímco ţáci gymnázia odpověděli nesprávně pouze ve 12 případech (13 %). Gymnazisté nejvíce chybovali ve větě č. 2 (39 chybných odpovědí, tj. 43,3 %), přičemţ ţáci základních škol ve větě chybovali téměř srovnatelně (67 chybných odpovědí, tj. 38,9 %). Tabulka č. 4: Porovnání chybných odpovědí
Základní škola Počet Číslo věty
chybných odpovědí
Gymnázium
Počet vět bez odpovědi
Počet chybných odpovědí
Počet vět bez odpovědi
1
10
9
5
1
2
67
63
39
3
3
49
11
18
4
4
26
15
4
1
5
41
22
14
2
6
39
31
8
4
7
68
22
24
3
8
59
19
11
0
9
61
22
23
1
10
45
29
11
1
11
47
24
8
0
12
56
16
16
1 49
13
74
33
12
2
14
66
26
14
1
15
42
19
2
2
16
41
26
10
2
50
6.3 Úkol č. 3 Vytvoř s uvedenými slovy dvojice vět tak, aby v první větě bylo slovo částicí a ve druhé mělo platnost jiného slovního druhu. Vzor: To se pěkně chováš! (9) V parku byly pěkně upravené cesty. (6) ALE, KLIDNĚ, POMALU Ţáci měli za úkol vymyslet a napsat ke kaţdému uvedenému slovu dvojice vět tak, aby vţdy v první větě bylo dané slovo částicí a ve druhé jiným slovním druhem. Z výsledků vyplývá, ţe někteří ţáci zadání úkolu nepochopili, přestoţe jim bylo vysvětleno. Vyhodnocené odpovědi můţeme rozdělit do tří skupin: a) odpovědi ţáků odpovídaly zadání úkolu; ţáci vytvořili dvě věty a v kaţdé z nich bylo určené slovo jiným slovním druhem, z toho 1x částicí; b) správně byla pouze jedna věta; v tom případě nemuselo být nutně uţito slova jako částice, stačilo dané slovo vhodně pouţít ve větě, která dávala smysl. Do této skupiny jsou zařazeny také ty odpovědi, ve kterých ţáci uţili dané slovo sice správně, ale označili jej nesprávným slovním druhem; c) vynechané nebo chybné odpovědi.
Věty se slovem ALE: Uţití tohoto slova ve větách ţákům nepůsobilo výraznější potíţe. V případě respondentů z gymnázií slovo ALE uţilo správně (v jedné větě ve funkci částice, ve druhé ve funkci jiného slovního druhu) 95,5 % dotazovaných. V případě respondentů z řad základních škol byla úspěšnost niţší. Ţáci pouţili slovo správně v 97 případech, coţ odpovídá přibliţně 56,3 %. Příklady správných odpovědí ţáků ze základních škol: To je ale počasí. (9) Šla by tam, ale nechtělo se jí. (8) Ale klidně jdi ven. (9) Šli jsme do obchodu, ale nic jsme nekoupili. (8) Příklady správných odpovědí ţáků z gymnázií: To je ale vykutálená rodinka! (9) Mám hlad, ale nemám co jíst. (8) 51
To se mi ale nelíbí! (9) Šel jsem domů, ale cestou jsem se zastavil u babičky. (8) Jednu větu s uţitím slova ALE, případně dvě věty s uţitím slova ALE jako stejného slovního druhu, pak mělo mezi ţáky gymnázií 3,3 % dotazovaných. Mezi ţáky základních škol bylo v této skupině odpovědí 30,8 % vět. Nejčastějším slovním druhem bylo uţití slova ALE jako spojky (79 % případů). Ve skupině odpovědí vyhodnocených jako chybné bylo mezi ţáky základních škol přibliţně 12,7 % odpovědí, mezi ţáky gymnázií pak 1,1 % odpovědí. Zde se v 98,6 % případech jednalo o nezaznamenání odpovědi. V následujícím grafu č. 10 lze vidět výše popsané výsledky. Graf č. 10: Shrnutí odpovědí u slova ALE
95.5%
100.0% 90.0% 80.0% 70.0% 60.0%
56.3% ZŠ
50.0% 40.0%
G
30.8% 33.0%
30.0% 20.0%
12.7% 11.0%
10.0% 0.0% Obě věty správně
Jedna věta správně
Neuznaná odpověď
Věty se slovem KLIDNĚ: V případě ţáků gymnázia slovo KLIDNĚ uţilo správně 80 % dotazovaných. V případě respondentů ze základních škol byla úspěšnost stejně jako u slova ALE niţší. Ţáci pouţili slovo správně v 84 případech, coţ odpovídá 48,8 % úspěšnosti. Příklady správných odpovědí ţáků z gymnázií: Klidně ti to půjčím. (9) Tvářil se klidně. (6) S tím nemám problém, klidně tam půjdu. (9) Šel klidně, bez spěchu. (6) Klidně tam půjdu. (9) Půjdu tam klidně. (6) 52
Příklady správných odpovědí ţáků ze základních škol: Klidně se podívej.(9) Řekl mi, ať se posadím klidně.(6) Klidně budeme hodní. (9) Seď klidně. (6) Jednu větu s uţitím slova KLIDNĚ, případně dvě věty s uţitím téhoţ slova jako stejného slovního druhu, mělo mezi ţáky gymnázia 10 % dotazovaných. Ţáků, kteří napsali alespoň jednu větu se slovem klidně správně, bylo 30,8 %. Ve skupině odpovědí vyhodnocených jako chybné bylo mezi ţáky základních škol přibliţně 20,3 % odpovědí, mezi ţáky gymnázia jen 2,2 % odpovědí. Většinou ţáci odpověď neuvedli. Pro lepší názornost uvádíme grafické zpracování (graf č. 11). Graf č. 11: Shrnutí odpovědí u slova KLIDNĚ
100.0% 90.0% 80.0% 80.0% 70.0% 60.0% 50.0%
48.8%
ZŠ G
40.0%
30.8%
30.0%
20.3%
20.0% 10.0% 10.0%
2.2%
0.0% Obě věty správně
Jedna věta správně
Neuznaná odpověď
Věty se slovem POMALU: V případě ţáků gymnázia slovo POMALU uţilo správně 85,5 % dotazovaných. Oproti tomu v případě respondentů základních škol byla úspěšnost stejná jako u slova ALE a KLIDNĚ. Ţáci pouţili slovo správně v 51 případech, coţ odpovídá přibliţně 29,6 % všech zkoumaných ţáků ZŠ. Příklady správných odpovědí ţáků z gymnázií: On to pomalu ani neznal (9). Pospíchej pomalu (6). 53
Uţ pomalu nevím, co bych dělal. (9) Udělal to pomalu, ale poctivě.(6) Příklady správných odpovědí ţáků ze základních škol: Pomalu jsem to nestihl. (9) Šel pomalu. (6) Pomalu jsem dostal za pět.(9) To běţel tak pomalu. (6) Jednu větu s uţitím slova POMALU, případně dvě věty s uţitím slova POMALU jako stejného slovního druhu, mělo mezi ţáky gymnázia 12,2 % dotazovaných. Mezi ţáky základních škol bylo takových odpovědí 44,7 %. Ve skupině odpovědí vyhodnocených jako nesprávné bylo mezi ţáky základních škol 25 % odpovědí, mezi ţáky gymnázií pak přibliţně 2,2 %. I tady šlo o vynechání odpovědi. Přesné výsledky uvádíme v grafu č. 12. Graf č. 12: Shrnutí odpovědí u slova POMALU
100.0% 90.0%
85.5%
80.0% 70.0% 60.0% 50.0%
ZŠ
44.7%
G
40.0% 30.0%
29.6% 25.0%
20.0%
22.0%
12.2%
10.0% 0.0% Obě věty správně
Jedna věta správně
Neuznaná odpověď
54
6.4 Úkol č. 4 Doplň do vět různé částice tak, aby nestály na začátku věty. Věty napiš. a) Před odjezdem na dovolenou jsem uklidila. ___________________________________________________________________ b) Naši hokejisté dnes s Finskem vyhrají. ___________________________________________________________________ c) O tvém nápadu budu přemýšlet. ___________________________________________________________________ d) O přídavných jménech jsme se učili dávno. ___________________________________________________________________ e) V neděli půjdeme hrát golf. ___________________________________________________________________
Vyhodnocení úkolu: u kaţdé věty jsou uvedeny částice, které pouţili ţáci základních škol a gymnázií; v závorce je uvedeno, kolikrát bylo slovo ve větách pouţito (počet ţáků). Dále uvádíme slova, která ve větě funkci částice neplnila – označujeme je jako chybná slova. a) Před odjezdem na dovolenou jsem uklidila. Nejčastěji uţité částice: ZŠ: asi (18), moţná (16) G: sotva (7), opravdu (5) Další částice: ZŠ: snad, prý, nesporně, určitě, klidně, uţ, ale, dokonce, bohuţel, přímo, váţně, totiţ, ještě, sotva, jistě, naštěstí, jiţ, ovšem G: snad, prý, uţ, ale, dokonce, váţně, totiţ, ještě, jistě, naštěstí, jiţ, ovšem, právě, vskutku, téţ, však, přece, konečně, fakt, zajisté, také, dozajista, tuhle, samozřejmě
55
Chybná slova: ZŠ: bych, si, pořádně, naším, hezky, pěkně, rychle, pečlivě, vklidu, stihla (uklidit), téměř G: hezky, pěkně, tím, tu, pak, rychle, téměř, na onu (dovolenou) b) Naši hokejisté dnes s Finskem vyhrají. Nejčastější částice: ZŠ: určitě (18), moţná (17), asi (17), snad (14); G: určitě (16), jistě (10) Další částice: ZŠ: nepochybně, prý, bohuţel, ale, zajisté, sotva, jistě, však, totiţ, váţně, zase, bohudík, jiţ, opravdu, pravděpodobně, beztak. G: nepochybně, ale, zajisté, sotva, však, totiţ, váţně, zase, pravděpodobně, snad, moţná, asi, uţ, rozhodně, nejspíš, stěţí, dozajista, přímo, těţko, nechť, tedy, klidně, zřejmě, ještě, bezpochyby. Chybná slova: ZŠ: s tím, coţ, snadno G: s tím, i c) O tvém nápadu budu přemýšlet. Nejčastější částice: ZŠ: moţná (38), asi (16), určitě (15) G: klidně (9), moţná (6), klidně (6) Další částice: ZŠ: skutečně, jistě, rozhodně, snad, taky, nejspíš, uţ, sotva, ale, jiţ, klidně, přímo, prý, zajisté, váţně, dokonce, jen, ještě, beztak, opravdu, totiţ, ovšem, samozřejmě. G: snad, sotva, určitě, aspoň, ale, bohuţel, pravděpodobně, opravdu, téţ, vpravdě, kaţdopádně, váţně, asi, zajisté, fakt, samozřejmě, ještě, nejspíš, tedy, ovšem, alespoň, uţ, dozajista, vskutku. Chybná slova: ZŠ: pěkně, hezky, také, velmi, téměř, několikrát, hodně, teď G: i, o tom, ráda, stihnu (uklidit) 56
d) O přídavných jménech jsme se učili dávno. Nejčastější částice: ZŠ: uţ (63), prý (17) G: uţ (16), ale (9) Další částice: ZŠ: asi, ale, jiţ, snad, bohuţel, tuhle, jistě, váţně, určitě, však, beztak. G: asi, jiţ, snad, jistě, váţně, určitě, prý, bezesporu, opravdu, moţná, pomalu, zřejmě, přece, dozajista, houby, zase, vskutku, totiţ, právě, prostě, také, zajisté Chybná slova: ZŠ: kdysi, hodně G: o těch (příd. jménech) e) V neděli půjdeme hrát golf. Nejčastější částice: ZŠ: asi (29), moţná (25), prý (13) G: snad (8), asi (8), prý (7), klidně (7) Další částice: ZŠ: snad, určitě, klidně, nejspíš, jistě, bohuţel, ale, přeci, uţ, totiţ, konečně, váţně, beztak, opravdu, jen, sotva, dokonce. G: určitě, nejspíš, jistě, bohuţel, ale, přeci, uţ, totiţ, konečně, váţně, moţná, stoprocentně, skutečně, třeba, zajisté, kaţdopádně, ovšem, pravděpodobně, právě, však, zřejmě, pěkně, hezky. Chybná slova: ZŠ: rychlý, kdyby nepršelo, s vámi, večerní, poctivý, kdyţ nebude pršet, pak G: ten, onen, pak, pěkně, tuto (neděli) Z tabulky č. 5 je zřejmé, ţe ze 172 ţáků základní školy mělo celý úkol správně 62, tj. 36,04 %; ţáci z gymnázia byli stejně úspěšní v počtu 35, tj. 38,88 %. Úkol byl většinou ţáky splněn; pouze 12 ţáků ze základní školy nedoplnilo v celém cvičení
57
ani jednu částici, z gymnázia úkol nevynechal nikdo. Nesprávně vyřešilo celý úkol 11 respondentů ze základní školy a 4 z gymnázia.
Tabulka č. 5: Úspěšnost žákův úkolu č. 4
Počet žáků ZŠ
Počet
%
%
žáků G
Celý úkol správně
62
36
35
38,9
Celý úkol chybně
11
6,3
4
4,4
Graf č. 13 porovnává úspěšnost ţáků základních škol a gymnázií u jednotlivých vět. Na první pohled je patrné, ţe ţáci z gymnázií byli u všech vět úspěšnější neţ ţáci základních škol, přičemţ všechny věty měly nadpoloviční úspěšnost. Největší obtíţe působila ţákům základní školy i gymnazistům věta a). Naopak nejméně chyb se ţáci základní školy dopustili u věty e), ţáci z gymnázia nejméně chybovali ve větě b). Graf č. 13: Správnost odpovědí u jednotlivých vět
100.0% 90.0%
83.3%
82.2%
80.0% 70.0% 60.0%
68.0% 62.2% 56.3%
81.1% 74.4% 69.2%
71.5%
64.5%
ZŠ
50.0%
G
40.0% 30.0% 20.0% 10.0% 0.0% Věta a)
Věta b)
Věta c)
Věta d)
Věta e)
58
V tabulce č. 6 vidíme, ţe větu V neděli půjdeme hrát golf. (e) vyřešilo nejvíce respondentů ze ZŠ, zatímco věta Před odjezdem na dovolenou jsem uklidila. jim dělala nevětší problémy. Studenti gymnázia byli v této větě (a) rovněţ nejméně neúspěšní
Tabulka č. 6: : Správná řešení
Věta
Počet žáků ZŠ
Počet
%
žáků G
%
Věta a)
97
56,3
56
62,2
Věta b)
117
68
75
83,3
Věta c)
111
64,5
74
82,2
Věta d)
119
69,18
67
74,4
Věta e)
123
71,5
73
81,1
V úkolu č. 4 někteří ţáci do vět vkládali více neţ jednu částici, přičemţ ne vţdy byla obě slova správně. Vzhledem k tomu, ţe v těchto případech bylo vţdy alespoň jedno z doplněných slov částicí, bylo uznáno i toto řešení věty za správné. Někteří z respondentů sice pouţili správnou částici, ale vloţili ji ve větě na nevhodné místo, tudíţ věta nebyla stylisticky správně. Např.: Naši hokejisté s Finskem kéţ vyhrají. O tvém nápadu budu přemýšlet asi. Takových ţáků bylo ze základní školy 34 a 4 z gymnázia. Alespoň jednu větu v úkolu 4 vyřešilo správně 69,6 % z celkového počtu respondentů. Celý čtvrtý úkol splnilo správně z celkového zkoumaného vzorku 262 ţáků pouze 97, tj. 37 %, z toho 36 % ţáků základních škol a 38,8 % ţáků gymnázia.
59
6.5 Úkol č. 5 Označ řádek, ve kterém není částice. a) Byl to ovšem omyl. b) Tak to bychom měli z krku. c) Jen kdyţ nebude pršet. d) Úkoly uděláme pak. Správné řešení: d) Úkoly uděláme pak (6). Ţáci měli za úkol vybrat z uvedených vět tu, ve které není pouţita částice. V první větě plní funkci částice slovo ovšem, ve větě druhé je částicí slovo tak, ve třetí větě je částice hodnotící zdůrazňovací, tj. jen1. Ve čtvrté větě částice není. Jak vidíme v grafu č. 14, ze 172 ţáků základní školy dokázalo správně odpovědět 95 (tj. 55,2 %). Z 90 ţáků gymnázia bezchybně odpovědělo 67 ţáků (tj. 74,4 %). Tři ţáci ze základní školy úkol vynechali – neoznačili ani jednu odpověď. Někteří ţáci chybně označovali dvě odpovědi; z 11 ţáků základní školy, kteří takto odpověděli, 9 uvedlo také správnou odpověď. Vzhledem k tomu, ţe zvolili nesprávně dvě moţnosti, je tato odpověď vyhodnocena jako chybná. Graf č. 14: úkolu č. 6
100.0% 90.0% 80.0%
74.4%
70.0% 60.0%
55.2%
50.0%
ZŠ
40.0%
G
30.0% 20.0% 10.0% 0.0% Úkoly uděláme pak.
1
Tamtéţ s. 235
60
6.6 Úkol č. 6 Ve které větě je slovo sotva částicí? a) Sotva přišel, začali jsme večeřet. b) To se sotva naučí. c) Sotva stál na nohou. Správné řešení: b) To se sotva naučí. Úkolem ţáků bylo vybrat z uvedených vět takovou, ve které slovo sotva plní funkci částice. V první větě plní slovo sotva funkci spojky podřadicí (ve významu jakmile), ve třetí větě příslovce. Celková úspěšnost ţáků u posledního úkolu je 55,7 %. Z celkového počtu ţáků základní školy vyřešilo úkol bezchybně 54,6 %, z gymnázia správně odpovědělo 68,8 % respondentů (graf č. 15). Čtyři ţáci základní školy úkol nesplnili. Někteří ţáci (14 ze ZŠ) opět chybně vyřešili úkol určením dvou vět, např. b) i c); odpověď nemohla být povaţována za správnou ani tehdy, pokud jedna z uvedených moţností byla správná. Graf č. 15: Úspěšnost v úkolu č. 6
100% 90% 80% 68.8%
70% 60%
54.6% ZŠ
50%
G
40% 30% 20% 10% 0% To se sotva naučí.
61
7. Shrnutí Úkoly mohly být hodnoceny jednak z hlediska úplné správnosti úkolu, tj. všechny věty jsou správně napsány, všechna slova správně vyhledána, jednak z hlediska správnosti alespoň jedné věty/slova v úkolu, tj. alespoň jedna věta napsána správně, alespoň jedno slovo v básni vyhledáno, alespoň jedna částice vloţena správně do věty, apod. Ve shrnutí jsou porovnávány výsledky úplné správnosti úkolů. Jednotlivé úkoly byly různé náročnosti a ţáci si s nimi také různě poradili. Jak lze vyčíst z grafu č. 16, jednoznačně nejjednodušším úkolem pro ţáky gymnázií se stal úkol č. 3. Na rozdíl od gymnazistů si ţáci základních škol nejlépe poradili s úkolem pátým; celkové výsledky v šestém úkolu se od pátého příliš nelišily. Naopak jednoznačně největším problémem byl pro ţáky základních škol i gymnázií úkol č. 1, v němţ ani jeden z 262 respondentů neurčil správně úplně všechny částice, proto v grafu č. 16 není první úkol porovnáván. Problémy činil oběma skupinám respondentů také úkol číslo 2, který mělo zcela správně pouze 10 ţáků základní školy, tj. 5,8 %, a 18 ţáků gymnázií, tj. 20 %. Vzhledem k podobnosti úkolů 5 a 6 jsou i jejich výsledky poměrně vyrovnané a oba mají jak mezi ţáky základní školy, tak i gymnázia úspěšnost vyšší neţ 50 %. Graf č. 16: Celková úspěšnost v jednotlivých úkolech – porovnání výsledků základních škol a gymnázií
100.0% 90.0% 80.0% 70.0% 60.0% 50.0%
ZŠ
40.0%
G
30.0% 20.0% 10.0% 0.0% Úkol 2
Úkol 3
Úkol 4
Úkol 5
Úkol 6
62
Jak jiţ bylo uvedeno, úkoly v testu byly různě náročné, a proto je úspěšnost jednotlivých úkolů rozdílná. Především je zajímavý rozdíl mezi úspěšností v úkolech č. 3, 5, 6, ve kterých bylo úspěšných téměř 60 % všech respondentů, a úkolu č. 2, jehoţ celková úspěšnost dosahuje pouhých 10 %. V grafu č. 17 není porovnáván úkol první z toho důvodu, ţe jeho celková úspěšnost je nulová, tj. z 262 respondentů se nenašel ani jeden, kdo by určil všechna poţadovaná slova (částice) z básně. Graf č. 17: Porovnání celkové úspěšnosti u jednotlivých úkolů
70.0% 60.0% 50.0% 40.0% 30.0% 20.0% 10.0% 0.0% Úkol 2
Úkol 3
Úkol 4
Úkol 5
Úkol 6
Všichni respondenti (262)
63
Závěr V diplomové práci jsem se zabývala částicemi, jejich definicemi a druhy, a to nejen v lingvistické literatuře, ale také jejich podáním ve vybraných řadách učebnic českého jazyka pro základní a střední školy. V praktické části jsem testovou metodou zjišťovala u vybraného vzorku respondentů základních a středních škol, do jaké míry ţáci znalosti a dovednosti zkoumaného učiva ovládají a umí prakticky pouţívat. Snaţila jsem se odpovědět na dvě výzkumné otázky: 1. Zařazují autoři vybraných řad učebnic českého jazyka pro základní školy učivo o částicích přiměřeně věkovým a individuálním zvláštnostem ţáků? 2. Zařazují autoři vybraných řad učebnic českého jazyka pro střední školy učivo o částicích přiměřeně věkovým a individuálním zvláštnostem ţáků? Z obsahové analýzy vybraných učebnic vyplývá, ţe na prvním stupni se ţáci s existencí částic pouze seznamují a těţiště učiva je zařazeno na 2. stupeň základní školy. Učivo je zpracováno přiměřeně věkovým a individuálním zvláštnostem ţáků. Jsou voleny zajímavé typy úkolů a autoři jich zařazují dostatečné mnoţství. Překvapující je skutečnost, ţe na střední škole (gymnáziu) je částicím v učebnicích z nakladatelství SPN, a.s., věnována minimální pozornost. V učebnicích z nakladatelství Fraus je učivo zpracováno podrobněji a je mu věnováno také daleko více pozornosti. Pokud srovnáme typy úkolů pro základní a střední školy, zjistíme, ţe se od sebe z hlediska náročnosti téměř neliší. Překvapilo nás, ţe ani v učebnicích českého jazyka pro střední školy nepracují autoři alespoň s některými vybranými druhy částic. Domníváme se, ţe by to přispělo k rozšíření jejich repertoáru a ţáci by neměli problémy se slovnědruhovým zařazením např. slov ano, ne. V praktické části jsem pomocí testové metody zkoumala na vzorku 262 respondentů základních a středních škol úroveň ţákovských znalostí a dovedností. Výzkum ukázal, ţe získané znalosti a dovednosti se u obou srovnávaných skupin liší. Z výsledků výzkumu vyplývá, ţe ţáci studující na gymnáziích ovládají učivo daleko lépe neţ ţáci ze základních škol. Celková úspěšnost gymnazistů v testu byla 77,22 %, zatímco ze všech ţáků základních škol zvládlo test vyplnit bezchybně pouze 47,77 %. Tím se potvrzuje, ţe úkoly pro ţáky středních škol by měly být náročnější a měly by vědomosti a dovednosti získané na základní škole nejen upevňovat, ale také rozšiřovat. Pokud se zaměříme na celkovou úspěšnost všech respondentů (bezchybně vyplněný test), zjistili jsme, ţe z 262 respondentů úspěšně splnilo test 57,88 %.
64
Resumé Diplomová práce se zabývá částicemi. Vychází z definicí a druhů částic uvedených ve zvolených odborných publikacích. Věnuje se částicím ve vzdělávacích programech pro základní školu a gymnázia, poté je analyzováno zkoumané učivo ve dvou vybraných řadách učebnic českého jazyka: SPN, a.s., a Fraus. V praktické části interpretujeme výsledky výzkumu, který byl proveden na náhodně vybraných základních školách a gymnáziích u zkoumaného vzorku 262 respondentů.
Resumé This diploma thesis deals with particles, based on the definitions and types of particles listed in selected professional publications. It deals with particles in the curriculum programmes for elementary school and high school, then the examined subject matter is analyzed in two selected series of the Czech language textbooks: SPN, as. and Fraus. In the practical part is interpreted the result of research that was conducted on randomly selected primary and secondary schools for the sample of 262 respondents.
65
Použitá literatura a zdroje KOLÁŘOVÁ, Ivana, Alois JEDLIČKA, Marie ČECHOVÁ, Přemysl HAUSER a Eva HOŠNOVÁ. Český jazyk: [pro studující učitelství 1. stupně základní školy]. Vyd. 1. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Petráček. Redaktor Josef Filipec. Praha: Grada, 2012, 296 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-802-4733-586. HUBÁČEK, Jaroslav, Alois JEDLIČKA, Marie ČECHOVÁ, Přemysl HAUSER a Eva HOŠNOVÁ. Čeština pro učitele: [pro 3. ročník středních škol]. Vyd. 4., upr. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Petráček. Redaktor Josef Filipec. Odry: VademecumBohemiae, 2010, 375 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 978-808-6041-377. HAVRÁNEK, Bohuslav, Alois JEDLIČKA, Marie ČECHOVÁ, Přemysl HAUSER a Eva HOŠNOVÁ. Stručná mluvnice česká: [pro 3. ročník středních škol]. Vyd. 26. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Petráček. Redaktor Josef Filipec. Praha: Fortuna, 2002, 246 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 80-716-8555-0. STYBLÍK, Vlastimil, Vlastimil STYBLÍK, Marie ČECHOVÁ, Přemysl HAUSER a Eva HOŠNOVÁ. Základní mluvnice českého jazyka: [pro 3. ročník středních škol]. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Petráček. Redaktor Josef Filipec. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2004, 243 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 80-723-5018-8. CVRČEK, Václav, Irena VAŇKOVÁ, Martina ŠMEJKALOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Mluvnice současné češtiny: [pro 3. ročník středních škol]. Vyd. 1. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Petráček. Redaktor Josef Filipec. V Praze: Karolinum, 2010, 353 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 978-80-246-1743-5. KOSTEČKA, Jiří, Irena VAŇKOVÁ, Martina ŠMEJKALOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Příruční mluvnice češtiny: [pro 3. ročník středních škol]. 2.opr.vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Petráček. Redaktor Josef Filipec. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, 799 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 80-710-6134-4.
66
KOMÁREK, Miroslav. Mluvnice češtiny. 1. vyd. Praha: Academia, 1986, 536 s. KLÍMOVÁ, K. K slovnědruhové povaze částic. In Minářová, Eva – Ondrášková, Karla. Spisovnost a nespisovnost – zdroje, proměny a perspektivy. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3568-4, s. 395 – 399. KOLÁŘOVÁ, Ivana, Alois JEDLIČKA, Marie ČECHOVÁ, Přemysl HAUSER a Eva HOŠNOVÁ. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. Vyd. 4. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Petráček. Redaktor Josef Filipec. Praha: Academia, 2005, 647 s. Pedagogika (Grada). ISBN 80-200-1347-4. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 126 s. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z WWW:
. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia.[online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z WWW: . ISBN 978-80-87000-11-3. HAUSER, Přemysl, Květoslava KLÍMOVÁ, Helena KNESELOVÁ a Ivo MARTINEC. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. Vyd. 4. Editor Vladimír Mejstřík. Redaktor Josef Filipec. Praha: Academia, c2005, 647 s. ISBN 978-802-0014-467. HAUSER, Přemysl, Květoslava KLÍMOVÁ, Helena KNESELOVÁ a Ivo MARTINEC. Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 137 s. ISBN 978-802-1042-445 STYBLÍK, V. Několik poznámek k poznávání a určování spojek a částic. In ČJL, roč. 47, 1996/97, s 176–177. ČERMÁK, František, Alois JEDLIČKA, Marie ČECHOVÁ, Přemysl HAUSER a Eva HOŠNOVÁ. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 3., dopl. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Petráček. Redaktor Josef Filipec.
67
Praha: Karolinum, 2001, 340 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 978-802-4601-540. HAUSER, Přemysl. Slovník jazykovědné terminologie: k učebnicím českého jazyka pro základní školy. 1. vyd. Editor Eva Minářová, Karla Ondrášková. Brno: Nová škola, 2001, 107 s. Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 33. ISBN 80-728-9032-8. KLÍMOVÁ, K. K slovnědruhové povaze částic. In Minářová, Eva – Ondrášková, Karla. Spisovnost a nespisovnost – zdroje, proměny a perspektivy. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2004399 s. Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 33. ISBN 80-210-3568-4.
68
Pouţité učebnice FRAUS KRAUSOVÁ, Zdeňka, Martina PAŠKOVÁ, Jana VAŇKOVÁ a Ivo MARTINEC. Český jazyk: pro 9. ročník základní školy a odpovídající ročník víceletého gymnázia. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Redaktor Josef Filipec. Plzeň: Fraus, 2006, 136 s. ISBN 80-723-8536-4. KRAUSOVÁ, Zdeňka, Martina PAŠKOVÁ, Jana VAŇKOVÁ a Ivo MARTINEC. Český jazyk 8: učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Redaktor Josef Filipec. Plzeň: Fraus, 2005, 128 s. ISBN 80-723-8419-8. KRAUSOVÁ, Zdeňka, Renata TERŠOVÁ, Arlen ŘEHÁČKOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk pro 7. ročník základní školy a sekundu víceletého gymnázia :[pro 3. ročník středních škol]. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Vančura. Redaktor Josef Filipec. Plzeň: Fraus, 2004, 136 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 80-723-8320-5 KRAUSOVÁ, Zdeňka, Renata TERŠOVÁ, Jana VAŇKOVÁ a Ivo MARTINEC. Český jazyk 7: pro základní školy a víceletá gymnázia : příručka učitele. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Redaktor Josef Filipec. Plzeň: Fraus, 2004, 200 s. ISBN 80-723-8322-1. KRAUSOVÁ, Zdeňka, Renata TERŠOVÁ, Arlen ŘEHÁČKOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk pro 6. ročník základní školy a primu víceletého gymnázia: [pro 3. ročník středních škol]. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Vančura. Redaktor Josef Filipec. Plzeň: Fraus, 2003, 136 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 80-723-8206-3. KOSOVÁ,
Jaroslava,
Renata
TERŠOVÁ,
Jana
VAŇKOVÁ
a
Ivo
MARTINEC. Český jazyk: učebnice : pro 5. ročník základní školy. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Vančura. Redaktor Josef Filipec. Plzeň: Fraus, 2011, 168 s. ISBN 978-807-2389-605. KOSOVÁ, Jaroslava, Gabriela BABUŠOVÁ, Lenka RYKROVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk: pro 4. ročník základní školy. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Vančura. Redaktor Josef Filipec. Plzeň: Fraus, 2010, 4 sv. ISBN 978-80-7238-934-6. 69
KOSOVÁ, Jaroslava, Gabriela BABUŠOVÁ, Arlen ŘEHÁČKOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk: pro 3. ročník základní školy. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Vančura. Redaktor Josef Filipec. Plzeň: Fraus, 2009, 4 sv. ISBN 978-80-7238-860-8. MARTINKOVÁ, Věra, Gabriela BABUŠOVÁ, Arlen ŘEHÁČKOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk 1: [pro 1. ročník středních škol]. 1. vyd. v nakl. Fraus, (Celkově 5.). Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Vančura. Redaktor Josef Filipec. Plzeň: Fraus, 2009, 135 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 978-80-7238-903-2. MARTINKOVÁ, Věra, Gabriela BABUŠOVÁ, Arlen ŘEHÁČKOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk 2: [pro 2. ročník středních škol]. 1. vyd. v nakl. Fraus, (Celkově 5.). Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Vančura. Redaktor Josef Filipec. Plzeň: Fraus, 2009, 207 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 978-80-7238-897-4. MARTINKOVÁ, Věra, Gabriela BABUŠOVÁ, Arlen ŘEHÁČKOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk 3: [pro 3. ročník středních škol]. 1. vyd. v nakl. Fraus, (Celkově 5.). Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Vančura. Redaktor Josef Filipec. Plzeň: Fraus, 2009, 255 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 978-80-7238-913-1. MARTINKOVÁ, Věra, Gabriela BABUŠOVÁ, Arlen ŘEHÁČKOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk 4: [pro 3. ročník středních škol]. 3., (dopl.) vyd. v nakl. Tripolia, (Celkově 4.). Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Vančura. Redaktor Josef Filipec. Praha: Tripolia, 2007, 256, [4] s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 978-80-86448-38-1.
70
Pouţité učebnice SPN, a.s. HOŠNOVÁ, Eva, Renata TERŠOVÁ, Arlen ŘEHÁČKOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk 2 pro základní školy: [pro 3. ročník středních škol]. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Vančura. Redaktor Josef Filipec. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2006, 160 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 80-723-5329-2. HOŠNOVÁ, Eva, Renata TERŠOVÁ, Arlen ŘEHÁČKOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk 3 pro základní školy: [pro 3. ročník středních škol]. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Vančura. Redaktor Josef Filipec. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2008, 215 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 978-807-2353-903. HOŠNOVÁ, Eva, Irena VAŇKOVÁ, Martina ŠMEJKALOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk 4 pro základní školy: [pro 3. ročník středních škol]. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Zdeňka Krejčová. Redaktor Josef Filipec. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2009, 208 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 978-807-2354-238. HOŠNOVÁ, Eva, Irena VAŇKOVÁ, Martina ŠMEJKALOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk 5 pro základní školy: [pro 3. ročník středních škol]. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Petráček. Redaktor Josef Filipec. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2010, 224 s.:. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 978-807-2354-535. HOŠNOVÁ, Eva, Irena VAŇKOVÁ, Martina ŠMEJKALOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk 6 pro základní školy: [pro 3. ročník středních škol]. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Petráček. Redaktor Josef Filipec. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2006, 171 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 80-723-5331-4. HOŠNOVÁ, Eva, Irena VAŇKOVÁ, Martina ŠMEJKALOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk 7 pro základní školy: [pro 3. ročník středních škol]. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Petráček. Redaktor Josef Filipec. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2008, 174 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 978-807-2353-910. 71
HOŠNOVÁ, Eva, Irena VAŇKOVÁ, Martina ŠMEJKALOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk 8 pro základní školy: [pro 3. ročník středních škol]. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Petráček. Redaktor Josef Filipec. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2009, 167 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 978-807-2354-252. HOŠNOVÁ, Eva, Irena VAŇKOVÁ, Martina ŠMEJKALOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk 9 pro základní školy: [pro 3. ročník středních škol]. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Petráček. Redaktor Josef Filipec. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2010, 175 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 978-807-2354-818. KOSTEČKA, Jiří, Irena VAŇKOVÁ, Martina ŠMEJKALOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk pro 1. ročník gymnázií: [pro 3. ročník středních škol]. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Petráček. Redaktor Josef Filipec. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001, 199 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 80-723-5135-4. KOSTEČKA, Jiří, Irena VAŇKOVÁ, Martina ŠMEJKALOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk pro 2. ročník gymnázií: [pro 3. ročník středních škol]. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Petráček. Redaktor Josef Filipec. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001, 243 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 80-723-5155-9. KOSTEČKA, Jiří, Irena VAŇKOVÁ, Martina ŠMEJKALOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk pro 3. ročník gymnázií: [pro 3. ročník středních škol]. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Petráček. Redaktor Josef Filipec. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2002, 285 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 80-723-5191-5. KOSTEČKA, Jiří, Irena VAŇKOVÁ, Martina ŠMEJKALOVÁ a Jitka VOKŠICKÁ. Český jazyk pro 4. ročník gymnázií: [pro 3. ročník středních škol]. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Ilustrace Jiří Petráček. Redaktor Josef Filipec. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2003, 279 s. Edice českého jazyka a literatury (Tripolia). ISBN 80-723-5228-8.
72
Seznam použitých zkratek ZŠ:
základní škola
G:
gymnázium
SŠ:
střední škola
č.:
číslo
73
Přílohy
74
Tabulka č. 7: Chybné slovní druhy Zvýraz.
Chybný SD
Podstatné
Přídavné
slovo
Správný SD
jméno
jméno
ZŠ
G
ZŠ
G
Zájmeno
Číslovka
Sloveso
Příslovce
Předloţka
ZŠ
G
ZŠ
ZŠ
ZŠ
G
ZŠ
5
3
29
22
1
4
27
11
1
18
6
7
2
1
11
10
28
12
2
3
2
3
2
1
1
1. kdyby
Částice
1
1
2
2
2. kdyby
Spojka
1
1
6
6
3. ţe
Spojka
13
1
4. ţe
Částice
2
2
5. váţně
Částice
3
5
2
6. váţně
Příslovce
1
9
3
1
7. ona
Částice
10
1
1
49
8. ona
Zájmeno
17
9
9. přímo
Částice
10. přímo
Příslovce
1
5
4
11. hezky
Příslovce
5
15
5
12. hezky
Částice
2
7
2
13. právě
Příslovce
3
3
14. právě
Částice
2
4
15. aby
Částice
3
1
16. aby
Spojka
Celkem
1
49
10
5
1
1
12
9
5 1
1
4
1
1
50
2
8
2
5
1
6
1
1
4
1
2
1
7
2
1
55
20
100
35
6
50
0
14
1
11
1
G
ZŠ
G
1
2
2
2
3
24
1
11
3
4
3
227
78
58
22
59
chyb1 ZŠ i G
107 57 30
22
3
47 92
28
6
1
Celkem
55
1
1
6
1
1
2
4
2
ZŠ
Citoslovce
15
2
1
19
G
2
71 1
1
84
28
5
56
22
2
55 72
3
1
1
3
12
1
ZŠ
Částice
1
1
39
G
6
2
2 2
3
G
1
1 2
G
Spojka
59
12
1
86 80 1
5
16
1
181
26
44 50
30
7
Počet chyb všech respondentů v jednotlivých větách.
75
Příloha 1: Tabulka č. 7 Legenda k tabulce: Chybný slovní druh = slovní druh, kterým bylo chybně označeno slovo ve funkci jiného slovního druhu Správný slovní druh = správné určení slovního druhu Celkem: počet respondentů, kteří chybně označili slovo jiným slovním druhem
76
Příloha 2: Test pro ţáky základních škol a gymnázií Milí ţáci a studenti, jsem studentkou oboru Učitelství pro 1. st. ZŠ PdF MU. Obracím se na vás s prosbou o spolupráci při psaní své diplomové práce na téma Částice ve vyučování na základních a středních školách. Prosím o splnění uvedených úkolů, jejichţ výsledky jsou pro moji diplomovou práci důleţité. Řešení testu je anonymní, zjišťuji pouze typ školy, tj. ZŠ nebo gymnázium. Děkuji za spolupráci. Anna Kučeříková, studentka Učitelství pro 1. st. ZŠ PdF MU
Označ typ školy, kterou navštěvuješ: Základní škola Gymnázium
1. Podtrhni v textu všechny částice Plţ Mluvil jsem tuhle s plţem – a smál se mi ten plţ, ţe prý my lidi vrţem. A já mu řekl: „Kuš! My totiţ máme klouby, ať ţena nebo muţ. Vy o tom víte houby, tak běţ a nezlob uţ!“ Emanuel Frynta: Písničky bez muziky
77
2. Nad kaţdé zvýrazněné slovo napiš číslo slovního druhu, ke kterému jej zařadíš. Kdyby uţ přestalo pršet! Kdyby si vzal deštník, nebyl by tak promočený. – Zdálo se mi, ţe vypadá mnohem lépe. Ţe tomu věříš? – Váţně tam nepůjdu. Myslel to opravdu váţně. – Ona Jana to vůbec netuší. Ona tam bude také? – Řekl to přímo jemu. Díval se mu přímo do očí. – Venku bylo moc hezky. Jen zůstaň hezky doma! – Právě připravuji večeři. To se mi právě nezdá. – Aby se nám tak pokazilo auto! Odešel dřív, aby stihl v televizi sportovní přenos.
3. Vytvoř s uvedenými slovy dvojice vět tak, aby v první větě bylo slovo částicí a ve druhé mělo platnost jiného slovního druhu. Vzor: To se pěkně chováš! (9) V parku byly pěkně upravené cesty. (6) ALE, KLIDNĚ, POMALU
4. Doplň do vět různé částice tak, aby nestály na začátku věty. Věty napiš. a) Před odjezdem na dovolenou jsem uklidila. ______________________________________________________________________ b) Naši hokejisté dnes s Finskem vyhrají. ______________________________________________________________________ c) O tvém nápadu budu přemýšlet. ______________________________________________________________________ d) O přídavných jménech jsme se učili dávno. ______________________________________________________________________ e) V neděli půjdeme hrát golf. ______________________________________________________________________
78
5. Označ řádek, ve kterém není částice. a) Byl to ovšem omyl. b) Tak to bychom měli z krku. c) Jen kdyţ nebude pršet. d) Úkoly uděláme pak. 6. Ve které větě je slovo sotva částicí? a) Sotva přišel, začali jsme večeřet. b) To se sotva naučí. c) Sotva stál na nohou.
79
