MASARYKOVA UNIVERZITA ANALÝZA A CHARAKTERISTIKA OBRANNÝCH SYSTÉMŮ V SOUČASNÉM FOTBALE

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovní edukace

ANALÝZA A CHARAKTERISTIKA OBRANNÝCH SYSTÉMŮ V SOUČASNÉM FOTBALE Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

PaedDr. Karel Večeřa

Bc. Patrik Pataki 2.ročník N- TV, UTV

Brno, 2007

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Fakulty Sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům.

…………………………………

PODĚKOVÁNÍ Děkuji PaedDr. Karlu Večeřovi za obětavou a odbornou pomoc, cenné rady a zkušenosti, které mi pomohli při vypracování diplomové práce.

OBSAH ÚVOD .............................................................................................................. 6 1. ROZBOR LITERATURY ........................................................................ 7 1. 1 Vznik a vývoj fotbalu ve světě ......................................................... 7 1. 2 Vznik a vývoj fotbalu u nás .............................................................. 10 1. 3 Charakteristika fotbalu .................................................................... 12 1. 4 Herní systémy ................................................................................... 15 1. 5 Vývoj formací – rozestavění hráčů .................................................. 17 1. 5. 1 Systém pyramidový ( klasický ) ................................................ 19 1. 5. 2 Tříobráncový systém ( WM ) .................................................. 20 1. 5. 3 Systém 4 - 2 – 4........................................................................... 21 1. 5. 4 Catenaccio ................................................................................. 23 1. 5. 5 Nizozemský systém .................................................................... 24 1. 5. 6 Formace 1 - 4 - 4 - 2 a její modifikace ................................... 25 1. 6 Systémy obranné ............................................................................... 28 1. 6. 1 Zónová ( územní ) obrana ........................................................ 29 1. 6. 2 Osobní obrana ........................................................................... 32 1. 6. 3 Kombinovaná obrana................................................................ 35 2. CÍL, VÝZKUMNÁ OTÁZKA A ÚKOLY PRÁCE ............................... 39 2.1 Cíl diplomové práce .......................................................................... 39 2.2 Výzkumná otázka .............................................................................. 39 2.3 Úkoly práce ......................................................................................... 39 3. METODIKA SLEDOVÁNÍ ...................................................................... 40 3. 1 Použité metody k získávání informací ............................................ 40 3. 2 Popis a charakteristika sledovaného souboru ............................... 41 4. VÝSLEDKY POZOROVÁNÍ A DISKUZE ............................................ 42 4. 1 Výsledky pozorování ........................................................................ 43 4. 1. 1 FC Barcelona ............................................................................. 43 4. 1. 2 FC Brémy ................................................................................... 45 4. 1. 3 FC Porto .................................................................................... 47 4. 1. 4 Arsenal FC ................................................................................. 49 4. 1. 5 AC Sparta Praha ..................................................................... 51

4. 1. 6 FC Kladno .................................................................................. 53 4. 1. 7 1. FC Brno ................................................................................. 55 4. 1. 8 FK Teplice ................................................................................. 57 4. 1. 9 SK Vyškov ................................................................................. 59 4. 1. 9 Sokol Protivanov ...................................................................... 61 4. 1. 9 Francie ........................................................................................ 63 4. 1. 10 Itálie .......................................................................................... 65 4.2 Diskuze ................................................................................................ 67 4. 2. 1 Nejpoužívanější obranný systém.............................................. 67 4. 2. 2 Propracovanost obranného systému mužstev v Lize mistrů . 69 4. 2. 3 Propracovanost obranného systému mužstev v naší lize……71 4. 2. 4 Propracovanost obranného systému divizních mužstev ........ 73 4. 2. 5 Propracovanost obranného systému mužstev ve finále MS.. 74 4. 2. 6 Presink ........................................................................................ 75 4. 2. 7 Trénink presinkové obrany ...................................................... 76 4. 2. 8 Cvičení na rozvoj agresivity…………………………………...77 4. 2. 9 Závěrečné shrnutí …………………………………………….78 ZÁVĚR……………………………………………………………………….80 LITERATURA …………………………………………………………….82 RESUMÉ …………………………………………………………………….84

ÚVOD Fotbal, nejpopulárnější hra na světě. Fenomén, který již po dlouhá léta ovlivňuje životy miliónů lidí. Svojí krásou pronikl do srdcí lidí bez rozdílu věku, pohlaví, náboženství či rasy. Zcela přirozeně si získal bezpočet příznivců, nadšenců, znalců, vyznavačů, ctitelů a bůhví jak by jsme mohli nazvat všechny ty, co propadli jeho kouzlu a touze být při tom, ať už na jevišti, jímž se stává zelený trávník

v okamžiku

zahájení

hry,

nebo

v hledišti,

které

je

naladěné

neopakovatelnou atmosférou této hry. Kouzlo a krása, které tato hra nabízí, tkví hlavně v útočné fázi hry a vytváření si a proměňování

brankových příležitostí. Těchto příležitostí, je ale na

fotbalových trávnících vidět čím dál méně. Není to z důvodu, že by hráči ztráceli na schopnostech důležitých pro útočnou fázi hry, spíše naopak, ale je to hlavně z důvodu propracovanějších a lépe technicky zvládnutých obranných systémů, kterými současný fotbal disponuje. Které to jsou a jakou mají charakteristiku, by jsme vám chtěli přiblížit v této diplomové práci.

6

1. ROZBOR LITERATURY 1. 1 Vznik a vývoj fotbalu ve světě

Fotbal vznikl přirozeným způsobem z míčových her, které nacházíme v různých odměnách na všech kontinentech v každé historické etapě vývoje lidstva. Podle Votíka ( 2003 ) nejstarší zprávy o míčových hrách, ze kterých přirozeným způsobem vznikl fotbal, jsou z Číny z doby asi 3000 let př. n. l., kde se tato hra jmenovala tś nhkúh, ze starého Řecka, kde se nazývaly epikyros a harpaston a z Říma pod názvem harpastum. Další prameny poházejí z Japonska, ze starého Egypta, z Normandie, z Dalmácie, z Tichomoří apod. Přesná pravidla těchto her přesně neznáme, míč se nejspíše kopal i házel. Navara ( 1986 ) dále uvádí, že jedny z prvních zpráv ze středověku o hře fotbal se nachází ve Francii, v Itálii, ale hlavně v Anglie. Zde i vzniká název „fotbal“ z anglického slova foot-ball. Tento název je již mezinárodně dohodnutým a platným termínem. I když se můžeme ve starších publikacích setkat s označením „kopaná“. Žurman ( 1975 ) říká, že již ve 12. století se hrál fotbal v Anglii a to zejména v ulicích města Londýna, ale i v dalších městech a vesnicích. Počet hráčů v jednom družstvu dosahoval někdy až několika set. Byly to v podstatě boje o míč, který se snažili dopravit do některé městské brány. Často však byl u těchto bojů, které přecházely až v pouliční bitky, poškozen veřejný i soukromý majetek. Z tohoto důvodu královské a městské dekrety tuto hru zakázaly. Nejstarší zachovaný dekret je z roku 1313. A o oblibě a rozšířenosti středověkého anglického fotbalu nepřímo svědčí opakované zákazy. Největšího rozmachu, ale fotbal dosáhl v Anglii kolem 18. a 19. století. Velkou zásluhu na tomto rozšíření mají školní družstva v městech, Elton, Harrow i univerzitní celky z Oxfordu a Cambridge. Pravidla nebyla zatím jednotná, vyvíjela se podle místních podmínek. Ve školách s travnatým povrchem hřiště, jako např. Rugby, pravidla připouštěla tvrdší hru. Na školních dlážděných dvorech byla pravidla samozřejmě přísnější. 7

Ale vzájemné zápasy i soutěže si vyžádaly oficiální pravidla a tak roku 1840 vznikla původní pravidla Cambridge Rules a v roce 1862 Thring´s Rules. Rozšířenost a ne úplná jednotnost pravidel si vynutily řešení 26.října roku 1863. Tohoto roku se sešli zástupci jedenácti škol a klubů v Londýně, kde společně založily první asociaci – Football Association. Tím byl položen oficiální základ dnešnímu fotbalu.Můžeme tedy konstatovat, že fotbal je přibližně 4000 let stará hra, ale novodobý moderní fotbal, v podobě, která je blízká současnému, není starší než 160 let. Votík ( 2003 ) uvádí, že v roce 1871 byla zahájena nejstarší soutěž na světě a to anglický pohár. A již v roce 1872 se uskutečnil v Glasgowě první mezinárodní zápas mezi mužstvy Skotska a Anglie. Dále vzniká v roce 1882 první mezinárodní komise pro úpravu fotbalových pravidel, která také vydala první mezinárodní pravidla. Dále podle Žurmana ( 1975 ) se fotbal z Anglie nejdříve rozšířil do Evropy a pak se začal šířit do celého světa. S růstem počtu klubů v jednotlivých zemích vznikaly národní fotbalové asociace. A bylo jich stále více. To vedlo k tomu, že se 21. května 1904 sešli zástupci národních asociací Belgie, Dánska, Francie, Holandska, Španělska, Švýcarska a Švédska v Paříži a vytvořili zde Mezinárodní federaci fotbalových asociací ( Fédération Internacionále de Football Associations ) – FIFA, která řídí fotbal po celém světě. Prvním předsedou FIFA byl Francouz R. Guerin a sekretariát FIFA má své sídlo v Curychu ve Švýcarsku. V současné době má FIFA 166 členů a patří tímto, mezi největší sportovní organizace na světě. Po první světové válce se stal prvním předsedou organizace FIFA Jules Rimet, který se také zasloužil o první mistrovství světa ve fotbale, které se hrálo roku 1930 v Uruguay a vítězem se stala pořádající země. Na OH se fotbal oficiálně objevil již v roce 1908 v Londýně a vyhrála Anglie. Dále ještě Žurman ( 1975 ) uvádí, že rozvoj a popularizace na jednotlivých kontinentech si vynutil vznik teritoriálních a kontinentálních federací a asociací. Nejdříve vznikla Jihoamerická fotbalová konfederace ( Canmebol ) a to roku 1916, za ní následovala v rove 1954 Evropská unie fotbalových asociací ( UEFA ) a Asijská fotbalová konfederace, v roce 1956 Africká fotbalová konfederace, dále pak v roce 1961 fotbalová konfederace Severní a Střední Ameriky a Karibské 8

oblasti ( Concacaf ) a jako poslední v roce 1966 fotbalová konfederace Oceánie. Každá z těchto jmenovaných organizací řídí vlastní soutěže a podle daného klíče FIFA se zúčastňuje MS. Při zakládání federace FIFA v roce 1904, jak již bylo výše zmíněno, bylo pouze sedm členských zemí. Ale s postupem času, se přidávají další státy. Tak např. v roce 1931 měla už FIFA 51 členů. Obzvláště plodnými roky co se týče členství, jsou roky 1923 a 1950. Jsou to roky po obou světových válkách. Byla to přirozená reakce, že po letech válečné izolace zatoužili mladí lidé, hlavně tedy sportovci po opětném vzájemném sdružování a po bohatých vzájemných mezinárodních stycích. V roce 1974 tedy už můžeme zaznamenat 142 členů ve federaci FIFA. Ale s růstem počtu členských zemí se musel zvětšovat i počet směrnic, zásad, nařízení či doporučení, která FIFA vydávala. Nejvyšším orgánem FIFA je kongres, který se schází ve dvouletých obdobích. Každý národní svaz má při hlasování ve vrcholových orgánech FIFA vždy jen jeden hlas. Další výkonný výbor – exekutiva – se schází nejméně jednou za rok a jsou jí podřízeny různé pracovní komise ( např. finanční, lékařská…), do nichž jsou voleni členové prakticky ze všech členských zemí FIFA. Exekutiva FIFA také navrhuje, vždy v šesti letém předstihu, v které zemi se by se měl pořádat další světový šampionát. UEFA – Union of European Football Associations – má své sídlo v hlavním městě Švýcarska a to v Bernu. Byla založena 15. 6. 1954. UEFA vypisuje a organizuje vrcholové evropské fotbalové soutěže, ale její členské svazy se musí podřizovat statutům, řádům a ustanovením, vydaných buď kongresem, nebo zasedacími exekutivy. Zaštiťuje také mistrovství Evropy, které se poprvé hrálo v roce 1968 v Itálii a vítězem se stala opět pořádající země. Z klubových mezinárodních soutěží v Evropě je nejznámější Pohár mistrů evropských zemí PMEZ, pořádaný každoročně od roku 1955. Nyní je znám pod názvem Liga mistrů. Navara ( 1986 ) ještě uvádí, že i když byl fotbal dlouho výhradně mužským sportem, vznikl již v roku 1893 v Londýně první ženský fotbalový klub. A roku 1924 z OH se dokonce dochovaly filmové záběry z utkaní žen ve fotbale. První mezistátní utkání žen mezi Francií a Švýcarskem pod patronací UEFA bylo sehráno v roce 1980. A roku 1972 FIFA legalizovala ženský fotbal. Od roku 1982 9

pořádá UEFA mistrovství Evropy ve fotbale žen. V současné době má ženský fotbal v řadě zemí svoji organizaci v rámci fotbalových svazů a své pravidelné soutěže.

1. 2 Vznik a vývoj fotbalu u nás

K nám se fotbal dostává v období mezi roky 1880 až 1890. Začíná se nejprve hrát v cyklistických a veslařských klubech a v kroužcích pražských gymnázií. Procházka ( 1987 ) říká, že i když zde fotbal naráží, jako i řada dalších sportů, které se šířily především z Anglie, na konzervativní názory vedení Sokola, které odmítalo uznat sportovní hnutí a setrvávalo na svém pojetí tělovýchovné jednoty, můžeme i tak přidělit prvenství vzniku fotbalu v Čechách Roudnici nad Labem. Žurman ( 1975 ) ještě uvádí, že ho sem přivezl profesor místního gymnázia Sommer, který působil jako vychovatel v cizině a po návratu do vlasti seznámil své žáky s touto hrou. K prvnímu utkání u nás došlo v roce 1892 a mužstvo ČAC Roudnice porazilo mužstvo Sokol Roudnice 1:0. Dále také fotbal v Čechách pěstovali pražští Němci ve svém klubu Regatta Prag, z kterého v roce 1885 vystoupili jeho čeští členové a založili vlastní klub International Rowing Club. Dále pak v roce 1892 vznikl sportovní klub Slavie Praha a o rok později Athletic Club Královské Vinohrady, ze kterého se roku 1894 utvořilo AC Sparta. Na jaře 1896 bylo vypsáno v Praze mistrovství českých fotbalistů. V lednu 1899 hrála Slavie první mezinárodní utkání s vybraným mužstvem z Berlína a v březnu téhož roku v Praze s anglickým mužstvem Oxford University. Jak v této počáteční době přibývalo klubů a kroužků, které hrály fotbal, rostla i potřeba organizované základny. Po přípravách vznikl 19. 10. 1901 český fotbalový svaz, který byl v roce 1906 přijat za člena FIFA, ale na zákrok tehdejšího rakouského fotbalového svazu ho v roce 1908 z FIFA vyloučili. Navara ( 1986 ) dále popisuje, že i tak byla v roce 1912 poprvé uspořádána organizovaná soutěž mistrovství Čech ve fotbale. První zmínka o fotbalu na Slovensku je z roku 1893, z B. Bystrice. Organizovaně se začal hrát fotbal na Slovensku v roce 1898 v Prešově a Bratislavě. V Brně se hrálo první fotbalové utkání již také v roce 1896. V prvních rocích organizovaného fotbalu u nás 10

zaujímala přední místa pražská kopaná. Ale vynikala nejen u nás, ale i na evropských polích. Roku 1910 byl uspořádán zájezd českých fotbalistů do Petrohradu, v roce 1912 hrála poprvé AC Sparta ve Španělsku. Navara ( 1986 ) ještě tvrdí, že v roce 1922 byla dobudována celostátní fotbalová organizace Československá asociace fotbalová – ČSAF, která sdružovala pět národních svazů, rozdělených dále na pět menších správních celků, zvané župy a byla konečně přijata za řádného člena FIFA. V roce 1925 byla zahájena naše nejvyšší mistrovská soutěž – 1. liga. Mezi první a druhou světovou válkou patří československý fotbal ke světové špičce. Fašistická okupace roku 1939 a druhá světová válka však tento vývoj našeho fotbalu nepříznivě ovlivnily. Ustává mezinárodní styk, násilné rozdělení českých zemí a Slovenska rozdělilo i soutěže. Až po osvobození, v roce 1945, se obnovily celostátní soutěže a postupně se obnovily i styky s evropskými i světovými zeměmi a mužstvy. Československý fotbal také ovlivnilo sjednocení tělesné výchovy a sportu v roce 1948 a zákon o státní péči o tělesnou výchovu a sport z roku 1949. Votík ( 2005 ) také uvádí, že v letech 1945 - 1957 byl fotbal v Československu postupně řízen Československým fotbalovým svazem ( do roku 1948 ), pak Fotbalovým odborem Československé obce sokolské ( do roku 1952 ) a dále sekcí kopané při Státním výboru pro tělesnou výchovu a sport ( do roku 1957 ). V této době, přesně roku 1954, vstupuje československý fotbal do organizace UEFA. Od roku 1969 fotbal u nás řídil Československý fotbalový svaz ČSTV. Po roce 1989 tuto úlohu plnila Československá fotbalová asociace, která zanikla 1. 1. 1993 s rozdělením Československé federace. Vrcholným orgánem se tedy stal v samostatné České republice Českomoravský fotbalový svaz ( ČMFS ). A na Slovensku to byl Slovenský fotbalový svaz. Žurman ( 1975 ) také popisuje, že v domácích a mezinárodních soutěžích dosáhly největších úspěchů fotbalové oddíly Sparta Praha, Slávia Praha, Dukla Praha, Slovan Bratislava a Spartak Trnava. Slovan Bratislava je prvním

a

jediným fotbalovým oddílem, který získal v roce 1969 jeden z nejcennějších evropských pohárů a to Pohár vítězů pohárů. Ale i další oddíly sehrály významnou roli, jako jsou Baník Ostrava, Zbrojovka Brno, Bohemians Praha, 11

VSS Košice, Tatran Prešov, Internacional Slovnaft Bratislava a jiné, které nejčastěji reprezentovaly československý fotbal na mezinárodních kolbištích. V tomto období dosáhla i naše reprezentační mužstva výrazných úspěchů na mistrovství světa, na mistrovství Evropy a na olympijských hrách. Mezi největší úspěchy našeho fotbalu patří 2. místo na MS v Itálii v roce 1934, 2. místo na MS v Chile roku 1962, 2. místo na OH v Japonsku roku 1964, 1. místo na ME v Jugoslávii roku 1976, 1. místo na OH v Moskvě roku 1980. Samostatný český fotbal získal 2. místo na ME v Anglii roku 1996 a 3. místo na ME v Portugalsku roku 2004 ( Votík, 2003 ). I u nás se však hraje také ženský fotbal, který by jsem neměli zapomenout zmínit. V současné době je žensky fotbal rozšířen nejvíce v Anglii, Německu, Itálii Dánsku, Švédsku a Francii. U nás se ujal ve čtyřicátých letech minulého století a to zejména v Praze a v Brně. Roku 1971 byl vytvořen Český svaz dívčí kopané ( ČSDK ).

1. 3 Charakteristika fotbalu

Kopaná je sportovní, kolektivní, branková hra. Je to soutěživá činnost dvou soupeřících celků, z nichž každý se snaží vstřelit soupeři co největší počet branek a současně jich co nejméně obdržet. Uskutečňuje se v konkrétním utkání, které probíhá za určitých objektivně platných pravidel. V charakteristice obsahu hry je nutné vycházet z toho, že v průběhu hry se střídají úseky, kdy má tým pod kontrolou míč, a úseky, kdy nemá míč v držení. Z tohoto hlediska rozlišujeme ve hře dvě základní fáze – útočnou a obrannou. Obsah hry tvoří herní činnost jednotlivce, herní kombinace a systémy hry družstva ( Navara, 1986 ). Fotbal též kopaná z anglického football ( noha , míč ), je kolektivní, míčová sportovní hra, pro níž je charakteristická součinnost dvou soupeřících mužstev, probíhající za neustále se měnících podmínek. Podstata hry spočívá v tom, že mužstvo se snaží způsobem vymezeným pravidly překonat protivníka lepším ovládáním míče a vstřelením většího počtu branek, přičemž žádný z hráčů s výjimkou brankáře nesmí hrát úmyslně rukou ( Vaněk, 1984 ). 12

Dále také podle Votíka ( 2005 ) je fotbal sportovní, týmová, branková hra a patří ve světě i u nás k nejoblíbenějším sportovním hrám. Na profesionální úrovni je i faktorem ekonomickým a politickým, může ale také sloužit jako vhodná forma aktivního odpočinku a zábavy v rámci rekreačních rekondičních aktivit. Herní zatížení je určováno objemem, intenzitou a složitější činností v průběhu daného zápasu. Velký objem zatížení hráče v utkání je dán délkou utkání, velikostí hřiště a je určován množstvím herních činností jednotlivce bez míče i s míčem, množstvím řetězců herních činností jednotlivce, množstvím herních kombinací a standardních situací, ale také množstvím základních útočných a obranných fází hry ( Večeřa, 1995 ). Zatížení je v utkání charakterizováno nepravidelným střídáním maximální, submaximální, střední a mírné intenzity. Tato intenzita je ovlivňována důležitostí utkání, rozdílnou úrovní soupeřů a konkrétním zapojováním hráče do určitých herních situací. Typickým ukazatelem současného pojetí hry je stálé zvyšování požadavků kladených na hráče za ztížených podmínek z hlediska času, prostoru a soupeře. Náročnost kladená na hráče je závislá na jeho individuálních schopnostech, zkušenostech, hráčské osobnosti, na druhu taktických úkolů, ale i na vyspělosti soupeře a významu utkání. Z dlouhodobých pozorování utkání vyplývá, že např. středový hráč, který bývá zpravidla nejvíce zatížen, naběhá v utkání kolem 5-7 km, za utkání v průměru běží 160x vpřed, 29x vzad a 32x stranou. Provede 123 startů, 19 výskoků, 14 pádů apod. Nejvyšší intenzitou překoná středový hráč vzdálenost 800-1400 m, krajní obránce 600-1000 m, útočník 700-1000 m. Tohle vše je velmi individuální, ve vypjatém utkání může středový hráč naběhat až přibližně 9-13 km. Z toho hráč absolvuje přibližně 48005200 m chůzí, 3100-3700 m klusem, 2200-2800 m rychlým během a 900-1300 m sprintem. Délka sprintu je nejčastěji 16-30 m a je překonávána asi 30-40x za utkání. Podle Matouška ( 1973 ) se fotbal svým obsahem a nároky na hráče řadí mezi nejnáročnější hry a ve srovnání s ostatními druhy sportů zaujímá přední místo. Jelikož fotbal povoluje hru celým tělem a navíc velká část hry se uskutečňuje dolními, méně obratnými končetinami, musí být hráč vybaven velkým množstvím 13

zcela nezvyklých pohybových návyků, které v běžném životě nepřicházejí v úvahu. Zatížení v utkání rozvíjí především vytrvalost v rychlosti, výbušnou sílu svalů dolních končetin a koordinaci, převažuje aerobní energetická přeměna nad anaerobní. Ztráta hmotnosti při utkání činí 1-3 kg. Průměrná tepová frekvence v průběhu utkání je 165-175 tepů za minutu. Pohybové činnosti ve fotbale zajišťuje energie, která vzniká štěpením energeticky bohatých látek dvojím způsobem – aerobně a anaerobně. Aerobní procesy představují reakce za přístupu kyslíku, jehož

přísun je

zajišťován prostřednictvím dýchacího a srdečně - cévního systému a schopností tělesné činnosti za těchto podmínek může trvat velmi dlouhou dobu. Anaerobní procesy probíhají ve tkáních za nepřítomnosti kyslíku. Za určitou dobu se začínají v organizmu hromadit produkty látkové výměny, které nepříznivě působí na intenzitu

činnosti

z hlediska

délky,

ale

především

koordinaci

pohybu

( Večeřa, 1995 ). Z biomechanického hlediska je fotbal velmi složitou činností. Zahrnuje různé druhy cyklických a acyklických pohybů, které tvoří určitou dialektickou jednotu. Také morfologické hledisko u hráče je nutné respektovat v souvislosti s charakteristikou fotbalu. Pro náročné požadavky hry jsou nejvhodnější mezomorfní typy s dobrou pohyblivostí, vytrvalostí, rychlou reakcí, rychlou frekvencí dolních končetin a dostatečnou silou zvláště dolních končetin. Úspěšná hra je podmíněna dokonalou činností všech analyzátorů, které se v průběhu tréninkového procesu rozvíjejí, posilují a navzájem propojují. Hovoříme o rozvoji tzv. komplexního analyzátoru, v němž analyzátor zrakový je dominující. Přesnost hry vyžaduje vysokou kontrolu dějů pomocí CNS, což vede k rozvoji tvůrčí složky – herního myšlení (Večeřa, 1995 ). Podle Navary ( 1986 ) z psychologického hlediska klade fotbal velké nároky na rozvoj osobnosti hráče vzhledem k požadavkům výkonu v utkání, na rozvoj schopnosti soutěžit, na regulaci psychických stavů podmiňujících podání maximálního výkonu. A je zcela přirozené, že i další aspekty s tím souvisejí, jako jsou např. schopnost navození optimální aktivační úrovně před zápasem, schopnost maximálního nasazení, schopnost analýzy herních situací a jejich 14

správného zhodnocení, výběr optimálních prostředků pro jejich realizaci, integrované myšlení v průběhu utkání, rychlé přepojování myšlení z obranné na útočnou činnost. Hra dále rozvíjí kolektivní soudržnost, zodpovědnost, disciplinovanost a sebeovládání. Celkový efekt hry, přes individuální činnosti hráčů, se dosahuje kolektivně. Univerzálnost hráčů, na jednotlivých postech, stejně tak i soustavný osobní kontakt hráčů v častých soubojích tyto nároky ještě zvyšují. Celkově tedy můžeme říct, ze fotbal je z hlediska obsahu, průběhu i úrovně velmi náročná hra, která klade velké nároky na všechny stránky osobnosti a kvality fotbalisty.

1. 4 Herní systémy

Systémem rozumíme základní způsob hry celého družstva. Označujeme jej podle charakteristického základního rozestavění všech hráčů, které vyplývá z herních úkolů jednotlivých hráčů v útočné a obranné fázi hry a z hlavního taktického plánu pro utkání ( Ondřej, 1973 ). Toto tvrzení bylo do nedávných dob platné, ale v současnosti je definice herního systému chápána trošku jinak a je rozšířena asi takto: Od počátku vývoje fotbalu až do nedávné doby byl pojem systém hry ztotožňován s pojmem základní rozestavění hráčů. V historickém kontextu mělo synonymum svůj význam a svoje opodstatnění. Současná teorie moderního fotbalu vysvětluje tyto pojmy z jiných aspektů, takže jsou oba termíny významně odlišné a není je možné ztotožňovat ani zaměňovat. Pro stávající významové rozlišení bylo rozhodující zdůrazňování obsahu činnosti hráčů v obranné a útočné fázi hry, které se stalo pojmem dominantním nad formou tj. rozestavěním hráčů. V současné době pod pojmem systém hry rozumíme systémy útočné a obranné ( Bedřich, 2006 ). Sytém je též obecné uspořádání prvků do vztahů, které z daného souboru prvků vytvářejí relativní celek ve fotbale. Je to také způsob organizace hry mužstva uplatňovaný v rámci a za podmínek určitého rozestavění hráčů, 15

hráčských rolí a vzájemné součinnosti hráčů i formací. Veškerá tato činnost je limitována individuálními a týmovými faktory působícími v průběhu hry. Herní systém je definován také podle Wade (in Bedřich, 2006) jako model hry vycházející z využití hráčů ve zcela přesně definovaných a určených funkcích. Pružnost tohoto systému je pak chápána jako efektivnost herních činností, umožňující dočasné změny v rozestavění hráčů z důvodů problémových situací navozených soupeřem. Herní systém umožňuje zdokonalování herního výkonu v útočné i obranné fázi hry, pomáhá týmu i jednotlivým hráčům překonat krizovou fázi herního děje a umožňuje uplatnění progresivních trendů ve hře z hlediska: - taktického, - technického, - kondice, - psychického. Kačáni (in Bedřich, 2006) herní systém chápe jako pojem, kterým rozumíme základní způsob organizace hry týmu, které zahrnuje rozestavění hráčů, jejich funkci a úlohy a to vše v souladu s účelnou dělbou práce. Základní herní systém nedává přesný návod, jak hrát, ale určuje rámec hry, rozdělení sil na hřišti a zároveň respektuje hráčovi možnosti a předpoklady plnit určené herní úkoly. Základní herní systém vyjadřuje též schéma dané počtem tzv. obránců, záložníku a útočníků. Je vnější formou znázornění základního rozestavění hráčů. Pro dnešní – moderní pojetí hry je charakteristické, že základní rozestavění hráčů se v průběhu utkání pružně a dynamicky mění. Proto v herním systému nestačí opisovat základní rozestavění hráčů, ale je potřebné určovat znaky organizace hry v obranných či útočných herních systémech. Pro úroveň hry týmu a pro celkový herní projev je rozhodující obsah a kvalita všech herních činností i ochota hráčů spolupracovat v obraně a v útoku. Změny v základním rozestavění jsou rozpoznatelné jak v průběhu jediného utkání ( jako reakce mužstva např. na vývoj utkání, na hru soupeře, na hru ve vlastním oslabení či oslabení soupeře apod. ), tak i mezi jednotlivými utkáními ( např. s prioritou konkrétního taktického záměru – zvítězit, neprohrát, vstřelit co nejvíce gólů apod. ) ( Bedřich, 2006).

16

1. 5 Vývoj formací – rozestavění hráčů

V počátcích fotbalu neexistovalo žádné uspořádání hráčů na hřišti, poněvadž nebyly definovány ani jejich pozice. Hráči bojovali, jejich technika byla na nízké úrovni, převládala individuální herní činnost s uplatněním síly, rychlosti běhu a silou kopu, rozestavění hráčů bylo adekvátní rozestavění ragbyovému ( Bedřich, 2006 ). V roce 1871 byl stabilizován přesný počet hráčů, kdy pravidla ustanovila, že je jeden brankář, jeden obránce, jeden záložník a osm útočníků. Tohle zdánlivé nerovnoměrné rozestavění hráčů odpovídalo tehdejšímu způsobu hry, kdy jeden hráč s míčem se snaží proniknout,zatímco jeho spoluhráči postupovali za ním a byli připraveni se zmocnit míče, kdy jej vedoucí spoluhráč ztratil. Tento charakteristický rys, jak již bylo řečeno, byl převzat z ragby. Podobný způsob útoku umožnil soupeři, aby se všichni jeho hráči, tedy i útočníci, stáhli zpět před hráče s míčem a čelili tak pokusům o proniknutí. Zavedením pravidla o ofsajdu donutilo mužstva k promyšlenému jednání a již ze vzniklé formace 1 - 1 - 8 vzniká vzápětí formace 1 - 2 - 7. Skotové, přesněji jeho v této době nejvýznamnější klub Queen´s Park založil svoji hru na spolupráci hráčů ve formaci 2 - 2 - 6, namísto sólových kliček si míč mezi sebou přihrávali a ten se pohyboval po celém hřišti ( obr. 1 ).

Obr. 1: Formace 1 - 2 - 7 : 2 - 2 - 6

17

V roce 1872 dochází k prvnímu mezistátnímu utkání v historii fotbalu: v Glasgow se utkalo Skotsko s Anglií. Toto utkání nás zajímá především z hlediska vývoje systému hry. Favorizovaní Angličané nastoupili v obvyklé sestavě 1 - 1 - 8, Skotové rozestavěli mužstvo 2 - 2 - 6. Překvapující výsledek 0 : 0 byl úspěchem Skotů a ukázal, že vývoj systémů půjde cestou vyrovnání rovnováhy mezi útokem a obranou (Lanči, 1979 ).

1. 5. 1 Systém pyramidový ( klasický )

V roce 1866 došlo k upravení pravidla o ofsajdu ( hráč byl ve hře, pokud měl v okamžiku přihrávky mezi sebou a brankou čarou soupeře alespoň 3 protihráče ), které vedlo k dalšímu uspořádání hráčů 1 - 2 - 3 - 5, které známe pod označením systém pyramidový – klasický ( obr. 2 ). Vznik tohoto systému se připisuje hráčům Walesu, kteří začali stavět dva střední útočníky za sebe. W. Suddell, kouč Preston North End byl jedním z mnoha manažerů, kteří tuto novou formaci přijali. Obrana tak začala být detailně propracovaná.

Obr. 2: Rozestavění 1 - 2 - 3 - 5 (klasický systém) : WM systém

Období klasického systému trvalo několik desetiletí, v některých zemích i déle než padesát let. 18

Zdálo se, že nastoupením klasického systému byl vyřešen základní problém hry a to že bylo konečně dosaženo rovnováhy mezi útokem a obranou. Velmi brzo se však ukázalo, že toto řešení nebylo definitivní. Pyramidový systém charakterizují hlavně některé znaky, jako jsou např. nerovnoměrné zatížení hráčů, ke kterému docházelo jak mezi hráči jednotlivých řad, tak i mezi jednotlivými řadami hráčů. Dalším podstatným rysem je územní obrana. Dvojice obránců měla za úkol bránit prostor před vlastním pokutovým územím, odkud se skoro vůbec nevzdalovali, nýbrž čekali, až se soupeř přiblíží a pak energicky odráželi všechny pokusy ohrozit branku. V této činnosti je podporovali dva krajní záložníci, kteří kryli nebezpečný prostor po stranách a zvláště pak střední záložník, který v případě, že se soupeř dostal do těsné blízkosti před pokutové území, plnil funkci jakéhosi středního obránce. Z toho se dá vypozorovat další rys a to, že činnost hráčů se uskutečňovala, kromě středních záložníku, na poměrně malém prostoru. Územní obrana dopřávala útočícím hráčům více času a prostoru k uplatnění techniky, ač byla tato technika uplatňována většinou jen při statické hře. Ale i tak byla obrana přehrávána a tak si musela najit protizbraň. Našla ji v pravidle o postavení mimo hru. Jak již víme, z výše uvedeného, byl hráč v ofsajdu, neměl-li před sebou tři protihráče. Proto pohyblivější ze dvou obránců se vysouval dále ke středové čáře a tím posouval čáru ofsajdu, dále od branky. Hra tak byla často přerušována daleko před brankou a tím přestávala být zajímavou. Např. hráči Newcastelu se pohybovali na dohodnuté signály a vytvářeli tak ofsajdové situace, které vedli k častému přerušováni hry. V tomto okamžiku byla žádoucí změna, kterou přineslo upravení pravidla o postavení mimo hru v rove 1925 do podoby, která platí dodnes. Tímto útok znovu získal převahu nad obranou. Pozměnily se role hráčů, žádoucí se stala promyšlená hra středního záložníka, rychlost a také přihrávky křídel do pokutového území, ve kterém převážně zakončoval střední útočník. Výsledkem byl značný nárůst gólů. Zatímco evropské

a jihoamerické týmy přecházely i na jiné varianty, většina týmů

V Británii nadále střebávala u této formace až do poloviny 20. století.

19

1. 5. 2 Tříobráncový systém ( WM )

Trenér anglického Arsenalu Herbert Chapman, reagoval na

jev rostoucí

hrozby útoku tak, že vymyslel pro své mužstvo pod heslem „safety first“ ( bezpečnost především ) princip rozestavění do M. Oba krajní obránce vysunul k pomezním čarám, kde obsazovali křídla soupeře a před střed stáhl do té doby ofenzivního středního záložníka, zbavil jej zcela útočné úlohy a tak se z něj stal střední obránce. Tím vlastně vytvořil roli „ stopera “. Tím byla vyplněna mezera mezi krajními obránci a vznikla obranná linie tří obránců ( obr. 2 ). Bedřich ( 2006 ) uvádí, že v dalším období byl Chapmanův princip rozpracován. Dva útočníky – spojky přiblížil více k záložní řadě a tím vytvořil formaci 3 - 2 - 2 - 3, kterou známe pod názvem „ WM systém “ ( útok byl ve tvaru W, obrana ve tvaru M ). Nová formace se stala moderním prvkem, který přijala řada týmů i reprezentačních pro příštích 25 let. Do hry byl zaveden řád, který, jak se později ukázalo, vedl ke strnulosti hry, poněvadž neposkytoval dostatek prostoru pro tvůrčí iniciativu hráčů. Rozestavění je charakteristické rovnoměrným rozložením sil v prostorech, ve kterých osobní obrana nahradila obranu prostorovou. Hra byla příliš stereotypní, nudná, nejčastější výsledky byly 0 : 0, 1 : 0, 0 : 1. Podle Matouška ( 1973 ), měl tříobráncový systém tyto charakteristické rysy. Uzemní obranu klasického systému nahradila obrana osobní. Ta měla vliv i na techniku útočících hráčů. Neměli již tolik času ani prostoru jako v klasickém ( pyramidovém ) systému, aby zpracovali míč, přihráli či vystřelili. Chtěli-li se proti osobní obraně prosadit museli ovládat míč v pohybu. To zákonitě kladlo také nároky na fyzickou kondici a na lepší kondiční přípravu. A v neposlední řadě se vyrovnalo nerovnoměrné zatížení jednotlivých hráčů, které bylo typické pro klasický systém.

20

1. 5. 3 Systém 4 - 2 - 4

Naštěstí se na počátku 50. let objevili na fotbalové scéně Maďaři a fotbalu vrátili to , co mu WM systém vzal – pohyblivost, vtip, tvůrčí improvizaci. Hráči dominovali především díky výborné fyzické kondici a perfektní míčové technice. Pojetí maďarského týmu nelze nazvat novým systémem, ale vysunutí útočného krajního záložníka těsně za útočnou řadu a druhého krajního záložníka pověřeného vysloveně defenzívou, již mnohé naznačovalo ( Bedřich, 2006 ). Maďarští hráči jako první odhalili slabá místa tříobrancového systému a snažili se jich využít. Jejich taktika byla založena na následujícím plánu: rychlá, pohyblivá, technicky vybavená křídla hrála důsledně u pomezních čar. Tím na sebe poutala hlavní pozornost krajních obránců. Musela být důsledně střežena. Tímto tahem, že vázala krajní obránce u pomezních čar, roztáhla kompaktní obranu a

vznikal tak mnohem větší manévrovací prostor před pokutovým

územím soupeře, kde zůstával osamocený stoper. Střední útočník se snažil vytáhnout stopera z prostoru před brankou. Tím vznikl prostor pro nabíhající spojky. Maďaři vycházeli z pohyblivé kombinační hry v útočné fázi založené na překvapivé výměně míst ve středním pásmu před soupeřovou brankou. Maďaři vlastně dokázali, že tříobráncový systém je zranitelný, z čehož se vyvodil logický závěr. Vedle stopera se stáhl zpět jeden ze záložníků, aby plnil převážně obranou úlohu. Stal se z něj druhý střední obránce. Změnil se i způsob hry celé obrany. Ukázalo se, že proti pohyblivé hře útoku není osobní obrana účelná, protože důsledného osobního obsazování využívali útočníci k tomu, aby odvedli obránce z jeho prostoru a ten uvolnili pro své spoluhráče. Proto se osobní obrana tříobrancového systému mění v obranu kombinovanou ( Matoušek, 1973 ). Tímto systémem Maďaři na dlouho ovládli evropský fotbal a jeho myšlení. Jejich rozestavění 4 - 2 - 4 nezávisle zdokonalovali Brazilci pod vedením trenéra Vicente Feoli, kdy v období 1958 – 1970 byli třikrát světovými šampióny.

21

Obr. 3: Catenaccio systém : 4 - 2 - 4 systém

1. 5. 4 Catenaccio

Švýcaři vyvinuli tzv. „západku“ neboli Le Verrou, kdy při bránění křídla soupeře bránili krajní záložníci, střed bránili obránci, jedna ze spojek hrála vedle středového záložníka a jeden z obránců hrál v roli podobné dnešnímu liberu ( 1 - 3 - 2 - 4 ). Italové švýcarské pojetí poopravili a Helenio Herrera dovedl „ catenaccio“ ( český překlad „ velký řetěz“, 1 - 3 - 3 - 3, 1 - 3 - 4 - 2 nebo 1 - 4 3 - 2 ) k dokonalosti. Vznikl tak silný obranný tým, obvykle na úkor útoku. Hlavní úlohu v této formaci hraje zametač, tým spoléhal na rychlé brejky malého počtu útočníků ( Bedřich, 2006 ). Aby se slabší mužstva vyhnula vysokým porážkám, čelila útočným pokusům soupeře dvojím krytím. Střední obránce kryl prostor před bránou, zatím co jiný hráč po celou dobu utkání osobně střežil nebezpečného soupeřova střelce. Můžeme zde tedy hovořit o kombinované obraně. Catenaccio, můžeme dosud vidět v různých variantách., které se však snaží dodržovat určité zásady. První ze zásad zní, že volný obránce ( libero ) má zajišťovat obranu jako celek. Druhá zásada říká, že ostatní obránci těsně obsadí každého vysunutého protihráče. A třetí, středoví hráči nesmějí dopustit, aby soupeř s míčem přinutil obránce opustit protivníka, kterého hlídá. Jednu z variant Catenaccio, můžeme vidět na obr. 3.

22

1. 5. 5 Nizozemský systém

Svojí vlastní fotbalovou filozofií se prezentovalo Nizozemsko. Kouč Rinus Michels rozestavením 3 - 2 - 3 - 2 ( obr. 4 ) byl zastánce tzv. „ totálního fotbalu “. Jeho filozofie potírala rozdíl mezi jednotlivými rolemi hráčů, všichni museli být schopni bránit i útočit podle situace na hřišti. S novinkou Michels přivedl Ajax v roce 1971 k vítězství v PMEZ a reprezentaci Nizozemska ke stříbru na MS 1974, v roce 1988 ke zlatu na evropském šampionátu. Hlavním rysem tohoto rozestavění jsou 3 střední obránci, z nichž 1 kryje soupeřova střelce a 2 křídelní obránci s povinnostmi pokrytí své strany hřiště, spolupráce se středovými hráči, útočení i samozřejmě brání. Reprezentace však nikdy nedosáhla úspěchu absolutního, což by byl zisk titulů světového šampióna. Takové pojetí vyžadovalo bezpodmínečně inteligentní a technické hráče s vynikající kondicí. Příčiny marného dobývání titulu odborníci spatřují ne v neschopnosti obránců ve fázi útočné, ale v nedokonalosti útočníků ve fázi obranné ( Bedřich, 2006 ).

Obr. 4: Formace: Michels 3 - 2 - 3 - 2 : Lobanovskij 1 - 4 - 4 - 1

Za zmínku též stojí, že koncem 80. a počátkem 90. let bylo jen těžko k poražení sovětské mužstvo Dynamo Kyjev. Jeho kouč Vladimír Lobanovskij čtyřčlennou obranou linii, ještě jistil liberem a na hrotu ponechával jen jediného

23

útočníka. Ale to musel byt útočník výjimečných kvalit a v té době to byl Oleg Blochin nebo Oleg Protasov. Byla to tedy formace 1 - 4 - 4 - 1 ( obr. 4 ).

1. 5. 6 Formace 4 - 4 - 2 a její modifikace

Již mistrovství světa v roce 1994 ve Spojených státech jasně prokázalo, že došlo k vývoji v organizaci hry, neboť tři ze čtyř semifinalistů hráli se čtyřčlennou obranou linií. Především však na sebe upozornily úspěchy tzv. „ fotbalových trpaslíků “ při kvalifikaci na MS, kteří dávaly tomuto rozestavění přednost. Tak mohlo např. Norsko porazit Anglii a Švýcarsko vyřadit Portugalsko. Formaci 4 - 4 - 2 tedy tvoří čtyři obránci, přičemž se tito čtyři téměř stále pohybují na jedné čáře se spoluhráčem z jejich linie, který právě atakuje protihráče. Dále jsou to čtyři středopolaři, kteří se rovněž přesunou vždy na stranu blíže míči a atakují hráče s míčem v souladu se zadní čtyřčlennou řadou. Poslední jsou dva útočné hroty, které se také pohybují k těžišti hry ( obr. 5 ).

Obr. 5: Formace 4 - 4 - 2 : 4 - 3 - 3

Jedním z nevíce charakteristických znaků této formace je, že mužstvo má za cíl vytvořit přečíslení v blízkosti míče, aby se ten mohl opět vybojovat ve hře 2 proti 1. Často to bývá tak, že jeden z hráčů tísní protihráče s míčem a druhý odebírá míč. Namísto individuálního souboje mezi útočníkem a obráncem 24

nastupuje tedy v oblasti obrany součinnost pozičních skupin. Hráč s míčem má být tak obklopen, aby se ze tísněné herní situace nemohl vyprosti a v důsledku toho pak přišel o míč. V blízkosti míče se tedy už nebrání prostorově, jak to snad z počátku „ prostorová obrana “ naznačuje, ale hráči musí v daném prostoru rozhodně bojovat proti protihráči. Dále jde také o to, aby se vybudoval kompaktní svazek mužstva proti útočným akcím soupeře a zúžil hrací prostor koordinovaným rozdělením prostoru a úzkým spojením mezi jednotlivými řadami mužstva. Bedřich ( 2006 ) dále říká, že pro tuto formaci je charakteristické posílení středu hřiště a čtyřčlenná obranná i středová formace, je primárním znakem defenzívy založené na prostorovém bránění s charakteristickým záměrem koncentrovaného přesunu hráčů za míčem do těžiště hry a vytvoření tlaku na míč, na soupeře, respektive agresivním pojetím boje. Požadavky na dvoučlennou útočnou formaci jsou vysoké, jejich působení je převážně ve střední vertikále pole a před pokutovým územím soupeře. Tudíž uvolněné křídelní prostory jsou využívány krajními záložníky nebo krajními obránci. I když tato formace patří nyní v moderním fotbale k nejpoužívanějším tak vznikají i další rozestavění a řada trenérů nezůstává jen u kopírování. Zaznamenáváme celou řadu obměn, které se někdy soustředí na obrannou činnost, jindy zase na útočnou. Je to např. formace 4 - 3 - 3, která je právě obměnou z formace 4 - 4 – 2, i když tuto formaci používala Brazílie koncem 50. let. Ale paradoxem je, že Brazílie ji používal jako obrannou. Vycházela ze zajištěného středu, kdy vytvořila vhodné podmínky pro kombinaci mezi středovou řadou a obranou. Ale nyní v současném fotbale ji

mužstva používají jako útočnou alternativu. Je

charakterizována optimálním rozložením sil v prostoru, tudíž kondiční požadavky pak nejsou tak velké. Útok je doplněn dalším hráčem, což má za následek, větší ofenzivu a snadnější přečíslování soupeře v útočné fázi ( obr. 5 ). Za další povšimnutí stojí formace jako 3 - 5 – 2, která se dá použít na soupeře, když má rozestavění se dvěma útočníky, kdy libero brání prostorově a dva krajní obránci brání útočníky osobně. Ve středové řadě pak operují na krajích hráči, kteří zvládají jak obranné tak útočné činnosti a dokáží plnit roli krajních obránců nebo 25

doplnit útok po křídlech ( obr. 6 ). Ostatní středoví hráči pak plní jiné úkoly, kterých vyplývá z jejich role, např. volný středový hráč nebo přední obraný štít apod. Zvýšením počtem hráčů ve středové řadě umožňuje týmům uplatnění různých taktických variant, jako je např. presink či forčenink. Samozřejmostí u špičkových týmů je, že rozestavění mění v průběhu zápasu důsledkem vývoje utkání. A je také možné zaznamenat formace např. typu 3 - 6 - 1, 4 - 5 - 1 (obr. 7 a 8).

Obr. 6: 5 - 3 – 2 při defenzívě na 3 - 5 - 2 při ofenzívě

Obr. 7: Příklad současných formací

26

Obr. 8: Příklad současných formací

1. 6 Systémy obranné

Lanči ( 1979 ) již tvrdil, že je charakteristickým znakem všech doposud užívaných systémů přísně kolektivní způsob hry a spolupráce všech hráčů. Do každé fáze hry, ať v útoku nebo v obraně, se musí zapojit všichni hráči přímo nebo nepřímo ať už kolektivně - herními kombinacemi ( HK ) a nebo individuálně - herními činnostmi jednotlivce ( HČJ ). V moderních obranných systémech to platí dvojnásob. Úspěšnost obranného systému je podmíněna cílevědomou spoluprací všech hráčů, kteří se zapojují do bránění ihned po ztrátě míče, což předpokládá zvládnutí technické i taktické stránky obranných HČJ a obranných kombinací. Obranné systémy jsou v moderním fotbale téměř dokonale propracovány, takže kondičně a technicko - takticky vyspělé týmy je možné překonávat jen velice obtížně, zvlášť pak, zaujímá-li tým základní obranné postavení. Každý tým, každý obranný systém je neméně efektivní v okamžiku ztráty míče respektive v okamžiku, kdy se tým nachází v útočném rozestavění na útočné polovině hřiště, a herní prostory za obrannou linií, mezi jednotlivými formacemi i mezi hráči jsou relativně největší. Využití takto vzniklé krátkodobé neorganizovanosti soupeře ( který se nachází

27

v přechodu do obranné fáze ) lze využít k rychlému protiútoku a k produktivnímu zakončení ( Bedřich, 2006 ). V současném fotbalu se při organizaci obranné hry všichni hráči mužstva zapojují do obranné činnosti ihned po ztrátě míče. Proto každý hráč musí ovládat, vzhledem k současným požadavkům hry, technickou i taktickou stránku všech obranných herních činností jednotlivce, zásady spolupráce v kombinacích a možnosti jejich uplatnění ( Votík, 2003 ). Navíc musí mezi bránícími hráči existovat vzájemné porozumění, předpoklady ke spolupráci, které se označují pojmem souhra ( Matoušek, 1973 ). V rámci kolektivní obrany a to v kterémkoli systému má každý hráč určenou svou funkci, která je v souladu s funkcemi ostatních hráčů. Individuální obrana tak tvoří s kolektivní obranou jednotu. Kolektivní obranu dělíme: - zónovou ( územní ) obranu - osobní obranu - kombinovanou obranu ( Kačáni, 1982 )

1. 6. 1 Zónová ( územní ) obrana

Bránění metodou územního obsazování má své základy v klasickém systému hry. Oba obránci se pohybovali výhradně v prostoru před pokutovým územím a poziční hrou zajišťovali nejnebezpečnější prostor před vlastní brankou, méně se věnovali zajišťování krajních záložníků apod. ( Matoušek, 1973 ). Základním úkolem hráčů při zónovém bránění je po ztrátě míče se co nejrychleji přesunout do obranného postavení ve stanoveném území a obsadit kteréhokoliv soupeře, který se do této zóny dostane. Dalším důležitým prvkem podle Lančiho ( 1979 ) je požadavek na kompaktnost mužstva. To znamená, že všichni musí být zapojeni do obranné fáze hry. Nezapojí-li se některý z hráčů do obrany, vznikají v obranné formaci mezery a zóna ztrácí na soudržnosti a celistvosti. Hráč také musí v těžišti hry, tj. kde se pohybuje míč, vyvinout nejvíce aktivity. 28

Při aplikaci zónové obrany každý hráč zodpovídá za určitý prostor, umožňuje postupné přebírání a zajišťování hráčů soupeře. Vyžaduje od hráčů vysokou úroveň taktického myšlení a orientaci v prostoru podle Bedřicha ( 2006 ). Charakteristickými znaky zónové obrany podle Kačániho ( in Bedřich 2006 ) jsou: - koncentrace pozornosti na míč a na útočícího hráče s míčem a neustálý pohyb hráčů za míčem, - agresivní hra, napadání hráče s míčem ve vlastním prostoru, - intenzivní herní činnost hráčů v těžišti hry a přebírání útočících hráčů, - maximální snaha o zabránění finální přihrávky a střelby, - zdvojování útočícího hráče v křídelních prostorech s cílem odebrání míče, - efektivně využívat signálů postavení mimo hru. Podle Votíka ( 2003 ) v současném fotbale existuje více variant zónové obrany: - orientovaná na míč – princip presinku, - zónová obrana s tří- nebo čtyřčlennou obrannou řadou v linii se vzájemným zajišťováním, - vysunutá (až různé varianty nátlakové hry – presinku ) – vyžaduje aktivní pojetí hry, - stažená ( na vlastní polovině ) – může vést až k pasivnímu pojetí hry. Základními charakteristickými rysy stažené územní obrany ( pasivní ) je, že vlastní obranná činnost je zahájena až na vlastní polovině. Po ztrátě míče v útočné fázi se okamžitě všichni hráči přemisťují na vlastní polovinu a zaujímají obranné postavení podle taktické domluvy. Velkou výhodou je, že se zmenší prostor pro bránění a při získání míče, lze vyřešit situaci rychlým protiútokem. Nevýhodou je, jak již bylo výše uvedeno, že tato stažená obrana může vést až k pasivnímu pojetí hry a tlak na soupeře bude vyvíjen až na vlastní polovině. V moderním pojetí se více uplatňuje aktivní územní obrana, jejímž nejvyšším stupněm je nátlaková hra ( zónový presink ). Základní akční prostory činnosti jednotlivých hráčů se rozšiřují. Rovněž se zvyšuje obranná aktivita bránících hráčů, včetně hráčů útočné řady, což souvisí s vysouváním obrany do středu hřiště, v některých situacích až na polovinu soupeře ( obr. 8 ) ( Kačáni, 1982 ). 29

Obr. 9: Aktivní územní obrana (PZ – přípravná zóna, OZ – obranná zóna )

Tato obrana ( vysunutá ) je charakterizována cíleně vyvinutým tlakem na soupeře s pokusem usměrnit jeho hru do určitých prostorů. A tam soupeře donutit k chybě a získat tak míč pod kontrolu a přejít do rychlého protiútoku. Uplatňuje se nejčastěji při kombinovaném nebo postupném útoku soupeře. Cílem aktivní zónové obrany je především: - vyvíjet neustálý tlak na soupeře v dokonalé činnosti se všemi spoluhráči, - určovat tempo a rytmus soupeřovy útočné činnosti, - narušovat individuální i kombinační hru soupeře ( Lanči, 1979 ).

Obecnou výhodou zónových obran je, že útok soupeře probíhá před zraky všech bránících hráčů, kteří vytláčejí soupeře do větší vzdálenosti od branky směrem k postraním čarám. Umožňuje lehčí přechod na presinkové způsoby bránění a je zde možnost lehčího napravení chyb vzájemným zajišťováním a přebíráním. Nevýhodou je, že je snížena kontrola hráčů pohybujících se mimo těžiště hry a mimo prostor herní situace. Dále klade větší nároky na orientační schopnosti při rychlých a opakovaných změnách těžiště hry. V neposlední řadě je to 30

nedostatečné zajištění šířky hřiště a z toho vyplývající zhoršení obsazení prostorů podél pomezních čar.

Taktické úkoly a zásady zónové obrany: Obranné úkoly bránicích hráčů v zónové obraně Posouvají se do šířky a hloubky, křižování, jednoduchá výměna míst v obraně, vzájemné zabezpečování, vyrážení z vlastního obranného prostoru, vytváření tlaku na soupeře s míčem ( zdvojování ) a plnění úkolů vyplývajících ze zásad obranného presinku (Ondřej, 1994 ). Střední obránci – jsou v roli organizátora defenzivy s částečným zajišťováním ostatních v řadě, dostatečně rychlí a s vynikající hrou hlavou. Krajní obránci – vynikající kondice, rychlí, schopnost podporovat ofenzívu. Obranné úkoly středových hráčů v zónové obraně Posouvání se do šířky a hloubky, neustálé „ pendlování “ na velkém prostoru, častá výměna míst a funkcí s koncovými i bránícími hráči, obranný presink. Musí dále dobře komunikovat a spolupracovat. Obranné úkoly útočníků v metodě zónového bránění „ Filtrování“ útoku na polovině soupeře v tzv. první obranné řadě, výběr místa všemi směry ústupem v hloubce pole, vracení se a pronásledování dopředu nabíhajícího bránícího hráče soupeře ( Ondřej 1994 ).

1. 6. 2 Osobní obrana

Klasický pojatý systém osobní obrany, kdy každý hráč družstva bez výjimky osobně obsazuje určeného hráče soupeře, se v současném fotbalu téměř nevyskytuje ( Votík, 2005 ). Je to z prostého důvodů, který ukazuje obr. 9. Osobní obsazování je charakterizováno hlídáním si osobně jednoho protihráče. Je tedy patrné, že střední útočník záměrně odláká středního obránce k pomezní čáře a tak vzniká otevřený prostor, který je na obrázku vyznačen šrafováním. Je zbytečné zdůvodňovat, jaké nebezpečí v sobě skrývá právě otevřený prostor. 31

Obr. 10: Ukázka nevýhody osobního obsazování

Osobní obranu, kdy každý hráč obsazuje svého soupeře osobně, nelze hrát, pokud za, vedle, nebo i před osobně bránící obranou nefiguruje rezervní obranný hráč. Zásada osobního obsazování, kterou lze vidět na obr. 10, je použitelná všemi bránícími hráči, neboť obranná rezerva v tomto případě libero, velmi dobře zabezpečuje všechny své spoluhráče.

Obr. 11: Zabezpečení obrany liberem 32

Systém osobní obrany může mít dvě varianty: - systém osobní obrany na celém hřišti – zde si všichni hráči útočícího družstva po ztrátě míče hned rozdělí hráče soupeře, osobně je obsadí a agresivním pojetím se snaží získat zpátky míč. Pokud se hráčům bránícího mužstva nepodaří nátlakovou hrou získat míč, přejdou na jiný systém, zónovou obranu. - systém osobní obrany na vlastní polovině hřiště – při tomto způsobu organizace obrany se hráči po ztrátě míče soustředí na vlastní půlce hřiště ( přípravná zóna ), postupně přebírají svoje protihráče, které brání osobně a nejagresivnější činnost vyvíjejí na hráče s míčem.Jak se při variantě osobní obrany útočníci přibližují k brance, obsazujeme a bráníme je těsněji a agresivněji ( Kačáni, 1982 ).

Výhodou tohoto sytému je, že vytváříme aktivní tlak na všechny hráče soupeře. Nevýhodou je, že v případě neúspěšného osobního bránění je veliká otevřenost a prostupnost obrany. Obrana také není tak součinná a je zde menší obranná spolupráce a vzájemné zajišťování. Také vyžaduje zvýšené nároky na fyzickou kondiční připravenost.

S osobní obranou se dnes proto můžeme setkat jen v těchto ojedinělých situacích: - obrana brání na principu územní ( zónové ) obrany, tzn., že každý hráč má vymezený prostor, v němž brání kteréhokoliv hráče s míčem těsně osobně, agresivně a hráče bez míče méně agresivně, - těsná osobní obrana se používá na klíčové hráče. Buď se jedná o hráče ve středu hřiště, tzv. „ tvůrce hry “, nebo o mimořádně nebezpečné hráče na hrotu útoku, - při presinku, - při standardních situacích.

Taktické úkoly a zásady osobní obrany: Především je nutná kvalitní tělesná příprava všech hráčů. Potom přikročíme k samostatné organizaci hry, která bude založena na přesných úkolech pro 33

jednotlivé hráče. Dále je potřeba stanovit vzájemnou spolupráci mezi těmito skupinami hráčů: Obranná rezerva – obránci, zadní i přední obranné řady – středoví hráči, středoví hráči – koncoví útočníci. Důraz je kladen na vzájemnou spolupráci menších 2 – 5 členných skupin, kterým se dnes říká bloky ( Ondřej, 1994 ).

1. 6. 3 Kombinovaná obrana

Tento obranný systém spojuje zásady systému osobní a systému zónové obrany. Základní varianty systému kombinované obrany jsou dány počtem osobně a zónově bránících hráčů. Vznik byl vyvolán nutností co nejefektivněji obsazovat nejlepší hráče soupeřova týmu a zabránit jim ve spolupráci se spoluhráči i v individuálním řešení herních situací ( Votík, 2005 ). Nejčastěji se uskutečňuje v pásmu, ze kterého lze přímo ohrozit branku. Jsou ale různé varianty, jak z hlediska prostoru, tak počtu osobně bráněných. V tradičním pojetí se hrotoví hráči soupeře obsazují osobně, ostatní zónově s přechodem k těsnému bránění v závislosti na vzdálenosti od vlastní branky ( Votík, 2003 ). Varianty kombinované obrany jsou např.: Hra s obrannou rezervou – liberem ( 1 – 3 – 3 – 3 ) Za trojicí obránců nebo za dvěma předními stopery hraje volný hráč, libero, který zabezpečuje ( za osobně bránícími hráči ) volný prostor v těžišti hry a nebo osobně zabezpečuje hráče, který je ve hře, resp. bojuje o míč ( obr. 11, na další straně ).

34

Obr. 12: Hra s obrannou rezervou

Hra s předním „ zametačem “ ( 1 – 3 – 1 – 2 – 3 ) Přední obranný štít posiluje obrannou formaci dalším hráčem, nejčastěji středním středovým, schopným plnit obranné úlohy. Přední „zametač“ kryje prostor před obrannou linií, napadá hráče útočícího mužstva, kteří postupují s míčem k bráně a snaží se o zachycení přihrávek do „koncovky“, hlavně ve středu hřiště. Někdy je pověřen osobním bráněním soupeřova konstruktivního hráče ( obr. 12, na další straně ) ( Kačáni, 1982 ). Přerušovaný kroužek značí volné osobní bránění.

35

Obr. 13: Hra s předním „zametačem“

Hra se zabezpečenou obranou ( 1 – 4 – 2 – 3 ) Tento systém věnuje největší pozornost obranným úlohám hráčů. Za obrannou čtveřicí se pohybuje volný hráč „zametač“, který zabezpečuje prostor za obranou a napadá každého hráče, kterému se podaří „prolomit“ přední obrannou linii. Do obranných činností se zapojují i středoví hráči, kteří uplatňují velmi pružnou obranu ( obr. 13 ) ( Kačáni, 1982 ). Přerušované kroužky naznačují volné osobní bránění.

Obr. 14: Hra se zabezpečenou obranou 36

Výhody v kombinovaném bránění jsou, že účelně využívá prvků zónové a osobní obrany a eliminuje činnost vysunutých hrotových hráčů útočné řady. Jsou zde dobré předpoklady pro přechod k rychlému protiútoku. Agresivním pojetím zvyšuje úspěšnost obranné fáze a také zvyšuje tlak na soupeře a tím ho nutí k chybám. Fyzické zatíženi je rozloženo mezi hráče rovnoměrně. Nevýhody tohoto systému jsou v nedokonalosti vzájemného zajišťování, spojené s problémy v součinnosti hráčů osobně a zónově bránících. Je zde i náročnost realizace obranných kombinací, jejichž úspěšnost řešení vyžaduje velkou herní zkušenost. Vyžaduje důkladnou přípravu i propracovanou organizační práci.

Taktické úkoly a zásady kombinované obrany: Kombinované obrany vyžadují i dokonalou spolupráci a velkou aktivitu všech hráčů mužstva v obranné fázi. Umožňují získat míč již na polovině soupeře a založit rychlý protiútok. Jsou velmi účinné proti družstvům málo kombinačně vyspělým a s menší individuální technikou. Hráči spolupracují v kombinované obraně na zásadách zónové obrany, využívají kombinací založených na vzájemném zajišťování, přebírání i zdvojování. Důslednost osobně bránících jednotlivců

podepřená

dobrou

organizací

zónové

obrany

ostatních

je

předpokladem úspěchu této kolektivní obrany ( Lanči, 1979 ). Nejdůležitější je však také, aby osobně bránící hráči pochopili své spoluhráče, kteří brání prostor kolem nich. Musí tu být harmonická spolupráce, která vytváří kompaktní bránící celek.

37

2. CÍL, VÝZKUMNÁ OTÁZKA A ÚKOLY PRÁCE

2.1 Cíl diplomové práce Už jsou pryč doby, kdy krása fotbalu se spatřovala jen v útočné fázi hry. Váha byla dávána hlavně na útok a na vstřelení nejvíce gólů. Dnešní trend zní jinak: „hrát s nulou vzadu.“ To znamená, mít výborně propracovanou obrannou činnost mužstva. Cílem této diplomové práce je sledovaní zvolených fotbalových utkání a pomocí deseti námi zvolených atributů, které jsou popsány v kapitole 3.1, analyzovat a charakterizovat obranné systémy.

2.2 Výzkumná otázka Jak již bylo v několika vědeckých pracích řečeno, tak fotbal je dynamicky se rozvíjející se hra. Před několika lety se hrálo převážně ve formaci 3 – 5 – 2 s liberem a dvěma předstopery. Jen vrcholová špičková mužstva hrála s obranným systémem čtyř obránců v řadě s agresivním zónovým bráněním. Naše otázka tedy zní, jestli tento systém stále dominuje u špičkových mužstev a jestli je používán i ostatními mužstvy, např. naší nejvyšší soutěže nebo i nižších kategorií? A dále pak, jaký je rozdíl, z pohledu sledovaných atributů, v obraných systémech u různých výkonnostních kategorií?

2.3 Úkoly práce 1. Rozborem literatury stručně nastínit historii fotbalu u nás i ve světě. 2. Na základě několika různých zdrojů popsat charakteristiku fotbalu. 3. Studiem odborné literatury popsat charakteristiku a vývoj obranných systémů. 4. Ve zvolených utkáních sledovat námi dané atributy a zaznamenat je do připravených archů. 5. Pomocí zaznamenaných údajů charakterizovat obranné systémy a zjistit rozdíly mezi nimi.

38

3. METODIKA SLEDOVÁNÍ

3. 1 Použité metody k získávání informací Tuto diplomovou práci jsme zaměřili převážně na obrannou fázi mužstva. Základním úkolem je tedy sledování obranné hry zvolených mužstev. Ideální se proto pro nás stala metoda pozorování. Z časových i ekonomických důvodů nešlo vybraná utkání sledovat přímo v hledišti, tak jsme pracovali konkrétně s metodou nepřímého pozorování. Všechna zvolená utkání byla zaznamenána na videozáznam. Podrobně jsme pak sledovali, rozebírali a srovnávali obrannou činnost jednotlivých mužstev a zaznamenávali je do připravených archů. Obrannou fázi mužstva jsme sledovali z deseti atributů. Prvním byl, kolik obdrželo mužstvo branek. Dalším, kolikrát soupeř vystřelil přímo na branku a kolikrát mimo branku. Dále byly počítány zásahy obrany, kdy destruktivně odebrala míč. To je způsob odebrání míče, kdy je cílem pouze přerušit útok soupeře, bez záměru založit útočnou fázi. Pak byly počítány zásahy konstruktivního odebráním míče, tzn. odebrání míče tak, že obrana získá míč pod kontrolu a plynule zahajuje přechod z obranné fáze do útočné. Dalším atributem byly vyhrané souboje bránících hráčů, na své obranné polovině, jako např. hlavičkové po odkopu gólmana a samozřejmě také prohrané souboje bránících hráčů. V neposlední řadě, kolikrát obrana na své obranné polovině udělala faul a kolikrát dokázala vystavit protihráče do postavení mimo hru. A zbývajícím desátým atributem jsou chyby obránců. Za chybu se počítalo např. nedokonalé trefení míče při odkopu, nebo špatné předskočení soupeře a nezískání tak míče. Tyto chyby tedy umožňovaly pokračovat soupeři v nepřerušeném útoku. Dále jsme do připraveného grafu hřiště zaznamenali nejčastější rozestavění hráčů a jejich pohyb na hřišti. Sledování nebylo úplně jednouché, protože mužstva nehrála striktně podle svého počátečního rozestavění a zvláště u vyspělých mužstev jsme se setkali i se záměrným měněním pozic jednotlivých hráčů.

39

3. 2 Popis a charakteristika sledovaného souboru

Pro sledování jsme si vybrali hlavně mužstva z

klubových soutěží.

Propracovanost obranných systémů, vyžaduje nejen dostatečný čas, ale také dobrou volbu určitých typů hráčů, kteří jsou dosazovaní pro svoje osobní pojetí hry a skvěle se tak hodí do konceptu ideálního rozestavění mužstva. Některé reprezentace, zvláště menších zemí, tuto volbu nemají a proto není vyrovnanost na všech postech úplně ideální a sehranost nebude úplně na nejvyšší možné míře . V nejlepších klubech Evropy, jsou opravdu vybíráni hráči tak, aby zapadli již do nastavené šablony mužstva. Proto jsme pro porovnání a analýzu vybrali deset klubových týmů. Čtyři mužstva, které hrají nejvyšší možnou klubovou soutěž v Evropě a to Ligu mistrů. Jsou to konkrétně týmy: FC Barcelona, FC Brémy, FC Porto a FC Arsenal. Tak jsou reprezentovány tři nejlepší ligy v Evropě a to Španělská, Německá a Anglická. Dále pak byl výběr zaměřen na naši nejvyšší soutěž Gambrinus ligu odkud byly zvoleny také čtyři týmy a to: AC Sparta Praha, FC Kladno, 1. FC Brno a FK Teplice. Naposled pro dostatečné porovnání byla vybrána dvě mužstva z naší výkonnostní třídy – divize. Přesně Vyškov a Protivanov. I když jsme se reprezentacím vyhýbali, tak i tak jsme sem zařadili dvě reprezentace. Ale opravdu jen „těch nejlepších“ a to finalistů z nedávného Mistrovství světa, Itálii vs. Francie, kde jsme si byli jisti, že mají dostatečnou základnu hráčů a proto zde bude možnost vidět opravdovou fotbalovou kvalitu.

40

4. VÝSLEDKY POZOROVÁNÍ A DISKUZE

Vysvětlivky pro grafické označení: Prázdný trojúhelníček znamená označení hráče v poli, trojúhelníček plně vyšrafovaný označuje brankáře daného mužstva. Nejčastější pohyby hráčů jsou označeny plnou, nepřerušovanou šipkou. Pohyb brankáře zde není zaznačen. Tento pohyb je u všech pozorování stejný, kdy brankář již tvoří tzv. libera a vysouvá se při útočné fázi hry až na kraj nebo za pokutové území. Pro lepší orientaci mají hráči ponechána svá čísla, které jsou napsána v sestavě týmu, aby bylo jasné, kde který hráč hrál.

…………… hráč v poli …………… brankář …………… pohyb hráče

41

4. 1. Výsledky pozorování 4. 1. 1 FC Barcelona Sledováno při zápase: FC Barcelona – FC Brémy

2:0

Sestava týmu: 1-Valdés, 3-Motta, 4-Marquez, 5-Puyol, 7-Gudjohnsen, 8Giuly, 10 – Ronaldinho, 11-Zambrota, 12-Bronckhorst, 20-Deco, 24-Iniesta.

1. poločas

2. poločas

Celkem

Obdržené branky

0

0

0

Soupeřovy střely na branku

2

5

7

Soupeřovy střely mimo branku

5

7

12

Destruktivní odebrání míče

8

4

12

Konstruktivní odebrání míče

12

20

32

Vyhrané souboje na obranné polovině

15

11

26

Prohrané souboje na obranné polovině

9

7

16

Fauly obránců

5

5

10

Postavení mimo hru

1

1

2

Chyby

0

0

0

Tab. 1: Vyhodnocené atributy FC Barcelona

Charakteristika obranné fáze: Tento španělský tým jsme hodnotili při zápase Ligy mistrů, kdy hrál se soupeřem z Brém. FC Barcelona hraje nejčastěji ve formaci 4 – 3 – 3 se zónovou obranou. Vychází ze zabezpečené obrany, kterou tvoří čtveřice Bronckhorst – Puyol – Marquez – Zambrota. Pečlivě jim vypomáhá střední formace, kde je jako výborně pracující obranný štít Motta. Oba stopeři výborně hlavičkují a se vzájemným zajišťováním nemají nejmenší problémy. Jediný hráč, který nemá jasné defenzivní úkoly je hráč s číslem 10 a to Ronaldinho. Zde bych si dovolil ocitovat managera FC Barcelona pana Franka Rijkaarda: „Když máte štěstí a máte 42

v týmu takového hráče jakým je Ronaldinho, musíte mu dát svobodu, aby si mohl dělat co chce. Nikdy mu nedávám žádné instrukce. Ještě mě nezklamal.“ I když Ronaldinho nemá žádné instrukce, tak i takový hráč se zapojuje do obranné fáze. V tabulce je vidět, že soupeř měl celkem 12 střel mimo branku a 7 střel přímo na branku. Dá se tedy říct, že obrana Barcelony nabídla soupeři dost možností na vstřelení branky, ale ten ani jednu akci nedotáhl do zdárného konce.

Rozestavění hráčů FC Barcelona Formace: 4 – 3 – 3

Obr. 15: Základní rozestavění FC Barcelona 43

4. 1. 2 FC Brémy Sledováno při zápase: FC Barcelona – FC Brémy

2:0

Základní sestava týmu: 18-Wiese, 4-Naldo, 5-Wome, 8-Fritz, 10-Diego, 11-Klose, 20-Jensen, 22-Frings, 23-Almeida, 24-Borowski, 29-Mertesacker

1. poločas

2. poločas

Celkem

Obdržené branky

2

0

2


4

2

6


4

0

4


14

2

16

Konstruktivní odebraní míče

15

15

30


10

9

19


5

0

5

Fauly obránců

3

6

9

Postavení mimo hru

0

3

3

Chyby

0

0

0

Tab. 2: Vyhodnocené atributy FC Brémy

Charakteristika obranné fáze: Brémy hráli v tomto zápase ve formaci 4 – 3 – 3, přičemž hráč s číslem 22 Frings, hrál tzv. přední obranný štít před obranou čtveřicí a byl hodně stažen. Působil velmi flexibilně a dokázal operovat po celé šíři hřiště, čímž pomáhal zdvojovat soupeře a dostávat je tak pod tlak. Střední útočník Diego s číslem 10, operoval pod vysunutými útočnými hroty Almeidou – 23 a Klosem – 11 a byl tzv. tvůrcem hry. Střední formace tedy tvořila rozestavění do kosočtverce, nebo tzv. diamantové rozestavění, které se samozřejmě v průběhu hry plasticky tvarovalo a přesouvalo se velmi rychle tam, kde právě držel soupeř míč. Obranná fáze začínala už od útočníků, kteří se poctivě vraceli až na vlastní polovinu. Krajní 44

záložníci, hlídali velmi dobře kraje hřiště a někdy se vraceli až k vlastnímu pokutovému území. I když obrana nedala útočníkům Barcelony moc příležitostí na skórování, jak je vidět v tab. 2, ale i tak se Barcelona dokázala prosadit. Jednou díky chytře zahranému trestnému kopu Ronaldinha a po druhé po bleskurychlé akci po straně hřiště.

Rozestavění hráčů FC Brémy Formace: 4 – 3 – 3

Obr. 16: Základní rozestavění FC Brémy

45

4. 1. 3 FC Porto Sledováno při zápase: FC Porto – Arsenal FC

0:0

Základní sestava týmu: 1-Helton, 3-Pepe, 7-Quaresma, 8-Lucho Gonzáles, 9-Lisandro López, 12-Bosingwa, 13-Fucile, 14-Bruno Alves, 16-Raul Meireles, 18-Paulo Assuncao, 23-Helder Postiga

1. poločas

2. poločas

Celkem

Obdržené branky

0

0

0


1

1

2


2

0

2


9

9

18


17

13

30


10

7

17


6

2

8

Fauly obránců

2

3

5

Postavení mimo hru

1

1

2

Chyby

1

0

1

Tab. 3: Vyhodnocené atributy FC Porto

Charakteristika obranné fáze: FC Porto hraje nejčastěji v rozestavění 4 – 3 – 3. Před obrannou čtveřicí, dobře operuje obraný štít hráč Paul Assuncao ( č. 18 ), kterému dobře vypomáhají a doplňují ho dva krajní záložníci Lucho Gonzales ( č. 8 ) a Raul Meireles (č. 16 ). Všichni tři hráči střední formace se dokázali kdykoliv dobře zastoupit v obraných úkolech, hlídali si hlavně střed hřiště. Někdy Porto až striktně dodržovalo formaci 4 – 3 – 3. Jejich obraná fáze začínala těsně před polovinou, kdy útočníci, hlavně Helder Postiga ( č. 23 ), se snažili napadat rozehrávku soupeře. Pokud je soupeř začal přečíslovat ve středu hřiště, stahoval se k záložní řadě Quaresma ( č. 7 ) z levé strany a vytvářeli tak další obranný val před svým pokutovým územím. 46

Obrana nedělala žádné chyby, kromě jedné ( viz. tab. 3 ), kterou však dokázala okamžitě zneutralizovat. Měla dobře pohlídané standardní situace, takže se soupeř nedokázal v zakončení prosadit. Hovoří o tom i nízké hodnoty střel ( tab. 3 ).

Rozestavění hráčů FC Porto Formace: 4 – 3 – 3

Obr. 17: Základní rozestavění FC Porta

47

4. 1. 4 Arsenal FC Sledováno při zápase: FC Porto – Arsenal FC

0:0

Základní sestava týmu: 1-Lehmann, 4-Fabregas, 5-Touré, 8-Ljungberg, 13Hleb, 16-Flamini, 19-Gilberto, 20-Djourou, 22-Clichy, 25-Adebayor, 27-Eboué

1. poločas

2. poločas

Celkem

Obdržené branky

0

0

0


3

2

5


6

4

10


5

3

8


10

9

19


5

7

12


8

5

13

Fauly obránců

3

4

7

Postavení mimo hru

1

1

2

Chyby

0

0

0

Tab. 4: Vyhodnocené atributy Arsenalu FC

Charakteristika obranné fáze: Arsenal je velmi vyspělé mužstvo a poznat je to i na jejich obranné fázi. Nejčastěji hraje ve formaci 4 – 4 – 2, ale tohle rozestavění dokáže v průběhu hry velmi účelně měnit a pružně přecházet na formaci 4 – 5 – 1 nebo na 4 – 3 – 3. O velké vyspělosti hráčů také hovoří to, že si velmi dobře dokáží měnit místa a zaskakovat za sebe na různých postech, zvláště pak ve středu hřiště, kde si výtečně přebírají protihráče. Při obranné fázi skvěle a rychle seskupují formaci 4 – 5 – 1, při které mají snahu dobře zahustit střed hřiště a nedovolit soupeři přejít do plně rozvinuté útočné fáze. Roli libera za obrannou čtveřicí dobře plní brankář Lehmann, který umí dobře hrát nohou a obránci se s ním nebojí i kombinovat. 48

Sledované utkání skončilo remízou, neboť Arsenal

svého soupeře nepustil

k žádné aktivní útočné hře. Ten se pokoušel ohrozit braku Lehmanna jen z dálky, ale tyhle pokusy končily většinou vedle branky, jak vypovídá tab. 4.

Rozestavění hráčů Arsenal FC Formace: 4 – 3 – 3

Obr. 18: Základní rozestavění Arsenal FC

49

4. 1. 5 AC Sparta Praha Sledováno při zápase: FC Kladno – AC Sparta Praha

0:2

Základní sestava týmu: 2- Řepka, 5-Drobný, 9-L. Došek, 11-Kolář, 12Rezek, 14-Horváth, 20-Pospěch, 23-Kadlec, 27-Hušek, 28-Matušovič, 29-Blažek

1. poločas

2. poločas

Celkem

Obdržené branky

0

0

0


0

1

1


2

2

4


22

10

32


14

15

29


8

5

13


1

2

3

Fauly obránců

4

2

6

Postavení mimo hru

2

1

3

Chyby

0

1

1

Tab. 5: Vyhodnocené atributy AC Sparta Praha

Charakteristika obranné fáze: AC Sparta Praha začala hrát v klasickém rozestavění 4 – 4 – 2. Tohle rozestavění v celku striktně dodržovala a při obranné fázi hry se všichni hráči, včetně útočníku vraceli až na vlastní polovinu. V určitých okamžicích byla dobře viditelná snaha o zhušťování hřiště, kdy obranná čtveřice se vysouvala co nejblíže k polovině hřiště. Dobře fungovala spolupráce obou stoperů, kde vzdušné souboje zajišťoval hlavně stoper Řepka. Střední záložníci, které tvořilo duo Hušek ( č. 27 ) a Horváth ( č. 14 ), měli v celku jasně rozdělené role. Hušek měl jasné defenzivní úkoly, které dobře plnil a snažil se být potřebným středním obranným štítem, i když se nechal někdy zlákat až příliš do strany. Horváth se snažil napadat už od 50

poloviny hřiště s útočným duem a podporou obou krajních záložníků. Levá strana obrany tvořena Kadlecem byla o něco více aktivnější i ve hře dopředu. Za povšimnutí také stojí vysoká čísla v atributech odbírání míčů ( tab. 5 ), kdy soupeř byl opravdu aktivní, ale obrana Sparty, přerušovala útoky hlavně destruktivním odebráním. Ale i konstruktivní odebrání se jí v celku dařilo.

Rozestavění hráčů AC Sparta Praha Formace 4 – 4 – 2

Obr. 19: Základní rozestavění AC Sparta

51

4. 1. 6 FC Kladno Sledováno při zápase: FC Kladno – AC Sparta Praha

0:2

Základní sestava týmu: 1-Kostovalský, 3-Drozd, 4-Kousal, 6-Šimůnek, 8Kalina, 10-Cigánek, 12-Pončák, 17-Killar, 20-Šelicha, 25-Kratochvíl, 26Radzinevičius

1. poločas

2. poločas

Celkem

Obdržené branky

1

1

2


2

2

4


3

2

5


5

15

20


13

5

18


5

2

7


5

6

11

Fauly obránců

5

5

10

Postavení mimo hru

1

2

3

Chyby

0

1

1

Tab. 6: Vyhodnocené atributy FC Kladno

Charakteristika obranné fáze: FC Kladno začalo též hrát v rozestavění 4 – 4 – 2. Ze začátku utkání hrálo velmi staženě, kdy zahušťovalo hlavně prostor před svým pokutovým územím a bránilo tak soupeři v jakékoliv kombinaci. Stopeři dobře eliminovali dlouhé míče směřující na útočníky soupeře. Velmi dobře fungovaly obranné štíty před obrannou čtveřicí, kteří důsledně sbírali odražené míče po vzdušných soubojích. Zvláště pak Kratochvíl ( č. 25 ) byl velmi aktivní a snažil se vytvářet neustálý tlak na míč. Krajní obránci zprvu neměli moc útočných aktivit, snažili se spíše hlídat si prostor po krajích a znemožnit tak soupeři hrát přes kraje a centrovat 52

nebezpečné míče na jejich vysoké útočníky. Ale tihle vysocí útočníci, dělali obraně někdy značné problémy, které vedly až k faulům ( viz. tab. 6), díky kterým měla Sparta dost standardních situací. Soupeř nevytvářel na obranu až tak velký tlak, tak zde byla i snaha o kombinaci, ale ne vždy se vedla.

Rozestavění hráčů FC Kladno Formace 4 – 4 – 2

Obr. 20: Základní rozestavění FC Kladno

53

4. 1. 7 1. FC Brno Sledováno při zápase: 1. FC Brno – FK Teplice

2:2

Základní sestava týmu: 7-Pacanda, 9-Okleštěk, 10-Siegl, 11-Wagner, 14Besta, 17-Bureš, 18-Kuncl, 21-Polách, 22-Trousil, 24-Pavlík, 29-Zelenka

1. poločas

2. poločas

Celkem

Obdržené branky

0

2

2


3

4

7


8

2

10


14

20

34


14

6

20


10

5

15


3

2

5

Fauly obránců

3

1

4

Postavení mimo hru

1

0

1

Chyby

1

1

2

Tab. 7: Vyhodnocené atributy 1. FC Brno

Charakteristika obranné fáze: 1. FC Brno zahájilo utkaní ve formaci 3 – 5 – 2. V tomto rozestavění měli snahu o minimalizaci kombinací soupeře ve středu hřiště a tím narušit jejich postupný přechod do útoku. Tři obránci vzadu se výborně doplňovali a velmi dobře ovládali vzdušný prostor. Problém nastával jen při průnicích soupeře po stranách hřiště, kam se nestíhali přesouvat a nestačili je zachytit ani krajní záložníci. Ale výborně jim fungoval střed hřiště, kde odváděl skvělou práci hráč Siegl ( č. 10 ), který skvěle narušoval souhru a přerušoval rychlé výpady soupeře. Dobře i asistovali další dva střední záložníci, kteří se pečlivě vraceli. Krajní záložníci se snažili

při obranné fázi dostatečně pokrývat prostory kolem 54

pokutového území odkud by soupeř mohl nebezpečně centrovat, ale jak bylo výše řečeno, ne vždy se jim to povedlo. A právě z těchto krajních prostor se soupeř snažil zakončovat, ale byly to střely většinou mimo branku, jak ukazuje tab. 7.

Rozestavění hráčů 1. FC Brno Formace 3 – 5 – 2

Obr. 21: Základní rozestavění 1. FC Brno

55

4. 1. 8 FK Teplice Sledováno při zápase: 1. FC Brno – FK Teplice

2:2

Základní sestava týmu: 4-Klein, 5-Valenta, 6-Jirsák, 10-Stožický, 11Sabou, 12-Doležal, 15-Lukáš, 16-Fenin, 21-Slavík, 23-Džeko, 24-Štohanzl

1. poločas

2. poločas

Celkem

Obdržené branky

0

2

2


6

6

12


4

3

7


20

15

35


18

10

28


8

7

15


2

2

4

Fauly obránců

4

6

10

Postavení mimo hru

0

0

0

Chyby

2

0

2

Tab. 8: Vyhodnocené atributy FK Teplice

Charakteristika obranné fáze: FK Teplice naskočili v klasické formaci 4 – 4 – 2. O dvojici stoperů se dá říci, že jsou oba výteční ve vzdušných soubojích a vzájemně se dobře jistí. Nedělá jim problém vystupování a vytváření tak tlaku na soupeře. Oba umí i míč vyvést a založit tak útočnou akci. Krajní obránci dodržují velmi dobře formaci a moc často ji neopouští. Střední záložníci si dokázali také dobře vyhovět a vzájemně se střídali v obranných a útočných úkolech, kdy zvláště Sabou ( č. 11 ), dobře přerušil několikrát slibně se rozvíjející útok soupeře. Ale to se mu nevedlo už tak druhou půli, jak můžeme vidět v tab. 8, kdy i celá obrana mnohem méně odebírala míče konstruktivním způsobem a tím získávalo Brno uzemní převahu, 56

z které pak vytěžilo dvě branky. Menší podpora při bránění tu byla od krajních záložníků, kteří se nestačili až tak vracet.

Rozestavění hráčů FK Teplice Formace 4 – 4 – 2

Obr. 22: Základní rozestavění FK Teplice

57

4. 1. 9 SK Vyškov Sledováno při zápase: Vyškov – Sokol Protivanov

3:4

Základní sestava týmu: 1-Kollár, 2-Hanus, 3-Prachař, 4-Hodinář, 5Cetkovský, 6-Mašlej, 7-Fóber, 8-Pospíšil, 9-Vlček, 10-Donneberger, 11-Mikloška

1. poločas

2. poločas

Celkem

Obdržené branky

1

3

4


2

1

3


1

1

2


13

7

20


7

5

12


11

7

18

Prohrané souboje na obrané polovině

4

4

8

Fauly obránců

8

5

13

Postavení mimo hru

1

1

2

Chyby

0

3

3

Tab. 9: Vyhodnocené atributy SK Vyškov

Charakteristika obranné fáze: Vyškov hraje převážně v rozestavění 4 – 4 – 2. Se čtyřmi obránci v jedné řadě a čtyřčlennou záložní řadou. Dobře dodržují rozestavení a mají velmi dobře zvládnuty posuny. Snaží se vysouvat obranu až na polovinu hřiště. Před čtveřicí obránců operoval dobře defenzivní štít záložní řady Cetkovský ( č. 5 ). Dobře narušuje útočnou fázi soupeře a je si i jistý v hlavičkových soubojích. Celé mužstvo se při obranné fázi stahuje až na vlastní polovinu a napadat začínají až ve středním pásmu hřiště. Oba stopeři jsou výborní hlavičkáři, zvláště pak Prachař (č. 3 ). Hodinář ( č. 4 ) také velmi dobře předvídá hru a to mu umožňuje odebírat míč ještě před zpracováním. Slabina v obranné fázi jsou standardní situace. 58

O výhře hostů rozhodla jak standardní situace, ale také dvě hrubé chyby obrany, které soupeř dokonale potrestal. Třetí chybu ( viz. tab. 9 ), již soupeř nepotrestal.

Rozestavění hráčů SK Vyškov Formace 4 – 4 – 2

Obr. 23: Základní rozestavění SK Vyškov

59

4. 1. 9 Sokol Protivanov Sledováno při zápase: SK Vyškov – Sokol Protivanov

3:4

Základní sestava týmu: 1-Vítek, 2-Navrátil, 3-Černý, 4-Šulc, 5-Koláček, 6Valenta, 7-Doseděl, 8-Matoušek, 9-Keluc, 10-Kolkus, 11-Polášek

1. poločas

2. poločas

Celkem

Obdržené branky

2

1

3


3

1

4


3

3

6


10

7

17


7

6

13


5

5

10


3

2

5

Fauly obránců

8

3

11

Postavení mimo hru

3

1

4

Chyby

1

2

3

Tab. 10: Vyhodnocené atributy Sokola Protivanov

Charakteristika obranné fáze: Sokol Protivanov nastoupil též v rozestavění 4 – 4 – 2. Jeho obranná fáze začínala až na vlastní polovině, kam se všichni hráči poctivě vraceli. Jen útočníci se snažili napadnout někdy rozehrávku soupeře. Oba střední stopeři byli výteční hlavičkáři, krajní spíše rychlí a dobří v pozičním bránění. Střední záložníci se dobře doplňovali a střídali se podle herní situace v ofenzivních a defenzivních úkolech. Většinou ale pracovali jako obranné štíty oba dva. Krajní záložníci také dobře vypomáhali při obranné fázi, kdy se vraceli až do svého pokutového území. První půli, celá čtyřčlenná obrana dobře vyháněla hráče před sebou až na polovinu hřiště a chytala tak útočníky do „ofsajdových pastí“, jak je vidět v tab. 10 60

u hodnot „postavení mimo hru“ v prvním poločase. A i zde se soupeř dopustil tří hrubých chyb v obraně ( viz. tab. 10 ), ale Vyškov dokázal potrestat jen jednu z nich.

Rozestavění hráčů Sokol Protivanov Formace 4 – 4 – 2

Obr. 24: Základní rozestavění Sokol Protivanov

61

4. 1. 9 Francie Sledováno při zápase: Itálie – Francie

3 : 2 ( 2 : 2, v základním čase )

Základní sestava týmu: 3-Abidal, 4-Vieira, 5-Gallas, 6-Makelele, 7Maluda, 10-Zidane, 12-Henry, 15-Thurame, 16-Barthez, 19-Sagnol, 22-Ribery.

1. poločas

2. poločas

Celkem

Obdržené branky

1

0

1


2

2

4


0

1

1


10

5

15


9

19

28


5

2

7


6

1

7

Fauly obránců

3

5

8

Postavení mimo hru

1

1

2

Chyby

0

0

0

Tab. 11: Vyhodnocené atributy Francie

Charakteristika obranné fáze: Francie zvolila pro finále rozestavění 4 – 4 – 2. Ale bylo zde k vidění, že tahle formace může pracovat velmi pružně a nemusí úplně striktně dodržovat rozestavění. Zvláště záložníci si velmi dobře a efektivně vyměňovali obranné a útočné úkoly a dokázali se pohybovat po celém hřišti. Zvláště pak Zidane ( č. 10 ), Maluda ( č. 7 ) a Ribery ( č. 22 ). Tohle vše si mohli dovolit, protože jim hlídali záda, výborné obranné štíty, pohybující se před obrannou čtveřicí a to Makelele ( č.6 ) a Vieira ( č. 4 ). Oba jsou skvělí hráči na těchto postech. Vieira velmi dobře panoval ve vzduchu a Makelele svojí fantastickou předvídavostí lehce odebíral míč, ještě před zpracováním soupeře. Svědectví o tom podává v celku vysoké 62

číslo atributu - konstruktivně odebrání míče ( tab. 11 ). Výbornou práci odváděli i oba krajní obránci, kteří nejen skvěle bránili krajní prostory, ale dokázali i zaútočit. Všichni hráči byli nejen fyzicky, ale i technicky dobře vybaveni.

Rozestavění hráčů Francie Formace 4 – 4 – 2

Obr. 25: Základní rozestavění Francie

63

4. 1. 10 Itálie Sledováno při zápase: Itálie – Francie

3 : 2 ( 2 : 2, v základním čase )

Základní sestava týmu: 1-Buffon, 3-Grosso, 5-Cannavaro, 8-Gatusso, 9Toni, 10-Totti,16-Camoranesi, 19-Zambrota, 20-Perrotta, 21-Pirlo, 23-Materazzi.

1. poločas

2. poločas

Celkem

Obdržené branky

1

0

1


2

2

4


1

5

6


9

10

19


15

17

32


8

2

10


1

1

2

Fauly obránců

4

5

9

Postavení mimo hru

1

1

2

Chyby

0

0

0

Tab. 12: Vyhodnocené atributy Itálie

Charakteristika obranné fáze: Itálie nastoupila také v klasickém rozestavění 4 – 4 – 2. Hra Itálie byla opravdu ukázkou, jak má fungovat a jak pracovat tahle formace. Dva střední stopeři Cannavaro ( č. 5 ) a Materazzi ( č. 23 ) jsou oba výborní hlavičkáři a i v soubojích jeden na jednoho byli těžko k překonání, takže se dokázali kdykoliv zastoupit. Obrana po celou dobu krásně držela celek a kterýkoliv hráč dokázal zaskočit za jiného. Všichni hráči se snažili odebírat konstruktivní způsobem míč, což se jim i vedlo ( viz. tab. 12 ). Obrannou čtveřici jistí zepředu ještě jeden z nejlepších defenzivních štítů Gatusso ( č. 8 ). Ten někdy na své polovině bránil Zidaneho osobně. Italové byli po právu vyhlášeni nejlepší obranou MS, když za 64

celé mistrovství dostali pouhé dvě branky. A Cannavaro byl vyhlášen nejlepším obráncem.

Rozestavění hráčů Itálie Formace 4 – 4 – 2

Obr. 26: Základní rozestavění Itálie

65

4.2 Diskuze 4. 2. 1 Nejpoužívanější obranný systém

Jak již bylo řečeno výše, fotbal je velmi dynamická hra a její vývoj také spěje dynamicky vpřed. Jestliže jsme mohli ještě před pár lety zaznamenat různé obranné systémy resp. formace, jako byly 3 – 5 – 2 s jedním liberem a dvěma předstopery v obraně, nebo se systémem 1 – 4 – 3 – 2, kde za čtyřčlennou obranou pracoval ještě jeden obránce jako „zametač“ a měl pouze defenzivní úkoly, tak dnes se setkáváme už i ve výkonnostních třídách a vrcholových mládežnických soutěžích pouze a hlavně s formací 4 – 4 – 2, 4 – 3 – 3 nebo 4 – 5 – 1. Jsou to formace se čtyřčlennou obrannou linií bez klasického libera. Samozřejmě můžou existovat výjimky, s kterými se můžeme setkat i ve vrcholovém fotbale jako bylo např. 1. FC Brno, kdy Brno hrálo se třemi obránci vzadu 3 – 5 – 2, ale tahle obranná formace je založen na stejném principu a vycházejí ze systému čtyřčlenné obrany. Je to také taktika týmu, kdy se snaží být více ofenzivní. Všechny ostatní sledované týmy hráli se čtyřmi obránci vzadu v jedné řadě. Tento obranný systém umožňuje velkou kompatibilnost a vyspělá mužstva jako jsou FC Barcelona nebo Arsenal FC rozestavění během hry lehce mění a hráči si vyměňují pozice a s tím i spojené úkoly, tak jak to daná herní situace vyžaduje. Mužstva z nižších soutěží, která nejsou tak vyspělá, rozestavění většinou velmi striktně dodržují.

Charakteristika nejpoužívanějšího obranného systému Výhody: -

zónovým bráněním nevznikají žádné volné prostory pro útočící hráče,

-

je-li potřeba, lze použít zdvojování či ztrojování soupeře s míčem,

-

účinné využívání ofsajd taktiky,

-

útočící hráč s míčem je stále před zrakem všech obránců,

-

obránci rozhodují o stlačování a roztahování prostoru, na kterém se bude hrát,

-

stlačením vytvářejí tlak na soupeře a nutí ho kombinovat jen na velmi malém prostoru, 66

-

při dobrém presinku možnost rychle přejít do protiútoku,

-

těžiště bránění se posouvá dále od vlastní branky,

-

do ofenzívy se zapojují i krajní obránci a tak vzniká přečíslení soupeře.

Nevýhody: -

při stlačení soupeře na určitý prostor hrozí od soupeře dlouhým diagonálním pasem útok přes volný prostor,

-

při špatné komunikaci a špatném přebrání protihráče hrozí

uvolnění

soupeře do výhodné pozice, -

při nedostatečném tlaku středních defenzivních záložníků na soupeře hrozí kolmá přihrávka mezi obránce a tak jejich překonání,

-

nutnost zapojení aktivně všech hráčů do obranné fáze.

Požadavky na hráče: -

střední obránci – stopeři by měli být nejen fyzicky, ale i technicky dobře vybaveni, s dobrou předvídavostí a dostatečnou zkušeností. Vynikající ve hře hlavou, nebo alespoň minimálně jeden z nich a s dobrou organizační schopností pro celou obranu a s částečným zajišťováním v ostatních v řadě,

-

krajní obránci musí mít vynikající kondici, rychlí a nejlépe útočně naladěni pro podpoření střídavě ofenzívy, nesmí se bát obejít soupeře jeden na jednoho,

-

všichni obránci musí být silní v osobních soubojích,

-

mezi všemi hráči musí být dobrá spolupráce a komunikace,

-

každý hlídá svůj prostor, ale čím blíže je soupeř s míčem k brance, tím více se hlídá osobněji,

-

důležité je též vzájemné přebírání soupeře, který mění rychle svoje pozice,

-

velmi důležití jsou zde středoví hráči záložní řady, kteří musí dostatečně narušovat útok soupeře a být tzv. štítem před obrannou čtveřicí. Tuto práci vynikajíc odvádí hráč Gatusso v mužstvu Itálie,

-

další důležitou roli tu plní brankář, který musí umět dobře dirigovat a posouvat obranu a kromě brankářských dovedností přebírá vlastně roli libera, kdy musí disponovat dobrou kopací technikou a někdy i hru hlavou 67

-

krajní záložníci musí též umět dobře bránit a vypomáhat tak při bránění až u vlastního pokutového území, kdy dochází k přečíslování od soupeře,

-

útočníci na hrotu jsou platní nejen při útočných akcích, ale jejich cena stoupá, když se umí dobře zapojit do obranné fáze a umí napadat rozehrávku soupeře a tím ho donutit k nepřesnostem.

4. 2. 2 Propracovanost obranného systému mužstev v Lize mistrů

Jak již bylo výše řečeno, hrála skoro všechna mužstva se čtyřčlennou obranou řadou v jedné linii. My jsme si vybrali pro pozorováni mužstva Barcelony, Brém, Porta a Arsenalu. Všechna tato jmenovaná mužstva měla rozestavění 4 – 3 – 3. Podívejme se nyní na tenhle obranný systém z pohledu zkoumaných atributů. Když si vezmeme první tři atributy, které nám určují kolik obrana obdržela branek, střel na branku a střel mimo branku, tak můžeme říci, že jsou to malá čísla. Tedy říci, že obrana pracuje tak dobře a je tak propracovaná, že už nedovolí útočníkům se mockrát dostat do výhodné pozice pro zakončení. Samozřejmě, že tato čísla nám také můžou hovořit nejen o propracovanosti obranné fáze, ale také vypovídají o kvalitě útočícího mužstva. V následující tabulce jsou uvedeny celkové hodnoty za celé utkání, jednotlivých mužstev. FC Barcelona FC Brémy FC Porto Arsenal FC Obdržené branky 0 2 0 0 Soupeřovy střely na branku 7 6 2 5 Soupeřovy střely mimo branku 12 4 2 10 Tab. 13: Střely v LM

Mnohem více nám však vyjadřují další dva atributy, které nám popisují jak obrana je dobře na tom technicky a jak dobře si umí připravit hráči odebrání míče. Jsou to atributy destruktivního odebrání míče a konstruktivního. Zde je jasně vidět, že u těchto vyspělých mužstev převažuje jasně konstruktivní odebrání. Není to jen díky tomu, že jsou hráči v těchto mužstvech mnohem lépe technicky vybaveni, i když to má na tom také velký podíl, ale je to také především tím, že si 68

dokáží mnohem lépe připravit obrannou fázi. A díky dobrému zdvojování či ztrojování, pak odebrat míč mnohem snadněji. Je zde též snaha o odebrání hlavně konstruktivní, ke kterému jsou od mládí vedeni. Vzniká pak zde výhoda, že mohou pak rychle zakládat protiútok. FC Barcelona

FC Brémy FC Porto Destruktivní odebrání míče 12 16 18 Konstruktivní odebrání míče 32 30 30 Tab. 14: Odebrání míče v LM

Arsenal FC 8 19

Vyhrané a prohrané souboje nám naznačují to, že pokud útok není opravdu dobře připraven už od zadních řad, tak v tomhle dnešním obranném systému bude útočník prohrávat většinu soubojů. Zvláště na špičkové úrovni, kde jsou obránci opravdu dobře tělesně vybaveni pro tyto souboje. Je to také zapříčiněno tím, že nemusí vzdušný souboj vždy svádět hráč, který právě hlídá daného útočníka, ale svede ho i stoper, který je právě díky blízkému rozestavění čtyřčlenné obrany blízko a jiný obránce ho zajistí. FC Barcelona FC Brémy FC Porto Arsenal FC Vyhrané souboje na obranné polovině Prohrané souboje na obranné polovině

26

19

17

12

16

5

8

13

Tab. 15: Souboje v LM

Další atribut fauly, nám také poukazuje na velkou technickou vyspělost a vyzrálost obránců. Obránci se snaží faulovat opravdu co nejméně. V dnešním fotbale padá veliké procento branek po standardních situacích. Které přicházejí zejména po faulech obránců, proto jsou obránci nuceni odebírat míč čistě a nejlépe konstruktivně. Předposledním atributem je postavení mimo hru. Zde je výsledek i překvapivý. I když se obrana pohybuje skoro v jedné linii a vystupuje někde až na polovinu hřiště a tímto chystá velmi dobrou „ofsajdovou past“, tak je vidět, že útočníci jsou zvyklí útočit do těchto obran a dobře se těmto pastem vyhýbají a dávají si na ně velký pozor. Zde jsme čekali, že hodnota bude o něco vyšší. Ale nepotvrdilo se to. 69

Poslední sledovaný záznam byly chyby. I když jsou hráči ve sledovaných mužstvech jedni z nejlepších na světě, tak dokáží i chybovat. Ale musí se také říci, že počet chyb je potlačen opravdu na minimum. Ve sledovaných zápasech nebyla více jak jedna chyba obránců na jedné straně za celý zápas.

FC Barcelona FC Brémy FC Porto Arsenal FC 10 9 5 7 2 3 2 2 0 0 1 0 Tab. 16: Fauly, postavení mimo hru a chyby v LM

Fauly obránců Postavení mimo hru Chyby

4. 2. 3 Propracovanost obranného systému mužstev v naší lize

Zde byla sledována mužstva AC Sparta Praha, FC Kladno, 1. FC Brno, FK Teplice. Kromě 1. FC Brno hrála všechna výše uvedená mužstva v rozestavění 4 – 4 – 2. Brno hrálo ve formaci 3 – 5 – 2. Podívejme se taky na ně z pohledu sledovaných atributů. I v naší nejvyšší lize se u prvních třech atributů nesetkáme s moc velkými čísly. Což hovoří, že sledovaný obranný systém je opravdu kvalitní a nepouští útočníky do výhodných palebných pozic. S vyšším číslem se setkáme jen u Brna a Teplic, bylo to jen vzájemné utkaní.( viz tabulka níže ). Brno právě hrálo se třemi obránci v řadě a jak již bylo řečeno u charakteristiky Brna, obránci někdy nestačili pokrývat krajní prostory, odkud byly právě soupeřem vysílány nepřesné pokusy mimo branku. Ale na druhou stranu se musí říci, že Brno hrálo s pěti záložníky a to mělo za následek vyšší číslo střel na bránu u Teplic, kdy Brno se snažilo zakončovat ze střední vzdálenosti ze středu hřiště.

Obdržené branky Soupeřovy střely na branku Soupeřovy střely mimo branku

Sparta Praha 0 1 4

FC Kladno 2 4 5

Tab. 17: Střely v GL

70

1. FC Brno 2 7 10

FK Teplice 2 12 7

Na destruktivním a konstruktivním odebírání míče, které teď následuje, můžeme krásně vidět rozdíl mezi obranami v soutěži Ligy mistrů a naší Gambrinus ligou. U mužstev, která hrála Ligu mistrů převažuje asi dvojnásobně konstruktivní odebrání míče nad destruktivním. V naší nejvyšší soutěži je tomu, přesně naopak, kdy destruktivní odebrání převažuje nad konstruktivním. I když ne dvojnásobně, jak ukazuje tabulka 18. Ke konstruktivnímu odebrání je potřeba skvělá technická a taktická vyspělost hráčů. Schopnost číst hru, předvídat jeho činnost a mít také dobré znalosti o hře soupeře. Tohle všechno usnadní obránci dobře a konstruktivně odebírat míč. Sparta Praha Destruktivní odebrání míče Konstruktivní odebrání míče

FC Kladno 1. FC Brno 32 20 34 29 18 20 Tab. 18: Odebrání míče v GL

FK Teplice 35 28

U vyhraných a prohraných soubojů na vlastní polovině hřiště, je to v naší lize podobné jako u velmi kvalitních mužstev v Lize mistrů. I zde má obrana navrch před útočníky. Kromě Kladna, které bojovalo proti Spartě, která má velmi vysoké útočníky a Sparta je ze zadních řad dobře trefovala dlouhými nákopy, tak žádné jiné mužstvo neprohrálo příliš mnoho soubojů. Spíše naopak, obrany dominovaly ( viz tabulka 19 ).

Vyhrané souboje na obranné polovině Prohrané souboje na obranné polovině

Sparta Praha

FC Kladno

1. FC Brno

FK Teplice

13

7

15

15

6

11

5

4

Tab. 19: Souboje v GL

Fauly jsou hrozbou pro každou obranu. I v Gambrinus lize se tomu snaží obránci vyhýbat. I zde čísla nejsou moc vysoká. I když hráči zde nemusí být tak technicky vybaveni, aby většinou konstruktivně odebírali míč, tak i tak jsou na takové technické výši, že míče odebírají čistě, ať už konstruktivně nebo destruktivně ( viz tabulka 20 ).

71

Taktika ofsajdových pastí je tu stejná, snažit se držet jednu linii a vysouvat obrannou řadu co nejvýše. A jelikož soupeřovi útočníci nemusí být vždy tak kvalitní, je tu hodnota počtu postavení mimo hru o něco vyšší. Jak už bylo zmíněno, dříve, nehrají v Gambrinus lize, hráči na tak vysoké úrovni, dá se předpokládat, že množství chyb je i vyšší. Ale i tak je potlačeno na minimum a i zde čísla nejsou nijak vysoká (viz tabulka 20 ). Sparta Praha FC Kladno 1. FC Brno FK Teplice 6 10 4 10 3 3 1 0 1 1 2 2 Tab. 20: Fauly, postavení mimo hru a chyby v GL

Fauly obránců Postavení mimo hru Chyby

4. 2. 4 Propracovanost obranného systému divizních mužstev

Z divizních mužstev byla zvolena dvě mužstva a to SK Vyškov a Sokol Protivanov. Obě sledovaná mužstva hrála ve formaci 4 – 4 – 2. Dá se i říci, že je to nepoužívanější formace v této výkonnostní třídě. Jelikož zde kvalita hráčů už není tak veliká a nejsou ani zdaleka tak technicky vybaveni, jako jsou např. hráči v první lize, myslíme teď hlavně v útočné fázi, nelze předpokládat, že hodnoty prvních třech atributů budou dosahovat větších čísel. Zvláště pak, když obrana dobře dodrží obranný blok a svoje rozestupy. To je vidět v tabulce 21, kde střely na bránu a mimo ni jsou opravdu malé. Proti hovoří jen obdržené branky. Ale v pozorovaném zápase, bylo k vidění až moc individuálních hrubých chyb, po kterých padaly branky. SK Vyškov 4 3 2 Tab. 21: Střely v divizi


Sokol Protivanov 3 4 6

Další pěkně viditelný rozdíl mezi obrannými systémy vrcholového mužstva a výkonnostního mužstva je v odebraných míčích. Dalo se předpokládat, že destruktivní odebrání bude převládat nad konstruktivním, což se také potvrdilo. Ale je tu i další rozdíl a to v celkovém počtu u obou způsobů, počet je 72

mnohem menší ( viz. tabulka 22 ). Je to způsobeno i pomalejším tempem utkání, ale také proto, že soupeř často míč odevzdá sám nepřesným pasem až např. do zámezí. SK Vyškov Destruktivní odebrání míče Konstruktivní odebrání míče

20 12

Sokol Protivanov 17 13

Tab. 22: Odebrání míče v divizi

Srovnatelné hodnoty jsou však u dalších dvou atributů a to jsou vyhrané a prohrané souboje. Zde se opět potvrdilo pravidlo, že obránce v těchto situacích „má navrch“ před útočníkem. Vyhrané souboje u obou obran jasně dominují ( viz tabulka 23 ). SK Vyškov Vyhrané souboje na obranné polovině

18


8

Sokol Protivanov 10 5

Tab. 23: Souboje v divizi

Jak už bylo v předchozích odstavcích řečeno, nejsou ve výkonnostních třídách hráči, kteří jsou technicky zdatní. Projeví se to nejen ve způsobu odebírání míče, ale také v chybách při odebírání. A chyby pak vyúsťují buď ve fauly nebo v hrubé individuální chyby obránců, po kterých se většinou dostává útočník do slibné pozice. Faulů i chyb je tu o něco více. A nevyspělost se projevila i u útočníků, kteří byli vícekrát v postavení mimo hru ( viz. tabulka 24 ). SK Vyškov Sokol Protivanov Fauly obránců 13 11 Postavení mimo hru 2 4 Chyby 3 3 Tab. 24: Fauly, postavení mimo hru a chyby v divizi

4. 2. 5 Propracovanost obranného systému mužstev ve finále MS

Propracovanost obranných systémů z pohledu sledovaných atributů těchto dvou mužstev, Francie a Itálie, je velmi srovnatelná s mužstvy s Ligy mistrů. 73

V některých atributech je propracovanější, v některých zase méně dokonalá. Ale závěrem se dá říci, že jsou si velmi podobné a v obou případech je tento obranný systém dopracován k dokonalosti. Obě mužstva hrála v rozestavění 4 – 4 – 2.

-

branky, střely na branku a střel mimo branku Francie 1 4 1


Itálie 1 4 6

Tab. 25: Střely na MS

-

destruktivní a konstruktivní odebrání míče Francie Destruktivní odebrání míče Konstruktivní odebrání míče

15 28

Itálie 19 32

Tab. 26: Odebrání míče na MS

-

vyhrané a prohrané souboje na obranné polovině hřiště Francie


7


7

Itálie 10 2

Tab. 27: Souboje na MS

-

fauly, postavení mimo hru, chyby Francie Itálie Fauly obránců 8 9 Postavení mimo hru 2 2 Chyby 0 0 Tab. 28: Fauly, postavení mimo hru a chyby na MS

4. 2. 6 Presink

Kompaktní obranný blok, ve kterém se akční prostory jednotlivých hráčů překrývají, je základním prvkem pro vyvinutí tlaku na prostor, kde se nachází míč. Cílem je získat míč odebráním a nebo chybou soupeře, který je v časové i 74

prostorové tísni. Tato týmová spolupráce, při pohybu k míči, klade požadavky na všechny hráče z hlediska anticipace na herní situaci. Je nutné koncentrovat pozornost nejen na hráče s míčem, ale hlavně na hráče bez míče, kteří se snaží využít volných prostorů. Respektováním těchto dvou pravidel, zkracováním a zužováním obranného bloku do šířky i do hloubky a kolektivním tlakem na míč se praktikuje „ presink“. Toho využívala všechna sledovaná mužstva v Lize mistrů, ve finále MS a i v naší Gambrinus lize. Méně nebo vůbec to bylo k vidění v divizních zápasech. I když je presink jednou s charakteristických vlastností tohoto sytému a přímo se někdy nabízí, některá mužstva ho nedokáží plně využít. Presink lze použít ve více herních situacích a může být použit ve všech prostorách hřiště, ale nejčastěji je to v útočném a středním pásmu. Cílem presinku na útočném pásmu je okamžitě po ztrátě míče vytvářet tlak na soupeře a znemožnit mu plynulé založení útoku. Při presinku ve středním pásmu hřiště, zaujímá mužstvo nejprve „vyčkávací“ postavení a presink zahájí až ve středním pásmu s cílem donutit soupeře k přihrávkám k postranním čarám, nebo ke zpětné přihrávce a pohybu. Presink – útočné obranné pojetí vychází z několika zásad: -

v okamžiku ztráty míče je prvotním úkolem získat míč, bez pohybu zpět,

-

když to umožňuje herní situace, nevrací se ani na vlastní polovinu hřiště,

-

po ztrátě míče rychle obsadit

soupeře se snahou získat míč

konstruktivním způsobem. Přes výhody, které tento způsob přináší, je nutné si dát pozor i na rizika: -

přečíslení obrany po neúspěšném zdvojení ( ztrojení ) a nebo po prohraném osobním souboji,

-

přenesení těžiště hry diagonálním dlouhým pasem do volného prostoru,

-

využití volného prostoru za linií obrany.

75

4. 2. 7 Trénink presinkové obrany

Agresivita je nejdůležitějším a nejzákladnějším kamenem pro presink. Pokud mužstvo již zvládlo se vzájemně posouvat, orientovat se na míč, tak si tímto vytvořilo základní předpoklad pro presink- dostání soupeře pod tlak. Poté následují samotné souboje a odebírání míče. A zde se musí vyznačovat určitá agresivita. Na každém hráči, musí být znát vůle získat míč. Na soupeřovy hráče, kteří mají míč v držení, musí být vyvíjen neustálý tlak. K tomu musí být hráči dobře organizováni, nakrátko rozestavěni. Při tréninku jde hlavně o to, zautomatizovat u hráčů návyk neustále soupeře napadat a ne vyčkávat na jeho činnost. Obránce musí být sám aktivní a držet iniciativu, jednoduše vnutit soupeři svůj styl hry.

4. 2. 8 Cvičení na rozvoj agresivity

Cvičení 1 Herní cvičení 4 : 2 na dva doteky. Hraje se na hřišti 12x12 metrů, zátěž 1 min. Hodnotí se počet získaných míčů, důraz je kladen na neustálé napadání, je zákaz vyčkávání.

Cvičení 2 Na přizpůsobené velikosti hrací plochy ( 40x30 m, 30x20 m ), podle počtu hráčů. Dvě družstva hrající proti sobě ( 4:4, 5:5, 6:6 ...). /úkolem družstva s míčem je přihrát spoluhráči do jednoho z území za základními čarami, kam mohou vběhnout jen útočící hráči. Podaří-li se jim to, mohou v kombinaci pokračovat na opačnou stranu hřiště se stejným úkolem. Bránící mužstvo, které nesmí do vymezeného prostoru, se snaží principy zónové obrany vytvářet tlak na soupeře s míčem a zabraňovat kolmým přihrávkám i individuálním průnikům za obrannou linii. Získáním míče přecházejí do útoku ( obr. 26 ).

76

Obr. 26: Cvičení 2

Cvičení 3 Ve vymezeném herním prostoru ( 20x10 m, 40x30 m … ) hrají proti sobě dvě mužstva ( 2:2, 3:3, 5:5, …) na čtyři branky s tím, že úkolem útočícího mužstva je vstřelit gól do jedné ze dvou malých branek ( 2-3 m ). Úkolem bránícího mužstva je zabránit vstřelení gólu organizovanou obranou orientovanou směrem k míči. Např. obránci A, B vytvářejí tlak na soupeře s míčem ( zdvojují ). Obránce C vykrývá prostor v případě zpětné přihrávky útočníka. Obránci D, E na „slabé straně“ mírně odstupují od svých bezprostředních protihráčů a vykrývají prostor do hloubky – zachycují kolmé přihrávky, zpevňují obranný blok.

Obr. 27: Cvičení 3

77

4. 2. 8 Závěrečné shrnutí

Vlastní obsah z hlediska taktiky a strategie hry v obraně je odvislý od mnoha faktorů, které ovlivňují výsledný herní projev i stanovenou koncepci hry v obraně. Vedle aktuální výkonnostní úrovně hráčů mezi ně patří i výkonnostní úroveň soupeře, úroveň soutěže, příslušná věková kategorie, klimatické podmínky, terén a další. Jedním ze základních taktických pravidel je starost o kompaktní obranný celek. Dodržováním soudržnosti jsou vytvářeny předpoklady pro úspěšnou realizaci individuálních obranných činností ( těsnější obsazení hráče bez míče i hráče s míčem, výhodnější podmínky pro odebírání míče ), skupinových činností ( při vzájemném zajišťování, přebírání hráčů, zesilování tlaku na soupeře např. zdvojováním ), tak i činnost celého mužstva uplatňujícího agresivní presinkové prvky. Toto výchozí pravidlo má význam pro všechna rozestavení, kategorie a výkonnosti.

78

ZÁVĚR Naším úkolem v této diplomové práci bylo analyzovat, popřípadě srovnat a charakterizovat obranné systémy v současném fotbale. Učinili jsme tak pomocí deseti zvolených atributů. Srovnávali jsme týmy hrající Ligu mistrů, naší nejvyšší soutěže Gambrinus ligu, mužstva z výkonnostní třídy divize a finalisty z posledního světového šampionátu.

První úkolem naší práce bylo stručně nastínit historii fotbalu u nás i ve světě, popsat vznik a vývoj fotbalu. Na základě prostudované literatury jsme stručně popsali historii, vznik a vývoj fotbalu u nás i v zahraničních zemích.

Druhým úkolem bylo stručně popsat a nastínit charakteristiku fotbalu. Díky několika literárním zdrojům různých autorů, jsme popsali charakteristiku fotbalu.

Naším třetím úkolem bylo popsat vznik obranných systémů, jejich začátek, jak se vyvíjely a jaké mají výhody a nevýhody. Pomocí prostudované literatury jsme charakterizovali jednotlivé systémy, jejich výhody a nevýhody a také jsme stručně popsali jaký byl jejich vývoj.

Čtvrtým předposledním úkolem naší práce bylo shromáždit podklady pro srovnání obranných systémů a zaznamenat je. Činili jsme tak pomocí deseti zvolených atributů a zaznamenávali je do připravených archů.

Posledním úkolem bylo na základě těchto zaznamenaných údajů provést analýzu, srovnání a charakteristiku obranných systémů jednotlivých mužstev. Tím také odpovědět na dané výzkumné otázky.

První otázka zněla, jestli nastolený systém čtyř obránců v řadě s agresivní zónovou obranou, kterým ještě před několika lety hrála jen špičková mužstva, stále převládá? Ano převládá a s naprostou převahou dominuje. Jediné mužstvo, které nemělo čtyři obránce vzadu bylo mužstvo 1. FC Brno, ale i zde lze hovořit, 79

o stejném systému se stejnými principy a zákonitostmi, jen v jiné formaci. S jiným systémem, než se systémem, který je založen hlavně na zónové obraně s prvky osobního bránění u vlastního pokutového území jsme se ve zkoumaných zápasech nesetkali.

Na druhou otázku, která zněla jaký je rozdíl, z pohledu sledovaných atributů, v obraných systémech u různých výkonnostních kategorií, jsme již odpověděli v diskuzi, kde jsme porovnávali dané atributy různých výkonností mezi sebou. Můžeme tedy říci, že rozdíly tu jsou a jsou hlavně díky jiné vyspělosti hráčů, ať už se jedná o vyspělost technického charakteru nebo vyspělost taktickou. Nemělo by se také zapomínat na již zmiňované faktory, které ovlivňují výsledný herní projev a tedy i kvalitu obranné fáze. Jsou to zejména faktory, jako herní výkonnost soupeře, úroveň soutěže, klimatické podmínky, terén a další. Nesmíme také opomíjet možnosti mužstva, jaký čas mohou věnovat nácviku obranné fáze.

Závěrem lze už jen říci, že obranná činnost mužstva se stala vysoce kolektivní záležitostí a je na ni kladen přinejmenším stejný, ne-li větší důraz, jako na činnost útočnou.

80

LITERATURA 1. BEDŘICH, L. Fotbal rituální hra dnešní doby. Brno: MU Brno, 2006. 195 s. ISBN 80-210-3927-2 2. HORÁK, J. a KRÁL, L. Encyklopedie našeho fotbalu. 1. vyd. Praha: Libri, 1997. 706 s. ISBN 80-85983-22-2 3. CHOUTKA, M. Moderní kopaná. Praha: Olympia, 1970. 130 s. 4. MATOUŠEK, F. a kol. Základy kopané. 1. vyd. Praha: Olympia, 1973. 376 s. 5. KAČÁNI, L. Základy strategie a taktiky vo fotbale. Bratislava: Špotr, 1982. 204 s. 6. KAČÁNI, L. a HORSKÝ, L. Trénink kopané. Praha: Olympia, 1979. 168 s. 7. KŘEČEK, A. Současná obranná činnost mužstva ve fotbale – DP. Brno: MU, 1996. 83 s. 8. LANČI, J. a kol. Kopaná pro trenéry II třídy. Praha: Olympia,1979 174 s. 9. LANČI, J. a kol. Kopaná pro trenéry III třídy. Praha: Olympia,1987 123 s. 10. NAVARA, M. Současné vývojové tendence v pojetí hry ve světové a Čs. kopané. Praha: Olympia, 1973. 156 s. 11. NAVARA, M., ONDŘEJ, O., BUZEK, M. Kopaná – teorie a didaktika. Praha: SPN 1986. 184 s. 12. NAVARA, M., ONDŘEJ, O., BUZEK, M. Základy kopané. Praha: SPN, 1972. 190 s. 13. ONDŘEJ , O. Malá škola fotbalu. Praha: Olympia, 1990. 140 s. 14. ONDŘEJ, O. Současné pojetí obranné hry. Metodický dopis. Praha: FTVS, 1994 15. PROCHÁZKA, K. Fotbal to je hra. 2. vyd. Praha: Olympia, 1987. 359 s. 16. VANĚK, K. Malá encyklopedie fotbalu. Praha: Olympia, 1984. 404 s. 17. VEBER, V. Malá škola kopané. Praha: Olympia, 1984 89 s. 18. VEČEŘA, K. a NOVÁČEK, V. Sportovní hry III. Kopaná. Brno: MU v Brně pro PdF, 1995. 90 s. ISBN 80-210-1076-2 19. VOTÍK, J. Fotbalový trénink budoucích hvězd. Praha: Granada Publishing, 2003 137 s. ISBN 80-247-0463-3

81

20.VOTÍK, J. Trenér fotbalu „B“ UEFA licence. Praha: Olympia, 2005. 264 s. ISBN 80-7033-921-7 21. ŽURMAN, O. Zlatá kniha kopané. 2. vyd. Praha: Olympia, 1975. 456 s.

INTERNETOVÁ SÍŤ: 22. http://www.trenink.com

82

Resumé V této diplomové práci jsme se zaměřili na srovnání obranných systémů v současném fotbale. Nejdříve jsem zpracovali historii a charakteristiku fotbalu. Poté jsme popsali vývoj, charakteristiky, výhody a nevýhody všech obranných systémů od počátku vzniku fotbalu. Porovnávali jsem mužstva nejvyšší světové třídy, jako jsou FC Barcelona, FC Brémy, FC Porto a Arsenal FC. Dále mužstva naší nejvyšší soutěže, Gambrinus ligy, konkrétně AC Sparta Praha, FC Kladno, 1. FC Brno a FK Teplice. Nezapomněli jsem ani na výkonnostní třídy, divize. Z této soutěže byly vybrány mužstva SK Vyškov a Sokol Protivanov. Pro dostatečné srovnání jsme si vybrali ještě dvě reprezentační

mužstva, Itálie a Francie.

Všechny tyto mužstva jsme analyzovali podle zvolených deseti atributů. Ze shromážděných podkladů jsme podrobně srovnali a analyzovali

zkoumané

obranné systémy. Naše poznatky mohou být pak využity k objasnění rozdílu mezi obrannými systémy různých výkonností u různých mužstev.

Resume We focused on confrontation of defense systems in present football in this graduation theses. At first we elaborated history and characteristic of football. Then we described development, characteristics, advantages and disadvantages of all defense systems from the beginning of origin of football. We confronted the teams of the top world class, such are FC Barcelona, FC Bremen, FC Porto and Arsenal FC. Next teams of the Czech league, Gambrinus league, concretely AC Sparta Prague, FC Kladno, 1. FC Brno and FK Teplice. We didn’t forget on the efficiency classes, divisions. From this were chosen the teams SK Vyškov and Sokol Protivanov. For sufficient confrontation we chose two national teams, Italy and France. All these teams we analyzed according to elected ten attributes. From pooled bases we closely confronted and analyzed investigation defense systems. Our findings can be used then to illustration of difference among defense systems of various efficiency in various teams.

83

MASARYKOVA UNIVERZITA ANALÝZA A CHARAKTERISTIKA OBRANNÝCH SYSTÉMŮ V SOUČASNÉM FOTBALE

Recommend Documents