EXKLUZE ROMŮ NA TRHU PRÁCE A ŠANCE NA JEJICH INKLUZI *

SBORNÍK PRACÍ FAKULTY SOCIÁLNÍCH STUDIÍ BRNĚNSKÉ UNIVERZITY SOCIÁLNÍ STUDIA 10, 2003

EXKLUZE ROMŮ NA TRHU PRÁCE A ŠANCE NA JEJICH INKLUZI* ROMANI EXCLUSION IN THE LABOUR MARKET: IS INCLUSION POSSIBLE?

Tomáš Sirovátka Fakulta sociálních MU v Brně The paper deals with labour market exclusion of Romani in post-communist countries, with material impacts of it as well as with the factors behind. It is based mainly on two semi-structured surveys which have been carried in Romani communities. We have confirmed assumption that labour market exclusion of Romani is influenced by structural change in the labour markets as well as by deficits of Romani themselves – low level of their human and social capital. But even more important is discrimination in the formal labour market. Just discrimination also destroys the confidence into labour market competition and into the relevance of education for it, and leads Romani to dependence on shadow economy and on social welfare. The level of education of Romani is improving only slowly and only few of them succeed well in the labour market. To achieve more marked shift in their position in the labour market would require complex solutions, but the social consensus needed for them is insufficient.

Úvod Etnická menšina Romů tradičně žila v České republice podobně jako v jiných postkomunistických zemích na samém okraji společnosti. Obvykle byla v závislosti na míře tolerance vystavena tlakům a praktikám ze strany majority směřujícím buď k násilné asimilaci, či naopak sociální izolaci. Proces transformace komunistických režimů směrem k tržním demokraciím přinesl na jedné straně pozitivní změny v postavení Romů, zejména jejich oficiální uznání coby etnické menšiny doprovázené rozvojem romské kultury a přiznáním práva na formulaci vlastních politických zájmů a na delegování vlastních politických reprezentací. Na druhé straně dochází v podmínkách tržní ekonomiky ke změnám reálných životních šancí a ži*

Tato stať vznikla na základě výzkumného záměru MSM 142300001 a projektu GAČR 403/03/ 1007. Veškerou korespondenci posílejte na adresu: prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc., Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita, Katedra sociální politiky a sociální práce, Gorkého 7, 602 00 Brno, e-mail: [email protected].

12 SOCIÁLNÍ STUDIA 10, 2003 votních podmínek příslušníků romského etnika. Tyto změny přinesly značné části Romů všestranné znevýhodnění (multiple disavantage) či dokonce sociální exkluzi. Je více méně obvyklé, že etnické a národnostní menšiny, podobně jako imigranti, zaujímají ve většinových společnostech více či méně marginální sociální postavení. Specifická situace etnika Romů v zemích střední a východní Evropy spočívá však v tom, že se během několika málo let kvalitativně měnily faktory a mechanismy, které vymezovaly jejich sociální postavení, a s tím i požadavky ze strany majoritní společnosti adresované menšinám, zejména pak Romům. Dopady tržní transformace jsou tíživé zejména pro ty skupiny populace, které se obtížně vyrovnávají se změnami na trhu práce. Právě marginální pozice Romů na trhu práce se po roce 1990 stala hlavní charakteristikou jejich sociálního postavení a zdrojem jejich sociálního vyloučení. Romové jsou relativně početnou (a viditelnou) součástí populace postkomunistických zemí:1 jejich sociální vyloučení a mnohonásobná deprivace přinášejí v jejich komunitě sociální problémy a sociálně patologické jevy kumulované v míře nezvyklé v majoritní populaci, ovšem s mnoha negativními důsledky nejen pro Romy, ale i pro většinovou společnost. V této stati se budeme zabývat vyloučením Romů na pracovních trzích v postkomunistických zemích, jeho materiálními dopady a také faktory, které vyloučení Romů na trhu práce ovlivňují. Dále posoudíme reálné a potenciální přínosy politik, které mají za cíl postavení Romů na trhu práce zlepšit. Přitom se opíráme zejména o dva reprezentativní polostandardizované výzkumy, které jsme provedli v romské komunitě (viz dále sekci Hypotézy a data).

Sociální vyloučení a trh práce Sociální změna v (post)moderních společnostech přináší celkový růst spotřeby a životního standardu, na druhé straně ale také zvýšené, kumulované a překrývající se nejistoty a rizika (Beck 1992, Esping-Andersen 1999). Zvýšená a selektivní míra expozice těmto rizikům kulminuje někdy v procesech sociální exkluze a přináší kumulovaná a mnohonásobná znevýhodnění v různých oblastech života společnosti (srovnej Berghman 1995, Sen 1998, Vleminckx, Berghman 2001, Muffels, Tsakloglou 2002). Důsledkem takových znevýhodnění jsou pro určité skupiny lidí potíže různého druhu, s nimiž se setkávají, „když se účastní života komunity“ (srovnej Silver 1994, Room 1995, Paugam 1995). Jsou pak odblokováni od „fungování“ v důležitých oblastech života komunity, od přirozených společenských vazeb a seskupení, stejně jako od institucí a organizací důležitých pro jejich životní šance. Podle Giddense (1998: 104) sociální exkluze není gradací nerovností, ale mechanismus, jenž odlučuje lidi od hlavního proudu společnosti. Mechanismus či proces sociálního vyloučení či začlenění je určován kvalitami, jež mají instrumentální roli pro fungování a participaci lidí v politické, ekonomické a sociální dimenzi života společnosti. 1

Odhaduje se, že 70 % z 8 milionů Romů žijících v Evropě se nachází na území střední a východní Evropy. Představují asi 2.5 % populace v České republice, kolem 5 % populace v Maďarsku, 9 až 10 % populace na Slovensku, kolem 10 % populace v Bulharsku, mezi 6 až 10 % populace v Rumunsku (srovnej Ivanov et al. 2002).

TOMÁŠ SIROVÁTKA: EXKLUZE ROMŮ NA TRHU PRÁCE A ŠANCE NA JEJICH INKLUZI 13

Přístup ke kvalitě života a plné sociální participaci spočívá ve dvou obecných typech takových kvalit umožňujících přístup k životním šancím a k možnostem účasti na životě společnosti: jednak spočívá v oprávněních a právech v přístupu k možnosti dosahovat na životní šance (Dahrendorf 1991). Vedle toho spočívá ve způsobilostech, schopnostech (capabilities) uskutečnit tyto možnosti, a účastnit se tak života komunity v různých oblastech.2 Obdobně Muffels a Tsakloglou (2002) rozlišují v diskusi o politice sociálního začlenění přístup založený na právech (rights based approach) a přístup založený na způsobilostech, schopnostech (capabilities approach). V dynamice kumulovaného znevýhodnění jde o komplexní propojení mezi marginalizací na trhu práce, chudobou a sociální izolací (Mayes 2001, Tsakloglou a Papadopoulos 2002, Gallie, Paugam, Jacobs 2003: 3), když se tyto tři základní prvky sociální exkluze vzájemně posilují a vytvářejí „bludný kruh“, jenž postupně zhoršuje sociální postavení jednotlivců a jejich rodin. Marginalizace či exkluze na trhu práce – chápaná obvykle jako dlouhodobá, opakovaná nezaměstnanost a dále jako přístup k nejistým a málo placeným pracovním místům – je na jedné straně důsledkem nízké úrovně lidského a sociálního kapitálu, stejně jako důsledkem strukturálních charakteristik trhů práce. Může být – aniž by to znamenalo zúžení pohledu na komplexnost procesu těchto kumulovaných znevýhodnění – pokládána za centrální prvek celé dynamiky sociální exkluze. Je tomu tak z více důvodů: jednak proto, že v současných společnostech poskytuje pozice na trhu práce sociální status i možnosti spotřeby a pak její absence či podstatné znevýhodnění v této pozici má značné dopady na materiální deprivaci, psychiku a sebeúctu a na sociální vztahy postižených lidí. Omezená participace lidí na trhu práce, v systému produkce a návazně pak i vyplývající omezení v úrovni a vzorcích spotřeby ve společnosti „konzumentů“ (Bauman, 1998) blokují i další možnosti sociální inkluze. Podle Giddense (1998: 102) sociální inkluze „… se v širokém slova smyslu vztahuje k občanství, k občanským a politickým právům a závazkům, jež by měli sdílet všichni členové společnosti, nejen formálně, ale i reálně. Rovněž se vztahuje k příležitostem a účasti lidí ve společenském životě. Ve společnosti, kde práce zůstává hlavním zdrojem sebeúcty a životního standardu, přístup k práci je hlavní podmínkou k dosažení těchto příležitostí“. Je tomu tak i proto, že „nezaměstnanost … není jen nedostatkem příjmu…, ale je též zdrojem dalekosahajících negativních destruktivních dopadů na svobodu jednotlivce, iniciativu a dovednosti“ (Sen 1999: 21, vlastní překlad). Přístup k placenému zaměstnání se stává ale stále více nejistým, přičemž sociální dopady této nejistoty se stále výrazněji diferencují. Procesy technologické změny a modernizace vedou k substituci práce kapitálem a k substituci nekvalifikované práce prací kvalifikovanou (srovnej Gual 1996). Vedle toho globalizace ekonomické soutěže a s ní spojená vysoká mobilita kapitálu zvýšily tlaky na omezování pracovních nákladů, což se projevuje zejména v tlaku na mzdy a na odvody z pracovní síly a daňové zatížení (srovnej Jordan 1999, Standing 1999, Beck 2000, Heery a Salmon 2000). 2

Způsobilosti, schopnosti (capabilities) zahrnují zejména veškerý lidský a sociální kapitál umožňující lidem přístup k „fungování“ (functionings) ve společnosti a přístup ke zdrojům, jež to umožňují (srovnej Sen 1992).

14 SOCIÁLNÍ STUDIA 10, 2003 Nejsilnější důsledky těchto změn dopadají sice obecně na všechny kategorie pracovníků, nejvíce ale právě na nekvalifikovanou, nedostatečně a nevhodně kvalifikovanou pracovní sílu: jak omezením její účasti na trhu práce, tak její flexibilizací a znejistěním jejího postavení. Navíc je reakcí aktérů na rostoucí nejistoty snaha o redistribuci rostoucích rizik, o jejich přenos na specifické segmenty trhu práce a na specifické kategorie pracovníků. Proces dualizace pracovních trhů (Berger a Piore 1980, Lindbeck a Snower 1988) rozděluje primární (chráněné trhy práce, méně flexibilizované) a sekundární (otevřené, plně soutěživé, nechráněné, plně flexibilizované) trhy práce a stejně tak vytváří sociální bariéry mezi „insidery“ a „outsidery“, kteří se na těchto segmentech trhů práce pohybují. Proces diferenciace rizik na primárních a sekundárních trzích práce probíhá v závislosti na kvalitách lidského kapitálu, jeho kumulací a sociálním přenosem, stejně jako v závislosti na kvalitách sociálního kapitálu – a na sociálních bariérách přechodu mezi segmenty trhu práce.3 Proces globalizace enormně zvyšuje tlaky na pracovní sílu v sekundárním segmentu trhu práce a klade v něm požadavky úplné flexibilizace a přizpůsobení ve smyslu přijetí nejistého a legislativně či odbory málo ochráněného zaměstnání s nejistou a nízkou mzdou, s nevýhodnými pracovními podmínkami. S tím související alternativou je únik do neformální šedé ekonomiky. Ta dává na jedné straně naplnění požadavků flexibilizace největší prostor, na druhé straně je v kombinaci s dalšími příjmy ve formě sociálních dávek jistější a přijatelnější alternativou pro pracovní sílu konfrontovanou s extrémními požadavky flexibilizace.4

Výchozí hypotézy a data Na základě naznačeného pojetí konceptu sociálního vyloučení přijímáme hypotézu o centrální roli marginalizovaného postavení etnické menšiny Romů na trhu práce v soudobých (postkomunistických) společnostech pro jejich materiální a sociální deprivaci a konec konců pro jejich celkové sociální vyloučení. Chceme přitom ověřit předpoklad, že vyloučení Romů na trhu práce je výsledkem kumulace handicapů, které mají strukturální příčiny (jde o transformaci a strukturální změny na trhu práce včetně jeho segmentace). Vedle toho příčiny handicapů pramení z individuálních deficitů na straně Romů, zejména v jejich nízkém lidském a sociálním kapitálu. Za dva hlavní instrumentální prvky ovlivňující začlenění Romů na trh práce považujeme proto rozvoj či deprivaci v jejich obecných schopnostech, zejména v jejich lidském kapitálu umožňujícím prosadit se na trhu práce, a vedle toho uznání a prosazení jejich obecných oprávnění, občanských práv, v tomto případě práva na přístup k rovné soutěži na trhu práce. V této stati si tedy všímáme nejen postavení Romů na trhu práce a jeho důsledků pro jejich materiální deprivaci, ale i faktorů, které toto postavení ovlivňují: jsou to jejich schopnosti a vedle toho sociální mechanismy, jež vymezují jejich „fungování“ na trhu 3

Tyto bariéry se utvářejí nejen podle akumulovaných kvalit lidského kapitálu a kvalit sociálních sítí, ale i v důsledku diskriminace podle sociálních charakteristik – k těm patří zejména pohlaví, věk a v největší míře etnikum.

4

Beck (2000) píše o „brazilianizaci Západu“.


práce. K takovým mechanismům patří bariéry a tlaky ze strany dalších aktérů trhu práce, zejména diskriminace vůči Romům, sociální kapitál, zejména sociální sítě Romů umožňující jim přístup k pracovním místům, a v neposlední řadě pak veřejné politiky realizované s cílem vyrovnání šancí v přístupu k trhu práce. V postkomunistických zemích je dnes obecný nedostatek údajů o romské komunitě. Za prvé při cenzu obyvatel, jenž je prováděn zhruba v desetiletých intervalech, Romové v obavách z diskriminace deklarují obvykle příslušnost k majoritě – například v ČR v roce 2001 deklarovalo romskou národnost cca 11 tisíc občanů , což je méně než 5 % Romů, kteří žijí v zemi. Ani státní správa nevede údaje o etnické příslušnosti klientů sociálních úřadů, úřadů práce a dalších institucí, neboť takto se vyhýbá možnosti obvinění z diskriminace.5 Tato strategie je patrně přijímána i proto, že snadno umožňuje problémy romské komunity odsouvat mimo agendu veřejné politiky. Pak tedy kvalitní a spolehlivé údaje o Romech mohou být získány více méně výlučně výzkumnými akcemi. Zde se opíráme v prvé řadě o dva kvantitativní polostandardizované surveye, které jsme provedli v romské komunitě. První z nich, národní survey, byl proveden na vzorku 947 respondentů v deseti lokalitách v ČR v květnu až červnu 2000, v rámci projektu Phare „Interetnické vztahy“. Cílem projektu bylo identifikovat podmínky života Romů a jejich vztahy s majoritou v různých typech sousedství v České republice. Lokality byly vybrány typově jako reprezentanti sousedství vyznačujících se různou kvalitou vztahů mezi majoritou a minoritou: bezproblémovými vztahy, mírně problémovými vztahy a vysoce problémovými vztahy. Výběr respondentů byl prováděn dvoustupňově: lokality byly určeny na základě zmíněné typologie a dále jsme postupovali náhodnou procházkou v kombinaci s technikou „snowball“ s podporou samotných dotazovaných v komunitě. Vedle 947 Romů bylo dotázáno též 1 000 příslušníků majority v jejich sousedství (zpráva z výzkumu viz www.clovekvtisni.cz, www.fss.muni.cz). Druhý zde využitý výzkum byl proveden v prosinci 2000 a v lednu 2001 ve všech krajích v ČR v rámci společného mezinárodního srovnávacího výzkumu International Labour Organization and United Nations Development Programme: „Human Development of Roma Community in Central and Eastern Europe“. Tento výzkum byl zaměřen na identifikaci celkového postavení Romů v postkomunistických společnostech a na identifikaci faktorů umožňujících zlepšení postavení romských komunit. Výzkum zahrnoval reprezentativní vzorky cca 1000 respondentů z romské komunity v Bulharsku, České republice, Maďarsku, Rumunsku a Slovensku, celkově 5 034 respondentů.6 Výběr respondentů byl proveden jako dvoustupňový výběr – v prvním stupni byly voleny v rámci země v odpovídající relaci oblasti, kde podle dosavadních znalostí výzkumníků žijí Romové, a určena teritoriální skladba vzorku. v daných oblastech pak byla provedena náhodná procházka v domácnostech Romů (zpráva z výzkumu viz www.undp.sk). 5

Je specifickým problémem postkomunistických zemí, že státní správa není v očích občanů ještě dostatečně kredibilní co do zacházení s údaji o občanech.

6

Výzkum provedl tým pod vedením A. Ivanova (Bulharsko), T. Sirovátka (Česká republika), M. Vašečka (Slovenská republika), M. Marczis (Madarsko), S. Cace (Rumunsko), A. Zeljazkova (Bulharsko).

16 SOCIÁLNÍ STUDIA 10, 2003

Romové na trhu práce: minulost a současnost Postavení Romů na trzích práce je dodnes podstatně ovlivněno způsobem, jímž totalitní režimy vymezily jejich místo v příkazovém systému produkce. Politika potlačení jejich etnicity a bezpodmínečné asimilace do majoritní kultury a společnosti uplatňovaná vůči Romům spočívala mimo jiné v jejich násilném usazování a připoutání k vnucenému zaměstnání. Jednalo se přitom o práce výlučně v nekvalifikovaných povoláních, v různých sektorech ekonomiky.7 Tam, kde docházelo k rozvoji těžkého průmyslu, jenž nabízel nejvíce pracovních míst, migrace Romů směřovala do center „socialistické industrializace“, ale mohli se uplatnit i v zemědělství, mimo jiné i na stavebních pracích realizovaných zemědělskými družstvy (takzvané přidružené výroby). Romové byli motivováni nejen tlakem státní správy na přijetí zaměstnání, ale též relativně dobrými výdělky v nekvalifikovaných povoláních doprovázenými pro ně dobře dosažitelnými sociálními výhodami, jako je bydlení či sociální dávky. Radičová (2001) hovoří o falešné integraci, když Romové byli uměle „inkorporováni“ na okraj společnosti jako nevzdělaná pracovní síla v oblastech, jež byly později vystaveny největšímu ekonomickému úpadku a nezaměstnanosti. Na druhé straně nebyli Romové v komunistickém režimu žádným způsobem vedeni k osobní a občanské odpovědnosti za své sociální postavení, když stát de facto plně organizoval jejich život – tuto odpovědnost ostatně v daných podmínkách pomalu pozbývala i majoritní populace. Organizované připoutání Romů k nekvalifikované práci poskytlo ovšem špatnou perspektivu pro jejich pozdější inkluzi na trh práce v tržní ekonomice. V procesu tržní transformace se totiž pracovní příležitosti pro nekvalifikovanou pracovní sílu drasticky snížily, v zemědělství a hlavně v oblastech těžkého průmyslu s větší koncentrací Romů, kde obecná míra nezaměstnanosti narostla dvojnásobně v porovnání s průměrem v těchto zemích. Romové byli v této situaci vystaveni ještě vyšší selektivitě zaměstnavatelů při propouštění i při přijímání než příslušníci majoritní populace. Vznikly postupně koncentrace osídlení nezaměstnaných Romů v oblastech postižených průmyslovým úpadkem. Je to model typický pro Českou republiku, zatímco v ostatních zemích lze nalézt navíc populace Romů nedotčené socialistickou industrializací, žijící v segregovaných romských osadách v nerozvinutých venkovských oblastech, s minimálními ekonomickými možnostmi.8 V postkomunistických zemích se obecně projevuje diskriminace na trhu práce především vůči těm skupinám populace, u kterých se předpokládá nižší pracovní intenzita a docházka: dotýká se především Romů, starších pracovníků a žen s dětmi (Mareš, Sirovátka, Vyhlídal 2003). V případě Romů je tato diskriminace z větší části opřena o předsudky, stereotypy a stylizované zkušenosti o odlišných vzorcích (pracovního) chování romského etnika. Nepla-

7

V České republice, jež byla okupována fašistickým Německem, došlo za druhé světové války k holocaustu Romů, který přežilo jen několik tisíc Romů. V průběhu „socialistické industrializace“ pak přišla do českých zemí většina Romů ze Slovenska za výdělkem a lepšími životními podmínkami.

8 Radičová (ibid.) nazývá znevýhodnění Romů postavením na trhu práce v kombinaci s prostorovou segregací spojenou s bydlištěm v oblastech postižených ekonomickým úpadkem „dvojí marginalizací“.


tí to ale bezezbytku. Marginalizovaná pracovní síla je v postkomunistických ekonomikách funkčním prvkem šedé ekonomiky umožňujícím zaměstnavatelům levné podnikání založené na nízkých mzdách, úsporách na odvodech z pracovní síly a vysoké pružnosti v zaměstnávání. Pak například zaměstnavatelé (i ti, kteří nejsou ochotni přijímat Romy na formálním trhu práce) jsou nakloněni přijímat Romy jako námezdní pracovní sílu načerno. Minulý režim, který vedl Romy k zaměstnáním v nekvalifikovaných profesích, přispěl ke zlepšení jejich školního vzdělání pouze na nejnižší úroveň gramotnosti – tedy na úroveň základní školy. Často šlo přitom o zvláštní školu, kam s ohledem na jazykový handicap byli Romové většinou zařazováni. Nízká úroveň lidského kapitálu, vzdělání, je dnes pro Romy na trhu práce rozhodujícím handicapem. Na druhé straně transformující se ekonomika jim nabízí mnohé příležitosti v šedé ekonomice, a to právě v nekvalifikovaných činnostech, jež často i dříve vykonávali (typicky kopáčské a stavební práce) a váže je tak k tradičním vzorům chování. Navíc byly po roce 1990 v postkomunistických zemích uzákoněny dávky sociální pomoci zaručující minimální životní standard pro ty, kteří dlouhodobě nemají jiné zdroje příjmů. Výše těchto dávek není často daleko od výdělků nekvalifikovaných pracovníků a v případě početných nebo neúplných rodin dokonce tyto výdělky převyšuje. v České republice například výše životního minima pro čtyřčlennou rodinu převyšuje úroveň průměrné mzdy. Systém sociálních dávek působí v situaci nedostupných pracovních příležitostí na formálním trhu práce a naopak při možnostech zapojení do neformální ekonomiky na Romy výrazně demotivačně, ovšem jen pokud jde o aspirace na zapojení na formálním trhu práce. V důsledku naznačených změn řada Romů, kteří se za starého systému postupně dostali do pozice nižších vrstev „pracující třídy“ a materiálním i kulturním standardem se dost přiblížili hlavnímu proudu společnosti, ztratila po roce 1990 zaměstnání a zdroj obživy. V důsledku snížené poptávky po nekvalifikované práci, diskriminace a nízkých pobídek v oblasti formálního trhu práce část Romů postupně na formální zaměstnání rezignovala a přijímá jako alternativu život na sociálních dávkách, případně je kombinuje s příležitostnými aktivitami na „vstřícném“ neformálním pracovním trhu.9 Prostorovou koncentrací nezaměstnaných a materiálně deprivovaných Romů vznikla již mnohá „etnická ghetta.“ Nezaměstnanost Romů, respektive jejich marginální postavení na trhu práce, jim nepřináší pouze materiální deprivaci, ale přispívá podstatně i k prohloubení dalších projevů sociální exkluze Romů. Závislost části romské komunity na sociálních dávkách, jakož i viditelná účast Romů v šedé ekonomice podporuje u majority přesvědčení o „neoprávněnosti“ Romů na sociální dávky či jiné formy podpory poskytované státem a toto přesvědčení silně poznamenává i přístup státních institucí k Romům. Podobně zkušenosti s tou částí romské komunity, jež vykazuje mnohé charakteristiky „podtřídy“ (underclass), respektive určité sociálně-patologické rysy, vyvolávají obecný despekt majority vůči etniku Romů. 9

Neformální sektor a zaměstnávání v něm jsou v postkomunistických zemích v důsledku „privatizační volnosti“ poskytnuté podnikatelským subjektům ze strany státní správy mimořádně rozvinuté.


Nezaměstnanost a marginalizace Romů na trhu práce V postkomunistických zemích není dnes sociální skupiny, která by byla vystavena marginalizaci na trhu práce ve větší míře než Romové. V Bulharsku, v Rumunsku a na Slovensku se míra jejich nezaměstnanosti pohybuje okolo 80 %, v Maďarsku něco přes 50 %, jen v České republice klesá pod 50 % (tabulka 1).10 Tak vysoké specifické míry nezaměstnanosti jsou zcela výjimečné. Obecně ale v postkomunistických zemích lze vysledovat silnou marginalizaci některých specifických skupin populace na trzích práce, a to i tam, kde nezaměstnanost není extrémně vysoká. Například v ČR, kde se obecná míra nezaměstnanosti pohybuje v posledních letech kolem 9 %, je výrazně vyšší specifická míra nezaměstnanosti dlouhodobě zjištěna u mládeže do 18 let – kolem 30 %, u zdravotně handicapovaných – kolem 30 %, u nekvalifikovaných pracovníků – přes 20 % (ČSÚ 2002) a jak jsme již uvedli u Romů – kolem 45 %. Tabulka 1: Jaké je Vaše současné socio-ekonomické postavení? (Populace Romů nad 15 let) Bulharsko

ČR

Rumunsko

Slovensko

Maďarsko

Zaměstnán

14,4 %

36,2 %

15,8 %

11,1 %

20,2 %

Student

0,5 %

3,5 %

0,5 %

0,6 %

0,7 %

Mateřská dovolená

2,4 %

10,6 %

0,2 %

8,8 %

14,2 %

V domácnosti

1,5 %

2,7 %

17,1 %

4,7 %

6,8 %

V důchodu

19,9 %

13,4 %

9,6 %

9,1 %

24,7 %

Nezaměstnaný

56,4 %

31,2 %

52,6 %

61,8 %

26,2%

Jiný nekativní

2,6 %

1,1%

2,7 %

2,7 %

7,2 %

n.ú.

2,3 %

1,3 %

1,5 %

1,2 %

100,0 %

100,0 %

100,0 %

100,0 %

100,0 %

Míra nezaměstnanosti Romů

80,0

46,3

76,9

84,8

56,5

Obecná míra nezaměstnanosti

17,5

8,5

6,6

18,9

9,1

Pramen: výzkum ILO a UNDP 2000/2001, upraveno, vlastní výpočty, ČSÚ.

Potvrzuje se rovněž praktická zkušenost, že část pracovních aktivit Romů směřuje do neformální ekonomiky. Na příkladu České republiky lze sledovat, že kategorie Romů, kteří se deklarují jako „zaměstnaní“, zahrnuje asi 15 % těch, kteří pracovali v posledním měsíci v neformální ekonomice (krom toho dále zahrnuje asi 5 % těch, kteří pracovali v posledním měsíci na programech veřejně prospěšných prací nebo v neziskových organizacích) a podobně u těch, kteří se deklarují jako „nezaměstnaní“, zjišťujeme asi 12 % aktivních v posledním měsíci v šedé ekonomice (ale také 5 % aktivních na formálním 10 Podobně při národním výzkumu v roce 2000 jsme v ČR zjistili míru nezaměstnanosti Romů

43 % (u mužů 40 %, u žen 51%).


trhu práce a asi 2 % aktivních na veřejných pracích nebo v neziskovém sektoru). V případě jiných postkomunistických zemí jsou údaje o účasti v neformální ekonomice ještě vyšší.11 Obecně je symptomatický průnik pracovních aktivit Romů ve formálním a v neformálním sektoru stejně jako nestabilní charakter pracovních míst, jež jsou Romům dostupná – ať je to na formálním (většinou sekundárním trhu práce) či v neformální ekonomice. Tomu odpovídá i skutečnost, že celá polovina Romů je nekvalifikovanými nebo zaučenými dělníky, jen 15 procent Romů v ekonomicky aktivním věku má status kvalifikovaných dělníků a pouze přes deset procent jich má idokonce i vyšší socioekonomický status – jedná se ale nejčastěji o kategorii nižších nemanuálních zaměstnání.12 Pokud vezmeme v úvahu minulou zkušenost s nezaměstnaností, je zřejmé, že problém nezaměstnanosti se dotýká většiny z nich, byť diferencovaně. V případě České republiky se Romové člení na tři přibližně stejně velké skupiny: jedna nemá žádnou zkušenost s nezaměstnaností, ke druhé patří ti, kteří byli dříve nezaměstnaní alespoň jednou, ke třetí pak ti, kteří dříve byli nezaměstnaní dvakrát a vícekrát. Ke skupině těch Romů, kteří už byli nezaměstnaní nejméně dvakrát, patří víc než 35 procent Romů, zatímco u majority tato skupina nedosahuje ani 10 procent – naopak zjišťujeme v majoritě asi 60 % těch ekonomicky aktivních, kteří ještě nemají žádnou zkušenost s nezaměstnaností, proti 26 % ekonomicky aktivních Romů (Výzkum interetnických 2002). Nezaměstnaní Romové jsou z drtivé většiny dlouhodobě nezaměstnanými. Je-li dlouhodobá nezaměstnanost ve shodě s konvencí Mezinárodní organizace práce definována jako nezaměstnanost trvající déle než rok, pak podle zjištění národního výzkumu z roku 2000 v České republice asi 75 procent nezaměstnaných Romů patří k dlouhodobě nezaměstnaným, déle než čtyři roky je bez zaměstnání skoro 30 procent nezaměstnaných Romů. Podle Výběrových šetření pracovních sil patří k dlouhodobě nezaměstnaným o něco více než polovina nezaměstnaných v celkové populaci. Pokud porovnáme celkovou dobu předchozí nezaměstnanosti (součet všech dřívějších dob nezaměstnanosti) u Romů a majority, ukazuje se, že asi polovina ekonomicky aktivních Romů už strávila víc než rok v nezaměstnanosti (čtvrtina dokonce víc než čtyři roky), zatímco z příslušníků majority strávilo celkem více než rok v nezaměstnanosti jen asi 12 procent dotázaných. Nezaměstnanost je totiž v majoritě více koncentrována na specifické skupiny, jež přitom postihuje s větší intenzitou, zatímco Romové jsou nezaměstnaností postiženi v daleko větší míře, a to jako celá subpopulace, i když – jak jsme ukázali – diferencovaně. Shrnuto, Romové se pohybují v drtivé většině na sekundárním a neformálním trhu práce a nezaměstnanost přitom postihuje většinu jejich populace, a to často opakovaně a s delšími periodami trvání v porovnání s majoritní populací. 11 Navíc mohou být data o účasti v neformální ekonomice získaná deklarací samotných Romů

podhodnocena.

12 Symptomatické je i to, že celá pětina Romů ve věku nad dvacet let ještě nikdy nepracovala, resp.

jejich socioekonomický status nelze odvodit od jejich postavení v zaměstnání.


Nezaměstnanost a materiální deprivace Romů Vysoké riziko nezaměstnanosti a marginalizace na trhu s sebou nese příjmovou a materiální deprivaci, častou, opakovanou či déle trvající závislost Romů na sociálních dávkách. Přináší pak i další znevýhodnění, například v oblasti bydlení. Pro generaci dětí znamená reprodukci nevýhod v přístupu ke vzdělání a k trhu práce. Nejde jen o materiální podmínky jejich života, ale též o formování jejich životní strategie, která realitu exkluze na trhu práce předjímá. Například se jeví být u mladé generace Romů mateřství u mladých, i nezletilých dívek alternativou k nejistému uplatnění na trhu práce a strategií získání jistých sociálních dávek. Při posuzování materiální úrovně Romů je třeba vzít v úvahu, že Rumunsko a Bulharsko jsou země s úrovní HDP na hlavu asi třikrát nižší proti ČR a Maďarsku, na Slovensku je HDP na hlavu asi o 30 procent nižší v porovnání s ČR (Ivanov et al. 2002). Tyto země se liší i svým sociálním systémem, zejména dostupností a úrovní sociálních dávek. Úroveň průměrných výdajů na osobu v domácnostech Romů ve srovnání s průměrnými výdaji domácností je ve všech zemích s výjimkou ČR kolem 30 % , v ČR se pohybuje kolem 45 % (vezmeme-li v úvahu data o průměrných domácnostech ze statistik rodinných účtů). Podle reprezentativního, a tedy přesnějšího šetření na velkém vzorku domácností z roku 2001 je pak úroveň výdajů domácností Romů na úrovni kolem 52 % průměrných ročních příjmů domácností (ČSÚ 2003).13 Relativně vyšší úroveň reálného materiálního standardu Romů v České republice v porovnání s ostatními srovnávanými zeměmi je dána jednak vyšší ekonomickou úrovní země (HDP na hlavu), jednak nižší úrovní nezaměstnanosti Romů v ČR v porovnání s ostatními zeměmi a jednak relativně kvalitním sociálním systémem (zejména jde o systém dávek na děti a podporu garantovaného životního minima, jež je v porovnání s ostatními zeměmi na slušné úrovni).

Tabulka 2: Jaký je Váš život nyní ve srovnání s prvními roky po pádu dřívějšího režimu? Bulharsko

ČR

Rumunsko

Slovensko

Maďarsko

Je to lepší nyní

1,8 %

17,6 %

7,4 %

4,0%

9,4 %

Je to asi stejné

7,1 %

18,3 %

5,1 %

6,3 %

20,8 %

Bylo to tehdy lepší

78,0 %

41,4 %

81,5 %

81,0 %

67,7 %

n.ú.

13,0 %

22,8 %

6,0 %

8,7 %

2,1%

Celkem

100,0 %

100,0 %

100,0 %

100,0 %

100,0 %

Pramen: výzkum ILO a UNDP 2000/2001, upraveno, vlastní výpočty.

Nepřekvapuje proto, že zatímco v ostatních zemích Romové jednoznačně deklarují, že jejich život se od té doby, co se změnil režim, zhoršil, v České republice je situace Romů podle nich samotných nejčastěji posouzena jako stejná (tabulka 2), a také podíl subjektivně chudých Romů nepřesahuje 50 %, zatímco v ostatních zemích jde o drtivou většinu populace Romů (tabulka 3). 13 Roční příjmy domácností a roční výdaje domácností se v ČR v průměru liší podle SRÚ velice

nepodstatně.


Tabulka 3: Považujete Vaší rodinu za … Bulharsko

ČR

Rumunsko

Slovensko

Maďarsko

Bohatou

0, 6 %

1,8 %

3,4 %

2,5 %

,1 %

Daří se jí relativně dobře

20, 1 %

48,1 %

18,6 %

39,0 %

31,8 %

Chudou

48,0 %

40,0 %

55,3 %

49,4 %

60,7 %

Žije v bídě

30,1 %

3,0 %

21,9 %

8,6 %

6,8 %

n.ú. Celkem

1,2 %

7,2 %

,8 %

,4 %

,6 %

100,0 %

100,0 %

100,0 %

100,0 %

100,0 %

Pramen: výzkum ILO a UNDP 2000/2001, upraveno, vlastní výpočty

V zásadě dost podobně jako v jiných postkomunistických zemích však v České republice vyznívá relativní srovnání materiální situace domácností Romů s majoritní populací. Jestliže horní hranice prvního (nejnižšího) příjmového decilu je 45 400 Kč ročního příjmu na osobu a průměrný příjem v prvním decilu příjmového rozložení je asi 36 000 Kč (ČSÚ 2003), pak průměrné roční výdaje na osobu v domácnostech Romů byly zjištěny velice blízko horní hranici prvního příjmového decilu 43 207 Kč a je zřejmé, že domácnosti Romů patří k nejnižším příjmovým skupinám.14 Přitom průměrné výdaje domácností zaměstnaných Romů jsou v průměru asi jen o 13 % vyšší ve srovnání s nezaměstnanými respondenty Romy. Svědčí to o tom, že výdělková schopnost zaměstnaných Romů na sekundárním trhu práce není velká, a také o tom, že častá přítomnost dalších nezaměstnaných v domácnosti15 rozmělní pracovní příjem zaměstnaného člena domácnosti Romů tak, že práce se příliš nevyplácí: garantované životní minimum pro čtyřčlennou rodinu je v ČR asi na úrovni průměrné čisté mzdy, mzdy nekvalifikovaných pracovníků jsou ovšem jen na úrovni dvou třetin této výše. Zatímco reálná materiální situace Romů ve srovnání s majoritní populací je vesměs dost špatná, jejich postavení na trhu práce je klíčovým diferencujícím faktorem subjektivní materiální deprivac e. Pokud jako indikátor subjektivní chudoby Romů v ČR použijeme otázku H. Deleecka z Univerzity v Antverpách,16 pak asi polovina Romů deklaruje, že vychází se svými příjmy s obtížemi, 21 procent pak s velkými obtížemi – právě tato kategorie bývá při zjišťování subjektivní chudoby považována za chudé.17 V majoritní populaci bylo v roce 1998 zjištěno stejnou otázkou 10 procent subjektivně chudých,18 v majoritě, kterou jsme paralelně dotazovali v sousedství Romů v roce 2000, pak něco přes 8 procent chudých.

14 Přijmeme-li empiricky ověřený předpoklad, že roční příjmy se obvykle rovnají výdajům.

15 Jen výjimečně jsme nalezli mezi Romy respondenta, který by nebyl buď sám nezaměstnaný, anebo neměl někoho z nejbližších příbuzných (rodiče, děti, sourozenci) nezaměstnaného. 16 Otázka byla upravena na pětibodovou škálu namísto šestibodové, jež je obvykle používána. 17 Výzkum Phare Interetnické vztahy, data 2000. 18 Výzkum Sociologického ústavu Ekonomická očekávání a postoje 1998.

22 SOCIÁLNÍ STUDIA 10, 2003 Zjistili jsme přitom významný rozdíl v míře subjektivní chudoby u Romů podle postavení na pracovním trhu, kdy nezaměstnaní Romové jsou zjevně nejvíce deprivovanou skupinou – ve srovnání se zaměstnanými Romy je podíl subjektivně chudých mezi nezaměstnanými Romy čtyřnásobný a platí, že zaměstnaní Romové se v míře subjektivní chudoby podle otázky CSP v podstatě přiblížili majoritní populaci (tabulka 4).

Jak vycházíte s příjmy?

s velkými obtížemi

s obtížemi

jak kdy

snadno

velmi snadno

neví, bez odpovědi

Tabulka 4: Subjektivní chudoba Romů podle postavení na pracovním trhu (v %)

Zaměstnaný

8,7

21,0

51,1

15,5

3,2

0,5

100,0

Podzaměstnaný

15,9

48,9

28,4

4,5

1,1

1,1

100,0

Nezaměstnaný

34,9

31,0

27,4

4,8

0,4

1,6

100,0

Neaktivní

25,5

34,0

28,2

7,4

3,7

1,1

100,0

Důchodce

22,0

43,1

25,2

8,9

0,0

0,8

100,0

Celkem

22,5

32,6

33,3

8,6

1,8

1,0

100,0

n = 870; koeficient kontingence CC = 0,345, Sign. .000 Pramen: výzkum Phare Interetnické vztahy, červen 2000

Přesto že zaměstnanost nepřináší, jak jsme viděli, rodinám Romů podstatné zvýšení příjmů, poskytuje jejich domácnostem větší nezávislost na sociálních dávkách, suverenitu v rozhodování o účelu výdajů domácností a omezuje jejich sociální deprivaci různými formami stigmatizace ze strany majority a jejích institucí. Za důležitý důsledek materiální deprivace u populací, u nichž je zjištěna vyšší indikace chudoby, je běžně nutnost půjčovat si peníze a následně zadlužení domácností. Půjčování peněz na jedné straně pomáhá dočasně řešit obtížné finanční situace, na druhé straně vytváří další tlaky a existenční nejistoty a stres. Prohlubuje tak chudobu a sociální vyloučení a často vystavuje mnohé dlužníky tvrdým lichvářským požadavkům: některé prokázané případy byly v ČR již soudně stíhány. Skoro dvě třetiny Romů si podle našeho zjištění alespoň občas půjčují peníze, 13 procent však zcela pravidelně. Jestliže postavení Romů na pracovním trhu neovlivňuje příliš výskyt strategie vypůjčování peněz, ovlivňuje však dost výrazně schopnost Romů dluhy splácet. a tak jen 20 procent zaměstnaných Romů má dluhy, zatímco mezi nezaměstnanými Romy dluhy deklaruje víc než polovina (Výzkum 2002). Shrnuto, i když zaměstnanost Romů, která je obvykle vázána na méně výhodná zaměstnání (v sekundárním segmentu trhu práce), příliš výrazně nezlepšuje převážně nízký materiální standard jejich domácností, vede k větší suverenitě v nakládání s finančními prostředky a podstatně omezuje jejich subjektivní materiální deprivaci.


Faktory nezaměstnanosti Romů

Za základní faktory určující (marginální) postavení Romů na trhu práce považujeme: 1) Strukturální faktory, jež ovlivňují efektivnost procesu hledání zaměstnání: poptávka po práci, zejména po nekvalifikované práci, úroveň nezaměstnanosti, segmentace trhu práce, dynamika trhu práce, vlastnosti sociálního systému (a jeho ochranné a pobídkové funkce). 2) Způsobilosti, schopnosti jednotlivců v širokém slova smyslu. Za klíčový je obecně považován lidský kapitál indikovaný hlavně vzděláním. Ten je v podmínkách „společnosti vědění“ považován za určující faktor pro postavení jednotlivců na trhu práce a v sociální struktuře. Vedle toho je to i sociální kapitál (rozsah a kvalita sociálních sítí), jenž ovlivňuje proces hledání zaměstnání. Granovetter (1974) zdůraznil klíčový význam tzv. „slabých sítí“ vzdálenějších známých, které mohou ovšem být mobilizovány právě v situacích nouze a potřeby. Je přitom možno rozlišit roli sociálních sítí jak pro informovanost o možnostech zaměstnání, tak pro případné přímé získávání zaměstnání prostřednictvím sociálních kontaktů a známostí (srovnej Galllie, Paugam, Jacobs 2003) 3) „Oprávnění“ na (rovný) přístup k trhu práce a „možnosti fungování“ ve specifických podmínkách trhu práce. K nim přiřazujeme přístup etnické menšiny k trhu práce ve smyslu možnosti realizovat právo na svobodnou soutěž, případně právo na korekci případných nerovností v rovnosti příležitostí na trhu práce. Přístup k trhu práce je vymezen především jednáním jiných subjektů/aktérů: jde v prvé řadě o strategie a mechanismy přímé i nepřímé diskriminace ze strany účastníků trhu práce (zaměstnavatelů a institucí veřejné správy), a naopak jde o příležitosti vyrovnávající tato znevýhodnění v rámci programů zaměstnanosti (jako je zprostředkování zaměstnání, pracovní příprava a tvorba míst pro znevýhodněné skupiny). V neposlední řadě jde o možnost etnické menšiny ovlivnit přístup k rovné soutěži na trhu práce anebo se podílet na formulaci problémů, cílů a charakteru opatření, které by handicapy v přístupu k trhu práce vyrovnávaly. Zde se budeme zabývat druhým a třetím okruhem faktorů, které uplatnění Romů na trhu práce ovlivňují, dopad strukturálních podmínek trhu práce jsme v obecné rovině již zachytili – viz výše odstavec Romové na trhu práce: minulost a současnost.

Způsobilosti, schopnosti: lidský a sociální kapitál V procesech tržní transformace a modernizace ekonomik zanikají nekvalifikovaná a méně kvalifikovaná pracovní místa v tradičních profesích v zemědělství a v průmyslu. Na tento proces už doplatili nejvíce nekvalifikovaní pracovníci, mezi nimi i Romové. Nízká úroveň jejich lidského kapitálu (vzdělání), když většina z nich nemá kvalifikaci a část dokonce nemá dokončeno základní školní vzdělání,19 zůstává dnes i do budoucna jejich základním a určujícím handicapem na trzích práce. Nejhorší je pozice Romů bez dokončeného základního vzdělání (podle klasifikace ISCED jde o stupeň 0, 1) a Romů se základním vzděláním (ISCED = 2), jejichž specifická míra nezaměstnanosti se pohybuje vesměs v postkomunistických zemích přes 75 %. Jen v České 19 Handicap školního vzdělání se mimo jiné projevuje špatnou znalostí jazyka majority.

24 SOCIÁLNÍ STUDIA 10, 2003 republice a v Maďarsku je míra nezaměstnanosti této vzdělanostní kategorie o něco nižší – kolem 55 %. Kvalifikovaní Romové se uplatňují o poznání lépe: zejména ve vyspělejších ekonomikách s nižší nezaměstnaností, jako je Česká republika a do jisté míry i Maďarsko, se míra nezaměstnanosti vyučených Romů (ISCED = 3) a především Romů s úplným středním či vysokoškolským vzděláním (ISCED = 4 a vyšší) výrazně snižuje. V méně vyspělých ekonomikách, s vysokou mírou nezaměstnanosti a s vysokou mírou nezaměstnanosti Romů je výhoda plynoucí Romům z lepšího lidského kapitálu menší (tabulka 5). Tabulka 5: Míra nezaměstnanosti Romů podle vzdělání Neúplné základní a bez vzdělání (ISCED = 0,1)

Základní (ISCED=2)

Neúplné střední (ISCED = 3)

Střední a vyšší (ISCED = 4 a vyšší)

Celkem

Česká republika

75,7

55,6

33,8

10,3

46,3

Maďarsko

78,7

57,0

41,5

39,1

56,5

Rumunsko

82,7

76,6

66,9

63,6

76,9

Bulharsko

89,5

80,9

73,7

53,3

80,0

Slovensko

94,1

87,6

85,0

56,1

84,8

Source: research UNDP a ILO 2000/2001

Role lidského kapitálu pro dlouhodobé vyhlídky Romů na trhu práce je značná, i když zde hrají roli ještě další faktory. Právě v prostředí českého trhu práce a do značné míry i v Maďarsku, kde je restrukturalizace ekonomiky pokročilejší, dává vyšší úroveň školního vzdělání Romům i lepší vyhlídky na uplatnění na trhu práce. Z toho důvodu je dnes zásadní otázkou, nakolik dynamika vzdělanostní úrovně Romů doprovází tempo transformace trhů práce a nakolik odpovídá i změně poptávky po nekvalifikované práci. Jestliže minulý režim ve snaze využít Romy jako nekvalifikovanou pracovní sílu zanedbal rozvoj jejich lidského kapitálu, pak s ohledem na výchozí nízkou úroveň jejich vzdělanosti příliš nepřekvapuje, že úroveň vzdělání Romů je i dnes fatálně nízká. V Bulharsku, Rumunsku a Maďarsku je jen asi pětina Romů vyučených v nějaké profesi či má vyšší vzdělání. Nejlepší úroveň vzdělání Romů byla v našem výzkumu zjištěna na Slovensku (44 % vyučených, 7 % vyšší vzdělání) a v České republice (39 % vyučených a 6 % s vyšším vzděláním). Zároveň zjišťujeme, že tendence k zlepšení vzdělanostní úrovně Romů je v současnosti nevýrazná. K nejvýraznějšímu posunu ve vzdělanostní úrovni došlo ve všech sledovaných zemích mezi nejstarší generací (které je dnes 50 let a více) a ostatními generacemi. Avšak mezi střední věkovou generací (30 až 50 let) a nejmladší generací, která vstupuje na trh práce vesměs už v prostředí tržní ekonomiky (dnes do 30 let), se vzdělanostní úroveň zlepšila jen málo. V České republice oproti jiným zemím došlo sice k růstu podílu vyučených Romů, dosahování úplného středního vzdělání a vysokoškolského vzdělání se nezlepšuje příliš viditelně ani zde (tabulka 6).


Tabulka 6: Úroveň vzdělání Romů podle věkových skupin v postkomunistických zemích (respondenti ve věku 20 let a více) Neúplné základní a bez vzdělání

(ISCED=2)

20–29

36,9 %

30–49

Věk

Střední a vyšší

(ISCED = 3)

(ISCED = 4 a vyšší)

Celkem

42,4 %

2,5 %

18,2 %

100,0 %

31,5 %

51,1 %

2,6 %

14,8 %

100,0 %

Základní

Maďarsko

Slovensko

Rumunsko

Česká republika

Bulharsko

(ISCED = 0,1)

Neúplné střední

>=50

57,1 %

32,9 %

1,6 %

8,5 %

100,0 %

celkem

41,8 %

42,7 %

2,2 %

13,3 %

100,0 %

20–29

15,1 %

27,1 %

51,9 %

5,8 %

100,0 %

30–49

19,8 %

37,8 %

37,8 %

4,6 %

100,0 %

>=50

44,7 %

30,6 %

21,8 %

2,9 %

100,0 %

celkem

23,3 %

33,2 %

38,9 %

4,6 %

100,0 %

20–29

46,8 %

31,1 %

14,9 %

7,2 %

100,0 %

30–49

42,5 %

32,9 %

18,1 %

6,5 %

100,0 %

>=50

54,0 %

29,8 %

12,1 %

4,2 %

100,0 %

celkem

46,1 %

31,8 %

15,9 %

6,2 %

100,0 %

20–29

11,9 %

30,7 %

46,4 %

10,9 %

100,0 %

30–49

9,3 %

38,0 %

46,2 %

6,5 %

100,0 %

>=50

19,6 %

44,9 %

32,9 %

2,5 %

100,0 %

celkem

11,7 %

36,9 %

44,1 %

7,2 %

100,0 %

20–29 30–49 >=50 celkem

25,6 % 29,8 % 53,7 % 34,1 %

50,2 % 47,8 % 30,4 % 44,5 %

19,0 % 18,8 % 12,1 % 17,4 %

5,2 % 3,6 % 3,7 % 4,0 %

100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 %

Pramen: výzkum UNDP a ILO, 2000/2001

Jestliže na jedné straně je zřejmý značný význam vzdělání pro uplatnění Romů na trhu práce, na druhé straně se ukazuje, že v nejmladší generaci Romů, která vstoupila na trhy práce už v prostředí tržní ekonomiky a bude na rozdíl od svých otců celoživotně vystavena soutěži na něm, nedošlo zatím k pozitivnímu posunu v jejich vzdělanostní úrovni a kvalifikační struktuře v porovnání s předchozími generacemi v žádné ze sledovaných zemí, a to ani v těch, kde ekonomiky jsou nejrozvinutější a „výchozí“ úroveň vzdělanosti Romů o něco vyšší – příkladem je právě Česká republika. Konečně lze konstatovat, že lidský kapitál sice ovlivňuje postavení Romů na trzích práce, na druhé straně je též zřejmé, že mnohým Romům jejich kvalifikace není ve srovnání s majoritní populací dostatečně spolehlivou devizou pro přístup ke stabilním místům a že do hry vstupují další faktory. Například v České republice, kde nekvalifikovaná pracovní síla většinové společnosti má specifickou míru nezaměstnanosti přes

26 SOCIÁLNÍ STUDIA 10, 2003 20 %, vyučení ji mají jen 8 % a vyšší vzdělanostní kategorie ještě nižší (2–6 %), míry nezaměstnanosti u Romů v odpovídajících vzdělanostních kategoriích proti příslušníkům majority jsou stále až pětinásobně vyšší, bez velkých rozdílů podle vzdělání. Způsobilosti, schopnosti (capabilities) jsou chápány jako předpoklady pro fungování v určité sociální struktuře (Sen 1992). Z pohledu fungování na trhu práce lze tedy k významným „způsobilostem“ přiřadit též sociální kapitál, jenž spočívá, jak jsme již uvedli, v sítích, které jednak poskytují informace a jednak usnadňují přístup k pracovním místům. Sociální sítě Romů z velké části směřují do jejich vlastní komunity a často je „uzavírají“ v prostředí komunity, kde je vysoká nezaměstnanost a vazby téměř výlučně na sekundární a neformální trh práce. Naopak Romové jen v malé míře disponují „slabými sítěmi“ do okolní majoritní společnosti. Jejich rodiny, nejbližší příbuzní, často i sousedé v jejich okolí vytvářející jejich „silné sítě“ jsou přitom obvykle vesměs postiženi určitým stupněm marginalizace na trhu práce. Například v České republice 34 % Romů, kteří žijí s partnerem/manželem, deklarovalo, že je jejich partner nezaměstnán, mezi Romy mladšími 35 let deklarovalo 45 % nezaměstnaného někoho z rodičů a mezi respondenty nad 40 let, kteří mají děti, deklarovalo 60 % nezaměstnané některé z dětí, 36 % respondentů deklarovalo nezaměstnané sourozence. Pokud respondenti vzali v úvahu i vlastní nezaměstnanost, pak se v souboru dotázaných jen výjimečně objevila rodina, kde nebyl aktuálně nikdo nezaměstnaný (2 % z celku dotazovaných).

Přístup k trhu práce a možnosti fungování na trhu práce Oprávnění na rovný přístup k trhu práce a „možnosti fungování“ ve specifických podmínkách trhu práce jsou obvykle vymezovány sociálními mechanismy. K nejvýznamnějším z těchto mechanismů patří segmentace trhu práce a procesy selekce pracovníků na trhu práce, respektive vybíravost zaměstnavatelů a diskriminace z jejich strany vůči některým skupinám pracovníků, určovaná podle specifických sociálně definovaných kritérií včetně etnické příslušnosti. Jiným, záměrně utvářeným mechanismem, jenž má být protiváhou takového spontánního procesu sociální selekce, je podpora rovných příležitostí, tedy podpora přístupu k trhu práce poskytovaná ze strany institucí sociálního státu, která má za cíl vyrovnávat případné handicapy v tržní soutěži způsobené zmíněnými sociálními mechanismy. K takové podpoře patří veškeré formy ochrany před diskriminací, opatření v oblasti aktivní politiky na trhu práce nebo i vzdělávací politiky ve prospěch znevýhodněných skupin. K tomu všemu patří i podpora účasti znevýhodněných skupin samotných na formování potřebných veřejných politik.

Diskriminace Viděli jsme, že způsobilosti či schopnosti vyjádřené kvalitou lidského kapitálu nejsou ani jediným, ani zcela určujícím handicapem Romů na trhu práce: nevysvětlují například příliš rozdíly v riziku nezaměstnanosti oproti příslušníkům majority stejné kvalifikační úrovně. Ještě významnějším znevýhodněním jsou totiž sociální mechanismy, jež ovlivňují fungování Romů na trhu práce: především je to diskriminace při zaměstnávání.


Diskriminace ovšem zasahuje více oblastí života Romů, jejich postavení na trhu práce nevyjímaje. Diskriminace v přístupu k zaměstnání20 je podle Romů samotných vážným problémem pro většinu z nich. Platí to stejně tak v České republice, kde je nezaměstnanost Romů na relativně nižší úrovni. Za vážný problém dotýkající se domácnosti respondenta považuje diskriminaci v přístupu k zaměstnání 58 % českých Romů, 18 % ji považuje za problém, byť méně významný. Podobně i v jiných postkomunistických zemích většina Romů označuje diskriminaci v přístupu k zaměstnání za problém dotýkající se jejich domácností. Rozdíly podle vzdělání či věku se při posuzování diskriminace neukazují být příliš významné, i když s rostoucím vzděláním význam diskriminace poněkud klesá: vždy jsou ovšem Romové vystaveni soutěži s příslušníky majority ve stejné vzdělanostní/profesní kategorii a do určité míry diskriminováni.21 Při subjektivním posuzování hlavních příčin nezaměstnanosti Romy samotnými je – krom Bulharska a Rumunska, kde za významnější důvod je považována celková hospodářská recese v zemi – etnický původ obecně uváděn za nejvýznamnější důvod. Celkem 67 až 84 procent dotázaných Romů svůj etnický původ přitom uvádí mezi třemi nejvýznamnějšími důvody potíží při hledání zaměstnání. Výrazně etnický původ vystupuje do popředí v porovnání s jinými důvody především v České republice a na Slovensku (tabulka 7).

Bulharsko

Česká republika

Rumunsko

Slovensko

Maďarsko

Tabulka 7: Které jsou hlavní důvody Vašich potíží při hledání zaměstnání? (označte tři hlavní důvody)

Moje etnická příslušnost

73,3 %

80,4 %

67,2 %

83,8 %

68,0 %

Nedostatečná kvalifikace

73,0 %

65,9 %

49,8 %

55,8 %

66,4 %

Celková ekonomická recese v zemi

90,0 %

53,3 %

74,8 %

77,9 %

34,7 %

Nedostatek štěstí

43,0 %

39,2 %

45,1 %

22,5 %

27,4 %

Můj špatný zdravotní stav

8,5 %

9,1 %

36,1 %

9,7 %

17,5 %

Můj věk

17,7 %

19,8 %

23,3 %

12,4 %

21,4 %

Mé pohlaví/rod

8,5 %

8,1 %

13,8 %

5,8 %

8,8 %

Pramen: výzkum UNDP a ILO, 2000/2001 Poznámka: respondenti do 55 let, kteří deklarovali potíže při hledání zaměstnání, 3 354 respondentů (potíže při hledání zaměstnání uvedlo v Bulharsku 82 %, v ČR 54 %, v Rumunsku 82 %, na Slovensku 78 % a v Maďarsku 88 % respondentů).

20 Pro nedostatek jiných objektivních dat spoléháme v tomto ohledu na vyjádření Romů samot-

ných.

21 Je třeba připustit, že poukazování na diskriminaci může být v mnoha případech racionalizací

špatného postavení na trhu práce, jež má důvody například v kvalifikaci, malém úsilí při hledání zaměstnání atp.

28 SOCIÁLNÍ STUDIA 10, 2003 V postkomunistických zemích jsou projevy diskriminace zákonem postihovány, v praxi jsou však projevy skryté diskriminace stíhány jen zcela výjimečně, nejspíše tomu zatím bylo v případě diskriminace žen. Například v České republice nejsou známy případy soudních postihů pro diskriminaci na etnickém základě v oblasti zaměstnávání. Naproti tomu jsou ale známy případy, kdy zaměstnavatelé veřejně deklarovali neochotu zaměstnávat Romy. Romové sami hovoří běžně o tom, že jsou při osobních návštěvách zaměstnavateli odmítáni nevybíravou formou, ačkoliv při předchozím telefonickém jednání příslib zaměstnání často dostali.

Sociální stát a politiky pro vyrovnání šancí Dlouhodobě nejvýznamnějším opatřením je pro zvýšení šancí na zaměstnání podpora vzdělání Romů. Viděli jsme však, že u nejmladší generace Romů nedochází k rychlému růstu vzdělanostní úrovně ve srovnání s generací, která prošla socialistickým školským systémem. V percepci životních šancí vyrůstající generace Romů byla ve všech sledovaných postkomunistických zemích Romy samotnými hodnocena – když se srovnávali majoritou – o dost hůře zejména možnost získat zaměstnání a vedle toho i možnost získat vzdělání. Především tyto okolnosti ovlivňují přesvědčení Romů o celkově horších šancích žít spokojený život ve srovnání s majoritou a jejich pocity sociální exkluze. Téměř srovnatelně naopak vnímají možnosti mít šťastnou rodinu a dobré přátele, což jsou Romy ceněné hodnoty a ty v jejich očích do určité míry kompenzují nižší životní šance v jiných oblastech (tabulka 8). Tabulka 8: Jaké jsou životní šance Vašich dětí ve srovnání s dětmi většinové společnosti v této zemi? (1= větší, 2=stejné, 3=menší, průměry hodnocení) Země

Najít práci

Poskytnout vzdělání svým dětem

Žít dobrý život

Utvořit šťastnou rodinu

Mít čestné přátele, na něž se lze spolehnout

Bulharsko

2,84

2,72

2,39

2,33

2,25

ČR

2,80

2,56

2,23

2,13

2,03

Rumunsko

2,62

2,37

2,38

2,33

2,14

Slovensko

2,83

2,43

2,27

2,07

2,00

Maďarsko

2,75

2,44

2,25

2,11

2,16

Pramen: výzkum UNDP a ILO, 2000/2001. Poznámka: 3 706 respondentů (kteří mají děti).

22 Takto to deklarují Národní akční plány zaměstnanosti (ve 4. pilíři „Rovné šance“). Tyto plány aplikují v rámci směrnic „Evropské strategie zaměstnanosti“ země EU, od roku 1999 i Česká republika jako země přistupující v roce 2004 k EU.


Zatímco v dlouhodobé perspektivě ovlivňuje přístup Romů k trhu práce jejich dnešní přístup ke vzdělávání, v krátkodobé perspektivě jsou zase významné programy aktivní politiky zaměstnanosti, jejichž cílem je vyrovnání šancí na trhu práce.22 Ačkoliv většina Romů ve všech sledovaných zemích je nezaměstnaná nebo už nezaměstnanost zažila, jen 7 až 12 % Romů ve věku do 55 let se zúčastnilo programů aktivní politiky zaměstnanosti. Výjimku představuje Slovensko, kde to bylo dokonce už 30 %, to proto, že v posledních letech byla s ohledem na vysoké počty Romů závislých na dávkách sociální pomoci uplatněna strategie workfare a účast ve veřejně prospěšných pracích je zde podmínkou pro zachování nároku na dávky sociální pomoci (tabulka 9).

Bulharsko

Česká republika

Rumunsko

Slovensko

Maďarsko

Celkem

Tabulka 9: Účast v programech aktivní politiky zaměstnanosti (% z celkového počtu respondentů do 55 let, N=3674)

Programy celkem

6,7 %

11,7 %

7,0 %

30,3 %

8,6 %

12,8 %

Veřejně prospěšné práce

3,2 %

4,7 %

1,3 %

26,1 %

2,8 %

7,6 %

Subvencovaná místa v soukromém sektoru

0,4 %

2,5 %

0,4 %

0,5 %

0,2 %

0,3 %

0,1 %

0,2 %

0,2 %

6,0 %

1,6 %

4,3 %

3,1 %

3,2 %

0,3 %

0,7 %

0,7 %

0,5 %

2,1 %

2,0 %

1,9 %

1,5 %

Sebezaměstnávání Pracovní výcvik od úřadu práce

1,9 %

Pracovní výcvik organizovaný NGO

0,5 %

Pracovní výcvik organizovaný u zaměstnavatele

0,1 %

1,0 %

0,6%

Pramen: výzkum UNDP a ILO, 2000/2001.

Je příznačné, že ačkoliv největším handicapem Romů na trhu práce je vedle etnické příslušnosti jejich nedostatečná kvalifikace, jen málo z nich se účastní programů pracovní přípravy a preferovány jsou ve vztahu k nim zejména programy veřejně prospěšných prací. Za druhé účastníci programů většinou účast v programech aktivní politiky zaměstnanosti za podstatné přispění k jejich zaměstnatelnosti a zlepšení jejich šancí na trhu práce nepokládali. Celkově shrnuto za všechny sledované země, veřejně prospěšné práce jen pro 6 % účastníků zlepšily podstatně jejich šance najít zaměstnání, pro 28 % je zlepšily jen málo (pro ostatní účastníky pak vůbec ne). Tvorba míst v soukromém sektoru zlepšila šance podstatně pro 7 % účastníků a alespoň málo pro 47 %, pracovní výcvik úřadu práce

30 SOCIÁLNÍ STUDIA 10, 2003 zvýšil šance na zaměstnání podstatně pro 15 % účastníků a pro 35 % jen málo. Naproti tomu byla přínosnější účast v těch programech, v nichž ale byli zařazeni Romové jen ojediněle: podpora sebezaměstnávání podstatně zlepšila šance pro 58 % z účastníků a pro 34 % jen málo, pracovní výcvik neziskových organizací pro 27 % účastníků podstatně zlepšil jejich šance a pro 46 % jen málo, pracovní výcvik u zaměstnavatele pro 45 % zvýšil šance na zaměstnání podstatně a pro 22 % jen málo. Potenciálně rozhodující formou podpory šancí Romů na trhu práce je ovšem podpora jejich zaměstnatelnosti/employability, capabilities, tedy pracovní příprava a rekvalifikace. V tomto případě se podle všeho negativně projevuje celková nerozvinutost programů pracovní přípravy v postkomunistických zemích. Problémem je jak kvantita, tak vhodnost i kvalita programů. Například v České republice jsou preferovány z ekonomických důvodů při profesní rekvalifikaci tzv. cílené rekvalifikace, tedy takové, kde je účastníkům předem dán příslib zaměstnavatele na zaměstnání po dokončení rekvalifikace. To však Romy znevýhodňuje s ohledem na etnickou diskriminaci při přijímání. Za druhé je obecným jevem nedostatek programů pro nekvalifikované – jsou totiž nákladnější a také vyžadují důkladnou motivační přípravu a individuální práci s nezaměstnanými.23 Krom toho sami Romové nemají příliš zájem o programy rekvalifikací v tom případě, že nemají jasnou perspektivu zaměstnání. Sama účast v programu totiž podle jejich zkušenosti obvykle příliš nezlepšuje jejich finanční situaci nebo šanci na zaměstnání. Konečně, často jsou dlouhodobě nezaměstnaným nabízeny motivační kurzy, jež samy o sobě perspektivu zaměstnání nedávají. Zdá se tedy, že potřebám Romů odpovídají spíš kurzy u zaměstnavatelů nebo programy, které poskytují neziskové organizace. Programy aktivní politiky se však až na malou jejich část nejeví pro Romy dostatečně perspektivní. Celkově pak programy pracovní přípravy ani nemají dostatečný rozsah k tomu, aby mohly působit jako reálné nástroje alespoň částečného vyrovnání nižších šancí Romů na trhu práce.

Perspektivy veřejné politiky, role státu Začlenění Romů na trhu práce je základním předpokladem jejich sociálního začlenění. Romové sami na otázku „Co myslíte, že je nejdůležitější k tomu, aby se Romové stali rovnoprávnými členy společnosti?“ označili ve všech sledovaných zemích na prvém místě podmínku „mít pro Romy zaměstnání“, když například v případě České republiky ji uvedlo 91 % respondentů Romů. Ovšem tak jako vyloučení Romů na trhu práce má komplexní příčiny, tak i jejich začlenění na trhu práce vyžaduje komplexní přístupy a řešení. Strategie začlenění obecně předpokládá zlepšení schopností jednotlivých příslušníků romské komunity a jejich osobnostních předpokladů pro fungování v podmínkách měnícího se trhu práce. Stejně tak předpokládá umožňování prosazení občanských práv včetně oprávnění v přístupu k trhu práce a institucím, které uplatnění na trhu práce usnadňují. 23 Cílenost rekvalifikací měřená jako index podílu určité skupiny na účastnících opatření k jejich

podílu na nezaměstnanosti je v ČR dlouhodobě asi 0.40, zatímco cílenost pro nezaměstnané se středním a úplným vzděláním přesahuje index 2.00 (Sirovátka, Rákoczyová 2001).


Především tři oblasti veřejné politiky jsou významné pro začlenění Romů na trhu práce. Dlouhodobě nejvýznamnější výzvou pro veřejnou politiku ve vztahu k Romům je zvýšení úrovně vzdělání Romů, zejména zvýšení podílu Romů dosahujících úplného středního a vysokoškolského vzdělání. Je to podmínka významná nejen pro zlepšení jejich postavení na trhu práce, ale i pro jejich celkové sociální postavení, stejně tak jako pro jejich zastoupení ve veřejné správě a institucích, které problémy Romů obvykle řeší. Vyžaduje to řadu opatření v oblasti vzdělávací politiky včetně přijetí opatření k vyrovnání šancí. Podstatnou podmínkou je i růst aspirací a motivace Romů samotných ve vztahu ke vzdělávání. Lze očekávat, že ty se zvýší, jen pokud bude dost důsledně a všemi dosažitelnými prostředky potlačována otevřená i skrytá diskriminace v zaměstnávání. Konečně s ohledem na výrazné faktické znevýhodnění Romů na trhu práce jsou také bezprostředně potřebná masivní a potřebám Romů odpovídající opatření v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti. Zmíněná opatření patrně vyžadují zásadní posuny ve vymezení problémů, cílů a zejména přístupů v jejich realizaci. Taková změna není reálná bez účasti aktérů, jichž se problémy a opatření týkají – tedy Romů samotných – a zvýšeného tlaku z jejich strany na formulaci a prosazení vhodných a potřebných opatření. Totiž ačkoliv veřejná správa a její instituce například v České republice spolehlivě identifikují oblast zaměstnávání a vzdělání jako významné oblasti sociálního znevýhodnění Romů (Zpráva, Bratinka 1997), potřeba podpory sociálního začlenění Romů v této oblasti ze strany majority nemá v české veřejnosti dostatečnou legitimitu. Převládá naopak očekávání „samovolné“ asimilace Romů do majoritní společnosti: v národním výzkumu Phare v roce 2000 se skoro 80 % respondentů žijících v sousedství Romů přiklonilo k názoru, že „Romové by se měli přizpůsobit většinové společnosti“, a 90 % k názoru, že „Romové sami by měli usilovat o zlepšení svého postavení“. Naopak jen 12 % těchto respondentů z majority souhlasilo s tím, že „Většinová společnost by měla pro Romy udělat více než dosud“. Za těchto okolností je značným handicapem romské komunity absence Romů při formování agendy veřejné politiky.24 Znesnadňuje to jak odpovídající formulaci problémů a cílů veřejných politik vedoucích ke zlepšení postavení romské komunity, tak jejich prosazení a realizaci. Sami Romové si tento handicap dobře uvědomují: v České republice na otázku „Co myslíte že je nejdůležitější k tomu, aby se Romové stali rovnoprávnými členy společnosti?“ 70 % dotázaných Romů označilo možnost „účast Romů ve státní správě na místní úrovni“ a 62 % Romů možnost „účast Romů ve státní správě na centrální úrovni“. Prosazení takových požadavků se jeví zatím obtížné cestou politických 24 V České republice bylo pozitivním krokem zřízení funkce romského poradce na okresních úřa-

dech, k němuž došlo na základě usnesení vlády od roku 1999. Na druhé straně faktická role poradců byla často degradována na řešení obtížné agendy příslušející jiným článkům státní správy (Sirovátka, Hamarová 2001). Při reformě státní správy probíhající od roku 2002 – tedy zavádění krajských orgánů a rušení okresních úřadů – nebyla zpočátku funkce romských poradců jasně začleněna v systému státní správy, zdá se však, že se udržela ve městech a v pověřených obcích s rozšířenou působností ve státní správě.

32 SOCIÁLNÍ STUDIA 10, 2003 institucí, k nimž menšina Romů má ztížený přístup. Nehledě na to, že v České republice není menšina Romů dostatečně početná k získání politického zastoupení v parlamentu jako menšiny, je hlavně z největší části politicky neaktivní – to poslední platí více méně též o ostatních zde sledovaných zemích.

Závěry Sociální vyloučení a materiální deprivace romské populace jsou spojeny v prvé řadě s jejich vyloučením z rovné soutěže na trhu práce. Faktory ovlivňující marginalizaci Romů na trhu práce jsou ovšem komplexní povahy a vytvářejí specifický cyklus deprivace. V minulém režimu získali Romové v některých zemích postavení nekvalifikované pracovní síly a s tím i řadu sociálních výhod, jako je státem poskytované bydlení a relativně slušné příjmy. Nebyli však ani podporováni, ani zainteresováni na dalším zlepšování své vlastní vzdělanostní úrovně. V konfrontaci se změnou sociálních podmínek a vývojem poptávky na trhu práce se stali marginální pracovní silou pohybující se mezi nezaměstnaností a sekundárním nebo neformálním trhem práce. Souběžně však získali garanci přístupu k sociálním dávkám a ve značné míře se dostali do závislosti na nich. Dnes je primárně znevýhodňuje nedostatek způsobilostí, zejména nízká úroveň vzdělání, ještě významnější je ale – i pro ty, kteří nějaké vzdělání získali – diskriminace ze strany zaměstnavatelů na formálním trhu práce. Nevýhodou je i slabý sociální kapitál Romů, mimo jiné v důsledku jejich koncentrace v deprivovaných rodinách, komunitách a sousedstvích se slabými vazbami k trhu práce. Vlivem těchto okolností značná část Romů předjímá trvalou závislost na sekundárním i neformálním trhu práce a na sociálních dávkách. Zatímco minulý režim uzavíral Romům cestu k vyšším stupňům vzdělávání a nevedl je k docenění jeho role, dnes vysoká míra expozice Romů skryté diskriminaci podlamuje jejich důvěru v tržní soutěž stejně jako ve význam vzdělání a naopak posiluje jejich příklon k sekundárnímu trhu práce, příležitostným výdělkům v šedé ekonomice a závislosti na dávkách. Nabídka míst v šedé ekonomice, jež Romy využívá jako snadno dosažitelnou pracovní sílu, v kombinaci se sociálními dávkami se jim samotným jeví být relativně výhodnou alternativou, a tak pobídky k vzdělávání zatím nejsou pro většinu Romů v mladé generaci dost silné; vzdělanost Romů roste jen velmi pomalu, zjevně pomaleji než v majoritní populaci. Vyloučení na trhu práce jako důsledek interakce měnících se struktur trhu práce, nízké úrovně „způsobilostí“ na straně Romů a vlivu mechanismů sociální selekce na trhu práce, jež Romy znevýhodňují, není adekvátně vyvažováno politikami, jež by usnadnily přístup k trhu práce a prosazení oprávnění menšiny Romů na rovnou účast v tržní soutěži. Současné politiky v oblasti vzdělávání, protidiskriminační opatření, opatření v oblasti politiky trhu práce a podpora pro zvýšení účasti Romů samotných na veřejné politice nejsou ani dostatečně důrazná a masivní, ani nekorespondují v řadě případů příliš s potřebami Romů samotných. Příčinou daného stavu je patrně zejména skutečnost, že potřebná opatření se jeví být na jedné straně dost náročná, nemají však příliš velkou legitimitu a podporu na straně majoritní společnosti, politických reprezentací a institucí státní správy.


Vyloučení Romů na trhu práce může být překonáno nejspíše dlouhodobou, komplexní a masivní strategií zahrnující zásadní posun v přístupu veřejných institucí: jde jak o podporu způsobilostí, tak o podporu práv na přístup k trhu práce a na účast při formování agendy veřejných politik. Jedná se o soubor dlouhodobě koncipovaných politik, které vyžadují silnou politickou vůli a konsenzus, mimo jiné i s ohledem na finanční náklady z veřejných prostředků, které by byly s nimi nutně spojeny. Zatím nedošlo ani k tomuto konsenzu, ani k dostatečnému prosazení klíčových politik, které mohou pomoci jak zlepšit schopnosti Romů umožňující začlenění na trhu práce, tak realizovat jejich oprávnění na rovný přístup k trhu práce.25 Zřejmě z toho důvodu Romové sami cítí naléhavou potřebu řešení svých handicapů, především v oblasti zaměstnávání, stejně jako potřebu své účasti na definování agendy veřejné politiky. Postrádají však zatím dostatečný politic ký vliv a prostředky k prosazení takových řešení a opatření. Na druhou stranu romská komunita je heterogenní z hlediska schopností uplatnění na trhu práce a značná část Romů disponuje předpoklady své schopnosti v nových společenských podmínkách postupně rozvíjet. Děje se tak i proto, že si Romové dobře uvědomují požadavky majority na jejich asimilaci a jsou do určité míry připraveni je přijímat, i proto, aby se například pracovně uplatnili a zlepšili svůj životní standard. Lze proto očekávat – byť postupné – zlepšování postavení Romů na trzích práce souběžně se zlepšováním celkové sociálně-ekonomické situace a společenského klimatu. Zdá se, že například v České republice k určitým posunům dochází, byť jen u části komunity Romů.

Literatura

Baumann, Z. 1998. Work, Consumerism and The New Poor. Oxford: Oxford University Press. Beck, U. 1992. Risk Society: Towards a New Modernity. London: Sage Publications. Beck, U. 2000. The New Brave World of Work. Cambridge: Polity Press. Berger, S., Piore, M. J. 1980. Dualism and Discontinuity in Modern Societies. Cambridge: Cambridge University Press. Berghman, J. 1995. „Social Exclusion in Europe: policy context and analytical framework“, pp. 10-28 in G. Room (ed.), Beyond the Threshold, The Measurement and Analysis of Social Exclusion. Bristol: The Policy Press. ČSÚ 2002. Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků výběrových šetření pracovních sil. 4. čtvrtletí 2001. Praha: Český statistický úřad. ČSÚ 2003. Sociální situace domácností v roce 2001 (údaje za hospodařící domácnosti). Praha: Český statistický úřad. Dahrendorf, R. 1991. Moderný sociálny konflikt. Bratislava: Archa. Esping-Andersen, G. 1999. Social Foundations of Postindustrial Economies. Oxford: Oxford University Press.

25 Koncepce a záměry vlády ČR z konce roku 2000 jsou postupně díky spolupráci Meziresortní

komise pro otázky romské komunity, vlády ČR, ministerstev a neziskového sektoru rozpracovávány do konkrétních úkolů, celkově lze však prosazení důrazných opatření například v oblasti zaměstnanosti hodnotit jako relativně pomalé, když 4. pilíř Národního akčního plánu zaměstnanosti formuluje své záměry jen obecně a jejich realizace je nedůrazná.

34 SOCIÁLNÍ STUDIA 10, 2003 Granovetter, M. 1973. „The strength of weak ties“ American Journal of Sociology, 78: 130-80. Gallie, D., Paugam, S., Jacobs, S. 2003. „Unemployment, poverty and social exclusion. Is there a vicious circle of social exclusion ?“ European Societies, 5 (1): 1-32. Giddens, A. 1998. The Third Way: the Renewal of Social Democracy. Cambridge: The Polity Press. Gual, J. (ed.) 1996. The Social Challenge of Job Creation. Cheltenham: Edward Elgar. Heery, E., Salmon, J. 2000. The Insecure Workforce. London: Routledge. Ivanov, A., Zhelyazkova, A., Slay, B., Márczis, M., Vašečka, M., O´Higgins, N., Cace, S., Sirovátka, T. 2002. Avoiding The Dependency Trap. The Roma in Central and Eastern Europe. Bratislava: United Nations Development Programme. Jordan, B. 1999. The New Politics of Welfare. London: Sage. Linbeck A., Snower, D. 1988. The Insider – Outsider Theory of Unemployment. Cambridge: MA: MIT Press. Mayes, D.G. 2001. „Introduction“, pp. 1-26 in: Mayes, D.G., Gerghman, J., Salais, R. (eds.) Social Exclusion and European Policy. Cheltenham, Northhampton: Edward Elgar. Muffels, R., Tsakloglou, P. 2002. „Introduction: Approaches to Analysing Social Exclusion in European Welfare States,“ pp. 1-20 in: Social Exclusion in European Welfare States. Cheltenham, Northhampton: Edward Elgar. Paugam, S. 1995. „The Spiral of Precariousness: a mutidimensional approach to the process of social disqualification in France“, pp. 41-62 in Room, G. (ed) Beyond the Threshold, The Measurement and Analysis of Social Exclusion. Bristol: The Policy Press. Radičová, I. 2001. Hic Sunt Romales. Bratislava: Fullbrightova komísia SR, Nadácia S.P.A.C.E. Room, G. (ed.) 1995. Beyond the Threshold, The Measurement and Analysis of Social Exclusion. Bristol: The Policy Press. Sen A. 1992. Inequality Re-examined. Oxford, New York: Russel Sage Foundation, Clarendon Press. Sen A. 1999. Development as Freedom. Oxford University Press. Silver, H. 1994. „Social Exclusion and Social Solidarity: three paradigms“, IILS Discussion Papers No. 69, vol. 133, Geneva: ILO. Sirovátka, T., Rákoczyová, M. 2001. Aktivní politika zaměstnanosti v ČR v druhé polovině devadesátých let. Sociální politika 27 (11): 17-20. Sirovátka, T., Hamarová, M. 2001. „Romští poradci: krok k řešení problémů romské komunity?“ Sociální politika 27 (5): 11-12 Standing, G. 1999. Global labour Flexibility. Seeking Redistributive Justice. Houndmills, Basingstoke, Hampshire and London: Macmillan Press Ltd. Vleminckx, K., Berghman, J. 2001. „Social Exclusion and the Welfare State: an Overview of Conceptual Issues and Implications,“ pp. 27-46 in: Mayes, D.G., Gerghman, J., Salais, R. (eds.) Social Exclusion and European Policy. Cheltenham, Northhampton: Edward Elgar. Výzkum interetnických vztahů 2002. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Zpráva z projektu Phare „Improvement of Relations between the Roma and Czech Communities“. Zpráva o stavu romské komunity. (Bratinkova zpráva) 1997. Praha: Materiál pro jednání vlády ČR (nepublikováno).

EXKLUZE ROMŮ NA TRHU PRÁCE A ŠANCE NA JEJICH INKLUZI *

Recommend Documents