EX 1.IBR I S. A- c:x: KUCBRfi^ Preseuted to the. LiBRARY oj the UNIVERSITY OF TORONTO DR. J. W. FREI

í^:

f

If-^

m

-*

\-%

^ •^\

EX

1.IBR

I

S

c:x:

i

A-

KUCBRfi^

Preseuted

to the

LiBRARY

oj the

UNIVERSITY OF TORONTO hy DR. J. W. FREI

t^-^^^

i

SPISY

JULIA ZEYERA

XIV.

ROMÁN O VRNÉM PÁTELSTVÍ AMISE A AMILA

v PRAZE NÁKLADEM CESKÉ GRAFICKÉ AKC SPOLENOSTI

.UNIE"

Julius

ZeveR

ROMÁN o VRNÉM PÁTELSTVÍ

= AMISE

A

AMILA =

SEDMÉ VYDÁNÍ.

V PRAZE

NÁKLADEM ESKÉ GRAFICKÉ AKC. SPOLENOSTI 1919.

„UNIE*

DRUHÝ

TISÍC

^032

Z

II

Tukem »UNIE«

'Re

t Prai«

JAROSLAVU VRCHLICKÉMU A

BEDICHU

FRIDOVI

J-

Zeyer

:

Spisy XIV.

z.

I.

AMIS A AMIL.

Od západu valil se hustý oblak prachu, tpyt zbraní šlehal z nho jako blesky a dusot dunl z nho jako dálná bou. Blíž

ko

a blíže vznášel kvetoucí luiny

se

—

oblak,

zasáhl

již

pokraj

ale tu vyítil se náhle vítr

Stromy zahuely temný pozdrav za v slunci zdímlá sladkodyšná pole roz-

z lesa.

ním,

vlnila se polekan pod mohutným vzmachem jeho kídel, a kvítka na luin klonila pokorn vonné hlavy ped burácejícím jeho dechem. Dvakráte zatoil se vichr na luin, vyplašil zpvné ptáky z útuln v tráv skrytých hnízd a vrhl se pak bojechtiv na vznášející se bílý oblak. Jako obraz krásou duši jímající se náhle

žasnoucímu svtu

umlec

zjeví,

když spadne temná

své dílo zahalil, tak zjevil se na kvetoucí louce v žlutém jasu letního veera náhle rytí Amis a skvlé jeho komonstvo, když spousta prachu vtrem rozehnána k zemi klesla.

rouška,

jíž

Amis sedl na bílém per houpal se

mu

oi, chochol z bílých

vzdušné nad pílbou a hrot

Bily kopí záil jako hvzda a druzi Amisovi sotva staili Amisv svj jeho krokm. Ale náhle zarazil bh, stál bez pohnutí jako skála, a Amis stínil si rukou oi a hledl upené ped sebe. Hle! od východu vznášel se hustý oblak prachu, oblakem tím Šlehal tpyt zbraní jako blesky a dusot koí dunl z nho jako dálná

na ebenovém

o

letl jako

vítr

o

bou A znovu

vyítil se

vítr

z lesa a

stromy

zahuely za ním, a sladkodyšná, v slunci zdímlá pole rozvlnila se a vítr burácel a zatoil se na luin, a opt zápasil a opt zvítzil. a na luin objevil se se rytí na erném oi. Chochol z bílých per houpal se mu na pílb a hrot ebenového jeho kopí zdál se v slunci jako hvzda. Spuštným hledím obou rytí jiskily se nedvivé zraky, a druzi jejich tasili mee. Amis pozdvihl hledí a rytí na

Prach se

rozptýlil,

skvlým komonstvem

erném oi

vykikl radostn. „Amisi! Amisi!" zvolal a pozdvihl též svoje hledí. Tu zaznly výkiky podivení

mj

s

obou

stran.

„Je to sen i skutenost? je to klam?" tázali se s udivením druzi obou rytí, nebof

pod obojím hledím

mužnou

jevila se tatáž

tvá záící

spanilostí.

Ale Amis zvolal: svého oe, a pátelé

„Mj

Amile!" a pobodl v náruí a slza radosti zaleskla se jim v oích. Manové jejich si

leželi

mee, zdravili se též a podávali si ruce a hledli s jednoho z pátel na druhého Podivení jejich bylo bez mezí, nebof ne rozeznával již nikdo z nich Amise od Amila zastrili

jedin barva

jejich

ko

pomáhala jim pi

hádání; bez té byli by bez porady zstali neb totéž blankytné oko vidli u obou. tentýž bohatý proud zlatých vlas visících do bílého ela, tutéž sluncem osmahlou, pespanilou líc. Ale rytíi nedbali udivených tváí svých manu, zahloubali se jeden druhému do hlubokého zraku, drželi se za ruce, a kon jejich se nesli hrd v ele skvlého davu veerní krajinou dál. Brzy mli zelenou luinu za sebou a octli se na lemu velkého, stinného lesa; hebký mech dusil nyní dusot etných kopyt, a více se hroužili do posvátného ticha velebného hvozdu, tím více mírnil se spch Obrovské stromy zastupovaly každou chvíli cestu, a dlouhé stíny a náhlé blesky listí pronikajících paprsk plašily bojácná zvíata. „Nebloudíme lesem?" tázal se Amis, když dlouho byli jeli a stín se stával hustším a les divoejším každým krokem. „Kdo nám to poví?" Tu zašustlo náhle koví jako na odpov, a vysoká, temná postava starého muže se z nho vynoila. Dlouhý erný háv splýval mu s ramenou až k bosým nohám, bedra jeho pásal hrubý provaz, dlouhá poutnika berla byla mu podporou. Obliej jeho byl temný, sluncem a vtrem osmáhlý, vous a vlasy jeho

ím

o.

»e blostí snShti. Podoba! se staec stromu na jae, jehož tmavou, bezllstou korunu byl blavý kvt bohat osypal. Pronikavé, erné oi starcovy vbodaly se do líce obou mladých

tpytily

muž,

rty

jeho zachvly se bolestné a hluboký, prsm a vmísil se do

táhlý ston odlehil jeho

tichého šelestu usínajícího lesa. vás vítej, poustevnice!" zvolal Amis.

„Bh .Bh vám

mj

žehnej, spanilý pane," odpoustevník hlasem hlubokým a pohnutým. „Zdá se mi, že není východu z toho lesa?" pravil Amis. .Cesta naše vede nás ku dvoru královu, a zdá se, že to cesta ješté daleká." .Vy do Paíže chcete?" divil se pouvétll

stevník.

.Tam král

bylo

„avšak

Amil,

by

arci

usmál se do Remeše, kde Pi sám bh, vy

daleko,"

my chceme

práv dvorem mešká.

svta, když o tom ani nevíte!" není daleko, za nkolik hodin dorazíte do msta. Že král tam mešká, nebylo mi známo, svt pro mne zemel dávno, a dbám jen krále nejvyššího. však láska k bližnímu nevymela ve mn, a prosím vás oba, páni moji spanilí, byste u mne byli hospodou a nových sil nabyli k cest další. Má poustevna je odsud na blízku."

žijete jako ze

„Do Remeše

„To milerádi uiníme," odpovdli

rytíi

a poustevník položil mlky ruku na uzdu kon Amisova a pohroužen v myšlenky šel naped hlavu maje k prsoum

jako z

jednch

sklonnu.

úst,

Za nedlouho ídnul

mly

k nebi vysoké

les

a z houšt

str-

skály, jež zdály se jako

dómy, jako hrady, jako vže. Pišli blíže k nim a uvidli velké sluje v nich, klenuté jako sín, spoívající na sloupech obrovských, oblouky a mosty, kterých nesklenula ruka lidská, a pod nimi ernala se tmavá ústa kobek podzemních, vedoucích snad do bezedných propastí. Temn a hroziv nla skalní tato budova z erné houštiny jako arovný hrad démon, ale zelený les šuml se všech stran do vlhkých jesky, bílí motýlové peletovali pod oblouky, lesní ptactvo hnízdilo v síních a tpytivé ještrky míhaly se v rozpuklinách kobek, hledíce tajuplné, ale pítulné rozumnýma oima to byl jako úsmv samoty na pošmurné tvái skal. Nedaleko huel kišálový, potok a na jeho behu stál velký, hrubý devný kíž. „Zde jest píbytek," pravil poustevník; „popejte svým sladkého odpoinku a ovlažte ústa erstvou vodou, které tvoily

žádná

—

mj

údm

vám

skála

štde

poskytne."

,Vy obýváte pravý

Amis

a seskoil s

hrad,

mj

ote," pravil

kon.

Ostatní následovali jeho píkladu, a za chvíli byla tráva lesklou zbraní poseta, a kon a lidé odpoí-

mkká

vali

pokojné

stevník

stál

na behu potoka. Starý pouopodál a opíraje se zamyšlen

o hrubý devný kíž zíral obas napjat na Amise a na Amila, a oi jeho plnily se pomalu slzou, slza rostla a rostla, vyhrkla a

stekla

smdé

tžce po

zoroval

jeho

Jeho tvái. Amil spopistoupil k a

nmu

pohnutí,

soucitn po píin. „Jak podivná to mezi vámi podobnost, páni moji spanilí," potásl poustevník hlavou, nedbaje kladené mu otázky. „A vy jdete tedy ku dvoru?" odpovdl Amil. „Když Jsme , Tak jest," se ped pti lety louili, já a drahý múj Amis, pislíbili jsme si, že se v uritý as, totiž po uplynutí pti let tam sejdeme, kde král práv dvorem bude. Vydali jsme se v širý svt a hledali dobrodružství, a vrni svému slibu jeli jsme nyní každý o sob do Remeše. Setkali jsme se na cest práv než jsme vás v lese potkali." „Když jméno vašeho pítele Amis jest," pravil poustevník tesoucím se hlasem, „pak tázal se

vy,

pane,

Amil."

jste

„Divím

jak jste uhodl," pravil Amil, „a divím se vašemu pohnutí." „Ó nedivte se!" zvolal poustevník; „na mé duše dímá tajemství, které se mnou se,

dn

zeme, nesdlím-li je s vámi. Tajemství to týe se vašeho rodu." Na to zamyslil se staec opt hluboce, pak vzdychl si a pokynul

pátelm

rukou, by

jej

následovali.

tráva

rostla,

ním vzhru po úzkých stupdo jakési skalní sín, kde bujná a odkud bylo vidti do širého

kraje,

daleko

pes

Brali se za

ních a pišli

až

vrcholky chvjícího se lesa

k modrým horám,

10

za

které

slunce bylo

zapadlo a nad kterými se kupila purpurová Poustevník se zde nezastavil veda je ješt dále. Brali se úzkou chodbou do lna skal, jak se zdálo, ale na konci chodby svítilo jako hvzda žluté svtlo veerní, a když vyšli, vidli pátelé ped sebou malé údolí, zelené a stinné, uzavené a ped vtrem chránné. Uprosted rostla tam lípa, spanilá jako panna, a temný, snivý modín objímal ji dlouhými vtvemi, a koruny jejich prorstaly se vzájemn a sklenuly se v baldachýn nad bílým kamenným hrobem, na který lípa vonné kvty svoje sypala a nad kterým modín se temné modral, a haluze jeho byly vzdušným krem, kde bez ustání ptáci zpvy svoje oblaka.

šveholili.

„Pohlednte na tento hrob," pravil poua oba rytíi pistoupili blíže a za-' hledli se v spanilou tvá ženštiny, jež vytesána z bílého mramoru tam ležela jako stevník,

pohroužená v spánek hluboký. Cosi jako ten zpv pták a jako ta lípy táhlo jim srdcem pi pohledu tom, a zraky jejich se setkaly a spoinuly pak tázav na tvái poustevníkov. „Popejte mi sluchu," pravil staec „chci vám vypravovati o té, která zde svj poslední spánek spí a blahé z mrtvých vstání oekává." Usedli si do vysoké trávy a poustevník jal se po krátkém mlení takto vypravovati.

vn

;

11

II.

BELISANTA,

Zilit

ped asem dva

pátelé vrní, mi-

se více než bratr bratra miluje; jméno Jednoho byl Raul, Gaston nazýval se druhý. lující

Gaston byl oslavován na všech kolbištích krásné Francie, bohatého Burgundu a kvetoucí Provence, ale Raul vynikal nade všechny truvéry pod širým nebem svta kesanského, a nikomu nebyl dar sladkého zpvu u vtší míe udlen milostivým bohem než práv proslavenému Raulovi. Pátelé žili u plesu, jezdili spolu od turnaje na turnaj, od hradu ku hradu, a kamkoli zavítali, všude otvírala se Jim srdce, všude slavili je a koru-

vném

novali.

Jednou cestovali spolu do Marsilie a neBloudili daleko msta pekvapila je noc. dlouho hustým hájem olivovým, a když ko-

nen

pod širé temn modré nebe jižní. bezetnými hvzdami, zahlédli uprosted nekonených sladkovonných zahrad velký vyšli

Jiskící se

Vysoké, kvty kryté tarasy sloužily zámku tomu jako za trn hrd se tam vy-

zámek.

;

pínal

k

nebi

;

bílé

jeho

15

sloupy

tpytily

se

Jasnou nocí a nikde nebylo stopy val neb strážných vžf. Okna byla otevená, jasný proud svtel lil se do vonného vzduchu vlažné noci, a zvuky harf a louten mísily se do Šelestu strom a do Šplounání tpytných vodotrysk. Zámek ten zdál se témé Jako pí-

Pekvapeni tolikerou bytek vil a kouzelnic. krásou vnikli pátelé do tichých sad a pinepozorováni až pod §amá blížili se nikým okna a naslouchali hudb. Když pak umlkly loutny a harfy, a kdyi nastalo na okamžik ticho, tu zapl Raul jednu z nejkrásnjších písní svých, a zapl ji hlasem, v kterém záchvvy zniené jeho duše se jako tepotání kídel andlských Jevily, a slast a touhu budily v prsou posluchae. „Jaká Jak bílá

rodí se z noní nmoty ze skal nerodných?" zvolal hlu-

to písef\

rže

boký hlas ven do tiché noci, a v okn zjevil se staec v purpurovém šat, posetém stí„Vítán bud každý pvec brnými hvzdami pod stechou Orlandina z Arbánu!" dodal staec a vztáhl ruce dol k pátelm, a démanty jeho prsten zasvítily jako hvzdy na nebi.

Nkolik pážat vybhlo vedlo oba schodech.

pátele vzhru

s

po

pochodnmi

a

mramorových

Gaston a Raul byli nádherou knížecího toho píbytku Jako oslnni. Stny velké sín byly potaženy zlatým brokátem, do kterého velké rže krvavé barvy

16

byly vetkány

;

visely

tam stíbrné alouny, na

kterých se skvly postavy, pedstavující andle podlaha byla sesazena z pestrých a svaté mramor, zlaté svícny nesly nesmírné množství voskových svíek všech barev, a páni ;

dámy v nejskvostnjších rouchách aksamitových a hedbávných plnily záící prostor. Orlandin z Arbánu šel pátelm vstíc, objal je a líbal, a vítal je jménem celé spolenosti, pak vedl je k velkému keslu, kde jediná jeho dcera v spanilosti nevýslovné záila jako hvzda s nebes spadlá, jako bílý, a

pinesený kvt Raul a Gaston stáli

z ráje

.

promnni

.

.

ped

ní

beze slova,

v sloup tak omamující byla nebeská krása lepé Belisanty! Nikdy, ani v nejvzletnjších myšlenkách a snech, nebyli o podobné kráse snili Vlasy její byly erné jako noc a lesk jejich byl modrý jak temný azur bezhvzdného nebe, elo její bylo blosti prhledné a oi její svítily sladce barvou temných violek. Oi ty hledly záhadn v kráse své, byly jako nepochopitelný sen, pipomínaly nebe a andle v nm, a noc a lunu, a boha a smrt Oi ty hledly pokorn a podmaovaly svt! Gaston a Raul cítili ihned aromoc toho zraku a kouzlo úsmvu krásné Belisanty, a se srdcem bušícím ekali na první slovo, které vyjde ze záících tchto rt. ekali, ale marn, Belisanta usmívala se a usmívala, ale mlela; zdála se roztržitá a snivá. jako

;

1

.

Zeyer; Spisy. XIV.

.

j»

17

.

.

.

.

Za

chvíli dal

kladiva

zlatého

Orlandin z Arbánu udeením na kišálový zvon znamení

zpvu a hudbé, a poprvé ve svém Gaston cosi jako závist k svému nebo Raul sml zpívat ped krásnou

k novému žití

ucítil

píteli,

sml zápasit o slunný její úsmv pohled arovného oka. Raul zpíval o velkých inech paladin Karlových, o rytíských cnostech krále Artuše, o labutí kráse Genievry a o šílené lásce LanVšichni jásali mu vstíc, jen krásná celota Belisantou,

a

hvzdný

.

.

.

zstala lhostejná, zrak její bloudil po klenutém strop a spustil se k otevenému oknu a upíral se do dálky. Pod imsou okna ve výklenku byla lašovka hnízdo svoje vystavla a Raul zahlédnuv je tam a mysle, že krásná Belisanta v nžné péi milého toho ptáka chová, zanechal ihned chvály bohatýr, struny jeho Belisanta

zaznly sladce jako vánek v jarním ústa jeho opvala okídlené tvory boží; pl o klokotu slavík a drozd, o lesní samot, kde hnízda svoje staví, a posléz opval loutny lese

a

modrolesklou lašovku,

vka; pl

vrnou

tuto družku

o velkém svtci Keivinu,

lo-

líil jej,

se modlil, až sen jej pemohl, hlavu svoji o zdivo byl podepel a jak otevená jeho ruka z okna do zahrady visela. Tu piletla krásná lašovka, hledající místo, kde by útulek vystavla pro malé svoje dti, a bílá ruka svatého starce zazdála se Jí býti místem nejkrasším, a probudiv se ze sna vidl jak u okna jak

18

Kelvln matku lašoví, Jak staví útulný svj 1 nevstal staec ve svaté jeho dlani. a nehnul díve rukou, až když mladí ptenci se byli proklubali k svétlu zlatému a s matkou

dm

odletli

mezi

rže do zahrady

Tak konil Raul svj

klášterní

.

.

.

zpév, a Orlandin

vítze a vedl jej pod baldachýn, kde Belisanta snila. Belisanta otevela prohlásil jej za

zlatou

skí

a celá

sí

plnila se

vní ambro-

vou; ponoila bílou svoji ruku v záící poklad drahokam ve skíni a vyala dva velké agaty a rži z rubín, porosenou drobnými perlami, a podala Raulovi co odmnu za jeho zpv. Raul poklekl ped ní a dkoval, avšak

tvá jeho

byla

písni jeho

ani nebyla naslouchala; ale Gaston

smutná:

zpozorovav slabý Brzy po ukoneném

zajásal,

vidl,

že Belisanta

úspch pítelv.

zpvu zaznly

fan-

znamení, že poíná kvas. Pážata, odná v modrý aksamit s malými apkami z bílých pávích per na zlatých kadeích, pinášela dámám stíbrná umyvadla a pekrásné nádoby práce umlé, naplnné ržovou vodou, a dámy omoovaly si bílé ruce ve vonné vod. Raul odal jednomu z pážat nádobu a lil sám obsah její na liliové prsty krásné Belisanty. Zpozoroval na malíku levé její ruky nepatrný zlatý kroužek s drobným safírem. „Pisámbh, krásná dámo a paní mého srdce!" zvolal Raul, „pisámbh, že bych nejen agaty svoje a rži rubínovou rád za fáry

a

kotle

zavíily;

19

bylo

to

malý tento kroužek dal, ale krev svou a blaho své duše „Ten kroužek se vám líbí, pane?" tázala se Belisanta a divukrásný zvuk jejího hiasu byl novým kouzlem. „Méjte si jej," pidala a chtla jej sníti, avšak byl tak tsný, že všecko namáhání bylo marné. Fanfáry zaznly po druhé a Raul podával Belisanté rám.. „Ponechte prsten svj zatím na prste," prosil Raul se zvláštním úsmvem, který pítele jeho divn znepokojoval; „im déle, krásná dámo, na bílé ruce vaší spome, tím i

'

dražší

bude

mému

srdci,"

Besilanta uposlechla roztržité a následo-

vala Raula lhostejné,

kam

ji

vedl.

Kvas, pichystaný ve velké síni, byl nad míru vzácný a sí nad obyej nádherná. Na pilíích visely zlaté a stíbrné zbran, ve výklencích stály panoplie, zdobené chrysolithy, smaragdy, chrysoprasy a jinými drahokamy; alouny po stnách byly peumle utkány a pedstavovaly zelené lesy a divokou zv; na kamenné podlaze bylo vonné kvítí rozmetáno, modrá levandule, svží ratolesti olivy a lípy. Hudba zaznívala se všech stran. Orlandin usedl pod zlatá nebesa na purpurové keslo a každý rytí vedle své dámy. Sted tabule pedstavoval zelenou louku, z které vyníval stíbrný hrad, jenž živým ptákm za klec sloužil mezi mížemi jeho oken bylo jejich kídla, pozlacené jejich nožky ,

:

a modré chocholky vidti. Kol hradu byl malý pávích per a na tyech koncích louky blyštély se ledové hory, z nichž medovina tryskala. Nejvzácnjší pokrmy pokrývaly stl lesík z

Na

stíbrných mísách spoívaly ohromné pajejichž kra pozlacena byla; peené srnky byly na zlatých misách složeny, labuté a pávi ve velkém množství stáli opodál, a talíe ze zeleného skla, pedstavující hnízda ptaí, obsahovaly tvrdá vejce, pokrytá drahocenným šafránem a hebíkem zdobená; nejnádhernjší ovoce pestilo se na kišálových píborech stolních m^ezi pokrmy, a ve velké zlaté nádob byly hrušky zadlané a dušené ve vod ržové. Mezi tyto krm dýchaly rže a violky sladkou svoji vni, a sníh a led ve velkých kupách jiskil se v zái svtel a byl k ochlazení vína, pigmentu a hypokrasu uren, aby takto žár tch nápoj zmírnil, by po skonštiky,

eném

kvasu spánek

Po pítele

celý

a

krásnou

Belisantu

ale ani jeho žárlivost horlení, tak

nerušily.

veer pozoroval Gaston svého co nejbedlivji, nenašla píiny k roz-

chladná a lhostejná byla Belisanta.

Dlouhé hodování došlo konce a hosté sestoupili do lunojasné zahrady, kde se procházeli,

až

jim

konen

pážata

v

rzných

drahocenných nádobách nápoj pinášela, který se ped spaním nejradji užívá, totiž víno s pímskem bud myrty, bud hysopu nebo rozmariny. Pak odebírali se pomalu každý na své lžko

—

21

Gaston a Raul sedli Ješt dlouho u

ote-

veného okna, kterým jim zahrada do ložnice šumla, a rozmlouvali o krásné Belisant každý z nich tlumil svoje nadšení, nebot potlaiti vzlet svých láskou zrozených slov, hledl pece druh druhu zatajiti mocný dojem, jaký Belisanta na každého z nich byla uinila, bránili se vdomí neurité ale

a nedovedli úplné

cítnému, že jsou si sokové. Konen ale pihlásilo se unavené tlo o své právo a spánek spustil se na víka pátel. Když slunce záclonami lože se prodíralo a elo Gastonovo líbalo, vidl tento, prože pítel jeho

citnuv,

již

byl vstal a

Nepokoj se zmocnil jeho srdce,

odešel.

spchal do

i

zahrady.

Zámek

byl ješt

v hluboký hudba

pohroužen

sen, jen ze zahrady zaznívala švitoivá

a

ptáku,

bloud po osamotnlých

stezkách,

rozeznal Gaston brzy, že na blízku se sladko-

zvuný

hlas

pozorovan zníval,

ržový,

Raulv piblížil

mísí v ptaí se k místu,

zpv. Neodkud za-

a rozhrnul opatrn bíle kvetoucí ke rosou ranní poroseny, a tu shlédl

krásnou Belisantu sedící na kamenném stolci, kol nhož v polokruhu Štíhlé topoly šumly a stíbrnými svými listy v modrém vzduchu potásaly; u nohou jejích sedl Raul a ruka v zlatých strunách loutny ze sloDivoká váše a nenávist zaburácela v prsou Gastonových, ale boue utišila se, když zpozoroval, jak chladn a lhostejn

jeho hrála

nové

kosti.

22

ta

nevýslovn spanilá tvá lepé

ale

bledá,

Belisanty hledla.

Dívka nenaslouchala ani jeho slovm, he, ale když dotekl se prudce její

ani jeho

pelétl náhlý rumnec její líc, rumnec panenského zmatku,

ruky,

ale nebyl

to

zdálo

spíše, její

tak

se

za prominutí, že myšlenky nezdvoile v dálce dlely a pítom-

že

prosí

nosti jeho tak

„Tázal

málo dbaly.

jste

se

nco, pane

rytíi?" pravila

roztržit.

Raul byl zaražen.

o

jsem vás prosil?" „Neslyšela jste, vyítal jí. „Neslyšela," piznala se Belisanta. „Nuže, žádal jsem toliko o to, co jste mi slíbila," pravil odhodlan a pevn; „chci ten kroužek s vašeho prstu." „Ach, nemohu ho liv Belisanta; „nosím mi do prstu."

pravila netrpod dtství a vrostl

sníti," jej

Namáhala se marn vyhovti jeho pání. Tu zaplanula tvá Raulova láskou, a oi jeho zasvítily vášniv.

„Tím lépe!" zvolal; „dejte mi tedy celou ruku! Jak chcete jinak slibu svému dostát?" „Celou ruku?" tázala se nevinn a nechápajíc.

„Ano, a celou sladkou osobu!" vzkikl Raul a chopil ji za ob ruce. Hledla pekva„Slova svého rušit nelze," pen na nj.

—

23

položertem, ale s velkým drazem, „a vy jste slíbila." „Slova svého rušit nelze," opakovala po jako dít, „a já slíbila." Mleli chvilku a výraz roztržitosti a zamyšlenosti vrátil se opt na její tvá; Raul ekal jejího slova, ona ale zdála se, že byla zvolal

nm na

pítomnost

jeho

opt zapomnla. Když

ruku její pustil, vstala náhle a zmizela v stínu tamarind a laur. Raul byl tak pekvapen, že jí nenásledoval; hledl chvilku rozpait za ní a pak odkvapil do zámku. Gaston cítil, že nyní setkati se s pítelem a chladnou zachovati mysl, bylo nemožné; bloudil tedy dlouho po zahrad a odebral se konen do ložnice, kde byl poslední noc ztrávil. Nesnesitelné myšlenky jej pronásledovaly jako zmije a ryly jedovatá žihadla do jeho srdce; nenávidl svt a lidi, nesnesl vlastní svou spolenost a prchal posléz ped sebou zase mezi ty nenávidné lidi. V bylo nyní velmi hluno, nejvtší ást hostí odjíždla k domovu, a Gaston vyhýbaje se

dom

usmvavým tváím

vrazil do nejbližších dveí na chodb. Ale když vyšel do vysoké sín, bodlo jej to znova u srdce hostitel jeho sedl tam ve výklenku okna s Raulem a popíjel ze zlaté íše hypokras; Raul záil radostí. Orlandin usmíval se zvláštním výrazem na picházejícího Gastona a prosil jej, aby pisedl k nim. Za chvíli otevely se dvée, a na prahu objevila se krásná Belisanta doprovázená svými :

24

Temn

paními.

rudý aksamit zvyšoval lesk

rže, které vnily erné o korunu spanilosti s lepou Belisantou, a snivé svtlo kouzelného zraku olupovalo slunení zá o cenu

úblového tla, a

její

bílé

vlasy, závodily

veškerou

.

marn

.

.

Paní její doprovodily Belisantu až ku keslu, do kterého sedla, poklonily se a odešly; pak nastalo ticho, až Orlandin z Arbánu povstal. Vzal Raula za ruku a uvedl jej k ní.

„Vezmte

istou

lilii z rukou na elo, pak objal Belisantu, chopil se své íše a zvolal: „Zdráva bud, nevsto!"

mých!"

ji

pravil a políbil

Raul zardl se se,

jako

ji

radostí,

a Belisanta, zdálo

že se chce jaksi násiln probuditi ze sna,

si bílou rukou nkolikráte arovné elo své a hledla udiven s jednoho na druhého. Nezbledla a nezardla se, nezaplakala a neusmála se, divila se pouze, a nepochopitelný výraz jejího oka byl hlubší hádankou než kdy

pejela

ped

tím.

Gaston

ml

pes všechnu

své a že nkolik slov blahopání zamruel. Když se pak obrátil, krásn Belisant tesoucí se ruku svou by podal, byla dívka zmizela jako stín.

duše

tolik

síly,

že vylhal

zouíalost

úsmv

i

„Belisanto, krásná Belisanto!" volal Raul

pohledem mezi sloupy sín. hodinu navštvuje Belisanta starou svoji chvu," pravil Orlandin z Arbánu; hledaje

„V

ji

tuto

25

„umluvme zatím podmínky satku, a navrátí se v

Belisanta

as."

Usedli opét do výklenku okna ale Gaston letl ven do erstvého vzduchu, neb zdálo se ;

mu, že se zalkne bolestí a tesknotou. Spchal do konírny, vyvedl svého oe, usedl na a uhánl sám a sám do širého kvetoucího kraje. Prohánl se bez cíle. Brzy zanechal zahrady a olivové háje a bujné vinohrady a zelené pastviny za sebou a bloudil v úžlabinách

pustých

chlum,

porostlých

nízkými

kovinami myrty a vonnou levandulí. Krajina byla smutná, ale nevýslovn krásná, a pohled nejvyššího vrchu, na který Gaston dojel, byl vysoké hebeny vzdálených Alp vznešen do tmavého azuru nebes a za stíbrným, klikatým Rodanem modraly se s

uchvacující:

nly

Cevenny, a zrcadlo,

v

moe

lesklo se v dáli jako zlaté

kterém

se

blankyt

shlíží.

Ale

Gastonovu pozornost nejímalo ani moe, ani nebe, ani hory: dole v úžlabin klusal bílý koník a na hbet jeho sedla lepá postava ženská, v které pes všechnu vzdálenost a pes její bílý závoj Gaston krásnou Belisantu poznal. Hnala se k nevysokému chlumu, na jehož vrcholku ti ohromné pinie zádumiv šumly v stínu jejich tpytily se vysoké dva sloupy z nejistšího mramoru, šedá ze táhla se pólo rozboená podél strom a nízká chatr se o ni podpírala; kolkolem po celém vrchu v tráv ležely mramorové trosky. Belisanta dojela až k samé chatri, seskoila s kon a vešla do

26

k

domku;

pásl se tiše a klidn v stínu Gaston pivázal nyní svého oe k blízké myrté a spchal dol, piblížil se k rozvalinám mramorovým a ukryl se v houští a ekal, až pinií.

Belisanta vyjde. staré její

ekal

dlouho,

konené

ale

chatre ve spolenosti ženštiny prazvláštního vzezení; postava

zjevila

se na

byla

prahu

vysoká,

husté

její

byly jako

vlasy

nad elem rozdleny a upleteny v silné vrkoe, které jí po kolena visely. hlavy skrýval tmavý šat plynoucí v mkkých asách až na zem. Belisanta sedla na kon a velké kroky staeny staily lehkému klusu. Doprovodila Belisantu až k lesklému potoku vinoucímu se tmavým kovím, tam ji objala a vrátila se do chatre.

mléko

a

Tém

Když Belisanta za horou zmizela, šel Gaston rovnou cestou k chaloupce a zaklepal na nízké její dvée Nastal uvnit malý šramot a staena vystrila hlavu polooteveným dvemi. Temný její zrak svítil podivn pod bledým vráskovitým elem. „Žízním," pravil Gaston; doušek mléka nebo vína."

mu

„podej

mi

Staena obrátila se a za chvilku podala malý džbán erstvého kozího mléka.

Gaston vypil nkolik kapek a ohlížel se po mramorových sloupech, lesknoucích se v slunci jako zlato.

„Podivné máš zde obydlí," ale

staena neodpovídala.

27

jal

se mluviti,

.žiješ zde sarra"?" tázal se dále hlavou.

Staena kývla

„Pro neodpovídáš?"

dotíral

na

ni

Gaston.

Položila prst na ústa a zavrtla hlavou, dávajíc línr. posunkenn na srozumnou, že jest

Potoni vzdychla, nnáchla rukou na rozlouenou a zavfela dvée. Gaston klepal znova, ale vše zstalo ticho a staena se více

r.émá

neukázala Gastonovi zdálo se, že nalezl klí k té hádance nepochopitelného výrazu v krásném zraku smutné Belisanty, byl jist. že tajemství jaRés skryto na dn duše zvláštní této dívky a nmá ta staena s tím zvláštním vzezením že ta;em.sívi to zná.

Zamyšlen

kon

bral se cestou,

svého nechal u paty vrchu pctkal temncokého hocha s malým stádem koz.

kde byl

;

.Nevíš, kdo bydlí v nízké této chatri?" zeptal se Gaston hocha.

nmá

.Stará

„kdo by

Klearista,"

„Klearista?

Kdo

„Klearista?"

Hoch se arodjka."

šeptal:

„Jest to

„Jak,

odpovdl

to

arodjka?

jest?" ohlédl

pravda, ale a se stromy. Belisantu

a pak za-

zlá?"

Hoch zavrtl hlavou. „Ne zlá snad, ale moudrá.

Je

nmá,

duchy rozmlouvá a s ptáky Kéž by vyhojila naši paní, krásnou s

!

Hoch

hoch;

nevdl?"

to

se zasmutil.

28

"

„Což

;

chorá?"

Belisanta

jest

divil

se

Gaston

Hoch

neodpovdl,

na elo, vzdychl

si

Vrátiv se na

položil pouze ruku a pohnal stádo svoje dál.

zámek

vyptal se Gasion na

starou Klearis:u „Je to bývalá pravovali mu; „je nici cdervali

ji

rodiny a zemé.

její

chva

vy-

Belisar.íina."

ekyr.é a moští loupežco mladou dívku nás:ln z lna Prodali

ji

za otrokyn!, a

matka Belisantina pivezla ji jednou z Marsilíe, kde prý ji vysvobodila z rukou nevázaných surovc. Zstala povždy cizinkou mezi námi a nemilovala nikoho, než malou Belisantu. Nikdo neví na urito, co ji bolelo, co snášela, pro neustále slzy pelévala. Jméno svoje napsala uhlem na zed a více nikdo se o ní

nedovdl. „A pro nebydlí zde

v

zámku?"

ptal

se

Gaston. „Bloudívala vždy tam kolem zíceniny, kde prý stával chrám, když Ižibohové ješt

svtem

vládli

;

tenkráte obývali prý tato místa

kmene, jak vypravují staré knihy možná, že Klearista o tom ví a proto snad vyprosila si u rytíe, aby jí tam za vrné služby její vystavl tu chatr, kde nyní žije.

lidé jejího

V

jasných

bozi

nkdy

rostoucími; pravdy."

nocích

pod

bh

zjevují

prý

se

bílí

staí

vkošedými piniemi tam sám to sud, co na tom

Gaston neptal se po nil

si,

že

santy a

as

niem

ale

vfce,

umí-

vypátrá celé tajemství krásné Beli-

nmé

Klearisty.

šastnému Raulovi nezdálo ve snu o tom, co Gastona takovou silou poutalo a trápilo; bylo vždy tolik hostí nikdy s Belisantou v dom, že Raul o samot nemluvil a že mu tedy záhadné pivykl ani nápadný nebyly její zvláštnosti mlelivosti, roztržitosti a zádumivé snivosti její, a poítal jen s netrplivostí dny, kdy k srdci svému pivme a odnese jí konen daleko do stínu severních les v pevný otc míjel a

se ani

tém

;

hrad.

Nkolik

dn

ped urenou

svatbou pro-

cházel se Raul s Gastonem po zahrad a zabloudili na velkou terasu, s které pes za-

hradu vidti k

bylo daleko

modrému moi,

jež

do širého kraje až mlze veerní

v zlaté

ohnivou oblohou v jedno splývalo, tak že plachty korábu se zdály velkými, pomalu táhnoucími ptáky, ztrácejícími se v mlze snad do kraje stín a pízrak. Pod kvetoucím jasmínem, klenoucím se od sloupu k sloupu mramorové terasy, nalezli oba pátelé k nes

bílé

malému pekvapení

starou Klearistu

Sedla

zahalena v temné svoje roucho a u nohou kleela Belisanta, majíc vnadnou hlavu li o kolena staeny podepenu Tvá její byla tentokráte živa Nehnula sebou sice, když uvidla muže, ale usmála se poprvé uvdomle na Raula. Kývla mu rukou, aby po-

30

poala pak takto mluviti: „Jsem nevstou, pane rjrtíi, a to dodává mi odvahy, abych si vyprosila na vás njakého pošel blíže, a

vaší

daru,"

na

Vrhla pohled plný nevýslovného koutak že žárlivého Gastona srdce zabolelo, ale Raul unesen sepjal ruce jako k modlitb. „Ó krásná Belisanto!" zvolal, „kéž byste krev moji a duši žádala, bych lásku svoji zla,

vám mohl!" „Nejsem tak ukrutnou," usmála se líbezn s rumncem Belisanta; „prosím vás o dar mnohem menší. Slýchám, že u vás tam v chladdokázat

ném

severu hrozící vaše hrady mívají vysoké

vže, dlouhé chodby a

odlehlé, jak

ped svtem

skryté komnaty. Nuže, o takovou jednu osa-

mlou komnatu

vás prosím pro starou svoji mi na svou est, že ani vy ani kdokoli z vašeho komonstva nikdy a pod žádnou záminkou nevejde pes její práh. Stará moje Klearista miluje samotu a té jí poskytnouti toužím. Ješt nejsem u konce. Žádám dále, abyste ani vy ani kdo jiný nejevili nikdy pání, uvidti jistý malý poklad starých památek, jejž Klearista chová jako svaté ostatky a jejž uložila do zvláštní skín. To jest vše. Odpovzte mi a dokažte mi lásku svou, kterou mi co den tak horliv písaháte!" Podala Raulovi ruku, a ten ji nadšen k srdci tisknul a celoval, písahaje, že vše vyplní, eho krásná Belisanta žádá. Klearistu, a písahejte

31

Belisanta zdála se šastnou, a Raul smál postihl détinnosti, ale ne tak Gaston podivný úsmv staré Klearisty a tušil, že za

se

její

;

nepatrnou prosbou Belisantinou velké a hluboké, ba osudné snad vzí tajemství. Ale nezmínil se píteli ani slovem, neb démon žárlivosti a podlé závisti byl se híšného srdce jeho úpln zmocnil. Svatba odbývala se s nesmírnou nádherou, hody trvaly po celý týden, a po ukonení jich pivedli Raulovi a Belisant kon ovšené aksamitovými pokrývkami, do kterých erby Orlandinovy a Raulovy vetkány byly, uzdy tpytily se zlatem a rubíny, a kopyta byla pozlacená. Belisanta rozlouila se s domovem beze slzí a následovala chot svého bez úsmvu. Sedla na koni nepohnutá, nehybná jako krásná socha. Sto rytí a manu doprovázelo novomanžele, a padesát mezk neslo drahocenné dary svatební. Stará Klearista sedla na širokém voze, tymi ernými voly erné závoje jí halily tvá, podpítaženém rala hlavu o dlan a hledla upen ped sebe na dlouhou skí, ležící jí u nohou. Skí ta, zhotovená z ebenového díví, s víkem vykládaným perletí, podobala se útvarem rakvi. Ale nejen oi staré Klearisty spoívaly holubicí, sladké tak upen na erné skíni zraky krásné Belisanty vracely se bez ustání k ní a zasmušovaly tím Raula, který marné se snažil na sebe je obrátit. Zasmušilost Raulova nejen že rostla každou hodinou, ale ;

;

32

i

;

poala

poznenáhla jeviti na tvái všech, svatební ta jízda zdála se spíše býti pohebním prvodem, a každý, kdo Belísantu vidl a bledost její pozoroval, tušil neštstí a

se

vru

zlo. Smutný mocnjším, ím

a

tento

dojem

více se Raul

stával

se

tím

domovu svému

a když slunné krajiny jihu v mlze zmizely a Belisanta se noila do tmavých ies, a když sténavá hudba jehlinatých strom v sluch jí zaznla, tu zalily se arokrásné její oi slzami a když konen objevily se hrozivé valy a strm.ící vže hradu Raulova, kol kterých velcí erní ptáci kroužili, tu svsila Belisanta s hlubokým vzdechem hlavu a omdlela. Zdála se jako letní kvtina, kterou byl vítr snhem zavanul. Srdce Gastonovo melo pi tom pohledu; rozlouil se se svým pítelem a odjel na vlastní svj hrad Tressillon, a modlil se k Bohu, by

blížil,

mu

dal

nad vášní, aby na krásnou Belisantu.

zvítziti

zapomenouti

mu Žil

dal

na

Tressillonu jako poustevník, ale obraz krásné Belisanty nevyhasl v srdci jeho, a když uplynul

rok a Raul mu dal zvstovat, že Belisanta mu porodila dvojata, dvátka tak krásná jako veernice, tu neznal Gaston již jiné touhy,

uvidti a potom zemíti. Na spchal do hradu svého pítele

než Belisantu peruti lásky

a se srdcem bušícím hledl na krásnou BeliNebyla se ani o stín zmnila; mla santu. posud nevysvtlitelný výraz v oku, byla posud lhostejná k svému manželu, a ani krása anZ«y9i

:

Spi»y XIV.

S

33

dlská

tch

k

úsmvu.

zlatovlasých dvátek, byla nosila, nerozehála ji

útlých,

která pod srdcem

Tu zmocnila

se

znova v

srdci

Gastonov nejen dvojnásobná váše k žen ale i palivá dychtivost odhrnouti roušku, která tajemství zvláštního toho tvora zastírala. Byla se Belisanta oddala ernému

pítelov,

umní,

vd

rouhající se Bohu? Byla bílou zadala knížeti temnoty? Podobné otázky kladl si Gaston co den a spánek prchal s jeho víek celé noci bloudil chodbami hradu, dvorem, zahradou, a líce jeho bledly dál tím více. jednou za jasné noci, když vytrhnul se z krátkého sna, podšen matným a horeným vidním, vyšel ze své komnaty zahalen v pláš, chtje v zahrad horké svoje elo ochladiti; avšak v rozilení svém zbloudil chodbami a octnul se u úzkých schod, vzhru do vysoké vže vedoucích. Nevda sám, pro tak iní, stoupal na vž, až stanul udychtn v dlouhém svoji

duši

;

ím

který ást vže s druhým oddílem hradu spojoval. Jeden konec galerie ztrácel se v dálce ve stínu a na bližším konci zpozoroval Gaston dvée njaké komnaty. V okamžení tom zablil se v hustém stínu chodby bílý jakýs pízrak, vynoil se ze tmy a vznášel se v lunném svtle blíž a blíž. Tento prhledný zjev byla krásná Belisanta. Rychle ale tiše uinil Gaston velký krok do zadu na schody, kterými byl pišel, a schoulil se ve stínu hlubokého výklenku, taje dech svj násiln. korridoru,

tém

34

;

Belisanta

vznášela

se b!'že,

oi

byly

nedotýkajíc, její

její

zem

se

zaveny a

z

tém tváe

Pišla nadšení. že slyšel její deeh, ale

šlehalo pološílené Jakési

Gastonovi tak blízko, nezpozorovala nieho, a zastavila se až u dveí komnaty tam se schoulila a zaklepala slab. ;

„Ty

voláš,

pane

rumnec

mj,

mj

choti!"

za-

bledou její tvá a mramorovou šíj, která se blila v iunném svtle jako labuí. Pomalu otevely se dvée kolem hlavy a stará Klearista zjevila se tam mla stíbrný závoj, a bílé, dlouhé její vlasy proudily jí až na rudý zlatotkaný plášf, který byla pehodila pes sebe v rukou držela zlatý vnec práce peumlé, jehož drobné lístky a kvítka chvly se v prvanu chodby jako živé, vtiskla jej na bílé elo krásné Belisanty a pipevnila jej démantovou jehlicí do havraních vlas, pak javši ji kolem ramen vtáhla ji do komnaty a dvée se opt zavely Gaston piplížil se nyní ze svého úkrytu a naslouchal. Z komnaty zaznívalo to jako tichý zpv a tlumený šepot, a sladká kadidla pronikala skulinami dveí na chodbu. Gaston zachvl se nedokavostí a rozilením nyní konen bylo mu dopáno nahlédnouti na dno toho tajemství, které jej tak dlouho již znepokojovalo! Pistoupil k samým dveím, a zapomínaje úpln své mužské dstojnosti a cnosti rytíské, piložil oko ku klíní dírce. Srdce jeho zastavilo se hrzou nad tím, co spatil. Na stíbrném lžku, napolo tžkou. šeptala,

a

polil

;

;

i

.

.

.

vn

35

umle

socha vytesané tpytilo se ve

tkanou látkou pokrytém,

z bílého

mramoru,

svtle modravém, ných kahanc se

ležela

jinošské to tlo,

krásy uchvacující;

a

svítilo

které ze zlatých kol

lilo;

lžka

starodáv-

stály stíbrné

košíky naplnné ovocem, malované nádoby tvar plné pestrých kvtin a zlaté láhve s olejem, napli^ujícím komnatu nejsladší vní. Bledá, krásná Belisanta stála

ušlechtilých

ped

sochou ruce nadšený ;

byly

její

kížem na prsou

zahloubal se do a celovala drahokamy, které co oi pod zlatými asami zasazeny byly. Mezi tím. co Belisanta tak vytržen mramorovému jinochu se obdivovala, házela stará Klearista složeny,

bílého

její

zrak

ela

mdné

do ohn, hoícího na k nevýslovnému podivení Gastonovu jala se domnlá tichým hlasem tajeplná slova prozpvovati. Posléz otevela staena okno, obrácené k severu, sala purpurový svj plášf a hodila jej na sochu, shasila lampy a pi svitu ohn na tínožce poklekla na zem, a rozpustivši bílé svoje vlasy zaala stkáti a kvíleti. „Adone, Adone, Adone! zvolala Klearista. „Ty jsi odešel do krajin stín a mátoh, a za tebou kanou naše slzy; truchlíme, jako lesy a hory pro tebe truchlí, a halíme se v smutek, jako samo nebe se ve smutek halí pro tebe Milovala t zlatem vnená krásná bohyn, bohyn zrozená z pny dalekošumného moe! A bohyn mátoh a stínu a královna

vonné vci tínožce, a

nmá

!

3ft

smrti zatoužila po

dol do

tob

kraje mrákot a

t k sob tmy! Tys zmizel nám,

též a vztáhla

lila se proudem a zní rudá kvtina vonná! Tu kvtinu

spanilý bože, a krev tvoje

vznikla

celujou naše rty a slze naše jsou její rosou! Vrat se nám, ty spanilý, ty milený, ty sladký!" Staena zamlela se a Belisanta plakala tiše; ale za nedlouho vstala Klearista, rozsvítila opt svtla v zlatých svítilnách, urovnala si vlasy, pehodila závoj a odkryla bílcu sochu. „Sláva tob, svtloiící božel" zajásala, „zdar tob a dík! Tys se vrátil k nám z krajin

temných, smrti zasvcených

jako

'

Žehnej nám,

my tob žehnáme, Adone!" Na to se chopila dlouhé flétny

jásavá

píse

upravila

si

a divoká,

zaznla komnatou Belisanta zlatý vnec, tváe její zaplanuly, ;

polozavené oi šlehaly blesky,

víným rejem

a toila

se

mramorové sochy. Zdálo se pi divokém tom tanci, že nohy její jsou okídlené, tak rychle a hbit letla komnatou, bílá adra vlnila se pod prhledným, tpytícím se rouchem, a arovné obrysy spanilého tla závodily o

Konen

kol

vnec

leposti s

divukrásnou sochou.

unavena na zem, utrhla nkolik kvtin z nádob a házela je na sochu, mezi tím co staena libovonný olej ze zlatých lahví na podlahu rozlévala. „Tebe jedin miluji, Adone!" zvolala nadšená Belisanta; „tys chotm mým a bohem, Tys vyvolil mne mezi všemi ženami klesla

37

pozemskými, tvá je duše moje na vky Vole) mne, a budu t následovat teba tam do stínu kraje mrtvých, kde slunce nevychází a hvzdy nezazáí Zavolej, a pjdu za tebou do pro!

!

pastí pekel!" zježily se vlasy hrzou, a nyní pi zái tolikerých svtel napadla ho zjevná podoba útlých dítek Behsantiných s tváí bíié sochy. Zachvl se tak siln, že do dveí udeil. S.abý výkik leknutí zaznl z úst cbcu

Gastonovi

teprve

ženštin.

,Tcí pouze vítr!" zašeptala staena, ale shas!nala rychle svítilny a ohe na tínožce. Gaston kradl se rychle a tiše nazpt do výklenku, a sotva že se schoulil ve stínu, otevely se pomalu dvée. Klearista vyšla na práh

na všechny strany, kývla do komprhledná pcstava krásné Belisanty vyklouzla na chodbu a dým vonných vcí valil se za ní do Jasného proudu svtla msíného. Vznášela se dál a dále a zmizela Aie Gaston vstal a vytasil me. Polonahá ohlížejíc se

naty, a bílá,

tém

,

.

krása luzné Belisanty byla v hrudi jeho vznínovou, neukojitelnou boui vášn, neml již jiné myšlenky, jiné touhy, než pivinouti tuto arokrásnou ženu k híšnému svému srdci vzbudila, sama hrza, kterou v rozjaovala kypící jeho krev nelekal se pekla, muka zdála se mu nepatrnou proti nebi nelekal se démona a byl ochoten její lásky, s ním zápasiti o bledou, bílou, luznou tuto ženu. tila

;

nm

i

;

vná

38

Bylo mu zjevno, že socha Belisantu za sebou volá, za sebou táhne, sama byla ekla, že ji následovat chce kamkoli uznal tedy za svj úkol nejdíve zmocniti se sochy, která ;

ji

tak

mocn

vábila;

plamenné jeho Klearisty.

sám démon

ml

sloužiti

do komnaty staré nyní Šero, nebo okno

vášni. Vrazil

Bylo

tam

bylo zasteno.

„Rozsvit!" velel hlasem burácejícím jako vichr.

posuky a

Klearista dlala všelijaké

vla

se

nmou

„Odvážné

jako

sta-

obyejn.

pitvory

tvoje

jsou

marné!"

„Poslouchal jsem za dvemi, slyšel jsem t mluvit, zpívat, vidl jsem sochu, vidl jsem tancující Belisantu Slyšíš Belisantu vidl jsem, a kdyby nebe a peklo se vzpouzelo, vynutím si lásku této ženy!" Stará Klearista padla zniena na kolena. „Milost!" zakvílela a objala jeho kolena. „Rozsvit!" velel tvrdošíjn Gaston, ale když se nehnula a stále u nohou jeho kvílela, otevel okno, tak že proud lunného svvnikal. tla do komnaty Gaston strhl nyní pláš zakrývající sochu, a blost mramoru zaleskla se jako sníh, záila krásou kouzelnou, a drahokamy, tvoící její oi, sršely hvzdy a lijavce jisker. Cosi jako obdiv a úcta projelo srdcem Gastonovým, ale obraz tancující Belisanty zjevil se mu zase náhle: vidl krásné její údy záiti blostí krasší nad mramor; vidl vnadnou její hlavu, sklonnou jako zvolal Gaston.

!

39

!

pod

tíží

zlatého

vnce;

vidl

polozavené

oi, šlehající violové blesky, a proud erných vlas, lijících se až k patám s tím modrým leskem jako potoky. Ten obraz zaplašil každou jinou myOhlédl se po Klearist; stála ped šlenku. ním vznešená jako knžka.

její

„Cítíš mocnost toho boha?" tázala se ho a ukazovala na soohu, „Cítím mocnost Belisantinu!" zvolal; „ta

oarovala mne, ale ary tvoje vru neuiní mne modloslužebníkem. Dáš ženu tu do rukou mých?" „Nikdy!" odpovdla krátce a hrd. „Pak t vyzradím a zhyneš na hranici! Tes se pede mnou, arodjko, modloslužebnice, která

„Tvojí

temným Ižibohm krví

hové," odvtila

s

potísnni pohrdlivým

jsou Ižibo-

úsmvem;

vn zachmuené

temná jako nebe, jako kraj tvj bez víra jest

se klaniš!"

svatí

úsmvu

„tvoje tvoje

slunce!

Já

bohy svtlé ctím, které jste zaplašili svým kížem. Co bylo plátno vytrhnouti mne z lna rodiny mé, protože js«in: po vky nechtla zapomenouti na staré bohy, kteí vládli, když svt ješt krásou záil a šíastným byl? Zavlekli mne do vlhkých les, uvrhli mne do propasti hanby, tak že jsem se stala radji nmou, bych nemusila nikdy vyknout, co jsem snášela! Avšak dosti o tom. Vz, že Beiisanta sama pod rumem v podzemní kobce bývalého chrámu sochu tuto nalezla. Adonis

40

sám

se

zjevil

jí

ve snu,

a ona miluje ho

Ty vidíš, že po nemohu a nesmím! Zhynu radji než vyhovla bych tvé žádosti. libo, ale nezapome, že Eell-

jako boha a jako manžela.

vli na

býti

ti

hranici,

i,

co ti 1 santa se klaní, které Ižib hy jsi naz"al, tedy nejen mn, ale i jí hrozí^hranice!" Po tchto slovech dala se staena do dábelského chechtotu, a smíchem svým a škodolibým pohledem rozzuila Gastona tak, že uchopiv ji za dlouhé bílé vlasy nasadil jí

tm

me

svj na hrdlo. „Chceš po vli hlasem chraptivým, Nikdy!"

mé

jednat?"

odpovdla

hrd

tázal se

a

klidn. Vždyt nemiluji život a smrti se tedy nehrozím!" Gaston odhodil me. „Nuž tedy do propasti s tebou, dáhle!" zajeel a vlekl staenu k oknu; šum divoké eky, tekoucí kolem hradu, hluel tichou nocí vzhru do vže. Staena zachvla se náhlým strachem, ale ,

„Spl hrozbu

pece ila.

sketo, ženobijce!

svou,

neprosila o milost,

Bez

jenom oi zamhou-

šedinami jejími pozvedl

slitování s

Gaston na okno, držel ji chvilku nad propak pustil ji letla tmou a nocí Hrozný výkik, tžký pád, zahuení a zavíení erných vod tam dole pod skalou a zase bylo ticho, hrozné ticho, v kterém Gaston neslyšel než bušení svého srdce Ve svtle msíném blyštly se na ece kruhy vždy vtší a vtší, až dosáhly behu. ji

pastí a

;

41

.

.

.

.

.

.

.

.

.

a pak zmizely a s nimi poslední stopy píšerného, rukou Gastonovou spáchaného inu Nikdo na hrad netázal se po staré Klearist; objevovalaf se jen málo kdy mezi ostatními obyvateli hradu a nikdo jí nepohešoval. Gaston hádal, že Belisanta co noc tam vzhru ke komnat putuje a marn na dvée staré Klearisty klepe, neb vidl, jak vihled chadla vždy odcházejíc sklamána, a vícekráte než jednou projela mu hlavou myšlenka ukryti se v tajemné komnat a netušící Belisantu k sob vtáhnout, ale upomínka na strašný in bránila mu vykonati .

.

.

tento úmysl.

Konen

ekl Raulovi, že jej záležitost na hrad Tressillon volá, a chystal se k odjezdu ale v noci ped tím vkradl se do komnaty staré Klearisty; zaobalil sochu do plášt a uloživ ji do skín, spustil ji po provaze s okna dol do eky v husté rákosi. Ráno rozlouil se s Raulem, ale místo do jakási

;

Tressilonu

zajel

do

nejbližšího

msta,

najal

lod a pestrojen vrátil se s nkolika vrnými služebníky pod hrad Raulv, vytáhl za sou-

mraku skí se sochou z rákosí, a nyní teprv odebral se na svj hrad.

Tam postavil sochu do zvláštní sín, tváí smrem k hradu Raulovu, a ekal trpliv na další prbh vcí. Byl jist, že Belisanta kouzlu sochy podlehne, že sám démon ji pivádí do rukou jeho. A nemýlil se, Jednoho dne, když práv ped sochou stál, za-

42

znl

roh se strážné vže, a když Gaston k oknu pistoupil, spatil krásnou Belisantu ped svým hradem. Sedla na koni jsouc odna v dlouhý b(lý šat, tak jako tenkráte v noci; erné, modrolesklé její vlasy vlály vtrem a na ele, bledším a prhlednjším než kdy ped tím, záil v slunci zlatý její vnec. Gaston kázal ihned, aby spustili most, a spchal Belisant vstíc. Vjela na dvr a on pomáhal jí s kon. Nyní teprve zpozoroval, že tvá její byla jako zkamenlá a oi že má zaveny. Tžký vzdech jako vzdech umírajících dral se

„On

jí

z úst.

mne

a zde jsem," zašeptala, mne rychle k nmu!" „Ó Mezitím co mluvila, zstaly oi její zaveny, ale zdálo se, že violové zítelnice volá

ve

šee

prosvítaly

bílými,

slab zaržovlými

klapkami.

Gaston vedl ji pes schody vzhru, ale ne do sín, kde socha stála, nýbrž do své komnaty. Tam padl ped ní na kolena a s proudem palivých slzí vyznal jí svou šílenou lásku, svoje muka a svj zloin. Stála a chladná ped ním. a když dokonil, pravila tiše: „Doved mne k nmu." Tu vrhl se vášniv na ni a objal ji a chtl elo její zlíbat a zavené ty sladké zraky scelovat; ale projelo jej to mrazem a vlasy jeho se sježily, neb bylo mu, jakoby objímal stupustil ji a prchal, a v srdci denou mrtvolu,

nmá

i

svém

byl

jist,

že to není Belisanta,

43

ale její

Zdšen volal o pomoc pízrak bhal úzkostliv po chodbách, Vzmuživ se

strašlivý

a

.

za krátko

.

se

vrátil

.

—

sedla na prahu kombez známky života. dny a ti noci, a z vlas

bledá, bez hnutí,

naty,

Tak sedla tam jako

šla

jejích

prsek, a zlatý

ti

zá vnec

.

a

z

oí

.

jako lunný pa-

zdál se jako z rozpále-

ného železa a bilé elo svítilo nocí Na celém hrad nemluvil nikdo nahlas jako kolem lžka umírajícího, po celé dny a po celé noci tlaili se obyvatelé hradu v Šeré chodb a hledli na ni jako na svtici, a mnohá slza skanula tiše k zemi, a když tichý, sladký, snivý její hlas, obas nesrozumitelná slova zaznl jako zpv umírající labut, šeptající, pukalo srdce všech, kteí to slyšeli, a na ele zoufalého Gastona stál studený pot po celý .

ten

as

.

.

.

.

Ráno dne tvrtého zaznla trouba

,

strážcova,

a

v

slunci

s

vže

znova

zatpytily

se

zbran etného voje rytí a manu, v jejichž ele stál Raul, a herold pedstoupiv ped samý hrad, hlasem istým a mohutným, lesklé

znjícím jako zvon kathedrály, zahml v tato slova: .Gastone z Tressillonu, tys zrádce bezectný a jméno tvoje bude jako jméno psa pokolením budoucím na vky! Tys odloudil kouzly a umním ábelským ženu bezeskvrn^ nou svému hostiteli a vrnému píteli, a proto hanba tob, hanba! Za ten zloin tvj písahali jsme Bohu a jeho svatým, že trest t nemine, že hrad tvj zteem, dobudem a se

44

ale ty, zrádce a skvrno všeho zhyneš meem a tlo tvoje nepohbené budiž lupem zve lesní!"

zemí srovnáme, rytístva,

ty

Když herold dokonil, zaznla hudba vázamávali blýskavými mei a udedo pavéz a štít, takže ranní vzduch se rozvlnil divokými zvuky a ozvna ze skal Ale Gaston nevolal jim huela v odpovd. svoje manstvo a vojáky, rozkázal, aby spustili most a brány oteveli, a sám, beze zbran s hlavou obnaženou vyšel z hradu. Šel pímo k Raulovi, prosil jej, by vešel s celým vojskem svým, a vedl sám kon jeho v pokoe za uzdu. Pekvapení bylo veliké, každý vil, že je Gaston nevinen, že žena Raulova pod stechou jeho nedlí. Ale Gaston vedl Raula mlky tam, kde krásná Belisanta bez života sedla.

lená,

rytíi

ili jimi

„Duše

moje

zoufalstvím,"

mne

usmrt koist,

já

naplnna smutkem a

jest

pravil

Gaston.

„Jsem

a vydej tlo moje lesní

nedbám

toho.

Miluju

vinen,

zvi

za

Belisantu,

jako muž snad nikdy ješt ženu smrtelnou nemiloval, a jsem tvým nešastným sokem, avšak k vli jinému pišla žena tvoje na hrad." Pak obrátil se k Belisant a pravil: „Vsta, ženo, dovedu k nmu!"

mj

t

Belisanta vstala a usmála se sladce, sklopila hlavu na hrud a šla za Gastonem.

Vedl

ji

zakrytá

a Raula do sín, kde stála socha, purpurovým, zlatotkaným rouchem,

45

druhdy nešfastn Klearist. Ganádherný ten pláš, a Belisanta zajásala, otevela oi a tyto zasvítily jako hvzdy, a bledé její líce rozkvetly jako rže. Klesla na kolena a rozpáhla bílé páže, a zvuk jejího hlasu byl sladší a lahodnjší než zpv lesního ptáete na kvetoucím kei, když takto promluvila: „Nikdy nevidla té Belisanta spanilejšího než dnes, Adone, ty sladkosmavý, ty jasnoelý! Tak luzný jako nyní jevil jsi se mi jen tenkráte, když bílý ob-az tvj jsem našla v rumu tvého chrámu, když náležejícím

ston

strhl

t

svatá luna matným svtlem líbala, a dlouhé paprsky tvých milovaných oí do srdce m.ého vnikaly! A oni odali a skrývali té pede mnou! Kletba jim! Ó jak duše moje práhla po tob, Adone, Adone mj!"

mn

t

„Ženo híšná, nešastná a Bohem, opuštná!" zvolal Raul setásaje se sebe hrzu, která jej byla jako v kámen promnila „Ó Belisanto,

ty

bílý

kvte

mj Bda mn, !

co

to

mluvíš?" Ale ona se jen usmívala. „Miluju jej!" pravila svém.u choti; .vznášel se vždy ped zrakem m.é duše a proto nevidla jsem nieho mimo nj, a svt a lidé v jsou pro mne pouhé stíny. Moje Kle-

nm

arista,

ta

nmá

mla

pro

pro celý svt, jehož nenávidla, mne hlasu a šeptala mi zvst

o zaplašených bozích, vyhoštných z modrých výšin nebe A duše mo]e naslouchala a slyšela

jsem v jasných nocech, jak hlasy

46

jejich

.

vánkem

.

šelestily,

stíny

jejich

a vídala jsem ty zlaté, svatá A on se mi zjevil ve

nocí záit!

snu v jinošské své spanilosti mluvil ke mn, a já jej miluju A tajila jsem svoji lásku a žila jsem život smutný; jen to blažilo mne, že smla, ale kdykoli neustále snít jsem o jsem se probudila z luzného toho sna, trupo nm. A muž ten, který se chlila jsem pítelem tvým zove, dopátral se lstiv mého tajemství a zniil mne, neb propadnu nyni tvému soudu. Nenávidím podlého zrádce tak, jako miluju jeho, sladkého Adona!" Opovržlivý její zrak mil Gastona a roznítil v duši jeho záchvat nejdivoejší nenávisti. Gaston byl by nejradji zniil ji a Raula, a sochu a sama sebe; krev syela i

!

nm

mu v spáncích a mžitky zrakem. Na jednom z pilí sín visel tžký starý burdý. strhl jej rázem a vší silou udeil do sochy. Déšf jisker vyšlehl z mramoru a luzná hlava sochy, roztíštná na prach, rozlétla se dó všech kout sín; zvuk jako petrhnuté struny zavznl mu

v uších,

dlaly se

bušila

mu ped

vzduchem, ale zárove též divoký, strašlivý výkik krásné Belisanty; pozvedla ruce, jako by sochu chránit chtla, vzdychla tak hluboce, že se zdálo, že srdce její puklo, zavrávorala a padla tžce jako kámen k zemi Vnadná její hlava zavadila o mramorové nohy .

osudné sochy,

meno a

vky

.

vnec svezl se jí na raoi zavely se a shasly na

zlatý

violové

.

.

47

Po tchto slovech vypukl poustevník v náek srdcelomný a vrhl se na bílý hrob nešastné Belisanty, a štkaje promluvil takto k Amisu a Amilovi: „Onen neštastný Gaston z Tressillonu, vzte, jsem já sám. Na bedrách svých odnesl jsem mrtvou Belisantu sem a pohbil ji; zde ji oplakávám a zde zemru, až Hospodin naplní moje dny, Raul zemel ve svaté zemi; ale dvojata, která mu Belisanta darovala, byla vychována v kláštee svatých panen a nikdy nedovdla se o neštstí svých rodi. Pozdji provdaly se, sliné panny, a byly to vaše matky .

V

jedné

zemely po poutí

.

.

vás a v jedné noci roce A otcové vaši táhli a tam poktili vás, a nebylo

noci

porodily .

,

.

íma

do

konce divení se vaší podobnosti.

Ale já nenyní vidím ped sebou, tak hledla na mne luzná socha s bilým elem, tpytícím se Jako sníh a s oima jako hvzdy Tak vidl jsem ji poprvé v osudné noci, když stará Klearista aromata Arábie jí syrské ze zlatých lahví kolem pálila a Když jsem vás v lese spatil, rozlévala šeptalo mi srdce, že je poslední hodina moje na blizku, a proto vyznal jsem se vám ze Dávno zacelené rány všech hích svých mého srdce krvácejí nyní znova, a proto prosím vás ve jménu milostivého Boha,

divím

se

jak

;

vás

!

vn

.

.

.

.

.

.

abyste mne o samot toho hrobu ..."

48

nechali zde u bílého

III.

JOLANTA.

Zeyer: Spisy XIV.

Amis a Amil uposlechli prosby poustevníkovy a nechali jej o sannot. Ruku v ruce kráeli temnou chodbou vzhru, zpt do skalní sluje, a dlouho slyšeli za sebou srdce rozrývající výkiky, vzdechy a zoufalé stkáni nešíastného Gastona z Tressillonu. Dosáhli vysoko klenuté sluje a usedli tam tiše na omšený balvan. Obrovskými prlomy skal hledl velký, jasný msíc na n, obléval zlaté vlasy obou pátel aruplnou záí, a vznešený klid bledého poutníka toho po azurném poli nebes konejšil bolestné rozechvní, jež vypravováním Gastobylo novým v prsou obou mladých vzniklo. Dlouho sedli tak na balvanu beze slov; hlava Amilova spoívala na ramen jako matka drahého druha Amis hladil dlouhé jeho kadee a hledl mu vážn a smutn

muž

nžn

;

v zaroseny zrak. „Mj Amile," pravil posléz Amis, „zvlhlé tvé oko prozrazuje mi, jak duše tvoje posud dtinná a snivá, jak bolestn se zachvívá pi každém dotknutí, podobna útlému kvtu!" „A vážný zrak tvj a pevný tvj hlas," odvtil Amil, „zvstují zase mn, že tvoje

51

mj

drahý Amisi, jak ocel kalena jest Tys trpl ? Trpíš snad posud ? mluv a ekni, ?.p se mýlím."

duše,

ohnm Ó

utrpení.

„MjAmile," odvtil Amis s povzdechem, „nemluv ted o mých osudech a povz mi, šastným jsi." Amis zavrtl zamyšlen hlavou. „Mj druhu milený," pravil, „sám ti nemohu íci. Nyní ovšem jsem štasten, protože tebe mám,

zda

ty

má

a tesknota jak

je

tedy v hloubi

sše

pohbena

tmavý mrak, jenž ponoí se do moe,

když slunce zvítzí."

„Tvá tesknota? a jaká?"

ptal se Amis. vzdychl Amil, „srdce moje zdá se širou pouští a vypravování o lásce Belisantin pipomíná mi bolestn moji sirobu."

„Ach,"

mám

„Jak

ti

rozumti?"

divil

se jeho

pítel.

po krátkém mlení jal se takto „Zavítám-li na hrady rytí, na dvory

Amil mluviti:

král

a

neustále

paláce krásných paní, lásku a sladký její bol

v

—

slýchám a

blaho

opvovati bez konce ale srdce moje zstává vždy bez pohnutí. Já dívám se chladn do oí krásek nejrozhlášenjších, a nikdy posud nezachvlo se ledové mé srdce. Z toho mi vzešel smutek hluboký. Pro mi nedopál daru, jenž každého tak blaží? Je láska skuteností, i pouhým klamem, snem? Tak tázal jsem se bezpotukrát sám sebe, a konen posmíval jsem se tomu citu, který si blázna tropí

Bh

S2

a blahoslavil jsem vlastní rozum svj, že nepodléhá nikdy tomu klamu."

z nejmoudejších,

„Nuž dále?"

když pítel

se Amis,

ptal

se zamlel.

„Tu jednou

stalo se,"

pokraoval Amil,

„že jeda s myslí veselou zeleným lesem zabloudil jsem a octnul se v malém údolí, jež nikdy ped tím jsem nebyl vidél, akoli

a všechny

jsem

les

znal.

Podivil jsem se,

tu

ten

úpln

stezky

jeho

kam jsem

to

pišel; z vlahé

zachvlo se náhle moje srdce: vyrstala divukrásná kvtina;

letní trávy

lilie

houpala se na útlé lodyze a vn, kterou vydávala, byla zái hvzd píbuzná a plnila duši moji svtlem kouzelným, a bylo mi, jako bych uzel nebe otevené dokoán, a hlubiny jeho nebyly mi více tajemstvím a zem a její propasti ležely jak otevená kniha pede mnou, a zdálo se mi, že mi kídla rostou. Ruka moje vztáhla se po bílém arokvtu, však chvla se tak, že sloužit mi nemohla, a slzy tekly mi z oí, neb cítil jsem, jak nehoden jsem byl, nebeský ten kvt nazývati svým, a ml jsem jedno pání toliko: zde zemíti, neb státi se tvrdým, bílá

jako

sníh

;

nepohnutým kamenem, a na bílou tuto

vn

smít tam zít

lilii!"

Amil vtiskl po tchto slovech svou tvá do chvjících se dlaní.

„A co vážn.

se

stalo

dále?"

53

tázal

horoucí

se

Amis

.Kvtina zmizela a

opt v

lese,"

údolí též, a síál

pravil Amil,

„a tu

vdl

jsem jsem,

že to vše byla než pouhá vidina. V mé duši ale znla sladká, smutná hudba, a ta mluvila: „Jako tato lilie, taková jest láska v nebi zrozená." A nesmál jsem se lásce víc a neml od té doby než jedno pání, by lilie podobná vykvetla v srdci mém Však, píteli mj, drahý Amisi já marn, marn toužím Mé srdce jest jak neúrodná skála, a bytost moje rovná se té soše, o které blouznila Belisanta, matek našich matka, ó rci, není to snad kletba nebes, která stíhá mne za híšnou lásku zbloudilé Belisanty?" Tu objal Amis svého pítele a tiskna jej k svému srdci pravil: .Utiš se, Amile, ta bílá lilie z duše tvojí vykvete, to a prosím pemilého Boha, ab3's šíastným v lásce byl a se nesklamal jako já!" „Ó bda! tys tedy se sklama!, ty trpíš? jsi nešastný?" zvolal Amil. Ale Amis položil mu ruku na ústa a druhou rukou ukazoval na protjší stnu. Stál tam temný, vysoký stín, z kterého dva zraky jako uhly svítily; byl to poustevník, který byl tiše do sluje vešel. Pátelé povstali, a Amis pistoupil k starému muži. „Odcházíme," pravil; „klid a pokoj budiž s vámi a boží slitování. zapomenutí necht kryje to, co jste nám dnes povdl. jest milostivý a promine vám, jako prominul Belisant, a jak my vám odpouštíme za ni, my její potomci." !

!

!

v

;

Vné

Bh

54

;

Poustevník stál beze slova; povznesl pouze žehnající ruce nad n, a pátelé se brali dol na louku, kde jejich manové a druzi kolem sedli. Na dané znamení osedlali kon, a brzy potom zmizel celý dav ve stínu les. Když opt vyjeli na širou plá a nazpt 38 ohlédli, kde skály nly, vidli oba pátelé na chlumu nejvyšším posud temný stín poustevníkv, odrážející se urité od jasného obzoru stál tam bez pohnutí, a ruce jeho posud jim žehnaly, a vánek, spchající za nimi z dímajícího hvozdu, zdál se jim hlubokým vzdechem nešastného Gastona. ubohý mj Amiií," , Otevi mi své srdce, pravil Amil, když byli dlouho mlky jeli. „Nechci smutným vypravováním radoit našeho shledání kaliti," odpovdl Amis. .Slyšeli jsme od Gastona z Tressillonu více, než citlivé tvé srdce snese. Ó Amile mj, nenazývej mne ubohým Což nejsem bohat jako král, když tebe mám? Ó v, ne pouze láska ženina

oh

I

blaží.

Pátelství,

duši

jež

k

duši

pojí,

jest

svazkem tak posvátným jako láska, a jak nevsta a ženich ped oltá vstupují a Bohu ,Viz,

dí: jsi

je

Pane, duše naše našly se, ty sám od zaátku as, když jsi je pro

spojil

sebe stvoil, a proto tak,

Amile

mj

je

nikdo více nerozlouí,'

drahý, pedstupnne

i

my ped

oltá a rceme též: Ó Pane. tys spojil nás, a dkujíce tob slibujem, že ani " pekel moc náš svazek více nerozlouí Amil podal druhu svému ruky a hledl

jeho svatý

55

v oi, a nepromluvili více, neb zraky jejich mluvily za n. A jeli, jeli dále jasnou, krásnou nocí, a když šero ranní se po nebi rozlévalo si

a ptáci v šumivých korunách strom procitli a skivánci bleskem vylétli z porosených polí slunci vstíc jak milenému ženichu, tu jevily se na stíbrné obloze mohutné a štíhlé vže msta, a když ržové ervánky jak družice se shromažovaly u zlatých bran planoucího východu, tu stanuli rytíové pod valy a baštami

Remeše. Opodál silnice stál útulný a usmívavý domek. Devné jeho sloupy objímal tmavý betan, vysokou, špiatou jeho stechu pokrývala modravá bidlice, a úzká jeho okna, zasklená do olova zapuštnými tabulkami blyštla se v slunci jako šelestil sad plný starých jabloní, na kterých se hojné jejich ovoce jako milé tváe dtské ržovlo, a nad obloukem vrat, vedoucích do sadu, kolébal se hrd na dlouhém prutu železném velký štít. Plocha jeho byla modrá, a kídová zed byla na ní malována se zlatou branou, a koruny prapodivných strom nly pes tu malovanou zed a u zlaté brány brousil si andl plamenný o kamenný brus, a druhý andl ukazoval tvaru rybích šupin, zlatá zrcadla.

Kolkolem

me

na nápis nad zlatými

Zpod

bílé

první

eka

zdi proudily

tvoila

jenž znl: Ráj. tyry blankytné eky:

vraty,

ostrov

se

zlatou

skalou,

a na skále stálo jm.éno Hevila, byla to tedy eka „Pison" eka druhá mla stíbrnou pnu ;

a na listu tom zelenou loukou, na které nazí andlíkové bílé motýly honili, a na vlnách houpala se erná stužka s nápisem tvrtá eka konené mla pnu „Hiddekel" zlatou, bílá panna plovala v ní s praporem, a velký fíkový

stálo

:

„Gihon"

plul

list

;

tetí

po

ní,

eka tekla

:

;

na kterém

stálo:

.Eufrates".

Dm ten byl tedy rytískou krmou *m íy?

rajských ek<, a tam zastavili se Amis, Amil a jejich etní druzi. Pi dusotu kopyt otevela se ihned hostinná vrata, a v dlouhém, šedém kabátci vítal hosty. V bylo ihned

krmá dom

hluno: z vysokého komínu zdvihal se modrý kou, ohn šlehaly vesele na krbu a druzi obou rytí sedali k stolm. Ale Amis a Amil nedotekli se žádných ale

šli

strom

pokrm,

aniž okusili vína,

spolu do sadu, kde ve stínu vysokých bublající potok jasné svoje vlny ao

vodojemu lil. Tam oberstvili údy erstvou lázní a odli se v dlouhá, bloskvoucí krzna, zdobená purpurovým lemem, dýšící slabou, ale sladkou vní; dlouhé svoje jasné vlasy pevázali kolem hlavy

kamenného pátelé

své

zlatotkanou stužkou, posadili si stíbrné kapalíny s chocholy z pávích per na hlavy a povsili si na hrdla zlaté etzy, na kterých po velkém rubínu se houpalo. Takto odni vyšli ze zahrady a brali se do

msta.

V

úzkých klikatých ulikách bylo ješt ticho, prázdno a šero, ale když pátelé z tchto na malé námstí vyšli, pozlacovaly paprsky slunce

ty

mile

se

usmívající

57

tváe svatých

svtic nad portálem starého kostela, ped kterým lípa kvetla a z kterého zvuky ranní a

písn tak posvátn zaznívaly, jako hudba andl. Amis a Amil obnažili hlavy a vešli ruku v ruce do kostela. V šeru starobylé jeho klenby plál oltá zlatem a mnohými svícemi; mezi pestrými kvty stála socha svatého Klimenta, odného v roucho biskupské: trojnásobná koruna z drahých kamen blyštla se na hlav jeho, a kotva Železná, znak jeho muenictví, ležela mu u nohou; knz s hlavou bílou jako sníh konal svaté obady. Šerý dým kadidla

pomalu k peste malovaným oknm nábožných kleel kolkolem, pohroužený v modlitbu. Když dým, naplující prostor kostelní, se rozplynul, a Amis a Amil zd« stáli s hlavou pokorné sklonnou, tu zdálo se každému, kdo je vidl, že jsou to andlé, již s nebe dol se snesli na híšnou zemi, a lid ustupoval ped nimi úžasem a uctivostí jat, až pátelé se piblížili k samým stupm oltáe a poklekli. Tu obrátil se knz a hledl mlky s udivením na n, rozplil svatou nesl

se

a dav

hostii,

z

již

v

nich ást.

ruce

tímal,

Pátelé

a

sklonili

podal hlavu

každému

ped ním

a pijímali, a písahali šeptmo na tu hostii, že svazek jejich pátelství se nikdy nepetrhne, písahali, že život svj a krev, a vše, co milé

lovku, noili se

s radostí jeden pro druhého dá. Popak v tichou modlitbu, a zdálo se jim,

že duše jejich se svtlem plní, a bylo jim tak sladce u srdce jak milencm. odešel

Knz

58

lid se rozcházel, a Amis a Amil hledli si s nevýslovnou radostí do oí, a ruku v ruce, jak byli vešli, opustili šerý chrám a vyšli ven, kde slunce nyní v plné síle své a spanilosti záilo, kde vzduch se zvuky slavnými tásl, neb byly se rozzvuely zvony celého msta slavil se dnes svátek veliký, den Nanebevzetí Panny Marie. Uiice nebyly více prázdny, tichy a šery; proud zlatého svtla je plnil jasem a davy lidstva se v nich hemžily, a celé msto halilo se v roucho svátení. Se všech oken visely pestrotkané alouny, se všech štít, se všech lomenic vysokých visely vnce a vlály prapory, a na ímsách stály v dlouhých adách nádoby s kyticemi. Okna byla všude zotvírána, a mezi kvtinami prohlížely útlé tváe díví, zlatými kadeemi vroubené, a mnohá kráska jevila se tam v rouše hedvábném, s bílým závojem, s rží neb rozmarinou v ruce a zlatým etzem na blostné šíji, a tak hledla dol s úsmvem, kde v davu hemžícím se na ulici mnohý jinoch vzdychal pro její krásu. Staí muži zatím vnili sochy svatých na rozích ulic a staeny rozsvcovaly jim lampy z rudého skla. Fontány a kašny metaly místo vody rudé víno a sladké mléko, se všech vží znly íanfáry do huení zvon a hlaholu lidských hlas, a nadšení a radost vévodily všemu mstu. Kdekoliv se objevili Amis a Amil, zastavoval se lid, a každý hledl na tu zázranou jejich podobnost s udivením nejvtším, a mnozí

od

oltáe,

vstali též

;

;

dom

59

a nemohli zrak svých nasytiti tím divem pírody. Tu pravil Amis k Amilovi: „Každým krokem roste dav, jenž nás sleduje,

jich následovali

zvdavost dobrých tch myšlenky a ruší posvátnost našich citu. Až poledne nad korunami starých jabloní se rozloží, sejdeme se v jejich stínu za krmou „u ty rajských ek"." Amis kývnul hlavou na srozumnou, a když pišli na roh ulice, šel Amis v levo, Amil pak bral se cestou opanou. Tu ale octnul se Amil brzy v hustém davu lidu, vlnícího se jako proud a hrnoucího se k velkému, lipami posázenému námstí, a jako zelený list, padne-li v lese se stromu do vln potoka, bez pomoci a vle pluje, nevda, kam to spje, tak dal se Amil davem unášet, a ne-

rozejdme

lidí

se radji

;

plaší jich

dbal,

kam

jej

vedou.

na námstí pod šumícím mohutný jeho pef^. Naproti nejmohutnjších lip vybudováno bylo

Za nedlouho stromem

stál

opíraje se o

ve stínu z pozlaceného

díví

velké

skvostné

lešení,

ovšené modrými hedvábnými alouny,

vyší-

vanými pestrými kvty; ale krásné paní, které tam sedly a slavný prvod, beroucí se do chrámu, oekávaly, byly krásnjší než veškeré kvty. Oi jejich byly napnuty ku konci námstí, kam ústila široká, sluncem ozáená ulice od;

a lahodné zpvy dtských hlas mísily se do huení zvon bílý dým kadidla valil se ulicí a z nho zablýsklo se náhle cosi v zái slunce jako tamtud'

zaznívaly

slavné

;

6t

fanfáry,

stíbrná

Tu zaznl slavný zpv paní na hymnu na poest svaté

lilie.

lešení,

a zpívajíce

panny

mávaly

ratolestmi

.

.

.

bílými

Prvod

a

závoji

kvetoucími

se a

blížil

blížil,

bílý

oblak kadidla rozplynul se v modrém vzduchu, a ty, jež byl obestíral, zjevily se zrakm všech a ubíraly se slavným krokem námstím. Dívky, odné v bílá, stíbrotkaná roucha a ovnené ržemi, nesly nájemných ramenech pozlacená nosidla, pokrytá blankytnou, hvzdami posetou látkou, a na nosidlech trnila v posvátné sláv starodávná divotvorná socha rodiky boží. Tmavoazurový plášf zahaloval její velebné údy, lem plášt blyštil se jak mléná cesta drahokamy ceny nesmírné a ohn

zázraného; zlatá koruna z hvzd stála jí na hlav, a hustý, stíbrotkaný závoj, posetý perlami a plynoucí s temene hlavy až dol

pes

prsa,

uzíti

zahaloval svatou

její

tvá,

kterou

bezhíšnému dovoleno bylo. Kol kráely panny v modrých rouších,

jen

nosidel stínící

svatou

cími ratolestmi,

sochu

dlouhými,

bíle

kvetou-

pipevnnými na postíbených

žerdích, tak že se zdálo, jako by posvátný jakýs háj byl zázrakem opustil zemi, z které byl vyrostl, aby svatou sochu po provázel místo jeho pták švitoila malá, andlsky krásná, kvty na cestu sypající dvátka prostou píse, a matky jejich, nesoucí hedvábné vlající prapory, konily prvod.

mst

:

Každý schýlil hlavu a klekal na dlažbu, Amil,

61

ped posvátnou stojící

sochou posud u stromu,

;

poklekl též, a pohroužen v pobožnost nezpo-

že kleí na samé, porékud úzké kudy se prvod bral. Však pojednou bylo mu, jako by andél pán se byl s nebe zoroval,

dráze,

v srdce jeho vstoupil a ela jeho se jako by byla náhle ta stíbrná lilie vykvetla v duši jeho, kterou ve vidní svém byl v stinném lese uzel, a po které byl tak marn toužil, a duše jeho se plnila vní nebeskou a ta byla jako svtlo. Udivené pozdvihl hlavu. Ped ním stála dívka spanilá jako kvt. Bílý, stíbrotkaný šat objímal peslastné její tlo, a s ramenou jí plynul blankytný pláš, podobný onomu na svaté soše široké rukávy bílého šatu padaly až na zem, a pekrásná její ramena, tsn uvznná v modrý hedbáv, safíry a perlami pošitý, byla k Amilovi snesl,

dotekl,

;

Nemla

korunu na hlav, ale rozvlasy záily nad zlato a vlnily se jako rueje slunených paprsk nemla bílého závoje stíbrotkaného, ale blost její pleti byla nad sníh skvlejší, a tmavomodré její oi byly azurnjší než blankyt samých nebes. Dívka ta kráela v ele svatého prvodu jako symbol dobroty a krásy; v ruce mla stíbrnou berlu, z které vyrstala zlatá lodyha, vztažena.

puštné dlouhé

nesoucí

její

trojí liliový

Když pišla k

kvt

z perleti a

diamant.

místu, kde Amil kleel, dotkla

ela na znamení, aby povstal a ustoupil; Amil ale nechápal, vidl jen, jak ped ním stála, krásné svoje rám k vztahujíc a velký azurný svj zrak, hluboký se liliemi jeho

nmu

62

jako moe, na nj upírajíc, a hledl na ni jako na svtici a sepjal ruce jako k modlitb. Srdce její zachvlo se ped vroucím jeho zrakem vzpomnla si dívka na obraz visící ;

v

i

komnat

své matky,

andla,

pedstavující

odného, s takým okem, s takými zlatými vlasy, andla kleícího ped svatou pannou, a zdálo se jí, že slyší hudbu nebeskou, a slastnými zvuky nadzemských harf zazníval slabý, tichý hlas, jenž pravil: ,To tak bíle

kdyby nebyl andl ale muž, chtla bych jej milovati nebo zemíti!" A hlas ten slabý, snivý, šeptající, byl hlas její vlastní, a ji

polil,

a

klonila se

oi

sklopily

její

na prsa

.

.

se,

rumnec

a hlava

její

.

Amil vstal a ustoupil, a prvod bral se pak opel se opt o šumící strom a zdálo se mu, že sladké sny jak rosa z lípy prší, a její šum že tajeplný hlas, plný blaho zvstujícího proroctví; položil si ruku na elo, aby ucítil hvzdu, která tam as vyšlehla, když její berla se ho byla dotkla, a kvtu, dále

;

vn

jeho vykvetlého, mu stoupala jak mladé víno do hlavy. Již neslyšel lípu, nevidl

v

srdci

úsmv,

slunce,

úchvatnou, brala

a

se ona,

slunojasnými

zá

—

jedin

kroky jeho vznášející

ulicemi

na

ji

vidl, dívku tam, kam

mily

se v ele prvodu velké prostranné

námstí, kde ped nimi v mystické kráse své se vysoký dóm jako vzletný o nekonenosti sen, jako zjevení neukojitelné touhy po Bohu. Jako hora, jako les vyrstal vznášel

vn

63

v snivé velebnosti ze zem; posvátný symbol ukižovaného Boha ležel pod modrým, letním nebem, jež jas svj jako požehnání na sálalo. Nesmírné jeho vže, prolomené jako krajky kamenné, vnikaly do modra, pipomínajíce lidu, kam srdce jeho, myšlenky a tužby miti by mly; vysoké portály, na

n

andl

a svatých se hemžil jako zdály se vyzývati smrtelníky, aby, zanechavše svta a jeho úzkostlivé sobec-

nichž

roj

vely na

úlu,

do tajemného šera kamenného vzniklé myšlenky jako svaté holubice hnízdí, a kde mír a blaženství jako ranní rosa v ranná srdce kapaly; zlatoskvoucí okna jeho ve tvaru obrovských roset, podobná oím nesmírných tvor, zrozených ve svt mystickém a netušeném, zírala na malý, chudý, slabý lidský svt a jeho marnosti, a okna jiná, rostoucí smle do výše ve tvaru vzletných oblouk, sloužila všemocnému slunci za zrcadlo utekli se

kosti,

háje,

kde

z

Boha

a hoela zlatou jeho slávou Jako sen, jako touhy zjevení ležel tu dóm v mystické své kráse! Jako hora, jako les vyrstal ze zem, jako v svatém háji šuml vítr pod jeho oblouky, a v háji tom .

rozvíjely

v

kamenné kvtiny

.

.

tajeplné

arovném tom mramorovém

konen tam

ptáci z

íše

bájí,

nla

kalichy;

háji

sedli

mohutná tla prorok

do výše, a zdálo se, že slávu boží do svta; archandlé rozprostírali tam kamenná svá kídla, svatí kleeli tam, a zdálo se, že snili o ráji a smrti, a sliné svtice

hlásají

64

;

spínaly své útlé ruce

a usmívaly se tak ne-

Co vadilo to ušklíbání démon, vytesaných to chrli dešové vody, již tak závistiv z temných kout zírali a škaredou svou tváí dsit chtli? Ten úsmv svtic výslovn

sladce.

hlásal boží smír

Tak

ležel

ale slovo

Tak

ležel

.

.

zde ten dóm, ne mrtvá hmota,

umlcovo, zde

ten

jež

tlem uinno

velký

jest!

lovka

symbol

a svta! Byv nkdy pouhou skalou, hrubým balvanem, byl nyní myšlenkou, a blahoslavil toho, jenž trýzní dlát a kladiv z hluboké noci k jasnému svtlu jej byl probudil Posvátný prvod stanul nyní ped dómem a hlahol zvon valil se jako bou nad hlavami lidu. Vysoká, pozlacená vrata chrámu rozlétla se a z šera jeho vynoil se knz v zlaté dalmatice; obklopen bíle odnými zpváky zdál se jako msíc v prvodu letních oblak. Kráel pomalu na námstí ven, vysoce vzhru držel erný kíž, na kterém bílý, bledý Kristus visel, a piblížil se k dívce s berlou liliovou. Poklekla do prachu a vzala z rukou jeho svatý kíž; blorouché dívky saly zatím sochu bohorodiinu s nosidel a postavily ji na koberec z brokátu, a dívka, kterou Ámil miloval, blížila se soše s hlavou sklopenou, a držíc v jedné ruce kíž pozdvihla druhou chvjící se rukou stíbrotkaný závoj zázrané sochy. Tu padl všecken lid na tvá a hledl na tajeplnou líc nejsvtjší Panny z úst jejích zaznlo to jasn jako svatá hudba, Zeyer: Spisy XI V 5 .

65

.

.

a celé tlo její zachvlo se jako radostí, že uzela syna svého. Modrý plást svezl se jí s ramen, bílá, stíbrná adra, jež byla syna

lovka dmula

kojila,

zdálo se, že se pak se rozesrdce její z rubínu,

obnažila se

;

radostí a slastí, a když

vela, uvidl všecken lid protknuté zlatým meem, a dvanáct bílých pták jako sníh vyletlo s šumem z prsou stíbrných a kroužilo v zlatém slunci a noilo se do modrých nebes. Za jásotu lidu, pní hymen a hlaholu zvon zahalila dívka, kterou Amil miloval, opt sochu závojem a pláštm. Zatím rozevela se tžká, malovaná, pozlacená vrata dómu dokoán a celé mraky vonného kadidla vznášely se ven do letního vzduchu šerem chrámu svítila nesíslná svtla tak peslavn, jako hvzdy v dob vánoní, když nebesa a lidé velký slaví svátek Spasitelv, a sladké, tajuplné kouzlo srdce lovka a celou pírodu prochvívá. Bez hluku, tiše, s dechem zatajeným vešel lid pod vysoké klenby dómu. Štíhlé sloupy jako palmy vyrstaly tam do výše a nesly sloupy jiné, a smlé oblouky, lesknoucí se zlatem a všemi barvami, je spojovaly; celé nebe andl a svatých z nejistšího kamene bylo zde stan svj rozbilo. Co tu sladkých tváí Seraf hledlo ze zlaté pdy Co zde bylo nevídaných rajských pták a kvtin nejskvlejších barev! Zde stálo skupení muednic s korunami z ametyst a topas, tam kleeli temnorouší poustevníci pod stromy, a lvi a tygi ;

!

66

Na klenbách blela sé se ped nimi plazili. lehká oblaka, a mezi nimi míhali se andlé, nesoucí stíny spravedlivých v lno Abrahamovo, a malovaná okna házela celé potopy smaragd, rubín a safír dol do šera chrámu, kde se lid jako rozbouené moe vlnil. Na vzdušných galeriích, nesoucích se do závratné výše, hoely voskové svíce a vonný olej ve stíbrných kaháncích, a ze stínu tchto šerých chodeb vynoily se prvody prozpvujících knží v zlatých ornátech pomalu kráely podél mramorových balustrád a zmizely opt, by opt výše se vynoily, a blesky zlatých rouch a hluboké zvuky písní dol do chrámu vysílaly, odkud jim odpovídal lid nadšenými hymnami; a po celý as pršely neustále s oblak kadidla bílé rže a lilie, a zvony do toho jako hlas boží s hory ;

hmly

Sinai

.

.

.

Amil vešel též do dómu, a prchaje z davu poklekl do výklenku velké hrobky a noil se do myšlének a do modlitby. Za nedlouho ale byl vyrušen prvod panen, nesoucích zázranou sochu, kráel kolem nho a postavil své posvátné na oltá naproti hrobce, kde Amil kleel, pak ale klekly kolem oltáe, a ona dívka, kterou Amil miloval, byla nejzadnjší na znamení pokory, protože byla nejpednjší po celý den. Byla mu nyní tak blízko, že slyšel její dech a cítil jemnou vni jejího roucha, ale ona ho nevidla; šero ve výklenku bylo husté, a ;

bím

67

v bílém krzn zdál se jako by jedna z etných soch, jež tam dílem stály, dílem kleely, a nikdo v celém chrámu nevidl blaženého Amila. Bez pohnutí, pohroužen v pohled její krásy, kleel Amil; tu ale projelo srdce jeho

zachvní jako blesk:

dívka,

unavena chzí

a vedrem, položila v polosnu vnadnou hlavu svou na jeho koleno, mníc, že podpírá se o mramor. Oi její pozvedly se pomalu vzhru ku klenb, kde „nový Jerusalem" barvami duhy se skvl kolem svatého msta stály zelené vinohrady v plném kvtu, a bíle odné svtice a vyvolenci míhali se tam neb proTu vzdychla cházeli se po nivách liliových. dívka z hluboká, neb duši její zjevil se opt ten, kterého byla uvidla kleícího na ulici, a vzpomnla si zároveí, co ráno byla stará její chva pravila, když vlasy její stíbrným hebenem esala: „Kdo prvod zázrané sochy vede, at prosí o dar njaký, a nejsvtjší Panna prosbu jeho splní." Tu vracely se její zraky s klenby k oltái, však na cest se zastavily a zstaly upeny na planoucí tvái toho, po kterém toužila duše její. Jako dv modré hvzdy plály oi jeho nad oima jejíma, a zdálo se jí, že jeden z kamenných andl nad portálem ji byl zanesl sem do šerého toho kouta, kam zpv a dolétaly, a byl to opt ten, který byl ped ní na ulici kleel. Zachvla se, mníc, že to pelud, tiskla ruku k srdci a rty její zašeptaly: ;

vn

„Ó matko

Kristova, ty

rže

mystická, ó slyš,

.

o

prosím

t

:

jest-Ii

to

muž,

dej

mi jeho

Potom zavela lásku neb dej mi zemíti!" dívka oi a chvla se obávajíc se, že zjev jeho zmizí, když je oteve když ale vzdechy jeho slyšela, odvážila se a otevela oi, a vidla, jak v jeho zracích se chvly slzy radosti, a jedna z nich, veliká, velá, jasná ;

padla z jeho oka na bílé její dívka, že to ani pelud, ani andl, ale muž smrtelný, a vidla, že modlitba její vyslyšena. Vzala rži, která v okamžiku tom jí k nohám padla, a položila ji mlky na jeho kadee; pak teprve mla dosti síly odchýliti hlavu svou od nho, a klonila se ped oltáem a dkovala bohu Obad byl u konce, zpvy umlkly a lid se bral z chrámu. Dívka povstala a halila se tsn v modrý plášf; její tvá kryl rumnec a oi její byly sklopeny. Ostatní dívky vstaly též a odcházely ped ní. Když stála sama u výklenku hrobky a krok svj k odchodu chystala, tu uchopil se Amil úzkostliv as jejího plášt. „Ty^ odcházíš," šeptal, „a nebes svtlo shasíná Ó dívko, dej mi útchu a rci mi sladké svoje jméno!" Ržové její rty zašeptaly „Jolanta". Hledla mu okamžik do oí, zamyslila se, pak pootevela svj plášf a liliová její ruka podala mu modrý, hedbávný rukáv, safíry pošitý, který byla odepnula, a pravila mu: „Nosiž jej jakožto odznak, rytíi!" Nedala mu asu k odpovdi, vstoupila jako diamant,

elo

;

ted

vdla

.

.

!

:

mj

69

vmísila se v dav

rychle mezi ostatní panny,

a tak zmizela.

Dlouho stál Amil vedle kobky a hledl na místo, kde byla kleela; zdálo se mu, jako by svtlý její stín tam posud záil a jako by hvzdy jejího zraku na nj posud ješt svítily. Zatím umlkaly zvony, šum se utišil a chrám byl prázdný, a kvílení a vzdychání vtru rozzvuelo každý kámen, tak že se zdálo, jako by byl dóm ohromným nástrojem, na kterém ruka obrovská svou píse hude. Amil vyšel ze svého úkrytu, ale tu spatil, že ped sochou na stupních oltáe se svíjela temná ženská postava jako v bolestech smrtelných. Rozedraný její plást byl pokryt prachem, a zdálo se, že z daleka sem byla putovala. Amil cítil hlubokou soustrast s bytostí tou zoufající, která samojediná plakala a kvílela, když celý ostatní svt se radoval a tšil. Dotekl se rukou lehce jejího ramene, a ženština vzhlédnouc obrátila svou chorou, bledou tvá k a upela velk'^ horen plápolající oi na mladého rytíe. „Jaký to žal, jenž tebe tíží, duše truch-

nmu

livá?" tázal se Amil.

„Pro

se tážeš?" odvtila žena.

„Zdáš se

co spoleného tedy mezi námi?" „Ó ženo," zvolal Amil, „pravdu díš," jsemí nevýslovn šastným Duše moje plesá slastí, a proto chtl bych, by každý jiný jásal a tak šastným byl jako já. Ó mluv,

šíastným

býti,

!

i

mohu

ti

pomoci?"

70

její

„Budiž požehnán!" pravila žena, a tvá její se zarosilo. „Nuž,

se vyjasnila a oko

mi svj mšec naplnný zlatem." Beze slova podal jí Amil, eho žádala; žena ale nepijala ho, položila ruku svou na dej

dv velké slzy tekly pomalu tvá. „Zkoušela jsem t pouze a nechci tvého zlata!" pravila; „jinou prosbu chová moje srdce. Slyš, co ti povím. Jsemf žena nešastná, nebo vina tíží mne a mne trestá spravedliv, ale tžce, tak že nkdy myslím, že trest viny mojí tžší jest. Rodie moji zemeli mi náhle v loni v zim, a moje jediné dít je choré a plamének jeho života již dohoívá. Bledé leží na lžku, a oi jeho, velké jako hvzdy zimní noci, ty mluví zejm již o brzkém odchodu V mé hrudi pálí to jako uhlí a srdce moje více netlue ... V mém zoufalství mi byl pišla spasná myšlénka. Když život ješt beze skvrny a matku moji hanba moje ješt neschvátila v asný hrob, tu povídávala mi astokráte, jak starobylá, posvátná tato socha zázraky iní, a jak na den Nanebevzetí ruka lovka bez viny posvátný závoj smle s tváe její odhrnouti smí, a vidí-li pak oi oteveny, necht prosbu svoji svaté sochy pronese, neb jest to znamením, že Panna svatá vyslyšeti ho chce." Po tch slovech piblížila se žena k Amikolena. „Nuž," lovi a padla ped ním na zvolala, „tvá ruka beze skvrny, tvé elo praví

jeho

pes

srdce, a

její

Bh

!

mj

71

:

Ó

muži, smiluj se nade mnou! Já se svaté soše blížit! Jsemf ztracena, jsemt prokleta! Ty ale jdi a odkryj její tvá!"

mi

to!

nemohu

Chvje

se posvátnou uctivostí chopil se stíbrotkaného závoje a pozdvihl jej vážná, vznešená tvá sochy zazáila nadzemským svtlem, a velké její oi byly oteveny a hledly na Amila se sladkým úsmvem.

Amil

Výkik

radosti rozlehl se

zvuným dómem,

a bledá žena ploužila se v prachu k nohám Amilovým. „Ty smíš ji prosit, ona t vyslyší!" zvolala.

Tu rozbeskla se zá nevýslovné radosti Amilov; vzpomnl si na krásnou Jolantu. Což aby prosil o nejvtší dar na svt, na

líci

Nm

o pežádoucí tuto dívku? a se srdcem bušícím stál ped oltáem, ale žena chvjící se u nohou jeho, ta uhodla, co se v duši jeho dlo, uhodla to bystrozrakem zoufalé matky, ekající na spasné slovo z jeho rt.

„Bu

milostiv

„nech dít moje

jako

Kristus!"

zvolala;

nebo zašlap mne!" Hlas její bodl ho u srdce; stržen mocí jejího bolu, padl na kolena a zvolal „Ó matko boží, slyš, nechf dít její žije!" Tu spadl stíbrotkaný závoj opt na posvátnou tvá, sladký zvuk jako harfy zaznl dómem a nebeská se šíila prostorem. a já jsem zachránna!" „Jsi vyslyšen, zvolala žena. „Mé dít bude dále žít, jsem spasena!" Vstala se zem, zá nevýslovného štstí ji oblévala jako aureolou; stála vzpížije,

:

vn

72

"

mna

ped Amilem;

výsost a netušená krása náhle jako šarlatem královským, zdála se jako zázrakem zmnna. Vzala Amila za ruku a obrátila se k divotvorné soše. „Slyš, Panno istá," pravila slavn, „slyš, co mluví k tob híšnice Tys svatá a vznešená a blažená jako žádný jiný tvor, a já jsem bídná, bídná, bídná hle, a pece jesti svazek mezi námi dvma, svazek pevný, odívaly

ji

!

.

.

.

a

ty na trnu nebes sedíš a já niím nejsem než polorozšlápnutým v prachu ervem Tys ale matkou a já též, a to nás pojí. Tys porodila Boha, vím, ty ale víš, že tento svtospasný plod svatého tvého života ti dražším není, než jest zavržené híšnici dít její hanby, a proto nalezne hlas její, volající z hlubin hích, ohlasu v srdci tvém, ten hlas, který k tob volá, sténá, kií silou rovnající se síle smrti Ó, bytost moje jest uchvácena vdností jak bouí, je vdností zpita jako vínem Necítím již okovy zemské, stojím ti tváí v tvá a kladu ruku oištnou vroucí slzou na svtlý tvj trn, hle, a za-

tuhý,

—

!

!

!

písahám matko

t

boží,

jménem odplat

mu

ruce na hlavu. velkým hlasem, „a života

vzpome

tvého syna:

tomu muži zde!" „Bud požehnán!" v nejtrpí

na tento

chvíli

okamžik

„Marie, Vložila

zvolala

svého a volej

k matce bolestné. Zet vyslyší, to vím, to srdce moje cítí, a ona sama pisvdí slovm mým Ponechávajíc jednu ruku na jeho hlav vztáhla druhou k zázrané sGŠe, a když !

73

umlkla,

zašuml dómem

náhlý vichr a socha

pod závojem kývla slavn hlavou. svátná

zmocnila

Hrza

po-

Amila, vlasy jeho se zježily, na oi položil se mu oblak mlhový a celá jeho bytost zachvla se jako od základ. Když se vzpamatoval a kolem sebe hledl, byla žena zmizela a socha stála tiše na oltái; vítr pl svou dumnou píse prázdným dómem a svtlo nebes proudilo pestrými okny, a smaragdové, rubínové stíny dímaly nerušeny na mramorové podlaze. Amil pejel si

oi

se

dlaní.

„Vášnivé obraznost,"

ei

této

konejšil

sám

ženy sebe,

rozilily

moji

se a kliden a s úsmvem, poblažen vyšel Amil na námstí poklonil

ped oltáem

vznesen a mezi lid. Po celém mst, po ulicích a námstích panovala radost, a král a mšané hostili veškeré obyvatelstvo. Všude po námstích stály stoly prostené tenkým plátnem a pokryté malovanými misami, na kterých se peení pávi, koroptve, labut, husy a dropi kouili, a kdo pisedl, byl vuán. Pod zeleným loubím stály kvty pokryté sudy vína bez ep, z kterých se rudý tok do íší a džbán prýštil; hudba hrála u každého nároží a pážata králova chodila po mst, rozdávajíce chudým stíbrné a zlaté peníze z vyšívaných mšc. U vchodu pod kamennými arkýi stáli mšané a zvali mimojdoucí, by jejich poctili a hostmi jejich byli, a více

dom

dm

74

než jeden zastoupil Amilovi cestu, se stíbrným

Amil ale

po

toužil

samot

ho by vešel.

vítaje

jej,

a po

ven

za

trávu

z

do starého sadu, kde a stíny své v bujnou

šumly

slunci

stlaly.

ty

tam

bránu,

jablon v

a dmsta

píteli,

hospodám srden spchal

kuje

„u

pohárem a prose

Když konen dosáhl ek", obešel dm,

krmy odkud

rajských

veselý smích a hovor zazníval, a vyhledal si odlehlý kout, kde posvátný klid panoval, jen

ševelem pták rušený; tam vrhl se pod stáím šedou jablo, která jako zázrakem uprosted léta zkvetla a více bílých kvt než list na visících vtvích nesla. Amil opel hlavu o temný pe a hledl vzhru do široké koruny, jíž letní poledne jako modré plameny prosvitalo a zlaté hvzdy na stinné tráv tvoilo, a tulil se k jabloni a pravil se snivým tichým

úsmvem

:

„Má

sestro kvetoucí,

i

k

tob

za-

pozdji než k ostatním, ty jako já se teprv v let jarním kvítím vníš! Tvé kvty vypuely ale pouze polibkem slunce a kdyby dotknutí Jolanproto jsou tak bledé tino je bylo vykouzlilo, pak byly by zlaté vítalo

jaro

;

jako hvzdy."

Zavel oi. Strom se zachvl,

libý

vtík

mu

korunou a zašelestil soucitn; zárove ucítil Amil nžné dotknutí pátelské ruky na ele, a vzhlédnuv uvidl svého Amise. Vztáhl jej k sob dol do trávy a položiv hlavu na vrná jeho prsa vypravoval provál

mu

o Jolant,

jak

se

75

mu

byla zjevila,

jak

zázran

se byla duše jeho zmocnila, jak ho byla uchvátila, když vnadná její hlava, záící krásou cheruba, na kolen jeho spoívala jako bílý, zlatokídlý pták, unavený cestou z ráje. „Ó Amisi mj, v," tak konil Amil,

„když zrak

mj

noil se do jasných oí Jomi a jeho nebesa,

Bh

lantiných, tu zjevil se

neb bylo mi, jak bych do modré, nekonené hloubky hledl, kde se skrývá tajemství jeho svaté bytosti, a cítil jsem, že krása ženy paprskem z jeho líce jest, paprskem to, jenž ze tmy naší k svtlu jeho vede!"

„Ne vždycky z hluboká. druhu," pravil a tvá jeho se zasmušila; „krása jest nkdy klamem démona a vede do údolí a smrti." Amis vzdychl

tak,

mj

bd

„Mj

Amisi!" zvolal bolestn Amil, „tys nešasten! Ó mluv, otevi srdce svoje

dokoán

!"

„Uiním tak, však nyní není doba píhodná. Druzi naši a manové nás ekají, pojd do domu a pij a jez a bud mysli veselé. do turnaje kvapí."

as

Amil dal se pítelem dovésti do domu, spolu ku stolu a jedli spolu z jedné mísy a pili z jednoho poháru. Po vyšli z hluné spolenosti vzhru do tiché komrky, kam jen ptaí zpv a šum zahrady vnikal, a spali na spoleném loži dv krátké hodiny, až velký hluk zvon, hmotících fanfár, trub, cymbál a kotl je ze sna probudil a usedli

obd

76

jím pipomenul, že celé rytístv* se

nému

ile vyskoili pátelé, pomáhali jim

k slav-

sadil si kapalín

pipevnil

a zbrojnoši jejich

ozbrojit se k turnaji;

pes brnní

hodil

a

již

turnaji sjíždí

s

na

Amil pe-

své purpurové krzno, podrahým kamením na hlavu

modrý rukáv

zlatovlasé Jo-

Pak usedli pátelé na své oe a jeli do msta. Nikdy nesvítilo slunce na postavy lanty.

na bohatší oruží rytíské než toho hlaholily cinkotem ocele a zlata, stíbra a mdi, dupotem bujným o, pyšnínádhernými kropíi. cích se zlatotkanými, spanilejší,

dne;

ulice

Všude

vítal jásající

lid

nadšen

rytíe,

kvty

koní a z mnohých oken vlály bílé závoje na pozdrav; ale akoli

padaly

pod kroky

jejich

Amilovo oko všude andlskou tvá Jolantinu hledalo, neuvidl jí pece nikde, ani v davu, ani v žádném okn, ani mezi vznešenými dámami, které v hedbávných a aksamitových rouších se stíbrolesklými závoji k turnaji na bílých klisnách jely.

Na všech námstích byly ohn na mdných podstavcích rozdlány, a na poest házeli tam kadidlo a pep, skoici a muškátový kvt, tak že se zdálo, dálné Arábie na perutích že veškerá vtru se byla dostavila k slavnosti. Brzy mísila se sladká hudba do koení, neb více než st slavných žongler bylo u vrat královské zahrady rozestaveno, a vítali pijíždjící svými písnmi. Uprosted zahrady

krále a rytístva

vn

vn

i

dv

77

se louka jako kvtotkaný koberec, vroubily a vály stín ji a staré lípy plné a chlad. Pod širokými korunami strom stálo kolkolem pozlacené lešení, hedbávnými alouny pokryté; tam sedly krásné dámy, spanilá tvá vedle tvái, jak když se nebe hvzdí. Na jednom konci lešení byla široká vž o tyech patrech; v nejdolejším hráli na píšfaly, housle a loutny, nad nimi sedli har-

zelenala

kvt

íeníci

;

v tetím pate sedli

jinoši bíle

odní,

mli zlatou stužkou svázány, na pravém ramen mli kulatá tympana pipevnna a rozzvueli je udeováním hlavy, mezi tím co vlasy

na kovové

flétny hráli.

ovalo vž, a dívky

s

V

pate, které ukon-

viselo množství stíbrných

zvon,

rozpuštnými vlasy klepaly malými

kladivy mezi zpvem do zvon a plnily vzduch jasným cinkotem. Naproti vži hudebník vedly široké schody z louky vzhru pod zlatý baldachýn s tepením perlovým, spoívající na žerdích ebenových, jež bohat zlatem vykládány byly a chocholy z pávích Baldachýn stínil purpurový per se konily. trn, na kterémž sedl král a královna, a mezi nimi záila v dlouhém rouše z ržového aksamitu, démanty a perlami posetém, krásná Jolanta, spanilejší než ty rže, které zlaté její

vnily. Když Amil dívku Jolantu uvidl, tu zdálo se mu, že srdce jeho tlouci pestalo, a hlavlasy

sem, chvjícím se pohnutím, tázal se jednoho herold, stojících u vchodu kolbišt: „Kdo

z

78

!

jest

s

ta

spanilá

dívka,

jak

hvzda,

která

králem sedí pod zlatým baldachýnem?" „Kdož nezná krásnou Jolantu?" odpo-

vdl

herold.

leka,

když

„Vy picházíte, pane,

asi z daže jest to jediná dcera králova, zbožovaná celou Francií." Tu cítil Amil, jak horká slza kradla se mu do oí. Sladký lásky sen byl tedy u konce

nevíte,

Což nebyla

pro

byla

nj

pes

pro

dcera králova, pro néj prostého jen rytíe? Byla, ztracena, ale kouzlo její bylo

Jolanta,

ztracena,

nj

to stejné

zbrojnoši

a

mocno.

tiše,

Odevzdal svého

tiše,

kon

nepozorovan kráel

podél ohrady kolbišt a stanul za mohutným stromem, jenž jej skrýval, a odkud Jolantu

nejen vidti, ale lahodnému jejímu hlasu naslouchati mohl. Náhle ale byla libá hudba toho hlasu perušena hmotnou fanfárou, a skvlý prvod vjel do ohrady. Rytí v nejskvlejším oruží sedl na koni, zlato a drahé kameny leskly se na jeho pílb, na kropíi jeho kon, na uzd, stemenech a ostruhách modré prapory, poseté stíbrným kvítím, vlály ve vzduchu nad jeho hlavou, a komonstvo, jeho bylo etné a skvlé jako prvodci njai

i

kého

;

krále.

„Tof brabantský hrab Florestán," ozval se nedaleko Amila vysvtlující a obdivující njaký hlas. „Myslím, že jest to nejšastnjší smrtelník! Sto hrad ítá za majetek v Brabantu a ve Francii a sto baronm velí jako vasalm. Není kolbišt ve svt kesanském,

79

kde by nebyl

vítzil,

a krásná Jolanta, dcera po které šastná jeh©

králova, jest kvtinou,

ruka sahá." Tato slova dotknula se jako uštknutí hada srdce Amilova, a krev jeho kypla, když Florestán, seskoiv s kon, po širokých stupních ped krále spchal. Král jej objal, královna podala mu ruku k políbení a Jolanta sklopila zrak, když na ni planoucím a žádostivým okem hledl. Odvrátila netrplivým

posunkem vnadnou svoji hlavu, zlatá sponka hivny se otevela a skvlý šperk padl k nohám královniným a zazvonil na podlaze. Hbit zdvihl jej Florestán a držel jej do výšky; byla to hivna ze zlata nejistšího a hvzdy z prhledného kišálu s ní visely na

její

etízcích tenkých jako vlas. Florestán poklekl ped Jolantou, políbil tpytící se ten šperk a

„Rty moje jsou na vky posvceny, neb dotkly se pedmtu, který spoíval ped tím na labutí šíji nejkrásnjší, nejvznešenjší dámy kesanstva. Ubohé moje rty! Vy nieho již líbat nesmíte, vy okusily jste rajského ovoce, a zemské plody by vás znepravil:

Na

uctily."

to

podal

zlatou tu hivnu, by její

Jolanta ale

šíj.

dám, ji

stojící

za Jolantou,

opt povsila na

bránila

se

„Jak!" zvolal Florestán rozilen, zdráháte se na dále nositi tento šperk? zneuctil

dražší

jsem

mému

jej

:

srdci,

Tak

dejte

bílou

tomu rukou. „vy

Což

mi ten klenot

než veškeré moje hrady

v Brabantu!"

80

"

mlky

Jolanta zavrtla

žertovn jsi skoupá!

ale pravila

duše, ty Francie

:

královna drahá moje

hlavou,

„Jolanto,

To

nesluší

dcei krále

!

Jolanta zamyslila se a

odpovdla:

„Já

nejsem skoupá, drahá máti, a hivnu svoji tomu dám, který první pi dnešním turnaji svého protivníka ze sedla vyhodí."

„Pak jest hivna mou!" pravil hrd Flospchal pes široké schody na louku, a Amil se srdcem plným nadje a útchy restán a

vyhledal svého zbrojnoše.

Brzy zaznl roh, herold dcera králova, ohlásil

a

zvuným

když

nastalo ticho,

hlasem,

že

Jolanta,

svou hivnu s hrdla tomu dá kdo nejprvnjší pi zápasu svého

za odmnu, soka ze sedla vyhodí.

Nastalo velké vlnní, a Florestán bouil ohradou na kolbišt a hrd vyzýval celé rytístvo k zápasu, a než ješt se kdo ozvati mohl, stál Amil se spuštným hledím naproti Florestánovi.

Než louky,

se dali do boje, jeli tikráte kolem a Florestán oslovil mezi jízdou takto

Amila: „Kdo jsi, ty muži smlý? Já t nenávidím a peju si tvou smrt! Já dobe poznávám ten modrý rukáv na tvé pílb Ten hedbáv posetý safíry vznil ráno snžné !

rám

Jolanty,

dcery

královy.

erné jeho vdy zmocnil znaku pízn!" dábla a

Zeyer: Spisy XIV.

81

Jen

pomocí

jsi

se toho

Ámll neodpovdl a pozvedl oi svoje k Jolant, neb byl práv u samých schod vedoucích pod zlatý baldachýn, kde sedla, a vidl, jak Jolantu polil rumnec, jak zazáila radostí a láskou, neb poznala v tom okamžiku svj tmavomodrý rukáv na jeho pílb. Roh zaznl po druhé, a nyní hnali se rytíi proti sob, zasadili svoje kopí v bok a Tikráte obnovili útok zunarazili na sebe. ivý, ale pak vyletl Florestán vysoko ze sedla a padl na mkkou, rozdupanou trávu. Nesmírný jásot zatásl vzduchem. Jolanta vyskoila ze svého sedadla, oi její se jiskily a chvjící se ruce chopily se klenotu, jež jí jedna z dvic podávala. Hrdý Florestán ale ležel v prachu a skí„ábelskými paje zuby pravil svému vítzi: áry dosáhl jsi svého vítzství, a tvá moji pokrývá rumnec studu, že jsem tvým zajatcem. eho žádáš ode mne?" „Nieho nežádám," odpovdl Amil, „ni tvého kon ni tvé zbran. Vsta a odejdi."

„Já ale chci se vykoupit, já nechci tob za nic dkovat!" odvtil Florestán. „Pak jdi a ohlas krásné Jolant, že jsi zajatcem, vezmi svobodu z rukou jejím jejích !"

Florestán

zbledlý

návistí odevzdal svého

na smrt

kon

poklekl

ped

„Dámo,

ten, jenž zvítzil

zlatovlasou

82

závistí

a ne-

zbrojnoši a šel

Jolantou

a pravil:

nade mnou pomocí

(íábla a pkél, ten posýlá mne k tob a jsérrí tvým zajatcem. Chtl bych, panno, robem tvojím být, ne ale vlí onoho muže. Mluv, co init mám, bych se vykoupil?" „Budte volný, pane rytíi," odvtila Jolanta, „a eknte tomu, který vás posýlá a který nezvítzil pomocí žádných pekel, neb zdá se mi býti výkvtem veškerého rytístva, eknte mu tedy, že posýlám mu hivnu se svého hrdla vámi, když pohrdal sám pro od-

vn

mnu

ke

mn

pijíti."

uinil hluboce

Florestán poklonil

se

dle

ped

pání. Amil dívkou a pipevnil

jejího

její a tpytící se hivnu pod hrot svého kopí a vztyil je jak prapor, tak že nad hlavami všech pítomných hivna jako slunce

rukáv

se blyštila.

Pak

drže kopí

me

pravou naproti Jolant,

tasil

a

pevn

levou rukou

ekal uprosted louky

kdo by jej k boji vyzval. bretoský jeden hrab hnal se do ohrady na erném oi, pokrov jeho kon byl bílý, rudými kvty posetý a vroubený stíbrným tepením, tak dlouhým, že

Neekal

dlouho,

oruží jeho bylo nízká kvítka louky šlehal ocelové, stíbrem a mdí vykládané. Jel proti Amilovi a narazili tak prudce na sebe, že štíty jejich pukly a popruhy koní praskaly. ;

Hrab

byl

hanbu jeho

pítelem mstít,

Florestánovým proto

dorážel

a

tak

chtl

zuiv

na Amila. Ale Amil sedl pevn na koni jako dub na skále, a vdomí, že Jolanta na nj hledí, dodávalo mu síly obrovské. Pi tvrtém

83

hrab

Sražení padl

s

kon,

ale

to bylo zna-

všecky jeho a Florestánovy pátele; jako mrak kobylek tlaili se rytíi do ohrady, nkteí odnesli hrabte a ostatní chystali se k útoku na Amila a Amise, jenž mžikem po jeho boku se byl octnul a kol

mením

pro

velká ást pítomných rytí pomoc stavla. Boj byl nyní všeobecný;

kterého lítaly

ttiny,

se

na

jiskry

se štít a kruný, kopí se lámala jako bušily jako kladiva na pílby.

mee

Každý chce vítzit neb se aspo vyznait svou odvahou a silou, nkteí padají s koní, a kon cítíce se bez jezdc plaší se a lítají

Zem

jako šílení po kolbišti. duní, kvítka louky jsou rozdupána a prach a hlína letí vzduchem jako mrak, ale zlatá hivna Jolantina svítí vítzn nad hlavami všech, a modrý, hedbávný rukáv její vlaje jako prapor vzdu-

chem.

Po

ukoneném

ml

Amil šest odnímaje jim štíty poslal je jako díve Florestána, aby poklekli u nohou zlatovlasé Jolanty a za její zajaté se prohlásili. Jolanta, záíc radostí, darovala jim všem svobodu bez výkupného; král vstal s purpurového trnu, sestoupil dol na kolbišt a objav Amila políbil jej na líce a vedl jej ped královnu a Jolantu. „Budte mi vítán, rytíi mj chrabrý!" zvolala královna, „a požehnána bud ona, která vám nkdy srdce svoje podá v dar." Tu potkaly se zraky Amila a zlatovlasé Jolanty, a dívka tiskla vroucn dubový vnec. koní zajatých

a pány

84

boji

jejich

;

který

byla

uvila,

a pak podala

výmluvné k

ty

na

jásající

svoje

srdci, jen závistivý Florestán to

sahal v

svém

srdce

Amilovl. Nikdo nepozoroval zraky a vroucí tisknutí vnce

jej

srdci nenávist a

vidl a pí-

pomstu.

Nyní vešli do velké, vysoko klenuté sín, kde se kvas odbýval. Bílé sloupy nesly klenutí, jež hrálo všemi barvami duhy, v stíbrných lampách hoel vonný olej a mísil hvzdné svoje svtlo do šerého žlutá, zbylého po západu slunce. Stny sín byly ovšeny ernými alouny, na nichž stíbrem vyšívané lepé postavy ženské pi stíbrném srpu luny na polích lilie trhaly a vnce vily, a nkteré z nich držely kahánce, jichž plaménky z rubín V} ezány byly. Kišálový stl stál v síni a sted jeho tvoilo skupení moských žen, na bájených rybách jezdících, vše z nejblejšího stíbra, a z ader moských tchto žen tryskal v jasných paprscích hypokras a ryby chrlily vonnou vodu. Vše na stole bylo stíbrné a zlaté: poháry, stenky nož, talíe a mísy, i ciselované skín na mlsky z medu a rží a almužní nádoba, do které hosté dle starého mravu ástky všech pokrm pro chudé vkládali.

K bohatému tomu stolu usedl Amil nedaleko zlatovlasé Jolanty. Král povstav se svého sedadla z díví cedrového, slonovou kostí vykládaného, pozvedl íši pnícího se hypokrasu, pipil Amilovi a pravil: „Statený

85

jestli srdce tvoje chová pání nvykni je, a splním, eho si žádáš." „Múj králi," odpovdl Amil bez rozmýšlení, „vezmi mne s sebou do Paíže a popej mi pobytu na slavném dvoe svém." „To jsi vyplnil pání moje, ne já tvoje!" zvolal král a objal jej znova a políbil, a tím byl Amil pijat ku dvoru. Pozd v noci konil se teprve kvas, a když se Amil ohlížel po píteli svém Amisi, pravili mu, že byl již dávno odešel, a šastný Amil sedl na kon a spchal k píteli. Ped ním jeli jeho zbrojnoši s hoícími pochodnmi. Amil sal pílbu s hlavy, a zlaté jeho vlasy vlály noním chládkem, a dubový v-

mfij rytíi,

jaké,

darovaný

nec,

Jolantou,

chladil

rozpálenou

Tak pijel k tichému sadu, kde jablon dímaly pod hvzdným nebem a kde Amis zamyšlen a podepen o jeden ze strom jeho skrá.

jej

oekával.

„Pro

jsi

odešel

od

kvasu?"

ptal

se

Amil.

„Ponvadž smutným

dlíti

mezi

Amis. „Duše naplnna smutkem a zlými obavami."

moje

šíastnými,"

„eho

nelze

odpovdl

se strachuješ!" dychtil Amil.

„Což nehrozí ti nebezpeí?" Amis; „což není ta, kterou miluješ,

zvolal

dcerou

královou?* „Já

Amil;

nieho

„já chci

kde ona

žije.

se

nelekám,"

odpovdl

vidt jen a stále tam Jaké v tom nebezpeí? ji

dlít,

Já

Pjdu s králem do vidím v tom jen slast! Paíže." Amis vzdychl si z hluboká. „Nuž tedy mi slib aspo, že se jí nikdy nepiblížíš, že dorážel jí nikdy o lásce své mluvit nebudeš," Amis na Amila. „Ach bohužel!" odpovdl tento, „není nadje, bych o lásce své k ní nkdy mluvit sml, a slibuji ti tedy. Avšak mluv, ty nepjdeš s králem do Paíže?" „Vrátím se na svj hrad k své žen, a to zítra již." „K své žen?" divil se Amil, „k své žen? Tys mi posud neekl, že máš ženu." odvtil Amis, „že ti „Slíbil jsem ti," povím vše, co se mnou se udalo. Noc jest krásná a slavná, vyjdeme ven do polí, a než hvzdy zblednou, ukoním, co ti vypravovati

—

chci."

Opustivše spolu sad zavsili se do sebe a šli do dímajících polí, kde usedli na malém pahrbku; u nohou jejich chvla se vysoká tráva luní jako vlny jezera, v dáli leželo šeré msto ve snu, a vže jeho a dómy nly tajupln do tmavého azuru, kde plný bílý msíc, obklopen vncem letních mrák, tiše

plynul a odkud

dým svtlem

širou krajinu

koupal. Pátelé

tulili

a Amis poal takto vypravovati.

87

svým se k

ble-

sob,

IV.

THORGERDA.

Ode

dávna,

Amile

mj,

vábil

mne

po-

šmurný sever se svým mraným nebem, s temnými lesy a mlenlivými zelenými samotami více než veselý a pestrý jih. Neobrátil jsem tedy krok svých jako ty do slunné Itálie a kvetoucí Provence, ale hledal jsem dobrodružství tam v tch širých stepích,

hvzda Kyjev

vévodí; v Dánsku, objímá jako matka dít své; v Polsku, jehož rytístvo po celém svt slyne; v Švédsku a posléz v Norsku, kde moje strast, jak hnedle uslyšíš, svj pvod Asi rok po píchodu svém do této vzala. zem jel jsem jednou sám divokou a pustou krajinou. Smutn ležely mlící moály a lesy mezi strmícími pošmurnými skalami, a truch-

jimž co svtlá jež

modré

moe

—

klid nebyl niím, leda píšerným krákáním erných, vysoko kroužících pták rušen, když náhle úzkostlivé volání a binkot zbraní na mj sluch dorážely. Spchal jsem tam, odkud hluk picházel, a uvidl jsem muže velmi ušlechtilé tváe sedícího na malém koni a bránícího se proti útoku tí muž livý jejich

91

velmi divokého a zpustlého vzezení. Bez rozmyšlení pispl jsem muži tomu proti loupežníkm na pomoc, a po krátkém boji, když jeden z nich s rozpoltnou lebkou k zemi sklesl, dali se ostatní dva na útk. Nepronásledoval jsem jich, nebot muž, kterého jsem byl vysvobodil, zdál se rann a bojem unaven, a prosil mne, bych ho o samot nezstavil, ale radji pomáhal sluhu jeho kísiti. Ted" teprve vidl jsem, že nedaleko nás pod stromy povoz jakýsi stál, na kterém se velká, ale plochá bedna nacházela, a v mechu pod povozem, do kterého dva erní, klidn se pasoucí voli zapraženi byli, ležel sluha mého chránnce ve mdlobách. Byl na štstí jen velmi lehce rann, a zdálo se, že spíše strach než nepátelé jej byl pemohl. Cizinec dkoval za službu, kterou jsem mu byl práv prokázal, a zval mne, bych s ním zavítal do hradu, kam prý již daleko býti nemohlo. Sluha jeho, vzpamatovav se zatím úpln, když se byl pesvdil, že nepátel již nikde vidt není, usedl na vz a jel ped námi. Cesta vedla pasekou. jsem teprve as prohlednouti Nyní si cizince. Dlouhá, bledá, zažloutlá jeho tvá byla nad míru ušlechtilá, temné oko velmi výmluvné, šat jeho cizokrajný a pízvuk, jakým jazyk náš dosti plynn mluvil, byl nezvyklý. Tázal jsem se ho, odkud a kam jde. „Jsemf rodem Byzantinec," pravil, „jsem malíem a vezu obraz na blízký hrad, jehož

mn

ml

n

vysloviti nedovedu, kde ale práv královna této mešká; jí náleží obraz zde ve skíni uložený. Bute jist, pane rytíi, že ona 1 král, který v tchto lesích honí, vás srden pijmou, obzvlášt až jim povím, jak

jméno

zem

staten jste mne pežníkm bránil." Brzy na

i

jejich

majetek

proti lou-

a ped námi uprosted jeho

to rozstoupil se les

leželo klidné,

modré

jezero:

vod na bílé strmící skále vznášel se hrad do výše a devný most jej spojoval s behem. Nad vysoko klenutými vraty byla celá ada blýštících se pílbic pipevnna, jež byly milým znamením, že v odlehlé této krajin, v šedých tchto zdech ušlechtilý mrav rytíský panuje, a že každý rytí zavítavší tam pívtivého nalezne hostitele.

Král byl s vedli

mne do

komonstvem svým na lovu;

veliké sín, kde

mne

astovali

vínem a všelijakými pokrmy, pak objevilo se páže, odné v erný, smutkový oblek, a zvalo mne ve jménu královny Astridy, bych je následoval.

Páže vedlo

mne dlouhou chodbou do

sín potažené tžkou ernou

látkou, a v poloneb okna byla úzká a malá, sedla krásná paní ve smuteném odvu. Byla to královna Astrida. Opírala hlavu o vysoký

šeru tom,

lenoch stíbrného kesla, oi její byly pláem a paní její šeptaly mezi sebou a ily zvdavými zraky mne a byzantinského malíe, který nedaleko královny na úzkém

m-

zarudlé,

93

sedátku odpoíval. Královna podala mi ruku k políbení a usmála se pívtiv jasnými slzami.

„Paní koleno,

„se

moje,"

pravil

jsem

klekaje

zármutkem vidím, že jasné

na

tvoje

zraky se pláem rosí. Není-li to smrt, která odervavši snad drahou bytost od tvého boku tak hluboce zarmucuje, pak jmenuj mi svého nepítele a rozkaž mi, co init mám." „Díky, rytíi," odvtila hlasem po-

t

mj

hnutým. „Chtla jsem vám pouze dkovati za službu, kterou jste mi prokázal, zachrániv obraz mistra Thyonicha z Byzancie, ale slova vaše a více ješt vaše vzezení plní mne takovou k vám dvrou, že vám srdce svoje odhaliti hodlám. Nežádám nijaké vaší služby, prosím pouze, trpliv naslouchal." byste Pak kývla rukou, a páže pišouplo mi sedadlo, na které jsem na pokyn královnin usedl. Paní její se vzdálily a zstal jsem s ní a mistrem Thyonichem z Byzancie o sa-

mot. „Nejsem! z královského rodu," poala královna Astrida vypravovati. „Otec byl dosti chudým rytíem, ale povst a sláva naší rodiny požívá lesku v této zemi jako žádná jiná; neb jest rodina naše nyní pouze rytískou, jak vám pravím, jest pece všeobecn známo, že pedkové naši druhdy na zlatém stolci v starobylém Nidaros sedávali, a že nejen Dánsko, ale i Anglie a Skotsko ped mocným jejich žezlem se chvly.

mj

a

94

Za dlouhých veeru,

když vichice venku a bouila, a vetché zdi našeho hradu se ped divokými jejími útoky chvly, slýchaly jsme s pohnutím, já a krásná moje sestra Jorunna, ty staré povsti a podání o bývalé sláv našeho domu vypravovati o dávných asech byla pravá váše mého otce a byl neunavitelný u vci té. Matka moje pádala vždy klidn mezi tím co otec mluvil, líil, horlil, a já. pouhé dcko, tulila se k krásné Jorunny, která lepá již panna, v plném kvtu spanilosti, hluboké své blank)rtné oi sniv do ohn upírala.

sténala, lkala

;

adrm

„Ze všech bohatýr našeho rodu," prajednou Jorunna, „obdivuji a miluji jen jednoho, totiž divokého Olafa, jak jej nazýváte, toho hrdého, velkého Olafa, který se nikdy nesmíil s osudem a novou rodinou královskou, toho Olafa, který Norsko opustil, když panovat jím nemohl, a který beze stopy zmizel, jak pravíte. Tak jako Olaf byla bych vila

jednala

i

já."

mj

Otec se zasmušil, a od onoho veera nemluvilo se již po celou zimu u ohn o bohatýrech a recích. Bylo to již ostatn na sklcfiku zimy, když sestra moje hrdá slova byla pronesla

brzy nastalo jaro a pišlo léto, a záležitosti statku volaly otce do polí, neb byl velmi horlivým hospodáem. ;

Náš zámek

ležel

klopen lesem, a

mimo

u tichého fjordu, obty bílé tlupy divokých

95

labutí, které k nám obas zavítaly a vzduch svými ostrými výkiky naplovaly a se pak do modrých vod fjordu spouštly, nerozbrázdil žádný jiný tvor stále dímající hladinu. Jaké bylo tedy naše pekvapení, když jednoho veera uprosted léta se na fjordu plachta zablela a velká lod tam zakotvila. V zámku nebylo toho asu nikoho krom matky naší, Jorunny, mne a nkolika starých služebník; ostatní byli na poli zamstnáni žní. Jorunna a já sedly jsme práv pod skalou Jorunna koupala bílé svoje nohy v jasných vodách, a byly jsme tak pekvapeny náhlým objevením se lodi, že jsme tiše a bez pohnutí sedt ;

zstaly.

Z

lodi

vystoupila

podivného vzezení a v ele

celá tlupa jejich

muž

kráel bo-

hrdý, zpsob ušlechtilých. vysoký, docela mlád, ale velké planoucí již jeho oko hledlo tak vážn a upímn, že ihned pro sebe získalo, a dlouhé hedbávné jeho vlasy, jasné jako zlato, byly tak krásné a neobyejné, že pozornost každého, i tak mladého dvátka, jako já tehdy byla, na se Piblížil se nám velmi poobrátit musily.

hatýr

Nebyl

korn, a Jorunna planouc rumncem snažila se nahé svoje nohy do bílého písku zarýti a dlouhým svým rouchem zahaliti. Než ješt cizinec jediné slovo promluvil, byla matka z

domu vyšla a „Bud pokoj

stála nyní vedle nás.

s

vámi!"

pravil cizinec, vida,

že matka moje se strachuje padajících muž.

tch

divoce vy-

!

„Budte

vítán,

pane!" odvtila

ponkud

pívtivým jeho hlasem. Tázal se po jménu našeho rodu a po jménu mého otce, a když mu byla matka odpovdla, vzal ji za ruku a pravil: „Pak utišena

vítám ve vás, paní moje, drahou píbuznou Vzte, že jsem potomek onoho hrdého Olafa,

nechtje podrobiti se králm novým pyšný svj v Nidaros strhl a z vlasti se vysthoval. Dlouho plul po divokém, pustém moi, až hory islandské, planoucí sluncem a ohnm podzemním, se vynoily z hloubi ped smutným jeho okem. Pak uvrhl devné sloupy starého domu otcovského v peeje, a tam, kde je po pistání lodi za nkolik dn marného hledání v tichém, dobe ped bouí krytém zálivu nalezl, tam vystavl, dkuje bohm, nový Nidaros, jak svj nazval Nebyl více a jak ješt do dneška sluje. králem norským, pece ale zstal na dále králem moe, a já jeho potomek jsem jím který

dm

dm

též.«

Jorunna vykikla radostí, a matka moje pro tuto neskromnost. Pak vítala na novo svého hosta a prosila, by vešel do domu. Mne ale a Jorunnu poslala, abychom otci píchod cizinc zvstovaly. Nikdy nezapomenu toho veera. Slunce bylo již zapadlo a msíc, pouhý srp, blyštil se jen slab v jasu klidného, stíbrného nebe, vítr pinášel nám jednotvárnou, tichou hudbu moe od behu, a žlutá pole, vlnící se ne-

ji

kárala

Zeyer; Spisy.

XIV.

7

97

v nejistém šeru jako

ustále

záila

báje,

jiny

zlaté jezero z kra-

nám ídkým lesem

vstíc,

když jsme s Jorunnou k otci spchaly. „On! on! on jest zde!" volala Jorunna zdaleka již na otce, a trvalo dlouho, než s mojí pomocí vše vypovdla, co se bylo stalo. Otec se zamyslil, dal všelijaké rozkazy k uvítání a pohoštní cizinc a spchal pak sám s námi lesíkem do hradu. Jorunna odla se v bílý šat, který matka moje sama byla tkala a za šat svatební pro starší svoji dceru

odla Jorunna stevíci Byla tak krásná, když

urila. Bílé svoje nohy

ze

zlatého

vešla a že Olaf cizinec

u

brokátu.

ohn mlky

— tak jmenoval — pekvapen se

vedle matky usedla, se po svém pedku svého sedadla vy-

Matka moje jí hluboce poklonil. hledla polekan na svatební šat Jorunnin a na planoucí její oi, otec ale netajil svj skoil a se

hnv

mé

seste. Jorunna nedbala, oko na tvái Olafov, a s nadšením poslouchala, jak vypravoval o svých cestách, o nebezpeenstvích boje a boui v pustém moi, o bohatství, jaké byl nashromáždil, o ukrutenstvích, jakých se byl dopustil na

její

proti

lplo

stále

svých protivnících.

Mn

tajil

se dech, a krev

moje zastavila se nkdy strachem pi tchto hrzách, ale Jorunna jásala, oi její blyštly se nadšením a dodala se vzdechem, že lituje, že není mužem, ona že by též se stala králem moe a postrachem nepátel. Olaf vstal, když tak byla ekla, a postavil se ped ni

98

oi

svoje v

mj

tvá, tak že otec by vstala a se o pohodlí našeho hosta starala a eledi všelijaké nutné rozkazy dala. Když ho poslechla a se vzdáliti chtla, vidl Olaf zlatý její stevíc a pravil: „Vru, panno, kivdu iníte noze své, že ji v zlat skrýváte. Vidl jsem blost její v písku na behu záit jako slunce, a kdyby mi dovoleno bylo rtem se jí dotknout, zaházel bych s jásajícím srdcem veškeré zlato své do

bodaje

netrpliv Jorunn

moe

co

její

Icázal,

ob

vdnosti." ale slova, vyšla ze sín beze pravil s pošmurnou tváí: ,,Celý

Jorunna

mj

otec

svj

dm

jste

mým

vám

kladu k nohám, Olafe, nebo hostem a píbuzným; avšak jsem vrný sluha svého krále, a proto, chcete-li mi njakou lásku prokázat, prosím vás, abyste mne šetil a odtud odplul, než slunce opt vyjde;

nepítele

nemohu svého

déle

s

krále

dobrým pod

svdomím

stechou

svojí

chovat."

„A

což

neposlechnu-li

vás?"

odvtil

Olaf.

„Pak nakládejte se mnou >ako se svým zajatcem," pravil otec: ,,jste hostem mým a nemohu zbran své zdvihnouti proti vám." „Než slunce vyjde," odvtil na to Olaf, nebude stopy mého korábu ve vašem fjordu." Od toho okamžiku mluvili muži velmi málo, veeeli tiše u ohn, a já usnula položivši hlavu v klín své sestry Jorunny, chvjící

,,

99

rozilením

se

a

népckcjem

pro

mne

nepc-»

Když jsem se probudila, ležt a jsem na svém loži, a Jorunna mi celovala

chopitelným. s

pláem oi

ale

až

a elo. Ptala jsem se jí všelicos, usnula jsem opt a neprobudila se díve,

když plá a náek mé matky jsem ven na beh,

všickni

Olafv

tlaili:

byl

fjjord

zmizel,

ale

byl

celý

plnil

dm. Vybhla

prázdný,

moje sestra

kam

se

koráb

Jorunna

též!"

Po tch slovech dala se královna znova do pláe a pak pokraovala: ,,0d té doby uplynulo více než dvacet let. Jorunna stala se ženou Olafovou a zemela již dávno. Já nemohla jí nikdy zapomenout, ani na trnu královském; vždy srdce moje po ní tesknilo, neb milovala jsem ji více než svou matku. Každý rok, když král, manžel mj, na lov vychází do tchto les, truchlím pro ni odlouena od svta a vracím se pak s tžkým srdcem ku dvoru."

„A

není žádná

moje paní?"

úleva vašeho bolu možná,

tázal jsem se soustrastn:

odpovdla královna; ,,ale nenajsem posud osoby, která by se byla uvázala v úkol tak tžký. Slyšte, pane. Jorunna porodila svému manželu jediné dít, dceru, a veškerá láska k seste mé soustedila se po její smrti na jejím dítti, dlícím v té vzdálené, truchlivé zemi uprosted hrz pírody a mezi lidem, jenž Boha ani nectí, ,,Jest!"

lezla

a

na oko se ku kesanství a bohy pohanské. Na snažnou moji žádost vyslal manžel mj ctného mistra Thyonicha z Byzancie do Islandu, aby podobiznu neblahé dívky zhotovil. Vy, pane, zachránil jste obraz ped útokem zbojník, a za odmnu vaší chrabrosti dovolím vzývaje posud, zná,

staré

vám

mátohy

spatiti svoji Thorgerdu."

Tak

mluvíc,

vstala

královna Astrida se

kesla a popošla k tžké záclon, kterou rychle odtáhla, a ped udiveným okem stíbrného

mým

obraz dívky krásy nevídané bledé bílé jako lilie, záily vznešeností nadzemskou, šeré modro jejího zraku dalo se jen prhlednému jezeru pirovnat a plavé její vlasy byly divem pírody. Nevím, jak dlouho jsem a jako promnn v sloup ped obrazem stál, ale zvuk roh loveckých mne probudil z mého sna o rajské kráse. Král se svým komonstvem byl se vrátil z lovu a pišel do komnaty své manželky. Vypravovali mu vše, co se bylo udalo, pak prosil ženu vítal mne velmi srden svou, by na poest mou a m.istra Thyonicha z Byzancie se súastnila veee. Po nedlouhém váhání svolila královna, a odebrali jsme se do sín, kde ostatní hosté již ekali. Kvas byl velmi hluný, víno teklo v proudech, medovina pila se ze zlatých roh, jídel byla velká hojnost, zpv zazníval od ohromných krb, kde pes to, že bylo

její

stál

;

tváe,

nm

i

;

101

:

plné vítr

léto,

celé stromy hoely,

neb

s hor vál

mrazivý.

Veselost panovala všeobecn, jen královna byla smutná a já velmi zamyšlen neml jsem smyslu jiného než pro božskou krásu onoho obrazu, který jsem byl vidl u královny. Tu zaznla jiná hudba za dvemi, než ta posud v síni hrající; byl to zvuk louten, do kterého se hlasy ženské mísily. Dvée se pak otevely a pt mladých vlasy jejich byly propleteny dívek vešlo kvty a zelenou mladou chvojí; držely se za ruce a provádly tanec. Za nimi vešli hudci a hráli píse milostnou a vážnou, a jim v záptí pišla dv pážata, nesoucí velkou stíbrnou mísu pikrytou misou druhou. Postavila ji ped krále a královnu a tancující dívky saly mísu a odkryly tak živého páva, který ml zlatý, perlami a drahokamy ozdobený obojek na krku. Byl to páv, nad kterým ;

se skládají sliby.

Mn

zdálo se náhle, jako by se tíž njaká se srdce mého svalila, jako bych byl náhle nalezl slova, která mne na srdci byla pálila a kterých vyknouti jsem nedovedl. Vyskoil jsem se svého místa, a díve, než ješt kdo promluviti mohl, volal jsem velkým hlasem, drže ruku nad pávem a upíraje zrak svj na královnu: „Písahám na svou est rytískou, že Thorgerdu vyvedu z Islandu, kde mezi lidem ješt polopohanským dlí; písahám, že ji pivedu ped tvá královny

102

pojmu za ženu a na svj hrad ji do krásné Francie odvedu!" Astridy, že

Královna vykikla jásav, vyšla z pokoje a

navrátila

se

místo

v

šatu

smutkovém

v rouše bílém, posázeném rubíny na znamení radosti. Král a jeho rytíové páli mi zdaru a štstí k mému podniku, a druhého dne táhli jsme všichni vesele do msta, abychom pípravy k mé cest do Islandu dlali. Král ubytoval mne ve svém paláci, a dva týhodny po svém dobrodružství v lese s mistrem Thyonichem z Byzancie odplul jsem k dál-

nému

Islandu.

Již

nevím,

jak dlouho jsme

jeli

tou ne-

konenou spoustou vod, která nás na svém ln brzy lahodn kolébala, jako matka nemluvátko své, brzy zase vztekle bouíc nás

beh

Dlouho jeli jsme podél divokých jako svt démon, njících hroziv do toho zvláštního, tajeplného svtla noci severní, které mne naplovalo podivením nejvtším. Kam byla se Zmizela se svta, a to podla erná noc? na míst jejím vznášelo se snivé, spanilé šero z vln, a nevidli-li jsme také slunce, zapadlé ku krátkému odpoinku, byly pece svtlé jeho stopy tak dlouho na nejvyšších vrcholcích hor patrný, až znova v zlaté spanilosti záící svoji tvá z vlhkého lžka poKonen po dlouhé plavb ponoily zvedlo. se ty nejvyšší chlumy modrých hor do klína pohltit hrozila.

skalnatých

a

i

103

a nevidli jsme již než nebe nad sebou poušt vody kolem sebe. Jednoho dne pak, když nebe se zdálo safírem a moe vlnícím se nebem, po kterém se slunce rozlilo, vyšlehla náhle bledá zá z blankytných peej, a pna poznenáhla movln,

a

nekonenou

tém z vod zjevil se obrovský, kužel snhový, tpytící se jako stíbro na obzoru, a námoníci vítali jej s jábyla to jedna z hor islandských a sotem blížili jsme se svému cíli. Myslil jsem, že za nedlouho dorazíme ku behu, ale pouili mne,

hutné

své

nebetyný ;

že prhlednost a istota vzduchu mne klame, že jsme ješt ostrova vzdáleni a že ped svítáním ku behu ješt nepistaneme, a brzy nahlédl jsem svj omyl. Za nkolik hodin ztratil se opt stíbrný ten kužel, nebot nebe pokrylo se mlhou, která na vody padala a nás do hustého svého plášt halila. Mlha ta dál tím více, a po slunce západu rostla panovala pomrná temnota. Nemohl jsem nedokavostí usnout a chodil jsem v noci po palub, až jsem unaven na píd ulehl a Netrvalo v jakýsi polosen se brzy ponoil. dlouho, a byl jsem probuzen ze sna ostrým a hluným krákoráním neviditelného na poátku ptactva, jako by ze spánku vyplašeného. Mlha byla se ponkud rozstoupila, a vidl jsem ped sebou vysoké horstvo, jehož úpatí hluboké choboty tvoilo a jehož tém se píke jako stna do ohromné výše vznášelo; osamotnlý ten ostrov ležel jako za-

ím

IQ4

;

kletý

obr

uprosted

dímal tam svj snášeti.

tiše

a

dmoucího se moe a by odhodlán osud

jako

Bylo mi tak divn kolem srdce v té pustin vodní, v té stíbrné mlze, kolíbané vlnami, které dorážejíce na bedra lodi jedno-

píse

tvárnou

Tu

šplounaly.

náhle vyšlehla

na mysu dímajícího pustého ostrova zá, a nyní teprve vidl jsem v krvavém svtle celý oblak vyrušeného ptactva po skalách tam hnízdícího a naplujícího vzduch svým divokým pokikem. Veškeré mužstvo našeho korábu vybhlo ihned na palubu, a každý upíral zraky na tajeplný ostrov a na velký,

ohe ale brzy zjevilo se nám nco, za celou naši pozornost k sob obrátilo mysem totiž, s kterého zá do tmavých vod koráb, vyjel jako záplava rubín padala,

šlehající

;

co

:

mající tvar velkého

draka,

pokrytého

safíro-

vými šupinami hlava jeho byla korunována ohromnými ernými pery vlajícími jako vlasy; plachty jeho byly též erné, a na palub, v samém ele korábu sedla bledá, bílá žena krásy nadzemské. Dlouhé její roucho smutení ;

viselo bílá,

pes nahá

okraj její

lodi

tém

až

do

moe

ramena byla ovinuta ernými

plavé její vlasy visely jí do ela stužkami a padaly jí v nejvtším nepoádku do klína; svtlé oi její, záící jako hvzdy, byly upeny na šlehající ohn na mysu, a kolem ní stálo a sedlo celé skupení ženských postav, zahalených v závoje a roucha smutení. Jedna ;

105

z nich povstala, odhodila závoj a jala se zlatým hebenem dlouhé, plavé, rozházené vlasy krásné truchlitelky esati, mezi tím co ostatní tichou, konejšivou píse zaply Hledli jsme bez hnutí na arokrásný zjev; mnozí odvrátili tvá a znamenali se svatým kížem, já ale žasnul, neb poznal jsem se srdcem bušícím dívku tu truchlící; byl jsem pesvden, že to lilie z Nidaros, vznešen krásná Thorgerda! Skvlé zjevení na vodách netrvalo dlouho, zmizelo v mlze, a kdyby zá na ostrov nebyla posud plála, byl bych vše považoval za luzný, ale matný .

.

.

sen.

Marn

prosil

jsem lodníky, aby se pustili drak a arokrásné jeho

smrem, kudy modrý

bím

považovali celé to skubyli zmizeli pení žen za pouhý klam zlých duch a prosili

Boha,

;

aby

zlo

od našeho korábu odvrátil a

nám šastn ku behu

pistáti

dal.

Když

vidli jsme konen opt hory islandské, nejdíve jako modré stíny se stíbrnými temeny, brzy ale zasmály se i zelené pastviny a zaskvl se bílý písek behu, a bez úrazu vpluli jsme šastn do pístavu, kolem kterého malé domky chudého msteka se tlaily jako oveky u studn. Zdržel jsem se dva dni v msteku, koupil jsem tam kon pro sebe a pro svého z rána, když zbrojnoše, a tetího dne zbrojnoš se pozdravil z choroby, do které následkem dlouhé plavby po moi byl upadl, slunce vyšlo,

asn

mj

106

vyjeli

jsme k hradu

Nidaros

nám v msteku dopodrobna

cestou,

kterou

naznaili.

Oi

podivením nad nevídanou posud krajinou! Ostrovu tomu není zajisté v širém svt rovno; vzduch jest tam istší nad kišál a hra stínu a svtla okouzluje diváka jako arovný sen. Jeli jsme poli a pastvinami tak zelenými jako nejskvlejší smaragdy, za nimi stály pahorky v brunátném rouše kvetoucího vesu; nad tmi budovaly se hory záxl jako zlato a vznášely cimbuí svá k boku hor ješt vyšších barvy nachové, jichž tém se snhem a modravým ledem tpytilo. Nad divukrásnou krajinou smál se azur nebes, a nerušený klid a hluboké ticho vzbuzovaly v srdci vzpomínku na smrt a na hrob, kde podobný klid panuje. Zdálo se mi vru, že nastal teprve první den po stvoení a že píroda dýše teprve první svj dech. Nikde nebylo stopy lesa nebo stromu, jen tu a tam šelestily kovinaté bízky a pod nimi zašustily obas plaché krcky lumíkovy v travinách anebo zaznl jednotvárný zpv tmav zelené lindušky luní. Ml jsem ale ješt jednoho spolucestovatele mimo svého zbrojnoše, totiž velkého havrana, který mi stále šíily

se

vným

I

,

po pravici letl; brzy pedhánl mého kon, vracel a obletoval mne šibrzy se ke rokými kruhy. Z poátku chtl jsem ho zaplašit, vida ale marnost toho poínání, snášel jsem trpliv jeho krákání a ernou jeho spo-

mn

lenost.

107

K poledni octli jsme se na ploché pastvin ve vlhkém, bujn zeleném údolí, a ped námi ležel nízký domek, pokrytý drnem; dvée jeho byl> iteveny, ze zaernalé jeho sín

ohe

rudý

a

bušení drnu kroužil se modrý dým. Byla to patrn kovárna, zastavil jsem se u dveí. Havran zakrákoral divoce, vznesl se do výšky a zmizel. Zpozoroval jsem, že stálo u domu nkolik bidel, na kterých visela mrtvá tla nkolika velkých havran tch asi byl se neproseny prvodce tak zdsil. Pi divokém jeho skeku utichl zpv a bušení, a starý muž objevil se na prahu domku s kladivem šlehal

kladiva a

zpv,

z

otvoru

zaznívalo

v

i

mj

mj

;

v

ruce.

nm

Hledl na odlétajícího havrana a znamenal se kížem, pak se mi poklonil, a oko jeho zazáilo jako radostí pi pohledu na moje zbran. „Pane," zvolal, „stecha moje jest sice

dm mj

nízká a chudý, pece ale doufám, že jím nepohrdnete a že vejdete." Hlas jeho byl tak pívtivý, že jsem uposlechl a vešel do nízkého domu. Kouem

zaernalá sí byla velmi chudobná, a podivil jsem se vida, že na devné ímse u krbu se nkolik stíbrných nádob nacházelo. Nedaleko dveí visely krásné lesklé zbran. Oi starcovy

svítily.

„Vítám vás, pane," pravil; „staré moje srdce bije radostí pi pohledu na bohatýrskou

108

"

Byly asy, pane, dávné asy, Asbjarn nestál u kovadliny jako dnes, asy, kde silné jeho ruce chápaly se a luku! Avšak, Thurido!"

vaši postavu.

kde

starý

mee

Staec jsem dívky

nyní

teprve

spatil.

jen hlava

pod

k tmavéniu koutu, kde vysokou postavu mladé

obrátil se

její

Byla odna v smutení šat; byla nachovým šátkem zdobena, vlasy svoje skrývala. Pi po-

kterým na smutení ten háv pipomnl jsem si man onu dívku, která zlatým hebenem plavé vlasy Thorgerdiny byla esala nebyla-li totiž ona lod, houpající se pi požáru na ostrov po vlnách moe, vbec pouze hledu

—

vidinou.

Na pokynutí starého Asbjarna vzala Thurida stíbrnou íši z ímsy a postavila ji na devný stl pede mne, pak pinesla nádobu s medovinou a naplnila mi íši až po kraj. jí

,Na vaše zdraví, panno!" pipil jsem a pak tázal jsem se kováe, je-li to jeho

dcera.

„Vnuka, pane, vnuka," odpovdl, „a kam, pane, vede vás cesta, a odkud picházíte ?

„Jsem francouzský rytí," odvtil jsem, „a jedu na hrad Nidaros; víte kde leží?" Asbjarn a Thurida pohledli rychle na sebe. „Francouzský rytí a jedete na Nidaros!" zvolal Asbjarn. „Ach, znám ty slunné behy

109

!

—

a Nidarosr krásné Francie, znám je, znám ty Bože, co vás tam jen vede?" Neopanoval jsem se dosti, cítil jsem, že rumnec do tváe stoupal, sklopil jsem oi a vzdychl. Asbjarn byl schytralý, etl moje zpozoroval tajemství na planoucí mé tvái jsem, jak po své vnuce pohledem šlehl, a

Mj

mn

;

zamyšlen:

„Pane, nejete na havrana letícího vám nad hlavou, kterého jen mrtví jeho brati na bidle odsud odstrašili, a to znamená zajisté pak

pravil

Nidaros

;

vidl

jsem

neštstí."

a

ty,

„Zdá se mi kteí tam

spíše, že nenávidíte Nidaros

bydlí,"

prohodil jsem

dychtiv dovdti se fovi a o jeho dcei.

vinnou

lstí,

neho

„Nenávidt Nidaros!" vzkikl „Pane, nemiluji nikoho vyskoil. jako Olafa z Nidaros. Je mi nyní sto let a byl jsem vrným sluhou Hoj jak ta upomínka jeho otce. pána, na pana Sigurda krev moji

s

ne-

o 01a-

staec a na svt, bez mála a druhem

na mého

!

rozjauje

On byl pravým králem moe S ním sdílel jsem boje a slávu, se mnou dlíval se o koist, a samojediný znal jsem jeho tajemství, o kterém ostatní jen hádajj." „Nuž," zvolal jsem, „pak pijme na památku pana Sigurda, ne ale medovinu, nýbrž !

beh

slunné Francie!" otevel zbrojnoš schránku, v které se mimo dary pro Olafa dobe opatená nádoba, plná francouzského

sladké víno s

Na moje

zavolání

110

mj

"

vína nacházela; sama královna Astrida byla víno koením pipravila a pi mém odjezdu z Norska na mou lo poslala. Oi starcovy se jenjen jiskily, a jazyk jeho stal se brzy hbitým a žvatlavým jako jazyk ženy. Když jsem jej v tak dobré míe uvidl, tázal jsem se mezi z nenadání, pro bych dle jeho mínní na Nidaros jeti neml. „ Naleznete Nidaros pohroužený v smutek, odpovdl po krátkém váhání; „matka pana Olafa, bledá Sigelinda, jak ji nazývali, zemela. bud její duši milostiv." Asbjarn zbledl a hledl na svoji vnuku, která byla v temném kout ku kolovratu usedla. to

eí

Bh

„Zdáte se o duši

její

nad obyej

starost-

livým být," prohodil jsem. „Byla paní Sigelinda snad híšnicí?" Starý Asbjarn zbledl po druhé, zatásl se na celém tle, jako by jej byl mráz projel, pak sklonil se k mému uchu a zašeptal: „Byla valkyrií ..."

„Co

divil jsem se. podivením Asbjarn, „vy

to jest valkyrie?"

„Jak?" zvolal nevíte, co to jest?

s

Vy

jste

nikdy neslyšel, pane,

o bílých, divukrásných pannách, které na kouzelných oích oblaky jezdí? Vy neslyšel jste nikdy, když jimi otásají, rosa jak s hív tch

o,

kráp do

údolí a na stromy?

Panny

ty jsou

divoké jako bou, mrak havran a orl táhne s nimi, jako blesky ítí se na bojišt a v rukou jejich leží osud bojovník. Blaze tomu, kterého valkyrie miluje, je povždy vítzem a neraní

111

ho žádná zbra. Valkyrie

vzduchem a

moem

v labut." „A takovou

A

jsem

na svém koni

libosti

promní

se

valkyrií byla paní Sigelinda?

aromocná

tak

jezdí

a dle

podlehla

smrti?"

tázal

se.

„Vidím, pane, že mi nevíte," pravil staec, „a nejste sám jediný. Jsou lidé, kteí se starým pravdám smjí jako báji pro dti. Já ale

písahám vám na poktnou

vám

povdti

svoji hlavu,

jest istou pravdou; sám vidl jsem vše na vlastní svoje oi." Thurida piblížila se z tmavého kouta a usedla na zem u nohou svého dda, oi její byly upeny na jeho tvá a staec jal se takto vypravovat: „ekl jsem vám již, pane, že jsem býval vrným druhem, ano pítelem pana Sigurda. neb jsem muž volný, jen prostým kováem. Doprovázel jsem pana Sigurda, krále moe, na všech taženích k odlehlým. Jednou vraceli jsme se z Anglie bohati koistí, když pan Sigurd na behu norském pistáti kázal;

že

to,

co

nyní

chci,

a

behm

mnich se rouhav chtl ho za tuto odvážnost potrestat. Považoval to pod svojí dstojností pitáhnouti na klášter s více než jediným pítelem, chtl, aby ti postižení zbablci jedin ped bleskem jako zraku se koili byl se totiž doslechl, že jistý

o

a

nm

jej

na kazateln

zmínil, a

od útoku výkupným pouze mne s sebou, a to

odprosili a klášter

zachránili. Vzal tedy

112

vli kratochvíli po cest. Koráb zstal pod skalou v zálivu a rny jsme se brali pšky Bohužel tmavými, huícími lesy ku klášteru. zbloudili jsme v lese, a místo ku klášteru, kde jsme si pohodlí a veei slibovali, pišli jsme k velkému jezeru, ležícímu v hluboké samot mezi zasmušilými skalami. Msíc svítil jako rybí oko, ale zá, která mezi stromy k nám se linula, byla mnohem jasnjší a blejší než tpyt bledé luny, a když jsme, vyšedše z lesa, pišli na beh, tu vidli jsme, že od blostných ramen devíti nahých žen pochází, které se v jezee tom koupaly. Kdykoli nkterá 2 nich ruce svoje vynesla z vln, by svoje jen k

dlouhé, s

zlaté vlasy

pozvedla

a

vody

perly

nich setásla, zasvítily pokaždé vody, skály,

blostí krásných úd! Stáli jsme co si poít; nebylo zajisté radno zstati, nebo bylo patrno, že to nebyly ženy smrtelné, a odejíti se nám pece nechtlo. Tu shýbl se náhle pan Sigurd do zelené trávy, a vidl jsem tam devt rubáš z labutích per a devt zlatých pás s vyrytými do nich runami. Pan Sigurd se chopil jednoho z rubáš a jednoho ze zlatých pás a ukryl

vzduch a

les

beze hnutí,

nevdouce,

vzácnou tu koist pod svj kruný; pak mne vzal za ruku a vtáhl mne rychle za ohromný erný balvan, kde jsme se skryli. Brzy na to pipluly ženy k místu, kde rubáše ležely, odly se v n, opásaly pásy, a ihned zmnily se v bílé labut a hroužíce se vysoko do

msíního Zeyer: Spisy

jasu zmizely.

XiV

Ta, která rubáše 8

113

svého nenalezla, dále se do pláe a náku; pan Sigurd ale vyskoil, hodil jí svj pláš, aby se zahalila, a poklekl jí k nohám. Pokryl její ruce a nohy horoucími polibky a písahal, že ona a žádná jiná ženou jeho státi se nemže. Sigelinda tak jmenovala se valkyrie nechtla o niem slyšet, prosila jen

—

—

o

svj

Sigurd

ona

labutí s

rubáš,

konen

unesl

ji

koráb,

a

ale

mou pomocí násiln na

stala se jeho ženou."

Asbjarn se na

chvíli

zamlel.

,,Co se stalo dále?" tázal jsem se.

,,Pan Sigurd nebyl od oné doby šasten,"

pokraoval staec;

,,

láska

každým dnem, neml

již

k jeho žen rostla smyslu pro boje a

války, jen pro krásnou Sigelindu.

Ta

ale ne-

nikdy svoji nechu k manželi a ve dne v noci bloudila po dom a po krajin, hledajíc rubáš a pás, které vci Sigurd tak dobe ukryl, že všechno hledání marným zstalo. dobe, že by uletla tam na dalekou tu horu, kde osamotnlý hrad s ohnivou baštou valkyr stojí, a i to vdl, že by jí ani láska k synu Olafovi, kterého mu darovala, v dom jeho neudržela. Ale nešasten byl pan Sigurd po celý život; žena jeho ani jednou se neusmála, sedla ve své vži a pedla, a teprve když slyšela, že umírá, vešla do jeho komnaty a prosila ho na kolenou, aby jí aspo nyní ekl, kam rubáš a pás její byl ukryl. Sigurd ale mlel a zemel; nemlel ze záští k nelaskavé žen, nýbrž proto,

tajila

Vdl

na

114

mu

ŽtrátoU Jejl duše na srdci leželo. pásu stala se Sigelinda sice smrtelnou, ale duše její mohla býti spasena, kdežto valkyrie jest pece jen ohavností ped

2é

rubáše

Diano

a

oima Hospodinovýma

.

.

.

nešasten, byl jím syn jeho Olaf ješt více; matka jeho vynutila z nho lstivým spsobem vyznání, že Sigurd umíraje byl mu naznail ono místo, kam poklad její Byl-li Sigurd

byl ped ní ukryl, a když toho žádným spsobem vyzradit nechtl, tu metala mu divokou kletbu na hlavu. Zavela se do své

vže

a žádné oko lidské jí více neuzelo až doby, kdy Olafova dcera Thorgerda se narodila; tenkráte vešla Sigelinda do komnaty své snachy Jorunny. Vlasy její byly již bílé, ale líce bez promny mladé a krásné, jen úžasn bledé. Vzala dít na ruce a šeptala mu tajuplná slova do ucha, pak opt odešla, a kázala, by malou Thorgerdu co den k ni pinášeli. Olaf z toho velkou radost, zdálo se mu, že se konen s matkou smíí, ale pykal brzy svoji neprozetelnost. Sigelinda zmocnila se mladé duše své vnuky, vypovdla jí bh svého žití a ustanovila ji svojí

do

té

ml

ddikou. ,,Vymžeš na otci svém tajem.ství, kde rubáš a pas ukryl, a budeš valkyrií," pravila jí, když byla dorostla, a od onoho dne nevidl Olaf již úsmv na rtech své dcery. Žije ubohý od smrti své ženy život bídný; koráby jeho rozpadávají se již ve vodách a ©samotnly jako strom v širé pláni sedí u rudého ohn."

115

,,A Sigelinda?" tázal jsem sé.

zemela ped týdnem," pravil „nechtla být pochována ve svcené a Thorgerda odvezla ji na skalnatý,

„Sigelinda

staec; 2emi,

osamlý

tam narovnala velkou hrapurpurovém hávu s diadémem na hlav položili tam bývalou valkyrii, polili ji a hranici vonným olejem a zapálili." ostrov;

v

nici;

Vdl

jsem nyní, že jsem byl Thorgerdu nikoli její pízrak vidl. Vypramocné vování starého kováe vzbudilo ve pání, abych ji opt uvidl; vstal jsem tedy k odchodu, dkuje mu za jeho pátelství a za

v skutenosti a

mn

jeho pohostinnost. ,,Nejedte

jednou k vli

na

napcsled.

Nidaros!" ,, Tuším,

pravil

že

mi

tam

ješt jedete

Thorgerd. Bohužel nemáte nijaké nadje; Thorgerda nesní o niem, než o tom.

státi

se

valkyrii,

a stane-li se proti vli své

vaší ženou, budete tak nešasten jako Sigurd."

Nedbal jsme jeho ei. Kázal jsem kon svého osedlati a louili jsme se. Asbjarn byl zasmušilý, když mi do sedla pomáhal, a Thurida hledla sniv do dálky, opírajíc se o dvée domu; ona i dd její stáli dlouho na prahu a kývali mi s bohem, pak vešli do kovárny, a bušení kladiva otásající vzduchem pouilo

mne, že se staec byl k své práci vrátil. Ohlídl jsem se napcsled. Jiskry lítaly otevenou síní do trávy, v zái rudého ohn zdála se Thurida, stojící u mchu, a Asbjarn, mávající kladivem, jako stíny z jiného svta, a zastavil jsem

U4

mimodk

svého kon, když pi bušení kladiva hluboký hlas Thuridin tuto divokou, neumlou píse pl, kterou vtík po ástech pinášel: ke

silný,

mn

Jsem posud mlád, pec hlava moje tžká a srdce avadlá, pustá duše má; neb slyšel jsem, co temné normy ply tak píšern ty jejich písn znly, že na mi na rtech úsmv shas'...

—

vky

lžka vstal ve svtlé lunné noci, vesem šel jsem pustinou, a hvzdy kmitaly jak zlaté oi a svítily na bludnou cestu mou. Já s

kvetoucím

stíbrných listech vkem shrblé bízy sténal mrtvé mojí matky hlas, k návratu s pláem matka vybízí, však dál a dál mne žene touha zas a marné lkáni v noním vánku zmírá...

V

tam

m

Vysoká skála roste k nebi temn, povznáší hrd erná bedra svá, tiše záíc, na obrovské tém jí, stíbrný závoj jasná luna tká.

Tam zastavil jsem bludné svoje kroky, tam položil jsem oko k štrbin, a pátral jsem, co kryjou skály boky, co

dje

U

se

stavu

v

té tajné

erném

hlubin:

sedí bílé

panny

tak dsné s okem divokým co smrt, a krásné pec, jak zhoubné moe v boui, jak meteory vraždu vštící. Na zlatých stolcích sedly ty panny, na zlatých stolcích, rudých jako krev, a hrzyplné dravci jejich prsty,

U7

!

ty tkaly dsné tkání osudu. Zsinalé hlavy usmrcených u stavu visely co závaží, útroby lidské byly jejich pízí, lun bitký a brdem šíp hrst

muž

me

Pak

vstaly

.

,

hrzodsné

valkyrie a s chechtotem své tkání trhaly, a zpívaly tak strašnou, trpkou píseí, že skály pukaly a svt se chvl. Na zlaté svoje kon vyskoily, ze skály vyletly jako bou a jako mrak se hnaly noním nebem. Jak blyskavice hrály hívy, jak hromy dunly jich podkovy, a vyla a klanly se stromy, a msíc zble a hvzdy shasnuly .

o

zv

.

A proto švadlo mladé moje srdce, že slyšel jsem, co ply panny ty: ó vyhnte se valkyrii s cesty, Réž nezazní vám v uších její hlas Tak píšern ty jejich písn znly, že na vky mi úsmv na rtech shas'

konen uzdou a pohnal svého podivná ta píse budila nepochopitelnou tesknotu v mém srdci. Zahloubal jsem se do svých myšlenek a jel nkolik hodin, aniž bych hlavu od prsou byl pozvedl. Když jsem kokolem sebe hledl, vidl jsem, že slunce padá za hory. Jel jsem po plochém hebenu dlouhého etzu nevysokých pahrbk a celá krása arovného ostrova jevila se divícímu se mému zraku. Byla doba, kde ostatní svt již dávno kryje hustá noc, ale v té krajin' Trhl jsem

kon

;

nen

U8

dv

když k plnoci

hodiny již ani vše ješt v svtle nejskvlejším. Celá obloha byla jediným zlatožhoucím plamenem, purpurová oblaka se po ní valila a mnila bez ustání dobrodružné bílé ledové svoje tvary. Po pravé ruce severní,

nescházely,

tonulo

nly

nachu hoícího nebe a nkdy peela temný rumnec, létl ta kišálová jejich jako by panenský ten sníh pod žhavým pohory do

libkem odcházejícího slunce se zardíval. Po ruce pak modralo se v dáli moe a dmulo lazurový klín v unylé touze po záivém králi dne, a vlny skákaly mu vstíc a šumly, že hluboký jejich hlas až ke zahuel. Nedlouho váhalo poutí unavené slunce, chýlilo se k moi a kleslo v ochlazující jeho objetí a strhlo celý zlatý baldachýn planoucích oblak s sebou, by jimi umírající tvá svou zahalilo stíbrný soumrak zavládl pak na míst jeho a v hlubokém tichu truchlil svt o shaslý den, jenž jej opt o krok blíže Vzdychl k hrobu a k zhoub byl pošinul. pahrbky jsem a pohánl svého kon dál blížily se nyní tsnji k moi, a za nedlouho jel jsem podél behu tichého zálivu, dímajícího v šeru hlubokém. Po skalách chvly se malé bízky ze sna a na vodách pluly bílé Náhle, když jsem za skálu zahnul, labut. ležel hrad Nidaros pede mnou. Byl to veliký devný dm, bohat stíbrnými a zlatými levé

mn

;

;

ezbami galerií

pokrytý,

a

etnými

mechem vžemi

U9

porostlý,

zdobený.

mnohou Kolem

;

hradu byly vysoké

devné

palisády

a nad

ohromnými vraty sedl havran a krákoral mi píšern na pivítanou. Neubránil jsem se myšlenky,

že

tentýž

to

havran,

který

mne

ku kovárn doprovázel. vysoká vrata devným

byl po celou cestu až

Zaklepal jsem na kladivem, visícím vedle nich, a ihned ozvalo nkdo za palise vzteklé vytí divokých ps sádou je okikl a vrata se otevela. Vjel jsem do prostory, která byla jakýmsi druhem sadu, táhnoucího se podél celého domu. Nerostly tam však z vysoké trávy jiné stromy, než útlé, šelestící bízy. Muž, který mi byl vrata otevel, vedl mne dlouhou, širokou chodbou do velké sín, kde vedle krbu u plá;

nžn

polajícího

ohn

posud pán

hradu sedl,

a

Zamouzený byla valn pokroila. strop té prostranné sín nesly dva ohromné devné sloupy, pokryté stíbrnými runami noc

již

vyvýšené sedadlo, pokryté leíiem perlami vyšitým, a tam, majíc plavé svoje vlasy erným závojem propleteny a odna jsouc v dlouhé smutení mezi

nimi

temnou

bylo

látkou,

s

sedla Thorgerda, pedouc hedbávnou levé stran její, n.". devné, bohat vyezávané lavici, bžící podél zdi, sedly roucho, nit.

Po

dívky, a naproti nim, podél druhé zdi, sedli muži. Když jsem vstoupil, povstal Olaf u krbu se svého kesla; všichni muži povstali pak též a klonili se mi a hluboce. Olaf byl muž obrovské postavy; vlasy jeho, posud bohaté, byly úpln bílé, oi blanjejí

nm

120

kytné a prhledné hledly písn, ale nikoli nepátelsky. Odn byl v krátké erné krzno,

pes které byl temnomodrý pláš pehozen, škorn jeho byly k nohám emeny pipevnny. Pijav mne velmi pátelsky, nutil mne, abych usedl na jeho keslo,

pod

roz-

všenými starodávnými zbranmi, mezi

kte-

stojící

rými se stíbrný štít, zdobený blankytnou smaltou, jako msíc leskl. Na jeho pokynutí piblížila se Thorgerda k ohni, a ozáena rudými plameny na krbu, které jedin šerou sí osvcovaly, v tom erném svém rouše,

tmi

zlatými, až ku kolenm splývajícími. zdála se tak krásná, že jsem mimovoln vstal a na koleno ped ní poklekl. Oi mraziv jako modré ledy tch její hledly hor, kteréž jsem byl po cest vidl, kolem Vstal jsem úst zahrál jí pohrdlivý úsmv. rychle a podal jsem jí list, zaobalený v ržovém hedvábí, který mi královna Astrida byla pro ni dala, a zárove odevzdal jsem Olaíovi dopis králv. Thorgerda vytáhla z erné pochvy lesklý nž, peízla hedváb a hodila jej do ohn, pak pelítla nedbale list a odevzdala jej dívce, která práv zlatý pohár s medovinou pis

vlasy,

i

nášela.

„Bute nám vítán, pane rytíi!" pravila Thorgerda hlasem nejlhostejnjším a podala mi íši. Ruka moje se tak zachvla, když Thorgerda zraky svoje na mne upela, že jsem nkolik kapek medoviny na bílou její

121

ruku li

v

Thorgerda usmála se tak pohrdmi krev studem do tváe

vylil,

mé

slabosti, 2e se

hnala.

Otec její byl zatím též peetl, vzdychl hluboká a podal mi opt ruku. Pak kázal, aby na rychlo pipravili veei.

si

z

opt

Thorgerda usedla

na svoje sedadlo ani jednou nepohledla tam, kde jsem s otcem u ohn sedl. Dal jsem bohaté dary rozbaliti, které královna Astrida Thorgerd posílala; nezavadila ani zrakem o tpytící se drahokamy, pokývla pouze lehce hlavou a nechala je tam ležeti, kam jsem je byl položil. Když pinesli pipravené pokrmy, vstala Thorgerda, nalila mi znova medoviny, pála a otci svému dobrou noc a odešla se svými dívkami. Fak odešli též mužové, kteí posud pcdél zdi sedli, a zstal jsem s Olafem o samot. Vstal ihned a objav mne tiskl mezi

sloupy

a

pedla

dále;

tém

mn

nm

mne k

srdci.

,,Král

pravil

píše

pohnut;

mi,

co

vás

,,ó

kéž

by

ke se

mn

vede,"

vám podailo

si srdce mého dítte, kéž ledová duše její roztaje paprskem lásky. Jsem bídným starcem, prahnoucím po klidu hrobu; híšný život byl jediná bou, a upomínka na matku Thorgerdinu je jediným blahem mým." Zamyslil se hluboce a pak pravil: ,, Obávám vede co vás ke se, že Thorgerda tuší, na odlehlý tento ostrov, a vzdor její vzepne

naklonit

mj

mn

\2Z

se zajisté

jako divoký o. píliš záhy."

Bute

opatrný a

neprozrate se

Pak vzal mne za ruku a vedl mne k malému jakémusi oltái, na kterém velký železný kruh, z jednoho kusu ukovaný, ležel, a položil ruku svou na nj. „Zde

skládali

pedkové

moji,

neznající

ješt kíže, nejsvtjší písahy své," pravil slavn, „a zde písahám já, že hlava vaše bude mi posvátnjší než blaho vlastní duše, že mi bude tak drahá, jako stín zemelé mé ženy. Chci vám býti nápomocen pi vašem podniku všemi silami, které vetchému starci ješt zbyly, a považuji vás od toho okamžiku za svého syna." Políbil jsem ruku velebného starce, kterou mi byl na hlavu položil, a on, podpíraje se o mé rám, dovedl mne sám do komnaty, která od onoho veera zstala mým píbytkem. Podél zdí stály tam temné skín se stíbrným umlým kováním, do kterých jsem zbran i

mn

složil; velká tžká postel s modrými hedbávnými poduškami tvoila sted pokoje,

svoje

a zatáhnuv tžké její záclony za sebou, boil jsem se unaven do kajího peí a usnul tak poprvé pod stechou Olafa, moského krále. Druhého dne svolal Olaf obyvatelstvo celého domu a zvstoval pak, že já, milý jeho host, na ostrov pezimovati hodlám,

mne slavn za lena rodiny a žádal mne pátelskou píze a úctu všech pí-

prohlásil

pro

tomných.

Na

to

podávali mi mužové, jeden

123

po druhém, silné svoje ruce a ženy usmívaly na mne vyjma Thorgerdu, která se ke ješt chladnji než vera chovala. Ona jediná mlela po celou dobu, a teprve když mi podávala tžký zlatý roh, z kterého Olaf nejdíve na mé zdraví byl pipil, otevela se

—

se

mn

pohrdlivá

její

ústa.

Nebylo by snad záhodno," pravila, ,,aby nkterý z muž aneb snad jedna z dívek vám pomáhala zvedati tento roh? Chvjící se vaše ruka jej sotva udrží." Neodpovdv na to pipil jsem. tiše no-' vým pátelm a podal roh s medovinou dále; ,,

Thorgerda, kterou obad již déle v síni nezdržoval, vyšla a nezjevila se pak po nkolik dní. Pod záminkou svého smutku nepicházela mezi nás, sedla ve vži, kde Sigelinda byla zemela, pedla a tkala tam, a kdyby obas pošmurná její píse nebyla smutn domem zaznla, byl bych myslil, že tam

vbec nkdy

nežije. Jedin na veer sedla krátkou hodinu mezi sloupy, runami pokrytými, ale zrak její nezavadil pak nikdy o moji tvá, a zdálo se, že nikdy nenaslouchala mém.u vypravování o jemných mravech Francie, o žhoucích krásách jihu a milostných dobrodružstvích našich rytí; vše to popisoval vrn dychtivému a líil jsem a etnému posluchastvu u plápolajícího krbu. lhostejnjší Thorgerda byla, tím srdenjší byli ostatní obyvatelé domu 01afova. Za krátko bylo mi úpln volno a milo

ani

ím

124

tmi

povahami, které rnne poSdílel jsem vesele jídla nimi, jejich s pczstávající ze sýra, z ryb a nejvíce z krmi z ovsa, která se pipravuje v kotli, visícím nad ohnm v samém krbu; jezdil jsem s nimi na rybí lov a byl jsem Olafovi horlivým pomocníkem pi spravování statku, kterému se oddával s takovou láskou, jako by nikdy nebýval mee tasil a korábu na bouném moi velel. Jednoho dne vyjeli jsme daleko do kraje, kde na širokých pastvinách Olafova stáda se pásla. Kolkolem táhlo se horstvo, a Olaf jmenoval mi veškeré ty obry, kteí tak vznešen snžná svoje temena k slunci vznášeli a ohnivou krásou barev svých zraky moje mezi prostými važovaly záhy

oslovali.

za

Nejvíce

druha.

poutala

mne

hora,

kterou

Hekla" jmenoval. ern, jako noní mátoha, buduje nesmírné svoje tlo do modra, jen na vrcholku jejím blí -se nkolik pruh snhu, a temná koruna píšerného dýmu vznáší se v prhledném vzduchu nad hrdou její hlavou, pipomínajíc dsný onen ohe pekel, který v útrobách jí zuí a více prý než jednou celý ostrov zahubiti hrozil, otásaje jím v nej,,

hlubších jeho základech.

V tak velkolepém rámci tedy ležely zelené, bujné pastviny, na kterých se krásná stáda Olafova podél behu hluboké, huící eky pásla, jejížto zpnná voda, na nejvíce rozpuštný horský sníh, se mléku podobala. Jeda podél eky té zpozoroval jsem náhle na pro-

125

tjšim behu stádo divokých koní, a na jenorn nich sedla luzná postava ženská, v které jsem ihned Thorgerdu poznal. Jela bez uzdy, vlasy její vlály vtrem a slyšel jsem divoký její kik, kterým svévoln kon k rychlejšímu bhu plašila. Když byl v nejprudším trysku, seskoila na zem, a chytajíc se kon jiného, uhánjícího polekan kolem ní, vyhoupla se rychlostí blesku na jeho hbet, hnala se jako vítr vysokou travou za konm zase jiným, by s ním provádla stejnou odvážnou hru. Zahledl jsem se udiven do divokého toho, z

ale

krásného

divadla,

a

neodolatelné jakési kouzlo

brzy

jsem, jak uchvacuje; se-

cítil

mne

skoil jsem se svého kon, a než Olaf uhodnouti mohl, co zamýšlím, byl jsem již v divokém reji vln divoké eky. Olaf vykikl úzkostliv, a Thorgerda zaslechnuvši jeho hlas piblížila se ku behu a hledla upen do proudu, pátrajíc, co se tam dje. eka byla víná, proud tak silný, že jsem již myslil, že mne s sebou strhne, uchvátí a daleko do širého moe odnese, do prohlubin tmy a smrti, podoben divoké zvi, která svj lup do nej-

Avšak vdomí, odvážný mj souboj rozzueným živlem, nedalo mi podlehnouti s v zápase; oi její byly mi jako hvzdy vonadlidská do dící, z nichž se linula mi síla unavených úd. Uprosted nejdivoejších vír ležel klidn zelený ostrvek, jehož bujné tratajnjší

skrýše

lesa

zavléká.

že se Thorgerda dívá na

viny

mi pozdrav kývaly a

126

m

k odpoinku

v mkkém jich klín zvaly; zpnné a mocn kroužící se

avšak

temné,

víry

hrozily

každému odvážlivci, piblíživšímu se tomu tichému ráji, jehož závistiv stežily. Chtl jsem se již odstrašen tmi zkáznými

smrtí

strážci

smrem

usmvavé výspy

vzdálili

a

opaným

když oko moje náhle zahlédlo purpurový kvt, který vysoko se k slunci pnul, a shlížeje se v rozeených vodách v blahém klidu rostlinám tak vlastním, o své kráse snil. Myšlenka, jak královsky by lepý tento kvt hrdou hlavu Thorgerdinu zdobil, zaplašila bleskem obavy ped nebezpeím smrtonosných peej , a za nkolik okamžik zoufalého boje ležel jsem bez dechu, slab, tém umíraje ve vonném ostrvku. Traplouti,

ln

vtrem sladkou soustrast klcnad mou hlavou, nad tžce dýchají-

viny šepotajíce nily

se

címa prsoma a padaly zlomeny k zemi, když prsty moje se keovit do nich zaryly, nebo zdálo se mi na okamžik širé nebe modrou propastí, do které se ítím prudkostí šílenou. Zavel jsem rychle oi a brzy vracely se moje síly. Dýchaje volnji usedl jsem v tráv. Zraky moje bloudily smrem, kde Thorgerdu byly naposled spatily, a zapomenuv bleskem na pestálé strasti utrhl jsem osamotnlý ten purpurový kvt, jenž mne sem byl zvábil, a drže jej pevn ústy pustil jsem se opt do proudu.

Po druhé byl jsem nyní smrti tak že se mi zdálo, že

již již

127

do píšerné

blízký.

její

tváe

hledím, ale duše moje volala z hlubin utrpení k bohu a k sladké naší paní, a bez úrazn vsadil jsem konen nohu na beh, kde Thorgerda posud stála. Chtla se zdáti úpln lhostejnou, ale ruka její svírala keovit hívu vraného kon, pasoucího se pokojn vedle šíily a chvly. Blesk ní, a chíp její se radosti šlehl mi duší, klesl jsem ped ní a hledl na ni proudem vlas, které roníce celé potoky pes obliej mi visely, a podal jsem jí ervenou svou kvtinu.

„Tenkráte nechvla se moje ruka, panno," „nechvla se, když ulomila tento

pravil jsem,

kvt."

„A

proto nasadil jste život

oi na hívu koovu. se klopíc

svj?" tázala temnou

bílou ruku, uchající

„Pro jediný pohled z oka vašeho," šeptal „pestál bych vtší ješt nebezpeí. Kdo ulomit by dychtil vzácný tohoto ostrova

jsem,

kvt

.

.

."

Nedokonil jsem,

z oka jejího šlehl blesk neskrocené divokosti. Dupla netrpliv nohou, smákla purpurový kvt, pro který jsem byl život nasadil a podala ho svému koni za lahdku Pak zasmála se divoce, vyskoila na oe a zmizela v dáli jako tjlesk. Hledl jsem dlouho za ní. Olaf byl se zatím pebrodil na mlkém míst nad ostrvkem a pobízel mne, káraje mne za mou odvážnost, bych šaty své pi dobrém ohni usušil.

—

!

.

.

.

128

Od onoho dne zpozoroval jsenn na Thorgerd zmnu; sedávala sice ješt na oko lhostejn mezi sloupy runami pokrytými, ale nedovedla se pece úpln již pemoci a opanovati asto, velmi asto vídal jsem, že oko její na okamžik zabloudilo na mou tvá, pak ale, když jsem plachý její pohled zachytil, zatásla se vášní, zbledla a bodla mne divokým zrakem, plným nenávisti. Jednoho dne, když jsem byl o lásce mluvil a o jejím blaženství blouznil, když ;

líil, jak pod lahodným nebem žena sedíc trnu své dstojnosti nhou a sladkou milostností svou, lu zastihl jsem v oku Thorgerdin cosi jako touhu a pohnuli, a vzdech, dlouhý a hluboký, zaznl od sloup zdobených runami. Srdce moje se mimodk zážehem vítzoslávy zachvlo, cítil jsem, jak oko moje zazáilo radostí; Thorgerda ale, touc ten výraz mého oka, pustila veteno, strhla erný svj závoj

jsem

byl

a

Francie vládne

s

ela pes obliej a vyšla ze sín Den minul za dnem a sedadlo .

.

.

mezi Thorgerda se více nedostavila, když celý se K veeru kolem ohn shromažoval. Ve dne v noci dlela nyní ve vži, kde Olafova matka byla zemela, a na všechny otázky moje odpovídali mi stále, že Thorgerda tam tká zvláštní roucho, které do podzimu dokoniti hodlá. sloupy zstalo prázdné

;

dm

V

severních

onch koninách

podzim velmi záhy.

dostaví se

Léto chýlilo se

Zeyer: Spisy XIV.

již 9

129

ku

jsem s Olafem celé dny uprokde ženci pi zpvu až do padající noci žali, a když práce na polích dokoneny byly, netrvalo dlouho a mrazivý vtík zavál od hor k moi a závoje mlhy padaly chladným vzduchem na zemi. Tou dobou pihánli stáda z odlehlých pastvin na louky, táhnoucí se kolem hradu Nidaros skalami až konci, a trávil

sted

k

polí,

modrým vodám

Zárove

zálivu.

rozesýlal

Olaf daleko široko posly, kteí dle starobylého zvyku peetné hosty na Nidaros zvali k velké podzim slavnosti, která se na ostrov co

okázale odbývá.

Nejtunjší brav padal nyní

pod sekyrou, nejen k vli pípravám k dlouhým kvasm patrn nastávajícím, ale proto, že v zim ha ostrov se nedostává píce pro i

stáda a obyvatelstvo se tedy ponejvíce nalo-

ženým masem živí. Pro mne nebylo nyní v dom zamstnání a vyjíždíval jsem oby-

ejn

vítr

moe

jednou ale, když vznil, bloudil v úelu a pišel tak poprvé do

na lodce do

burácející

;

dom

mne

jsem jím bez vže, kde Thorgerda bydlila. Dvée její sín byly oteveny, a vida tam Thorgerdu tkající ve spolenosti nkolika ern odných dívek, zpomnl jsem si mimodk na píse o val-

vnuka kováova byla tehdy když jsem na Nidaros jel. Thorgerda mne zahlédla, zamraila se, rozmýšlela se chvíli a pak, nepestávajíc pracovati, zazpívala temným hlasem tuto píse:

kyriích,

kterou

zpívala,

130

Byla na

to králova dcera,

behu sedla

a esala zlaté vlasy a takto zapla:

„Když

pi skek

zrodila

mne matka

luny zatmní, ozýval se orl,

vod svatých šumní. ,Ty kouzelnicí budeš,' hlas temný sudic znl, ,tvé srdce budiž skalou,* sbor jejich dále pl.

.Nepoznáš lásky k muži,* tak zaznl jejich hlas, ,tvj údl tajná vda,' tak ply dále zas.

ár

runy,' ,Snuj mocných hlas temný sudic znl, ,a šlapej lidská srdce,' sbor jejich dále pél.

iním,

jak norny ply, ctím slovo osudu, a neznám lásky k muži a znát jí nebudu!"

Tak zpívá králova dcera své vlasy esajíc, tu

v to

modré

jezera hloubi

šumí víc a

víc.

Vodník se vynoí z tn, má izu stíbrnou, leknínem, lilií vodní má hlavu vnenou.

131

;

„Mné teskno je a smutno v lasturném jezee, a láskou k žen krásné v samot srdce me; neznáš-li lásky k muži. nuž lásku ke znej,

mn

mou v

budiž, hrdá ženo,

mém dom

pebývej!*

Tak

volá lesklý vodník a dívku uchopí,

do jeskyn své modré

t

se v

Na lžku paláci z

tam

v hluboku.

mu

dlela

v

s ní potopí.

drahých perel po boku, chladných vlnek

z

žila

Jak bílá

rže

Ti

žila s

vodní. tak kvetla v jezee, však v srdci jejím skryt, jí msta jak ohe ve.

roky

mužem.

byly jak hrozný sen, s

úsmvem

lhala lásku,

až pišel pomsty den.

Pak

svému muži: prosbu na tebe

pravila

,Mám já

vidla bílou plachtu zíc vodou na nebe.

To

plula

jest

moje

sestra.

šfastnou nevstou,

já siyšela její

píse

šumících vlnek hrou.

132

,

Ji

ráda skytla bych dárek,

peju

mám a

jí

všechen zdar,

perel plnou skíni

mnohý vzácný

dar.

Až vyjde sladká luna a zdímne krajina, tu zlatou postav skíni,

kde tmí se skalina;

tam postav tu zlatou skíni pod plané rže ke a spchej ke nazpt ve vody tmavou še."

mn

Tak mluví žena lstivé a spchá v velkou sí, kde pod vysokou klenbou zlatá

A hbit ty

jí

stojí

skí.

bílou rukou

perly vyhází,

sama

se na dno skryje a víko pirazí.

Když vyšla sladká luna a zdímla krajina, tu

vynoil se vodník, kde tmí se skalina;

tam staví zlatou skíni pod plané rže ke a

k žen nazpt ve vody tmavou še .

spchá

Jezero dme se bouí. proklíná vodník lest,

a

kvílí,

sténá, pláe,

že žel ho slyšet

133

jest.

.

Však žena jeho taní ve zái a

msíce

výsmch

její

trpký

v plá jeho mísí

se.

.Mn

radostí jest plá tvj, tvé zoufání mi smích!

Má pomsta dokonána tvj pych!"

a potrestán

Odchází hrdá žena, hlas

její

z

dáli

—

znl

a vodník samým žalem do rána zkamenl.

Dozpívavši byla se Thorgerda vzpímila, podepena o sloup svého stavu, elo se vraštilo a oi její vysílaly temné, hro-

stála její

Porozuml jsem její písni vymi pomstou, zvítzím-li nad jejím vzdorem, ale tím piznala sama možnost takového vítzství a naplovala mne odvahou Pekroil jsem smle její práh a a nadjí. úžas jevil se na oblieji všech pítomných dívek Thorgerda zbledla nevolí, chtla promluviti, ale váše její jí v tom zabraovala, pozdvihla tedy pouze ruku a kynula, bych zivé blesky.

;

hrožovala

.

;

odešel.

Nedbal jsem

„Ó

tikrát

jejího velitelského

blažený

ten

posuku.

vodník

tvé!" zvolal jsem a chopil se léta štstí vykoupil si pouhou

její

v písni

ruky.

smrtí!

„Ti Chtl

tikráte zemít, kdyby ta ruka, kterou nyní ke rtm tisknu, jen na jediný den byla

bych

134

mou!" Vyrvala ruku svou

ruky

z

mé

a

chvla

se na celém tle.

„Smle! smle!" to bylo vše, co ze !" dodala pak sebe vypravila. „Nenávidím kynouc mi ješt jednou k odchodu. Nedbal jsem toho jako díve.

t

„Co chceš ode mne?"

tázala se opanujíc

se poznenáhla.

„Tvou lásku!" se

opt

plaší,

ruky.

její

zvolal

jsem

„Tvj

chci s tebou zápasiti

;

smle a mne

chopil

vzdor

neza-

jsi-li

arodjkou,

áry svoje na pomoc, vím, pece zvítzí!"

nuž pak volej láska moje

že

Thorgerda zasmála se divoce a zbledla smrteln, pak ale opanovavši se vší silou stala se náhle vlídnou.

„Zápasit s ženou!" smála se jako by nebyla rozumla; „podivný to boj. Myslím, že hrdinnost svou lépe dokážete, pane rytíi. Za den, za dva bude náš plný host, na velké louce bude se slavný turnaj odbývati, a tam dokážete nejlépe sílu svojich paží." Pak zaleskly se oi její krutou, tajnou jakousi radostí. „Nemýlím-li se," pokraovala, „nosí rytíi ve vlasti vaší odznaky onch žen, které

dm

obzvlášt ctí? A ženy ty, zdá se mi, dávají rytím takové odznaky co dkazy své pízn? Nuž, jste hostem v dom otce mého a chci vás tedy dle sil svých vyznamenati a vám

zárove vysoce

píležitosti podati, si

mne

vážíte.

byste dokázal, jak

Svolíte k tomu, že

135

na

;

onou zbraní bojovati budete,

turnaji já

vám

Tak vlídn a ješt

kterou

darují?"

nikdy

se

tak dlouho nebyla Thorgerda mluvila, a tonul jsem

mnou

nad touto zmnou jejího chování jsem celé její záští a krutost. Obrátila se k stavu, kde purpurové roucho jakési leželo, zdobené jedin stíbrným srdcem. Mlky podala mi ono roucho, a na moji otázku, co to znamená, odpovdla takto s temným pohledem: „Dovoluji vám, abyste na turnaji pílbu svou na hlav ml a mee svého užíval a štít svj nosil, ale nechci, byste tlo svoje

v

slasti

ale brzy poznal

jiným pancéem kryl než tím, který vá.n zde podávám. Rozumíte dobe? ervené toto roucho jest jediným vaším brnním, chcete-li býti mým rytíem. Na nahé tlo vložte je to a dejte se do zápasu s nejudatnjšími stíbrné srdce pak naznaí protivníkm vašim místo, kam jim bodati jest. Vlastní rukou pipravovala jsem vám dar ten po celé léto a stíbrné srdce vyšila jsem k tomu cíli." Krutý úsmv hrál jí na tvái a oi její ;

hledly tak tvrd a nemilosrdn jako ocel. „Díky!" zvolal jsem a políbil roucho, které

mn

podala.

„Vy chcete bojovati v tom krznu, bez krunýe?" tázala se pekvapen.

„Vždy

tak

velíte!"

ohlédl jsem a podepírala

se.

elo

odpovdl jsem Na prahu

komnaty. Thorgerda stála

a ukloniv se vyšel jsem

z

o jeho sloup

Tiž

;

tvá

u její

stavu byla

bledá a tiskla ruku k srdci. Zahlédla mne na prahu se zastavujícího a zastydla se za své pohnutí. „Vy si to rozmyslíte!" volala za mnou a vypukla v divoký, hlasitý smích, který za

mnou celou chodbou znl, tak píšern, tak šílen! Když jsem ale po schodech dol kráel, zdálo se mi, že smích ten konil zaštkáním. Jako blesk letl jsem chodbou zpt, ale dvée její komnaty byly pevn zaveny a panovalo tam hrobové ticho. Thorgerdy nebylo po dva dni ani vidti ani slyšeti. Temné záclony u oken vže byly spuštny, tak že se sousedních

vní

z

skal

žádné galerie ani moje do komnaty prbhu tch dvou dní s

zraky

vniknouti nemohly. V bylo v Nidaru neobyejn

vod

hluno a

živo

;

se

suchu, pšky a komo piputovali hosté. Jak hrdinské, silné, ba obrovské to postavy, tito ostrované Chodby domu dunly pádnými jejich kroky a stny se otásaly hromem hrubých hlas, když pi záícím ohni a pi pnící se medovin hrdinské svoje písn sborem zpívali. Velká sí v pízemku byla ozdobena lesklými štíty a pílbami, mezi kterými na obrovských železných svícnech nesíslné loue rud hoely, vrhajíce žhoucí svoje svtla na zbran a rozptylujíce takto

všech

stran,

po

a

po

!

ásten

temné

ohromné

té komnaty, jasnýma, smlýma oima a vlnícími ryšavými vlasy, hívám podobnými, až píšern vynoovaly. z

stíny

kterých se hlavy

muž

137

s

otevenými okny valil se oud hoících louí do istého jesenního vzduchu, a smích a zpv elného komonstva, zamstnávajícího se na lukách peením celých vol, mísil se do šumu naíkajícího vtru, jenž mezi skalami sténal a vlny zálivu proti behm hnal, kde se s hlukotem rozbíjely v stíbrný déš. Divoké toto okolí psobilo na mne zvláštním kouzlem bylo cosi velikého, bujarého v poínání tch polosurových muž, v rázu tchto neuhlazených mrav a obyej, cosi hlubokého a dojemného v tch neumlých, ale nadšených jejich písních. Vše zdálo se mi jako podivný sen a porovnával jsem v duchu zušlechtilou jemnost našich mrav s chováním severních tch ostrovan, když mne náhle ohromující výkik všech pítomných vyrušil z tichého rozjímání. Vzhlédnuv sám byl nedivil jsem se jejich nadšenosti jsem uchvácen pohledem, který se pekvapenému oku mému jevil. Velké dvée na konci sín, ku kterým nkolik stup vzhru vedlo, byly se rozlétly a mezi nimi stála Thorgerda uprosted svých dívek, velké hoící pochodn nesoucích. Nebyla dlouhý šat ze zlatého již v rouše smutením brokátu jímal vysokou její postavu a labutí její šíj blela se pod duhou nejrozmanitjších prsa její kryly a až na drahokam, které ;

;

;

i

perlový její byly

její

pás jako

deštm

úpln rozpuštny

padaly;

a korunou

vlasy z nej-

krásnjších rubín propleteny šarlatový pláš, snhobílou kožešinou vroubený a ernými ;

138

stíbrnými tajuplnými runami protkaný, splýval s beder v dlouhých asách. Jako královna kouzelnic stála tam pod temnou klenbou, ozáena šlehajícími plameny pochodní. Tvá její nebyla bledá jako jindy, záila rozilením, a oi její, vášní temné, hoely a sýlaly blesky. Chvjící se její rty cosi šeptaly, eho ale v hluku slyšeti nebylo. Pozvedla velitelsky ruku na znamení, že si mluviti peje, a hluk pestal okamžit a hluboké ticho zavládlo v síni. Thorgerda uinila dva kroky ku pedu, pozvedla ob ruce k hlav a zaryla je do zlatých proud svého vlnícího se vlasu; jako jí

vštkyn

stála

chvíli

se

zavenýma

oima

v dešti jisker, sršících z pochodní do vtru, a pak poala velkým a hlubokým hlasem takto mluviti:

„Mužové

islandští,

bute mi

vítáni

!

Bud

štstí s vámi pod krovem otc mých Žehnám krokm vašim, které vás vedly po stezkách k tomu domu, a blahoeím vlnám, které !

vaše nesly k behm toho zálivu. Vizte mne, mužové islandští! odhodila jsem roucho smutku, utela jsem slzy svého oka, vyšla jsem z komnat, kde jsem truchlila, abych uvítala vás. Vy tážete se snad Co vede dívku tuto v sí, kde muži hodují? eho hledá zde, kde pouze slovo muž platí? Nuž povím Mne vede uražená pýcha mezi vás, vám mne veda láska k domovin mezi vás. Chci zvdti, zda stará krev bohatýrských pedk posud v žilách vašich koluje chci zvdti lodi

:

.

.

.

;

139

zda síla ješt v pažích vašich pebývá; chci zvdti, zda posud muži jste Odpuste mým slovm, vždy vím, že posud nenauili jste se !

snášet urážku a

výsmch

cizince!"

Pestala mluviti, neb znlo to jako burácení hromu dlouhou síní, a mnozí trhali štíty

me,

stn

jako by se chtli a chápali se v boj. Na znamení Thorgerdino utichli opt a dívka pokraovala: tom dlí host, pišlý z daleka. „V Piplul od druhého konce svta k odlehlým našim. Došla ho zvst o sláv tohoto ostrova, a piplul sem, aby vidl, zda povst lichotí nám ili pravdu o nás mluví ... A když vidl vás, když seznal naše mravy, tu usmál se a pravil Povst lhala, dtmi zdají se mi Dychtím po tom, miti v boji býti muži ti se s nimi. A na posmch nám pinesl tento muž purpurové roucho, které pehodit chce pes kruný svj, abyste prý se nezdsili blesku ocele, aby se zdálo, že bez brnní zápasit se odváží s jinochy islandskými, ozbrojenými od hlavy až k pat v železe, a na rouše tom se

vrhati

dom

behm

:

!

dal vyšít srdce stíbrné, aby hrotm vašim cíl naznail s posmchem!" Podruhé zabouil vášnivý výkik dlouhou

a oi všech obrátily se ke mn. Thorgerda se zaradovala nad úinkem svých slov a bouí huící zaznl tvrd a jasn její hlas. „Nuž, mužové islandští! dokažte, že jste synové dávných hrdin Zítra nastává velký síní

!

boj

!

Já budu pítomna, já budu na vás hledt

140

a sláva vaše bude slávou mou Sama ovním vítze vlastní svojí rukou a moje rty pocelují elo toho, komu nejpednjší zásluhu v tomto !

boji pisoudíte."

Šílená hlas znjící

vava

rozléhala

se

domem,

ale

nad boui ozval se náhle mezi

námi, byl to hlas starého Olafa,

„eho Thorgerdu.

se odvažuješ, šílená?" zvolal na

„Ty mého hosta zuivosti tchto

muž vydáváš? Ty myslíš, že pipustím, by se na ítili co zv, popuzeni jedem prolhaných tvých eí?" Thorgerda, bledá jako smrt, obrátila se tam, kde mne vidla stojícího openého o sloup. „Mluvte,

rytíi,

sám,

zda jsem

lhala!"

„eknte,

že pijdete na kolbišt bez purpurového roucha, a slova moje byla vtrem, jenž vnikne, zašumí a bez stopy

zvolala na mne.

zmírá."

Temné

oi bodaly

její

se

do

m

tváe a rty její se chvly. „Pijdu v šarlatovém šat," zvolal jsem, „já slíbil to a dodržím svj slib." Thorgerda zajásala vítzoslavn. „Vy slyjak nás pohanil!" zvolala, „vy dokáže jste hrdinové. Jdu slavovnce vít a srdce moje buší nedokavostí pivítati vítze !"

šeli jste,

žete,

bou jejich hlas celým Thorgerda odcházejíc musila se podpírati o rám jedné z dívek. Dvée zavely se s rachotem a krásné to zjevení, metající

Opt

domem,

rozléhala se

ale

141

blesky zlata a vášn, zmizelo jako sen. Olaf chopil se mé ruky, vytáhl mne na chodbu a dovedl do komnaty, kde jsem spal. Tam zstal se mnou až pozd do noci, zamyšlen sed v kesle, až jsem jej donutil, aby se na své lžko odebral. Nežádal na žádného vysvtlení podivného výstupu s Thorgerdou, a nepovdl jsem mu také nieho. Nespal jsem celou noc; vidl jsem stále Thorgerdu ped sebou, jak pi zái rudých pochodní, k shromáždným mluví, jak nesmírná nenávist jí z oka šlehá, a jí slova jako jedem napuštné šípy na jazyk klade ale vidl jsem též, jak odcházejíc citem pemožena do nárue dívky klesá, a srdce moje šeptalo mi, že ta nenávist její niím není, než posledním bojem, krutým, zoufalým, ale bezvýsledným proti lásce, nabývající v srdci jejím pevahy. Ráno prohlížel jsem svoje zbran, vyhledal purpurový šat Thorgerdin a odl jej na nahé tlo. Ostrá a omamující jakás vycházela z jeho záhyb, které jsem díve nebyl pozoroval, zdálo se mi, že mi až do samého mozku vniká, a rozpalovala podivn moji krev, tak že mi v žilách nedokav kypla. Velkými kroky chodil jsem po pokoji, zkoušel svj me, pipevnil pílbici a ekal s nejsvrchovanjší netrplivostí na zaznní rohu, oznamujícího, že sedání poíná. Nevyšel jsem díve z pokoje a mimo svého zbrojnoše nevpustil jsem nikoho k sob, ba

mn

—

mužm

;

vn

ani svého laskavého hostitele.

142

Když

konen

hlahol kotl a táhlé

hmní

otevel jsem dvée, letl kvapem se schod, vyskoil na svého kon, kterého zbrojnoš mj za uzdu ped pihnal domem držel, a s taseným jsem se na louku jako bou. Nikdy necítná zuivost burácela mi v prsou, nevidl jsem ped sebou než samou krev a pál jsem si celý voj nejlítjších nepátel a nejdivoejší se. Když mne zahlédli na louce, ozvalo se všeobecné volání, výkiky pomsty a nenávisti rozléhaly se vzduchem, zdálo se, že nejen Vrhl jsem já, ale všichni ostatní byli zšíleli. se proti muži stojícímu mi na blízku a bodl jej tak rázn a prudce, že ihned s kon spadl. To bylo znamení k poátku nejzuivjšího boje, který jsem kdy spatil. Nevidl jsem již nieho a neslyšel. Zdálo se mi, že se brodím v moi krve a ohn, že se tisíce blesk s nebe na mne sype, že mi jakás potopa kolem hlavy huí, že se zem pode mnou boí. Píchal, bodal, sekal, bušil jsem stále ped sebe, máchal meem a sypal bez ustání nejurážlivjší a nejvyzývavjší posmšky na svoje nepátele zdálo se mi, že vše pede mnou k zemi klesá, jen jako mlhou a jako ve snu vidl jsem, že nkteí mi v boji pomáhají proti pesile, a jako hrdý andl temností stála Thorgerda kdesi na vyvýšeném míst a kývala nepátelm mým, a bledý její obliej mi hrozil a jasné kruté její oi vysýlaly blesky, jako by mne zniit chtly, a trub

od louky zaznlo,

meem

;

143

bylo mi, jako by nepátelé moji nenávist svou

jako

zbra

o kruté ty zraky brousili.

jsem ránu asi tam, kde na purpurovém rouše blyštlo padl jsem s kon k zemi, a vzduch se otásl ohromnou bouí nesíslných hlas, rány na mne pršely a horká moje krev lila se proudem z mého tla, a jako mlhou vidl jsem, že purpurové moje roucho v cárech se

Pojednou

cítil

vyšité stíbrné srdce se ;

mne

viselo.

„Velký bože!" zvolal jeden z odprc mých, „vizte toho muže. Pod nachovým jeho šatem neskrývá se žádný pancé! Ozbrojen: bojovali jsme proti neozbrojenému!" Všichni kleeli Nastalo hrobové ticho. kolem mne, nkdo pozvedl klesající moji hlavu, byl to Olaf. Slzy kanuly z oí jeho na mou tvá. „Mj host, mj host!" zaúpl. „Ó vy Beze zbran stál proti vám, jste ho zavraždili proti vám odným v nejtvrdší ocel!" „Pane, my nevdli o tom, my jsme nevinni!" ozval se jeden z muž pohnutým hlasem. „A veejn ped tváí boží zde pod širým jeho nebem prosíme umírajícího toho muže o prominutí. Slavn prohlašujeme jej za vítze, za nejhrdinnjšího bojovníka nás všech!" „Sláva mu, sláva!" zahmlo to z úst všech. To bylo poslední, co jsem slyšel. Mrak se spustil na mé oi a padl jsem do hluboké mdloby. !

144

;

Když jsem se probudil z mrákoty, ležel jsem na svém lžku a byl již veer. Rány moje byly zavázány a vítzovnec ležel na

mé pokrývce. Komnata byla slab hoícím kahanem osvtlena. Vzdychl jsem z hluboká a nkdo rozevel pak záclony mého lože v tom otevely se dvée mé komnaty a starý Olaf, bledý jako pízrak, vešel táhna cosi bílého za sebou, cosi tpytícího se jako hvzdy Byla to Thorgerda, odná v bílý stíbrolesklý šat, pokrytá drahokamy, tak jak jsem ji byl ráno vidl, zhoubnou bohyni záští, nepátelm mým vítzství kývat. Bílý ten šat byl nyní rozedrán Olaf byl ji prachem za sebou smýDržel ji za bílé její ruce a plavé její kal. vlasy byly kol pstí jeho ovinuty. U mého lože trhl jí do výšky, a stála pede mnou zsinalá^ a dsná jako mrtvola. „áble, dáble!" sípal staec, „zde, zde viz, co jsi spáchala!" Sebral jsem veškeré síly své. „Mj drahý hostiteli, ote," prosil jsem, „utište se a odpustte jí. Thorgerdo," pravil jsem pak k ní, „vy vera slíbila jste, že vítze políbíte na elo prohlásili za vítze mne, zde leží vnec mj. Nuž dodržte svj slib." Stála bez pohnutí. „Thorgerdo," prosil jsem znova, .

.

.

;

mj

—

—

„pospšte neb umírám." Thorgerda se vzpímila,

rumnec

polil

bledý její obliej, odstrila prudce svého otce a vrhla se na mé lžko. Chvíli zaryla svou tvá do podušek, pak vstala, hledla klidné Zeyer: Spisy

XIV.

145

a vážn na mne, schýlila se nad mou hlavu a vtiskla mi dlouhý polibek na elo.

„Díky!" zvolal jsem. „Nyní zemru rád."

Thorgerda se vzchopila. „Ješt nezemi!" zvolala, „slyš prve celou pravdu! Amisi, já

t

líbat,

a proto chci tvou smrt. Ano zhyn, ležet a rány tvoje neb otevenými krvavými jich ústy

prchá

život

miluji

zemi

!

Budu na kolenou

lstiv vkradl

tvj jsi

!

Zhyn a bud

mého

se do

proklet

!

Ty

srdce, ty's zlomil

mj, ty's zniil hrdou moji bytost, a nenávidím t ach, a miluji t zárove Hnala jsem t smrti vstíc, napustila jsem purpurné roucho potají šávou arných mísila jsem bejlí, která rozncovala t k boji Stála tutéž štávu do vína tvých nepátel. jsem na pavlánu a jásala, když rány na t Thorgerdu pršely jako blesky mého hnvu. pímti k lásce, to znamená zasvtiti se smrti. Chci býti volná jako duch, a láska k muži odpor

—

proto

!

;

—

snižuje býti mužem milována, znamená býti jeho obtí, býti v jeho porob. Nuž tedy zhyfí, zemi a sprosf mne svého pohledu!" ;

Olaf rozzuil se znova, neslyšel jsem ale nová tžká mrákota valila se co mluvil na mne, a poslední, co jsem zaslechl, byl srdce rozrývající výkik Thorgerdin

již,

;

.

Po dlouhé msíce

zápasil

mn

.

.

jsem se

smrtí,

pibližovala se a pohrávala se mnou, jako dravec pohrává s obtí svou, ale vzdálila se opt a neschvátila mne. Po celou tu dobu

146

jsem jako v tvrdém, divokém snu. Nebyl dosti silný, abych nabyl myšlenky neb jasné a urité pedstavy, vše mihalo se jen matn jako stíny v osláblém mozku. Pozoroval jsem, že u mne Olaf sedává, zdálo se mi, že se nachyluje k mému srdci, aby naslouchal, zda ješt tlue, ale nedovedl jsem si mysliti, pro tak iní. Nkdy zablesklo to v duši mé ležel

jsem

vdomí,

takový zášleh duševní síly jako stopa padající hvzdy. Nkdy vídal jsem ješt jiný obliej než Olafv, bledý a krásný, se záícím jasným okem, s plavými dlouhými vlasy a pak vzdychal jsem a muil se sebrati síly své, k jedinému slovu, k jediné urité myšlence, ale marn. Pece uzdravoval jsem se poznenáhla, a pišla doba, kde jsem již urit vdl, co jako shasl

ale

opt záhy

vstal

mnou dlo. Pišla konen doba, kde o rám vrného Olafa jsem s lože a k oknu popošel. Venku ležel hustý

sníh

a

se se

podepen

nebe

bylo

zasmušilé;

byla

již

plná

zima. byly

Pomalu a zdlouhav míjel mi as. Dni pošmurný, vítr huel a kvílel píšern

kol starého domu a noci byly bez konce. Piploužil jsem se nkdy s bezsenného lžka k oknu s touhou uzíti tvá pírody, uzel jsem ale pouze bílý její píkrov, a nebe s hvzdami, ku kterému zrak úzkostliv tkal, zdálo se mi býti ernou slují, z které rudé, žhavé oi hladových vlk po koisti slídily, a srdce moje melo pak dvojnásobnou tesknotou.

mj

147

Thorgerda nepicházela nyní

již

komnaty a já ostýchal jsem se po Tak minulo opt nkolik msíc a

do

mé

ní tázati. síly

moje

byly se pes truchlivou tvánost chorobného života pece úpln vrátily cítil jsem se zdráv i

;

a prosil jsem tedy Olafa, by mne dol vedl do velké siné mezi ostatní obyvatele domu. Vítali

mne tam srden,

Tuce a v oích /relé

moje

mnohého

díky.

Sedl

tiskli

mi radostn

blýskla se slza budící jsem nyní opt co

veer u záícího ohn, písn

zaznívaly

opt

dlouhou síní a vše konalo se tak, jako díve, než jsem byl na smrt rann na své lžko klesl. Thorgerda objevila se posléze též, byla opt jako jindy v smutení svj šat odna, sedla opt tiše mezi sloupy runami pokrytými, ale neodvracela již plaše bledou svoji tvá, postihl-li jsem zádumivý její zrak. Hledívala vážn na mne, ale nemluvila se mnou nikdy více než nkolik lhostejných slov. Jednoho veera prosil mne Olaf, abych nco zazpíval, a vyhovl jsem tomu pání.

Vzpomnl jsem

si na jistou vroucí, nhyplnou jsem se byl kdysi od jednoho z nejslavnjších truvér piuil. Budila všeThorgerda byla dojata, obecné nadšení, pestala písti, podepela zamyšlen hlavu o sloup, vedle kterého sedla, a zdálo se mi, že se na ase zamyšleného jejího oka za-

píse,

které

i

tásla

slza.

Paprsek nadje pronikal mi srdcem a zazpíval jsem rozechvn písei druhou, ohnivjší

148

:

:

a nadšenjší. Thorgerda sebou nehnula, hlava stále spoívala na sloupu. „Krásné jsou ty vaše písn," ozval se Olaf, „a. tikráte blažena ta zem, kde ženy, jako ony, které písn vaše oslavují, co rže kvetou a co hvzdy záí! Avšak nemyslete, že zde u nás na severu jen irý mráz a samá pustá skála. Slyšte píse starou, dávno zapomenutou, kterou otcové naši zpívali." Zamlel se na chvíli a pak zapl hlasem posud silným, kterým byl nkdy uprosted její

nejlítjší

moské boue korábm

velel,

tuto

píse Sedí ped bílým hradem Sigyn, ped hradem krytým zlatými štíty, obrací zraky k oblakm ploucím, dívá se v krajinu dumavým okem, vylévá v dující vtry svj

ža!

„njící

hory, kde obrové bydlí, skaliny srázné, s nichž eky se lijou, doliny tmavé, kde doubravy šumí, káž byste kryly drtící tíhou

hluboký hrob

mj,

neblahé ženy

!

chof mj, však zpurný, krásný co dcnnice, stíbrná hvzda, zlý však a zhoubný jak boue a mor.

Krásný

jest Loki.

Nástrahy

strojí

bohm

i

obrm,

zradu jen snuje, podvody, zmar. Po jeho boku muka jen snáším, trýze a bol jsou údlem mým!

Sama te sedím na vysoké skále, a komnata má. pustý jest hrad se vrátíš, Kdy ach, ó Loki, ke

mj

mn

149

!

bych

s

pyšného ela

ti

plašila

chmury,

zlatými strunami krotila vzdor?"

Domluví Sigyn, a zahuí boue, zaskuhrá vichice nad krajinou, divoké ženy s vlajícím vlasem ženou se mrakem na ohnivých oích, smjou se blesku a rachotu hrom, na perutích vichru pouští se v dol

Jedna z nich kloní se nad hivou kon,

plamenným zrakem na Sigyn hmjící hlas její ohluší bou.

hledí,

„Device smrtné, my spcháme v bitvu laníce po zracích zsinaiých muž, s mrákotnou smrtí již zápasících.

Pec ale stavíme chvátící kroky, by zvst naše tšila osielou. Vyjasni zrak svj, truchlící ženo, jásavým zpvem pl pustý svj hrad! S hrdé své výše, sítil se Loki, bozi jej pemohli, padlého jali, a nikdy již více se nevrátí sem! Odin jej soudil, sedící s bohy pod pesvatým jasanem Yggrasil, pod svatým jasanem tajuplným, šumícím vštby staré co svt.; Tam sedli bozi, soudili Loki úpí ted bídný v podzemní sluji,

kam svrhl jej hvzdami vnený Thór! Stevy jest spoután vlastních svých synu,

mu zrodila obr plemene.

jež v šeré sluji z

urputných

Na

žena

tvrdé skále leží ted Loki,

zmije mu visí nad sníženou hlavou a kape mu jedy na zmuenou tvá!

pod ještra slinou a vyje, až propastí otásá! Zstane v bezdnu, až slunce shasne, Svíjí se Loki

150

•

zem

až sítí se v huící moe, až spadnou do hltící tmy! Sigyn, blavá labuf, se a zapj radosti zpv!"

hvzdy Ty ale,

smj

— —

Valkýra domluví, kvapí dále, zavane boue sbor divokých žen,

zavje vtík, slunce zazáí,

ped bledou Sigyn stojí Idun. „Vítám t, Sigyn," bohyn praví, „arovné plody nesu ti nebes,

a

vné

jablka,

Usuš své

mládí jež skytnou.

slzy,

zmuená

ženo.

na vždy; nebesa k vnému kvasu, bozi t ekají nesmrtelní." Tak praví vznešená bohyn mládí, ped Sigyn postaví nádobu zlatou, labutí perut zašumi vzduchem a sama s svým žalem jest opt Sigyn. Chopí se zlaté nádoby jablek, sype je bez vzdechu na holou skálu rozkvítej krásou, jež potrvá vejdi v

a

spchá

s

nádobou v široký

Únavy nezná,

kraj.

bloudící Sigyn

bouí a tmou, nestane díve, až na kraji bezdna, Loki kde snáší hrozný svj trest. S úsmvem tklivým pistoupí k nmu, celuje elo mu vrnýma rtoma, schladí je proudem tekoucích slz; nad hlavou tímá mu nádobu zlatou, chytá v ni pnu chrlenou drakem, a zmuený Loki upadá v sen. Když nádoba zlatá až ku kraji plna, vychází Sigyn z mrákavé sluje a vylévá jedy v jeící moe. putuje vedrem,

Slina

na

dsného hada

líce

tu padá boha ujameného,

Loki pak zave, svíjí se mukou, až se otásá v základech.

zem

15X

—

Obsah

této

písn

dojal

neumlý její tvar. Zahledv

mne

se do

Thorgerdy, zpozoroval jsem, že

hluboce

pes

tváe dumavé i

její

srdce se

vroucnjším, jemnjším citem než obyejn chvlo, a umínil jsem si tedy, že ješt toho veera s ní vážn o své lásce promluvím. Chválil jsem nadšen píseí Olafovu a pravil jsem poýšeným hlasem, že nikdy, nikdy nepochyboval jsem o vzácné šlechetnosti a o vzletném smýšlení žen na severu, že tenkráte v vit nepestanu, když strojenou divokostí sebe samy oerniti se snaží. Po celý veer mluvili jsme o tomto pedmtu, a po celý veer opírala Thorgerda jako unavena hlavu o sloup a sedla bez nejmenšího pohnutí jako socha. Když konen vstala a jedna z žen velkou lou zapálila, by jí do komnaty její svítila, tiskl jsem Olafovi ruku a spchal za ní. Dohonil jsem ji, když práv i

n

byla práh své komnaty pekroila stála uprosted pološeré sín a hledla na mne beze všeho pekvapení, jako by byla oekávala, že za ní pijdu. Kývla, a dívka upevnila lou do železného svícnu a vzdálila se, nechávajíc dvée na chodbu vedoucí dokoán oteveny. „eho žádáte ode mne?" tázala se Thorgerda, tentokráte ale vážn, beze stopy vášn ;

a divokosti. Bledá stála pede mnou s hlavou schýlenou a ruce mla kížem na prsou složeny.

„Ó Thorgerdo," íádat

mohu

pravil

jsem mkce,

jiného než tvojí lásky?"

152

„eho

Thorgerda zatásla smutn hlavou. „Chypane," odvtila; „mla jsem s vámi od zaátku mluviti, jako muž s mužem mluví oteven, upímn, pevn a beze lsti a zloby. Uiním nyní tak, a rozejdeme se pak co pátelé " Hledl jsem s udivením na ni; tak klidnou, dstojnou, smutnou a krásnou nebyl jsem ji posud vidl. „Možno," poala po krátkém mlení, „možno, že to, co se láskou nazývá, jest více než pouhou slabostí, že cit ten skuten lovka blažit a jej šastným uinit mže, avšak nenáležím mezi tvory, kteí v lásce ukojení tužeb svých nalézají. Já cítím jiné povoláni, než státi se milenkou a ženou, a povolání to zdá se mi neskonale vznešenjší. Vzte tedy, že zaslíbila jsem se duchu mocnému, jenž pebývá v plamenech sopky, a bila jsem,

kterého nkteí áblem nazývají a jehož pouhou jsoucnost jiní naprosto zase upírají. Netoužím po tom, podrobiti se muži, netoužím ani po tom, muže ovládati, duch práhne po vdomostech skrytých a svatých, je za nesvaté vaši knží vyhlašují. Mluv pták

mj

rozumti a šumní vtr,

rozmlouvati

chci s bledými stíny, obletujícími

noní dobou

chci

bsm

zapadlé mohyly, chci vládnouti, již v samotách bydlí, a vnikati v tajnosti planoucích hvzd proto odekla jsem se svta, do kterého marn mne vlákati nepestáváte. Odhalila jsem vám nyní srdce svoje :

,

a

153

vn

!

a úmysl

mé

svj,

jdte tedy a nežádejte

Byla se mezi

pede mnou její

více

lásky."

svítilo

jako

temn

nost sálala z celé

„Co mi zde

eí

vzpímila a stála panovnice východu

;

a jakási nadzemská její

hrd oko

veleb-

bytosti.

pravíš,"

zvolal jsem,

„jest

irou nemožností. Ubohá divko, ty blouzníš Nepebývá žádný duch, žádný bs v plamenech sopky, a kdyby tam byl, chtl bych pustit se s ním v boj o tak sladkou koist, jako ty

jsi,

Thorgerdo!"

V okamžiku tom podzemní hmní, a

zarachotilo to hluše jako zdálo se mi, že se celý

dm

slab zachvl. Thorgerda sebou trhla. „Slyš!" zvolala, Hlásí se ten, jejž vyzýváš." „slyš, rouhavý! „Nezastraší mne skuhrání vtru," odvtil jsem s úsmvem. Sotva že jsem domluvil, ozval se znovu ale silný jako lítá bou, a tenkráte se k pádu kloní; pda pod zdálo se, že nohama zdála se, že se vlní jako voda. Thorgerda vyskoila, bžela k oknu, rázem rozevela tžkou okenici, a na vždy zstane mi nezapomenutelným, co jsem nyní spatil. Hustá tma zahalovala krajinu a mdle jen mrákaly jí hvzdy, když náhle široký oblouk mnivým jasem noc pronikl, sklenuv

rachot,

dm

celý obzor jako ohromný most; hned temenily se mocné proudy svtla se všech stran a pojily se arovn v nesmírnou

se

na

pes to

154

bá, sálající rubínem, zlatem, bledým smaragdem, a pod ohniv tpytícím se nebem záila ohniv zem Blost snhu byla oslující a moe v dáli za to ernalo se temnji než noc, dmulo se jako znepokojováno tžkým snem, a hluboké jeho vzdechy byly jediným zvukem, rušícím ticho, spoívající nad píšern osvtlenou krajinou, ticho velebné a záící

i

tajuplné jako

sama

!

smrt.

Beze slov hledl jsem vytržen na uchvacující,

nikdy

ped

tím

toto

mnou nevídané

zory; Thorgerda ale vedla a vztáhla ruku k horám, které tonouce v kouzelném svtle, s neuritými svými obrysy pouhými stíny býti se zdály, neb chvjícími se ve vtru parami. Zachvl jsem se mimodk: obrovský stín, temný a hrozící, vznášel se nad iiorou Heklou, jež planula a kmitala se jako tmavý drahokam bájené velikosti, v jehož nitru by proudy pr-ídkého ohn stoupaly a padaly. Stín vznášející se nad temenem hory tvary lidského tla s ernými kídly, sáhajícími od východu k západu, a zdálo se, že nesmírné ruce svoje vztahoval k nám. Ohlušující hrom perušil ticho noní, když jsme dlouho bez pohnutí byli zírali na skvlý zjev, a hora vysoptila záplavu žhoucí lávy, chvla se jako strachem pod námi, zora vzplanula ješt krvavji, ale v okamžiku poala blednouti a bledla až zhasla. S optným tichem vrátila se zase hustá tma a opt mrákaly jí hvzdy mdle

divadlo

severní

mne k oknu

ml

zem

155

výše nebes, nad sopkou ale stál posud onen temný, máto2ný stín s rozepjatýma rukama, a o>^ as vyšlehl zsinalý blesk z pod erných jeho kídel a zapadl do žhoucích proudu, které jak ohnivé žíly horou se klis

kat kižovaly. tm.

Konen

zmizela

i

tato vidina

ve

,Ty's vidl?" tázala se Thorgerda.

Nemohl jsem než kynutím hlavou pisvditi. „Tedy jdi!" pravila klidn a propustila mne s královským posukem krásné své ruky.

Pak

obrátila

se k oknu,

se

klonila

hluboce

smrem

ku kmitající se Hekle, zahalila si tvá erným svým rouchem a nedbala více o mou pítomnost, ani o proudy ledového vzduchu, vnikajícího oknem do komnaty. Za chvilku objevila se jedna z dívek byla bledá strachem, ale vidouc Thorgerdu pohrouženou ;

v myšlenky rušiti,

nebo modlitbu, neodvážila se ji zavela tedy mlky okenici a usadila

se pod hoící lou.

Odebral jsem se na své lžko, a rozea naplnn pocitem jakés nevyslovitelné tesklivosti, probdl jsem celou tu dlouhou noc. Jen jedno bylo mi jasné ve víru odporujících si myšlenek že Thorgerdu miluji a že se jí nikdy neodeknu pes všechny ty nepochopitelné události, dsivé zjevy a tajuplné ei. Nadje na konené moje vítzství ukonejšila moje obavy a pochybnosti, byl jsem pesvden o zdaru svého podniku a

chvn

:

156

íkal jsem zajisté,

budou.

si,

že

trplivost

moje a vytrvání

teba po dlouhém ase, korunovány

Za nedlouho

ale udalo

se cosi,

co

netušeným zpsobem konec mého dobrodruž-

znan

urychlilo. Snhy byly se totiž posléz roztály, jaro picházelo po dlouhé, tuhé zim sem do nejzazší severní krajiny, a ství

i

ustanovil velký ptaí lov. Honba na ptáky má velkou dležitost v hospodáství na zvláštním onom ostrov, a obyvatelé jeho poítají ji též mezi nejoblíbenjší svoje zábavy. Vyhledávají Islandané nkteré ptáky k vli peí a zase jiné za píinou vajec. Nesmírné množství kajek, labutí, divokých kachen, potápek a jiných druh ptactva hnízdí

Olaf

na skalinách píkrých moských beh, mnohdy na místech nedostupných, a Olaf popisoval mi s velkou výmluvností a živostí zpsoby honby, zvyky pták a místa, kde se nejhustji nalézají.

„Rozhodl jsem se pro zítek," pravil mi, osamotnlý ostrvek nedaleko našeho zálivu. Podivíte se nesmírnému množství nejrznjších opeenou, které tam nalezneme. Nazývají pustou tu výspu labuti skalou."' Sotva byl tato slova pronesl, vstala Thorgerda prudce a stála zamraena u ohn proti „pro

svému

otci.

žertujete, ote!" zvolala rozilen. „Vy nezamýšlíte honiti na labutí skále." „A pro ne?" tázal se klidn. ,Vy víte, že to nelze!" zvolala s ješt

„Vy

157

"

vtší prudkostí. „Vy víte, že ostrov ten zasvtila jsem duši vaší matky, a že tedy ni zvíe ni lovk tam usmrcen býti nesmí, aby klid její se tím nerušil. Pomnte, že na labutí skále jsem mrtvolu její na hranici položila a upálila, a vzdejte se tedy svého úmyslu." „Honba se bude odbývati, jak jsem uril," odvtil Olaf a zakabonil se. „Nenávidím ty staré pohanské zvyky. Ty zapomínáš, Thorgerdo, že

mu

—

„Vy zapomínáte, co se sluší!" pervala vášniv slovo, „Pravím vám, že to nelze.

Neštstí hrozí

vám

co spravedlivý

trest,

ne-

uposlechnete-li."

Olaf vstal. velel rozzloben.

do své komnaty!" „Ne'rozkazuje žena v

„Odejdi

dom

mém. Zstane pi

tom, co jsem pravil: honba se bude na labutí skále odbývat."

„Bda, bda!"

zvolala Thorgerda

temn

a odcházela rychle, a dlouho opakovala ozvna po chodbách vštící její volání. Na druhý den vyjeli jsme na lov. V bylo záhy velmi živo, celé obyvatelstvo inilo pípravy, jen Thorgerdu nebylo vidti teprve po skonené snídani, když jsme se již na lod brali, vidl jsem dceru Olafovu zasmušilou v stínu chodby, v hlubokém smutku podepenu Stlumeným šepotem opakovala bez o zed. ustání svoje „bda, bda!" Olaf toho nedbal, sám ídil kormidlo byl veselý nad obyej opt jednou po dlouhém, dlouhém ase, jak mi pipamatoval. Rozhovoil se o minulosti

dom

:

;

158

jsem jen roztržit, ono Thorgerdy znlo mi stále v uších a naplovalo mne mimodk úzkostí. Moe bylo klidné a lod naše jela po hladin jako šíp, pluli jsme málo hodin a labutí skála se vynoila z modra vln v celé zasmušilé kráse své. Pistáli jsme u pomrn nízkého mysu, který se mi ale nezdál býti oním, na nmž tenkráte plameny hranice tak tajemn šlehaly, když jsem poprvé Thorgerdu u ostrova toho byl spatil. Olaf vypisoval mi, jakým zpsobem poneme honbu, ale mezi své,

ale

naslouchal

pošmurné „bda"

eí

jeho

vran,

že

tak silné krákorání hajeho tím perušeno z našich lodník znamenali se

ozvalo

se

vypravování

Nkteí

bylo.

hrozící

kížem a hledli polekan kolem

sebe,

jako

mají Islanané by zjevení jakési oekávali totiž ptáka toho velmi v nelásce a pojí jej vždy jaksi s dáblem.; Olaf zahlídl nepokojné zraky svých lodník a dal se do smíchu. ;

„hnízdí jich tam peklo Pokejte, milí druzi, vyberu nkteré z tch hnízd, abyste se pesvdili, že se tam erti nelíhnou!" Hned jal se píkrou skalou nahoru stoupati, a když jsem ho zdržeti nemohl, následoval jsem ho. Nestail jsem starému muži, se smíchem „Proklatí ptáci

nahoe na

ohlížel se

skále

po

!"

as

zvolal,

celé

1

mn.

„Hle, zde první hnízdo!" zvolal a házel bledozelená, kropenatá vejce dol mezi

hnd

„Ale na temeni jich bude ješt více," a lezl hbit a jist po rovné

balvany.

dodal

tém

159

stn. Za nkolik okamžik byl nahoe; byl jsem jen ješt málo krok od nho vzdálen, když Olaf náhle temn vykikl, zavrávoral a k mému hroznému úžasu stemhlav dol k moi se sítil mezi šedé, tam rozházené skaliny. Stál jsem bez pohnutí, hrzou prov sloup, a když jsem se vzpamatoval, ohlížel jsem se po tom, eho se nešastný zahlédl jsem to brzy a zatásl byl tak zdsil se hrzou a dojmutím. Na malé ploše mezi ohromnými kameny ležela kupa uhlí a v erné jeho spoust blela se umrlí hlava, zdobená

mnn

;

zlatým, napolo

ohnm

rozpuštným diadémem

;

hlavy bylo se nkolik rubín diadém svezlo, a zdálo se, že bledá ta líc hledí na svt krvavýma oima, a bílé její zuby cenily se jako ábelským úsmškem. Nebylo pochybnosti, stál jsem na míst, kde Thorgerda byla bývalou valkyrii upálila, a dsné to oko a hrozící ta šklebivá tvá byla nešastného Olafa svrhla v strašlivý hrob. Chvje se na celém tle spouštl jsem se pomalu a opatrn dol a vrátil se na lod, kde již Olaf, z vody vytažen, klidné jako v spánku ležel. Nebyl mrtev, srdce jeho bilo a nebylo

v dlky píšerné

rány na mluviti,

nm

té

vidti,

a byl jsem

pece jist,

ale

že

nemohl

dlouho

žíti

projiž

nebude.

dom

a ThorDojeli jsme plným spchem gerda stála na behu, jako by nás oekávala; krátkými slovy vyložil jsem jí, co se bylo udalo; svsila hlavu, nejevila ale velký bol

161

;

nad ztrátou, která Jí hrozila. Dala otce odnésti na lžko a tam probdl jsem s ní celou noc. K ránu otevel Olaf náhle oi a hledl kolem sebe. „Umírám!" šeptal a položil ruku na ráme Thorgerdino. Vstala a hledla mu upen do oí ruka její se chvla zimnin, tvá její byla bledá jako smrt, ale výraz její byl tvrdý, ne bylo na ní ani stopy soucitu neb lítosti. Olaí

sebou nepokojn házel, dívky, který se

se pod

zrakem

krut a mraziv jako

ocel do

svíjel

tváe jeho vbodal. Oi jeho hoely horenou záí, výkiky zoufalé vydíraly se násiln z

jeho rt. „Proklaté

moe!"

blouznil,

„jak

mne

nemilosrdn metá na žhavé skály, které se pode mnou boí a klátí Bda, bda Ó tch dsivých démon a Jak šklebí dlouhé svoje zuby! A ty jsi též zde, Thorgerdo? Ale z oí tvých jde hrza! Což nedovedeš se I

bs

!

usmívat, což marn prahnouti musím po jediném polibku tvých rt, jako jsem marn prahl po požehnání matin?" Thorgerda se pomalu, pomalu chýlila nad umírajícím mužem, ne ale k elu jeho, aby jej políbila, jak si žádal, nýbrž k uchu jeho a zašeptala mu cosi. Výraz její tváe byl pi tom tak píšerný, že mi krev v žilách stydla Nerozuml jsem, co šeptala, slyšel jsem pouze cosi jako sykot hada, ale Olaf vykikl tak divoce, že se stny komnaty zatásly Zsyet

;

Spisy

n

XIV.

161

„Jen za tu cenu jest úsmv tvj a polibek a smír?" tázal se hlasem plným výitek a slzy mu vyhrkly z oí.

Thorgerda kyyla chladn a hrdé hlavou. Olaf zalomil

rukama

byl jako by

úpln znien. Slavné ticho komnat. Thorgerda upírala

a ležel chvíli bez hnutí,

kládalo se v hadí svj hled na umírajícího starce.

rozstále

Konené

nmu

pokynul jí rukou. Opt se chýlila k a položila ucho své k jeho ústm šeptal jí cosi maje mezitím zrak jako vyteštný, a tvá mnila jásavým výrazem. Když dojejí se konil Olaf, vzpímila se, pozvedla ruce s divokou radostí nad hlavu a zajásala tak divoce, že se opt stny komnaty zatásly, jako díve pi zoufalém výkiku starcov. Pak políbila ho nkolikráte prudce na elo, Olaf ale nedbal již. ;

„Bda!" zachraptl

v zápase

se smrtí,

„bda, co jsem to uinil!" Zahalil tvá svou rouchem jako

—

hrdina

Pistoupiv k byla

jsem

umírající

a skonal.

nmu

jal jsem ho za ruku; chladná. Pemožen city svými padl mu na prsa a ležel tak nkolik oka-

již

mžik, ron velé slzy; když jsem komnata prázdna, Thorgerda byla

byla

vzhlédl,

zmizela.

Celý ten výjev u lože umírajícího Olafa mi nepochopitelnou hádankou; co byli si hrozného svili a šeptali? Nemohl jsem tajemství to proniknouti, ale výraz na tvái Thorgerdin dsil mne, volalo to ve mocným byl

mn

162

hlasem, že žena tato nemá srdce, a lekal jsem se poprvé své lásky k ní. Druhého dne ráno shromáždila Thorgerda veškeré obyvatelstvo domu a prohlásila se za

ddiku

statk a slávy svých pedk. Byla bledá a pevná. Ani jediná slza nezaleskla se v jejím oku, ani jednou nezachvél se její hlas, když o nebožtíkovi mluvila ale byla nevýslovn krásná, zahalena jsouc v dlouhé, vlekoucí se závoje smutení a podepírajíc se o mohutnou stíbrnou berli. Tak stála pod baldachýnem, povšeným pro tuto píležitost mezi sloupy runami pokrytými. Do všech konin ostrova rozlétli se poslové, zvoucí obyvatelstvo k slavnému pohbu posledního moského krále. Ti nedle chystali královský ten poheb a ve dne v noci byly cesty, vedoucí k sídlu Olaíovu, cestujícími hrdá,

;

pokryty.

Po

celý

viditelnou,

jen

ten

as

v noci

byla

Thorgerda

otvíraly

se

dvée

nejejí

komnaty, a pak vyšla v prvodu svých dívek, pokryta hustým, neproniknutelným závojem, usedla na prahu oné sín, kde otec její ležel, a tlumeným hlasem zpívala píse smutení, doprovázena jsouc celým sborem žen a dívek. Po celé ty noci hoely ohn na všech chlumech a s vží hradu Nidaros zvuely neustále táhlé a hluboké zvuky kovových trub. Starý ková Asbjarn zavítal záhy po smrti Olafa, moského krále, na Nidaros. Znal staré, polozapomenuté obyeje a mravy a ídil vše

163

ve jménu Thorgerdin; znal též šávy bylin a strom, a jemu svili úkol, mrtvolu moského krále balšámem napouštti. Konen pišel den pohbu. Veškeré pahrbky, skály a behy byly nesmírným liostvem pokryty. Slunce zapadlo krvavé do modrého moe, a když noc na krajinu se spouštla, vyšla Thorgerda z hradu v erném hávu, ale bez závoje, a pokryta zlatem a drahokamy, jako slavná královna. Naplovala tichý vzduch dlouhou, pošmurnou smutení písní, a když umlkla, padly na dané znamení palisády ped domem k tomu cíli podkopané, a prvod pohební se náhle zjevil celému shromáždní. V rakvi pokryté zlatou látkou ležel Olaf v hávu purpurném, zlatá koruna zdobila bílé jeho vlasy a po boku blyštil se mu velký nahý me. Mužové v erných hávech nesli jej na beh, a za skalou vyplula nyní velká lo, pokrytá tžkou, tmavou látkou, posetou stíbrnými

Na tuto lod postavili muži rakev, a Thorgerda kráela velkým krokem pes devný, zvlášt k tomu cíli sbitý most na palubu, by se s otcem naposled rozlouila. Stanula ped rakví, sala diadém svj a zlomila jej silnou rukou, sala rubínovou hivnu, zlaté obrue, perle a všecky skvosty své, a házela je k nohám nebožtíkovým pak podali jí závoj, který mu hodila pes tvá, políbila ho na elo a vrátila se na beh. Nyní hnula se lod, vyjela daleko do moe, tam zakotvili ji lednici a vrátili se též. Bez slzami.

;

164

;

hnutí stál koráb v šeru, osamotnlý,

nemaje

než zemelého krále moe na pusté palub. Vlny šplounaly tiše a veerní vítr svištl mezi skalami, ale z lidí nehnul sebou nikdo, nerušil ani slovem ticha, a zraky všech upíraly se na píšernou tu lo, nesoucí opunikoho,

štnou

mrtvolu.

Konen

vyšlehl požár,

jejž lodníci

byli

v útrobách lodi vznítili, než ji byli opustili rudé jazyky plamen skákaly po palub a spojily se v nesmírnou hvzdu, záící na ztichlých, dímajících vodách. Ihned naplnil se vzduch tryznami, zpívanými nesíslným množstvím host pohebních, a truchle tyto zpvy neumlkly, až když se byl koráb v kusy rozpadl a když vlny žhavé jeho údy se sykotem rozmetaly po ztmlé hladin, až když roztálé zlato koruny a eavé drahokamy šperk vodami shlceny byly a v popel rozpadlý král do lna onoho mohutného moe, které za íši svou byl nkdy považoval, k nému klidu se byl ponoil.

v-

Zadumán zíral jsem na to velké divadlo, mne starý Asbjarn oslovil. Neml dosud píležitosti se mnou promluvit a žádal mne když

abych mu poslední okamžiky nebožtíkovy Uinil jsem tak na jeho žádost a svil jsem mu též podivný výstup s Thorgerdou. nyní,

vylíil.

„Velký

bože!"

zvolal

dobe rozumím tomu,

emu

uhodnouti nedovedete."

165

Asbjarn.

„Píliš

vy se divíte a co

;

žádat o vysvtlení tch pehlušil mou otázku zdálo se, že veškeré to množství, shromáždné na skalách, mlo jen jediné hrdlo, jediný hlas, který nyní zaburácel jako bou. Ohlédl jsem ejhle, druhý požár šlehal tam se na beh k nebi, mohutnjší, hroznjší, než byl onen na moi; celý Nidaros byl jedním jediným plamenem, a zdálo se, že klenby nebes dosáhnouti se snaží. Ze všech oken a dveí valil se dým a pršely jiskry, praskot jako hoícího lesa budil ozvnu skal, a celé moe zdálo se promnno v krev vichice pilítla jako kouz-

Chtl jsem

slov,

avšak

jej

dsný výkik

:

;

lem pitažena a dmula plameny mohutným šlehem svých kídel a huela jako divokou radostí.

„Thorgerda!" zvolal jsem podšen, neb myšlénka mi hlavou, že snad mešká v hoícím dom. Ale Asbjarn chopil mne za ruku a ukázal mi na ozáenou plá tam vidl jsem kon uhánjícího spchem vtru, a na hbet jeho sedla Thorgerda. Ohlížela se na plameny, zamávla rukou jako na rozlouenou projela

;

a

uhánla dále, „Co to znamená?"

podivil jsem se. „To znamená," vzkikl mi Asbjarn do ucha, neb hukot moe, vichru a lidí byl ohlušující, „to znamená, že Thorgerda sama zapálila! To znamená, že se nikdy více vrátit nechce To znamená, že se stane valkyrií, že na umírajícím otci vymoila tajemství,

dm

1

kam

rubáš

labutí a kouzelný

166

pás uschoval!

;

To znamená, že

Thorgerda pro vás ztraoloupena o vnou spásu, nezachrání-li starý Asbjarn ji a vás!" cena a duše

jest

její

Táhl mne za sebou, a následoval jsem ho poslušn jako dít. Nevím, kde jsme kon nalezli, ale než jsem si byl vdom, jel jsem s Asbjarnem v stínu podél vrch, nestaraje se o hoící hrad, o huící vichr a volající lid.

Když jsme as hodinu

jeli,

poal Asbjarn

„Vím, kde otec Olafv rubáš pás zakopal byl jsem mm pi tom nápomocen a písahal jsem, že dle sil svých se o to zasadím, aby nepadly arotajné tyto vci do rukou nepovolaných. Skryl pás na východním a rubáš na západním boku sopky. Jediná naše spása záleží tedy v tom, že dorazíme díve než Thorgerda k místu, kde rubáš leží. Cesty znám lépe než ona, a proto doufejte a modlete se k Bohu." takto mluviti: i

;

To bylo vše, co mi Asbjarn povdl srdce moje bylo tak naplnno úzkostí a tesknotou, že jsem slova odpovdi nenalezl, a tak jsme mlky nocí, nemajíce jiné pochodn, než rudé zážehy zkáze zasvceného Nidara.

jeli

—

nedovedu se upa-

Jak dlouho jsme jeli, matovati; následoval jsem Asbjarna jako bez veškerá mysl má byla jen cílem naší duše cesty naplnna, a nedbaje nieho, co kolem mne se dalo, nevdl jsem ani, svítilo-li slunce nebo hvzdy. Ob as probudil jsem se arci ze svého zimniního polosna, a vidl pak, že ;

167

jedeme nejpustjší krajinou, jakou jen širá zem chová, ale na obzoru stály pece majestátn ty velehory, tpytící se snhem, a u nohou jejich zelenal se v dáli smaragdový koberec nejbujnjších pastvin a poušf kolem nás byla tím zapomenuta. Ob as zastavili jsme se u nízkých domk, drnem pokrytých. Asbjam promluvil krátce s obyvateli, tito pinesli nám nco pokrmu, kterého požiti mne staec donutil, a letli jsme pak zase dále. Nkdy

kon. zmnili jsme u tchto domk Konen octli jsme se na samé pat horstva u jakési kovárny, ležící tam uprosted krásné louky. Tam zanechali jsme kon své, a starý muž, který tam bydlil, vyšel na louku a schytal z pasoucího se tam stáda ti mladé klisny; na jednu naložil Asbjam rozštípána díví bezové, na ostatní dv sedli jsme a dali se cestou vzhru na sopku. Cesta ta byla píkrá a nebezpená, ale klisny naše zdálo i

se že

ji

dobe

znají,

a bez

rychle pišli jsme až k místu,

bylo

možno

komo

dále

úrazu

odkud

stoupati.

a dosti již neAsbjarn

svázal nyní klisny zvláštním spsobem, tak že hlava první k ocasu poslední se pipevnila; toily se tedy neustále v kole, když utíkaly, a tímto spsobem byli jsme jisti, že daleko zabhnouti nemohou, a že je opt nalezneme, až se s vrcholu sopky vrátíme. O bezové díví rozdlil jsem se s Asbjarnem a s tímto bemenem na ramenech poali Jsme nebezpené, namáhavé stoupání.

168

Poušf,

kterou

jsme se nyní

brali,

byla

dsivá v erné, píšerné nahot své, šklebící se na nás jak sama smrt, která temnokídlá tchto drtících skal kroužiti se zdála. po které jsme kráeli, skály, které zubovit do výše nly a v jejichž útrobách kol

Pda, hluše

hrom

rachotil,

nyní

ztvrdlé,

nebyly

vychladlé,

ale

niím jiným než druhdy

tekuté

ohnivé proudy roztálých kamen, které sopka ze sebe byla vychrlila na zkázu a zmar všeho života.

Sem tam rudly

mezi balvany, a

se

krvav

lišejníky

to byla jediná stopa rostlinstva.

zachmueno a náhlá jakási mlha skalinami, a byli jsme pinuceni nebezpenou cestu svoji hmatati. Dusna pibývalo Nebe

bylo

plížila se

a z rozpuklin hory hrnuly se sirné páry. Pišli jsme na pokraj strašliv zejícího jícnu. Kolkolem ležel rudý popel a erný kou stále,

kroužil se do pošmurného vzduchu. Zastavili jsme se na krátkou chvíli a Asbjarn pravil mi, že jsme již nedaleko svého cíle. Cesta, kterou jsme se nyní brali, byla nejnebezpenjší; na jedné stran rostla rovná, erná stna do nekonena, a na druhé šklebilo se bezedno, do kterého jsme se každým okamžikem sítit

oslepeni jsouce kouem a zápasíce vichrem, který mraziv a divoce dul. Ale starý Asbjarn neztrácel ani na okamžik dobrou mysl svou a pohádal mne k vytrvalosti. Pozorliv všímal si každého balvanu, visícího do propasti neb nad naší hlavou, a pojednou mohli,

s

se zastavil.

Oste do

naší cesty vbíhal

169

ohromný

rudý kužel a bránil dalšímu postupu. Asi v polovici jeho výšky zpozoroval jsem velký kíž v tvrdou jeho hmotu vrytý. „Chvála Bohu!" zvolal Asbjarn, „pišli jsme ješt v as, nikdo zde ped námi nebyl. Odložte své a pomozte mi balvan tento

bím

odvalit."

Nebyla snadná práce, skalou touto hnouti, spojeným silám našim podailo se to pece po dlouhém namáhání naklonili jsme ale

;

pevahu a do mezi tím, co jsme se

kužel tak, že vzal pasti se sítil

ských skal

zející

pro-

pevn

blíz-

bychom s ním do bezedná Letl a letl, ale žádný zvuk,

drželi,

strženi nebyli.

žádná ozvna k nám, a bylo

nezahmla z hloubi nahoru nám to hluboké ticho mírou

závratné hloubky propasti. Mráz mi projel tlem a zavel jsem oi. „Nevím," zasmál se Asbjarn, „jestli by Thorgerda byla balvan ten zmohla, leda že snad pomocí arovného pásu, na!ezla-li ho již." Vyal z rozštípaného díví malou motyku a jal se rychle kopati. Brzy zablesklo se cosi v temné jako zlato, a za nedlouho vytáhl Asbjarn malou kovovou, horkem poloroztálou skí. Cosi bílého a tpytícího se probleskovalo etnými jejími rozpuklinami. Vzal skí na ramena, i já se chopil opt svého bemene a spchali jsme s místa, kde jedovaté páry mne poznenáhla tak byly omráily, že nohy moje jen stží ješt službu mi konaly. Bez pomoci starcovy byl bych zajisté

pd

170

zahynul, ale podporován jeho silou v tomto

stáí,

jsem

octnul

istém vzduchu. Nebe oblaka,

která

nás

se

neobyejnou

konen

bylo se též

na

vyjasnilo,

zahalovala,

byla

odnesl nejvyššího vrcholku sopky. Byla to malá plocha, na jejíž mnohých místech ležel vysoko sníh, akoli pda pod našima nohama byla teplá. Na chlumu nebylo žádného jícnu; vše zdálo se klidné a obyejné, ale když Asbjarn malou jámu kopati se jal, aby tam narovnal hranici, kterou takto ped vtrem lépe uchrániti chtl, prodíral se hlínou všude kou. „Ohe hory jest zlý," pravil staec, „nikdy nestrávil by kouzemé to roucho, ale ohe dobrý, který vyšlehne z bezového díví, obrátí prokleté ty áry brzy v popel. Pro vtší vítr

a

jistotu

Olafv

dostoupili

jsme

šíastné

pinesl jsem ješt svcený olej. Kdyby otec byl tak uinil, byl by nám vel-

kého namáhání uspoil." Vylil olej na díví, a já hledl mezi jeho prací dol na uchvacující pohled, rozprostírající se ped nadšeným zrakem mým. Nikdy nebylo oko moje spatilo vznešenjší krásy nad onu divuplného toho ostrova! Zelené jeho pastviny šíily se do nekonena, vlnovité pahrbky probíhaly v dlouhých adách plá, a zubovité cimbuí horstev nlo do vzduchu a oslovalo zrak démantovou záí svých velebných ledovc bílé eky vinuly se plání a ústily do dálného moe, splývajícího ;

azurn

s

azurem nebes.

171

V

dolinách

tpytila

se jezera jako ohromné oi, hledící toužebn k obloze, a mnohý pahrbek a mnohá hora rudly se purpurem kvetoucího vesu .

Hlas Asbjarnv vytrhl jímání

;

mne

z

.

.

mého

pl njakou pobožnou píse,

roz-

a když

jsem se ohlédl, vidl jsem šlehající ohe a v hoelo v rozpoltné skíni bílé roucho z labutího peí. Modré plamínky peskakovaly z nho a bílý kou kroužil se do výšky. Pojednou zaznl ješt druhý hlas. zaznl zoufající výkik, a Thorgerda stála za námi. Byla posud odna v erné svoje roucho, ale zlatý pás. pokrytý drahokamy a stíbrnými a temnými runami, vinul se jako had kol štíhlého jejího tla. Oi její byly na hoící roucho na hranici upeny. „Jsem oloupena o své ddictví!" volala

nm

bledá hnvem a bolem. „Proklát bud podlý lupi!" „Bh vás neslyší, Thorgerdo!" odtušil staec, „a s jeho svatou pomocí zniíme ten váš pás; nemla jste na štstí dosti asu i

jeho runami psaná tajemství." Thorgerda sebou trhla a obrátila se na

rozluštiti

útk.

„Za „zstanu

ní,

mj

rytíi,

za ní!" volal staec: tch per se

zde, až poslední zbytky

v popel rozpadnou." Asbjarn mne nepoteboval dlouho pobízeti, pustil jsem se za Thorgerdou. Netrvalo dlouho a dostihl jsem jí. Stála tsn vedle jícnu, který nedaleko pod chlumem hory na

172

oné stran se ernal,

s které

Thorgerda byla

nejhlavnjší jícen hory. erný kou poal se nyní z nho valiti, a v temném tom oblaku stála Thorgerda bledá a bílá, a hrozná výrazem své tváe. Rudé zlato arovného pasu svítilo temnotou jako blesky. Byl

pišla.

to

nejvtší a

„eho hledáš, smle, zde?" zvolala na mne, když jsem se jí blíži!. „Máš dosti odvahy zde o lásce své mluvit, zde, kde ohnivý dech démona až k tob šlehá? Oloui

mne

nebudu více duchu této hory, jak jsem ti již jednou pravila. Ó vy, kdož dole kolem plamenného jezera se vznášíte, pivítejte svou novou druku! Již jdu!" Zachytil jsem ji za ruku, když se zavenýma oima do jícnu se vrhnouti chtla, a odtáhl jsem ji od kraje, kde se pda pod našima nohama boila. pils

valkyrií,

o nejdražší

a proto

ddictví,

zasvtím

se

Nastal zápas mezi námi. arovný pás dával bílým Thorgerdiným pažím, která se roztrhaným rouchem jako sníh tpytila, síly nadlidské Více než jednou cítil jsem, že

Thorgerda již již mne pemáhá a k zemi kácí, ale pokaždé pomáhal mi stud, býti ženou pemoženu, k dvojnásobné síle, a po dlouhém boji byl jsem konen vítzem. V okamžiku, kdy bledá Thorgerda v náru mou již klesala a já soustrastn ji pustil, vzchopila se ješt jednou, strhla arovný svj pás, zatoila jím dvakrát prudce nad hlavou

173

a mrštila jím vysoko do vzduchu. Zasvištl jako had, šlehl kouem sopky jako blesk a padl pak do zejícího jícnu.

Thorgerda hledla proudícími vlasy plna nenávisti a vzdoru na

jí pes oi mne a zvo-

turnaji

„Ty's pemohl protivníky v boji pi u mého otce, ty's pemohl mne a a-

rovný

mj

lala

:

pás,

nenávidný

tvore,

jdi

a

pe-

pak uvím ve všemohoucnost tvé lásky a jsem tvou otrokyní. Jdi, máš-!i k tomu odvahy!" Zasmála se divoce a pohrdlivé, když jsem okamžik váhal, ale nedal jsem jí asu promluviti jediného slova. Pokynul jsem na Asbjarna, který práv picházel, aby ji stežil, a jako šíp letl jsem k dsivému jícnu. Stny jeho byly kolmý a nebylo možno se po nich dol pustiti ze všech rozpuklin valil

moz ducha

hory,

tém

;

se

dým

a

kou,

ohn

ale

spatiti. Místy ležel docela

krytý

oudem. Nkterý

z

nebylo

nikde

lze

vysoko sníh,

balvan padal

s

poohlu-

rachotem do propasti, jakmile se ho noha moje jen dotekla, a více než jednou byl bych se tam s padajícími kameny sítil. Konen dosáhl jsem pece místa mén píkrého, odkud jsem nebezpenou cestu do jícnu hory podniknouti mohl, a brzy octnul jsem se na jeho dn. Bylo to úzké údolí, v kterém v divokém nelad obrovské trosky rozdrcených skal jako tla s nebe svržených zlých andl ležely ale zde v tom pekelném kotli, naplnném šujícím

;

i

žhoucími výpary, nalézalo se množství snhu.

174

Vroucí bystiny a šlehající plameny byly tvrd umrzlý sníh tak prorvaly a pror>'ly, že vysoko klenuté, v slunci se tpytající oblouky tvoil, a pišel-li jsem na místa tak žhavá, že jsem palivosti jejich nesnesl, utíkal jsem se pro ochlazení do snhu. Uprosted jícnu ležela skála erná jako noc a z pod ní vycházel dým. Na té skále zahlédl jsem arovný pás Thorgerdin kolem ní byla pda tak horká, že jsem na povrchu ;

jejím

K tomu

nevydržel.

státi

sirné páry

;

a

lan k samé skále, chvla a rachot hromu

dusily

mne

pece odhodzem pode mnou

jsem

ale pistoupil

se

se

odtamdud po celém

Chopil jsem se pasu a skoil zpt tak daleko, co síly mé staily. Byl nejsvrchovanjší as, neb v okamžiku tom otevela se zem blízko skály, hrozné plameny, vaící se voda a ohnivé kameny lítaly do vzduchu, a smysl zbaven klesl jsem k svému štstí do snhu. jícnu rozléhal.

Tam

jsem jen nkolik okamžik, doba dostaovala pivléci zdráhající se moji mysl na samý pokraj duši zniNikdy nevysvtlím si úpln, ující šílenosti co se v strašlivé oné chvíli se mnou dalo, vím toliko, že jsem zíral zsinalé hrze tváí ležel

ale krátká tato

!

z

ohn,

dýmu, ze zem, a dsily mne, až

tlukot

v tvá. z

Peludy

a

vidiny

rojily

se

mého srdce se zastavoval. Bylo mi, jako by za chvní se a kolísání rozzuené sopky obrovské ruce ehosi neviditelného a neobsáh-

175

mne

lého se

chápaly a

mne do podzemního,

tmou a prázdnem, vodou a ohném naplnného brlohu tahaly, a mrazivý dech smrti závanul z toho na rozpálenou moji skrái^ rove uchvacovala mne nepochopitelná závrat lákající mne, bych se stemhlav uvrhl do samé nárue tch hrz. Nastal zápas jasné mé vle proti útonému peludu, kteréhož jsoucnost uznati se zdráhala. Cítil jsem temn, že podlehnu, jakmile v pítomnost démonického nepítele svého uvím, a pólo udušen jedovatými parami volal jsem do rachotu ;

hromu

s

keovitým smíchem,

že nelekám se

škrabošku rozníceného tento boj proti sob a proti

nicoty, skrývající se za

Horený emusi neznámému, neuritému, živlu.

byl nejhroz-

jaký jsem ve svém žití podstoupil, a skonil pro mne šastn. Výbuch sopky pestal tak náhle, jak byl povstal, ohe uhasí, dým se rozstoupil a umlklo. Ale zdálo se, že andl boží byl s nebe sestoupil, že za mne byl bojoval a za mne zvítzil njší,

hmní

mn

z hloubi

duše sebral jsem

.

Dkuje Bohu

.

.

síly své a dal se bludištm balvan na zpátení cestu. Byla nad míru píkrá; každou chvíli klesal Jsem zpt a každou chvíli oekával jsem znova hroznou smrt, ba ješt u samého pokraje, když jsem již nohu na pevnou pdu stavl, byl bych málem nazpt do jícnu sopky sletl. Zachytil isem se šfastn

veškeré

velkého balvanu,

njícího osamle

ze

syp-

kého popela. Thorgerda vykikla, když

mne

176

uvidla k smrti zemdleného, popáleného, krváMezi cáry

cejícího.

juplné

zlatý

pás,

mého odvu který

jsem

blyštil se tasi

kolem

byl

tla upevnil.

„Víš

nyní ve velkou moji

lásku

a ve

vítznou její moc?" tázal jsem se pistoupiv k ní. Thorgerda schýlila hlavu a ješt jednou zaplanulo oko její divoce, když zavadilo o zlatý arovný pás. Pak ale zakryla si tváe dlaní, a když opt na mne pohlédla, mla oi plné slzí. „Jsem pemožena," pravila štkajíc; „jsem tvou otrokyní, tvojí plennicí!" Klesl jsem jí k nohám. „Ó Thorgerdo!" prosil jsem, „kaž mi, bych se opt vrhl v propast ohnivou, ale nemu srdce mého ukrutnou Ty's paní mého života, mé duše Což není možno dojmouti t, lásku roznítiti v tvé hrudi? Ó Thorgerdo, já jsem otrok tvj, se mnou co ti libo." a Utela oi své, schýlila se ke s tváí planoucí zašeptala: „Nuž vezmi mne, Amisi, jsem tvá." S jásotem pivinul jsem ji k srdci a odnesl ji daleko od kouícího se jícnu, tam na ono místo, odkud celý ten velký ostrov s nevyrovnatelnou, uchvacující krásou vidti bylo. Tam sedli jsme mlky, ruku v ruce. Hlava na mém srdci, oko její spoívala unavena její hledlo sniv a zamyšleno v dál, a starý Asbjarn sedl opodál nás a pl starobylou zasmušilou písei, plnou touhy, plnou nhy a

eí

!

!

i

Zeyer

:

Spisy.

mn

U

XIV.

177

.

plnou tužeb mystických. Když se slunce chýlilo k moi, povstali jsme a Jali se sestupovati s hory. Vedl jsem Thorgerdu, a když jsme svoje kon nalezli, vsadil jsem ji na onu klisnu, která byla bezové díví nesla, labutí jež roucho valkyriino byla obrátilo v popel. Vrátili jsme re na Nidaros; z popelu jeho nlo jen nkolik zamouzených stn, ale Thorgerda vedla mne do podzemní skrýše, nacházející se ve skále, kde vž Sigelindina

nkdy

jsem se nashromážvšeho druhu: celé kupy zlatých a stíbrných nádob tu ležely, a perle a drahokamy, které by byla Thorgerd každá královna závidla. Thorgerda kázala Asbjarnovi, aby vše naložil na kon, a po celodenním odpoinku dali jsme se ve spolenosti starého Asbjarna a mého zbrojnoše, který se byl po celý as mé nepítomnosti v jeskyni na blízku skrýval, do pístavního byla

dnému

stála

tam

;

podivil

bohatství

msta. Nalezli plul,

jsme

a rozlouili

Asbjarnem, služby.

—

koráb, který do Norska jsme se se starým dobrým

odmnivše

jej

bohat

za

vrné

Radost královny Astridy nemla mezí, když jsem jí Thorgerdu pivedl, a za týden po našem píjezdu slavil se hlun a okázale satek náš. Brzy na to rozlouili jsme se s královnou Astridou a jejím dvorem a odebrali se na mj hrad do sladké drahé vlasti .

178

,

;

Ale nedlouho snil jsem luzný lásky sen a krátké svoje štstí splácím dlouhou, nikdy snad, leda smrtí konící se strastí! Thorgerda zasmušila se záhy po našem satku, a od oné doby nevyjasnilo se více chmurné elo její. Myslil jsem z poátku, že snad vzdálenost od vlasti ji zarmucuje, ale bohužel pesvdil jsem se brzy o svém omylu. Nalezl jsem ji málo dní po našem píjezdu hoce štkající, a na otázku mou, co ji tak zarmucuje, otevela mi krutými slovy svoje zatvrzelé srdce.

„Nenávidím sebe samu," pravila mi, „nenávidím sebe samu pro ohavnou slabost svou. Vz, že jsem pi zápase našem na vrcholku sopky podlehla hanebné kehkosti svého srdce a nikoli síle tvého ramene. Cítila jsem záchvat oné lásky k tob, oné lásky, pocítné od prvního okamžiku, kdy jsem t vidla, lásky uchvacující, navzdor nenávisti, kterou rty moje neustále lhaly a dobrovoln dala jsem se pemoci. Když jsem t hnala do jícnu sopky, inila jsem to v zoufalství, jako tenkráte, když jsem podncovala veškerou mládež islandskou k boji proti tob ale srdce moje mlo vždy jen jediné pání, mysl má se proti tomu bouila, pání totiž, abys zvítzil Stalo se tak, stala jsem se tvou a klamala jsem sebe samu lásky klamem Nyní ale probudila jsem se ze svého sna, z ohavné své zbablosti, a probudila jsem se co otrokyn tvá, na vky pikována

—

a

.

.

.

!

179

k osob tvé, kterou nyní v pravd nenávidím jako bytost svoji vlastní, znienou vinou tvou."

jsem

Žasl

nad

jejími

s

Žiji

hrozný

život

mluví

neustále

zachvje

se

o

srdce

labutího

rubáše,

aromoci

jest

zlou

.

.

jen

a

marn.

ale

temný

ní,

nenávisti

s

její

nikdy

citem jemnjším.

její

zrak ne-

Bez

bez kouzelného pasu, bez Thorgerda pece valkyrií, ženou divokou, lásky neschopnou, hrdou

píšernou, a

vedle

pokoušel osudem,

slovy,

všemožn hrdé její srdce Bohem, se svtem smíiti —

jsem se

.

Osudná

vedla do propastí

její

krása,

která

nekonených muk,

mne

za-

jest

ne-

zmnna,

Thorgerda jest vznešená a luzná démantové hory jejího ostrova, ale nenávist bouí a zuí v útrobách jejích jako zkázyplný onen ohe v sopkách islandských ,,Bda tob!" šeptala Thorgerda jednou ze sna, ,,bda tob, zmccním-li se nkdy ajako

ty

rovného pasu, rozluštím-li nkdy jeho runy! Potrestám pak tu tvrdošíjnost, s kterou jsi mne strhl s pyšné výše velkých myšlének do hnusného kruhu všedního!" Mruíc tato slova házela sebou na lžku, oi její se koulely jako v smrtelném zápase, a psti její se zatínaly. Od onoho asu chvju se bez ustání, by Thorgerda se pasu nezmocnila, schovávám jej co den na jiné místo, a nikdy nezdá se mi dosti bezpen ukryt...'* Po tchto slovech zamlel se Amis, a pátelé zadumali se mlky v bolestném rozechvní.

180

"

„Znáš nyní celý dj mého neštstí," poal Amis opt, otevel své roucho a vyal zlatý pás, který se zajiskil v matném svtle zapajícího již msíce. Vezmi ten arotajný pedmt mého strachu," pravil Amis a poAmilovi Thorgerdin pás. „Pijdeš-li do Marsilie, kde pedkové našich matpk odpoívají, povs jej za oltá Panny Mai.j v rodinné naší kobce, tam af si zstane na dával

nkdy

vky. Amil slíbil, že tak uiní, otevel roucho a ovinul hrdlo tajemným pasem, slibuje, že ho díve neodloží, až jej dle pání svého druha v rodinné kobce na naznaeném míst uschová. Msíc byl zatím úpln zapadl, a pátelé vrátili se smutni na nocleh, kde na spolené lože k nepokojnému, vzdechy stále perušo-

vanému spánku

ulehli.

181

.

v.

R MoN I

I

(INTERMEZZO.)

Ryk a lomoz probudily záhy oba pátele krátkého odpoinku, celý ozýval se voláním zbrojnoš a binkotem zbraní: manové Amisovi chystali se již k odjezdu. Pátelé odli se na kvap a po spšné snídani pivedli obma osedlané kon, neb Amil chtl

dm

z

druha svého doprovodit. Probuzená niva, blažena polibkem slunce, o kterém po celou noc byla snila, usmívala se tpytn rosou a vítala

jásav zlatou jeho tvá zpvem skiváním. Oba pátelé ale nedbali tentokráte krásy jitra,

dcka nebes, myšlenka zarmucovala srdce jejich bolestn. Msto ztrácelo se poznenáhla v dáli za nimi a dlouhé stíny lesa padaly již na bílou silnici, vinoucí se jako potok lukami a vbíhající jako k odpoinku pod zasmušilé jedle hvozdu. Na pokraji lesa stála šedá boží muka uprosted planých rží, a tam podali si pátelé naposled ruce, tam naposled se objali se zaroseným zrakem. „Bud svého slibu pamtliv!" prosil Amis, „a nezapome též, že v dob nebezpeí, v asu tísn vrný tvj druh eká na jediný

toho znovuzrozeného

louení

185

pokyn, by pileti jak na perutích k slu2b5 tvé. život, ba duše moje, vše jest tvé,

Mj

kdykoli jen požádáš!"

Amil tiskl Amise ješt5 tsnji k srdci a nový proud slzí mu z oí vyhrknul ale Amis potlauje mužn svoje city vyrval se s nžným úsmvem z jeho náruí, pokynul mu rukou, pobodl svého kon a odjíždl. Amil se vzmužil též. Mlky a nepohnut stál u bo;

žích

muk

nevdomky plané jak pítel jeho a po

trhaje

rže

nm

s

ke,

skvlé komonstvo, muž za mužem, pod stíny huía díval se,

cího hvozdu mizeli, až

konen

jen lesk jich

zem

visícími jako

zbraní mezi haluzemi až na

tyto záblesky

pestaly se lesem míhat naslouchal pak upen, by slyšel v mechu hluchý duso Ko, jenž se slab do smutného šumu jedlí mísil a posléz v náhlém zaburácení vtru zanikl.

jiskry proskakoval.

I

;

Ted

teprve zdálo se Amilovi;

že pítele

svého ztratil! Rychle chopil se svého stíbrného rohu a zatroubil plnou silou; to byl poslední jeho pozdrav. Jako divukrásný smích nadzemské jakés bytosti, vznášející se v prhledném modru, zaznly jasné tyto zvuky, mísily se lesa, tížící

vítzn v ranní hymnus dumavého lno skal, a tyto sestásajíce

zaletly v

dímotu

s

pošmurných el, opakovaly

jako udiveny jásavý smích kovu; lupi vítr zmocnil se té hudby a odnášel ji daleko, daleko, až unavením zmírala a posléz utonula v dsivém bezdnu nmoty. Optné ticho va-

186

na srdce Amilovo, ale náhle nový zvuk z prohlubn mlení. Optné ticho valilo novou tíž na srdce Amilovo, ale náhle temenil se nový zvuk z prohlubn mlení. Sladce a arovn to zaznlo dumajícím lesem Amis uslyšev v dáli roh Amilv odpovídal mu, a hudba Jeho rohu, podobná proudu perel, rostla v snivém šelestní strom, rostla víc a více, a pikvapila jako uchvacující píboj tón k božím mukám tam zmocnila se tak neodolatelnou silou Arailovy duše, že tento náhlou touhou jat uzdou trhl, kon svého ostruhami bodl a jižjiž do lesa za pítelem chvátal. V tom ale rozvlnil se vzduch po tetí zase novým zvukem, ale tentokráte picházejícím se strany, kde msto znly a huely to zvony kathedrály leželo a zvaly slavn každého, kdo je slyšel, ke he, která se provozovala toho dne pod širým nebem na poest Krista a matky jeho, plné milosti. Král, královna a spanilá Jolanta mli býti pítomni. Ped zrakem láskou zpitého Amila vynoil se ihned z posvátného hlaholu tch zvon luzný obraz pežádoucí lilo

novou

temenil

tíž

se

:

;

—

Duše jeho zachvla se jako zelený kolem šumící, a hudba zvon ohlurázem tiché zvuky rohu Amisova. Podruhé

dívky.

ten les šila

K

Amil

prudce uzdou. se vzepjal, a letl jako stela smrem k mstu Starý hvozd zakýval sniv zelenou svou, mladou hlavou, v které co zpvné myšlenky se letní ptáci rodí ...

trhl

obrátil se

vn .

187

.

hmní

zvonu, znní íanfar a víení mohutný proud lidstva slavnostn okrášlenými ulicemi k velkému námstí, kde ped dómem byli vysoké ono le-

Za

kotl

se

valil

šení vybudovali, vati již

na kterém hra se provozo-

mla. Když Amil na námstí král,

pišel,

královna a spanilá jejich dcera

nádherným baldachýnem,

který

jim

sedl pod

stínu

a

chladu poskytoval. Amil hledl na tvá milované dívky, a zraky jeho obrátily se tam. kam ona krásné svoje oi upírala, totiž na jevišt ped dómem. Zvony byly umlkly, hrobové ticho se rozložilo námstím a hra poala. Jevišt bylo trojpatrové; patro nejhoejší pedstavovalo nebe hustý dým kadidla zahaloval úplné jeho prostoru, jen obas zableskla se ve vonných oblacích zlatá perut ;

andl

neb ržová tvá malého dol na šerý svt. Nejdolejší patro pedstavovalo místo zatracenou rudé ohn šlehaly tam z erného dýmu.

nkterého

z

cheruba, usmívajícího se

;

temné

stíny

démon

tam

bloudily

nepokojn

šílenými posunky zouíalosti nkdy vycenila bledá, ztrápená tvá nkterého proklatce po zvíecku zuby, ale zmizela náhle jako vichrem s

;

výkikem. Vzdechy zaplašena s dušeným vznášely se z pekel a mísily se do sladké, ale tichounké hudby harf, zaznívající z bílých oblak nebes. Patro prostední pedstavovalo zemi. Temná pouš táhla se neutšen až k pat hory, jejížto vrcholek se v bílém dýmu nebes ztrácel; na druhém konci poušt vy-

188

rstal

palmový

háj,

stínící

vysokou skálu, do

které byl vytesán hrob. Háj táhl se až k

ma-

lému, nízkému domku, vínem obrostlému, na jehož steše bílé holubice hnízdily. V pozadí bylo vidti kvtnatá pole a zahrady, nad nimiž v plné sláv zlaté bán Jerusalema se tpytily.

Uprosted písku poušt, tvá a ruce majíc do zem zaryty, ležela temná postava Jidášova; nad ním vznášel se rudý oblak, z nhož jednotlivé, tžké kapky na obnaženou jeho hlavu skrápaly. Jidáš (probouzeje se z mrákot). Bda! Tedy ješt žiju a tedy ješt strádám. Nebyla to smrt, co na zem povalila moje tlo. Proklatý dechu, pro posud chíp moje dmeš ? Proklaté srdce, pro posud biješ v bídných prsou mých? (Ohlíží se kolem.) Hle, vrhl jsem se v bujnou trávu a probouzím se v poušti. Smavá krajina uvadla, zele shasla dotknutím rukou mých. Vše prchá pede mnou ó kéž bych sám též prchnouti mohl, kéž bych bytost svoji rozpoltiti mohl, by vdomí mé spadlo se protivné. Ó smrti Kde skrýváš mne jako se, ty bledá mátoho, ped kterou se žití chvje? Viz, zde jeden, který se ti smje do oí a rouhá se ti, a volá, že ani nejsi Což nevrhl jsem se do tch slaných vln, které truchlí nad propastí onou, kde Sodoma a Gomorrha dímají? A tys tam nebyla! Jezero mne vyplilo Jako jedovatou slinu na beh, jenž podšen se zachvl, moje ucítiv.

—

bím

!

!

bím

189

A

strom, na který Jsem se povsiti chtl, ten se jak zoufalý a pozdvihl vtve svoje

bránil

k nebi v úžasu, a když jsem pece suku jeho se byl uchopil a kleté svoje tlo byl povsil, tu zdsil se tak hnusným, vnuceným

na

mu

ovocem, že okamžit uschnul, že zlomil a žiju Zdá se mi, že padl jsem v tžkou jakousi mrákotu ale jaká nová muka mne z ní probouzí, pro ani krátký spánek již mi doprán není? Hlas z rudého oblaku. Jidáši! Není pro t více spánku. Co ze mne na t bez se

—

.

.

.

;

to jest krev Ábelova. Slunce ji vytáhlo do výše, než ji pohltiti mohla. Volala o pomstu, a na jasné tvái nebes shlukla se co rudý oblak, jehož stín na svtlý stupe trnu Nejvyššího dopadnul. Oblak bloudil všehomírem a hledal toho, který vtší zloin spáchal nežli Kain. Tys pitáhl mne

ustání prší,

zem

k

sob

Není více spánku pro tvá víka, a není více zapomenutí tvého zloinu. Jidáš. Ó bda bez konce! Pro setkal !

Jidáši,

jsem

se

s

tímto

lovkem

!

Pro

uvil

že jest Messiášem? Proklatá budtež ústa, která starou povst o píchodu Messiáše poprvé do mého ucha šeptala! Nechf proklatý jsou ony soumraky, kde pod fíkovým stromem

jsem,

o tom bájívali, jak zjeví se ten vyvolenec boží, jak na beh postaví se u Joppe a moi rozkáže, by perly svoje a potopené starci

bohatství mu k nohám vychrlilo; jak vrné svoje šarlatem a zlatem odje a mannou.

190

!

sladší prý než

povsti

mne

onou na

poušti,

Ty

nasytí.

liché

králem myslil jsem,

zlákaly, tím

že bude Ježíš, a rozhoen a zklamán zradil jsem ho Ach, kéž bych pohled jeho zapomenouti mohl, ten pohled hvzdný, jasný .

.

.

jako nebe, ten pohled plný slitování! Ta upomínka budí ve peklo! Ne, muka pekelná jsouf rozkoší u porovnání s peklem

mn

srdci mém. Ó peklo, bud mi vítáno V plamenech tvých najdu sladký odpoinek! Ó peklo, jak jsi vábné, muka tvá to ráj! Ty tvrdá kro

v

!^

zem,

která pístupu mi bráníš tam, kde Šeól hrozný se rozprostírá v mrákot, chvj se pede mnou Kážu ti, bys pohltila mne Ty neposlechneš? Nu, bud tedy zneuctna nežli nevstka! Viz moje rty, ty proklaté, jež polibkem svým mistra zradily, ty rouhavé, ty bezectné, ty nyní zlíbají ti tvá! !

1

he

(Vrhne se na zem, aby zachvje a rozstoupí se,

ji

zlíbal

zem

;

spadne a octne se ped branou pekel. erný dým v nejdolejším pate se rozstoupí, plameny šlehají níže a níže a plazí se po skalnaté pd, z které obas blesky vycházejí. Na trnu, na který rudé jiskry prší, sedí Satanáš bledý a se

Jidáš

zasmušilý.)

Jidáš

(piplíží

až

se

k

žhavé

míži,

která peklo uzavírá). Jak krásný jest a bledý SaJak blesky boží hrdé jeho elo rozryly !

tanáši,

klaním se

bh! Vezmi mne

ped

tebou! Ty's

král,

ty's

k sob, jsem tvým pítelem,

191

!

t

mne

vezmi

!

k sob, zaklínám uvrhl do vných

t

toho, který

Satanáš. Kdo

jménu

ve

muk

mne?

volá

Jidáš. Chci do pekla. Toužím po vašich mukách. Vaše plameny a krvavá jezera, v nichž dsné netvory se hem.lí, zdají se mi rozkoší. Otevi brány, Satanáši, a vpust mne k sob. Slyš pece, píteli

Satanáš

na

(hledí

Tvé kroky béeš od-

hrd).

jsou plouživé a oko tvoje psí; kde

vahy

zváti

se

druhem

toho,

s

Bohem

ale

nad ním

který

válil?

Jidáš. Válil a podlehl! Já zvítzil.

Satanáš (mí Ty?

—

jej

pohrdlivé pohledem).

ty?

Jidáš. Ano, míží a vyje jako

já!

Avšak otevte

!

(Zatásá

vlk.)

Satanáš. Odstup, hnusný, bídný tvore tváí zvíecí! Tvá touha po pekle jest podezelá! Jidáš. Teste se pede mnou! Já jméno svoje zahuím, a peklo vaše zbledne a zachvje se v základech.

s

(Satanáš odvrátí se a zástup temných stín, který se mezi rozmluvou u fortny byl shlukl, vypukne v hlasitý smích.)

Jidáš. Vy se smjete? Nuž teste se a vzte, kdo že jsem! Jsemf Jidáš! (Peklo

se

zatese,

se rozptýlí s kvílením.)

192

mrano

zatracenou

Satanáš.

Vari, Jidáši! Hled, jako hrstka

suchého listí rozletli se ped jménem tvým. Já pouze odplivnu. Jsemf bohatýrem, a ty jedovatou ropuchou. Jsem nešastný, a ty jsi bídný. Chtls pelstít nás a v mukách našich najíti úlevy, však peklo naše není dosti silné, aby pehlušilo peklo v srdci tvém. Jdi a žij Bud bídným na dále (Plameny šlehají opt výš, tak že vnitku pekla již vidt není. Jidáš prchá od vrat pekelných hejno erných pták letí za ním a z rudého oblaku prší neustále na nj. Mezitím rozednívá se na zemi, ptáci pjí, tráva svítí rosou, ale pod stromy panuje posud stín. Marie z Magdaly pichází pomalu, vlasy její jsou rozpuštny a na hlav nese alabastrovou !

.

.

.

;

nádobu.)

Magdalena. Ó pukni a nebij víc slunce, to

vn

moje, pukni, jako to smavé modré nebe, nebud jako zem, srdce

vn

Nebud

!

když on již po ní nekráí. balsaminy v Engadi! Již nemiluji vaše luzné stíny a vni vaši nenávidím naprosto Ale ty poušti dsná, kupící žhavé písky a pohbívající pod nimi všecek život, ty bud mi vítána. V tob chci pebývati, ty se mnou truchliti budeš Ó zem, zem necitná, jak jest to možné, že neroníš celé která se dále zelená,

Vy palmy v

i

Jerichu a

!

!

potopy slz? Neb raduješ se snad, že nejdražší, co chová vesmír, v tvá skalná adra uložili? Ó ano, proto chvješ se radostí a dýšeš vní a pokrýváš se mladým kvtem Zde vezmi !

ZeTcr: Spisy XIV.

13

193

!

vdnou obt

za to

strážkyn

mou,

ty

vrná

jeho spánku

ást vonných vcí

(Vyleje

!

z

ala-

bastrové nádoby do trávy.) A nyní dej mi pístupu, ó skálo, do hrobky, kde odpoívá on (Pistoupí k hrobu.) Co vidím ? Tžký kámen odvalen, jímž hrobku jeho zaveli Hrob jest prázdný! Kam jej od.

.

.

Bda mn! nesli?

Kde

jsi,

kde

mj

jsi,

(Ope

pane?

hlavu o skálu a pláe. Tichý vánek zašelestí kovím.) Ach, jak jest mi náhle sladce v bolu

mém A pece !

se mi vlasy

ježí

Co

!

tlukou

tepny moje radostn, co jásá srdce moje, any

oi

slzy roní?

(Kovím nese vystupuje neuritý

se

bílý

Magdalena. Kdo Snad nkdo jej

odnesli

z

—

Kristus

oblak,

z kterého

stín.)

to

chodí zahradou?

vrných? Pane,

kam hrob tom?

ty nevíš,

toho, jenž ležel v

(vystoupí z koví). Marie!

Magdalena. Nebesa!

Rabbóni!

Rab-

nmu

(Plouží se po kolenách k bóni a chopí se jeho roucha.) Kristus. Marie, vsta! Jdi, ženo, a rci bratím mým, že vstupuji k otci svému a k otci vašemu, k Bohu svému a k Bohu vaI

šemu!

(Zmizí.)

Magdalena,

Ó

srdce,

které

žalem

nepuklo, ted nezhy radostí! On zjevil se mi! se zjevil, mn! Oko, které hledlo pímo Bohu v líc, to oko obrátilo se lásky plno k híšnici! Kristus jest na zemi! On žije! Hro^ smrti zlomen! Lef, Marie, širým krajem a

Mn

194

! !

zvst! Ó kéž bych mla kídla archandla, kéž hlas ml by sílu tura, kterého zdobívají olivovým vncem, když hrdého jej s pozlacenými rohy k svatému mstu vedou k obti! Zahute to, vtrové, a roznes to, vichice Kristus z mrtvých vstal a hlásej velkou tuto

mj

:

žije!

(Utíká a zastaví se u domu pod palmami, kde nyní již úplné svtlo panuje. Udeí pstí na dvée domu, které se otevrou. Vidti vnitek domu. Uprosted sín na tmavém, široce rozprosteném šat leží Marie Panna s

tváí zahalenou a opírá se o kleícího Jana.

Po zemi a v tmavých koutech postav,

v

pohroužených

Petr domu?

(u

dveO. Kdo

sedí

nkolik

smutek.) smutek toho

nejhlubší ruší

Magdalena. Kdo mluví o smutku? Vsta, Marie, matko mistrova, vsta a odho roucha smutená! Zastav proud svých slz na bledé tvái Nakapejte vonného oleje na svá tla a vijte vnce z pestrých kvt! On žije, !

žije

!

Kristus z mrtvých vstal a zjevil se mi

Nebesa otevela se, by vešel ve své království, a poslušn vydala zem, co jí nenáleží Vy stojíte se zrakem udiveným? Vy nechápete ? Vždyt pravím vám: on z mrtvých vstal, on žije, on zjevil se mi v zahrad !

mn! (Vrhne

mn se

se

k

zave dvée,

zjevil.

nohám tak

že

Mn

Ó

blaho bez mezí! Marie Panny a Petr

vnitku domu

není.)

195

již

vidt

Jidáš (pichází na 2em

a zaryje

obas

pouští;

ruce

do písku,

vrhá

pak

se

tlue

hlavou o skálu, a tak piplouží se konené až do zahrady a k hrobu Kristovu). Zde jej pochovali. Rozryju nehty kámen a pohlednu mu v tvá; snad znií mne pohled na mou a rozpadnu se v nic. Ach, hrob jest prázdný! Nadje poslední mne sklamala. Pustá hlavo, zrod novou myšlénku ke spáse vedoucí. Ha! Snad zkamením, když paprsek z oka jeho matky o mne zavadí. O slasti nedostižená, býti nmou skalou, hluchou, mrtvou! Marie, matko Ježíšova, již jdu! Ozbroj se hrotem nenávisti a šípem záští plamenného. Slyš kroky v zahrad! Nesnesu pohledu lovka; cítit se vyvrhelem vedle každého, jaká to muka! (Ukryje se za skálu.) (Pod stromy zjeví se Thamár, žena Galilejská. V náruí nese své dít, zahalené

ob

v plášf. Pichází pomalu ku pedu a usedne unavena nedaleko skály, v které se nachází

hrob Kristv.)

Thamár. Rimóni, spíš? Již Tam pod palmami

leko od nich.

kde

nejsme dastojí

dm,

Marie. Rimóni, spíš? (Rozhrne plášf, a hlava malé Rimóni se objeví.) Ó drahé, žije

drahé moje dít z bílého

ti

ílka

!

Oka

jejího

její

jsou

vycházejí

zavena a

stále

ješt

ty

dlouhé, stíbrné paprsky, které on vykouzlil

dotknutím svých svatých rt. Bda! Usmrtili mistra a nenaleznu ho více a dít moje se nezhojí

!

196

!

!

!

Jidáš (vynoí tvá

ze kovin). Jak vábí svtlo, záící z ela toho dítte (Kloní se nad hlavou Thamáry, by spatil její dít, ale paprsky vycházející z ela Rimóni udeí jej v tvá; zavyje a skácí se opt do koví.)

mne

to

Thamár bloudí divoká

(vyskoí polekan),

zv.

Na blízku Ó nohy

Jak hrozný to hlas!

spchejte, a sílo moje neopouštj mne! (Spchá smrem k domu a zaklepá prudce. Jidáš plouží se nepozorovan kovím za ní až k samému

domu.)

Thamár rychle ve

Klesám

jménu

již

Petr

Otevte na kíži. a umírám strachem

(klepá

na

toho, jejž

slabostí

Kdo

(oteve).

dvée).

usmrtili

to?

Thamár.

Pokoj vám! (Klesne na prahu; dvée zstanou oteveny, tak že vnitek domu opt vidti lze.) Co vidím? Oi tvoje jsou zarudlé, Marie, ale sladký úsmv záí na tvái tvé. Ty netruchlíš, ty nesypeš si popel na hlavu, ty nerozrýváš líce nehty a

pláem

nekvílíš jako

poranná la? Což nezemel syn

tvj na kíži? však

Marie Panna. Ženo, zemel na kíži, žije. Pemohl smrt a vrátil se z, mrá-

koty, z které stezka

nevede pro nohy smrtelné.

mj

syn blahoslavena, matko Ježíšova, pro velké toto slovo. On žije! Mluv,

Vstalf z mrtvých, ó

Thamár. Bud

kde jest?

197

Marie

P. Netaž se, tot

více,

než

my

víme.

Thamár. To slovo opt zniilo mladou moji nadji. Však ne, vy z bázn ped jeho kde se zdržuje. nepáteli skrýváte místo, Ó povzte, kde jest! Marie, je-li ti památka sladká na onu noc, kde hlasy andlské hvzdné nad zahradami

ticho

bethlemskými jásavými

hlasy perušily, zvstujíce, že syn tvj zrozen, pak smiluj se nade mnou a ekni mi, kde jest!

Marie

P. Ó duše ubohá! Slzy dusí tvj a tváe tvoje hoí. Já povdla bych kdybych vdla. Co trápí t ? Jsi unavena

hlas ti,

k smrti.

Magd. (vezme

z

ímsy ervenou nádobu

pálené hlíny). Zde pij, voda je chladná, pinesla jsem ji ze studánky a naházela do ní listy bylin vonných. Kdo jsi a co chceš z

mistrovi ?

Thamár. Jméno

moje Thamar jest, a Ach, v celém našem z.eleném údolí, kde v stínu granát a pomeran stojí mého manžela, nebylo ženy šastnjší nade mne ó chvíle blažené, vás nelze zapomenouti Ty noci modravá, záící hvzdami, bud požehnána, noci pekrásná, v které vedli mne, chvjící se nevstu, zahalenou v dlouhé žiju

v

Galileji.

dm

1

!

závoje,

kvty vnenou, pi hudb

a svitu po-

v ten bílý dm, obehnaný plotem z nopálu, v nmž v útlých hnízdech holubice le sna broukaly Bud požehnána, noci sladká,

chodní

i

!

:•

tajeplná, kteráž

mne tomu

A pec

snoubila, jejž duše

jsi a chudá v porovnání s oním jitrem, kde vyplašena z lžka náhlou bolestí jsem vyšla v porosenou zahradu a klesla pod marhaník na pahrbku,

moje kochala!

odkud

jak bledá

vidti v požehnaný kraj mj, a kvetoucími sady, jako roucho Kraj hoel ranní zoou jako šarlat když v tiché štpnici, tak snivé še-

jest

pestrý poli

Josefovo

I

Aaronv, ptající.

Bh

obdail

mne drahým

díttem!

Oi

jeho svítily jako rosa, a zora koupala je zlatým purpurem, a šumný marhaník nás oba

padajícím radostí a

kvtem osypával pólo pomatena sladkým bolem hledla jsem na ko;

jeho korunu, takto volajíc „Ó díky za to zlaté jablko, strome, jež do klína's mi setásl A líbala jsem s výskotem svou dceru, a když na pokik z domu vybhli, tu blouznila jsem omdlévajíc dále „Hle, granátový plod! Ó ty mé granátové jablko, Rimóni!" A od té doby zstalo to jest granátový plod. jí jméno Rimóni, Nyní ale nejsi Rimóni víc a Šošana, bledá lilie, mlo by jméno tvé býti! (Zahalí si tvá.) lébající se

:

mj

tob

!

mj

mj

mj

—

Marie tvé a hlodá

démon

P. Matko ubohá! Co souží dít mladý koen jeho života? Snad

zlý?

T h a m á r.

Slyš celý

prbh

mého neštstí.

Já znala syna tvého Ježíše a štastna byla jsem, když slovo jediné mi picházelo k sluchu z

božských jeho úst;

srdce moje

1^9

chvlo

se

tesknotou

a

radostí,

když

postavu,

vidla-li

kolem

sadu

jsem

bral

se

jen

jeho

v

zlatá

pole stinnou cestikou, když podailo se mi zachytnouti jediný paprsek z oka jeho, z toho oka královského, kde cosi hvzdného pebývalo

On etl

napoád. každého,

smutný

a byl

nejtajnjší myšlenky v srdci

nevýslovn

úsmv

nevýslovn

sladký,

rt. Ó, byl Ježíš knzem vznešenjším nežli Aaron, prorokem vtším nežli Mojžíš sám, a králem slavnjším nad Davida! Bylt hvzdou a berlou Israele! Ó hvzdo, zašla jsi? A zlomili t, berlo?

Magd.

jeho

Pravda mluví ústy tvými; však

pokrauj.

T

h a

má

r.

Nuž

šero stíbrné a tiché,

slyš,

co

se

stalo.

když jednou

pravili

Bylo mi,

spchajíce kolem plotu z nopálu: ,, Ježíš sedí na pahrbku pod stromem a káže lidu." Vzala jsem dít svoje do náruí a spchala polem, kde zlaté klasy šelestily jako jemný déš a kvty v soumraku svými purpurovými hlavami potásaly. Pišla jsem k místu naznaenému, a Ježíš sedl tam, jak byli pravili; oi jeho jako

svítily

hvzdy

mystické,

hlas

jeho

znl

jako hudba nejsladší a proudil hlubokým klidem tichého veera jako potok Edenu. Sbva míru, vycházející z úst tch víc než lidských,

tch,

již

široce

zeru

.

se .

.

ta padala jako rosa nebeská do duší

na stráni kvetoucí a táhnoucí až dol k stíbrnému jeMluvil o lilii polní, o ptácích nebe*

kolem sedli

200

ských vše prost tak a pece vznešen, že uchvátil mne k slzám blažícím. Byl dokonil,

poslucha zejm mluvily vdnosti a lásce, a matky tlaily se k nmu s okem sklopeným a s rukou tesoucí mu podávaly dti, by jim požehnal. Tu povstala a vlhké zraky jeho o

jsem se zem a s hlavou schýlenou piblížila jsem se též a pozvedla dcerkou svou. by paprsek s tváí jeho na ni padl, neb tvá ta záila tak posvátn, jako bílý msíc, nesoucí se sniv nad moem velebným. V tom vyskytl se mezi mnou a mistrem tento muž (ukazuje na Petra) a pravil nevrle: „Což nevidíte,

odstril jej,

a

jak jest

unaven?" Tak

bránil

nám,

mne s malou Rimónl. Mistr ale oi jeho zahoely nevýslovné

soumrakem,

a

káral

tkliv

hlasem pravil: „Dejte jim pijíti Jsou dti jako ." kvty, kterými pookeje duše znavená a vztáhl ruce po nás. Malá Rimóni usmála se na nj, a chopivši se jeho ruky hladila ji když ke

sladkým

mn

I

.

.

ržovou svou tváí. Usmál se též, a posadiv na svj klín dal jí purpurovou anemonu, ji

kterou v ruce tímal a jejíž vonnou krásu pirovnal k sláv Salomonov. Pak jal se opt ach, tak dojímav mluviti o malých duších útlých dítek, a pi tom celoval bílé elo mluviti,

peštastné Rimónl. Hledla na nejdíve a pak vážné, a oi její zahloubaly se sléz tak do jeho božského zraku, že jich odvrátit nemohla: ach a od té chvíle jest moje choré! (Pláe.)

ven

201

udi-

povíce

dít

Marie tomu

lze

P. Jak, choré od té chvíle? Jak

rozumti?

Thamár. Když náruí

postavil

Jest ji

tomu,

na zem, a

jak já

pravím.

ti ji

opt do

chtla, tu bránila se malá Rimóni pevn jeho roucha, a její rtíky šeptaly: „Ó nech mne u nho!" Oko jeho hledlo tak vážn a tak sladce zárovei^, když slyšel ji, a zasvítilo leskem nadzemským, vzíti

a držela se

když

s

úsmvem

jí

ekl:

„Na vky,

dcero,

budiž se mnou, ty nejprvnjší vejdeš v moje království, pro tebe jsem je budoval a pro ty, kteí jsou tob podobni!" Ješt jednou políbil ji na elo, sklonila hlavinku a šla pak se

mnou poslušn, jak jsem si žádala. Vracejíc se pemýšlela jsem o tom, co byl mluvil, když s podivem spatila jsem, jak dcku vycházely z ela jasné paprsky, jež svítily mi tmou, v kterou se soumrak mnil, na cestu k domovu, a každé kvítko dýchalo vní dvojnásobnou, kdykoli k jsem se piblížila se spícím díttem. Srdce moje zaplesalo, že mé dít takto miluje však brzo zaplakaly moje oi, vždyt dít moje pestalo být díttem a stalo se mi temnou hádankou. Již nehrávala malá Rimóni se svými družkami a žila

nmu

Bh

:

nový, tajeplný

tém

život.

Co den

mstem

vystoupila

na

a sedla tam po celé hodiny. Tak tichý, sniv spanilý a záící býval pak její obliej, jak hvzda veerní, jež vycházívá na nebi, by lidu hlásala, že nastal šabbat posvátný Tam sedávala bez hnutí ve

pahrbku za

!

202

vonné doušce a naslouchala hlasm tajemným, jež slyší pouze ten, kdo duší naslouchá, ne uchem. Bílé obláky, jež plují od Hermónu,

vným

krytého družkami.

snhem,

ty bývaly

te jejími

Snad vyprávly jí o nepokojném moi na západ, v jehož adrech hledaly pec svj klid? Vlažné vánky spchající z modrých les, rostoucích na výšinách v Neftali, laškovlasy zdaž pinášely jí zvst o tom, co stromm dímajícím zdá se o polednách, co ttina šelestí ve vodách prhledvaly s jejími

ných?

;

Když pak veer

se

sklonil

na plá

Esdraleonskou a velebný Karmel v dáli vzplanul purpurem, a Tábor též, kde šumí tmavé háje terebint a doubraviny plné vstných hlas, tu vracela se moje dcerka s chlumu, krásná jako cherub. Hejno ržových pelikán, jak by se byli vykoupali v zoe, doprovázelo ji, šumíc jí nad hlavou; zlatým vzduchem míhali se modí mandelíci kolem ní, jak drobné záící meteory. Ach uchvacovalo dít moje spanilostí tak, že ženy povstávaly od zápraží, že závoji a šátky mávaly a jako David „Tys krásnjší než v žalmu na ni volaly: dít smrtelných!" Tak kvetla, jak jemná bylina

ped Bohem,

a oi však

líce

jak bylina zrající pro nebe,

hvzdnji každým dnem

svítily

její

zárove

veer

tázalo se

Ach,

hrza mne

nocí,

a když polní

nevadnouc

dít

bez

—

a každý „Kdy pijde, matko, as?"

bledly víc a víc, :

jala,

když elo

její

zasvítilo

kterou

dal

tvj syn,

lilie,

ustání

203

šíila

jí

denn

sladší

vni! Hle, posud tímá arokvét ten malá její ruka! (Rozhalí svj plášf, a je vidét malou Rimóni

Magd.

spící.)

naplnna svtlem, pespanilého ela toho dítte, sladší než z rží v zahradách Sárona ských šíí se z purpurové anemony! (Všickni klekají kolem Rimóni a hledí udivené na ni.) Marie P. (vezme ji do náru'). Mé drahé, krásné dít! Rimóni (se probouzí). Pestala sladká hudba a zmizeli bílí andlé! Magd. Jaký lesk v (emném jejím oku! Svítí jako posvátné drahokamy na prsou vele-

linoucím

vn

knze

v

Hle, šerá jizba

se

z

chrám!

Mane

P. O jaké hudb mluvíš, bledé poup ? Thamár. Záhadný tvj zrak mne dsí,

dít co hledíš na mne, chtla? :

jako bys

odcházeti

Rimóni.

Matko, já odcház'm, Mluv zejm, dít; já vidím té již jen mlhou slz, a srdce moje tak buší tesklivoslí, že zabra^uje mému sluchu vnímati tvj zlatý hlas. Rimóni. Již pišel as, matko, rozlu

Thamár.

se se

mnou.

Thamár. Ty blouzníš, puká. Ó já nešastná! Rimóni. vidla jsem

a

srdce

moje

Byla jsem Štastna ve snu, kterém mluvil onoho

království, o

204

veera! Nyní ale zahaluje tmavá noc vše, tvj plá zaplašuje sladkou hudbu andl, a cítím velkou bolest Matiko, má hlava bolí velmi.

Thamár. Vždy nepláu

víc,

dít, hled!

(Usmívá se slzami ) Ty's tedy vidla nebe ve snu? Nuž povz pece, jaké as bylo?

Rimóni. Tak, jak jsem je tenkráte v oku jeho vidla, když zlatovlasý rabbi mne na klín svj byl posadil.

Marie

A

P.

jej

vidla

jsi

Rimóni

též,

drahá?

Rimóni. On lých

andl

pršely jako

jej

pišel ke

nesl,

mn;

anemony a

nejhustjší déšt

v

oblak bílé

lét,

a

bílilie

ptáci

pli jako nikdy ped tím usmál se na mne ješt krásnji než matka, když mne líbá, a pravil hlasem tišším a sladším ješt, než jest hlas modré oné vlaštovky, jež v plotu našem hnízdí: „Již pišel as. Rimóni, pij ke mn, tvé místo pipraveno!" ;

Thamár. Mé pežiju loží

dít, Rimóni! Ach, já ne-

to!

Rimóni Ach, jak hlava moje bolí. (Pohlavu na adra Panny Marie.) Marie P. Jak je ti, dcero moje? Rimóni Ted

blaze

Thamár

Hled a

já se

smji!

Rimóni

(vstane)

Bud

šfastna,

pijd brzy za mnou! na Thamár.)

(Odchází

205

matko, a kývá rukou

!

!

Thamár (sebou trhne). Dít, kam jdeš? R m ó n Vždyt víš Jdu k nmu, k synu i.

i

lovka, pipravil.

jak

!

jej

Bu

s

On

nazývají.

pro

mne

místo

Bohem!

Thamár. Jak cestu k nmu najdeš? R m ó n On vede mne. T h a m á Ó zadržte pec, vždyt blouzní i

i.

r.

Marie

ji

se, z tvé dcery mluví duch, a oi moje prohlédly. Rimóni zstati zde nemže andl smrti dotekl se smutným rtem bledé její tváe. Rimóni nežije již, jak žije smrtelník, a duch ji vede k místm šastnjším. Ó dít svaté, žehnej nám, on tebe vyvolil! vám Rimóni. Bud pokoj s vámi! požehnej

P.

Ženo,

utiš

—

Bh

Bh

Thamár (s pláem). t ved. Ach moje srdce! (Zahalí si tvá.) Jidáš (vyskoí z koví a zastoupí Rimóni cestu). Bud milostivá, Rimóni, a pros u nho za mne! Všichni (mimo Rimóni a Thamár). Jidáš, Jidáš!

Bda! Hrza!

Úžas!

Petr: Odstup do pekel! Jidáš. Peklo nepijalo mne. Magd. Vrz se do moe,

ty

hnusné

stvoení.

Jidáš.

Moe mne

Magd.

Jdi,

vyvrhlo.

vlku, o skálu rozdrt zrádnou

hlavu!

Jidáš. Skála odstupuje ode mne.

Magd. Zbav

nás proklatého pohledu! Co

20Ó

1

!!

hledáš zde? Chceš podruhé

zradit?

jej

Chceš

naši krev?

Jidáš (obrací se k Pann Marii). Já hledám tebe, matko zrazeného mistra. Ó kin mi pec, vždy na mou hlavu padá jeho krev

Marie umím. která

P.

Mže jej

byla

—

jdi

Jidáši,

pebývati kojila?

já

klnout

v tch

záští Jidáši,

jdi,

a

ne-

prsou,

Bh

ti

odpus. Jsi unaven ? Pak sedni na mj práh ale díve odstup a dej mi odejít, tvá tvoje zastavuje

mého

srdce tlukot.

Jidáš (vrhne se na zem a stká a vyje). Všichni (mimo Rimóni). Hrza, hrza, hrza! Rimóni (pistoupí k nmu; kapky krve s oblaku dopadnuvše na ni promují se v

bílé

kvty).

Pro

love?

pláeš,

Jidáš. Ó dít, dít, což mže malý tvj rozum velkou bídu moji obsáhnout? Ty's slyšela, že vyvrhlo mne peklo, zem a moe, že lidé a pede mnou prchají. Kam se obrátím ?

zv

Rimóni (prost). Kam? K nmu! K nmu? k nmu? Bože,

Jidáš.

jak velké slovo útlá tvoje ústa projevila! Pohled

na

nj pinese mi

spásu

dít, mluv, jak se k Rimóni. Hled,

nmu

bledý

moje dlouhé jsou. Drž se za mnou, povedu t.

Jidáš

A nedsí t

(na

nebo smr. Však, dostanu?

kolenou

Jidáš?

207

muži, jak vlasy konce a poj

jejich

ped

ní

štkaje).

Rimóni (smje se). Jak rozcuchán tvj U nás byl pes, ten byl

vlas a tvoje vousy!

tak

kosmatý.

Byl zlý a

po

házeli

nm

ka-

mením; bylo mi ho líto a dávala jsem mu svj chléb. Však nyní pojd již Marie P. Bez mezí jest smilování boží! syn mj láskou jest a srdce dtské svatým .

lásky stanem. (Všichni pokleknou

ji

palmami

(vstane a sete

si

jest,

zmizí.)

slzy.)

pro

bych plakala? sob, tvj syn. Ó dej mi navždy

ona štastna volil

.

a hledí za Rimóni,

jak s Jidášem odchází, až za

Thamár

.

matko blažená! P. Tvé místo Thamár! (Obejme ji.)

Když

On s

vy-

tebou

dlíti,

Marie

Magd. A

nyní do

na

mém

srdci,

msta! Tam volejme

se všech stech, že z mrtvých vstal, že žije

Všichni. Vzhru do msta! (Naped matka Boží, podepena már a Magdalenu, za nimi apoštolov.

!

o Tha-

V

dáli

vidti Rimóni a Jidáše, jak se pouští berou a na vysokou horu stoupají, jejížto vrcholek do oblak sahá. Krátká pestávka. Hudba v pate pedstavujícím nebe zní vždy silnji a bílý dým rozstoupí se pomalu, až vnitek nebes vidti jest. Jidáš a Rimóni dostoupí ped bránu nebes, urobenou z nesmírného démantu.) Rimóni. Muži, ty chvješ se, co je ti? Jidáš. Jsem oslnn a strach se na mne valí jako skála. Co vidíš, dít?

208

Rimóni. Na trnu z hvzd sedí zlatovlasý rabbi a roucho jeho bílé jako sníh, koruna z paprsk mu svítí na ele a nebe naplnno andly až po stechu z duh peste sklenutou.

Jídáš.

Pro

nejdeš dále, dít?

Rimóni. Brána nebes

stojí uzavená a za ní sedí andl, pohroužený v spánek hluboký.

silou

Jidáš. Já probudím jej tedy. (Zvedne velký chrysolith a udeí vší do démantových vrat. Vrata zahmí

mocn, blesky z nich šlehají, probouzí se.)

andl

ale

ne-

(zakryje si tvá). Mé oi nesnesou svtlo zrauje mj zrak. Rimóni. Pojd, zaklepám. (Dotkne se

Jidáš tu

zá,

to

anemonou

vrat.)

Andl

(vytrhne

se

dítte, jež vrací se

spánku).

ze

sladký, tichý z^mk se rozléhá

dom.

nebem,

(Vstane

tot

Peduše

a oteve

vrata.)

Jidáš. Ó

chvju,

já se

já

práh ten ne-

pekroím. Drž se pevn mých vlas. vítána, (usmívá se na dít).

Rimóni.

Andl

Bu

Rimóni.

Rimóni.

Jak

milo zde!

Kde

je

zlato-

vlasý rabbi ?

Andl.

Jen vejdi, sladké dít. práh). Ah, jak je mi

Rimóni (pekroí blaze!

Co

asi

matka dlá?

Zeyer: Spisy XI7.

14

209

!

Andl

!

!

Jak ty se

(k Jidáši). Vari, vari!

osmluješ, bídný erve? Ty se nechvješ, že t zašlápnu? (Hrozí mu meem.)

keovit vlas Rimóniných).

Jidáš (drží se

Petžká

hodino!

Andl.

Pomoc, pomoc,

hrne do nebes, Jidáš

Andlé

všech

(pilétají se

tedy rychle bránu

druzi! Peklo se

na prahu

stojí

ráje!

Zavi

stran),

!

Andl (u vrat). To nelze! On drží se vlas toho dítte zavru-li, petrhám ten tmavý vonný hedváb, plný paprsk! Andlé (ženou ses plamennými mei ;

Pry

proti Jidášovi).

pry Jidáš. Bda,

odtud, bledý stíne pekel,

vyvrheli,

po

nm

Na zemi

když k

bute

mi,

mj

když kamením

házeli

Rimóni jej!

pomoz

Rimóni,

jako s oním psem,

slitování

(brání

Nmu

jisti,

jej

anemonou).

mu; kam ne? On smiluje

klnou

a rozhnváte

Jej,

Necht

se

má

se

nad ním,

utéci,

když krutí bu-

dete!

Kristus

(vznáší

se

trnu dvátku

s

dít zná mne lépe, než voj Ty's moudrá, moje dcero; ó vejdi do

vstíc), Ejhle, to

andl! mého

království!

Rimóni.

vn

A budu hladí

její

Jak s

krásné

zde,

tebou? (Líbá

tvá.) Ty's to

210

slíbil!

mj

jej

pane

a Kristus

!

Kristus. Ó ovin své malé rám kolem znavené mé šíje, Rimóni Mé srdce krvácí nad nízkostí toho svta, jejž jsem spasil tvé oi ale, dít, jsou jako rosa ranní, a duše moje pookívá. !

;

O to

Jidáš (leží spasiteli u nohou a pláe). miste, vel jim, by mi ohe sypali na tvá, úleva by byla žhoucím mukám Kristus. Vsta,

Jidáši!

Jidáš. Ó nech mne ležet zde, ó miste, miste Ty's všemohoucí, ale mžeš to, co jedin mne spasí zapomínat, odpouštt? 1

i

—

Kristus. nad

plakal

než

jsi

ji

Utiš se, duše trýznná; já tebou a odpustil ti zradu tvoji,

spáchal.

Ó miste mj, te spasis mne; blahem tím umírám.

Jidáš. cítím, že

a zstane tak bez hnutí ležet. chopí se ho a odnesou jej na zem, v písku poušt zahrabou.)

(Padne

Andlé kde

jej

Rimóni. Ty vyhnal

jsi

jej,

pane?

Kristus. Bud bez starosti, dít; on vrátí se, až dráha jeho dokonána, až duše oištna zazáí jako tvoje.

Rimóni.

Jsem cestou unavena, pane.

Kristus (sedne na

trn.)

Odpoi

si,

Rimóni.

Rimóni.

Tak

mu

klín

na Co matka

(Sedne prsa.)

asi

jest

mi

a položí

dlá?

211

blaze,

mu

rabbi!

hlavu na

!

s

(Zazní konejšivá hudba a Rimóni usne blahým pohledem na usmívajícího se Krista.)

Seraf (vedle trnu). Ó vizte nebesa na lahodu neskonalou, nejsladší tajemství a dít trnu všehomíra sedí

—

Bh

(Všichni bílý

opt

andlé

klekají

kolem

trnu;

houstne poznenáhlu, až konen celé nebe zahalí, a táhlým, pomalu zmí-

dým

rajícím

zvukem koní

hra.)

212

í

CERNUNNOS

Amil odvracel pomalu tvá svou od jevišt k zlatému baldachýnu, kde Jolanta sedla; usínající hudba znla mu jako sladká ozvna drahého jména jejího, které veškerou mystická. jeho duši naplovalo jako Osudy nyjícího dítte Rimóni byly vylákaly nžnou slzu z blankytné hloubi jejího oka, a vlahá záe snivého souhvzdí pod bílým jejím elem nadchla Amila tak, že unesen luznou pokorou dívího oblieje ruce sepjal jako ped svticí a v duchu takto zvolal s vroucností: ,,Ty výkvte nebeské spanilosti,

vn

t

patit srní, ten Bohu dkuje! Má pohled oka tvého požehnáním jest!..." Jolanta povstala a kráela po boku svého otce s hlavou schýlenou. Co byla pýcha krá-

kdo na paní,

lovská,

co

zlatá

dvoru

sláva

proti

korun

záící na jejím ele, proti díví skromnosti, která její bytost jako andlskou glorií obestírala? Když se brala kolem Amila,

spanilosti,

pozvedla k

nmu

oi,

v kterých posud slzy

záily, a zdálo se mu, že vidí

215

modrým nebem

májového jitra v boží ráj, a veškeré paprsky slunce že rázem padají mu do srdce jak liják hvzd. Když dívka pešla, klesla hlava jeho na

prsa.

„Jak ono dít ve he hynu touhou," povzdychl si. „Jak ono, i já jsem se v nebesa zahledl tak hluboko, že mne více nevábí." Jak ve snu kráel s ostatními k pyšnému palác: Duch jeho vznášel se jako skivan k slunné obloze pln nadje a štstí, a klesal opt k zemi pod tíží smutné skuAmil byl by se nejradji utekl do tenosti. samoty, avšak dvorský ád volal jej mezi hodovníky, a nezbývalo než poslechnouti. Král shromáždil tentokráte své hosti kolem kišálového stolu, ozdobeného stíbrnou révou zlaté hrozny nesoucí obsluhu pi stolování obstarávala pážata, projíždjící na bílých koních dlouhou, do zahrady otevenou

zem

;

sí od jednoho konce k druhému

a nosící

na hlavách zlaté poháry a mísy, uspoádané na ebenových deskách vykládaných perletí. Uprosted veselí hluného kvasu objevily se náhle ti temné postavy u sloup nesoucích ponebí z flanderských koberc, pod kterým král sedl. Byli to ti mnichové, odni v tmavé, dlouhé káp. Poklonili se hluboce králem, a nejstarší z nich poklekl a podal mu pergamen ovinutý stužkou z šarlatového hedvábí, na které dv velké peeti ze snhobílého, vonícího vosku visely.

ped

216

„Kdo

jste

a co mi nesete?"

tázal se král

udiven.

„Jsme poslové opata Hyvarniona,

tvého odvtil kleící mnich. Král pijav pergamen kývnul pívtiv hlavou. Odevzdal listinu maršálkovi paláce, aby obsah její nahlas pedítal. Dva heroldové, opírající se o dlouhé berly ze slonové kosti, zatroubili do jasnozvukých trub, a za nastalého ticha etl maršálek toto poselství: „Svému dobrému pánu, králi Francie, Hyvarnion, sluha Hospodinv, opat kláštera pod hradem Ardhuin. pane dobrý a králi peslavný! Došla mne zvst, že hody slavíš ve stedu bohatýrských rytí a paní spanilých, a vznáším prosbu k Tob, pane, a k Tvým vrným, byste kroky svoje obrátili sem na sever do vlhkých les, do stínu starých hvozd pošmurných, kde vkošedý hrad Tvj Ardhuin stojí, to slavné nkdy, dávné po Uení mniši, kteí pede praotcích ddictví. mnou zde žili v posvátných síních mého kláštera, napsali do vzácných knih, že jméno toho hradu pochází od staré, dávno zapomenuté již bohyn, kterou pedci naši v bludu pohanském kdys vzývali, když lovy chystali služebníka, pane,"

Mj

msíce na

zaslepenci k Ardhuin pi svitu a v hustých lesích budovali jí sochy

prý

Volali

poest,

králi,

modly

ohromné,

mající

dd

tvary

Slavný Tvj, hlavu jelení dal poslední tu sochu pod hradem Ard-

.ženské

a

217

huinem

ným

s

horlivostí

lidem rozvalit,

odplat

I)

pravého kfesíana pobož-

(Bh

Od nepamti

pipoti

zavítali

to

k jeho

Tvoji pedci,

jednou aspo v živote na slavný lov do les Ardhuiských a kži nejvtšího jelena, ruka jejich usmrtila na honb, brali jeiž s sebou, aby sloužila jim za píkrov. když ukládali je k poslednímu spánku v tu šerou kobku, kde s.avné 2, mrtvých vstání oekávají. Po Tob a^e. pane dobrý, sluha Tvj Hyvarnion marr.é louží; Ty nepicházíš ani na lov do les toho kraie, ani líbat svatá ostatky, jež klášter pod hradem ve zlatých skíních chová. Marné ekal jsem. že vzejde den. kdy dopáno mi bude Tob požehnat rukou tesoucí králi,

se vkem, ale nyní k Tobé volám, králi, pijd! Vz, 2 erných stín jeskyi^ podzemních se

p*ed nedávném vyítila stvra dsivá, obrovský zubr, bílý jako sníh, s okem blesky sršíc:m. Kdekoli objeví se, pichází zkáza v jeho záptí; vše prchá ped ním, a bez librany dupá úrodu našich polí v prach. Ó králi mj, vyšli chrabré své rytíe a spas nás ode zlého. Bud" sláva ti a požehnání Boha nejvyššího.

Amen."

„Vzhru na Ardhuin!" petení poselství starého

zvolal

opata.

král

po

„Vzhru

na lov!" Sto zlatých íší zablesklo se ve slunci, paní vály hedvábnými závoji a vzduch otásal se nadšeným voláním: „Vzhru na loví Na zubra K vítzství!" !

218

Kvas

byl rychle

skonen,

sín, a rytístvo se rozjelo po se kvapné pípravy k odjezdu.

král

mst.

vyšel ze

Konaly

Poslové na rychlých oích rozlétli se krajem; jedni uhánl na Ardhuin se zprávou, že král tam pitáhne, druzí zase byli posláni, by hosty z celého okolí hradu Ardhuinu zvali, a jiní opt spchali do nejrznjších konin, by psy, kon a loví zbran dvoenín dopravili v pravý as na uritá místa.

Dva dni po pibytí mnichu ku dvoru, když vedro bylo pominulo a veer se po krajin rozkládal,

vyjel král a jeho družina z paTam roza ubíral se k brán msta. louil se s mšany, a dlouho hledli tito

láce

s

vysokých bašt a vží za odcházejícím králem,

voj

V ele etného zástupu cestujících jel rytí v ocelovém oruží, blankytné prapory,

protkané stíbrnými a ši-mly

liliemi

Francie, vlály ve-

mohutn nad

jejich hlavami, za nimi následoval koár tažený šesti klisnami, bílými jako mléko, a pod baldachýnem z ržového atlasu, jehož dlouhé asnaté záclony téže barvy, splývající až na pozlacená kola, stíbrnými plmsíci vyšívány byly, sedla královna a spanilá její dce, po obou stranách koáru jely dámy na bujných oích, a rytíi, obklopující krále jako hvzdy lunu, konili prvod. Opodál za dvoanstvem jeli obrnní žoldnéi.

sele

219

Tak

jeli

tichou krajinou, jak lesklá vlasa-

klidným nebem se táhne, a zvuk zbraní a veselý smích probouzel nivy z dímoty. Amil pál si, by cesta trvala do skonání, nebot akoli jen poídku s Jolantou po celý ten as promluviti mohl, vidél ji pece neuBrzy rozhrnula bílá její ruka ržové stále. záclony koáru a hledala ho pohledem, brzy opéi zastavil se povoz pod stromy a Jolanta vedena svými družkami procházela se po behu jasného potoka, by takto pookála. Ale vynoil-li se sladký její obliej z temnoty noní v lese, když rozdlali rudé ohne, pak tice

byla

tvá

její,

v nejistém

svétle

vtrem

zne-

pokojeného plápolu dvojnásobn krásna, a oko její lesknoucí se dlouhým paprskem síním, vnikajícím tiše ernými stromy do mystické hloubky hvozdu, zazáilo pak kouzlem nadzemským Když se asem pia vsím, usedl král pod bližovali njaký strom, rozestírali kolem koberce na tráv pro paní, a obyvatelé mést a vesnic vycházeli ven, vítali krále a on soudil jejích pe. Jolanta bývala pak jako holubice smíru a stíníc luzný obliej kvetoucí sntí mísila svj, sladší nežli klokot slavíka, do hlas hrubých zvuk žalujících na se muž, a odcházeli s vlhkým okem, šfastni jako dti, žehnající jí Duše Amilova byla jako mannou sycena; obrazy ty plny míru a spanilosti daly mu zapomínati na starost veškerou, žil jako v svt novém, blaženém a nikdy

m-

.

.

.

mstekm

.

.

.

220

díve netušeném

duše jeho

;

ptaím zpvem,

se jedna

cítila

vní kvtu,

blankytem a zlatým svtlem slunce, bylo mu, jako by byl blíže k Bohu pistoupil, veden jsa nejs

istjším, sladkého blížili,

s

serafem.

jeho

a hrad Ardhuin

díve ze

Neprocitl

až když

opojení,

s

se

cíli

cesty pi-

na noním obzoru se

jim nad huícími lesy objevil. Z tch les vál vlhký vzduch,

mrana

valila se

nad

a

tžká

jejich vrcholky, koléba-

ve vtru jako vlny neklidného moe. houšté v stínu ohromných dub míhaly se nejisté postavy jako bílé páry, a když prvod královský se piblížil, uslyšeli všickni hlas starého muže, prozpvujícího tuto prastarou modlitbu svatého Hervéa: „Ó bože, ra mne chránit od osidel, od útisku a ode jícími se

Na

kraji

ped liškou chra mne, ped vlkem ped démonem !" zlého,

Hned na se

svtla,

a

a

to zacinkaly zvonky, zakmitala opat Hyvarnion a jeho mniši

v ústrety. Staec sedl na pokrytém bílou šabrakou, pozvonky. Dlouhá bílá íza šitou stíbrnými z mkké vlnné látky halila jeho tlo a splývala až na nahé, ernými sandály podvázané nohy. Široký pruh erného hedvábu, pošitý bohaté perlemi a smaltovými pláty, na kterých hlavy apoštol skvlými barvami malovány byly, zdobil kolem ramen eholní jeho háv. Od pásu visel mu dlouhý rženec z labdanum, syrské to pryskyice, a na každá

vyjeli

z lesa králi

erném mezku,

221

bílých hedvábných rukavic blýštil se velký drahokam, Ceraunia zvaný, prhledný jako kišfál, prorostlý azurnými žilam' a svítící jako plamen. Po boku opata jel mladý mnich, nesoucí velký zlatý kíž, osazený drahocennými kamejemi, z nichž prostední, erná s bílou postavou Panny Marie, byla smaragdy a perz

lami vroubena.

Ostatní

mniši

nesii

lucerny

nejteního rohu, zasazeného do stíbra, a nkteí pozlacené, na etzfch visící lampy,

z

v kterých doutnala vonidla cyperská.

Když se král a opat byli uvítali, jeli spolu v ele prvodu, a všichni dorazili brzy ke hradu. Ohromné ohn hoely tam na baš s oken vží vi tách píchozím na uvítanou ;

sely nesmírné

mdné

pánve na silných že

lezných etzích, naplnné hoící smolou, « a rozlévaly píšerné svtlo jako požáru kol kolem do tmavých les. Pod hradem huela divoká eka, a velké kusy hoící smly pa daly obas jako ohnivé slzy z pánví do šu

míích vln, kde s hadím sykotem shasínaly Spuštné mosty dunly jako bou pod kopyty etných ko, a otevené brány zívaly jezd

cm

vstíc, jakoby je pohltit dychtily.

Pošmurnost

hradu vzbuzovala v srdci Jolantin neuritý strach, vyhýbala se z ko áru a ohlížela se úzkostliv po Amilovi, hle dajíc úlevy v jeho zraku. Byla jako útlé ptáe které se k prsm svého chranitele tulí. Usmál se na ni, a posilnna pátelským jeho vzezením, cítila se bezpenou a dkovala mu

222

pohledem. Pak zmizela v temnosti obrovského prjezdu, jejž plápolající pochodn jen cha-

trn

osvtliti dovedly.

Amil ekal, až na nj dojde ada vjeti do hradu, v nitru jeho nepanoval a!e onen klid, jaký Jolanta z oka jeho byla vyetla. Pohrával hívou svého kon a hladil lesklé hrdlo vrného zvíete, ale srdcem jeho zmítaly chmurné myšlénky. Jak pošmurn a hroziv vypínal se hrad do noci, šlehaje požárnými svými blesky až vysoko tam na tu klenbu, kde se mezi mraky bledé hvzdy

—

kmitaly!

njící

ta

hmota nebyla mrtva; oživena

naopak jakýmsi nepátelským, démonickým duchem, zdála se Amilovi ÍDýti záhadnou bytostí, osudnou a temnou, která stavíc se mu náhle

kvty

v cestu

bez slitování žulovými

kroky

vzniklé pod nohou Jolantinou rozšlapala

a omrazivou

rukou strhovala hvzdy,

jež se

byly rozbeskly, když dívka svoje o lásce snící

oi

byla na oblohu upela. Co znamenala náhlá tma, která se spouštla uprosted poledne na slunnou nivu lásky? pane?" „Vám nechce se do hradu, ozval se pojednou za Amilem hlas, a ohlédnuv se, poznal Florestána. Zlý jakýs úsmv hrál mu na tvái, a mimodk polekán jako neblahým tušením bodl Amil svého kon ostruhami a rychle jako stela letl do hradu. Seskoil se sedla a odevzdávaje uzdu štolbovi zpozoroval, že se byl octnul vedle lípy,

mj

223

tak

nad

obyej

mohutné,

že

ho podivením

plnila.

Pod vékuvzdorným stromem stál široký hrub z kamene vytesaný, a na-

jakýsi trn, proti

na žulovém, mechem porostlém sloupu,

tém

tak vysokém jako vž, visel obrovský zvon tvaru tak neobyejného, že Amilovu pozornost plnou mrou k sob pipoutal. Bylo to cosi jako lidská hlava, ohavn se šklebící a konící se jelením parohem. Pi nedostateném svtle hoících smolnic blýštla se ta pololidská hlava hlubokým stínem noci tak píšern, jako tvá ábla, íhajícího v temnot. Amil ohlížel se po dvoe, kdo by mu as vysvtlení podal. V tom spatil pod lipou na kamenném trnu trpaslíka tak ohyzdného a tak nehybného, že se na okamžik domyslil, že to snad jedna z tch kamenných nestvr, vytesaných jako podivná ozdoba prastarého toho královského kesla. Ale za chvíli poal pídimužík bledou svou velkou hlavu s ramena na rameno kolíbat, a oi jeho zpozorovavše nepíjemný dojem, který jeho osoba na Amila inila, zablýskly se záštím, a zlomyslný úsmv

obnažil

celou

adu

velkých,

žlutých

zub

v ohyzdných jeho ústech. „Co znamená ten zvon?" tázal se Amil. Trpaslík mlel chvilku, hled s Amila na zvon, pak opt na rytíe, a konen vyrazil chraptivým hlasem slovo „Cernunnos" ze sebe.

224

„Tomu nerozumím," odvtil ',,Bda zasípal

vám,

uslyšíte-li

a

trpaslík

svoji

ruku. Amil pohlédl

slík

ale

pozvedl

ho

Amil.

promluvit!"

hroziv

zakrnlou

mimodk na zvon. Trpavypukl v keovitý smích, mezi nímž

celým tlem potásal, tak že rolniky, visící na erveném hedvábu, kterým ml hlavu zdobenou, taktéž jako tenký smích zaznívaly. Když Amil udivený zrak svj k místu obrátil, kde se pídimužík na trnu chechtal, bylo místo prázdné a záhadná bytost byla zmizela. Druhého dne picházeli od bílého rána neustále noví hosté na Ardhuin, a roh strážného na vži po celý den vítajícími

hml

zvuky do šumících les. Každý prohlížel si starý hrad s nemalou zvdavostí, a kolem opata Hyvarniona shromažovaly se neustále husté skupiny poslucha, nebo kmet ten znal ze starých knih a pergamen djiny památné budovy do podrobná a ml dkladný výklad pro každou vrásku, již šedé vky byly do kamenné tváe její vryly. Mezi všemi posluchai ale nebyl nikdo, který by s takovou horlivostí a s takovým nadšením byl naslouchal, jako jasnooká JoUpírala krásné svoje zraky, které se šíily, na starého muže, sedícího vedle krbu, naplnného místo dívím zelenou chvojí a pestrými kvty, a ržové její rty od-

lanta.

podivem

movaly

vypravování jeho tak sladkým úsmvem, že kmet cosi jako slunný paprsek v stáZeyer: Spisy XIV.

U

ím

vychladlém srdci ucítil. Když jednou mezi eí, unesena proudem jeho výmluvnosti, v hlubokém zamyšlení na dvorský obyej zapomnla a plna dvry jako libé dcko zlatou svoji hlavu na klín jeho položila v snivém dumání, tu zachvl se staec vroucím pohnutím a tiskl hedvábné její vlasy k svadlým jeho

rtm. „Dcero moje," pravil opat s úsmvem, když jako ze sna probuzena se vzpímila a rumnec ji poli, „dcero moje, vzpomnl jsem si na místo, nacházející se na pošmurném tomto hrad, které se báji rovná, vzpomnl k vli vám, nebof zlaté ptáe, jsem si na jako vy, slušno umístiti v mén smutné kleci, než ona vž jest, v které bydlíte." Na to zval opat krále a celou spolenost, by ho následovali. Vedl je tmavými schodišti, vysoko klenutými chodbami a prázdnými, zaprášenými komnatami do pusté sín k železným, siln pozlaceným dvíkám, na Potom kterých bílá rže vymalována byla. pitiskl opat vší silou na zlatou mušku, se dici v kalichu rže, a k velkému pekvapení všech pítomných otevely se dvée dokoán, a ped oslnnými zraky všech zazáila komnata, zaízená s královskou nádherou. Prohlíželi hedvábné alouny, zlatem a slonovou kostí vykládané skín a purpurem potažená kesla. Vše vynikalo vkusem nej-

n

jemnjším, vše dýchalo vní nejsladší. Naproti dveím stál malý trn z ebenového deva,

226

na kterémž sedla ženská postava, vytesaná bílého kamene, držící v rukou srdce. Opat piblížil se soše a zavadil nohou o první stupe trnu; ihned znl komnatou tichý, jasný zvuk, srdce v rukou sochy se otevelo, a i

v

nm

objevil se zlatý klí.

Opat

jej

podal

aloun vedle sochy

Jolant a odhrnul tžký Tesoucí se rukou

visící.

otevela Jolanta zlatým

klíem

takto odkryté

dvée, a všichni vykikli pekvapením. Mezi strmícími skalami ležela tu arokrásná zahrada, zelená, svží a stinná jako ráj. Azurná ze, pomalovaná vznášejícími se bílými andly se zlatými kídly a korunami z hvzd, objímala kvetoucí sad jako bohatá stužka vzácnou kytici, a na cimbuí zdí sedli kovoví ptáci

peumlé

práce,

z jejichž dutých,

uvnit stíbrnými strunami potažených tl nejslabší vtík sladkou hudbu vyluzoval. Kvtem pokryté stromy shlížely se šepotajíce v jasnovodém fontánu, lesknoucím se uprosted palouku, usmívajícím se v slunci, a veškeré cesty byly pozlacenými oblázky poi

sypány. Jolanta obejmula kmeta vdností, když král jí zahradu a komnatu za bydlišt vykázal, a jako motýl létala od kvtiny ku kvtin a usmívala se blažen sama na sebe do modrého fontánu. Zdálo se blouznivé div ce, že našla vhodné místo, kde by sníti mohla o blahu své lásky, o drahém muži :on„ kterého její mladá duše byla vyvolila na vek j.

227

Jen nerada se louila se svým novým rájem, kovový hlas hmjídch roh oznamoval, že noví hosté táhnou ku hradu, a opat Hyvarnion vedl krále a jeho dvr nejkratší, jen jemu známou cestou do velké prostory hradebního dvora; král usedl unaven na okamžik pod starou lípu na kamenný trn. Zahledl se do prapodivného zvonu, který byl vera takovou mrou pozornost Amilovu poutal, a obrátil se pak k starému opatovi. ale

„Vás není nic

taj no,

úsmvem,

mj

ote

velebný,"

doetl jste se též v njaké staré knize neb na zernalém pergamenu, co jméno toho zvonu znamená, pravil

s

,,a

dojista

které prý ,Cernunnos' zní."

Královský

mj

pane," odvtil opat, ,,ni pergamenu, ale zvláštní náhod dkuji, že vám podivné to jméno ponkud vysvtliti dovedu. Obávám se ale, že vás unavím, nebo bude mi vypravovati celý píbh, který v pamti mé, nyní již slabé, hlubokou stopu zanechal." „Pi,,Ó mluvte, mluvte!" zvolal král. cházející naši hosté, kteí se teprve na pokraji za lesem zjevili, potebují ješt pl hodiny, než k spuštnému mostu dorazí, a budete-li vypravovat, uzda se nám ten as pou,,

staré

knize,

ni

zernalému

hým okamžikem." Nato usadil král opata vedle sebe a kráa ostatní umístili se na rozprosteném po tráv koberci. Opat Hyvarnion pak poal

lovny,

takto vypravovati:

228

„stalo se

ped mnohými

a

mnohými

lety,

když ješt síla mladistvá v mém nyní vetchém tle pebývala, že tehdejší opat našeho kláštera mne mladého tenkráte bratra sem na zámek poslal, bych jistý drahocenný rukopis, posud zde se nacházející, pro klášter náš pepsal a dle pvodního pergamenu zlatými, bílými a blankytnými kvty ozdobil. Byl jsem tehda slavný mezi mnichy pro dovednost v podobných pracích, na které se nyní chvjící se moje ruka odvážiti již nemže. S radostným pocitem ujal jsem se provedení tak estného úkolu, a ponvadž hrad tehdáž neobydlen nad lesy truchlil a do širého kraje se kabonil, pidlili mi k obsluze jednoho novice, ped nedávném teprve mezi

tém

nás pišlého. Byl to lovk zasmušilý, nevrlý, ba nkdy až divoký. Byl dávno obyejný u novic pekroil, a nikdo n-jvdl, co ho k tomu pimlo, odíci se svta a vstou-

vk

do naší ehole. Vyhýbal se plaše bratím; sedával po celé hodiny zadumán pod nkterým stromem v zahrad a naslouchal tam blouzniv šumu jeho listí, jako by tajuplným piti

zvukm tm rozuml

A

dbal,

i

byl

já

mi

o z

jak lidské

spolenost jedné

mluv.

jeho

takm

píiny pece

ne-

milejší,

než bratím ostatním; byl totiž Bretonec jako Zde na já, a krajanství nás jaksi spojovalo. zámku, když jsme nemli jiné spolenosti, sblížili jsme se ješt více, a odpoíval-li jsem

po

práci, zajímalo

mne na

229

to patiti, jak pilné

jeho ruce sošky svatých z bílého vosku hntly a skvlými barvami pokrývaly.

Jednoho dne nalezl jsem ho v tsné jeho díln a pi svém vstoupení zpozoroval jsem, jak cosi

pede mnou

rychle

skrýti se snaží.

Pólo žertovn, pólo zvdav chopil jsem se toho pedmtu a poznal na první pohled vrný obraz zvonu Cernunnos do podrobná provedený. „Cernunnos?" zvolal jsem udiven „což t ohyzdný ten zvon zajímati mže?" „Zajisté," odvtil, a rumnec ho polil, a oi jeho zasvítily podivn. „A jaký div?" pidal s unylým úsmvem, „vždy to upomínka na dobu mládí a svobody!" „Ale," namítal jsem, „vždyf jsi nikdy ped tím zde na hrad nebyl a tedy nikdy ped tím Cernunna nespatil?" „Což neleží druhý obraz Cernunna, potažený zelenou rzí, hluboko v jasných vodách, u kterých sedávala Rivanona, spanilá jako planá rže rosou koupaná? Což nehledl jsem denn v hrozivou jeho tvá, šklebící se píšern chladnými vlnami?" Potásl jsem jím, jako bych ho ze sna probuditi chtl, a zdálo se, že se v skutku vzpamatoval ze svého blouznní. Hledl divoce kolem sebe, vytrhl se mi z rukou a uprchl. Nevidl jsem h-> po celý den. Na veer vyšel jsem z hradu, bych ve vonném lese pookál. Msíc svítil tenkráte jasn jako rybí oko, a svtlo jeho spádalo ;

230

své síté po celém zdímlém kraji. Odíkával Jsem tiše veerm' svou modlitbu, když náhle pitlumený jakýs hlas v ucho moje dorazil. Piblížil jsem se místu, odkud zvuky picházely, a rozevel koví, dlící mne stíbrné

m-

od porosené paseky, kmitající se svtlem jako jezero bludiek. Uprosted té lesní louky stál náš novic; ruce jeho pozdviženy byly k msíci, bledá jeho tvá byla k nebi obrácena, a chvjící se jeho rty pronášely tato prapodivná slova:

síným

„Bytosti tajemná, jež stíbroskvoucí plu-

nad vrcholky les jako bílá Ceridvén, když v podob kroužící labuti se vznášela nad temnou spoustou nesmírného pramoe, v jehož od poátku dímal nestvoený ješ

ln

bu

ješt svt, velebena! Ty vládneš mocn duchm zemelých, již jako bílé mlhy kol temen horstev bloudí, a vli tvé jsou nepokojné stíny podrobeny, jež v roztrhaných mracích ped tvou tváí mátohy divokých kanc honí Klidem noci slyším hlasy mrtvých, jezdících na prhledných oblacích a ukojujících arosvitem záe tvé tu nehynoucí touhu po svtle, která je v hrobech tíží. Dej, svatá luno, by hlas Rivanony jak tiché vtru vání šerem zašeptal! Ó zjev mi zlatý její stín! Šumící hvozd mne láká ku vražd, krev moje kypí divoce v mých žilách bud tedy milostivá, luno stíbrná, nech spása moje, Rivanona, pispje mi na pomoc! Slyš, Rivanono, slyš, Cernunnos volá!" !

;

231

Déle z

koví a

nezdržel

jsem

„Kacíi! pohane!"

moje

ježily

vzývej

se

zvolal jsem, a vlasy „Poklekni v prach a

hrzou.

Boha pravého!

vyskoil jsem pevnou rukou.

se,

chopil se novice

Boha

otce,

spasitele

svtlo pravdy a zdroj života!" „Díky, brate!" odpovdl za chvíli dosti klidn novic, a sklopiv hlavu dodal: „Ty's vytrhl mne z rukou démona." lidstva,

„Co znamenalo vše jsem mluvirs o Novic táhna mne tázal

to,

co's tu mluvil?"

„Co Cernunnu a dáblech ostatních?"

se klidnji, vida jeho pokoru.

vzdychl, usedl do porosené trávy,

k sob, a poal takto mluviti: bra„Nemysli, že jsem pohanem,

mj

te, jsem pouze nešastníkem, neb duch mj, vymknuv se z mezí rozumu, zabloudí asto v krvavou a temnou pouš starých blud. Zdá se mi, že dvojí svt v mém srdci bootec juje. Jsem divoký a zasmušilý, jako býval, pohání mne to ven do tmavého lesa ku vraždní zvíat, až svtlý obraz mé sestry,

mj

Rivanony, mne z mrákot pohanského vzteku vyvádí. Ach, drahá moje sestra Rivanona! Vidím ji, jak sedí na prahu pustého, polozboeného hradu otc mých, jak sniv naslouchá šumu lesa, kvilu vtru v opuštných síních a burácení vzdáleného moe. Tam na tom prahu pod šerým obloukem brány sedávala celé léto pedouc a zpívajíc, a ptáci pilétali k ní a naslouchali hudb jejího hlasu, a vely zpity vní lesních bílé

kvt

232

pinášely Rivanon svj zlatý med a snhobílý vosk. Z toho urobila Rivanona blotpytnou svící a pi ní pádala pak a modlila se v zim, když temnou nocí tiše vloky padaly, a moe smutn ku pobeží lkalo. Jak tajemn to svtlo bílé svíce záilo! Byly to paprsky letního slunce, které vely byly vssály z kvt, a jejich se nyní se svtlem zárove jak luzný pízrak jara pustou naší síní šíila Ó Rivanono, pro byl jsem hluchý pro tvj varující hlas, pro vštící tvé písn? Pro podlehl jsem divokému kouzlu, spoívajícímu ve slovech mého otce? Pro chodíval jsem s ním do tmavých les, vždy k pelévání krve ochoten? Pošmurné povsti o divokých lovcích vábily mne více než andlské zpvy ubohé mé sestry. Rod, z kterého pocházím, byl nkdy

vn

.

.

.

v ustaviném

boji se všemi zbyla jen na pólo rozbouraná tvrz a starý zbrojnoš. Našemu domu vyhýbal se každý, a ve všech síních hradu

slavný, ale klesl

sousedy, a

byly

mému

otci

temné skvrny krve po stnách.

Z

úst

jsem toliko stará podání, jež ddila se v rodin naší od pokolení na pokolení. Pocházeli jsme prý od starých, velemocných nkdy knží, a doubraviny, kde posvátné jmélí uprosted tajemn tpytícího se snhu rostlo, vábily otce mého více než všecky kathedrály kesanstva. Jak svítily mu zraky divoce, když vypravoval o krvavých obtech, jež v šerých svého otce

slyšel

233

nkdy

lesích se

starým

bohm

aromoci plavovlasých knžic, pem tajuplné jméK pi msíci i

hrdla lidských

valy jako valy

.

.

.

Ted

pinášely,

o

jež zlatým sr-

sbíraly, avšak obtí tmitéž srpy podezá-

bloudí prý zaklety za tyto

vlice kol onch nkdy krev Však nemysli, že byl bílé

.

.

míst,

kde

iny

prolé-

.

mj

otec pro tyto

upomínky nevícím pohanem. Každou nedli klusali jsme spolu lesem ku vsi, kde staré

ped držel

;

kostelem starý zbrojnoš naše zbran popo mši arci letli jsme v les, a bda

zvi,

kterou jsme pak potkali. Broditi se byla naše neúkrotná radost, a otec dal mi jméno Cernunnos, vysvtliv mi, že to jméno jednoho z dávných boh, jejž vzývali naši pedkové, když na lov vytáhli, a kterému krvavé obti pinášeli zasvcovali mu prý staré stromy, na které pibíjeli hlavy je-

v krvi

její

;

zve a kídla dravého ptactva, Cernunnos pebýval v hloubi lesa; hlava jeho konila se jelením parohem, a zvon v Ardhuinu jest zajisté zbytek nlen a kanc, nohy menší

modly jeho. Ach kolik slzí prolila bílá, zlatovlasá Rivanona pro tuto naši krvežíznivost! Duše které

objímala láskou veškeré tvorstvo a byla ukojena tklivými, nhyplnými zpvy dávných bard, o nichž šla stará povst, že když harfy jejich zaznly, zlaté plody se strom

její

pršely.

asto

brávala

mne

234

za ruku a usednuvši

pi

nového nnaromocnými kvty, z nichž modravé svtlo záí, mluvívala slova dýšící mír a smilování. „Což neteklo již dosti krve a nebude nikdy konec vraždní?" tázala se jednou Což není s lesklou slzou ubohá Rivanona. každý život krpjí onoho zdroje beze dna, jejž Bohem nazýváme? Pro niíš, on co tvoí? Pro nenávidíš, on co miluje? Pro poskvruješ stále vraždou hvozd? Což ne-

u jasné vody,

síce víly prý rej

kol které

svj

svitu

provozují,

vnené

nocí lesy kvílí a k samým nehluboký svj žal povznášejí? Ó písahej pi sladké matce pann, pi svtici, která jest mezi svatými co bílá holubice mezi ptactvem, co vonná rže mezi kvty, co jasné slunce mezi hvzdami, že ustaneš od vraž-, dní zvíat!" Hledl jsem do vln, kde na dn sražená hlava Cernunnovy modly ležela, a sladký hlas mé sestry byl tentokráte mocnjší než divoký, ku vražd pobízející úšklebek Cernunnv. Písahal jsem míjel mi pomalu v starém našem hrad a bez ustání lákalo mne to k honu, ale dodržel jsem svj slib. Jednoho dne nalezl jsem Rivanonu na nejvyšší vži, odkud bylo vidti moe, ztrácející se v modré mlze. „Co hledíš tak smutným okem v dál?" tázal jsem se sestry. „Pro nyjící tvé oko vlhne slzami, když bílé plachty na obzoru mizí?" slyšíš,

jak

besm

.

.

.

as

235

Tu

mn

bledý, prhledný ke pespanile zlatými vlasy vroubený, a hlasem plným nevýslovné touhy a snivým jako soumrak letního veera pravila: „Unavena žitím, které nepovznáší, a podšena rozbrojem a krví prolitou, pláu nad krutostí doby a ekám toužebn a s bolestí,

svj

obrátila

tak

obliej,

mn

na potchu bud zlatý plod, neb vonný kvt, neb aspo suchý list z rozkošné oné zahrady, kde otcové naši prý penedojde-li

bývali v

dob

štastnjší."

Zachvl jsem

se,

a srdce

mne

zabolelo;

jsem z blouznivé její ei, co lesklé její oko, hoící její tvá mi dosti zejm hlásaly, totiž že horoucí její duše, ukájená zpvem bard, síly jejího tla poznenáhla byla strávila, jak plamen olej lampy tráví. Bylf stín našeho domu píliš chladný pro tak vzácnou kvtinu. Pemohl jsem slzy svoje a odpovdl seste: „Nerozumím ti." poznal

Opela hlavu s

o vlhkou

povzdechem: „Praví

se,

zed a odvtila

že bard Myrdhinn

vyplul s devíti druhy svými, by pistál k

hm

be-

zeleného ostrova, kde zlatá jablka rostou zora záí. Ostrov ten zbyl ze svta, a ne dosti rozvzteklená, jejž pohltila potopa onu náspu strhla v záhubný svj klín. by A bardm bylo dopáno, by aspo z dáli zeli behy blažených, na kterých azur moe zmírá

vná i

se vzdechem Oi jejich zely zemi svatým slíbenou, kde andlé s nebes pišli o zá.

.

.

236

,

vod pjí s ptáky v kathedrálách z kištál, osvtlených hvzdami nikdy nehasnoucími stýská se po onom ostrovu, když svt tak truchlivý a zlaté struny bard petrhány ..." .

.

.

Mn

na lžko a probdl ránu zazáila radostí. „Vidla jsem ve snu ostrov blažených!" zvolala s úsmvem „a když jsem plakala, že to jen pouhý sen, tu slíbil mi jeden z tichých stín znamení, bych nabyla jistoty v pochybnostech. Ó brate mj, jdi na beh moský, tam najdeš ptáka letem znaveného, pichází z mého ostrova; jdi, pines ho, af slyším jeho zpv a uzdravím se." Uvedl jsem

u

ní celou noc.

sestru

K

;

Nad starým krbem z šedého mého otce. V myšlénkách jsem osudnou tu zbra a chvátal k moi.

Šel jsem.

kamene vzal

visel luk

Vlny jeho dmuly se a ranni slunko zápasilo Dlouhý zlatý paprsek pronikl tems mraky. ným oblakem, a široký hbet moe byl jako hvzdami posetý, a nad tím leskem vod spatil jsem letícího ptáka, jakého jsem nikdy

ped tím nebyl uvidl. Bílý jako padlý sníh vznášel se na zlatých kídlech, a táhlý, sladký zvuk ho provázel. Když doletl ku behu, klesal síly

již

unavením,

ale

ješt jednou sebral

se jako skivan vysoko, jako pozdraviti chtl. Tu zakypla di-

a vyšvihl

by slunce voká má krev,

a chopil jsem se luku šíp vyletl jak blesk, a tiše jako vloka snhu spadlo ptáe mezi kamení . . ;

237

v

Zdsil jsem se svého inu. Vešel jsem komnatu s pukajícím srdcem a poklekl

ped

svou sestrou. Byla bledá jako smrt.

„Mé ptáe?"

tázala se

Rozevel jsem

plást.

tiše.

Mrtvý pták padl

na kamennou podlahu; bílé jeho peí bylo potísnno krví, zlaté kídlo zlomeno, a šíp

mj

trel v lesklém jeho tle. Rivanona zase jako mladá bíza, zachvátí-li ji vichr podzimní. Jediná slza vyhrkla z modrého oka. Zahalila tvá svou zlatými vlasy jako závojem Pak klesly její ruce. Chopil jsem jí a stiskl k srdci byla mrtva Uprchl jsem do les, kde bílý její stín mne konejšil, když v tmavé noci jsem si hlavu o skálu zoufale rozdrtiti chtl. Bloudil jsem dlouho. Vítr obývá prázdný mých otc, z kterého šedé trosky jako slzy zkamenlých obr prší do mechu. rozpadne se pustý dm, když zlatovlasá Rivanona nesedí již s vetenem na prahu pod šeícím se obloukem. Já hledám mír a pokoj duše mezi vámi. Ó, zda jej kdy najdu?" Novic mlel a ulehil si proudem slz. Od oné noci nevypravoval mi nieho více, jen jednou ješt zmínil se o své seste. „Nalezl jsem zde na hrad skrytou zahradu," pravil mi jednou, „a ve dne v noci zdobím ji prací rukou svých. Jest mi tak sladko myslit si, že Rivanona tam pichází z ostrova blažených k vli, by tam na

chvla

.

.

.

—

.

dm

A

okamžik

mn

mn

na blízku odpoinula."

238

.

.

:

Dovedl mne do oné zahrady, má dcero kde vy te pebývati budete, a když jsem podotkl, že svatá naše církev neví o tom ostrov blažených, že to výmysl dávných bard, tu odpovdl mi s milou prostotou „Což není bh všemohoucí a nemže ostrov takový vytvoiti, by vyhovl pání svých svaJolanto,

tých?"

Usmál jsem se a neodporoval na jeho prosbu omaloval jsem pak zdi jeho zahrádky, jak mne o to prosil, a jak je dnes ješt ;

vidíte."

„A co

stalo se

s

novicem?" tázala se

jolanta, která naslouchala celou duší.

„To

Bh

jen ví,"

odpovdl

opat.

„Na

podzim, když jsme se mli do kláštera vrátit, stával se novic ode dne ke dni zasmušilejším, a na mou otázku, co ho rmoutí, pravil „Marn bráním se své vášni; kdykoli mi: msíc jasn zasvítí, zpomínám na temného, potísnného Cernunna, a šumící krví les mne vábí, vítr volá mne a stromy kýNechci již pelévati krve, ale zdá vají se mi, že les jest mojí vlastí, tam mne to pudí mezi divou zv. Chtl bych s vlky jako s bratry žíti a s láskou hledl bych medvdo oí! ..." Tak podivné ei vedl novic chlácholil jsem ho a pivedl jej do kláštera, kde chorý

zve

.

.

.

dm

;

na lžko klesl. V nemoci blouznil stále o lásce k zvíatm a stromm, o lásce, v jakou se bývalá ieho divoká nenávist k nim a krve-

239

a jednoho dne, když a první sníh se mezi svadlým listím blal, vykradl se Cernunnos nepozorovan z komnaty, kde bratr, který jej v oné noci hlídal, byl tvrd usnul; já, stoje práv u okna po skonené modlitb, vidl jsem ho uhánti k lesu. Bledá jeho tvá byla k msíci obrácena a ruce jeho byly vzhru k nebi vznešený, jako tenkráte, když jsem jej poprvé na palouku byl blouznícího pekvapil. Chvilku stál tak na pokraji hvozdu, jako by jej to pece nazpt ku klášteru táhlo, pak ale zatásl hlavou a zmizel ve stínu stroNevrátil se nikdy více." Tak skonil opat Hyvarnion ale král takto promluvil: „Co jméno toho zvonu znamená, to nyní tedy víme, ote velebný, avšak význam jeho na tomto míst není nám posud jasný, a mžete-li nás i o tom pouiti, pak pijmte náš dvojnásobný dík." „Od nepamti, pane," odvtil opat Hyvarnion, „sluje zvon ten též zvonem soudu. Jest to posvátná povinnost každého krále Francie, by okamžit vyšel na dvr a zde pod stromem na kamenný stolec k soudu usedl, jakmile píšerný hlas Cernunnv hradem zahuí, byt to i uprosted noci bylo a král nejsladšímu hovl snu. Jistý trpaslík žíznivost byla obrátila,

msíc

m

.

jako

.

rybí

oko

svítil

.

;

oteve pak klece pták, které byl vt: „Cer; nunnos volá" nauil (tot celý úkol jeho života), a opeení poslové lítají pak všemi chodbami, a každý, kdo je slyší, jest povinen

240

též vyjíti

na dvr.

milostivý

stojí,

V komnat,

králi,

kde lože tvoje

nachází se velká,

jas-

pisem a zlatem vykládaná skí, v níž visí divukrásný plást; je to píze shotovená mocnou arodjkou, ale posvcená pozdji ímským biskupem, tak že všechny vetkané v ní

áry

k dobrému jen cíli slouží. Do toho rouse král, než zde pod starou lípu usedne, a vezme zlatou berlu ze skín a starobylou korunu podivné práce, která se tamtéž nachází. Posvátné tyto skvosty slují ode dávna „klenoty soudu králova". Avšak není nikomu pod ztrátou hrdla dovo-

cha

halí

leno,

zvonem

volati

nazvaným

Cernunnos

Francie na slavný soud, leda tomu, kdo by tajnou zradu vypátral, hrozící bud samému králi neb celé jeho íši. To, pane, jest význam toho zvonu." Opat byl slavným hlasem tato slova pronesl, a význam jeho dotkl se všech tak krále

ei

podivn, že všeobecné ale byl Amil zadumán.

ped

ticho nastalo,

nejvíce

Vidl v duchu opt

mu

švadlou rukou zrak jeho padl ale na tvá hrdého Florestána, a tato zdála se mu jako tvá zrádné íhající zve. „Ejhle naši hosté!" zvolal král a perušil takto náhle nastalé ticho, a všichni spchali picházejícím vstíc. Druhý den byl ustanovený den lovu. Dávno ped svítáním bylo na hrad Ardhuinu již živo, a úsvit probeskující se nad díma-

trpaslíka hrozí,

a

man

sebou,

jak

ohlížel se

po

dvoe

;

—

Zeyer: Spisy.

XIV.

16

241

zemí, úsvit zvyklý pouze hudb vtr, picházejících z dálných hor, a šumu chladných vod, postíbených zblednuvším msícem, úsvit ten byl tentokráte nejsladšími zvuky pekvapen, nebo tyi minstrelové, pišlí z dahlavních leka, umístili se na cimbuí vží hradu, a zatroubivše každý v stíbrnou svou surmu, dštili libé zvuky s výše na náhradí, takže se zdálo, že hlasy nebeštan ze jící

ty

ty

konin svta spáe ku královskému lovu lžek volají. Za krátkou dobu hemžila se nesmírná prostora náhradí pestrými zástupy. Pod lipou na v dlouhých adách stáli pážata sokolái právo ti, již na pstech drželi jestáby, kras

;

hujce a sokoly islandské, a ostíže, jimiž se Hrd hledli kolem sebe, neb loví skivani. byli

umní na pouhý na zavolání vraceli k nim od bílých oblak, kde

dospli na výši svého

posunk, na

;

zahvízdnutí,

se ptáci jejich

hledají. Na levo od nich byli kterým na pstech malí a velcí raKaždému rozi a sokolové stromovní sedli. z trpaslík visel od pasu umle z erveného sukna shotovený pták, vábidlo, kterým svoje ptáky nazpt lákali, když je byli jako prakem proti lupu mrštili. Opodál sokolá shromažovali se trubai dle kraje, z kterého pocházeli, a hráli o závod na trouby a polnice. Na druhém konci dvoru vytahovali ze

koist

svoji

trpaslíci,

skladu

umlé krávy, za kterými se lovci nezvi blíží, by nepolekali a takto

pozorovan

ji

242

mohli, a pilné ruce pokrývaly stíleti kon, kteí je táhli byly vozy chvojí, jakož to ony povozy, v kterých se luištníci skrývají a netušící srnky takto snadno svými

lépe

i

;

šípy usmrcují. Celý prostor hlaholil

hudbou roh, ske-

kem sokol, štkotem smeek a ržáním ko. Za víení kotl objevil se král a dal znamení k odjezdu. Byl jako všickni ostatní, již se lovu na jelena súastniti hodlali, v zelený hedváb odn. Dovedl královnu k jejímu povozu, skvouširoké sedadlo címu se barvou smaragd jeho, zavšené na emenech posázených chry;

soprasy,

kolíbalo

se

vzdušn mezi

štíhlými

sloupy je nesoucími, a aksamitové, zelené jeho koberce, visící na bohat postíbená kola, byly stíbrnými tapci hust posety. Ti vraníci, zapražení jeden za druhého, táhli lehký povoz, a po obou stranách kráelo šest pážat, vedoucích chrty na hedvábných oprátkách. Za koárem jeli komo rytíi a dámy, každá nesouc svého sokola na psti, opatené

stíbrem vyšitou. Mezi nimi jela též Jolanta, krásná jako Zelený aksamit, stíbrem krumplovaný,

silnou rukavicí

jitro.

jímal útlé její tlo zlaté vlasy zakrýval bílý závoj, a diadém z indických smaragd a opál nesmírné ceny, které byly nalezeny ve ;

z caic východu, hrál v slunci všemi barvami duhy. Na její psti, vtsnané do rukavice blýštící se zlatem a perlami, se-

hrobce jedné

243

dl

bílý sokol,

mající

apku

z bílé

kže,

vi-

mu pes

oi, ozdobenou turmalíny trojích barev, a na jeho noze blyštl se zlatý kruh, do nhož vryta byla slova: „Já náležím Jolant, dcei králov." Lovci shromáždili se v lese na velké louce, táhnoucí se až ku samé ece tam byli rozbili stany z flanderských koberc, aby v nich lovci po návratu z honby odpoinuli. Uprosted tábora rozložili penosný oltá z díví cypišového, vykládaný blankytným kamenem zimech, stíbrem a mdí; velký obraz na pozlacené desce, pedstavující svatého Huberta s jelenem, povsili na strom nad oltá, a opat Hyvarnion sloužil v ranním šeru mši svatou. Po ukonené pobožnosti zahráli opt oni tyi minstrelové jasnozvukými surmami, a lovci dlili se na ti skupení. Král a královna chápajíce se zlatých oštp uhánli s komonstvem etných rytí a paní do tmavé houštiny, by pomocí smeek chrt stopy jelen hledali Jolanta a její dívky braly se ve spolenosti sokolá stezkou do polí vedoucí na ptaí lov, a Florestán konen jel v ele mladých bohatýr k brodu eky, by na dru-

sící

;

;

hém behu v nejdivoejším hvozd

bílého

za jehož hlavu král jakož cenu ustanovil zlatý kapalín, osazený rubínem jako slunce jasným, a s chocholem z bílých per, posetých drobnými safíry. Kon dupali hrdými kroky žlutý písek brodu, a tpytící se krpje rozdupaných vln lítaly jako démanty do vzdu-

zubra našel,

244

;

chu

na

;

behu

ale

meškal zamyšlen opodál hledl upen

ostatních ješt jeden bohatýr a

za vnadnou dívkou, vznášející se jak luzný byl to Amil dívafantom stíbrným šerem zahnula pod stromy jící se za Jolantou. a zmizela. Amil bodl svého oe a chvátal zapnénou vodou za svými druhy, jež na druhém behu brzy dohonil. již huel starý hvozd svou jednotvárnou, truchlou píse nad hlavami smlých lovc, mechu a a tajuplný soumrak, plný a divných šept, modral se pod vysokým, pohyblivým stropem, sklenutým korunami strom, a z vlahé zem vystupovaly Amilovi bylo, jak páry jako z kaditelnice by byl vešel pod oblouky posvátného dómu bylo mu tak slavnostn kol srdce, jako tenkráte, když poprvé byl v chrám své zraky hluboko v modré bezdno hvzdného oka sliné Jolanty ponoil. Vzdychl z hluboká. V tom zastavil Florestán svého kon a pozdvihl ruku na znamení, by všichni tiše stanuli. Ranním tichem lesa znly hluše kroky v mechu, a zeteln slyšeli všichni lámání slabých vtví. Picházelo to blíž a blíže a na sedl te vynoil se z koví Na psti jeho zeli bílého sokola trpaslík. s apkou osazenou turmalíny, sokola to Jolantina; druhou rukou rozhrnul trpaslík svislé k zemi vtve, a Jolanta sama, spanilá jako :

Te

vn

vn

.

.

.

k

rže,

Oi

stála

její

;

nm

ped zrakem pekvapených lovc.

byly sklopeny, smaragdy a opály je-

245

;

diadému

jako ranní rosa v slunci, tvái. jí na spanilé V okamžiku byli Florestán a Amil po jejím boku, a dívka pozvedajíc svj sladký zrak promluvila takto: „Ó moji rytíové, promite, jsem pošetilou dívkou. Neodolala jsem tomu pidati se k vám, neb pudí mne to vidti zápas tak ídký, jaký jest boj proti zubru! Otec nebyl by nikdy pání mému vyhovl. Pustila jsem v poli svého sokola, ale vrátila jsem se tajn lesem k brodu a dávám se do vaší ochrany, pánové šlechetní!" Vítali ji s jásotem, až les se zachvl jejich hlasu, a uzardívajíc se klusala dívka vedle Amila, neb Florestán jeda opt v ele lovc snil o vítzství nad netvorem a o chvále Jolantin, sledující vítzjího

a

rumnec

svítily

jak zora plál

hmním

nému

boji

v záptí.

Když cesta

tsn

se Amilovi

se k slzou: ale

nmu

a

tak zúžila, že dívka musila, tu klonila zašeptala s okem vlhkým

se ale

piblížiti

„Já lhala, rytíi strach o vás vedl

jinak

;

neboj, ne zvdavost,

mne sem."

Nemohl odpovdti, než nadšeným pohledem

práv na lesní palouk, a Florestán se pidal k nim. Pohled jeho ale byl tak výmluvný, že dívka opt zrak svj sklopila a beze slova dále klusala. více se do hustého lesa noili, tím pustjší a zasmušilejší stával se, a tím obtížnjší byla jejich cesta; avšak Amil dkoval této náhod. Jeti ve velkých zástupech bylo vyjeli totiž

ím

246

:

tém

neustále sám se nemožno, a byl tedy spanilou dívkou, která vlhké, tmavomodré ustavin upírala, prosíc svoje oi k

nmu

erným, kivým vtvím, a dlouhým mechem, podobným šedým vlasm, ržovou její tvá ho o pomoc které

jí

proti

postup bránily,

me

klestil jí dráhu, haBitký jeho praskotem k zemi, a dotravé koví, které ostrým trním roucha jejího se chytalo, niil bez smilování bleskem své

šlehaly.

luze padaly s

ocele.

Amilovi bylo blaze jako nikdy

nezpomnl na ta

pustá

ped

tím,

na slávu odluovala jej tak

zubra, na vítzství,

samota

úpln od svta, od

kolem

jeho strastí a malicherného

šumné moe dlí osamlý koráb od behu, kde lidé pebývají jeho snažení, jak velké, jak

a jejich nízkost. Jak volno korábu, když jej vlny proti hvzdné tvái nebes zdvihají, v jejichž hloubce záí ten, kterého žádná mysl neobsáhne Jolanta ale byla Amilovi paprskem z té velké, nepochopitelné záe, z které temeni se svt a vše, co krásné v a dobré, a se ve svtle její pítomnosti velebil boha a pál si z hloubi duše, by z poušt té nebylo východu. !

nm

sln

Obas

ale vyplašilo

plné oko

pošmurné, nenávisti

Florestánovo oba milence z jejich blaženosti a pipomínalo jim starou pravdu, ne není ráje bez hada. Florestán by se byl jolant rád úpln vnoval a rytíské služby pro ni konal na míst Amila, avšak horená

247

touha

vítzem

v boji proti zubru, by nejdíve na nj -útok. chtl pedeuinil, pevážila jeho žárlivost vším onu skvrnu smýti ze sebe, kterou Amil státi

se

jeho

nalézti

stopu,

;

na nj uvalil. Spokojil se tedy milence jedovatým zrakem bodl, a nepozoroval, jak je tím ješt více sbližuje, nebo pikroil pak Amil pokaždé ješt tsnji k blednoucí Jolant, jako by ji ped uštknutím zmije uchrániti chtl, a ona ho za to odmovala opt úsmvem plným lásky. Ani Jolanta, ani Amil nepoítali tch hodin, jež se jim okamžiky býti zdály, nepozorovali, jak as míjí, aniž by lovci hledanou stopu zubrovu byli nalezli nepozorovali, že záící poledne žhoucí svou pochodní tak modrou nebes bylo rozpálilo, že vedrem bledla nepozorovali, jak pohoda se kalila. Jak ubýbleskonosná valo šumu lesa, jak temná, mrana se na vrcholky strom spouštla, až jako les se nad hlavami jejich zavíral

pi

turnaji byl

tím, že

obas

;

bá

;

ern

hrob.

Náhle

ale to

zahuelo temným lesem

a vichice pilétla jako boží hnv, a hvozd zasténal a rozzuil se jako moe; vtev bušila proti vtvi, strom zápasil proti stromu, byl to

ohromný

boj lesních velikán.

naíkání hvozdu dunly rány hromové, nebe otevelo se, a zdálo se, že slunce a všecky hvzdy se byly roztály v jezero ohnivé, které ve vzteklých bystinách se nyní dol do tmy lesa ítilo; potopy huící vody lily se za ohnm, jak by jej hasit chtly,

Do

kvilu a

248

a takto zkázou ohrožený svt zachrániti sply. Po zsinalém svtle zavládla ihned zase tma, v které se hluše stromy potýkaly, až jejich vzdechy utonuly ve znova veštícího

vav

hromu. Ohlušeni hmním, oslepeni blesky stáli ale dlouho tiše pod klátícími se duby náhle zaznl hvozd výkikem nejdivoejší radosti, štkotem ps a hlaholem roh pi zsinalém svtle blesku, rozrývajícím mrak jako žlutá zmije, zjevilo se náhle ohromné

lovci

;

:

tlo hromem vyplašeného zubra.

Vynoil se mohutný jako Behemoth z píšerného šera, zaval jako tisíc lítých vlk a lámaje pádným krokem mladé stromy a praskající koviny prchal v houštinu. Celý oblak okídlených šíp letl za ním bez výsledku Floresíán ale tasil a zmizel v lese ;

me

jako stín.

„Zubr! znbr! vítzství!" znlo to ze všech hrdel, a mohutný hlahol trub mísil se do huení vtru, do šumní dešt a pojil se se štkotem a vytím smeky, až veškerý ten

lomoz v

Pi

optném tesku hromu

utonul.

divokého

netvora byla Jolanta zbledla, oi jí shasínaly, a hlava její klesla na prsa Amilova. objevení

se

„Zsta umné!" a útlé vit.

její

ruce

Mdloba

otevela

její

prosily chvjící se rty,

držely se

ho pevn,

keo-

trvala jen okamžik, ale

opt oi

a

k

249

nmu

pohlédla,

když byli

již

sami v boui

a v pustém lese,

i

trpaslík

Jolantin byl s ostatními zmizel.

Slab jako skuhrání vtru picházela ozvna bojovného ryku zubra pronásledujících lovc k milencm když pak hukot vichice a bouky tomu dopustil, pozvedl Amil ruku, ;

aby Jolant zaznail, kterou cestou by mu bylo, aby druhy svoje dohonil. Líce její zbledly opt, a blankytné zraky zastely se znova; pojednou ale vzpamatovala se, seskoila se svého kon a zastoupila mu dráhu s rozevenou náruí.

jeti

„Stj," zvolala, a rumnec zbarvil její tvá, „stj a zsta, je-li ti žití moje dražší než pomíjející stín slávy a prázdný hlahol chvály !

kon. Nedaleko od místa, obrovský dub širokou korunu svou do výše; omšený jeho pe podobal se skále, vtve jeho visely až na zem, do které byly nové koeny zapustily, tvoíce takto zelené a stinné loubí. Dlouhý, šedý mech visel jako záclona až do bujné trávy a tpytil se deštm jako posetý démanty, a tmavé koeny, potažené žlutým lišejníkem jako brokátem, podobaly se nádherným odpoívadlm, postaveným pod hustou korunu, nepropouštjící tmavým listím ani jediné kapky dešt. Seskoil

kde

též s

pjal

stáli,

Pod velebný hledajíc

ochrany.

a oslnna

blesky

ten strom utekla se Jolanta

Klesla na jeden z

zavela

250

koen

na okamžik

oi.

Dlouhé, zlaté její vlasy proudily volné do trávy a byly plny tpytných krpjí, plny zelených list a bledých lesních kvt, které se jí pi jízd byly do nich zapletly. Amil, pitažen jako aromocí, blížil se víc a více nevýslovná krása její opojovala ho, ssál se rt jejích ;

vonný dech, jak vela nied z kalicha jarních kvtin ssaje ... Tu zazáil pi blesku diadém na istém jejím ele jako ohnivý had Amil ustoupiv o krok zavadil o mladou snf, a démantová rosa spršela prudce se svžího lupení na Jolantin luzný obliej. Dívka otevela oi, usmála se rosou jako dít slzami, azurné zraky její šíily se a utkvly beze zmatku na planoucí jeho tvái. „Usedni vedle mne, mj rytíi," prosila vztahujíc k nmu ruku; „bojím se boue." ;

Uinil, jak žádala, ale srdce jeho bušilo divoce, jako by prsa jeho rozpoltiti chtlo, a

nesmlým

jak dívka. Odvracel od ní nevidla jeho rumnce, avšak Jolanta položila plna dvry hlavu svou na jeho rameno a hledala mlky jasný jeho zrak. Tak

stal

se

obliej, by

sedli dlouho

tém

bez hnutí, jen hlava její klesala pomalu níž a níže, jako by pod tíží sladkých sn, a octla se posléze na samém

Každý tlukot toho srdce hlásal nekonenou, uchvacující lásku k ní, ale ani jediné slovo nepekroilo pevn zavené rty jeho srdci.

Amilovy,

nebo

jako neporušitelná

pee

ležel

na nich Amisovi daný svatý slib, že nikdy o lásce své nepromluví k dcei králov.

251

„Pro

mj

nemluvíš, pane?" zašeptala je tak tesklivo!" Neodpovídal, neml síly promluviti o jiném než o své lásce. Hledl upen na její diadém a nenávidl lesklých tch drahokam, které mu bez ustání pipomínaly, že spanilá ta dívka se byla na trnu zrodila. „Ty hnváš se, že jsem od lovu zdržela?" poala dívka opt. Zavrtl hlavou a posunul zlatou její hlavu od svého srdce opt na rameno, kterým ji podpíral. Uinil to jemn, ale pevn obával se snad, že tlukoucí to srdce stane se zrádcem jeho tajemství. Jolanta se zachvla, líce její zahoely a zbledly pak; bylo jí, jako by ji od sebe byl Jolanta.

„Mn

t

;

Myšlénka ta ji zdrtila. „Ty chceš, abych zemela?" tázala se, a slza tekla pomalu po její tvái. jsem „Ty jsi slyšel, v kathedráls svatou pannu prosila! tajit odmrštil.

o

Na

ped

tebou, co víš?

Ty nemiluješ mne? Kéž

tedy zemru!" Zahalila tvá, a v okamžiku tom zatásl se les novou hromovou ranou síly takové, že se zdálo, jako by se nebesa na zemi boila. Amil se rychle dívky, jako by ji zachrániti chtl, ale Jolanta nebyla se ani zachvla. „Nestrachuješ se více?" tázal se Amil udiven. „eho?" odvtila klidn; „láska tvoje pak a nemiluješ-li mne jest mi štítem, chopil

—

jest

mi smrt vítána."

252

Chtl znati, jak

ji

k srdci

nevýslovn

chtl jí vydaný slib

pivinouti, ji

miluje,

ale

mu rty jako železem. Klekl mlky ped a klonil elo hluboko až do mechu. nerozumla Dívka zamyslila se náhle jeho poínání. „O panno svatá!" modlila se z hloubi duše, „což jest možno, že jsem se klamala? Vždy zraky jeho vždy mi mluvily o lásce! Neb odejmula's opt v hnvu vzácný onen dar, jejž jsi mi poskytla? Ó dej mi znamení, že's posud milostiva!" Pozvedla oi k nebi a vykikla radostí. Poslední ranou byla se boue vyerpala, tvá nebes jasnila se rychle, a duha plála slavn mezi prchajícími mraky. Slastný klid rozložil se v jejím srdci, jako když se hvzda rozbeskne v soumraku. Tušení o tom, co se dje v duši toho muže, kleícího jí u nohou, svíral

ní

;

problesklo

duchem

jejím

jako

vnuknutím

rozevela sponku, a diadém její svezl se do trávy, položila pak ruku na schýlenou jeho

tiše

hlavu a pravila

mu: „Nestrachuj

se

nieho;

hle, nebe žehná naší lásce!"

Dozvuk sladkých a

tchto slov perušen, a z vysokých kovin vynoila se nejdíve hlava a pak celá postava záhadné a tajuplné bytvá jeho tosti. Byl to kmet vkem shrbený byl náhle

silným

tichých

šelestem

listí

;

byla sndá jako kra stromu, bílé jeho vlasy plynuly mu stíbroleskle na ramena, snhu na kolena, podobný vous dosahoval mu a pod visícím oboím svítily zapadlé jeho oi

tém

253

jako bludiky v hloubi

slují.

Tlo

jeho, zahalené

travin,

pod-

píralo

z vráskovité

tmavých v roucho z list a se tžce o dlouhou hl, a

jeho skrán tekl široký proud krve. Zdálo se, jako by jedna ze starých soch svatých muedník byla oživla a stinný výklenek svj v chrám opustila. Pi jeho zjevení utekla se Jolanta polekána pod ochranu Amilovu.

„Kdo

jsi,

bytosti

tajemná?"

tázal se

Amil

kmeta.

Zamyšlená tvá starcova vyjasnila se jako zasmušilá krajina, když ji slunce pozlatí, a poloshaslý jeho zrak zasvítil pohnutím. „Lidský hlas a lidská mluva?" zašeptal a hledl blouzniv nejdíve k nebi a pak na milence a uinil krok ku pedu. „Kdo jsi a odkud picházíš?" tázala se Jolanta nyní beze strachu a blížila se kmetu, pitažena jako kouzlem. jsouc k „Jsemf vaším hostitelem," odvtil staec hlasem chvjícím se, „neb dub ten jest mým hradem, mým domem. Však rci, nejsi stínem, krásné dít? Nerozplyneš se jako mlha, když ruka moje zavadí o zlaté tvoje vlasy? Nejsi vidinou, která mne oekává pod korunou drahého mého stromu, kam jsem duši svou vypustit pišel?" „Ó Bože, pravda, pravda," zvolala Jolanta bolestn dojata, „vy umíráte, krev vaše

nmu

lije

mící

se

proudem

!"

S pomocí Amila dovedla kmeta pod šuvtve dubu a strhnuvši svj závoj chtla

254

jím

hlubokou

ránu

na skráni

starcov

za-

vázati.

„Nikoliv, moje dít," bránil se staec, „hodina moje pišla, a vítám s radostí ten velký okamžik, kdy k Bohu svému o krok blíže pistoupím. Padající strom, poražený bouí, prokázal mi velikou službu dovlekl jsem se na toto milé místo, bych se rozlouil se svými páteli, kteí v tuto hodinu mne denn navštvují." Položil prst na ústa, a Jolanta a Amil usedli tiše k jeho nohám na erný koen dubu, kam jim pokynul. Pi nastalém tichu zaslechli nyní ve vysoké tráv tiché bublání bohaté studánky slabý její laškující hlas bylo díve zuení boue utlumilo. Kvetoucí traviny klátily svá štíhlá tla sem a tam nad pohyblivým stíbrem jejím, a vysoký dub sypal s šumem všechen ten lesk do ní, jenž s nebe na listí jeho padal. Bylo tam tak snivo, tak plno míru pod starým stromem pi bublání vod, že Jolanta a Amil si ruce podali, neb zdálo se jim, že kleí ped oltáem zaznly kroky jako njakého stáda na mechu, koví zapraskalo a zašustilo, a na pokraji studánky zjevil se sbor plavých srnek. Beze strachu napily se nejdíve, pak pikroily ku kmetu, položily mu krásné svoje hlavy v klín a obrátily k temné, hvzdné svoje zraky plny dvry. Oi jejich, jevící nepochopitelný jakýs smutek, dojaly Jolantu tak, že jí slzy ;

;

.

.

.

Te

nmu

vyhrkly.

Kmet

hladil s

255

úsmvem

lesklou je-

jich

srst

kou, a jejich

a šeptal jim

tiše,

kývl jim posléze

;

ru-

jak byly pišly, zmizely.

Hned na to zjevil oi blyštily se

plížili

se u

nohou

se zástup vlk, žhavé houštinou, ale pokorn starce jako psi po nich ;

veverky, a když staec byl jim šeptal a hlavy jejich pohladil, ztratily se i ony jako stíny v lese Opt bylo ticho a slavno pod šelestícím dubem. Jolanta, držíc ruku Amilovu v ruce své, vzdychla, oi její byly tak vlahé a vrné jako oi lanek hlasem šveholícím jako lesní ptáe promluvila takto k starci „Ty's velkým svatým zajisté, a srdce moje utíká se k tob, tak jako lesní tvou lásku hledá. Žehnej mi jak jí!"

pišly

lstivé

lišky

a veselé

.

.

.

;

;

zv

„Já nejsem svatým," odpovdl kmet; „jsem ten, který velkou kivdu páchal a který sekaje; jsem ten, který dlouho bloudil a kopravou cestu nalezl jsem ten, který dlouho nenávidl a nyní miluje. Že ty's ale zjevila se u mne, zde uprosted lesní samoty, pod tímto stromem, kde slzy moje tekly a kde jsem volal z hloubi duše k Bohu o smír, to považuji za znamení milosti od Boha a te, že jest mi odpuštno! Ty nejsi

nen

;

vím

plachý

stín,

ty

nejsi

vidina,

ty nejsi

bledý

pízrak drahé mojí sestry Rivanony ty's spanilý tvor se srdcem tlukoucím, ty žiješ, dýšeš a usmíváš se na mne a držíš ruku moji nPro tento úsmv, pro kdy krví zbrocenou tento pohled plný boží milosti bud tisíckráte :

!

256

a tisíckráte požehnána, a neskonalé díky tomu, který t vedl v poušt, abys osladila pítomností svou poslední moje okamžiky!" Jolanta a Amil podporovali kmeta, který se po tchto slovech k zemi potácel, avšak brzy vrátily se prchající jeho síly, a usmíval se blažené na milence. „Jsi ty onen Cernunnos, bratr Rivanony, bývalý novic v kláštee pod hradem Ardhuin?" tázal se Amil. „Zvst o tob pišla až k našemu sluchu!" „Což ješt jméno moje se nevytratilo z lidské pamti?" odvtil Cernunnos. „Nuž ano, byl jsem novicem a hledal v úzké celi, co nalezl jsem po dlouhém hledání zde v bezmezné prostoe. Opojena nekoneností, uchvácena velikostí svtla byla duše moje povznesena ku zdroji pravdy. Cela klášterní byla mi žaláem tam pemítal jsem pouze o své vin, volnost ale byla perutí, která mne nesla Bohu vstíc. Jak dlouhý byl to ale boj

vné ;

Ó

hrozné, strastiplné upomínky!

pro

Klášter byl

mne pravým oistcem. Odíkáváním mo-

dliteb nenabyla duše moje klidu ani síly a upadla v bludišt dsné choroby Jak povdti, co jsem strádal? Jak líiti vám šílenZdálo se ství, které se mne bylo zmocnilo? mi, že chíp moje bez ustání napluje pára Mezi tím, prolité krve, a žíznil jsem po ní. co tlo moje na loži zápasilo v horece se smrtí, byl duch mj vtržen v tmavý kruh nižších tvor, v kruh tvor tch, které jsem .

Zeyer: Spisy XIV.

.

.

17

257

nkdy

pronásledoval a vraždil beze všeho V hrozném snu zjevila se mi bya divoký tost záhadná, mající tvánost její vzhled, obestený smutkem mrákoty. Celá m.oje bytost zatásla se hrzou, neb cítila se neodolateln vábenu vstoupiti sama v temnotu, byl

slitování!

zve

Dsné touhu státi se sama zvíetem moje výkiky polekaly bratry, a mezi tím, co kolem mého lože na kolenou leželi, podstoupila duše moje strašný zápas s vidinou a podlehla! Jak krpj vody splyne s druhou krpjí, tak splynula moje duše s vidinou, Bloudil jsem lesem stal jsem se zvíetem jako dravý vlk a naploval jsem poušt zoufalým vytím, a teprve ráno, když luna zbledla a hvzdy zapadly, vrátil se duch mj ztrýznný do znaveného tla! ... Vy eknete, mé cítila

!

—

!

dítky,

že to byl

horený

jen sen. Já ale pra-

vím vám, že sny naše bývají skuteností, ." více snad než život náš a naše bdní! Cernunnos se zamlel. .

„A co

t

vyhojilo,

spasilo?"

tázal

.

se

Amil.

Oko

starcovo zazáilo tajeplným leskem,

a pokraoval takto ve

svém vypravování:

„Bez pestání lákalo mne to do lesa; cosi pravilo mi, tam daleko od lidských píbytk, od lidských pedsudk a blud že najdu úlevy, a tento tichý šepot mého srdce nelhal mi. Uprchl jsem z kláštera a žil jsem na poušti. Pilnul jsem láskou ku tvorm, které jsem byl

nkdy

tak

253

krut pronásledoval,

a to povzneslo stojnosti,

opét na výši lidské dNezápasii byl klesl.

mne

se které

jsen:i

jsem více s onou vidinou. Bloudívám, ješté nocí ve spolenosti lesní zve, ne ale rovný jest mi v lásce podrobena, jako bývá jí: dcko podrobeno staršímu bratrovi. Ruka moje hladí ji mezi tím, co oko moje se opojuje záí hvzd. Velký hlas všehomíra mluví ke šumem, lesa, tklivostí a nhou zpvu ptaího, a oko moje poznalo, co záblesk ducha pod lebkou zve kmitá. Slova bardická. jež tuchyplná moje sestra Rivanona tak asto zpívala: „Má duše pebývala v kamen, ve hvzd, v rostlin a zvi!" ta slova chápu

mn

nyní plnou jasností. dím, ale velký celek.

vírem

Ne

jednotlivé

Mn

zjevy

zdá se svt

vi-

býti

nesmírným, jehož sted velká jakás Veškerý zpsob jsoucnosti, ve-

jasnost tvoí.

škeré druhy tvorstva jsou širá kola, kroužící kolem stedu toho víru. dále od stedu kruh, tím temnjší, blíže pak, tím vtší svtlo. Zvíata hemží se ovšem v kruhu da-

ím

ím

leko za námi, v kruhu šerém, ba mrákotném, nikoli však v temnu; neb paprsek jeden,

spasný,

vedoucí

je

jasnému stedu

blíž,

ten

pronikl v šeící se jejich kruh, a paprsek ten

—

nazývá se láska nebo zvíata milují, tím staví se nám po bok vy sami vidli jste tichý dkaz jejich lásky ke mn. Láska pojí vše ve velký celek láska ale jest podkladem všehomíra, láska sbližuje, co louí propasti, více lásky bez lásky nebylo by svta. ;

;

ím

17*

259

u kterého tvora, tím vtší jest ten tvor, neb ona jasnost, tvoící tmavých kruh sted, jest Bh!" práv svrchovaná láska Staec zamlel se na chvilku, pak poal

—

Píse

plynoucí z chvjících se jeho uchvacující, velebná. Jak krásný, istý byl ten svt, jejž staec velebil, jak klesala ta malá lidská pýcha v prach Celá ta budova úzkostliv vymudrovaných pomr, které lidstvo jako jamo na šíji si klade, sboila se v rum za velkého zpvu vznešeného kmeta, a lovk jen ve velebné prostot, jak ho byl stvoil Bh, stál s elem vztyeným uprosted usmvavé pírody, a láska záila na nebi jako hvzda, láska nesoucí na zpívati.

rt byla vznešená,

ele peeí božského svého pvodu Jak pára vtrem hnaná mizela skute.

.

.

nost ped zrakem nadšeného Amila, cítil se jiným tvorem v jiném svt. Slib jeho daný píteli byl zapadl v noc zapomenutí se vším, co k zemi tíhlo vinul dívku tsnji a tsnji k sob, rty jeho blížily se jejím rtm, a v horoucím polibku splynuly jejich duše v nerozluný svazek na vky A píse starcova nemla konce a opojovala je víc a více ruce jeho ležely žehnající na hlavách milenc, a trojí duha plála nyní na nebi a záila vlahými vrcholky lesa, jako by nebe slavilo jejich snoubení. Pak piletl malý pták, sedl na vtev a mísil zpv svj v nadšené zpvy kmetovy a zápasil ;

.

.

.

;

y

ním

.

.

.

Když staec umlkl,

260

klokotal pták,

a když ptae unaven mlelo, poal opt kmet; posléz vylilo ptáe v dlouhý, nekonený zvuk radosti všechnu touhu svého srdce a vzlétlo do modrého vzduchu, povznášelo se výš a výš, a stíbrný jeho hlas picházel stále pvec zmizel v zái duh, kam oko milenc ho bylo sledovalo. slabji, až doznl, a malý

Nastalo ticho hrobové, ni lístek sebou nehnul, žehnající ruka kmetova klesala k zemi,

úsmv

jeho

shasín-^.l,

oko jeho bylo bez lesku,

sklenné a píšerné žehnaje jejich lásce byl zemel pi klokotání ptáka, za záe trojích duh ;

.

.

.

Milenci vstali a pistoupili k Cernunnovi. „Jolanto," pravil Amil, „bh spojil nás posledním dechem toho spravedlivého. Vrátíme se v boj života. Cokoli se stane, nevyrve nikdo více obraz tvj z mého srdce, kam

Bh

sám

jej

byl vložil."

„Jsem na

vky

tvá,"

odpovdla prost

dívka a políbila starce na chladné elo byla to jeho odmna. Pak natrhala kvtiny a sypala je na jeho mrtvolu, rozlámala skvostný svj diadém a drobila lesklé kameny do trávy ;

kolem nho. To byl poheb Cernunnv. Mezi picházely zvuky blížícího se lovu pod

tím

starý dub,

a Jolanta se vzpímila.

„Slyším pravila;

ryk

a

hlunou hudbu roh,"

„poj, Amile, pojd jim vstíc,

ticho toho místa se neruší.

cháme

vtrm

a jasnému slunci

261

a

svaté Mrtvolu tu zane;

nekonená

bu jeho hrobem. S Bohem, Cernunne! Spi sladce v šumu lesa!" Spchali tam, kde kon svoje byli nechali, a brzy setkali se s lovci, v jichž ele jel Florestán. Vysoko do výše pozvedal srubprostora

nutou hlavu zubí, temná krev kapala z ní na kon, a oi její, neskroceny smrtí, svítily divoce a píšern.

„Bh

dopál mi vítzství!"

zvolal

Florestán, když spatil Amila a Jolantu. tím,

co jste se

ped deštm

podstoupil jsem boj,

svdkem

toho byl,

skrýval,

a nezbývá, jak král

mne

hrd „Mezi rytíi,

než abyste pochválí a

odmní!" Amil pikývl mlky, a blažený jeho poBlesk nenávisti hledal tvá Jolantinu. projel srdce Florestánovo, zbledl smrteln, a tžká zubí hlava klesla na sedlo jeho kon. hled

Neslyšel více radostného jásání lovc srdce jeho bylo tžké jako kámen, krev mu syela v uších, a jiskry skákaly mu ped zrakem. ;

„Dnes ješt bude dívka tato má!" zakon v boky. Když Florestán a jeho druzi opt eku pebrodili a v dáli na louce zlatý kapalín na dlouhé žerdi mezi temnými vtvemi smrku záit vidli, zatroubili radostn do svých lovcích roh a za nkolik okamžik octli se mezi Královna vystany z flanderských koberc. skípal zuby a bodl

bylaf po kikla radostí, vidouc svoji dceru celém lese rytíe a pážata rozeslala, by jí Pokrývala ji nyní polibky, mezi tím hledali. ;

262

co jí výitky za zpsobené leknutí inila, a usadila ji vedle sebe do stanu. „Ruce tvoje jsou horké jako v horece! " zvolala starostlivé královna a položila jí do dlan jablko z prhledného kišfálu, jaké se obynemocným podává, by si ruce schladili. V stanu královny nalézaly se totiž všelijaké prostedky pro rzné píhody, které pi lovu udáti se mohou. Jolanta pustila kišálové jablko do trávy a tiskla tvá svou, porosenou sladkými slzami, k matky své. „Co jeti, dít?" tázala se královna zaražen, uhodnuvši, že píina toho rozechvní leží jinde, než v okamžité snad churavosti, „Ach, jsem tak šfastna !" odvtila Jolanta a políbila bílou ruku královny. Tato vzala hlavu spanilé své dcery do obou rukou a hledla jí s úsmvem do oí; tušila urit, co se dje v duši krásného dítte, a zraky její zaletly oteveným stanem na louku do ady skvlých bohatýr a hledaly tam toho, kterému blažené ty slzy Jolantiny as náležely.

ejn

adrm

V

okamžiku tom vsadil

král

práv

zlatý

kapalín na hrdou hlavu kleícího Florestána. Nekonený jásot rozléhal se loukou Florestán ;

meem

nad hlavou a potásal a mával proti lesu druhou rukou zkrvácenou hlavu skoleného zubra. Tvá jeho sálala ohnm a pýchou tak záiv, jako zlatý jeho kapalín. vstal

„Toho tedy ptala

si

královna,

vyvolilo

její

srdce

domnívajíc se,

263

" zašeže pohled

plný lásky,

náhodou zavadil

který

o

Flore-

stánovu tvá, jemu patil; objala dceru svou a vyšla s ní na louku mezi lovce.

Tam

práv usmrcené

rozkládali

dámám

rozdávali

onoho zvíete,

jeleny,

podíly, pedložili králi hlavu

které

byl

sám oštpem

pro-

a všichni obdivovali se mohutným parohm a síle lebky. Pak dostali psi svj podíl, a posléz rozvlnily rohy, zvstující návrat ku hradu, boukou ochlazený vzduch. bodl,

po

Florestán jel hlavu zubí nesli

samého

boku

ped

nimi

na

krále,

nosidlech

mladých smrk, a královna,

ležící ve svém kolébajícím se podle krok obdivovala se tajn hrdinské postav Florestánov a tiskla dceru svoji k srdci a zašeptala „Moude volila's, mé dít." jí s úsmvem:

z

ko,

voze,

Jolanta, zatuívajíc se jako ranní

dumala

ervánky,

nevinné

své duše: „Jak uhodla jen máti moji lásku k Amilovi? Snad zjevil jí to andl?" A obracejíc snivý zrak svj k bílým oblakm, protkaným zlatem klonícího se slunce, sepjala ruce a nemohla blažeností promluvit v

hloubi

.

.

.

Když slunce bylo úpln

zapadlo, a tichý

veer na nivy se sklánl, plnila se velká sí na hrad Ardhuinu hostmi. Na dvoe byly velké hranice

rozdlány,

celé srnky pekli, a

na kterých kuchai

zá ohromných tch

oh

otevenými okny v sí, promnnou chvojí a dubovými vtvemi ve vonný háj.

padala

264

Rozjaujicí hudba plmla mys: bojovníku vesea dámy. odloživše kroj lovky a záíce pestrostí hedvábu a leskem klenot, poslouchaly s nadšením rzná dobrodružství ta loví, jakými je rytíové bavili lostí,

Jediná

Jolanta

nesúastnila

se

kvasu;

unavena a prosila, by v komnat své zstati smla. Bez její pítomnosti zdála se Amilovi plná sí být pravou pouští; nesúastnil se smíchu ani hovoru a hledl zádumivé oteveným oknem, jak za horami zbledlý den zmíral, jak šero se spouštlo na lesy. až ustoupilo tm, jak na šedém nebi náhle hvzdné byla

svtlo

jakés

msíc

rozbesklo,

se

a

velký,

bledý,

erných vln se z les vynoil a klidn a velebn neobmezeným prostranstvím plynul. V duši jeho zachvlo se cosi pi pohledu na ten krásný veer jako snivý

jako z

truchlý zvuk, a tesknost zmocnila se bez pí-

iny jeho

mysli

myšlének a Jeden Artuši,

jak lov

.

.

.

Násiln

odvrátil se z

minstrel

odtrhl se od svých od msíce v sí.

zpíval

jak v Kardiganu

hody tyto korunoval na bílé jeleny zavedl.

práv

skvlé hody tím,

Pl,

o králi slavil,

že mezi nimi jak ten, jenž

ml

za odmnu právo voliti ze všech krásek dvoru tu, jež nejkrásnjší se mu býti zdála, by ji políbil. Pl dále o svádech, které z toho povstávaly, pl o slzách, jež z píiny té hojn tekly, a nalezl a zabil bílého jelena,

o krvi, jež byla žárlivými prolita

265

.

.

,

v

když všeobecná pochvala zpozoroval Amil Florestána, jak vstal a ku králi popošel. Vítzosláva jakás záila mu v oku, a když s králem byl nkolik slov promluvil, objal ho král a vedl do výklenku okna, kde s ním horliv dále rozprávl. Amil nevdl pro, ale ucítil v srdci velkou trpkost; zakryl si dlaní oi, aby nevidl, a obracel sluch svj násiln k písním, které znova zaznly. Tenkráte jednalo se výhradn o chválu ušlechtilé zábavy lovecké. Jeden chválí sokoly a ptaí lov, druhý slaví psy a jejich iny, pje o vrném psu, který zradil vražedníka svého pána a vinu jeho ve památném souboji dokázal v Paíži ped chrámem Matky Boží u pítomnosti krále Francie Zase zpívá o pednosti lovu na jeleny, a jiný pvec ujímá se honby na kance, a každý okamžiku,

pvce odmovala,

vn

.

pvec

nalézá

ohlasu

v

adách

.

.

poslucha.

Amil naslouchal, ale neslyšel, pomalu vynooval zraky z dlaní a hledl do výklenku okna krále tam již nebylo, ani Florestána,

—

za to ale zaznla

mžit

hluná

fanfára síní, a oka-

Zraky všech obracely se ke trnu, který mezi dvma nádhern malovanými okny stál. Amil spatil tam krále nastalo

ticho.

a vedle o pilí a hledl sebe; ruce jeho trhaly s královnou

stán

trnu

hrd

opíral

a

se Flore-

šastn kolem

nepokojn

zlatý

etz,

mu

kolem hrdla, nedokavost jeho prozrazovala se cukáním krásn klenutých oboí visící

I 266

a svíráním chvjících se rt. Král vrhl na nho ješt jednou pohled plný lásky a pak promluvil hlasem nadšeným „Vy, paní spanilé, jež leskem krásy své a cností dvr zdobíte, že jeho zá jako slunce svítí celým kesanstvem, a vy, rytíi moji, statení jako lvové, kteí liliový prapor Francie jste povznesli na nejvyšší cimbuí slávy, ó slyšte, jaká radost srdce moje plní, a jaká blaženost mou duši prochvívá darovalo nebe dceru jedinou, tak krásnou, jako rže zkvétající v arném sad na východ, kde se slunce rodí; tak pokornou, jako bílé jehn, pasoucí se v klidném údolí! Ji šastnou vidti, bylo pání jediné mého srdce, jediná modlitba letící den co den tam nahoru k zlatým hvzdám, kde trní v sláv král král A hle, te slyšel ten výkik stálý prosebných mých úst! Z Brabantu, slynoucího jak iny slavnými, tak bohatstvím, z Brabantu kvetoucího rytístvem, z Brabantu pichází k nám ženich spanilý, hrab Florestán, jehož velebí celé kesanstvo! Hle, vinu k srdci svému toho, jejž vyvolila moje dcera, a líbám ústa, která istá slova lásky jako libý vánek jara vdechla v duši mého

mj

!

tm

Mn

Bh

!

!

dítte Král

stateného hrabte, a Floreu nohou královny, která mu žehnala a slzy pohnutí a blaha prolévala. Jásot nekonený plnil sí, a Amilovi zdál se jako vichr, který pikvail, aby svt povalil v je-

stán

objal

klekl

267

diny velký, erný hrob. Ted zacinkaly zlaté íše, pekypující vínem pnivým však Amilovi zdálo se, že to zvuk zvon pohebních, tak smutný, ach tak pustý Svtlo zdálo se mu irou tmou, a tápal cestou svou záící síní jako slepec a jako zpitý vrávoral

—

!

chodbami.

Jako

námsíník

bloudil

radostn

rozechvným hradem a hledal dlouho osamotnlou tu vž, kde komnata jeho byla; vyru.é postavy na alounech hledly píšern na nj jako stíny mrtvých, kahan hoící slab na kovovém svícnu šlehal modrým plamenem do šera jako bludika, jež rej svj v noci podzimní nad hrobem samovraha provádí, a ebenové jeho lože, medvdí kozí pokryté, bylo temné jako rakev. Klesl na to lože a ležel dlouho jako když ale oi mrtev, neschopen myšlénky; otevel a rozloženým oknem hvzdy své tiché, snivé svtlo k nmu vysýlaly, tu bylo náhle Vždyt vdl, že volno, blaze v jeho srdci ho Jolanta miluje, a nestrachoval se více, krev proudila mu v tle jarou silou, a cítil Vyhnul se se jako vítz v boji s osudem. !

oknem lostná

hvzdnou noc, a píse miplynula jako tajný vzdech té noci

v slavnou

mu

roztoužené duše Nikdo nedbal odcházejícího Amila, ani sám Florestán nevzpomnl na svého soka, a královská sí hlaholila dále hudbou a nekrocenou, všeobecnou radostí; když ale voskové svíce do tulejek zlatých svícn dohoz

!

2ó8

a kvas se konci blížil, povstala královna a pokynula svému pážeti. Nepozorované zmizela a zmocnivši se kahanu z prhledného úble zdobeného smaltovým okrajem, kterým rely,

tiše

páže svítilo, spchala sama ku dveím, na kterých se malovaná rže skvla. Rychlým krokem pemila komnatu a stanula u lžka Jolantina, jež však bylo prázdné; rychle brala se královna otevenými dvemi do vonné zahrady, kde andlé na stnách azurných se usmívali na svtle msíném. jí

píse Amilova ze sna prodo sadu vyšla, kde fontán ji kišálovou vinou k lázni vábil tam sedla nyní, noíc své bílé údy v pohyblivé stíbro, a házela plné hrsti vody k' msíci, kterýž je mnil v démanty a perly, a padaly tak zpt na vnadnou její hlavu, plnou zlatých sn. Tak byla pohroužena v rozjímání o Amilovi, že píchodu matina ani nepozorovala, a když míhající plamen kahance se na hladin vody zablyštl, sahala po jako po bludice, neb po motýlu kídel ohnivých. Královna postavila svítilnu na mramorovou obrubu vodobyla

Jolantu

byla

budila,

;

nm

jemu a

se k svému dítti objala a políbila isté její elo.

schýlivši

labutí její

„Bh

šíj

tvé pání," šeptala vklána ržové rtíky, z kterých malý výkik pekvapení zaznl, „jsi šastna, dcero, nebo smíš jej milovat! Tvj otec svolil, dal dajíc

mu

vyslyšel

ruku

královské

své slovo,

2C9

a já

žehnám

ti!"

Tu zardla se Jolanta radostí, povstala tch tpytících se vod a stála v moi lunné záe div dokonalé krásy. z

;

ruce svoje na snhobílých av nichž srdce její skákalo jako ptáe v úzké kleci, a zachvla se jako mladá palma, když první paprsek slunce se jí Složila

drech,

dotkne.

mé dít," laškovala „Již dobrou noc, královna celujíc záplavy zlatých vlas, „již dobrou noc, ty mladá nevsto! Již slyším v duchu, jak celý Drabant zajásá, až Flospanilý

restán,

má

bílá

Jolanta

sosna

jako

vichr se

tvj ženich,

t dom

pivede,

lilie I"

jí

zachvla se opt, truchlící

chopí, aby

ale tentokráte

v sirob,

mladý

její

když zbsilý život zlomil.

Ruce její klesly do vody, oi její šíily se hrzou. Královna chopila se stíbrného kahanu a svítila jí v líc. „Což lze též štstím blednout?" tázala se. „Neb obáváš se, že neuskutení se snad to,

po

dívko,

em

tvé srdce touží?

veejn

slíbil

Bud

klidná,

otec tvj, že budeš ženou

Florestánovou, a královské slovo nezruší se." Královna odešla, a Jolanta vystoupila z lázn. Co dlo se to s ní? Byla snad v lázni usnula, a dsil ji snad sen? Nebo byla matka její v pravd zde a kapala jí žhoucí ohe s úsmvem na prsa? Ach, tam posud míhal se plamen úblového kahanu ržemi, a vše bylo pravdou. Ó úžas, strnuti

270

Florestán byl jejím ženichem Vykikla úzkostliv a pak se usmála. Vždyí bylo to pec nemožné, vždy ráno ješt v šerém lese byl starý onen velebný muž jim žehnal, když polibek je spojil na vky! Amil byl manželem, kterého zvolila, však Florestán byl krutý nepítel, ten hrozil jí, a matka velela, by za ním šla, a otec stál tam na záivém trnu a kýval zlatým žezlem, by tomu muži ruku podala! Vykikla znova a zakryla si tvá v ten dlouhý pláš svých plavých, tpytných vlas. Tu zaznl vlažnou nocí opt Amilv hlas, a slova jeho písn padala jako rosa v zarmoucenou její duši, !

—

„Ty hvzdo," pl Amil, „já vím, pro miluje kmitáš se v té nedozírné výši t tak, že k sob povznesl t, bys vedle jeho trnu krásou svojí svítila a svty blažila svou záí! Já chtl bych lett za tebou a na okamžik jen se slunit v kráse té, teba bych pak na zem spadnuv se na prach roz!

Bh

drtil!"

Jolanta usmála se zapomínajíc strastí veškerých. Snívá jako jedna z hvzd, jež plály na rchi, a jež ji Amil uvádl na pakráela zah''adou, trhala kvty a zdobila jimi vlasy až k zemi plynoucí, pak vešla v komnatu a zahalila vlhké, vonné tlo v roucho stíbrotkané a lesklé jak jíní na stromech, kol hrdla povsila dlouhé ady perel tak v>'šla opt v dímající sad, luznjší než modrá noc se všemi kouzly hvzd a

m,

;

m-

271

Chvíli stála r.a prahu své komnaty a hledla k nebi, pak brala se voln cestou posypanou zlatými oblázky, brala se smrem, odkud zazníval toužebný Amilv hlas. a lámala mladé vtve a rže polorozviíé házela je na zem. sice

„Ted láska svtem

jde,"

blouznila

Jo-

„a plnou hrstí dary rozsévá! Amile, hodný byl bys caice nejmocnjší svta, a Však vezmi já jsem pec jen dcko ubohé. rytíi !" mne, jak jsem, Ted pešla loukou plnou letních kvt, a stíbrolesklý její šat setásal rosu s travin a zanechával za ní širokou stopu Octla se u azurné zdi a spatila tam, lanta,

mj

.

.

.

kde zed se pojila ku skále, úzkou stezku, vedoucí do kovin rostoucích za zahradou byla to stezka, kterou byl Cernunnos udlal, když krásné místo blouzniv pro ducha mrtvé stezka vedla po úzkých, sestry byl upravil do skály tesaných schodech k malým dvíkám ve vži, kde práv Amil zpíval, a tsnou tou ;

cestou brala se ted dívka. Ržové kee zaperly a petrhaly je padaly jedna po druhé jako tžké krpje dešt na zem a na schody, jež za dvíkami

chytly se perlových

ve vži

vzhru

šr

;

vedly.

na tmavou, dlouhou chodbu, na jejímž konci hoelo slabé svtlo, a hluboký povzdech zalétl až k ní. velké slzy vyhrkly jí z oí, blahý sen lásky zmizel jako blesk, nevýslovný bol jí svíral srdce, a Jolanta

dostoupila

Dv

272

divoká nenávist k Florestánovi

temene až k pat

;

pála

jí

naplnila od

zbran, by sama

si

skolila, jenž vkroil mezi ni a Amila. neváhala, necítila ani díví nesmlosti, ani varu rumnce, rozbhla se jako la, když ji lovec honí, a za okamžik stála na prahu

toho

Již

Amilovy komnaty. Tam rozevela náru svou a s pláem zvolala: „Mj Amile, hle, roz-

Bh

co spojil Což neklenula duha dnes nad lesem, a slova Bohem nadšeného starce nebyla než dým? A molouiti chtjí,

!

se

dlitba,

již

vyslyšela nebes královna, tu

lovk

odiní?"

Pi

ped

pekvapevyskoiv klekl

jejím zjevení byl by Amil

ním málem zkamenl, ted

ale

líbal rosou vlahý lem stíbrného ona ale kladla mu snžné svoje rám kolem hrdla a hlasem, jako když holubice brouká v soumraku, šeptala, noíc luznou svoji hlavu na jeho rameno „Já miluji t, já t miluji!" Pak vzpímila se v celou výši svou, a tváe její plály nadšením. „Necht zví to celý svt, že tebe vyvolila jsem Jsem volná jako vítr nebes a neskrývám se s tím, co mne pýchou plní!" „Nuž poj, ty nebem darované blaho!" vzkikl Amil stejn nadšen a chopil se velkého mee; „nuž pojd, já unesu t, jak jsem o tom snil, když vešla's v tuto sí, záíc jako andl Nech míí tisíc zbraní na má prsa, já zvítzím Mou celou bytost plní a velí mi, bych o t zápasil! A kdybych sketou byl a slabý jako

ní

a

roucha;

:

!

!

Bh

Zeyer: Spisy

XIV.

18

273

ten pohled

žena,

oka by

tvého

mne

ve lva

promnil!" Táhl

za sebou,

ji

z jeho objetí;

obma

zraku,

ona vyrvala se líc pí-

ale

byla bledá jako

její

líc

rukama zmocnila

se

jilce

jeho

mee. „Stj," zvolala; „co uinila jsem, já nešastná Bda, oni usmrtí té Bud milostivý, stj Ach, umírám !" !

!

!

A až

prsty

bící je

lžko

trhaly

její

keovit

bílé roucho,

luzné hrdlo obnažily, skvlejší než zdo-

její

perly.

Oi

jako polní

schvátí.

její

lilie,

zavely se a klesla na kterou náhle kosa žence

klesl na koleno vedle ní, a žalem a krásou její zpit, schýlil hlavu na hrdlo a vtisknul na jediný, dlouhý,

Amil

pemožen bílé její

n

vášnivý polibek.

Tu vylo tak

zachraptilo cosi v šeré

píšern a

chodb

a za-

divoce, že Amil z blouzni-

a Jolanta mrákotu svou setásla. Zírali oba do tmy, z níž vynoila se zsinalá tvá hrdého Florestána. V okamžiku vosti své se probudil,

chopil se Amil svého

mee

a

temný jako bou

rachotem zavely se tžké dvée, než dosáhl prahu chodby, klí zaskípal ve zrezavlém zámku, a venku znly kroky spšn odcházejícího Florestána, ztráceítil

se na slídie

jící

se v dáli.

;

ale s

Pak nastalo „Co zamýšlí?" tázala

tesoucím

ticho píšerné.

se dívka

hlasem

se.

Jako odpovd na tuto otázku ozval se zvuk velkého zvonu, a za chvíli znlo to sterým

274

hlasem za tepetání kídel nesíslných pták po celém hrad, vyplašeném ze spánku: „Cernunnos volá!" Amil zachvl se však rychle jako blesk strhl velký plášf, visící u dveí, a rozfal ho na dlouhé kusy, hbit spletl je a upevnil ten divný provaz kolem beder Jolantiných. „Zachra svou est, má bílá lilie!" prosil sepjatýma rukama, a poslušná jako dít dala se í^í.ka k oknu odnésti; tam spustil ji, a bez úrazu octla se na skále pod vží. Kynula rukou vzhru a pak zmizela. Amil usedl opt na své lžko, položil si obnažený na kolena a ekal na svj osud. Cernunnos bouil bez ustání nocí, a hlasy jako pi požáru volaly úzkostliv se všech stran. Posléz otevely se dvée jeho komnaty dokoán, zbran. a na chodb se tpytily ve „Cernunnos volá, a král eká!" ozval ;

me

tm

chraptivý hlas jako krákorání havrana, a Amil spatil trpaslíka, jak uschlou rukou cestu ukazoval. Amil bez meškání vstal a šel. se

Na sta šumla

pochodní hoelo na dvoe

;

stará

a zdálo se, že rudé jiskry, lítající z pochodní, prší s její koruny. Kolem lípy stáli v kruhu rytíi a paní s polekanou, udivenou tváí, a na kamenném stolci sedl král. S ramen jeho splýval dlouhý plást podivuhodné lípa

píze; do zlaté látky vetkány byly peumle veškery stromy a byliny, které se ze rodí a všechny druhy zvíat svta byly tam vyšity pestrým hedvábím lem toho roucha

zem

;

275

a všechny hvzdy nocí a zlaté slunce skvly se tam jako hlavy na nebi. Spinadlem plášt byly hadí, vyezané z kamene albazahar, který byl jak blankyt jasný,

s

msícem

dv

proti

jedm

Na hlav ml král korunu ozdobenou stíbrem a chryso-

chrání.

z lesklé ocele, lity,

a

které fantasmata zapuzují, srdci zmužilosti

hlav

bystrosti dodávají.

vstoupil v kruh rytí a paní, pestal Florestán za lano trhat, které se zvonu Cernunnos viselo, a za nastalého ticha poal

Když Amil

takto mluviti:

„Mj

slavný, ty divíš se,

králi

pro spáe

toho domu plaším s lžka, pro volám t, bys zasedl na stolec soudní? Nuž tedy vz, že zrada bdla pod tvou stechou mezi tím, co's odpoíval, že vraždila se tvoje est mezi tím, co's spal Ty nevíš, a zrak tvj, bloud kruhem, hledá zrádce? Nuž viz, !

zde stojí!"

Napáhl ruku

nho

a ukázal na Amila. Všichni

úžasem. Amil mlel. odpovdl klidn král. „Já mýlím se? Což oi moje nevidly

ustoupili

od

„Ty

mýlíš

s

se,"

zejm, jak tebe vidí, králi, jak Bh nás vidí zde? Na lžku toho muže odpoívala dívka krásy úžasné, a vilné jeho

rty celovaly

tpytné její hrdlo, a dívka ta, ach tžká, byla Jolanta, tvoje dcera!" Král zachytil se

obma

ného kesla, hlava jeho lípy,

a

jak se

asy

rukama kamen-

klesla

na peí šumící

zlatého roucha prozrazovaly

mocn

snho-

bda pe-

vlnním,

chvl. „Pi živém Bohu!" zvolal

276

král

mohutným hlasem,

vrhnu pod nohy, nebo šílenost!" „Ni šílenost,

smle, ni víno,

hlavu

„já

tvou

ti

mluví-li z tebe víno

ale

pravda ze

mne

poal Florestán. „Ležel jsem znaven vešel trpaslík na svém loži, když ke mluví,"

mn

a na svou spásu mi písahal, že

tu,

kterou's

uvidl vejíti v komnatu tohoto muže! Já vit nemohl a bloudil jsem mi, králi,

zasnoubil,

kol zdi, uzavírající Jolantin sad.

jsem

Pobouen

tím,

jsem se posléz na zed a zíral v zahradu. Byla prázdná, tichá, a jedin fontán tam plakal v stínu strom nad hanbou dívky, zajisté áry zmámené. Mé srdce melo v prsou, když oteveným oknem jsem Jolantinu komnatu piázdnou uvidl, a uviv ted v celé svoje neštstí skoil jsem do zahrady. Na bujné louce vidl jsem širokou stopu která tpytící rosu s travin byla její vleky, utela, a perly po stezce a na schodech vže zrazovaly mi cestu, kudy se dívka byla brala. Já stál na prahu komnaty beze zbran, když ji líbal, a otoil jsem klí Jak dívka zmizela, to jest mi hádankou." Po dvoe to zahuelo jako boue, když co byl

slyšel,

vyšvihl

.

Florestán byl domluvil

a

opt

,

.

král ale

;

kynul rukou,

bylo ticho pod lipou.

„Amile, mluv!" ozval se temn král. Amilovi bylo, jako by andl boží jej z hrobu volal ped poslední soud. V hrudi jeho lkalo to a bouilo; chtl králi k nohám klesnouti,

chtl

vyznati

se,

jak

Jolantu

277

miluje,

chtl

povdti, mohl

to

jak se

—

událo ale jak uiniti? Což nepoíti? Jak zachrániti

vše bylo

ped tmi svdky

nalezne-li víry?

Co

ml

si

když všechno svdilo proti nim ? Oi všech upíraly se na bledou jeho tvá. a nenalezl jediného slova. V tom okamžení rozstoupil se zástup pod lipou a královna se objevila vedle trnu vysoká její postava byla vzpímena, oi její sršely blesky nevole. Za ní kráel starý opat Hyvarnion a nesl napolo v slabé nárui cosi tpytícího se jako svit luny. jako jíní na stromech za bledého jitra byla to Jolanta v rouše stíbrotkaném. Její mroucí její

est,

;

—

zrak hledal Amila, a ruce její byly sepjaty jako k modlitb. Královna chopila se plášt svého manžela. „Krev mi v žilách bouí," zvolala bledá vášní, „lež a utrhání jest každé slovo toho šílence kdo osmlí Zde naše dít, pohledte na se hledati vinu na nr.i?" Chopila se dívky a vtáhla ji z náruí slabého kmeta do osvtleného kruhu, pod déšf jisker pochodní. Tak spanilá byla Jolanta v zái rudých svtel jako andl, jenž zlaté brány nebes otvírá, z kterých se ranní zora line ped sluncem, a bolest její byla tklivá tak. že slzy zableskly se v oích všech. Král zakryl si pláštm tvá. pak obrátil se opt k Amilovi a zvolal slavným hlasem !

n

;

„Mluv!"

Tu spadla všechna tíse s jeho beder. a vrhl jediný ješt pohled na klesající dívku

278

co bylo blaho jeho vlastní duše s

nmým

jal

zlatou

slavn k

jejím

asu plášt a nebesm.

„Pekroila-li naty,

krále

pozdvihl druhou ruku

dívka tato práh

mém

spoívala-li na

mj

v porovnání

bolem? Pedstoupiv ped

— nechci

loži,

mé kom-

dotekl-li

se

spasen býti! Vše, co mluvil Florestán, jest lež a podlá zrada, tak písahám ped vnou tváí Boha!" Hlas jeho znl pevn a nezachvl se ani jednou; ped zrakem jeho duše stála Jolanta v kráse nebeské, a bez rozmyslu dával jí spásu duše za obt „Bh sám rozhodne tžkou tuto pi," ozval se král a vzdychl z hluboká. „Až po šesté se slunce zrodí ze tmy a zaplá nad cimbuím hradu Ardhuin, pak dostavíte se oba pod šumící tuto lípu, a dá v boji tomu zvítzit, který pravdu dl!" ret

její

šíje

.

.

.

Bh

Po tchto

slovech povstal král ze stolce a opat pozvednuv k nebi chvjící se ruce šeptal tichou modlitbu. Slavné ticho rozléhalo se náhradím, a jako ;

všickni klonili se hluboce,

tmy jeden po druhém, do komnat svých s hlavou

stíny mizeli všichni do

hledajíce

cestu

sklopenou.

„Dokud

vin

té

Bh

dívky,"

nerozhodl o

velel

král,

ve vži

vin nebo

ne-

„nech komnata

za vzení; nechci jí vidti jí slouží díve, až bude osud její rozhodnut!" Odnesli omdlelou dívku a královna zahalivši hlavu ve své roucho sledovala ji.

279

„Mj

pane," prosil Amil odcházejícího prosícímu jedinou milost udlit! Dovol, bych odešel a teprve v den souboje se vrátil. Mé slovo rytíské budiž zárukou." Král kývl hlavou na souhlas, a Amil

„ra

krále,

tm

na kamenné zstal o samot. Klesl po keslo a podpíral si hlavu o smutn Šelestící lípu; nesmírná tíha jeho inu padala jako balvan na rozechvlou jeho hrud. „Mj Amisi, mj Amisi," šeptaly chvjící se jeho rty, „zda zachráníš ji, zda budeš naší spásou?"

V

srdci jeho

znlo

to

zejm:

„Budu!"

Vzchopiv se kráel rychlým krokem ku konírn, vyvedl svého oe a spchal k brán již hradu. Spustili mu most, a když z brány vyjíždl, vzepjal se náhle polekán na patníku choulila se píšerná postava. Byl potásal tžkou svojí hlavou, trpaslík; to

k

a

zvadlá

mluvil

ústa

—

„Cernunnos pro-

zaskuhrala:

!"

Amil odvrátil se a letl nocí k tmavým

iesm všech

.

.

.

jediná

svtel

blavá

na nebi,

a

hvzda k

té

zbyla

„Ty's jako Amis," pravil hlasem, „bez tebe byla by tma zoufalá!"

truchlý zrak.

280

ze

Amil tichým

upíral

VII.

BIFROST.

Jak bezkonený zdál se Amilovi ten starý hvozd, šumící hlubokým hlasem nad schýlenou jeho hlavou! Mrákotné šero hrobu panovalo v nm, a táhlé kvílení temných sosen znlo jako náek. Srdce Amilovo melo úzkostí o osud neštastné Jolanty, a velký hích, který k vli ní byl spáchal, pálil v útrob jeho jako ohe. A pece nelitoval svého inu; zachrániti Jolantu byla první a nejsvtjší jeho povinnost. „Mj Ámisi, Amisi!" vzdychal stále v bezdnu svého žalu, neb neodvážil se více k Bohu volati, kterého tak tžce byl urazil. Uhánl bez ustání bledá jeho tvá byla tak hluboce sklonna, že se hívy jeho kon dotýkala, a pozvedl-li ji nkdy, stalo se to jedin, by pozoroval slunce nebo hvzdy, které mu smr jeho pouti znaily. zdálo se mu, že idne les, a vyjel na kraj mírného svahu, odkud se široký rozhled v kvetoucí nivu otvíral. Jednotlivé stromy šelestily tam v slunci, stíny oblak letly pes vysokou trávu, z které velké omšené balvany

mj ;

tém

Konen

283

obrovské njaké budovy vynípryskyice naplovala vzduch. Hluboké ticho toho místa bylo náhle tžkým jakýmsi vzdechem perušeno. Amil obrátil se tam, odkud teskný ten zvuk picházel, a vykikl radostným pekvapením. Pod ohromným bukem, na pozlacená deska s obrazem svatého Klimenta v biskupském rouše visela, ležel muž, pólo dímající, pólo dumající, a muž ten byl drahý jeho pítel, vrný jeho jako

valy,

trosky

a

vn

nmž

druh.

„Amisi! s

kon, a

již

Amisi!" leželi

si

zvolal Amil, seskoiv v náruí. Amil zaštkal, líce zlíbal a za to mu

když pítel jeho mu pichází. dkoval, že k „Ó pust mne, odstup ode mne," zvolal zoufale, „nejsem pátelství tvého hoden Nejsem úsmvu slunce hoden, jen kvíleti mi sluší a na hlavu popelu a prachu sypati!" Klesnuv na balvan nedaleko stromu tiskl tvá svou do vlhkého mechu, a sténání jeho mípodobný huení tesilo se v šum strom, koucích vod. Amis usedl vedle pítele pozvednuv mu hlavu hledl mu vážn a klidn do oí, a ukazuje k zlaté desce, visící na buku, pravil „Na památku oné písahy, kterou jsme složili ped oltáem svatého Klimenta, zavsil jsem jeho obraz na tento strom, pod kterým jsem od mládí sníval, ku kterému lnu jako k bytosti spíznné. Jako tenkráte v šerém chrámu, tak písahám ti znova zde, že život

nmu

!

;

284

svj

a krev, a vše,

co milé

lovku,

za tebe,

Ted mluv, co se stalo!" Amil chvl se jako dcko a opíraje hlavu o prsa Amisova povdl mu vše, co se bylo drahý, dám.

a skryl pak

udalo,

tvá svou v dlan. Mleli

Amis byl bled jako mrtvola,

dlouho.

dlouho,

a když se konen mluviti jal, byl hlas jeho tichý jako vánek, hrající si s trávou u jeho

nohou, ale pevný jako se

Oi

opíral.

jeho

pe

toho buku, o který

hledly sniv za stínem

oblak, spchajícím po nivách. ,,

Žehnám

poal,

zázrané

naší

podobnosti,"

by

Jolant pomoci. Odješ se do mých šat. Dole pod pahrbkem pase se mj ten donese mne na hrad Ardhuin. Ty pjdeš místo mne na mj hrad. Nikdo tebe tam nepozná. Rychle, odlož zbra ,,bez

ní

nebylo

k,

as kvapí." Odepjal pás svého lovího obleku. Amil pozvedl ruce, jako by se zpouzet chtl; ale konen poslechl svého pítele jako dít. a krzno,

na

kon

kivé

písahy padne pak když Amis na a zdálo se mu, že srdce jeho puká, erným píkrovem a slunce krvavou

kletba

,,Ale i

tebe!" sedal,

že nebe jest

zvolal

bolestn,

skvrnou. jej k prsm ulomil ratolest kde obraz svatého Klimenta visel,

Amis pivinuv se stromu,

a hnal se k lesu. ,,Jolanta

Amila,

Dlouho

a

zamával

vítzství!" ratolestí

naslouchal

Amil

285

volal

a

dusotu

Amis

na v lese. uhánjícího

zmizel

kon, pak

vrné

zavedl

zvíe,

které

bylo

jej

Ardhuinu sem doneslo, na mýtinu, kde sám vedle bublajícího potoka odpoinul, a když soumrak se na krajinu spouštl, bral se s paDole hrbku, zahalen v pláš svého pítele. u paty vršku potkal páže. z

„Dlouho vás

hledám, pane!" zvolalo

již

páže, myslíc, že vidí ped sebou Amise. lov váš šfasten? A kde je váš

„Byl

k?"

„Popeju

mu

nkolik

dní

odpovdl

lukách a v lese," svou klisnu a

ve

ji;

zde

volnosti

Amil.

mj

„Pj

po mi

luk."

kon, na

sedl,

kterého Amil a chopilo se jeho bílé hívy. pane," po„Jste bled a zasmušen,

alo

páže.

Páže seskoilo

s

mj

„Zlé tušení

a

mlky

brali

se

mne muí," odpovdl

Amil,

soumrakem ku hradu. vidl Amil stromy, zádum-

Jako ve siiu vedle cest stojící, jako mlhou vidl domy mstyse, kudy jel, jako duchové a stíny zdáli se mu lidé sedící pede dvemi v šerých ulicích, a když svtla v oknech hradu v dlouhé zazáila, bylo mu, jako by ohnivé oi démona do hloubi vinné jeho duše zíraly. Veerním vzduchem zaznl táhlý zvuk hmotící trouby, s rachotem spustili most, a Amil vjel do hradu svého pítele.

iv

ad

temno pes hoící strop visely; pipravené voskové pochodn.

Na chodbách lampy,

jež

tam

páže, chopivši se

s

bylo

klenutých

286

Amilovi a otvíralo tžké dubové dvée, tpytící se zlatem. Pišli na práh velké, skvlé sín, jejíž stny byly vrstvou úble potaženy; nialovaná okna plála jako drahokamy posledním zbytsvítilo

bohat vyezávané a

kem

zmírajícího dne nad krbem, z mramoru tesaným, visel velký, ze deva vyezaný obraz, pedstavující „Zvstování Panny Marie". Hlava andlovy byly a ruce matky boží, jakož ;

i

z

prhledného

runa

a

peruti

jantaru,

a

nádoba

nebeského posla

s

lilií,

ko-

byly z nej-

istšího, nejblejšího stíbra.

Ve výklenku okna na pozlaceném kesle sedla žena krásy vznešené; vysoká její pohalila se v roucho z azurného aksaozdobené stíbrnými kvty, které pi nejmenším pohybu se chvly a tpytily; zlaté její vlasy skrýval ásten snhobílý závoj. Tenké, dlouhé její prsty, na kterých se jako jiskry diamanty kmitaly, vyluzovaly smutné zvuky ze strun loutny, a pla divokou jakousi píse v neznámém jemu jazyku. Amil poznal

stava mitu,

Thorgerdu. Vedle ní stála mladá dívka a brala práv ze skínky, podobající se stíbrné kleci, tak zvaného cyperského ptáka, tuto nejsladší vofíavku, picházející ve tvaru opeených zp-

vák

z krajin

zámoských.

Dívka rozpárala stíbrným nožem pestré tlo padlaného ptáka, a jemný prach padal z nho na eavé uhlí, nakupené na zlatých miskách, visících na tenkých etízcích se

287

štíhlého

ihned

stojanu,

povznesly

se lehké,

pesladce vonící obláky do výše, a bílý, mramorový obliej krásné, hrdé Thorgerdy hledl jimi tím krásnji a vznešenji.

Amil obdiv.

jevil

mimovolným posukem svj

Odložila

loutnu,

když

jej

shlédla,

a

chladn hlavou na jeho pozdrav. Pistoupila k oknu, podepela se o jeho ímsu kývla

a hledla chvilku zádumiv píkopu, kde se v šeru voda piblížil se

do

hradního

blýštila,

Amil

jí.

„Picházíte pozd," pravila posléz a od-

pak dala senešalovi zámku, dveí, znamení a zasedla pod purpurový baldachýn, kde se nacházel stl, bílým tenkým plátnem prostený a náiním stíbrným, zlatým a sklenným pokrytý. stoupila od

stojícímu

okna

;

u

Amil sedl v keslo po pravici Thorgerdin, a ihned poali hudebníci, umístní na malém pavlánu nad druhým, stranou stojícím stolem, kde paní Thorgerdiny sedly, veselou hudbu hráti senešal vešel ve spolenosti ty pážat, nesoucích zlaté mísy, a veee poala. Ted otevel stíbrným klíkem píklopy nádob, majících tvar malých soudk, bohat smaltem zdobených, které na emenech a hedvábných stužkách na kredenníku visely, a vonné vody, vzácné omáky a jemn pipravené nápoje obsahovaly; pážata chodila od stol ku kredenníku, mnila stíbrné talíe, pinášela zlaté a kišálové íše, které íšník, sto;

vedle kredenníku, ze zlatého džbánu ví-

jící

nem

naploval. Mezi jídlem vkradl se bílý chrt do sín kde Amis sedával. a pibhl ku keslu, Krásné zvíe hledalo svéUo pána; Amil hladil sice jeho lesklou hlavu, v které velké oi jako drahokamy svítily, avšak chrt nedal se

zázranou

podobou

tak

klamati

jako

lidé.

Amilem mu podané, a plížil se jako polekan se sklopenou hlavou do temného kouta. Tam ležel nepohnut na poNevzal mlsky,

dlaze,

umle

men

složené.

a

obas

zavyl

„Co

ze žlutých a temnorudých kaOi jeho upíraly se na Amila,

smutn

a

tiše.

tomu zvíiti?"

je

tázala se

udiven

Thorgerda.

Amil se zachvl obava, zbuditi podezení u ženy svého pítele, zmocnila se ho ;

náhle,

byl

zaražen

a

hledal

marn

klidnou

byla veee štstí u konce, a starý kastelán vešed do sín ptal se domnlého svého pána, nepeje-li si dnes jak obyejn zahráti v šachy.

odpov.

njakou

Na

Amil a spchal k šavýklenku okna. Zatím, co chvjící se jeho ruka íigury z díví aloesového, zdobené drobnými perlami, po kišfálových kostkách šachovnice šoupala, zaletl duch jeho daleko za pítelem do temných les, kde ted as práv bloudil pi svitu síce, a tžké vzdechy vyrvaly se ze stísnných jeho prsou. „Zajisté!"

chovnici,

zvolal

stojící

ve

m-

Zeyer

:

Spisy.

XIV.

19

289

„Jak je dnes podivný!" Šeptala si Thorgerda zamyšlen a usedla vedle krbu, naplnného vonnými travinami a rznými kvty. Pinesli jí rámec, a Thorgerda jala se zlatem

U nohou jejích sedla dívka, temnooká Blanka, kterou si byla vyvolila za dvrnici, a vinula hedvábí v klubko. „Jste zamyšlena, smutná, moje paní," pravila Blanka šeptmo; rozmlouvala tak vždy s Thorgerdou, nebyly-li samy. „Myslíte na svou vlast, kterou vám písei^ vaše pipamatovala?" „Snad," odpovdla Thorgerda nedbale. „Chtla bych neustále poslouchati vypravování o podivné té zemi," pravila Blanka: „zdá se mi býti jako pohádkou. Ale napadá mi nyní také nco podivného, co s vámi sdliti chci. Našla jsem vc, která zajisté náleží vám, vc zvláštní. Mluvila jste více než jednou vyšívati.

tém

rozilen

o jistém pásu, jehož postrádáte; myslím, že je to on." Thorgerda trhla sebou, zlatá nit se jí petrhla, a jala dívku za ob ruce smrtelná „Bifrost!" zašebledost pokrývala její tvá. ptala a vrhla temný pohled k šachovnici. „Kde jest? Jak vypadá? Kde našla's jej?" „Našla jsem jej v zahrad," odvtila Blanka; „pekopávala jsem sama místeko, které jste mi darovala pro záhon mých rží. Nejspíše že ten, který vám pás váš odcizil, Když jsem devjej tam byl na as ukryl. nou skínku, ve které ležel, rozevela, spráskla ;

293

pekvapením, tak krásný Je ten kže, vyšíván je zlatem, zdoben pevzácnou kamejí, pedstavující bílou vznášející se postavu v erveném poli. Paní jsem

ruce

pás.

Je ze

lví

eknte, je to váš pás?" „Ach, jaké sklamání !" zvolala Thorgerda ." Hlava a pustila dívku; „to není Biírost její klesla na rámec, a nastalo ticho. „jak „Biírost, Biírost!" šeptala dívka, podivné to jméno! Pro se pás váš tak jmenuje?" „Dle staré víry mého lidu," odpovdla moje,

.

.

sniv, „vystavH bozi nebe se zem, most po kterém z nebeských hrad chodili mezi lidi smrtelné. Most ten jmenoval se Biírost Heimdall se zlatými zuby, velký, vznešený Heimdall byl jeho strážcem proti obrm pebývajícím v horách, kteí most boh roz bourati hrozili lidé, vidouce z dáli vzdušný, hrdý jeho oblouk, záící ohniv trojí barvou jmenovali jej duhou Víš nyní, co je za

chvíli

Thorgerda

zázraný most,

spojující

;

.

.

.

Biírost!"

„Ale pás váš není pece ani duhou ani mostem?" vrtla dívka hlavou. „Bába moje, aromocná Sigelinda, které

nkdy náležel," vypravovala Thorgerda „mluvila mi takto: Pás jest zlatý; stíbrné a erné runy jsou v nj vryty a záí jako duha trojí barvou vzácných drahokam. Do každého drahokamu jsou runy vleptány, Biírost

mj

dále,

obsahující nejvznešenjší tajemství. Jako

291

Bi-

rebe

írost

zemí

s

spojuje

smrtelníka, který runy jeho

mj

pás

s

luští,

ducha duchy ne-

pebývajícími v tle lidském, vdu smrtelných s vdou démon. Proto nazývám pás svj Bifrost.' Tak pouila mne bába moje, valkyrie Sigelinda."

neodpovdla,

Blanka

bylo jí úzko a nízké svoje sedátko od

mimovoln odšoupla nohou

své

paní.

úinku svých rámci, a oi chvíli

slov, její

Thorgerda hlava

její

nepozorovala

opt na Za dlouhou

ležela

byly zaveny.

trapného pemítání vstala.

„Pjdu

spát," pravila vstávajíc se kesla,

a Blanka vyprovodila jí z komnaty. Šustním dlouhého roucha odcházející Thorgerdy byl Ami! ze zadumání svého vyrušen, oi jeho pozGvihly se pomalu od smaltových kvt, modrajících se z pod kišálových tverhran šachovnice jako pomnnky v potoku. „Nechtl byste, pane, slyšet svého žongléra?" ozval se starý kastelán. „Zdá se, že vás hra dnes nezajímá." Amil pisvdil, a žonglér pišel. Hrál a zpíval rzné písn, vážné a veselé, ale Amil zstal netený. Tžká jeho duma jala konen i jeho spoleníky, bylo jim, jako by se

mrak njaký

valil

v komnatu.

Nastalo všeobecné ticho, a unavená

víka

Amilova zavírala se. Když po njakém ase dvée sín se otevely, vytrhl se Amil polekan ze sna.

292

me!"

.,Mj

zvolal.

„Kdo zde? Co mi

chcete?"

Hledli udiven na nj

a

pak jeden na

druhého. to tvé páže, pane," odpovdl žonukazuje ke dveím, kde páže s hoícím stíbrným kahancem v ruce stálo. ,,Je

glér

„Líbí se pánu

mému

odebrati se na lože?"

tázalo se páže, jehož mladistvá

tvá

byla ospa-

lostí bledá.

svi!" pikývl Amil hlavou pokynul kastelánovi rukou a šel Zastavili se na konci za pážetem. chodby u vysokých dveí, jejichžto prahu páže pekroiti nesmlo; byla to ložnice Amise a ženy jeho Thorgerdy.

„Ano,

ano,

vzpamatovav

,,

lehké

se;

Dobrou jeho

noc,

kroky

pane!" ztrácely

pravilo se

rychle

páže,

v

a

šeré

chodb. Amil

otevel dvée. Visící velká lampa svou chvjící se zá po komnat, pohroužené v soumrak, a stíny vysokých kesel plašily se po podlaze, a mnivé svtlo oživovalo vyšité postavy na egyptských alounech, po stnách rozvšených a dodávalo jim fantastického, píšerného vzezení. rozlévala

tém

jednu stnu zaujímal ohromnýkredenník z ebenového díví, pebohat vyezávaný; na jeho píhradcích jiskily a blyCelou

štily

se

pravé

rznjších tvar.

divy zlatnického umní nejStály tam íše z onyxu a

293

chalcedonu,

zlaté

vásy,

pestící

se smaltem

a naplnné vonnými kvty, stíbrné nádoby, tpytící se drahokamy, zasazenými v široké jejich okraje, a naplnné mlsky z rží, medu, ze

skoice,

z

hebíku

;

konen

kišálové

poháry s hypokrasem, skínky z díví aloesového a z perleti, plné drahocenných vonidel. Podlaha komnaty, složená z dubových

temných frýs, byla ásten koberci, mkkými jako mech, pokryta, a zlatem vyšívané polštáe, nízké stolice a pohodlná kesla byla po celém pokoji rozestavena. Okno bylo pooteveno, a v hlubokém jeho výklenku na židli s vysokým lenochem sedla Thorgerda. Lampa lila stíbrné své paprsky na hrdou nadzemská ženu, a kouzelná, vznešená, píjejí krása záila plnou silou tlumeným svitem ložnice. Prhledný její bílý šat zahaloval jen na pólo snžná její ramena, a labutí její šíj vynoovala z mkkých as a ze zlatých vln dlouhých, rozpuštných, až k zemi proudících vlas,

tém

U nohou jejich leželo kulaté zrcadlo, leštné ocele, zasazené v dvojnásobné, zlaté okraje, mezi kterými se azurná obruba viByla zrcadlo z rukou Blanky pijala, nula. Oi ale v zamyšlení svém k zemi upustila. její byly na bohat vyezávaný dubový strop z

upeny, a dlouhé, tenké

vdomky

její

prsty hrály ne-

jantarovými zrnky ržence, vydávavajícími aJabou ale sladkou vni, rozehátá Veškeré jsouce horen palivou její rukou.

294

myšlénky

její

byly

aromocným

Biírostem

zaujaty.

Pi šramotu krok Amilových

vstala ry-

nechtla, aby kdo ze zádumivosti její Pistoupila na smr jejích myšlének hádal. ku kredenníku a ulomila bílý kvt, klonící vnadnou hlavu z jedné ze stíbrných vás. Pitiskla jej ke rtm. „To pipomíná mi sníh islandský!" pravila tiše a smutn, zahalila se do zlatých svých vlas jako do plášt a odhrnula purpurovou záclonu, za kterou se v hlubokém pístnku velká postel objevila. Ti stupn, pokryté snhobílým kobercem, vedly k tomu loži, nebesa z tžké látky, do nichž peumle útk do Egypta vetkán byl, vznášela se nad ním, a hedvábné jeho podušky plnily velkou, šerou komnatu sladkou chle

;

vní, kterou prosáklé byly. Naproti posteli visel ohromný kruciíix ze slonové kosti, a na zlatém etzu houpala se kišíálová kropenka se stíbrným okrajem, ozdobeným klasy a hrozny z nejjemnjší smalty. Thorgerda vnoila bílé prsty do kropenky, poznamenala se nedbale kížem a ulehla. Zlaté její vlasy tvoily jí nejskvostnjší podušku a jemný, volný její šat nastioval, pilnuv k luznému tlu, kouzelné její vnady. Oi její byly zaveny, a rty celovaly tiše ulomený kvt, který jí domov její pipomínal. Amil chodil rozilen po komnat zdálo se mu, |e se prohešuje proti svému píteli, ;

295

dýchaje vzduch manželské.

plný

ten

tajemností

lásky

„Vy rušíte mi spánek lomozem svých krok," ozvala se Torgerda hlasem, který že sen se poznenáhla neulehnete?"

prozrazoval, blíží.

„Pro

jdu,"

„Již

ze

vyrazil

sebe

duši

a

její

zaplašil

drsným zvukem svých slov spánek, spouštVelké modré její jící se jižjiž na její víka. chladné a lesklé jako ocel, otevely se a upely se udiven na Amila, který, odhodiv své svrchní roucho, nyní k loži pistoupil. Odvrátil tvá od kouzelné ženy a zachvl se, když ruka jeho se podušek byla dotkla. Spchal zpt do komnaty a blížil se v rukou. opt loži s vytaseným oi,

dokoán

meem

„Co

vám?

je

Cc znamená

tázala se Thorgerda podivena, strašena.

„Oi

vaše

svítí

ten

me?"

ale nikoli po-

Nepoznávám

divoce.

vás."

Amil vrhl se na podušku svého pítele mezi sebe a arokrásnou a položil nahý ženu „Dejte dobrý pozor, paní moje," pravil pidušeným hlasem, „abyste se mei nepiblížila, je bitký."

me

Thorgerda

na

lžku,

odhrnula oi, a blesk uražené pýchy vyjel jí z pod zakabonného ela. Rty její se zachvly, chtla promluviti, ale nové, náhlé myšlénky, hrnoucí zlaté vlasy,

se

mocn

usedla

které

v

její

se

jí

proudily

rozbouenou

296

pes

duši,

daly

jí

rázem

zapomenouti

práv

na

jí

uinnou

urážku.

Amil byl totiž oi zavel a doufal, žs násiln spánek na zemdlená svá víka piláká; tiskl ob dlan na rozpálené elo, a tžké vzdechy dmuly jeho prsa. Cosi cizího spoívalo na bledém tom oblieji, co Thorgerda nikdy ped tím na nebyla zpozorovala, a podivná, neuritá otázka protak

nm

bleskovala

jí

mozkem.

Zarazila se.

nmu

„Pro jíti?"

Mlky tiše

jeho chrt nechtl dnes k tázala se posléz sama sebe v duchu. schýlila hlavu opt na podušku, ležela

a pemýšlela.

Vzdechy Amilovy zaznívaly ideji, unavenost po dlouhé cest pemáhala jej úpln, usínal a brzy slyšela Thorgerda odmen, pravidelné jeho dýchání a vdla tedy, že spal. V komnat panovalo hluboké ticho, ale venku povstal vítr, který kvíle pod okny a

hue

v komínech vnikal pooteveným oknem do komnaty a klátil lampou sem a tam. Srdce

mocn

Thorgerdino

tlouci,

táhlo

ji

poalo bez píiny tam k tomu ble-

to

dému oblieji, na kterém plaché stíny a stíbrné záblesky lampy jako v arovném reji se stídaly. Usedla pomalu znovu na lžku a nedbajíc bitkého mee piblížila se spícímu muži a klonila nad ním krásnou svoji hlavu, až dlouhé její mkké vlasy se bledé jeho tváe dotýkaly. Tu, když vni jejich

297

dýchal,

zahrál

úsmv

blahý

lových, a zašeptal:

kolem rt Ami-

„Jolanto!"

Thorgerda sebou trhla, zachvla se, dýchala tžce a tak hlasit, že se obávala, že Oi její blýskaly se podivn, a jej probudí. vysoko klenuté brvy dotýkaly se pi hnvi-

vém kabonní

bílého ela.

Za chvíli zmužila se Thorgerda, chtla opt tvá svou k jeho ústm sklonit, v tom ale vykikl Amil zoufale ze sna:

mj

zachra

Amisi!

pokojn na

„Mj

a házel

ji!"

Amisi,

sebou ne-

posteli.

Thorgerda vykikla žilách a sedla na

též, krev jí stydla v lžku zsinalá jako mrtvola. Nebesa a peklo to nebyl její manžel, byl to cizí muž, jenž ležel vedle ní! Cizí muž byl uzel polonahé její tlo, a sám její manžel byl spoluvinníkem ohavné této zrady To byl tedy Amil, o jehož zázrané podobnosti s Amisem byla již slyšela. Ale což bylo cos takového jen možné! !

Nebyl

Upela muže.

pece jen klamný, muící sen? ješt jednou zraky své na spícího Záplava náhle vzplanulého svtla pa-

to

dala na jeho prsa, která se rozeveným rouchem blela. „To neni Amis!" vykikla Thorgerda z hloubi uražené duše. „Prsa toho muže nejsou rozryta jizvami, kter Amis na kolbišti

islandském

si

utržil!"

V hlav

ala zuby, pozvedla

ruce.

zuila a chopila se

mee.

?98

jí

zavíilo, za-

„Pomstu, pomstu!"

v

okamžiku

na zemi vedle Amila ji vrazila do smlého jeho srdce. V okamžiku tom zaburácel vítr, lampa zakolíbala se prudce a shasla; úplná temnota zavládla komnatou Thorgerda stála tiše, ale Amil pohnul sebou znovu, a roucho jeho otevelo se úpln u samého stála

a zvedala bitkou ocel, by

.

hrdla

,

.

Cosi zasvítilo

.

temnem

.

.

jako

ada

hvzd, zazáilo to trojí barvou ohniv jako meteory, luzn jako duha Srdce Thorger.

.

.

dino zastavilo se divokou, uchvacující radostí,

a jásot

její

duše

„Bifrost!

co

vše,

rty

neml

mezí

.

.

.

Konen!" to bylo zašeptaly. Oi její div že

Bifrost!

její

dlk

nevypadly, tak upíraly se na arotajný, runami pokrytý pás, svítící kouzeln kol hrdla spícího Amila. Ten pás, který z ní uiní mocnou arodjku, jakmile tajné jeho runy pete, ležel tedy ped ní, potebovala jen ruce po vztáhnouti Sebrala veškeré své síly, by ruka její se nechvla. Položila nahý tiše na to místo, kde jej byla ped okamžikem vzala, a z

nm

,

.

.

me

sklonila

se s utajeným

dechem nad nieho

netušícím Amilem. Jemné její prsty rozvázaly pás; opatrn vytáhla jej z pod jeho hlavy, opatrn uzavela jeho roucho a rychle jako blesk skryla Bifrost za adra Pak kradla se opatrn komnatou a hnala se úprkem tmavými chodbami až k osamlé vži tam stoupala jako vichr, nesena vítzoslávou, zpita nenávistí a pomstou. Odvalila .

;

299

.

.

tžký kámen,

skryla

svj poklad a

vrátila se

na své lžko. Ležela tam tiše a nepohnut jako kámen na dn jezera. Již nenaslouchala, co Amil šeptá, již

sna sténá, ani té venku zuila, nebo byla šelestícím vánkem proti tomu,

nenaslouchala,

boue boue

neslyšela, ta

jak ze

která

co v nitru jejím burácelo a

K

když

ránu,

komnaty rdly,

hmlo

ervánky

se

.

.

.

oknem do

Amil slyšela jej odcházet, na dvoe kon sedlali, jak spuštným mostem k lesu uhánl. Vstala též, hledla za ním oknem, až v dáli zmizel. Pak slyšela,

jak

vstal

;

mu

zavolala Blanku.

mj

a pán se navrátí," prahlavou pokorn svš§enou, „ekni mu, mé dít, že tíž mých hhcr. pílišná, že proto uzavru se na neuritou dobu v osamlou vž a že nechci, by mne nkdo z rozjímání mého vyrušil. Nepijmu pokrmu ni nápoje, až na tvrtý ode dneška den." Poklekla pod bílým krucifixem, a Blanka poklonivši se hluboce vyšla z komnaty. Když

„Až manžel

vila dívce s

hluk jejích krok na chodb byl zanikl, vstala Thorgerda a vypukla v divoký smích, zajásala a letla jako stela vzhru do vže, kam pás

svj

byla ukryla.

Zavela tžké dvée za sebou, zatáhla závory, vrhla se na zem a poala arovné

—

runy pasu Bifrost luštiti. Zatím co Thorgerda temné msty snula a Amil pod starým

300

pletivo

bukem

podu-

mal

a

tam

návrat

svého

druha

oekával,

uhánl Amis bez ustání pošmurnými lesy a bojoval tžký boj proti pobouenému svdomí. „Velký Bože, co to iníš?" volal temný ve hloubí jeho duše; „vždyt znamená to, co podnikáš svatou pravdu šlapati v prach a samého Boha udeiti ve vznešenou jeho hlas

tvá!" Zdálo S2

šern

mu, že se mezi stromy pía plašícímu se Odepjal si pilbici, jež studený jako led, stál mu

postavy

bílé

míhají

koni v cestu vstupují.

ho tížila, a na ele.

„Mj

pot,

vzdychl Amis, „snad odneb velká moje láska k tob mne svedla k tomu híchu. Avšak bud jak bud, necht spravedlivý trest jeho padne na hlavu mou, nezruším svého slibu!" Odlehilo se mu u srdce varující hlasy

mi

pustí

Amile,"

Bh,

;

byly ohlušeny jeho odhodlaností, bledé stíny nemíhaly se více mezi stromy, a dvojnásobNoc ustouným tryskem uhánl lesinou pila ránu, den opt noci, a dlouhé dráze ne.

bylo pusud ítal hodin, stavil

.

nedbal více asu, nepojak dlouho jel, a nezakdyž vže hradu Ardhuinu

konce

;

nevdl,

kon, až

v záplav veerních

Pak

.

ervánk se vrnému

dopál slouženého odpoinku. teprve

zablyštély.

zvíeti

za-

Slezl se sedla, ulehl ve vysokou tráva na behu rychle uhánjící eky a v nmé modlitb hledl na nebe, na kterém hvzc!/

301

Šum

tiše

vycházely.

jej,

a sladký spánek

vody á strom konejšily pilétl na znavená jeho

víka.

K ránu zahuely lesy píšerným zvukem ohromného zvonu, zvukem, jakého Amis nikdy ped tím nebyl slyšel. Byl to CernunAmis zachvl se. nos, volající k souboji. Schladil tvá svou v ece, sedl na kon a ubíral se odmeným krokem ku hradu. Na cimbuí nejvyšší vže stála královna, ždajíc píchodu Amilova, a mávala blížícímu se na jezdci purpurovým závojem na pivítanou hlav její skvla se koruna, a erný pláš Amis bodl splýval jí s ramen k nohám. kon a za okamžik bouil otevenou branou na dvr, kde král již pod lipou sedl zamyšlen, hlavu maje openu o kamenný stolec. ;

Slavné ticho panovalo náhradím, nebot umlkl náhle, když se Amis zjevil, a nikdo z pítomných nepromluvil, ba nepozvedl ani zraku. Pojednou zaznl smutný, velebný zpv, a na vzdušné galerii, nesené sloupy, objevila se královna v ele zástupu žen, zahalených v erné závoje. V tmavém výklenku, jímž galerie konila, kmitaly se rudé lampy» rozvšené kolem sochy Matky bolestné, a královna a její paní klekly v prach a zvedajíce sepjaté ruce volaly k svaté Pann, by rytíi, bojujícímu za est neblahé Jolanty, ku pomoci pispla. Hluboký žal jímal srdce Amisovo složil své zbran k nohám královým, i uvedli jej

zvon

;

302

ped oltá do malé kaple, vytesané do skály. Tam odl se v bílý šat, a Amilovo páže podávalo mu oruží, darované královnou. Pi optném udeení zvonu vyšel Amis na dvr a pedstoupil ped krále, kde Florestán již ekal. Klekl na koleno a písahal na svaté ostatky, že boj, který bojovati hodlá, jest bojem spravedlivým; volal Boha za svdka, že nemá pi sob žádných ar a kouzel a že jen na spravedlnost své vci spoléhá. Na to

písahal Florestán též. „Ješt naposled vyzývám vás, moji

ové, tebe,

hrab

Florestáne,

a

tebe,

rytí-

rytíi

Amile," pravil král, vstávaje se stolce, „byste si rozmyslili, Který z vás v srdci co iníte. ví, že pravdy nemluvil, nech ustoupí a vyzná vše." „Já „to

mluvil

dokáže

pravdu!"

mj me,

zvolal

Florestán;

tomu pisvdí sám

Bh!" „Ty's lhal!" vpadl mu Amis do ei. „Pekroi!a-li kdy noha dívky Jolanty práh mé komnaty, dotkly-li se kdy tyto rty lepé její

nech Bh mne ztresce, nech padnu okamžit v prach, udeen jeho bleskem nebo meem tvým !" „Dosti!" kázal slavn král, zahalil se do plášt a klesl na svj stolec. Kotly zavíily, trouby zaznly, a temné zvuky rozhoupaného zvonu Cernunna zahuely znovu, a postavy,

srdce všech se zatáslo. Slunce skrylo se za mrakem, když rytíi na kolbišt vstoupili, a

303

všech visely s nejvtší napjatostí na Královna napolo omdlelá držela se keovit zábradlí galerie, a paní její ležely mlky na kolenou. Rytíi tasili mee, a vzduch zahvízdl, protat bitkým jejich ostím. Hnali proti sob 2raky nich.

jako turové, oi jejich jiskily se hledím, ústa byla pevn zavena, líce hoely. Svdkové toho boje vidli útoky a odrážky, podniknuté nikdo s neslýchanou chrabrostí s obou stran ani nedýchal, neb každou chvíli zdálo se, že vítzství kloní se brzy na tu, brzy na ;

tém onu

stranu.

Konen

ale

vjel

Amisv med

v štrbinu, kde se pílba

pojí s

vnikl do hrdla Florestánova.

dík klesl do prachu.

bleskem

krunýem, a

Nešíastný mla-

Helma

jeho se svezla, bledý obliej se objevil, a vyítavý jeho zrak obracel se k nebi, jako by Boha kárati chtl za jeho nespravedlnost; pak zaznl hluboký vzdech, oko zmnilo se jako v pomžený kišfál, a tvá, tuhá jako z mramoru, stáhla se v trpký úsmv nad zmaeným mládím, nad znieným životem! Florestán byl mrtev... Vzduch otásal se jásotem tch, kteí Amilovi páli král vyskoil se svého stolce, a královna spchala k bojovníkovi své ;

dcery.

Jolanta

byla zachránna,

est

její

bez

poskvrny Ale domnlý Amil stál uprosted všeobecné radcsti nepohnut se zrakem upfe.-ým

304

ha spanilou, vychladlou tvá skoleného jinocha, tžké jako kámen, a dvé

srdce jeho bylo velké slzy tekly

dvoan,

mu

po tvái

;

neslyšel jásotu

mocný

hlas, a ten vichice: „Bda, ty's spáchal vraždu, máš úast v kivé písaze!" Nohy jeho se tásly a mráz mu šel

ale slyšel velký,

mu huel

v

uších

silou

tlem. „ty's zachránil

est

mého domu! Díky tob! Vezmi Jolantu, vám ti ji za ženu, ty's synem mým!"

dá-

„Amile!" zvolal

král,

když slyšel jméno svého Amilovo dávalo mu zapomenouti na velký hích, kterým to štstí byl práv zaplatil. Nelitoval, že byl obtoval sebe,

Amis pookál,

pítele, a štstí

duši

svou.

„Otevi

sám dvée

jejího

vzení!"

já-

podala mu velký klí. královna a Vedli jej k vži, kde Jolanta truchlila a nejistotou o svj osud a strachem o žití Amilovo mela. sala

Klí zarachotil ve dveích, proud ranního svtla vnikl do šeré prostory, a Jolanta, bílá holubice, vynoila se ze stínu vzení jak osamlá hvzda z mlhy podzimní. Tvá její byla pohbena v útlých chvjících se rukou, tžké vzdechy neodvážila se jí pozvednout dmuly její prsa, a horké slzy protékaly bílými ;

prsty.

„To

není

mdlob, když

jeho

krok!"

uslyšela šramot

šeptala v polo-

pede dvemi. 20

Zeyer: Spisy XIV.

305

Amis

stál

jejím zjevem

zený

kvt

.

.

;

nyní na prahu, hluboce pohnut byla tak zlomena, jako poho-

.

zvolal tiše, když pekroil „Jolanto!" práh, a všichni o krok do chodby ustoupili,

by sladkého shledání milenc lanto, vzhlédni,

nerušili;

„Jo-

dívko!"

„To není Amilv hlas

!

"

šeptala truchliv,

ješt níže. Amis pistoupiv k ní jal ji jemn za ruce a odtáhl je od její tváe. Cítila, že to otebylo dotknutí pítele, a pozvedla obliej vela oi, a tichý výkik pekvapení rozevel chvjící se její rty. a hlava

její

klesla

;

„Amile,"

tázala

se,

„Amile,

to's

ty?"

Pak zavrtla tiše a smutn hlavou. „To je tvá mého pítele," pravila s povzdechem jako sama k sob, „ale není to mj pítel! Já vnoím zraky svoje do zraku toho, který stojí pede mnou, ale marn hledám duši Amilovu v nich, duši, která se chvje, když se moje duše chvje, která jásá, když moje duše jásá, a která mne uchvacuje do nebes.

Ty

nejsi Amil,

Tu

tvá

tvoje lže. Jdižiž!"

Amis ješt blíže k ní a pozvedl ji k srdci svému se zem, kde sedla, a vtisknuv jí tichý, bratrský polibek na cudné elo pravil: „Hled ješt jednou v zraky mé a uzíš slzy, které se tam tesou, nebof pistoupil

pohnuta jest duše moje tím velkým, svatým mystériem lásky, která se nedá klamati tak málo jako Bh. Ano, uhodla's. Nejsem Amil,

306

nejvrnjší pítel tvého pítele. Bojsem za nj, a nikdo krom lásky tvé neuhodl híšné a tžké naše tajemství. Jsem vítzem, a král, tvj otec, dal ale Amis,

zvítzil

joval,

t

Amilovi za ženu." „Ah!" vyrazila ze sebe a pemožena radostí a leknutím, jásotem srdce a tesklivostí duše omdlela. Amis ale držel ji pevn v náruí vynesl ji z vzení a položiv ji v lokty královny a pokleknuv pravil: „Má paní, vezmi dít své a chovej je na mateském srdci svém tak dlouho, až se vrátím. Uinil jsem slib ped svatým obrazem, visícím v lesní pustin na stinném buku, že, zvítzím-li v boji, díve neodpoinu a díve se radosti neoddám, dokavad ped ním modlitbu svou nevykonám." „ite, co jste slíbil, rytíi!" odvtila královna a objavši jej na rozlouenou pipojila: „Dejte dítti mému s Bohem!" ;

Amis loue seny,

se

s Jolantou,

která poro-

zmatený sladký svj hled k

nmu

po-

do ucha, jež se jí ze zlatých vlas jako ržová lastura noilo: „Jolanto, dívko, utiš se. Já sám spáchal hích a sám ponesu trest. Ty bud šastna, a láskou svojí k tomu, který nám obma tak drahý, zvedla, zašeptal

odmníš mne, nebot u

jí

cítíš-li

pro

onoho obrazu v

mne

dík.

lesní

Spchám,

pustin

eká

rozechvným srdcem. S Bohem!" Nemohla promluviti, ale etl odpovd V jejím oku, a než tomu zabrániti mohl, pi-

Amil

s

20

307

ruku ke rtm. Zmaten odtrhl se a spchal na náhradí. Požehnání všech pítomných znlo za ním, když mlky z hradu tiskla jeho

od

ní

uhánl.

Na dvoe ležel posud neblahý Florestán; manové jeho a pážata stáli kolem, a mnohý z nich plakal hlasit.

Zbrojnoši jeho potaho-

máry na

purpurem a zapáhali

valy

erné kon do

rychlo

ovšeného smutenými fábory a zdobeného ernými péry. Bledá tvá Florestánova hledla vyítav k usmvavému vozu,

nebi, a zsinalé jeho rty,

zdálo se,

že volají

o pomstu.

Amis

pohledem tím znovu zdrcen a v uších jeho znlo ono nmé „pomsta" na vky umlklých rt silnji, než bou potopy a rachot ítícího se svta, a hromové zvuky trub posledního soudu ne-

zrak

byl

jeho se

kalil

byly by ten tichý, hrozný hlas zbledlé mrtvoly

pehlušily.

1

jeho

tvá

K

smrti, a studený pot stál

kryla

mu

se

zsinalostí

na ele.

jeho vzpínal se a plašil, jako by že nese bím, nad kterým hnv boží se stahuje jako erný mrak. tušil,

Zdšení

stíhalo jezdce

i

jeho

oe

;

prchali

do hvozdu jako v útoišt, ale stíny les ne-

temnem svým a šumní pošmurn ten výkik pomsty,

pikryly vinu Amisovu jejich

opakovalo

znjící stále v jeho srdci.

—

Amis po dlouhé jízd konen opt u svatého obrazu pod bukem octnul.

Když

se

308

kde smutný Amil na

nj ekal, nevdl sám,

jak se to bylo dlo.

„Ach, konen!" Amisi, ty moje spáso I

Ale

bled jako

jsi

zvolal

Ty

sama

žiješ,

Amil.

„Mj

ty's zvítzil!

smrt!"

„Tof pouze dlouhá jízda zpsobila," cdvtii Amis, jako by se probouzel z tž-

kého sna. sebe,

„A Jolanta?" vypravil Amil tžce oddychuje.

pracn

ze

„Dokonáno, vše dokonáno!" odvtil Amis úsmvem a objal svého pítele, „Florestán leží mrtev na márách, a král, blažen, že est Jolanty zachránna, strojí její svatbu, a ty jsi vyvoleným ženichem!" se sladkým

„Amisi! probh, ty nemžeš žertovat v tuto chvíli!" vzkikl Amil, chytaje se stromu, neb tásly se mu nohy.

„Mluvím

Amis

pravdu, pozvedl ruku

a

písahám k

nebi,

!" odvtil uleknut ale

„Což mohu ješt Boha svdka?" vyítal si sám a klesl pemožen jako tžkou ranou k zemi.

pustil

ji

rychle zpt.

volat za

Amil v radostném vytržení nepozoroval nieho. spchej,

„Jdi,

zvolal

vlekni

na kterém Bylo

mu

byly

skvrny

leheji.

309

svého kon!" „Rychle se pe-

na

sedni

Amis pemáhaje se. do tchto šat!" a

shodil bílé krzno,

krve

Fiorestánovy.

„Jak splatím ti svj dluh?" tázal se Ami' mezi tím, co se pevlékal a kon svého od stromu odvazoval. „Nemluv o tom a spchej!" odvtil Amis. ,Ó ano, nemluvím dále o tom," zvolal Amil; „pijde ale doba, kdy ti splatím vše!" Kývnul rukou a uhánl, pak vrátil se ješt jednou, zlíbal tvá Amisovu, písahal se slzami, že se mu odmní, a konen odjel nadobro a zmizel v lese. Dlouho hledl Amis za ním, pak poklekl ped obrazem svatého Klimenta; ale modlitba nehnula se jako jindy z jeho nitra, bylat v adrech jeho vyschla, jako za parna zdroj vysýchá. Marn se o ni pokoušel. Vstav smutn vzal uzdu znaveného svého kon a hodiv ji pes ruku stoupal pomalu ve spolenosti vrného zvíete dol s pahorku. Zvolna bral se nivou a zastavil se zamyšlen na míst, kde se mu v malé vzdáKlidn vznášely se lenosti jeho hrad zjevil. vže do modré výše, slunce hrálo v jeho oknech, smjíc se z vody hradního píkopn,

avlašfovkyoblétataly sladce štbetajíce, hnízda,

vystavly pod ímsami; mírný truchle a rozechvné srdce Amisovo. „Tam eká trest tvj !" zaznlo to v jeho uchu, a Amis lekl se tch mimovolných slov. Kdo byl je pronesl? On sám neb nkdo jiný? Pak ale, Bože, kdo? Amis se zachvl, která ten

si

byly

obraz

nekonejšil

310

pod tíží, kterou neviditelná na nj skládala, a pravil: „Jak se ti zlíbí. Bože mj ..." Tu zdálo se mu, že cítí jakés ulehení; kráel dále po své cest a za chvilku byl na spuštném most. Lidé jeho sbíhali se na dvoe, kde se neoekávan zjevil, a vítali odevzdal jim kon a bral se po schodech jej vzhru do sín. Sotva že tam vešel, otevely se dvée, a páže Thorgerdino zjevilo se na prahu. „Paní moje churaví," pravilo; „spala, a zvuk rohu, vítající vás do hradu, probudil ji. Táže se, pro jste se, pane mj, dnes tak záhy z lovu vrátil." „Churavím též," odpovdl Amis a klesl do kesla. Chvjící se jeho hlas a bledá tvá sklonil hlavu jako

ruka

;

nasvdovaly úpln jeho slovm. „Spchám, bych paní svou o tom

zpra-

páže a zmizelo. Amis hov si zstal v kesle sedt, a brzy zjevilo se páže znova. Mlo kišfálovou íš v ruce. „Paní moje posílá vám posilnní," pravilo, pistupujíc k Amisovi „radí vám láze, kterou vám sama pipravuje."

vil,"

pravilo

;

Amis

byl

mile

chladné

pekvapen

starostlivostí

Thorgerdy. Pijal íš a pravil: „Dkuji tvé paní a poslechnu její rady." Vypil nkolik kapek chlazeného, aromatickými bylinami pipraveného vína a zvedl se s kesla. Páže vedlo jej cestou, otvírajíc jindy

tak

a

311

lhostejné

a

dvée. Amis vešel do lázn, v níž voda v basaltovém vodojemu tpyse jako stíbro, a lehká, vonná pára vy-

zavírajíc

bylo šero tila

;

stupovala z

ní.

Vedle koupadla stála Thorgerda; její

visely

pes erný

vlasy

který celou

pláš,

její

postavu zahaloval, a bílá nahá její ramena, vynoující se. z erných as a oslující mramorovým svitem, visela jí po boku. V jedné ruce držela malou zlatou nádobu. Byla bledá, oi její svítily píšern a ústa její lhala

úsmv. Amis

se

lekl.

jí

„Churavíš, Thorgerdo?"

tázal se.

Zavrtla hlavou. „Jsem

odpovdla, „jen dla jsem t tak

o tebe

již

mám

úpln

zdráva," Nevi-

starost.

dlouho, jsouc uzavena ve své vži. Jsi bled a zdá se, že trpíš. Mám zde drahocenný, zázraný olej dej mi jím svá prsa blízko srdce potíti a uzdravíš se ihned." Pistoupila tsn k muži a upela na oi, jako by do hloubi duše jeho vniknouti chtla.

tém

Amis

cítil

aromoc,

jakousi

ho k

;

sálající z je-

jako ptáka do jícnu zmije. Bylo mu též, jako by pára jakási mu vstupovala do mozku a vli jeho oslabovala; mimodk vzpomnl si na kíšíálovou íš, kterou mu Thorgerda po pážeti jího zraku,

cosi

byla poslala. halil

svj

lákalo

Mlky

šat,

tém

a a prsa jeho,

312

ní,

nevdomky

roz-

pokrytá jizvami

onch

ímu

mu

které

ran,

na Island

byli

bojuj\

o Thorgerdu zasadili, objevila se.

„Tenkráte jest to Amis sám!" pravila Thorgerda, odhodila zlatou nádobu daleko od sebe, couvla o dva kroky a vzpímila se. Bledý její obliej se okamžit zmnil, krev vstoupila náhle do zbledlých tváí, ábelská nenávist zaplála modrým, velkým okem, a vlasy její se vlnily jako vysoké trávy luin, náhle vtrem vzrušené. Pozvedla ruce nad hlavu, temný plaší spadl s ní, a stála ped Amisem krásná a hrozná jako bohyn pomsty. Šarlatový šat proudil bílého jejího tla, a zlatý

ohniv

voln

široce a

arovný

kol

pás, záící

barvou

jako duha, vinul se haPi pohledu na ten pás cítil Amis celou tíhu svého neštstí; ruce jeho sklesly, nepohnut jako sloup stál ped ní, a oi jeho upíraly se shasínajíce na váštrojí

dovit kolem boku.

nivou,

cukající se

Cítil,

nkdy

na

že

již

její.

tvá.

nemožno

Island

vlastního vyznání se

zápasiti s ní, jako

kde dle dobrovoln dala pemoci.

u jícnu sopky,

„Konen jsi vydán v ruce mé!" zvolala Thorgerda velikým hlasem, burácejícím jako „Nuž, bídníku, sklo hlavu svou vichice. ped osudem, jenž skruší t a znií! Otev pec náru svou, bys objal bledou bídu, ku které té pikovám, jako k tajn jedy dýchající otrokyni, kterou bych ti dala zrádn k roz-

313

koši! Proto

tedy

strhl

jsi

mne

hrdé výše,

s

ku které se duch mj vznášel, proto mela jsem se odíci svého ddictví, proto odvrátit se na vždy od cest, vedoucích do íše démon, abys mne potupil, abys mne zneuctil, abys mne odkopl, když váše tvoje vzdory

mými

vzplanulá

shasla,

jako

chatrný

svit

bludiky! Proto uinirs mne ženou svou, abys mne pokryl hanbou, které smýti nikdy nelze víc! Muž cizí ležel po mém boku na tvém lžku, oko jeho vidlo jen poloskrytou nahotu mého tla a ty, mj manžel, strážce mé cti, ty sám vedl jsi jej do mé komnaty! A já nezardousila ho, toho muže, toho vzácného pítele, kterémuž jsi dal v obf

—

neposkvrnnou mou ženskost Já neproklála ocelí! Však nediv se a nedkuj mi za mou velkomyslnost! Dsíš se mého klidu, mého smíchu? iníš tak právem Ty's !

srdce jeho

!

uhodl, že podobný trest se mi zdál býti píliš taková pomsta píliš všední, píliš lehký,

Sedla jsem

v popelu a prachu, bez bez nápoje, a pedla jsem, pohroužena v smutek nad urážkou a pomstou zpita, onu sí, v kterou vás lapím oba, tebe tvého Amila! Vy nezapomenete nikdy na Thorgerdu, krotká.

potravy,

i

nikdy, ni zde, ni v

žití

budoucím

!

Já

sedla

a pedla pízi krvavé své pomsty, pravím ti; vz, že rozluštila jsem arotajné runy Bifrostu Ó díky tob, drahý Amisi, že's poslal mi ten dar po milém píteli, zde vezmi .

je,

ty

.

.

moje díky!"

314

Strhla

se

sebe,

pi tchto slovech roucho

šarlatové

zlatý

svj pás

rozproudilo

se takže se zdálo, jako by Thorgerda ve vlnách krve plovala. Zamávala tikráte Bifrostem nad hlavou, zpívajíc pi tom temná, nesrozumitelná slova, znjící jako krákorání vran, pak šlehla svého manv

uvolnných

asách,

žela arotajnou svojí zbraní.

syel záící pás tla Amilova.

a

ovinul

Jako zmije zase

tsn

kolem

Bifrost konil zlatou draí hlavou, a ta udeila Amise práv pod srdce a zaryla svj ostrý zub v nahá jeho prsa. Thorgerda uskoila stranou, trhla pásem a svinula jej pomalu, hledíc s napjatostí na svého manžela. Temný výkik vyrval se mu ze rt, a proud krve vystíkl mu z úst. Zachvl se po celém tle a klesl na zem, kde se keovit svíjel.

Strašlivá bolest pronikala jeho údy, zrak jeho se zatemnil a šílenost se mu drala Síla jeho byla ráostrými spáry do mozku. zem zlomena, cítil se slab jako kmet a malomyslný jako dít. Vstal se a držel se obma rukama sloupu, aby opt nepadl. Plavé, krásné jeho vlasy poaly mu s hlavy pršeti, vous jeho zblel, celé tlo pokrylo se ernými ranami a hnusnou hnilobou, nesnesitelné výpary vystupovaly z celého jeho tla a plnily jej zdšením. Zaskípal zuby. jež lámaly se jako sklo, a zernalý jeho jazyk

zem

otékal a hrozil

mu

udušením.

315

„Thorgerdo!"

zajektal

nešastník a piblížil

se

hrdé

žen

na krok.

„Pry, hnusný tvore! vzkikla a odvrátila „odnesiž malomoc svou a mor k svému píteli a druhu!" Amis zavrávoral; chytal se sloupu, a hnijící jeho maso padalo mu od kostí; shlédl svj strašný obraz v jasné vod basaltové koupele a volal k Bohu, by jej porazil radji úplnou slepotou. Znien ležel dlouho na podlaze, tiskna se;

tváe na chladnou dlažbu.

Když opt hlavu

pozvedl, stala Thorgerda posud nad ním s úsmvem na rtech a vítzoslávou na líci. „Ty netážeš se ani, Amisi," poala, svoji

nkde léku, uzdravení?" „Ach, ty's milosrdná!" zvolal, „a jiskra ženskosti neshasla v adrech tvých. Mluv, co init mám?" Mlela chvíli, a oi její se zaleskly á„není-li

belským

úsmvem

„Hned pomoci

ti

není,"

klidn, „ale asem pomže ti Amil, pítel tvj. Ó zajisté, on ti pomže." „A jak?" šeptal Amis slabým kmetským hlasem. Pemohla svj odpor k hnusné jeho hnilob, a pistoupivši tsn k zašeptala mu cosi do ucha. Zbylé vlasy na jeho hlav se zježily, sebral poslední své síly a vyskoiv mrštil slabé svoje ruce do výše. „áble! áble!" zaval, „kletba tob a pravila

nmu

vné

zatracení!"

-^16

Thorgerda

lázn otásly

a

zasmála krev

až

se,

jeho

v

se

žilách

stny stydla,

pak zmizela.

„áble! dáble!"

volal za ní, a hlas jeho a slábl. Potácel se z lázn na chodbu. Povstal kik a náek, když se objevil, utíkali ped ním jako ped ranou morovou marn dovolával se nešfastný Amis jejich slitování. slábl

;

Na dvoe

nmu,

se k

stál

k k

posud jeho

sedl na nj,

;

doplížil

ale plašil se a

šílen po dvoe, až pána svého shodil. ležel beze smysl v prachu, opodál stáli jeho lidé a litovali ho a naíkali, ale nikdo nepodal mu ruky, by mu vstáti pomohl. Starý jeden muž, který ped branou hradu žebrával, hodil mu hl, by se o ni opel. Náhle ale ucítil Amis jemné dotknutí; byl to posud tvor, který se ho neštítil; zachvl se radostí a pozvedl hlavu z prachu lítal

Amis

—

jeho chrt. Objal vrné zvíe, které kuelo a se k tlailo a tulilo, zlíbal je, a oslepen horkými vdnými slzami, které se mu z oí lily jako potoky, tápal holí cestu svou a vyšel jako žebrák z hradu otc svých v široký kraj. Zastavil se ped branou a ohlížel se na dm, kolem kterého klidn vlaštovice poletovaly, volajíce sladce na svá mládata, a slzy polily jej znovu. Náhle ale otevely se dvée, vedoucí na kamenný pavlán, a Thorgerda zjevila se tam v plné zái královské své byl

to

nmu

317

nad hlavou a druhou rukou ukazovala na východ smrem, kde krásy. Kroužila Bifrostem

hrad

Amilv ležel. ^Tvj pítel zhojí t!" „Kletba

volala

posmšn.

tob!" odpovdl a zachvl

se

pi vzpomínce na to, co mu byla šeptala. Pak obrátil své kroky k západu a doprovázen

vrným

chrtem zmizel v blízkém

lese.

Dlouho ješt znla v jeho uších krkaví se hrdé Thorgerdy, stojící na pavlánu.

318

pí-

III.

SV.

PAT RYK.

Pt

minulo od onoho dne, kdy Amis hradu svého beze stopy zmizei pt let od onoho dne, kdy šastný Amil ped oltáem v kapli tvrze Ardhuinu za hmní zvon a jásotu lidu na vky se spanilou Jo-

vyhnán

let

z

lantou spojen byl. V den svatby zjevilo

se páže

Thorger-

ped hradem Ardhuinem sedlo na bílém koni, ovšeném kropíem z ržového mu aksamitu, a na zlatém etzu visela dino

;

malá skí, peumle sesazená z vonného sandálu, z ržového díví aloesového, rostoucího na ostrovech rudého moe, a z bís hrdla

lého, bezlesklého stíbra. Uvedli páže

ped

Jo-

kleknuvši u nohou spanilé nevsty podalo jí stíbrný klí, by sama skínku otevela. Víko odskoilo s jasným, chvjícím se zvukem, a na aksamitovém polštái barvy moské vody ležela hivna zázrané krásy lantu

;

Byla to páska z rubín, dvacet malých labutí z perel viselo, a vždy mezi dvma labutmi houpal se malý zlatý zvonek, který se pi a nesmírné

s

níž

Zeyer

po

:

ceny.

celé

Spisy.

délce

XIV.

21

321

pohybu jasným, rzn ladným hláskem ozval. Jolanta vyala hivnu a ovsila ji kolem šíje, pak pijala od pážete pozlacený pergamen, kde mezi smaragdovými a ržovými ozdobami blahopání Thorgerdino psáno bylo. nejslabším

„Štstí Vaše," konila Thorgerda svj mi jedinou potchou v hlubokém žalu mé siroby sedím opuštna v tiché, osamlé komnat a dávám slzám volný proud. manžel odešel na dalekou pouf, by u hrobu nkterého svtce uzdravení hledal list,

„jest

;

Mj

z tžké choroby, která jej náhle zachvátila jako boží trest. jaká u nho vina? Marn tážu se sama sebe nenalézám híchu u nho a doufám tedy, že jej pouze zkouší, že se smiluje a že Amis v brzku zdráv a šasten se mi navrátí. Pak pijdu k vám, bych k srdci tiskla tu, kterou nejvrnjší druh mého man-

Le

;

Bh

žela

její

si

vyvolil.

Až do

té

doby

s

Bohem."

Tak psala zlá a lstivá žena, a zpráva o chorob Amisov ztrpovala milencm

nejsladší

den

jejich

života.

Tesknota a nevýslovný smutek zmocnily se Jolanty od onoho okamžiku, kdy hivnu Thorgerdinu na šíji si byla zavsila a pokrytecký její dopis petla. „Ach, Amile mj," pravila, když ji k oltái vedl, „mé srdce zvstuje mi neštstí. My Kárající hešili, a tžce potrestá nás ruka zasáhla již hlavu tvého pítele."

Bh

322

!

„Bh

milostiv,"

jest

v

jeho duši vystupovaly mraky zvstující boui.

i

Po svatb

odvtil Amil; ale zlé obavy, jak

odebrali se manželé dle

pání

královny na as ku dvoru do Paíže; ale vnitní jejich nepokoj zmáhal se uprosted hluku msta a nádhery a lesku dvora jen ješt více: a Amil rozhodl se konen k od-

chodu na

Tam

vlastní

svj hrad. ovšem hluboký

konejšil

klid

šumí-

les a slunných niv ponkud jeho zlým vdomím rannou duši ale trudnomyslnost cích

;

jeho nezhojila se, neb nijaká zpráva nepicházela mu od pítele, a všechno hledání a pátrání po ztraceném a tak náhle zmizelém druhu bylo a zstalo marné. Mezitím kolovaly temné povsti o árech a dušehubných svazcích, uzavených dumnou, zasmušilou Thorgerdou s mocnostmi pekel, a Amil, který nyní teprve se zdšením zpozoroval, že arovný pás Bifrost byl nepochopitelným zpsobem zmizel, poal neurit z poátku a pak jasn celou hroznou pravdu tušiti „Bh vydal nás za trest našeho híchu do rukou strašné této ženy," zvolal, když mu hrozná ta myšlénka mozkem zakmitla, a padl jako znien na obliej. Jolanta vrhla se k a rosila hlavu jeho horoucími slzami, jako by vinu jeho takto smýti chtla, a od onoho dne bylo jen málo kdy již úsmv na lících obou manžel vidti. Žili osamle a tiše jako klášterníci, jako kajícní na poušti, .

.

.

nmu

21*

323

a lozkoš a veselí nepebývaly v dom jejich. Mysl jejich nesla se vzhru k zdroji lásky a sniilování, a stádali bohatství, o které jich ani zlodj oloupiti nemohl, kterého jim ani mol ani rez zkaziti nemohly. Dali svtu a radosti jeho výhost.

Pece

zašlehla ale dvakráte za

tch pt

odíkání a smutku nezkalená zá nejvyššího blaha, pablesk nevýslovného štstí na tváích jejich, a dvakráte za pt dlouhých let rozzvuely se zvony na omšených vžích a hlásaly lesm a nivám, že radost pisthovala se pod stechu zádumivého hradu, dvakráte totiž pošlo nové mladé žití z jolanty darovala manželi svému nejdíve dceru a pak syna. Jen útlé tyto bytosti byly s to na as erné chmury s ela Amilova zaplašiti, jen tyto dva svtlé paprsky pronikly tmu, kterou vina jeho kol zoufajícího jeho srdce spádala, a jen tyto dva kvty na strom její lásky pinášely Jolant útchu a umlely trpké její výitky, že velký, tžký hích obou pátel jen k vli ní byl spáchán. V azurných zracích dítek svých, v tch snivých výmluvných zracích, v nichž se nebeská vlast, kterou práv byly dlouhých

let

;

opustily, tak

zejm

zrcadlila,

hledala Jolanta

zákony pro své žití. Soustedila celou sílu svého milování jen na drahé jejich hlavy dostoupením na výši mateství šíil sa její obzor, ;

sesílily peruti jejího

ducha, a povznášela mankonin vzne-

žela svého s sebou do svtlých

324

šenjšího žití. Vroucí její srdce hledalo nyní útchu v lásce všeobsáhlé, v ulevování bolu cizímu, a Amil sledoval jí po cest, kterou jej

vedla.

Brány hradu jejich byly ve dne v noci oteveny, a bídní a nešastní tam putovali jako ve svatyni. Jolanta odložila poslední stopy nádhery a povýšeného svého stavu jako eholnice halila se v prostý, tmavý šat, jako otrokyn sloužila všem, již zavítali chorobní a bídní na zámek její. Ve velké síni, kde se jindy hody slavívaly, stál kamenný ;

denn jídlem všelikým, a mrzáci, poutníci a žebráci byli hosté, jimž sloužila dcera králova. Amil sedával mezi nimi a poslouchaje jejich stesky vléval konejšivý balsám upímné soustrasti v ranná jejich srdce. Sám nešastný, nalezl vždy pravá slova pro neštstí jiných, a odcházejíce od nho vznášeli ruce k stl, který pokrývali

a

slepci

nmu

—

požehnáním. Jednoho dne ku konci pátého roku po zmizení Amisov sedl Amil opt dle svého obyeje u kamenného stolu uprosted poutník a žebrák, a Jolanta sloužila hostm, s

pinášejíc velké íše z javorového díví plné vína a košíky plné nakrájeného bílého chleba.

Okna a dvée

velké, prost zaízené sín neb vzduch byl teplý a jasný pes to, že podzim byl již valn pokroil na nivách zmíral práv den jako svtec se zla-

byly oteveny,

;

tým úsmvem, a temné

jedle lesa zpívaly

325

mu

tryznu, rozkolíbány jsouce tiše dujícím

Sí

byla

vní

mouzené

zem

a

vtrem.

strom naplnna;

za-

ozdobené je.iinými, bohat vyezávanými deskami z dánského díví, byly slunným leskem jako pozlaceny, a veerní to naladní plné touhy vzbuzovalo v srdci všech jakýs smutek, nejejí

klenutí a stny,

My-

postrádající ale jistého sladkého kouzla.

šlénky jako tichá hudba, znjící z kraje stín, táhly duší Amilovou a upomínka na ztraceného druha zasmušovala tvá jeho a schýlila hlavu jeho k prsm. Jolanta vzdychla z hluboká, uhodnuvši, co se v nitru Amilov dje, a pozvedla oi k dlouhým paprskm, vnikajícím oknem do šeící se sín. Zrak její letl

v širou

Vysoké stromy

krajinu.

zastíraly slunce,

že ho vidti nebylo, ale silnice, vinoucí se jimi, byla zaplavena jako rozžatým zlatem vzduch, naplnný zdvihajícím se pra-

tak

;

chem, zdál se

býti

zlatou

mlhou,

spadající

bán

nebes, vytesané z jediného prhledného topasu, a dti z blízké vesnice a malá stáda, která hnaly, zdály se býti temnými stíny z cizího svta, pohybujícími se v zlaté oné mlze. Pojednou nastal poplach na silnici, dti rozutíkaly se na všechny strany, a Jolanta spatila temnou postavu, vystupující pcd stromy. Na žlutém, jasném obzoru zdála se

s

ohromnou,

a

hrza

jakás šla

z

pohybu. Byl to muž shrbený, o dlouhou hl, cáry visely kolem

jího

326

každého

je-

opírající se

nho

místo

a každý krok zdál se, že mu psobí Nyní zachytil se stromu nevýslovné bolesti. a stoje nepohnut stínil si rukou oi a upíral je na hrad. Jolanta chvla se po celém tle, nevdla pro, ale hrza ji obcházela. Nemohla zraku svého odtrhnouti od strašlivého zjevu Zakryla si oi. Když opt vzhlédla, bylo slunce zapadlo, žlut byla shasla, stíny spouštly se na zem, a zjevení bylo zmizelo. Jolant bylo volnji u srdce. Vstala a zavela okno, pak pisedla ku stolu a naslouchala rozhovoru host svých.

odvu,

.

.

.

Poutníci povídali si o zázraných osobách, o mluvících obrazech, o divotvorných zdrojích, o poustevnících na poušti. Jolanta pemáhala se, by celou pozornost svou soustedila na jejich vypravování, ale neodola-

moc mla ji stále k tomu, by se ohlédla, by po zmizelém zjevu pod stromem pátrala.

telná

Stíny houstly

V

v

zatím

lampu, zela hosty, aby rozsvítiti

visící

síni,

a Jolanta kázala

nad stolem, pak pobí-

pili.

tom

zaznl tichem nastávající noci jasný cinkot runího zvonu, a za chvilku pinášel vítr hluboký, temný hlas do sín, prozpvující tato slova „Probute se, vy, kteí spíte, modlete se k Bohu za ty, kterých více :

Pomnte na smrt! pak nastalo opt ticho znlo opt, ale z dálky, není!

;

ozvala se jen

veer Všech

Pomnte cinkání

na smrt!" zvonu za-

a pošmurná slova jako slabá ozvna. Byl pedsvatých a „zvoník zemelých"

již

327

konal dle starého obyeje takto od domu k domu chod neveselou svoji povinnost. Amil a hosté jeho poklekli k tiché modlitb Jolanta pemožena tesklivým tušením tulila se k Amilovi a zašeptala: „jest mi úzko

kolem srdce, Amile!" Amil ale jsa píliš pohroužen v upomínku na Amise, která se pi slovech zvoníka zemelých byla v novou silou pro-

nm

hlas své ženy, hlava klesla s tichým polibkem na drahou jeho hlavu, a dlouho zstali tak bez hnutí budila,

Zlatá

úzkostlivý

neslyšel

její

Náhle ale trhla sebou Jolanta. jako by kdo jménem zavolal, vzpímila se a hledla dosud otevenými dvemi upen ven do noci. Nebe modralo se ernými, nahými vtvemi starých stromu jako šití, bílý msíc zaplavoval celý obzor stíbrným svtlem, a temn, obrovsky proti jasu nebe rýsoval se mátožný stín hrozného zjevu. Jolanta strachem se chvjíc stála nepohnut a neschopna ji

byl

pronésti

jediného

slova.

Ted

pelétl

mrak

pes msíc,

a stíny noci draly se jako mlhy do sín, zárove ale vklouzl do sín ješt jiný stín, nmý, bledý, zmuený a krvavý. Stál u veejí, a srdce Jolantino zastavilo ho-

rený svj tlukot Povlovn a zjev nyní práh a Jolanta stopy,

.

.

.

jako

tiše blížil

paprsek pekroil

se vrávoraje ke stolu.

zkamenla hrzou, vidouc krvavé zanechané jím na podlaze, kudy se

328

Amilv pes zavyl jako ped pízraa choulil se pod stolem žebráci a poutníci, shromáždní v síni, vyskoili a prchali do vzdálených kout, znamenajíce se kížem a šeptajíce mezi sebou. „Ejhle lovk, dotknutý ranou morovou." Jen Amil nepozdvihl ani zraku, nepozoroval nieho a sedl klidn na svém míst. Bledý, ranami pokrytý, umírající lovk piblížil se nyní stolu, a klon se nad javorovou íší, stojící ped Amilem, dotekl se zernalým rtem zlatého jejího pokraje. „Hrza, hrza!" vykikla Jolanta tak pronikav, že se Amil konen jako ze sna probuzen z myšlének svých se vytrhl, „Co jest?" zvolal a vyskoiv couvl zdšen ped strašlivým zjevem. Nešastník ale, kterého se všichni lekali, ruce jeho, podoklesl na zem ped Amilem bající se rukám kostlivce, zachytily se plášt jeho, a shasínající jeho krví podliiý zrak zahloubal se do zraku Amilova, a zmírající jeho rty zaštkaly: „Amile. druhu!" Sí zalehla výkikem, v kterém slyšeti bylo, jak srdce Amilovo puká, klesl na podlaze na kolena, pitiskl hrozný, dsící ten stín k srdci a zlíbal tu krvavou a ranami zmuenou a zneuctnou tvá. Amisi!" zaštkal; „tak „Mj Amisi, tedy našel jsem t po dlouhých letech, tak spatují t oi moje, pláem pro tebe napolo osleplé! Ó necht celý svt ped tebou prchá. ploužil.

kem

;

tém

;

mj

mj

329

já zlíbám je a zemru tebou!" Jolanta vrhla se vedle nho, a démantové její slzy padaly na hnusnou jeho tvá; utírajíc zlatým vlasem krev z ran jeho kapasvoje adra^ jící položila hlavu jeho na bílá tisknouc ruku jeho ku kvetoucím rtm. Dlouho nebylo v síni slyšeti než plá a stkáni, a nikdo neml síly promluviti slovo jediné. Nejdíve utišil se Amis a pravil: „Ty odpustíš mi tedy, Amile, že hnusný tvor se deru pod stechu tvou? Pt dlouhých let se modplížím peklem nevýslovných strastí; vyerpány, slzy moje, Bolitby moje jsou hem zavržené, vyschly konen; poslední

ran

tvých

s tebou,

se

zemru

štítí,

s

mj

chrt, jediná vyplakal jsem, když zdechl v prachu silnic ležel ta útcha mých muk jsem, odkopnut od všeho lidstva, jako jedo;

vatá bylina, která vyrvána z pdy odhozena leží, krušena patou každého, kdo kolem jde. Já snášel bez reptání veliký svj trest a vzal mne navštívil jsem z ruky Pán trpliv, ale zemíti, aniž bych tvá tvou ješt jednou Amile, to nemohu! spatil, to nemohu, Cítím, že kalich mého utrpení brzy dopit bude a jedné toliko milosti žádám od tebe a od

ím

mj

Boha bych zemít sml pod stechou tvojí Znovu zaznl v síni plá všech pítom!

:

ných, až Jolanta, utírajíc si slzu, takto prozkoušel vás jen, vrný píteli, mluvila: a my sami zasloužili jeho trestu. O dejte,

„Bh

bych

vám na kolenou

330

sloužit

smla, pane

mj Na

!

Ten

zlatý

dm je váš, jsem pouze vaší služkoutrn

se posadím a

dovolíte-li

cítit,

mi

rány

poctnou

vašich

se budu nohou vy-

myti." ^

„Ó Bože, jsem pec šasten v bíd své!" „Pane na nebesích, dej mi nyní zemíti v okamžení, kdy slastí pláu!" „Vy nezemete, vy se uzdravíte;" zvozvolal Amis.

lala jste

s

pesvdením

Jolanta.

„Co podnikal

pro spásu svou?"

hledal uzdravení všude," odvtil Amis, „u lidi a u Boha. Zlými áry povstala moje nemoc, a není od ní pomoci než jediné, a nikdy, nikdy, nikdy nepejde pes mé rty ono hrozné, dsné slovo, kterým mi jedinou mou spásu naznaila dabelská ta žena, uvrhnuvši mne v tuto bezmeznou bídu když to dopustil za trest mého híchu."

»Já

temn

Bh

Co

takto

Amis

mluvil,

temná,

dv

zlatotkaná záclona andlské hlavinky se

rozhrnula

se

na konci sín, a tam zjevily, líka

jako rže, úsmv jako boží slunko a oka jako hvzdy betlémské. Byly to dítky Jolantiny. „Gandeline, Eliseno!" zvolala Jolanta, „hlete, nový host!" Vzala dti svoje za ruce, a usmívajíc se a záíc pýchou mateskou, vedla je k Amisovi. Elisena podávala hostu velký, rudý kvt, který matce pi louení na noc dáti chtla,

Amis vykikl pronikav pi pohledu na dti a padl do tžké mdloby. Amil vynesl jej sám na erstvý vzduch mezi tím co polekaná ale

331

Jolanta byli

dti

Amisa

svoje

odvedla

vzkísili, pipravili

a

uložila,

mu

Když

rychle láze,

odli ho do purpurového šatu jako krále a ho na vyvýšené sedadlo. Amis ale usmíval se jen smuten. „Chmury prchají usadili

ped západem „ó vru

slunce," pravil truchlivým hla-

sem;

nemyslil jsem že mi smrt nebude vítanou."

to

ped

hodinou,

Tu pozvedl se jeden z poutník, velebný staec, se svého sedla na konci kamen-

ného

a

stolu

jal

„Šlechetní

se takto mluviti:

mužové a

ty,

paní

spanilá,

bych vystoupil ze stínu pokorného mlení a k vám promluvil. Pro pláete a skládáte ruce v klín? Kdo mže klásti meze milosrdenství božímu a íci: až sem sahá slitování Hospodinovo a dále ne? Kdo takto mluví, páše hích." dovolte, bych hlasu svého pozvedl,

Hlas toho muže velebného vzezení ml divnou moc zdálo se, že oživuje shaslou nadji a pesvdivou silou svou víru budí v adrech zoufajících. ;

Možnost uzdravení, možnost štstí a blaha se jako luzný zjev ped zrakem Amisovým ale za okamžik vzpomnl si, kolikráte již nadje jeho se byla zmaila a smutek pikvail jako mrak na jeho mysl; zakryl tvá svou rouchem, a velká sí zaznla ohlasem výkiku, picházejícího z nitra jeho; Byl to neuritý zvuk, bylo to bolné zaštkání srdce trýznného do únavy. zakmitla

;

332

Všichni myslili, že podléhá nové bolesti svého zmoeného tla, jen kmet porozuml tomu výkiku a pokraoval takto v ei své „Jsem Iran. Dlouhá léta pebýval jsem v klášteích a v pustinách rodného svého ostrova. Duše moje kojila se svatými zpvy dávných bard, které pobožní mniši sebrali a do velkých knih vepsali mezi kvty malované azurem, mezi stíbrné hvzdy, bílé lilie a zlaté slunce. Staré ty zpvy jsou tak velebné, tak krásné, že jeden z mnich o nich napsal, že andlé Boží se od pokraje nebes k zemi kloní, by jim naslouchali. Celá jedna kniha onch písní hlásá slávu starého Patryka, toho nade všechny

behm

vyvýšeného svtce, který z Gallie ke Erinu spchal, by tento skvostný smaragd moe od modloslužby zachránil, by pravdu evangelia

tam zanesl

a

Erin

takto

spasil.

Dokonal vznešené dílo své, a na Vky mu bude Erin žehnat, tak jako on, velikán bohulibý, zelenému ostrovu žehnal dechem posledním, když na mraky zasteném vrcholku Hory orlí stál, sám jediný naproti tvái Boha. Pozvedl svaté svoje ruce k nebi, a hle! od východu a od západu, od severu a od jihu pitáhla šumným letem nesmírná hejna bílých duše to tch, již byli spasení došli pták plamenným slovem jeho výmluvnosti a velkým píkladem jeho skutk. Tu zaplesalo jeho srdce radostí nad blahým výsledkem svého psobení, a duše jeho u vytržení rozložila peruti své k odletu do ráje. Ješt jednou spu-

—

333

zelené nivy, by stily se jeho zraky dol na se s nimi rozlouily, ješt jednou, naposled na této zemi, otevela se jeho ústa, a vtrové roznesli jako nejsladší hudbu po šitato jeho slova: „Mj Erine, ó bud rém požehnán na vky vkv!" Pak zahalil se

svt

bílý píkrov, tkaný rukou svaté dvy, a zmizel v tajném hrob, dosud žádným okem lidským nevypátraném, a slunce boží plálo jako jediná jeho pohební pochode, a plálo celý den, a plálo celý msíc a plálo celý pak teprve zapadlo." rok Kruh poslucha starého poutníka úžil se

v

—

nho víc a více, když se po tchto slovech zamlel, bud proto, že se ponoil do myšlének svých neb do tiché snad modlitby k svatému Patryku, a když pak opt hlavu

kol

vztyil, byli se

mu

všichni tak

tsn

piblížili,

tmavého roucha dotýkaly. a pokraoval: Staec usmál se vlídn na „Každého roku, pokud na zemi meškal, vstupoval Patryk na poátku postu v malý lun a odvesloval v širé moe. Za tyicet dní v pedveer svátk velkononích vracel neb se pak bledý, slabý, tém umírající že se ruce jejich

n

—

Daleko

beh

od irských leží pustý ostrov, osamlý uprosted tam v úžlabinách a propastech víru a proud navracoval

se

z

oistce.

;

devní

trících skal slavívali

kouzelníci strašné

krvavé své modloslužby a obti. Tam otvírá se dvojí mraná sluj jedna vede v bezdno vných muk a druhá v kraje sladkého klidu, :

334

Nikdo nepiblížil se k pošmurným útesm toho ostrova, a námoníci irští, vidouce poprvé z dáli pistáti tam svtce, mysleli, že se již nikdy nevrátí. Smutek panoval v Erinu; domnívalif se, že démonové jej vzní v nkteré vlhké, úzké, bahnité a hrzyplné sluji, kde jed a ledy na nj prší. Ale svatý Patryk navrátil se pece a jezdil pak každý rok na pustý ostrov. Prosbami svými dosáhl toho, že Kristus jemu umírajícímu slíbil, že každý híšník, který lituje hich svých se odváží do oné sluje vstoupiti a takto hrzy pekel snášeti, za den a za noc oištn bude z hích svých a že úplného odpuštní dosáhne, aneb že aspo doví se, vykoupení jemu možné."

ím

Staec se opt zamlel, a nastalým tichem bylo tžké vzdechy obou pátel slyšeti. Kmet zahledl se do jejich tváe a poal pak opt

mluviti:

„Nevím," pravil, „jakou vinu nesete, ale vím, že není viny, která by odpuštní nedosáhla. Odvažte se k tžkému inu, plujte k onomu ostrovu a vyhledejte mranou sluj. Tam odevzdejte osud svj do rukou božích a snášejte, co na vás uloží, ale vte a doufejte. Vy mluvili jste o aromoci jakés kouzelnice, a nešastník tento pravil, že ona jediná prostedek k jeho uzdravení zná! Což myslíte, že síla její vtší síly Hospodina, pána pírody a nebes? Že slova její ped ním platí? Jako dým odvane dech jeho nesvatou

335

kouzel

moc

na cestu

!

A

proto

vzhru

k spáse,

vzhru

!"

behm

„Na

cestu k pošmurného ostrova!" Amil a Jolanta jedním hlasem a pokleknuvše chválili Boha a dkovali starci, který je naploval novou nadjí. Ješt téhož veera pichystali vše na dlouhou cestu, a na druhý den vála Jolanta odcházejícím pátelm bílým závojem s cimbuí hradu „s Bohem!". Jen pomalu konali pátelé dalekou svou pouf, nebot vyhýbali se dle možnosti všem lidským obydlím. Amis ležel na nosidlech, jež tyi muži na ramenou nesli, tyi to nešastníci, pijatí nkdy Amilem na hrad, když zvolal

celý

svt

je

byl

opustil;

spláceli

mu

nyní

takto jeho velkou lásku.

Amil sám jel v ele smutného skupení a cinkal neustále zvonkem, by píšerným jeho hlasem již z daleka každého ped malomocí varoval. Bylo to bolestné vidti, jak všechno podšen ped nimi prchalo, a Amilovy picházely asto slzy do oí; ale pevná nadje na konené uzdravení pítelovo dodávala duši jeho síly, a istý, kišálový vzduch, proudící z les pestících se podzimem, v dáli ušlechtilé obrysy modrých hor, nad nimiž bílá, vzdušná oblaka plynula, to vše úinkovalo konejšiv jako lék a zaplašovalo trudnou mysl.

Když se ale poutníci k tm modrým horám dostali, za kterými moe leželo, tu zmnilo se vše nevidli ani jasného nebe* ani slunce více, husté mlhy valily se z úbo;

336

in jako píkrovy, temné sosny kvílely mezi skalami, a tžké vloky snhu padaly tiše na truchlící zem více se blížili k moi, tím ;

ím

zasmušilejší a divoejší stával se kraj.

Nevidli již nieho, než nahé, šedé skály, mezi nimiž vítr píšern fiel, a hukot burácejícího moe picházel dlouho ješt k nim nei konen jednoho veera dlouhý, pustý, balvany pokrytý beh a píkrými skalami ob-

mezený

K

záliv spatili.

rozervaným

bokm

skal tulilo se malé,

moe buaž se behy chvly, a kusy bílé pny lítaly až na vrcholek strmé strán, kde starý kostel v mlhy a osvtlenými, rud záícími okny jako mnohooký netvor báje do temnosti zírati se zdál. Zvuky písn, kterou se ženy k nejistší zasmušilé

msteko;

rácelo dole

rozvzteklené

pod ním v hlubin,

nl

Pann

na

obracely, volajíce

moem

jich,

by muže

ni,

kot

boue, a ervená zá oken padala

na

beh

do šera,

postavy jako

je-

plovoucí, chránila, mísily se v hu-

vlci

kterým míhaly ;

se byli

dol

bledé to hladem nadivoké,

zmoení muži, ekající s píšern blyštícíma se oima, zdali zuivé to moe jim na beh snad rozkotaný njaký koráb nevyvrhne, polo

kýžený to lup Cinkání Amilova zvonku pronikalo huící .

.

.

bouí zpvem žen, vzývajících Marii, hvzdu moskou, a prchajíce okazovali lupii tesoucíma se rukama na nízký domek, odlouený hlui

bokou

strží

od

kostela,

Zejer. bpssy XIV.

jako

k

{'^dinému Jii

337

znavené poutníky. Byla to polo na spustlém hbitov. Tann ztrávili pátelé noc v neklidu, asto vyrušeni jsouce divokým zpvem šílené babice, která v kostnici bydlela, nad chatrným ohnm mrzla a s chechtotem pomatené písn skuhrala, brzy o jakémsi zakleném králi a jeho dcei, kteí co havrani kol behu krouží, brzy o mstech do moe zapadlých, brzy o duších potopených námoník, již vichrem kvílí, žádajíce si pohbu. Po strašné té noci šel Amil mstem na beh, pokrytý troskami rozkrušených lodí, by odvážné lodníky hledal, kteí by jej k tajuplnému, v moi a v mlhách ztracenému ostrovu peplavili. Hledal dlouho marn báli se toho místa, které dle podání znali, a nechtli o plavb k výsp mátohami obydlené ani slyšeti, a jakž teprve ve spolepro

útulku sesutá

kostnice

;

nosti s

malomocným lovkem

Konen který své

ale

vyskytl

se

!

pece

hladem napolo vyhaslé

množství zlata zaprodal

lodník,

za velké a nejistému osudu, žití

zmítanému moi a nákaze nejdsnjší chooby se vydal. Pátelé rozlouili se s muži, kteí byli Amise nesli a kteí v pístavu návratu

nadje od plavbou ležel neustále ve mdlobách, a zoufající Amil myslil, že konec pítelova života jižjiž se blíží; andl

jejich

oekávati

slíbili,

pak

odstáli plni

behu. Zlo Amisovo zhoršilo se

ale

;

smrti rozkládal již temné svoje peruti nad jeho hlavou, a Amil pozoroval s úzkostí, jak stín tch kidel na ele pítele jeho rostl a

338

temnjším lodníci

na

pohlížejí,

když

se

n

Ke všemu vidl, jak hrzou a nedvrou hrza ta v nenávist se mní,

stával.

na oba

a jak

s

plavb jejich protivný se zdvihl, a divoce se dmouti nepestávalo.

vítr

moe

Jednou v boulivé noci, když zuiv jetmavý svj jícen otvíralo a vichicí z hloubi chrlilo, když se zdálo, že neviditelné ruce mraky s nebes dol do tmy trhají, rostla hrza lodník takovou mrou, že chvící

moe

jíce

se o bídné

žití

své

snad pro híchy tch

a

muž

že

Bh

tresce a

bouí

myslíce, je

pronásleduje, rozuenému živlu oba pátele v obt hoditi se rozhodli. Ale v okamžiku, když se již pibližovali Amilovi, který choré tlo svého druha v náruí držel, protrhla se oblaka, a jako velký štít z bledého zlata zjevil se náhle msíc nad temnými vodami, vichice umlkla, a lodníkm se zdálo, že vidí jakýs pruh nad hlavami vrných pátel se vznášeti.

strom, spouštl se na koráb a zastavil se u kormidla; Bílý ten jas, tpytící se jako jíní lodníci

vidli nyní,

že

to

andl, vidli, jak

bledoazurnými perutmi dul do plachet lodi, která po stíbrné brázd náhle ztišenými proudy spchala a do tichého skalnatého chobotu bez úrazu vplula. Byl to ostrov mátoh, ostrov stín, kde Sluj svatého Patryka se nacházela. Lodníci poklekli tajnou hrzou jati, a Amil vynesl svého druha na pevninu a zmizel lodníkm ve stíbrné mlze msíní noci.

339

Amis a Amil brali se širou, smutnou, hroznou pustinou. Roztrhané oblaky visely po nebi, a lunné svtlo, jež padalo na erné skály, zdálo se bledým leskem svým jako bocích nakupený. sníh na mocných jejich Z dáli huelo jednotvárn moe, narážejíc na pustý beh, a tichý, smutný vítr, ted rostoucí, ted zase zmírající, kvílel bez ustání nocí. Úžlabinou, vinoucí se toit basaltovými stnami, vyšli pátelé na velkou plá, z které do zelenavé noci ohromné horstvo temn a hroziv. Rudé plameny hrály ka-

nlo

menným pleti,

jeho tlesem jako krev v lidské a nesmírná sluj, tmavší ješt než erné

skály horstva, zírala píšern pátelm vstíc. Byli u cíle; srdce jejich bušila úzkostí: stálií ped prahem pekel. Tiskli si ruce pevnji, drželi se tsnji a odevzdávajíce se v ruce

odhodlan k brán podsvtí. pekroili temný práh, tu zaznlo to jako když padající balvan zarachotí, a velká ženská postava stála ped žasnoucím jich zrakem. Byla vysoká a temná, vlasy její lítaly vtrem jako híva lvice, oko její sršelo jiskry, šat její svítil jako svatojanské mušky. „Kdo zde?" tázala se, a hlas její budil sterou ozvnu v tmavé sluji. „Smrtelníci!" odpovdl Amil; „a kdo jsi ty, jež v cestu naši vstupuješ?"

boží pistoupili Již

„Sibylla!"

znla odpov.

„A co iníš zde?" tázal se Amil; „pro pebýváš na prahu pekel?"

340

„Naslouchám tajeplným hlasm, vychálna zem. Oko moje odvyklo již svtlu dennímu, a as proudí bez dotknutí pes hlavu mou. Co vy ale hledáte zde?" zejícím z

„Svatého Patryka!" vzdychl Amis, a Amil „Ukaž nám cestu v limb!" Sibylla vztáhla ruku v právo a odstoupila od prahu; pátelé pekroili jej odhodlan a dali se cestou, kudy jim ukazovala. Slyšeli za sebou, jak opt s rachotem ítícího se balvanu k zemi padala, a pi zbloudilém paprsku msíce vidli, jak bílou hívou tpytící svou hlavu k zemi tiskne Vešli v druhou sluj; oi jejich, pivyklé již tm, vidly neurit ohromné šedé balvany po sluji rozházené ležet, a píšerný bez zvuk, podobný fiení vtru, zazníval ustání velkým prostorem jako oddychování obr pda pod jejich nohami byla kluzká a vedla strm dol do nejhlubšího lna doložil:

.

.

.

;

zem. Pojednou zablesklo se bledé svtlo slují, nesmírný vichr zadul takovou silou, že oba muže ped sebou jako prázdné plevy nesl; zachránili se ped rozdrcením v bezdnu a

jedin vanu

tím,

že se

zadrželi.

vší silou

Úzkostliv

nejbližšího

pozvedli

bal-

zraku

spatili bílý, tpytící se oblak, nesoucí se

a

nad

nimi, a v jasu jeho míhaly se lidské postavy

bez potu. Nkteré z nich byly temné a ty padaly tžce k zemi se zoufajícími posunky, klesaly na oblieje a zakutálely se konen

341

do tiše

trhlin

a

kde zmizely. Ostainí nesly se

skal,

velebn

tma

až

dále,

je

v dálce

opt

pohltila.

Nejhroznjší ale bylo, šeti

nmá

a

nebylo,

že

bolest,

ni

nmé

hlesu slyzoufalství

tch temných stín úinkovalo strašnji než rachot nejzuivjších hrom. Když svtlý oblak zmizel a vichr douti pestal, svítila celá sluj paprsky jako bledým písvitem hvzd, a pátelm zježily se vlasy, nebof spatili nyní s úžasem, že to nebyl balvan, eho se drželi, ale zkamenlý lovk, obr, a celá sluj že byla podobných tvor plna.

jeSté zbylými

Pojednou sebou

zahmly

hluboké

vzdechy,

pohnuly,

vstávaly,

kamenné

balvany

do

stn

sluje, až lijáky a mrazivý dech tch netvor postlal celý prostor jíním. Do hluku pádných ran znl hromový Sibyllin hlas od prahu pekel.

jejich

ruce

jisker

z nich

bušily

tryskaly,

„Zkamenlé plém ped Adamem stvoených obr probouzí se ze sna, prvorození synové zem tlukou ely o kamenné boky své matky putující se

!

Paprsek

zem

k

z

oblaku, halícího duše

behm

oi.

Pece

byla

Sibylla

vnosti, padl na

blaženy ty oi zkamenlé! V plné síle vidly nkdy zemi, než chadla a vadla, a než z rudé její hlíny Bh stvoil Adama!" tupé

jejich

jsou

vkem

Sotva

skonila,

valili

obi opt k zemi k bezesnému spánku,

342

se sluj

zadunla hluboké

jejich

pádem, a pak zavládlo opt

ticho.

„Pojme

dále!" zašeptal Amil.

!" odpovdl Amis slabým moje jsou vyerpány, umírám !" Klesl na vlhkou zemi a zstal beze hnutí ležet. Amil sklonil se nad nj a zoufale jeho jméno volaje zapomnl na veškerou hrzu

„Již

hlasem,

nemohu

„síly

okolí; vrné jeho srdce znalo jen jednu myšlénku: pispti svému píteli! Tu picházela k jeho uchu hudba šplounajícího potoka, a zahlédl nedaleko od sebe otvor, vedoucí v novou sluj, odkud slabé svtlo kmitalo a vánek jako lesní vní naplnný vanul. Vzal Amise do náruí a nesl jej až ku

vchodu do nové té jeskyn; tam položil ho na omšený kámen a spchal, odkud jej bublající potok volal. Sotva uinil nkolik krok a zahnul za vysokou stnu, zasvítila náhle v nevídané kráse vysoká zed z nejistších drahokam ped udiveným jeho zrakem zlatá brána v ní byla dokoán otevena, fialek a rží a zápach nejvonnjších vcí na svt duly mu vstíc, a oku nedomrné údolí otvíralo se ped ním. Pišel až ku samé brán a stanul na démantovém prahu, pásl zraky své na luzné krajin a ssál s rozkoší vonný

vn

vzduch.

Sladké šero panovalo v údolí; palmové tam šumly, jasné vody spchaly kvetoucími lukami, a svtlé stíny kráely tam pod bledoazurným nebem, pokrytým stílesy

343

brnými hvzdami.

Nevýslovná

slast

naplo-

vala srdce Amilovo, zemská tíž padala mu jako balvany s beder, zdálo se mu, že se vznáší na perutích jarních vánk k údolí bla-

žených.

Rozevel náru a upíral k svtlým, démantovým hvzdám slastí porosené oko, nesmírná láska k Bohu uchvacovala ho jako

—

jakés šílenství ale náhle spouštl se mezi nj a blahé údolí tenký oblak páry a houstl, až. mu celou vyhlídku zaclonil a stal se mrakem, v kterém stíbrné a zlaté blesky se kižovaly; Amil pozoroval, že to sbor blažených duch, mávajících zlatými ratolestmi. Mrak ten mizel a zmizel, a poslední svaté

.

stopa jeho rozplynula se, a poslední stín zbyl ze všech a zastavil se u zlaté brány ped Amilem. Stín ten byl odn v mnišský háv, a z káp jeho noil se vznešený a bledý obliej s výrazem plným nekonené lásky; vážné oi jeho upely se s nejvroucnjší soustrastí na obliej Amilv, jenž hlubokou úctou jat mimodk na kolena padl. „Kdo jsi, ó stíne, kterýž mi bráníš vstoupiti v údclí blažených?" tázal se Amil.

Rty tajemného zjevení otevely se, stíbrné paprsky záily z nich, rajská vné šíila se kolem, a hlas jako nejsladší zpv slavika odpovdl: „Jsemf onen, kterého nazýváte svatým Patrykem." Tu padaly jako vodopády chmurné myšlénky na pamf Amilovu, vzpomnl si na

344

svou a svého pítele strast, na svou a jeho na vše, jež pohled v ráj na okamžik

vinu, byl

z

jeho

mysli

trpké

zatlail:

slzy pálily

ho v oích, a zaštkal hlasit, pozvedaje spjaté ruce ku svtci:

.Ty víš, ó stíne blažený, že hledám pomoci u tebe Tvé oko hlásá lásku a zjev tvj smilování, ó ty poskytneš mi pomoci Mluv, co initi mám, bych spasil pítele?" !

Nevýslovná soustrast jevila se na tvái svtce, dv jasné slzy se mu zaskvly v oích.

„Dvuj „Bh pomže

odpovdl oist /ás z Ne mými ústy jest

v Boha,"

vašeho híchu. abys dovdl se spásy.

Bh

Amilovi.

vám,

velikého souzeno,

jediného prostedku vaší do ruKou zlých pro vaši

dal vás

vinu. Ptej se té, která se

Zamával

bílou,

ti

zjeví."

prhlednou svou rukou,

a znovu spustil se mrak, tenkráte ale erný jako noc, a blahý stín svatého Patryka bledl, bledl a zmizel s úsmvem pln útchy a jasu. Zed z drahokam zmizela též a zavládla úplná tma, z které jednotlivé divoké výkiky ženského hlasu, Amilovi ne docela neznámého, zaznívaly. Pemýšlel o tom, kde ten byl již díve slyšel, když jakési svtlo na protjší stn skály zpozoroval byla to žlutá zá, a brzy vidl, že to vlající zlaté vlasy hned na to rozeznal bílý, bledý, krásný obliej, a konen stála žena zahalená v erný šat, opásaná zlatým pasem, osázeným draho-

hlas

;

:

345

kamy trojích barev, ped ním, a Amil poznal Thorgerdin hrozivý a luzný stín. Pelud picházel blíž a blíže, a zdálo se, že se proa brání, že o skály se chytá, jsa silou pitažen a niocí unášen. Zarudlá víka její otevela se konen, modré oi zaleskly se hnviv, a ústa Thorgerdina promluvila.

tiví

„Co

voláš

mne?"

zvolala,

„Co chceš

mne, a jaká moc mne rve na místo, kam se vle moje vstoupiti zdráhá?" Amil vyskoiv se zem zvolal: „Zmije, vím, co jsi uinila, a kážu ti ve jménu Božím, bys mi ekla, jak napraviti lze hrozný ode

zloin tvj." ,Ah,

to

Jsi

Amise? zasmála zableskly.

Oh

„Na

sladký píteli sladkého a oi její se toto násilí, zaklínání? se ti povdíti, jak jej spaty,

se Thorgerda,

na

tedy zdráhá siti lze? Vždyt jsem to sama tvému píteli již pošeptala do ucha, a chceš-li, opakuji mileráda do slova, co jsem mu pravila, když jsem jeho vyštvala a od sebe jako jej z hradu jedovaté bejlí odmrštila."

vidíš,

„Nuž, tedy mluv I" zvolal Amil, „vždyt že toužím po tom."

„Mj

sladký manželi, pravila jsem Ami„mj sladký manželi, netrud se píliš zlem, které ti sypu na hlavu. Vždyt máš vrného druha, svého Amila, kterému jsi obtoval vše, stud své ženy! Nuž, pítel ten tebe neopustí, a moje sovi,"

poala Thorgerda,

i

316

áry

podají

mu

píležitost

kázati, která zajisté

„To

jsi,

lásku

svou

ti

do-

nemá mezí!"

ženo, nelhala,"

odpovdl

Amil

se zápalem.

„Nuž, tedy

dla jsem mu

jdi,

dále,"

k svému píteli a pobu u nho asi rok. V tom ase porodí mu žena jeho dítko, a když Amil dít svoje zavraždí a jeho krev ti vleje do lázn

pokraovala Thorgerda,

„jdi

—

opt

zdráv a zhojen!" ábelský její chechtot zaznl slují, a Amil svalil se jako kámen k zemi. „Nepišel tedy vzácný druh tvj k tob !" posmívala se Thorgerda polomrtvému muži, svíjejícímu se u jejích nohou. „Chtl tebe ušetiti Škoda, že tím vc tvou jenom zhoršil Máš nyní také ješt druhé dcko, a krev tvého prvorozeného nepomže nyní sama, nutno ji i s krví druhého smísiti! Nuž, víš nyní vše a máš volnost jednati se dobe a pozdrav milého Amise!" Domluvila, a pízrak její rozplynul se a zmizel. Amil ležel dlouho beze známky života na zemi když se opt vzpamatoval, stál svtlý stín Patrikv vedle nho, vzal jej za ruku a vedl ho tiše k místu, kde Amis posud ve mdlob pohroužen na kamen ležel. Dotekl se jeho ela, a Amis otevel oi. Stín zmizel, a jako tichá hudba zaznla slova a jeho v duši Amilov „Kde jsem?" tázal se Amis, probouzeje se jako ze sna. pak, Amisi,

jsi

!

!

—

—

;

:

„V

347

dvuj

!

mj

„Pojd na

vím, jak ti pomoci," beze zvuku, který se Amisovi zdál cizím, k nepoznání. „Byla cesta naše štastna?" tázal se lod,

již

odpovdl Amil hlasem

Amis

s

povzdechem.

„Ano, ano, uzdravíš se!" zvolal Amil, a slzy jeho hrozily, že jej zadusí. Amis myslil, že tak mluví radostným pohnutím, a tiskna ruku jeho k srdci šeptal: „Díky, díky

i"

Pátelé brali se chodbou zkamenlých obr a pekroili tlo na prahu ležící Sibylly. Hrzy nemly na Amis nevíce úinku. snil než o svém uzdravení, a Amil vidl svoje dti a jejich úsmv, krásná hvzdná

n

jejich

oka

a zlaté jejich vlásky; srdce jeho temná jako noc a pustá

pukalo, a duše byla jeho pouš. Dorazili

hvzdy

bez

shasínaly

úrazu

práv na

na

povrch

zem; zá

nebi a bledá

se rozbeskla na východ. Když pišli na lo, zdsili se lodníci a ustupovali pekvapením

a

hrzou pemoženi

ervánk

zhrozili

;

se

pi pochodni rudých tváe Amilovy, bylaf

k nepoznání zvadla za tu noc, a hluboké brázdy byly ji rozryly a vlasy jeho byly bílé jako sníh.

346

IX.

GANDELIN A ELiSÉNA

Den nejvyšší

co den chodila Jolanta na a hledla dlouho a

vže

cimbuí

upené

v daleký kraj; podzimní vítr šlehal v bledé její líce, házel divoce zlatými jejími vlasy do výše a ssál ostrým dechem slzy nyjícího jejího oka; ale marn zírala v dál manžel její nepicházel Vichice oddula poslední zbytek mrazem spáleného rudého listí strom, husté mlhy padaly na truchlivou plá, chmury, nosící metelice v tmavém ln, pitáhly s hor a Amil nepicházel. Konen, když celá krajina se byla zahalila v bílý rubáš zimy, zachytlo oko Jolantino jednoho veera, když zapadající slunce krvav se parami tpytilo, zástup temných postav, plížících se po silnici, vedoucí ke hradu. Byl to Amil a jeho vrní. Na márách, pikryt temným rouchem, ležel Amis Jolanta nevdla, zdali již mrtev i umírající. „ÓBože, cesta Jejich byla tedy bez výsledku!" zaštkala a zalomila rukama, pak spchala jim vstíc. Byli práv do dvora vešli, a Jolanta zavrávorala zdšením, vidouc svého manžela tak sestárlého a hoem k zemi schýleného. Oko

—

.

.

.

—

;

351

se upelo na zvadlou zsinalou, jeho tvá, na tpytící se jeho bílé vlasy, a slovo, kterým

její

vítat chtla, melo ve svírajících se adrech a nevyšlo z bledých, chvjících se rt. Amil bál se jejího oslovení, bál se otázky, kterou jí v oích etl, položil s prosebným

jej

pohledem ret,

prst

na

keovit

se

cukající

svj

hlavu mlky, a rukou

a Jolanta schýlila pokorné

a

tiše

jako pod bemenem. Objal ji v ruce kráeli tiše za márami, které AmlI do sín vedle komnaty Amisovy nésti kázal. Tam

mlky

usedli ticho,

u plápolajího ohn,

a hluboké

panující v síni, zdálo se ješt hlubším,

hrobovjším, zahuela-li chvílí náhle venku vichice a umlkla-li pak koníc píšer-

ješt

ným

zakvílením. „Jako když matka nad mrtvolou svého dítte pláe," zašeptala zamyšlen Jolanta,

když vítr komínem byl do sín vjel, alouny po zdech potásal, na prázdné pusté chodb zakvílel a v temnu zemel. Pi slovech Jolantiných zbledl Amil ješt více, oi jeho zasvítily divoce, a tžký vzdech pozdvih' i^hu prsa. Jolanta piblíživši se mu pojala jeh ruku, Amil aie odvrátil se a zakryl

tvá svou rouchem. „Což není žádné, žádné pomoci?"

zala se

V

tá-

smutn. tom okamžiku zaznl roh

strážce na páže do sín. „Mj pane," volalo páže pidušeným hlasem svdícím, že mu nevolno, „mj pane

vži, a za

chvíli vešlo

352

muž

sbor bledých stojí ped hradem, jehož vrata pro vichici jsme zaveli; vyzáblé jejich

tváe mluví o

a žhavé jejich zraky žhavé jejich zraky svítí s tebou mluvit, pane; zda

utrpení,

mluví o

utrpení,

píšern.

Žádají

a si

radno spustit most?" ,,0d kterého

asu," odpovdl Amil, jako

by se probouzel z tžkého sna, ,,od kterého asu zavírá se brána mého hradu tm, kteí

Spuste most, nech vejdou." Jolanta kázala šerou sí na rychlo pochodnmi osvtliti a spícího Amise za tžkou tmavou záclonu uložiti. Pak usedla vedle trpí?

svého manžela.

Dvée se muž;

rozlétly, a do sín vešel sbor hlavy jejich klonily se k prsm jako pod tíží snhobílých jejich vlas, kroky jejich byly vrávoravé, a oi jejich, vlhké slzami a pláem zarudlé, hledaly plaše zarmoucený zrak Amilv. Jolanta hledla plna lásky na starce, a soustrast, jevící se v sladkých tazích jejího oblieje, dodávala prosebníkm odvahy. Jeden z nich, pedstoupiv ped Amila, jal perývaje se takto mluviti, svou asto hlubokými vzdechy: ,,Ó Amile, ty vSrný, nikdy nerozluný druhu Amisv, hled na nás na bídné a ustr se! Jako dravý, erný pták. jehož skek a tepot tžkých kídel duše naše polétá chmurná bída nad plní zoufalstvím, našimi hlavami. Jsme manové a poddaní býsám ví, kam valého tvého druha, Amise. jeho drahá hlava se uchýlila. Na jeho hradu

starých

e

Bh

Zeyer: Spisy

XIV.

23

353

sídlí

ábel sám,

jeho

ženou,

Kde

Ábelova.

a

hrzy páchané horgerdoú,

pane,

volají

jsou

k

Bohu jako krev

synové?

Usmrceni v poli a hnijou tam a rozpadají se v prach mezi tím, co ruce naše prosebn trí k hlunaši

leží

chým nebesm; usmrceni

jsou pro vzpouru, prokletá Thorgerda hájení se jejich proti krvavému násilnictví nazvala. Brati naši úpí v podzemních žaláích a bijí hlavou zoufale

jak

o

vlhké

zdi

syn? Taž

tmavých vzení! A ženy našich les plných snh, plných

se starých

zimních vichic, plných dravých šelem, ty ti odpoví snad! V nich hynou hladem, mrazem, bídou, dkujíce Bohu, že dti jejich díve

zemely

a

veny, pod smiluj

gerd.

takto

na vždy

strastí

života zba-

mechem hvozd odpoívají. Ó

pane, vytáhni s celou mocí proti Thorpomsti svého pítele, pomsti Boha a

se,

zachra nás!" Stkáni starc bylo srdcelomné; klesli na kolena a povznášeli ruce k Amilovi jako k Bohu, Jolanta. pohnuta v hloubi duše velkou jejich bídou, zastela si tvá. Amil ale po-

spas nás. osvobod nás.

s kesla a rozevel k srdci pitisknouti chtl.

vstal

,,

Vstate!"

zvolal;

náru,

,,Bh sete

Bh

jako slzy

by

je

vaše.

vás uslyšel, Amis žije, Amis je zde!" Rozhrnul záclonu, a všichni piblížili se k loži, na kterém Amis, pohroužen v hluboký, mrákotný sen, beze známky života ležel. Dali bolem se znovu do pláe, vidouce zsinalý, rozrytý, vráskovitý jeho obliej.

354

„o

že jest Amis^" tázali áe potásajíce hlavami; „tof zmuená jeho mrtvola, tot jeho pízrak, ne on sám !" „Slyšte, moji pátelé!" promluvil Amil pevným hlasem s tváí bledou jako smrt a s okem ztuhlým jako sklo. „Ten muž, jejžto zde vidíte jako mrtvého, ten muž bude zítra zdráv, jeho mladost, jeho síla vrátí se.

co

jej

uzdraviti

mže,

a zhojím

Vím,

jej."

manželi, mj panel" vzkikla Joradostn a chopila se jeho ruky. Zachvl se pi dotknutí Jolantin, a mráz projel její srdce pi pohledu na náhle strhanou tvá. Pejela si rukou elo, „Zítra na úsvit," pokraoval Amil zmu-

„Mj

lanta

živ

se,

„nech

veškeré

moji drazí ženo, též.

obyvatelstvo

hradu

pi mši svaté; vy

se shromáždí v kapli

a

též,

milá Nikoho nevyjímám jen sebe a Amise. Toho, Jolanto, dej ped tím do vlažné lázn uložit, sám pimíchám pak do vody, co jej zhojí, mezi tím, co pi mši spojené vaše modlitby k Bohu se vznášeti budou ..." „Stane se jak kážeš 1" zvolala Jolanta. kmeti,

se

dostavte,

„A dti naše?" dodala po

ty,

chvíli.

Amil snažil se marn vypraviti ze sebe odpov na tuto neoekávanou otázku rty jeho se svíraly, a úžasná jeho bledost zmnila se v píšernou zsinalost. ;

„Dtí našich

nebu

konen bezzvuným

ze spánku," pravil hlasem, a zuby jeho

cvakaly.

355

„Co

je

Amile?'* tázala se

ti.

Jolanta po*

lekané.

„Jsem

to

unaven,

cestou

odpov.

krátká

Pak

obrátil

se

vše!"

znla

k starcm.

Amis se uzdraví, seberu svoje vojsko," potáhneme na hrad Amisv; štstí a spokojenost vrátí se k vám. Ted ale prosím, necht mne! Chci tuto noc zde stráviti sám ,,Až

pravil,

,,a

v modlitb."

Jolanta

vyšla

starc,

spolenosti

ve

by

se o pohodlí jejich postarala, a vrátila se pak, se s Amilem na noc rozlouila. Sedl pohnutí vedle krbu a usmál se slab, když mu ruku podala; když vyšla, zstal zrak jeho dlouho na dveích upen. Pak vstal, odhrnul záclonu, za kterou Amis tvrd spal

aby bez

a slzy vstoupily ,,Amisi,

Pak

odvrátil se

myšlének

mu

do oí!

uiním

tak

opt

uiním!"

to,

zaSeptal.

a zahloubal se do svých

hluboce,

ani

že

nepozoroval,

jak muži, kteí byli na ramenou svých Amise

k moi nesli, byli nyní do sín vešli, by chorobného ve vedlejší komnat na lžko uložili. Amil, zstaven o samot, poklekl vedle krbu, nevda, pro tak iní. Zdálo se mu, že ticho, panující ve spícím hrad, jej ím dále tím více

na

tíží,

nj

bylo

valil

a

mu, jakoby se njaký balvan jej k zemi krušil. Nenávidl

nkoho,

nkdo

nkoho,

hrozil

cn sám.

Bylo mu, jako by duch jeho i život opustili, hledl sám na sebe okem

jej

byli

se

356

a

ten

byl

své duše

z neskonalé

jako

dáli

na mrtvou

vc. Amil? To nebyl on sám! Bylo cosi

cizího,

ohe

když

Tma, zima

nepátelského. Bylo vyhasl, když svíky

—

to

mu

cosi

lépe

dohoely.

nco

jako smrt. Leže nyní vedle krbu, tiskl hlavu k ostré ímse, až mu vnikla v elo, a krev valila se mu do oí a oslepovala ho smísivši se s chladným potem, inoucím se mu se skrání. Tak ležel celou noc, a noc ta, která by si byl pál aby vnost trvala míjela jako okamžik. Zdálo se náhle ztrnulému jeho zraku, že se šeí v mrtvém popelu krbu, a mráz projel jeho to bylo

Odvrátil tvá od popelu a hledl k oknu. Venku byla tma, ale v dáli mezi stromy lesa, na protjší hoe, kudy se cesta vinula, pronikalo jakés svtlo hustou ranní mlhu. Byla to hvzda? Bylo to slunce? Byl nestaral se o to; to požár? Amil nevdl, tup a bez mj^šlénky hledl na tu zá, která se podobala krvavé skvrn na erném rubáši noci. Tu zaznl náhle hlas zvonku na vži, zvoucí obyvatele hradu ku mši. Bylo tedy ráno Kroky znly chodbami a zmíraly v dáli, zvonek cinkal klidn ješt nkolik okamžik, pak nastalo opt ticho. Amil vdl nyní, že všechno v kapli hradu shromáždno. Znovu zatásla jím hrza. Zdálo se mu, že nkdo jej pobízí, aby vstal a šel cosi vykonat, poslechl slep cizí vle té. Sáhl k pasu, a rukojet jeho dýky zdála se mu žhavým

tlem.

.

.

.

i

železem. Vykikl tak, že se

357

ozvna

dsn

pro-

komnat, ale mocná ona vle aby nepustil dýky. Vrávoravé jeho kroky braly se ku dveím, a když je otevel, dal se v divoký útk chodbou, jako by ho démon štval, jako by prchal ped vlastním vdomím. Zastavil se konen u dveí ložnice Jolantiny, pitiskl elo k vyezávaným veejím, otevel prudce a vešel. První jeho pohled padl na malé postýlky, stojící v útulbudila v tiché nutila

jej,

ném kout velké sín, úsmv pelétl jeho tvá — postýlky byly prázdny, hedvábné pobyly rozházeny, a dti zmizely. Radostn tkal zrakem po alounech na stnách; vyšívání pastýové a. bílé jejich oveky na ze-

dušky

pd

lené

zdáli

mu pi

se

kahance

ícího

vesele

mimovoln Tu zašelestil

díky!" zašeptal

slabém svitu ho-

poskakovati.

„Bohu

a chtl rukoje své

jako vánek tichý, dýky pustit. sladký dtský hlas šerou komnatou. Picházel od velikého lože, jehož tžké, starobylé, zlatotkané záclony úpln zaveny byly. Amilova ruka stiskla dýku, jako by se do ní zarýti chtla, nohy jeho otásly se tak, že klesl na

kolena

a

piplížil

samému

k

sami,

,,Jsme Gandelín,

do

se

po

mkkém

koberci

až

loži.

a

oí mu

slzy,

bojím které

stoupaly,

ozval

se!"

strachem

chvly

se

se malý vynuceny

v útlém jeho

hlásku. ,,

,,

Neboj

se."

napomínala

ležíme na polštái naší matiky.

zde

mže

státi?"

358

ho

Co

Eliséna, se

nám

Amil

jak

slyšel,

Eliséna

bratra

svého

tžkou záclonu ke rtm a nevdl, pro tak iní. Eliséna poala zase mluvit. „Mám ti povídati o malém Ježíšku, jak jej andl Boží jednou v ráji našel, když za asného rána kvtiny zaléval? ,Co dláš v ráji?' ptal se andl, ,vždy Panna Marie líbala.

Tiskl

pro tebe plakati bude, steli!'

A odpovdl

nenalezne-li

t

v po-

Ježíšek: ,Já trhám kvty,

bych jimi hlavu její ovnil, a sbírám hvzdy, bych jimi ozdobil její pláš!'"

„A andl?"

ptal se Gandelín,

zapomenuv

na svj strach a na samotu. „Chtla bych vidti ráj," ozvala se za chvilku Eliséna místo odpovdi a vzdychla si. „Uvidíš jej!" znlo to v uších Amilových a cizí, slepá ona vle nutila ho, aby vyskoil;

rozhrnul

rychle

vyhrky mu z oí. pespanilé hvzdy, Jolantina života!

záclony,

a horké slzy

Zde ped

ním záily ty které byly vyšly na nebi Zde ped ním ležely ty drahé,

drahé dti! Zlaté jejich vlásky splývaly v jednu jedinou tpytící se záplavu, ržové tváe byly jeden úsmv, oka jako chrpy byla plna myšlének o tom ráji, o kterém si povídaly; držely se objaty a rozhalenými košilkami bylo nahá, spanilá jejich tílka vidti. Eliséna vykikla polekan, když bledou, ale Ganstrhanou tvá svého otce shlédla delín, vida zuby, které bolem zkivená ústa Amilova obnažila, myslil, že to úsmv, a ;

usmál se

též.

Amil byl úpln v moci

359

oné

vle, která byla z nho uinila otroka; mu, a on chopiv se nejdíve svého syna pozvedl nž. Dít smálo se dále, ten žert je bavil; ale Eliséna vykikla, a slabé

cizí

kázala

její

ruky ,,

se

chytly se ruky, držící dýku.

Žertuj u,"

neschopen

Amil,

lhal

zápasiti

svým díttem.

Dvátko Tu

ruku.

usmálo se slab a pustilo jeho

zakmitl se

nž

ve výšce jako blesk

hrotem bílého hrdla Gandelínova; purpurný paprsek jeho krve vystíkl a zbarvil ruku vražedníkovu. Dcko padlo bez hlesnutí zpt na polštá, modré jeho oi shasly a upely se se sklenným ztuhnutím ke stropu

a

dotkl se

,,

matiko!" kiela Eliséna v úzchtla s lože seskoiti; ale ruka Ami-

Matko,

kosti a

lova zapletla se

v dlouhé,

zlaté

její

vlasy

a

pehnula vnadnou, hrzou zkamenlou její hlavu nazpt na podušku. ,,Budu poslušná, budu poslušná!" chraptilo zápasící dít, ale slova její utonula v hrozném chrapotu, vycházejícím

z

hrdla

nešastného

obrátily se ve sloup,

její

kousla

do ruky. Pak zavela oi, mrtva, než chladná ocel v

Amila.

Oi

vší

silou

jej

díve útlé

strachem její

hrdlo

Amil malá z ametystu, plná vody; vyprázdnil ji na zem a nachytal v ni krev, lijící se z tl jeho zavraždných dítek; když až ku kraji plna byla, vnikla. ji

i

Když

dýku

odkvapil

se

svou.

tak

bylo

Na

stalo,

stolku

s ní z pokoje.

360

pustil

stála

š

Na rozkaz Jolantin byli Amise ráno, než na mši odebrali, do vlažné basaltové lázn usadili, a nešastný sedl tam klidn bez tušení, co druh jeho zatím konal, bez tušení, jakou krvavou a srdcervoucí Amil práv se

ob

Když Amil k druhu svému

pátelství jejich pinášel.

se

dvée lázn

otevely, a s ametystovou íší v ruce pistoupil, nepoznal ho Amis, tak byla se tvá jeho zmnila.

léka?" tázal se Amis, ,,a pišers návodu mého pítele zhojit?"

,,Ty's

mne

dle

mj

,,Hlecf, spása tvoje jest ti na blízku, Amisi," pravil Amil; ,, uinil jsem, co v limbu svatý Patrik initi mi kázal."

,,Amile,

Amile, co svítí to rudého z íše ,,Jest to jako

tvé?" tázal se nepokojn Amis. krev, a z tváe tvé jde hrza!"

Amil dítek

z

neodpovdl,

ale

vylil

íše na hlavu Amisovu.

krev

svých

,,Jak

král

svatým olejem, tak bud svatou krví pomazán k novému žití," šeptal a pustiv íši klesl na

zem a zstal bez pohnutí Celá láze plnila se

ležet.

jasem, a z lehkých basaltového vodojemu vystoupil Amis mlád a krásný, zdráv a štstím záící.

par

,,Mj Amile, mj Amile, klesám pod tíží svého blaha!" zvolal Amis, zvedaje svého druha se zem. ,,Co dje se s tebou?" tázal se zaražen, když pítel jeho neodpovídal, a strašlivé podezení kmitlo se mu mozkem. ,,Jaký byl to lék, kterým jsi mne zhojil?"

361

Amil

tváe do dlan a

tiskl

Amis

kvílel.

se zachvl.

„Velký Bože!" zvolal, vrhaje temný pohled na rudé zbarvenou vodu lázn, „toí nemožné, tof dsivý jen sen Ty neznáš pece !

kletby Thorgerdiny, a svatý stín

ti

radil jist

rukama odl

se rychle

jiný lék."

S tesoucíma

se

ve své roucho, chtje se pesvditi, zdali dti Jolantiny žijou, nebot vdl, že nemožno dosáhnouti odpovdi z úst neštastného pítele, na zemi, jak zbaveného smysl. V okamžiku, když došel prahu, zatásl se celý hrad zvukem mnohých zvon, spšné kroky ozvaly se na chodb, a Jolanta objevila se v panujícím tam soumraku. „Mj manželi! Amile Kde jsi? kde jsi?* ležícího

!

volala z daleka.

„Sem

pojdte, paní!"

odpovdl

Jolanta zaplesala štstím, spativši

veného a záíc''ho krásou. „Nebe jest usmíeno. naši vinu!"

je ti?"

uzdra-

odpustil

nám

zvolala radostn. „Velebeno budiž

jeho jméno!"

svého

Bh

Amis, a

jej

Pekroila práh lázn a vidouc státi! „Co se polekána, „co znamená to

manžela zstala zaražen tázala

v okamžiku, kdy dvojnásobná radost a dvojnásobné štstí našemu domu blízko? Což není Amis tvj nyní živ a zdráv? A slyš, jaký host pod stechu naši práv zavítá! Ženy zmuených a pronásledovaných manu Amisových uprchnuvše radily se v vlhkých

ztrnutí

ln

362

les o tom, jak pekaziti temnou Thorgerdinu aromoc. Tu vnukl jim Bh myšlénku, vyprositi si v Remeši na krátkou dobu zázranou sochu z kathedrály. Remeští ustrnuli še a svolili, a svatá socha stojí v okamžiku tom ped branou hradu Zvony naše vítají ji plným hlasem, tmavé zdi našich vží záí odleskem drahokam, jiskících se v záplav svtel pochodní, a písn poutnic naplují ranní vzduch. Vsta, Amile, a poj, bychom se soše pokoili a ty pivítali, kteí ji na ramenou nosí, a ty, kteí ji sledovali z Re!

meše." Amil

pozvedl oi, a truchlý, zmírající jeho zrak vidl oknem rudou zái planoucích pochodní. To bylo tedy ono svtlo, které byl vidl blyštiti se mezi lesy, než vyšel z komnaty, by hrozný, do nebe volající in svj spáchal, než vrnému pátelství onu krvavou a dsnou pinesl, která posud v rovné nemla. Slyšel huení zvon, slyšel

ob

hlas své ženy,

svt

a zvuky

nenávidnou jeho

ty

jsoucnost,

chyboval, a nesmírná

rozlun spedená

tíž

mu

pipomínaly

o které

vlastní

vdomím

byl po-

bytosti,

ne-

co byl uinil, valila se jako nesnesitelné bemeno, jež ho k zemi drtilo a krušilo v prach. Nevýslovná zoufalost zmocnila se jeho duše, a vzav Jolantu za ruku tiskl ji takovou silou, že bolestí vykikla. a bduj!" zvolal Amil hlasem, „Ó s

toho,

na

ki

až se

stny lázn otásly

;

363

„ki a bduj,

Jolanto,

každé moje slovo utone v bolestném tvém, aby sluchu tvého nedošlo, neb radj ml a slyš a zemi rázem lítostí! Ty ale, druhu mj, spla mi obt mou a protkni milosrdn srdce moje meem Slyšte a zkaten lék, jenž zhojil Amise, mete hrzou byl dítek mých svaté krev, sám touto rukou zavraždil jsem je !" Jolanta nevykikla ani nevzdychla, oi až

kvilu

!

—

obrátily se v sloup, ústa se otevela, nehty zaryly se rozsápaným šatem v bílá její íadra, a padla na podlahu jako mladá sosna, kterou blesk, vyítivší se s jasného nebe,

její

rázem k zemi skolí. Amis mnul si elo, doufaje, že se takto probudí z hrozného sna, hroznjšího než veškerá dosavadní jeho muka. Manžel Jolantin stál open o ze, nepohnut, s vyteštným zrakem. Zatím plnila se komnata; starcové a ženy, vojínové a paní Jolantiny, ástené hlukem pilákáni, tlaili se v lázeskou sí. Jolanta probudila se z mrákoty a hledla okem ztuhlým jako led kolem sebe. Když shlédla Amila, vzkikla a zastela si rouchem tva. „Má paní," pravil jeden ze starc vera na hrad pibylých, „umístili jsme svatou sochu ve výklenku naproti vchodu do tvé ložnice; rozžehli jsme svíce a lampy a podlahu pokryli jsme chvojí. Pojd a poklo se a pozvedni posvátný závoj, kterého jen ruka neposkvrnná dotknouti se smí."

364

,,Mé

dti,

ach

mé dti!"

pravila

Jolanta

snivým hlasem a zalomila rukama. ,,Tvé dti? Pravda, nech dti tvoje odnevinnýma rukama svatý obliej!" pra-

tichým, halí

vila jedna z žen.

se toho muže, kterému umírajíc ,, Tažte odpouštím," odpovdla Jolanta, ukazujíc na svého manžela. ,,To on, o jehož lásku prosila jsem svatou Pannu jako o dar nejdražší, když poprvé jsem ho byla spatila, vedouc svatý priivod v Remeši!" Zakryla si opt tvá, a hlava její klesla tak hluboce, že se zem dotkla. Nikdo z pibylých jí nerozuml, ale všem vstupovaly

slzy

do

oí pi zvuku

jejího

hlasu;

pekva-

pen té

hledl jeden na druhého a hledal luštní hádanky na bledé tvái obou pátel... Ale

Amilem

to

náhle

zatáslo;

oi

jeho

nadšením a zvláštním svtlem. Zdálo se mu pojednou, že husté závoje hlubokého zapomenutí, halící jeho mysl v tuhou noc. se náhle trhaly, a výstup dávno v pamti mu vybledlý vynoil se jako zjev z hloubi jeho duše. Vidl se v kathedrále v Remeši jako v onen den, kdy poprvé byl Jolantu uvidl. zasvítily

V

prázdném chrám

že

dóm

byl

kvílel

ohromným

vítr,

nástrojem,

a

zdálo

se,

na kterém

obrovská svou píse hude. Ped záPanny Marie stála bledá sochou híšnice s tváí vdností k nmu záící, velký, mohutný její hlas volal k soše: ,, Marie, matko boží, odpla tomu muži!" Pak cítil

ruka

zranou

365

opSt,

ruku

jak

žena

ta

na

hlavu

jeho

žehnající

nejtrpí svého života vzpome na tento okamžik a volej k matce bolestné... že vyslyší, to vím!" A opt bylo mu, jako by dóm, klenoucí se nad jeho hlavou, zašuml náhlým vichrem a svatá hrza zmocnila se ho znova, neb vidl v duchu opt zázranou sochu ped sebou, jak slavn slovm híšnice hlavou pikývla. vložila,

slyšel,

jak

zvolala:

,,V

chvíli

t

.

Jako tenkráte, tak zachvla se nyní celá jeho bytost v základech; celá jeho síla, celá jeho duše, všechna jeho mysl, celé jeho žití soustedily se v jediný mocný, nadšený, zoufalý a vící výkik: ,,Ó pomoz, matko Kristova, bud pamtliva svého slibu! Mé dti, ach mé dti!" ,,Mé dti, ach mé ubohé dti!" vzkikla Jolanta též, vyskoivši se zem. ,, Zlíbám chladná vaše tla a pak zemru!" Letla jako stela chodbou, a všichni hrzou jati, strachem se chvjíce a nepochopitelným bolem seveni spchali za ní. Dohonili ji nedaleko ložnice; šerem chodby svítily lampy a mnohé svíce v hlubokém výklenku naproti dveím, zlatý trn tam stál na nosidlech, pokrytý blankytným rouchem

—

svatá socha byla zmizela. Výkik úžasu zaznl; v tom ale otevely se dvée ložnice dokoán, oslující jas linul vznášela se se do chodby, a sladká s bílými obláky z komnaty, odkud lehké ale

vn

366

kroky a šustní hedvábn tžké látky slyšeti bylo; hned na to objevila se svatá socha na prahu, hustý závoj, zakrývající tajemnou její tvá, chvl se jako vánkem, a z tpytících se jeho as padaly bílé vonné kvty na zem jako sníh. Socha usedla klidn na zlatý svj

trn

.

.

Všichni

padli

velebností

zjevu

pemoženi

na kolena. Obláky rozstoupily se pomalu, a v svtle vycházejícího slunce bylo dti Amilovy vidti, jak na bílé hedvábné podušce na velkém loži sedly a se na svou matku usmívaly. Nahá jejich tílka ržovla se pi erváncích; každé z nich mlo blankytný kvt v ruce a kolem hrdla, tam, kde se jich byl

nž Amilv

dotkl,

jiskila

se

každému

rubí-

nová hivna. ale

Jolanta klesla znovu v tžkou mdlobu, tentokráte do náruí svého manžela; když

byli vzkísili, letla k dtem svým, plakala a smála se, a Amis a Amil leželi na kolenou a koupali slzami bílé nožky dítek. Pak vzali pátelé každý jedno dítko do náruí a vyšedše na chodbu klesli ped zázranou sochou

ji

na tváe, a Jolanta povznášejíc ruce k vypukla v nadšený chvalozpv ...

besm jásotu

samy bez lému saly.

mísily

lidí

se

piinní

lidského

kraji

štstí

hlasy

Amilovo

zvon,

které

ne-

Do se

rozhoupaly a cea slávu boží hlá-

.

Ti

dni

a

ti

hrad Amilov, ti

noci trvaly slavnosti na dni a ti noci valil se lid

367

proudech spuštným mostem do se v chodb a ležel pohroužen v modlitbách ped zázranou sochou. tvrtého dne otevely se brány hradu, a v ranním slunci blyštly se zbran etných vojsk, V ele rytí jel Amis a Amil, krásní a bohatýrští jako archandlé, a uprosted voje nesly ženy pozlacená nosidla, na kterých starobylá zázraná socha v pošmourné velebnosti trnila. Za sochou v krytém koáe, temnými záclonami uzaveném, jela Jolanta a její dti. Dva dni trvala cesta ledem pokrytými horami, zasnženými lesy, a teprve v noci po druhém dnu objevily se oste temné rysy hradu Amisova na bledém, lunným svtlem

v

hustých

náhradí,

tlail

záícím nebi. Amil zanechal svatou sochu, ženu a dti pod ochranou nkolika rytí v lese a vyjel s pítelem v ele vojska na plá, rozkládající se mezi hradem a hvozdem. Sníh tpytil se jako hvzdný prach, stromy jíním pokryté zdály se jako z ryzího stíbra, a nad blostí kraje kabonila se ern a hrozebn

cimbuí bašt a lomenice hradních stech. Okna blyštila se nocí, a po zernalých zdech sunula snivá luna tiše a tajupln arovnou pízi svou. Zdálo se, že je celý hrad pohroužen v mrtvý spánek, žádné varující zatroubení nebudilo ho z osudného sna. Vojsko piblížilo se nepozorovan co nejblíže, a na znamení Amilem dané udeili rytíové a všscko vojsko do štít, a ticho noci ustoupilo

368

náhle ohlušujícím

hromm

se

dvée

vzdušného

z

šedého

zdiva

objevila se na

kovu.

pavlánu,

osamlé vže,

Tu otevely vynívajícího a Thorgerda

nm.

msíce padalo plnou Modravé svtlo záí na hrdý její obliej, na dlouhé vlající její vlasy, na nádherný zlatotkaný, šarlatový pláš, do kterého se halila, a vznešená, Amisovi tak osudná její krása vynutila výkik obdivu na všech, kteí ji takto lunnými paprsky ozá-

enou spatili. Na druhé Amisem dané znamení nulo rázem tisíc pochodní, a pi rudém plápolu,

s

obléhající

Amis a Amil vystoupil blížili

se k

jejich

bledým svtlem luny tpytem snhu, bylo dlouhé

zápasícím

a s hvzdným ady vojín a

zapla-

samému

z

kraji

jejich

stroje

vidti.

ady vojín

a pihradebního píkopu. Thorgerda poznala,

Sali svoje pílby, aby je a Amis poal takto mluviti:

,,Thorgerdo, konec moci tvé a kouzel tvých jest blízký! Ty's donutila ukrutností svou naše poddané ku vzpoue, anebo lépe eeno, k oprávnné a zoufalé obran. Hled, a já, kterého zkazit jsi chtla, já žiju, jsem zdráv a táhnu v ele jejich. Nežádám si pomsty, prominu ti zloin tvj a vše, co jsi spáchala! Odvezu t do kláštera, bys u Boha odpuštní si vyprosila; pokání a vra se ke mn, až as zhojí rány, které jsi nenávistí svou jiným sob zasadila. Život bez tebe bude smutný, ale podrobím se vli

i

mj

i

Zeyer; Spisy XIV.

24

369

Uznávám, že jsem proti tob hešil též, a volám z hloubi srdce ktob, bys mi prominula." Uinila krok ku pedu, pehnula se pes

boží!

zábradlí pavlánu a pozvedla ocelové zrcadlo, do kterého tajuplné známky vryty byly. „NepekvapiKs mne," odvtila chladn a hrd; „tla jsem v tomto zrcadle, že táhneš s vojskem proti mn. Vidím urit, že jakás

moc má

kouzla

pemoci

se! Zkus, zdali dobudeš zdali

ti

prominu? Zde

hrozí,

mých

komnaty velký

položila cíp

nevzdám Tážeš

se,

má odpov!"

Odhodila zrcadlo a strhla pilíe

ale

bašt!

s

kamenného

rychle jako

luk,

blesk

v jeho rýhu a spustila. Ttiva zazafiel tsn kolem hlavy Amisovy

brnla, šíp a padl do snhu. „Proklat!" zaskípala Thorgerda zuby, zakabonila se a odhodila luk. Amil zamával meem, a vojsko jeho hnalo se bez odkladu útokem proti hradu. Thorgerda zatroubila na malý roh, a jako aromocí hemžili se baštami obránci zstala na pavláne a toila neustále pásem Bifrostem nad hlavou. Pes rozkaz Amisv stíleli vojínové jeho po ale žádná stela nedolétla k místu, na ní, kterém stála. Kol oné vže ale, kde se nacházela, spouštla se temná oblaka, hrzyplné zjevy míhaly se v nich jako blesky, a vojínové obou pátel padali proniknuti a ranni arovnými stelami vítzoslavný smích a divoký arozpv Thorgerdin mísil se do vavy boje, do bušení zbraní a do kiku bojovník. ;

;

370

Za krátkou dobu byl útok vítzn odražen. Nastalo

i

ticho,

Thorgerda

volala

s

vítzo-

slávou s pavlánu:

„Co

nyní, drazí pátelé?"

co díve již se státi mlo!" zvolal sladký ženský hlas, a Jolanta stála naproti vži. Šat její z bílé kožešiny byl démantovými ,,To,

hvzdami

mla

dlouhý bílý závoj safíroplavých vlas pipevnný, a byla jako zosobnná snivá zimní noc, plná hvzd a tpytného jíní. Sama Thorgerda podlehla kouzlu isté krásy a hledla s netajeným udivením její na ni. Jolanta kývla rukou, voj rytí se rozstoupil, a zástup ern odných žen vynesl pozlacená nosidla, na kterých se tajupln zázraná socha drahokamy kmitala, proti pavlánu. ,,Ó hrdá ženo!" zvolala Jolanta prosebným hlasem, ,, sklo hlavu svou ped mocí vyšší. Co jsou áry tvoje proti moci té, která nás chránit ráí?" Kývla opt rukou, a pivedli její dti. Eliséna a Gandelín vystoupili na nosidla, která nyní na rozesteném koberci na zemi stála, a pozvedli posvátný závoj divotvorné sochy. Tu zaznl nocí skek jako divých pták, a neistí duchové, kouzelnou mocí Thorgerdinou pitažení, prchali jako stíny; vojsko baštách, zahazovalo Thorgerdino, stojící na zbran, s rachotem spustil se most, a brány

vými

poset;

jehlicemi

hradu otevely

do

se.

371

„Jsem zrazena!" zvolala Thorgerda, „jsem opuštna!" Zamávala Bifrostem zoufale, ale

drahokam byl uhasí, kouzlo jeho bez moci. ,, Opuštna? Ne docela!" zvolala znova; ,, ješt nkdo zstal ml vren já sob sama. Nesklením šíje a nevzdám se!" Strhnuvši šarlatové svoje roucho, tak že bylo, vrhla celé bílé labutí hrdlo obnaženo žár

jeho

bylo

—

hoící pochode na lžko stojící v komnat, a když plameny vyšlehly, vložila si svj pás Bifrost kolem hrdla. Amis, Amil a Jolanta volali na ni se sepjatýma rukama, by zuivost svou zmírnila, ale Thorgerda nedbala; pevnji a pevnji zatahovala pás, až vlastní rukou uškrcena do

ohn

svého lžka

klesla.

Hledali žebíky,

plameny

rostly

s

chtli

ji

rychlostí

zachrániti,

úžasnou,

však výše

a výše šlehaly ohnivé sloupy, erný dým valil se okny, a s hromovou ranou sítila se vž. Když poslední plamen ze zaouzených rozvalin se

do

rozstoupil,

lunné noci šlehl a vznášela se hrd

žhavý

dým

erná labu

kroužila pomalu noním vzduchem nebi, nad zíceninou vže a se smutným, dlouhým voláním, znjícím jak utlumený plá, zmizela na severu. Takový byl konec Thorgerdy, dcery Olafa,

k

moského

krále

.

.

372

X.

OPT

AMIS A AMIL.

Po dobytém vlastním

Amis na nazpt pod nyní nerozlun

vítzství nezstal

hrad svém,

ale vrátil se

stechu

svého druha, kde pebývali. Nikdo nespatil více úsmvu na bledé tvái Amisov, neb erná ona labu, kroužící nad zíceninou vže, lkající lunnou nocí a zmizevší na severu, vrhla tak temný stín do hloubi jeho duše, že se nikdy víca 2 ní nevytratili. nuli

na

Amis a Amil žili spolu nerozlun, splytakka v jednu jedinou bytost, a upomínka co byli petrpli, byla jako tiše plápo-

to,

jenž žárem svým vše stravoval, co po tžkých zkouškách z pozemských tužeb v srdcích jejich ješt zbýti mohlo, a oištné, ryzí, zlaté srdce to sýlalo posvátné paprsky lající

oherí,

své lásky blankytnýma jejich

oima. Kdo

za-

hledl se v mírný jejich zrak, ten usmál se a cítil slzu blaha v oku svém; byl poten a pece truchliv, nebo pátelé zdáli se jako jasní dnové podzimní, kteí slunnou krásou uchvacují, ale zárove brzký konec slunce

Xští a

zejm

o jeho odchodu v

375

svt

luznjší

nám mluví. Hrad obou pátel byl útulkem všech nešastných, a mnozí tam picházeli jako v chrám, by pohledem na vrné druhy a na spanilou, sladkou, vážnou jejich sestru Jolantu se povznášeli k žití lepšímu. a šastnjší

as

míjel.

Gandelín byl statným rytíem, a Eliséna nejpvabnjší nevstou. Zlaté vlasy Jolantiny mnily se v stíbro, a stíbrné vlasy pátel pršely jim s hlav.

Tu tam za spasitel

Francií,

zvst o velké bíd kesan v tch svatých místech, kde náš žil a trpl. Nadšený výkik zaznl kdo sílu v páži cítil, ten uchopil se pišla

moem

zbran.

Amis a Amil

behm Ped

byli

první,

kvapili a do svaté

již

zem

k

moským

se pepravili.

odjezdem

jejich slavila Eliséna svatbu Gandelín zstal na hrad otc svých, a Jolanta vyhledala klášter svatých panen nedaleko hradu Ardhuinu, kde z cely své vidla na staré ony hvozdy, nad nimiž tenkráte trojí duha planula, když samo nebe lásce její žehnalo, na ony staré hvozdy, v jejichž Cernunnos sladce spal... Tam snila o Bohu, o dtech svých, o Amilu a jeho píteli.

svou.

ln

Oba pátelé

konali zatím divy chrabrosti.

Kniha nestaila by k zapsání slavných skutk jejich, a dlouho, když již byli z ady živých zmizeli,

sany

ješt povst jak mezi kemezi pohany o neskonalé dobrot

kolovala

tak

276

neslýchaném hrdinství dvou rytí až ku podivu sob podobných. A pvci, nejslavnjší truvéi, skládali nadšené zpvy o tom, jak Amis a Amil celé vojsko kesanské od zkázy zachránili, jak drahou krví svou vojsko to vykoupili, jak v tutéž hodinu, ba v tomtéž okamžiku pod á

mei nevících Smutek již

krásné své

nevýslovný

žití

slavn skonili.

zmocnil

se

všech,

Balsamovaná tla byla uložena do velké spolené rakve

uslyšeli

jejich

o jejich smrti.

cedrového díví, potažené kozí slonovou, raženou a pozlacenou, a vypouklé jejich podoby skvly se ohnivými barvami na víku; byly jako živé, majíce zlaté helmy na hlavách s chocholem z pávích per, stíbrné z

mee

v rukou a azurné štíty po bocích. velkou nádhernou rakev položili

Tu vz,

tažený

tymi

nesl

smrtelné

koráb

behm

Francie.

bílými

komi, a obou

zbytky

Plá

a

náek

na

zvláštní

pátel

ku

provázely

Amise a Amila až ku klášteru, kde Jolanta v eholi vstoupila, když první zpráva o smrti obou bohatýr k ni pes moe byla zaletla. Na širé pláni, táhnoucí se od kláštera k lesu. Šumly ti osamlé duby, stíníce kvetoucí ves nízkého vršíku; tam pod šelestícími stromy dala Jolanta vystavti mramorový hrob, by vítr vrné druhy, kteí tam ulehsen. Na bílém umlcova smaltové jejich

nouti

mli, konejšil v sladký

hrob

zhotovila ruka

podoby

s

takovou vrností a

377

s

takovou

živostí,

že's

oekával každou

chvíli,

žé obrazy ty

oí

aby vidly, jak jasným blankytem prhledné obláky nad rovem jejich plujou, a jak se bledá postava s erným závojem na stíbrných vlasech z okna klášterní cely kloní, by sladké zraky svoje upela na bílý hrob a snivé pak se obrátila k temným, starým otevrou,

hvozdm

.

.

.

na podzim, když prvod pohební pomalu vesem porostlou plání bral nesíslnými kvty pokrytou spolenou rakev obou pátel nesli nejslavnjší rytíové tsn kolem Bylo

to

se

;

zdí kláštera

.

.

.

Stíbrný déš padal a

zádumiv

lkal

tiše

starý zvon

kostela. Jeptišky ležely

na staré stromy, s vže šedého

na kolenou, sklonivše

vzpímena,

hluboce

hlavy,

ruce

byly pozdviženy k nebi, sladký

její

jen Jolanta

vznešeného odíkání

hrál

stála

na bledé

úsmv

její

líci,

a jasná slza tpytila se v oku, které k bílé hrobce pod šumnými duby hledlo. Tam spustili nyní rakev, a tam necht sladce dímou pátelé, tam nechí blahé z mrtvých vstání oekávají ti vrní, dlouho zkoušení druzi, Amis a Amil, jimž milostiv bud Pán náš Ježíš Kristus, který žije a vládne bez konce s Bohem Otcem a Duchem svatým.

Amen.

378

OBSAH. Stt

Amis

a Amil II. Belisanta III. Jolanta I.

,

IV.

V. VI. VII. VIII. IX.

Thorgerda Rimóni (intermezio' Cernunnos Bifrost Sv. Patryk

Gandelín a Elisénn X. Opt Amis a Amil

3 13

49 89 183

213 281

319 349 373

r

I

i

PLEASE

CARDS OR

UNIVERSITY

PG 5038 Z4.R6

1919

DO NOT REMOVE

SLIPS

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

Zeyer, Julius Roman o vernem pátelství Amise a Amila