Presented to the. LIBRARY oj the UNIVERSITY OF TORONTO DR. J. W. FREI

[>

lÉi

•>

Presented

to the

LIBRARY oj

the

UNIVERSITY OF TORONTO by

DR.

J.

W. FREI

J. F.

-v

KARAS: 'V

NA ZIZKOVE

VÁLENÉM

VOZE.

ILLUSTROVAL

VÉNCESLAV ERNÝ.

v PRAZE.

NAKLADATEL JOS.

R.

VILÍMEK.

\m

1

2 1972

Všecka práva vyhrazena.

503^

Tiskl

Bedich Moser v Praze.

I.

\/ liostiiici

Dva

rytíi.

„Stíbrného kola" šenkére otce Kokota bylo hrub sám podveer, neekaná asi, pijela do Kouimi njaká svatba s dudami, kobzou, píšfalami a cymbálem pkného zvuku, muzika trochu podivná pronikavá, ale hodící se k rozpustile veselé nálad pespolních svateban. To kolínský mšan a nákladník Mikuláš Sudlice zajel si pro nevstu až do Prahy a nyní vezl ji na devíti vozích, krytých proti vtru a dešti, ovnenými, opentlenými šperiochy, vezl ji do Kolína, aby tam poestn dokonil svatební kvas, v Praze zapoatý. A víno dosud mozky rozncovalo. Od Prahy jeh jako diví, až se od podkov jiskilo, avšak ped Kouimí vozatajové poali hlasno vzdychat, že kon jsou uhnáni hrubým klusem, že dále nemohou, híz v takový spch, že teba pokrmit híšnému tlu popát odpoinku, když noc na krku fujavice. Vozotajové brueli svou, svatební hosté, muzikusové gryci pro smích zjednaní jim pizvukovali. A Mikeš Sudlice kázal, aby zajeli ku Sríbrnému kolu, byl majitel hostnice Vít Kokot jeho vzdáleným píbuzným. Všichni vzkikli ejchuchu, muzika hned veseleji v skok zahrála, byl ducatý, rumný otec Kokot proslul široko daleko pevýbornou kuchyní nápoji dokonalými, '

II

riišno a veselo;

i

i

i

i

ryn

i

nektnými. Svatbou jakoby listopadový podveer ožil, májem zadýchl, zasršel; jakoby teplé, hrub lahodné listopadových mlh a kalných nános slunko zazáilo skrze oblak, válejících se nízko nad zemí. Vozy hmly Kouimí a lidé vybíhali z dom, hledli, rameny krili, posuzovali, kdo to jede a kam. Nejeden poznal bohatého mšana, sedícího s nevstou ladn ustrojenou na pedním voze, nejeden pozdravil, rukama zamával. A Mikeš Sudlice s vozu kiel na známé, pozýval je ke Kokotovi na trunk uherského vína.

kvty zavonl, svtluškami

J. F.

6

KARAS:

Brzo prostorná liostnice byla skoro plná. A krátce po svatb pijeli do msta jiní hosté, dva obstarožní rytíi na vysokých, grošovaíiých kobylách, jist více tahu uvyklých, nežli nošení jezdc, pak výrostek hubený a nohatý, asi dvanácti- až tináctiletý, ostrých rys, oblieje podlouhlého, dosti zajímavého, vlas kadeavých, spoutaných modrou stužkou, v apce tmavé, kožešinou olemované, zdobené dlouhým, stíbitlesk^ lým pérem, v popelavém plášti dvakrát nabíraném, s kuním límcem, karmazínovou podšívkou a pacholek asi ticetiletý, v kukli erven lemované a v hndé burce z laciného domácího sukna zavíral prvod; pacholek sedl na bdném koníku, jenž bral se v ped jako matonohý. z Kolce pochoval vera milovaJeli z pohbu, rytí dnes jel se synkem Oldrou a svakem a v Kostelci nou ženu tržit o ddinu hrub Žíželicím. k Pankrácem z Veselé za Kolín, hubenou, která mu tam ddickým právem pipadla. Poteboval penz, nebo chtl synka odvézt k píbuzným do Prahy, do trudno, škol, doma bez matky bylo by mu zajisté smutno v cizin na bolest spíše zapomene. A synek, oi ješt zaslzené, již se trochu tšil na Prahu, o níž mnoho a mnoho krásného

Tma

i

slyšel.

V šenkovním dom u Stíbrného kola svatba zabrala velikou pední místnost, nízkou, klenutou, páchnoucí po jalovinkách; hudci uvelebili se kolem ohromného krbu, v nmž celá polena s mírným praskotem plápolala a když hrdla svlažili douškem tíleté medoviny, zabudli skonou a cymbál ozýval se nejvíce ze všech inštrument. Ženich s paní nevstou, vysokou, štíhlou, pknou, od vtru a chladu zrmnnou, zasedli k dlouhému stolu pod holubicí a kolem nich posedali ostatní, kam

který

Rytíi

práv

mohl.

tém

do hostnice nepozorovan a Pankrác Moihub, jenž byl tu už dvakráte neb tikráte, vedl ostatní pímo do malé zadní komoice, kde místo dveí tžká hunná vešli

žlutozelená jako ony pkné citrýny, hrub vzácné lahodné, které tehda v Praze apotékái z Vlach prodávali.

koltra, i

V komoici tma z

r>tí

—

a chladno jakoby tu

zaklnul, Hej,

je-li

mnoho

dní netopili a jeden

druhý zadupal, aby Kokotovy Hdi upozornil. tam kdo kikl.

~

NA 2I2KOVÉ VÁLENÉM VOZE.

—

Už jdou A skuten

7

—

zabruel druhý. dvée, pak druhé, ve stn. 2 chodby, ozáené adící pochodní, vbhhi služebná dívka, ne•veliká, mladá, pkných oí; uklonila se hluboko, odbhla jako 5rna a už tu byla opt s hoící voskovicí, zasazenou do bronzového svícnu, tepaného, podoby rytíe, pemáhajícího sa. Postavila svíci na stl, široký, oechový, s trnoží ezanou, odbhla a vracela se s náruí díví. Než rytíi plášt povsili na hák vedle koltrj- a odepjali mee, ohe praskal v krbu. Dívka opt zmizela. Ale již zapraskaly schodky pod hrub tžkdesi zavrzly

pkn

kými kroky.

Sám

nkdo

Vít Kokot, pozoruje, že pijel

vzácný, spchal

3!ové hosty obsloužit.

Tma ných

z Kolce, muž asi padesátiletý, vysoký, iimrný, silžilnatých rukou, oblieje podlouhlého, proatého dvma

zarudlými jizvami, oí šedavmodrých, ponkud písných, výrazu pánovitého i prost odpudivého, upjatého, pocházel .z rodiny, která nevynikala bohatstvím ani veejnými hodnostmi a byl stále v sebe uzavený jako lovk, jenž astokráte už potkal se s nepochopením a zápasil s lidskou falší. Byl upjatý, .ale z jeho chování vyzírala hluboká znalost života -trpký rozum i

lidí,

jimž

dostalo

se

asto nevdku a zídka

kd\'

teplého

stisku ruky.

Jeho dd jezdil s dobrodružným králem Janem po svt, skorém dvacet let sbíral rány v kolbách bitvách a pobíjel rytíe, kteí jakživi neublížili jeho otin, nebo jeho rodu; poi

sléze bojoval u Krešfaku, v daleké Francii, kdež utržil .•strašlivých ran

z nejsilnjších z

Worwery,

a pokryl se

velikou

Anglian onoho

slávou,

století,

ale nic jiného nezískal

sira

mimo

skoliv

si

pt

jednoho

Tomáše Moora

slávu a rány;

jiní

milovnému králi tak dlouho a tak •oddan, a pece dosáhli vysokých úad dchod pebohanesloužili dobrodružství

i

—

Tma

starší z Kolce a na Tisové dom se vrátil pan lovku nepodobný, osekaný nmeckými anglickými šaršouny, bez jediného denáru v sáku a doma nalezl tvrzku napolo rozboenou, ele rozbhlou po svt, stodoly prázdné, chlévy niemné, pole úhor a rozsáhlých bor cizí lidé užívali,

tých

—

Jídyž

hospodáe doma nebylo.

i

8

J.

Tma

F.

KARAS:

když pohledl na svoje zubožené hospodáství, zamrzel se poprvé v život na službu, na marné slib\'

Pan

starší,

na rány, jež nyní otravovaly mu zbytek života. i Jeho syn Mikeš sloužil králi Karlu tvrtému a zahynul v mladých letech v Pise, když zrádní Vlaši krále Osypali s burdíi Stelu z Kolce postea tulichy v rukou. Mikšova bratra poselstvím císae Karla do Polska lili uherští zbojníci, když jel s a po nkolika týdnech zemel v Tšín, následkem rány špatn ošetené, avšak rodin zesnulého nedostalo se žádné náhrady. Zapomenuli na ni v Praze, král ml jiné starosti, pouzj ty odmoval, kteí stáli mu na oích a dla nastavovali. Stela zstavil dceru Evu, veselého smíška, zpváka a syna Tmu, po otci ddu zamlklého; dcera zemela v osmnáctém roce, zahynula pod kopyty splašeného kon a malý vyrstal u matky, od malika napájen myšlénkou, že jeden velký nevdk svtem vládne. Pesto, že pochyboval o uznalosti mocných tohoto svta, když mu bylo dvacet lei, odjel do Prahy, sloužil králi Václavu, ale jedinou odmnou byly ony dva ervené šrámy, jež utržil, když bránil krále Václava proti zpupným pánm, s nimiž sám arcibiskup za jeden provaz krále Jana

Tmu

Tma

Tma

i

Tma

držel.

Po ase

vrátil se

dom,

oženil se a

žil

ponkud v

ústraní,

nerad z domu vyšel, nerad návštvy u sebe vítal a nikdy je neoplácel. Sousedé šlechtici poali se ho stranit, pánm zdál se malým pánem a malí vladykové, zemani nemile vždy nesli jeho uzavenost, již necliápali. íkali o nm, že je pyšný a k tomu pán z Nemanic. Jeho uzavenost ale pošla spíše z rozmrzelosti, nQžW z pýchy, z trudu života, ze zklamání, jež mu pinesl a upjatost bylo lze vysvtlit chudobou, s níž rytí neustále zápolil jako Anteus se svým nepoddajným balvanem. Jiní, ano, jmi dosáhli úad, statk a bohatých sinekur, akoli nevykonali tolik, jako z Kolce, jenž dnem nocí jel do Lužice pomoc shánt, když Rožmberk u Berouna zajal krále Václava. Dva kon uhnal a zaplatil je vlastním grošem. Nikdo nevzpomenul na to; když všude zmatek, ve všech hlavách, ve všech srdcích, (>n jediný projevil klid. Mnozí naíkali, z Kolce jednal. Nikoli pro zisk. Proto, že ml rád krále Václava, protože v nho

Tma

i

Tma

vil. A protože nevil pánm, dovi a všem, kdož v

té

he mli

arcibiskupovi, Joštovi, Zikmunprsty.

Pány

znal,

hrub dobe

NA ŽI2K0VÉ VAI.ECNAI VOZK.

je znal, králíky

neuvázl v šetil.

A

jejich

byl-li

.

.

9

a bál se jednoho: aby král Václav trvale

kon

rukou. I^roto dva

zdar v

Tma

té

uhnal, proto zdraví ne-

pi, byl zdar ten jeho dílem

uml

!

Honili ho,

když bželo o kži jeh(j krále. A neznal únavy. On pobouil vévodu Jana Zhoelického, on táhl s pedvojem jiroti nenasytným pánm a bojoval u Hor>', u Vorlíka, u Píbenic, u Tebon jinde, mee neodložil a železného odní nesundal s plecí, dokud král oper nebyl mezi svými, le na se jaksi pozapomenulo ve clivíli, kdy osvobozený král své vrné odmoval úady a nevdk zabolel smlého bohatýra. Nestál o peníze, ale byl z tch, kteí jsou ponkud ctižádostiví, rád byl by se byl vrátil dom se sebevdomým gestem lovka, jenž nco platného vykonal a jehož zásluh povšimnul si sám král. .lak asi hledli b>' soudruhové jeho mladých let! Sedli doma, u mísy kaše, když on za krále hlavu nastavoval, když krvácel za eskou zem. A zatím dom nehledli na nho, ba ani žádný kale nevdl, že se vrátil. To jej zamrzelo. Pan z Kolce nezlobil se na krále Václava, mrzel se jen a jen vždycky na divný rodinný osud. Nelze \yniknout, nelze uplatnit svoje s chopnosti, nebo všecko je bruíval pan Tma, proti lovku. liíz v to a tikrát híz po ase pece se uklidni! Ale bolesti. kdykoli vzpomenul své a už jej pouze bída žrala. Zboží malé, hubené, bylo nutno ohánt se za dva. Proto rozhodl se, že pošle synka Oldru do Prahy, snad aspo jemu podaí se prolomit zed nepízn osudu. Oldra z Kolce byl dobe vychován; plebán z Kostelce nauil jej vzácnému umní liternímu a mladý panic peetl již Letopisy Trojánské, divnou kroniku Mandcvillovu o cestách po svt nkolik jiných kronik dobrodružných rytíských, v onch asícli velmi oblíbených; také etl bibli a opisy Husových traktát., nebo jeho otec Husa, mistra v národ proslulého nad všechny, v Praze poznal a hrub si ho vážil. Když do Cech ped lety došly zprávy, že mistr Jan v Kostnici, v plaz Kolce truchlil, jakoby vlastního menech dotrpl, pan bratra ztratil a velmi píke odsuzoval uherského krále Zikmunda, že glejtu slovem ješt mocnjším nebránil, že zalez' ped knzky jako štn, aby ho Mladý Oldich ve dvanácti letech jezdil na koni jako njaký ale nedohonili,

z Kolce

klikovat,

i

Tmu

Tma

—

i

Tma

.

.

.

J-

10

F-

KARAS:

zvi

se vyznal jako starý pan strýc, Pankrác Moihub z Veselé, matin bratr. Moihub, rovnž vysoký a hubený, zarostlý hustým, dlouhým vousem, jako len plavým, jednooký, smlý v ei v inech, byl asi o dva roky mladší, nežli pan z Kolce. Také on bohatcem nebyl, v jeho Veselé asto nebývalo hrub veselo, zvlášt pede žnmi, kdy sýpky a špýchary byly už do posledního zrnka vymeteny. Ale pan Mioihub myslivcem byl nad jiné dokonalým a na všechnu bdu svta zapomenul, když s kuší v ruce mohl se toulat hustými lesy mezi Labem a Sázavou. Pankrác Moihub také nepohrdl njakým douškem a dobrým pokrmem, rád peité s cibulnon šalší a s rozmarýnoxi, a ryb3% ryby nade všecko! N.ebyLsamotáem, zapadl-li jednou za as nkam do veselé spolenosti, rozmaru nepokazil. Nyní sedl nad džbánem staré, vyleželé medoviny a nad mísou skopového v jakési šalši, vonící jalovinkami a všelijakým koením, pil s chutí utrmáceného lovka a jedl s vlky

Kumán, šermoval dokonale a ve myslivec.

Tomu

poslednímu uil

jej

i

Tma

o závod.

Z pední, prostorné hostnice skrze koltru citrýnov žlusem hlas dud, kobzy a cymbálu, smích a zpv. Hle, jak jsou veseh zabruel po chvilce pan Moihub, slova poádným douškem zapíjeje. .

tou doléhal

—

—

— A mn k slzám trudno — opáil Tma. — Hej, brachu, zapomeneš, musíš zapomenout, abys nebyl bábou škytavou, rytí, to pevnost, sebepemáhání. — Ano, lovk musí se umt ovládat, avšak ovládání krutého smutku neumenší. osud brachu, osud — Mohli jsme také zajet jinam. Ale kdo vdl, že tu svatba! hej,

síla,

Ej,

Nu, už se stalo. Hej, Co pravíš?

je zlý.

brachu, zdejší medovina

hej,

je

nad víno!

— Nic jsem neekl. — Tak Myslil jsem brachu! Neerni jako sýci Nebožky vná škoda, ale nákem nevzkísíš! — Vždy nenaíkám. Jen mi smutno. — Takový lidský osud. Rodíme se a opt umíráme, nu, .

.

.

.

Ej,

ji

je

co dlat, bylo tak a bude na

—

Vím. Vím. Ano

.

.

.

vky.

NA 2l2KOV. VAl.KCNM VOZK.

— A tam vedle skáou Jsou mladí a — Mladost radost ti

Pravda

plní

.

.

.

V íce,

té chvíli

dvma

.

.

.

.

.

.

ohn

liej, .

.

skáou

11

až se

zem

tese.

.

.

rozhrnula se tžká, hunéná koltra a

d(j

konio-

voskovými svícemi ozáené, nahlédl njaký muž,

nejmí ptapadcsátiletý, hrub silný, otylý, ducatých, rumných lící, ovroubených knírem pevislým, dlouhým a vousem již prošedivlým, hustým; za to vlas na veliké, mocn vyklenuté lebce málo, že by je lovk lehce spoítal, kdyby

již starší,

ducatý muž jen chvilku tiše postál. Byl odn atlasovým kabátcem, kdysi blank.Mným, nyní pivem vínem všelijakými šalšemi pobryndaným, pod atlasovým, rozepjatým kabátcem druhý, z tlustého domácího sukna barvy rezaté, jako liší i

i

Takové barvy hylii suknice, spjatá kovaným pásem tsné, piléhavé kalhoty, konící v rudých, žlut lemovaných škorních, hrub velikých. Muž nahlédl do komoice, zamžikal oima, pokroil a ekl Jsem Vít Praka z Náhody, tu se svatebany jsem pijel, s Mikšem Sudlicí z Kolína a s Martinem, zlatníkem od Velkého orla z Prahy, otcem nevsty. Šenký, šelma nabíjená, ekl mi, že tu o samot dobí lidé sedí a já prosím vzácné vimy, aby se nepohoršili naší veselicí, aby k nám pišli na doušek vína, ali vhod to vašim hodnostem. Akoli šlechtici a oba už dávno pasovaní, jsme pece jen prostí lidé a žádných úad nezastáváme; rádi bychom šli mezi vás, le nehodí se nám to a nelze, vy ze svatby jedete, my práv z pohbu, tuhle svakovi zemela manželka, moje sestra a vera jsme ji teprve pochovali, uznáš pane Víte, že ekl Pankrác Moihub. nelze žal s veselím v jedno smísit Promite, promite, rytíi, nevdl jsem a krmá, šelma nabíjená, nic mi neekl, když jsem tuto missi na se vzal. Ach, to nic a nepohrdl-li bys, pane, douškem naší medojsem Pankrác Moihub z Veselé a tuto mj svak viny kožich.

i

—

—

—

— — .

Tma

.

z Kolce

.

.

— Jakže? Tma z Kolce? Onen proslulý rytí Tma, který

u

Píbenic bojoval

divno,

Tmo,

že

pánové. A to mi jsme spolu pod PíbeAno, byly to tehda jinší asy, nežli

? Rád, rád se s

jsi

mne

nicemi v jednom houfu

nepoznal,

stáli.

vámi

vždy

napiji,

J-

12

F-

KARAS:

dnes! A oba jsme se zmnili, ani nepoznal! Hoj, stárnem, stárnem!

Pan

bych t, starý brachu, už

já

A

slyšet o

tob

léta nebjlo.

Kolce trochu neochotn odpovdl:

z

— Nebylo slyšet o mn, nebo jsem doma sedl, o hospodáství dbal. Co z toho, sloužit a sloužit! Nic — A to zase neustále ve svt! Sám nevím, kde jsem .

.

.

já

U

Qrunevaldu, ve Furlandsku, v Bavoích, Falci,, ví, kde všude. Ano, jako ten peletavý pták. A naposled jsem v Praze uvázl na njaký msíc u Martina, zlatníka od Velkého orla, nebo jsme starými páteli a nic nedbám, že já šlechticem a on pouhý mšan. Za to mšec má zlatníkm, šperk zhotovitelm, lid pro tžší, akoli nyní samé hádky o traktátech nemá asu na veselíce, na zdobení se a života užívání. Tam v Praze, brachu, nyní samé uené disputace, tam ševci nyní mluví jen o transsubstanciaci, o Viklifovi, mistru Janu z Husince, o Jeronýmovi, Jakoubkovi a jiných mistrech knzích, kteí Prahou hýbou, nejvíce dnes o Janu jako vlna prudký. Ano Želivském a to je lovk ohnivý a mnichy umí prohánt! Metla na n, metla hrub pilehající, však metlika neškodí, mniši už hodn nekesansky žili ve svých bohatých klášteích. Ale ty hádky, uené disputy aby ert vzal, niemu nerozumíš a ani v bázni boží napít se nemžeš. Ano. Každý sedlák prták v Písm te bádá. Hej, asy! Avšak vaše medovina není zlá. Na vilkum, starý druhu, na vilkum! Nemra se a pij, kdo ješt trochu mžeš!

všude byl!

v Lucemburku a kdo

he

i

i

i

i

— Pozoruji nezmnil ses — A, medle, pro bych se mnil? — Tak S asy — Eh, a se asové mní, jak chtjí, dokud .

.

.

.

.

.

.

a medovina, já nezasmutním, já se

kik, hádek

.

na svt víno nepromním. Nemiloval jsem je

a kdovíjaké uenosti, starých, plesnivých lejster, po nichž ani pes nezaštká Pamatuji

— —

—

—

A

nemiluji toho

písnika a víno,

ej

všeho do dnes. Kobza, cymbál, veselá To nco! A trochu pátelského po-

víno!

klábosení,

— —

Tedy v Praze

V

Praze.

žiješ?

NA 2IŽKOVP.

— —

I

my

se

VÁLI-iCNh.M VOZi,

tam podíváme dost brzo -

Rád vás uvidím a

ekl Moihub.

Prahou seznámím. Ach, promnila

s

se veHce, si
—

13

Ano

.

.

Slyšel jsem.

—

Nmce jsme vytlaili z universí a tlaíme je z úadu, i\aždému což jeho jest a naší je eská zem. Rádi hosty vidíme, dobrého pejem, ale tihle hosté byli píliš nesrstní. Chamtivci. Pouze na svoje mšce myslili. A vypínali se! Host ryba tetího dne páchnout zaíná tihle páchli nesnesiteln, rádi jim

i

.

— Pravda pravda — Ale Tmo nepiješ .

.

---

—

.

.

.

.

.

.

neml.

štstí, že jich král Václav rád .

.

.

!

.

Chuti nemám.

Na

Sedíš jako leklá ryba!

Pan

Tma

nepíliš

vilkum! Af

žijí

Píbenice!

laskav pohledl na vtíravého

hovorného soudruha, ale

pece

si

s

hrub

i

ním pifukl okrajem íže

a zahuel:

— Pravda,

u

Pnbenic jsme spolu v jednom šiku

asy obrátil hrub Praka Rytí

Avšak

jak ty

stáli.

uletly. Ej ano, pravda, stárnem, stárnem velikou íši

vzhru dnem

a

.

.

ja-

zaznl njaký tasák, ryný, zykem zamlaskl. Z hlaholný, cymbál opt všechny inštrumenty pekikoval. Panic Oldra už chvíli stál u vchodu a koltru porozhrnul, otvorem hledl na kepké tanenice, vínem hudbou rozeháté vedlejší jizby

i

II.

.

.

.

Záplava divoch.

vladyckého rodu, jenž na Královéhradecku. vpádu nad tatarského za v poli se vyznamenal Jeden z pedk hledali dob tch od jiné a byl králem na rytíství pasován jim ani Prakové z Náhody štstí ve dvorské služb, ale liáhoda nepála, vtší páni pobírali všechno, co bylo na rozda-

Pan

Vít

držel

Praka ped lety

z

Náhody

neveliký

pošel

z

dvr Náhodu

—

malí jen ranami bývali štde obdaeni a dostalo se jim platonického uznání, za nž ani hubené krávy si nekoupili. Pan Vít sloužil dobrých ticet let a vysloužil si práv tolik, aby

nou a

ti

J- F-

14

kdykoli s

eckým

KARAS:

filosofem zvolat mohl, že všecko své s sebou

chudoba jej dvakrát nehntla, byl to veselý brach, dost statený v putkách s nepítelem s osudem hrub nepejícným, znamenitý piják a pi tom filosof samorostlý, jeden z tch patron, jichž tehda v Cechách bylo na tucty. Dovedl jedno, co

nosí. Ale

i

druzí nedovedli:

niím

svt

se dlouho netrudit.

ByF žertovný,

ilý.

všude vidH, kam zavítal chléb, nebo cizí, jen vbec svj lhostejno, jí-li a bylo mu celkem když chléb tu byl a v korbílku njaké napití. Nerad se pel. každému dovedl uhodit do noty, ale v jádru byl dobrým lovkem a vlasti milovníkem hrub oddaným. Rostl v družin milc krále Václava, jeden z nejposlednjších hodností, ale z nejpednjších rozumem a nasákl jejich zásadami jMko houba vodou. Pamatoval Václavovy srážky s arcibiskupem, s Puchníkem. s knzky pražskými, velmi pj^šnými od dob císae Karla, s pány, kteí nejradji království mezi sebe by rozdlili a krále poslali na výminek, pamatoval boulivé asy Husovy Jeronýmovy, srážky mistr, scholár, knží, rozdvojení pražského mšanstva, zápasy s Nmcem sršatcem o primát na universit v obci pražské. Nejednou sám tu a tam pomohl rozumem, nebo silnou pstí, více rozumem, nežli pstí, nebo k stáru už mén po soubojích a prakách bažil, akoliv dosud nezapomenul. kterak šaršounem nutno mávnout, aby protivník lehl do trávy.

mnoho vidl ve

a proto

jej

rádi

i

i

pesvdením, držel s Cechy proti Nmcm nehodným knžím mistrm, Husovo uení potírajícím, ale nebyl vášnivcem, nebo cit nikdy rozumu nepevažoval. Tmu rád uvidl, nebo pan z Kolce mimodk pipomenul mu ony asy, kdy byl mlád, kepký jako jelen v oboe ^ Cech rodem

i

a s Husity proti

kdy

i

hory penášet. Pan z Kolce -hledl na nho stále úkosem, jakoby se hrub netšil z obnovení staré známosti, ale Vít Praka nedbal, dopil medovinu až do dna, pochválil ji znovu a pisedl bez rozpaku. Zabruel: Tam ti na tanec myslí, na cymbál, na skonou a já už starý na takové tumulty. Dobe mi tu mezi vámi, o jiných iisích si popovídáme. Ba, ano, vždy my ti pamatujeme hezkou hromádku let veselých neveselých. Pravda Ano ... si

troufal

—

—

i

.

.

NA 212K()M;

— liž

he

jaké

asy

I

Cíni dál

NOZI:.

15

Iie, milá brachu,

ale

snad

nemže, zdá se mi. Ba, ano, divno te u nás. Václav na pravd boží, v Praze ncklidno a Zikmund

Král nu,

A te

VALECNM

ani býti

.

Zikmund

— —

bh

as

.

nestaví.

A

kde Zikmund? Ej, šlaci vdí. snad ješt nkde v uherské zemi, nebo v Nmcích, já o niio nedbám a myslím, že nikdo poctivý nedbá. Pravda, Husv glejt nectn porušil. A králi Václavu život otravoval drahn let. Ty nevíš, Tmo, tys doma za pecí sedl, ale já vím, kolikrát Václav hrub sršat klnul na Uhra, aby híz do jeho mošny, aby kopa ert jej eh, stydno dopovdt. \ íš-li, že z Pasová ped rokem do Cech otevený list poslal, že v onom list eský národ tupil, z kacíství nás obvioval, z nepoádného života, krále tupil a vojnou mu hrozil! Tak-li bratr jedná? Pkný bratr, aby ho mor schvátil! Král Václav tehda sedl jako zaezaný, škartici etl a krev poala se valit do hlavy. Jen chrel bratr bratra a my už myslili, že ubožec skonává. Ej, týlem v elo mrsknul! A novým listem jej poastoval z Lince, Zikmund ten ošfara starý, belhavý Jan Dominici a na krále doráželi, vojnou hrozili tak dlouho, až podlehl. Ale já vím, jak zápasil v duchu, nežli poslal své rady do Skalice, nežli uvolil se poslouchat mladšího Zikmunda. Král Václav ml své chybiky, tam ten Uher má jich stokrát tolik, ba tisíckrát, tisíckrát

— —

.

.

i

pkn

i

tolik,

hrzno

slyšet, co o

nm

lidé

mluví.

A

njní chce

nám

kralovat.

— Bohdá nebude — ekl pan Tma. — Nebude! — dotvrzoval Pankrác Moiiiub. — Vy tedy také proti Zikmundovi? — My a každý ádný Cech, každý pravd>' boží milovník. Toho nezapomeneme, že Jana Husa nectn — Tak, tak. Re takovou rád lovk nebo královzradil.

slyší,

by strašn upadlo, kdybychom Uhra pijali za pána. Už ve Skalici povdl, co chce: vyplenit Husovo uení tak, aby po ani památky nezbylo, spálit spisy, vyhnat mistry Husity, suspendovat kališné knze, všechny úady odevzdat do rukou íman. Tak nám hrozil. Pst zatínal, poskakoval jako zbsiství

nm

lec, ej,

hada

i

draka bychom

si

v zemi usadili! Ale

pece

jsou

!

!

16

F-

KARAS:

mnozí mezi námi', kdož praví, že Ziivmund je zákonitý pán koniny, mnozí by jej pijali, kdyby to, ono slíbil Snad slíbí, ale nedodrží! Tak! Tak!

—

— —

Všickni ti rytíi sklopili hlavy. Mleli hodnou chvílí.

Pan

Praka z hluboká pihnul si medoviny, setel narudlý mok kníru a opt hledl kamsi pod stl. Ano, tu rána, tu ved

Vít s

Jak být bez krále? Pijmout Král mrtev Zikmunda? Nelze. Nelze. Kdo jej pijme, zape Husa, Jeronýma. a není arkana

.

.

.

.

Zape obrodné snahy dobrých ech. Kalich zape.

Zikmund nepopustí, dokud neuhodí na sílu, na vojska. Ale kde ta vojska, když v tisíc hlavách tisíc smysl, však poátku nikde? Jak zvednout odboj, když tu neochota, tam neochota. Když mnozí a mnozí pouze naíkají i

.

—A

.

on se zapísáhl, že ani jediného kališníka v Cechách V Cechách, ani na M^orav opakoval po hrub

—

trpt nebude.

dlouhé chvíli Vít

Praka

Náhody.

z

— Nebude trpt ... — Strpíme my — Však mnozí pece íkají, že bylo by lépe Snad by prý v nem uhnul. — Nám neuhne — ekl Tma z Kolce. — Pravda. Nám ne — pidal Moihub. — A páni korouhevní Ti dbají o vci. li

jej

.

spch, o

hodnosti,,

jiné

.

I

s lítostí.

— Pravda! kudy kam. Páni

A

lovka,

napil se

Co

na

jeho slovo!

bojí se

sebou Zikmunda,

O svj

pro-

úady. Ti budou mlet.

— Leda že by pan enk z Wartenberka — Toho Zikmund svede. toho — Zle, zle v království, milí brati! — Zle, vru zle na svt. — A Zikmundovi pece vit nelze — zahuel jakoby

vyjednávat.

nežli

.

.

starý rytí,

to z hluboká.

Co písaha!

Le

mnozí nevdí, mli nad v Praze tu a tam najdeš

toho nového hnutí a radji by

koho

jiného.

jenž soudí, že lepší smír a

1

vný

pokoj.

NA 2l2KOV. VÁLKCNtM VOZK.

—

A vLMiá

potupa!

uvit, kdo jednou slavný

lJi)liié

17

pravd.\- zahynutí!

slib zrušil!

Uvé

Nelze

lapkovi a on

toiiiii

t

za

hrdlo uchopí.

—

Tak, tak. Zel, že náš rozum nebude o cestách národa rozhodovat, až Uher stane na hranicích. Bojím se, že veliké roztržení nadejde, spor mezi lidem a stav>-. A lid bezprávný, jeho hlasu nikdo nedbá, ano, to zlé a tikrát zlé, braši. Co všechen rozum, co právo, co svdonn', když jen rozhoduje poet

me, nežli

koní a prapor. Nás drobnou sedláka robotze.

šlechtu páni více

si

necení.

— Uvidíme, jak bude. A dojde k zlému, nu, pisám, bramleti nebudeme! — ekl pan Tma z Kolce. — Pohle na mravence, obyvatele onch kupek, po lese li

chu,

roztroušených: jsou malí, ale snad medvda, lva by zhryzli. kdyby na jejich domov útok poal. A tak my malí toho královského lva z Uher osypeme, každý z nás umí zatoit a sedláci mšané rádi nám pomohou. Byl jsem na Kížkách a vidl jsem ducha poutník dodal pan Moili ub z Veselé i

i

i

meem

i

—

rázn, odho^Man.

— Sedláci? Ti že by — Ano! Vmi! Ti nejmenší. — Nevím, nevím, brachu. Co

když meem neumí zacházet, kuší, ani sudlicí. Pchoty jakéž takéž by z nich byly, ale co pší lid proti silné, obrnné jízd Zikmundov, proti celému nmeckému svtu, jímž hne proti nám? Rytí jako rytí, ale sedlák nic pláten v boji s železnými pán\'. Mluvil sice nedávno Jan Žižka, víš li, Trocnovský, že pijdou asy, kdy pchoty budou hrubé užitenjší nežli všechno proslavené kostvo, ale já pece nedovedu pochopit, kterak by to bylo možno. Le dokejme asu, pátelé. ozval se njaký Hej, pane Prako! Hej, rytíi! jsi tu? koltrou. hannou hlas u vchodu, hned za opáil starý. A co chceš, Mikši? Sbíráme se. Pojedeni. Kon si odpoali a as do Kolína, do ložnic. Spchej! Nezamrzni tu! nerad, musím s nimi. Snad se ješt nkde sejNuže, dej Bh vedle sebe, nikoli proti sob vojna, deme a bude li ekl pan Vít Praka a stisknuv pravice obou rytí, potepal

— — — —

pláten sedlák,

—

—

a

—

13

I.

KARAS:

F.

Oldrovi po sousedsku na rameno a odcházel do hrubé šenkovní kikem opt jizby. Po chvíli zapráskaly bie a vozy s hudbou i

hnuly se

Pan drahnou

dál.

Tma z Kolce,

hlavu v žilnatých dlaních, sedl a

mlel

chvíli.

— Na myslíš, brachu? — zeptal se druhý, živjší, hovornjší, medovinou rozjaený. — Na ty staré asy, jež mi onen Vít Praka pipomenul. lovka svt

Och, ano, tehda

—

Avšak

více tšil.

poslyš!

Svatba se vrací? To není cymbál s dudami a kobzou. To bitva njaká. A hle, už uhodiU ve zvon! Jist! Hej, co to?

— ocel, mee, to — Bitva Kdo by se tu — Snad veselci nco Pan Tma pokril rameny. — Pojme pozít, co — vykikl mladý a uchopiv erný bil!

.

.

spískali.

ti

to!

pérem stíbit

l}irýtek s

Také staí

.stela.

mei

ped

rytíi,

lesklým,

když hluk

vybhl

komoice

z

jako

neustával, vstali, opásali se

hostnici. Ze všech

dom

už lidé vybíhali, poloobleení, vyjevení, zdšení. Z blízka doléhal šturm, promísený táhlým, jakoby žalostným dunním zvon, hlaholeni polnic a kikem eským nmeckým, avšak nmecký byl hlua vyšli

i

njší a

vihled

slyšet

úpní

— Co

kýe, kajd

je

prudký, dsivý, neumlkávající. Bylo a nkolik okrvavlých lidí pebhlo kolem. z Kolce šenptal se pan to, co se dje? se

blížil,

—

jenž také

a sukni, s

Tma

vybhl ped dm, prostovlasý, v lehké chodcí tesákem v ruce. Šenký Kokot hlavou pohodil,

zahuel; Nevím, pane rytíi! Snad lapkové

— — Nikoli,

to kutnohorští

Nmci

jacís!

Oldra, jenž vracel se, uícený, z ulice, kde i

sudlic

znl nejpronikavji.

—

—

šturmují

Nmci

kik a

osypali

kiel cinkot

msto

panic

me

a pustili

náhlý šturm, nežli strážní se vzchopili, už pebedli píkop a vtrhli do msta. Havéi a jiný lid, Cechy tepou v dolní ulici. Vždy ješt plný mír v zemi, as pokojný, dobrý a naši sousedé s Kutnou Horou v míru žijí, v sousedském pokoji. Nebylo hrub stížností. Nebylo. Pro by tedy To njaký zma-

—

.

tek

.

.

a

lile!

Nastojte!

Híz

do nich, mor

.

af je žere

do soudného

NA 2IŽK0VE VALECNM VOZE.

Záe! Rudá záplava nad msteni! Hcj, Hoh-pomozi, ervený kokot už kokrliá!

dne!

19

lidé. olien!

Olie!

Šenký od Stíbrného kola poal rukama lomil; ohe byl Kouimi vždycky zlým hostem, dm na dom, stechy nejastji devné, všude pavlae, všude dost holavých látek i\ zaduje vítr, dm od domu chytne, celé msto lehne popelem. Ovoce staleté práce bude v pekle! as aby pral tu rotu paliskou Njaký mšan s krvavým šaršounem v ruce bžel v

li

.

.

kolem a volal:

— Nastojte! hoí už

U

a chitilo

Nmci je

i

me

klí

hoí, u Andla hoí, u Dvou také Malínského! Jdou havéi z Hory a naši

u

vedou, Kirchrle, Tugiit a Stohals. Ti jdou vpedu, zrádci z Hor\do set. Zpeili se

Nmc

nekolní, pikléi a za nimi s

našimi,

—

Mor na

— V se,

zrádce'

lidé,

v se!

skuten

vytrhli v pole, osypali msto bez výstrahy a vedeni kouimskými Nmci, šturmem zmocnili se parkánu, prolomili branku a vtrhli do msta jako boue v les, klidn dímající. V erných a rudých kápích, noním pízrakm podobní, valili se hloub a hloub do ulic, zatlaujíce mei a kyji velkými heby pobitými strážné mšany, které útok z lože vyhnal. Aby vidli na krvavou ezníka Malínského práci, vmetli ohe v v u Klí a ervený kohout zakokrhal na stechách hrub divoce, rudo plameny vyskakovaly k zamlženému nebi a z nich sypaly se žhavé snopy jisker; hluení plamen mísilo se v hlomoz bitvj'. Polekaní mšané odhazovali zhra a prchali, kam kdo mohl. ale brzo Jen nkolik odvážnjších znovu postavilo se nadobro zlomen. Vítzný jeden po druhém klesal a odpor byl kik, drsný a bczuzdný naplnil msto. Havíi se sekerami v rukou vrhali se na domy, které jim domácí Nmci oznaovali, dvée rozbíjeli mohutnými úderj' a uvnit jako zbsilí ádili, nikoho a nieho nešetíce. A zá požáru osvtlovala strašné divadlo, jakého kouimští dosud neuzeli. Náek naplnil msto a mísil se v kruté jásání haví. Vítzové ítili se do šenk, vymedovinou, pili trunk z velkých konví nášeli sud\- s vínem

Kutnohorští havíi

nic

netušící; napadli je

i

dm

i

dm

Nmcm,

i

'

20

F-

KARAS:

opilí znovu napadali doniA', dosud ušetené. Kdo mohl, zadníbrankou prchal za msto, do chladné listopadové noci.

a

III.

Muedníci.

o

me

bží, tasil a z Veselé, když postehl bez rozmýšlení hnal se na Nmce, rodové heslo po zvyku z Kolce mžik uvaerbovních pánfi a rytí provolávaje. stranou držel. žoval, ale pak houkl na Oldru, aby se a spchal za Pankrácem. Oba rytíi sice mohli vyskoit na kon a uniknout z msta bez boje, ale považovali by se za zneuctna, kdyby jim nkdo nco podobného navrhl. Rytí od iakživa ml být obráncem slabších, pronásledovaných, mstít kivdy a zdaliž není nejvtší kivda, napadnout prosted obecného míru a bez výstrahy msto, v noci je napadnout, jako to ledajací stupkové iní? Pankrác uhodil na Nmce jako silnj^ kour, jenž smekou obklopen, ješt si vybírá mezi útoníky. Zamával meem nad hlavou a skolil hranatého lovka, jenž sekerou chtl jej uhodit v elo. mávl znovu a ual rameno jinému, lehce, jakoby vrbový proutek ual. Pan z Kolce brzo dostihl svaka a dlouhý v pravici, poal dotírat po jeho boku. Brzo ukázalo se, že tito dva statení rytíi sami vydají za pl kopy nebo oba nad horníky silou i cvikem vynikali

Pankrác Moiliub

Tma pkn

Tma

me

mšan,

i

je tém hrav, jako seká na poli

na zem klade, nepátelský^ proud a Nmci nadarmo snažili se dolehnout jim na kobylku, nadarmo nejobratnjší posílali vped; žádný nebyl s to odolat obou rytí, žádná odvaha nedovedla zdolat

a poráželi

hrub únavy pi tom

necít. Sami dva

obilí

zastavili

me

mem

jejich

Nadarmo

statenost.

nadarmo

útoili

v houfu;

Nmci

ulice

divokým kikem, nebyla hrub široká a dva mee posilovali se

v silných pravicích dovedli zadržet nával. se

Obas

vzadu ozvab'^

výkiky:

—

— —

Hus! Mí)r na Husa! Kací! ho Mor, mor na kacíe!

A

—

Tma

To zadní Nmci pední pobízeli a z Kolce pochopiU co horníky, ode dávna kalichu nepející, pivedlo do Kouimi: poíná

boj

dvou

svt,

o

nmž

jakoby v pedtuše

s

Vítem

Oldra

z

KolOe také pninálial. v

boji

.

,

.

(Str. 24.)

NA 2I2KOVÉ VAI.ECNÉM VOZE.

Prakou ped

23

Nmci a nepátelé kalicha útoí, krev po krvi hude volat, násilí vzbudí násilí Pan Tfíma z Kolce doslechl už o srážce u 2ivohošt o tom, že horníci zajaté poutníky-Husity do šachet metali clivílí

hovoil.

.první kruté utkání je tu a .

.

i

ii

veliká zarputilost naplnila jeho srdce. Jakže?

bez obrany na milost

Cech by

se

ml

vzdát každému cizozemci, každému pravdy tlaiteli? Ne, toho bohdá nebude, aby Cech nechal po sobe šlapat, aniž mee pozvedl! Když boj, ocel rozhodne mezi dvma stranami! Neestno hynout bez obrany, jako skot na porážce hyne i

nemilost

a

.

Pan

Tma

.

.

poal mšany, kteí za ním

stáli s pikami a široinami, pobízet, aby msta nedali, že útok možno odbít, havíe vytlait z ulic a ješt na pamtnou jim dát. Mnohé na

odpor obou statených rytí, ten onen mšan dorážet na útoníky v hornických kápích na lid v kapalínech, jenž s havíi pišel z Hory. A pan sekal meem se zdvojenou prudkostí, dotíral zle na nepítele, porážel jej a drtil mohutnými údery, zatlaoval horníky krok za krokem; nadarmo Nmci kieli, hrozili, klnuli; statený rytí šel vped jako boue, posupný, s oima hnvem l)lýskajícíma. Vzpomenul Píbenic, onoho zápolení, v nmž nemalou slávou pokryl se a jakoby omládl, jakoby se náhle -obrem stal. Kdykoli zašvihl tžkým šaršounem, pukla nmecká lebka; nic platný kované, tžké kapalíny, šalíe s pláty, nmecké šišáky, nic platný štíty, pavezy, tere. Kolil vše a prchali ped ním havéi, jeeli, ieli hrzou. A jako kterýsi z proslulých rek Homérových poal na Nmce pokikovat: Svoji kži na trh nesete! odpovídali nkteí, ale z pozdaNe, ty nám dáš svoji 3eka, netroufali si pistoupit na dosek širokého šaršounu.

duchu kopím

posílil

i emdihern poal i

Tma

a

a

— — — — Po em kopa hlav v Hoe? — Jen pij tam a doptáš se! —

Mnoho

zelí se

u vás urodilo, že hlavy do

Kouimi

—

nosíte,

bohdá vrátíte se s malým ziskem! ert vás Tebe aby erti hryzli! z Kolce vyrazil znovu, tlail havée úzkou Pan ulikou dol, k ohrad a prchali ped ním Nmci jako psíkové »ped silným kourem. ale

—

Tma

24

I-

F-

KARAS:

pojednou zapotácel se, otoil na míst a padl na zem vnikl do domu, pod jako dub, sekerou podatý. Jeden z nímž bojováno a vychýliv se z okna, zvedl poleno, jež v jizb nalezl a vší silou uhodil rytíe do hlavy. Pan z Kolce klesl, zachroptl, ale ješt bránil se Pankrác Moihuh z Veselé a na

Le

Nmc

pomoc piskoilo nkolik statenjších mšan. Okamžik boj byl na vahách, le najednou pihnalo se nkolik horských pancéník a mšané poali ustupovat. Pan z Veselé, zasažen nkolika ranami, padl na dlažbu a

ds

a

hrzu ped sebou

horníci" jako diví ítili se dál,

šííce.

nm

rytíKolce také pomáhal v boji, ozvala se v ská krev, zahluela jako voda na splavu; kdes na ulici sebral odhozené kopí a stoje za otcem, obas vychýlil se a bodl nktele kopí bylo tžké a mladé ruce ledva mohly je rého z

Oldra

z

Nmc,

ovládnout. s

Když

otec padl a

sebou, akoliv se ješt

mšané Chtl

vzpíral.

poali

utíkat, strhli

vytrvat, ale

nkdo

jej

jej

pry, na námstí. Poznal, že to sluha a takka panicv vychovatel. Octli zadu horníci doráželi, v pedu požár cestu

uchopil za límec a vlekl

Vank,

starší o

mnoho

let

v chumlu, ze avšak pece podailo se jim uniknout. Pojednou Oldra ucítil prudký úder a pozbyl vdomí. Když se probudil, seznal, že leží na rynku, spoután provazy a kolem nho pkná hromádka zajatc, hlídaných nkolika odnci. Poal se vyptávat souseda a povdli mu, že nepítel zajal faráe Chcdka s temi plebány, protože se k Husovu uení piklonili, purkmistra, konšely z rady, pak ezníka Vosáhlu, cínae Jíru Vraného, kantora Bechyni a ješt asi tucet jako šelmy, kališník. Horníci dosud ádili ve ale mnozí už byli opilí a ten onen, svaliv se na studenou, vlhkou

se

tarasil,

mšan

zem, poal chrápat. Utekla dobrá hodina. Oldra

mst

Kolce svíjel se na dlažb, nerovné, drsné, pošplíchané krví i blátem; hlava bolela od rány, již mu kdosi ze zadu palcátem zasadil, ruce byly odeny provazy, jež se hluboko do masa zaezávaly. Dlažba studila, ale tlesné protivenství byl by snadno pemohl, kdyby nebylo muk duševních. Kdyby se nemusel stále ptát: co se s otcem stalo? Vidl jej iícd sebou s meem v ruce, pobíjejícího nepítele jako hmyz. Tak, ano tak pedstavoval si hrdinného Achilla z Létoz

NA 2l2KOVfi VÁLENÉM VOZE.

pisii,

tak a

iic

jinak; a najednou

5 vrchu, zasvištlo a

rytí

25

piletlo ono bevno odkudsi

svalil se

na dlažbu, krví

zalit.

F^ak

ješt mihl se mu ped oima strýc Pankrác Moihub, ale více nevdl, nepamatoval a marn hlavu zvedal, nikoho tu, kdo by mu mohl íci, jsou zajati, nebo mrtvi. Ta nejistota hryzla, hryzly obavy. Oldra vrtl sebou hrub nepokojn a pancéník, li

jenž stál nedaleko, mysle, že se chce vykroutit z

horázn petáhl Cas

jej

ratištm

svojí dlouhé sudlice.

míjel zvolna. Posléze pišel od radnice

úžasn hubený, vpadlých

provaz, ne-

njaký lovk,

ponurý, zarostlý vousem už prošedivlým, jednooký, se šrámem, protínajícím seschlý obliej od pravého ucha až k nosu; s ním šel ramenatý muž v kapalínu a pedním plechu, trudovitý, rudobradý; oba chvíli hledli na zajatce. Hubený, Mikuláš Hnát z Pohledu, faktotum pana mincmistra Mikše Divfika z .lemnišf, lovk tvrdý, bez srdce, bez lící,

ivu, pokynul rukou a muž v kapalínu hned zavolal nkolik odnc a poal zajaté sbírat. Ale v mžiku byli tu havíi, kteí postelili, co se dje a poali zajaté rvát odncm z rukou. Hádali se s hubeným, cosi kieli na sebe po nmeku, Oldra niemu nerozuml, podle posunk soudil, že hubený chce, aby msto opustili a havíi že odporují, nechtjí dom. dokud se

nevybouí. Ale hubený strašliv zaklnul a horníci pili

zajatce, posbírali

padlé

i

opilé

a

nastoupili

uhnuli, obklo-

pochod. Asi

dvacet pochodní svítilo jim na cestu; nad Kouimí dosud ješt iávsia se krvavá záplava. Oldra byl až na konci tlupy, ale prodíral se zajatci ku pedu, napadlo mu, že by mohl pece nkoho najít, kdo by mu povdl o otci o strýci. A najednou radostn v^•kikl. poznal i

známou postavu. Hned za faráem Chodkem kráel jeho strýc a trabant jej se strany podpíral. Rytí krvácel z nkolika ran. seslábl. ale

pece

hub ovi:

—

—

hnali

jej

dál.

Oldra dotlail se k panu

Moi-

— nkam upláchnout? — poVeselé. — Myslil jsem, že aspo tys vzal nohy

Strýce! Strýce A tebe také lapili? Nemohls

pan na ramena. divil se

myslit:

dobrého

z Ej.

pkný

Když poheb

osud nás to potkal. Ale mohl jsem si to potká se v šenku se s.vatbou, nikdy nic

z toho nekouká.

26

J-

F-

KARAS:

— A otec? — zeptal se panic, oima dychtiv ulpívaje na strýcových rtech. — Co otec? Kde je? Tu — Tma? Hm, brachu milá, toho už neuvidíš! — Mrtev? Povz! — Tak, tak! Nu, každý smrtelný ... — Bože mj milý! Zabili — Nadobro. Ležel jsem vedle nho, už nedýchal. Pak ^

.

jej!

mne

pišli, sebrali

že

A

má

dost.

holomci

a tvého otce tam nechali, hueli po

Vidl jsem hlavu rozbitou a

jej

dv

nmeku,

rány v boku.

zamordovali, to mrzí!

— Tedy mrtev! Bože! Vera teprve jsme pochovali matku však otce ani pohbít zde nemžeme, nelze, kdo a dnes kam nás plné, hlas vedou — zahoekoval panic, oi ochraptlý, jakoby zlomený. — Kam? Do Hory — Pro nás zajali? — Ptej se hochu, odpoví pstí do nosu. — A co námi lotíci uiní, nevíš? Snad pijmou výkupné a propustí nás na svobodu? — Chlape, kdyby nás byl zajal njaký rytí, a šelma .

ví.

.

tihle

slzí

.

.

jich,

ti

s

neml bych strachu, nebo takový byl obyej mezi mezi rytístvem, že zajatec vždycky penzi mohl se vyplatit, ale tito, brachu, po hrdle jdou, po krvi baží. Holomci. Mluv s nimi, dovedeš li

jakákoliv,

vojsky

i

.

.

— Ty myslíš — — 2e nás prost hodí do šachty, jako — Ale pro? Vždy jsme jim pece neublížili? Já alespo o niem nevím — ekl Oldra. A zvdav pohledl na strýce, ekal, co ekne. — Nevíš. Nevíš. Já také o píin nevím. To o vážné jiné.

jest:

píin.

Ale oni nás mají za kacíe. Hle, ti ped námi, fará Chodek a kaplani jist budou upáleni, to Nmci prve kieli jako na lesy.

— Ale smí prostý mšan erbovní rytíe napadat? Jakým mohl soudit? Zabíjet? — Jakým právem? Nyní, chlape, takové asy nastávají,

právem že by

je

že se nikdo neptá po právu.

v

Kdo

silnjší,

a mšan, a

rytí

svt proslavený, a robotz od pluhu, má právo na své stran

NA 2l2KO\

I":

\

ALI-:CNf;M VCJZK.

27

a my jsme dnes, žel, byli slabšími. Ktlu nás vykoupí, kdo nás vysvobodí, když král Václav mrtev a královnu ý^oíii nikdo neposlouchá? Žalujme Wartenberkovi a Mikeš Divek na nj vztekle vyblekne, zub>' vycení. No, uvidíš, vlastn neuvidíš, nebo myslím, že nám stejný osud chystají. A co pomže lovku žaloba, když ležíš na dn šachty s rozbitými hnáty.

— Nevím ani — Hloupý chlape, .

.

hloupý! Ješt jsi dnes málo vidl? v Cechách, že by jedno msto pepadlo druhé? Ani za Koldy ze Žampachu, Pancéem zvaného, ani zu dob Suchého erta podobných vcí snad nebývalo. A hle, dnes na n, ale právo na jsi vidl, jak tamhle ti ádili! Me, slabé! Ej, ej, uvidíš, stáhnou s nás kži jako s úhoe, bez ohledu na to, že já jsem pasovaný a ty pasovaného rytíe syn. zabruel Oldra. mne tšíš! jsi,

Kdypak

stalo se

as

n

me

—

— Pkn — Ani mi

nenapadá, hochu, tšit t, když to nic plátno. Radji se na to nejhorší piprav! Škoda, že také ty zemeš, škoda, že rod neslavn dohasnc kdesi v šachtách, ale hubou vola nezabiješ.

— Tedy nadje není — — — Není, ba není. — Pražádné nadje — Leda že bys dovedl utéci .

.

.

.

.

Oldra pohlédl na strýce: Utéci? A kterak?

— — Nevím! Ach, kdybych vdl! Je mi mladé hlavy. Co na nás starých záleží? Nic, políbí — — Nepovídej, strýce. — Kdyby bylo njak uklouznout. Ale

líto,

brachu, tvojí

af nás tedy

lze

havéi. Nmci, knechti Horští a oi uklouznout.

smrt

dokola kolem

na šfopkách, šelmy! Nelze

—

—

Opravdu nelze

—

Ach, snad se ješt nahodí

Hochu, kdyby se nahodila, kdybys mohl njak uklouznout, bž, na mne, starého, -

nedbej.

— Bez vás neuprchnu.

i)íIežitost.

!

F-

J.

28

KARAS:

— Blázne. Hlupáku. Porouím

ti

a staršího musíš uposlech-

nout. Neznáš li tvrtého božího pikázání? Cti otce svého matku svou. A když otce nemáš, ani matee už, kdo je ti nejbližším? Já, tvj strýc, rozumíš? A já ti porouím: ute, budeš-li moci uprchnout, naskytne-li se píležitost. Nkam do polí, do brázdy lehnout, nebo ukrýt se nkde v houští u cesty a pak do Prahy, rovnou do Prahy, tam nejsnáze bys nalezl i

Porozumls?

ochrany, rady.

— Ano. Slyšel jsem. — A poslechneš? Oldra mlel, ernil. — Kdybys neposlechl, zle tebou. Ostatn, mn snad Horští neublíží — poal hocha tšit, akoli sám nejmenší nadje neml, že by ho Nmci ušetili. — Myslíš tedy, strýce — — Že se pece uleknou, když uzí rytíský pás, to nco s

velkého,

významného a kdyby pasovanému

by

sob

proti

ublížili,

popudili

všechno rytístvo.

— Sám tomu nevíš, prve jinak mluvil. — Poslechneš, odmlouvat mi nebudeš! Ano? Oldra netrpliv pohnul rameny. — A co ty blebceš! — oboil se na rytíe njaký horník — jsi

co

ty,

vrškrte, huško

nedovšená! Ml, nebo

ti

jazyk týlcem

vyrvi!

Pankrác Moihub úkosem pohledl na karatele a ponkud záptí obdržel ránu v líc a hned druhou, jen se v oích zajiskilo. Oldra mimodn ustoupil, nikoli ze strachu, nebál se o svoji kži, ale nebojázlivý v prvém okamžiku hlavou uhne, když mu náhle nkdo ped obliejem pstí zamává uhnul a již mezi nj a strýce navalilo se opilých horník, kteí poali zajatce všelijak týrat, slovy žílami. Dlouho bylo slyšet zbsilé výkiky Horských, svištní žil a sténání týraných. Farái Chodkovi oko vyšvihli, ale knz mlel, nenaíkal, zdravým okem hledl k nebesm a potichu žalmy odíkával. Poali jej tahat za bradu, za vlas již hrub ídnoucí, strkat sem a tam, do kaluží, do škarp, v studeném, vazkém blát jej celého ováleli a opt zbili žílami, avšak fará stále jakoby nieho nepozoroval. plebány mrskali, jednomu z káplase ošklíbl, ale v

i

—

i

1

NA 21ŽK0VP. VAI.KCNM VOZK.

devnou

zuby

29

krev crkeni linuila z rozknzi Martinu, jenž na uni versí hodnosti bakaláské dosáhl, opilý horník vrazil smolnici ve tvá. hoící pochodní spálil knzv dlouhý vous, rty opálil, nos, oi oboí, vlas, už odv poínal hoet, kže na oblieji zrudla a pukala následkem žáru, avšak zuivec pálil a pálil tak dlouho, dokud osleply, zmuený knz neklopýtl, nepadl na silnici a nestrhl s sebou druhého, k nmuž b> I, loket k loktu, emenem pivázán. A haví poal nyní toho druhého ukrutn mrskat, aby vstal, aby vedl osleplého, ale spoutanému tžko povstat, když soudruh jako špalek na zemi leží, namáhal se, aby ušel ránám, avšak nová a nová zátopa šleh srážela jej do bláta. lira zalíbila se ostatním, piskoili, poali šlehat muže, na zemi ležící a nkteí smolnicemi je pálili v oblieji, na rukách, na stehnech, posléze šat hojn smolou pokapali, aby jasn hoel, zapálili jej a nechali ubožce u cesty. Oba svíjeli se krutou bolestí, z hrdel dral se nelidský ev a znl za hordou dlouho a dlouho. Jíra Vraný ozval se, vzkikl na havíe, ale jej povalili na zem a poali pálit smolnicemi, ten tu, druhý jinde, každý kde mohl se dotít. A knz Chodek, nedbaje ran, které se na nho sypaly, hlasit poal odíkávat modlitby umírajících, jež zpola zanikaly v bez-

iiú

vyrazili

palicí a

bitých rt, druhému,

i

i

i

i

uzdném evu hordy. Noc byla vlhká

a studená.

Silnice jakoby vedla kamsi

IV.

Také

Oldra

štstí pro

z

v nekonenost

.

.

.

Ve staré šmelcovn.

Kolce utržil

si

nkolik pallivých šleh,

nho, že nejvtší zuivcijej

ekou

minuli, aniž

hrub

ale

si

ho

a dál, po podešve na erné, blátivé silnici, jež jakoby pissávala se škorní. oud pochodní dral se do nosu a rudé pablesky tkaly po tváích lidí, píšerám podobných. Všechny tváe b\ ly kruté nenávistné, ze všech zítelnic svítil ponurý fanatism lidí, odhodlaných vraždit jinovrce, kacíe, nepátele ducha, jenž je povšimli. Ztratil se v davu, který

valil se dál

:i

kteí nikdy neuvažují o podstat sporu, nebádají, nevyslechnou dvod rozumových; oi lidí, kteí neposedl.

Byly

to

oi

lidí,

30

I

KARAS:

a lidsky necítí, kteí jsou hnáni

iiiyslí

na níž

silou,

F-

vzplanutí

vped

nepochopitelnou

každý argument a ve chvílích fanatického se v hyeny, ve fúrie, vraždí, pálí, nií vše, co

tíští se

mní

ped niím neuhnou, bsní jako šílenci, na dsledky vbec nemyslíce. Oi býk, erveným suknem rozdráždných, posupné a temn jiskivé. Rudé a erné káp niihaly se kolem Oldry a zpod nich hledly tváe skorém vlí, >tálo jim

v cest,

ošklivé, dsící. Lidé cenili zuby, mávali bii,

nicemi, zmítali se jako

div s

v

kei

zbranmi

í

smol-

a hlueli, komusi hrozili, komusi

nadávali.

Oldra se zachvl, kdykoli jeho zraky potkaly se na mžik oima jeho dsných souputník a strážc. etl zkázu v tch oích. Krutý ortel, z nhož není odvolání žádného. Cítil

chlad

.

.

.

Jakoby smrt pešla kolem, neslyšitelná a neúprosná. Jakoby na nho pohlédla, zatásla svojí kosou. Zamrazilo od hlavy k pat, nohy se chvly a vypovídaly službu. Vrávoral jako nemocný. Dsil jej hluk, dsil jej žeh pochodní. Oldra již díve doslechl o bouích proti Husitm, o krvavé bitce kdesi u Živohošt, o Kutnohorských, o panu mincmistru eského království Mikši Divkovi z Jemništ, jenž z oddaného stoupence Husova obratem ruky stal se zapísáhlým odprcem Husit, lidu božího, svatou pravdu hledajícího. Slyšel, že mincmistr Divek pány štve, aby chopili se kopí, aby vyplenili kacískou eládku, že srší hnvem, sršatec ale pro ml by kacíem být a špatným lovkem tci. kdo za Husem kráí? Což uil mistr Jan špatnému životu, lid svádl? Ne a ne, opak, pravý opak, Hus znovu a znovu dokazoval, že 'víra bez skutk není pravou vírou, že nelze Boha vyznávat ústy, jen ústy, ale že nutno vyznávat celým životem

tém

me,

.

.

lovkv

má ukazovat, je-li víra dobrou. Kdo milosrdné skutky ochotn koná, chudé podporuje, nikoli proto, aby jej druzí vidli a chválili, le z istého popudu srdce, kdo v bližním bratra vidí, kdo vdov a sirotk mocn neutlauje, cizí neloupí,

a život

oddan brání, ponížené tší, kdo bližním se nevysmívá. je hoe potkalo, neštstí, zla jim nepeje, kdo odpouští nepátelm, ten pravý kesan! A to vše chtl Jan Hus, to hlásal slabé

když

NA 2I2KOVE VÁLENÉM VOZE.

31

V kapli betlémské v Praze, to vypsal v Postille v traktátech. jeho život byl obrazem jeho víry, ani sršatý nepítel Michal de Causis, ani Jan Železný, biskupec litomyšlský, ani Štpán Pále nic zlého povdt nedovedli, žil prost, skromn, pokladu i

A

neshromažoval,

jež rez kazí a zlodj odnášívá, tuných chudé podporoval, nad jiné se nevynášel, po úadech netoužil a vše, co hlásal, krví zpeetil tam v Konstancii, na behu Rýna. Umít za svoji vc Lze umít v kolb, v prudkém boji. Ve vzrušení, kdy lovk ani nevidí, necítí smrt picházet, kd^- padá na zem, aniž vlastn ucítil smrtelného úderu. Ale

beneficí nepobíral,

.

vidt

bledou, strašlivou

blížit se,

ji

.

.

.

po msíce a pece ji pijmout, pece neodvolat, protože pravdu nikdo poctivý zapít nemá, svdomí nikdo laciným dvodem nemá ohlušit zemít po mnohamsíníni umírání v žalái, v plísni Gottliebenské vže, v tom je pravé Myslit na

ni

.

.

.

hrdinství!

Nevtíravé. Tiché.

.

Pesvdující.

od malá všechno vznešené líbilo se. Vyrostl z koene lidí statených, kteí dovedli klobouk smeknout ped stateností jiných. Hus dojal jej svou obtí, plakával, když o slyšel a mluvilo se o den co den už drahn let všude, slýchal o pražském mistru v panské jizb v eledníku, na poli v kapli. A maní ptával se otce, pro ten Hus, když jej v Cechách tolik milovali, šel do Kostnice, mezi Nmce, tvrdé ekl mu církevníky Aby oistil národ z kivého naení otec a Oldra astokráte uvažoval o tch slovech. Aby oistil národ nad rodinu, nad vlastní Pravda, vždy národ národ život! To také slyšel od lidí a chápal to víc krví rytískou, nežli rozumem. Hus rostl v jeho dtských oích na zjev bájený, Nad všechny ony slavné hrdiny, o nichž nadpozemský v otcových knížkách ítal. Nevdl, s kým by jej srovnal a hle, tito lidé kolem nho praví, že Hus kací, že zvrhlík, že království v zhoubu vehnal. Lhou, v hrdlo Ihou, ale snad oni sami nevdí, co iní Pojednou dav ped ním opt se zavlnil jako žito, když se do nho vítr ope, smolnice poaly se zmítat nad chumlem hlav a kik rostl. Trxalo chvíli, nežli se dav opt hnul a náhle Oldra. Oldrovi

nm

nm tém

i

i

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

J-

32

I""-

KARAS:

pokroiv,.uzel. na .zemi strýce -Pankráce Moihuba z Vesele ii ezníka Vosáhlu, oba už nehybné, v sátu rozedraném, s tlem krví zbroceným. Hrozný pohled uhodil Oldru v leb. Vykikl, chtl se vrhnout k strýci, ale kdosi jej uchopil za rameno a zpt strhl, drsný hlas zahml mu cosi do ucha a zárove na líce dopadlo nkolik ostrých švih. Poskoil bolestí, ohledl se. ošklivý horník držel jej silnou pstí a rozpahoval se k nové

rán. Oldra chtl

mu

vysvtlit, že to strýc,

jen cosi nesrozumitelného vybleptl,

nebo

matin

jiný

bratr, ale

Nmec práv

uštdil mu nehorázný políek. Zatmlo se mu ped oima a klusal dál, vleen silným ramenem, ale nevdl, kudy jde, na nic nemyslil, jakási mrákota obestela jeho duši. Nevdl ani, jak dlouho šel tak ist mechanicky, s pivenýma oima. Když

opt zaal

myslit, postehl, že svítá.

Na východ, na

šedé, ne-

veselé desce listopadových oblak, zatanila svtlejší skvrna, vykoukla, zmizela, opt vykoukla a pevn ulpla na obzoru.

Oldrovu duši naplnila dsná zoufalpst, pocit nikdy nepoznaný, ale pece pozoroval stíbité znaménko, jehož spodní okraj trochu zržovl. A pímo ped ním, práv mezi oním naržovjým oblákem a zástupem, ukázalo se cosi velkého, tmavého, zasmušilého. Pohledl bysteji a zdálo se mu, že rozeznává brány,

vže, arkýe. Snad už Kutná Hora. A tam

šachty,

tam

smrt. Zdali

Jist. koupil.

i

jej

hodí do šachty?

Jist.

Chytnou

Už nikoho nemá, kdo by jej

a svrhnou do

vné

jej

vysvobodil, vy-

temnoty. Proto

jej asi

zajali.

Oldra myslil na kutnohorské šachty s hrubou obavou, s ncutajovaným chvním. To bylo nco nového a cosi, strach nahánjícího. Nco, co stejn odpuzovalo, jako hrob a hbitov o plnoní hodin. Nevidl dosud šachet, jen slýchal, že tam ukrutn temno, dsno a že tam horníci kališníky metají. Akoliv lovk jen jednou umírá, tento nový zpsob smrti jej dsil více, nežli kterýkoliv jiný. Nepokojn hledl na msto, k nmuž se zástup vihled blížil. Zpomenul rady strýcovy. Ach, kdyby mohl utéci! Nkam do polí. Daleko od tch drsných, strašných lidí!

NV ?AZKO\. VAl.ECNM VOZK.

33

Avšak nelze utéci. Pole holá jsou a brz\' by jej zpozorovali, nebo vkoiní stromy už listí nemají, kdyby na strom vylezl, uvidli by jej. A kterak utéci, když jej Nmec za obojek drží. i

.lako psíka

si

dobyte na porážku bda, nepetrhne!

vede, jako

lio

jievný, soukenný, ten,

Marno myslit na spásu Marno Ocli, kd\by A pece mohl se njak v.Nplížit z kruhu Nincii .

.

by ml

.

.

.

nedohlíželi

.

ruce spoutané

.

.

a obojek je

.

.

.

.

ocli,

kd.\by

upaloval by jako

vítr,

Ale ten zlý, ošklivý horník ani na

okamžik nepopustí! Šli

Horští stužil,

nyní

po

jež bila

silnici,

nepotebné perky,

že bláto nadobro zmizelo.

už bylo lze

rozeznat

tvrdší,

nebo sem

viváželi

šlak neužitený, jenž silnici tak vy-

Víc a více

arkýe

štíty,

dom, vysokou vž kostela jiných kostel i kaplí, vížk^-

se k

blížili

a krakorce

Hoe,

jednotlivých

dv

svaté pann^' Barbory,

nižší

lomenice Vlašského dvora a pojejž si v tch asích mincmistr stavba nedokonena, Oldra s úžasem na ni hledl, na ervené, zubaté zd, na ladné oblouky oken i na portál, ovroubený tymi obrovskými Herkuly, vzpíi

vlašského ohromný palác, nivek poal budovat.

blíž

najícími stíšku,

A

prosted

njaká bohyn

níž stála

z bílého

kamene vytesaná. Kdosi zadul v roh a zástup vzkikl; hned ozvali se mstští na vžích vedle brány zahoukly rohy a zaskípl rumpál, tžký most, etzem zdržovaný, poal sjíždt, brána se otevela a houf lidí vyrazil z msta. Zaznl divoký pokik, jedni druhé vítali a všichni znovu obdivovali koist, faráe Chodka, plebána. hlásní,

kouimské konšely. Všichni znovu

je

bili,

pstmi

jim hrozili,

v tvá bekali, hlomozili, ocelí chestili, napar()\-ali se a zástup zatím pomalu vcházel branou do msta, jež zarojilo se lidstvem. Jako když hlásný na hrubý buben uhodí, otvírala se okna, lidé-^ vybíhali z dom, muži, ženy, dti, mnozí s pochodnmi, ncnof v tsných ulicích ješt šero leželo a prvod, hlue jako velká voda, hnal se vped. Noví a noví lidé vybíhali z dom, prejzem

na prvod jako

na vousy plástev medu, mnozí a vlas rvali, hlueli jako Filištínští kolem zajatého Samsona. Knz Chodek dosud pl žalmy pokrytých, skákali,

jásali,

vrhali se

dotlaili se až k Chodkovi,

.

.

sršni

bili jej,

34

'

Ve

Nmec,

KARAS:

kdy zástup prodíral

chvíli,

úzkou ulikou.

se jakous

jenž dosud tiskl Oldru, popustil a panic, postehnuv, že dbají, trochu se opozdil a opt trochu. V ulice bylo

nj mén hodn temno, nebo

o

F-

na dosah rozpjatých ramen, trely vysoké domy, podivn ozdobené. Oldra z Kolce octnul se na samém kraji prvodu, v houfu cizích lidí, kteí, zdálo se, dosud nepovšimli si, že je spoután,, že jedním z tch, kdož mají být hozeni do šachet. Loudal se mezi nimi, najednou uzel pootevené dvée, kovanými ptáky ozdobené. Jako blesk hlavou proletla myšlénka: vklouznout za

dvée Šel práv .

po obou

stranách,

.

vedle nich.

Rychle mrkl oima, na právo, na levo. Nikdo si ho nevšímá! a zatajil dech, úzkostliv naslouchal. Krok ješt jeden Stál v úpln temném vchodu, pólo ukryt za dvemi. Nic podezelého neslyšel, nikdo si ho tedy nepovšiml. Ušel zástupu. Rychle vklouzl za dvée a pikril se ke zdi. Dav hluel stále, bouil, šílel radostí, ale žádný z tch výkik už se ho netýkal. Okamžik myslil na knze Chodka a na ty ostatní, zalitoval jich prudce, vzchopil se, jakoby chtl za nimi vyrazit, ale pece zstal zpt, pomyšlení na hloubku a tmu šachet bylo píliš dsivé. .

.

.

.

Zachrání se jednou, ano, jednou, teba po letech, krvav A jednou pomstí ty, kdož vera dnes krvav zahynuli Oldra chápal, že dosud neušel nebezpeí; podailo se mu vklouznout do cizího, nesteženého domu, ale to není vše. Dosud má ruce spoutané a jakmile se rozbeskne, najdou jej tu pak by pece lidé, poznají, že jest jedním ze zajatc. A pak .

.

.

.

i

.

.

.

.

šacht neušel, jsou-li Nmci. Na štstí Oldra mohl ruce k ústm pozvednout; zuby uchopil suk a poal jej hrýzt, rozdírat, potahovat. Pevn držol. Por celo zalíval, ruce se chvly. Drahnou chvíli zápolil se sukem, hryzl

jej

jako veverka, najednou div nevykikl,

cítil,

Okamžik, ješt okamžik a bude volný! Nikdy nezahryzl se do nieho tak vášniv, krut. Kik haví dosud bouil nad mstem, ale nedbal, neposlouchal, lícní svaly napjaté že povoluje.

NA

;í:i:^kovi-

až k prasknutí, pracuvul na

vAi.ECNM voze,

iizlu,

35

až povolil úpln. až spadl.

Rychle poal tít ruce, napolo zmrtvlé. Kdesi v

dom

zaslechl hlasy.

Zvuk, Jakobi' tam kdosi holí cestu hledal. Onen zvuk se blížil vihled. Oldra okamžik uvažoval, má-li zstat za dvemi, nebo vybhnout na ulici. Za dvemi lehce mohl být objeven, ptali by se ho, co tu hledá a

kdyby

mluvil

nmecky

.

.

slýchal, že v

Hoe

mnoho Nmcii nedovedl bi' odpovdt, vždy znal všeho všady pouze nkolik slov! A v chodb zstat nemže, ale snad už mstské brány jsou oteveny, snad už, dokud šero a dokud horníci na jiné myslí, uklouzl by z msta. Ponou-li ítat zajatce, bude he, seznají, že jeden chybí. A pak b\- snad je

.

hledali

po všech

Vybhl na

vn

.

ulicích,

po domech

Nikde živáka. Všechno táhlo msta, k šachtám, nebo kam. Bylo jen

njaký

dom.

.

.

ulici.

havíi

s

zbloudilý pes se schlíplým

Oldra chut vykroil,

na druhý konec

pusto jako po

tu

šel rychle,

ohonem avšak

táhl s

vymení, se podél

hlavou vztý-

enou. Le najednou se zastavil. Ulici jiná kižovala, a nevdl, kudy k brán. Nemohl se upamatovat, kudy pišel. Ohlédl se na právo, na levo.

Nikde znamení, které by cestu bezpen ukázalo. Oldra nazdabh dal se v právo, pešel kolem dvou podivných dom s krakorci z ervenavého kamene, se znaky nad ezanými a opt portály gothického slohu, s apsidami chrámu, njakému k vedla ulika Jedna stanul na kižovatce. jakoby dol, svažovala se jenž v pozadí se vypínal a druhá zavrtl k struze, kolem níž prvod ubíral se. Oldra promnul oi, hlavou, uliky se mu nelíbily, nepoznával je, ale pece otoil se na levo, dol a poal zvolna sestupovat. Pojednou ulika zahnula

pkn

uvidl njakou tyhrannou vž s cimbuím, se stílnami, uvidl bránu. Ale hned ucouvl, prosted brány stála tlupa odnc s pikami a kušemi, zazdálo se mu, že všichni na nho a

upjat a nepátelsky

pohlížejí.

Možno-li projít? Zastavil se za rohem, uvažoval.

36

I.

F-

KARAS:

Oni lidé u brány vypadali píliš strašliv. Zazdálo se inu, že mezi nimi poznává dva, kteí v Kouimi peukrutn ádili. Nelze vbec projít kolem Což snad by jej poznali také nich nepozorovan a nelze jim vysvtlit, co tak z rána mstem bloudící, je hledá za mstem. Zablácený hoch, podezelý. Jeho šat byl na mnoha místech roztržen, smolou .

.

.

.

asn

asn

potísnn, birýt s pérem ztratil, když jej Nmec pohlavkoval. To vše by na nho upozornilo strážné trabanty. A pak Zaalo pokrápt. .

Oldra rozhodl se, že vyhledá jinou bránu. se, najednou zaslechl rychlé kroky

Vracel

.

a dva hlasy.

Nerozuml, co

volají, ulekl se, pomyslil, že ho strážní pronásleAno, ano, postehli jej asi, poznali a dopadnou-li ho, pardusu a šachtám neujde! Oldra, strachem pohánn, utíkal do msta co nohy staily. Bžel, nevdl kudy a po hodné chvíli octl se na hrubém rynku, poblíž pranée, kde, etzem ukován, stál mistr Chodek, prostovlasý, zmuený, posmívaný dují.

.

.

zástupy. Kolem faráe stála hrstka všelijakých havéských gryc, kteí knzi v líc bekali, v oi plili, shnilými vejci mued-

níka obalovali.

A

zástup, vida to, jásal, hluel, zmítal se krutou

radostí.

Oldra mžikem obrátil. Zde zde hrub nebezpeno! Prchal zpt a cestu si spletl opt. Padla na nho veliká únava, škorn tlaily, nohy pálily. Msto oživovalo víc a více, .

lidé

.

.

vycházeli z

.

dom

a udiven, nepíliš

laskav hledli na

bezdného

poutníka. Obával se, že jej nkdo osloví, pozná, k pranéi dovlee. Najednou octl se na okraji msta, poblíž starých hradeb. Nevidl brány, ale uzel s okny zamížovanými, nehrub velikými, temnými, s omítkou oprýskanou, dm, který vypadal jako opuštný. Vedle domu vrata již velmi

dm

schátralá, stará a jedno

prkno bylo vylomeno. Oldra klesal únavou. Napadlo mu vejít do dvora. Skril se a protáhl otvorem. Podel si kabátec, ale nedbal, jen když byl na druhé stran a jak se zdálo, v bezpeí. Stanul na nevelikém prostranství, porostlém neteskem, již vadnoucím. Byly tu hojné kaluže, místy dost hluboké, mezi nimi rum a šlaka njakých hornin. Prostranství

i Jako blesk proletla hlavou myšlenka:

vklouznouti

za

dvee...

(Str. 32.)

NA 2IZK0VÉ

VÁLENÉM

inilo dojem místa dávno opuštného. jejíhož

úelu

VOZE.

V

neznal, v právo stála kolna,

39

ievo týila se budova,

hrub

schátralá a v ní

njaké kameny, podobné velikým kadlubm. V pozadí nalezl veliké množství šlaky, perku rzných, pak dva pístroje, obrovským stoupám podobné a jakási dlouhá, devná koryta, už rozpadávající

se.

Oldra udiven hledl na perky,*) na kadluby, jež snad ani kadluby nebyly, na stoupy, jež, možno, nebyly stoupami, na koryta a na nkolik pohozených železných paliek, rezí obalených. Nevdl, že náhodou octnul se ve staré, opuštné šmelcovn, v níž už dobrých tyicet let se nepracovalo, ale jedno chápal: že

je

tu zatím

bezpeen, že

jej

tu ani nelepší slídník

A

po mnoha hodinách poprvé oddychl si voln, po chvíli vzpomenul na otce, na strýce, zalezl hluboká. Avšak z kamsi do kouta a poal usedav plakat. Bolest vyvela prudce, nezadržiteln. nenalezne.

V. Pítel v nouzi.

nevyspání a dlouhého pochodu; Oldra z Kolce, skren v koutku staré kolny, ustával plaka.; hlava byla tžká jako balvan, zvolna se na stranu nachylovala, klesala, až spoinula na trouchnivjícím prkn. Myšlénky pestaly kroužit, únava pemohla bol; Oldra usnul.

Dostavily

se

následky

Spánek zázraky

iní.

Zoufalci ráj ukazuje

.

.

Oldrovi se zazdálo, že je doma, na tvrzce, u otce, u matee milované, že v štstí, v pokoji žije a všechno kolem nho že šastné jako v pohádce. Vidl starou lipovou alej, o níž nikdo

Na poátku léta staré lípy rozkvetly, zavonly a hned plno vel na nich. Jaké to bylo bzuení roztodivné! Jaký shon, pospch od kvtu ke kvtu a trvalo to

nevdl,

kolik set let už tu stojí.

dchré dva, ti týdny, nežli zlatožluté kvty dovonly, opadaly. Tehda bývalo tak milo pod lipami. asem slunce zapadalo za Manovou, otec vracel se z pole, usedl na lávku pod lipou, matka vyšla, sedli spolu a hovoili o úrod, jaká bude, jaký chléb. A nkdy otec rozhovoil se o starých asích, o válených vý-

pravách, o *)

Viz

svt

tam za Manovou, za borem, který obzor

poznámky na

konci.

•

J

40

hochv

O

uzavíral.

Zajíci a

kdo

vojnách

F-

KARAS:

s

pány,

s

Rožmberky, Šternberky,

všecky pamatuje, kterak dobrého krále

je

zajali,

vznih a jak rytístvo vstalo, msta vstala, ba sedlák chápal se njaké zbran, když doslechl, že s eským králem ouve. Mocné zástupy valily se na Rožmberky a páni

jako lotra stupku i

na oko rádi, ale potají zuby skípli. ve dvoe u sv. Benedikta v Praze, uchopili jej spolu se Zikmundem, s bratrovým králem a zavlekli až do Rakous, do Vídn nebo kam a Zikmund, špatný bratr, špatn v Cechách hospodail, až lidu úzko. Královo zboží pobral, zloupil statek podkomoího pana Hullera, židy obral, mšany tiskl novými bernmi pjkami, kdo nedal poslední peníz, v lochu sedl a Kumáni zatím hospodaili v jeho dom. Roty z Uher zle bouily v okolí Hory Kutné, áslavi, Kolína, rádi krále pouštli ze zajetí,

A pak

jej

podruhé

zajali

i

Brodu. Až za Nymburk a za Podbrady zajíždly, dorážely k Hradci, k Náchodu, k LitomyšH, pálily ddiny a loupily vše, co lze odnést, hospodaily tu jako v zemi nepátelské, jako kdysi Braniboi Otty Dlouhého a plá šel po celé zemi. Ale

v neZikmundovi nepítel vyrostl v Ladislavu Neapolském spokojených magnátech, Zikmund musel do Uher a král Václav zatím uprchl ze svého vzení v Rakousích. To byl tehda jásot v Cechách, když se Václav IV. vracel! To bylo v království Otec vyprádost pán radosti! Každý ml dost Zikmunda poslouchal by vl a Oldra ulpíval na jeho rtech oima, byl dlouho do noci A ve snu tvrzku vidl, nevelikou, pl zdi

i

.

nou, z

i

.

ple devnou,

hlinkou a se štíty

.

.

s

podsebitím

omalovaným ervenou

píkn ezanými; nádvoí

bylo neveliké, po-

zastínné ohromnou hruší a pod hruší studna s okovem, neslýchané hluboká. Tu prý zde vykopali už v dobách Slavníkovc. I máte vidl, vysokou, hrub pknou, lící rostlé travou,

zdrav ervených, oí milých, srdit upímných. Ach, ano, v erné kuchyni se toí, na pekelci rovná mísy s buchtami a obas z okna vyhlédne, vrací a pak sen se muž. Vidl ji

li

se pevalil, rodná tvrz náhle zmizela jako kraji, kdesi

Zachvl a

uchopila

.

.

jej

paní

.

octl se

v cizím

mu hrozilo, nevdl jaké. máte opt objevila se vedle nho

daleko a njaké nebezpeí

se, zatrnul

keovit

dým,

.

za ruce, držela, tiskla

Najednou se probudil ze zna.

.

.

.

NA 212KOVP. VÁLECnP.M VOZE.

41

Opravdu Nkdo jej za ruce drží Otevel oi do široka. Ped ním stál njaký odraný hoch .

.

.

.

v hrubé perkytli, ve spodcích prošoupaných, v škorních, z nichž každá jiné barvy a dle tvaru každá patila jinému pánu. 11( ch byl asi o rok starší, nežli Oldra, veliký, ramenatý a tváe drsné, osmahle, ernovlasý a jeho ruce byly tvrdé jako železné svráky. Hoch zacloumal panicem a když uzel, že oi otvírá, houkl:

— Hej, kdo jsi? Oldra mlel. Hoch

opt

— A co tu hledáš? — Pusf — zabruel — Naped povíš! —

— b\ch

t

A nepovím!

houkl:

Oldra.

Pusf, nebo

.

.

Kdybych chtl, jako zatoulaného vrabce zamákl, jako žížalu, jako cvrka.

Co, ty hrozíš?

— Oho! Zkus to! — Oho. nic oho! Máš — Pusf! — A ne. Tisíc ert!

li

chuf.

Cizí hoch zaklnul, nebof Oldra

jej

kousl do ruky a bolelo

to, proto po tisíci ertech volal, aby pomohli, ale když ani jeden hupkem nešei, hoch popadl Oldicha, zpeili se jako na kolbišti.

Jeden druhého

tiskl,

hned ten, hned onen pešel k útoku, cloukrzno praštly. Hoch byl starší, vtší,

mali sebou až perkytle

i

daleko silnjší, jeho ruce držely jako raí klepeta, ale také Oldra se nedal; opel se o trám a zápolil, ze široka rozkroen, jak jej tomu nauil starý Mihula, šafá. Byl mrštnjší, obratnjší, le brzo poal ochabovat a hoch mocným rozmachem ram.en srazil

jej

na zem.

— Vidíš, už leží panáek! — Pusf! — Máš dost? Co? Nuže! — Pusf mne! — Povz, máš dost! — Mám. Mám. Pokoj mezi námi. — Tož podruhé nikoho nehryž, mohlo by se to — ekl hoch a pustil Oldru. Panici, vychovanému li

ti

platit

nevyv rra-

42

J-

F.

KARAS:

tžko piznat se k porážce, ale nic Sedl na zemi a pohlížel na svého sou-

dicích rytíských, bylo

mu

jiného

nezbývalo.

pee. Nevraživ a

nedviv.

Hoch zatím okukoval

jej

se

všech stran a posléze ekl:

— í jsi? — A nií — neochotn odpovdl Oldra. — Tys' cizí? -^ Ovšem — — A z daleka? — Z daleka, hrub z daleka. — A co tu honíš? Tu ve šmelcovn? — Zatoulal jsem se trochu a nohy bolely. — A nikoho tu neznáš? — Nikoho. Cizí.

Tak

.

.

— Pro tedy nejdeš dom ? — Žel bych, ale nevím kudy. — Zapomls' cestu'-'

— Ano.

Tak, jak dls'. Cizí hoch s patrnou nedvrou pohledl na Oldicha. Najednou pstí praštil se v elo a zahoukl:

—

Hejá, už vím!

— A co víš? — Už vím, už vím! Nastojte, jaký div!

Naši havéi hledá

všude njakého kluinu, pivedli jej z Kouimi na provaze a on jim ve ukázal paty. Ano. Tys to! Na mou vru A kdybych byl? Tedy pece jsem uhadl. Hejá, Sulík není hloupý! Tys' tedy jim zvil mák? ekl a znovu poal si Oldru prohlížet. Ano. A co ty?

—

mst

— — — — — Co já? — podivil se hoch. — Zradíš mne, Sulíku? — Hm, nevím. Pokej. Ml bych

nebof

jsi

nepítel a nepítele

ert

do

nebo

Nmec?

nmeckých mošen,

rád

je

— Vždy esky hovoím. — Pravda. Nmec se nenauí, že

je více, nežli

my. Aby

je

t

ovšem právu vydat,

u nás nikdo

híz

nešanuje,

nemám. A co ty?

ani

pálil!

ale Jsi

tisíc

Cech,

nechce se nauit, myslí, jsi Cech, nezradím

Když

NA 212KOVÉ VÁLENÉM VOZE.

43

nebo já také Cech a otec Cechem dd, strýc Cech a Nmci nám tu hrají oškHvou. Musíme Cech s Cechem držet. Mh. Tak. Tak. Ale povz, kterak jsi utekl. Víš, to mne trochu zajímá, nebo horníci peukrutn zuili, když posti'enli, t,

i

— —

že jeden

ze

zajatc chybí.

Hledali

po

celém

prostranství,

u bran.

i

—

—

A

co uinili

Onoho faráe

ostatními, Sulíku?

s i

konšely

z

msta Kouimi

pranée

u

zmrskali a do lochu zaveli zatím, ostatní však prost hodili do To by tebe potkalo, brachu. Jist! Jist!

šachty, do Qdule.

i

Oldra zachrel: Hu, hu bojím se šachet.

— —

.

.

ert prý Hm. Tma tam

Blázínku, nejsou tak strašné, jak vypadají.

erný, slyšel jsem, jak jej malují. v šachtách den co den meškám a dosud nic zlého mne nepotkalo, akoliv starší horníci praví, že se tam dole jen hemží pergajsty a drobnými skety, permoníky. Je prý jich tam jako máku, avšak nevidl jsem dosud žádného. Le když lovka dol shodí, to jiná vc! To bych já bál se na oumor. také není tak

.

ale já

i

— —

Ty

pracuješ tedy v šachtách?

Už na

leží, tam dole, v sloji havelské, sezvtralé perky na nohy a ob rozmakaly. Havíi vytáhli ho z pod kamení, mrzáka, neschopného k práci, nezbývalo, nežli abych šel robit za otce. Víš, žebráka a chudý lovk, tomu zadarmo nikdo nic nedá. Ano, musel jsem nastoupit šichtu, abychom hladem neumeli. Byl jsem naped vartou u litlochu, víš li, to je taková díra z útrob zemských, loch, co ním erstvé povtí do šachty proudí, pak byl Jsem nediv štrychýem na latrochu Qemb v Starých Kocouích se, to jedna z našich nejvtších šachet, byl jsem hašpléem a nyní robím dál na Turkaku, v nové sloji; nyní jsem se fimolu a skálu rubám s ostatními, dobýšlíglí chopil, pemzlice

sypaly se

tetí rok! Táta

mu

mn

.

.

i

vám stíbrnou

rudu,

již

trejbíi z dolu

trejby

vytahují

spolu

puchém

v pu-

hašpléi, aby ji dodali prejtým na pláce a chérnách. Ano, brachu, dlouiié to putování, nežli z nevznledného zrna, kamenem obaleného, je bílý zmrzlík. A jak se jme-

s

nuješ,

hochu?

44

J-

KARAS:

F-

— Oldich. Oldich z Kolce. — Ach, tys' tedy lovk dobrý? — na šlechtický

—

Tak

pvod Oldrv

jest.

Mj

otec,

s

úžasem zvolal

Sulík,

narážeje.

a

nebohatý, byl pasovaným

rytí-

v Kouimi ubili. Aby je mor schvátil, aby híz a desetkrát híz, na štutrobu hady polykali, aby v v mošny vražedné.

em,

ale Horníci

jej

n

— Tvoje štstí,

že jsem

t

já nalezl

nebo myslím, že Horským tak proti

a nikdo jiný, byl bys

romu novému uení, jež mysli, jako výprask našemu mourovatému kocouru. Ale nyní se už nieho neboj, sem nikdo cizí nepijde, ve staré šmelcovn dávno už se nepracuje a dáš li pozor, nikdo t zde nebude hledat. trestán bez ortelu,

— Ale tys' — Protože

také

hlásíš

se

k

mne pece našel? jsi,

Oldro, chrápal jako

sedm ježk

ježatých.

My

hned vedle, za touto prkennou stnou dvorek máme, chaloupku, v níž s otcem bydlím a já, když jsem se z ranní šichty vrátil, spchal pro devo na pálení; náhodou zaslechl jsem njaký divný zvuk za stnou a zvdavost mi pokoje nedala, pelezl jsem klnici a tu jsem. Avšak dosud jsi mi, Oldro, nepovdl, kterak jsi horníkm uprchl. A pokej: máš hlad?

— Ano, Sulíku, nebo jsem od veera nieho nejedl a celou noc jsem

s

havéi bžel jako

— To ovšem bys' vlka — Vlka! Ano! Ba ano

.

pes.

sndl! .

—

Pokej zde, donesu ti kus chleba a rybu. Mh. I zTma je le pece tu není a kdyby byla, kou by t lidem prozradil. Ale mohu ti dát otep slámy, koskou houni a starý klok po ddekovi. Chceš? ti

jist,

— Zdali chci! Budu do — Uvidíme. A nyní se a

smrti

ti

Sulík

pehoupl

vden!

ekej!

veverka a bylo vidt, že onu zárove pehodil res stechu njaký balík. Pak bylo slyšet funní, jako když lovk nco velmi tžkého vlee a Sulík objevil se na steše s ohromnou otepí slámy. kolnici jako

cestu nejednou konal.

Po

chvíli zachrchlal a

NA 2I2KOVE VALECNÉM VOZE.

45

doma sehnat — ekl — ale zde v balík máš onen klok po ddekovi, chléb, ovoce a rybu, sice obyejnou, ale hlad mistr kucha dobrý, poekadlo di. Dkuji! Dkuji ti!

— Více jsem

zatím nemohl

— — A tys' tedy rytíem, Oldro? — Nejsem rytíem, ale budu jím,

otec byl rytíem.

uvidíš, nebof také

také dostane se mi rytíského pásu

i

zlatých ostruh.

— Takových, jaké nosí mincmistr Divek? Heja, s

—

veliký. Jsou také rytíi, kteí

— Nemluv!

a

nkde

si

si

— Mh. Snad

i

ukrutné týrá

—

nebyl

nemají.

Jaký by to byl rytí, nemít hradu! Kdo nemá, postaví, kamení je všude dost a dost. A ty, až budeš

velký, postavíš

nme

vbec hrad

na cimbu-

to se

A hrad máš na skále, s vžicemi, s parkány, hrad, jako má král v Hoe? Nevím, jaký tu hrad král má, ale náš hrádek

tebe pijdu podívat.

ím,

mj

Až budu velký, nco slavného vykonám, pak

Tedy

etz nkdy

pkný hrad nkde na skále. Rozumls'? hrad postavím kdesi na kopci, ale nyní hlad

— ekl

Oldra.

jez! Hle, zde nž máš. Hejá. na hrdle? Nuže? Aha? i

A

ml

jsi

zlatý

— Neml jsem, — A pro neméis*, mít zlatý

etz,

také

—

t

etz

Ale,

s

Oldro? Každý poádný rytí má prý velikým penízem. Pan Divek z Jemnišf má

tlustý jako

vždy

já

mj

palec, ba snad

i

tlustší.

Nuže.

teprve budu rytíem.

— — — Ale t pepral. — To bylo dnes, ale jindy — — Já t vždycky peperu, uvidíš —

Mh. Tak tedy. Rozumím. Nejsi, budeš. Ale poslyš, pak žádný peprat nesmí! To jisto! Však mne také žádný nepemúže! já

ekl

s

velikým

drazem

Sulík a uhodil se v prsa.

— Avšak prokázal.

— —

já se s

tebou prát nebudu,

nebo

jsi

mi dobrodiní

Pátely nebijeme.

Nepral by jsi se ani, kdybych t smrteln urazil? Musel bych, ale teprve tehda, až bych byl pasovaným rytíem. Avšak rytíi neperou se, oni v kolbu jezdí, devcem

46

a 1

F-

•!•

burdíem neb krásné paní

—

—

A

meem

KARAS:

se potýkají a na jejich zápas

vévodové

hledí.

vidls' už takový boj ?

nevidl jsem dosud žádného, jen jsem etl

Žel, Sulíku,

o turnajích, avšak bohdá jednou také proslavím se jako pan

žádný cizozemec pemoci nedovedl. nkým v šrancích zápolit, vzkaz mi, na to se pijdu podívat, kdybys kraj svta byl. Mh, ano. A kdybys pemohl našeho Divka, vru, to bych rád vidl! Pana mincmistra^ Nikdo ho tu rád nemá. Cechm je odporný a už také. Divka zdolej a budeme dobrými kamarády! Plichta z Žirotína, kterého

—

Heja, až budeš jednou s

— —

Nmcm

VI.

Na Turkaku.

I^desi klaply dvée a ozval se z póza stech pronikavý * *• hvizd ... To strýc Mikšík jde k obdu, a mj obd ješt u šlaka, zapomenul jsem, že mám polévku vait zabruel Sulík a mrzut vyhoupl se na stechu kolny. Zmizel Oldra rozbalil uzlík a s chutí poal jíst, ryba, njaká blice, byla .

.

.

.

.

studená, klejovitá a málo slaná, avšak to Oldrovi nevadilo, jedl s chutí,

Chléb,

jakoby

ml ped

hrub erný

panic za všecko byl

seboii

ouhoe, nebo tuného candáta.

a zatvrdlý, hodil se k hubené rybce,

le

vden

byl

a pojedl s chutí, které

by

mu

každý dvoan závidl.

Když

se nasytil, Oldra

jen letmo všiml

si

poal okukovat nový domov. Prve

všeho, co bylo kolem, ale nyní

ml

dost

pokdy na prohlídku. Chodil od okna k oknu a nahlížel dovnit. Okna byla neveliká, zaklenutá, míže z mohutných, rezatých želez; nebylo v nich ani skla, všude hrub vzácného, ani blány, (klejem napuštné a vítr jimi voln táhl. Za to v každém plachty šedivých až temných pavuin kývaly se jako prápory nad vojskem a pavuiny visely také ve všech rozích jizeb. Sulík nazval budovu šmelcovnou, le Oldra nerozuml havíským výrazm, jen to pochopil, že nyní tu bezpeno, že nikdo tu nepracuje u pecí, jež okny vidl a na velikých, kovových stolech, rezí povleených. Bylo tu pusto a smutno jako po

NA 212KOVÉ VÁLENÉM VOZE.

47

vyhoení. Oldich

asi hodinu obcházel budovu a prohlížel znaky, ornamenty- v kámen vtesanc; marn snažil se rozluštit obšírný

nebo z Ciceronova a Pliniova jazyka jen nco málo dosud pochytil, otec íkal, že mnohý knz latinsky nezná a pece je živ, tedy rytí mže se obejít bez onoho jazyka, v zemi tak oblíbeného. Cech esky doma, to pravé, to základ. latinský nápis,

i

Po

ukázalo se na nebi zubaté listopadové slunce nad stechou objevila se rousnatá hlava Sulíka kovkopa. Zahýkal jako osel, zasmál se a sklouzl dol,

tém

a

chvíli

souasn

sedl na bobek.

— Už jsem obd uvail — ekl — a slyšel jsem, že po

tob

nemohou

neustále pídí se,

kam

pochopit,

horníci

jim ušel,

jsi

zlým duchem ve spolku. A pokej, kíž bys' mohl udlat, abych vidl, že v tom není cosi ertovského. Sulík hledl podezírav. Umíš li kíž udlat? Ne li? Hiyslí, žes' byl se

.

.

—

se

—

To by bylo, abych neuml! temi prsty. Sulík byste na nho

—

vím

ekl Oldra a pokižoval

pohlížel:

to ostatní, o hradu a o kolbách, ale Nyní už ti prve jsem dvakrát nevil. Strýc Mikšík mnoho mi vyprávl o rytíských zvycích, zná je, nebo zbrojnošem býval a pavezu helm za panem ze Šelmberka nosil. Nu, kdo ví, nebudu li jednou já tvým zbrojnošem, nadání k tomu vru mám, nebo praky a souboje hrub mne baví. Strýc Mikšík vyprávl také i

i

t

hledali po všech spárách. o havéích, jak A už nehledají?

— —

Mh,

oni budou kolik týdn strahovat branek a na cestách. Z msta neujdeš.

to si nemysli,

u všech bran

i

— A bych pece rád — — Kam? — Dom Dom Kam jinam! — A otce kovkopi zabili? — pomstím avšak pomstím já

.

.

.

.

ti

Zabili,

i

jej,

ty ostatní. Ale nyní bych rád ušel z

—

i

strýce Pankráce,

msta.

Nelze!

— nemá

lovk

Myslíš, Sulíku? Otec íkal, že slovo „nelze" odvaha. ani vyslovit. Lze prý všecko, jen když síla je i

48

J-

—

F-

KARAS:

Mh. Snad. Ale kterak uniknout?

t

kdyby

horníci poznali,

V

t

do šachty

branách stráže , na ío mžeš .

hodí,

jed vzít.

— A hradby — — Hradby jsou

vysoké, pod nimi píkop hrub hluboký, vodou naplnný. Kdybys', Oldro, spustil se dol po provaze, spadneš do píkopu, z nhož vbec nevybedneš. Tady slvko „nelze" trí na míst jako dub. Nic plátno, musíš pár týdn pokat, až na tebe zapomenou. Ano. I kdybys píkop njak pekonal, pece t chytnou, nebo venku neustále hlídky jezdí. Pták neuletí, ryba neuplove. Ale zde hladem zemru. Nu, kus chleba ti vždycky schovám. A zima poíná. Zmrznu. Tof pravda. Ale myslíš, že lépe rozhnvaným kovkovlett do dráp? Vzal bych t k nám, ale to nejde, co by ekl otec a co strýc? I kdyby toho nebylo, pece leckdo cizí k nám pijde a vidl by t. Nuže, o jiné skrýši také nevím. Všecko z dešt pod okap! Tak. Ano Oldra sklopil hlavu, sevel ji dlanmi, zamyslil se. Dlouho a namáhav uvažoval o emsi, posléze ekl: široký,

— — — —

pm

.

— —

Jsou všichni horníci

.

Nmci? kovkopem

poditek nosím kožený, avšak pece Nmcem nejsem a bohdá nebudu. Je tu na Horách dost Cech, le pece jen za podnož slouží. My eši horší práci a horší ln, ba ano, ten ln krev nám pije, avšak mlet musíme. Víš, co práv mi napadlo, Sulíku? Snad bych se mohl za horníka pestrojit. V kápi branou bych snad prošel jako jiný a pak už ano, pak už bych se, myslím, neztratil. Kdyby Nikoli. Hle,

já

i

jsem

a

Nmcm

—

.

káp

byla

—

Což

erven stavili

nebo

.

—

o to! Starou perkytli

Tu kruh

.

na

pd,

perkytli s kápí

.

ve dne v noci a kruh nikdo nepejde ani sem, v pestrojení uniknout nelze, zvlášt cejchu nemá. Aspo nyní nelze. Však po ase

stráží

ani tam. Nelze, brachu, ani

když

mám

ale tam ti vartíi za mstem by t zaa nepustili dále, nikoho nepouštjí od šachet bez cejchu, žijeme s celým okolím v nepátelství a oni se zrady bojí.

pruhovanou

lovk

NA 2I2KOVÉ VÁLENÉM VOZE.

49

ti rád pomohl z i^aše, nebo se mi hrub h'biš, pokat nutno na píležitost. Kdo se neukvapuje, nic neztratí, íkává mj strýc Mikšík Rameno. Tedy stráže na všech stranách? Ano. Nmci jsou chytí. Ani myš drobná jim neukiouzne

uvidíme. Já bych ale

— — — zabruel Sulík a rukou mávl. — Že jsou chytí, vidím, ale

n

snad my na asem pece vyzrajeme. Bohdá že ano, a pak Ale pokat nutno. Oldra opt se zamyslil, namáhavé dlaní hlavu mnul. Dlouho šourem hledl na stechy, ozáené bílými paprsky listopado.

.

—

vého slunce. Po chvíli ekl tiše, uvážliv nedtsky: Snad máš pravdu, Sulíku. Nutno pokat a dovedu pokat, akoli mi tu blaze jako nahému v trní.

—

—

Ej,

bu

rád, že se

ti

aspo

trochu povedlo, žes' blázni-

vým horníkm, ušel. Farái Chodkovi a tm ostatním je v lochu he, ba ano, tíž jim, tíž. Hynou tam jako krysy v pasti a trapné smrti neujdou, to je jisté. Dnes ráno pivlekli jiní horníci njakého zemana Husitu od Malina, toho tymi komi na pláce roztrhali.

—

— —

Erbovního Ej,

což se

lovka? — ptají

žasl Oldra.

po erbu!

A nezastane se muených pan mincmistr Divek? Býval pece jedním z nejhorlivjších stoupenc Husových a Jeronýmových, slyšel jsem. A nyní že by pláš promnil, že všemu, co Husovo? Skorém k neuvení! Možno li vbec tak zatvrdnout? Nevím, jakým lovkem byl dív pan mincmistr, ale že je dnes nejhorším nepítelem té nové víry, to jsem už poznal. Sám horníkm lidi posílal v etzích, aby je do šachet metali, ba své poddané prý jim prodal. Divek je tvrdý jako železo. co je to? Ptal jsem se už nejednoho lovka, A ta nová víra

by tak zesršatl

proti

—

i

.

.

íci nemohl. Všelicos lidé pletou, jedni zlé, druzí dobré a já bych pece rád vdl, kdo ten Hus a kdoHusité. Víš, pekvapilo mne, že všichni tak oddan muka sná-

le nikdo mi zjevn

šejí.

I

ten starý

zeman od Malina

.

.

Oldra usedl na kámen, zamyslil se, pak poal vypravovat, cc o mistru Janu Husovi kdy zvdl. Jak Hus, rodák z jižních

50

J-

F-

KARAS:

ze sousedství pyšných, bohatých Rožmberk, pišel do mistrem stal se bakaláem eské universí a pozdji

ech,

Prahy, jak

i

zpovdm'kem královny Žofie a kazatelem v betlémské kapli, cd tch as hrub proslulé; jak s arcibiskupem a mistry nkterými zpeil se o njakého knze Viklia, Engliše ueného a jak rozešel se s dávným pítelem Štpánem Pálem, který, jakmile dosáhl kanovnické hodnosti, proti Husovi poal brojit, pítel falešný a lovk zmata. Hus toho Engliše Viklifa hájil a rektorem,

velmi srdnat a s ním Jeroným z Prahy, také mistr uený a výmluvný. Jak zpeil se s Nmci, když Cechm práv na

universit dobýval, jak s papežem, když prodavae odpustk pranéoval, že Kristovo uení ruší. Tehda onen papež

veejn

vojnu vyhlásil králi Neapolskému a knží s odpustky chodili po kostelích jako na tržišti, aby papež na tu vojnu peníze nalezl, však Hus kázal, že taková vojna není pravá, ani odpustky

bez pokání hích nepomíjí, kdyby si koupil. A bylo zle, nebo ostatním knzkm, mistr Jan pravdu nejen papeži íkal, ale napomínal je, aby obžerství zanechali, mamonu neshromažovali, aby svým životem ukazovali, že pochopili Kristovo uení.

pravé nejsou, bez

lovk

lítosti,

plnou mošnu

tch odpustk

i

Prahou hýbal jako dosud nikdo, ale knží uvalili na Prahu zákaz pisluhování svátostmi a Hus, aby Praha netrpla zlobou vojny, ušel ven a tam kázal na Kozím i na zboží pana Lefla z Lažan. A pak jel tam do daleké Konstancie, kde práv koncil církevních otc zasedal, jel s glejtem císae Zikmunda, uherského krále, s mocným listem, jímž bezpenost jmní života mu slíbena, ale nevrátil se už do ech, pleva slovo Uhrovo. Tam v Konstancii byl jako haeresiarcha souzen knžími, tam zbožného ducha na hranici vypustil, muedník svého pesvdení. Jeho popel do Rýna eky hodili, aby do moe utekl, aby do ech nedostal se, avšak Husv duch zstal a kdo poctivý, za ním jde, protivenství svta nedbaje. Co Hus kázal? Aby se lidé milovali, aby kivdy odpouštli a to sám Kristus hlásal. Že víra bez skutk nic platná a tomu už sv. Pavel uil. Že jedna slza za vlastní híchy uronná víc v nebi platí, nežli poklad, knžím odevzdaný. A to z Písma vysvítá. V Konstancii bylo mnoho uených doktor, sám Qerson z Paíže, kardinál Ailly, Zaborella a jiní, ale pece mistra z kací-

interdikt,

i

NA 2I2KOVP. VÁLENÉM VOZE.

51

neusvdili, jen kieli na nho, ale nedokazovali. A proto Cechové se bouí, že bez ádného soudu v Husovi byli potupeni, v Husovi a Jeronýmovi, který také jako muedník v Konstancii zahynul. Proto Cechové nechtjí uznat krále véro-

ství

lomce Oldra .

.

.

povdl co vdl, sám všemu dobe nerozuml, ale velkým nadšením s hovoil o mistru, jehož si otec nad všechnjvážil, matka nebožka, strýc Pankrác. Rozhovoil se a Sulík i

i

obas zeptal opt a opt vysvtloval. Podveer hoši se rozlouili.

se na

Oldra pojedl darovaného chleba a

ustlal

poslouchal, hlavou kýval,

to,

nebo na ono

a Oldra

si

v kolnici; za-

halen ve starý klok, jakýsi pláš z pevného sukna a pikryt

koskou

slám,

houní, snažil se usnout na

pi sebe menším pohybu.

Nedaly myšlénky, veliká úzkost ulehla

hrub

byl den,

ji

necítil,

jež

chrastla a šustla

le dlouho nemohl. na jeho prsa. Dokud

Snažil se usnout,

muila. Oldra na strýce a vzpomínky

ale nyní tížila, dusila,

vzpomínal na matku zesnulou, na otce,

kovovou pstí. íkal si, že tato muka onch, které horníci mohou vymyslit.

hrdlo svíraly strašnou,

nesnese, že jsou horší

A

duševní útrapou až píliš krutou pro hocha, ruku v ruce šla tlesná: poal povívat ostrý severák, zaúpl, zahlomozil a Oldra pod houní a pod klokem jektal zuby. Ponurý vítr po celou noc nad hlavou. Po dvoe, zdálo se, hvízdal mu s

i

tém

njací stínové chodí, naíkají Takových nocí bylo nkolik. Po .

.

.

ránu vždycky Sulík Oldra stžopohovoil. pišel, pinesl chléb a njaký zákusek, val si na útrapy nocí a oba hoši radili se, kterak vyzrát na listopadovou nepohodu, avšak dlouho žádnému nic kalého nenapadlo. Sulík také pinášel novinky z msta a byly všechny stejné. Den co den horníci kališníky honili a do šachet metali zajaté, nkdy jen pár lidí, nkdy koist bohatá, na kopy. sedláci erbovní. lid urozený, emeslníci, knží, ba Mincmistr Divek sám v ele svých železných jezdc podnikal hony na lidi a zajaté prodával Horským, aby se s nimi pobavili. Mnozí kovkopové robit pestali, jen po krajin slídí, kde kdo podezelý z herese, každého lapnou a do šachty hodí. Oldra z

vkolních

vsí,

dovídal se, že fanatism roste

i

vihled. bezuzdný

jako

letní

J-

52

boue na

a neukojitelný jako

F-

KARAS:

dovdl

sama smrt. Ale

nho

už horníci pozapomenuli a to Dny byly stále zimavjší.

se také, že

potšilo v trápení.

jej

Jednou Sulík objevil se v staré šmelcovn s havískou perkytlí, špinavou, odranou, posázenou hrubými latami, každá starý kožený poditek, háce z domácího jinaí barvy. Pinesl sukna a škorn obrovské, zvané koráby, hodil to vše na zem i

a ekl:

— — —

Už jsem vymyslil, kterak Nuže, povz!

odtud.

Nic plátno, musíš obléci perkytli s kápí, není hrub sliná, ale to nevadí; musíš se stát horníkem a po ase, až si na njakou výpravu pozvou a pak, na tebe zvyknou, snad

t

až budete daleko od Hory, mžeš se opozdit a zmizet jim v polích. Jinak nelze odtud, mnoho jsem pemýšlel a pece nic jiného mi nenapadlo. Nelze uprchnout ihned, ale pjde to,

až

na tebe zvyknou. Zkus to s perkytlí, však jsi mi sám eský král v rybáském šat prchal z vzení.

si

íkal, že jeden

— —

To

byl král Václav, jenž nedávno

Nu, dobe.

Kdyby

byl

vznn

zemel

v Hoe, byl by teba

v pruhované kápi utíkal. Bodej ne! Oldra oblekl havíský šat. Perkytle byla píliš volná, dlouhá, káp až na oi spadala, avšak ipera Sulík tento šat stále jen vychvaloval tak honosn, že Oldra z Kolce neubránil Ej, vypadám jako njaký gryc mumse hlasitému smíchu

i

.

rejný, ošklivec a

.

kdyby mne

masopust v listopadu slavím z

.

by si, že Nyní mne mezi panicem

naší uzeli, pomyslili .

Ale hned zvážnl

horník nikdo nepozná, píliš velký

rozdíl

.

.

v staré perkytli, ano, hrub veliký rozdíl pomyslil si a chut poskoil, div z prostorných škorní neubhl. Bylo mu už peukrutn smutno ve staré šmelcovn, v pusté koln, rád byl by uvidl kousek svta, lidi, ruch života, avšak dosud bál se hlavu z vrat vystrit. Nyní jej Sulík pobídl: Poj, Oldro, pjdeme k šachtám na Turkak, to nikomu nápadno nebude, jelikož mne tam všichni znají. Pracuji nyní v nové šacht, v Pátku, ale opravdu nevím, jak dlouho tam pobudu, nebo v Pátku rudné žíly ím dále slabší. Nkde stíbro jakoby pímo ze skály teklo, nkde jsou couky hrub veliké. z

Kouimi .

.

—

a

lovkem

NA 2:i2Kove

mociiú, ale tam nežli jinde,

i

\

Pátku

jednou zaalo

Když

vozt:.

tém

53

voda iiam více škodí, nerozboila slitina, šviib tam

wšucliiio horší.

skáki tvrdší,

horší, dusivjší.

vAi.í-:CNi:.M

I

i

štolu prý naali, h\Io dost rudy, ale po-

ubývat

--

íkají, že jáma byla duch tam iiástrali\ lidem klade, pátkem zovou, že také onen dcii je nešastný. A je hluboká?

—

Ocli,

nkým proto

ji

jí

prokleta a že

a stai^í kovkoi)!

sám

zlý

sám vru

brííchu,

jak hluboká je. poznáš ji. i^ojme tedy. Už bych rád b\l venku. Nikdo nás nezastaví, ale kd\'by se té náhodou pece nkdo r-lai, kdo jsi a odkud, dlej pohlouplho, jen ukaž na mne a já už mu povím, žes' hoch ze vsi, z píbuzenstva a že v šacht Pálku se nmou pracuješ, alespo \' tom posledním punktu lhát nebudu, nebof zítra nastoupíš svou prvou šichtu v kavné pátccké. To už jsem vyjednal s perkamtem a hle, cejch hornický tu máš. hle, af iej neztratíš! Stále jej musíš nosit, kd\ž

Strašn. Však

— —

asy

ne\'ím,

ani

zítra uvidíš,

nepokojné,

zlé.

Oldra ký\l hlavou, schoval cejch kovový a oba hoši prose dírou ve vratech, rozbhli se za msto. Nikdo se za nimi neohlédl a Oldra pestal se bát. Po chvíli stanuli na Turkaku a ixmic hledl jako na nový svt. Co tu lidu všelijakého! Kolem budov, prostorných ale nenápadných, valili se dlouhým proudem havéi v špinavých perkytlích a s poditky, vyouhlí pacholci od ražumpu, hašpléi ve vysokých škorních njaký perkamt, nebo juclitových. trejbíi, šmelíi, mezi nimi táhli

i

práv konila

jedna šichta a nový

anklopéi v kavnách zubí

ddekové

i

dali

hoši,

lid

práci nastupoval, jakmile

znamení. Byli

tu lidé staí, šediví, bez-

o nic starší Oldry z Kolce, pestrá smpokivené údy a mocn oddychovali,

sice tváí. Horníci rovnali

jakmile se octnuli na

rudu

zdravém povtí. Opodál prejtýi šlakou na vozíky

rozbíjeli, pacholci rozbitou

opt

kladli

a

do

pucbýren odváželi. i^o chvilce Sulík nachýlil se k

— — —

Nmecky

snad unn'š?

-

-

Oldrovi:

ekl.

Nikoli. A pro? Um. Protože perkamti esky mluvit abychom se jejich ei nauili.

nechtjí, kážou nám,

4

54

í"'-

I

-7 Upra\dii -

mý

':'

Tak, tak! Z

andlé v

i

Chlubí se

KAKAS:

nebi

pvcli>'.

hovoí

Nmekové,

Že prý

jejich

naparují a co

\ubec neumíš, panici?

—

— —

Nu, sem tam njaké slovíko

Tedy pece

e

je

vyšší, néniecky

a svatí nijak jinak, také jen

—

lovlv

svede.

švábsky.

Ty

tedy

—

Otec íkal, že toho nepotebuji, v Cechách že Cech

pedevším a je poctivý a svému emeslu a rytí mei, vojnám ale strýc Pankrác býval v Nmcích a na Znojemsku as ležel se Suchým ertem, se Sokolem z Lamberka, slyšel lis' o nich i

s

eí

jednou

daleko dojde,

rozumí, emeslník

dílu

— Nikdy — — Byli to znamenití Moihub

Strýc

vtám

z

Veselé

.

.

—

rytíové a rakouské Nmce tepali nauil mne nkolika slovm,

tedy

a také plebán.

—

Nu, ostatek pochopíš. A douíš se mezi námi Budeš mluvit, soudím, dokonale.

týdní!.

za

inír

— —

Dole se pouze ninecky hovoí? Jak kdy. Je li pcrkamt na blízku, nebo sršatí Nmekové liavéi, všichni nutí se mluvit po švábsku, ale jsou li naši lidé v kup, mezi sebou, jisti, že na blízku není zrádce, mluví jinak a teba nepkn o Nmcích. Ano, mezi horníky a drobným lidem jsou nkteí, jiiTiž Nmec, Šváb, trnem v oku, ale málo jich a proto nic jiného nezbývá, nežli s proudem plout, kam voda, tam lun. liejá! Nauili by nás páni Švábové! i

i

i

—

M>slíš^-^

— — — — v

Neznáš I,

je

dosud, ale poznáš

je,

vžd>'f jsem je už poznal v

Trochu. Ale zde je poznáš lépe. Nu, milovat je nebudu. Mor na

eském

kraji.

Takové,

jací jsou,

Oldro.

Kouimi!

n

za to, co spáchali nikdo milovat nebude.

—

A nenapraví se. Já je znám tak trochu, panici! Avšak hle, jaký tu rucli úžasný! íkám, že jen jedna liora je na

svt

— —

.

.

.

Hádat se nemohu, nevím. Af mne vzteklý pes kousne, pakli je na svt ješt jedno takové msto. Je li takový chrám, jako svaté panny

NA 2I2KOVÍ-

Barbory a už pešlo

je

li

VALtCNM

VOZE.

55

iiúkdc Tiirkank s tolika sríiln'. kaviianii!

Co

lidí

Njaký

hoch pitoil se a poal hovoit se Siilíkcm. Oldia iieroziiinel dosud Horské néminé, drsiiyiii. hrdclným tóiuini. Obrátil se tedy a chvíli na msto |)olilí/.el. na hory, les.\ A oi)t na to. co ped ním Nevídaný ruch Oklru omániil. Zilstal stát s i)o()te\Tenýuii listy a hledl na pr()ud\- lidí, valících se od šachet, na dlníkx kolem puchýren. í3ylo slyšet hluk stoui) a šlak, rozbíjejících narubanou stíbrnou rudu, zvuk kladiv a paliek, pokraujícícii

nasloucliai, ale

.

.

.

.

i

\-

hrubém

stoup, ohlas rozkazu. snu'cli

díle

Pot\ kajících se

životem. Sulík piblížil se

s

mraveništi a Oidra opatrn slunci a

pi

ptal se Sulíka, jsou

V

šachet metají.

šel /.a

vypadali velice

díle,

li

to oni,

pouhý

lid.

bezstarostné

dobromysln

Kouím

obrazotvornosti

jeho

Jáblií a n\ní \'idl

kteí

lidí.

tomu ohronuiému ním. Horníci tu, \' plném k

jehož veselí

a panic dvakrát pepadli a Husit\- do

žila jej

rota

ervených

pekxapovalo.

Mikšík Rameno.

VII.

avšak Oldra zvyknout nemohl úžasnému jej byl málem porazil viiz, hrnoucí s rudou dol k tavírnám, tu octl se mezi lidini, vlekoucími obrovské lano a utržil pár ostrých štulc, dvakráte div že nesletl do nádrží s vodou, potebnou ku vypírání rudy. Sulík brzo postehl, že jeho soudruhovi v proudu neblaze a pomyslil si, že všeho moc najednou škodí. Zabruel: Nuže, co íkáš Turkafiku? Úžasné vydychl Oldra. Nám už všední divadlo, ale tys' myslím. nikd\- nic podobného nevidl, Oldro? L) vás nic takového. Pravda. Pravda. L^ohroužili se v

•

hemžení. Tu

—

— —

I

rej,

b.\-

—

— —

dom

Avšak pece bys' radji -- Hned, hned, kd\b\' lze bylo.

—

.libých

t

pjdeme

nám, budeš spávat uyui

u tiás a

chutné

navaím, otec už ví o tob strýc Mikšík a pivedl. Budeš aspo spát pod stechou zase.

svolili,

Zatím

p(/lévk\-

šel?

ti

k

i

56

I-

— — s

Odi,

Siilíku

.

F-

KARAS:

.

Dkovat neteba,

až

icdiioii

budeš

rytíem,

pjdih

tebou jako tvj zbrojnoš, velice se mi takové povolání

líbí.

Strýc Mikšík býval zbrojnošem a zázrané vci vypráví o vojnách, o soubojích, o dalekých koninách. A já bych tak rád byl. zbrojnošem, jen kdybych nalezl r>tíe, který by nme \'zal ssebou do svta.

— — — —

— —

t vezmu a budem konat vci znamenité. loudme lvy pemáhat jako Bruncvík? .lá

Ano, také lvy. A san devítihlav? ty, pakli ješt nejsou vyhuben\-.

I

se také obávám, nebo jak strýc Mikšík íká. ryih od jakživa nic jiného nedlali, jen draky, šarkany hubili na nás nezbude, kterak. a kde by se tch potvor nabralo. Nic

Toho

li

se proslavíme, ty

i

já?

Oldra neodpovdl, nebo práv do nho vrazil njaký trejbí tak mocn, že hned octl se v louži, na štstí nehluboké. Sulík pomohl mu na nohy a oba upalovali domi, jakoby jim za patama hoelo. níž Sulík bydlil, jist pamatovala asy, kd\' poprvé zazvonila luivéská pemrlice na couku rudném. Byla nevelká, rozbitá, ale v hlavní jizb pece bylo možno bydlit, bylo tam sucho a teplo, nebo zdi byly hrub tlusté a Sulík mechem blátem ucpal všechny otvory. Napracoval se

Chatr, v

v

Hoe

i

jako kat, ale za to obydlí bylo nyní

sedl na

píjemné

.

.

Sulíkv

otec

churavé nohy houní obaleny a když uvidl Oldru, usmál se na nho a podal mu ruku, již panic stiskl. Nebylo to malou vcí, skrývat v Hoe „kacíe" Husitu,, každému, kdo Husity ujal se, bželo o hrdlo, avšak Sulíkv otec byl Cechem starého rázu a odsuzoval pronásledování kališník. Když mu Sulík povdl o svém „chovanci" v kln, dlouho rozvažoval co uinit, obával se trochu prozrazení a pomsty horník, avšak posléze hlavou kývl, aby tedy Sulík Oldru pivedl. Panic usedl na veliký paez, jenž keslo stl nahrazoval a rozhlížel se po jizb. Byla hrub veliká, ale nízká, a skorém prázdná, nebo veškerý nábytek sestával ze dvou lžek u stny posteli,

vdn

i

NA

2i;íkovi";

dvou paez,

valcCnéíM voze.

57

z lávk\ krbu a z triililice ervotoi proV jcdnotn koute iizl)\- stál olirouniý, erný krb. starodávný, poízený z nestejnoinC-rnýcIi ciliel kadili rukou neln'ubé

a

z

ii

žrané.

i

dv

uniCMou. Vedle krbu, na néniž

velká polena doutnala, na

njaká široká, devná tajemný. V jizb panovalo šero,

hácích, do stropu zapuštných, visela

jejíž úel Oldrovi byl nebof okna malá, s blánami olejem napuštnými, pokrytými \rstvou prachu, málo svtla propouštla. Sulík hned rozhrabal ohe na krbu a piložil trochu suchho klestí. Oldra najedl se

palanda,

ohívan polvky

a

zahál

se,

bylo

nui

nebo

píjenuio,

již

dlouho nic teplého v ústech neml. Fo chvíli vešel Sulíkuv strýc Mikeš Rameno. kd.\si zbrojnoš pana Selmberka a nyní šlychý na Horách Kutných. Byl to obstarožný muž, vysoký, úžasn hubený, trochu pihrblý, strašidlo do máku, ale oí veselých, píienniých a rt, jež svdi!\' o velké výmluvnosti. Mikšík pohledl na hosta a podávaje mu dlouhou, žilnatou pravici, ekl: 'i\\s" tedy ten panic, jenž horníkm ulekl?

— —

Ano

—

ekl Oldra,

l\v\aléh() zbrojnoše.

—

havém.

— Hnvali ale už pozapomenuli a uyui, peí nehrozí. A tys' rytískélio rodu? — Ano, mj otec Tma Koleský z Kolce

zdá

se.

r\tíem, avšak horníci

—

Probh!

Tmu

jej

kd\ž uzel

jenž nemálo podivil se.

Utekl jsem

b.\l

v Kouimi. Kolce jsem znal, byl

se,

nebez-

pasovaným

ubili

znamenitý r\ tí a vyznamenal se v bojích s Rožmberky, s panstvem, jež krále Václava zajalo. Mužsky si tenkráte iioínal. ale pak více neshšel. Tys* ted\- jeho nkam zapadl a nikdo o s\ncm? Vida, vida A hle, jak t\ asy utíkají! 'iaké já mohl už nn't takového syna, ale volil jsem radji putovat do svta se také byl to znamenitý rytí, akoliv Nmec Šelmberkem aspo myslím, že Nmec, nebof esky mluvil pouze tehda, když ntkomu nadával. A nadávat uml! Pane na nebi! Jakživ jsem z

to

nm

I

.

neslyšel tak

.

.

.

šavnatých nadávek!

Mikšík usedl na lavici a chut dal se do chlebné polévky. Oldra hledl na nho po oku a už se ho pestal bál. Mikšík nkolika slovy a pohledy upoutal jej k sob, pipomenul nui teplo

domova.

,

58

.

.1.

F.

KARAS:

Sulík zamrkal na Oldru a pošeptal inu:

— — — — —

Kterak se ti líbí? A co, Sulíku? Strýc Mikšík.

Hm

.

.

Potkat

já

.

.

ani nevím.

venku,

jej

pi tom chlap Rád poslechnu.

naté, ale

— —

lovk

by

se ho polekal, bidlo je a kost-

dobrotisko, uvidíš a vypravovat umí.

Požádej ho, je rád, požádají Nikdy nenechal se dvakrát prosit a

nmohé to

píbhy

jeho

už

roztodivné, užasneš.

— —

Hned mu eknu

li

i

ho,

aby

nco povdl.

rád poslechnu, akoli

j;'i

znám zpamti. Ach

ano, historie jsou

—

pokej, až se

Hladový

lovk

špatný eník. A napracoval se, nazmrzal, si tedy oddychne. Pravda. Pravda. Nic nám neutee. Všimni si jeho mee a pavezy. Kde? Nic nikde Tamhle na stn, za krbem. Vidíš? Ano. Už vidím Na mou vru, takovým šaršounem nedovedl bys', Oldro, zamávat, ani za kopu eských grošík! Opravdu nedoNikoli hned,

a

— — — — — —

—

—

vedl bys'

— —

vidí, s

nají.

—

Oho! Zkusme to! Až strýc odejde z

sahá

nkdo

li

jizby, zkusíme to, nebo strýc nerad po jeho zamilovaném šaršounu, který prý

nim pli svta proputoval a klepl by nás jist vyžií

ale až odejde

—

Dobrá

— .

.

pes

prst\

.

zvedl náhle oi od svojí erné p()lévk\'. úastí pohledl na Oldru a zabruel: Tedy synek Tfinn- z Kolce! .Icdis' už? Ano, již. Tebe nenecháme zalknout. Nesmí t pohltit Osel nebo Staí Kocourové. Syna to by tak hrálo! z Kolce Zabruel, sklopil hlavu k míse, opt chopil se lžíce. Bývalý zbrojnoš byl z tch dobrodružných povah, které se v^ noily spolu s potulným rytístvem, s troubadoury a hrdiny.

Mikšík

Rameno

s

— — —

Tmy

.

.

NA

kosti iic/.nánio

jtjicliž icj

v

/í:ii^.K(j\

I:

\Ai.r:CM

w

\(>zi:

kde práclini\ jí.

Od

prostor, dálka, široširý svt, utekl z

rzných

eským

siužbácli,

5'J

mladycli

doiiiii

loi

lákal\-

a i)()tiiloval se

Janem Zlioeleckýni bojoval proti tálil na .lošta markrahle. posléze

pod

páiHun, s í^rokoiiem

vstoupil do služeb

onoho dobrodružného šeimberka, jenž ve nesíslných soubojích a kolbácli veliké slávy nab\l a proputoval s m'm i)uli známého svéta, kdyby b\l umel psát, nu)lil sepsat knihu, která b\' v nmohém nezadala oné proslavené historii Benátana Marka Póla. i.e Mikšík psal neumel a dobrodružná krev po ase v\vela, kd>ž b.Nio \ íce ran a šrámu, nežli chleba. Zestárl a vrátil se donui, s lehkým mšcem a tžkou hlavou. Zapadl k bratroxi do Kutné Hory a už nélio ziistal, naped jako iiancéník mincmistrovského úadu, ale když propukly- on.\' protieské boue, Mikšík neciitl Horským pomáhat v ubíjení Ccclui a radji pancí odložil, chopil se havíské pemrlice. Avšak dole v šacht švub jej dusil, niiisel na povrch a uyui šlychýem na Turkanku, roztluenou rudu v proutné košíky sjpal a v louži ji iiropíral, aby hlína odpadla. A nové povolání také se mu dost líbilo, akoli asem na staré zapomenout nenu)hl. Hxlo tu sice více chleba a méné ran, nežli ve službách Šelmberkových, ale pece nikdo b\ jej dxakrát nemusel j)emlouvat, ab^- praštil vyžlí a ziu)vii odbhl nkam do svta. Mikšík najedl se, odložil devnou lžíci a spokojen oddech(jval. Sulík po chvíli poal jej prosit, aby poxdl njakou ^landrech,

\'

II

Nmcm

liistorku k

z

onch

as,

teba

jak

putoval

s

poselstvím

tureckému žoldánovi. A Mikšík, pronuiuv dlouhý, osivlý

knír.

chut spustil. Když jsme pijeli

—

zem, kde

Šelmberk hrub se proslavil soubojem s jedním neiiemožitelným ílanderským rytíem a s dvma (jeldrian\-, jeli jsme do Uher, k V\šehradii. kde práv meškal císa Zikmund. A ten Vyšehrad, zámek \elmi xeliký a pevelice krásný, jakého snad jinde na svt není. Leží nad Dimaicni, kus od Budína, prosted velkolepých les a král Ziknumd rád si tam iiohovl po \'hidaských starostech. Otvíral jsem oi, kd\ž jsme iiiiíždli k onomu Vyšehradu a toužil jsem pohoNét si, i)opít dobrého uherského, pra\-ilo se, že žádný národ na s\ét nemá tak ohnÍNého vína. z

brabanské

|)an

60

I-

F-

KARAS:

akoli také burgundské a c>perské a pak onu, které Vlaši lachriniace Christi zovou. jsem už pil. Tu, u králova stolu, jist bude znamenitý, skvlý trunk a na nás ubohé služebníky jist také njaká nádoba zbude. Ale nebylo mi souzeno léit staré rány královým tokajským, pan ze Šelmberku hned obrdžel novou missi. Vypukly tehda njaké tenice mezi uherským králem a tureckým žoldánem, vnukein onoho, který Srby porazil a Bulharsko opanoval. Žoldán vojnou hrozil, ale Zikmund nezapomenul dosud na Nikopol, kde byl od Turk a Srbu ukrutn poražen a bál se nové vojny, proto chtl spor mírn srovnat, avšak nikomu z Uhr, z magnát nechtlo se jet s poselstvem,

nebo

došly zprávy, že musulmanský žoldán

s

ke-

sanskými vyslanci jako s psy jedná, tupí je a kope, zachce se mu a to se pyšným uherské zem magnátm nelíbilo. Zikmund videi, že nikdo nemá odvahy s listy k Žoldánovi jet, pouze njaký Smerczény, zeman docela nepatrný pihlásil se, ii

Ale bylo nutno poslat nkoho vznešenjšího, slavného pána a v tom jsme pijeli na Vyšehrad. Zikmund se hrub zaradoval, nebo mnoho slyšel o odvaze pana ze ;^elmberka; hned zaal, zdali by do Hadrianopole, k žoldánovi jel. A mj pán takový byl kavalír: hned hlavou kývl a že teba zítra pojede a teba až na konec svta. Ej, rychlý to byl pán a k všemu

že by

jel.

odhodlaný.

— — s

A

jeli

jste k

Když pán

velikými

žoldánovi?

slíbil,

peetmi

a

jeh jsme.

povdl,

Císa hned co

má

podal

mu

listy

mluvit, až listy bude

Turkovi pohanovi odevzdávat. Jel s námi onen Smerczény, smlý uherský zeman a Polák Dudkievicz, jenž chtl se v liadrianopoli po bratru poptat, který ped asem upadl do tureckého zajetí. Císa dal nám lovka, jenž turecky uml a dvanáct Kumán z vlastní stráže, aby nás cestou nic zlého

A

kon

si odechli, jeli jsme jako ábli kamsi obrovského Dunaje. í^es Dunaj král Václav nedávno zesnulý jednou prchal

nepotkalo.

sotva

k poledni, podél

—

ze zajetí z

\

— nm

ÍLd!ui

Rakous

—

prohodil Oldra.

Ale tu v Uhrách Dunaj veliký jako jezero a ryby jsou jako u nás telata. Sumci, dl pan ze Šelmberka, když

takovou

bestii

rybái ped nás

položili a

mla

hlavu jako

NA 212KOVK VÁLtCNf.M VOZK.

sud a voiisN na loket, p(.>tvkat.

cj,

iieclitél

bych se

61

s

takovou

ihrcliou

akoliv

Jinýiii Uliri ío^íoše íkají a ty nejsou špatné,

bahnem páchnou. Labufe jsme

na Dunaji, volavky plameáky a to jsou ptáci prerozkošm'. pl bílí. imiI iu/.oví. na \'ysokých nohách a dlouhého krku, ápiim hrub podobní, ale daleko pknjší nízkých vodách bedou a ryby lapají ti v tííké

vidéli

i

i

podivuhodnou obratností. I^ovídal ten Maar Smerczény, jenž nebyl hloupým lovkem, že jaz>'ky plameákil ve starém považovány za nejvtší |)ochoutku a jen \ elcí bohái mohli prý si jich dopát. A jsou chutné ony jazyky? Já nevím, nebo my plameáka neulovili, spchali jsme síálc dol, k Drav, ale mnoho jsme cestou od komár zkoušeli. Byla práv jejich doba a mnoho jich bylo, všude pravá záplava, u nás v Cechách potuchy nemáme, jak zle je v onch koninách. kd\"ž kotnái se rozmnoží a lidi ponou mranem obletovat. Poznali jsme také škorpiony a hadj' všelijaké, ale to všechno nic proti onm komárm, kteí lidem krev pijí a tak lovka pobodají, že je nestvrn opuchlý, rudý a spíše njaké bestii podoben, nežli lovku. Nás krut muili, dokud jsme nedostihli rácké zem; tam již behy vyšší, mezi Dravou a Sávou bylo již lépe a putovali jsme veseleji vi)ed. Le Rácové cesty špatné mají a ješt horší Srbové. Pekroili jsme Sávu eku po lokách, prošli jsme srbskou zemí na východ a vešli do bulharské, avšak tam nenadále byla ukonena pout naše. -- A tureckého žoldána jsi vidl? Kdežpak bych vidl onoho strašného žoldána, o nm/ pravili, že k obdu krev z kesanských lebek nn'sto vína pije, kdežpak bych jej uvidl, kd\"ž všecko skonilo jinak, nežli jsme oCekávali. Až dosud putovali jsme dost bezpen, avšak jakmile vešli jsme do strmých bulharských hor, roznesla se po kraji zpráva, že vezeme ohromné dary žoldánovi a pepadla nás visnu v té hodin, thii)a loupežníku aspo o stu hlavách.

kivými zobáky

s

ím

— —

—

A

nebylo kuše,

li

jich

tolik!

tasili ocel.

í^oklady chtli, osypali nás a

Pan ze Šelmberka vhodti

my

rozestavil

napjali

Kumány

ekali jsme na míst nehrub zištném. Došlo k bitv a bránili isme se jako lvi, rubali jsme zbojníky, stupky nekolné. le bylo liodiny jsme iich nmolio a nás hrub málo na takovou moc.

a

Dv

\

!

62

I.

zápolili v

jakémsi

posléze nás s

nás

stáhli,

F.

prúsiii.Nkii

KAkAS:

mezi

utiskli, zdolali a obrali

apky

i

vdma do

nebetynými

iiorami,

kabátce a pancíe dimdové hanební. Abj' je liola,

kapalínj' pobrali,

i

mor! Z devatenácti osob jen tyi ziistaly na živu, pan ze Selniberka a já, onen I^olák Dudkievicz a jeden Kumán. všichni ranni, ale dál k žoldánovi jsme nemohli, nebo dary byl\' pr\ císaovy listy v pekle a k tomu lapkové zabili nám op.olio lovka, jenž turecky uml. Nezbývalo nežli vrátit se dom, vrátit rychle, aby nás njaký baša nevzal do zajetí. Prchali jsme k Dunaji, pšky, skoro nazí a po Dunaji s rybái v lokách k jakémus velikému, nepokojnému zálivu, k moi, iež staí národové, nevím pro, zvali moem Hostinným. Nás ale pijalo velmi nehostinn a hned na poátku uvítalo nás poádnou bouí a pak nás pepadli Kozáci. Naped vichice nás protásla až v tle všechny kosti chrupali a galeta lítala s vlny na vlnu až závrat, moská voda nás v podpalubí zalévala, nestaili jsme ji pumpami erpat. A pak nás protásli zadnperští atamani. Musím íci, že jsme prchali bez penz zbraní, nazí a jen milosrdenstvím hnuti, i)ijali nás rybái na paletu, s úmyslem, že nás nkde ve Valašsku na beh vysadí, le Kozáci nám rybám upletli jiný osud. I^iletli na svých rychlých ajkách a galetu zajali, odvlekli nás všechny k ilsti starého Borysthénu, k ece, jež skorém jako Dunaj, ale tam jejich nejvyšší ataman pesvdil se, že nejsme Turci, že náhodou sešel se s kesanskou šlechtou a propustil nás bohat i

i

tém

i

i

i

nás obdaroval.

— — jeli

pece

ted\'

komo

vzhru do Polska

rok na cestách,

utržili

Dnpru vzhru

po

koní dost a dost. ve stádech

jsme

tém

jsme

A kde jste vzali kon? Ten kozáky ataman pátelsk>-

nebo tam .i

Jeli

jednal, dal

je

nám

—

svoje,

chovají co u nás ovce

a odtud teprve dom. E^yli jsme isme dost šrám a žoldána jsme

nevidli.

— — —

Ale

moe

A kozák > Na moe

!

nerad \zponn'nám. nebo týden ruce bolel od erpání vody, ruce páte a proto nic hrilb krásného jsem na moi nevidl. .le to ertovská voda a víek ráte ume na ni i

nikdo nedostane. Za to kozáci se nn

líbili.

Pkný

lid,

vousatý.

NA ZlZKOVf:

VAl.líCNP.M VOZU.

rovný, irochii divoký, liodu bojovný.

le bliomii lirosliilélio jejicli

I

jsou to znamenití.

A v

Kou

malé mají, huíiaté, jsme nejednolio na.šim se nev\ rovnají.

I-*oisku vidéli

rytíe, avšak jejich lnad.\

zem studenjší a méné úrodná. Rameno umlkl a že zatím

Mikšík

d(;sud jezdil

nkde

okolo

I

)unaje,

63

\

hrdle \\schlo, iakobx'

mrkl na Sulíka a hoch

s

kor-

zaskoil do nejbližší pitern.\" pro njaký ten doušek ciunelnho. Oldra zatím s úžasem hledl na bý valcho zbrojnoše. Tak daleko byl ve svt! Tolik cizích zenu' vidl! Cizí nár()d\', jejich obyeje, vojska, hrady. Oldra nevím co dal b.\' za to. kd>by také nu)hl podniknout podobnou pout širošírým svtem a \' duchu sliboval si. že až dosiiie v r\tíre. \sedne na kon liílkem

a

pojede

nka.m za

de\'ater>' hor.w

Vlil.

Pan mince

pregér.

na Pátku; sám starý Mikloinitou, v ohni šík uil jej zápolit vyžlí, širokou oi'alo\anou, kterou nakládala se rozmlnná ruda do šlychýských košíku. I^rvního dne Oldra tak se unavil, že sotva domu krk a panic m>slil, že dolezl, druhého dne oi)uchh- ruce

Oldra z Kolce už pres týden pracoval

devnou

i

díle, a\šak po nkolika dnech ruce uvykly na toporo lopaty a práce nezdála se mu více tak odpornou a namáhavou. Pracoval spolu s dvma jinými hochy. Nmci, s nimiž kale ne-

zahyne

i;iohl

ekl,

\'

nebo jinak snad by se podRameno bdl nad ním pokud mohl

se domluvit a to bylo dobré, prozradil.

Mikšík

v pestávkách vysvtloval nui postui) kutacích prací. Oldra všemu se divil, nejvíce ale tonui, že tu vše po nmeku jmenuji, ale Mikšík povdl, že první horníci do Cech z Nmec pišli a Nmec že vždy po nmeku huí. af je kdekoliv, tvrdý to lid a neústupný. A Mikšík zaal o Nmcích, že jich plno v Cechách, všude, kde chléb bílý, kde nco možno brát. Nmec sedí a ruku natahuje. \ úadech, ve školách, v klášteích, v kupectvu, na hradech, všude Nmci a jako doma si poínají. Cech jim pouze za Kryce, za maškaru. |)ro snnVii. A nebývalo to. Cech v Cechách býval pánem lui Morav, ve Slezku. ale ty asy pominul\- už za Pennslovcú; králové hladoxé Nmce volali do

a

i

64

J-

Cech a Nmci, s

F.

KARAS;

poali Cechy orat, jako s dobytkem na Horách, prosted eské zem, kdo z n-

jak se opeili,

nimi jednaH.

I

mecké matky

tu

se nenarodil, nic neplatí.

dost hdí takových, kteí mezi louskají, jejich

e

zvyky

chválí,

Nmce

A

žel,

plichtí

tikrát

žel, stále

se a jejich

aby vtší vážnosti

Nmc

e

došli: vlastní

národ hrub tupí, ale vážnosti ani u ani u Cech nenabudou. Dost takových pebhlík na Horách vykládal Mikšík Rameno. Sulík, jenž pracoval v jám jen šest hodin denn, asto zastavil se na prostranství, kde šlychýi pracovali pod haldami rudy rozhovoil se o život v dolech, osvtlených jen blikavými kahanci horník a jejich pomáha. Podveer, když práce konila, hoši bhali po mst, okukovali domy bohatých nákladník, nebo stáli ped rozlehlými tavírnami, kde v rudé zái plamen vysoko šlehajících pracovali prubéi a roštýi se svými pacholky, jimž šlapání ohromných bylo sveno, ramíi a širokoplecí šmelcíi, kteí prudkým žárem rudy tavili \e zvláštních pecích, prenéi, kteí roztavené stíbro istili v druhém ohni a kysíi s barchaníky, kteí v železných kadlubech stíbrné cány lili. Tu hluela veliká, tžká kladiva, tam syely plameny a z oken vystupoval žár nesnesitelný. Život v Hoe poskytoval Oldrovi mnoho nového, pekvapujícího, každý den pinesl nový poznatek, vzbudil njaký zájem, ale po ase mladý panic opt prudce zatoužil po domov, Pí» vsi. Uhodily kruté lednové mrazy, tíkrálové, tak tuhé, že kolem Hory pomrzla a na prostranství pod haldami nyní nebylo lze vydržet ani když lovk bez oddechu pracoval. Oldra zaal pomýšlet na útk, ale Mikeš Rameno jej zrazoval: Nelze utéci. Nyní nelze, nebo horníci nepestali stežit silnice. .Isou jako sršáni sršatí a bda tomu, koho lapnou. i

i

—

i

mch

tém

zv

— — —

Mne To

si

nelapnou. myslíš.

Kam

jim,

bracháku, uteeš v takových podezení pojmou.

závjích? Nikam. Dostihnou

t

rád. že tu nikdo nic netuší a

po tvojí minulosti se neptá.

— —

A

mn

pece smutno. ekej a dokáš

a hned

Bu

tu

Vím, ale se! Oldra ekal, ale se zaatými zuby. Jednou, bylo to kolem liromnic, když Mikšík Rameno chut vyprávl o vojnách ve

NA 2I2KOVT. VÁLKCMiM NOZK.

65

Švábské zemi, otevely se dvée a do jizb> vešel v.\ soky, žilnatý iiiiiž piliovité, odporné tváe, drobných, pichlavých occK, bezbrvých. Rt>- suché, nos dlouhý, ohnutý, uši odstávající. Oldra v mžiku poznal onoho Nmce, jenž jej v Kouimi zajal a vlekl do lior.\, Nmce, kterému v tlaenici uprclil. Zachvl se a sáhl po Sulíkov pemrlici. Avšak Nmec si ho nevšiml. Povdl, že bydli v sousedství a že na steše \ idl iikné holuby- si vaky, že má holuby rád a že by je koupil. Mikšík pokril ramen\- a neochotn procedil skrze zub\ že siváci pati hochu Sulíkovi a hoch af si prodá, nebo neprodá. žádný jej nutit nebude. A Sulík zavrtl hlavou, že ne|)rodá, že má siváky rád. V té chvíli Nmec zpozoroval Oldru; zahledl se na nho upen a jakoby si na nco vzponn'nal, špika dlouhého nosu zeteln pohnula se s boku na bok a rt\', jakoby odíznuté tymi hlubokými rýhami, pootevely se, avšak Nmec mlel; hlavu nahnul, prst zvedl, pohledl ješt jednou na Oldrn a obrátil se, zavrtl hlavou, s ledabylým pozdraxem odcházel. Když dvée za ním zapadly, Oldra zašeptal:

tém

mimodn

— Ml jsem už strach! — A pro medle? — Vidli jak na ume Nmec hledl? — Ano, jako výr na myš. — Bál jsem že mne v pestrojem' pozná jste,

— —

se.

Že

i

.

.

pozná? Eh, pro b\!

té

Vždyf práv tento dloubán mne

zajal a ješt z jedním šleh, ale bohdá že mu hezkých pár vlekl do ilor.w Uštdil mi je s nádavkem jednou oplatím! Af mne šerha, pakli nkd\" zapomenu na tuto tvá! i

— — —

Mh

.

To

je

horší

.

.

Nemýlíš

li

se,

hochu

—

Ne a ne a ne! Je to on, klapzuba jakýs. Pak ovšem nutno dvojnásob mít se na pozoru. Worlik

má dobrý zrak a není hloupý, jist si zapamatoval tvoji postavu podezení, pak se ho tvá a dnes pouze šat jej mátl. Pojal v ulici a na pátrání usadil se naší nezbavíme, ncbof povdl, že li

i

n;l by dost asu. Je pinesl do chalupy!

—

Znáte jej?

z

tch, kteí neuhnou a sám ert

jej

dnes

I.

<S6

—

A

jak byclioiii

jej

KARAi^:

F-

neznali! VVorlika zná tu

každý pe^

a abych pravdu ekl. nikdo jej ád nemá. Zprotivil se, je podlízavý, když pána vidí a krutý k lidem menší hodnosti. .Imeno-

býval pacholkem ve Starých Kocourech, ale nyní Hons Worlik je z nho, šelma nabíjená; Cechem byl po otci po matce, ale kd\ž se mu zazdálo, že by mezi Nmci mohl štstí dosáhnout, pesedlal, je z nho Nmec jako poleno a esky ukrutn nerad mluví, musí li, div sob val se Jan Vorlík a jeho

otec

i

Pkný

Avšak štstí dosáhl, ano, Hons Worlik je velkým pánem, je královským pregéem v Hoe a stíbrné groše preguje už dobrých deset rok. To práce snadná a plat hrub dobrý, Hons Worlik si polepšil, ale za to jazyk nepekousne.

pták!

Nmci, akoliv s mmi po nmeku vyje a s nimi Cechm laje. Takový matonoha je to, špatít ale oi má bystré a hloupý není. Je úžasn ctižádostivý

nikdo ho

neuvidí,

rád

páni

ani

i

vru není Rád b\ch vdl,

chlap, zrádce,

— —

Hm,

to lze

tešn

radno co

si

uhádnout.

s

ním

jídat.

mysHl.

Když

t

uvidl, trkla

bu

si zmaten šatem. A nyní podoben a nebude se více o tebe že b\' na vci pece nco mohlo být a

nost, ale byl

ekne, že

lovk lovku Bohdá

Ay t

anebo

pone

pátrat

nuiolio nevypátrá.

ovšem nezradíme, slovo

my tvrd mlet Horách

stop

podob-

starat,

pomyslí si, kdo jsi a odkud.

— —

jej

se mýlil, že

budem,

objevil krátce

a další lánky,-

ale v\ pátrá

po onom

etzce

u nás

li,

že

vru dýmem jsi

se

v

není,

Kutných

pepadu Kouimi, bude na

už lehce pak shledá.

Kj,

mizera

piegé! Arcimizera! Šelma rohatá!

— Co tedy poít? — ptal se Oldra. — Cekat a ekat. Uvidíme, co bude! — A podnikne Worlik nco — — A i)odnikne. Milé to není, že t uvidl, ale stalo pozd bycha honit. Podnikne šelma nco, neutají se — Myslíš':' — Ano. bychom uili no\ý, zmnný nebo proti li

se.

to.

li

i\\\

nám

dkazu nemohou právem

vítr,

nastupovat a když jsi nyní rod naší ochranou, ani tebe nemohou zajmout bez dkazu, žes' bez

N\ Zl/KOM. XAI.ICM M

ii|;rciilviii

Aí si icd.N naped onen duka/ povdcl Mikšík Rameno.

Miisitoii.

ii\ážliv, klidné --

Nedbají

—

Proti

zákon

\'áin

~

ale

nám

proti

ano;

musejí

dbát

Kutné.

Nejradéji Inch \'šak odešel

A kam? Nelze

odejít.

Ale neboj

aby nebylo dobe. Njak - A Worlik?

a nebylo zle,

—

lilcdaii

-

nikoli,

siarycli, platných z\\kl()slí Morx'

—

,7

\()/.l

A

lio

šerlia

líbá!

S\ nka

se,

však

iiem' ješté

zle

bylo. néjak bude.

Tiinix-

z

Kole

neopustíme.

Cekej, snad se naskytne píležitost k uniknutí, cesta k spáse.

—

Cekejme

tcd>'.

Oldra usmíval se n^ní troufale, ale v duchu neb\io mu hrub veselo. V Kutné Hoe íin dále he, páni horníci opíjeli so v krmách a pak Cechy napadali a zbíjeli, nebo zazdálo se jim, že v jejich mest vzmáhá se kalich. \' lednu 1420 nešfastného faráe Chodka sfali a uvrhli do jalové šachty za kouimskou branou, jíž n\ní Tábor íkali na |)osmch tm, kdož za i

mistrem Janem z Husince kráeli. Hned na to Horští pocli\'tali mnoho venkovanu, kteí do msta Kolína šli na trh a zmuili je. zmuené vrhali do šachet. jednoho rytíe, služebníka pána z Wartenberka zajali a bez ohledu na to. že rytí draího ádu, pan z Wartenberka správcem království je z viile Zikniundov>', jeho služebníka zabili, ukamenovali. Od zavražmezí neznala. dní faráe Chodka z\'nle Kutnohorských zák()n\- a pan mincmistr Fanatický lid šlapal všechny z\'\ky x-ojenskou mocí. A eský jej v tom podporoval svojí autoritou lid v okolí trpl s píslovenou ode\'zdaností do vle íioží. Le tu a tam ukazovalo se, že pevelice známá eská holubicí trplivost má svoje meze. Do Hory došly zprávy, že njaký chudý zeman i panoše z jižních Cech. .lan >?;ižka. diktus I

eka

enk

Nmc

i

i

i

Trocnovský. zavel se v

Plzni,

již

hájí proti

ohromné pesile

Žižkov železných Plzn, pan poblíž Nekme. u nad Bohuslavem ze Švamberka: Žižku. Bohuslav s dvma tisíci vojenského lidu napadl Jana jenž ml všeho všady ti sta cepník a nkolik voz. Trocnovský pijal nerovný boj a ohradiv se voz\-. odbil Svamberka, zdolal jeho proslulé obrnnce. Selský cep a kotci vúz poprvé pánfi.

nošl\- zpráv.\' o

slavném

vítzství

68

J-

F-

KARAS:

Nekinc nemálo poUkázalo se, že bylo teba takového povzbuzení, nebof císa Zikmund na radu magdeburského arcizaskvl se vzbudilo

oliroiiinoii

eského

slávou. Vítzství u

duclui.

biskupa rozhodl se, že pote kališníky jednou ranou. Svdilo o tom hrubé nemilostivé pijetí vyslanc Pražské obce v Brné, artikul pražských odmítnutí jejich žádosti o zkoumání

ty

zvláštním

shromáždním duchovních

i

svtských

pe-

knížat a

úad

všem hodnostám, devším horlivé pobírání zemských kteí sjnipathis()\ali s husitstvím. Pouze draí rytí pan Cenék z Wartenberka ponechán na svém míst po boku královiix Žoie, ostatní svrhováni a jejich úady odevzdávány tm, kdož prosluli jako nepátelé Husovi. A bylo z toho prudké hnutí v zenn, zvlášt když královna Žofie složila úad vladaský a král Ziknnnid spoluhejtmany Wartenberkovými jmenoval po\ Cstného Elsterberka a Václava z Dube. Císa chtl „eskou rakovinu" vyléit jediným hrubým ezem. Vzal nž nenávistí naostený, ale nž zastavil se n:i ostí Žižkova mee. Po Nekmi brzo následovala Sudom poínala veliká, slavná epocha, kdy Cech vší zlob odolávaje, celým svtem otásal Pan mincí pregé nkolik dní dal pokoj; byl skuten zmaten podobou šatem a jeden dohad rušil druhý; jed byl b\povzal na to, že Oldru za límec kabátce držel, tvá hlas suky, všechno stejné ale kterak by hoch mohl piplichtit se mezi horníky, nevdl a nemohl si domyslit pvodu takové pro.

.

.

.

i

i

.

dom

mny. A

šel

obdržel

že uhodil na záhadu,

i

tehda

i

.

hrub

mrzut, že s niž není.

pkných sivák

ne-

ekl

vc

že na

si,

nebude myslit, avšak druhého dne sedl v pregérn jako zaezaný a nejednou pemrlicí na kolek špatn uhodil, v prsty od tisknutí pregéského kolku pokivené bil, nebof ta podivuhodná podobnost hochova stále se v myšlénkách vracela. \'edle lorýši erné dílo lorovali v kotlích, vaícím louhem nai

plnných a popvovali si pi práci, obas bylo sh'šet kladiva klopí, farfule v okrouhlé plátky sklepávajících a hlasy štosí. erné dílo poítajících, ale pan mincí pregé nedbal tentokráte vkolního ruchu, jen myslil a tepal se pemrlicí po kivých pazourech. Ano, jed by vzal na to, že Oldru jednou za límec držel A nyní snad se mu chlapík vysmívá Ej, pesvdí .

.

.

.

Uba

l.o.i

p.clioijpli

plot... (Str.

75.)

NA 212KOVÉ VÁLENÉM VOZE.

71

se a pakli uhodí na kloub,

licjá, všechny podezelé horníkm odevzdá, beztak jsou eši a co Cech, to Hory nepítel Pan mincí pregc už zapomenul, že takó Cechem býval Asi po týdnu Worlik znovu objevil se v domku vedle staré šmelcovny. Pišel jakoby na nic zlého nemyslil, zaal opt .

.

o sivácích

neoekávan,

a najednou,

obrátil

se

na

.

.

starého

kovkopa

—

Martine, ty

máš dva synky?

Starý rozpait potrhl rameny. Zabruel: Jen jednoho. Tuhle Suiíka.

— — —

—

—

— jsem

A

druhý?

ten

To hoch z píbuzenstva. Mh. Ano. Odkud? Ptal se tónem soudního Od Kolína, ze vsi, zajímá-li t to.

—

Pro

by

Hoch je pouze komusi podoben, jehož snad už dlouho?

zajímalo.

znal. Je tu

— —

drába.

Teprve nkolik týdn. Mh. Tak! zahvízdl pregé. Což je zakázáno vzít k sob hocha z píbuzenstva? Ostatn, páni o tom vdí a hoch cejch má. Není zakázáno, lovíku. Ba není. Mh. Podobnost je hrub veliká. Uvidíme Ej, konen co mi po tom! ekl

—

— —

.

pregé

a

opt

a

opt

—

.

odcházel, ale nikoli

dom.

Postával venku,

domku povdt mnoho ne-

chytal sousedy a vyptával se na hochy, kteí bydlí v

le nikdo mu o nich mohl, ani nechtl. Sulík vyhlédl z domku a postehl Worlika, zpozoroval, že lidi chytá a ostatního se již domyslil. Kuna! vedle staré šmelcovny,

se a nejradji byl by Nmce snhovými hroudami hnal odtud, le to by nepomohlo. Sulík vrátil se dom a nezamlel, že pregé tu v .okolí strahuje, že koná dílo pregu

Tcho! Rozhnval

špatného.

— Nmec slaninu aby ho kat, a pokoje nedá. Nyní Vánkem! by na ase poradit se — Ano. Nic jiného nezbývá — ekl Mikšík Rameno. — Rád, rád z Hory ujdu, beztak jako v pekle — ozval se Oldra z Kolce. — Ano, hoko. Nmcm roste hebínek. A kam ucítil,

liylo

s

tu

zle je tu,

pjdeš? Nelze

utéci

jenom tak na piano do svta.

F-

J-

72

— —

Dom! Kam

KARAS:

jinam bych šel?

Bude hrub tžko

horníkm, zvlášt

ujít

pakli nekola

kolem všech cest pregé a krvežíznivost ukrutná s místa na místo je pohání. Ale bohdá nco pece vymyslíme! Nelze tu zstat, nebo nebezpeí odhalení je píliš veliké a hrub vtší, nežli nebezpeí útku. Kdo se neodvažuje, nevyhrá. Napnme smysl, bohdá nco kalého pece nalezneme! Aha, Nme, budeš tanit dupáka! hlídky na tebe upozorní. ábli,

IX.

slídí

Na útku.

Oldra z Kolce usedl na širokou, masivní pec. stopil hlavu v dla-

n

Hodnou

sedl jako neživý, ani brvou nepohnul. Také Sulík zadrbal se za ušima, usilovn pemýšlel, avšak prudká krev jinak nedala, musel pi tom neustále s místa na místo tkat. Pobíhal kolem dveí, syel hnvem, prskal do dlaní a obas zaatou pstí zahrozil ku dveím, jakobj^ tam pan mincí pregé dosud stál. Mikšík Rameno zavel oi, také pemýšlel, ale nic kalého nechtlo mu napadnout. Och ano. dív, dokud nosíval pavezu a kopí za panem ze Šelmberka, leccos podaeného mu napadlo, ale nyní stáí dvtip kazí, nic, nic nevymyslí. Po hodné chvíli Oldra se ozval s

a zamyslil se.

chvíli

pece:

—

Myslíte, že ponurá Worlik

mistrú, u

—

rychtáe? Ci až

zakroí ješt dnes u šept-

zítra?

Nmec

dunda a dnes bude v šenku mu neuteeš. Myslí, že má nás ,v hrsti a proto s úderem nebude pospíchat. Zítra, pozítí možná, avšak dnes ješt mžeš klidn spát pod naší stechou ekl Mikšík Rameno. Dnes už nelze utéci Dnes nelze, nebo je pozd, noc hrub tmavá a stráže nikoho z msta nepustí. Také hradba a píkop nikdo nepeieze. Dnes pozd na všechno a snadnji utéci za bílého dne, nežli Ne, ne, dnes ne,

dundat. Je píliš pohodlný a

— —

v noci.

— —

ví,

.

Mám už plán — Povz tedy, povz!

.

je

že

NA 212KOVK VALKCNÉM VOZE.

—

73

Ráno pjdu

se Sulíkem jakobych na šichtu šel. Sulík ráno a protože celá parta jde k šachtám, nikdo si mne v chumlu hrub nevšimne. Projdu a zamím k haldám, tam zhasnu kahan a skryji se za boudou s nástroji. Až pejdou všichni havíi, pelezu plot a odbhnu do polí. Bude tma ješt a nikdo mne nezpozoruje. Do svítání mohu být kraj svta. At

chtTdívá

si

mne

asn

zítra honí.

Nežli se

rozbeskne, neponou a

já

zatím

pedál šetit nebudu. Ano, tma, hromská tma bude. A hleme,

— takhle by to Uklouznout do Ale jsou pece dva hák\-, milý Oldro. — Jaké háky, Sulíku? — První: jak se uvaruješ, abys náhodou ve tm a v pospchu- nenarazil na hlídku? Nuže? — A druhý háek? — Šat! Rozumíš? V hornické perkytli mžeš utíkat dokud

šlo.

poli.

tu

jsi v oblasti Kutné Hory, ale kus dále ubili by t sedláci, nežli bys popel ekl. Ano. Sedláci jsou ukrutn rozezleni na horníky a nyní stejné stejným jim oplácejí, cepem, kosou vidlemi je perou. Je vojna dokola kolem a hned ten toho, hned onoho i

tepe. Šat, milá brachu, tof kámen úrazu. Hlídce uhnu snadno, nebo je zima a hlídka nebude stál níi jednom míst jako holota u cesty. Myslím, chodí sem a tam a já vas uslyším kupot snhu. Ostatn nepjdu po silnici a v polích nyní hlídky nebývají. Šat, pravda, zlá vc, ale já mám ješt onen šat, v nmž jsem do Hory pišel. Je slušn rozedraný, ale díry možno zašít, latou zakrýt a seženu li njakou kukli nebo toenici na hlavu a starý klok, jsem vypraven.

—

Nic jiného nezbývá, kdyby mne tu v Hoe pistihli, vám všem na hrdlo sáhnou, ale budu li pry, co vám uiní? Hejá, nic a nic, nebo oitého dkazu nebude. A já na vás nezapomenu. Mnoho dobrého jste mi uinili a bohdá srovnám se s vámi, pátelé. Toho nevzpomínej, neteba, co jsme uinili, uinili jsme, aniž bychom pomýšleli na odplatu. Mh, ano. Už nic jiného nezbývá, nežli vzít nohy na ramena. Jdi si lehnout, já ti zatím Jdi na kut, zítra musíš být kepký, onen šat zašiji, zalátám ekl Mikšík. abys' byl daleko od Hory, nežli se rozbeskne Oldra poslechl, nebof rada byla moudrá. Vdl, že není snadné, brodit se hlubokým snhem, závjemi, stržemi. Ulehl

—

.

.

—

74

J- F-

KARAS:

a po chvíli spal jako zabitý. Mikšík schoulil se nad

a

neumlou rukou

látal

Oldrv

kahanem

šat.

asn

ráno panic posnídal, rozlouil se se všemi a se Sulíkem pospíchal k brán, v ruce kahan silnou hl s bodcem a na zádech uzel s odvem. U brány nikdo si jej nepovšiml i

haví, pospíchajících do práce. po šesti hodinách rozdlen a práv nastupovala první smna, kdežto poslední, noní, opouštla šachty. V kavnách už bylo rušno, havíi jedli nebo hovoili o práci v štolhortech a u ražumpu, odkud perky na povrch vyváželi. Picházeli anklopei s jasanovými deskami a palikami, jimiž na desky klepali, když piblížila se doba sestupu do šachet. Objevil se njaký starý, vousatý perkamt v zeleném, stíbrnými tásnmi lemovaném pláštíku, pokynul, anklopei uhodili jednou v desku na znamení, že nastal okamžik modlitby. Jasný, pronikavý zvuk rozlehl se do daleka a horníci v kavnách klesli na kolena ped velkým, peste malovaným obrazem sv. panny Barbory, ped nímž olej ve stíbrném kahanci hoel. Sulík vedl Oldru za haldy, k oplocení hrub vysokému. Oba zhasli kahance a Sulík zašeptal: Rychle nahoru. Nelenuj, neotálej! Hurtem! Já ti pomohu a pak pelezu za tebou. Honem, posko, Oldro. Jen jdi už, Sulíku, já sob njak pomohu. Anklopei a Oldra brzo zmizel v davu

Den

byl na

tyi smny

vn

— — prknem k modlitb zvou, slyšíš? — A co mi po nich! — Budou t Jsou velice, nepijdeš vas do písní, nadávky, pokuty, rány — A už dol nepjdu. U nejstaršího pergajsta! Nepjdu a dost! Nechce se mi stále v zemi rýt jako krtek. Pjdu tebou. — Sulíku — Nuže, Oldro? — Nevím, jednáš moude — Ty pece budeš potebovat ochránce a zbrojnoše? plísnit

li

.

díla.

.

já

s

.

.

li

.

.

Dva páry oí více uvidí, nežli jeden pár a já mám oi uši dobré a znám celý kraj až po Kolín, k Zásmukám, k Uhlíským Janovicím, ty bys' zabloudil, avšak se mnou jist nezabloudíš. Nuže, panici, chceš mne? A tvj otec? i

—

VÁLENÉM

NA 212KOVÉ

—

Strýc Mikšik

vzetí a dnes ráno

v dolech se mi

ohnm

pálíš a

jej

všecko

bude

živit.

peukrutn

protiví, i

Strýc

Abych

otci poví.

sekáš dlátem

VOZE.

75

ví

(3

mém

pedse-

pravdu ekl, život

ti

tam skren

sedíš,

pemrlicí, narovnat se

skálu

nemžeš,

švub dýcháš, ani okamžik nejsi jist, že štola se náhle nesesuje, že t nepohbí v erné temnot. A já mám rád pírodu, slunce, kvty, ptaí zpv, les, plný veselí, já toužím po svt, po inech, o nichž strýc Mikšik vyprávl. Já chci být zbroj-

vn

nošem

a dost!

—

Polez tedy za mnou!

Oba lezli

i

hoši

pehoupli

plot;

hrub vysoký

jako veverky a brzo octli se v širém

—

Kam

—

K Zásmukám,

—

se obrátíme?

znáš

— li

ptal se

byl,

avšak

oba

poli.

Sulík.

cestu.

Znám. Znám. Tuhle v levo, avšak bílou silnici necháme stranou a pjdeme bokem, pes luka, kolem olšoví a k pusté hald, odtud k í^alomounovu kameni, víš li, kde to je. Nevím, nebo jsem v onom kraji nilidy nebyl, avšak za Zásmukami, v okolí Kostelce, už se vyznám. mne tedy kudy chceš, brachu. Jsem rád, že Hora za mnou. A temno je,

—

Ve

ped

na krok

sebe nevidt.

—

Mrznout ustalo hned vera po poledni a mlha sráží se k ránu, to nám k užitku, nebo v mlze snadno hlídkám ujdeme. A nyní, Oldro, chut v ped. Není ti zima? Není. Není. Jsem píjemn, sladce rozilen, je mi veselo, tanil bych a zpíval. Ej, Hora mne tak brzo neuvidí a uvidí li, mrzet se bude, nebo pijdu v pancíi, abych s pregéem

—

horníky útoval. Naped pojedeme nkam do svta, do Remeše, do Cách, do íma, nebo do svaté zem, jako jezdívali oni skutení rytíi, (> nichž strýc Mikšik vyprávl. Víš, Oldro, já nechci být jen njakým obyejným zbrojnošem peciválem, já chci poznat takový svta kus, jako strýc Mikšik a také njakou sa musíme najít a njakou princeznu osvobodit. Víš, to není jen tak: rytí. Ale co velkého vykonals'? Musíš, musíš do svta a já s tebou, jinak bychom nebyli kamarády. Už se tším na takovou výouha, co to? Aha, njaké moidlo a led slabý. Pozor, pravu neuvázneš. Ledová voda v škorních špatný host. Oldichu, a s

—

.

.

a

76

J-

F-

KARAS:

pl hodiny svítat pone, musíme si pospíšit, však a tam už bude lépe. Nohy se mi do zvlhlého nedaleko je snhu boí jako do tsta. Jakmile budeme v lese, pevleeme je nosí. Koupíš mi se a havéské perkytle zahodíme, pes nemilý. Za

lesík už

a

ptkný zbrojnošský kabátec, pední plech, kapalín a poádný me, hej, však bych už šaršounem dovedl zamávat a teba panu Divúkovi pod nosem. Sulík rozhovoil se o svých zbrojnošských nadjích hodn ze široka; uneslo jej, co slyšel od strýce Mikšíka, bývalý zbrojnoš líil divy, jež ponkud dobrodružnou mysl hochovu rozjitily; chtl také nco podobného vidt, mnohé iny vykonat a povsti nabýt. Proto k Oldrovi se pipojil tak chut a nyní oba hoši prodírali se snhem, tmou, vstíc nejisté budoucnosti. Než svítat poalo, dostihli nepíliš hustého lesa, aniž narazili na nkterou z hornických hlídek, jež prý až k lesu zajíždly. Bželi ješt asi pl hodiny, pak odpoívali pod ohromným dubem, jehož skroucenými, holými vtvemi ranní slunce prohledalo a pevlekli se, Oldra do svého starého, ovšem divn záplatovaného šatu a Sulík do jakéhosi burnusu neznámého pvodu. Pak opt bželi až do polední hodiny, lidem a vsím opatrn vyhýbajíce: teprve kolem poledne stavili se ve vsi poblíž Zásmuk, v kocand a chleba koupili si peitého skopového, nebo oba už padali únavou. V kocand mnoho se jich nevyptávali odkud a kam, proto Sulík radil, aby si tu ádn odpoali, aby tu penocovali, ráno že se jim lépe pobží. Zde i

už jich horníci nedostihnou, tak daleko jist se neodváží. Oldra, jej nohy bolely, svolil hrub ochotn a hoši pespali v malé komoici pokojn jako v Abrahamov. A ráno opt vyrazili do kraje, na Konojedy a Mnichovice. Neušli daleko, nebo pes noc obrátil se vítr, oteplilo se poínal bezen a sníh místy už tál místy roztál úpln, cesta promnila se v adu kalužin. Tee mi do škorní zabruel Sulík. A mne noha bolí,. Že noha? Ale? Udeil jsem se do kolena, když jsme pelézali parkán,

jelikož

ln

—

—

— —

tém

—

— —

vera

—

jsem bolesti tak hrub necítil, ale dnes Vím, Oldiše, koleno bolívá

—

—

NA 2l2KOV. VAl.KCNÉM VOZE.

— A dom ješt daleko. — Víš co, panici? — Nuže? — Mám trochu groši. Odponme

77

li

tyi

si

nkde

kocand

v

se

dny.

Kocandu našli. Vytrhli z ní pátého dne. Byli asi v polou když Sulík náhle zastavil a rukou vped ukázal:

cesty,

—

Hle,

njaký

houf!

ty

Opravdu, z úvozu valil se houf ke stm hlav, muž, žen, ba starc a dtí. V pedu šel staík, vysoký, ješt dost kepký, ve vysokých škorních, kožichu a apce s beránkem, za ním kráelo nkolik mladých lidí s cepy a kosami rovno na ratišti nasazenými. Tof sedláci ekl Oldra. A nemusíme se jich bát? Nemusíme. Pro? Zdá se, že spchají kamsi. A vyhnout jim už nemžeme, le bychom zpt šli. Ej, nevím nikomu! Tihle nám dozajista neublíží. Tu všude eši a lid milý, snad známé tváe tu uvidím. Po malé chvíli hoši stetli se se zástupem. Vdce je zastavil, poal se ptát, odkud jdou a když Oldra svoje jméno povdl, zavrtl hlavou a ekl neobvykle znjícím hlasem: Kol bys nadarmo hledal, panici, nadarmo nohy trmácel. Byla a není, všecko na svt pomíjí, hyne jako v podzim tráva na pobledlém poli. Ano, marnost nad marnost, panici. i

— — — —

—

— i

—

-7-

—

Nerozumím

ti,

starý muži.

Mnozí pak zajisté uši mají a pece jeden druhému nemyšlení a hle» rozumí. Zmatek mezi námi, zmatek jazyka Antikrist pichází s meem ohnivým a ped ním šelma veliká, i

sedmihlavá a

s desíti

panici:

lid

hrub

rohy na ele, jde šelma

beránkv ped njakým týdnem

a jed chrlící na

.

.

Ale o Kolci

sžehl

ji

lid

to

veliká, síru

mohu

ti

Chudoby

jenž od Vyšehradu pitáhl a v krajin mezi

Pedboí

cem

ddin

ádil. Není už Kolce a nedopoítají se

i

a Kostel-

tvrzek oni,

kdož po nás pijdou, pijdou-li, nebo šelma, stojíc mezi oblaky, peukrutn ve a aj, váha v rukou andlových chýlena .

.

.

íci,

z Ralska,

dvma je

na-

78

J-

F.

KARAS:

Oldra vybuchl:

— —

Kol

spálili.

A pro?

Ptej se tisíc a desettisíc,

pro

trpí.

Napluje

poet

se

ped znamení všeliká picházejí. Nevidl jsi msíce celý rudý byl po ti noci, krvavý, daleko vtší, nežli jindy bývá a mnozí pravili, že to není msíc, ale ohromná hlava, práv meem uatá, živou krev ronící. A já vidl ono znamení mnozí. Pak veliká hvzda utrhla se na nebi a letla dol, abychom za ní šli. A prosted zimy ve Kbelích prý jablo rozkvetla. dní a

.

.

.

asem

i

— —

Nemožno!

Kvetoucí jablon jsem nevidl, jen lidé pravili o ní, avšak vidl jsem hvzdu msíc a vím, co si o tom pomyslit. Pichází hodina, kdy mnozí volat budou, aby se zem otevela a pahrbkové aby je pikryli. Ano, ano, hodina zkoušky je tu asové soužení hrubého i

1

.

.

.

— A ten Chudoba z Ralska, pravils — — To služebník císae Zikmunda, ostrý

nepítel kalicha

zhoubce spravedlivých. Jeden pak z tch, kteí ped šelmou taní a halleluja Antikristovi prozpvují. Ten Hej, starce, njaký zástup za vámi nenadále Sulík ozval se a rukou- kamsi do zadu ukázal. a

—

—

jenž

—

Starý otoil se rue jako mladík a práv na njaký vršek vyjíždl.

jal

se pohlížet na zástup,

—

Tof práv lid onoho Chudoby z Ralska, služebníka Zikmundova, který z Vyšehradu vytrhl, aby nás vyhubil ohnm meem. Odbili jsme prve jeden menší houf a nyní sob poražení nejspíše pomoc pivádjí, nebo vidím, že jich tikráte i

více, nežli jich bylo.

— —

poet její

Máš dobrý Lidé,

krve naší. hlas nepoleká z

—

zrak, starce.

pipravte

naše hodina a bude položen šelma rohatá a strašn ve, ale beránkova Chystejte cepy! se, uhodila

Aj, blízko je lidu

.

.

.

starý? Zde na rovin chceš se potýkat s jízdou, s obrnnci? Rozbijí vás, komi ušlapou kiel panic Oldra, v nmž pi pohledu na peveliký houf zhoubce rodné tvrzky probudil se vojenský duch jeho rodu. Pud ekl mu, co init, Šílíš,

kterak se bránit.

—

VÁLENÉM

NA 2l2KOV£

VOZE.

79

—

Zdaliž máme prchat ped lidem Antikristovým ped smekou? — ozval se starý sedlák.

zajíc

—

Nebudeme Zpeíme se

—

jako

prchat! s nimi!

Ve jménu Pán! — volal všechen lid. u cesty a oste zahartusil jako

Oldra vyskoil na kámen starý

—

njaký rot\'mistr vojín: Nemoudí! Co vám napadlo?^ Chcete

nést na trh?

uKazoval neujde.

holí

—

Musíme zaujmout

a snadno

vlastní

k(jžichy

—

Zde vás obklopí, tam odtud uhodí a odtud uvidíte, osypou vás a ani jeden z klubka

ješt daleko je nad Ondejovem. V lese, je-li

lepší postavení. Jízda

dobhneme tamo do

lesa

nemožný útok

dost hustý, jízda nic neplatí, tam

a sescdnou-li.

"hrav. R\chle, rychle všichni nad Ondejov! Máš pravdu, hochu. Tyf jako by jsi se vojenství od Žižky uil, nebo od pana Mikuláše z Husi. Pojme! Oldra lehce se usmál. I v trudu pochvala mile zašumla, zalichotila. A šlo o poražení nepítele sršatého

odbijeme

—

je

.

.

X.

.

Mezi blouznivci.

Zástup valil se k lesu jako velká voda. Oldra se zástupem, nebo jinam nemohl a když rodné tvrzky není, také ani nevdl, kam by

se obrátil. Panic vedl houf nejbližší cestou k lesu nad

Ondejovem, obas že sice jezdci

ohlédl se jako

biem

i

ostruhou

zkušený vdce, zpozorovaly

kon

pobízejí, ale že zástupu

nedohoní ped lesem.. A les v plkruhu rozložený, zdál se dost ozbrojených. Slunce hustým, aby byl pavezou slabších, svítilo jako ohromný jantarový ohostroj a sníh jihl, tál, bláto lepilo se na škorn, avšak zástup dost rychle postupoval. Sulík bžel vedle Oldry. Nebál se, ale pece nebylo mu píliš volno, když pomyslil, že dobrodružství zbrojnošská už poínají a že pravdpodobn ponou dnes hodnou zátopou boulí. Sulík pohledl na tlupu jezdc; odhadoval ji na osmdesát

he

hlav.

Sedlák nebylo

více jak stopadesát. ostatní starci, ženy.

dti boje neschopné. A lid pana Chudobv z Ralska byl pod plechem a dobe ozbrojen, každý žoldné jako lamželezo. Ej. a bodejf by nebude to píliš chutné uvítání. Mají-li kuše .

.

80

J-

nemli

.

.

F-

pak by nepomohlo

KARAS:

ani,

kdyby ped nimi na

borovici

utekl.

Zástup dost brzo dostihl kamenité, holé strán pod lesem a Oldra, jakoby byl už zvoleným hetmanem, lid poal šikovat, ženy a dti poslal hodn do zadu, do nejhustšího lesa, mladý lid s kosami a cepy rozestavil na okraji Houf pana Chudoby z Ralska už byl na dostel z kuše. Z koní pára vystupovala jako z hory po vlahém dešti, ale njaký rytí s palcátkem v ruce lid neustále pobízel ku pedu. Oldra pohledl a zamával pravicí:

— Útoí! — A sám Chudoba vede, sám šelma, šelmami poznávám jeho erb — volal starý Husita. — Uhneme do nic tu nesvedou, musí koní. A pak jsme dva na jednoho — rychle ekl Oldra. — Uhneme, ano, dobe radíš! — Jakmile budou v opšalí, uhodíme na n a zaskoaby nemohli zpt ku koním — opt ekl panic. íme — Tak, tak! Pro zákon Pán, dti, za pravdu boží! Nejde,

s

je

lesa,

s

lese,

je,

se! Neuhneme ped žoldáky Antikristovými! Pan Chudoba z Ralska postehl, že zástup, který od rána stihá, unikne mu, pakli hned neuhodí; vidl, že kon hustým podrostem neproniknou, že by jen pekáželi a zaklnuv, porouel

dejme

svým, aby lid

sesedli a šinuli se

vped

s

mei

vnikal do lesa v houfu, tlo na tla,,

a devci.

Obrnný

oštp vedle oštpu.

Ozvaly se hlasy:

— —

Vzdejte

se, chámi! po svých, pacholci Belialovi! sedláci a ten onen už cepem zamával nad hlavou.

—

Jdte

odpovídali

— Jdte orat! — Na oraky dost asu, až vás, roto, pošleme vašemu pratátovi — sborem volali sedláci. — Na šibenici visnete, nepoddáte-li — Hejá a my vás cepy upereme!

k áblu,

se.

Obrovský ježek vnikal do

ady

s

bled Dosud krev

železnými,

sedlák.

svítícími bodlinami už

netekla,

nebo

sedláci

zvolna ustupovali, plkruhem panskou falangu obtáejíce. Najednou starý sedlák vykikl a zárove pravicí uchopil kopí.

NA 2l2KOV. VÁLhlCNM VOZE.

jehož hrot už

tém

oekával, že

starocli

81

dotýkal se jeho prsou. Trhl rukou a panský lancknecht padl na zeni, kopí z ruky pustil. Nikdo by byl ne-

pem

takovou

ukáže. Mrave zamával ošt-

sílu

poal dorážet na Chudobv

lid; hnedle kosy zableskly pod korunami stoletých borovic a smrk rozpedl se krutý zápas. Panští byli ve výhod, nebof byli v kupu sraženi a nebylo snadno dolehnout jim na kob^iku^ avšak sedlák bylo více a bojovali s úžasnou rozhoeností. Chudobv lid spálil jejich vesnice, úrodu ve stodolách sýpkách, dobytek odhánl, hrzou a nesíslnými ranami káral celý kraj. Jako na prahu ráje tam žili kdysi a nyní tam poušf, bída, zoufalosí. Pipomínali si všechno utrpení a ohromná zarputilost vstoupila do jejich duší. Poali kiet, jeden druhého pobízel, poali obskakovat železného ježka. Tu a tam už vyšplíchla krev, ten onen byl zasažen devcem, ale také selský cep nejednomu už dopadl na železný kapalín obrnncv. Oldra z Kolce ml pouze hl a misericordii, již mu daroval Mikšík Rameno, obé špatná zbra proti devcm a

a

se a zasvištb' cepy.

V

lese,

i

mem,

proto panic držel se

kamen

moude

stranou, ale nezahálel.

V

lese b\lo

ml

kolem sebe iperný zástup hoch, kteí kamení sbírali a louili na útoníky. Tu a tam objevil se njaký prak a Oldra na všechny dozíral, všechny pobízel, hned zde stál, hned onde, velel jako skutený njaký rotymistr. Také Sulík tužil se v práci a první boj hrub se mu líbil, zavýskl si, poskoil, kdykoli podailo se mu zasáhnout nkterého zbrojnoše. Najednou Oldra z Kolce vzkikl na svoji etu; houf nahodilých práat vyrazil na okraj lesa, kde kon stáli pod stráží tí žoldné; déšt kamení uhodil v stádo a rozehnal podšené kon na všechny strany, mnozí daleko do polí za ddinu a už se nevrátili. Žoldnéi poali utíkali, mnozí kiet, ale také je zasypal déšt kamení a dva hned skulili se na zem, tetí co nohy staily, prchal za svými tynohými

dost

a Oldra

brzo

i

svenci. .

— — —

Toto jsme

Tam A

dobe

provedli

ten jako zajíc

nyní

—

skáe!

zahuel Oldra. íleja!

opt v bok panu Chudobovi!

Chlapci zajásali a skokem letli do lesa. Houf pana z Ralska byl napaden

s

boku

a staí, silní

odnci nevdli

si

rady

s

dtmi;

82

J.

"

KARAS:

práat dostihli a kamení doTaké neustále jako píval. vpedu sedláci nešetili padalo na kos cep a nejeden pancéník svalil se na zem jako klas kosou podatý. Selské cepy byly tžké jako perlíky a drtily kapalíny, rozbíjely náramenníky, rozbíjely hlavy. Pan Chudoba vdl, že v této ptce cti nenabude, že jeho vc ztracena a posupný byli píliš tžcí,

aby nkterého

z

n

i

Na bojišti zstalo dvacet panneúprosn dobíjeli a hlavní houf chlapci dlouho kamením vyprovázeli. Pan z Ralska strašliv klnul, nebo oblázek roztíštil mu elist a tyi zuby vyrazil.

jako noc, dal znamení k ústupu.

ských žoldné,

Klnul

i

jež sedláci

proto, že dosud

mu ped

neudalo se

sedláky

utíkat

s pole.

Starý sedlák vyhledal Oldru.

—

Dobe

nám

—

—

ekl v širém poli rot Antikristov. Na koních byli by. v pevaze, avšak beránek dosud chrání své vrné. Tys tedy, byli

bychom

jsi

poradil panici

neodolali

Tmy

panici,

syn

vroucí

Husova kalichu. Ano, ekl jsi

—

z

Kolce? Znamenitý byl .

.

to

vojín

a

pítel

.

— Znal jsem tvého otce, ba ano, a pítel duchovní obrody, ochránce — Zabili kutnohorští havíi

znamenitý byl lidu beránkova.

jej

.

.

to

rytí

.

—

Tak. Tak. Sladko položit život pro zákon Pán. Já jsem Vach, rychtá z Babic, Sirá Hlava mi íkají, víš-li. Sirá Hlava, nebo u nás lid každému njaký pídomek dá a já nikoho na svt už nemám, nežli tento lid vyvolený a jdu s nimi do svta,

Ml

nebo

z našich ddin vyhnali nás Belialisté. jsem statek., chalupu u rybníku, pod ohromnou lipou, ej, co na ní bývalo kvt! A už nic nemám, chalupa shoela a lípa také ohoela, dobytek mi odehnali. Na stará kolena vzal jsem cep, opásal bedra svá a jdu s lidem božím, kam nás oi povedou.

Sirá Hlava se ponkud zamyslil, postál, dlaní elo pejel a po hodné chvíli pokraoval v ei: -- Staten jsi se držel, panici, vru chrabe; ten nápad s kamením nebyl špatný, ten útok na kon. Hetman z tebe jednou bude, uvidíš! A co: rád bych vdl, budouli nás Chui

dobovi lidé te znovu stihat. Zdá se mi, že panu z Ralska odpadla chut na podkostelecké lívance.

již

NA 212KOVÉ

—

Budou

VÁLENÉM

VOZE.

vás, brachu, stihat, jakmile

83

kon

pochytají, ale

nebude tak brzo, ncbof jsme je poádné poplaših kamením a nejeden rovnou dom pobží. I3udou vás krut stihat, nebo Chudoba jist hnvem prahne a napadne mu, že by si na vás postihl, kdyby vás nkde v širém poli napadl. Ej ano, ješt by byl v pevaze, kdyby jízdou mohl útoit na pší. Udusil by vás. Také myslím pane, vydá za dva zbrojnoše, je-li dobe ízený. Povalí opšalého a z pod kopyt hrub tžko vyhrabeš se. Chudoba Wartenberk honit vás bude až do úmoru, ale já bych mu plán zhatil. Ano Zhatil bych Nuže, panici, pora, mladý, hloupý, vím, nejsi a dobrou službu jsi nám už prokázal tu, mluv. Naped mi povz, kam chcete. Kam? Nejradji bychom dol k ece Lužnici, k Oustí, tam prý bratí scházejí se v houfech, tam nás mysl srdce táhne. Ale cesty neznám, nikdy jsem nebyl tak daleko ve svt. Nuže, minete Ondejov tu bokem a opt hustým lesern na Chocerady, na Sázav leží, pod horou, tam eku pebednete a opt lesem na Divišov, avšak dál nevím, dále jsem také nikdy nedojel. Kdo má ústa, doptá se. Tu v lesích spletete pana Chudobu a za Sázavou jist vás hledat nebude. Cím déle, Váchu, držíte se v lesích, tím lépe, nebo lesy jízda snadno to

— — K,

.

.

.

.

.

.

.

— — —

.

.

a

i

—

neprojde.

— — — — —

Pravda Rozejdeme .

A kam

.

pravda

Opravdu tedy .

.

.

zabruel Sirá Hlava.

se tedy.

Já ?

.

.

ty pjdeš, panici?

Poj

— Mh

—

.

.

s

šel

.

.

.

sám nevím.

námi do svta bych, ale

—

širého.

poj, my ti všichni otcem budeme, obec, hle, celá. Co ztratíš, hochu? Poj tedy — Pravda, Váchu, opravdu sám nevím, kam bych hlavu složil, když rodná tvrzka v rumech. Myslil jsem, že si njakou službu najdu, službu u nkterého proslulejšího pána, dobrého Otce nemáš,

pravils,

.

rytíe

— —

—

Jsi-li

téže víry jako otec

Ovšem, ovšem, Váchu!

—

.

.

!

84

F.

J.

—

KARAS:

Pak na panskou službu

Musel bys

ani nepomýšlej.

lovku

chléb myrrhou

svým

bojovat a to

kropí.

Jsem pouhý sedlák a staroch nad hrobem,

zlé, to

v echách

i

proti

pelukem

ale tolik vím,

Husv

duch mnohé zlákal, že páni jsou na cestu rovnou, ale nyní je prospch láká skokem k Zikmundovi. A duchovní bojuje s tlesným, Qog s Magogem. Ti, co topory. slavn peetili pro Husa, dnes jeho žáky bijí mei Teba pan Mikeš Divek v Hoe Pravda, Divek z Jemnišf. Pan Václav z Dube, nyní královský podkomoí z milosti Zikmundovi a kdysi pevný hrad, obránce Husv z vle národa. Uherské dukáty mu zavonly. A tituly, marnost marností. Ano, Václav z Dub sešel s cesty. I jeden Riesenberk! I Castolovický z Wartenberka také je už na skoku A slavný pan do tábora Zikmundova. Pijal od nho už njaké vyznamenání hrub veliké. Co te pán u nás, od Rožmberka až po njakého Víta Plachetku z Kivé Vsi, každý nyní v rozpacích, zdali za Husem, nebo za Zikmundem a svj své bít bude, uslyšíš uvidíš. Rozseto je u nás už semeno draí a šelma láká mnohé k sob, statky hrub veliké a perly drahé a kment šarlat jim ukazujíc, aby sešli na cestu nepravou.- 1 naplní se dnové soužení, opásají nás a povedou, kam nechceme Pojd s námi, hochu, bohdá litovat nebudeš. Tuším, že brzo dojde k zápasu, jakého svt nevidl. Myslíš tedy, že dojde k utkání? rozdvojeni,

i

—

— —

— — — —

i

enk

i

i

.

— —

Ano

.

.

.

Ano ... Už

.

.

nelze

'jinak

.

.

.

Bolestno,

že

ech echa bít bude, ale nad všechno zákon spravedlivého Šelma zavala hnvno, až hvzdy padaly s oblohy a slunce rudé, avšak lid beránkv ducha netratí. Ohnivá eka rozleje se, le ohe nedotkne se podešví toho, kdo ostíhá zákon. Blahoslavený svatý, kdo má díl v prvním vzkíšení. Nad tmi ta druhá smrt moci nemá, ale budou knží boží a Kristovi a kralovat s ním budou tisíc let. Rozumíš, panici? A když se vyplní tisíc let, propuštn bude satan z žaláe svého. I vyjde, aby svodil národy, kteí jsou na tyech stranách zem, Ooga Magoga, a aby je shromáždil k boji. kterýchžto poet je jako .

i

.

.

NA 2i2Kovr.

písku I

85

moského. To nám platí, nám. oit nám. A dále poslyš: zemé a obklíili stany svatých, to msto ale sstoupil ohe od Boha s nebe a spálil je. A ábeL

vstoupili na širokost

milé,

kterýž i

vozk.

vai.i-:cni;m

vkv

uvržen

je svodil,

šelma

jest

do jezera

falešný prorok a budouf

i

.

i

.

.

To

ohn

a síry, kdež jest

mueni dnem

o nás, všecko o nás, panici

nocí na

i

a

hle,

ujdeme v as nejhorší, neopustí nás, kdo moc má nad Antikristem. Poj s námi, chceš-li i

.

.

i

té

vky šelm

nad šelmou

.

—

Pjdu. Pro bych nešel. Aspo kus svta uvidím fekl Oldra z Kolc. A starý sedlák ruku mu podal, stiskli si pravice jako dva rovnocenní muži. Na znamení bratrství v boji. Oldra vybral ozbrojil se

si

me

jednoho z padlých žoldné a Sulík dlouhým, jejž ledva vlekl. Houf

devcem úžasn

zatím oddychl a znovu pohroužil se do širých les, jež tu poínaly. si

XI.

V

Paveza spravedlivých.

v ele zástupu jako prve. Oldra z Kele ním krok, ale nemohl stait. Sirá plíce zdravé, akoli jist šlo mu již Hlava ml nohy zdravé na sedmdesátý rok; s brady visel dlouhý, hustý vous, jako mléko bílý a s pod beranice splýval rovnž dlouhý, bílý vlas. ach Sirá Hlava snažil

se

šel

udržet

s

i

Tvá

byla okoralá, skorém hndá, rozrytá a také vráska na vrásce.

vráskami,

elo

hrub vysoké

Oldru podivný staroch zajímal. Pekvapil jej hned na pocitáty a narážkami z Apokalypsy a v jeho byla popletená trochu, blouznní byla rozumná methoda. protože všechno míchal v jedno, rozumné i nepochopitelné, le v okamžiku srážky s panem Chudobou z Ralska staroch ukázal hodn zdravého rozumu, praktického smyslu, poínal dobrém vojšt sloužil. Ale pak opt si tak, jakoby léta v rozumné pletl s nepochopitelným, zablouznil si a zase proskoila jiskra velikého rozumu, zvlášt to, co o velkých pánech ekl, pekvapovalo jadrností, piléhalo. Oldra už doma slýchal

átku známosti

Re

o panu jinde

Divkovi,

vtší

zisk

který opustil

mu

vc

kynul, slyšel

i

Husovu o

i

vc

národa, když

tch druhých, kteí

po-

86

J-

nenáhlu

pidávali

ke

se

povdl

KARAS

stran

bývalého

litomyšlského

A

sedlák totéž vyslovil, co jeho otec to ješt jadrnji a Oldra lépe mu rozuml,

biskupce Jana Železného. íkal, ale

^^

snad proto, že hoch vkem, životní strázní rychle vyriTistal v muže. Oldra už slyšel, že mezi Husity utvoily se strany, které to mají spolené, že oekávají v brzkém s prvními kesany píchod Antikrista a konec svta, den soudný, den ase i

zniení nespravedlivých a

knz

Milic

z

vného

života spravedlivých.

Kromíže, pedchdce Husv,

vstil

Už

brzký

píchod

Antikrista, knížete Zla, proroka falešného a jeho slovo po Cechách, nejeden hlavou zavrtl, nejeden se zamyslil. Také Hus mluvil o Antikristovi, teba jen obrazn, ale prostý lid obraz doslova bral a na venkov lidé poali v Písm bádat, shledávali rzná proroctví. Nejeden tak zabedl do moe citát, že nevdl, kudy odtud. Ale nebylo lze divit se, ráz na ráz odehrávaly se v Cechách i mimo Cechy události neslýchané: Husv zápas s knžími, jimž v elo postavil se Jan, biskupec litomyšlský a Štpán Pále, bývalý Husv pítel, soudruh v boji. Tu padaly rány jakoby perlíkem, argumenty z Písma, sylIogism>- vru bystré, avšak Hus pevažoval svojí pravdou, pevažoval autoritou Písma. Ano, kdo etl bibli, nalezl, že mistr Jan dí pravdu; lidé srovnávali život známých knží s tím, co evangelium pikazovalo, vážili jej a shledali, že lehký, že nicotný ped Bohem ped lidmi. Ale pak pišla nová

letlo

i

Hus v Kostnici odsouzen, aniž dostalo se mu poádného slyšení. Císa Zikmund porušil vlastní glejt, vlastní mocný list, zradu spáchal na Husovi na veškerém rytístvu, nebo slovu rána:

i

nedostál a slovo zrušit, toho se nikdy

ádný

rytí nedopustil!

moravských pán oste protestovalo. A upálen mistr Jeroným Pražský, upáleni ti mládenci v Olomouci a pak už hranice volala po nových a nových

Hus

upálen, akoli 452

eských

a

i

obtech. Velké schzky eského lidu, srážky s lidem biskupos pány, s horníky, smrt krále Václava, hrozby Zikmundovy, to vše mocn psobilo na m^-sl prostého lidu: objevovali se astji a astji proroci, kteí prorokovali, že piblížil se as. vyený v Apokalypse, že konec zápasu Qoga s Magogem a jen pt mst že zstane ušeteno osudu Sodom\Oomorrhy:

vým,

i

NA 212KOVR

VALECNM

87

VOZF..

Plze, Klatovy, Zatec,

Louiin' a Slaný. Tehda mní^zi a mnozí rozprodali majetek, stržený peníz rozdali a šli do svta, putu-

jíce

v houfech od eky k ece, od hory k hoe. Oldra pomyslil si,' že octl se prosted jednoho

houf

kteí odešli

blouznivci,

proroctví.

dál

í^li

dál,

s

domi, aby spíše naplnila

se

hlas>'.

Sulík hodnou chvíli klusal na svých vedle 01dr\-,

ohromným ratištm, na chvílemi

z

onch

obas nkterý zapl zbožnou píse

mocnými

a ostatní vpadaii

Havév

a

z

nmž

sudlice

pohazuje

nasazena,

ramene na rameno, ernil, posléze zabruel nepíliš

vesele:

— — — —

Panici!

Nuže,

Sulíkii,

povz, co na

srdci

—

Jsi už rytíem, když bojovals? Rytíem dosud nejsem, avšak budu jím. A jsem já zbrojnošem? Také dosud nejsi, le budeš. Nejsem-li dosud zbrojnošem, tedy bych mohl tímhle -devem fleknout a na mout duchu, že tak uiním! Ano, uiním, nebo ten klacek nehorázn ramena otlail. Ab\' jej as vláel a ne lovk. Nuže, pro jsi jej už díve neodhodil? Protože jsem myslil, že jsem zbrojnošem a zbrojnoš pece njakou zbra musí míti; co by pánu podal, když rytí uvidí sedmihlavého draka, jenž princeznu steží a spustiv hledí, zbrojnoši ekne: zbrojnoši, podej mi dlouhé kopí. Co b\ch

— — —

mn

— —

podal ?

— Pedn

nemám vbec

hledí a

pancíe, za druhé není tu tchto lesích nanejvýše

ani princezen, v

sedmihlavých drak, njakého medvda nebo vlka mžeme vyplašit, ale o saních jsem tu dosud neslyšel ani slova. Myslím, že taková hav bude

nkde

— — — —

doleji,

2e

tu

Nmcích. Tam

v

san

všelicos

nedobrého.

nejsou?

Nejsou, Sulíku, nejsou, žel!

Tedy

tím

devem nehorázn

íleknu.

Cože uiníš? Fleknu,

cliceme-li

a

jsem rasv, že íleknu! To

nco oste

u

nás v

odhodit, rozumíš-li, panici.

Hoe

díme.

88

J-

F-

KARAS:

— Mh, chceš-li ... ale ostatní se budou smát, žes svt, Sulíku. eknou. Takový — Já že jsem slabý? A ne! Na vzdor celému svtu ponesu bevno, a mám ramena jakoby rozlámaná. Na vzdor! — Jak chceš, Sulíku. Tvoje kže — A daleko jdeme, panici? — Sám nevím. Tamhle už strá schyluje se k Sázav asi

ti

slabý,

to

je

.

ece, tam

pebedneme na

.

.

druhou stranu a pak uvidíme, co dáL

— Ale voda studená! Dkuji pkn, koupat se na poátku bezna! Nechce se mi do eky. — Tamhle pod lesem pívozník pramicí eká, nebo je

s

v tchto místech za

malý

—

-

nejradji pecházejí Sázavu.

lidé

peníz, tedy škorní

nás,

nebo ve svých mám už dost vody. ražump, ani nevím, kterým coukem

Ani bych nechtl,

Žbluká mi tam

jako v

se provalila. lim.

A

— — — —

Peveze

nesmoíš v ece.

ty myslíš stále

jít

s

tam tmi sedláky?

Ano. Stále a stále?

Nu, stále a stále snad

To bych

ti

nikoli.

také radil, panici.

Ay pece

musíme nco-

Hoe, až tmihle bychom

velikého vykonat, abych mohl pochlubit se v vrátím,

hrub velkými iny, avšak

mnoho

nevykonali.

— Nemluv, Sulíku. jedno vítzství. Málo-li — A koist? Kde

s

Jen jsme vyšli, toho, Sulíku?

ti

je

koist?

Pece

už

máme

se

dom

toho asi

za

sebou

Co? jsem

slyšel, že

rytí

majetek poraženého a jeho zbrojnoš dobrým právem zbrojnoš vezme si majetek toho druhého zbrojnoše. Tak-li tomu? Ci mýlím se? Ano, ale ty pece máš koist? Nevím jakou zavrel Sulík. Nu, to kopí hrub veliké, chlapské kopí. Kdyby ts ním vidli v Hoe, brachu, vru žasli by. ekli by, že jsem se minul rozumem a ví, nedli-li by nahou pravdu. aby to kopí vláel. Ale pece je neodhodím, nebo nechci, aby mne tam ti strýcové považovali za

vezme

— — — —

si

—

Bh

as

njakého slabocha. Myslím, ani není tak tžké, ale neuvykl jsem zacházet s takovým devem.

to je to.

N\ 2l2KOVf. VAL.CN.M VOZE.

— —

le

Ano,

uhodil

jsi

lui

to

prax

89

ú.

Musím tedy zvykat, abych jednou pece

byl

poádným

zbrojnošem a dobyl veliké slávy. Zvykat, hm, co plátno, zvykat je nutno a zvyknu. Ale hlad už mám poádný a žíze také, obdval b\ch

—

—

Najíme

se,

jakmile

pekonáme eku.

—

A

Nu, sláva Bohu, jsme od ní, co by pkná to eka, u flory takové není .

.

kamenem

dohodil.

.

Skuten

Sázava už byla blízko. Staroch sešel dolu, zavolal pívozníka a houf brzo octl se na druhém behu. Pramice jela mnohokrát sem tam, ale pívozník poínal si hrub zrun. Byl to nevysoký, klecatý ddek, jenž tu pevážel už pes pl století, ale ml pomocníka, mladého, iperného chlapce, štíhlého jako sosna v lese, povdl, že to vnuk, pohovoil s lidmi o svt, zdálo se, že je moudrý a mnoho ví, nebo u pívozu vystídalo se mnoho a mnoho lidu, skorém každý njakou novinku pinesl. Na druhém behu houf se rozložil a poal obdovat; jen chléb se sýrem, chudá krm, ale i

nebo od asného jitra nikdo neml v ústech, a slunce už dávno pekroilo zenit. Oldra sedl nedaleko starce,, hledl na eku Sázavu, na níž ješt plynuly tiše nehrub velké ledové kry. Pívozník ekl, že ješt vera nebylo možno odvážit se na vodu, že plouly kry hrub veliké, strašné, ale dnes, akoli eka z vystupovala, akoli nepokojn hluela, pece nenahánla strachu. Sníh už skorém úpln rozbedl, jen v zápaí ješt ležeh' veliké, lesklé ploclu'. Z les jakoby zachutnala všem,

beh

vonlo

jaro.

Pišel pívozník a usedl se sedláky, povykládal o vod, opt poalo mrznout a sníh padal, avšak ledy vždy za poledne opt se pohnuly

jak uhodila obleva a ledy se pohnuly, jak

pokoj bude, dnes že slunce dalo snhu pro vítr, skorém všechen rozpustilo dokonale a padat, padal že už asi nebude, leda nkde na horách. A že je ten letošní rok divný, že byly mrazy, jaké snad nikdo nepamatuje a ta obleva a sníh

jihl,

nyní že už

asi

že také pišla díve, nežli jindy bývá. Nco divného že ve vzduchu a všichni lidé že mluví jen o velké vojn.

—

Bude

vojna, bude

—

zahuel hubený, dlouhý sedláek.

90

'•

F-

KARAS:

—

—

zabruel Vach Ano, ano, nadchází skonání vku svým k odchodu. Cesta byía pokynul Sirá Hlava a vstav, ješt daleká a kudy jít, aby v lesích nezabloudili, pívozník rád

povdl. zpívajíce dost podivné písn Benešovem a Vlašimí, ve stodolách, v kolnách, kde bylo lze. Ráno opt vytrhli a do veera došli k Táboru, k hoe, jež vidla poátky husitství na eském Opodál jihu. Zde scházívali se nadšení vyznavai kalicha. stávalo Oustí, Sezemovo Oustí, kde mistr Jan Hus njaký as

Putovali

do tmy,

cestou

a pespali v kterési vsi, mezi

pobýval u starého pítele, kde kázal slovo pravdy, kde eské svdomí burcoval. Nyní knz Vanek s Hromadou Zvoníkem sebral vrné v hromadu a jelikož nový pán Oustí proti kalichu zasršatl, kališníci v únoru pepadli Oustí, zkazili je a vrný kde Tábor, kde vru zištnjší místo lid odvedli nahoru, k obran. Stávalo tu kdysi njaké msto, už rozboené, tu Vanek s Hromadou Zvoníkem založili nový domov kališník

hradby poaly vyrstat ze zem. Houf Vácha Siré Hlavy pišel práv v onom ase, kdy msto Tábor vznikalo ze sporých zaátk, pod vládou tí knží a jednoho nižšího svcení. Houf ovšem h\\ srden uvítán, nebo každé dlan bylo tu zapotebí a Oldra z Kolce žasl, když vidl práci selských rukou; jedni kamení lámali v blízké hoe, druzí je svalovali do protáhlého žlebu, tetí je otesávali v kostky hrub veliké, tvrtí kladli na vozy, jiní je pak odváželi k hradbám budoucího msta a jiní posléze kopali píkopy a vršili ohromné zd pod dohledem Hromady Zvoníka. Del každý od kuropní do tmy, pracoval do úpadu a pece nikdo nereptal na tíhu práce. Zde dva lidé potýkali se s balvanem, s nímž by jinde pt nepohnulo, onde pracovali ješt pi louích a pochodních, nebo proskoily zprávy, že páni lid sbírají, že chtjí Tábor pepadnout, zkazit. A Hromada Zvoník, vysoký, asi tyicetiletý muž, písné, krátkým vousem zarostlé tváe, kdykoli práce na hradbách dobe postupovala, svolával

a jakmile sníh slezl, už

lidu na prostranství za mstem a cviil jej ve zbrani, ab\' útok bylo lze odbít, odhodlají-li se páni k rán. Ostatn, mluvilo se všude, že brzo od Plzn pijde Jan 2ižka se svými cepníky.

nco

onen

Jan Žižka,

jenž

kdysi

u

Grunevaldu

potíral

kižáky.

NA 22KOVÉ

a

O

nmž

od

pražskýcli

VÁLENÉM

událostí víc

VOZK.

a

více v

91

Cccliácli

se

mluvilo.

Tábor vuililed lého

msta. Rozlézal

Vanek knz

rostl

z

dávno zapomenumohutná tvrz.

ruin bývaléiio,

se mezi srázy jako

pavézou spravedlivých. A kolovalo proroctví, že léta uplynou, ale Tábora že nikdo nedobude, že už nedotkne se msta božího nižádná boue. Mohutné zdi vyvstává^-, kde dív bujel>- ()stružin>', kde bhaly zelenavé ještrky a slunili se pestí motýli. Nad každou z bran vytesán ohromný kalich a nad hlavní vží ijovíval obrovský prapor s rudým kalichem uprosted. Prapor tch. kteí soužením projít mli a ohnm zápolení proti všem, ab\' v. dosáhli slávy na vky Kalich do široka, do daleka hlásal poutníkm, že tu pevné stedisko všech, kdož se odpoutali od všednosti tohoto svta. Stedisko onch hloubavc, kteí z oudolí temaot\' \'\šli k prameni vného svtla. Tábor vihled rostl. Henn picházeli mnozí a mnozí nespokojenci. Picházeli upracovaní sedláci, v oblieji hndí od úpalu sluneního, drsní, ale poctivých srdcí. Selky v prosté suknici plátné a v jakési kajd z domácího sukna, chluputé a neijhledné. Tu a tam njaký mštnín písmák se svojí biblí a kuší zval

jej

vk

i tesákem. V prosté suknici a v kabátci neúpravném. Tábor zavrhoval nádheru, zlaté stíbrné ozdoby, klenoty bité kamením posázené, drahé šloiíe a vnce s atlasovými stuhami, plášt ze vzácného sukna, toenice stíbrem lemované. To všechno pokušení Antikristovo, dar šelm>-, která boží lid s pravé cesty svádí. Muži ženy, dti, starcové nad hrobem, žili tu, všechno v jedné kup a o jednom chleb. A noví píchozí, hned jak vešli do brány, ubírali se k sudm, na rynku šperky. postaveným a metali do nich veškery svoje peníze V Táboe, po zpsobu prvních kesan, nikdo neml soukromého majetku, všechno b\l() s|)olené a každý od starších dostal tolik, kolik poteboval. Nebylo tu bohá p\chem odi

i

i

i

ných, ani chuasu, jací

tetelí\'ají

se

u

dveí kesanských

však také zahale. Každý nnisel konat nco ženám pip()j()val>' sj a muži zdraví-li Ženy k užiteného.

chrám. Nebylo

tu

-J- F-

92

Stailo, hned ujímali se

KARAS.

njaké práce;

a baštách, emeslníci zizovali nové

sedláci robili na valech

a pracovali pro veškerou obec bez nároku na asný zisk. I dva starší vladykové z pod Bechyn pišli a oba pomáhali Hromadovi Zvoníkovi cviit zbrojné houfy. Zvonai lili dla, kovái sudlice ruchem od rána do noci. kovali. Tábor dílny

hml

XII.

V práatech.

Oldra s poátku pomáhal s ostatními v lomech a nic se nestydl za práci, bavila jej, protože už v Hoe uvykl tlesné námaze. Pravda, radji pracoval by po rytísku, meem a kopím, jako jeho pedkové, ale zde nikdo neuhýbal dílu, které jinému stavu náleží, knží a jáhni pracovali na hradbách jako prostí dlníci, uení bakaláové kámen lámali, ba oba staí vladykové, když ukonili cviení houf, chápali se lopaty nebo motyky. A všichni, byli spokojeni, když spolené dílo pro-

Panic

i

i

spívalo.

Sulík pracoval s Oldrou v lomech;

s

poátku

divil se,

že

lámání kamene patí mezi úkoly zbrojnošské, strýc Mikšík nikdy nevyprávl, že by byl kdy cos podobného konal v dobách, kdy byl zbrojnošem, ale když si pobruel na nové poádky, zvykl na onu robotu a chválil si, že aspo slunce vidí, tam v Horských šachtách bývalo smutno jako v hrob. A práce šla mu od ruky, nebo uml dláto nasadit, rozuml skále, vdl, kde teba uhodit, jak prudce. Le Oldra nebyl dlouho lamaem kamení. Vach Sirá Hlava hovoil s Hromadou Zvoníkem i

Ondejovem a povdl, že oba chlapci, kteí v té srážce mnoho vykonali, že pobídli jiné hochy,

o srážce nad s ním

pišli,

aby kamením poali zasypávat rotu Chudoby z Ralska a že nkteí louili kamení z prak svých tak obratn, až radost hledt a nejednomu nepíteli, sluhovi Antikrista rozbili tvá, nebo ruku, nohu pochroumali. Kámen, prudce vržený, zbra dobrá.

— divil

Jakže? Chlapci a osvdili se tak velmi v bitv? se Hromada. A hlavou zavrtl, jakoby nevil.

—

NA 2I2KOVÉ

— — — —

Ano. Pouzí

hoši.

VÁLENÉM

VOZt.

93

Ale o nápad u nich zle není. Staí žold-

néové v pancíích ped nimi prchali a kon jim rozehnali. K neuvení, brachu! A pece jsem to vše na vlastní oi vidl, nelhu, proC bych lhal? — ekl Sirá Hlava ponkud podráždn.

t

Hnváš

se?

Vím

zarmoutit, starce!

ti,

Ajhle,

vím! ajhle,

to

Foch>bou nechtl jsem nebyla zlá myšlenka!

Praky!

— —

Ano, prak\-. Obyejné kožené praky. Tak, tak. A prakem David zabil obra Goliáše. Silný ml a v pancíi vycházel, aby strašil národ vyvolený, Ano, ohromný, kopí ostré a pachole oblázkem jej pemohlo. ano, zapamatujeme si to, brate Váchu. Víš-li, že staí ímané mli svoje prakovníky? I nám, nám se hodí prak, až nadejdou hodiny veliké zkoušky! I dti mohou bránit zákon Pán. Pravda. Každé rameno dobré. Páni, soudím, dost brzo

me

i

i

— na nás uhodí. — Také

Nenechají nás v pokoji.

myslím, brate Váchu. Pánm nemilo, že se hýbáme, že druh k druhu a všichni jedné mysli. Radji by nás vidli rozdlené, slabé, poddajné. Udeí na nás a pak bda pe-

moženým

.

.

já

.

Oldra byl povolán, aby zídil houf hoch dost, proto Oldra táborských práat. Kže bylo dost chut si vedl a Hromada Zvoník radostn mnul dlouhé, velmi hubené ruce, když houfec pacholat vytrhl pod hradby a poal kamenovat starý, rozložitý dub, který v onch místech rostl, cíl výborný. I mnozí výrostkové pipojili se a Oldra chodil mezi nimi jako skutený hetman. Také Sulík hned odhodil kladivo dláto a pistoupil k družin práat, mezi nimiž brzo veliké ptáka vážnosti nabyl, nebo oblázkem veverku ve skoku žoldné. jako starý kiet v letu zasáhl a hvízdat uml, zpívat, Také se mu v Družin více líbilo, nežli v lomech. Bylo tu více volnosti a pak Sulíkovi zazdálo se, že se opt pibližuje k vyNásledujícího

dne

i

i

i

plnní svého dávného snu. To, co nytrí iní, je aspo ponkud vojenská práce a jednou, až k bitv dojde, jist práata ne-

zstanou za

pecí.

mluvilo se víc a více. Denn knží o ní kázali a staí vladykové pobízeli boží lid. jen aby se cviil v užívání

O vojn

94

J-

F-

KARAS:

zbran, že brzo Uher pijde s pány, s velkými houfy pšícli jízdných a pak že kdo s koho, ten s toho. Denn picházeH noví sedláci a pinášeli zprávy, že páni se chystají, až cesty vyschnou, že uhodí. Picházeli z daleka, mnozí až od Vyššího Brodu, od Jindichova Hradce, od Hory Kutné, od Písku, ale všichni stejnou pli píse o nebezpeích, jež strojí se na spravedlivé. Nejeden robotz tehda ubhl od pluhu, opustil statek, pole nedooraná, svoje kraviky, volky; hl v ruce, kosu nebo sekeru na ramen, pišel, asto s ženou, s dtmi. A všichni naíkali na pány, že ím dál na té boží hroud, roboty i

i

he

vtší, platy vtší, chleba málo, tresty

kdo by

hrub

veliké a nikoho

panskou zvli. Krále není a ostatn už králi Václavovi, nebožci, ukázali páni, že se ho nebojí, se všemi erty se proti nmu spojovali a snad prý jedu mu namíchali, aby díve zemel, aby mohli po svém vládnout s tím nekolným grycem Uheríkem, aby v nj hned látro hrom! Zle na té boží hroud a ím dál pakli utisknutí sami se neozvou. Každý, kdo pišel, nesl v prsou njakou bolest, ale všechny spojovala jedna touha: obhájit Husovu pravdu proti nikde,

stavil

i

h,

všem škdcm, nebo

jen

s ní

a skrze

ni

mohlo se

dojíti

k lep-

šímu životu. Lidé dost nejasn cítili, že kdyby se uplatnilo Husovo uení, pominul by panský pych na jedné stran a veliká bída na druhé. A jejich mysle byly vzníceny. v srdcích sídlila odvahu: vybojují uznání tomu, co jim nade všecko.

O vojn mluvilo se zvlášt, když od Plzn pitrhl starý Chval Repický z Machovic se stem Žižkových cepník a osmi jezdci. Chval vyprávl, že na Plze velké vojsko táhne, vede je sám Václav z Dube a jdou Žižku pokoit, ví, ubrání-li se pemoci. Msto není bezpené, v Plzni dost tch, kterým Husovo uení trnem v oku, dost nepátel kalicha a je strach, aby za 2ižkovými zády nejednali s panem z Dub o zrad. Chval vyprávl, že Žižka je odhodlán bránit se až do posledního muže, chválil statenost rozum starého Qrunevalana, povdl, jak 2ižka myslí za všechny hetmany a na vše, nižádná malikost mu neujde, o všem ví, všecko pedvídá. Zdá se, že je ze železa, že vbec nespí, neodpoívá, jeho život práce a práce, tu listy píše na všechny strany, tu svoje vozník>cvií v obratných pohybech, tu dohlíží v dílnách, kde zvonai

Bh

i

-

NA 2l2KOV. VALECN.M

VOZf:.

95

hrubou stelbu lijí a ve nilýucch, kde prachai pracln' melou, tu pracuje na hradbách spolu s ostatními, sám jediný jakoby ml tvero životu. A knz Vanek hlavou pokyvoval, když Chval mluvil; na Hromadu hledl a Zvoník pisvdoval, že vše tak, jak Chval dí, všecko, ano, všecko do písmene tak Hromada znal Jana ý^ižku už mnoho let a snad první ze všech lidí vytušil, že v veliký talent se ukrývá. A n> ní hned mu probleskla hlavou m\-šlenka: Což ab.\- ;^ižka nechal Pl/n, ab\pitrhl do Tábora? Zde dost lidu, ale schopného \'udcc není. Ti dva staí vlad\kové jsou hrubé staí a sama sebe Hromada nepovažoval za vojevdce. Zbrojný lid sbírat, cviit, o njaký menší litok pokurit se, ano, to dovede, ale zde bude teba vdce, který více umí. Kdyby tak Žižka chtl Nadhodil tut(vmyšlenku. Vanek pohledl na nho ponkud udiven a Chval z Machovic hladil svou dlouhou, už jako mléko bílou bradu. Hle. myšlenka není zlá. Ale b\l() by nutno opustil Plze a vc kalichu v oné krajin utrpí, bude-li Plze osazena královskými. Zajisté bylo by dobré, kdyby ob stediska hnutí mohla být udržena. Avšak lze ob udržet? O tom dlouho uvažovala Rada obce Táborc a usnesla se pozvat ^ižku, aby pišel. tyi z Raúy odjeli smrem k Plzni a brzo došla zpráva, že Jan Zižkii svolil, že brzo pirazí. V Plzni nevedlo se mu .

.

.

nm

.

.

.

dobe, nebo znané vojsko zatím obklopilo msto,

umním.

Le

jež

bratr

Pražané a vyprávli, že páni nový lid sbírají a že tisíce ozbrojenc pošlou pod hradb\-. Pak, pak ovšem Žižkova posice byla by neudržitelná! A jednooký váleník, byste uváživ zprávy Pr-ažan, poal vyjednávat s panem z Hubé o volný odchod na Tábor. V tch dnech pijel od Benešova hurtem njaký zeman se Žižka

hájil s

velikým

pijeli

zprávou, že mstem projelo mnoho zbrojného lidu, Divek z Jemnišf s Horskými a ješt nkolik pán, spchají k Vltav, doslechli, že Žižka vyšd z Plzn a chtjí jej zaskoit, zniit.

Zeman k

vyslechl

dva rytíe, neprozradil

kon

nešetil, chtl upozornit.

Táboru,

se

jim,

ale

spchal

Zpráva uhodila jako blesk a hrom z istá jasná. Hromada, Chval, Vanek, všichni uvili, že Divek z Jemnišf je s to ab\dopustil se takové

v moc smlouvy

s

hanebnosti. Zaskoí-li /^ižku.

dvujícího

královským podkomoím a nepipraveného.

%

.!.

zdrtí

pesilou, zahubí

jej

Plzn,

KARAS:

poberou vozy

lid,

vše ztraceno. rohaté sloužící! Aby ho

z

F.

dla. Vyšel-li Žižka

i

Mor na Divka, na

je

.

.

šelmu,

šelm

.

Co init? Všichni shodovali se v jednom: teba varovat Žižku, aby nenadále nepadl do rukou Divka a jeho chasy. Varovat ale kterak varovat, když nikdo nevdl, zdali už Jan z Troc.

.

.

nova opustil Plze a kudy táhne? A co hlavního: úkol byl hrub nebezpený, tžký, nebo poslové snadno mohli padnout do rukou úhlavních nepátel kalicha. Zajisté

Divek

vyslal

podjezdy, hlídkj\ nahoru, podél toku Vltavy. Bylo nutno vybrat lidi nejschopnjší, statené chytré a Hromada nalezl ti, jimž i

úpln dvoval. Naídil

jim,

aby

jeli

porznu

a

naleznou-li

Jana Žižku už na cest, aby mu vyídili, že pod Vltavotýn vyjede mu na naproti Chval z Machovic s temi sty ozbrojenci. A jezdci vyrazili jako vichr z brány. Celý Tábor hledl za nimi a celý Tábor uvažoval, zda šastn dojedou.

— Žižku?

Co

myslíš,

— prohodil

jezdci jako ostatní,

onoho slavného Jana Oldry a pohlížel za obdivuje se nemálo hbitému chodu koní. panici,

naleznou

Sulík, jenž stál vedle

— Neprorazí. — Aj! A pro medle? — Divek jist už rozprostel sí. — Myslíš, panici? — Ano. Divek není hloupý vojín a

napadne

mu

asi,

že

Táborští vyjdou vstíc Žižkovi.

— —

Ale neví, že

my

Kdyby na nás

víme o jeho výprav.

nemyslil, nezasloužil

vdce. Každý padesátník musí

by

titulu

polního

vdt

o vojn, natož hetman, který prý se uil vojenství pod proslulým condottierem Pipou Spaném z Ozory, oním Vlachem, jenž Zikmundovi radil ve Fourlandsku, kterak porážet Benátany. Divek myslí na nás a pošle houf jezdc, aby strahovali v okolí Tábora a na cestách k Plzni. Ví, že my jízdy mnoho nemáme.

— —

Ví-li jen!

tolik

'-^

Och, Sulíku, vsadil bych se teba o svoji hlavu, že ví, že njakého špehée na Tábor už vypravil. Tolik lidí sem

NA 2I2KOVÉ VALCCNliM VOZE.

denn

pichází!

Netnolil

mezi

býti

97

njaký

nimi

kuklec

Divkv ?

— Pravda Pravda — Zná nás a podle toho bude jednat. — Ale pak 2ižka ztracen? — Ano, neprorazí-li naši poslové k Plzni a ncbiidc-li Žižka vas varován — ekl Oldra. — A ty pravíš — — Že neprorazí, ekl jsem. Na koních nelze. — Nuže? — Bylo by lze pšky a v pestrojení. — Hejá, brachu, už rozumím! Jako jsme my nedávno .

.

.

.

.

.

ie

.lan

Hory prchali? Ale že to nenapadlo liromadovi, ani toinu myslili také! velkému, vousatému hetmanu Chvalovi? Také to napadlo práv v této chvíli, Sulíku. A už z

— mn pozd, tam tch už nedovoláme — Ale pšky mnoho

Na

se,

jíti

.

.

.

už jsou daleko.

asu utee

.

.

.

Kh

je r>cli-

... a kdo ví. zdali Žižka už nevyšel z Plzn? Avšak víš co? Mohli bychom to zkusit. Mikšík Rameno vypravoval, že se svým pánem jezdil s místa na místa a my dva stále v jednom hnízd depíme. Tu málo užiji zbrojnošských dobrodružství. Kamení lámat a práata cviit, hej, to nic, já bych rád do svta a mohli bychom vyrazit, vstíc Žižkovi. Kdyby se poštstilo, kdybychom zachránili my dva celou výpravu, hej, takovým dobrodružstvím by se ani strýc Mikšík nemohl pochlubit! Oldra vážn pohledl na Sulíka: Šel bys? Šel bych hned. nebo na tu civt, zlobit se s práaty, kdyby nás chytli, kži s nás nesedrou, když jinde veseleji? v pestrojení nás nepoznají. Ale jaké bys volil pestrojení? Což o to! Je tu šat onch dvou mendík. kteí ped týdnem vstoupili do Družiny, hodil by se, mendík. veselý školáek všude projde a já umím trochu latinsk>-, kdyby mne

Icjší

— —

I

—

nkdo

—

oslovil,

Ale

já

odpovím.

neumím

tedy mluvit, panici?

O

latinsky. Ani

slvka neznám,

žel,

kterak

to jde.

Nuže, budeš mlet, pakli t dloubnu do boku a to bude znamenat, že máme ped sebou lovka, jenž trochu umí

98

J-

A

latinsky.

cantat.

— — —

zastaví-Ii nás

F.

KARAS:

njaký ulpas, ekneš mu teba: raná cantat. Nebo

—

Nebo: etiam corvus

A

co

je to,

Žába

zpívá.

panici?

Také havran

zpívá.

Ale, panici, vždy žába nezpívá, to vím jist a také havran jen kráká. Každý se nám vysmje, budeme-li tvrdit, že žáby zpívají jako slavíci. Neušli bychom hrub daleko

s takovou. Nelze, panici

.

.

.

—

Hlupáku, vždy nikdo nebude rozumt, co povídáš. Kdo umí latinsky? Jen, njaký universitní mistr, bakalá, starší mendik, tu a tam njaký rytí a zídka kdy knz nebo mnich; znal jsem nejednoho knze, jenž pouze mši po latin odíkal, ale jednomu slovu z toho nerozuml.

—

Já také znal jsem takové. Dva, oba v

v Praze

arcibiskup, jenž ani prý íst, ani psát

Hoe. A neuml

prý

b\'l

a latin

uil se až na stará kolena. Pravda-li? Biskup, tuším. Abeceda.

—

Byl Abeceda,

hrub písno

byl. Nu, vidíš, milý Sulíku, nikdo nás zkoušet nebude a mendíka ani sršatý stupka si

nevšimne, ani voják. Tak bychom prošli teba ležením Luciferovým bez píhody.

—

Projdeme,

panici, projdeme. Ale

by nás zdržovali, nebo snad by

abychom

se o slávu, o zdar s

s

tmhle

námi chut

nkým

dlili!

ani

slvka,

bu

poslali jiné a

To

tak!

A

jak

my jsi

žáb?

Myslím, že pece si to musím zapamatovat, abych také mluvil židovsky i latinsky. to

íkal o

té

XIII.

Bratr Jan.

jvamendici v hrubých škorních kožených, zablácených, v tsI

*-^ ných nohavicích z tmavohndého sukna, v erných kabátcích, sevených koženým pásem, v sukních nedlouhých, rovnž erných a umolousaných, hovli si v mirotickém šenku.

Sám krmá,

veliký, otylý

lovk

rumných

lící,

dobráckého

pohledu, pinesl medovinu, chléb a peité maso, pisedl a

e

zapádal, odkud studenti v tento as a kam, když by lovk i\u\ psa ven nevyhnal. A skuten, poasí bylo škaredé, pro-

NA ZlZKOV;

mnilo hned

se, tiilliy a

V,M.t-;CN:M VOZ:.

99

siiéhové vánice, ale sníh, jak na

zem

!)adl.

všude phio vody, plno bláta, místy lidé po kolena zapadali do husté beky a vozy trely v blát, dokud vozkové nesehnali dvojí pípež. Putovat v takový as nemilý, to vru na pováženou, o zdraví jde, o život huel krmá. A odpovdi neekaje, iined poal o Praze, byli-li tam páni studenti a co nového, co královna vdova, zdráva-li a co pan z Wartenberka. Sulík dusil se jídlem smíchem, když panic Oldra zaal o Praze a nkolikrát udal své „raná cantat" a „etiam corvus canta", jakoby mu nco dležitého po latin pipomínal. Pak také Oldra poal se dusit smíchem, le krmá píiny nepostehl a dále horliv vxptával se na osobnosti, o nichž se tou dobou mluvilo. Najednou ozval se venku dusot koní a do šenkovny vešel njaký muž, osmahlý, skorém erný jako cikán, s lehkým nádechem žluti na lícních vypouklinách. s dlouhým pevislým knírem, jako havraní kídlo erným. Nevelká hlava sedla na trupu dosti mocném, odném jakousi huatou cestovní burkou, lemovanou kuninou a pepásanou etnými stíbrnými šrami. perletí vykládaném, Po boku, na širokém pásu, stíbrem houpala se kivá šavle, nohy vzely ve vysokých kožených škorních s ohromnými ostruhami. Muž odhodil široký pláš na lávku u krbu a cosi zabruel v neznámém jazyku, hrdelném, drsném. Nikdo mu nerozuml a proto osmahlý cizinec poal po nmeku. Tentokráte porozumli mu aspo oba nepraví mendici, ale Oldra pošeptal Sulíkovi: „ml*" a sám tváil se, jak()b\' v rozpacích hledl na hosta, patrn opt nerozuml. vzácného, uklánl se hrub hluboko a stále hlavou vrtl, jakobx' chtl naznait, že je pán vítán, ale že mu, žel, slvka nerozumí. A tu kníratý ozval se lámanou slovenštinou a tomu už krmá a lovk uhádne po chvíli, emu porozuml, nebo to jedna hned na kloub trefit nemohl. Kníratý rozvalil se u pece a jeho sluhové posedali poblíž dveí. Bylo jich pt, tyi také takoví osmahlí, žlutohndí, kníratí, pátý ryšlavý Nmec široké hub\. zarostlé hustým vousem šttinatým, dlouhý a ramenatý. Šentál,

—

i

i

Krmá

e

ké bhal

jako na obrtlíku, snášel

pokrmy

i

nápoje a hosté

pili

kon.

dlouhými doušky, byli prokehlí ehtali venku ped hospodou, kde jim pacholci sypali obrok. i

utrmáceni.

Jejich

100

1.

Oba

F.

KARAS:

zpozorovali nové hosty, opatrn pítmí a Sulík zašeptal Oldrovi: Kdo to? Vypadá jako hladový ábel. Nevím. Snad Maar nebo Kumán. A co by tu Maar honil? Opt nevím. Snad uslyšíme. Ale ty, SuHku, dlej, že jsi unaven, že spíš, oí neotvírej, nebo tam tomu kníratému mohlo by napadnout promluvit na tebe latinsky, mnozí Uhrové prý umjí. uklidili

— — — —

mendici,

—

Už

spím.

Sulík opravdu

oku

zatím po

poal

prohlížel

chrápat, jakoby opravdu spal a Oldra si

cizince

v ižmách a v rudých noha-

hrub tsných.

vicích,

zdálo

jakmile

se do kouta, do

že

se,

je

Cizinec polykal sousta jako pst veliká, hladcv jako vlk. Sousta ohromnými doušky

krmá

nkolikráte už podíval se dol do sklepa. Náhle ozval se nový dusot koských kopyt a tentokráte pijíždl njaký vtší houf. Cizinec vyskoil a sáhl po šavli,

zapíjel a

také

prvodí rue ozbrojili se šavlemi Do krjny vešel muž, jehož oba nepraví

jeho

a ekali.

poznali: vídali

Divka. A

jej

buzdygánj; mendici ihned pana mincmistra

v Kutné Hoe, v prvodu

i

zalekli se.

Nový píchozí

uklonil se lehce prvému hosti, na njž velikým údivem. Pak ekl: Jsem Ulrych von Seeburg, rotmistr divise pana Divka z Jemnišf, nejvyššího mincmistra království. Cizinec patrn porozuml divné, oldenburské pana rotmistra, nebo se také uklonil a nminou, o nic lepší prvé ekl:

hledl

s

—

nmin

—

A já jsem István Fehér z Hodmezofálvy, zvláštní vyslanec jeho milosti, krále Zikmunda k správcm království a jedu do Prahy od Budjovic, protože jsem naped vévodu Albrechta hledal ve Vídni v Linci. A tu jsem zabloudil, nebo i

mj

prvodí,

hlupák,

sjel s

dobré

silnice a

sám

as

ví,

kudy

nás vedl.

—

To

ovšem nemilé v takovém nease. Ale

jinak, vítr se obrací a zavládne, všichni sedláci

a teplé

Orlík, k

poasí. Octl

jsi

se

zítra již

íkají,

v Miroticích a odtud možno

ece Vltav, nebo na

Blatnou,

kam my

bude suché na

bu

jedeme. Z Blatné

w^

NA 212KOVE VÁLENÉM VOZE.

103

do Beznice, kde mešká tou dobou už pan Divek se Šternberkem a Msteckýni, odtud do Fíbraini a z Píbrami silnice dobrá pes Dobíš. Chceš-li s námi, pane Fehére, dáme ti prvodce, jenž nezbloudí.

— Mn

jedno, kudy pojedu, jen když dojedu. Jsi mi vítán, pane rotmiste a zvu t na njaký doušek, žel, tihle jezevci o tokajském dosud neslyšeli a to, co v konvích, u nás bj- ani poslední

—

žoldne nepil. Za to piva mají výborná a nniohem

nežli

lepší,

u nás

v Nmcích. Neokusils dosud eského piva?

— Nikoli. Neudalo se mi dosud. — V každé krm ho mnoho a mnoho sud. — Také zde? — Také, zajisté zde, pane Fehére. — Napijeme se tedy eského piva. Ra se posadit, pane rotmiste. A co nového u vás? Povz — — Nic zvláštního. Aspo nic takového, co tebe mohlo je

i

bj-

i

zajímat. Jedu z Písku, který jsme obsadili polovicí Kolovratova lioufu.

Plze

je

opt v

nebo Žižka vydal v mezi Blatnou Beznicí íháme na Žižku,

královských a tu

našich rukou,

ji

ruce ten-

tokráte, bohdá, neunikne!

— —

Žižka Zdá se mi, že jsem už nkdy byl slyšel ono jméno; vím, u královy tabule! Vdce vzpoury? Jeden z nejpednjších a nejchytejších, pane. Lapneme-li

.

— —

.

jakobychom na ráz

jej,

sám za mnoho

.

celé vojsko .

.

stojí,

hlavy polovice rebel. Zižka nepeceujeme ho vru Stojí za sfali

!

.

A máte

ho už ?

Jakobychom ho mli! Neujde! Doslechli jsme, že míí na Tábor a tu musí projít Brdy pod Temšínem, anebo údolím mezi Blovicemi a Vrany. Nelze jinudy a proto naši rozesteli sí mezi Blatnou a Bezincí a jist pjde stedem sít; pak jej osypeme temi tisíci jízdných a zahyne se svými pod koskými kopyty, nebo nemá více jak pt set lidí a snad prý ani tolik nemá. Ale kdyby pece ušel, napadne ho záloha z Písku. Hoj, padne-li Žižka, brzo celá vzpoura bude udušena. Ukážeme sedlákm jiný poádek! Jako ušlápnutí ervi budou se svíjet. i

-Mrskat

je

a umrskat jich pár

tisíc,

aby

ostatní holota zkrotla!

:

104

I-

F-

KARAS:

já tu vykládám naše plány a na opatrnost jsem zapomenul. Což kdyby nkdo Tam ti u dveí jsou moji, t\ i Maai a Nmec, ti nic neprozradí a krmá neumí nmecky, nerozuml ti. Ale tam ti dva za pecí? Tof jist njací potulní žáci, pokej, zeptám se jich, rozumí-li nmecké ei ... A Ulrych von Seeburk vstal a zatásl mocn Sulíkem, který sedl blíže. Hoch zatváil se jako lovk náhle ze sna vyburcovaný a zabruel mrzut, ospale, hloup. špytl. Raná cantat

Ale

.

.

.

— —

—

— — —

Co brebceš? Etiam corvus cantat. Ulrych nerozuml, odplivl, zaklnul po nmeku a zatásl druhým, jenž rovnž tváil se, jakoby spal:

— Rozumíš nmecky? — Ego sum discipulus, domine. — A nmecky umíš? — Non, non, sed loquor

latinae,

—

Aby

nmecky

že oba spali a ani jeden z nich ^ekl neumí. Pojedeme tedy, libo-li pane, dále je

ert, zdá

se,

—

Ulrych von Seeburg, když se vrátil ke stolu. A páni dopili, Maar hodil na stl dukát, pkný, nový, kremnický. Za okamžik ob tlupy vyrazily k Blatné. Oldra vyskoil, pibhl k oknu, potaženému nevelkými blanami v oleji smoenými, pootevel je a hledl za jezdci. Sulík zašeptal, abj^ šenké neslyšel

— —

Rozumls všemu, panici? Skoro všemu, nebo v

Hoe

se

nejastji

mluvilo

nmecky. Nic plátno, musíme vyrazit a jíti stále vped, by bychom teba padli. Chasa proradná! S Žižkou pímí smluví a pak si na nj v lese jako stupkové poíhají! Ej, tisíc hrom zaklel Oldra jako starý njaký rejthar uherský.

—

Jezdcové zmizeli v ohbí cesty a panic, zaplativ skrovnou Sulíkem spchal za nimi. Rozhodl se, že obejde Blatnou a zamí k Temšínu. Cestu popsal mu jakýs sedlák, jenž odtud nkolikráte jel do Plzn. Falešní mendici pespali kdesi v ddin a šli celý následující den. Vojska neuvidli, skrývalo se, za to hned po ránu vyasilo se, vysvitlo slunce útratu, se

NA 2l2K(Wf- VAl.KCNP.M VOZh

a hoši uzeli i)ed sebou eeiu' hrdskvch ale nehledli 1)0 kopcích, po úvalech. Spchali.

V

noci

unaveni,

dorazili,

Spáleného Poíí.

Tam

a táhne ke Klášterci.

105

Ii\l\

lior.

podobni

lilad()\'i,

velkolep\.

^;tíniini.

do

doslechli, že Jan ^^ižka minul Blovice

V Poíí na štstí

lid

s

kališníky držel,

Husa ctil, Žižku miloval a proto hned uvolili se dva sedláci, že hochy pes hory pevedou, pímo do ížkova tábora. Pjili hochm kon, jež u huby vedli, aby ve tm nespadli nkde do strže a vyrazili s lucernami a obuchy na vlky, jichž tu hojn bývalo. K ránu vpadli do ížkova tábora mezi Kláštercem a Vrbany. Tábor už se probouzel, žen\' snídani chystaly, Žižka, sám nevelký, na nevelkém stodském hndáku, objíždl

ležení.

Oldra dopadl

pímo

k

nmu

a vzkikl z plna

hrdla:

—

Zachra se, hetmane. Páni nastražili ti past mezi Blatnou a Beznicí. Na ti tisíce jich tam leží. A také Písek už v jejich rukou. Chval eká t u Týna nad Vltavou s vojskem. Projdeš-li

—

nedviv

Žižka

— —

pohledl na panice:

Odkud jedeš? Já? Z Tábora. A panské jsem

Nmecky mluvili a myslili, nmecky umím a tuhle mj

vyslechl v Miroticích,

v šenku.

že nerozumíme, avšak

trochu

soudruh mluví dokonale.

Probh

.

.

.

já

padám únavou.

Opravdu, panic Oldra zbledl, pustil uzdu. Zamžilo se mu zrakem, kymácel se okamžik v primitivním sedle a padl do nárue jednoho sedláka. Žižka naídil, aby mendika nkam uložili a obrátil se k Sulíkovi, ale Sulík už také spal únavou a slova z nho nemohli dostat. Sedláci povdli, že oba hoši v noci pišli do Poíí a ptali se po Žižkovi, nyní že celou noc jedou bez oddechu, vped, stále vped, cestou necestou. Ani sob trochu neodpoali

ped

.

A

.

.

Žižka poal uvažovat.

Když odevzdával Plze panu podkomoímu, vNinínil si bezpený odchod na Tábor. Sob lidem. A Václav z Dub i)otvrdil rukou dáním, že slibuje. Což ani podkomoímu nelze vit? Ale zdali pan z Dub te neslouží králi vrolomci? i

106

1

F-

KARAS:

sám král slovo Husovi, mže je snadno zrušit jeho dobrý služebník. Vrána k vrán. A ten Divek z Jemniš tomu teprve nelze vit. Ani Konopišfskému a Msteckému. Nikomu, nikomu z tch, kdo lnou k Uhrovi Kdyby jej páni pepadli Bratr Žižka rozhlédl se po táboe. Ml tu pouze dvanáct válených voz a devt jezdc, na ti sta pších, nco žen dtí, vru, malé vojsko proti tem tisícm, o nichž mendik prve mluvil. I kdyby všichni panští, roztaženi jsouce na dlouhé linii, najednou nemohli udeit, pece ohromná, pateronásobná pesila na jejich stran, kdyby ženy Táborc za muže poítal. Tam ti na koních a v železe, jist v železe a jeho lid opšalý a v pouhých krznech. Jan Žižka svsil hlavu. Mluvili-li hoši pravdu ... A pro by nemluvili? Pro b3' jej dsili zprávami o panských rotách, kdyby opravdu nebezpeí nehrozilo? Jen jedno Žižka nemohl pochopit. Že Táborští s takovou dležitou novinou dva hochy vypravili. Což není tam dost muž? Zrušil-li

i

.

.

.

.

.

.

.

.

.

i

i

Žižka opt zvedl hlavu. Z oka blýsklo pevné odhodlání. Od ležení picházel Benk Švihovský s Valkounem z Adlar. Hetman strun povdl, co slyšel a naídil, aby tábor hned se pohnul, aby obrátil vozy na poledne, k ece Otav. ale oste.

—

Chystají-li

nebo nutno držet na síle. Otevená

nám

uhnout.

se

jejich jízda

past, musíme kopc, les, tam

rovina pro nás

— ekl

nic,

ale

Uhneme na jih, hrub ztrácí

kopce, kopce lze

bratr Jan a Švihovský pikývl. Pan z Adlar šel zvednout tábor. Žižka zatím sedl na kameni u cesty a promýšlel další pochod. Nebál se o sebe už tolikrát hledl smrti tváí v tvá. Ale bál se o vc, za niž tasil, prapor s kalichem rozvinul. Bude-li jeho hrstka zdeptána kopyty panských koní, kdo znovu pozvedne onen prapor? Kdo postaví se v elo utlaovaným ? Kdo obhájí pravdu boží, kd3'ž už nikoli slovem, ale tasenou ocelí nutno ji hájit? Slunce vyšlo a svítilo jasn, záiv. hájit

—

me

Oteplilo se

.

.

.

NA 212KOVÉ VALKCNÉM VOZE.

Tábor

vytrlil,

na

se

valil

koné,

jih,

rychle klusali a zbožný husitský

lid

vzdouvavou a do daleka

.

bijící

hrub

Slunce stálo už

Spánek obnovil

.

.

107

vozotaji

pobízené,

zpíval svoji jitní píse,

vysoko, když se panic Oldra pro-

vyerpané strašlivým pochodem. Zvedl hlavu a jeho zrak padl na Jana 2ižku. Slavný váleník sedl na voze, opený o svj široký me, zabrán v hluboké myšlenky. Oldra vidl mohutnou, lví hlavu, vsazenou na širokých, pevných ramenech, tvá oholenou, dlouhý, svislý knír, již hodn prosivlý, více starostmi, nežli vkem. Jediné 2ižkovo oko svítilo jako ohe a studilo jako ocel; b\lo to oko muže velmi bystrého, ducha, rozpínajícího se do široka, oko lovka neústupného, nelekajícího se žádných pekážek. A pronikalo vše jako sonda, ovládalo svoje okolí. Oldra vzpomínal na vše, co už slyšel o Žižkovi a bylo mu trochu nevolno v poblíží tohoto muže, písného a v bitvách otvrdlého. Šelest obrátil Žižkovo oko na panice. Okamžik hledli na sebe mlky. Hetman pobudil.

sléze

síly,

ekl

— Kdo jsi? — Oldra z Kolce. — To nkde poblíže Prahy? — Ano, hetmane. — A z Tábora pišel? — Z Tábora. — Divno mi, že Táborští brati jsi

daleko a

—

s

novinou

hrub

Neposlali nás,

my

vypravili ti jezdce, ale

dva

jen

šli

mn

sami

tob

napadlo,

vstíc. Táborští sice

— —

Šli jsme tedy a pouze Vacli Sirá Zdržoval nás, ale my neposlechli, jdeme. nás lákalo.

— A panských se nebáli ? — My jim už jednou lebky — ty? jste

rozbíjeli.

I

v pestrojení

že hoši

snáze projdou, nikdo si dvou potulných ve svt. Pravda. Pravda.

Aj, aj!

liocliy poslali tak

dležitou, tžkou.

mendik nevšimne

Hlava

nebo

vdl, kam

dobrodružství

108

l-

—

F.

KARAS:

Nad Ondejovem, nad Sázavou, lidu pana Chudoby Tehda jsme z Hory utíkali a pišli jsme na Tábor.

já!

I

z Ralska.

Mn horníci otce zabili a královští otec kalich

ctil.

A

já je

spálili rodnou tvrzku, protože už tepal a budu tepat, vlastní houf na

n

pustím, iehnou-li u Tábora.

Žižka se lehce, sotva znateln usmál: Ty máš už vlastní houf, panici? Mám. Ano. Samí hoši jen, ale jejich prakm snad nikdo neodolá pochlubil se Oldra z Kolce. Nuže, na práci dlouho ekat nebudou. A nyní mi povz ješt jednou, co jsi byl slyšel v Miroticích. Oldra znovu vyprávl a hrub obšírnji. Žižka poslouchal, hlavou pokyvoval. Opravdu, kdyby tch dvou hoch nebylo, snad byl by vešel do lee, nebo na Blatnou míil, ale nyní už

—

—

—

—

Vrn —

se nebál zásady.

Je-li

Divek

v Beznici,

ostatní den

budou

ekat úpln neinn. Pak teprve zvdy vyšlou, hlídky. Nežli zjistí se, kam Žižka uhnul, už bude za Otavou a snad už spojí se s

Chvalem a Tábora!

panští jist neodhodlají se bitvu svést

A kdyby — krajina

nkde

po-

tam píznivjší, nežli zde! Protepal by se na Tábor! Nezaskoili by ho Divkovi jamníci A Žižka byste poal se vyptávat na Tábor, jaké hradby jsou a kolik tam ozbrojeného lidu. blíže

.

je

.

XIV. Bitva u

Sudome.

cesty spíše vysýchají; vysušovalo slunce, jež po —jorské dni už hálo velmi citeln, akoli teprve bezen msíc je

I * • dva

tu, vysušoval je ostrý vtík, jenž vál po dv noci a asem ve dne; voda se strání rychle stekla, silnice vihled tvrdla a Žižkv houf, ím více blížil se k jihoeským horám, tím rych-

byl

i

i

postupoval. V dálce bylo vidt í^umavu, modré hory, modrou oblohou splývající. Byl to nádherný pohled; asem bližší hory úpln zakryly mohutný šumavský pás, asem objevil se, když vojsko vystoupilo na znanjší vrch njaký a mize! opt, když sestupovalo do údolí. Nejeden bratík znal tam ty hory, rožmberské dubiny a bory, država mocného rodu, jenž už po staletí v ele eské šlechty stál: Rožmberkové byli ze leji

s

NA 2I2KOV1: VÁLENÉM VOZE.

109

všech koroLiiievnícli pán nejbohatší, nejvhviiéjší, ale také nejOtec nynjšího vladae pana OhJicha dvakráte pyšnjší. spikl se proti králi Václavu a dokonce ve svých iiradech onoho z Wartenkrále vznil, Oldich, bývalý poruenec pana berka a manžel W'artenberkovn>-, pijal sice kalich, ale povalu nezmnil, byl pyšný, troufalý, nedtklivý a iiravilo se, že kalicha se už zekl, nebo zekne. Proto Žižka, starý odpovdník Rožmberk, byste pozíral v onu stranu a poslal honce, aby cesty zpytovali, zda bezpeno Avšak nebezpeí nehrozilo od državy mocných pán mezi mladým Oldichem, z Rže. Ješt panoval as na ješt vliv z Wartenberka byl patrný v Krumlov i

eka

.

.

pímný

eka

i

Teboni. Nebezpeí berka,

jenž spolu

hrozilo odjinud. s

Václavem

o volný odchod, vypravil se

dol

z

Pan Bohuslav ze Švam-

Dub

smlouval

se

Žižkou

znaným houfem, spl za aby mu zavel cestu zpt,

se

hetmanem obce v poli pracující, k brdským horám. Bohuslavovi honci brzo postehli, že Jan Žižka odboil od pvodního smru, že stoil se náhle dol, na jih, jakoby k Strakonicím, a pan Bohuslav, jenž klusal v posilcích, když mu sdlili novinu, hned uhádl: 2ižka byl nkým varován a uhýbá nástraze. I^an Bohuslav hned poslal své lidi k Divkovi, ke Konopišfskému, ke Kolovratovi a k Jindichu, velmistru Strakonickému; poslové kon hnali a páni s dvma tisíci jízdných spchali od Blatné k Písku, aby aspo zde Žižku zaskoili. Jeli v oblouku, avšak jeli rychle, hnali se jako

boue dol,

k poledni.

Vzácná koist nesmí jim ujít. Rytíi pacholky pobízeli k spchu. Slibovali bohatou odmnu. Hrozili šatlavou

váhavým.

Zem

tásla se pod kopyty obrnných kom'. Lidé vybíhali z chalup a hledli za tou záplavou koní a jezdc s nejrznjšími pocity. Vtšina už pijala kalich jakoby na vzdory všem tm hrub mocným pánm, vtšina chápala, že ty korouhve honí na všech rtech zatanulo zde nkoho vzácného. A

mimodn

jméno Žižkovo. Doslechli už všude, že jedná s Táborskými novina rozletla se, jakoby ji vítr po o spolek, o splynutí

—

jižních

Cechách

roznesl.

110

i-

F.

KARAS:

Korouhve plynuly v jarním vzduchu. Zbroj leskla se jako stíbro, svítila do daleka, do široka ostrými záblesky kovu. Naped jeli ztracenci Habarta z Lochu, jenž na stará kolena hledal štstí ve služb Divka z Jemnišf, za Habartem v posilcích jel sám Strakonický mistr Jindich

v plášti Johanit a s pávím chocholem na pílb, vzácné milánské práce. Valný houf vedl Kolovrat a v zbytném houfu jeli Divek mincmistr, Šternberk z Konopišt, Msteky, Bergov, Hohenfass. Dva tisíce lidí roztáhlo se v oblouku od Blatné po Štken, k níž dojíždl Habart z Lochu, starý voják, který pod Lacembokem bojoval ve Furlandsku a pod Sokolem z Lamberka v Polsku, jezdec nevyrovnatelný, proslulý vdce pedvoje. Lid pana Bohuslava ze švamberka zavíral druhou polovici ploblouku od Lažan k Oselci, k a k Blatné, kde první houf Bohuslavv dotýkal se posledního Divkova..

z Hradce,

Lnám

Ttivou oblouku,

zabírajícího

znaný kus

poledních Cech,

bojovník, v ele knz VácKoranda s archou, muž nestarý, vysoký, jak sosna štíhlý, ernobradý, velkých, ohnivých oí. Za Korandou klusal Benk Švihovský na koni hrub velikém, grošovaném, pokrytém sprostým selským dekem. Následovaly vozy s Žižkou a pak už zbytný houf pod Valkounem z Adlar zavíral cestu. Houf obloukem minul Strakonice a na právo Otavu, za ní první výbžky Šumavy, blížil se k Štkni, kde pebedl na druhý beh zlatonosné eky. Najednou Benk Švihovský, jenž sedl na vysokém koni a dále vidl nežli ostatní, trhl uzdou a zaclonil oi. V zái poledního slunce postehl cosi podezelého na druhém behu Otavy: temný lesk kapalín a ostejší záblesky jízdeckých pik. Lidi koví zakrývalo a jen ty bleskné odrazy svtla prozrazovaly, že tam za vodou cosi podezelého. ubíral se neveliký zástup božích

lav

—

—

Benk

Nastojte! zahoukl pan Švihovský z plných a hned, jakoby ual, umlkla píse, kterou Husité zpívali. Koranda obrátil svou hubenou, vousatou tvá k Bekovi, plic

optal se:

— — —

Co se dje? Njaké vojsko

je tam za vodou! Snad bratr Chval?

NA 212KOVÉ VALECNM VOZE.

111

—

Není možná, Chval neodhodlal by se tak daleko od Vltavy a kdo mu povdl, že práv tudy potáhneme? Není to Chval.

— — — —

Tedy nepítel? Možno-li,

Beku?

Možno. Možno. Ostatn uvidíme! Ano, Snad. Nejspíše nepítel! Páni Zatím už Trocnovský postehl, že nco dje se, že Benk ukazuje kamsi za eku Otavu a hbit vystoupil na sedadlo vozu. Jeden pohled do dálky a už zamávl palcátem, už toil husit-

—

ským praporcem.

— K horám! K horám — zavolal oste k svému pednímu opt palcátem zamával, zatoil. — K horám — opakoval knz Markolt, jenž kráel ped Žižkovým vozem. A: k horám, k horám! — opakovali všichni šiku a

bratíd, kteí zaslechli rozkaz. Koranda hlavu nachýlil a zaboil na právo, k Sudomi, jakoby k pahrbkm, které za onou obcí vystupovaly. 2ižka sedl na svého váleného kon a s dvma konberky odjel stranou, na neveliký slupek nad cestou. Postál tam, vracel se tryskem a rukou mával, aby si všichni pospíšili. Zahlédl celý houf Habarta z Lochu a za ním jiný, sotva znatelný. A znepokojil se, tušil, že jej panští oste honí, že nco zpozorovali. Ale hned okem blýskl, rukou mávl, vzpomenul, že také u chtli jeho lid zniit a pece tam za Plzní, u Nekme, zasadil panským ránu, na niž nezapomenou. Rozehnal je a bohdá tyto rozežene. Což možno, aby

Nekme i

vc spravedlivá? Benk ze Švihová spchal

podlehla

vstíc Žižkovi. ekl a v tom jediném slov, v pízvuku, bylo nadje, vše: pochyba

— Nuže? —

obsaženo te Jsou to panští! Nebyle lze rozeznat barvy korouhví, ale pisám Bh, zahuel Benk ponue. myslil jsem si to Vidl jsem poet korouhví. Ano, Ano. Naši nemají tolik cár, cetek, praporc, brate Jene, A co nyní? Uhneme, anebo Pokusíme se uhnout bitv. Nikoli ze strachu. Nebojím se korouhevních, ale chci šetit lidem. Nadejde okamžik, kdy i

— — — — —

—

—

112

.1.

F.

KARAS:

Bude-li možno tedy uhnout do hor, do les, uhneme. Dohoní-H nás, pijmeme bitvu s líHdem, s dvrou ve jméno Pán. Dohoní nás,

budeme snad potebovat každého ramene. v

as

— — Mysh'š, brate Švihovský? — Ano. Jejich pohyby nejsou náhodné Patrn mají o nás dobré zprávy, uhodiH na — Nuže, a se naši pichystají k bitv! Švihovský pohodl jMluvil s vici,

Valkounem

kon

a Žižka zstal u zadního houfu.

z Adlar, tu a

tam palcátem zatoil v pravojska, nutné pohyby

nco ukazoval: rozestavení Obas otoil se a hledl v levo, k

jakoby

Jiouf.

a nepromyšlené. šlak.

plnoci: objevovali se

tam už jednotliví jezdci, noili se z olšiny a zajíždli bokem v pole. Jakoby nadbíhali Žižkovu šiku. Chtjí nás obklíit zahuel Valkoun. Málo jich, vdí to, musí pokat na svoje posilcé a do té doby jsme hrub daleko. Ujedeme. Dva proudy šly nyní vedle sebe. Jeden husitský, druhý panský. Oba míily k Sudomi, oba se pedbíhaly. Knz Koranda postehl nebezpeí a bžel jako jelen, za ním nejrychlejší sedláci, aby první obsadili Sudom, nedovolili panským zavít jim cestu. Benk Švihovský s pti jezdci vyrazil jako

—

— —

vítr,

letl

ped knzem

a zastavil se až u

chalup. Byl tu spíše, nežli Habart

Sudome,

u prvních

z Lochu. S tasenou ocelí pod klenbou tí ohromných, staletých lip a hledl na Habarta, který zastavil se opodál, nerozhodn. Chtl Husity zdržet, ale nikoli napadnout, dokud nedorazí aspo Strakonický mistr s posilci. Zatím dobhl Koranda s honci a Habart pomalu ustupoval. Chtl obejet ddinu a zadržet Žižku na druhém konci, avšak bahnitá luka zkazila mu poet. Žižka spšn protáhl Sudomi a pozoruje, že lid Strakonického mistra dojíždí a za tímto houfem že se z olšiny sypou nové a nové korouhve panských, že už k horám nedorazí, položil se rychle u rybníka Škaredého, v zádech kryt hrází a bahnem, v levo trním a v ele pravém boku svými dvanácti vozy, v plkruhu rozestavenými. Tu ml švihovku a tyi plháky, jež stelci spšno

v pravici

stál

i

nabíjeli.

Panský

lid

obloukem doiíždl.

NA 212KOV1: VALKCNKM VOZM.

starý lioiiec

113

z Lochu v pouliní kapalíiui kroužkovém brnéní, s meem v ruce, za Habartcm spchal sám Jindich z Hradce v pílb s pávími pery, za ním Jan z Opona v šalíi, ozdobeném dvma stíbrnými perutmi a v plášti, jako krev rudém, vlajícím za jezdcem jako njaký prapor. Jel s ním Hynce z Castolovic, výrostek, píbuzný milce krále Václava a njaký veliký, ramenatý Nmec, jehož znak nebylo možno poznat. Za nimi dojíždl\- nové a nové houfy, sám Divek mincmistr na koni hrub uíceném a Šternberk z Konopišt v pozlacené zbroji. l^rviií

s

liabait

nánosníkern mosazným,

v

ý^ižka v té chvíli byl všude, tu na okutých vozích, na švihovku a plháky dohlížeje, tu na hrázi r\'biiiné, tu v koví, jež husitské dvy osadily. Knz Koranda archu zvedl a poal

modlit se velmi hlasit- všichni Husité

kolena a modlili se

s

v

té

chvíli

ním, hlavy k zemi sehnuté, ruce

klesli

na

pokorn

vybuchl v hluný smích a mnozí volali na hráz posmšky po esku, po nmeku, "však nikdo jich nedbal z tch, kteí život odevzdávali do rukou I^ána Zástup. Mnozí žoldnéi volali, že na kop^'tecli roznesou celé to hnízdo kališných, volali po útoku. Jindich z Hradce již již pikládal roh k odulým rtm, ale Petr Konopišfský zadržel spjaté.

Panský

mu

ekl Pokej, na útok as, nekvapme

lid,

když uvidl

toto divadlo,

ruku,

'

— možno, že se 2ižka, bez boje. vida takovou pesilu, vzdá — To neznáš Žižku — zahuel Divek. — Bojoval bys ty proti mincmiste? — Já bych nebojoval, ale on bude naše tepat, jako tepal Nekme. Bohuslava Švamberka — Le nás nezdolá, doufám! Mnoho vojska. Ale práv ním naped, páni brati! proto jednejme — Chceš-li — ekl strakonický mistr. — Ra, pane — ponkud pohrdliv broukl Divek. A rapíliš,

tolika,

.

.

já

u

je tu

s

menem Jan z

rukou, jakoby chtl íci: Všecko hloupost mlel a mleli ostatní. Petr z Konopišt popojel

pohodil

Opona

i

.

.

a jeho truba zatroubil na znamení, že pan Petr chce hovoit s vdcem druhého vojska. A ;^ižka vyjel ochotn vped, na rtech lehký úsmv, jeden z tch nemnohých, z tch, které prozrazovaly, že se nco hrub zištn daí. Popojel v obyej-

ped

šik

114

J.

F.

KARAS:

kapalínu s nánosníkem ocelovým, v kroužkovém brnní, zpola zakrytém polským kabátem krátkých, širokých rukáv,

ném

voln splývajícím s beder, ponkud vped nahnutých. Pan Petr vypadal mnohem bojovnji ve svém nádherném pancíi, s nhož stíbro záilo. A vojsko, jež stálo za Petrem Konopišzlato ským, všechno v železe, pohrdav hledlo na husitského vdce. Leckdo nevil, že vidí proslulého vítze od Nekme. Nejeden, ukazuje na Žižku, zabruel: Tam toho rytíe bych v prstech rozdrtil ... A opravdu, byli mezi panskými lidé jako lvi, zvlášt strakonický mistr pivedl skutené obry. Oba vdcové okamžik mili se pátravým zrakem. Posléze Trocnovský zahovoil klidn, zvolna: i

— — —

s

Pro

mi, páni, cestu zastupujete?

bui a škdce zem! buiem byl, práva nemáte, nebo jsem Kdybych podkomoím zjednal as pímný a volný odchod na Tábor. Protože

jsi i

Pan podkomoí podal na

to ruku, zavázal se ctí šlechtickou, že

slova nezruší. Ano.

— A tedy podkomoí smlouvu dodrží. — A vy? Co vy? — My tam u Plzn nebyli, nám tedy opravdu nic po smlouv. My za sebe a druzí také za sebe. — Václav z Dube zjednal však as pímný za všechen královský za vás tedy, Pete! Tak. — To a podkomoí zodpoví jak chce, ale my pímí neuznáváme, nechceme. škdcem naší zem — — Uvidí kdo škdcem, zda nebo vy. — Není asu na spory. Ty knžím nechme a mistrm, meem rozhoduji a co tu dobrých me! — Vidím — suše odpovdl Žižka. — Nuže? A co chceš tedy, pane Šternberk? Povz — Vzdáš se nám, ty tvj zbran — Na volný odchod? — Nikoli Zajmeme vás a odvedeme — — Do Hory? — trochu posmšn hodil Trocnovský. té

lid.

I

si

Jsi

se,

já

já

hle,

—

.

i

lid

.

složíte.

!

A byste na

oblohu pohlédl. Bylo kolem nešporní hodiny, ale

slunce, jež urazilo polovici své dráhy mezi ženithem a západem,

NA 2l2KOVf: VALF.CNM VOZE.

svítilo

hrub pichlav

115

dív bezoblanú, poaly Pan Petr mávl rukou:

a na obloze,

válet kalné hrady oblak.

— Tebe horníkm nedáme. — Avšak ostatní ano? Šachty hladoví? — Hladoví a nutno obas nakrmit. Le je

bez boje, do šachet nikdo nepjde.

Mn

se

vzdáváte-li se

mžeš uvit.

— Na slovo — Na slovo! Na erb! — bodl — Václav z Dub také dal slovo a pece vidl Žižka a znovu pohledl na slunce. Letmo, — Podkomoího nám nevytýkej, nebyli jsme tam co nám do vaší úady. Nuže, rozhodni se brzo! Naši ekají! — Moji Mohu pece nimi promluvit? — Ano, pokám, avšak ne dlouho! ?

tu stojíte

dost.

ale

a

s

též.

Žižka obrátil kon a odklusal. Po tetí pohlédl na slunce víc a více, a byste se usmál. Mrané hrady blížily se k pomalu, ale stále ernjší a ernjší. Koranda se Švihovským oekávali Žižku ped vozy. Bratr Jan pijel, zastavil kon.

nmu

Hledl vesele a Koranda, povšimnuv si toho, ekl: Odtáhnou? Uznali smlouvu? nemilost. Nikoh. Chtjí, abychom se vzdali na milost skoupí Vru, Jen to slibují, že nás horníkm nedají, ale nic víc.

— —

i

jsou páni.

— Aby látro hrom do nich — zahoukl Svihovský. — A co brate? — Vidíš, radím se vámi a Petr eká. — Myslíš tedy, že možno uhnout, vzdát se tm pacholkm bohdá, nedokám! Antikristovým? Toho — Já myslím, že smle mžeme pijmout bitvu a že zvítzíme pomocí boží, nebo brzo pibude silný spojenec — ekl !

ty,

s

se,

s

Žižka.

— —

Chval Nikoli.

s

Táborci? Uvidíte.

Chtl jsem

jen oddálit

poátek bitvy, Pan Petr

proto jsem pedstíral, že se poradím s vámi, co uinit.

netrplivý, už na svém norickém klusáku poskakuje bitva. Stelci nech jsou pipraveni u svých svá místa, brati! Na ohnivých trub. už

je,

hrub

a proto af

zane

116

J.

Žižka otoil ukázal na louku

F.

KARAS:

kon a vracel ped rybníkem

se k panu Petrovi.

Dojíždje,

a ekl:

— Místo k zištné pro vás pro nás. — Tedy chceš boj? — Ano, celá obec. Jste slova rušitelé a zrádci a slova boji tu

já

i

i

rušiteli sloužíte,

me

proto at

rozhodne mezi námi!

Konopišský neodpovdl.

Blýskl vztekle

oima,

spustil

Žižka obrátil kon a s úžasnou rychlostí vracel se ku svým. Nikdo byl by neekl, že Trocnovského zemana umí tak bžet. Dopadl v sted vozové hradby a ohromným hlasem kikl:

me.

hledí a tasil

— Nuže,

k

ponme

ve jménu

Pán!

Husité jako železná zed stoupli na svoje místa. Pavezníci zvedli pavezy,

volskou kozí potažené, stelci s napjatými kušemi ukryli se za nimi, puškai s napálenými doutnáky stanuli nad stelbou, na panské zamenou. A již pes luka valil se ohromný proud lidí koní, železem obitých, mosaznými puklemi svítících, velkých, tžkých ale zástup nedorazil, prosted širého prostranství poal ochabovat, kon vrávorali. i

—

jako by .jim

— hml

nkdo nohy

Uvázli v

bahn!

Trocnovský.

A

zperážel. Palte do nich, brati,

korouhví

s

chutn

palte!

—

rudým kalichem zamával nad

hlavou. Ihned vyletl dešt šíp, dlouhých, ostrých, nasazených

na bukových bevnech a uhodil v panské. Hned také zabouila švihovka a houkly tyi plháky, kamenné koule peletly

dobe, zištn, práv v nejhustší klubko nepátel. Stelci postehli, že tam lidé padají s koní jako mouchy. Ale nemeškali, znovu poali sypat prachy v kovové jícny.

prostranství jako dravé ptactvo a uhodily

Panští

skuten

nebo železem

obité

uvázli v

kon

bahn

a v sítinách a nemohli dál,

boili se až po kolena do mazlavého

Marno je pobízeli. Zbývala jen úzká cesta, po níž prve Žižka pešel, ale tento sušší cíp louky ovládala husitská stelba! Hrubé pušky opt se ozvaly a smetaly panské, deroucí se vped. Koule peletovaly prostor a bily v obrnnce, porážely kon, zdšené hlukem palby smrtelnými údery. Panští nemohli dolehnout, osypat vozy. ssedliska.

i

NA 2I2KOV VALECNP-M VOZE.

117

Mincmistr I>iviJelí cosi poal lkvor ze Zahrádek, Nmec Fuehr z Qembsecku. Podvdcové zarazili ped hrází, elem proti elu Zižkovy pohyblivé tvrze a ekali, ohlíželi se, jakoby nechápali

mával velikou královskou korouhví a

.

— — — — s

Dol

s koní!

— hml

,

.

Divek!

Holoto! Nerozumíte? Ohluchli jste? Seskákat!

Pšky

uhodíte!

So! So!

kon

—

seskoil,

dotvrzoval k

Nmec

spchal,

hrázi

Oembseck a sám první na ramen, šaršoun

štít

v pravici. 2ižka pozoroval útoníky okem,

Porozuml výkikm, usmál

se,

jež

metalo sršivé blesky.

prohodil ke

svým:

— Pšky uhodí. — Ano. Jinak by k nám nedohnali. — Bláto nás chrání. A pšky dolehnou-li, polovici dobrý rozbh dává. pednost, útoné — Jist. — Vydržíme, ve jméno s pole neuhneme! Není možno ztratí

síly,

již

boží,

ustoupit.

V sted Bijte

Radji

tu všichni životy položíme.

houfu! Smetejte

Dobe! Ješt

jdou! Palte!

jednou tak, brati!

eládku Antikristovu!

Panští opravdu

de,

je.

Už

hlueli,

šli

zbranmi

a v hustém houfu. hrozili,

proklínali,

Valili se

vedl

je

jako povo-

rudobradý

Oembseck, holedbavý rytí švábský. Zbrojnoši pochopili rozkaz a seskákali s koní, pšky hnali se k husitské hradb. V pedu vlála veliká ervenobílá korouhev království, již nesl ramenatý Bernat z Ríky a hned za ní

malinová korouhev Divkova; jeho lid, scsílený Horskými Nmci, první udeil na vozovou hradbu, hned za ním dobhl zástup Strakonického mistra. Dva proudy uhodily jako dva hromy, ale uhodily v skálu vozy ani se nepohnuly! Pouze luištníci uvítali je z blízka deštm kalených tel a cepníci vypjali strašlivá ramena. Knz Koranda vystoupil na vz, na prkna, zanotoval pobožnou píse, avšak zanikala v tepotu :

8

118

F.

J.

KARAS.

okovaných cep, rozbíjejících pílbice náramenníky, drtících tere kované štíty nmecké. Panští dobhli v stohlavých houfech, osypali vozy, dolehli prudce jak vzdutá voda, hlueli; snažili se pevrhnout vozy, le jejich síla nestaila, Žižkova hradba byla pevn skloubena, spjata ohromnými etzy, vystužena fošnami tesanými bevny. Sekali v ni mei, bodali kopími, volali po burdýích, po tžkých sekerách, jiní kuše napínali, ale v tlaenici tžko mit. Jeden druhému pekážel, hrub veliký poet panských byl jim te na závadu. Žižka, v první bojuje, neumdlévajícím zrakem sledoval pohyby panských rot a obas na slunce i

i

i

ad

Mrak

pohlédl.

už

se

tém

ho

kvapem.

—

—

Brati, vytrvejme!

A knz Koranda

dotýkal.

Zdálo

se,

že

roste

volal.

mu hlaholným žalmem, vytrysklým z hloubi duše, z hlubokosti víry. Dunl nad ležením jako s

hrom

hrzou

srdce

a posiloval

Bitva

se, ani

mee

.

.

Cech. Panští drábi erného knze, jehož stely

bojujících

patili na toho vysokého,

nedotýkaly

ple

odpovídal

.

vela kolem voz. Houf Petra

z

Konopišt

postoupil,

stanula po boku lidu Strakonického mistra, jenž už

umdléval,

ple boila

hrub

trní, k rákosí, ale tam v blát uvázla, rouškách od kee ku kei napjatých a uvítaly ji husitské ženy deštm kamení. Horští Nmci, odbití na pravém boku, sebrali se a uhodili znovu, sršat, s ohromným kikem,, le Švihovský, rann kopím, nepovolil. Posléze objevila se v dálce jízda Bohuslava ze Švamberka pod korouhví s labutí, bílou, stíbrnou. Zdálo se, že hrstka božích bojovník utone v tom peestém okeánu nepátel, v moi hluném, boulivém. Ale vozy ješt stály. Žižka, nedbaje zátopy sršatých panských rot, velel s neochvjným klidem a tepal meem palcátem chasu, dorážející na vozy. Porazil Bernata z Ríky, jenž s korouhví v jedné a meem v druhé ruce dorážel jako býk; jediným úderem palcátu rozdrtil šalí lebku onoho

v provazích

k

a

a

Benk

i

i

ohromného

Opona;

Nmce nerozeznatelného

znaku, jenž pijel

s

Jencem

Lochu, starého, smlého rejthara. Také Strakonický mistr sletl s kon, zasažen úderem Žižkova šaršounu a panští zuiv vzkikli, když uzeli jednoho z ped-

z

poranil

Habarta

z

VÁLENÍM

NA 2I2KOVÉ

rytí

nich

království padat na

znovu a ješt zuivji

lui

zcrii,

VOZK.

119

v krvavou kaluž. Ulujdili

hradbu, dolehli jako vichoice. ale

najednou udalo se cosi nepedvídaného: slunce, jež dosud svítilo bitkými, sršivými paprsky na bitvu, potemnlo a na ráz uskoilo za temný mrak, široký a kalný, skorém úpln

erný

uprosted. Ješt okamžik a nastalo šero, jež spšno, jak obloha se víc a více mraky zatahovala, mnilo se v úplnou tmu. Na celé obloze nebylo už jedin.ého svtlého místeka.

Slunení paprsky nemohly proniknout

erné

už

slily,

andl

jako

zdí

mrak,

jež se v jedno

kídla a dsivé jako znamení

havraní

v den soudný.

lovk na lovka nevidl, ale cepníci tepali po pamti, klidn jako doma na mlát a 2ižka, mocn vzkiknuv, že pomoc boží je tu, pomoc v nouzi, kázal vyrazit svým honcm. Nastal ohromný zmatek v panských adách. Ten nenadálý pírodní zjev, tak hrub vzácný v poledních Cechách, zejm polekal najaté zbrojnoše rytíe, bojující pod korouhví eského království. Mnohým a mnohým zdálo se, že to zatmní nebe stalo se z vle njaké moci neisté, že je pivolal ten erný knz, i

jenž stále ruce k obloze vzpínal. Ten, ano, ten, vlkodlak,

kdo

.

.

,

Nejednomu vypadl

me

z ruky,

mnohý

kopí neb samojipku. Všichni kieli, všichni tlaili se

voz, kde širokými rozmachy smrt kosila. První Divek z Jemnišf, ze všech nejpovrivjší a Nmci s pokikem, jakoby se pod nimi svt boil.

XV.

v

i

odhodil ter,

pry

od

utekl s pole

za ním

jelio

zajetí.

'V

Zižka

obdržel vrch nad mocnou, pateronásobnou pesilou žepán; odb'l všeckv útoky, obhájil pole a podle kiku

lezných

pry

Nebylo možno pronásledovat je v té tm, proto Žižka trubam poruil af troubí, af honce zavolají, af konec bitvy.

poznal, že panští hurtcm

Obloha byla

Noc

stále

mraky

utíkají.

zatažena.

všude, noc, akoli ješt

veer

nenastal.

ulply na obloze. Jakoby byly nesíslnými

Mraky jakoby

heby

k ní pibity.

120

F.

J.

KARA3:

Nehnou

se a tmou neproniká ani jediný paprsek. Ach, spasilo pomohlo. V ležení ticho, Honci se vrátili už, openi o vozy, odpoívají. Hluk zmlkl. Neslyšet už kiku prchajících panských rot a dusotu koní. Celá ta vlna, zdšená, jakoby bez smysl, pevalila se kamsi daleko, za Otavu, za lesy. Nevrátí se tak brzo, nemže, vdcové neuspoádají houf! Husitské ženy vykesaly ohe. Prosted ležení vzplanula hranice, rud vzplanula, nevesele v té husté a dusivé temnot. Jakmile ohe vzplanul, knz Koranda opt ruce zvedl a poal to,

zpívat žalm díkuinní.

Ti

boue nad horami znl, Žižka poal škody pehlížet.

— — — — — — —

—

Kde

je

Benk

zpv dunl nad Teprve když zpv do-

sta hrdel vpadlo a

zemí, jako když

letí.

Švihovský?

Zbodli ho konopišští, brate Žižko.

Kde

je

Bohatá, praporeník?

Zbodli ho kutnohorští.

A Šimura, mistr nad vozy? Zboden také. Roh Kladka? Zboden strakonickými odpovídali

—

bratíci

obce,

polem pracující pro kalich a slávu eské zem. A vždycky ozvalo se politování, že zhynul dobrý bratr, dobrý pomocník v boji. Na ticet jich napoetli a ticeti jiných nebylo mezí mrtvými ani mezi živými. Avšak panských leželo jen ped hradbou do dvou set a mnoho mrtvol ješt nacházeli dál na louce, nejspíše panští ve tm navzájem se mordovali. Také_ zajatých bylo nkolik a ti neochotn vyprávli, kterak Divek na Žižku ekal mezi Beznicí a Blatnou a jak hnul na poledne teprve tehdy, když pijeli poslové od Bohuslava Švamberka. Pak všechny roty spšn letly dol, k Písku, k Otav a tudy sem, do tohoto pekla. Zajatci, když shlédli nepatrný poet

obránc ležení, nemohli pochopit, kterak Žižka obdržel vrch nad panskou pesilou, nad lidem v bitvách školeným a nedvhledli zvlášt na knze Korandu, ten, ten jist že njakými arami zpsobil noc, tmu, hrzu smrtelnou. Žižka najednou vzpomenul si na Oldru z Kolce. Zahlédl jej na poátku boje, hoch uchopil cep, jejž vypustil z ruky kterýs

iv

NA 212KOVÉ

kuše stelný,

bratr,

z

první

jej

byli

by

pak

ale

jej

VOZE.

již

121

tam

neodolali,

Sudome

mli

panští

chyblo

.

.

.

nm nevdl. Mnozí vidli

zmizel, jakoby se do

vody

A

nevidl.

varoval, ten hoch zachránil celý houf.

a to jim u

nikdo o

VÁLENÉM

ten

Tam

hoch

u Blatné

dost pchoty, ba stelbu, Žižka ptal se po Oldrovi, le i

jej

s

A

s

propadl.

cepem, na voze, ale pak ním zmizel ten df-uhý, i

zpvavý Oldra, a hoch, skuten chlapsky, bojoval, dotíral okutým cepem na Nmce, na Horské, mstil Kouim, všechny ty hrzy, jichž byl svdkem. A Sulík dlouhou sudlici v pstech, staten mu pomáhal. Najednou setmlo se a Oldra v hluku lidí, v pustém ten veselý,

.

.

halasu zasténal, zavolal.

štstí ne píliš siln;

.

Nkdo

nkdo

jej

jej

uhodil

kopím do skrán, na

uchopil za nohu a

strlil

s

vozu.

Chtl se bránit. Nemohl. Vyrvali mu cep. Zavolal: Sulíku A opt: Sulíku Pak zasupl, omdlel, nebo kdosi jej znovu .

.

.

.

.

.

pstí uhodil do hlavy jakoby kladivem.

Když

se probral z

omráení, zpozoroval, že

sedí na koni,

njaký osmahlý zbrojnoš. A kolem houf jezdc, mnoho-li jich, v temnot nemohl rozeznat. Bedli njakou ekou že

jej

drží

a pijeli posléze do njakého msta, ohrazeného mocnou, zubatou zdí kamennou. Zastavili

plno

žoldné

ped s

šerou budovou, rozlehlou,

temnou.

pochodnmi, všude kik, váda,

ných, jež skládali

s koní, s

voz, ponuré

sténání

Všude

ran-

hlasy rotmistr, klení

jízdných, kteí poádek snažili se udržet, dusot a ehot koní. Mezi panské žoldnée mísil se domácí lid, nejvíce muži a samé

vyptávání, byla-li bitva a jak bylo, zdali ^ižku vezou. si, když doslechl krátké „ne", když

domácí oddychl

A nejeden zvdl, že

byla bitva, ale vzala špatný konec. Na hrubém rynku ohn voly pekli berany na rožních, hoely a zbrojnoši kolem

oh,

i

mnozí pebíhali se džbány a konvemi piva i medoviny, ale trunlí nedovedl rozveselit, zažehnout krev. Každý jakoby ze hbitova picházel, mrak na ele a klení na rtech. Oldru zavedli do oné veliké budovy, do prostorného sálu. Kolem dlouhého stolu sedlo nkolik muž, už bez kolcích helmu, bez šalí, bez ocelových plech; jen v kabátcích, na nichž bylo znát pruhy, brnním vytlaené, v nedlouhých, pe-

.

122

J-

F-

KARAS.

Oldra poznal Divka z Jemniš a Jana Hoe vidl. Všichni sedli mlky, zamraení, posupní a nejvíce mrail se velký, tlustý rytí s kížem na prsou. Strakonický mistr. Byl poražen 2ižkou, jehož na provaze chtl pivést králi Zikmundovi, poražen a k tomu rann dvakrát Žižkou do hlavy a když s kon padal, padl na šíp, na kopí, nevdl dobe na; železný hrot uvázl v palci, škorni prorazil, dobrou kži, zadel se hluboko a nyní rána Sirých

z

siiknícli.

Opona,

bolela až bolest

jehož kdysi v

Ped

bda.

chvílí

mu

njaký barví

ji

vypaloval,

celým tlem škubala, bolest hryzla, hana hryzla.

Žoldné

hledli na zajatce a

surov, tvrd smýkl tesákem v ruce. Páni on na n, smle, umioval si, že nic jim

nesmící, že poví, co

si

hodil Oldru

v hrubou

jím jako pytlem rži a stál za ním

jizbu, s

o nich myslí, o zlých slova rušitelích,

zrádcích, nickalcích, jejich erby rozlámat, u šibenice pohodit

Mincmistr pan

— — — — — — —

Divek

Tys Žižkv ? Svj, ale pod Žižkou jsem bojoval

Smlý

kluík!

Panic, chceš-li, Aj!

Tys

.

.

první prohodil mrzut, krátce:

—

proti

vám.

houkl Konopišfský.

nebo jsem

dobrý.

bratr šlechtic?

Oldra z Kolce, pane. As chámj^ pod jedním praporem sloužíš, proti erbovním bojuješ. Donutili t, i sloužíš jim dobrovoln?

—

Sloužím nikoli za plat; z dobré vle, protože jejich vc dobrá a chámy je mincmiste nenazývej, kdo nepíteli, ped nímž prchal, sprost laje. sebe tupí. A vy jste babsky prchali, toho neupete.

— zvdl,

Ped

arami. Povz, kdo onen erný

že na

knz

nho ekáme. Ten knz njaký

a jak Žižka

vlkodlak, nebo

ernoknžník.

—

Korandu neznáte? Proslulý kazatel, se zlými duchy spolk nemá. A o vás já sám Žižkovi zprávu donesl.

— — — —

— zasyel rytí. Ano. Já — ekl hrd

Ty? Za

to uvisneš!

Máte-li právo soudit

Oldra.

—

NA 2I2KOVF. VALECNf.M VOZE.

123

— Chachá! Právo! Moc máme, me a me nyní právem. Uvidíš, Ale snad chceš se odeknout Z\žk\ a kalicha? — Ne Nechci .

.

.

.

.

.

—

Rozmysli si to. Jsi rnlád, snadno mžeš chybu napravit, vru, škoda tvého života. A otce máš? Jist ano! Otce mi tvoji horníci zabili, mincmiste. Tedy celé hnízdo bylo stejné? Kam 2ižka táhne? Snad víte, páni. Že na Tábor, víme, ale kud\' nyní pjde, kde eku Vltavu pejde, ty nám povíš, panici. Doufáme Oho! Toho se nedokáte!

— — —

— — — — —

—

Nepovíš':^

Ne a ne a ne! Nejsem zrádce! Tedy budeš mluvit, až t na skipec napnou

tvrd mincmistr Divek. A na stl

—

ekl

na ostatní pohlédl, souhlasí-li Petr Konopišfský mlel. Bohuslav ze Švamberka, veliký, nestarý muž, zarostlý erným vousem, pyšný, ela vysokého, vojevdcovského, mrail se, ale mlel také. Strakonický mistr hlavou pokývl, že souhlasí a Jan z Opona kývl také. Jdou Táborci vstíc Žižkovi? .

— — — —

.

uhodil, zaklnul,

.

Nepovím! I

to povíš

Mute

na skipci!

mne! Tak

jednají rytíi? Fi, stydím se za vás, zrádci, proradci, slova rušitelé! Tak, vaše hesla. Fi, za erby a tak vás hladit, jako Žižka vás hladil u Sudome. Mor na vás, mor na všecky! Divek se drsn zasmál: Odvete ho a ty, zbrojnoši, ruíš mi hlavou za nho! Ráno mistra kata a napnete ho na skipec. Ostatn, pijdu ráno dol. Af neutee! Za ty „zrádce" kat pomíchá ti v tle kosi

—

—

steky! Jdi! Tš se Žoldné surov uchopil Oldru

a vlekl jej kamsi dol. Na proschodech bylo plno lidí, rotmistr, padesátník, rytí apkách mšané z dov kapalínech, dva, ti stých zbrojnoš v mácího sukna, ustaraní, zasypávaní spoustou rozkazu. Tu oves chtli vojáci, tu chléb, dobytek, sl, víno, koení, porouel jeden i

rotmistr,

porouel druhý, tetí

a

mšané

krili se, naíkali, že

124

J-

KARAS.

F-

ti, kteí Písicu ped Oldra nedoslechl, nebo náhle údiv jej porážel: proti nmu kráel vážn nevelký zbrojnoš, mladý, v kabátci barev pana Bohuslava ze Švamberka, v kapalínu s mosazným nánosníkem, v plášti hrubém, rezavém, splývajícím až na ostruhy. Sulík! Opravdu Sulík! Už byl by na nj zavolal, ale v tom Sulík zamrkal a nenápadn prst na rty položil. Žoldné, jenž Oldru vedl, nic nezpozoroval a Oldra

nemají, že všechno

nedávném

pry, sl, víno

dobyli, není,

vru

není

pobrali

.

.

.

pochopil.

Sulík je tu! Sulík

pomže mu

Neuvažoval,

z louže!

octl, jak si pomohl tak rychle k barvám švamberkovým. Je tu a už nco kalého vymyslí! Nenápadn ohlédl se opravdu, Sulík šel za nimi, pohvizdoval, jakoby se o nic nestaral, ale pi tom oí s obou nespouštl. V shluku lidí nikdo si ho nevšiml, ani Švamberkovým lidem nebyl podezelý, nebo byli z rzných hrad a neznahse navzájem. Také ve zmatku porážky jeden druhého neprohlížel.

kterak se tu

—

Žoldné vstril Oldru do tmavé komory. Nebylo tu lože ani zem, kamenné dlaždice, chladné, kamenné

stolu, nic, holá

stny, okno malé a zamížované. Závora zapadla, sudlice zadrnela na kameni, žoldné sem tam popocházel, hrub mrzut, že takový úkol mu dali. Ostatní venku, u oh, u vína a on tu o hladu, žízniv, ej, aby hrom uhodil, hiz v to, hiz! Pešel dvakrát, pešel po tetí chladnou, smutnou chodbou a mrzutost rostla. Z daleka dorážely sem hlasy soudruh, váda, halas divoké pitancie. Vojáci ádili jako v dobytém a pili, pili do onmní, zapíjeli prohranou bitvu. Utekla hodina. Druhá. Hlasy žoldné ponenáhlu umlkaly. Najednou Oldra zaslechl ísi kroky, hluné a zpv. Chraptivý, drsný hlas a pece mladický. A pak kdosi ptal se kohosi:

mst

— Co tu jako strašák v máku? — A co ty škute. Jdi svou cestou! — Šel bych, kdybys mi v cest nestál, berane. Tak. Napil jako duha a nyní kolem nelze. — Ml. Neml jsem jediného doušku v ústech. — Možno-li! Tolik vína bylo a piva. Sám jsem zmohl pár stojíš

ses

korbílkú.

projít

U

slunce, u

modrého

lva, u

zvonu, ani nevím, kde bylo

NA 2I2KOVÉ VALECNEM VOZR.

lepší.

125

A

Ale bylo! Pane! Táhlo se jako malvaz! Koennc.

nic nepil?

tys

Opravdu?

— Nic. Nic. Nic — zlostn vrel žoldné. — To snad hlad máš. — hlad! Pravda! — A pro tedy — — Nemohu. Nesmím. Vzn stežím, aby i

1

pijde na muidla, nesmím odtud, bylo by

—

Ráno

neutekl.

zle.

nkdo utee! Nco tak hloupého jsem závora? Dvée nevyrazí a nikdo jej nevypustí. Pro by. A ve mst plno našich. Kam by utekl, když hesla nezná. Poj k slunci, poj, mám chu na nový doušek. A je tu dokonalé, poj! Hloupost! Odtud

ješt neslyšel.

Na

je tu

2oldné jakoby okamžik Pak mrzut zabruel:

o vábivé, sladké nabídce rozva-

žoval.

— Nelze, hošku. S pány, lépe nežertovat. Což Aby kat Šel bych, — Víš, jsem dobrý chlap. Jak íkají, brachu? — Roh Bezpalec. — Víš, Rohu, abys neekl, že jsem lovk neuinlivý, víš-li,

kdyby pece nkdo

.

.

to

.

je

.

.

já

ale

.

.

.

.

ti

já

za tebe chvíli pokám, chceš-li, mžeš si odskoit na doušek a kus peité beraniny také ješt dole mají. Huby tak neotvírej, chlapíku! Beraninu, tu já rád. Ale

tu

— —

.

.

.

Nenutím t. Nevíš-li mi, co na tom, brachu, tvoje pro bych za tebe stráží stál, teba by ses tak

škoda. Ostatn,

brzo ani nevrátil s

a

tu

chladno,

hrub

chladno.

Tak

tedy

Bohem, Rohu Bezpale! Pokej!

—

Žoldné znovu pohlédl na soudruha, uvažoval. Hlad muil, žíze dozírala. Pil by, pil, aby zapil mrzutost a tu ani vody není. Mohl by sice mladíka požádat, aby mu pinesl kus masa a njaký doušek, ale což, spahne-li se mladý kdesi vkrm s

nkým,

zapomene-li,

nebude-li

když sám pjde a poká. A už odevzdával mu

Jistjší,

krmy.

tu

vze

se

mu

chtít

od

A

trunku?

tu mladý snad neuskoí. do ubíhal, pry už svoji sudlici,

126

F.

J-

KARAS:

Sotva jeho kroky doznly na ochoze, kdosi vznice a známý, tentokráte hrub píjemný hlas

otvíral

dvée

šeptl:

—

Panici! Vylez! Oldra vyskoil z lochu jako jelen. Stiskl mlky, vele Sulíkovi ruku a bývalý kovkop opt zašeptal: Rychle na sebe tuhle kukli s erbem Konopišfského. ml jsem ji pod pláštm a v kukli nikdo t nepozná. Musíme, odtud, nežli se onen brach vrátí. Zaslechl jsem, že t s vozu panští vlekou a spchal jsem pomoci, le tebe už nikde, jen

—

ho

sám ert aby se vyznal v té tm. A tu mi napadlo skoit dol. Sedel jsem jednomu pacholku, však už. v nm dechu nebylo, jeho kabátec a pláš, škorn s ostruhami, kapalín, vzal jsem jeho pás, jeho me a bžel za panskými jako volání slyším, ale

i

jejich

lovk.

Cestou nalezl jsem ješt tuto kukli a vzal jsem

pro kmotra Píhodu.

Na

louce zstaly

kon

padlých, v té

ji

tm

vyskoil jsem na prvního a pijel sem do Písku zárove s nimi, jako jeden z nich. Štstí, že haví ve tm vidí jako koka. I heslo znám a nezadrží nás, dobe vyjedeme z msta. Jsi hotov?

— Jsem. Pojme. Dkuji Sulíku. Nezapomenu na dnešek. Pan Divek ráno bude koukat! A psa nekola! — Pojme! — A heslo tedy znáš? — Znám. Dlies heslem: Praha-Konopišt. — To naše štstí. Jinak bychom pece uvázli, nebof brány písecké, myslím, už jsou zaveny. — Nejsou. Mnoho vojska venku zstalo, ped mstem na ti,

políbí,

tu

sem tam pecházejí. Avšak stráže v branách za mstem. A my si kon vezmeme. Kon! Sláva! To budeme brzo u Žižky! Snad. Snad však pojedeme jinam,

lukách a jednotlivci stále

všude

stojí,

i

— — — Že jinam? Nechápu! — Za chvíli budou nás honit.

A dozajista oste. Ten žoldBezpalec nebude mít v šenku stání, vrátí se a když nás nenajde, kik strhne, lerm hrub velký, honní a v kterou stranu budou honit? K Sudomi. To by nás teba dohnali a pak

né Roh

teprve zle!

—

Pravda. Pravda

.

.

.

VALECNM

NA 2I2KOVP.

— — —

Zaboíme-li

jiiiain,

VOZE.

nenapadne jim

Už chápu. A kain tedy K Chvalovi. Ten už

—

jist

.

kdesi

127

.

.

eká

ostražit

na

Vltav a nkde u Týna se na nho zeptáme. Tedy k Chvalovi! A skokem! Oba prošU chodbou, druhým ocliozem, rovnž smutným,

—

prošh vraty, aniž rozhlíželi,

kdo zastavil a

je

do které

krmy

vejít.

jakoby se

stanuli na rynku,

Po

chvíli,

když

si

nikdo

jich

nevšímal, Sulík zmizel v jednch vratech a brzo objevil se

dvma

s

hndouši, už osedlanými.

I

druhou

sudlici

sehnal,

oba vyskoili a jakoby nkam na obhlídku jeli, sudlice na ramenou, klusali 1: brán. Tam Sulík heslo povdl a strážní s cesty ustoupili, projeli, pobídli kon, vyrazili jako boue do

Oldrovi, aby nejeli beze zbran, a kuši, toulec a stel.

na

í^ak

kon

husté,

noní tmy.

pece

nebloudil, prve

Povdli mu,

Siholilo.

ukázali

XVI.

Na

nebi ani jediné

vyptal se

smr,

aniž

Pan Byk

hvzdy,

žoldné na pro se

tušili,

cestu

ale Sulík

k Týnu.

ptá.

z Kozích Horek.

slavn vítal bratra Jana Žižku, vítze u Sudome Oldra Kolce dojel hned po ránu a povdl o bitv, o prudkém stetnutí dvou stran, z nichž pole ta slabší opanovala. Oldra

Tábor

;

z

velmi chváHl Zižkv dmysl, válený vhlas^ jemuž rovno široko daleko není; jak železné pány za sebou táhl až k rybníku, jak je v hrub zištném míst vykal, vozovou hradbou obklopený, jak je odbil snadno a se škodou. I o tom peúžasném

nepátel myslí, že v tom a proto že tak divoce prchali pes hory jak byl a doly, rovnou k mstu Písku. Povdl o všem, o tom, Sulík z tísn zajat panskými, odvleen, vyslýchán, a jak jej

zatmní nebe povdl áry, moc zlého ducha

a že

mnozí

z

i

vysvobodil.

Byl strach, že panští nkde Zižku osypou tak veliká: po a zhubí, strach veliký, avšak nyní radost^práv hetman ostatn 2ižku, Sudomi panští neodhodlají se uhodit na

Tábor

zaplesal.

spojil s Chváleni. jist hned ráno vytrhl z ležení a jist už se Snad už se blíží k mstu.

128

J.

F.

KARAS:

Lidé vystupovali na valy. Osadili

vže.

Cekali

hrub

dlouho.

Nepracovalo se toho dne. V kovárnách uhasly výhn, v lomech nebylo slyšet hukotu kladiv, palic. Posléze ukázal se pod „roklí" jezdec a prudce rukama zamával. Konberka. Jel na sivém, uíceném koni, celý uprášený, v líci skorém erný. Za ním druhý a tetí. A pak ješt dva. Poslové. Naznaují, že bratr Jan už blízko a s celou vojskou.

Žižka skuten spchal od Sudome, kde penocoval; spchal, jelikož nedvoval panským, soudil, že by se mohli po ránu vrátit a dokud nespojil se s Chvalem a s Táborskými,, nechtl sázet všechno na jeden vrh. Úspch u Sudome byl sice hrub veliký, slavný, avšak Žižkova opatrnost nebyla menší jeho statenosti. Vytrhl za kuropní a spchal k Vltav, pebedl eku v místech, kde už Chval ekal a oba postupovali nahoru, k Táboru. Lesnatou krajinou, pahorkatinou, bitv^ píznivou. Dojel Sulík, jehož Oldra z Kolce vypravil k Chvalovi a povdl, že všichni ti poslové, jež Táborští hnah vstíc Žižkovi, byli zajati panskými a že v Písku leží v poutech. Také povdl, že velký houf panských zahlédl nahoe, na ece a poznal malinovou korouhev Divkovu. Ach, pan mincmistr nás hledá ekl Valkoun z Adlar. A bodav, pochmurn usmál se.

—

— — —

—

Hledá, ale nenalezne.

Myshš, brate Žižko?

Ano. Divek na tomto behu bitvy nesvede, není tak hloupý. Jen steží naše pohyby, šlakuje, hrá si na lovce, ale bohdá už brzo vc se obrátí a my budeme honit pana mincmistra.

— Tak, tak, ano! — Bohdá k nmu, do Hory. se podíváme. — Ano! Bohdá ano! — Benešov navštívíme! — Hnízdo Petra Konopišfského, zrádce! i

I

set

Spojené houfy hluely jako velká voda. Bylo tu jen osm ale troufali si na celá vojska, na msta dobe opevnná.

lidí,

NA 2l2KOVe VAl.ECNM VOZE.

129

Nemluvila z nich pýcha. Byh jisti úspchem, vždy jejich vc je spravedHvá a bohdá neopustí je Ten, jenž Gideona vodil. U ukázalo se, že páni neodolají. Ukázalo se to ped branami plzeskými. Nad Radbuzou. Ukázalo se to u SudoJak by nemli vit v úspch pímo zázraný? Jan Žižka zatím volal Sulíka, poslechl, co zvdl v Písku, vyptal se na panice Oldru, podivil se snadnému zpsobu oklamání stráže panských a pochválil Sulíka, že si mužn poínal,

Nekme

me.

jako opravdový zbrojnoš.

A

pochvala hocha více potšila, prý kdysi obdržel jistý zbrojnoš, jenž svého pána vysvobodil z rukou Saraccn. Zajásal, poskoil na koníku a hnal se pry, pes pole, pes luka, veliká radost nedovolila mu postát na míst. Sám Žižka jej pochválil. Sám Žižka! Co by tomu ekl Mikšík Rameno? Když Trocnovský piblížil se k Táboru, celá obec vyšla mu vstíc. Naped knz Vanek s archou, za ním Hromada Zvoník v dlouhé sukni tmavé, koženým pásem pepásané, s ním oba staí vladykové a dva knží, za nimi bratíci již vycviení, v potu dvou set padesáti hlav; Jan Žertva z Ochoze vedl je, mladý muž, skorém hoch, ale už pravá ruka Hromady Zvoníka obou starých vladyk; za nimi houf práat, vedených Oldrou z Kolce, pak emeslníci, ženy, dti a všechno plesalo, z tisíce hrdel hmla vstíc Žižkovi pozdravná píse. A když Tábor stanul podle Tábora, knz Koranda vystoupil na kámen nežli plná

epice

tato

zlata, kterou

i

a promluvil k lidu: jakoby živý plamen mluvil. Knz Vanek odpovídal a pak zahmla pod hradbami slova žalmu.

Jan Žižka zatím na hradby pohlížel, na bránu, z velkých, otesaných balvan složenou, bonou zdí podepenou, s podsebitím sice devným, ale dkladným, tvrdým. Hledl ni

vžice, bašty, na cimbuí okem zkušeného váleníka, znalce nmeckých pevností, zvlášt pak onch, které budovali nepekonatelní misti kižáckého Rádu. Také ozbrojených houf si povšiml, spokojen se usmál, nebo uzel tu lid statný, rovný,

kepký, vesms

nestarý,

lid

z

mnohých vybíraný.

Chval z Machovic naklonil Tu se nedáme, brate!

— — —

Nedáme

se

—

se k Žižkovi:

chut odpovdl Trocnovský.

Hradb\- jsou pevné.

!

130

J.

F.

KARAS;

— A místo, samo to místo za dva hrady hrub zištné, brate Chvále, a zpevniH je dmyslem

—

Odtud nás páni nedostanou

—

stojí.

s

Ano, místo

neobyejným

chut pisvdil knz,

bradatý Markolt ze Zbraslavic. A stejn druzí. Jan Žižka už boil k Hromadovi a tiskl mu ruku, srden v oi pohlédl. ekl, okem na opevnní ukazuje. To tvoje dílo? i

—

— —

Nás všech, brate Jene. Všichni jsme pracovali, jak

kdo dovedl

— skromn

ekl Hromada Zvoník.

— Ale mistrn! Mistrn! — Opravdu? — Nmci z Rádu, misti

nad mistry, nemuseli by se za taková opevnní stydt. Tu voda, tam skála, tam bašty z tesaného kamene, ej, tuf bych celé vojsko uherského krále chtl udolat!

— A kde Zikmund? — Nevím. Snad ve Vratislavi dosud hoví Byl tam a ne... nu, však se brzo pihlásí. — A my — — Uvítáme bohdá cepy, sudlicemi, palcáty. kdyby my nepijmeme. Nelze. všichni za pána — Vru, že nelze! Zrádce! — Nepijmeme — Odprné jsme mu — As námi bohdá mnozí pjdou! si.

odjel-li

jej

I

jej

pijali,

jej!

poslali!

listy

Zatím z rytístva nemnozí, naped pijel se slušným houfem pan Mikuláš z Husi, kdysi dvoan krále Václava, jazyka hrub pichlavého; proto s králem se rozešel a pak všedaleko do svta zabrousil a nejednou lijakou službu hledal, Mikuláš z Husi, dobrý padesátník, byl setkal se tam s Žižkou. vysoký, hubený, ela vysokého, oí panovaných, šerých, pronikavých, orlího nosu a dlouhého, už prošedivlého vousu. Zhubenl následkem ran, jež nedávno v souboji utržil, ale na Šli také.

i

koni sedl

opt

jako pikutý a

mistrm, Kenkovi z lid vedli k brán. Byl stál

rot-

i

pece byl vítán hrub srden, nebo od v popedí husitského hnutí a asto hlavní slovo

jený, ale pan Mikuláš

poátku

to lid

hrd porouel svým dvma

Blákovi z Popovic, kteí jeho selský, nevycviený, špatn ozbro-

Bezdcí

NA 2I2KOVÉ VALECNEM VOZE.

131

mnoliými se pozdravaval, vítal, potásal ruce starým táborcm, jež znal ze schzí na horách. Posedl s 2iž-

vedl. Pijel, s

povdl,

Hoe, jak jej tam Svamberk hned toho nechal, hned zaal o a co tu, zdali by nebylo dobe vypadnout na pány. Na to také 2ižka už kolikátý den myílil. Ale neukvapoval se. Cekal ješt jedno vojsko a skuten za ti dny pišel Zbynk z Buchova se slušným houfem. A selský lid picházel každodenn. Po desítkách, nkdy po padesátkách, po stech. Mnozí až z daleka, ba až s druhé strany moravských hranic, od /^árii, Meziíí, od Jihlavy a Tele. Poutníci ustaraní, utrmácení, v kožených krznech, nebo v prostých, hanných kabátcích, nkteí v suknicích, nkteí jen v zástrách, neumle sešitých, ale všichni s cepy, s kosami, kou,

tísnil

jak bylo na Zelené

a jak s bídou ušel,

ale

mst

i

vidlemi, sekerami. Šli

a stíbro,

asto po

obtovat za

staletí

A pece Vdli,

víru

nejen

zlato

svj

život.

chut picházeli

bránit

statek nejvzácnjší Nikdo jim neporouel, aby pišli.

rodinné truhly, ale

a

vlast

schovávané v nejspodnjším koutku

i

:

zdraví,

pišli.

že uhodila hodina zkoušky a

svými cepy drahého odkazu Husova. Bratr Žižka je prohlížel okem znaleckým a tídil, jedny ke konberkm, jiné k sudliníkm, nebo na vozy válené. A picházely také noviny, které kde koho pobouily. Oldra z Kolce, jehož si Jan Žižka velmi oblíbil od onoho dne, kdy celému vojsku platnou službu prokázal, vyjel se Sulíkem na zvdy, k Vožici, nebo Žižka doslechl, že se tam usadila njaká jízda. Oba hoši k tomuto úkolu hodili se lépe nežli kdo jiný, byli lehcí, mli kon dobré a dvou hoch nikdo si tolik nevšimne, jako houfu jízdných. Ti vzbudí pozornost, mluví se o nich, nepítel o nich doslechne i\ pone je strahovat, avšak dva hoši

kudy by nikdo neprošel a všelicos vyslechnou. Oldra rád a Sulík také, oba toužili po dobrodružstvích. Tento-

projdou, jel

mezi Táborem a Vožici uhlédli jezdce, který s dvma pacholky pijíždl od severu. Byl neveliký, ale úžasn širokých ramen a sedl na koni nevysokém, hrub pevného tla, mohutných plecí a silných, huatých nohou. Oba hoši dosud nevidli takového kon kráte

ale

daleko

neujeli.

V

polovici

cesty

132

J-

a divili se

i

rytíi

býí

šíje,

F-

KARAS:

krevnatému, opálenému, krátkého,

v brnné košili, v plášti nerozejakoby ukousaného u sedla visel šalí ist znatelné barvy, v apce bez pera pracovaný a ohromný burdí, široký, lesklý, zbra, kterou by kníru. Jel

—

pouze obr dovedl vládnout. Pacholkm také podivili se, nebo oba sedli na koních neúhledných, huatých, s dlouhými hívami; jeden z pacholk ml ohromný nos, dlouhý, daleko vped, vytrelý a druhý vbec neml nosu, nkdo mu jej ual u samé tváe, za to knír ml hustý a dlouhý, vous na brad. A sukni, dlouhou, kostkovanou. i

— Kdo to? — zabruel Sulík. — Zdá že od Vozíce jedou. — Snad nepítel. Takových koní jsem dosud nevidl, akoli už nejedno zvíe pebhlo mi pes cestu. — A jezdci divn vypadají. — lovk by hádal na stupky, na zbojníky. — Stupkové by po by za bílého dne, Sulíku, cest mezi dvma vojsky. Ale vyslechneme — Chceš zastavit? — Ano! — A což, když ten široký mrskne t sekerou? Co potom? takovým nežertoval, má ramena jako Goliáš. Já bych — A san chtl potírat! — Sa, to sa, nco jiného — bruel Suhk. A nese,

nejeli

nejeli

je.

je

s

jsi

tof

ochotn

pobídl

kon, nebo Oldra

již

svého uhodil ostruhou.

vped a skížili cizím jezdcm dráhu. Když sob, Oldra první promluvil: Odkud, pane rytíi? Neznámý udiven pohledl na výrostka, hlavou zatásl,

Hoši vyrazili stanuli proti

—

pohledl znovu,

ale

pece odpovdl:

— Jedeme z Vožice. — A kam? — Na Tábor, chceš-li vdt. Na Tábor. Ale ty se ptáš, jakobys byl hetmanem a správcem kraje, chlape. — Ptám protože krajina mezi Táborem a Vožicí není vojsko — hrub bezpenou. Ve Vožici prý njaké — Lid mincmistra Divka. — Mnoho? se,

cizí

NA 2I2KOVÉ

— — — sloužil

VÁLENÉM

A to, hochu, budu-U chtít, Ty znáš Žižku, pane?

VOZE.

2ižkovi povím.

Znám. Kterak bych neznal, když jsem pod ním v Polsku a u Grunevaldu bojoval. 2ižka slavný voják! .

— — —

133

Tys byl tedy Byl ...

u Grunevaldu

.

.

.

.

.

A kudy

na Tábor, hochu ? Snad povíš. Chceš-li, dovedu t, vyjel jsem z Tábora pro zprávy,, Žižkovi

ale ty jist

povíš, cos

vidl a nemusím

dál,

kon

trmácet.

— —

Pravda.

Poje

s

námi.

Tys 2ižkv?

Jsem Oldra z Kolce, zemanv, loského podzimu. A ty, pane rytíi?

—

ale otec už

mrtev od

Byk z Kozích Horek, z daleka, až ze Slezska, Kozích Horek, milý panici. A tentokráte jedu také z daleka, až z Vratislavi a cestou necestou hrub odtud víš-li.

Já jsem

Byk

z

spchám.

— —

si

A

co tam nového?

Och, mnoho, mnoho, ale pokej, povím až v Táboe, až oddechnu, jsem utrmácen dlouhou cestou a hlavu mám

slabou.

Oldra pohledl na kulatou, býí hlavu rytíovu, nasazenou na krátké, býí šiji, pohledl a pomyslil si cosi, co moude spolkl. Obrátil kon a klusal po boku ramenatého pana Býka, za nimi Sulík s obma podivnými zbrojnoši, z nichž jeden byl hovorný jako stará bába a druhý krutý nemluva.

Pan Byk chvíH mlky klusal na svém huái, místo dekem hrub velkou medvdí kozí pokrytém. Najednou obrátil rumnou, plnou tvá k Oldrovi a zabruel jako lovk, jemuž cosi vrtá v mozku. Jmenuješ se, panici? Oldra z Kolce. ekl jsem už. Vím, vím, ale já mám hlavu slabou. Tedy Oldra z Kolce. Och, ano, to jméno jsem už nkdy slyšel, ale nepama-

— — —

tuji se,

— —

jej

kde.

Snad

jsi

znal

mého

otce.

Já neznal. Ale znal jsem jist, milá brachu, nkoho, kdo znal. Pokejme, hoši, snad bych si vzpomenul. Aha! Vít

134

J.

Praka teprve

— —

z

mst

KARAS:

nm

Náhody, starý dobrodruh, o

hovoil.

ped nedávném, jinak bych nevzpomenul. Praku znám — ekl panic. Hrub pana z Kolce chválil. Ano. A litoval,

nemohl do

— —

F.

že

s

jist

ním

musel putovat jinam.

Vratislavi, že

Praka

A

byl ve Vratislavi?

V Hradci., Mám hlad,

Ne, mluvil jsem s ním v Hradci, tam uvázl. na Labi, víš-li. A daleko ješt na Tábor?

velký hlad, panici, tam ve Vóžici nemli ani sýra, ani suché krky, ba ani podplamenice. Nevíš? Všechno to Divkovo havíské vojsko shltalo. Úpln shltalo. Tábor po chvíli uvidíme. Po chvíli ... To jsem rád Opravdu rád, milý panici. A co Žižka? Zdráv-li a dobe-li se mu daí?

— —

.

U Sudome onehdy

—

Slyšel jsem.

tak.

A

páni

ek

zapírá porážku,

Nad

te hrub

— A že t — Nevdli.

ekl

.

zvítzil nad pány.

pesilou.

To Žižka

umí.

V

Polsku také

klnou, jako tehda klnuli Kižáci.

kií,

pustili

.

zapírá, ale já

vdl,

Div-

kolik uhodilo.

na Tábor!

do Týna s poselstvím se mezi nimi neometal, abych se neproekl snad, nezradil, nebo, brachu, hlavu mám a

jsem, že jedu

dol do Budjovic a pak mnoho jsem

slabou.

opt pohledl na rytíovu

hlavu, ale v tom vyjeli na Táboru vidt. Pan Byk zavýskl, povdl, že se tší na peité, s rozmarýnovou šalší, to on rád, to radj, nežli pávy se šafránem i muškátem. A hned se vyptával, co

Oldra

planinu, s níž k

mnoho slyšel, zdali také maso jedí, i je-li maso zakázáno a víno, víno mají-li. Mnoho slyšel o nich a nebýt Žižky, jehož zná z Polska, od Qrunevaldu, nejel by dol, na Tábor ani za mšec ervených Husité, že o nich

u nich

.

.

.

Jan Žižka hosta vesele uvítal, zvlášt když zvdl, že pináší noviny z Vožice, ba i z Vratislavi. Ale pan Byk: že nic nepoví, dokud se nenapije a nenají. Museli tedy naped medovinu shánt a njakou tu peeni, radji více, nežli mén.

Le

sehnali.

Hltal a Táborci žasli.

NA 2I2KOVÉ VALECNf.M VOZE.

Pan Byk

za ti a

jedl

a poal vyprávt. jen

Divek

s

pil

Povdl

njakým

135

také za ti, ale pak uhodil

nožem

noviny, ijžasn noviny: ve Vožici

tisícem

jezdc

sedí,

všichni

ostatní

Hoe,

odtáhli k

k Praze, ke Kolínu, nebof všude nepokojno, všude v Cechách jako ped bouí. V Praze njaký knz Jan, prý 2elivský, hlun káže proti císai a na Hradecku pan

Krušina z Lichtemburka lid sbírá, na Chrudimsku njaký Jakub Kromšín a na Cáslavsku pan z Rašínova s Benešem z Mokro-

nmeckému

vous. Ti všichni proti Zikmundovi, proti

Lichtemburk

císai.

dom,

na Jicko, nebof tam vtší pomoci nadje se a korouhevní páni strach mají, aby pes Boleslav netáhl na Prahu. Ale ve Vratislavi, ve Vratislavi zle. Tam Zikmund, tam biskup Lucký, ten dík, tam spousty Ulir i

Nmc

obrátil se

a papežský legát Fernand, vdí-li, to jako ten

kíž

Lucký

Cechm,

svatou kruciatu a velké odpustky slibuje každému, kdo mee chopí se, kdo na Cechy pjde. A pražského mšana Krásu ve Vratislavi jali, komi biskup,

jej

vyhlásil

smýkali po

mst

proti

a pak

hanebn

upálili,

kiíce, tak že

všem Cechm uiní ...

XVII.

V pochybách.

pan Byk z Kozích Horek pinesl, zapálily; nejvíce ta o pražském mšanu Krásovi, jejž mnozí znali, nebo, vrný Husita, dvakrát úastnil se jejich schzí a ta o kruciat, papežským legátem vyhlášené. Císa Zikmund tedy vojsko na Cechy shání po všech svta koutech a papež mu pomáhá, zvednou na papež mocné odpustky slibuje všem, kdo Cechy? Mnozí uhodili na pana Býka otázkami, jeden pes ve Vratislavi, jsou-!i druhého dorážel: kolik tch tam Uhi a co eši, co eši, jsou-li tam také a co té kruciat dli Pan Byk zmítal se mezi Scyllou Charybdou táborských rukou, mezi panem z Husi a Zbjkem z Buchova, mezi Hromadou Zvoníkem a knzem Vakem, zmítal se, hlavou

Noviny,

jež

me

Nmc

.

.

i

.

pohazoval

i

rukama,

když otázky hrnuly ^ižka

jej

vysvobodil.

nevdl komu naped odpovdít se jako velká

a

na,

voda v ece. Posléze Jan

136

J.

F.

KARAS:

— Nekime všichni! — — A mluví! A tedy mluví! — Po poádku, brati! Dost asu a na všechny se dostane. Co pan z Wartenberka, znáš-li Býku: ve Vratislavi? — Je a mraí se krut. — Co Aleš z Riesenburka? — Odjel a hrozí, že vojsko svolá proti Zikmundovi, proti kižákm, že udeí teba sám na všechny. — Co Podbradští? — Odjeli a zbrojí proti Nmcm. — A Rožmberk? Byl tam? — Nevím — Hradecký? Co pleticha? — Nevidl jsem ho. — Václav z Dube? Podkomoí? — Toho neznám. volal.

je

jej,

ani.

ten,

— lovk

neškodí.

—

zapomene. Václav z Dube tam býti nemohl. Nu, z Riesenburka jde s námi proti

Nmcm?

Tedy Aleš

Jist. Aleš jist!

— Lichtemburk

je

hlava hetmanská, Beneš z Mokrovous

škdcm

vru dobrý rytí a kalicha zatopí. Kromšín, Hertvík Rušínovský, pánové z Podbrad ... nu, už to zaíná zaradoval se vesele nepovedlo se králi Zikmundovi hrdina,

.

.

—

.

Trocnovský. Nyní my hnouti bychom se mli. Ano. Abychom spletli Divkovce. Abychom pozvedli mysl božího lidu. A hneme se, kdo by odpoíval, když slunko

— —

osvítilo vinici?

— Tak, tak! Z duše mi hovoíš, brate Jene. — Jsem zvdav, co Wartenberk uiní. — Je to znamenitý rytí! — Veliký duch! — Ale peletavý pták. Až píliš ctižádostivý,

mnoho let a vru tžko nemá ... ale postaví se .

.

.

proti

Kdož

ví

.

.

jej

už

rád

Zikmundovi? Kalich se mu

líbil

odhodlá se bránit kalicha proti

— —

znám

Nmc

íci dnes, co uiní. Vím,

.

Je ze všech nejmocnjší

—

všem? ,

NA 2I2KOVÉ

— —

VÁLENÉM

VOZE.

137

S ním Rožmberk pjde. A zdá se mi, že mladý pan Oldra z Rožmberka nco plete s Menhartem Hradeckým. Nic nevím o nich zahuel pan Byk a napil se z hluboká, ohromnému korbeli pohledl na dno. Stídmí Táborci divili se žízni

—

.

.

.

2ižka pronesl ješt nkolik jmen, ale pan Byk odpovídal stále neuritji. Povdl, že se Zikmundem není mnoho Cech a ti že nyní odjíždjí v rozpacích, nebo ve hnvu, za to podrobn popsal, jak Vratislavští nebožce Krásu muili. To práv pijel do Vratislavi, njakou službu hledat v císaov, vojšt a známý jej zval, aby šel na to teatrum, na plac, kde Krásu z Cech, z Prahy, budou trestat. Šel a vidl, jak obstarožného mšana pivlekli z temnice, vážného, pochmurného, ale nikoli zkroušeného. Kat s nho vrchní šat strhal, povalili jej na zem a za nohy uvázali ke koským brcm. A pak náhle všichni ranami vzkikli, pacholci karabáovali kon a tito, kikem podšení, letli ulicí jako diví. Krásu vlekli po kostrbaté dlažb, po kamení, vlekli jej první ulicí, druhou, tetí, už okrvavlého,. odeného, s hlavou, otluenou od neustálého narážení na kamení. A lidé v ulicích stojící kieli „kaer, kaer" a plili na i

Krásu, shnilá vejce a všelijakou neistotu na nho metali, nejen muži, ale i panny, báby, ty že byly ze všech nejhorší, nejdivoejší. A pak jej vlekli na popravišt, kde kat s nho kleštmi zbylou kži dral i s masem a odtud na upálení, to už jej vezli na

díkov káe,

Všichni napjat poslouchali, nemohl jíti a Koranda poal se Byk dopovdl všichni vzdychli, když pan modlit za zemelého. Všem se líbilo, že Pražan Krása mužn umel, že neprosil, neodvolal, že ducha vypustil jako pravý muedník. A všichni slibovali, že jej budou mstít krutou pomstou, na Zikmundovi, na jeho lidech, že odplatí za každou Pan Byk ješt povdl, že po tom krpj té nevinné krve divadle již neml chuti sloužit Zikmundovi a Nmcm, že vzpomenul na bratry Cechy, na i^ižku, s nímž bojoval, pod Qrunevaldem bojoval a že pijel sem z dobré vle, z poctivého pátelství, chtjí-li ho, žoldu nežádá, teba majetku nemá, když Kozí Horky pipadly staršímu bratrovi ... A všichni to už

.

.

pisvdili, že ano, že

.

.

.

.

mže

s

nimi.

Pak rytí

prospat ,se a odešel do sousední jizby.

projevil touhu

138

J-

F.

KARAS:

Mikuláš Z Husí, starý boulivák, dlouhý, prošedivlý vous uchaje, zabruel po hodné chvíli:

— —

Musíme nco podniknout, brati!

nou proti jde za

—

pisvdil Jan Abychom druhé povzbudili odvahy, povstase nám nco, jiní dodají si Zikmundovi, proti kižákm. Jde-li hetman vped,

Ano.

Žižka. — Podaí-H

ním vojsko.

— Ale co provedeme? — Napadneme Vožici. Divka! — Divek sršatý nepítel kahcha. Škdce zákona Pání Toho, brati, hubit a hubit! — volal Koranda. — Zítra vytáhneme? — Nikoli. Dnes. Kolem nešpor. Tof as V noci uhodíme a jist se nás nenadjí, jist ne! — Pravda! Pravda! — Podaí-li se pocuchat Divka — — Podaí se! Podaí! — Zikmund uhlídá, že se ani jeho Uhát a Nmc kižák nezalekneme! A má teba desettisíce! — A pijde! Uvidí! — A nepijde-li, sami budeme po svt hledat — nejlepší.

jich

jej

houkl pan Mikuláš z Husi; houkl, na

me

uhodil.

— Pijde! Pijde! Nezekne se koruny! — Zatím nemluvme o tom, co bude, a k Vožici. Tam práce hrub perná, estná — prohodil Žižka. A hned, jakoby se to

"

ale

samo sebou rozumlo, podvdcm rozkazy poal udílet. Kam která rota, kudy jít, kde uhodit, aby Vožice byla napadena se všech stran, pekvapena, úlekem zdolána. Pan Mikuláš z Husi

hnvno

pohlédl na Žižku, cosi zabruel, ale rukou mávl, uznal,

zeman rozumí své vci, že moude jedná. Zazdálo se mu sice, že jej Žižka njak odstrkuje, že by se s ním radit ml, pedevším s ním, le když jde o dobrou vc nu, podídí se nerad, ale podídí se. Panu Mikuláši bylo dost tžko poslouchat, mnoho o sob myslil, vzpouzel se, avšak zatím jen v duchu. Padesátníci spšno houfy Táborc šikovali. ást lidu zstala doma, pedevším starci s práaty, ást hotovila se

že jednooký

.

.

.

.

.

.

NA 2I2KOVÉ VAl.ECNPM VOZE.

chut na výpravu. Oldra

139

z Kolce také se chystal,

sám Žižka

mu, aby jel, pijal jej na vlastní vz, široký, fošnami obitý, dobrý vz válený, s nhož u Sudome velel. Oldra zavolal Sulíka a vyskoil na vz, oi rozjiskené velikou dovolil

radostí.

temi proudy,

ve stedu sám Buchova. Podveer vyrazili a táhli skorém do plnoci. Vožice spala, nikdo nic netušil. Pan Divek poslal zvdy na všechny strany, ale ti vrátili se brzo a hlásili, že všude ticho. Žizka zastavil pod mstekem, tak asi na pateronásobný dostel z kuše a vzkázal ostatním hetmanm, aby také pokali, až lid si oddychne po námaze, že neteba spchat, když spjí Divkovi syslové. Husité odpoívali a teprve k ránu, když mlhy poaly houstnout, zvedli se, vtrhli na parkán, roztrhali jej a sypali se do ulic se tí stran, 2ižkovi od oustccké brány a ostatní po stranách. Udeili s ohromným kikem a Divkovi odnci, vybouení ze spánku, prchali na zámek. Táborci je stíhali, probodávali, bili cepy emdihy a mnoho jich pobili. Také vzatky byly veliké, do tí set koní s postroji, mnoho odní dobe kovaného, kapalín, pedních plech, štít a zbraní množství nespoetné. Pak Vožice vzplanula se všech stran. Ohe skákal od domu k domu, Husitské zástupy

táhly

2ižka, na kídlech Mikuláš z Husi a

Zbynk

z

i

i

zámek ohrožoval, zámek a Divka z Jemnišf, který tam uprchl se zbytkem vojska. Husité odjíždli s koistí a se zajatci, jeli vesele, vítzn, podailo se uhodit pány v choulostivé i

místo.

a

mladý, vyznamenal se v eži: první slezl Panic Oldra, msta, dva odnce skolil, akoli se bránili. Co parkán, vnikl do nedostávalo se mu na síle, obratnost nahradila a zrunost v šermu. Ostatn, bhem tch nkolika msíc, jež utekly od kouimských událostí, tuhou prací svaly se zocelily. Oldra vracel se hrub vesele, nebo ukoistil brnní vzácné práce a

me,

jakého dosud nevidl.

V

radost jen jeden stesk zapadal:

že otec nevidí jeho úspch, že se nad nimi neraduje. A jist by se zaradoval, jist by synka pochválil. Ale už nedýchá a snad ani kesansky pohben nebyl. Neví, kde jeho hrob, boue všechno zavála ... Najednou Oldra vzpomenul si na poslední slova onoho rytíe Býka z Kozích Horek, jehož na

as

140

J-

F-

KARAS:

ekl o Frackovi? 2e starý hrub jeho otce chváhl a že litoval, že s ním nemohl do Vratislavi. Kdo ...as kým? Jel Praka do Vratislavi? Nejel, nemohl býti ve Slezku, nebo Byk ekl, že se jinde s Prakou setkal, jinde, v Cechách.

Tábor

vedl.

i

Co

to

otec?

jel

Nikdy nebyl ve Vratislavi! nemluvil! Nikdy o tomto Nikdy Nikdy Nikdy A mrtvý nikam nejede ... Co to tedy pan Byk pletl? Nejasná nadj uhodila. Snad otec pece živ. Snad byl pouze rann a vzpamatoval se njak, ušel horníkm. Kdo mu ekl, že je otec mrtev? Strýc Moihub a strýc se lehce mýlit mohl. Och snad 'u, snad se zmýlil V tom zmatku

mst

.

.

.

.

.

.

.

.

.

kdyby

otec byl živ

.

.

hvzda pod mrakem

.

.

.

nadj brzo

Ale nejasná

.

.

!

.

.

Kdyby

otec byl živ

.

.

.

pohasla, jako .

.

což by

jej

nm

nepátral pedevším v Hoe, v okolí by po mezi kovkopy? Což by neobtoval pár hiven stíbra, aby zpráv získal? Což by tak úpln zanikl, ztratil se jako kámen ve vod? Možno-li Teba jezdil po svt s výkupným. Snad jej hledal pak by se jist sešli tu Snad se jen minuli Ale pak u Žižky, když Kol spálena, když všecko pry, otec jinam by nehledal, což

Hory, ba

i

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

A

zvlášt ne do Vratislavi. Co by tam hledal? Zvlášt do Vratislavi by nejel. K Zikmundovi Oldra sklopil hlavu, aby ukryl slzu nemilého zklamání. Zahoklo v duši, když si pipomenul kivdu. prohodil Sulík. myslíš?

nešel.

.

— Na — — Na nic — odsekl. — Já myslil, že na to

krásné brnní,

pkný,

široký,

švihnout?

—

v

nmž

A

jsi

konen

dlouhý,

do

.

.

pespanilé brnní. Hle, máš nyní také opravdovým rytíem. A

me

modravá

kalený.

Dovedeš

jím

—

zabruel Oldra, by bylo, abych nedovedl vzpomínka na ukoistné odní vyvolala jiné myto

šlenky.

—

Dovedeš-li, tedy už bychom snad, na ty san, na ty šarkany mohli se vypravit. Nemyslíš?

NA 212KOVÉ VÁLENÉM VOZE.

141

—

Ale naped ješt na Horské! Jsou-li ješt njací draci, o nichž líronii^y mluví, nevím, avšak v Horách drak dost

a dost.

—

Nu, jak chceš, ale já bych pece radji Nepovdl, co by radji a nemusel dopovídat, Oldra tušil, že Sulíka trápí dlouhá chvíle. Je neposeda a už ani mezi práaty hrubé se mu nelíbí. Strýc Mikšík popletl mu hlavu povídkami o Uhích, Rácech, Turcích a Kozácích, rád by nkam do daleka, až na konec svta Vozy drnely, brati cepníci popvovali si, radovali se v duchu, že výjezda šastná, že páni okusili selských cep. A Jan Žižka sedl stranou, o opený, dumal, obas hlavu zvedl a rozhlédl se po krajin, ranním sluncem ,

.

.

.

.

.

me

ožehlé.

Vidl stáda koní, v bitv zlapaných. Vidl zástupy zajatc, vedených Táborci. Vidl úspch útoku. Hledl kamsi do daleka, do šírá, kam lidské oko nedohlédne: vidl nové a nové úspchy, vidl vzrst hnutí, jež se ani celé Evropy nezalekne. A ohlížel se zpt, na poátky; na tu hrstku bojovník, bratí, jež vedl od úspchu k úspchu. Na nkolik duší tuhých, neochvjných. Ve Vožici, v neoboeném zámku sedl mincmistr Divek, sršatý nepítel kalicha; bledý, ustrašený, zkormoucený.

íš za íší

Mlel

Obas

Marn

prázdnil, víno starosti a strachu zapudit nedovedlo. .

.

.

vešel rotmistr a

hlásil, kolik

muž

chybí jeho rot.

Ztráty byly ohromné, Táborci hubili rozespalé žoldnée jako ohe slámu požírá, jen asi tetina tisícihlavého vojska uchrá-

na zámek. Ale ten zbytek byl nespolehlivý a rotmisti vyprávli, že všichni chtjí pry, pry z dosahu strašného vdce Tábor. 2e se obávají nového útoku Táborc.

nila se

A Divek

mlel.

stále

Ustoupit nemohl. Vysmáli by se mu hrub ostatní páni, že ped chámy hurtem utíkal z Vožice. kdyby se Žižka vrátil? Pan Divek Zstat? Ale což .

.

.

chápal, že jeho vlastní lidé z

by ho

moci obávaného Jednookého.

napadne-li

snadno

si

teba

i

vydali, jen

A

co

.

.

Horu? Pobral mnoho

nyní jízdu poídí, jízdu, která

.

aby

se vykoupili

pjde-li Žižka dál,

koní,

mu

mnoho dosud

zbroje,

chybla.

142

A

kdo

KARAS:

F-

J-

potom zadrží? Snad

ani král ne, ani ti kižáci zamýšlel se víc a více. Tichého muedníka, Vzpomenul Husa pikl v Konstancii. ^íkal kdysi, že by za Husa život položil. A hle, njmí slouží onomiU, kdo tam v Kostnici pletichy snoval, slouží jej

.

.

.

Divek

.

mu

.

ob

.

vrným Husitm

proti

Ne

.

.

.

Ne

.

.

.

Chtl

.

.

železnými, ale neroztíštil

.

Léta

jako

je,

Mrskal je pouty nádobu hrnískou .

.

.

.

je porazit, rozbit, zniit, ale

nad ním u Sudom.e a nyní ve Vožici. Nelze snadno, jak pedpokládal.

.

.

triumfovali

pekonat tak

je

Myslili, že bude pavezou Husit. A zatím stal se jejich vrahem. Šachty v Hoe mluví eí drtivou. Pijal úady. Peníze. Statky, A hle, Divkova hvzda už zapadá a Žižkova

vzchází

.

.

.

velikým hlasem, když uvidl koist. Nešlo o šperky, o zlato, po Husité netoužili. Zbra obdivovali,, kon dobrého plemene a všichni si pochvalovali, že vzatky byly hrub veliké, že nyní tu základ pro velkou vojnu. Hned vybíráni mladší Táborci ke koním a sám pan Mikuláš z Husi poal je cviit. Žižka staral se více o vozy, o hrubou stelbu, kázal slévárnu budovat a lít pušky, yelké švihovky, tarasnice, houfnice, háky plháky. Ale pi tom také na jiné myslil. Jeho poslové rozjeli se na všechny strany. Také Oldra se Sulíkem. Jeli k Milevsku, k Písku, ba až k Prachaticím, shlédnout, jsou-li v onch koninách njaká vojska. Oldra jel nevesele. Nemohl zapomenout na to, co mu pan Byk ekl, když se

Tábor

zajásal

nm

i

spolu potkali.

Pro

jen mluvil o Vratislavi?

Všechno jaksi popletené. Všechno divné. Jakoby se blázna.

Pro

starý Vít

Praka

to vylíhlo litoval,

v hlav njakého

že s otcem nejel do

Vratislavi, když otec tam nikdy nebyl a když se v Kouimi, v šenku, vbec nepoznaU, dokud nevykH jmen? Rozešli se ped velkými lety, nemohlo se tedy jednat o njaký harc z jel

doby ped kouimskou událostí. Ale potom Vít Praka se svatbou ... a otec otec byl mrtev ... Že by se .

.

byl strýc nežli

Moihub A

zmata ...

omýlil

.

hlavu k

.

.

.

.

Nelze

neuvení

uvit potýrá

.

.

.

Zmata,

.

.

.

.

.

nic,

NA 2I2KOVÉ

VÁLENÉM

VOZE.

143

vru byl by se nenehledl za dva. Hoch prohlídli krajinu a povdl Oldrovi, co kde postehl Nikde vojska Nikde zásady Panští tíhnou za Plze, jakoby nahoru, k 2atci. A Divek zmizel, odjel prý k Hoe. Oldra uhodil na Býka, jakmile se vrátil od Prachatic, chtl,, aby mu všecko povdl, co a kde mluvil s panem Prakou a jak, hlavn kterými slovy. Ale slezský rytí už na všechno pozapomenul, ramenem pohazoval, divil se, pletl to pletl ono a na konec vymluvil se jako obyejn na tu svou hlavu Oldra

jel

tehda jako poloslepý a 2ižka

dokal skvlých zpráv, kdyby

Sulík

.

.

.

.

.

.

.

.

.

i

slabou

.

.

.

XVIII.

Praha! Praha!

Od

chvíle, kdy holedbavý a hmotný biskupec, ducatý onen Pernand z Luky vyhlásil kruciatu proti Cechm, kdy ve Vrapipjal kíž Zikmundovi, jeho Uhrm, jeho tislavi tehda pítomným, dole v Cechách poalo se cosi díti,

Nmcm,

co by Zikmunda

Oslnn korunou, v a

hrub již

znepokojilo,

vidl v dálce

kdyby

—

uml

jednu

z

vážit události.

nejkrásnjších

Evrop — oslnn hmotnou výmluvností papežského legáta sliby nmeckých knížat, Zikmund posmíval se hnutí, které

v Cechách valem rostlo, uškleboval se onomu hluení, které znlo od Šumavy a Krušných Hor až po Jeseníky a po Bezkydy, stále smlejší, stále patrnjší. Když došly zprávy, že Jan 2ižka vydal Plze královským,, ve všech vratislavských kosíelích zpíváno slavné Tedeum, legát jásal a císa Zikmund banket vystrojil, slavné hody; záil, uškleboval se, že zle s Husity, mentem zle, když na na msíc s hvzdami, kališnick slunce došlo, že brzo dojde že dojde bohdá hrub brzo a pak že konec kalichu! Slunce to tam a nyní msíc, msíc zapadne, hejá, hahou! Nmci, Uhi, Poláci nerozumli vtipu a císa chut vykládal, že kališní eši Plze sluncem zovou, Louny msícem a Slaný, Tábor že jsou hvzdami. Tetí hvzda, 2ižka, ten Jednooký, ten že v pasti, toho že honí Bohuslav ze Švamberka a eká jej Petr Konoi

pišfský s mincmistrem neujde,

teba

je to liška

Oivkem. chytrá

i

Tm

neujde,

pisám

smlá, hrub smlá.

Joviš

144

F.

J.

KARAS:

Zikmund denn oekával zprávu, že Jan Žižka vbhl do saku, že je lapen, že jej na provaze do Vratislavi ženou, ale posel se šastnou novinou dlouho nepijíždl. Utekl den, druhý, tetí a nic. Týden a dosud nic. Ticho. Trapné ticho .

.

.

Najednou poaly chodit zlé noviny a jedna za druhou, jako egyptské rány. Jedna ješt žahla a již druhá. Neotrnula druhá a švihla tetí, tvrtá, až do kostí švihla. Omamovaly, hntly a dráždily. Jak která .

Naped

ekem

ta o

.

bitv u

.

Sudome

— a posel, navedený panem

z Wartenberka, nezamlel, jak Žižka panské ztepal,

Chtli jej dusit pateronásobnou pesilou, vtší a odlehli s velkou škodou na lidech, ubhli s ostudou ... A jiný pibyl do Vratislavi skorém souasn, vyprávl, že Jan Žižka dostihl Tábora, že nyní v té pevnosti jak je rozehnal, zdrtil.

snad

—

i

píke

silný, och, zdi,

skály, bašty,

bránit

mže,

Votici hubil

rok,

místo zištné, uvážené; tam vody, píkopy, všechno dokonalé, že rok se tam ba dva roky. A tetí vyprávl, jak Žižka ve silný, že

i

Divka;

už se nebrání pouze, už podniká daleké výjezdy, útoí, dotírá a dobe se mu vede, poráží královské služebníky, všude koist sbírá a

Pan

ds

šíí.

Wartenberka njak tajemn, divn se usmíval, když na Zikmundov ele usazovaly se chmury. Hledl, mlel, ale jeho pohled bodal. V panu z Wartenberka, v draím rytíi, budil se Cech a Husita. Zikmund ješt se tšil, že korouhevní páni vlákají nkde Žižku do pasti a že jej. udolají pesilou. Není možno, aby se Jednooký jednou neošidil Ale zatím docházely noviny ím z

.

Žižka

.

každá uhodila jako hrom. vyrazil s vojskem.

dál tím horší a

opt

Dobyl Sedlce. Opanoval Milevsko. Opanoval Písek! Udeil na Prachatice a pekvapil vru, dobyl v nkolika i

hodinách tohoto msta, Zdolal klášter

dobe

hrazeného.

v Pomuce.

Dobyl hradu Rábí! Stanul až pod velebnými temeny Šumavy, pod ohromnými ernými hvozdy. A to vše provedl v nkolika dnech, vrátil se

NA 212KOVÉ

VÁLENÉM

VOZE.

145

nepronásledován a silnjší, nežli vyjel, nebo pipojili se k nmu nejen sedláci z onch konin, ale etní vladykové. Až z Chodska a z panství Rožmberských. A železní páni nedovedli jej i

zadržet.

mu

Neodvážili se táhnout za ním, napadnout

jej,

Žižkovy úspchy v poledních Cechách

hoist.

pobrat

dráždily

Zikmunda až k nepíetnosti.

A

docházely zprávy stejn povážlivé, dsící, z jiných kraj. Zprávy, jež zatínaly se hluboko. Krušina z Lichtemburka bouí kraj mezi Labem a Jizerou. Doráží na tvrze a msta Zikmundovc. i

Knz Ambrož

bouí Hradec. Mokrovous houfy sbírá,

Beneš

z

Boek

z Miletínka zbrojí.

bije

královské.

Zbrojí Hertvík z Rušínova.

Jakub Kromšín také roty cvií Východní Cechy jsou poboueny. A na západ není lepe. Sice Plze v rukou královských, ale Slané, Louny, 2atec, drží pi Kalichu; tam Závise Bradatý a Petr Obrovec bouí .

.

vrn

lid,

svolávají tábory;

s kališníky.

A sted

Litomice

už jsou také hvzdou,

již

drží

království, Praha, slavná Praha, caput

regni, zbrojí také proti

nmu, tam

ten divoký

Jan z 2eliva

káže, popouzí k zjevnému odboji.

Praha od poátku v ele hnutí. Srovná ji, bodej že srovná, se zemí! Ani tráva už nesmí rst na místech, kde stávalo husitské msto. Jednoho dne, ani se s králem nerozlouiv, odjel z Vratislavi pan zWartenberka a s ním kolik eských pán. Všichni vytratili se, jakoby mli cosi za lubem. Císa Zikmund povšiml

enk

až tetího dne, že poet Cech nápadn proídl; byl zamstnán organisováním válené výpravy proti odbojným Husitm; odjel a dle všeho do podivil se, když zvdl, že pan Cech, ale zpráv nepikládal valného významu. Najednou z Wartenberka došla zpráva krutá, ohromující: pan zmocnil se Pražského hradu a vydal jej odbojným Pražanm^ s nimiž spolek smluvil, spolek proti Zikmundovi.

si

enk

enk

Císa

zuil,

šílel.

Posla uhodil v tvá. Skvlé roucho trhal.

146

J.

F.

KARAS:

Teprve po hcdin upokojil se ponkud, kázal, aby posla z Cech znovu pedvedli, bohat jej obdaroval za tu ránu ve tvá a chtl, aby ekl všechno, co jak bylo v Praze, co na hrad. A posel vyprávl, že královský hrad padl bez boje, pan z Wartenberka že pijel z nenadání, jen s dvma

enk

pacholky a svým písaem Jírou; pijel jako nejvyšší purkrabí a ubytoval se v purkrabském paláci na Hradanech. Nebylo divno, že za

ním picházejí

listem, ten se zbožím.

lidé z jeho

eled,

ten s

njakým

Následujícího dne odjel kapitán hradské

posádky, Vilém Zajíc z Hasenburka, a smlý Wartenberk pln využil jeho nepítomnosti: pi hostin, ve svém dom na Hradanech, nenadále zajal ostatní dva kapitány, Chudobu z Ralska a Dínského; uvznil je, hrad osadil svým lidem a stará posádka neodvážila se zvednout zbra na nejvyššího purkrabího. Zrádce zrádce volal Zikmund. ekl posel málo útrpn. Ba, zrádce, ale hrad má A po oku hledl oste ha Zikmunda, jehož líc opt brunátnla. Císa škubal vous na brad, krásný vous, zlatit rusý,

—

.

.

—

—

—

kueravý.

A

hned došla nová zpráva:

pan

enk

z

Wartenberka

uinil jménem svým a jménem pana Oldicha z Rožmberka, svého poruence, prohlášení ke všem stavitm eské zem, aby vrolomného krále Zikmunda neposlouchali, aby proti

nmu

vojsko

sebrali.

Skuten

také

nkteí

páni

i

rytíi

Pražany opovdli Zikmundovi válku až „do koneného svatých pravd osvobození, národu eského nevinn zhyzdného oištní a království tohoto upokojení". Velká

spolu

s

vojna tedy zaínala. Zatím hrubá vtšina

opatrnické šlechty eské zstala nebo zejm stranila Zikmundovi; píklad pana z Wartenberka nestrhl všechny, jak nejvyšší purkrabí oekával. Zatím mnozí a mnozí báli se kižák, Zikmunda a také Táborc. Na to selské hnutí mnozí páni hledli úkosem hned od poátku, tušili v veliké nebezpeí a pan Menhart z Hradce, jenž vyznal se v ímské historii, srovnával 2ižku se Spartakem a Husity s davy vzbouených otrok staroímských. „A budou plenit msta, vraždit, loupit, zámky pálit, jako ty roty Spartakovy" dodával. Mnozí pisvdili. Báli

v

ústraní,

eka

—

nm

—

NA 212KOV1: VALECnTiM VOZE.

147

novým uením, nebudou chtít co rytí bez robotníkú? Konen kdo pi vyhrá ,vtšinu bude míti na sv stran, ale dokud rozhodnutí nepadlo nerozumno vyslovit se pro toho, i onoho pro Tak uvažovali opatrní a nejopatrnjší z eských pán. Msta byla pro boj do poslední krpje krve, sedlák stále pibývalo pod korouhve Ziknmndových nepátel, avšak šlecht nechtlo se následovat tohoto píkladu. že robotiiíci, prosáklí tím

se,

robotovat,

.

.

pánm

A

sloužit.

.

.

.

.

.

.

.

Císa Zikmund zatím

hrozil a hrozil, blesky a

hromy svo-

eka

lával na hlavu pana z Wartenberka, na hlavy odbojných Pražan, ale nespchal, aby sám uhodil, nedvoval si, páni Nmci mnoho mluvili, hrub mnoho slibovali, ale když uhodil o groš, o vojsko, skutek útek. Teprve když legát poal hrozit církevní kletbou mén ochotným knížatm, poala se k Svídnici scházet sporá vojska, naped Slezané, pak lid moravských pán, Uhi, Kumáni, Sašové, Braniborci a pak picházeli vzdálenjší z Bavor, z Falce, cd Rýna, od ústí Wesery a. Labe, nebo z dálných provincií rytí nmeckého zákona, od hranic Vitoldovy Litvy. Teprve 30. dubna 1420 vytrhl císa Zikmund od Svídnice s vojskou na 20.000 hlav a zamil pímo do ech, prošel horskými soutskami, nikým nehájenými a rovnou k Hradci Králové, kde tehda knz Ambrož kázal. Knz uprchl, když uvidl takovou zátopu Nmc, Uhát, Kumán, zmizel v pestrojení, postranní brankou a Hradec pijal Zikmunda, nebo nemaje vojska, na odpor ani nemohl pomýšlet. Zikmund po devíti dnech hnul se do Kutné Hory, v níž tináctého máje zasedl k soudu nad královstvím. Jeho Kumáni i

zemi plundrovali, ohnm -meem ji hubili, po tatarská doráželi na pokojné obyvatele a dobré í^ímany. Kací nekací, kdo Cech, trpl vojenskou zvlí, tomu ruce, nohy osekali, tomu oi vybodli, jazyk týlcem vyrvali, ba malé dti rozšavlovali ped oima zoufajících matek. Holdovali ve mstech na zámcích a pálili, co nemohli sebrat. Zikmund hrozil, že podobn zhyne Praha, ba celá eská zem z Wartenberka, rytí draí a nejV tch asích pan proslulejší z eských pán, zradil sebe, zradil Husa, zradil polekal se zádav, o nichž v Praze doeskou vc. Pan a poal smlouvat se Zikmundem statky své o slechl, polekal se i

i

i

i

.

i

enk

enk

148

J.

F.

KARAS:

mu opt

pražský hrad. Zradil Prahu, jež odemstila korouhev pibila na prané, ale zrada mocn psobila na pány. Jen Kolštejnský a Lichtenburk spchali pomáhat Pražanm ve chvíli zlé, všichni ostatní zstali opatrn doma, nebo spchali k Zikmundovi. Zdálo se, že kalich je pohben. Že nic, ani zázrak, vc Husovu nezachrání. Císa Zikmund zaplavil tetinu Cech vojskem a druhá tetina dobrovoln se poddávala na milost i nemilost. Avšak Praha pece neztrácela odvahy. Cím tím houževnatli vc Husovu hájila. Protože byla vcí národa a všech dobrých lidí. Praha vedla eskou pi, slabá proti silnému, ale už spchal Jan Zižka z poledních Cech, spchal od plnoci Krušina z Lichtemburka, s mocným houfem picházel od 2atce Závise Bradatý. Jan Žižka vytrhl s Táborci v druhé polovici kvtna. S ním táhl také pan Byk z Kozích Horek s Oldrou z Kolce a se Sulíkem, všichni ti v pedním houfu, jejž vedl Chval z MachoO mír, vydal se,

ekovu

h,

vic, starý, bradatý zeiman tžké ruky, ale hbitého dmyslu. Táborci vyrazili jako blesk, nebo v prodlení nebezpeí, obtíž, snad i zkáza: císa Zikmund sedl v Hoe, nebo už na

bu

Novém Hrad vrátili se s

u Prahy, nikdo

veliké vojsko

leží.

je

bo

A

toto

kde

— zvdové

povdli, že v Hoe dosud vojsko mohlo Táborcm vpadnout

nepoízenou, jen

v bok, osypat

bezpen nevdl to

pesilou, zadržet, zapudit

je,

Nmcm

nebo

zdolat, ne-

Uhrm

porouí váleník nad jiné slavný, Pipo Spáno z Ozory, vítz nad Benátany ve Furlandsku, Vlach statený a chytrý. Daleko v Cechách znali Spaná dle povsti, sám Lacembok o hovoil, chválil jeho vojenskou prozíravost a nyní onen Pipo Spáno picházel do Cech, Cechy dusit, jako dusil Furlandce. A bylo ješt jedno nebezpeí: Husité museli kolem Benešova, kolem pevného msta pana Konopišského odtud jejich druhý bok ohrožen! Ale Žižka povelel, aby šlo se pímo na Benešov, jízda pod Chvalem v pedním houfu a vozy s puškami ve zbytném. Oldra klusal tentokráte jak mu napadlo, mezi pedními houfy a ztracenci a Sulík za ním, veselý, že dobrodružný život poíná. Co dosud považoval jen za pedehru, sliboval si, že proslýchalo se, že tentokráte

a

nm

—

—

NA 2I2KOVÉ

VÁLENÉM

VOZE.

149

poádného uvidí, zažije. Praha. Uhi. kižáci Zdali nestojí to za trochu zbrojnošských svízeh°i? Vojska postupovala rychle, táiila po silnici, lemované dvma adami staletých lip a tu tam už zavonl bílý kvítek nad hlavou; ^slunce ožehovalo a vely bzuely v korunách strom, zde onde kmitl se njaký pták, tu a tam zahlédli vesniana, jenž neuhnul s cesty, když poznal korouhev. Teprve pozd na noc zahlédli podezelého lovka, jenž jich nedokal; uhnul do polí a když volali, nedbal, nezastavil; honili jej, avšak zmizel v blízkém lese ráno Husité vytrhli k Benešovu, jenž byl už blízko, snad ani ne dv hodiny cesty; Oldra z Kolce opt mezi ztracenci, veselý a ilý. Najednou uzeli za sebou hlouek jezdc. Objíždli je hrubým obloukem. nyní, teprve nyní cosi .

.

.

i

.

— —

— zvolal kdosi. — letlo od úst

Kumáni! Kumáni! nevysoké jezdce v

.

.

k

asn

ústm

a kde kdo hledl na

v kroužkovaných košilích, v suknícii nedlouhých, pestrých. Sedli na hbitých koních, hledli na silnici, pojednou otoili kon a poali utíkat, ztracenci za nimi, avšak již byl tu sám hetman Chval a kiel, zastavoval svj lid, bál se, aby Táborci neupadli do zásady. Posel hned k 2ižkovi letl a sám Chval z Machovic postavil se nyní v elo houfu. Ostatní sbory ponáhlily, bylo slyšet zrychlené brení voz a zpv Táborc. Celý proud letl vped, avšak už nikde Kumán, zmizeli a teprve pod Benešovem zahlédli houfec v šišácích, v brnných košilích. Avšak zahlédli také jiné houfy. Správce Benešova, Hanuš z Polenska, zastupoval Žižkovi cestu! S boku Chval z Machovic jenž honil Kumány širokou oklikou mezi poli a olšinami, první uvidl roty Hanuše Polenského; vojska se podstatn otoila a poslední byli prvními, le poádek hrub neutrpl, Táborci honili s chutí, s nadjí v zdar. Avšak nyní Zkušený hetman pochopil, že snadno mohl by upadnout v zánerozhodn patil na sadu, že Kumáni jej lákali kamsi nedaleké bezové háje, co tam, zdali není tam skryto vojsko.. Palcátem kynul, k hájm poslal zpytáky, honce, le oznamošišácích,

.

.

.

.

.

že tam n?c podezelého, všude ticho, klid hbitovní. Ale nevil ješt, zatoužil po Žižkovi, ten v bitvách obeznalejší, vali,

ej

Žižku by neošidili; kázal zadržet kon, rozvažoval, má-li 10

150

J.

F.

KARAS:

dobe vyzbrojený. Nerozhledl vped, na trojí ad pchoty s kopími nastraženými, na velký zástup jízdných, který pchot kryl boky. Najednou pihnal se Žižka na bystrém uherském koni, jednom z tch, které pobrali ve Vožici a výraziv ped ad, otoil se, vzkikl, velitelský palcát zvedl. Hned utichl šum a Žižka promluvil: uhodit na panský houf, poetnjší,

hodn

—

Hle, Zikmund Prahu osypal, ne-li dnes, zítra, pozítí pilne a hrozil, že msto zhubí, kamene na kameni že nenechá. Prahu, Prahu zhubí, srdce Cech, hlavu zem, Prahu, kde Hus kázal pravdu boží, kde první Cechové za pravdu trpli. Prahu chce zdeptat nepítel, aby nás tu snáze ztepal^ rozptýlené, aby nás jednoho po druhém drtil. Hle, vojska nám cestu zastupují, myslí, že nepronikneme, že uhneme, že nepispjeme naší Praze, že ji kižák zdeptá, zloupí.

k

ní

— To bohdá nestane se! — Neudrží nás! — K Praze! K Praze! — — A pes Benešov, brati! — houkl volali.

skrze panské roty,

me

nebo

Žižka.

Benešova nás neudrží! pomocí boží!

a bohdá ani u

Chvále,

uho

s

—

Tam

tudy,

jinudy nelze. Neudrželi nás u Sudo-

K

Praze! Brate

Chval z Machovic, v kapalínu a pedním plechu, vyrazil jako boue; s ním pan B3'k z Kozích Horek, Hlava z Tvrdé, Kuneš z Blovic v šalíi a brnní dobrém, ocelitém, za nimi Oldra z Kolce se Sulíkem a houf osmahlých bratí. Zvedl se prach a hned zastel podívanou ostatním. Jen bylo slyšet inkot zbraní, tesk stemen, narážejících v divokém úprku na pochvy a ohromný pokik: Praha! Praha!

me

jejž

Jan Žižka neekal. Jako blesk dopadl k zbytnému houfu, Zbynk z Buchova ídil. Dopadl a kikl:

—

Benešov zastupuje cestu. Chval na Zikmundovce útoí s jízdou a ty, brate Zbyku, obejdeš msto s honci, práaty tu vlevo, doubravou a korytem, uhodíš s boku na msto,_

vím,

že pronikneš. Musíš proniknout, jinak ztraceno všechno!

Prve nás

Uhi

obcházeli,

— Proniknu! Neboj — Cas však kvapí!

te my se

—

je

zaskoíme. '

NA 212KOVÉ VALECNP.M VOZE.

Zbynk

151

Buchova už houfy šikoval, už rychlým pochodoubrav, nikým nepozorován, protože prach zastel celé bojišt. Chval z Machovic uhodil na pchotu; dojel, ale bratry vítala napažená kopí, hrub dlouhá, ježek

dem

z

obracel

se k

zlý, tvrdý, nepekonatelný. A panští dráhové zubili se za svými devci, vykikovali posmšky. Vdli, že jsou bezpeni za zdí hrot, že Husité nemohou pilnout a bok že jim dobrá jízda kryje. Okamžik stála proti sob ob vojska jako dva statní kourové, dva zlí samotái, kteí náhodou potkali se kdesi v háji. Jen okamžik, nebo najednou pan Byk zaval jako opravdový býk a bodl kon ostruhou. Huná vzpjal se a obrovským skokem peletl nastavené hroty, padl jako hrom prosted nepátelské vojsky a pan Byk už pustil uzdu, už meem burdýem rubal panské trabanty. Za Býkem skoil Kuneš i z Blovic, dlouhý r\tí s dlouhým, tžkým šaršounem a tepal Nmce Hanuše Polenského. Také Oldra nerozvažoval, skoil v klubko, rozrážené mocnými údery obou rytí, za ním Sulík a za Sulíkem skákali bratíci. Chval s Hlavou zstal opodál, aby ídil bitvu; pozorlivýma oima hledl na zmf ocele, tl, koní. Kališníci v mžiku dobyli první výhody, rozrazili panskou pchotu, avšak Hanuš z Polenska nezoufal;. malý, krnitý, na obrovsky vysoké, grošované kobyle, s druhé strany pihlížel k boji a když vidl, že Husité jeho pchotu drtí, vzkikl, zamával prapo.rcem a na to znamení vyrazila jízda, poala Husity s obou bok objíždt. S kikem. S kletbami. Chval nepokojn ohlížel se tu na právo, tu zpt, po bratích. Vidl, že za okamžik bude osypán pesilou a co potom .

.

Ohlížel se, ale 2ižky

as Zižka s nikde a panští už dojíždli; vyslal proti nim honce, dva menší kídla jezdc s pcdvrženými devci, ale kídla brzo houfy, nepijde-li v

valným houfem.

dv

ohnula se pod strašlivým tlakem panských. lohy.

V pedu

bratíci pevno drželi,

eho

A

už nebylo zá-

dobyli

smlým

úto-

kem, v pedu tiskli pchotu, rubali ji strašlivými údery, ale boky byly ím dál více ohroženy a strach, že Kumáni je zaskoí, odíznou cestu. Opravdu, jezdci v šišácích, bylo jich asi Stáli opodál, ekali. ticet, dosud nezúastnili se kruté see. Náhle Chval postehl, že vyrazili, že jako vítr letí nad polem, že objíždjí, šelmy, že chtjí vpadnout v týl. A za Kumány

152

J-

F-

KARAS:

.

ješt dobrý mandel Kutnohorských. Ti cestu zavrou a pak . Chval znovu ohlédl se po Žižkovi. Divná bitva. Divili se .

všichni

.

.

.

Mezi panskými toil se njaký host, cizí, nmecký rytí, hrab z Klapenrode z Pomoan, a ukrutn sekal v cepníky, s Klappenrodem v jednom šiku bojoval ohromný Hans Ulryk von Vallenstádte z ervené zem vestfálské, pravý Goliáš, ramenatý, vysoký, mávající obrovským šaršounem, jímž leda njací bájní Kyklopové dovedli by mávat. A oba Nmci tlaili Husity zpt, ponenáhlu, krok za krokem, le tlaili je nezadržiteln, strašnými údery boží bojovníky roztínali, zbíjeli vše, co se ukázalo na dosah jejich šaršoun. Zdálo se už, že Táborci nevydrží, uhnou. A pak zle, zle. Pak snad konec. Bratr Chval kiel: Praha! Praha! Praha eká!! Ale odpovídalo mu jen už nkolik hlas odhodlaných, nkolik srdcí nadšených. Mnozí hynuli v boji, mnozí váhali. Bitva v té chvíli nedobe stála. Praha! Praha!

—

—

A Nmci smjí

se, vidí pokleslost.

Dorážejí a dráždí.

Hrab

Klappenrode uml nkolik eských slov, nebo žil kdysi u dvora nebožtíka krále Václava IV. a pokikovat poal na Husity. Najednou udalo se nco neoekávaného. Pan Byk, ramenatý Slezan, pihnal se vichrem a udeil na pomoanského hrabte jako hrom, dolehl a hned v prvním nábhu srazil jej k zemi. Ohromný Vestfálec uvidl to a spchal pomstit soudruha, avšak pan Byk rozal pana von Vallenstádte ped tváí veškerého vojska a Husité zaradovali se, získali prostoru. Ale ješt nebylo vyhráno. Jednooký nešel pomáhat.

Všude

Neslyšet brení

ticho.

voz.

Co Žižka Co tu dobrý lid nechá hynout bez pomoci Chval okamžik uvažoval a najednou pochopil Žižka nco snuje. Chystá past na panské Neukazuje-li se teba panské dovést k nmu! A Chval vzkikl jako hrom, zatoil korouhví, zpt, zpt volal Bratí v první nechápali, co to, vždy dobe se jim vedlo, práv te panské drtili jako boue lesní souš drtí, ale když se ohlédli, když zpozorovali panskou jízdu. .

.

.

.

.

.

.

.

.

ad

.

.

.

NA 2l2KOV VAl.ECNM VOZE.

153

kon, ustupovat. S chutí udeili prve, opoušth pole. Nejeden ohlédl se po /ížkovi, kde on, pro nespchá a panské nezatiskne do brány, ale v tom chumlu hlav a zátop prachu nebylo vidt do zadu. Ani I^enešovští,

zaklnuli a poali obracet s nechutí

kteí boj s hradeb a se stech pozorovali, nepostehli, že bratr Jan už se hnul s valným houfem, s vozy, že jde pomalu a širokým proudem. Cosi jiného je zaujalo. Pokik ve mst. Poali mávat rukama, volat na vojsko Hanuše Polenskélio, ale to, zaujato bojem sChvalovými bratíky, neslyšelo, vzdalovalo se od msta víc a více.

Zbynk z Buchova zatím obešel msto, piblížil se k nesteženému zadnímu parkánu a ztekl jej hrav, vedral se do Benešova. Nyní jeho lid rozvalil bránu a s kikem „Praha! Praha!" ponoil se do ulic, nelítostn rubaje vše, co se mu v cestu postavilo. A na tento okamžik 2ižka ekal. Nyní sám vyrazil vped, vyrazil prudce a uhodil na panské, rozísl je svými vozy, drtil stelbou, porážel pchotou, jež mocn vypadla z voz. Jen okamžik vela bitva a pak nepítel poal k Benešovu prchat, k hradbám avšak tam už vítal jej houf Zbyka z Buchova, jenž zatím osadil msto. Vítal jej deštm stel i kamení a žoldnéi, zaskoeni v poli, odrážení od msta, šavlovaní zde tam, odhazovali zbran a vztahovali ruce na .znamení, že se vzdávají vítzi. Jen nkolik menších hlouk dosud odporovalo, ale chab a hlouek po hlouku tál jako beznový sníh na slunci

—

i

.

.

XIX.

Zrádce tábora.

Bylo po bitv. Jakmile Zbynk z Buchova opanoval msto,

kdo Husit mrtvol. kupy Zstaly pole. utekl s mohl, panských z nejvíce jich pokosila Žižkova mén, panských hrub mnoho stelba. Tou byli pekvapeni, nenapadlo je, že by nkdo dl mohl tak zrun v poli užíti. Jen ti, kteí už byli u Sudome, vdli, že je zle, když kusy poprvé zabouily, když déšf kamen-

—

ných koulí peletl prostranství a i

uhodil,

poslední

skyvku chleba.

ady

rozoral.

Než

dnes ráno sndl svoji jichž bylo hodn. rannými, Mezi

2ižka utrpl; nejeden poctivý bratr

154

F.

J-

KARAS:

dlouhého Kuneše z Blovic, jenž mužn bil se v první ad, dokud jej Nmci pesilou neobtiskli a Oldru z Kolce, s dvma ranami, nepíliš hlubokými. Bratr Žižka hned kázal,

nalezli

na jeho vz, aby zavolaU barvíe. Pišel rány vymyl, práškem zasypal, ucpal, ovázal, usmál se a to znamenalo, že je dobe, že panic za pár dní bude moci sednout na kon. Mladé och, mladé tlo všechno vydrží, psal mistr Nicodemus, tlo rány zarostou, leckdy po nich ani památky nezbude. Pišel Sulík, s ranou v rameni, ale veselý žert na rtech. Pišel pan Byk, pohledl, postžoval si, že ruce od díla bolí, že rozfal tch Konopišských, ani sám neví kolik, nepoítal je, však hrub mnoho jich bylo a nkterý tuhý. Opravdu, pan Byk poínal si mužn nad všechny jiné, sám Žižka pišel a stiskl mu ruku, pochválil, vesele pochválil, že deset takových jako on, pan Byk, vydalo by za celé vojsko, že s desíti Býky chtl by rozehnat celou tu kižáckou verbež. To slovo bylo tžké, platilo, nebo Žižka pochvalou neplýtval. Pan Byk usmál se radostí, bílé, široké zuby cenil. Och, taková bitka To nic není. Hloupost Ale tam u Qrunevaldu ... Ano... ped desíti lety To bylo Pan Byk horliv poal vyprávt, jak zle bylo u Qrunevaldu, když kižáci mocn uhodili na Litvu, jak poteli celé jedno vojsko, poteli je jediným úderem a pak vtrhli na Poláky, ukrutné houfy a sámi pancí, na pancíích vzácné ostatky, to, to bylo zle, mnozí báli se tch ostatk daleko více, nežli a kopí. Avšak Byk se nebál, uhodil na Nmce v první ad, však Žižka ví, uhodil a tepal je hlava nehlava, ostatek neostatek, protepal se k samé velkopevorov korouhvi, nu a bradatý Nmec, když jej pohladil toporem, onu korouhev musel pustit, však Žižka ví Ale Žižka už nevdl, shovívav nepisvdil panu Býkovi, už byl pry, na koni, v ele vojska a naídil další pochod, sám pobízel bratry, aby se nezdržovali v Benešov, aby ponáhlili: chut v ped, nebo Praha dosud ohrožena, ohlíží se po pomoci. A Žižka ml dost píin k pospchu. Od pana Mikuláše z Husi

aby Oldru

položili

muž v rudé

silný

.

sukni, s kabelkou u pasu;

.

i

.

.

.

.

.

.

tém

me

.

.

.

.

.

.

NA 2I2KOVÉ VÁLENÉM VOZE.

155

dorazil rychlý posel se zprávou, že pan Mikuláš za Žižkou pospíchá s šesti sty bratí, jelikož doslechl od zvd, že kutnohorský rychtá Václav Donínský táhne s vojskem, aby padl Zižkovi v bok a že prý Pipo Spáno z Ozory s Uhry a Némci chce Žižku zaskoit na Sázav, tak, aby se dostal mezi Donína,

vodu a Uhry. Le to 2ižka oekával; více jej pekvapil druhý v pestrojení piblížil se od Prahy: Velek, dictus Koudelník, statený muž; jel sám, nebo byl strach, že Uhi posel, který

posla

nkde

lapnou a

upálí, :^fastn dojel a zvstoval, že zle, že také od Prahy táhnou královští a sám pan Václav z Dube je vede. Jdou rychle a past zavrou.

Velkova novina Žižku

uhodila.

— Pan Václav z Dub jede? Nemohl

Co v tom? Och

Pi

pochopit, co v tom.

.

.

.

vší bystrosti ducha,

i

srša-

tým nepítelem obdivované, Žižka nemohl pochopit. Kterak se na Hradanech a na Vyšehrad dovdli o jeho pohybech, když do poslední chvíle tajen, když jen vdcové vdli, kudy vojsko potáhne k Praze.

Kdyby v tom njaká zrada

.

Vždy

tak

zrádce nemohl by

.

spšno korouhevní

pány.

uvdomit. Vždy nemohl by rychleji postupovat, nežli Táborci. lovk nemohl by Leda ábel by mohl A hle, jisto, že Václav z Dube nehnul se od Prahy na zda Bh, že nepátrá, .

.

.

nehledá, nešlakuje, že jde na

.

jisto.

Co nyní? Tolik vojsk proti

nmu.

A sám Pipo Spáno, peslavný condottier. Jít v ped, znamenalo by: snad uváznout v pasti nastražené, snad podlehnout velké pesile. Ustoupit zpt na Tábor: to opustit Prahu v nouzi. Tábor zachránit, ale Prahu ztratit, nebo sama neubrání se záplav kižák. na levo, k Vltav a oklikou po druhém ne více by ztratil, nežli získal. Avšak Nikoli. Rovnou ku Praze a stále nejbližší cestou! Jan Žižka vzkázal do zadu, aby si bratr Mikuláš pospíšil a když vydal nejnutnjší rozkazy, vrátil se ke svému vozu. Tam Oldra z Kolce už sedl, open zády o pavezu jednoho ze strážc a po-

Mohl by

behu

sice uhnout

k Praze.

.

.

.

.

!

156

J-

F-

KARAS:

Rány už hrub nepálily a Oldra nechtl ležet jako njaký lazar. Tváil se hrdinou, sliboval, že za dva dny opt bude sedt na koni a opt panské rubat. Sám bolest zapudila. tomu nevil, ale hrdinná Ve chvíli, kdy Jan Žižka picházel k vozu, Oldra pozoroval njakého bratíka, nestarého, vyahlého, oste vystupujících lícních kostí. Bratík práv nedaleko vozu z pšího houfu vystoupil, zmizel v koví, jakoby za potebou a Oldra byl by na nho více nemyslil, kdyby za okamžik na to nad kovím nezazoroval houfy, táhnoucí kolem.

e

Kde se vzal, tu se vzal, odnikud nepiletl, snad v onom koví sedl, byl nyní vyplašen. Ale jeho poínání Zakroužil nad koviskem, vznesl se do výše bylo divné. a znova zakroužil, prudce, hrub prudce, le neletl k Benešovu, ani nezstal nad kovím. Náhlým rozmachem kídel vymrštil se znovu do výše a letl kamsi k severovýchodu. To Oldru uhodilo: holub nikdy se nevzdaluje píliš od svého dokroužil sivý holub.

mova a hlavn nevzdaluje zúmysln vj^puštn. Snad

se takto.

To

jako by byl

cizí

a zde

bratík uloupil v Benešov a zde mu unikl ale pak byl by letl k Benešovu a ne nkam k Hoe Bratík vystoupil z koví, údy protahoval, okounl a Oldra zahlédl jeho velikou kabelu, koženou, mosaznými plíšky pobitou. Zahlédl také jeho tvá lépe, nežli ped tím a znovu jej .

jej

.

cosi uhodilo: tuto

upamatovat.

tvá

Marn

už

nkdy

vidl. Ale kde? Nemohl se

V tom

hlavu namáhal.

Sulík obrátil se,

zahlédl bratíka, x^teštil oi, zatrnul.

— Nemožno — zabruel po — Znáš ho? — optal se panic. — í^ekl bych: ano, ale bojím se — Nuže, Sulíku? — Bojím že to hloupost. — myslím, že jsem nkde vidl. chvíli.

•

.

se,

I

—

sluha

.

.

šílenství, jej

já

ekl bych, že je tohle Hornung Psáv pana Divka. Tvá celá!

—

Co by

z

Kutné Hory,

Hornung hledal? Ale pravda, na mout duchu, co by Ano tu Hornung hledal? Tak sršatý nepítel Husit! Chlubil se, že knze Chodka z Kouimi spálil, pamatuješ-li se, panici? A že bv zde tu

— Jeho chod! .

.

.

.

Hledl

a nedbal, o

em

hetmané mluví...

(Str. 159.)

NA 2l2KOVe VÁLENÉM VOZE.

Bialnk

dávno pidružil

již

159

se k houfu a zašel. Oldra

za rím, Sulík hledl, oba v rozpacích,

liornung, syn

hledl

echa

Nniky, byl sluhou pana Divuka. Jeho otec brzo umel a matka vychovávala jej v nenávidni onoho živlu, jenž tvoil

£'.

A

provdala se dobrou polovici Horského obyvatelstva. z nouze za echa, Cechy sršat nenávidla, muže, veškeré jeho i^ríbuzenstvo, jeho národ. A synka proti Cechm popuzovala, liornung že by nyní odekl se matky a pana Divka, u iirož blaze, že by pijal kalich a husitskou sudlici?

Nemožno Omyl njaký. Podoba hrub .

.

dol

nápaditá a vozy rozjely se prudce, po svahu

kon

\ ozotajové švihli

.

.

svj vz,

a pak pomaleji, do strán. Bratr Žižka usedl na

epice, s kon seskoil a pisedl Oldra sedl za nimi, hledl na oblohu, na sivá

po chvíli pijel bratr Chval z

k 2ižkovi. oblaka, uhánjící kams' do daleka, na zapadající slunce, oslnivé, hetmané mluví, dokud jednotparné. Hledl a nedbal, o

em

neupoutala jeho pozornosti. Ped poátkem noci stží dorazíme k

livá slova

— ekl — Sázav Žižka mrzut, tém zlostn. A na slunce pohlédl. — Ty kraj lépe znáš, brate ... — A tam Past — Myslíš, že v tom njaká zrada? — Ano Jinak nemožno, aby podkomoí — Ale pak by jen nkdo z nás — Ano ... z nás ... — drsn, tvrd ekl 2ižka. — Z nás hetman. Jiný nic nevdl. Ale koho podezírat? .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

...

.

a íci: mezi bratími je mezi hetmany. Ne. dokonce zrádce, pes, šelma psovská a je Co by kdo z toho ml, na by smýšlel! Nernožno, aby nkdo z nás zrazoval pravdu boží utiskovanou a Cechy.

Koho? Jak hrozná vc:

vystoupit

— Budeme strahovat. Chvále. — Budeme. — Dopadneme-li zrádce, pak bu kdo bu — Ano, bu kdo bu, na trápení a katu! — A kdokoli kterak zprávy posílá? — Nevím. Nelze uhádnout. — Tak rychle jdou. Podivuhodn. .

.

.

.

.

.

160

J.

F.

KARAS:

— Tak rychJe, jakoby v povtí nimi letl. — Naši už tyi dni stežili všechny polní cesty, všechny lávky brody. — Tak. Tak. A — Nikoho Nikoho. Ale my lapneme. s

silnice,

pechody,

i

nic.

nelapli.

Hetmani umlkli a Oldra myslil opt na

jiné.

Pozoroval

oblaka, pozoroval hory, ozlacené zapadajícím sluncem.

hmly vped

Vozy

Oldrovy rány. Poaly znova bolet. Pak dostavila se mdloba. Panic zvrátil se na slámu a ležel v bezvdomí. Nkolikráte zachrel, pak poal pravideln dýchat. Dostavil se spánek. Hluboký. Naped bezesný, ale potom pevalovalo se cosi v hlav. Ta Zižkova slova: „jakoby v povtí s nimi letl" njak uvázla v Oldrov pamti a nyní vplétala se v divoký sen. Vidl houfy lidí, vyskakujících ze zem, vznášejících se do vzduchu jakýmsi divným, víivým, pohybem, rukama jako pták kídly mávajících a všichni letli nkam k Hoe, na severovýchod, rychle, stále víiv. Letli, uletli a letli noví, sta a tisíce, lítali stále v tom snu, bez kídel, jen tak ale najednou lidé mizeli, mnili se v jakési netopýry, kterých tu plno, všude plno, mezi nebem a zemí plniko. A mizí netopýi až na jednoho a ten m.á Hornungovu tvá, šklebí se na Oldru, chce jej uhodit bitkým, netopýím spárem, ohromným, dlouhým, podobným háku sudlice. A Hornung letí pry a najednou ve vzduchu visí ohromná ptaí kídla. Sivá. Rozpjatá od obzoru k obzoru. Jakoby letla kamsi pry. Menší se. A Oldra najednou je poznává. Ten holub! Ten holub! Probudil se a vyskoil. Tma. Vozy práv zastavily a njaký bratík piblížil se s pochodní. Holub! Ten holub! vykikl Oldra. iCo chceš, brachu? Holub? Jaký holuba Ten, ten co zprávy nosí! Není tu holuba Tma, hle, kolem. Dokonalá tma. Blouzníš, panici ekl Žižka a vzal pochode, posvítil si na Oldru. Myslil, že rány se zanítily, že hoch horekou týrán, kií, blouzní, že snad mu Není, ale byl. zprávy nosí. Do Hory. A je tu Hornung, sluha Divkv. Je v rot. Ten Hornung holuby a neustálé otásání jitilo

.

.

.

i

— — — — —

pouštl.

—

.

.

.

—

he Nmcm

.

.

.

NA 2I2KOVK

VÁLENÉM

— Vidls? — Žižka se zájmem — Vidl jsem. — A nic nepovdl! — Nenapadlo mi. Teprve až

VOZ..

161

ekl.

jsi

jste mluvili o zrad mezi námi a o tom, že posel, jen kdyby kídla ml, mohl by dorazit k nepíteli tak brzo, cosi mi zataniilo v mysli. A nyní nyní .

jasn vidím: a zrazuje,

— —

Hornung s holuby, ten strahuje psá pi:áv! Sulík jej poznal. je tu

.

.

zde, šlakuje

I

Ano, Sulíku? Ano, hetmane.

Naped se mi to zdálo nemožností, ale nyní poznávám, že panic na pravou stopu uhodil.

— by

Holub ovšem by mohl zprávy ani

to

novinkou,

zprávy. Ten

již

Saraceni

pánm

tak

si

nosit.

A

nebylo

sdlovali dležit dosud mezi

Divek! Šelma mavá! A Hornung

námi?

— Zdá se mi, dosud. — Brati ležení

rozbíjejí,

ohn

hned vzplanou.

Jdi, Sulíku,

vezmi dva trabanty a toho zrádce Hornunga pive. Ale nic mu neprav, nenápadn jej pozvi k vozu a ti brati a jdou také nenápadn za vámi, aby neuklouzl. Uhodím-li na nj z nenadání, snad se sp'še pizná k inu.

— Pravda.

Pravda Sulík odbhl.

—

ekl hctman Chval.

Ležení už barvilo rudou záplavou oh, brati si pospíšili, hlad je týral; jakmile dorazili k Sázav, k brodu u vsi Poíí., jiní díví zastavili, jedni vnikli do vsi, shánli potraviny, sekali. Sulík bloumal sem a tam ležením, jako lovk, který na levo. Posléze nic na práci nemá, ale byste hledl na právo i

hnul

tlem spšnji,

zahlédl Hornunga. Zrádce

sedl

u

ohn

Táborce a vyptával a obíral njakou se, jak se tam ten bratr s kostí volá, odkud je a dlouho-li už v rot. Povdli mu. že volají jej Macii Strak, že pochází z krajiny tu od Benešova a v rotách že teprve týden, ale veselý brach, žertovný, a neposeda. Sulík už vdl dost a pi5:toupil rovnou k Hornungovi, vyzval jej, aby šel s ním, že hetman Žižka rád by s ním mluvil, že doslechl o nm, že je z této krajiny a zná zde všechny cesty. kost. Sulík vmísil se mezi

162

J-

Hornung

KARAS:

F-

zalekl se, upustil kost, Sulík zpozoroval strach,

rychlé pohledy, vrhané na právo, na levo, jakoby hledal, kudy uklouznQut. Ale poslední slova jej upokojila. Ano, íkal, že je

od Benešova a Žižka si na to asi nyní vzpomenul. Co by mu ostatn mohli dokázat! Nikdo nic. Hloupost, bát se ... A Hornung chut šel za Sulíkem, nepostehl, že za nimi jako stíny dva bratíci stále jdou, honci s mei polovytasenými.

Také ped Žižkovým vozem už hoela hranice a bratr Jan sedl u ohn s Chvalem, každý na sedle, pokrytém kožešinou: opodál stálo nkolik bratík a Oldra z Kolce opíral se o vz. Sulík pišel a oznamoval:

—

Mach Strak. Mlel hlavy nezvedl

vdce,

Zde,

bratr

Žižka ani na zrádce nehled, ekl jakoby namátkou: Tys od Benešova? Ano, brate hetmane. Z které vsi? .

— — — —

Z

.

.

ze

.

.

z

.

.

ze

.

.

.

.

.

.

Teprve po

chvíli,

.

Trocnovský náhle zvedl prošedlou hlavu a své jediné oko zabodl do Hornungovy tváe. Byl to pohled ostrý, tvrdý, do hloubi duše pronikající a zrádce dlouho nevydržel, zbledl zesinal, jakoby mu smrt stanula ped obliejem. Žižka prohodil rezav, drsn:

— — —

Divno, že si na jméno rodné vsi nevzpomeneš. Nejsi naposled z Hory, panoš

Divkv?

Brate hetmane!

Ml!

— zahml Žižka,

okem

strašliv blýskl.

—

Ml!

Zrádce jsi, niema a nevzpomínej tu jména všem nám drahého! My brati mezi sebou, ale ty bratrem nejsi, ty zradu za pasem nosíš. Tys Hornung, sluha a holuby pouštíš. Co to máš v mošn?

Divkv

Obvinný

kyjem uhodili. Zesinal ješt více, padly na koženou mošnu, jakoby ji chtly bránit, ale bratíci už piskoili a zmocnili se jí, oteveli; hle, dosud vzeli v ní dva holubi, dva siváci mohutného tla, zavalitého, silných a dlouhých perutí. Nebylo lze více stál,

rty se tetelily, ruce

tajit, zapírat.

jakoby

jej

mimodk

NA 2I2KOVÉ VÁLENÉM VOZE.

163

— Kdo dal ty holuby? — Vzal jsem v Benešov, po osutí msta, nebo holuby všech tvor mám nejradji. Tof má koist. — Aj! Aj! Aj! — Koist Opravdu, koist, hetmane, ~ Ráno vypustíme a uvidíme, rovnou k Beneti

je

ze

.

.

je

t,

poletí-li

Hoe. A

šovu, nebo k

známo,

ty pravdu povez,

mamo

zapírat, poznali

Divkv

Hornung, sluha, zrádce. Nepiznáš-li se, na muení t dáme. Tys' na nás panské svolal? Tys' jim oznamoval, kudy pjdeme? je

žes'

— Ne ne — Mluv pravdu, nebo .

.

.

.

já nežertuji.

Co to?

liejá!

Na okraji ležení nenadále strhl se hluk. Zateskly tam zbran, zaznl válený pokik Zikmundovc, jekot Horských Nmc. Maní všechny oi obrátily se v onu stranu. Žižka vyskoil. Chval z Machovic vytasil a bžel, co nohy staily, v ona místa, odkud útok. V tom okamžiku Hornung vyrval se

me

bratíkm, uskoil do tmy,

pelášil k houštinám, z nichž sypal se houf za houfem. Sulík za ním skoil, ale už nedobhl, zrádce mu unikl a hoch, nechtl-li být Nmci zaskoen, musel zpt. Nad vsí strhla se bitva. Pan Václav z Donína s Kutno-

nmecký

horskými napadl Žižkv tábor.

XX.

Ped

bouí.

neuvidl hrub mnoho z bitvy na Sázav, byl kik strhl, musel ulehnout na vz, kde bezpeno. Mrzelo to, nejradji byl by opt švihal meem v pedním šiku a tu ležet musí na slám jako Lazar. Tam brati snad jsou oba kdo ví, snad zápasí, kolí nepítele kalicha

Oldra

z Kolce

rann

a slab, jak se

.

.

.

.

Nemohl poznar, jak bitva stojí. Slyšel hluk, volání hesel, tesk zbraní, dusot koíských kopyt. také rann, odbhl. Sulík, Kolem vozu mihl se Zbynk z Buchova, v ele velkého

klopeni pesilou.

a

zástupu pších; brati, zbraí v pstech, mizeli ve tm jako duchové. Pebhl Chval z Machovic, bez kapalínu, s vlajícím vlasem. Mihl se Byk z Kozích Horek s ohromným burdíem

164

J.

V ruce, krev livec.

s

nho

F.

KARAS:

kanula a pan Byk hledl sršat jako vztekbžel dál, kde snad zle, kde hluk.

Nezastavil se,

Kdesi ukrutné sekání, ev lidí, ržání komo, útok jízdných: zem tásla se pod mocným dusotem kopyt. Panic Oldra úzkostliv naslouchal do tmy. Ohe ped vozem dohasínal; dlouhý stín zvedl se a padl, zvedl se opt, zachvl.

Zvuk

pibývalo; na konec všechny

slily

se

v jeden: obrovski^

kik vítzství, vzdouvavý, daleko slyšitelný. Hml jako boue: Žižka odbil Donína, ztepal jej ukrutn a zahnal jeho vojsko do les, do tmy. Avšak tábor už neodpoíval: zajatci vyprávli, že druhé vojsko, Pipo Spáno z Ozory s desíti tisíci Uhr a je nahoe na ece, odtud necelou hodinu cesty,

Nmc

že zdržel se hledáním brodu, ale nyní asi že pilne po hluku

A Žižka hned kázal eku pebednout, pokraovat v pochodu k Praze. Tábor zvedl se kepe, jakoby celý den odpoíval. Vozotajové zapáhli kon, vyjeli ile. Rybáci šH naped, ukazovali cestu. Za nimi Chval s jízdou, pak vozy. Bylo teba pospíchat; neutekla hodina a Pipo Spáno skuten dojíždl, avšak Žižka už byl unikl šastn ze soutsky, kde bželo o kži. Pipo udeil s boku a dotíral mužn, aby šik hák do ad,, rozpolil, avšak Táborci poali pálit ze všech dl hust sevených, zdolali první šturm Uhr, rozrazili nepátelské kolony a vraceli se ke svým vozm, znovu pobíjejíce Zikmundovy trabanty, kteí se jim zde v cestu napletli. Pibhl Sulík, bez apky, bez ple kabátce, s novým šrámem nad uchem a poal vyprávt, že Uhrm zle se vedlo, nejKumánm, které sám Žižka drtil prudkou palbou. A že táborské ženy bojovaly práata, všechno v jednom chumlu, nebo nepítel staten dotíral, chtl obklopit houfy, zaskoit jim cestu, rozrazit, nu, ten Pipo dobe vedl, ale nepoštstilo se mu a už dá bohdá pokoj Táboru, že Pipo Spáno má dost jedné porážky a pro druhou si tak honem nepjde. Tábor jej odrazil a nyní už dobe, avšak njaké sto bratí je zbodených a ranných víc, daleko víc, avšak ztráty nepítele jsou aspo paterobitvy.

i

he

i

i

násobné.

— A polní hetman zdráv?

NA 2I2KOVÉ VÁLENÉM VOZC

165

—

2ižka? Zdráv, zdráv, akoli mužn stál, nepátelským zbraním neuhýbal. A již opt v pedu velí. Jako ze železa je, únavy nezná, myslí na všechno, kde nejhe, sám ocelí pracuje. Jako ze železa. A Mikuláš z Husí? Dojel, když jsme se potýkali s Pipou, dojel v posilcích, staten Vlacha napadl, zakousl se v týl, držel jej pevno, est mu, est! Nevím, zdali bychom bez jeho pomoci se zdarem

— —

skonili bitvu.

— A ten ten Hornung Co ten? — Upláchl. Vidls. — Nechytili jej? — Ho vítr v hledej jehlu v sen! — Škoda. Skoda. Byl by visel — Však my nkdy dostaneme, neboj se! .

.

.

poli,

.

si

.

.

jej

Vozy hrely. Tábor valil se noní tmou. Cest znalí vdcové harcovali v ele a s nimi sám 2ižka s houfem táborské jízdy. Ješt jednou strhl se kik, zabouila stelba: lermo hrub veliké, ale netrvalo dlouho; pan Václav z Dube pokoušel se zastoupit Žižkovi cestu, avšak zdržel se na harci, nedorazil v as, kdy také Pipo útoil. Nyní snadno byl odbit a Chvalovým Mikulášovým houfem vržen až k Vltav. Žižkovi podailo se uklouznout z pasti, chyte nastražené; uklouzl a ješt mnoho nepátel pohubil. Nyní lízali rány, brueli, kleli a nejeden Nmec i Maar vojen zkušený v duchu ekl si, že ten Žižka pece lepší hetman, nežli vyhlášený Pipo Spáno z Ozory. Kolem poledne Táborci spatili pražské vže. Velek, dictus Koudelník pohodl kon, jel Pražanm oznámit, že pomoc dochází, že ji nepítel nezadržel, nezapudil zpt k Táboru. Po chvíli Praha uhodila v zvony, ozvaly se všechny, co jich ve mst; lid vybíhal z dom, ve zbrani, v chodcím šat, i bez kabátce, jak kdo z dílny ušel. Všechno pidávalo se ke knzi Janu z Želiva, jenž s archou šel vstíc Táborcm až ped Prahu, sluncem ozáenou. Oldra z Kolce prospal se trochu a bylo mu lépe; když uslyšel, že Praha na obzoru, usedl a hledl: nepedstavoval i

i

že uvidí msto tak rozlehlé, znamenité; mnoho slýchal o Praze, nebo jeho rodišt leželo poblíže, ale povst byla skusi,

11

166

J-

F-

KARAS:

teností pekonána. Tolik bran! Tolik vží! Taková zátopa stech! Vyšehrad. A za ekou novjší zámek, Hradany Byl jasný den, slunce záilo, jakoby tam nahoe, v blankytu, hoel jediný ohromný démant. Luka vonla, byl máj, msíc .

zpvu

jarního veselí, tepla,

a divné

.

.

vn.

Také Sulík udiven hledl na Prahu. I on více uzel, nežli ekal. Co Hora proti Praze, co všechna msta, jež znal! Nic. Jaká tu sple arký, pavlán, domovSkorém nic ních štít, vžic, krakorc, sloupoví. Co oken ... a v nkterých sklo, opravdu, sklo! Jak záí, když se v slunce ope. Jakoby tam živý ohe šlehal Sklo bylo tehda hrub drahé a v Hoe, akoli tam dost bohatc, málo kdo mohl se pochlubit sklennými okny. Proto Sulík tak poskoil, tak žasl. A již cosi nového upoutalo jeho pozornost. Ohromný zástup lidí, valící .

.

.

n

.

.

.

se z bran.

Žižka položil se táborem na ostrov, nedaleko Poíské brány; jen malá ást lidu odešla do Prahy a s ní také Oldra z Kolce, jenž, akoli rann, pece chtl Prahu z blízka shlédnout. Šel se Sulíkem a obma zrak pecházel sluch; vidli Prahu, vdce eské zem, Prahu, kalichu do tch hrdel statk vrnou, Prahu, sídlo slavných eských král, jež pipomínaly zde kostely, domy, statue, tesané proslulými mistry francouzskými jejich eskými žáky. Jaké množství ulic a v nich co vše oko spatovalo! Zde platnéi pláty kovali, tam pkné mee, kordulíe, dýky a misericordie vlašské i nmecké, jinde i

i

i

burdýe

široké a lesklé, jinde kapalíny, šalíe, kolí helmy roztodivným hledím, náramenníky, železné rukavice, holenní pláty, mnohé v ohni zlacené i stíbené, s pestrými tepanými ornamenty, s figurami slavných váleník starosvt-

s

i

ských.

A

kých stuh a

mli

vneníci, prodavai všelijajemných šlá, lehkých jako pavuina, jinde apo-

jinde

svoje kotce

kuchyn do daleka vonly a co rzných emesel kolem nich! Tu krejí na ulici sedl, na klád ped domem a kabát sešíval, hned vedle, u tí štít, zámeník piloval kh a pi tom s kolemjdoucími rozprávl o Táborech, tekái, jejichž lektvarné

mnoho-li jich a kterak se jim vedlo cestou. I strj žen a dívek Oldru pekvapila: na Táboe všechno hrub jednoduché, skorém smutné, pohební, žádný šperk, žádné stuhy, vnce, fábory

NA 2I2KOVÉ VÁLENÉM VOZE.

a zde pestrá hra barev,

167

šat jemný, tu hedváb, tu hladký aksa-

mit, fábori plno, véncii, šlojíe nejvzácnjší, prsteny, šperk>-

pímo oslujícími. Krásné postavy, tváe, oi, ale Táborci pohlíželi na s nechutí a nejeden cosi prohodil o Sodom. Byl tu Vacli Sirá Hlava, staroch nad hrobem a ten nejvíce horlil, o Antikristu, který v tch špercích a šláích skrýši hledá, cestiku k srdci, aby je polapil, o šelm, která obchází, vouc a klínoty nabízejíc a že strhat to, všechno strhat a spálit, ranit šelmu horlil Vach Sirá Hlava, až hctmané museli je] okikovat, že nyní as jiný, as svornosti proti Zikmundovi,

s karbunkuly

n

—

Uhrm. Z hetman

proti

byli tu Zbynk z Buchova, Mikuláš z Husi, chorý Kuneš z Blovic a Byk z Kozích Horek, Vodil je chut mstem Velek, dictus Kondelník a ukazoval, co památno kde. Pan Mikuláš z Husi ovšem znal Prahu lépe, nežli nejeden mšan, asto zde býval v letech krále Václava nebožce a nyní vyprávl, že s králem v pestrojení na trhy chodíval do šenk, že král byl spravedlivý, sám chléb na tržišti kupoval, zkoušel, vážil a mistry, kteí na váze šidili, kruté trestal, krut, ale spravedliv. A v Sencích poslouchával, co s nimi pišli

i

nm praví,

co o knzích, o pánech, o daních, o poádcích a nejednu zkušenost si odtud pinesli. Pan Mikuláš byl by povíce, teba o tom, kterak se s králem rozešel, ale už stanuli poblíž staromstského pranée a Velek jim ukazoval

lid

o

vdl

i

eka

Wartenberka. jenž Prahu vzduchu, proodpoledním a kalich zradil. Visela tu v teplém jiskeném paprsky slunce, již již schovávajícího se za stechy, visela na míst potupném, na znamení hanby, již pan enk, nejpednjší rytí království, uvrhl na svj erb. Chvla se na potrhanou korouhev pana

z

—

to aby ji njaký pranýi, tymi velikými heby pibitá ukazovali si na hetmané a panský trabant v noci neodnesl nešíili. Cítili všichni, že pan ni, oplivli, avšak slov o vci z Wartenberka uškodil píliš eské vci, že pražský hrad vydal královským, že smlouvu porušil. Nyní tam nepítel, v týle, sedí pevn a nelze ho vypudit, chybí hrubá stelba. Ani táborská dla nestaí na takový hrad, tak zištn položený, tak hrazený. A šturm posádka odbije. Ani hladem vyležet nelze, dokud má Zikmund Vyšehrad, nelze proto, že bylo by nutno

—

enk

168

J.

F.

KARAS:

oblehnout oba hrady najednou a na to nestaí síly Pražan. Hetmané odvrátili se od korouhve k radnici, vešli, mli se dohodnout s purkmistrem a konšely o zásobování vojska. Oldra z Kolce bloumal úpln bez cíle do veera po

mst

a unavený, shroucený vracel se do ležení. Co dnes podnikl, bylo nad jeho síly a rány opt poaly pálit. Avšak prospal se a s východem slunce opt stál na nohou, pojedl s chutí a opt ku Praze zamil. Velmi se mu líbila, poutala jej, chytla za srdce. Nešel pímo, vystoupil naped na vrch nad Špitálským polem, na Vítkov, protáhl se mezi vinicemi, vyšel nahoru, na

temeno a hledl dol na Prahu, na královský hrad, zvena druhém behu eky Vltavy. Ranní slunce záilo a hrad, svtlem oblity, rýsoval se na pozadí úpln modrém, hlubokém, istém jako njaký div z pohádky, sms vží, stech, arký, íomenic. A dole Vltava, lesknoucí se jako proud tekoucího stíbra, na ní plno lodk rybák. Sestupoval s Vítkova, obrátil se ke Koské brán a opt chodil po mst, spo-

iiolé

dající se

kojený sám sebou a se vším, co bylo kolem. ulicích, v kotcích, v Ungeltu, ped Týnem a ped radu mostu, všude mluvilo se o vojn, o táborské pomoci,

Na nicí,

o Zikmundovi, co myslí, pilehne-li ... a jist pilehne, okusí Prahy nedostane, kdyby veškeré obyvatelstvo mlo stoupnout na hradby a odbíjet útoky Zik-

štstí, avšak nepochodí,

i

mundových sršatc. Mnoho mluvilo

se o utrpení národa. Jak zraky matek šavlují, na kly nabodávají, prasatm hází, jak nešetí ani panen, ani starc nad hrobem a co tomu ádní eští páni eknou? Ti, kteí dosud slouží Zikmundovi, katu Husova a Jeronýmova,

Uhata všude

ádí, malé dti

ped

—

vrn

katu

upímných

ech.

A

pak náhle piletly noviny. 2ižka vytrhl ze svého ležení pod mlýn^^ a u Ovence pemohl silným nábhem železné pány. Zle je ztepal.

Mnoho voz

koisti sebral.

Zbran. Sekery. Zbroj. Kofistvo. Praha jásala. Všude úspch. A úspch za úspchem. vala se pýchou.

A

eská

nepítel sebe etnjší, všude

prsa vzdouje bit.

NA 2I2KOVÉ VALECN-M VOZE.

169

Tisícerá ústa vyslovovala jméno jcdin, jméno jednookého váleníka. Jana Žižky. S pýchou. S nadšením. Tisíceré oi hledly na koist, nebo Trocnovský ást vzatk darem Praze poslal se zajatci." Obdivovány obrovské sekery, jež královští pivezli, aby

roztínah jimi

váno

etzy

pkné kostvo,

a

šraky v pražských

ulicích.

Obdivo-

v postrojích drahých, spanilých, pukly,

abraky, tere. Praha vela. Nadšení krev bouilo. Mnozí volali na hetmany, aby nelenili, aby je hned chut vedli na nepítele. Nepijde-li Zikmund, aspo oba hrady napadnou. Aspo hrady, osypou je a bohdá zdolají královské. Mstští hetmani nechtli plýtvat silami. Za to ochotn spojili se s ástí Táborc a udeili na Bevnov, jejž spálili. Teprve když pitáhl vojenský lid bratí od Žatce, Loun a Slaného, a když král Zikmund, uprchl s pole u Litožnic, nevykav bitvy, vojska obrátila se proti obma hradm. Sám 2ižka ídil útoky a 2ižkovi pomáhali ostatní hetmané padesátníci, pedevším slavný rytí Krušina z Lichtemburka, bojovný Hynek z Koldštejna, Moravan, pak Hvzda z Vícemilic, eený Bzdinka, lovk nestarý a málo známý, písný, v sebe uzavený, ale dobrý voják, Petr Obrovec a Závise Bradatý z bratrstva západoeského. Všichni vdli, že podnik nesnadný, jelikož na Hradanech leželo veliké vojsko královských, ale s hradu pišel sbh, vyprávl, že zásob málo, že mnohé je zkaženo k neupotebení, že dovoz vázne a hrad v týdnu prý^ lze hladem umoit. Žižka nevil, že by tam nahoe tak zle bylo, jak sbh líil, avšak vox populi, pobouen takovými zprávami, volal po obležení královských hrad. A skuten den po dni picházeli sbhové, po desítkách, vyprávli, že je opravdu zle, hlad že tam ukrutný, že lidé už skorém všechny kon sndli. Ale v tom pitrhl k Praze král Zikmund a podai

i

ilo se mu oba zámky zásobit potravou. Husité poznali, že královských nevyleží. Po nkohka dnech došly zprávy, že nové ohromné houfv kižák valí se do Cech jako povode. Slané padlo.

170

1-

F-

KARAS:

Louny poddaly se, jež byly msícem Husit. V Litomicích utopeno sedmnáct kališník. Ddinský lid muen. Sedláci vsáni na stromech, probodáváni, roztínáni kižáckými šaršouny. Nebouili se, ticho sedli a pece zle jim, hrub zle, za kižáky zstávaly ssutiny,

A veškerá ta povode už po kolik dní k Praze. Picházeli Slezané, Lužiané, Prusové, Marienburští, Pomoané, Sašové, Švábi, Frankové, Bavoi, Westíálci, Holanané, Švýcai, lid z Mohue, z Kolína nad Rejnem, z Cách, z Qeldrie, Uhi, Chorvaté, Dalmatinci, Bulhai, Valaši, Valaši, Franzouzi, ArraSekelové, Kumáni, Jazygové, Rusi spáleništ, holá pouš.

valila se

i

Nepehledná vojska a nepehledný les v železe, v prošívanicích, v kabátech

gonci, Britové a Poláci.

prapor. Lid urostlý, z losí kže. Všude obrovské praky a totachy, všude hrubá stelba a pancí na pancíi.

XXI.

v kižáckém

ležení.

-v vojska usadil se na Vítkov hoe, aby odtud bránil úplnému obemknutí Prahy. Vhlasný vojevdce postehl,

Zižka s ástí

že to jediný prostedek spásy proti té obrovské záplav cizích národ, vojsk, jichž všude bylo hojn jako kobylek. Kdo držel Vítkov, držel klíe Prahy. Žižka okopal se nahoe, za náspem ti devné sruby zbudoval, sám práci ídil, nedbal únavy,, nocí robili, aby zpevnili brati také nedbali, dnem odkud Žižka Zikmunda chtl v šachu držet. Zatím kižáci usazovali se na Letné, pod Hradany a kde mohli; denn jich pibývalo, jejich zpupnost rostla.

horka.

A

i

to místo,

Mnozí picházeli až na beh eky a nastavujíce dlan ústm, volali posmišky, hrubé kletby. Denn pivádli zajatce, eské lidi, jež tu onde pochytali a upalovali je s kikem, jakmile se trochu setmlo. Tak chtli zkrušit eské srdce. Ale každé násilí vyvolávalo nový hnv, nový odpor. Mírný Zikmund byl by mohl nejednoho z odprc, získat. Zikmund ohnm a meem hrozící na drahn let ztrácel království. A pece k

znovu a znovu

hrozil, nepochopil, že cesta špatná.

NA 212KOVÉ

VÁLENÉM

VOZE.

171

Zikmund, vychovaný v nadbytku, liýkaný lidmi, zkažený etnými pochlebovai, král, ped nímž dosud všechno se koilo, zapomenul, že v Cechách jde o víc, nežli kdy šlo v Uhrách, v Braniboích, v Nmecku: že tu jde o svdomí národa, o pravdy, od nichž lidé ani na muidlech neuhnou. Je zajisté možno silný národ zdeptat silou ješt vetší, ale zdeptání ješt neznamená poddání se, neznamená ukonení zápasu, zeknutí i

se

potených ideál.

oslavovány,

Nikoli, ideály dál

konený

zápas

je jen

žijí,

oddálen,

teba nebo

hlasit netrpkost po-

tlaovaných nelze smazat niím na svt. Království možno dobývat láskou, ale nelze jich opanovat hrzou, udržet hrzou, nebo stálá hrza konen lidem pestává být hrzou a co dnes. dsilo, snad

již

lovku

zítra je

zpola lhostejno a pozítí zrodí

se noví Scaevolové, kteí neleknou se ani

žižavých

metel, ani

plamen ... To vše však nevdl Zikmund, nenapadlo mu, krev vclá po krvi,

že

po násilí, že koruna po níž sahal, promní se v muivou kštici Medusinu. ovšem ješt za sebou eské pány, aspo vtšinu z nich ml, avšak polovici mohl z Wartenberka, který dvovat už jen jako onomu zrazoval tam, zde. Nejeden eský pán, vida ukrutné poínání kižák, pomyslil si, že je Cechem, že byl Cechem díve, nežli Zikmundovcem; nejeden byl už na skoku do tábora Husit, mnohý pst zatínal, zuby skípl, úkosem hledl na zástupy násilí

Ml

eku

i

kesanských biskup,

vraždících pokojný

kesanský

lid.

Zikmund, pozoruje, že vtšina Tábora je v Praze, chtl pepadnout Tábor a poslal tam ást vojska, avšak také pan Mikuláš z Husi spchal od Prahy a spolu s Táborskými porazil Zikmundova vojska. Byl nad tím veliký jásot v Praze a Zikmund pust klnul, když zvdl, že jeho lid nepochodil, že to. nové husitské slunce pevno stojí. A byl v Praze jásot ješt vtší, když došla nová zpráva: Hradec dobyt Husity! Uhodila jako hrom.

Dobyl Hradec, opora Zikmundova na východ, padl proslaveným, Mokrovous. z Benešem Vcšfan s ho pan Aleš z už rytíem a horlitelem kalicha. Deset tisíc kižák hnal Zikmund k Hradci, aby toto msto opt mu získali, avšak nadarmo jeli: Cechové uvítali je stelbou, vící smlou, kamením. .

.

.

172

J. F.

KARAS:

Hradec Králové, jako mnohá jiná eská msta, byl tehda obýván nmeckou hrstkou, která eské vtšin chtla vládnout. Bývaly kruté svády o vládu a nakonec Nmci pole obdrželi, byli bohati a král Zikmund s nimi držel. Avšak nyní byli nmetí konšelé sesazeni, mnozí utekli a msto, vci kalicha získané, stalo se tvrdou oporou Cech. Taková zpráva jitila Uhry, kižáky a hrub blažila Prahu. Kižáci nyní dvojnásobný poet Praha oplácela stejné stejným

.

V tch

asích, kdy kižáci

lidí .

lehli

upalovali.

.

na Letné polem, Oldra

z Kolce už byl zdráv jako ryba; už se rány zacelily a nepo-

kojná mysl honila panice s hory Vítkovy dol do Prahy, k Vltav, k mostu, pod Vyšehrad, kde pan Krušina z Lichtemburka slavn pracoval. Oldra pomáhal všude, Sulík pomohl, ale to obma nestaovalo. Pan Byk z Kozích Horek, Slezan ohromné síly, chodíval s mladšími po Praze a vypravoval o kižácích, zahlédl tu bílé plášt s kížem ádu, tak velice nenávidného v Polsku, na Litv v Prších a horliv ohlížel se po nich, pipomínaly mu ony slavné chvíle u Qrunevaldu, kdy ád nmeckého zákona padl v prach pod slovanskou pstí. i

i

A povdl, uhnula, uhodili

že zle tam bylo, zle na poátku, když Litva z boje když ohromní ádoví jezdci na ohromných koních na stnu polského vojska a prohnuli ji, zatlaili. Ale nic

plátno, brati Poláci vydrželi a Litva se vrátila do boje. Polské korouhve odbily šturm, puštný samým velmistrem Ulrychem von Jungingen a pešly na polích tannenberských k útoku. Pan Závise z Qarbova, píjmým Sulimík, tehda roztínal Nmce, jako jiný rozbíjí oechy. A mužn pracovali také jiní, však Žižka z Trocnova pokryl se tam velikou slávou a proslulý, Moravan Sokol z Lamberka, sršatý odprce Nmc. i

— — —

— ptávali

A

boj dlouho trval? Och, dlouho! Dlouho!

Tedy Nmci

—

Ano. Je málo

—

i

se.

jsou tuzí?

národ tak houževnatých na svt, kži dovedou bránit znamenit. Tedy my se s nimi zapotíme? — I mv! Ovšem!

svoji

Oldra mžikem octl se za

kmenem

slyšíš?

.

.

."

a zašeptal: (Str.

17F.)

„Petnu

ti

provaz,

NA 2l2KOVe VALECNf.M VOZK.

175

Sulík rVid poslouOldru takové liovory zpoátku tšily, chával o Grunevaldu a o Nmcícli sršatcích, le po nkolika dnech znali vše už dokonale, jakoby sami byli tehda na plái

vypravování !iezajímalo.. Kižáci neiUcili, 2ižka už nepodnikl výpadu, ob strany ležely ních tannenberských, už

je

pouhé

sob, oste pozoroval^' se pes eku, ale spanilých bitek bylo a to hochy mrzelo. Neinnost zdála se jim nesnesitelnou. Zaali pomýšlet na njaký nový kousek. Oldra jednou hledl na druhý beh, kde Nmci. Obas zasvištly, proti

hrub málo

veliké stely,

metané totachem, umístným na vysoké redut,

ale netrefily, neuškodily.

Obas nkterý Nmec sešel až kdož trochu nmecky a

—

k

vod

umli* Sulík ze všech nejastji a nejtrefnji, když odpovídali mu on zaal. Nmci na druhém behu nejvíce zuili a jejich katapulty poaly vrhat pes eku ohromné balvany, le praky nedonášely tak daleko, jen rozmnožovaly kamení ve Vltav. Oldra hledl za vodu a najednou ekl: Takhle jednou v noci

a

poal kiet, nadávat

—

ti,

— — Nuže, panici? — ozval se vrný Sulík. — Pejít na druhý beh. — Také jsem už na to myslil. — ty? — podivil se Oldra. — Ano. Ale jak pejít? — V loce. Tam nahoe nkolik. — Pravda. Pravda. Tedy pejdeme — — Nechytnou nás, nebo stráží málo — Nechytnou, tof — My oba nmecky umíme. Piplížíme se I

je jich

staví.

jisté.

k

nkterému

Snad njaké noviny

mají, které

ohni a vyslechneme, co mluví. by hetmana Žižku zajímaly. A pak

jednou ony kižáky z blízka vidl. Ale po šatech poznají, že nejsme z

— Leda

Rád

b\ch

potu -

namítl

vrátíme.

se

jejich

na kabátce. Ano, že Sulík. si je, lotíky. prohlédneme uiníme a vru, nepoznají nás,

bychom kíže

pišili

si

— A teba nkterý jim zkazíme. — Povíš o tom nkomu? — Ne. Nedovolili by nám. Budu mlet a

to

totacii

taky, až se podnik zdaí, teprve našim povíme.

ty, Sulíku,

ml

176

J.

F.

KARAS:

— Pravda. Pravda. A kdy — — Ješt dnes, noc bude tmavá. — Pjdu tedy kíže chystat a — Sulíku. Sejdeme se zde po západu slunce. niti.

Jdi,

odbhl a Oldra zkoumal beh, uvažoval, kde s lokou pistát, aby neuvázl. Chodil vesele, podnik se mu líbil, v duchu tšil se na pochvalu: co bratí eknou, až jim poví, kde byl, že se odvážil až do tlamy drakovy. A nikomu to neSúlík

napadlo

ped

nkterý

totach spálit,

ním! Jist

hrub

stelba sice Praze

teba

jej

pochválí a

nebo prak,

aby se

kdyby

hoj,

ta

se

mu

radost!

neškodila, ale zkazit

podailo

Nmecká

nco kižákm,

aby kieli, už to stojí za výpravu! Oldra zašel do msta, do hostnice v Celetné ulici, poblíž Ungeltu, pojedl, popil, nebo vdl, že veer bude síly pojen proto,

zlobili,

tebovat. Když slunce zapadlo za Hradany, vracel se k mlýSulík už zde byl, netrpliv ekal.

nm.

— Nuže? Pojedeme? Asi hodinu musíme pokat. — Hodinu myshš. — Až se úpln setmí. Vidli by nás a — — Pijali sudlicemii, burdýi — doploval — Tak, ano, tak ... a o to nestojíme. — Loku jsem už nalezl, vesla mám. — Prohlédeme poj. —

.

,

.

.

Sulík.

i

si

Oba

ji,

hoši usedli do

loky.

Stín ponenáhlu klesal na vodu. už nebylo s behu na beh vidt. Povtí se hrub ochladilo, povíval ostrý vánek, od plnoci, kosmo pes vodu. Houpali se hodnou chvíli a Suhk zatím na kabátce pišil dva soukenné kíže, ervené, jaké vidl na kabátcích a prošívani-

Zšeilo

cích

se,

Slezan, kteí pod Letnou

táboili.

Když

nastala úplná

tma, Oldra ponoil vesla do vody.

V tom okamžiku na protjším behu zazáilo množství hranic. Kižáci opt svoje obti chrastím obalovali a pekli na postrach posmch Praze, Táboru, kalichu. Zá hranic padala na vodu a Sulík už mysHl, že jas onen rudý pistání znemožní, i aspo stíží, avšak panic Oldra vdl, že tyto hranice dlouho nebudou hoet a kižáci vrátí se po chvíli nahoru, k svým táborovým ohm. Zatím hranice jedno umožovaly: bylo lze loku držet i

NA 2I2KOVE VALECNM VOZE.

177

V pravém sméru. Po chvíli skuten dolní hranice poaly, hasnout a kižáci vraceli se od behu; bylo vidt vysoké, erné postavy, ozáené posledními záblesky Ve chvíli, kdy loka dotkla se behu. Nmci už odešli a jen nkolik

oh.

vody, jedna od druhé daleko. Nikdo neoekával

stráží stálo u

tu útoku, opatrnost zdála se

zbytenou.

— Štstí nám peje — zabruel Sulík. — Uvaž lodku a rychle nahoru! Mladý zbrojnoš

poslechl. Oldra už drápal se po

behu,

lezl

po rukou i po nohou, jako zv, aby nkterý strážce nepovšiml si vzpímené postavy. Teprve po chvíli, když minul dohoelé hranice, postavil se rovn, nyní af jej vidí kdo chce! A šel táborových. Sulík za ním. Nikdo si smle k jednomu z

oh

jich nevšiml, byla tu pouze najatá

ele,

lid

z dolních Slez

tžko rozumt. Páni usadili se kus dále, ve pi hojném trunku, pi kostkách, ale ele a Oldra srozuml aspo tolik, že nedostala dnes ani

a Branibor, jemuž stanech, sedli klnula

chleba, ani trunku, že prý není, leda jen pro pány, pro rytíe.

Ti všeho dost mají, vína uherského rýnského i

lahodné, ležela tu

masa

dost, chleba,

však

ped mstem zapeklitým

najde, nikde nic,

odehnán kdo to rarach.

ví

i

mlniiny hrub

ele aby sloužila o hladu,

aby

a vyjde-li na spížování, nic ne-

všechno poukryto, nebo spáleno, dobytek a vesniané kdesi v hlubokých lesích. Aby klnula stále více a Oldra tšil se, že aspo

kam

ele

tato novina Žižku upokojí. Mají-li

Nmci

nouzi, dlouho tu ležet

bu

svedou bitvu, nebo odtáhnou. Bitvu prohrají, není nebudou, možno jízd udeit na pevné hradby, na šraky a odtáhnou-li bez bitvy, bude odpor národa ješt posílen, duch vzpruží se a tam ti hladovci zmalomyslní Najednou Oldra div nevykikl. Tak tak, že se vzpamatoval, že postehl, kde je. Poblíž jednoho z táborových .

.

.

oh

rpatii

lovka,

jehož hned

poznal:

byl

starší,

hrub

silný,

ovroubených knírem pevihustým, za to vlas prošedivlým, slým, dlouhým a vousem byl odn potrhaným na veliké, mocn \Tklenuté lebce málo; kabátcem nerozeznatelné barvy a sukní již zvctšelou, rezatou a také potrhanou na kolika místech. Oldra byl by tohoto muže poznal mezi tisíci, nebof dobe si jej kdysi prohlédl, zapamaotylý, ducatých,

rumných.

již

lící,

—

178

i-

F.

KARAS:

toval si každý rys, neomýlil se Byl beze zbran, provazem pipoután k nepíliš tlustému kmeni, stál na silných nohách, do oblouku prohnutých a pochmurn hledl na kižácké žoldnée, na ohe, na zbran, povalující se kolem. Na ele pibyla jizva, erstvá, krvavá, snad od verejška, ale Oldru nemátla: byl to rytí Vít Praka z Náhody, jenž jednou s otcem a strýcem v Kouimi besedoval. Praka, jenž prý ... a Oldra živ vzpomenul nejasných slov Býkových. Nyní, nyní konen zví .

.

.

pravdu. Zašeptal Sulíkovi:

— Vidíš tam toho rytíe? — Toho ducatého? Ano, vidím! — To našinec. Musíme ho osvobodit. — Mh. Ale jak? Nevím, panici! — Nikdo nesteží — Ale spoután a kolem plno trabant. — Pouta snadno petnout. — Ovšem. Ovšem. Ale eled oklamat — — Zachráníme-li proslavíme — A jemu život uchováme, nebo by dozajista Nmci náš, hoel by jist! — dodal Sulík. — Pemýšlej! jej

je

lze

se.

jej,

jej

upálili, je-li

Oba hoši posadili se nedaleko, hlavy lámali si, však nic chytrého jim nenapadlo. Bylo tu píliš mnoho oí a nezbývalo, nežli ekat, až Nmci usnou. Ale stráže budou bdít nad ležením a v draí tlam hrub nebezpeno. To vdl Oldra, le umioval si, že neustoupí, že teba vlastní život obtuje. A náhoda zachránila život panu z Náhody. Pomohla v as pravý. Najednou strhlo se kdesi za ohbím eky lermo, troubení, stelba z dl, kik a teskot zbraní. Pibhl njaký zbrojnoš a kiel, že Pražané za tmy napadli vojsko na Písku a že už také Bavoi

jsou

napadeni.

ele

shlukla

A

Oldra mžikem

— — —

Petnu Ano

ti

se

kolem zbrojnoše,

Praku nikdo nehledl, kmenem a zašeptal:

všichni poslouchali, na pana

nemyslil.

za provaz. Slyšíš?

octl se

— šeptl

rytí.

Lehneš na zem a odplazíš se opatrn k vod. Je tam lun a my t pevezeme na druhý beh. •

VÁLENÉM

NA 212KOVÉ

— Tak. — Ml

Tak. .

.

.

A kdo Nyní .

.

179

—

vy

jste .

VOZK.

Lelini

.

.

.

Praka nemeškal. Nachýlil svoje mohutné bicho a juk provazy povolily, pefat Oldrovoii miscricordií, klesl na všechny tyi okonetiny a plazil se rychle za hochy, kteí klidn, jakoby se nic nestalo, odcházeli. Pan Praka nikdy nezabýval se úkolem had, nebyl k tomu stvoen, ale pece žádný had prý íkal pozdji neplazil se travou a pískem

—

—

on tehda! Kižátí trabanti nieho nezpozorovali, ti Pražané, ti kacíi jsou tak smlí, troufalí: tof jakoby jim sám zlý duch pomáhal. Nikoho se nebojí, nieho, jiný už by dávno prosil, vida takové vojsko ped branami a oni ješt výpady podnikají! To jinak nelze, le ouha ... opravdu sám že ábel s nimi ve spolku. A Zajatec zmiLucifer, nebo aspo jeho pekelní služebníci jakoby se do zem propadl zel .. jako duch zmizel ŽoldZ prosted ležení ... To jiný pec nastrojiti nemohl úspnéi poali ducatého pana Praku hledat, ale se stejným chem mohli hledat verejší den. Pan Praka zaslechl kik, ale rychleji, nežli

byli zaujati novinou, hlueli, co že

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

už byl ponoen v úplné tm, už vyskoil na nohy a upaloval jako vyplašený zajíc za Oldrou, za Sulíkem. Ledva dýchal, chroptl, dusil se, ale bžel, nebo šlo o hrdlo, vdl, že kižáci s

Cechem

nežertují.

Dobíhali k behu.

Tam

ješt nebezpeí;

nmecké

stráže

byly upozornny pokikem, že se nahoe nco stalo a byste hledly do tmy. Jeden strážný Oldrovi zastupoval cestu, ale Sulík houkl na nj po nmeku, že Praha šturmuje na Míšeské a na Bavory, že bží, aby se pesvdili, zda také na tomto behu nco nechystají. A nmina zmátla nmeckého vojáka, oštp sklonil, pustil uprchlíky dol, k vod. Skoili do lunu a odrazili od behu. Voda zašplouchala pod rozmachy letla jako šíp v noní temnotu. Kdesi zarepytala ta brzo pod mrakem zmizela se rudá hvzda, ale

vesel a

loka

.

i

.

.

XXII. Novina.

Teprve když uprchlíci do loky skoili, strážný zpozoroval, že nco provedl, nco hodn hloupého. Rozbhl se za nim poal kiet co

hrdlo stailo, aby pokali, ale odpovídal

mu

180

J.

F.

KARAS:

bitký Sulíkv smích. Žoldné odhodil kopí, jež v bhu poskoil rychleji, le lodka již odrazila od behu. Strhl s ramene kuši, napjal ttivu, piložil opeený šíp. Ttiva zadrnela, šíp zasvištl uprchlíkm nad hlavou. jen

vadilo,

— Chybil — šeptal Oldra. — Ve tm nelze míit — bruel Sulík. — Už nás nechytnou! — Není možno. kdyby Nmci jako bobi skákali do vody, nedoplavou, naše loka pímo — Ale nadávají, klnou. Slyšíš? I

letí.

Nmci

dobhli k behu a nadávali hrozn, když jim strážný sdlil, že ti lidé unikají v loce, která tu byla nkde ukryta. Nechat si unést zajatce z prosted tábora co tomu ekne kapitán? A ten zajatec byl asi z lepších, ml bicho jako sud a nadávat uml také hrub dokonale. Takového upálit, nu, to už by tam ty ježky za vodou mrzelo! Nmci radili se chvíli na behu, ale na nic chytrého neuhodili, ani nebylo lze: prosit pana Praku, aby se vrátil a opt nechal spoutat, to ani nejhloupjšímu nenapadlo; do vody za uprchlíky nelze a stela je také nezasáhne, když lovk ani neví, kde už jsou. Žoldnéi ponadávali a mrzut odcházeli od behu. Pan Praka dosud jen údy mnul, funl jako uhnaný býk.. Padl na dno loky, ani mluvit nemohl, jen dýchal a dýchal,. Opravdu,

—

z hluboká, chrel, chytal se za hrdlo. Vesla šplouchala a Vltava

huela. Dopluli do polovice eky. Oldra pustil vesla a obrátil se k starému rytíi, na rtech úsmv: Pane Prako, už ti Nmci neublíží. Bez Dkuji vám obma Už ... už snad ne Ale kdo vás byl bych se ráno opékal na nmeckém ohni

— —

.

.

.

.

.

vy

jste?

— Nevíš? — Zahlédl jsem vás, ale nevím. Kíže nosíte. — A k Husitm t vezeme, pane Prako. — Div. Div. A ty znáš moje jméno. Div! — Znám protože jsem jednou tebou sedl. — Kde? Nevím — — V Kouimi, v šenku u Stíbrného kola. je,

s

.

.

.

.

NA 2I2KOVE VÁLENÉM VOZK.

181

— Tam jsem byl nkolikráte a naposledy v oné dob, — — Jakže? Ty? — A mluvili jsme spolu, málo ovšem — — Divno. Divno. Já t pece poznat nemohu, brachu. Byl tam tehda Moihub a Tma z Kolce. — A syn Tmy z Kolce. Víš? — Ty, ty že vždy byl hošík — Ano, hoch. Co více? — A tys už dosplý. Žertuješ. — Ne. Pro bych mluvil nepravdu? Nenapadá mi žertoasi

kdy Horníci Kouim pepadli, spálili. A já práv tehda tam byl.

já,

jsi

vat.

Jsem Oldra

.

.

.

ale,

to

.

.

z Kolce, jenž s tebou sešel se tehda

.

Kola.

u

se mluvilo.

O

velké

Pamatuji se. Tedy pece. jednou uvidím!

A

co tvj otec, zdráv-li?

Pamatuješ-li, o

vojn

vojn

se

Zikmundem,

o sedlácích.

— jej

opt

— Není. Horníci — Není možná! A kdy? — Tehda, když Kouim — Tedy loni? — Ano, pane Prako. Starý zvedl prst a ekl — Opt žertuješ. Vždy

Rád

jej zabili.

pepadli

.

.

.

mluvil.

velikým drazem: já s Tmou z Kolce ješt nedávno na jae!

— —

Tmu

s

A vím i kdy: letos Nyní vykikl Oldra: Mluvils s otcem! Nemýlíš se? Kterak bych se mýlil? Pece znám starého z Kolce? U Píbenic byli jsme spolu. V Kouimi jsem jej sice na ráz nepoznal, zmnil se hodn, ale pak jsme spolu dlouho byli v Kolín a naposledy jsem s ním tehda mluvil, když odjíždl do Vratislavi, do slezské zem.

— Pan Byk íkal. pan Byk — Znáš pana Býka? Toho, jenž má ponkud slabou hlavu a hrub silnou pst? — ekl rytí Praka. — Jak bych neznal! Je 2ižkou. námi, — A to jsem rád, že opt uvidím. Je kavalír, jakých .

.'

.

to

.

tu s

jej

málo,

Pánbh

jej sice

s

to

neobdail velkým dvtipem,

ale

ramena 12

182

má! Bodejž

já

ml

KARAS:

F.

J.

taková, byli by

mne kižáci

nedostali.

Osm

na mne pišlo, jednoho jsem rozfal jako šišku, ale ti ostatní vyrazili mi z ruky a tuhle ten šrám na ele pidali na památku. Chtli mne upálit, psiny. A prý slavnostn. Stojím jim o takovou slávu! Aby psu ocas líbali, et nunc, et semper, et in saecula saeculorum. A napil bych se neho máš? Oldra peslechl poslední otázku. Sedl jako zícený na dn loky, nešlo mu na rozum, že otec živ a že se po ani neohlédl, nezeptal. Snad v tom dosud njaká zmata ... ale Praka tvrdí, že s ním byl Hoch nachýlil hlavu a teprve po hodné chvíli ekl: Ty jsi se, pane, tedy sešel s mým otcem? Potetí íkám: ano. Vlastn nalezl jsem jej polomrtvého v Kouimi, na silnici. A ty nic o tom nevíš? divil se Praka. Byl jsem lapen lotry Horníky, pak v zajetí, v Hoe, v skrýši a pak jsem uprchl na Tábor. Hm, to ovšem nic nevíš. Kdyby byla krpj medoviny, anebo piva, abych jazyk ovlažil, povdl bych vše z gruntu, jak jsem nalezl a jak jsem jej na Kolín vlekl oné noci. jich

me

—

nm

.

.

.

— —

—

— — —

Tmu

Medoviny práv nemáme, pane, ale chceš-li, Sulík ti z eky vody naerpá ekl Oldra z Kolce. Dkuji pkn za vodu, té jsem v ústech neml, ani nepamatuji a nechci si žaludek v rybnou sádku mnit. Co myslíš,

—

—

brachu: mají Pražané

aspo

dost piva?

Navaili,

— Piva dost, ale hoím nedokavostí, rád zvdl o Neuvíš rytíi. — Chápu. A co vím, brachu, povím, nebo já

otci.

i

nikoli?

bych

nco

ani,

mi znamenitou službu prokázal. Pomus nam adit absque arbore a tvj otec byl znamenitý rytí, smlý, tam u Píbenic všichni jej chváliH. A tenhle ten: to je tvj zbrojnoš? Popože loku, zbrojnoši, nebo mne ukrutná touha po doušku muí. Abych se tedy vrátil k Tmovi: víš, jel jsem tehda se svatbou a odjeli jsme, ale hodný kus cesty za Kouimí zpozorovala nevsta, že ztratila vzácný, ddiný prsten. V tanci jej tehda ztratila, ženská, jakmile skákat pone, na nic chytrého nemyslí a nyní plakala. Ptám se: stojí-li za to a ona: že na padesát kop eských jej cenili a nad to že je památení. Až budeš v mých letech, poznáš, jak krutá je dvornost rytíská. Dnes bys jel jsi

NA 2I2KOVE

teba do Parýzu, kdyby

t

VALECNM

VOZE.

183

njaká sukýnka

bude nco pes padesát, brachu, Co jsem ml init? Nabídl jsLMn

zakliieš na se,

že

kon

pobídla, ale až

ti

ženskou hloupost. obrátíni, do Kou-

imi pro prsten zajedu, nebof dvornost rytíská, víš-li a hrom bij, oni hned souhlasili, abych jel. Noc byla, studeno a samotnému lovku neveselo na silnici, zvlášt když stupkové tak se rozmnožili všude, ale jel jsem. Najednou zaslechnu ped sebou šturmování: v Kouimi ve zvon bijí, jako v as .

.

.

vojny neb krutého požáru. A hle, již ohe vyšlehává na kolika místech. Pobodl jsem koné, avšak po chvíli slyším hluk zápasu a potkávám houfy uprchlík. Ti kií, že msto pepadeno Nmci, že ztraceno, že se neubrání. Co bys udlal? Pomohl bych bojujícím. Tak, tak. To já chtl, avšak ubezpeovali mne všichni.. je že je pozd a že jeden rytí msta nezachrání, tch prý hrub mnoho. A jen hlupák strká ruku do ohn pro nic, ekl jsem si a zaza nic. Když nepomohu, tedy nepomohu držel jsem kon. Bitva práv umlkávala. Kouimští se poddali.. Jel jsem zpt, ale jedu nevesele, pedn pro to, že mne hnv jal, hnv na Nmce, kteí prosted lantfrýdu pokojná msta napadají a ohnm pustoší, pak proto, že vracím se bez prstenu. Také zvdavost, co v Kouimi, nedala, umínil jsem si, že pespím v nedaleké vsi a ráno podívám se do msta. Le usnout nebylo možno a uprchlíci poali se vracet, prý horníci táhnou z msta dom. Sedl jsem tedy opt na kon a ]\ do Kouimi,

— —

i

Nmc

.

.

.

i

dnilo se už a horníci odtáhli, avšak na ulicích plno mrtvol, plno

rozbitého nábytku, trosky spínají,

odnesli.

Nmci

Ze jako lapkové, jako

njací.

—

mnohých vzácných vcí. A

kií, že to nejvzácnjší

Ano. Vidl jsem

—

zbojníci tu

ádili,

ruce

lidé

Hory

pobrali, s sebou do

jako tkái

ekl Oldra.

— Vidls' tedy a víš mi — — Ovšem Ovšem — Jezdím ulicemi a najednou uhlédl jsem tvého !

v

tratolišti

ukrutn posekaný a zdálo se mi. že už vySeskoím, sehnu se k nmu, volám na mšany,

krve,

prstil ducha.

aby mi pomohli rytíe odnést nkam, aspo do márnice jednou pan

Leže!

otce.

Tma

pohne

rty.

.

.

na-

184

J-

— Bože! — Vidím,

KARAS:

F.

—

Tedy

je živ, ale

už dozajista mele z posledního, straš-

liv jej horníci posekali. Avšak na ulici nesmí zhynout jako dobyte, je rytí, pasovaný a k tomu starý soudruh. Strhl jsem pláš, naložil jsem Tmu a s dvma mšany odnesl jsem ho ke Kolu, tam na lžko a hned jsem poal rány ošetovat. Musím ti íci, že nejeden barví mohl by se u mne uit ošetování ran, za mlada jsem proslulé ecké latinské mistry lékaské vdy studoval a pak lovk, jenž po celý život s meem po boku chodil, ránám sám od sebe rozumí, nebo trochu jich rozdal, trochu pijal. Avšak tvj otec byl zmordován hrub ukrutné a pot se mne tekl, nežli jsem všechny rány vymyl, zasypal erveným práškem, sešil, ovázal. Byl tu šev na švu a akoli i

i

jsem se nikdy

kži

dost

— —

A

krejovským emeslem

neobíral,

pece

otec?

Ani prstem nehnul. Jist nemohl. Jako umrlec dech slabouký, sotva znatelný a oi zavené.

—

Bože! Bože! Mor na

—

Moru

jejich

jsem

sešil

dobe.

ty,

kteí ho tak posekali!

neujdou, nebo jiným ránám, to

zpupnost nebude hledt

ležel,

valn dlouho

a

je jisto.

my

Bh

na

jim také spla-

tím.e, panici.

— To ano! pustit,

—

Ano, ano.

Tma ml by zabili,

To ano! Kdybych

oplatím jim každou ránu

s

poslední dech snad

kdyby

hodili.

t

ml

vy-

úrokem!

Pomus nam adit absque arbore

radost,

do šachty

i

slyšel.

Doslechli

Však

myslí, že

a starý

t Nmci

jsme, že, umuili vladyckého rodu a

knze

Tma Chodka a s ním njakého chlapce z z Kolce, když smysl nabyl, myslil, že tebe v šacht pohbili, avšak já nevil. Tamhle už beh, sláva, tam pivo bude, ano, bývala krma hned u brány. Abych krátce dopovdl: jakmile se Tma trochu sebral, odvezl jsem jej do Kolína a tam dlouho ležel, cestou rány se zjitily. Pak jel dom a tvrzku nalezl spálenou. Tu mi ekl, že pojede do Vratislavi, ke králi, stžovat s na Horské na Chudobu z Ralska. Zrazoval jsem jej, kdežpak Zikmund a právo! Na jezdit daleko pro výsmch, pro novou kivdu. Ale Tma vzal si do hlavi% že sám žalobu pednese i

i

NA 2l2KOVe VÁLENÉM VOZE.

185

a nenechal si to vymluvit. íkal jsem mu, že mu tam ješt hlavu srubnou, ale neposlechl, jel. A vrátil se? Více nevím. Chtl jsem s ním, rád byl bych podíval sq, na toho papežského legáta, by neublížili, nebof do té chvíle držel jsem se stranou, ale nemohl jsem jet a nevím, zdali se vrátil, nebo zdali tam sedí v okovech.

— —

mn

Tma

— — Snad hlavu — Nemyslím. Kdyby jist by umuením Václava Krásy, — Vím, vím a pravda, pochlubili by — Tvj otec, misiím, ale otci

srazili

se pochlubili,

srubli,

se chlubili

víš-li

jako

o tom.

se.

živ,

Avšak

nevím.

to

zdali

nebylo by tak

zlé,

jej

nezajali,

opravdu

možno

vyplatit,

zajatce

máš-li peníze.

— Nemám, — Nu, nco

žel,

nemám.

by

se mezi pány bratry jist sebralo a iic-li, tedy zajatce možno za jiného vymnit. Bohdá my tu nkoho vzácnjšího zajmeme a pak lovk za lovka. Jiné rady nevím.

— Ano. Ano. Bohdá nkoho zajmeme. Nmc jako much a mezi nimi leckdo hrub vzácný. — biskupové, arcibiskupové, knížata preláti,

I

vzácnjších, hrabata, octnou se v pasti. Vít

mžeš

Praka hovoil

si

tu

z

dom

vybrat kteréhokoliv,

s velikou

dvrou;

na Letné

jakoby

nej-

jakmile

lapnout

obrnného Nmce bylo stejn snadno, jako vybrat mladé ptáky z hnízda. A také Oldra v mladistvém zápalu považoval za somozejmé, že zajatc bude jako much, že bude lze vybrat

si

mezi nejvzácnjšími.

Lodka

dotkla se behu.

Sulík vyskoil a pidržel okraj kocábky, pan

máhav mezi

vydrápal se na

Poíí

a

beh

Praka

na-

a rovnou k brán, k šenku. Brány

Vítkovem na noc

nezavírali,

avšak

ped každou

sedla hrub silná stráž. Sulík za dobré pamti odpáral kíže s kabátc, proto nikdo ze strážných valn si píchozích nevšiml, vdli, že v noci chodí Táboi asto do Prahy, tu pro i

zprávy, tu se zprávami. Ale šenk byl zaven a pan Vít Praka nadarmo bil pstmi v dvée, nadarmo v okenice. Konšelé na-

186

J-

F-

KARAS:

šenlíém, aby hostnice brzo po západu slunce zavírali a hrubou pokutou hrozili neposlušným. Pan Praka tedy musel žíznit až do rána. Klnul, strašliv klnul na 'ty nové poádky, ídili

Ale ráno, jakmile šenkéi boue do první piterny

na kižáky, na vojnu, na všecko. oteveli,

upokojil

se,

vpadl

jako

a lahodný trunk slopal za ti chlapy.

Zikmundv

XXIII.

glejt.

Qldrv in vzbudil vehký rozruch mezi Táborci, .

žáky,

bylo sice

le

Cechm

novinou,

tu odvážili se za

pecházet eku

vodu dva

jinoši,

i

v Praze. Ne-

a napadat ki-

skorém ješt chlapci

a nejen že lapeni nebyli, ale ješt znamenitého šlechtice vyPan Vít Praka z Náhody prostili z rukou sršatých

Nmc.

také byl všude obdivován a neopomenul se pochlubit, že dávno k prachu ichal, že byl už pod Píbenicemi, za nebožce krále

me

a ve vojn tasil, Václava a že od té doby nejednou v cizích zemích, af v souboji s njakými znamenitými rytíi. Zvlášt jedním pípadem se chlubil: jak v Brn vyzval proslulého rytíe Ulryka von Kanitzenrode na dlouhé mee, jelikož onen Ulryk pt)tupn o eském národu vyjádil se. Byl to Nmec ohromný, ramenatý, jako býk silný, s medvdy bral se do kížku a potýkali se pak nedaleko Zderadova sloupu, v plné zbroji, na smrt i na zajetí a on, Vít Praka z Náhody, po tuhé práci Nmce tak strašn fal, že pilba v Milán kovaná pukla a s pilbou hlava. Rytí Ulryk von Kanitzenrode naráz vypustil ducha, ani „Qott erbarme" íci nemohl, ani už nic vzkázat do svojí dálné, pímoské domoviny, do hradu, stojícího kdesi poblíž Baltu. Tím Ulrykem pochlubil se pan z Náhody nkolikrát, kde komu, pidal ješt dva kižáky, nedávno pošavlované, když ho Nmci, Uhi neoekávan obklopili a jímali nikdo, pravda, nemohl se pesvdit, zdali pan Vít Praka trochu nenadsazuje, z Prahy daleko do Brna, k Zderadovu sloupu a kde pošavloval ony dva kižáky, pan z Náhody jakoby náhodou ani nezmínil se, ale Praha uvila mu, pro by neuvila? Nový% rytíský pomocník, podle vlastní ei rozený vojenský hetman, zalíbil se jí velice a jeho vážnost stoupala i

—

NA 2I2KOVE

VALKCNM

VOZE.

187

potem vyprázdnných konvic: v Praze sice umli pít, zde byli pijanové dosti proslulí, ale pan Praka, ím více v konvici hledl, tím více mluvil a stále vtipn, moude jako Ulisses a žertovn jako njaký Aesop. Trunku neplatil, neboí ekl, že mu kižáci váek s dukáty sebrali, ale nebylo zde teba penz, Praha ochotn jej hostila, nový šat mu opatila poádný me, strašlivý šaršoun rytíský. s

i

i

i

Pan Praka do nešpor hodoval v Praze, podveer vylezl na Vítkovu horu, kde Zižka. se svými ležel. Znali se odnkud pan Praka znal kdekoho v zemi. A 2ižka zaradoval se, nebo pan Praka donesl dv noviny; že Tábor uhájen, že pan Oldich z Rožmberka, jenž se pidal ke královským, strašliv poražen Mikulášem z Husi, a druhou, že Hradetí pod Veštov-

—

cem a Benešem z Mokrovous odbili strašný útok vojska uherského a nmeckého. To vše pan Praka zvdl v kižáckém ležení a povdl, že v táboe Zikmundov neveselo, že tam rozbroj, sváda, krutá nenávist a královští že se brzo s

kižáky, nebo

sm,

ob

porvou

strany hlad popouzí k incessm, k exces-

nu, jako hlad a nouze!

ob noviny potšily a knz Koranda hned veer, kázáním, oznámil je bratím. Radoval se kde kdo.

Žižku

ped

Pan Praka na noc mezi bohatými

když

vk

se

ml

tu

hodn známých

na Oldru z Kolce nezapomínal, ani vedlo mezi Pražany. Pan Praka byl lo-

patricii, ale

mu dobe

všelijaký,

sešel do Prahy,

avšak

nevdníkem

smažil se na kižácké hranici,

zbrojnoše poskoky.

A

nebyl,

vdl,

že

by už

kdyby nebylo Oldry a toho jeho

Oldrovi z Kolce se pan

Praka

také

zalíbil, byl veselý a opravdu mnoho vdl, ze všeho nco. Snad nikdo neznal tak dokonale rzné rytíské historie, staré kroniky, píbhy íroubadour, kteí od hradu k hradu putová-

vali s loutnou u sedla a s

meem

po boku, historie proslulých

souboj a velikých bitev. Zvlášt o Plichtovi z Žirotína dojemn uml vyprávt, o proslulém eském rytíi, jemuž nevy-

nmeckých, francouzských, vlašských, ba arragonských šlechtic, otvrdlých v bitvách s Maury. O panu Plichtovi dovedl vyprávt po mnoho hodin a panic Oldra takové píbhy rád poslouchal. Nejastji ovšem hovorovnal se nikdo z

ani z

188

J.

ívali spolu O plány, jak

otci,

KARAS:

o starém panu

hledat, až

jej

F.

Tmovi

z Kolce a pedli

Zikmund od Prahy odtáhne.

Král Zikmund zuiL

tvrd, mužn vzdorovala. Hrozil jí znovu a znovu. Nepoddala se. Poal vyjednávat s mstem. Jednání rozbíjelo se o rozmysl Pražan, kteí nedbali hladkých slov. Chtli záruky, že Zikmund chce s nimi jednat poctiv a císa rozhorlil se, kázal udeit na Vítkov. Byl to strašný útok. Sám pan z Isenburka, nejvyšší nad Míšany, velel ohromnému vojsku, jež valilo se jako lavina nahoru, na kopec, k srubm. Zde byla jen hrstka bojovník, šestadvacet Táborc s temi ženami a tato hrstka mužn postavila se tisíkižáckých obrnnc, odolávala útoku celého Isenburkova vojska! Sám Žižka sem kvapil, za ním Chval z Machovic a ostatní bratí; kolem srub rozpoutal se ukrutný zápas, jemuž v djinách starých nových národ podobného nenale-

Praha

mu

cm

i

zeno.

Kižácká

jízda

pebedla eku

a

postoupila

rychlostí

vichice proti kopci; trubai divoce troubili, jakoby v soudný den a honci bii kon pohánli, pední houf opanoval vininou vž, ale pak ty sruby a všechno stojí. Nmci nemohou s místa! Nadarmo pan z Isenburka volá, nadarmo ruku vztyuje a mevped mává. Nelze pohnout se, pokroit. Jakoby tisíc kladiv bušilo v prudkém tempu na tisíc kovadhn, bijí okované cepy Táborc, rozrážejí kolí helmy, drahocenné šišáky, nmecké uherské šalíe, drtí hlavy útoník. Nkteí metají na kižáky balvany, trámce, jiní zasypávají je deštm kalených stel. A Žižka stále vpedu, stále svoje pobízí, dohlíží jako bedlivý hospodá na žence a sám pracuje, kde nebezpeí nejvtší. Když bitva na vážkách, Praha vybíhá z bran a na Špitálském poli dochází k novému utkání. Žižka zatiskl Isenburka na píkrý svah a sráží kižáky s vrchu, drtí je, jako orkán stromy v lese drtívá. Nmci prchají za vodu, zdšeni eskou

em

i

... V bitv

silou

z

Oldra z Kolce vyznamenal se, pan Vít Praka kižákm odplácel za nedávný šrám, za hranicí; nejednoho rozfal, ale ze všech rytí.

i

Náhody staten

strach

ped

i

NA 212KOVÉ VÁLENÉM VOZE.

kteí dole na Špitálském

poli bojovali, nejvíce

189

vyznamenali se

mladý Bavor z Pernšíýna, Moravan, a Byk z Kozích Horek, syn slezské zem. Pan Byk vyrazil s prvními Pražany, v houfu Kunše z Blovic, jenž vedl táborskou zálohu. Vyrazil jako železný klín, zaryl se v bok tepal je meem burdýem a nejstatenjší cizozemští rytíi ustupovali, když se k nim blížil, podoben krvavému jakémus monstru. Všude, kde pracoval, plno useených rukou, rozbitých pancí a pilb, všude

Nmc,

i

plno rozsekaných mrtvol.

Praha

jásala.

Žižka vítán jako Mcssiáš ve mst, jehož tomto slavném vítzství ješt vzrostla.

Všechny zvony dunly. A Zikmund chvl Letné

malomocným vztekem.

sebedvra

po

nahoe

na

se

Chápal, že nezdolá msta, háje-

ného s takovou odvahou a že po vítzství na Vítkov, po krutém ztepání nejpednjších nmeckých rytí, ani vyjednánepovede. Vidl, že první kruciata koní nezdarem. A nezdar Cechy povzbudí, ty, kteí dosud stranou stáli, pivábí do husitského tábora. Teprve nyní Zikmund pln chápal, že se unáhlil, když Jana Husa tam v Konstancii opustil, když vání k

cíli

i

zrádn mocný svj

list

rušil,

když knžím radil, jen aby Husa aspo v Cechách bude pokoj.

na Nyní teprve chápal, že ten Hus nebyl jen njakým nespokojeným knzkem, popleteným spisy Viklifovými: že to byla duše tisíc let mluvící, a že Husa na smrt dal snadno, ale duši národa že zahubit nedovede. Zikmund, hled na bezhlavý útk svých kižák, myslil na Husa, na Konstancii, piznával, že tehda hranici, že

odsoudili, poslali

Boui

stala se chyba.

A I

neutišil,

naopak, jen oleje pilil do ohn.

nyní ... nyní mohl by ješt povolit.

Mohl by smíit se s kališníky, získat pro sebe vtšinu národa. Ale ... co by tomu ekl papež, co koncil, jenž brzo svolán bude, aby pokraoval v díle kostnického snmu, co by

ekla pravovrná nmecká knížata, kdyby smíil se s kacíi? Snad sám jako král kací upadl by v církevní kletbu, snad by ztratil korunu nmeckou uherskou. Tedy bojovat do krajního naptí sil i

.

.

.

190

J.

KARAS:

F.

Kolem Prahy bylo svedeno ješt mnoho potyek, nežli Zikmund seznal, že musí zrušit obležení, odtáhnout s nepoízenou a tím naznait svtu, že se všemi tmi kižáky kdo vi odkud svolanými je slab, hrub slab a neschopen zdolat jedno i

msto msíc

a jednoho selského hetmana. Ale nebylo vyhnutí. svíral

Prahu a

Pes

nic to neprosplo. Husité se nepoddávali,

stáli jako prvního dne a kižácký lid po stech hladem nemocemi hynul. Mezi knížaty rozbroje. Strach, že se navzájem pobijí ped oima „eských kací". Proto Zikmund posléze rozkázal i

spálit

stany, odtáhnout, podrobit se osudu.

prostednictvím Václava z Dube Žižkou za ti zajaté proslulé nmecké rytíe, jež Táborci mli, Nežli

s

odtrhl,

bezpený

list

Oldra mohl

smluvil

pro Oldru z Kolce a jeho dva prvodce; panic

jet

bezpen

a pod

mocným císaovým slovem

kamkoli v zemích Zikmundových a sám Žižka vil, že tentokráte král glejtu nezruší, nebo Táboiti moude ony ti

nmecké

šlechtice podrželi v zástav, nepropustili je a neprodokud se Oldra z Kolce nevrátí. Také bylo ujednáno, že panici má být vydán rytí Tma z Kolce, a by byl kdekoliv v zemích císaských a teba v zajetí soukromém; za Tmu pustí,

Magyára z Veresze, jednoho uherských šlechtic a dvoana krále Zikmunda. Tu ovšem král neváhal a byl ochoten vyprostit pana z Kolce ze soukromého zajetí, pakli vbec byl zajat. Nic jistého se nevdlo, ale živ-li dosud, bude vydán, kdyby jej z Kolce nabídli Táborci Istvána

z nejbohatších

Tmu

i

i

vyplatit ml z okov, z lochu. bezpený list, ihned chtl vyjet z Prahy, ale Vít Praka jej zdržel: povdl, že dosud všude plno kižák, Uhr, Kumán, Jazyg, Sékal, Rác, Valach a z nich mnozí že vbec íst neumjí a snad ani císaovy peet ne-

Zikmund vlastním grošem Oldra, jakmile

ml

A opravdu bylo mezi tmi, jež kruciata pivedla do Cech, hrub mnoho nevzdlaných lidí. Oldra pochopil, že tam venku znají.

zástupy jsou rozvášnny dlouhým odporem Prahy, nezdarem zápasu, hladem a že by mnozí na pee nehledli, dokud šavlí netnou. A je-H hlava rozseena, mocný list ji nezahojí. Ztratili by sice hlavy oni ti rytíi, kteí u Táborc sedí, avšak pomsta zabitému života nevrátí. Proto Oldra, akoli toužil po

—

NA 2I2KOVE

VÁLENÉM

VOZE.

191

pokal ti dny, až kižácké vlny opadly, až se poali do ddin sedláci vracet. S Oldrou jel vrný Sulík a jel také pan Vít Praka z Náhody. Myslil, že liocli je nerozvážný, že by leccos mohl provést ... a pak toulky nikomu na svt se tak nelíbily, jako panu Frackovi. Jel a Žižka panice bohat zásobil zlatem ze spolené táborské pokladnice, nebof vzatky byly veliké a pak 2ižka nikdy nezapomínal prokázaných služeb. Vdl, že Oldry setkání s otcem,

by už Tábora a vítzství u Prahy. Oldra šlo jej tehdy varoval, když páni sí nastražili a za to, když o Oldrova otce, Žižka ukázal se nadobyej štdrým. Pan Vít Praka už poskoil, když uvidl mšec, naditý zlatem. Zaradonebýt, možno, nebylo

val se:

aspo

bídy míti nebudou.

Dokola kolem

Ddiny

A

vyrazili z Prahy.

kraj spustošený.

spálené.

Všude plno mrtvol. Sedláci, ženy, dti, všechno pobito, mrtvoly strašliv zohaveny. A všichni ti lidé nikomu neublížili, všichni stali se obtí nenávisti. I pan Vít Praka, jenž mnoho na svt vidl, otásl se, kdykoli vjeli do vsi a zaklnul, oste zaklnul. Oldra zatínal pst, hledl jako vlk z podelbí, v duchu, kižákm pomstu sliboval. Pomstu za vše, co spáchali v eza starce nad hrobem. chách. Za ta nemluvata nevinná spustošena; celé to nepoznání byla k Krajina až za Hradec zakrásné Polabí jediná poušt, pole spálena, všechno obilí, hrady posekány, znieny. Potkávali vesniany, kteí vraceli se do svých ddin, doslechnuvše, že kižáci opouštjí zemi; zoufalství hledlo jim z tváí, tu smutek, tam nenávist; jedni plakali, druzí pst zatínali a kieli, že k Žižkovi pjdou, když všechno znieno, že kalich pijmou a budou tepat zhoubce i

i

i

svých statek, Hradci nalezli Alše Vešfovského a proslulého rytíe Beneše z Mokrovous. Ptali se po Tmovi, le v Hradci o nevdli. Za to povdli o bojích, jež tu s královskými svádli a horliv vyptávali se, jak bylo v Praze, na Vítkov, na špi-

V

nm

tálském poli. A co :^ižka, co nyní zamýšlí. Pan Beneš z Mokrovous velmi Žižku chválil, jeho dmysl, jeho neochvjnost v dobách zlých a Vít Praka vyprávl široce a dlouze. Pan z Náhody byl z tch. kteí rádi naslouchají vlastnímu lilasu.

192

J-

F-

KARAS:

e

proplétal citáty uml jako njaký mistr universí, ze starých autor a provázel ji posuky tak živými, že oba páni do plnoci naslouchali. Ovšem, nesedli o suchém hrdle, vína

mluvit

dost bylo a znamenitého, Zikmundova: Beneš z

Mokrovous

pekvapil houf Uhr, kteí králi vezli nkolik voz nejlepšího uherského, prý až z Tokaje. Uhry pobil, nebo pod vojenským praporcem jeli a víno vzal, dovezl na Hradec. Nyní pan Praka si na pochutnával a chválil, že je hrub lahodné, ohnivé, jiskrné, že mladost lovku vrací. A ráno valn nechtlo se mu na kon, radji by zstal a znovu v plné íši mladost hledal, však Oldra nepovolil. Starost o otce hlodala stále. Pan z Náhody tedy pobruel si, neochotn vyskoil na kon a jeli dál, za Hradec, k pohraniním horám, jež už se v dálce rýsovaly, dlouhý, modravý pruh, s oblohu v jedno

nm

pkná

a vojnou nena jihu velké spustošení a že pouze tento pruh zem náhodou málo utrpl. Rytíi zamili k Náchodu a odtud Kladskými horami k Frankensteinu. Tam už poínaly slezské nížiny. Jeli po cest široké, znamenité a všude vyptávaU se na z Kolce, ale nedoslechli o ani zde, ani ve Vratislavi. splývající.

píliš

Krajina byla tu už pahrbkovitá,

dotená,

ale

vesniané

tvrdili,

že na severu

i

Tmu

nm

XXIV.

Oldra

Na udupané

pd.

dny a piln na otce se vyptána radnici, u purkrabího, ptal se v domech nocležních a známjších kupc, na nž pražští dali mu doporuující listy, avšak nic, pranic nezvdl, akoh penzi nešetil. Místy zdržel se ve Vratislavi ti

val, byl

setkával se s velikou neochotou, s nevraživostí

pímo

smrtel-

nou a jen Zikmundv bezpený list uchránil jej leckde ped hrubými urážkami. Toho listu ve Vratislavi pece dbali, neodvážili se jednat proti císaov peeti. Ale neochotu pemoci nedovedli. Vidl divoké pohledy vlk, jež tenká míž dh od jehat, ale sám nebyl jehntem, bojázlivým, plachým, sám nejednou oima blýskl a po mei sahal. Dvakrát zazdálo se Oldrovi, že uhodil na bezpenou stopu, avšak opt shledal, že se mýlil, že to nic. A veliký zármutek zaal naplíovat jeho

NA 2I2KOVP. VÁLENÉM VOZE.

nm

Kde otce hledat, když ani ve Vratislavi o nevdí? se obrátit, kdjž nikdo nic neví, anebo ví-li, nepoví

duši.

Kam

193

—A

.

—

.

snad ani ve Vratislavi nebyl mrzut zahuel pan Vít Praka a rukou mávl. Nic tu nenalezneme, nadarmo as maíme, jeme zpt, ke krajanm, do Cech. Tu samí ponuí

—

sršatci, div

jímá.

do

Ba

nho

lovka oima

neprobodnou,

tu nic netší,

ani vratislavské pivo mi nechutná, bojím se,

neza-

aby mi

nenasypali utrejchu.

Oldra pohodil hlavou.

—

I mne tu nic netší, když na dobrý šlak nelze uhodit, když všechny stopy ve tmu vedou. Ty myslíš, pane z Náhody,

že otec nedojel?

— Ano. To už — Ale pece tehda ekl, že — — ekl že do Vratislavi pojede, že chce žalovat na Horníky, na Chudobu z Ralska. — Nuže vidíš! Do Vratislavi — — Snad hochu, pozdji rozmyslil. — Otec nikdy nemnil svých rozhodnutí; co jednou usmyslil, to vykonal, a se dlo cokoli. — Snad cestou ochoel. — Ptali jsme se všude, pane Prako. — Ano, ale snad do Vratislavi jinou cestou. Kdož kudy se Tma z Kolce dal! Já nevím. — Je tedy ješt cesta? — Bože, ty hloupý! Do Vratislavi jako do je

jisté.

ti

králi

mii,

jel

si

to,

si

to

jel

ví,,

jiná

tolik cest,

jsi

od mnich, že do íma vedou všechny a snad cesty, co jich na svt. Vratislavským kupcm pece nestaila by jedna silnice. Myslit o nich, že jedna staí, tof jakoby crimen

íma

slyšels'

laesae majestatis,

po

svt

jezdí.

nebo

Zlí jsou

jsou bohatí a velké

a

pece

poty

jejich

voz^

štstí mají.

— Pojedeme tedy jinudy. — Ano. Jinudy. Tu nic pro nás. Tu bychom nadarmo boží trplivost pokoušeli. Mh. Ano. — A myslíš, že otce najdeme? Pan Praka pokril širokými rameny. — Kdož to vdt mže! Snad ano, snad ne, myslím, již

že^

hned nedaleko hranic slezských

kon

otoil.

194

J-

—

F-

KARAS:

zapadl? Bojím se, že Nmci otce už nkde šelmy zabili Je to v jejich povaze, praví se, že nátura vlka do lesa táhne a oni v lesích rádi meškají se zbojníky, ale nejhoršího vzpomínat nemusíme, na zlé, dí naše staré písloví, vždycky

A kam by

a do

—

zem

—

zahrabali,

dost asu.

— Jeme tedy zpt. — Pojedeme krajinou pívtivjší, kde více našich

spíše

njakých zpráv dobereme

se,

He

lidí,

zvlášt když do

kde

mšce

tu, nežli v echách, nebo nebo lid je tu chudý. sedlákm nepejí a kde sedlákovi zle, tam mstm neblaze, nebo jeden s druhým jakoby v kruh spjat žije a má-li sedlák njaký groš, nejednu vc v mst koupí a emeslníka

sáhneš,

zdejší rytíi

i

obživí.

— Ale Vratislavští jsou pece bohatí? — Vratislavští ano, panici, nebo oni

s

jsou

hrub

bohatí a velikou

jichž tu jako

kupci na

kuí oko

Avšak menší žata, kdykoli

druhého,

máku v

moc

cizinou obchodují;

mají, všichni loupeživí rytíi,

žit, bojí se Vratislavských; šlápni jejich

a oni hned pitrhnou v houfech, hrádek Oboí. jsou chudobná a smutno zde proto, že kní-

msta

i

mohou, navzájem

škrtí se,

jeden pepadal statky

pálil a lidi zbíjel.

— A eský král? — Pravda, eský král

je

pánem

Slezska, od uherských hor

všechny pychy stavit až daleko za Vratislav, le nemohl. Ten žaloval na toho a onen na onoho, nikdo se v tom nevyznal, ani král ne. A nyní Zikmund knížat potebuje, ten jim všechno trpí. Divný je to hospodá. Braniborsko od eské koruny odtrhl, zastavil nebo prodal je Hohenzollernm a už král daleko a

se s ním neshledáme. Nyní snad kostely obral, na Hradanech i

i

Slezsko prodá, Lužici, však pehroby svatých. Prý i i

i

vzácné drahé kamení z eské koruny kázal vylámat a židm zastavit, vci posvcené, ale já nevím, zdali to pravda. A nyní s Husity za jeden provaz táhnu a ti na svcení nedrží, zvlášt Koranda a ten Žilivský, tvrdá hlava. Ale kdo by dnes s Husity nedržel proti Zikmundovi? Kdo poctivý, musí s nimi a kalich., co je nad kalich? Hle, chlape, bývaly u nás všelijaké tenice a asto pro nic za nic, hloupí jsme byli a krev jsme cedili ze

NA 212KOVÉ VALECNP.M VOZE.

195

žabomyší vojna všude, ale nyin' bojujeme veliký boj za. Nyní budou jen dv strany v národ: ta dobrá a ta, po které nic. A my si ekneme: co jsme si, odpusme si, abychom tam ty druhé, ty zhoubce zem, národa, mohli na hlavu poti^ít. Ej, ano. jak se asy mní! Ano Pan Vít Praka rozpovídal se jako po dobrém napití, avšak OíJr.i hrub neposlouchal, myslil stále na otce, kde asi bloudí, nebo kde úpí na etze, živ-li vbec. Vyjeli z Vratislavi asn z rána a jeli na Stelín, po silnici pkné, hladké, ujeté. Za Stelínem vjeli do hor a cesta byla horší a také nebezpenjší. Hned v jedné ddin za Stelínem slyšeli, že tu v lese pepadají lid, ale nikoli obyejní stupkové: rytíi, Hons z Frauenstirnu se synem Ruprechtem. Ten lions má tu v lese hrádek, ale poddaní se mu rozutekli, proto neoe, nesije a jen loupeží se živí, toho aby se varovali, nebo neradno potkal se s ním, je silný a ukrutný a ten jeho synek také mrcha sebe, ano

a víme pro, víme,

.

zlá, tvrdá,

.

.

záškodná.

Pan z Náhody ml tisíc chutí pokat na njaké kupce, jak mu v ddin radili a proklouznout lesem ve vtším houfu, avšak Oldra z Kolce nechtl, nedokavost jej trápila, rád by už vdl, A jeli tedy zdali aspo na této cest uhodí na otcovu stopu. sami ti, ale ve zbroji a rytíi za ním.

Když

kušemi po ruce, Sulík naped a oba doprosted lesa, pan z Náhody za-

s

dojeli

bruel:

— Nu, snad už nám cestu nezastoupí — Kdo? — ptal se Oldra z Kolce, jenž myslil v na otce. na nco docela jiného, vzdáleného — Nu, oni urození zbojníci, o nichž nám v ddin .

.

té chvíli

.

.

vyprávli. Ale jejich štstí, že se neukázali, nebo akoliv jsem starý, nejednoho Nmce bych se nelekl a ukrutn bych do nich sekal. Ano, ano, jejich štstí, že se neukázali. .íá být tu purkrabím, krajinu bych tak vyistil, že bys prosted dne mšec na silnici mohl nechat a nikdo by se ho nedotkl. Zatoil bych s takovými Frauenstirny jako císa Karel s Pancéem ze Smojna, slyšel-lis" o

nm.

— A co ním uinil? — Ty nevíš? Obsit s

tento

Pancé,

a

jej

povstný

kázal, na nn'st obsit, ale protože

loupežník, byl

pasovaným rytíem.

196

J-

obsili poznal,

bych

jej

na zlatém etze.

vru

že rád.

KARAS:

F.

A

já

bych tohoto Frauenstirna rád

Kdybychom spchat

pokal

nemuseli,

uvidli bychom, kdo s koho!

tu a, nu,

— Njaký houf nám cestu zastupuje! — vzkikl náhle Sulík. Pan z Náhody ulekan pohlédl na Oldrova panoše: — Cože pravíš? Njaký houf? Nikoho nevidím! — Tamo Pod stromy. stojí.

Vít

Praka pohledl

bysteji

vped

a

skuten

postehl

sedm koských hlav, seazených pod mohutnými borovicemi. Nebyly píliš patrný, nebo všechny koské hlavy b^ ly ryšavé a borovice také ryšavé.

— Kdo to? — zavrel. — Snad onen Frauenstirn loupežník se synem, se rád sešel — prohodil Oldra. — Mohli bychom se ješt obrátit Mrchy, íhají je

nímž by

s

jsi

.

.

A kon .

.

jist

Ale, myslím, nedohonili by nás, naše jsou výborné, Žižka dal nám ty nejlepší, jež vzal a bratr Žižka koním rozumí! Mohli bychom to zkusit, v harci mne ješt nikdo nepekonal a ty jezdíš jako njaký Kentaur. Snad by se podailo uskoit, vrátit se mezi lidi.

nás už vidli

.

.

Nmcm

i

— A pro bychom ? — Víš, o sebe se nebojím, ale kdyby tebe utíkali

—

lého loupežníka.

neštstí potkalo

neupímn. Trochu bál se onoho smNebyl zbablcem v boji muže s mužem, ale to

ekl pan Praka,

ale

vdl, že loupežníci nebojují po rytísku a nechtlo se mu zhynout nkde v lesích, kde vlci lidské kosti po ertových spárách roznesou. Ale Oldra z Kolce chopil se už kuše a popojel k záloze. Pan z Náhody, cht necht, musel za ním. V mladistvých

prsou zabouila touha po dobrodružství a starý, nechtl-li být za zbablce považován, musel uhnout mladšímu, pijat bitku, dojde-li k ní, nelekne-li se zbojník císaova glejtu. Oldra popojel a

mocn

— Hej,

vzkikl:

vy tam v lese dláte? Ozval se drsný smích a sedm lidí vyrazilo na cestu; dva rytíi s pti pacholky v kožených kabátcích. Houby jsme hledali pod borovicemi a tu jsme hned nalezli ti veliké. Slezte s valach, mnohovážení. co

—

— A pro bychom

s

koní

slezli!

KA 2I2KOVE VÁLENÉM VOZE.

— Proto, Že

chceme

a mnoho-li zlata v

se podívat, co

mšcích

—

s

197

máte v kabeli

u sedla

výsmchem ekl

už prve mluvil, velký, zavalitý, s

onen rytí, jenž bradou naryšavlou dlouhou,

a knírem tásnitým.

— Tedy zbojníci — Dlej a nemluv, asu nezbývá! — My vás zbraní uvítáme. — A my vás klacky jako psy utlueme. — Na císae Zikmunda chcete útoit? jste!

Nmec

se zarazil a z pod kapalínu

podezírav pohledl na

Praku z Náhody. Opáil: — Ty pece nejsi císa? — Nejsem, hlupáku, ale císav list vezu, rozumíš-li tomu, a pak-li na mne sáhneš, ani celé vojsko nezachrání t ped císaovjTTi hnvem. Pijdou všichni Zikmundovi rytíi a kde se skryješ ped nimi? Nu, povz! Chceš posly napadat a celou

pana

íši

pobouit? Chceš visnout?

Nmec vdl, poutníka,

posel byl

možno na silnici potlouci kupce, obrat má-li nco, pepadnout cestujícího rytíe, ale císay mu novinkou. S poslem se dosud nepotkal a nevdl, že

—

snad nehrozí nadarmo, snad by a pravda, ped císaem, ped jeho vojskem by se nikde neukryl, nebo pak jediného pítele a ani v chrámu nepopáli by mu útoišt. neml by ve

Kdyby

co nyní.

císa

trestal

jej

napadl

krut podobný in

svt

dráp

Ale pustit z

vezou

.

.

jistou

koist? Snad tam

ti

mnohé sáky

zlata

Chvíli uvažoval, bradu uchal, posléze ekl:

— Vezeš opravdu císav — A íst umíš? — se pan z Náhody. list?

ptal

pizná-li se,

Nmec nevdl,

neuml, ale snad mu ukáží njaký pokakaný cár a eknou,

Chvíli ticho.

co íci.

Cist

potlouká se po svt, všeliloupežníka podvedou. poctivého jací podvodníci, nekolná a tu pozná! ekl: Avšak holá, císav list musí míti Kterak bych neuml íst? Umím a dokonale. Chceš-li mne urážet, vz, že s nedobrou se potážeš, bys' byl desetkrát že to onen

list.

Všelijaká

chamra

láj

a

i

pee

—

poslem, list?

nebo

ani posel

— Mám a poje

nesmí urážet poctivého rytíe.

blíže, ukáži

ti

ho.

Máš

198

J.

F.

KARAS:

opravdu popojel a pohledl na velikou pee glejtu; jakoby etl, ale pan Praka v duchu smál se, nebo držel list obrácen. Za to bedliv zkoumal svým jedním okem velikou pee. Ano, je to signum a sigillum císaovo a nic se nedá dlat. Vrátil pergamen a zahuel: Když jsi poslem, je pokojn svou cestou, ale hlupákem jsi mne nazval a za to ml bych ti rukavici hodit do tváe. Hlupák jsi a stupka k tomu, pro se tedy o pravdu hnvybuchl prudší Oldra. váš? A tenhle je také poslem? ekl Nmec, na panice z Kolce dlouhou rukou ukazuje. Ovšem, nebo se mnou jede, což neetls' v list? Cist umíš pece dobíral si obrnného stupku pan Praka. Tedy ani jej nelze vyzvat? Ale na mou vru, za toho stupku zaplatil bych mu rád ránou do žeber, já, nebo tamhle mj syn Ruprecht, kdyby se radji chtl s chlapcem potýkat. Oldra pohledl na onoho „chlapce", vysokého, ramenatého, s prvním chmýím pod nosem, v brni, v kapalínu a náhle jakási prudká vlna bojechtivosti zaplavila jeho nitro. Vyhrkl:

Nmec

tváil

se,

—

—

— — — — —

—

— Chci se potýkat! — pak sláva, ale zdá se mi, že mrzet t to bude. Chceš tamhle mým chlapcem a na burdíe? — Ano! — Pak sláva podruhé, ale opakuji, mrzet bude t nebo mého chlapce dosud nikdo nepemohl. — A mne dosud také ne. Ej,

ti

s

to,

ti

Nmec Oldru.

najednou podezírav hledt poal na starého Pemýšlel a po hodné chvíli ekl:

i

na

— Jsa poslem, smíš-li se na ostro potýkat? — Smím a vy také smíte napíši a mj nebo zbrojnoš dosvdí, že souboj byl poctivý. — Smíš-li pak smí tenhle tlustý? — Ovšem že ano, pakli bude a ty bys' lépe uinil, to lovk velmi zlostný. kdybys' nechal na pokoji, nebo — Ale mne hlupákem nazval! Hlupákem! Ej! Sám bít se,

ty,

list

i

chtít

je

jej

je

hlupák a gryc,

Pan s

Vít

tisíc

láte do jeho mošny! Tak

Praka

jakýms kolohnátem,

z

Náhody neml práv chut do praky v oích Oldrových,

ale nechtl-li ztratit

NA 212KOVÉ VÁLENÉM VOZE.

199'

musel za toho gryce a hlupáka postavit se k boji í^oodjelL kus stranou, na velikou mýtinu prosted ohromného, mlícího lesa a Nmec hned kázal pacholkm, aby pdu jehliím posy.

.

pali a utlapali,

Pacholci

zrun

.

by škorn zápasících neboily se do zem. si poínali, neuplynula plhodina a pda byla

udupána jako mlat. Oldra zatím list napsal, Sulík utáhl remínky dobrého brnní, podal Oldrovi tžký burdí a obé dvojice postavily se k souboji.

XXV. Ztracená stopa.

Oldra

z Kolce

stavl se k

boji

hbit jako k

tanci,

jeho první souboj, veliká událost v život; s loupežníky;

to

níci byli rytíi a

neumenšovalo významu, nebo Oldra namlouval

si,

nebo

byl to

teba souboj tito

loupež-

že nebije se se stupkou,

ale s urozeným protivníkem. Pan Vít Praka šel hodn neochotn na prostranství, utlapané škornmi pacholk; považo-

val za hloupost a zbytenost rvát se tu

njakým

s

zbojníkem,

zvlášt když poznal, že onen zbojník je ramenatý a ukrutn silný. Ale tehdejší mrav byl takový: nemohl odmítnout, nechtl-li est ztratit. tehda platil nade všecko, silný a statený lcwk požíval veliké vážnosti v zemi, široko daleko se

Me

nm

hovoilo, asto jen pro tu statenost odmn, hodností, statk docházíval proto lidé kde mohli, rádi sílu statenost ukazovali a kdo chtl s vlky žít, výt s nimi musel. Nejeden lovk hlavy pozbyl jen proto, že nechtl se piznat, že je slabší, nebo ve zbrani mén obratný. Kdo by však uinil takové doznání, od té chvíle žil v necti, lidé, ba dvrní pátelé jím pohrdali, vyhýbali mu a v šenku nesml sednout mezi dobré lidi. Proto pan Praka praku pijal bez reptání, jen v duchu se hnval na Oldru: jak chyte to navlekl, aby mohli projet bez obtžování, jak toho zbojníka císaem ustrašil a hle, nyní snad jeden zstane tu ležet a kdo ví, zdali ne oba dva, nebo oba o

—

i

i

i

Nmci

jsou ramenatí a statní jako býci.

Nmec

A

nelíbilo se

mu

i

to,

navrhl zbra, jíž nelze obratn šermovat, jako Sekery. A v boji na sekery síla rozhoduje spíše, nežli obratnost. Pan Praka vidl, že Nmec, teba íst neuml, není

že

meem.

200

J-

F-

KARAS:

si prve myslil. Proto navrhl burdíe, že poznal výhodnost této zbran pro sebe pro synka. Jelikož kon Cech byly o mnoho lepší, silnjší, nežli nmecké, nevolil devce, pední zbra rytískou, nebo v zápase kopím nejen osobní

tak hloupý, jak

i

síla,

ale

také zdatnost

komoova

mee, (jak mu

rozhoduje. Nevolil

kteí posly císaovými jsou to, že íst neumí) jist jsou mistry v šermu. A pan Praka pijal, mrzel se, že kývl na sekery, že se neohradil, že nežádal souboj mei nebo kopími, jak bylo jeho právem; zmátl se, i zapomenul a nyní již bylo pozd co mnit, již kývl hlavou a musí pijmout kostku, která mu padla. Když dvojice stanuly proti sob, pan Praka zkušeným zrakem zkoumal oba protivníky. Oba Nmci byli vysocí, silní, ramenatí, protivník Oldrv asi osmnáctiletý výrostek v dobrém pancíi, nyní v pilbici bez chocholu, s hledím^ do modravá nabíhajícím, ocelovým, se štítem, na nmž v žlutém poli nalézal se veliký, rudý dravci spár a pod ním dv rudé áry, tikrát lomené, jakoby eky pedstavovaly. Mladý hromotluk a je-li dost pružný, bude strašlivým protivníkem chlapci, jenž poprvé staví se k takovému boji. Oldra šel sice svižn vped a hledl smle jak orel, ale proti odprci byl mladší, útlejší by za ten rok potulek s Táborem, za rok tuhé práce v Hoe, nad Lužnicí, v poli, neobyejn rychle vyrostl a sesílil, pece tam ten lomihnát vypadal o mnoho strašnji.. A jen jedno pana z Náhody trochu upokojovalo: že Oldra je mistrem v užívání všech zbraní, nebo doma, v Táboe v Praze nalezl uitele, jakých málo na svt a zajisté ani jelikož soudil, že rytíi,

pan

Praka obratn

namluvil, spoléhaje na

—

i

i

burdí není

mu

novinkou.

Frauenstirn postoupil o krok a ekl:

— Nuže, pipraveni? — Ano! — Ano! — jakoby jedním hrdlem zvolali oba Cechové. — A nebudeme stiháni právem, pakli snad vás poraníme anebo zabijem? — ekl opt Nmec. — Na rytískou est! — nebudete, pakli se vám poštstí námi, nebudete císaem. — Nuže, zanme! .

.

.

jste

stiháni

s

—

Ano,

zanme

tedy!

NA ZlžKOVe VÁLENÉM VOZE.

2JÍ

— A zboží poražených vítzm náleží, kon, sedla, zbroj — ekl opt Frauenstirn, pl otázka, pl tvrzení. — Vida ho, jak mu na našich mšcích záleží! — zabruel pan Praka. A nahlas ekl: — Zboží jde pod císaskou nikoli, to

peetí, co naše, padneme-li, náš zbrojnoš pod peetí odveze a kdybyste mu zbraovali, hoj, trest na vás dolehne, císav

hnv. Nelze jinak! Když nelze, tedy

—

—

nelze vzdychl Nmec, lituje, že snad poprvé v život bude zadarmo pracovat. A pokroil opt. Také pan Praka pokroil, ale spšnji nežli staí, utkali se mladí. Oldra pevn stiskl topor a piskoil k odprci, jenž smle hlavu zvedl a skrze ocelové hledí na panice jako vlk na ovci pohlížel. Dva štíty zvedly se skorém souasn a dva burdíe zableskly se v teplém, jiskrném poledním ovzduší. Pacholci zvdav hledli na zápas a také Sulík piblížil se, ponkud mrzut, že na nho zapomenuli; rád byl by se zmil s nkterým z nmeckých knecht, slýchal, že takový je obyej, že zbrojnoši pán spolu se potýkají, když páni vyzvali se na udupanou pdu. Rád byl by se pochlubil strýci, že v souboji zvítzil a hle, ekli mu, aby listy opatroval, ani se ho pak nezeptali, zdali svrbí ho ruce. Oldra hoel nedokavostí. Nebál se o sebe a na pana Praku nemyslil, nemohl, ovládla jej povstná horkokrevnost mládí. Bil se už sice, ale jen v houfu, ve vojn a toužil po souboji ve dvou, aby se mohl všude pochlubit, že rytíské tradici nezadal, že se mužn postavil, na nií pomoc nespoléhaje. i

Chlapci vždycky považují se za dosplé a jako dorostlí jednat chtjí, postrádají soudnosti, která vyzrálého muže provází, mlád, tolik pece jako njaký alter ego a prudkost mírní; ale

a

konívá a že

ten, kdo Oldra si uvdomil, že zápas asto smrtí nechce v souboji padnout, nesmí zapomínat na štít. Vypnul ramena, zvedl blýsknavou sekeru, širokou, nasazenou na toporu dosti dlouhém, opáleném a kikl:

— — —

Zani!

Ty zani!

—

opáil protivník.

Nuže, tedy chytej! Oldra mávl burdíem, ale ostí nedolehlo, svezlo se na okovaném' štítu Ruprechta z Frauenstirnu. Také Nmec mávl.

.

202

F.

J.

KARAS:

vypjal se, jako strom, zamával sekerou jakoby paezy štípal a praštil vší silou, však Oldra zadržel ránu svým terem, jímž.

ponkud

zatoil a v okamžiku úderu

zpt

pohnul, aby zmírnil

zasupl a uhodil znovu znovu, dorážel stále avšak Oldra pouze rány odrážel, nebo jim uhýbal, bleskným úkrokem. Staí mén oste dotírali, Hons Frauenstirn byl by radji souboje nechal, když vidl, že zboží obou rytí ujde mu tak

náraz. Ruprecht

i

osteji,

jako tak,

i

kdyby

zvítzil, že koisti nenalezne.

Hons

bil

se

na souboj naléhal, dokud ml nadji, že obdrží zboží poražených, jak zvykem bývalo. Toho stupku a hlupáka byl by spolkl proti znní rytíských velkých knih, kdyby jej byli nepíchaH v oko oové, jakých dosud nevidl. Tšil se, že zvítzí v souboji na sekery, že kon vezme, zbroj, toho panoše, ale nyní po všem, když prohlásili, zvítzí sebe estnji., že nad vším císaova pee, hubu ute, Vru, nebil by se, nedával život pro nic v sázku, ale tam ti by se mu vysmáli, všude by vypravovali, že ze strachu ustoupil pro ustupovat, když byl jist vítzstvím ? Ale zbytea pak nou práci koná, to je jisto nadje asto klame. Akoli sekera neposkytovala panu z Náhody tolik šermíských možností, jako me, pece nebyla

vždy

jen pro zisk a také tentokráte

i

i

a

.

.

.

.

.

Le

mu neznámou zbraní a eský rytí, jakmile topor v dlani stiskl, již vdl, co uiní. A nyní neukvapoval se, štítem zachycoval rány, ekal na vhodný okamžik. Nmec, jenž s poátku píhš poal se rozohovat, poal bít prudce, jako na mlát. Pan z Náhody ekal, ustupoval, až vyíhal píhodný okamžik: v tom, kdy Nmcova sekera uhodila v štít, vyrazil pravou nohou o krok v ped a krátce mávl svým burdíem po soupeov pravici, topor obemykající. Pohyb znamenit byl vynedorážel,

poten: echova sekera dopadla jako blesk na Frauenstirnovu ruku; dopadla se strany a zasáhla

Nmec

koncem

ostí,

peala

ti

vykikl a upustil topor. Zvedl krvácející ruku k oím a hledl na ni dlouho, jakoby nevil, že to vc možná. Pak dostavil se dravci hnv a hledl na pana Praku jako divoký kour, vehnaný do pasti, na lovce hledí. Pacholci piskoili a poali ránu ovazovat. prsty.

NA 212KOVE VÁLENÉM VOZE.

— —

203

—

Dal s' mi, pane zavrel Frauenstirn, když pacholek plátnem ránu omotal a motouzem stáhl. Sám jsi však vinen, v boji na sekery, kdo doráží, musí také štítem v ped hnout, kdykoli mávne, aby znemožnil odprci boní sek, tys však štít k tlu pitáhl a to byla hrubá chyba.

— A mrzákem jsem. — To pravda. — Me nikdy více v pravici neudržím. — Nuže? — Mj synek tvému nádavkem. — Panic z Kolce není mým synem, ale bych se píliš o nho. Nedá — Což nevidíš, že stále ustupuje? — Dokej asu, dokej, pravím asi

Ale

.

.

splatí s

i

kdyby

byl, nebál

se.

ti.

Oldra

spšn:

skuten

ustupoval krok za krokem,

nikoli

píliš

rozmyslem, s plánem unavit protivníka, jenž krut když postehl, že starý upustil zbra. Rozhnval se, vzplanul, divoel, vrhl se na Oldru jako boue, dorážel stále vtšími rozmachy burdíe, spustil pravé krupobití ran, avšak mladý panic všecky zachytil, akoli už levá ruka, štít tímající, poala se tást. Oldra už ani ran nesplácel, zúmysln, aby tím -více pekvapil protivníka a pan z Náhody, jenž nyní, o svj burdí open, k zápasu pihlížel, pi vší bystrosti ducha považoval to za smrtelnou únavu, za poátek konce. Chlubn sice starému odpovdl, ale nyní, když vidl ten ohromný píval ran a Oldrovu ochablost, chvl se o panice. Le najednou pekvapením vykikl. Oldra prudce vypadl v ped, v okamžiku, kdy protivník, jist zdarem, útoku se nenadal, uhodil štítem v jeho štít a souasn mávl sekerou: dopadla na Nmcovu hlavu jako blesk, prorazila kovaný šalí a zasáhla lebení kost, když proala síku a dlouhé, husté vlasy. Nmec nebyl rann smrteln, Oldra pece ješt nedovedl hlavu rozrazil: rána uhodit tak siln, aby nejen pilbu, ale byla nehluboká, avšak Ruprecht Frauenstirn pustil sekeru na s

dorážel, zvlášt

i

i

znamení, že vzdává se dalšího zápasu. eští rytíi vyskoili na kon a odjíždli, sledováni nevraživými pohledy Slezanu. Praka po chvíli otoil se a ekl:

204

F-

J-

KARAS:

— Hle, jak

za námi oi pitom vyvracejí. Dali jsme jim nevím, zdali se za námi znovu nepustí. Jako hledí a kousali by, vru kousali by našince jako vlci. Ej,^

na pamtnou,

výi

vidíš je?

ale

Hoho!

— Za námi se nepustí, nebo kon jsou horší, to sami poznali. A ostatn, vdí už, kolik uhodilo. — Císav jim zmátl poet. Hle, ani jsem se nenadal, budu že Zikmundem kdy — Chyte mluvil. — Och, na rozumu dobrý Pánbh mi požehnal, to každý íká, a že sekerou ješt mávnout dovedu, snad vidl. — Vidl jsem. — Takového hromotluka neporazí leckdo, sebrat musel jejich

glejt

strašit.

lidi

jsi

jsi

jsem

se, ale tys'

A

rytí.

co

víš,

také bojoval s

nám

obma

mladým

pomohlo?

jako starý, zkušený Nikoli

vtší

ale

síla,

vtší chytrost.

— Pravda. Akoli znaná býti musí, bijeme-li se burdíi. Poštstilo se nám a tam pláí. — Nepláí-li, což se rytískou povahou nesrovnává, síla

i

ti

s

aspo

neveselo hledí

Zbojníkm když

te

na prázdnou

silnici

a na svoje rány.

o koist šlo a hle, mají jen bolest a hanbu.

byli potlueni, lid se jich tolik báti nebude.

dému povíme

—

— Ano. Ale jedno pochopit nemohu — — Nuže, panici? — Jak rytí mže se zbojníkem. — Eh, v nmeckých krajinách rytí

Nyní,

Cestou kaž-

státi

tolik

že už nikdo nikomu toho

museli zvláštní tajné

byla

tyi

slova,

tyi

nevytýká.

živí se

V nkterých

lupem,

krajinách

soudy zavést, fémy, jejichž šiboletem znamení: Strick, Stein, Qras, Qrain .

.

.

brzo seznalo se, že freigrafové svaté fémy byli s urozenými lupii srozumni. Taková už je lidská povaha: dej lovku do ruky, hned seká, koho mže a po právu se neohlíží. Le tyhle dva jsme vyplatili a starý bohdá už sklopil nos, už dá pokoj, nebo mu na pravé ruce ti prsty chybí a mee neovládne. Tak, tak. Avšak les konce nemá, a já žízní umírám.

ale

i

me

—

Sulíku!

Panoš popojel a Oldra

se zeptal:

NA 212KOVÉ VÁLENÉM VOZE.

205

— Vína už nemáme? — Nikoli, avšak v

lidé poslední vsi ubezpeovali, že tu za lesem kocanda hrub dobe vším zásobená a že k ní brzo dorazíme, soudím podle toho, že stromy už ídnout poínají. Také se mi zdá! Kocanda opravdu už byla nedaleko, uzeli ji spíše, nežli se

—

pod horou, plaky obehnaná, podobna spíše zehospod. A pacholk bylo tu nkolik, všichni s tesáky po boku, le krmá byl lovk poctivý. Nmec sice, ale dobrák a pacholky jen proto držel, aby mu lapkové hospodu neoboili. Zde nalezli také první stopu z Kolce, otce Oldrova: starý pán sem dojel ped mnoha msíci, avšak nemocný, dále jej vézt nemohli. Hrub dlouho zde ležel a když opt vsedal na kon, došla zpráva, že císa Zikmund odtáhl do ech. Rytí prý vrátil se k hranici a krmá více nadali; stála

manskému

sídlu, nežli

Tmy

o

nm

nedoslechl.

Až k zela jako

hranici sledovali stopu pana

kámen ve vod.

Tma zapadl, nikdo

Hledali celý

Tmy. Tam msíc,

jezdili

náhle zmi-

sem

i

tam,

nm

neslyšel. Oldra nevidl, nikdo o nešetil penz a teprve když v mšci prázdno, smutn vracel se k Žižkovi, do Cech, k Táboru. ale

jej

XXVI.

V

v podzemí.

krajin mezi Bystickými vrchy a Oriih od strmého Vrchmezí a nedaleko zurícího proudu Divoké Orlice stál v onch dobách hrad Šarfštein, kamenný, se tí stran chránný skalnatými srázy, vbec nedostupnými a se tvrté kamenným ochozem se stílnami a velikou, kamennou baštou, šedou a ponurou jako celé okolí hrádku. Šarfštajn vystavl v dob panování Karla IV.

smutné

a

pusté

lickými horami, na

njaký nmecký rytí

z

Pomoan,

jenž

utekl

otiny pro nejen právem z

neustálé spory s mocnjšími sousedy, kteí jej napolo umoili, ale také nkolikráte zle pošramotili v šracích; potýkali se s ním tu o pdu, tu o dobré osadníky ti, kteí právnevili a rytí, neštstím pronásledovaný a doma ním

phonm

posmchu vydaný,

ztrativ oko, ucho, polovici líce

a nkolik

206

J.

F.

KARAS:

prst V soubojích pších na koni, prodal zbytek majetku a zachmuený, hnvný, jel na jih, daleko, až náhodou pijel do této i

ponurou svou tváností odpovídala jeho ponuré mu tu jen proto, že dokola kolem divoina, neprostupné. Bylo tu plno zve, lesy, místy medvd, vlk rys, avšak ani o divoké kance a jeleny zde nouze nebylo. Rytí koupil kus lesa od bývalých pán, lacino, nebo zde orné pdy nebylo, ani lidí, kteí by orali a šili, husté lesy vyklivše. Z Pomoan pivedl ssebou ti kmety, kteí krajiny, jež

nálad. hory a

Zalíbilo se

tém

i

pána opustit nechtli a usadiv se s nimi jako poustevník v boru, hrádek poal stavt. Pomohli mu kameníci, zedníci a tesai z Bystice, z msteka, ležícího nedaleko Kladska a hrádek pomalu vyrstal na temeni píkrého vrchu, odkud byl pkný pohled na Orlici, na rozeklané skály, na temné, zádumivé lesy, jež táhly se od Nisy až kamsi k Rychnovu, k Oponu. Léto bylo tu krátké a zima ukrutn dlouhá, jinde už dávno jaro a tu ješt sníh ležel, nikoH jen v zápaí, ale všude kam oko dohlédlo, jinde už fialky kvetly a zde ješt zajíci, hladem umoení, v závjích mrzli, ale když posléze jaro pišlo, bývalo tu hrub krásn a lidé okamžit zapomínali na útrapy zimní, na opuštnost a nouzi. Le podzim byl tu krátký a mlhavý, smutný práv na podzim tehda onen pomoanský rytí pijel, v dob, kdy listí na stromech sežloutlo a mlha jako plísel ležela na lesích. Tvrce Šafrštajnu pivezl s sebou synka a dceru, synka v lesích medvd roztrhal, ale dcera vyrostla a brzo vydala za dva rytíe. Bylo jí pt let, když pijela s otcem, ale v drsném podnebí otvrdla a v patnácti letech již sama s kuší a sekerou i s oštpem v ruce chodila na medvdy a kance. Byla veliká, ramenatá, urostlá jako chlap a také jako chlap na koni jezdila, .

silaka, jež podkovy lámala jako kdysi

.

.

Alžbta Pomoanská,

vnuka

polského krále Kazimíra a manželka císae Karla, krále eského. Napadnout medvda v jeho loži a podniknout s ním zápas o kožich, nezdálo se jí o nic tžším, nežli rozlouskat srdce tvrdé hrst oech. Tato mužatka olbímí síly mla i

a dlouho nepoznala lásky.

Teprve když

ji

njaký ohromný

rytí z Porýnska pemohl, zamilovala se do nho ukrutn a chtla jej následovat kraj svta, avšak onen rytí už jiné sliboval a odmítl ji. Tehda v zoufalství po lesích bhala a

zv

NA 2l2KOV£ VÁLENÉM VOZE.

207

bez úelu pobíjela, v tom krveprolévání jakési úlevy nacházejíc. Když se vybouila a pozapomenula na onoho statného Porýana, vzala si mrzáka o dv hlavy menšího, velmi hubeného, hrbatého a kulhavého tento ubohý trpaslíek vedle své choti obryn, byl synem jednoho slezského rytíe; doma jím opovrhovali pro jeho malou postavu, pro neschopnost k boji; tehda pouze ten byl vážen a milován, kdo byl zdravý a silný, kdo ml kováská ramena a v plném odní, bez cizí pomoci dovedl vyskoit na kon. Takový byl všude vážen, ale mrzák nehodil se k jinému, leda aby v máku vrabce plašil. Mužatka vzala si jej z jakéhosi divného, nevysvtlitelného rozmaru, jejž sama pozdji nedovedla pochopit, avšak píliš asto dávala panu manželi na jevo, že ji musí poslouchat, jelikož nemže se s ní v kížky mit. A hrbá byl zatrpklý, jedovatý .

po celý život jako

.

.

ten, jehož všichni pronásledují, tepou.

Sám

chotí ujamovaný, mstil se na eledi, když mužatka odešla na lov; tu lidi úpln nevinné kázal do krve mrskat, nebo je v kozla svazoval, nebo žhavým železem pálil, aby svoje zachmuené

srdce potšil.

A ml povst

ukrutníka, despoty

— le ped paní

chvli se ped ním. rytíkou chvl Z manželství narodilo se jedno dít, syn, jenž po matce zddil robustní postavu, silná ramena a zálibu pro lov, po otci pak všechnu potmšilost a rafinovanou ukrutnost. Jako z vody rostl a matka brzo s sebou do lesa jej brávala, uila jej zacházet s kuší, s oštpem. Nkdy vyvedla jej na nejvyšší hory a ukazovala mu svt, širé krajiny eské, Polabí, úrodností bohatstvím proslavené a strmé hory krkonošské, jež vyse, jako

ddinští

kmeti

i

neveselé jako ty tu, které za vdla, o svt, co sama o skorém ustavin žila tu v horách,

pínaly se v dálce, na severu, Orlicí ležely.

nm

A vyprávla mu

však mnoho nevdla, nebo daleko od onoho ruchu, který kypl tam za lesy, za vodami. asem otec jej vzal s sebou, když na dvoe nebo v šatlav ve

zv

lid, a mladý Kuno rostl jako ve hlubokém hvozdu, íst a psát neuml, však v užívání zbraní brzo byl mistrem a srdce v tle ml divoké, neukrotitelné. Tento Kuno ze Sarfštajnu dorostl v rytíe mohutných ramen on umínil si veliké své a tžké ruky. Jako mnozí ped ním stal se postrachem kupc nikoli rytíském síly užíti v boji

vži muil ubohý poddaný

i

—

—

208

J-

F.

KARAS:

nm

jako o njakém a cestujících a daleko široko mluvilo se o pízraku, zlém duchu. Byl upírem krajiny, horskými prsmyky, hvozdy, cestami málo komu známými vyjíždl ze svého „zátiší" nad Divokou Orlicí a vpadal tu do Cech, tu do Slezska, podnikal daleké výjezdy za koistí a nejednou vrátil se s dobrým lupem, se zajatci, za nž výkupné požadoval a hrub '

veliké,

když „zmkli"

Tam

dole,

v zámecké hladomorn.

vzdychal také pan

Tma

rytí

z Kolce;

Kuno

ze

jej práv když do Vratislavi jel, žalovat Zikmundovi na jeho mincmistra Divka, na ádní horník a na Chudobu z Ralska, jenž bez patrné píiny jeho tvrzku oboil. Pan Tma z Kolce chtl Zikmundovi povdt, kde píina všech zmatk, kde zlo — akoli vdl, že mu ve Vratislavi

Šarfštajnu zajal

o hlavu pjde, nedbal, chtl se

obtovat za

ostatní a

Zikmun-

povdt, zahmt mu

do duše. Co ztratí? Nic více, ceny neml, co synek pry, co manželka na hbitov, co Kol lehla popelem. O panici Oldrovi mu známí povdli, že byl v Hoe do šachty vmeten; nikdo toho urit netvrdil, avšak všichni íkali, že s knzem

dovi pravdu

le

holý život a ten pro pana

Tmu

Chcdkem umuen byl njaký vladycký synek, hoch, že jej muili a do šachty vrhli kdo by to mohl být, ne-li Oldra? Kouimští svdili, že horníci jeho synka na provaze vedli dom, do Hory a kdo z jednou tam se octl, s tím amen! Že by Oldra mohl uprchnout, ani ve snách mu nenapadlo, vdl, že takový útk hrub tžký, ne-li nemožný. Pan jel k Vratislavi zprvu horliv, chtl žalovat, chtl se obtovat, chtl volat po spravedlnosti, aby dokázal, že je v echách teba spravedlnosti, chtl ukázat na kutnohorské Nmce, rušitele míru, všech zvyk, všech výsad šlechtických; ani pacholek pacholka nenapadá se zbraní v ruce, aniž by mu naped zejm nepátelství neopovdl a tam ti napadli bez opovdného listu, bez výstrahy, jako praví divoši nebo zákeníci, ba ano, jako stupkové nekolní, jako tkái piplížili se a dusili jako zbojníci, aby mor na n! Kárat je a kárat hrub tvrd za všechny kivdy, jichž se dopustili na eších, na pátelích dobré pravdy boží. Nenávist v nich, národní pýcha a národní záš, hadí jed, škorpionovo žahadlo, ale kárat je, kárat ohnm meem! Zahmí císai Zikmundovi do duše, poví mu, jaké

—

—

Tma

i

ech

NA 212KOVÉ

VÁLENÉM

VOZE.

209

má

v Cechách, lapky jakési a niemy stupky, ano, poví na KiTtnohorské na Chudobu z Ralska, na pány purkrabí, truksasy, forestarie, adlaty a jakýcii titul si nabrali, ekne, že zle v Cechách a že tak zle nebylo za krále Václava tvrtého^ poví, že bratr nebožtík dobrý král, ale Uher že špatný, že vráspojence

i

nho

doby interegna braniborského, asy nezákonné, strašné, ba snad horší braniborských korutanských; poví, ach, všechno poví tak upímno, od plic, se pak dje co mu pak teba hlavu srazí dje, ale ím dále jel, tím vtší rozpaky pocioval a nech-uf k další cest! Nešlo mu o život, tily

by

se za

i

a

—

a

o ten hrub nedbal, ale když vc znovu a znovu promýšlel, íkal si: komu žalujeme? Zajisté jen svému zákonitému pánu. F3udu-li žalovat Zikmundovi, je to stejné, jakobych jej na snmu za pána království uznal Pemýšlel o tom stále a stále, kon .

.

asto mu napadalo, že by lépe uinil, kdyby oe k domovu obrátil, kdyby opovdný list poslal Horským Chudozdržoval,

i

bovi a

V

té

soukrom

dob

sednout, rád, že

od velikých útrap ochoel a

Zikmund

vc

opustil Vratislav a

tak skonila, ale

nezanechá, že

Rožmberkm když opt mohl na kon

se mstil, jako kdysi 2ižka

umioval

nepátelm bohdá

pan si,

Tma

.

.

byl v duchu

že soukromé pomsty

splatí.

Nikomu nezapomene.

Teba k 2ižkovi pjde, nebo k Pražanm, však ješt meem kopím dovede mávnout, neztratí se v boji. Když se vracel k Nise, náhodou setkal se s houfem Kuna z S^arfštajnu a loupežný rytí, námitek nedbaje, odvlekl pana Tmu na svj hrádek. Na odpor nebylo ani pomyšlení, nebo starý rytí byl sám proti dvaceti a byl zaskoen, vidl, že by jej ubili, nežli by z pochvy vytrhl. Ale jel smutn, nedoufal, že brzo vyjde ze zajetí. By pan z Kolce tentokráte cestoval bez prvcdu, bez voz, po zlatém pásu a po ostruhách poznal v rytíe znamenitého a doufal, že velkého výkupu dosáhne. Takový pán jist, bu je bohat, nebo vzácný úad zastává a lov zbojníkm snad více vynese, nežli kdyby tucet kupeckých kotcích voz vyrabovali. A pan Tma nadarmo ubezpeoval, že mu nepítel tvrzku ddinu spálil, že majetku nemá, leda kus neveselé pdy, bez osadník, bez sýpek, že je chudý jako njaký poutník, jenž chlebem dobrých lidí živí se. Kuno prost i

me

nm

i

!

!

210

J-

F.

KARAS:

vdl ze zkušenosti, že všichni zajatci na chudobu aby dosáhli mírnjších podmínek. A protože ml srdce necitelné, požadoval dv st dukát, obnos na onu dobu hrub znaný, pedstavující tak cenu dobré ddiny. neuvil,

naíkají,

Pan

z Kolce zvedl ruce:

— Dv st dukát Kde bych vzal — Vezmi kde vezmi, ale pla! — Nemám — Však se naleznou! — zasmál se Kuno. — Opravdu nemám! — Máš a dáš! — zahml urozený lapka. je

!

Pan

Tma

uví. Tvrdý

umlkl. je to

Co

plátno hádat se,

lovk,

když ten druhý ne-

sršatý a jen po zlat, po

stíbe

laní Kuno písn naídil Tmovi, aby psal dom, o peníze, avšak pan z Kolce neznal nikoho, komu by psát sml o takový obnos. Jeho sousedé vesms byli nebohatými lidmi a nežil s nimi práv v nejlepší shod vysmáli by se mu, kdyby jim kolské spálenisko nabízel v zástavu svak byl asi mrtev a pan Vít Praka z Náhody, k nmuž v posledních msících pilnul, když poznal, že starý má srdce dobré, ouinné, sám neustále potýkal se s nouzí. Opravdu, nikoho na svt neznal, komu by o tak znaný obnos psát mohl a proto, nechtje se uinit smšným v oích lidí, prost odepel ceduli vydat. A Kuno vybuchl: .

.

—

— Piš! Nebo o život pjde! — Nelze mi poslechnout! — Nelze, Nelze. Takovou

—

—

každý

vzei

zpívá,

ale jen

pokej! Drábm t vydám, aby t umrskali! Pan z Kolce rameny pokril. Nevíš? Hned zavolám dráby! Vím, pro bych nevil, vždy vím, brachu, že šlechticem nejsi, jinak bys takto pasovanému rytíi nehrozil! Což nevíš, že vnou hanbu na sebe uvrhne, kdo pasovaného rytíe mrskat nechá? Tisíc hrom Jsem šlechtic, erb mám

— —

— — Tedy

—

!

se k souboji se

mnou

Aha. nechceš, bojíš se v\^dat bitvu.

postav, k boji o svobodu.

NA 2I2KOVÉ VÁLENÉM VOZE.

Kuno zasyel, zavrel, ale urážka pálila.

211

uchopil se za hlavu.

Le souboj vc

Kdyby

zlá.

Nechtl

se

bít,

Tmu,

pana

zabil

dukát nedostane a kdyby sám byl zabit, co by mu peníze byly platný? Bželo mu o ty dukáty, soudil, že pana z Kolce pece donutí k zaplacení výkupného. 2e zlomí jeho odpor

Tak

— hladem.

páte ohne a to neestné, skvrna, nebo nejeden rytí druhého v podzemí hladem trápil a pece nepozbyl cti. Mrskat jej nebude, nesmí, ale však hlad jako metla ostrý, ba

— i

už zlomil nejednu umínnost, hlad každou

soudil

— nebude

jednání

ostejší!

Kuno houkl dol do dvora a když aby

knechti pibhli, kázal,

zajatce vmetli do hladomorny.

Byla

vlhká díra ve vži, do níž

to hluboká,

vzn

po rum-

pálu spouštli, jako do studny, které se také jako vejce vejci

podobala,

nebo pevelice

byla úzká a oken

vbec nemla,

ani

dveí.

Vzduch v

ní plísní

prosycený.

Dsný

vzduch, k nedýcháni a tma ustaviná, ticho nesnesiPan hrobové. Puch lovka otravuje a úds mysl nií z Kolce, jakkoli muž srdnatý, zachvl se, když pohlédl do hloubky. Pacholci vtipkovali o nm, šlehali jej tvrdými slovy. telné,

.

Mluvili o lidech, kteí v

aby

jej

A

podsili.

hladomorn

.

dodýchali. Pochopil. Mluví,

Aby sám zaal výkupné

nabízet.

nelze nic nabídnout.

— Nutno trpt

.

.

jako

jiní

trpli

,

.

Pacholci spustili rytíe do hlubiny a pan z Kolce sedl na vlhké, studené zemi, v duši zoufalý:

nepátelm

splatil,

jak sliboval.

skoní

Skoní

tu

bh

vk žití

života, aniž

jako

njaký

Smrti se nebál, ta vedle pes A to hryzlo. Hrub hryzlo rytíe asto chodila, však snést nemohl myšlenky, že jeho nePacholci nedali mu ani vchtu pátelé bez odplaty ujdou slámy, ani svíce, ani potravy. Jen džbán vody mu dol spustili a pan z Kolce sedl o hladu a v zoufalství den, druhý, tetí. Byla to muka úžasná, stupovaná den po dni, hodinu po hodin, chvílemi dostavovala se rzná mámení smysl, chvílemi hladem .

.

.

.

puzen, vlastní ruce hryzl.

.

.

212

J-

F-

KARAS:

XXVII. Mezi životem a smrtí. zapomenuli. Nikdo nevešel Nadohrad jakoby na vzndoúpln Snad opravdu jámy sklepení, nezavolal,

nenahlédl.

Snad rytí na lup vyjel a byl pesilou obklíen, snad nkde v krvi leží s pacholky, stupka, lapka nekolný, Už ani nebylo lze mit as. Rytí nevdl, bestie dravá je-li den i noc, nebo do hladomorny jediný paprsek, jediný odlesk svtla nepronikl za celý ten as, co dole vzel. A ticho jej dsilo, unavovalo. Ani myš kolem nepebhla. Kuno ze Šarfnejsilnjšího muže hladomorna zlomila štajnu dobe poítal: nkdy odtud vyšel, vycházel k nepoznání v málo dnech. Kdo zapomenuli.

i

.

.

i

zmnný.

asem napadlo panu z Kolce, zdali by se nemohl prohrabat podzemního vzení; jednou slyšel o takovém kousku: zajatí pražští kupci prohrabali se z hladomorny njakého pohraniního rytíského stupky a pivedli na loupežníka nejbližší královskou posádku. V tísni sebe nesmyskijší nadje vzpruží mysl: pan z Kolce poal vrtat tu onde, ale nechal toho, když narazil v sypké hlín na kostru lovka, který kdysi ped ním pokoušel se o podobné dílo a zahjmul. Sousedství kostry bylo píliš nepíjemné. Dsilo. Ani pan z Kolce neubránil se jisté povrivosti. Napadlo mu, že by kostra mohla obživnout a rychle ji zahrabal na pedešlé místo, pomodlil se nkolik otenáš za spásu nešastné duše. A pak opt dostavily se mátohy; chvílemi vidl ped zra-

z

i

kem ervená svtélka, semotam

poskakující a slyšel

—

rzné

a pak všech kout opt hrobové ticho. Vidl mísy s vábnými pokrmy, s masem, tonoucím v šalši hrub vonné, jakoby byl kdesi v kláštee na hostin A posléze úpln ale všechno jen smysl mámení. zemdlel. Nevidl nic a neslyšel. Cítil mrazení v kostech, palivost v útrobách, svdni pod kží. A opt mráz, jakoby o Tech Králích vyšel bez kabátce do les. Pan z Kolce ležel na vlhké hlasy, divné skuení, jež vycházelo ze

—

slám

a

oekával

smrt.

Najednou teskly kdesi dvée.

Svtlo zahlédl. Pochode. Rumpál poal skípt.

NA 2l2KOVe VÁLENÉM VOZE.

Dva

213

pacholci sestoupili a pivázali bezvládného pana

Tmu

že si nco povídají, ale nerozuml. Slova splývala v jakýsi jednotvárný šelest, jakoby hust pršelo. Vytáhli jej nahoru a protože chodit nemohl, nesli jej do jizby, kdež Kuno ze Sarfšiajnu sedl u konvice dobrého vína. Kuno k okovu,

k lanu.

Slyšel,

pohledl na zajatce, hladem úpln zmoeného a zabruel: tomu už mnoho nescházelo nu, snad nyní bude rozumnjší Pak poruil, aby mu trochu vína do úst vlili a když pan z Kolce vzpamatoval se, poal druhý výslech; ostrý. Chce-li platit aspo nyní, když poznal, že na Šarfštajnu lib nežertují. Chce-li dukáty opatit Ale pan Tma, slabým, ledva slyšitelným hlasem znovu prohlásil, že platit nemže. Nechceš! Chtl bych, avšak nelze. Lakomý jsi a srdce na mamonu ulplo. Což t dosud .

.

.

.

Tma

.

.

— — — nepokáral hlad? sám proti sob, nebo zahyneš. — Zahynu tedy. — A blázen nebo hlupák. — Ani ani ono, avšak penz nemám. — Lež! Hrubá — Pisám kopí svatého Jií, že pravda! Jsi

jsi,

to,

lež!

Kuno ze

Nemohl pochopit po-

Šarfštajnu cosi zabruel.

dobné tvrdohlavosti.

Málem by uvil,

že zajatec opravdu

ni

ale umioval si, pátel, ni majetku nemá, že uinil špatný lov že se ješt nkolikráte pesvdí, snad starý jen se petvauje, .

chce zlato pro sebe zachovat. umíní-li

si

nco

.

.

.

Jsou Hdé, kteí mnoho snesou,

nuže, uvidíme, zdali starý až do posledku

vydrží!

Tmu

do snesitelnjZatím bradatí knechti odvlekli pana šího vzení a hodili mu kus okoralého chleba, avšak po ase, když se trochu zotavil, znovu jej spustili do hladomorny.

tyikrát sedl tam pece jeho tvrdost zlomí avšak stále sužován, ukrutn hladem dole, v ohyzdné jám, nemže platit že jedno tvrdil: že nieho nemá a Nadarmo hrozili. Nadarmo posmchem doráželi Kuno uvažoval, co nyní. Vil už pevn, že jaktživ neuinil tak špatného obchodu, jako tentokráte. Z každého zajatce

Zkoušeli, zdali

.

.

.

.

.

.

214

J.

F.

KARAS:

mukami nco vymakal, alespo nco

pan z Kolce nechtl Kunovi dosud nepihodilo, rady nevdl a proto octl se ve hrub zlém rozmaru. Spouštl po dukátu jako lichvá, spouštl stále a zajatec stále stejn odpovídal. Šarfštajnský rozhorlil se, klnul, nejradji byl vlastní misericordií probodl, ale násilí nedopouštla by myšlenka, že by mu zajatec pece nkdy mohl býti užitený. Mohl by jej teba vymnit za nkterého ze svých knecht, kdyby knecht práv byl polapen. Proto živil pana Tmu, ale jen tak, aby úplným vysílením nezemel, A rytí sešedivl úpln, tlo kdysi jako svíce rovné, shrbilo se pod tíží zádav neúprosného osudu. Žil v hrádku jako njaký bradatý poustevník a byl pro smích surovým pacholkm, chase, jež do jednoho patila katu. Bít jej nesmli, ale zlobit jej smli a uráželi jej s ukrutností, podobným lidem vrozenou, hráli si s ním jako koka s myší. Strojili rozliné žerty. Tak jednou v zim kterýsi vyhledal pana Tmu, namluvil mu, že je dojat jeho osudem a že jej v noci, až ostatní usnou, propustí na svobodu, aby tedy pokal na nj u brány, aby se ve výklenku skryl, protože kdyby teprve v noci vycházel ze své komrky, mohl by pána anebo knechty probudit. A pan dychtil po svobod, ekal na mrazu od veera až do zábesku nového dne ovšem, nedokal se nikoho a knechtlík vysmál se mu, že je starý, ale hloupý, že všechen rozum dávno asi v krmách propil, duspivo dát za sebe ani deset

.

.

ale

ervených. Tohle

se

Tmu

tém

Tma

.

.

jakési.

Kuno pomalu na vzn zapomenul. Pochroumali jej na loupežné výjezd až kdesi u Opavy a pacholci stží dovezli jej dom; kolik nedl na medvdí kži odpoíval, rukou ani nohou pohnout nemohl. Po ase okál a tu teprve dovdl se, že Kutnohorští kališné

dobe

Pan

echy

kupují a zvlášt za erbovní

lid

že

z Kolce pak nezatajil, že Husa ctí, Husa kalich a Kunovi napadlo, že by aspo nco za nho mohl dostat. Poslal tedy ti pacholky s Tmou do Hory a dojeli bez píhody. Horští rytíe koupili, nesmlouvali, šachty, do nichž echy metali, dosud nebyly plny. Pana v káze vzal sám pan Divek z Jemnišf. Nikoli proto, aby jej vysvobodil: rytí ml být postaven ped platí.

i

Tmu

NA 2I2KOVP. VÁLECNM VOZE.

215

královský soud jen proto, aby se neeklo, že Horští s erbovními lidmi jednají jako se sedláky dost už tch žalob po letlo a páni, kteí dosud se Zikmundem táhli, byli krut rozhnváni na horníky, že erbovních výsad nedbají. Proto pan Divek chtl tentokráte ádný soud, ale jistil zá-

—

svt

i

rove, že Hora o vzácnou podívanou pipravena nebude. Soud se dosud nesešel, pan z Kolce vyslechnut nebyl, avšak ortel už

podpis teba a pak mistra kata sedl v hlubokém sklep, v dom pana Divka z Jemnišf, nebo vš3chna vzení Horská už byla peplnna. Sedl v onom dom, jejž mincmistr poal stavt, nevdlo se, byl vynesen. Jen

.

.

.

Tma

za

í

peníze

—a

Sedl ve mst, i

jejž

Husité pozdji

jež podle jeho

základy nezbyly. jeho syna

strhli, ani

mínní bylo hrobem

svaka.

Vdl,

že

jej

smrt eká. Nebyl

—

si

ovšem

vdom

žádné

jiné

nebylo to dostatenou kalicha? Mohli provinou v oích sršatých nepátel vlasti viny, nežli že kalich

ctil

ale

což,

i

minout? Na vysvobození nemyslil. Z Hory nebylo lze utéci, bylo tu plno ozbrojeného lidu a všechny brány osazeny trojnásobnou stráží. Pan z Kolce pestal se zajímat o svt a teprve tehda trochu pookál, když vstrili do jeho kobky mladého jakéhos šlechtice, také Husitu; mladík vyprávl o nových asích,

Tma

o

prudkém

slechl

bhu váleném,

na Šarfštajn. Jen

tepou,

slvka

nebo vdl,

že

o

tušil,

nmž

pan

z

Kolce nieho nedo-

že tam v Cechách

mrana kižák

zle,

táhla do

že se tam vlasti,

ale

nedoslechl o Praze, o Vyšehradu, o slavných bitvách

Zižkových.

Kižáci poraženi.

Na ze

sto tisíc jich bylo, ne-li více a

zem, nebo kde kdo

je

pece

s ostudou utekli

pronásledoval.

Král Zikmund prohrál velkou bitvu u Prahy, na Vítkov a za as prohrál druhou, pod Vyšehradem. Na onu druhou bitvu mladík vlastníma oima hledl, sám pomáhal Uhry rubat a proto hodn ze široka vyprávl, kterak pan Krušina s Orcbci,. a s táborským lidem pana Mikuláše z Husi oblehl kde pan Boskovec velel ukrutnému potu Vyšehrad, královský s

Pražany

216

J.

odnc.

F.

KARAS:

Král Zikmund zatím potloukal se po Cechách, hodoval

v Litomicích, bavil se pronásledováním ddinského lidu na Žatecku a v okolí Slaného, avšak Vyšehradu na pomoc nespchal, akoli pan z Boskovic nkolikráte vzkázal, že ani prachu dost nemá, ani potravy, že jeho lidé už vlastní kon sndli, ba psy a koky že ele musí jíst, nebo chleba není, ani jiného masa. Králi nechtlo se k Praze, nebo lidu neml hrub mnoho a bál se pana Krušiny z Lichtemburka, ekal na posily a pi plné íši opt zapomínal na krutou nouzi vyšehradské posádky. Tehda pan Boskovec, nevida nikde záchrany a pozoruje, že se s obleženými neprotepe, smluvil s Pražany, že jim hrad vydá,, pakli císa Zikmund do urité hodiny nepijde s pomocí. A Zikmund opozdil se na Novém Hrad u Kunratic, pitrhl teprve pozdji, uhodil na Pražany, kteí už prve byli varováni listem,, jejž zachytili a mužn postavili se na odpor. Pan Boskovec nezúastnil se boje se svými, dodržel smlouvu jako muž, akoli sám král tasenou ocelí v povtí blýskaje, hradské pobízel, aby sešli dol a Pražany v týle napadli. A byla to bitva veliká, strašná, nebo Moravané pod panem z Plumlova ukrutn pan udeili na Pražany, tiskli je z okop k sv. Pankráci. Krušina z Lichtemburka znovu šik spoádal a znovu uhodil na vojska Zikmundova, odbil je, zahnal do úvalu, kde Moravané, staten odpírajíce, hynuli pod mei a sekerami Pražan cepy Orebc. Tu pak, když bitva nejprudí, pokleslo srdce mincmistra Divka, tu z Hor, a mincmistr se svými uprchl z boje, za ním ást Uhr a co zbylo, ukrutn bylo porubáno. Ten Divek bitvu králi prohrál a jist z dopuštní božího, nebo sám utíkaje, mnohé jiné k útku strhl a sám král Zikmund prthal s pole, jakoby litice v patách mu bžely. A vdce Moravan, pan z Plumlova, jenž staten bojoval, padl, s ním padlo mnoho pedních moravských eských pán, kterým hnusilo se utíkání, však že všichni obviovali krále Zikmunda, že je na i

Le

i

i

zlé s

sám zištnjší, bezpenjší s Uhry zaujal, Nmci, což pravdou bylo každému oividnou, kdo boj

místo postavil a

Uhry

a

Zikmundovi dodala, že nyní ztracen pro nho Vyšehrad, nebo pan Boskovec jej po bitv Krušinoví z Lichtemburka vydal, jak slíbil. Mnozí páni a rytíi nyní od krále odpadli, íkají, že cizímu pánu sloužit nebudou proti sledoval. Ale ta porážka že

NA 212KOVÉ

VALECNM

VOZE.

217

v Ccchácli, nežli bylo, neboí také Jan Žižka, vdce nad jiné proslulý, dobyl nniolia nových vítzství a na všechny nepátele pravdy boží strach padl, hrubé, vlastní krvi. Je nyní jinak

veliký strach

.

.

.

Tma

Pan

zaradoval se, když uslyšel o slavných úspších bratí; zaradoval se, avšak hned sesmutnl: tam venku živo, tam pracují, bijí se pro est kalicha vlasti a on tu v díe sedí, zahálí, rukou k dobrému dílu piložit neinže i

,

XXVIII.

Opt

.

.

v boji.

L/anic Oldra smutn vracel se ze Slezska. Zmizeh' mu všechny stopy, nikdo

•'•

as

vný

o

nevdl; to bolelo; po njaký pece nalezne, pan Vít Praka,

jeho otci

nadjí, že otce

živil se

i

tšitel zarmoucených, posiloval tuto nadji a nyní zmi-

zela, jako zmizí svtlo, když vítr svíci sfoukl. Panic Oldra, když všechno hledání marné, umínil si, že vrátí se k Žižkovi, tam, v ruchu Tábora, v bojích, snáze na zklamání pozapomene. Doslechl, že Jan Žižka válí v jižních Cechách a jel vped co kon staili. Nalezl Žižku pod Borem, nedaleko Horažovic. pana Praku, hned si Jednooký hetman srden uvítal jej pipomenul záležitost, která oba do Slezska vedla a ptal se, i

pana Oldra

Tmu

zdali

z Kolce nalezli.

smutn

hlavou zavrtl:

— Nikoli. Zmizel mi. — Zapadl? — Nadobro, ani stopy byl, to víme, jednu ta

zmizela náhle a

vru

.

—

vydal,

.

nikde po tatíkovi. Ale ve Slezsku

bezpenou stopu jsme pece již

nikde ani zmínky o

Ani

avšak

zniínky

.

Avšak Zikmund

nebo

cítí,

že

ti

nemá. Vydal by Cechu, kteí pi

jej

z

vují. Proto by mnil, aby dokázal, že je neopustí.

— — —

nalezli,

otci.

Kdo

ví,

kde otec a

Doufej! — vážn

Nezoufám,

ale

živ-li

jej

nm

za svoje, rád by jsou,

se o své

—

ekl ^ižka. smutno mi, hrub smutno.

lidi

mu nedstará, že

218

J-

— —

KARAS:

F-

—

U

nás práce dost a v práci Také jsem tak soudil a proto jsem zde. Neustanu. bych nyní práci hodn nesnadnou.

—

Rád

taková bude. Slyším, že páni se na mne strojí. Pan Oldich z Rožmberka s Lipoltem Krajíem a pan Bohuslav ze Švamberka, jenž už pozapomenul na táborské cepy, sudlice. I

— A dokáš jich? — ptal se Vít Praka. — Dokám, nebo doufám sob, že pomocí s

odolám každé nástraze, že

—

je

boží

také

zlomím.

Pravda, Tábor odolal už stokrát!

když mluvil o pánech, že pijdou, že pokusí se o štstí v širém poli. Táborská moc hntla pana Oldicha z Rožmberka, pana souseda, jak mu íkali v Žižkov vojšt. Oldich, díve kališník, byl mladý, smlý, pi tom však z Wartenberka, kus pana hrub vypoítavý. Bylo v jenž byl jeho poruníkem do plnoletosti a kus pana Menharta z Hradce, lišáka páleného, jehož byl pan Oldich píbuzným. Lev lišák žili v duši Rožmberkov. Pán tvrtiny Cech toužil Žižka nemýlil

se,

eka

nm

i

pedkové jej proslavili a zazdálo se nyní as V dob, kdy Zikmund vpadl do kižáckým vojskem, pan Oldich zjevn obrátil se

proslavit rod více, nežli

píhodný.

mu, že

Cech

s

proti

Husitm,

z Husí

štstí

jej

s

oblehl Tábor, avšak nepochodil: pan Mikuláš

porazil a zahnal.

Nyní pan Oldich usmyslil

si

zkusit

2ižkou. Pravili o jednookém polním hetmanu obce, pro

est a slávu

nikdo nepemže a mladý Rožmberk íkal si budu-U poražen Žižkou, co na tom, to již mnohým jiným se pihodilo, sám proslavený Pipo z Ozory ped 2ižkou s pole utekl, ale kdybych náhodou zvítzil, pokryl bych se nesmazatelnou slávou a také odmna boží

i

slávu národa polem pracující, že

jej

:

musela by býti veliká, rovná významu takového vítzství. A pan Oldich pehlížel svoje vojska, zdálo se mu, že jeho lid

hrub

dobrý, že

možno

si

dvovat.

Vytrhl tedy do pole.

S druhé strany táhl starý, sršatý odprce Žižkv, pan Bohuslav ze Švamberka, s vojskou rovnž velikou. Oba houfy postupovaly rychle k Horažovicím, kde chtly spojit se a spoleny, udeit na Táborce. Domnívaly se, že jednookého

NA 212KOVE VALECNM VOZE.

219

váleníka pekvapí, avšak Žižka vdl o každém a oekával je klidn na horském vršku. Vozová hradba obepínala tábor pásem, z

pohybu

jejich

nhož trely

hlavn švihovek, houfnic, hák a plhák, k stelb uchystaných. Konberkové vraceli se se zprávou, že panští už se spojili mezi Horažovicemi a Borem, že táhnou v ohromném plkruhu, že

jich

mnoho, hrub mnoho.

Le

Žižka nepoítal

nepátel.

První pan Bohuslav ze í^vamberka uhodil na hradbu, za ním Rožmberk pilehl, avšak Táborci odrazili je prudkou stelbou. Okopáni na návrší a kryti vozy, unavovali nepítele, decimovali jej neumlkávající palbou ze všech pušek a \'yrazili teprve tehda, když panské ady prudce zakolísaly. Do veera v Žižkov slávovnci bylo o list více. Uprchl s pole pan Lipolt z Krají, uprchl pyšný Rožmberk, prchal Bohuslav ze évamberka.

novém zdaru Tábora letla po Cechách. Do Oldra z Kolce, jejž hned po bitv Žižka poslal do hlavního msta pedn proto, že panic byl chytrý, na svj vk velmi zkušený a snadnji dovedl proklouznout kraji, kde

A povst

Prahy donesl

o

ji

nepátelé cesty stežili. Také myslil i^^ižka, že nebezpená výprava rozežene Oldrovy posupné vzpomínky na slezský nezdar. A panic rád jel, pijel do Prahy krátce ped slavnou bitvou pod Vyšehradem a zprávou o Žižkov úspchu poOrebc pán Lichtemburkových. vzbudil srdce Pražan Oldra vidl nové úžasné vítzství, vidl novou porážku Zikmundovu. Na cestách a v zápolení s nepítelem ponkud mysl i

rozjasnila se, mladost vítzila nad steskem.

asy

nepokojné a do zimy všude dost práce, nebo jak Žižka, tak Pražané, tak Orebci ;^atetí polem pracovali, aby upevnili v zemi svou moc. Poráženi ti, kdož ješt

byly

stále

i

hrazese Zikmundem drželi, dobýváno zámk, hrad, tvrzí ných mst; kdo nebojoval, dohlížel na cviení nového lidu, jenž se hrnul se všech stran pod prapory kališnických vdc, na lití dl a tesání kamenných koulí. Ani v zim, kdy nevídané množství snhu znemožnilo daleké výpravy. Husité nezaiiáleli., i

duchovn a politicky pipravovali se na Nejen vojensky, ale píští vci, nebo nikdo neoekával, že by se král Zikmund i

220

J-

F-

KARAS:

po dosavadních hrubých nezdarech vzdal všeho nepátelského

poínání proti království a kalichu. Vdlo se, že znovu bude popouzet, on legát, sršatý nepítel kalicha.

Nmce

i

Naped k jednání o rozdílech u víe došlo; mezi radikálnjšími Táborci, s nimiž v Praze držel také Jan Želivský, kazatel prudký, výmluvný, hrub oblíbený a mezi universitou, mistry, kteí jako Kíšfan z Prachatic neuchylovali se daleko ornáty zdobené od obyej ímských knží a schvalovali latinu, le v tomto punktu k dohod nedošlo, nebo každá i

i

urputn hájila svj názor. Za to došlo k dohod jiné, následky nedozírné, veliké: .'jejíž uskutenní bylo by mlo kališníci, až na pana Mikuláše z Husi a nkolik jeho stoupenc, strana

usnesli se, že

eskou korunu nabídnou polskému

králi Jagie-

proslulému vítzi nad kižáky. Muž, jenž u Qrunevaldu dovedl zadržet celou tu ohromnou vlnu, valící se na slovan-

lovi,

stvo východní,

ml

ujmouti se též

eských

záležitostí. Již

díve

pan Hynek z Kolštejna zkoumal pdu v Krakov, na dvoe Jagiellov a seznal, že by vc bylo lze uskutenit, nebo koruna tak veliká a slavná lákala Poláky Jagiella. Vypraveno tedy do Polska slavné poselství, jež vedl muž zkušený a popolských znalý, Moravan pan Hynek z Kolštejna, spolu s Hlasem z Kamenice, s Alšem z Vešova a nkterými pražskými doktory universí pednjšími mšany. i

mr

i

Vojensky pracováno u Nového Hradu kunratického, jejž Pražané oblehli a v lednu 1421 osadili svým vojskem, avšak po nkolika dnech jej oboili a spálili. Jan Žižka, jehož ani krutý mráz a snhy zadržet nedovedly, vytrhl na Plzesko, zmocnil se klášter v Chotšov a v Kladrubech, oblehl pevný hrad Krasíkov a donutil pana Bohuslava ze Švamberka, úhlavního dosud nepítele Tábora, aby vzdal se s hradem na smlouvu, již uzavel s Petrem Zmrzlíkem, dávným stoupencem Husovým. Král Zikmund, jenž tou dobou sedl v Litomicích, vytáhl do pole, ale uprchl neslavn od Kladerub, když se 2ižka, spojený s Pražany, Žateckými a Klatovskými, piblížil. i

Husité oblehli Plze.

Msto

odhodlan, tvrd, zarputile, akoli odnemohlo se nadíti, když král Zikmund prchal

bránilo se

nikud pomoci

NA 2I2KOVÉ

VÁLENÉM

VOZE.

221

Litomicím a odtud ke Kutné Hoe, aby ským hranicím. Mráz a sníh škodil Táborm. k

byl blíže

morav-

Dsil Pražany, na takovou nepohodu neuvyklé. Avšak Žižka neustoupil. tyi nedle stílel na msto, jež posléze uzavelo s Husity dohodu o svobodném hlásání slova božího ve smyslu pražských artikul. Brzo na to podailo se Husitm dobýti Chomutova, silné osazeného, Kadan a nkolika dobrých hrad. Také podailo se Žižkovi zmocniti se dleži-

ty

i

tého

msta

Berouna, kdež zhynulo

mnoho pívrženc

Zik-

mundových. Zatím na východ ech, v okolí Kutné Hory, na Sázav a na Labi, dailo se Zikmundovi lépe. Hradetí s pomocí Orebc nadarmo pokoušeli se o pevný klášter Opatovický,

obsazený Zikrnundovci, ba krutou porážku utrpli nedaleko Podolšan, v lese a pod lesem. Mikeš Divek z Jemnišf spolu s Horníky dobyl Peloue, jejíž pdu napojil krví orubaných kališník. Také dobjl Chotboe, již ped asem obsadil onen Hromada Zvoník, jenž byl spoluzakladatelem Tábora. Hromada vzdal se na smlouvu, ale Mikeš Divek nedodržel smlouvy, kázal upálit ti sta Táborc ve stodolách ped mstem, ani žen a dtí neušetil. Njaké sto upáleno cestou k Hoe, zbytek vmetán do šachet a sám Hromada Zvoník upálen k nemalé žalosti Tábor Janem Msteckým v Chrudimi. Zikmundova vojska, jež v nmeckém Nymburce nalezla pevnou i

pán

oporu,

ukrutn

mnoho

vsí jim spálila a celý ten žírný kraj

poplenila statky

z Kunštátu a

Podbrad,

na Labi promnila v jedinou pouš. Avšak za as, když došly bezpené zprávy o skvlých úspších kališník na západ Cech, císa Zikmund necítil se dosti bezpeným v Hoe a stáhnuv nco vojenského lidu, ustoupil

na Moravu.

Tehda, kdy Zikmund chystal se opustit Kutnou Horu, nad panem Tmou z Kolce smrt se vznášela, už už dotýkala se dosud sedl v Divkov sklepení, jeho skrání. Pan dosud ekal na ortel. Nebylo asu myslit na nho, pan Divek ml jiné práce dost, jezdil s vojskem po východních Cechách a ostatní také pozapomenuli. Avšak jednoho dne zvstoval padesátník nad Divkovými luištníky Hons Roth vz-

Tma

222

J.

F.

KARAS:

m,

Že zítra stanou ped soudem a sám císa že soudit bude. Když Hons Roth odešel, onen mladý vladyka, který zúastnil se bitvy pod Vyšehradem na stran Pražan, zabruel: Tedy pece nezapomenuli! Nezapomenou! Na pomstu nikdy Zikmundovci nezapomenou. Takový je to lid ekl pan Tma. Rád bych vdl, co s námi uiní! Co by! Katu nás dají, nebo horníkm. To smrt. A já bych tak rád žil.

— — — — — — — mladý, škoda tvé hlavy ramen, ale nepomžeš kdybys všechno už marno! — Prosit nebudu, avšak myslil jsem, že mne za nkoho svého vymní. Žižka Pražané jist mají dost Zikmundovc. — Netš Svobody se nedokáme. Já už jsem se smíil Jsi

si,

i

prosil,

i

i

se.

myšlenkou, že konec nadešel. Co jsem ml, pozbyl jsem co mi tedy život? A ty, brachu, také se piprav na to nejhorší a Zikmundovi af pobledlou tvá neukážeš! Zaradoval by se

s

.

kdyby

mu

.

.

podailo nkterému z nás strachu nahnat. Já se chvt nebudu ekl mladý. Tak. Tak. Nic by to nepomohlo. Vladyka mlel. Zamyslil se. Úzkým polooknem hledl z podzemí na dvr, na malouký cípek oblohy. Byla modrá, veselá, byla krásná. Venku snad jarní slunce svítilo zde v podzemí bylo studeno, smutno k zalknutí. Takový život velmi,

— —

se

—

—

a nic, tof jedno.

Pan z Kolce uhádl: Zikmund oba k smrti odsoudil, mli býti na rynku meem sati a kat ml jim ruce pozutínat, pravice na bránu pibit, výstrahu všem, kdo proti Majestátu odbojn ruce zvednou. Le poprava se nekonala. Pan z Kolce spadl se schod a potloukl se, staré rány otevely se, ležel a Divek na smrt nemocného nechtl popravit. Nikoli z dvod lidskosti. Jen o to mu šlo, že divadlo bylo by málo slavné. Odložil popravu na neuritou dobu.

Tma

Vzové

—

nedovdli se o tom ani slvkem. Císa Zikmund pak opustil Horu. Vtrhl do ech s ohromným vojskem a s velikými nadjemi odcházel, i spíše utíkal z Cech tém bez vojska a s nikým se nerozlouiv. Odcházel

—

skorém jako vyhnanec ...

NA 212KOVÉ VÁLENÉM VOZE.

pokoená

XXIX. Hora

223

a kající.

Uo kruté zim, která stžovala daleké výpravy a hubila vojska *

více nežli

me,

nadešlo jaro, jakého ani mnozí staí nepamatovali; pispíšilo si všude, beznové slunce hned

poátku msíce hálo

tak velice, že

vystupovaly ze svých

beh;

snhy

pak náhle,

jihly

tém

valem a

pes

lidé

na

eky

noc roz-

snženek a fialek, stromy Píjemná ona pohoda potrvala njaký as; eky opadly, cesty vyschly a Pražané s njakou

zelenalo se všechno, lesy byly plny

v sadech poaly

rozkvétat.

pomocí Tábor vytrhli opt v pole, tentokráte obrátili se k východu, k Brandýsu, v jehož blízkosti poboili hrádek Toušeií pana Michalovice a obrátili se k eskému Brodu, kdež ekali už brati 0:'bští pod slavným rytíem Hynkem Krušinou Lichtemburka a Hradetí pod palcátem Diviše Boka z Mionoho Boka, jenž proslul srážkami s Msteckým a s Putou z Castolovic. Také Podbradští už tu ekali s houfy velmi silnými, vším potebným zásobenými. Jakmile došli Pražané, podniknut útok na msto a již následujícího dne Husité poboili hradbu, vnikli do ulic a po krutém boji opanovali msto, v nmž oplátkou za Chotbo, za Hromadu Zvoníka a všechny dobré bratry ukrutn ádili. Nkolik set zbito, upáleno a také osmnáct knží z tch, kteí zde útoišt hledali. Hned na to, zastrašeni písností Husit, poddali S3 Kouimští a za krátko Kolínští oteveli Husitm brány. Poddali se áslavští, prosil o milost hrdý Nymburk., v nmž dotud Nmci Cechy ujamovali železnou rukou, ne-

z

letínka,

—

—

Nmc

i

i

snesitelnoukázní.

Pokoení Nymburka,

Nmci dív

osazeného,

ochromilo

všechny stoupence neslavného císae Zikmunda. Strach padl na celý Mniši

rukama

kraj.

lomili.

Rytíi odkládali mee, neodvažovali se Husitm, za nimiž od Tábora sám Žižka táhl. Konšelé

mst

opít vítzným

dosud nedotknutých pohnutlivou vlnou

jarní

A

radil

války, radili se, co dlat, jestliže se vojska piblíží.

každý, af Cech, nebo

Nmec:

poddat

se. tiše

schovat

zbrafi.

224

J.

KARAS:

F.

Jediná Hora pomýšlela na tuhou obranu.

I tam vyskytly marný, když císa opustil svj lid, avšak horníci Nmci dosud ukieli každého, kdo s nimi nevyl proti Cechm, proti kališníkm. Pan Divek z Jemiiišf s velikým lidem vytáhl ke Kolínu, chtl pepadnout Pražany, ale když uvidl mohutná eská vojska, množství korouhví, dlouhé ady voz, podsil se jako tenkráte pod Vyšehradem a neekaje rad

se hlasy, že odpor

prchal zpt k Hoe jako bezza ním trpké posmšky letly. Pan Divek ujíždl pry zamraený, posupný; opt vzpomínal na minulé asy, na Husa, na Prahu, kde rád vidn býval

kon,

sv3>ch rotmistr, obrátil

hlavý.

A

tehda,

dokud se

tomu, co kdysi lost,

pkná

všechno

i

léta

s

Nmci

jej

nespojil proti vlastnímu

tšilo.

Opt

si

eských nadjí zekl

rodu,

proti

v duchu pedstavoval minu-

a hejivé teplo bratrství.

To

katem Zikmundovým, pálil, vraždil, hubil ty, kteí stejným jazykem mluvili. sloužil, Uhrm, sloužil proti vlastnímu rodu ... a nyní ty konce! Chtl úad, chtl bohatství, slávu, chtl býti :edním z prvních v království a hle, nyní bez boje s pole uprchl a zítra aby úad složil. Vše, po dychtil, ztraceno, všechno obrátilo se jinak, nežli soudil: kalich vítzí a Zikmund, s jehož osudem svj osud spahl, není tu, aby jej bránil. Ponurý ohe v oích, pan Divek bodal kon, letl k Hoe jako šílenec. Za ním erný mrak a pod tím mrakem jeho Nmci, všichni zdšení. Vytáhli se zpvem a vraceli se jako z pohbu. Následujícího dne Hora se poddala. Nejsršatšjší nepítel opustil,

se kalicha, stal se

Nmcm

em

kalicha nyní klopil zrak

Hora

ped

nekazila nejvzácnjší klenot

A

jeho leskem.

Dolézav. Oulisn. Aby Praha

prosila o zachování.

Praha

zem.

povolila. Svolil

šina z Lichtemburka, svolil

písný Jan

pan

Boek

z Želiva, svolil Kru-

Diviš, svoliH Kunštátští.

Ale nesvolili bez podmínek. Husité nezapomínali, kdo zvedl bratrovražednou válku, kdo první hodil rukavici, kdo rozdmychoval hrozné plameny. Nemohli zapomenout knze Chodka

muedník kouimských, Táborc, sedlák, pochytaných koupených a metaných do šachet, nemohli zapomenout bratra Hromady Zvoníka, jednoho z prvních, kdo zvedl se k obran a

i

kalicha. Tisícové

umuených

volali o

pomstu. Volali hlasem.

NA 2I2KOVÉ VÁLENÉM VOZE.

225

ucho neslyšelo, jenž ozýval se pouze v duších, ale thn naléhavji, výmluvnji. A hlasem daleko slyšitelným kiel panic Oldra z Kolce, jenž opt pijel s poselstvím Žižkovým

jejž

kdy mincmistr Divek, nedokav pipomínal si veškeru kivdu, která jej potkala skrze ono msto v onom hnízd sršatc; mluvil hlasit k bratím, kteí jej znali a milovali; pipomenul jim Kouim, Chodka a to vše, co vdl o liorí-kých, opakoval ped a dostihl Kolína ve chvíli, bitvy, uprchl. Panic Oldra

i

i

hetmany.

Má

Hora zstat bez trestu? híchové odpuštni bez pokání? Oldra mluvil hlasit a hned poal kiet pan Vít Praka z Náhody, jenž byl tu také, že nelze Horským odpustit jen tak a kieli ostatní, jakoby prudká boue hmla nad Kolínem. Kieli ve chvíli, kdy poslové Horských vjíždli do Kolína, bledí, utrápení, že nelze jinak, že nutno pokoit se tm nenáviMají-li býti

dným

Boue hnvu

kališníkm.

k dkanství, kde pijali

je

a boue šla s nimi uloženo Horským, aby

je uvítala

hetmané.

A

tu

aby vyídili, že msto pouze tehda bude ušeteno,, když všechen lid vyjde z bran, bez odní tepaného, bez pilbic, beze zbran; když vyjde a pokoí se ped vítznou archou,, ped kalichem, jejž od poátku tak sršat nenávidl Hoko bylo Horským. Pokoit se Pokcit se ped tmi ZarpuMleli však Vyslanec hledl na vyslance tile mleli ... A hetmani, všichni ve zbroji, všichni okoralých rovnž mlky. Posléze Krulící a písných zrak, hledli na šina z Lichtemburka suše ekl: se vrátili,

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

n

—

Nuže, páni?

Horští poali prosit.

Poali nabízet

peníze, šperky. 2elivský pistoupil k oknu a oie\el

je dokoán. Dole bouil husitský lid, cepníci, sudliníci, práata, ženy. Jako když po prtrži mraen všechny vody z beh vystoupnou. Tisíce lilas splývalo v jeden ohromný ryk, jenž volal o pomstu za ty .všechny muedníky, zhanobené a zbité proti všemu právu. Jan Želivský ukázal na bouící vojska a zahml:

.lan

226

J.

F.

— fíe, tu naše odpov! nám

KARAS:

Kde

vina,

tam

i

trest

a

jinak

nezapomíná. Ten eský lid je dobrý jako chléb, ale když jej stále kyji perete, po kyji sáhne a pak ius talionis, oko za oko, zub za zub I Vy jste první vojnu zvedli! Nelze pes noc zapomenout útisk, ran strázní! Nelze milovat, když nenávistí lásku splácíte. Chcete se pokoit ped Bohem i ped národem? Nechcete-li, my vás prosit nenelze! Byli jste k

píliš tvrdí a

lid

budeme! Poslové

sklonili hlavy.

Dsil

hluk,

vbec

je

rovný boui. Vidli, že nutno pijmout, co

nelze oddálit. Lepší jim ponížení, nežli smrt pod cepy

a palcáty rozhnvaných nepátel. Kývli, že pijímají podmínku. Knz Jan znovu pistoupil k oknu a zvolal ohromným hlasem, který jako vichor letl od domu k domu: Hora se poddává, prosí o milost Boha Prahu! Není-li už dosti pokoena lidská pýcha? A hned umlkla boue. Náhle. Už ani jediného výkiku neslyšet. Vojska odešla po své práci a poslové Horských odjíždli jako opaení, aby pipravili své rodáky na to, co bolelo

—

i

více, nežli rány.

Píštího dne Husité hnuli se od Kolína. Jelikož nebylo vyloueno, že Horští na zradu pomýšlejí, pan Krušina z Lichtemburka rozeslal zpytné houfy na všechny strany, aby stežili krajinu, slídili po nepíteli. Za zpytáky, sedícími na hrub rychlých koních, jeli teprve orebští konberkové pod panem Bokem z Miletínka, a za nimi valný houf s vozy a zbytný s náiním, potebným k boení zdí. S konberky chut klusal íž Oldra z Kolce, provázený vrným Sulíkem. Jeli k Sedlci, ke klášteru, kam Horští mli vyjít na znamení pokání. Byl horký dubnový den, bezvtrný, pedzvst kvtna ozvala se v krajin pod Železnými Horami nesíslným potem kvt, visících na stromech, rozprostených po lukách a po stráních. Pední šiky Husit šly tiše, jako chodívaly v krajin, kde bylo nutno obávat se zásady.

Najednou pední jezdci zadrželi kon. Uzeli vzácné divasedleckému klášteru blížil se od Hory ohromný zástup lidí, muž, žen dítek, mužové v pracovním a v chodcím šat na znamení pokory, horníci ve svých perkytlích a s koženým dlo: k

i

NA 212KOVP.

VALECNM

VOZE.

227

poditkem, jak do šachet vcházeli, horští úedníci v perkvantu hrub umounném, ale panny a dítky všechny s vneky na hlavách, s kytkami v rukou; šly v ele zástupu a zpívajíce, pohlížely v dál, na pochmurné husitské jezdce, na postavy

již

jakoby z kamene vytesané. Pan Uiviš Boek z Miletínka má\ palcátem, kázal zastavit a pokat na valný houf, jenž se nco zpozdil. Zatím dojel pan Beneš z Mokrovous s posilci, dojel Kromšín, Hertvík z Rušinova, Jan Zvle, Kuneš z Blovic, Hvzda, Kondelník a dojíždli jiní z pedních, ohlašujíce, že valný houf s knzem Želivskýrn, s Krušinou z Lichtemburka, s Kunštátskými a panem Vavákem z Hradce už je nedaleko Horští také zastavili nedaleko slavného kláštera a Oldra z Kolce, jenž vyjel do pední ady, pohlížel na spolu s Bokem z Miletínka, jemuž jmenoval znaky na horských standartách. Mnohé neznal, ale tu Sulík dopovdl a leckdy s peprnou poznámkou; Sulík znal skorém všechny. I knze, kteí se svátostí nyní v elo dítek a panen postavili se, znal a povdl, ti že nejvíce Horníky poštívali, tam ten ducatý, ervený Michel a tam ten dlouhý v ornátu, sršatec a nyní že jim asi úzko tu v první ad, že nevdí, zdali pece o krk nepijdou ... A to byla pravda. Sami nikdy nikomu nedostáli slovu, a nyní báli se, že ani kališníci slovu nedostojí. S hrzou hledli na ohromu.;, bradaté jezdce, sedící na ohromných koních, pobraných nmeckým rytím, hledli na blýskající se zbran, jimž dosud nikdo neodolal a ím déle stáli, tím strach vtší, úinnjší. Posléze objevil se valný houf s vozy, s puškami, a .lau Želivský popojel v elo vojska; jel s ním pan Krušina z LichBoek z Miletínska temburka, oba Podbradští, pidali se s Benešem z Mokrovous a také Oldra z Kolce vtlail se mezi husitské rytíe. 2elivský sestoupil s kon až pod klášte."em. a s kalichem v ruce šel vstíc Horským, kteí padli na kolena poslušnosti. Nyní Oldra a ruce sepjali na znamení pokory mezi nimi nejednu znápoznal mohl si všechny prohlédnout a mou tvá. Chybl sice pan Divek z Jemnišf, uprchl z Hory, 1

.

.

.

n

i

i

spchal za králem Zikmundem co kon staili, chybl též rychtá Václav Donínský, chyblo nkolik jiných, jimž podaže

je tu

Nmeckému

Brodu, ale Oldra pece seznal, Cechm hrozili. Mezi šachtami kteí tch. ješt dost

ilo se uprchnout k

!

228

J.

F.

KARAS:

pedními kleel pan mincí pregé lons Worlik, jenž slul kdysi Janem Vodíkem, ale jméno zmnil, duši. Pan mincí pregé chvl se na celém tle a ruce zvedal hrub vysoko A Oldra pocítil jakési uspokojení, když si vzpomenul, že tento lovk jej kdysi zajal a na smrt vedl jako ezník ovci na poi

.

rážku. Jak tehda všichni jásali!

A

hle,

dnes

oima

.

dnes na Horské vlky asi v duchu

tu zkroušení,

na kolena padli a o smilování prosí! Hle, hle, došlo a nyní pokorn ruce spínají! Jak jim Prosí nyní, ruce spínají,

.

i

kroutí, ale, vlci sršatí,

.

.

.

díve

zuby cenili, díve hryzli. Jako tehda v Kouimi ... A Oldra vzpomenul otce, strýce Moihuba z Veselé, knží umuených, v šachtách pohbených. Prudká vlna hnvu zvedla se, nitro zaplavila, zabouila divoce, nenávistn. Odpouštt? Tam tm odpouštt? Oldra vypjal se, ruce zvedl nad hlavu a vzkikl: Do šachet s Horskými! Do šachet zavolal kdosi jiný. A pak ješt nkolik hlas ozvalo se, pisvdujících, zvedlo se nkolik rukou k inu ochotných. Zaplate jim za strýce Moihuba z Veselé, kterého,

— —

—

— loti zvyjední, nectn umuili! — hml panic. — Zaplate jim za Kouim a za knze Chodka, muedníka tichého — kiel njaký mštnín kouimský. — Plate za Malin! — Za Kank! — Plate za lotry Hornungy, za špehée a zakuklené vrahy, které do Žižkova tábora! — Plate hlavami! — Oko za oko! — Zub za zub — Krev za krev!!! — Do šachet vámi! jste posílali

!

s

hml

už všecek a nebylo jej možno ovládnout. Horští Diviš Boek z Miletínka volal na svoje, jako osyky. chvli se aby se mírnili, aby nerušili úadu starších, také 2elivský lid

Dav

poal uklidovat. A boue zvolna umlkala, Husité pochopili, že pokoení Horských je smrti horší. Najednou vedle Oldry

nkdo

—

vykikl: Hejá, strýc Mikšík!

Když otevely

se

okované dvée, njaký mladík letl k šipka

.

.

.

nmu

jako

(Str. 233.)

ISa

NA 2I2KOVÉ VALtCNM VOZE.

231

Ohlédl se a poznal bývalého zbrojnoše Mikšc, zvaného

Rameno, jehož povídání o svt, o ritíích, o vojnácli tak rád poslouchával! Kleel tu bez mee, bez káp, v trabantském

pán nivkových. Mikšík pozvedl osivlou nechápav hledl na Sulíka, jenž k nmu spchal

kabátci barev

hlavu a s

úsmvem

na

rtu,

nepoznával

jej,

hoch

hrub

Teprve po chvíli upamatoval se a vykikl: Tof tof na mou vru

— — A co otec? Živ-li? — Tvj otec dávno na pravd .

.

ne, horníci

mladý

.

mu

lovk

.

.

.

.

neublížili, byl

umít mže,

boží,

.

.

zmužnl.

vyrostl,

Sulík.

chlape

r»ilá

už starý, neduživý a víš,

starý musí. Tak, tak

dodal, když postehl zlovstný blesk v

je to

.

.

.

íká

Ne, se,

— rychle

Sulíkov oku.

—

Otec

umel a já cht necht musel obléci trabantský kabát Divkv, potebovali žoldnée, donutili mne, víš, nežertovali, tvrdí k nám byli odjakživa. Sršat krutí. Poruili a šel jsem. Ale neti

mluvme o tom. Tys tedy S Husity.

s

Husity pijel ?

— — asto jsem na tebe myslil, Sulíku. Kde kterak se vede. A kde onen hoch, který tehda — — Vždy vedle Oldra Kolce, mj pán a nebo jeho zbrojnošem jsem nyní. Víš? — Ach, jak vyrostl! Jako dub v A tedy zbrojnošem jsi,

ti

je

stojí!

z

velitel,

lese!

Dobré povolání, estná služba, vru, není na svt nad zbrojnoše, le že by se lovk rytíem narodil. Važ si, važ služby, chlape, važ si jí, radím! Nu, hle, jak se osud toí. Pan z Kolce Probh, zapomenul jsem to jméno úpln a nyní mi nco pipomíná. Stál jsem onehdy stráží u vzí. Z Kolce, pravils? Njaký pan z Kolce ml být onehdy v Hoe popraven, už mistr ležení chystal, avšak onen rytí ochoel, proto odložili popravu a nyní v Divkov paláci sedí, v tom novém, víš-Ii, ve sklep. Je starý, nemocný a opravdu ... po jsi?

.

.

.

Kolci se píše.

— Vidls jej? — Nikoli, avšak

nm

slyšel jsem o od jiných. Oldra už neposlouchal. Zajiskilo se mu ped zrakem. Vzkikl na Sulíka, oba vyskoili na kon a tryskem ujíždli podél kleícího zástupu k Hoe. Oba kon bodali jako šílenci .

.

J-

232

F-

KARAS:

XXX. Zlomená pouta.

mst

mohl by z Kolce ani ve snách nenapadlo, že ve snad upadnout v zásadu, že dva lidé neubránili by se, kdyby zle bylo. A kdo ví, zda havíi, tam venku pokorní, tady vlích zub neukážou! Sulík v trysku zakikl: Hejá, mli jsme zavolat jízdnou rotu Machovcovu, stála nedaleko a ráda by pomohla.

Oldrovi

— — — —

Rotu

.

.

.

na?

Aby pomohla, kdyby

zle bylo.

Nebude! Horští se neodváží! A kdyby, sám bych jich pošavloval dva mandele. Necítím se hnvem a bda iim, jestli mi cestu zastoupí! Rozdupali bychom je, smetli jako pouhé

ervy

—

Sulík pokril rameny, ale

pomlel

už.

Oldra z Kolce vrazil do brány, strážných nedbaje, vtrhl prudce jako vichice a strážní neodvážili se ho zastavit, na myslili, že s njakou hrub dležitou zprávou pijíždí, nebo s rozkazem pán konšel a pedních nákladník. Oldra letl ulicemi liduprázdnými, smutnými, brzo nalezl nedostavný palác a když uhodil na podšené trabanty mincmistrovy, kteí tu zbyh, ochotn oteveli, vydali mu otce

n

Divkv

tém

i

ostatní

vzn

ubožce. Nejstarší z trabant vzal

klíe,

vedl

Oldru dol, k smrtným celám. Panic kvapil, jen letl po schodech a trabant, Nmec ryšlavý, divil se takovému spchu, nevdl, že to syn pro otce si jde. Ale poslechl, nebo nyní bylo lépe neptat se po niem, plnit obdržený rozkaz. Dole bylo hrub dusno, vlhký vzduch nenalezl otvoru, kterým by mohl uniknout. Odplivl a zabruel: V takovém brlohu vznit pasované lidi! Pan Divek poruil nesmle ekl trabant. Já vím, že Mikeš Divoký. Aby sám až do smrti v takovém brlohu sedl! Bodej ho! Bodej híz ho lámal, šelmu šelmovskou Pan nevdl, co se dje ve mst, co v kraji, nebo nikdo nic nepovdl o dobytí Brodu, o pokoení Kolína, áslavi, Nymburka, o strachu, který Horu drtí jako

— — —

—

.

vzm

.

Tma

.

NA 212KOVE VÁLENÉM VOZE.

233

mlýnský žernov obilí. Proto byl hrub pekvapen, když na síce v neobvyklou hodinu ozvaly se kroky, zainely mee, ostruhy, když otevely se okované dvée a njaký mladík letl k nmu jako šipka. Pan Tma Oldru nepoznal, panic za ten as hrub urostl, tvá zhndla, zdrsnla slunením úpalem divokými vtry a v losím kabátci, s tžkým šaršounem po boku, v kapalínu s mosazným, dlouhým nánosníkem a v rudých i

škorních, byl Oldra spíše

njakému žoldnéi podoben,

nežli

irytískérnu dítti, ale když starý pohledl bysteji, postehl

rodinný rys a zvolal:

— možno! Oldra! — Ano. Já! ote! — Oldro tys tedy Je-li

Já,

.

.

.

.

.

.

tys živ

... A starý náhle

omdléval radostí. Rytí, jejž ani hrozbami, ani hladem nebylo lze zdolat, radostí byl poražen jako bleskem a trvalo dlouho, nežli se vzpamatoval. Pak ovšem Oldra vyvedl jej nahoru, na zdravý vzduch, houkl na trabanty, aby vína donesli a toho nejlepšího, co ve sklep leží a hle, pacholci ochotn poskoili, jakoby jim sám pan Divek rozkazy udílel. Pohnal je strach ped Husity, slýchali, že hned šaršouny po hlavách tepou. zapotácel

se,

—

radostí Pan Tma vínem trochu síly vzpružil, ostatn odpovdem nebylo okával vihled a nyní otázkám i

—

Naped

konce.

Oldra, jehož starý pán tak dlouho za mrtvého

považoval, musel ten

as

i

zevrubn povdt, kde

byl,

co dlal po celý

oí vstoupily, v Kouimi lapili,

a starému pohnutím nejednou slzy do

když Oldra povdl, kterak jej zlostní horníci na smrt vlekli, kterak jim v Hoe unikl a kterak hoch, jenž vedle

Tma

stojí,

ped

z Kolce nedbal, že

potupou

urozenému

i

jej

onen dobrý A pan

smrtí zachránil.

nesluší se objímati neuro-

vdn

ruce mu tiskl a objal laké zeného; objal Sulíka a Mikšíka, zvaného Rameno, když starý zbrojnoš, zvdav, co se Divkov, pišel sem rovnou od Sedlce asi dje v Rozplakal se starý Mikšík a plakal vladyka, jenž s panem v lochu byl sedl, nikdo nestydl se za pohnutí, za ty slzy. A pak zaznly výkiky údivu, když Oldra povdl, kterak se tu se Sulíkem dostal mezi sedláky, kteí mu o zhubení Kolce

dom i

Tmou

.

.

.

234

J-

F-

KARAS:

vyprávli, kterak s nimi putoval na Tábor a jak 2ižkovi propro eskou zemi snad nejtžší. chvíli, pro kalich

spl ve

—

i

—

To

jakoby lovk letopisy Trojánské etl! onen mladý vladyka, jenž byl vznn tu spolu s panem

— —

Ba, kronika to divná

zvolal

Tmou.

—

pan ze Šelmberka neprožil píhod napínavjších, dodal Mikšík Rameno. akoli skorém celý svt projel

A sám

—

—

Hoši a už tak se vyznamenali! Oldru tšila pochvala a ochotn vyprávl, kterak

s

panem

z Náhody otce hledal ve Slezsku. Povdl i o souboji Frauenštirny, s ramenatými, tvrdými Nmci, pochlubil se, že rytíské stupky vyplatili, že jim na vlastní kži vepsali

Prakou s

nauení o

Ceších. Starý pan

Tma pak

obšírn hovoil o svých

útrapách na Šarfštajn, o hrzách hladomorny. Panic Oldra pst zatínal a zuby skípl, hrozil, že hned vyjede s houfcem lidí a onoho Šarfštajna, lotra zvyjedného, poseká, že jej nauí, ale otec

—

poal

Není

zbojníka.

jej

asu

mírnit:

myslit nyní na vlastní

Také jsem pomstu

kivdy

a na lecjakého

sliboval, ale nyní vím, že

naped

ha vlast musí lovk myslit a pak teprve na sebe, na osobní kivdy. Otina pedevším a zákon Pán! Obého nutno stežit horliv, bránit proti všem, jako bratr Žižka iní! Zanech slibování, hochu, však vím, že i na onoho lotra Šarfštajna dojde kdysi, jako trhlo na vychytralého Divka a na Horské. Každému hrají chvilku a zlý vždycky nalezne svého mistra, ani se

—

nenadje.

—

vykikl Mikšík Rameno. A hned povdl, Tak, tak! že smlouva mezi Horskými a kališníky je zpeetna dokonale, že mluvil k lidu onen vysoký, bradatý knz husitský, onen Jan Želivský a mluvil prudce, vášniv, vyítav, zdálo se, že boue zvedne se, že krev potee, všechny kivdy Horským vyetl, všechno to muení nevinných knží, sedlák, žen dtí, káral je oste, hnviv, kiel že ani Sodomští a Qomorrští více nehešili proti zákonu Pán a že mor na takové msto, ohe Ale pak Horští znovu prosili ped s nebe, síra tekutá celou obcí, znovu ruce spínali a pijati jsou na milost podle slov kteí Písma, jen ást hradeb musí poboit a ti z i

.

.

.

mšan,

NA 212KOVÉ VÁLENÉM VOZE.

235

nechtjí se dosud s kalichem spátcht, musí v ureném vyprodati se a opustit msto. Pobhnou do Nmec!

Potšilo

— —

to.

ase

Mladý vladyka vzkikl:

Herež, nebudou se už vypínat!

Nebudou

Tma

A pan

meem ohnm i

z Kolce

zemi hrozit!

uvážliv dodal:

— Nuže, všechno bsnní marné bylo, my obdrželi. Národ Nmci nepovalí a kalich nepemohou. — Nedopustíme, aby pemohli! jejich

vrch

Porážka Horských, sršatc rohatých, zlých, rozradostnila všechna eská srdce. Vydali msto bez boje tof horší, nežli na kdyby v poli byli pemoženi! Cechové, pozorujíce, že východ moc Zikmundova rozplynula se jako sníh na slunci, nabyli nové odvahy a srdce nepátel velmi poklesla. Nejeden z pán korouhevních poal obracet po vtru. Sám císa Zikmund Vrolomec ani ve Znojm už necítil se dost bezpeným, nebo doslechl, že sám 2ižka táhne s rotami za Pražany, za Orebci a že prý všichni obrátí se k moravským hranicím. Zikmund zoufale volal rakouského vévodu Albrechta, aby pomohl, aby pišel se svými knechty. Také na Morav už siln kvasilo a u vsi Nedakunic, nu ece Morav, vyvstával nový Tábor.

—

i

Tam knz Bedich Tomáš

ze Strážnice.

z Vyzovic.

Hašek z Ostrova. Sezima Zajíma na Znojemsku. Václav ze Strážnice, z rodu proslavených pán z Krava. A co jiných pán, rytí, zeman, co vsí! Zde Pernštýnové, kteí na západní

Morav

úady

tam

zastávali,

dost veliké statky drželi a znamenité

Kunštátští,

rozvtvení po celé Morav,

me

tasit na KiLomnití, jihlavští, brnnští, žáky a tepat spolek nmeckých mst. Nmci olomoutí chví se, kdykoli pomyslí na budoucnost, sám biskuna pec Jan Železný chvílemi váhá ... A ohe peskoil Horní zemi uherskou, mezi bodrý slovácký lid, pod hole a hory, obklopující ddinky slovanského jazyka. I tam už slyšet o kalichu, o istém slov božím ... Na Tšínsku první

všichni kalich milují a jsou hotovi

i

236

J.

Vlkové i

Z

srdce

.

.

KARAS:

Dobré Zemice pidávají

Ohe

druzí.

F.

letí

od

hranic k

se k Husitm a za nimi hranicím a zapaluje eská

.

Tma

v Hoe asi týden, odpoíval, sednout na kon. Oldra zstal s ním a asto hovoili o budoucnosti. Starý chtl k Žižkovi, povdl, že nyní Kolce znovu budovat nemíní, v tch zmatcích nic plátno, teba pokat, až po dnech boulivých ukáže se opt slunce pokoje, zavládne bezpenost landfrýdu. Zatím chtl vlasti pro-

Pan

z Kolce zdržel se

nebo dosud nemohl

meem

spt, lesk milého kalicha bránit a mladý jej nesrážel, nebo také více po dobrodružstvích války toužil, nežli po klidném sedni kdesi v ddin, stranou všeho ruchu, u vel a štp koleských Starý, otužilý rytí vihled okával a po týdnu odpoinku prohlásil, že už déle tu nevydrží, marno, krev nedá pokoje, že tedy pojede ... A jel, s ním bývalý zbrojnoš Šelmberkv, Mikšík Rameno, jenž na stará kolena chtl ješt okusit dobrodružství, a panic Oldra se Sulíkem, vrným druhem. Poasí bylo nádherné, opravdu jarní, stromy rozkvétaly v sadech, nkteré už odkvetly. A luka jediný koberec, les jedna vn, jedna radost. Jaro eské zem ráji podobá se a tehda bylo obzvláš pkné, vzduch sama svžest, slunce píjemn hálo, kam oko dohlédlo, všude veselo Po silnici, jako had kroutící se nahoru, po šlupcích a stráních, do Železných Hor, valil se Tábor. Vozy, už hrub etné, hmly jako ohlas boue, kuté etzy a kocúry inely, vozotajové pokikovali na kon, nebo hlun vykládali o dívjších výpravách. Nikdo už byl by nepoznal bývalý Tábor, onu hrstku voz od Sudome. A pece byla základem nynjší veliké moci Žižkovy, poátkem nepemožitelné hradby národa Daleko za Táborem klusali tyi jezdcové, kteí i kalicha biem. Dva staí, šediví, rytí své kon pobízeli ostruhou v kapalínu stíbrnými zmrzlíky pokládaném a jeho zbrojnoš* jako lou seschlý, hrub divili se všemu, co vidli: nesetným vozm, puškám, hustým adám cepník, ubírajících se ped už dosáhli vrcholu horského sedla i za vozy a práatm, kteí a odpoívali pod nevysokým, holým chlumem. Staí oi poulili, jeden nic takového nevidl u Píbenic a druhý na potulkách s panem Šelmberkem. .

.

.

.

.

.

.

i

.

.

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

PG 5038 K426N3

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

Karas, Josef František Na Zizkove váleném voze

WM