Etické problémy v cestovním ruchu související s kulturními odlišnostmi turistů a možnosti jejich předcházení Bakalářská práce
Veronika Feiglová
Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. katedra cestovního ruchu Studijní obor: Management destinace cestovního ruchu Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Monika Klímová Datum odevzdání bakalářské práce: 2014-‐06-‐12 Datum obhajoby bakalářské práce: E-‐mail:
[email protected] Praha 2014
Bachelor's Dissertation
Ethical Issues in Tourism associated with the Cultural Differences of Tourists and Recommendations for Prevention.
Veronika Feiglová
The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Travel and Tourism Studies Major: Tourism Destination Management Thesis Advisor: Mgr. Monika Klímová Date of Submission: 2014-‐06-‐12 Date of Thesis Defense: E-‐mail:
[email protected] Prague 2014
Čestné prohlášení P r o h l a š u j i , že jsem bakalářskou práci na téma Etické problémy v cestovním ruchu související s kulturními odlišnostmi turistů a možnosti jejich předcházení zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s § 47b zákona č. 552/2005 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o. ……………………………… jméno a příjmení autora V Praze dne 12. června 2014
Tímto bych chtěla moc poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Monice Klímové, za odborné vedení, za její rady a připomínky, které mi při zpracovávání byly velkým přínosem a především za její trpělivost.
Abstrakt FEIGLOVÁ, Veronika. Etické problémy v cestovním ruchu související s kulturními odlišnostmi turistů a možnosti jejich předcházení. [Bakalářská práce] Vysoká škola hotelová. Praha : 2014. 50 stran. Bakalářská práce zkoumá etické problémy v cestovním ruchu související s kulturními odlišnostmi u židovské kultury a možnosti jejich předcházení. Hlavním cílem je analyzovat a následně zjistit rozdíly ve znalostech o kultuře židovství u studentů vysokých škol z oboru cestovního ruchu, hotelnictví, gastronomie a jiných příbuzných oborů, tedy budoucích pracovníků v tomto odvětví. Práce je rozdělena do tří částí. V první (teoreticko-‐metodologické) části se zabývám a definuji pojmy jako kultura, etika a etiketa, jelikož velmi úzce souvisí s tématem práce. V druhé (analytické) části popisuji židovskou kulturu, přičemž se zaměřuji především na jejich zvyky a tradice. Dále analyzuji nabídku služeb cestovního ruchu v České republice, pro kulturně odlišné turisty, v tomto případě pro židovskou klientelu. V této části také vyhodnocuji svůj primární výzkum, pro který jsem použila metodu dotazníkového šetření. Tímto výzkumem jsem se snažila zjistit informace o znalostech židovské kultury a zkušenostech s ní především v oblasti cestovního ruchu. Cílovou skupinou dotazníkového šetření se stali studenti Vysoké školy hotelové a dalších vysokých škol se stejným zaměřením. V poslední (návrhové) části se snažím navrhnout vlastní řešení problematiky spojené s kulturními odlišnostmi turistů na území České republiky v oblasti cestovního ruchu. Klíčová slova: cestovní ruch, etika, etiketa, interkulturalismus, kultura, kulturní odlišnosti, židovství
Abstract FEIGLOVÁ, Veronika. Ethical Issues in Tourism associated with the Cultural Differences of Tourists and Recommendations for Prevention.(A bachelor thesis). The Institute of Hospitality Management in Prague 2014. 50 pages. The bachelor thesis focuses on ethical problems in tourism linked to cultural differences in Jewish culture and their prevention. The main objective is to analyze the level of awareness of the Jewish culture between university students studying in tourism, hospitality, hotel management, gastronomy and other related study programs – therefore future professional in this industry. The thesis is divided into three parts. In the first (theoretically -‐ methodological) one are defined the concepts of culture, ethics and etiquette as they are closely related to the study. In the second (analytical) part is described the Jewish culture with particaular focus on its customs and traditions. Futher on I analyse the range of available tourist services for tourists with a different cultural background in the Czech Republic, particularlly the Jewish clientelle. In this part I also evaluate my primary research carried out through survey questionnaires. The aim of this research was to map the level of knowledge of the Jewish culture and experience with it, mainly in the tourism industry. The target group ofthe survey were students of The Institute of Hospitality Management in Prague and other institutes and universties with the same study focus. In the last (proposal) section I am proposing my own solution to the issues connected to cultural differences in tourism in the Czech Republic. Key words: cultural differences, culture, ethics, etiquette, interculturalism, Judaism, Tourism
Obsah Seznam schémat, tabulek a grafů Seznam zkratek Úvod
12
1 Teoreticko-‐metodologická část
14
1.1 Kultura
14
1.1.2 Vývoj kultury
15
1.1.3 Typologie kultury
17
1.2 Světové kultury podle Huntingtona
18
1.3 Multikulturalismus a interkulturalismus
19
1.4 Kultura a cestovní ruch
19
1.5 Etika
20
1.5.1 Rozdělení etiky
21
1.6 Etika a cestovní ruch
22
1.6.1 Etický kodex
22
1.6.2 Etický kodex cestovního ruchu
23
1.7 Etika a kultura
23
1.8 Etiketa
24
2 Analytická část
25
2.1 Židovství
25
2.1.1 Historie judaismu
25
2.1.2 Základní principy
27
2.1.3 Židovská identita
27
2.1.4 Zastoupení judaismu ve světě
28
2.1.5 Tradice a zvyky
30
2.1.6 Stravovací zvyklosti
33
1.1.7 Židovské svátky Šabat a Pesach a jejich vliv na poskytování služeb
37
2.2 Příjezdový cestovní ruch s tématikou židovství
38
2.3 Analýza nabídky cestovních kanceláří v České republice, Izraeli a USA
39
2.4 Návyky různých směrů judaismu
41
2.5 Etické problémy v cestovním ruchu související s kulturní odlišností u židovské populace
43
2.5.1 Metodologie výzkumu
43
2.5.2 Vyhodnocení dotazníkového šetření
44
3 Návrhová část
57
Závěr
60
Literatura
62
Příloha 1
65
Seznam ilustrací Schéma 1: Kurz projektu ,,Interkulturní vzdělávání” Seznam tabulek Tabulka 1: Číselné a procentuální vyjádření v prvních deseti zemích světa s nejvyšším zastoupením židovské populace Tabulka 2: Příjezdový cestovní ruch s tématikou židovství 2012 Tabulka 3: Vybrané cestovní kanceláře České republiky, Izraele a USA, zaměřující se na židovskou klientelu Tabulka 4: Místa v České republice nabízená vybranými cestovními kancelářemi České republiky, Izraele a USA Tabulka 5: Návyky ortodoxních, konzervativních a reformních židů Seznam grafů Graf 1: Jakého jste pohlaví? Graf 2: Jste studentem/studentkou? Graf 3: Jaký je Váš obor studia? Graf 4: V jakém oboru chcete pracovat? Graf 5: Jaké ze tří uvedených mas mají židé přísně zakázané ke konzumaci? Graf 6: Jedním ze základních principů košer stravování u židů je: Graf 7: Jak se tento systém košer stravování nazývá? Graf 8: Šabat pro židy znamená: Graf 9: Co podle Vás je nejčastější motivací účasti na cestovním ruchu u židovských turistů v ČR? Graf 10: Je podle Vás u konzervativních židů vyžadována košer strava? Graf 11: Máte nějakou zkušenost s židovskou kulturou? Graf 12: Jaký je Váš vztah k židovské komunitě? Graf 13: Setkali jste se někdy s projevy antisemitismu vůči židovským turistům na území České republiky? Graf 14: Setkali jste se někdy s projevy antisemitismu vůči židovským turistům mimo území České republiky?
Graf 15: Jaké máte zkušenosti s ubytovacími a stravovacími zařízeními na území České republiky? Graf 16: Víte o nějakém zařízení (restaurace, hotel, cestovní kancelář…) v České republice specializovaném na židovskou klientelu? Graf 17: Může podle Vás běžné ubytovací, nebo stravovací zařízení (bez specializace na židovskou klientelu) na území České republiky uspokojit přání a potřeby židovských turistů? Graf 18: Setkali jste se někdy s neetickým jednáním v ubytovacím či stravovacím zařízení na území České republiky, ze strany personálu vůči kulturně odlišným turistům? Graf 19: Setkali jste se někdy s neetickým jednáním v ubytovacím či stravovacím zařízení mimo území České republiky, ze strany personálu vůči kulturně odlišným turistům? Graf 20: Jak byste celkově zhodnotili nabízený servis služeb pro kulturně odlišné turisty na území České republiky?
Seznam zkratek UNWTO
Světová organizace cestovního ruchu
CR
Cestovní ruch
ČR
Česká republika
Úvod Tématem mé bakalářské práce jsou etické problémy v cestovním ruchu spojené s kulturními odlišnostmi turistů a možnosti jejich předcházení. Konkrétně se ve své práci budu věnovat kultuře židovské. Na téma jsem se rozhodla pohlížet především z hlediska náboženství, svátků, tradic a zvyklostí, což jsou základní principy hodnotového paradigmatu u židovské kultury a také protože si myslím, že právě zde vznikají nejzávažnější etické a interkulturní problémy v cestovním ruchu. V dnešním globalizovaném světě se neustále setkáváme s rozdílnými kulturami. Otázka multikulturnosti se v dnešní době stává velmi aktuální, jelikož ve světě dochází k neustálému setkávání těchto kultur, tudíž je vyžadováno jejich vzájemné porozumnění. Především pro obory jako je hotelnictví, turismus nebo mezinárodní obchod je velmi důležité a dokonce nezbytné tyto interkulturní odlišnosti znát. I přesto, že dochází k neustálé modernizaci a globalizačním procesům, které mají tendenci unifikovat odlišné kultury, každá ze světových kultur se tomuto sjednocování brání a snaží se hájit svou jedinečnost a vzácnost. Tato jedinečnost je spjatá především s tradicemi, zvyky a náboženstvím. U židovské kultury je potom hájení této jedinečnosti velmi silné. Hlavním cílem práce je analyzovat a následně zjistit rozdíly ve znalostech židovské kultury a možných etických problémů v cestovním ruchu vyplývajících z kulturních odlišností.Rozdíly ve znalostech budu zjišťovat u studentů vysokých škol z oboru cestovního ruchu, hotelnictví, gastronomie a jiných příbuzných oborů, tedy budoucích pracovníků v tomto odvětví.Dále budu analyzovat nabídku služeb cestovního ruchu pro židovskou klientelu, na území České republiky. Mimo jiné je potřeba definovat pojem kultura, rozdělit jednotlivé světové kultury, charakterizovat funkci etiky a etikety v odvětví cestovního ruchu a hotelnictví a především vymezit problematiku spojenou s kulturními odlišnostmi turistů.
12
Pro dosažení cíle práce si stanovuji tyto hypotézy: 1. Česká republika nemá dostatečnou nabídku služeb a produktů, aby uspokojila ultraortodoxní židovskou klientelu a to může být příčinou etických střetů. 2. Budoucí pracovníci v cestovním ruchu, hotelnictví, gastronomii a jiných příbuzných oborechmají průměrné znalosti v oblasti kulturních odlišností židovských turistů. 3. Většina budoucích pracovníku v cestovním ruchu, hotelovém průmyslu, gastronomii a příbuzných oborech má zkušenost s neetickým jednáním vůči kulturně odlišným turistům na území České republiky. Má práce bude rozdělena do tří částí. V první teoreticko-‐metodologické části vymezím pojmy jako kultura, etika, etický kodex cestovního ruchu, nebo multikulturalismus a interkulturalismus. Druhá část, analytická, se bude zabývat analýzou primárních a sekundárních zdrojů. Pro získání primárních dat použiju metodologii dotazníkového šetření. Jako sekundární zdroje použiju statistické údaje a analýzy týkající se danného tématu. V poslední části, návrhové, se budu snažit navrhnout vlastní řešení této problematiky. Dále ve své práci použiju další metodologii jako rešerši a komparaci.
13
1 Teoreticko-‐metodologická část
1.1 Kultura Pojem kultura je možno vnímat z několika hledisek a každý člověk si pod tímto pojmem může představit odlišné věci. Většina lidí vnímá kulturu jako určitý styl života. Pod pojmem kulturní človek si potom představí člověka vzdělaného, sečtělého, který rád chodí do divadla, nebo na koncerty vážné hudby a má vytříbené chování. Kultura ale znamená něco víc a v oblasti cestovního ruchu je její vnímání nezbytné. Sokol ve svém slovníku uvádí, že kultura je „ (z lat. colere, pěstovat) 1. pův. to, co je třeba pěstovat (odtud např. k. vína nebo určité bakterie); 2. souhrn dovedností, zvyků, životních norem, myšlenek a děl, který se v rámci určité společnosti pěstuje a předává učením (hmotná a nehmotná kultura); 3. lidská skupina, charakterizovaná společnou k. (např. k. únětická).”(2007, s. 331) Logicky je tedy kultura něčím, co utvořil člověk a bez něj kultura nemůže existovat. Každá kultura má tzv. Hodnotové paradigma, které samotnou kulturu vytváří. „Tato hodnotová struktura (hodnotové paradigma) je tvořena základními ideovými principy, podle nichž příslušné společenství žije a které si vytvořilo jako odpovědi na základní otázky své existence, v boji za své biologické i kulturní přežití.” (Lehmanová a kol., 2000, s. 6) V podstatě jde o chápání vztahu k přírodě, podstaty člověka, dobra a zla, ztvárnění boha apod. Toto paradigma je identifikačním vzorcem každé kultury a spolu s kulturou se neustále mění a vyvíjí. Je jedinečné a nemůže být pochopeno jinou kulturou. Podle českého sociologa Miloslava Petruska se kultura dělí na materiální, duchovní a normativní kulturu. Kulturou materiální jsou myšleny prostředky, podměty a nástroje, tedy vše co potřebujeme ke každodennímu životu. Duchovní kulturou se rozumí umění, filozofie, náboženství, věda, hudba, etika nebo literatura. Duchovní kultura je považována za nejdůležitější. Právo, tradice, zvyky, školy, organizace nebo zásady chování potom patří do kultury normativní. (1997) Podle holandského vědce Geerta Hofstedeho je kultura systém společně sdílených hodnot. Definuje ji jako ,,kolektivní programování mysli odlišující členy jedné skupiny nebo kategorie lidí od jiných”. (1981)
14
Ve Výkladovém slovníku cestovního ruchu od Josefa Zelenky a Martiny Páskové je kultura definována jako „(…) bytostně lidská reflexe vlastního bytí a jeho interakce s okolním světem, jeho antropogenními a přírodními aspekty v kontextu světového vývoje i lidské historie.” (2012, s. 290) Kultura je ale chápána především jako společenství lidí, žijících na stejném geografickém území, majících stejný jazyk, společnou historii, náboženství a spoustu dalších společných znaků.
1.1.2 Vývoj kultury Antropologický slovník Jaroslava Maliny a kolektivu definuje kulturu a její vývoj velmi obsáhle. Etymologický původ pojmu kultura se vztahuje již k antickému starověku a byl spojován s latinským pojmem agri cultura, což znamenalo obdělávání zemědělské půdy. Později římský filozof Marcus Tullius Cicero přišel s ideou kultury jako charakteristiky lidské vzdělanosti, nazval tehdy filozofii kulturou ducha. Tímto pojetím kultury oddělil ty, kteří prostřednictvím filozofie rozvíjeli své rozumové schopnosti od ostatních, kteří zůstávali ve filozofické nevědomosti. Již tehdy byla kultura chápána jako hodnotící pojem vázající se na osobnost každého jedince, jelikož se díky ní člověk povznášel k vyšší formě sociální a individuální identity. Také je zřejmé, že pojetí kultury, jako kultivace přírody (agri cultura) a kultivace člověka (cultura animi) již od počátku jednoznačně označovalo aktivní lidskou činnost. (2009. [online]. [cit. 2014-‐01-‐12]) Ve středověku má kultura silně náboženský obsah. V některých křesťanských dílech dokonce nahrazuje pojem uctívání. S renesancí a humanismem následně přišlo i nové vnímání pojmu kultura. Člověk je v tomto období vnímán jako tvůrce kultury a jejím prostřednictvím překračuje kruh svých existenčních potencionalit. Přelomem v pojetí kultury je idea Samuela von Pufendorfa, který definoval kulturu v důsledné kontrapozici k přírodě a tím silně ovlivnil její osvícenské pojetí. Pufendorf kladl velký důraz na sociální aspekt kultury. Také do pojmu kultura zařadil veškeré lidské výtvory, společenské instituce, jazyk, vědu, morálku, odívání nebo bydlení. V období osvícenství je kultura považována jednoznačně za sféru lidské existence stojící v protikladu k přírodě. V tomto vnímání kultury dále pokračovali němečtí badatelé jako Karl Franz von Irwing a Johann Christoph Adelun, který definoval kulturu jako třídu pozitivních hodnot. (Malina, 2009. [online])
15
Johann Gottfried von Herder pokládá ve svém díle Ideen zur Philosophie der Geschichte der Menschheit (Myšlenky k filozofii dějin lidstva, 1784–1791, česky: Vývoj lidskosti. Praha: Laichter, 1941) předpoklady k překonání osvícenské koncepce kultury. Podle něj v existenčním boji člověka dochází k nahrazování fyzických nedostatků právě kulturou, jako specifickým nástrojem přizpůsobení se k prostředí. Kulturu považoval za všeobecný atribut sociálního soužití všech národů světa, odmítal tedy teorii o nekulturních národech. Herderovo pojetí kultury bylo všeobecně považováno za vyvrcholení teorií kultury, které slučují, jak filozofickou, tak speciálně vědní charakteristiku pojmu kultura. Následně ale docházelo k neustálému odchylování těchto dvou charakteristik pojmu kultura, a proto bylo potřeba kulturu vnímat ve dvou souběžných liniích. (Malina, 2009. [online]) První linie představuje pojetí kultury z filozofického pohledu. Nejdůležitějšími představiteli byli Immanuel Kant, Georg Wilhelm Friedrich Hegel nebo Wilhelm Dilthey. Kultura byla vnímána jako charakteristika pozitivních hodnot, přispívajících k humanizaci člověka. Kant vidí, jako hlavní cíl kulturního lidského vývoje především zrození mravně dokonalé bytosti. Ontologický význam pojmu kultura dal Friedrich Hegel. Kultura podle jeho názoru slouží k vyjádření celku lidského světa a považuje ji za výsledek a určitý stupeň vývoje absolutního ducha, sebepoznání a sebeuskutečnění, probíhající formou lidského poznávání. Německý fizolof a historik Wilhelm Dylthey vyčlenil tzv. systémy kultury, které tvořily prvky jako jazyk, morálka, umění, náboženství a věda. Pojem kultura byl v německé filozofii ustálen na přelomu 19. a 20. století, navržením vybudování „vědy o kultuře“ novokantovským filozofem Heindrichem Rickertem. Pojem kultura je tedy nedílnou součástí filozofického myšlení a setkáváme se s ním ve více směrech a odvětvích, jako je existencialismus, realismus, filozofická antropologie, nebo personalismus. (Malina, 2009. [online]) Druhá linie vývoje pojmu kultura se utvářela především v oblasti rodících se speciálních disciplín jako antropologie, etnografie, sociologie, nebo psychologie. Za zrozením moderního antropologického pojetí kultury stojí německý historik, etnolog a archeolog Gustav Friedrich Klemm. Pojem kultura používal ke studiu zvyků, obyčejů, znalostí a dovedností různých společenství. Předpokladem antropologického pojetí je existence
16
mnoha specifických kultur, které příslušejí různým společenstvím. (Malina, 2009. [online]. [cit. 2014-‐01-‐12]) Britský antropolog Edward Burnett Tylor definoval kulturu jako „(…) komplexní celek, který zahrnuje poznání, víru, umění, právo, morálku, zvyky a všechny ostatní schopnosti a obyčeje, jež si člověk osvojil jako člen společnosti“. (Malina, 2009. [online]. [cit. 2014-‐01-‐ 12].) Byl tímto považován za tvůrce moderní globální definice kultury. O unifikaci definicí pojmu kultura se v roce 1952 snažili američtí atropologové Alfred Louis Kroeber a Clyde Kay Maben. Zkoumali přes 150 definic a dospěli k názoru, že: „(...) kultura je produkt, je historická, zahrnuje ideje, vzory a hodnoty, je selektivní, lze se jí učit, je založena na symbolech a abstrahována z chování a produktů chování.“ (Malina, 2009. [online]. [cit. 2014-‐01-‐12].) Německý badatel Klaus P. Hansen zase na základě analýzy pojmu kultura vyvodil, že v běžné komunikaci existují čtyři základní významy kultury. Za prvé souvisí s kreativností a uměním (divadlo, film, hudba, literatura, výtvarné umění). Za druhé vypovídá o stylu života. Nekulturním člověkem je člověk nevzdělaný, bez vkusu a správného chování. Třetí pojetí kultury je na základě vymezení určité skupiny lidí se stejnými zvyky a vlastnostmi. Tím jsou myšleny různé národnosti, etniky a náboženství. Čtvrtým, tedy posledním významem slova kultura je kultura, jako výsledek pěstitelské činnosti. S tímto pojmem se setkáme především ve sféře zemědělství, medicíny nebo biologie. (Malina, 2009. [online]. [cit. 2014-‐01-‐12])
1.1.3 Typologie kultury Kultura je zkoumána z různých pohledů, na třech základních úrovních. Na první úrovni je zkoumána kultura z univerzálního hlediska. Zkoumá zejména hranice vztahu mezi biologickými formami života a lidskou činností. Předmětem zkoumání je generická kultura, kterou se Homo sapiens liší od ostatních subhumánních bytostí. V druhé rovině není kultura zkoumána obecně, ale představuje zkoumání kultury na úrovni kultur a subkultur. Zkoumají se zde sociokulturní systémy, identifikovatelné v čase a prostoru. Hlavní myšlenkou je jedinečnost a unikátnost každé kultury ve svém uskupení norem, idejí, modelů, institucí a kulturních vzorů. Jako předmět výzkumu zde vystupuje, jak
17
kulturní dynamika tak i kulturní morfologie a procesy, akulturace apod. Na třetí rovině je kultura zkoumána v jejím vztahu k osobnosti. Předmětem analýzy je jednotlivec, který je považován jak za tvůrce kultury, tak za její produkt. Nejvíce je na této rovině pozorována socializace a enkulturace, jejichž prostřednictvím dochází k tvorbě modální osobnosti a interiorizaci kulturních vzorců. (Malina, 2009. [online]. [cit. 2014-‐01-‐12]) Z hlediska vnímání kultury rozlišujeme její tři základní pojetí. Axiologické pojetí je považováno za tradiční. Tato koncepce pojetí kultury je silně hodnotící. Kultura je vnímána jako něco, co se učíme během života, není tedy vrozená. Jedná se o soubor pouze pozitivních hodnot, přispívajících k humanizaci člověka a rozvoji lidské společnosti. V opozici stojí globální antropologické pojetí, které není hodnotící a zahrnuje do kultury jak pozitivní, tak i neutrální a negativní hodnoty. Kultura je popisována, jako něco nezbytného, co potřebujeme k životu, narozdíl od pojetí axiologického, které kulturu považuje za nadstavbu, za něco k životu nepotřebného. Posledním pojetím je pojetí redukcionistické, které zahrnuje více přístupů. Stěžejní pro toto pojetí je fakt, že kultura je něco co vytvořil člověk. Za kulturu tedy nemůžeme považovat přírodu. (Malina, 2009. [online]. [cit. 2014-‐01-‐12])
1.2 Světové kultury podle Huntingtona Samuel Huntington rozděluje kultury na západní, ortodoxní pravoslavnou, arabsko-‐ islámskou, buddhistickou, konfuciánskou, japonskou, africkou a latinskoamerickou kulturu. Nejrozšířenější kulturou je kultura západní, která je nejvíce zastoupena kulturou evropskou. Ortodoxní pravoslavná kultura se nejvíce vyskytuje v Řecku, Ruské federaci, Makedonii nebo v Bulharsku. Kultura arabsko-‐islámská je nejvíce rozšířena v Saúdské Arábii, Íránu, Íráku, Spojených arabských emirátech a zemích severní Afriky, jako je Tunisko, Maroko, Alžírsko, nebo Egypt. U buddhistické a konfuciánské kultury je většinou zastoupení v mnoha zemích společně. Příkladem může být Thajsko, Indonésie a některé části jihovýchodní Asie. Africká kultura, též označována jako subsaharská je z hlediska náboženství považována za velmi rozmanitou. V Africe žije až 3500 etnik, které jsou většinou ovlivňovány jak křesťanstvím, islámem, tak i hinduismem. Poslední kultura, kultura latinskoamerická se vyznačuje míšením domorodých kultur (kultury Inků, Mayů a Aztéků) s kulturou dobyvatelů a s africkými kulturami spojenými s otrokářstvím. (2001)
18
1.3 Multikulturalismus a interkulturalismus Pro pochopení problematiky kulturních odlišností je velmi důležité rozlišovat pojmy multikulturalismus a interkulturalismus. Multikulturalismus je definován jako: „1. spjatost, prolínání kultur různých etnik na určitém území, 2. úsilí o rovnoprávné postavení národů, etnik, sociálních skupin ap. na společném území, v společné komunitě.” (Velký slovník naučný, str. 954) Multikulturalismus, je tedy chápán jako vzájemné soužití více odlišných kultur na stejném území, přičemž se tyto kultury navzájem ovlivňují, ale zároveň si zachovávají svou jedinečnost. „Multikulturalismus lze definovat jako doktrínu, která tvrdí, že samostatné etnické skupiny mají právo se kulturně lišit od většinové společnosti, stejně tak jako má většina právo na svou kulturu.” (Eriksen, 2008, s. 337) Tato doktrína tedy tvrdí, že každý občan v daném demokratickém státě má teoreticky právo na stejné zacházení ze strany státu a spoluobčanů. Oproti tomu, ale občan příslušící kulturně odlišné menšině může mít tendence domáhat se práva na respektování své kulturní identity. V důsledku toho mohou vznikat rozepře mezi právem na rovnocennost a právem na diferenciaci. (Eriksen, 2008) Oproti tomu, interkulturalismus se zabývá vztahy lidí z různých kulturních společenství. Hlavní ideou interkulturalismu je začleňování odlišných kultur, jejich vzájemné respektování, porozumnění a fungování na stejném území (např. ve stejném státě). Snahou interkulturalismu je také omezení rasismu ve světě a začleňování menšin do společnosti.
1.4 Kultura a cestovní ruch Otázka kulturní plurality je pro oblast cestovního ruchu velmi důležitá. Je nezbytné, aby pracovníci cestovního ruchu, kteří denně přicházejí do styku s turisty z cizích zemí, měli znalosti spojeté s touto problematikou. Její pochopení napomáhá vytváření pozitivní image danné destinace. Je logické, že turisté odlišné kultury, přijíždějící do České republiky očekávají respektování a dodržování jejich kulturních tradic. Je tedy velmi důležité, uspokojit všechna jejich přání a potřeby. Nejnáročnějšími turisty jsou ortodoxně věřící. Vyžadují plnou péči a respekt vůči všem jejich náboženským tradicím a rituálům. Jedná se především o zásady stolování, gastronomii, vybavení pokoje a hotelu obecně. Některé kultury zase silně uznávají
19
symboliku čísel, barev, nebo posvátnost zvířat, která se běžně v naší středoevropské gastronomii využívají k přípravě pokrmů. U muslimských turistů vznikají problémy spojené s postavením žen ve společnosti. Častým problémem jsou pro muslimy spojené lázně pro muže a ženy. Je tedy těžké vyhovět všem najednou. Obecně, každá ze světových kultur má své hodnotové paradigma, které musí uctívat a její příslušníci většinou nejsou přizpůsobiví k respektování naší kultury, ani během svého pobytu v České republice. Každá z kultur má své specifické požadavky na servis během své dovolené a z toho důvodu vznikají jak v naší zemi, tak v zahraničí zařízení speciálně vybavená a přizpůsobená právě pro danou kulturně odlišnou klientelu. V takovém zařízení, je již nezbytné a bývá pravidlem, že zaměstnanci musí plně rozumět požadavkům jejich zákazníků.
1.5 Etika V minulosti a napříč civilizacemi se definice pojmu etika značně lišily. V dnešní době se ale definice sjednotily a zůstávají ve významu stejné. Sokol definuje etiku takto: ,,(z řec. ethos, obyčej, zvyk, péče), filosofická nauka o dobrém jednání. Na rozdíl od morálky, která je blíže konkrétním pravidlům, snaží se e. najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, případně ji zdůvodnit.” (2007, s. 299) Počátky etiky byly zaznamenány již ve 4. stol. př. n. l.. Řecký filozof Aristotelés vnímal etiku, jako jistý imterativ pro každého jedince, přičemž jeho štěstí bylo považováno za konečný cíl. Zhruba ve stejné době existovalo i tradiční čínské pojetí etiky, tzv. Mohist consequentialism, které spočívalo v chápání etiky jako “dobra pro všechny”. Nejznáměnším pojetím etiky je však pojetí Immanuela Kanta, který tvrdil že: „Pokud chtějí lidé jednat morálně správným způsobem, musí se chovat oddaně, vědomi si důsledku akcí, které dělají správně nebo špatně. Něco je, dobré samo o sobě, když je to skutečně dobré, a, dobré bez výhradd, pokud důsledek této věci nedělá situace eticky horší. Ty věci, které jsou obvykle myšlenkově dobré, jako je inteligence, vytrvalost a potěšení, nedokáží být buď skutečně dobré, nebo dobré bez výhrad. Potěšení, například, se zdá být dobré bez výhrad, protože když lidé mají radost ze sledování utrpení někoho jiného, je to eticky ještě horší.” (Merhaut, 2013, s. 34-‐35) Představiteli pragmatické etiky z první poloviny 20. století, jsou především Charles Sanders Peirce, který je zároveň zakladatelem tohoto směru, William James nebo John Dewey. (Merhaut, 2013). Ve Všeobecné encyklopedii Universum je pragmatismus je
20
definován takto: „[řec. pragma – jednání, konání], filos. směr teorie poznání a metodologie vědy (rozšíření zvl. v USA), který spojuje pojmy pravda a hodnota ve smyslu účinnosti, použitelnosti, užitečnosti a jejich význam spatřuje pouze v tom, zda se prakticky osvědčí v lidském jednání a zároveň přinášejí výhled na lepší život.“ (2002, s. 590) „(…) jediným kritériem správnosti a pravdivosti je jednání, praxe. Pravdivé je to, co vede k cíli, co je užitečné, co se osvědčilo.” (Sokol, 2007, s.362) Pragmatická etika spojuje morální správnost s novými vědeckými znalostmi, především z oblasti sociologie a ekonomie. V současnosti je těžké posoudit, zda se novodobá filozofie přiklání spíše ke kantovskému nebo aristotelskému pojetí. Víme však, že dnes se etika dá definovat různě. Je, ale vždy spojována s morálkou a správností lidského jednání a rozhodování. Jedná se o speciální odvětví filozofie. Často bývá nazývána mravovědou a hodnotí lidskou činnost z hlediska dobra a zla. Etika je souborem hodnot a morálky, které vedou jednotlivce k rozhodování a jednání a je podmíněna existencí lidských vztahů. Velký sociologický slovník definuje etiku takto: „(…) fil. disciplína nebo učení o odpovědném jednání uvnitř lidského spolubytí. Za synonymum e. lze považovat v Čechách méně používaný název morální filozofie, který zavedl M.T. Cicero (philosofis moralis – z lat. mos, mores = mrav, mravy) a, který v lat. antice a ve scholastické fiozofii nahrazoval označení e.” (1996, s.269) 1.5.1 Rozdělení etiky Etiku můžeme rozdělit podle různých hledisek. Podle prvního hlediska rozdělujeme etiku na heteronomní a autonomní. Přičemž v heterogenní etice jsou jasně stanovené morální zásady zvnějšku. Člověk je tedy podřízen mravním pravidlům, která mu byla dána zvnějšku, např. bohem. Oproti tomu autonomní etika funguje na principu, že etické zásady jsou vymezovány samotnou společností. (Merhaut, 2013) Podle dalších hledisek, můžeme etiku rozdělovat na teologickou, naturalistickou, apriorní a autoritativní. Autoritativní etiku potom členíme na teoretickou, nebo-‐li deskriptivní, která popisuje mravní chování společnosti ve spojitosti s konrétními sociálními podmínkami. Dalším typem autoritativní etiky je normativní etika, která se specializuje na normy, kterými by se měla společnost řídit. Individuální etika se potom zabývá řešením etiky jednotlivce a etika sociální se soustřeďuje na mravovědu z pohledu různých
21
sociálních společenství. Posledním druhem autoritativní etiky, je etika profesní, která, jak už její název napovídá uplatňuje obecné etické zásady v profesionální činnosti, tedy v zaměstnání. (Merhaut, 2013)
1.6 Etika a cestovní ruch Etika jako souhrn norem je důležitá ve všech sférách podnikání. Pokud ale mluvíme o službách musí být její dodržování daleko přísnější. V oboru hotelnictví, gastronomie a cestovního ruchu obecně se dodržování etiky v průběhu času mění. Základní pravidla a normy však zůstávají stejné. Zařízení cestovního ruchu, např. hotel musí na jedné straně dodržovat legislativní podmínky bezpečnosti poskytovaných služeb a produktů. Na straně druhé musí uspokojovat všechna přání a potřeby svých zákazníků. Zákazník musí být spokojen, jak s kvalitou služeb, tak s jejich cenou. Nejvyšším cílem jakéhokoli ubytovacího zařízení je jednoznačně spokojený host, který se bude vracet. Pro každého hotelového hosta jsou důležitá tato měřítka spokojenosti: poměr kvality a ceny, nabídka služeb, velikost, lokace a vybavení zařízení a následná realita oproti očekávání. Velmi důležitá je zpětná vazba od hostů, tedy hodnocení. Hodnocení může být kladné, nebo záporné. Pro firmu jsou důležitější hodnocení negativní, tedy stížnosti, které se firma musí pokusit vyřešit co nejdříve k zákazníkovo spokojenosti. V cestovním ruchu je důležité především dodržování Globálního etického kodexu cestovního ruchu. Cestovní ruch se v současnosti stává velmi rychle narůstající součástí národní ekonomiky. Má jak pozitivní, tak v mnoha případech i negativní následky. Pro minimalizování těchto negativních dopadů je tedy důležité respektování některých etických zásad a pravidel. Kodex je souborem těchto pravidel pro pracovníky cestovního ruchu a turisty celého světa. Jeho snaha je především prosazovat udržitelný, a co nejzodpovědnější cestovní ruch. 1.6.1 Etický kodex „Etický kodex je souborem psaných nebo morálních norem, které jsou symbolické a projevují se teprve v kontextu sociálního chování.” (Merhaut, 2013, s. 38). Důvodem existence etického kodexu je možné předcházení etickým konfliktům.
22
1.6.2 Etický kodex cestovního ruchu Etický kodex cestovního ruchu je dokument, zahrnující všechna pravidla a zásady předepsané, jak pro pracovníky v cestovním ruchu, tak pro turisty. Tento celosvětově uznávaný kodex cestovního ruchu byl schválen v říjnu, roku 1999 Světovou organizací cestovního ruchu (UNWTO). Následně 21. prosince 2001 byl oficiálně přijat Valným schromážděním Světové organizace cestovního ruchu. Jeho propagaci má na starosti Světový výbor pro etiku v cestovním ruchu UNWTO, který byl založen v roce 2004. (Etický kodex cestovního ruchu. [online]. [cit. 2014-‐03-‐18] Kodex obsahuje 10 hlavních principů, z nichž 9 jsou pravidla pro účastníky cestovního ruchu a poslední, desátý se věnuje aplikaci těchto pravidel do praxe. Zahrnuje především princip udržitelného rozvoje cestovního ruchu, informuje nás o právu každého jedince na cestování, nebo o právech pracovníků v cestovním ruchu. (Globální etický turistický kodex. [online]. [cit. 2014-‐03-‐18]) Na území České replubliky existuje mnoho organizací, které Kodex začleňují do svých koncepcí. Podporují tímto všechny principy, které Kodex obsahuje. (Etický kodex cestovního ruchu. [online]. [cit. 2014-‐03-‐18]
1.7 Etika a kultura Etika a kultura spolu úzce souvisí a prolínají se. V cestovním ruchu vzniká nejvíce etických problémů právě v důsledku kulturních odlišností turistů. „Morální pravidla různých tradičních kultur jsou si v mnohém blízká. Většinou vyžadují od každého člověka jistá omezení (nezabiješ, nepokradeš, zákaz incestu, lži, různá omezení sexuální, stravy apod.), zdůvodněná nábožensky. V současné civilizaci, kde spolu žijí lidé z různých kultur, resp. lidé, kteří se k žádné kultuře nehlásí, je společné založení mravních pravidel velmi aktuálním problémem také proto, že omezující pravidla tradiční morálky zpravidla platila pouze vůči příslušníkům vlastní skupiny, kmene atd.” (Sokol, 2007, 299-‐300). Tedy, i přesto, že tato morální pravidla se ve svém základu u různých kultur podobají, existují odlišnosti, které je nutné respektovat a tím předcházet etickým problémům, s těmito odlišnostmi spojenými.
23
1.8 Etiketa Etiketu lze stručně charakterizovat jako souhrn pravidel a zvyků společenského chování v určitém čase a prostoru. Zjednodušeně se tedy jedná o praktické využití etiky. Jde tedy o chování ve společnosti, respektování pravidel stolování, šacení apod. Stejně jako v etice, i v etiketě dochází postupem času k mírným změnám. Slovo etiketa původně znamenalo, a stále se tento výraz používá, štítek s jistou informací. Informovala a informuje nás např. o obsahu nějakého produktu. Etiketa je souborem předepsaných pravidel společenského chování, které je třeba dodržovat, ale jejich porušení se nijak netrestá. To znamená, že člověk, který porušil některá z pravidel etikety je považován za neslušného, nemusí být však nutně nemravný. Jedná se o pravidla jako, přednost ve dveřích, podání ruky, zásady chování vůči opačnému pohlaví, nebo člověku jiné věkové kategorie aj. (Merhaut, 2013) Etiketa se liší v odlišných společnostech a prostředích. Soustřeďuje se však vždy na tyto hlavní sféry: chování při stolování, pozdravy a gesta, držení těla, oblečení a účesy, chování k lidem jiné věkové kategorie či opačného pohlaví, nebo verbální a neverbální komunikace. V dnešní společnosti, je dodržování etikety velmi důležité. Především pokud jedinec pracuje na pozici, kde musí striktně dodržovat pravidla chování, jako např. lékař, nebo policista, musí se jinak chovat v zaměstnání, než mezi svými přáteli, nebo rodinou. Etiketu rozdělujeme na všeobecnou a zvláštní. Za zvláštní etiketu považujeme právě zmiňovanou profesní etiketu, sportovní, nebo diplomatickou.
24
2 Analytická část 2.1 Židovství Židovství, nebo-‐li judaismus je nejstarším monoteistickým náboženským systémem. Z judaismu čerpá, jak křesťanství tak islám. Judaismus není chápán pouze jako náboženství židů, ale především jako souhrný kulturní, náboženský a filozofický systém a styl života. 2.1.1 Historie judaismu Biblické období První zmínky o judaismu jsou zachyceny již v Tanachu, který byl později přijat křesťany jako Starý zákon. Je v něm zmínka o semitských kmenech, které v roce 2000 př. n. l. opustily Mezopotámii a Abrahám je přivedl žít do země zaslíbené Kannánu (Palestina). Dále tyto kmeny putovaly do Egypta, kde se však staly otroky tehdejších faraónů. Židé byli nakonec vyvedeni prorokem Mojžíšem po několika letech otroctví do Palestiny. Během cesty pouští do Palestiny, tedy Země zaslíbené, Bůh nakázal Mojžíšovi vymýtit otrocké zvyky. Za toto čtyřicetileté putování přijal Mojžíš Desatero, které obsahovalo hlavní principy židovské víry. Izraelské kmeny následně obsadily Palestinu, kde se sjednocovaly pod vedením vůdců, známých jako Soudci. Roku 1028 př. n. l. bylo založeno království králem Saulem. Jeho následovníkem se stal David, který kromě sjednocení izraelských kmenů založil i jejich hlavní město Jeruzalém. V Jeruzalémě byl následně jeho synem Šalamounem vybudován Chrám. Tento slavný Jeruzalémský Chrám byl považován za centrum židovského náboženství a kultury. Po Šalamounově smrti byl Izrael rozdělen na dvě království. První část byla Judea s hlavním městem Jeruzalémem a druhá část byl Izrael s hlavním městem Samaří. Tato dvě království spolu žila v míru podle Zákona pod vládou židovských králů. V roce 722 př. n. l. přepadli Izrael Asyřané, kteří židovské obyvatelstvo rozehnali. Judea byla následně roku 586. př. n. l. obsazena Babyloňany a také došlo k prvnímu zboření posvátného Chrámu. Většina obyvatelů byla zajata. Po vládě Babyloňanů přechází říše pod vládu Peršanů, Palestina se stala perskou provincií a Židé
25
byli osvobozeni. Většina z nich se vrátila do Judeje, a zde znovu budovala židovskou kulturu, včetně znovuvybudování Chrámu. (Lehmanová, 2005) Starověk Roku 169 př. n. l. došlo ke vzniku nezávislého židovského království v důsledku povstání Makabejských, což byla reakce na nárůst vlivu Syřanů v oblasti Judeje. Nezávislé židovské království bylo pod vládou dynastie Hasmenoevců. Následně se Palestina postupně dostala pod vládu říše římské. V tomto období došlo již ke druhému zboření Chrámu, což bylo reakcí na povstání vedené proti římské nadvládě. Následně se většina židovského obyvatelstva uchýlila k odchodu z Judeje, což v podstatě znamenalo začátek diaspory. Období diaspory, tedy života židovského obyvatelstva bez vlasti trvalo několik staletí. Židé v tomto období žili roztroušeni po celé Evropě a následně i po celém světě. Římané ve snaze potlačit židovskou kulturu, náboženství a tradice např. pořímšťovali židovské názvy měst (Judea byla přejmenována na Palestinu a Jeruzalém dostal jméno Aelia Capitolina). Židé však svou kulturu náležitě bránili a Římanům se nikdy nepodařilo si židovskou kulturu zcela podmanit. (Lehmanová, 2005) Židovský národ v období diaspory Pojem diaspora je vnímán, jako rozptýlení židovského obyvatelstva po světě. Dodnes je možno tento výraz vnímat jako označení pro Židy, kteří v současném světě nežijí na území Izraele. V tomto období byl Chrám nahrazován synagogami po celém světě, které pro Židy představovaly centrum židovské komunity. Již od středověku můžeme židovskou komunitu rozdělit do dvou hlavních proudů. Jsou jimi Aškenázové a Sefardové. Aškenázové byli židé pocházející z oblasti střední a východní Evropy, nejvíce tedy židé z Německa hovořící jazykem jidiš (kombinace němčiny a hebrejštiny). Sefardové byli židé ze Středomoří, zejména ze Španělska, kteří mluvili jazykem ladino (kombinace španělštiny a hebrejštiny). Kultura Sefardů byla silně ovlivněna islámem. Tyto dva směry se v období diaspory začaly lišit. Tyto rozdíly se týkaly především zvyků, liturgie či výslovnosti hebrejštiny, které přetvrvaly až do období po vzniku státu Izrael. Základní náboženské a kulturní principy však zůstaly oboum odvětvím stejné. (Lehmanová, 2005)
26
2.1.2 Základní principy Základní principy judaismu se v průběhu času nezměnily a zůstávají zachovány po celou dobu jeho existence. Soušasný judaismus netvoří jednotný systém, jelikož v průběhu historického vývoje vzniklo několik proudů judaismu, které mají odlišné kultuní a náboženské tradice. Avšak základní principy a přikázání zůstávají všem židům stejná. Základním principem judaismu je monoteismus, tedy víra v jednoho boha. Tento princip je vyjádřen hebrejskou Biblí, která popisuje jak Bůh dal Izraeli Tóru prostřednictvím Mojžíše a zavázal si toto společenství smlouvou. Podle této smlouvy mají všichni židé hlásat boží poselství a plnit boží vůli. Židé tedy na základě této smlouvy dodržují náboženská pravidla hebrejsky nazvaná „micvot”. „Podle tradice Tóra obsahuje 613 příkazů (248 kladných, 365 záporných), které do podrobných ustanovení rozvedl Talmud a další nábožensko-‐právní literatura. “ (Pavlát, 2005, s. 111) „Tradiční judaismus přesto dodnes považuje 270 micvot (48 kladných, 222 záporných) za plně uskutečnitelné.” (Pavlát Leo, 2005, s. 111). Tato silná víra v boha je spojena s tzv. koncepcí vyvoleného národa (t.j. Izrael je Bohem vyvolený národ.). Mnoho příkazů judaismu se začlenilo do všeobecné morálky. Jsou pro obyčejného člověka logické a jejich význam je zřejmý. Ostatní příkazy jsou však pro každého žida pouze něčím nevysvětlitelným, co je mezi jím a Bohem. (Pavlát, 2005) Základní principy tohoto nábožensví jsou obsaženy v Tanachu a v Talmudu. Talmud je sbírkou komentářů k Tanachu, tedy ke křesťanskému Starému zákonu a má dvě verze: Talmud palestinský a Talmud babylonský. (Lehmanová, 2005) Pro židy je velmi důležité striktní dodržování všech náboženských přikázání a kulturních tradic a to nehledě na podmínky vnějšího okolí (např. politická situace, ekonomické a sociální podmínky). Velký důraz je také kladen na vzdělávání a na studium židovské kultury především. 2.1.3 Židovská identita Židovská kultura je velmi vyspělou a rozvinutou kulturou. Je však těžké vymezit, co přesně židovská kultura zahrnuje. Během života Židů v diaspoře docházelo k silným vlivům odlišných kultur, právě na kulturu židovskou. Proto je dnes tato kultura velmi pestrá a
27
rozmanitá. I přes tyto vlivy si Židé udrželi svou specifičnost a kulturní odlišnost, a to především díky své uzavřenosti vůči ostatním kulturám. Soužití Židů s odlišnými kulturami bylo velmi složité až nemožné, jelikož Židé si vždy hájili svou jedinečnost a nechtěli se přizpůsobovat, nebo dokonce nechat ovlivňovat jinými kulturami. Tuto uzavřenost a potřebu hájit si svou kulturu si zachovali dodnes. Život v diaspoře silně ovlivnil také způsob jejich života. Ze zemědělství se Židé přeorientovali na obchod, vzdělání, umění a finančnictví. (Lehmanová, 2005) Pro Judaismus je velmi důležité vymezit si, kdo je vlastně židem. V období diaspory byl za žida považován každý, kdo dodržoval micvot, tedy soubor náboženských příkazů a zákazů. V dnešní době se ale za žida považuje pouze ten, kdo se narodí matce Židovce, nebo ten, kdo k judaismu konvertuje. Dnes v Izraeli žije většina židů z celého světa a spojuje je hlavně kultura a náboženské tradice, bez ohledu na to, že většina židů v Izraeli je označována jako „nenáboženská”. Židy, tedy definujeme pouze kulturně a to jako „národ Knihy” nebo „hebrejsky mluvící pospolitost”. Z toho vyplívá, že v praktickém životě nemůžeme poznat, kdo skutečně je či není židem. V současnosti je původní židovství se všemi přikázáními a dodržováním micvotu viděno pouze u ultraortodoxních židů. Moderní izraelští „nenáboženští” židé již takto striktně pravidla judaismu nedodržují. Avšak pro zachování identity, je potřeba se k judaismu vrátit a přizpůsobit ho potřebám dnešní doby, jelikož jedním z jeho principů je právě striktní dodržování všech zásad, tradic, svátků a zvyklostí. V opačném případě by totiž mohl hrozit postupný zánik této jedinečnosti židovské kultury. (Lehmanová, 2005) 2.1.4 Zastoupení judaismu ve světě V předchozí kapitole jsem nastínila problematiku rozpoznání, kdo přesně může být považován za žida, a kdo ne. Z tohoto důvodu je velmi obtížné i zjistit celkovou populaci židů na světě. Dochází tedy dnes k rozdělení na ty židy, kteří se ke své víře dobrovolně a přímo hlásí a na tzv. rozšířenou populaci židů. Nejprve zmíním první skupinu. Historicky nejvyšší počet židů byl zaznamenán v roce 1939, kdy jich bylo něco okolo 17 milionů, což bylo 0,8 % tehdejší světové populace. Následně v
28
roce 1945, po události holocaustu se jejich počet rapidně snížil na 11 milionů. V roce 2013 byla odhadnuta židovská populace na 13 859 800, což je zhruba 0,2 % z celkové světové populace. Dále byl tedy zaznamenán i rozšířený počet židovské populace. Toto číslo je o dost vyšší, jelikož zahrnuje i ty, kteří mají alespoň jednoho židovského prarodiče, nebo mají nárok na izraelské občanství na základě Zákonu o návratu. Celkové číslo je 21 649 500, z toho 6 332 900 již žijí v Izraeli. (Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA), Wikimedia Foundation, 2014 [cit. 2014-‐06-‐05].) V České republice působí v současné době Federace Židovských obcí, která sdružuje 10 Židovských obcí a několik dalších přidružených organizací a spolků. Tyto Židovské obce momentálně působí v Brně, Děčíně, Karlových Varech, Liberci, Olomouci, Ostravě, Plzni, Praze, Teplicích a v Ústí n.L. Podmínkou vzniku těchto obcí je pravidelné pořádání bohoslužeb. Federace Židovských obcí má i světovou působnost, je totiž kolektivním členem Světového židovského kongresu a Evropské Rady Židovských obcí. Statistiky Federace Židovských obcí uvádí že: V 10 Židovských obcích v ČR je registrováno cca 3 000 členů, v ostatních židovských spolcích cca 2 000 dalších. Odhaduje se, že v ČR dnes žije 15 – 20 000 Židů, avšak většina z nich není registrována.” (Statistika. [online]. [cit. 2014-‐06-‐ 05].) Tabulka 1: Číselné a procentuální vyjádření v prvních deseti zemích světa s nejvyšším zastoupením židovské populace Stát
Počet Židů
Procento Židovské
Rozšířený počet
populace
Židů
Izrael
6 135 300
75,4%
6 332 900
USA
5 425 000
1,728%
8 300 000
EU
5 425 000
0,220%
1 574 300
Francie
478 000
0,751%
600 000
Kanada
380 000
1,089%
500 000
Spojené království
290 000
0,459%
360 000
Rusko
190 000
0,133%
380 000
Argentina
181 500
0,445%
330 000
29
Německo
118 000
0,144%
250 000
Brazílie
107 329
0,049%
125 000
Zdroj: www.wikipedia.org, vlastní zpracování tabulky 2.1.5 Tradice a zvyky Tak, jako každá kultura i judaismus má své tradice a zvyky, které její příslušníci dodržují a uctívají. U židovství se tyto tradice pojí s narozením, úmrtím a svatbou. Narození K narození se v židovství pojí velmi uznávaná tradice obřízky. Obřízka je pro židy symbolem, který vyjadřoval pouto mezi Abrahamem, praotcem židovského národa a Bohem. Obřízka se u chlapců provádí již osmý den po narození a na společenské úrovni symbolizuje vstup chlapce do židovského národa. Hebrejsky brit mila je doslovně překládáno jako „smlouva obřezání”. Obřízku vykonává rituálně vyškolený mohel. Celý obřad začíná tím, že si všichni zúčastnění chlapce mezi sebou podávají. Počínaje matkou a konče mohelem. Matka podle zvyklostí není samotnému úkonu přítomna. Následně mohel posadí chlapce na „křeslo Eliášovo”, což znamená naději vykoupení. Nakonec si chlapce položí na kolena kmotr a mohel provede obřezání. Po dokončení úkonu dostává chlapce do rukou otec. Mohel pronese chválu Bohu a požehná chlapci, který následně získá hebrejské jméno. Toto jméno ho bude provázet celý život, bude jím volán ke čtení Tóry a bude vyryto i na jeho náhrobním kameni. Děvčatům se dává jméno tradičně v synagoze při nejbližší šabatové bohoslužbě po narození. Rituálně je „vyvolán” otec děvčátka ke čtení z Tóry. Tohoto obřadu se v liberálnějším prostředí v dnešní době účastní i matka. Dospívání Již od útlého věku jsou chlapci vedeni ke studiu Tóry, hebrejštiny, náboženských a kulturních zvyklostí. Ale do svých třinácti let stále nejsou členy halachické komunity. Ve třinácti letech se u chlapců provádí obřad zvaný bar micva, v překladu (syn přikázání). Rituál probíhá tak, že chlapec na důkaz své plnoletosti poprvé předčítá z Tóry. Jeho otec pronese požehnání, jako symbol přechodu jeho syna do dospělosti. Od té chvíle je
30
zavázán dodržovat všechna pravidla micvot, a je plně zodpovědný za své náboženské chování. Dívka tradičně dospívá již ve dvanácti letech a jednom dni, což je zhruba příchod první menstruace. Je zasvěcena, jak se rituálně starat o dokonalý domov, je seznámena s některými posvátnými texty a také je dívce dopřáno úplnější vzdělání v oblasti tradiční literatury. V liberálnějším prostředí je prováděn i obdobný obřad jako u chlapců, který se nazývá bat micva (dívka přikázání). Záleží ale na každé jedné komunitě, jak k tomuto obřadu přistupuje. Tradicionalisté, kteří dbají na přísném oddělování pohlaví a neuznávají stejný rituální status pro ženy i muže nebudou tento rituál považovat za obdobu bar micva. Oproti tomu komunity, které odmítají tato pravidla a tradiční předpisy o ženách a jejich postavení v judaismu, budou samozřejmě bat micva přirovnávat k jeho obdobě u chlapců. (FISHBANE, 2003) Sňatek Sňatek je pro židy a především potom pro ty tradiční, posvátným svazkem a plněním micvy Tóry, která říká: „Ploďte se a množtě se”. Manželství je tedy pro židy společenskou smlouvou mezi mužem a ženou, za účelem společného soužití a zplození potomků. V minulosti a dodnes v některých ultrakonzervativních společenstvích, byl sňatek předem smlouvaný, jen v rámci osob stejného společenského postavení. V takovém případě viděl ženich nevěstu až těsně před svatbou, někdy dokonce až v den obřadu. Sňatek se skládá ze dvou částí, ze zásnub (hebr. erusin či kidušin) a vlastní svatby (hebr. nisu’in). Dříve mezi těmito dvěmi částmi bývala až roční promlka. V dnešní době se však obě části slaví ve stejný den. Samotnému obřadu předchází stanovení svatebních podmínek (hebr. tnajim). Snoubenci navštíví rituální koupel (hebr. mikve) a postí se. Následuje podepsání svatební smouvy (hebr. ketuba), která stanovuje práva a povinnosti obou manželů. Zahrnuje příslib manžela, který se k ženě musí chovat s úctou a nenechá ji bez prostředků. Listina rovněž obsahuje jistotu hmotného zabezpečení ženy v případě rozvodu či úmrtí manžela. (FISHBANE, 2003) Židovská svatba se skládá ze dvou částí. Samotný obřad probíhá v synagoze, nebo pod širým nebem. Snoubenci po obřadu bedekn, při němž je nevěstě nasazován závoj přistupují pod svatební baldachýn (hebr. chupa). Ten symbolizuje budoucí domov manželů. Jako první před chupu předstupuje ženich doprovázen svými rodiči, družby a
31
svědky. Následuje ho nevěsta se svými rodiči a družičkami. Přichází na řadu první část obřadu: zásnuby, která je započata tím, že nevěsta sedmkrát obejde ženicha. Vykonavatel obřadu se nazývá mesader kidušin, a nemusí být nutně rabínem. Následuje požehnání zásnub, přičemž duchovní dává snoubencům napít vína poprvé ve společném svazku. Ženich potom navleče nevěstě zásnubní prstýnek na ukazováček pravé ruky a řekne: „Budiž mi zasvěcena tímto prstenem posle zákona Mojžíšova a Izraele.” (Židovská svatba. [online]. [cit. 2014-‐05-‐04]) Poté se přistupuje k druhé části, tedy ke sňatku. K tomu patří sedm požehnání (hebr. ševa b’rachot) a pití z druhého společného poháru. Obřad je ukončen rituálním rozbitím předmětu (váza, talíř…) pravou ženichovo nohou přičemž svatebčané zvolají: „Mazal tov!” (Hodně štěstí!). Podle jednoho výkladu má tento rituál ochránit manžele před zlými duchy. Podle jiného to symbolizuje zničení jeruzalemského Chrámu. (Židovská svatba. [online]. [cit. 2014-‐05-‐04]) Smrt a pohřívání Smrt pro židy znamená konečnou změnu statutu, a jelikož tento okamžik představuje chvíle truchlení a definitivní konec společenských vazeb, veškeré úkony s ní spojené jsou určeny halachou a ustálenými zvyklostmi. Po smrti následuje několik období, jímž náleží určité úkony. První období je období mezi smrtí a pohřbem, které obvykle trvá až tři dny. Blízcí zesnulého si na důkaz smutku natrhnou část svého oděvu, čímž dávají najevo vyznání Boha jako „pravého Soudce”. Truchlící (hebr. onen) se po celou dobu smutku nesmí holit, nosit koženou obuv a má zakázány některé formy umývání. Je osvobozen od většiny poztivních přikázání, a jeho jedinou povinností je zajistit rituální očistu zemřelého. V tomto období u těla zesnulého stojí stráž, která recituje žalmy. Po ukončení tohoto období následuje samotný pohřeb zesnulého. Zemřelý je pochován v rakvi z nehoblovaných prken, a to nezávisle na jeho bohatství. Judaismus po smrti nerozlišuje bohaté od chudých, proto je každý mrtvý pohřben stejným způsobem. S tím souvisí i oděv ve kterém je jedinec pohřben. Tento oděv se nazývá tatrachin a je ušit ze speciálního bílého plátna. Celý oděv tvoří zvláštní kalhoty, košile, ponožky, čepice, rubáš (hebr. kitl) a pásek. Muži mají navíc ještě talit, což je motlitební plášť, který muž poprvé obléká na svém bar micva. Tento plášť má speciální motlitební střapce (hebr. cicit). Mrtvému se
32
jeden ze střapců z pláště odebere. Zesnulý musí být umyt, přičemž platí, že žena vždy umývá ženu a muž muže. Mrtvý také nesmí být pohřben s žádným svým bohatstvím. (FISHBANE, 2003) Po pohřbu začíná druhé období smutku, které se nazývá šiva, v překladu sedm, jelikož trvá sedm dní. Truchlící se v tomto období nazývá avel. Nejbližší rodina zůstává v jednom domě a přijímají návštěvy příslušníků komunity. Po tomto druhém období se truchlící pomalu vrací k běžnému životu. Po dobu následujících třiceti dní jsou však vázány několika pravidly, která musí dodržovat. Mezi ně patří zdržování se veškerého oslavování, nesmí si stříhat vlasy ani nosit čerstvě vyprané oblečení. V tomto období a následně i v odbobí čtvrtém, které trvá celých jedenáct měsíců, truchlící na důkaz ztráty nesedí na stejném místě v synagoze jako obvykle. Při společných bohoslužbách také dochází k recitování žalmů. Toto čtvrté období je zakončeno odhalením náhrobního kamene zesnulého. Zesnulý nesmí být opomenut na žádné výročí jeho úmrtí. Každý rok podle židovského kalendáře jsou opět bývalým truchlícím recitovány žalmy. (FISHBANE, 2003) 2.1.6 Stravovací zvyklosti Povolené maso Pro židy existuje soubor pravidel pro stravování, který se nazývá kašrut. Nejvíce se ale používá pro označení rituálně čistých pokrmů slovo košer (vhodný, rituálně čistý), ze kterého slovo kašrut taktéž pochází. Tuto vhodnost, nebo rituální čistotu jídla přísně určuje Tóra a Talmud. Celý tento systém kašrutu je velmi obsáhlý a složitý. Rituální čistota se týká především masa a jeho přípravy. Židé smí jíst jen rituálně čistá zvířata, mezi která patří ze savců pouze přežvykující sudokopytníci, tedy hovězí, skopové a kozí. Mimo domácích zvířat jsou povoleny i některé druhy zvěře, jako jsou jelenovití či zubr apod. Přísně zakázáno je ale konzumovat vepřové, králíka či zajíce a pštrosí maso. Z ptactva jsou zakázáni pouze dravci, mrchožrouti a masožraví. Naopak domestikované druhy, jako je kuře, krůta, slepice, kohout, kachna, husa jsou pro židovskou kulturu velmi běžným pokrmem. Dále je povoleno konzumovat křepelky a holoubata. Co se týče ryb, jsou povoleny jen ty, které mají zároveň ploutve i šupiny. Židé taktéž nesmí konzumovat hmyz, kromě čtyř druhů Tórou povolených kobylek z důvodu historické tradice. (Co je to KOŠER? [online]. [cit. 2014-‐05-‐27])
33
Šchita Hlavní zásadou kašrutu je zákaz požívání krve. Krev totiž pro židy značí život a duši. Proto je krev při porážce z těla zvířete odstraněna, zbytek je poté ještě odstraněn ve vodní lázni a při důkladném prosolení masa. Rituální porážka zvířat se nazývá šchita. Pro židy je zvíře usmrcené, jinak než šchitou považováno za zdechlinu (hebr. nevela) a je zakázáno ke konzumaci. Ten, který porážku vykonává se nazývá šochet a může to být pouze dospělý, věřící žid, který složil zkoušku znalostí pravidel šchity a je dostatečně fyzicky zdatný a odolný. Nůž můsí být s kvalitní nerezové oceli, obdélníkového tvaru s rukojetí a jeho délka by měla odpovídat dvojnásobku šířky krku usmrcovaného zvířete. Tento nůž je určen výhradně na šchitu. Nůž musí být nabroušen dohladka, každá sebemenší vada může šchitu zneplatnit. Při porážce musí dojít k hladkému řezu měkkých partií na krku zvířete, a měl by dojít až k páteři, ale nezasáhnout ji. Řez musí přetrhnout jícen a hrtan zvířete (u ptáků stačí jen jedno z uvedených). Hrtan a jícen jsou označovány jako „znaky” (hebr. simanim). „Pět pravidel šchity: 1. Přerušení (šehija): Porážka musí být provedena jedním nepřerušovaným řezem. Je možné pohybovat nožem tam a zpět, ale pohyb nesmí být přerušen. 2. Přitlačení (drasa): Šochet musí řezat pohybem tam a zpět, nikoli pouze tlačit na nůž shora dolů. 3. Překrytí nože (chalada): Nůž musí být po celou dobu porážky odkrytý. Není možné např. zabodnout nůž do krku a přetnout simanim pohybem zevnitř ven. Je třeba dávat pozor také na to, aby při řezu nedošlo k překrytí nože např. srstí nebo peřím zvířete. 4. Řez mimo určené místo (hagrama): Řez musí přetnout hrtan a jícen v určeném místě (pásmu). Je-‐li řez veden příliš blízko hlavě či tělu, je porážka neplatná. V případě pochybnosti o tomto aspektu šchity, je třeba po porážce vyjmout a zkontrolovat příslušný siman. 5. Vytržení (ikur): Simanim nesmí být před porážkou ani během porážky vytrženy z místa, kde jsou přirozeně přirostlé ani odtrženy jeden od druhého.” (Co je to KOŠER? [online]. [cit. 2014-‐05-‐27])
34
Pokud vše neproběhne podle těchto základních pravidel, nemůže se jednat o košer maso. Po porážce ještě musí dojít k odstranění již zmíněného zbytku krve, určité části tuku a nervu zvaného gid ha-‐naše. Odstranění tuku a nervu opět musí provádět vyškolená osoba a hebrejsky se nazývá nikur. Aškenázové konzumují pouze přední část zvířete. Ta tuk ani nervy neobsahuje, tudíž není potřeba provádět nikur. Odstranění krve se provádí u všech zvířat, vyjímaje ryby. Krev se odstraňuje namáčením ve vodě a následujícím nasolováním. Druhým způsobem se maso omývá ve třech oddělených nádobách s vodou a při opékání na ohni musí být tak, aby šťáva měla kam odtékat. Další speciální obřad je prováděn při porážce ptactva a nazývá se „přikrytí krve” (hebr. kisuj dam). Krev se nachává vytéct vždy do půdy nebo prachu, kam se může vsáknout a následně je zasypána další hlínou či prachem. Opakem košer je potom trejfe, což jsou všechny druhy potravin které Tóra zakazuje. Maso které Tóra schvaluje, ale není poraženo šchitou se potom nazývá nevela. Nevelu je však možné prodat někomu, kdo není židem. (Co je to KOŠER? [online]. [cit. 2014-‐05-‐27]) Mléko a maso Další velmi důležitou zásadou košer stravy je přísný zákaz mísení masa a mléčných výrobků. Vychází to z nařízení Tóry kde stojí: „Nebudeš vařit mládě (kůzle) v mléce jeho matky“. Tóra celkem třikrát zakazuje toto mísení. Dokonce ani nepovoluje produkt získaný smíchání mléčných výrobků a masa prodat někomu, kdo není žid, jako je tomu u nevely. Je taktéž zakázáno připravovat masité pokrmy ve stejném nádobí jako ty mléčné. Z tohoto důvodu se v židovských rodinách můžeme setkávat s odděleným nádobím, dřezy, lednicemi či myčkami. Židé věří, že masitý či mléčný pokrm zanechává v nádobí tzv. ta’am, které nelze perfektně smýt vodou. Židé také musí konzumovat mléčné a masité pokrmy s časovým odstupem, který se v různých zemích liší. Tento odstup může být pouze jednu hodinu, ale i šest hodin, jako je tomu např. v Polsku. (Co je to KOŠER? [online]. [cit. 2014-‐ 05-‐27]) Parve Zvláštní skupinou potravin jsou Parve potraviny, což jsou potraviny jiného, než masitého či mléčného původu. Tyto potraviny je možné konzumovat, jak s masem, tak s mléčnými výrobky, avšak pokud je parve potravina uzavřená v nádobě s masitým či mléčným
35
pokrmem a je přítomna nějaká pikantní či pálivá surovina (hebr. charif), z parve potraviny se automaticky stává potravina masitého charakteru. Z tohoto důvodu někteří ultraortodoxní používají i zvláštní nádobí na parve potraviny. Za parve jsou považovány všechny potraviny rostliného původu (zelenina, ovoce, houby), které musí být zkontrolovány, zda neobsahují červy nebo hmyz. Patří sem i ryby, povolené druhy kobylek, med, vejce povolených ptáků a sójové mléko. (Co je to KOŠER? [online]. [cit. 2014-‐05-‐27]) Glatt košer a Košer le-‐mehadrin Glatt košer je maso, které je rituálně čisté a navíc tzv. „hladké”, což je spjato s plícemi zvířete, které by měly být bez výrůstků apod. Tyto výrůstky se samozřejmě dají odstranit, ale v takovém případě už se nejedná o Glatt košer potravinu. Jedná se tedy o vyšší standard košer stravování. Košer le-‐mehadrin je potom potravina, která byla zhotovena se zvláštní péčí a kromě rituální čistoty je navíc i krásná. Pro tu nejvyšší kvalitu výrobku se používá označení Mehadrin min ha-‐mehadrin („nejkrásnější z krásných”). (Co je to KOŠER? [online]. [cit. 2014-‐05-‐27]) Košer le-‐Pesach Během židovského svátku Pesach existují speciální pravidla stravování. Tato pravidla kromě běžných omezení navíc zahrnují i zákaz konzumace obilovin a kvásku. Proto je nutné během Pesachu zbavit kuchyni všeho kvašeného (hebr. chamec). Potraviny vyhovující těmto speciálním omezením se potom označují jako Košer le-‐Pesach. Existují zde rozdíly mezi omezením u aškenázských a sefardských židů. Sefardští o Pesachu běžně konzumují rýži a ostatní zrní a semena (hebr. kitnijot), zatímco askenážštní mají tuto skupinu potravin během Pesachu přísně zakázanou. (Co je to KOŠER? [online]. [cit. 2014-‐ 05-‐27]) Košerování nádob Nádoby je třeba košerovat ve dvou případech. Pokud došlo k mísení mléka a masa, tudíž se nádoba stala trejfe, nebo nastává Pesach, a je třeba nádoby očistit od chamecu. Vykošerovat je možné všechny nádoby vyrobené z kovu, hliníku či kamene. Mezi materiály, které nelze vykošerovat patří teflon, porcelán, teplovzdorné sklo, smalt a hliník.
36
Aby mohlo být nádobí košerováno nesmí být používání minimálně 24 hodin a musí být důkladně očištěno. Nádobí se košeruje dvěma způsoby, a to vavářením (hebr. hag’ala) a způsobem zvaným libun. Vždy je dodržováno pravidlo, že nádobí musí být košerováno stejným způsobem jakým bylo znečištěno. Tudíž v případě, že došlo k vaření nebo podávání teplých jídel, nádoby jsou košerované ponořením na několik sekund do vroucí vody. Pokud by ale zůstala nádoba ve vodě déle, hrozilo by znovuznečištění. U pánví a grilů se nádoby znečišťují prostřednictvím ohně, tudíž i čištění musí proběhnout skrze něj. Tato technika se nazýva libun („vybělení”). Nádoba se musí nechat rozpálit na otevřeném ohni na 100-‐200°C do ruda, aby od ní při kontaktu s jiným předmětem odlétávaly jiskry. (Co je to KOŠER? [online]. [cit. 2014-‐05-‐27])
1.1.7 Židovské svátky Šabat a Pesach a jejich vliv na poskytování služeb Šabat Šabat je jedním z nejdůležitějších židovských svátků a to z toho důvodu, že se koná každý týden. Šabat začíná vždy v pátek večer se západem slunce a trvá až do východu první hvězdy druhého dne, tedy soboty. Podle náboženských předpisů se nesmí během Šabatu provádět žádná úmyslná fyzická činnost, při které by docházelo k vytváření nových věcí. Mezi tyto věci se řadí např. rozdělávání ohně, cestování, nebo psaní. V současné moderní době se tato pravidla vztahují navíc na zákaz kouření, zapínání či vypínání elektronických spotřebičů, nebo řízení auta. V praxi v hotelovém průmyslu to např. může znamenat, že židovská klientela nemůže ovládat výtah, zapínat televizi či světlo v pokoji, nebo dokonce splachovat na toaletě. (Klímová, 2013) Ubytovací zařízení, by proto měly počítat s tímto omezením a myslet na to, že o tomto svátku musí nahradit elektronické karty od pokojů klasickými klíči, popř. poskytnout klientům pracovníka, který jim pokoj otevře a obslouží další elektronické přístroje. U výtahu by v tento den měla být obsluha. (Klímová, 2013) Pesach Během tohoto svátku židé oslavují jejich vysvobození z egyptské nadvlády. Tento svátek je spjat s tím, že když židé odcházeli z Egypta spěchali, a tudíž jim nestihlo vykvasit těsto na
37
chléb. Jak jsem již zmiňovala v kapitole 2.1.6, během svátku Pesach mají židé mimo běžných omezení další zvláštní stravovací návyky spjaté právě s touhle legendou. Pro Pesach existuje ještě alternativní pojmenování a to „Svátek nekvašených chlebů”. Během tohoto svátku je přísně zakázáno konzumovat cokoli kvašeného. Navíc se musí z kuchyně odstranit vše kvašené (hebr. chamec). (Klímová, 2013)
2.2 Příjezdový cestovní ruch s tématikou židovství Zjišťování přesných statistických údajů o příjezdovém cestovním ruchu židovské populace je velmi obtížné. Údaje o náboženském vyznání podléhají ochraně osobních dat a turisté nemusí poskytnou souhlas k jejich zveřejnění či zpracování. U státu Izrael se však předpokládá, že většina je židovského vyznání. Tabulka 2: Příjezdový cestovní ruch s tématikou židovství 2012 Země
Rusko
Počet
Průměrná Průměrná Průměrná útrata Průměrná
návštěvníků délka
útrata
během cesty/
CR
pobytů
během
osoba celkem
ve dnech
cesty /
(Kč)
(2012)
den (Kč)
6,0
1 903
698 040
11 418
útrata (Kč)
7 970 220 720
USA
367 312
3,5
1 678
5 873
2 157 223 376
Velká Británie 346 973
4,8
1 492
7 162
2 484 881 837
Francie
275 759
3,8
1 340
5 092
1 404 164 828
Kanada
62 603
3,7
1 338
4 951
309 922 412
Izrael
90 541
4,7
1 745
8 202
742 572 012
Zdroj: CzechTourism
38
2.3 Analýza nabídky cestovních kanceláří v České republice, Izraeli a USA Česká republika je významnou destinací cestovního ruchu a má co nabídnout i židovské klientele. Nejvyhledávanějšími památkami se pro židy stávají jednoznačně památky spjaté s jejich kulturou. Židé tudíž v České republice navštěvují především Prahu, Terezín, Lidice, Kolín, Kutnou Horu a další. Mezi nejčastěji vyhledávané židovské památky potom patří např. Židovské muzeum, Staronová synagoga (nejstarší stojící evropská synagoga), Židovský hřbitov v Praze, Židovská radnice, Španělská synagoga, Terezínský památník, obec Lidice a mnoho dalších. Jak vyplývá z analýzy provedené agenturou CzechTourism Židovské muzeum se v roce 2012 stalo 4. nejnavštěvovanější památkou České republiky. (Návštěvnost turistických cílů. [online]. [cit. 2014-‐06-‐05]) Podle analýzy „Zahraniční hosté v hromadných ubyt. zařízeních podle zemí” za rok 2012, agentury CzechTourism je celkový počet zahraničních turistů, kteří přijíždí do České republiky a stráví zde alespoň jednu noc 7 170 385. Turistů přijíždějících ze státu Izrael je 90 541, což činí 1,3 % na celkovém počtu příjezdů. Průměrná délka pobytu turistů z Izraele je přitom 4,7 dní a za rok 2012 zde izraelští turisté strávili celkem 337 421 dní, což je 1,6 % na celkovém počtu přenocování všech turistů.(Zahraniční hosté v hromadných ubyt. zařízeních podle zemí. [online]. [cit. 2014-‐06-‐05]) A to je samozřejmě jen část židovské populace, která ročně navštěvuje Českou republiku. Židé jsou velmi náročnou klientelou a většinou se nespokojí s běžnou cestovní kanceláří. V Tabulce 3 uvádím několik cestovních kanceláří, které se prvotně zaměřují na židovskou klientelu a zároveň ve svých itinerářích nabízí Českou republiku. Vybrala jsem cestovní kanceláře, které působí na území České republiky, Izraele a USA. Tabulka 3: Vybrané cestovní kanceláře České republiky, Izraele a USA, zaměřující se na židovskou klientelu
Název CK
Místo působnosti Internetový odkaz
Precious Legacy Tours
ČR
www.legacytours.net 39
Wittmann Tours
ČR
www.wittmann-‐tours.com
Jewish Prague Travel
ČR
www.kosherprague.com
Private Tours
ČR
www.jewish.tourstoprague.com
Gil Travel
Izrael
www.giltravel.com
Discovery
Izrael
www.discovery.co.il
Kosher Holidays
Izrael
www.kosherholidays.net
Isram World
USA
www.isramworld.com
Jewish International Vacations
USA
www.tourgroups.com
Kesher Tours
USA
www.keshertours.com
Momentum Tours & Travel
USA
www.momentumtours.com
Arza World
USA
www.arzaworld.com
Ayelet Tours
USA
www.ayelet.com
Zdroj: CzechTourism, vlastní zpracování tabulky V Tabulce 4 opět zmiňuji cestovní kanceláře, tentokrát ale poukazuji na to jaká vybraná místa České republiky každá z nich nabízí. České kanceláře prvotně nabízí místa České republiky, avšak jejich nabídka zahrnuje ve většině případech i zájezdy zahraniční (Osvětim, Krakov, Budapešť, apod.). Zatímco zahraniční cestovní kanceláře připravují několikadenní zájezdy, přičemž Česká republika (většinou potom Praha) je pouze jednodenní či dvoudenní zastávkou na trase po střední Evropě, která zahrnuje další destinace jako Berlín, Budapešť, Vídeň aj. Tabulka 4: Místa v České republice nabízená vybranými cestovními kancelářemi České republiky, Izraele a USA Název CK
Praha
Terezín
Kolín
Lidice
Kutná hora
Precious Legacy Tours
x
x
x
X
Wittmann Tours
x
x
x
x
X
Jewish Prague Travel
x
x
Private Tours
x
x
x
Gil Travel
x
Discovery
x
40
Kosher Holidays
x
Isram World
x
x
Jewish International
x
Kesher Tours
x
Momentum Tours &
x
Arza World
x
x
Ayelet Tours
x
Vacations
Travel
Zdroj: CzechTourism, vlastní zpracování tabulky
2.4 Návyky různých směrů judaismu Judaismus můžeme rozdělit do čtyřech směrů, a to na ultraortodoxní, ortodoxní, konzervativní a reformní. Každý z těchto čtyř směrů má jiné hodnoty, pohled na svět, zvyky a zvyklosti a nároky na stravování a ubytování. Tabulka 5: Návyky ortodoxních, konzervativních a reformních Židů
Ortodoxní
Konzervativní
Reformní
Integrace do okolní
Separace
Střední integrace
Vysoká integrace
Tradicionalismus
Tradicionalismus
Individualismus
Revivalismus
Universalismus
společnosti Hodnoty
Universalismus
Přístup k
Dodržování všech
Konzervativnímu
Větší integrace
modernímu světu
příkazů a zákazů
směru jde o to
s nežidovským
Tóry a Talmudu
dodržet vše, co je v
okolím.
např. ohledně
daném prostředí
41
Důležitá je podstata
čistých a nečistých
únosné. Snaží se
Tóry. K ní patří
pokrmů, způsob
zbytečně
především morální
slavení soboty a
neoddělovat a
pravidla. Rituální
ostatních svátků.
neodlišovat.
předpisy jsou méně
Tvoří spíše uzavřené komunity.
Klade důraz hlavně na hebrejský jazyk a původní společnou kulturu Židů
důležité. Nemají zatěžovat, nýbrž pomáhat.
v diaspoře. Stravování
Košer je
Košer není
Košer není
vyžadováno.
vyžadováno, je ale
vyžadováno.
běžnou součástí
stravování.
Ubytování
Košer je
Košer není
Košer
vyžadováno.
vyžadováno.
nevyžadováno.
Běžné ubytování -‐ střední -‐ vyšší standard
Trávení času
Rodina, náboženský Rodina, náboženský život, studium
život, cestování, přátelé
Běžné ubytování -‐ střední -‐ vyšší standard Cestování, přátelé, zábava
Slavení svátků
Přísné dodržování
42
Tradice a svátky
Tradice a svátky
jsou převážně
jsou dodržovány,
tradic a svátků
dodržovány.
ale ne striktně.
Zdroj: CzechTourism
2.5 Etické problémy v cestovním ruchu související s kulturní odlišností u židovské populace V oblasti cestovního ruchu v dnešní době dochází ke stále se zvyšujícímu prolínání různých světových kultur. Některé tyto kultury jsou více nebo méně přizpůsobivé k ostatním kulturám než ostatní, avšak ve všech případech zaznamenáváme odlišnosti. Židovská kultura patří obecně ve světě k těm méně přizpůsobivým, tudíž dochází k interkulturním problémům v oblasti cestovního ruchu. S tím úzce souvisí i etika a etiketa. Jelikož Česká republika, jako destinace cestovního ruchu láká i židovské turisty (především potom z důvodu historického kontextu), je potřeba aby uspokojila tuto náročnou klientelu a budovala si pozitivní image, jako destinace která uspokojí i tu nejnáročnější klientelu. V současnosti podle mého názoru a jak i z dotazníkového šetření vyplívá, Česká republika tyto požadavky nesplňuje tak jak by měla. Úzce s tím souvisí i všeobecné znalosti pracovníků cestovního ruchu a pohostinství o židovské kultuře. 2.5.1 Metodologie výzkumu Jako metodologii výzkumu jsem zvolila dotazníkové šetření. Jedná se o běžně používanou metodu, která mi během krátkého času poskytla mnoho informací o dané problematice. Prvním krokem byla selekce cílové skupiny respondentů. Jelikož jsem průzkumem chtěla zjistit především všeobecné znalosti o židovské kultuře a zkušenostech s ní, nejlepší cílovou skupinou pro mě byli studenti vysokých škol se zaměřením na cestovní ruch, hotelnictví a příbuzné obory, tudíž z velké části budoucí pracovníci v těchto odvětvích. Dalším krokem bylo sestavit dotazník, který by mi dané informace pomohl zjistit. Dotazník obsahoval 20 otázek a odpovědělo na něj celkem 100 respondentů. Většina otázek byla uzavřeného typu, některé potom polouzavřeného. Dotazník probíhal anonymně. K
43
vyplnění dotazníku jsem vyzvala celkem 287 osob a z toho 100 osob dotazník vyplnilo. Návratnost tedy činní 34,84 %. 2.5.2 Vyhodnocení dotazníkového šetření Otázka č. 1 -‐ Jakého jste pohlaví? A) žena / B) muž Z respondentů výrazně převažovalo množství žen nad množstvím mužů. Konkrétně odpovědělo 38 mužů a 62 žen. Graf 1: Jakého jste pohlaví?
38%
Žena 62%
Muž
Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 2 -‐ Jste studentem/studentkou? A) Bakalářského studia / B) Magisterského studia Touto otázkou jsem zjitila převažující počet respondentů studujících bakalářské studium, kterých bylo celkem 85. Oproti tomu respondentů studujících magisterské studium bylo pouze 15.
44
Graf 2: Jste studentem/studentkou?
15%
Bakalářské studium 85%
Magisterské studium
Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 3 -‐ Jaký je Váš obor studia? A) Management destinace cestovního ruchu. / B) Hotelnictví. / C) Marketingové komunikace ve službách. / D) Management volnočasových aktivit. / E) Jiný Cílem této otázky bylo zjistit obor, který respondenti momentálně studují. V možnostech výběru byly obory z Vysoké školy hotelové v Praze 8. Poslední možností byl obor jiný. Tuto možnost vybrali ti respondenti, kteří jsou studenty jiných vysokých škol, avšak stejného zaměření. V grafu 3 je znázorněno, že nejvíce převažovali studenti z oboru hotelnictví (41 respondentů), následně studenti z jiných vysokých škol (33 respondentů), studenti oboru management destinace cestovního ruchu (20 respondentů). Menší procentuelní zaspoupení potom měly obory management volnočasových aktivit (4 respondenti) a marketingové komunikace ve službách (2 respondenti). Graf 3: Jaký je Váš obor studia?
33%
20%
41% 4% 2%
Management des‰nace cestovního ruchu Hotelnictví Marke‰ngové komunikace ve službách Management volnočasových ak‰vit Jiný
Zdroj: vlastní zpracování
45
Otázka č. 4 -‐ V jakém oboru chcete pracovat? A) V cestovním ruchu. / B) V hotelnictví. / C) V gastronomii. / D) V jiném. V této otázce byly na výběr čtyři možnosti. Nejvíce respondentů, konkrétně 42 by rádo pracovalo v jiném oboru než cestovní ruch, hotelnictví nebo gastronomii. Celkem 30 respondentů chce pracovat v hotelnictví, 22 respondentů v cestovním ruchu a pouze 6 respondentů v gastronomii. Graf 4: V jakém oboru chcete pracovat?
22%
42% 6%
30%
V cestovním ruchu V hotelnictví V gastronimii V jiném
Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 5 -‐ Jaké ze tří uvedených mas mají židé přísně zakázané ke konzumaci? A) Kuřecí. / B) Vepřové. / C) Hovězí. Správná odpověď na tuto otázku byla, že židé mají přísně zakázané ke konzumaci vepřové maso. Správně odpověděla většina respondentů, konkrétně 85 ze všech dotazovaných. Druhou nejčastější odpovědí bylo hovězí maso, což je špatná odpověď a takto odpovědělo celkem 13 respondentů. Pouze dva respondenti si mysleli, že židé nesmí konzumovat kuřecí maso.
46
Graf 5: Jaké ze tří uvedených mas mají židé přísně zakázané ke konzumaci? 2% 13%
Kuřecí Vepřové
85%
Hovězí
Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 6 -‐ Jedním ze základních principů košer stravování u židů je: / A) Zákaz mísení mléka s masem. / B) Zákaz konzumace alkoholu. / C) Zákaz konzumace ryb. Další vědomostní otázka dopadla podobně jako předchozí otázka č. 5. Opět většina z dotazovaných odpověděla správně, že židé mají zakázáno mísit mléko s masem. Správně odpovědělo 77 respondentů. Dalších 20 dotazovaných odpovědělo, že židé nesmí konzumovat alkohol a 3 respondenti si mysleli, že židé nesmí konzumovat ryby. Graf 6: Jedním ze základních principů košer stravování u židů je:
3%
Zákaz mísení mléka s masem
20% 77%
Zákaz konzumace alkoholu Zákaz konzumace ryb
Zdroj: vlastní zpracování
47
Otázka č. 7 -‐ Jak se tento systém košer stravování nazývá? A) Kašrut. / B) Bar micva. / C) Mazal tov. Tuto otázku opět většina respondentů zodpovědělá správně a to, že stravovací systém židů se nazývá kašrut. Odpovědělo tak celých 75 dotazovaných. Dále potom 13 respondentů odpovědělo odpovědí č. 3, tedy mazal tov a 12 dotazovaných odpovědělo taktéž špatně, že tento systém se nazývá bar micva. Graf 7: Jak se tento systém košer stravování nazývá? 13% 12%
Kašrut 75%
Bar micva Mazal tov
Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 8 -‐ Šabat pro židy znamená: A) Den klidu (neděle), při kterém mají Židé zakázáno vykonávat některé fyzické činnosti. / B) Den klidu (sobota), při kterém mají židé zakázáno vykonávat některé fyzické činnosti. / C) Obřízku, prováděnou u chlapců po narození. Poslední otázka, která měla zjistit znalosti o židovských tradicích dopadla poměrně hůř než tři předešlé. Šabat pro židy znamená den klidu (sobotu), při které mají židé zakázáno vykonávat některé fyzické činnosti. Tuto odpověď vybralo 62 respondentů, což je většina, ale následujících 35 respondentů odpovědělo, že šabat je neděle, tudíž špatně. Pouze 3 z dotazovaných vybrali poslední odpověď, tedy že šabat je obřízka, prováděná u chlapců po narození.
48
Graf 8: Šabat pro židy znamená:
3% 35% 62%
Den klidu (neděle), při kterém mají Židé zakázáno vykonávat některé fyzické činnos‰. Den klidu (sobota), při kterém mají Židé zakázáno vykonávat některé fyzické činnos‰. Obřízku, prováděnou u chlapců po narození.
Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 9 -‐ Co podle Vás je nejčastější motivací účasti na cestovním ruchu u židovských turistů v ČR? A) Obchodní cesta. / B) Rekreace, volný čas, poznávání. / C) Lázeňský pobyt. / D) Návštěva příbuzných. V této otázce se měli respondenti podle svého názoru, či zkušenosti vyjádřit k motivaci účasti na cestovním ruchu u židovských turistů na území České republiky. Většina dotazovaných odpověděla správně, tedy rekreace, volný čas a poznávání (57 respondentů). Dalších 23 dotazovaných odpovědělo, že obchodní cesta. Návštěvu příbuzných vybralo 12 respondentů a posledních 8 dotazovaných vybralo lázeňský pobyt. Z analýzy zpracované agenturou CzechTourism vyplívá, že do České republiky přijíždí nejvíce židovských turistů za účelem rekreace a poznávání, následně pak za účelem obchodní cesty, dále návštěvy příbuzných a lázeňského pobytu.
49
Graf 9: Co podle Vás je nejčastější motivací účasti na cestovním ruchu u židovských turistů v ČR? Obchodní cesta 8%
12%
Rekreace, volný čas, poznávání
23%
Lázeňský pobyt
57%
Návštěva příbuzných
Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 10 -‐ Je podle Vás u konzervativních židů vyžadována košer strava? A) Je běžně dodržována, ale není vyžadována na hotelích či v restauracích. / B) Není dodržována, tudíž ani vyžadována. / C) Je přísně dodržována a vyžadována na hotelích i restauracích. V této otázce většina z respondentů, tedy 57 odpověděla špatně, a to, že u konzervativních židů je košer strava vyžadována na hotelích a v restauracích, což by bylo správně pouze u ultraortodoxních a ortodoxních židů. Správně, tedy že košer strava je běžně dodržována, ne však vyžadována na hotelích či v restaruacích odpovědělo jen 35 respondentů. Zbylých 8 respondentů odpodělělo, že není dodržována, ani vyžadována. Graf 10: Je podle Vás u konzervativních židů vyžadována košer strava?
35% 57%
8%
Je běžně dodržována, ale není vyžadována na hotelích či v restauracích Není dodržována, tudíž ani vyžadována Je přísně dodržována a vyžadována na hotelích i restauracích
Zdroj: vlastní zpracování
50
Otázka č. 11 -‐ Máte nějakou zkušenost s židovskou kulturou? Pokud ano, rozepište.A) Ano. / B) Ne. V této polouzavřené otázce měli respondenti nejprve odpovědět, zda mají nějakou zkušenost s židovskou kulturou a následně uvést jakou. Ze sta respondentů uvedlo celých 76, že žádnou zkušenost nemá. Zbylých 24 následně uvedlo, že zkušenost má a to převážně díky obsluhování židovských hostů na hotelu (6 respondentů), návštěvě Izraele (4 respondenti), práci v kempu pro židy (3 respondenti), návštěvě Terezína (3 respondenti), prohlídce židovského města (3 respondenti), známosti s někým židovského původu (4 respondenti) a účasti na židovské svatbě (1 respondent). Graf 11: Máte nějakou zkušenost s židovskou kulturou? 24%
Ano Ne
76%
Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 12 -‐ Jaký je Váš vztah k židovské komunitě (z vlastní zkušenosti, nebo jen podvědomně)? A) Pozitivní. / B) Neutrální. / C) Negativní. V této otázce měli respondenti podle vlastní zkušenosti, nebo jen podvědomně vyjádřit svůj vztah k židovské komunitě. Většina, tedy 71 respondentů odpovědělo, že neutrální. Dalších 25 dotazovaných vyjádřilo pozitivní vztah k židovské komunitě. Zbylí 4 respondenti mají k židovské komunitě negativní vztah. Graf 12: Jaký je Váš vztah k židovské komunitě? 25% 71%
4%
Pozi‰vní Nega‰vní Neutrální
Zdroj: vlastní zpracování
51
Otázka č. 13 -‐ Setkali jste se někdy s projevy antisemitismu vůči židovských turistům na území České republiky? A) Ano. / B) Ne. Touto otázkou jsem zjišťovala, zda některý z respondentů má zkušenost s projevy antisemitismu, tedy nesnášenlivostí vůči židům, na území České republiky. Většina, tedy 85 respondentů se s antisemismem nesetkala, dalších 15 respondentů ano. Graf 13: Setkali jste se někdy s projevy antisemitismu vůči židovských turistům na území České republiky? 15%
Ano
85%
Ne
Zdroj: vlasní zpracování Otázka č. 14 -‐ Setkali jste se někdy s projevy antisemitismu vůči židovských turistům mimo území České republiky? A) Ano. / B) Ne. Touto otázkou jsem zjišťovala, zda někdo z respondentů má zkušenost s projevy antisemitismu mimo území České republiky. Většina, tedy 86 respondentů nemá s antisemitismem mimo území České republiky zkušenost, 14 dotazovaných se s ním však v zahraničí setkalo. Graf 14: Setkali jste se někdy s projevy antisemitismu vůči židovských turistům mimo území České republiky?
14% 86%
Ano Ne
Zdroj: vlastní zpracování
52
Otázka č. 15 -‐ Jaké máte zkušenosti s ubytovacími a stravovacími zařízeními na území České republiky? A) Pozitivní. / B) Neutrální. / C) Negativní. Tato otázka se týkala obecně stravovacích a ubytovacích zařízeních na území České republiky. U respondentů jsem zjišťovala, jaká je jejich osobní zkušenost. Většina, tedy 51 respondentů se vyjádřilo neutrálně, 35 dotazovaných potom hodnotí ubytování a stravování v České republice jako pozitivní. Zbytek, tedy 14 respondentů hodnotí negativně. Graf 15: Jaké máte zkušenosti s ubytovacími a stravovacími zařízeními na území České republiky?
35% 51%
Pozi‰vní Nega‰vní
14%
Neutrální
Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 16 -‐ Víte o nějakém zařízení (restaurace, hotel, cestovní kancelář…) v České republice specializovaném na židovskou klientelu? Pokud ano, jaké? A) Ano. / B) Ne. V této polouzavřené otázce jsem zkoumala, zda některý z respondentů, alespoň podvědomně tuší o existenci specializovaných zařízení pro židovské turisty. U 82 respondentů jsem se setkala s neúspěchem. Zbylých 18 dotazovaných však jmenovalo především restauraci King Solomon (6 respondentů), hotel Friendly Kosher Hotel Downtown **** (4 respondenti), restauraci DINITZ kosher Lemehadrin (1 respondent), dalších (7 respondetů) zmiňovalo košer restauraci, ale konkrétně nejmenovalo.
53
Graf 16: Víte o nějakém zařízení (restaurace, hotel, cestovní kancelář…) v České republice specializovaném na židovskou klientelu?
18%
Ano
82%
Ne
Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 17 -‐ Může podle Vás běžné ubytovací, nebo stravovací zařízení (bez specializace na židovskou klientelu) na území České republiky uspokojit přání a potřeby židovských turistů? A) Ano. / B) Ne. / C) Záleží na třídě ubytovacího zařízení. Další otázka zjištovala osobní názor na to, zda může běžné ubytovací či stravovací zařízení v České republice uspokojit přání a potřeby židovských turistů. Většina, tedy 55 respondentů odpověděla, že záleží na třídě ubytovacího zařízení. Dalších 27 dotazovaných odpovědělo, že ano. Zbylých 18 respondentů odpovědělo, že ne. Graf 17: Může podle Vás běžné ubytovací, nebo stravovací zařízení (bez specializace na židovskou klientelu) na území České republiky uspokojit přání a potřeby židovských turistů? Ano 27% 55%
Ne
18%
Záleží na třídě ubytovacího zařízení
Zdroj: vlastní zpracování
54
Otázka č. 18 -‐ Setkali jste se někdy s neetickým jednáním v ubytovacím či stravovacím zařízení na území České republiky, ze strany personálu vůči kulturně odlišným turistům? Pokud, ano rozepište. A) Ano. / B) Ne. Na otázku zda se respondenti setkali s neetickým jednáním vůči kulturně odlišným turistům na uzemí České republiky odpovědělo 94 respondentů, že ne. Zbylých 6 dotazovaných odpovědělo ano, přičemž jmenovali nepříjemné chování vůči ruským turistům (3 respondenti), nadřazenost vůči turistům ze strany personálu (1 respondent), nenávistnost vůči židovským turistům (1 respondent) a rasismus (1 respondent). Graf 18: Setkali jste se někdy s neetickým jednáním v ubytovacím či stravovacím zařízení na území České republiky, ze strany personálu vůči kulturně odlišným turistům? 6%
Ano
94%
Ne
Zdroj: vlastní zpracování Otázka č. 19 -‐ Setkali jste se někdy s neetickým jednáním v ubytovacím či stravovacím zařízení mimo území České republiky, ze strany personálu vůči kulturně odlišným turistům? A) Ano. / B) Ne. Otázkou týkající se neetického jednání v ubytovacích či stravovacích zařízení mimo území České republiky jsem došla ke zjištění, že 80 respondentů se takovým jednáním nikdy nesetkalo. Zbylých 20 dotazovaných ano. Graf 19: Setkali jste se někdy s neetickým jednáním v ubytovacím či stravovacím zařízení mimo území České republiky, ze strany personálu vůči kulturně odlišným turistům? 20%
Ano 80%
Ne
Zdroj: vlastní zpracování
55
Otázka č. 20 -‐ Jak byste celkově zhodnotili nabízený servis služeb pro kulturně odlišné turisty na území České republiky? A) Výborný. / B) Uspokojující. / C) Nedostatečný. / D) Úplně chybějící. Poslední otázka je věnována osobním názorům, tedy zhodnocením nabízeného servisu pro kulturně odlišné turisty. Většina, tedy 57 respondentů hodnotí tento seris jako uspokojující. Následně 38 dotazovaných hodnotí nabízený servis jako nedostatečný. Pouze 4 respondenti hodnotí jako výborný a 1 respondent jako úplně chybějící. Graf 20: Jak byste celkově zhodnotili nabízený servis služeb pro kulturně odlišné turisty na území České republiky?
1% 4%
Výborný
38% 57%
Uspokojující Nedostatečný Úplně chybející
Zdroj: vlastní zpracování
56
3 Návrhová část Problematika kulturních odlišností v cestovním ruchu se stává každým rokem aktuálnějším tématem. Úzce s tím souvisí etické problémy, které jsou způsobeny několika faktory. Těmto problémům je třeba předcházet a budovat tím pozitivní image dané destinace. Ze statistik vyplývá, že příjezdový CR s židovskou tématikou v roce 2012 překročil hranici 90 000 příjezdů. To zahrnuje pouze turisty přijíždějící z Izraele, musíme tedy ještě počítat s dalším počtem židovských turistů z jiných zemí. Izrael je tedy na 20. místě s počtem příjezdů do ČR za rok 2012. Česká republika je tedy oblíbenou destinací pro tento segment turistů. Aby to tak zůstalo a ČR byla stále atraktivní destinací pro tento druh klientely, nebo dokonce lákala ještě více turistů, je zapotřebí stálé zdokonalování a zmírňování nedostatků v tomto odvětví cestovního ruchu. Největším nedostatkem jsou podle mého názoru neúplné znalosti pracovníků cestovního ruchu o kulturních odlišnostech turistů. Proto předkládám tyto návrhy na předcházení etickým problémům v důsledku nedostatečných znalostí pracovníků cestovního ruchu, hotelnictví, gastronomie a jiných příbuzných oborů. Podle informací zjištěných dotazníkovým šetřením, mají studenti průměrné znalosti o židovské kultuře. Navrhuji tedy prohloubení jejich znalostí a taktéž znalostí pracovníků v oboru. Nejvhodnějším řešením by podle mého názoru bylo zrealizování tématického projektu. Projekt bych nazvala ,,Interkulturní vzdělávání”, jelikož jeho cílem bude vzdělávat pracovníky a studenty z oboru CR v oblasti interkulturní problematiky. Projekt bude probíhat formou kurzu, který bude sestávat z několika seminářů, přičemž každý se bude zabývat odlišnou kulturou. Každý účastník kurzu, bude muset absolvovat celkem 5 seminářů a následně, potvrdit své získané znalosti formou závěrečného testu. Po úspěšném složení získá každý ze zůčastněných certifikát o zvládnutí danné problematiky. Tento certifikát by měl postupem času vejít do povědomí všech zařízení cestovního ruchu na území České republiky a zvýšit kvalifikaci a pracovní potenciál zaměstnanců v oboru a v důsledku toho pozitivně ovlivnit kvalitu poskytovaných služeb.
57
Každý z kurzů bude trvat 90 minut a stručně účastníky seznámí s tradicemi, zvyky, gastronomií a odlištnostmi dané kultury. Nejvíce se potom bude zaměřovat na dopady těchto kultruních odlišností na cestovní ruch a zkoumat konkrétní situace. Kurzy povedou kvalifikovaní lektoři, kteří se danou problematikou zabývají a mají s ní zkušennosti (např. pracovníci CR, kteří se denně s touto problematikou setkávají). Schéma 1: Kurz projektu ,,Interkulturní vzdělávání” Seminář 1: Americká kultura
Seminář 2: Arabsko-‐ islámská kultura
Seminář 3: Židovská kultura
Závěrečná zkouška (test)
Seminář 5: Japonská kultura
Seminář 4: Čínská kultura
Získání certiNikátu
Zdroj: vlastní zpracování Jelikož by se jednalo o dobrovolný kurz, který ale motivuje budoucí či současné pracovníky cestovního ruchu získáním certifikátu, který by zlepšil jejich pracovní kvalifikaci, je hrazen samotnými účastníky. Odhadovaná cena kurzu, který zahrnuje 5 seminářů, závěrečnou zkoušku a vystavení certifikátu by byla 5 000 Kč a studentům by byla poskytována sleva 1 000 Kč. Jedná se ale pouze o vlastní orientační odhad. Dále by bylo vhodné kurzy umožňovat vysokým školám a poskytnout množstevní slevu. Důležitým faktorem pro zahájení tohoto projektu by byla také propagace kurzu. Projekt ,,Interkulturní vzdělávání” by měl vlastní webové stránky, kde by probíhala rezervace kurzů online, byly by zde zveřejněny aktuální informace, případné slevy apod. Projekt by
58
byl představen i vysokým školám z oboru a taktéž zařízením cestovního ruchu, pro které by tento projekt mohl být zajímavý (restauracím, hotelům které jsou často navštěvovány turisty z různých zemí). Jelikož se jedná pouze o hypotetický návrh, nemohu předem zhodnotit jeho úspěšnost, tu by mohla potvrdit pouze praxe. Ale předpokládáme-‐li jeho úspěšnost, postupně by se tento projekt mohl dostat do povědomí pracovníků z oblasti CR. V počáteční fázi bych očekávala zájem o kurz od jednotlivců, kteří si chtějí zlepšit svou kvalifikaci, následně i od vysokých škol nebo od zaměstnavatelů, kteří budou chtít proškolit své zaměstnance v této problematice.
59
Závěr Tématem mé bakalářské práce byly etické problémy v cestovním ruchu související s kulturními odlišnostmi turistů a možnosti jejich předcházení. Zaměřila jsem se na kulturu židovství. Vymezila jsem pojmy související s tématem, důkladně jsem popsala kulturu židovství se všemi jejími tradicemi a zvyky. Následně jsem analyzovala kulturní odlišnosti židovské kultury a možné problémy vznikající v jejich důsledku. Ve své práci zdůrazňuji, jak důležité je porozumnění odlišných kultur pro odvětví cestovního ruchu. Pro dosažení cíle jsem si stanovila následující hypotézy, které se mi v průběhu práce podařilo buď potvrdil, nebo vyvrátit. Hypotéza 1: Česká republika nemá dostatečnou nabídku služeb a produktů, aby uspokojila ultraortodoxní židovskou klientelu a to může být příčinou etických střetů. Tato hypotéza byla potvrzena dotazníkovým šetřením, ve kterém z celých 82 %, respontenti nemají povědomí o žádném zařízení specializovaném na židovskou klientelu. Hypotéza 2: Budoucí pracovníci v cestovním ruchu, hotelnictví, gastronomii a jiných příbuzných oborech mají průměrné znalosti v oblasti kulturních odlišností židovských turistů. Tato hypotéza byla z části potvrzena a z části vyvrácena. Z dotazníkového šetření procentuálně vyplývá, že znalosti budoucích pracovníků CR a příbuzných oborů mají nadprůměrné znalosti o tradicích a zvyklostech židovství. Avšak otázky byly zaměřeny pouze na obecně známé informace, tudíž podle mého názoru jsou znalosti turistů průměrné. Hypotéza 3: Většina budoucích pracovníku v cestovním ruchu, hotelovém průmyslu, gastronomii a příbuzných oborech má zkušenost s neetickým jednáním vůči kulturně odlišným turistům na území České republiky. Poslední hypotéza byla vyvrácena, jelikož pouze 15 % dotazovaných se setkalo s projevy antisemitismu na území České republiky, 14 % se s ním setkalo mimo ČR a 6 % se setkalo s neetickým jednáním v zařízení CR vůči kulturně odlišným turistům. Cíl mé práce byl naplněn, a to prostřednictvím dotazníkového šetření, kterým jsem zjisťila znalosti a zkušenosti s židovskou kulturou, u pracovníků CR a příbuzných oborů. V
60
poslední části jsem se zaměřila na vlastní návrh předcházení etickým problémům v cestovním ruchu. Svou prací jsem došla k závěru, že znalost etiky a kulturních odlišností je pro pracovníky v cestovním ruchu velmi důležitým faktorem. Nedostatečné znalosti negativně ovlivňují kvalitu nabídky služeb CR a celkově škodí image dané destinace. Dle mého názoru je potřeba tyto nedostatky odstranit, a zlepšit tak pohled zahraničních turistů na Českou republiku jako destinaci cestovního ruchu.
61
Literatura [1] ATTL, P.; POLÍVKOVÁ, A.; STUDNIČKA, P. Zásady zpracování bakalářských a diplomových prací. Praha : Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o., 2012. 72 s. ISBN 978-‐80-‐87411-‐33-‐9. [2] Cesty za poznáním: Židovské cesty.: Analýza upřesňující vstupní zadání produktu. In: CzechTourism [online]. Praha, 2014 [cit. 2014-‐06-‐24]. Dostupné z:
[3] Co je to KOŠER?. In: The orthodox council of kashrut MaHaRa’L, [online]. [cit. 2014-‐05-‐ 27]. Dostupné z: [4] ERIKSEN, H. Thomas Hylland Eriksen. Sociální a kulturní antropologie. 2., rozš. vydání, Praha : Sociologické nakladatelství, 2000. 407 s. ISBN 80-‐858-‐5029-‐X. [5] Etický kodex cestovního ruchu. In: Svaz měst a obcí České republiky [online]. [cit. 2014-‐ 03-‐18]. Dostupné z: [6] FISHBANE, M. Judaismus: zjevení a tradice. 3. vydání. Praha : Prostor, 2003. 194 s. ISBN 80-‐726-‐0086-‐9. [7] Globální etický turistický kodex. In: Eden-‐czechtourism [online]. 2001 [cit. 2014-‐03-‐18]. Dostupné na internetu: [8] HAVLOVÁ, R. a kol. Kulturní pluralita současného světa II. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, nakladatelství Oeconomica, 2006. 189 s. ISBN 80-‐245-‐0987-‐3. [9] HOFSTEDE, G. Culture and organizations. International Studies of Management and Organization, 1981. [10] HOFSTEDE, G. Culture's consequences: comparing values, behaviors, institutions and organizations across nations. 2nd ed. Thousand Oaks: Sage, 2001, 596 s. ISBN 978-‐0-‐8039-‐7324-‐4. HUNTINGTON, S. P. Střet civilizací: boj kultur a proměna světového řádu. 1. vydání. Praha : Rybka, 2001, s. 447.
62
[12] Jewish population by country. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2014 [cit. 2014-‐06-‐05]. Dostupné z: [13] LEHMANOVÁ, Z. a kol. Kulturní pluralita v současném světě. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, nakladatelství Oeconomica, 2005. 142 s. ISBN 80-‐245-‐0073-‐6. [14] MALINA, J. a kol. Antropologický slovník aneb co byl mohl o člověku vědět každý člověk (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění). [online]. Brno: Cerm, 2009 [cit. 2014-‐ 01-‐12]. Dostupné z: [15] MERHAUT, M. Etika jako součást společenské odpovědnosti firem hotelového průmyslu. 1. vydání. Praha : Wolters Kluwer CR, 2013. 136 s. ISBN 978-‐80-‐7478-‐032-‐5. [16] Návštěvnost turistických cílů v roce 2012. In: CzechTourism [online]. Praha, 2013 [cit. 2014-‐06-‐05]. Dostupné z: http://vyzkumy.czechtourism.cz/#;q=židovské%20památky;orderby=novinky [17] PAVLÁT, L. a kol. Židé -‐ dějiny a kultura. 3., dopl. vydání. Praha : Židovské muzeum, 2005. 160 s. ISBN 80-‐868-‐8911-‐4. [18] PETRUSEK, M. a kol. Sociologie. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1997. 75 s. ISBN 80-‐04-‐26689-‐4. [19] SOKOL, J. Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. 5., rozš. vyd., (Ve Vyšehradu 3.). Praha : Vyšehrad, 2002. 411 s. ISBN 978-‐80-‐7021-‐884-‐6. [20] Statistika. In: Federace židovských obcí [online]. Praha, 2010 [cit. 2014-‐06-‐05]. Dostupné z: http://www.fzo.cz/o-‐nas/statistika/ [21] Universum: všeobecná encyklopedie. 1. vyd. Praha : Odeon, 2002. 1303 s. ISBN 80-‐ 207-‐1116-‐3. [22] Velký slovník naučný m/ž. 1. vyd. Praha : DIDEROT, 1999. 842 s. ISBN 80-‐902-‐7231-‐2. [23] Velký sociologický slovník: I. svazek A-‐O. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996. 747 s. ISBN 80-‐718-‐4164-‐1. [24] Zahraniční hosté v hromadných ubyt. zařízeních podle zemí. In: CzechTourism [online]. 2013 [cit. 2014-‐06-‐05]. Dostupné z:
63
[25] ZELENKA, J.; PÁSKOVÁ, M. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha : Linde Praha, 2012. 768 s. ISBN 978-‐80-‐7201-‐880-‐2. [26] Židovská svatba. Český rozhlas [online]. [cit. 2014-‐05-‐04]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/judaismus/_zprava/zidovska-‐svatba-‐-‐240402 [27] ŽUFAN, J.; HÁN, J.; KLÍMOVÁ, M. Kapitoly z personálního a interkulturního managementu. 1. vydání. Praha : Wolters Kluwer CR, 2013. 140 s. ISBN 978-‐80-‐7478-‐328-‐ 9.
64
Příloha 1 Dotazník: 1. Jakého jste pohlaví? A) Žena. B) Muž. 2. Jste studentem/studentkou? A) Bakalářského studia. B) Magisterského studia. 3. Jaký je Váš obor studia? A) Management destinace cestovního ruchu. B) Hotelnictví. C) Marketingové komunikace ve službách. D) Management volnočasových aktivity. E) Jiný. 4. V jakém oboru chcete pracovat?
65
A) V cestovním ruchu. B) V hotelnictví. C) V gastronomii. D) V jiném. 5. Jaké ze tří uvedených mas mají židé přísně zakázané ke konzumaci? A) Kuřecí. B) Vepřově. C) Hovězí. 6. Jedním ze základních principů košer stravování u židů je: A) Zákaz mísení mléka s masem. B) Zákaz konzumace alkoholu. C) Zákaz konzumace ryb. 7. Jak se tento systém košer stravování nazývá? A) Kašrut. B) Bar micva. C) Mazal tov.
66
8. Šabat pro židy znamená: A) Den klidu (neděle), při kterém mají Židé zakázáno vykonávat některé fyzické činnosti. B) Den klidu (sobota), při kterém mají Židé zakázáno vykonávat některé fyzické činnosti. C) Obřízku, prováděnou u chlapců po narození. 9. Co podle Vás je nejčastější motivací účasti na cestovním ruchu u židovských turistů v ČR? A) Obchodní cesta. B) Rekreace, volný čas, poznávání. C) Lázeňský pobyt. D) Návštěva příbuzných. 10. Je podle Vás u konzervativních židů vyžadována košer strava? A) Je běžně dodržována, ale není vyžadována na hotelích či v restauracích. B) Není dodržována, tudíž ani vyžadována. C) Je přísně dodržována a vyžadována na hotelích i restauracích.
67
11. Máte nějakou zkušenost s židovskou kulturou? Pokud ano, rozepište. A) Ano. B) Ne. 12. Jaký je Váš vztah k židovské komunitě (z vlastní zkušenosti, nebo jen podvědomně)? A) Pozitivní. B) Neutrální. C) Negativní. 13. Setkali jste se někdy s projevy antisemitismu vůči židovských turistům na území České republiky? A) Ano. B) Ne. 14. Setkali jste se někdy s projevy antisemitismu vůči židovských turistům mimo území České republiky? A) Ano. B) Ne. 15. Jaké máte zkušenosti s ubytovacími a stravovacími zařízeními na území České republiky?
68
A) Pozitivní. B) Neutrální. C) Negativní. 16. Víte o nějakém zařízení (restaurace, hotel, cestovní kancelář…) v České republice specializovaném na židovskou klientelu? Pokud ano, jaké? A) Ano. B) Ne. 17. Může podle Vás běžné ubytovací, nebo stravovací zařízení (bez specializace na židovskou klientelu) na území České republiky uspokojit přání a potřeby židovských turistů? A) Ano. B) Ne. C) Záleží na třídě ubytovacího zařízení. 18. Setkali jste se někdy s neetickým jednáním v ubytovacím či stravovacím zařízení na území České republiky, ze strany personálu vůči kulturně odlišným turistům? Pokud, ano rozepište. A) Ano. B) Ne. 19. Setkali jste se někdy s neetickým jednáním v ubytovacím či stravovacím zařízení mimo
69
území České republiky, ze strany personálu vůči kulturně odlišným turistům? A) Ano. B) Ne. 20. Jak byste celkově zhodnotili nabízený servis služeb pro kulturně odlišné turisty na území České republiky? A) Výborný. B) Uspokojující. C) Nedostatečný. D) Úplně chybějící.
70