Etické problémy v cestovním ruchu související s kulturními odlišnostmi turistů a možnosti jejich předcházení

Etické  problémy  v  cestovním  ruchu  související  s  kulturními   odlišnostmi  turistů  a  možnosti  jejich  předcházení         Bakalářská  práce            

Veronika  Feiglová          

Vysoká  škola  hotelová  v  Praze  8,  spol.  s  r.  o.   katedra  cestovního  ruchu             Studijní  obor:  Management  destinace  cestovního  ruchu   Vedoucí  bakalářské  práce:  Mgr.  Monika  Klímová   Datum  odevzdání  bakalářské  práce:  2014-­‐06-­‐12   Datum  obhajoby  bakalářské  práce:     E-­‐mail:  [email protected]       Praha  2014      

 

Bachelor's  Dissertation        

Ethical  Issues  in  Tourism  associated  with  the  Cultural  Differences  of  Tourists  and   Recommendations  for  Prevention.  

    Veronika  Feiglová          

The  Institute  of  Hospitality  Management  in  Prague  8,  Ltd.   Department  of  Travel  and  Tourism  Studies                   Major:  Tourism  Destination  Management   Thesis  Advisor:  Mgr.  Monika  Klímová   Date  of  Submission:  2014-­‐06-­‐12   Date  of  Thesis  Defense:     E-­‐mail:  [email protected]       Prague  2014      

 

                      Čestné  prohlášení     P r o h l a š u j i ,     že   jsem   bakalářskou   práci   na   téma   Etické   problémy   v   cestovním   ruchu   související     s   kulturními   odlišnostmi   turistů   a   možnosti   jejich   předcházení   zpracovala   samostatně     a  veškerou  použitou  literaturu  a  další  podkladové  materiály,  které  jsem  použila,  uvádím   v  seznamu  použitých  zdrojů  a  že  svázaná  a  elektronická  podoba  práce  je  shodná.     V  souladu  s  §  47b  zákona  č.  552/2005  Sb.,  o  vysokých  školách  v  platném  znění  souhlasím   se  zveřejněním  své  bakalářské  práce,  a  to  v  nezkrácené  formě,  v  elektronické  podobě  ve   veřejně  přístupné  databázi  Vysoké  školy  hotelové  v  Praze  8,  spol.  s  r.  o.       ………………………………                                                        jméno  a  příjmení  autora           V  Praze  dne  12.  června  2014        

                                                Tímto  bych  chtěla  moc  poděkovat  vedoucí  mé  bakalářské  práce  Mgr.  Monice  Klímové,  za   odborné   vedení,   za   její   rady   a   připomínky,   které   mi   při   zpracovávání   byly   velkým   přínosem  a  především  za  její  trpělivost.  

   

 

Abstrakt     FEIGLOVÁ,   Veronika.   Etické   problémy   v   cestovním   ruchu   související   s   kulturními   odlišnostmi   turistů   a   možnosti   jejich   předcházení.   [Bakalářská   práce]   Vysoká   škola   hotelová.  Praha  :  2014.  50  stran.     Bakalářská   práce   zkoumá   etické   problémy   v   cestovním   ruchu   související   s   kulturními   odlišnostmi   u   židovské   kultury   a   možnosti   jejich   předcházení.   Hlavním   cílem   je   analyzovat   a   následně   zjistit   rozdíly   ve   znalostech   o   kultuře   židovství   u   studentů   vysokých   škol   z   oboru   cestovního   ruchu,   hotelnictví,   gastronomie   a   jiných   příbuzných   oborů,   tedy   budoucích  pracovníků  v  tomto  odvětví.       Práce   je   rozdělena   do   tří   částí.   V   první   (teoreticko-­‐metodologické)   části   se   zabývám   a   definuji  pojmy  jako  kultura,  etika  a  etiketa,  jelikož  velmi  úzce  souvisí  s  tématem  práce.     V   druhé   (analytické)   části   popisuji   židovskou   kulturu,   přičemž   se   zaměřuji   především   na   jejich  zvyky  a  tradice.  Dále  analyzuji  nabídku  služeb  cestovního  ruchu  v  České  republice,   pro   kulturně   odlišné   turisty,   v   tomto   případě   pro   židovskou   klientelu.   V   této   části   také   vyhodnocuji   svůj   primární   výzkum,   pro   který   jsem   použila   metodu   dotazníkového   šetření.   Tímto   výzkumem   jsem   se   snažila   zjistit   informace   o   znalostech   židovské   kultury   a   zkušenostech  s  ní  především  v  oblasti  cestovního  ruchu.  Cílovou  skupinou  dotazníkového   šetření   se   stali   studenti   Vysoké   školy   hotelové   a   dalších   vysokých   škol   se   stejným   zaměřením.  V  poslední  (návrhové)  části  se  snažím  navrhnout  vlastní  řešení  problematiky   spojené   s   kulturními   odlišnostmi   turistů   na   území   České   republiky   v   oblasti   cestovního   ruchu.     Klíčová  slova:  cestovní  ruch,  etika,  etiketa,  interkulturalismus,  kultura,  kulturní  odlišnosti,   židovství                

Abstract     FEIGLOVÁ,  Veronika.  Ethical  Issues  in  Tourism  associated  with  the  Cultural  Differences  of   Tourists   and   Recommendations   for   Prevention.(A   bachelor   thesis).   The   Institute   of   Hospitality  Management  in  Prague  2014.  50  pages.     The  bachelor  thesis  focuses  on  ethical  problems  in  tourism  linked  to  cultural  differences   in   Jewish   culture   and   their   prevention.   The   main   objective   is   to   analyze   the   level   of   awareness   of   the   Jewish   culture   between   university   students   studying   in   tourism,   hospitality,  hotel  management,  gastronomy  and  other  related  study  programs  –  therefore   future  professional  in  this  industry.           The  thesis  is  divided  into  three  parts.  In  the  first  (theoretically  -­‐  methodological)  one  are   defined   the   concepts   of   culture,   ethics   and   etiquette   as   they   are   closely   related   to   the   study.  In  the  second  (analytical)  part  is  described  the  Jewish  culture  with  particaular  focus   on  its  customs  and  traditions.    Futher  on  I  analyse  the  range  of  available  tourist  services   for   tourists   with   a   different   cultural   background   in   the   Czech   Republic,   particularlly   the   Jewish   clientelle.   In   this   part   I   also   evaluate   my   primary   research   carried   out   through   survey   questionnaires.   The   aim   of   this   research   was   to   map   the   level   of   knowledge   of   the   Jewish   culture   and   experience   with   it,   mainly   in   the   tourism   industry.   The   target   group   ofthe   survey   were   students   of   The   Institute   of   Hospitality   Management   in   Prague     and   other   institutes   and   universties   with   the   same   study   focus.   In   the   last   (proposal)   section   I   am  proposing  my  own  solution  to  the  issues  connected  to  cultural  differences  in  tourism   in  the  Czech  Republic.     Key   words:   cultural   differences,   culture,   ethics,   etiquette,   interculturalism,   Judaism,   Tourism      

   

 

Obsah   Seznam  schémat,  tabulek  a  grafů   Seznam  zkratek   Úvod  

12  

1        Teoreticko-­‐metodologická  část  

14  

1.1  Kultura  

14  

1.1.2  Vývoj  kultury  

15  

1.1.3  Typologie  kultury  

17  

1.2  Světové  kultury  podle  Huntingtona  

18  

1.3  Multikulturalismus  a  interkulturalismus  

19  

1.4  Kultura  a  cestovní  ruch  

19  

1.5  Etika  

20  

1.5.1  Rozdělení  etiky  

21  

1.6  Etika  a  cestovní  ruch  

22  

1.6.1  Etický  kodex  

22  

1.6.2  Etický  kodex  cestovního  ruchu  

23  

1.7  Etika  a  kultura  

23  

1.8  Etiketa  

24  

2        Analytická  část  

25  

2.1  Židovství  

25  

   

2.1.1  Historie  judaismu  

25  

2.1.2  Základní  principy  

27  

2.1.3  Židovská  identita  

27  

2.1.4  Zastoupení  judaismu  ve  světě  

28  

2.1.5  Tradice  a  zvyky  

30  

2.1.6  Stravovací  zvyklosti  

33  

1.1.7  Židovské  svátky  Šabat  a  Pesach  a  jejich  vliv  na  poskytování  služeb  

37  

2.2  Příjezdový  cestovní  ruch  s  tématikou  židovství  

38  

2.3  Analýza  nabídky  cestovních  kanceláří  v  České  republice,  Izraeli  a  USA  

39  

2.4  Návyky  různých  směrů  judaismu  

41  

2.5  Etické  problémy  v  cestovním  ruchu  související  s  kulturní  odlišností  u  židovské   populace  

43  

2.5.1  Metodologie  výzkumu  

43  

2.5.2  Vyhodnocení  dotazníkového  šetření  

44  

3        Návrhová  část  

57  

Závěr  

60  

Literatura  

62  

Příloha  1  

65  

       

   

 

 

   

 

Seznam  ilustrací   Schéma  1:  Kurz  projektu  ,,Interkulturní  vzdělávání”     Seznam  tabulek   Tabulka   1:   Číselné   a   procentuální   vyjádření   v   prvních   deseti   zemích   světa   s   nejvyšším   zastoupením  židovské  populace     Tabulka  2:  Příjezdový  cestovní  ruch  s  tématikou  židovství  2012   Tabulka   3:   Vybrané   cestovní   kanceláře   České   republiky,   Izraele   a   USA,   zaměřující   se   na   židovskou  klientelu   Tabulka   4:   Místa   v   České   republice   nabízená   vybranými   cestovními   kancelářemi   České   republiky,  Izraele  a  USA   Tabulka  5:  Návyky  ortodoxních,  konzervativních  a  reformních  židů     Seznam  grafů   Graf  1:  Jakého  jste  pohlaví?   Graf  2:  Jste  studentem/studentkou?   Graf  3:  Jaký  je  Váš  obor  studia?   Graf  4:  V  jakém  oboru  chcete  pracovat?   Graf  5:  Jaké  ze  tří  uvedených  mas  mají  židé  přísně  zakázané  ke  konzumaci?   Graf  6:  Jedním  ze  základních  principů  košer  stravování  u  židů  je:   Graf  7:  Jak  se  tento  systém  košer  stravování  nazývá?   Graf  8:  Šabat  pro  židy  znamená:   Graf  9:  Co  podle  Vás  je  nejčastější  motivací  účasti  na  cestovním  ruchu  u  židovských  turistů   v  ČR?   Graf  10:  Je  podle  Vás  u  konzervativních  židů  vyžadována  košer  strava?   Graf  11:  Máte  nějakou  zkušenost  s  židovskou  kulturou?   Graf  12:  Jaký  je  Váš  vztah  k  židovské  komunitě?   Graf  13:  Setkali  jste  se  někdy  s  projevy  antisemitismu  vůči  židovským  turistům  na  území   České  republiky?   Graf   14:   Setkali   jste   se   někdy   s   projevy   antisemitismu   vůči   židovským   turistům   mimo   území  České  republiky?  

   

Graf   15:   Jaké   máte   zkušenosti   s   ubytovacími   a   stravovacími   zařízeními   na   území   České   republiky?   Graf   16:   Víte   o   nějakém   zařízení   (restaurace,   hotel,   cestovní   kancelář…)   v   České   republice   specializovaném  na  židovskou  klientelu?   Graf   17:   Může   podle   Vás   běžné   ubytovací,   nebo   stravovací   zařízení   (bez   specializace   na   židovskou   klientelu)   na   území   České   republiky   uspokojit   přání   a   potřeby   židovských   turistů?   Graf  18:  Setkali  jste  se  někdy  s  neetickým  jednáním  v  ubytovacím  či  stravovacím  zařízení   na  území  České  republiky,  ze  strany  personálu  vůči  kulturně  odlišným  turistům?     Graf  19:  Setkali  jste  se  někdy  s  neetickým  jednáním  v  ubytovacím  či  stravovacím  zařízení   mimo  území  České  republiky,  ze  strany  personálu  vůči  kulturně  odlišným  turistům?   Graf  20:  Jak  byste  celkově  zhodnotili  nabízený  servis  služeb  pro  kulturně  odlišné  turisty  na   území  České  republiky?      

   

 

Seznam  zkratek   UNWTO  

Světová  organizace  cestovního  ruchu  

CR  

 

Cestovní  ruch  

ČR  

 

Česká  republika

   

Úvod     Tématem   mé   bakalářské   práce   jsou   etické   problémy   v   cestovním   ruchu   spojené   s   kulturními   odlišnostmi   turistů   a   možnosti   jejich   předcházení.   Konkrétně   se   ve   své   práci   budu  věnovat  kultuře  židovské.     Na   téma   jsem   se   rozhodla   pohlížet   především   z   hlediska   náboženství,   svátků,   tradic   a   zvyklostí,  což  jsou  základní  principy  hodnotového  paradigmatu  u  židovské  kultury  a  také   protože   si   myslím,   že   právě   zde   vznikají   nejzávažnější   etické   a   interkulturní   problémy   v   cestovním  ruchu.       V   dnešním   globalizovaném   světě   se   neustále   setkáváme   s   rozdílnými   kulturami.   Otázka   multikulturnosti   se   v   dnešní   době   stává   velmi   aktuální,   jelikož   ve   světě   dochází   k   neustálému   setkávání   těchto   kultur,   tudíž   je   vyžadováno   jejich   vzájemné   porozumnění.   Především   pro   obory   jako   je   hotelnictví,   turismus   nebo   mezinárodní   obchod   je   velmi   důležité   a   dokonce   nezbytné   tyto   interkulturní   odlišnosti   znát.   I   přesto,   že   dochází   k   neustálé   modernizaci   a   globalizačním   procesům,   které   mají   tendenci   unifikovat   odlišné   kultury,   každá   ze   světových   kultur   se   tomuto   sjednocování   brání   a   snaží   se   hájit   svou   jedinečnost   a   vzácnost.   Tato   jedinečnost   je   spjatá   především   s   tradicemi,   zvyky   a   náboženstvím.    U  židovské  kultury  je  potom  hájení  této  jedinečnosti  velmi  silné.       Hlavním   cílem   práce   je   analyzovat   a   následně   zjistit   rozdíly   ve   znalostech   židovské   kultury   a   možných  etických  problémů  v  cestovním  ruchu  vyplývajících  z  kulturních  odlišností.Rozdíly   ve  znalostech  budu  zjišťovat  u  studentů  vysokých  škol  z  oboru  cestovního  ruchu,  hotelnictví,   gastronomie   a   jiných   příbuzných   oborů,   tedy   budoucích   pracovníků   v   tomto   odvětví.Dále   budu  analyzovat  nabídku  služeb  cestovního  ruchu  pro  židovskou  klientelu,  na  území  České   republiky.  Mimo  jiné  je  potřeba  definovat  pojem  kultura,  rozdělit  jednotlivé  světové  kultury,   charakterizovat  funkci  etiky  a  etikety  v  odvětví  cestovního  ruchu  a  hotelnictví  a  především   vymezit  problematiku  spojenou  s  kulturními  odlišnostmi  turistů.        

  12  

Pro  dosažení  cíle  práce  si  stanovuji  tyto  hypotézy:   1.   Česká   republika   nemá   dostatečnou   nabídku   služeb   a   produktů,   aby   uspokojila   ultraortodoxní  židovskou  klientelu  a  to  může  být  příčinou  etických  střetů.   2.   Budoucí   pracovníci   v   cestovním   ruchu,   hotelnictví,   gastronomii   a   jiných   příbuzných   oborechmají  průměrné  znalosti  v  oblasti  kulturních  odlišností  židovských  turistů.   3.  Většina  budoucích  pracovníku  v  cestovním  ruchu,  hotelovém  průmyslu,  gastronomii  a   příbuzných  oborech  má  zkušenost  s  neetickým  jednáním  vůči  kulturně  odlišným  turistům   na  území  České  republiky.     Má   práce   bude   rozdělena   do   tří   částí.   V   první   teoreticko-­‐metodologické   části   vymezím   pojmy   jako   kultura,   etika,   etický   kodex   cestovního   ruchu,   nebo   multikulturalismus   a   interkulturalismus.   Druhá   část,   analytická,   se   bude   zabývat   analýzou   primárních   a   sekundárních   zdrojů.   Pro   získání   primárních   dat   použiju   metodologii   dotazníkového   šetření.   Jako   sekundární   zdroje   použiju   statistické   údaje   a   analýzy   týkající   se   danného   tématu.   V   poslední   části,   návrhové,   se   budu   snažit   navrhnout   vlastní   řešení   této   problematiky.  Dále  ve  své  práci  použiju  další  metodologii  jako  rešerši  a  komparaci.                    

 

 

  13  

1        Teoreticko-­‐metodologická  část    

1.1  Kultura   Pojem  kultura  je  možno  vnímat  z  několika  hledisek  a  každý  člověk  si  pod  tímto  pojmem   může   představit   odlišné   věci.   Většina   lidí   vnímá   kulturu   jako   určitý   styl   života.   Pod   pojmem  kulturní  človek  si  potom  představí  člověka  vzdělaného,  sečtělého,  který  rád  chodí   do  divadla,  nebo  na  koncerty  vážné  hudby  a  má  vytříbené  chování.  Kultura  ale  znamená   něco  víc  a  v  oblasti  cestovního  ruchu  je  její  vnímání  nezbytné.     Sokol   ve   svém   slovníku   uvádí,   že   kultura   je   „   (z   lat.   colere,   pěstovat)   1.   pův.   to,   co   je   třeba   pěstovat  (odtud  např.  k.  vína  nebo  určité  bakterie);  2.  souhrn  dovedností,  zvyků,  životních   norem,   myšlenek   a   děl,   který   se   v   rámci   určité   společnosti   pěstuje   a   předává   učením   (hmotná  a  nehmotná  kultura);  3.  lidská  skupina,  charakterizovaná  společnou  k.  (např.  k.   únětická).”(2007,   s.   331)   Logicky   je   tedy   kultura   něčím,   co   utvořil   člověk   a   bez   něj   kultura   nemůže  existovat.  Každá  kultura  má  tzv.  Hodnotové  paradigma,  které  samotnou  kulturu   vytváří.   „Tato   hodnotová   struktura   (hodnotové   paradigma)   je   tvořena   základními   ideovými   principy,   podle   nichž   příslušné   společenství   žije   a   které   si   vytvořilo   jako   odpovědi   na  základní  otázky  své  existence,  v  boji  za  své  biologické  i  kulturní  přežití.”  (Lehmanová  a   kol.,  2000,  s.  6)  V  podstatě  jde  o  chápání  vztahu  k  přírodě,  podstaty  člověka,  dobra  a  zla,   ztvárnění   boha   apod.   Toto   paradigma   je   identifikačním   vzorcem   každé   kultury   a   spolu   s   kulturou  se  neustále  mění  a  vyvíjí.  Je  jedinečné  a  nemůže  být  pochopeno  jinou  kulturou.     Podle   českého   sociologa   Miloslava   Petruska   se   kultura   dělí   na   materiální,   duchovní   a   normativní   kulturu.   Kulturou   materiální   jsou   myšleny   prostředky,   podměty   a   nástroje,   tedy   vše   co   potřebujeme   ke   každodennímu   životu.   Duchovní   kulturou   se   rozumí   umění,   filozofie,  náboženství,  věda,  hudba,  etika  nebo  literatura.  Duchovní  kultura  je  považována   za  nejdůležitější.  Právo,  tradice,  zvyky,  školy,  organizace  nebo  zásady  chování  potom  patří   do  kultury  normativní.  (1997)   Podle   holandského   vědce   Geerta   Hofstedeho   je   kultura   systém   společně   sdílených   hodnot.  Definuje  ji  jako  ,,kolektivní  programování  mysli  odlišující  členy  jedné  skupiny  nebo   kategorie  lidí  od  jiných”.  (1981)  

 

  14  

Ve   Výkladovém   slovníku   cestovního   ruchu   od   Josefa   Zelenky   a   Martiny   Páskové   je   kultura   definována   jako   „(…)   bytostně   lidská   reflexe   vlastního   bytí   a   jeho   interakce   s   okolním   světem,   jeho   antropogenními   a   přírodními   aspekty   v   kontextu   světového   vývoje   i   lidské   historie.”   (2012,   s.   290)   Kultura   je   ale   chápána   především   jako   společenství   lidí,   žijících   na   stejném   geografickém   území,   majících   stejný   jazyk,   společnou   historii,   náboženství   a   spoustu  dalších  společných  znaků.    

1.1.2  Vývoj  kultury   Antropologický   slovník   Jaroslava   Maliny   a   kolektivu   definuje   kulturu   a   její   vývoj   velmi   obsáhle.   Etymologický   původ   pojmu   kultura   se   vztahuje   již   k   antickému   starověku   a   byl   spojován  s  latinským  pojmem  agri  cultura,  což  znamenalo  obdělávání  zemědělské  půdy.   Později   římský   filozof   Marcus   Tullius   Cicero   přišel   s   ideou   kultury   jako   charakteristiky   lidské  vzdělanosti,  nazval  tehdy  filozofii  kulturou  ducha.  Tímto  pojetím  kultury  oddělil  ty,   kteří   prostřednictvím   filozofie   rozvíjeli   své   rozumové   schopnosti   od   ostatních,   kteří   zůstávali  ve  filozofické  nevědomosti.  Již  tehdy  byla  kultura  chápána  jako  hodnotící  pojem   vázající  se  na  osobnost  každého  jedince,  jelikož  se  díky  ní  člověk  povznášel  k  vyšší  formě   sociální   a   individuální   identity.   Také   je   zřejmé,   že   pojetí   kultury,   jako   kultivace   přírody   (agri   cultura)   a   kultivace   člověka   (cultura   animi)   již   od   počátku   jednoznačně   označovalo   aktivní  lidskou  činnost.  (2009.  [online].  [cit.  2014-­‐01-­‐12])   Ve   středověku   má   kultura   silně   náboženský   obsah.   V   některých   křesťanských   dílech   dokonce   nahrazuje   pojem   uctívání.   S   renesancí   a   humanismem   následně   přišlo   i   nové   vnímání   pojmu   kultura.   Člověk   je   v   tomto   období   vnímán   jako   tvůrce   kultury   a   jejím   prostřednictvím   překračuje   kruh   svých   existenčních   potencionalit.   Přelomem   v   pojetí   kultury   je   idea   Samuela   von   Pufendorfa,   který   definoval   kulturu   v   důsledné   kontrapozici   k   přírodě   a   tím   silně   ovlivnil   její   osvícenské   pojetí.   Pufendorf   kladl   velký   důraz   na   sociální   aspekt   kultury.   Také   do   pojmu   kultura   zařadil   veškeré   lidské   výtvory,   společenské   instituce,   jazyk,   vědu,   morálku,   odívání   nebo   bydlení.   V   období   osvícenství   je   kultura   považována  jednoznačně  za  sféru  lidské  existence  stojící  v  protikladu  k  přírodě.  V  tomto   vnímání   kultury   dále   pokračovali   němečtí   badatelé   jako   Karl   Franz   von   Irwing   a   Johann   Christoph   Adelun,   který   definoval   kulturu   jako   třídu   pozitivních   hodnot.   (Malina,   2009.   [online])  

 

  15  

Johann   Gottfried   von   Herder   pokládá   ve   svém   díle   Ideen   zur   Philosophie   der   Geschichte   der   Menschheit   (Myšlenky   k   filozofii   dějin   lidstva,   1784–1791,   česky:   Vývoj   lidskosti.   Praha:   Laichter,   1941)   předpoklady   k  překonání   osvícenské   koncepce   kultury.   Podle   něj   v  existenčním   boji   člověka   dochází   k  nahrazování   fyzických   nedostatků   právě   kulturou,   jako   specifickým   nástrojem   přizpůsobení   se   k  prostředí.   Kulturu   považoval   za   všeobecný   atribut  sociálního  soužití  všech  národů  světa,  odmítal  tedy  teorii  o  nekulturních  národech.   Herderovo  pojetí  kultury  bylo  všeobecně  považováno  za  vyvrcholení  teorií  kultury,  které   slučují,   jak   filozofickou,   tak   speciálně   vědní   charakteristiku   pojmu   kultura.   Následně   ale   docházelo   k  neustálému   odchylování   těchto   dvou   charakteristik   pojmu   kultura,   a   proto   bylo  potřeba  kulturu  vnímat  ve  dvou  souběžných  liniích.  (Malina,  2009.  [online])   První  linie  představuje  pojetí  kultury  z  filozofického  pohledu.  Nejdůležitějšími  představiteli   byli   Immanuel   Kant,   Georg   Wilhelm   Friedrich   Hegel   nebo   Wilhelm   Dilthey.   Kultura   byla   vnímána   jako   charakteristika   pozitivních   hodnot,   přispívajících   k  humanizaci   člověka.   Kant   vidí,  jako  hlavní  cíl  kulturního  lidského  vývoje  především  zrození  mravně  dokonalé  bytosti.   Ontologický   význam   pojmu   kultura   dal   Friedrich   Hegel.   Kultura   podle   jeho   názoru   slouží   k  vyjádření   celku   lidského   světa   a   považuje   ji   za   výsledek   a   určitý   stupeň   vývoje   absolutního   ducha,   sebepoznání   a   sebeuskutečnění,   probíhající   formou   lidského   poznávání.   Německý   fizolof   a   historik   Wilhelm   Dylthey   vyčlenil   tzv.   systémy   kultury,   které   tvořily  prvky  jako  jazyk,  morálka,  umění,  náboženství  a  věda.  Pojem  kultura  byl  v  německé   filozofii   ustálen   na   přelomu   19.   a   20.   století,   navržením   vybudování   „vědy   o   kultuře“   novokantovským   filozofem   Heindrichem   Rickertem.   Pojem   kultura   je   tedy   nedílnou   součástí  filozofického  myšlení  a  setkáváme  se  s  ním  ve  více  směrech  a  odvětvích,  jako  je   existencialismus,  realismus,  filozofická  antropologie,  nebo  personalismus.  (Malina,  2009.   [online])   Druhá   linie   vývoje   pojmu   kultura   se   utvářela   především   v  oblasti   rodících   se   speciálních   disciplín   jako   antropologie,   etnografie,   sociologie,   nebo   psychologie.   Za   zrozením   moderního   antropologického   pojetí   kultury   stojí   německý   historik,   etnolog   a   archeolog   Gustav   Friedrich   Klemm.   Pojem   kultura   používal   ke   studiu   zvyků,   obyčejů,   znalostí   a   dovedností   různých   společenství.   Předpokladem   antropologického   pojetí   je   existence  

 

  16  

mnoha   specifických   kultur,   které   příslušejí   různým   společenstvím.   (Malina,   2009.   [online].   [cit.  2014-­‐01-­‐12])   Britský   antropolog   Edward   Burnett   Tylor   definoval   kulturu   jako   „(…)   komplexní   celek,   který  zahrnuje  poznání,  víru,  umění,  právo,  morálku,  zvyky  a  všechny  ostatní  schopnosti  a   obyčeje,  jež  si  člověk  osvojil  jako  člen  společnosti“.  (Malina,  2009.  [online].  [cit.  2014-­‐01-­‐ 12].)  Byl  tímto  považován  za  tvůrce  moderní  globální  definice  kultury.     O  unifikaci  definicí  pojmu  kultura  se  v  roce  1952  snažili  američtí  atropologové  Alfred  Louis   Kroeber  a  Clyde  Kay  Maben.  Zkoumali  přes  150  definic  a  dospěli  k  názoru,  že:  „(...)  kultura   je   produkt,   je   historická,   zahrnuje   ideje,   vzory   a   hodnoty,   je   selektivní,   lze   se   jí   učit,   je   založena   na   symbolech   a   abstrahována   z  chování   a   produktů   chování.“   (Malina,   2009.   [online].  [cit.  2014-­‐01-­‐12].)   Německý   badatel   Klaus   P.   Hansen   zase   na   základě   analýzy   pojmu   kultura   vyvodil,   že   v  běžné  komunikaci  existují  čtyři  základní  významy  kultury.  Za  prvé  souvisí  s  kreativností  a   uměním   (divadlo,   film,   hudba,   literatura,   výtvarné   umění).   Za   druhé   vypovídá   o   stylu   života.  Nekulturním  člověkem  je  člověk  nevzdělaný,  bez  vkusu  a  správného  chování.  Třetí   pojetí  kultury  je  na  základě  vymezení  určité  skupiny  lidí  se  stejnými  zvyky  a  vlastnostmi.   Tím   jsou   myšleny   různé   národnosti,   etniky   a   náboženství.   Čtvrtým,   tedy   posledním   významem  slova  kultura  je  kultura,  jako  výsledek  pěstitelské  činnosti.  S  tímto  pojmem  se   setkáme  především  ve  sféře  zemědělství,  medicíny  nebo  biologie.  (Malina,  2009.  [online].   [cit.  2014-­‐01-­‐12])  

1.1.3  Typologie  kultury   Kultura  je  zkoumána  z  různých  pohledů,  na  třech  základních  úrovních.  Na  první  úrovni  je   zkoumána   kultura   z   univerzálního   hlediska.   Zkoumá   zejména   hranice   vztahu   mezi   biologickými   formami   života   a   lidskou   činností.   Předmětem   zkoumání   je   generická   kultura,  kterou  se  Homo  sapiens  liší  od  ostatních  subhumánních  bytostí.  V  druhé  rovině   není   kultura   zkoumána   obecně,   ale   představuje   zkoumání   kultury   na   úrovni   kultur   a   subkultur.   Zkoumají   se   zde   sociokulturní   systémy,   identifikovatelné   v   čase   a   prostoru.   Hlavní   myšlenkou   je   jedinečnost   a   unikátnost   každé   kultury   ve   svém   uskupení   norem,   idejí,   modelů,   institucí   a   kulturních   vzorů.   Jako   předmět   výzkumu   zde   vystupuje,   jak  

 

  17  

kulturní  dynamika  tak  i  kulturní  morfologie  a  procesy,  akulturace  apod.  Na  třetí  rovině  je   kultura  zkoumána  v  jejím  vztahu  k  osobnosti.  Předmětem  analýzy  je  jednotlivec,  který  je   považován  jak  za  tvůrce  kultury,  tak  za  její  produkt.  Nejvíce  je  na  této  rovině  pozorována   socializace   a   enkulturace,   jejichž   prostřednictvím   dochází   k   tvorbě   modální   osobnosti   a   interiorizaci  kulturních  vzorců.  (Malina,  2009.  [online].  [cit.  2014-­‐01-­‐12])   Z   hlediska   vnímání   kultury   rozlišujeme   její   tři   základní   pojetí.   Axiologické   pojetí   je   považováno   za   tradiční.   Tato   koncepce   pojetí   kultury   je   silně   hodnotící.   Kultura   je   vnímána   jako   něco,   co   se   učíme   během   života,   není   tedy   vrozená.   Jedná   se   o   soubor   pouze  pozitivních  hodnot,  přispívajících  k  humanizaci  člověka  a  rozvoji  lidské  společnosti.   V  opozici  stojí  globální  antropologické  pojetí,  které  není  hodnotící  a  zahrnuje  do  kultury   jak   pozitivní,   tak   i   neutrální   a   negativní   hodnoty.   Kultura   je   popisována,   jako   něco   nezbytného,   co   potřebujeme   k   životu,   narozdíl   od   pojetí   axiologického,   které   kulturu   považuje   za   nadstavbu,   za   něco   k   životu   nepotřebného.   Posledním   pojetím   je   pojetí   redukcionistické,  které  zahrnuje  více  přístupů.  Stěžejní  pro  toto  pojetí  je  fakt,  že  kultura  je   něco   co   vytvořil   člověk.   Za   kulturu   tedy   nemůžeme   považovat   přírodu.   (Malina,   2009.   [online].  [cit.  2014-­‐01-­‐12])  

1.2  Světové  kultury  podle  Huntingtona   Samuel   Huntington   rozděluje   kultury   na   západní,   ortodoxní   pravoslavnou,   arabsko-­‐ islámskou,   buddhistickou,   konfuciánskou,   japonskou,   africkou   a   latinskoamerickou   kulturu.  Nejrozšířenější  kulturou  je  kultura  západní,  která  je  nejvíce  zastoupena  kulturou   evropskou.   Ortodoxní   pravoslavná   kultura   se   nejvíce   vyskytuje   v   Řecku,   Ruské   federaci,   Makedonii   nebo   v   Bulharsku.   Kultura   arabsko-­‐islámská   je   nejvíce   rozšířena   v   Saúdské   Arábii,   Íránu,   Íráku,   Spojených   arabských   emirátech   a   zemích   severní   Afriky,   jako   je   Tunisko,  Maroko,  Alžírsko,  nebo  Egypt.  U  buddhistické  a  konfuciánské  kultury  je  většinou   zastoupení  v  mnoha  zemích  společně.  Příkladem  může  být  Thajsko,  Indonésie  a  některé   části   jihovýchodní   Asie.   Africká   kultura,   též   označována   jako   subsaharská   je   z   hlediska   náboženství   považována   za   velmi   rozmanitou.   V   Africe   žije   až   3500   etnik,   které   jsou   většinou   ovlivňovány   jak   křesťanstvím,   islámem,   tak   i   hinduismem.   Poslední   kultura,   kultura  latinskoamerická  se  vyznačuje  míšením  domorodých  kultur  (kultury  Inků,  Mayů  a   Aztéků)  s  kulturou  dobyvatelů  a  s  africkými  kulturami  spojenými  s  otrokářstvím.  (2001)  

 

  18  

1.3  Multikulturalismus  a  interkulturalismus   Pro   pochopení   problematiky   kulturních   odlišností   je   velmi   důležité   rozlišovat   pojmy   multikulturalismus  a  interkulturalismus.  Multikulturalismus  je  definován  jako:  „1.  spjatost,   prolínání  kultur  různých  etnik  na  určitém  území,  2.  úsilí  o  rovnoprávné  postavení  národů,   etnik,   sociálních   skupin   ap.   na   společném   území,   v   společné   komunitě.”   (Velký   slovník   naučný,  str.  954)  Multikulturalismus,  je  tedy  chápán  jako  vzájemné  soužití  více  odlišných   kultur   na   stejném   území,   přičemž   se   tyto   kultury   navzájem   ovlivňují,   ale   zároveň   si   zachovávají  svou  jedinečnost.  „Multikulturalismus  lze  definovat  jako  doktrínu,  která  tvrdí,   že   samostatné   etnické   skupiny   mají   právo   se   kulturně   lišit   od   většinové   společnosti,   stejně   tak   jako   má   většina   právo   na   svou   kulturu.”   (Eriksen,   2008,   s.   337)   Tato   doktrína   tedy   tvrdí,   že   každý   občan   v   daném   demokratickém   státě   má   teoreticky   právo   na   stejné   zacházení   ze   strany   státu   a   spoluobčanů.   Oproti   tomu,   ale   občan   příslušící   kulturně   odlišné   menšině   může   mít   tendence   domáhat   se   práva   na   respektování   své   kulturní   identity.  V  důsledku  toho  mohou  vznikat  rozepře  mezi  právem  na  rovnocennost  a  právem   na  diferenciaci.    (Eriksen,  2008)   Oproti   tomu,   interkulturalismus   se   zabývá   vztahy   lidí   z   různých   kulturních   společenství.   Hlavní   ideou   interkulturalismu   je   začleňování   odlišných   kultur,   jejich   vzájemné   respektování,   porozumnění   a   fungování   na   stejném   území   (např.   ve   stejném   státě).   Snahou   interkulturalismu   je   také   omezení   rasismu   ve   světě   a   začleňování   menšin   do   společnosti.    

1.4  Kultura  a  cestovní  ruch   Otázka   kulturní   plurality   je   pro   oblast   cestovního   ruchu   velmi   důležitá.   Je   nezbytné,   aby   pracovníci   cestovního   ruchu,   kteří   denně   přicházejí   do   styku   s   turisty   z   cizích   zemí,   měli   znalosti   spojeté   s   touto   problematikou.   Její   pochopení   napomáhá   vytváření   pozitivní   image   danné   destinace.   Je   logické,   že   turisté   odlišné   kultury,   přijíždějící   do   České   republiky   očekávají   respektování   a   dodržování   jejich   kulturních   tradic.   Je   tedy   velmi   důležité,  uspokojit  všechna  jejich  přání  a  potřeby.     Nejnáročnějšími   turisty   jsou   ortodoxně   věřící.   Vyžadují   plnou   péči   a   respekt   vůči   všem   jejich   náboženským   tradicím   a   rituálům.   Jedná   se   především   o   zásady   stolování,   gastronomii,   vybavení   pokoje   a   hotelu   obecně.   Některé   kultury   zase   silně   uznávají    

  19  

symboliku   čísel,   barev,   nebo   posvátnost   zvířat,   která   se   běžně   v   naší   středoevropské   gastronomii  využívají  k  přípravě  pokrmů.  U  muslimských  turistů  vznikají  problémy  spojené   s  postavením  žen  ve  společnosti.  Častým  problémem  jsou  pro  muslimy  spojené  lázně  pro   muže   a   ženy.   Je   tedy   těžké   vyhovět   všem   najednou.   Obecně,   každá   ze   světových   kultur   má   své   hodnotové   paradigma,   které   musí   uctívat   a   její   příslušníci   většinou   nejsou   přizpůsobiví   k   respektování   naší   kultury,   ani   během   svého   pobytu   v   České   republice.   Každá   z   kultur   má   své   specifické   požadavky   na   servis   během   své   dovolené   a   z   toho   důvodu  vznikají  jak  v  naší  zemi,  tak  v  zahraničí  zařízení  speciálně  vybavená  a  přizpůsobená   právě   pro   danou   kulturně   odlišnou   klientelu.   V   takovém   zařízení,   je   již   nezbytné   a   bývá   pravidlem,  že  zaměstnanci  musí  plně  rozumět  požadavkům  jejich  zákazníků.    

1.5  Etika   V  minulosti  a  napříč  civilizacemi  se  definice  pojmu  etika  značně  lišily.  V  dnešní  době  se  ale   definice  sjednotily  a  zůstávají  ve  významu  stejné.  Sokol  definuje  etiku  takto:  ,,(z  řec.  ethos,   obyčej,   zvyk,   péče),   filosofická   nauka   o   dobrém   jednání.   Na   rozdíl   od   morálky,   která   je   blíže  konkrétním  pravidlům,  snaží  se  e.  najít  společné  a  obecné  základy,  na  nichž  morálka   stojí,  případně  ji  zdůvodnit.”  (2007,  s.  299)  Počátky  etiky  byly  zaznamenány  již  ve  4.  stol.   př.   n.   l..   Řecký   filozof   Aristotelés   vnímal   etiku,   jako   jistý   imterativ   pro   každého   jedince,   přičemž   jeho   štěstí   bylo   považováno   za   konečný   cíl.   Zhruba   ve   stejné   době   existovalo   i   tradiční  čínské  pojetí  etiky,  tzv.  Mohist  consequentialism,  které  spočívalo  v  chápání  etiky   jako  “dobra  pro  všechny”.  Nejznáměnším  pojetím  etiky  je  však  pojetí  Immanuela  Kanta,   který   tvrdil   že:   „Pokud   chtějí   lidé   jednat   morálně   správným   způsobem,   musí   se   chovat   oddaně,   vědomi   si   důsledku   akcí,   které   dělají   správně   nebo   špatně.   Něco   je,   dobré   samo   o   sobě,   když   je   to   skutečně   dobré,   a,   dobré   bez   výhradd,   pokud   důsledek   této   věci   nedělá   situace   eticky   horší.   Ty   věci,   které   jsou   obvykle   myšlenkově   dobré,   jako   je   inteligence,   vytrvalost   a   potěšení,   nedokáží   být   buď   skutečně   dobré,   nebo   dobré   bez   výhrad.   Potěšení,   například,  se  zdá  být  dobré  bez  výhrad,  protože  když  lidé  mají  radost  ze  sledování  utrpení   někoho  jiného,  je  to  eticky  ještě  horší.”  (Merhaut,  2013,  s.  34-­‐35)   Představiteli   pragmatické   etiky   z   první   poloviny   20.   století,   jsou   především   Charles   Sanders   Peirce,   který   je   zároveň   zakladatelem   tohoto   směru,   William   James   nebo   John   Dewey.   (Merhaut,   2013).   Ve   Všeobecné   encyklopedii   Universum   je   pragmatismus   je  

 

  20  

definován   takto:   „[řec.   pragma   –   jednání,   konání],   filos.   směr   teorie   poznání   a   metodologie  vědy  (rozšíření  zvl.  v  USA),  který  spojuje  pojmy  pravda  a  hodnota  ve  smyslu   účinnosti,   použitelnosti,   užitečnosti   a   jejich   význam   spatřuje   pouze   v   tom,   zda   se   prakticky   osvědčí   v   lidském   jednání   a   zároveň   přinášejí   výhled   na   lepší   život.“   (2002,   s.   590)   „(…)   jediným  kritériem  správnosti  a  pravdivosti  je  jednání,  praxe.  Pravdivé  je  to,  co  vede  k  cíli,   co   je   užitečné,   co   se   osvědčilo.”   (Sokol,   2007,   s.362)   Pragmatická   etika   spojuje   morální   správnost   s   novými   vědeckými   znalostmi,   především   z   oblasti   sociologie   a   ekonomie.   V   současnosti   je   těžké   posoudit,   zda   se   novodobá   filozofie   přiklání   spíše   ke   kantovskému   nebo  aristotelskému  pojetí.  Víme  však,  že  dnes  se  etika  dá  definovat  různě.  Je,  ale  vždy   spojována   s   morálkou   a   správností   lidského   jednání   a   rozhodování.   Jedná   se   o   speciální   odvětví   filozofie.   Často   bývá   nazývána   mravovědou   a   hodnotí   lidskou   činnost   z   hlediska   dobra  a  zla.  Etika  je  souborem  hodnot  a  morálky,  které  vedou  jednotlivce  k  rozhodování  a   jednání  a  je  podmíněna  existencí  lidských  vztahů.     Velký   sociologický   slovník   definuje   etiku   takto:   „(…)   fil.   disciplína   nebo   učení   o   odpovědném   jednání   uvnitř   lidského   spolubytí.   Za   synonymum   e.   lze   považovat   v   Čechách   méně  používaný  název  morální  filozofie,  který  zavedl  M.T.  Cicero  (philosofis  moralis  –  z  lat.   mos,   mores   =   mrav,   mravy)   a,   který   v   lat.   antice   a   ve   scholastické   fiozofii   nahrazoval   označení  e.”  (1996,  s.269)   1.5.1  Rozdělení  etiky   Etiku  můžeme  rozdělit  podle  různých  hledisek.  Podle  prvního  hlediska  rozdělujeme  etiku   na  heteronomní  a  autonomní.  Přičemž  v  heterogenní  etice  jsou  jasně  stanovené  morální   zásady   zvnějšku.   Člověk   je   tedy   podřízen   mravním   pravidlům,   která   mu   byla   dána   zvnějšku,   např.   bohem.   Oproti   tomu   autonomní   etika   funguje   na   principu,   že   etické   zásady  jsou  vymezovány  samotnou  společností.  (Merhaut,  2013)   Podle  dalších  hledisek,  můžeme  etiku  rozdělovat  na  teologickou,  naturalistickou,  apriorní   a   autoritativní.   Autoritativní   etiku   potom   členíme   na   teoretickou,   nebo-­‐li   deskriptivní,   která   popisuje   mravní   chování   společnosti   ve   spojitosti   s   konrétními   sociálními   podmínkami.   Dalším   typem   autoritativní   etiky   je   normativní   etika,   která   se   specializuje   na   normy,   kterými   by   se   měla   společnost   řídit.   Individuální   etika   se   potom   zabývá   řešením   etiky   jednotlivce   a   etika   sociální   se   soustřeďuje   na   mravovědu   z   pohledu   různých  

 

  21  

sociálních  společenství.  Posledním  druhem  autoritativní  etiky,  je  etika  profesní,  která,  jak   už   její   název   napovídá   uplatňuje   obecné   etické   zásady   v   profesionální   činnosti,   tedy   v   zaměstnání.    (Merhaut,  2013)  

1.6  Etika  a  cestovní  ruch   Etika   jako   souhrn   norem   je   důležitá   ve   všech   sférách   podnikání.   Pokud   ale   mluvíme   o   službách   musí   být   její   dodržování   daleko   přísnější.   V   oboru   hotelnictví,   gastronomie   a   cestovního   ruchu   obecně   se   dodržování   etiky   v   průběhu   času   mění.   Základní   pravidla   a   normy  však  zůstávají  stejné.  Zařízení  cestovního  ruchu,  např.  hotel  musí  na  jedné  straně   dodržovat  legislativní  podmínky  bezpečnosti  poskytovaných  služeb  a  produktů.  Na  straně   druhé   musí   uspokojovat   všechna   přání   a   potřeby   svých   zákazníků.   Zákazník   musí   být   spokojen,  jak  s  kvalitou  služeb,  tak  s  jejich  cenou.     Nejvyšším  cílem  jakéhokoli  ubytovacího  zařízení  je  jednoznačně  spokojený  host,  který  se   bude   vracet.   Pro   každého   hotelového   hosta   jsou   důležitá   tato   měřítka   spokojenosti:   poměr   kvality   a   ceny,   nabídka   služeb,   velikost,   lokace   a   vybavení   zařízení   a   následná   realita   oproti   očekávání.   Velmi   důležitá   je   zpětná   vazba   od   hostů,   tedy   hodnocení.   Hodnocení   může   být   kladné,   nebo   záporné.   Pro   firmu   jsou   důležitější   hodnocení   negativní,   tedy   stížnosti,   které   se   firma   musí   pokusit   vyřešit   co   nejdříve   k   zákazníkovo   spokojenosti.     V   cestovním   ruchu   je   důležité   především   dodržování   Globálního   etického   kodexu   cestovního   ruchu.   Cestovní   ruch   se   v   současnosti   stává   velmi   rychle   narůstající   součástí   národní   ekonomiky.   Má   jak   pozitivní,   tak   v   mnoha   případech   i   negativní   následky.   Pro   minimalizování   těchto   negativních   dopadů   je   tedy   důležité   respektování   některých   etických  zásad  a  pravidel.  Kodex  je  souborem  těchto  pravidel  pro  pracovníky  cestovního   ruchu   a   turisty   celého   světa.   Jeho   snaha   je   především   prosazovat   udržitelný,   a   co   nejzodpovědnější  cestovní  ruch.   1.6.1  Etický  kodex   „Etický   kodex   je   souborem   psaných   nebo   morálních   norem,   které   jsou   symbolické   a   projevují   se   teprve   v   kontextu   sociálního   chování.”   (Merhaut,   2013,   s.   38).   Důvodem   existence  etického  kodexu  je  možné  předcházení  etickým  konfliktům.  

 

  22  

1.6.2  Etický  kodex  cestovního  ruchu   Etický   kodex   cestovního   ruchu   je   dokument,   zahrnující   všechna   pravidla   a   zásady   předepsané,   jak   pro   pracovníky   v   cestovním   ruchu,   tak   pro   turisty.   Tento   celosvětově   uznávaný   kodex   cestovního   ruchu   byl   schválen   v   říjnu,   roku   1999   Světovou   organizací   cestovního   ruchu   (UNWTO).   Následně   21.   prosince   2001   byl   oficiálně   přijat   Valným   schromážděním   Světové   organizace   cestovního   ruchu.   Jeho   propagaci   má   na   starosti   Světový   výbor   pro   etiku   v  cestovním   ruchu   UNWTO,   který   byl   založen   v   roce  2004.  (Etický   kodex  cestovního  ruchu.  [online].  [cit.  2014-­‐03-­‐18]   Kodex   obsahuje   10   hlavních   principů,   z   nichž   9   jsou   pravidla   pro   účastníky   cestovního   ruchu  a  poslední,  desátý  se  věnuje  aplikaci  těchto  pravidel  do  praxe.  Zahrnuje  především   princip  udržitelného  rozvoje  cestovního  ruchu,  informuje  nás  o  právu  každého  jedince  na   cestování,   nebo   o   právech   pracovníků   v   cestovním   ruchu.   (Globální   etický   turistický   kodex.  [online].  [cit.  2014-­‐03-­‐18])   Na   území   České   replubliky   existuje   mnoho   organizací,   které   Kodex   začleňují   do   svých   koncepcí.   Podporují   tímto   všechny   principy,   které   Kodex   obsahuje.   (Etický   kodex   cestovního  ruchu.  [online].  [cit.  2014-­‐03-­‐18]  

1.7  Etika  a  kultura   Etika   a   kultura   spolu   úzce   souvisí   a   prolínají   se.   V   cestovním   ruchu   vzniká   nejvíce   etických   problémů   právě   v   důsledku   kulturních   odlišností   turistů.   „Morální   pravidla   různých   tradičních   kultur   jsou   si   v   mnohém   blízká.   Většinou   vyžadují   od   každého   člověka   jistá   omezení  (nezabiješ,  nepokradeš,  zákaz  incestu,  lži,  různá  omezení  sexuální,  stravy  apod.),   zdůvodněná   nábožensky.   V   současné   civilizaci,   kde   spolu   žijí   lidé   z   různých   kultur,   resp.   lidé,   kteří   se   k   žádné   kultuře   nehlásí,   je   společné   založení   mravních   pravidel   velmi   aktuálním  problémem  také  proto,  že  omezující  pravidla  tradiční  morálky  zpravidla  platila   pouze   vůči   příslušníkům   vlastní   skupiny,   kmene   atd.”   (Sokol,   2007,   299-­‐300).   Tedy,   i   přesto,   že   tato   morální   pravidla   se   ve   svém   základu   u   různých   kultur   podobají,   existují   odlišnosti,   které   je   nutné   respektovat   a   tím   předcházet   etickým   problémům,   s   těmito   odlišnostmi  spojenými.    

 

  23  

1.8  Etiketa   Etiketu  lze  stručně  charakterizovat  jako  souhrn  pravidel  a  zvyků  společenského  chování  v   určitém  čase  a  prostoru.  Zjednodušeně  se  tedy  jedná  o  praktické  využití  etiky.  Jde  tedy  o   chování   ve   společnosti,   respektování   pravidel   stolování,   šacení   apod.   Stejně   jako   v   etice,   i   v   etiketě   dochází   postupem   času   k   mírným   změnám.   Slovo   etiketa   původně   znamenalo,   a   stále   se   tento   výraz   používá,   štítek   s   jistou   informací.   Informovala   a   informuje   nás   např.   o   obsahu   nějakého   produktu.   Etiketa   je   souborem   předepsaných   pravidel   společenského   chování,   které   je   třeba   dodržovat,   ale   jejich   porušení   se   nijak   netrestá.   To   znamená,   že   člověk,   který   porušil   některá   z   pravidel   etikety   je   považován   za   neslušného,   nemusí   být   však  nutně  nemravný.  Jedná  se  o  pravidla  jako,  přednost  ve  dveřích,  podání  ruky,  zásady   chování  vůči  opačnému  pohlaví,  nebo  člověku  jiné  věkové  kategorie  aj.  (Merhaut,  2013)   Etiketa   se   liší   v   odlišných   společnostech   a   prostředích.   Soustřeďuje   se   však   vždy   na   tyto   hlavní  sféry:  chování  při  stolování,  pozdravy  a  gesta,  držení  těla,  oblečení  a  účesy,  chování   k   lidem   jiné   věkové   kategorie   či   opačného   pohlaví,   nebo   verbální   a   neverbální   komunikace.  V  dnešní  společnosti,  je  dodržování  etikety  velmi  důležité.  Především  pokud   jedinec  pracuje  na  pozici,  kde  musí  striktně  dodržovat  pravidla  chování,  jako  např.  lékař,   nebo  policista,  musí  se  jinak  chovat  v  zaměstnání,  než  mezi  svými  přáteli,  nebo  rodinou.   Etiketu   rozdělujeme   na   všeobecnou   a   zvláštní.   Za   zvláštní   etiketu   považujeme   právě   zmiňovanou  profesní  etiketu,  sportovní,  nebo  diplomatickou.        

     

 

  24  

 

2        Analytická  část   2.1  Židovství   Židovství,   nebo-­‐li   judaismus   je   nejstarším   monoteistickým   náboženským   systémem.   Z   judaismu  čerpá,  jak  křesťanství  tak  islám.  Judaismus  není  chápán  pouze  jako  náboženství   židů,  ale  především  jako  souhrný  kulturní,  náboženský  a  filozofický  systém  a  styl  života.       2.1.1  Historie  judaismu   Biblické  období   První   zmínky   o   judaismu   jsou   zachyceny   již   v   Tanachu,   který   byl   později   přijat   křesťany   jako   Starý   zákon.   Je   v   něm   zmínka   o   semitských   kmenech,   které   v   roce   2000   př.   n.   l.   opustily   Mezopotámii   a   Abrahám   je   přivedl   žít   do   země   zaslíbené   Kannánu   (Palestina).   Dále  tyto  kmeny  putovaly  do  Egypta,  kde  se  však  staly  otroky  tehdejších  faraónů.  Židé  byli   nakonec   vyvedeni   prorokem   Mojžíšem   po   několika   letech   otroctví   do   Palestiny.   Během   cesty   pouští   do   Palestiny,   tedy   Země   zaslíbené,   Bůh   nakázal   Mojžíšovi   vymýtit   otrocké   zvyky.   Za   toto   čtyřicetileté   putování   přijal   Mojžíš   Desatero,   které   obsahovalo   hlavní   principy  židovské  víry.  Izraelské  kmeny  následně  obsadily  Palestinu,  kde  se  sjednocovaly   pod   vedením   vůdců,   známých   jako   Soudci.   Roku   1028   př.   n.   l.   bylo   založeno   království   králem   Saulem.   Jeho   následovníkem   se   stal   David,   který   kromě   sjednocení   izraelských   kmenů   založil   i   jejich   hlavní   město   Jeruzalém.   V   Jeruzalémě   byl   následně   jeho   synem   Šalamounem   vybudován   Chrám.   Tento   slavný   Jeruzalémský   Chrám   byl   považován   za   centrum  židovského  náboženství  a  kultury.  Po  Šalamounově  smrti  byl  Izrael  rozdělen  na   dvě   království.   První   část   byla   Judea   s   hlavním   městem   Jeruzalémem   a   druhá   část   byl   Izrael  s  hlavním  městem  Samaří.  Tato  dvě  království  spolu  žila  v  míru  podle  Zákona  pod   vládou   židovských   králů.   V   roce   722   př.   n.   l.   přepadli   Izrael   Asyřané,   kteří   židovské   obyvatelstvo   rozehnali.   Judea   byla   následně   roku   586.   př.   n.   l.   obsazena   Babyloňany   a   také  došlo  k  prvnímu  zboření  posvátného  Chrámu.  Většina  obyvatelů  byla  zajata.  Po  vládě   Babyloňanů   přechází   říše   pod   vládu   Peršanů,   Palestina   se   stala   perskou   provincií   a   Židé  

 

  25  

byli   osvobozeni.   Většina   z   nich   se   vrátila   do   Judeje,   a   zde   znovu   budovala   židovskou   kulturu,  včetně  znovuvybudování  Chrámu.  (Lehmanová,  2005)     Starověk   Roku  169  př.  n.  l.  došlo  ke  vzniku  nezávislého  židovského  království  v  důsledku  povstání   Makabejských,  což  byla  reakce  na  nárůst  vlivu  Syřanů  v  oblasti  Judeje.  Nezávislé  židovské   království   bylo   pod   vládou   dynastie   Hasmenoevců.   Následně   se   Palestina   postupně   dostala  pod  vládu  říše  římské.  V  tomto  období  došlo  již  ke  druhému  zboření  Chrámu,  což   bylo   reakcí   na   povstání   vedené   proti   římské   nadvládě.   Následně   se   většina   židovského   obyvatelstva   uchýlila   k   odchodu   z   Judeje,   což   v   podstatě   znamenalo   začátek   diaspory.   Období  diaspory,  tedy  života  židovského  obyvatelstva  bez  vlasti  trvalo  několik  staletí.  Židé   v  tomto  období  žili  roztroušeni  po  celé  Evropě  a  následně  i  po  celém  světě.     Římané   ve   snaze   potlačit   židovskou   kulturu,   náboženství   a   tradice   např.   pořímšťovali   židovské   názvy   měst   (Judea   byla   přejmenována   na   Palestinu   a   Jeruzalém   dostal   jméno   Aelia   Capitolina).   Židé   však   svou   kulturu   náležitě   bránili   a   Římanům   se   nikdy   nepodařilo   si   židovskou  kulturu  zcela  podmanit.  (Lehmanová,  2005)     Židovský  národ  v  období  diaspory   Pojem   diaspora   je   vnímán,   jako   rozptýlení   židovského   obyvatelstva   po   světě.   Dodnes   je   možno  tento  výraz  vnímat  jako  označení  pro  Židy,  kteří  v  současném  světě  nežijí  na  území   Izraele.  V  tomto  období  byl  Chrám  nahrazován  synagogami  po  celém  světě,  které  pro  Židy   představovaly   centrum   židovské   komunity.   Již   od   středověku   můžeme   židovskou   komunitu   rozdělit   do   dvou   hlavních   proudů.   Jsou   jimi   Aškenázové   a   Sefardové.     Aškenázové   byli   židé   pocházející   z   oblasti   střední   a   východní   Evropy,   nejvíce   tedy   židé   z   Německa  hovořící  jazykem  jidiš  (kombinace  němčiny  a  hebrejštiny).  Sefardové  byli  židé  ze   Středomoří,  zejména  ze  Španělska,  kteří  mluvili  jazykem  ladino  (kombinace  španělštiny  a   hebrejštiny).   Kultura   Sefardů   byla   silně   ovlivněna   islámem.   Tyto   dva   směry   se   v   období   diaspory   začaly   lišit.   Tyto   rozdíly   se   týkaly   především   zvyků,   liturgie   či   výslovnosti   hebrejštiny,   které   přetvrvaly   až   do   období   po   vzniku   státu   Izrael.   Základní   náboženské   a   kulturní  principy  však  zůstaly  oboum  odvětvím  stejné.  (Lehmanová,  2005)  

 

  26  

2.1.2  Základní  principy     Základní   principy   judaismu   se   v   průběhu   času   nezměnily   a   zůstávají   zachovány   po   celou   dobu   jeho   existence.   Soušasný   judaismus   netvoří   jednotný   systém,   jelikož   v   průběhu   historického   vývoje   vzniklo   několik   proudů   judaismu,   které   mají   odlišné   kultuní   a   náboženské  tradice.  Avšak  základní  principy  a  přikázání  zůstávají  všem  židům  stejná.     Základním  principem  judaismu  je  monoteismus,  tedy  víra  v  jednoho  boha.  Tento  princip  je   vyjádřen  hebrejskou  Biblí,  která  popisuje  jak  Bůh  dal  Izraeli  Tóru  prostřednictvím  Mojžíše   a  zavázal  si  toto  společenství  smlouvou.  Podle  této  smlouvy  mají  všichni  židé  hlásat  boží   poselství  a  plnit  boží  vůli.  Židé  tedy  na  základě  této  smlouvy  dodržují  náboženská  pravidla   hebrejsky  nazvaná  „micvot”.  „Podle  tradice  Tóra  obsahuje  613  příkazů  (248  kladných,  365   záporných),   které   do   podrobných   ustanovení   rozvedl   Talmud   a   další   nábožensko-­‐právní   literatura.   “   (Pavlát,   2005,   s.   111)   „Tradiční   judaismus   přesto   dodnes   považuje   270   micvot   (48  kladných,  222  záporných)  za  plně  uskutečnitelné.”  (Pavlát  Leo,  2005,  s.  111).  Tato  silná   víra   v   boha   je   spojena   s   tzv.   koncepcí   vyvoleného   národa   (t.j.   Izrael   je   Bohem   vyvolený   národ.).  Mnoho  příkazů  judaismu  se  začlenilo  do  všeobecné  morálky.  Jsou  pro  obyčejného   člověka   logické   a   jejich   význam   je   zřejmý.   Ostatní   příkazy   jsou   však   pro   každého   žida   pouze  něčím  nevysvětlitelným,  co  je  mezi  jím  a  Bohem.  (Pavlát,  2005)     Základní   principy   tohoto   nábožensví   jsou   obsaženy   v   Tanachu   a   v   Talmudu.   Talmud   je   sbírkou   komentářů   k   Tanachu,   tedy   ke   křesťanskému   Starému   zákonu   a   má   dvě   verze:   Talmud  palestinský  a  Talmud  babylonský.  (Lehmanová,  2005)     Pro   židy   je   velmi   důležité   striktní   dodržování   všech   náboženských   přikázání   a   kulturních   tradic   a   to   nehledě   na   podmínky   vnějšího   okolí   (např.   politická   situace,   ekonomické   a   sociální   podmínky).   Velký   důraz   je   také   kladen   na   vzdělávání   a   na   studium   židovské   kultury  především.     2.1.3  Židovská  identita   Židovská  kultura  je  velmi  vyspělou  a  rozvinutou  kulturou.  Je  však  těžké  vymezit,  co  přesně   židovská   kultura   zahrnuje.   Během   života   Židů   v   diaspoře   docházelo   k   silným   vlivům   odlišných   kultur,   právě   na   kulturu   židovskou.   Proto   je   dnes   tato   kultura   velmi   pestrá   a  

 

  27  

rozmanitá.   I   přes   tyto   vlivy   si   Židé   udrželi   svou   specifičnost   a   kulturní   odlišnost,   a   to   především  díky  své  uzavřenosti  vůči  ostatním  kulturám.  Soužití  Židů  s  odlišnými  kulturami   bylo   velmi   složité   až   nemožné,   jelikož   Židé   si   vždy   hájili   svou   jedinečnost   a   nechtěli   se   přizpůsobovat,   nebo   dokonce   nechat   ovlivňovat   jinými   kulturami.   Tuto   uzavřenost   a   potřebu   hájit   si   svou   kulturu   si   zachovali   dodnes.   Život   v   diaspoře   silně   ovlivnil   také   způsob  jejich  života.  Ze  zemědělství  se  Židé  přeorientovali  na  obchod,  vzdělání,  umění  a   finančnictví.  (Lehmanová,  2005)     Pro   Judaismus   je   velmi   důležité   vymezit   si,   kdo   je   vlastně   židem.   V   období   diaspory   byl   za   žida  považován  každý,  kdo  dodržoval  micvot,  tedy  soubor  náboženských  příkazů  a  zákazů.   V  dnešní  době  se  ale  za  žida  považuje  pouze  ten,  kdo  se  narodí  matce  Židovce,  nebo  ten,   kdo   k   judaismu   konvertuje.   Dnes   v   Izraeli   žije   většina   židů   z   celého   světa   a   spojuje   je   hlavně   kultura   a   náboženské   tradice,   bez   ohledu   na   to,   že   většina   židů   v   Izraeli   je   označována  jako  „nenáboženská”.  Židy,  tedy  definujeme  pouze  kulturně  a  to  jako  „národ   Knihy”   nebo   „hebrejsky   mluvící   pospolitost”.   Z   toho   vyplívá,   že   v   praktickém   životě   nemůžeme   poznat,   kdo   skutečně   je   či   není   židem.   V   současnosti   je   původní   židovství   se   všemi  přikázáními  a  dodržováním  micvotu  viděno  pouze  u  ultraortodoxních  židů.  Moderní   izraelští   „nenáboženští”   židé   již   takto   striktně   pravidla   judaismu   nedodržují.   Avšak   pro   zachování   identity,   je   potřeba   se   k   judaismu   vrátit   a   přizpůsobit   ho   potřebám   dnešní   doby,  jelikož  jedním  z  jeho  principů  je  právě  striktní  dodržování  všech  zásad,  tradic,  svátků   a   zvyklostí.   V   opačném   případě   by   totiž   mohl   hrozit   postupný   zánik   této   jedinečnosti   židovské  kultury.  (Lehmanová,  2005)     2.1.4  Zastoupení  judaismu  ve  světě   V   předchozí   kapitole   jsem   nastínila   problematiku   rozpoznání,   kdo   přesně   může   být   považován  za    žida,  a  kdo  ne.  Z  tohoto  důvodu  je  velmi  obtížné  i  zjistit  celkovou  populaci   židů  na  světě.  Dochází  tedy  dnes  k  rozdělení  na  ty  židy,  kteří  se  ke  své  víře  dobrovolně  a   přímo  hlásí  a  na  tzv.  rozšířenou  populaci  židů.       Nejprve  zmíním  první  skupinu.  Historicky  nejvyšší  počet  židů  byl  zaznamenán  v  roce  1939,   kdy  jich  bylo  něco  okolo  17  milionů,  což  bylo  0,8  %  tehdejší  světové  populace.  Následně  v  

 

  28  

roce  1945,  po  události  holocaustu  se  jejich  počet  rapidně  snížil  na  11  milionů.  V  roce  2013   byla  odhadnuta  židovská  populace  na  13  859  800,  což  je  zhruba  0,2  %  z  celkové  světové   populace.  Dále  byl  tedy  zaznamenán  i  rozšířený  počet  židovské  populace.  Toto  číslo  je  o   dost   vyšší,   jelikož   zahrnuje   i   ty,   kteří   mají   alespoň   jednoho   židovského   prarodiče,   nebo   mají   nárok   na   izraelské   občanství   na   základě   Zákonu   o   návratu.   Celkové   číslo   je   21   649   500,   z   toho   6   332   900   již   žijí   v   Izraeli.   (Wikipedia:   the   free   encyclopedia   [online].   San   Francisco  (CA),  Wikimedia  Foundation,  2014  [cit.  2014-­‐06-­‐05].)     V   České   republice   působí   v   současné   době   Federace   Židovských   obcí,   která   sdružuje   10   Židovských   obcí   a   několik   dalších   přidružených   organizací   a   spolků.   Tyto   Židovské   obce   momentálně   působí   v   Brně,   Děčíně,   Karlových   Varech,   Liberci,   Olomouci,   Ostravě,   Plzni,   Praze,   Teplicích   a   v   Ústí   n.L.   Podmínkou   vzniku   těchto   obcí   je   pravidelné   pořádání   bohoslužeb.   Federace   Židovských   obcí   má   i   světovou   působnost,   je   totiž   kolektivním   členem   Světového   židovského   kongresu   a   Evropské   Rady   Židovských   obcí.   Statistiky   Federace   Židovských   obcí   uvádí   že:   V   10   Židovských   obcích   v   ČR   je   registrováno   cca   3   000   členů,  v  ostatních  židovských  spolcích  cca  2  000  dalších.  Odhaduje  se,  že  v  ČR  dnes  žije  15   –  20  000  Židů,  avšak  většina  z  nich  není  registrována.”  (Statistika.  [online].  [cit.  2014-­‐06-­‐ 05].)     Tabulka   1:   Číselné   a   procentuální   vyjádření   v   prvních   deseti   zemích   světa   s   nejvyšším   zastoupením  židovské  populace     Stát  

 

Počet  Židů  

Procento  Židovské  

Rozšířený  počet  

populace  

Židů  

Izrael  

6  135  300  

75,4%  

6  332  900  

USA  

5  425  000  

1,728%  

8  300  000  

EU  

5  425  000  

0,220%  

1  574  300  

Francie  

478  000  

0,751%  

600  000  

Kanada  

380  000  

1,089%  

500  000  

Spojené  království  

290  000  

0,459%  

360  000  

Rusko  

190  000  

0,133%  

380  000  

Argentina  

181  500  

0,445%  

330  000  

  29  

Německo  

118  000  

0,144%  

250  000  

Brazílie  

107  329  

0,049%  

125  000  

Zdroj:  www.wikipedia.org,  vlastní  zpracování  tabulky     2.1.5  Tradice  a  zvyky   Tak,  jako  každá  kultura  i  judaismus  má  své  tradice  a  zvyky,  které  její  příslušníci  dodržují  a   uctívají.  U  židovství  se  tyto  tradice  pojí  s  narozením,  úmrtím  a  svatbou.       Narození   K   narození   se   v   židovství   pojí   velmi   uznávaná   tradice   obřízky.   Obřízka   je   pro   židy   symbolem,   který   vyjadřoval   pouto   mezi   Abrahamem,   praotcem   židovského   národa   a   Bohem.  Obřízka  se  u  chlapců  provádí  již  osmý  den  po  narození  a  na  společenské  úrovni   symbolizuje   vstup   chlapce   do   židovského   národa.   Hebrejsky   brit   mila   je   doslovně   překládáno   jako   „smlouva   obřezání”.   Obřízku   vykonává   rituálně   vyškolený   mohel.   Celý   obřad  začíná  tím,  že  si  všichni  zúčastnění  chlapce  mezi  sebou  podávají.  Počínaje  matkou  a   konče   mohelem.   Matka   podle   zvyklostí   není   samotnému   úkonu   přítomna.   Následně   mohel   posadí   chlapce   na   „křeslo   Eliášovo”,   což   znamená   naději   vykoupení.   Nakonec   si   chlapce  položí  na  kolena  kmotr  a  mohel  provede  obřezání.  Po  dokončení  úkonu  dostává   chlapce   do   rukou   otec.   Mohel   pronese   chválu   Bohu   a   požehná   chlapci,   který   následně   získá  hebrejské  jméno.  Toto  jméno  ho  bude  provázet  celý  život,  bude  jím  volán  ke  čtení   Tóry  a  bude  vyryto  i  na  jeho  náhrobním  kameni.     Děvčatům   se   dává   jméno   tradičně   v   synagoze   při   nejbližší   šabatové   bohoslužbě   po   narození.   Rituálně   je   „vyvolán”   otec   děvčátka   ke   čtení   z   Tóry.   Tohoto   obřadu   se   v   liberálnějším  prostředí  v  dnešní  době  účastní  i  matka.       Dospívání   Již   od   útlého   věku   jsou   chlapci   vedeni   ke   studiu   Tóry,   hebrejštiny,   náboženských   a   kulturních   zvyklostí.   Ale   do   svých   třinácti   let   stále   nejsou   členy   halachické   komunity.   Ve   třinácti   letech   se   u   chlapců   provádí   obřad   zvaný   bar   micva,   v   překladu   (syn   přikázání).   Rituál  probíhá  tak,  že  chlapec  na  důkaz  své  plnoletosti  poprvé  předčítá  z  Tóry.  Jeho  otec   pronese   požehnání,   jako   symbol   přechodu   jeho   syna   do   dospělosti.   Od   té   chvíle   je  

 

  30  

zavázán   dodržovat   všechna   pravidla   micvot,   a   je   plně   zodpovědný   za   své   náboženské   chování.  Dívka  tradičně  dospívá  již  ve  dvanácti  letech  a  jednom  dni,  což  je  zhruba  příchod   první  menstruace.  Je  zasvěcena,  jak  se  rituálně  starat  o  dokonalý  domov,  je  seznámena  s   některými   posvátnými   texty   a   také   je   dívce   dopřáno   úplnější   vzdělání   v   oblasti   tradiční   literatury.  V  liberálnějším  prostředí  je  prováděn  i  obdobný  obřad  jako  u  chlapců,  který  se   nazývá   bat   micva   (dívka   přikázání).   Záleží   ale   na   každé   jedné   komunitě,   jak   k   tomuto   obřadu   přistupuje.   Tradicionalisté,   kteří   dbají   na   přísném   oddělování   pohlaví   a   neuznávají   stejný   rituální   status   pro   ženy   i   muže   nebudou   tento   rituál   považovat   za   obdobu   bar   micva.  Oproti  tomu  komunity,  které  odmítají  tato  pravidla  a  tradiční  předpisy  o  ženách  a   jejich   postavení   v   judaismu,   budou   samozřejmě   bat   micva   přirovnávat   k   jeho   obdobě   u   chlapců.  (FISHBANE,  2003)     Sňatek   Sňatek   je   pro   židy   a   především   potom   pro   ty   tradiční,   posvátným   svazkem   a   plněním   micvy  Tóry,  která  říká:  „Ploďte  se  a  množtě  se”.  Manželství  je  tedy  pro  židy  společenskou   smlouvou   mezi   mužem   a   ženou,   za   účelem   společného   soužití   a   zplození   potomků.   V   minulosti   a   dodnes   v   některých   ultrakonzervativních   společenstvích,   byl   sňatek   předem   smlouvaný,  jen  v  rámci  osob  stejného  společenského  postavení.  V  takovém  případě  viděl   ženich  nevěstu  až  těsně  před  svatbou,  někdy  dokonce  až  v  den  obřadu.  Sňatek  se  skládá   ze  dvou  částí,  ze  zásnub  (hebr.  erusin  či  kidušin)  a  vlastní  svatby  (hebr.  nisu’in).  Dříve  mezi   těmito   dvěmi   částmi   bývala   až   roční   promlka.   V   dnešní   době   se   však   obě   části   slaví   ve   stejný  den.  Samotnému  obřadu  předchází  stanovení  svatebních  podmínek  (hebr.  tnajim).   Snoubenci  navštíví  rituální  koupel  (hebr.  mikve)  a  postí  se.  Následuje  podepsání  svatební   smouvy  (hebr.  ketuba),  která  stanovuje  práva  a  povinnosti  obou  manželů.  Zahrnuje  příslib   manžela,  který  se  k  ženě  musí  chovat  s  úctou  a  nenechá  ji  bez  prostředků.  Listina  rovněž   obsahuje   jistotu   hmotného   zabezpečení   ženy   v   případě   rozvodu   či   úmrtí   manžela.   (FISHBANE,  2003)     Židovská   svatba   se   skládá   ze   dvou   částí.   Samotný   obřad   probíhá   v   synagoze,   nebo   pod   širým   nebem.   Snoubenci   po   obřadu   bedekn,   při   němž   je   nevěstě   nasazován   závoj   přistupují   pod   svatební   baldachýn   (hebr.   chupa).   Ten   symbolizuje   budoucí   domov   manželů.   Jako   první   před   chupu   předstupuje   ženich   doprovázen   svými   rodiči,   družby   a    

  31  

svědky.   Následuje   ho   nevěsta   se   svými   rodiči   a   družičkami.   Přichází   na   řadu   první   část   obřadu:  zásnuby,  která  je  započata  tím,  že  nevěsta  sedmkrát  obejde  ženicha.  Vykonavatel   obřadu   se   nazývá   mesader   kidušin,   a   nemusí   být   nutně   rabínem.   Následuje   požehnání   zásnub,   přičemž   duchovní   dává   snoubencům   napít   vína   poprvé   ve   společném   svazku.   Ženich   potom   navleče   nevěstě   zásnubní   prstýnek   na   ukazováček   pravé   ruky   a   řekne:   „Budiž   mi   zasvěcena   tímto   prstenem   posle   zákona   Mojžíšova   a   Izraele.”   (Židovská   svatba.   [online].  [cit.  2014-­‐05-­‐04])     Poté  se  přistupuje  k  druhé  části,  tedy  ke  sňatku.  K  tomu  patří  sedm  požehnání  (hebr.  ševa   b’rachot)   a   pití   z   druhého   společného   poháru.   Obřad   je   ukončen   rituálním   rozbitím   předmětu  (váza,  talíř…)  pravou  ženichovo  nohou  přičemž  svatebčané  zvolají:  „Mazal  tov!”   (Hodně   štěstí!).   Podle   jednoho   výkladu   má   tento   rituál   ochránit   manžele   před   zlými   duchy.   Podle   jiného   to   symbolizuje   zničení   jeruzalemského   Chrámu.   (Židovská   svatba.   [online].  [cit.  2014-­‐05-­‐04])     Smrt  a  pohřívání   Smrt   pro   židy   znamená   konečnou   změnu   statutu,   a   jelikož   tento   okamžik   představuje   chvíle  truchlení  a  definitivní  konec  společenských  vazeb,  veškeré  úkony  s  ní  spojené  jsou   určeny  halachou  a  ustálenými  zvyklostmi.  Po  smrti  následuje  několik  období,  jímž  náleží   určité   úkony.   První   období   je   období   mezi   smrtí   a   pohřbem,   které   obvykle   trvá   až   tři   dny.   Blízcí   zesnulého   si   na   důkaz   smutku   natrhnou   část   svého   oděvu,   čímž   dávají   najevo   vyznání   Boha   jako   „pravého   Soudce”.   Truchlící   (hebr.   onen)   se   po   celou   dobu   smutku   nesmí  holit,  nosit  koženou  obuv  a  má  zakázány  některé  formy  umývání.  Je  osvobozen  od   většiny  poztivních  přikázání,  a  jeho  jedinou  povinností  je  zajistit  rituální  očistu  zemřelého.   V   tomto   období   u   těla   zesnulého   stojí   stráž,   která   recituje   žalmy.   Po   ukončení   tohoto   období   následuje   samotný   pohřeb   zesnulého.   Zemřelý   je   pochován   v   rakvi   z   nehoblovaných   prken,   a   to   nezávisle   na   jeho   bohatství.   Judaismus   po   smrti   nerozlišuje   bohaté  od  chudých,  proto  je  každý  mrtvý  pohřben  stejným  způsobem.  S  tím  souvisí  i  oděv   ve   kterém   je   jedinec   pohřben.   Tento   oděv   se   nazývá   tatrachin   a   je   ušit   ze   speciálního   bílého   plátna.   Celý   oděv   tvoří   zvláštní   kalhoty,   košile,   ponožky,   čepice,   rubáš   (hebr.   kitl)   a   pásek.   Muži   mají   navíc   ještě   talit,   což   je   motlitební   plášť,   který   muž   poprvé   obléká   na   svém   bar   micva.   Tento   plášť   má   speciální   motlitební   střapce   (hebr.   cicit).   Mrtvému   se    

  32  

jeden   ze   střapců   z   pláště   odebere.   Zesnulý   musí   být   umyt,   přičemž   platí,   že   žena   vždy   umývá   ženu   a   muž   muže.   Mrtvý   také   nesmí   být   pohřben   s   žádným   svým   bohatstvím.   (FISHBANE,  2003)   Po   pohřbu   začíná   druhé   období   smutku,   které   se   nazývá   šiva,   v   překladu   sedm,   jelikož   trvá   sedm   dní.   Truchlící   se   v   tomto   období   nazývá   avel.   Nejbližší   rodina   zůstává   v   jednom   domě   a   přijímají   návštěvy   příslušníků   komunity.   Po   tomto   druhém   období   se   truchlící   pomalu   vrací   k   běžnému   životu.   Po   dobu   následujících   třiceti   dní   jsou   však   vázány   několika   pravidly,   která   musí   dodržovat.   Mezi   ně   patří   zdržování   se   veškerého   oslavování,   nesmí   si   stříhat   vlasy   ani   nosit   čerstvě   vyprané   oblečení.   V   tomto   období   a   následně   i   v   odbobí   čtvrtém,   které   trvá   celých   jedenáct   měsíců,   truchlící   na   důkaz   ztráty   nesedí   na   stejném   místě   v   synagoze   jako   obvykle.   Při   společných   bohoslužbách   také   dochází   k   recitování   žalmů.   Toto   čtvrté   období   je   zakončeno   odhalením   náhrobního   kamene   zesnulého.   Zesnulý   nesmí   být   opomenut   na   žádné   výročí   jeho   úmrtí.   Každý   rok   podle   židovského  kalendáře  jsou  opět  bývalým  truchlícím  recitovány  žalmy.  (FISHBANE,  2003)     2.1.6  Stravovací  zvyklosti   Povolené  maso   Pro   židy   existuje   soubor   pravidel   pro   stravování,   který   se   nazývá   kašrut.   Nejvíce   se   ale   používá   pro   označení   rituálně   čistých   pokrmů   slovo   košer   (vhodný,   rituálně   čistý),   ze   kterého   slovo   kašrut   taktéž   pochází.   Tuto   vhodnost,   nebo   rituální   čistotu   jídla   přísně   určuje  Tóra  a  Talmud.  Celý  tento  systém  kašrutu  je  velmi  obsáhlý  a  složitý.  Rituální  čistota   se  týká  především  masa  a  jeho  přípravy.  Židé  smí  jíst  jen  rituálně  čistá  zvířata,  mezi  která   patří   ze   savců   pouze   přežvykující   sudokopytníci,   tedy   hovězí,   skopové   a   kozí.   Mimo   domácích   zvířat   jsou   povoleny   i   některé   druhy   zvěře,   jako   jsou   jelenovití   či   zubr   apod.   Přísně  zakázáno  je  ale  konzumovat  vepřové,  králíka  či  zajíce  a  pštrosí  maso.  Z  ptactva  jsou   zakázáni   pouze   dravci,   mrchožrouti   a   masožraví.   Naopak   domestikované   druhy,   jako   je   kuře,   krůta,   slepice,   kohout,   kachna,   husa   jsou   pro   židovskou   kulturu   velmi   běžným   pokrmem.   Dále   je   povoleno   konzumovat   křepelky   a   holoubata.   Co   se   týče   ryb,   jsou   povoleny  jen  ty,  které  mají  zároveň  ploutve  i  šupiny.  Židé  taktéž  nesmí  konzumovat  hmyz,   kromě  čtyř  druhů  Tórou  povolených  kobylek  z  důvodu  historické  tradice.  (Co  je  to  KOŠER?   [online].  [cit.  2014-­‐05-­‐27])  

 

  33  

  Šchita   Hlavní  zásadou  kašrutu  je  zákaz  požívání  krve.  Krev  totiž  pro  židy  značí  život  a  duši.  Proto   je  krev  při  porážce  z  těla  zvířete  odstraněna,  zbytek  je  poté  ještě  odstraněn  ve  vodní  lázni   a   při   důkladném   prosolení   masa.   Rituální   porážka   zvířat   se   nazývá   šchita.   Pro   židy   je   zvíře   usmrcené,   jinak   než   šchitou   považováno   za   zdechlinu   (hebr.   nevela)   a   je   zakázáno   ke   konzumaci.  Ten,  který  porážku  vykonává  se  nazývá  šochet  a  může  to  být  pouze  dospělý,   věřící   žid,   který   složil   zkoušku   znalostí   pravidel   šchity   a   je   dostatečně   fyzicky   zdatný   a   odolný.  Nůž  můsí  být  s  kvalitní  nerezové  oceli,  obdélníkového  tvaru  s  rukojetí  a  jeho  délka   by   měla   odpovídat   dvojnásobku   šířky   krku   usmrcovaného   zvířete.   Tento   nůž   je   určen   výhradně  na  šchitu.  Nůž  musí  být  nabroušen  dohladka,  každá  sebemenší  vada  může  šchitu   zneplatnit.  Při  porážce  musí  dojít  k  hladkému  řezu  měkkých  partií  na  krku  zvířete,  a  měl   by   dojít   až   k   páteři,   ale   nezasáhnout   ji.   Řez   musí   přetrhnout   jícen   a   hrtan   zvířete   (u   ptáků   stačí  jen  jedno  z  uvedených).  Hrtan  a  jícen  jsou  označovány  jako  „znaky”  (hebr.  simanim).   „Pět  pravidel  šchity:   1. Přerušení   (šehija):   Porážka   musí   být   provedena   jedním   nepřerušovaným   řezem.   Je   možné  pohybovat  nožem  tam  a  zpět,  ale  pohyb  nesmí  být  přerušen.   2. Přitlačení   (drasa):   Šochet   musí   řezat   pohybem   tam   a   zpět,   nikoli   pouze   tlačit   na   nůž   shora  dolů.   3. Překrytí  nože  (chalada):  Nůž  musí  být  po  celou  dobu  porážky  odkrytý.  Není  možné  např.   zabodnout   nůž   do   krku   a   přetnout   simanim   pohybem   zevnitř   ven.   Je   třeba   dávat   pozor   také  na  to,  aby  při  řezu  nedošlo  k  překrytí  nože  např.  srstí  nebo  peřím  zvířete.   4. Řez   mimo   určené   místo   (hagrama):   Řez   musí   přetnout   hrtan   a   jícen   v   určeném   místě   (pásmu).   Je-­‐li   řez   veden   příliš   blízko   hlavě   či   tělu,   je   porážka   neplatná.   V   případě   pochybnosti  o  tomto  aspektu  šchity,  je  třeba  po  porážce  vyjmout  a  zkontrolovat  příslušný   siman.   5. Vytržení  (ikur):  Simanim  nesmí  být  před  porážkou  ani  během  porážky  vytrženy  z  místa,   kde  jsou  přirozeně  přirostlé  ani  odtrženy  jeden  od  druhého.”   (Co  je  to  KOŠER?  [online].  [cit.  2014-­‐05-­‐27])      

 

  34  

Pokud  vše  neproběhne  podle  těchto  základních  pravidel,  nemůže  se  jednat  o  košer  maso.   Po   porážce   ještě   musí   dojít   k   odstranění   již   zmíněného   zbytku   krve,   určité   části   tuku   a   nervu  zvaného  gid  ha-­‐naše.  Odstranění  tuku  a  nervu  opět  musí  provádět  vyškolená  osoba   a  hebrejsky  se  nazývá  nikur.  Aškenázové  konzumují  pouze  přední  část  zvířete.  Ta  tuk  ani   nervy  neobsahuje,  tudíž  není  potřeba  provádět  nikur.  Odstranění  krve  se  provádí  u  všech   zvířat,   vyjímaje   ryby.   Krev   se   odstraňuje   namáčením   ve   vodě   a   následujícím   nasolováním.   Druhým  způsobem  se  maso  omývá  ve  třech  oddělených  nádobách  s  vodou  a  při  opékání   na  ohni  musí  být  tak,  aby  šťáva  měla  kam  odtékat.  Další  speciální  obřad  je  prováděn  při   porážce   ptactva   a   nazývá   se   „přikrytí   krve”   (hebr.   kisuj   dam).   Krev   se   nachává   vytéct   vždy   do   půdy   nebo   prachu,   kam   se   může   vsáknout   a   následně   je   zasypána   další   hlínou   či   prachem.   Opakem   košer   je   potom   trejfe,   což   jsou   všechny   druhy   potravin   které   Tóra   zakazuje.  Maso  které  Tóra  schvaluje,  ale  není  poraženo  šchitou  se  potom  nazývá  nevela.   Nevelu   je   však   možné   prodat   někomu,   kdo   není   židem.   (Co   je   to   KOŠER?   [online].   [cit.   2014-­‐05-­‐27])     Mléko  a  maso   Další   velmi   důležitou   zásadou   košer   stravy   je   přísný   zákaz   mísení   masa   a   mléčných   výrobků.   Vychází   to   z   nařízení   Tóry   kde   stojí:   „Nebudeš   vařit   mládě   (kůzle)   v   mléce   jeho   matky“.   Tóra   celkem   třikrát   zakazuje   toto   mísení.   Dokonce   ani   nepovoluje   produkt   získaný  smíchání  mléčných  výrobků  a  masa  prodat  někomu,  kdo  není  žid,  jako  je  tomu  u   nevely.  Je  taktéž  zakázáno  připravovat  masité  pokrmy  ve  stejném  nádobí  jako  ty  mléčné.   Z  tohoto  důvodu  se  v  židovských  rodinách  můžeme  setkávat  s  odděleným  nádobím,  dřezy,   lednicemi  či  myčkami.  Židé  věří,  že  masitý  či  mléčný  pokrm  zanechává  v  nádobí  tzv.  ta’am,   které   nelze   perfektně   smýt   vodou.   Židé   také   musí   konzumovat   mléčné   a   masité   pokrmy   s   časovým   odstupem,   který   se   v   různých   zemích   liší.   Tento   odstup   může   být   pouze   jednu   hodinu,   ale   i   šest   hodin,   jako   je   tomu   např.   v   Polsku.   (Co   je   to   KOŠER?   [online].   [cit.   2014-­‐ 05-­‐27])     Parve   Zvláštní  skupinou  potravin  jsou  Parve  potraviny,  což  jsou  potraviny  jiného,  než  masitého   či  mléčného  původu.  Tyto  potraviny  je  možné  konzumovat,  jak  s  masem,  tak  s  mléčnými   výrobky,   avšak   pokud   je   parve   potravina   uzavřená   v   nádobě   s   masitým   či   mléčným    

  35  

pokrmem  a  je  přítomna  nějaká  pikantní  či  pálivá  surovina  (hebr.  charif),  z  parve  potraviny   se   automaticky   stává   potravina   masitého   charakteru.   Z   tohoto   důvodu   někteří   ultraortodoxní   používají   i   zvláštní   nádobí   na   parve   potraviny.   Za   parve   jsou   považovány   všechny   potraviny   rostliného   původu   (zelenina,   ovoce,   houby),   které   musí   být   zkontrolovány,   zda   neobsahují   červy   nebo   hmyz.   Patří   sem   i   ryby,   povolené   druhy   kobylek,   med,   vejce   povolených   ptáků   a   sójové   mléko.   (Co   je   to   KOŠER?   [online].   [cit.   2014-­‐05-­‐27])     Glatt  košer  a  Košer  le-­‐mehadrin   Glatt   košer   je   maso,   které   je   rituálně   čisté   a   navíc   tzv.   „hladké”,   což   je   spjato   s   plícemi   zvířete,   které   by   měly   být   bez   výrůstků   apod.   Tyto   výrůstky   se   samozřejmě   dají   odstranit,   ale   v   takovém   případě   už   se   nejedná   o   Glatt   košer   potravinu.   Jedná   se   tedy   o   vyšší   standard  košer  stravování.  Košer  le-­‐mehadrin  je  potom  potravina,  která  byla  zhotovena  se   zvláštní  péčí  a  kromě  rituální  čistoty  je  navíc  i  krásná.  Pro  tu  nejvyšší  kvalitu  výrobku  se   používá  označení  Mehadrin  min  ha-­‐mehadrin  („nejkrásnější  z  krásných”).  (Co  je  to  KOŠER?   [online].  [cit.  2014-­‐05-­‐27])     Košer  le-­‐Pesach   Během   židovského   svátku   Pesach   existují   speciální   pravidla   stravování.   Tato   pravidla   kromě   běžných   omezení   navíc   zahrnují   i   zákaz   konzumace   obilovin   a   kvásku.   Proto   je   nutné   během   Pesachu   zbavit   kuchyni   všeho   kvašeného   (hebr.   chamec).   Potraviny   vyhovující   těmto   speciálním   omezením   se   potom   označují   jako   Košer   le-­‐Pesach.   Existují   zde   rozdíly   mezi   omezením   u   aškenázských   a   sefardských   židů.   Sefardští   o   Pesachu   běžně   konzumují   rýži   a   ostatní   zrní   a   semena   (hebr.   kitnijot),   zatímco   askenážštní   mají   tuto   skupinu  potravin  během  Pesachu  přísně  zakázanou.  (Co  je  to  KOŠER?  [online].  [cit.  2014-­‐ 05-­‐27])     Košerování  nádob   Nádoby  je  třeba  košerovat  ve  dvou  případech.  Pokud  došlo  k  mísení  mléka  a  masa,  tudíž   se   nádoba   stala   trejfe,   nebo   nastává   Pesach,   a   je   třeba   nádoby   očistit   od   chamecu.   Vykošerovat   je   možné   všechny   nádoby   vyrobené   z   kovu,   hliníku   či   kamene.   Mezi   materiály,  které  nelze  vykošerovat  patří  teflon,  porcelán,  teplovzdorné  sklo,  smalt  a  hliník.    

  36  

Aby   mohlo   být   nádobí   košerováno   nesmí   být   používání   minimálně   24   hodin   a   musí   být   důkladně  očištěno.  Nádobí  se  košeruje  dvěma  způsoby,  a  to  vavářením  (hebr.  hag’ala)  a   způsobem   zvaným   libun.   Vždy   je   dodržováno   pravidlo,   že   nádobí   musí   být   košerováno   stejným   způsobem   jakým   bylo   znečištěno.   Tudíž   v   případě,   že   došlo   k   vaření   nebo   podávání  teplých  jídel,  nádoby  jsou  košerované  ponořením  na  několik  sekund  do  vroucí   vody.   Pokud   by   ale   zůstala   nádoba   ve   vodě   déle,   hrozilo   by   znovuznečištění.   U   pánví   a   grilů  se  nádoby  znečišťují  prostřednictvím  ohně,  tudíž  i  čištění  musí  proběhnout  skrze  něj.   Tato   technika   se   nazýva   libun   („vybělení”).   Nádoba   se   musí   nechat   rozpálit   na   otevřeném   ohni  na  100-­‐200°C  do  ruda,  aby  od  ní  při  kontaktu  s  jiným  předmětem  odlétávaly  jiskry.   (Co  je  to  KOŠER?  [online].  [cit.  2014-­‐05-­‐27])    

1.1.7  Židovské  svátky  Šabat  a  Pesach  a  jejich  vliv  na  poskytování  služeb   Šabat   Šabat   je   jedním   z   nejdůležitějších   židovských   svátků   a   to   z   toho   důvodu,   že   se   koná   každý   týden.   Šabat   začíná   vždy   v   pátek   večer   se   západem   slunce   a   trvá   až   do   východu   první   hvězdy  druhého  dne,  tedy  soboty.  Podle  náboženských  předpisů  se  nesmí  během  Šabatu   provádět  žádná  úmyslná  fyzická  činnost,  při  které  by  docházelo  k  vytváření  nových  věcí.   Mezi   tyto   věci   se   řadí   např.   rozdělávání   ohně,   cestování,   nebo   psaní.   V   současné   moderní   době  se  tato  pravidla  vztahují  navíc  na  zákaz  kouření,  zapínání  či  vypínání  elektronických   spotřebičů,  nebo  řízení  auta.  V  praxi  v  hotelovém  průmyslu  to  např.  může  znamenat,  že   židovská   klientela   nemůže   ovládat   výtah,   zapínat   televizi   či   světlo   v   pokoji,   nebo   dokonce   splachovat  na  toaletě.  (Klímová,  2013)     Ubytovací   zařízení,   by   proto   měly   počítat   s   tímto   omezením   a   myslet   na   to,   že   o   tomto   svátku   musí   nahradit   elektronické   karty   od   pokojů   klasickými   klíči,   popř.   poskytnout   klientům   pracovníka,   který   jim   pokoj   otevře   a   obslouží   další   elektronické   přístroje.   U   výtahu  by  v  tento  den  měla  být  obsluha.  (Klímová,  2013)     Pesach   Během  tohoto  svátku  židé  oslavují  jejich  vysvobození  z  egyptské  nadvlády.  Tento  svátek  je   spjat  s  tím,  že  když  židé  odcházeli  z  Egypta  spěchali,  a  tudíž  jim  nestihlo  vykvasit  těsto  na  

 

  37  

chléb.   Jak   jsem   již   zmiňovala   v   kapitole   2.1.6,   během   svátku   Pesach   mají   židé   mimo   běžných   omezení   další   zvláštní   stravovací   návyky   spjaté   právě   s   touhle   legendou.   Pro   Pesach  existuje  ještě  alternativní  pojmenování  a  to  „Svátek  nekvašených  chlebů”.  Během   tohoto  svátku  je  přísně  zakázáno  konzumovat  cokoli  kvašeného.  Navíc  se  musí  z  kuchyně   odstranit  vše  kvašené  (hebr.  chamec).  (Klímová,  2013)    

2.2  Příjezdový  cestovní  ruch  s  tématikou  židovství   Zjišťování   přesných   statistických   údajů   o   příjezdovém   cestovním   ruchu   židovské   populace   je  velmi  obtížné.  Údaje  o  náboženském  vyznání  podléhají  ochraně  osobních  dat  a  turisté   nemusí   poskytnou   souhlas   k   jejich   zveřejnění   či   zpracování.   U   státu   Izrael   se   však   předpokládá,  že  většina  je  židovského  vyznání.     Tabulka  2:  Příjezdový  cestovní  ruch  s  tématikou  židovství  2012   Země  

Rusko    

Počet  

Průměrná   Průměrná   Průměrná  útrata   Průměrná    

návštěvníků   délka  

útrata  

během  cesty/  

CR  

pobytů  

během    

osoba  celkem  

ve  dnech  

cesty  /  

(Kč)  

(2012)  

den  (Kč)  

6,0  

1  903  

698  040  

11  418  

útrata  (Kč)  

7  970  220   720  

USA  

367  312  

3,5  

1  678  

5  873  

2  157  223   376  

Velká  Británie   346  973  

4,8  

1  492  

7  162  

2  484  881   837  

Francie  

275  759  

3,8  

1  340  

5  092  

1  404  164   828  

Kanada  

62  603  

3,7  

1  338  

4  951  

309  922   412  

Izrael  

90  541  

4,7  

1  745  

8  202  

742  572   012  

Zdroj:  CzechTourism  

 

  38  

   

2.3  Analýza  nabídky  cestovních  kanceláří  v  České  republice,  Izraeli  a  USA   Česká   republika   je   významnou   destinací   cestovního   ruchu   a   má   co   nabídnout   i   židovské   klientele.  Nejvyhledávanějšími  památkami  se  pro  židy  stávají  jednoznačně  památky  spjaté   s   jejich   kulturou.   Židé   tudíž   v   České   republice   navštěvují   především   Prahu,   Terezín,   Lidice,   Kolín,   Kutnou   Horu   a   další.   Mezi   nejčastěji   vyhledávané   židovské   památky   potom   patří   např.   Židovské   muzeum,   Staronová   synagoga   (nejstarší   stojící   evropská   synagoga),   Židovský   hřbitov   v   Praze,   Židovská   radnice,   Španělská   synagoga,   Terezínský   památník,   obec   Lidice   a   mnoho   dalších.   Jak   vyplývá   z   analýzy   provedené   agenturou   CzechTourism   Židovské  muzeum  se  v  roce  2012  stalo  4.  nejnavštěvovanější  památkou  České  republiky.   (Návštěvnost  turistických  cílů.  [online].  [cit.  2014-­‐06-­‐05])     Podle  analýzy  „Zahraniční  hosté  v  hromadných  ubyt.  zařízeních  podle  zemí”  za  rok  2012,   agentury   CzechTourism   je   celkový   počet   zahraničních   turistů,   kteří   přijíždí   do   České   republiky  a  stráví  zde  alespoň  jednu  noc  7  170  385.  Turistů  přijíždějících  ze  státu  Izrael  je   90  541,  což  činí  1,3  %  na  celkovém  počtu  příjezdů.  Průměrná  délka  pobytu  turistů  z  Izraele   je  přitom  4,7  dní  a  za  rok  2012  zde  izraelští  turisté  strávili  celkem  337  421  dní,  což  je  1,6  %   na   celkovém   počtu   přenocování   všech   turistů.(Zahraniční   hosté   v   hromadných   ubyt.   zařízeních   podle   zemí.   [online].   [cit.   2014-­‐06-­‐05])   A   to   je   samozřejmě   jen   část   židovské   populace,  která  ročně  navštěvuje  Českou  republiku.     Židé  jsou  velmi  náročnou  klientelou  a  většinou  se  nespokojí  s  běžnou  cestovní  kanceláří.  V   Tabulce   3   uvádím   několik   cestovních   kanceláří,   které   se   prvotně   zaměřují   na   židovskou   klientelu   a   zároveň   ve   svých   itinerářích   nabízí   Českou   republiku.   Vybrala   jsem   cestovní   kanceláře,  které  působí  na  území  České  republiky,  Izraele  a  USA.       Tabulka   3:   Vybrané   cestovní   kanceláře   České   republiky,   Izraele   a   USA,   zaměřující   se   na   židovskou  klientelu  

 

Název  CK  

Místo  působnosti   Internetový  odkaz  

Precious  Legacy  Tours  

ČR  

www.legacytours.net     39  

Wittmann  Tours  

ČR  

www.wittmann-­‐tours.com  

Jewish  Prague  Travel  

ČR  

www.kosherprague.com  

Private  Tours  

ČR  

www.jewish.tourstoprague.com  

Gil  Travel  

Izrael  

www.giltravel.com  

Discovery  

Izrael  

www.discovery.co.il  

Kosher  Holidays  

Izrael  

www.kosherholidays.net  

Isram  World  

USA  

www.isramworld.com  

Jewish  International  Vacations  

USA  

www.tourgroups.com  

Kesher  Tours  

USA  

www.keshertours.com  

Momentum  Tours  &  Travel  

USA  

www.momentumtours.com  

Arza  World  

USA  

www.arzaworld.com  

Ayelet  Tours  

USA  

www.ayelet.com  

Zdroj:  CzechTourism,  vlastní  zpracování  tabulky     V  Tabulce  4  opět  zmiňuji  cestovní  kanceláře,  tentokrát  ale  poukazuji  na  to  jaká  vybraná   místa   České   republiky   každá   z   nich   nabízí.   České   kanceláře   prvotně   nabízí   místa   České   republiky,   avšak   jejich   nabídka   zahrnuje   ve   většině   případech   i   zájezdy   zahraniční   (Osvětim,   Krakov,   Budapešť,   apod.).   Zatímco   zahraniční   cestovní   kanceláře   připravují   několikadenní   zájezdy,   přičemž   Česká   republika   (většinou   potom   Praha)   je   pouze   jednodenní   či   dvoudenní   zastávkou   na   trase   po   střední   Evropě,   která   zahrnuje   další   destinace  jako  Berlín,  Budapešť,  Vídeň  aj.       Tabulka   4:   Místa   v   České   republice   nabízená   vybranými   cestovními   kancelářemi   České   republiky,  Izraele  a  USA   Název  CK  

 

Praha  

Terezín  

Kolín  

Lidice  

Kutná  hora  

Precious  Legacy  Tours  

x  

x  

x  

 

X  

Wittmann  Tours  

x  

x  

x  

x  

X  

Jewish  Prague  Travel  

x  

x  

 

 

 

Private  Tours  

x  

x  

x  

 

 

Gil  Travel  

x  

 

 

 

 

Discovery  

x  

 

 

 

 

  40  

Kosher  Holidays  

x  

 

 

 

 

Isram  World  

x  

x  

 

 

 

Jewish  International  

x  

 

 

 

 

Kesher  Tours  

x  

 

 

 

 

Momentum  Tours  &  

x  

 

 

 

 

Arza  World  

x  

x  

 

 

 

Ayelet  Tours  

x  

 

 

 

 

Vacations  

Travel  

Zdroj:  CzechTourism,  vlastní  zpracování  tabulky  

  2.4  Návyky  různých  směrů  judaismu   Judaismus   můžeme   rozdělit   do   čtyřech   směrů,   a   to   na   ultraortodoxní,   ortodoxní,   konzervativní   a   reformní.   Každý   z   těchto   čtyř   směrů   má   jiné   hodnoty,   pohled   na   svět,   zvyky  a  zvyklosti  a  nároky  na  stravování  a  ubytování.         Tabulka  5:  Návyky  ortodoxních,  konzervativních  a  reformních  Židů    

Ortodoxní  

Konzervativní  

Reformní  

Integrace  do  okolní  

Separace  

Střední  integrace  

Vysoká  integrace  

Tradicionalismus  

Tradicionalismus  

Individualismus  

Revivalismus  

Universalismus  

společnosti   Hodnoty  

Universalismus  

 

 

 

Přístup  k  

Dodržování  všech  

Konzervativnímu  

Větší  integrace  

modernímu  světu  

příkazů  a  zákazů  

směru  jde  o  to  

s  nežidovským  

Tóry  a  Talmudu  

dodržet  vše,  co  je  v  

okolím.  

např.  ohledně  

daném  prostředí  

  41  

Důležitá  je  podstata  

čistých  a  nečistých  

únosné.  Snaží  se  

Tóry.  K  ní  patří  

pokrmů,  způsob  

zbytečně  

především  morální  

slavení  soboty  a  

neoddělovat  a  

pravidla.  Rituální  

ostatních  svátků.  

neodlišovat.  

předpisy  jsou  méně  

Tvoří  spíše   uzavřené  komunity.    

Klade  důraz  hlavně   na  hebrejský  jazyk  a   původní  společnou   kulturu  Židů  

důležité.  Nemají   zatěžovat,  nýbrž   pomáhat.    

v  diaspoře.     Stravování  

Košer  je  

Košer  není  

Košer  není  

vyžadováno.  

vyžadováno,  je  ale  

vyžadováno.  

běžnou  součástí  

 

stravování.    

Ubytování  

Košer  je  

Košer  není  

Košer  

vyžadováno.  

vyžadováno.  

nevyžadováno.  

 

Běžné  ubytování  -­‐   střední  -­‐  vyšší   standard    

Trávení  času  

Rodina,  náboženský   Rodina,  náboženský   život,  studium  

život,  cestování,   přátelé  

 

Běžné  ubytování  -­‐   střední  -­‐  vyšší   standard     Cestování,  přátelé,   zábava    

  Slavení  svátků  

 

Přísné  dodržování  

  42  

Tradice  a  svátky  

Tradice  a  svátky  

jsou  převážně  

jsou  dodržovány,  

tradic  a  svátků  

dodržovány.  

ale  ne  striktně.  

 

 

 

Zdroj:  CzechTourism      

2.5  Etické  problémy  v  cestovním  ruchu  související  s  kulturní  odlišností  u   židovské  populace   V  oblasti  cestovního  ruchu  v  dnešní  době  dochází  ke  stále  se  zvyšujícímu  prolínání  různých   světových   kultur.   Některé   tyto   kultury   jsou   více   nebo   méně   přizpůsobivé   k   ostatním   kulturám   než   ostatní,   avšak   ve   všech   případech   zaznamenáváme   odlišnosti.   Židovská   kultura  patří  obecně  ve  světě  k  těm  méně  přizpůsobivým,  tudíž  dochází  k  interkulturním   problémům  v  oblasti  cestovního  ruchu.  S  tím  úzce  souvisí  i  etika  a  etiketa.  Jelikož  Česká   republika,   jako   destinace   cestovního   ruchu   láká   i   židovské   turisty   (především   potom   z   důvodu   historického   kontextu),   je   potřeba   aby   uspokojila   tuto   náročnou   klientelu   a   budovala   si   pozitivní   image,   jako   destinace   která   uspokojí   i   tu   nejnáročnější   klientelu.   V   současnosti   podle   mého   názoru   a   jak   i   z   dotazníkového   šetření   vyplívá,   Česká   republika   tyto   požadavky   nesplňuje   tak   jak   by   měla.   Úzce   s   tím   souvisí   i   všeobecné   znalosti   pracovníků  cestovního  ruchu  a  pohostinství  o  židovské  kultuře.       2.5.1  Metodologie  výzkumu   Jako   metodologii   výzkumu   jsem   zvolila   dotazníkové   šetření.   Jedná   se   o   běžně   používanou   metodu,  která  mi  během  krátkého  času  poskytla  mnoho  informací  o  dané  problematice.   Prvním  krokem  byla  selekce  cílové  skupiny  respondentů.  Jelikož  jsem  průzkumem  chtěla   zjistit   především     všeobecné   znalosti   o   židovské   kultuře   a   zkušenostech   s   ní,   nejlepší   cílovou   skupinou   pro   mě   byli   studenti   vysokých   škol   se   zaměřením   na   cestovní   ruch,   hotelnictví   a   příbuzné   obory,   tudíž   z   velké   části   budoucí   pracovníci   v   těchto   odvětvích.   Dalším  krokem  bylo  sestavit  dotazník,  který  by  mi  dané  informace  pomohl  zjistit.  Dotazník   obsahoval  20  otázek  a  odpovědělo  na  něj  celkem  100  respondentů.  Většina  otázek  byla   uzavřeného   typu,   některé   potom   polouzavřeného.   Dotazník   probíhal   anonymně.   K  

 

  43  

vyplnění   dotazníku   jsem   vyzvala   celkem   287   osob   a   z   toho   100   osob   dotazník   vyplnilo.   Návratnost  tedy  činní  34,84  %.   2.5.2  Vyhodnocení  dotazníkového  šetření   Otázka  č.  1  -­‐  Jakého  jste  pohlaví?  A)  žena  /  B)  muž   Z   respondentů   výrazně   převažovalo   množství   žen   nad   množstvím   mužů.   Konkrétně   odpovědělo  38  mužů  a  62  žen.       Graf  1:  Jakého  jste  pohlaví?  

38%  

Žena   62%  

Muž  

  Zdroj:  vlastní  zpracování     Otázka   č.   2   -­‐   Jste   studentem/studentkou?   A)   Bakalářského   studia   /   B)   Magisterského   studia   Touto  otázkou  jsem  zjitila  převažující  počet  respondentů  studujících  bakalářské  studium,   kterých   bylo   celkem   85.   Oproti   tomu   respondentů   studujících   magisterské   studium   bylo   pouze  15.                      

  44  

Graf  2:  Jste  studentem/studentkou?  

15%  

Bakalářské   studium   85%  

Magisterské   studium  

  Zdroj:  vlastní  zpracování     Otázka   č.   3   -­‐   Jaký   je   Váš   obor   studia?   A)   Management   destinace   cestovního   ruchu.   /   B)   Hotelnictví.  /  C)  Marketingové  komunikace  ve  službách.  /  D)  Management  volnočasových   aktivit.  /  E)  Jiný   Cílem  této  otázky  bylo  zjistit  obor,  který  respondenti  momentálně  studují.  V  možnostech   výběru  byly  obory  z  Vysoké  školy  hotelové  v  Praze  8.  Poslední  možností  byl  obor  jiný.  Tuto   možnost   vybrali   ti   respondenti,   kteří   jsou   studenty   jiných   vysokých   škol,   avšak   stejného   zaměření.   V   grafu   3   je   znázorněno,   že   nejvíce   převažovali   studenti   z   oboru   hotelnictví   (41   respondentů),  následně  studenti  z  jiných  vysokých  škol  (33  respondentů),  studenti  oboru   management   destinace   cestovního   ruchu   (20   respondentů).   Menší   procentuelní   zaspoupení   potom   měly   obory   management   volnočasových   aktivit   (4   respondenti)   a   marketingové  komunikace  ve  službách  (2  respondenti).     Graf  3:  Jaký  je  Váš  obor  studia?  

33%  

20%  

41%   4%   2%  

Management  des‰nace   cestovního  ruchu   Hotelnictví   Marke‰ngové   komunikace  ve  službách   Management   volnočasových  ak‰vit   Jiný  

  Zdroj:  vlastní  zpracování    

  45  

  Otázka  č.  4  -­‐  V  jakém  oboru  chcete  pracovat?  A)  V  cestovním  ruchu.  /  B)  V  hotelnictví.  /  C)   V  gastronomii.  /  D)  V  jiném.   V   této   otázce   byly   na   výběr   čtyři   možnosti.   Nejvíce   respondentů,   konkrétně   42   by   rádo   pracovalo   v   jiném   oboru   než   cestovní   ruch,   hotelnictví   nebo   gastronomii.   Celkem   30   respondentů   chce   pracovat   v   hotelnictví,   22   respondentů   v   cestovním   ruchu   a   pouze   6   respondentů  v  gastronomii.       Graf  4:  V  jakém  oboru  chcete  pracovat?  

22%  

42%   6%  

30%  

V  cestovním  ruchu   V  hotelnictví   V  gastronimii   V  jiném  

  Zdroj:  vlastní  zpracování     Otázka   č.   5   -­‐   Jaké   ze   tří   uvedených   mas   mají   židé   přísně   zakázané   ke   konzumaci?   A)   Kuřecí.  /  B)  Vepřové.  /  C)  Hovězí.   Správná  odpověď  na  tuto  otázku  byla,  že  židé  mají  přísně  zakázané  ke  konzumaci  vepřové   maso.   Správně   odpověděla   většina   respondentů,   konkrétně   85   ze   všech   dotazovaných.   Druhou  nejčastější  odpovědí  bylo  hovězí  maso,  což  je  špatná  odpověď  a  takto  odpovědělo   celkem   13   respondentů.   Pouze   dva   respondenti   si   mysleli,   že   židé   nesmí   konzumovat   kuřecí  maso.            

 

  46  

Graf  5:  Jaké  ze  tří  uvedených  mas  mají  židé  přísně  zakázané  ke  konzumaci?   2%   13%  

Kuřecí   Vepřové  

85%  

Hovězí  

  Zdroj:  vlastní  zpracování     Otázka  č.  6  -­‐  Jedním  ze  základních  principů  košer  stravování  u  židů  je:  /  A)  Zákaz  mísení   mléka  s  masem.  /  B)  Zákaz  konzumace  alkoholu.  /  C)  Zákaz  konzumace  ryb.   Další   vědomostní   otázka   dopadla   podobně   jako   předchozí   otázka   č.   5.   Opět   většina   z   dotazovaných  odpověděla  správně,  že  židé  mají  zakázáno  mísit  mléko  s  masem.  Správně   odpovědělo   77   respondentů.   Dalších   20   dotazovaných   odpovědělo,   že   židé   nesmí   konzumovat  alkohol  a  3  respondenti  si  mysleli,  že  židé  nesmí  konzumovat  ryby.     Graf  6:  Jedním  ze  základních  principů  košer  stravování  u  židů  je:  

3%  

Zákaz  mísení   mléka  s  masem  

20%   77%  

Zákaz  konzumace   alkoholu   Zákaz  konzumace   ryb  

  Zdroj:  vlastní  zpracování        

 

  47  

Otázka  č.  7  -­‐  Jak  se  tento  systém  košer  stravování  nazývá?  A)  Kašrut.  /  B)  Bar  micva.  /  C)   Mazal  tov.   Tuto   otázku   opět   většina   respondentů   zodpovědělá   správně   a   to,   že   stravovací   systém   židů   se   nazývá   kašrut.   Odpovědělo   tak   celých   75   dotazovaných.   Dále   potom   13   respondentů   odpovědělo   odpovědí   č.   3,   tedy   mazal   tov   a   12   dotazovaných   odpovědělo   taktéž  špatně,  že  tento  systém  se  nazývá  bar  micva.       Graf  7:  Jak  se  tento  systém  košer  stravování  nazývá?   13%   12%  

Kašrut   75%  

Bar  micva   Mazal  tov  

  Zdroj:  vlastní  zpracování     Otázka  č.  8  -­‐  Šabat  pro  židy  znamená:  A)  Den  klidu  (neděle),  při  kterém  mají  Židé  zakázáno   vykonávat   některé   fyzické   činnosti.   /   B)   Den   klidu   (sobota),   při   kterém   mají   židé   zakázáno   vykonávat  některé  fyzické  činnosti.  /  C)  Obřízku,  prováděnou  u  chlapců  po  narození.   Poslední   otázka,   která   měla   zjistit   znalosti   o   židovských   tradicích   dopadla   poměrně   hůř   než  tři  předešlé.  Šabat  pro  židy  znamená  den  klidu  (sobotu),  při  které  mají  židé  zakázáno   vykonávat   některé   fyzické   činnosti.   Tuto   odpověď   vybralo   62   respondentů,   což   je   většina,   ale  následujících  35  respondentů  odpovědělo,  že  šabat  je  neděle,  tudíž  špatně.  Pouze  3  z   dotazovaných  vybrali  poslední  odpověď,  tedy  že  šabat  je  obřízka,  prováděná  u  chlapců  po   narození.              

 

  48  

Graf  8:  Šabat  pro  židy  znamená:  

3%   35%   62%  

Den  klidu  (neděle),  při   kterém  mají  Židé  zakázáno   vykonávat  některé  fyzické   činnos‰.     Den  klidu  (sobota),  při   kterém  mají  Židé  zakázáno   vykonávat  některé  fyzické   činnos‰.   Obřízku,  prováděnou  u   chlapců  po  narození.  

  Zdroj:  vlastní  zpracování     Otázka  č.  9  -­‐  Co  podle  Vás  je  nejčastější  motivací  účasti  na  cestovním  ruchu  u  židovských   turistů   v   ČR?   A)   Obchodní   cesta.   /   B)   Rekreace,   volný   čas,   poznávání.   /   C)   Lázeňský   pobyt.   /  D)  Návštěva  příbuzných.   V   této   otázce   se   měli   respondenti   podle   svého   názoru,   či   zkušenosti   vyjádřit   k   motivaci   účasti   na   cestovním   ruchu   u   židovských   turistů   na   území   České   republiky.   Většina   dotazovaných   odpověděla   správně,     tedy   rekreace,   volný   čas   a   poznávání   (57   respondentů).   Dalších   23   dotazovaných   odpovědělo,   že   obchodní   cesta.   Návštěvu   příbuzných  vybralo  12  respondentů  a  posledních  8  dotazovaných  vybralo  lázeňský  pobyt.   Z   analýzy   zpracované   agenturou   CzechTourism   vyplívá,   že   do   České   republiky   přijíždí   nejvíce   židovských   turistů   za   účelem   rekreace   a   poznávání,   následně   pak   za   účelem   obchodní  cesty,  dále  návštěvy  příbuzných  a  lázeňského  pobytu.                

 

  49  

Graf   9:  Co  podle  Vás  je  nejčastější  motivací  účasti  na  cestovním  ruchu  u  židovských  turistů   v  ČR?   Obchodní  cesta   8%  

12%  

Rekreace,  volný   čas,  poznávání  

23%  

Lázeňský  pobyt  

57%  

Návštěva   příbuzných  

  Zdroj:  vlastní  zpracování     Otázka  č.  10  -­‐  Je  podle  Vás  u  konzervativních  židů  vyžadována  košer  strava?  A)  Je  běžně   dodržována,  ale  není  vyžadována  na  hotelích  či  v  restauracích.  /  B)  Není  dodržována,  tudíž   ani  vyžadována.  /  C)  Je  přísně  dodržována  a  vyžadována  na  hotelích  i  restauracích.   V   této   otázce   většina   z   respondentů,   tedy   57   odpověděla   špatně,   a   to,   že   u   konzervativních  židů  je  košer  strava  vyžadována  na  hotelích  a  v  restauracích,  což  by  bylo   správně   pouze   u   ultraortodoxních   a   ortodoxních   židů.   Správně,   tedy   že   košer   strava   je   běžně   dodržována,   ne   však   vyžadována   na   hotelích   či   v   restaruacích   odpovědělo   jen   35   respondentů.  Zbylých  8  respondentů  odpodělělo,  že  není  dodržována,  ani  vyžadována.       Graf  10:  Je  podle  Vás  u  konzervativních  židů  vyžadována  košer  strava?  

35%   57%  

8%  

Je  běžně  dodržována,   ale  není  vyžadována  na   hotelích  či  v   restauracích   Není  dodržována,  tudíž   ani  vyžadována   Je  přísně  dodržována  a   vyžadována  na  hotelích   i  restauracích  

  Zdroj:  vlastní  zpracování  

 

  50  

  Otázka   č.   11   -­‐   Máte   nějakou   zkušenost   s   židovskou   kulturou?   Pokud   ano,   rozepište.A)   Ano.  /  B)  Ne.   V   této   polouzavřené   otázce   měli   respondenti   nejprve   odpovědět,   zda   mají   nějakou   zkušenost   s   židovskou   kulturou   a   následně   uvést   jakou.   Ze   sta   respondentů   uvedlo   celých   76,   že   žádnou   zkušenost   nemá.   Zbylých   24   následně   uvedlo,   že   zkušenost   má   a   to   převážně  díky  obsluhování  židovských  hostů  na  hotelu  (6  respondentů),  návštěvě  Izraele   (4   respondenti),   práci   v   kempu   pro   židy   (3   respondenti),   návštěvě   Terezína   (3   respondenti),  prohlídce  židovského  města  (3  respondenti),  známosti  s  někým  židovského   původu  (4  respondenti)  a  účasti  na  židovské  svatbě  (1  respondent).     Graf  11:  Máte  nějakou  zkušenost  s  židovskou  kulturou?   24%  

Ano   Ne  

76%  

  Zdroj:  vlastní  zpracování     Otázka   č.   12   -­‐   Jaký   je   Váš   vztah   k   židovské   komunitě   (z   vlastní   zkušenosti,   nebo   jen   podvědomně)?  A)  Pozitivní.  /  B)  Neutrální.  /  C)  Negativní.   V   této   otázce   měli   respondenti   podle   vlastní   zkušenosti,   nebo   jen   podvědomně   vyjádřit   svůj  vztah  k  židovské  komunitě.  Většina,  tedy  71  respondentů  odpovědělo,  že  neutrální.   Dalších  25  dotazovaných  vyjádřilo  pozitivní  vztah  k  židovské  komunitě.  Zbylí  4  respondenti   mají  k  židovské  komunitě  negativní  vztah.     Graf  12:  Jaký  je  Váš  vztah  k  židovské  komunitě?     25%   71%  

4%  

Pozi‰vní   Nega‰vní   Neutrální  

Zdroj:  vlastní  zpracování  

 

  51  

 

  Otázka   č.   13   -­‐   Setkali   jste   se   někdy   s   projevy   antisemitismu   vůči   židovských   turistům   na   území  České  republiky?  A)  Ano.  /  B)  Ne.   Touto   otázkou   jsem   zjišťovala,   zda   některý   z   respondentů   má   zkušenost   s   projevy   antisemitismu,   tedy   nesnášenlivostí   vůči   židům,   na   území   České   republiky.   Většina,   tedy   85  respondentů  se  s  antisemismem  nesetkala,  dalších  15  respondentů  ano.     Graf  13:  Setkali  jste  se  někdy  s  projevy  antisemitismu  vůči  židovských  turistům  na  území   České  republiky?   15%  

Ano  

85%  

Ne  

  Zdroj:  vlasní  zpracování     Otázka  č.  14  -­‐  Setkali  jste  se  někdy  s  projevy  antisemitismu  vůči  židovských  turistům  mimo   území  České  republiky?  A)  Ano.  /  B)  Ne.   Touto   otázkou   jsem   zjišťovala,   zda   někdo   z   respondentů   má   zkušenost   s   projevy   antisemitismu   mimo   území   České   republiky.   Většina,   tedy   86   respondentů   nemá   s   antisemitismem   mimo   území   České   republiky   zkušenost,   14   dotazovaných   se   s   ním   však   v   zahraničí  setkalo.     Graf   14:   Setkali   jste   se   někdy   s   projevy   antisemitismu   vůči   židovských   turistům   mimo   území  České  republiky?  

14%   86%  

Ano   Ne  

  Zdroj:  vlastní  zpracování  

 

  52  

  Otázka   č.   15   -­‐   Jaké   máte   zkušenosti   s   ubytovacími   a   stravovacími   zařízeními   na   území   České  republiky?  A)  Pozitivní.  /  B)  Neutrální.  /  C)  Negativní.   Tato   otázka   se   týkala   obecně   stravovacích   a   ubytovacích   zařízeních   na   území   České   republiky.   U   respondentů   jsem   zjišťovala,   jaká   je   jejich   osobní   zkušenost.   Většina,   tedy   51   respondentů   se   vyjádřilo   neutrálně,   35   dotazovaných   potom   hodnotí   ubytování   a   stravování   v   České   republice   jako   pozitivní.   Zbytek,   tedy   14   respondentů   hodnotí   negativně.     Graf   15:   Jaké   máte   zkušenosti   s   ubytovacími   a   stravovacími   zařízeními   na   území   České   republiky?  

35%   51%  

Pozi‰vní   Nega‰vní  

14%  

Neutrální  

  Zdroj:  vlastní  zpracování     Otázka   č.   16   -­‐   Víte   o   nějakém   zařízení   (restaurace,   hotel,   cestovní   kancelář…)   v   České   republice  specializovaném  na  židovskou  klientelu?  Pokud  ano,  jaké?  A)  Ano.  /  B)  Ne.   V   této   polouzavřené   otázce   jsem   zkoumala,   zda   některý   z   respondentů,   alespoň   podvědomně   tuší   o   existenci   specializovaných   zařízení   pro   židovské   turisty.   U   82   respondentů   jsem   se   setkala   s   neúspěchem.   Zbylých   18   dotazovaných   však   jmenovalo   především   restauraci   King   Solomon   (6   respondentů),   hotel   Friendly   Kosher   Hotel   Downtown   ****   (4   respondenti),   restauraci   DINITZ   kosher   Lemehadrin   (1   respondent),   dalších  (7  respondetů)  zmiňovalo  košer  restauraci,  ale  konkrétně  nejmenovalo.    

 

  53  

Graf  16:   Víte   o   nějakém   zařízení   (restaurace,   hotel,   cestovní   kancelář…)   v   České   republice   specializovaném  na  židovskou  klientelu?  

18%  

Ano  

82%  

Ne  

  Zdroj:  vlastní  zpracování     Otázka   č.   17   -­‐   Může   podle   Vás   běžné   ubytovací,   nebo   stravovací   zařízení   (bez   specializace   na   židovskou   klientelu)   na   území   České   republiky   uspokojit   přání   a   potřeby   židovských   turistů?  A)  Ano.  /  B)  Ne.  /  C)  Záleží  na  třídě  ubytovacího  zařízení.   Další  otázka  zjištovala  osobní  názor  na  to,  zda  může  běžné  ubytovací  či  stravovací  zařízení   v   České   republice   uspokojit   přání   a   potřeby   židovských   turistů.   Většina,   tedy   55   respondentů  odpověděla,  že  záleží  na  třídě  ubytovacího  zařízení.  Dalších  27  dotazovaných   odpovědělo,  že  ano.  Zbylých  18  respondentů  odpovědělo,  že  ne.     Graf   17:   Může   podle   Vás   běžné   ubytovací,   nebo   stravovací   zařízení   (bez   specializace   na   židovskou   klientelu)   na   území   České   republiky   uspokojit   přání   a   potřeby   židovských   turistů?   Ano   27%   55%  

Ne  

18%  

Záleží  na  třídě   ubytovacího   zařízení  

  Zdroj:  vlastní  zpracování    

 

  54  

Otázka   č.   18   -­‐   Setkali   jste   se   někdy   s   neetickým   jednáním   v   ubytovacím   či   stravovacím   zařízení  na  území  České  republiky,  ze  strany  personálu  vůči  kulturně  odlišným  turistům?   Pokud,  ano  rozepište.  A)  Ano.  /  B)  Ne.   Na   otázku   zda   se   respondenti   setkali   s   neetickým   jednáním   vůči   kulturně   odlišným   turistům   na   uzemí   České   republiky   odpovědělo   94   respondentů,   že   ne.   Zbylých   6   dotazovaných   odpovědělo   ano,   přičemž   jmenovali   nepříjemné   chování   vůči   ruským   turistům  (3  respondenti),  nadřazenost  vůči  turistům  ze  strany  personálu  (1  respondent),   nenávistnost  vůči  židovským  turistům  (1  respondent)  a  rasismus  (1  respondent).     Graf  18:  Setkali  jste  se  někdy  s  neetickým  jednáním  v  ubytovacím  či  stravovacím  zařízení   na  území  České  republiky,  ze  strany  personálu  vůči  kulturně  odlišným  turistům?     6%  

Ano  

94%  

Ne  

  Zdroj:  vlastní  zpracování     Otázka   č.   19   -­‐   Setkali   jste   se   někdy   s   neetickým   jednáním   v   ubytovacím   či   stravovacím   zařízení   mimo   území   České   republiky,   ze   strany   personálu   vůči   kulturně   odlišným   turistům?  A)  Ano.  /  B)  Ne.   Otázkou  týkající  se  neetického  jednání  v  ubytovacích  či  stravovacích  zařízení  mimo  území   České   republiky   jsem   došla   ke   zjištění,   že   80   respondentů   se   takovým   jednáním   nikdy   nesetkalo.  Zbylých  20  dotazovaných  ano.     Graf  19:  Setkali  jste  se  někdy  s  neetickým  jednáním  v  ubytovacím  či  stravovacím  zařízení   mimo  území  České  republiky,  ze  strany  personálu  vůči  kulturně  odlišným  turistům?   20%  

Ano   80%  

Ne  

  Zdroj:  vlastní  zpracování    

  55  

Otázka   č.   20   -­‐   Jak   byste   celkově   zhodnotili   nabízený   servis   služeb   pro   kulturně   odlišné   turisty  na  území  České  republiky?  A)  Výborný.  /  B)  Uspokojující.  /  C)  Nedostatečný.  /  D)   Úplně  chybějící.   Poslední   otázka   je   věnována   osobním   názorům,   tedy   zhodnocením   nabízeného   servisu   pro   kulturně   odlišné   turisty.   Většina,   tedy   57   respondentů   hodnotí   tento   seris   jako   uspokojující.   Následně   38   dotazovaných   hodnotí   nabízený   servis   jako   nedostatečný.   Pouze  4  respondenti  hodnotí  jako  výborný  a  1  respondent  jako  úplně  chybějící.       Graf   20:  Jak  byste  celkově  zhodnotili  nabízený  servis  služeb  pro  kulturně  odlišné  turisty  na   území  České  republiky?  

1%   4%  

Výborný  

38%   57%  

Uspokojující   Nedostatečný   Úplně  chybející  

  Zdroj:  vlastní  zpracování      

         

 

  56  

3        Návrhová  část     Problematika   kulturních   odlišností   v   cestovním   ruchu   se   stává   každým   rokem   aktuálnějším  tématem.  Úzce  s  tím  souvisí  etické  problémy,  které  jsou  způsobeny  několika   faktory.   Těmto   problémům   je   třeba   předcházet   a   budovat   tím   pozitivní   image   dané   destinace.       Ze  statistik  vyplývá,  že  příjezdový  CR  s  židovskou  tématikou  v  roce  2012  překročil  hranici   90  000  příjezdů.  To  zahrnuje  pouze  turisty  přijíždějící  z  Izraele,  musíme  tedy  ještě  počítat  s   dalším   počtem   židovských   turistů   z   jiných   zemí.   Izrael   je   tedy   na   20.   místě   s   počtem   příjezdů   do   ČR   za   rok   2012.   Česká   republika   je   tedy   oblíbenou   destinací   pro   tento   segment   turistů.   Aby   to   tak   zůstalo   a   ČR   byla   stále   atraktivní   destinací   pro   tento   druh   klientely,   nebo   dokonce   lákala   ještě   více   turistů,   je   zapotřebí   stálé   zdokonalování   a   zmírňování   nedostatků   v   tomto   odvětví   cestovního   ruchu.   Největším   nedostatkem   jsou   podle   mého   názoru   neúplné   znalosti   pracovníků   cestovního   ruchu   o   kulturních   odlišnostech   turistů.   Proto   předkládám   tyto   návrhy   na   předcházení   etickým   problémům   v   důsledku  nedostatečných  znalostí  pracovníků  cestovního  ruchu,  hotelnictví,  gastronomie   a  jiných  příbuzných  oborů.     Podle   informací   zjištěných   dotazníkovým   šetřením,   mají   studenti   průměrné   znalosti   o   židovské  kultuře.  Navrhuji  tedy  prohloubení  jejich  znalostí  a  taktéž  znalostí  pracovníků  v   oboru.   Nejvhodnějším   řešením   by   podle   mého   názoru   bylo   zrealizování   tématického   projektu.   Projekt   bych   nazvala   ,,Interkulturní   vzdělávání”,   jelikož   jeho   cílem   bude   vzdělávat  pracovníky  a  studenty  z  oboru  CR  v  oblasti  interkulturní  problematiky.  Projekt   bude  probíhat  formou  kurzu,  který  bude  sestávat  z  několika  seminářů,  přičemž  každý  se   bude  zabývat  odlišnou  kulturou.  Každý  účastník  kurzu,  bude  muset  absolvovat  celkem  5   seminářů   a   následně,   potvrdit   své   získané   znalosti   formou   závěrečného   testu.   Po   úspěšném  složení  získá  každý  ze  zůčastněných  certifikát  o  zvládnutí  danné  problematiky.   Tento   certifikát   by   měl   postupem   času   vejít   do   povědomí   všech   zařízení   cestovního   ruchu   na  území  České  republiky  a  zvýšit  kvalifikaci  a  pracovní  potenciál  zaměstnanců  v  oboru  a  v   důsledku  toho  pozitivně  ovlivnit  kvalitu  poskytovaných  služeb.  

 

  57  

Každý   z   kurzů   bude   trvat   90   minut   a   stručně   účastníky   seznámí   s   tradicemi,   zvyky,   gastronomií   a   odlištnostmi   dané   kultury.   Nejvíce   se   potom   bude   zaměřovat   na   dopady   těchto  kultruních  odlišností  na  cestovní  ruch  a  zkoumat  konkrétní  situace.     Kurzy   povedou   kvalifikovaní   lektoři,   kteří   se   danou   problematikou   zabývají   a   mají   s   ní   zkušennosti  (např.  pracovníci  CR,  kteří  se  denně  s  touto  problematikou  setkávají).     Schéma  1:  Kurz  projektu  ,,Interkulturní  vzdělávání”     Seminář  1:   Americká   kultura  

Seminář  2:   Arabsko-­‐ islámská  kultura  

Seminář  3:   Židovská  kultura  

Závěrečná   zkouška  (test)  

Seminář  5:   Japonská   kultura  

Seminář  4:   Čínská  kultura  

Získání   certiNikátu  

  Zdroj:  vlastní  zpracování     Jelikož   by   se   jednalo   o   dobrovolný   kurz,   který   ale   motivuje   budoucí   či   současné   pracovníky   cestovního   ruchu   získáním   certifikátu,   který   by   zlepšil   jejich   pracovní   kvalifikaci,   je   hrazen   samotnými   účastníky.   Odhadovaná   cena   kurzu,   který   zahrnuje   5   seminářů,   závěrečnou   zkoušku   a   vystavení   certifikátu   by   byla   5   000   Kč   a   studentům   by   byla  poskytována  sleva  1  000  Kč.  Jedná  se  ale  pouze  o  vlastní  orientační  odhad.  Dále  by   bylo  vhodné  kurzy  umožňovat  vysokým  školám  a  poskytnout  množstevní  slevu.       Důležitým  faktorem  pro  zahájení  tohoto  projektu  by  byla  také  propagace  kurzu.    Projekt   ,,Interkulturní   vzdělávání”   by   měl   vlastní   webové   stránky,   kde   by   probíhala   rezervace   kurzů  online,  byly  by  zde  zveřejněny  aktuální  informace,  případné  slevy  apod.  Projekt  by    

  58  

byl  představen  i  vysokým  školám  z  oboru  a  taktéž  zařízením  cestovního  ruchu,  pro  které   by  tento  projekt  mohl  být  zajímavý  (restauracím,  hotelům  které  jsou  často  navštěvovány   turisty   z   různých   zemí).   Jelikož   se   jedná   pouze   o   hypotetický   návrh,   nemohu   předem   zhodnotit   jeho   úspěšnost,   tu   by   mohla   potvrdit   pouze   praxe.   Ale   předpokládáme-­‐li   jeho   úspěšnost,   postupně   by   se   tento   projekt   mohl   dostat   do   povědomí   pracovníků   z   oblasti   CR.  V  počáteční  fázi  bych  očekávala  zájem  o  kurz  od  jednotlivců,  kteří  si  chtějí  zlepšit  svou   kvalifikaci,   následně   i   od   vysokých   škol   nebo   od   zaměstnavatelů,   kteří   budou   chtít   proškolit  své  zaměstnance  v  této  problematice.                

 

 

  59  

Závěr   Tématem   mé   bakalářské   práce   byly   etické   problémy   v   cestovním   ruchu   související   s   kulturními  odlišnostmi  turistů  a  možnosti  jejich  předcházení.  Zaměřila  jsem  se  na  kulturu   židovství.   Vymezila   jsem   pojmy   související   s   tématem,   důkladně   jsem   popsala   kulturu   židovství  se  všemi  jejími  tradicemi  a  zvyky.  Následně  jsem  analyzovala  kulturní  odlišnosti   židovské  kultury  a  možné  problémy  vznikající  v  jejich  důsledku.  Ve  své  práci  zdůrazňuji,  jak   důležité  je  porozumnění  odlišných  kultur  pro  odvětví  cestovního  ruchu.  Pro  dosažení  cíle   jsem   si   stanovila   následující   hypotézy,   které   se   mi   v   průběhu   práce   podařilo   buď   potvrdil,   nebo  vyvrátit.     Hypotéza  1:  Česká  republika  nemá  dostatečnou  nabídku  služeb  a  produktů,  aby  uspokojila   ultraortodoxní  židovskou  klientelu  a  to  může  být  příčinou  etických  střetů.  Tato  hypotéza   byla   potvrzena   dotazníkovým   šetřením,   ve   kterém   z   celých   82   %,   respontenti   nemají   povědomí  o  žádném  zařízení  specializovaném  na  židovskou  klientelu.       Hypotéza   2:   Budoucí   pracovníci   v   cestovním   ruchu,   hotelnictví,   gastronomii   a   jiných   příbuzných   oborech   mají   průměrné   znalosti   v   oblasti   kulturních   odlišností   židovských   turistů.  Tato  hypotéza  byla  z  části  potvrzena  a  z  části  vyvrácena.  Z  dotazníkového  šetření   procentuálně   vyplývá,   že   znalosti   budoucích   pracovníků   CR   a   příbuzných   oborů   mají   nadprůměrné   znalosti   o   tradicích   a   zvyklostech   židovství.   Avšak   otázky   byly   zaměřeny   pouze   na   obecně   známé   informace,   tudíž   podle   mého   názoru   jsou   znalosti   turistů   průměrné.     Hypotéza   3:   Většina   budoucích   pracovníku   v   cestovním   ruchu,   hotelovém   průmyslu,   gastronomii   a   příbuzných   oborech   má   zkušenost   s   neetickým   jednáním   vůči   kulturně   odlišným   turistům   na   území   České   republiky.   Poslední   hypotéza   byla   vyvrácena,   jelikož   pouze  15  %  dotazovaných  se  setkalo  s  projevy  antisemitismu  na  území  České  republiky,   14  %  se  s  ním  setkalo  mimo  ČR  a  6  %  se  setkalo  s  neetickým  jednáním  v  zařízení  CR  vůči   kulturně  odlišným  turistům.       Cíl  mé  práce  byl  naplněn,  a  to  prostřednictvím  dotazníkového  šetření,  kterým  jsem  zjisťila   znalosti   a   zkušenosti   s   židovskou   kulturou,   u   pracovníků   CR   a   příbuzných   oborů.   V  

 

  60  

poslední   části   jsem   se   zaměřila   na   vlastní   návrh   předcházení   etickým   problémům   v   cestovním  ruchu.       Svou   prací   jsem   došla   k   závěru,   že   znalost   etiky   a   kulturních   odlišností   je   pro   pracovníky   v   cestovním   ruchu   velmi   důležitým   faktorem.   Nedostatečné   znalosti   negativně   ovlivňují   kvalitu   nabídky   služeb   CR   a   celkově   škodí   image   dané   destinace.   Dle   mého   názoru   je   potřeba   tyto   nedostatky   odstranit,   a   zlepšit   tak   pohled   zahraničních   turistů   na   Českou   republiku  jako  destinaci  cestovního  ruchu.      

 

 

  61  

Literatura     [1]  ATTL,  P.;  POLÍVKOVÁ,  A.;  STUDNIČKA,  P.  Zásady  zpracování  bakalářských  a   diplomových  prací.  Praha  :  Vysoká  škola  hotelová  v  Praze  8,  spol.  s  r.  o.,  2012.  72  s.  ISBN   978-­‐80-­‐87411-­‐33-­‐9.   [2]  Cesty  za  poznáním:  Židovské  cesty.:  Analýza  upřesňující  vstupní  zadání  produktu.     In:  CzechTourism  [online].  Praha,  2014  [cit.  2014-­‐06-­‐24].  Dostupné  z:     [3]  Co  je  to  KOŠER?.  In:  The  orthodox  council  of  kashrut  MaHaRa’L,  [online].  [cit.  2014-­‐05-­‐ 27].  Dostupné  z:     [4]  ERIKSEN,  H.  Thomas  Hylland  Eriksen.  Sociální  a  kulturní  antropologie.  2.,  rozš.  vydání,   Praha  :  Sociologické  nakladatelství,  2000.  407  s.  ISBN  80-­‐858-­‐5029-­‐X.   [5]  Etický  kodex  cestovního  ruchu.  In:  Svaz  měst  a  obcí  České  republiky  [online].  [cit.  2014-­‐ 03-­‐18].  Dostupné  z:     [6]  FISHBANE,  M.  Judaismus:  zjevení  a  tradice.  3.  vydání.  Praha  :  Prostor,  2003.  194  s.  ISBN   80-­‐726-­‐0086-­‐9.   [7]  Globální  etický  turistický  kodex.  In:  Eden-­‐czechtourism  [online].  2001  [cit.  2014-­‐03-­‐18].   Dostupné  na  internetu:     [8]  HAVLOVÁ,  R.  a  kol.  Kulturní  pluralita  současného  světa  II.  Praha  :  Vysoká  škola   ekonomická  v  Praze,  nakladatelství  Oeconomica,  2006.  189  s.  ISBN  80-­‐245-­‐0987-­‐3.   [9]  HOFSTEDE,  G.  Culture  and  organizations.  International  Studies  of  Management  and   Organization,  1981.   [10]  HOFSTEDE,  G.  Culture's  consequences:  comparing  values,  behaviors,     institutions  and  organizations  across  nations.  2nd  ed.  Thousand  Oaks:  Sage,  2001,     596  s.  ISBN  978-­‐0-­‐8039-­‐7324-­‐4.     HUNTINGTON,  S.  P.  Střet  civilizací:  boj  kultur  a  proměna  světového  řádu.  1.  vydání.  Praha  :   Rybka,  2001,  s.  447.      

  62  

[12]  Jewish  population  by  country.  In:  Wikipedia:  the  free  encyclopedia  [online].  San   Francisco  (CA):  Wikimedia  Foundation,  2014  [cit.  2014-­‐06-­‐05].  Dostupné  z:     [13]  LEHMANOVÁ,  Z.  a  kol.  Kulturní  pluralita  v  současném  světě.  Praha  :  Vysoká  škola   ekonomická  v  Praze,  nakladatelství  Oeconomica,  2005.  142  s.  ISBN  80-­‐245-­‐0073-­‐6.   [14]  MALINA,  J.  a  kol.  Antropologický  slovník  aneb  co  byl  mohl  o  člověku  vědět  každý   člověk  (s  přihlédnutím  k  dějinám  literatury  a  umění).  [online].  Brno:  Cerm,  2009  [cit.  2014-­‐ 01-­‐12].  Dostupné  z:     [15]  MERHAUT,  M.  Etika  jako  součást  společenské  odpovědnosti  firem  hotelového   průmyslu.  1.  vydání.  Praha  :  Wolters  Kluwer  CR,  2013.  136  s.  ISBN  978-­‐80-­‐7478-­‐032-­‐5.     [16]  Návštěvnost  turistických  cílů  v  roce  2012.  In:  CzechTourism  [online].  Praha,  2013  [cit.   2014-­‐06-­‐05].  Dostupné  z:   http://vyzkumy.czechtourism.cz/#;q=židovské%20památky;orderby=novinky   [17]  PAVLÁT,  L.  a  kol.  Židé  -­‐  dějiny  a  kultura.  3.,  dopl.  vydání.  Praha  :  Židovské  muzeum,   2005.  160  s.  ISBN  80-­‐868-­‐8911-­‐4.   [18]  PETRUSEK,  M.  a  kol.  Sociologie.  Praha  :  Státní  pedagogické  nakladatelství,  1997.  75  s.   ISBN  80-­‐04-­‐26689-­‐4.   [19]  SOKOL,  J.  Malá  filosofie  člověka  a  Slovník  filosofických  pojmů.  5.,  rozš.  vyd.,  (Ve   Vyšehradu  3.).  Praha  :  Vyšehrad,  2002.  411  s.  ISBN  978-­‐80-­‐7021-­‐884-­‐6.   [20]  Statistika.  In:  Federace  židovských  obcí  [online].  Praha,  2010  [cit.  2014-­‐06-­‐05].     Dostupné  z:  http://www.fzo.cz/o-­‐nas/statistika/   [21]  Universum:  všeobecná  encyklopedie.  1.  vyd.  Praha  :  Odeon,  2002.  1303  s.  ISBN  80-­‐ 207-­‐1116-­‐3.   [22]  Velký  slovník  naučný  m/ž.  1.  vyd.  Praha  :  DIDEROT,  1999.  842  s.  ISBN  80-­‐902-­‐7231-­‐2.   [23]  Velký  sociologický  slovník:  I.  svazek  A-­‐O.  1.  vyd.  Praha  :  Karolinum,  1996.  747  s.  ISBN   80-­‐718-­‐4164-­‐1.   [24]  Zahraniční  hosté  v  hromadných  ubyt.  zařízeních  podle  zemí.  In:  CzechTourism   [online].  2013  [cit.  2014-­‐06-­‐05].  Dostupné   z:  

 

  63  

[25]  ZELENKA,  J.;  PÁSKOVÁ,  M.  Výkladový  slovník  cestovního  ruchu.  Praha  :  Linde  Praha,   2012.  768  s.  ISBN  978-­‐80-­‐7201-­‐880-­‐2.   [26]  Židovská  svatba.  Český  rozhlas  [online].  [cit.  2014-­‐05-­‐04].  Dostupné  z:   http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/judaismus/_zprava/zidovska-­‐svatba-­‐-­‐240402   [27]  ŽUFAN,  J.;  HÁN,  J.;  KLÍMOVÁ,  M.  Kapitoly  z  personálního  a  interkulturního   managementu.  1.  vydání.  Praha  :  Wolters  Kluwer  CR,  2013.  140  s.  ISBN  978-­‐80-­‐7478-­‐328-­‐ 9.          

 

 

  64  

Příloha  1     Dotazník:   1.  Jakého  jste  pohlaví?   A)  Žena.   B)  Muž.     2.  Jste  studentem/studentkou?   A)  Bakalářského  studia.   B)  Magisterského  studia.     3.  Jaký  je  Váš  obor  studia?   A)  Management  destinace  cestovního  ruchu.   B)  Hotelnictví.   C)  Marketingové  komunikace  ve  službách.   D)  Management  volnočasových  aktivity.   E)  Jiný.     4.  V  jakém  oboru  chcete  pracovat?  

 

  65  

A)  V  cestovním  ruchu.   B)  V  hotelnictví.   C)  V  gastronomii.   D)  V  jiném.     5.  Jaké  ze  tří  uvedených  mas  mají  židé  přísně  zakázané  ke  konzumaci?   A)  Kuřecí.   B)  Vepřově.   C)  Hovězí.     6.  Jedním  ze  základních  principů  košer  stravování  u  židů  je:   A)  Zákaz  mísení  mléka  s  masem.   B)  Zákaz  konzumace  alkoholu.   C)  Zákaz  konzumace  ryb.     7.  Jak  se  tento  systém  košer  stravování  nazývá?   A)  Kašrut.   B)  Bar  micva.   C)  Mazal  tov.    

  66  

  8.  Šabat  pro  židy  znamená:   A)  Den  klidu  (neděle),  při  kterém  mají  Židé  zakázáno  vykonávat  některé  fyzické  činnosti.   B)  Den  klidu  (sobota),  při  kterém  mají  Židé  zakázáno  vykonávat  některé  fyzické  činnosti.   C)  Obřízku,  prováděnou  u  chlapců  po  narození.     9.   Co   podle   Vás   je   nejčastější   motivací   účasti   na   cestovním   ruchu   u   židovských   turistů   v   ČR?   A)  Obchodní  cesta.   B)  Rekreace,  volný  čas,  poznávání.   C)  Lázeňský  pobyt.   D)  Návštěva  příbuzných.     10.  Je  podle  Vás  u  konzervativních  židů  vyžadována  košer  strava?   A)  Je  běžně  dodržována,  ale  není  vyžadována  na  hotelích  či  v  restauracích.   B)  Není  dodržována,  tudíž  ani  vyžadována.   C)  Je  přísně  dodržována  a  vyžadována  na  hotelích  i  restauracích.      

 

  67  

11.  Máte  nějakou  zkušenost  s  židovskou  kulturou?  Pokud  ano,  rozepište.   A)  Ano.   B)  Ne.     12.  Jaký  je  Váš  vztah  k  židovské  komunitě  (z  vlastní  zkušenosti,  nebo  jen  podvědomně)?   A)  Pozitivní.   B)  Neutrální.   C)  Negativní.     13.  Setkali  jste  se  někdy  s  projevy  antisemitismu  vůči  židovských  turistům  na  území  České   republiky?   A)  Ano.   B)  Ne.   14.   Setkali   jste   se   někdy   s   projevy   antisemitismu   vůči   židovských   turistům   mimo   území   České  republiky?   A)  Ano.   B)  Ne.     15.   Jaké   máte   zkušenosti   s   ubytovacími   a   stravovacími   zařízeními   na   území   České   republiky?  

 

  68  

A)  Pozitivní.   B)  Neutrální.   C)  Negativní.     16.   Víte   o   nějakém   zařízení   (restaurace,   hotel,   cestovní   kancelář…)   v   České   republice   specializovaném  na  židovskou  klientelu?  Pokud  ano,  jaké?   A)  Ano.   B)  Ne.   17.   Může   podle   Vás   běžné   ubytovací,   nebo   stravovací   zařízení   (bez   specializace   na   židovskou   klientelu)   na   území   České   republiky   uspokojit   přání   a   potřeby   židovských   turistů?   A)  Ano.   B)  Ne.   C)  Záleží  na  třídě  ubytovacího  zařízení.   18.   Setkali   jste   se   někdy   s   neetickým   jednáním   v   ubytovacím   či   stravovacím   zařízení   na   území  České  republiky,  ze  strany  personálu  vůči  kulturně  odlišným  turistům?  Pokud,  ano   rozepište.   A)  Ano.   B)  Ne.     19.  Setkali  jste  se  někdy  s  neetickým  jednáním  v  ubytovacím  či  stravovacím  zařízení  mimo    

  69  

území  České  republiky,  ze  strany  personálu  vůči  kulturně  odlišným  turistům?   A)  Ano.   B)  Ne.     20.   Jak   byste   celkově   zhodnotili   nabízený   servis   služeb   pro   kulturně   odlišné   turisty   na   území  České  republiky?   A)  Výborný.   B)  Uspokojující.   C)  Nedostatečný.   D)  Úplně  chybějící.  

 

  70