V Brně dne 20. prosince 2010 Sp. zn.: 6607/2009/VOP/LD
Zpráva o šetření ve věci podnětu pana X. A - Obsah podnětu Dne 26. 11. 2009 se na veřejného ochránce práv obrátil pan X, s podnětem, ve kterém si stěžuje na jednání svého zaměstnavatele, společnost I., spol. s r. o., a společnost A, s. r. o. Stěžovatel upozorňuje například na nevyplácení zákonem stanovených příplatků za práci v noci, o víkendech, o svátcích, nevyřizování stížností zaměstnanců, překračování zákonem stanovené týdenní pracovní doby, chybné výpočty mzdy, nepřidělování práce ze strany zaměstnavatele apod. Pan X. se obracel na Oblastní inspektorát práce pro hlavní město Prahu (dále jen „OIP pro hlavní město Prahu“) dle svých slov dne 1. 6., 30. 6., 19. 7,15. 10. a 22. 10. 2009 a na Oblastní inspektorát práce pro Středočeský kraj (dále jen „OIP pro Středočeský kraj“) dne 30. 6. 2009. Zmiňuje rovněž nedodržení mlčenlivosti ze strany OIP pro hlavní město Prahu v rámci kontrolního šetření u zaměstnavatele. S ohledem na výše uvedené byl v dané věci osloven OIP pro hlavní město Prahu. Z kopií písemností, které mi byly zaslány, plynou nejasnosti ohledně kontrolního protokolu, a to zejména jeho struktury, která by mohla nasvědčovat tomu, že se zaměstnavatel dozvěděl, na čí podnět je kontrola prováděna. Za účelem objektivního zjištění a objasnění relevantních okolností bylo rozhodnuto dle ustanovení § 14 zákona o veřejném ochránci práv zahájit na základě podnětu stěžovatele ve věci postupu OIP pro hlavní město Prahu a OIP pro Středočeský kraj šetření. Rovněž byl osloven Státní úřad inspekce práce (dále jen „SÚIP“). B - Skutková zjištění Oblastní inspektorát práce pro hlavní město Prahu Z poskytnutého spisového materiálu plyne, že pan X. dne 1. 6. 2009 adresoval OIP pro hlavní město Prahu svoji „stížnost na mzdovou praxi společnosti I., spol. s r. o.“ Uvádí, že vykonává práci u této společnosti na základě pracovní smlouvy s hodinovou mzdou 51,30,- Kč a náhradou za údržbu a čištění uniformy 3,- Kč za hodinu. Současně má sjednanou pravděpodobně nějakou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se společností A., s. r. o. Dle písemného pokynu této společnosti byl přidělen k výkonu práce u společnosti I., spol. s r. o., s hodinovou mzdou 48,20,- Kč a náhradou za údržbu a čištění uniformy 2,- Kč za hodinu. Rovněž namítá, že je mu část mzdy vyplácena formou odměny, a tudíž nepobírá příplatky za práci přesčas a práci v sobotu a v neděli. Dále uvádí, že rozložením fakticky stejné
práce na stejném místě mezi dvě společnosti je krácen nejen on, ale i ostatní zaměstnanci na zákonem stanovených příplatcích. Ve svém podání žádá o uvedení mezd do zákonného stavu a utajení svého jména, jelikož se obává případného postihu ze strany zaměstnavatele. Dopisem ze dne 3. 6. 2009 postupuje OIP pro hlavní město Prahu podnět pana X. týkající se subjektu I, spol. s r.o., OIP pro Středočeský kraj. Následně došlo dopisem ze dne 30. 6. 2009 k předání věci OIP pro Středočeský kraj zpět OIP pro hlavní město Prahu, jelikož místo výkonu činnosti je v Praze. V rámci šetření bylo zjištěno, že OIP pro hlavní město Prahu vykonal kontrolu u společnosti I., spol. s.r.o., dne 28. 8., 7. 9. a 2. 10. 2009 (dále jen „první kontrola“). Náhodným výběrem ze seznamu zaměstnanců byla provedena kontrola u čtyř zaměstnanců. V kontrolním protokolu je detailně na ¾ strany popsán případ pana X. (odpracované hodiny za konkrétní měsíce, výše odměn za práci). Rovněž je v kontrolním protokolu uvedeno, že dne 12. 3. 2009 uzavřel pan X. pracovní smlouvu se společností I., spol. s r. o. s nástupem 16. 3. 2009 jako bezpečnostní pracovník. Téhož dne, tedy 12. 3. 2009, uzavřel stěžovatel dohodu o pracovní činnosti s A., s. r. o., která je agenturou práce. Na základě dohody se společností I. byl pan X. přidělen k výkonu práce u společnosti I., spol. s r. o., od 16. 3. 2009. Od tohoto data tedy pracoval pro 2 zaměstnavatele, a to na dohodu o pracovní činnosti u společnosti A., s. r. o., a na základě pracovní smlouvy pro společnost I. U ostatních tří zaměstnanců je jen velmi stručně konstatováno „v kontrolovaných dokladech předložených zaměstnavatelem nebyly zjištěny nedostatky“. Spis obsahuje kopie dokladů (pracovní výkazy, mzdové listy, výplatní pásky) všech čtyř zaměstnanců, u pana X. ještě pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti, popis funkčního místa, mzdový výměr a vyjádření mzdové účtárny společnosti I., spol. s r. o., k březnové a dubnové zálohové dani pana X. adresované OIP pro hlavní město Prahu. O výsledku kontroly byl pan X. informován dopisem ze dne 16. 10. 2009. Vyjádření OIP pro hlavní město Prahu obsahuje detailní popis zákonných odvodů za měsíce březen a duben 2009. Na základě další výzvy ze dne 25. 2. 2010 poskytl vedoucí inspektor OIP pro hlavní město Prahu konkrétní vyjádření k případu stěžovatele, resp. zachování mlčenlivosti ze strany pověřeného inspektora, ze kterého vyplynulo, že: „Všichni inspektoři znají a v praxi dodržují ustanovení § 8 písm. d) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, tj. „zachovávat mlčenlivost o totožnosti toho, kdo podal podnět k provedení kontroly“ a nesmí naznačit, že kontrolní šetření vychází z nějakého podání. Z praxe ale víme, že nebývá pro zaměstnavatele problém dedukcí dospět k poznání osoby, která podání podávala, zvláště pokud jako jediná vede se zaměstnavatelem spor a dovolává se pomoci inspektorátu práce. Vzhledem k tomu, že inspektor, který kontrolu prováděl, odešel do starobního důchodu, nemůžeme Vám poskytnout jeho vyjádření k vlastnímu průběhu kontroly. Z dokladů, které jsou součástí spisu, je zřejmé, že inspektor věnoval stejnou pozornost dokladům u všech 4 spisů zaměstnancům, které byly ke kontrole vybrány, i když ve spisu je podrobnější citace dokladů uvedena pouze u prvního citovaného spisu, shodou okolností právě spisu pana X.
2
Zpracování protokolu je plně v kompetenci inspektora, který kontrolní šetření provádí, a to v souladu se zákonem o státní kontrole a podle zásad, které stanovil SÚIP v Opavě.“ Státní úřad inspekce práce S ohledem na sdělení OIP pro hlavní město Prahu týkající se existence zásad pro zpracování protokolu o kontrole, byl osloven dne 15. 6. 2010 SÚIP. Předmětem výzvy byla zejména žádost o zaslání veškerých písemností týkajících se metodického vedení oblastních inspektorátů v oblasti sepisování protokolů o kontrole a jejich struktury. K dané záležitosti uvedl SÚIP následující: „K sepisování protokolů o kontrole sdělujeme, že struktura protokolu se řídí výhradně ustanovením § 15 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Zejména odstavec druhý uvedeného ustanovení taxativně vyjmenovává náležitosti protokolu. V rámci Státního úřadu inspekce práce není v současné době v platnosti vnitřní předpis, který by stanovil strukturu protokolů vydávaných oblastními inspektoráty práce. Vzhledem k tomu, že protokol může být v souladu s ustanovením § 150 správního řádu jediným podkladem pro vydání příkazu, je náležitostem protokolu trvale věnována vysoká pozornost. Na pracovních poradách a seminářích s inspektory je tato problematika pravidelně projednávána a jsou zobecňovány poznatky ze zpracování protokolů o kontrole s cílem dodržet všechny požadavky zákona o státní kontrole. Při nesouhlasu kontrolované osoby se zněním protokolu je tento vypořádán dle ustanovení § 41 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, o čemž je kontrolovaná osoba poučena. Státní úřad inspekce práce považuje znění uvedeného ustanovení zákona o státní kontrole za dostatečné vyjádření náležitostí a obsahu protokolu o vykonané kontrole.“ Z poskytnutých dokumentů navíc plyne, že se stěžovatel obracel na samotný SÚIP opakovaně. Nejprve bylo SÚIP postoupeno podání pana X. adresované MPSV dne 20. 7. 2009, kdy si stěžoval na změny místní příslušnosti jednotlivých OIP, resp. na postoupení podnětu zaslaného na OIP pro hlavní město Prahu na OIP pro Středočeský kraj a poté zpět. Současně nesouhlasil s tím, aby byl jeho podnět prošetřen až v lednu 2010. SÚIP reagoval elektronicky dne 28. 7. 2009 s tím, že byly vyžádány veškeré materiály a o výsledku bude informován. Dne 30. 9. 2009 zpracoval SÚIP odpověď na stížnost pana X. a ve vztahu k místní příslušnosti se vyjádřil takto: „Oblastní inspektorát práce pro hlavní město Prahu přijal Váš podnět dne 2. 6. 2009. Z Vašeho podnětu nebylo jednoznačně zřejmé místo výkonu práce. Vzhledem k tomu, že jste uvedl zaměstnavatele se sídlem v .., byl Váš podnět postoupen k vyřízení Oblastnímu inspektorátu práce pro Středočeský kraj. Ten po Vašem doplnění podnětu z kopie dokladů zjistil, že místem výkonu práce byla Praha. Proto byl Váš podnět předán zpět Oblastnímu inspektorátu práce pro hlavní město Prahu. Ten Váš podnět mimořádně zařadil do plánu kontrolní činnosti na rok 2009. O všech krocích provedených v rámci vyřizování Vašeho podnětu jste byl neprodleně informován. Postupem Oblastního inspektorátu práce pro hlavní město Prahu a Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj nedošlo k chybě, ani k časové prodlevě.“ Dále se stěžovatel obrátil na SÚIP znovu dopisem ze dne 15. 10. 2009. Předmětem této stížnosti je postup OIP pro hlavní město Prahu, zejména nedodržení
3
mlčenlivosti v rámci kontroly u zaměstnavatele a nesouhlas s překážkou v práci na straně zaměstnavatele. V odpovědi ze dne 26. 10. 2009 SÚIP zdůrazňuje, že není oprávněn sdělovat třetím osobám informace o provedené kontrole s vazbou na povinnosti nenarušení práva a právem chráněných zájmů kontrolovaného subjektu. Dále uvádí, že tvrzení pana X. je nepodložené a všichni inspektoři striktně dodržují povinnost zachovávat mlčenlivost. V daném případě nebylo shledáno žádné pochybení v kontrolní činnosti. Co se týče překážky v práci na straně zaměstnavatele, je rozhodnutí o její existenci dle SÚIP výlučně v kompetenci zaměstnavatele a v souladu se zákoníkem práce. SÚIP uvedl, že pokud hradí zaměstnavatel po dobu trvání překážky příslušnou náhradu mzdy, nedochází k porušování pracovněprávních předpisů. Naposledy se pan X. obrátil na SÚIP dopisem ze dne 22. 10. 2009, tedy již po provedené kontrole ze strany OIP pro hlavní město Prahu. V tomto podání se velmi podrobně vyjadřuje k závěrům kontroly ze strany inspektorátu a upozorňuje zejména na chybné výpočty mzdy a náhrady mzdy. Na základě jeho podání byl SÚIP dopisem ze dne 25. 11. 2009 informován, že z důvodu kompletního prošetření jeho záležitosti bylo rozhodnuto o provedení kontroly u zaměstnavatele A., s. r. o. OIP pro Středočeský kraj, přičemž kontrola je plánována na polovinu měsíce prosince 2009. Výsledek byl poté sdělen stěžovateli dopisem ze dne 19. 5. 2010. Byl informován, že především z důvodu nemoci kontrolované byla kontrola ze strany OIP skončena až březnu 2010. Kontrolou nebylo zjištěno nerovné zacházení mezi kmenovými zaměstnanci I., spol. s r.o. a A., s. r. o. Rovněž institut překážky v práci na straně zaměstnavatele nebyl v rozporu se zákonem, jestliže byla poskytnuta příslušná náhrada. Rozdíly při výpočtu náhrad byly dle SÚIP zaměstnavatelem vyplaceny. Tímto sdělením považuje SÚIP celou záležitost za ukončenou. Oblastní inspektorát práce pro Středočeský kraj S ohledem na výše uvedené byl v dané věci osloven rovněž přímo Oblastní inspektorát práce pro Středočeský kraj. Ze spisového materiálu OIP pro Středočeský kraj doručeného dne 16. 9. 2010 bylo zjištěno, že v rámci kontroly pracovněprávních vztahů u právnické osoby A., s. r. o., byla provedena i kontrola u společnosti I., spol. s r.o. Poznatky z kontroly jsou shrnuty v protokolu ze dne 2. 2. 2010 (dále jen „druhá kontrola“). Dle stručných sdělení ke kontrolnímu protokolu nebylo konstatováno porušení pracovněprávních předpisů ve věci odměňování, náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti ani evidence odpracované doby. Z přiložených dokladů opravdu plyne, že zaměstnanci dočasně přidělení k výkonu práce u uživatele nejsou odměňováni nerovně. Současně vybraný srovnatelný kmenový zaměstnanec měl rovněž srovnatelnou mzdu. Poté provedl OIP pro Středočeský kraj kontrolu u společnosti A., s. r. o., v provozovně v Praze dne 4. 12. 2009, 16. 3. a 29. 3. 2010 (dále jen „třetí kontrola“). V rámci zachování mlčenlivosti o totožnosti stěžovatele byla provedena kontrola v rámci šetření jiného podnětu. Z jednání kontrolované osoby však v průběhu šetření vyplynulo, že je jí známo nebo, že spíše ví, na čí podnět je kontrola prováděna, neboť vedla se stěžovatelem obsáhlou osobní korespondenci. Dle kontrolního
4
protokolu byla OIP pro Středočeský kraj provedena kontrola zaměřená na odměňování (mzdové zařazení) srovnatelných zaměstnanců na pozici strážný, bezpečnostní pracovník (informátor, recepční), evidenci odpracované doby v rámci dohod o pracovní činnosti, překážky v práci na straně zaměstnavatele. OIP opět vycházel ze mzdových výměrů přidělených zaměstnanců. Výsledky kontroly jsou shrnuty v protokolu ze dne 29. 3. 2010. Opět nebylo shledáno žádné pochybení ve vztahu k namítaným porušením zákoníku práce panem X.. C - Právní úprava a hodnocení postupu dotčených úřadů Dle ustanovení § 1 zákona o veřejném ochránci práv působí veřejný ochránce práv k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. Působnost ochránce se vztahuje na správní úřady, tedy i na oblastní inspektoráty práce jako orgány státní správy. Veřejný ochránce práv je tudíž oprávněn postup dotčených úřadů v této věci přezkoumávat. Podle ustanovení § 5 ve spojení s ustanovením § 3 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“) vykonává inspektorát práce kontrolu nad dodržováním povinností vyplývajících mj. z právních předpisů, z nichž vznikají zaměstnancům, příslušnému odborovému orgánu nebo radě zaměstnanců nebo zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích, právních předpisů o odměňování zaměstnanců, náhradě mzdy nebo platu a náhradě výdajů zaměstnancům, s výjimkou právních předpisů o zaměstnanosti a právních předpisů o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatelů. Inspektorát práce dále ukládá opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole, určuje přiměřené lhůty k jejich odstranění a vyžaduje podání písemné zprávy o přijatých opatřeních. Rozhoduje ve správním řízení v prvním stupni o přestupcích nebo správních deliktech a o uložení pořádkových pokut. Působnost inspektorátů práce se pak vztahuje také na zaměstnavatele a na jejich zaměstnance. Pokud inspektorát provede kontrolu na základě písemného podnětu, informuje písemně o výsledku toho, kdo podnět podal. Oblastní inspektorát práce pro hlavní město Prahu Nejprve je nutné poukázat na pochybení ve vztahu k určování místní příslušnosti OIP k provedení kontroly. Je nepochybné, že stěžovatel ve svém původním podání ze dne 1. 6. 2009 uvedl oba své zaměstnavatele, tedy jak společnost I., spol. s r. o., tak společnost A., s. r. o., ale není zcela jasné, proč byla věc postoupena na OIP pro Středočeský kraj - navíc s poukazem na společnost I., spol. s r. o., která má jak sídlo, tak místo výkonu činnosti v Praze. Byť bylo i postoupení zpět na OIP pro hlavní město Prahu poměrně rychlé a záležitost nenabrala významnějšího zpoždění, byly tyto úkony naprosto nadbytečné a došlo k procesním pochybením. Vše se přitom dalo vyřešit výzvou k doplnění podateli. Na zjišťování místa výkonu práce od podatele apeluji vždy, zvláště pak, když se OIP rozhodne věc pro místní nepříslušnost postoupit. Tak je oprávněn učinit až poté, co zjistí základní určovatel pro určení příslušnosti, tedy místo výkonu práce zaměstnance. Navíc vše nasvědčuje tomu, že OIP pro hlavní město Prahu mohl
5
učinit kontrolu jak společnosti I., spol. s r. o., tak společnosti A., s. r. o., jelikož zaměstnanci obou vykonávají práci v Praze. Podle ustanovení § 8 písm. d) zákona o inspekci práce je inspektor povinen zachovávat mlčenlivost o totožnosti toho, kdo podal podnět k provedení kontroly. S ohledem na účel tohoto ustanovení je nutné chápat tuto povinnost inspektora v širších souvislostech. Kromě skutečnosti, že inspektor nesmí přirozeně přímo označit toho, kdo podal podnět ke kontrole, měl by v rámci celého šetření postupovat co nejobezřetněji tak, aby nebylo ani dalšími jeho úkony možné byť nepřímo dovodit, kdo byl podatelem podnětu. Je nepochybné, že v praxi může být pro kontrolovanou osobu snadné dovodit totožnost podatele a této skutečnosti v některých případech nemůže inspektor zabránit, nic to ale nemění na jeho zákonem stanovené povinnosti. V daném případě je v kontrolním protokolu detailně na ¾ strany popsán případ pana X. (odpracované hodiny za konkrétní měsíce, výše odměn za práci) a u ostatních tří zaměstnanců je jen velmi stručně konstatováno „v kontrolovaných dokladech předložených zaměstnavatelem nebyly zjištěny nedostatky“. Je tedy nepochybné, že je stěžovateli věnováno nepoměrně více místa, což na první pohled budí zvýšenou pozornost. Zvláštní je, že je daný výpočet tak detailně rozepsán, i když není v případě pana X. shledáno žádné pochybení. Jelikož obsah protokolu kopíruje vyrozumění podateli, je pravděpodobné, že inspektor při zpracování kontrolního protokolu předjímal vyrozumění pro stěžovatele, a umožnil tak, aby při kontrole vyplynula jeho totožnost najevo. Byť přílohy spisového materiálu nasvědčují tomu, že byla věnována adekvátní pozornost i ostatním třem zaměstnancům, dospěla jsem k závěru, že nevhodně zvolená struktura kontrolního protokolu naznačila kontrolované osobě totožnost podatele a inspektor se tak dopustil porušení ustanovení § 8 písm. d) zákona o inspekci práce. K této otázce uzavírám, že inspektor je při provádění kontroly u zaměstnavatele povinen zachovávat mlčenlivost při všech svých úkonech. Totožnost podatele nesmí vyplynout ani tacitně ze struktury protokolu o kontrole. S ohledem na výše uvedené si tedy dovoluji apelovat na důslednější postup v této oblasti do budoucna. Z materiálů, jež jsou součástí kontrolního spisu ani ze samotného kontrolního protokolu či vyrozumění podateli neplyne, že by se OIP pro hlavní město Prahu zabýval námitkou pana X., že mu byla zaměstnavatelem vyplácena náhrada mzdy za překážku na straně zaměstnavatele, byť dle jeho sdělení jeho práci po tuto dobu vykonával někdo jiný. V této souvislosti je nutné poukázat na povinnost zaměstnavatele danou ustanovením § 38 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), podle kterého je základní povinností zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy. OIP pro hlavní město Prahu měl tedy v rámci kontroly u zaměstnavatele zjistit dle ustanovení § 8 písm. g) zákona o inspekci práce skutečný stav a doložit kontrolní zjištění. Inspektor byl tedy povinen zjistit od zaměstnavatele okolnosti, které vedly ke konstatování překážky na straně zaměstnavatele. V dalším postupu OIP jsem neshledala pochybení. Ve vztahu k zálohám na dani a náhradám mzdy jsem toho názoru, že věc byla řádně prošetřena a stěžovateli byla celá záležitost detailně vysvětlena, včetně podrobného výpočtu. Na druhou stranu je nepochybné, že je stěžovatel krácen na své mzdě (zejména ve vztahu k zákonným příplatkům za práci přesčas, v sobotu, neděli a dny pracovního klidu) při
6
faktickém rozložení práce mezi dva zaměstnavatele, ale tato praxe není dle mého názoru v přímém rozporu se zákoníkem práce, a nemůže být tedy sankcionována ze strany orgánů inspekce práce. Uzavření pracovní smlouvy či některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr je čistě dispozitivním úkonem (budoucího) zaměstnance a zaměstnavatele, a jako takový neodporuje zákonné úpravě. Bylo by pouze na zvážení soudu, zda je v daném případě možné dovodit, že k uzavření dohody byl zaměstnanec pod nátlakem přinucen či tyto dvě smlouvy v podstatě obchází zákonnou úpravu, a je tedy v rozporu s občanským zákoníkem. Dle mého názoru není možné tyto úvahy v situaci pana X. vyloučit, ale vše by bylo nutné řešit v rámci soudního sporu. Oblastní inspektorát práce pro Středočeský kraj Druhá a třetí kontrola, tentokrát vykonávána OIP pro Středočeský kraj, byla již samozřejmě ovlivněna předchozím šetření ze strany OIP pro hlavní město Prahu, tedy zejména konstatovaným porušením povinnosti mlčenlivosti. Můj závěr ohledně překážek na straně zaměstnavatele vyjádřený v předchozím textu platí samozřejmě i pro OIP pro Středočeský kraj. Byť se tento již k dané záležitosti alespoň vyjadřuje, redukuje vše na pouhé konstatování, že v oblasti náhrad nebylo zjištěno žádné pochybení. Z příloh přitom neplyne, že by se inspektor ptal zaměstnavatele na okolnosti, které vedly ke konstatování překážky na straně zaměstnavatele, a zjišťoval tak případné porušení ustanovení § 38 zákoníku práce. Nelze se přitom ztotožnit s tvrzením OIP pro Středočeský kraj, že v případě, kdy zaměstnavatel poskytuje adekvátní náhradu mzdy, není bez dalšího možné konstatovat porušení pracovněprávních předpisů. V daném případě přichází v úvahu ještě porušení výše uvedeného ustanovení § 38 zákoníku práce. Zásadní nedostatek ovšem spatřuji ve vztahu k zajištění srovnatelných mzdových podmínek zaměstnance uživatele a dočasně přiděleného zaměstnance. Tato problematika je upravena mimo jiné ustanovením § 309 odst. 5 zákoníku práce, podle kterého jsou „Agentura práce a uživatel povinni zabezpečit, aby pracovní a mzdové podmínky dočasně přiděleného zaměstnance nebyly horší, než jsou nebo by byly podmínky srovnatelného zaměstnance. Pokud jsou po dobu výkonu práce pro uživatele pracovní nebo mzdové podmínky dočasně přiděleného zaměstnance horší, je agentura práce povinna na žádost dočasně přiděleného zaměstnance, popřípadě, pokud tuto skutečnost zjistí jinak, i bez žádosti, zajistit rovné zacházení; dočasně přidělený zaměstnanec má právo se domáhat u agentury práce uspokojení práv, která mu takto vznikla.“ V šetřeném případě je nepochybné, že dané problematice věnoval OIP pro Středočeský kraj pozornost, ale ve zvoleném případě nebylo konstatováno žádné porušení pracovněprávních předpisů. Vybraný srovnatelný zaměstnanec opravdu pobíral srovnatelnou mzdu. Na druhou stranu se OIP pro Středočeský kraj nevyrovnal s případem samotného stěžovatele. Jak plyne ze mzdových výměrů, pan X. jako zaměstnanec uživatele pobíral hodinovou mzdou 51,30,- Kč a náhradu za údržbu a čištění uniformy 3,- Kč za hodinu. Současně byl ovšem přidělen k výkonu práce u téže společnosti agenturou práce A., s. r. o., a na základě dohody o pracovní činnosti pobíral hodinovou odměnu ve výši 48,20,- Kč a náhradu za údržbu a čištění uniformy 2,- Kč za hodinu. Dovolím si tedy shrnout, že sám stěžovatel vykonával
7
shodnou práci na základě pracovní smlouvy u uživatele a dohody o pracovní činnosti s agenturou práce a jeho odměna byla odlišná. Není proto možné bez dalšího dovozovat, že k porušení pracovněprávních předpisů nedošlo. Inspektor byl povinen se touto skutečností zabývat. Státní úřad inspekce práce Dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona o inspekci práce SÚIP mimo jiné řídí inspektoráty a odborně je vede. Jelikož byly námitky stěžovatele předmětem několika stížností adresovaných SÚIP (podrobněji viz část B této zprávy), měl tento nadřízený orgán v rámci svých řídících kompetencí zjednat nápravu. Konkrétní argumentace zjištěných pochybení je výše. D - Závěr Tato zpráva shrnuje poznatky z šetření, které budou po vyjádření dotčených úřadů podkladem pro konečné stanovisko veřejného ochránce práv. Vzhledem skutečnostem zjištěným v průběhu šetření konstatuji, že jsem shledala v postupu úřadů pochybení, které jsem podrobně popsala v části C své zprávy. Na základě výše uvedeného a v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv vyzývám vedoucí inspektory inspektorátů práce a generálního inspektora SÚIP, aby se k výsledkům mého šetření v zákonné lhůtě 30 dnů vyjádřili a sdělili, jaká efektivní opatření k nápravě byla přijata.
RNDr. Jitka S e i t l o v á zástupkyně veřejného ochránce práv
8