I. Správní orgán by měl při posuzování důvodnosti omluvy účastníka řízení či jeho zástupce z ústního jednání (§74 odst. 1 zákona o přestupcích) vycházet z konkrétních podkladů, a to v případě omluvy z důvodu dovolené. II. Při souběhu ústního jednání a jiných pracovních závazků advokáta účastníka řízení by měl vzít do úvahy časovou posloupnost převzetí zastupování v jednotlivých věcech a předvolání k ústnímu jednání (hlavnímu líčení). V takovém případě by z omluvy advokáta mělo být zřejmé, že nemohl využít substituce jiným advokátem (§ 26 zákona č. 26/1996 Sb., o advokacii). V případě opakované omluvy by měl správní orgán zvážit, zdali se nejedná o obstrukční jednání s cílem zmařit projednání přestupku v prekluzivní lhůtě.
V Brně dne 10. června 2014 Sp. zn.: 566/2014/VOP/IK
Zpráva o šetření ve věci pana R.P.
Na veřejnou ochránkyni práv se obrátil pan R.P. (dále též „stěžovatel“), s podnětem, v němž vyjádřil svůj nesouhlas s postupem Komise pro projednávání přestupků statutárního města Olomouc (dále též „KPP Olomouc“) v přestupkové věci pana M.S. - přestupek proti občanskému soužití drobným ublížením na zdraví dle ustanovení § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích,1 kterého se měl dopustit vůči stěžovateli tím, že jej dne 14. 10. 2012 v době od 20.13 hod. do 20.15 hod. před vstupními dveřmi do domu na ul. V. v Olomouci udeřil pěstí do obličeje a způsobil stěžovateli zranění - pohmoždění měkkých tkání kolem pravého oka a ranku kůže na nosu, které si vyžádalo lékařské ošetření. Tímto jednáním rozbil obviněný z přestupku stěžovateli dioptrické brýle a způsobil mu škodu ve výši 1.706,-Kč. KPP Olomouc věc projednávala pod sp. zn. SMOl/Přest/R373/2013/KN. Stěžovatel namítal průtahy v řízení, v důsledku nichž došlo k zániku odpovědnosti za přestupek.
A - Předmět šetření Šetření jsem se na základě pověření veřejné ochránkyně práv Mgr. Anny Šabatové, PhD., ujal já, neboť veřejná ochránkyně práv využila své možnosti, dané jí ustanovením § 2 odst. 4 zákona o veřejném ochránci práv,2 přenést na mě některé oblasti své působnosti, mezi které patří i oblast přestupků. V šetření jsem se zaměřil zejména na posouzení postupu KPP Olomouc s ohledem na zánik odpovědnosti za přestupek, a to včetně (ne)důvodnosti omluv právních zástupců obviněného z přestupku. 1 2
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv
B - Skutková zjištění Ze spisového materiálu a vyjádření poskytnutého tajemníkem Magistrátu města Olomouc3 vyplynulo, že spisový materiál Policie České republiky4 obdržela KPP Olomouc dne 13. 2. 2013. Ve věci bylo vedeno trestní řízení v době ode dne 14. 11. 2012 do dne 13. 2. 2013, tj. 92 dní. KPP Olomouc dopisem ze dne 27. 2. 2013 oznámila obviněnému z přestupku zahájení správního řízení a nařídila ústní jednání na den 4. 4. 2013. Zároveň předvolala stěžovatele, kterého poučila o možnosti uplatnit nárok na náhradu škody. Dále předvolala svědky Mgr. E.P. a P.S. Do spisu byla vložena omluva právní zástupkyně obviněného JUDr. J.X. z nařízeného ústního jednání, a to z důvodu souběžně konaných soudních řízení u Krajského soudu v Ostravě a u Okresního soudu v Olomouci. JUDr. X. předložila vyrozumění obhájce pouze v trestní věci vedené Okresním soudem v Olomouci. KPP Olomouc omluvu akceptovala a ústní jednání nařízené na den 4. 4. 2013 zrušila. Další ústní jednání správní orgán nařídil na den 20. 5. 2013. V mezidobí JUDr. X. zemřela a obviněný z přestupku udělil plnou moc k zastupování Mgr. M.Z. Ten se dne 16. 5. 2013 z nařízeného ústního jednání omluvil z důvodu souběžně konaného soudního jednání u Okresního soudu ve Zlíně a rovněž požádal o poskytnutí času na prostudování spisu. Vyrozumění obhájce nepředložil. KPP Olomouc omluvu akceptovala a nařízené ústní jednání zrušila. Další ústní jednání nařídila na den 1. 7. 2013. Přítomni byli právní zástupce obviněného (ten se omluvil), stěžovatel a svědkyně Mgr. P. Svědek P.S. se bez omluvy nedostavil. Mgr. Z. nenavrhoval vyslechnout další svědky. Další ústní jednání KPP Olomouc nařídila na den 23. 9. 2013. Prodlevu mezi ústními jednáními vysvětlil tajemník magistrátu tím, že při ústním jednání konaném dne 1. 7. 2013 byl termín dalšího ústního jednání konzultován s Mgr. Z., který bližší termíny neakceptoval z důvodu dovolené. Při ústním jednání dne 23. 9. 2013 obviněný z přestupku navrhl vyslechnout svědky Mgr. P.V., Mgr. O.N., svou přítelkyni J.H. a zasahující policisty. Za tímto účelem bylo nařízeno další ústní jednání na den 18. 11. 2013. Na něm vypovídali svědci J.H., M.V., L.S. (policisté) a obviněný z přestupku. Svědek Mgr. N. se bez omluvy nedostavil. Stěžovatel se omluvil ze zdravotních důvodů. S ohledem na termín prekluze se KPP Olomouc rozhodla nenařizovat další ústní jednání. Rozhodnutím ze dne 10. 1. 2014 KPP Olomouc řízení zastavila dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, tj. z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek.
C - Hodnocení věci zástupcem ochránkyně Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud 3 4
Dopis ze dne 20. 3. 2014, zn. SMOl/043515/2014/KT Č. j. KRPM-136251/TČ-2012-140516
2
je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně základních práv a svobod. Po prostudování spisového materiálu jsem dospěl k závěru, že další využití tzv. vyšetřovacích oprávnění, kterými v souladu s ustanovením § 15 zákona o veřejném ochránci práv disponuji, není třeba a věc hodnotím následujícím způsobem. Při hodnocení postupu KPP Olomouc ve vztahu k nastalé prekluzi se zaměřím na dva aspekty, a to posuzování (ne)důvodnosti zástupců obviněného z přestupku a frekvenci nařizování ústních jednání. C.1
Posuzování důvodnosti omluvy z ústního jednání
Omluvy zástupců v této přestupkové věci nabídly tři odlišné situace. V prvním případě obviněný z přestupku udělil plnou moc k zastupování JUDr. X. dne 22. 3. 2013, tedy v době, kdy advokátka již prokazatelně věděla, že v době konání ústního jednání, tj. dne 4. 4. 2013, má zastupovat jiného klienta u Okresního soudu v Olomouci (vyrozumění obhájce bylo zasláno soudem dne 11. 3. 2013). Ve druhém případě obviněný z přestupku udělil plnou moc k zastupování Mgr. Z. dne 15. 5. 2013, tj. 5 dní před nařízeným ústním jednáním. Mgr. Z. se z jednání omluvil z důvodu souběžně konaného soudního líčení u Okresního soudu ve Zlíně. Vyrozumění obhájce však nedoložil. Dle mého názoru, nicméně v době kdy přijal obhajobu pana S., o termínu konání soudního jednání musel vědět. Jako další důvod pro odročení jednání uvedl nutnost získání času na seznámení se se spisem. Třetí případ se týkal ústně akceptované omluvy Mgr. Z. z důvodu dovolené, jejíž důvodnost však advokát nijak neprokázal. Určité vodítko, jak posuzovat (ne)důvodnost omluvy zástupce účastníka řízení z důvodu souběžného ústního jednání, poskytl Nejvyšší soud, který konstatoval, že „omlouvá-li účastník (jeho zástupce) svou neúčast při jednání časovou kolizí s jiným soudním sporem, může být jeho omluva ve smyslu § 153b odst. 1 o. s. ř. důvodná jen tehdy, jestliže soudu oznámí také konkrétní údaje o tom, proč se nemůže jednání zúčastnit, zejména jaké jiné jednání mu brání v účasti (v jaké věci a u jakého soudu), kdy se o něm dozvěděl (že k němu byl předvolán dříve než k jednání, z něhož se omlouvá) a že časovou kolizi více jednání již nebylo možné vyřešit jinak (např. substitucí).“5 Nezbytným předpokladem pro řádné a objektivní posouzení omluvy je tedy předložení konkrétních podkladů, na základě nichž by mohl správní orgán získat konkrétní poznatky o tom, zdali jsou důvody pro omluvu z nařízeného ústního jednání dostatečné. Důležité je přitom též pořadí, v němž se zmocněnec účastníka řízení o jednotlivých souběžně nařízených jednáních dozvěděl. V neposlední řadě by měl zmocněnec doložit, že časovou kolizi nebylo možno řešit např. substitucí. Ze spisu je patrno, že JUDr. X. převzala zastoupení obviněného u KPP Olomouc dne 22. 3. 2013, přičemž byla seznámena s termínem konání ústního jednání u KPP Olomouc (obviněný z přestupku předvolání převzal dne 28. 2. 2013). 5
Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2002, č.j. 29 Cdo 3063/2000; k dispozici na www.nsoud.cz
3
V době převzetí zastupování již byla prokazatelně obeslána, jakožto obhájkyně v trestní věci u Okresního soudu v Olomouci (viz vyrozumění o konání hlavního líčení ze dne 11. 3. 2013), a dle svého tvrzení měla být přítomna též u hlavního líčení Krajského soudu v Ostravě. JUD. X. zároveň nedoložila, že vzniklou kolizi nebylo možno řešit substitucí dle ustanovení § 26 zákona o advokacii,6 např. z důvodu nesouhlasu obviněného z přestupku nebo dožádaného advokáta. Za těchto okolností mám za to, že advokátka obviněného nepřevzala jeho zastoupení v přestupkovém řízení za účelem výkonu práv a povinností zástupce účastníka dle ustanovení § 34 správního řádu. Mám tedy za to, že bylo namístě posoudit omluvu JUDr. X. jako nedůvodnou. Jelikož se obviněný z přestupku z ústního jednání neomluvil, byly, dle mého názoru, splněny podmínky pro projednání věci bez přítomnosti obviněného z přestupku dle ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích.7 Případ druhé omluvy právního zástupce z ústního jednání je poněkud odlišný. Jak už jsem se zmínil výše, Mgr. Z. převzal zastupování pana S. 5 dní před konáním ústního jednání. Byť i v tomto případě hlavní důvod omluvy spočíval v souběžně konaném soudním líčení (tentokrát konaném u Okresního soudu ve Zlíně),8 považuji nutnost vytvoření časového prostoru pro seznámení se se spisem a projednání věci s klientem z hlediska práva na obhajobu za daných okolností za omluvitelný důvod pro neúčast na ústním jednání a jeho odročení. Do úvahy byl, dle mého názoru, třeba vzít i fakt, že Mgr. Z. převzal zastupování obviněného z přestupku v situaci, kdy se musel vypořádat s náhlým úmrtím JUDr. X., s níž vedl advokátní praxi. Ta, dle sdělení Mgr. Z., v omluvě z ústního jednání zemřela dne 14. 5. 2013, tj. 1 den před převzetím zastupování pana S. Důvod třetí omluvy zástupce obviněného z přestupku spočíval v pobytu na dovolené. Tento důvod však ze spisu není zřejmý; takto prodlevu mezi ústními jednáními konanými dne 1. 7. 2013 a dne 23. 9. 2013 vysvětloval tajemník magistrátu ve vyjádření k zahájenému šetření. Jak už jsem se zmínil výše, důvod omluvy z ústního jednání (ať už účastníka řízení nebo jeho zástupce), by měl být spolehlivě doložen. V opačném případě nemůže správní orgán důvodnost omluvy řádně posoudit, a vychází tak pouze z jednostranného tvrzení účastníka (zástupce). Pokud tedy právní zástupce nepředložil konkrétní důkazy o tom, že v navrhovaných termínech konání ústního jednání (ty ostatně ve spisu rovněž nejsou specifikovány) se nemůže dostavit z důvodu pobytu na dovolené, neměla být omluva bez dalšího akceptována. Shrnu-li své poznatky v této záležitosti, správní orgán měl při posuzování důvodnosti omluvy účastníka řízení či jeho zástupce z ústního jednání vycházet z konkrétních podkladů, a to včetně omluvy z důvodu dovolené. Při souběhu ústního jednání a jiných pracovních závazků advokáta účastníka řízení měl vzít do úvahy časovou posloupnost převzetí zastupování v jednotlivých věcech a předvolání k ústnímu jednání (hlavnímu líčení). V případě opakované omluvy zvážit, zdali se nejedná o pokus vyhnout se odpovědnosti za přestupek. 6
Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii
7
(1) O přestupku koná správní orgán v prvním stupni ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. 8 Právní zástupce v tomto případě nepředložil vyrozumění obhájce v trestní věci, proto nebylo možno řádně posoudit, kdy byl Mgr. Z. o termínu konání hlavního líčení v trestní věci obeznámen
4
C.2
Nařizování ústních jednání
Nyní se vyjádřím k frekvenci nařizovaných ústních jednání. Dle ustanovení § 67 odst. 3 zákona o přestupcích jestliže správní orgán věc neodloží ani neshledá důvod pro postoupení věci jinému orgánu, zahájí řízení o přestupku bezodkladně, nejpozději do šedesáti dnů. Dle ustanovení § 71 odst. 3 písm. b) správního řádu9 pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. V ideálním případě by tedy měl správní orgán vydat rozhodnutí cca do čtyř měsíců ode dne, kdy obdrží oznámení o přestupku. Je samozřejmě jasné, že v řadě případů je obtížné, ne-li nemožné tuto lhůtu dodržet, a to s ohledem na složitost případu, množství předvolávaných svědků, z nichž někteří se na základě předvolání nedostaví k ústnímu jednání, či procesní taktiku obviněných z přestupku, kteří se různými způsoby snaží vyhnout odpovědnosti za přestupek (mám tím na mysli i obviněného M.S., respektive jeho právního zástupce, který při ústním jednání dne 1. 7. 2013 uvedl, že při tomto ústním jednání nebude navrhovat žádné další svědky; ty pak obviněný navrhl až při ústním jednání konaném dne 23. 9. 2013. Na posléze nařízené ústní jednání se nicméně jeden z navržených svědků Mgr. N. bez omluvy nedostavil; druhý (Mgr. V.) pak nebyl vůbec předvolán, byť KPP Olomouc v protokolu z ústního jednání ze dne 18. 11. 2013 uvádí, že se bez omluvy nedostavili oba dva. Domnívám se, že správní orgán může negativní důsledky opakovaného odročování ústních jednání (ať už je důvod jakýkoliv) do určité míry eliminovat častějším nařizováním ústních jednání. Dle mého názoru lze ústní jednání, při dodržení všech zákonných lhůt, nařídit cca s třítýdenním předstihem.10 Jak už jsem se zmínil výše, KPP Olomouc nařídila jednotlivá ústní jednání ve dnech 4. 4. 2013 (vyrozumění ze dne 27. 2. 2013), 20. 5. 2013 (vyrozumění ze dne 8. 4. 2013), 1. 7. 2013 (vyrozumění ze dne 27. 5. 2013), 23. 9. 2013 (vyrozumění ze dne 26. 8. 2013), a 18. 11. 2013 (vyrozumění ze dne 17. 10. 2013). Při posledním ústním jednání se KPP Olomouc usnesla, že již nebude s ohledem na blížící se prekluzi (7. 1. 2014) nařizovat další ústní jednání za účelem provedení svědeckých výpovědí O.N. a P.V. (přátelé obviněného M.S.), kteří se přes řádné předvolání k ústnímu jednání bez omluvy nedostavili. Byť tento krok vcelku chápu s ohledem na blížící se vánoční svátky a vědomí, že by se věc s vysokou pravděpodobností nepodařilo pravomocně projednat, domnívám se, že předchozí ústní jednání měla být (minimálně v některých případech) nařizována s kratším 9
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád
10
K tomu viz JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David: Správní řád. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, ISBN 978-80-7400-484-1, s. 276: „Předvolání musí být předvolávané osobě doručeno do vlastních rukou (ustanovení § 19 odst. 4), pokud adresát nepožádá správní orgán o doručení jiným způsobem (ustanovení § 19 odst. 8) - v takovém případě by bylo předvolání doručeno třetím dnem ode dne, kdy bylo odesláno (ustanovení § 19 odst. 8 věta za středníkem). Též předvolání může být doručeno formou tzv. fikce doručení podle ustanovení § 24 odst. 1, vždy však musí být doručeno s dostatečným, nejméně pětidenním předstihem. Lze tedy doporučit, aby správní orgán při předvolávání osob k provedení úkonu počítal s desetidenní lhůtou, jejímž uplynutím nastane fikce doručení (ustanovení § 24 odst. 1), neboť se může stát, že si předvolávaná osoba písemnost obsahující předvolání nevyzvedne, k ní musí přičíst nejméně dalších pět dnů (ustanovení § 59 věta druhá), a dále cca dva dny bude trvat provozovateli poštovních služeb, než zásilku připraví k vyzvednutí. Z toho vyplývá, že řádné předvolání by mělo být dáno k poštovní přepravě cca 17–18 dnů před samotným provedením úkonu, s čímž tedy musí správní orgán počítat při dodržení lhůt pro vydání rozhodnutí (ustanovení § 71).“
5
časovým předstihem, respektive s menším časovým odstupem od předchozího ústního jednání a v celkovém kontextu jich tedy mohlo být nařízeno více. To jde ruku v ruce též s posuzováním omluv, zejména té z důvodu údajné dovolené Mgr. Z.
D - Závěry Správní orgán by měl při posuzování důvodnosti omluvy účastníka řízení či jeho zástupce z ústního jednání vycházet z konkrétních podkladů, a to včetně omluvy z důvodu dovolené. Při souběhu ústního jednání a jiných pracovních závazků advokáta účastníka řízení by měl vzít do úvahy časovou posloupnost převzetí zastupování v jednotlivých věcech a souběžně probíhajících jednání předvolání k ústnímu jednání (hlavnímu líčení). Z omluvy advokáta by mělo být vždy zřejmé, že nemohl využít substituce jiným advokátem. Zejména v případě opakované omluvy by měl správní orgán zvážit, zdali se nejedná o pokus vyhnout se odpovědnosti za přestupek. Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv dospěl k přesvědčení, že se Komise pro projednávání přestupků Statutárního města Olomouc dopustila pochybení spočívajícího v tom, že: (1)
nedostatečně vyhodnotila důvody omluvy právních zástupců obviněného z ústního jednání nařízeného na den 4. 4. 2013 a v průběhu léta roku 2013,
(2)
v některých případech nařizovala ústní jednání s nepřiměřeně dlouhým časovým předstihem, respektive s delším časovým odstupem od předchozího ústního jednání.
Zprávu o šetření zasílám primátorovi Statutárního města Olomouc a žádám, aby se v zákonné lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřil ke zjištěným pochybením a informoval mě o přijatých opatřeních k nápravě. Zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro závěrečné stanovisko. O svých zjištěních a závěrech informuji rovněž stěžovatele.
JUDr. Stanislav K ř e č e k zástupce veřejné ochránkyně práv
6
