Přestupek proti majetku podvodem (§ 50 odst. 1 písm. a/ přestupkového zákona) lze spáchat též úmyslným neuskutečněním přislíbeného plnění nemajetkového charakteru, pokud v důsledku takového jednání vznikne poškozenému majetková škoda.
V Brně dne 1. září 2014 Sp. zn.: 1606/2014/VOP/IK
Zpráva o šetření ve věci pana R.Š.
Na veřejnou ochránkyni práv se obrátil pan R.Š. (dále také „stěžovatel“), s podnětem, v němž nesouhlasil s postupem Komise pro projednávání přestupků města Olomouce (dále také „KPP Olomouc“) v přestupkové věci pana T.T. – přestupku proti majetku podvodem podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích,1 kterého se měl dopustit vůči stěžovateli. Stěžovatel namítá průtahy v řízení, v důsledku nichž došlo k zániku odpovědnosti za přestupek. Dále zpochybňuje důvody, které KPP Olomouc vedly k zastavení řízení z důvodu neprokázání skutku, resp. úmyslného jednání pachatele.
A - Předmět šetření Šetření jsem se na základě pověření veřejné ochránkyně práv Mgr. Anny Šabatové, Ph.D., ujal já, neboť veřejná ochránkyně práv využila možnosti dané jí § 2 odst. 4 zákona o veřejném ochránci práv2 přenést na mě některé oblasti své působnosti, mezi které patří i oblast přestupků. Ve svém šetření jsem se zaměřil na posouzení závěrů KPP Olomouc, tj. (ne)důvodnosti zastavení řízení z důvodu neprokázání skutku, a na průtahy v řízení.
B - Skutková zjištění Tajemník Magistrátu města Olomouce (dále také „magistrát“) Bc. Jan Večeř ve svém vyjádření3 k zahájenému šetření nejprve shrnul časovou posloupnost projednání přestupkové věci pana T. Konstatoval, že došlo k porušení procesních lhůt, kdy jmenovitě zmínil pětiměsíční nečinnost KPP Olomouc mezi ústním jednáním konaným dne 11. 6. 2013 a vydáním usnesení o dožádání dne 11. 11. 2013. Vedle 1
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
2
Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv.
3
Dopis ze dne 15. 5. 2014, čj. SMOL/089331/2014/KT/Nov.
toho konstatoval, že předsedkyně KPP Olomouc chybně stanovila datum dokonání skutku, což mělo za následek vydání meritorního rozhodnutí až po uplynutí jednoroční lhůty k projednání přestupku. Z tohoto důvodu Krajský úřad Olomouckého kraje (dále také „krajský úřad“) rozhodnutí KPP Olomouc na základě odvolání podaného stěžovatelem v přezkumném řízení zrušil. Za tato pochybení byla předsedkyně KPP Olomouc finančně postižena (bylo jí odebráno osobní ohodnocení). Tento případ považuje tajemník úřadu za ojedinělý exces v situaci, kdy při nápadu cca 3 000 přestupků ročně byla na přestupkovém oddělení vysoká nemocnost a pracovníci byli dlouhodobě přetíženi. Z věcného hlediska však podle jeho názoru rozhodla KPP Olomouc správně, tj. že z dostupných podkladů nebylo možno prokázat úmysl pachatele způsobit stěžovateli škodu podvodem. Z poskytnutého spisového materiálu vyplynulo, že KPP Olomouc obdržela dne 22. 3. 2013 od Městského úřadu Nymburk4 spis v přestupkové věci pana T.T. – přestupku proti majetku podvodem podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, kterého se měl dopustit tím, že od prosince 2012 do 10. 1. 2013 prostřednictvím SMS zpráv vylákal na stěžovateli celkem 3.575,- Kč formou dobití kreditu na jeho mobilních telefonech. Elektronickým podáním ze dne 28. 3. 2013 uplatnil stěžovatel nárok na náhradu vzniklé škody. Dne 17. 5. 2013 převzal obviněný z přestupku oznámení o zahájení řízení a předvolání k ústnímu jednání na 11. 6. 2013. Na toto ústní jednání se obviněný z přestupku dostavil a vypovídal. KPP Olomouc usnesením ze dne 11. 11. 2013 vydaným podle § 13 odst. 1 správního řádu5 požádala Městský úřad Nymburk (dále také „městský úřad“) o provedení svědecké výpovědi stěžovatele. Stěžovatel se na základě předvolání dostavil k městskému úřadu dne 5. 12. 2013 a poskytl svědeckou výpověď. Podáním doručeným dne 19. 12. 2013 stěžovatel opětovně po výzvě KPP Olomouc uplatnil nárok na náhradu škody a na základě usnesení o dožádání se dne 6. 1. 2014 vyjádřil u městského úřadu k podkladům pro rozhodnutí. KPP Olomouc zastavila řízení vůči obviněnému z přestupku podle § 76 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, tj. z důvodu, že spáchání skutku, o němž se vedlo řízení, nebylo obviněnému z přestupku prokázáno.6 Podle názoru KPP Olomouc nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že by obviněný z přestupku uvedl stěžovatele v omyl v úmyslu obohatit se. Stěžovatel zasílal obviněnému z přestupku finanční částky v podobě dobití kreditu na základě svého vlastního dobrovolného rozhodnutí. Krajský úřad podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu rozhodnutí KPP Olomouc v části týkající se nároku na náhradu škody zrušil a řízení zastavil. Dále podle § 92 odst. 1 správního řádu odvolání stěžovatele v rozsahu výroku o zastavení řízení zamítl jako nepřípustné.7 Krajský úřad následně rozhodnutí KPP Olomouc v rozsahu výroku, jímž bylo řízení vůči obviněnému z přestupku zastaveno podle § 76 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích zastaveno, rozhodnutím vydaným v přezkumném řízení podle § 97 odst. 3 správního řádu zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému
4
Městský úřad Nymburk postoupil věc KPP Olomouc podle § 55 odst. 3 zákona o přestupcích z důvodu hospodárnosti. 5 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. 6
Rozhodnutí ze dne 10. 1. 2014, čj. SMOL/007765/2014/OSPR/PREST/Gre.
7
Rozhodnutí ze dne 7. 3. 2014, čj. KUOK 23960/2014.
2
projednání.8 Důvodem byl omyl v datu dokonání skutku, který byl předmětem řízení. KPP Olomouc nesprávně dovodila, že skutek byl dokonán dne 28. 2. 2013, kdy Policie České republiky oznámila přestupek městskému úřadu. Z dostupných podkladů však vyplynulo, že stěžovatel zaslal obviněnému z přestupku poslední částku za kredit dne 10. 1. 2013. KPP Olomouc v důsledku nesprávného určení data dokonání skutku vydala meritorní rozhodnutí dne 18. 1. 2013 (vyhotoveno dne 10. 1. 2013), tedy v době, kdy již zanikla odpovědnost za přestupek, a řízení tedy mělo být zastaveno podle § 76 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích. KPP Olomouc po vrácení věci řízení podle tohoto ustanovení zastavila.9
C - Hodnocení věci zástupcem ochránkyně C.1
Nečinnost KPP Olomouc
Jsem přesvědčen, že tajemníkem úřadu avizovaná pětiměsíční nečinnost KPP Olomouc v řízení měla zásadní vliv na to, že v konečném důsledku bylo řízení vůči obviněnému z přestupku zastaveno podle § 76 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích. Chápu, že zvýšená nemocnost v přestupkovém oddělení mohla vést k překračování zákonných lhůt pro zahájení řízení a vydání rozhodnutí. Nedomnívám se však, že by tato okolnost odůvodňovala nečinnost správního orgánu v takovém rozsahu. Nicméně pozitivně vnímám, že tajemník úřadu toto pochybení uznal a vyvodil z něj konkrétní důsledky. C.2
Datum dokonání skutku
Shoduji se s hodnocením krajského úřadu, že k dokonání skutku, které mělo vliv na počítání lhůty pro projednání přestupku, došlo dne 10. 1. 2013, kdy stěžovatel zaslal obviněnému z přestupku poslední částku na dobití kreditu v mobilním telefonu. Pokud tedy KPP Olomouc spojovala datum dokonání skutku s oznámením přestupku správnímu orgánu Policií České republiky, postupovala nesprávně, jak ostatně již uznal i tajemník úřadu. Souhlasím s postupem krajského úřadu, který nejprve zamítl jako nepřípustné odvolání stěžovatele, jež směřovalo i do výroku o zastavení řízení, aby následně v přezkumném řízení výrok rozhodnutí KPP Olomouc o zastavení řízení podle § 76 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích zrušil a věc vrátil k novému projednání. Učinil tak proto, že pokud by tento výrok ponechal v platnosti, mohlo by to mít dopad i na případné budoucí řešení otázky náhrady škody soudem, pokud by se na něj stěžovatel obrátil. C.3
Věcné posouzení
KPP Olomouc v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 10. 1. 2013 k důvodům zastavení řízení uvedla cit: „Přestupku proti majetku podle § 50 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl nebo využije něčího omylu. Provedeným řízením ale nebylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že obviněný uvedl poškozeného R.Š. v omyl s úmyslem obohatit se. Z výsledků provedeného řízení 8
Rozhodnutí ze dne 14. 3. 2014, čj. KUOK 26112/2014.
9
Rozhodnutí ze dne 16. 4. 2014, čj. SMOL/087158/2014/OSPR/PREST/Gre.
3
vyplývá, že poškozený R.Š. opakovaně poslal obviněnému T. peníze formou dobití kreditu. Tyto finanční prostředky ale posílal poškozený na základě svého vlastního dobrovolného rozhodnutí, za situace, kdy nebylo prokázáno, že obviněný uvedl poškozeného v omyl s úmyslem obohatit se.“ Shoduji se s předloženou definicí podvodného jednání. Nesouhlasím však s názorem KPP Olomouc, že nebylo možno prokázat úmysl obviněného z přestupku uvést stěžovatele v omyl a způsobit mu škodu. Ze spisového materiálu Policie České republiky (zejména z podání vysvětlení stěžovatele a SMS komunikace mezi ním a obviněným z přestupku) vyplývá, že se stěžovatel seznámil s obviněným z přestupku přes inzerát, přičemž obviněný osobní návštěvu u stěžovatele podmiňoval předchozím zasláním kreditu do mobilního telefonu, a to nejen pro sebe, ale i pro svého známého. Návštěvu však stále odkládal pod různými záminkami (nasedl do špatného vlaku, nakupoval dárky s rodiči, podvrtl si kotník). Přestože obviněný z přestupku stěžovateli opakovaně sliboval, že mu zaslané částky uhradí, neučinil tak. Vezmeme-li do úvahy, že obviněný z přestupku byl opakovaně pravomocně odsouzen mj. pro majetkovou trestnou činnost (krádež, zpronevěra), a s ohledem na způsob provedení, který je pro podvodné jednání typický (opakovaný příslib vrácení peněz, vyhýbání se osobnímu setkání), jeví se mi jako pravděpodobné, že v tomto případě zneužil důvěry stěžovatele a přes příslib vrácení zapůjčených peněz si byl v době, kdy o jejich poslání požádal, vědom toho, že peníze nevrátí. Tvrzení obviněného z přestupku v jeho výpovědi při ústním jednání dne 11. 6. 2013, že žádal stěžovatele pouze o dobití kreditu za 200,- Kč v lednu 2013 předtím, než chtěl přijet, neodpovídá obsahu SMS zpráv, které stěžovatel poskytl do spisu Policie České republiky. Z nich vyplývá, že již dne 8. 12. 2012 požádal o dobití kreditu pro kamaráda a poté ještě několikrát pro sebe. Vedle toho stěžovatele opakovaně nepřímo vyzval k dobití kreditu tím, že pokud tak učiní, přijede za ním. Stejně tak několikrát v SMS zprávě přislíbil, že mu vše vrátí. Úmysl jakožto pojmový znak přestupku proti majetku je třeba vztahovat nikoliv k motivaci stěžovatele v roli poškozeného (není rozhodné, zda částky na dobití kreditu posílal obviněnému z přestupku na základě jeho výslovné žádosti, nebo z vlastní dobré vůle), ale k vnitřním pohnutkám obviněného z přestupku. Jinými slovy, správní orgán by měl zkoumat, zda měl pachatel přestupku v úmyslu způsobit škodu na cizím majetku podvodem. Jsem přesvědčen, že by bylo možno dovodit přestupkové jednání obviněného z přestupku i v případě, pokud by vrácení peněz výslovně nepřislíbil. Z okolností případu je zřejmé, že stěžovatel hodlal uskutečnit setkání s obviněným z přestupku, které (alespoň podle obsahu SMS zpráv) mělo být intimního charakteru. Obviněný z přestupku podmiňoval cestu za stěžovatelem dobitím kreditu, který stěžovatel v dobré víře, že k avizovanému setkání skutečně dojde, opakovaně poskytoval. Obviněný z přestupku však cestu pod různými záminkami odkládal a nakonec ji vůbec neuskutečnil. Je zřejmé, že obviněný z přestupku uvedl stěžovatele v omyl v tom, že za ním přijede, o což stěžovatel evidentně hodně stál. Ve skutečnosti však bylo cílem obviněného z přestupku vylákat od stěžovatele peníze na kredit s úmyslem si je ponechat. Tomu nasvědčuje i jednání obviněného z přestupku, které poté, co jej stěžovatel vyzval k vrácení peněz, s ním přestal komunikovat. Přestože do protokolu o podání vysvětlení u Policie České republiky ze dne 18. 1. 2013 přislíbil, že peníze vrátí, do doby konání ústního jednání (11. 6. 2013) tak neučinil. Je vysoce pravděpodobné, že by stěžovatel neposkytl obviněnému z přestupku poměrně vysokou částku
4
za kredit, kdyby věděl, že obviněný z přestupku neuskuteční opakovaně slibovanou návštěvu. Jsem tedy přesvědčen, že za takto zjištěného skutkového stavu měla KPP Olomouc uznat obviněného z přestupku vinným ze spáchání přestupku proti majetku podvodem podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. V tomto světle se jeví výše avizovaná nečinnost KPP Olomouc jako ještě závažnější, protože v jejím důsledku ztratil stěžovatel možnost náhrady vzniklé škody v přestupkovém řízení.
D - Závěry Přestupek proti majetku podvodem lze spáchat též úmyslným neuskutečněním přislíbeného plnění nemajetkového charakteru, pokud v důsledku takového jednání vznikne poškozenému majetková škoda. Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv dospěl k přesvědčení, že se KPP Olomouc dopustila pochybení spočívajících v tom, že: (1)
po ústním jednání dne 11. 6. 2013 neučinila v řízení po dobu pěti měsíců žádný úkon v řízení,
(2)
nesprávně stanovila datum dokonání skutku,
(3)
na základě zjištěného skutkového stavu nesprávně posoudila otázku viny obviněného z přestupku.
Zprávu o šetření zasílám primátorovi města Olomouce a žádám, aby se v zákonné lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřil ke zjištěným pochybením. I přes ujištění tajemníka města, že se v daném případě jednalo o ojedinělý exces, navrhuji jako opatření k nápravě (nad rámec konkrétních důsledků vyvozených za zjištěná pochybení vůči předsedkyni KPP), aby byli pracovníci vykonávající přestupkovou agendu seznámeni s mými závěry z tohoto šetření a zohlednili je ve své budoucí rozhodovací praxi. Zpráva shrnuje moje dosavadní poznatky, které mohou být podkladem pro závěrečné stanovisko. O svých zjištěních a závěrech informuji rovněž stěžovatele.
JUDr. Stanislav K ř e č e k zástupce veřejné ochránkyně práv Správní orgán závěry zástupce ochránkyně akceptoval a přislíbil se jimi řídit ve své budoucí praxi.
5
