V Brně dne 27. října 2011 Sp. zn.: 4261/2011/VOP/AV
Zpráva o šetření podnětu ve věci pana R. S. A - Obsah podnětu Na veřejného ochránce práv se obrátil pan R. S. (ročník 1922), bytem D. (dále také „stěžovatel“), s podnětem, v němž vyjádřil nesouhlas s postupem správních orgánů ve věci nepřiznání příspěvku na péči. Za účelem doplnění skutkového stavu věci jsem vyzval k poskytnutí součinnosti Městský úřad Č. L. (dále také „MěÚ Č. L.“). Ve výzvě jsem požádal o poskytnutí spisové dokumentace a o popsání sociální situace stěžovatele, zejména pak o sdělení, kdo mu poskytuje sociální služby, jakým způsobem je schopen hájit svá práva, zda mu byl ustanoven opatrovník apod. Z vyjádření a poskytnuté spisové dokumentace MěÚ Č. L. vyplynuly následující skutečnosti. Rozhodnutím MěÚ Č. L. ze dne 13. 4. 2010 nebyl panu S. přiznán příspěvek na péči na základě posudkového závěru lékaře lékařské posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení Č. L. (dále také „LPS OSSZ“) a vyplynulo z něj, že pan S. nezvládá nebo zvládá s pomocí či dohledem 8 úkonů péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Rozhodnutím Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 14. 7. 2010 jako odvolacího orgánu bylo prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ú. n. L. (dále také „PK MPSV“) zhodnotila rozporně se závěrem LPS OSSZ Č. L. jako nezvládnutý úkon obstarávání si potravin a běžných předmětů (nakupování) a jako zvládnutý úkon vaření, ohřívání jednoduchého jídla. Na základě další žádosti pana S. bylo dne 8. 7. 2011 opětovně rozhodnuto o nepřiznání příspěvku na péči, tentokrát posudkový lékař LPS OSSZ Č. L. zhodnotil, že žadatel nezvládá nebo zvládá s pomocí či dohledem pouze 4 úkony péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Z vyjádření tajemníka Městského úřadu Č. L. cituji: „Jedná se o klienta, který je sice v pokročilém věku, ale přesto zvládá péči o vlastní osobu i běžný chod domácnosti a potřebuje pomoc jen při určitých úkonech. Chová domácí zvířata, o která je schopen se postarat. Pan S. má tři syny, se kterými je v kontaktu, synové mu pomáhají s údržbou domu. Potřebnou péči mu poskytuje syn J. S., který bydlí v Č. L., dojíždí za otcem téměř denně, pomáhá, s čím je právě potřeba, zejména provádí větší nákupy, pomáhá s úklidem, s vyřízením osobních záležitostí, zajišťuje odvoz na větší vzdálenosti. O víkendu zajišťuje otci teplou stravu, připravuje dřevo na topení ke kotli, aby si otec mohl zatopit. Další služby jsou poskytovány formou pečovatelské služby, a to dovážka obědů, nakupování, pomoc při koupání a jednou týdně úklid.“
Pan S. následně doplnil svůj podnět o další podání, v němž vyjádřil nespokojenost s postupem Městské policie Č. L. ve věci jeho trestního oznámení, které podal na svého vnuka pro odcizení čedičových dlažebních kostek a poškození dvou stavebních koleček. V této věci mu bude poskytnuto vyrozumění v rámci průvodního dopisu k této zprávě o šetření. B - Skutková zjištění Po seznámení s obsahem podnětu jsem v souladu s ustanovením § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o veřejném ochránci práv“), zahájil ve věci šetření. S ohledem na obsah podnětu, vysoký věk stěžovatele a podezření, že nebyl zohledněn jeho psychický stav, bylo ve věci provedeno místní šetření v místě bydliště stěžovatele a na Městském úřadě Č. L.. V rámci šetření byl v souladu s ustanovením § 15 odst. 2 písm. a), b) a c) zákona o veřejném ochránci práv požádán vedoucí referátu LPS OSSZ Č. L. o poskytnutí kopií kompletních spisových dokumentací a o vyjádření k případu stěžovatele. Byly zjištěny následující skutečnosti. Pan S. si podal žádost o příspěvek na péči dne 1. 3. 2010. V záznamu ze sociálního šetření bylo zhodnoceno, že nezvládá nebo zvládá s pomocí či dohledem celkem 8 úkonů péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Potřebnou péči mu poskytuje Dům s pečovatelskou službou Č. L. (pečovatelská služba) a Centrum pro zdravotně postižené Č. L. (osobní asistence). Dle výsledku posouzení stupně závislosti osoby LPS OSSZ Č. L. pan S. potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc při následujících 8 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (shodně s výsledkem sociálního šetření): -
koupání nebo sprchování; péče o ústa, vlasy, nehty, holení; vaření, ohřívání jednoduchého jídla; běžný úklid v domácnosti; přepírání drobného prádla; péče o lůžko; udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady; další jednoduché úkony spojené s chodem a udržováním domácnosti.
Rozhodnutím Městského úřadu Č. L., odboru sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 13. 4. 2010 nebyl stěžovateli přiznán příspěvek na péči, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nepotřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti posuzovaných podle ustanovení § 9 zákona o sociálních službách. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání. Pro účely odvolacího řízení vyhotovila posudek PK MPSV, která se prakticky v závěru s posudkovým závěrem LPS OSSZ shodla. PK MPSV konstatovala, že zdravotní stav a jeho funkční důsledky nebyly pro účely posudkového závěru OSSZ zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, protože nebyly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu do data vydání napadeného rozhodnutí nebo jeho funkčních důsledků. Proto přijala vlastní opatření 2
ke zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků a zjistila, že stěžovatel nezvládá nebo zvládá s pomocí či dohledem celkem 8 úkonů péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Na základě tohoto posudku Krajský úřad, odbor sociálních věcí, rozhodnutím ze dne 14. 7. 2010 rozhodnutí Městského úřadu Č. L. potvrdil a odvolání zamítl. Pan S. podal novou žádost o příspěvek na péči dne 23. 5. 2011. Sociální šetření bylo provedeno dne 23. 5. 2011.1 Dle posudkového závěru LPS OSSZ Č. L. stěžovatel nezvládá celkem 4 úkony péče o vlastní osobu a soběstačnosti, a sice: -
koupání nebo sprchování; obstarávání osobních záležitostí; obstarávání si potravin a běžných předmětů (nakupování); vaření, ohřívání jednoduchého jídla.
Dle posudkového zhodnocení jde o: „dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který lehce omezuje fyzické schopnosti, nicméně nemá podstatný vliv na péči o vlastní osobu a soběstačnost. Klient v pokročilém věku s ohledem na svůj věk duševně i fyzicky dobře komponován, má letitou dnu a kloubní obtíže, zvládá péči o vlastní osobu a i běžný chod domácnosti, chová domácí zvířata, o která je schopen se postarat. Potřebuje pomoc jen při určitých úkonech. Naprostou většinu denních aktivit je schopný samostatně zvládat.“ Na základě tohoto závěru rozhodl Městský úřad Č. L. dne 8. 7. 2011 nepřiznat příspěvek na péči, stěžovatel se proti rozhodnutí neodvolal. V průběhu řízení o příspěvku na péči na základě žádosti z roku 2010 i z roku 2011 pan S. podepsal prohlášení, že se vzdává práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v souladu s ustanovením ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve věci žádosti o příspěvek na péči dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Takové prohlášení v obou případech podepsal v den, kdy bylo provedeno sociální šetření, tedy v době, kdy ještě nebyly shromážděny veškeré podklady pro vydání rozhodnutí, zejména pak nebyl zpracován posudek LPS OSSZ, který je pro vydání rozhodnutí stěžejním podkladem. V uvedeném prohlášení tak žadatel „bere na vědomí, že své případné výhrady k důkazním prostředkům může uplatnit pouze formou odvolání do rozhodnutí Městského úřadu Č. L., odboru sociálních věcí a zdravotnictví“. Místní šetření v místě bydliště stěžovatele a na Městském úřadu Č. L., odboru sociálních věcí a zdravotnictví, bylo provedeno dne 26. 9. 2011. Popis prostředí stěžovatelova bydliště odpovídal záznamům ze sociálního šetření (starší domácnost, chaotické rozmístění věcí). Přes pokročilý věk (89 let) stěžovatel se zaměstnankyněmi Kanceláře veřejného ochránce práv dobře komunikoval, pokládaným otázkám rozuměl. Příčinou jeho nepříznivého zdravotního stavu je především dna, kterou trpí i syn stěžovatele, jenž byl na místním šetření přítomen, a mohl tak blíže popsat omezení, která nemoc přináší. Pan S. chodí venku 1
Záznam o sociálním šetření provedeném dne 23. 5. 2011 již v souladu s metodickými pokyny MPSV neobsahuje zhodnocení jednotlivých úkonů péče o vlastní osobu a zajištění soběstačnosti, nýbrž popsání jednotlivých oblastí života posuzované osoby, tj. schopnost pečovat o vlastní osobu, výdělečná činnost / školní povinnosti, rodinné vztahy, sociální vztahový rámec (mimo rodiny), domácnost, prostředí.
3
s francouzskou holí (doma má chodítko); přesto, že jde pomalým nejistým krokem, sám si dojde nakoupit, autobusem dojede do banky do Č. L.. Písemnosti posílané na úřad či veřejnému ochránci práv vyhotovuje sám (syn ani nevěděl, že se na ochránce ve věci příspěvku na péči obrátil). Kvůli onemocnění musí chodit každý týden na pedikúru a dodržovat dietní stravování (ví, jaké potraviny nesmí), léky bere samostatně. V případě záchvatu si umí přivolat pomoc. Potřebnou péči a pomoc mu poskytují jeho synové (syn J. S., který byl na místním šetření přítomen) a druhý syn, jenž bydlí ve vedlejší bytové jednotce. Synové mu zajišťují úklid, větší nákupy, odvoz k lékaři, dřevo na topení, víkendové stravování, praní prádla. Jednou týdně dochází pečovatelka ze sociálních služeb města Č. L., aby stěžovateli pomohla s koupáním. Psychický stav stěžovatele je navzdory počátečnímu podezření dobrý, je dobře orientován. Ze šetření na Městském úřadě Č. L., odboru sociálních věcí a zdravotnictví, vyplynuly následující skutečnosti. Ve věci vzdání se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví uvedla, že sociální pracovnice jsou poučeny o tom, že je třeba umožnit účastníkovi řízení využít práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před vydáním rozhodnutí, případně jej poučit, že je možné se tohoto práva vzdát. Poučení o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí je třeba realizovat až po shromáždění potřebných podkladů pro vydání rozhodnutí, nikoliv předtím (tzn. již při místním šetření), čehož si jsou pracovnice sociálního odboru dle sdělení vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví vědomy. Postup, kdy je prohlášení o vzdání se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí dáno k podpisu žadateli již při místním šetření, je ze strany úřadu realizován pouze v řízeních o příspěvku na péči a o přiznání mimořádných výhod, která jsou svou povahou velmi specifická. Vyjádření k podkladům rozhodnutí tak v těchto řízeních dle sdělení vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví nemůže přinést nové skutečnosti, které by zvrátily rozhodnutí úřadu, neboť zásadním a stěžejním podkladem je zde posudkový závěr LPS OSSZ, právo na vyjádření k podkladům rozhodnutí se stává v tomto směru pouze formální záležitostí, prodlužující celé řízení o příspěvku na péči. Pokud účastník řízení nesouhlasí s výsledkem řízení o příspěvku na péči, může podat ve věci odvolání. Současně s odvoláním může předložit nové lékařské zprávy, namítnout změnu zdravotního stavu apod. Úřad pak může změnit rozhodnutí i prostřednictvím autoremedury, což také MěÚ Č. L. činí. C - Právní hodnocení Podmínky nároku na příspěvek na péči stanoví zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o sociálních službách“). Nárok na příspěvek na péči má osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné osoby při péči o vlastní osobu a při zajišťování soběstačnosti v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle ustanovení § 8 zákona o sociálních službách. Pro hodnocení úkonů péče o vlastní osobu a soběstačnosti pro účely stanovení stupně závislosti je relevantní funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat jednotlivé úkony. Pokud je osoba schopna zvládnout některý z úkonů jen částečně, považuje se takový úkon pro účely 4
hodnocení za úkon, který není schopna zvládnout. V rámci hodnocení je nutné přihlédnout k tomu, zda je osoba schopna dlouhodobě, samostatně, spolehlivě a opakovaně rozpoznat potřebu úkonu, úkon fyzicky provádět obvyklým způsobem a kontrolovat správnost provádění úkonu. Neschopnost zvládat úkony péče o vlastní osobu a soběstačnosti tedy může být zjištěna v oblasti psychické - rozpoznání potřeby úkonu, v oblasti fyzické - úkon provést, nebo v oblasti psychické či smyslové - ověřit správnost provedení úkonu. Přestože je stanovení stupně závislosti primárně postaveno na medicínském posouzení, tj. vyžaduje odborné lékařské znalosti, je činnost posudkových lékařů do značné míry i činností správní a podléhá procedurálním pravidlům upraveným obecně závaznými předpisy.2 V tomto směru je třeba zmínit požadavek zákonnosti a požadavek zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 3 Za tímto účelem vychází posudkoví lékaři ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.4 V záznamu o jednání je lékař povinen uvést všechny podklady, z nichž při posuzování vycházel, skutková zjištění, která z těchto podkladů učinil, a vyhodnotit jejich důležitost pro posouzení stupně závislosti žadatele. Měl by stručně shrnout obsah jednotlivých odborných nálezů a záznamů o sociálním šetření, případně výsledek vlastního šetření, a zaznamenat, jakými úvahami byl veden při jejich hodnocení. Pokud nesouhlasí s některým nálezem či záznamem ze sociálního šetření, měl by uvést důvody svého stanoviska. Posudkový lékař se v posudkovém zhodnocení musí vypořádat i s těmi skutečnostmi, které namítá žadatel, musí přihlížet ke všem zdravotním potížím uváděným žadatelem a uvést, zda je shledává posudkově významnými. Svůj závěr pak musí náležitě a přesvědčivě odůvodnit. Jinak řečeno, posudek musí splňovat požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Z hlediska výše uvedených kritérií je zde důvod pochybovat, zda posudek LPS OSSZ Č. L. vyhotovený pro účely řízení o příspěvku na péči na základě žádosti stěžovatele ze dne 23. 5. 2011 splňuje požadavky úplnosti a přesvědčivosti. Přestože nedošlo ke zlepšení zdravotního stavu, jsou zde rozporně zhodnoceny některé úkony péče o vlastní osobu a soběstačnosti vzhledem k posudkovým závěrům LPS OSSZ Č. L. a PK MPSV v roce 2010.5
2
Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 3 Viz ustanovení § 2 a § 3 správního řádu. 4 Viz ustanovení § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. 5 Pochybnost tak vzbuzuje například zvládnutí úkonů péče o ústa, vlasy, nehty, holení (stěžovatel se již nezvládne sám oholit, jeho nemoc vyžaduje, aby docházel na pedikúru); stání, schopnost vydržet stát (vzhledem k dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu přinášejícímu pohybové obtíže, není zřejmé, zda stěžovatel zvládne setrvat ve stoji, popřípadě s přidržováním nebo s oporou po dobu alespoň 10 minut, přestože zvládne pohybovat se pomoci francouzské hole či chodítka, může mu právě úkon setrvání ve stoji činit značné obtíže); běžný úklid v domácnosti (vzhledem k pohybovým obtížím a tomu, že se stěžovatel pohybuje pomocí francouzské hole nebo chodítka, je pochybnost, zda zvládne sám mechanickou nebo přístrojovou suchou a mokrou očistu povrchů, nábytku, podlahy v bytě); péče o lůžko; udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady; další jednoduché úkony spojené s chodem a udržováním domácnosti.
5
S přihlédnutím k tomu, že stěžovatel je skutečně na svůj věk velmi soběstačný, a v důsledku toho je schopen řadu úkonů prozatím samostatně vykonávat, se nadále zaměřím pouze na procesní stránku věci, a sice samotný průběh řízení o příspěvku na péči. Rozporování odůvodnění některých úkonů v řízení o příspěvku na péči by totiž zřejmě nepřineslo uznání stupně závislosti (s ohledem na nutný počet úkonů, u kterých je třeba pomoci či dohledu pro přiznání příspěvku na péči). Vzhledem k tomu tak nebude vyžadováno opatření k nápravě z důvodu nesprávného postupu LPS OSSZ Č. L.. Řízení o příspěvku na péči je upraveno v zákoně o sociálních službách v ustanovení § 23 a násl. V souladu s ustanovením § 118 zákona o sociálních službách se v řízení podle tohoto zákona postupuje podle správního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Subsidiární použití správního řádu tak ukládá povinnost správnímu orgánu umožnit účastníku řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před vydáním rozhodnutí v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu.6 Tímto ustanovením je do správního řádu promítnuto procesní právo zaručené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který mimo jiné stanoví, že každý má právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Správní orgán je tak povinen účastníky vyzvat, aby se k podkladům rozhodnutí vyjádřili, a stanoví jim k tomu přiměřenou lhůtu. Současně tak toto oprávnění může sloužit k navržení dalších důkazů či učinění jiných návrhů. Jedná se o velmi podstatné procesní právo, jemuž je věnována pozornost i v soudní judikatuře.7,8 Pokud by správní orgán porušil povinnost dát účastníkovi řízení možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, mohlo by to mít později za následek zrušení či změnu rozhodnutí v přezkumném řízení nebo obnovu řízení. Smyslem ustanovení o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí je v souladu s judikaturou správních soudů umožnit účastníku řízení, aby ve fázi před vydáním rozhodnutí mohl uplatnit vůči svědkům, znalcům, pravosti listin, úplnosti důkazní situace atd. své výhrady, resp. učinit procesní návrhy, tak aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci.9 Nejvyšší správní soud rovněž konstatoval, že smyslem je umožnit účastníku řízení, aby ve fázi před vydáním rozhodnutí mohl uplatnit své výhrady k podkladu rozhodnutí a ke způsobu jeho zjištění, resp. aby mohl učinit procesní návrhy, 6
Ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu zní: Nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. 7 Viz nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 58/2000 (SbUS, sv. 20, n. č. 150). „Zásadám spravedlivého procesu, jak vyplývají z Listiny (čl. 36 odst. 1), je nutno rozumět tak, že ve spojení s obecným procesním předpisem v řízení před správním orgánem musí být dána jeho účastníkovi možnost vyjádřit se nejen k provedeným důkazům a k věci samé, ale také navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost správního orgánu nejen o vznesených návrzích rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl.“ 8 JUDr. Mgr. Luboš Jemelka, Mgr. Klára Pondělíčková, Mgr. Ing. David Bohadlo: Správní řád, 2. vydání. Praha: 2009, s. 140. 9 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2010, čj. 8Afs 21/2009-243. Nejvyšší správní soud tak následuje judikaturu Vrchního soudu v Praze, která se vztahovala k obdobné právní úpravě práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve správním řádu z roku 1967.
6
tak aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. V situaci, kdy je zjišťování podkladů pro rozhodnutí zjevně potřebné, a tedy předvídatelné, nepostačí, jestliže správní orgán účastníku řízení dal možnost vyjádřit se k podkladu rozhodnutí toliko v oznámení o zahájení správního řízení, tj. teprve před samotným započetím zjišťování podkladů pro správní rozhodnutí.10 Součástí „podkladů rozhodnutí“, k nimž musí být účastníku správního řízení podle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004 dána možnost vyjádřit se, není koncept správního rozhodnutí, jež má být správním orgánem teprve vydáváno; správní orgán nemá povinnost seznamovat účastníka správního řízení se závěry, k nimž na základě hodnocení podkladů, s nimiž účastníka řízení seznamuje, ve svém rozhodnutí teprve dospěje.11 Ačkoliv tedy mohou být důvody pro postup Městského úřadu Č. L., odboru sociálních věcí a zdravotnictví, ve věci uplatnění práva vyjádření k podkladům rozhodnutí v řízení o příspěvku na péči do jisté míry pochopitelné, nelze takto v řízeních o příspěvcích na péči postupovat. Navzdory možnému urychlení celého řízení tak dochází ke krácení práv žadatele o příspěvek na péči. Žadatel může v rámci realizace práva vyjádření k podkladům rozhodnutí předložit nové lékařské zprávy či uvést skutečnosti, jež by mohly výsledné rozhodnutí ovlivnit. Pokud žadatel doloží nové podklady, přichází v úvahu například opětovné zaslání podkladů LPS OSSZ za účelem doplnění posudku. Přestože lze chápat argumentaci úřadu spočívající v tom, že zásadní a stěžejní podklad pro vydání rozhodnutí v řízení v prvním stupni představuje pro obecní úřad obce s rozšířenou působností posudek LPS OSSZ, proto se může jevit právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v řízení o příspěvku na péči jako čistě formální, nelze s tímto závěrem souhlasit. Obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen posudky stejně jako ostatní důkazy zhodnotit, nikoliv jejich závěry beze všeho přebírat. Správnost posudků je třeba zhodnotit nikoliv z hlediska odborného medicínského, nýbrž z hlediska naplnění požadavků úplnosti a přesvědčivosti. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že správní orgán, který o příspěvku na péči rozhoduje, je povinen se zabývat tím, zda OSSZ všechny podklady zmíněné v ustanovení § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách skutečně náležitě zhodnotila, mj. zda její závěry ze skutečností zjištěných v rámci sociálního šetření skutečně vycházejí. … Na posudek závislosti osoby na péči je třeba nahlížet jako na kterýkoli jiný důkazní prostředek, neboť se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoli hodnocení správních orgánů nepodléhají odborné lékařské závěry posudků, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to
10
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2003, čj. 5A 152/2002-41. Vzhledem k obdobné právní úpravě práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí je možné využít starší judikaturu i pro účely výkladu nového správního řádu. 11 Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2007, čj. 62Ca 1/2007-153.
7
povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudků z hlediska jejich úplnosti a přesvědčivosti.12 Vzhledem k tomu, že správní orgán je povinen hodnotit posudky jako kterýkoliv jiný důkazní prostředek v souvislosti s dalšími důkazy, které může přinést mimo jiné účastník řízení na základě práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, nelze považovat právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v řízení o příspěvku na péči za čistě formální právo, jehož uplatnění nemůže v rámci řízení o příspěvku na péči zaručit žádné nové skutečnosti. Postup, kdy je účastníkům řízení dáno k podepsání prohlášení o vzdání se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ještě před shromážděním těchto podkladů, je tak v rozporu se zákonem, jakož i principy dobré správy. V tomto směru neobstojí ani argument, že účastník řízení se může proti rozhodnutí bránit a nové skutečnosti uvést prostřednictvím opravného prostředku. V souladu s ustanovením § 82 odst. 4 správního řádu totiž v rámci odvolacího řízení platí princip koncentrace řízení. K novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve.13 „Dřívější uplatnění“ může představovat právě uvedení těchto skutečností a důkazů v řízení první instance prostřednictvím realizace práva vyjádření k podkladům rozhodnutí. D - Závěr Na základě zjištěných skutečností končím šetření ve věci pana R. S. v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, neboť jsem shledal pochybení v postupu Městského úřadu Č. L.. V důsledku toho bude požádána starostka města Č. L., aby se podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv k mým závěrům vyjádřila ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení této zprávy. Zpráva bude zaslána na vědomí stěžovateli.
JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
12 13
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2011, čj. 3Ads 105/2011-54. Ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu, věta první.
8
