V Brně dne 23. srpna 2007 Sp. zn.: 2672/2007/VOP/JŠM
Zpráva o šetření ve věci podnětu pana I.S.
A - Obsah podnětu Dne 30. 5. 2007 se na veřejného ochránce práv obrátil pan I.S., bytem Zlín (dále jen „stěţovatel“), se stíţností na postup Magistrátu města Zlína, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „MM Zlín“), v souvislosti s řízením o přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. ch) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném ke dni 31. 10. 2005 (dále jen „zákon o přestupcích“), a o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle ustanovení § 20 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, které bylo vedeno před tímto správním orgánem pod sp. zn. ODSH-1209/05 /JO-PŘ. V uvedeném přestupkovém řízení byl stěţovatel dne 31. 10. 2005 shledán vinným ze spáchání přestupků, a za to mu byla uloţena peněţitá pokuta ve výši 10.000,- Kč a dále rozhodnuto o zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Dále mu bylo uloţena povinnost uhradit náklady řízení o přestupku ve výši 1.000,- Kč. Stěţovatel ve svém podnětu uvádí, ţe se mělo přitom jednat o stejný skutek, pro nějţ měl být trestně stíhán a trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci (čj. 4T 223/2005-101, ze dne 13. 12. 2005) uznán vinným z trestného činu ohroţení pod vlivem návykové látky podle ustanovení § 201 písm. d) trestního zákona a kromě jiného uloţen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Z dokumentů přiloţených k podnětu vyplývá, ţe právním zástupcem stěţovatele byl dne 15. 1. 2007 podán podnět MM Zlín, aby rozhodnutí ve věci přestupku (tj. rozhodnutí ODSH-1209/05 /JO-PŘ, ze dne 31. 10. 2005) bylo zrušeno, a to s ohledem na trest uloţený soudem. Ţádosti však nebylo MM Zlín vyhověno. S tímto stavem není stěţovatel spokojen a je přesvědčen, ţe byl potrestán dvakrát za stejnou věc. Na základě výše uvedeného podnětu bylo ve věci v souladu s ustanovením § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, zahájeno šetření. Z pověření veřejného ochránce práv se vedoucí oddělení veřejného pořádku JUDr. Miloš Valášek obrátil s výzvou podle ustanovení § 15 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen zákon o veřejném ochránci práv“), na MM Zlín o vyjádření k případu, zejména proč nebylo postupováno podle ustanovení § 94 zákona o přestupcích, a zaslání spisové dokumentace shromáţděné v řízení o přestupku.
B - Skutková zjištění Dne 13. 8. 2007 byla do Kanceláře veřejného ochránce práv doručena odpověď vedoucího odboru dopravy a silničního hospodářství Magistrátu města Zlín Ing. Pavla Dohnala (značka ODSH-1209/05/JO-PŘ, ze dne 10. 8. 2007) a vyţádaný spisový materiál. V textu dále uvádím pouze skutečnosti, které jsem shledal jako relevantní pro posouzení (viz část C) stěţovatelových námitek. Ze spisové dokumentace jsem zjistil následující. Součástí zaslaného přestupkového spisu je i spisový materiál, který byl k výše uvedené věci shromáţděn Policií ČR, Okresním ředitelstvím Olomouc, dopravním inspektorátem (dále jen „DI OŘ P ČR Olomouc“) pod čj. OROL-2418/DN-TČ-MRM2005. Z oznámení přestupku, které DI OŘ P ČR Olomouc učinil podle ustanovení § 58 odst. 1 zákona o přestupcích vyplývá, ţe dne 11. 8. 2005 v 17:20 h řídil stěţovatel motorové os. vozidlo Seat Ibiza 1Z1 8417 v obci Olomouc po sil. I/35 ve směru jízdy od ul. Albertova směrem na ul. Tovární, kdy v důsledku nedodrţení bezpečné vzdálenosti zezadu narazil do zastavujícího vozidla Škody Octavia 1E7 8242, které ve stejném směru jízdy řídila řidička R. Orientační dechová zkouška provedená u stěţovatele byla pozitivní s výsledkem 1,73 promile alkoholu v dechu, kdy po poučení a výzvě stěţovatel měl odmítnout lékařské vyšetření. S ohledem na výše uvedené byl stěţovatel shledán podezřelým z naplnění skutkové podstaty trestného činu ohroţení pod vlivem návykové látky podle ustanovení § 201 písm. d) trestního zákona. DI OŘ P ČR Olomouc informuje správní orgán, ţe z toho důvodu byla věc postoupena na SKPaV OŘ P ČR Olomouc. K projednání v přestupkovém řízení bylo správnímu orgánu výslovně oznámeno podezření ze spáchání přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomániemi podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích, tj. odmítnutí stěţovatele podrobit se na výzvu policisty lékařskému vyšetření s odběrem krve. Pro úplnost dodávám, ţe skutek byl DI OŘ P ČR Olomouc oznámen správnímu orgánu místně a věcně příslušnému k projednání přestupku, tj. Magistrátu města Olomouc, odboru agendy řidičů a motorových vozidel, oddělení dopravně-správních agend (dále jen „MM Olomouc“). MM Olomouc obdrţel oznámení o přestupku dne 19. 9. 2005 a z důvodů uvedených v ustanovení § 55 odst. 3 zákona o přestupcích (usnadnění projednání věci) byla věc postoupena MM Zlín, který oznámení o přestupku spolu s dalšími podklady obdrţel dne 12. 10. 2005. Z výroku rozhodnutí, který ve věci vydal MM Zlín pod zn. ODSH-1209/05 /JOPŘ, ze dne 31. 10. 2005 vyplývá, ţe stěţovatel byl uznán vinným tím, ţe dne 11. 8. 2005 v Olomouci na ul. Velkomoravská jako řidič automobilu rz. 1Z1 8417 nedodrţel bezpečnou vzdálenost za vozidlem rz. 1E7 8242 a zezadu do něj narazil,
2
kdyţ před křiţovatkou zastavovalo na ţlutý světelný signál. Na vozidlech vznikla škoda asi 60 tis. Kč. Ke zranění osob nedošlo. Dechová zkouška na alkohol byla u něj pozitivní s naměřenou hodnotou 1,73 promile, se kterou souhlasil. Jednáním stěţovatele měla být naplněna skutková podstata přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, neboť tímto jednáním stěţovatel porušil ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“). Dále svým jednáním měl naplnit skutkovou podstatu přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. ch) zákona o přestupcích, neboť svým jednáním porušil ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Za to mu byla uloţena pokuta ve výši 10.000,- Kč, uloţen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí a uloţena povinnost nahradit státu náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1.000,- Kč. Jelikoţ stěţovatel se vzdal do protokolu práva na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí a současně se vzdal práva podat proti rozhodnutí odvolání, nabylo rozhodnutí právní moc dnem vyhlášení, tj. 31. 10. 2005. Stejné vymezení předmětu řízení jako ve výše uvedeném rozhodnutí MM Zlín je uvedeno i v oznámení o zahájení přestupkového řízení ze dne 12. 10. 2005 a dále v sepsaném protokolu o ústním jednání ze dne 31. 10. 2005. Z vyjádření, které mi k věci poskytl vedoucí odboru dopravy a silničního hospodářství Magistrátu města Zlín, Ing. Pavel Dohnal (dopis značky ODSH1209/05/JO-PŘ, ze dne 10. 8. 2007) vyplývá, ţe spisový materiál byl MM Zlín postoupen od MM Olomouc k přímému vyřízení, neboť dopravní přestupky byly spolehlivě zjištěny a prokázány. Poukazuje dále na den 31. 10. 2005, kdy mělo nabýt rozhodnutí o přestupcích právní moci. Pokud byl stěţovatel v trestním řízení odsouzen pro stejný skutek, bylo to aţ po projednání přestupku. Zřejmě v souvislosti s mým dotazem k aplikaci ustanovení § 94 zákona o přestupcích uvádí, ţe existence uloţených trestů (v přestupkovém řízení) bylo moţné zjistit z evidenční karty řidiče, kam byly dne 31. 10. 2005 zaznamenány. Soud měl vzít obsah záznamu v evidenční kartě řidiče v úvahu, měl zjistit, ţe stěţovatel byl jiţ za tento přestupek potrestán a řízení měl zastavit. Z podkladů, které ke svému podnětu předloţil stěţovatel, dále vyplývá, ţe proti němu bylo usnesením SKPaV OŘ P ČR Olomouc (ČTS: OROL-1769/OK405-2005) ze dne 11. 10. 2005 zahájeno trestní stíhání pro trestný čin ohroţení pod vlivem návykové látky podle ustanovení § 201 písm. d) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění do 31. 6. 2006 (dále jen „trestní zákon“). Okresní soud v Olomouci vydal dne 13. 12. 2005 trestní příkaz (čj. 4T 223/2005-101), kterým stěţovatele shledal vinným tím, ţe dne 11. 8. 2005 v době kolem 17:20 h řídil pod vlivem alkoholu, kdy dechovou zkouškou mu bylo naměřeno 1,73 g/kg, osobní motorové vozidlo tov. zn. SEAT IBIZA 1,4, reg. zn. 1Z1 8417, v Olomouci po ul. Velkomoravská, ve směru jízdy od ul. Albertovy k ul. Tovární, kdy na křiţovatce s ul. Schweitzerovou v důsledku nedodrţení bezpečné vzdálenosti narazil zezadu do před ním stojícího vozidla ŠKODA Octavia 1,9TDI, reg. zn. 1E7 8242, které právě zastavilo na znamení světelného signálu
3
a došlo k poškození obou vozidel, a tímto svým jednáním tak způsobil poškozenému majiteli vozidla SEAT IBIZA Ing. J.S. škodu ve výši 47.641 Kč,- Kč, čímţ se měl dopustit trestného činu ohroţení pod vlivem návykové látky podle ustanovení § 201 písm. d) trestního zákona.1 Za to byl Okresním soudem v Olomouci odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 1 roku a dále mu byl uloţen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 roku.
C - Právní hodnocení Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakoţ i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně základních práv a svobod. S ohledem na výše zjištěné skutečnosti jsem dospěl k závěru, ţe další vyuţití tzv. vyšetřovacích oprávnění, kterými v souladu s ustanovením § 15 zákona o veřejném ochránci práv disponuji, není třeba a věc hodnotím následujícím způsobem. Podle čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod: „Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem.“ V souladu s judikaturou Evropského soudu je nutné za trestní obvinění povaţovat i obvinění z přestupku (například případ Lauko proti Slovensku 1998, a další).2 Aplikací zásady „ne bis in idem“ se rovněţ zabýval Evropský soud pro lidská práva v několika svých rozsudcích. V této souvislosti je moţné odkázat na jeho rozsudek z roku 2001 ve věci Franz Fischer proti Rakousku.3 Podle ustanovení § 94 zákona o přestupcích: „Správní orgán své pravomocné rozhodnutí o přestupku zruší, zjistí-li, že osoba, která byla uznána vinnou z přestupku, byla za týž skutek soudem pravomocně odsouzena nebo obžaloby zproštěna. Uvedená osoba má nárok na vrácení částky, kterou zaplatila na úhradu pokuty a na náhradu nákladů řízení.“
1
Podle ustanovení § 201 písm. d) trestního zákona (ve znění účinném do 31. 6.2007): „Kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, ... d) způsobí-li takovým činem, byť i z nedbalosti, jinému ublížení na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závažný následek, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.“. 2 Viz rozsudek Nejvyššího správního soud ze dne 29. 12. 2004, čj. 6As 49/2003-46, www.nssoud.cz. 3 Viz rozsudek ESLP ve věci Franz Fischer proti Rakousku ze dne 29. 5. 2001, veřejně je dostupný na adrese http://cmiskp.echr.coe.int/tkp197/view.asp?item=1&portal=hbkm&action=prof&highlight=Franz%20%7C%20Fisch er&sessionid=1812038&skin=hudoc-en.
4
Podle ustanovení § 73 odst. 2 správního řádu: „Pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány; ustanovení § 76 odst. 3 věty poslední tím není dotčeno. Pro jiné osoby je pravomocné rozhodnutí závazné v případech stanovených zákonem v rozsahu v něm uvedeném. Pravomocné rozhodnutí o osobním stavu je závazné pro každého. Jestliže je pro práva a povinnosti účastníků určující právo k movité nebo nemovité věci, je pravomocné rozhodnutí závazné i pro právní nástupce účastníků.“ Po seznámení s podklady, které jsem získal v průběhu šetření, je, podle mého názoru, zcela jednoznačně zjištěno, ţe stěţovatel byl v přestupkovém řízení vedeném MM Zlín pod zn. ODSH-1209/05 /JO-PŘ, ze dne 31. 10. 2005, uznán vinným pro tentýţ skutek, pro který byl Okresním soudem v Olomouci pravomocně odsouzen trestním příkazem čj. 4T 223/2005-101, ze dne 13. 12. 2005. Přestoţe bylo MM Zlín postoupeno oznámení o podezření ze spáchání přestupku podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích4 a v oznámení je správní orgán výslovně upozorněn na moţnost trestního stíhání stěţovatele pro trestný čin podle ustanovení § 201 písm. d) trestního zákona, nebyl oznámený přestupek vůbec MM Zlín projednán. Odpovědnost za tento přestupek jiţ s ohledem na ustanovení § 20 odst. 1 zákona o přestupcích zanikla. S ohledem na výše uvedené je MM Zlín povinen podle ustanovení § 94 zákona o přestupcích rozhodnout o zrušení svého pravomocného rozhodnutí. Zákon pro tento postup ani nestanoví ţádnou procesní lhůtu, která by tento zásah do formální právní moci omezovala (např. na určité období od nabytí právní moci předmětného rozhodnutí). S existencí předmětného soudního rozhodnutí se MM Zlín prokazatelně seznámil nejpozději dne 16. 3. 2006, kdy stěţovateli právě s poukazem na soudní rozhodnutí oznamoval zahájení řízení o odnětí řidičského oprávnění (čj. MMZL 17142/2006 4-66/06, ze dne 16. 3. 2006). Stejně tak nebylo adekvátně reagováno na podnět právního zástupce stěţovatele ze 12. 1. 2007, ve kterém MM Zlín ţádal o zrušení předmětného rozhodnutí o přestupcích. Z odpovědi není vůbec patrné, jak se správní orgán vyrovnal s poţadavky ustanovení § 94 zákona o přestupcích. Je rovněţ s podivem, ţe ani podnět právního zástupce ani odpověď MM Zlín na něj nejsou zaloţeny v správním spisu. Proč dosud nebylo ze strany MM Zlín postupováno podle ustanovení § 94 zákona o přestupcích, není známo ani mně, přestoţe byl vedoucí odboru dopravy a silničního hospodářství Magistrátu města Zlín Ing. Pavel Dohnal na tuto skutečnost výslovně dotazován. Pokud ve své odpovědi poukazuje na skutečnost, ţe předmětné rozhodnutí o přestupcích nabylo právní moci ještě před odsouzením stěţovatele v trestním řízení, nemohu to přijmout za dostatečný argument či snad omluvu pro jeho dosavadní postup.
4
Přičemţ je moţné se domnívat, ţe jednání zakládající podezření ze spáchání přestupku podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích je dalším skutkem.
5
Kromě toho, ţe ustanovení § 94 zákona o přestupcích samo o sobě dává správnímu orgánu poměrně jasné instrukce, jak má v takové situaci postupovat,5 dovolím si k věci uvést ještě následující. Pokud MM Zlín svojí argumentací snad naznačuje, ţe trestní stíhání stěţovatele bylo nepřípustné, potom musím poukázat na ustanovení § 11 trestního řádu, ze kterého, podle mého názoru, nepřípustnost trestního stíhání nevyplývá. Pokud je moţnost zastavení trestního stíhání vyvozována v souvislosti s ustanovením § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu [ve spojení s ustanovením § 314c)], potom musím zdůraznit, ţe v tomto případě se jedná o fakultativní postup orgánu činného v trestním řízení. Podle mého názoru není moţné povaţovat pravomocné rozhodnutí o přestupku pro účely trestního řízení za překáţku věci rozhodnuté (shodný názor je vyjádřen i v odborné literatuře).6 Pro úplnost lze poukázat na shora jiţ citované ustanovení § 73 odst. 2 správního řádu, ze kterého nelze dovodit závaznost rozhodnutí správního orgánů pro soudní orgány (není-li stanoveno jinak - jako např. v ustanovení § 9 trestního řádu). Naopak materiální právní moc rozsudku soudu pro správní orgán překáţku rei iudicatae vytváří.
D - Závěr Na základě výše uvedených skutečností konstatuji, ţe jsem v postupu MM Zlín shledal pochybení, které jsem specifikoval v části C této zprávy. Svoje šetření končím v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv a na MM Zlín se obracím s ţádostí, aby se k mým závěrům do 30 dnů od doručení dopisu vyjádřil. Jeho vyjádření bude podkladem pro vydání mého závěrečného stanoviska ve věci. Zprávu o šetření obdrţí rovněţ stěţovatel.
JUDr. Otakar M o t e j l veřejný ochránce práv
5
V tomto ohledu si dovoluji odkázat i na odbornou literaturu, např. JUDr. Jan Černý, doc. JUDr. Eva Hrozinková, Ph.D., JUDr. Helena Kučerová, Ph.D.: Přestupkové řízení Příručka pro praxi přestupkových orgánů obcí, krajských úřadů a dalších správních orgánů, Linde Praha, a. s., 2004, str. 145. 6 Viz Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F., Trestní řád. Komentář . I. díl, 4. vydání. Praha: C.H. Beck 2002 str. 835.
6
