V Brně dne 1. dubna 2011 Sp. zn.: 4098/2010/VOP/PH
Zpráva o šetření ve věci podnětu pana N
A Obsah podnětu Na veřejného ochránce práv se dne 9. 8. 2010 obrátil pan N (dále také „stěžovatel“), se žádostí o prošetření postupu Ministerstva zdravotnictví při vyřizování jeho stížností na poskytnutou zdravotní péči. Pan N je přesvědčen, že jeho četné zdravotní problémy jsou zapříčiněny chlamydiovou infekcí. Uvedená diagnóza však nebyla potvrzena jeho ošetřujícími lékaři, v důsledku čehož se mu nemělo dostat adekvátní léčby. V dané záležitosti se pan N opakovaně obracel na vedení Fakultní nemocnice Brno (dále také „FN Brno“), v níž byl léčen, Krajský úřad Jihomoravského kraje, Zdravotní pojišťovnu Ministerstva vnitra ČR (dále také „ZP MV ČR“), u níž je registrován, Českou lékařskou komoru, státní zastupitelství a v neposlední řadě na Ministerstvo zdravotnictví (dále také „ministerstvo“ či „MZ“). Ministerstvo uzavřelo dlouholetou korespondenci se stěžovatelem vyřizujícím dopisem ze dne 9. 1. 2009, v němž mimo jiné konstatovalo, že dosavadní postup při poskytování zdravotní péče stěžovateli byl správný, chlamydiová infekce u něj nebyla prokázána. Jelikož stěžovatel není spokojen s tím, jak bylo s řadou jeho podání adresovaných ministerstvu naloženo, obrátil se s žádostí o pomoc na veřejného ochránce práv. Z obsahu podnětu je patrné, že stěžovatel usiluje o to, aby ministerstvo odborně zajišťovalo lékařskou péči na základě aktuálních poznatků. Chtěl by dosáhnout toho, aby se jím předkládanými poznatky někdo skutečně zabýval jakožto výzkumným úkolem. Vyřízení podnětu jsem se na základě pověření veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského ujala já, neboť ochránce využil svého oprávnění založeného ustanovením § 2 odst. 4 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném ochránci práv“), a přenesl na mě některé oblasti své působnosti, mezi něž patří i výkon státní správy ve zdravotnictví. S ohledem na výše uvedené jsem dne 17. 9. 2010 zahájila ve věci podnětu pana N šetření podle ustanovení § 14 zákona o veřejném ochránci práv s cílem zjistit, zda Ministerstvo zdravotnictví vyřídilo stížnosti jmenovaného v souladu s právními předpisy a principy dobré správy, tj. zejména řádně a včas. B
Skutková zjištění Z rozsáhlé spisové dokumentace následující skutečnosti.
poskytnuté ministerstvem vyplynuly
První stížnost na úroveň své léčby adresoval stěžovatel ministerstvu v červenci 2007. Podání bylo přípisem ze dne 17. 7. 2007 postoupeno k vyřízení Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, neboť směřovalo proti Nemocnici Znojmo, p. o. O tomto kroku byl stěžovatel vyrozuměn. Následně se stěžovatel obrátil na ministerstvo elektronickou cestou poté, co neuspěl u ZP MV ČR se svými žádostmi o informace o svém zdravotním stavu (v podobě lékařské zprávy). Ve svém podání ze dne 27. 3. 2008, respektive jeho příloze, vyjádřil nespokojenost s tím, že je ze strany lékařů odmítána jím tvrzená diagnóza (chlamydiová infekce), aniž by mu byla stanovena jiná, která by jeho zdravotní potíže vysvětlila. Vyřízení stěžovatelova elektronického podání se ujala ředitelka odboru dohledu nad zdravotním pojištěním (dále také „ODZP“) Ministerstva zdravotnictví, která v této souvislosti požádala generálního ředitele ZP MV ČR o stanovisko. Vyřizující dopis ředitelky ODZP ze dne 20. 5. 2008 pak byl koncipován jako seznámení pana N. s obsahem tohoto stanoviska. Z něj vyplynulo, že generální ředitel ZP MV ČR provedl ve věci šetření. Dle jeho poznatků ZP MV ČR řešila stížnosti pana N týkající se údajně neúčinné a laxní léčby domnělé chlamydiové infekce od července 2007. I přes využití veškeré dostupné diagnostiky u něho nebyla chlamydiová infekce zjištěna, přesto mu byla pro opakované udávané subjektivní potíže opětovně ordinována antibiotická terapie. Revizní lékař brněnské pobočky ZP MV ČR panu N nabídl zajištění superkonziliárního vyšetření na klinickém pracovišti FN Brno, které však jmenovaný z důvodu nedůvěry k tomuto pracovišti odmítl. K požadavku poskytnutí informací v podobě lékařské zprávy a odpovědi na otázku, co je příčinou zdravotních potíží stěžovatele, generální ředitel ZP MV ČR zopakoval, co již bylo stěžovateli na jeho písemné žádosti odpovězeno, tj. že pojišťovna není zdravotnickým zařízením, a není proto schopna tuto otázku posoudit. Na vysvětlení generálního ředitele ZP MV ČR ředitelka ODZP ve svém vyřizujícím dopisu navazuje odkazem na ustanovení § 42 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, tj. objasněním kompetencí a úlohy revizních lékařů zdravotních pojišťoven. Obzvláště zdůrazňuje, že předmětem činnosti revizních lékařů není vypracování lékařských zpráv pro pojištěnce, případně posuzování skutečností, které způsobují jejich zdravotní potíže. K tomu jsou určena zdravotnická zařízení, která vykonávají klinickou praxi. Nadto byl stěžovatel ředitelkou OZDP poučen o možnosti řešení věci soudní cestou. Na vyřizující dopis ředitelky ODZP ze dne 20. 5. 2008 stěžovatel reagoval přípisem ze dne 1. 6. 2008, nadepsaným „Věc: důrazný protest a žádost o informace“. Vyjadřuje v něm své rozhořčení nad tím, že lékaři, pojišťovna ani ministerstvo se nesnaží hledat příčinu jeho zdravotních obtíží a že se omezují pouze na vyvracení jím uváděného podezření na chlamydiovou etyologii. Dále popírá pravdivost tvrzení, že měl odmítnout nabídku superkonziliárního vyšetření ve FN Brno, a žádá písemné sdělení, který z pracovníků pobočky ZP MV ČR Brno 2
ministerstvu tuto informaci poskytl. Ke své dříve vznesené žádosti o vydání lékařské zprávy dodává, že mu nešlo o zpracování lékařské zprávy jako takové, ale o informace o jeho zdravotním stavu. Dále pan N prezentuje svůj názor, že ministerstvo (potažmo hlavní hygienik ČR) by mělo problematice chlamydiové infekce věnovat náležitou pozornost, neboť jím popisované obtíže nejsou ojedinělé. Oprávněnost takovéhoto tvrzení má přitom dokládat existence občanského sdružení Chlamydie, o. s., a jím provozované webové stránky www.chlamydie.info. Po posouzení obsahu přípisu pana N ze dne 1. 6. 2008 si ředitelka OZDP vyžádala stanoviska od věcně příslušných odborů Ministerstva zdravotnictví a také od vedoucího odboru zdravotnictví Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Dopisem ze dne 3. 7. 2008 byl stěžovatel ze strany OZDP vyrozuměn o přijetí jeho podání a byl mu nastíněn postup jeho vyřízení. Dříve, než byl stěžovateli doručen výše uvedený přípis, adresoval ministerstvu dne 7. 7. 2011 další podání („Věc: Žádost o informace – urgence“), v němž opětovně žádá o sdělení jména revizního lékaře ZP MV ČR, který ministerstvo informoval o odmítnutí léčby stěžovatelem, a bližší specifikaci údajně odmítnuté léčby a pracoviště, kde ji měl podstoupit. Na tento jeho dopis reagovala dne 14. 7. 2008 ředitelka odboru kontroly (dále také „KON“). Ta jako důvody, pro které ministerstvo nemůže informace poskytnout, označila jednak postoupení jeho původního podání ze dne 17. 7. 2007 Krajskému úřadu Jihomoravského kraje a dále skutečnost, že své dopisy, adresované ZP MV ČR, zasílal ministerstvu pouze na vědomí a že ministerstvo požadovanými informaci nedisponuje. Proto ředitelka KON pan N doporučila, aby se obrátil se svou žádostí přímo na ředitele ZP MV ČR. Na výše uvedené potvrzení přijetí podání ze dne 3. 7. 2008 pak pan N reagoval dne 14. 7. 2008 dopisem, označeným „Věc: II. urgence a žádost o prošetření postupu revizních lékařů ZPMV“, v němž ministerstvu vyčítá, že dopis datovalo dnem 3. 7. 2008, avšak k poštovní přepravě jej předalo teprve 11. 7. 2008. V tomto jednání („antidatování“) stěžovatel spatřuje snahu o zachování 30denní lhůty pro vyřízení podání. Dále uvádí, že trvá na sdělení jména revizního lékaře, který ho měl obvinit z odmítnutí léčby, a žádá sdělení, jakou léčbu a kde měl podle informací ZP MV ČR odmítnout. Rovněž žádá prošetření postupu revizních lékařů ZP MV ČR při šetření jeho podání. S ohledem na obsah podání pana N ze dne 14. 7. 2008 si ředitelka OZDP vyžádala dne 17. 7. 2008 stanovisko také od vedení ZP MV ČR. V následujícím období byla podání pana N patrně několikrát postupována mezi jednotlivými odbory MZ. Ze dvou přípisů ze dne 21. 7. 2008, podepsaných ředitelkou KON, lze usuzovat, že řešením věci měl být pověřen odbor úhrad zdravotní péče MZ, následně (tj. dne 24. 7. 2008) však byl spis postoupen ODZP. Dne 22. 7. 2008 došlo na podatelnu MZ další stěžovatelovo podání, označené jako „Věc: žádost o informace – urgence II.“, v němž stěžovatel mj. sděluje, že trvá na sdělení jména lékaře či lékařů, kteří poskytli údaje o odmítnutí vyšetření či léčby. Dne 6. 8. 2008 bylo na podatelnu MZ doručeno další podání pana N, a to ze dne 3. 8. 2008. Stěžovatel v něm apeluje na ministerstvo, aby učinilo přítrž „amatérství lékařů včetně hlavního hygienika“, a poukazuje na šíření infekce ve své rodině (dcera měla být testována na chlamydophillu pneumonie také pozitivně). 3
Požaduje, aby MZ ve lhůtě 14 dnů 1) obstaralo jemu a jeho rodině lékařskou pomoc, 2) zajistilo způsob přezkumu správnosti současných diagnostických a terapeutických metod a upravilo léčebné protokoly. Ve stejné lhůtě mu má ZP MV ČR uhradit všechny jeho náklady spojené s hledáním východisek. V neposlední řadě stěžovatel vyzývá k uzavření dohody o mimosoudním vyrovnání. Dle písemnosti ředitelky KON ze dne 20. 8. 2008 byl následně stížnostní spis postoupen odboru zdravotních služeb MZ (dále také „OZS“). O tomto kroku byl stěžovatel vyrozuměn dopisem ředitelky KON z téhož dne. Dopisem ze dne 26. 8. 2008 se pak ředitelka OZS obrací se žádostí o stanovisko k podání pana N na ředitele odboru úhrad zdravotní péče MZ a ředitelku ODZP. Ředitelka KON zjišťovala stav vyřizování podání pana N na OZS přípisem ze dne 20. 11. 2008. Stěžovatel vyřízení svých podání urgoval dopisem ze dne 30. 11. 2008. Odpověď na stížnost pana N ze dne 1. 6. 2008 a její následná doplnění byla datována dnem 9. 1. 2009. Ředitelka ODZP stěžovatele seznámila se stanovisky věcně příslušných odborů MZ, odboru zdravotnictví Krajského úřadu Jihomoravského kraje a generálního ředitele ZP MV ČR. Obsahem její odpovědi stěžovateli je rekapitulace kroků Krajského úřadu Jihomoravského kraje a ZP MV ČR. Postup ZP MV ČR v záležitosti pana N hodnotí ministerstvo jako maximálně vstřícný s tím, že dosud nebyla ošetřujícími lékaři potvrzena předmětná diagnóza. Do odpovědi je dále zahrnuta část reakce hlavního hygienika na stěžovatelova nařčení z nečinnosti. Ředitelka ODZP uvádí, že hlavní kompetencí hlavního hygienika ČR je ochrana veřejného zdraví z hlediska prevence infekcí, nikoliv jeho léčba. Pro úplnost bylo stěžovateli poskytnuto poučení o možnosti podání žaloby či trestního oznámení. Současně byl stěžovatel upozorněn, že na jeho další podání, která nebudou obsahovat nové skutečnosti nebo z nichž nebude patrné, čeho se stěžovatel domáhá, nebude ministerstvo reagovat. Nesouhlas pana N s takovýmto vyřízením jeho podání ze dne 18. 1. 2009 obdrželo MZ dne 21. 1. 2009. Stěžovatel předně namítá, že pod vyřizujícím dopisem je podepsána ředitelka ODZP, ačkoliv byl vyrozuměn, že odpověď obdrží od příslušných odborů. Následně stěžovatel připomíná existenci webových stránek www.chlamydie.info, kde, stejně jako on, popisují své potíže další lidé, a v této souvislosti žádá o informace, kdo, v jakém rozsahu a s jakým výsledkem tyto stránky analyzoval a jak bylo s tímto výsledkem naloženo. Dále stěžovatel požaduje sdělení, zda někdo jednal s představiteli občanského sdružení Chladymie, o. s., o němž se v korespondenci ministerstvu rovněž zmiňoval. Podrobně pak stěžovatel vysvětluje problematičnost diagnostiky a neúčinnost dosavadních léčebných metod. V neposlední řadě se stěžovatel domáhá sdělení, kdo ze ZP MV ČR a jakou léčbu měl stěžovateli navrhnout (kterou on měl odmítnout), a také sdělení, zda měl revizní lékař zkoumat, jestli na počátku každého vyšetření lékař zjišťoval, jaké léky, zejm. antibiotika, stěžovatel užíval, a podle toho rozhodovat o vhodnosti testů. Následujícího dne, tj. 28. 1. 2009, pak bylo na podatelnu MZ doručeno další podání stěžovatele, tentokrát označené jako „Věc: Žádost o intervenci u zdravotní 4
pojišťovny“. Stěžovatel žádá, aby mu MZ vymohlo u ZP MV ČR zajištění a úhradu vyšetření u MUDr. Klubala jakožto jediného odborníka v dané problematice. Pan N adresoval ministerstvu další dopis („Věc: Urgence“) dne 29. 3. 2009. Znovu připomíná, že ministerstvo žádal o poskytnutí řady informací, avšak dosud nedostal odpověď. Současně ministerstvo upozorňuje, že jakožto správní orgán může s jeho žádostmi o informace naložit trojím způsobem: a) informace poskytnout, b) vyzvat žadatel k odstranění vad podání a řízení přerušit, c) usnesením žádost zamítnout. Na tuto písemnost reagovala ředitelka KON dne 7. 4. 2009 postoupením podání řediteli odboru ochrany veřejného zdraví MZ, o čemž pana N vyrozuměla. Dále se pan N obrátil na MZ přípisem ze dne 28. 4. 2009, nazvaným „Věc: Žádost o informace“. Domáhá se jím sdělení, jaká opatření MZ podniká k tomu, aby byl léčen na základě jím předložených důkazů o nesprávném postupu lékařů, případně kdy je hodlá učinit. I tuto písemnost KON postoupil odboru ochrany veřejného zdraví, a sice dne 5. 5. 2009. Ředitel odboru ochrany veřejného zdraví však ředitelku KON dopisem ze dne 19. 5. 2009 informoval, že jeho odbor stížnost pana N nevyřizuje, neboť její vyřízení je v kompetenci ODZP. Z toho důvodu ředitelka KON postoupila předmětné písemnosti dne 27. 5. 2009 ODZP. Vyřízení stížnosti pana N pak urgovala u ředitelky ODZP dne 20. 8. 2009. Ředitelka ODZP na urgenci reagovala přípisem ze dne 18. 9. 2009, jímž ředitelku KON vyrozuměla, že její odbor na základě stanoviska právního odboru na stížnost pana N nereagoval, neboť neobsahovala nové skutečnosti. Z toho důvodu bylo vyřizování stížnosti pana N na KON administrativně ukončeno.
C Právní hodnocení Dle ustanovení § 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv působí veřejný ochránce práv k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud by postupovaly v rozporu s právem, principy demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. Předmětem mého šetření, které jsem zahájila na základě podnětu pana N, je postup Ministerstva zdravotnictví při vyřizování stížností na úroveň zdravotní péče poskytnuté zdravotnickým zařízením. Právní rámec prošetřování stížností týkajících se poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních je tvořen zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a vyhláškou č. 221/1995 Sb., o znaleckých komisích. Na základě ustanovení § 11 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění může občan, má-li za to, že mu nebyla poskytnuta náležitá zdravotní péče, podat návrh na přezkoumání vedoucímu zdravotnického zařízení nebo jeho zřizovateli (tuto roli v daném případě sehrává právě Ministerstvo zdravotnictví), obrátit se na Českou lékařskou komoru, Českou stomatologickou komoru nebo Českou lékárnickou komoru, týkají-li se nedostatky odborného nebo etického postupu lékaře nebo lékárníka, anebo na jinou profesní organizaci, pokud byla zřízena, může se také obrátit na zdravotní pojišťovnu, jejímž je pojištěncem, zejména odmítne-li 5
zdravotnický pracovník provést zdravotní výkon spadající do hrazené péče, nebo na příslušný orgán státní správy, který provedl registraci zdravotnického zařízení. Ministerstvo sice při vyřizování stížností na poskytnutou zdravotní péči nerozhoduje přímo o právech a povinnostech fyzických a právnických osob prostřednictvím správního rozhodnutí, přesto působí vrchnostensky. Na jeho činnost při vyřizování stížností proto dopadá také zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, který se ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 vztahuje nejen na klasické správní řízení, ale také na další úkony správních orgánů při výkonu jejich působnosti v oblasti veřejné správy, kdy tyto orgány vystupují vůči adresátům veřejné správy v nadřízeném postavení. Na úkony ministerstva při vyřizování stížností na zdravotní péči se aplikují ustanovení části čtvrté správního řádu. Kromě výše zmíněných obecně závazných právních předpisů upravuje postup ministerstva při vyřizování stížností na poskytnutou zdravotní péči také vnitřní předpis – příkaz ministra č. 20/2006 „Vyřizování petic a stížností v rámci Ministerstva zdravotnictví“. Při vyřizování stížností je třeba postupovat také v souladu s principy dobré správy, tzn. vyhodnotit obsah podání a snažit se o poskytnutí dostatečných, kvalitních, přesvědčivých a srozumitelných informací. V rámci šetření jsem se zabývala tím, zda postup ministerstva při vyřizování podání pana N, týkajících se jemu poskytované zdravotní péče, byl v souladu s výše uvedenými právními předpisy a principy dobré správy. Vzhledem k rozsahu působnosti veřejného ochránce práv mi však nepříslušelo šetřit postup dotčených zdravotnických zařízení, tj. lékařů, v jejichž péči stěžovatel doposud byl, a vyvozovat vůči nim jakékoliv závěry. První podání, které pana N adresoval přímo ministerstvu,1 je e-mail (s přílohou) ze dne 27. 3. 2008. Ministerstvo ho posoudilo jako stížnost na postup ZP MV ČR, a z toho důvodu požádalo o stanovisko k případu pana N jejího generálního ředitele. Následná odpověď ředitelky ODZP ze dne 20. 5. 2008 pak ministerstvo předně staví do role jakéhosi zprostředkovatele závěrů ZP MV ČR. Zároveň je z předmětného vyjádření ředitelky ODZP zjevné, že se snaží stěžovateli co nejpřesvědčivěji (s využitím odkazů na příslušné právní předpisy) objasnit, z jakého důvodu mu ZP MV ČR nemůže poskytnout lékařskou zprávu o jeho zdravotním stavu. V tomto směru si dovoluji upozornit, že ministerstvo není povoláno k přezkoumávání postupu veřejných zdravotních pojišťoven při vyřizování podání pojištěnců. Ustanovení § 11 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění předvídá při nespokojenosti pacienta s léčbou několik nezávislých stížnostních linií. Není-li občan spokojen s vyřízením svého podání ze strany zdravotní pojišťovny, platná právní úprava mu nezakládá oprávnění obracet se na ministerstvo se žádostí o přezkoumání jejích závěrů. Ve vyřizujícím dopisu ředitelky ODZP ze dne 20. 5. 2008 bohužel nenacházím jakýkoliv nástin vztahu mezi ministerstvem a veřejnou zdravotní pojišťovnou. Tím, že ředitelka ODZP svou odpověď koncipovala (přibližně z poloviny jejího rozsahu) jako 1
Pominu-li jeho podání z července 2007, kterým si stěžoval na léčbu poskytnutou mu v Nemocnici Znojmo, p. o. Ministerstvo v tomto případě postupovalo správně, když stížnost postoupilo k vyřízení Krajskému úřadu Jihomoravského kraje.
6
přetlumočení obsahu sdělení generálního ředitele ZP MV ČR, a tak bez jakéhokoliv ověření jeho tvrzení konstatovala, že stěžovatel odmítl vyšetření na klinickém pracovišti Fakultní nemocnice Brno, nadto otevřela prostor pro žádost stěžovatele o sdělení jména revizního lékaře ZP MV ČR, který takto ministerstvo informoval, jakož i o uvedení, o jaké vyšetření a na jakém konkrétním pracovišti se mělo jednat. O poskytnutí těchto informací pan N žádal ve svých podáních ze dnů 1. 6. 2008, 7. 7. 2008, 14. 7. 2008, 30. 11. 2008 a 18. 1. 2009. Pro futuro lze tedy doporučit, aby ministerstvo mělo podložena veškerá tvrzení, která prezentuje ve svých odpovědích občanům v těch případech, kdy tomu tak z objektivních důvodů není, by mělo volit opatrnější formulace (např. „dle vyjádření ředitele ZP MV ČR …“). Na opakované žádosti pana N o poskytnutí výše specifikovaných informací reagovala přípisem ze dne 14. 7. 2008 ředitelka KON. První z jejích argumentů, proč mu ministerstvo nemůže vyhovět, tj. že k vyřízení původního podání jmenovaného ze dne 17. 7. 2007 byl příslušný Krajský úřad Jihomoravského kraje a že další dopisy zasílal ministerstvu pouze na vědomí, lze označit za irelevantní. O poskytnutí předmětných informací stěžovatel žádal v reakci na dopis ředitelky ODZP ze dne 20. 5. 2008. Další z uvedených důvodů, tj. že ministerstvo požadovanými informacemi nedisponuje, již nelze bez dalšího odmítnout. Nesprávný je však samotný způsob, jakým bylo s žádostmi pana N naloženo. Ministerstvo mělo příslušnou část dopisu pana N ze dne 1. 6. 2008 vyhodnotit jako žádost o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, tj. vyzvat jej k doplnění chybějících náležitostí a dle dalších okolností o ní rozhodnout. Ze spisové dokumentace je zřejmé, že tak neučinilo, a to ani poté, co na nesprávnost postupu upozornil ředitel právního odboru MZ ve svém vyjádření pro ODZP ze dne 15. 7. 2008. Pro úplnost dodávám, že další podání pana N, označená nejčastěji jako žádost o informace − urgence, měla být posouzena jako stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace dle ustanovení § 16a cit. zákona a jako taková předložena nadřízenému orgánu, tj. v případě ministerstva ministrovi. Odhlédnu-li ve svých dalších úvahách od několika podání pana N, která lze považovat za žádosti o informace, bylo ministerstvo povinno věcně se vypořádat s jeho námitkami vznesenými v podáních ze dnů 1. 6. 2008 a 3. 8. 2008. Podklady k vyřízení podání ze dne 1. 6. 2008 měl ODZP z velké části shromážděny již v průběhu července 2008. Vyřizující písemnost je však datována teprve dnem 9. 1. 2009. Na základě spisového materiálu poskytnutého ministerstvem lze usuzovat na časté postupování příslušného stížnostního spisu mezi jednotlivými odbory ministerstva. V důsledku takovéhoto postupu, jehož účelem bylo přenesení úlohy vypracovat odpověď na podání pana N na jiný odbor, vznikla při vyřizování jeho stížností ze dne 1. 6. 2008 a ze dne 3. 8. 2008 půlroční prodleva. Ministerstvu však nevytýkám pouze průtahy při vyřizování stížností pana N, ale rovněž obsahovou neadekvátnost odpovědi ze dne 9. 1. 2009 ve vztahu k podáním jmenovaného ze dnů 1. 6. 2008 a 3. 8. 2008. Více než polovina vyřizujícího dopisu je opět tvořena rekapitulací skutečností, které byly v té době panu N nepochybně známy. Zbývající část dopisu pak představuje výklad stávající diagnostiky chlamydiové infekce a metod léčby a stručné vymezení poslání hlavního hygienika ČR. Závěrem dopisu ředitelka ODZP panu N opětovně doporučuje, aby uvážil podání žaloby či trestního oznámení, a konstatuje, že na jeho další podání, která nebudou obsahovat nové skutečnosti, již ministerstvo nebude muset reagovat. 7
Z obsahu takřka všech podání pana N, adresovaných jak ministerstvu, tak jiným zainteresovaným subjektům, lze však dovodit, že jmenovaný (a přinejmenším také členové občanského sdružení Chlamydie) namítá zejména nespolehlivost současných diagnostických a léčebných metod, pokud jde o chlamydiovou infekci. Z tohoto důvodu bych očekávala, že ministerstvo stěžovatele jasně a srozumitelně seznámí se svou rolí na poli iniciování a financování medicínského výzkumu. Pokud jde o další stěžejní prvek podání pana N, tj. žádosti o informace, odkazuji na výše uvedené vyjádření. Závěrem této části mé zprávy považuji za nutné reagovat na sdělení ředitelky ODZP (v přípisu ze dne 9. 1. 2009) o způsobu naložení s dalšími podáními pana N, nebudou-li obsahovat nové skutečnosti. Ačkoliv lze v obecné rovině souhlasit s tím, že správní orgán není povinen vyřizovat opakovaná podání identického obsahu, je nezbytným předpokladem takovéhoto postupu předchozí řádné vyřízení „prvotního“ podnětu. Jak jsem již uvedla výše, dle mého názoru se tak v případě stížností pana N nestalo. V tomto ohledu si dovoluji podotknout, že minimálně přípis jmenovaného ze dne 25. 1. 2009 by si reakci ze strany ministerstva zasluhoval.
D Závěr Po provedeném šetření konstatuji, že jsem v postupu Ministerstva zdravotnictví při vyřizování podání pana N zjistila pochybení, která jsem podrobněji rozvedla v části C této zprávy. Předně ministerstvu vytýkám, že jmenovanému neposkytlo odpověď, která by korespondovala s obsahem jeho stížností, a že nesprávně naložilo s těmi z jeho podání, která věcně představují žádost o informaci dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, vyzývám ředitelku odboru kontroly Ministerstva zdravotnictví, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřila k mým zjištěním a sdělila, jaká opatření k nápravě ministerstvo provede. Zprávu zasílám rovněž stěžovateli.
RNDr. Jitka S e i t l o v á zástupkyně veřejného ochránce práv
8
