VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu. Jihlava s leskem stříbra

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Jihlava s leskem stříbra bakalářská práce

Autor: Petr Král Vedoucí práce: Mgr. Eva Horňáková Jihlava 2013

Copyright © 2013 Petr Král

Anotace KRÁL Petr: Jihlava s leskem stříbra. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Mgr. Eva Horňáková. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2013. 69 s. Jihlava s leskem stříbra se zabývá těžbou stříbra a Hornickou naučnou stezkou. Je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části se zaměřuje na historii a významná místa spojená s těžbou. Praktická část se věnuje Hornické naučné stezce za pomoci dotazníkového průzkumu. Na základně jeho výsledků je následně navrženo několik řešení, které by dopomohly k dalšímu rozvoji cestovního ruchu.

Klíčová slova Těžba stříbra. Hornictví. Štoly. Jámy. Obvaly. Hornická naučná stezka. Jihlava.

Annotation KRÁL Petr: Jihlava with shine of silver. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of tourism. Leader of thesis Mgr. Eva Horňáková. Degree of qualification: bachelor. Jihlava 2013. 69 p.

Jihlava with the gloss of silver is engaged in silver mining and mining educational path. It is divided into theoretical and practical parts. The theoretical part focuses on the history and significant sites associated with mining. The practical part deals with mining educational path with the help of a questionnaire survey. At the base of the results is then proposed several solutions that helped to further develop tourism.

Key words Extraction silver. Mining. Shafts. Holes. Drift's wall around. Mining educational path.

V první řadě bych chtěl poděkovat vedoucí své práce paní Mgr. Evě Horňákové za pomoc a cenné rady při tvorbě bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval Lukáši Havlíčkovi, který jako správce webových stránek Zborné umístil můj dotazník na web. Velký dík patří i hledači pokladů Tomáši Drábovi, že si na mě udělal čas a ochotně zodpověděl všechny mé otázky, stejně jako pan Ing. Milan Kolář, jehož názorů si velmi cením. Děkuji také všem, kteří vyplnili můj dotazník. V poslední řadě bych poděkoval své rodině a přátelům za velkou podporu.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis

Předmluva „Když čítalo se 799 let, co Kristus přišel spasit svět, tu město bylo postaveno a věřte, Jihlava mu dáno jméno.“ (Hoffmann, 1999) Když jsem přemýšlel, jaké téma bakalářské práce zvolím, ihned mě napadlo právě dolování stříbra. Jako malý kluk jsem si chodil s kamarády hrát do štoly sv. Jana Nepomuckého a tehdy vznikl můj zájem o jihlavské hornictví. Pamatuji si, že jsme tenkrát založili nějaký spolek, chodili jsme v okolí vrchu Rudný na průzkumy a doufali v nalezení pokladu v podobě stříbra.

Úvod............................................................................................................................................ 9 Teoretická část .......................................................................................................................... 10 1

Historie Jihlavy.................................................................................................................. 10

2

Starohorská dislokační zóna .............................................................................................. 12

2.1 Úsek starohorský ........................................................................................................ 12 2.2 Úsek špitálský ............................................................................................................ 12 2.3 Úsek hornokosovský .................................................................................................. 12 2.4 Úsek koželužský......................................................................................................... 12 2.5 Úsek pístovský ........................................................................................................... 13 2.6 Úsek rančířovsko – čížovský ..................................................................................... 13 2.7 Úsek vílánecký ........................................................................................................... 13 3 Historie těžby stříbra ......................................................................................................... 15 3.1 První období jihlavského hornictví ............................................................................ 15 3.2 Druhé období jihlavského hornictví ........................................................................... 16 3.3 Třetí období jihlavského hornictví ............................................................................. 18 3.4 Novodobé pokusy o obnovu jihlavského hornictví .................................................... 19 4 Památky a vzpomínky na slavnou dobu ............................................................................ 20 4.1 Pozůstatky dolování a jejich současný stav ............................................................... 20 4.2 Jihlavské katakomby .................................................................................................. 24 4.3 Kostel sv. Jana Křtitele .............................................................................................. 25 4.4 Rozhledna Rudný ....................................................................................................... 25 5 Jihlavský havířský průvod ................................................................................................. 26 5.1 Začátky průvodu......................................................................................................... 26 5.2 Období po roce 1948 .................................................................................................. 28 5.3 Návrat k tradicím........................................................................................................ 29 Praktická část ............................................................................................................................ 30 6

Archeologické nálezy ........................................................................................................ 30

7

6.1 Osobní rozhovor s Tomášem Drábem........................................................................ 30 Dotazníkové šetření ........................................................................................................... 34

7.1 Cíl průzkumu.............................................................................................................. 35 7.2 Grafické zpracování průzkumu a jeho hodnocení ...................................................... 35 8 Hornická naučná stezka ..................................................................................................... 52 8.1 Jednotlivá stanoviště .................................................................................................. 53 8.2 Pozitiva a nedostatky – vyjádření autora. .................................................................. 56 8.3 Návrhy na zlepšení ..................................................................................................... 56 8.4 Propagační video ........................................................................................................ 58 8.5 Obnova rozhledny Rudný .......................................................................................... 58 8.6 Rozhovor s Ing. Milanem Kolářem ............................................................................ 59 9 Závěr .................................................................................................................................. 60 Seznam použitých zdrojů .......................................................................................................... 62 Přílohy....................................................................................................................................... 67

Úvod Díky těžbě stříbra vzniklo krásné město jménem Jihlava a jeho historii by měli znát všichni obyvatelé. Nemusí to být přímo historikové, znající vše do detailů, ovšem určitý přehled by měl mít každý. V podstatě by se to mělo brát jako samozřejmost, protože žít na nějakém místě a nic o něm nevědět je velmi smutné. Lze předpokládat, že díky výzkumu prováděnému při práci se odhalí dosud nepublikované poznatky o městě. V teoretické části bude proveden rozbor lokalit, kde se nacházely stříbrné žíly, a z hlediska historie budou rozebrána nejaktivnější období těžby v Jihlavě, jež zachycuje cyklus stříbrné horečky rozdělený do čtyř období. Dále budou zmíněny dochované památky a slavnost v podobě Jihlavského havířského průvodu připomínající stříbrnou slávu města. V praktické části bude provedena analýza stavu hornické naučné stezky. Pro dosažení stanovených cílů budou využity výzkumné metody formou dotazníku a řízených rozhovorů. Dotazník bude umístěn na webových stránkách obce Zborná, facebookové stránce studentů VŠPJ a serveru vyplnto.cz. Rozhovor poskytnou významné osobnosti, které se stále zajímají o významné období města, jmenovitě pan Tomáš Dráb, který se zabývá hledáním pokladů za pomoci detektoru kovů, a pan Ing. Milan Kolář, jenž je hlavním organizátorem slavného havířského průvodu, konaného cyklicky jedenkrát za dva roky. Lze očekávat, že použité metody pomohou naplnit stanovené cíle práce. Výsledky z plánovaných průzkumů mohou být později využity při rozvoji regionálního cestovního ruchu. Zároveň je tato bakalářská práce určena všem, kteří se chtějí dozvědět něco o naší „stříbrné historii“.

9

Teoretická část 1

Historie Jihlavy

Jihlava je nejstarším horním městem, které se rozkládá na česko-moravském pomezí kolem řeky Jihlavy. Dříve, než se zde objevila stříbrná žíla, byla Jihlava pouhou osadou uprostřed hlubokých lesů. Vznik města není přesně datován, ale o osadě jako takové se mluvilo už v polovině 12. století, kdy tudy vedla Haberská stezka s brodem přes řeku. Osada se nacházela kolem kostelíku sv. Jana Křtitele. Stříbro zde bylo objeveno v první polovině 13. století [3]. K objevu se váže pověst o nešťastném hrnčíři, kterému se v peci nedařilo zhotovit hrnce, protože neustále praskaly. Až jednoho dne od něj kupec kusy rozpadlých hrnců odkoupil, jako dík za poskytnutý nocleh. Při důkladném prozkoumání střepů se zjistilo, že obsahují stříbro (Hoffmann, 1999). O tom, zda-li je pověst pravdivá se můžeme pouze dohadovat, ale v Jihlavě se dědí z generace na generaci a už neodmyslitelně patří k historii města. Po nalezení stříbra došlo k velkému růstu osady, která se rychlostí blesku začala přeměňovat v město. Do něj se začalo sjíždět velké množství lidí hledajících práci, zázemí pro živobytí, ale v první řadě bohatství v podobě stříbra. Přicházelo sem i velké množství Němců, kteří měli údajně učit zdejší havíře těžit stříbro. Toto tvrzení se ale nezakládá na pravdě. Netrvalo to ani moc dlouho a Jihlava se stala jedním z největších měst v království a díky finanční podpoře krále Václava I. se rozrůstala den co den. Mohutná výstavba města probíhala mezi lety 1240 1243. V roce 1249 tu měla být dokonce i mincovna, ale podle několika historiků to v tomto roce nebylo možné. Poté, co došlo k ustanovení horního zákoníku, se Jihlava stala vůbec první městem ve střední Evropě, kde se život občanů neřídil pouze právem městským. V roce 1270 udělil Přemysl Otakar II. městu stavební řád, a tak došlo k výstavbě mohutných hradeb, které obklopovaly celé město. Největší a hlavně nejvýnosnější těžba stříbra probíhala v 70. a 80. letech 13. století. Bohužel sláva Jihlavy jako horního města začala koncem 14. století pomalu upadat. Důvodem bylo samozřejmě vytěžení stříbrných ložisek. Celou situaci podpořilo i zemětřesení, které některé štoly zcela zničilo. Další problém představovala podzemní voda, jež štoly zaplavila.

10

První písemná zmínka o Jihlavě se datuje k roku 1233. Na svědomí ji má olomoucký biskup jménem Robert. Ten potvrdil převod zboží do vlastnictví řádu německých rytířů želivského kláštera. A právě v této písemnosti zazněl název Jihlava vůbec poprvé. Nejstarší písemný důkaz o dolování představuje věnovací listina, kterou král Přemysl Otakar I., poskytl Petru Castelanovi, jenž byl zakladatelem Jemnice na Moravě. Díky listině získal Castelan všechny doly v okolí Jemnice s podmínkou, že je bude spravovat podle jihlavského Horního soudu a bude platit daně. Písemnost pochází z roku 1227, což dokazuje, že se na Jihlavsku mohlo začít těžit daleko dříve a pozdější zákony spojené s hornictvím mohly být ustanoveny až v době, kdy bylo hornictví na Jihlavsku v největším rozmachu a ne teprve v jeho zárodku. Dalším významným rokem pro město byl rok 1420, kdy se přidalo na stranu katolíků. Bylo to díky tomu, že ve městě žilo hodně Němců. Mezi lety 1423 – 1427 město obléhal se svou družinou Jan Žižka, ale nikdy jej nedobyl. V tomto období byla hornická činnost zcela zastavena. Husité vyplenili blízké okolí Jihlavy a vypálili většinu dřevěných šachet. Na přelomu 16. a 17. století došlo k velkému rozkvětu města, které bylo rekonstruováno v renesančním stylu. Celkově na tom byla Jihlava v tomto období velmi dobře. Hlavní prioritou už nebyla těžba stříbra ve štolách kolem jejího okolí, ale na prvním místě bylo soukenictví. Jihlavu citelně zasáhla až doba temna, jak se pojmenovává třicetiletá válka. Přesněji období v letech 1645 – 1647, kdy město okupovali Švédové, kteří ho i dobyli. Po jejich útoku a vyplenění zůstalo v Jihlavě pouhých tisíc obyvatel a s budoucností města to vypadalo velmi špatně. Naštěstí město nezaniklo. V 18. a 19. století byla Jihlava druhým největším producentem sukna v celé habsburské monarchii. V roce 1850 zde byl zřízen krajský soud a Jihlava se poprvé stala statutárním městem. Do roku 1945 byla druhým největším městem s nejvíce německy mluvícími obyvateli. I druhá světová válka město zasáhla a to když byla vypálena židovská synagoga, nebo když zde byl proveden dokonalý partyzánský odboj. K němu došlo 11. dubna 1945 na železničním mostě u Helenína. Partyzáni tehdy odpálili most, přes který jel vlak s nacisty. Dodnes se neví, kteří partyzáni to měli na svědomí, ale jejich útok byl vyhodnocen jako největší v rámci železniční dopravy na území České republiky [1], [2], [3]. Mezi nejcennější a nejstarší památky města patří kostelík sv. Jana Křtitele, kostel sv. Jakuba Většího, kostel Nanebevzetí P. Marie, radnice, městské domy, brána Matky Boží, zbytky hradeb, katakomby, nebo židovský hřbitov [1].

11

2

Starohorská dislokační zóna

Je jedna z nejdůležitějších hydrotermálně mineralizovaných disjunktivních struktur a nejvýznamnějším historickým rudním ložiskem jihlavského rudního obvodu. Náleží k mineralizovaným dislokačním zónám směru S – J a jemu blízkých směrů SSV – JJZ a SSZ – JJV a je sledována v délce 8,4 km ze Starých Hor, přes západní okraj Jihlavy, směrem k Pístovu a dále k jihu na lokalitu Okrouhlík (Pluskal, Vosáhlo, 1998). Starohorská dislokační zóna se dělí na 7 úseků:

2.1 Úsek starohorský Nachází se na místě dnešního sídliště Staré Hory. Doly se nacházely na obou březích řeky Jihlavy (levý břeh – křižovatka současných ulic Humpolecká a Romana Havelky, pravý břeh – od ulice Na dolech až k Jiráskově). (SOkA Jihlava, 1884, č 966).

2.2 Úsek špitálský Rozprostírá se mezi starohorským a hornokosovským úsekem. Přesněji na Špitálském předměstí (tvoří jej Jiráskova ulice s novým silničním obchvatem a zahrádkářská osada u nové nemocnice). (SOkA Jihlava, 1884, č. 966), (SOkA Jihlava, 1884, č. 938).

2.3 Úsek hornokosovský Ten bychom našli na území dnešního Horního Kosova. Úsek navazoval na špitálský a vedl přes zahrádkářskou osadu a pozemky nové nemocnice (SÚA v Praze, MM č. 902).

2.4 Úsek koželužský Nachází se mezi hornokosovským a pístovským úsekem podél Koželužského potoka. V dnešní době bychom tento úsek nalezli na rozcestí Žižkovy a Rantířovské ulice a jihlavského Ústředního hřbitova směrem do údolí Koželužského potoka (SOkA Jihlava, 1884, č. 938), (SÚA v Praze, MM č. 902).

12

2.5 Úsek pístovský Pístovský úsek prochází vsí Pístov. Po většinou se nachází na místech dnešních polí a luk (SOkA Jihlava, 1884, č. 947).

2.6 Úsek rančířovsko – čížovský Tento úsek nalezneme kolem vsí Rančířov a Čížov. Táhne se skrz lesy mezi rybníky Rančířovský Okrouhlík a Střední Okrouhlík (SOkA Jihlava, 1884, č. 950), (SOkA Jihlava, 1884, č. 934).

2.7 Úsek vílánecký Jedná se o nejjižnější úsek Starohorské dislokační zóny protínající vesnici Vílánec (SOkA Jihlava, 1884, č. 958).

13

Obrázek č. 1 – Starohorská dislokační zóna (Zdroj: Stříbrná Jihlava 2004 (Sborník příspěvků ze semináře K dějinám hornictví a důlních prací na Vysočině Jihlava 17.9. – 19.9. 2004).

14

3

Historie těžby stříbra

Všichni ze současných, či dřívějších historiků Jihlavy a jihlavského hornictví vycházeli z předpokladů, že počátky jihlavského hornictví byly na starohorském pásmu (Hoffmann, 1999), (Polák, 1993), (Peithner, 1780). Do dnešního dne tyto předpoklady nikdo nevyvrátil. Je ale zajímavé, že nejstarší historické zmínky o hornické činnosti na Jihlavsku ze 13. století se týkají jiných lokalit (Kořan, 1988). Zkrátka nemáme k dispozici žádnou písemně dochovanou zprávu o lokalitách na starohorské dislokační zóně z prvních zhruba 80 let jihlavského hornictví. To bylo nejvýnosnějším a zároveň prvním obdobím úpadku zdejší těžby stříbra.

3.1 První období jihlavského hornictví První psaná historie o těžbě na starohorské dislokační zóně vznikla až ve 14. století. Postarala se o ni listina krále Jana Lucemburského z 29. března 1315 (SOkA Havlíčkův Brod, L II/122 č. 102), (Sternberg, 1836), která potvrzuje smluvní dohodu mezi Jindřichem Rothermalem a Konrádem z Kamene, Lusem z Krásné Hory a dalšími spolutěžaři. Obsahem dohody bylo odvodnění starohorských dolů (Laštovička, Vilímek, Vosáhlo, 2001). Listina dokládá i tehdejší stav starohorských dolů. Fakt, že byly označeny za “staré“ jen potvrzuje předpoklady, že zde probíhaly první těžby stříbra daleko dříve a následná dohoda vznikla na obnovu starých královských dolů. Tehdy doly ve starohorském úseku stejnojmenné dislokační zóny pravděpodobně existovaly na obou březích Jihlavy. Zóny byly tvořeny těžními jámami a do svahu raženými štolami. Jednalo se celkem o dvě štoly. Jedna byla orientována od levého břehu řeky Jihlavy ke vsi Hybrálec. Druhá vedla naopak od pravého břehu směrem k údolí Koželužského potoka. Doly ve Starých Horách byly nakonec i přes velké úsilí a finanční injekce zaplaveny silným přítokem podzemních vod, protože nebyly vybaveny zrovna účinným odvodňovacím systémem (SOkA Havlíčkův Brod, L II/122 č. 102), (Sternberg, 1836). Další zmínky, které dokládají pokračující činnost v této zóně, nebo alespoň pokusy vedoucí k obnovení prací na dolech, jsou datovány v rozmezí 14. až 15. století (Kořan, 1954).

15

3.2 Druhé období jihlavského hornictví V dalším, tedy druhém období, se hlavní těžařské práce přesunuly mimo starohorskou dislokační zónu. V tomto období se na starohorskou dislokační zónu vraceli jednotliví těžaři, kteří doufali, že z této oblasti ještě něco vytěží, nebo zde naleznou novou stříbrnou žílu. Pravděpodobně první zmínka pochází z roku 1505 (Hoffmann, 1999). Jednalo se o červené jámy, které se nacházely ve špitálském úseku. V té době zde lidé bezúspěšně, po dobu 14 dnů, hledali poklad. V roce 1517 se nálezné jámy na Cechu ujali Johan Hunter, Jacob Lidl a tavič Hans Wagner. Získali i dědičnou štolu s veškerými horními právy k této oblasti. Prospektoři a těžaři často bojovali o udělení práv k dědičné štole, což znamenalo práva k novým nálezným jámám, či k dalším sousedním mírám. Důvodem žádosti o právo k dědičným štolám bylo zajistit si co nejvyšší výnos z dané oblasti, pokud by se ukázalo, že je oblast bohatým ložiskem. O rok později, tedy v roce 1518 získal Hans Wagner další dvě míry se všemi právy. Třetí získal Vincenc Schlegl a čtvrtou Johannes Marci (SOkA Jihlava, 1894, č. 19). Další dochovaná zmínka pochází z roku 1525 (SOkA Jihlava, č. 368), kdy Schimko Rothensell zmiňuje dolování u Pístova a Honího Kosova. V prosinci roku 1528 (SOkA Jihlava, II A 17 č. 871/8) zažádali Veit Beter a Jerg Prauneisen, jménem samotného krále, městskou radu Jihlavy o pronajmutí dědičné štoly na Pístových dvorech u rybníka pana Andree Michalhuse. Uplynulo dlouhých 11 let, kdy Betera v jeho myšlence následoval Mathes Balbierer, který také jménem královým zažádal o pronajmutí v pístovském úseku, ale tentokrát na nedotčené části ložiska nad vesnicí Pístov. To se psal rok 1541. O šest let později měl štolu ležící na Milnerově gruntu u Starých Hor v pronajmutí Andree Darfee. Pístovský úsek patřil v 16. století mezi nejvíce prozkoumávané části starohorské dislokační zóny. Průzkumné práce se však soustředily i mimo dislokační zónu. Například v roce 1565 pracoval Samuel Prauneisen na jámě a její horní a dolní míře u silnice za Pístovem někde na trase Jihlava – Třešť (SOkA Jihlava, 1894, č. 19). 16

V roce 1571 se podle inspekční zprávy kutnohorského hofmistra Ludwiga Carla (Hoffmann, 1999), (Veselý, 1963) na starohorském pásmu už netěžilo. Hofmistr nazval doly v tomto pásmu jako opuštěné. Důvodem bylo zatopení dolů podzemní vodou (Laštovička, Vilímek, Vosáhlo, 2001). S těžbou stříbra to už na starohorském pásmu nevypadalo zrovna růžově, ale psal se rok 1576 (SOkA Jihlava, 1894, č. 19), kdy se tu opět začalo blýskat na lepší časy. To když o pronájem štol požádal Linhart Paucher. Možná i na základě jeho žádosti zde vznikl nový boom po pronájmech štol. Pozornost byla nejvíce soustředěna na severní část. Zájem zde hledat a těžit projevili Georg Kircher, Samuel Prauneisen, Filip Baungartner a Gilke Bürpat. Poslední, písemně doložená zpráva o hornické činnosti v této oblasti pochází z roku 1584 (SOkA Jihlava, II A 17 č. 8564/20), kdy byl pokus o otevření nového dolu u Vílance. Již zmíněný Samuel Prauneisen požádal císaře Rudolfa II., aby přiměl jihlavskou městkou radu o zapůjčení bezúročného, ročního úpisu ve výši 200 tolarů. Nakonec bylo Prauneisenovi vyhověno na základě důkazu v podobě 5 kg stříbra (SOkA Jihlava, 1848, II A 17 č. 864/21), které pocházelo z jámy zvané sv. Linhart. Prauneisen (SOkA Jihlava, 1848, II A 17 č. 871/67) měl za úkol zaměstnat řadu nádělníků a dělníků. Při nedostatku pracovní síly měl ihned zažádat o pomoc Kutnou Horu, či České Budějovice. Jenže v roce 1586 (SOkA Jihlava, 1848, II A 17 č. 871/68) zde byla práce téměř na mrtvém bodě. Hlavním důvodem byl fakt, že Prauneisen získal jen 50 tolarů na místo slibovaných 200. Za celou dobu bylo na sv. Linhartu vytěženo jen několik hřiven stříbra. Poté, co Prauneisen jámu opustil, pokračoval v jeho započaté práci Veitt Parhoch. Jenže myšlenky a cíle Parhocha velmi rychle skončily, protože se ještě tentýž rok dostal do finanční krize (Muzeum Vysočiny, 2004). Sláva druhého období končí poslední zmínkou z roku 1601 (Veselý, 1963). Tohoto roku hodnotili pánové Eliáš Günther a David Wolfrum stav hornických lokalit pro královský dvůr. Jejich konečná zpráva popisovala starohorské pásmo jako opuštěné, ale doporučovala zde práce obnovit a to pod starohorským pásmem od pravého břehu řeky Jihlavy.

17

3.3 Třetí období jihlavského hornictví Třetí období hornictví na Jihlavsku se starohorské dislokační zóny dotýká jen v podobě průzkumů a pokusů na obnovu těžařských prací. O první průzkum a zároveň návrat těžby se pokusili havíři ze Saska. Jmenovitě Daniel Arnold a Samuel Spross. Druhý jmenovaný dokonce i zahájil malé průzkumné práce ve Starých Horách. Jenže se jednalo o krátkodobou záležitost (Hoffmann, 1999), (SOkA Jihlava, 1848, II A 17 č. 862). Štola totiž místo rudy nabízela pouze žlutinu, či limonitizovaný tektonický jíl. Tak, či onak s téměř nulovým obsahem stříbra. Průzkumné práce zde skončily někdy v roce 1714, ale Spross opustil Jihlavu už o rok dříve [34]. V polovině 18. století se o staré doly starohorského pásma vážně zajímal Carl Josef, který bohužel zůstal jen u myšlenky (D´Elvert, 1850). Mezi roky 1769 – 1785 (Kořan, 1955) se o průzkum v Jihlavě zasadilo Rakousko. Jeho pracovníci udělali podrobnou topografii hornických prací na této dislokační zóně. Johann Christoph Urban (SÚA v Praze, MM č. 902) zhotovil první přehlednou mapu centrální části jihlavského rudního obvodu. Ta obsahovala linii šachetních obvalů starohorského pásma (Koutek, 1952). Druhou důležitou mapu z hlediska topografie zhotovil opět Urban, ale tentokrát ve spolupráci s Christianem Fisherem v roce 1775 (SÚA v Praze, MM č. 867). Jednalo se o těžení na starohorské dislokační zóně. Mapa zobrazovala některé starší i novější doly u Jihlavy a Německého Brodu. Jako jedna z mála map zachycovala práce v úseku víláneckém a rančířovsko-čížovském. Třetí mapa se zabývala centrálními částmi jihlavského rudního obvodu (SOkA Jihlava, 1407), kterou zhotovil Fisher. Mapa se dochovala v několika kopiích, ale není oproti Urbanově mapě až tolik přesná. V roce 1780 se Peithner zmínil o tom, že je starohorské pásmo stále hojné. Podle jeho záznamu zde těžil jihlavský měšťan Georg Franz Ludwig Khaner z Löwensfeldu (Peithner, 1780). Podle záznamů měl Peithner v rukách rudu, která byla vytěžena na starohorském pásmu. To je však podle historiků nepravděpodobné, protože neexistují důkazy o tom, že zde Khaner těžil. Podle nich měl Peithner k dispozici ruku pocházející z průzkumných prací rakouského státu a tu si spojil s Khanerem, jenž v té době prováděl práce na jiné lokalitě (Kořan, 1988). 18

V minulosti byly opakovaně prováděny pokusy o zachycení možného pokračování rudního ložiska starohorského pásma. Nejprve vznikl osamocený šachetní obval, který byl zaznamenán na katastrální mapě Jezuitského mlýna někdy v 70. letech 18. století. (SOkA Jihlava, 1884). Druhým pokusem o pokračování starohorského pásma bylo ražení štoly sv. Jana Nepomuckého u Hamerského mlýna na Smrčenském potoce pod obcí Hybrálec a to v 80. letech 18. století. (Koutek, 1952), (SOkA Jihlava, 1407).

3.4 Novodobé pokusy o obnovu jihlavského hornictví I v tomto období byla starohorská dislokační zóna zajímavou oblastí pro průzkumné týmy a těžaře. Poslední báňský podnik se zaměřil na nerudní surovinu - na grafit. V roce 1871 (MZeA v Brně, č. 757) byly pronajaty čtyři doly na grafitu Johannu Rogrigovi z Jihlavy. Tyto doly se nacházely v Pístově. Jenže surovina nebyla zrovna kvalitní (Koutek, 1952), a proto zde Röhring v roce 1880 svou činnost ukončil. Důl v Pístově nesl jméno sv. Prokop a poté, co ho Röhring opustil, ujal se ho jistý pan Müller, který na něm vydržel až do roku 1903. O další dva roky později byl důl v Pístově propůjčen Šebkovi na dobu čtyř let. Mezi lety 1916 – 1925 už se v Pístově prováděli pouze kutací práce, kdy se k Šebkovi přidal Boháč. Druhý jmenovaný pracoval poslední čtyři roky sám (MZeA v Brně, sign. C/VII/1 č. 1268/235), (MZeA v Brně, sign. C/X/2 č. 1506/303), (MZeA v Brně, sign. C/XI/2 č. 1550/321). Průzkumné práce se však zaměřovaly mimo grafitu i na rudy stříbra, jak dokazuje záznam z roku 1873, není však jasné, kdo tyto práce uskutečňoval (SOkA Jihlava, 1407). Josef Čech zorganizoval na starohorské dislokační zóně průzkumné práce v roce 1882, ale pouhý rok poté toto území opustil. Čech se však v roce 1900 vrátil. Měl k dispozici dvě štoly. Jednu na Špitálském předměstí a druhou na předměstí Matky Boží (rozcestí k Hosovu a Rantířovu). Po problémech s továrnou na sodu, musel v roce 1905 štolu na Špitálském předměstí nedobrovolně opustit. (Svěrák, 1995).

19

4

Památky a vzpomínky na slavnou dobu

Pozůstatků po jihlavském dolování bylo v okolí města nespočet, ale do dnešního dne se jich dochovalo velmi málo. To je určitě velká škoda, protože obyvatelé města by měli být pyšní na svou historii, pravidelně si ji připomínat a pečlivě se o ni starat.

4.1 Pozůstatky dolování a jejich současný stav Nejvýznamnějším důlním pásmem na Jihlavsku je bezesporu pásmo starohorské. To začíná na okraji lesa Borovinka a dál prochází sídlišti Na dolině, Starými Horami, Kosovem, bývalými pozemky staré nemocnice, Pístovem, rančířovským a víláneckém lesem. Dochovaly se na tomto pásmu nějaké památky, když zde probíhala nejintenzivnější těžba? Ano! Mezi rybníkem Borovinka a vesnicí Hybrálec bychom našli štolu sv. Jana Nepomuckého. Místní obyvatelé ji však nazývají trpasličí jeskyně. Říká se, že skrz ni se dalo projít až do jihlavských katakomb. Není to tak dlouho, co byla štola zcela přístupná. Odhadem byla lépe zabezpečena před 4 lety, když si z ní udělali obydlí bezdomovci. Jako děti jsme si u ní často hrály, a tak vím, že se v ní dalo dojít poměrně daleko. Dnes se ale příliš neudržuje, a tak je jen otázkou času, kdy i ji pohltí odpadky od bezohledných lidí. Dalším místem v této oblasti je les Borovinka. Najdeme v něm šest trychtýřů obvalového typu a tři zmoly po propadlých štolách. Důlní voda z těchto trychtýřů zde vytéká do upravené studánky. Teď pokročím po pásmu Starohorské dislokační zóny dále. V ulici Romana Havelky stával na okraji Smrčenského potoka Červený mlýn, který byl později přestavěn na sklad zeleniny. Zhruba 5 minut pozvolné chůze od tohoto místa směrem proti proudu řeky se nacházela krátká štola, která byla za druhé světové války přebudována na protiletecký kryt. Dnes už po ní není ani památky, protože byla v roce 1980 odstřelena při stavbě dálničního přivaděče. Další štola vedla pod dnešní Feronu v Jiráskově ulici. Ta byla při stavbě přivaděče odkryta, zdokumentována a zničena. Ostatní obvaly a jámy, nacházející se dříve na území dnešních sídlišť jsou již pouhou minulostí, jenž zakryla výstavba domů. Stejně tak to vypadá s dalšími štolami. Ty byly srovnané se zemí, nebo zabetonovány. Někdy i bez pro průzkum důležité dokumentace. Nedaleko od Motorpalu se za bývalým Váchovým statkem nachází vchod do jedné z mála přístupných štol. Štola vede směrem k nové bráně Motorpalu, ale nachází se na soukromém pozemku, takže je pro zvědavé nadšence nepřístupná. Jedna z dochovaných 20

památek se nachází u křižovatky ulice Romana Havelky a Humpolecké, pro ještě lepší přesnost nad současnou školou. Jedná se o dva šachetní obvaly o výšce pěti metrů. Podle historiků pocházejí z roku 1315 a byly odvodňovány Jindřichem Rottharmelem. Bohužel pro dochování naší historie nebylo o obvaly dobře postaráno a brzy zmizí pod haldou odpadků. Když bychom šli od pražského mostu proti proudu řeky do Starých Hor, tak dojdeme k dálničnímu přivaděči. Právě v těchto místech kde řeku protíná dálnice, se dříve nacházel Jezuitský mlýn. U něj existovala štola a hornický rybník. Všechny tyto pozůstalosti zanikly při demolici mlýna začátkem 80. let. Další památky ze slavné doby jsme mohli najít u břehů řeky pod kostelíkem sv. Jana Křtitele. Pozůstatky hald a obvalů byly využity na stavbu náspů trati v roce 1876. Ve vzdálenosti co by jeden kamenem dohodil, se nachází hala SK Jihlava. Tam ústila štola, jenž byla vedena pod město a do dnešního dne slouží jako kanalizační stoka. U dalšího bývalého mlýna, tentokráte před zoologickou zahradou, byla pod brněnským mostem ražena štola. Není to tak dávno, co z této štoly vytékala důlní voda, která byla svedena pod zem a nasměrována do Jihlávky. Dalším místem, kde se můžeme podívat na přeměnu ze slavné doby je Skalka. Tam vedla šachta pod Šibeniční vrch směrem k lesíku. V dnešní době už není po šachtě ani stopa, ale důlní voda z ní stále vytéká. Jedno z mnoha kutišť bylo i Starcovo pole u Pančavy. Dnes na tomto místě nenajdeme žádné zbytky po dolování, až na vytékající potůček z důlní vody, pravděpodobně ze štoly sv. Antonína z Paduy. Kousek od Pančavy se nachází zahrádkářská kolonie, kde se dříve také těžilo. Dnes tu však nenajdeme vůbec nic, co by nám slavnou dobu připomínalo. Některé památky se však dochovali u Rančířova. Jedná se o uspořádané řady obvalů a poté šachty, které byly raženy do Tříkrálové štoly. Jenže ty se nacházejí ve vojenském prostoru, a tak jsou veřejnosti nepřístupné. Les nad bývalým rančířovským mlýnem schovával řadu štol, které už připomíná pouze důlní voda svedená do Markétiny studánky.

21

Nejjižnější bod starohorské dislokační zóny leží u rybníka Okrouhlík. V místě se nachází devět šachetních obvalů, ale nikdo je dostatečně nezabezpečil, a tak je jen otázkou času, kdy je zdejší chataři zavalí odpadky. Když bychom pokračovali směrem na Znojmo, tak narazíme na Postříbrovací couk. Zde byla štola zavalena už v 18. století. Je zajímavé, že zde nenajdeme ani pramen z důlní vody, ale dochoval se zde výkop dlouhý 22 metrů a v lesním průseku nad bývalou štolou se zachovaly dva obvaly po šachtách. Toto místo často a rádi navštěvují hledači pokladů se svými detektory kovů, protože je to místo hojné na nálezy. Zhruba 100 metrů od bývalé Postřibrovací štoly se nachází pokusná štola, která je dlouhá pouhé 4 metry. V oblasti zvané Peklo, jež se nachází nedaleko Hosova, přesněji mezi obcemi Rantířov a Dvorce, se nacházejí památky po dolování zvané Vlčí jámy. Dodnes se zde zachovalo 29 jam a pás obvalů, který je dlouhý přes 100 metrů. Další lokalita, kterou je třeba zmínit, se nachází západně od osady Rounek. Ačkoliv se o ní nedochovaly žádné historické záznamy, tak se zde s největší pravděpodobností těžilo. To dokazuje 17 jam o velikosti 1,5 – 8 metrů. Dochovala se zde i jedna šachta, jež je tesaná do skály, ale je z části zasypána. U obce Bílý Kámen se dochovaly dobře zachované památky v podobě 27 jam, jež mají průměr okolo 10 metrů a hloubku zhruba 5 metrů a vytvářejí dobře rozpoznatelný pás, který sledoval žílu. Tyto památky na slavnou dobu se do dnešního dne zachovaly v dobrém stavu, protože se nacházejí v těžko přístupných místech. Je tak s podivem, že město ještě nepodniklo kroky vedoucí k zabezpečení těchto památek. Jedním z mnoha kutišť bylo i to u Hruškových Dvorů. Kousek od vsi u silničního podjezdu železniční trati bychom dříve našli několik jam. Ty byly zasypány při výstavbě rodinných domků. Důlní voda z této oblasti i nadále vytéká ve studánce pod školní zahradou Dřevěnomlýnské školy. Mezi asfaltovou cestou do Helenína a areálem čističky, můžeme spatřit dvě velké haldy, které byly částečně aplanovány při stavbě plotu kolem jihlavské čističky. Mezi nimi se vyskytuje mokřisko, jež má na svědomí důlní voda. V Heleníně existuje i zlatostudánecká žíla. Ta v současné době měří 400m a táhne se od řeky do polí nad Textilní školou. U řeky se dochovaly malé jámy, ale ústí štoly bylo zasypáno. Dodnes 22

z ní však vytéká důlní voda ve Zlaté studánce. Na cestě k Handlovým Dvorům můžeme vidět řadu jam. Nejhlubší má 8 metrů. Zbytky z kutiště byly v 70. letech zorány. U Malého Beranova se také intenzivně těžilo, ale dodnes se z tohoto místa dochovalo velmi málo. Za zmínku stojí dodnes přístupná štola sv. Jiří. Tu bychom našli pod železniční tratí na zahradě domku č. 6, ale vchod je samozřejmě uzavřen. Ještě nedávno se štola využívala jako vodní zdroj. Štola je dlouhá 286 metrů a je tak nejdelším přístupným dílem na Jihlavsku. Další štola se nachází podél cyklostezky ve skalní stěně na levém břehu řeky Jihlavy. Jedná se však pouze o pokusnou štolu. Nejintenzivněji se těžilo na šachtách sv. Prospera, Liščí a sv. Mauricia, ale po těchto šachtách už zde nejsou žádné památky. Jedním z míst, kde probíhaly hornické práce, byl Starý cech. Ten leží necelé 2 kilometry od obce Hybrálec. Na něm jsou dvě pokusné štoly Einfalt a Zwergloch. Zwergloch je zatopena a zanesena listím z okolních stromů, či hlínou. Po štole Einfalt zbyla pouze propadlina, která díky odpadkům brzy zcela zmizí. Tato štola byla podle pamětníků ještě během 1. světové války přístupná, protože se zde schovávali váleční dezertéři. Zhruba 100 metrů severně od těchto míst byla pravděpodobně další štola, jelikož je zde propadlina a důlní voda z ní musela být svedena do studánky. Mezi Hybrálcem a Smrčnou u osad Hutě a Stříbrný dvůr můžeme nalézt několik desítek jam a obvalů, ale ty se v hustém lese jen těžko rozpoznávají. Dobře zachované jsou památky po dolování v oblasti vrchu Rudný. Tady probíhaly práce na 7 kutištích. Čtyři se nacházely mezi Lyžařem a krematoriem, dvě na východní straně kopce a jedna pod vrcholem. Podle práce RNDr. Jiřího Vosáhla z roku 1984 se v této lokalitě nachází 170 jam. Největší památkou v této oblasti jsou pozůstatky šachty sv. Trojice. Ta se nachází za domovem důchodců směrem k Pávovu. Dochovaná jáma má průměr 16 metrů a hloubku 10 metrů. Šachta byla vybavená vodotěžným strojem a voda k němu byla hnána 1 kilometr dlouhým náhonem. Jeho koryto je už zcela suché, ale bezvadně dochované v celé délce. Náhon vedl z rybníka, po kterém už zbyla pouze hráz, jež je vidět při příjezdu do obce Zborná. Šachta sv. Trojice spadala do pásma jednoho většího kutiště. To sledovalo žílu ve směru východ – západ a táhlo se v délce 400 metrů. V tomto směru se zachovalo 25 obvalů. Největší z nich najdeme v blízkosti šachty sv. Trojice, ale musíme si dát pozor, protože zde hrozí nebezpečí v podobě propadnutí. Další obvaly v oblasti vrchu Rudný se nacházejí v lese jižně od restaurace u 23

Lyžaře. V tomto lese je silný výtok důlní vody, která přes zimu nezamrzá. Na samotném vrcholu Rudného se nacházelo kutiště Na šparech. Z něj se do dnešního dne dochovaly dvě volně přístupné štoly. Dnes kolem vrchu Rudný vede Hornická naučná stezka, ale o té se zmíním až v praktické části. Nedaleko od Rudného je Pfaffenhofský couk, jenž také nesl stopy po dolování. Jenže většina byla zničena při výstavbě rodinných domků, dálničního přivaděče a zemědělské činnosti. Dochoval se pouze malý kus kutišť u Raindlova dvora. Ten je široký kolem 20 metrů a dlouhý zhruba 200 metrů. Zahrnuje 17 obvalů, ale ty jsou bohužel zanášeny odpadky. Na Pfaffenhofském couku došlo i k několika propadlinám, ale ty nebyly stejně jako některé na starohorském pásmu podrobně zdokumentovány a byly hned zasypány. (Sláma, 1996)

4.2 Jihlavské katakomby Podzemní labyrint, který se nachází pod historickým jádrem města o rozloze 50 000 m² a délkou kolem 25 km, je druhým největším na území České republiky. Možná si říkáte, proč zde uvádím jihlavské katakomby. Ty sice nevznikly z důvodu těžby, ale jsou dílem starých havířů. Jihlavské podzemí začalo vznikat při výstavbě města. Nejprve se historikové domnívali, že důvodem byla právě těžba stříbra, poté vojenské účely, ale pravdivá je až třetí varianta, tedy hospodářské účely. Jihlava se totiž stala centrem dění, a tak musela někde skladovat suroviny. Navíc podzemí sloužilo i jako nouzový východ z města. Později lidé využívali podzemní chodby jako kanalizaci. Během druhé světové války ji využívalo Gestapo. Katakomby byly lidem slavnostně zpřístupněny v roce 1936, ale za protektorátu byly opět uzavřeny. Jejich chodby se veřejnosti otevřely v letech 1949 – 1969. Poté je město kvůli rekonstrukci, zaviněné propadnutím řady chodeb, muselo na delší čas uzavřít. Znovu se jejich brány otevřely až v roce 1990 díky sdružení Georgii Agricola. To se o ně stará dodnes [7], [8].

24

4.3 Kostel sv. Jana Křtitele Ke stříbrné slávě a historii města patří neodmyslitelně kostel sv. Jana Křtitele. Právě od tohoto místa se začaly psát dějiny města Jihlavy. Kostel se nachází na Jánském kopečku vlevo od břehu řeky Jihlavy. Jedná se o nejstarší kamennou dochovanou stavbu na Českomoravské vrchovině. Ta na svém místě stála už před 13. stoletím, jak dokazuje nález románských základů presbytáře. Samotná výstavba byla provedena v románském slohu, z něhož se dochovaly úzká okna a obvodové zdi. Během období velkého růstu města, získal kostel gotickou podobu. Býval to farní kostel, než ho v tomto ohledu vystřídal kostel sv. Jakuba Staršího. Za dob husitských válek utrpěl značné škody, ale byl dán opět do pořádku. Počátek 17. století přinesl kostelu další změnu, když byl ovlivněn tentokrát renesancí. Poslední změna přišla v 18. století, kdy byl kostel barokně přestavěn. U západního vchodu můžeme spatřit obraz horníka, který připomíná slavnou dobu města. Kostel je odjakživa spjat s havířským průvodem. V současné době je stále v barokním stylu, ačkoliv jej postihly dvě velké rekonstrukce v letech 1905 a 1984. Dvakrát do týdne se v něm slouží mše a je majetkem Římskokatolické farnosti u kostela sv. Jakuba [9].

4.4 Rozhledna Rudný Vrch Rudný je spíše známý pod názvem Šacberk. Najdeme ho na okraji obce Zborná, měří 613 metrů a v současné době slouží jako sjezdovka. Na vrchu Rudný stávala 49 let rozhledna, která lákala lidi z blízkého i dalekého okolí. Dnes ji připomíná pouze kamenné torzo. První, kdo s myšlenkou o postavení rozhledny přišel, byl v roce 1953 starosta Peter Ernst Leupold von Löwenthal. Jeho nápad se ostatním na radnici zamlouval, a tak byla ještě téhož roku zahájena stavba na vrchu Rudný. Ke slavnostnímu otevření došlo rok poté a rozhledna byla vůbec první na Českomoravské vrchovině. Cena rozhledny se vyšplhala na 400 zlatých. I přes dvě velké opravy vydržela až do roku 1870, kdy ji zničila mohutná vichřice. Bohužel se nedochoval žádný záznam ve formě fotografie o tom, jak rozhledna přesně vypadala. Podle pamětníku měla formu malého zámečku o výšce kolem 20ti metrů. Skládala se ze dvou částí a zděného přízemí. První část tvořil 25

taneční sál a nad ním byl vyhlídkový prostor. Kromě zděného přízemí bylo vše ze dřeva, proto tu musely často probíhat opravy. Poté, co byla první rozhledna zničena, byla ta další postavena až za dlouhých 37 let. Velkou zásluhu na tom měl Okrášlovací spolek pro Jihlavu a okolí založený v roce 1895. Spolek byl německý a měl přes 400 členů. Jeho úkolem bylo starat se o vysazování stromků a budování parků. Spolek se o výstavbu nové rozhledny začal zajímat na popud jihlavského obyvatelstva. Nakonec byla výstavba v roce 1901 schválena, ale k samotné stavbě došlo až roku 1907 díky vedoucímu spolku, což byl Emanuel Schulz. Projekt rozhledny si vzal pod svá křídla architekt Kajetán Malnati. O tom, jak zdejší obyvatelé toužili po rozhledně svědčí i fakt, že na ni byla uspořádána veřejná sbírka. Celková cena výstavby činila 5600,- Kč. Nová rozhledna stála na kamenném podkladu, měla podobu osmiúhelníku, byla ze dřeva a měřila 27,7 metrů. Zazněly i návrhy o tom, že by rozhledna měla být železná, či betonová, ale z toho kvůli velkým finančním nákladům sešlo. Život rozhledny trval do roku 1940, kdy byla stejně jako ta první zničena přírodním živlem. Tentokrát mu ale hodně pomohla i lidská hloupost. Tu měli na svědomí němečtí vojáci, kteří rozhlednu za druhé světové války využívali jako leteckou pozorovatelnu. Vojáci tehdy založili požár pravděpodobně díky rozpáleným kamnům a nepozornosti. Vina jim nebyla nikdy prokázána. Pokus o postavení další rozhledny započal v roce 1942. Stavební plán měl na starosti Ing. Šob, který na tehdejší dobu připravil nadčasovou stavbu. Rozhledna měla být ve tvaru zužujícího se tubusu o velikosti 37 metrů. Stavba měla být kamenná a obsahovat například i výtah. Cena tohoto projektu byla stanovena na 715 000,-Kč, ale k jeho realizaci nikdy nedošlo [5].

5

Jihlavský havířský průvod

Jihlavský havířský průvod se v Jihlavě koná od roku 1799, ale jeho historie je plná zajímavostí. Možná několik obyvatel Jihlavy ani netuší, čím si museli organizátoři této dnes již tradiční slavnosti projít a že její život visel na vlásku.

5.1 Začátky průvodu Tímto průvodem si obyvatelé Jihlavy připomínali založení města a jeho stříbrnou slávu. První průvod se konal na počest 1000. výročí založení města, tedy v roce 1799. S touto 26

myšlenkou přišel jihlavský rodák Johann Heinrich Marzy, jenž tím nadchl celé město a především zástupce městské radnice. Jihlavští se tohoto svátku ujali se vší parádou, protože samotné slavnosti trvali pět dní. Navíc bylo celé město krásně vyzdobeno a na událost se sjela řada významných hostů. Začátek oslav odstartoval symbolicky od kostelíka sv. Jana Křtitele, kde byla ráno konaná mše. Po jejím konci se lidé seřadili do průvodu, který směřoval do centra, přesněji do kostela sv. Jakuba. V davu šli tehdy zástupci magistrátu, kněží i obyčejní obyvatelé. Studenti gymnázia byli oblečeni do hornických oděvů a nesli pochodně. Od té doby se průvod každoročně opakoval, vždy 24. června na svátek sv. Jana Křtitele [10]. V osmdesátých letech 19. století začala jihlavská slavnost pozvolna upadat. Zpátky na výsluní ji chtěl vrátit Johann Haupt, který vlastnil fotoateliér a hodně se zajímal o historii města. A tak se pan Haupt rozhodl vzkřísit jihlavskou slavnost v podobě havířského průvodu. Jeho přípravy trvaly celkem 7 let, během kterých Haupt sbíral potřebné informace o tehdejším oblečení horníků. Poté nechal za své peníze ušít repliky havířských krojů. V nich tradičně 24. června 1890 slavnostně vyšlo 44 chlapců, kteří tentokrát průvod zahájili na náměstí, nikoliv od kostelíka. Zástupci průvodu šli v replikách krojů z 16. století. V dalších letech postavy v havířském průvodu přibývaly (Jaroš, 1999). V roce 1899 průvod připomínal výročí založení města, které zde bylo již 11 století. Organizace se tehdy ujal učitel gymnázia Emmerich Nedwed. Průvod nebyl pouhou oslavou, ale zároveň obhajobou německých práv a upozorněním, že ve městě žije celá řada Němců. Na velkolepou událost se opět sjelo hodně významných hostů a jednalo se o největší průvod v historii města. Třídenní oslavy z tohoto roku daly příštím průvodům neměnná pravidla, která zavedl Haupt, jenž průvod vzkřísil. V průvodu šlo celkem 159 osob, které na sobě měly historické kostýmy. Postavy z tohoto průvodu mají své dané a neměnné místa dodnes, a tak se průvod z roku 1899 pojmenovává, jako novodobý Jihlavský havířský průvod [10], (Jaroš 1999). V následujících letech probíhaly oslavy každoročně vždy ve dvou dnech okolo svátku sv. Jana Křtitele. Trasa průvodu se měnila jen minimálně a vždy vedla z Masarykova náměstí ke kostelíku sv. Jana Křtitele, kde se konala slavnostní mše. Pouze v roce 1941 za protektorátu šel průvod do Starých Hor. Průvod a slavnosti s ním spojené dostali trhlinu po vzniku první republiky v roce 1918, protože měli nacionální náboj. Nicméně 27

díky německým milovníkům jihlavské historie průvod nezanikl. V roce 1919 vznikl Spolek pro zachování historického havířského průvodu. Nejslavnějším průvodem z období první republiky se stal ten z roku 1936, který byl součástí oslav 500. výročí přijetí basilejských kompaktát v Jihlavě.

5.2 Období po roce 1948 Po druhé světové válce došlo nejen v Jihlavě ke změnám v národnostním složení. Jen z Jihlavy bylo odsunuto zhruba 16 tisíc Němců. V poválečném období nebyl čas myslet na kulturní akce města. Navíc tuto slavnost podporovali především občané německé národnosti, a tak na ni po válce, kdy měli všichni Němců plné zuby, nepřišla ani řeč. Když se v roce 1948 dostali k moci komunisté, vypadalo to s havířským průvodem velmi špatně. Naštěstí se našlo pár jedinců, kteří bojovali za zachování jihlavských tradic. Jenže tehdejší režim by určitě průvod v původní podobě neschválil, a tak se musel stát součástí jedné velké akce. Tou byl festival Podzim na Vysočině, v jehož pozadí se slavilo 700 let od vzniku jihlavského městského a horního práva. Oslavy odstartovaly 28. srpna 1949 krajskými dožínkami spojenými s družstevním dnem a končily až 2. října v Horáckém divadle. Během festivalu si každý přišel na své. V programu byla kromě jiného i národní pouť. Nejživěji bylo 11. září, kdy byla u radnice na Den horníků otevřená velká výstava památek. Pro veřejnost byly následně zpřístupněny katakomby a večer nabídl pestrý kulturní program. Během festivalu byl ve městě celostátní sjezd divadelních autorů, dramatiků i kritiků, jenž byl zakončen velkolepým představením v Horáckém divadle, které tehdy slavilo své 10. výročí. Festival byl navíc dobře propagován skrz poštovní známky, upoutávky v kinech nebo v rozhlasu. Pro historii havířského průvodu bylo důležité to, že se uskutečnil první poválečný průvod. Ten se však musel od těch předchozích lišit. První změnou byl termín, protože se nemohlo jít na církevní svátek spojený se sv. Janem Křtitelem. Takže se šlo na Den horníků, který měl také spojitost se slavnou dobou města. Průvod byl tehdy spojen s pěknou scénkou, kdy byla zástupci průvodu předána městská a horní práva. Poté následovaly ještě další dvě scénky a nakonec se šlo tradičně ke kostelíku sv. Jana Křtitele, kde se mluvilo o historii města. O průvod se zasloužili Karel Voneš a Arnošt Kába. I když jejich práce sklidila u lidí velký úspěch a byl o ní velký zájem, lidé z vyšších pater nebyli stejného názoru. Průvod se tak v dalších několika letech neuskutečnil. 28

Další průvod se uskutečnil až v roce 1957, kdy se o něj zasadil opět pan Kába. Celá akce probíhala opět na Den horníků ve stejném duchu jako v roce 1949. Rok poté se průvod opět uskutečnil bez velkých změn. Ta největší a pravděpodobně i zásadní změna přišla v roce 1959, kdy se změnila trasa průvodu. Ta už nevedla ke kostelíku sv. Jana Křtitele, ale pouze přes město. Důvodem byl tehdejší režim, který nemohl zkousnout vazbu na církevní původ slavnosti. Následující dva roky se trasa průvodu měnila jen minimálně, ale ke kostelíku nevedla. Průvod v roce 1961 byl na několik let posledním. Návrat přinesl až rok 1967, kdy se o to zasadila městská komise cestovního ruchu. Úřady s uskutečněním průvodu souhlasily pod podmínkou, že bude pojat jako nábor hornických učňů pro Ostravu. Průvod se opět konal na Den horníků a byla použita scénka od pana Káby. Jediným zásahem do zaběhlých kolejí byla změna trasy, která tentokrát vedla z Masarykova náměstí přes několik uliček do amfiteátru letního kina. Bohužel byl tento průvod na několik dalších let tím posledním, protože v roce 1968 obsadila naši zem sovětská armáda.

5.3 Návrat k tradicím Trvalo to dlouhých 30 let, než se zrodila myšlenka o návratu k tradici v podobě havířského průvodu. V roce 1997 se v Jihlavě sešlo pár lidí, kteří založili občanské sdružení s názvem Jihlavský havířský průvod. Stanovy spolku byly řádně zaregistrovány na Ministerstvu vnitra. Následně pokračovalo sdružení v přípravách a dávalo dohromady historické kroje. I když představitelům sdružení chyběla zkušenost s organizací průvodu, zvládli to na jedničku a hlavně se zasloužili o návrat nejvýznamnější jihlavské tradice. Ta se uskutečnila 24. června 1999 a trvala až do 27. června. Kromě průvodu si lidé přišli na své i jinak. V nabídce slavnosti byla řada atrakcí: řemeslné trhy, šermíři, lampiónový průvod, výstavy, divadelní a hudební představení. Novinkou oproti předešlým průvodům byl fakt, že se v něm objevily i děvčata. Celý průvod začínal opět na Masarykově náměstí a vedl přes historické jádro města. V neděli pak směřoval tradičně ke kostelíku sv. Jana Křtitele. Slavnost měla velký úspěch, a tak si představitelé městské radnice uvědomili její důležitost pro město. Na příštím průvodu šli už malí havíři v nových krojích. Průvod se v Jihlavě koná každý lichý rok kolem svátku sv. Jana Křtitele. Hnacím motorem Jihlavského havířského průvodu je Ing. Milan Kolář, který si zaslouží velké uznání. Havířský průvod je neodmyslitelnou součástí městské historie a měli bychom na něj být patřičně pyšní [10]. 29

Praktická část 6

Archeologické nálezy

Jak už to tak bývá na místech, kde se psala historie našich dějin, tak i v okolí města Jihlavy se našlo plno pozoruhodných památek a probíhalo zde několik průzkumných vykopávek. Ve spojitosti se starohorskou dislokační zónou stojí za zmínku průzkumné práce z let 2002 – 2006. Ty probíhaly právě na místě dnešních Starých Hor, kde tým z ARCHAIA Brno ve spolupráci s jihlavským muzeem zkoumal areál, jenž se vázal k hornické činnosti ze 13. století. Nalezeno bylo několik významných památek: mince, hrnce, talíře, poklice, lahve, konvice, kahany, tyglíky, zbytky skla, nebo mazanice [4].

6.1 Osobní rozhovor s Tomášem Drábem. Hledání zajímavých památek a odkrývání naší historie nemusí probíhat pouze pod hlavičkou specializovaného týmu, či organizace. To dokazuje i Tomáš Dráb, který se ve svém volném čase společně s detektorem kovů vydává vstříc novým dobrodružstvím. Jsem rád, že mi při prosbě o rozhovor vyšel vstříc, a tak bych se rád podělil o jeho postřehy. 1. Jak Váš koníček správně pojmenovat? Lovec pokladů, či archeolog? „Já bych řekl, že správným pojmenováním pro tento koníček může být amatérský archeolog, ale i badatel. Obecně se této mojí činnosti říká detektoring. Abych to uvedl na pravou míru, tak jde o prohledávání půdy pomocí detektoru kovů.“ 2. Co Vás na tom baví? „Můžu se dotknout své vlastní historie a najít prakticky cokoli a kdekoli. Mám tak možnost podílet se na odhalování dávno zapomenutých míst našich předků. Jako jsou například staré cesty, zbytky pracovních táborů po těžbě vzácných kovů a rud, nebo středověkých hradišť. Zajímavé jsou i zemědělské činnosti. Všechno to je zkrátka vzrušující!“

3. Jak jste se tady k tomu dostal?

30

„Cesta k poznání byla dlouhá. Začalo to, když mi bylo asi 14 let a objevil jsem kouzlo makrofotografie. Jednou jsem se tak toulal v lesích, či polích ve snaze najít zajímavou kompozici. Najednou jsem si začal všímat podivuhodných děr valů a příkopů táhnoucích se mnohdy až stovky metrů daleko. Zvědavost byla silnější, a tak jsem se o to začal více zajímat. Postupem času jsem zjistil, že se jedná o průzkumné štoly z doby dolování stříbra, nebo jen pár metrové úseky, kde byly zřetelné stopy po cestě, která se vlivem eroze dešťů a častým používáním prohlubovala. A tak jsem se postupem času naučil číst v krajině a postupně i předvídat. Moje intuice se mi potvrdila na místě zvané trpasličí jeskyně. Tedy u štoly svatého Jana Nepomuckého. Nad ní se nachází pole, kde jsem se jednou zastavil. Vzpomínám, že jsem si tehdy snad zavazoval tkaničku u bot, nebo mi něco spadlo na zem. Jak jsem se sehnul, uviděl jsem tam ležet velký střep keramiky. Zarazila mě tloušťka a zlom, kde bylo vidět vnitřní i venkovní opracování. Navíc dvě jednoduché ozdobné rýhy. V tu chvíli mi došlo, že keramika bude hodně stará. Poté jsem se rozhodl počkat, až pole zorají a půda slehne. Čekal jsem zhruba 2 měsíce. Když jsem se na místo vrátil, našel jsem tam 0,5 kg keramiky. V muzeu mi potvrdili stáří v rozsahu od roku 1200 – 1600. Takhle to všechno začalo. Když jsem se na tady to moje první místo ještě později vrátil, tentokrát s detektorem kovů, tak jsem se nestačil divit. Našel jsem tam kulky z mušket, pečetidla, knoflíky selské, civilní nebo vojenské. Jejich stáří sahalo do 14. století našeho letopočtu.“ 4. Je v Jihlavě velká konkurence mezi “lovci pokladů“? „Konkurence ani moc ne. Takovým naším problémem v tomto okruhu je neznalost a lhostejnost. Je důležité, jak to ten dotyčný člověk bere. Jsou tací, kteří sbírají třeba pouze válečnou faleristiku a vše co s ní nesouvisí, tak leží někde v jejich šufleti, přestože dotyčný mohl najít významné artefakty, které jsou důležité pro archeology při výzkumu a mapování různých období naší historie.“ 5. Zaměřujete se výhradně na určitou oblast, dobu, nálezy (mince, keramiku, helmy), nebo jste všestranný? „Nálezové oblasti hledám převážně odhadem díky čtení krajiny, nebo pomocí map, které jsou volně přístupné veřejnosti. Jedná se o vojenské mapování z let 1836 – 1852. O tom, zda se může na daném místě něco, nacházet napoví prvních 31

pár nálezů, což může trvat i několik hodin. Největším protivníkem je zamoření půdy všemi druhy kovů, obalů a nebezpečných odpadů, jako jsou baterie z aut, či dalších elektrospotřebičů. Někdy musím nevěřícně kroutit hlavou nad tím, co jsou schopni někteří jedinci vyhodit do přírody. Kolikrát mě i šokuje na jakých místech tento odpad naleznu. Jsou to často dost nepřístupná místa uprostřed hlubokých lesů. My hledači tento odpad sbíráme a pomáháme tak čistit naší přírodu. Co se týče zaměření na nějaké období, tak je to středověk. Ale celkově bych řekl, že jsem všestranný, ačkoliv nejraději sbírám staré knoflíky.“ 6. Jste v nějakém sdružení, nebo hledáte na vlastní pěst? „Ne, hledám na vlastní pěst. Občas někam vyjedeme s partou, ale nejedná se o žádné sdružení. Následné nálezy prezentuji v podobě fotografií pod jménem Archeo Jihlava. Do budoucna bych si přál založit nějaké občanské sdružení. Avšak cesta je moc složitá. Navíc na naše hledání a následné opracování nálezů jsou náklady velmi vysoké. Bylo by dobré se zamyslet, proč neexistuje nějaká podpora od státu, či města na záchranu artefaktů a archeologických lokalit.“ 7. Jak vypadá takové pátrání. Popřípadě příprava na něj? „Samotné hledání je jak časově, tak fyzicky dost náročné. Dnešní detektory nabízí celou řadu pomocných funkcí na odfiltrování odpadem zamořené půdy, nebo půdní nerovnováhy. Každá půda má zcela odlišné vlastnosti a je moc důležité přístroj správně nastavit. V půdách, které jsou hodně mineralizované, dochází často i k odrazu signálů od kamenů. Jedna taková zajímavost je, že pokud máte citlivější techniku, tak se s ní dají zaměřit i elektromagnetické zóny a silnější magnetické pole země. Při hledání je důležité dávat pozor na cívku připevněnou na konci vodící tyče, následný prudký náraz by ji mohl nenávratně poškodit. Nezbytnou součástí při takovém pátrání je GPS sloužící k lokalizaci místa, lopata a dohledávací malý detektor ve tvaru obušku, jenž slouží k přesnému zaměření kopaného předmětu. Samozřejmě pevná obuv a v tomto jarním počasí i teplé oblečení. V neposlední řadě trpělivost!“ 8. Jaké jsou Vaše největší úlovky?

32

„Pro mě to byl nález bronzové spony, předběžné určení tohoto nálezu je Římská provinční. Hodně si cením i nálezů keramiky, které jsou však dost ojedinělé, ale o to cennější.“ 9. Co děláte s nálezy? Existuje nějaká spolupráce s muzeem? Nebo jak si ověříte, z jaké doby pocházejí a zda jsou cenné? „Veškerá identifikace je založena na druhu materiálu a typu případného zdobení a hlavně opracování. Dobrým příkladem jsou například knoflíky, přezky, nebo průvlečky, jejichž používání sahá až do daleké minulosti. Existuje i pár serverů, kde je možnost volně se registrovat a poté hledat pomoc při určování artefaktů. Já nejčastěji používám www.lovecpokladu.cz. Celé to funguje na základě vkládání fotografií nálezů. Na serveru se pohybuje hodně zkušených uživatelů a hlavně jednotliví správci vždy ochotně pomůžou. V muzeu jsem párkrát byl. Donesl jsem tam na ukázku pár věcí, o kterých jsem si myslel, že je zaujmou. Ale byl jsem pouze požádán o sestavení map nálezů s jejich zaměřením a oboustrannými fotografiemi pro zařazení do archeologických map.“

10. Tomáši, děkuji za rozhovor, zajímavé informace a přeji Vám hodně štěstí ve Vašem budoucím hledání. „Děkuji. Nemáš zač a někdy semnou můžeš vyrazit na společné hledání!“

33

Obrazek č. 2 – Římská provinční spona (Zdroj: Tomáš Dráb)

7

Dotazníkové šetření

Dotazník s názvem Jihlava s leskem stříbra jsem v elektronické podobě zhotovil na webových stránkách vyplnto.cz. Na těchto stránkách byl dotazník od 6. 3. 2013 do 16. 3. 2013. Za tuto dobu ho vyplnilo celkem 165 respondentů. Kromě serveru vyplnto.cz byl dotazník i na webových stránkách Zborné, přes kterou naučná stezka vede. Respondenty jsem se snažil oslovit i přes e-maily. Konkrétně jsem dotazník rozeslal na adresy členů Klubu českých turistů. Jejich reakce byla okamžitá. Dále jsem dotazník umístil na sociální síť Facebook, kde jsem získal nejvíce respondentů. Dotazník se skládal ze 17 otázek, přičemž obsahoval hned na začátku jednu filtrační otázku. Pokud respondent naučnou stezku nikdy neabsolvoval, přeskočil až na otázku číslo 11. Dotazník jsem se snažil složit tak, aby obsahoval přímé otázky, ale zároveň dával možnost otevřené odpovědi, kde mohl dát respondent najevo svůj vlastní názor. U některých otázek byla možnost výběru z více možností. Vyplnění dotazníku trvalo v průměru necelé dvě minutky. Odpovědi respondentů jsou vyjádřeny procentuálně v grafech. 34

7.1 Cíl průzkumu Dotazník neupřednostňoval žádnou skupinu respondentů. Odpovídat mohl kdokoliv. Hlavním cílem bylo najít nedostatky a zároveň i pozitiva naučné hornické stezky. Chtěl jsem se dozvědět, jaký pohled na stezku mají místní obyvatelé, nebo lidé, kteří stezku buď absolvovali, nebo je stezka vůbec neoslovila. Zajímali mne jejich postřehy a návrhy na zlepšení. Jedním z hlavních cílů bylo zjistit, proč stezku dotyční navštívili, či nenavštívili a hlavně co by je na stezku nalákalo. Zároveň bylo velmi důležité, jakým způsobem se lidé o stezce dozvěděli.

7.2 Grafické zpracování průzkumu a jeho hodnocení

Graf 1 Otázka č. 1 v % (Zdroj: vlastní)

Respondenti museli zvolit jednu z nabízených odpovědí a podle toho se jim zobrazily další otázky. Jednalo se tak o klíčovou filtrační otázku. Pokud respondent stezku nikdy neabsolvoval, byl přesměrován až na otázku číslo 11, protože by jinak neměl na co odpovídat. Z oslovených 165 respondentů jich celkem 40% absolvovalo Hornickou naučnou stezku. To je přesně 66 lidí a dalších 60%, což činí 99 lidí ji neabsolvovalo. Ačkoliv výsledky z toho to grafu jsou negativní, upřímně jsem je čekal daleko horší. Výsledných 40% návštěvníků je solidní údaj, který dokazuje zájem o jihlavskou historii.

35

Graf 2 Otázka č. 2 v % (Zdroj: vlastní)

U druhé otázky bylo cílem zjistit, jak se respondent o naučné stezce dozvěděl. Respondent v ní musel zvolit alespoň jednu z nabízených odpovědí (Od známých, Ve škole, Na internetu, Přes turistické informační centrum) nebo dopsat vlastní. Navíc byla možnost zatrhnout více možností, protože se o stezce respondent mohl dozvědět z více zdrojů. Ve výsledcích převažuje odpověď Od známých, kterou označilo 33% respondentů. Není se co divit, nejrychleji se rozšiřuje informace mezi lidmi. Na druhém městě je s 27% odpověď Ve škole. Osobně jsem tuto odpověď v popředí výsledků vůbec neočekával. Pokud na naučnou stezku upozorňují vyučující, nebo je nějakým způsobem prezentována, např. exkurzí, tak je to jedině dobře. Další v pořadí je se 13% odpověď Na internetu. V dnešní době, kdy je počítač s internetem nepostradatelnou součástí každé domácnosti, je to velmi malé číslo. Kde jinde se má člověk v 21. století informovat? Následné dvě odpovědi získaly shodně po 10%. Jmenovitě Přes turistické informační centrum a Nachází se v blízkosti mého bydliště. Je vidět, že se obyvatelé Jihlavy, nebo její návštěvníci informují na dobrých místech. Pochvalu si tak zaslouží pracovníci turistického informačního centra. Odpověď, že se stezka nachází v blízkosi respondentova bydliště sice nebyla v základní nabídce, ale formu této odpovědi zvolilo 10% respondentů, kteři ji napsali do vlastní odpovědi. Další odpovědi, které tvoří jen slabé 3% jsou, že se o ní dozvěděli přes Klub českých turistů, náhodně při procházce, nebo díky značce upozorňující na stezku.

36

Graf 3 Otázka č. 3 v % (Zdroj: vlastní)

Třetí otázka se zabývala účelem návštěvy. Jednalo se opět o povinnou otázku, ve které musel respondent zaškrtnout alespoň jednu z nabízených odpovědí nebo dopsat vlastní. V nabídce byly celkem tři možnosti: Procházka, Chtěl jsem se něco dozvědět o hornictví a vlastní odpověď. Na plné čáře se 72% ovládla výsledky odpověď Procházka. Naučná stezka totiž vede skrz lesní cesty, kde je klid a je tak vhodná pro procházky. Jak rodinné, tak romantické, nebo toulky s čtyřnohými mazlíčky. Dalším v pořadí je odpověď Chtěl jsem se něco dozvědět o hornictví, kterou zvolilo 21% respondentů. Když dělám vyhodnocení dotazníků s odstupem času, tak si musím sypat popel na hlavu. Tak i tak se musel dotyčný projít, takže s procházkou musel počítat. Důležité však je, že se na stezku vydal a jeden z jeho záměrů byla touha poznat něco nového. Další odpovědi tvořili malé skupinky se 3%. Respondenti tak ve vlastních odpovědí psali, že účelem jejich návštěvy byla například školní exkurze na základní škole, orientační běh, či zvědavost o jejím stavu.

37

Graf 4 Otázka č. 4 v % (Zdroj: vlastní)

U čtvrté otázky mě zajímalo, jak dotyčný stezku absolvoval, protože jsou v současné době velmi populární cyklistika a trekingem. Respondent si mohl vybrat ze dvou odpovědí: Pěšky – Na kole. Zašktrnout mohl klidně obě dvě varianty, pokud například absolvoval stezku vícekrát. Ve výsledcích jasně dominuje, že dotazovaní stezku zdolali pěšky. Odpověděla tak drtivá věština z nich, abych byl přesný 97%. Myslím si, že je to ta nejlepší možnost, jak si stezku užít. Při jízdě na kole by to bylo totiž složité. Jednak je stezka v náročném terénu, který vede po většinu doby do kopce, nebo bychom na kole jen těžko v nějakém úseku projeli. Jmenovitě například kolem čtvrtého stanoviště. I cesta z vrchu Rudný by nepatřila k těm bezpečným.

38

Graf 5 Otázka č. 5 v % (Zdroj: vlastní)

U další, tedy páté otázky bylo účelem zjistit, zda respondenti považují trasu za náročnou. Nutno uznat, že cesta po stanovištích vede skrz les po nerovném terénu a hlavně po většinu času do kopců. Jak se ukázalo, tak 95% dotazovaných ji považuje za nenáročnou. Zbývajících 5% ji označilo jako náročnou. Je to určitě věc názorů, ale myslím si, že trasa náročná je. Hlavně v úseku vedoucí z vrchu Rudný, kde je cesta velmi strmá.

39

Graf 6 Otázka č. 6 v % (Zdroj: vlastní)

Šestá otázka byla zaměřena na to, co dotyčné na stezce nejvíce zaujalo. Respondent musel zvolit alespoň některou z nabízených odpovědí (Množství památek, Dobré značení, Velká informovanost, Možnost posezení) nebo dopsat nějakou vlastní. U této otázky jsem zvolil, že respondent mohl vybrat minimálně jednu a maximálně všechny otázky včetně vlastního názoru, jenž doplnil. Ve finálních výsledcích nejvíce dotazovaných 29% volilo Množství památek (obvalů a jam), což je logisté, protože jsou tyto památky po dolování tím největším lákadlem naučné stezky. 26% respondentů zaujalo dobré značení s čímž osobně nesouhlasím. Když jsem stezku nedávno procházel, tak jsem se u pátého stanoviště nemohl zorientovat, kam dále pokračovat. K tomuto problému se později vrátím. Třetí nejčastější odpovědí se 24% byla velká informovanost na stanovištích. S můžu jen souhlasit, protože všechny informační tabuly obsahují dostatečné množství informací, aby nás poučily, ale zároveň nejsou zbytečně dlouhé. 20% respondentů pak ocenilo možnost posezení a nabrání sil během cesty. 1% pak najvíce zaujala příroda.

40

Graf 7 Otázka č. 7 v % (Zdroj: vlastní)

Stejně jako mě zajímaly pozitiva stezky, tak jsem chtěl znát její negativa. K tomu mi posloužila sedmá otázka. Respondent mohl stejně jako u předešlé otázky zvolil alespoň jednu z možností (Rozbité informační tabule, Nečistota, Špatná orientace), nebo napsat vlastní názor. Opět byla možnost vybrání všech možností. 36% označilo za největší problém Rozbité informační tabule. Možná to byl problém v minulosti, nebo většina z nich střílela do tmy, protože na stezce najdeme pouze jedno rozbité stanoviště. Jedná se o šesté stanoviště na vrchu Rudný. Na něm je tabula vyražena z dřevěného rámu a pohozena v torzu rozhledny. Jako druhý největší problém stezky označilo 34% respondentů nečistotu. Je pravda, že v některých místech je k vidění ubohost některých lidí, kteří v přírodě vyhodí odpadky, ale jednotlivá stanoviště jsou udžována v čistotě. V dalším pořadí jsou dva názory, které mají shodně po 14%. Jedná se o špatnou orientaci a další uvádí, že nemají co vytknout. Ta orientace je v určitém úseku velký problém. O konkrétním případu jsem se již zmínil. 2% respondentů pak uvádí jako nedostatek špatnou návaznost tras. To jen podporuje negativní názor o nepřehledné orientaci.

41

Graf 8 Otázka č. 8 v % (Zdroj: vlastní)

U osmé otázky si musel respondent vybrat mezi dvěma odpověďmi. Účelem této otázky bylo zjistit, zda návštěvníci stezky využívají některý z hostinců, jenž jsou při cestě. Jedná se o Hostinec u Lípy, který se nachází v obci Zborná (mezi 7 a 8. stanovištěm) a dále Restauraci u Lyžaře. Ta je naopak necelý kilometr nad zmíněnou obcí v blízkosti 9. stanoviště. Celkem 48% respondentů občerstvení v těchto podnicích využilo. To je skoro každý druhý návštěvním stezky. Zastávka v jednotlivých podnicích stojí určitě za zkoušku. Oba disponují pěknými zahrádkami s libovými cenami. Zbylých 52% respondentů tyto podniky nenavštívilo.

42

Graf 9 otázka č. 9 v % (Zdroj: vlastní)

V deváté otázce jsem se snažil zjistit, zda-li měla stezka na návštěvníky kladný dopad a poučila je. Respondent měl na výběr ze dvou možností. Výsledky dopadly nad očekávání dobře. Hned 95% respondentů označilo stezku za poučnou. To jen dokazuje, že informační tabule obsahují dostatečné množství informací. Zbylých 5% s tímto názorem nesouhlasí. Jedná se pravděpodobně o velmi náročné návštěvníky.

43

Graf 10 otázka č. 10 v % (Zdroj: vlastní)

Desátá otázka byla nepovinná a zcela otevřená vlastnímu názoru respondenta. Odpovědělo na ni pouhých 14 respondentů z 66. Z toho se některé odpovědi týkaly jedné věci, ale byly vyjádřeny jinak, takže jsem je ve finále spojil v jednu odpověď. Nejvíce se objevovaly návrhy na lepší informovanost o vzdálenosti mezi jednotlivými stanovištěmi. Dále, aby na stezku bylo umístěno více odpadkových košů, častější údržba stezky, výroba propagačních letáků, obnova rozhledny na vrchu Rudný. Jedna z odpovědí byla i ta, že by nic neměnili.

44

Graf 11 Otázka č. 11 v % (Zdroj: vlastní)

Jedenáctá otázka se týkala pouze těch respondentů, kteří stezku nikdy nenavštívili. Mým záměrem v této otázce bylo zjistit, zda lidé, kteří stezku nenavštíli, o ní alespoň slyšeli. 42% se přiznalo, že o stezce slyšeli a přesto se ji nerozhodli navštívit. Zbylých 58% potvrdilo své nevědomí o stezce. Z tohoto grafu vzniká otázka, proč stezku tolik lidí nenavštívilo, ačkoliv o ní slyšelo. To už byl cíl další otázky.

45

Graf 12 Otázka č. 12 v % (Zdroj: vlastní)

Následující dvanáctá otázka navazovala na předešlou. Tedy důvod, proč dotazovaný/á stezku nenavštívil. Respondenti museli zvolit alespoň jednu z nabízených odpovědí (Nevěděl jsem o ní, Nedostatek času, Není pro mne atraktivní, Nezajímá mě). Nejvíce respondentů, přesněji 62% odpovědělo, že o ni nevědělo. Jako další důvod uvedlo 23% respondentů nedostatek času. Pro 9% není atraktivní a zbylých 6% nezajímá. Těch 62%, kteří o stezce nevěděli, a tak ji nemohli navštívit se dá pochopit, ale nelze nad tím mávnou rukou. Je vidět, že stezka není dostatečně propagována, což se musí v brzké době změnit.

46

Graf 13 Otázka č. 13 v % (Zdroj: vlastní)

Další otázka s pořadovým číslem třináct navazovala na otázky pro respondenty, kteří stezku nenavštívili. Tentokrát jsem chtěl zjistit, co by je k návštěvě stezky přimělo. Respondenti měli na výběr z několika možností (Celkový program, Doprovod průvodce, Akce pro děti, nebo možnost vlastní odpovědi). Nejvíce respondentů – 74% se shodlo, že by je k návštěvě stezky přiměl celkový program, jenž by byl propojen například s havířským průvodem, či pivními slavnostmi. Myšlenka zahrnout stezku do jednoho velkého programu stojí určitě za zamyšlení. Další v pořadí uvádí 16% respondentů doprovod průvodce. Osobně si myslím, že ten není potřeba, ačkoliv by návštěvu stezky oživil. 6% uvádí, že by je na stezku přiměla akce pro děti. Zbylý počet respondentů tvoří dvě skupiny se 2%. Ty uvádí potřebu materiálů, jenž by je o stezce informovaly, zbylá část pak dostatek volného času.

47

Graf 14 Otázka 14 v % (Zdroj: vlastní)

U čtrnácté otázky jsem se chtěl dozvědět, zda si respondenti myslí, že je stezka dostatečné propagována. Respondenti se museli rozhodnout mezi odpověďmi ano, nevím, ne. Podle 64% z nich je stezka nedostatečně propagována, 30% nemá názor a 6% je přesvědčeno o tom, že je stezka propagována dostatečně. Osobně se přikláním k názoru většiny respondentů, protože se o ní nezaujatý občan jen těžko dozví.

48

Graf 15 Otázka 15 v % (Zdroj: vlastní)

Patnáctá otázka se týkala už všech respondentů, tedy nezáleželo na tom, zda stezku navštívili nebo ne. Cílem bylo zjistit, kolik lidí slyšelo o rozhledně Rudný. Respondenti museli zvolit ze dvou možností. Pouze 54 respondentů z celkových 165 o rozhledně slyšelo. To je celkově pouhých 33%. Zbylých 67% o rozhledně neslyšelo. Když porovnám počet respondentů, jenž stezku navštívil s počtem, který o rozhledně slyšel, tak mi vyjde údaj, že o rozhledně slyšeli pouze ti, kteří naučnou stezku absolvovali. To dokazuje jak je poučná a přínosná pro její návštěvníky.

49

Graf 16 Otázka 16 v % (Zdroj: vlastní)

U předposlední otázky jsem zjištoval pohlaví respondentů. Ti museli logicky zvolit jednu z nabízených možností. Dotazník vyplnilo celkem 105 žen a 60 mužů. Výrazně tedy převažují respondenti ženského pohlaví nad těmi mužskými.

50

Graf 17 Otázka č. 17 v % (Zdroj: vlastní)

Poslední otázka se týkala věku. Respondenti si mohli vybrat jednu z nabízených možností. Věkové skupiny byly rozděleny – 16 – 26 let, 27 – 40 let, 41 – 60 let a nad 61 let. V odpovědích byla nejvíce zastoupena mladší generace. Příčinu vidím v tom, že jsem dotazníkem oslovil zejména mladé lidi na sociální síti.

51

8

Hornická naučná stezka

Zašlou slávu města v podobě těžby stříbra připomíná naučná stezka, která byla zřízena roku 1998. Stezka se nachází v okolí vrchu Rudný mezi Lesnovem a Zbornou. Trasa je okruhová a tvoří ji 13 stanovišť. Z toho je 10 přímo v okruhu, zbylé 3 se nachází mimo hlavní okruh. Konkrétně v obci Bílý kámen, Rounek a u obce Hybrálec, kde je štola sv. Jana Nepomuckého, která je zhruba 15 minut pěší chůze od posledního stanoviště. Stezka je dlouhá 6 kilometrů a její projití trvá zhruba 3 hodiny. Na jednotlivých stanovištích jsou informační tabule, možnost posezení a odpadkové koše. Trasa vede hlavně přes les a začíná od budovy správy městských lesů. Její dostupnost je také komfortní, protože je na jejím začátku velké parkoviště, nebo zastávka MHD.

Obrazek č. 3 – Hornická naučná stezka (Zdroj: Vlastní)

52

8.1 Jednotlivá stanoviště Na prvním stanovišti se dozvíme něco z celkové historie. Jedná se o takový výtah, který nám upřesní sled událostí od nalezení stříbrných rud. Navíc je na tomto stanovišti mapka, která nám nastíní trasu stezky s vyznačenými stanovišti a prozradí po jaké značce pokračovat. Cesta vede z kopce dolů. Druhá zastávka patří zajímavosti ohledně evropského rozvodí, jež prochází zdejším pásmem a neteče skrz něj žádná voda. Některé říčky, potoky či řeky z této oblasti totiž směřují jak k Severnímu, tak k Černému moři. Je to taková kuriozita, která nemá nic společného s historií těžby stříbra, ale je to určitě dobré zpestření. Poté pokračujeme opět směrem z kopce k rozcestí. Následné stanoviště s pořadovými čísly 3, 4 a 5 jsou zasvěceny šachtě sv. Jiří a jsou od sebe vzdáleny jen několik metrů. Nejprve si můžeme prohlédnout pozůstatky pokusných šachet, které sledovaly žílu ve směru východ – západ. Zde si musíme dát velký pozor, protože hrozí propadnutí. O několik metrů dále u stanoviště 4 najdeme samotnou šachtu sv. Jiří, u které byl sestaven vodotěžný stroj. Voda do něj byla naháněna 1 kilometr dlouhým korytem. To se do dnešního dne zachovalo a můžeme ho spatřit u 5. stanoviště. Navíc je tu možnost posezení a nabrání sil před následným výšlapem. K dalšímu stanovišti to je několik desítek minut chůze do kopce, ale následný výhled stojí za námahu. Mezi pátým a šestým stanovištěm je špatné značení, a tak se musíme orientovat podle vysílače, který je záchytným bodem. Jedná se o bývalou rozhlednu Rudný, ze které se dochovalo pouhé kamenné torzo. Zde se dozvíme její osud a spatříme, jak dříve vypadala. Při cestě z vrchu, což je v současné době sjezdovka vede strmá cesta. Když sejdeme pod samotný vrchol, tak navážeme na hlavní cestu, kterou už známe ze začátku cesty. Po zhruba 20 minutách chůze narazíme na další stanoviště s informační tabulí. U ní se dozvíme o samotném vrchu Rudný. Z jakých hornin je složen a jejich stáří. Dále pokračujeme cestou na okraji Zborné, projdeme kolem lyžařského zázemí a za malý okamžik narazíme na osmé stanoviště.

53

To se vrací k vodnímu náhonu a pojednává o těžkém životě horníků. Dozvíme se více i o jejich náčiní. V cestě za dalším stanovištěm pokračujeme ze Zborné po silnici směrem nahoru k restauraci u Lyžaře. Na kopci, kde je rozcestí na Zbornou a Smrčnou se nachází zmíněná restaurace u Lyžaře, kde si můžeme v létě na zahrádce zpříjemnit procházku po stezce. Navíc se v její blízkosti nachází velká mapka okruhu, a tak se můžeme na stezce dostatečně zorientovat. Deváté stanoviště se nachází vpravo od silnice směrem ke krematoriu a seznámíme se u něj s místními lesy a jeho obyvateli. Poté pokračujeme po lesní cestě směrem dolů. Poslední zastávka je zasvěcena šachetnímu dolování, jeho principu a postupu [6].

54

Obrázek č. 4 – Mapka naučné stezky (Zdroj: http://www.jihlava.cz/kralovskemesto/pdf/hornicka-stezkas.pdf)

55

8.2 Pozitiva a nedostatky – vyjádření autora Stezku jsem si osobně prošel, abych mohl vztyčit pomyslný ukazováček a upozornit na její nedostatky, nebo naopak kvitovat její kvalitu. V první řadě stojí za upozornění fakt, že se stezka nachází v dobré lokalitě, je poučná a vhodná například na rodinnou procházku. Navíc její okruh prochází kolem obce Zborná, kde se nachází hostinec u Lípy s krásnou zahrádkou, a tak se tam můžeme vhodně občerstvit a doplnit energii. To samé platí o restauraci u Lyžaře. Pokud by si návštěvníci chtěli udělat vlastní piknik a posedět v lese, tak není problém. U štoly sv. Jiří (3. – 5. stanoviště) se nachází pohodlné posezení na vysluněné mýtině. Další možnost je i na samém vrcholu Rudný, kterou doplňuje krásný výhled na krajinu. Na stezce se vyskytují poměrně dobře zachované památky, jež doplňují informační tabule. Za vyzdvihnutí určitě stojí fakt, že je většina tabulí v bezvadném stavu. S prvním problémem na stezce jsem se setkal u stanoviště č. 5. Od něj totiž nezasvěcený člověk neví, kudy dále pokračovat. Nenalezneme tu náznak směru, ani zelenou značku, jenž by nás na cestu navedly. Zarážející také je, že se na okruhu nalézají dvě mapky a to na začátku a poté u restaurace u Lyžaře na rozcestí, ale každá mapka ukazuje jiný směr cesty právě z pátého stanoviště. Já se rozhodl jít po cestě, která nevede okružně kolem Rudného, jak je naznačeno na začátku trasy, nýbrž přímo k vysílači, kde jsem tušil pokračování stezky, jelikož další zastávkou byla bývalá rozhledna. Zhruba po 300 metrech jsem narazil opět na zelenou značku. Na vrchu Rudný je stanoviště zcela zničeno. Informační tabule je vyražena z dřevěného rámu a pohozena v torzu rozhledny. Sám jsem zbytek ze stanoviště našel až po krátkém hledání a poté jsem se ho rozhodl donést zpět na místo, kde jsem ho alespoň opřel o dřevěný stojan. Jsem velice zvědav, kdy dojde k opravě tohoto stanoviště. Dále jsem byl nespokojený s tím, že z osmého stanoviště k devátému vede stezka po silnici, kde jezdí řada aut. Navíc je na stezce řada hluchých míst, bez informačních tabulí a chybí mi i lepší ukazatele jejího směru, nebo údaje o vzdálenosti mezi stanovišti. Nejzásadnější problém vidím s propagací stezky, což dokazuje výsledek z dotazníkového šetření.

8.3 Návrhy na zlepšení Na každém stanovišti měla být umístěna orientační mapka s vyznačeným místem, kde se právě dotyčný nachází. Chybět by neměla ani šipka ukazující směr k dalšímu 56

stanovišti. Na celé stezce je to pouze mezi šestým a sedmým stanovištěm. Šipky dodávají na cestě lidem klid, protože se na ní mohou lehce ztratit. Hlavně by tyto úpravy umožnily lepší orientaci na stezce. Ne každý oplývá orientačním smyslem. Pro informaci by se hodilo na jednotlivých stanovištích uvádět, kolik jsme již ušli kilometrů. Za pokus by stálo vyplnit některá hluchá místa, hlavně mezi pátým - šestým, sedmým osmým, nebo osmým a devátým stanovištěm. K rozšíření můžou přispět informace k těžbě stříbra, i když se zrovna na daném místě nenachází žádné obvaly, jámy, či šachty. Může se to týkat ražení mincí, nejvytíženější šachtě na Jihlavsku, velikosti šachet, archeologických nálezů v dané lokalitě, přepravy rud, nebo oblečení horníků. Nové informace na stezce se nemusí ani týkat přímo hornictví, jako to je u druhého, či sedmého stanoviště. Například při cestě z vrchu Rudný vede cesta kolem velkého mraveniště, tak mu může být jedno stanoviště věnováno. Cesta z osmého na deváté stanoviště je nešťastně umístěna na silnici, přestože může vést bez problémů přes okraj lesa, kde je cesta. Z té se vyjde tak, či onak na stejném místě jako po silnici, ale návštěvníci jsou v bezpečí. Dalším problémem je propagace stezky, která je velmi slabá. Na tomto problému by se mělo zapracovat přes internet, který je fenoménem současné doby. Především na webových stránkách města. Například by na krajní liště těchto stránek mohlo být umístěné malé logo zobrazující stezku. Po kliknutí na logo by se zobrazil text s fotografiemi, které by měly za úkol nalákat lidi na stezku. Základem by měla být stručnost a hlavně kvalitní fotografie. Na pár serverech jsem našel fotky, které vypadají velmi nekvalitně. Samotná stezka by se mohla návštěvníkům města nabízet přes cestovní kanceláře v rámci domácího cestovního ruchu. Dobrá reklama pro stezku by určitě byla i prezentace na cestovatelském promítání, které pro veřejnost pravidelně organizuje VŠPJ. Když návštěvník přechází od šestého k sedmému stanovišti, tak musí trasu absolvovat po velmi strmé cestě. Zde hrozí hlavně starším lidem riziko zranění, a tak by se měla lesní cesta v některých úsecích zkvalitnit. Nebyla by zapotřebí nějaká pomoc ve formě financí, ale lidská zručnost. Například některý úsek cesty zkopat krompáčem, zarovnat terén, nebo jej vyztužit přírodními schody.

57

Naučná stezka by mohla být i součástí výuky základních škol. Žáci by ji mohli absolvovat v rámci dějepisu. Potřeba by byl určitě průvodce, který by se postaral o výklad. Život stezky by mohlo oživit i její propojení s havířským průvodem. Například po jednotlivých stanovištích rozmístit dobrovolníky, kteří by byli oblečeni v historických kostýmech a na jednotlivých stanovištích by měli k daným místům adekvátní výklad.

8.4 Propagační video Dalším nápadem, jak oživit stezku je udělat propagační video. Ve stejném duchu vyhlásil magistrát města Jihlavy před rokem soutěž o nejlepší propagační video na téma cyklostezky. Já osobně jsem se této soutěže zúčastnil společně s dalšími nadšenci. Mohu se dokonce i zmínit, že jsem celou soutěž vyhrál. Ve finále mě však mrzelo, že mé video představitelé magistrátu dále nepoužili. Pouze jej vystavili jako výherní materiál. Osobně jsem od toho čekal daleko více. Například, že bude fixní součástí informačního materiálu na webu cyklostezky v Jihlavě. A přesně v tomto duchu bych si představoval propagační video na Hornickou naučnou stezku. Krátký průřez přírodou, stanovišti a jednotlivými památkami. Pokusím se o zhotovení videa a rád bych jej posléze odprezentoval při obhajobě své bakalářské práce.

8.5 Obnova rozhledny Rudný Atraktivitu stezky by určitě pozvedla obnova staré rozhledny. Ta se plánovala nejprve v roce 1942, ale ačkoliv na ni byl zpracován krásný projekt, o kterém jsem se zmínil již výše, tak zkrátka tehdejší období druhé světové války těmto plánům nepřálo. Další návrh se objevil na radnici v roce 2001, jak jsem se dočetl na stránkách města, ale k realizaci dosud nedošlo. A to je určitě velká škoda, protože by se o peníze na obnovu rozhledny mohlo zažádat například u zástupců evropské unie, která řadu projektů dotuje ze svých fondů. Během lyžařské sezóny by v rozhledně mohla fungovat třeba kavárna. V létě by znovuzrozená rozhledna určitě nalákala řadu lidí z Vysočiny. Názor, který lze najít na diskuzních fórech, že by rozhledna překážela je nesmyslný, protože je na jejím místě kamenné torzo a to provoz na sjezdovce nijak neomezuje.

58

8.6 Rozhovor s Ing. Milanem Kolářem Ing. Milan Kolář je rodák z Jihlavy, který se odjakživa zajímá o kulturu města. V současné době je hnacím motorem několika kulturních událostí, jako jsou např. Jihlavský havířský průvod, Svatý Martin, tábory v Rohozné, či prázdniny v Telči. V roce 2008 obdržel zcela po zásluze ocenění kraje Vysočina za svou kulturní činnost. 1. Proč by lidé měli navštívit hornickou naučnou stezku? „Třeba se dozví něco o historii města, třeba se pobaví, třeba jim nabídne pobyt v pěkném prostředí.“ 2. Co je jejím největším lákadlem? „Já myslím, že právě ta historie. Vždycky jsem jako malý kluk chodíval na Šacberk hledat poklady.“ 3. Jak probíhá údržba stezky? „Myslím, že nevalně. Mnoho lidí to nezajímá. Zasloužila by si jistě větší pozornost.“ 4. Pomohlo by stezce její rozšíření o další stanoviště? „Proč ne?! Určitě!“ 5. Napadla Vás někdy myšlenka propojení stezky s nějakou akcí? Např. den dětí, Havříský průvod, nebo výukou základních škol? „My jsme jako spolek Jihlavský havířský průvod samozřejmě uspořádali výlet po stezce. Výuku ZŠ bych nechal na školách. Vycházka by byla určitě přínosem.“ 6. Neplánuje se v brzké době obnova rozhledny Rudný? Na ni by mohly být použity fondy z Evropské unie. „Myslím, že se neplánuje a nic to nemění na tom, že by se samozřejmě obnovit měla! Velká škoda, že tam už není a že není vůle ji tam postavit.“ 7. Je současný život stezky na mrtvém bodě? „Možná že je.“ 59

9

Závěr

Závěrem lze konstatovat, že použité metody a výzkum provedený jak formou dotazníku, tak řízenými rozhovory s panem Tomášem Drábem a panem Ing. Milanem Kolářem napomohly splnit stanovený cíl. Při analyzování těžařských míst se výzkum zaměřil především na Starohorskou dislokační zónu, kde probíhala nejživější a zároveň nejvýnosnější těžba. Výzkumem bylo také prokázáno, že řada ostatních míst, v nichž se dolovalo v tzv. období stříbrné horečky, byla zničena nebo v pozdějších letech trvale neudržována, a tak se v současné době pozůstatky slavného dolování jen velmi těžko odhalují. K jejich samotnému zániku pomáhají i bezohlední spoluobčané, kteří některé štoly či těžební jámy zavážejí odpadky. Tento stav lze se zklamáním konstatovat a je nezbytně nutné aktivovat příslušné správní orgány a instituce kompetentní k ochraně památek. Jen tak může dojít k zachování těchto významných artefaktů pro příští generace. Mohli by se zde nasadit lidé, kteří si mají odpracovat veřejně prospěšné práce, aby tato místa pomohli vyčistit. Výzkum provedený v rámci praktické části dokladuje zájem veřejnosti o hornickou naučnou stezku. Ovšem jedná se pouze o určitou skupinu obyvatelstva, která má o historii a turismus zájem. Je tedy nutné oslovit 60% obyvatel, kteří o této stezce doposud neslyšeli. Lze upozornit, že hlavní problém je v nedostatečné propagaci. Je možno využít různorodé možnosti, např. oslovit školní mládež a učitele, aby v rámci výuky, případně školních výletů, zahrnuli do programu návštěvu hornické naučné stezky, a zpracovat propagační materiály, které by byly dostupné v informačních centrech města Jihlavy a dále při slavných dnech jihlavského hornictví – při havířském průvodu. Dalším návrhem je zpracování propagačního videa, které by bylo nabídnuto magistrátu města, Muzeu Vysočiny a katedře cestovního ruchu VŠPJ s cílem zvýšit zájem o slavnou minulost a lesk stříbrné Jihlavy. Za pokus by stála i nabídka cestovním kancelářím, aby do poznávacích zájezdů v rámci domácího cestovního ruchu zahrnuly návštěvu hornické naučné stezky v Jihlavě. Dalším námětem pro rozšíření zájmu o slavnou historii města z hlediska hornictví je propojení pobytu v Jihlavě s návštěvou stezky a využití ubytovacích a stravovacích kapacit restaurace u Lyžaře. V této souvislosti je možné navštívit i nejvyšší vrchol Jihlavy Rudný. 60

Následná doporučení se týkají samotného stavu jednotlivých stanovišť. Tato stanoviště by měla být obnovena, rozšířena a vybavena tak, aby respektovala nové trendy v prezentaci historie, jako jsou například interaktivní prezentace a prezentace pro handicapované občany. Tak, jak je navrženo v kapitole 8.3, by na stezce dále měly být umístěny orientační mapky a šipky ukazující směr trasy. Upravena by měla být i strmá část cesty z vrchu Rudný, kde hrozí návštěvníkům zranění. Na VŠPJ probíhají cestovatelská promítání a bylo by jistě zajímavé věnovat jedno setkání právě hornické naučné stezce.

61

Seznam použitých zdrojů Tištěné zdroje Stříbrná Jihlava 2004: seminář K dějinám hornictví a důlních prací na Vysočině : Jihlava, 17.9.-19.9.2004 : sborník příspěvků. Jihlava: Muzeum Vysočiny, 2004, 211 s. ISBN 80-863-8212-5. SLÁMA, Jaroslav. Těžba stříbra v okolí města Jihlavy. Jihlavský netopýr, 1996 HEJKAL Petr, HRUBÝ Petr, JAROŠ Zdeněk, VOKÁČ Milan a ZIMOLA David. Havíření na Jihlavsku: sborník k 13. setkání českých hornických měst a obcí, domnělému 760. výročí jihlavského městského a horního práva (1249-2009) a 10. výročí obnoveného havířského průvodu (1999-2009). Jihlava: Statutární město Jihlava, 2009, 135 s. ISBN 978-80-254-4601-0. HOFFMANN, František. Listy a obrazy z minulosti Jihlavy: od počátků do roku 1848. Ilustrace Gustav Krum. Jihlava: Ekon, 1999, 494 s. ISBN 80-902-7430-7. PLUSKAL Oskar, VOSÁHLO Jiří. (1998): Jihlavský rudní obvod. – Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd přírodních, 13, 157 – 191. Jihlava POLÁK Karel. (1993): Lidové pověsti z Jihlavy a okolí. – 16 str., vydal Svaz důchodců Jihlava. Jihlava. PEITHNER J. T. A. (1780): Versuch über die natürliche und politische Geschichte der böhmischen und mährischen Bergwerke. – 295 str., překlad J. Bílek, L. Jangl, vydal komitét sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice, 1982. Příbram KOŘAN Jan (1988): Sláva a pád starého českého rudního hornictví. – 252 str., vydal komitét sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice. Příbram. STENBERG Kaspar (1836): Umrisse einer Geschichte der böhmischen Bergwerke. – 742 str., reprint Nár. tech. Muz. v Praze, 1981. Praha LAŠTOVIČKA Zdeněk, VILÍMEK Ladislav, VOSÁHLO Jiří (2001): Rekonstrukce průběhu rantířovsko-starohorského vodního náhonu (Technická památka středověkého dolování stříbrných rud u Jihlavy z přelomu 13. a 14. století). – Stříbrná Jihlava 2001.

62

Sborník příspěvků ze semináře „K dějinám hornictví a důlních prací na Vysočině“, Jihlava, 15. 9. – 16. 9. 2001, 37 – 55. Jihlava KOŘAN Jan (1954): K topografii dolování v českých zemích v době předhusitské. – Věst. Ústř. Úst. geol., XXIX, 1 – 12. Praha. KOŘAN Jan (1955): Přehledné dějiny československého hornictví. – 216 str., Nakl. ČSAV. Praha KOUTEK Jaromír (1952): O rudních žilách a starém dolování u Jihlavy. – Sbor. Ústř. Úst. geol., Odd. geol., 19, 77 – 116. Praha D´ELVERT Christian (1850): Geschichte und Beschreibung der (königlichen Kreisund) Bergstadt Iglau in Mähren. – 520 str., auf Kosten der Stadtgemeninde Iglau gedruckt. Brno SVĚRÁK Vlastimil (1995): Prospektorská činnost Josefa Čecha na Jihlavsku koncem 19. a začátkem 20. století. – Stříbrná Jihlava. Sborník příspěvků ze semináře „K dějinám hornictví a důlních prací na Vysočině“, Jihlava, 16 – 17. 9. 1995, 52 – 55. Jihlava SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Vrchnostenský úřad – Mapy, 1551 – 1850 (1884), č. 966 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Vrchnostenský úřad – Mapy, 1551 – 1850 (1884), č. 938 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Vrchnostenský úřad – Mapy, 1551 – 1850 (1884), č. 947 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Vrchnostenský úřad – Mapy, 1551 – 1850 (1884), č. 950 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Vrchnostenský úřad – Mapy, 1551 – 1850 (1884), sign. Ula 5 – 114 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Vrchnostenský úřad – Mapy, 1551 – 1850 (1884), č. 934

63

SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Vrchnostenský úřad – Mapy, 1551 – 1850 (1884), č. 958 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Vrchnostenský úřad – Mapy, 1551 – 1850 (1884), sign. Ula 5 – 54 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Úřední knihy a rukopisy, 1359 – 1850 (1894), č. 19 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Oddělení listiny, č. 368 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Zlomky starých registratur, Horní věci (Kromě věcí právních), 1528 – 1714, II A 17 č. 871/8 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Zlomky starých registratur, Horní věci (Kromě věcí právních), 1528 – 1714, II A 17 č. 864/20 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Zlomky starých registratur, Horní věci (Kromě věcí právních), 1528 – 1714, II A 17 č. 864/21 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Zlomky starých registratur, Horní věci (Kromě věcí právních), 1528 – 1714, II A 17 č. 871/66 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Zlomky starých registratur, Horní věci (Kromě věcí právních), 1528 – 1714, II A 17 č. 871/67 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Zlomky starých registratur, Horní věci (Kromě věcí právních), 1528 – 1714, II A 17 č. 871/68 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Zlomky starých registratur, Horní věci (Kromě věcí právních), 1528 – 1714, II A 17 č. 871/69 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Zlomky starých registratur, Horní věci (Kromě věcí právních), 1528 – 1714, II A 17 č. 864/25 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Zlomky starých registratur, Horní věci (Kromě věcí právních), 1528 – 1714, II A 17 č. 871/72 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Zlomky starých registratur, Horní věci (Kromě věcí právních), 1528 – 1714, II A 17 č. 871/73

64

SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Zlomky starých registratur, Horní věci (Kromě věcí právních), 1528 – 1714, II A 17 č. 1298 SOkA Jihlava, fond Archiv města Jihlava do r. 1848, Zlomky starých registratur, Horní věci (Kromě věcí právních), 1528 – 1714, II A 17 č. 862 SOkA Jihlava, Sbírka map a plánů, 1407 č. 7-6/b SOkA Jihlava, Sbírka map a plánů, 1407 č. 7-2/3 SOkA Jihlava, Sbírka map a plánů, 1407 č. 7-2/6 a č. 7-2/8 SOkA Jihlava, Sbírka map a plánů, 1407 č. 7-2/1 a č. 7-2/4 SÚA v Praze, MM č. 867 SÚA v Praze, MM 5 – 203/11, in VESELÝ J. (1963): Závěrečná zpráva o vyhledávacím průzkumu ložisek barevných kovů – Jihlavsko. – MS Geofond. Praha SÚA v Praze, MM 5 – 74/1588, in VESELÝ J. (1963): Závěrečná zpráva o vyhledávacím průzkumu ložisek barevných kovů – Jihlavsko. – MS Geofond. Praha SOkA Havlíčkův Brod, L II/122 č. 102 MZeA v Brně, Báňské hejtmanství Brno, fond D 16/1, sign. D/77 č. 1100; Revírní báňský úřad v Brně, fond D 16, č. 757 MZeA v Brně, Revírní báňský úřad v Brně, fond D 17/1, sign. 0/III/44 č. 532, sign. 0/IV/41 č. 614, sign. 0/V/37 č. 709, sign. 0/VI/9 č. 841, sing. 0/VII/9 č. 1211 a sign. G/VII/14 č. 1114 MZeA v Brně, Revírní báňský úřad v Brně, fond D 17/1, sign. C/VII/1 č. 1268/235 MZeA v Brně, Revírní báňský úřad v Brně, fond D 17/1, sign. C/X/2 č. 1506/303 a č. 1506/305 MZeA v Brně, Revírní báňský úřad v Brně, fond D 17/1, sign. C/XI/2 č. 1550/321 MZeA v Brně, Revírní báňský úřad v Brně, fond D 17/1, sign. C/VII a sign. C/VI č. 1044/200

65

Internetové zdroje [1] Jihlava: Historie města [online]. 2003 [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jihlava [2] Historie hornictví: Dějiny dolování polymetalických rud v Jihlavě [online]. 2005 [cit.

Dostupné

2013-03-27].

z:

http://www.hornictvi.info/histhor/lokality/jihlava/JIHLAVA.htm [3] Jihlava: Založení města [online]. 2007 [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.zjihlavy.cz/s1-zalozeni-a-vznik-mesta [4] Archeologický výzkum: Staré Hory [online]. 2007. vyd. [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://www.archaiabrno.org/home_cs/?acc=prac_jihl [5] Rozhledna rudný: Její osud [online]. 2010 [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: http://www.starajihlava.wz.cz/clanek.php?art_id=74?start=1 [6] Hornická naučná stezka: Jednotlivá stanoviště [online]. 2000 [cit. 2013-04-20]. Dostupné

z:

http://www.region-vysocina.cz/hornicka-naucna-stezka-stezka-za-

minulosti-jihlavskeho-hornictvi-cx1019 [7]

Jihlavské

podzemí

[online].

2013

[cit.

2013-04-22].

Dostupné

z:

http://tic.jihlava.cz/vismo/o_utvar.asp?id_org=100399&id_u=43252&p1=1015 [8]

Jihlavské

katakomby

[online].

2013

[cit.

2013-04-22].

Dostupné

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jihlavské_katakomby [9] Kostel sv. Jana Křtitele [online]. 2012 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svatého_Jana_Křtitele_(Jihlava) [10] Jihlavský havířský průvod: Historie [online]. 1999 [cit. 2013-04-23]. Dostupné z: http://pruvod.rohozna.net/historie1.php Grafy: Král, P. – Jihlava s leskem stříbra (výsledky průzkumu), 2013. Dostupné online na http://jihlava-s-leskem-stribra.vyplnto.cz.

66

Přílohy Dotazník Dobrý den, jmenuji se Petr Král a jsem studentem Vysoké školy polytechnické Jihlava. Chtěl bych Vás poprosit o vyplnění anonymního dotazníku, který Vám zabere minimum času. Získané informace budou sloužit jako podklady pro zpracování bakalářské práce – Jihlava s leskem stříbra. Navštívil/a jste někdy Hornickou naučnou stezku v Jihlavě? Ano/Ne Po rozkliknutí ano: Jak jste se o ní dozvěděl/a? - od známých - ve škole - na internetu - přes Turistické informační centrum - jinak (uvést) Co bylo účelem Vaší návštěvy? - Chtěl jsem se něco dozvědět o hornictví - Procházka - Jiné (uvést) Jak jste stezku absolvoval/a? - Pěšky - Na kole Byla pro Vás trasa náročná? Ano/Ne Co Vás zaujalo? - Velká informovanost - Dobré značení - Množství památek (obvalů a jam) - Možnost posezení - Jiné (uvést) Co se Vám naopak nelíbilo? 67

- Špatná orientace - Nečistota - Rozbité informační tabule - Jiné (uvést) Zpříjemnil/a jste si stezku v některém z hostinců, které jsou při cestě? Ano/Ne Byla pro Vás stezka poučná? Ano/Ne Vaše návrhy na zlepšení? Po rozkliknutí ne: Nikdy jste ji nanavštívil/a , ale alespoň jste o ní slyšel/a? Ano/Nevím, že existuje Proč jste ji nanavštívil/a? - Nezajímá mě - Nedostatek času - Není pro mne atraktivní - Nevěděl jsem o ní Co by Vás inspirovalo k návštěvě stezky? - Akce pro děti - Doprovod průvodce - Celkový program (propojení stezky s Havířským průvodem, pivní slavnosti) Je podle Vás stezka dostatečně propagována? Ano/Ne Slyšel jste někdy o rozhledně Rudný? Ano/Ne Vaše pohlaví Muž/Žena Věk

68

- Do 15 let - 16 – 26 let - 27 – 40 - 41 – 60 - 61 a více let

Rozhovor s panem Tomášem Drábem - otázky 1. Jak Váš koníček správně pojmenovat? Lovec pokladů, či archeolog? 2. Co Vás na tom baví? 3. Jak jste se tady k tomu dostal? 4. Je v Jihlavě velká konkurence mezi “lovci pokladů“? 5. Zaměřujete se výhradně na určitou oblast, dobu, nálezy (mince, keramiku, helmy), nebo jste všestranný? 6. Jste v nějakém sdružení, nebo hledáte na vlastní pěst? 7. Jak vypadá takové pátrání. Popřípadě příprava na něj? 8. Jaké jsou Vaše největší úlovky? 9. Co děláte s nálezy? Existuje nějaká spolupráce s muzeem? Nebo jak si ověříte, z jaké doby pocházejí a zda jsou cenné? Rozhovor s panem Ing. Milanem Kolářem – otázky 1. Proč by lidé měli navštívit hornickou naučnou stezku? 2. Co je jejím největším lákadlem? 3. Jak probíhá údržba stezky? 4. Pomohlo by stezce její rozšíření o další stanoviště? 5. Napadla Vás někdy myšlenka propojení stezky s nějakou akcí? Např. den dětí, Havříský 6. průvod, nebo výukou základních škol? 7. Neplánuje se v brzké době obnova rozhledny Rudný? Na ni by mohly být použity fondy z Evropské unie. 8. Je současný život stezky na mrtvém bodě?

69