ŠTAFETOVÝ KOLÍK MARTIN KLUSO (Praha, 7. b ezna 2004)
Boží slovo je mezi námi mocné. B h se nespokojil s tím, že by nás nechal být tam, kde jsme byli. B h se nespokojil s tím, že by nás nechal tam, kde bychom mohli z stat. Ale p ináší nám neustále nové a nové výzvy. ábel vidí, že mu unikáme z rukou, vidí, že nez stáváme, kde bychom mohli z stat, a že se neutábo íme v oázách, ve kterých bychom se mohli utábo it, pro p esv d ení a pro strach, že okolo nás je pouš a další cesta vede pouští. ábel neví, co d lat. V zte, že stojíme proti n mu. V zte, že v naší ch zi ve shromážd ní, kde jsme, stojíme proti n mu. Hledá, co by mohl u init, aby nás zastavil. Pokud totiž naši cestu dokonáme, pokud dob hneme dobrý boj víry, brat i, tak je to jeho zkáza. Tak jako lidi ve sv t , když v dí, že chcete u init n co k jejich zkáze, p jdou proti vám. Budou se snažit vás zastavit, budou se snažit ud lat všechno pro to, aby tomu zabránili. Stejn tak ábel ví, že jeho hodina je krátká, a ví, že jestli skrze n koho m že p ijít jeho soud, tak je to skrze Boží syny. To není m j názor, to je to, co praví Bible.1 M li bychom se oprostit od vlastních názor a idejí. M li bychom se oprostit od toho, jak vnímáme, co B h d lá, a jak vnímáme, co máme d lat my. M li bychom ztratit názor na sv j vlastní život. M li bychom ztratit názor na to, co to je dobrý lov k. M li bychom ztratit názor na to, co je dobrý život. Amen? Protože jsme t mito názory obklí eni. Intelektuáln se vychloubáme sami p ed sebou a sob navzájem, jak dob e vnímáme spravedlnost. Amen? A p itom nevíme, že B h tohle všechno považuje za nic, za lejna. Pokud chceme vstoupit do plného vydání se Ježíši Kristu, pak bychom tohle m li opustit. Protože když p išel lov k a íkal: „Dobrý mist e,“ první, co mu Ježíš ekl, bylo: „Pro mi íkáš 1
I. Korintským 6:3 – „Zdaliž nevíte, že and ly souditi budeme? Co pak tyto asné v ci?“
1
dobrý?“ První slova, která mu Ježíš ekl, byla, pro mi íkáš dobrý. Kdo je dobrý? „Jenom B h je dobrý.“ M li bychom odmítnout tezi „dobrého lov ka“, brat i. Pokud žijete dobrý život, pokud jste dob í lidé, tak jste daleko od Boží slávy. B h nás nepovolal, abychom byli dob í lidé. B h nás nepovolal, abychom žili dobrý, hezký život, který vede nás i naše blízké do pekel. Amen? B h nás povolal k tomu, abychom odložili svoji spravedlnost a vzali spravedlnost Boží. Boží spravedlnost, která pramení z vykoupení, která pramení z toho, že vyznáme, že nic nejsme. Pokud bych protnul p ímku svého vlastního dobra a podíval se, kam vede, tak nevede ke spasení ani mojí vlastní duše, natož duše lidí okolo. Amen? Ježíš sám se z ekl toho, že je dobrý. (Pro mi íkáš dobrý?) Na mn není nic dobrého krom Boha. Amen? A tak bychom m li padnout p ed Boží tvá a m li bychom porozum t, stejn jako Ježíš (a kdo to byl Ježíš, a kdo jsme my), že v nás není nic dobrého. Jak íká Pavel, v lov ku nep ebývá nic dobrého.2 Amen? Žádný motiv, který je z lov ka, není dobrý. A tak si nem žu myslet, že když jsem byl vychován v k es ansko-judaistickém prost edí, je to p edpoklad k tomu, abych byl dobrý. Pot ebuji padnout p ed Boží tvá a pot ebuji vid t svou padlou p irozenost. Víte, to je jako s d tmi. Sv t nechce íkat o d tech, že jsou zlé, protože jsou malé, roztomilé a p íjemné. Ale kdybyste d tem dali moc a autoritu, tak vás zahubí p i první p íležitosti, kdy jim nedáte, co cht jí. Te hned. Kdybych vzal svoji Johanku nebo jakékoliv jiné dít , dal jí zbra se spouští nebo n ím takovým a ona by m la hlad… Jí nejde o to, abych se já m l dob e. Ale první, co ud lá, že p jde p es mrtvoly, aby uspokojila sebe. A co se stalo mezi tím, když má rok, a mezi tím, když má dvacet nebo t icet? Co se stalo, abychom si mohli myslet, že je to jinak? Kdybychom mohli sejmout masku svého jména nebo bychom si mohli vzít jinou masku a nikdo by na nás nemohl ukazovat prstem, tak nev ím, že by lidé chodili ve spravedlnosti. Ale páchali by h ích, aby uspokojili sami sebe. Protože v lov ku není a lov ku nebylo dáno skrze nic než Boha, aby toužil položit sv j život pro ostatní. Tohle je Boží výsada. V lov ku to není odjinud než z Boha. Pot ebujeme to v d t a odložit 2
íman m 7:18 – „Vím zajisté, že nep ebývá ve mn , (to jest v t le mém,) dobré…“
2
svoji dobrotu. Odložit sv j život, odložit svoji duši, odložit to, co si myslíme, že znamenáme a jsme. Vyznat spolu s Pavlem, který, p estože byl „dobrý lov k“.... – byl vzd laný farizeus, chodil v zákon , zcela jist se modlil a postil jednou nebo dvakrát týdn , ekl: „Já jsem první z h íšník .“3 Já jsem ten první, jehož jméno a jehož život v sob nenese nic dobrého. To znamená to slovo, že je první z h íšník . Amen. ekl: „Ale proto milosrdenství …“. Skrze Boží dobrotu, protože B h se ke mn sklonil, mohu b žet dobrý boj víry. Chci vám íct, že vaše vlastní spravedlnost vám brání p ijmout Boží spravedlnost. Protože do vaší duše se nevejde dvojí spravedlnost. Musíme se nejd ív zbavit naší vlastní spravedlnosti a p ijmout, že bez Boha nejsme nic. Že bez Boha jsme h íšní. Že bez Boha jsme prázdní a že bez N j pro tento sv t nedokážeme ud lat nic dobrého a spravedlivého. B h se dívá jinak, než jak se dívá lov k. Halelujah. A pokud p ijmeme Jeho spravedlnost, naše ch ze se zm ní. Možná si íkáte: „Já nechci kulhat jako Jákob. Jeho ch ze se zhoršila.“ To není pravda. Jeho ch ze se zm nila. Promítn te si jeho život a uvidíte, že jeho ch ze se zm nila. Amen? B h nám mluví svoje slovo a zjevuje nám sv j pohled, abychom nebyli oklamáni pohledem lov ka. Protože pohled lov ka p ichází z ábla. Snaží se íct, abychom se uklidnili, abychom spo inuli, abychom nabrali – a te se vrátím k st ede nímu kázání – formu zbožnosti. Tehdy si myslíme, že jsme dob í lidé – když máme formu zbožnosti.4 Když navenek všechno vypadá fajn. Rozumíte mi? Lidé, kte í se setkali s áblem, jako t eba bratr Cecil, íkali, že vždycky, když ábel p išel, vypadal jako džentlmen. Ne chlupatá hnusná p íšera. I když i to. To záleží. Ale on bere na sebe co? Podobu and la sv tla.5 ábel za ním p išel v obleku. Byl v obleku a jednal s ním jako banké nebo n kdo takový. Mluvil vznešen a velmi kultivovan . Dobrý lov k. Rozumíte mi? ábel v tomto v ku nep ichází a netvá í se p itom 3
I. Timoteovi 1:15 – „V rná jest tato e a všelijak oblíbení hodná, že Kristus Ježíš p išel na sv t, aby h íšné spasil, z nichžto já první jsem.“ 4 II. Timoteovi 3:5 – „Majíce zp sob pobožnosti, ale moci její zapírajíce. A od takových se odvracuj.“ 5 II. Korintským 11:14 – „A není div. Nebo i sám satan prom uje se v and la sv tlosti.“
3
jako poslední bezdomovec, o kterém by každý ekl: „Pche!“ Ale p ichází v rouchu dobrého lov ka, v rouchu vlastní spravedlnosti, dokonalosti v tom p irozeném. Amen? A p esto je to to, co vede do pekel. To, co se dokáže oto it a zabít a zni it. Rozumíte mi? A to je to, co nám B h íká, abychom odhodili. Ježíš takhle nechodil. Na Ježíši nebylo nic… V Izaiáši (cituji dost verš a doufám, že pak budete schopni se k tomu vrátit a ty verše si t eba najít) se píše, že na Ježíši nebylo nic na pohled ní žádostivého.6 Amen? Kdybyste se podívali na Ježíše, nic byste nežádali. Takže se nem žeme snažit nést obraz and la sv tlosti, který má vn jší formu zbožnosti, dokonalosti a dobroty a spravedlnosti, a vevnit mít p evrácené srdce. Ale naopak nést obraz toho, který p išel, a navenek nebylo nic, co by prezentoval. Navenek nebylo nic, co by nabízel. Ani bohatství ani sláva ani moc ani lidská moudrost. Ani intelekt ani bydlení, nic, co by mohl nabídnout. B h k nám mluví a zjevuje nám sv j charakter a svou touhu. Abychom dokázali opustit a vytrhnout se, když se nám ábel snaží p edložit n jakou vn jší formu, která nás má uspokojit. Vn jší formu, kdy jsme dob í lidé. B h praví, že v lidském srdci není nic dobrého. Že je nejp evrácen jší z lov ka7. Nejp evrácen jší v c na sv t . B h nás zcela zjevn , je-li to B h, napomíná a ve st edu nás taky napomínal a mluvil práv o tomhle aspektu. A já chci íct, brat i, že si nem žeme…, vlastn m žete, jak kdo chce. Vždycky, když tohle íkám, íkám, jak kdo chce. Protože jsme tady dobrovoln . Amen? Tady jsme dobrovoln a kdekoliv jinde jsme dobrovoln , i v nebi a v pekle jsme dobrovoln . Je to všechno naše rozhodnutí. To je základ. Jak to íct, aby to n kdo nevzal špatn ? Tím prvním, kdo vymyslel demokracii neboli svobodu, byl B h, a demokracie jde proti Bohu. Ne, že bych to nev d l. Ale B h byl ten, kdo vymyslel svobodnou
6
Izaiáš 53:2 – „Nebo p ed ním vyrostl jako proutek, a jako ko en z zem vyprahlé, nemaje podoby ani krásy. Vid li jsme jej, ale nic nebylo vid ti toho, pro bychom ho žádostivi byli.“ 7 Jeremiáš 17:9 – „Nejlstiv jší jest srdce nade všecko, a nejp evrácen jší. Kdo vyrozumí jemu?“
4
v li a dal ji lov ku. Amen? Takže všechno tohle je svobodné, je to založeno na tom, že se lov k rozhodne, a se všemi d sledky. Heylel m l plné právo se rozhodnout a dokazuje na sob tu plnost svobody, kterou B h dává. Jednomu z nejvyšších and l , jednomu z nejvyšších and l , jednomu z archand l , Heylelovi, dal B h svobodu. Tak jako Gabrielovi a Michaelovi a každému z nás. B h mu dal svobodu, aby mohl sloužit, anebo nesloužit. Aby mohl chválit, anebo nechválit. Aby mohl hledat Boha, anebo hledat vn jší formu zbožnosti. Heylel se necht l postavit proti Bohu. Heylel cht l sám být bohem. A to, že si vybral zlo, bylo jenom proto, že už nic jiného nezbývalo. Amen? Jeho prvním zám rem nebylo zlo, jeho prvním zám rem bylo, že cht l vynechat Boha. Cht l d lat stejné v ci a kdyby to šlo, tak možná m l chvály a dobrotu a spravedlnost a lásku. Cht l být nad Bohem. Cht l mít lid. On necht l mít zlý lid, cht l vládnout nad Sionem, cht l vládnout nad Božím lidem, amen? Z toho d vodu padl, protože cht l zaujmout místo Kristovo, tudíž stát se antikristem. Halelujah. A tak to je jeho snaha, to je ten jeho tlak, abychom ze svého života odstranili Boha a sloužili jemu. A klidn ve spravedlnosti. Víte, co mi ekl? Kdysi dávno. íkám deset let, ale ono to ur it bude víc než deset let. Už je to dvanáct. Byli jsme na konferenci a já jsem tam jako nová ek poslouchal slovo a byl jsem nadšený. A ábel za mnou poslal n jakého prince. P edstavil se mi, že je kníže, myslím, nebo n co takového. A íkal mi: „Posílá m za tebou sám satan.“ On ho tehdy nazýval jinak, já nevím p esn jak. Sám princ nebo n co takového. „Posílá m za tebou sám satan se vzkazem a íká: ,Jestli budeš v ící, to mn nevadí. Jestli budeš kazatel, ani to mn nevadí. Ale jestli budeš poslouchat a následovat tohle slovo, tak t zabiju.‘“ Až s odstupem asu tomu za ínám víc a víc rozum t, co se snažil íct. Satana absolutn nevzrušuje, když jsou lidé jen tak v ící. Satana absolutn nevzrušují zástupy kazatel . Satana vzrušuje a satanu vadí, když se n kdo vytrhuje z jeho moci. Te si možná íkáte: „Copak se v ící nevytrhli z jeho moci?“ V ím, že mu vadí, když nep ijmeme tu vn jší formu zbožnosti, ale když hledáme Hospodina, samého Boha. Protože ábel je spokojený, když 5
z našeho života vy leníme Boha a z stane nám božskost, pravidla, dobrota. Nevadí mu naše dobrota. Klidn m jme naši dobrotu. Ale vadí mu B h. Protože to je jeho konkurence. Jemu vadí B h. Proto se snaží všemi zp soby. A když nás neumí p ipravit o dobrotu, o „dobro lov enství“, tak z nás klidn ud lá dobré lidi. V te tomu, že ábel z vás m že ud lat dobré lidi, kte í sami sebe a své okolí vedou do pekla. Protože peklo, prosím vás, není o tom, že by tam byli špatní lidé. Peklo si nevybírá na základ špatných lidí. A v nebi nebudou dob í lidé. Amen? To je ábelská koncepce, která íká, že to je p ece „takovej dobrej lov k“, ten do toho nebí ka ur it musí dojít. Boží slovo praví jinak, Boží slovo íká, že cesta mezi peklem a nebem, ta hranice mezi peklem a nebem, je jenom v našem rozhodnutí: B h ano, nebo B h ne. Jestli se B h stává centrem našeho života – ano, nebo ne. Mimo nebe skon í spousta takzvaných dobrých lidí. A v nebi skon í spousta takzvaných špatných lidí. Navzdory tomu, co by si p ál tento sv t. Navzdory tomu, jak hodnotí tento sv t. Víte, do nebe se na poslední chvíli dostane h íšník, který visí na k íži za své zlo iny. A on vyznal, že si je v dom toho, že je h íšný. Protože ekl: „Nevím, pro je tady On, ale vím, pro jsem tady já.“ Amen? „Ježíši, pamatuj na m .“ A tohle slovo sta ilo k tomu, aby byl v nebi.8 Navzdory všem dobrým lidem, kte í by si p áli opak. Takže rozd lení mezi peklem a nebem není o dobrých lidech a o špatných lidech. Amen? Protože B h se na to dívá jinak. On ekl: „Ješt dnes budeš se mnou v ráji.“ Na rozdíl od t ch dobrých farize , kte í tady stojí a kte í klidn m žou skon it v pekle. Protože to je jejich volba. Oni si nevybrali Boha. Jejich dobrota jim byla vzácn jší než B h sám. Proto i já tady stojím a není to z n jakého mého plezíru, že by to byla n jaká úchylka, se kterou jsem se narodil. as od asu tady stojím, doufám v poslušenství Boha a kážu vlastní duši i vám a každému, kdo je ochoten a schopen slyšet a chodit v tom, co slyší. Kážu každému z nás, že B h se dívá jinak. B h se dívá jinak. B h nám sv il n co, v em si nem žeme dovolit jít nap l. B h má svoje dílo, které iní. A na konci 8
Lukáš 23:41-43 – „My zajisté spravedliv trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky své bé eme, ale tento nic zlého neu inil. I dí Ježíšovi: Pane, rozpome se na mne, když p ijdeš do království svého. I ekl jemu Ježíš: Amen, pravím tob , dnes budeš se mnou v ráji.“
6
toho díla stojí Boží synové. Boží synové, kte í zjeví samého Boha. To je zám r, který jde dál než jakýkoliv zám r lidstva. Stojí výš než cokoliv, co kdy lidé ud lali. Jestli si lidé p edsevzali, že n co vybudují, že bude mír, že bude válka, že bude já nevím co, tak tohle je zám r, který má B h. S lidstvem. Všechno ostatní je tomuto zám ru pod ízeno. Nevím, jakou máte v práci pozici, ale ur it jste vid li situaci, kdy vyšší zám r p eválcoval nižší zám ry. Pro vyšší zájem B h hýbe s lidstvem. Bohu není líto Egypta a egyptského faraóna. Pot el ho, aby vyvedl sv j lid. B h se neohlíží na malé v ci, jako jsou národy, z ízení, Evropská unie. Na takové v ci se B h neohlíží. Jde a iní své dílo spravedlnosti. B h se neohlíží na peníze, co to bude stát. B h se neohlíží na lidské životy, co to bude stát. Protože ví, že to, co p ijde, daleko vykoupí i zp tn vše, co se stalo. Já se neohlížím na investice a prodám všechny perly, protože vím, že to, co si za n koupím, vyváží ty perly, které jsem m l. Všechno, co jsem m l dote , amen? B h prost platí a platí a platí. ím B h platí? Platí krví svatých. Amen? A platí a platí a platí. A eká, investuje, investuje a eká na ten okamžik, kdy se ta investice vrátí. Kdy to, co proinvestoval za šest tisíc let, vyvrcholí v n co, co vygeneruje takové „peníze“… V ím tomu, že jste duchovní, že víte, o em mluvím. Že se nebavíme o tom, že se obalíme n jakými st íbrnými, zlatými kulatými anebo n jakými papírovými pen zi. Protože tak to nebude. Ale B h vygeneruje takové „peníze“, skrze které zaplatí všechno dozadu a všechno dop edu. Amen? B h skoupí pole v nad ji a ve ví e, že v tom poli je poklad, který mu zaplatí nejen cenu pole, ale vykoupí všechny dluhy, které kv li tomu ud lal. A zaplatí celý Jeho život do budoucnosti. B h platí a platí a platí. Te si p edstavte, že jsme n kde na konci v ku. Na konci šesti tisíc let. B h povolal lidi a nechal je, aby nám donesli až do našeho 21. století to, co zamýšlí. Aby nám zachovali tu investici, pro vás, pro m , pro nás, pro Boží jméno, pro Boží slovo, pro Boží zám r. B h nechal lidi zaplatit životy, aby nám donesli, co nám donesli. B h mi to ukázal jako štafetový b h. Jako kdyby každá generace b žela jeden ovál. Oni to myslím b hají po stadionu. Takže b ží 7
ovál na stadionu, já nevím, jestli b ží jedno kolo nebo tvrt kola, to je jedno, budu íkat kolo. Každá generace ub hne jedno kolo a má sv j cíl, sv j úkol, má sv j mandát. Ale, prosím vás, žádný z t ch štafetových b žc neb ží pro sebe. Jeho as se nepo ítá. Žádná štafeta nevyhraje proto, že Franta druhý b žel nejrychleji ze všech. S ítá se as všech, takže každý z nich b ží pro celý tým. A tak není podstatné, že Franta druhý je rychlík, ale je podstatné, aby každý b žel podle toho, jak m že, dokonal sv j b h a p edal štafetu, jak m že. Já jsem nad tím p emýšlel a vid l jsem sebe jako mladého kluka, když mi bylo šestnáct let, když jsem se obrátil. Jak tam stojím takový trošku… – víte, co to je šestnáct rok . Trošku jako: sv t je mi málo. Jak tam stojím a íkám: „No problem! Tady jsem!“ Jsem p ipravený, svítí sluní ko, každý sval na mn hraje a te vidím, jak b ží ten b žec za mnou, jak mi podává štafetový kolík, já ho beru do ruky a vybíhám. Vid l jsem, jak mi ruka kmitla dop edu. Nevím, jestli to byla vize nebo jestli jsem takhle p emýšlel. Jak mi ta ruka kmitla dop edu, najednou jsem uvid l – tlip! – skápla z ní krev. Zarazil jsem se a zastavil se. Zarazil jsem se a vid l jsem, jak z toho štafetového kolíku skápla krev. Vím, že se moje tvá zarazila. Nev d l jsem, co se d je. Do té doby jsem si myslel, že b žím n jakou štafetu, že si ub hnu kole ko… „Fajn! Jak se máš?“ „A co ty?“ „ au, dobrý.“ Ale najednou jsem dostal n co do ruky a teprve te mi postupn dochází, co se d je. Dostal jsem do ruky štafetový kolík, ze kterého kapala krev. A znovu kápla krev a já jsem si všiml, že kolík je celý od krve. Když se podívám na ty lidi za mnou, podívám se na všechna ta kola p ede mnou, najednou za ínám mít báze , dochází mi, co d lali ti lidé, kte í b želi p ede mnou. Myslím ty, co b želi ta kola p ede mnou. Vidím, jak pokládali své životy za to, aby mn p edali ten kolík. Vidím, že jsem najednou v n jakém et zci. Ne sám za sebe. Neb žím jenom sv j vlastní život, ale jsem v n jakém et zci. Ti, co b želi p ede mnou, byli lidé, kte í vyhlíželi lepší spasení, a protože m li nad ji
8
v lepší vzk íšení,9 odmítli svoje vzk íšení. Odmítli svoje vzk íšení. Odmítli být vytrženi z toho, z eho mohli být vytrženi. Protože m li lepší vzk íšení a protože cht li dob hnout sv j díl, tak aby vám mohli p edat co nejlepší as. Aby vám mohli p edat co nejlepší podmínky pro to, abyste mohli, nebo jsme mohli, vykonat svoji míru b hu. Amen? Nezprotivili jsme se h íchu až do krve. Lidé p ed námi pokládali svoje životy. V žalá ích. Nechali se žrát lvy. A jedním jediným slovem se mohli nechat vykoupit. Ale pro lepší vzk íšení odmítli svoje vzk íšení. Sta ilo íct: „Odmítám toho Ježíše. Chci žít dobrý život.“ Ale neud lali to. Se svými rodinami a d tmi byli upalováni a byli k ižováni. Generace a generace a stovky a tisíce lidí. Byli umu eni, byli upáleni. Amen? Celé své životy ob tovali. Opustili rodiny, opustili povolání. Opustili bohatství, opustili slávu. A opustili v kone ném d sledku svoje vlastní životy. N kde mezi n uprost ed, a první, se za adil Ježíš Kristus, který opustil všechno, co m l, odešel od Božího tr nu, aby p išel a položil sv j život. A já se najednou dívám na ten kolík a vidím ty lidi. Zav u o i a vidím ty p íb hy. Nevím, jestli to m žete vid t vy. Vid l jsem n kolik film na tohle téma: Quo vadis, Ben Hur. P edstavuji si to. To je velmi reálná v c, brat i. P edstavuji si, že stejn tak jsem tam mohl být já. Se svými d tmi, se svojí ženou. Rozumíte mi? Stejn tak jsem tam mohl být já a položit sv j život za to, že miluji Krista. Tihle lidé to ud lali nejenom pro sebe, ale i pro m . Víte, existuje jedna knížka, malé sv dectví o život Jana Husa. Malé sv dectví o život Jana Husa. N jaký jeho kolega, snad Pogius, vydal sv dectví o jeho ch zi a jeho život . P e t te si to. Je to n co, co je malým písmem, aby se to tam vešlo, psáno na tom štafetovém kolíku, který jste dostali. Kdy jedním jediným slovem se Jan Hus mohl vykoupit. A jednou to ud lal. Bylo mu tak mizern , že jednou odvolal svoji doktrínu, jestli se nepletu. Na dvacet ty i hodin. Když ho totiž p esunuli do lepšího v zení, aby ho mohli propustit, tak mu to došlo, a inil pokání. 9
Žid m 11:35 – „Ženy p ijímaly mrtvé své vzk íšené. Jiní pak roztahováni jsou, neoblíbivše sob vysvobození, aby lepšího dosáhli vzk íšení.“
9
Víte, ten lov k ne inil pokání oble ený, tak jak jsem já oble ený. Zdravý, jak jsem já zdravý. Najedený, jak jsem já najedený. On inil pokání po letech nebo m sících, nechci to te poplést, kdy byl ve v zení. Vydával sv dectví, že mu ervi žrali k ži, že m l pod k ží ervy. Sta ilo, aby ekl jediné slovo, a mohl mít vzk íšení. Ale on ekal lepší vzk íšení. Píše tam, že m l dlouhé nehty. Nemohl si je ohryzávat, protože nem l ím. Byl tak nemocný, že mu vypadaly všechny zuby. Byl ve v zení, které bylo pod úrovní zem a z vrchu mu tam tekla voda, takže byl neustále v centimetru, nebo tak n jak, ve vod . Takové tam m l vlhko. Zkuste si to den, dva, t i, deset, m síc, t i m síce, deset m síc . Nebyl nikdo, kdo by mu byl ochotný… Nebo byli lidé, kte í byli ochotní, ale nebyl nikdo, kdo by ho mohl z tohohle vytáhnout. lov k tam je. Den a noc. A rozhoduje se a iní rozhodnutí na každý den. íká: „Co si zvolím, co si zvolím?“ Je vám nabízeno vzk íšení, sta í zaklepat na dve e a je vám nabídnuto vzk íšení. Ale pro to lepší vzk íšení, pro to zjevení, které m l. Pro zjevení, které m l o zp sobu církve; a to bylo malé zjevení. Víte, že byl katolík? Oddaný katolík? A v il, že není jiná než katolická církev? To jeho zjevení bylo takhle malé, ale takhle v n m byl v rný, že dob hl až do konce. Dob hl až do konce, takže nemohl jinak, než odložit všechno, co m l, aby vydal sv j život a aby tohle zjevení podepsal svojí vlastní krví. Dostal zjevení, ale nemohl ho p edat jinak, než že ho podepsal a dokázal, že je z Boha. Podepsal je svou vlastní krví, kterou to zjevení zpe etil tam n kde, kde byl upálen. To je jeden p íb h. To je jeden p íb h z tisíc . A te dostanete ten kolík, kde tlip – Jan Hus, tlip – Luther, tlip – apoštol Pavel, tlip – Jan, tlip – Petr, tlip – Ježíš. Tlip – ekn te kohokoliv dalšího. David. Mojžíš. Kdokoliv šel p ed námi a kdokoliv vyhlížel lepší vzk íšení, a proto odmítl to vzk íšení tehdejšího asu. A te stojíte, ten šestnáctiletý kluk, který b ží: „Halelujah, já jsem taky k es an!“, dostanete kolík a najednou se vám tohle odehrává p ed o ima. Co s tím lov k ud lá? Co s tím lov k ud lá? Pro myslíte, že tady stojíme a neodpo ineme si? Pro si neodpo ineme? Copak jsme nedosáhli n jaké míry svatosti? Copak jsme nedosáhli n jaké míry spravedlnosti? Copak už si nem žeme odpo inout a íct, že
10
to sta í? Nem žeme, protože to, co máme v ruce, protože to, co nám bylo dáno, jsme si nevyvolili, ale byli jsme za azeni na konec. Víte, je mnoho lidí, kte í neunesou zodpov dnost z vít zství. Znáte to ze sportu? Znáte to? To je termín ze sportu, který íká, že neunesli zodpov dnost z vít zství. Byli lidé, kte í hráli, a hráli výborn , t eba tenis. Hráli, hráli, najednou zjistili, že to m žou posledním zápasem celé vyhrát. A neunesli to. Nezvládli to. Protože vid li, že to celé už ušli a že jim zbývá konec. A my jsme postaveni do téhle t žké situace. B h si to zvolil, já ne. B h si zvolil, že tady budeme a že nám dá tenhle kolík do ruky. Není komu ho p edat. Díváte se a íkáte: „Ááááá, je tady n kdo, kdo to pob ží lépe?“ Možná byste si ekli: „Já to radši dám n komu jinému. Radši zakopu tu h ivnu do zem , abych o ni nep išel. Je tady n kdo, kdo to p evezme, kdo pob ží místo m ? N jaký kazatel, n jaký fará , n jaký pastor?“ Ale B h íká, že tak to není. Protože je t lo Kristovo. B h nám íká, že co nám dal do ruky, je vzácné, protože zaplatil krví svatých. Brat i, my nebudeme stát tvá í v tvá jenom Bohu, ale Bohu o to víc, že i t mhle bratr m. Víte, to je, jako kdybyste b želi olympijské hry. M li byste partu. Kolik jich b ží? ty i ve štafet ? Jako byste m li partu ty lidí, se kterými trénujete. A oni tomu ob tovali celý sv j život, svoje kariéry. Pro jednu olympiádu. B želi a snažili se, položili všechno, b ží až na pokraj svých sil, dají vám a padnou na zem. Vy dostanete kolík, ptá ci zpívají, pohoda, prost pátek odpoledne… Dob hli byste a pokazili celý závod. Jak byste potom šli do šatny? Postavit se jim tvá í v tvá a íct: „Tak co, to bylo dneska dobrý, ne?“ P itom byste vid li, jak stojí, jak do toho vložili všechno a jak se nemohli spolehnout, že vám p edají štafetu a vy dotáhnete do konce, co oni vám p ipravili. V mí e, kterou nám B h dal, každý b ží, co mu B h dal. Ale, brat i, to nejsou n jaké hloupé olympijské hry. N jaké ty i roky tréninku. N jaká hloupost, n jaký pohár pro slávu, která dneska je, a zítra pomíjí. Kdo z vás ví, kdo vyhrál štafetu v roce 1956. Nevíte? No dob e, to byl 11
špatný rok. 1960? 1964? 1968? Nevíte? A co hokej? Jsme hokejová zem . Jak se jmenoval hrá , co st elil gól v roce 1974? 1985? To jsme hráli s Rusy, to i já si pamatuji. Nevíte. Sláva, která pomíjí. Která je o ni em. Amen? A p edstavte si to, jak p ijdeme do šatny, nebo kam se to chodí, postavíme se každému z t ch lidí, každému z t ch rytí , který tam bude op ený o sv j me . Ml ky tam budou p ed Bohem, protože jenom B h ví, jaký b h b želi. Jak se postavíme každému z nich. Tvá í v tvá uprost ed jednadvacátého století, kdy nám sta í sednout do letadla a být tam, kam Pavel musel cestovat ve dne v noci. Kdo se už topil na lodi, když m l cestovat a zv stovat evangelium? Kdo z nás? Dneska máme Bibli, máme konkordance. Víte, kdo vyrobil konkordance? Lidé, kte í tomu zasv tili celý sv j život. Oni ned lali nic jiného, než že d lali konkordance – pro nás. Abychom mohli mít slovo. A tak dále a tak dále. Te p ijdeme a ti lidé tam stojí. Možná to íkám sám sob , já nevím. Nech vám B h požehná. Ale v ím tomu, že chci p ijít a íct: „Bože, odpus mi. Odpus mi, vidím, jak upadám.“ Vidím, jak b žím ten b h víry a jak m musí B h najít a stáhnout zpátky. Moje nad je je, když vidím Petra. Petra, který po všem zjevení šel na ryby. Zap el Ježíše. Moje nad je je, že jsem jako Petr. P es všechno slovo, které vám tady povídám a které vím, se najednou nacházím na rybách. P ichází Ježíš, klepe mi na rameno a íká: „Miluješ mne?“ „To víš, že ano.“ „Miluješ mne víc, než všichni tito ostatní?“ „Pane, ty víš, že ano.“ „Tak pas mé beránky.“ Bohužel asto, p es všechno zjevení, které mám, se náhle naleznu, jak lovím ryby. Moje nad je je konec Petra. Halelujah. A tak chci vždycky na to zavolání íct: „Bože, odpus . Jak je to možné, už zase! Jak je to možné? Ale vím, že moje dobrota neexistuje a že jakoukoliv dobrotu, kterou mám, mám jenom skrze Tebe. A tak, Bože, nic netvrdím a nic nehraji, protože jsem první z h íšník . Toužím po tom, abys mi dal pokání.“ Aby když se dnes jmenuje, abych zaslechl Jeho hlas. A nezatvrzoval své srdce. Abych mohl jít a mohl init pokání a mohl položit sv j život a vzít Jeho. Abych mohl odložit svoji duši a získat Jeho duši pro v nost. 12
Poj me se podívat do epištoly Žid m. Já nevím, kde za ít, myslím, že m žu vzít Židy, n kam zabodnout prst a íst. Uvidíte, že epištola Žid m je pro nás. Protože my jsme Židé. Jsme ti, kterým bylo zjeveno Boží slovo. Jsme dneska duchovní Izrael. To nám Jirka bude n kdy povídat, aby nám to obnovil. My jsme ten duchovní Izrael. Amen? B h má jenom jeden Izrael a ten Izrael jsme my. My jsme ti, kdo p ijali Boží slovo. áblova snaha je, aby to, co se stalo Izraeli, se stalo i nám. Abychom nevstoupili. Abychom neporozum li. Abychom hn vali Boha, že p estože jsme Jeho lid, tak nevstupujeme do Jeho v cí. Za nu v Žid m 11:32, abyste si nemysleli, že jsem vám tady povídal n jaké svoje emotivní výlevy. Abyste v d li, a máte povinnost m napomenout, pokud to tak není, že se držím Písma. Tohle není místo, kde si budeme povídat svoje názory. „A co mám více praviti? Neposta í mi zajisté as k vypravování o Gedeonovi a Barákovi, a Samsonovi, a Jefte, a Davidovi, a Samuelovi, a prorocích.“ Samson pro nás porazil Dágona v jeho chrámu. Dal nám nad ji na vít zství nad tímhle duchem. A zaplatil za to svým životem. „Kte íž skrze víru vybojovávali království, inili spravedlnost, docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lv m. Uhašovali moc ohn , utekli ostrosti me e, zmocn ni bývali v mdlobách, silní u in ni v boji, vojska zahán li cizozemc . Ženy p ijímaly mrtvé své vzk íšené. Jiní pak roztahováni jsou, neoblíbivše sob vysvobození, aby lepšího dosáhli vzk íšení. Jiní pak posm chy a mrskáním trápeni, ano i v zeními a žalá i. Kamenováni jsou, sekáni, pokoušíni, me em zmordováni; chodili v kožích ov ích a kozel ích, opušt ni, ssouženi, a zle s nimi nakládáno. Jichžto nebyl sv t hoden, po pustinách bloudíce, i po horách, a jeskyních, i v doupatech zem . A ti všickni sv dectví dosáhše skrze víru, neobdrželi zaslíbení. Proto že B h n co lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás nep išli k dokonalosti. Protož i my, takový oblak sv dk v kol sebe majíce, odvrhouce všeliké b ím , i snadn obkli ující nás h ích, skrze trp livost konejme b h uloženého sob boje. Pat íce na v dce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo p edložené sob radosti strp l k íž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici tr nu Božího. A považte, jaký jest ten, kterýž snášel od h íšník taková proti sob odmlouvání, abyste neustávali, v myslech svých hynouce.“ To je to, co nám B h íká. Ne proto, abychom si tady jenom etli p íb hy t ch, kte í byli p ed námi, 13
kte í b želi kola p ed námi. Ale abychom „takový oblak sv dk v kol sebe majíce“, odvrhli všeliké b ím , všechno, co nás táhne k zemi, k p ízemnosti, p irozenosti, všechny sváry, všechny p ízemnosti. Abychom odložili „i snadn obkli ující nás h ích“. Nevím, co by nám ekli. A každý z vás si zvažte sv j život. P edstavte si váš poslední m síc. Pak si vezm te jednoho z t ch svatých a p edstavte si, že by s vámi byl dvacet ty i hodin denn . Byl by váš život obrázkem svatosti a obrázkem toho, že jste p evzali jejich poselství? A že v n m jdete dál? Nebo tady, jak se to íká, mluvíme vodu, a žijeme víno. Jestli íkám amen na to, co se tady káže, a potom chodím svým vlastním zp sobem, který to popírá. B h nám n co dal a my nezv stujeme jen sami sob své vlastní spasení, ale zv stujeme i t m okolo nás. Halelujah. Není to jen íct si tady amen. Musíme, v angli tin se to ekne krásn – „walk it out“. Musíme to projít, musíme to žít. Musíme v tom prost chodit. To je to slovo. Rozumíte mi? Já tady nem žu kázat o ctnosti, o mravnosti, o istot , a potom se chovat jinak. Protože znova k ižuji Krista. Pokud nev íte pravd , tak ji odmítn te. Ale pokud v íte pravd , tak se za dve mi nem žete chovat, jako kdybyste to neslyšeli, jako kdybyste to nep ijali. Brat i, musíme init pokání. Musíme init pokání z toho, že naše ch ze není svatá, tak jako On je svatý. Pokud jste si zvolili nejvyšší metu. Pokud ne, tak se vám omlouvám, že se mnou ztrácíte as. B h nás nabádá, abychom se báli. Omlouvám se za to, že jsem kazatel strachu. Ješt vám p e tu z Žid m ze 4. kapitoly: „Bojmež se tedy, aby snad opust zaslíbení o vjití do odpo inutí jeho, neopozdil se n kdo z vás.“ Písmo nás nabádá, abychom m li báze . Brat i, pokud by nás nenabádalo, tak si m žeme odpo inout v nicned lání. Ale Boží slovo nám íká „bojmež se“, aby se nám snad nestalo, že nevstoupíme do odpo inutí. Tudíž je to velmi možné, že? Proto Boží slovo íká: bojme se. „Bojmež se tedy, aby snad opust zaslíbení o vjití do odpo inutí jeho neopozdil se n kdo z vás. Nebo i nám zv stováno jest, jako i on mno, ale neprosp la jim e slyšená, nep ipojená k ví e t ch, kte íž slyšeli.“ Co je to víra?
14
Ukažte mi víru bez skutk , a já vám ukážu svoji víru ve skutcích.10 Víra není to, že s tím souhlasím. Víra je – „walk it out“. Víra je, že to musím prožít a jít v tom. Pokud v íte, že je dobré chodit k zuba i, tak vás chci vid t jednou za p l roku u zuba e. Já tomu nev ím, proto tam nechodím. Pokud v íte, že je dobré istit si zuby, tak musíte stát p ed zrcadlem každý den dvakrát denn nebo t ikrát denn podle vaší víry, a musíte to init. Nem žete v it, že je dobré istit si zuby, a zuby si ne istit. Protože pak jste blázni. To je bláznovství. Pokud v íte, že je dobré se držet v istot a ve spravedlnosti, a nedržíte se v istot a ve spravedlnosti, tak je to bláznovství. Protože tomu nev íte. Kdybyste tomu v ili, tak to iníte. Když bude ho et a budete v it, že musíte utíkat, tak nem žete sed t a z stat tomu v it. Protože uho íte. Když vám B h bude íkat, abyste nešli ráno do práce, a v íte tomu, tak nem žete jít ráno do práce. N kterým bratr m B h ekl, že nemají jít ráno do práce. Sest e v Nigérii. Pracuje na velvyslanectví. B h jí ekl, aby ud lala Jeho v c, a ona ekla, že musí do práce. Ale B h ekl: „Moje v ci jsou první.“ íkala: „Vždy musím ráno do práce.“ A B h ekl: „Nejd ív ud lej tohle a pak jdi do práce.“ Poslechla, protože p ipojila slovo k ví e. Šla a u inila tu banální v c jako pro Hospodina, neposlechla své nad ízené a nešla hned ráno do práce. A když p išla… Tehdy byla ta akce, kdy vyhodili ambasádu do pov t í. Nebyla tam, protože inila Boží v ci. Boží dílo. To slovo bylo p ipojené k ví e. „Utekli ostrosti me e“ – dneska mají jiné me e. „Bojmež se tedy, aby snad opust zaslíbení o vjití do odpo inutí jeho, neopozdil se n kdo z vás. Nebo i nám zv stováno jest, jako i on mno, ale neprosp la jim…“ – byla jim absolutn k ni emu, to je jinými slovy neprosp la, víte to? Ale byla jim absolutn k ni emu „ e slyšená, nep ipojená k ví e t ch, kte íž slyšeli.“ Ješt poslední verš a už si sednu. Žid m 2. kapitola: „Protož musíme my tím snažn ji šet iti toho, což jsme slýchali, aby nám to nevymizelo.“ Proto my, kte í jsme to slyšeli, tím piln ji, tím snažn ji musíme šet it toho, co jsme slýchali, aby nám to nevymizelo. „Nebo 10
Jakub 2:18 – „N kdo ale ekne: ,Ty máš víru a já mám skutky.‘ Ukaž mi tu svou víru bez skutk a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.“ (NBK)
15
pon vadž skrze and ly mluvené slovo bylo pevné, a každé p estoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odm nu pomsty, kterakž my ute eme, takového zanedbávajíce spasení? Kteréžto nejprvé za avši vypravováno býti skrze samého Pána, od t ch, kte íž jej slýchali, nám jest utvrzeno.“ To íká Pavel: „Kterak my ute eme, takového zanedbávajíce spasení?“ Pokud tohle bylo zv stováno, pokud je taková cena zaplacena, pokud tohle bylo p ed námi, pokud ten kolík má na sob tahle sv dectví a lidé b želi, aby dob hli, aby dokonali sv j boj a sv j b h víry, „kterakž my ute eme, takového spasení zanedbávajíce“? B h vám požehnej. Amen.
16
