„MALOPÁNEVNICTVÍ“ MARTIN KLUSO (Praha, zá í 2004)
Pane, prosím T , abys to byl Ty, kdo k nám bude mluvit. Abys mluvil k našim srdcím, tak aby Kristus se potkal a uslyšel s Kristem. Halelujah. Bože, spoléháme na Tvého svatého Ducha, který k nám p ichází, aby nám ob erstvoval slovo. Aby nám ho dával a p ednášel. Aby ho dostal skrze všechny slupky naší mysli. Skrze všechno to, kdo jsme, Pane, a skrze to, kdo ješt nejsme v Kristu. Tak T prosím, Pane, abys pronesl to slovo až do našich duší, tak aby mohlo zako enit a mohlo p inést ovoce. Prosím T , abys o istil moje ústa, moji mysl od všeho, co já sám jsem a od všeho, co ješt nejsem v Kristu, aby Tvoje slovo bylo isté, aby bylo neposkvrn né. Aby nep išlo jenom naplnit st ede ní ve er, ale aby naplnilo naše srdce a naše duše. Bu požehnáno Tvoje svaté jméno. Bu požehnáno Tvoje jméno mezi námi. Amen. N kte í z nás máme tu výsadu, že nám jistý lov k posílá svá kázání. Mám pocit, že už jsem vám to íkal. Ne? Vidíte, já bych se vsadil, že jsem vám to musel íkat, ale to nevadí, klidn to eknu znova. Jeden lov k nám pravideln každý den posílá svá kázání. Je to zhruba jedna stránka. Na za átku, možná tak první odstavec, píše n jaký p íb h ze života. Jak n koho potkal, co se mu stalo doma, v práci, v obchod , prost kdekoliv, a potom z toho ud lá krati ké kázání. Ur it se to dá stihnout p e íst alespo obden. Myslím, že to n kte í brat i a sestry dostávají. Doporu uji to i pro procvi ení angli tiny. Pokud jste na mailu alespo trochu pravideln , napište mi e-mail a já vám pošlu jeho adresu, abyste to od n ho mohli dostávat. Stojí to za to. Je to moc p íjemné, je to k požehnání. Myslím si, že tak 95 % jeho kázání je hodn dobrých. Je na tom ješt jedna zvláštní v c, až je to n kdy k smíchu. asto se trefuje do toho, o em lov k zrovna p emýšlí. Nevím, jak to ten lov k d lá, ale je to tak. Pro takový úvod? Asi ze dvou d vod . Jednak abyste si to taky ob as p e etli a jednak proto, že jsem p emýšlel nad ur itou v cí a prost se s tím jedno to kázání potkalo. Bylo to možná v era nebo p edev írem. Ten lov k psal o jednom rybá i. Vid li ho v dob , kdy bylo v ece hodn ryb, jak nahodí, eká a najednou vytáhne velkou rybu. Krásná, velká ryba. Hodí ji zpátky. Zase nahodí, vyloví – krásná, velká ryba. Hodí ji zpátky. Na lo ce kousek opodál 1
je druhý rybá a kroutí nad tím hlavou. íká si: Co to ten lov k d lá? A když ten první znovu nahodil, vytáhl další krásnou velkou rybu a hodil ji zpátky, ten na té lo ce k n mu p iplul blíž a volá na n j: „Prosím t , já t tady pozoruji, m žeš mi vysv tlit, pro házíš zpátky ty krásné velké ryby?“ A on mu odpovídá: „Víš, já mám doma jenom malou pánev.“ Ten kazatel tvrdí, že p íb h je pravdivý. V ím, že m že být pravdivý. Taky íká: Víte, my jsme na tom podobn . My jsme na tom podobn v tom, jak p istupujeme k Bohu. íkal, že p icházíme k Bohu s takovou malou pánví, možná dvacet centimetr , a naše o ekávání od Boha je omezené centimetry té pánve. To znamená, že p ijdeme a íkáme: „Bože, já po Tob chci, abys mi n co dal, aby ses stal Bohem v mém život .“ A naše modlitba je m ená velikostí naší pánve, jestli mi rozumíte. Tím o ekáváním, tím, co chci. A cokoli by nám B h cht l dát a p esahuje to naši pánev, házíme to jako celek zpátky a nejsme schopni, nejsme p ipraveni to p ijmout. N kdy se stane, že B h prost nakonec pokr í rameny a hodí nám tam n jakou dvaceticentimetrovou rybku a my: halelujah! uspokojeni, že nás B h slyšel. A nevíme, jaká je to prohra. Jindy se zase stane, že nám n kdo n co ekne nebo že nám n kdo n co zjeví; že nám skrze n jaké slovo rozší í pánev. Najednou se naše o ekávání Božích v cí – to je ta naše pánev, zvedne, a B h ho m že naplnit. Jak už jsem íkal, to slovo p išlo do situace, kdy jsem zrovna o n em podobném p emýšlel a íkal jsem: „Bože, já tak vidím v lov ku…“ – a pro m je to tajemství a veliká v c na p ekonávání – „vidím v lov ku…, nazvu to p ízemností.“ Víte, co myslím? Možná to v rámci toho p íb hu nazvu „malopánevnictví“. Vidím, jak lov k, a te myslím lov k obecn jako „lidskost“, lidstvo, je tak „malopánevní“. Amen? Vidím to nejen ve sv t , ale i v církvi, i mezi bratry, vidím, že se to pokouší i o m . Že se o lov ka pokouší „malopánevnictví“. Pokouší se o n j v tom smyslu, že okolnosti, které jsou, v ci, které se d jí okolo nás, jako kdyby vzaly hlavu lov ka a cpaly ji, jak íkám, nosem do hlíny. Pro naši t lesnou pot ebu, pro pot ebu t la, pro t lesnou pot ebu t la, jestli mi rozumíte – protože m žeme mít duchovní pot ebu t la. Ale pro tu t lesnou, primitivní, p ízemní, „nízkopánevní“ pot ebu t la, a už to je cokoliv. A to nemusí být jenom jídlo. To m že být i zadostiu in ní, to m že být to, že chci, aby se moje pravda projevila, abych byl slyšen. Amen? Cokoliv takového „malopánevního“. Vidím, jak to má tendenci strhávat naše o i dol . Ono se však nestane jenom to, že se naše o i zabo í do hlíny a jediné, co vidíme, je metr tvere ný hlíny okolo sebe. Stane se to, že najednou ztrácíme ze zorného pole ten horizont, ztrácíme ze zorného pole ten veliký obraz. Víte, lidské oko nebo zrak, aniž si to možná uv domujete, zaost uje 2
bu na blízko, nebo na dálku. Amen? O to víc, když se budete chtít hrabat v t ch p ízemních v cech. Pokud p jdu k zemi a budu se dívat a rozebírat n co v t ch p ízemních v cech, v hlín toho ehosi (a tam si dosa te sami, protože víte lépe než já každý o svém život ), zjistil jsem, že celý obzor, celá vize, je pry . Amen? Mám dalších pár obraz , které m napadají. Moje dcerka se te tak trochu u í jezdit na kole. Má pocit, že se musí dívat na kolo, aby to m la dob e pod kontrolou. Jede na kole a já íkám: „Je rovn !“ Není však schopna udržet sm r, a tak padá. P edstava, že se musí dívat p ed sebe, dop edu, aby kolo udržela rovn , je pro ni nepochopitelná. To jí zatím nezacvaklo. To p ijde. Jestli mi však rozumíte, takhle to s námi v duchu funguje. To znamená, že zdánliv , zdánliv máme pocit, že se musíme zabývat záležitostmi našeho „bicyklu“, abychom mohli jet, abychom se mohli dostat dop edu. Tady je šlapka a tady je tohle. Nevidíme, že se tím vlastn p ipravujeme o pohled, který je daleko podstatn jší. Pohled, který nám za prvé umožní jet a za druhé naplní to, pro vlastn jedeme. Dá nám jednak n jaký sm r a jednak požitek z toho, kam jedeme. Víte, je utrpení pozorovat, jak funguje mechanismus naší jízdy. Když jsem se u il v autoškole, stále jsem se snažil zjistit od zkušených idi a ptal se jich: „Kde máš mít ty áry, které jsou na silnici?“ A byl jsem u jednoho auta, ve kterém jsme d lali autoškolu, nau ený, že když sedím za volantem, p i své velikosti, v tom konkrétním aut , p i konkrétn nastaveném volantu, že jedna bílá ára, která je na silnici, je asi p t centimetr od pravého okraje auta vp edu a ta druhá ára je asi ty icet centimetr vlevo. Takže jsem v d l, že jedu rovn , pokud jsou áry na svém míst . Po ád jsem se snažil jet podle t ch ar. Neustále jsem se ptal svého instruktora: „Je to takhle správn , 5 a 40?“ On se na m tak podíval a íká: „Prosím t , koukej dop edu.“ Nechápal jsem, jak se m žu dívat sto metr p ed sebe, když pot ebuji jet rovn tady. Jak se m žu dívat tam dop edu, když nevím, jestli auto náhodou neuhýbá. Ta p edstava pro m prost byla nad moje schopnosti. Víte, a d sledkem toho všeho byla jedna v c – že jsem se trápil. Amen? To bylo utrpení. Za druhé, byl jsem strašn neflexibilní, protože pokud jsem se trošku uhnul, t ch p t centimetr jakoby rozhodilo moje m ítka a hned jsem se snažil vrátit, takže to bylo takové… „k ivolaké“. A za další, jak rychle si myslíte, že jsem mohl jet? No, hrozn pomalu, protože bylo hodn složité soust edit se na ty moje centimetry. Soust edil jsem se vlastn na mechaniku ízení a jakmile bych zrychlil, strašn rychle bych vyjel z t ch p ti centimetr . A vrátit se okamžit nejde. 3
To je další obraz, který m napadl k tomu, co chci íct. Je d ležité, aby se lov k díval úpln jinam než na své „auto“. Abych byl zam ený úpln jinam, p estože musím jet, p estože se musím soust edit na mechanismus své jízdy. Na tom se nic nem ní. To není o tom, že když dneska jedu, tak nemusím jet po silnici rovn . Není to o tom, že když dcerka pojede, nemusí šlapat a nemusí ídit rukama. Amen? Stala se však taková zvláštní v c v mém ízení. Jednak m žu jet o n co rychleji a jednak si to m žu užít. M žu se dívat okolo, nemusím se dokonce ani nutn dívat rovn . To byla ješt jedna v c, za áte níci idi i ur it v dí, o em mluvím. Když lov k jede a podívá se doleva, jede doleva. Potom jsem po ase zjistil, že vlastn mohu, pokud držím sm r v mysli, mohu si dovolit podívat se doleva nebo doprava, a po ád držím správný sm r. Moje vize už je jinde. Moje vize se stala sou ástí mé jízdy. Stala se mou sou ástí, proplynula mnou. A tak se nestarám o mechanismus ízení. To se d je jenom mimod k, jenom jako „bokovka“. Život, ten se žije sám. Amen? Nechte život, aby se žil sám. Nechte auto, aby jelo samo. Zanechte záležitostí všedního dne, zanechte všechny tyhle v ci. Ony se budou dít i nadále, ono se to jídlo „stane“. V te tomu. Ono se to stane, o to bude postaráno, protože B h se stará. Ne íkám to proto, že jsem muž a „netuším“, že za p ípravou jídla stojí n jaká práce. O tom nemluvím. Ona se totiž i ta práce stane. Ale já si musím dát velký pozor na to, abych náhodou nestrhl sv j zrak na to p ízemní, na to „malopánevnictví“, aby moje touha po Bohu a moje ch ze a m j den nebyl o tom, jak zaopat ím sv j žaludek, jak se postarám o tohle, jak se postarám o tamto. Kde je pak B h? Pokud v íme, že B h se stará, že B h zaopat uje, pokud v íme, že se stará o vrabce, copak se lépe nepostará o nás? Možná se zeptám ješt jinak. Nepostaral se o vás B h do dnešního dne? Amen? Nepostaral se B h o vás ve všech okolnostech, ve kterých jste se octli? Nepostaral se o vás dnešního dne? Je tady n kdo, kdo m že vydat opa né sv dectví? Je tady n kdo, kdo m že íct, že se vydal Bohu a za al s ním pln chodit, a B h nedodržel sv j slib a nepostaral se o n j? Amen? B h je v rný, a to i když my jsme nev rní. A tak se na N j m žeme spolehnout. M žeme se tím p estat zabývat. P ESTAT SE ZABÝVAT T MI V CMI, KTERÉ STRHÁVAJÍ NÁŠ POHLED. JE POT EBA SE ZADÍVAT TAM DO DÁLKY. A te je otázka, kam vlastn ? Víte, na autoškole je zvláštní jedna v c. Víte, kam jedete s autoškolou? Nikam. V d li jste to? Je to tak? Když sednete v autoškole do auta, jaký je váš cíl? Žádný. Kam chcete dojet? Nikam. Skon íte tam, kde jste za ali. Pokud se s n kým nem níte nebo n co složit jšího, tak p ijdete k autu, sednete do n j a jedete. Oni vám na každém rohu eknou, kam máte jet, plus mínus, pokud jste zkušen jší, tak vám to eknou o k ižovatku nap ed, a jedete. Nemáte žádný cíl, žádný zám r. 4
Zabýváte se pouze tou mechanikou ízení. Amen? A pak najednou získáte idi ský pr kaz, oprávn ní. To je takové to, že tvrdí, že už umíte jezdit. Vy si pak sednete do auta a zm ní se jedna zásadní v c. Najednou n kam jedete. Najednou nastává trauma, kdy se potkává to, že máte n kam dojet, a ješt k tomu musíte ídit auto. Amen? Co chci íct? Když lov k odhlédne od „mechaniky“ dne, své ch ze, pln ní t ch oby ejných, prachoby ejných v cí a najednou se rozhlédne, tak zjiš uje: kam já to vlastn mám jít? Víte, co myslím? Kam já to vlastn jdu, co je vlastn moje vize, kam já to vlastn jdu? Jedu k babi ce, jedu k pump , jedu do obchodu – kam já to vlastn jedu? Amen? To je jako s tím kolem. Rozhlédnu se a íkám: „Tam!“ Tam je ten cíl, tam je ta kotva, ke které se n jakým zp sobem p itahuji. A tak tady p emýšlím nahlas, o em jsem poslední dobou p emýšlel potichu, a íkal jsem si: „Bože, vidím, že tento sv t, že ábel, že práce, že domov, že žaludek, že… já nevímkdo se m snaží p esv d it o tom, že všechny oby ejné v ci, všechny mechanismy života jsou to, o tady b ží, a že úsp ch mého života závisí na tom, jak dob e je naplním. Amen? Víte, mám rád jednu v c. Mám ji moc rád. Kdo se mnou pracuje, tak na to ur it už narazil. Vždycky, když n co definuji, definuji to záv rem, koncem. Takže když se ptám svého šéfa: „Co po mn chceš?“ tak ne íkám: co po mn chceš. Ale vždycky mu eknu: „Podívej se, p ijdu za rok, budu sed t v této kancelá i a ty mi ekneš: ,Martine, za ten rok jsi odvedl výbornou práci, bezvadnou práci. Jsem s tebou spokojený.‘ Tohle mi ekneš,“ vždycky nastíním šéfovi. A já chci v d t, pro mi to ekneš. Rozumíte mi? Co mám ud lat pro to, abys mi tohle ekl? Nebo se zeptám naopak: „Podívej se, p ijdu za rok a ty ekneš: ,Martine, absolutn jsi m zklamal.‘“ A já se ptám: Pro zklamu? Co mám „ud lat pro to“, abych t zklamal, respektive naopak. Hodn p emýšlím a uvažuji tímto zp sobem. Když takhle mluvíme v práci, hodn se snažím jít od konce. Jdeme na n jaké jednání, p ipravujeme se na n jaké jednání a já se ptám lov ka, který se mnou na to jednání jde: „Podívej, jednání za íná ve dv hodiny, kon í ve ty i. Ve ty i odcházíme z jednacího místa a ty mi íkáš: ,To je neuv itelné, to bylo perfektní jednání, já jsem nev il, že tohohle dosáhneme.‘ A tak se ptám: , eho jsme dosáhli?‘“ Protože jsem astokrát p išel na jednání s n jakým lov kem a ten lov k byl nep ipraven. Ne, že by byl nep ipraven v tom, jak bude jednání probíhat, ale on byl nep ipravený v tom, že nem l nastavené o ekávání, že v bec nev d l, jak by jednání m lo dopadnout. V bec nev d l, jak by naše jednání m lo dopadnout, a jak by nem lo dopadnout. A tak to je hlavní v c, kterou se
5
snažím vždycky si vyjasnit. O co nám vlastn jde, kam vlastn sm ujeme, co tady d láme. Už jste n kdy zažili jednání, kdy jste jednali a jednali a tahali jste se o v ci, a na konci jste se n kam dotahali a zjistili jste: No, a k emu to vlastn bylo? Už se vám to n kdy stalo? K emu to tady vlastn bylo? Pro jsme se tady celou dobu trápili? A tak je opravdu d ležité, abychom si na za átku ekli, co vlastn o ekáváme, kam vlastn jdeme, kam chceme dojít. Víte, n kdy se nám stalo, že jsme zrušili jednání, protože jsme zjistili, že a to dopadne jakkoliv, nemá to žádný dopad. Rozumíte mi? P edstavte si t eba, že pot ebuji n jaké kachlí ky, pot ebuji je koupit v Siku. Mohu manželce dlouhosáhle vysv tlovat, jak to zítra ud láme, jestli jí nechám auto nebo jestli ud láme tohle nebo tamto, a p itom oba víme, že ty kachlí ky tam nemají. Je úpln jedno, jak se nakonec domluvíme, jestli jí auto nechám, nebo nenechám, protože ty kachlí ky tam stejn nemají. To je banální v c, ale vid l jsem tolik spor , které jsou o v cech, které stejn nikam nevedou. Diskusí, které se vedou nad zákonem, nad tím, co znamená Písmo. Možná jste se m n kdy n kde na n co ptali a já jsem odpovídal, jako bych neum l do p ti po ítat, jako bych vám nerozum l. Možná jste íkali: „To je p ece jasné, já se ptám tak a tak.“ Asi jsem opakoval: „Já vám nerozumím.“ To je proto, že vždycky uvažuji, kam ten dotaz sm uje, a odpovídám tím koncem. Rozumíte mi? Odpovídám tím, kam sm uje tv j dotaz. Když se n kdo ptá, jestli máme ve e i Pán jednou za týden, dvakrát za týden nebo jednou za trnáct dní – krom toho, že nevím, tak tomu nerozumím. Nerozumím, jaký je zám r dotazu. Nerozumím, k emu to je, a neumím na to odpov d t. Rozumíte mi? Já se nechci s n kým p ít, jestli to má být jednou týdn nebo jednou m sí n , když absolutn nevím, jaký to má význam pro moje spasení. Až budu chápat, jaký má význam pro moje spasení, když eknu: „K tím t ve jméno Ježíše, Syna, Otce a Ducha svatého,“ nebo „K tím t ve jméno Otce,“ nebo „K tím t ve jméno Ježíše,“ budu na tom lp t. Nedokážu se podívat na konec a íct: „Má to pro moje spasení tento duchovní význam.“ Amen? Až mi n kdo ekne, co se stane, jak p emýšlí B h a co po mn chce, tak tomu dokážu lépe porozum t. Stejn tak, cokoliv v život d láme, o emkoliv p emýšlíme, v emkoliv se dohadujeme. V emkoliv se peru sám se sebou, se svojí rodinou, se svými braty, s n kým v práci, tak musím v d t, že bojuji pro n jaký výsledek. Chci, aby se na konci n co stalo. A když vím, že se budu prát a prát a na konci nepom žu ani sob , ani té druhé stran , pro se budu namáhat? Pro jaký ú el, z jakého d vodu budu vkládat energii do n eho, co 6
je tady dole, co je p ízemní? Nem žu to radši p ebít n ím, co je tam naho e? Nem žu ob tovat n jakou drobnost, která je tady, pro to, co je tam? Amen? Kde je m j zrak? Kde je to, po em jdu? Halelujah. Je vám to cizí? Myslíte si, že povídám o jiném sv t , o n kom jiném? Víte, Izraelci nem li vizi. Jejich vize byla strašn „malopánevní“. Víte, jaká byla jejich vize? Odejít z Egypta. To byla jejich vize – odejít z Egypta. Jejich „vize“ byla, že je sužuje otroká ství, ale nevid li nic víc. Oni nevid li nic víc. A nejenže nevid li nic víc, ale když jim to bylo zv stováno, tak ani nic víc necht li. Rozumíte mi? Oni necht li nic víc. Celý národ, vlastn nechci íkat celý národ, ale podstatná ást toho národa nem la žádnou v tší vizi. Nem la žádnou v tší vizi než to, aby odešli z Egypta. A víte, co se v d sledku toho stalo? Naplnila se jejich vize. Vyšli z Egypta. Amen? Vyšli z Egypta, p ekro ili Rudé mo e, zažili zázrak a jejich víra jim vydržela t i dny. Kdo z vás už n kdy šel Rudým mo em? Nikdo? Ty jsi prošel Rudým mo em? Jaké to bylo? A n kdy ve skute nosti? Víte, m by zajímalo, nechápu to – byly tam ryby, nebo ne? Nevíte? Dovedete si p edstavit akvárium, které nemá sklo? Já jsem se byl podívat s rodinou v jednom akváriu. Byl to takový tunel, bylo to nádherné. Byl to takový malý tunel, myslím, že všude byla tma, a my jsme tamtudy procházeli a nad námi i okolo nás bylo akvárium. Plavaly tam ryby, a dokonce i žralok. Vidíte, jak na vás jde žralok, koukáte na toho žraloka, na jeho zuby. On má takovou divnou pusu. Nemá ji takovou, jak jsem myslel. Má takovou placatou pusu. Koukáte na n j, jak pluje, a m žete ho pohladit jakoby po b iše, fakt fantazie. On si tam lehl na sklen ný strop, m l takové bílé b icho, no bezvadné. Jste tedy v tom akváriu. My jsme na to s manželkou dívali a íkali jsme si: To je jak v Rudém mo i, voda vlevo, voda vpravo. Procházíte to a p estavujete si, že tam není sklo. No nic, možná jsem se nechal unést, ale te si vezm te pr chod Rudým mo em. lov k vyjde z Egypta, zažije zázrak… Víte, pro za t i dny brblali? Nem li vizi, došla voda. Je to tak. Nem li vizi. Oni nev d li, kam jdou. Nev d li, kam jdou a co tam budou d lat a pro tam jdou. Amen? Najednou se octli na poušti a ekli: „Tak, a je to! No, a co te ? Co te ?“ N kte í ekli: „Te na tom jsme h , než jsme byli, p jdeme zpátky. Jde se dom . V Egypt jsme m li esnek a plné hrnce, bylo co jíst.“ Amen? „Ale co tady? Co tady asi tak budeme d lat? A víte, co? Mojžíš za to m že. Mojžíš za to m že. Poj me ho nejd ív ukamenovat a pak jdeme zpátky. Poj me se vzep ít, protože to je on, kdo m že za naše trápení, to je ten, kdo m že za to, že se trápíme. To je ten, kdo m že tady za tu pouš ! To je ten, co nás dovedl na toto místo a místo toho, abychom tady tancovali a veselili 7
se a m li tady svého vlastního faraóna a mohli mít kone n svoje vlastní otroky, místo toho jsme na poušti a trápíme se tady.“ Amen? „Kdo tohle vymyslel? Kdo tohle vymyslel?“ A marn , marn se jim snažili n kte í z nich íct: „Co d láte, vždy my jsme ješt nikam nedošli. To není o té poušti, to není o tom, kde jsme dnes.“ To není o tom, kde jsme te . My jsme na cest , pánové a dámy. My jsme na cest , Izraelci a Izraelkyn . Amen? Je p ece úpln jedno, jaká je ta cesta, mn jde o cíl. Amen? JE JEDNO, JAKÁ JE CESTA, MN JDE O CÍL. Pro budu žehrat na cestu, když mi jde o cíl? Amen? M žu íkat: „Ou, ta cesta je náro ná,“ nebo „Ta cesta je lehká (nebo t žká).“ Já však neposuzuji cestu, ale cíl. M žu si st žovat na cíl. M žu si st žovat na cíl. M žu íct: „Ta zaslíbená zem není to ono. To není moje o ekávání.“ Amen? M žete to zvážit a íct: „Spasení, které B h zaslíbil, to synovství, to je mi málo.“ Tomu bych rozum l asi víc, než když si budeme st žovat na to, kde se nacházíme dneska. Víte, že jsem ješt neslyšel nikoho, kdo by si st žoval na to, že Boží povolání nestojí za nic? Všimli jste si, že si lidi nest žují na Boží povolání, ale že si st žují na dv v ci? Na pouš , na situaci dneška, a na Mojžíše? Amen? Všimli jste si toho? Všimli jste si toho? Mojžíš m že za to, že pouš je pouští, to za prvé, Mojžíš m že za to, že zem je daleko, to za druhé, Mojžíš m že za to, že nás v bec dovedl na toto místo a my se tady nem žeme veselit a radovat a tancovat a vyvád t. Mysleli jsme si, když tam tak Miriam bušila do bubínk , tehdy, když jsme vyšli z mo e, že bude párty. A párty nikde. Amen? Co? Je to tak, nebo se mýlím? Jaká je vaše ch ze? ekn te mi, pou te m . Já jdu za Bohem n jakým zp sobem, snažím se jít; n kdy se da í lépe, n kdy h e, n kdy je to p íjemné, n kdy mí , n kdy víc – myslím ta ch ze samotná. lov k n kdy prochází iluzí, n kdy deziluzí, n kdy je mu smutno, n kdy ho lidi opoušt jí a má pocit, že je sám, n kdy má pocit, že mu nikdo nerozumí, n kdy má naopak pocit, že má hromadu p átel. Máte to jinak? Co? Je vaše ch ze s Bohem neustálá párty? Já nevím, ekn te mi, a vím, jestli jsem v dobré spole nosti. Pot ebujeme, tak jako na tom bicyklu, tak jako v tom automobilu, P IJÍT P ED BOHA S TOU ZV TŠENOU PÁNVÍ, S TOU PÁNVÍ, KTERÁ JE SCHOPNÁ POJMOUT TO, CO B H MÁ NA MYSLI, NE TO, CO JÁ MÁM NA MYSLI. Amen? Ne to, co já si myslím, že by B h m l ud lat v mém život , ale to, co chce B h ud lat v mém život . Víte, p icházíme k Bohu znepokojeni nad tím, že B h ned lá to, co si myslíme, že by m l d lat. P icházíme k Bohu, kritizujeme Ho za to a jsme neš astní, že B h n jak pozapomn l na náš zám r s naším životem. Amen?
8
„Bože, vidíš tady tu moji pánev? Co je, co je? Pánev je prázdná!“ Amen? B h n kde ze dna mo e tahá velrybu a Adam stojí s tou malou pánví a íká: „Bože, co je?“ Amen? „Kde je velryba? Bože, Ty na m zapomínáš, Ty na m nemyslíš!“ Amen? „A ješt za to m že Mojžíš.“ Amen? Halelujah. Ale B h nás povolává k tomu, abychom opustili svoje uvažování o svém život . Amen? Nechte mrtvé, a pochovávají mrtvé.1 Kdo vezme pluh a obrací se zpátky, není Ho hoden. Není zp sobilý pro Boží království, protože se obrací zpátky a v ci sou asné jsou mu p edn jší než v ci budoucí.2 Co ekneme na tyhle verše? Co ekneme na tyto verše, když zabo íme pluh do zem . Orali jste n kdy? Vid li jste n kdy orání zblízka? N kdo ur it vid l. I já jsem vid l orání. Zeptám se vás: „Kde o e orá ? Tam, kde stojí, nebo tam vep edu?“ Tam, kde stojí a kde jede pluh. Druhá otázka: „Kam se dívá orá ?“ Tam dop edu. Orá o e tam, kde stojí, a dívá se dop edu proto, aby byl ádek rovný. To je ono, že? Není to zvláštní princip? Uv domte si to. Není to zvláštní princip? Vy se díváte tam dop edu, aby to bylo rovn tady, kde stojíte. Je to tak? To je to, když Ježíš íká: „Ten, kdo zabo í pluh a nedívá se dop edu, ten m není hoden.“ Amen? Co to znamená – není mne hoden. P edstavujeme si: No, není mne hoden, je to n jaký zatracenec. Co to znamená, že m není hoden? Dejme tomu, že budu mít n co drahého, n co vzácného. N kdo p ijde a bude si to chtít p j it. A já eknu: „Ty toho nejsi hoden.“ Rozumím tomu tak, že mu n co chybí – a už schopnost nebo touha nebo ctnost, chybí mu n co, aby mohl s tou v cí, které není hoden, aby s ní mohl naložit. A pokud eknu, že n kdo není n eho hoden, tak je to proto, že mu n co chybí. Chybí mu ctnost, schopnost, n jaká integrita, je to tak? N co mu chybí, a proto nemá nárok tu v c obdržet, není schopen. Možná bych v tuhle chvíli místo hoden mohl íct schopen. Amen? Schopen z vlastní v le. Nem že být mým u edníkem. To znamená, jako kdyby B h íkal: tyhle dv v ci nejdou dohromady, tyhle dv v ci nejdou spojit. Neboli kdo nemá vizi, nedojde do zaslíbené zem . Je to tak? Neboli kdo neumí ídit, nedojede, jak íká Petr. Takže to, co chci íct, je, abychom si dali pozor. To je to, nad ím poslední dobou p emýšlím. Bože, kde jsou všechny ty v ci? Kde je moje usilování? Kde je d vod toho, co iním? Kde se nachází Tvoje tajemství? 1
Matouš 8:22 – „Ale Ježíš ekl jemu: Poj za mnou, a nech, a mrtví pochovávají mrtvé své.“ 2 Lukáš 9:62 – „ ekl jemu Ježíš: Žádný, kdo vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazp t, není zp sobný k království Božímu.“ Matouš 10:37 – „Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, není mne hoden; a kdož miluje syna neb dceru více nežli mne, není mne hoden.“
9
Kde se nachází Boží království? Vidím, že je n kde vep edu. To je pohled z jednoho úhlu, protože z druhého bych mohl íct, že je ve mn . Ale chci íct: to je to Boží království, to je to m sto, které nezbudoval lov k. Amen? To je to m sto, které o ekávám. A to m sto mi stojí za to, abych se nezabýval m stem, kde zrovna te bydlím. Amen? Abych si ned lal a neskladoval svoje jm ní tam, kde ho žere mol a rez, ale abych ukládal svoje v ci v Božím království, protože mám sv j zrak up ený dop edu. Mám sv j zrak up ený dop edu. P icházím k Bohu a moje o ekávání není o tom, co chci já se svým životem, protože jsem „malopánevní“. Nikdo z vás si nedokáže stanovit nic dostate n velkého s vlastním životem. Nikdo z vás. A jste si p edstavili jakoukoliv kariéru, jakoukoli p edstavu svého života, tak jste si nep edstavili nic dostate n velkého ve srovnání s tím, co B h zamýšlí. Víte to? Oproti tomu, co B h s námi zamýšlí, je jakákoli p edstava o tom, jak byste byli úsp šní, nicotná, malá. Amen? Vezm te si všechna jména lidí, které znáte, ke kterým vzhlížíte, a vzpome te si na jméno lov ka, který byl v té pozici p ed padesáti lety. Vzhlížíte k vašemu šéfovi? Fajn. Velká firma, editel firmy, takový bych cht l být. A te si vzpome te, jak se jmenoval šéf, editel nejv tší firmy v echách. Která je nejv tší firma? Škodovka t eba. Jak se jmenoval? Jak se jmenuje šéf Škodovky? Dob e, Jirko, v d l jsem, že to budeš v d t. Tak schváln . Jak se jmenoval šéf Škodovky p ed padesáti lety? Nikdo nevíte. To je to, o em mluvím. Abychom sv j život nepromarnili tím, že se budeme zabývat dnešním dnem anebo jako Beatles v erejškem. To je neuv itelná píse , ve své podstat démonická. Když budu zpívat: Yesterday, I belive in yesterday. Je tady n kdo z vás, kdo v í v erejšku? Jenom to ne! Amen? Já bych ani nemohl zpívat: Today, I belive in today – dnes, já v ím v dnešek, protože ani v ten dnešek nev ím. Amen? Ale možná m žu zpívat: Tomorrow, I belive in tomorrow. Ta melodie by možná nebyla úpln špatná. Amen? Co však chci íct? Že je pot eba v it v zít ek, že celé naše upínání, celý náš b h je v tom, že mám pro sebe a pro vás n kde ustanovenou vizi. K té vizi vztahuji všechny svoje kroky, všechno svoje p emýšlení o sob i o vás. Amen? Všechny moje vztahy s vámi, a už jste kdokoliv, moje rodina, moji p átelé, moje církev, všechny moje kroky jsou k tomu, aby sm ovaly k této vizi, k tomuto zám ru. Víte, je opravdu d ležité, aby se lov k, když jde, neustále díval dop edu, díval se na tu kotvu, na tu nad ji, na Toho, který za al a dokoná moji víru; kdo dokoná m j b h, kdo dokoná to, k emu jsem byl zrozen, to, co tady iním. Brat i, nenechte se oklamat áblem. Nenechte se oklamat p ízemností. Nenechte se oklamat tím „malopánevnictvím“. Nenechte se oklamat tím, že vám n kdo plivl do vašeho kurníku. Nenechte se oklamat tím, že n kdo pošlapává vaši est. 10
Jakou est máte na téhle zemi? Kde je vaše est na téhle zemi? Už vám n kdy n kdo trhal vousy? Už po vás plivali? Plival po vás n kdo po ádn ? Možná, že? Jeden, dva? Už n kdo p išel a bezd vodn vás mlátil? Dal vám facku? „A hádej, kdo ti ji dá p íšt . Prorokuj! Ty jsi bratr, ty jsi Boží muž, tak si zaprorokuj.“ Nep ijde vám to potupné? Amen? To se nám ned je. Ale Ježíš se nedíval na to, co se mu d lo v tu chvíli. Jeho mysl byla up ená n kam úpln jinam. Amen? Jeho mysl byla up ená tam dop edu a íká: „Tohle všechno se musí stát. Tohle všechno se musí stát. Ot e, odpus jim, oni nev dí, co d lají. Oni v tuto chvíli nev dí, co d lají.“ Amen? „Tohle všechno se musí stát pro ten zám r, který je tam dál. Já budu trp t. Syn lov ka musí trp t.“ On jim to íkal. íkal to svým u edník m, ale oni nechápali. Víte, pro to nechápali? Protože se dívali omezeni asem a místem. „Na Tebe si nikdo nebude dovolovat!“ Petr vytasí me : „Budeme T bránit.“ „Nech, Pet e, nech, Pet e! Ty v ci se musí stát.“ Amen? Ty v ci se musí stát pro n co, co nás eká tam vep edu. Halelujah. A co je to, co nás eká? Jaké je vaše o ekávání? JAKÉ JE VAŠE O EKÁVÁNÍ ZÍT KA? Já se zeptám takhle, tak jako s ptám svého šéfa: Skon il váš život. Pokud si myslíte, že neskon í, tak se mýlíte, protože každý zem e. Bu zem ete tak, nebo jinak. V d li jste to? Víte, že mezi dneškem a vaší smrtí je as, který se krátí? U n koho je to jenom kousek. U n koho je to kousek. A víte, jak veliký kousek? Jak to po ítáte vy? Devadesát p t mínus m j v k? Nebo sedmdesát mínus m j v k nebo osmdesát p t? Jak to po ítáte, kolik máte asu? Není to náhodou p l roku anebo ty icet p t mínus m j v k? Kdo z vás to ví? Kdo z vás ví, kolik mu bude rok , až um e? Rozumíte mi? Ježíš se nedíval a nepo ítal devadesát mínus mých t icet let. Co byste cht li, aby o vás bylo e eno, až um ete? P emýšleli jste nad tím n kdy? Je to moc morbidní? Je to morbidní myšlenka? Co byste cht li, aby se o vás íkalo? Kde byste cht li, aby vaše jméno bylo napsáno? N kde ve výro ní zpráv jakési firmy z roku 2008? To je sláva! editel spole nosti, rok 1947. To je sláva! To chcete? Ne? Tak co byste cht li, aby se o vás íkalo? Byl tady a odešel v pokoji. Nevím, jestli jsem sám, kdo takhle p emýšlí. Ale já chci, abych mohl p edstoupit p ed Boha a aby B h mohl íct, že jsem dob e inil svoje dílo. Víte, chci, a možná je to ambiciózní, možná by to n kdo nazval pýchou… Klidn . Nazv te si to pýchou, pokud pot ebujete, m žete m zaškatulkovat, kam pot ebujete, pokud vám to n co p idá. Ale chci, abych p išel p ed Boha, aby m B h mohl p edstavit bratr m, mohl m p edstavit t m, kte í šli p ede mnou, a íct: „Tohle je ten, který šel a který p ijal to, co mu bylo doneseno, a který 11
s tím b žel, tak jak mohl, a dob hl s tím do konce. Který se neohlížel napravo, nalevo.“ Já ne íkám, že takový jsem. Chci, aby toto o mn bylo e eno. Chci, aby bylo e eno: „Ten, který šel a který ob toval sv j život. Který miloval až za smrt. Který miloval svoji rodinu, který miloval svoje bratry, který ud lal všechno, aby odložil sv j vlastní život, svoje vlastní pohodlí a vykonal hrdinství v tom, že následoval Krista až na smrt, kde položil sv j život. Byl mým nástrojem, který jsem mohl použít. M j dokonalý nástroj, který jsem mohl použít. Skrze n ho se staly tyhle, tyhle a tyhle skutky. Tohle spasení a tohle spasení jsem vykonal skrze tento dobrý nástroj. Tohle je moje kladivo. Podívejte se na n j, jak je vzácné. Pot žkejte si ho, zkuste si, jak se s ním dob e pracuje.“ Amen? „Tohle je moje kladivo, které se jmenuje tak a tak. Tohle je m j milovaný syn, ve kterém se mi zalíbilo.“ Chci, abych tam jednou mohl p ijít, aby m B h mohl uvést do sín slávy. Je to ambiciózní? P ekvapuje vás to? Je to pyšné? Mluví to o mojí pýše? Ale to je to, co chci. Nevím, jestli to bude zítra nebo za p t let. Já se jenom trochu bojím, když si tohle p edstavím a podívám se, jak jdu. Najednou m to staví do pozoru. Protože co kdyby pro m dneska p išel B h a p edstavil m , co by o mn ekl dneska? Amen? Co by o mn ekl dnešního dne, kdyby m p edstavil bratr m? Já nevím. Nevím to. Mám jen pocit, že nejsem úpln spokojený. Protože mám vizi, protože mám p edstavu, protože mám o ekávání, že chci dob hnout. CHCI DOB HNOUT. Nechci se chlubit vlastními v cmi, ale chci p ijít p ed Boha a íct: „Bože, ud lal jsem, co jsem mohl. Bez výmluvy. Ty jsi mi dal slovo a já jsem s ním naložil takhle. Ty jsi mi dal p t h iven a já jsem je rozmnožil dvojnásobn .“ Nechci íct: „Bože, vím, jak jsi hrozný a strašný, a tak to, co jsi mi dal, jsem radši zakopal, abych o to náhodou nep išel.“ Amen? Nechci, aby B h musel íct: „Služebníku líný a nev rný.“ (Mat 25:14-30) A protože to nechci, proto se chci dívat dop edu do budoucnosti a nechci se dívat na dnešní den. Nechci se dívat na to, jestli mám zrovna dneska hlad anebo je mokro nebo sucho, je mi zima nebo m zrovna n kdo nemá rád. Jestli se tenhle na m kouká takhle a ten se na m nekouká a ten n co ekl, a ur it to tak nemyslel, a ten zase myslel… Já na to nemám as. Rozumíte mi? Nemám na to prostor. Nemám na to sílu, nemám na to chu , protože to nep idává nic k mému spasení. Nechci p ijít tady za bratrem a íkat: „Víš, že tamten tohle? A mimochodem, víš, že tohle, a víš, že tamto?“ Amen? Halelujah. Zaho me tyhle v ci. ZAHO ME NAŠI „MALOPÁNEVNOST“. ZAHO ME P ÍZEMNÍ V CI. Zaho me naši p ízemnost. Zaho te to, co si myslíte
12
o lidech. P esta te si myslet. Amen? P esta te mít názor. P esta te mít názor na lidi, p esta te se srovnávat s jiným lov kem. Víte, že když se srovnáte s n jakým lov kem, tak jste na tom vždycky lépe, nebo h e? To je snad jasné, ne? Jestli se chcete srovnávat, tak vám p edem eknu, jak to dopadne. Bu na tom budete lépe, nebo h e. Bu budete mít depresi, že jste na tom h , anebo budete pyšní, že jste na tom lépe. Celou dobu trávíte as nad tím, jestli chcete mít depresi nebo pýchu? To je fakt bezva. To je fakt bezvadné, pokud budu trávit as tím, že si budu íkat: „Jsem lepší než tenhle bratr, nebo nejsem? Má hez í brejle než já, ale já mám zase mí vlas . Jsem svat jší, jsem lepší.“ Pokud mám problém s tímto bratrem, pokud mám pocit, že n kde nedosahuje Božího království a že mu v tom m žu pomoci, tak p jdu za ním a eknu: „Víš, sou ástí ch ze s Bohem je klást levou nohu p ed pravou a pravou p ed levou, a já vidím, že to ned láš. Myslím si, že t to m že stát spasení anebo že ti to neprospívá, a tak mi p išlo na srdce ti to íct, protože si nem žu dovolit to vid t, a ne íct ti to.“ Hmm, to je k n emu, ne? Je to k n emu? Máte pocit, že to je k n emu, když za n kým p ijdu a nez stanu sed t? P ijdu za sestrou a eknu: „Víš, tahleta v c, já si t hrozn vážím, všechno je super, ale tahleta v c… Myslím si, že to není dob e, a myslím, že bys s tím m la jednat.“ Anebo mám radši p ijít za její dcerou: „Ty, ta máma, ta je mimo, co? Tohle, co d lá. Ty ji znáš nejlíp, ne, když je to tvoje máma. Tohle je docela špatn , ne? Ale jinak je v pohod , vi ? Ale tohle je ur it špatn , to my ned láme, co?“ Amen? V era nebo p edev írem jsme povídali s bratrem duCillem o n kterých v cech a on mi íkal: „Víš, b h pomluvy...“ Víte, jak se ekne ecky „ten, který pomlouvá“? Diabolos. Á, ozvali se ti, kte í byli na konferenci na Jamaice. . Správn , diabolos. To je nám pov domé, ne? Co? Ne, nejsou to diabolky do vzduchovky, ne, ne, ne. I když tam je napsané diabolos. Šel jsem si to ov it, je to tam napsáno. Amen? Víte, B h nás povolává a povolává i církev k tomu, abychom inili Jeho dílo. Já chci init dílo. Chci init mocné skutky. Tam venku jsou lidé a tady vevnit jsou lidé a moje d ti jsou lidé, a já je chci p edstavit Bohu. Chci je p ivést a p edstavit Bohu. To je Pavl v výraz, že chce p edstavit lidi Bohu.3 Jak p edstavit lidi Bohu? B h je nezná? Pavel íká: „Vy jste tím listem, který je psaný, vy jste tím evangeliem, vy jste ten d kaz, vy jste ta v c, o kterou tady b ží.“ (2Kor 3:2-3) 3
Koloským 1:28 – „Kteréhož my zv stujeme, napomínajíce všelikého lov ka, a u íce všelikého lov ka ve vší moudrosti, abychom postavili každého lov ka dokonalého v Kristu Ježíši.“
13
Víte, že B h nám dává dílo, abychom ho inili? Víte to? B h nám dává dílo, abychom ho inili. Mám pocit, který ve mn v e a bublá a ve a íká: „Musíme init Boží dílo!“ B h nám dal, abychom inili Boží dílo. Nem žeme se zabývat p ízemnostmi. Nem žeme se zabývat tím, kolik máme pen z. Rozumíte mi? Nem žu m it svoje povolání tím, kolik mám pen z nebo jak mám velkou pánev, chcete-li. Nem žu íct: „M žeme d lat jenom tohle, protože máme jenom tolik pen z.“ Rozumíte mi? Víte, jak je veliké Tursko, na které mám? Asi bych um l postavit tuhle místnost, na to bych m l. Na to jsem m l i tehdy. Te mám na ú tu daleko v tší sumy. Pouze se zm nilo znamínko. B h m však nepovolal k tomu, abych postavil budku pro psa. Nem žu Boží povolání m it velikostí svého ú tu, velikostí svých schopností. Víte, kolik jsem p edtím postavil dom ? Víte, kolik jsem zrekonstruoval statk ? Nevíte? Nula. Nic. To je moje veškerá zkušenost. Dobrý den, já jsem se p išel p ihlásit do práce. – A co chcete d lat? – Mám zám r. – A co budete d lat? – Budu rekonstruovat statek. – A kolik máte pen z? – No, takový statek bude stát x pen z. – A kolik máte? – Tak jedno procento x. – A kde vezmete zbytek? – To nevím. – A za jak dlouho vyd láte x? – No, tak za 200, 300 let? – Aha, a jakou máte zkušenost? – Žádnou. – Už jste n kdy zdil? – Ne? Betonoval? – Ne? Víte, jak se staví? – Ne? Máte kontakty? – Ne? Víte, jak se to d lá? – Ne? Nem žu m it povolání, které B h má s mým životem, svými schopnostmi a sám sebou, protože pak bych si troufl asi na psí budku. Na co si troufáte vy? Jaké je vaše povolání, ím m íte své povolání? V íte, že vás B h pošle a budete kázat po sv t a d lat zázraky? V íte tomu? To je otázka, co? Vidíte se n kde v Africe, vidíte se v n jaké zemi, kde kážete evangelium? Já ano. Už deset let. Ješt jsem tam nebyl. Já tomu v ím. Já tomu v ím. Rozumíte mi? Víte, emu v ím? V ím, že tohle bude sbor, který p inese slovo a spasení v ícím i nev ícím skrz všechny denominace. V ím, že budeme schopni oslovit lidi, kte í odpadli, že budeme schopni oslovit lidi, kte í mají hlad, oslovit lidi, kte í jsou mrtví. V íte tomu, že tenhle sbor p jde a bude zv stovat evangelium tak, že nebylo slýcháno? Amen? Já tomu v ím. V íte tomu? Já v ím, že p jdeme na sever a na jih a na východ a ješt dál na východ. V íte tomu n kdo? Ne proto, že si myslím, že n co jsme. Ale protože si myslím, že B h n co je. Amen? A já nenechám svoje povolání ani povolání nikoho jiného, pokud pro to m žu cokoliv ud lat, aby ho zkazily n jaké p ízemnosti, aby ho zkazilo n jaké to, že t eba musím „spinkat“ anebo že se musím zrovna najíst a že mi n kdo šlápl na nohu, a ješt se mi neomluvil. Nejen, že mi 14
šlápl na nohu, ale ani se mi neomluvil. Co? Anebo že se na m náhodou n kdo podíval anebo nepodíval. Amen? Nelíbí se mi, že tady bratr chodí takhle a po ád se divn kouká. Amen? Po ád má košili naruby. Mn se nelíbí, že tady ten po ád stojí a tady ten po ád sedí. Amen? „Sedíš v první ad , co si o sob myslíš? Co tím chceš íct?“ Rozumíte mi? Nechci se tímhle zabývat a nechci, aby se tím n kdo z vás zabýval. Pokud vidíte, že n kdo h eší, pokud vidíte, že je n kde n jaký problém, jd te za tím a ešte to. ešte to, ešte to, ešte to. Ale jinak poj me, poj me se modlit a usilovat o to, do eho nás B h povolal, protože máme p ed sebou dílo, máme p ed sebou práci. Máme p ed sebou práci, máme p ed sebou zv stování Božího slova, máme p ed sebou povolání, které je slavn jší než jakékoli povolání, že budeme editelem n jaké fabriky, která stejn jednou zahyne. Amen? Myslíte si n kdo z vás, že máte odpov pro Irák? Já si myslím, že máme. Co? Já si myslím, že máme. V ím, že máme autoritu jednat. A víte, myslím si, že áste n m žu za to, že to v Beslanu dopadlo tak špatn . Myslím si, že za to áste n m žu. M žete si íct: Ty jsi se zbláznil. Co si to o sob myslíš? Myslím si, že B h nám dává autoritu a povolání. Myslím si, že m žu za to, jaká je vláda v této zemi, myslím si, že m žu za to, jaké jsou zákony v této zemi, myslím si, že m žu za to, jak se v ci d jí a kam sm uje tento sv t. Myslím si, že jsem za to spoluzodpov dný, že jsem toho sou ástí. A taky si myslím, že za to m žeme my. Amen? Myslím si, že nás B h probouzí. Jestli se necháme. Halelujah. Rozumíte mi? B h nás povolává, abychom povstali, abychom šli výše. To už tu dlouho nebylo. B h nás povolává, abychom zahodili p ízemnosti, pocity o n em, o n kom. Jd te s tím za Bohem, jd te s tím za bratrem, vy ešte si to a poj me dál. P esta te se neustále zabývat tou adicí pákou. P esta te se zabývat tím, že vám tam n co cinká. A to cinká, nechte to cinkat. Jedete autem a n co vám zapadlo pod seda ku, cinká to, nechte to zapadnuté pod sedadlem, prosím vás, a je te, protože pot ebujete n kam dojet. Amen? P edstupme p ed Boha dnešního ve era, každý sám za sebe. P EDSTUPME P ED BOHA A POPROSME HO, ABY NÁM POMOHL SEJMOUT ZRAK Z NÁS SAMÝCH. Sejmout zrak z našeho obídku, n eho p ipáleného. Z toho našeho: „On mi to nepochválil,“ z toho našeho: „Já ublížený.“ Z toho našeho: „Já mám, on nemá, já nemám, on má, já jsem, a on není.“ Amen? Halelujah! Zaho te tyhle v ci, protože B h má pro vás n co jiného. Neutopte sv j život v tom, že budete se spoustou energie zjiš ovat, jestli jste na tom 15
lépe nebo h e než n kdo jiný. Protože B h to vidí úpln jinak. Amen? Halelujah. Dovolte mi pomodlit se za vás v nad ji, že B h vám dává, aby vaše vid ní, to vaše dívání, aby to, co máte k nabídnutí, aby to, co B h do vás vložil… Mám nad ji, že je to výš a víc než n jaké primitivní okolnosti dnešního dne. A se ty okolnosti m žou zdát jakékoliv, vaše povolání je n kde úpln jinde. Je nad tím vším. Amen? A tak NEDOVOLTE DNEŠKU, ABY ZKAZIL VAŠI BUDOUCNOST. Halelujah. Ot e, my p ed Tebe p icházíme v tuhle chvíli jako lid. Jako lid, který se schází na t chto místech, tady v té škole a leckde jinde, schází se proto, že má o ekávání. Že jsme se neztotožnili, Pane, a nesmí ili s málem, s tím vyjitím a projitím Rudým mo em. Naše vize a naše touha není v tom, jak je nám dneska, ani v tom, co jsme, ale v tom, co budeme. V tom, co jsi pro nás Ty p ipravil, v tom, co pro nás máš, Pane. Naše nad je a o ekávání je na tu zaslíbenou zemi; jaká je, jaká to bude sláva, když se oslaví Tvoje jméno. Budeme Tvým lidem a Ty budeš naším Bohem – Král, kterého není na této zemi. Všechny národy se budou klan t, Hospodine, a my poneseme Tvoje jméno. A tak ve jménu Ježíše Krista napomínáme „diabola“. Napomínáme jakoukoli p ízemnost, jakoukoli pomluvu, jakékoliv e i, jakékoliv myšlenky, které strhávají náš zrak k zemi. Napomínáme je, strháváme je k zemi a vyznáváme, že nic nebude stát mezi Tebou a námi a že se nesmí íme a neuspokojíme s žádnou malou v cí, protože Tvoje povolání pro život každého z nás je bohaté nadmíru. Pane, tak T prosím, abys nám pomohl odložit naše malé pánve, abychom mohli odložit naši p edstavu o svém život . Abychom mohli odložit svoje nízké smýšlení o nás samých, o této církvi, o našem povolání, o naší rodin . Abychom mohli p ijmout, Pane, Tvoji vizi, protože Ty jsi k nám mluvil velké v ci a my máme o ekávání, že nás povedeš. Halelujah. Máme nad ji, že nás dovedeš na místo, kde budeme vládnout a kralovat. Kdy budeme soudit and ly. Kdy budeme královské kn žstvo, oble eni v bílá roucha, Pane. Halelujah! To je naše nad je. Prosím T , Pane, aby tato nad je, tahle víra, aby dokázala zastínit to, ím procházíme na každý den. Pomoz nám, Pane, aby nám to nevydrželo jenom dnešní ve er, ale i zítra, když nás zasáhne nový den svými okolnostmi, svými starostmi. Když ude í, aby nás srazil na kolena, abychom povstali a vyznali, že naše o ekávání se ješt nenaplnilo, že nenastala ta p ítomnost, ale že ekáme budoucnost. Prosím T , zape e to slovo v našich srdcích. Bu požehnáno Tvoje svaté jméno a Tv j zám r s námi. Amen.
16
