OD ZA ÁTKU DO KONCE MARTIN KLUSO (Tursko, únor 2011)
Nemohu si dovolit nevyužít as, který nám byl dán k tomu, abychom p inesli Boží slovo. Chvály, které jsme dnes slyšeli, mluvily o obrovském vyznání našeho vztahu k Bohu, naší lásky k N mu. Jsem p esv d ený, že není jiný motiv, který vydrží, než láska k Bohu. Ano, strach je d ležitá v c. Boží slovo mluví o tom, že je pot eba se Boha bát. Bojíte se Boha? To je správné. Bojíme se Boha, protože má obrovskou moc, obrovskou autoritu, a je tím Jediným, kdo je schopen naši duši poslat do nebe nebo do pekel. Je to tak? Boha se ur it bojíme a nebudu to brát na lehkou váhu. Nicmén Boží slovo jasn íká, že je to práv Boží dobrota, která nás p ivádí k pokání. ( ím 2:4) A pokání vede ke spasení. Zdál se mi sen. Sed l jsem na shromážd ní, asi na Filipínách nebo v jiné cizí zemi. lov ku, který sed l vedle m , jsem íkal: „Dneska mám mluvit, ale v bec netuším o em.“ Stává se mi relativn asto, že m n co napadne až cestou za kazatelnu nebo chvíli p ed tím. Ten lov k ve snu se ke mn naklonil a ekl: „ ekni jim to, co jsi íkal na minulém shromážd ní.“ Tak vám povím, co jsem íkal na jednom shromážd ní na Filipínách, protože si netroufám ud lat cokoliv jiného. Slovo, které jsem mluvil, bych nazval Od za átku do konce. Vypráv l jsem z 1. kapitoly Genesis p íb h o tom, co se vlastn tehdy na po átku stalo. Ve Starém zákon teme, že na po átku Hospodin stvo il lov ka. Jmenoval se Adam a jeho žena Eva. B h jim jasn ekl, co mají d lat. ekl jim, co mají d lat, víc než to, co d lat nemají. N kdy máme pocit, zvláš pokud Boha neznáme, že nám dal obrovský seznam p íkaz a zákaz . Hlavn tedy zákaz . Že je spousta v cí, které nesmíme. Pokud ale k es an za ne chodit s Bohem, tak v podstat v bec nechodí podle zákaz . Víte pro ? Protože nemá as. Ned lá zlé v ci pro samé dobré v ci, které d lá. Je obrovské utrpení mít život plný zákaz . B h ale nikdy
1
nem l na mysli, abychom trp li. B h nám ne íká: „Ned lej, ned lej, ned lej!“ Naopak íká: „Je tolik dobrých v cí, které t naplní životem.“ Na po átku B h postavil Adama a Evu do ráje. Ve 3. kapitole Genesis se pak píše o hadovi. „Had pak byl nejchyt ejší ze všech živo ich polních, kteréž byl u inil Hospodin B h. A ten ekl žen : Takliž jest, že vám B h ekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského?“ D ti, mluví hadi? „Ne.“ Ne? Už jste potkali v lese hada a mluvili s ním? Ne, hadi nemluví. V tomto p ípad had symbolizuje ábla, toho zlého. ekl takovou zvláštní v c: „Je to tak, že B h ekl, nebudete jíst z žádného stromu rajského?“ „I ekla žena hadu: Ovoce strom rajských jíme.“ Jinými slovy: „Kdepak, jíme ho, to m žeme. M žeme spoustu v cí.“ Už jsem to íkal mockrát, ale myslím si stejn jako apoštol Pavel, že opakování je k užitku: K es ané nežijí podle toho, že spoustu v cí nesmí, ale naopak, že velkou spoustu v cí m žou. T eba m žeme dob e spát. S istým sv domím. M žeme chodit ve sv tle, m žeme mít radost. M žeme mít pokoj, m žeme mít dobré vztahy v Kristu. M žeme si n kdy užívat i nadp irozené uzdravení, které bychom bez Boha nem li. M žeme si užívat vztah s Bohem, což je obrovská výsada. A tak žena hadu opá ila: „Kdepak, ,ovoce strom rajských jíme. Ale o ovoci stromu, kterýž je u prost ed ráje, ekl B h: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezem eli‘.“ Co tady znamená smrt? Když Adam s Evou sn dli ovoce, tak bychom si v p irozeném mysleli, že na základ tohoto Božího slova padnou k zemi mrtví. Co se ale reáln stalo? Zem eli, nebo nezem eli? Zem eli. Zem eli dokonce hned. Nicmén had se snaží žen vysv tlit, že to je jinak. „I ekl had žen : Nikoli nezem ete smrtí! (Nebojte se, nic se nestane!) Ale ví B h (on vás chce o n co obrat), že v kterýkoli den z n ho jísti budete, otevrou se o i vaše, a budete jako bohové, v douce dobré i zlé. Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i p íjemný o ima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl. Tedy otev eny jsou o i obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali listí fíkového a ned lali sob v ník .“ Ud lali si sukni z listí a snažili se p ikrýt, protože se najednou stala zvláštní v c. N kte í lidé to vykládají tak, že byli nazí, jenom to nev d li. Sn dli ovoce, dostali n jaké poznání a ekli: „Jé, dívej se, my nemáme oble ení!“ Ale ono to je trošku jinak. Do té doby nebyli nazí, ale byli od ni Boží spravedlností. Byli oble eni v neporušený vztah. A najednou 2
došlo k tomu, že o n j p išli. P išli o spravedlnost, p išli o istou mysl a zbo ili vztah mezi sebou navzájem a Bohem. Najednou do jejich života p išel strach. Znáte to, když n co provedete, že byste se nejradši schovali? Rad ji byste toho lov ka ani nepotkali, protože cítíte, že se mezi vámi n co stalo. Je to tak? Když s n kým máte istý vztah, tak ho rádi vidíte. T šíte se, že se uvidíte. Ale pokud je mezi vámi nap tí nebo strach, rad ji byste p išli pozd ji, abyste se nepotkali, nebo p jdete jinou cestou, protože p edstava, že budete spolu stát na autobusové zastávce, nevíte p esn , co íct… Rozumíte mi? Najednou máte zbo ený vztah a nem žete chodit ve sv tle, nem žete chodit v istot . A to se stalo Adamovi. Chci vám vysv tlit, co se reáln stalo, protože to je velmi zásadní v c. Poslouchejte osmý verš: „A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k v tru dennímu…“ Co ud láte, když slyšíte Boží hlas a víte, že B h p ichází? Co by m l lov k ud lat? Jít Mu vst íc, naslouchat. Cítíte radost a íkáte: „Bože, jak se máš? Rád T vidím!“ lov k se raduje z toho, že Boha potkává. Naše Kristýnka vždycky íká: „Tolik se t ším, až p ijde Ježíš. Rozb hnu se k N mu, vrhnu se Mu do náru e a už se Ho nepustím.“ T šíte se na N j? V Jeho p ítomnosti je tak dob e, že tam chci jít. Je to stejný zp sob, jakým chodili Adam a Eva s Hospodinem. Ale všimn te si, co se stalo v osmém verši. Když to slyšeli, „i skryl se Adam i žena jeho p ed tvá í Hospodina Boha, u prost ed stromoví rajského.“ Zab hli do lesa mezi stromy a tam se schovali. Už jde! V d li, že mají problém. Nejenom, že mají problém, ale v d li, že porušili vztah, který m li. Pro myslíte, že B h stvo il lov ka, tak jak ho stvo il? Aby m l obecenství. Co znamená obecenství? Vztah. B h dopustil, aby si to Adam prožil. Pojmenoval všechna zví ata. Díval se na n a íkal: „No, lev je fajn, žirafa dobrá, vysoká, kropenatá k epelka dobrá, slon mohutný, výborný, ale s žádným z t ch zví at nem žu mít vztah.“ Je to tak? N kdo má pejska a ko i ku, budiž, ale moc si nepopovídáte. A když, tak je to trochu monolog, kdy povídáte a povídáte a chvilku si m žete naivn myslet, že ko ka vám rozumí. N kte í lidé dokonce ze zoufalství, protože nemají žádné jiné vztahy, mají vztah s ko kou, se psem, s papouškem nebo s kon m. Hladí ho a íkají: „Ty mi rozumíš, vi .“ Up ímn e eno, nerozumí. A to Adam prožil. Prožil to tak, že na konci dne, když pojmenoval všechna zví ata, ekl: „Je p íjemné je mít kolem sebe.“ To známe 3
všichni, že? Bylo by p íjemné se procházet, okolo b ží k , nebojíte se ho, tam b ží vychovaný pes, kterého se nemusíte bát, a tady se pase žirafa, tak d ti posadíte na žirafu. Bylo by to p íjemné, ale že bych s ní m l obecenství? Že bych si ve er p i západu slunce sedl se slonem a vylil bych mu svoje srdce, svoje trápení a problémy, které m tíží ve firm , v církvi nebo v Africe? Slon by mával ušima, jako že mi rozumí. Asi ne, vi te. A tak Adam ekl: „Pot ebuji n koho vedle sebe. Pot ebuji pomoc sob rovnou.“ Cítil prázdnotu. Cítil, že se nedokáže sdílet, pokud nemá sob rovného, který má schopnost mu porozum t. Nejenom ho slyšet, ale porozum t mu. Kdo má schopnost se vcítit, kdo má schopnost n co podobného prožít. T žko se budu sdílet s n kým, kdo nemá kapacitu a schopnost n co prožít jako já. Kdo nemá srdce, emoce, kdo neví, co to je strach. Vysv tlujte vorva ovi, že se bojíte, že vás n kdo napadne. A vorva : „Jak napadne? V bec nerozumím, co myslíš.“ lov k prožil, že pot ebuje n koho, kdo mu rozumí. T žko m že mít vztah jeden lov k, že? To nejde. Musíte mít dva, aby se porozum ní a láska mohly sdílet. A co víc, nejenom, že se sdílíte, ale ješt je rozmnožujete. Ve sdílení p ijde i rozmnožení. Rozmnoží se láska, rozmnoží se porozum ní. B h nestvo il lov ka jen tak, ale stvo il ho ke svému obrazu. Stvo il ho tak, že mu dal duši, mysl, emoce a v li, aby se mohl sdílet s Bohem. Aby m l kapacitu se s Bohem sdílet. Otev el komunika ní kanál, aby Adam um l Boha slyšet, když promluví. Nejenom, aby Ho um l slyšet ušima, což zví ata umí taky, ale aby Ho um l slyšet v nitru, rozum l Mu a pochopil, co íká. Stvo il lov ka tak, aby spolu mohli mít vztah, v n mž jeden druhého obohatí. B h od za átku velmi toužil po vztahu. Jestli n kdo z vás prožil touhu po vztahu, tak B h v ádu v tší. B h touží mít vztah. Proto vlastn B h zareagoval a volal v 9. verši: „I povolal Hospodin B h Adama, a ekl jemu: Kdež jsi?“ Kde jsi, Adame? Mimochodem, toto je volání, které zní už 6000 let. Jenom jméno se m ní. Jméno si m žete dosadit své vlastní. B h volá: „Kde jsi? Kde jsi, Martine? Kde jsi, že nem žeme mít plné obecenství? Kde jsi, Lindo?“ B h hledá: „Kde jsi, Lukáši? Kde jsi, Jirko? Kde jsi, Kristýno? Kde jsi, Tomáši? Kde jsi, Romane? Kde jsi? Chci s tebou mít obecenství. Obecenství, které nebude ni ím zkažené, ni ím zakalené. Obecenství, kdy budu schopen s tebou chodit a sdílet se v plnosti. Chci s tebou mít vztah. Proto jsem t stvo il. Moje srdce po tom touží.“ Po tom volá i moje srdce. Když 4
poznáte, jaký B h je, tak to, co je v Jeho charakteru, vás p ivede k Jeho srdci. Když porozumíte tomu, jaký B h opravdu je, tak zaslechnete Jeho volání: „Kde jsi?“ A všechno ostatní pomíjí a schová se za pot ebu být s Bohem. Víte, kdybyste se m v mých 15 letech zeptali, jestli je B h, tak bych se vám vysmál: „Pochopiteln žádný B h není, to víme, to je jasné. Chodíme do školy a tam nás to u ili. B h není.“ Pak za mnou n kdo p išel a ekl mi, že B h je. íkal jsem si, že lov k, který se mnou mluví, je inteligentní, asi si nevymýšlí, tak se tím musím minimáln zabývat. Abych ten p íb h zkrátil, když jsem poznal a zjistil, že B h je, vzrostla ve mn obrovská pot eba vztahu s Ním. M l jsem obrovskou pot ebu íct: „Bože, chci nejenom v d t, že existuješ, ale chci také v d t, jaký jsi. A chci v d t, jestli máš zájem a schopnost se mnou komunikovat.“ Byl jsem šestnáctiletý kluk a p edstava, že m žu mluvit s Bohem, m fascinovala. Ne, že m žu mluvit s n jakým prezidentem nebo slavným lov kem, ale m žu mluvit p ímo s Bohem! S Bohem, který všechno zná, má obrovskou moc. Nechci to shodit, ale jdete ven s kamarádem, a on je to B h. Jdete ven, jste schopni se sdílet a je s vámi po ád. Moje první modlitba za ínala slovy: „Bože, aby bylo jasné, já v Tebe nev ím. Nev ím v Tebe, ale jestli jsi, tak je na Tob , aby ses mi zjevil, protože já T najít neumím. Jestli jsi schopný B h, tak m musíš najít. Víš, kde bydlím, tak p ij , protože nevím, kde bydlíš Ty, já tam jít neumím.“ Ta modlitba byla up ímná. íkal jsem: „Bože, já v Tebe nev ím, ale spousta v cí ukazuje na to, že jsi. Spousta lidí vydává sv dectví, a jestli jsi, tak se chci s Tebou potkat. Jestli z Tvojí strany existuje nabídka pro vztah, tak to beru.“ Najednou se mi B h za al ukazovat, za al se mnou mluvit, za al p icházet, a co bylo nejúžasn jší, zbudovali jsme vztah. B h s vámi mluví, íká vám spoustu v cí a n co ve vašem život d lá. Pamatuji si, že když jsem chodil ve er spát, vždycky jsem se schoulil a schoval se do vztahu s Bohem. Jako kdybyste najednou nebyli sami. Narozdíl od mnohých z vás, kte í máte sourozence, jsem byl v pokojí ku sám. Zhaslo se, a konec. Ale v d l jsem, že se vždycky m žu schovat do Boží p ítomnosti, a nikdy jsem nebyl sám. Kdykoliv jsem byl venku nebo doma, mohl jsem být s Bohem. B h hovo il, já jsem hovo il a do dneška jsme nejlepší kamarádi. Lidé íkají r zné v ci, snažíte se jim n co íct a víte, že vám úpln nerozumí. Nedokážou to vid t úpln jako 5
vy. Ani vám nerozumí, jak to p esn myslíte. Zjistíte, že jediný, kdo vám pln rozumí, je práv B h. Stále zní volání: „Adame, kde jsi?“ Toto volání je do dnešního dne po vaší duši; konkrétn po vaší duši. B h chce s každým z vás navázat vztah a spolu s vámi plynout a komunikovat. Nic víc, nic mí . Všechno ostatní vyplývá ze vztahu. Když má muž vztah se svojí ženou, tak to, že jdou na procházku, nakoupit nebo si ud lají ve e i, vyplývá z jejich vztahu. Kdyby vztah nem li, tak to celé padne a chovají se jinak. Stejným zp sobem naše „k es anství“ – nemám ten pojem úpln rád, protože prošel obrovskou devalvací – vychází a m lo by se to it okolo našeho reálného a konkrétního vztahu s Bohem. Amen? Pokud máme vztah s Bohem, všechno ostatní z n j vyplývá. Problém je, že spousta lidí došlo do stavu, kdy nemají vztah s Bohem, ale p itom dál d lají „k es anské“ v ci. Je to podobné, jako kdybych byl se svojí ženou, nem li jsme žádný vztah, nem li se rádi, ale dál sed li u ve e e, takzvan vychovávali d ti, jeli na nákup a tak dále. Co vy na to? Má n kdo zájem o takové manželství? Ne? D láte stejné v ci. N co si koupíte, n kdo má narozeniny, tak n co dáte k narozeninám, posadíte se spolu, ale nemáte si co íct. Co vy na to? Nemáte pot ebu si n co íct. Zeptám se jinak: Byli byste ochotni ob tovat t eba ve e i, oble ení, výlet nebo narozeninový dárek a zam nit ho za to, že si sednete a budete schopni se sdílet a povídat si? Budete si rozum t, budete s n kým, kdo vás má rád a kdo vám to dá najevo? Ano? Velmi rádi, že? Velmi ochotn . Stejným zp sobem to ale vidí B h. Stejným zp sobem i B h neustále volá: „Kde jsi?“ Celý p íb h p ed 6000 lety za al rozchodem. Máme dnes takový pojem, který m hrozn provokuje, a to je „ex“. Znáte to? Ob as mi n kdo n co vypráví a ješt s takovým postojem, že se nic ned je, íká: „No, m j ex byl taky fotbalista.“ Setkali jste se s tím pojmem n kdo? N kte í ano. Kdybychom to p eložili do eštiny, je to jako m j bejvalej. Moje bejvalka, m j bejvalej. M j ex. Te to trochu p eženu, ale jako kdyby Adam s Evou ekli: „Hospodin, m j ex, s tím jsme vždycky ve er povídávali.“ Je to tak. Ve chvíli, kdy zh ešili, zem eli, protože zem el ten vztah. Zem el vztah, a v tu chvíli to je ten bývalý. Jako kdyby došlo k rozchodu, rozvodu a zrušení vztahu. Celých 6000 let B h volá, chce ten vztah napravit. Chce ho znovu získat, nejen takový, jaký byl, ale takový, jaký ješt nikdy nebyl. Amen? Jestliže ten vztah dokázali Adam a Eva tak 6
lehce vypov d t, tak za moc nestál. Nemá smysl vrátit se ke vztahu, když víte, že ho ten druhý byl schopen tak lehce prodat. Za jablko. B h se mohl Adama ptát: „To m neznáš? Copak je n co dobrého, o co bych vás cht l p ipravit?“ Jak to, že Adam s Evou sko ili na dv v ty n jakého hada? Protože nem li známost Boha. Neznali Jeho charakter, neznali Jeho zám ry. Neznali pochopiteln verše, které íkají, že Boží p emýšlení o lov ku je dobré. Jednak se s hadem nem li co bavit, ale když už, tak mu mohli jednoduše odpov d t: „Víš co, nevím p esn , jak je to s tím stromem, ale jedno vím jist : Kdyby to bylo dobré k jídlu, tak B h je první, kdo mi to dá. Kdyby to bylo k užitku, tak m k tomu B h povzbudí a doporu í mi to. To je známost, kterou mám. D v uji Mu.“ B h nechce obnovit a vrátit vztah, který byl mezi Adamem a Hospodinem. B h nás chce dovést do vztahu, který ješt nikdy mezi lov kem a Bohem nebyl. Vztah naprosté d v ry, naprosté lásky a naprostého spolehnutí se, ze kterého vychází všechno ostatní. Když se zamyslíte nad tím, z jakých knih v Bibli teme, zjistíte, že jen velmi málo z Písn písní. Jako kdyby v Bibli v bec nebyla. Když si ale uv domíte, že je to B h, který v Písni písní mluví k církvi, a zamilovaná církev zase k Bohu, tak vidíte obrovskou pot ebu, obrovské volání duše po vztahu. V 1. kapitole se píše o Jeho jmén . „Pro v ni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož t mladice milují.“ Pro Jeho jméno. Jméno v Bibli znamená charakter. Nejen, že se n kdo jmenuje Jan, a je to hezké jméno. Ale pro jméno, které reprezentuje charakter. Zní zde volání: „Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš?“ Je to volání církve, nev sty: „Kde jsi? Chci T najít. Zajímá m , kde paseš, zajímá m , kde jsi. Cht la bych s Tebou být, cht la bych s Tebou trávit as.“ Je to vlastn volání naší duše po milém. Kde je m j milý? Kde je? Jako by íkala, že netouží po ni em jiném, než Ho hledat. „Jak jsi ty krásný, milý m j, jak ut šený!“ Navzdory všem okolnostem, navzdory všemu, co se d je, se zamyslete nad Hospodinovým voláním po naší duši. Nic se na tom vztahu nezm nilo. Nezm nilo se volání, kterým nás B h volá. „Kde jsi, Adame, kde jsi, Evo? Kde jsi, Martine, kde jsi, Franto, kde jsi Kristýno?“ íká nám, abychom vstoupili do pokojí ku spolu s Ním. Tehdy všechny ostatní problémy pomíjejí nebo najednou mají ešení. 7
Bratr Martin tady mluvil o pomluvách, o zlých e ech. Ale ve chvíli, kdy p ijdete do pokojí ku, kde se zav ete s Bohem, a zeptáte se Ho, jak to vidí, jak vidí vás, tak všechno ostatní padá a je pry . Ur itým zp sobem není podstatné, co si o vás myslí jeden, deset nebo sto lidí, ale jak vás vidí B h. Zbudovat si vztah s Bohem je proto primární a prioritní v c! Všechno ostatní z toho vyplývá. Cht l bych vás jednoduše povzbudit, abyste v d li, že B h je. Abyste v d li, že je dobrý. Jeho charakter, Jeho jméno, moc a autorita je obrovská. Každému z vás B h nabízí jedine ný vztah. Ne mezi Ním a církví. Ale konkrétn mezi Ním a vámi. M žete spolu mluvit. Nebude vám zjevovat nitra ostatních, kdo co provedl, ale bude se sdílet o svém srdci. Prom ní vás to a obohatí. B h je schopen zjevovat vám jednak svoje srdce, ale bude vám zjevovat i to, co je ve vašem srdci. Když s vámi bude mluvit, prom ní vaše p emýšlení a potáhne vás k sob tak, že Mu víc porozumíte. Ze za átku s vámi bude mluvit na úpln oby ejné rovin , protože nejste schopni porozum t hloubce Jeho srdce v tom, co v tuto chvíli na zemi d lá. Ale když trávíte as s Bohem, tak máte neustále k situacím vstup od Boha. Nechodíte podle svých vlastních nápad a svého vlastního p emýšlení, ale jste zvyklí se vždycky Boha zeptat. A tak jednáte na základ toho, co vám B h poví. Když jsme byli na misijní cest na Filipínách nebo v Africe, zvláš v t chto zemích, tak tam není prostor pro vlastní názor. Nefunguje to. To není o tom, že si sedne p t chytrých chlap a n co vymyslí. Protože to nevíte, to nevymyslíte. P ijde za vámi t eba starší místní církve, vymýšlí s vámi, jak spolu budete budovat církev, a pak zjistíte, že doma odhrne záv s a uctívá lebky. Pokud vám to B h nezjeví, tak to nevíte. N kdy jste v situaci, kdy lidé pot ebují poradit. Nem žete jim íkat zajímavé p íb hy. Pot ebují, abyste jim p inesli slovo z Boha, n co, co jim konkrétn dá život. Musíte p inést n co, v em bude autorita, moc a zjevení. To nep inesete jinak než od Božího tr nu. Musíme se nau it chodit k Božímu tr nu, chodit k Bohu a ptát se Ho, jak v ci vidí. Vsa te se, že to vidí jinak, než jak to dneska vidíte vy. Boží pohled je jiný než váš. N kdy jsme zvyklí vid t v ci ur itým zp sobem, místo abychom šli za Bohem a dotazovali se Ho. Neptáme se Ho, protože s Ním nemáme vztah. Nemáme takový zp sob chození s Bohem, 8
kdy íkáme: „Pot ebuji do té situace Tv j vhled, Tvoje slovo.“ A už se to týká práce, vztahu nebo v cí, které se d jí okolo nás. Vztah a ch ze s Bohem je v tuto hodinu, zvláš v tuto hodinu, to jediné, co nás udrží p i život . Bude to to jediné, co nám pom že vy ešit ur ité situace v našich životech, abychom dokázali porazit naše nep átele. Te nemyslím Frantu s Karlem, ale myslím nep átele naší duše. To jediné nám pom že dát odpov t m, kte í jsou okolo nás a mají n jakou pot ebu. Ne m j názor, ne moje zkušenost ani moje znalost. Ale m j vztah s Bohem, kdy mi B h dá sv j pohled na situaci a v n m najdu odpov , a už pro m , nebo pro n koho druhého. B h chce, abychom se dostali k plnému vztahu s Ním. Vždycky íkám, že mám exkluzivní vztah s manželkou. A tak je automaticky spousta v cí, kdy se spolu radíte. Ptáte se, jak to ten druhý vidí, co na to íká. Víc asi p ichází manželka za manželem, protože je jím p ikrytá. A tak za mnou manželka p ichází a íká: „Pot ebuji v d t, jak to vidíš, pot ebuji tv j vstup.“ Potom m že jednat v souladu s mým pohledem, t eba i v i d tem v r zných okolnostech. Stejným zp sobem bychom nem li jednat na vlastní p st. Nedávno jsem poslouchal kázání, ve kterém bratr duCille íkal: „Víte, n kte í starší si to „staršování“ vykládají tak, že te už vlastn v dí a jen se spolu poradí.“ íkal, že je to zásadní nepochopení jejich role. Starší jsou ti, kte í umí rychleji, ze zkušenosti zjistit, jak to vidí B h. To znamená, že neustále jako starší hledáme Boží pohled. Ne m j. Ani Roman v, Radk v nebo Martin v. Ur itým zp sobem se neptám, jak to vidí oni, ale ptám se, jestli jim B h k tomu n co mluvil, jestli mají n jaké slovo nebo mám n jaké slovo já, a dáme to dohromady. Jinými slovy, pokud jsi nic nezískal z Boha, tak mi to ani ne íkej, protože to nepot ebujeme. A jsi mladší, nebo starší. Nebudeme porovnávat svoje názory, ale vycházíme z toho, co vidíme, že nám k té situaci mluví B h. V tu chvíli m to nutn musí tla it k pot eb slyšet z Boha, a neustále zjiš uji, že to neumím. Zjistím t eba, že se neumím rychle naladit. Nebo jste v n jaké situaci, nevíte co te , a nejste zvyklí se Boha dotazovat, aby vám ekl, kudy jít dál. A tak zjistíte, že vlastn nemáte vztah, že jste si nenavykli Boha se ptát.
9
Je to podobné, jako když se vyskytnete v situaci, kdy je pot eba dát první pomoc. Te není as otev ít knížku a u it se to. Umíš, nebo neumíš. Bezradn tam stojíte, vzpomínáte, co jste se p ed t iceti lety ve škole u ili o um lém dýchání, co ud lat, jak obvázat, obinadlem nebo ím, když nemám obinadlo... Ale když p ijde zdravotník, profesionál, který to d lá denn , je to pro n j rutina, ani nad tím nep emýšlí. Netápe, protože to už d lal p ed hodinou nebo deseti hodinami. Prost vezme, co pot ebuje, vysko í a ekne: „Jasn , to je takhle.“ Má ta ísla v hlav , kolikrát stisknout hrudník a kolikrát vdechnout. Když to ale nevíte, tak to nepoužijete. Možná se vám stane, že tu situaci nevy ešíte. Možná tam bude n kdo jiný, kdo ji vy eší, a vy si oddechnete: „Ješt , že tam byla Ivuška, protože bez ní by mohl být problém.“ Co to s vámi ale ud lá? P ijdete dom a máte chu si to okamžit nastudovat. Protože pokud se dostanu do té situace znova, tak si už nechci prožít trauma, že nevím, co d lat. Stejným zp sobem m žete p ijít do n jaké situace a nemáte Boží slovo, protože nejste zvyklí nebo nejste schopni slyšet z Boha. Když už ta situace pomine, p ijdete dom do svého pokojí ku a eknete: „Už nikdy víc. Už nechci být v situaci, že nebudu mít Boží slovo, že nebudu schopný slyšet Boží slovo a že budu odkázán sám na sebe.“ Nevím, jestli jste to n kdy prožili. Já jsem to prožil, zvláš když vyjedete n kam ven a najednou dojde k složité situaci. Hlavou se vám honí spousta nápad a víte, že jsou k ni emu. Nemá smysl tady n co vykládat, tady se jedná o n í život. Když n kdo nemá co jíst, co mu eknete? Máte vytáhnout stovku a dát mu ji, nebo mu ji nemáte dát? Pom že mu, nebo ublíží? Najednou nevíte. ešíte rozbité manželství nebo vztah dít te s otcem. V tu chvíli cítíte, jak moc je t eba mít nachozeno s Bohem. Jako kdybyste se pot ebovali vrátit o p l roku zp t a ten p lrok chodit jinak, aby se vám to dnešního dne zúro ilo. Ale vrátit to nem žete. Je pot eba v d t, že B h chce s námi mluvit. Zvykn te si na to. lov k všechno odkývá, ale když se podívám na dnešní den, ptal jsem se Boha? Mluvil ke mn ? Dával mi své slovo? Co v erejšek, p edv erejšek? Jsem zvyklý, že s Bohem probírám situace a ptám se Ho, jak to vidí On? Anebo den za dnem v ci rutinn eším po svém bez Boha? Možná vás to p ekvapí, ale B h nechce, abychom byli dob í lidé. Po ád bychom ješt byli bezbožníci. B h netouží po tom, abychom n co rozdali, byli hodní, 10
na všechny se usmívali a ve vesnici zametli chodníky. To není Jeho zám r. B h s námi chce mít vztah. Stejn tak nechci, aby se na m moje manželka, když p ijdu dom , jenom usmívala, ud lala nám jídlo, bylo vypráno a vyžehleno. Hledám n koho, s kým m žu mít obecenství. Stejné je to i s Bohem. Nechovejme se v i N mu tak, že budeme d lat dobré v ci. V zme, že s námi chce mluvit. Že se s námi chce projít, že nám chce n co íct a chce, abychom n co ekli i my Jemu. Celý p íb h b hem t ch šesti tisíc rok je o tom, že došlo k odlou ení. Adam s Evou zem eli. Vztah s Bohem se rozbil. Proto se lov k dneska narodí a neslyší z Boha. Nenarodil jsem se tak, že bych slyšel z Boha. Musel jsem se nau it slyšet z Boha. V n kterých momentech, kdy ke mn B h mluvil, jsem se vylekal, co to je. Pozd ji mi to už p išlo normální, že ke mn B h mluví. Pamatuji si, že jsem jednou na Filipínách šel hotelem a najednou slyším: „Martine!“ Rozhlédl jsem se kolem a nikoho nevid l, tak íkám Bohu: „Povídej, co chceš.“ Ticho. Tak íkám: „Bože, íkáš Martine, a dál nic?“ „Martine!“ ozvalo se znovu. „Tady jsem, poslouchám, povídej,“ na to já. A zase ticho. Divím se, že m B h volá, a nic dalšího ne íká. P ede mnou ale stojí n jaký pán a ukazuje nahoru. Podívám se nahoru a tam stál bratr Burt a volal na m z balkónu. V bec m to nenapadlo, protože jsem se rozhlédl, nikoho nevid l, tak jsem si myslel, že se mnou chce mluvit B h. To, že k nám B h mluví, se nám musí stát tak p irozené, aby nás to v bec nep ekvapilo. Vždy to není nic divného, že ke mn B h mluví. „Co íkáš, co pot ebuješ, chceš m n kam poslat?“ B h nás povolává k tomu, abychom chodili tak, že s Jeho vstupy po ítáme. Pamatuji si, když jsme ješt chodili na gymnázium, jak Kristýnu zaujalo, že ke mn B h mluví, a tak m vždycky zkoušela. Zkoušela, jestli mi to B h ekne, nebo ne ekne. To je totiž jeden z nejzásadn jších rozm r naší ch ze s Bohem. Zjistíme tak, jestli je reálná, nebo ne. Všechno ostatní je filozofie. Životní filozofie. K es ansko-judaistická filozofie. Ale není to reálný vztah s Bohem. Jednou m zastavil n jaký jehovista a snažil se mi n co íct, tak jsem se zeptal: „Co vám B h dneska ekl? Co vám B h íká poslední dobou?“ Odpov d l: „Jak to myslíte, co nám B h íká?“ Pokra uji: „Vy íkáte, že jste Jehovovi, koneckonc , to mi vadí nejmén , to je možná i dob e, ale zajímalo by m , co vám B h mluví.“ On na to: „B h p ece 11
nemluví.“ Divím se: „Váš Pán B h nemluví? Ale v Bibli se píše, že Jeho ovce slyší Jeho hlas. Jestli jste Jeho ovce, tak musíte slyšet Jeho hlas. Vy neslyšíte Jeho hlas?“ Nedostali se v bec k žádným teologickým rozbor m. V tšinou chodí starší a mladší, zkušený a mén zkušený. Ten mén zkušený na m vždycky kouká, že to je zajímavé, a kde je to napsané. Druhý ho táhne pry a íká: „Poj pry , tady je n co špatn .“ Stejnou otázku bych ale položil i vám. Jste Jeho ovce? Jestli jste Jeho ovce, musíte slyšet Jeho hlas. Co vám B h mluví? Mluví k vám B h? Pokud z Boha neslyšíte, tak volá: „Kde jsi? Jak to, že m neslyšíš? Jak to, že m neslyšíš a neposloucháš? Jak to, že mi nenasloucháš? Jak to, že nemám možnost k tob promluvit? Je to proto, že ses rozhodl zav ít dve e, abych ne íkal to, co víš, že íkám?“ N kdy Boží hlas p ehlušujeme. Ale Boží schopnost k nám promluvit je jedna z nejzásadn jších v cí vztahu. Dovedete si p edstavit vztah, kde byste nemluvili? Jak nep íjemný je vztah, kde se nemluví? Je to tak? N kdy se tomu íká tichá domácnost. Jak je ve vztahu nep íjemné, když n komu n co íkáte, snažíte se komunikovat, a on na vás kouká, nic ne íká. íkám: „Haló, jsi tam n kde? Tak ekni, jestli se ti to líbí, nebo nelíbí, ale n co ekni!“ Jedna ze základních v cí ve vztahu je, že musíte mluvit. Dejte zp tnou vazbu, nau te se mluvit. Nau te se naslouchat a mluvit. Stejn tak s Bohem. Nem žete chodit s Bohem a nepovídat si. Co to je za vztah? A pokud Boha neslyšíte, to je divné, ne? N co je špatn , pokud bychom Boha neslyšeli. Pot ebujeme volat k Bohu: „Bože, pot ebuji T slyšet. Pot ebuji se nau it T slyšet, naladit své uši k tomu, abych slyšel, co íkáš. Jestli ke mn budeš mluvit skrze Boží slovo nebo skrze n co jiného, to je Tvoje v c. Ale pot ebuji, abys ke mn mluvil.“ Protože jestli B h ke mn neumí mluvit, tak se vší úctou, toho vztahu možná ani není pot eba. Možná by m strach donutil v it v Boha. Ale takový vztah, kde si ani nepopovídám, ur it ne. Cht l bych nás povzbudit, abychom nesnížili svou známost Boha na nic menšího, než že s Ním budeme chodit celý den, On s námi bude mluvit a my Ho budeme znát. Nau íme se dívat na všechny okolnosti, životy a pot eby skrze tento vztah a spolu s Ním. Nejsme v tom sami. Nepanika te, nezoufejte, nebojte se! Možná vás eká t žká situace. Kristýnko, když máš jít do n eho t žkého, cítíš se lépe, když do toho jdeš sama, nebo s rodi i? Když do 12
toho jdeš s rodi i. Ano, protože t podporují. Jsi relativn v pohod . Když je ale lov k najednou sám, tak to není úpln jednoduché, že? A te si p edstavte, že jdete do stejné situace s Bohem. Jdete na jednání a íkáte: „Bože, tady se posa , já se posadím tady, te jsme tu spolu.“ P edstavte si, že byste fyzicky šli s Hospodinem, který by byl jenom pro vás na n jakou dobu jako muž. Reálný chlap, reálný lov k. V d li byste, že zná myšlenky všech lidí, má obrovskou autoritu, obrovskou moc, nekone nou inteligenci, poznání, schopnost vy ešit jakoukoliv situaci, kohokoliv uzdravit, všechno zm nit, všechno obrátit. Dobré. To je pohoda! Rovnou byste ekli: „Pošlete m do Afghánistánu.“ ekli byste: „Co máte za problém? Mír na Blízkém východ ?“ N kdy si rád zahraji šachy. Máme v po íta i takový program, kde si nastavíte, jak má být váš protivník dobrý, abyste ho v bec mohli porazit. Vyberu si takového, co hraje stejn mizern jako já. Protože jsem se to nikdy neu il, umím táhnout, pár partií jsem sehrál, a to je všecko. A tak hrajete šachy a najednou nastane problém. Je tam ale takový tréninkový mód, kdy eknete po íta i, a vám napovídá. Díváte se, jak vám radí. V takovém p ípad si to rozdám s kýmkoliv, t eba s Karpovem. M žete si navolit, že váš protihrá umí hrát jako jeden z velmistr . Normáln bych si ani neškrtnul, ale když p ijde problém, je tu nápov da! Pokud se nau íme chodit s Bohem, tak víme, kam se vždycky m žeme utéct. Utéct se k Bohu a íct: „Bože, jsi tady se mnou. Jsi se mnou v t chto okolnostech.“ Pochopiteln mám dv možnosti. N kdy to p i h e tak d lám. Po íta mi napoví a já eknu: „Ty bys d lal tohle, to je asi geniální, ale m to p ijde tak geniální, že tomu nerozumím. Pojedu si po svém, a uvidíme, jestli m z toho vysekáš.“ Dost mu to tím zava ím. N kdy tak moc, že už m z toho nevyseká. Už jsem ud lal p íliš tah bez n j. Protivník je p íliš silný. Jeden tah by ješt možná zvrátil. Našt stí, na rozdíl od života, je tam ješt jedno tla ítko – zp t. Takže n kdy hraji tak, že si hraji po svém, a najednou mat! To jsem ne ekal, odkud to p išlo? Tak se vrátím o n kolik krok zp t, do doby, kdy se mi ješt zdálo, že to m žu vyhrát. To v život nejde, že? Ale co v život jde, je chodit s Hospodinem. A co taky v život jde, a to je vaše volba, že když vám ukáže n jaký tah, tak se m žete rozhodnout, jestli Ho poslechnete, nebo ne. Není to komfort? Není to obrovská výhoda a výsada, že m žete chodit s Hospodinem? 13
P edstavte si, kdyby vám B h íkal tahy v šachu, tak si to docela rád zahraji. Ale to byste pak museli prozradit. Prozradíte to a protihrá ekne: „S tebou nehraji, to nemá smysl. To neplatí, když máš nápov du.“ Vždycky ve všech situacích hledejte na prvním míst Hospodina. Nau íte se Ho slyšet. Slyšet rychle a jasn . Rozpoznat Ho. Nem žete se to ale nau it, když vám bude napovídat, a vy si p jdete po svém. K emu to je? Jen byste o to jasn ji v d li, že n co d láte špatn . Jestli vám to sta í, tak je to málo. D ležité je, když B h ekne: „Ud lej to tak,“ tou cestou se vydat. A pak uvidíme, jak to dopadlo.
14
