K EST DO KRISTA II MARTIN KLUSO (Praha, erven 2008)
Dnes mám celý den na srdci jeden žalm. Je to Žalm 32: Žalm David v vyu ující. Blahoslavený jest ten, jemuž odpušt no p estoupení, a jehož h ích p ikryt jest. Blahoslavený lov k, jemuž nepo ítá Hospodin nepravosti, a v jehož duchu lsti není. Já když jsem ml el, prahly kosti mé v úp ní mém každého dne. Nebo dnem i nocí obtížena byla nade mnou ruka tvá, tak že p irozená vlhkost má obrátila se v sucho letní. Protož h ích sv j oznámil jsem tob , a nepravosti své jsem neukryl. ekl jsem: Vyznám na sebe Hospodinu p estoupení svá, a ty jsi odpustil nepravost h íchu mého. Za to se tob bude modliti každý svatý, v asu p íhodném k nalezení tebe; pro ež vody mnohé v rozvodn ní k n mu nedosáhnou. Ty jsi skrýše má, od ssoužení zachováš mne, a plésáním vít zným obda íš. Já tob k srozum ní posloužím, a vyu ím t cest , po níž bys choditi m l; dám radu, o i své na t obrát . Nebývejte jako k a jako mezek, kte íž rozumu nemají, jejichž ústa uzdou a udidly sev ít musíš, aby tob neškodili. Mnohé bolesti jsou bezbožníka, ale toho, jenž nad ji skládá v Hospodinu, milosrdenství obklí í. Radujte se v Hospodinu, a plésejte spravedliví, a prozp vujte všickni srdce up ímého. Šestý verš íká: „Za to se tob bude modliti každý svatý, v asu p íhodném k nalezení tebe.“ Jinými slovy e eno, když vyznáme své h íchy, tak Ty jsi B h, který odpouští naše p estoupení a nepravost našeho h íchu, mého h íchu. Hospodine, prosím T , abys nám dal, podle tohoto svého slova, schopnost vyznat Ti svoje h íchy a odložit je. Všechno myšlení, které je neslu itelné s Tvým myšlením, všechny myšlenky srdce, které jsou asto p evrácené, abychom je mohli ze sebe složit, vyznat je Tob a být o išt ni. Abychom T dnes mohli nalézt, protože dnes je ten as p íhodný k nalezení Tebe. Pomoz nám odložit h ích a nepravost h íchu a poddat se pod Tvoji ruku. Pane, odpust naši slabost, že se tak snadno necháme vykolejit a p esm rovat pozornost k v cem t la, odpus nám neschopnost mít mysl up enou na Tebe, neschopnost chodit s Tebou ve všedním dni. Prosím T , Pane, aby ses nad námi smiloval, obživil nás a ob erstvil podle svého slova. „Vedlé slova svého,“ jak íká Tv j služebník David. 1
Obživ nás podle svého slova. Hospodine, prosím T , aby ses nás dotkl a pomohl nám, jak jsme etli v Žalmu, pozdvihnout hlas ve chvále, v dík in ní. Protože pro jednoho každého z nás jsi u inil veliké v ci a vytrhl jsi naše kroky ze smrti a naše o i od slz, a proto nám pomoz. Chceme, protože jsme v Tebe uv ili, pozdvihnout sv j hlas a mluvit. Hospodine, dáváme Ti do rukou dnešní ve er a vyznáním svých úst snižujeme všechny ostatní, a vn , nebo uvnit v nás, proto, aby ti ostatní se umenšili a Ty jsi byl povýšen, vyvýšen a oslaven. Ve jménu Ježíše Krista, Toho, který nás zamiloval, zem el za nás i vstal z mrtvých, abychom dnešního dne mohli mít nad ji. Amen. Hospodine, prosíme T , abys zavanul svojí erstvostí do našich myslí, abys zavanul svojí erstvostí do naší ch ze. Nechceme se, Hospodine, nechat utlouct okolnostmi všedního dne. Hospodine, pot ebujeme, abys k nám dnes mluvil. Mluv k našim srdcím a dej nám ob erstvení do našich myslí, sv tlo a život, které vytla í každou temnotu a smrt. Ve jménu Ježíše Krista. Amen. V ned li jsme hovo ili o tom, že máme být pok t ni. Amen? Probírali jsme ecké slovo baptizó. Co znamená slovo baptizó? Být pono en. Mluvili jsme o tom, že jeden z velkých omyl tradi ní církve je kropení nemluv at. Ani ne omyl , to totiž není omyl. Víte, to, co u í církve špatn , nejsou omyly. To je o tom, že ábel p ijde a p inese špatné u ení. Skrze to se mu poda í dostat do církve, aby tam mohl konat svoje v ci. Protože špatné u ení, teologie, doktrína nejsou špatné jenom v „technice“, jestli se mám pono it, a nebo pokropit. Víte, lidé se n kdy p ou o v ci, aniž by chápali d sledky a dopady, o em se vlastn mluví. Amen? Falešná doktrína hovo í o tom, že máme být pokropeni. Pokropení je úpln jiná forma k tu. Když eknete k est, je to náboženský pojem, který nic neznamená. Amen? Ale když eknu pono ení, že máme být pono eni – je obrovský rozdíl, jestli n co pokropíme, nebo pono íme. Když chcete n jakou látku batikovat, je dost velký rozdíl, jestli ji pokropíte, nebo pono íte. Je to tak? Je zásadní rozdíl, jestli maso pono íte do vroucí vody, anebo jestli ho vroucí vodou pokropíte. S tou v cí se stane úpln n co jiného. K est vodou je jenom symbolický, jak jsme si íkali. Ale mluvíme také o dalších k tech. P edstavte si Mojžíš v stánek. Mluvíme o krocích, z n jakého d vodu je jich sedm, kterými má projít lov k, ale i církev, aby došla do svatyn svatých, do plnosti. K est je vlastn n co, co nás dostane z vn jšího nádvo í do svatyn . Boží slovo íká ve Zjevení v 11. kapitole, že vn jší nádvo í nemá být ani m eno. Když byl dán and lu pokyn, aby zm il Boží chrám, a to mírou lov ka, bylo mu e eno: „Vn jší nádvo í 2
nem .“ V bec nemá smysl ho m it. Víte, to m ení není o tom, kolik m lo metr , decimetr nebo kilometr . To bylo srovnání. Co je to m it? Že n co srovnáváte s n jakou mírou. Poj me se na to krátce podívat. Zjevení 11. kapitola. Když mám n jaký metr, mám danou normu, šablonu. Amen? Šablona je dána n kým zvenku. Víte, že všechny míry, které existují, jsou centráln uchovávány a odvozeny od n eho, co je nezávislé. B h dal tuto míru, míra je dána mimo náš systém, jestli mi rozumíte. Je to B h. My se m žeme tady s bratrem Martinem bavit (na rozdíl od kazatele je vysoký, pozn. redakce), jestli on je p íliš velký nebo já jsem p íliš malý. Amen? A m žeme íct, že všechno je relativní. M žeme relativizovat všechno. M žeme relativizovat, jestli by to m lo být tak, nebo tak. Proto však B h p ichází s mírou, která je z venku. Bez diskuse m žeme íct, že n kdo m í 1,87 metru. Amen? Takže v 11. kapitole Zjevení se píše: „I dána mi t tina, podobná prutu, a postavil se tu and l, ka: Vsta , a zm chrám Boží, i oltá , i ty, kte íž se modlí v n m. Ale sí , kteráž vn jest p ed chrámem, vyvrz ven, a nem jí. (Sí ve smyslu vn jší nádvo í.) Nebo jest dána pohan m, a budou tla iti m sto svaté za ty idceti a dva m síce.“ V zte, že a si myslíme každý z nás o sob cokoliv, a jsem malý, velký, hezký nebo škaredý, v duchovním sv t existuje daná míra. Co je to za míru? Ježíš Kristus. lov k je srovnán s mírou Ježíše Krista, s mírou plného v ku postavy Ježíše Krista.1 Ta míra nám byla dána, ale naše starost není, abychom n koho m ili a posuzovali. To je Boží starost. To d lat nemusíme. Na druhou stranu se nenechme klamat, že m ení neexistuje. Ale všimn te si, že B h íká: „Je úpln jedno, jak špatné je to na vn jším nádvo í.“ Jako kdyby na tom v bec nezáleželo a ani to nem lo význam m it. Amen? A to je d sivá v c. Vn jší nádvo í je dáno pohan m k pošlapání a B h ani nepovažuje za d ležité, aby bylo m eno. Dotaz: „Jací k es ané jsou tedy na vn jším nádvo í?“ Tam jsou k es ané, kte í nejsou ve svatyni. Amen? Tudíž, nechceteli být na vn jším nádvo í, musíte být n kde jinde. Jsou jenom dv možnosti. Bu být mimo, úpln jako nev ící, takže nebudete pošlapáni pohany, ale zahynete jinak. Anebo být ve svatyni, respektive ve svatyni svatých. Jakým zp sobem se dostanete na vn jší nádvo í, víme. Tak, že p ijmete Ježíše Krista do svého srdce. Amen? Vn jším nádvo ím projdete co nejrychleji tak, že vstoupíte do svatyn . N kdo by ekl, že cesta musí být dlouhá, že na vn jším nádvo í se musím zdržovat dlouho. To není 1
Efezským 4:13 – „Až bychom se sb hli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného v ku Kristova.“
3
pravda. Kupodivu dva nábytky, které tam jsou, mohou být p ekonány za jedno odpoledne. Amen. Není nutné, abych tam z stával. Je to jenom pro to, co mám ve svém srdci, p ípadn pro n jakou falešnou církevní teologii, která m zdržuje na vn jším nádvo í. Amen? Nezapome te, že prvn jsme mluvili o oltá i. Myslel jsem, že budu pokra ovat, ale n jak se vracím. Mám pocit, že se pot ebujeme vrátit. Takže mluvíme o vn jším oltá i, kde lov k, respektive zví e, které bylo ob továno, ztrácí sv j život. Je to místo smrti. Je to místo smrti, kde se stává, jak íkáme, z krávy hov zí. Je tam vylita krev. Maso prochází ohn m. A pak se stává sou ástí kn ze, který ho sní. Všechny tyto v ci mluví o obrácení. Ale pozor! Obrácení, znovuzrození, není jenom to, že p ijmu judaisticko-k es anskou kulturu. N kdy se íká, že jsme ze západní k es anské kultury, což znamená n co jiného než jiné kultury. Já nemluvím o tom, že p ijmu kulturu. Mluvím o smrti, kdy položím sv j život a eknu: „Bože, už nežiji sv j život, chci žít život s Tebou. Žiji Tv j život a umírám tomuto sv tu.“ íkal jsem v ned li a íkám to poslední dobou ast ji: ov te si míru svého spasení. Jestli skute n platí, že jste um eli sv tu a žijete Bohu. Ne že bychom nepadali, ale že naše rozhodnutí je platné. Že jsem nep ijal jenom n jakou nadstavbu svého života, ale že jsem skon il starý život. N kte í lidé se ožení a nikdy neopustí mentalitu svobodného. To musí být zlom. Když se ožením, tak um el život, který jsem žil do té doby. Beru na sebe ur itou míru zodpov dnosti a p ichází zm na. Po obrácení p ichází k est. Mluvili jsme o tom, že jsou t i neboli jeden k est. K est vodou, k est Duchem, nebo bychom možná m li íkat do Ducha, a potom k est do T la Kristova z 12. kapitoly 1.Korintským. Zmi ovali jsme herezi, která mluví o pokropení – mylné u ení o k tu, kdy se kropí vodou malé d ti. První hereze je, že se k tí malé d ti – nem žu p ece k tít n koho, kdo se v dom nevydal na cestu. Nabourával bych celý postup, a tím ho i zrušil. Je to stejné, jako kdybychom si zvolili myšlenku, které hodn v íme, a n jak ji pojmenovali (t eba k est). Kdyby ji n kdo cht l zni it, tak ud lá n co úpln jiného, co se tvá í podobn , a pojmenoval by to stejn . A ud lal by takových r zných v cí deset a všechny by nazval stejn . Pak byste ekli: „Já d lám toto (t eba: my k tíme),“ a lidé najednou mají absolutní zmatek a nev dí, co p esn máte na mysli. P edstavují si jeden z t ch „podvrh “ nep ítele. Práv v tom je podvod ábla. Vra me se ale k p vodnímu k tu, který musí následovat poté, co jsme zem eli starému životu, poté, co jsme se obrátili. Miminko nemá šanci být pok t no. Dít , které má dost rozumu na to, aby dokázalo p ijmout Ježíše Krista, pok t no být m že. 4
Další herezí je pokropení. Mentalita, kterou B h chce, je plné ponoení. Plné pono ení do Ducha Božího, jak jsme o tom mluvili, a jsem pono ený i do T la Kristova. To je k est do Krista. Jak se to pozná? Skoro opakuji ned lní kázání, nevím p esn pro a nem l jsem to v úmyslu, ale cítím tu pot ebu. Jak se pozná, že jsem pono ený do T la Kristova? Poj me chvíli mluvit o praktických v cech, protože n kdy íkáme obecné termíny a každý si za tím p edstaví n co jiného. Jak si p edstavíte, že jste pono eni do T la Kristova? „Že jsem jím obklopený.“ Dob e, jsi obklopený T lem Kristovým, i to si ale dovedu p edstavit r zn . Zrovna te je nejobklopen jší asi tak Lucinka nebo bratr Petr, protože sedí uprost ed a vypadá to, že všichni jsou okolo nich. Ty, brat e, tak úpln obklopený nejsi, protože sedíš na kraji. Je to o tom, že jsme obklopeni T lem Kristovým v tomto slova smyslu? To asi ne. Co to tedy znamená? „Že jsme jeho sou ástí.“ – „Že se hýbu, tak jak se hýbe t lo.“ – „ lov k se t eba na shromážd ní projevuje tak, aby byl pot ebný pro ostatní, a zárove p ijímá od ostatních slovo.“ Jak se pozná, že je n jaký úd – ruka, noha nebo prst – sou ástí mého t la? „Že plyne ve stejnému duchu jako ten zbytek.“ – „Má stejnou krev.“ Ano, ale hlavn má stejnou Hlavu. To je strašn d ležité. Má stejnou Hlavu a je napojený na stejné T lo. To znamená, že si nem žu íct: Dneska m bolí nohy, tak je nechám doma, když jdu na shromážd ní. Každý prst nem že d lat n co jiného. Je to n co, co funguje jako jeden organismus, který je ovládaný hlavou, ne sám sebou. Žádný lánek lidského t la nemá sv j vlastní život. Není n ím, co by si žilo samo o sob . Není n ím, co by žilo nezávisle, co si rozhoduje, co se bude dít. Ale je napojený do n jakého organismu a je závislý na zbytku organismu. Když n co vyndám ze svého t la, p estává to žít. Mám n jaký asový úsek, do kterého se dá ta v c vrátit. Nevím, jak dlouho to trvá. Kdybych si u ízl kus ucha nebo prst, jsou mi asi dnes schopni hodn pomoct, ale musím pom rn rychle b žet n kam na chirurgii. Rychle by mi to sešili a do n jaké doby jsou schopni to plus mínus s n jakými funkcemi obnovit. Je to tak? Na druhou stranu to není tak, že si u íznu prst a eknu: „To te nebudu ešit, až se vrátím z dovolené, zajdu si tam.“ Nechám prst ležet na cirkulárce, jedu na dovolenou, vrátím se po t ech týdnech, p ijdu na chirurgii a eknu: „Ten prst se tak trochu zm nil.“ V T le Kristov to funguje stejn . 5
Pro myslíte, že B h dal tento obraz? Znamená to, že pokud je n kdo vy at z T la Kristova, za íná tím okamžikem podléhat rozkladu, umírání. Za íná proces rozkladu, rozpadu. Amen? ím déle to trvá, tím je rozklad nenapraviteln jší. U lidí možná není ten rozklad tak rychle vid t. Je vid t v duchu, ale v p irozeném m žete p ijít, mít p knou košili, p kné kalhoty, p knou Bibli, p ípadn p kné d ti, p knou kytaru nebo n co takového, posadit se na shromážd ní a p kn tam sed t. Na první pohled se to možná nepozná a nevypadá to. Je to vid t v duchu. A to vás m že n kdy oklamat. íkáte si: „Jsem sou ástí T la Kristova,“ ale nemáte-li v sob život, pokud ve vás nepulsuje život – a to musí pulsovat – m že to znamenat, že nejste pln pono eni do T la Kristova. Možná tam visíte, možná tak nap l. Nap l u íznutý prst. Další v c – pot ebuji vid t, že když se T lo hne, hne se jako celá skupina. Jako kdybychom m li nacvi ený n jaký tanec a v d li, že p i ur ité hudb má tvrt stadionu vstát. Je to n co, co funguje jako organismus. Když se na to podíváte, ladí to jako celek. Musíte v d t, co d lají vaši brat i. Musíte v d t a být sou ástí toho, kudy jde Beránek, kudy jde Pán B h. Není možné, abych p emýšlel nebo uvažoval nezávisle nebo si d lal své v ci. Není možné, že je tady n jaké hnutí, a já o tom nevím. Dokonce by nem lo být možné, že existuje bolest, o které nevím. Není možné, že mám sv j vlastní život. To není o tom, že by prst m l sv j vlastní život, koloval v n m jeho vlastní ob h. Ne, je to o tom, že krev proudí skrze prst a cestuje na druhý konec sv ta, proplouvá. Život a krev musí jít ze m na bratra Jirku a z bratra Jirky na bratra Martina, z bratra Martina na bratra Kamila a z bratra Kamila na bratra Petra atd. A tak prochází, musí námi plynout. Není možné, abych si cirkuloval krev svým vlastním zp sobem. Tudíž se ptám: Co vám mluví B h? Co vám mluví B h a jak to, že vám B h nemluví? Anebo jak to, že vám mluví n co jiného, než mluví mn . Rozumíte mi? Tehdy jsem sou ástí T la Kristova, když T lo Kristovo má pot ebu si navzájem pomáhat, protože jeho ásti nebyly vybaveny, aby si ud laly všechno samy. Prst sám o sob si nepom že; ani se neumyje. Vezm te si jeden prst a zkuste si ho umýt. Pot ebujete jiný prst, který ho umyje. My jsme n kdy natolik pyšní, že si myslíme, že si vystaíme sami. A nebo mám pocit, že když myji tento prst, jsem v tší. A neuv domuji si, že pot ebuji, aby ten prst zase umyl m . Že se pot ebujeme umýt navzájem. Že se pot ebujeme povzbudit a napomenout navzájem. Amen? Nep istupujeme k tomu tímto zp sobem. Nedávno jsem s n kým mluvil, a ten lov k mi íkal: „Víš, nevím, jestli to vidím dob e.“ Odpov d l jsem mu na to: „Ne, nevidíš to dob e. 6
B h ti nedal, abys to vid l dob e.“ Nebo ten lov k spíš íkal: „Nevím, jestli to vidím úpln dob e.“ Jestli mi rozumíte. A to je n co, s ím musíte po ítat ve svém život . Musíte v d t a v it, že nevidíte úpln dob e. B h vám to nedá, abyste vid li sami úpln dob e, protože pot ebujete n koho druhého, kdo doplní vaše vid ní. Teprve spole n jste schopni vid t celý obraz. Amen? A tak k est, pono ení do T la Kristova znamená, že zjistíte, že jste sou ástí T la Kristova, že spoustu myšlenek, které máte, spoustu aktivit, které d láte, d láte v rámci T la Kristova. Že jste napravováni v rámci T la Kristova. Vzpome te si, kdy k vám naposledy n kdo z T la Kristova promluvil a napravoval vás. Pokud toto nemáte, nejste pono eni do T la Kristova. Pokud nedokážete ten okamžik identifikovat a pokud se to ned je neustále, nejste pono eni do T la Kristova. Jste n kde vedle, chybí vám život, a v d sledku toho, dlouhodob , to m že zp sobit jen úpadek a smrt. Amen? Takže to je jeden z aspekt , že vás n kdo napravuje, umývá. T lo Kristovo vás n jakým zp sobem koriguje v oby ejných v cech, které d láte. D láme banální v ci. Nákup n eho – te nemyslím chleba, ale nákup n jakých podstatn jších v cí, rozhodování, co budu d lat, kam p jdu na školu, kam m B h posílá nebo n co takového. To je n co, kde bych m l zjistit, že sou ástí mého rozhodování je T lo Kristovo, které m koriguje a které mi nedovolí odejít si vlastní cestou. Je spousta brat í, kte í byli sou ástí T la Kristova, a najednou se rozhodli nap íklad pro n jaký typ byznysu. Vid li jste, jak pomali ku dochází k odklonu. Ten lov k se p estal zú ast ovat spole ných akcí – první, druhé, t etí, tvrté, žádné a pomali ku, ale jist , se ten lov k vzdaloval a vzdaloval. Byl po ád sou ástí shromážd ní, ale už nikoliv T la Kristova. Zeptám se vás naopak. Zkuste si vybavit okamžik, kdy jste napravili svého bratra. Ne, kdy vy jste byli napraveni, ale kdy jste napravili nebo povzbudili svého bratra. Nemyslím vlastní chytrou radou, ale kdy jste byli Bohem použiti, abyste napravili svého bratra. Te nutn ne íkám napomenuli. Ani ne íkám, abyste mu vynadali. To už v bec ne. Napravit m že znamenat, že n co v tichosti ud láte jako p íklad. On to uvidí, trkne ho to a ud lá to taky. Amen? Zkuste p emýšlet, kde fungujete v této v ci. Kde fungujete v tom, že povzbuzujete a uzdravujete rány. Poj me se zeptat jinak. Kdy jste naposledy vnímali bolest v T le Kristov ? V T le. Protože pokud m n co bolí, když m bolí noha, reaguje na to n jakým zp sobem celé t lo. Když jsem si zranil nohu, t eba 7
koleno, loket nem že íct: „Nemám s tebou nic spole ného.“ M že se dokonce stát, že vezmu berle, a to, co netáhne noha, táhne ruka. Amen? A tak se ptám, kdy jste cítili nebo víte o tom, že nesete n jakou bolest nebo nemoc z T la Kristova. Pokud ne, nejste pono eni do T la Kristova pln . Musíme fungovat v T le Kristov a mimo T lo Kristovo tém nebýt schopni existovat. Musíme pozbýt schopnost existovat a fungovat mimo T lo Kristovo. Nemyslím konkrétn tohoto shromážd ní, ale celkov T la Kristova. Kdy vstupujeme do svatyn , která obsahuje svatyni svatých. Jsme pono eni do T la Kristova. Z eho se T lo Kristovo skládá? Ur it z Hlavy, ale kdybychom si to nakreslili, tak to je ten druhý slavný obrázek, který mluví o deskách. Je to tak? Takže chcete-li vstoupit dovnit , musíte projít tímto obrazem. Lidská p irozenost
D EVO + ZLATO
Boží charakter
PROROK
EVANGELISTA
APOŠTOL
PASTÝ
U ITEL
Každý z nás p edstavuje desku. Deska je d ev ná, je to tak? Co znamená, že je deska d ev ná? Mluví to o p irozenosti. To znamená, že se v Mojžíšov stánku po ítá s tím, že n kde uvnit je p irozenost lov ka. Ale chcete-li vstoupit do stánku, co se musí stát? Musíme být pokryti zlatem, musíme být pokryti Božím charakterem, což je zlato. Dotýkat se navzájem nikoli d evem, ale zlatem. Musí mezi námi být n co, co nás ochrání. To znamená, že se nedotýkáme p ímo. Já se te bratra Jirky nedotýkám p ímo, ale dotýkám se ho skrze desti ku, která reprezentuje vrstvu Božího charakteru, vrstvu zlata. Nenaráží t lo na t lo. Nesmí narážet t lesnost na t lesnost. Tak jako lov k nechodí nahý, ve smyslu obna8
žený, jestli mi rozumíte, do shromážd ní, kde by ukazoval nahotu hanby své, když to takto eknu, tak stejným zp sobem se musí p ikrýt Božím charakterem, aby nep icházel obnažený, se svou nahotou do T la Kristova. Je spousta míst a spousta shromážd ní a církví, kde není žádné pokrytí zlatem. A je to horší než ve sv t . Lidé potom m žou vyznat: „Tam se d jí takové v ci!“ Jsou to r zné pomluvy, ten si hraje to a ten je proti tomu, ti s tím a ti proti tamt m atd. Amen? To není T lo Kristovo, to není zp sob, jak být pok t ný do T la Kristova. V T le Kristov musí být mezi námi Boží charakter, zlato. Aby Boží charakter pokryl naše rozdíly a naši p irozenost. Amen? Takže jestliže ty jsi od p irozenosti takový a já jsem jiný, je tady zp sob, který nám pom že spolu být. A nejen to, že vedle sebe existujeme, ale zákon íká, že jedna deska je jak široká? Jeden a p l lokte. Co reprezentuje v Bibli jeden a p l? Polovinu t í, a jinak? Jinak – nic. Neboli jeden a p l neznamená nic. Nemá význam. Pro je to tedy jeden a p l, když víme, že to má mít význam? Je to proto, aby nám B h nazna il, že o jedné desce to není. O jedné desce to není. O vás to není. O žádném jednom z vás to není, i kdybyste byli kdoví kdo. I kdyby se velký Bill Gates nebo nevím kdo obrátil. Rozumíte mi? O jedné desce to není. Pro n koho je to možná mentalita, kterou pot ebuje p ijmout. Abyste tvo ili celek, nem žete být sami. Pokud toto pochopím, za nu mít pot ebu budovat ostatní. Amen? Za nu mít pot ebu ostatní budovat. To znamená, že pot ebuji, aby bratr Jirka stál, protože já bez n ho nic nejsem. Amen? Teprve spolu dokážeme vid t. Teprve spolu ur ité v ci fungují. Je to jako s prostorovým vid ním. Zkoušeli jste zav ít jedno oko a vid t prostorov , vid t trojrozm rn ? Byli jste n kdy v Imaxu nebo v n em takovém? Zav ete jedno oko a najednou nevidíte. Amen? Teprve když o i jsou dv a spolupracují, dokážete vid t to, co máte vid t. Amen? Když zav ete jedno oko, nedokážete odhadnout vzdálenost atd. Proto B h íká, že musíme uvažovat tak, že pot ebuji toho druhého. Musím vid t, kde je, jak na tom je, musí to být n co, co m zajímá, a musí to být n co, o em p emýšlím. V žádném p ípad ne Kainovo: „Copak jsem strážcem svého bratra?“ Amen? To jsou v ci, se kterými pracuji. Pokud máte pocit, že n kde n kdo chybí nebo oblétává jako satelit, m li byste mít pocit, že chybí vám. M li byste mít pot ebu se po n m natahovat. Pokud to tak nefunguje a jste spokojeni ve stavu, kde jste, ve stavu pokropení, nejste pok t ni do T la Kristova a nejste ani ve svatyni. Amen? Další mechanismus – každá deska je zasazená do st íbrné patky. Lidé si myln myslí, že desky jsou spole n v jedné st íbrné patce. Ne, každá deska stojí sama o sob . Je strašn d ležité, abychom v d li, že 9
každá deska má dva kolíky, které jsou zasazené do st íbrné patky. St íbrná mluví o vykoupení a dva kolíky o rovnováze Slova a Ducha. To znamená, že chcete-li být v bec sou ástí tohoto obrazu, každý z vás, tentokrát sám za sebe, musí mít vlastní rovnováhu Slova a Ducha. Co to znamená? Co by se stalo, kdyby to tak nebylo? Byla by to sekta. N kdo by to ídil. To znamená, že nemáte vlastní ch zi, vlastní slyšení z Boha. „Já vám povím, co íká Pán B h. Nehledejte to, nezjiš ujte to. My vám to nadiktujeme. Vy jste laici. My jsme tu s ostatními staršími duchovenstvo. Nehledejte svoji vlastní ch zi podle Ducha a Slova, my vám to povíme.“ Denominace je sekta už tím, že je denominací. Sekta je d lení. A denominace je de – nominace, tj. „odjmenování se“. Pokud si založím n jakou denominaci, v principu to znamená, že se vy le uji z T la Kristova jako takového. Odd luji se. Založil jsem si jinou organizaci, n co jiného. A pochopiteln ta organizace za chvíli p estane fungovat podle základních princip , které tam mají být. Tudíž je musí n ím nahradit, musí si n co vymyslet. Musí si postavit n co vlastního. Postaví si vlastní hierarchii a rozd lí církev na duchovní a laiky. Funguje tak, že je to práv duchovenstvo, které vede a nahradí Boha jako takového. A to duchovenstvo to n kdy dovede až do extrému – nechce, aby laici, ten oby ejný lid, m l sám vlastní ch zi s Bohem, protože to m že být komplikované. A nedej Bože, aby pochopili, že celý ten systém je špatn . Amen? Kdyby to tak nebylo, pak celá katolická církev se musí postavit a íct papežovi: „Jak m žeš jet za milion euro na dovolenou?“ Nevím, jestli jste to zaznamenali v novinách. Papež byl v Itálii na dovolené, to se normáln d lá. Ale tentokrát se prozradilo, že týdenní dovolená na horách stála milion euro. To je skoro dost, ne? To je n jakých 30 000 000 korun. Kdyby to byl podnikatel, tak m to v bec netrápí. Podnikatel si to n kde „vypodnikal“, n kde n co vyd lal, n kde si z ídil n jakou firmu. A si s tím d lá, co chce. Ale n kdo, kdo se tvá í jako služebník, nebo služebnost, ty peníze inkasoval od v ících lidí na to, aby sloužil. Amen? Budiž, není nic divného na tom, že toto papež ud lá. Pochopiteln . Ale m lo by být divné, že to nic neud lá s tou církví. Jenže ono jim to není divné, protože to není církev. Je to organizace, která má hierarchii, a ti lidé v kostele jsou tak obrovsky vzdálení, že tam neexistuje žádný mechanismus, aby se s tím dalo cokoliv d lat. I kdyby ta dovolená stála miliardu euro, stejn se nic nestane. Rozumíte mi? Protože tam je to o tom, že „my vám ekneme, co je dob e“ – a ti lidé tak fungují. Je to d sledek toho, že každý nestojí. Každý totiž musí stát sám o sob . Rozumíte mi? Každý musí mít vlastní znalost Božího slova. Když 10
p ijdu dop edu a za nu vám vykládat n co, co nebude z Boha, musíte povstat a musíte m spasit tím, že m zkorigujete vlastní ch zí a vlastním napojením na Boží slovo. Rozumíte mi? A p esto lidé odevzdávají tuto schopnost, protože je jednodušší pouze p ijímat, cht jí pouze p ijímat. Pokud takto p emýšlíte a fungujete, nejste sou ástí T la Kristova. Amen? Nejste sou ástí T la Kristova, pokud nemáte vlastní ch zi. Pokud se vás zeptám a vy nemáte n co, co vám B h mluví z Bible, n co „svého vlastního“, co m že dopl ovat celkový obraz. Pokud vás B h n jakým zp sobem nevede. Když se vás zeptám, kam vás B h vede, a vy eknete: „Já nevím, kam m B h vede. Neznám pojem ,B h m vede‘.“ Pak jste n kde na vn jším nádvo í a musíte teprve být pok t ni. Kdo vás do T la pono í? Ježíš? Ne, Duch. Ježíš k tí Duchem, Duch svatý vás pono í do T la Kristova. Takže je to Duch svatý, do kterého musíte být nejprve pono eni. Tím, že vás Ježíš pono í do Ducha svatého, Duch Boží spolu s vaším duchem vás vno í do toho, kdy sami stojíte, nau íte se stát a vlastn jste do ur ité míry, v ur ité dimenzi, nezviklatelní. Nezviklatelní tou druhou deskou. A kupodivu deska vedle vás pot ebuje, abyste byli nezviklatelní. Amen? Pot ebuji, když eknu „t lem a Duchem“, abyste m zastavili a opravili – „Slovem a Duchem“. Když vám tady za nu íkat neduchovní, nebiblický výmysl, tak možná ze slušnosti to vydržíte a pak za mnou p ijdete po shromážd ní. Rozumíte mi? Protože ta schopnost, že každý z nás stojí, je nejen kv li mn samému, ale kv li druhým deskám. Musíme být takoví, že kdyby sem p išel falešný u itel, kdyby sem p išel n jaký v dce sekty a cht l nás n kam vést, tak zjistí, že ho nenásledujeme. Zjistil by, že máme vlastní ch zi, která pochopiteln musí být korigovaná a korigovatelná zase jedin Božím slovem a Božím Duchem. Rozumíte mi? Takže to je další v c, kterou bychom m li mít a ov it si ji. Co je velmi d ležité – musíte stát ve st íbrné patce. Máte Slovo a Ducha a st íbrná patka, která vás drží na zemi a abyste se neviklali, je co? Vykoupení. Je to jistota a v domí, kde a v em je vaše vykoupení. Že vaše vykoupení je v Kristu, že vaše vykoupení není ve skutcích, že vaše vykoupení není ve vedlejší desce, vaše vykoupení není v n em jiném, nikdo jiný za n j nem že, nikdo ho neovlivní, nikdo ho neud lá než vaše vlastní zkušenost, vaše vlastní srdce a rozhodnutí pro Krista Ježíše. Amen? Pokud nemáte sv j p ístup k vykoupení, pokud nemáte cestu, pokud nemáte vztah s Bohem, skrze který byste m li svoje vlastní vykoupení, ospravedln ní od h íchu a imunitu od soudu, jestli mi rozumíte, nejste pln pok t ni do T la Kristova. Nechte Ducha Božího, aby vás pono il do T la Kristova. Pokud máte zásadní pochybnost o n kterých 11
t chto základních v cech, nejste pln pono eni do T la Kristova. Dopus te Božímu Duchu, aby vás pono il do T la Kristova. Pokud hledáte svoje spasení v církvi nebo v n kom jiném, ješt jste nenaplnili tuto v c. Pot ebujete mít sv dectví ducha a zkušenost Ducha plus Boží slovo, jemuž jste uv ili a které mluví o vašem spasení a vykoupení. V církvi je spousta lidí, a to m že být klidn v Patmosu nebo kdekoliv, kte í po ád ješt žijí svoje spasení skrze n koho jiného. Respektive snaží se žít skrze n koho jiného. Velmi asto v církvi potkají prost edí, které jim to nejen umožní, ale i je v tom povzbudí. Je to do ur ité míry p íjemné. „Spolehni se na m , protože já v tu chvíli získávám do své organizace n koho, koho si dokážu naklonovat a kdo bude d lat to, co mu povím.“ Dotaz: „Když jsi ve svatyni, m žeš z ní vycházet do vn jšího nádvo í a zase zpátky?“ No, ekl bych, že to není možné, ale je to b žné. Poj me se na to podívat. Je to tak, že lov k prochází a pror stá do všech t chto záležitostí. Není možné íci, že v tuto minutu se nacházíme u jednoho nábytku. V ím, že m žeš nevycházet ze svatyn . A není to ani nic tak složitého. Není to o složit jších a t žších v cech než na vn jším nádvo í. Ale je to o rozhodnutí: Ano, jsem sou ástí T la Kristova a funguji tak. V ím, že to je o mí e pono ení. Proto se mluví o pono ení. Možná jsi pokropen do T la Kristova, ale je pot eba být pono en. Být pono en v plnosti. Jinak lov k neza ne napl ovat ani další v ci. Neza ne fungovat a v ci se nerozeb hnou. Jeden z obraz , který o tom hovo í, je obraz v Ezechieli: Jsem ponoen po kotníky, po kolena, a teprve když plavu a eka m nese, jsem pln pono en. (Ez 47) V tu chvíli jsem nesený a zbavený svého vlastního rozhodování. Nese m Boží Duch. Ne církev ve smyslu organizace, ale B h sám. Takže musím bránit sám sebe, aby n kdo nežil život za m , a zadruhé se musím bránit, když n kdo chce, abych žil jeho život za n j. Musím ho „násilím“ set epat. Set epat tu myšlenku, set epat tu filozofii, a to m že být i v manželství. N kdy i co se tý e vztahu rodi a d tí. Nebo m žu mít zam stnance a ten lov k musí v práci d lat, co má. Manželka by m la následovat a být poddaná hlav , d ti by m ly poslouchat své rodi e, tak to je. Ale m žete „vychovat“ d ti takovým zp sobem, že v dosp losti nemají nic svého vlastního. Že celou dobu parazitovaly na vaší duchovnosti. Parazitovaly na tom, že vy stojíte, ale kdybyste padli, ony taky padnou. M lo by to být tak, že když padnete, d ti stojí dál, protože mají vlastní zkušenost s Bohem. P ijaly Hospodina do svého života. N kte í z nás jsme možná p ijali Hospodina navzdory rodi m. A stejným 12
zp sobem i naše v ící d ti by m ly stát navzdory rodi m. Když padnete, není omluvou, že padl n kdo vedle vás. Pamatuji si, jak se jednou David Wilkerson pom rn hlasit v jednom kázání zlobil a íkal: „Dostal jsem dopis, ve kterém stálo: Brat e Wilkersone, tento padl, tamten padl, jestli padneš taky, tak kon ím.“ On íkal: „To je ohavnost p ed Hospodinem! Já nepadnu. Ale to vás neomlouvá. Musíte stát. I kdyby všichni okolo vás padli, musíte stát sami. Ne být závislí na tom, jestli padne tato hv zda a tento služebník.“ Apoštol Pavel íká: „I kdybychom my sami nebo and l z nebe kázali n co jiného, než jsme vám kázali, prokletý bu !“ (Gal 1:8) I kdyby ti, kte í nám zv stovali, a já nechci jmenovat, i kdybych já sám p išel a za al kázat n co jiného, tak je pot eba, abyste šli dál. Rozumíte mi? A abych já nebo kdokoliv jiný byl proklet. Každý lov k musí stát sám za sebe v Hospodinu. Je pot eba, abychom vychovávali d ti a sebe navzájem k samostatnosti v Kristu, kdy nebudeme závislí jeden na druhém. Jedním zp sobem ano, a druhým zp sobem ne. Boží slovo íká schváln v protikladu: „Každý své b emeno neste“ a „neste b emena jedni druhých.“2 To znamená, že nemohu mít mentalitu, že se na n koho pov sím a íkám: „Když nep jdeš, já taky nep jdu.“ Když žiji skrze druhého, je to parazitování na n ím život . To nem že být a nem že fungovat. Každý z nás by m l být postavený ve Slov a Duchu a m l by v d t, kam B h vane. Takže mluvíme o tom, že interakce v T le jsou skrze zlato, charakter Boží. Dále jsou desky ve stánku propojeny skrze p t ty í – služebností. Co je t ch p t služebností? Apoštol, prorok, u itel, evangelista a pastý . Tady se dostáváme k další d ležité v ci. Ty e jsou p ibité obrovskými h ebíky? Každá ty je p ibitá k deskám násilím, h ebíkem? Je to tak? NENÍ! Kdyby ty e byly p ibity h ebíky, znamenalo by to, že služebnost, která je v T le Kristov , je vám vnucena. Pije vám krev a bodá vás do zad. Pochopiteln , že ne. Správn je to tak, že na desce je zlatý kroužek, prsten, kterým je ty provle ena. Takové oko. Zlato znamená Boží charakter, prsten reprezentuje svazek manželský. Do manželství vstupují ob strany dobrovoln , je to tak? Skrze vztah, skrze lásku. Tak je to správn , mimochodem. Jestli to je n kde jinak, je to špatn . Vstupují dobrovoln skrze vztah lásky, skrze milování se navzájem. Amen? To je pouto, které je spolu váže, protože žádné jiné není. Nemají mezi sebou žádný provaz, ty nebo cokoli jiného, co by je drželo, a p esto jsou pevn 2
Galatským 6:5 – „ Neb jeden každý své b ím ponese.“ Galatským 6:2 – „Jedni druhých b emena neste a tak pl te zákon Krist v.“
13
spoutáni, svázáni. Jsou svázáni poutem lásky. Kroužek, který je na desce, je p ipravený ze své strany naplnit vztah, p ijmout služebnost. Takže služebnosti nejsou p ibité h ebíkem, jak to bývá v církvích. Tam jsou p ibité h ebíkem, je e eno: „V této oblasti je toto váš fará i regionální pastor,“ nebo nevím, jak se všichni ve všech církvích a kostelech jmenují. Je to prost n kdo, kdo je p id len, je „p ih ebíkovaný“. Pokud n co chceš, musíš jít p es regionálního pastora. N kde dokonce do té míry, že když chcete jít za n kým, aby vám poradil, tak eknou: „To nem žeš.“ ekne vám to jednak lov k, za kterým jste p išli, a v druhé ad pastor. To nem žeš, od toho je tady pastor, fará nebo kdokoli. Ten je schopný ud lat tu službu. Obešel bys toho a tamtoho. Ke komu pat íš? Která jsi Praha, Pet e? Jsi Praha-západ? Tak to jsi Oulických. Rozumíš mi? Pat íš k Oulickým, tak ne aby ses ptal nebo žádal o modlitbu bratra Radka. Tursko a okolí, ti pat í Procházkovi. Rozumíte mi? Je to celý systém, který není v bec o tom, že by lidé p icházeli za lov kem skrze rozpoznání daru a schopnosti. Skrze „manželství“. Ale je to násilím p ibité, násilím postavené. Takže pokud uvažujete tímto zp sobem, nejste sou ástí T la. Na druhou stranu si musíte položit zajímavou a zásadní otázku: kdo je vaše služebnost? Pokud zjistíte, že „neznáte“ služebnost, v jakém jste potom t le? Slovo „znát“ má v Bibli velmi hluboký až intimní význam. Není to tak, že se zeptáte: „Brat e, znáš svoji manželku?“ – „Ano, znám. Narodila se v roce xy v tom a tom m st , její matka se jmenuje Pavla. Tady je její fotografie.“ Boží slovo ztotož uje sloví ko znát s velmi intimním obecenstvím. Do té míry, že Adam poznal svou ženu a ona porodila syna. M li bychom pochopit, že takto máme znát i Boha. Jenomže my n kdy nemáme takové obecenství ani mezi manželem a manželkou. Poslední dobou hovo ím s r znými lidmi a zjiš uji, že se neznají a nefungují ani v rámci manželství. Základní princip nefunguje v nejmenší jednotce, která by m la být stavebním kamenem církve. Manželé spolu nežijí a nesdílejí se. Mluvil jsem o tom s jedním bratrem a on mi ekl: „Ti lidé nejsou jedno t lo. Nevstoupili do rozm ru, kde by byli jedno t lo.“ Když t bolí ruka, tak s tím n co ud láš, protože to cítíš. Je to tvoje ruka. Sou ást tebe samého. Musíš bolest cítit a musíš n co ud lat. Ale manželé o ní t eba ani nev dí. Ob as za mnou n kdo p ijde a íká mi ur itou v c, a tak se ptám: „Co na to íká tv j manžel? Co na to íká tvoje manželka?“ A oni mi odpoví: „On to neví. Ona to neví.“ Jak to, že to neví? To je možné schovat? Když p ijdu dom a m l jsem k ob du knedlík, který mi nechutnal, tak se na m moje manželka podívá a ptá se: „Co je?“ Až p ijdu na to, že to byl knedlík, který mi nechutnal. To je 14
pochopiteln extrém, který jsem uvedl pro ilustraci. Ale nem žete být vedle sebe a nev d t o sob . Nem žete žít „vedle sebe“. Musíte žít spolu. Pot ebujete v d t, o em ten druhý p emýšlí. íká se, že chlapi neumí mluvit. Nejhorší je, že si všichni myslí, že to je normální. Že je v po ádku, že chlapi neumí mluvit. Ale po kejte, „chlap“ není výmysl lov ka. Muž je obraz. Nejsme muži a ženy, protože jsme si to vymysleli, ale proto, že B h nás tak stvo il. Aby nám na tom n co ukázal. Co reprezentuje muž? Hlavu, Krista. Jinými slovy, pokud je v po ádku, že muž neumí komunikovat, znamená to, že Pán B h s námi nemluví. Je to tak? Pán B h s námi nemluví. Znamenalo by to, že mluví jenom církev – žena. A nejen to, Pán B h ani nechce vyslechnout. Nejenže nemluví, ani neslyší. Církvi, vyjad uj se stru n a jednoduše, protože B h není p ipravený poslouchat tvé výlevy. Rozumíte mi? B h však takový není. eká, že církev Mu p ednese, co pot ebuje, že vylije své srdce. Je p ipraven nám naslouchat. Pokud je takový, pak muži to musí reprezentovat! Druhá v c je, že B h s námi mluví. Dokonce nám sd luje své pocity! To je šokující, že? Možná. íká nám o svých pocitech i o svých plánech, protože nás považuje za p átele. Sdílí s námi svoje hnutí mysli. B h se zhrozil a ekl: „P ece bych nemohl n co ud lat, a ne íct to svému p íteli! Ne íct mu to!“3 B h mluví, íká nám o hnutích své mysli i o svých zám rech, brat i muži. To je princip, který má fungovat i v nás. Mluví o blízkosti. Poj te si na chvíli p edstavit, že tak fungujeme ve svých domovech. Že jsme jednotka, která se pohybuje a d lá v ci spolu. Když jeden n co d lá, je to proto, že ví, co d lá ten druhý. Fungují spolu. Každý d lá t eba jinou innost, ale komunikují, plynou mezi nimi informace. Duch a láska plyne mezi nimi. A te si to p eneste na rovinu, kdy je svatební prsten vložen mezi vás, nebo každého z nás a služebnost. Amen? Známe ty, kte í pracují mezi námi? Známe hnutí jejich mysli? Víte, co d lá bratr duCille? Co mluví B h služebnostem? Nebo co se vlastn d je? Máte ten vztah, ten intimní vztah, to „znám t “? Amen? Pokud ne, tak v bec nemá smysl uvažovat o tom, že jsme n kde ve svatyni. Víte, lidé by cht li sloužit. Jenže služba p ichází až po tom. Víte pro ? Protože jinak sloužíte z t la. Jinak d láte skutky. Jinak d láte církevní aktivity. Pokud nejste ve svatyni p ikryti intimním vztahem s Bohem, m žete d lat milion v cí a B h 3
1. Mojžíšova 18:16-17 – „Tedy vstavše odtud muži ti, obrátili se k Sodom ; Abraham pak šel s nimi, aby je provodil. A ekl Hospodin: Zdali já zatajím p ed Abrahamem, což d lati budu?“
15
nakonec ekne: „Neznám, nevím.“4 Protože sedmiramenný svícen ze svatyn mluví o služb na principu 6 ( lov k) + 1 (B h – st edové rameno svícnu), kdy n co d láte a potká se to s Bohem a naplní se to. Ne, že to oded ete. Ale n co ud láte a B h vám p ijde naproti, potkáte se. Vykládal jsem ten p íb h v ned li, jak moje žena Kristýna otev ela ledni ku, vid la tam mléko a íká: „Mn p ijde, že mám sousedovi Radkovi dát mléko.“ Taková drobnost. A tak popadla Bio mléko a íká: „Donesu mu mléko do kafe.“ P ichází k jeho dve ím, a když cht la zaklepat, soused zrovna otvírá dve e. Kouká na Kristýnu, jak nese mléko a íká: „Jé, já jsem si zrovna ud lal kafe a zjistil jsem, že nemám mléko. Cht l jsem se zeptat, jestli nemáte.“ A Kristýna mu ho podává. Rozumíte mi? íkáte si: Jakým zp sobem mám vstoupit do t chto v cí? To se nedá zopakovat, to se nedá nacvi it. Nem žeme d lat v ci jenom ze sebe. Službu s Bohem si nem žete ud lat sami ze sebe. To je n co, co ud láte a potká se to z druhé strany. Vy n co chcete a n kdo vám zavolá nebo n kde otev ete a do toho n co zapadne. Jako kostky, které zapadají do sebe. Pot ebujete, abyste plnili Boží v li, a ne aby vám On žehnal vaši službu. Amen? Abyste v bec v t chto v cech mohli chodit, je pot eba být pln sou ástí T la Kristova. M žete si ud lat seznam v cí, o kterých jsme mluvili, a s každou p ijít za Bohem. Zkusit sami sebe, íct: „Bože, chodím v této v ci, chodím v tamté v ci?“ A init pokání, pokud nechodíte. Jak je možné, že neznáte lidi, kte í mezi vámi pracují? Jak to, že s nimi nemáte „intimní vztah“, jestli mi rozumíte? Jak to, že neznáme své služebnosti? Jak to, že se neznáme navzájem? Jakým zp sobem potom mezi námi m že plynout krev? Víme, kam vane vítr, kam jde Beránek? Jdeme za ním jako t lo, anebo je to hromada jednotlivc ? Jaký je rozdíl mezi t lem a tím, když t lo „nasekám“ na kousky? Na první pohled to jsou stejné lánky, je to tak? Ale nejsou spojeny. Neproudí mezi nimi krev. Amen? Jsou od íznuty od zdroje života a jsou od íznuty od hlavy. Je to tak? P vodn jsem myslel, že budu mluvit o nábytcích ve svatyni, ale v ím, že nás B h vrací k tomu, abychom si zkontrolovali naše vek t ní do T la Kristova. Fungování v T le Kristov a mentalitu chození v T le Kristov . To, že se nemohu hnout a vydat se n kudy jinudy. Prost nem žu. A tak pokud jste n kdy na m v n kterých v cech narazili – já se prost nem žu tvá it jakoby nic. Amen? Rozumíte mi? Pokud se vydáte 4
Matouš 7:21-23 – „Ne každý, kdož mi íká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož iní v li Otce mého, kterýž v nebesích jest. Mnozí mi d jí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ábl nevymítali, a v tvém jménu zdaliž jsme div mnohých ne inili? A tehdy jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejd te ode mne, initelé nepravosti.“
16
n jakým sm rem a já mám pocit, že B h jde jinam, tak to musím oslovit. Musím jít a íct: „Podívej, Františku, tohle nedává smysl, tomu nerozumím. Hledejme spolu Boha.“ Vid l jsem, že lidé i v manželství nejsou schopni se zastavit a íct si to. Ale eknou: „To je v po ádku, te si d lej tohle, já budu d lat tohle.“ A n kdy se rozd lí a „výborn to funguje“, protože to na nic nenaráží. Každý je autonomní jednotka, která si funguje vlastním zp sobem, vlastním životem. A n kde p i tom pohybu bum, to jsou ty „volné radikály“. Nevím, jestli jste slyšeli kázání „Volné radikály“, poslechn te si ho, je to na internetu. Je to o tom, že nem žeme fungovat a bum – srazit se v n jaké interakci a zase si jít dál. N kde jsme se potkali. Pot ebujeme žít spolu. Ani v manželství tak nem žeme žít. Žijeme si svoje vlastní životy a bum, zase se n kde p i dalším ob hu, p i n jaké další elipse potkáme. Boží slovo ne íká, že se máme potkávat. Jsme jedno T lo. A ruka potkala druhou ruku… Ne, to je orchestr, to je n co, co funguje spolu a co se musíme u it. Do eho máme být pono eni, do eho máme být vek t ni. I fungování v T le Kristov , vezm te si, že to slovo je rodina, mimo jiné. To slovo mimo jiné mluví o rodin , že jsme brat i. Bratr je n kdo, kdo vyšel ze stejného zdroje. Adelfos – ten, který sdílí l no. A-delfos. Ten, který je ze jednoho l na, ti, kte í jsou z jednoho l na. D ti jsou zrozeny z jednoho l na. Pokud jsme brat i, jestli to dob e chápu, tak jsme vzešli z jednoho l na, z jednoho zdroje, a nem žeme se tvá it, že jsme cizí. Když n kdo p ijde mezi nás, tak bude možná zmaten. Když uvidí, jak spolu n kte í fungujeme, bude mít pocit: vy jste bráchové? Ta podobnost v jistém slova smyslu musí jít za hranice p irozena. Ta známost a ta propojenost, v duchu pochopiteln . To není o tom, že se slijeme v jednoho lov ka, ale slijeme se v jednoho Krista. A tak i me pokání, pokud uvažujeme zp sobem volného radikálu. Pokud si fungujeme a žijeme a lítáme ve vlastním sv t a nejsme napojeni na T lo Kristovo. Pokud o sob nedokážeme s jistotou íct, že jsme pokryti zlatem, že stojíme v Duchu a ve Slov , že jsme zako en ni do st íbrné patky vykoupení, že jsme spojeni s bratrem, a teprve spolu naplujeme Boží zám r a fungujeme v T le Kristov . Pokud nemáte zkušenost známosti služebnosti, která vám slouží, i te pokání. Pokud nemáte intimní vztah, a rozum jte mi te v duchu, s tím, kdo vám slouží, je n co špatn . Víte, dneska zp soby nebo prost edky komunikace jsou absolutní. Jsou absolutní ve srovnání s historií. Když tehdy cht li n komu n co sd lit, tak to dali poslovi a doty ný se to dozv d l za dva roky. Dneska je to o tom, že mám tady v kapse kompletn všechny. Rozumíte mi? Tady 17
bych si našel – apoštol Pavel: „Pavle, jsi tam?“ P edstavte si, že by tenkrát v dob Korintu zavolali: „Pavle, prosím t , máme tady jednu situaci…“ Rozumíte mi. Ale my to dneska máme. Myslíte si, že by toho Korintští využili, zavolali by Pavlovi? A pro to ned láme my? Nechci, abyste si te napsali: Mám volat brat ím. N kdy mluvíte s manželi, n co jim íkáte, a ti lidé si to vezmou jako seznam. „Takže jak si to p esn p eješ? Kytku? Dob e. A jak asto? Jednou za dva m síce? Dob e. Zavolat? Dob e, zeptat se t , jak se máš, dob e. A co ješt ? Pohladit, aha, ok, píšu si.“ Te to mám jako seznam a íkám si: Kytku, to už mám, to bylo p edev írem, pohladit, pohladit, to už dlouho nebylo. Rozumíte mi? P ijde vám to absurdní, je to sm šné, že? Bylo by to sm šné, bylo by to absurdní. Je to tak? A p esto tak n kdy fungujeme. Nejenom v tomto vztahu, ale ve vztahu navzájem. íkáte: „Aha, tak co bych m l ud lat. Mám zavolat. A komu vlastn ? Sta í lokálním starším, nebo musím i jinam?“ Rozumíte mi. To p ece musí vyplynout z n jaké pot eby. To musí vyplynout ze vztahu a z n jaké pot eby, že mu chci íct, že ho mám rád. Ne? Že mi tu chybí. Ne? Rozumím tomu správn ? Že to vychází z n jaké vnit ní pot eby vztahu. A ne, že mám seznam a íkám: Jsem k es an, m l bych se pomodlit. „Tak, Pane Bože, já se te ka modlím…“ Za co bych se pomodlil? Jo, za vládu se mám modlit, tak se pomodlím za vládu, te zrovna nevím, kterou máme a jestli tam ješt bude a nebude. Za co bych se ješt m l pomodlit, za po así bych se m l pomodlit, za Tursko bych se m l pomodlit, ješt n co? Za co bych se tak mohl pomodlit? Rozumíte mi? Co to je? To je, jako kdybych si vzpomn l a íkal: M l bych promluvit s manželkou. Tak o em promluvíme? Promluvíme o nákupu… O em bychom tak mohli ješt mluvit? D ti, škola, jak se mají a ješt jednu v c. Rozumíte mi? P ece je vztah, který m vede k tomu, abych ty v ci d lal, vztah, z n hož vycházím. Ty v ci se d jí jako d sledek vztahu, protože jsme jedno. A stejným zp sobem vzniká pot eba fungovat a držet služebnosti, jestli mi rozumíte. Protože kdyby je ty kroužky pustily, tak spadnou. Jinak tam nedrží. Není žádná jiná moc, která by je tam držela, jenom to, jestli je držíme, nebo nedržíme my. Bu jsou mojí služebností, nebo nejsou. Musí existovat n co, co napl uje smysl toho prstenu. B h vám mocn požehnej a mocn vás pok ti do T la Kristova!
18
