SOCIALISMUS V NÁS MARTIN KLUSO (Praha, b ezen 2006)
Vždycky, když p ijdete na shromážd ní, je tady spousta t ch, kte í hovo í. Nemyslím jenom p irozen , že se ob as snažíme udržet v klidu naše d ti, ale mluvím o duchovní rovin . P ijdeme na shromážd ní a p icházejí r zné hlasy, r zné myšlenky, které se snaží zaujmout naši pozornost. A n kdy to bývají tak oby ejné v ci. – „Nenapsal jsem ten dopis! Napíšu ho odpoledne.“ – „Co bude po shromážd ní, budeme ob dvat tady?“… To jsou úpln reálné v ci, které p icházejí, aby zaujaly naši pozornost. Je to tak? Takových v cí je opravdu hodn . lov k zjiš uje, že ho n co bombarduje. Najednou se nesoust edí. P icházejí úpln jiné myšlenky. P icházejí myšlenky, které nás n kam sm rují. A v zte, že v každém okamžiku se d je boj o naši mysl. Probíhá boj o naši duši. N kdy máte pocit, že proti vám n kdo úto í a bombarduje vás. A vy se vzpouzíte a perete se. Najednou to ustane, a vy netušíte, že je to jenom jiná forma boje. Dneska jsme jeli s Kristýnkou na shromážd ní a p išlo nám velmi siln , že budeme bojovat s duchem apatie. S duchem apatie a letargie. Nev d li jsme p esn , co s tím ud lat, tak jsme se celou cestu modlili. P emýšlel jsem po cest i tady na shromážd ní, co zp sobuje letargii. Co zp sobuje ducha apatie. Co zp sobuje to, že lov k složí zbran . Složí zbran a nechává v ci plynout kolem sebe. Nechává to duchovní, to, co po nás B h chce, všechno to, co se v reálu d je, plynout kolem sebe. lov k si zdánliv odpo ine. Nemám nic proti tomu, když si odpo ineme. Sami však znáte ten typ odpo inku, kdy si odpo inete tak, že to má š ávu. Kdy si odpo inete tak, že jste na erpali z Hospodina. Znáte i typ „odpoinku“, kdy zjistíte, že vlastn p eb hl den, p eb hl p lden, p eb hlo shromážd ní, p eb hlo 14 dní, vy jste se sice moc nenamáhali, ale cítíte se ospalejší a unaven jší, než když jste za ali odpo ívat. 1
N kdy jdete na ob d, nejste opatrní a dáte si kus kachny nebo výpe ky, po ádnou hromadu zelí a šest knedlík . Potom lov k p ijde do kancelá e, sedne k po íta i a m l by n co d lat, jenže p emáhá t lo. Víte, takové jídlo je pro lidi, kte í po ádn pracují venku. Vidíme jsme, jak si naši tátové, d dové a n kte í v okolí namažou chleba sádlem, dají si ka enu, dají si knedlíky. Jenomže oni potom popadnou sekeru, et zovku a jdou bouchat do lesa. A tam to „vybouchají“. Proto m žou mít knedlík klidn deset. Ve er p ijdou a dají si je znova. Pokud však lov k ned lá fyzicky namáhavou innost a takhle se nají, jeho t lo pak nefunguje. V zte, že to te není lekce zdravé výživy. Co myslíte, o em mluvím? Mluvím o tom, že se ob as na shromážd ní dob e najíte. B h nás dob e krmí. Ale pokud to slovo neuvrhneme ve skutek, pokud nemáme n jaký konkrétní, osobní zápas, pokud nestojíme v bojové linii, pokud nebojujeme a nehledáme Boží v li, pokud ne iníme pokání, pak všechna energie, která nám byla dána, všechno slovo, všechno vysvobození je nám najednou ke škod . Protože místo toho, aby v nás slovo vybudovalo energii, tak nám energii vezme. Vezme nám energii. Necháme se podvést. Lidé, kte í trpí apatií, jsou lidé, kte í jsou nasyceni. N ím „uspokojeni“. Nic je zrovna te netrápí. Zdánliv . Zdánliv je nic netrápí. Jsou to taková sedativa, ale lov k m že klidn um ít. Amen? V klidu se stát nezdravým a nepoužitelným. Protože co se stane lov ku, který p ijde do kancelá e, sedí a kouká do obrazovky? Co vyprodukuje? Nic. Klik sem, klik tam. N co by cht l íst, a najednou zjistí, že nap l spí. ekne si: Musím dát kafe. Probírá se, jde si dát kafe. Zkusí to rozehnat kafem, a moc to nezafunguje. Zkuste ho však napadnout. Zkuste mu dát práci, aby se za al hýbat. Najednou ožije. Podobn se pot ebujeme i my vzep ít duchu apatie. Pot ebujeme se vzep ít duchu letargie a porozum t tomu, co B h íká. Co B h íká v tuto hodinu. Co pro nás má na tento den. Kam nás chce poslat. Co chce u init. Co skrze nás chce ud lat. Protože my nejsme sami svoji. Klidn m žeme být. To je na nás. Ale máme být T lo Kristovo. Ptám se T la Kristova, kam B h jde. Kam B hne, tam se máme hnout i my. Proto bychom to m n kam jde, my máme jít s Ním. Dob e. Co tedy B h že pot ebujeme init pokání. Pot ebujeme init 2
h sm uje? Kam se li v d t. Pokud B h íká? V ím, že íká, pokání z letargie.
Pot ebujeme íct: „Bože, to bylo špatn .“ Druhá v c: pot ebujeme zm nit životosprávu. lov k, zvláš když je p kné po así, sluní ko, a v noci úpln dob e nespal, si nem že dát k ob du výpe ky se šesti. Jsem tady sám, nebo jste ješt tady? íkal bych to, i kdybych tady byl sám, protože i pro m je to ur itým zp sobem vzep ení se. Musíme zm nit životní styl. Nem žu si dovolit v sobotu koukat do noci na televizi, do jedenácti, do p l dvanácté. Ráno pak vstát, po ádn se najíst a jet na shromážd ní – protože vám garantuji, jaký bude výsledek. M žu vám to zaru it. Pokud do vás zrovna po cest n kdo nenabourá a nestane se n co, co vás vyšine a vzpamatuje. Jinak p ijdete na shromážd ní spokojení, jemn unavení a už se t šíte na jaro, t šíte se, kdo ví na co. A p itom se n kde d je Boží dílo. B h pracuje a chce, abychom taky pracovali. B h chce pracovat skrze nás. Nedávno jsem etl jeden Omega message, kde sestra Mavis povídala o užite ném a neužite ném služebníkovi. Zaujalo m to, tak jsem nad tím dumal. Líbí se mi jeden verš, který to popisuje. Je ve Filemonovi. Ur it Filemona znáte, protože to je dopis, který je hodn jednoduchý. D ti, je to krátký dopis. P e t te si ho n kdy ve er a m žete si o tom povídat. Je to jediný z Pavlových list , který má jen jedno téma, a tak budete hned v d t, o em je. Je o otrokovi. Ten otrok se jmenoval Onezim. Pavel je ve v zení a má tam jakéhosi bratra. Bratra Onezima. Bratr Onezim byl p vodn otrok, jistý služebník Filemon v, který se sebral a Filemonovi utekl. A patrn mu utekl i s n jakým majetkem. Po cest se však setkal s Božím slovem, u inil pokání a sloužil Pavlovi. Pavel má te ve v zení pocit, pocit oprávn ný, že by si Onezima klidn mohl nechat, protože Filemon mu je hodn dlužen, a že by mu Filemon Onezima ur it z nejv tší lásky stejn dal, aby mu sloužil a pomáhal. Ale Pavel taky ví, že to není dob e, protože Filemon neví, kde Onezim je. Nejd ív si to musí Onezim s Filemonem vy istit a vy ešit. Proto Pavel íká: „Milý Onezime, napíšu dopis, aby Filemon vid l, až k n mu p ijdeš, že to není žádný podvod, ale že jsi tady byl velmi užite ný a prosp šný. Tak tady je dopis, ten si tam osobn odnes.“ Pavel poslal dopisy vlastn dva. Jeden je Onezim sám a druhý je opravdový dopis. V tom dopise íká Filemonovi: „Filemone, posílám ti tvého otroka.“
3
Verš, který m zaujal: „Prosím pak tebe (Filemone) za syna svého, kteréhož jsem zplodil v v zení svém, Onezima (možná se dokonce stalo, že Onezim tam byl taky zav ený – za n jakou krádež nebo za n co takového), kterýž byl n kdy tob neužite ný, ale nyní tob i mn velmi užite ný, jehož jsem odeslal. Protož ty jej, totiž st eva má, p ijmi.“ (v. 10-12) Tady se mluví o prom n . O prom n Onezima. O prom n Onezima z toho, který byl d íve neužite ný, a te je Pavlovi i Filemonovi velmi užite ný. Velmi prosp šný. Užite ný, prosp šný. Prosp šný – mám z n ho n jaký prosp ch. Užite ný – mám z n ho n jaký užitek. V ím, že to je to, co nám B h mluví v tuto hodinu. Abychom byli užite nými služebníky. Uprost ed apatie a letargie nem žete být užite ní. Musím se zastavit u myšlenky, která m k tomu napadá. To, co po nás B h chce, je prom na. Církve d lají jednu velikou chybu. Vezmou lov ka takového, jaký je, a na to nalepí jakousi užite nost. Užite nost, která se jmenuje charita, užite nost, která se jmenuje skutky, užite nost, která se jmenuje kdovíco. lov k je neprom n ný, h íšný, ale d lá takzvané dobré skutky. Církev to pak dokonce oto í tak, že íká, že lov k se skrze dobré skutky dostane do nebe. Nedostane se nikam. Vydláždí si – jak se íká, cesta do pekla je dlážd ná dobrými úmysly… a skutky k tomu. Má to však být naopak – nejprve máme být vysvobozeni. Jestli chcete být užite ní, opravdu užite ní, je pot eba, abyste byli svobodní. Abyste nem li h ích. Protože h ích vás velmi lehce vy adí z jakékoliv užite nosti. M žete tady sed t, m žete se tvá it bohumile. M žete se tvá it k es ansky, m žete cokoli. Jenom vy víte, co je ve vaší mysli. Jenom vy víte, jaké jsou vaše touhy, jaké jsou vaše myšlenky. Je však pot eba, abychom zvít zili. Zvít zili nad tím, co nás drží n kde p i zemi a nedovoluje, abychom byli užite ní. Haleluja! M l jsem na srdci vám íct t i v ci. Toto je jedna. O tom být užite ní, nebo neužite ní. O Onezimovi. Druhá je s tím velmi spjatá. Když se podíváme do Zjevení, do 2. a 3. kapitoly, píše se tam sedmkrát, nepletu-li se: „Tomu, kdo zvít zí…“ Tomu, kdo zvít zí. Je tam zaslíbení. Tomu, kdo zvít zí, dám. Dám mu sed ti po mé pravici. Sed t se mnou na tr nu. Dám mu nové jméno. Dám mu nový kámen. Ale chci vás upozornit na opak toho, co tyto verše íkají. Ten, kdo nezvít zí, nic nedostane. Je to tak? Existuje jedno rozší ené u ení. Anglicky se jmenuje „ultimate 4
reconciliation“. esky možná „kone né smí ení“. íkejme tomu te esky „kone né smí ení“, já vám to vysv tlím. To „ultimate reconciliation“, to „kone né smí ení“ je v podstat u ení, které za íná myšlenkou: B h je dobrý. Tak za íná každé falešné u ení – první v ta je dob e. T eba jehovisté: B h se jmenuje Jehova. To je správn , ale pak už to jde mimo. Každé u ení za íná dob e. Podobn i toto u ení za íná v tou: B h je dobrý. B h je dobrý, a mocný ješt k tomu. B h dobrý a mocný nem že dopustit, abychom nakonec skon ili v pekle. To by p ece nebyl dobrý. – To už je špatn . Protože B h nejen, že je dobrý, že je mocný, ale má taky další vlastnosti, které nám dávají tolik svobody, že se m žeme sami uvrhnout do pekla. To u ení v podstat íká: Nebojte se, nakonec tak jako tak budete spaseni. Existuje dokonce extrémní forma tohoto u ení, bohužel velmi rozší ená, že B h nakonec spasí i satana. Samého ábla. My si myslíme, že tomuto u ení nev íme. Zeptám se: „V í tady n kdo tomu u ení?“ íkáte ne? Ne, ani náhodou? No, t eba vás p esv dím, že opak je pravdou. Hodn jsem nad tím p emýšlel v Africe. V Africe, zdá se, toto u ení napáchalo hodn zmatk . Pochopil jsem však, že u ení o „v ném smí ení“ je velmi rozší ené. Je to p esv d ení, mentalita, kterou vidím všude okolo sebe. Proto jsem velmi p ísný na d ti. Snažím se být ve výchov d sledný, abych jim svou ned sledností toto u ení nep edával. Co mám na mysli? eknu jim t eba: „Až si uklidíš pokojí ek, bude ve er pudink.“ D ti si však pokojí ek neuklidí, a ve er je p esto pudink. Co je tím u ím? Tatínek nás má natolik „rád“, že stejn , i když nebudeme d lat to, co nám ekl, dostaneme to, co nám slíbil. Je to tak? Prosím vás, rodi e, jestli chcete pro svoje d ti ud lat n co dobrého, neporušujte dané dohody. Vím, n kdy je to o slzi kách, n kdy je to nep íjemné. D ti se však nau í n co hodn užite ného. N co opravdu hodn užite ného. Budou v d t, že když se n co ekne, tak to platí, a následuje n co, co získají, nebo nezískají. Platí to i naopak. Rodi e, prosím vás, nikdy nebu te líní. Slíbíte d tem: „Až si uklidíš pokojí ek, p jdeme do kina.“ Kup íkladu. D ti si tedy uklidí pokojí ek, ale vám se už do kina nechce. – „P jdeme p íšt .“ Dávejte si na to pozor. Slibujte
5
jenom v ci, které umíte splnit. Neslibujte spoustu v cí, které potom budete m nit a nebudete plnit. Funguje to v obou sm rech. Pro to íkám a pro je to tak d ležité? Protože B h íká: „Tomu, kdo zvít zí, tomu dám.“ My íkáme haleluja, amen. V íme, že dostaneme, ale p itom nevít zíme! Protože jsme nakaženi tímto u ením. Jsme nakaženi. N kde hluboko ve své duši jsme p esv d eni, že to stejn dostaneme. B h mi to p ece neud lá, že by m nechal ochuzeného. B h mi to p ece neud lá, že by m nechal n kde venku. B h by mi to neud lal, že by mi nedal nové jméno. Vevnit budou n kte í z brat í, se kterými jsem celou dobu chodil na shromážd ní, a já bych tam nem l být? Protože jsme nau eni, že „pudink stejn bude“. Cht l jsem se vyhýbat politice, cht l jsem se vyhnout ur itým v cem, ale zjistil jsem, že jsem pravi ák. Vidím mnoho souvislostí mezi Božím p emýšlením a pravicovým uvažováním. V ím tomu z mnoha d vod . Nemluvím o žádném konkrétním politikovi, nemluvím o tom, že ODS je z Boha. Tomu nev ím. Jsou to h íšníci a lidi bez Boha stejn jako všichni ostatní. Nebo že jiná pravicová strana je z Boha. T eba KDU- SL. Chra B h! To si v bec nemyslím. Ale povím vám, co jsou ty základní myšlenky, které mi tak vadí na levicovém smýšlení. Na politice, která je socialistická, i když si íká sociální. Je veliký rozdíl mezi sociální a socialistická. Sociální je v po ádku – pot ebujeme se um t postarat o ty, kte í to opravdu pot ebují. To je naší povinností. B h vždycky nabádá ty, kte í jsou siln jší, aby pomáhali slabším. To je v po ádku. Ale socialistická znamená, že neexistuje žádná p ímá vazba mezi tím, co ud lám, a co z toho pro m vyplývá. Nebo dokonce, výkon se trestá. – „Každý výkon bude po zásluze potrestán.“ Když se snažíš, abys zbohatl, tak budeš platit takové dan , že se ti to nevyplatí. A není to jenom o daních. To je jenom jedna z v cí. Horší je ta politika, která vede lidi k tomu, že budu-li pracovat, nebudu-li pracovat, stejn se budu mít zhruba stejn . On se o m n kdo postará, on to n kdo za ídí. Stát mi dá školství zdarma, léka ství zdarma, všechno bude zdarma. Všechno se to í okolo m . Já mám jen pom rn malou zodpov dnost za sv j život. Kdyby se dopustilo socialist m, aby šli ješt dál, skon í to tam, kde už to jednou bylo. Všichni budeme mít práci povinnou. Nebude to moje povinnost sehnat si práci. Oni mi 6
n jakou práci dají. Ale chra B h, abych si našel n jakou lepší a cht l prosperovat. To oni se zas postarají, aby mi p ist ihli k idýlka. Amen? Možná si íkáte, že ten režim už je 17 let pry . Už je to neuv itelných 17 let. Myslíte si však, že socialistická mentalita je opravdu pry ? Když se podíváte do svých vlastních srdcí, zdaleka není pry . ekáme, že se o nás n kdo postará. I v církvi. M li bychom se vzep ít socialismu v naší duši. M li bychom se vzep ít myšlence, že „ono se to“. Proto tak siln nev íme v duchovenstvo a laiky. Nev íme v laiky a duchovenstvo. Pro tomu nev íme? Protože to je socialismus v církvi. Laici jsou obyejný lid a duchovenstvo je partaj, strana. Strana, která íká: Nic ne ešte, my to ud láme za vás. My vám to nalinkujeme a vy jenom fungujte v tom, co vám nalinkujeme. Nepot ebujeme nic slyšet. Nechceme, abyste byli n eho ú astni. My p ijdeme, zatopíme v kostele, všechno pro vás ud láme. Všechno nalinkujeme, odzpíváme, od ídíme, od íkáme, a vy nám akorát dejte své desátky. A o nic se nestarejte. Je to tak? íkáte si: Tohle p ece není systém, který máme u nás ve sboru. Ano a díky Bohu za to. Ale pozor, není to o tom, jestli se nazveme duchovenstvo a laici, ale jak bude jeden každý uvažovat. Ob ma sm ry. Pokud si myslíte, že jste duchovní, dávejte si pozor, abyste neuvažovali tak, že jste ti duchovní, a ud láte všechno za ostatní. A neza ali takhle žít. – „Dejte mi jenom své peníze, já za vás to k es anství ud lám. Já to za vás budu žít.“ Ti pak, kte í se cítíte být mén duchovní, si dávejte pozor, abyste nep icházeli s postojem: Dneska jdu na shromážd ní, ale jdu tam jako laik. Jdu tam jako ten, kterému bude poslouženo. eknou mi, co mám d lat. eknou mi, z eho mám init pokání. Oni se i „p edpomodlí“. Dovolte mi to zopakovat: Oni za m tu práci ud lají. Ne ekám, že bych dneska n komu posloužil. Jestli jste šli dneska na shromážd ní a nepo ítali jste s tím, že budete sloužit, tak to je mentalita laika! íkáte si: Po kej, já p ece nejsem kazatel! – Tak to je taky mentalita laika. Pokud jste nepo ítali s tím, že budete sloužit, máte problém. A pot ebujete z toho být vysvobozeni. Ale pokud jste šli na shromážd ní a ekli: „Bože, Ty m znáš. Ty znáš moje silné i moje slabé stránky, Ty víš, co umím, a z mého pohledu toho moc není. Ale jsem p ipraven Ti sloužit. Jsem p ipraven posloužit. Použij si m . Nech se s n kým setkám. Nech n komu otev u dve e. Nech se s n kým setkám a povzbudím ho slovem. 7
Nech se zvednu, usm ji, nech t eba p inesu píse . Nech p ijdu a n co u iním.“ Tím se vzpouzíte teologii laik a duchovenstva. Víte, co jsme zapomn li dát do našeho kalendá e sborových akcí? Já to ve svém kalendá i mám jako jednu z d ležitých v cí. Druhého a t etího ervna jsou volby do poslanecké sn movny. Pro to íkám? Protože bychom m li být t chto v cí ú astni. Ne nutn , že bych si myslel, že zrovna m j hlas rozhodne. Ale proto, že bychom m li být v duchu ú astni v cí okolo nás a zabývat se jimi. Abychom, pokud m žeme n co ovliv ovat, abychom to cht li ovliv ovat. Abychom ne ekali, že „ono se to“. Protože to je postoj, který je nek es anský. V ím, že v této dob v naší republice nejít k volbám je nek es anské. I kdybych v d l, že to stejn projedeme na celé á e. Pokud m B h pošle a v dob voleb budu kázat na Ukrajin , s istým sv domím nejdu k volbám. Rozumíme si? Nejsme zákoníci. Ale abych jel k babi ce zrovna ten víkend, kdy jsou volby, a kv li tomu nevolil, tak si myslím, že mám n jaký problém. Ten problém není v tom, že to musí být strana ta nebo strana ta. Ten problém je, že se m to netýká. Jsem laik. Nejsem politik. M se to netýká. M se to ale týká! Chci, aby se m to týkalo. Víte, v ím jedné v ci, a doufám, že tomu porozumíte. V ím, že musíme init pokání z toho, jak jsme nezvládli zákon o homosexualit . Kdybychom to projeli o 10 hlas , možná m to ani netrkne. Ale to, co se okolo toho d lo! Jednu dobu to bylo, myslím, 117 hlas pro zákon. Nejsem si jistý tím íslem, abych nemystifikoval, ale byl to pom rn velký po et, který íkal „pro“. Možná ješt týden p ed hlasováním. Pak pan Paroubek prohlásil, že zavázal všechny své lidi, aby povinn hlasovali pro zákon. íkal jsem si: Bože, ten pan Paroubek fakt ud lá takovou levárnu? A opravdu, pan Paroubek ud lal takovou levárnu. A tak jsem si íkal: To jsem zv davý, jak jsme schopni to zvrátit. V ím, že nám B h dal na srdce to obrátit. Nebyl jsem si jistý, že máme dost sil to obrátit. P iznám se sám za sebe, že jsem se do toho neop el. Ne že bych se nepostil, ne že bych se nepomodlil, ale když to srovnám t eba se svou cestou do Nigérie, tak jsem to pln nevyt žil. Do Ameriky jsme brat ím taky dali v d t na poslední chvíli. Den p edem jsme ekli brat ím, a se modlí. V podstat pár hodin p edtím. Ud lal jsem to, pravda, ale pozd . A pak p išlo hlasování. Neuv itelné. První hlasování, myslím, 97 hlas pro. To je o ty i hlasy mí , zákon padl! Chvála 8
Bohu, íkal jsem si. Ale jako kdyby B h íkal, že nám to nedá zadarmo. – „Nedám vám to takhle levn . Vy jste se nau ili, že sta í jen tak polechtat, a v ci se budou dít. Nedám vám to takhle levn .“ Bác, druhé hlasování – 102. A jako by B h íkal: „Abyste si nemysleli, tak bude ješt jedno, aby to vyšlo t sn – 101 hlas .“ Sta il jeden jediný hlas. Jeden jediný hlas, aby zákon neprošel. Jako by mi B h íkal: „Dokázal jsem vám t mi 97 hlasy, že to bylo lehce možné.“ Bylo to lehce možné. Bylo to úpln banální, úpln jednoduché. N kdo si možná bude myslet, že chci íct, že n kde od stolu ovlivujeme politiku. Ne, my ne, ale v ím, že B h ano. V ím, že B h chce, abychom i my stáli. B h má na zemi lid. Pokud si myslíme, že B h je „tam“ a my jsme „tady“, zase mluvíme o laicích. Pokud však v íme, že jsme Boží T lo na této zemi, a že když B h n co d lá, hýbou se moje vlastní ruce, uvažujeme správn . Lidé se bojí být sou ástí Boha. Lidé se bojí této rétoriky. ekn te n kde: „My jsme B h,“ a vykážou vás z církve, ješt než budete mít šanci jim to vysv tlit. Sv t by vás za to zav el n kam do blázince. Nikdo netvrdí, že n kdo z nás je B h. V žádném p ípad ne. Ale musíme v d t, že pokud B h chce n co ud lat, tak možná budou ochozena moje chodidla. Možná práv moje ruce budou unavené. Možná budou vyschlá moje ústa. B h hovo í, a já mám sucho v puse. Rozumíme tomu? V ím, že B h byl p ipraven nám ukázat, že ten zákon m že lehce padnout. Velmi lehce. Kdyby to bylo 110 hlas , tak si eknu: No, je taková doba. Ale B h íká, že není taková doba. Taková je církev. Amen? Pro o tom hovo ím? Jednak proto, abychom inili pokání. Poprosil jsem Boha, aby nás vrátil do hry. V ím, že nás do hry vrátí. Možná nám dá dalšího p lroku, možná rok, ale v ím, že nás vrátí do hry a že nám dá p íležitost ud lat v ci lépe. Je to jako písemka ve škole. Špatn napíšete písemku, ale tím to nesmí skon it. B h nám íká, abychom se vzep eli. Abychom se vzep eli. Abychom se vzep eli tomu socialismu. Abychom se vzep eli tomu, že n kde n kdo to za nás ud lá. Že n kde n kdo to „odžije“ za nás. Že se stanu svatým tím, že budu sed t na n jakém shromážd ní. Že když budu jenom sed t, n kdo p ijde a dá mi sociální dávky. – „Oni p ijdou, však co, pro bych se namáhal? Když se budu namáhat, budu se mít lépe jenom o pí , a jestli v bec.“ Víte, co íká 9
Bible? Víte, co íká Bible? P edstavte si to na billboardu politické strany: Kdo nechce pracovat, a nejí. Dovede si to p edstavit? Politický program, n kde na plakátu. Volební program 2006: Kdo nechce pracovat, a nejí! N které sociální dávky by se m ly vyškrtnout. Prost vyškrtnout a ud lat to jiným zp sobem. Jestli pot ebuješ opravdu najíst a opravdu nem žeš sehnat práci, nech existuje zp sob, jak ti pomoct. Stát pot ebuje spoustu inností. A si lidi vyd lávají prací. Dá se d lat spousta užite né práce. Ale aby byl n kdo doma a bylo to pro n j výhodné, no to je vrchol! Jenomže v církvi to platí taktéž. Nežehrejme na stát. Ne ekejte, že budete žít kvalitní život. Ne ekejte, že budete uspokojeni v Hospodinu, ne ekejte, že budete duchovní a obdarovaní, když nep iložíte ruku k dílu. Nepo ítejte s tím. Nepo ítejte s tím, protože tato myšlenka je Hospodinu odporná. B h vám dá všechnu p íležitost, ale proto, abyste vy sami u inili, co máte, a p idrželi se spasení. Stát by m l pomáhat lidem, aby se sami postavili na vlastní nohy. A ne, aby stáli na státu. Stát by se m l postarat o to, aby se všichni mohli postavit na vlastní nohy. Dát jim možnosti, dát jim p íležitosti, ne je ubíjet. Pomoci podnikatel m, aby podnikali. Uleh it jim to. Uleh it zam stnanc m, aby byli zam stnáni. Uleh it podnikatel m, aby zam stnávali zam stnance. Aby byla práce. Aby byla dob e odm ovaná. Protože vybírat dan jenom proto, aby se sužoval lid, je absurdní myšlenka. Máme da , kterou je dražší vybrat, než to, co vynese. V d li jste to? Je to d dická da . To znamená, že stát vydá více za to, že ji vybírá, než co z ní vybere. Takže nejjednodušší zp sob, jak více vyd lat, je tuto da zrušit a p estat ji platit. Do ervna to ale nikdo neud lá. B h nás povolává, abychom byli T lo Kristovo, abychom fungovali jako T lo Kristovo a abychom se chopili svého vlastního života a nakládali s ním. Abychom naložili se svým životem podle toho, kam chceme, aby se ubíral. A nepo ítali s tím, že tady n co okolo nás, a už se to jmenuje jakkoliv, stát, církev, rodina nebo kdokoliv, že m to n kam dostane. To je podvod. Tím se nau íte, že se nikdy nem žete dostat dál, a nikdy dál nejdete. A z stanete sed t. Z stanete duchovn na n jakém míst a dál nem žete dojít. Protože vás tam už nic netla í. Dál vás nic nenutí. Tady z sta te, a budete spokojeni. Víte, v socialismu, zvlášt v jeho poslední fázi, se lov k nemusel mít špatn . Ale nemohl se mít 10
dob e. Rozumíte mi? Te nemluvím o lidech, kte í byli ve v zení. Ale když lov k cht l, chodil do práce, možná m l rozumnou práci, pracoval od p l šesté do p l t etí, n kdo d lal i odpolední a tak podobn . Vyd lal si peníze, za které mohl jet ob as na Šumavu, jednou za as do Jugoslávie nebo n co takového. A na tu škodovku se taky dalo za n jakých 15 let našet it. Byt bylo možné dostat zdarma. Dalo se ur itým zp sobem vegetovat – jezdilo se i na hory. Možná podobn , jako se jezdí dneska. Lidi to mohlo vést k postoji: Pro je pot eba s n ím zápasit? A v církvi se vám m že stát n co podobného. Máme se relativn dob e, všechno n jak funguje. D ti jsou zdravé, B h nám žehná, B h nás vysvobodí, máme ur itou prosperitu, tak co. Pro to komplikovat? Pro si komplikovat život? Nic moc m to nestojí. Oni to odkážou za m a ješt mi to pošlou dom zabalené. Nemusím si to ani p e íst, ale mám to doma. Amen? Chci vám však íct jednu v c. Jednu d sivou v c. Jede vlak. A pokud do toho vlaku lov k nenastoupí, vlak odjede bez n j. Ješt jinak. Je cesta, a pokud se na tu cestu lov k nevydá a neprojde ji celou, nedošel. Není to tak, že byste došli do p lky a B h by ekl: „Sta í, já vás ten zbytek dotáhnu.“ Je spousta lidí, spousta lidí, kte í minou spasení. To, doufám, se vás netýká. Je spousta lidí, kte í minou spasení jenom proto, že s tím necht li nic ud lat. Že to odkládali, odkládali, odkládali a jejich srdce vlastn íkalo, že nemají zájem, že nemají pot ebu. Že by z toho cht li mít jenom n jaký užitek a že vlastn nemají rádi Boha. Že mají rádi sebe. Spousta lidí mine plné spasení. Víme, že jsme byli spaseni, budeme spaseni a jsme spasováni. Ale kdo koná naše spasení? No, bibli tí studenti, dejte mi verš. Správn : „S bázní a t esením konejte své spasení.“ (Fp 2:12) Všichni si myslíme, že nás spasuje B h. To je pravda. B h nám hodí záchranný kruh a ud lá úpln všechno pro to, abychom mohli být spaseni. Ale B h nás nem že vytáhnout z vody a donést až na vrchol. To by nefungovalo. B h pot ebuje, abychom bojovali, abychom si prošli zápasením a abychom zvít zili. Protože jenom ten, kdo zvít zí, ten obdrží. Takže se nenechte podvést, brat i a sestry. Pokud nezápasíte, nem žete zvít zit. A pokud jste nezvít zili, neobdržíte. Znamená to, že i v ned li musím s n ím bojovat? Je to o tom, že se vždycky musíte rozhodovat pro spravedlnost. Vždycky musíte odporovat h íchu a chodit 11
ve svatosti. A to je zápas. Budete se vzpírat zlému. Nebojte, ten zlý se postará o to, aby byl okolo vás. To není vaše zodpov dnost. Vy si nemusíte vymýšlet boj. Sta í, když se rozhodnete a prohlásíte: „Dneska budu chodit svat , dneska nevypustím z úst nespravedlivé slovo, dneska jsem p ipravený, Hospodine, slyšet, co íkáš, a být poslán, kam m posíláš, a mluvit to, co Ty íkáš. Nebýt líný. A jestli m po cest nasm ruješ doprava, abych n komu požehnal, jsem na to p ipravený.“ To sta í. Pokud toto vyznání ud láte, B h se postará o zbytek. Nep ítel taky. Pak ve er uvidíte, že jste vybojovali a získali ten den. Že jste získali nové jméno. Že sedíte s Bohem na Jeho tr nu. A že vám dá, abyste mohli vládnout. Je to na každém z nás. Je to na každém z nás. Jsem p esv d en, že jednou dojdeme do nebe a budeme se divit. Jednou uvidíme, kde kdo skon il. U n koho budeme mile p ekvapeni. B h nám potom zjeví, co se d lo v jeho srdci v dob , kdy jsme ho nevid li. Tak jako Filemon byl ur it mile p ekvapený, když p išel Onezim. Možná ho nejd ív zajal, když ho uvid l. – „Kdepak, Filemone, ty jsi m nechytil, já jsem p išel sám. Mám tady pro tebe dopis.“ Filemon sed l a možná íkal: „Bože, odpus mi, že jsem nedokázal vid t a v it, eho Ty jsi schopen.“ Pro Filemona to byl ur it obrovský zázrak. Vid l Boží p sobení, Boží schopnost. Zatímco si myslel: kdo ví, co se d je s Onezimem? B h pracoval. Neztrácejte nad ji u žádných lidí. B h je schopen je n kde zastihnout a dotknout se jich. Na druhou stranu se nenechme oklamat. Jenom proto, že n kdo chodí t i a p l roku s Pánem Ježíšem a je to jeden z dvanácti u edník , neznamená to ješt , že nutn musí dojít spasení. íkali byste si: Kdo jiný, než t ch dvanáct? Ale B h ví lépe. B h pro Jidáše ud lal úpln všechno, ale neud lal to, že by za n j u inil poslední rozhodnutí. Dokonce ani u apoštola Petra. Ježíš íkal: „Já jsem za tebe tak prosil, ale ani ty sám to neustojíš a zap eš m . Ale našt stí n kde v tob je rozhodnutí, že budeš init pokání.“ Chci vás trošku vystrašit, protože to je biblické, aspo tak praví Juda. Chci vám p edložit nabídku. 1
1
Juda 23 – „ Jiné pak strašením k spasení p ivozujte, z ohn je vychvacujíce…“
12
Nev íme v socialismus. Nev íme, že „ono se to“. V íme, že máte všechno ve své ruce. Máte Boží slovo ve své ruce. Máte Boží moc, Boží autoritu. Máte všechno pro to, abyste uchopili sv j život. Popadli a uchopili sv j život a vyt žili z n j maximum. B h p ijde a bude se ptát na své h ivny. Bude se ptát, co jste s nimi ud lali. Pokud si myslíte, že eknete: „Já jsem je radši zakopal, aby se s nimi nic nestalo,“ tak to Bohu nesta í. B h bude po ítat. Nenechte se oklamat. B h bude rozdávat. Nebude rozdávat tak, že stejn všichni dostanou. Amen? Bude tady velká radost, velká radost, ale i velký smutek. Kéž bych mohl ud lat n co pro to, abyste mohli být sou ástí toho velikého veselí. Aby každý z vás m l radost v tom, že dob hl a obdržel. Obdržel svoji míru, obdržel sv j po et. Tato svobodná volba je Boží nabídka a na nás je, co s ní ud láme. Kéž nikdo nep ijde a nezjistí, že má jenom malou hrsti ku. Bude to jednoduché. Nebude žádné smlouvání. Už jenom vyhodnocení. P ijde Boží služebník, podívá se na sv j „papír“, najde vás tam a ekne: „Martin Kluso , tady to máme. Toto jsi získal, toto jsi obdržel, takhle blízko m žeš k Bohu. Taková je tvoje hv zda.“ Amen.
13
