„KRAJTA“ MARTIN KLUSO (Svratka, íjen 2009)
P ipomíná se mi jeden Jiránk v vtip. Znáte Jiránka? Za komunist byl hodn známý, kreslil r zné karikatury. V jednom vtipu stojí jeho paná kové v epicích s vidlemi v rukou zjevn v hnoji, protože hned vedle je kadibudka. Jsou zabo eni až po krk a jeden íká tomu druhému: „Františku, nemyslíš, že je as, abychom si p iznali, že jsme v tom až po kotníky?“ Myslím si, že je pot eba zbavit se pocitu, že jsme v tom až po kotníky, a pochopit, že jsme v tom až po krk. Amen? ábel se nás pokusí p esv d it, že to vlastn není tak velký problém. Po ád ješt vypadáme pom rn slušn . Zdánliv . Bratr Burt m l p ed n jakou dobou vizi velikého hada. Prosím, aby nám ji ekl. Bratr Burt: „Jednou ráno jsme se modlili a ve vizi jsem uvid l hada, krajtu. Byl natažený ze zadní ásti místnosti až úpln sem dop edu, hlavu m l proti st n p ed sebou. Byl obrovský, ale spal. D ti p es n j p eskakovaly a hrály si na n m, lidé ho p ekra ovali, jako kdyby p ekra ovali kabely.“ Bavíme se o duchu sexuální ne istoty. Poj me si p iznat, že jsme v tom až po krk, protože není možné, aby v naší p ítomnosti byl had škrti , aniž by ho jakkoliv vzrušilo, že tady máme shromážd ní. Jestli jsem to dob e pochopil, had zdaleka nebyl hubený. Zdá se, že byl velmi dob e nakrmen. Našel jsem si n co o krajt na internetu. Krajta pat í mezi takzvané „ambusch predators“, to znamená predátory, kte í loví tak, že svoji ko ist p ekvapí. O této skupin predátor se také íká, že „sedí a ekají“. Nejsou rychlí. Za ko istí se nepohybují. Jsou maskovaní a vy kávají. Jejich zp sob lovení je velmi nenápadný. Visí nap íklad na strom , a když se dostanete do dostate né blízkosti a nevšimnete si jich, najednou na vás spadnou. Nebo leží na zemi. Protože jsou maskovaní, vypadají jako okolí. Cílem je, abyste se dostali do jejich blízkosti. A ani tehdy na vás ješt nezaúto í. Pot ebují vás p esv d it o tom, že tam nejsou, že nic neznamenají, že se nic ned je. 1
V ím, že to je zp sob, kterým hyne církev dnešní doby. Je to zp sob podvodu. Nev ím, že kdyby za kýmkoliv z vás n kdo p išel s nabídkou o ividného h íchu a dal vám možnost rozhodnout se pro smrt nebo život, nev ím, že byste mu na to kývli. To není náš problém. Problém je, že žijeme v prost edí, které se tvá í, že je všechno v po ádku. A protože jsme neopatrní, dáváme se tomu duchu všanc jako ob . Ten duch m že vedle nás nehybn ležet relativn dlouhou dobu. Když krajta uloví n jaké zví e, dokáže ho trávit i dva týdny. Klidn tam leží, m žou kolem ní chodit další zví ata, a ji to v bec nezajímá. Vytvo í tak dojem, že je vlastn neškodná. Vždy jsem kolem toho chodil, a nic se nestalo! Mluvil jsem s n kterými bratry o internetu a mnozí mi ekli: „Nikdy jsem tam nenapsal www.n cošpatn .com. Vždycky jsem klikal na oby ejné v ci. Otev el jsem si nevinnou stránku a tam byl odkaz na n co v podstat nevinného. Nebo tém nevinného. Tak jsem se na to podíval, a když jsem vid l, že mi to neublížilo, klikal jsem dál a dál, až jsem najednou zjistil, že jsem se dostal n kam, kde nemám co d lat. Nikdy bych takovou stránku nezadal. Ale postupnými kr ky kompromisu jsem se dostal až na místo, které m zabíjelo.“ M žete íct amen? Nikdy bych ne ekl: Nebudu trávit as s Bohem. Ale dneska ve er zrovna nem žu, protože mám jednu urgentní záležitost, koneckonc se týká církve. Ráno se musím dospat ze v erejška, to je jasné. Pak pot ebuji jít do práce. Ve er musím dod lat to, co jsem nestihl kv li v erejšku. Najednou zjistím, že jsem si naplnil hodinu, den, týden vším možným, jen jsem netrávil as s Bohem. Neh ešil jsem, nic zlého jsem ned lal. Psal jsem lánek do P ikrytí, pak jsem d lal n co do práce, kontroloval úkoly d tem, uklízel seka ku na zimu… Ale najednou mi za alo n co chyb t. Najednou zjiš uji, že jak jdu dál, jsem ze všeho unavený, mám se za n co modlit, ale nemám žádnou moc. Pot ebuji se rychle Boha zeptat a slyšet z N ho, ale nejsem na to navyklý. Anebo mám dokonce p ed Bohem pocit, že se nem žu zeptat, protože si pot ebuji nejd ív n které v ci vy ešit – vždy jsme se n jakou dobu nevid li. A pak p ichází malý h ích. Nep ekro ím ho a zh eším. Nepochopte m špatn , ale vždycky jsme si s manželkou Kristýnkou íkali: „Není problém, když spácháme h ích. Problém je, pokud nebudeme init pokání.“ Vím, že je problém spáchat h ích. Vím, že je problém íct slovo, které není spravedlivé. Ale to se m že stát. Spravedlivý 2
sedmkrát padne.1 Máme ur itý zvyk. Když lov k n co špatného vy kne, zastaví se a ekne: „Ale to není standard, to byla chyba. Neznamená to, že bychom n emu p estali v it. Všechno, emu jsme v ili a v íme, po ád platí.“ Jinak se vám totiž m že stát, že eknete slovo, které jste nem li – a nic. A kus duše jste v novali n komu jinému než Bohu. Pustili jste nep ítele na své území. Mali kého. D ti znají film „Byl jednou jeden život“. R zní bacilové se snaží dostat ránou v k ži, jídlem nebo špinavýma rukama do t la. Jsou trošku hloupí a vždycky se ptají: „Šéfe, a co te ?“ Šéf, který je jenom o troši ku chyt ejší, ekne: „Te se musíme rozmnožovat.“ Tak tam sedí, nikdo si jich nevšímá. Ud lají plum! – a jsou dva. Plum! – a jsou ty i. Dv st . A než se t lo stihne vzpamatovat, je tam infekce. T lo hlásí poplach. A to se d je našim duším. Kdyby p išel zástup démon a ekl: „ uk, uk, uk, m žeme dovnit ?“ t ísknete dve mi a za nete telefonovat: „Pomóc!!!“ Víte, že vás to m že stát život. Ale vy sedíte, zaneprázdn ni vlastními v cmi, a n jaký démonek proklouzne oknem nebo dví ky. Jsme p íliš zaneprázdn ni, než abychom po n m šli a vyhodili ho zpátky ven. Jsme p íliš zaneprázdn ni, než abychom se po vy eném zlém slov omluvili, abychom to ešili. Tak tam to jedno sloví ko, jednoho démona, jeden h ích necháme. Ten však stejn jako mikrobi ud lá plum, plum, a za ne se rozmnožovat. Najednou zjiš ujeme, že to, co bylo v era standard, už neplatí. Pak si vezmu trochu jiné oble ení a jdu se v tom projít. Nic se nestalo! Po ád jsem tady. B h m nezabil. OK. Možná si n co pustím v televizi, co bych si tak úpln poušt t nem l, a: Není to tak špatné! Zajdu možná na n jaké místo, kam bych asi úpln normáln nešel, ale nic se p ece nestalo, tak pokra uji dál. A najednou zjistím, že jsem pohlcený životním stylem, který jsem necht l. Podle eho to zjistím? I v tom je totiž podvod. Když se na m podíváte p irozenýma o ima, po ád vypadám dob e, ne? Možná se musím ješt oholit. Možná si vezmu jinou košili. Ale jinak dobré, ne? A p itom se t eba n kde uvnit stala zásadní zm na. Srdce je najednou z kamene. Ohe mi vyhasl. Ale p esv d uji se, že mi nevyhasl, jsem jenom unavený, rozum jte. M l bych ohe , namlouvám si, jen si pot ebuji odpo inout. P íští týden nem žu, máme n jakou akci, to nejde, pak tu budou lidi, pak je konference, v listopadu máme akci na Slovensku 1
P ísloví 24:16 – „Nebo a sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.“
3
– ale 22. listopadu mám volno, to si odpo inu. Zase budu mít ohe , to není problém. Rozum jte, te toho je moc: práce, zazimovat, konference, škola, d ti a miminko... Zítra ne, pozít í. Ješt pot ebuji vy ídit n jaké maily a odpov d t na telefony. Telefony a maily mám stále s sebou. I na shromážd ní m žu posílat emaily. M žu d lat byznys. Jenom pot ebuji n co poslat, vy ešit, hned to bude v po ádku a budu zpátky. Co se stane? Co se d je? Kde je život? Kde je život? Kde je naše ch ze s Bohem? V ned li? Víte, podle n kterých modliteb v ned li to vypadá, jako kdybychom celý týden nechodili s Bohem a v ned li se p išli Bohu znova p edstavit. Jako bychom se probudili, p išli k sob a ekli si: Te bych m l kázat, ale tak trochu nemám co. Skoro bychom m li mít shromážd ní ješt p ed shromážd ním, abychom se nejd ív Bohu p edstavili, oprášili se a potom mohli p ijít na shromážd ní aspo trošku p i smyslech. Anebo se pletu? Nestane se vám, že se pot ebujete modlit za n jakou urgentní situaci a máte pocit: pot eboval bych n jaký prostor, abych se nejd ív našel. Krajta je duch žádosti. Mluvili jsme o r zných typech žádosti. Mluvili jsme o žádosti t la. To zdaleka není jenom sexuální záležitost. Mluví o uspokojování sebe. Mluví o pohodlí. Mluví o všech situacích, kdy se chci pod ídit t lu víc než duchu. Co znamená chození podle t la nebo „být t lesný“? Vybírám si, jestli budu d lat to, co po mn žádá moje t lo, nebo to, co po mn v tu chvíli žádá m j duch. Víte, jak zabíjí krajta? Ona se kolem ob ti omotá. Kdosi mi íkal, že vid l n jaký film, kde bojoval lev s hadem. Had byl mnohonásobn delší než lev, a zatímco lev bojoval na jedné stran , had se omotával z druhé strany. P ekvapiv to byl had, kdo vyhrál. Možná si íkáte, že to p ece není možné, lev ho popadne a kousne. Ale had kolem n j hodí n jaké ty i smy ky a za ne utahovat. Dokáže vyvinout tlak ty tun. Co myslíte, že se stane dál? Zastaví krevní ob h. Na ob ti byste nic nepoznali. Žádná kost se nezlomí. Amen? Ne nutn najednou, ale za ne vás omezovat. Za ne na vás tla it. Zleva, zprava, shora, zdola. Ob najednou nemá žádný zp sob, jak se bránit. V dci se domnívali, a možná tak ješt áste n uvažují, že krajta svou ob udusí, ale dnes zjiš ují, že vlastn zastaví krevní ob h. Není vám to pov domé? Najednou lov k cítí, jako by neproudila krev. A už v našem jednotlivém život , ve shromážd ní nebo na konferenci. A tak kdyby krajta v tu chvíli ob uvolnila, ob je netknutá, nic se jí nestalo. etl jsem, že krajta své ob ti zastaví krev, aby 4
nemohla cirkulovat. Krajta svoji ob nerozma ká k smrti. D íve, než ji spolkne, není ob v podstat nijak viditeln zdeformovaná. Takto se n kdy na sebe nebo na shromážd ní díváme. Jinými slovy, jak teme ve Zjevení: Máš jméno, že jsi živý, ale jsi mrtvý.2 Všechno však nadále vypadá dob e. Kdybyste zápasili se lvem, vidíte rány až do masa, te e krev, a všichni v dí, že se n co d je. Mozek vám íká: „Pozor, tady se n co d je, to bolí.“ Ale zástava proud ní krve nebolí. Ono to nebolí. Najednou poznáte, že srdce zpomaluje a zpomaluje, až se zastaví. Jako kdyby n co p iškrtilo život. Víte, nedáváme si pozor. Nedáváme si pozor na to, co d láme. Na to, co jíme. Na to, co mluvíme. Kolik hodin spíme. To jsou v ci, ve kterých nás ábel nenápadn obere. Kousek tady a kousek tam. Pamatuji si, že jsem dlouhou dobu chodil v ned li na shromážd ní nenasnídaný. Ne proto, že bychom nesnídali, ale proto, že jsem se po dobré ned lní snídani necítil na shromážd ní dob e. Tak jsem ekl: „Ne! I kdybych nem l jíst. A jestli to nepom že v ned li ráno, nebudu jíst ani v sobotu ve er.“ Pot ebuji n co ud lat, aby m ábel nep ipravil o život. Vidím, kolik asu trávíme po nocích v cmi, které nejsou z Boha. Kolikrát mi B h ekl: „Nech to být. Stejn na tom nic neud láš.“ N kdy mžouráme ve dv hodiny ráno do monitoru a ekáme, co z nás vypadne. Dob e, jednu noc to zvládnete. Ale co druhou, t etí, tvrtou, pátou...? Pamatuji si, že jsem jednou byl unavený a íkal Bohu: „Co po mn chceš, abych d lal?“ Byl podve er. B h ekl: „Aby ses šel vyspat.“ Odpov d l jsem: „Bože, nemáš n co duchovního?“ A On: „Mám, ale až se vyspíš. To nejlepší, co te m žeš ud lat, je jít si odpo inout.“ Když vám B h ekne, abyste šli celou noc kázat, jd te. On vám dá sílu. Ale abychom si d lali svoje vlastní v ci, a pak jsme tak unavení, že nejsme schopni Boha slyšet? On k nám ani mluvit nebude. B h chce, abychom zvážili, co vlastn d láme, co ešíme. Víte, jako by nás hadí smy ka omotávala, omotávala, a najednou cítíme, že už námi necirkuluje žádná krev. Když vámi krev proudí, je to vid t. lov k má barvu. Má nadšení. Dokáže plakat nebo se nadchnout. Ale když jste vy erpaní v cmi sv ta, nákupy a za izováními… „Pot ebujeme na pond lí koupit cement. Napiš to, a to nezapomenu. Jo, a zavolali jsme do školy 2
Zjevení 3:1 – „And lu pak církve Sardinské piš: Toto praví ten, jenž má sedm duch Božích a sedm hv zd: Vím skutky tvé: máš jméno, že jsi živ, ale jsi mrtvý.“
5
kv li té francouzštin ? Nezavolali, že. Napiš to, musím to vy ídit. Jé, ješt tohle...“ Najednou jsem všemi t mi v cmi, které m bombardují, zaplaven, a kde je vlastn Pán B h? Vždy to s Ním ne eším! Ne eším s Ním školu, stavbu ani práci. T mito v cmi to za íná. Pak potkáte bratra nebo sestru, kte í se ptají: „Jak se máš?“ „Asi dob e. Akorát je toho te hodn .“ Po ád je toho hodn . Co nám Pán B h íká v Matouši? Co nám íká v kázání na ho e? Nestarejte se. Copak se B h nestará a neodívá lilie? Copak se B h nestará o vrab áky? (Matouš 6:25-31) Zapomn li jsme na to, že? Pot ebujeme se o sebe postarat. Náš problém není obleení. Ani chleba. Náš problém je mít víc, lepší, rychlejší. Spoustu v cí, které jsme d íve nepot ebovali, dnes pot ebujeme t ikrát. Máme d m. Zahradu. Seka ku. Musíme koupit gril. A v tší gril. Druhou seka ku. A udírnu – tu taky ješt nemáme. Najednou to všechno pot ebuji. Pot ebuji kuchy a ješt jednu malou. A jednu koupelnu, druhou a t etí. Pot ebuji jedny boty, druhé, t etí, tvrté a páté. K zelenému obleku zelené, k modrému modré, ke žlutému žluté. Pamatuji si, že jsem m l jedny kalhoty a jednu košili. Vždycky jsem to ráno vypral a usušil na sob po cest . Bratr Marek si ur it vzpomíná. Cht l jsem jít na svatbu, ale nem l jsem v em, protože jsem m l ošoupané kalhoty. Pak p ijeli brat i z Ameriky a p ivezli krabici oble ení. M li tam takové p kné pyžamové kalhoty, dole zahnuté. Všichni íkali, že jsou šedé, já jsem ale íkal, že jsou st íbrné. Byly dole p kn zahnuté, a byly jediné, které mi sedly. Bylo k nim jen pot eba p išít zip. Tak tam jedna sestra ze shromážd ní p išila suchý zip a šel jsem na svatbu. M l jsem svoji košili – a svatební kalhoty. Víte, co bylo nejzajímav jší? Nep išlo mi na tom nic divného. Kristýnce tehdy trošku ano. Vždycky jsme se ráno potkali v autobuse, m l jsem z ve erního praní ješt mokrý svetr a íkal jsem jí: „Neboj se, mám to spo ítané, v tamté vesnici to doschne.“ Co ješt nám nechyb lo? Mobily? Mobily nebyly. Když jsem p išel z práce dom , nikdo mi už nemohl zadat novou práci. Dneska v jedenáct hodin zapípá mobil se zprávou: „Prosím t , m žeš zrevidovat tu smlouvu a do rána ji ješt poslat?“ Najednou je tolik v cí a všechno je t eba ud lat te hned a pracovat víc a ješt víc. Když jsem se st hoval do Prahy, st hoval jsem se vlakem. Do nevelké úschovní sk í ky na nádraží jsem dal všechno, co jsem m l. P lka z toho byla Bible, Strongova konkordance, Green v interlineár, Thyer v ecký slovník, druhá Bible a zbytek 6
bylo oble ení. Bible vážily víc než všechno ostatní. Nic mi nechyb lo. Dneska lov k n kam jede na t i dny. Má jeden kufr, druhý kufr, t etí kufr, tašku s botami, ko árek, náhradní ko árek, varnou konvici. Tentokrát jsme dokonce vzali dv . Jednu jsme p j ili, nebojte se. N kdy si íkám: „Bože, není náhodou z t chto v cí n co, co m nutí b žet a bere mi p íležitost T hledat?“ Možná jsme podvedeni, protože to ješt vypadá, že b žet m žeme. Zdá se nám, že to ješt stíháme. A p esto vidím, že nás B h žádá: „Nechte toho!“ Protože krev necirkuluje. N kdy se konverzace to í okolo všeho, co se musí: „Jak stavíš tohle a jak d láš tamto a už máš toto?“ Brat í, pot ebujeme init pokání. Pokání ale není sypání si popela na hlavu. Pokání znamená, že se podíváme do svého kalendá e a ekneme si: Co mám naplánováno na p íští týden? Vezmeme vidle a za neme vyhazovat v ci, které po nás B h nechce. Musíme se Ho nau it ptát, co po nás vlastn chce. Když totiž budeme ekat na Pána, init Jeho v li a Jeho v ci, nabudeme nových sil. Budeme se vznášet jako orlice.3 Máme dv možnosti. Bu expertní, profesionální ryba ení. Celono ní rybolov. Na to by mohla být reklama: Celono ní rybolov! Výsledek: Žádný úlovek! Anebo ryba ení na Jeho slovo. Když p išel Ježíš za u edníky, zeptal se: „Co d láte, hoši?“ „Chytání ryb je naše profese, to umíme!“ odv tili u edníci. „Jak to šlo?“ „Nó, dneska nic moc.“ „Tak ho te sí na druhou stranu.“ „Ty, Pane, Ty jsi bezpochyby dobrý tesa , ale když nejsou ryby na jedné stran lodi, tak ur it nebudou ani na druhé stran ...“ To byla ur it profesionální, expertní úvaha. „Ale dob e, dob e, na základ Tvého slova to ud láme.“ Hodili sí do vody a nemohli ji skoro ani vytáhnout. (Jan 21:1-11) Co budeme d lat my? Budeme pracovat celou noc, anebo ekat, až B h ekne slovo? Nebo nev íme, že se o nás postará? N co snad už nefunguje? B h m p ed lety poslal n komu kázat. Jel jsem vlakem a na poslední úsek cesty jsem nem l peníze. Pamatuji se, jak jsem šel po cest a íkal si: „Bože, to jsem zv dav, co vymyslíš.“ V bec m nenapadlo diskutovat nebo pochybovat o tom, jestli mám v bec jet, když na cestu nemám peníze. Bylo tehdy po dešti, všude kaluže. A B h mi ekl: „Natáhni se do tamté kaluže.“ Tak jsem se natáhl do té špinavé kaluže 3
Izaiáš 40:31 – „Ale ti, jenž o ekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se pe ím jako orlice; b ží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.“
7
a našel jsem peníze na vlak. P esn Takových p íb h je mnoho.
tolik, kolik jsem pot eboval.
Nedávno jsem se modlil za svou práci: „Bože, co dál, co po mn chceš? Je toho docela dost.“ B h mi ekl: „P esta te do konce roku prodávat.“ Nem žu p estat prodávat, to m žu p estat podnikat. Víte, u m to není tak, že jednou prodám, a mám práci na t i roky. Prodávám, prodávám, pak pracuji chvíli na zakázce a zas musím prodávat, prodávat, prodávat, abych mohl mít další zakázku. B h mi ale ekl: „P esta prodávat.“ Zeptal jsem se Ho: „No a kdo bude prodávat?“ B h odpov d l: „Já budu prodávat.“ Tak jsem ekl: „Dob e, Bože, zkusím to.“ Zastavil jsem svoje aktivity obvolávání kontakt a íkal jsem si: „Jasn , když mi n kdo zavolá, tak mu odpovím, to je jasné, ale sám volat nebudu.“ A najednou se ozval jeden, druhý, t etí, tvrtý. B h se stará! V Genesis ve 3. kapitole, poté, co had podvedl Evu, se píše: „I ekl Hospodin B h žen : cos to u inila? I ekla žena: had podvedl m i jedla jsem.“ Podvedl. Jak ji podvedl? Ne ekl jí pravdu, že? To nebylo férové. Na tom by si ú ad pro ochranu spot ebitele zgustnul. Když reklama íká, že produkt funguje takto, a on to ned lá, m žete jít na ú ad pro ochranu spot ebitele se stížností: „Dostal jsem jablko, ale bylo to n co jiného. Had mi íkal n co jiného!“ Eva se snaží vymluvit se: „Had m podvedl. ekl mi jenom dobré v ci. H ích m podvedl. Namaloval mi to všechno pozitivn .“ Tvrdil mi: „Cože ti íkali? Že zem eš? Nezem eš. Nezem eš, naopak, bude to lepší.“ H ích a ábel ne eknou: „Chceš smrt?“ Nikdy vám ne ekne, jak to je opravdu. Za ne vám íkat: „Napadlo t , jak by to mohlo být dobré? Ten strom vypadá dob e, ne? A kdybys v d la, jak chutná...“ N co ve vás se vzbou í: „Ale Hospodin íkal... Vždy v Bibli se píše... B h íkal, že v den, kdy pojím, zem u!“ „Né, nezem eš. Nejsi jediný, koukni se okolo, nic se ned je. On jen necht l, abys to všecko v d l hned. Jedno jablko. B h je p ece dobrý. A i kdyby, ud láš pokání...“ Je to tak? Ochutnám jablko, ekám ránu. Nic. Á, had m l pravdu. Nic se ned je. První kousnutí, druhé kousnutí a t etí kousnutí... Nejsem mrtvý. Jen trošku jiný. ekl bych nahý. Spravedlnost, kterou jsem byl oble en, je pry . Tak n jak se vám úpln nem žu podívat do o í. Schovávám se p ed Bohem, ale moc to nejde. To je ten podvod h íchu. Podvod hada. To je podvod pomalého škrcení. Co je špatn na tom, že chci „mít“? Co je špatn na tom, že chci „v d t“ a „znát“? Co je špatn na tom, mít extra vzd lané d ti? Co je 8
špatn na tom, že chci být vzd laný, a ješt vzd lan jší? Co je špatn na tom, p est hovat se a získávat v tší bohatství? Podívejme se spolu do Nového zákona, do Matouše, 13. kapitoly, 3. verše: „I mluvil jim mnoho v podobenstvích, ka: Aj, vyšel rozséva , aby rozsíval. A když on rozsíval, n která seménka padla podél cesty a p ilet li ptáci a sezobali je, jiná pak padla na místa skalnatá, kdežto nem la mnoho zem a rychle vzešla, protože nem la hlubokosti zem . Ale když slunce vzešlo, uvadla a že nem la ko ene, uschla. Jiná pak padla v trní i vzrostlo trní a udusilo je. A jiná padla v zemi dobrou i vydala užitek, n které stý, jiné šedesátý a jiné t icátý. Kdo má uši k slyšení, slyš.“ Kdo z vás nikdy toto slovo neslyšel? Všichni jste slyšeli, že? A ne jednou. Desetkrát? Stokrát? Kolik jste už slyšeli nebo etli kázání? Tisíce? Všichni jsme p da, na kterou je znovu a znovu rozséváno dobré sím . Máte n kdo reklamaci v i slovu, že by bylo neplodné? Kde je tedy problém? Kde je problém? Jak to, že to sím nep ináší t icátý, šedesátý nebo ideáln stý užitek? M lo by se rozmnožovat, rozmnožovat, rozmnožovat a život by m l p etékat. Sím ale padá do r zné p dy. V 7. verši se píše, že sím padlo mezi trní. Trní pak vzrostlo. Sv tských v cí je najednou víc a víc, že? Da í se nám. Máme spoustu v cí, povinností a zájm , které nám dokážou zaplnit volný as. Najednou všechno okolo roste a bují. A co se stane se slovem? Udusí se. Jak? Je mu vzat prostor. V e tin slovo „udusit“ mluví o omezení prostoru. Zúžení prostoru. íkáme: „Bože, to bylo dobré kázání. Dal jsem Ti prostor odsud posud. Víc nemám. Musíš, Bože, fungovat na tomto úzkém prostoru. P vodn jsem si myslel, že si to jedno konkrétní slovo ješt p j ím, že se k n mu vrátím, ale už jsem se k n mu nedostal.“ as a prostor, který tomu slovu dám v mysli, je tak malý, že ani nem že vyr st. Nem že p inést ovoce. Místo toho, abychom ud lali konkrétní krok, tak navalíme do mysli další myšlenky, další innosti, a to slovo se dusí. Ne íká to snad Boží slovo? Máme konferenci a já vím, že po ní už máte naplánovanou spoustu inností, co všechno se má a musí ud lat, co se bude dít atd. T sn p ed konferencí se musí ud lat strašná spousta v cí, abychom na ni v bec mohli odjet. A tak p ijedeme na konferenci naprosto nep ipravení. as od asu se tady projdu a vidím, jak na po íta i sázíme jeden mail za druhým. Telefonujeme, zjiš ujeme, pracujeme, kupujeme a prodáváme. Jdeme se ješt podívat sem, zajistit tamto a tamhle pobýt. 9
Jedno nádherné zjevení ob as u ím i na školeních pro manažery: Telefon má vypína . M žeme ho vypnout. Pokud máte exchange, m žete napsat zprávu, že tu te nejste. V pr b hu této konference jsem neodpov d l ani na jeden email. Ani jednomu lov ku jsem nezatelefonoval. Sv t se nezbo í. Ani moje firma se nezbo í. Nebo tomu nev íme? Máme shromážd ní, pak honem na ob d, po ob d musím rychle vy ídit všechny maily, zavolat a ješt n co ud lat a už je tady ve e e, shromážd ní a pak musím ud lat ješt tohle... A kde je Pán B h? N kde v po adníku? Probrali jsme s Ním slovo, které tady bylo kázáno? Vzal jsem si zápisky, sedl si s Biblí a p e etl alespo verše? Nejsme náhodou na dovolené z práce? Kde jinde bychom na to m li mít prostor? Brat í, pokud nebudeme init pokání, budeme udušeni. Budeme zadušeni. Slovo, to vzácné sím , které nám bylo kázáno, p ijde vnive . Kousek po kousku se do naší duše dostane h ích. Tak jako Jan K titel a Eliáš p edcházejí p íchod Krista, tak zaneprázdn ní p edchází h ích. Znáte to? Máte to sv dectví? Do h íchu jsem vždycky padl poté, co jsem byl zaneprázdn n. Vždy nejd ív p išly v ci, které m znecitliv ly. Natolik m zavalily, že jsem ztišil nebo vypnul Pána Boha. Najednou p išel h ích, a já jsem byl p íliš zaneprázdn ný, než abych si všiml, že to je h ích. Brat í, pokud padne sím do trní, tak nemá nad ji. Nemá prostor. Chovejme se ke slovu jinak! Pokání neznamená, že se za neme bít v prsa, jako se bijí v pravoslavné církvi. V Rusku si lidé kleknou, sundají košili, bijí se a volají: „Bože promi , promi , promi .“ Bijí se, plá ou u toho a vypadá to velmi efektn . Turisté se na to dívají. Když je v Moskv období pokání, je tam celá louka plná chlap , kte í se bijí v prsa a iní pokání. Když se dobijí, do iní pokání, vezmou si své košile, jdou k velkým stol m, kde jsou p ipravené sklenice vodky, a pijí. Víte, co u toho ješt ob as íkají? Než se jeden napije, ekne: „Kristus vstal z mrtvých.“ A ten druhý obrátí sklenici do sebe a ekne: „Zajisté vstal z mrtvých.“ To není pokání. To p ece není pokání! Pokání není bití v prsa. Pokání znamená, že p ijdu k sob a n co ve svém život zm ním. Že ud lám zm nu ve svém životním stylu. Že n co prodám. N co nekoupím. N co neud lám. Anebo n co, co mám ud lat, ud lám. N kam, kam jsem cht l jít, nep jdu. Anebo naopak p jdu tam, kam jsem nem l v úmyslu jít. Za nu vytvá et prostor Božímu slovu tím, že eknu: „Bože, odevzdávám Ti sv j život. Neumím ho žít. Bože, neumím vychovat svoje d ti, zajistit jim školu. Ani neumím 10
udržet vztahy v církvi. Nemám ani na to, abych udržel vlastní rodinu pohromad . Bože, dávám Ti to všechno. U m . U m , jak mám jít. Jak mám jít krok za krokem. Jak mám p emýšlet. Jak mám trávit as. Jak mám pracovat. Hospodine, Ty vidíš všechny povinnosti, všechny nápady, co by se dalo d lat. Ty vidíš seznam všech požadavk . Hospodine, tady to je. U m ryba it. Budu ekat na Tvoje slovo. Budu ekat na Tvoje zp soby. Vím, že na Tvé slovo ud lám víc, než když budu d lat ze svojí vlastní síly.“ Kdo z vás má sv dectví, že odevzdal sv j život Bohu, a že On mu ho nevrátil v lepším stavu? P ij te za Bohem s klí ky svého života a ekn te: „Bože, já to neumím. Neumím život žít.“ P iznejte jako marnotratný syn, který p išel zpátky za otcem: „Zkusil jsem to. A takhle to dopadlo.“ Nep išel za otcem s o ekáváním slávy. íkal: „To nejmenší, co m žu mít u tebe, je víc než cokoliv ve sv t .“ Pak se zjevuje ta neuv itelná Boží, otcovská moc p ijetí, která vás p ijme a dá vám nové roucho. Nasadí prsten a ekne: „Jsem rád, že jsi doma. Jsem rád, že jsi p išel k sob , že ti to došlo a že jsi p išel. Umím se o tv j život postarat. Budeš mi kone n v it? Pustíš kone n volant? Necháš m ídit? Necháš m vést t životem?“ Hospodin íká, že je náš pastý . B h nechce, abyste byli pastý i sami sob . Nedal vám život do ruky, abyste si ho žili podle nejlepšího v domí a sv domí. Po ítá s tím, že jste ovce. Po ítá s tím, že Mu chcete vydat sv j život a že vás povede krok za krokem. A tak se B h ptá: „Už jsi k tomu poznání došel? Vidíš už, co jsi s životem ud lal beze mne? Dokážeš se podívat na uplynulý rok? Nebo pot ebuješ ješt jeden rok? Pot ebuješ jít ješt dál? Ješt máš pocit, že to u ídíš? Myslíš si, že to sev ení hada zvládneš?“ Neprohlížejte se zvenku. V lánku, který jsem etl, se píše, že na ob ti nejsou žádné viditelné známky zkázy do doby, než je ob spolknuta. Ale to už je pozd . Zevnit hada už se bojovat nedá. B h nám na této konferenci íká: „Kdo má uši k slyšení, slyš, co Duch praví církvi. Máš jméno, že žiješ, ale jsi mrtvý. Ot es se! Oklep se! Vsta , kdo spíš!“ Brat í, to, že íkáme, že je nejvyšší as, znamená, že pokud n co neud láme, už se tady znova takto nesejdeme. Nenalhávejte si, že to není tak zlé. Že h ích máte pod kontrolou. Že život zvládnete. Že vždycky je dost asu init pokání. Že je p ece ješt spousta v cí, které d láte „dob e“. Zm te si puls! Podívejte se na ohe svého srdce! 11
Zaposlouchejte se do jeho tlukotu. Zm te si tlak krve. B h nám íká: „Nejste ani studení, ani horcí. Vlažnost nesnesu!“4 Brat í, copak to nevidíme? Kde je život, kde je energie? Kde je proroctví a v jaké kvalit ? Kde jsou dary Ducha? Kde je slovo Pán ? Kde jsou sv dectví života? Kde je pokání? Kde je znovudobytí duše, zavírání dve í? To už nemáme z eho init pokání? Už chodíme v dokonalosti? Kde jsou sv dectví? Kde je mezi námi plynutí krve, která te e od jednoho k druhému, a jeden má píse a druhý dar a další slovo. Mám pocit, že krajta už zaúto ila. Slyšíme dob e, co Duch praví církvi? íká: „Církvi, máš jméno, že jsi živá, ale nejsi živá. Pokud nebudeš init pokání, tvoje jméno bude vymazáno z knihy života.“ Brat í! Možná se to nestane zítra, možná ani pozít í, ale ur it popozít í. Nenechte se oklamat tím, že ješt dýcháte. Nenechte se oklamat tím, že si íkáte, že ješt nejste v úpln hrozném stavu. Jedno z velkých zjevení, které p išlo do mého života, bylo o tom, že lov k se skládá z ducha, duše a t la. Probíhá zde zápas o duši. T lo, to je prach a do prachu p jde. Duch p jde zpátky k Bohu do nebe.5 O duši zápasíme. Jakou cenu má lidská duše? Jakou cenovku na ni dáte? Boží slovo íká, že kdybyste získali celý sv t a ztratili duši, nic vám to neprosp je.6 Není nic, co by vyvážilo cenu duše. Kdybyste získali celý sv t, všechny banky, lod , zájezdy, auta, domy, jídla, tak je to neporovnatelné s jednou duší. A p esto je vám vaše vlastní duše dána k dispozici. Chováme se k ní, jako kdyby nem la žádnou hodnotu. Jako kdyby to byl squatterský d m. Dovolujeme, aby tam bydlel kdejaký squatter nebo bezdomovec. Pouštíme tam každého potulného ducha, který jde okolo. Chováme se, jako by duše nem la žádnou hodnotu. Duše se od rána do ve era rozhoduje, na kterou stranu se p ikloní. Zda k duchu, kde svítí sv tlo, které naši duši osv cuje, nebo k žádostem t la, které si na ni také iní nároky. Duch – t lo. Co si vyberete? Vaše rozhodnutí ur uje, jestli jste zaseli do své duše kousek sv tla, stali se více duchovními, anebo jestli jste zaseli kousí ek t la. Vaší volbou se vaše duše stává víc jako B h, anebo víc jako ábel. 4
Zjevení 3:16 – „A tak, že jsi vlažný, a ani studený, ani horký, vyvrhu t z úst svých.“ Kazatel 12:7 – „A navrátí se prach do zem , jakž prvé byl, duch pak navrátí se k Bohu, kterýž jej dal.“ 6 Matouš 16:26 – „Nebo co jest platno lov ku, by pak všecken sv t získal, a své duši uškodil? Aneb kterou dá lov k odm nu za duši svou?“ 5
12
Když se vám stane, že zasejete do duše t lo, musíte init pokání. Co je to pokání, jak jsme se to u ili? Nejprve si zpátky nárokujeme kus duše, kterou jsme nechali obsadit n kým jiným. Poprosíme Boha, aby na tom míst p ebýval. Zav eme okna, dve e a postavíme stráž. Až p íšt p ijde žádost nebo potulný vagabund, ekneme mu rovnou: „Ne, tady nemáš co pohledávat!“ On se vrátí. A pokud tam bude volno, vyluxováno, isto, navon no, zavolá sedm horších a duši obsadí. (Matouš 12:43-45) Už jsme p íliš zaneprázdn ni, než abychom neustále n co ze své duše vyhazovali. V rohu mi roste ko en ho kosti. Tak ho tam nechám pror stat dál. Závist, zloba, strach. Kde je naše agonie, kde je naše touha vy istit duši? Je t eba íct: „Hospodine, nárokuji si zpátky to, o co jsem p išel. Nárokuji si zpátky ást své duše. Nárokuji si zpátky as a energii, kterou jsem vydal. Chci p eorat zahradu a vytrhat všechen plevel. Chci odstranit všechno harampádí, které to sím zadušuje. Budu se, Hospodine, o tu zahradu starat, až na ní poroste ovoce.“ Ovoce Ducha. Pokoj. Chodíte celý den v pokoji? Máme pokoj, který st eží naši mysl v Kristu Ježíši? Radost. Máme radost? Radujeme se neustále? Potkáme se a jsme plní radosti? Trp livost, tichost, laskavost, dobrotivost, dobrota. Jsme plní dobrotivosti, dobroty, laskavosti, trp livosti? Co vám roste na zahrad ? Brat í, nenechme se podvést. Nebu me naivní. Ten duch je duch podvodu. Tvá í se, že není. Leží tiše. Bylo by škoda, aby se doplnila míra jeho útoku. Probu te se, kdo spíte. Obo te se na n j! Obo te se na n j silou. Nárokujte si duši zpátky. Nárokujte si zpátky v ci, o které jste p išli. Ne ekejte do 20. listopadu, kdy máte volno v kalendá i. Zm te život, dokud se dnes jmenuje. Jd te za t mi, za kterými musíte jít, a narovnejte vztahy, o které jste p išli. Rádi bychom vám te dali prostor, abyste u inili, co pot ebujete u init. Amen.
13
