O SOB ST EDNOSTI MARTIN KLUSO (Tursko, duben 2006) Ješt než se dostanu k vlastnímu slovu, dovolte mi zmínit se o jedné souvislosti, která mi hodn p ichází na mysl. P emýšleli jste n kdy o tom, že se B h nazývá Bohem Abrahamovým? Že se nazývá Bohem lidí? P edstavte si, že by B h n kam p išel, do n jakého m sta – t eba v echách. P edstavte si malé m sto t eba n kde v Jižních echách. Najednou by se zat ásla zem a B h by za al d lat zázraky. Lidé, celí zd šení, vyb hnou z kostela, vyb hnou z radnice, ze supermarketu a koukají, co se d je. A najednou se zjeví B h ve své moci, ve své autorit , a n koho uzdraví. Lidé by se ptali: „Kdo jsi?“ – „Jsem B h.“ – „Jaký B h?“ A B h by odpov d l: „Jsem B h Jana Nováka.“ Rozumíte tomu? Nebo Elišky Krátké. Dovedete si p edstavit, že se B h n kde m že zjevit?… A p edstavte si, co by si lidé ekli. Nejenom, že by si ekli: „Óóóó, to je B h,“ ale taky by si ekli: „Kdo je to ten Novák?“ nebo: „Kdo je ta Krátká?“ Rozumíte tomu? P edstavte si, že když se zeptají všemohoucího Boha: „Co jsi za ?“ On odpoví: „Já jsem B h Abraham v, Izák v a Jákob v.“ To je zvláštní Boží mentalita. B h má neuv itelnou schopnost, že kdyby to jen trošku šlo, prost by sám sebe zapomn l, sám sebe postavil bokem, sám sebe odstranil a vyvýšil n koho jiného. U íme své d ti, a naše nejstarší je v tom moc šikovná, aby vždycky, když je za n co pochválíme, honem tu chválu odložily na n koho jiného. To d ti nau te, je to bezvadná v c. Moc jim to pomáhá. My, dosp lí, to d láme taky. V práci a kdekoliv jsme. Víte, o em mluvím? Když t eba eknu: „Kristýnko, ty jsi namalovala moc hezký obrázek, jsi šikovná,“ ona to honem odloží na maminku: „To m nau ila maminka.“ A maminka, kdyby to slyšela, hned musí zase pochválit n koho jiného. Stejn tak B h, když se Ho n kdo ptá na Jeho jméno, poukáže n kam jinam. Kam tím mí ím? Mí ím k jedné vlastnosti, nad kterou poslední dobou hodn p emýšlím. A mám mnoho p íležitostí, kdy nad ní musím p emýšlet. Ta vlastnost je sob st ednost. Poj me o ní chvíli mluvit. 1
O tom, co sob st ednost je. Zeptám se vás: Co je sob st ednost? Sobeckost? To je sice pravda, ale moc jsme si nepomohli. – „Mít sám sebe ve st edu v cí.“ To se mi líbí už víc. Zkusím to nakreslit, co vy na to? Tak jak to ud láme? Nejd ív nakreslím zem kouli. Víte, sob st ednost je vlastn omyl. Ano. Sob st ednost je omyl. Sob st ednost totiž není pravda. Lidé si dlouho mysleli, že to tak je. Potom p išel n kdo (pro jistotu ho za to upálili), kdo jim ekl, že to tak není. B h Slunce stvo il tak, aby nám dal jasnou zv st. Ale my klidn m žeme žít v omylu. Když totiž vyjdete ven, opravdu to vypadá, že sluní ko lítá okolo nás. Vypadá to tak. A vypadá to tak i s Bohem. Víte, problém je v tom, že když stojím tady na tomto míst , všechno ostatní je okolo m . A když poodstoupím, tak je zase všechno okolo m . Nevím, jak to vidíte vy, ale já mám pocit, že vy jste okolo m . A mám takové podez ení, že i vy si myslíte, že všichni ostatní jsou okolo vás. A to je n co, co nám ni í mentalitu. P ijmeme to, a potom se podle toho chováme. Poj me dál. Tak, tady nakreslím sluní ko. Nakreslím ho jenom kousek, protože se sem nevejde. A prosím, neopravujte m , že ta vzdálenost není správn . Vím, to bychom se usmažili, ano. Musí se sem vejít ješt dv planety, Merkur a Venuše, to je jasné.
Tak, d ti. To je takové slovo i pro vás. Sluní ko je tak velké, to jste nev d ly, že? Je v tší, než naše zem koule. Mnohem, mnohem v tší než 2
zem koule, na které žijeme. A abyste v d ly, kde žijeme my – tak jsme taková úpln malá te ka, že ji ani nevidíte. Taková malá te ka by byla celá Praha. Ani to není vid t. V bec to není vid t. A sluní ko je hrozn veliké. Dává sv tlo. Zem koule, d ti, obíhá kolem sluní ka. Zem koule prost letí. Letí kolem sluní ka. Ono to vypadá, jako by sluní ko lítalo kolem nás, že ano? A p itom, p edstavte si, zem koule obíhá kolem sluní ka. To je úpln jiná mentalita. Víme, že sluní ko reprezentuje koho? Boha. Slunce reprezentuje Boha. A celá Zem b há okolo Boha. On je ten st ed. On je st ed a všechno obíhá okolo N j. A te vám to ješt zkomplikuji. Zem totiž nereprezentuje nás. Aspo doufáme. Reprezentuje nás jako lidi. Ale církev reprezentuje n co ješt úpln jiného. Víte co? Nakreslím ho jako srpek, aby se nám to nepletlo. Víme, že to tak není, že je vždycky kulatý, že to je jenom n jaký stín a tak dále, ale to v bec nevadí. Taky víme, že ta vzdálenost není úpln správn . To by p íliv a odliv byl jako vlnobití. Ale víme, že tady je. A M síc, aby se to ješt troši ku zkomplikovalo, obíhá zem kouli. A to celé obíhá kolem Slunce. Co chci tou hodinou zem pisu íct? Chci íct, že církev má za úkol, ur itým zp sobem, oblétávat Zemi a svítit v noci. Slunce svítí ve dne. Slunce svítí ve dne, kdy není kolem temnota, a lidé jsou schopni vid t. Je to tak? B h dal M síc, aby svítil v noci. M síc nesvítí sám o sob , na rozdíl od Slunce. Jak svítí M síc? Jako zrcadlo. Odráží sv tlo, které na n j dopadá od Slunce. Je to tak? Takže co je náš úkol? Mimochodem, všimn te si, co obíhá kolem M síce? Nic. NIC. To jen, abychom m li správnou perspektivu. Takže my bychom m li být ti, kdo jsou nejposledn jší a slouží všem. Amen? Kdo jsou ti, kte í se ob tují a chápou, že to celé, co tady je, b há okolo Hospodina. Naší mentalitou by m lo být, abychom „obíhali“ okolo sv ta. N kdy doslova abychom „lítali“ okolo r zných lidí. Ti lidé nejsou daleko. N kdy si íkáte: tak to musím n kam let t. Ti lidé ale sedí tady. Ti lidé jsou ve vašem byt , bydlí s vámi. N kte í velcí, n kte í malí. Amen? Pro o tom hovo ím a pro o tom poslední dobou p emýšlím? Protože v našem chování, v našem p emýšlení, v tom, jaké v ci si vybíráme, v tom, jak p emýšlíme, vidím pravý opak. Sob st ednost je vždycky o n jaké volb . Když si m žu zvolit, vybírám si v ci, které uspokojí m . Amen? Protože já jsem ten nejd ležit jší. Já a moje t lo. Já a moje pohodlí. Já a moje postavení. Já a moje jméno. Já a kdo ví co.
3
Se vzdáleností se v ci zmenšují. Když je n co od vás dál, zdá se to menší, a menší, a ješt menší. Prost existuje perspektiva. Když se podívám tam na ten kostel, na špi ku toho kostela, p ipadá mi pom rn malý. A je daleko. A nejv tší si p ipadám já. Protože jsem si nejblíže. A co to znamená? Znamená to, že když vidím n jakou pot ebu, moje pot eba je vždycky nejv tší. Rozumíte mi? Nesrovnávám pot eby správn . Nedávám jim stejnou váhu. Nedávám je na stejné místo, ale dávám si p ednost. Rozumíte? To je jednoduché. Mám t eba p tikorunu a Franta má hlad a já mám taky hlad. Komu koupím rohlík? Sob p ece. Vždy je to moje p tikoruna a je to m j hlad. Amen? Není to sob st ednost? To je zajímavá myšlenka, že? Všimn te si Božího p emýšlení, když se mluví v Bibli o chlebech, o t chto principech, o chlebu nebo prost o tom, že n kdo m l n koho nasytit. Jednak když káže, vždycky mluví o tom, že n kdo n koho nasytí, a vždycky to byl Ježíš, kdo nasytil všechny ostatní. Není tam ani slovo o tom, že by ud lal n jaký zázrak pro sebe, že by nasytil sebe. Amen? Když m l zaplatit dan , vytáhl peníz a zaplatil da za Petra i za sebe, za oba stejn . Když m l na starost n jaké lidi, dal jim najíst. Když Ježíš p išel a pekl ryby, nepot eboval jíst, ale d lal rybu pro své u edníky. Pro n , aby dal najíst jim. Jaké tedy bylo vždycky Jeho p emýšlení? Když se cht l vyspat, když už byl hodn unavený a p išly zástupy, co ud lal? Prost se slitoval nad zástupy. To znamená, že Jeho lítost nad zástupy byla v tší než sebelítost. Lítost nad tím, že jsem se nevyspal. Což asi byla objektivní pravda. On se asi nevyspal. Asi byl nevyspalý. I já mám mnoho v cí, ze kterých si m žu vybírat. Tak jako každý z nás. M žu si prost zvolit. M žu si volit, co budu d lat, jak budu p emýšlet, co budu íkat, s kým budu trávit as, jakým zp sobem budu trávit as. A dokonce si m žu volit mezi prací a prací. Dokonce si m žu volit mezi tím, komu požehnám, a komu nepožehnám. Aby to zn lo náboženšt ji. Amen? N kdy se mi chce požehnat n komu jinému, protože je mi to p íjemné. To je taky sob st ednost. Víte to? To je taky sob st ednost. N kdy po mn chce moje žena n jakou práci, n co ode m pot ebuje, ale já si zvolím jinou práci, protože je mi p íjemn jší. A ona by pot ebovala, abych jí pomohl s n ím jiným. Rozumíte mi? Protože práci si vybírám podle toho, která je mi p íjemn jší, která se mi da í lépe. Ale m j motiv nem že být náboženský, že si eknu: m l bych, aby to bylo vid t. Tím motivem má být co? – Láska. Tím motivem je láska. P esn tak. Aby bylo dob e n komu jinému. To je to, co má B h. A já vidím, že mezi námi, v tom, jakým zp sobem se chováme a jakým 4
zp sobem p emýšlíme, nám chybí láska. Že nám chybí láska jednoho k druhému. Že nám chybí úcta jednoho k druhému. Že nám to chybí, že nám to chybí v i sv tu, že nám to chybí v i našemu okolí. A vidím, jak strašn lehce se dostávají na povrch naše vlastní v ci. Jak se dostává na povrch naše vlastní sobectví, naše sob st ednost. Jak se dostává na povrch to, že uspokojíme sebe. Ale vidím, že nejsme schopni, nejsme schopni se nábožensky p inutit k tomu, abychom d lali v ci pro druhé. A je to dob e. Protože kdyby se nám to povedlo, tak nás 1. Korintským 13 zase uvede na správné místo a ekne: je ti to úpln k ni emu. I kdyby ses rozdal, rozkrájel, mluvil jazyky a kdovíco všechno d lal, a nem l bys lásku, stejn ti to nebude zapo ítáno. B h to se te a na konci podtrhne a ekne: NULA. Jediným správným motivem je láska. Kde však lásku získáme? – U Boha. Lásku získáme u Boha. Te to zní jako jednoduchá d tská odpov , ale je to pravda. P emýšlejte nad tím. Sami ze sebe ji nezískáte. Nezískáte ji ani tím, že nad tím budete p emýšlet. Nezískáte ji ani tím, že se budete snažit. Lásku získáte jedin u Boha. Protože B h ji má. B h má lásku a tu lásku prokázal a láska je jím prostoupena. B h je totiž láska. ON je láska. On je ten, kdo v bec nep emýšlel o sob . Kdyby B h p emýšlel o sob , tak první v c – v bec by nás nestvo il. Amen? On by nás nestvo il. Protože to trápení, které s námi je, ta práce, která s námi je, to je prost enormní. Ale o tom to není. Nezapomínejte, že B h nás má rád. B h má s námi vztah. Nikdo vás nem že zranit víc než ten, s kým máte vztah. Když na vás bude nep íjemný nebo ošklivý n jaký cizí lov k, to se vás to moc nedotýká, že ne? V tramvaji ekne n kdo n co ošklivého. – „Sp te dál, pane.“ Co ale, pokud vám to ekne n kdo blízký? A nedej Bože, když vám to ekne n kdo, pro koho jste strašn moc ud lali. Pro koho vynakládáte kus života. Pro koho se snažíte, a on se najednou obo í a je na vás zlý. íkáte si: to je nespravedlivé. Ale to je to, co prožívá B h na denní bázi. B h vylil sv j život, ob toval se za nás, odpustil nám. Odpustil nám obrovský dluh. Mohl nás uvrhnout do v zení na v ky, do v ného pekla. A místo toho nám odpustil. A te vidí, jak vyjdeme ze dve í a íkáme: „Brat e, dlužíš mi tady tuhle ástku, já ti ji neodpustím.“ Já ti neodpustím. Budu se na tebe hn vat, budu na tebe mít takový a takový názor, budu na tebe nep íjemný, ud lám to a ono. A uvrhnu t do v zení, do svého pekla, které v i tob vytvo ím. Ale B h takhle neuvažuje a ur itým zp sobem takhle ani uvažovat neumí. Neumí uvažovat tak, že by cht l uspokojit 5
nejd ív sám sebe. Kdyby cht l uspokojit nejd ív sám sebe, tak vybere ty spravedlivé, jestli by v bec bylo koho, a prost to tady ukon í. Ud lá to po svém, po novu. Prost co s tím? Je to tak? Nemá B h tu moc? Kdo Mu bude íkat, že to nem že ud lat? Kdo z vás p jde a ekne Hospodinu: „To nem žeš.“ Amen? Kdo z vás u inil sám sebe? Kdo z vás se zformoval v t le své matky? Nikdo. Kdo z vás se rozhodne o tom, jak dlouho bude žít. Jaké je vaše rozhodnutí? Jakou délku života jste si ur ili? Jaké jste si ur ili datum, kdy chcete odejít? Co? To jsou v ci, které jdou mimo vás. Jste pln v Boží ruce. M žete si myslet a naplánovat, co chcete, m žete si život zorganizovat, jak chcete. Ale B h asto íká: „Jsi blázen.“ Jsi blázen, protože možná zít ejšího dne bude od tebe požádán tv j život. Jirko, vy máte v této v ci pom rn erstvou zkušenost. (P ed dv ma dny tragicky zahynul jeden Jirk v známý – pozn. vydavatele.) A v ím, že o tom hodn p emýšlíte. M žete tuto zkušenost zv stovat lidem a p emýšlet o tom. Ti lidé m li na ten den úpln jiný plán. V ím, že m li úpln jiný plán i na sobotu. Na ned li. Amen? Možná p emýšleli o d chodu, o volbách, jak dopadnou, co se bude dít. Co bude s tím a co bude s tamtím. A tak dále. B h pro nás tvo í a dává nám to nejlepší. B h se nazývá jménem lov ka. B h poslal na zem svého Syna. Zkuste si to p edstavit. Svého vlastního syna. Konkrétního syna, nep edstavujte si n koho obecného. P edstavte si svého syna. Tady bratr Ivan má syna. Ne íkejte ani, že zem el pro obecné lidi. Ježíš by zem el za jednoho každého z nás. To znamená, pošlete kluka – m žete si, Ivane, vybrat, kterého z vašich t í. Pošlete kluka a ob tujete ho proto, aby n jakému konkrétnímu sousedovi, t eba tomu, který vás obt žuje a neustále je na vás zlý, abyste mu stihli zajet pro sanitku. Tak pošlete kluka a víte, že to nep ežije. To je konkrétní situace. Tady už kon í abstrakce, jestli mi rozumíte. Je to o tom, že se lov k rozhoduje. O synovi, o sob . Ježíš to ud lal dobrovoln . Up ímn e eno, m l to zapot ebí? Bylo to n co, z eho n co získal? Bojoval pro sv j d m nebo pro n jaké výsady? Nebylo by pro n j daleko jednodušší íct: „Mám já tohle zapot ebí? Podívej, Piláte, necháme to být. Já si n kde postavím domek, budu tam pást ovce, a co? Já vám tady kážu, kážu vám spasení, uzdravil jsem tady vaše lidi, aby m li otev ené o i, a vy m budete k ižovat! Mám já to zapot ebí?“ Rozumíte mi? A my si íkáme, že chceme být jako Ježíš. Amen? My všichni chceme být jako Ježíš; my všichni chceme být jako B h. Jenomže to za íná práv u sob st ednosti. N jak už nekývete. 6
To znamená, že lov k musí n kde za ít. ekn te mi, jakou máte zkušenost. Jakým zp sobem se zbavujete sob st ednosti? – „ lov k musí mít n koho rád.“ To je dob e. Jak ale docílíš toho, že dokážeš zap ít sám sebe? Pokud je to totiž ta správná v c, opravdu to za íná tím, že vám B h dá k n komu lásku. K n komu, k n emu lásku. Lidé jsou schopni prokázat ur itou nesob st ednost, t eba co se tý e jejich d tí. I n kte í nev ící. Tam jsou schopni ud lat ur ité v ci. Vstát v noci a jít dít nakojit. Nebo ud lat n co jiného. Odložit se stranou. Fungují takové v ci, že když mám p tikorunu a m žu koupit jeden rohlík, opravdu ho dám svému dít ti. A m j žaludek z stane nenasycený, že ano? Protože n kde mám lásku, která dokázala poh bít moji sob st ednost. Ale bohužel, dneska ve sv t i u vlastních d tí je toto nemoderní. D ti otravují, d ti jsou p ít ž, lidé necht jí mít d ti a tak dále. Diví se, že máte víc než jedno. Nebo dv nebo t i. Úpln jste se zbláznili. A tak dále a tak dále. To nejsou teoretické e i. Když se s lidmi bavíte, takhle se vás ptají: „V týhle dob více d tí?“ A to mluvíme o d tech. Ale kam to jde dál? K manželství? Vidím, že se to vytrácí i z manželství. To je podivné. To je opravdu podivné. Vytrácí se to, co se tý e d tí, ale vytrácí se to i z manželství. Najednou mám p tikorunu, m l bych koupit rohlík, ale maximáln jsem ochoten ho rozp lit. Amen? A ne íkejte mi, že to je jinak. Ne íkejte mi, že to je jinak. To se nepozná na tom, jakým zp sobem se budu tvá it. Ale podívejte se na konkrétní okamžik. T eba si zkuste p edstavit v erejší ve er. Nebo dnešní ve er. Necho te daleko. Necho te daleko. Ale vezm te si v erejší ve er nebo dnešní ve er. Mohli jste si vybrat, jestli ud láte to, co bude p íjemné a užite né pro vás, nebo pro vaši manželku. Anebo, ženy, co bude p íjemné pro vás, nebo pro vašeho manžela. Abyste si nemyslely, že to je jenom o jedné stran . Co si vyberete, co zvolíte? Víte v bec, co je p íjemné a co by bylo užite né a milé pro toho druhého? V tu chvíli? P emýšlíte nad tím? Víte to? Amen? Nep emýšlejte obecn , vzpome te si konkrétn t eba na v erejšek. Anebo si vezm te dnešek. Nebo týden zpátky. Nebo si vezm te zít ek. Co by bylo te ka užite né, co by pot šilo mého p ítele, mého blízkého. M žu si vybrat. M žete d lat spoustu v cí. Víte, v era byla sobota a já jsem m l sto v cí, které jsem mohl d lat. Sto v cí, které bych mohl d lat. A z toho 95 % z nich by bylo velmi užite ných a vypadalo by velmi dob e. Všechno z toho byla práce pro n koho. Ale co s tím? Jakým zp sobem budu p emýšlet? Možná pot ebuji n co ud lat, abych si uvolnil 7
stres. Možná pot ebuji ud lat tamto. Rozumíme si? A víte, n kdy se stane, že si necháte sv j stres, neud láte svoji práci, kterou máte ud lat, a p jdete a budete si s n kým povídat o n jakých „hloupostech“. Protože ho máte rádi a v tu chvíli vidíte, že to je pot ebné a že to je užite né. A n kdy zase ne. A ten n kdo m že být t eba vaše dít . Protože víte, že se sv t neto í kolem vás, ale že se bude te trošku to it kolem n ho, protože to pot ebuje. A n kdy zase ne. Tak s ním strávíte as uprost ed toho, kdy pot ebujete ud lat spoustu práce. To je p emýšlení, které jde najednou proti nám. Ale pro pot ebujete ud lat tu práci? A kterou práci pot ebujete ud lat? Co jsou vaše priority? Pot ebuji ud lat práci pro sebe, nebo pro n koho jiného? Nevím, jak jste na tom vy, ale já nikdy nestihnu svou práci. Um u a nebudu mít hotovo, já to vím. Víte to taky? Nebo ješt žijete v tom, že stíháte? Jsou lidé, kte í jsou natolik sob st ední, že stíhají svoji práci. Pokud stíháte svoji práci, jste absolutn sob st ední. Protože se vás netýkají v ci n koho jiného. Je to tak? Pokud íkáte: „Stíhám svoji práci,“ jste absolutn sob st ední, protože nechápete, že spousta v cí okolo je vaše práce. Takže pochopte to, že nestihnete, že nestihnete všechno. S tím se smi te. A te – co si vyberete? Dáte na prvních tisíc míst vaše v ci a potom ty ostatní? A proto v ci, které nestihnete, budou hlavn t ch ostatních? Co se chystáte nestihnout? Co se chystáte zítra nestihnout? Co se chystáte stihnout, co ur it pot ebujete t eba v dubnu? Hm? Co ur it pot ebujete v dubnu ud lat, a co se chystáte vynechat? P edstavte si sv j plán, co všechno pot ebujete v dubnu ud lat. Obávám se, že to bude seznam v cí, které pot ebujete ud lat pro sebe. Anebo „pro sebe“ – pro svoji rodinu. Pro svoje pohodlí. Pot ebuji SE, pot ebuji SI, pot ebujeme… Omlouvám se, jestli se vám to slovo nelíbí. Ale já si nem žu vybrat. Já si nem žu volit. V era jsme se bavili se sestrou Jarkou, že jsou v církvích ur ité v ci nemoderní. Dokud se íká fajn a hladí se, B h vám žehnej, B h požehnej, je to v po ádku. Jakmile za nete kázat a napomínat, najednou se dozvíte, že „B h p ece není takovej“ a „B h není makovej“ a „B h nesoudí“… Ale B h soudí! B h je soudce a bude soudit. A jestli se cítíte usv d ováni, tak jenom dob e. Amen? Víte, nenamlouvejme si nic. Nenamlouvejme si. Mn se hrozn líbila modlitba Káti. Nevím, jestli jste ji slyšeli, ale když se modlila, íkala: „N co je navenek a já se m žu tvá it a vypadat, že jsem v pohod . Ale uvnit sama vím.“ A já jsem se za ni v tu chvíli modlil. A cítil jsem, že B h to slyšel. M žeme na tom být 8
všichni stejn . M žeme d lat a namlouvat si, že jsme v pohod . Klidn . Klidn se zabývejte tím, jak jste v pohod . Ale já v ím, že nás B h napomíná. Že nás B h napomíná ze sob st ednosti. Z mentality, kdy p emýšlím sob st edn . Když se podívám na v ci, které bych mohl ud lat, a podívám se na to, které si vybírám, zjistím, že si vybírám podle vlastního pohodlí. A nemluvím o n em velikánském. Spíše jsou to tisíce drobných v cí doma. To m že být i o tom, že jsem uprost ed práce pom rn nervózní. V era jsem byl trochu nervózní, protože jsem toho m l strašn hodn , a mám toho ješt víc. Ješt musím ud lat spoustu v cí dneska. Do konce týdne, což je už jenom pár hodin, musím stihnout ješt takovou ádku v cí, že se mi ani nechce si to psát. Ale „bohužel“ jsme si doma n jakým zp sobem zvykli a tak se nám i zorganizoval život, že co první jde stranou, jsme my. Protože víme, že spoustu v cí nestihneme. A jestli si máme vybrat, co nestihnout, zvolili jsme si, že nestihneme sebe. Nejd ív za nu sám u sebe. Zkrátka jsou v ci, které nikdy neuvidím, místa, kam nikdy nep jdu, v ci, které nikdy neprožiji, a knihy, které nikdy nedo tu. Protože jsou jiné priority. Naplánovali jste si n jakou konkrétní v c. T eba na úterý ve er máte plán. T šíte se na to. Ale vtom vám n kdo zavolá, a vy se m žete rozhodnout. Co ud lám v tu chvíli? Budu s ním telefonovat? Mn to nep ijde d ležité. Ale jemu to p ijde d ležité. P ek íží se vám dv v ci. Nebo dotelefonujete s jedním lov kem a záhy vám zavolá druhý. A mezitím vám tady sedí t etí. A vám by se k tomu všemu ješt cht lo d lat t eba n co úpln jiného. N co tak banálního, jako jít spát. To samé se týká manžel a manželek. Víte, my, muži, máme takovou zvláštní v c, takovou perspektivu. Bojuji s tím jako chlap. Mám vizi strategických, d ležitých v cí. Pot ebuji d lat strategicky d ležité v ci. Musím postavit, za ídit, pot ebujeme toto, pot ebujeme tamto. A n kdy vidím, že moje manželka má pot ebu, která se v tu chvíli jeví jako strašn „primitivní“. T eba si se mnou chce povídat. Rozumíte mi? Ji trápí, že je poškrábaná pánev a pot ebovala by novou. Rozumíme si? Hloupou pánev. Ale to je sob st ednost, moje sob st ednost. Hloupá pánev – to je jenom z mojí perspektivy. Pokud takhle uvažuji, je to z mojí perspektivy. Protože já nestojím v kuchyni, mn se na tu pánev nic nep ipaluje. Prost její sv t se to í trošku jinak než ten m j. A já vím, že n kdy pot ebuji odložit svoje v ci, které jsou tak strašn strategické a d ležité. 9
Víte, nestihnu ani všechny v ci v církvi. Nestihnu všechny v ci v církvi. To není proto, že bych si sedl a ned lal nic. Ale je to proto, že mám pocit, že všechny v ci se m týkají, mám pocit, že všechny v ci jsou moje práce. Ale den má 24 hodin, to prost stihnout nejde. A tak to n kdy p ehodím a n které v ci, které mám stihnout pro církev, odložím, a musím je ješt odsunout, a ješt odsunout, a ne že by na m netla ily. Ne že bych nev d l, co mám ješt ud lat. Do dve í vešla sestra Hedvika a já jsem si íkal: „To jsem zv davý, jestli se m zase zeptá, jestli už jsem napsal tu úvodní stránku.“ Byla hodná. Podívala se na m , ale ne ekla ani slovo. D kuji, Hedviko. Rozumíte mi, o em mluvím? Nemluvím o tom, že je p íliš práce. Té práce není p íliš. Víme, že je nestihnutelná. Ježíš ale, když umíral – to je v ta, která m vždycky hrozn uklid uje – ekl: „Ot e, dokonáno jest.“ Ud lal jsem všechno, co jsem m l ud lat. Tam n kde v zástupech z stali slepí, chromí a chudí. Nelze stihnout všechno. Ale o to ani nešlo. Nejde to ani v našem život . To znamená, že v našem život nejde o to, stihnout všechno. Napsat všechny lánky, ud lat všechno, odjet do všech zemí, všude všechno odkázat, promluvit se všemi d tmi, vést všechny rozhovory, odpov d t na všechny telefonáty a tak dále. To prost všechno nejde. Takže n co z toho se nestihne. Já však mluvím o tom, že se musíte zamyslet ve svém srdci, jak chcete p emýšlet. Pokud jako sv t, tak je to banální, to je jednoduché. Sv t je sob st edný. Pokud chcete p emýšlet jako B h, po ítejte s tím, že budete až n kde hodn na konci. Hodn na konci. A bude to B h, kdo se bude starat o to, abyste to se sebou nep ehnali. Nebudete to vy. U Božích muž si všimn te, že to je vždycky n kdo jiný, kdo se stará o to, aby m li pohodlí. Všimli jste si toho? Všimli jste si toho? Když si vzpomenete na všechny Boží muže, a to m že být od Ježíše p es všechny proroky, p es Davida a p es všechny další. P es bratra Sheffeyho, o kterém jsme vid li film, p es bratra duCilla, prost kohokoliv zmíníte. Ti lidé p jdou, p jdou, p jdou, a dokud je pomalu nesundáte a neuložíte do postele, tak si nelehnou. A to nep eháním. Mají kolem sebe našt stí pár lidí, kte í si to uv domují. I oni chápou, že se neto í sv t kolem nich, a snaží se zabezpe it, aby si tito služebníci mohli odpo inout. V dí totiž, že mentalita t ch služebník by je nakonec zahubila. A to je správn . A tak tito služebníci spoléhají na to, že se B h postará a že jim ekne, aby si odpo inuli. Rozumíte? Boží mentalita by lov ka m la ur itým zp sobem
10
dovést k tomu, že se zahubí tím, že se o sebe nepostará. A proto musí být okolo n kdo jiný, kdo se postará o n j. Nebo o ni. P ijm me, anebo odmítn me. To je potom na každém z nás. P ijetí nebo odmítnutí není o tom, že si tady eknete amen. Ale co s tím ud láte dneska odpoledne. Co s tím ud láte dneska ve er. Co s tím ud láte zítra. Jakým zp sobem budete p emýšlet. O em budete dumat. O em p emýšlíte t eba dneska, kdy budete mít volno. Protože odpoledne budeme mít volný program. Možná budeme promítat. Nevím, co p esn bude. Ale budeme mít prostor. O em budu p emýšlet? Budu p emýšlet nad n kým, kdo má pot ebu, jestli ji m žu uspokojit? Co jste si naplánovali na dnešek? Naplánovali jste si n komu posloužit? Naplánovali jste si být pro n koho užite ní? Být ob tí? Nebo jste si naplánovali a t šíte se, že si to užijete? Musíte si sami íct. Musíte sami p emýšlet, s ím jste po ítali, co ud láte. S ím jste po ítali t eba na dnešní odpoledne, jaký máte program. A pro . Je to na sv domí každého z nás. Protože pokud p emýšlíte sob st edn , tak to je normální. A jenom když p estanete p emýšlet sob st edn , budete nenormální. Když se n kdo ptá na m j soukromý život, tak není normální. – „Pro to d láš, co z toho máš?“ To je dobrý dotaz, ne? Ne, nic z toho nemám. Ale já v bec nep emýšlím o tom, co z toho mám. Nebo co z toho budu mít. To není moje motivace. Tak jako u d tí – já nep emýšlím o tom, že až vyrostou, p isp jí mi na d chod. Myslím si, že to nestihnou. Ale stejn . Neinvestuji do d tí proto, aby se mi to jednou vrátilo. Boží slovo íká, že se mi to vrátí. A to je dob e. Ale to není moje motivace. Já do nich investuji proto, aby se m ly dob e. Proto investujme a starejme se o lidi, aby se m li dob e. O kohokoliv. Amen? Soused v problém nebo problém n koho jiného je m j problém. A jediné, co hledám, jestli ho mám ešit te já anebo jestli ho má ešit n kdo jiný, jaká je v tom Boží v le. Naše p emýšlení by neustále m lo být, že jsme v pozici, kde se nachází M síc z našeho obrázku. M li bychom být na tomto míst . Nic z toho nemáme. M síc z toho nemá v bec nic. M síc prost koná Boží dílo, koná Boží službu. A naše dílo je úpln stejné. Když se podíváte na Ježíšovu službu 3,5 let, Ježíš z toho nevyt žil ani „ “. Nevyt žil z toho ani „ “. Nezískal království. A mohl. Inspirujme se – alespo já se inspiruji Ježíšem – a v tu chvíli musíme pochopit a musíme porozum t tomu, že to, co nám B h p edkládá, to co nám dává jako standard, je láska jedn ch k druhým. A tím se problém n koho jiného stává mým. A jediné, 11
co hledám, je, je-li Boží v le, abych práv já v tuto chvíli práv s touto v cí jednal. A bude se vám stávat, že za den odmítnete p t set v cí, které nem žete ud lat, p estože byste hrozn rádi, a myslíte si, že by se ud lat m ly. Prost jenom proto, že je nestihnete. Než jsem byl u bratra Cecila, tak trochu jsem se na n j zlobil. Už je to dávno. Od té doby jsem se hodn pou il a mockrát kousl do jazyka. Jednou, když byl v Praze, slíbil mi jistou drobnost. Byl hodn ochotný to ud lat. Akorát že v rámci toho, co všechno cht l ud lat a za ídit, naivn v té svojí lásce slíbil ješt tisíc dalších v cí tisíci dalších lidí. Tak jsem mu to p ipomn l faxem. Moje p edstava byla, že bratr Cecil p ijede dom a p emýšlí, co by tak asi mohl d lat. íká si: „T eba bych mohl odpov d t na n jaký fax. Hle, je tady jeden. Od Martina. No tak stejn nemáme nic jiného na práci, co kdybychom mu odpov d li?“ To byla moje p edstava, moje sob st edná mentalita. Pak když jsem k n mu jednou p išel, vid l jsem jeho „vyrolovaný“ fax, když se odn kud vrátí. Odjel na dva dny, n kde byli. A te vidíte tu ruli ku ve faxu, jak je celá vymotaná a potišt ná faxy, a pochopíte. Nebo ten p íb h s po íta em. Dnes po íta stojí pár korun, každý si ho m že koupit. Tehdy to však pro nás bylo n co mimo ádného. „Pot ebujeme do sboru po íta .“ A bratr Cecil na to odpoví a íká: „No, já jsem uvažoval, že bych vám dal sv j, ale ješt ho budu pot ebovat. Myslel jsem, že bych vám tady nechal sv j notebook, ale B h mi ekl, že ne, protože na n m ješt pot ebuji psát.“ To je ta mentalita, kdy lov ka napadne: nemám to já? Jak íkal bratr Sheffey. Pro se budu modlit za kon , když už byl dávno dán k dispozici? Nemám ho náhodou já, nem žu jim náhodou posloužit já? Nejsem náhodou já ta šikovná ruka nebo nejsem já náhodou ten lov k, který m že n kam zajít, zavolat, ud lat? Anebo p j it auto, nebo darovat auto – dneska nemáme kon , že? Nebo nabídnout sebe, položit se. Jednou jsem se s n kým potkal a ten lov k se neuv itelným zp sobem kabonil. ekl jsem mu: „ lov e, pro se na nás neusm ješ?“ Ten lov k ekl: „Protože se na to necítím.“ To je sob st ednost, víte to? Zajímavé, že? lov k si myslí, že by se m l tvá it tak, jak se cítí, a když se usmívá a není mu veselo, že je to pokrytectví. To ale není pokrytectví. To je láska k t m ostatním. Protože jim chci požehnat. Sv t se neto í okolo m . No a co, že m bolí noha. Že jsem se nevyspal. Co je vám po tom? Rozumíte mi? Co je vám po tom, že toho mám moc a že m toto trápí a toto stresuje. Pro tím stresovat ješt t eba manželku? Nerozum jte 12
tomu tak, že to budu p ikrývat a budu si hrát na n co jiného, a manželce ne eknu, že m n co trápí. O tom to není. Ona to stejn pozná. Ale ne, že ráno vstanu a celému sv tu dám najevo, celému sv tu dám najevo: já chudák! Já chudák jsem mezi tvrtou a pátou nespal. A manželka vedle vysko í s úsm vem, a já ani nevím o tom, že ona t i tvrt noci nespala kv li d tem. Takže p emýšlejme o t ch v cech. Pokud cítíte, že jste sob st ední, nesnažte se napravit sob st ednost jako takovou. Sob st ednost je d sledek. Sob st ednost není p í ina. Sob st ednost je d sledek toho, že nemilujete. Nemáte lásku. Ale jd te k Bohu a za n te p emýšlet o lidech. Za n te p emýšlet o lidech. Za n te p emýšlet o tom, co je trápí. Za n te p emýšlet o tom, co jim chybí. Za n te p emýšlet o tom, kam p jdou. Za n te p emýšlet o tom, jaké místo v Bohu si vydobudou. A místo zloby vám najednou p ijde obrovská pot eba s tím n co ud lat. Najednou máte obrovskou chu jim požehnat. Máte chu íct: „Kdybych s tím tak n co mohl ud lat!“ A B h vám ekne: „Toto bys mohl ud lat. Tady bys mohl p iložit ruku k dílu.“ A vám se to d lá tak dob e a tak lehce. – „Kéž bych tak mohl v této v ci pomoct! Kéž bych mohl tady n komu pomoct!“ Ot e, vidím, že se dotýkáme božskosti. Že se dotýkáme Tebe samého, Hospodine. A vidím lidskou p irozenost. Vidím, jak je bezbožná. Vidím, že je tak p ízemní. Vidím, Hospodine, jaká je. A vidím bariéru, neschopnost to p ekonat. Neschopnost to p ekro it, aniž by se lov k vydal Tob . Vidím, Hospodine, utrpení a konec v pekle. V pekle sob st ednosti. V pekle, kdy jeden se šplhá po zádech druhého, Hospodine. Bože chválím T za to, že jsi nás pozval ke stolu svému. Že jsi nás pozval ke stolu svému, protože nás máš rád. Že jsi nás pozval, Hospodine, abys nám dal svoji lásku. Hospodine, prosím T , abys mluvil ke každému z nás, abys mluvil k t mto lidem. Promluv k nim a zjev jim svoje srdce, Pane. V ím, že budou chtít. V ím, Pane, že budou chtít slyšet. Že budou chtít vid t pot eby, že budou chtít vnímat bolesti jiných. Že budou mít pot ebu vnímat pot eby jiných, Hospodine. Že Tvoje práce bude jejich práce, Tvoje touha bude jejich touhou. Prosím T , Hospodine, za naše manželství. Prosím T , Pane, abys nás napomenul. Abys nás napomenul, tak abychom uz eli, jak p emýšlíš Ty, Bože. Abychom vid li svého partnera nebo partnerku Tvýma o ima. Abychom je vid li v pravd , abychom vid li jejich pot ebu, abychom vid li Tvoje dílo p i nich, abychom v nich vid li, Hospodine, jak p emýšlíš Ty. Ty, Hospodine, jsi p išel a položil jsi za n život. A my 13
jsme se zavázali, Hospodine, že u iníme totéž. Tak T prosím, Pane, abys nám otev el o i. Abychom vnímali pot eby. Vyznávám to, Hospodine, jako sv j h ích, jako svoji nedostate nost a necitlivost v i t m okolo m , t m, kte í jsou mi blízko. Tu nedokonalost, kdy nedokážu vždycky naplnit pot ebu toho druhého a nevnímám ji stejn velikou jako svoji pot ebu. Nevnímám ji jako stejn velikou, Hospodine, a stavím svoje pot eby nad pot eby svého bližního. Jenom proto, že on je ode m dál. Hospodine, dej, aby spánek mojí ženy mi byl stejn d ležitý jako m j vlastní spánek. Aby odpo inutí mojí ženy bylo stejn d ležité jako moje odpo inutí. Aby pot šení její bylo stejn d ležité jako moje pot šení. Haleluja. Dej, Hospodine, abych nestav l svoje v ci p ed její a p ed v ci svých bratr . Hospodine, nech Ty sám napl uješ moje pot eby, protože víš, jaké jsou. Hospodine, nechci být ten, kdo je bude napl ovat, kdo za nimi p jde. Ve jménu Ježíše Krista. A p edkládám Ti, Pane, i toto T lo, p edkládám Ti tento lid. Abys nás zm nil. Abys ud lal tu prom nu, abys ud lal ten zázrak, Pane, v lidském život . Já ho nedokážu. Žádným slovem, žádnými v cmi to nedokážu. Hospodine, nedokážu zm nit ani sám sebe, natož kohokoliv jiného. Prosím T , Bože, abys nás prom nil Ty. Aby ses s námi setkal. Abys nám zjevil, Hospodine, svoje srdce, abys nám zjevil, jak Ty vidíš lidi, kte í jsou okolo nás. Abys v nás vyp sobil lásku a schopnost a ochotu pokládat životy. Ve jménu Ježíše Krista vkládám tento lid do Tvých rukou, Pane. Jejich srdce. Jejich mysli. Jejich motivace. To, Pane, co není vid t. To, co se schovává za dve mi pokojí k jejich mysli, Hospodine, a za dve mi jejich domov . Ve jménu Ježíše Krista. Amen. Ješt m napadla jedna v c, kterou jsem m l na srdci. Zapomn l jsem na ni. Tak ješt se mnou chvíli vydržte. Jedna z d ležitých v cí, kterou si uv domuji, a všechno, s ím bojuji a s ím vidím bojovat vás, se strašn promítá do toho, jak vychovávám d ti. Protože nechci, aby bojovaly se stejnou v cí. M žete si o tom myslet, co chcete. M žete si myslet o výchov , co chcete, o standardu nebo o tvrdosti nebo o emkoli chcete, ale já jsem se rozhodl, že nechci vychovat d ti, které budou stejné jako my. Které budou stejné jako vy, které budou stejné jako sv t. íkám to i t m, kte í ješt d ti nemají nebo je mají na cest , aby na to mysleli. První v c: neustále p ipomínejte d tem, v jakékoliv situaci, že sv t se neto í kolem nich. To znamená od miminka, malého škvrn te. – „Pokud zrovna te ka máš pocit, že pot ebuješ, abychom skákali, kdy si zabre íš, tak já tu od toho nejsem.“ To je velmi d ležitá zpráva, kterou 14
dít musí od narození mít. Od miminka, které musí pochopit, že te maminka pot ebuje vy ídit telefonát. – „A jestli budeš chvíli bre et, tak budeš chvíli bre et, to je v po ádku.“ Neberte ho hned. Nesnažte se ho hned utišit. Pokud by cht lo hulákat na shromážd ní nebo cokoliv, z úcty k ostatním si to nem že dovolit. Rozumíte mi? Nejde o tu mali kou v c, ale jde o to, aby v život pochopilo. Aby z n j vyrostl lov k, který pochopí, že sv t tady není kv li n mu. A tak je u te úct . Ne, že d ti p ijdou a budou diktovat, co se bude dít. A svou žádost p ednesou. N kdy se vyslyší, a n kdy se nevyslyší. Musíte jim dát p íklad. Vždycky jim íkám: „Ani já si nevybírám. Ani já si v tuhle chvíli nem žu zvolit, co se bude v našem život dít. Nemám tu výsadu. Ani ty ji nemáš. Budeme sloužit Hospodinu a mít víru a nad ji, že B h nás vždycky obslouží.“ A v te mi, naše d ti nikdy netrp ly. Nikdy jsme netrp li tak, že by nás B h ob as neposlal a nejeli jsme n kam na pár dní na dovolenou, nikdy nedopustil, že bychom se nemohli najíst, ob as si odpo inout. Ale náš život se prost neto í kolem nás. Amen? Takže jedna z d ležitých v cí: „Život se, hol i ko nebo chlape ku, drahoušku, neto í kolem tebe.“ A druhá v c, kterou vidím: Nenechte d ti vybírat si podle jejich žádostí. Nenechte d ti vybírat si podle vlastních žádostí. To se týká jídla, to se týká ehokoliv jiného. Protože co se potom stane? Vidím dosp lé lidi, a už tady v církvi, nebo v práci, že si vybírají podle toho, co je jim blízké. Vidím, když v práci máte n co, co se musí ud lat, jak jsou lidé zvyklí a automaticky p emýšlejí, že si vezmou to, co jim „chutná“. Není to jenom o jídle. Ale u d tí je jídlo typická v c. Proto jsme se tak rozhodli z principu. Ne, že bych d tem nemohl dát n co dobrého. Ony dostanou mnoho dobrého, ale my jsme se tak rozhodli a d ti tak vychováváme. Když to d tem ud láte, když to takhle doma nastavíte, ony s tím najednou nemají problém. Záleží, jestli jim nastavíte, že s tím mají, nebo nemají mít problém. Ony s tím nebudou mít problém. Je to tak? A pro je to d ležité? Protože to není o jídle. Je to o mentalit . Aby pochopily, že takhle jim to bylo rozdáno. Takhle ti to bylo rozdáno. Takhle ti to bylo dáno na talí , tak to sníš. A jestli potom nad to ješt dostaneš n co navíc, chvála Bohu. Pro je to d ležité? Protože musíte pochopit sv j životní úd l. Každému z vás bylo dáno n co na talí . Každému z vás byl dán n jaký úd l, každého z vás B h postavil do n jaké situace. A B h chce, abyste ten talí vzali, abyste se na to vrhli a za ali to konzumovat. A neza ali p emýšlet nad tím, že soused má n co jiného. Že byste si 15
zvolili n co jiného, že to chcete odložit a chcete konzumovat n co jiného. Neu te to svoje d ti. Budou se to muset p eu ovat. A bolí to. Takže to je hrozn d ležitá v c. Neu te to ani svoje pod ízené v práci, ani kohokoliv jiného. Prost je toto p edložené, tak se do toho zakousni. Toto dod lej, a pak ten hez í úkol, p íjemn jší, ti možná z stane jako zákusek. A úpln správn byste m li p emýšlet tak, že nejmén cht né úkoly, nejmén cht né v ci, nejmén cht né jídlo byste m li sníst vy, a ho nemusí jíst n kdo jiný.
16
