RÚT MARTIN KLUSO (Praha, ervenec 2007)
Mám pro vás dnes dv zprávy. Jednu možná dobrou a jednu možná špatnou. Ve zpráv , která pro vás m že být špatná, B h íká, že p ijde utrpení a pronásledování. Nechci o tom mluvit p íliš dlouho. V zte však, že to je fakt. Nelze uvažovat zp sobem, že jestli se n co nestane, tak p ijde pronásledování. Ani nám tím B h nehrozí. Je to „historická skute nost“, která se stane v budoucnu. O tomto pronásledování se píše, že horší ješt nebylo. Na zemi ješt takové pronásledování a utrpení nebylo. Stane se tak proto, že ješt nikdy nebylo na zemi tolik h íchu a zmatení. B h íká, že v poslední dob nastanou zlé asy. Zákony budou p evraceny. Zlé v ci budou nazývány dobrými a dobré zlými. Dnes se už ve sv t nedohodnete na základních v cech, co je dob e a co špatn . Co je bílé, co erné. Co je spravedlnost a co h ích. Jen v poslední jedné nebo dvou generacích vidím veliký posun. Setkávám se s lidmi, p ed kterými byste pracovn m li mít úctu. Jsou to t eba editelé firem. Lidé vysoce postavení. Potom se s nimi potkám p i neformální p íležitosti, kde se mluví o práci, o život , a zjiš uji, že i tito lidé už vyrostli v absolutn p evrácené generaci. Ješt p ed jistou dobou jste se shodli alespo na tom, že rozvod je špatný. Ob as je prý sice nevyhnutelný, ale na tom jste se pochopiteln také nemuseli shodnout. Chci však íci, že rozvedení lidé alespo v d li, že manželství nezvládli. Moc si z toho ned lali, ale nezvládli to. Když o tom s lidmi mluvíte dnes, tak rozvod už není problém. Nesouhlasí s tím, že n co nezvládli. Prost byli chvíli spolu, p estalo je to bavit, cht jí být s n kým jiným, tak s n kým jiným jsou. Dál kamarádí se svou bývalou. Dnes se lidé asto rozvádí tak, že pomalu z stávají „nejlepší kamarádi“. D je se to proto, že všechny v ci jsou zmatené. V era jsem etl kousí ek z knihy Rady zkušeného ábla. Zkušený ábel píše mladšímu a vysv tluje: Nesnaž se lidem argumentovat. Nesnaž se svému nev ícímu uvád t d kazy. Nesnaž se mu jeho ateismus vyjád it 1
rozumovými d vody, protože ses v takovém p ípad spletl o 100 nebo 200 let zpátky. Tehdy se skute n argumentovalo. Pokud se ekl n jaký argument, lidé byli zvyklí na jeho základ jednat. Dávej si pozor, abys ho nedovedl na místo, kdy za ne p emýšlet a uv í argument m. Ne íkej mu, že ateismus, evoluce atd. jsou rozumné, a nevysv tluj mu to. Spíše se mu to snaž rozm lnit. ekni mu, že stvo ení je zajímavá myšlenka. Že na tom také n co je. Všechno to rozm lni a postav do „filozofického rozpliznutí“ – když to nazvu svými slovy. Dnes se s vámi lidé nebudou nutn tahat o to, jestli B h je, nebo není. Možná vám Jeho existenci i odsouhlasí, ale nic to v nich nevyp sobí. To se dostalo i do církve. Církev je schopná spoustu v cí odsouhlasit a potvrdit svým „amen“. Ale aby se na základ rozumového úsudku o Boží pravd stal skutek, to je pry . To je práce ábla. Najednou erná je bílá, bílá je erná a B h musí p ijít a znovu nastolit ád. Znovu musí nastolit po ádek, aby bylo jasné, co je vlastn správné. V této dob lidé spot ebují spoustu energie zjiš ováním, co je vlastn správné, co mají d lat. Málo energie však zbývá na skute né in ní dobrého. Rodi e asto ve výchov d tí nev dí, co je správné. Dnes ani nev dí, zda napomínání je dobré, nebo špatné. Zvažují: Ublížím mu, nebo mu pom žu? Když dít napomenu, aby bylo potichu, je to pro jeho vzr st, nebo je utla uji? S jistými nev ícími lidmi jsme si povídali o jedné paní ze Spojených stát , která byla odsouzená na rok v zení, protože p i párty dávala nezletilým d tem pivo. lov k si m že íkat, jestli rok je hodn , nebo málo, ale lidé, se kterými jsem hovo il, se pozastavili nad tím samotným faktem. íkali: „Co je na tom divného? Vždy to byla párty u ní doma, tak dávala svým syn m a jejich spolužák m pivo. Co je na tom zvláštního? Patnáctiletí a pár piv, co jim to ud lá?“ A tak dále. Ani nejste schopni se domluvit, co je dob e, a co špatn . Natož pak init dobré. Budeme-li se bavit o nev e, tak spousta lidí ani ne ekne, že je to špatné, ale že se to stává. eknou, že je to v po ádku. Jsou manželství, která se na takovém fungování dohodnou: Vždy spolu žijeme, vychováváme d ti. Není problém, když ob as jdeš k n komu jinému. Toto nikdy nebylo. Toto v žádné dob nebylo. H ích byl vždycky, ale nazýval se h íchem. A proto B h musí p ijít a p inést vy išt ní. 2
Slabost je zp sobená nemocí. Je zap í in na rozmnožením h íchu. B h však p ijde a p inese pro išt ní. Nejprve do církve, ale i do sv ta. Proto jsem íkal, že pro vás tato zpráva m že být špatná. Pokud vyho í les, pak je to pro ur ité silné stromy dobré. Zbaví se tak plevele, všechno se pro istí a strom je kupodivu siln jší a roste dál. Vím, že hasi i zastavují ohe ohn m. ízen vypalují ur itá místa, aby se ne ízený ohe nemohl rozší it. Pokud chcete být na správné stran , pak vnímejte pronásledování nebo utrpení jako Boží soud, Boží o išt ní a požehnání. V pátek jsem se ú astnil soudu. Nevím, jak si p edstavujete soud, ale m fascinovala jedna v c. P e etl jsem tam brožurku, ve které byl popsán ád pr b hu soudu. Bylo v ní též e eno, že pokud chcete, aby soud probíhal podle spravedlnosti, m žete požádat soudce, aby soudil podle spravedlnosti. Musí se však na tom dohodnout ob strany a oznámit tuto skute nost soudci p edem. To je fascinující myšlenka. Neuv itelná v c. Volal jsem potom právníkovi, aby mi to vysv tlil. Je to p esn tak, že se normáln soudí podle zákona, nikoliv podle spravedlnosti. Jsou to dva úpln rozdílné sv ty. Pokud chcete soud podle spravedlnosti, tak se musí ob strany dohodnout a požádat soudce, aby rozhodl spravedliv . Chci íct, že dnešní doba je p evrácená. Ve všech aspektech. Pro išt ní p ijde proto, aby B h nazval bílé bílým, erné erným a zákon a spravedlnost se zase staly jednou v cí. Toto byl delší úvod, než jsem zamýšlel, ale m l jsem to na srdci. Dobrá zpráva, kterou pro vás mám, je, že je místo, kde se m žeme schovat. Existuje p ikrytí. Existuje místo, o kterém B h íká, že navzdory bou i, která zu í venku, navzdory pronásledování, které p ijde, se v n m m žeme schovat. Poj me se podívat do Božího slova. Za neme v knize Rut. P íb h o Rút má n kolik dimenzí. M žeme mluvit o Noemi a jejím život . M žeme mluvit o Rút. M žeme mluvit o Bóazovi nebo o sbírání na poli. Ale jednu v c bych cht l íct, že Rút se na za átku rozhodla, že se poddává Bohu a Jeho jednání. Noemi m la dva syny, kte í se oženili. Oba tragicky zahynuli a Noemi zbyly její dv snachy. Vrací se zpátky ke svému lidu a svým snachám íká, aby se i ony navrátily zp t do svého domu. Rut 1,8: „ ekla pak Noémi ob ma nev stám svým: Jd te, navra te se jedna každá do 3
domu matky své. U iniž Hospodin s vámi milosrdenství, jakož jste i vy inily s mrtvými syny mými i se mnou. Dejž vám Hospodin, abyste nalezly odpo inutí, jedna každá v domu muže svého. I políbila jich, ony pak pozdvihše hlasu svého, plakaly. A ekly jí: Obrátíme se rad ji s tebou k lidu tvému. I ekla Noémi: Navra te se, dcerky mé. Pro chcete jíti se mnou? Zdaliž ješt budu míti syny, aby byli vaši muži? Navra te se, dcerky mé, a odejd te, nebo jsem již stará k vdání; nýbrž bych i ekla, že mám nad ji, bych i noci této se vdala a syny zrodila, zdaž byste na n ekaly, až by dorostli? Zdaliž tou p í inou meškati se budete, abyste se nem ly vdáti? Ne tak, mé dcerky, nebo mé trápení v tší jest nežli vaše, proto že ruka Hospodinova jest proti mn . Ony pak pozdvihše hlasu, op t plakaly. A Orfa políbivši svegruši svou, navrátila se. Rut pak p idržela se jí; kteréžto ekla Noémi: Aj, p ítelkyn tvá navrátila se k lidu svému a k boh m svým, navratiž se také za ní. Ale Rut ekla: Nenu mne, abych t opustiti a od tebe odjíti m la. Nebo kamž se koli obrátíš, p jdu. A kdekoliv bydliti budeš, i já bydliti budu. Lid tv j lid m j, a B h tv j B h m j. Kdekoliv um eš, umru, a tu pochována budu. Toto mi u i Hospodin, a toto p idej, že toliko smrt rozd lí mne s tebou.“ Rút se Noemi p idržela navzdory tomu, že ji odrazovala. N kdy mám pocit, že lidi p esv d ujeme, aby byli k es ané. Nic takového v Bibli nevidím. Nikde v Bibli nevidím, že by se Ježíš lidem podbízel a p esv d oval je, aby za Ním chodili. Ned lal reklamu. Neorganizoval evangeliza ní kampa typu: P ij , máme to a tamto, a neboj se Boha. N kdy se lidem podbízíme, oni nap l h eší, ale bojíme se je ve shromážd ní urazit, aby od nás náhodou neodešli. Ne íkám, že bychom m li lidi urážet. M li bychom však mluvit to, co íká B h, a jestli se to n koho dotýká, nech . T eba ho to p ivede k pokání. Vidím, že B h asto lidi jako by odrazoval. Ti ale d lali rozhodnutí navzdory tlaku, který byl od Boha vyvíjen. Ježíš zve lidi k sob . íká však také: „Nem žete vejít do království. (Mt 7:21; Mt 19:23) Nejste m hodni, když ur ité v ci nebudete d lat. (Mt 10,37-38) Jezte moje t lo a pijte mou krev. I vy se urážíte nad tímto slovem? Vás dvanáct?“ U edníci odpovídají: „Ne, ne, z staneme s Tebou.“ (J 6:51-69) Ježíš namítá: „No, nevím, jestli to zvládnete.“ Poj me ale zpátky k našemu p íb hu. Rút si prošla uv dom ním reality své situace a p esto íká: „Navzdory všemu se t nepustím. Rozhodla jsem se a v plnosti se poddala 4
tvému Bohu.“ Víte, poddáním se n co ztrácíte. Nem žete mít obojí. Nem žete jít s Noemi zp t a zárove z stat se svým lidem. Jakou m ly nad ji? Noemi to ekla správn . Jakou máte nad ji? Jakou máte nad ji v tom, že jste v této církvi? Jaká je vaše nad je pro život? Je velmi zúžená. Zúžili jste si obzor. Z pohledu sv ta jste si zúžili životní styl. Zúžili jste si možnosti na výb r p átel. Na výb r inností. Na výb r stylu p emýšlení. Na výb r knížek, film . Všechno toto se vám zúžilo. Noemi íká: „Co mohu nabídnout? Uv domily jste si, že kdybyste šly se mnou, musíte odložit zbytek sv ta? Jste si v domy toho, že všechno, co jste m ly, celý váš d m, padl?“ Rút položila sv j život, nic si nenechala. íká Noemi: „Ne, nenu m . Nenu m , protože to, co jsem u tebe vid la a co jsem se nau ila, je mi natolik vzácné, že všechno ostatní odkládám.“ Toto vyznání zde e eno nebylo, a p esto ho m žeme vnímat: „I kdybych už nikdy nem la mít muže, um u tam, kde um eš.“ Vydala sv j život do ruky n koho jiného. Toto je okamžik, kdy získáte, nebo ztratíte. O Orf už dál ne teme v bec nic. Ale o Rút teme mnohé. Moment, ve kterém se rozhodujeme, jestli v pronásledování budeme na míst úkrytu, nebo zkázy, je práv v dob , kdy ješt žádné pronásledování není. asto v tom okamžiku v bec nevíme, jak je toto rozhodnutí d ležité. Rút tehdy v bec netušila kontext svého života. Nev d la o Boázovi. Už v bec nev d la o Ježíšovi, který m l povstat v její rodové linii. V poslušnosti však odložila sv j život. Už ho nevlastnila ani nežila. P estala mít vlastní ambice a vlastní plány. Ne íkám, že máme žít život, který nebude bohatý. Podívejte se na všechny Boží lidi. Jejich život byl bohatý. Byl asto bohatší než jiných. Nemyslím te finan n . N komu B h ekl, aby žil finan n bohatý život, a n kdo byl chudý jak kostelní myš celý život. Oba však byli bohatí. Apoštol Pavel íká, že um l žít v nadbytku i nedostatku.1 B h k nám hovo í, abychom se podívali na životy t ch, kte í se vydali Bohu. Myslím si, že v duchu jim m žeme jen závid t. V duchu vždycky získali. To je ten rozhodující okamžik. Rút se tedy Noemi vydala. Rut 3,5: „Jížto Rut ekla: Cokoli mi rozkážeš, u iním.“ Nemám vlastní plány. Nemám vlastní ambice. N kdy se bavíme o nepoddanosti a poslušnosti. Hovo íme o tom, že bychom 1
Filipenským 4:12 – „Umím i snížen býti, umím také i hojnost míti; všudy a ve všech v cech pocvi en jsem, i nasycen býti i la n ti, i hojnost míti i nouzi trp ti.“
5
cht li a m li poslouchat. Poslušnost spo ívá v tom, že ztratíte svoji vlastní v li. Rozumíte tomu? To je n kdy t žké. Jedna v c je poslechnout, a p itom si myslet, že stejn vím, že je to jinak. To není opravdová poslušnost a poddanost. Skute ná poslušnost to dokáže pustit. Pokud toto dopustíte, odpo inete si. Jestliže d ti zažívají naši lásku a d v ují nám, dokáží ud lat spoustu v cí, kterých bychom se sami báli. eknete jim: „Zav i o i a sko ! Já tady stojím.“ Dít to musí v ur itý moment pustit. Nelze sko it a v letu situaci kontrolovat. Je to bu , a nebo. Když u íte dít plavat, tak ho držíte a íkáte: „Neboj se, když tak t chytím.“ Dít se na to musí spolehnout. Stejn tak i po nás B h chce, abychom v ur itých životních situacích, v nichž nám jasn mluví, co máme d lat, všechno pustili a ekli: „Bože, um u-li, um u.“ Tak jako Rút íká: „Jestli se nikdy nevdám, tak se nevdám. Kde um eš ty, tam um u i já. B h tv j, B h m j. Tv j lid bude mým lidem.“ Rút neznala národ Noemi. Pokud eknete Bohu: „Bože, Tv j lid bude m j lid,“ pak podepisujete bianco šek. Víte, co je bianco šek, že? Je to šek, který podepíšete, aniž znáte ástku, která na n j bude napsána. Svým rozhodnutím podepisujete bianco šek, kdy nevíte, kdo bude vaším lidem, kdo bude Boží lid. P esto íkáte: „Bude to m j lid. Bože, Tvoji p átelé budou moji p átelé. Tvoji nep átelé budou i moji nep átelé.“ Zde je d licí ára, kdy lov k vyznává: „Pane, u iním všechno, co mi p ikážeš. Nebudu se snažit pochopit, jestli je to dobré, nebo ne.“ N kdy chceme nejprve pochopit a ztotožnit se s tím, co nám B h íká, a teprve potom jsme ochotni poslechnout. D lám mnoho v cí, o kterých v bec netuším, k emu mohou být dobré. D lám je jenom proto, že v ím, že jsou dobré. P itom je zde stále ješt aspekt omylu, že jsem se spletl nebo n co špatn pochopil. A tak n které v ci d láte a v íte, že vám to B h ekl, a proto je to dobré. Práce zde v Tursku je možná jeden z p íklad . Mám nad ji, že B h ví, co d lá. Mám nad ji, že energie a investice, kterou vkládáme do budování tohoto místa, je smysluplná. V ím, že tím B h n co sleduje, a už v nás, nebo jinde. Dnes ráno jsme s d tmi narazili na film o Samuelovi a Davidovi. Když se prchlivý Saul dozv d l, že David byl pomazán za krále, rozhodl se, že ho zabije. Izai o tom mluvil se Samuelem, Samuel pokýval hlavou 6
a ekl: „Já vím. Sám netuším, jak tohle B h chce rozplést, jak to B h zajistí. Jenom vím, že m že.“ Vydejte sv j život Bohu. Když odložíte sv t, dejte Bohu sv j život, a uvidíte, že ho chytí a ponese. Zjistíte, že nepadáte donekone na. Je v tom ur itý pád, ale najednou vidíte, že vás B h drží. „Šla tedy na to humno, a u inila všecko, což jí rozkázala svegruše její.“ N kdy u iníme ást. Tu ást, se kterou se ztotožníme. Ale n kde bylo e eno všechno. Rodi e, u te své d ti, zvláš ty malé, vykonat p esn to, co jste jim ekli. D ti, u te se vykonat p esn to, co vám bylo na ízeno. Ženy, nau te se poddávat svým muž m. Jak vám to bylo e eno, tak to ud lejte. Nemusí vám to být hned vysv tleno. Pokud manžel zavolá a ekne: „Pot ebuji, abys koupila t i rohlíky,“ tak kupte t i rohlíky navíc. Uvidíme, co má na mysli. Dosp lí, muži, nau te se poslouchat Boha p esn tímto zp sobem. Když vám B h ekne: „Seber se a p est huj se do Egypta,“ tak se p est hujte do Egypta. B h se postará o zbytek. Když vám B h ekne: „Bij a jez,“ tak bij a jez. A Rút práv skrze tuto poslušnost získala pro nás pro všechny. „Když pak pojedl Bóz a napil se, a rozveselilo se srdce jeho, šel spáti vedle stohu; p išla i ona tiše, a pozdvihši plášt u noh jeho, položila se. A když bylo o p lnoci, ulekl se muž ten a zchopil se, a aj, žena leží u noh jeho. I ekl: Kdo jsi ty? A ona odpov d la: Já jsem Rut, služebnice tvá. Vztáhni k ídlo plášt svého na služebnici svou, nebo p íbuzný jsi.“ Co je to za symbol? Žádá ho, aby ji p ikryl. Aby ji ochránil a byl jí úto išt m. Kdo by tomu porozum l? Co její in vlastn vyjad uje? ekla mu, aby na ni vztáhl sv j pláš , protože je p íbuzný. V 10. verši jí na to ekl zvláštní v c: „A on ekl: Požehnaná jsi ty od Hospodina, dcero má. V tší jsi nyní pobožnosti dokázala, nežli prve, že jsi nehledala mládenc bohatých aneb chudých.“ Pobožnost tedy tkv la v nevyhledávání mládenc . To byla první ást. Nehledání mládenc znamená, že se rozhodla nehledat sv j vlastní život. Tam byli mládenci. Rút však ekla: „To není moje v c. Nestarám se o to. Nehledám uspokojení svého vlastního života.“ N kdy se neustále ženeme za požehnáním a pot šením života, a už je v emkoliv. Bojíme se, aby nám n co neuteklo. Rút však prokázala pobožnost svým odmítnutím: „Nebude-li, nebude.“ Teprve tímto vyznáním dáváte Bohu prostor, aby bylo. Ti, kte í si ekli, že bude, 7
i kdyby Hospodin nepožehnal, tak o to p išli. Pokud ne hned, tak po kratší i delší dob ano. V em však Rút osv d ila v tší díl své pobožnosti? P idržela se Božího zákona. P idržela se Božího principu a nechala se p ikrýt. Vstoupila do p ikrytí. To je téma, o kterém chci dnes mluvit. B h pro nás má p ikrytí. Rút skrze sv j in nakonec p inesla vysvobození i Noemi. Nakonec byla totiž Noemi znovu požehnaná. Odkud Boáz znal princip p ikrytí? On i celé m sto v d li, že Rút je po estná dívka. V d l, že chodí ve spravedlnosti. Ale Boáz skrze toto jediné gesto, kdy p išla a schovala se u n j v jeho p íst eší, v d l, co to znamená. Nau il se to od své matky. Víte, kdo byla jeho matka? Napovím vám knihu Jozue. Špehové. Nev stka Raab. Jeho matkou byla nev stka Raab. Už bychom jí dnes nem li íkat nev stka, protože B h se na ni podíval jinak. Prožila však stejný moment, ve kterém se rozhodla všechno ztratit, a zvolila si nového Boha. Poj me si ten p íb h p e íst. Jozue 2,1-3: „Poslal pak byl Jozue, syn Nun, ze Setim dva muže špehé e tajn , ka: Jd te, shlédn te zemi, zvláš Jericho. I šli a vešli do domu ženy nev stky, jejíž jméno bylo Raab, a odpo inuli tu. Ale jakž oznámeno bylo králi Jericha a pov d no: Aj, muži p išli sem této noci z syn Izraelských, aby vyšpehovali zemi, tedy poslal král Jericha k Raab, ka: Vyve muže, kte íž p išli k tob , a vešli do domu tvého, nebo k vyšpehování vší zem p išli.“ V tuto chvíli se Raab rozhoduje. Má sv j lid. Má svého krále. P išli k ní špehové. Uv domujete si, že jí v tu chvíli hrozila smrt? Tehdy vsadila všechno na jednu kartu, na Hospodina. M la sv dectví živého Boha. „Pojavši pak žena ty dva muže, skryla je. Kteráž odpov d la: Pravda jest, p išli jsou ke mn muži, ale nev d la jsem, odkud jsou. A když bránu zavírati m li v soumrak, vyšli muži ti, a nevím, kam jsou šli; ho te je rychle, nebo dostihnete je.“ V tomto okamžiku se rozhodla. „Ale ona rozkázala jim vstoupiti na st echu, a skryla je v pazde í ln ném, kteréž byla skladla na st eše. Muži pak vyslaní honili je cestou Jordánskou až k brod m; a zav ína jest brána, jakž vyšli ti, kte íž je honili. Prvé pak, než usnuli špehé i, vstoupila k nim ona na st echu, a ekla k muž m t m: Vím, že Hospodin dal vám zemi tuto…“ O em asi v d la? „Vím, že Hospodin dal vám zemi tuto, nebo p ipadl na nás strach váš, takže oslábli všickni obyvatelé zem p ed tvá í vaší. Slyšeli jsme zajisté, jak vysušil Hospodin vody mo e rudého p ed tvá í vaší, jak jste 8
vyšli z Egypta,…“ Kdy se to stalo? P ed ty iceti lety. ty icet let nad tím museli p emýšlet. ty icet let tyto p íb hy kolovaly. „…a což jste u inili dv ma král m Amorejským, kte íž byli za Jordánem, Seonovi a Ogovi, kteréž jste zahladili jako proklaté.“ V d la, že Jericho bylo nazváno proklatým, a Izraelci jej musí celé vyhladit a spálit. Špehové jí ekli: „U inila jsi spravedliv . Rozhodla ses. Pochopila jsi, že B h vyhladil ur ité krále jako proklaté pro jejich nepravost. Porozum la jsi, že stejná nepravost je i v Jerichu. Pro to, co jsi u inila Božímu lidu, t zachováme.“ Dali jí však ur ité podmínky. „Nyní tedy, prosím, p isáhn te mi skrze Hospodina, pon vadž jsem u inila vám milosrdenství, že i vy u iníte s domem otce mého milosrdenství, a dáte mi znamení jisté, že budete živiti otce mého i matku mou, brat í mé i sestry mé a všecko, cožkoliv jejich jest, a vysvobodíte duše naše od smrti.“ Obyvatelé Jericha nem li pochyb o tom, že p ijde pronásledování. V d li, že p ijde vyhubení klatého. P estože Raab pocházela z tohoto lidu, tak pro ni bylo vysvobození. M lo ale podmínku: „I ekli jí muži ti: Duše naše za vás nech jsou na smrt,…“ Až do takové míry. „…jestliže však nepronesete e i naší této, tak se jist stane, že když nám dá Hospodin zemi tuto, tehdy u iníme s tebou milosrdenství a pravdu. Protož pustila je oknem po provazu; nebo d m její byl p i zdi m stské, a na zdi ona bydlila.“ Verš 17: „Tehdy ekli muži k ní: Prosti budeme od této p ísahy tvé, kterouž jsi zavázala nás, jestliže, když vejdeme do zem , neuvážeš provázku tohoto z nití hedvábí erveného dvakrát barveného v tomto okn , jímž jsi nás spustila, také otce tvého i matky své, i brat í svých a všeho domu svého neshromáždíš-li k sob do domu. Také kdo by vyšel ven ze dve í domu tvého, krev jeho bude na hlavu jeho, ale my budeme bez viny; a každého toho, kdož bude s tebou v dom , jestliže by se ho kdo rukou dotekl, krev jeho na hlavy naše p ipadni. Jestliže pak proneseš tuto e naši, budeme prosti od p ísahy tvé, kterouž jsi nás zavázala. Odpov d la ona: Nechž jest tak, jak jste ekli.“ Ti muži jí jen ne ekli: „Tady je n jaký provaz, tak ho pov s ven.“ Tento p íb h je plný symboliky. Mluví se zde o možnosti ukrytí. Kdokoliv bude v tom dom , otec, matka, celá rodina, budou skryti. To je jedna v c. Druhá podmínka k vysvobození však je, že pot ebujeme vid t symbol krve. Ten symbol krve, který se vine od po átku, od Genesis, a pokra uje až do posledního dne. Krev Beránkova. Je obrazem, který zde byl znovu použit. Víte, kde byl tento obraz použit ješt p edtím? V Egypt . Izraelští špehové jí tedy íkají: „Je pro tebe úto išt . Je místo, kde se m žeš schovat. Nesmíš ale z toho místa vycházet. Jestli z n ho 9
vyjdeš, za nic neru íme.“ Stejn tak B h íká, že vám dal místo odpo inutí a ukrytí. Pokud však nebudete mít pomazané ve eje krví Beránka, jestli Beránek nebude uvnit , B h za nic neru í. Budete-li vycházet, Jeho p ísaha se na vás nevztahuje. Dává vám bezpe né místo, ale na vás je, abyste do n j vstoupili a p ebývali v n m. Haleluja! V 6. kapitole ve verši 23 se píše: „I všedše mládenci špehé i, vyvedli Raab a otce jejího, i matku její i brat í její i všecko, což m la, a všecku rodinu její vyvedli, i nechali jich vn za stany Izraelskými. M sto pak spálili ohn m, i všecko, což v n m bylo, st íbro však a zlato a nádoby m d né a železné složili na poklad v domu Hospodinovu. Raab také nev stku, a d m otce jejího i všecko, což m la, živé z stavil Jozue; a bydlila v lidu Izraelském až do tohoto dne; nebo skryla posly, kteréž poslal Jozue k vyšpehování Jericha.“ Na tomto míst Raab pochopila, kde bude skryta. P idržela se Božího zákona. M la sv dectví o Hospodinu, že se Ho všichni bojí. Využila poznání strachu z Hospodina k p esunu na správnou stranu. Naplnila tak Boží poslušnost. Nev stka Raab se tedy zjevn vdala v Izraeli. Kdosi spekuloval nad tím, že si vzala jednoho ze špeh . V každém p ípad si vzala jednoho ze spravedlivých muž a porodila Boáze. Boáz je práv ten, ke kterému Rút p išla a ekla: „Skryj m . Skryj m , nebo jsi m j p íbuzný.“ Boáz znal mat in život, protože mu o n m vypráv la. V d l, í je syn. Pro vypráv ní své matky ekl Rút, že prokázala v tší spravedlnost nežli prve. To, že nechodila za mládenci, je jedna v c. Stejné je to s r stem v církvi. Jedna v c je, že v ur itých v cech neh ešíte. P esto vám stále ješt m že n co chyb t. Je to ukrytí se. Vstup pod p ikrytí. Vzít Boží zákon, pochopit princip a íct: „Skryj m . Je to Tvoje povinnost. Je to Tvoje povinnost, protože jsem se rozhodl odd lit se od sv ta a nic z n ho nemít. V tuto chvíli jsi povinen se o m postarat.“ Boáz okamžit pochopil, co se d je, když ho Rút požádala o p ikrytí, a ekl: „Prokázala jsi pobožnost, ud lala jsi správnou v c. Pro své jméno i pro jméno mé matky jsem povinen t zajistit a zaopat it. Stejn tak byli povinni špehové zaopat it Raab i její rodinu. ekla jim: „Budete živit m i mého otce, postaráte se o nás.“ Takto m žete p ijít k Bohu i vy a íct: „Bože, u iním, jak íkáš, ale toužím, abys m živil, aby ses postaral o mou rodinu.“ B h vám vždycky ekne, že tak u iní. Vždy, když jste se Bohu vydali, tak se o vás postaral. Ne íkejte, že ne. 10
Boáz tedy p ikrývá Rút a íká jí: „Zaopat ím t , dám ti místo p ikrytí.“ Tuto myšlenku jsem vám cht l p edat. To je nad je, kterou máme. Uprost ed všeho boje nám B h dává místo odpo inutí. Nabízí nám místo, do kterého lze vstoupit. Poj me se podívat na p íb h izraelského lidu v Egypt . Když B h bil Egypt ranami, existovala ur itá odd lená zem . Jak se jmenovala? Zem Gošen. Byla odd lená neboli svatá. Rány, které B h sesílal na Egypt, nep icházely na zemi Božího lidu. B h tolikrát dokazoval, že je schopen poskytnout místo úkrytu. Je možné, že p ijde rána, a po vaší levici padne tisíc a po pravici deset tisíc, ale k vám se to nep iblíží. (Ž 91:7) Je však nutné, abyste byli uvnit domu. Když p išla na Egypt poslední rána, prošla blízko Božího lidu. Procházela i zemí Gošen. Kde m li být skryti? Uvnit v dom . V dom , na kterém bylo znamení krve. Co to bylo za znamení? Vykoupení. Tento rozkaz nebyla žádná legrace – rozmíchejte v sudu barvu a nat ete dve e na rudo. Ne, byla to krev beránka, kterého potom jedli. Nejíte-li beránka, kde byste vzali krev? Pokud jste neob tovali beránka, jestliže se neuskute nila ob , nemáte krev. Nemáte život. Nem žete p ežít. ím natírali ve eje? M li št tku z OBI? Yzopem. Co je to yzop? Ho ká bylina. Co d lali s ho kými bylinami? Jedli je s beránkem. M li jíst beránka s ho kými bylinami. Vzali yzop, na sv dectví, že dokonale napl ují zp sob Božího p íkazu, namo ili jej do beránkovy krve a pot eli ve eje a okna. První nápov da, která ukazuje, jak se schovat, íká, že musíte jíst Beránka. Musíte být ú astni Kristova T la a Jeho krve. Musíte být zav eni s Ním, p ijmout Jeho ob a z této ob ti se sytit. Za druhé, musíte dokonale poslechnout Boží zákon. Když B h ekne: „Jezte byliny, a jsou ho ké,“ jezte k tomu byliny. Ne íkejte: „Bože, ale já k tomu mám n co lepšího. esnekový chleba. Egyptský.“ Tak je to s námi. íkáme: „Bože, poslechneme, ale…“ Tak nap l. B h ekne, abychom n co ud lali, ale my to d láme nap l. B h však íká: „Ne, ud lejte to tak, jak jsem ekl.“ Izraelci tedy vzali ho ké byliny a pomazali ve eje a okna. Za t etí, dejte jasn najevo, í jste lid. Izraelský lid riskoval, že p ijdou egyptští a vyhladí všechny, kte í m li na dve ích znamení krve. Nem žete hrát dvojí roli. Prost nem žete. Raab riskovala sv j život. 11
Mohla jít za králem a íct, že zv dy práv propustila, a dát jim pot ebné informace. V d la však, že nikdo nebude zachován. Je zkrátka konec. Sv t pro n kon í. Izrael se však stane jejím novým lidem, novou budoucností. P est huje se. Necht la zachránit ješt mlékárnu, kam ráda chodí. Stejným zp sobem dali špehové jasn najevo, že jsou Hospodinovi, a svým inem se p ihlásili k Božímu dílu. Poslední v c, kterou B h íká, je tato: „Pokud n kdo vyjde z domu ven, když p ijde ta rána, nemohu to už ešit. And l má jasný p íkaz.“ Boží slovo je nekompromisní. Jak B h ekl, tak se stane. And l smrti neprocházel tak, že by si íkal: „Jé, oni to ješt nestihli všude pomazat, ale vím, že by to ur it ud lali.“ Ne. Vstoupil, a stalo se. Nebylo to tak, že na ulici potkal prvorozeného a íkal: „Já vím, že sp cháš dom , že jsi na cest , tak p imhou ím oko.“ Ne ekejme a nežijme tak, že Boží soud se bude dít tímto zp sobem. „Vím, že chodíš do Patmosu, moc jsi s Bohem nežil, ale chodils tam – dám ti ješt šanci.“ B h tímto zp sobem v bec neuvažuje. Rána p ichází a B h íká, že neru í za nikoho, kdo bude venku. Bude prost svého zaslíbení. Stejn jako to íkali špehové. Proto si hlídejme, abychom byli na míst , kde nás B h chce mít. Na míst s Bohem. Na míst v Bohu. Bu me ú astni Beránka a sy me se Jím. Vezm te krev Beránka a pomažte ve eje a vyznejte: „Mám nový d m. Mám nový lid.“ Další p íb h, který mluví o tomto principu, je Noemova archa. Vyskytují se tam možná jiné prvky, ale vidíme stejnou symboliku, stejnou myšlenku. B h íká, že p ichází as, kdy musí vy istit zemi. Nepravost tak vzrostla, že ji už nelze tolerovat, a proto B h musí vy istit zemi. Hodn jsem o tom p emýšlel a ptal jsem se Boha, zda nepravost byla o tolik v tší, než je dnes. Kupodivu to bylo v n em jiném. eknu vám, co mi B h ukázal. B h pot eboval celých 6000 let k tomu, aby dokonal lidstvo. Pot eboval nechat Boží syny dojít do místa, kdy se ve svobod ujmou synovství. V roce 4000 musel být schopen p ivést Ježíše Krista na zem. Byl to jakýsi plán. Míra nepravosti se však zv tšovala, jak lidstvo rostlo. Lidstvo se vyvíjelo, ale p íliš rychle tuto míru napl ovalo. B h se podíval a ekl: „To nestihnu. Pot ebuji, aby nepravost nepostupovala tak rychle, aby p íliš rychle nedosp la své plnosti.“
12
B h musel za ít znovu od za átku. Celé to zastavil potopou. Ale nejsme na nule, protože B h zachoval Noema, který už byl do n jaké míry zralý. Lidstvo, poznání, zkušenost, rozhodnutí se pro Boha bylo do ur ité míry zralé. B h tedy musel škrtnout zbytek, všechno utopit a za ít se zkušeností, kterou m l Noe. Za al znovu s poslušností, se kterou Noe 120 let stav l koráb. Skrze poslušnost se v n m n co stalo. Byl už dál než Adam, protože Adam vyšel z dobrého, a p esto padl. Nepravost však znovu rychle rostla, a tak ji B h musel znovu strhnout dol . Tak B h dopustil zmatení jazyk . Lidé by p íliš rychle vyvinuli po íta . Po íta a atomové zbran by vznikly p íliš brzo. Jejich organizovanost by se zdokonalila. Myšlenka organizace sv t zrychluje. Po íta e, internet, možnost komunikace, sdílení informací zp sobilo a zp sobí neuv itelný boom v informacích a ve znalostech. B h ekl, že je to ješt moc brzo. To se ješt nesmí stát. Proto to vše musel strhnout d íve, než se zorganizovali a sjednotili. Tak p išlo rozd lení. Toto rozd lení B h pot eboval, aby mezi sebou zápasili a nespojili se všichni spole n proti spravedlnosti. B h tento as pot eboval, aby v n m mohl nechat r st a zrát Boží syny. Naše generace se dostává do místa, kdy B h íká, že vše m že dojít svého vrcholu. Mezitím stihli dozrát Boží synové. Šest tisíc let bylo pot eba k tomu, aby se církev dostala na místo, kde být má. Kdyby B h v pr b hu asu razantním zp sobem nezasahoval, nedostali bychom se na místo, kde nás pot eboval mít. Nebyl by as. Ale kv li vyvoleným ten as dokonce bude ukrácen.2 Noe nám ukazuje stejný princip. Z Nového zákona víme, že Noe kázal. Když Ježíš zem el na k íži, kázal v pekle t m, kte í byli za dn Noema neposlušní a neuposlechli jeho kázání. (1 Pt 3:18-20) Noe jim kázal a zv stoval jim možnost spasení skrze koráb. V dob , kdy nepršelo, nebylo vid t nic zlého, každý íkal: „Noe, co blázníš, vždy je všechno v pohod . Buduj si n co rozumn jšího, z eho budeš n co mít. Celý sv j život jsi zasv til budování n jakého nesmyslu. Ud lej z toho aspo restauraci – restaurace „Koráb“. Ale tohle nemá žádný užitek. Ztrácíš finance, energii, tvoji synové musí d ít na n em, co nemá žádný význam.“ 2
Matouš 24:22 – „A by nebyli ukráceni dnové ti, nebyl by spasen nižádný lov k. Ale pro vyvolené ukráceni budou dnové ti.“
13
Možná máte pocit, že ve svém život vidíte n které v ci, které nemají význam. Jako bychom poh bili sv j život. Stavíme a d láme v ci, které nám nic nep inesou. Zdánliv . Skrze poslušnou práci p išlo vysvobození osmi lidem. P išel nový po átek. Jaké byly prvky záchrany? Poj me si je zopakovat. První je, že museli být uvnit . Bratr Marek mluvil o tom, jak B h v jeden okamžik íká: „Poj dovnit , Noe.“ V eštin to není tak vid t, ale v angli tin a hebrejštin to je z etelné. P išel as vstoupit dovnit . Noe poslechne a vstoupí. To znamená, že nejprve musíte jít na místo, kde je Beránek. Musíte jít tam, kde je B h. Z stávat tam s Bohem. Je to místo odd lení se od tohoto sv ta. Za druhé je pot eba zape etit místo mezi vnit kem a vn jškem. ím koráb vymazávali? Smolou. B h íká: „Zape e dve e, aby se v ci zven í nemohly dostat dovnit .“ Pro n koho je to možná nejprve zlo e enství. Ani se nem žu dívat na televizi! V církvi íkají, že nesmím poslouchat rokenrol a nesmím chodit na diskotéky atd. Tak to v bec není. M žete všechno. Opravdu m žete všechno. Napište si to, dám vám tam razítko. B h íká, že všechno je dovoleno. Ale ne všechno prospívá. Kdyby B h cht l zakázat pití alkoholu, tak p i každém jeho požití padnete mrtví. To ale B h ned lá. íká: „Dal jsem vám svobodu, m žete si zvolit. Jestli se chcete ženit a vdávat, jd te se ženit a vdávat. Jestli si chcete ubližovat, ubližujte si. Jestli chcete jít poslouchat k es anský heavy metal, to je vaše v c. Ale pokud chcete být na míst úkrytu, je pot eba se zape etit, aby v ci sv ta nepronikaly dovnit .“ Jeden z kanál , kterým sv t proudí dovnit , se nem í v centimetrech, ale v palcích. Každý d m má napojený kanál na sv t, kterým se všechno valí. Ten kanál m žete mít patnáctipalcový, sedmnáctipalcový nebo jednadvacetipalcový. Je to taková hranatá „trubka“. Pokud ale chcete být uvnit , musíte vzít sm lu nebo krev a vchod nat ít. V praxi to u každého znamená n co jiného. Vím, že jsou lidé, kte í tento kanál museli odtrhnout od antény. Jsou lidé, kte í se nau ili disciplín , ve které televizi nepouští. N kte í si nikdy nekoupili anténu a mají místo toho monitor. Jsou tací, kte í si nikdy televizi nekoupili, jiní museli televizi prodat. B h ví. Je to však jedna z v cí, která se musí stát. Odd lení od sv ta se prost musí zape etit a vymazat krví nebo smolou. Uvnit nebo zvenku. Potom p ichází as, kdy B h dve e zavírá. Následuje rána, soud. Všimn te si, že vykonání soudu není v rukou Božího lidu. Byl to soud, 14
který p icházel na zemi a Boží lid byl na ur itém míst zav ený. Pochopiteln je jiný obraz hovo ící o dvou sv dcích, kte í budou init, co budou init. Toto je však obraz, který mluví o míst , kde se m žete schovat. Ale nemyslete si, že budete venku, a sta í jen myslet na to, že byste m li být uvnit . Rodi e se n kdy snaží jednat s d tmi zdánliv milosrdn , a tak eknou: „No, byla by škoda o to p ijít.“ Nechte ale d sledky dopadnout. Nechte je dopadnout. Nesplnil jsi podmínky, nikam nep jdeme. Vlak vám také ujede. B h ty dve e zav e. Neu me se tomu, že d sledky dopadají nap l. V p íb hu o Noemovi se zav ely dve e a byli jste bu uvnit , nebo venku. Nau me se vnímat dopady, jaké skute n jsou. Poj me se ješt podívat do 91. žalmu. „Ten, kdo v skrýši Nejvyššího p ebývá, ve stínu Všemohoucího odpo ívati bude.“ Je zde taková zvláštní podmínka. Logicky to úpln nehraje, ale píše se zde, že ten, kdo je schovaný, bude schovaný. Pokud si to p evedeme na p íb h v Egypt , tak B h íká, že ten, kdo je schovaný, bude ochrán ný. Každý, kdo bude v arše, bude ochrán ný. Kdokoli bude v dom nev stky Raab, bude ochrán ný. Ve všech p ípadech funguje princip p ikrytí. Princip ukrytí. Každý tedy, kdo p ebývá ve skrýši Nejvyššího (dosa te si zde všechno to, o em jsme mluvili), bude odpo ívat ve stínu Všemohoucího. B h tam položí sv j stín. Bude se o vás starat, zaopat í vás a ochrání. Nejen v tuto chvíli, ale až na v ky. Jedna z nejd ležit jších zpráv je, že se to netýká jenom sou asnosti. Komu by se cht lo celé roky d ít se zachováním svého života? Stejn d íve nebo pozd ji pomine. Není velký rozdíl v tom, zda pomine d íve nebo pozd ji. Rozdíl je ve v nosti. V nost ur uje význam. Nepromarn me jako Ezau, pro okamžik touhy zachovat vlastní život, v nost prvorozenství. Nepromarn me v nost synovství. „Protož já íkám Hospodinu: Úto išt mé a hrad m j, B h m j, v n mž nad ji skládati budu.“ B h nám tady íká, že On sám je naším úto išt m, Hospodin je tím místem. Jak ale máme vstoupit? íkáte si: To všechno chápu. Jsou to hezké obrazy. Krásná myšlenka. Co to ale znamená pro m ve 21. století, 1. ervence 2007? Co mám ud lat? B h nám dal obraz. Bude vám pov domý. Sta í na to ty i áry. Když nakreslím obdélník, každý ví, o em budu hovo it. Stánek. Víme, že stánek je Boží obraz, který nám dal pro poslední dobu. Shrnul v n m 15
ur itou zprávu, kterou cht l pohlídat istou, bez všech doktrinálních zmatk , které p icházejí. O em tedy stánek je? Je o cest odn kud n kam. Cesta na ur itém míst kon í. Kde kon í? Ve svatyni svatých. Co se v ní nachází? Truhla. Dob e. Ale co je tam hlavn ? Boží p ítomnost! P ikrytí – to je to, kam mí ím. Na tomto míst p ebývala Boží p ítomnost, šekína – sláva. Kn z se zde setkával s Bohem. První d lení ve stánku je mezi sv tem a vn jším nádvo ím. Na své cest ze sv ta procházíme kolem r zných nábytk až do svatyn svatých. Víme, že máme mít kotvu od po átku zakotvenou na tomto míst . Na rozdíl od p irozeného stánku vidíme až dovnit , protože opona byla roztržena. Smíme hled t až do svatyn svatých, proto máme nad ji plného obecenství s Bohem. To je místo, kam mí íme. Je to místo bezpe í. Šestý nábytek mluví o slitovnici s and ly, kte í se p ikrývají vzájemn a p ikrývají i slitovnici. Tento nábytek vyjad uje p ikrytí. Je to práv verš z 91. žalmu, který o tomto p ikrytí mluví – p ikryji t svými brky. Další verše o p ikrytí a ochran hovo í také. Možná si eknete, že jsem vám moc nepomohl, ale odpov dí je, že se musíte dostat na místo svatyn svatých, abyste tohoto p ikrytí došli. Ekvivalentem je Noemova archa – být za dve mi, které jsou pomazány krví. Je to d m Raab. Je to košík vymazaný smolou, ve kterém byl Mojžíš. Mohu zde vyjmenovat všechny tyto obrazy, které hovo í o stejném míst . Pot ebujeme se nacházet ve svatyni svatých pod p ikrytím. Pot ebujeme p ebývat ve svatyni svatých. Možná si íkáte: No, zase jsi doplnil další obraz, ale stále jsi mi nepomohl. Pot ebuji v d t, jak se tam dostat. Cesta je však dána. Nejd ív musíš vstoupit skrze dve e. B h íká sám o sob : „Já jsem dve e. Já jsem cesta i život.“ (J 10:7; J 14:6) Pak je pot eba projít ur itými zkušenostmi nábytk ve stánku. Musíš je projít. B h íká, že máš skrze svícen v jednot s Bohem init Boží dílo. Nem žeš to minout. Nem žeš hned vstoupit do svatyn svatých. Co se stane, když na toto místo lov k vstoupí nepat i n ? Zem e. To, co vám má být požehnáním, vám m že p inést smrt. Chtít se dostat do Boží p ítomnosti, aniž bychom poctiv prošli celou cestu, nezvládneme. To nejde. Boží p ítomnost je koncentrované sv tlo. Na fyzické rovin si p edstavte tlustý laserový paprsek. Koncentrované, nahušt né sv tlo. To nelze p ežít. íkáme si však: „Vím, že Boží milosrdenství nás p ikryje.“ Musíme však být prom n ni a propáleni, a najednou to, co mohlo být utrpením, se stává 16
požehnáním. Pro n koho jiného ale to, co mohlo být požehnáním, utrpením je. Na cest stánkem nelze nic obejít, nejsou tam žádná bo ní dví ka, kterými by se dalo vyjít ven. Nem žete minout sycení se z Božího slova. Musíte vzít chléb a sytit se z n j. Musíte íst Boží slovo, p emýšlet nad ním a mít ho p ed o ima. Nem žete minout ani ob tování vlastní duše. Nem žete mít svou vlastní v li, nem žete mít vlastní city, emoce, touhy nebo svou vlastní mysl. B h íká, že p ijde den pro išt ní. M žete být skryti. Ale je t eba za to zaplatit. Platí se nejvyšší cena. Je pot eba zaplatit všechno; vzdát se ur itého zp sobu života, abychom získali nový. Možná vám to zní nad jn . Doufám, že vám to zní nad jn . Nechci vás vyplašit. Jestliže vás to p esto plaší, pak vás chci vyplašit k nad ji. Zmíním ješt dv , t i drobnosti. Nezáleží, jak daleko v cest stánkem lov k bude, protože i svatyn bude pošlapána. Je to proto, abychom se tla ili a prošli až do svatyn svatých. Moudré panny vstoupily na místo obecenství s Bohem. (Mat 25:10) Na mnoha místech se píše, že B h klepe na naše dve e, chce vstoupit a ve e et s námi. (Zj 3:20) Odtud získáme krev, abychom dve e ozna ili. Stane se to skrze obecenství, skrze ve e i. Tento aspekt nelze vynechat. Poslední v c, kterou jsem cht l zmínit, která se projevuje v p íb hu o deseti pannách nebo p íb hu o Noemovi, je tato: P išel jistý as. P išel jistý as. Do ur ité doby existuje ur itá míra tolerance. Mohl bych to nazvat obdobím milosti. P ichází však as, kdy B h dve e zav e. Stejné je to s d tmi. eknete: „Ukli si pokojí ek, než pojedeme plavat.“ A as b ží. Jedna z chyb je, že u dít te stojíte a stresujete ho: „Tohle zvedni, tohle polož…“ Tím nazlobíte sebe i je. Zadali jste jasný p íkaz d tem, které to jsou schopné zvládnout. Dejte jim prostor. Pak ale p ijde as odjezdu. Po ítáte s tím, že je to hotové. Jdete, zkontrolujete a eknete: „To je v po ádku, jdeme si užívat.“ Víte, že si poslušnost m žete užívat? Poslušnost je odpo inutí. Když však p ijdete a zjistíte, že práce není hotová, eknete: „Tys neud lal, cos m l ud lat.“ Dít se vymlouvá: „Ale já jsem myslel…“ Musíte odpov d t: „To jsi myslel málo nebo špatn . Tvoje jednání bude mít ur itý dopad. Nejede se plavat.“ U me se to. A nastavme v sob tuto mentalitu, protože taková je realita. íkáte, že nechcete d ti stresovat. Ale B h nás stresuje. Necht li jsme d ti stresovat natolik, že jsme se sami nau ili nestresovat se. Mluvím 17
te o bázni z uv dom ní si, že mi uletí letadlo, ujede vlak nebo se zav ou dve e. Mysleme na as konce, protože už jsme velmi blízko. as se naplní a B h p ijde. Nemyslete si, že se p ed tím stane n jaká zvláštní situace ve sv t . Ne ekejte, že v roce 2008 se tady najednou za ne vál it, uv domíme si, že je to opravdu vážné, a tehdy u iníme to, co máme u init. Nežijte tak. Pán Ježíš m že p ijít zítra. Z ur itých proroctví se domníváme, že Ježíš p ijde v roce 2008. Mohli jsme se splést v roce 2008? Ano. Ježíš m že p ijít i d ív. Víte to? Ne íkejte si, že máte ješt minimáln p l roku as. Možná to nebude jaro 2008, ale t eba podzim. Ale možná jsme se spletli a stane se to o pár m síc pozd ji. Víte, jak bude vypadat den, ve kterém Pán p ijde? Jako ten dnešní. Pokoj a bezpe í. Budou zprávy o pr b hu summitu. Lidé budou chodit do práce, jezdit na dovolené, pob ží n jaký projekt. Takto bude ten den probíhat. Na co ekáme? ekáme, až dve e budou zav ené? Budeme se pak vymlouvat: „Bože, pro jsi mi nic ne ekl?“ B h odpoví: „Vzpome si na 1. ervence, tehdy jsem ti íkal. A mnohdy jindy.“ Ne ekejme, až ten den p ijde. Na druhou stranu nezmatkujte, že musíte prodat sv j majetek a v bílém rouchu vylézt na stromy. O tom nikdo nemluví. Hovo íme však o tom, že musíme p estat od h íchu, nežít starý život a vydat se Hospodinu. Je t eba vydat se Bohu, protože as utíká. Kéž je vám toto slovo nad jí, že existuje místo, do kterého m žete vstoupit. Nepromarn te sv j den. Nepromarn te svoji p íležitost. Nau te se princip, který nám ukázala nev stka Raab. Tato žena mnohé do Božího království p edchází. Mimochodem, doufám, že víte, že je v rodokmenu Ježíše. Amen.
18
