TRANSPARENTNÍ LID MARTIN KLUSO (Praha, listopad 2010) Co stvo il B h na po átku? Konec. Ano, na po átku stvo il konec. Každý, kdo n co tvo í, by m l za ít od konce. Jenom malé d ti za nou ma kat plastelínu a potom teprve zjistí, že by to mohlo n co být. Když povyrostou, za nou ji ma kat s ur itým zám rem. V dí, co cht jí vytvo it. Poj me si tedy p ipomenout, jaký je Boží zám r. Co B h cht l na konci mít? Cht l mít sv j lid. Jeho lid povstane na základ Božího zaslíbení. Bude v n m chodit a mluvit B h. Bude to jednomyslný lid. Bude Boha znát, bude schopen Boha slyšet a bude s Bohem jednat. Bude to lid istý od h íchu. Bude chodit ve svobodné v li, a p esto ve svatosti. Svatost bude jeho volba. Co znamená, že svatost bude jeho volba? N které v ci d láme, protože nám to íká Bible, ale sami bychom si je možná nevybrali. Ale B h má na konci lid, jemuž je svatost volbou. Vybere si ji. Možná jste v mnohých v cech dosp li ke stejnému záv ru. íkáte: Ano, nekou it je moje volba. I kdyby Pán B h nebyl, tak bych nekou il. B h íká, že tento lid bude ve všem svatý, ve všem svobodný. To je Boží zám r a cíl pro Jeho lid, pro druhého neboli posledního Adama. B h stvo il lov ka nejd íve v t le, vdechl do n j život svým dechem neboli duchem (v hebrejštin je to stejné slovo). Potom stejnou v c, která se stala v p irozeném, ud lal i duchovn . To znamená, že tvo í nového lov ka, do n hož vdechl sv j život, svého ducha. Co myslíte, kde se v rámci tohoto „projektu“ nacházíme te ? V historii vždy p išlo období, kdy B h zm nil celé lidstvo. Kdybychom m li as, podívali bychom se na d jiny ur itého století a zjistili, že se ned lo n co jen v jednom lov ku nebo v jedné zemi, ale zm na se projevovala v celých národech. Jako by B h ud lal n co nového a všechno zm nil. Stejným zp sobem dojde i ke zjevení Božích syn . Nejde o to, že Franta je na tom práv lépe než já, proto on tam bude, a já ješt ne. Ale stane se n co, co nás spole n p ivede ke zjevení Božích syn . Je to zvláštní tajemství. Musí se stát n co, co zp sobí, že najednou dob hneme spole n . Všimli jste si toho? N komu, kdo b žel padesát let, se to m že 1
zdát nespravedlivé, když n kte í z nás b ží jenom dvacet nebo n kdo jen dva roky. A n kte í se možná práv znovu narodí a vstoupí do toho rychleji než my. Poj me se na to podívat ješt z jiného pohledu. Tento lid musí fungovat naprosto transparentn . Co znamená slovo transparentní? Pr hledný. Jejich p emýšlení, ch ze, slova, celý život bude transparentní. Opakem je tajná „lóže“. Víte, co je to lóže? Nep ipomíná vám to zedná e? Zedná i mají ve ejnou lóži a tajnou lóži. A protože je tak tajná, skoro nikdo ani neví, jak se tam dostat. Já to také nevím. Jen tak se to n komu ne ekne. Ježíš naopak ekl, že o všem mluvil zjevn , ve ejn .1 Nebál se a íkal v ci, tak jak byly. Pojmenovával v ci, tak jak byly. Ne íkal na ulici jednu v c, a u edník m potom úpln jiné evangelium. Prost lidem íkal v ci, tak jak byly. Podívejme se do 4. kapitoly Zjevení. Už nebudu íkat, že je moje oblíbená, protože vždycky, když mluvím, tak je to práv v tu chvíli moje oblíbená kapitola, verš nebo žalm. Ale tu tvrtou mám hodn rád. Tady se píše: „Potom jsem vid l a aj, dvé e otev ené v nebi, a ten hlas první, kterýž jsem byl slyšel jako trouby, an mluví se mnou, koucí: Vstup sem, a ukáži , co se má díti potom.“ Jestli si vzpomenete, už jsme se jednou bavili o tom, co se má dít potom. Po em? Všimn te si, že je tady dvakrát slovo potom. Vstup sem a ukáži, co se má dít potom, a verš za íná slovy: Potom jsem vid l. Tak se ptám: Po em, bibli tí studenti? Kupodivu t etí kapitola je p ed tvrtou kapitolou, takže to není zas tak složité. Ježíš stojí u dve í a tlu e. Kdo by uslyšel hlas, otev e dve e, On k n mu vejde a bude s ním ve e et a on s Ním. P esn tak. Jinými slovy po ve e i. Po ve e i. Pot ebujeme ve e i. Pokud jste n kdo nestihl ve e i, tak nemluvím o té konkrétní dnešní ve e i, mluvím o jiné ve e i. Víte, co nám chybí? Chybí nám ve e e. Chybí nám dokonce dv ve e e. Chybí nám ve e e s Bohem a chybí nám také ve e e spolu navzájem. Mí ím k tomu, že se tady píše, že potom vid l dve e otev ené a hlas mu ekl: „Vstup sem, a ukáži , co se má díti potom. A hned jsem byl u vytržení ducha, a aj, tr n postaven byl na nebi, a na tr nu jeden sed l.“ To se stane potom. Po ve e i. eknu vám, co všechno se stane po ve e i. Jedna z v cí je, že na tr nu sedí Jeden. Chcete, aby na tr nu sed l Jeden? Netrpíte tím, že na tr nu jich ob as sedí víc? Boží slovo íká, že když budeme mít obecenství 1
Jan 18:20 – „Odpov d l jemu Ježíš: Já zjevn mluvil jsem sv tu, já vždycky u íval jsem v škole a v chrám , kdežto se odevšad Židé scházejí, a tajn jsem nic nemluvil.“
2
s Bohem, tak na tr nu bude sed t Jeden. Poj me dál. „A ten, kterýž sed l, podoben byl oblí ejem kameni jaspidu a Sardovi; a v kol toho tr nu byla duha, na pohled ní podobná smaragdu.“ Chci se dostat do 6. verše. „Bylo také p ed tím tr nem mo e sklené, podobné k iš álu.“ To chci íct. A ješt jednu v c. „A u prost ed tr nu a v kol tr nu tvero zví at, plných o í s p edu i s zadu.“ To mluví o lidské duši. Ale pozor. Nemluví to jenom o duši jednoho lov ka, ale o prom n né lidské duši, o duši posledního Adama. Poj me se tedy podívat, co se stane po ve e i. „Bylo také p ed tím tr nem mo e sklené, podobné k iš álu.“ O em to mluví? O transparentnosti, istot a pr hlednosti. To znamená, že cílem je naše spole ná duše, protože máme být jednodušní.2 Máme být jednodušní, máme mít jednu duši, brat í. Jednu spole nou duši. Jednu spole nou mysl. Nemám budovat jenom svou individuální duši, ale spole nou duši, která je pr hledná. Kde nic neskrýváme. Kde budu mít s Ji ím jednu duši. Budeme jednodušní. Ur itým zp sobem i jednodušší, protože budeme transparentní, pr hlední. Nebudeme nic skrývat a ani nebude co schovávat. Ani h ích, ani tajné myšlenky. Všechno bude zjevné, plné sv tla, souzené sv tlem. To se stane potom. Po ve e i. Boží slovo nás vede k tomuto konci a jsme t sn p ed ním. Na konci je naše spole ná duše, kterou bychom m li budovat, abychom se do ní všichni sb hli. Vyzna uje se naprostou transparentností, pr hledností a istotou. Není zde žádný prostor pro ukrývání temnoty, h íchu nebo myšlenek. Nemusím mít pocit, že když se Josífek na mn kouká, tak proti mn n co má. Nemusím se bát, že m j bratr v hloubi duše ješt skrývá n co jiného, než co mi íká. Zám rem je, abychom chodili svobodní a prosti vší netransparentnosti, vší špíny a nepr hlednosti a abychom v d li, že spolu máme isto. Ješt je zde jedna v c. Píše se, že „…v kol tr nu tvero zví at, plných o í s p edu i s zadu.“ Kdo má o i vzadu? Ukažte. – N kdy maminky? Maminky mají o i vzadu? Pot ebovaly by je, ale bohužel ob as zjiš ují, že je nemají. A jak by se hodily! Tak kdo má o i vzadu? P ihlaste se. Já se p ihlásit m žu. Já totiž o i vzadu mám. – Manželku? 2
1. Korintským 1:10 – „Prosím vás pak, brat í, skrze jméno Pána našeho Jezukrista, abyste jednostejn mluvili všickni a aby nebylo mezi vámi roztržek, ale bu te spojeni jednostejnou myslí a jednostejným smyslem.“
3
Ano, manželku, ale taky tebe. A tebe taky. Podívejte, p edvedu vám, jaké mám vzadu o i. Vidím p ed sebou obraz, na kterém jsou namalované ervánky. A vzadu, Romane, je tam n jaký obraz? Co je na tom obrazu? – Led á ek. Vidím to. Jak to, že to vidím? To je kouzlo, co, d ti? To je kouzlo, vidím i dozadu! A te schváln , Jirko, víš, co je vzadu za tebou? – Nevidím tam. Nevidíš tam? Ale vidíš. Povím ti to. Je tam obraz se stromem v zim . Hle, vidíš. Rozumíte mi? Jenže si musíme p iznat to, co si te p iznal bratr Jirka. M žeš to ješt jednou pro všechny zopakovat? – Bez vás tam nevidím. Nevidí tam. Ješt jednou pro jistotu, pro nás pomalejší. – Bez vás dozadu nevidím. Nevidí! Ji í nevidí! Já se k n mu p idám. Bez n ho totiž také nevidím. Nevidím zase na druhou stranu. Pot ebuji, Romane, aby ses koukal za m , protože bez tebe toho led á ka nevidím. Spole n vidíme! Naše spole ná duše je plná o í zep edu i zezadu. Rozumíte tomu principu? Doba Starého zákona byla doba jednoho muže. Vidoucího. To pominulo. B h nechce, aby byl jeden vidoucí. B h chce – te vás zmatu – aby byl jeden vidoucí. Ale vy se zmást nenecháte, že ne? P edtím jsem mluvil o tom, že nemá být jeden lov k, ale že má být jeden Kristus. Má být ten jeden, který spole n uvidí. B h nás vložil do jednoho T la, kde zjiš ujeme, že jsme totáln závislí jeden na druhém, abychom spole n vid li. Musíme dosp t k poznání jako Ji í, který ho vyznal jako sv j nedostatek. Nikoliv h ích. Ale nedostatek, že nás pot ebuje, protože bez nás nedokáže vid t dozadu. Nazvali jsme to dozadu, ale rozumíte, kam mí ím. Je to ur ité ponížení. Ponížení lov ka v jeho vlastní ambici. Je to ur ité poko ení, když zjistíte a p iznáte si, že n které v ci vidíte špatn nebo je nevidíte. Ale co íkal Ježíš? Kdyby farizeové ekli, že nevidí, tak co? Nemají h ích. Ale protože íkali, že vidí, h ích m li.3 Kdybyste si p iznali, že nevidíte, a vyznali svoji pot ebu, tak kupodivu nemáte h ích. Není vám to po ítáno za h ích. Ale pokud íkáte, že vidíte sami o sob , nepot ebujete léka e, nepot ebujete bratra, nepot ebujete n í o i, tak lžete a jste 3
Jan 9:41 – „ ekl jim Ježíš: Byste slepí byli, h íchu byste nem li; ale nyní pravíte: Vidíme, protož h ích váš z stává.“
4
v h íchu. Nem žete být o išt ni a vysvobozeni. A dokonce, jak So a správn napovídá, farizeové byli slepí a pyšní. Pýcha zaslepila jejich o i. Je to pýcha, která p ivede lov ka k názoru, že vidí. Nejsme náhodou na konci t etí kapitoly Zjevení? Co se tam píše? Není to náhodou o nich? „Nebo pravíš: Bohatý jsem, a zbohatl jsem, a žádného nepot ebuji…“ To je mentalita jednoho z posledních svod v církvi. Jsem sob sta ný! Jinými slovy nikoho nepot ebuji, jsem nezávislý. B h toto kárá a napomíná. „… a nevíš, že jsi bídný, a mizerný, i chudý, i slepý, i nahý.“ Co si o sob myslí lidé, kte í jsou opravdu bohatí? Že jsou chudí. To se píše ve Zjevení 2:9: „Vím o skutcích tvých, i o ssoužení, a chudob (ale bohatý jsi,)…“ To znamená, že o lidech, kte í si p ipustí svoji chudobu a závislost, B h íká: „Jste bohatí.“ Možná se vám tomu te rozum vzpírá, protože jdete proti p emýšlení sv ta. P emýšlení sv ta íká, že ím jste bohatší a vzd lan jší, tím jste nezávislejší. Ale v Bohu jste ím dál bídn jší, mizern jší, obnažen jší, chudší. B h chce, abychom v pravé moudrosti dosp li k poznání, že vlastn nevidíme. Boží slovo, moudrost a ch ze s Bohem by nás m ly p ivést nejen k intelektuálnímu poznání, ale k porozum ní, naprostému pochopení naší neschopnosti stát se Kristem sám o sob . Na za átku jsme možná m li pocit a ambici, že každý sám dokážeme dojít a vid t do té míry, že všemu porozumíme, všechno uvidíme, všechno budeme schopni ud lat. Nep edstavovali jsme si, že budeme spole ný Kristus, ale že každý z nás bude Kristus. Budu uzdravovat, prorokovat, všemu porozumím. Mysleli jsme si, že každý z nás doroste do plnosti Krista, který bude pln ve mn a také v Jirkovi. Najednou se zdá, že se to ned je. Navzdory ur ité ch zi, p st m, modlitbám a snaze vidíme, že existuje strop nebo limit, kdy B h íká: „Dám vám to. Ale ne jako jednotlivci. Dám vám to jako T lu, abyste vždycky v d li, že pot ebujete Hlavu a že pot ebujete T lo.“ Proto se píše, že B h dal apoštoly, proroky a všechny ostatní služebnosti, abychom se sb hli v plnost Krista. Lidé se spole n sb hnou. To znamená, že musíte b žet správným sm rem. Sb hnout je sm r dovnit . To se dokonce u í v eštin . Sb hnout je sm rem dovnit . Zb hnout je sm rem ven! V každém p ípad se máme sb hnout v jednotu víry, do plnosti v ku Kristova,4 v jednodušnost a jednoduchost. To znamená, chcete-li zmoud et, p ipus te si svou totální nedostate nost. P ipus te si, že nevidíte. Nedávno se m kdosi ptal: 4
Efezským 4:13 – „Až bychom se sb hli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného v ku Kristova.“
5
„V em je moje jistota, že se nemýlím, že vidím dob e?“ íkal jsem: „Tvoje jistota je v Kristu.“ To je odpov , která, pokud ji nepochopíte, zní prázdn a nábožensky. Ale myslím to vážn : Tvoje jistota je v Kristu. Je v poddání se o ím tvých brat í. Nalézal jsem se na míst , kdy jsem byl p esv d ený, že n jakou v c vidím duchovn dob e. Naprosto p esv d ený. Ale zjistil jsem, že jsem ji dob e nevid l. Velmi to mnou ot áslo. Tehdy jsem už byl v tomto slov . Studoval jsem na škole. Vid l jsem n co ur itým zp sobem a myslel si, že to vidím dob e. Vid l jsem obraz, který ale nebyl realitou. Víte, že nevidíme realitu, ale jenom obraz reality, který je filtrovaný r znými emocemi, d dictvím, charakterem? Máte už dost zkušeností a frustrace, abyste dosp li k záv ru, že nevidíte? Že vidíme až spole n ? Možná je takové p iznání pro n koho ponižující. Možná je pro n koho ponižující vyznat: „Vždycky jsem m l pocit, že jsem ten, který vidí. Najednou musím íct, že vás pot ebuji, že pot ebuji v d t, co vidíte vy. V ím, že teprve když to dáme dohromady, tak uvidíme.“ M žete íct amen? Toto se stane potom. Stane se to, že budeme chodit v plné pr hlednosti. V plné transparentnosti. Ur itým zp sobem se lov k musí odhalit. Z sta me pochopiteln v duchu. lov k musí odhalit svoje nitro, aby dokázal íct, co vidí. Když si to nechá pro sebe, tak okrádá sebe i ostatní. To znamená, že bychom se neustále m li dotazovat zbytku sebe, protože jsme jeden. V Kristu. Doufám, že to pro vás není abstraktní povídání, ale že rozumíte praktickým aplikacím. Možná je to podobné zp tným zrcátk m v aut . Vidím v jednom bo ním, ve druhém bo ním a možná ješt ve t etím, a teprve všechny dohromady mi pomohou, ale stejn tam je ješt slepý bod. Ješt bych tam pot eboval n koho dalšího. Chci vás vystrašit. Chci vás p ivést k p iznání a uv dom ní si vaší závislosti. P iznejte si, že jste slepí. Neuráží vás to? P iznejte si, že jste slepí, pokud nechcete vid t skrze T lo. Teprve když si to p iznáme, tak to v nás vyp sobí ur itou paniku, ve které zav ete o i a uv domíte si: Aha, takže celou dobu, co tady chodím po sv t , nevidím. Já vlastn nevidím. A po panice by m lo p ijít zoufalé zavolání: „Bože, tak co tedy? Co se stane se mnou, s bídným lov kem, kdy navzdory všemu, co jsem vid l, etl, slyšel, studoval, namodlil, napostil, p esto nevidím.“ Te p ichází Ježíš a jde kolem nás. Protože jsme už dosp li k porozum ní a p ijetí faktu, že nevidíme, tak se v nás v ur itém zoufalství zvedne volání, které navzdory všemu, i vší ostud , volá: „Ježíši, synu David v!“ To je to natažení se ke Kristu. Do té doby jsem ho nepot eboval. Já p ece vidím. Farizeové nepot ebují Ježíše. Zdraví nepot ebují Ježíše. Kv li nim 6
koneckonc nep išel. P išel pro ty, kte í nevidí. P išel k nemocným, aby je uzdravil. Tak p ichází slepec: „Ježíši, synu David v…“ (Mat 20:30-34) Ostuda neostuda. Mohl chtít svoji slepotu zakrýt, ale p ichází za Ním, Ježíš se zastaví, jak má ve zvyku, slitovává se, ale dává mu zvláštní otázku: „Co chceš, abych ti ud lal?“ lov k dnešního století, drzý a zpupný, by odpov d l: „Co asi! To snad vidíš, ne?“ Ale lidé tehdy v d li, že necht jí promarnit svoji šanci svojí pýchou, zpupností a drzostí. P išli v poko e. Ježíš se neptal kv li n mu. Neptal se ani kv li sob . Opravdu si myslíte, že to nev d l? Ptal se kv li nám, aby se to zapsalo. Ptal se kv li zástup m. Ptal se kv li tomu lov ku. „Co chceš, abych ti ud lal?“ Te p ichází to vyznání: „Dej, a vidím.“ Po ponížení p ichází s prosbou, aby vid l. V jiném p íb hu Ježíš uzdravil lov ka rovnou, jiného zase uzdravil tak, aby nám ukázal pr b žné uzdravování slepoty. Plivl na zem a pomazal slepému o i blátem. (Mk 8:22-25) N komu by se taková lé ba v bec nezdála. Jako Námanovi: „Hmm, u nás máme lepší eky.“ (2Král 5:1-14) Nacionalismus. A tak Ježíš slepce pomaže a íká: „Co vidíš?“ Slovy léka skými: „Kolik dioptrií bys pot eboval? Co vidíš?“ íká: „Vidím obrysy.“ „Tak ješt . A te ?“ „Te už vidím.“ B h chce, abychom prohlédli. Ale prohlédneme pouze v p ípad , že p iznáme, že jsme do života vstoupili a životem chodíme slepí. Jsme slepí a omezení svým d dictvím. Slepí a omezení svým p emýšlením. Slepí a omezení svou kulturou, svým národem, zpupností a pýchou. Nejsme ochotni se dívat o ima n koho jiného. Pak dosp jeme do momentu p iznání a ekneme: „Bože, já nevidím.“ A natáhneme se zvoláním: „Ježíši, synu David v!“ Ježíš takové volání zaslechne, v te mi. P ijde a zeptá se: „Co chceš, abych ti ud lal?“ Když eknete: „Chci vid t,“ tak se vás Ježíš dotkne a dá vám vid t. Ale protože už jste si prošli ur itou o istou svého postoje, pochopíte, že uvidíte i skrze brat í. A brat í skrze vás. Neuvidíte skrze jednoho bratra. Neznamená to, že te lobuji, že jsem otev el ú ad vidoucího, a kdo nevidí, a p ijde, já mu povím. Jsem na tom úpln stejn jako vy všichni. Roman je na tom úpln stejn , Martin taky a všichni starší, mladší i služebnosti jsou na tom stejn . Všichni pot ebujeme dát dohromady svoje o i zep edu i zezadu. Teprve potom prohlédneme. Znal jsem lov ka, který z mého pohledu vid l nejlépe. Bratr duCille. P itom m l neustále obrovskou pot ebu dívat se t eba i mýma o ima. Nebo o ima n koho dalšího. Neustále cht l v d t a slyšet. Pamatuji si, že kdosi n co prohlásil o organizaci Sonlight Gospel, kterou bratr duCille ope ovával. Bratr duCille se o tom doslechl, zvedl telefon a tomu 7
lov ku volal: „Slyšel jsem, že jsi íkal, že n co d láme špatn . Povídej, co to je?“ Ten lov k se ale za al vymlouvat, že to tak ne ekl a nemyslel, že to nepochopil. Bratr duCille byl velmi zklamaný, když mi to vypráv l. íkal jsem: „Pro jsi zklamaný? To je dob e, že se to vysv tlilo.“ Odpov d l mi: „Doufal jsem, že n kdo vidí, co d lám špatn , a že budu moct init pokání. Ale ten lov k na druhé stran drátu byl takový zbab lec, že mi nic ne ekl.“ Rozumíte tomu? Bratr duCille íkal: „T šil jsem se. T šil jsem se a doufal, že budeme moci z n eho init pokání. T šil jsem se, že p jdu na nejbližší shromážd ní, zavolám nebo napíšu: Brat í, n co d láme špatn . Musíme init pokání.“ Jeho p esv d ení a p ipravenost, že mu n kdo otev e v n jaké v ci o i, pro m bylo obrovskou inspirací. Zvedl t eba telefon a volal Kristýn : „Kristýno, nem la jsi sen?“ „Nem la.“ „Ani vizi?“ „Ne.“ „Ani k tob B h te poslední dva dny ohledn m nemluvil?“ „Ne.“ „Já bych tak pot eboval, aby mi n kdo dal slovo, nevím, kudy se mám vydat.“ Myslíte si, že volal Kristýn ? Nevolal tak úpln Kristýn . Volal jejímu daru. Volal po n jakém daru, protože m l zkušenost, že B h si ten dar použil. Bylo v tom naprosté p ijetí. Další v c je, že lov k chodí se srdcem na dlani. Je to riziko, protože to n kdo m že zneužít. A nejen, že to n kdo m že zneužít, n kdo to zneužije. Jeden bratr íkal: „Víš, to se m že obrátit proti nám.“ Odpov d l jsem: „Nejen, že se to m že obrátit proti nám, ono se to taky proti nám obrátí. Oni nás za to dokonce uk ižují.“ A p esto do toho s tím v domím jdeme. Je pot eba, abychom kázali zjevn . Abychom v ci íkali zjevn , abychom mluvili v pravd . Jestli to n kdo chce použít proti nám, tak to stejn použije. Ale je pot eba, abychom chodili otev en . ábel bude d lat všechno proti tomu, co jsem te ekl. Shledáváte to biblické, nebo máte pocit, že tady stavím doktrínu? Mluví to k vám? Máte sv dectví, že to je v Bibli? Ur it to je v Bibli? Vidíte to tak? V íte, že to je Boží slovo, které k nám mluví? ábel pracuje a bude pracovat proti t mto v cem: Za prvé bude pracovat proti tomu, abychom m li ve e i, abychom m li obecenství. Bude pracovat proti schopnosti lámat spolu chléb, plynout spolu, komunikovat spolu. Bude se snažit odd lit m od druhých. T eba od Ji ího. Mám n co proti n mu a on proti mn . Nevíme úpln p esn , co to je, ale tím, že radši nekomunikujeme, to ve mn roste a víc ho nemusím. On zase má n co proti mn , a te to roste a roste. Ale protože s tím nikdy nic neud láme a ne iníme pokání, nechodíme podle Bible. Co tady d láme, Ji í? Jak to, že tady sedíme a chválíme Boha, když máme spolu problém? Já ho tedy s Ji ím našt stí nemám, to jenom používám jako p íklad, ale 8
kdybychom ho m li, co tady d láme? Boží slovo íká, že pokud jdeš Bohu dát n jaký dar a máš pocit, že bratr má n co proti tob , jdi si to s ním nejd ív vy ešit.5 „Ji í, máš n co proti mn ?“ Jd te po té v ci. Protože jinak zastavíte to „potom“. Zastavíte schopnost plynout. Víte, neradi mluvíme na rovinu. Prost to n jak obejdeme. N kdy mám pocit, že bychom mohli dávat lekce politické korektnosti. Když jsem se u il ve firm angli tinu, tak v jistý moment dosp li k názoru, že anglicky umím, a že jediné, co m pot ebují nau it, je business angli tina. Zaujalo m to, tak jsem si íkal, že p jdu na business angli tinu. Brzy jsem toho nechal, jelikož nás u ili, že se anglicky ne íká, že máme zpožd ní, ale že si nejsem úpln jist, zda termín, který jsme slíbili, bude úpln p esn spln n. Vymysleli takovou konstrukci. Rozumíte, jak to zní? Politicky. Obcházíme okolo, místo abychom to na rovinu ekli tak jako Ježíš. S Kristýnkou se už celé roky doma u íme v ci pojmenovat, tak jak jsou. Pojmenuj to, ekni to, a s tím m žu pracovat. ábel se snaží o pravý opak. Schovej to, ututlej to, dej to pod koberec, rozm lni to, zamlž to, nepojmenuj to. eknu vám tajemství. Vnit n si myslím, že lidé, kte í mají n co proti, možná v dí n co, co já nevím. Strašn m zlobí, že mi to necht jí íct. Možná to pot ebuji v d t. Nevadí mi, že by n kdo mohl mít n co proti mn . Jen houš ! Ale vadí mi, že to neumí íct. Že to neumí pojmenovat. Že to neumí popsat a že se to nedá vysv tlit. Že se to nedá p edat, že k tomu není žádný verš. Pot ebuji tvoje o i. Pot ebuji vid t, co vidíš ty. Bojím se, že o n co p icházím. Nechci íct, že je problém, že by lidé mohli n co vid t jinak než já. Naopak! Problém je, pokud s tím neumíme pracovat. Za kolika z vás jsem už p išel a velmi jasn a p ímo vám ekl, co se mi nelíbí? Kolika z vás jsem dal jasn najevo, že n co vidím v nepo ádku? Mnozí byste se p ihlásili. Pro to d lám? Vyzývám vás všechny, vra te mi to! Dlužíte mi to. Pot ebuji uvid t, co vidíte vy. Rozumíte mi, brat í? Moje pot eba a volání, je toto: Prosím vás, necho te v temnot ! Nešuškejte si to na chodb . M že m to zabít. Když se podíváme do 5. kapitoly Galatským, co se tam píše? Co se píše o tom, když se koušete a žerete? Abyste se nakonec navzájem co? Nezkazili. „Pakli se vespolek koušete a žerete, hle tež, abyste jedni od druhých zkaženi nebyli.“ Svoboda, která nám byla dána, jak se píše o pár 5
Matouš 5:23-24 – „Protož ob toval-li bys dar sv j na oltá , a tu bys se rozpomenul, že bratr tv j má n co proti tob , nechejž tu daru svého p ed oltá em a jdi, prve smi se s bratrem svým, a potom p ijda, ob tuj dar sv j.“
9
verš d ív, nám nebyla dána k povolování t lu, brat í. Všichni cht jí svobodu. Ale to není svoboda k h íchu! Je to svoboda od h íchu. Máte tam špatnou p edložku. Všichni cht jí od n eho svobodu. S tím p išel Nimrod vysvoboditel. Nimroda všichni vzývali jako vysvoboditele, protože p išel se spasením. P išel je vysvobodit od Boha. Dal jim svobodu od zákona. Ale my máme být svobodní tímto zp sobem: „Nebo vy v svobodu povoláni jste, brat í, toliko abyste pod zámyslem té svobody nepovolovali t lu…“ (verš 13) Kone n jsme svobodní a m žeme si d lat, co jsme vždycky cht li. Vždy je to h ích! „…ale skrze lásku posluhujte sob vespolek.“ Neberte si svobodu do úst jako záminku k h íchu, brat í. Nejsme svobodni. Ježíš jasn ekl, že takovou svobodu dát nep išel. Dává jinou. Jsme svobodni od h íchu. Každý, kdo slouží h íchu, je jeho otrokem! Každý, kdo poslouchá h ích, je jeho otrokem, brat í. Verš 18: „Jestliže pak duchem vedeni býváte, nejste pod zákonem.“ Chcete být vysvobozeni od zákona? Cho te Duchem. Mimochodem, žádosti t la nevykonáte. (verš 16) Vaše svoboda a oprošt ní se od zákonictví je v ch zi v Duchu. B h nás povolal ke schopnosti spolu plynout, žít transparentn , aby Kristova krev protékala, uzdravovala a dotýkala se. Když nerozpoznáváme T lo Kristovo, potom je mezi námi mnoho t ch, kte í jsou nemocní a mnozí umírají.6 Umírají podobn , jako kdybych si n jaký úd vy al z t la. Chvíli bude vypadat, že žije. Ale zakrátko už vypadá n jak scvrkle. Otev eme o i, brat í. Nebo si to nesmíme p iznat? Nesmíme to ojenovat, nesmíme si to íct? P inášejme v ci do sv tla, cho me ve sv tle, cho me v pravd , brat í. Chci napomenout každého z vás, kdo se m že nechat napomenout, abyste nechodili v temnot . Když za vámi n kdo p ijde a n co vám o n kom poví, jd te za lov kem, kterého se to týká. ešte to, jd te se na to zeptat. Slyšel jsem t eba, že Roman ukradl kolob žku. Tak jdu za ním a ptám se: „Romane, co máš s tou kolob žkou?“ On ekne: „Já o ni em nevím.“ Tak jdu zp t za tím lov kem a íkám: „To není pravda, nic neukradl.“ „No, to byl jiný Roman, kolega z práce.“ „Aha. Ješt , že jsem se byl zeptat.“ Víte o tom, jak na Slovensku upálili Rusa? Hanzelka v Košicích upálil n jakého Rusa. Pak se zjistilo, že to nebyl Hanzelka, ale Zikmund, že to nebylo v Košicích, ale v Kostnici, a nikoliv Rusa, ale Husa. To je pochopiteln vtip, ale rozumíte mi, p esn o tom to je. Doneste to do sv tla, zeptejte se na to. Ne vždycky je asi vhodné se p ihlásit na shromážd ní a zeptat se na každou v c. „Ty, 6
1. Korintským 11:28-29 – „Nebo kdož jí a pije nehodn , odsouzení sob jí a pije, nerozsuzuje t la Pán . Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí.“
10
Romane! Jak je to s tou kolob žkou?“ Ale jd te za konkrétními lidmi, jd te se zeptat, jd te to ešit. Boží slovo íká, že pokud v n kom vidíte n jaký h ích, máte ho jít napomenout. Když vás neslyší, nerozumí, nechce to p ijmout, vezm te si sv dka. Když vás neslyší ani se sv dkem, jd te p ed starší, p ed církev. (Mat 18:15-17) OTÁZKA: Mám otázku. V em vidíš nejv tší problém, pro se to ned je? ODPOV : D je se to, ale funguje to i naopak, protože ábel je ábel. To znamená, že na prvním míst lže. A lidé mu v í. V í mu pro to, co je trápí a co ve své duši nevy ešili. OTÁZKA: Tím máš na mysli ábla jako žalobníka? ODPOV : T eba žalobníka. Jedna v c je, že lže, a lidé mu jako Eva v ráji naslouchají a v í. Pak se jim zrak prom ní a za nou vid t n co úpln jiného. Takže ábla neodhalujeme. Další v c je, že v našem srdci m že být falešná ambice, n jaký problém. Znáte p íb h bratra duCilla, jak naslouchal áblu? Jednou k n mu p išel „b h“ a ekl: „N co ti povím o n kterých lidech v církvi.“ Zeptal se: „A o em to je?“ Za al t m v cem naslouchat a najednou do toho zah m l hlas: „Satane, ty jsi lhá !“ Bratr duCille se vylekal a pochopil, že celou dobu k n mu mluvil ábel. Obrátil se na Boha, který ábla napomenul, a ekl: „Jak to, že jsem ho nepoznal?“ B h se ho zeptal : „Jak to, že jsi mu celou dobu naslouchal?“ A bratr duCille si uv domil, že v n m bylo n co, co to cht lo slyšet, protože by ho to vyvýšilo oproti brat ím. Najednou by m l to „tajné poznání“. On je ten „zasv cený“. To by ho ur itým zp sobem vyvýšilo nad ostatní, kterým to ješt nedošlo. OTÁZKA: Takže jedna z t ch v cí je pýcha? ODPOV
: Ur it .
OTÁZKA: Spíš jsem se ptal, co bys vid l jako p ekážku, pro v církvi lidé nep ichází jeden za druhým, když se jim n co nezdá nebo mají pocit, že n co d láš špatn . ODPOV : Neuv domují si, že jsme T lo a jeden na druhého se tvá í jako na cizího. Kdybych si uv domil, že jsem to já sám, tak to ud lám. OTÁZKA: Takže lidé nevidí sami sebe jako sou ást T la? ODPOV : Ano. Nepochopili, že to je závod, ve kterém dob hne jenom jeden. Když jsem si to v Bibli p e etl, byl jsem neš astný a íkal jsem: 11
„Bože, tak to už m žu vzdát, protože dob hl Pavel. A jestli ne Pavel, tak Petr. Up ímn e eno, jestli nikdo za t ch dva tisíce let, tak t eba bratr duCille. N kdo už ur it dob hl. Pro bych te m l b žet? Nevím, co jste s tím veršem d lali vy, ale já jsem se chvíli s Bohem tahal. íkal jsem: „Bože, vybízíš nás, abychom b želi, protože jenom první dob hne a dostane cenu. A já íkám, že mají dva tisíce let náskok!“ N kdy také dávám d tem náskok, ale nikdy ne dva tisíce let. B h mi ekl: „Ale ten jeden je Kristus. Tvoje jediná šance, jak dob hnout, je být v Kristu.“ To znamená v T le Kristov . Najednou se ta sout ž posouvá n kam jinam. Nejen, že pot ebuji být v Kristu já, ale pot ebuji, abys byl v Kristu i ty. Takže, abych odpov d l, lidé si neuv domují, že jsou sou ástí T la Kristova. Ty jsi sou ástí m a já nutn pot ebuji, abys stál. Co budu mít z toho, když t ponížím a stla ím k zemi? OTÁZKA: Takže takový lov k má vnit ní problém se zbytkem T la, vnit n se od T la odd lí, a už vidí sebe zvláš a ostatní zvláš ? ODPOV : To je jeden z aspekt , který se stále opakuje. Jednak se nevnímám jako jedno T lo Kristovo, proto jsou mnozí nemocní a hynou. Nerozpoznáváme T lo Kristovo. Druhá v c je, že musíme být schopni napomenutí p ijmout. Musíme lidem pomoct, aby byli ochotni za námi chodit. V jedné firm , kde jsem pracoval, jsme lidi povzbuzovali, aby p inesli „problém m síce“. Odm nou byla ve e e pro dva. Pochopiteln problém nesmíte zp sobit, ale pokud jste upozornili na problém m síce, i když se vás týkal, tak firma pod kovala s tím, že jim to pom že. Pot ebovali to v d t. Je to o tom, že musíte zavést kulturu, která vítá námitky a napomenutí. Vítám to, p ijímám to, je to pro m život a požehnání a bez toho zhynu. Když lidé za vámi p ijdou, m žete s nimi i nesouhlasit: „Já to tak nevidím. Dob e, možná se pletu.“ To je druhá v c, kterou m žeme pomoct. Když n kdo p ijde, nebude se bát, že dostane „p stí“. Ne fyzicky, ale lov k dokáže vytvo it takovou atmosféru, kdy si ten druhý íká, že si to p íšt rozmyslí. To je strašná škoda, tím se okrádáme, obíráme o schopnost vid t a slyšet. i te pokání jednak z neschopnosti za n kým p ijít a n co mu íct, a na druhou stranu, pokud jste „prašiví“. Je to jedna z dvanácti nemocí, která zabra uje kn zi vejít do svatyn . (Lev 19:17-21) Znamená to, že se vás nikdo nem že dotknout. Pokud se urážíte, pokud se vás nikdo nem že dotknout, tak jste prašiví. N kdy k sob neumíme p ijít úpln n žn a v horlivosti to ne ekneme nejlépe. Ale než budeme všichni navzájem dokonalí, tak to p ikryjme. 12
OTÁZKA: To znamená, že bychom se m li nau it obojí. Napomínat v lásce druhé i napomenutí p ijímat. ODPOV : Ano. V tom všem rezonuje slovo d v ra, víra a p esv d ení, že jsme jedno T lo. A to je to, co B h íká, že se stane potom. V ím, že jedna z v cí, která nám chybí a kterou pot ebujeme mít, je ve e e. Lámat spolu chléb je prost to, že budeme p icházet ke dve ím, na které On tlu e, otev eme je, vejdeme a budeme spolu s Ním ve e et. Jak si p edstavujete ve e i s Ježíšem? OTÁZKA: Lidé se sdílí. ODPOV : Ano. íká se, že u jídla se nemluví. To je nebiblické. S plnou pusou se nemluví. To je kulturní. Ale že u jídla se nemluví, to je špatná teologie, brat í. U jídla se mluví. U jídla se sdílí. U jídla se láme chléb. Nejen, že lámu chléb. Lámáním chleba vyjad uji, že se lámeme jeden pro druhého. V ím, že to pot ebujeme. Pot ebujeme spolu plynout. Chci napomenout vás a skrze vás kohokoliv dalšího. Jestli se kolem vás šustne n jaká temnota, vezm te baterku Božího slova a rozsvi te. Nebojte se. N kdy se bojíme, že nás vyškrtnou z tajných kruh . Že už mi nikdo nikdy nic nepoví. Chvála Bohu, jak íká Kristýnka. Neboj se, popadni to za límec. Nedávno mi jeden lov k napsal: „Víš, mn se nelíbí, že Karel n koho zmanipuloval, aby n co ud lal.“ Karel byl mimochodem jeden ze starších. Hned jsem odpov d l: „No, to je strašné. S Karlem budeme muset promluvit.“ A vnit n p esv d en, že to tak není, pokra uji: „Okamžit mi napiš, co se stalo, a Karla sk ípnem.“ Na ež napsal zpátky: „Ále, vlastn nic.“ Tak jsem odepsal: „V tom p ípad ale musíš init pokání, protože jsi minimáln m málem navedl k tomu, abych si n co myslel o Karlovi.“ Karel mimochodem není z tohoto shromážd ní. Ne ekl jsem tomu lov ku: „To není možné. Tohle Karel ud lal?“ Naopak jsem ho povzbudil a ekl: „No jasn , jdeme za Karlem, to je jenom biblické. P jdu s tebou. Napiš mi, jak toho lov ka zmanipuloval, co mu ekl nebo ud lal nebo napsal.“ Je správné manipulovat se navzájem? Ne, to je h ích. Tak ho vyznejme, dejme ho na sv tlo a i me pokání. Ten lov k rychle zacouval a inil pokání. inil pokání, že vlastn pracoval s informacemi, které nebyly podložené ani uchopitelné. Co jsi dote d lal? Co sis to p stoval? Mlhu. Když tu mlhu chcete k n emu použít, zjistíte, že v ní není žádná podstata. A znova to duCillovo zklamání: „Ach jo, já jsem myslel, že se posuneme kup edu.“ i me pokání. OTÁZKA: Nedávno se mi stalo, že jsem byla úpln rozhozená, protože jsem si myslela, že tamten si o mn n co myslí, tamten o mn ur it n co 13
íká. Když se mi to stane t eba desetkrát za sebou b hem n kolika hodin, jsem z toho pak zni ená. Musím jít dom a modlit se s manželem, aby to zrušil, protože vím, že nem žu za každým tím lov kem jít, a vím, že v tšina v cí je úplný nesmysl. ODPOV : Ty se máš. Víš, jak se máš, že m žeš jít dom a modlit se s manželem? Vážn , uv domuješ si to? Vzdávej Bohu díky. To je jedna z v cí, kterou m žete ud lat, pokud máte manžela, rodi e nebo n koho blízkého. Do vašeho života p išel podvod, který vám totáln zast el zrak. Už nevidíte a nevíte, která je levá a která pravá. Když jedete autem a hodn prší, musíte zastavit. íkáte si: Prší tak hust , že a už pojedu kamkoli, stejn spadnu do jámy. N kdy se nám to tak stane. Tak prost zastavme. Zastavme. ekla jsi to správn . Zajdi za manželem, pomodlete se. Nemusíš hned za každým jít. N kdy si musíte ut ídit myšlenky. N kdy n co poslouchám a až druhý den ráno si myšlenky ut ídím a pojmenuji. Do té doby p esn nevím, co a jak. Když se lov k ot epe, probere to s n kým, ujasní si to, m že to jít ešit. Nebo ho popadni za ruku a jd te oba. To se stane, že se lov k nechá rozhodit. Všichni máme emoce a zranitelnosti. Ale nenechte to být. Prost jdi za tím lov kem a ekni: „Modli se se mnou. Pot ebuji pustit st ra e nebo po kat, až p estane pršet.“ Cht l jsem nám, brat í, sd lit, že Boží zám r je, aby na konci stál Kristus. Jedna duše. Jedna duše ze tvrté kapitoly Zjevení. Na tr nu bude sed t Jeden. Bude tam k iš álové mo e. Naprosto pr hledné a transparentní. Nebude tam žádný prostor pro strach. Žádný prostor ned v ry, žádný prostor pro zran ní, ublížení, nekalé myšlenky, iny nebo pýchu. To není Boží zám r. B h chce isto, prázdno, pr hledno, transparentno, svato, sv tlo. Odpušt ní, vy išt ní. To je Boží zám r. B h také íká, že duše má tvero zví at. I v le i city m ly mnoho o í zep edu i zezadu. Brat í, proz ete. Uv domte si, že nevidíte, a zavolejte, abyste proz eli. Pochopte, že uvidíte skrze mnohé okolo vás. Amen? A zastavte žalobníka brat í. Zastavte ho. B h vám požehnej.
14
