Svatopluk ech: DOPLNK PROSY. NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPKC

n.-^

\

U"^

Svatopluk ech:

DOPLNK PROSY.

NAKLADATEL F.

TOPI

KNIHKUPKC

SEBRANÉ SPISY

SVATOPLUKA ECHA. díl

XX

DOPLNK

PROSY.

íM

V PRAZE NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC 1905.

DOPLNK PROSY Napsal

SVATOPLUK

ECH

v PRAZE NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC 1905.

301BCD

'if-^J^

Jí4/f r^^j^^

Tiskem

j-Uiiie«

v Praze.

UPOiMINia' Z

VÝCHODU.

OBRÁZKY z

Sv.

POUTI PO KAVKAZE A

ech: Sebrané

spisy.

XX.

Z

CESTY ZPÁTENÍ.

POZNÁMKA pipojená k prvnímu vydání

r.

1885.

Kniha tato obsahuje sbírku cestopisných rt uveejnných roku 1875— 76 ve feuilletonu »Nár. List* a ponechaných zde beze zmny. Pi sepsání jich nešlo mi o zevrubný, dkladný popis Kavkazu, nýbrž chtl jsem toliko zachytit hlavní dojmy z pestrého pásma obraz, které se na této nckolikanedlní cest takoka letem mimo mne peneslv. Cizích spis (ruských a západních) použil jsem pi historických a národopisných pehledech. K závrku podotýkám, že jsem nkteré zde opomenuté partie této cesty vylíil dílem v >.Kresbách z cest,* vydaných v Reinwartov s>Sbírce zábavných spisv«,

tém

dílem

porznu ve svých pracech

belletristických.

Spisovatel.

PÍTELI

SERVÁCI

B.

HELLEROVI

VÉMUJE

SPISOVATEL.

I.

Východní

beh erného moe. 1.

(erné

a

hor^-.

—

Z historie kavkazského poi^eži.)

Na jae r. 1874 vyplul jsem za drobného dešt bouliv se dmoucích vln na ,,Cesarevn" z krás-

né zátoky novorosijské. Po levici naší rozvinulo se daleko na jih malebné pásmo erných hor, pobežní pedvoj velehorstva kavkazského. S tlukoucím srdcem blíží se vnímavý cizinec poprvé k tmto

behm.

Vždy slyne Kavkaz již z dávna velikolepostí své pírody, krásou svých synv a dcer, kouzlem sterého tajemství, dímajícího v hlubokých jeho roklích a úžlabinách. S klassickým pravé vkujiž staí eko\é kamcnnow jeho stnu nejúchxatnjší postav svého bájesloví, k trpiteli Prométheovi. Pro Slovana pak jest zem tato dvojnásob zajímavá; dobylo jí Slovanstvo nepísní svou. První pvci slovanjen zbraní, nýbrž Lermontov, Puškin stali se bardy jejími ští a skvoucí její pel záí s ady nejkrásnjších po-

sem za

zvolili

folii

—

k

i

—

stav, které

vytvoila poesie slovanská,

s

postav jako

„Démon", ,,Thamara", ,,Mcin", nešastná milenka „Kavka-zského plenníka" erné hory jsou ovšem jen jako krotkým úvodem do velikolepé kamenné epopeje Kavkazu, ale za podívanou stojí pece. Škoda, že sem nemohu místo jalových slov položiti nártek toho hrbolatého rozmanitého pruhu, který se kolem naší lodi v ustaviných promnách vždy dále a dále posouval, jako obrazy v pohyblivém dioramu! Co do výšky nesnášejí ovšem tyto hory ani poro\Tiání s pravým velikým Kavkazem; ale pro mne, kterýž jsem nebyl ješt spatil snhové hlavy Kazbeku a jeho soudruh, byly tehdáž rozmry jejich dosti znamenité. S plnými uspokojením dokonil jsem obhlídku jednoho velikána a již vynooval se za ním druhý ješt vyšší a za tím hledal jsem kdesi pevysoko vrcholek tetího, prorážející jako mdlá silhouetta hustou šedivou mlhou. Místy se zdá, jakoby hory tyto pímo z moe vy!

rstaly, jinde

oddleny

nho

jsou od

tenkým

pru-

hem písku neb lesa, tu spadají k nmu náhle kolmými holými stnami, tam sklánjí se k nmu volným svahem, pokryty jsouce s hlavy do paty bujným lesem listnatým jehlinatým. A jak plujeme kolem nich, sesta\iijí se v nová vždy skupení, ihiai

lebnjší pedešlých, a trhlinami jejich naskýtají se vždy nové prhledy do hlubokých údolí, plných divoké romantiky neb idyllického ladu. Pejete-li si do slabých tch obrys nco barev s mé chudé palety, tu je máte v pedu tmavoze:

moe,

beh upinatou,

snhobílou obrubou píboje, nad ním blošedí rackové, v pozadí

lené

lemující

hndá vn

skála a zele, k nevypsání živá a svží ple zeleného rostlinstva, promíchaná tmavším odstínem zasmušilého jehlií a nade vším jindy nejkrásnjší blankyt, dnes nesmírný závoj sivé mlhy. zbývá pimysliti si k tomu zvláštní osvtlení Asie, které oku severnímu všechno v jakési nové tvánosti a barvitosti pedstavuje, osvtlení skvlejší, ohnivjší, píbuznjší obraznosti básníkov. Zajisté vytkne i nejvýše shovívavý tená v mém líení jednu vadu; úplný nedostatek stafáže, jakou by mohli býti malební horalé, pasoucí se stáda, rybái spravující na behu sít, pívtivé vesnice a veselá pístavní msta za kolísavým lesem stožárv. Avšak, milí tenáové, práv úplný tento nedostatek dopluje teprve obraz. \^šechno, co tam ped sebou vidíte, vás onen pohled baví, okouzluje, unáší, vše to jest pouhá irá píroda bez pímsku lidského, jak si ji peje Vrchlický krásná a bez lovka". Kam oko sahá po tom behu, po tch horách, nikde neperušuje známka lidského pobytu divokou její samotu, tajemné její mlení. Nikde msta, vesniky, chatre, lovka Jen orel rýsuje závratné své kruhy nad mlícími lesy.

Konen

:

mj ím

:

—

,,

!

Zdá se. že tu píroda ješt dímá v hrdém nepístupném vdku panenství, nedotknutá rukou lovka. S toužebným zrakem pohlížíte na ty hory. pedstavujíce si v nich tisíce skulin a štrbin, kde veliká ta umlkyn, jako v nejtajnjších svých dílnách, ukrytá ped okem lovka, voln pouští uzdu své tvrí obraznosti, plníc je výjevy hrzné i líbezné krásy. Však dojem tento ustupuje brzy pocitu jinému. \^ hlubokém mlení tchto hor spoívá nco hrozného. Zdá se, jakoby nedávno nad strašlivou

onmly

njakou

událostí hrzou byly své ztmulosti probrati se nemohly. Je

teskno jejich

pi pohledu na tváe.

n,

a

dosud

ze

vám

nevolno, dsíte se výrazu net>ohnuté

pocit tento vysvtlil, vypjím si ti cestovní mapy jiných spisovatel, ti pohledy na tento beh z rzných dob. O. Spencer, který tudy plul r. 1854, spatil zde divadlo valn rozdílné od toho, které jsem s hora vylíil. Mdél tu v úrodných údolích pasoucí se stáda skotu, buvol, snhobílých ovcí a erných koz, jež hlídali pastýi s oštpy v rukou. \^idl tu tlupy krásných polodivých koní, jichž vlající hívy se zdvihaly pi jemném zavanuti vtru. Z háj ovocného stromoví vyzíraly nízké devné domky Cerkes. \^šude na prosových a kukuicových polích žali muži. ženy a dti vlnivé klasy a voli i buvoli odváželi bohatou úrodu po klikatých cestách na se mnící panorama, úboí hor. ,,Bylo to pevádjící ve skutenost všechny luzné sny, jaké si kdy obraznost básníkova o krásné Arkadii utvoila." Musím podotknouti, že vidl Anglian Spencer

Abych vám

listy

z

vn —

—

všechno erkeské v nejjiž ze zášti k Rusm krásnjším svtle a že vbec rád nadsazoval; jisto jest, že neposkytoval celý beh kavkazský tak rozkoš: é divadlo, obzvlášt r. 1854, kdy již boje Rus a Cerkes v horách zuily. Ale pes to lze v líení jeho spatovati vrný obraz alespo nkterých ástí tohoto behu za dívjší doby, za úplné volnosti erkeské. Než obraz tento zmnil se úpln. Cerkesové bili se

vysoko v

horách zoufale za volnost svou:

léta

zuil krvavý tento boj behy zpustly. A v poslední dob toho zápasu vypadaly asi tak, jak je vylíil Rus Fadjev: „Ped r. 1864 nebylo na svt behu pustjšího. S moe vypadal jako zem neobydlená; ni chýšky, ni kotoue dýmu na zeleném pobeží, ni lovka v modrojasných zálivech. Jen za veera, když se boue rozehrála neb mlha po vodách stláti se zaala, mohl jsi asem rozeznati na temném moi obrys lodi, kradoucí se pod behem. Blízemi, veze vojenský kontraband, vzdaluží-li se k je-li se od ní, veze otroky.*) Žádná lo, zabývající se ádným obchodem, nesmla pistáti k tomuto kraji. Na moi potkávala se s puškami našich stráž;

na suchu s puškami a kinžaly horal. zaarovaný, jako v pohádce, na ktenesmla vstoupiti noha lovka." naposled. R. 1864 Náhle oživil se beh opt

ných Byl rýž

lodí,

to

—

.^patil

oh, lem

beh

A. Petzholdt podél nho kou nesetných táhnoucí se jako vrstva mlhy po úpatí hor. Kotchto táboily pestré tlupy horalu, st-

oh

hujících se do Turecka.

V tchto tech pohledech obráží se jako v trojím významném tableau celá historie, celé štstí tchto hor. Drahný as obývali je etní i neštstí kmenové erkeští, šastni jsouce ve své nevázané, sveepé volnosti; ale znenáhla obklioval tyto odevšad píboj cizího, mocnjšího živlu, dorážel vždy vité

jejich skály, obrovskou tvrz volaž je zatlail do nejtajnjších horských skrýší, až je i tam dostihl a navždy zlomil zoufalý odpor jejich. Tetina Cerkesu padla v krva-

prudeji na nosti

jejich,

'•)

Totiž dév.ce a hochy, jež horalé do Turecka' prodávali.

10

—

valná vtšina ostatvém, dlouholetém tomto boji ních nechtj íc dílem skloniti šíje své pod jamo národa cizí ei a víry, dílem z donucení vysthovala se navždy ze své divoké krásné vlasti. Od té doby strmí ohromné toto horstvo, zdélí 400 verst, po vtšin pusto a prázdno, a krásná jeho údolí leží ladem, zarstají divokým lesem. Kraj tento, náhle umlknuvší po divém lomozu váleném, upomíná na pusté jevišt, na nmž se nedávno odehrálo velikolepé hluné drama. Zstaale kulisy nebetyné ty hory ly tu jen kulisy tak krásné, že samy o^^^obé poutají a k obdivu unášejí pozorovatele já alespo s lítostí jsem hledl, jak se hustá šedivá mlha, podobná obrovské opon s roztepeným lemem, níž a níže spouštla po bocích hor, zastírajíc mi velikolepé to divadlo.

—

—

;

(Kavkaz bez báje o nm.

eikes.

—

—

Rozcrvanost horstva kavkazského a Nábožen-tví a politické zízení kmen erkeskvch.)

Vtšina západního obecenstva sluuje po dnes pedstavou kavkazských^ hor obraz bohatýrského Cerkesa a svdn krásné Cerkešenky, perly harému východního ale na Kavkaze samém ohlížíš se marn s^

:

po

této skvostné lidské stafáži.

vém smyslu

slova) zmizeli

s

Cerkesové

vtrných

(v

pra-

sídel svých,

s pobežního západního horstva kavkazského. asem vyTioí se ovšem ped tebou z nkteré sluje hrdá malebná postava na supavém oi, s osmahlým

11

rázným obliejem, v huaté apce, s adami lesknábojnic na prsou a se štíhlou puškou v erné kosmaté torb na zádecti; ale to není Cerkes, nýbrž jest to protichdce jeho, nepítel jeho na život a na smr ernomoský kozák, který si pisvojil malebný jeho kroj. Zdá vlastí svého odprce s se vru, že je kroj ten podstatnou, neodlunou ástí lýclh

:

i

ve fysiognomii této zem. ukázky Já jsem spatil na Kavkaize pouze erkeského typu. v Novorosijsku. Pr\Tií byl vysoký, rostlý Šapsuch s orliím nosem, pívtiv mžouravým okem, svtlými kníry a vlasy pedstavil se mi o. fuimus Troes jako sklepník, nalévající kerské pivo v hostinci tlustého Arména. V jeho stízlivém, poloruském, pólo tureckém odvu, za jeho pívtivým vzezením a mkkým, télahodným úsmvem nebyl by nikdo tušil huatého ábla", jak pezdívají kozáci Cerkesm^ Druhou ukázkou byla malá, ale svdn kyprá Cerkešenka s okem a vlasem, jejichž nápadná ernost se mocn odrážela od bledého pkného oblieje isté pleti. Zastihl jsem ji v bílých nedbalkách evropského stihu. Byla tuším ženou agenta ruské paroplavební spolenosti. Pravé, nezfalšované Cerkesy vidl jsem teprve na zpátení své cest v ernomoských pístavních mstech malé Asie a v evropském Turecku. tedy horal erkeský vymizel ze scenerie kavkazského behu, jsou pece stopy jeho dosud tak erstvé a památka jeho s horami tmito tak tsspjata, že by nákres jejich bez tohoto oparu er-

dv

Ob

pkn

—

—

m

,,

A

n

kesk>Th upomínek

tenáe za

vru neúplným

zastal.

Prosím

prominutí, že v tomto a následujících dvou

12

oddílech nkolika zbžnými rtami, ze zpráv jiných cestovatel vybranými, vyplním národopisnou mezeru, která se v denníku cestujícího podél behu od Tamani až k Abcházii vyskytuje. Kavkaz v užším smyslu, t. j. ohromná spousta hor, nakupená mezi erným a Chvalinským moem, pedstavuje obraz úžasné nepravidelnosti a rozervanosti jsou tu divn zmodrchané, vru gordické uzly hor vedle táhlých, ploských hbetv a úžlabin, vyhaslé sopky zdvihají tu svá rznotvárná, vným, snhem a ledem pokrytá temena do výšek v Evrop nevídaných a jinde táhnou se malebná nízká pohoí v hustém roun zelených okrouhlých :

vrcholk listnatého stromoví. Všechno v nelad a nepoádku. Nikde snad nepodstoupila kra zemská tak divoký, zoufalý boj s podzemními mocnostmi a nevešla z nho tak pohmoždná, zjizvená a rozsápaná. Jest to hotový^ chaos. Jest to abych užil

—

—

obratu jednoho ruského geologa celý oceán zkamenvší uprosted nejprudší boue, kamenný oceán, boulivý, klokotající, vznášející se tu do oblak, tam

do propasti. Jedna kavkazská báje vysvtluje tu rozervanost následovn Za as, když byly tyto hory ješt stejn pkné a kulaté, pebýval v jedné z nich nábožný

klesající

:

poustevník, kterého ábel dnem i nocí pokoušel. Poustevník pozbyl konen trplivosti. Pichystal si rozžhavené klešt a když se šklebivá tvá áblova opt v otvoru jeskyn ukázala, chytil ho jimi- za nos. ábel val a zmítal sebou bolestí a pi tom vyšlehal ohon jeho nesetné ty úžlabiny, propasti a sluje, které se šklebí podnes v horách kavkaz

ských od

erného

moe

k Chvalinskému.

13

A

stejn rozmanité, rozervané, jako tvánost i její obyvatelstvo. Pedstavuje nad míru pestrou mosaiku rzných kmenv a plemen, jazykv a náeí, jejíž tajemné kameny ješt dlouho rozbírati bude ruka ethnologova. Právem nazývali Arabové Kavkaz „pohoím jazykv". Ale z této babylonské smsice vyniklo jméno Cerkes tak hlun 3, slavn, že drahný as všechna ostatní pehlušovalo a v Evrop všemu obyvatelstvu hor kavkazských 3e pikládalo. V pravd slula tak pouze skupina kmenv, obývajících ást horstva západního mezi ekou Kubání, Abcházií a erným moem. Bydlili tu podél behu moského zejména severn od Novorosijskaí: Bžeduchové a Natuchajci, jižn od Novorosijska adou: Sapsuchové, Abadzechové, Ubychové .a Džigetové. Tito a jiní drobní kmenové oznaovali sami sebe jako leny jednoho národa spoleným jménem „Adige", mluvili rznými náeími a podeími jednoho jazyka a shodovali 3e v národní povaze, obyejích a mravech. Císaové byzantinští rozšíili mezi nimi záhy

pdy,

jest

:

uení kesanské;

ale

kesanským nátrem

prosví-

ješt dlouho pohanské jádro. Trojice, kteráž vstoupila na onísto velikého boha Tcha, nevytiskla nikdy z povrivé mysli jejich nesíslné džiny (duchy), jimiž oživovali propasti a vrcholky hor, a jejichž strašného krále Džinchana usadili na ledovém temeni Elbrusu, vru grandiosním to trn, talo

vedle

nhož

byl

Olymp eckých

boh

dtskou

sto-

likou. S koráby podnikavých Janovan, kteí ernomoský svj obchod mnohými osadami a tvrzemi Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XX.

2

14

na krymském a kavkazském behu upevovali, prosem i jednotlivé paprsky církve západní. Teprve v XVII. a XVÍII. století ustupovalo zde kesanství islámu, jejž chánové krymští a po nich sultáni caihradští horliv mezi horaly šíili. Gerkesové pijímali ochotn nauku Mohamedovu, nikly

jež hrdé,

plné

sveepé

uení

jich povaze více lahodila, než mírukdyž se v druhé

Kristovo, ^

konen

XVIII. století mezi nimi vynoila postava obestená celým leskem islámu, šejch Eliáš Mansur, politik, hrdina i prorok v jedné osob, s koraném v levici a s krv^avým meem v pravici, padli ped ním poslední zbytkové kesanští na Kavkaze. Horalé stali se vesms fanatickými mohamedány. Co do zízení politického dlili se Cerkesové ve volné", kteí nikdy nad sebou žádného pána neuznávali a k nimž patila pevalná vtšina národa, zejména kmenové Xatuchajcú, Šapsuchúv, polovici

,,

Abadzechv

á

Ubych, potem

více

než 400.000

a

v domírné" ili „knížecí", kteí stáli sti volném poddanství pod knížaty od Ruska uznanými. Shora jmenovaní svobodní kmenové Cerkesú tvoili jaksi tverlístek samorostlých aristokratických republik, svázaných lehkým federaním pouduší a v

,,

tem. \^olný Cerkes byl volným v míe nejkrajnjší. evropští panákové, kteí cítíme na sob pi každém kroku vodítka veliké chvy, státní moci, nemžeme si tu jeho volnost ani náležit pedstavit. Hrdá jeho šíje nesnášela nižádného jha, by bylo sebe sladší a sebe vábnji vyfintno. Neplatil nikomu daní, neznal nucené služby vojenské, netrpl

My

16

žádného zasáhnutí jakékoU cizí vle do souverenní íše své osobnosti. Za to neprosil se také žádné státní moci za ochranu své osoby a svého jmní; „šaška" (šavle) a ,,kinžar' (dýka) byly jeho policií. t ylastní vle jen tomu, co v úct vhlasu starc, starodávným obyejm a koránu. sice jakousi šlechtu knížata (pši) a drobnjší šlechtice (vuork ili uzden), která se tšila vtší osobní vážnosti, jiež prostý oban (tvokol) ale osobní tato vážnost byla také jedinou její výsadou. O záležitostech celého kmene radil se ,,tamat", shromáždní poslanc všech jednotlivých obcí, vtkmešinou starc; ve vcech týkajících se všech rozhodovalo shromáždní, do nhož volil každý

Podroboval se

ml

:

Ml

:

ty

n

kmen

stejný

Rozumí

poet idvrníkv.

že národ, který uvnit takové volnosti šetil, tím horlivji na venek ji hájil. Cerkesové nesnášeli nad 3ebou ani stín cizího panství. Sultán turecký poítal je sice t dob, kdy pilnuli se,

k islámu, mezi

,své

adu pevnstek pi

poddané, a

jejich

nastavl

si

také

behu Cerkesové asem :

tch pevnstek šetili, asem je boili, ale sultána svým pánem nikdy jieuznávali. Když Turecko roku 1829 v míru drinopolském domnlá svoje práva nad Cerkesy Rusku postoupilo, pozval k sobe generál Rajevský staešiny Šapsuchv, a sdlil jim toto postoupení. Ale Šapsuchové tázali se udiveni právem sml nás sultán nkomu postou,, Jakým piti? Vždy jsme mu nikdy nepatili a nikomu patit

nechceme."

Sultán daroval vás ruskému cai," Rajevský. ,,

odpovdl

16

již rozumím," pravil po té jeden Šapukázav na ptáe sedící v korun blízkého stromu, obrátil se k Rajevskému „Hled, generále, daruju ti toho ptáka, vezmi si ho!"

,,Ach,

such, a

:

3.

(Povaha

erkesv

a jejich obyeje.)

\^ poslední válce rusko-turecké objevili se nám ukrutní, loupeživí Cerkesové ve svtle tak nepíznivém, že tžko- buditi znovu sympathie, jaké obe-

censtvo

Ovšem

evropské díve k sluší uvážiti,

národu tomu chovalo. Cerkesové z vlasti

že to byli

vysthovalí, namnoze

zvrhlí, a že je rozjitovala žádost pomsty a plamenná záš proti úhlavnímu nepíteli, který je zbavil vroucn milované volnosti a vlasti. jak bud, nemohu z vlastního úsudku ani pro -n ani proti nim svditi, pestávám tedy na obraze, strun sestaveném ze zpráv jiných spisovatel, ruských a západních.^

Bu

Mnozí pedstavovali sob Cerkesa jako ideál bohatýra. Budiž, ale teba hledti na nho se stanoviska stedovkých rytí pstního práva, anebo ješt lépe, pozorovati jej oima Asiata, který svému hrdinovi trochu joupeže, ukrutnosti, uskoku, a podobných slabostí nejen jiiilerád odpouští, nýbrž velitelsky pedpisuje. Ker Oglu byl loupežník, ozdoi bený všemi ctnostmi svého emesla, a pece hlásá tístrunná loutna všech ,,aušik" (národních pvcj stední Asie jeho ,es a chválu.

erkes

trávil

tém

celý

svj

život

na loupež-

17

ných výpravách a nájezdech. Úpln jsa proniknut romantickým duchem pstního práva, spatoval v

loupežnictví

emeslo nejen

poctivé, nýbrž

i

vol-

ného muže jediné dstojné. Vnášen k zamstnání tomu srostla s jeho bytostí. Ml, abych tak ekl, pirozenost orlí: jak orel hnízdil voln a hrd na temenech skal a jak orel spouštl se asem stelh;bit s nich na vyíhanou koist. Tento výhradný smr jeho myšlení a konání psobil, že si vážil jen vlastností takových, které, tvoí dokonalého váleníka a nájezdníka síly a obratnosti tlesné, odvahy, chladnokrevnosti, otužilosti a lstivé vynalézavosti. A všemi tmito vlastnostmi vyznaoval se ,,džigit" (váleník, nájezdník) erkeský v míe nejvyšší. Ces byla mu statkem nejdražším, naprosto ne:

dtklivým.

—

mlky

Byl-li

erkes pohann, nekiel,

obvyklou chladností,

s

nelál ale rychlostí ble-

sku skoupal svj kinžal v krvi háncov. Krev nebyla mu vbec šávou drahocennou a s ní zacházel, bil ve tvá vší homoeoKde se jednalo o pomstní ubitého druha neb lena rodiny, o ..kanlu" (krvinu\ proléval ji ho-

zpsob, jakým pathii. ral

plným proudem.

Rozbíráme-li dále povahu Cerkesovu, nalézáme v ní protivy nejpíkejší. Za dstojnou klidností skrývala se výhe plamenných vášní; bylt jako sopka, zevn chladná, uvnit samý ohe, vždy hotový k výbuchu. Mžikem pecházel od veselí k vážnosti, od pátelství k hnvu, od modlitby k zloinu. Upímný a pímý jsa v obcování s druhy, byl uzaveným, úskoným naproti cizím ba nejhrubší vrolomstvo, jímž oklamal nevrce, bylo v oích jeho '

;

18

ped Alláhem. Vztýuje hrd, ba zpupn ped celým svtem, sklánl ji v dtinné úct ped hlavou šedivou. Velice zisku jsa laen, jmní vyzískaného niím nevážil. Pochval mu nejmilejšího kon, zastav se jen o chvilku déle ped zásluhou šíji svou

njakou vzácnou zbraní, visící na stn, ihned bídne ti zbra kon darem.

na-

i

Pidejte k vlastnostem tmto velou lásku k domo\ai a volnosti a máte obraz Cerkesa, jak se okazoval na venek, v život v^eejném. Navštivte ho nyní doma, v jeho devné, ploskosteché ,.sakle" (chatri). Picházíte-li jako host, po znáte hned pi vstoupení novou vynikající rtu v povaze Cerkesov vzornou pohostinnost. Budte si chudas nepatrný, nejbohatší Cerkes podrží vám uctiv temeny, rozkáže své první žene, aby vám umyla nohy, zahrne vás poctami a dary. Dokud meškáte pod stechou jeho, jste osobou posvátnou, nedotknutelnou a Cerkes hostitel chrániti vás bude svým tlem proti vojsku nepátel, týž Cerkes, který by vás byl hodinu ped tím, setkav se s \ámi v horské sluji, bez lítosti zavraždil a obral do poslední nit. Xež, ohlédnme se již po erkeské domácnosti. Úpln volným jsa na venek, býval Cerkes v svém neobmezeným despotou. Zena (jen bohái mívali více žen}, dti i rabové byli moci jeho úpln podrobeni. Otroci konali všechny práce, které pán Jejich za nedstojné volného lovka pokládal: zabývali se zejména orbou, chovem dobytka a vela:

—

dom

stvím.

O galantnosti neml ovšem erkeský rytí ani zdání a mluvíval o žen a všem, co s ^í souvisí, vždy jen s nejhlubším opovržením. si pes,,

Peho

19

lici

místo pušky

pes rameno,"

bylo

pohanní

nej-

háncovou smýti se mohlo. Ale pes to bylo postavení ženy na západním Kavkaze rimohem lepší než na východním, kde byla pouhou uhntenou otrokyní svého muže. Dvy erkeské povtší, které jen krví

mohamedánky; sm-

žívaly vtší \oInosti než jiné

bez závoje do spolenosti muž, pijímati u pítomnosti starší píbuzjné návštvy jinoch, míti úastenství v slavnostech veejných. Za to uzavíral se svt ženštiny vdané stnami harému; bez hustého závoje nesmla pekroiti práh jeho. Jí penechával Cerkes ízení domácnosti a vychování dtí. Pedním jejím zamstnáním bylo hotovení pro sebe, pro dti i pro muže; v pracích tchto jevila znamenitý stupe umlosti a vkusu. Co do povahy Cerkešenek chválí se jejich velý cit pro est národní, pirozená grácie v obcování a ídká pevnost vle naproti tomu šeptá se leccos o jejich zlomyslnosti, o žárlivosti, mstivosti, náklonnosti k intrikám, o nichž prý by mnoho povídati mohly stny harém tureckých. Ostatn podotýkám, že patí nco ukrutnosti a lstivosti k ideálu východní krasavice práv tak, jako vysoko sklenutá oboí, ,, nartnutá pérem božím", a dlouhé, pímo stojící asy, ,, pronikající závojem jako dýky". Zde dotknouti se musím vci, která Cerkesa v oích našich nemálo sníží vedl totiž zcela pravidelný, rozsáhlý obchod dvami do Turecka. Avšak chceme-li spravedliv souditi, musíme se opt postaviti na stanovisko Východu. Pedevším sluší vytknouti, že jen chudý Cerkes své vlastní dcery, bohatý pak jen zajaté device a dcery svých otrok prodával, a to výhradn souvrcm svým. Mimo ly vcházeti

odv

;

:

20

na Východe za ženu vbec jistá suma pekalým" vc sama nebyla tedy pro dvu nijak ponižující. Krásné zboží bylo naopak s ob-

to platí se

nz,

t.

zv.

,,

;

chodem tím úpln spokojeno

:

švarná Cerkešenka,

sedíc v chudobné horské sakle, s toužebným srdésnívala o lesku a pepychu harému tureckého, o jeho mkkých kobercích, šumných vodotryscích, zápasících želvách, klanících se eunuších, a hledíc na špiku své skromné obuvi, ráda ji v duchu v;^Tnovala za skvostný pantoflíek, mající za podstavec šíji mocného paše. Ješt nkolik slov o povstné kráse erkeské. Pokud se týe žen, jsou náhledy o tom velice rozdílné jedni vychvalují pvaby jejich do nebes, druzí odbývají tyto chvaloei ironickým úsmvem. Já sám netroufám si o tom souditi vidl jsem sice v Turecku nkolik rodin erkeských a musím vyznati, že jsem mezi nimi, v-yjma krásný štíhlý vzrst, pirozenou eleganci v pohybech a hrdý výraz oblieje u mužských a krásné výrazné tmavé oko u ženských, mnoho krásy nezpozoroval. Ale bylo ukázek tch pece jen málo, a za druhé nesly vesms na sob stopy sklíenosti, bídy,

kem

;

:

upímn

pedn

—

zmalátnlosti zkrátka vypadaly jako kvtiny pesazené do pdy naprosto jim nesvdící. Však smle mohu íci, že se nalézaly mezi Cerkeskami vzácné krasavice a že vesms krásou tlesnou nad ženy turecké v\Tiikaly. Krása muž chválí se všeobecn byli prostedního lepého vzrstu, svalnatých a pi tom graciosn ohebných tvar, prsa mli široká a vypouklá, rysy oblieje pravidelné a mužné, nezídka di\'oké, oko neobyejn živé a plamenné, ple ku podivu istou a svží. Krásu tuto :

21

odv. Cerkešenky nosily obyejný východní kroj ženský, však prodchly jej poetitjším vkusem a vyzdobily hojn tpytnými arabeskami a tretkami, jež hebouké jejich prsty mistr-

zvyšoval malebný

n

zhotovovati

umly. Nkteré

zdobily hlavu vyso-

kou špiatou epicí, blyštivými cetkami ovšenou; kolem hlavy splýval na zad dlouhý, asnatý závoj,

asem przran hý, t

tsn

pedu

vák

tenký. Mužští odívali se v dloupiléhající kabát, na pišity byly po obou stranách hrudi ady úzkýchi

nmž dv

vyplnných kovovými pouzdry náboj;

apka

hla-

huatým

okrajem; s ramenou visel erný, huatý pláš /burka). Ale byl-li erkes v^ plné bitcMií sláv, leskla se na hlav vu kryla barvitá

s

jeho okrouhlá, ostnatá pílbice a lehké

kých ocelových kroužkv

umle

brnní

z ten-

zhotovené pokrý.

záda za pasem vzela tenšíji, prsa a ká, kivá šavle a široký, v dlouhou špiku yyl)íhající kinžal, na plecích houpal se luk anebo štíhlá válo jeho

;

puška.

4.

(Poslední boje a pád

erkes.)

V koránu je napsáno, že pebývá na severu národ Gog a Magog, který pejde kdysi pes hory kavkazské a znií panství pravovrných. Pro kavkazské Mohamedány se to proroctví již splnilo. Gog a Magog jsou jim Rusové. Ohromné moe ruského živlu šííc se na jih a na východ mocí neodolatelnou, pi\-alilo již v sto-

22

XVII. a XMIi. první své vlny na úpatí Kavzanechalo tam prozatím rnzé živly, které z lna svého vymítalo nespokojené družmy kozácké a davy pronásledovaných sektá, rozkolník. Záhy pihnalo se novými a mocnjšími vlnami a nebetyná hráz Kavkazu nezastavila jeho tok dvma tsnými prsmyky derbentským a vladikavkazským prodralo se na jih a mžikem rozlilo se na zaátku nynjšího století po širém prostranství k ece Araksu a dále, pohrobivši íše gruzínskou, letí

kazu a

;

—

—

:

a

:

imeretinskou, mingrelskou, Gurii, Abcházii a strakatinu rozliných chanát mohamedánských. Podrobením Zákavkazí rozhodnut byl také osud horstva kavkazského jak obrovské souostroví strmlo osamlé uprosted potopy ruské, jež stoupala výš a výše po bocích jeho a neodvratn blížila se chvíle, kdy dostoupí nejvA^šších, na pohled nedostup:

ných vrcholk.

pes

to bylo podmanní Kavkazu tvrdým pro elist' obra ruského. Bylo to jak praví A^eljaminov dobývání nejhroznjší pevnosti na svt, dostaten zásobené na celou dobu obléhání a za posádku mající milion obyvatel, kteí hájili s chrabrostí a tvrdošíjností nevídanou každou píd své domoviny. Osmdesát let trvalo toto obléhání a nesmírná íše ruská musila k dokonení jeho napnouti veškeré své síly. Dovolte, abych odhrnul jen onen cíp velikého toho obrazu váleného, který se rdí krví nešastného národu Adige. Pr\Tií pnou ruského píboje, již Cerkesové s hor svých uvidli, byli kozáci ernomoští, vysthovalci Síe záporožské, kteí se roku 1792 s ..košem"

Ale

oechem

—

—

23

,,kueními" a

celým slavným zízením záporožské

Kubán

Od prvtato bojoMiá plemena pes vymnila, vzplálo mezi nimi nepátelství na život a na smrt. Kde se kozák a Cerkes setkali, zahmla puška, zableskl se kinžal. Cerkesové vztekle pepadali, kozáci se lít bránili. Z toho kypícího boje vyhranily se zvláštní postavy, v nichž se rzným zpsobem obrážela všechna jeho zuivost erkeský ,,abrek" a kozá,,plastun". ,,Abrek" (slov^^o to znaí ,,proklatce") byl lovk, jenž roztrhal všechny .pásky, vížící ho k rodin^ k domovu^ pátelm, životu a zasvtil se jediné úkolu zabíjeti, dokud nepadne kozainy po pravém behu

ního nelaska\ého pohledu,

jejž

usadili.

ob

Kubá

vn

dv

:

ky

:

—

sám. A^ražditi nevrce na potkání, s pohrdáním k vlastnímu životu. Poznal jsi ho z daleka sklonn letí na koni jako blesk, apka sešinuta hluboko do ela, s obruby její vlaje v nelad dlouhá srs divoké kozy a tmi upinami prohledá dsné, krví zalité, jako v šílenství tkající oko, v zubech tpytí se široký kinžal vari, daure, to sám Israfil, andl smrti Byl to tygr, pohánný slepou žízní po krvi. Kozáci mli proti hada ,,plastuna". Na pohled byl plastun nepatrné kozáe s dobrodušnou, do bronzova zvtralou tváí, v pohybech jaksi váhavé, odné v rozedraný erkeský kroj, kinžalem, kotlíkem a balalajkou" (maloruským s hudebním nástrojem) u pasu. Ale kdo zbloudil do hustých les vysokého rákosí, prostírajících se až na deset verst s obou stran Kubán, kde nyní tvj uprosted hluboké, smutné tišiny jen náhlého peletu labutí neb šustu divokého kance v rákosin se leká, a kudy se ped asy lítý Cerkes, neviditelný

—

!

nmu

—

,,

k

24

vrah, tajn k zemi kozácké plížil ten mohl poznati pravý význam plastuna Tam byl živel jeho, tam rozuml plastun každému hnutí rákosiny, prosmykoval se jako had brálovou houštinou, lehával celé dni s puškou u líce na vlhké zemi, nedbaje jedovatých výpar, ni roje moskyt. hledal jak Indián americký šlépje vrahovy, ukrýval své vlastní a \^;

!

mýšlel tisícerou lest, aby vyíhal zbojníka erkeského, aby ho na míst skolil neb aspo soudruhy zpravil o blížícím se nebezpeí. A sak nastala doba, kdy pestoupili Rusové z obrany k útoku. Se strany moské seveli Cerkesy etzem pobežních pevností a s kubánské áry zaali je navštvovati ádnými vojenskými výpravami. Tmito proslavil se zejména gen. Sass. Horalé nazývali ho dáblem. rozlinými kousky a la Bosco v lehkovrné jejich mysli upevovati víru, že vládne mocí nadpozemskou pozvav je k so ukazoval jim strašidla pomocí kouzelných zrcadel pekvapoval je hudbou ukrytých hracích krabic dal do sebe stíleti bambitkou, z níž vypašoval kouli a pod. Jednou položil se jako mrt\^ na stl, v ru baši, s voskovými svícemi u hlav, a když se horalé zaradováni jeho zdánlivou smrtí, bezpenosti oddali pekvapil je jako blesk z istá jasná se svými ko-

Uml

:

b

záky.

Ale minula také doba podobných rozptýlených nájezdv. Rusko bylo ukonilo východní válku gen. Barjatinský zlomil poslední odpor horal \Kxhodních zajetím Samyla; pistoupeno se vší opravdovostí, s napjetím všech sil k úplnému pokoení hoCerkes. Ale tyi léta vzdorovali ral západních tito ješt gen. Jevdokimovu. Kmenové jejich, díve ;

—

25

rozdrobení, spolili se k zoufalé obran ve dne v noci rozléhal se jejich strašlivý válený kik, ješt strašnjší mnohonásobným ohlasem hor, jako slepí vrhali se na ady ruské, jako z kamene stávali v dešti ruských kulí, chráníce prUsmyky horské Kolik tu Leonid padlo, aniž by hlásal kámen jejich slávu Žádné jméno erkeské nevyniklo z boj tch v chrabrosti všech ztrácelo se hrdinství jednotlivce A hrozným spojencem jejich byla sama píroda Kladla v cestu snhové hory, prales, moály boulivé jeky, libující sob v tisícerých oklikách eku Chatyps na píklad musilo vojsko ruské na pochodu 12 verst 38krát pejíti. Cerkesové byli s po átku pevn pesvdeni o nedostupnosti svých hor Když jednou zajatého dstojníka jruského horami k ernému moi odvádli, vyezával cestou jméno své do kory strom. Prvodí jeho, Tembulat Karamurzin, zpozorovav to pravil ,k pohrdliv ,, Století minou, než petou JRusové, co jsi tuto napsal." A zatím neprošlo od té chvíle ani 25 rokv. Ruský voják pemohl všechno. Hladov, trápen zimnicí, klidn stoupal po 3trmé skále, nech padali v právo v levo .soudruhové jeho do bezedné propasti, penocoval nad oblaky, ye snhu, pod stanem obervaným jako plachta cikánská, .sestupoval na druhý den v nedozranou hlubinu a vystupoval znova. Lilo v zaslechl rozmluvu ruských voják, když prošedše takto celé západní horstvo stanuli ped tváí erného moe. Chvála bohu!" zvolal jeden, ,,te :

!

—

Rusm

nmu

,,

se

nám

to

po rovin ,,

jiný.

!"

pkn

Bloude, jakž

pjde, poád po rovin,

bychom

šli

poád

po vod?!" podotkl

26

,,Ach, škoda, že tak dlouho sloužíš a nevíš, kam našince honí!" odpovdl pr\Tií. ,,Byla ped námi hora, myslili jsme, že ani dabel na ni nevyleze, a zatím musili jsme vylézti sami. Nu, vidíš! Zde také myslíš, že ani ert po vod nepjde, a poruí-li. pjdeš, brachu, dozajista pjdeš!" Marný byl hrdinný odpor Cerkes. Dne 21. kvtna 1864 poslal námstník Kavkazu, vel. kníže Michal Nikolajevi, cai ruskému depeši o úplném!

pokoení.

Pemožené Cerkesy Rusko

stihl

osud

vru

tragický.

nemže

ponechati západní I^avkaz v rukou národa, který by po sveepé povaze své neustál znepokojovati jeho pokojné provincie kavkazské a vždy hotov byl spojiti se s nepátely jeho za hranicí, jakož se okázalo ve východní válce. Zstavilo Cerkesm tedy dvojí volbu bud pesthovati se z hor do širé roviny kubánské neb vyjíti z íše. Zvolili valnou vtšinou druhé 400.000 Cerkes vysthovalo se do Turecka, kde zajisté po njakém ase jméno nešastného národa toho ú/phi poznalo, že

:

:

se ztratí.

Nuž,

me

dále

odhodme již tu Cerkeskou pítž a kolem pustého behu.

pluj-

5.

(V dešti a mlze.

—

Kytice výchoclnich

kvt.

—

Zlodj

»bašmak«.)

Národopisnou mezeru ve svém denníku jsem ale za ní následuje hned jiná.

jakž takž vyplnil,

27

Ctu tam úsené: mlha.

mlhou

touto

V pamti mé

se

probírá

následující obraz:

mj

Stojím na mokré palub, na roztažený deštdéš, vlahou nasáklá lana kižují se nade mnou, z 'ráhen kape Voda, z plachet kape voda, z pruhovaných kazajek lodník kape voda, z oblohy kape voda a kolem naší lodi, kam dolétá zirak, voda nic než voda. Pravý triumf vody ník bubnuje

—

A

šedivosti musím pidati. Aloe, vzduch, oblovšechno pedstavuje se v kostýmu, jaký by se hodil allegorické figue popelení stedy. I tam, kde se nedávno stídaly barvité horské krajiny, zahaleno je všechno v neprzraný šedivý závoj, jehož trhlinami na ch\'ilku jen prohledá kus ostré, smlé kontury snad šíje malebné skály! Možná, že by se malí baviti mohl rozlinými odstíny té šedivosti, pechody jejími do blá, modra a hndá, ale jinak je taková do Šeda ustrojená vodní krajina zcela uzpsobena k tomu, aby jí lovk negalantn do oblieje zíval. Ale na ernomoské lodi nesnadno

ha

!

—

—

se nuditi.

do mezilubí. Místnost pod patam po obou stranách vodorovn pepažena oddlení svrchní a 'spodní. Mimo to dlí

Sestoupil jsem

lubou ve

je

dv

—

devné

sloupy, podporující palubu, v množství pravidelných pihrádek. v tchto pihrádkách nahoe i dole spatuje se sms, jíž podobnou by ani nejbizzamjší ykus z nejstrakatiších porculánových figurek sestaviti nedovedl. Mohlo by se nad ni smle napsati: ,, Sbírka východních lidí, dosud nesrovnaná," a pod to: ,,Nerate se dotýkati!" Toto poslední ve prospch divák. ji

—

—

A

28

Jest to pepestrá kytice národních typvi a krojv. Bohužel nepíhš vonná. Naopak. Pel její není obzvlášt jemný sete se leda pískem a vchtem. X^ytrhnu z ní na ukázku nkolik kvt. Nejprve okrouhlý Turek, kterýž s uspokojením odpoívá po namáhání, jímž jDyl osobu svou ohraniil od svta daur rozestel totiž vybledlý koberec do úhl svta, do jednoho rohu postavil žluté pantofle, do druhého sklennou baku svého nargile a posadil se uprosted na skížené nohy. Lem toho koberce je nedotknutelný. Hned vedle nho chlapisko, které nemá pod sebou nieho a na sob leccos, co je horší, než nic; ale za to objímá srdce jeho celý svt. Ani špetku sobectví nenajdete v nesetných vráskách jeho oblieje, a z oí jeho, tkajících pívtiv na všechny strany, sálá irá obtavost pro blaho lovenstva. Dále huatá epice nevídaných rozmr, podobající se tvarem obrovské erné etkvi špiliou vzhru obrácené, jejíž na tvoí hubený Gruzín. Následuje spousta uzl, žokv a pytl, jež s rozliným jiným hamparátím iní píslušenství starého žida, jehož popis mi k vli sob prominete. Za ním nkolik lokt bílé látky, pomalované velikými ervenými kvty, z níž vyhledají ti tvrt mladého ženského oblieje s malovanými tváemi. :

:

ty

Svdné toto sousedství nevyrušuje vedle sedícího ruského jinocha s kulatým pihovitým obliejem a svtlými kudrnami z nevinného sportu louskati njaké semení a odfukovati slup:ky kolem sebe. Všichni ruští výrostci, které jsem po cest spatil, louskali tak od rána do veera a kolem nich vypadalo to vždy jako v kanárí kleci. Rusovi po boku :

29

sáhodlouhý Arnaut, kteréhož si netroufáš zevrubnji prohlédnouti pro arsenál sených a stelných zbraní, trících nad bichem jeho všemi smry leží

krvav erveného pasu. Nejzáze hraje ve všech barvách duhy tatarské duetto, on v turbanu, ona v dlouhém závoji a ásných kalhotách, a mezi nimi batolí se požehnání malých roztomilých Tataín, s hladce ostíhanými hlavami, skupené jako kuželky pi zvolání: všech devt!"... Však již dosti. Ze zlomku toho utvote si pojem o strakatosti celku. Pozorujme na chvíli konání jejich. Kdesi rozvázaly špinavé ruce špinavý uzlík a ped zraky soused objevují se njaké rybiky, na nž se lovk s velice pevným žaludkem srdnat z

,,

:

podívati

mže,

syrová okurka, cibule,

esnek

a jiné

lahdky. Šastný majitel tchto zásob vytasil kinžal, rozsekal všechno bez rozdílu na drobné ízky a smíchav je náležit pustil se do toho obma rukama jako vtlená chu. Sousedé s obou stran mrskli po nkolikrát okem, pozornost jejich roste, kolem úst objevují se povážlivé známky ješt kratiký duševní boj a již sahají stejn špinavýma rukama do stejn špinavých uzlík. Hlad rozšíil se jako veliká nákaza v mezi-

nm

—

—

Blýskot handžar a kinžal, mlaskot, cvakání Jen chlapisko se svtem v srdci zachovává neporušenou stízlivost, vrhajíc asem božsky shovívavé pohledy na své nezdrženlivé sousedy; náhle pelétla lehounká chmura jeho elem, napáhl levou lubí.

zub

!

dla, sáhl pravou stelhbit za adra, položil nco opatrn na dla, la' odfoukl to nazdabh mezi hodující. Inu, rozdlil by se o všechno, což jeho jest, s

ostatním

lovenstvem!

Sv. Cech: Sebrané spisy.

XIX.

3

30

Vtšina pojedla jísti

—

hým

—

nkteí

nepestávají

a všeliké ty podoby nalívají se

pocitem

sytosti.

Budí

se

vbec

tém

bla-

pud spoleenský a

pkné i nepkné pudy. Kdesi v stinném kout pivábila nezdolná sympathie k sob dv podoby, které vypadají, jakoby je byl nkdo nejhustší kavkazskou trninou protáhl a pak do roztoku všeliké špíny namoil sedíce tsn vedle sebe pohlížejí druh na druha s netajeným zalíbením. Bohužel nerozdruhého. Pomáhají si posunky. Jeumí jeden den požehnal se okázale eckým kížem, druhý uinil spšn totéž. Jsou šastni. Ani víra je nedlí. Beztoho kíže nebyl by nikdo vyznání jejich uhodl nebo pvodní odv jejich (ped protažením kavkazskou trninou) mohl býti práv tak dobe turban a turecká kamizola, jako gruzínská ,,ocha" (dlouhý svrchní kabát) a huatá epice. Spolenost ruských kupc záí potem a blažeRus bez samoností kolem obrovského samovaru vedle nich ezá si Imevaru je holou abstrakcí! retin nehty u nohou, za ním prohlížejí si dva bílé a mode pruhovaní šviháci z O dsy oplzlé fotografie, což nevadí tlustému Moslimovi, aby nekonal vedle nich okázale svou veerní pobožnost, což zase za ním, aby nezpívali, sedíce na nevadí trojici bobku proti sob, zuivé kleftské písn. Armén obchází, s falešnými klenoty v ruce, skupeními jako lev voucí, hledaje koho by ošidil. Jinde sedí kroužek stejn pestrých a špinavých jako ty figury na jejich kartách. Ti tvrt ženského oblieje ve kvtované látce oddaly se sladkému spánku. Arnaut

jiné

;

ei

—

—

ek

hrá

odvázal

opt

si

jiný a

pás, pod ním rozvazuje jiný, tak že myslíš, že rozvazování ne-

ervený iiný,

31

bude konce;

konen

odtoil nejspodnjší a zaíná

zase obtáeti, jeden na druhý, každý jiné barvy, až ku krvav ervenému. Mezi majetníky dvou sousedních nedotknutehiých koberc vznikl pohraniní spor a byl po vášnivé debatt ve dvojím, naprosto rozdílném jazyku vyrovnán dle všeobecn srozumitelných paragraf pstního práva. Náhle jako by byl prudký vichr do toho zabouil. Všechno opouští své klidné zamstnání, vyskakuje z pihrádek, tlaí se v kupy, pantofle šustí, je

huaté epice sklánjí se k sob a vzduch rozvinuje se otázkami a odpovmi v ticeti rzných ,, Ukradl ,bašjazycích. Co se stalo? Co se stalo? v chumli fantastických pomaky' (stevíce) !" stav vidti okradeného s živými posunky, máchaje rukama, vypravuje podrobnosti hrozného inu okolostojícím, kteí mu valnou vtšinou ani slova neturbany a

—

—A :

rozumjí. Nohy jeho s ukradenými a šastn zlodji opt urvanými bašmaky nelze pro zástup vidti, ale co ze zástupu vyniká, honosí se odvem, jehož by se civilisovaný poberta ani špikou prstu dotknouti neodvážil. posléze

z

Ubohý

vn

zlodji

východní kytice vyhnala mezilubí nazpt na erstvý vzduch.

Pronikavá

té

mne

6.

(Nemocný

andílek.

— Hulán

s

dmském

rouše.

— Gruzínský kníže a francouzská guvernantka.

—

—

Prométheus v Kabara jiné publikum, Prožluklý aj O potmšilosti námoník

Odysseou

—

a jejích následcích.)

Ostatek dne strávil jsem na zadní palub, vyhrazené pro lepší obecenstvo. Déš pestal; ale sivý,

32

hustý závoj mlhy neodhrnul se ani na okamžik, aby vyhlídku na hory po levici anebo v ped,

nám popál

k bájené Kolchid dávného vku, k níž smovala plavba nás novovkých Argonaut. Soustrast byla pro dnešek vládnoucím pocitem na palub. ^Miláka všech zachvátila moská nemoc.

Tímto milákem

stalo

se

nžné poup pyšn

roz-

majestátní paní v smutením odvu. Leží tu schoulen jako ptáe na lazábradlí lodního a z tepení ohromného vici u plédu, jímž starostlivá matka dcerušku svou peliokrouhlý obliej obalila, vyhledá jeho s bled zlatými vlasem a zcela bílými asami jako

erné rže, Ubohý andílek

vité

v

!

pkn

tvá malé ukižované muennice. ostatní smsi na palub, jíž dávala pevlávojenská uniforma ruská jakýs bojo\Tiý ráz, vyjímám jen tak ledabylo nkteré podoby, které mne jako stálé, však v uspoádání svém co den se mnící stafážní figurky všemi krajinami až

Z

dající

do Tiflisu provázely. Pedevším stj zde gruzínský kníže, jenž padl jako bledý stín na skvoucí obraz Gruzie, který si má fantasie arovnými barvami malovala. Ve svém nevkusném západním obleku, s rusými kudrlinkami kolem blaseovaného oblieje inil dojem koujícího vlásenkáe. Dále tlustý, ervenolící Vlach. Zdálo se mi, že cestuje na Kavkaz k vli výtené kuchyni na lodích ruské paroplavební spolenosti. Dále štíhlý švarný hulán v prvním kvtu mladosti, sedící jak snílek samotá nejzáze nad kormidlem, tváí v tvá velebnému moi, zády open o vysoký kotou svinutých lan, hledící chvílemi

33

dol do zbouené

vody, jež kypla jako mléko snhobílými eeny za kormidlem, chvílemi' pak do parotevené, na kolenou jeho ležící Odyssey" don sbírky román Paul de Kockových. Skokem pro belletristy pochopitelným penáším vás od nho na opanou stranu k mladistvé krasavici, vrávorající koketn po kolísavé palub. Když jsem ji poprvé spatil, zašeptal jsem bezdky: „Heureka!" Hle, první skutená krasavice ruská, kterou potkáváš na své cest Ale sklamal jsem se Byla to prý guvernantka od jakéhos i tentokráte. gruzínského velmože pímo z Paíže objednaná. Konen ješt jeden lovk, v nmž jsem tušil nmeckého professora nebo cos podobného. Pisedl jsem k jednomu z dstojník ruských a brzy rozpedl se mezi námi hovor o krásách pírody kavkazské. Porovnávaje Kavkaz se Švýcarskem, které byl ped rokem navštívil, kladl jej dstojník vysoko nad Alpstvo švýcarské, jak ohromností rozmr, tak velikolepostí scenerie. Ledová koruna Elbrusu strmí do výšky 18.527 stop, tedy o 3727 stop výše, než vrchol iNIontblancu ba i manové tohoto krále hor kavkazských Dychtau, Kazbek, Džimeraj-goch a Adaj-goch zahanbují výškou svou velikána švýcarského. Dále vypravoval mi pívtivý dstojník jednu báji kabardinskou, která dokazuje, že dávná ecká povst' o Prométheovi, pikovaném ku kamenné stv podob zmnné, v konKavkazu, dosud,

—

,,

!

-

!

;

n

a

inách tchto se zachovala. Neváhám skavému tenái. ,,Na si

snhovém

Kabardinci

—

,

sdliti

—

ji

la-

vypravují vrcholu Elbrusu" nalézá se ohromný balvan, podob-

34

ný kamenné

kouli, a na tom sedí staec s bradou snhobílou, sáhající mu až k nohám: celé jeho tlo jest obrostlé šedými vlasy, dlouhé nehty u jeho rukou a nohou podobají se drápm orlím; ervené jeho oi svítí jak eavé uhlí. Na šíji, v pasu, na nohou i rukou spoután je tžkými etzy a pikován k balvanu od nepamtných as. Díve tšíval se pízni velikého boha; ale kdysi pokusil se o s\TŽení boha s nebeského trnu a byl za to pikován ke skále na asy. asem prociuje z mrákot, v nichž bývá obyejn pohížen, a ptává se svých strážc, roste-li ješt na zemi rákos a rodí-li se jehata. A když strážcové pisvdí, lomcuje velikán, vda, že odsouzen jest k strašlivé trýzni své, dokud na zemi poroste rákos a roditi se budou jehata, zoufale svými okovy. A v dobách takovýchto chví se zem lomcováním jeho lomoz jeho burácení hromu; tžké vzdechy boulivý vichr; a slzy jeho divoká to eka, která v šíleném jeku \Ttr>^skuje z paty snžného Elbrusu." Naši rozmluMi perušil hlas zvonce, svolávající obecenstvo druhé tídy k veernímu aji. Mne naplovalo pomyšlení, že mám zakoniti den sklenicí aje a tenkým sucharem, vždy jen pocitem spravedlivé nevole tuto nevoli pak zvyšoVal k rozdráždnosti radostný ruch, jaký ajové ono klekání pokaždé budilo mezi ruskými pasažéry. Úinek jeho na byl vru zázraný. Oi všech zaleskly se živji, nejchmurnjší obliej se vyjasnil a ode rt ke rtm znlo radostné ,,aj!" Prožluklý aj! Slovo to obletovalo jako dotíravá moucha mé ucho po celé cest ruským krajem; od té doby nenávidím je nejvíce ze všech slov na svt. Dvojnásob pohrdám te

vné

etz

—

;

n

;

—

—

35

ínskými básníky, opvujícími nebeský ajový kvt. Sotva druhé. zají v ,,

koním jedno pojednání, musím O potmšilosti námoník. Pánové tito

zaíti nalé-

tom patrné nejvtší rozkoš, mohou-li nás zemské krysy" uvádti v postavení a polohy, v ja-

si na suchu libují výhradn umlci na prozcela vaze; tuto svou libstku pstují synové soustavn a s úžasnou dsledností. Musíš-li pejíti s lodi na lo, vyhledají ti zajisté k tomu konci nejužší, nejslabší a nejmén rovné prkno své zásoby

kých

moe

stoupáš-li na lo, houpá se bristy a sestupuješ4i v lodi

pod tebou

nkam,

ebík

ekvili-

iníš to na každý

zpsob svahem kolmice po železných schdkách, hladkých jako led, s kovovým zábradlím, sklouzavým jako mýdlo. Uvidíte hned, kam smuji touto úvahou. Kouzelné slovo ,,aj" vyprázdnilo za krátko palubu. Zbyli jsme pouze já a professor; posléze odešel

—

tento, maje obliej hluboko mezi ohromné cípy svého bílého stojatého límce sklonný a- ruce složené na šosech svého fádn erného kabátu. Odhodlal jsem se konen, se zlobou v srdci, k následování jeho po trnové cest konící sklenkou aje se sladkým sucharem. Tkaje v duchu adami vlasteneckých tyí, ovnených smaragdovými obvitky chmeloviny, vstoupil jsem na železný schdek, hladký jako led a položil jsem ruku na kovové zábradlí, klouzavé jako mýdlo píští okamžik našel mne ležícího na podlaze paluby a chytajícího se za prsa, jimiž jsem byl v pádu narazil dole na železné opradlo takovou silou, že jsem se v duchu se svým zdravím na vky rozžehnal. S krutou bolestí v prsou doplížil jsem se s tží do i

a

—

vk

36

své spací pihrádky v kabin. Tato bolest a neúmomý kašel provázely mne tvrdošíjn po ti nedle na kavkazské, až se po ptidenním v>1etu na koni do krásné Gruzie a po dábelské jízd

pd

konen

v ruské ,,tleze" se

mnou

z

Madikavkazu do

Tiflisu

na dobro

rozlouily.

neveselé nálad mysli vystoupil jsem druhý rána na palubu a upjal zraky na beh. Ale tom zapomnl jsem -rázem na ohrožené zdraví \^

den \-

z

a celou bytost mou pronikl, osvžil, povznesl jediný pocit pocit irého úžasu a obdivu ped divadlem nejsla\Tijším, nejvelebnjším, které jsem byl dotud na svt spatil. Ped oslnným zrakem míhalo se to jako chaos béla, šedá a tpytu, mlhy, snhu a ledu. a pak pedstavil se mu v uritých grandiosních obrysech velikolepý snm kavkazských velikán, hlava u hlavy, bílé vitým snhem, tpy-

—

tící se

démantv ledovc

(Ped snéžnými

majestáty.

chazský

— ráj

—

Pytiunda. Abchazové. a jeho had.^

—

Ab-

Xevím vru. jak bych vylíil pocity, které se mne zmocnily pi pohledu na velebné to shromáždní bélohlavých obr, odných v královské ízy ledu a snhu, ídké kosodeviny a divokých prales, sivých balvan a zelených pastvin, bystin a vodopád, k nimž tvoily dole malebné hory pobežní jen úzké zelené lemoxání Pohledem na moe se duch jaksi rozšiuje, rozplývá v nekonenost,

z

!

37

pohledem na obrovskou horu se povznáší: tam uchvacuje nás dojem nesmírnosti, zde dojem vznešenosti, velebnosti.

poprvé takovou horu, by jen vného snhu na temeni, zajisté stanul ped ní proniknut úžasem, obdivem, radostí, oko nejchladnjší se zablesklo a ze rt nejskoupjších se vydralo hlasité: Ach! S okem vaším vznášel se i duch váš k výsosti nepoznané a sklánl se pak hloub než jindy ped tou tajemnou velikou mocí, již nazývá jeden bohem a druhý pírodou. Což divu, že nepovznesl lovk drahnou dobu své bohy výše, než na tyto snžné prestoly, ovšené tajemným závojem mlhy

Kdo

s

z vás spatil

lehounkým nádechem

A mnou

tam, na kavkazském behu, tlumil se pede dav kamenných velikán, vypínajících

celý

svá temena vysoko nad hranici vného snhu, závodících mezi sebou ohromností rozmr i velikolepostí tvar tam na severu rozlehlý Osten, tam na jihu lep hrdý Sefer-bej a uprosted dlouhá ada velikán, mezi jejichž bílými hlavami prohledají nejasn mlhou vzdálenjší, vyšší vrcholky jako vlny snhového moe kdož zná všechna jejich jména?! A jak rzné jsou podoby jejich! Tu jeden s okrouhlou Ibí, .jejíž ledový šišák se ztrácí v oblacích; vedle táhlý hbet, pokrytý snhem jako bílou šabrakou, k níž tvoí zasnžené poboní úžlabiny nesetné podivné stapce onde vrcholek s jasn bílou homolovitou apkou, roztepenou dole jako v dlouhé stíbrné nit. S obdivem hledíme na a snžná velienstva pijímají tento hold v pohrdání, v chladné ztrnulosti, v majestátním kli:

—

;

n

nmém

"^SS

—

du tpytn bílé podoby s mihavými. taslavými obrysy, jako zástup velebných duch. A jak mocn psobí protivy, slouené v tomto obraze Zde dole ovívá nás žhavý dech jihu, vné jaro usmívá se v bujné kráse rostlinstva na zeleném behu a tam nahoe irá ztrnulost, led a sníh vné zimy Drahný as nemohl jsem odvrátiti zrak od to!

hoto pro

mne

Když jsem na vtšin

tak nového, tak sla\mého divadla. se posléze po palub ohlédl, spatil jsem obliej silnjší neb slabší výraz téhož

pocitu, který prochvíval mé nitro. Sám švarný hulán opustil svou samotu za kormidlem a zahnuv list v Pavlu Kockovi oddal se pozoro^-ání snžných ma-

jestát.

Jen gruzínský kníže neml patrn smyslu pro vznešenost pírody; bylt obrácen zády k celé té sláv pobežní a vnoval pozornost svou výhradn koketní he vkusného vjíe, jímž paížská guvernantka mistrn vládnouti umla. Profesor vynesl si z kabiny skládací sedadlo, uvelebil se práv pede mnou, nasadil si na tenký nos veliké okuláry a spoinuv zrakem po delší dobu na jednom bodu pobeží, vepsal tužkou do svého denníka: „Pytios seu Pytiunda Strabonis."

Pohled na

ta slova

piml

mne,

že

jsem upel

oi na onen bod

pobeží. Spatil jsem tam pod fantastickou skalou uprosted bujné zeleni blavou budovu, jejíž podrobnosti jsem pro dálku rozeznati nemohl. Ah, to tedy slavné Pytios nynjší Pitsunda, nejstarší chrám kesanský na Kavkaze, starožitná perla umní byzantinského, která tu na dalekém Východ zbyla z i-oztíštného žezla vý-

ek,

39

císa ímských! Justinian, jehož mocné až sem dosahovalo, vystavl v VI. století tuto svatyni a s\. Jan Zlatoústý vyslán byl, aby v ní hlásal uení Kristovo; avšak svtec zahynul cestou v Komanu a jen jeho ostatk pivezena byla do kavkazského chrámu. I zdá se, jako by svaté tyto kosti byly zázraným jeho palladiem mohutné chodních

rám

ás

vk

:

a zstaly petrvaly boue dvanácti v podstat neporušeny pod vládami 'Rek, Janován, Turka, Abchaz a Rus, které na nich po sob své stopy zstavily. Do nedávná spatovaly se na vnitních stnách malby andl a svatých z byzantinské doby a na obrovském stromu oechovém vedle chrámu zvon s latinským nápisem a s letopotem 1562, jejž zavsili Janované; Turci zanechali na svatyni této, jako všude jinde, stopy svého vandalismu, a za vlády Abchaz zalaalil milosrdnv betan ieho porouchané, zohyzdné stny. Teprve vláda ruská ujala se opt kleslého jpamátníka pradávných a vnovala znané sumy na obnovení a vyzdobení jeho. zdi jeho

vk

Chrám

tento naznauje zárove hranici dvou na severu od nho strmí bývalá hornatá vlast bojovných Džiget, kteí se s ostatními Cerkesy do Turecka \TSthovali, nyní jen ídce tu a tam oživená osadníky ž Ruska a z ciziny; zde krásná u chrámu zaíná opt zem obydlená zemí.

Tam

—

zem Abchaz. Abcházie tvoila

asem

samostatnou,

z

dáMiých dob

zvláštní íši,

asem poddanou nadvlád

ci-

zích národ. Byzantinci, Janované a Turci vystídali se v panství té zem. Turky vyhnali Abcha'zové r. 1771. Ale \nadce povstání toho, Levan Sirvašidze,

40

zvolen byv za knížete, uznával vždy ješt sultána za vTchního pána svého. Však nástupce jeho, KeÍešbej-Širvašidze, lnul více k a pijal tajn víru kesanskou za to ubili jej Turci rukou vlastního jeho syna, Aslan-beje. Než mladší bratr tohoto, Sefer-bej, vyhnal otcovraha ze zem, pijal -s^eejn kest a utekl se pod ochranu Ruska. Z tch dob považovali Rusové Abcházii za svou provincii a zavezli posledního knížete abchazkého, Chamyš-beje, když se jim stal nepohodlným, do \Tiitra Rusi, kdež r. 1866 ve Voronži zi-mel. Abchazové se sice vzbouili a zabili gen. Koljara s celou družinou, ale poAbchaz jest vstání to bylo záhy potlaeno a odtud klidnou ástí nesmírné državy ruské.

Rusm

;

zem

shodující se namnoze ^ Abchazové jsou národ Cerkesy v podob, kroji, zpsobu života, obyejích a mravech. Tvá jejich nehonosí se istou, svží pletí erkeskou a krasochu turecká kladla jejich device na druhé místo; první zaujímaly v obchod s živTm krásným zbožím Cerkešenky, tetí Imeretinky a Gruzinky, tvrté teprve Evropanky. Kroj Abchaz liší se od erkeského pouze bašlíkem ovinutým na zpsob turbanu kolem hlavy. Povahou isou Abchazové krotší, jemnjší, mén bojo^^lí a rytíští, než Cerkesove; ale v náklonnosti k loupeži a krádeži nezstávají za nimi. s

K

náboženství staví vtšina

Abchaz

úžasnou

lhostejnost na odiv. Panujícím vyznáním je islám, ale všechno obyvatelstvo, kesanské i mohamedánské, slaví svorn kesanské vánoce, velikonoce i svatodušní svátky i mohamedánský bajram, postí se o veliký pátek i v ramazanu. Pi tom pinášejí,

a

41

tajn, dosud obti duchm hor a lesu, jmiž se klanli pohanští jejich pedkové.

povaze Abchazov je leninamáhal, když ho bujná píroda zahrnuje svými dary jako bohatá matka rozmazleného jedináka. Rozrýpá devným rýem povrchn kyprou pdu, nahází tam hrstku kukuice a bájená úroda jest odmnou nepatrného namáhání. Zasadí révu vedle mohutného stromu a za krátko pokryje se tento až do vrcholku malebnými guirlandami vinného lupení a lákavých hrozn. Vyžene skot na zelené sklony hor a ten se mu vrací tuný a žírný, s vemeny plnými chutného mléka. A zachce-li se mu zvláštní pochoutky, zajde v les tam teba jen ruku zdvihnouti k vtvi broskvoní neb sladkých kaštan, petížené ovocem, [neb sáhnouti do kotlavého stromu pro plást bílého, vonného medu. Anebo usedne se sítí k nejbližšímu kišálovému potoku a za chvilku probleskuje pletivem jejím tucet neikrásniších pstruhu. Tak líí alespo tuto koninu jeden cestopisec. Vynikající

vost.

A na

by

rtou

v

se také

:

Ba, krásná to zem, v níž nalézá ctitel pírody všechno, po ohromné jen oko toužiti mže moe, zelený beh, posetý kvtem azaleí a rží, pralesy, jejichž obrovské stromy jsou od paty do hlavy ovneny rozmanitým úponko\itým rostlinstvem a jimiž si lovk jen sekerou dráhu raziti mže, burné eky a vodopády, lahodná údolí a dsné propasti, 'zelené pahorky a holé skály a v pozadí snhové hlavy velikolepého horstva

vn

em

:

.

.

Ale jeden had íhá v tomto ráji povstná zimnice kavkazská. Rodí se na vlhkém pobeží, v roz:

42

sáhlých moálech, nad nimiž pedou neprostupné houštiny zelený soumrak a kde poletují myriády tiplic odtud vrhá se na lovka a moí

vn—

jej

svým jedovatým dechem.

8.

(Suchum-kale.')

ím

dále k jihu jsme pluli, tím rychleji shrnovala se opt pošmourná opona, která nám byla jedva odhalila úchvatné divadlo abchazského be-

Hustá rouška mlhy zastírala snžné vrcholky hor a vlála ruznotvárnými prouhami a cáry po širohu.

kých

jejich plecích.

žovaly palubu.

Peháky

Strmý

drobného dešt svlazvéující jméno

Sefer-bej,

prvního zjevn kesanského knížete Abcházie, pinás s lehounkým flórem na snhové apce a s širokým pasem mlhy, zavšeným šikmo pes kamenná jeho prsa. Minuvše tuto horu spatili jsme Suchm. Suvítal

—

chm

pevnostj je ili Suchum-kale (,,kale" tur. hlavní msto Abcházie. Nesmíte si ovšem pedsta\ iti hlavní msto evropských rozmr, ba ani venkovské naše msto slušné velikosti; ale pro samotáského Abchaza, jenž staví svou devnou, rákosem pokrytou chatu na hodinu cesty od chaty sousedovy, jest tato hrstka jednopatrových hotel, skromných letohrádk a nízkých baráku z lepenice mstem velikolepým.

A

pece uinil

i

na mne Evropana Suchum-

kale hluboký dojem. Nikoli

sám

sebou, ale nádher-

43

do nhož je zasazen. Pi jmén Suzazelená se mi pokaždé všechno ped oima. Kdyby as v pamti mé vymazal do poslední rty tvánost suchumské krajiny, zstal by tam pece ten ku podivu svží, šavnatý, záivý tón zelené barvy, jímž se tato krajina na vky vpila do duše mé. Což je vedle ní nejkrásnjší zele našich luk, sad a háj v plné jarní svžesti Bledý stín, nic více. Tolik asi, jako úsmv nejstízlivjší dvy severní vedle úsmvu jižní krasavice, snivé i vášni^vé, plné nhy i bujné radosti života. Tato zele suchumská

ným rámcem,

chm

!

nmž

se na nás úsmvem, kouzelným, pi Ba, srdce okívá, mládne, blahem se rozplývá nevypíšu slovy pvab její a tyto ádky butež vám jen dkazem, jak mocn na mne úinkovala arokrásná tato zele. nevybledpo roce a msících Ba, dnes la ani dost málo v pamti ,mé. Venku stásá nevlídný náš podzimek poslední sežloutlé listí a líí

smje

.

—

oblohu

i

.

.

—

zemi svými smutnými bledými barvami

mn, sedícímu v dusném pokoji, klesá péro bezdky z ruky, hlava kloní se do dlan a pede mnou vynouje se t pamti v plném vdku zelený beh a

suchumský a roztoužené srdce mé okívá, ;nládne opt. Vidím jej živ ped sebou, jako tehdáž. Teplý vzduch naplnn je drobným deštm. A v této prhledné vláze vlní se pede mnou v rozmanitých ladných podobách dlouhé pásmo vrch, pokrytých 3ady. luinami, vinohrady, ale nejvíce hustým rounem rozmanitého listnatého stromoví, vrcholek u vrcholku, až dol k moi jediná zele, ta krásná svtlá zele, již marn vylíiti jsem se snažil, tu

44

a

tam promíchaná tmavšími vrcholky

piší, dvojnásob kyprá ^a

A

dešti.

zírá

z

štíhlvch cy-

padajícím na ni

toho vehkého smaragdového rámce vy-

dole skupení

ných neb

jará v

rzn

pívtivých

obarvených,

s

stavení,

ist

obíle-

ervenými stechami,

prostoupené tmavými obelisky cypiší a vrcholky rozmanitého jižního stromoví to Suchum-kale \^šak nikoli, obraz ten je neúplný. Schází v ješt v popedí rozvlnné moe s jnalebnou smsí lodí a lun všelikých tvar a barev, kolísavých stožár, sbalených a rozdutých plachet, se strakapo levici blohlavý Setinou východních kroj fer-bej, pepásaný fantastickou šerpou vlající mlhy a v pozadí nad vlnami zelených vrch tajemná šedivá opona, již pronikají tu a tam nejasné obrysy zadních hor jako 'zlomky mlhových obraz což kdyby se roztrhla tato pošmourná opona a slavný snm blohlavých titan objevil se tam v plné ve-

—

nm

:

—

—

lebnosti své!

Tak

vypadá Suchum-kale. Turci, kteí jej nazývali ho pro krásnou polohu druhým Caihradem. A lichotné to porovnání nebylo zajisté bezdvodné. Teba jen vmysliti si do té vzácné krajiny bývalý turecký Suchm, s hrdou tvrzí, k níž tulily se ploskosteché domky lidnar.

1578

tých

asi

založili,

pedmstí,

s

bílými štíhlými minarety upro-

sted tmavého cypiší, msto tonoucí v ržích, nné slinými palmami

ostí-

'

!

Skoda tch rží. peškoda tch palem! Palmy zmizely z celého pobeží kavkazského a slavná „ulice rží" v Suchumu vzala za své v posledním povstání Abchaz.

45

Za dob tureckých byl Suchm ohniskem .ilého obchodu živým zbožím. Sem pivádli mohamedánští Kavkazané z blízka i z dáli tlupy sliných a etné lodi turecké oekávaly v pístavu pvabný náklad, aby ho rozvezly do všech konin íše padišahovy. Zde kupil se na bazaru, na ošumlých kobercích, výbor živé kvteny kavkazské a chtivý Turek obcházel voln tuto svdnou pestrou kytici, aby si 'z ní vyhlédl znaleckým okem nejkrásnjší, nejopojnjší kvt. 'A volba tato bývala

dv

dosti nesnadná. Tu Cerkešenka s Abchazkou nase kupci usmívaly vstíc, sníce o zlat a ržích Stambulu, tam klonila zajatá kesanka ime-

djn

smutn

hlavinku, pvabnou i s tmi slzami ní vypínala smlejší Gruzínka hrdé elo. blýskající širokou zlatou elenkou s drobretinská

na erné ase, za

nými perlami nosti, jejichž

harém

—

než kdo sete všechny ty národ-

kvtem osvžoval

vyžilý

Turek vnadu

svých?

Vtšinou kupo\-^li zde Turci své odalisky za rozlinou, zejména stelnou zbra, jíž bojovní horalé kavkazští velikou cenu pikládali. Nelepý tento obchod dosáhl rozmr tak úžasných, že dle svdectví hodnovrných lidí krásnjší typy ženské z chudších tíd abchazského obyvatelstva naprosto vymizely.

R. 1810 uinili Rusové musulmanské sláv Su-

chumu náhlý konec. Obsadivše msto Sefer-beje, který se byl utekl, vyhnali

a

za panování

pod ochranu bílého cara

odtud všechno obyvatelstvo turecké

zapovdli prodej dvic do Turecka. Tím pod-

vázána byla na dlouho životní tepna

Suchm

zpustl.

Turecká

Sv, Cech: Sebrané spisy.

XX.

tvrz

klesla

msta v

tohoto. rozvaliny, 4

46

pedmstí

zmizela, obyvatelstvo scvrklo se na sto Zstala tu jen kupa bídných krámk a ,,duchanú" (hospdekj, kolem níž se rozkládaly moály s jedovatými výpary. Divoký Abchazec, s puškou na zádech, procházející se líné jedinou ulicí, lodník hýící v duchanu, ruský voják, zmoená obé neústupné zimnice, bloudící kolem jako živá mrtvola, rybák ecký ležící ve stínu svého lunu lín na behu a hledící sniv na racky, poletující nad pustým pístavem takové bylo obyvatelstvo Suchumu. V novjší dob zaíná se Suchum-kále péí duší.

—

vlády

ruské

opt

kísiti

ze

smrtné mdloby.

Vy-

nkolik úhledných hotel, Rusové, Arméni,

rostlo tu

nastavli tu ady domk, sestrojených a pleteniny, zvení pak omazaných hlínou a ist obílených, a po celených vršinách kolem Suchumu vyskytují se již tu a tam uprosted vinic a sad obydlí cizích osadník i letohrádky. Také ruch v pístavu zaíná se opt vzmáhati lodi ruské dovážejí sem pravideln zboží a cestující, a nejedná lo z Malé Asie, Turecka a ecka sbaluje tu své podiímé záplatované plachty. Msto honosí se botanickou zahradou, tak zv. Voroncovským sadem, kde rostou voln z požehnané magnolie. rhododendra. oleandry, aloe a rozmanité tropické byliny v plné bujnosti svého

Reci a

z

j.

beven

pdy

pásma Každý veer peuje hmotná vojenská hudba zdarma o zábavu obyvatelstva. Ale hlavní vnadou Suchumu je pece smaragdový- jeho rámec. Kdyby se podailo vypuditi jizli\ou dceru tvrdošíjnou zimnici, z okolního vzduchu, kdyby se vypjal dstojný kostel na mí-

moál,

47

nynjšího kížem vyznaeného baráku, kdyby kolem nho nakupily slušné domy po blízkých vršinách roztrousily se pkné letohrádky mla by rozkošná Jalta, líbezná krasavice krymská, v zeleném Suchumu dstojného kavkazského bratra. Sté

se

..a

:

9.

—

(»Cesarevna« a >Golubik« Pechod všech proti všem. Píijemné kolébáni.

—

—

Krásný veer.

—

Pijezd do

Potí.

—

s

lodi na

—

lo.

—

Boj

Kuchtík s kuaty. Mingielské bašlíky.)

Ped Suchumem opustili jsme majestátní v prav,,Cesarevnu", a ,,Golubcik'" (Holoubek) pijal nás pod svá plátná kídla. Parníek tento ^lení hoden

d

svého nžného jména. Již roku 1860 svil prof. Brugsch, jenž na plul jako .historiograf pruského vyslanectva k perskému šachoví, denníku svému podezení, že se Holoubek" od .narození nekoupal. Max Thielmann, který se v ,nm vezl o 12 rok pozdji, shledal jej špinavj-

nm

,,

pimen

ším,

a

já

nemohu

se

s

dobrým svdomím

státi

jeho apologetem. Pešli jsme tedy s ,,Cesarevny" na ,,Golubik" avšak bylo by nemístnou skromností, abych takový pechod jedinou vtou odbyl. Vyšší paluba ,,Cesarevny" spojila se s nižší ,,Golubika" úzkým prknem a dva lodníci obou parník, držící v rukou nerovné bidlo, utvoili zábradlí k té sklonité lávce. Zábradlí to sloužilo spíše obma námoníkm k tropení rozmanitých nevinných žert s obecenstvem, než k be2penosti tohoto. Když jsem pecházel, tanul mi živ na mysli Schillerv Fiesco v posledním

—

48

výstupu

s

Verrinou. Ale když jsem

stál

strané a pozoroval úzkosti následujících,

na druhé inili na

mne

tito rozhodné komický dojem. Nu, všechno skonilo se šastné. Bez úrazu penesla dáma ve smutku zlatovlasého andílka, švarný hulán svého Pavla Koka, ervenolící Vlach své bicho a gruzínský kníže paížskou guvernantku. Když došla ada na professora, jevil známky veliké rozhorlenosti a vinil kapitána v lámané frantiné, máchaje pi tom deštníkem, ze svévolného týrání obecenst\a. Kapitán pokril s úsmvem rameny. Professor musil za ostatními. Bohužel ne-

snáš-ely se s

podrobnosti jeho krátké cesty nikterak mlo za následek vše-

vážností jeho oblieje, což

obecný výbuch smíchu na dolejší palub. Tímto pivítáním nebyl ovšem hnv jeho uchlácholen. S patrným rozlícením prošel smjící se tlupou, usadil se na stupe paluby, x^chvátil keovit denník a tužku, slinou

zašpiatil tuto v uinný tulich, navlhil ji své zloby a vepsal s drtícími, jizlivými po-

ádk

hledy na kapitána a obecenstvo nkolik do svého denníku. Pechod obecenstva první a druhé tídy byl slabou jen pedehrou toho, co následovalo. Smsice národ z mezilubí. byvši dotud spojeným úsilím lodník jen s tží udržována, vrhla se k lávce jako stádo hladových vlku na spolenou koist'. Ped lávkou utvoil se divoký chumá strakatých látek, zježených vlas a vousU, rozilených obliej, zdvižených loktu a zaatých pstí, a chvílemi vylétla s chaosu toho na mstek podoba rozervaná, pocuchaná, rozpálená prudkým zápasem a skutálela se na druhou stranu na svá šastn uchránná za-

49

A

vazadla.

sotva dopadla,

již

se zdviliá a i)ádí dále,

oima dychti\

po palub, aby si vybrala ped ostatními nejvýhodnjší místo. Sobectví lidské ukazuje se tu v úpln ohyzdn nahot. Pohodlí je synu východu vcí nad míru dležitou. Záleží mu nesmírn na tom, aby si vyhledal na den, dva dni phnby nn'stecko co nejpohodlnjší, slídíc:

chránn njakou

plachtou proti slunci a dešti, nepíliš blízko, nepíliš daleko od hejícího kotle parostroje, za ohradou nkterého lanovho kotoue a jaké jsou ty ostatní výhody, jež oko sobecké mžikem oceuje. O tato pohodlná zákoutí svádí se pi každé lodi boj všech proti všem. O n-

—

zmn

jakých vzájemných ústupcích spoleenských nebývá tu ovšem ani ei. Každý clobude si po právu pednosti, loktem nebo pstí, urité prostory na palub a tím nanebo v mezilubí, oznaí ji kobercem bývá práva k pokojnému držení. Z lítých zápas-

—

ník

stávají se

pak nejlepší sousedé.

Také na ,,Golubiku"

takový boj o exiobecenstvu na vyzábavné výjevy. strhl se

a poskytoval „lepšímu"

stenci

palub mnohé

hrazené

Konen pestal

a

se všechno utišilo. Plujeme dále. cestující procházejí se po palub.

jaká to procházka! ,,Golubik" žení ,,Cesarevny". Kolébá se s

Déš Ale

nemá mohutné

slo-

boku na bok as pí-

d na zá, až závra lovka jímá. Ve vtšin ej se bledá pedtucha moské nemoci. Ve mn budí naopak ustaviné to kolísání pocit píobli-

jev^í

jemný jako dít oddávám :

snní, v

vou

—

spívá

té veliké

se

neuritému, sladkému

kolébce, kolébané obrovskou

moem. K

ch-

tomuto blahému rozechvní pi-

nemálo teplý vzduch, osvžený dechem

moe

50

A všecko kolem jest tak krásZ dálky kyne na rozlouenou rozkošná krajina suchumská. kolem tmavozelené vlny moské s bílými hívami a na palub plno pomeran a kvt. nakoupených a natrhaných v zeleném Suchumu. A^šechno voní, vše se leskne podivnou záí a

nedávným deštm.

né

!

\'ýchodu. Jediný ruši\ý tón vymkl z té krásné harmonie Podíval jsem se maní do mezilubí Tam stojí kuchtík, v jehož osob jakoby se byla vtlila celá špinavost „Golubika", s vykasanými rukávy, s blýskavým nožem v ruce a zabíjí chladnokrevn ce:

hekatombu kuat. Musím vyznati,, že mne ponho a na jeho kuata pipravil o všechnu chu k veei. Zstal jsem na palub. Setmlo se. Ale teplo s vuní zUstaly. Sedím bez hnutí a hledím do výše mezi plachtami proskakují záivé hvzdy. Celá poesie jižní noci vznáší se nade mnou, vlna šplouná, lo se kolébá, díví hlásek zpívá odnkud tichounce ^maloruskou dumku .,Tuká, uká noní vítr tiše na okénko!" Pozd v noci sestoupil jsem do své kabiny. Ráno byli jsme daleko za pásmem kavkazských hor a ped námi 'táhl se po plochém behu nedolou

hled na

:

:

—

hledný pás obrovských zelených stromu hustý prales mingrelský. V dáli zablal se štíhlý maják oznamoval nám Poti. \^pluli jsme širokým ústím do Rionu a zastavili na pravém jeho behu u bý-

Zde tísnila se tlupa Mingrelc, vysokých soumrných postav, s krásnými zdravými oblieji, jiskrným erným okem a kadeavým erným vlasem. Odni byli vtšinou v piléhavé spodky a v krátkou, široce pepásanou kazajku tmavé barvalé turecké tvrze.

61

vy; kroj tento ukazoval plné lepou soumrnost jeZa pasy mli kinžaly a na hlav malebn ovinutý bašlík. Mingrelie jest pravlast' bašlíku. Prší-li, nosí je Mingrelci po našem zpsobu, jindy ovazují je na zpsob turbanu kolem havrajiích ka-

jich tla.

deí. Vystoupili jsme

jsme v

z

„Golubiku" mezi n.

Byli

Poti.

10.

(Krásný nosi —^

—

Poti.

—

Bujná vegetace a nezdra ost Sekta Skopc.)

Žabí kantát3^

—

okolí.

Sotva jsem vystoupil na beh, shrnul se kolem mne zástup Mingrelc, Imeretin a Gurijc: nabízeli se mi za nosie mých skrovných zavazadel. V tchto tech národech, zejména v Mingrelcích, dosáhla snad krása lidského plemene svého vrcholu. Jaká to pravidelnost a ušlechtilost rys oblieje, v nmž trní mužnost bez divokosti erkeské, jaká svžest pleti, jaký ohe v erném výrazném oku. jaká bohatost vlnitých kadeí, ernjších nad uhel, kolem hrd vypjaté hlavy! A pedevším jaká bujarost a soumrnost úd, jaká ekl bych aristokratická lepost celého zjevu, již zvyšuje malebný kroj a již nejsou s to zacloniti ani nejbídnjší cáry žebrácké. Zde nalezl by malí mnohem hojnjší a vdnjší výbor model než na stupních kostel a palác ímských. Bohužel náležejí tito národové k nejchudším, nejnuznjším obyvatelm zemkoule. Píkrá protiva

—

—

52

jejich leposti a bídy dotýká se asto bolestn pozorovatele. Vidl jsem ti Alingrelce nebo Imeretiny

penášející na herkulských ramenou ohromné žoky piléhající jejich odv pros lodi na lo. byl od šíje k pat v spoustu špinavých cár, ale pes to spoívalo oko s obdivem na ztepilých jejich postavách, na nichž by nejpísnjší kritika nebyla shledala vady, jež by i v cárech zastínily nejvybranjší modely evropské. S nevolí pozoroval jsem, jak sprostý, zakrnlý lodník ruský, o njž jedna z tch postav náhodou zavadila, s ošklivostí od sebe ji odstril a nadávkami nejhrubšího

mnn

Tsn

kalibru obsypal.

mn

pistoupil jeden AlingreleQ z tluKdyž ke mužná grácie by byla z davu evropských

py, jehož

kavalír vynikla, a vztáhl mlky ruku po mých tlumocích: podal jsem mu je váhav, ostýchaje se upotebiti ho k služb takové. Ale Mingrelec \'yhodil si tlumoky jako pírka na jameno a kráel voln i hrd pede mnou po behu. Nedaleko nad pístavištm „Golubika" ekal v Rionu jiný parníek, který nás dovezl malý kus vzhru po ece k nádraží tifliské železné dráhy. Tam koupil jsem si lístek do Tiflisu, propustiv statného no-

tém

naež

pijal skrovné zpropitné mlky, s v^dpohledem. Pešel jsem tedy v Poti jen z lodi na lo; déle. teprve na zpátení cest zdržel jsem se v Však položím již zde, než se rozlouím s erným moem, nkolik slov o nejdležitjším tomto bodu západního pobeží kavkazského. sie,

ným

nm

pivtleno bylo k Rusku r. 1829 následdrinopolského míru. Tehdáž skládalo se z po-

Poti

kem

53

z kupy chatrí, vystavných na kolech uprosted širého moálu. Za deštivého poasí mohli se obyvatelé jejich toliko pomocí lun navštvovati. Od tch dob se Poti valn zmnilo. Pibylo množství domk, z ásti slušného zevnjšku, utvoilo se nkolik pravidelných

lorozvhlené turecké pevnosti a

ulic,

moál zamnn pexným

skytly

se

násypem, místy

ádné chodníky

a dláždní, protínající kížem

i

,a

jen

vyši-

m-

roké otevené stoky, celé steko, upomínají slab na laguny benátské. Stavení nkolika konsulát oznaena jsou prapory rzných barev, \dajícími s vysokých stožár. Beh moe a Rionu upravuje se ohromnými náklady v pohodlné pístavišt lodí, jejichž stožáry a plachty již dodávají místu tomu vzezení obchodního

m-

sta

pímoského.

Msteku tomuto lze sméle prorokovati skvlou budoucnost stane se zajisté prchodištm ilého obchodu, jenž doipravovati bude západní zboží odtud po železné dráze do vnitra Zákavkazí, do Tiflisu, a dále pes Baku a Aleksandropol do Persie. Hlavní pekážkou jeho rozvoje jest dosud ;iad míru nezdravá poloha. Nikde na pobeží kavkazském ne\'ládne zimnice s takovou zuivostí, jako zde. Otravný její dech vane nad celým okolím Poti. Pohleme jen na toto okolí Rion protéká je etnými rameny; ostatek zaujímá moál a bahno. A z té mokvající pdy vynáší se rostlinstvo v úžasné bujnosti obrovské stromy pralesa, opletené a pro:

!

:

pletené pebohatou smsí rostlin úponkovitých, rozkládají nad ní své mohutné koruny tak hust, že ani paprslek slunení krovem tím proniknouti

tém

nemže.

V

tom

vném

soumraku

poletují

myriády

54

tiplic nad stojatou hnijící vodou, protkanou krásnými kvty vodního byhnstva. Vše napito jest vlhkostí a všude panuje dusné vedro. Hlavním pelechem zimnice jest jezero Paleostom, ležící na jih od Poti. V objemu má asi 30 verst; voda jeho jest žlut zelená a páchne hnilobou; v lét postýlá celý po-

vrch jeho zelený koberec hustého v^odního rostlinstva a titanové pralesa, obstupující je kolem do

nm

své obrovské hluboké stíny. ptactvo jedovatého dechu, vanoucího nad touto tak bujn krásnou, a pece tak nehostinnou krajinou. Líbezné písn opeenou nepotšují tu chodce, bloudícího šerým pralesem. zpvných dítek vzduchu pevzaly tu prosaické žáby. Miliony tchto chladnokrevných živoich peleší v okolních moálech a kvakot jejich ve všech tóninách ozývá se tam z rána do veera. Poti jest vyvoleným mstem žab. Skáou tam po chodnících, vnikají až do pokoj a jejich ,,krrr" a ,,kvak" kola, rozkládají Zdá se, že

po

štítí

se

i

Úad

—

t pi

každém kroku. Kdo je pítelem žabích zaje si do Poti tam mžeš se baviti neumlkajícím tém žabím koncertem] z milion hrdel. ^Rozumí se, že není toto paeništ kavkazské zimnice píjemným bydlištm, zejména pro cizince. vítá

kantát,

:

tém

Vojáci ruští považují pesazení do Poti jako vyvezení do Cayenny. V oblieje a posta\^ zdejší

posádky

vtiskla tvrdošíjná tato stopy. Do nezdravé této krajiny

nemoc hluboko

své

moící

odvrhlo také Rusko nejšerednjší výrstek na svém tle ohavnou sektu Skopc. Vyhnalo sem tyto mrzáky z náboženské šílenosti a donucovalo je ke kopání prplavu, kácení pralesa a jiným tžkým pracím v ba-

—

66

mrany tiplic, ve vražedném vzduchu; eunuchové tito podivuhodný zajisté úkaz ncpodlehh tohkerým svízeUnn, nýbrž sekta jejich prospí\'á tu naopak vuihlcd. Skopci v Poti a v okolí jsou velice zámožni, v osadách jejich peinách, pod

ale

—

!

—

kvapuje navštvovatele vzorný poádek a patrný blahobyt. Každý rok pibývá do lna sekty množství proselyt, zejména mezi ruskými vojáky kteí se s nadšením podrobují kruté operaci,

—

—

smutn Origenes. Vidci jsem na zpátení své cest nkolik Skopv mstském sad v Poti. Sad tento nalézá se u staré pevnosti turecké, jejíž rozpukané stny obestírá lupení fíkových a rozliných plazivých rostlin rozkošný to sad Z vlhké pdy na žhavém vzduchu rozvíjí se tu v plné nádhee jižní vegetace skupiny pevzácných strom kolébají v jasné výšin své Široké i zpeené listí, a tisíce arokrásných kvt, rozsypaných po nich i po úhledných záhonech v husté zelené tráv, naplují rozkoší i obdivem navštvovatele. Pod jednou z tchto skupin sedla trojice muž, podobajících se krojem nmeckým osadníkm. Mli placaté erné epice, dlouhé kabáty, vesty po krk upjaté a kolem hrdla ovinuté bílé šátky. Ale jaké byly jejich oblieje Byly to oblieje kostlivc, potažené žlutou, svraštlou kží, s tenkým bezbarvým rtem, s oima bez lesku, bez života. Jakás mrtvá nehybnost, jakás tupá uzavenost proti dosvta okolního spoívala v jejich ztrnulých jíž

proslavil se

c

ke

:

!

:

!

jmm

!

A pece zdálo asem se

rysech. spokojeni.

že jsou s osudem svým nkterý lín usmál vy-

se, i

—

padalo to jako pokus sarkastického úšklebku. Ta-

56

mlakové bylo vzezení \šech Skopc, starých dých, které jsem v Poti spatil. ovšem po Tato ohyzdná trojice žertovala s nékolika hochy a s\ém nehybném zpsobu dvaty, již si nedaleko ní ve tráve hráli. Její žluté, odumelé tváe tvoily úžasnou protivu k okolním zjevm k tm kvetoucím, laškujícím dítkám, k hrdým postavám Imeretinú, procházejících se sadem, k bujnému rostlinstvu, jež koupalo nad nimi své spanilé vrcholky v ohnivé zái jižního slunce a vrhalo jaré, vonné k\ty své na schýlené hlavy i

—

—

tch

živých mrtvol

.

.

.

—

II.

Letmo

Mingrelií, Imerecií a Gruzií.

1.

(Kolchída.

—

Míngrelský prales.

—

Celadidi.

—

Mingrclci.)

Dávný národ hellenský, jenž krásnými blesky svého ducha všechen okolní, jemu dostupný svét ozaoval, vrhl také na dalekou, tajemnou zemi pod horami kavkazskými míhavý paprslek své poesie. Kolchidou nazýval tuto zemi po obou stranách Rio-

Sem utekl se nešastný zlatého berana, kterýž jej byl penes] pes Hellespont, a pro zlaté to rouno piplula sem pozdji na bájené lodi ,,Argo" družina eckých hrdin, provázející Jasona. Tento dosáhl nu.

jemuž dal jméno Fasis.

Frixos

s

rounem

po mnohém dobrodružství pomocí krásné dcery krále kolchidského, kouzelnice Médey, zlatého rouna, a odvezl s ním i slinou pomocnici. Jako probleskuje bájí kabardinskou jádro povsti o Prométheovi, pekvapuje nás také v Kolchid stopa báje o Argonautech; knížata mingrelstí užívali to-

58

as

dávných v erbu zlatého rouna, aniž znaH význam znaku toho. Ty tam jsou ovšem krásné asy létajících zlatých beran a bájených koráb! Ale za to podrobili jsme si jinou kouzelnou moc, jejíž kídla

tiž Z

nás unášejí pes moe a zem s rychlostí, o níž neméli staí ekové ani tušení. Argonauti by byli sotva uvili, ze lze peplouti celé erné moe za nkolik dní, a pvabná arodjnice Médea byla by zajisté ztrnulá úžasem, kdyby byla uvidla železného draka, chrlícího dým, s dlouhým ohonem voz. jenž nyní rychlostí stely na železných kolejích prolétá pralesy, nivy a hory její rozkošné vlasti.

Za jediný den unesl nás parostroj z Poti do temi izemémi Mingrelií, Imerecií a Gruzií. Pi vzpomínce na tuto jízdu vzdychám toužebn Kdybych jen ješt jjeden takový den, než umru Tiflisu

:

!

obrázky, které se za tento den v okn parovozu po obou stranách letem vystídaly, z rámbych ce jeho vyjímiati a v hromadu skládati, nyní album, nad nímž by i nejmranjší pessimista zvolati musil: '„Svt je pece jen krásný!" byl

mohl

ity

ml

Ba, nebeská byla ta jízda!

Sedl jsem

v po-

hodlném kupé; jako vroucí dech vášnivé dívky ovíval tváe mé jižní vzduch, a zrak mj stíhal v blahém -vytržení ty pelétající, stále se mnící obrazy krajin. Tvánost jejich, bai vitost, lidé a jejich

—

ív^še až do nejmenší podrobnosti bylo obydlí pro mne tak nové, pekvapující a vše bylo tak nevýslovn krásné, že se mi celá ta jízda zdála jako divný luzný sen.

59

Když jsme ivyjeli átek ervna. /Mžikem relském

Na

z

Poti,

bylo

asné

jitro.

Za-

jsme se v pralese mingprávo, na levo stelhbit na zad se octli

posouvající zelená kulisa. Než les tento nemá vzezení našich listnatých les. Není to náš skromný háj, skládající se jen z nkolika málo druh stromoví, ss volnými, ídkými kmeny a ídkým podrostem, ve své stízlivé zelenosti a chudosti tvar. Jen pohle [v zelený ten chaos mingrelského lesa Jaká tu nádherná rozmanitost, jaká bujnost, ba pímo nevázanost (Vzrstu Kolik tu jen rzných tvar stsnáno w nejmenší prostor obrovských drobounkých, hladkých i asnatých, celistvých i divné cípatých, leskle kožnatých i prsvitn jemi ných ve všech odstínech zelenosti! Svorn vedle dub, buk, habr, javor, bíz, klen, jasan a všech obyejných izjev našeho lesa, jež dosahují zde asto -úžasné tloušky a výši:y, rostou tu divoce obrovské tešn a višné, oechy, meruiTky, sladké kaštany, ííky, platany, a rozmanit utvá!

:

ené koruny se nahoe

vrcholky všech tchto strom sráv hustý, tžký, slunci neprostupný baldachýn, pod nímž tvoí malina, vavín, zimostráz, tis, azalea, rhododendron a j. vysoký hustý podrost, asto tak stsnný, že lovk na povrchu li

žejí

jejím

bezpen

ní prostor

mže. Všechen ostatvncovím úponko vitých rosta proplétajících se malebn k ne-

ležeti a choditi

ivyplnn

je

kižujících vypsání. Jejich guirlandy oplétají všechno tak hust, že .pod nimi mnohdy druh stromu rozeznati nelze, a že podatý strom nesetnými jejich pouty v pádu tzadržen bývá. Prohlédnte si v té spoust, možno-li, na

lin,

a

60

píklad jediný strom. Réva z tlouští ramene ovíjí mohutný kmen a šplhá skáe o závod s chmelem a spoustou jiných soupe od vtve k vtvi až do ívrcholku, ba peskakuje na sousední stromy a opakuje tam svou skotaivou hru; dole pak i

i

pe

kmen d družný révy od paty až vysoko do vtví drobné lísteky betanu jako šupiny lesklého, zeleného pancée, kolem nhož se toí úhlednou spirálou rozmanité druhy svlac, ovšených adami rúznobarvých zvonku. Ba, háj náš je nehybný, krotký, ostýchavý; mingrelský les hraje životem, pýchá 'bujností: všechno se v chytá do kížku, ovíjí se v"zá jemn jako had, šplhá a skáe pirovnal bych jej k tsnému davu hýících bacchantek, ovšených s hlavy do paty vncovím révy. Taková byla vyhlídka po obou stranách. A ze spod houštiny té probleskovala všude voda. Bud" tvoila v hustém podrostu 'drobné nádržky, neb tvoi] v ní podrost zelené ostrvky. Zdálo se, že zastírají

nm

—

tém A

celý ten prales vyrstá z vody. kde se objevil kus zelené pdy, byla nabubelá vlhkostí jako mapitá moská houba. Po vtších nádržkách vody rozestlány byly okrouhlé, miskám podobné listy vodních bylin a zrak obdivoval se každou chvíli njakému nádhernému kvtu, jehož kalich, barvitosti neobyejn svží, tpytil se jitní rosou jako krásné díví oko v slzách rozkoše. Sama prosaická železná dráha nemže se tu zcela uzavíti poesii pralesa. \^ítézná zele plazivých kovin a svlac doráží až na pražce její, a mezi tmito vynášejí štíhlé kosatce \^'soko své pvabné kvétv. Hle, tam visí návštní zvonec na sklo-

61

néné vtvi obrovského dubu

deva

álem, tam jej

se

stal

a .strážní domek, ze

na klech nad momálem koistí pralesa, který

lehce sbitý, vznáší

"se

tu

pipoutal :^elenými etzy chmelu musí se v tchto koninách takoka

zevšak sob

a révy.

lovk

brániti se sekerou v ruce proti výbojnosti rostlinstva. Cesta, jež se ustavin nevysekáv^á a neprošlapává,

zarstá v kratiké

opuštn

halí

se

dob brzy

k nepoznání a stavení neprostupnou zelenou po-

krývkou.

Jedeme tou nekonenou

—

zelení,

jež

pece

ne-

unavuje náhle pekvapuje nás nový výjev, píkrá protiva k bujnému životu rostlinstva ped tím mrtvý prales. Bezpochyby následkem vyvýšení železniního náspu utvoila se po jedné stran ohromná nádržka stojaté, hnijící vody a v té odumelo .všechno rostlinstvo. Hustý podrost 'zmizel pod vodou, a z této njí pouze kostlivcové lesních velikán: holé kmeny a vtve bez lístk, zaer-

—

nalé, ohnilé livý pohled!

—

celý les

umrlých strom

—

truchparostroji, že nás mžispousty unáší, a s no-

Jsme povdni

kem kolem

toho obrazu vou rozkoší ztápíme opt zraky do bujaré krásy lesa živého.

'

osamlou stanici uprodále vnáší originélní mingrel-

Minuli jsme Celadidi,

sted

pralesa.

O nco

ská ves nový tón do lesní této fantasie. Vidíme v peletu devné chaty sbité z prken, jejichž pirozená, jen vlivem povtrnosti ztemnlá barva dobe se hodí k pleti tch obrovských strom, které je zastiují ze všad zelenými svými korunami. Dom-

ky

tyto mají

hrub Sv.

z

otesaných

ech: Sebrané

ásti pístešek, podepený adou devných sloupc. Hoši, pružní

spisy.

XX.

5

62

štíhlí jako kolouši, se sndými oblieji a ervenými tváemi, v podivném kroji stelhbit pobíhají moálem, že bláto kolem nich vysoko stíká

a

—

malé, polonahé dívky zdvihají vzhru k nám krásné oblieje s ernýma, zvdavýma oima, sedíce na behu potoka a koupajíce bílé nožky v prhledné vod a tam ze soumraku pralesa, na úzké stezce mezi moály vynoila se hrdá postava ženská, sedící obkromo na koni jak amazonka, v malebném odvu ze svtlých, pestrých látek, s blýskavou širokou elenkou na ele a s dlouhým bílým závojem, který jí asnat vlaje kolem havraních kadeí. Tato úprava hlavy dodává jí cosi krá-

—

lovského. Kdyby se zjev tako\^^ vynoil ped vámi z naší doubravy, uvili byste v rusalky a AÍly.

— Z djin Mingrelie, Imerecic Pvab kraje a jeho obyvatelek.)

(Kotlina Rionu.

a Gurir.

—

Pt

mil táhnou se po obou stranách dráhy zekulisy pralesa mingrelského. Pak otvírá se na právo i na levo daleká vyhlídka do kotliny Rionu. Rozsáhlá tato kotlina jest jak obrovská mísa, plná božího požehnání. lené

•

Kolem

vás stíhají se hust roztroušené chaty mingrelské a imeretinské sestrojeny jsou prost ze širokých zahndlých prken a mírn vyvýšená ;

devných, se

ad

stecha spoívá vynívajícím okrajem na z hrubá .otesaných sloupc, kolem nichž vine 'plazivá zele málem do samého štítu. Hu-

jejich

63

St sražené vrcliolky jozmanitého stromoví, jako fík, broskví, oechu, ísladkých kaštanu, mišpulí a zahalují chatu j plotem ohrazený dvorek s nj., kolika podivnými koši na kukuici v hluboký zelený soumrak. Mezi chatami táhnou se sady, vinice, luiny a .pole. Vinice zdejší poskytují velice malebný pohled: réva yine se tu kolem obrovských platanu, a pokrývá je až do temene spoustou svých

vnc.

j,cž

nezídka jak ozdobné

etzy

až

i

do

sousedních korun jsou rozvšeny. Kukuicová, prosová a tabáková pole, pekypující úrodou, oddlena bývají mezi sebou chaoticky zmotaným živým plotem rží, azaleí, lilk, granát a jiných lib kvetoucích kovin nebo pirozenou ohradou rozmanitých lesních stromu, výšky asem obrovské pozstatk pralesa, v nmž byla ped asem prostora tchto polí vymýtna. Však pohleme již mezerami té bujné vegetace dále ido širé roviny. Hle, všude kibchá se oko pohledem fia stejn utšené obrazy. Všude bohaté vinice, úrodná pole, šavnaté luiny, husté sady, oživené malebnou stafáží lidí a z\nat, všude prohlížejí (zelení devné chaty se svými štíhlými sloupci, místy v hustjší chumá kolem špiaté, blyštivé vížky kostela sebrané, (celá rovina prostoupena jest nesíslnými malebnými skupinami -strom, jež splý\'ají v dálce ;v jediné moe zelených vrcholku, a z toho vynášejí se nejzáze jako smaragdové vlny tlupy ladných pahork v tak svží zelenosti a kráse, že 'Vzdycháme bezdky se Schillerem:

tém

—

Kdybych perut ml, kídla, letl bych k

tm

vršinám

64

Jest to jediný bohatý sad. Pravý ráj pozemský. celá krajina záí pod žhavými pohbky jižního slunce, 'jakoby se smála irou, sladkou rozkoší. Božský tento kraj jmenoval se za byzantinských dob Lazika, t. j. Laz, jak se nazývají dotud soukmenovci porionské skupiny národ v sousedních ástech turecké Malé Asie. Obyvatelstvo rionské doliny dlí se nyní ve ti píbuzné kmeny severn od Riona bydlí až po eku Ccheniscchali (t. koská eka/' Mingrelci, odtud až k suj. ramským horám Imeretini; jižn od Riona pebývají Gurijci. \^šichni tito národové náležejí s Gruzíny k plemeni karthvelskému, mluví rznými náeími gruzínského jazyka a piznávají se ze šeré

A

zem

,,

dávnovkosti k východní církvi kesanské. Panovjejich odvádli poplatek eckým císam, a Justinian uinil rozkošný tento kraj jevištm krvavé války své s perským šachem Chozroem. Na konci níci

10. století splynuly tyto ti zem s velikou íší gruzínskou a kvetly obzvlášt pod vládou krásné caice Thamary, Semiramidy Zákavkazí, jejíž památka žije v písních všech kesanských národ Kavkazu. Po rozkladu veliké íše gruzínské oživla despotická moc domácích panovník caík imeretinských, ,.dadian" mingrelských a ,,guriel" gurijských, kteí po staletí v zuivých bojích mezi sebou krev nešastných poddaných prolévali. Tento rozbroj vykoistili Turci ve svj prospch podrobili trojici tchto zemí svému poruenství, a každý rok musila každá z nich sultánovi do Cai:

vný

hradu odvádti potupnou živou da: jistý poet nejkrásnjších dvic a hoch. Mírem v Kainardži

65

vybaveny byly opt z podruí Turecka, a postaveny pod ochranu Rusi. Prozatím zstali v nich ješt domácí knížata, než pouze na krátko. Nejprve zbaven byl pro všeliki pletichy rproti Rusku trnu Salomon imeretinský a zemel jako žebrák v Turecku. R. 1828 vyhnána byla gurijská knžna Žofie do Turecka, a rok po té zemel poslední potomek guriel, David. Nejdéle zachovali dadianové

mst

Zugdidi, jakýsi stín pamingrelští, sídlící v novnické moci, kterýž od nich nedávno ruská vláda za velikou sumu penz odkoupila. Na to slouili

Rusové

ejný

Imerecii,

správní

Mingrelii

a

Gruzii

v

okrsek pod jménem kutaiské

obygu-

bernie.

Pod vládou ruskou nastala pro

tyto

národy,

Turky, muené a vydírané doba nezkaleného míru. Pestali se na vzájem ubíjeti, a vedou život v pravd idyllický. A vru, žádná jiná krajina na svt nehodí se snad lépe za rámec selanky. Každý okamžik poutá tvé oko výjev dýšící arkadickou prostotou, dvojnásob vábivý kouzlem úplné novosti. Pozorujte ty lepé postavy v jnalebném kroji pi rzném jejich zamstnání! Tu kráí jeden za primitivním pluhem, taženým nkolika páry mohutných erných buvol na šíje každého páru položeno tak dlouho sužované vlastními panovníky,

;

devné

jho, a na tom sedí uprosted ervenolící hoch, pohánje líná zvíata kikem, a holí. Tam na krásné luin, obklopené nádherným stromovím, skupeným tak malebn, že by se nejvkusnjší park takovým paloukem pyšniti mohl, hlídá pastý s píkou y ruce stáda bélo- a ernorouných ovcí, štíhlých koz a bujarých koní, jest

jediné

osmahlý,

66

jejichž volné šíje hrd potásají bohatou, vlající hívou. Jinde sedí rybák se sítí svou ve vysoké houšti vodního bylinstva a na plecích jeho zavšeno tepetá a leskne se na slunci nkolik pekrásných pstruhu. Tamo vystupuje lesního soumraku tlupa honc s lesklými, 'štíhlými puškami na zádech, se smekou ps, nesoucí bohatou koist bažant; Kolchida pokládá se za pravou vlast tchto vzácných pták, kteí poktni dle ní jménem Phasianus colchicus. Ale mnohdy pekvapuje té ješt vdnjší skupení pestrá tlupa jinoch a dívek, tanících s sohném a grácií lezghioku pi veselém zpvu a
:

pi

setkání

s

cizincem,

a

ukazují

se

jen

tém

zídka

u veejnosti, trávíce jako v harem celý svj život v chat a v ohrazeném jejím okolí. \^ zeleném soumraku dvorce zamihne se asem ztepilá postava ženská, plaše jako gazela, ale pes to mohl jsi zahlédnouti krajními nedbalkami krásné tvary jejího tla, a piužeš nkde v úkrytu chaty vypátrati pár erných, zvdavé za tebou vyhlížejících oí, neb dokonce ist bílý, na lících jemn rumný obliej lahodných rys, s tverai\K'm úsmvem na svdných rtech. Ale více ru^ký vliv se zmáhá,

ím

67

tím hustji stává se dlouhý jejich závoj pouze oz-

dobnou ástí toiletty, vlající v malebných záhybech kolem odkrytého sliného oblieje.

3.

(Nový Senaki

— O

—

ruských železnicích. a Samtiedi. KavalIváda imeretinská. Kavkazská židovka. Živá stafáž krajin v. Šttinái s nákrniky. Gruzínští vlastenci.

—

—

—

Minuli jsme stanice Nový Senaki a Samtredi. Jsou to skupiny nízkých domk, vtšinou devených, a

z

nichž

nkteré

vkusn upravenými

Ad vocem

stanice

pkn

mežo vánými stnami

sloupci

nemohu

vynikají.

v

pée

chvalnou zmínku o zaízení ruských nost jeho ped když pijíždíte

nechati po-

železnic.

Ped-

rakouským bije vám nejvíce do oí, z Halie. Dejme tomu, v druhé tí-

d. Tam sedli

jste jako zakletí v tsném kupé, naproti sob, a jste v noci, byste hlavy své sklonili za to otvíral asem

nemh

dvma adami kam

;

konduktér žid, zevnjšku ne hrub lahodného, dvíka po té neb oné stran a mrabvý dech noci vnikal pi tom do nejtajnjších záhyb vašeho kožichu. \^ dusných hostincích staniních nalézali jste stejn umounné ubrusy a sklepníky, vídeské uzenky, dsné pivo a bohatou kytici rznobarvých rosolek. A to bylo vše. A^zpomínali byste na s irou trpkostí, kdyby tu a tam originální postava venkovského polského šlechtice v národním kroji, nebo sliné jeho paniky neb dcerušky trpkost této vzpomínky nezmírovala.

n

68

Opuštním pdy rakouské u Podvoloiska mní všechno jak otoením kouzelného proutku. Nádražní restaurace pekvapují vás \aiitní úpravou, se

dstojnou hotelu první velikosti; sklepník v bezúhonné erni, s ubrouskem pod paží jako padlý sníh, pedkládá vám bohatý jídelní lístek. A pes to nejsou ceny pemrštné. Porute si za 20 kopejek (asi 30 kr.j národní „borš" (polévku ze zeleniny, v níž pináší se zárove hovzí masoj pestati. Chutné a jste-li stídmými, mžete na bílé, máte pídavkem zapekaské zboží, erné darmo a mžete si ho vybrati z plného koše koPo obou lik chcete. A jaké pohodlí ve vagónech stranách nalézají se tam mkce a vkusn vykobercovaná oddlení pro tyi nebo jen dv osoby; jste-li k zábav naladn, pisednte do vtšího k sympatické njaké spolenosti, nebo teba k emancipované Rusce, kouící papírosky; jste-li misanthropem, zvolíte menší prázdné. Toto bývá obyejn tak zaízeno, že si z nho na noc zcela pohodlnou spací komnatu upraviti mžete. Omrzí-li vás sezení, mžete se voln procházeti stedem vagónu svého, neb z vozu do vozu pecházeti. Tyto pednosti ruských železnic jeví se, ovšem v míe ponkud zmenšené, až i na dalekém Kavkaze. Nádražní hostinec pedstavuje se ovšem tu a tam v podob prozatímní prkenné boudy a hostinský, Gruzín, Armén nebo "žid, nebývá vždy ideálem istoty; ale za to bývá vnitní jZaízení do-

—

nm

i

!

i

sti pkné a výbor nápoj jídel hojný. ;Zejména záí na každém jídelním lístku zvina, pstruzi .a i

mingrelští bažanti. dále 1

Však opusme restaurace

a

leme

69

Jedeme stále vesnicemi a lány, sady a vinicemi, a v pozadí krásné roviny provázejí nás s obou stran malebné tlupy rznotvárných pahork, porostlých husté stromovím, v jasnjší nebo tmavší zelenosti, za nimiž tu a tam vyhledají snhové homole a hebeny vzdálenjšího horstva.

Koho by unavoval pohled na širou krajinu, tomu poskytují dostatek zábavy rozmanité výjevy originálního národního života, s nimiž se všude na lidnaté rovin této setkává. Ped stanicí Samtredi uvidli jsme pkné skupení Imeretin: nkolik muž a jednu ženu na koních, v rznobar-

vých, cích,

nádhern stíbeny a zlatem se tpytících .obleobklopené davem polonahých pších muž.

Pestrá tato spolenost zastavila se na behu dosti široké eky. Asi deset pších bylo jí pedbhlo a stálo nyní dlouhou adou od jednoho behu k druhému po prsa ve vod s roztaženýma rukama. Snad byli to sluhové, ukazující panstvu svému,

kudy mož-

ekou pebednouti. Všechny

no nejlépe

postavy toho skupení, jízdné i pší, byly vzrstu vysokého a lepého. Ženština sedla hrd, po mužsku, v ozdobném sedle dlouhý bílý závoj vlál jí ,s hlavy a zlatá elenka tpytila se jasn na slunci. ;

Pál jsem si spatiti z blízka nkterou z krásných dcer Kolchidy. Když jsme pijeli do stanice kutaiské, která však leží as 8 verst vzdálena od

msta Kutaisu, bývalé stolice car imeretinských, nyní sídla ruských gubernátor, shlédl jsem v okn nádražní budovy krásné poprsí. Okázale z nho oválným oblivyložena, záila tam dáma s ejem bezúhonné pleti, s lehce zahnutým nosem, drobnými, svžími rtíky a párem erných oí pod

pkn

70

ernými dlouhými asami, jakými práv jen východ své dcery obdaruje. V pohledu tch oí, v jemných stínech oblieje, v lehce pootevených rtech bylo cos ušlechtilého i smyslného zárove. Lehounkou bílou mlhou odhrnutého závoje prozíral erný bopiléhající zelená kamizola, po hatý vlas. a krajích zlatými arabeskami vkusn ozdobená, ukazovala v celé leposti tvar okrouhlých ramenou a

tsn

ader. „Bezpochyby Imeretinka?"

otázal jsem se konduktora. „O, nikoli!" odpovdl s úsmvem. .Jmeretinky se nevykládají takhle na odiv. Jest to židovka, manželka dozorce pi zdejším nádraží." Nu, co škodí. Vyobrazil jsem \ám tedy kavkazskou židovku. Podotýkám hned, že byly všechny mladé židovky, které jsem na Krymu ^ na Kavkaze spatil, nevšední krasavice, a že vesms jednou vcí nad Gruzínky a Jmeretinky vynikaly: bystejším a živjším výrazem oblieje. Za kutaiskou stanicí se rovina sužuje. Po pra-

tém

vici táhne se dlouhá ada hor, místy snhem na temeni pokrytých; také na levici vyhledají tu a tam bílé hlavy velehorstva za tlupou zelených pahork. Údolí jediný sad. Vyjímám z bohaté stafáže jeho nkteré figurky, jak mi v denníku a v pamti utkvly. Imeretinský knz v dlouhém erném taláru, divokého vzezení, s rozcuchaným vlasem a vousem a v rozbitém cylindru, za který by se nejposlednjší pražský blátošlap stydl. Xékolik imeretinských dlnic, pracujících pi trati; smjí se a štbetají, a každá má v erných vlasech kytici neb vnec erženské na koních, v strastvého líbezného kvítí.

Dv

71

katých šatech a iicá rodní ,,áde" (dloube bílé roušce, kterou se zabaluje blava, obliej a pl tla), se širokými ervenými sluneníky. A tchto je vru teba krajina plane žhavým pohledem slunce. Odpuste, že uvedu taká jednu zvíecí stafáži :

drobn šttináe hndé, erné

a strakaté.

Užitená

zvíátka byla mi zde proto nápadná, že nosila \'esms okolo krku jakýsi tíhranný obojek z bidélek, z nichž dolejší vodorovné na ob strany daleko vynívalo. Tato bizarní toileta má prý zabrániti, aby vní tito rýpalové plotem na ohrazená pole proniknouti a tam úrodu kaziti nemohli. Pi pohledu na devnou jejich kravatu vzpomnl jsem si mimovoln na jedno tri\'iální eské pítato

sloví.

Z pozorování krajiny vytrhla mne náhle ruská otázka ,,Vy jste cizincem, pane ?" Naproti v kupé sedli dva elegantn ošacení mladí mužové. Jeden z nich byl smdý, ernovlasý druhý svtlé vlasy a bílý obliej, jehož rysy a zlaté brejle mi živ pipomínaly západního professrka. Vzezení obou bylo velmi pívtivé. ,,Jsem, pane. 'Bratr Slovan z Prahy." Oba se usmáli, nikoli bez pídechu ironie.. Mýlíte se, ipane," pra\il svtlovlasý. Nejsme :

mn

ml

;

1

,,

,,

Rusové; jsme Gruzíni." Ah, opt iGruzíni, na nichž není ani zbla gruzínského pomyslil jsem si, vzpomínaje gruzínského !

knížete.

l

,Jsme Gruzíni," pokraoval mladík s brejlemi. „Ale strávili jsme vtší díl svého mládí v Rusku. Studovali jsme íam a vracíme se nyní po letech

72

do

Co

vlasti.

jí

íkáte, pane?" otázal se

s

okem

záícím, ukazuje aa krajinu.

„Pekrásná." „Takových krajin u vás nemáte,

Vy

da?

tedy

js^e

vlasti

z

Husa

a

není-liž prav-

Zižky.

Rcete

pak u vá.s ješté husé?" Odpovídal jsem ochotn k etným podobným otázkám, z jiichž ostatn prosvitalo dosti povšechné znalosti. Tato írozmluva s Gruzíny uprosted Kavkazu o daleké vlasti budila ve zvláštní pomi. jsou-li

mn

city.

'

Spatil jsem na úpatí jedné hory malé jakési zíceniny. K otázce *mé pouil zbytky starého ivodovodu.

mne

Gruzín, že jsou to

„Bezpochyby ješt

'% doby Bagratidú." Bagratidy, vy znáte naše djiny!" zvolal Iradostn Gruzín. Znal jsem :z tchto djin pouze nkolik jmen. Ale gruzínský [vlastenec stal se od té chvíle mým pítelem.

„Ach, vy

fenáte

4. íKvirili.

—

cherimeli.

Peprava pes Suramský

—

—

-pereval«.

—

Blogori. Zíceniny kavkazské. davai. — Upomínka na Lermontova.)

Údolí

—

eky

Malí pro-

Za stanicí /Kvirili. ležící nad ekou stejného jména, poínají hory suramské, jež tv^oí hranici mezi Imerecií a Gruzií. Díve byla cesta suram-

ským ,,pesmykem" do

devné

truhlice

dosti obtížná. Cestující usedl na kolech, zvané ruskou po-

73

Slovní „tlegou", \a bujná trojspež unášela ho silvinoucí se nesetnými oklikami po bezích ek v úžlabinách, do vrchu a s vTchu, na pokrajích propastí pes hory až dolu do Suramu. Pi tom oblouku nad neumlkal zvonek, zavšený v hlavami koní, a ,,tlega" nepestávala házeti cedo výše, do pedu, do zadu, stujícím jako se strany na stranu, div mu duBÍ z tla nevytásla. Snadno lze pochopiti, že taková peprava jemnji nicí,

devném

míem

složeným turistm nehrub svdila svobodný pán Max Thielmann vyznává upímn, že mu zkazila celý požitek proslavené scenerie hor suramských. Nyní mají se vci jinak. Železná dráha vine se údolími, stoupá s neobyejnou smlostí do výše, proráží dlouhými tunely nepestupné skály a pepíná eky krásnými železnými mosty. 'A pece staí krátká tato jízda, abyste ocenili divné krásy tohoto pohoí, jemuž vnuje každý cestopis po Kavkaze nkolik stránek, plných nadšeného ob;

i

tém

divu.

Také já jsem zapisoval po celou tu jízdu piln do denníku, a když nyní zbžnou tu máraninu prohlížím nacházím tam nkolik stránek malebných skal, zícenin, útulných chýší, zeleni, vn,

záe no?!

ny

a stínu

—

ale

k

emu

Nemohu bezbarvými

ty obrazy, které

se

poslouží mi to všechslovy malovati všech-

kolem mne penesly; mu-

sím pestati na pouhém nártku. Vždy se mi již vtírá do péra slovo na omluvu. Unavil jsem bezpochyby tenáe, stopujícího laskav mé nártky, stálým líením pírody, kterou jsem snad lépe uiniti ml pouhým rámcem zajímavjších píhod cestovních. Ale pírodu kavkazskou nelze

74

tímto

zpsobem

odbýti

hatý, píliš ozdobný,

že

:

jest

to

rámec píliš bo-

zrak váš od každého vý-

obdivem k nmu se obrací. méní se úpln tvánost krajiny. Díve tkal zrak váš po úrodné dolin, daleko rozestené jako skvostný, smaragdy a zlatem páící koberec s obrubou zelených pahorku, nyní stsuje se s obou stran vyhlídka, a krásy pírodní, které ped tím jako na dlani ped vámi ležely, nakupeny jsou nyní vysoko nad vámi. Dráha zaboila do hlubokého údolí eky Ccherimeli. A zde zaíná pravé panorama suramských hor. S obou stran vznášejí se podivn utváené, jakoby z obrovských balvan po cyklopsku vyvezené jevu jiného

Za

s

stanicí Kvirili

skalní stny, jež se ale nikterak nepodobají holým, pustým, na slunci rozpáleným skalám severních našich konin. Všude postýlá mech a betan jako smaragdová plíse obrovské jejich plochy, z nesetných štrbin a výstupk vyrážejí husté kee, jež asem jako zelené ímsy v nkolika adách nad sebou po celé skále se táhnou a ji takoka v nkolik pater rozdlují, a na zelených

tém

tchto skal sloní mohutné stromy rozmanité vrcholky své. Nkteré z tchto skal pipomínaly mi ve svých fantastických tvarech bujnou vegetaci porostlé zíceniny chrám staroindických. Tu a tam vy trysku jí z iiich vodopády a vrhají se stemhlav do jasné Ccherimeli, v níž se ty malebné stny jako v zrcadle obrážejí s celou svou zelenou štítech

slávou.

Náhle rozšiuje se údolí, kolem do kola vršiny porostlé krásným listnatým lesem a nad ekou na skále pekvapuje nás kus romantiky kavkazské

—

75

malebná zícenina starého hradu. Jest to hrad Ccheris-ciche nad stanicí Blogori. Takovými 'zíceninami, nkdy vehkolepými, jsou nkteré krajiny Kavkazu posety. Bývala to sídla zpupných velmož gruzínských a imeretinských, kteí na nich do nedávná vedH život pravých rytí stedovku. Doba romantiky rytíské jest na Kavkaze ve svží pamti vždy tam kvetla v plné sláv a nevázanosti své tém až do zaátku nynjšího století. Nkteré z opuštných tchto hradil mají podivná jména, svdící o pýše pvodních maj etniku. Tak nazývá se jeden „Chci!" a jeden dokonce „Pijd a podí-

tém

:

vej

se

!"

každé stanici shlukli se obyejn kolem polonazí hoši s podlouhlým, pkným obliejem, jehož sndým nádechem prorážel svží rumnec tváí; erné jejich kadee ovinuty byly bašlíkem na zpsob turbanu. Nabízeli nám s ohnivými posuky a ještrí hbitostí rozliné pedmty ke koupi ten pár živých slepic, svázaných lýím za nohy, onen hlinné džbánky podivného tvaru,

Na vagón

ztepilí,

:

tetí živé sele, jiný umle vyezávanou hl a p. Zde v Blogori vypadali ti hoši jako poslíkové okolního zeleného lesa, pinášející nám na uvítanou jeho dary. Podávali nám ervené jahody v mošnikách a košíkách, urobených ze šedozelené lesní kry a z lýí; jiní ovšeni byli rozmanitými druhy zviny; jeden ha zádech jakýsi vak, ušitý z celé srní kže, v níž vypadal jako roztomilá allegorická podoba lesa. Bylo to skupení plné svží lesní poesie. Za Blogori stoupá dráha ustavin a podoba krajiny mní se každým okamžikem. Údolí se mí-

nžn

ml

76

Sty sužuje, místy rozšiuje, vinouc se jako had a pinášejíc za každým záhybem nové pekvapující

vyhhdky.

asem

otvírá se

po stran malebné sou-

zakonené v dálce krásnými modrými horami. Kolem dráhy po obou stranách stídají se kolmé stny skalní s malebn skupenými horami, sední údolí,

ladnými lány a luinami, vinice s bujnichž vyzírají šedivé štíty a sloupce devných obydlí imeretinských. Ze všad proskakuji do údolí bystré potky, a vodopády roztišují se o kamení ve snhobílou pnu. A všechno kolem: údolí, strán i skály posety jsou nesíslnými kvty rzných, ohnivých barev. \" naší krajin hrají kvtiny skromný toliko úkol; zde vtírají se do oka i vynucují z nho obdiv mnohostí a skvlou, pronikavou barvitostí svou. V^ jedné štrbin spatil jsem tlupu kvtin s ervenými korunkami a dosud tkví mi v pamti obraz tento, dosud vidím ty kvty, jak se k nevypsání živá divoké lesy

s

nými

z

sady,

erve odráží -od blavé skály. Nevidl jsem západ -slunce v této krajin.

jejich

Slyšte,

jak ho líí ruský jeden cestovatel: „Slunce na západ proráží zele -lesnatých hor zlatými snopy paazalea, 'vavín, jasmín, rhododendron, liprsku. blesk, purpur, zlato, lek, kalina, lilie, 'iris a mák, smaragd, bublání horských -potk, klokot milion !" slavíku jest to ráj Hledte, tamo vynoila -se z devné chaty pod horou ztepilá postava 'díví, zahalená v lehounkou bílou ádru, která jí pokrývá hlavu a v malebných záhybech splývá až nad kolena, na hlav nesouc

—

—

—

vysoký ..kuvšín" (hlinný dvojuchý džbán se štíhlým hrdlem), a schází po devných stupních p-

77

vábn k ece, v níž obráží se míhav její postava jako bílý stín Celá poesie Lerniontova ovívá vás z té štíhlé podoby, z té krajiny božské ko^ .

lem

.

.

ní.

5.

(Zmna

—

krajiny. »saklc€.

Dolina

—

eky

»Gori
—

Kury.

—

Msto

—

Suram. Gruzínské Troglodyt.)

Nejvyšší bod „pere valu" suramského naznauje rozhraní dvou zemí Imerecie a Gruzie a zárove dvou, fysiognomií 'svou naprosto rozdílných

—

—

kraj.

Dosud

jeli

jste

krajinami, jimž bohaté rostlin-

stvo dávalo vzezení rozkošných sad a park, tu širou plání rozestených, tam na stráních a st-

nách skalních stupovit jako po vkusu Semiramidy upravených. Vše kolem obleeno bylo v šavnatou, veselou zele, protkanou hojn rozmanitými kvty: devné štíty domk prohlížely jen kradmo skulinami vtví, každý sloup, každý kl obtoen byl révou jako thyrsus bacchantky, každá skála ukrývala svou ohyzdnou, zbrázdnou líc za pkný závoj betanový. A pece vás neunavovala ta ná zele. Nepáli jste si ani konce tch bukových les, jež ve Východní ásti hor suramských po obou stranách údolí tu píkeji, tam volnji stoupaly k záivému blankytu nebes. 'Nebyl to již ovšem nádherný prales mingrelský s neproniknutelným podrostem, mizící tém pod 'vncovím úponkovitých rostlin ale pes to dívali jste se s rozkoší do tajemného

v-

Sv.

ech:

Sebrané

spisy.

XX.

6

soumraku zelených jeho vétví, jímž míhavé provolné blavé jeho kmeny, na jasné jeho bystiny, na krásné jeho kvty a motýly. Tu a tam budil ve vás vyvrácený strom, zachycený v pádu vtvemi soused, nebo svalený jako most nad temnou roklí pedstavy pralesa a s vyšších strání pozdravovali vás staí milí známí z dalekého severa hlížely

—

zasmušilé stromy jehlinaté.

Nemohu mlením pominouti dva kusy Evromne pekvapily uprosted hor suramských.

py, které

Mezi stanicemi Kvirili a Blogory spatil jsem na dvou sousedních lesnatých pahorcích dva filigránské letohrádky evropské;' od jednoho z nich táhla se stezka až na vrcholek kolmého, skalního výbžku, na nmž se vznášel lehounký gloriet. Zahlédl jsem tam dv díví postavy, s klobouky a la champignon. s ržovými sluneníky. Pochybuji, že by si nejbohatší knžna u nás vykouzliti mohla k milostnému snní tak vábný útulek, jak onen gloriet na skále, obrážející se ve vodách klidné Ccherimeli, s rozhledem do rajských krajin pohoí suramského.

Druhý obrázek

byl jiného rázu.

vymýtna

Ped

stanicí Be-

tíhranná plocha uprosted samého lesa, daleko od lidských obydlí; vkusné mížoví ji ohrazuje, v každém rohu vypíná se štíhlá jedle a uprosted na nízkém rovu strmí krásný žatubani

jest

kamenný

kíž, ovšený 'zvonky plazivých svlac. Jen básnická mysl mohla si vyhledati takové místeko pro odpoinek. Obraz úpln rozdílný od pedešlých, mnou shora vylíených, naskytuje se oku na druhé stran hor suramských. Spatujeme tam vyprahlou dolinu Kury, obstoupenou holými jednotvárnými skalami ze-

vný

;

79

le

scvrkla se tam na rozptýlené ostrvky, postoupivši vládu krajiny barv^ám a žluté. Krajina tato vypadá 'místy jako spálená slunením žá-

hndé

rem.

.

:

.

;

'

Svah k msteku Suramu, ležícímu na úpatí soujmenných hor, jest velmi náhlý; silnice sklání se k nmu úžasnými oklikami a železná drahá dosahuje nádraží jeho dalekou zatákou k jihu. Suram spoívá ješt v dosti kyprém a malebném rámci. Široké údolí kolem nho pokryto jest hust zeleným stromo\'ím a vzdláno piln v role, sady a vinohrady, jež táhnou se vysoko do strání okolních zelených vrch. Za tmito blají se hlavy dalekého alpstva. Msteko samo skládá se z etných pívtivých domk, na mnoze devných a šindelem pokrytých. Ale nejvtší okrasou jeho a celé krajiny jest malebný starý hrad, vnící osamlou skalku uprosted doliny pravý klenot romantiky kavkazské. Skála tato jest okrouhlá, jakoby schváln kolem otesaná, a tlustá zubatá zed, opínající jako královská parta široké její elo, zdá se býti pouhým pokraováním jejím. Na severní stran vypíná se obšírná, mohutná vž. Zvláštním kouzlem zícenin kavkazských jest tajemná rouška, která obestírá minulost jejich. jiny prastaré kesanské íše gruzínské leží ped námi jako kniha, psaná tajným cizím písmeni, v níž jsme rozluštili jen nkterá jména, nkteré kapitoly. Nesíslné zíceniny po skalách shlížejí k tob s výrazem tajemným, podivným, jako nmí svdkové mnohých boulivých dj. Nerozumíš výrazu tomu; tušíš jen, že by ti mnoho, pemnoho vypravovati mohly o ptkách a kvasech, o divokých i rozkoš-

— pkn

D-

80

ných výjevech prazvláštního života rytíského, jenž se tu samorostle vyvinul po zpsobu stedov^kého rytístva západního, pojav do sebe zárove živly mohamedánského východu, zvláštní do nejmenších podrobností do zpsobu odvu a zbraní, pontí a mrav, jazyka a zpvu. Jaké to široké pole romantické obraznosti Kdo mi objeví djiny krásného hradu suramského? IMarn probírám se obšírnými spisy o Kav:

kaze

;

musím

manna.

vdk poznámkou Maxe

Thielv základech vži suramské jediný s>ti chudé vdoW' jehož smutné louvzíti

za

že prý byl

—

zazdn ení s matkou prý zachovaly etné písn gruzínské. Chudá vru historie tak pkného hradu Za Suramem bére na sebe již všechno jinakou tvánost. Krajina vtšinou holá. Zmizely pívtivé devné domky imeretinské, se špiatými stechami,

štíhlými sloupci, s poctivými tymi stnami, mohutného nichž leda nkterá se opírala o stromu; místo nich spatuješ ploskosteché, kamenné ,,sakle" gruzínské, z nichž se podobají mnohé spíše podzemním brlohm njaké zvi, než obydlím lidským. Bývají totiž namnoze do svahu hory ~.e

pe

:

vyhloubány tak, že vyhledá z ní pouze pední ster na a kus ploché stechy, spoívající na devných sloupcích. Jeví se v ní raffinované spoení stavivem, i pracovní silou. Stecha pokryta bývá zemí; o njaké omítce neb jiné okrase ani ei. Také

ped Suramem

lidé jsou zde jinací než ení, ale již krásní.

mén

:

lépe oble-

Pi západu slunce dojeli jsme ped staroslavné msto Gori. Xad ním strmí na vysoké

gruzínské

81

mnohem rozsáhlejší a hrdjší hrad suramský veliké zubaté zdi s adami zubatých vží táhnou se po ele a po svahu jejím až dol k samému úpatí. Jsou to rozvaliny vskutku velikolepé. Pod skalou tlupy saklí, inící množstvím svých sloupc na cizince zvláštní malebný dojem, dole u eky rada evropských stavení, kostel, na holé skále zícenina,

nežli

:

nmž

se

šmourný prozatím

Za

práv

—

mj

staví,

msta

ráz

i

okolí pustý, po-

na tchto nkolika rysech

pestává

denník.

Gori jeli jsme kolem holých, jednoA v tom, jakoby se byla kavkazped námi cizinci zastydla, ozdobila je pekrásnou hrou barev, jakou se louívá žhavé slunce jižní s tmito krajinami zlaté, oranžové, ržové, fialové, hndé stíny vystídaly se po holých sklonech tchto hor a dávaly jim vzezení stanicí

tvárných skal. ská píroda za

n

:

vru bájené. Vidli jsme ješt pod jednou skalou tlupu bídných saklí, podobající se krtí hromádce a pak co to ? Snad zalézají tito lidé do samých útrob zem, snad vyklubu jí si píbytky v adrech skal jako devní Troglodyté ? Hle, tam vysoko v ržov ozáené skále ernají se etné otvory, oknm a dveím podobné, ba vidti nco jako z kamene vytesaný portál kostela, ped ním rýsují se postavy lidí však již zahaluje soumrak všechno. Tma rozestela se náhle, jak v tchto koninách bývá, nad širou krajinou.

—

!

—

Letíme

dále.

Ci byl onen zjev na skále pouNikoli, bylo to staro-

hým peludem obraznosti? dávné msto Uphhsciche

se

svými komnatkami,

sínmi a svatynmi, úpln do kamene vytesanými,

msto

nejvtších znamenitostí Kavpozdji. plnoci stanuli jsme v nádraží tifliském.

ve skále, jedna

kazu. Navštívil jsem

O

z

ji

III.

(V nádraží

tifliském.

case.

U

—

Procházky Tiflisem.

—

»Mon

Plaisir.«

— Grand hotel — Voda.)

du Cau-

Gruzínští sklepníci.

nádraží tifliského, které leží v nemalé vzdáod msta, oekávaly nás ti nebo tyi omnibusy s nápisy hostinc a množství lehounkých, veejných povoz, jež se tší v Tiflise vesms názvu „faton". Hemživý roj tchto povoz, ,,dugy" (devné oblouky) rozklenuté nad hlavami dvoj'- i trojspeží, veselé souznní zvonc, zavšených po jednom, po dvou i po tech pod každým; z tchto oblouk, bradatí „izvošíci" v objemných kaftanecH s nízkými, splesklými klobouky nebo epicemi na spoust hustých, drobn vlnitých, jakoby umle napálených kudrn, pokikující na sebe rusky i gruzínsky vše to tvoilo uprosted noci, pi mdlé, fantastické zái nádražních svítilen velice živé a pro cizince nové intermezzo. K rad svých dvou gruzínských soudruh vstoupil jsem s nimi do omnibusu s pyšným nápisem „Grand hotel du Caucase". lenosti

—

84

Potom stal jsem se svdkem výjevu, který mi hned jeden vynikající rys v národní povaze Gruzín. Neoekávejte nic obzvláštního jedodhalil

:

nalo se pouze o složení našich zavazadel na steše omnibusu. Ale tento o sob nepatrný výkon -nabyl

pod rukama tí Gruzín, zízenc hotelu, nemalé zajímavosti: nad každým tlumokem odbývalo se prudké, vášnivé rokování. Jeden radil to, druhý ono, jeden tahal tlumok sem, druhý tam, všichni kieli, rozkládali rukama, vrtli celým tlem, jevili na pohled zimninou innost a pes to všechno zstával tlumok na svém míst. Na štstí pro nás spadl jeden kufr se stechy omnibusu a zatotiž

—

sáhl z

okovaným rohem tak pádn elist' jednoho že s bolestným výkikem na zem

tch kikloun,

mu pohmoždnou dáse a tak nich pro dnešek neškodným uinn. Pes to minula ješt drahná doba, než se omnibus z nádraží vypravil. aJízda do hostince trvala vnost. dami naproti sob, koleny a rameny tsn k sob sraženi, ve a dusném vedru, hledli jsme toužebn vstíc blaženostem velikého hotelu kavkazského". asem pohlížel jsem ovšem zvdav ven do noci, abych zachytil v peletu njaký rys z noní tvánosti zvláštního toho msta, proslaveného toho kaleidoskopu všech národních typ Zákavkazí. Ale musím vyznati, že byl výtžek mého pátrání velmi chudý. V pamti utkvl mi toliko transparent, jehož veliké, ržové písmeny, jakoby voln v temném vzduchu planoucí, tvoily lákavý nápis „Mon ;plaisir". Pozdji dovdl jsem se, že plane tento nápis každou noc nad branou jednoho pedklesl. Zdvihli ho, svázali

byl

alespo jeden

z

Dvma

tm

,,

85

mstského

mín

ráje,

a rží,

kde sedávají v besídkách

z

jas-

pi snivém šumu vodotrysk, pi

zvua ne-

cích opojné hudby švarní ruští dstojníci jedná gruzínská krasavice s veHkýma, ernýma oima, jimiž probleskuje celý žár ohnivé její duše.

Konen

stanul omnibus na dvoe hotelu. Pi skládání našich zavazadel opakoval se výjev z nádraží. Po pracném hledání našel jsem v hromad sházených tlumok svj cestovní vak, k veliké radosti

mé úpln

Nyní

neporušený.

tu stojím

uprosted dvora,

s

vakem v ru-

ekám. Cekám bohužel marn, že si mne povšimne nkterý z tch etných g"argon, kteí se svíkami v rukou ze všech úhl rozsáhlého stavení se vyítili a v zimniném chvatu, s kikem a hlukem po dvoe a chodbách semo tamo pobíhají. ce,

a

Musil jsem jednoho násilím zadržeti. ,,Ah, nómer? Charašos (dobe, pane)!" zvolal úslužn. „Zde jsou mé vci." „Charašos." A již je ten tam. Cekám ohlížím se po dvoe. Vypadá jako dvr njakého konventu. Dole i nahoe táhnou se kolem do kola otevené galerie

—

—

etnými

sloupy. Všechno je mohutné, prostranlvích hlav cení zuby nad ímsami. Dokonuji obhlídku, pozbývám již trplivosti tu vynoil se opt pede mnou zmizelý sklepník v prvodu dvou chlap, z nichž každý mohl posloužiti malíi za model Simsona. s

né, vážné.

—

ady

ekám

—

konen

mj

skrovniký Jeden naložil si na obrovské rám vak, druhý chopil se houn a plédu, a celá karavana vydala se na pochod.

86

Ale vyhledání „nómeru" podle mé chuti nesnadné. Pes všechny domluvy sklepníkovy necht] jsem pijmouti za bájenou cenu obrovský salón s pedsíní v prvniím pate. bylo

„Nu, charašos," pravil

konen, vyhledám vám ,,

lacinjší."

Nevím, kolik pokoj bych byl takto prohlédnouti musil, než by byla cena mého noclehu na dostupnou výši sklesla, kdyby mi nebyl pispl ku pomoci jeden z gruzínských pátel z vagónu. Požádá] sklepníka, aby mi vyhledal pokoj za rubl

denn. Tak jsem mohl konen skloniti hlavu svou, obtíženou tolika dojmy jediného dne, na podušku v železné posteli, opatené mimo podušku tuto pouze matrací a dvma prostradly. Peiny a vatované pokrývky jsou v zdejších hostincích neznámou vcí. A]e dlouho nemohl jsem ješt usnouti. Když jsem se rozhlížel po svém pokoji, zmocnil se mne ja-

—

kýsi teskný pocit. To nebyl pokoj byla to dstojná komnata rytíská našince, jenž byl uvykl tsným krabicím], z nichž spoiví západní stavitelé své papírové domy slepují, obchází jakási !

lovka

posvátná hrza, octne-li se pojednou v malikosti své uprosted ložnice rozmr dá\TLO nevídaných. Takové plýtvání prostorem a stavivem jeví se mu

pímo híchem. A šovala

prázdnota

—

stísující její.

dojem mé

Postel,

stolek,

ložnice zvy-

slamné

se-

tém

dadlo z tchto tí pedmt, mizících v obšírném prostoru, skládal se všechen její ná bytek.

Mimochodem podotýkám,

že

se nacházel

mj

87

pi zemi a že ml sklenné dvée bez zá"pokaženým zámkem, vedoucí pímo do dvora. Dlouho ješt kouzlila mi obraznost ped oi rozkošné kraje, jimiž mne byl parovz za dne unášel, a pozdvihovala tajemný závoj noci s div neznámého msta, V jehož stedu jsem odpoíval. Probudil jsem se za bílého dne. Asi hodinu oddával jsem se potom bláhové nadji, že si oijde sklepník pro mé boty a že opatí vodou mé umývadlo. Posléze došla mi trplivost. Volání otevenými dvemi bylo marné. Musil jsem se obléci a následovati píkladu Mohamedova v náležitosti s horou. Dopadl jsem vzorného gargona na chodb, nedaleko dveí mého pokoje, prohlížejícího vstepin zrcádka své havraní kudrny a snhobílé zuby. ,,Charašos," odpovdl flegmaticky k mým výitkám. Než mi boty vyleštil, prošla opt hodina. Musil jsem touhu svou po 'divech tifliských ukájeti prozatím pa skrovném tom kousku msta, který tvoil dvr hotelu. A tam spatil jsem pouze podomka v gruzínském odvu s obvázaným, zamraeným obliejem patrn verejší zimniní innosti a muže v modré halen s okrouhlou, piléhavou plstnou epicí na oholené hlav, který pivážel vodu do hostince. A zpsob, jakým to inil, by] vskutku originální. Dva erné kožené mchy, uprosted sešité, visely s obou stran na chudých bocích jeho kon dle tvaru dlouhých tchto pokoj

clon, s

—

—

ob

;

mch, nahoe

širokých, dole súžených, souditi, že byly prost sešity se stažené

koských zadních

noh.

nabubelé vodou, pouštl

mohlo

se

kže dvou

Mokrý voda pivážel

je

rozvázav dolejší

je-

tuto,

88

jich konec, do velikých vážel je splasklé nazpt

Konen dati

jsou

mé

hhnných „kuvšín"

a od-

k ece.

boty vyleštny, ^lohu se vy-

na první procházku Tiflisem.

2.

Evropský Východní

Tiflis.

em

—

Pivo v sifonech

slníci a

prodavai.

—

—

—

—

Journal amusant. Strakaté hemžení bazaru.

Ulice sirén.)

Vyšed z hotelu, octl jsem se na prostranném Erivanském námstí, uprosted nhož strmí rozsáhlá, pošmourná budova v kasárnickém ponkud slohu. Jest to karavanseraj, hostinný dvr, obsahující nyní uvnit pkné zimní divadlo a v obvodu rozmanité krámy. Po levici otvírala se z námstí x^hlídka na .,Golovinský prospekt", tifliské Píkopy. Co jsem vidl, pipomínalo mi živ Odssu. i típatrové domy s balkony, úhledné krámy, nimiž se rozestíraly nad chodníkem pruhované plátné stechy, slušné dláždní, kandelabry, ada vše to inilo doelegantních veejný-ch povoz jem msta evropského. Ovšem ohlašoval se také Východ leckterou fantastickou podrobností krám, a mnoh\Tn podivnými krojem, lišícím se i

Dvou

ped

—

dom

píke od

vkusných uniforem ruských dstojník dámských toilet se všemi vý-stednostmi paížské módy. Procházím se chvíli nejbližším tím okolím. Cizinec nalézá zde mnohé zajímavé vci: ve výa nádherných

i

kladní

skíni fotografa

výbr

velikookých Gruzí-

89

nek v malebném národním kroji, ped krámem lahdkáským moské ryby nevídaných tvar a barev, etné „pogreby" (sklepy), kde se v píjemném podzemním chládku prodává kachetinské víno a erná odporná tekutma, kteráž slov „bavarskoje pivo". Již návštní tabulky a transparenty, kterými se prodej toho piva ohlašuje, napluje ctitele chmenepedstavují totiž loviny zlovstnou pedtuchou :

ani láhev, ani

pnivou

pintu, nýbrž

—

sifon, jehož

tmavý obsah vy^ryskuje do \ánné sklenky. Zašel jsem do pízemní kavárny v .hotelu de France". Byl jsem tu zcela v Evrop. Sklepník ve fraku pinesl mi s kapucínskou" erstvý Journal amusant", ve kterém jsem se již ped více než trnácti dny v pražské kavárn probíral. Pes to uvítal jsem Grevina radostn jako dobrého známého uprosted daleké ciziny. Z kavárny zamíil jsem na protjší stranu námstí k ústí temné uliky, kde jsem pozoroval zvláštní jakýs ruch. Sotva jsem nkolik krok do uliky té uinil, octl jsem se v úpln jiném svt. Mžikem pešel jsem z Evropy do Asie. Kráím labyrintem tsných nepravidelných uliek, v nichž pilepen jest krámek na krámku a jimiž proudí k nevypsání pestrý a ilý život. Brzy pozoruji, že má každé emeslo svou zvláštní ulici nebo ást ulice. V jedné visí s obou stran samé kožené ,

,,

,

i

pantofle

s

ervenými svršky a v^yhnutými zobáky;

jiná jest celá ve zbrani, blyštíc se kinžaly, šavlemi,

a štíhlými puškami. Dlouhá ada krámk obsahuje výhradn hlinné nádoby, jiná pouze výrobky štíty

ze

deva. Tu kráíš uprosted samých

kožešin,

tam

mezi spoustami huatých epic. S ucpaným nosem

90

chvátáš ulicí ezník, v níž se ti s obou stran na skobách, etzech a hácích houpají nad hlavou rozliné cáry zvíecího masa, a se zlou bys se potázal, kdybys ich svj uvolnil v ulice zelenin, nalézajících se namnoze v nkolikátém stupni hniloby. Voloddychuješ zase v ulice zlatník a stíbrník, obdivuje se nžným výrobkm samorostlého jich umní. Jinde poutají t rozmanité tvary všelikých tamburin a kytar i louten, hudebních nástroj o dvou, tech i více strunách, s okrouhlým i tíhranným spodkem. Udiven nahlížíš do ady jiných krámu; spatuješ uvnit válející se divná zvíata bez hlav. bez srsti, jedny ležící na boku, jiné nožkami do výše. Druhé pohlédnutí t pesvduje,

n

:

mchy, ušité z celé kže rozliných zvíMáš ped sebou povstné ,,buruky", zastu-

že jsou to

at.

pující

na Kavkaze místo vinných sud. Jsou naohnivým \ínem kachetinským, které se

bubelé z

nich vypouští

zpsobem nemén

oteveným koncem jedné

originálním

—

nožky.

Ba, zvláštní jsou všechny ty výrobky asijského jež spatuješ kolem Vše až do nejhrubší lžíce a ze deva vyezané dýmky liší se tvarem svým od výrobku evropských. Ohlédni se na p. jen v ulici v uazených tch sklepeních do ulice otevených, v jejichž pozadí se mihají fantastické postavy, spatuješ peivo, jež spíše upomíná na ;známý žert Enšpiglv, než na naše bochníky chleba, rohlíky a housky. Stejn zajímaví, jako to zboží, jsou prodavai nejen tváností a krojem, nýbrž i konáním jeho svým. Jedni sedí fia bobku 'flegmaticky ve svých krámech, podobajících se besídkám z ervených

prmyslu,

!

peka

—

:

91

pantofli, kinžal neb jiného zboží; jiní vybíhají ped krámy, oslovují kolemjdoucí a chválí v rozmanitých

jazycích

výrobky. Vlastn

své

žijí

prodavai

tito

na ulici. Krámky jejich jsou valnou vtšinou zcela otevené, tak že obecenstvo každé hnutí obyvatel jejich pozorovati mže. Tito nemají ostatn ped ním žádných tajností. Perský kucha otáí se vážn ve své uazené pouliní kuchyni, snímá devnou Ižicí mastnotu se skopové polévky, zahaluje špinavými prsty kousky masa do jakéhos erného lívance a namáí pak s\ dné tyto závitky do kotlíku s rozpuštným omastkem, tak že mlsné obecenstvo pípravu tchto pochoutek od samého zaátku kontrolovati mže. Jinde iní mistr obuvník s oholenou hlavou, s velikými okuláry na nose, obecenstvo .svdkem tlesného trestu, jemuž veštícího svého podrobuje, a vedle oddává se polonahý peka na své peci uprosted hluku a šumu bazaru sladkému spánku. Obrame se nyní k životu víícímu v tch tsných ulikách, plných prachu, s úzkými dravými chodníky jako' behy po obou stranách. Hemží se tu strakatina všech národností Kavkazu a snad polovice Asie. Tu kráí vážn vyouhlý Peršan ve špiatých žlutých pantoflích, v modré, po kotníky sahající halen, s vysokou epicí z erné kudrnaté kožešiny na oholené hlav, jíž ponecháno za ozdobu toliko po erné kuee nad každým uchem; tam vyšlapuje si pádn na plnou nohu divoký Tatar s rudým vousem, v pestrém odvu a jeebaté beraní apqe onde plíží se zchytralý Armén v placaté epici a dlouhém orném kabát se svislými rukávy: za ním pachtí se pod úžasným bemenem

un

;

92

imeretinský ,,inuša" (nosij, se tyhranným kouskem látky na hlav, kterýž uvázán je stužkou nebo motouzem pod bradou a z pod nhož se valí na všechny strany bohatá spousta krásných havraních kadeí jmde stojí divoká postava s burkou a štíhlou puškou na zádech, vyhlédajíc plaše dlouhými zrzavými upinami huaté apky, která se ježí jako komická ryšavá paruka kolem ostíhané hlavy ví, z které úžlabiny hor kavkazkých sem zavítal ten divoch! Jsou tu Gruzíni, Ceenci, Tuvšíni,

—

bh

—

Lezginci, Kurdové, Turci, Arabové kdož sete všechny kaménky té živé mosaiky Stojíš v teskném pocitu osamlosti uprosted nich ohlížeje se marn kolem do kola po evropské tvái. Stojíš tu omámen puchem, hlukem a hemzivým ruchem lidí. Jedni chvátají sem, druzí tam; jedni sedí, druzí stojí; místy sbírá se to víivé množství v pestré tlupy a chumáe. Tu stoupá davem osel, obtížený koši devného uhlí neb otýpkami dívá tam pohání ,,tuluchi" (vodaj holí a kikem svého kon jinde skípají obrovská devná kolesa ,,arby". Ti se smlouvají; oni 'se hašteí; jeden proklíná, druhý se smje, tetí zpívá. V nkterém výklenku schoulen sedí kmet slepec a binká na tístrunné loutn; vedle utvoil se kruh div^ák kolem ivou Gruzín, tanících lezginku. A všechen ten hovor v rozmanitých jazycích, všechny ty hlasy a zvuky slívají se v omamující zmatený šum*, z n!

;

asem

táhlé ,,chabardá" (pozor !j, jímž obtížený ,,muša", nebo pronikavé „fifififí" a „papapapá", jímž naznauje nkterý prodava obzvláštní dobrotu svého zboží. Nesen tímto šumným proudem octl jsem se

Jiož v>Tiiká

klestí

si

cestu

93

na tíhranném námstí, obstoupeném starými pošmournými domy, s nápadným nedostatkem oken, ale s velikým nadbytkem podivných balkon la pavlaí. Všechno na tch doni^ech bylo lUazené, špinavé, zaprášené, vyviklané, ervotoivé. Na tsném prostoru toho námstí dosahovaly zmatek a vava asijského tržišt svého vrcholu. Kolem hromad všelikého haraburdí, kolem syících a kouících pánví a kotlík hemží se zmotaný 'chaos rozliných postav, odstín pleti, kroj a jazyk. S tlumem lidstva smícháni jsou osli, kon, mezci, ovce, kozy, buvoli. Ba, i ada velbloud vypíná se z nho, cinkajíc zvonci, zavšenými na štíhlém jejich krku, a s vysoká z pod ervené do okolní vavy. O tu sms lidí a žhavé slunce Asie celou silou svou. hoí vedrem; výpary té živé 'masy,

pohlížejíc

náelní

tásn

zvíat opírá se

Vzduch

tém

zvíecích kozí,

škvaené skopoviny, hnijících odpadk zeleniny a vcí tvoí omamující potpourri zápach ;k to-

jiných

mu

zimniní ruch, hovor, kik, smích, zpv, hlasy zvíectva, skípot kol, cinkání zvonc pospícháš, abys se vypletl z gordického toho uzlu. Hle, tam do vrchu vede tišší, odlehlejší ulika. Oddechl jsem si z hluboká, dostihnuv jí. Stoupám

vzhru.

—

Na prvním

prahu sedí malebná

trojice žen-

mají omalované tváe a oboí, a pestré jejich šaty odhalují více, než zastírají. Asijská uzavenost a plachost, zdá se, že jest jim cizí: smjí se svdn, vztahují bílé ruce š lesklými náramky. Chvátám kolem. Však s druhého prahu vyskoila štin;

tém

zvuným smíchem prostovlasá dva, ovšená blyštivými cetkami. Hledím dále do ulice jaká perspektiva Všechny prahy po pravici i po levici ožibv. ech: Sebrané spisy. XX. 7 se

—

!

94

vují se tu

má

podobnými sirénami

skuten

Vracím

,se

svou

spšn

.

.

.

Ah, každé emeslo

ulici

do hluku bazaru.

3.

(Pohled na

Zrak

Tiflis s

ptaí perspeklivy.)

mj, unavený hemživou

strakatinou ba-

vzhru. A tam odtud, pes ploché stechy arménských a tatarských domk, shlížely vážn a slavn zíceniny -prastaré pe\Tio3ti. ke INIohuné tyto rozvaliny tvoí velikolepé romantické pozadí Tiflisu, pokrývajíce svými hradbami, okrouhzaru, obrátil se

mn

lými a

tyhrannými vžemi

celý táhlý Jibet nahé,

žlutohndé skály. Tyto rozvaliny zvaly mne výmluvn, abych vystoupil z puchu a mraveního hemžení tsných uliek do istého, volného jejich vzduchu, ,do slavné jejich samoty, abych se prošel mezi nmými tmi svdky tajemné minulosti a s nkterého výstupku zdí jejich popatil na kavkazský ten Babel, v jehož ,\mitní život jsem byl zbžn nahlédl. Vypletl jsem se z uliek arménského bazaru a Meidonu, jež tvoí ist asijskou ást msta, a prošed nkolik ulic pkné evropské ásti, zvané Sololaki, octl jsem se na úpatí skály. Dosti pohodlnou stezkou yystoupil jsem ke zíceninám. Když jsem usedl na zvtralou ze, ^bych si odpoinul, rozvinul se pode mnou pekvapující obraz. Celý

Tiflis ležel

u

mých nohou.

95

msta

pkná. Rozprostírá

se po jakoby s nerovným, vylámaným okrajem. Okolí Tiflisu jest pouš, ba horší než pouš: jest to .až na skálu vypálená dolina, obstoupená úpln holými, kostrbatými, hndými výšinami, od nichž by se oko zoufale odvrátilo, kdyby je ponkud netšily rozmanitostí a fantastiností svých obrys.

Poloha

není

obou bezích Kury uprosted holých na dn obrovského kamenného kotle

.skal,

Ale msto samo poskytuje velice pestrý a cizince zvláštností svou pekvapující obraz. Rozhlédse po nm.

nme

pímo pode mnou

tém

až k samým roztlupa kamenných tatarských domk, lišících se jen chudými -svými obrysy, nikoli barvou, od holé, sluncem do blava rozpálené skály. Ploché, tyhranné jejich stechy tlaí se v nepoádku k sob nkteré jsou tak blízko pode

Hle, valinám,

vystupuje

;

n

mnou, že bych na bez úrazu skoiti mohl. Na nich dovádjí bezstarostn opálené, polonahé dti slyším zeteln veselý jejich kik a smích a stopuju s obdivem ještrí jejich pohyby. Však brzy objevily mne jako nepovolaného svdka a zmizely plaše pod stechou jako ještrky pod kamením. Na jednom dvorku ukázala se ženština v modré halen a širokých, erven kvtovaných kalhotách; i ta mne brzy zpozorovala a skryla v domku své skrovné pvaby. Pak vybhl ješt na stechu pes a štkal na mne s plnou zlobou polodivých ztratil se i ten a pode kavkazských ps; mnou zstala jen tlaenice pustých, sluncem rozžhavených tverc kamenných, jež nejevily žádnou

však

konen

96

známkou,

že

tvoí stropy nad hlavami etných

ro-

din tatarských.

mj

Zrak svezl se po nich k živiší ásti msta a roztkal se voln nad spoustou stech, vyplujících širou kotlinu. Xelze rozeznati ulic a námstí domy vysoké i nízké, s nlochými i šikmými stechami srážejí se v jedinou rznotvárnou spoustu, z níž pedevším do oka bijí nesíslné sloupce peetných pavlaí. Rznobarevné tyto sloupce, vždy ve dvou, ve tech adách nad sebou se táhnoucí tvoí vynikající zvláštnost ve tvánosti Tiflisu. Na

tém

dom spatuješ masi\Tií balkon nebo lehounkou pavla, s adami štíhlých sloupc ped každým patrem. Obzvlášt milý jest pohled na výbžky msta, plížící se vzhru do úžlabin okolních skal stupovit nad sebou vznášejí se tam lehounká ta sloupoadí a rozmanité jejich barvy zvyšují malebnost takového skupení. Nad moem stech vypínají se etné vže arménských a gruzínských kostel. Tyto vže jsou mnohohranné a jejich stechy podobají se vesms vysokému, špinavému kuželi, kolem dokola v uzounké tíhrany piploštlému. Ale za to liší se barvitostí svou: jsou zelené, erné, bílé, sivé, stíbrné a (množství tchto rznobar\^ch kužel s planoucími na slunci kíži pidává mstu velmi nádherný a neobyejný ráz. Uprosted tchto hrdých vží s jasným znamením kíže vynáší také skromná jedna mešita iSvj stíbrný plmsíc. Nalézá se v asijské ásti na behu Kury a nahrazuje pzdobností nedostatek dstojných rozmr. A^ypadá jako nžný modelek, jako barvitá hraka. Štíhlounký její minaret pomalován jest bílými, modrÍTni a zlukaždém

:

—

97

tými tverci a také filigránská jeho baka jest bíle a mode kostkována. A celá ta híka leskne se jako erstv olakovaná. Konené ješt poutají naši pozornost stechy koupelí, podobající se

pkn

okrouhlým hlinným báním; nkde nahromadna jest celá kupa takových polokoulí.

Takový

jest v hlavních rysech obraz Tiflisu. stran Kury prostírá se nejblíže pod námi asijská labyrint arménského bazaru a Meidonu ást msta dále pak na sever kolem nového karavanseraje ást evropská, Sololaki. Nad touto rozpíná se holá, malebná výšina, na jejíchž prsou, vysoko nad mstem, pilepen jest kostelíek sv. Davida, tmavjší ponkud barvitostí svou jen slab se odstiující od šeré skály. Nejzáze na sever leží

Po

této

—

—

pedmstí Vra. Na protjším behu

Kury, jejž pepínají ti úzké mosty, leží nejdále na severu krásný zelený sad, tak zvaný Muštaid, dále pak na jih adou nmecká osada Nový Tiflis, pedmstí Kuki, Avlabar tifliský Vyšehrad, strmící naproti arrnénskému bazaru a Meidonu na zvýšeném skalnatém behu a pedmstí Naftluk.

—

—

Obyvatelstvo Tiflisu ítá pes 70.000 duší. NejArméni a Gruzíni; hojnji zastoupeni jsou v vedle tchto žijí zde Evropané všelikých národností valnou vtšinou ovšem Rusové, Peršané, Tatai a sms rozmanitých jiných plemen Vý-

nm

—

chodu.

—

98

(Založení Tiflisu.

Pvodní

—

Bagratidové.

—

Veliká Thamara.)

gruzínské jméno Tiflisu jest Tbilisi,

jež se významem s\^tii shoduje úpln s naším Teteplý). Tiflis proslaven je toplice (gruz. „tbili" horkými sirnat^mii pratiž daleko široko svými meny, jejichž zázran osvžující úinek z vlast-

=

mohu. prameny první pobídkou k založení msta. Nejstarší jeho ást nalézá se práv tam, kde skupeny jsou nízké, kamenné domky lázní, jichž stechy se vyznaují jednou nebo nkolika polovypuklými bánmi, podobnými velikým hlinným záklopkám. Zde založil r. 469 po ní zkušenosti

Zdá

se,

každému

cestovateli odporuiti

že byly tyto

m-

Kr. gruzínský panovník A^achtang Gurgaslan sto pod záštitou mohutné pevnosti, kterou byl nad ním na holé, kostrbaté skále vystavl, i lépe eenO; rozšíil. Xebo již o století díve zbudovali tu odvcí nepátelé Gruzín. Peršané, pi jednom nájezdu svém tvrz. již zpupn nazvali trnem ša.,

chovým".

Ubohý i

,,trun!"

Boue vku

rozbily

jej,

rozbily

pistavený hrad gruzínských král, zanechavše jen

malebnou spoustu trosek, v nichž nalézáš jen chatrné stopy tsných komnatek, maleb na stn, kupy barvitých step a lidských kostí. A kde zbyl na kamení kus omítky, pokryt jest celý ruskými a jinými jmény. Kyselaka jsem mezi nimi ovšem

—

nenašel.

Málo kdo

nmé, smutné

z

navštvovatel rozumí tchto zícenin. Vždy zná

cizích

ei

asi zá-

99

pad posud sotva dle jména vzdálené

tyto národy, rozeznává s tží jednotlivé kameny té ethnologickc mosaiky na Kavkaze a pod ním. Teskno je cizinci, sedícímu v mlelivých tchto zíceninách nad Tiflisem, a smutn hledí k

nmu

kamenného chaosu domk vž prastarého chrámu siónského, velebného pamtníka založení Tiflisu. Vystavn zde v slohu byzantinském z

dola.

z

a hojn ozdoben pelivou, ale sprostnou menu ík gruzínských. V nm chová se

prací kataké kíž

vinného kmene, jímž sv. Nina ve 4. století po noKr. Gruzíny prý obrátila na víru kesanskou. vjší dob obnoven a vyzdoben byl chrám tento z penz ruských a v odpoívá tlo slavného Cicianova, vlastního podmanitele Zákavkazí. Chrám siónský a ty zíceniny na skále tvoí zbytky starého, volného, gruzínského Tiflisu. Djiny Gruzie odpoívají posud jako zaklety v starých zaprášených kronikách domácích, psaných zvláštním písmem gruzínským, starším ,,chucuri", nebo novjším „mcchedruli". Jest to písmo úhledné a ozdobné, jehož krasopiscové gruzínští užívali jakož jsem ze starých rukopis u tifliských antikvá na vlastní oi shledal s nemenší umlostí, než mnichové stedovcí písma latinského a gotického ba nkteré peumle splétané, zlatem a stíbrem vyšperkované iniciálky ve starých zpvnících gruzínských vzbuzují pímo obdiv. pece který uenec západní piuí se písmu tomu, který podnikne mnohem ješt nesnadnjší úkol osvojiti si jazyk gruzínský s jeho chrivými hláskami, s jeho nevýslovnými skupinami souhlásek, s jeho divným ohýbáním slov, aby vyproz

V

nm

—

—

;

—

A

:

100

historii gruzínskou z vzení plesnivých desk a rezavých spon? Co jest nám po djinách toho dalekého cizího národa, jehož osudy nikdy s osudy našimi spleteny nebyly, jenž dohrál již samostatstil

nou svou roli na jevišti svta?! Avšak nutno pece, abych osvtlil ped vámi nkolika paprsky minulost národa tohoto, do jehož stedu vás uvádím. Hlavní skupinu zákavkazského obyvatelstva tvokarthvelské, druhdy na západ iverským zvané. K plemeni tomuto patí nkolik píbuzných národ: Gurijci a Mingrelové pi erném moi, dále na východ Imeretinové a nejzáze Gruzíni. Mitéž Lázové v turecké mo to poítají se k Malé Asii a nkteí horští nárdkové Kavkazu, jako Svaneti, Chevsui, Pšavová a Tuvšíni. Všichni kmenové karthvelští piznávají se z dávna k východní církvi kesanské a užívají pi bohoslužb

í plém

nmu

:

církevního jazyka gruzínského. Celným národem této skupiny, ítající as milion duší, jsou Gruzíni. Jim podailo se nkolikrát spojiti pod žezlem svých panovník z rodu Bakteí si piítali pvod židovský, a v bogratid všechhatý svj rodokmen vadili samého Krista ny národy karthvelské. tchto král záí jedna poV nekonené stava tak mocn, že mizí všechny ostatní v oslujícím jejím lesku. Sedm století neoslabilo v mykouzlo arovného jejího zjevu. V ní sli národa shrnuta jest všechna zašlá sláva, všechno štstí Gruzie. Jest to králo\ma Thamara. Pi pouhém zvuku toho jména zajiskí se pýchou oko nejsprostšího

—

—

ad

101

Gruzína a památka na ni žíti bude ješt dlouho každém srdci karthvelském.

v

O Thamae

zmíniti

na Kavkaze, nebo

se

musí každý cestovatel

tímto setkává se pi zpívá syn Kachecie pi rohu ohnivého svého vína i chudý Imeretin ve své devné chat pod platanem; písní o ní krátí si noní jízdu junák kartalínský, binkaje v struny primiti\Tií loutny, zavšené na jeho pleci, a chvalozpvy o ní skládá divoký Svanet, pevysoko v horách, pod ledovci a snžnvmi kužely kavkazských Alp. jaký div! Vždy spojila veliká tato žena pod žezlem svým všechny národy od erného až k Chvalinskému moi, uvedla v poplatnost Cerkesy, Osetiny a jiné kmeny horské a naplnila úctou a bázní ped jménem gruzínským zpupné sousedy, nevyjímaje ni perského šacha, ni tureckého sultána, ni

každém kroku. O

s

jménem

Thamae

A

císae byzantinského. Avšak nejen glorie vítzné slávy, nýbrž i sama osobnost královny Thamary zachovává nadšenou povst o ní v národ gruzínském. Karthvel honosí se slicností svých žen Thamara byla nejkrásnjší z nich. Ba, byla prý nejspanilejší ze všech královen na svt. Tato chvála mže býti pravdivá. Nelze sob vru nad Gruzínku pedstaviti typ ženský, jemuž by lépe slušel vínek panovnicí. Každá má do sebe cosi královského pozorujte jen majestátný ten

—

—

vrst,

podlouhlý, ušlechtilý

mramorov

obliej

rázu

ponkud

bezúhonnou svtlou pletí, ty veliké hrdé erné oi s tenounkým erným, vsmle nartnutvm oboím, k tomu tu širokou zlatou eztrnulého,

s

102

lenku na bílém ele a tu zálibu v hedbávných šustících šatech a náramcích a blyštivých ozdobách! Praví se, že nosila již Thamara nynjší národní kroj Gruzínek a každá Karthvelka lichotí si, že je i tváí podobna slavné královn. Dost možná; nebo krásné Gruzínky mají jednu vadu jsou až k jednotvárnosti sob podobny. :

Pi

slinosti carice

mla

Thamary

nelze se

tomu

di-

vlády její láska vynikající úkol v djinách gruzínských množství král a princ, mezi nimi Bohemund antiošský a sultán Nurredin, bažilo po ruce její a válilo prý o ni mezi sebou i s vojsky gruzínskými. Thamara zamítnuvši všechny ty mocné nápadníky, zvolila si za chot jednoho knížete osetinského. že

viti,

za

;

V

krásném tle jejím

Letopisy vychvalují

sídlila

ušlechtilá

moudrost, štdrotu,

zbožnost, o kteréžto svdí rozvaliny chrám od ní založených.

nost, a

etné

její

pedevším

duše. vlíd-

pe-

Ale prese všechnu zbožnost milovala Thamara svtské rozkoše. U Achalciku dala si vytesati do kolmé skály 365 pokoj a tam v libém chládku

též

podzemním

lilo se víno proudem ze zlatých nádob, víily po kobercích bílé nožky tanících Gruzínek, a tam sedal lU fiohou spanilé královny slavný Rustaveli, nejvtší básník gruzínský, Izpívaje ke zvuloutny své nekonen dlouhé zpvy.

km

U Achalciku se podlo všechno toto nyní smutn ze skály otvory prázdných jesky a obraz Thamary v životní velikosti na stskalního chrámu, uprosted nich vytesaného, bledne již a opadává. Kam

vyhlížejí

n

!

103

Ale v srdci národa gruzínského záiti bude její ješt drahné doby. V ní dosáhla Gruzie vrcholu své sláv^y a moci po smrti její klesala hloub a hloub, až se stala pouhým míem v ruce svých nepátel. Celé djiny Gruzie po Thamae až do píchodu Rus možno pominouti mlením. obraz

5.

(Aga-Mohamet-chan

a

—

soudný den

Tiflisu.

—

krále gruzínského. Rusové v Gruzii. zeni královen Marie a Darje na Rus.

— Odkaz posledního Cicianov. — Vyve— Voroncov.)

našli íši Bagratid bolestn skonáa Tiflis v rozvalinách. Ješt nebyli se národové karthvelští vzpamatovali z hrzy, jíž naplnil

Rusové

vající

Aga-Mohamet-chan, nejukrutnjší perských. Souasníci zachovali nám zajímavý obraz tohoto lovka, jímž straší podnes své dti matky gruzínské. Aga-Mohamet-chan vypadal z dálky jako malý hoch a z blízka jako scrklá, ohyzdná staena. Byl postavy nizounké a v jeho žlutý, svraštlý, bezvousý obliej vtiskla hluboko odporné znaky své oblíbená na východ operace, jíž podroben byl v útlém vku svém z rozkazu svého pedchdce Nadir-šacha. Hluboko vpadlé oi jeho rdly se jako v krvavé -záplav, kolem tenkých, stažených jeho rt zkamenl úšklebek opovržení a tyto rty otvíraly se jen k ortelm smrti, k výbuchm horoucí nenávisti, jíž naplnn byl k celému lovenstvu. celé

z

Zákavkazí

šach

104

Zdálo se, že nalézá strašlivý tento kleštnec jedinou rozkoš v tom, mže-li v odvetu za otrávený svj život niiti štstí ostatních.

Zmocniv

se

trnu

per-

Nadir-šacha, pvodce svého neštstí, a kázal mrtvolu jeho "zakopati v chodb, vedoucí k serajlu, aby mohl každý den šlapati nohama prokletý jeho prach. Záhy pak vyítil se s vojskem svým do zemí sousedních, znamenaje svou dráhu mrtvolami a spáleništi. ského,

zavraždil

Tato nestvra objevila se roku 1795 ped braTiflisu. Gruzíni, 'zmalátnlí ustavinými nájezdy nepátel a vnitními spory, ucouvli z msta, na nž 'se vrhl krvežíznivý Aga-Mohamet-chan jako tygr na bezbrannou koist. 3yl prohlásil, že ukáže Tiflisanm obraz soudného dne. A splnil

nami

své slovo.

Osobn podncoval

kteí plných

jíny,

šest

dn

umdlévající

již

vo-

vraždili a vilnili, Tiflis znien

bo-

nešastném mst. tém do samých základ. Drahný ješt as po odchodu Perili a pálili v

šan

pedstavoval kouící se spáleništ, jímž plíjako stínové Gruzíni, Jiledající své drahé v hromadách mrtvol, nakupených mezi ssutinami. žili

se

Ostatní Gruzii nevedlo se lépe. Obyvatelstvo ztenilo se na polovici; fostatek byl povraždn, do zajetí odveden, neb spasil 'se útkem z vlasti.

její

Vysoko na severu Gruzie, v temné celi ananurského kláštera, odn jedinou oví kozí, sedl vzdychaje zlomený staec. Byl to ipedposlední král gruzínský Heraklius II. V jeho 'šedivé, neštstím a hanbou sklonné hlav "zbyla jediná jmyšlenka hledati pomoci a záštity tam i^a horami na severu, u mocných souvrc, u bílého pria slovanského, :

105

jehož

pes

mohutná kídla ledové

štíty

již

již

se

rozpínala k letu

Kavkazu.

Již drahnou dobu ped tím .byli obraceli Karthvelové v každé tísni zraky k mocnému kesanskému sousedu. Nástupce Heraklia II., neduživý Jií XIII., podrobil se vrchní moci ruského ,cara, ba na smrtelném loži, zoufaje nad bídným ,stavem své íše, ,rozmrzen vnými intrikami etné královské pL-odiny a nevida snad jiné ispásy pro slabou Gruzii, od-

vné

kázal ,,celý svj národ na sudaru, v poddanstvo vysoce

asy ruskému

ho-

íše všeros-

slavné

sijské".

Zvláštní to zajisté záv, jíž odkazuje umírající z prastaré rodiny panovnické, vládnuvší déle než pl druhého tisíciletí, íši svou bez jakékoli výhrady pro své dítky a etné píbuzné cizímu král

vladai.

,

,

,

\

í

J;

Car Alexandr pijal odkaz posledního krále gruzínského. Dne 12. ^áí 1801 vydán manifest, jímž pivtlena byla Gruzie navždy k íši ruské.

Národ gruzínský, tolik století týraný sousedy vlastními panovníky, pijal tuto zmnu klidn, ba dle mnohých souasných zpráv radostn. Ne tak etné potomstvo a píbuzenstvo posledních dvou král, kteréž nesouhlasilo nikterak se závtí Jiího, aniž hodlalo vzdáti se mlky ddictví, chovaného v rodin Bagratid tolik století. Zejména vdovy po Herakliovi a Jiím, královny Darja a Marie, \

ob

síly své, aby dosáhly opt ztraceného trnu podncovaly syny své, bouily národ a hledaly pomoci u nepátel Ruska za hranicemi. Snad by se byly zcela jinak utváily djiny

napínaly všechny :

106

Gruzie, kdyby byly se svými manžely.

Ale Rusko

ob

tyto

ženy vymnily role

brzy poslední tento odpor Pavla Dimitrijevie Cicianova. Generál tento byl pvodem Gružín a tsn spíbuznn s panovnickou rodinou Bagratid; však nazdrtilo

—

železnou rukou

rozen a vychován byv^ na Rusi, stal se ,Rusem a horlivým sluhou carovým. Prvním úkolem, který mu car pi jmenování jeho náelníkem Kavkazu vytkl, bylo odstranní nespokojených len královské rodiny, zejména královny Darje, z Gruzie. Cicianov pistoupil bez meškání k provedení toho úkolu. Nejprve vysthoval z Gruzie syna Herakliova Vachtanga a syna Jiího Davida. Ale vedlo se mu s obma královskými vdovami. Královna Marie bránila se jako lvice, pepadená lovci v doupti svém krev veliké Thamary vzkypla v ní plamenným žárem a hrdost i odhodlanost ženygruzínské objevily se v ní v^ plném hrdinném Jesku. Položím tuto dle vylíení oitého svdka tragický výjev, který se udal ped vyvedením Marie do Ruska. Jednou z rána objevil se v paláci královny Marie v Tiflise generál Lazarev a vzdáliv z inho všechno dvoanstvo, vešel v prvodu nkolika dstojník do její komnaty. Našel tam královnu ve spolenosti jejích dtí, králevice Žibraila a princezny Thamary. Pijala ho královsky hrd a chladn. Když jí oznámil, že bude z rozkazu carova vyvezena na Rus, odipovdla pevn, že palác svj neopustí. Lazarev vyšel potom' z komnaty, aby uinil další opatení. Než sotva že po odchodu jeho

he

;

,

107

dstojník Surokov ke královn pistoupil, aby ji k odjezdu pemluvil, vytrhli Žibrail a Thamara ukryté za adry kinžaly a vrhli se na nho i na ostatní dstojníky. Generál Lazarev, uslyšev lomoz v komnat, vrátil se spšn a pistoupiv k Marii, sedící na posteli, požádal ji, .aby pivolala k sodítky a pimla je k odložení zbraní. Místo

b

odpovdi

vytasila

^larie

rychlostí

blesku kinžal,

uschovaný pod rouchem, a vrazila jej do levého boku generálova s takovou prudkostí a silou, že tento uiniv nkolik krok, beze slova mrtev k zemi klesl.

Zpráva o tom rozšíila se mžikem po mst. naplnila se brzy ruskými dstojníky a domácí šlechtou. Marn domlouval kníže Orbeliani královn, aby se vzdala marného odporu a složila zbra Marie stála tu mlky s krvavou dýkou v ruce, hotova brániti volnost svou do posledního dechu. Tu zavinul konen náelník policie Surgunov ruku svou do tlusté ,,papachy" (vysoké huaté epice) a vyrval jí nebezpený kinžal. Princezna Thamara piplíživši se k nmu jako hád, bodla po dýkou, ale Surgunov se uhnul, a zbra poranila Marii v prsa. Královna vyrvala z ru-

Komnata

;

nm

kou dceiných kinžal, obmýšlejíc samo vraždu, ale poezala si jen ruce a byla mžikem odzbrojena.

Pak odzbrojen také králevic Žibrail a všichni pevezeni jsou do vnitra Rusi. Pozdji následovala za nimi královna vdova Darja. Marn zapísahala se ve psaních k Cicianovu ,,pi strašném jménu božím, že jest napolo již mrtvolou, že výše pasu cítí ješt hotovost a duši v sob, ale níže pasu že jest tlo

její

pozbaveno

vší síly životní"

—

nic ^laplat!

108

Byla odvezena za svých v Moskv.

]\Iarií

a

ob

trávily ostatek

dn

Cicianov, upe\Tiiv ruské panství v Gruzii a podrobiv jemu slavnými vojenskými podniky témé celé nynjší Zákavkazí, zavraždn byl roku 1806

pi schzce

s

bakinským chánem. Vrahové

poslali

hlavu jeho vítzosla\ii darem šachu perskému a tlo jeho leželo dlouho zakopáno u vrat pevnosti bakinské, až pak za šest let pevezeno jest u veliké sláv do Tiflisu a pohbeno v siónském chrám. Pod vládou Rus zaal nový Tiflis zvolna povstávati ze zícenin starého. Ješt roku 1816, kdy byl Jermolov jmenován vrchním velitelem na Kavkaze, skládal se Tiflis pouze z dvou karavanseraj a tlupy bídných saklí. Nejvtších zásluh o rozvoj tohoto msta získal si kníže Voroncov. Od roku 1844, kdy ustanoven byl osvícený tento muž námstníkem Kavkazu, vzrstal Tiflis mrou netušenou. Za nho založeny zde rozliné vyuovací ústavy, ruské divadlo, veejná knihovna, observatorium a jiné výstavné budovy. Tiflis prokázal se svému dobrodinci. Nejkrásnjší most pes Kuru nazván jménem jeho a hned za mostem, v pedmstí Kuki, vypíná se na malém námstí pkný pomník knížete Voron-

vdným

cova. r

(Mstský

sad,

—

Peišmé, ArmérJ a Gruzíní.)

Každé vtší, ruským živlem ponkud nasáklé

msto

kavkazské honosí se zaízením,

jež

pi vt-

109

eských mst bezpochyby po mnohá zbožným páním zstane chová totiž ve stedu svém krásný, prostranný sad, kterýž pod peHvou rukou zahradník anebo s|píše pod vlažným, jarým dechem jižního klimatu rozkvétá v bohatosti a nádhee u nás málo vídaná. Takový mstský sad bývá jaksi stinnou, zelenou oasou uprosted zpráhlé, kamenné poušt msta, jaksi místem Šine íiašich

ješt

léta

:

ochlazení po té horké lázni vzduchové, již pipravuje slunce asijské v puchu, prachu a šumu tsných uliek a bazar. Zde snívá, prochází se, ,štbetá a koketuje v dobách oddechu obecenstvo všelikých národností, naslouchajíc zvukm vojenské hudby, kterouž zde otcovská vláda ruská v urité hodiny a dni týdnu zdarma napájí uši svých pod-

daných. ITiflis má vedle rozliných zahrad restauraních ti velmi pkné veejné sady: na jednom cípu, na úpatí a po zadním svahu skály s rozvalinami hradu gruzínských král a perské pevnosti t. zv. botanický sad, na druhém cípu za Novým Tiflisem t. zv. Muštaid a v samém srdci msta vlastní sad

mstský. Tento poslední

jest velmi mladý. Založen byl 1869 za knížete Barjatinského na místech, kde se nalézal ped tím t. zv. hippodrom, (zasvcený hrám a zábavám asijského obyvatelstva. Ale ni-

teprve

r.

kdo by

mu

nehádal skrovniké

to

stáí.

Kráíš-li v lét dlouhýiyi golovinským prospektem, mžeš se živ vTnysliti v utrpení sv. Vavince.

Podešvemi pálí t eavé dláždní a vzduch ti v upocené elo a tváe dechem ohnivé

vane peci.

Sv. Cech: Sebrané spisy. XIX.

8

110

Bezdky

zastavíš se

námstníka, vynikajícím

pede dvorcem kavkazského spíše

vkusnou stavbou, než

mohutností rozmr, a vrhneš závistivý pohled na tmavé, zádumivé cypiše, tlaící se za železným mížovím. A pece zdá se, že i ty zaprášené a pocuchané .cypiše uklánjí beznadjn své jehlancovité vrcholky v pekelném vedru.

Avšak ohlédni se na druhou stranu ulice tam kyne spása Nenech se odstrašiti jícnem dla, jenž za železnými mížemi zívá vstíc. Dlu toti tam muto pidlen jest úkol velmi nevinný .ovšem rachotí z nho každý den o polednách hímavá rána. ale ,ta jest pro Tiflisany pouhým pokynutím, aby postrili vrtkavou ruiku svých hodinek pímo ^la dvanáctou. Sestoupiv po nkolika kamenných schodech oddychuješ si v stínu mstského sadu, pi pleskotu vodotrysk a vodojem, jejichž pouhý zvuk má do sebe cosi chladivého, osvžujícího. :

!

:

Usedáš na vkusné, železné sedadlo a nejsi-li botanikem, jnrzíš se, že nemžeš pro vdnou památku zapsati do denníku jméno toho krásného, košatého stromu, sklánjícího nad tebou skvostné, tepetavé vjíe svého zpeeného listí a parfumujícího okolní vzduch ušlechtilou vní svých bloržových, pronikav záících kvt. Brzy dostavuje se to sladké, líné polosnní. východní žhavý vzduch, ochlazený a prodchnutý stínem, vní a šumem vodotrysku, ukolébává mys] lovka. Okolí tvé bére na sebe vzezení a barvitost, kolísající se mezi snem a skuteností. Z této nálady nevyrušují t ani posta\T pecházející kolem: postavy s novou pro tebe fysiognomií, vma-

v

nž

11

lebných krojích,

báchorky

tisíce

V mstském

jež

bezdky

uvádjí na mysl

ti

jedné noci.

a

parku studovati

mžeš pohodhi

rozliné fiárodní typy tifliské. Podávají se ti zde ve svátení jaksi toilett, ve slušnjším rámci, odloueny pá obyejného pozadí pustých rozpukaných zdí, strakaté veteši a špinavého hemžení bazaru. Rozlišování tchto národních typ je s poátku dosti obtížné. Potebuješ cicerona. Z nenáhla rozeznáváš nápadnjší zvláštnosti odvu, pak i jemnjší jich odstíny a konen i rozdíly ve tvaru a výrazu obliej i ve zpsobu chování. Ti nejhlavnjší z asijských typii jsou Gruzín, Armén a Peršan. Peršana rozeznáváš mezi nimi nejdíve. A jakž bys ho nepoznal ? \^youhlá postava v dlouhé až ke kotníkm splývající halen, „ab", a s vysokou špiatou epicí z erné kožešiny, „kulah", na oholené hlav. Toliko za ušima s každé strany ponecháno po erné kadei. Dlouhá, zažloutlá tvá s erným jiskrným okem a dole barvité pantofle s vyhnutými špikami doplují zjev hosta iránského. V novjších dobách není Peršan v Zákavkazí zjevem vzácným. Picházejí sem houfn, živíce se :

!

dom. Zdá Každé staveništ

po vtšin stavním

nými

staviteli.

se, že jsou rozese tu jimi hemží.

Staví nejen po východním, nýbrž i po e\Topském vkusu, bez lešení z vní, lehce, s bájenou rychlostí a velmi lacino. \^eliká ást Tiflisu jest dílem perských .samorostlých architekt. Vedle stavitelství provozují také rádi umní kuchaské.

Vtší nesnáze zpsobuje vání

Arména

a

Gruzína.

ti

Oba

s

poátku rozeznáerné huaté

nosí

112

epice rozmanitých tvar, yysoké boty, dlouhý, tsupjatý kabát, „ochu", pod ním kratší strakar tou halenu, ,,archaluch", a kolem bok ozdobný pás ze tpytivých plíškú, za nímž vzí špiatý kinžal s rovnou, ozdobn vykládanou rukovtí. V^šak

n

vtšina Gruzín malebném kroji erkeském, vtšina mstských Armén pak zamnila svj národní kroj lehkou ernou, v bocích pepásanou bundou a placatou ernou epicí se štítkem. Však podstatn liší se Arméni a Gruzíni svou osobností. Gruzín mívá štíhlý, lepý vzrst a asto záhy poznáváš rozliné zvláštnosti

:

libuje si v

mužn

krásný obliej

vlasy a vousy jeho bývají

;

nkdy

sice z pravidla erné, ale také plavé, až do ryšavá zabíhající. Armén naproti tomu bývá málo-

vlas a vous má vždy erný a kueravý, rysy oblieje zhusta nepravidelné, ple zažloutlou,

kdy krásný

oi erné

a

:

mžouravé.

Gruzín vykrauje

si

bud hrd,

dívaje se

s

ne-

malým .sebevdomím kolem

sebe a opíraje s vojenskou grandezzou ruku o skvostnou rukov svého kinžalu,

sedsku,

jakouž tifliský

anebo

si

pi emž

bh

vína

vede vesele, žerto\-n, po souobliej jeho dýše celou jovialností,

odmuje

své

vrné

ctitele.

Armén

chodívá nejastji v obchodnickém jakémsi

chvatu, s nahrbenou šíjí, s úskoným, lstivým pohledem a s poloúlisným, polopohrdlivým úsmvem kolem tenkých rt. Z celého zjevu jeho hledí irá, bezedná ziskuchtivost. Armén je kavkazským židem. Obecenstva v sad pibývá. Všechno proudí k devnému glorietu, zdvihajícímu se v stední

113

A

náhle spustila tam vojenská kapela z tisíci a jedné noci Straussova valíku. rozlehly se zvuky

jeho ásti. a nad tím

hemženmi postav

—

7.

—

(Starý kaiavan-seraj. zení. Vojenský bazar.

—

emesla

—

tifliská

a cechovní jejich zíArméni a židé.)

Život na tržištich.

—

Zmodrchaná sí špinavých, páchnoucích uliek, tvoí asijskou ást Tiflisu na pravém behu Kury, podobá se jedinému ohromnému tržišti. Jest to pouhá slepenina nízkých, otevených krámk, z nichž trí jen tu a tam nkterá hmotnjší budova, vnovaná úelm nekramáským. Uprosted této zmotaniny krámk erná se jako vejež

tém

tlustý uzel starý karavan-seraj, x\rcruni, krytý to bazar, v jehož zasmušile tmavých, liký,

píjemn

stinných chodbách prodávají Arméni rozmanité ky a galanterní zboží.

lát-

Každé emeslo každý druh obchodu má své z dávna vykázané stanovišt v tom celoroním trhu. Obyejn zaujímají prodavai 'stejného zboží celou uliku, neb alespo souvislou adu krámk. Obyei tento vyplynul patrn z písného cechovního zízení, z dávna v iflise ustáleného. Jako v stedovku jsou tu emesla oste od sebe odi

urité,

dlena 3 každé tém emeslo rozpadá se opt v nodbor. Rozdlení práce sahá zde až do kraj-

kolik

Vodai dlí se ve dv tídy dle toho, rozvávodu v hlinných nádobách 'nebo v kožených mchách. Krejí rozpadají se v krejí kabát, ar-

nosti. žej í-li

114

atd. Obuvníci roztiují se vhoprostých ervených .stevíc, ozdobn Vyšívaných pantofh, vysokých bot atd. 'A každý z tchto odbor vohl ,si do 'nedávná pedstaveného po-

chaluch, burek

tovitele

ádku val

.„usta-baš" (hlavu piistrj, jemuž pidán býf. z v. ',,išt-baš" (silná hlava) a ,,ach-

k výpomoci

sachkala"

(bílá brada).

Toto pedstavenstvo cechu

bdlo nad právy emesla, rozhodovalo Witní ^pory, ukládalo pokuty. Všechny odbory jednoho emesla

mly šení

pak nad sebou spoleného fusta-baše. Povýna mistra bývalo spojeno 3 obzvláštními slav-

nostními obady. ekatelé mistrovst\á shromáždili se na jistém míst, kdež 'nad nimi ítal nejprve knz evangelium .a udílel jim požehnání. .Na to udeil každého ,z nich ,usta-baš tikráte ^o líci a opásal je hedvábným šátkem. Obad ten 'koníval se veselou pitkou, k ,níž si Gruzíni tak rádi záminku vyhledávají.

Za vlády

Rus

moc ustabaš

'pominula a staro-

dávné zízení cechovní zachovává se ásti jen mocí obyeje. Ostatn lpí dosud 'jednotlivá emesla na rozliných .starosvtských zvycích. Tak jest dosud u emesla obuvnického v ;obyeji, ,že pináší mistr první zralou broskev, kterou ;byl na strom spatil, tovaryšm svým na znamení, ze se den krátí a že teba pracovati Veer pi svtle. Tovaryši na vzájem ukazují mistrovi .'první kvítek, který byli z jara v polích našli, dávajíce mu iím na srozumnou, že se den prodlužuje a že nastal ,as, kdy sproštni bývají práce veerní. Prodavai nezachovávají v Tiflise té dstojnosti a zdrželivosti, jakou vyniká kupec mohamedánský. Zvou kolemjdoucího do krámku, vychvalují "z

115

své zboží a vnucují je ke koupi za cenu nekesankdyž po krvavém "smlouvání s peplaceným skou. zbožím k odchodu se chystáš, 'zamezuje ti východ erné, 'šibalské oi svižného vztažená ruka a uenníka upírají se na tebe "nikoli prosebn, nýbrž velitelsky. Ohlédneš-li se s nevolí ha mistra, složí ruce na prsou, pokývne ctihodnou šedivou hlavou a sdlí ti ,s pívtivým 'úsmvném, že to takí v obyeji a že ,se žádná koup bez „bachšiše" neobejde.

A

dv

V

jež pedstavují uvedené asijrozeznává se nkolik zvláštních bazar, ustanovených pro urité druhy 'zboží nebo prodava. Mezi nimi vyniká zajímavostí svou t. zv. vojenský bazar. Zabloudíš-li v 'jistou dobu na malé jedno námstí v Aíejdonu, domníváš se, že Celé to jsi se octl rázem ve vojenském táboe. námstí blá se uniformami ruských Voják, jimiž jest v pravém slova smyslu pecpáno. Ale k nevypsání ilý ruch, panující v chumlech této soldatesky, jest rázu velmi nevinného. Vtšina z nich drží v každé ruce po páru z brusu >QOvých, svaidn vyleštných bot nkteí sedí za prknem, na nmž je vyložena celá ada nové i obnošené obuvi; jeden nabízí ke koupi erven pruhovanou koovskou

rozsáhlém

tržišti,

ské tvrti msta,

;

vestu,

jiný

kže, onen ležení

mní

starý

dstojnický pláš, ten vydlané

devné dýmky — se

pi

zkrátka, vojenské to bližším bhledání v hotový tandl-

mark. Ruská vláda peje patrn svým vojákm, vedlejší výdlek a nestrachuje se píliš ani o kastovní jejich sebevdomí, fini o reputaci na zevnjšek. Však tím vážnost ruského Vojska na východ nikterak netrpí. bazaru, vypajisté hodiny dopolední, v

V

as

116

Mejdon s jisté tu dobu dosahuje život v tržišti tom nejv^yššího bodu své ilosti. Námstí a tsné uhky jen jen se hemží podaly

by

zajisté

arménský bazar

výšky jako ohromné mraveništ.

'a

V

stavami v nejrznjších krojích, vlekoucími a nesoucími nejrznjší bemena. Vylov kteroukoli z tchto postav: všechno bude 't na ní zajímati novostí, i tvá, i šat. i zbra, která !se jí houpá na pleci, i pedmt v ruce její, který byla práv v nkterém krámku koupila. Jsou tu zástupci všech národností Kavkazu, na koních i pší, smícháni s anezky, buvoly, velbloudy s nákladem všeho druhu. Neschází ani Šváb z nkteré osady v okolí Tiflisu, 3 upímným stízlivým obliejem v rámci zrzavých kudrn. v starosvtském sousedském odvu, s žebinovým vozem a s kobylou,

tém

Nmec

—

vyšoenou po formansku

blyštivými plíšky podivný to zjev uprosted fantastického hemžení východu. Ale duší toho ilého jarmareního ruchu jest schytralý Armén. On jest takoka patronem loutkáem v jehož fuce se sbíhají všechny nitky iStrakatého toho divadla p. jenž shrabuje na konec celý užitek pro sebe. Jeho lstiv pimhouené oko vyzírá lakotn odevšad z té pestré smsi a ze všech kout vynoují se jeho úlisný íhavý obliej a jeho pohyblivé ruce, jimiž t hledí zatáhnouti do svého krámku jako pavouk ubohou "mouchu. S ním nemže se miti žádná jiná hárodnost Tiflisu v obchodnické raffinovanosti. peka povaluje "se lín na své peci, družný Peršan usmívá se a žvatlá na svém koberci, Tatar mraí ^se u své arby, Gruzín má sice dosti obchodního ducha, ale duch ohni-

vn

ek

117

vého kachetinského vína mívá pevahu, pohádá ho, ahy si zažertoval a zazpíval, aby sáhl do strun „iaArmén nury", aby si zatanil bujnou lezghinku,

—

ped oima

má

stále jen zisk zetel" obráží se v

a tento ^,zetel všech celém jeho konání, v každém

jeho pohybu.

Ped Arménem

ustupuje

i

nepekonaný

jinde

do pozadí. „Jeden žid ošidí deset kesan, ale jeden Armén deset žid," jest 'tifliské písloví. Zdá

žid

nemá žid vedle Arména vzniku, že v sousedství tohoto bledne a schází jako mésíc ped sluncem. Byl jsem až k lítosti pohnut, když jsem si kupoval v Tiflise od poctivého žida hodináe klíek k hodinkám, jako pozdji V Kutaisu, když mi pronajímal chudý starý žid, v huaté apce, s rozcuchaným šedivým vousem a vzezením ,Ben Akiby anatomický preparát, který se ped asy se vskutku, že

nazýval koném. Hostinský, koa, zlatník, hodiná to jsou živnosti, na jaké klesá syn Jsraele- v tísnivém sousedství mocnjšího soka Arména. V hemžení tifliského bazaru mžeš také pozorovati stupn, po nichž vystupuje ^Armén znenáhla k hodnosti milionáe. Hle, tam pachtí se ješt v otrhaném odvu ,,mušy" (nosie) pod nákladem, lidské síly pesahujícím. Vedle obchází již spárem blyštivých náušnic nebo jinou podobnou tretkou v ruce zástupem. Nedaleko kloní se jiný již v tmavém krámku nad svdnými sloupci blyštivých penz, stíbrných i zlatých, poítaje, o kolik dnes zákazníky svého skromného smnného obchodu 'ošidil. A tam již vyhlíží jeden velikou tabulí .skvostného

—

tém

závodu bankéského. Po ,tom Což divu, že nalézá se

ebíku

tém

celý

stoupají dále.

obchod Zákav-

118

jejich rukou? Roku 1863 byl celý Tiflis, vyjma asi dvacet dom, majetkem Armén. Dosud pati jim pevalná vtšina dom v Tiflise, a ptáš-li se po milionáích, po boháích, uslyšíš téjen jména arménská. Ped žhavjší dobou dne koní bazar. O po-

kazí v

m

lednách ochabuje

již

víivý kramáský

živ^ot

v uli-

kách arménského bazaru a Mejdonu, ale ilá jeho tepna neustává bíti až do hlubokého soumraku.

8.

(Avlabar. zínský.

—

—

—

Arménské krasavice. Hbitov arménský a gruKlášter sv. Davida. Gribojedov. Tifliský veer.)

—

—

Levý beh Kury, naproti Mejdonu, vypíná se kolmo do znané výšky a na stojí tlaenice skromných, vtšinou ploskostechých domk, mezi nimiž vyniká jen nco málo výsta\Tijších budov, na p. ruské kasárny. Tato povýšená tvrt msta nazývá se Avlabar. Pední domy její vystavny jsou na samém pokraji srázné skály a chatrn sbité, všelijak obarvené pavláky jejich, po dvou, tech patrech, visí pímo nad propastí, v níž hluboko se valí rozezlená Kúra tsnými behy. Nelze tém pochopiti, jak se lidská noha ha tyto rozviklané, jakoby ku spadnutí nalíené devné posady od-

nm

vážiti

mže. vzhru na

Nuže,

Avlabar! Mohli bychom tam

kolem filigránské, blokostkované mešity, za níž pepíná eku starý kamenný most. ale zvolíme pohodlnjší cestu pes putovati asijskou

mode

tvrtí,

119

krásný rnost voroncovský a pedmstí Kuki. Odtud zahýbáme kolem pomníku A^oroncova na právo a již stoupáme do píkré strán první \úzkou, špinavou, pošmournou ulikou Avlabaru.

má

se v mnobehu. Jest mén kramáský. Kdybych porovtišší, nával Tiflis s Prahou, ekl bych, že má Avlabar ráz více malostranský. Tu a tam odbývá se ovšem

Avlabar

sice ráz asijský,

hém od

také bazar, avšak

i

avšak

liší

tvrtí na pravém

asijských vážnjší,

ten vede

si

zde klidnji a skrom-

nji než na oné stran. Pestré východní postavy trousí se ideji ulicemi a asem bývá chodci jediným spoleníkem scvrklý jeho stín, kradoucí se jaksi

nesmle podél rozpukaných, sluncem píke

ozáených stn kamenných, napolo slepých domku. Ale v náhradu za

to

mžete

zde vrhnouti

mnohý

kradmý pohled do svatyn východní domácnosti a spatujete

opt

—

ženštiny.

V ist

gruzínských

zejména ve vav bazaru, dosti vzácným zjevem. Avlabar má více arménského živlu a tento neukrývá tak sobecky a žárliv pvaby ženské ped cizím okem. Ovšem tvrdívají Gruzíni, že nemají, co by ukrývali, ale Gruzíni byli od jakživa soky Arménii a nenechávají na tchto poctivého vlásku. Pravda, Arménky neho osí se královským vzrstem, pravidelnými, ušlechtilými rysy a bezúhonnou pletí Gruzínek bývají menší, k okrouhlosti náchylné, obliej mén tvrtích

jest

ženština

na

ulici,

;

aristokratických, ale za to obrazivá se v jejich tvái více ilosti a vroucnosti a celý zjev jejich dý-

chá mocnjším smyslným kouzlem. Podobají se požidovkám.

nkud

126

v Avlabaru spatíte jich dosti. Zajdte jen do nkteré odlehlejší uliky. Stojí tu v 'pootevených dveích, sedí na stechách, navštvují se pes se

Vidíte

ulici.

dvátka,

jejichž veliké

erné oi

práv

rozkvetlá

ješt zveliují hledíce na vás,

dvanáctiletá poupata, jež

pod žhavým sluncem Asie

vyspla v nevsty, bujaré ženy, scvrklé matrony — však na ty se radji ani nedívejte Vždy tu máte mladých a krásných dosti á mnohá z itchto krasavic hodila by se ve svém malebném pestrém kroji, s tamburinou v ruce ža model k pbrazu svdné Fatimy nebo Zorajdy, jak jsem je vídal ,v obrazárnách :v Turecku nespatil jsem ani jediné. Za Avlabarem rozkládá se veliký hbitov arménský a gruzínský. Navštívili jsme živé, navštivme i mrtvé. Hrob na hrobu, na každém kiklav pmalovaný kámen. Tyto náhrobní kameny mívají obyejn podobu rakve a pekvapují primitivností inevkusností svých ozdob. \^tšina z nich ukazuje na již

!

—

svrchní ploše podobiznu nebožtíka

s

cinobrovými

rukama kížem na prsou složenýma, v plném svátením odvu, nevyjímaje ani placatou epici. Kolem nho vymalovány jsou svícny s hoícími svíkami, tulipány, andlé, umrlí hlavy, podobající se úpln dravým tykvím a umrlí kosti, podobající se piškotm. Ostatek vyplují sáhodloutváemi,

s

hé arménské neb gruzínské nápisy. Bohatší zizují nad hroby svých nebožtík kamenné, zevšad ote-

vené

kaple bez omítky a bez okras.

Než vrame se do msta. Den je na sklonku a pechod ze soumraku ve tmu bývá na \\^'xhod náhlý. Ale ta krátká doba soumraku jest nejkrásnjší, nejbásnitjší chvílí Tiflisu. Hle, tam leží pod

121

ta spousta stech a pavlaí V oranžové ,páe a za ní rýsují se fantastické, ržovaté silhouetty skal na levo skála s rozvalinami královského hradu, na právo velebná mohutná Mta-cminda (sva-

vámi

—

hora), na jejíž nahých prsou, vysoko nad jnéstem rozeznáváte drobný šedivý kostelík, "klášter sv. Davida. Tam na tom poetickém místeku odpoívá tlo velikého Rusa, pvodce slavného „Gore ot uma" Gribojedova. Vyhlédnul si za živa ;sám tá

—

vný

odpoinek. Píbh smrti jeho 1828 jmenován byl plnomocným vyslancem ruským pro Persii a pojal za cho slinou knžnu gruzínskou, Ninu Cavavadze. Roku píštího potkal Puškin na své cest do Erzerumu ;devnou arbu, taženou dvma voly. „Odkud jedete ?" ptal se Gruzínú kráejících podle arby. „Z Teheranu." ,,Co vezete?'' ,,,Gribojeda." Peváželi do Tiflisu nazpt k nepoznání zohavenou mrtvolu slavného básníka, jeiíz se byl stal s celým tém personálem vyslanectva obtí fanatismu náboženského národního, jejž vzbudili proti nmu staro\'rci mohamedánští v Teheranu. Rozlícený lid, tém 100.000 hlav, vedral se pod vedením jich do paláce vyslanectva a rozsekal všechto

místeko pro

je

velmi tragický.

Roku

—

—

—

i

no jeho obyvatelstvo. Již nelze kostelík sv. znati. A^šechno vámi,

ped

za

Davida ve skále

msto, i obrysy ním, tone v hndém, záivém soumraku, i

roze-

skal jenž

znenáhla bledne a pechází v temno. Sestupujete ulikou Avlabaru. Na stechách vidíte postavy žen: hasnoucí záe lemuje ješt zlatem svdné obrysy jejich. Nahýbají se se stechy, smjí se, štbetají, tlukou v tamburinu, otáejí tla v ohnivém tanci;

122

dvemi osvtlených „duchan" (krem)

nkud

z

vddeti

ve-

kalíšky kachetinského v rukou; odpovzdálí, s nkteré stechy, zní táhlá, pla-

selé pijáky

s

tivá píse gruzínská „Ach, tvalebi, tvalebi, !" šavy tvalebi (Ach oi, ach oci. ach erné oi !

A

pod vámi v dolin zaínají proskakovati svtvoí se z nich ady, jedna nad druhou, výš a výše, již hemží se jimi celá kotlina, až i tam na hoe, vysoko na Mta-cmind mžiká bludika u hrobu Gribojedova. télka. Již

Teplá, luzná noc. A'

stu

z

tchto dabách podobá

se Tiflis

opra\du

m-

ípohádky.

9.

(Pítel krajan.

K vil

—

Avlabaru

V

tifliské

víže

krm. —

mne

jsem tam píjemné

vdná

Kachetinské víno.)

vzpomínka. Strá-

doby v rodinném kruhu

krajana. Pátelství naše povstalo za den a bylo speetno pozdji mnohou sklenkou kachetinského a mnohou veselou episodkou, kterou jsme spolu na ptidenním výletu v okolí Tiflisu

pítele,

zažili.

Mluvím o panu Josefu Mašnerovi, prvním kapelníku vojenském v Tiflisu. Sotva peetl odpo-

123

m

byl v Praze laskav opatil kterou bratr jeho p. JUDr. B. Mašner, pivítal mne, jako bych byl bratr jeho sám. Ovšem vyznaovala se

ruenku,

jeho eština siln ruským pízvukem. Ale jaký div! Pišel na Kavkaz v jinošském vku a strávil tu plných dvanáct let. Devt rok psobil jako divisijní kapelník v rozkošném Blo-Kljui, letním Tusculum honorace tifliské. Od té doby žije v Tiflisu a požívá jak pro osobní své vlastnosti, iak i pro zásluhy své o zvelebení tamjší vojenské hudby

všeobecné vážnosti.

Hned po první naší rozmluv musil jsem se Kavkaz" k jimu pesthovati. V milé hotelu této domácnosti, již vedle nho tvoili jeho cho a mladistvá švekruše, sliné a vzdlané Rusky, pak jeho malé dítky, byl jsem pijat jako len rodiny a obsypán dkazy práv slovanské poz

,.

tém

dv

hostinnosti.

x\však hostitel muj nedopouštl, abych pro tuto

píjemnou zmnu v obydlí zanedbával úkol své cesty. Každý den vyjíždli a vycházeli jsme spolu do rozliných ástí msta, pi emž soudruh mj zastával z

úad

horlivého cicerona.

Hned první den uvedl mne k trojímu zdroji, nhož erpá zdejší Asiat tém všechnu svou

blaženost: v ,,duchan"

(krmu), národní jídelnu a

lázn.

„Duchan" nemívá vzezení píliš

lákavé.

Tém

otevený, špinavý krámek, s párem zaprášených, špinavých okének tak vypadá „duchan" zvení. Ve tmavém jeho vnitku spatuješ kamenný nebo devný sloup, kamenné sedátko, njaký z hrubá sbitý, devný stl, nkolik výklenk a jakousi

zcela

—

124

nadýmá ada usmolených ko„buruk". Podlahu tvoí ušlapaná

palandu, na níž se

žených

mch,

zem. Všechno kolem

je pošmourné, uprášené a zaazené. Stží rozeznáváš pedmty v 'tmavých koutech nakupené. Prostora tato podobá se spíše njaké tmavé šatlav, než místu obveselení. Jsou Gruzínu „behy vína" práv tak lhostejné, jako pra-

vému Mnichováku „behy piva" — ,,Bierufer" íká tomu v klassické nmin. Dosti na tom, jeli te-

kutý obsah krmy výborný! A výbornost nelze, pisámbh, upíti vínm kavkazským. Kdyby se zpsob pstování tévy a pipravování šávy její v Kavkaze ponkud povznesl

nad stupe patriarchální prostoty, zaujalo by víno zdejší jedno pedních míst v koncertu vín sviz

tových.

Nejvtší slávy požívá na Kavkaze Víno kacheKachecie, požehnaná tato ást Gruzie, nepetéká sice strdí a mlékem, jako dávná Palestina, tinské,

za to vínem. Úrodná její pda jest napitá blahoplodnou touto šávou. Pívtivé vesniky její tonou v zeleni vinohrad. Na podzim, když lupení révy žloutnouti a opadávati zaíná, když vtve její pod tíží svých „safírových náušnic" k samé zemi se sklájak praví Lermontov njí, nastává v tchto vinicích 'zvláštní hluný život. Starci, ženy, dívky a dti sbírají s písní a žertem erné, ervené, jasn žluté a bled zelené hrozny do velikých koš, jež odvážejí skípavé nemotorné arby, tažené párem buvol. Cestou protéká ídkou pleteninou koš drahocenná vláha. V noci zaíná práce v lisovnách. Polonazí muži šlapou tam, hlun zpívajíce, zásobu hrozn, tiasypanou ale

petéká

tém

—

—

125

do prostranné kád, a sladký mok odtéká dole kamenným žlábkem do nkterého z obrovských

„kuvšín" (gruz. „kvevri")> zapuštných do zemi. Tyto kuvšíny jsou oválné hlinné nádoby, rozmr vru bájených. Bývají zvýší až 8 stop a jímají až 6000 lahví. Tato monstra hrníského zakopávají se až po ústí do zem a když byla vínem naplnna, zacpává se otvor jejich a

v sebe

umní

pokrývá se zemí. V podzemních tchto schránkách nechává víno kvasiti. Potom pelévá se do „buruk",

'se

jež

ušity jsou ze zvíecích kozí, chlupatou stranou do-

vnit obrácených a naftou napuštných. Tato nafta dává kavkazskému yínu zvláštní píchu, která bývá cizinci s .poátku dosti odpornou. Však uvykáte jí záhy jako pikantnímu zápachu zviny. Ba, píchu tato má prý výtenou vlastnost: tvoí totiž mocné antidotum proti opojným úinkm vína. Zdá se, že spoívá tvrzení toto, alespo do jisté míry, na pravd- nebo Gruzíni, kteí jsou pece bezednými pijáky, stávají se zídka obtí kocoviny. V burucích rozváží se pak víno v domácí sklepy a duchany. Málo svdný jest pohled na skladišt takových špinavých, nabubelých kozí rzné velikosti, podle druhu zvíat, jimž náležely. Nkteré buvolí obsahují až 2000 lahví. ky.

Ale Gruzínu záleží málo na jakosti kožené slupKdyž oko vaše soumraku duchanu uvyklo, ro-

kout skupení piják, záících blažepozadí .vynouje se ped vámi postava ,,duchaniho'\ jenž táže se /S pokornou úklonou po vašem pání. Bére do ruky ,,urek", devnou nádobku s UzounkyTn vysokým hrdlem, rozvazuje nož-

zeznáváte v ností.

bv.

A

ech:

z

Sebrané

spisy.

XX.

126

ku nkterého ,.burduku" a naplniv urek, nalévá vám z nho do nejasné sklenky. Bez íkání pináší vám také kus chleba, podobného erné placce, sl a drobet ostrého sýra ovího. Usednte, kam mžete, a vzdávejte est rudé, ohnivé krvd Kachecie. Jest mocnou kouzelnicí! Za krátký as obeste vám .pošmourný Miitek duchanu útulno pestrými alouny fantasie bude vám v a veselo, jako v nejpívtivjší vinné hospdce na dalekém západ.

nm

i

10.

(Lázn.

5

—

Perská

jídelna.)

A' nejpvodnjší ásti Tiflisu, na úpatí skály perskými zíceninami, skupeny jsou baaté stechy

Slušné ,,bani" (lázn), opatené evropským pohodlím, rozptýleny jsou i po jiných ástech sta, ale kdo chce spatiti zdejší lázn v ryzí, samolázní.

m-

rostlé podob, musí vážiti cestu mravením hemžením asijských tvrtí k onomu chumli baatých stech pod skalou, v nejzazším cípu msta. Po celý ^den pozorovati lze ilé proudní k mí-

stu tomuto.

Z

ústí

uliek,

sem

se sbíhajících, vyno-

ují se nejen muži s huatými ,.papachami" a ženy v ,,ádrách", nýbrž i povozy evropské, v nichž blají se uniformy dstojník a tpytí se skvosty evropských dam. \"šichni tito píchozí mizí v uzounkých vchodech pošmourných dom, ped jiimiž stojí Arméni, zvoucí posukem a zpívavým hlasem k návštv té neb oné výtené, v celém svt prošla-

127

vené lázn, kdež za laciné vstupné procítiti ize pedtuchu všech rajských blažeností. Zaízení toho jest vru teba. Nebo kdyby nebylo tch Armén, veštících s cizím pízvukem ustavin své „ba-a-áni", málo který cizinec povšiml by si bledých nápis

,,bani" nad tmi vchody a tušil by za tmi bídnými, tmavými prelími místo zasvcené vrcholu požitk zdejšího Asiata. Nahlédneš-li do uzounkých onch vchod, spatuješ ovšem tu a tam chodbu s hladkou, mosaikovou podlahou, a barvit zasklené dvée neb koberce v pozadí hlásají, že jest vnitek domu lepší než slibuje podezelá jeho fysiognomie, ale takové lázobtovaly již z vtší neb menší ásti pvodnost

n

svou vyšším

Mj

požadavkm evropských navštvova-

tel. soudruh zamíil k nizounkému domku bez omítky, bez oken a bez dveí ve smyslu evropském. Stáli jsme ped ryzí ilázní východní. Ani nápis ,,bani'* neupomínal na vliv e\Topský. tyhranným otvorem vešli jsme do vlhké tmavé síky, jež byla úpln prázdná; nebo výstupek zdi lUa ^zpsob peci nelze

pece nábytkem

nazvati.

Ve tmavé

této

prostoe

stží jsme rozeznávali postavy dvou lidí drobného staíka a vysokého, statného muže. Staík složil ruce na prsou a poklonil se hluboko ped námi, pi emž nám pruh svtla zvení vnikající okázal na okamžik spleteninu hlubokých vrásek, huaté oboí a šedivou, rozcuchanou bradu. Po píkladu svého soudruha svlékl jsem se a :

Vysoký muž odhrnul závs, dlící síku od vedlejší prostory vlastní koupelny. Do této druhé prostory padalo svtlo shora, otvorem baaté stechy, ale velmi ostýsloži]

mlky

šaty na výstupku zdi.

—

128

tu a dusno. Vzduch nasycen parami. Rozeznával jsem jen hrubé obrysy okohiích pedNebylo jich mnoho: jakás kozí potažená pryna a dv tyhranné, kamenné nádržky, do nichž se prýštila voda. Do jedné kouící se horká, do druhé ledov studená. Nejprve vstoupili jsme do horké. S poátku zdálo se mi, že nelze ^ani minutu bez opaení setrvati v tom kouícím se varu ,ale ím déle jsem sedl v nm, tím píjemnjší pocit budily v mém tle žhavé ty vlny zevšad k ^lmu lnoucí. Nechtlo se mi témj z jejich objetí. Ale brzy musil jsem se podrobiti druhému stupni lázeské rozkoše. Vysoký Peršan, lázeský sluha, vzal mne nyní v pravém slova smyslu do prádla. Ulehl jsem na koženou prynu. Vidl jsem nejasn Peršana soumrnou, statnou postavu, s hladce oholeným obliejem, s okrouhlou plstnou epikou na holé hlav. Odn byl jen piléhavým, ,plátným šatem; ramena ml zcela obnažena; kqpké jejich svaly budily úctu. Dal se do práce. Zdálo se, že mne považuje za pouhou hmotu. Šlapal po mn, obracel mne tu tváí k zemi, tu na znak, klekal mi tu na prsa, tu na záda, tel mne jakýms koženým mchem po všech údech s takovou prudkostí a silou, že jsem konání jeho provázel mnohým úzkostlivým vzdechem. Když jsem konen za to ml, že jsou všechny mé údy z kloub a má kže na isto vydlána podle všech pravidel jircháského umní, zdvihl se trýzni a odstoupil na okamžik; ale v píštím okamžiku vylil na 'mne, práv když jsem své ^ozvalchované tlo shledávati poal, plný kbelík kouící vody. Toho nadlení dostalo se mi nkolikrát ^a sebou. Sedl jsem tu konen

chav. Šero

mt.

;

:

mj

129

uinný vodník. Rozplýval jsem v proudech horké vody. Nyní ukázal

jako

mn

se

takka

mi Peršan již nechtlo

se na nádržku studené vody; ale tetího toho stupn lázeské rozkoše. Sed mlky na pryn, díval jsem se zamženým okem na druha svého utrpení, který si ostatn v nádržce studené vody poínal jako rozpustilý triton. Znenáhla stával se mj stav velice píjemným. Zdálo se mi, že jsem byl pemlet v nového lovka, že jsem ku po^^ivu omládl, že mi krev leheji a jaeji koluje v žilách. Byl bych milerád nkolik hodin prosedl na té pryn, v parnéím tom vzduchu, ^í^i jednotvárném zvuku vod>, padající do nádržek. Ale sluha pinesl nám prostradla k osušení. Oblekše se v pední síce a zaplativše dohromady „rub" (rubl), vyšli jsme opt na ulici. Bylo mi, jakoby ovíval mé líce jarní vtérek: a pece panovalo v ulici totéž vedro a dusno jako ped hodinou. Úinek lázn byl vru zázraný! Bohatí tuzemci pociují po odbyté koupeli potebu všelikých zábav, o nichž se šíe rozpisovati nebudu; my jsme cítili jen zuivý hlad. „Zajdeme si do perské jídelny," podotkl mj

soudruh. Byl jsem

spokojen.

Apetyt

mj

byl

takový,

bych byl snad ani baškýrskou kuchyní nepohrdl. Perská kuchyn, do níž jsme vešli, vypadala spíše jako kovárna. Byl to uazený sklípek, do ulice zcela otevený, v jehož pozadí plápolal mohutný ohe. Nad ním visely na etzech kusy ínasa, kolem syelo to v etných kotlících a pánvích a nkolik Peršan, ve špinavých „abách", s bohatými krpjemi potu na ele, ohánlo se nad že

130

nimi rozliným železným a devným náiním. Když jsme jim své pání sdlili, odložil jeden devnou sbraku mastnoty, poklonil se nám zdvoile a vedl nás po toitých kamenných schdkách do prvního patra.

Vešli jsme do uazené nízké svtniky, jejíž nábytek se skládal z kamenného kulatého stolu, dvou tínohých stoliek bez lenoch a kamenného sedátka, na nmž byl rozesten starý kožich. nám prvodí pívtiv ukázal na tu pohovku, zvobyl nám kodevné tínožky lili jsme pece

A

—

podezelým. soudruh ztlumoil Peršanu náš kromoby-

žich trochu

Mj

úsmvem

ejný

vzdálil a za chvíli hlad. Peršan se s objevil se ve dveích s hlubokou misou, již držel rukama a do níž bohužel

devnou

potom

obma

ponooval konce svých palc. Za ním kráel „bidžó" (hoch)

s

dvma devnými

lžícemi

a

s

ním,

co

se podobalo špinavému ubrusu z tsta. Byl to y,,lavaš", druh zdejšího chleba. Jest tenounký jako maces, ale pi tom vlhký, ohebný, barvy žlutav šedé.

Lze ho skládati jako ubrousek a skuten zastává mimo jiné také úad onoho. Traktér postavil opatrn na stl kouící se mísu. Byla až po obrubu naplnna zahndlou tekutinou, po níž plavala obro\ská oka mastnoty. S nepíliš skvlou nadjí ponoil jsem po píkladu zkušenjšího soudruha devnou lžíci do záhadného moku ale brzy obrátila se nedvra má v nadšený obdiv nad perským kuchaským umním. Skopová ta polévka, jejíž pevný obsah tvoily kousky beraniny, náleží k mým nejkrásnjším gastronomickým upomínkám. Poruili jsme si da apo. Kucha po,Javaš"

:

131

zoroval v uctivé vzdálenosti s patrným zadostiuiinnost našich devných Ižic.

nním zimninou

dno mísy objevilo, optal se nebo ,,kebab". ,,Šišlik" jsou kousky skopoviny, nabodané na devnou hlku a takto nad ohnm peené ,,kebab" jest skopovina

Když se podruhé nás, chceme-li ,,šišlik",

;

zabalená do „lavaše" na zpsob omeletty. Poruili jsme si „kebab". Nepojedli jsme ho s pílišnou chutí, což ostatn vysvtliti lze pedcházejícími dvma misami a tím, že nám jej Peršan pinesl v prstech. slov,

Zaplativše ád a pidavše nkolik pochlebných rozlouili jsme se s perskou jídelnou.

11. (Jiní

—

krajané.

Ruské

— eská domácnost na Kavkaze. — eský uedník. — Evropané v Tiflisu. — Nmecká ho-

letní divadlo.

spdka.)

Vedle pana Mašnera poznal jsem v Tiflise jekrajiny pana Samohrda, inženýra, a pana Dvoáka, hotovitele hudebních nástroj. Oba strávili již slušnou adu let na Kavkaze, ale celé jejich srdce jest doposud v Cechách. eštinu jejich nekalí ani nejslabší nádech ruského pízvuku, což jest pi eských vysthovalcích na Rusi dosti vzácným úkazem. Pan Samohrd je joviální starý mládenec eský v tifliském vydání obývá tichou svtniku v pedmstí Kuki, udílí tam po snídani audienci nadjným potomkm své domácí paní, prozpvuje rád eské

št dva

:

:

132

má

hojnou sbírku v pamti, ani sklenicí bídného tifjiského piva a lehá si 'veer klidn na lože, upravené z mkkých kožešin, neopomenuv nikdy položiti vedle sebe na dosah ruky oste nabitý j-evolver. Zcela jiný los upravil si pan Dvoáek. Když byl živnost svou v Tiflise k náležitému rozkvtu povznesl, zajel si jednou do Cech, do krásného msta Mladé Boleslavi a vrátil se na Kavkaz ;v prvodu mladistvé, sliné choti, která mu nyní oslazuje trpký chléb ciziny. Oba tší se na \chvíli, až s poctiv vyzískaným jmním do vlasti se navrátí. Myslím, že není chvíle tato píliš daleká. Pan Dvoáek je vzdlaný, podnikavý muž a obchod jeho, jediný svého druhu na Kavkaze, prospívá utšen. Rád jsem vcházel do velikého nevlídného domu na golovinském prospektu, ped nímž se houpala pozlacená kídlovka. A^nitek toho domu nebyl lákavjší než jeho zevnjšek. Uprosted velikého špinavého dvoru zdvihalo se okázale jisté ze deva sbité stavení, jemuž naše stavitelství obyejn nejmén nápadné místo pi dom vykazuje zde tvoilo hlavní ást vyhlídky pro arménské, gruzínské a ecké nájemníky, kteí vtšinu dne vyhlížením z oken a pavlaí okolních trávili. Ale v jednom kout toho domu, v prvním \pate, upravil si krajan isté, útulné bydhšt. Kdykoli jsem dvée jeho za sebou zavel, zdávalo se mi, jakoby mne byl arodj njaký náhle penesl do Cech, do tiché svatyn spoádané eské domácnosti. Všechno vkol dýchalo sladkým dechem vlasti. Ty stoly, skín, obrazy na stn vítaly mne j:iko staí známí a hlásaly, že je adí a ladí ruka národní písn, jichž

nepohrdá

sklenicí

vína,

'ba

;

mj

133

eské hospodyky; v pozadí klonila se mladá paní s mateskou nžností k ovšené kolíbce, v níž za bílým flórem se rýsoval obliej mladého andílka, a bzuela eskou ukolébavku otec rodiny v zeiené záste, s vykasanými rukávy poádal s veselým hovorem své fagoty, polnice a tympany pede mnou kouila se ve kvítkovaném koflíku pocti\á eská káva a vedle odpoívaly „Národní Listy", ovšem hezký poet dní staré. Nemohu zamleti zvláštní hru náhody, by bych sebe tím uvedl v podezení neskromnosti. Když jsem poprvé k panu Dvoákovi vstoupil a jméno své mu oznámil, pravil s úsmvem, podávaje mi „Národní Listy" Seznamuji se s vámi dnes podruhé." Feuilleton toho ísla obsahoval totiž úvahu o sbírce mých verš, vydané ped odjezdem na Kavkaz. Doufám, že tam v tichém pokojíku tifliských krajanu Národní Listy" dosud klidn místo s\é ;

;

'

:

—

,,

,,

zaujímají na vkusném stolku pod obrazem Palackého, že spor staro- a mladoeský nieho nezmnil

v

milém uspoádání

té

ryzí

eské domácnosti

moem

a proto posílám jim tmito ádky svj pozdrav a své díky za srdené pohostinství. Avšak málem byl bych zapomnl na jednu osobu, která mi onu fátu morganu daleké vlasti dovršovala. Byla to osoba velice drobná, v zelené

za

záste,

s

vykasanými

rukávky,

pihovatým

s

obli-

ejem a krátce ostíhanou hlavou zkrátka, byl to eský uedník, kterého pan Dvoáek s sebou na :

Kavkaz pivedl. A zdail se tu pod sluncem Asie výborn. Oi jeho hrají šibalstvím, každou žilkou trhá tveráctví pi tom umí žvastat rusky, armén;

134

sky, gruzínsky, ecky, nadávat nejmén v deseti jazycích a provádti nejprofannjší kídové kresby

na zádech nejzbožnjších musulman.

Dvoákem

ruské letní Navštívil jsem- s panem divadlo. Vnitní jeho úprava je skromná, ale za to dodává mu zvláštní pvab rozkošný sad, kde v meziaktích, pi svitu nesetných pestrých lampiónu, pi pleskotu vodotrysk a zvucích opojné hudby sedati mžeš v besídkách vzácných rostlin, popíjeti kachetinského a baviti se pohledem na procházející se Rusky a poruštilé Gruzínky v bohatých, hedbávných šatech. Toho veera dávala se jakás ruská veselohra s množstvím improvisopak vaných narážek na slabosti zdejších zlomek njaké vlašské opery. Tuto druhou ást

Nmc,

programu provádla koující vlašská spolenost zpsobem takovým, že jsme si všichni z hluboká oddechli, když první tenor po hrozném zápasu s vískavým svým hlasem šastn umel a opona chechtající se sbor pti statist zrakm našim zastela. V pestávkách nkolika nedl dávají se také pedstavení stídav v arménském a gruzínském jazyku. Ob národnosti Jzakládají si velmi na tchto pedstaveních a hádávají se po nkolik nedl, bylo-li zdailejší pedstavení arménské i gruzínské.

V

tém

evropské ásti Tiflisu zastoupeni jsou všichni národové západu. A^rch mají ovšem Rusové jsou zde vtšinou vojáky neb úadníky. Po nich nejetnjší jsou Nmci, živící se nejvíce eme;

Francouzi zdejší pro vozu jj vtšinou obchod a galanterním zbožím, eci pekaství, Vlachové obchod lahdkami a pod. Ze Slovan sluší sly.

módním

135

ješt vytknouti Slováky, kteí chod stižním zbožím.

tu

založili

ilý ob-

Jednotlivé tyto národnosti mají ovšem svá spoleenská ohniska Rusové své ,,kružky", Francouzi hospody. svj „hotel", Nmci své :

Nkolik kové

dní

—

obdval

nmecké hospdce.

a veeel jsem v jedné (taHostinský byl vysoký, hu-

bený, melancholický Šváb s huatým erným obov šosatém kabát a \^'šívané domácí epice. Upravil zadní „honoraní" jizbu po vkusu svých krajan. Byla to útulná svtnika s uazenými trámy ve iStrop, s obrázky napoleonských bitev V(ervotoivých rámcích po stnách, s hrou karet a zaprášenými roníky s.Gartenlaube" v okn. odporuoval se obzvláštní lácí. Hlavními píkrmy byly knedlíky s koprovou omákou a fazole, ale nmeckou polévku vytlaily ruské „ši" a ,,borš" bohužel nebyl hostinský ješt dosti pevný v re-

ím,

Obd

—

ceptu,

nebo mouchy,

tuším, netvoí podstatnou in-

gredienci tchto ruských národních pokrmu.

U veer, když se soumrak nad Tiflisem rozlokdyž byl hostinský lojovou svíku v erném devném svícnu rozžal a ruský dstojník, Nmec z pobaltických provincií, s jakýmsi nmeckým filosofem od obda ticátou partii domina sehrál žil,

což

bylo každodenním obou

zamstnáním

—

—

za-

ali se do jizby scházeti nmetí filisti hubení i tlustí, veselí i zádumiví, a usedali vážn kolem kulatých, zelených stol. Byli tu poestní misti obuvníci, krejí, zámeníci, knihai a jiní. Brzy rozjasnilo pivo tifliské, pes všechnu svou špatnost, všechny oblieje. Smáli se, zpívali, hovo-

136

ili o poasí, pomlouvali nepítomné, mluvili s nejhlubším opovržením o lidu a krajin, v nichž dobré bydlo své mají, nadávali Rusm, Arménm a Gruzínm, pohádali se mezi sebou a rozešli se na

konec v tuhém pátelství.

IV. trnáctý gruzínský pluk.

Bh

ví, kde as nyní mešká trnáctý gruzínský pluk !*) Ped temi léty mohli mu stanovišt jeho závidti všichni plukové svta. Ležel tehdáž v Blokljuci, na den jízdy odTiflisu. Kdo by chtl a uml sepsati pknou kavkazskou povídku, na píklad ve zpsobu italských novel Pavla Heyse, tomu bych poradil, aby si obral za její djišt Bloklju. Zde nonalezl by šastnou kombinaci všeho, po

em

\cllista

bažiti

mže.

Bloklju jest pedn tatarská ves, za druhé vojenské stanovišt a za tetí letní útulek vybroušené spolenosti tifliské. Bílá, tsná uniforma vojenská míchá se tu s dámskými odvy nejnovjší módy, vedle nichž se objevuje malebný východní kroj snad v týchž ohnivých barvách, jimiž planul za dob ctihodného Herodota. Vedle i\sie s prvodem žhavých, nelíených vášní upádá tu pebroušená Evropa hust se kižující pletivo svých jemnjších styk a vztahu, nitky milostných pokteréž se lehce upádají a lehce trhají, jakož

mr, *)

Nártek tento

byl napsán za poslední války rusko-tui

1?8

ani jinak býti nemže mezi posádkou švarných, mladých dstojník a davem mladých, zábavy chtivých dam, kterýž z jara pilétá a v jeseni odlétá

jako tažné ptactvo.

Bloklju leží pod malou lysou horou, zvanou Gomer, a skládá se z nizounkých domk, podobajících se na mnoze chalupám našich vesnic. Z drobné té smsi zdvihá se jen málo jednopatrových stavení, jako kasárny, vojenská nemocnice, dstojnický klub a jiné. Na pahorku mezi košatými stromy vypíná se prostý šedivý kostelík ruský. Ale ty drobné domky Blokljue dostaují úpln Evro-

panm, kteí sem na zaátku zejí,

aby

strávili

pichána zdravém, sv-

léta z Tiflisu

msíc

nkolik

žím vzduchu, v jedné z nejkrásnjších krajin Gruzie. Zaizují se v tch chatách po venkovsku prost, každý dle svého vkusu. Ale jsou zde také dokonalé letohrádky s adami sloup v popedí, s obrovskými kaktusy v mramorových vázách po obou stranách nádherného vchodu. Pijel jsem do Blokljue v prvodu tifliského kapelníka, echa Mašnera, a nalezl jsem tam pohostinství u kapelníka echa M. Všichni kapelníci až na jednoho, s nimiž jsem se na Rusi setkal, byli eši. Náš hostitel byl' mladý, zdravím pekypující muž. jemuž bílá vojenská uniforma ruská velmi slušela, nosil teprve nkolik dní. Pišel ped ji týdnem do Blokljue pímo ze Štýrského Hradce

a

uml dosud nov obílenou a

jíž

jen

nkolik

svtnici v

ostatní místnosti zaujal

diného synáka bohaté

frásí

njaké

ruských. Obýval selské chalup,

nmecký

Nmkyn,

je-

informátor jekterá bydlela

139

s jednou ruskou panikou v sousední chalup. Obé pijely ped krátkým asem do Blokljue na letní byt. Aluže své nechali prozatím v Tiflisu, myslím, že z podstatných píin. jedinou domácnost. chalupy tvoily Mezi obyvately jejich panoval více než sousedský pomr. Ráno vedl nás kapelník M. bez okolk ^la snídaní do sousedstva. Dámy oekávaly nás již v otevené devné verand u stolu, na jehož .istém kostkov^aném ubruse beuel obrovský lesklý samovar. dámy byly již ponkud v letech -každé hádal jsem z nich asi tyicet vesen ale zraky jejich plály ješt ohnm mladosti. Ba, jednu z nich mohu nazvati svdnou. Byla ustrojena ve svtle šedivý župan, který pln objevoval kyprou, okrouhlou postavu její. Kulatý její obliej záil zdravím a štstím a jistý úsmv jejích smysln kyprých rt ve spojení s jistým laškovným pohledem velikého hndého oka mohl zanítiti chladnjší srdce, než jaké tlouklo pod bílým kabátcem mladého dstojníka. Pochybuji, že mla Pompadourka nastudovánu úinnjší attitudu. než s jakou podala tato panika svou kyprou ruku k políbení švarnému sousedu, jenž k ní sklonil se šastným úsmvem hluboce zardlý obliej. Tyto píznaky byly ostatn pochybného významu. Nebo obliej našeho hostitele byl ustavin stejn rumný a stejn šastný. Tuším, že nebudu jaktživ snídati s takovým požitkem. Však zvláštní pvab toho snídaní netvoily ani vlídné paniky, ani družný hovor a smích spolenosti, ani rozjaující aj. Nevýslovn poetická nálada, v jaké jsem srkal ínský ten nektar, jejž mi podávala okrouhlá Hebe, linula se v duši mou

Ob

tém

Ob

—

i

140

pohledu na okolí vzdušné hodovny. Devné sloupštít naší verandy ovšeny byly malebn révou, chvjící se v paprscích jitního slunce, jako vnce poloprsvitného smaragdu a zlata a z toho krásného Z

ce a

rámce vyhledal zrak ,do spousty kvt, bílých a modrých, žlutých a ervených, pokrývajících zemi, kolébajících se v hustých chumáích nahoe istým, modrým vzduchem. Neveliký byl prostor, jejž jmenovaly naše hostitelky zahradou svojí, ale prostor ten kvetl. A kvetl vzácnjšími, líbeznjšími kvty, než jaké sneseny jsou v mnohý rozsáhlý park na západ z dalekých zemí. A v zadu nad oblakem bílých takových kvt trela štíhlá vížka sousední villy. odstiujíc se od jasného, zlatým dechem nasyceného blankytu ku podivu pesn a isté jako diamantovou hranou.

Vyznávám upímn,

že

nemohu

abych vám vylíil

ných

slov,

svží,

arovný

nalézti

ponkud

vhod-

vrn

ten obrázek. Vídal jsem obrazy jarních krajin, kde bujná obraznost malíova vtsnala do skromného rámce nesmírnou spoustu kvt, honosících ,se skvlostí barev, jakou bych byl za |Odvodnnou uznal leda v sadech pohádkových princezen. Ale zde vidl jsem takový obraz ve skutenosti. Kouzlo jižního osvtlení neuchvátilo mne nikdy mocnji, jako v Blokljui. Každá barva byla tu desetkrát živjší a skvlejší než jinde, na všem spoívá] skvostný nádech arovného lesku. A zde v zahrad našich sousedek družil se k tomu /ivží

tpyt

nmž

rosy, dvojnásob przraný vzduch ranní, v se všechny pedmty, jako bychom na

jevily

hledli nejjasnjší kišálovou plochou. Po aji procházeli jsme se chvíli sadem,

n

pi

141

emž oloupila kyprá Ruska \e prospch ruménného kapelníka ke žlutých rží. Volba žlutých tch byla nevhodná. Nebo píinu k žárlivosti mohl míti leda tifliský pan manžel.

kvt

Potom poroueli jsme

se

dámám, abychom

vy-

trnáctého pluku v jejich doupti, v klubu. Prve než vás uvedu do marciální této spolenosti, musím zabrániti nedorozumní, které by z názvu pluku onoho vzniknouti mohlo. trnáctý gruzínský .pluk nejmenuje se gruzínským, že by se snad skládal z Gruzín, ale proto, že má stanovio\šem také Gruzíni. št své v Gruzii. Jsou \Seznámil jsem se s nkolika dstojníky této národhledali lvy

nm

nosti.

Zejména šlechta gruzínská vstupuje ráda do ruského vojska a toto pijímá ji ochotn. Mnozí Gruzíni dosahují vysokých hodností. Slavným stalo se jméno hrdinného Bagrationa-Muchranského, potomka královské rodiny gruzínské Bagratid. I nyní nalézají se v adách ruského vojska, postupujícího do turecké Asie, mnohá slavná jména gruzínská Orbcliani, Cavavadze a jiná. Rod Cav:

avadzu

nejbohatším na Kavkazu. Víno rozsáhlých jeho vinic pokládá se za nejlepší z vín kachetinských. Jeden len této rodiny jest prvním žijícím básníkem gruzínským. v dstojnickém klubu uvedl mi na pastudentské obdy v pedplacení. Dle týdenního polévka rozvrhu pipadaly na tento den „ši" hovzí maso, skoz kyselé zeleniny se smetanou, pová peené a sladké omeletty. Když jsme chtli platit, oznámil nám sklepník, že nesmí nieho pijmouti. Obdvali jsme na útraty pluku. jest

m Obd

:

—

Sv ech: Sebrané

spisy.

XX.

—

10

142

S vtšinou dstojník seznámil jsem se

již

ped

obdem. Vedle jídelny nacházela se prázdná jizba, bez obraz a bez nábytku, pouze s buffetem, na

nmž

byly vábn skupeny talíe drobných paštik, rak, mladikých zelených cibulí, housek s kaviárem a jiných pikantních vcí, jimiž si Rusové ped

obdem

zostují

chu. Mezi nimi

stály

objemné,

kišálov prhledné baky; ,,rjumka" (sklenika) ištné vodky tvoí též nezbytný tém úvod k pravému ruskému obdu.

y

této jizb procházeli se v živém hovoru páni dstojníci. Pivítali mého soudruha z Tiflisu jak dávného pítele byl mnoho let v Blokljui kapeldoníkem a zanechal zde nejlepší památku. I stalo se ostatn pijetí opravdu srdeného. Všichni tiskli mi vele ruku, vyptávali se s živým úastenstvím po našich eských pomrech a žádali mne, :

abych

si

piukl

mn

s

nimi na zdraví.

Neml

jsem

ale na obzvláštních sympathií k dvojímu suknu Rusi jevila se mi vojenská uniforma v nejpíznivjším, svtle. ,Ba mohu íci, že mi tam ^bývalo nejlépe ve spolenosti dstojník. Dstojník na Rusi je vzdálen té kastovní škrobenosti a nadutosti, kterou se jinde vyznaují kruhy vojenské; zde obracíš se naopak nejradji k dstojníkovi a nalézáš ve valné vtšin pípad lovka ochotného, vzdlaného, prostého pedsudk, s nímž se mžeš spáteliti v nejkratší dob. ;

A

takové našel jsem také v buffetu v J^lokljui. Byli mezi nimi zástupcové rzných národností Velko- a jVIalorusové, jeden z pobaltických provincií, plukovní léka Polák a jeden ernovlasý Gru:

Nmec

143

zíri jiskrných oí a kvetoucí tváe, z níž vynikaly marciální špiky navoštného erného kníru. ]\íladý jeden dstojník pistoupil k buffetu. „Nepij, Artove, nepij 1" zvolal jiný dstojník hovoící práv se mnou. Ale bylo již pozd. Jedním douškem vyprázdnil mladý muž rjumku. Chování jeho bylo mi již díve nápadné. Usmíval se pívtiv a pece leželo na jeho pkném ,bledém oblieji s ernýma oima nco jako stín hluboké melancholie. Když jsem ho oslovil, pohlédl na mne roztržit a usmál se. Ani k mé otázce neodpovdl než svým .utkvlým, divným úsmvem. Ostatní chovali se k s jakousi útrpnou pelivostí, jako

na

nmu

k nemocnému

Na veer

dítti.

ustanovena byla na poest našeho pitka v byt kapelníka M. Do

píchodu pátelská té doby bavili jsme

se arokrásnou vyhlídkou, která se otvírá na všech stranách kolem Blokljue. Pehlíží se odtud velice rozsáhlý prostor, obemknutý na severu i na jihu etzy hor, závodícími hromadností.

malebností

i

výškou.

Na

té

i

na oné stran

strmí jednotlivé bílé vrcholky nad hranici vného snhu. Kamkoli se obracíš, odevšad hledí k tob pes ladné nivy a háje zástupy tch hor, tu zelené

jako brál, onde tmavým stínem jehlinatého lesa pokryté, tam holé ve všelikých odstínech hndé a šedivé barvy. Opravdu arovný je pohled na tyto hory pi sklonku dne. Tu ždá se, jakoby skvostné svtlo blokljuské postupn se rozkládalo v celou stupnici barev duhových, jakoby njaký Dyrotechnik konal divy svého umní na tch etzech horstva. Chvilku planou ty zubaté spousty celé v erveném neb fialovém ohni, podobajíce se pohoím

144

rubínu neb amethystu a procházejí adou skvlých odstínu barvitých, jejichž kráse oko vynadiviti se

nemže. K veeru shromáždila se v byt našeho hostitele etná spolenost, v níž jsem byl já jediným lo-

vkem

bez uniformy. Zavely se okenice, se svíce, vojáci prosteli a hostina zaala.

rozžaly

Pevnou

ástí byly ízky, pipravené v kuchyni úslužných sousedek, tekutou kachetinské víno granátové barvy, nadýmající se v objemném „burduku" na okn. Jakož se slušelo, pili jsme gruzínské to víno po gruzínském zpsobu. \' nkterých ohledech nemohli jsme ovšem Gru-

její

zíny napodobiti. Tito jsou praví virtuosové v pití vína. jež se uí lokati již vedle mléka mateského. Vlévají ho do sebe úžasné spousty, aniž by se opili. Pijí rádi z tuích roh a velikých hlubokých stíbrných Ižic, jež se nazývají ,,azarpeši". Jinou nádo-

bou

jest

devný, lakem natený džbánek

s

úzkým

hrdlem, zvaný „kula".

My

jsme ovšem pili z obyejných sklenic, ale jsme si ,,tulumbaše". Na neštstí poctila spolenost touto hodností mne. S tžkým srdcem uvázal jsem se ve svj úad. Tulumbaša je jaksi ydcem a editelem pitky. Nikdo nesmí se dotknouti íše, dokud tulumbaša neoznámí, na í zdraví se bude

zvolili

píti.

Pipíjí se

ad.

obyejn všem úastníkm

hostiny

Každý, na jehož zdraví tulumbaša íši pozdvihne, musí zazpívati krátkou gruzínskou píse pijáckou, zaínající slovy „Madla bli", kterou pak ostatní sborem opakují. Na to mají tulumbaša a ten, na jehož zdraví se pipíjí, vyprázdniti plnou íši na jeden doušek, kdežto se ostatním na vli

po

145

ponechá\'á, jak hlubokým douškem svého soudruha poctít chtjí. Každý pochopí, že se pi takovém zaízení spolenost za krátko ocituje v ružovém roz-

maru.

Musím

se

piznati,

lost

jsem byl prašpatnym ješt uvykl naftové pía marn snažil jsem se pomocí vody tou mérou, najednou prázdniti mohl.

že

tulumbašou. Nebyl jsem chuti kachetinského vína oslabiti ohnivou jeho sílu abych sklenice bez obtíže Ale i pod chatrným mým

vedením rozkvétala

vese-

piják vuihled.

Na

chvíli

zkazil

ji

ovšem

Vešel Artov, kterému byli ostatní

následující

výjev.

vína zakázali, a pecházel s tichým úsmvem po pokoji. Posléze ležel revolver mého pistoupil k oknu, na soudruha, a když jsem se ohlédl spatil jsem pod pití

nmž

usmívajícím se obliejem mladého dstojníka hrozi\é ústí revolveru, namíené pímo ke stolu a práv na mou hlavu. Výkik, jak se mi zdálo shýbnutí nkolika hlav, cvaknutí a divoký smích Artova vyplnily píští okamžik. Kapelník M. pistoupil k nám s revolverem, který byl Artovu z ruky vyrval. Poranil si pi tom prst. Artov zmizel.

—

—

Z ustrašených obliej spolenosti poznal jsem, nebyl tento výstup jen spatným žertem. Sdlili mi, že není v erné hlav bledého ArOd njakého asu jeví tova všechno v poádku. prý se pímo záblesky šílenství. Jedni pravili, že jest to smutný následek deštivé chladné noci, kterou byl prospal v horách na holé zemi, druzí hledali pvod jeho choroby v tesknot po ukrajinské že

domovin.

146

Prosili mne co nejsnažnji, abych prominul nemilou tuto píhodu. V krátké dob zapomnli jsme na ni a zábava šla veselým proudem dále. Brzy jsem poznal, jak mocn tlukou pod bílými tmito uniformami bujará srdce pro vc slovanskou. Jeden po druhém chápali se sklenic já jsem byl

—

—

a yytulumbaŠství mlky již dávno svržen nášeli za jásavého souhlasu nadšené pípitky staroslavné Praze, bratím Cechm, budoucnosti Slovanstva. A náhle zdvihli se všichni jako na povel kolem stolu a v kruhu zaznlo slavné ,.Kde domov !" Nebudu vám líiti city, které se mne zmocnily, když jsem uslyšel v té daleké konin z úst z

mj

ruských vojín drahou píse. Zpívali^ ji nejkrásnjší eštinou; i Gruzín pl s nimi. ást zásluhy patila ovšem kapelníku Mašnerovi, který je byl za svého pobytu v Blokljui s touto a jinými pís-

nmi eskými Co

se

seznámil. dále dlo, pedstavuje

se

mé pamti

velmi nejasn. Tuším, že jsme pili na konec .aj. Kdež je nyní as trmáctý gruzínský pluk Snad roní již svou velou krev pro tu velikou vc slovanskou, jíž na zdar a štstí byl tam v krásném !

Blokljui íše rudého kachetinského

vznášel.

v. Vojenská silnice kavkazská.

—

Priismyky derbentský a vladikav(Touha po snhu a ledu. Vojenská silnice. — Jízda v poštovní »tleze«.) kazský.

—

Za parného ervnového dne sedl jsem ve spo-

Cech,

Rus

Nmc

a v jednom hostinci byla tžkými záclonami peliv zastena. Pes to umírali jsme vedrem. Jídelní lístek byl upraven dle sésony. Vrchol obda tvoila studená polévka, v níž promíchány byly špalíky rozliného masa s velikými kusy ledu. Také víno pilo se s ledem. Ale tento led byl jen skrovným ochlazením pro naše rty, zpráhlé ohnivým de-

lenosti

tifliském,

jehož okna

chem

tifliského léta. jal se ze spolenosti líiti svou loskou jízdu do Vladikavkazu, po gruzínské vojenské silnici, vinoucí se úžlabinami hor, s jejichž snhové strže a sršely chladné bystiny a ledem. tu jejichž vrcholky se tpytily chvíli rozhodnuta byla nejbližší má budoucnost. Váhal jsem dotud, mám-li zamíiti z Tiflisu k Baku na pobeží chvalinského moe, kam láká cizince

Tu

nkdo

bok

hmly

vným

V

148

chrám Pars, klanících se ohni, i dáti se na sever pes blavý heben horstva. Nyní rozhodl jsem se na urito pro druhý smr. Vida již y duchu obrovskou ledovou hlavu Kazbeku, hodil jsem s opovržením, do vína poslední kousek ledu, jenž se nám tu dole odmoval na loty jako drahé zboží. Horstvo kavkazské mezi erným a Chvalinským motvoí jaksi nebetycnou pirozenou ^e mezi

em

Evropou a iVsií. Zdá se, že odrazila kamenná tato hradba píboj sthujících se národ, jichž divoké proudy, nenalezše tudy prchodu k jihu, na západ se obrátily a Evropu zaplavily. Nepetržitým etzem hor kavkazských vedou jen dv známé cesty k jihu prsmyk vladikavkazský a soutška deri

:

bentská.

Prchodem derbentským nazývá se tenký pruh bainaté, etnými horskými potoky rozryté zem mezi kaspickým a východním sklonem kavkazského horstva. Jméno své má po Derbentu, ležícím v nejužší jeho ásti. tomto míst vystavli Peršané za panování Sasanid na obranu svých hranic proti severním národm dvojitou ze, která mla jaksi doplniti pirozenou baštu hor. Táhla se od úboí tchto až k moi kaspickému, ba i kus cesty do moe samého. ní nalézala se obrovská železná vrata, jež nazývali Arabové Bab al Abavi, t. j. brána bran. Byla to brána posvátná, dlící íši pravovících od svta nevrc. Zachovávalo se podání, že se pivalí touto branou zhouba na Alohamedány v Asii. Proroctví to s ásti se již vyplnilo. Petr Veliký pronikl roku 1721—1723

moem

V

mst

V

prchodem derbentským tzných útok,

a zahájil takto adu víjimiž odtlailo Rusko Persii daleko

149

od jižního úpatí Kavkazu a podrol)ilo sob adu zákavkazských mohamedánských chanát. Nyní nepotebuje sob již klestiti .cestu Kavkazem; stojí již pevn za ním, openo o skalní jeho stnu, a jeho vznáší se již nad samým srdcem mohamedán-

me

stva.

Dležitjší

jest

v nynjší

dob prchod

vladi-

kavkazský. Vladikavkaz, východišt jeho na severu, tuzemc „Kapkaj", t. j. vrata hor. nazývá se v Od msta tohoto vede k jihu tsná úžlabina eky Tereku. pak vine se cesta pes posnžené hbety nkolika hor a sklání se do údolí eky Aragvy, s níž putuje cestující dol do Gruzie. Prchod tento znak již starovcí národov. Také zde vypráví báje o železných ohromných vratech, jimiž prý Dylo uzaveno nejtsnjší místo prúsmyku darielského, mající v 'šíi asi 100 stevíc. O dležitosti, jakou již devní vky cest této pikládaly, svdí etné rozvaliny hrad a pevností, podél ní se vyskytující. Tudy pronikli též Mongolové v 13. vku vdo Zákavkazí. Pro Rusy jest ovšem tato cesta nesmírn dle-

ei

t

žitá.

Do nedávná

neznali jiného

pechodu

z

Ped-

kavkazí do Gruzie. Od prvního kroku na Kavkaz nepestali o to peovati, aby horský 'ten prchod promnili v ádnou vojenskou silnici, pohodlnou a bezpenou. První ujal se díla slavný Jermolov. Ve šlépjích jeho kráeli Voroncov a Barjatinský. Tak povstala znenáhla pod lopatami a motykami ruských voják jedna z nejslavnjších silnic na svt. Nejvyšší její bod nalézá se 8732 stop nad hladinou moskou, kdežto sUnice simplonská dosahuje nazývá se tato kavpouze 6147 stop výšky.

Úedn

150

Vystavna byla vydržování její pohlcuje mnohem vtší sumy. Rok jak ,rok trpí rozvodnním ek, lavinami a sícen
silnice vojensko-gruzínskou.

s

nesmírným nákladem,

o

ní,

že je

ale

dláždna samými

rubly.

jsem po vojenské gruzínské silnici dvakrát jednou z Tiflisu do \"ladikavkazu v dostavníku a pak z Madikavkazu nazpt do Tiflisu parou". Musím ovšem doložiti, že se .parou" v ruštin nazývá pár koní, zapražený do poštovního vozíku, na rozdíl od obyejné trojice, „trojky". Poštovnictví ruské má své stinné i svtlé "stránJel

,,

,

K

prvjším náleží primitivnost 'povoz, jež býpouhé devné truhlíky bez sedadla, a zarputipoštovních úedník, s nimiž mívá cestující na každé tém stanici potyky. K druhým patí rychlost jízdy a možnost etných, libovolných za-

ky.

vají lost

stávek po cest. Cestující koupí 'si totiž ,,podorožnu", v kteréž vyznaen jest cíl cesty a poet koní, již na každé stanici erstv 'zapraženi býti musí. Staí úpln „pára", dáš-li koímu 'zpropitné, pipáhne bez toho o kon více. S ,,podorožnou" vstoupíš na píklad ve A^ladikavkazu do devné ,,tlegy", v níž si upraviti musíš sedaku ze zavazadel 3vých, napjaté prova2y. nechceŠ-Ii usednouti na dva pes Koí pipáhne pod devnou „dugu" kon a ble-

—

pi

skem uháníš k nejbližší stanici, pi emž tebou povoz metá v právo v ievo, pedu na zad, div ti všechny kosti v tle neroztese. K této dábelské jízd zvoní ti vesele zvonec pod „dugou" zavšený. "z

Na

nejbližší stanici vylézáš

:

chceš-li jeti

hned

dále,

151

okážeš pedstavenému stanice „podorožnu". Má ti neprodlen vydati nový pár koní a tiovou tlegu. Ale obyejn vymlouvá se úedník, že práv poslední vydal, že jsou kon na pastv a.p. Konen vymžeš si pece, co ti patí a jedeš dále. Však

mžeš se také na stanici pozdržeti, jak dlouho chceš, podnikati výlety do okolí a teprve za den, za dva dni vytasiti se s „podorožnou" a žádati povoz i kok píští stanici. Chceš-li penocovati, nalézáš v ekárn staniní pohovku, z kteréž si upraviti mžeš lože, neb dostaneš za peníze též zvláštní pokoj. Výhod tohoto zpsobu cestování použil jsem pi zpá-

n

tení jízd si

krajiny a

z

Vladikavkazu do Tiflisu, na níž jsem pohodlnji a zevrubnji prohlédnouti

lidi

mohl. Cestu do Vladikavkazu vykonal jsem v dostavníku v jednom kuse. Jelo se ve dne v noci a proto zaspal jsem ást této pouti. Ale pece mohu jízdy této použiti, abych vám podal jaksi nástin cesty po vojenské gruzínské silnici a hlavní její dojmy. Partii od Vladikavkazu ke Gobi s nejslavnjším místem silnice, prsmykem darielským, vylíím pak zevrubnji dle zápisku, které jsem si uinil na cest zpátení v poštovní „tleze".

—

—

(Dostavník. Arménští a gruzínšH pijáci. Nmecká osada. Mcchet. Údolí Aragvy. Jízda hbitovem. Dostavník hoí. Pasenaur. V »duchanu«.)

—

—

—

—

—

Zaízení našeho dosta vniku bylo pímo uražením velienstva kavkazských Alp, jejichž stedem nás

152

unášeti ml. Byl sice jen shora pokryt, ale cestující sedli v

devnou

stechou po délce dvma adami proti sob a zastírali si navzájem vyhlídku, kterouž stlaovala bez toho nízká stecha dostavníku na minimum. Vtšina naší spolenosti nedbala ostatani o to minimum; chápali se ochotn každého paprsku sluneního, každé krpje dešt, každého zavanuti vtru, aby ten zbytek vyhlídky nadobro zaclonili \'osko\^'m plátnem. Jen zadní strana povozu zstávala vtšinou otevena. Vyjeli jsme z Tiflisu odpoledne, pi dusném vedru. Kolem silnice za mstem spatovali jsme etné „duchany" (krmy), pod jejichž ploskou, na hrubých devných sloupech spoívající stechou si

nm

n

hovla ve

stínu skupení gruzínských i arménských dýšící pijáckou poesií Hafisovou. Zde vidti bylo smjící se oblieje, pijavší navždy barvu své vyvolené paní, granátov rudé šávy katechinské, špiaté huaté apky, ledabyle na zad neb

kumpán,

na stranu sešoupnuté,

obliej

a velikých

štíhlé

hochy-íšníky úzkých

erných oí, úzkohrdlé bichaté

nástroje hudební, po jejichž strunách ob as prstem pejíždl veselý piják, provázeje binkavý jejich hlas gruzínským popvkem, jenž zaínal kdesi v krkolomné výši a tásl i svíjel se v podivných zvukových kotrmelcích, jsa nepíjemným uchu evropskému již proto, že byl zpíván nosem. Duchany idly, ped námi otvíralo se údolí Kury. Behy její byly porostlé zelení a pipomínaly mi asem vltavské obrázky. Na levici objevila se v polích veliká nmecká kolonie, jejížto seadné a na vlas sob podobné domy svdily o pedanterii, ale i istot a poádnosti nmecké. Byly vesms

šrou

153

pkné

stromovím zastínné. Uprosted a' hojným slušný protestantský kostel. Dále krajina pustla. Veerem pijeli jsme do Mcchetu. V posledních paprscích slunce spatili jsme ješt to zvláštní místo nejryzejšího rázu gruzínského. Vidli jsme na holé skále nad ekou malebný, vipoloviní zíceninu stáím šedivý klášter dli jsme dole u eky pímo obrovský dóm v gruzínském slohu, a kolem nho chomá pranizounkých „saklí", které vypadaly kolem onoho chrámu jako mravení roj u nohou obra. Pak vedla silnice kolem zíceného hradu, stedem dávného njakého hbitova. Na obou stranách spatovaly se ve vysokém úvoze etné otvory, jimiž vidti bylo do hrob, pi kopání silnice se strany otevených. Vtšinou utvoeny byly tyto hroby z tí xelikých kamenných ploten, do trojhranu na sebe položených. Z nich ouhaly hnáty píšern ozáené veerní záplavou. Nastala noc. Krásná horská noc. Msíc vznášel se jako stíbrný srp nad tmavými chlumy. Milliony stál

—

—

ohniv záících hvzd proskoily na tmavomodrém nebi Gruzie. Dlouho díval jsem se do nich, až jsem posléze usnul s ostatní spoleností. Když jsem otevel ráno oi, spatil jsem za hlavou Arména, sedícího naproti mn, hustý šik svtle zelených strom, ženoucí se do píkré výšky. Nahnul jsem se ponkud, abych dohlédl konce toho zeleného tažení, ale dohlédnutí nebylo vrcholek nad vrcholkem, hustý, košatý, jasn zelený. Pohlédl jsem na zad a shledal tsné úžlabiny, jsem, že jedeme podél eky na kolmé boky pokryty byly jejíž pevysoké, od pat až po malebné hebeny a vrcholky nahoe nejhustším rounem zelených korun stromových. :

tém

dn

A

154

tak jsme jeli, nevím, jak dlouho. Stále provázely nás po levici i po pravici ty zelené, rozmanit se posouvající a v zadu splývající kulisy arokrásného údolí. Tu a tam sršely shry a rozprašovaly se mezi listím vodopády, a etné kišálové prameny ubíhaly pes silnici do vln Aragvy. Na výstupcích strán houpaly se veliké modré a purpurové zvonce, napité rosou,

na štíhlých stoncích.

Potkávali jsme oddíly

voják

v bílých plát-

ných oblecích, s motykami a lopatami na ramen. polibky jeho byly tu ješt Slunce zaínalo háti

—

málem

tak ohnivé, jako dole v Tiflise. Hle, kus romantiky! Onde trí na stráni z nejhustší zeleni štíhlá okrouhlá zubatá vž, stáím úpln ví, kdy a od koho byla vystavna. zernalá. Malé dobrodružství. Nkdo ze spolenosti nahnul se z dostavníku a zvolal: ,,Hej, koí, zastav!

Bh

Dostavník hoí!"

Zdviháme se, hledíme s vozu. Skuten Nad jedním kolem zvedá se bílý obláek. Již se valí vzhru šedivý dým. Koí zastavil, cestující slezli, dva kolem jdoucí Gruzíni pipojili se k zástupu. Nastala konsultace. Bezpochyby zanítilo se tením nápravy a kola seschlé devo. Mezitím pinesli již cestující v sklenicích a kloboucích vodu z blízkého horského pramene. Kolo bylo pomocí obou Gruzíodato, a po delší dob podailo .se spojenému 1

n

úsilí

udusiti

ohe

a zíditi

opt

povoz.

Brzy potom dojeli jsme k stanici Pasenauru. Skládá se z nkolika pív^tivých ruských a gruzínských domk a hndého kostelíka s cibulovitou na behu Aragvy, modrou bání. Leží velmi uprosted hust porostlých, malebn skupených hor,

pkn

155

po nichž se vinou klikaté cesty do horských aulu. Zde nás již pozdravila, hledíc od severu pes hlavy a mezerami zelených vrch, první tlupa posnžených hor a mné se zdálo, že cítím již ochlazující jejich dech na horkém ele.

V

Pasenauru odbyli jsme

si

opustila dostavník a rozložila se

Spolenost táborem na trav-

snídaní.

ped budovou, z které si pinesli pouze vodu do samovaru. aj, cukr, suchary a vše ostatní sebrali mezi sebou. Brzo záili potem a blažeností, srkajíce milovaný mok, který iní Rusovi domácky útulnými i daleké pustiny. naté prostoe

Já jsem se oddlil od spolenosti. Zašel jsem k blízkému gruzínskému duchanu. Jedl jsem tam „šišlík", kousky peeného masa nabodané na devný rože. Nechutnaly mi valn. Caj nebyl také výtený, ale pes to bylo mi tu lépe než onde mezi ctiteli samovaru. Bavil jsem se pohledem na originelní zaízení této východní krmy a na hosty, kteí tu sedli spokojen na udupané zemi kolem devné mísy, v níž lovili prsty tuné kousky masa ze skopové polévky, plné velikých žlutých ok. Duchaník s vykasanými rukávy sekal maso, napichoval je na dívka a navlékal na provazy, jimiž pak ovšoval lákav prelí svého hostince. Ostatní obsah krmy tvoily lojové svíky, sušené ryby, sýr, buruky vína a nezbytný poítací stroj ruský.

A

vyhlídka

z

duchanu byla pímo na blízké již nad skupením protjších vrch

velikány, sestrkující posnžené hlavy.

155

3.

— Horské krajiny. — Mlety. — Ve snhu. — — Horské vesnice. — Kon se plaší. — Pr-

(Posnžení obi. Údolí Tereku.

smyk

ráz

darielský.)

Za Pasenaurem zaínala opravdu alpský.

již

krajina na se bráti

Hory stíhající se malebnými tlupami po pravici dále ohromnjších roza po levici nabývaly a bílé hlavy zazších velikán vysouvaly se vždy výše a zetelnji nad ostatní dav. Již visela kolmo nad námi, jako by voln ve vzduchu, ta záící hrbolatá spousta snhová.

ím

mr

tém

Hledl jsem k ní neodvratn, s utajeným dechem, práhna po okamžiku, až se mi objeví ti snhoví obi v celé velikosti své. Mé pání splnilo se brzy.

Pekážka

za

pekážkou mizela a

konen

mohl

jsem prohlížeti od paty k hlav celý dav posnžených hor.

Za jízdy mnilo se ustavin jejich sestavení, vynoovaly se pi každém zahnutí údolím nové grandiosnjší tlupy. Ba, musím íci, že jsem nevycházel z obdivu, a že se obdiv ten ustavin stupoval. \^šak nejen s\ou ohromností, svým snhem a ledem, uchvacovalo mne toto divadlo, nýbrž i jinými sWttií stránkami. Jak utšený byl pohled na paty a dolejší ásti hor! Krásná zele hustého listí byla tu promíchána svží blostí kmen bezových, odevšad proskakovaly stíbrné potoky, rozptýlená políka, podobná pestrým záplatám, sahala až vysoko do hor, a etné gruzínské vesniky a samoty k horské stráni hust nad sebou pilepené a adami svtle

157

obarvených

devných sloupc k

údolí obrácené,

m-

nily sklony hor v jedinou barvitou, originální idyllu. Stoupaje výše, rozeznává zrak ješt drobné, pestré figurky a jejich stáda, vidí ješt tu a tam smlé auly, vesnice, jež vylézají na Kavkaze jako

pastý

tém

kzlata rády do závratných výšek, na kolmé svahy, pak mizí vegetace a lysé strmí tém do oblak. Vedlejší horu zachytila již lehce na temeni ára snhová, sousedka její ní již celým vrcholkem do íše vného snhu a jiné sahá již roztepený bílý pláš až po kamenitá bedra. Tam nahoe kraluje již jen nedostupná píroda, u vné zim, v panenské blosti, s komonstvem oblaku a ledových vichr. Za stanicí Mlety provádí vojenská silnice gruzínská

svj nejsmlejší kousek. Dosud hledala

stále a nalézala prchod údolími, se najednou jako v slepé ulici.

Ped

si

ale zde ocituje ní kolmý

pi

tém

sklon horského hbetu, jenž dlí na údolí Aragvy od údolí Tereku, a jímž není nijakého prchodu. Chtíc nechtíc musí se dáti silnice vzhru do závratné výše. Stoupá vzhru v peetných roztáhlých oklikách jako tkanice šnrovaky.

Kam

se podl žhavý dech Gruzie? ledové potky prýští z ukoralé zem, pokryté místy chudou alpskou kvtenou. Choulíme se do plédu. Dále zahoují se kola dostavníku do snhu, zajíždíme do nho hloubji, po obou stranách silnice táhnou se erstv odhrabané snhové stny. A kam hledíme, odevšad pohlížejí na nás mraziv bílá velienstva.

Jsme nahoe. Zde vane studený

vítr,

Znenáhla spouští se osetské vesniky Sv.

ech: Sebrané

Gobi.

spisy.

XX.

opt

silnice. Sjeli

jsme do

Ohlížíme se a pochopuje11

158

me ské,

jsme se dostali sem s temene té obroverné, na pohled kolmo spadající stny.

ztží, jak

Odtud jedeme údolím Tereku. Rázem zmnila se tvánost krajiny. Ta tam jest svží zele a idyllická lepos údolí Aragvy. Zde kolem Tereku hledí všechno mran, po šupn a divn. Holé tmavé skály stíhají se v kostrbatých obrysech, jen místy lehce ovanuty zeleným dechem ídkého rostlinstva. Ale prazvláštní, nevýslovn mocný a divný dojem iní na cizince zdejší vesnice. Jsou to kamenné trsy ploskostechých domku, tak hust k sob sražených, že nerozeznáváš jednotlivých píbytku. Vidíš jen aokna a dy erných skulin, podobných stílnám dvée. Zdá se, jako by celá taková vesnice byla vytesána z jednoho kamene, ba pímo z té erné skály, na níž stojí a od níž se neliší co do barvy leda jakýms žlutavým nádechem, podobným ezu. Tento rezovatý nádech dává jim ráz velikého stáí. Upomínají t ostatn i jinak na vky dávno minulé. Hledíš-li na ta kamenná linízda, z nichž trí po jedné, po dvou erných zubatých vžích, jež je iní podobn>Tni tvrzím stedovku, poznáváš, že jen všenebezpeí života pinutily obecná nejistota a ty drobné sakle, že srazily se v jedinou kamennou hmotu, neukazující na venek nic, než holou pevnou stnu a drobné skuliny oken. \^ždy tu panoval ped

—

vné

nkolika

desítiletími

irý stedovk.

^edeme tryskem podél kamenitého behu Tetrysk ten stává se divn>Tn, hrozným. Armén reku. naproti zdvihl se rychle a vyskoil z vozu na silnici, kde se hned potom válel v prachu. Ostatní cestující hledí polekáni na sebe, tlaí se ke dvíkám.

A

mn

159

volají

blednouce: ,,Kon se plaší!"

Kií

na koího,

Osetina. Ten obrací se bled a trhá vší silou otžemi. ped dostavníkem letí šest koní v zbsilém trysku, s vlajícími hívami a zvonec na oblouku nad hlavami jejich visící zvoní jako na poplach. Ped námi eka a erné balvany. Na štstí podailo se koímu v as zkrotiti kon.

A

devném

Kazbek ukázal se nám jen z polovice. Vrchol jeho zahalen byl v koui jako vršek Sinaje. Za stanicí Kazbekem piblížili jsme se k slavnému prusmyku darielskcmu. Zde dosahuje po-

šmourná divokost krajiny svého

vrchole.

Všechno

tmavé, hrozné, titanské. Ohromné skalní kulisy sesouvají se tu tak blízko k sob, že snadno uvíš v železná vrata, jimiž povst spojila ty proti sob stojící skály, erné, kolmé, nedohledn vysoké. A Trek, jako by zuil nad tím stsnním, jako by chtl rozbíti ty železné skály, kypí tu jako mléko v divokých eenech, se zlobným jekem. jest

Skalními tmi vraty vjíždíme do tsného údolí, nž jsem nevidl nic velikokpjšího, ale zárove nic hroznjšího. Po obou stranách visí ti nad hlavou nedaleko proti sob kolmé, temné skály, jejichž temena se tratí v nedozírné výši. Nkdy zdá

nad

se ti, že se ty ohromné plotny kolísají, že se kloní v ped, že se již již ítí v úžasném pádu na tvou hlavu. Uprosted tohoto údolí pepadla nás noc.

Ale dlouho ješt hledl jsem s posvátnou hrzou na ty erné, kdes v nebesích se tratící silhouetty nade mnou. Po pl noci pijeli jsme do Vladikavkazu.

160

(Tlzda v poštovní Balta. reku.

—

kocábce

—

—

T- rze nové a staré.

Opt

z

Vladikavkazu.

Hory vzrstají.

—

—

—

Horami podél Te-

Odený

strom v Žarachu. Spousty v divokém údolí skalním.

v prusmyku darielském.

—

Hrad Thamain.)

Jak rozdílná od jízdy do Vladikavkazu v dostavníku byla zpátení má cesta ,,perekladnou !" Sedl jsem samoten v nízkém vozíku, jenž se podobal kocábce na kolech. I jinak upomínal na lun: pro nedostatek všelikého sedadla musil jsem obyejn jeho, drže se rukama postranních sedati na stn, pi emž sebou prožluklý ten povoz ustavin zmítal jako v nejprudím vlnobití. Za to Inl jsem na všechny strany úpln volnou vyhlídku a nic nevyrušovalo mne z klidného vnímání, než káravé neb lichotivé domluvy, jimiž asem osetský neb tatarský vozka pov^zbuzoval tryskem uhánjící kon. Nyní teprve mohl jsem klida voln proísti tu kamennou epopeji, jež se na dívjší cest penesla jen letmo kolem mého zraku, a v níž mi tehdáž noc po dvakráte nkolik polila svým nejernjším inkoustem. Když jsem v^yjel z Vladikavkazu, zasteno bylo elo Stolové hory a jejích sousedek panensky cudn

dn

n

zpv

blavou „ádrou", závojem horské mlhy. Jeli jsme po levém behu Tereku, jenž se tu radostn vymykal z tísnivé nárue skal a širším proudem objímal etné ostrvky, porostlé hust stíbrolistými kovinami. Brzy octli jsme se mezi horami, na zaátku dlouhého údolí, jež prorývá na pi jak tsná úžlabina severní polovici Velikého Kav-

kazu.

S poátku bylo údolí

to

ješt dosti široké

161

a vzezení jeho sklonu dosti rozmanité. Tu a tam stoupaly do strání krásné tmavé lesy; jinde nemohly již plným davem hnáti do píkré kamenné stny a jen jednotlivé smlé borovice, bízy a jedle zachytily se výbojnými koeny na úzkých výstupcích, z dola neviditelných, tak že ty skupiny celených stro-

m A

vyrstaly na pohled pímo z kolmého srázu. taková skupení sahala v etných ostrvcích a terasách až do závratné výše, kde scvrkaly se vysoké stromy v nízkou kle a k roviny na erných balvanech vypadaly jen jako mechový nádech. Dole vlepeny byly do rozsedlin tchto skal kamenné chýše, pokryté slámou neb chrastím. Ped nimi stály Osetinky v modrých kalhotách, špiatých stevících a dlouhých pestrých halenách, zahalujíce se ped okem cizincovým plaše ve své bílé, asnat podkasané ádry. Místy vidti bylo na stráni mohamedánský hbitvek prosté koly s devnou makovicí v podob turbanu, obklopené bud okrouhlým plotem nebo poboenou tyhrannou zdí. Potkávali jsme stáda drobných erných ovcí a koz s podivn utvo:

enými

rohy.

První poštovní stanice byla Balta, skui^ení evropských domk ve stínu košatých oechu. Od Balty nabývaly skály z obou stran vždy ohromnjších rozkivolaké hebeny jejich tratily se naprosto v mlze, po bocích jejich chvly se lehké blavé flóry, a etné vodopády vrhaly se stemhlav s prsou jejich a roztišovaly se jako sníh v erných rozsediinách. Nkde zahalena byla ona ást skály, z níž takový stíbrný had proskakoval, v neprzrané mlze a pak to vypadalo, jako by sršel vodopád pímo

mr;

s

oblak nad

naší hlavou.

Krkolomné

stezky, žatá-

162

ely se po schdnjších sklonech k osetinským aulm, pilepených jako orlí hnízda nad závratnou propastí. iNIinul

jsem vesnici Žarach.

Tam

Vzbudil

mou

pozoronos jakýsi druh kaple, pomalované nejkiklavjší

smsí barev, jakou odený v pravém

strom,

lze pomysliti, a vedle ní slova smyslu od hlavy až ist všechnu kru, tak

si

k pat. Oloupali s nho že tu strml pouze bílý kmen vemi.

s

holými bílými vt-

Vidl jsem takové bezkoré stromy na nko-

lika místech v horách že prý je to znamení

kavkazských.

Povídali mi,

smutku pro úmrtí vážných

Takový úkol má prý též odený strom v Žarachu u kiklavého náhrobku njakého ,,aldara" osetiského. Nevím, byl-li jsem dobe zpraven. Dále spatil jsem malou pevnstku ruskou, jejíž dv vže pobity byly erven nateným plechem. Takové pevnústky spatují se v neveliké vzdálenosti od sebe po celé silnici kavkazské. Vedle nich vyskytují se zhusta zízená ope\nní ze starší, namnoze snad ž pradávné doby. Mdti tu na skalách a v úžlabinách jejich okrouhlé, zubaté vže, zernalé stáím, a trosky mohutných zdí podobajících se stavbám kyklopským. Ped stanicí Larsem seznal jsem, jak strašn ádívá v té divoké krajin horská píroda. Práv uprosted zlobn kypícího Tereku trí ohromný balvan, porostlý již zeleným kovím bezdky obrací se zrak plaše vzhru k úžasné kamenné stn, hledaje osob.

;

místo, odkud se ped asem ten erný velikán s pekelným lomozem sítil. A zde ukazuje mi již údolí strašnou tvá, již jsem nastínil v pedešlém lánku. Skalní stny rostou do bájených výšek a sestupují

163

ím

se dále tsnji. Rostlinstvo mizí z jejich bok. Vidíš jen tmavé kamenné spousty, jež se tratí mlhavými silhouettami, asto v podob cimbuí a vží> pojímá záv takové výšce nad tvojí hlavou, že

t

vra pi pohledu na n. A pak zdá se ti, že se ty ohromné plotny sobou stran pohybují apikloují ve výši k sob, hrozíce strašliv^an pádem. Bohužel nezstává obraz tento veskrze peludem. Zhusta trhají a ítí se zvtralé balvany z tchto skal a nií rázem ásti silnice a mosty, jež byla ruská vláda s tolika obtmi vystavla. Celé úzké dno údolí je poseto takovými balvany. Všude vidíš polozícené vodovody, zbytky rozbité silnice, jež od té doby mnoho-

musila zmniti svj bh, mravení hemžení ruských vojáku, lopotících se na nkterém výstup-

krát

ku skalním, aby

opravili

porouchanou stavbu,

rouž snad zej tra nový balvan smete i do vln Tereku. Ovšem pracuje i tato

svorn na

s

tmi

kte-

vojáky

sveepá eka

pustošení. Odmílá tu na právo, tu na levo kus 'skalnatého behu, a setásá se sebe vnucené sedlo. železné mosty, jako divoký díle

o

Blížíme se prsmyku darielskému. Obraz velebn hrozný. Kolem ty erné stny, hroziv k sob se klonící, nahoe úzká prouha zamraeného nebe, orli rozpínají vmutném a tžkém vzduchu svá kídla, sníh vodopád rozprašuje se v skalních úžlabinách. Avšak neslyšíme jejich hmní. Ty stny visí nad námi jako v mrtvém, hrozebném mlení. A dole ve Trek, sevený mezi nimi jako v kleštích. Vyjeli jsme branou darielskou. Po levici vrhá klikatou ernou úžlabinou Dariel jako kypící mléko do Tereku, po pravici objevují se nezeteln na boku erné skály zíceniny mohutné, prastaré se

164

prý to hrad Thamain. Nikoli hrad té slavné Thamary, milostné králo\TLy Karthvelie, nejvznešenjší postavy v djinách Podkavkazí, ale Thamary báje, Thamary andlských oí a ábelské duše, která prý lákala nebeskými zvuky kytary zbloudilé chodce ve svj pevný zámek, blažila je jednu noc svým objetím a hledla pak z jitra s klidným úsmvem na rtech, jak odnáší Trek zkrvácená jejich tla. tvrze. Je

5.

—

—

—

(Kazbek, Škaredý žid a sliná židovka. Hora bsu. Trpaslií mlýny. V cjruzínské vesnici. Kostel sv. Štpána. Dti s horskými krystaly. Prodavai malí a velcí.

—

—

—

•

"í

Mezi skalami na pravici objevila se ást ohromné snhobílé hmoty, jejíž vrcholek se tratil v mlze a páe. Byl to Ka;zbek. Zdá se, že ohromující to jméno netrpí jiného vedle sebe. Poštovní stanice jmenuje se Kazbek, nedaleko ní leží vesnice Kazbek a ve stedu této nalézá se kamenný dvorec gruzínských' knížat Kazbek. Gruzínsky jmenuje se ostatn kavkazský onen \elikán, strmící do výškv 16.500 stop, Mchinvari, osetsky pak Cerpeši Cub, t. j. hrot Kristv. V poštovní stanici kazbecké pijal mne úedník morous, tšící se patrn na zlos, kterou mi spsobí odepením koní. Zkazil jsem mu nevinnou radost' oznámením, že zstanu pes noc. Zamluvil jsem si hned u žida restauratéra veei a nocleh. Žid tento byl dosti škaredý a mluvil nminou, vedle níž byl jargon polských žid ješt pánem. Pes to uinila na mne jeho hatlanina zde uprosted kavkazských -

165

hor náležitý dojem. Když jsem se již dotkl škaredosti svého hostitele, nesmím zamleti, že byla jeho mladiká dcera zajisté dstojnou sestrou té aro\mé dvy judské, jejíž oi nadchly Byrona k prní hebrejské melodii.

Když jsem

vystoupil ze stanice, spoinul zrak nejdíve na holé erné skále, která strmla široce ha pravém behu Tereku do závratné výšky. led Na kostrbatém jejím temeni tpytil se jako stíbrný diadém. Ukázav na ni, otázal jsem se hostinského, jak

mj

vný

té

skále íkají.

„Ny, barg!" odpovdl mi žid. „Vidím, že je to hora. Ale jak se jmenuje?*' Hebrej pokril rameny a opakoval tvrdošíjn „Barg barg barg

—

—

—

Pozdji sdlil mi vozka, že íkají té hoe Bšinka, hora bs. Jméno to naznauje práv tak trefn píšerný její dojem, iako název „Bšcnaja balka" povahu vzteklé bystiny, která se vrhá od pat jejích, kypíc a jeíc, do vln Tereku.

Po

mou

pozornost' jiná hora, na temene shlížel do údolí šedý kostel jako vetchá památka dávných vk. Rozhodl jsem se, že navštívím tu malebnou zíceninu. Pešel jsem po deveném most pes Trek a dal jsem se polní stezkou pímo k vesnici gruzínské, ležící na úpatí hory. Na potoku, podél nhož se pšina vinula, spatoval jsem místy tyhranné, ploskosteché stavbiky, jen o málo vyšší než psí boudy. Vypadaly, jako by je byly dti pi he z polních kamen seté

upoutala

levém behu,

jejíhož

Jsou to zdejší mlýny, Chceš-li si je prohlédmusíš do nich vlézti po tyech otvorem, k n-

stavily.

nouti,

s

166

muž bývá prost pivalen kámen; spatíš tam kamenný žlábek, z nhož padá voda na vodorovné kolo, toící se kolem devné, kolmo stojící osy, kteráž nese zárove mlýnský kámen a malý nasýpací koš.

Takové

ích mlýn,

jest

tchto trpaslichudý jemen, jedinou

celé zaízení

kteréž melou sklize zdejších horal.

Došel jsem k

vesnici. Jmenuje se Gileti. PoploskosteJest to hust sražená kamenných brloh, v níž stží rozeznáte, kde

divná vesnice

chých

!

sms

jedno obydlí koní a druhé zaíná. Ušlapaná stecha nižší sakle tvoí zárove dvorek nebo pedsí vyššího domku a vzájemné obcování soused prostedku jí otvory, vylámané ledabylo v kamenných stnách. Zdola podobá se ta vesnice hromad erného, do tverc uro^Tianého kamení s etnými skulinami. Fysiognomii takového aulu doplují erné pyramidky, rozestavené adou ped každým píbytkem. Jsou to narovnané cihly sušeného zvíecího lejna,

hlamího paliva horal.

Xa

jedné steše slonila se spolenost osmahsedících na bobku a bavících se živým hovorem. Zvolal jsem na n, kudy vede cesta ke kostelu. I pišoupalo se jich nkolik na pokraj stechy a zapedli se mnou hovor, který byl pro strany málo plodný. Rozumli mé chatrné ruštin práv tak málo, jako já jejich gruzínštin. Porozuml jsem jen tolik, že mne chtli za tyi ruble dovézti až nahoru ke kostelu. Použil jsem hádky, která mezi nimi vypukla, a pustil jsem se na zdabh do vrchu. Pochyboval jsem. že lze dojeti až na lých

vesnian,

ob

tém

píkré hory a mimo to nebažil jsem po jízd ve dvoukolé „arb".

hrub

167

Cesta do vrchu byla velmi krušná. Místy mujsem si pomáhati rukama. Konen dostal jsem se na jakési schody, pomocí snesených kamen zhruba upravené, které se zatáely až vzhru ke stupním kostela. Tam jsem usedl, všecek upocen a zemdlen. Ochladil jsem se velmi brzo. Vál zde nahoe studený vítr, dech sousedních ledových velikán. Hluboko pode mnou ležela vesnice, jejíž ploché stechy se podobaly s ptaí perspektivy skupin utlapaných, tyhranných políek, ohrazených kamením. Byly v tu dobu prázdny. Jen tu a tam skotailo po nich kzle. Kdo by je byl odtud poprvé spatil, nebyl by v nich zajisté tušil vesnici, a byl by se nemálo podivil, odkud se náhle zpod hrany jednoho takového tverce vynoila ženská postava v bílé asnaté roušce, nesoucí na hlav dvojuchý hlinný džbán, jenž se podobal úhledným tvarem svým amfoe staroecké. Však prohlédneme si již kostelík na KvenemMty, jak se nazývá hora, na kterou jsem se vydrápal. jsem ho neJe prý zasvcen svatému Stpánu, slyšel v okolních vesnicích jmenovati jinak, než Betlem. Vystavn je z pískovcového kamene v dávném gruzínsko-arménském slohu v podob kíže, se sil

a

tymi prelními stnami

a

mnohohrannou vží

uprosted. Uzounká, vysoká okna jsou nepíliš souumístna. Za to spatuje se na stnách mnoho kamennických ozdob, v jakých si libuje tamjší stavitelství. Tyto práce bývají velmi ist a piln vytesány, ale svdí namnoze o nízkém stanovisku umleckém. Podoby lidí a zvíat bývají velmi nepove-

mrn

dené. Za to nalé2ají se zhusta pkné a složité arabesky. Zde vynikaly zvláš veliké kíže z vypouklých

168

arabesek umle spletené a jakési okrouhlé, rýhované vypukliny, podobající se bábovkám. Pozdji dovdl jsem se, že znázorují apky knížecí v poloze, jako by tu na stn na hebíku visely. Ale nejvíce originelní okrasu chrámu tvoí mohutné rohy, v rozích jeho stechy jako na myslivn zasazené. Jsou to rohy kozorožce, jenž se potuluje v okolních horách. Honba na nho je prý nesmírn obtížná, ponvadž ostražité to zvíe vyhledává nedostupné výšiny.

Kostel celý jest velmi zvtralý a porouchaný. jeví se štrbiny, a kvádry jeho pokrývá mech. Nejvíce však hrozí pádem štíhlá z\'onice, stojící oddlena od kostela u chatrné zdi, kterouž je tento obehnán. Xa zadní stn zvonice našel jsem hrubý reliéf, pedstavující lidskou podobu. Vypadala spíše jako fétus. Z kladívka v její ruce soudil jsem, že znázoruje stavitele chrámu. Kolem ní bylo vyryto do kamene nkolik gruzínského písma, již zvtralého. Za kostelem spadá hora \elmi srázn do hlubiny a na druhé stran vidti patu Kazbeku. Tento byl celý zahalen mlhou. \^idl jsem jen kamenný jeho koen, pokrytý snhem a rozrytý divokými bystinami. V obliej vál mi studený vítr, oznamující blízkost' ledového obra. Kostel sv. Štpána nalézá se ve výši 7700 stop nad hladinou moskou. Když jsem sestoupil opt do vesnice, vrhla se na mne tlupa hochu a dvat, nabízejíc mi na prodej horské krystaly. Dti ty byly vesms krásného štíhlého vzrstu, mly pkné oblieje a hndé vlasy i oi. malých tch diblík skládal se z hrubých

Všude

ádk

Odv

169

kožených stevíc, širokých kalhot, dlouhých kaovšem prázdnými bát s pouzdry na patrony a huatých epic. Vtšinou byl odv jejich v cáry

—

—

Dvata

mla pestré kalhoty, sukni, perozedrán. strý svrchní odv, sepjatý v bocích pasem dosti ozdobnxnn, a plachetku, ovázanou malebné kolem hlavy. Álezi prodavakami tmi byly ostatn nkteré, 16 let; ve skutejimž by u nás každý hádal 15 nosti byly dvanácti, nejvýše tináctileté. Pod žhavým sluncem Kavkazu dozrávají velmi záhy. Zvláš u jedné byla nápadná protiva dtského oblieje a jež závooka k lep rozvinutému tlu a diti mohla krásou se všemi, jaká kdy jižní pvec pirovnával k jablkm Farsistanu.

—

adrm,

Když malí prodavai

zpozorovali, že

mám

již

rozbhli se po saklích a pinášeli mi jiné vci. Jedna vtší dívka, rusovlasá, se zdrav ervenými lícemi a rtoma, podala mi ostýchav neúplnou hru pošpinných francouzských karet. Žápt kopejek). Piti „šaury" (,,šaur' dala za šoural se také scvrklý staec s bílou hlavou a bradou a nabízel mi tesoucí se rukou kozí roh, jenž

krystal

dosti,

—

n

sloužívá

=

tamjším vesnianm

(Aul kazbecký.

—

polní íši.

za

Dvorec knížat Kazbek.

ghinka v minialue. - Kazbek v plné sláv. nice. Obyvatelstvo podél silnice. Gobi.

—

—

— Gruzínky. — Lez— Romantické ves-

— Hbitov osetinský.)

K veeru procházel jsem se ješt po aulu kazbeckém. Jádro jeho tvoí starý d\^rec knížat Kazbek s nízkou domácí kaplí. Dvorec tento neiní dojem

170

panského sídla. A^ypadá spíše jako karavan-seraj. Na venek ukazuje toliko zvtralé kamenné stny bez omítky a uvnit obklopují prostranné jeho nádvoí nízké galerie se štíhlými, kamennými sloupy. Nevyniká mnoho z tlupy saklí, která se tlaí kolem nho a s ním jaksi splývá v jedinou, žlutav hndou hmotu. Ve chvíli této oživeny byly tsné uliky vesnice hojnou lidskou stafáží. Vracely se od eky ženy a dívky, s hlinnými „kuvšíny" na hlavách. Chování jejich bylo velmi rozdílné. Nkteré míjely mne spšné, s hlavou odvrácenou a obliejem zasteným. Byla to bezpochyby konservativní ást, šetící písn zákonu gruzínské mravopoestnosti, která se vlivem mohamedánského sousedstva zbarvila siln názory koránu o spoleenském postavení žen. Jiné blížily se mi naproti tomu bez ostychu, s tváí odhalenou. Ba, takové emancipované mladé Gruzínky zastavily se u mne a zkoumaly okem i prsty zcela

dv

nenucené že

je

to

mém

pléd, visící na látka, s kterou

ramen. Snad

myslily,

vedu skromný podomní

obchod.

Na ploché steše jednoho domku spatil jsem roztomilý žánrový obrázek. D\' malé dti, hošík a dvátko, cviily se tam v národním tanci „lezghinmlo hlavinku ce", hopkujíce naproti sob. obklopenu svthini copánky, hoch nesl na skráni po furiantsku šikmo huatou apku. Pestrý národní buclatým podubkám hekroj slušel rozkošn zounkých obliej a lesklých oí. \ ýjevem tímto tšil se mimo mne ješt jiný divák. Byl to šedobradý, vrásitý staec v posici, která náleží u nás na západ mezi nemožnosti stoje v uhci, opíral se totiž

Dve

tm

:

171

stechy. Provázel pohyby dítek se úastenstvím a pov^zbuzoval je slovy po-

lokty o pokraj

živým

i

suky. Však bylo

již na ase, abych se vrátil do poštovní budovy. Pastýové pihnali již stáda koz a cvcí s oblakem prachu na nádvoí knížecího statku, a nad vesnicí rozkládal se zlatohndý soumrak, ped-

chdce Ve

blízkého temna. své ložnici v prvním pate budovy poštovní zakusil jsem opt jednou zimu, po které jsem byl v parném Tiflise nejednou toužil. Když jsem se ráno probudil a žluté záclony v okn rozhrnul, naskytl se mi pohled netušený. Kazbek, velebný Kazbek, který se byl dotud tvrdošíjn pede mnou ukrýval, blal se ped okem v celé ohromnosti své, nejsa zakalen ani nejmenším oblákem. Dojem pohledu toho jest úchvatný. Není tu žádného pechodu od les a kamenitých strání k íši snhové, nýbrž Kazbek strmí z okolních skal veskrze bílý od samého koene, jako obrovský stoh snhu nebo titanská homole cukru. Po jedné stran vysýlá mezi skály ledovou, zubatou odnož, jako vlesvé stíbroskvlé ízy. V ranním mrazíku vyjel jsem z poštovní stanice kazbecké. Práv zaal opt lehký obláek zahalovati tém Kazbeku. Ped námi uzavíraly obzor posnžené hory. Po obou stranách ležely na bezích eky a holých sklonech temných hor zajímavé vesnice horal, soubory hust skupených ploskostechých saklí, podobající se pevnstkám. Pošmourné, romantické jejich vzezení zvyšovaly štíhlé, zubaté vže, ty- neb tíhranné, do výšky se sužující. Nkde jsou vysoké a trí uprosted nízkých

asn

mým

ku

znan

172

domk

jako komín továrny.

Nkterá

vesnice

má dv,

ti takové vže. \^že tyto dávají skalnaté zdejší krajin v pravd romantický ráz. \^šak nejsou jedinými známkami píbuznosti zdejšího života s ev-

ropským stedovkem. Krajina byla pustá a pošmourná. Jen místy zpíjejí zelené plochy podél behu pasoucími se stády a jednotlivé bíle natené vže

jemovaly vzezení s

a domky ve vesnicích, vpiikající píke z tmavé kupy ostatních stavení. Na stanici Gobi bije nejvíce do oí malý kostelík s tmavozelenou stechou, jehož drobnost' budí ostatn úsmv na tvái diváka, porovnávajícího tento dum boží s ohromným skalním kolosem, který se za ním píke zdvihá k oblasti snhové a ernou svojí st-

nou

jaksi

zakonuje

lídolí

Tereku. Gobi samo

leží

ve výši 6400 stop. V aulu Gobi, ležícím nedaleko poštoMií stanice, pebývají Osetinci. \'ubec stídají se jen osetinské a gruzínské vesnice podél vladikavkazsko-tifliské silnice vojenské. Gruzíni jsou souvrci a upímní pátelé Rus, porušují se ve vyšších vrstvách vihled a vstupují ochotn do vládní služby civilní Do i vojenské. Ani Osetové nejsou nepátely Rus. píchodu tchto bývali národem povrženým a krut

sužovaným od sousedních mohamedánských kmen, kteí také ást jich ohnm a meem na islám obrátili. Cás pijala již dávno od Gruzín víru kesanskou, ást zstala pohanskou až po dnešní den. Ale ani mahomedánští Osetové nezdvihli s Cerkesy a

eenci

zbraní proti

Rusm,

nýbrž stávali vždy

na stran tchto. Lze tudíž tvrditi, že není vojenská

spíše

silnice gru-

173

pedležitá spojovací ára mezi Rusí a Zakavkazím, od nejbližšího sousedstva nikterak ohrožena. Dále na západ bydlí ovšem zbytky odbojné skupiny národ, jež se druhdy nesprá\Ti zahrnovala avšak po vypod spoleným jménem erkesu zínská,

;

sthování vlastních Cerkes staly se ty rozptýlené cetky píbuzných kmen v západním horstvu zcela malomocnými. \^tší boue mohla by se pivaliti od východu: z Ceny a Daghestanu. Sluší ostatn podotknouti, že se nepodailo ani Samilo\ i v dobách pro Rusy nejpovážlivjších podvázati tu životní tepnu, jíž erpá ruský živel za Kavkazem z nitra íše podmínky svého bytí. V Gobi mohl jsem hloubji nahlédnouti do života Osetinu. se

Kamenné

hrub od onch,

sakle zdejších aulu neliší které jsem vidl v Kazbeku

však nacházejí se mezi nimi nkteré jednopatrové a dosti úhledné. Mlýny jsou práv tak primitivní, jako jinde na Kavkaze. Ale zvláštní je zaízení hbitova. Náhrobky skládají se z kamenu v podob rakve narovnaných, na nichž jsou umístny rozliné figurky, z kamene hrub vytesané. Pedstavují nkdy jen hrubotvárné poprsí, nkdy celou lidskou podúbku, na níž ostatn s tží rozeznáváš samo pohlaví nebožtíka, jejž ty dtské pokusy sochaství znázorují. Nejhrubší sošky z pohanské doby, jaké se nalézají v zemích našich, jsou umleckými díly u poro\'nání s výrobky krasochuti osetinské.

bv.

ech:

Sebrané

spisy.

XX.

VI. Vladikavkaz.

(Vyhlídka do mlhy.

—

Cesta do Vladikavkazu od severu. --

Nové

železnice.)

jest vyhlídka vladikavkazská. Doabych vám ji vylíil, jak se mi pedstavila z rána po mém píjezdu. Mdl jsem na jihu za mstem sinav šedý chaos oblaku, mlhy a páry, zmítající se bezmocnou snahou tvoení a hltající v zá-

Proslavená

volte,

rodcích své plané v>''tvory

:

tu sbalený v tžké, ztem-

nlé mrano, tam zkadeený jako zera;

vlny bílého

je-

onde rozškubaný v lehounké svtlé obláky,

zde jako

dým

se valící, jako

kou

se plazící lesnatou

horskou úžlabinou. Chvílemi vzedmula se mlha jako plachta vtrem a pod ní objevil se hndý bok njaké skály, chvílemi trhala se vzdušná píze v dlouhé vlající cáry a mezerami jejich mohl jsem stopovati fantastický obrys kamenného kužele. Slušná to již hora! V tom protrhly se na okamžik pevysoko nad temenem jejím, v oblasti nebeské, chumle oblak a v trhlin zamihl se úryvek zeleného lesa, plnící v té závratné výši úžasem bezd-

175

ného diváka, budící v obraznosti jeho rázem pedstavu ehosi ohromného, skrývajícího se za šedivou clonou.

touto

dým

již zmizel nadoblaný les jako a nade mnou nic než pára, mlha,

Ale

pelud zrakový, a mraky.

Taková byla v den po vyhlídka

V zor,, ale

A

z

mém

píjezdu slavná

Vladikavkazu.

následující dni vyistil se ponkud jižní obnikdy neobjevil se mi v úplné sláv své.

mn

ve proto skoupý Vladikavkaz zanechal trpkou vzpomínku, musím vám pece návštvjL|. jeho odporuiti. Budete jist šastnjšími než já.

V

nynjší

dob mžete

se

tam

dostati

teba

následujícím pohodlným zpsobem. Zajdete si k nejbližšímu nádraží a vstoupíte do železniního vozu. Odtud nemusíte než studovati spojení vlak a kupovati lístky; o vše ostatní postará se parostroj. Pojedete pes Hali nebo pes Prusko, proletíte na kídlech páry ohromné prostranství Rusi. Nemohu vám vylíiti obrazy, jež se letmo \^'stídají v oknech vašeho vozu nekonal jsem nikdy tuto cestu. Ale mohu vás ubezpeiti, že pojedete dobe. V druhé tíd. O tetí se na Rusi ve slušné spolenosti nemluví. Ruské železniní vozy jsou, jak známo, širší našich. Stedem vede chodba, kterou se mžete voln procházeti vlakem. Po obou stranách nacházíte mkce vycpaná oddlení obyejn zbývá ve vlaku dosti místa, že mžete jedno z nich zabaviti výhradn pro sebe a zaíditi se tam po svém vkusu. pro nekuáky je neznámou vcí. V sousedství vašem kroutí si emancipovaná mladá Ruska graciosn papirosy a zapaluje si je nenucené o váš doutník. Papiros takové ruské dámy je stejn nebezpený jako vjí v rukou Španlky. ;

;

Vz

176

Umíte-li rusky neb francouzsky, mžete s ní hovoiti o Dumasovi i Sofoklovi, o hudb i anatomii. Na stanicích obdivujete se vzornému zaízení restaurace, by uprosted hluché stepi, a délce jí-

delního lístku, jenž bývá mile osvžen zvláštnostmi krajiny, pernatými a šupinatými dary okolních a stepí. Z veera pozorujete v oddlení krásné sousedky ilé šukání mezera uprosted mezi sedadly vypluje se polštáovým prodloužením, pes den pod sedadly ukrytým, jímž se promuje kupé v dokonalou, postel. Na to vyjímají pvabné ruce

ek

;

mkkou

cestovního vaku snhobílé polštáe a hedvábnou ervenou pokrývku, klobouek smeká se s rozpoutaných vlas, padá nkolik jehlic a špendlík a ted tajemné šero pitlumuje zlomyslná ruka svtlo rozkládá se v improvisovaném boudoiru. Ale dlouho poslední paješt kmitá tam svdná hvzdika z

— —

piros na rozlouenou s hloupým svtem skutenosti. Šest dní a nocí povedete toto závidní hodné živobytí smím-li viti zpráv jistého známého

—

AHadikavkazu, který zavítal loni opaným smrem do Prahy. Mezi tím zanesl vás parostroj daleko k jihu. Ve vlasech vaší sousedky objevila se haluz záivých kvt, jaké nerostou pod chladnjším naším nebem. Ve voze je parno a dusno. Otvíráte okno, dychtíte po studeném vánku. Ale zvení cítíte na skráni horoucí, vášniv horoucí políbení jižního vzduchu. Letíte stepí, nekonenou stepí. Unaveni pohledem na ni zavíráte u veer oi. V oku vašem utkví ješt naposled obraz nesmírné z

plán, postlané stíbrným svtlem msíce, s adou bizarních kalmyckých vozík v dáli. Probudivše se protete si oi z rána pohlédnete v okno,

—

—

177

—

protete znovu v^yskoíte, spustíte rázem okenici, vyhnete se daleko ven a z úst vašich vydere se mocné „ach !" „ach !" plné úžasu a radosti, neb spíše „hurá,"

hímavé

,,hurá!"

Ped

vámi, po široširém obzoru strmí do nesmírných výšek obrovská stna ze snhu a ledu, kypí do oblak nesíslných bílých vln, sloní majestátní Kavkaz v blescích asijského slunce své

moe

nebetyné

hlavy.

Prsa vaše se dmou,

málo takových

oi

plní se vláhou nadšení

—

píroda lovku! dojem toho obrazu

div^adel uchystala

Ba, kdož by dovedl vylíiti pijíždjícího z ruského severu, když se tu náhle, z nenadání, bez pechodu ped okem jeho, zemdleným nekonenou plochostí stepi, vynoí v celé své rozsáhlosti horstvo, pedstihující alpstvo švýcarské svými rozmry, do nebes vyvezená, nepehledná spousta kamene, ledu a snhu „Hle, Kazbek!" praví k vám emancipovaná, „16.553 stop nad moem! Hle, Diktau, 17.000 stop! Hle, Elbrus, 18.400 stop!" Co vám po suchých, mrtvých cifrách Pod samým úpatím velehorstva zastavil se vlak, v pívtivém ruského rázu. Jste ve Vladikav-

na

cizince,

mst

kazu. * Já jsem tam pijel zcela jinou cestou z jihu, ze žhavé, pvabné Gruzie, nasytiv již ped tím oi velebností kavkazského horstva, jehož samým stedem jsem v nevinném ruském dostavníku na sever pronikl. Proto nesl jsem také s umírnným vztekem zlovli náhody, která mi tvrdošíjn po celý týden mlhou a mrakem kalila proslavené panorama ;

horské nad Vladikavkazem,

178 \' dob, kdy jsem cestoval Kavkazem, nebyla ješt vystavna železná dráha z Roštová do Vladikavkazu. Nyní možno po ní dojeti až na samé úpatí hor a kdož ví, co bude za krátko ? Za mého pobytu mluvilo se na Kavkaze mnoho o projektované železné dráze, jejíž koleje by nevídanými tunely, stedem ohromné spousty horské prodloužily sí ruských drah až do Tiflisu. Kdož by si nevzpomnl na báse Lermontova, jak se hádají Kazbek s Elbrusem, zda mravení cizinské plém, hemžící se u pat jejich po hluché stepi, kdy pronikne do ledové jejich íše, a jak na konec kamenný obr, zahanben, bílou apku do ela si vtiskl a zmlknul na vky" Od té doby pestali se kavkazští obrové asi již diviti vcem, které se déjí u jejich nohou. Nepodivili by se ani, kdyby jednou železný, rudooký drak s dlouhým ohonem vozu supaje prolítl kamenným jejich srdcem. ,,

—

— Sbírka

(Výstavnost Vladikavkazu. hlídka na hory. Krajané.

—

—

zbraní kavkazkých. VyPivovar a hospodáská škola.

—

Karavana Kalmyk.)

Kdo vidl nkolik jihoruských mst, neshledá ve výstavnosti Madikavkazu nic zajímavého. Jeho nízké,

rzn

obarvené

domy seadny

chém behu Tereku

j.sou

na

plo-

v prostý obrazec rovných, pravideln se kižujících ulic suchý tento vzorec osvžujme hojná zele stromoví, jež protkává celé msto svými šavnat>Tni vrcholky. Nkolik budov vyniká ;

179

rozmry nad ostatní, ale neposkytuje jinak nic zajímavého, leda malebná skupení cibulovitých bání na ruských kostelích a nkteré zvláštnosti perského stavitelství. Toto pohrdá asem omítkou i fasádními okrasami; ale za to nebývá pak jeho ervená cihlová

ze

naší

obyejnou

zdí,

skládající se

z

jednotvár-

ných vodorovných vrstev, nýbrž cihly v ní bývají složeny kolmo a šikmo, jedna vrstva tak, jiná jinak,

mnohdy

v

podob

stojatých a ležatých

kíž,

klikat lomených ar a jiných umlých obrazc. Zdá se, že mají Peršané zvláštní nadání stavitelské. Kavkazská msta hemží se perskými zedníky v modrých spodkách, s plstnými, okrouhlými, piléhavými epikami na holé hlav, kteí se sem pod vdcovstvím podnikavých stavitel houfn sthují a rychle i lacino (pomlou\ai dodávají: a špatn^ rozmanité stavby dle evropských vzor provádjí. Rád jsem hledíval na mravení hemžení tch barvitých postav, když pod nimi bez lešení v pedu jaksi mimodk vyrstaly lehké zdi cihlové. Vidl jsem pece jednu znamenitos ve Vladikavkaze sbírku zbraní g^cnerála Melikova. Byl tehdáž náelníkem terské oblasti. Na malé výšin nad Via dika vkazem blá se košatým stromovím parku prostý jeho letohrádek. Vnikl jsem do této domácí svatyn zpsobem málo romantickým. Seznámil jsem se totiž s rodákem Šicem, jehož krejovská dílna jest Mekkou, k níž upírají se toužebn oi krásné pleti vladikavkazské krásné erné oi všech paní a dcer dstojník kozáckých z tichých, stinných stanic na nkolik mil v okolí. Blažený tento

—

i

smrtelník byl i v dámských komnatách Melikov^a letohrádku vítaným hostem. Objemný balík pod jeho

180

paždím otevel mi dokoán všechny dvée. Njaký major domus v prvodu hroznolícího, však neškodného erkesa provádH mne komnatami a uvedh na konec s pýchou do zbrojnice. Stny prostranné sín vyalounny byly váleným náiním, sebraným ze všech kout Východu. Spatovaly se tu zbran, jež by cizinec snadno pokládati mohl za romantické výtvory stedovku, kdyby jej nepouoval bezúhonný lesk kovu o novosti jejich. Zbran to, jimiž do nedá\Tia hrzu šíili sveepí Cerkesové, zbran, jimiž se podnes pyšní horal kavkazský okrouhlé pílbice :

a lehce utkané železné košile, železné krátké mlaty s rýhovanou hlavicí, široké sekery válené na štíhlých toporech. \^edle nich poutaly mou pozornost'

sáhodlouhé perské runice se stíbrným kováním, s

dlouhou, štíhlou pažbou, turecké prapory, nahaj-

ky s umlým vyšíváním na koženém, srditém konci, záhadné nástroje bitevní, bezpochyby polní znamení, pedstavující v^^pjatého syícího hada na konci železné hlky, tenké erkeské šašky" (šavle), ozdobené zlatými arabeskami a nápisy na pružných e,,

pelích, jejichž krásný modrý zakal se v^^znaoval mlhavým oním nádechem, jejž pirovnává arabský básník k hemžení mravenímu.

Na

zpátení cest prohlédl jsem si ješt zímstských hradeb a novjší ope\Tiní, jimiž opateno bylo msto v letech padesátých proti ceniny starých

nájezdm smlého Šamila. Tím jsem odbyl snad všechno, ím se Vladikavkaz sám ped cizincem vykázati mže. K emu také potebuje velikolepých staveb jevily

sm,

i

nejvyšší

dómy

jejichž ledové

Jak titrnými by se proti kamenným kolose nad ním kupí ve výšce

bán

!

tm

181

nedostižné Zakalený obzor byl se znenáhla vyjasnil vidti lesnaté, mlhou se kouící vrchy, za nimi prorážejí sivou oponou mlhavé stínomalby zazších hor, ukazují se hndé a šedé skály zvláštních tvar a rozsáhlé boky kavkazských alp, tu kamenité, tajn travnaté, onde zakrslou kleí porostlé, zde hustým lesem obstoupené, jenž místy plným šikem statných do výšin jejich útokem žene, místy jen tsnými úžlabinami mezi holými stránmi vzhru se táhne jako tmavý vous hlubokými vráskami zvtralé tváe. Posléze noily se z chaosu roztrhané mlhy i hlavy tch velikán, \^šší a vyšší, jedny s lehounkým nádechem snhu na temeni, jiné jako by posypané ^tpytivým cukrem, opt jiné s úpln bílými vrcholky, podobnými již celým homolím cukru, nebo s táhlými bílými lícbeny, z nichž vybíhají ostré výstelky a hrany, ukoralé ledem, záící ve ozdob jasného stíbra. Dále neodhrnul se mrak. Nejvyšší oblast' vného snhu a ledu neprohrála se z mlhy a její panenská blost snoubila se jen s mlhou jako kypící mléko s párou ve vlnivý, nejasný chaos. neklesl závoj s temen Diktaua a Kazbeku, provázel mne pece pi každém kroku !

:

kmen

vným

vné

A

nízkými domy Vladikavkazu dojem velikoleposti, jaký by nedovedly spsobiti nejmohutnjší paláce, a chrámy vídal jsem stále nad hlavou svojí zástup jiných posnžených velikán, již s nesmírné výšky :

pohrdav

shlíželi do malomstských jeho ulic. Ale Vladikavkaz jest i bez ohledu na majestátní

pozadí velice zajímavým

Odbudu

si

nejdíve

:

lidmi svými.

mén malebnou ást národní

té strakatiny obyv^atelstvo evropské. Jádro jeho jsou ovšem Rusové. Ale jest tu také mnoho cizinc, :

182

zejména

Nmc,

kteí

se

rozmanitými emesly

živí

mnohem vtší pízni se tší Nasvduje tomu pídavek

než domácí emeslníci. ,,inostranc" (cizinec), kterýž jako odporuující epitheton zhusta se te za jmény krejích, obuvníku atd. na vývsních taa

bulích.

tém

Nesmím zapomenouti na krajany. Jako všude na své cest nalezl jsem jich nkolik i zde. Vedle krejího Šice poznal jsem vojenského kapelníka Kindla a tetího krajana sládka. Poslední býval

díve krejím

v Tiflisu, ale znechutil si krejkotel a vaí pivo. Když jsem miniaturní jeho pivovar navštívil, natoil mi jako krajanu z nejlepšího z vdnosti pomlím o jeho pivu. Podotknu jen, že se vaí jinde na Kavkaze piva horší. mstech nalézá tam chmelovina rok od roku hojnjších ctitel, ale pivovarnictví nevybralo se dosud z plenek. Jediný pivovar v Tiflisu vaí nápoj obstojný. Nevím, co vadí zdárnjšímu rozvoji tohoto odvtví prmyslu. Chmele jest tam dosti. se, že je Kavkaz pravlastí naší révy. Stejným právem mohl by se nazvati pravlastí chmele. Kavkazský prales bývá veskrze protkán chmelovým vncovím. Užívá jí-li ostatn tamjší sládci, jak mi praveno, výhradn tohoto divokého chmele, nelze se diviti, že není výrobek jejich lepším, než ,,ichir" víno, jež pipravují sob kavkazští horalé z drobnozrných, tmavých hrozn divoké lesní révy. Jiný krajan, pan Bušek, bydlí nedaleko Vladi-

ovinu, koupil

si

;

V

íká

—

kavkazu. Vláda ruská propjila mu tam znaný kus pdy, aby na zídil hospodáskou školu a zárove vzorné hospodáství. Zajeli jsme k se Šicem. Cesta vedla nás travnatou, jako stl hlad-

nm

nmu

183

kou rovinou, pedehrou rozsáhlých severních stepí, kolem drobné strážnice kozácké. Našli jsme dvorec

pkné

výstavnosti a široké ohrazené prostran-

rozdlené v políka a záhony s rozmanitým hospodáským a zahradnickým rostlinstvem. Ale vše ství,

bylo teprve jaksi ve vzniku. Prozatím vynikalo nejvíce obrovské J\I, vyseté v sad tom ohnivými kvty na poest, tuším, generála Alelikova. Obydlí pana Buška je velmi vkusn zaízeno. Avšak nejlepší jeho je opt vyhlídka z vysokých jeho oken, obrácených k jihovýchodu, odkud se nkolik dní ped naší návštvou obdivoval známý cestovatel baron Hiibner na cest do Persie majestátu kavkazského horstva. Déš pozdržel nás njaký as ve farm Buškov. Když ustal, vydali jsme se na zpátení cestu. \^ozík náš letl beze zvuku, jako s ovázanými koly travnatou hladkou stepí. \^zduch byl svží a jasný, a nad zelenými vršinami obzoru klenuly se

ás

tém

pekrásné oblouky duhy, dva zárove na rzných stranách.

Kolem nás pelétla na drobném blouši dáma madame Pulepého vzrstu, s vlajícím závojem

—

šková, vracející se z Madikavkazu. Bh'zko Vladikavkazu pak potkali jsme karavanu Kalmyk, pijíždjících ví odkud a jedoucích

bh

bh

kam. Rada nízkých voz s vysokými koly, s koženou pokrývkou, nataženou pes štíhlé bidlo a tvoící v pedu špiatý oblouk. A v každém tom oblouku obliej s kosýma, myšíma oima, stejn bizarní jako ty vozíky. Hle, vhodný úvod k národní ví

smsi Vladikavkazu.

184

Kavkazští kozáci.

--

Stanice.

—

Horalé.

—

Ctitelé

ábla.

—

Mohamedánšti knží.)

Kozáci tvoí na Kavkaze

národopisném ohleAsii. Ve východní ásti Pedkavkazí, po obou bezích Tereku až k Chva-

du

jaksi

\-

pechod od Evropy k

hnskému moi ih jímž hlavním

v tak zvané terské oblasti, jejest Madikavkaz, bydlí linejní

mstem

(adoví) kozáci, v západní ásti až k moím ernému a Azovskému, ili v tak zvané kubánské oblasti kozáci ernomoští. První jsou odštpek donských kozák, pvodu velkoruského, druzí jsou potomci slavných Zaporožc a zachovali ráz maloruský. Jádro adových kozák terské oblasti tvoí kozáci grebenští. ]Mají jméno své po horském hebenu, pr\mím výbžku horstva kavkazského za Terekem, na se byli usadili. Byli to odbojní kozáci donští, kteí se sem utekli ped železnou metlou car moskevských. Praví se zejména, že pronikl první s etou svojí za Trek ataman Ondej, soudruh Jermaka, slavného podmanitele Sibie. XVI I. století pivalila se za nimi náplava ruských starovrc a sektá, vytištných z vlasti krutým pronásledováním. Tento pírstek se brzy „okozail". Pinutily je k tomu okolnosti nového

nmž

pvodn

V

života.

uprosted národ jiného plemene, janáboženství, uprosted divokých a bojovných, kteí nehodlali snášeti nezvané hosty na volné svojí Tito neužili chvíle bezpeí v nových ddinách svých. Musili je obtoiti valem a Octli se

zyka

kmen

i

pd.

185

píkopem na zpsob malých

pevností, dnem i nocí udržovati stráže na vysokých hledištích, sestrojených, lehce a fantasticky z bidel a žerdí, zkrátka žíti jako ve obležení. Za pluhem kráeli s puškou na zádech, a pi každé vycházce do rákosin a les okolo stanice musiii býti pipraveni na krvavé dobrodružství. ustaviném zápase s horaly kavkazskými petváili se kozáci znenáhla zevnjškem ve své nepátely pijali jejich zbra i malebný jejich kroj, oblíbili si jejich kousky a finty válené, piblížili se k nim i zpsobem života, ba smísili též severní svoji krev s ohnivou krví erkeskou a eenskou, z ehož povstalo plém znamenité krásy tlesné. Spanilost kozaek grebenských slaví se daleko

vném

V

:

široko.

Na první pohled rozeznáš zdejšího kozáka stží od kavkazského horala. Bývá statné a ztepilé postavy, líce brunátn zakalené a jiskrných, namnoze tmavých oí; nosí huatou epici s vynívajícím vrcholkem ze svtlé látky, dlouhý, tsn na krku upjatý kabát s pouzdry náboj na prsou, vysoké boty, kinžal a tenkou erkeskou šavli, na zádech pak štíhlou pušku v huaté pošívce z velbloudí srsti. Na koni sedají ve vysokém, v pedu a v zadu do špiky vybíhajícím erkeském sedle s krátkými temeny. Milo jest pohledti na oddíl cviících se kavkazských kozák. Mají sice v celku stejný kroj, ale není to továrnicky jednotvárná uniforma adových vojsk; kozák poizuje si totiž odv svj sám a pouští v barv a podrobnostech uzdu své libosti a svému vkusu. Dlouhé jejich kabáty, sahající až tém po kotníky, vykazují nejrznjší barvy: jeden kozák

186

má

olivový, druhý oranžový, tetí granátov ervený, slovem každý volí si barvu, jaká se mu práv líbí. Stejnou rozmanitost' barev ukazují vrcholky jejich apek. A když se tak po zelené pláni, v bleskurychlém cvalu a v umlých jezdeckých obratech míchají ty statné, rznobarvé postavy, bývá to pohled ku podivu pestrý a živý. Také ozdoba zbraní a koní je rozliná dle vkusu a jmní jednotlivce. Ale pod erkeskou slupkou zachoval si kozák kavkazský v plné ryzosti staroruské jádro. Víra a jazyk jeho nepoznaly v cizin porušení. Prchaje zpode jha nemilé ruské vlády, stal se kozák na Tereku a Kubáni nevdomky pionérem jejím, lenem nepravidelného jejího pedvoje na úpatí Kavkazu. Když pozdji píboj ruské moci až k této jižní vité hrázi se pivalil, našel tu již pevné koeny ruského živlu stanice kozácké. Horalé oceovali dobe význam tchto osad. íkávali „Tvrz jest kámen, hozený v pole vítr a déš jej odnesou; ale stanice jest rostlina, která se vpíjí do zem koeny a záhy obestírá celou roli." Postupující Rus uvítala v dálných tchto koninách s otevenou náruí ztraceného syna a tento neváhal pivinouti se opt k matce. Poznali brzy vzájemný prospch smíení. Ruská

—

—

vláda zamhouila

oi nad

:

zvláštnostmi víry a

mravu

kavkazské kozainy a postarala se toliko o pevnjší organisaci její; za to pomohl jí kozák pokoiti Kavkaz a podmaniti rozsáhlé Zákavkazí. A nyní užívá též on ovoce svého namáhání, požehnání míru. Mže klidn vzdlávati pole, bez bázn se veseliti ve svých stanicích.

dle

Kozácké stanice v Pedkavkazí založeny jsou jednoho vzoru. Pdorys jejich tvoí pravidelný

187

tverhran, v nmž protíná se ro\Tiým úhlem nkopodélných a píných ulic. Obrubu tverhranu tvoí násep, porostlý nahoe neproniknutelnou trninou kavkazskou a obklopený hlubokým píkopem. Ze dvou stran vede brána do vesnice. Ale navzdor stejnosti plánu neiní stanice kozák jednotvárný dojem. Má se to jako s jejich krojem. Také zde pivádí jednotlivec v podrobnostech k platnosti svj zvláštní vkus a názor. V^e stavb domku a v okrášlení jich panuje milá rozmanitost". Co pak se navštvovatele zvláš píjemn dotýká, jest vzorná istota jejich. Na zeleném prostranství uprosted stanice stojí církev, oblopená košatými stromy. Množství bujné zeleni napluje celou osadu píjemným stínem a chládkem. Vladikavkaz navštvují kozáci rádi. Hulají tam vesele, procházejí se v tlupách na boule\ ardu stílik

nem pkných stromoadí

a naslouchají z veera v mstském sad. Vedle nich procházejí se tu hrd a nenucené ztepilé postavy Inguš, Kabardincú, Gruzín, Cea jiných horal. Kdož by uml vyjmenovati všechny odstíny té národní strakatiny, obývající Pedkavkazí, stední Kavkaz a Daghestan Ješt nejsou ureny kaménky té mosaiky, nkteí kmenové žijí ješt zcela neznámí v odlehlých horských údolích, ale jisto jest, že tam nalézá ethnograf pravý se Babylon plemen, náeí a národních mrav. piznává valná vtšina k islámu, vyškytá se v té smsi i hojná rozmanitost' víry. Jsou tu kesané, ábla. Tito popohané, ctitelé ohn, ba i ctitelé slední zovou se Jezidové. Hlásají, že je Satan muenníkem svého pesvdení, a že se opt jednou

hluné hudb vojenské

enc

!

A

—

188

smíí

s bohem. Vyobrazují si knížete temnosti v popáva. V^yhýbajíce se spolenosti ostatních bdí, rozbíjejí si stany své nejradji v hluchých samotách. O pevnosti náboženského jejich pesvdení svdí mimo jiné, že Jezid, kolem nhož uinn byl na zemi kruh kídou nebo úhlem, z tohoto kruhu prý nevyjde, dokud se kruh nezruší. Ví, že je zaklet, jako pekelný jeho pán, v arovné toto kolo a žádná moc na svt nedonutila by jej, aby se pokusil o samovolné zrušení tohoto kouzla.

dob

V podstat jest kroj mohamedánských navštvovatel Vladikavkazu týž, jak u kozák. Ale apky

odv

jich jsou jeebatjší, jednotlivosti fantastitjší, výraz obliej divoejší. Zhusta vidti orlií,

oste zahnuté nosy.

Nkteré

z

postav

tch upomínají živ na

natické sluhy Šamilovy. Zvláš

hrozebn

erné oi eenské neb kabardinské pod bílým banem, jímž

ovíjí

hrd

jenž byl navštívil hrob

fa-

blýskávají tur-

spánky své „hadži", poutník,

Mohamedv. Podobný dojem

inívá skupení mohamedánských horalu, kráí li neb klusá-li na koni uprosted nho mu^ah, knz, v dlouhé íze a turbanu, s rozcuchaným šedivým vousem a polopiveným, však žhoucím okem, v nmž, zdá se, jako by dímal zlovstný onen plamen, který kdysi z oí velikého proroka Kazi-muly, pedchdce Šamilova, roznítil žárem „kazavatu" (posvátné války) celý Kavkaz od erného do Kaspického moe.

189

(Osetini.

—

Osetinský

Trochu

aul.

—

—

—

—

Hrozné pivo. Kroj Osetu. filologie. Osetinci s jahodami a jiné^zjevy Bazar. tržišt. Ženy.j

—

—

Nejvíce zajímali mne ve Vladikavkazu Osetini. jejich panují zvláštní domnnky. Nkteí národopisci nmetí vypátrali v nich germánské jádro a mluví o trosce kižáckého voje nmeckého, uváznuvší na Kavkaze. \'ždy nosí Oseto vé klobouky Vždy jmenují pokrývku hlavy a užívají židlic! „chut", šlechtice „aldar"', otce „fet", matku „mat", hotová nmina. Zaznamenal jsem osm „ašt" si do denníku množství jiných slov, jež nezavánjí hrub germánštinou, na p. „sl" malý, „fš" beran, tená má na tch „nh" elo, „dmge*' svtlo

O pvod

—

—

ukázkách

zajisté

dosti.

Mimochodem eeno vtšina jazyk kavkazských vyznauje se pímo nevýslovnými skupeními souhlásek; arménština závodí v tom s gruzínštinou, a badatelé tvrdí totéž o náeích horalu kavpohlédne jen kazských, zejména v Daghestanu. tená na zevrubnou mapu Kavkazu hemží se jmény, mezi nimiž jsou „Mcchet", ,,Tkchloch", ,,Mtacminda" a j. ješt medem pro jazyk našinc. Vrame se k Osetincm. Nerozluštil jsem otázku jejich pvodu, avšak oblíbil jsem si je velmi. Líbila se mi jejich sprostnos a naivnos, prvovký názor života, obrážející se v celém jejich zjevu. Vždy vídal jsem u nich jahody, lýí a kru, vonli takoka krásným hlubokým božím lesem. Jsou to soucit pro pravé dítky pírody. Vzbudili také :

A :

mj

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XX.

2

3

190

jaké snášeli a z ásti doposud snášejí od ostatních plemen kavkazských. Podrobili si je Gruzíni a Cerkesové jedné ásti vnucen kíž, druhé islám, tetí zstala pohany; v podstat jest to bezpochyby jedno. Pílišnou horlivost" náboženskou nelze Osetinu vytýkati. Sebral jsem nkolik mohamedánských O setinu od arby na ulici a kázal jsem zvláštního jim v hotelu nalíti po sklenici „luti" piva kesanských Osetinu, jež vaí s obzvláštní zálibou též dotený krajan sládek ve Madikavkaze, a jehož chu je hrozná. Hosté moji zdráhali se chvíli, Útisky,

:

—

poukazujíce k víe své. Ale na konec chopili se sklenic, pili bez oddechu a postavili mlky prázdné sklenice na stul. Nepohnuli pi tom ani svalem oblieje, emuž jsem se vzhledem k jakosti piva velmi obdivoval. A stejn pili sklenici druhou, tetí vždy jedním douškem. inilo to na mne dojem, jako by se domnívali, že musí vypíti celou sklenici na jednou. Šat Osetinc ili Iron, jak nazývají sebe sami, zhotoven bývá ze samotkané látky dle obyejného erkeského vzoru. Namnoze liší se chudobností a nedbalostí. Ale zvláštností osetinského kroje jest klobouk, skutený vysoký klopokrývka hlavy kusU bílé, bouk s uzounkou stechou, sešitý ze erné neb i jinak zbarvené plsti a lemovaný barvitou stužkou. S temene jeho padá do pedu chumáek

mlky

—

:

ty

nití

nebo

žíní.

Navštívil jsem s jedním Cechem také starý osetinský aul (vesnicij u samého Vladikavkazu, tvoící

takoka jeho pedmstí. Zevn vypadají ty devné nízké chaty dost idyllicky. U každé je zahrada s vysokým živým plotem, plná košatého stromoví, je-

191

tém

hož koruny v sebe splývají a pod nímž panuje hluboký zelený soumrak, nad míru vábivý pro chodce, ubírajícího se pod úpalem slunením vyprahlou ulicí. Vstoupili jsme do jedné chatre, sestrojené z prken a kryté korou. Vnitní zaízení její upomínalo na domácnost Robinsonovu. Oteveným vrcholem korové stechy vycházeti dým z ka-

ml

menného ohništ uprosted

jizby,

naploval celou prostoru. Z dýmu

ale v této chvíli toho vynoila se

tuná postava staré Osetinky, odné v hadry. Upela na nás mlky veliké, bezvýznamné oi. Za

nejist

zohyzdný neštovicemi. Utela stoliku, patrn vlastní výrobek, ale vzduch jizby byl takový, že jsme se s ní radji rozlouili, zanechavše almužnu ve vztažené dlani hochov. Patrn nesv^dí té osetinské vesnici v sou-

ni schovával se hoch,

nám devnou

sedství ruského

msta.

Nejvdnjší

v národozpytném ohledu je procházka bazarem vladikavkazským v dob trhu. Rozsáhlé,

tyhranné prostranství pecpáno je lidmi,

zví-

aty, povozy, stany a zbožím. Trh tento má se k výronímu trhu našich mst asi jako karneval ímský k našemu masopustu. V pestrém hemžení jeho rozeznati lze sourodá skupení dle stanoviš, jež urena jsou nikoli pro jednotlivé druhy zboží, jak se zdá zde nýbrž pro jednotlivé národnosti.

—

—

Zde

stojí

•

ada tykolých,

až

do nejmenší po-

drobnosti ze deva zrobených voz, na nichž sedí vousatí ruští mužíci ve svtlých plátných oblecích a ženy jejich v ervených sarafanech.

Vedle

devných

káry o dvou velikých, celistvých, kolech, tažené kravami nebo mranými

tísní se

192

O hrubé devné jho opírají se loktem v malebném postavení muži bosí nebo v kožené opánky obutí, s dlouhými kabáty a vysoky-mi klobouky z bílé, hndé nebo erné plsti. Není teba ani tch klobouk, abys poznal Osetince. Dostaí, pohlédneš-li na vaky vyrobené z ohebné kúry pomocí lýkových provázk a naplnné drobnými ervenými jahodami. Zdá se, že tvoí tyto jahody a korové kabely jediný buvoly.

pedmt

prmyslu a obchodu. Divil nalézají odbratel. Jahody jejich jsou tvrdé a kyselé. pece prodává Osetinec své zboží s takovou tvrdošíjností, jako by to byla njaká jsem

se,

osetinského

kde

A

každodenní poteba do hospodáství. Každého jitra stála na rohu ulice ped mým hostincem arba s jahodami, jako vozík našich mlékaek, a celá rodina osetinská skupena byla kolem ní. Hoši roznášeli lýkové koše po domech, a tatík stál u káry líné a lhostejn, hrabaje asem rukou do koše a vynášeje na dlani hromádku jahod, z nichž strkal jednu po druhé do úst. Tak i zde na bazaru. Jinde táboí se zbožím svým kukuicí, prosem, kožemi, dívím Ceenci, Ingušové, Nažráni, Kumykové (národ koující po zpUsobu Kalmyku). A tam:

hle ti vysocí, vousatí mužové v malebném kroji, s ostrými, zvláštními rysy jsou jist Kabardinci

Onde kráí Tatar vjeebaté beraní apce, žlut kvtované halen a širokých modrých kalhotách, s krátce pistiženým rudým vousem a s obliejem rozrytým vráskami tak oste a pevn, že se podobá kovové masce antického divadla. Slape spíše patou než pední ástí nohy, celou tíží tla, div že se neotásá zem pod jeho bosou, ploskou, širokou nohou. Za ním jede na koni kavkazský žid,

193

v gruzínském kroji, jede shrben a divn jako ve všech ostatních krajinách svta. Tu a tam sedí v otevených kárách horal ženské. Starší jsou šeredné a nechrání píhš svá adra ped zvdavým okem mužsk\Tn. Z mladších jsou jedné káe sedí vysoká, nkteré velmi krásny.

V

ztepilá dívka v erné látky, pod

tsn

piléhajícím

odvu

z

mkké

nímž dole vyhledají tešové, asnaté kalhoty, se svrchní peste kvtovanou halenou se širokými rukávy, s tenkým bílým závojem, pokrývajícím ást nosu a spodní obliej a nechávajícím volnou vyhlídku velikým erným oím. Na hlav má okrouhlou ernou epiku, pošitou drobnými perlami. Zhusta mají tyto ženy vysokou postavu, obliej mužského rázu, odívají se v kvtované kalhoty, rznobarvé svrchní odvy, plachetky a špiaté ervené nebo žluté stevíce.

5.

(Zboží bazaru.

—

Bazar potravin.

Mohamedánské hbitvky

— Praný. — Za mstem. — — Karavana Nažránu.)

a kupci na trhu vladikavkazském jsou tak zajímaví, že cizinec na zboží jejich tézapomíná. A pece vyro\Tiá se toto svým pázvláštností i rozmanitostí. Zaneš-li zboží to

Prodavai

m nm

osobn

prohlížeti,

snadno nepestaneš

:

t

každá drobnstka

svérázností svou. Co tu z hlíny uhnteno, deva vyezáno, džbán, dýmka, hudební náod výrobk našich stroj vše liší se tvarem a svdí o zcela rozdílném vkusu. Lépe než v ná-

poutá co ze :

znan

194

rodopisné výstav lze tu poznati domácí zaízení okolních plemen. Z plodin hospodáských zastoupeny jsou nejhojnji kukuice, proso, sušené listy tabákové, víno v sešitých zvíecích kožich, pak „arbuzy", tmavozelené melóny s krásn ervenou dení, \^'^borné chuti. Také Evropa zaujala znaný kus bazaru. Hlavními prostedníky jsou Arméni. Bohužel nedbají píliš zachovalosti svého zboží, tak že se jejich krámy evropského galanterního zboží" podobají spíše našim vetešnickým boudám. Zárove je zboží jejich velmi smíšené. Pohleme na nkterý takový krám. Ošatka olovných prstýnku, pár obnošených bot, skupení knih, balalajka a ruský poítací stroj tvoí obsah jeho a zvení houpá se vesele zmakaný cylindr a pár šviháckých, kiklav vzorkovaných pantalon. ,,

Nkteí prodavai

vštípili si

nepochybn do

pa-

a tešních. lovk takový sedí na roztepené rohožce a pohlíží vážn ped sebe na hromádku zohýbaných hebíku, rezavých podkov a jiné železné veteše. Kdož by mu závidl celodenní \-ý'tžek Též o posilu obecenstva jest více než s dostatek postaráno. Pro žíznivé nalézá se tu množství ,.duchan" (hospdek) a hladovým poskytuje krytý a sloupy rozdlený .bazar potravin" požitky všeho druhu. Jsou tam haldy zeleniny, spousty sádla a másla, chleby a jiné peivo všelikých tvar, hory sušených ryb a vaených nožek, pyramidy vajec, obrovské pekáe s rznobar\^ými rosoly a peené s vidlikou zabodnutou již v nejlepším kousku. Se všech stran ohlašují prodavai „kysly" a ,,kvas" a

mti

paraboli o

podkov

,

195

kolem ohromných, lesklých, píjemn bzuících samovar shromažují se zástupy potících se mužik s plechovými koflíky v rukou. Zle vede se ichu^ O nic lépe sluchu. Zpívavé hlasy prodava, kik, smích, hovor v rozliných náeích, syení pánví a kotl, praskání ohn, z venku ržání koní, hýkání osl,

meení

iení mladoráží k uchu

koz, uši rozrývající žalostné

dých velbloudu, skípot kol

— vše to

a jímá hlavu závratí.

—

Tu a tam vidti v davu též skupeny pištc a cimbálník, kejklíe a tanící medvdy. asem naskytuje se obecenstvu divadlo jiného druhu. Vláda ruská iní na Kavkaze ústupek duchu Asie a vystavuje odsouzené zloince na praný ped jich zavezením do Sibie. Nepála mi náhoda, abych byl sám vidl takový výjev, ale soudím podle ostatní scenerie i

\ yniká neobyejnou Unaven hluným ruchem

bazaru, že

na procházku za bránu,

mému

úpatí

živostí

smrem

tchto má krajina

jsem vysokým buranem,

pede mnou

dramatickou.

tržišt vyšel jsem

k horám. Až k stepní ráz.

si

sa-

Kráel

vní nesíslných kvt.

Nej-

malebné skupení kuželovitých pahork, porostlých hust nejkrásnjším zeleným lesem, a nad nimi zdvihala se fantastická šihora Stolová, nazvaná tak dle podoby své, roká holá zažloutlá skála, nahoe jako by seíznutá v t^áhlou plochu. V pozadí pnuly se do nízkých oblak kolmé boky vyšších hor, zastené mlhou. Ro\'ina pede mnou až k horám dýchala idyllickým klidem. Jen nkolik korových stech osetské vsi hledlo ke z hustého skupení strom pes polámaný plot. Za ní došel jsem k dvma tyhranným obezdblíže

jevilo se

—

mn

196

n
vav

197

se tpytilo

jemnou

na slunci a chvlo, jako by šeptalo

ta-

báji.

Na

zpátení cest potkal jsem

ped

branou

m-

sta karavanu mohamedánských Nažránu, sthujících se v letní obydlí krajinách poblíže do hor. Vladikavkazu jeví se již poátky hemživého ruchu, jenž napluje nesmírná prostranství severních stepí,

V

nkam

rejdišt tkavých koovnických plemen. Nažráni mají pevné auly (vesnice) v rovin. Ale každoron létem budí se v nich touha po vzdušných a zelených horských stráních. V uritou dobu zdvihají se rázem jako sthovaví ptáci. Zapahají kon nebo buvoly do vozík, pep jatých plachtami, nakládají na celé své skrovné hospodáství, usazují do nich své ženy a dti a sthují se se svými stády, se vším všudy, z palivé zpráhlé roviny do njaké vzdálené horské kotliny, kde rozbíjejí stany uprosted svžích zelených pastvin, v erstvém vzduchu, ochla-

n

zeném lesních

blízkostí

vného snhu

kvt. Tam

trá^-í

a prodchnutém vní nkolik msíc. A když

pak sychravjší povtrnos a podzimní boue poonch výsotách znepíjemují, vydávají se Nažráni na zpátení pou do ploché domoviny. Karavana, již jsem potkal, skládala se z nkolika vozík. Byl to snad jeden sthující se aul. V oblacích stepního prachu pehnal se kolem mne kus východu a kus zvláštní koovnické poesie. V pedu jeli tryskem na koních upinatí muži, s apkami a turbany na hlavách, v plné zbroji. Za nimi uhánly vozíky, pod jejichž plachtami se spatovaly ženy a dti. Sedly tam vychrtlé i kypré ženské postavy, v strakatých halenách a kalhotách, pokryté zajímavými ozdobami. Mly na prsou jakési lesklé

byt v

198

kovové pláty, neb okrouhlé štíty ze žlutého plechu na adrech, a na obliejích od oí dol pestré tyhranné kusy látky. Nad tmito vyhledaly do svta ohnivé erné oi. Kolem hlavy vinuly se pestré plachetky mezerami závoje ukazovala se osmahlá ple oblieje a hrdla. Po obou stranách houpaly se pod ušima veliké kovové kruhy, na nichž navleeny byly do kola opt malé kovové kroužky nebo prstýnky. \^ náruí jedné odpoívalo hezké ;

opálené

dvátko

s

dvma adami

zlatých

penízk

na ele pod zcuchaným erným vlasem. Za vozíky hnala se stáda koz s dlouhými plamenitými rohy, erných ovcí, koní, híbat, jež pohánli jízdní hoši pokikem a dlouhými bidly. Nejzáze jel na koni muž, hrající na hudební strunový nástroj zvláštního tvaru

—

pvec

karavany.

6.

—

—

ríorské údolí. (Cikánský tábor. Polonahá krasavice. Bujnost bylinstva. Veerní modlitba horal.)

—

—

Den ped svým odjezdem podnikl jsem ve spolenosti jednoho echa výlet do rozkošných, lesnatých vrch, které se jasn zelenými vlnami táhnou

ped

úpatím velehorstva. Najali jsme si za pl druhého rublu lehký povoz, který nás rychle a beze zvuku stepní travou unášel k jihu. \^šak díve musili jsme za Nazranskou branou pemoci pekážku. Ležela tam táborem tlupa cikán. Pibyla, tuším postrkem,

odnkud

s

hor, provázena

199

krásnou povstí, že v jedné osetinské vesnici zabila

muže a usekla jedné žen ruku. Cikáni jsou od kosti romantický lid. Nejen u nás, kde není k romantinosti mnoho zapotebí, ale i v krajinách znivelovaných válcem \'zdlaje nosti. se nosí jiný národ sebe malebnji, sebe špinavjší a originálnjší, cikán pedí nad nho malebností, špínou i pvodností. Poznal jsem to zde v pestrém Vladikavkaze. Stálo tu nkolik malých vozíku a špina\ých záplatovaných stan. Okolo škubali vychrtlí koníci zajistého

mén

A

a

i

žloutlou trávu. Se skížených holí visely erné kotle do z nichž se valil hustý mutný kou, dodávaje fantastickým postavám, hemžícím se kolem

oh, tch oh,

ješt fantastitjší ráz. A když jsme se k táboru piblížili, tu zdálo se, jako by nám rázem všechno letlo vstíc stany se kácely, kotlíky se rozkývaly, pestré hadry zavlály a v divoké smsi, jako smeka vlk vrhli se na náš povoz staí, mladí, ženy, dti zrzaví, hubení, opravdu vlkm podobní psi. Ale náš koí nepál cikánskému plemeni. S rázným zaklením švihl do koní, že se dali do zbsilého trysku. Tak spatili jsme jen jako mžikem vztažené :

i

ruce, divoké oblieje s živými posuky, lakotné oi, vlající bílé a erné vlasy a špinavé cáry, ervené apky a falešné zlato, úpln nahé dti, které se s kikem chytaly kol, pedbíhaly koním a v obla-

cích prachu po

od

této

se

nco mdi

zerni

lišíce.

se

válely, barvou unikli jsme,

Šastn

jen

málo

vyhodivše

do té vavy, ale jedna postava nespustila Byla to dívka asi trnáctiletá, s havraními vlasy upletenými v dlouhé copy, odná pouze ve špinavou košili, která utrpla na nkolika místech se nás.

200

pohromu, jaká zastihla kdysi chrámovou oponu v Jerusalem. Následkem toho vidti bylo v skutku pkné rysy jejího osmahlého, pružn štíhlého tla; letla za námi, bijíc se pi tom obma rukama jako zbsile v adra. Sndý obliej její trhal hebk\Tni rysy a od pleti jeho odrážely se dv ady snhobílých zub. pravé to

keovit

šry

njších

nápadn nejkrás-

perel.

Když jsme se i této tvrdošíjné Sirény hrstkou kopejek zbavili, otevela se kolem nás tichá krajina pod horami. Po stran objevil se ohrazený hbitov osetinský, plný kiklav pomalovaných náhrobních

kamen.

Dojeli jsme na úpatí vrch. Vystoupivše z povozu, dali jsme ve pšky do tsného údolí, zakoneného v dálce kuželovitým vrchem. Stedem údolí skákal pes hladké oblázky bystrý horský potok. Nevysoké strán kolem nás pyšnily se smaragdovým hávem bujného lesního stromoví, hojn protkaného divokým chmelem. Vím, že je frase o smaragdovém hávu píliš otepaná, a že budí následkem toho sotva mdlou pedstavu zelenavosti ale nevím vru, k bych pirovnal skvostnou zelenos kavkazského háje, záící východn smavým leskem. Dlouho kráeli jsme údolím, smjícím se v této krásné zeleni, ale pou naše nestala se jednotvárnou. Kavkazský háj nedopouští, aby se host jeho nudil. ;

emu

Pi každém

kroku postaráno je o píjemné pekvanejkrásnjším parku. Tu poutá t malebné skupení strom, tam zelen sametová lesní luina, onde soumrak pirozené besídky, upletené pení, jako v

s božským vkusem z lupení révy a chmele, jinde poesie hniloby, kouzlící na trouchnivou vývra žele-

201

nou mlhu plísn a

fantastické, nedtklivé houby. dímá-li v tob jen jiskika náklonnosti k pvabné floe, zde vyšlehuje v mocný žár nadšení a obdivu pi každém kroku, jenž stží se vyhnouti mže arovným kalichm neznámých kvtin. Líbezný zpv ptactva ozýval se kolem nás a asem poletov^ali erní kosi od stromu k stromu na zelené stráni. Jinak panovalo v úžlabin hluboké, posvátné ticho. nás obklopovala píroda dosti bujná, pozoroval jsem pece, že nedosahuje bacchantské zpupnosti, jakou jsem vídal v pralese mingrelském a v okolí Novorosijska. Tam nemohl jsi kroku uiniti do chaosu lesa pro divoké trní a gordické uzly úponkovitých rostlin. Také život zvíeny byl zde slabší. Když jsem stoupal do slunných strání nad Novorosijskem, nabývala každá kovina kolem života, zevšad chrastilo to tajemn a kam oko padlo, háli se na slunci dlouzí žlutí hadové, zelené ještrky, želvy a jiná podobná hav. Zde nespatil jsem ani

A

A

jediné želvy. Ale za to pekvapila

mne

úžasná bujnost' by-

Potok zaal se totiž pi postupu našem znenáhla ztráceti pod lupeny vodního rostlinstva, jež dosahovalo ím dále mohutnjších rozmr. Byly to tytéž rostliny, jaké lemují naše potoky, ale v desetkrát zvtšeném vydání. Na širokých stonkách zvýší lovka rozkládaly se obrovské zelené poklice a vjíe, kapradina, chebdí, vše dosahovalo bájené výšky. Nic jinak než jako bychom se byli s Gulliverem octli v Brobdignacu, zemi obr. I snžné a lazurové zvonce kvt, houpající se v té smsi, pekvapovaly velikostí svou. Celé dno údolí bylo vylinstva.

202

Stláno velikými zelenými poklicemi, jako by tudy táhl mocný šik elf, chránící hlavy své hust sraženými štíty. šik ten dral se až i do okolního

A

tam vidti zelené ony poklice pod vtvemi strom, jejichž drobné lupení se mísí s vodním bylinstvem v podivný chaos. Ten obraz, celá krajina dole, po stranách v zadu utvoená z nesíslného, rúznotvarného, zeleného lupení, poskytl by nejskvostnjší lístek do sbírky Bodmerovy.

lesa.

I

i

Chtl jsem vkroiti do této smsi, ale zapadl jsem tam až po krk. Konen octli jsme se ped takovým labyrinthem, že jsme se musili volky nevolky obrátiti na zpátení cestu. Ostatn nutil nás k tomu též nastávající soumrak. Cestou potkali jsme dva mohamedánské horaly. Z dálky vidli jsme, jak rozesteli do trávy své huaté burky, na nichž chvílemi stáli, chvílemi k zemi padali s obliejem k jihu obráceným. Konali veerní svou pobožnost'. Tato tichá modlitba v tichém údolí, za .jehož zelené koruny slunce zapadalo, pi zpvu ptactva, mla do sebe cosi posvátn dojemného. Pozd v noci pijeli jsme do Vladikavkazu. Na druhý den rozlouil jsem se s ním, abych zamíil stedem kavkazského horstva nazpt do žhavé Gruzie.

VII.

Batum.

(Význam Poti a Batumu. — Osudná pravopisná chyba. — V tureckém konsulat. Pestré obecenstvo ped parníkem. — Peršané. Opt boj o místa^. Propuštní z íše ruské. — Tmavá noc. Batum. — Útoky prodava a lunká na lo. — eci. Nešastný lakomec. Lázové. — Obrázky

—

z

ulic

—

— —

batumských.

—

— V

msto

—

—

pouliní kuchyni.

Procházka za

a náhlý její konec.)

Nejpíhodnjším pístavištm na ruském behu erného moe jest Poti. Pístavu v pravém slova smyslu nemá Rusko na behu tom. Novorosijská zátoka sahá sice dlouhým širokým ramenem do ze-

m,

ale jest nebezpená pro divokou bóru, tu zhusta zuívá a celé lodi v troskách na

která

beh

vy-

metává. Ostatní dležité body jsou pouhá otevená pobežní pístavišt. V Suchumu nemže se lod behu piblížiti Redut-Kale, jenž díve za hlavní pístavišt sloužil, neosvdil se. Tak zbývá jako nej lepší Poti. Ovšem musí i zde vtší lodi v oteveném moi zstati a toliko plošší a menší mohou vplouti širokým ústím Rionu k molu, zízenému na levém behu, pi nmž rozkládá se vlastní msteko, a dále až k nádraží na pravém behu. Ale ruská vlá;

da iní

se

jest,

aby tu

beh tnoský

upravila za pohodlné pístavišt.

i

behy Rionu

204

Sokem Poti jest Batum, ležící jižnji na tureckém behu erného moe. Praví se, že zstal Balum v moci Turk pouze následkem pravopisné chyby. Když se totiž v míru drinopolském jednalo o upravení hranice v Zákavkazí mezi Ruskem a Tureckem, byla prý urena za rozhraní eka Coroch, která \^adá do moe západn od Batumu, tak že by byl tento pipadl k Rusku; ale do smlouvy o mír vepsáno bylo místo Corocha omylem Coloch, což jest malá íka východn od Batumu, následkem ehož prý zstal Batum tureckým. Nemohu ovšem za pravdivost této zprávy ruiti. Ale jisto jest, že má Rusko na dobré pístavišt Batumu již dávno zálusk, a možná, že napravena bude asem ona pravopisná chyba.*)

Když jsem se na zpátení cest z Kavkazu ubík baráku tureckého konsula v Poti pro viso potebné k cest do Caihradu, neml jsem tušení, že za ti léta potom válka na as strhne se stožáru nad barákem tím hrd vlající prapor s plmsícem a hvzdou. Nedostalo se mi té cti, abych byl osobn konsula spatil. Pijal mne pouze umounný hoch, cídící ral

v se

otevené verand boty, zejmé to svdectví, že pán jeho vyzul z odznak a pedsudk pravého

libuje v barvitých zobákovitých pijal ode mne prvodní list, vyžádal si též taxu pldruhého rublu což bylo patrn jádrem celého obadu zmizel na chvíli ve svatyni baráku a vrátil se pak s francouzsky psaným

Staroturka, který

pantoflích.

si

Hoch

—

*) Jest

tureckou.

jak známo,

již

—

opravena poslední válkou rusko-

205

visem,

drém

opateným barvotisku.

velikou peetí konsulátu v mopadišahova byla mi dokoán

íše

otevena. S vtšími okolky vymohl jsem si od písných ruských propuštní z obvodu íše bílého cara. Konen stál jsem k odjezdu úpln pipraven, s lístkem do Caihradu v kapse, u svých skrovných zavazadel na behu Rionu. Ale paroplavební spole-

úad

ernomoská neosvdila velikou precisnos. Pul hodinka, za kterouž jsme odjeti mli, prodloužila se v pl dne. Mohl jsem se ješt vrátit do hotelu Kolchidy a vzpomenouti si tam pi beefsteaku a sklenici francouzského vína, že se K. Koch ped rokem 1855 v Poti marn ohlížel po hostinci, který by byl teba jen potebám Asiata vyhovl. Na pobelí Rionu oekávala zaslíbenou lo velmi nost'

pestrá spolenost'. Bylo patrno, že se mezi ní nacházejí hosté z daleka, hluboko ze Stední Asie, nejskrytjší té koniny svta mohamedánského. Procházely se tu postavy, rovné jako jedle, v pi-

léhavých podivných odvech, s plechovými zašpiatlými pokrývkami hlavy, kolem nichž se vinulo na zpsob turbanu pletivo z tenkého lesklého drátu, s tváemi nápadn tmavé pleti, jejichž divoký výraz zvyšovaly etné jizvy, a vedle nich postavy shrbené, s ohromn>Tni bílými turbany, zabalené od šíje k patám pestrou vatovanou pokrývkou, které se s ni-

kým

a

smluviti nemohly, zastoupeni byli v okolí všichni národové Kavkazu a pední Asie. Krásou tlesnou a malebností kroje vynikali nad všechny ostatní domácí obyvatele kesanští Mingrelci, Imeretinci a Gurijci. Nevím, komu bych dal Sv. Cech: Sebrané spisy. XX. 14 jejich

tém

206

ve smcrech tchto pednost, zda Imeretinu a Miiigrelv dlouhé, patronami na prsou ozdobené erkesce,

ci

s malebn zniodrchaným hndým, bílým anebo fialovým bašlíkem anebo jen tyhranným, zlat vyšívaným kouskem erné látky, uvázaným pomocí mo-

touzu pod

bradou, kladoucímu s rytískou grácií svého kinžalu, nebo štíhlému Gurijci s bašlíkem na zpsob turbanu zadrhnutým, v erných nohavicích a erné kazajce, jež piléhají tsn k štíhlému tlu a pln objevují smrnos a

ruku na

rukov

—

elegantní ztepilos jeho. Nejlepší spoleníci však jsou Peršané. S poátku shledáváš ty vyouhlé podoby s dlouhými oblieji, konící nahoe špiatou huatou epicí a dole párem špiatých barvitých stevíc, ne-li bizarními, alespo komickými. Ale když uvykneš zvláštnostem jejich zevnjšku, nalézáš v nich nejelegantnjší lidi Východu a spoleníky výborné. Tvoí svou ilostí, hovorností, pístupností a veselostí pímý opak k zádumivým, uzaveným, mlelivým a líným Turkm. Zde byla jich celá spolenost. Procházeli se v živém hovoru krásným sadem u bývalé turecké tvrze, krátíce si as žerty a šprýmy a prohlížením vábbujnéných kvt, jimiž byly posety i vtve ho parku. piráila se lo. Nevda ani jak. octl jsem se pojednou v chumli strakatých postav, žok a vak, který se valil jako lavina s pobeží klodi. S bájenou rychlostí, za strkání lokt, klení a hašteení burácela ta živá, pestrá spousta po úzké lávce na palubu, kde se teprve opt rozptylovala v samostatná individua, upocená a pocuchaná, ohledávající chvilku s obavou sebe a svá zavazadla. Pra-

pda

Konen

207

\ ím chxilku, nebo sotva že lakové tleso z pestrého chumle pes lávku mrštno na palul)u dopadlo, \'ymršovalo se opt jako pružný mí a pádilo dále, aby si vyhledalo na lodi hodn pohodlné místo. A rados byla pak pohledti na takového již usazeného moslemina v njakém útulném kout mezi lodními schdky a svinutým lanovím, jak sed na skížených nohou uprosted svých žok, odmotav dlouhou rourku od sklenné baky svého kahanu (nargileh), s bezedným uspokojením lokal vonný dým a blažen oima mžoural po nešastnjších soudruzích, kteí tam na mstku ješt zápasili o své bytí nebo zde v lodi marn pátrali po píhodném kout, kam by v pokoji sklonili oholené své hlavy. Ale tentokráte se sobec pepoetl. Sotva jsme v^ypluli z ústí Rionu k moskému pobeží, zastavila se lo opt a pocestní musili pestoupiti do jiné. Ale i tato lod byla pouhé provisorium. Na holé palub

její stál švarný ruský úadník v bílé uniform a zízenci jeho pouštli nás jen po jednom na prkno k lodi vedoucí. Tam pehlédl úadník naše pasy a pijal lístky doruené nám ped tím na policii. Když jsme se takto všichni do lodi dostali, vyšel na pevninu a lávka byla v patách za ním odstranna. Zamáchl rukou v blahém vdomí, že neproklouzla na palubu ani myš bez jeho vdomí a svolení. Nyní piblížil se teprve \tší parník, v jsme mli konen dojíti klidu. Pi pechodu opakoval se výjev z pobeží. Drahnou dobu trvalo, než skonil pod palubou a v mezipalubí zápas všech proti všem a nastoupily spoádané pomry právní. dal se parník náš na cestu. Mezi tím byl se piblížil veer. Pod palubou bylo nevýslovn

nmž

Konen

208

dusno. [Nlohamedáni se modlili, Reci zpívali zádum-

ivé písn, ostatní národ jedl. Vyšel jsem si na palubu. Za námi ztrácela se potijská svtlárna jako bílý stín. Za ernou prouhou mingrelských lesu jevily se v dálce mlhavé obrysy hor. Pluli jsme k jihu podél behu, na nmž se stíhaly kostrbaté hory. Pod jednou objevila se bílá teka pevnústka sv. Mikuláše. Záplava veerní ustupovala rychle noci. Zadíval jsem se do výše. Zírával jsem nesmírn rád

—

do vzdušného pletiva kižujících se lan, provazo\ých ebiku a devných kotou, na plachty nadulé vtrem, na vlnící se \'lajky, na blošedé racky, zdvihající svá kídla v lesku veerním. Ale dnes nespatil jsem jako jindy milliony známých hvzd v lanové síti nad hlavou. Pišla noc tmavá a deštivá. bílé Kolem do kola nic. než erné moe a

nm

hbety vln. Když jsem ráno na palubu vyšel, stála lod naše ped Batumem. ]Musím vyznati, že jsem nenwal pedstavu o vnadách ]\íalé Asie. B^l že hyne všechna zele, kam padá stín plmsíce. Tím píjemnji byl jsem pekvapen zeleným rámcem, z nhož nás pozdravil Ba-

píliš lichotnou

jsem

pesvden,

tum. Leží v krásné pímoské dolin, obstoupené zelenými pahorky a lesnatými horami. Krajina tato uinila na mne svží a smavou zeleností svou podobný dojem, jako pozadí pístavišt suchumského na behu kavkazském. Ostatn nekoní kraj kavkazský barvitou arou, která znaí od míru drinopolského hranici mezi ruským Zákavkazím a tureckou ?\Ialou Asií. Batumskou krajinu sluší pak tím spíše poítati ke Kavkazu, ponvadž jest pouze odtrženou ástí bývalé íše gurijské. o niž se Turci a Ru-

209

sové rozdlili. Obyvatelé její Lázové jsou pokrevní brati Gurijcú, od nichž se neliší tváností, krojeni, jazykem. Dlí je pouze víra. Valná ást

tém

Láz

kolem Batumu zpronevila se totiž víe otc zamnivši kíž symbolem svých podmanitelu

svých,

Osman. Batum sám je vzezením svým velice vzdálen od pedstavy východního msta, jakou si maluje obraznost" nasycená pohádkami tisíce a jedné noci. Ba, z dálky podobala by se ta thipa pívtivých, ruznobarvých domk u moe mstu evropskému, kdyby z ní netrely dva štíhlé minarety jako zašpiatlé bílé tužky, v pli obemknuté bílým kroužkem, a kdybys nerozeznával mezi stechami jejími nkolik okrouhlých hlinných, drovatých bání, jež ti oznamují lázn turecké.

moe

ped Bapestejší obraz poskytovalo se luny a lomi podivných tvar a nátr, se šedými, hndými nebo pruhovanými plachtami, tu sbalenými kolem stžn a rahen, tam voln vlajícími, onde v podob stech prostedek lodi pokrývajícími. A v lodích tch i lunech plno zelených, bílých, fialových turban, plno snhobílých rouch ženských, plno pomeran a melon, plno barev, plno života Tím

tumem. Hemžilo

Kdykoli se

mstem

lo

naše zakotvila Asie, sletlo se k ní

ped nkterým

stelhbit množství lun jako roj hladových pták. Ješt nezastavila se úpln a již klofaly rzn obarvené zobáky té havti v mohutné boky její, již soukaly se s opií hbitostí po lanovém ebíku na palubu fantastické podoby s výrazem a pohledem lakotných jestáb. Mžikem promícháno bylo všechno obecenstvo lodi

Malé

210

do nejskrytjších prostor tím lakotným cizím živlem. Nejinak, než jako by byla palubu stekla družina pirát. A \ pravd jsou to pouze prodavai a lodkai. Prostora lodní méní se v bazar: zevšad ohlašují vískavé hlasy šerbet a zmrzlinu, okurky a tešn, všude tvoí se skupení lidí hašteících se o zboží a cenu. Ale nejhorší jsou etí lokai. Žádné pístavišt ernomoské Malé Asie není takové, aby se všude zakotvuje se lod behu piblížiti mohla menší nebo vtší xzdálenosti \ oteveném moi, lodky prostedku jí spojení od pobeží, a pramice s pevnou zemí. Mastníky tchto jsou vtšinou eko\ é. Jakmile se patron takové kocábky na palubu \ymrštiL vrhá se na ob, kterou si byl mžikem v zástupu cestujících vyhlídl. Nkdy vrhne se jich na mnohoslibného pasažéra celá smeka. Pak ho tahají s kikem sem tam a rvou se o jeho zavazadla. Nejprve zmocní se vak a hodí je bez okolku s lodi do svého lunu. Pak dopravují tam nemnohem šetrnji pána. Postavy jejich jsou pkné, kroj malebný, však obliej kazí všechno. Nikoli snad ohyzdností, ale výrazem. ecký lunká má dvojí obliej jako Janus. Jeden na palub úlisný, pokorný, s okem násiln pimhoueným, jako by zastíti chtl lstivý a lakotný výraz jeho. Ale když se nalézáš již v drápech jeho, pozoruješ z pozadí rychle plynoucího lunu podivnou zmnu. blíže ku behu, tím výše vyrstá malebná postava v popedí lodky, tím nešetrnji- máchá zelen pruhovaným veslem, tím dále na stranu smeká se ervený fes po erných kadeích, a když pirazí lun ke behu, otoí se rázem Rek a okáže posupný, drzý, vyzývavý. Dla ti svj druhý obliej ;

\-

i

:

ím

:

211

vztažené jeho ruky hloubí se jako do bezedná hod nic ji nenasytí. Vesla kií, bije se pstí v prsa a \olá zevlující množství na behu za svdky svého dobrého prá\a. A když jsi mu zaplatil ptkrát více než slušno, zastrí to do svých šaravar brue, a z jeho mžeš vyísti, že si stžuje zástupu, jaký jsi špína. Krásné tyto vlastnosti eckých poznal jsem již na Krymu a Ka\'kaze. Zde v Batumu objevily se mi ješt v ostejším svtle. Bylo nám oznámeno; že odplujeme až veer. Dal jsem se tedy dovézti na beh. Provázeli mne jeden ruský mladík, s nímž jsem se již v Poti seznámil, a jeden poruštilý (iruzín, kterému prý odporuili lékaové delší pobyt a užívání moských lázní v Trebizondu. Má diagnosa byla, že stebe neduh lakomství krev a maso z jeho vpadlé, bezbarvé tváe. Ten smluvil s pevozníkem hned na palub ku podivu nízké do\ozné. Když jsme pistáli u pevniny, neml drobných, a požádav nás, abychom zatím sami ekovi zaplatili, vyskoil na beh. Nebudu vás nuditi boulivým výjevem, který se k zábav shromáždných blátošlapu batumských odehrál mezi námi a :

tam cokoH,

posuk

lunka

ekem

etn

naším pevozníkem podotknu jen, že jsme to divadlo zaplatili na konec my sami a velmi slušn. Ale náš Gruzín nedostal se do lepších rukou. Na pobeží stál njaký turecký zaptie, dívaje se s rukama založenýma naší šarvátce s ekem. Jakmile jsme zaplatili svj tžký obolos, pistoupil knám a požádal nás zhurta o „pasporty". Podrobiv pepotijského konsulátu písné prohlídce, pustil nás dále. Ale Gruzín uvízl mu v pazourech. Zapomnl, nepochybn k vli taxe pldruhého rublu, na viso ;

e

212

prvodního

listu. Pykal trpce svou zapomtlivost. Zaptie vztáhl svým velitelským posukem ukazovák naší lodi, a když mu Gruzín neporozuml, stril jím prudce nazpt k lunu k velikému pot-

ek

šení pravovrného obecenstva se ubohého ek, z jehož

nil

na behu.

Tam

zmoc-

spár jsme práv

vy-

Jak hluboko je nyní zaal do našeho soudruha, nevím, ale vím, že s námi tento na další pouti k Trebizondu již ani slova nepromluvil. Z blízka vypadal Batum zcela jinak, než z oteveného moe. Pedstava evropského msta zmizela naprosto. Domy s kamennými výstupky a devnými pavlaemi, ploché stechy, okna s hustým devným mežovím, aspo v dolejší polovici, aby nemohl všetený zrak z ulice vniknouti do vnit. A^nikl li pece, nespatil mnoho prázdnou prostoru s koberci na podlaze a s nizounkou, vycpanou sedakou, táhnoucí se kolem do kola podél stn. Obecenstvo na ulici bylo ist asijské a sklávázli.

:

dalo se ze dvou živl. Jedni v turbanech, širokých kalhotách a rznobarvých kazajkách, neohrabaní a Druzí váhaví, pedstavovali turecké mšáctvo. v kroji kavkazském, štíhlí a svižní, venkovské Lá-

a

po Tito poslední byli vesms lepého vzrstu, stavy ponkud útlejší a nižší, než kavkazští jejich pokrevenci. Výraz pkných, pravidelných jejich tváí byl ilý a pívtivý. Procházeli jsme se voln neistými ulicemi msta. A^šude zastavovaly naše kroky originální výjevy. Tu nabízí za stolkem plným šerbetu, zmrzliny a ledu sípavý Rek ochlazující své zboží. Jediný pohled na prodavae zahnal mi úpln chu na lákavá zy.

213

ek

—

zcela krásný oberst\ení. Byl to až na jednu plku oblieje. Ta ukazovala místo úst a t\ áe hroznou mezeru, v níž vidti bylo celou elist bílých zub. Jinde prchá ped námi do domu mladá dívka, zahalivši celou hlavu v strakatou látku. Tam stojí open o žhavou ze malý Láz a hraje si se sokolem, který sedí na jeho rameni. Onde baví se dvé malá turecká dvata v pestrých kalhotách zpsobem mén nevinným jedna drží za uši hub nho, pocuchaného psíka, a druhá bije do nho nemilosrdn klackem. Pes ve žalostn, dvxata se smjí. ]\Inohé podobné výje\ y pesvdily mne, že vzí divoká ukrutnos hluboko v turecké krvi, a že propuká již pi nejútlejší mládeži v ohyzdné kvty. Vešli jsme do pouliní kuchyn, kde se toili d\a muži s vykasanými rukávy kolem syících pánví. Za kuchyní byla jídelna s jediným stolem, na nmž stála láhev vody. Ponvadž jsme se s restauratérem smluviti nemohli, pinesl s plotny nkolik peká a plech, abychom si sestavili obd podle oka. Ukázal na jeden peká, mlaskl jazykem, zdvihl oi jako u vytržení k nebi a ekl „kabak". Nu, dej nám tedy kabak Velikou devnou lžící dal nám po porci na talí. Byly to njaké okurkám podobné plodiny, nadívané sekaným masem a plující v mlce. Chutnalo to velmi dobe. Sndli jsme pak ješt nkolik jídel, jejichž jména mi neutkvla v pamti. Mezi tím shromáždila se ped oteveným oknem restaurace pestrá tlupa, a nahnuvši hlavy do vnit, dívala se zvdav na nás. Tlustý lovk s ošumlým turbanem a šedým plnovousem oslovil nás rusky. Sdlil nám, že je poturilý Polák. Nasytivše se, bloudili jsme opt kivolakými tato

:

!

214

ulikami mezi nízkými krámy, v jejichž tmavém pozadí sedli na bobku nebo leželi vážní prodavai v turbanech aneb okrouhlých plstných epikách. Posléze dostali jsme se za msto. Ped námi ležela zelená kotlina, již obklopovaly lesnaté výšiny Lazistanu. Na východ táhly se vysoké Adžárské hory. Dolina byla hust zarostlá bujným stromovím a pekypoxala vláhou. Došli jsme k lesu, propletenému divokou ré\ou. Odtud musili jsme se \rátiti,

ponvadž byla

pda

jeho jediný

moál.

zpátení cest k mstu spatili jsme u moe po pravici dlouhou adu bílých stanu. Zdvihaly se tam valy, po nichž se hemžilo množst\ ervených fes. Když jsme šli \e vzdálenosti kolem, zastavil nás výhružný pokik. Turetí vojáci shrnuli se s násyp zem, na nichž pracovali, a chápali se s kikem a laním hrud a kamen. Nkolik jich piložilo pušky k líci. Musili jsme se dáti rychle stranou pes mokvající pole. abychom ušli kamenm, jež nám již lítaly v záptí. Toto intermezzo pouilo nás, že by nebyl delší pobyt v Batumu pro E\'ropana hrub píjemným. \^rátili jsme se k lodi.

Na

í

VIII.

Kus bývalého evropského Turecka.

(Vzezení >^Neptuna«.

—

zpov

Turecké penžnictví.

autorova.

—

stách.

Ó, radostné cestování!

—

—

—

Zkroušená Moslim na ce-

Dámské oddlení.)

Na palub „Neptuna", který nás unášel z Caihradu do Varny, nalézali jsme se my „nevící psi" v mizivé menšin. Musím \yznati, že nebyl pomr tento vzezení lodi na škodu. Chomáe východních postav s biblickou asnatostí a všehochutí svtlých, nápadných barev txoily k houští ráhen, plachet a lan malebnjší podrost,- než obyejná spo-

odv

lenost lodí evropských. Alilo hledí se do té zajímavé strakatiny, opíráš-li se pi tom lokty o zábradlí, které t od ní dlí. Ale valn ztrpen jest požitek divadla toho, byl-lis osudem sám zamíchán do pestré jeho hry. Cestující tetí tídy ili prost paluby, je tvorem politování hodným. Tento zpsob cestování má sice na lodích asijských mnohý divoký pvab, ale vyžaduje silného ducha a výborných nerv. Nejmenším zlem je spánek na tvrdé devné pryn, jižto každou chvíli vlastnorun z místa na místo tahati mu-

216

síš,

ponvadž

šel-lis

aspo

cestující paluby všude pekáží; snáden nemilosrdný žár slunení, mžeš se tšiti, že t v noci dkladn provlaží nkolik

celý

pehánk dešt

:

ale

svízele,

jež

ti

chystá tvé živé

stejn hrozné ve dne i v noci. Výjevy surovosti, omamující puch a neistota všeho druhu skliují t za dne, v noci pak musíš býti pipraven: že ucítíš náhlé šlápnutí špinavé nohy na svém tle okolí, jsou

že procitneš v breughelské smsi tl, piplazivších se ze všech kout paluby pod plachtu, kterou byli lodníci rozepjali proti dešti náhodou práv nad ložem tvým, a že se budeš v hluboké darmo vyzouvati z tsného klubka postav, jež v tob za

neb

tm

dne

z

dálky budily posvátnou hrzu.

Znám

musím

svízele

tyto

z

vlastní

trpké zkušenosti

tenástvu skroušen vyznati, že jsem na sklonku s\Tch námoních cest, které jsem nase

hrdý obyvatel kabiny, sklesl až na sprostého pasažéra paluby. Xevím, kdo má tento úpadek na svdomí. \'ím jen. že j5em pijel do Caihradu s rozpotem, který mi zabezpeoval estný návrat do vlasti, a že sfoukl Caihrad krásný rozpoet jako bublinu z mýdla. Jak se to skuten stalo, nelze mi udati. Xemohu obviniti nikoho, že by mne byl okradl neb loupežn pepadl. Ale chovám jisté tíd caihradské spolenosti neurité podezení, kteréž mi celou tuto tídu do hloubi duše zošklivilo. Ba, ptáte-li se mne, která figurka caihradská zanechala v mé duši nejmén píznivý dojem, odpovídám bez váhání arménský penzomnec, mžourající šibalsky oima za svdnými sloupci zlatých a stíbrných pavouk, kotou, v bídném pošinourném krámku, stoupil jako

mj

mj

vi

:

—

217

tuné mouchy, aby

íhající na

je propustil s obvosplasklým. Avšak nechci pece své podezení piostiti v uritou obžalobu, Aložná, že se ke chovali milosrdnji, nežli jsem zasluhoval. Byl jsem v oboru tureckého penžnictví piznám se k tomu

dem

více

mén

mn

upímn

—

—

íše otomanská neležela v pvodním programu mé cesty. V Poti rozhodl jsem se náhle, že navštívím na míst Krymu arohotový

cretin.

krásný Stambul. Následkem toho vpadl jsem do Turecka jako s oima zavázanýma, beze všech pípravných studií. Jednoho jitra objevily se pojednou na mé dlani a stíbrné mince nevídaného

mdné

Prohlížím zvdav líc a rub, poseté hvzdami a kvty, s jakousi kabalistickou zmodrchaninou rázu.

uprosted. Soused Rus

mne pouuje,

že je to facsi-

mile vlastnoruního podpisu sultána Abdul-Hamida. Tenhle peníz platí tolik ,,par", onen tolik. Ten se jmenuje medžedi, onen kuruš. Snaží se, aby mne zasvtil v tajemství jejich hodnoty. Mluví o lirách, o francích marn Mathematika byla od jakživa mou nejslabší stránkou. S povzdechem hluboké nedvry zastril jsem krásné nadlení do kapsy. Za krátko v'zdal jsem se všeho poítání: jen tak z hrubá odhadoval jsem tu kovovou zlobily alespo podle velikosti a tloušky. Kdyby v malíku Ale tam abys jen kuruše a páry všechny penžní soustavy celého svta. Položil jsem v restauraci papírový desetirubl na stl a pede mnou taní mezinárodní kankán medžedi, franky, div že ješt ne africké kautolary, zlatníky, ley ri aby teprve studoval vzájemný jejich poShrábl jsem je s kyselým obliejem a mrav-

—

!

hav t

!

!

mr

as !

—

ml

218

ním pesvdením, že jsem nekesansky ošizen. Ba, turecké penžní pomry jsou opra\du pestré. A^ Cai-

hrad

nabereš plné kapsy

dobných našim

mdných

mdným šajnm

;

drobných, po\^arnou do moe. Ne-

m-

ped

žeš je vyhoditi jako zbytenou pítž tam nevezme jich nikdo. A^ Rušuku opt shledáváš se s mikroskopickým stíbrným penízkem, po bys se v Caihrad ohlížel. Tehdáž

bo

nmž

scházely k

marn

tomu Babylónu ješt „kajmy"

s

nuce-

ným obhem pomocí

bambitky. Ale vrátím se již k cestování na palub. Svízele jeho pociuje tuším jen Evropan. Asiat ani iinak necestuje. Ovšem umí se obyvatel jihu zaíditi po domácku pod širým nebem. Má-li jen koberec, by sebe špina\jší a roztepenjší, dovede si mezi tymi jeho cípy upraviti skrovnou domácnos na ploské steše svého domu, uprosted baza-

tém

i

ru, jej

—

v poušti, na palub korábu zkrátka, kdekoli rozeste. Proto bývá také koberec nerozluným

musulmana. Ostatn jest nebe zcela jinaké nežli naše, které má valnou roku náladu starého podagristy. Jižní nebe pohlíží k tob záiv a vroucn, nkdy až píliš vroucn a za noci utkává ti nad hlavou baldachýn, jakým se nehonosí žádné lože královské. Nejkrásnjší noci života zažil jsem na erném moi, leže na znaku na palub, zabalen v houni, s vyhlídkou na myriády nebeských svtel, tepetajících se ve zmotané pízi lan. lovk východu je snad ideálem sobce. Sebetovaryšem

cestujícího

ovšem také

jižní

ás

láska objevuje se

pi

nm

v utšené ryzosti a nepede vším v surové

líenosti. Na lodi ukazuje se bezohlednosti, s, jakou hledí

každý své milované

219

osob

iiej\ vhodnjší koutek paluby. \'e kdy se vyhoupne moslim na lo, ustupuje i obyejné jeho flegma; sokolím zrakem vypátrá si píhodné místo a nkolika ráznými štilci proklestí si k nmu dráhu. Ze zpsobu, jakým koberec opatrn rozeste, na naržilku a pantofle umístí, na bobek se usadí, šat a vous si pihladí ze všeho toho dýše pohnutliv nžná starostlivost o svou osobu. Takto dovede jen láskyplná matka usaditi a pihladiti svého jedináka

zabezpeiti

chvíli,

nm

—

Bohužel, rušívá drsný lodník s dábelskou rozkoší posvátný klid ctitel prorokových. Hle, onde zaujal paluby celý záhon pestrých turban a z obliej pod nimi záí blahé vdomí, že si pojistili klid a pohodlí na nkolik dní plavby. Náhle zazní s nkolika stran hrubé „vari !" a dav lodník rozhání poklidné skupení. Vríce jako pes, jemuž bylo ur\áno pedhozené sousto, sbalují mohamedáni s\é koberce a pozorují s trpkým sklamáním. že není pda, v jejíž solidnost skálopevn vili, niím jiným, než velikými padacími dvemi, jimiž hluboká útroba lodi v každém pístave pohlcuje spoustu rozmanitého zboží. Pkná vyhlídka

ás

pro další plavbu

Mén

starostí o s\é bydlo mívají ženy. A^ynesou se na palubu tyi lisy a mezi vmstná se celá zásoba cestujících mohamedánek. Upomíná to

n

živ na shánní ovcí. Aby nezneuctilo vnady jeiich oko daur, rozpíná se nkdy nad lísami ješt plachta a pak podoloá se toto dámské oddlení veliké posad na drbež. Mezi píkami lis vidti lze hustou smsici zakuklených ženských tl, polozastené oblieje,

nehrub

\ýrazné a

nehrub svdné;

ku-

220

laté dtské hlaviky, žluté pantofle, náušnice podivných tvar.

(Turetí písemníci.

—

Hebrejská melodie.

Mohamedánská pobožnost.

Moslimstvo

,.

—

—

Derviš v lanoví. Kižující se Parsové.)

—

Neptunu" bylo prostoupeno jistým

neobyejn ilým živlem. Byla to etná družina mladých muž. lišících se na první pohled od svých souvrc. V zevnjší úprav shodovali se s ostatními, ba zdálo se, že si hledí v odvu a zpsobech ješt písnji národního a náboženského rázu. Vtšinou mli bílý turban, nkteí též bílé dlouhé ízy. Ale mezi ostatními vynikali

štíhlostí

a

hrdým

drže-

ním tla, pak duše\njším, namnoze blouznivým až fanatickým výrazem oblieje. Po boku každého z nich viselo nco, podobající se roubíku našich seká. Tajemný tento roubík choval v sob klí k hádance jejich dstojnosti a vysvtlení hrdého výrazu jejich obliej. Bylt nádobou tekutiny, jíž se bohužel v íši padišahov neprolévá dosud tolik jako krve. tenái uhodli ku. Byl to zkrátka

již

—

té

zajisté

jméno vzácného mo-

inkoust.

Majetníci vzácné erni byli si také vzácnosti Blýskali se ped námi nemálo svým

úpln vdomi.

písaským umním. Otvírali s vážnou obadností roubíky a vyjímajíce z nkterého záhybu ízy pehršli papíru a péro s nemotornou bambusovou násadkou, rozhlíželi se pyšn dokola. Každou chvíli usedl nkterý z tch písemník na roh njaké bed-

221

ny, položil papír na koleno a oddával se slavnostnímu požitku psaní. Za každým inil pestávku, aby si prohlédl své opus s pravé a s levé strany. za jeho rameny utvoil se vždy oturbanných hlav, stopujících upjaté klopot-

ádkem

A

chomá

ný chod péra soudruhova.

Nalézám z

kvtem intelligence tustudenti, ubírající se snad prázdniny. Se stu*denty západu ne-

se tedy

recké. Jsou to

mezi

uenci a

Caihradu na

mají ovšem pražádné podobnosti. Jsou to vážní filisti, pobožní až k fanatismu, stízliví až k askési Scheffelova Musa by mezi nimi vavín nesklidila! My kesané obtžujeme soudruhy na cestách málo svou pobožností. Jiná vyznání nejsou tak skromná. Když jsem jel Halii, uvedl mne konduktér žid do kupé, obsazeného veskrze židy v umoun-

—

ných kaftanech, s mastnými ,,pejsy" na skráních. Sedl jsem tu jako celník mezi zákonníky. Celý vz byl improvisovanou synagogou. Sotva si usedl jeden, povstal druhý, vyal ze špinavého uzlíku na modlitební rubáš, pipjal si pomocí skrá ernou kostku s \ypouklými hebrejskými písmeny a klanní i mumlání nebylo konce. jsem povznášející vyhlídku na záda muže opravdu svatého. Cesta jeho byla jedinou modlitbou, jejíž krátké mezery vyplovalo žvýkání a mlaskání. Každou chvíli splývala po zádech jeho bílá modlitební rouška s okrasami z vyšeptalého stíbra. Jediné, co rušilo ponkud velebnost' toho obrazu, byla ve-

eménk

Ml

liká

hávu Sv.

tyhranná

tém ech:

záplata, umístná v zad. Pes to spisy. XX.

uprosted

Sebrané

obadním tom ekával chudší 15

222

leho soused dychtiv na konec modlitby a

vypjiv

od šastnjšího souvrce záplatovaný ornát, konal v nm, navzdor záplat, pobožnost' svou s píkladnou pýchou a horlivostí. Stejn okázalou pobožností vyznamenává se na si

mohamedán. ]\Iezi bednami a žoky, uprosted hluku a šumu na palub obrací každou chvíli obliej stranou k Mekce a šeptá vroucí modlitbu. Kamkoli hledíš, x-šude vidti na ošumlých kobercích stojící neb ležící podoby, hýbající rtoma a vzhlížející k nebi v posvátném zanícení. Cestuje-li s nimi náhodou molah neb derviš, vystoupí jist v uritou hodinu na nkterý ebík lodní, improvi-

cestách

sovaný hlasem

to minaret, a

vyzývá tasFavým,

huhavým,

vící k modlitb. Ale

zjev jeho, v bílém lanoví, tváí v tvá ne-

uprosted obzvlášt hrají-li ve smírnému moi, mívá do sebe vrásitém jeho oblieji s rozcuchanou šedivou bradou a blouzniv kmitajícím okem paprsky zapadarozhodn cosi jícího neb vycházejícího slunce posvátn velebného. Na „Neptunu" byli mohamedáni v takové pevaze, že mohli lod bez ostychu promniti v plující mešitu. Neobmezovali se na své koberce, nýbrž provozovali s\ou bohoslužbu ve \elkém v celých zástupech. Softové pedcházeli záícím píkladem. Seza sebou a stoupili se po sedmi sami v nkolik rozhlíželi se chvíli významn po palub. Nmého toho vyzvání uposlechlo ostatní mén vzdlané obecenstvo a doplnilo v zadu nkolika dalšími adami malebný zástup. Potom pedstoupil štíhlý muž s tváí zanícenou v elo davu, pozdvihl ruce k nebi a jal se zpívati libozvuným hlasem njakou „su-

plášti a turbanu.

—

—

a

223

ru", jejíž poslední slova ostatní za ním ve sboru opakovali. Pékné bylo podívání na ty ady z\láštních postav, s ásnými odvy, v bílých turbanech, když s vojenskou zruností tu rázem všichni padali a hlavy na palubu sklánli,, tu opt se zdvihali a ramena k nebi vznášeli, tu ruce na ela kladli a zvolna se uklánli. Zpívavé jejich modlitby znly uchu píjemn, a protáhle, umíravé zakonení ,,Allah! II

pímo dojemné. mnohem mocnjší dojem, pobožnost', uinil na mne pece

AUah

!"

bylo

Ale tato

než koketující následující vý-

podél severního behu Levanty. Stál jsem za ranního šera na palub vedle dvou ubohých, v chaos hadr odných Armén, odkudsi z hloubi turecké Arménie, kteí se mi byli den ped tím pantomimicky, požehnavše se zmotaným njakým kížem eckým, jako kesané pedstavili. Jemné šero leželo na bledých vlnách, pokrývajících nesetnými hrboly irOu krajinu vodní, pesn do kruhu vy rýsovanou. Pojednou \ynoil se nad moský obzor na východ plamenný, neobyejn veliký kotou slunce a celé prostranství moe zaplálo v jeho omlazující, pesk\"Ostné zái. Nemohu ^lovy vylíiti úinek zjevu toho na drsné tvái obou Armén. V jakémsi zách\'atu blahé vdnosti a posvátné úcty zahrál oslonný jejich obliej; sklonili smrem k slunci hlavy a požehnali se tikráte kížem, pohybujíce mlky jako u vytržení rtoma. Byla to bleskurychlá, ale tak pirozená pobožnost', jakou as vykonal bezdky lovk, když poprvé

jev.

Bylo

to

na

lodi, plující

\nímáv se zahledl na vycházející prazdroj svtla. Kdyby mne lidé ti nebyli ubezpeili, že jsou kesané, byl bych v tu chvíli písahal že vidím

ped

224

sebou Parsy, ctitele svatého ohn. Ale slunce bylo hledl jsem sám u vytehdáž opravdu unášející tržení v božský plamen majestátní koule nad vo-

—

dami

.

.

3.

—

—

(Hladové obecenstvo. ernohorec a jeho pán. Krajané Beh}' erného Vlašský kucha Lodní kavárna. Varna. Snédl jsem desetifrank.) moe.

všude.

—

—

—

—

—

Prese všechnu okázalou pobožnost mohamedánského obecenstva byl vládnoucím pocitem na lodi naší hlad. \^ypukl nejdíve mezi honorací. Cás obecenstva kabiny, zkažená bezpochyby štdrou kuchyní na lodích ruské paroplavební spolenosti, oekávala netrpliv, brzy-li je zavolá zvonec k bohalénui obdu. Ale zvonec mlel, mlel tvrdošíjn. My proletái paluby nemusili jsme se starati o vrtochy lecjakého zvonce. Každý nesl si svou kuchyni v uzlíku svázanou ix)d paždím. Ale i my isme se pepoetli. Zaídili jsme se pouze na snídani, doufajíce, že ped polednem do X^arny dorazíme. Zatím stálo slunce již vysoko nad našimi hlavami a \'arna ležela dosud ví kde za pustým obzorem mosk>an. Rozdlil jsem se o poslední sousto bratrsky s ernohorcem. Seznámil jsem se s ním v písta\išti caihradském. Po delší dob vynoil se opt jednou ze smsi fanaticky pošmourných neb v úskoné záhyby složených tváí poctivý, pímý, sluneiasný obliej, který mi oi>t vrátil dvru k lidem. Byl to švarný, veselý hoch, a národní jeho kroj

—

bh

n

225

s handžárem slušel mu výborn. Pes to vše nepokládal jsem jej za pravého, ádného ernohorce. Melte pána, o némž se vyjadoval zpsobem, jako by to byla njaká nad pomyšlení vysoce postavená osobnost'. Mluvil o ném jen šeptem, ze samé úcty. pece byl velitelem jeho pouze Cech, který pijal místo editele njakých dol v Bulharsku. Není místa, kde bych se nebyl setkal alespo s jedním krajanem. První osoba, kterouž jsem oslovil na behu kavkazském, pedstavila se mi jako rodák, a odtud ekalo na mne iwdobné pekvapení na každé stanici. Ale camaru jsem spatil jen v Caihrad. Potkal jsem v ní lovka, nesoucího na ramen práv ušitou vestu, ale kráejícího pi tom s hrdostí kavalíra. Oslovil jsem ho radostn Maar!" odsekl, vypnuv pod „Zajisté Cech?"

A

tém

—

,,

šrami

prsa, a kráel pyšn dále. Nebyla to tedy vlastn ani amara. Rozilení na lodi rostlo. Prožluklý zvonec mlel

ernými

doposud. Hladová honorace ulevovala svému rozspina vostí lodní správy reptáním ve všech evropských jazycích. Pi všem se zdálo, že skoupí patronové lodi hladové obecenstvo ješt úmysln dráždí. O dvée prázdné a chladné kuchyn opíral se vypasený kucha, ^^ach, ve snhobílé záste, se snhobílou asnatou epicí na havraních kuerách, s obrovskou pravý lucus a non lucendo. A vaekou v ruce bídný tento tvor neostýchal se pohlížeti na zjitenou honoraci s úšklebkem, jakého je schopen jedin gumový obliej vlašský, a mžourati pohrdliv oima, jako by byl sám lidskou mimosou, živící se jen vzduchem a záí nebeskou. \'i cestujícím pa-

hoení nad

—

226

clioval

liib\

který

'"-oho,

nz ce

za

obd,

se

s

jed-

Imanc

fractin nabídl hrs peodbyl cynickým \yznáním: „Pro v

Nm-

nemám nieho." A

sebe

Nmce

dokonce jako kalibán.

mu

slovo „Tedesco" vypravil ze

takovým zkroucením

ným oharkem. Kesanský

tento

úst,

kucha

jako by bylo smol

ml

dánskcho kollcgu, který peovati

na

ml

mohame-

lodi

o tlesné po-

teby s\ých souvrc. Ovšem bývají

tyto

poteby

velmi skrovné. Cestující mohamedán koupí si na cestách leda kávu a tabák, ostatním totiž syro\ ými okurkami a chlebem zásobí se doma. Tak bývá tedy mohamcdánský kollega obyejn jen kaxárníkem. Musím ostatn podotknouti, že mívá ten Cianymed pravovících zhusta ve své kantin jisté tajné oddlení, jež se neshoduje nikterak s pedpisy koránu. Tlustý jeden Peršan s cinobrovými tváemi odvedl mne po návštv té lodní kavárniky

—

—

dvr

n

stranou, poodhrnul s pyšným úsmvem strakatý láhev araku. župan a ukázal mi pod ním Když dostoupilo jitení na lodi nejvyššího stup-

—

n, vyal náhle pán mého ernohorce, upírající v pídi lodi toužebn jako Kolumbus zraky do dálky,

z

kapsy

dalekohled a zamíil jím k jednomu

bodu obzoru. \'šechny zraky obrátily

smrem

dalekohledu.

Zem zem !

se

nadjn

!

Na obzoru ynoil se skalnatý, obl()uko\itý \\bžek behu, jako rám napažené k objetí hlado\

Neptuna". skvrna Jak rozdílný

vého

mene

,,

bílá

V

záhybu kamenného toho

— Varna. je

obraz východních a západních

behu erného moe! Zde holá

krabatina,

ra-

jevila se

mi

nevyboující nikde

ze

jen pustá, stízlivých

227

mL'zí,

a

tam naproti

\

Šiiclc

pekrásn

zelený

les,

pro-

tkaný tmavými vrcholky cypiš, les, stoupající po bocích malebných hor až do samých oblak. A poodhrne-li se výše ten závoj oblaný, oslují zrak tvj, obdivem ztrnulý, snhy Oštenu, Elbrusu a jiných kavkazských titán. Také severní a jižní behy jsou nepomrn bohatji nadány. Severní má svj Krym s lesnatým sklonem Jaily, mohutným Catyrdaghem, s malebn rozervaným behem, který tam, kde postrádá zeleného roucha les a skvostného šperku jižní kvteny, oko divákovo poutá zvláštní barvitostí a fantastickými t\ary divoce pro-

vné

i

míchaných skal. Jižní beh konen, severní ás Malé Asie, posouvá se kolem lodi, plující z Poti do Caihradu, jako stále se mnící panorama \ ybraných obraz krajinných. Malebná pásma hor, tu s hustým rounem lesu, tam s pestrou mosaikou polí, na behu msta, sahající až ix) samá temena plná štíhlých

— — pístavišt, hrající životem — a nad moem na

minaret

ným námoním ných tch horách pvabné Západní

idL

beh erného moe,

byl puslý a nudný. barvy. Tak i okolí \\arny.

maleb-

tajemství cizího nám,

dosud málo probádaného národního u\

svéráz-

ži\ota.

na kolik jsem

jej

Malé rozmry, stízHxé

Plnou parou pkili jsme do její nárue. Ale netváila se tato Siréna hrub pívtiv. Ty holé skaliny nad ní vypadaly opravdu podezele. Jsou divn rozryté a provrtané. Brzy rozeznali jsme náspy a píkopy a ady dlových jícn. Ale nezbývalo nám mnoho asu k prohlížení jejích nedtkliz

blízka

228

jsme v pístavišti vskákati do ekajících tam poa jeti úprkem na nádraží opodál msta. Vpadli jsme do jídelny jako hejno hlado\'>^ch vlk. Mžikem byly jediné dv tabule obsazeny, a za každou židlicí zbyl ješt zuivý kandidát, jenž

voz

užíval všelikého mravního i hmotného nátlaku, aby pispíšil dobu svého nasycení. Požádal jsem sklep-

níka o jídelní

pomoc

!

lístek.

Kolem

stolu

Jen table-hote, ti jídla! Jaká kradou se sklepníci v ošum-

s fesy na hlavách, a podávají, i spíše mísy, jichžto znaný objem je hotovou persifláží obsahu. Jídla obyejná a špatná. \^ína jsem se nedotkl. Klapání vidliek a nož, mlaskání a srkání, za námi netrplivé dupání nohou a skípní zub. Nástupce stává se hrozn
lých fracích, utrhují

nám

mj

,,

zívaje.

Zdálo se mi, že jsem prohlédl rázem nekalé pástvo. Ti tam na lodi a ti zde na behu dlí se zajisté o výdlek. O, že nemá ten snhobílý kucha na lodi jiného úkolu, než aby umle dráždil appetit

Ba

ubohých obtí

zdá se, že je i správa železnic tetí ve spolku. Ješt jsme nespolkli poslední sousto a vyhozený desetifrank, a již se zvoní k odjezdu.

229

—

—

—

(Turecká železnice. Vyhlídka do krajiny. Vlak a buvoli. Obrázky na stanicích. — Fáta morgana. Vjezd do Kušuku.)

—

Z Varny do Rušuku cestoval jsem opét jako pán. Byl jsem totiž nucen koupiti si lístek druhé tídy, ponvadž lacinjších nebylo. Za to nazýval se vlak náš rychlovlakem. Vlekl se, pravda ale o rych;

losti

nemohlo býti ei. Vnitek našeho vozu potažen byl rozprýskanou

v níž se délkou užívání vypotily zetelné obrysy cestujících. Bezpochyby pisthovaly se ty vozy do Turecka z njaké železniní remisy anglické, kde se nacházely již léta na zaslouženém odpoinku. Opradla, polštáe, koberce pod nohy a podobný zbytený pepych byly vyloueny. Panovala tu svatá prostota našich starých venkovských dostavník. Vše tištné ve voze a na železnici vbec bylo anglické. kozí,

Nmec

jeden pedítal nám z Baedcckra nehrupoznámku o této trati. Ale každý zaátek bývá tžký. Turecká tato dráha musila pemáhati nemalé obtíže. Bylo jí zápasiti nejen s pedsudky obyvatelstva, nýbrž i se stády buvol, kteí se železnému vetelci bojovn stavli vstíc a smlos svou ovšem tžce pykali. Každou chvíli musil prý idi parostroje zasta\iti vlak a sehnáním buvol s kolejí uvolniti další dráhu. Pozdji vydala turecká vláda písný rozkaz, že každý svj dobytek v jisté vzdálenosti od trati udržovati má, a kdyby

b

lichotivou

230

nepozorností jeho nkterý kus \lakem rozdrcen byl, že nejen škodu sám nésti musí, nýbrž i nad to citeln potrestán bude. Ale snad nemlo ani toto opatení žádoucího výsledku. A^ našem vlaku hrkalo to alespo každý okamžik, že se nám zdálo, jako by si razil cestu spoustami buvolího masa.

Stáda buvolí

tvoila také hlavní stafáži kraskládající se vtšinou jen z rákosí a kukuice. Místy rušily jednotvárnost" tuto skalnaté výšiny skromných rozmru. Pozdji objevovaly se vesnice tatarské a bulharské, skupiny stromoví, tlupy peiiny,

ste odných vesnian uprosted zlatého obilí. Byla doba žní. Na stanici stával obyejn starý, chudý Bulhar pokorn za krosnou s chlebem a tvrdými vejci. Krosna jeho zastupovala nádražní restauraci. Ostatby byly restaurace málo pomáhaly, ponvadž se náš rychlovlak svým jmenovcm na západ alespo v tom podobal, že cestujícím na stanicích asu

n

k nasycení nepopával. Pro mohamedány

mla

nej\tší význam na

sta-

nicích pumpa. Nebylo divu! \^enku hrozný žár, ve voze dusno k zalknutí. I\íimo"to je voda mohamedánovi nejpotebnjším a nejmilejším živlem. Musí jí denn mnohokrát omývati, aby vyhovl naízením koránu. Pod žhavým nebem jihu poskytuje \oda nejsladší oberstvení. Osvžuje tlo jeho, zemdlené vedrem, ochlazuje žíznivé rty, jimž zapovdl Mohamed íznjší oberstvení. Ba, na západ nelze si ani pedstaviti, jaký význam má voda pro mohamedánské obyvatelstvo východu. Nelze náležit pojmouti obraz unavené karavany, když se roz-

se

231

loží

kolem chladné studánky,

již

uprosted poušt

upraxila a veršem z koránu \yrytým opatila ruka pobožného lidumila.

Zde na stanicích pedstavoval

chumá

pravo-

vících kolem pumpy mén poetický obraz. Strhla se pi tom obyejn rvaka o devnou nádobu, pomocí etzu k pump pipevnnou. Již tato nádoba sama zahánla nejžíznivjšího lovka závnit padu. Byla poloshnilá a zelenou plísní zevn i

i

obalená. Sterá ústa vystídala se její

obrub. Ale kdo

Dotel-li vylil

se

obsah

ml

šastn k její

zajisté

denn

na vyhryzané

nepochodil lépe. a naplnil-li sklenici,

sklenici,

pump

po prvním pohledu na

kal-

nou, žlutou tekutinu, plnou víících pevných ástic, hroznou k pivonní, neku-li k ochutnání.

Ped koncem

jízdy stávala se krajina obrazem požehnání. Kolem do kola až k dálnému obzoru snop vedle snopu; ba celá krajina skládala se jen ze zlatých snopu, sestavených soumrn v malé nijehlance. nich nebylo v ní vidti eho ni pahork, ni strom, zídka obydlí lidské. Ba, i lidí spatovalo se v ní po skrovnu. Tu tam nkolik žen i dtí, sbírajících klasy, nkde uprosted nich vážná postava \- dlouhém asnatém odvu, s turbanem na hlav, jako biblický Booz uprosted svých ženc. Ale skupení takové bylo patriarchálním jen na pohled; ve skutenosti nebyl pomr tch pánu k pracující ráji nikterak idyllický. Díval jsem se s potšením na rovinu, posetou snopy. Pipomínala mi živ drahý domácí kraj a k dovršení podobnosti zamihla se v pozadí jejím zetelná silhouetta staikého Ripu se širokým, jemn prohýbaným teme-

zlatého

Krom

:

tém

232

iiem i s kaplikou uprosted. Ale pouze na okamžik tšil jsem se tomu shledáníj nebo hned na to seznal jsem, že byl domnlý toliko stínem mého

ip

klobouku,

tímsíním

doby vyšlého, v

V

nádraží

okn

cestováním vagónu.

ponkud

rušuckém oekávaly nás

z

po-

vedle sluš-

ných evropských povoz též káry, podobné dvoukolým kavkazským arbám. Byl to devný truhlík na ist devných kolech, v zadu úpln otevený, ped nímž se mraili pod obrovským devným jhem vousatí erní buvoli a vedle nhož stál zamraený Turek. \^ybral jsem si jednu z tchto kár. Ale sedni na skákavém dn vozíku, s nepíjemným pocitem nekrytých zad omrzelo mne záhy. Povoz ml k tomu sklon do zadu, íak že bych byl beztoho díve nebo pozdji oteveným pozadím na silnici vypadl. Kráel jsem tedy radji pešky za vozem a bavil se tím, že jsem vci své po sklonité ploše zvolna dol se svážející ped vypadnutím pokaždé nazpt do vozu vymrštil, abych za chvíli tutéž hru opakoval. Vyzáblý Turek, sedící na voji, šilhal se zpod zeleného turbanu jedním okem druhého vbec neml po mé he s patrným zalíbením. Cesta k Rušuku vinula se mírn do výšky a byla pokryta spoustami bílého jemného prachu. Kola povozu zahoovala se do nho jako do snhových

—

—

závjí. Celé okolí bylo zaneseno prachem tím, který se zdvihal pod kopyty a za vozy blavými oblaky. Než jsme dojeli k bílé brán rušucké, vypadali jsme jako mlynái a erní bmoli naši pvomnili se v siváky.

ko

Tak jsem

tedy slavil

svj

vjezd do

Rušruku,

233

a první, co se tam zraku mému namanulo, byl nemotorný obraz stromu na stn jednoho domku a nad tím nápis: „Gasthof zum grúnen Baum". Neml jsem ani tušení, že by bylo sím germanisace zalétlo

až

i

za hranice turecké

NKOLIK DROBNÝCH

PRACÍ.

Studium typ. (.XáriKlni Listy* 1893-^

1

.

Zc

á p

Z

i

s

n ku p í

r

vn

í

ho

po

z

o

r

o

\-

a

t

c

1

c.

Sedl jsem dnes poprvé v mstském parku. Slunce již hezky hálo. V^šechny pedmty, na stinné stran ješt pohrouženy \' zimní zádumivos, leskly se vesele na stran osvtlené, jako když se radostn rozjasní tvá zasmušilého dcka pi pohledu na tpytnou hraku. Holé ješt koviny; tráva pomalu

n

se

hlíny

již ;

zelenající;

preclikáka

;

dti skákající pes obru; vjasnomodré nebe s nkolika

blošedými mouhami; scvrklá stará panna, krmící vrabce; vláni jarní pedtuchy atd. atd. (N. B. v hotové

práci

šíe rozvedu.)

Vnoval jsem se zvlášt studiu jedné figurky, jediné mužské figurky, která se objevila v této ásti sadu. Pišel mladý lovk a posadil se na protjší laviku. Mdlý, hubený, ale jaksi houbovit mkký obliej ospalé oi, zevlující bezmyšlenkovit po ;

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XX.

16

238

okolí

;

úes,

jevící více

napodobiti hejsky

dobré víúe než zpsobilosti,

Píkop; odv

asi

téhož slohu.

Hádal jsem. ím asi je. Sklepník užívající své dopolední prázdn k tomu by poukazovalo jeho nevyspalé vzezení a nezdravá ple. Nebo píruí z obchodu, který byl poslán s balíkem na dráhu a nyní si tu dopává oddechu, vzpomínaje na požitky noci z velké ásti prohýené. Této druhé

—

domnnce by mí, jehož

nasvdovalo

ješitné sebevdoNa pozoruji. soudím, že náleží do tídy lidí polo-

zase

nkteré známky na

každý zpsob vzdlaných.

nm

n

není záhad Jsou šastni, takoví lidé Pro a pochybností, jimiž by se znepokojovali, ani svízelných problému, které by ešili. Jsou v úplné !

duševní rovnováze, spokojeni zejména se svou vlastní milou osobou. Hle, jak se tu lib vyhívá na slunci, vzpomínaje na nkterou zpvaku kuplet z Théatre

nebo jiný podobný svj ideál a jsa peže imponuje každému svým duchaprázdným obliejem, úpravou svých vousu a stihem svých \'ariété

svden, šatu.

Povšiml si mne. Narovnává si pod zdviženou bradou tuhý límec košile, krout nataženým krkem na všechny strany chce mne upozorniti na svuj nový nákrník. A pošilhává po ustavin

—

mn

patrn chce vyísti z mé tváe oslující dojem, jaký na mne iní svým domnle gentlemanským zjevem. Ted si prohlíží nehty zpsobem, který je karakteridruh bdí. A nyní vytahuje pouzdro Znova zašilhal po doutníky ó vždy víme, drahý pane, že máte elegantní pouzdro na

stický pro tento s

.

.

.

mn —

239

doutníky, vkusné,

Snad

hIa\'ou!

je to

s

vymalovanou na vrchu koskou dokonce dárek od njaké zbožo-

vané švadlenky ? Jak labužnicky odfukuje modravý

kou! Chlubí pesná koleka dýmová umí vypouštti do vzduchu. A vidím dobe svdné obrázky, které si zárove zasazuje do tch vzdušných prstenc. Vise mi, jak

dím hlaviku oné hezké švadleny, s kterou si asi \ yjde v nedli na procházku; tší se již, jak ji bude okouzlovati svými šviháckými zpsoby, a jak budou pak veer spolu tleskati vojenské hudb v re-

A tká dále do tch oblák luzné obrazy blaženého života, až bude sám šéfem obchodu nebo zámožným hoteUerem, jezdícím v ekypáži po boku manželky v nejelegantnjším úboru, obtíženém drahými skvosty stauraci.

.

Po

.

.

chvíli probral se

muj protjšek

z

tchto

sn

a oklepával popel svého doutníku. Zpsob, jakým to inil, byl velice charakteristický. \'zal špiku doutníku mezi palec a ukazo\áek a sklepával zvolna, lehce popel mah'kcm, jak to asi vidl u nkte-

rého svého vzoru elegantních

zpsob.

Skvostné

Poznamenal jsem si hned tento drobný, ale význaný rys do zápisníku, aby mi snad nevyšel z pamti. takové malikosti jsou dležité. Na to zdvihl se k odchodu. Byl bych rád ješt jednou vidl tu proceduru s popelem a slyšel aspo I

slovo od nho, nebo ležitými píznaky.

i

hlas a

zpsob

ei

jsou

d-

Vytáhl jsem tedy doutník, a když kráel mimo, požádal jsem ho za ohe. \'ždy jsem vdl, že znovu doutník tak delikátn oklepe, že mi jej podá

240

práv

s

kování

takovou úklonou, že pronese na mé podblahosklonné: ,,0 prosím!" a

práv takové

že se vzdálí s patrným to všechno provedl.

hrdým vdomím,

jak

pkn

Rozkošná figurka

2.

Ze zápisníku druhého

po

z

o

r

o

\'

a

t

e

1

e

:

Na

své dnešní vycházce do mstského sadu zajsem figurku, která by se mi snad hodila za episodní postaviku do mého budoucího románu. Práv pro svou všednost. Ukážu, že lze realistickým drobnohledem objeviti zajímavé látky v tom všedním prachu, po nmž jiní pohrdliv a nevšímav chytil

i

šlapou. A^yhledal jsem

si laviku na výsluní. Slunce sice hálo, ale jeho svtlo bylo dosud plno zimní melancholie. Nesálalo z nho dosud jarní dtské veselí; byl to mdlý úsmv na vrásitém oblieji dokonávající staeny Zimy. Tušení vesny ješt se neprobudilo v holých kovinách, uschlé tráv. Zem pla hnijícím lupením. Matné, bledé modro oblohy upomínalo na barvu odstálého mléka. Krom hrajících si dtí. preclikáky a staré panny krmící vrabce byl v té ásti parku jediný lovk, který sedl na protjší lavici. Byl to mladý ješt lovk, ale inil dojem boubelatého šosáka. Hled na jeho okrouhlé formy, bezdky vzpomnl jsem si na slova epigramu ..Kdyby mu byl buh dal vtip, byl by suchý jako šíp". Ne, vtip zajisté nesrší z tch-

již

:

I

241

vodnatých, bled modrých oí. hledících tak nea dobrácky do svta. Možná, že je to mladý domácí pán. \^elkého ale jsou v Praze boháe bych v sice nehádal i takové baráky, jejichž majitel se sice nemiiže to

vinn

nm

;

ovšovati zlatem, ale z nichž pece možno zcela bezstarostn a píjemn vegetovat jako toto šastné individuum. Vyšel si asi za svým každodenním je-

diným zamstnáním

:

mst,

projít

se a polelkovat

si

tro-

em

diskuto\at ve vinárn, aby bylo o kam se odebere k desáté hodin. O dvanácté vrátí pak sladké odpolední schrupse dom na obd štstím je takové nutí pak cesta do hostince vegetování, v nmž nižádná zbytená reflexe, žádný

chu po

—

—

—

vznt a vzruch duševní neruší klidné zažívání a zdravý spánek. Pohodlnjší je na každý zpsob takové žití, nežli osud našince, který nkdy celé noci tráví nad papírem, na nmž pracn snaží se zachytiti rozplizlé kontury podobných všedních figurek, ekaje za odleda pochybné štstí slávy Eh Zapálil jsem si doutník a pozoroval dále bezdnou své psychologické pitvy. I on pokukoval po svým nai\ním, dobráckým okem. Snad vymyká se zjev z jeho šosácké šablony! pomyslil jsem si. Ostatn lidé toho druhu ze\lují

mnu

.

!

ob mn

.

mj

na všechno je to nejpohodlnjší zpsob ubías. Možná také, že má chu se mnou se sblížiti. Takoví lidé jsou sdílní. Kdybychom sedli blíže proti sob, jist byl by mi již sdlil, že bude zejtra pršet, nebo že tam a tam je nyní nejlepší plzeské. Nastojte! Nyní \>1:áhl noiiní knížku, tlustou, ohmatanou, práv takovou, jakou jen mže míti rádi

jeti

:

242

jediiopatroN V

domácí pán.

A

zapisuje dokonce

nco.

mu

napadlo, že zapomnl zapsati mezi verejší výdaje zapravený úet kamnáe. Tedy pece njaké starosti. Ale vidti zejm, že psaní není jeho emeslem. Komická jest podívaná, jak neobratn žmolí tužku mezi nemotornými prsty, jak špiku její navlhuje na odulém rtu a kterak zálibn prohlíží napsané, jako by se podivoval, že svedl takovou vc Ó blahoslavení chudí duchem Byl bych jej dále studoval ale vzpomnl jsem

Snad

.

.

.

musím již dom. Když jsem šel kolem nho, pistoupil ke s doutníkem, žádaje ohn. Dobe jsem tehdy hádal, že nesnese, aby se mnou nevymnil alespo slovo. Divím se jen, že pi tom neudal svj zejtejší déš si,

že

a své nejlepší plzeské.

mn

Rzné L.«

(>-N.

1.

barvy. 1893.)

erná.

erná

jsem, ale krásná! praví milenka Šalov písni písní. Omlouvá se, že jest osmáhlá sluncem, ponvadž musila stežiti vinnice bratí svých. A v pvabnost osmahlé Sulamitky, jejíž „zubov jsou podobni stádu ovcí jednostejných, vycházejících z koupele", a jejíž ,,rtové se podobají provázku hedbáví ervenho, dvakrát barveného", nech si tu spanilou tvá lemují ,, kadee jako

mounova

víme

Šarlat".

erná

jsem,

al.e

krásná!

er

Slvko

,,ale"

neli-

chotí erné barv. vyznauje se tu jako stín, jenž nedovedl zakaliti milostnost oblieje, který okouzlil královského pvce. Zdá se tedy, že erná barva již u dávných žid byla v nemilosti, jako snad

u všech starých

i

nových národ.

244

Ccmo vlastn ani barvou není; jest negací barnedostatkem svtla, temnotou. Jeho odprcem je bélo, s\etlo, v nmž rodí se a žijou barvy všechny. Tato dvojice vede spolu boj o vládu všehomíra; den zápasí s nocí, Ormuzd s Ahrimanem, Blbog s Cernobogem. V tomto zápasu pidal se lovk od poátku na stranu blahodárného, vše vy,

vný

vn

oživujícího svtla.

Ano, svtlo

zároxe

životem, temnota je taženém ernými koni, poveze nás erný vozka k odpoinku pod ernou zemí. A na poslední cest budou nás provázeti píbuzní a pátelé, se smutkem ne-li v duši, alespo na tle snad ješt delší dobu bude truchliti pro nás erný flór na nkterém klobouku nebo erný šperk na elegantních erných šatech dámských, v nichž tak delikátn se rýsuje ztepilý vzrst, a které zvláš'! pibledlým rusovláskám tak výten sluší. Symbolika barev osvduje erné malou pí smrtí,

y

emm

jest

voze,

smutek, ale vbec samé jí nejen vlastnosti a vci. erných barvách vidí svt ponurý pessimista. erná beznadj vrhá zoufalce do temné propasti. erný je nevdk. Cern
vyznauje

nehezké

city,

V

lovku

v jasných oblastech nebeských erná družina Satanova bytuje v temnotách. Bílí s ernými zápasí na šacho\Tiici tohoto svta. V bílé tují

;

vn

i

v ruce obje\aije se nevinnost v temném plášti vystupuje obyejn intrikán, utkávající v temnu ernou pízi zloinných piklú. I v dtských poíze,

s lilií

;

245

hádkách zlou hraje úlohu ernoknžník, jako kdysi postrachem 'Stedovku býval lovk, obírající se bezbožným erným umním. Anomálií jest naše eské písloví „erné vrné". \^zniklo bu jen k vli rýmu, nebo zrodilo se v blouznivé hla^' zamilovaného, kterého oarovaly temné oi a havraní kadee. Takovému je pak všechno božsky krásné na milované dívce, teba bradavika na její líci. Ostatn, krásné dívce sluší všechno a nkdy práv to, co by se jinde nikomu nelíbilo, iní její pvab tím pikantnjším. Je to jako s diamanty, jimž prý temné pibarvení dodává :

tím vtší ceny

—

(prý,

nebo vyslovujeme

—

tuto do-

mnnku pouze

na základ obliby, jaké erný diamant požívá u skvostmilovných belletrist). Sám pisatel piznává se, že již astokrát se zalíbením pohlížel na leckterou hla\ai, kolem níž splývaly kadee ernežli egyptská tma. Ovšem neshoduje se Malorusy, v jejichž písních krásné device zovou se šmahem ernobrvkami, jakoby rusovlásky ani nemohly být hezkými. Jsou ostatn lidé, kteí se dovedou nadchnouti pro „erné perly" roztrhaných cikánských stan. Ani erná Venuše není takové paradoxon. jak si mnozí myslí. A vzpomete na

njší, s

i

ernou Madonnu platí o krásném pohlaví, neplatí jinde. pravil jsem, že mnohým erné šaty sluší výborn za to na mužích se mi erný frak a cylindr rozhodn nelíbí, nech si je to oblek salonní.

Ale co

O dámách ;

—

zmoudel jsem Ne snad z národní pepjatosti jako všichni ostatní, vím, že to není móda jen nmecká, a sám bych se tak odíval, kdyby mi nebránila nepekonatelná bláhová antipatie z mladých let

246

a kdyby mi -- bulí ví pro — každý frak a cylindr nepipomínal picdpokojc a shrbená záda. Jinak uznávám, že by bylo nerozumné, abychom my Cechové nenosili to, co se nosí po celém civilisovaném svte, teba že by se nám to nelíbilo, jako se to navzdor všem tirádám o vybranosti a eleganci ne-

mn. Kdyby mj

hlas v té vci njak rozhodouinil bych návrh, aby ti našinci, kteí se bez fraku obejíti nemohou, nosili fraky popelavé, fialové, skoicové, pomeranové. \úbec jakékoli jiné barvy, jenom ne erné. erná barva znamená zídka co dobrého. Z tch vzácných výjimek uvádím ernou kávu, bez níž bych spisovatelství musil povsiti na hebík. erný zajíc a erná ryba nejsou práv špatné, ale již erná polévka sotva chutnala malým Spartanm a v Polšt víte snad co znamená. A jinak erný kabinet erné neštovice, erná smr erné jezero budí pedstavy ponuré navzdor všemu krásnému, co se o píše. Pro pravé Rakušany, k nimž to se rozumí náležím, nemá ani erná Hora dobrý líbí

val,

—

nm

—

!

!

—

—

zvuk.

A

erný pes s ohnijako malé dti; erný

pohlete teba na zvíata

výma oima

nás

strašil

již

!

kocour bývá v pohádkách soudruhem arodjných bab erná slepice snášívá vejce, z nhož se líhne pekelný zmok vida temného krkavce, pedstavuješ ;

;

bezdky šibenici Ted je doba erného ptactva. Hledím z okna. Široká snhová plá blá se pede mnou a od toho istého, jasného béla píke odráží se uhlov erná si

.

.

.

barva ^clikých vran, sedících na závji nebo máchajících nad ní temnými perutmi. Na mysl pi-

247

chází ti Poe-v havran, tepetající kídloma nad hlavou bloskvoucí sochy, na níž se usadil. Krásný jest, navzdor všemu, obraz tam té erné vrány na úblu snhovém, ale nebudí myšlenky veselé. Mrtev je zimní kraj. Uletlo ptactvo veselých barev do slunnjších zemí, šediví vrabci teskn tulí se k sob na ímsách, ovšených ledovými krápníky, a jen ti pochmurní erní ptáci samojediní poletují nad pustou krajinou. Jejich krákot zní místo veselého, tichého Švitoení vlaštovek a jásavého

hymnu skivan. Hledím zasmušile na posnženou zámstskou plá, kterou mah'ka píroda oživuje toliko úina hle jiným kontrastem tch erných perutí nou, po stránce bare\né podobnou stafáž vnáší tam nyní spolenost lidská. Na úzké pšin, vyšlapané ve snhu na rovinou, kráí pojednotliv za sebou dlouhá ada erných postav. Jsou to alumnové, chodící v tu stranu na spolenou procházku. Po úzké stezce musili se dáti husím pochodem, a ten dlouhý etz temných postax*, zvolna se šinoucí skvle bílou planinou, iní opravdu zvláštní dojem. Nerozeznávám jejich obliej, nýbrž jen obrysy mladých, vtšinou štíhlých tl, odných od hlavy kpat v erné roucho seminarist, v temnou uniformu církve bojující. Jsou to nejmladší vojíni, no-

—

!

pi

xákové svatého

voje.

Pipadl mi no\ý význam erné bar\y. Znaí smrt, ale dobrovolné odeknutí se tohoto svta. Umrtvení tla pro vný život duše. Ve smutnou, písnou odí\á církev své sluhy pro tento svt a jen ped oltáem, ped svatostánkem božím odívají se k oslav Nejvyššího jasným blem, pestrýi

er

248

mi bar\ami kvtu, záícím zlatem a stíbrem; Vycházejíce ze svatyn do všedního ruchu života, ernají se opt rouchem odíkání, vážní stínové, pipomínající v pestrém tom reji a shonu po vezdejších statcích a rozkoších, že všechno na zemi je marnost a svtlo pravého života jen tam nahoe,

v íši blažených

duch.

Jsem nevdomý

možná, že muj Nechci také mluviti o \íe. Poutá hlavn jen erná barva oné dlouhé ady postav, odlišujících se tak oste od skvoucí blosti okolní. nerozeznávám tahy jejich tváí, vidím v duchu nkteré Ten hledí lhostejn ped sebe, pomýšleje na refektá neb.o na teplou studovnu, kde se bude pipravovati k zejtejší pednášce; druhý usmívá se, zalétaje duchem na budoucí pknou faru nebo výše, snad až k záivé infuli jiný hrouží se pochmurn v njaké mystické rozjímání a jiný hledí snad nadšen záícím okem v jasný zimní vzduch, kde zdá se mu, že jako vdce chvje se ped tou ernou adou svtlý stín ohromné posta\'y, sahající hlavou až do nebes, podoba Mistra výklad

je

zhola

m

laik

a ^-elmi

nesprávný.

A

:

;

a Pána, v jehož svatých šlépjích hodlá kráeti, podoba Toho, jenž uil nás. že máme milovati bližního

svého jako sebe samého a že íše jeho není z tohoto svta. Hledím na ten etz erných silhuet a vzpomínám na mnohou ušlechtilou postavu, která z temných zdí semináe vyšla do eského kraje. Vzpomínám na knze-kísitele, kteí písmem i plamenným slovem budili lásku k vlasti, na mnohé mrtvé a dosud žijící acké pstitele našeho písemnictví, na nejednu spanilou, dobrotivou duši. kterou jsem

249

poznal v tom temném rouše. Ale zdá se mi, že díve bývala jaksi jiná, svtlejší, pívtivjší. Jak ta mile slušela na píklad k bílé ped asem hlav

er

Tebízského s. prostosrdeným obliejem, z nhož hledla nejiejší dobrota! mnohem ernjší; vyNyní zdá se mi ta padá jaksi nevlídn, hrozivé, výbojn. erná se sice dosud hojn v našem národním živote, místy snad hojnji nežli díve, ale nikoli aby tu s jinými barxami družn spolupsobila, nýbrž namnoze (bohuvýminky!) snaží se jen, aby všechny díky jsou ostatní barvy zastela, ovládla a podmanila, aby ztlua mila kde jaký volný kmit ve spolenosti, Htcratue, jako by bylo koneným jejím cílem, promniti cele Cechy v obro\ skou kaku inkoustu Vhod napadlo mi to ponkud ledabylé porov-

er

i

vd

.

.

Inkoust je také dkazem, že v erných v(cch nevzí mnoho dobrého. Musil bych ho vyplýtvati celé džbery, kdybych chtl vypoítati, co bych v okaspalného už ztropil. Tisíce dokladu mžiku i)() ruce, na píklad hned tuto rtu. nání.

ml

11.

Bílá.

Stl denních hostu ve vinárn „u bílé rže" na první ládostal se dnes na thema neobvyklé sku. Historka professorova o studentském plese, na se poprvé zamiloval, vzbudila v inženýrovi po:

nmž

dobnou upomínku; bezdky následoval doktor a skonil žert()\ným \y'/\áním ostýchavého a k del-

250

enickým výkonm

ším

naprosto

nezpsobilého

assisténta, Benjamina spolenosti, aby se též vyzpovídal ze svého prvního mladistvého blouznní; assistenta vytrhl z rozpaku lékárník, ujav se sám slova k vylíení prvního setkání se svou nebožkou, ale na konec dostal se pro njaký nesprávný údaj

stran poasí v r. 1867 do malé rozepe s revidentem, která by snad byla hovor zcela odvedla od zahájeného smru, kdyby patriarcha spolenosti, dávno již pensionovaný, ale dosud ilý pan rada, nebyl zaal jemn pokašlávati, mžouraje oima a vŠemi prsty lehce bubnovati po stole. Doktor povšiml si této všem stolového kruhu již známé pedehry a napomenul oba rozvadné hosty Ticho, pánové Zdá se mi, že také pan rada má njakou zamilovanou historku za lu-

lenm

:

hem." Pánové s

úsmvem

.,

utichli

!

a celá

spolenost zadívala

se

na staikého pána.

,,Nic! Nic!" bránil se energicky pan rada, ale když všichni nepestávali žertovn mu domlouvati, že on je povinen vypravovati historii své první 1

lásky,

svolil

Usmál

konen. se,

pohladil

si

isté oholenou bradu a

zaal „Já jsem se, pánové, zamiloval poprvé v osmém vku svého, a kdož ví ješt, byla-li to moje nejprvnjší láska. Tato jest však první, na kterou se pamatuji. A byla to, pánové, láska nešastná,

roce

nešastná podle všech románových pravidel. otec byl panským zahradníkem v L. Obývali jsme domek v pozadí parku, obkliujícího tamjší malv zámek. \Tchnost naše nebvla šlechti-

Mj

251

cká, ale pes to obklopoval ji pro mne nimbus nedostupné x-znešenosti. \'ídal jsem naše panstvo velmi zídka; mli ješt dum v Praze a jiné vtší panství, kdež trávili letní msíce. Do našeho zámku pijíždl sice pán samoten pravidelné nkolikrát do roka, aby osobné dohlédl ku správ statku, ale s rodinou býval zde jen asem na krátkou dobu. Pes to byly \ šechny pokoje úpln zaízeny a k pobytu vrchnosti ustavin pipraveny. Byl jsem tam nkolikrát se starým vrátným, který je opatroval, a co jsem dojem nevyrovnatelné tam spatil, zstavilo ve nádhery. Jednou na jae pijela \ rchnost na celý msíc. Pro mne byla to ix)hroma. Dle instrukcí otcových musil jsem zanechati svých oblíbených toulek po parku a vbec hledt, abych se s nešastnými svýnavzdor stálým správkám a mi koleny a lokty domluvám matiným bývaly totiž obyejn roztrženedostal panstvu na oi. ny nebo ušpinny Ale jednou \ nedli odiX)ledne neodolal jsem pece pokušení a zalezl se svou etbou na oblíbené své místeko v odlehlejší ásti parku, kdež se zachovaly nkteré památky z doby copu, kdy zámek byl vystavn. Mimo jiné byl tu široký, svrchu a-

mn

— —

dou velikých kamenných vás ozdobený taras s hlubokými výklenky, v nichž stávaly kdysi mythologické sochy nyní byly vtšinou prázdny a ástezasteny beanem, který jako zelený závoj splý\al dolu s hebene tarasu po zvtralé zdi. Jeden \ýklenek byl jím zakryt úpln. Tam jsem se uchyloval s knihami, pi nichž byla obava, že by mi je otec zkonfiskoval. Byl jsem vášnivým tenáem

n

;

252

a hltal jsem všechno, co se mi dostalo do rukou povídky pro malé i pro velké, romány, básn, nech jsem tomu rozuml teba jen z ix)lovice. Tentokráte nesl jsem si Tisíc a jednu noc. Ale nevlezl jsem s ní do výklenku, nýbrž blízký, práv v plném kvtu záící strom zvábil mne, abych ra-

dji zvolil vonnou skrýš jeho vtví. Bude tam také bezpeno a pi tom krásno. V^ylezl jsem nahoru a pohodln usadil se mezi vtvemi. Bylo tam vskutku pekrásn, mezi tmi kyticemi velikých erstvých kvtu, které mne obklopovaly se všech stran jako snhobílá oblaka. Kvty vydávaly píjemnou vni kolem nich sem tam bzuely vely. Zdálo se mi, že nemohlo být krásnji ani v tch sadech východních princ, o nichž jsem etl ve své knize. Pojednou vyrušily mne veselé hlasy na blízku.

Vdl

jsem, že jsou dnes v zámku hosté ze sousedního panství a rázem projela mnou obava, že

by mne nkdo z panst\'a mohl na strom zahlédRychle svezl jsem se po kmenu dol, chtje uprchnouti dom. Ale v tom již z nedalekého koví vybhla útlá postava v záiv bílých lehounkých šatekách, kolem nichž vlály ržové stuhy. Dech se

nouti.

ve

mn

nosti,

zatajil.

Byla to jediná dceruška naší vrch-

jen o málo

jsem

starší

nežli

já.

ped

tím jen nkolikrát posvém drahocenném úboru, s rozmaile hrdým vzezením rozmazlených panských dtí, inívala na mne dojem bájené bytosti, nemající pranic spoleného s obyejnými lidmi. Ale te veselá, uzardná bhem, jako blo ržový motýl letla pímo ke a- zoivše mne, položila prst na malé Zal^lcll vzdáli a ve

ji

mn

rty,

žádajíc

mne pi tom

dvrným

pohledem

ve-

253

likých, jiskících se oí o zachování jejího tajemství. Stál jsem bez hnutí, okouzlen a zmámen tím sblížením s bytostí, kterou jsem náhlým dotud pokládal za nedostižný zjev jiného svta. Bh'zko mne stanula, aby popadla dech, apátrav rozhlédla se kolem. S dtským dvtipem pochopil jsem hned situaci: hrála si s dtmi sousedního panstva na schovávanou a zabhla náhodou v tuto stranu, hledajíc bezpeného úkrytu. Napadl mi výklenek; všecek jsem se zachvl radostí, že jí mohu

dvrným

ním

posloužiti.

Ostýchav

ký\l jsem na ni, odskoil tiše k výklenku a pozdvihnuv beanový závoj, ukázal jsem do vnit. Kývla radostn, pibhla, vstoupila do výklenku a dala mi posukem na srozumnou, abych

Pak spustila beanové guirlandy. bohat vyfintných byl nejvyšší as. malých dí\ek, jichž \cselý kik a smích ozýval se za kratikého toho výstupu za kovinami blíže a blíže, objevilo se nyní na trávníku ped tarasem a rozhlíželo se na všechny strany. Malá slena, stojíc ve výklenku vedle mne, znova položila výstražn prst na ústa a jakoby se bála, abych v rozhodném tom okamžiku neopatrným pohybem náš úkryt neprozradil, obemkla od zadu útlou rukou má ramena. Bezdky pitulila se pi tom ke tak tsn, že jsem cítil, jak jí tlouklo srdce dtinnou úzkostí ped vyzrazením a zárove radostným rozilením z napínavé hry. 1 mé srdce tlouklo prudce, naplnno nepoznanou dosud rozkoší. To vznešené stvoení, s tou nžuinil

totéž.

NkoHk

A

mn

nou tváikou, a lilov istou,

lišící

se

ušlechtilým

sametov jemnou

^v. Cech: Sebrané spisy.

XX.

svým útvarem

pletí

tak docela 17

254

od našich venkovských dtských obhejú s tmi hebkými, tmavolesklými, tpytným šperkem po straozdobenými kadeemi, s perhkovou šrou na krku, v šatekách z bílého, jemn se lesknoucího hedvábí, s bohatou výzdobou záících ržových stuh, v atlasových bílých stevíkách, okrášlených na vrchu stužkovou ržicí s jakýms drahým, rudoskvoutato princeska, spanicím kaménkem uprosted lejší nežli všechny sultánky v mé tisíci a jedné noci, pítuln jako sestra tiskla mne k sob svou jemnou, zlatým náramkem obepjatou rukou! Stál jsem bez nejmenšího hnutí jako zkamenlý a byl bych tak chtl státi bez konce. Ale dvátka po krátké porad rozbhla se v ji;

n

—

né strany. „Nenašly m," radovala se moje vzácná spolenice a ruka její svezla se lehce s mého ramene. Rozhrnula ješt bean, aby pohlédla za odbíhas tváí jícími družkami a pak obrátila se ke zmnnou. Patrn si uvdomila, že v rozilení hry zapomnla na propast, která nás dlí. Mrzel ji asi dvrný styk se mnou. k nmuž se snížila. Rtík její se hrd vyhrnul; mla týž výraz nedostupné vznešenosti, který jsem vídal jindy v jejím malém obli-

mn

eji.

„Cí jsi?" otázala se chladn. „Zahradníkovic", odpovdl jsem nesmle. „A jakou to máš knihu ?" dodala jako z milosti.

A^zala ji do ruky, nedbale pohlédla na titul a vracejíc ji spšn, jakoby se byla dotknutím jí poskvrnila, prohodila pohrdliv ,,Ta je špinavá a roztrhaná!" :

255

Pak zmila mne shry zbžným pohledem a zNolala

:

,.A

podívej

se,

máš kalhoty

jak

S leknutím pohlédl jsem dolu

—

roztržené!"

jedna nohavice mých zbrusu no\'ých nedlních kalhot byla skuten roztržena od kolena až dolu. Stalo se to jist pi spšném slézání se stromu a ve svém následujícím opojení jsem si toho ani nevšiml. Nyní více zahanben nežli zdšen hledl jsem na strašlivou ránu. ..Musím za nimi," ekla ješt malinká slena

a

nepohledvše

již

na mne. \()hiým

krokem odešla

k zámku.

A vidíte, pánové, to je celá historie mé první lásky a v duchu se asi smjete starci, který dovedl vypravovati vážn takové dtinství. Ale pro jste mne k tomu donutili; musil jsem pece \ ypravovati pravdu a taková byla opravdu moje první láska. A b\ la to láska skutená Chodil jsem pak den co !

den do oné beanové skrýše, vylézal jsem na onen kvetoucí strom v marné nadji, že se pod ním drobná krasavice objeví, íhal jsem za kovinami, plížil se pod veer k zámku, abych ale-

spo

její

stín

v

okn

osvtleném

zahlédl,

—

ale

ase odjelo panstvo, aniž jsem ji znovu A vbec nevidl jsem ji nikdy více; druhý

po krátkém spatil.

mj

rok vrchnost nepijela a pozdji pijal otec výhodnjší místo na opaném konci Cech. Ale ujišuji vás, pánové, jeŠt dlouho, dlouho po tom, až vysoko do let jinošských, stavil se pede mne obraz té útlé, malé dívky v hedvábných bílých šatech s ržovými stuhami, v bílých atlasových jiné,

stevíkách sted ržice

s

rudým,

bílých

tpytným kaménkem

pentlí

.

.

.

Hrdinka každé

uprobás-

256

kterou jsem etl, mla rysy její tváe a moje žena okouzlila mne snad jen tím, že jsem v jejích ústech a oích shledal cosi podobného s oním dtským ideálem... Nuže, nebyla to skutená láska? Nemohu za to, že byl její román tak dtinsky hloutak hloupý, že se vru za hanbím a nepochopý puji, jak jsem mohl ctnou spolenost obtžovati já, vážný rada na odpoinku, takovou politování

n,

—

hodnou naivností." Spolenost chvilku

mlela a v duchu omlouradu vysokým jeho stáím. ozval se s jemným taktem zamilovaných historií, do jak zapadli, neuškodilo pro zmnu trochu dtské bílé nevinnosti. Arci, kdybyste chtl se svým románkem nkam do asopisu, musil by se trochu zaonait njakým effektnjším koncem. Na píklad Spatil byste svou malou slenu ješt jednou v nádherné zámecké komnat, v bílém rou-

vala asi skuten pana „Inu, pro pak?" professor. „Uprosted nichž jsme dnes ví

bh

:

še, ale bez ržových stuh, s vínkem bílých rží na skráni, s nepohnutou, mramorov bílou tváí uprosted tmavých kadeí, rozestených po bílém atlasovém polštái se zlatým tepením do kola, s kížkem ze slonoviny ve skížených rukách, na malém katafalku, kolem nhož byste pomáhal svému

nejkrásnjší bílé kamelie ... A pojejí rakve krásnou, polorozpukProTo by bylo zajisté tklivé!" lou lilii... fessor zejm parodoval podobné literární výtvory. Takhle koní vaše historka píliš náhle a trochu prosaicky roztrženými kalhotami." „Skonila ješt he!" zvolal rada. ,,Když jsem se po onom malém dobrodružství, všecek opojen otci sestavovati

byste do

tají vložil

,,

:

—

257

vrátil

domu, byl prá\

mj

otec v

neobyejn

špat-

ném

rozmaru. Jakmile spatil roztržené svátení kalhoty, sneslo se na mou hlavu hromobití, a když objevil Tisíc a jednu noc, povyuhující z mé kapsy, sáhl rue pro rákosku, jíž mne obyejn jen strašíval. pehnul si mne pes koleno a Nu, vždy víte, co za starých pi sázení mezníku inívali hochm, aby si píští pokolení tuto událost lépe pamatovalo. Snad také jen proto uvízla mi tak hluboko \' pamti moje první milenka." A v srdeném smíchu rozkývala se hlava starého ])ána, bílá jako sníh. i

—

as

III.

C

e r

\

e

n

á.

Moje barva ervená a bílá hrd zahml Havlíek ernožlutému absolutismu a centralismu do uší. Moje heslo poctivost a síla dodal k tomu a !

!

dokázal, že jeho slova nebyla z tch parádních hesel, kterými jich \ ynálezci hmotí pi zvedání pohár a zatloukání hebu, ale na která zapomínají úpln, když je mají \ dobách zlých

svým životem

osvditi skutkem. Bílá a ervená jsou nám barvy nejdražší. Barvy naší vlasti. Barva nevinnosti a barva lásky jaké to ušlechtilé a krásné sdružení! Bílá znaí s\tlo a dobro ervené je, co má nejvzácnjšího eská zem. ervený je nejskvostnjší domácí drahokam, ervené naše staroslavné mlnické, líbezná erve zdobí tváe našich dívek stejn jako líce našich

—

;

258

slavných míšeských jablek, navzdor cizímu jmé-

nu ryze eských. Ale netoliko u nás, i \ sude jinde je erve barva nad jiné ctná a milovaná. Nádherným purpurem odívají se vládcové tohoto svta i nejvyšší

hodnostái

církevní.

ervené

jsou

fraky ministru

pruhy na spodkách jenerál. A ím by byla bez této barvy krásná tvá? „Dve jako krev a mléko" je u našeho lidu pirovnáním nejlichotivjším. Cím by byla nejistší liliová ple. kdyby ji nezdobil na lících alespo lehký nádech ervánk ? Kterak zkrásní i leckterý matný díví obliej, když mráz namaluje mu na tváe ohnivý rumnec A jak dležitou úlohu mají ervené rty díví, vidti nejlépe ze záliby, s jakou je básníci líí, pirovnávajíce barvu jejich k vcem nejvzácnjším a nejlibjším. Jsou purpurové, korálové, rubínové, ržové, malinové a pod. I k jahodám pirovnal je kdesi jeden eský spisovatel když se mezi nimi blají perliky zubu, upomínají prý na jahody se smetanou a cukrem Mže-li býti sladšího pirovnání? A jahoda sama není-liž milá podívaná na ten sladký, nžný plod, když na sklonném stonku stydliv se rumní pod vroubkovaným zeleným listem? A kdož nevzpomíná rád ervnových dtských hod na stráni, kde zeleným listím lib prozaovaly nachové koraly tešní nebo višní, jichž dvojice, zavšena srosclými stopkami na ouško, tak roztomile slušívala k rmnné tvái smjících se dvátek! Když dozrávající úroda vlní se po lánech, nejnádhernji prosvítá mezi zlatými klasy vlí mák. Ze všech kvt stromových nejkrásnjší jest jemn a tuším

i

!

—

.

—

.

.

259

uzardlý kvt jabloový. A královnou sadu, královnou kvtin všech je spanilá ervená rže. Mezi drahokamy po bezbarvém diamantu nejskvostnjší

A

je

rubín.

velkolepjšího divadla krajinného nad krásný západ slunce, kdy hory, lesy, obloha a rozptýlené po ní mráky tonou \- rzných arovných tónech nádherné erveni ? V ržových barvách vídáme svt, když je nám nejveseleji; ržové vidiny spádá si šastné mládí; ržová nálada je nejlepší vc, jaké mohu páti je-liž

tenái.

erve

barva živá i veselá proto ji tak miŠvarné Plzeaky halí své svižné nohy v ervené punochy Hanácky a Slováky malebovazují své hla\\ ohni\ ervenými šátky; ervenou vestou pyšní se moravský \^alach nádhern rdí se od hlavy až k pat moravský Chorvat ve svých ervených piléhavých nohavicích, v ervené kamizole, ba nkdy i v ervené apce s pestrými stuhanii a bílým pérem. ervenými stuhami zdobí dívky své vrkoe, ervené fábory zaplétají jonáci do hí\'y svých koní. ervená jsou velkononí vajíka; ervené kvty krášlí nejastji talíe vesnické a maluje

náš

je

;

lid.

;

n

;

lo\ané truhly.

ervená

je také barva studu. ,,Drzé elo lepší dvUr poplužní", praví sice nkteí, ale jiní pece soudí, že dobrým ješt znamením je pro kleslého lovka, dokud vdomí neestného skutku vhání krev do jeho tváe. A jaké vdky pidává panenský stud krásnému oblieji, když jej zancuje celý rozkošným nachem až vzhru po nžné spánky

nežli

260

Arci má všechno na svt i své stinné stránky a své nepátele. Nejen býk a krocan nenávidí ervenou barvu jsou i mnozí lidé, kterým se nelíbí. leda práv na tvái díví. Ba, jsou i pepjatí blouz;

—

—

nedovedou se kteí alespo na papíe nadchnouti než jen pro liliovou krásu sniv bledého líka. A z odv, kde mohla, vytlaila živou a veselou erve naše blaseovaná doba slabých nerv.

nivci,

Kde

jsou asy, kdy napudrovaný švihák pyšní val purpurovém, sametovém kabát se zlatým vyšíváním? Pestrá barvitost minulých století ustoupila t. zv. salonní erni a všelijakým bledým, stízlivým odstínm hndi a šedi, práv tak bezvýrazným a nudným, jakým je po vtšin náš moderní skutený život. Odlesky a zbytky zašlého barvitého svta pestí se jen ješt na divadle a v odlehlých koutech venkovských, kde bychom se jim najisto smáli, vtipkujíce o zálib divoch v kiklavých, strakatých barvách" (slyšel jsem na vlastní uši takové pohrdlivé vtipy z úst židovských obchodních cestujících, ve známých odvech vybroušeného vkusu, když jeli kolem zástup jihomoravského lidu, se v

,,

podobajících se z dálí záhonm rznobare\mých jarních kvtuj vtipkovali bychom zajisté týmž zpsobem, kdyby kdyby nebylo práv modou, rozehívati se pro ryzí, samorostlý vkus lidový.

—

cm va s

—

Avšak zanechme a

pohleme

folklór

dále,

komu

našim moderním uena kde se ervená bar-

nelíbí.

Rulík a muchomrka jsou arci zlé vci; avšak esthetického stanoviska piznáte, že není houby

slinjší nad štíhlou, jemn otásnnou muchomrse šarlatovým terem, který tak pvabn pro-

ku

261

soumrakem hlubokého lesa. Otravná ta krasaupomíná na démonické ženy, jež zhoubným dekem svým dovedou opoutat a podmanit toho, kdo nahlédl do zlé jejich duse: ví, že spchá ku

svitá \ ice \

i

propasti a

pece omámen kouzehiou

do svdné, zkázyplné

Jsou

jejich

mocí, vrhá se

nárue.

ervené vci, pamti

které mají nelibou je u vtšiny z nás erxený inkoust professorský. který mnohdy tak nelítostn ádíval v našich úkolech. Mnoho pátel má za to jiná tekutina, kterou národní píse také napííchut.

i

\'e

jiné zlé

zajisté

chmelovina; avšak nskvostnou dekorací na ervený nos míst, kde je málo komu po chuti nebývá ozdobou vítanou, nech by záil nejskvlejšími a nejvábnjšími odstíny šarlatu. .,(\M-\ený kohout" na ste^ tší leda toho. kdo je \ ýhodn po-

zývá ervenou: naše

odmuje

kdy

své

acká

ctitele

—

:

jištn.

Bar\ u

>\i'

tonii

tu

íše miluje také kníže možno-li rajském kostýmu -

i)lamenné

propasti pekelné. \' tak o dáblu mluviti

—

je

erný a monoervený jazyk. erné bar\y nej-

sice celý

perušuje leda vypláznutý

Ale potebu jeli šat, volívá vedle radji ervenou. Mívá alespo rudou podšívku plášt a ohniv ervené péro za kloboukem. Ba, nkdy vystupuje celý v barv pekelných plamen.

nž

V tom pípad

podolDá se

málo oblíbené

bytosti

:

kostýmem

katu.

Ovšem

jiné, ro\-

katu ze

as, nebo

misti popravní našich prosaických dob vystupují na popravišt v elegantní erni jako na parkety salónu. \^ždy ostatn krvastarých zlatých

me

—

i

—

alespo namnoze vý a sekyra ustoupily všední oprátce; není-liž to znamenitý pokrok proti

262

Stedovkému barbarství? Kata jak se sluší a patí vídáme už jenom na ohniv rudých obálkách krvavých román, tchto muchomrek v háji literatury. Hle, jaké nekonené protivy sluuje ervená barva! Xení-li to zvláštní, že je stejn barvou satanáše jako kardinál, povrženého kata jako nejmocnjších tohoto svta ? A že proti purpuru knížat svtských církevních svítí rud jakobínská ei

pice

?

Ano, erve je stejn symbolem panovnické moci jako revoluce. \^eliká ta boue ped sto léty, v níž rozpadl se v rumy starý svt a vznikla novospolenost, objevila se v rudé záplav a za-

vká

topila

zemi

Krev

bejc

—

moem

krvavým

Ano, ervená

!

i

ta

zvláštní,

jest

.

.

.

—

alespo u nás

ple-

drahocenná šáva, jež konazýváme také šávou ži-

luje našimi žilami a již votní. Drahocenný je to

mok a pece plýtvá jím nejdá\Tijších až po naši osvícenou, humánní dobu. ]\ínozí, horlíce proti veliké revoluci francouzské, ukazují vždy toliko na proudy krve. jimiž se v rozpoutané zuivosti brodila žádný lidumil nemže ovšem schvalovati toho strašného vraždní ale bože jaké moe nevinné krve prolito od té doby na rzných bojištích evropských z podntu nebo za souhlasu tchže lidí, kteí nejhorlivji spínali a spínají ruce nad krvavou hrzovládou Robespierrovou Ovšem, tam padaly pod guilotinou i hlavy korunované, vzácné hlavy markýz. krásné hlavy vznešených dvoanek, hlavy lidí mocných a bohatých, kdežto bojišt bývají poseta hla^•n jen mrtvolami prostých vojín, z nichž mnolidstvo

nekesansky

—

vk

z

mj

!

!

263

hého opláe snad jen chudá matika pod nízkou slamnou stechou. Za víení bubn, vedou ty obéti na pole krvavá, aby nejen samy byly ubíjeny, ale

ped

tím jiné ubíjely

nkdo

arci pro idey vznešené: pro

-

nebo rozmnožil svj panovnický titul, aby nkterá íše byla zvtšena o tolik a tolik tvereních mil, aby nkterý národ ukojil svou ješitnost a plemenou záš, aby podrobil své zvli jiné národy, nebo otevel svým kupíkm no\ é dráhy zisku ... A což musí-li nkterý národ krví to,

aby

syn

svých

míeny na ho

city

zlepšil

sloužiti úelm, které jsou pímo najeho škodu, které urážejí nejsvtjší je-

—

?

se nám v jiných, zcela Ó. válená sláva je\ jiných barvách nežli ješté našim otcm. \'idíme v bitevních \ýjevech pedevším píliš realistickou erve, tu strašlivou er\eii. jíž se tak nápadn ruí

mní

obrazy \'ercšafíin()\

A pece

jest

\ehni

kdož

ví,

jaké

že

historie

pozna-

práv tou ervení budou ervánky století píštího

mená sklonek našeho

A

y.

možné,

století

.

.

.

.

.

.

Zlovstn

rdí se cos na obzoru, cos dosud beztvárného, nevyhranného, ale v tch neuritých, miha-

vých obrysech dvojnásob hrozného šidlo

.

—

ervené

stra-

.

Ale o tom není radno vypra\ovati jen tak ledabylo jako o ervené karkulce.

264

IV.

Spolenost

Mladý muž

Mudrá.

rozptýlila se po sad. se svží dívkou octli

se sami na vedoucí k vodojemu, jehož lem byl obrostlý vncem kvetoucích pomnnek. Když tam došli, zahledla se dívka do nžných k\ ítk a zvolala: „Pohledte na tu krásnou, modrou obrobu Miluji nezabudky ze všech kvtin nejvíce." „I se líbí; ale musím vyznati, sleno, že stezce,

!

mn

nkteré

jiné

kvty

jsou

mi pece

milejší."

ovšem. Na píklad rže, jak se sluší a patí. Ale mn, navzdor všem básníkm, mluví více k srdci tyto skromné blankytné hvzdiky, hledící vzhru tak roztomile, dviv, jako snivá, nevinná oka dtská." „A s ásti okouzlily vás zajisté i svým poetickým jménem. Kdož ví, zdaž by se tšily takové pízni jemnocitných dam, kdyby se nazývaly jen prost „myšími oušky", jak jim také íkají prosaití lidé,, nebo teba i rybími oky", kterýž název jsem slyšel kdesi na Morav." „Mají arci i milé jméno, hodící se k jejich nžnému zjevu. Ale myslím, že bych je stejn milovala i pod jiným názvem. Již ta jejich líbezná barva Jsem vbec obzvláštní pítelkyní modré na mém šat." barvy, jak mžete pozorovat Štíhlá, ztepilá postava mladé dámy byla objata lehkým a jemným šatem letním, na nmž vedle bílé pevládala svtlemodrá barva. I vjí, s nímž „x\h,

,,

—

i

265

si

pohrávala útlá ruka. byl okrášlen rojem azurových

motýl. Mladý muž pohlédl jen zbžné na její odv a pak podíxal se pímo do jejích modrých oí a pravil hlasem, chvjícím se ponkud: ,,\^ tom s Vámi souhlasím úpln. I pro mne jest modrá barva nejkrásnjší na svt."

Slena sklopila oi a trochu se zapýila. Pak odvrátila se od vodojemu a když spolu kráeli dále se tedy sadem, pokraovala v rozmluv ,,V

nem

:

Ale co tomu ekne rže, vaše královna kvtin ve svém purpuru?" „Nemluvil jsem o rži. I nkteré z mých nejoblíbenjších kvtin jsou modré. Xení-li milákem každého vonná, jarní fialka, modrající se na travnaté stráni ? Skvostnou okrasou horské krajiny

pece shodujeme

.

.

.

Pekrásné

je modré oko chrpy, vyA konen žloutnoucími stébly. rozrazil na\ dor drsnému jménu zbožuji tu l/rostou, malou \eroniku modrých, smav záících

je

hoec.

hledá jící

mezi

i

oek." „Ovšem

k\tiny jsou krásné... Pro mne alespo je kráSama nevidla lem safír ... A voda moe Ale vy jste jsem ovšem nikdy hladinu moskou

A

že.

rcete mezi

Všechny

kameny

.

.

.

ty

.

.

.

.

.

,

.

jí

užil dosti; nuže,

moe

.

.

eknte!"

Mní

barvy, „O, jest jako chameleón. jak se mu zlíbí. Tu bývá šedé, tu stíbrné, tu zelenavé, jindy naemalé, nebo zas do zlatová, do ervena Ale pravda jest, že nejvíce mne okouzlilo Vyhov úboru lazurovém. V^zptomínám jako dnes dili jsme kotvy tam na jihu u kteréhosi malebného hnízda s tuctem bílých minaretu. \^yšel jsem na .

.

.

:

I6b

zahledl se na beh, na vodu. A hle moe chvíli úpln modré, tak rozkošn, pekrásn modré, že znám jen jediné jen jediné modro na svt, k nmuž bych pirovnal ten arovný barevný tón a v tom nádherném lazuru rýsoval se temnji modrou, pesn ohranienou silhouetou stín pídy, stíny levantinských bárek s tírohými a jinými divnými plachtami, stíny lun a malebných, oturbanných podob v nich Byla to podívaná vskutku vzácn krásná!" „Ó, vte: modrá barva je šlechtinou mezi barvami. Není be2 významu legenda o modré krvi aristokrat. Modro je barva vznešenosti, ba ekla bych: barva ideálu ,.Máte pravdu, sleno. A^ždy je to barva nebes, k nimž ^^zlétají naše nejistší, nejsvtlejší myšlenky." „Ano, barva jasné výsosti, blankytové oblohy Myslím si, že modro musí být vyvolenou barvou básníku, není-li pravda?" „Nemohu mluviti za básníky ani vbec za literáty. Napsal jsem sice ledacos; ale nepoítám se za ádného píslušníka jejich cechu jsem pouhý

palubu

a

!

bylo v tu

—

;

.

.

.

.

.

.

—

—

diletant."

„Ó, jste píliš skromný." „Ci pravým jménem pokrytec ? Nuže, nechme stranou moji titulaturu. Bud jak bu, to mohu íci bez rozpaku, že hlavním kouzlem básnického tvoení jeví se mi ten volný, veselý let do modra, ." do irého, prázdného, neobmezeného modra :

.

.

„Ah, rozumÍHi, Do toho krásného romantického modra, v nmž fantasie z mlh a par mže tak roz-

267

pustile

spádati vzdušné niodrc divy

íká realismus

?

Ale co tomu

?"

—

tou nomenklatu„Romantismus, realismus rou se nezabývám, sleno. \'idíte, co jsem ekl: že nejsem psáti pro

pravým

literátem!

Pravý

nesmí

literát

s\ou vlastní zálibu, nýbrž pro zálibu jiných, ne-li širokého obecenst\ a, tož alespo vybraného kruhu estetických labužníku a znalc. A chce-li vyhovti, nesmí psáti jen tak do modra, co a jak se mu zachce, nýbrž musí hezky piln louskati všelijaké asové úvahy o romantismu, realismu, symbíjlismu, naturalismu a jiných velmi a \ážné znjících ismech, které jsou práv na denním poíVidku. A pak naladí svou harfu nebo lýru do tóniny, kterou j)<)slední usnesení znalc uznalo za jedin správnou. To je pro ádného literáta hlavní vcí. Ale já nemiluji pedpisu a piznávám se k náhledu, že šedivá jest všeliká theorie. Proto se ani neucházím o hodnost ádného, pravého literáta."

tm

uen

n

„Odpuste, zabývala jsem

onmi

jste zcela

literárními otázkami v ]:)rá\u. lírojíte-li

dosud jen povrch-

se :

ale soudím, že ne-

joroti

modernímu

reali-

stickému proudu."

mi dobe, sleno," pravil ní nyní na kamenné sedátko u železné míže sadu, protkané hust úpon-

„Neporozumla

jste

mladý muž, pisedaje k

tmavomodrými zvonci. správn; nejsem sbhlým terminologii literárních rozboru. Nechci také ešiti žádnou takovou, svtem hýbající otázku. Avšak nepítelem realismu nejsem. Naopak. Uznávám, že

kovitou rostlinou

„Nevyjádil jsem

s

\elikými

se

asi

\'

zdravý ten proud vytryskl

pirozen

a pinesl

mnoho

268

dobrého. Ale jsem nepítelem všeho nucení a každé uniformy. Jsem pro volnost i v umní. Neuznávám žádné jedin pravé, samospasitelné víry, nýbrž souhlasím s výrokem, že každý muže býti spasen podle své fasony. Nechtl bych se podrobiti žádné samovládné despocii, teba jen vkusu. je vítán i snílek, pouhý bláhový snílek, který chodí svtem se zavenýma oima a duchem žije nkde v modru, v irém, prázdném modru, mezi vzdušný-

a

Mn

mi vidinami, které nemají nieho spoleného se skuteností. Jen líí-li vidiny, které opravdu ve svém vytržení spatuje, tlumoí-li, co opravdu cítí, nespádá-li vtrné stvry jen z odlesku vytených, starých známých frásí. Ó, ty vyžilé, pobledlým líidlem pomalované a ošumlým pozlátkem šustící fráse ty a vesele odplavuje onen nový proud Jsou

—

!

jako ten ubitý had, o nmž jsem etl v jedné básni. Leží tu tpyt se na slunci, jakoby byl dosud živ,

ale pistoupíš-li blíže, shledáš, že je to již jen pouhá lesklá prázdná kže, jejíž obsah dávno setlel.

A

takových vyvtralých, na povrchu otelým leskem klamajících, u\Tiit všeho životního obsahu prostých obraz, situac, obrat, frásí skládá se dosud pevalná z

ást písemnictví. Vezmte na píklad šablonovitá vyznání lásky, s jakými se tak asto setkáváme v románech. jsou pathetické nebo sentimentální deklamace, sestrojené z pepjatých, dutých frásí, které autor po autoru opisuje, ale jimiž ve skutenosti žádný milenec na svt neprojevuje a nemže projevovati své pravdivé city v té chvíli sladkého opo-

To

jení." ,,A jak by vyznával váš románový hrdina svou lásku?" zeptala se dívka, ale pojednou se zarazila

269

jako v rozpacích nad otázkou, která

jí

bezdky

vy-

klouzla ze rt.

skutený \ yznává snad pouze slovem snad nkolika slovy, nehledanými, teba zmatenými, jakými mlu\ ívá vzrušení pravého citu. Ovšem Mladý muž nyní pf)jednou také v rozbylo by ,

Jak by

lovk,

—

ji

vyzná\

al

':

Jak

který opravdu miluje

ji

—

''

pacích uvázl.

„Nuže?" pronesla dáma tichým hlasem, bez výpolonevdomky, spíše jen aby nastalou pausu

razu a

ním

zdvoile vyplnila. Ale mladý muž uvázl nadobro. Hledl stranou na sklonný ušlechtilý obliej, po nmž se rozlévala jemná erve, na sklopenou hndou asu, z pod níž úkradky po pomžikovalo krásné modré oko, na okrouhlé rameno, na lehce vzedmutá adra, na útlou ruku, jejíž prsty rozpait sklouzaly po azuroxých motýlech rozesteného vjíe ... I jemu \stoui:ila krev do oblieje, dýchal klopotn, zrak jeho se zamlžo\ al, rty se chvly, ale beze zvuku \' tom oz\al se na blízku chrupot písku. „Ach, strý( !" zvolala dívka, vstávajíc. Blížil se joviální starý pán s šedivými vlasy

nm

a \ousy. Oba vstávali. „Aj, zde nalézám

marn

shání

se

konen uprchlíky, po nichž spolenost!" žertoval píchozí. „A

že vám práv došla nit. Ped chvilkou jste tak živ debatovali, jak jsem z povzdáleí pozoroval Jaká pak lo byla diskuse, smím-li se

zdá

se,

pece

.

.

.

I)táti?"

—

„Považ, strýku, rozho\oili jsme se o modré jejích krásách a pednostech, a na konec za-

bar\,

bloudili i5v.

jsme od

ech:

ní

Sebr.iné spisy.

k literatue."

XX.

18

270

vím,

„\ ím,

miluješ

že

ale

literaturu,

jen

se

do ní nezaber pílišn!" pohrozil žertovn prstem starý pán.

,.

Nebo piznávám

modrých vcí

líbí se

se

upímn,

že ze

všech

mi nejmén modré punochy."

V.

Zelená.

Jednoho rána vyjdeš si do nkterého mstského sadu nebo za bránu a jsi mile pekvapen nepatrnou

významnou zmnou, která

se tam udala. jsou pokropeny malinkými zelenými tekami, jakoby na nich visely krpje zeleného dešt. Nepatrný jsou ty zelené body; ale když na slunce vesele zasvítí, záí jako rozházené po holých sice,

ale

Nkteré kee

n

vtvicích smaragdky. Jaro! následujících dnech ty body houstnou a zvtšují se, teky mní se pozvolna v nžné zelené motýlky, kteí rozpínají svá malá kídla šíe a výše, až jich zelený roj znenáhla zakrývá kostru vtvic a haluzí. A role, luka. sady, háj, celá zem usmívá se posléz tou mladou, erstvou, rozkošnou zelení, jíž okívalo od pravku oko i srdce lovka a bude

V

stejn okívati ješt zelenati se

tisíciletí

budou nad naším

ným prachem.

potom, až nová jara dá\Tio

—

s

prstí

smíše-

Zelené jest mládí pírody té šastné pírody, která znovu se omlazuje každým rokem a barva zelená jest nám proto symbolem mladosti vbec. O zeleném mluvil v takovém smyslu sám Kri-

dev

—

271

„Zelená mládež," íká se a my starší pronášíme ta slova s posmšným pídechem, pod nímž leckdy špatn tajíme svou závis. Zeleným mladíkem vyznaujeme nezkušeného bloudka, ale v hloubi duše rádi bychom dali své drahocenné zkušenosti za jeho zelenou naivnos. stus.

V barvu vesny a mladosti odí\ á se vhodn i nadje. Když jaro prokukuje zelenými oky a z pdy užívám doslova obrazu, „vystrkuje zelené vousy" jímž kdysi báa pod Radhoštm upozornil mne na v té mladiké, teprve ze zem vylézající osení lahodné dob vznáší se plno blahých nadjí svžím, istým, záícím vzduchem. Tšíme se na píští krásné dni, plné k\ lu, zi>vu, sluneních úsmvu a jiných požitku, které si malujeme v barvách nejsvd-

—

—

njších, a také

mén ix)etický hospodá oddává se snm o budoucí bohaté úrod

alespo píjemným

rolích a v sadech. A jaro života ? Vždy co zlatých nadjí puí v duši mladistvé.

na

budí

víte,

Avšak mládí nejen samo kypí nadjemi, nýbrž kolem sebe. Mnohý otec snívá nad kaje i

deavou hla\ou synáka skvlejší sny štstí a slávy, nežli si tento sám pozdji spádá v nejsmlejších tužbách jinošských. A národ vrstvu dorstající nazývá pímo svou nadjí. Starší pokolení, znavené prací, zmalátnlé mnoa zklamáním, hledíc na mladý, bujarý podrost, tší se, že on s erstvými silami po nastoupí v boj a bohdá šastnjší dosáhne vše-

hým neúspchem

nm

ho toho, eho ono nedosáhlo. Proto stopuje vzrst juného pokolení okem nžným a starostlivým, raduje se z jeho zdárného prospívání, leká se úkaz,

272

V nichž spatuje zlovstná znamení pro jeho budoucí rozvoj. Pomr mezi tmito chma vrstvami mohl by býti nezkalen harmonick\iii, kdyby mladší nestávali se staršími. Tu pak dostavuje se konflikt. Pichází doba, kdy mladším dorstají vlastní kídla a kdy se jim stává nevolno pod strážnýma kídloma starších.

Snad každý mladík stává se v jistém vku tím, co jmenujeme revolucionáem z instinktu. Budí se v nechu a vzdor p/oú všemu hotovému a pevnému, co shledává kolem sebe pociuje choutku, rozbiti všechny ty ustálené formy, které jej tísní. Vse, co vykazuje meze jeho vli, budsi to autorita nebo zákon, ád spoleenský nebo pravidla soukromého obcování, pKDciuje jako nechutné jho, proti nmuž se vzpiuje bujná jeho šíje. A to platí o \ šech takových zaízeních bez rozdílu, i o tch, jež musí uznati za dobré a prospšné. Tyto revoluní choutky zaínají velmi záhy. ^Mladíek sotva obecné škole odrostlý mlky vyslechne vaši pednášku o zbytenosti a škodlivosti kouení; nemá opravdu, co by namítal proti vašim ale sotva že opustil vaši pednášku, zapaluje si nkde za rohem doutník. zkrátka ásti vašich dvod, a teba že i druhou pokládal za správnou což na tom \'šak nebude tak zle, a kdyby nakrásn z kouení vyplynula njaká úhona: on proste nechce být vzorným, bezúhonným mladíkem ve vašem smyslu. Varujte jej ped nkterým spisem, v spatujete jed pro mladou, nezkušenou duši, a mžete být jisti, že nespoine, dokud se nedopídí nebezpené knihy. Chvalte mu sebe horlivji ten

nm

;

dvodm —

Neví

ás

—

!

nmž

273

neb onen zpsob ži\ota jako jediné spasitelný: tím Jelio živlem je spíše odboí na dráhy opané. \^ tu dobu boue on je na stran všeho pod\ ratu jeho symi)atliie tíhnou spíše k nevázanému, prostoIjášnému zbojníkovi, ne/h ke vzornému, bezúhonnému muži poádku. Pamatujete se, pant- .^ckrLiáíi. kivrýž n\ní > dstojností veskrze spoádaného, všemi váženého) mu;

že

a rozšafného

otce

rodiny

xodíte

své

dítky

za

bránu a cestou je moudrými slovy povzbuzujete k bázni boží a všemu dobrému, nebo vy, milý, starý píteli koUego, kterýž se s ne\olí a lítostí rozepisujete o nevázanosti a zdivoilosti nynjší mládeže, pamatujete se, pánové, na ty doby. kdy jsme s nejliUibším opovržením pohlížeh na takové moudré sosáky se scvrklou tváí a baxlnkuu \ uších, jakými jsme nyní my sami, kdy nebylo nieho na zemi ani na nebesích, na by si nebyla troufala naše zpupná bkisfemie, a kdy jsme as od asu s jiskícím zrakem a záící tváí vycházeli veer pohulat si. vynám \ ru \tší rozkoš psobilo bouit se, pi bití do tváe všem mentorským i)edpism. nezkro cené vzkypní volnosti pes všechny ohrady, nežli ty dusné Í)rlohy s ledajakou bekou a jinými pochybnými i)ožitky, z nichž jsme si odnášeli bolení hkny a mravní kocoxinu teba na nkolik dní. Pa pamatujete- se. pane sekretái, na rzné podrobnosti tch slavných výprav, pi nichž jste býval naším kapitánem ? A vy, milý konservati\Tií kollego, pama tu jeté se, jak jste tehdáž inil opravdové pípravy, shoditi taskavinou i nevím jakým jiným nihilisti( kým zpúsi^bem s Kamenného mostu do eky ve-, lebnou sochu sv. Ignáce z Loyoly? Bezpochyby bu-

em

274

dete nyní namítati, že to byl mladický, nerozumný žert .ale já vím zcela dobe, že jste byl telidáž schopen toho vandalského zloinu.

—

Avšak jest možné, že my ti byli práv odstrapíkladem nezvedené, zkažené mládeže. Pro

šujícím

svou osobu nechci se brániti; jen podotýkám, že moji ostatní mladí známí byli valnou vtšinou stejné zkaženi. Bezpochyby dostali jsme se všichni do této špatné spolenosti podle písloví: Vrána k vrán sedá, rovný rovného hledá. Náš mladistvý kruh byl tedy snad zlou výjimkou a možná, že mláže s bezdež bohudíky z pravidla bývá jiná meznou úctou pohlíží na paruku svého professora, že x>ociuje zbožnou, slepou oddanost ke každé autorit a vrchnosti, že chtiv vyhledává moudrého kái

:

pesn

zání starších a snaží se, zaíditi život svj tak,

zrcadlem všech

ctností.

—

aby

dle

byl

jejich

návodu

kišálovým

Jsou slova, která mají svou dobu. Za mého mládí byla ctnost' v plném, svžím, liliovém kvtu. Nejen v kostele a ve škole, i jinde ítali a slýchali jsme to slovo ustavin. Ctnost' byla nej oblíbenjším slovem uených i prostých, zbožných i svobodomyslných, zkrátka všech starších bez rozdílu, kdykoli nám mladým dávali mravní nauení pro život. A víte, co bylo výsledkem stálého toho doporuování ctnosti ? Že nebylo mezi námi posmchu vtšího, než titulovati nkoho ctnostným jinochem. Ctnost'

!

—

A pece náš posmch nevztaho\al se celkem k pojmu ctnosti. Pedevším znechutilo se nám jen slovo. Každé takové slovo mívá své djiny, podobné historii kroje Mdy po letech, teba dlouhých le:

275

tecli pichází zase ke cti nkterý starý šat, ovšem vzpopravideln ve stihu znan pozmnném meme na píklad, co se stalo ze staroímské, ctihodné tuniky Po dob 7>ianonú, galantních abé a králoNských maitress. zkrátka po mravním úpadku pedešlého století zaskvlo se v novém lesku staré slovo „ctnost" a práv mládež chopila se ho s celým zápalem nadšené mysli. Ale z nenáhla se obnosilo a nyní Šelestí nejvhodnji už jen z pok divn vadlých rtu staiké dámy, hodíc se stoeným bílým kadeím na xpadlých jejích skrár nich. >aií je opt v mód jiné slovo, jehož se mládež chápe s nadšením. A iní dobe, nebo je to

—

!

pkn

krásné slovo, pehlubokého významu

Pravda". Je sloxo i)rastaré, ale v moderní své obnov má ix)nkud jiný smysl, nežli mívalo na píklad na praporc h husitský( h. Jist vykoná to slovo mnoto

:

,,

arci

ho dobrého,

ale

jsem

pesvden,

že

asem

ošumí

píští mládež odbude to slovo prastarou skeptickou otázkou Pilátovou: ,.Co jest pravda?" a vášnivé pilne ()i>t k njakénm novému heslu. .\ louha jK) pra\(l proto nezajde, jako nezajde nikdy touha ])o kráse a dobru, teba že ne \e smyslu a stihu té které doby. Ano, s mládeží je kíž. Ona je pravým opakem konservativního stáí, dychtivá novot a zmn. Staí po mnohých lopotách a starostech zaídili -i bydlo, o se domníxají. že vyhovuje \ šem jejich potebám a že šastnjším nástupcm nezbývá, než používati všeho toho krásného zaízení a pokraovati leda v provádní jejich zámr; ale nastojte! sotva že mladí dostanou se k moci, nemají nic pilnjšího na práci, než uspoádati všecko ji zase,

že

konen

nmž

vdn

276

—

nak to se rozumí, dle náhledu starých, nevkusnji a nepraktitji než bývalo. A skuten jde mladým asto práv jen o zmnu bez úvahy, jeli nové

A jest to zcela pirozen mládí pociuje v sob nadbytek bujaré tvoivé síly a baží po volné prostoe, po beztvárné podajné hmot, již by teprve mohlo sformovati po své chuti proto ta nechu ke všemu již hotovému, ustálenému, pevnému, odtud ten revoluní boivý pud, snažící se odstranním starých forem zjednati místo pro nové tvoení. lepší.

:

;

Mládež chápe se vždy vášniv ideí nových, s obpak ochoiou takových, které smují k nejpronikavjší dosavadních pomr, a neshledává-li takových doma, zachází pro do ciziny. Vidli jsme to v Cechách nkolikrát. Jisto jest, že ta dychtivá touha po novém v lecem kivdívá starému a pináší lecjakou jalovou nebo pímo škodlivou sme. Ale celkem jest to mladé novotáství prospšno, ba ke zdárnému vývoji národa nezbytno, jsouc nejíinnjší pákou pokroku. zvláštní

zmn

n

i

Mladá generace pedstavuje živel tekutý, proubyste ku pedu starší vrstvy možno v tomto pirovnání nazvati živlem polotekutým nebo pevnou dící

;

usazeninou jasný, bystrý proud se tu již zakalil a zlenivl souástkami okolní pdy. které jej znenáhla prosycují více a více, až mní se v bahno jen tžce, pomalu v ped se šinoucí a na konec v pevnou hmotu, která se již nehybn udržuje na jednom míst. Ale jaré mladé vlny pilévají se vždy znova, vesele šumí svou vnou píse V ped, v ped a nepozorovan pudí k pohybu, teba nevolnému a poma:

:

lému

i

tu

tžkou

ssedlinu na

!

dn.

A nech nkdy

277

se dmou a nexázanc trhají bíeliy, za to chrání relek pf-ecl zbahnníni i ztrnutím a Šinou jej vždy dále, ku pedu. bh'že k cíh. se opakují Jak nkteré \ci na svt Vdný je boj mladých a starých. Jakmile staí zpozorují, že nadjný p)odrost zaíná bujeti za meze, které oni mu vytkli, neb že dokonce obrací se sm-

bouliv

vn

i

rem zcela odchylným od toho, v jakém oni si pedstavovali zdar budoucnosti, tu picházejí honem s. nžkami, latmi, a špakátem, aby ustíhali škodlivé výstelky a zbloudilé mladé vtve nazpt vpravili v náležitý smr. Z pravidla bývá to málo plátno, a pak slýchati trpký posmch, že zelená mládež chce obrátiti

s\

t

na ruby svým nezralým

A mladé ku pedu

roz-

—

zoufalé volání: Kam to spjeme? \ln\ \esele Šumí \ ()diH)\(r: Ku j^edu,

umem, nebo

Mládež bouí nerozvážliv, bezohledn v ped a je dobe tak: nebo lizkostlixé rozvahy máme zase niy starší až nazbyt. Každá z obou stran má pul pravdy. A mne mrzí pi všem to jediné, že náležím k táboru šedi\ ých barev, k ctihodným starším, kteí s okuláry zkušenosti na nose vážn radí, napomínají, varují, stíhají a napravují ví, že radji, desetkrát radji bych stál tam v tom zeleném v(\ii navzd(^r \ ší jeho neroz\ážné bujnosti a

tm

— bh

zelené

nezkušenosti.

278

VI. Šedivá.*)

Šedá barva

—

ubohá barva. Popelcem

nám na elo Memento moi

!

píše

v nejtruchlivjší den

O šedé theorii mluví pohrdliv nmecký básJe to barva všednosti, prachu školních lavic, prachu nudných akt a foliantu, prachu ulic, onoho nízkého prachu, do nhož asto život strhuje naše nejvzletnjší a nejkrásnjší sny. Je to uniforma nejváženého tvernožce, proletáe ptactva vrabce. a ohyzdného pavouka, který svou zaprášenou pízí znešvauje kouty naší svtnice. Upomíná roku.

ník.

mén mry

na trestance, na mantily prastarých panen, s divn stoenými šedivými kadeemi na \rpadlých skráních, s dlouhými dráty ve zvadlých prstech, pletoucích šedivou punochu nad ohmatanou modlitební knihou. Je to barva uschlých kvt, plísn a deštivých dn, kdy temiiý spleen vkrádá se nám do duše pod zasmušilým nebem. Je to barva žebrácké kytle a tvrdé, suché skývy na chuasov stole. Je to bar\a prosaických pytl, koue z továren, tabákového dýmu, halícího pijáky a hráe v dusné Nedivím se, že má še tak málo pítel.

krm.

A pec

Popelka mezi barvami umí asem se pozornji zahledt do její skromné ostýchavé tváe, jako práv v tu chvíli já. Hledím do krajiny, do podzimní veerní krajiny, i

ta

okouzlit duši. Ale musíš

bledé, zamlžené, jejíž klesající slunce se ukrylo za *) Bylo uveejnno v odpoledním feuilletonu »N. L,« s titulem »Pod šedým nebem« již r. 1892, ale náleží do tohoto

cvklu.

279

mrana. A pece nebudí

mn

ani nudu ve venkova, pul sta. \' popedí roz>áhlá rovina, rozdlená ve tverce zoraných tepr\e. neb již novým osením prozelena lých polí. Mezi nimi rozjeté cesty, z jichž kolejí svít voda }X) nedávném dešti. Vše tu zetelné, ale v ja kémsi .^tlumeném, chladném, bezvýrazném svtle Nad nejbližším j)olem vznáší se ješt dlouhé, še divé vlákno babího léta. Ale pozadí! Tam koná lehký flór mlhový pravé divy malování šedi \ šedo". Za prožloutlým a proervenalým bledzeleným rounem Letenských a Chotko\ých sad strmí velkolepé Hradany. A jak rozmanitou Šedí odn je ten hust sražený tlum výše a níže trících kameimých mass, homolí a jehlancú! Každá ást té s.kupiny má svj zvláštní delikátní odstín. Nejníže temné, skoro erné stíny prastarých vží: erné a Bílé vže, Daliborky a okrouhlé mohutné Mihulky; výše svtlejší šed starých budov, bílým tónem vyniká obnovená dvomezi nimiž za tjice štíhlých, íj^raciosních vží S\atojirských mi zase chmurnjší Šed nejvýše strmící kolosální hlavní vže a nejzáze ve svém lešení jako v šedivé

Šedivá

ani stesk.

Mám

daleký rozhled,

m-

pl

,

tém

;

pavuinové

i)ízi

dosud zapedené

dv

nové vže

lirelní.

Pekrásný obraz navzdor s\é matnosti a šedivokterá tak dobe hodí se té zvtralé výsp slávy, minulosti, z šera dávných podání. Jako trící z z jemné mlhy utkán, vznáší se tam pede mnou ten každá hlava eská bezdk> divulepý sen. pi hluboko se sklání do dlan. Tisíce tajemných stín vznášejí se kolem tch šedých budov a vží, celé sti,

moe

nmž

pásmo dávno zapadlých velkolepých

dj.

280

Ó krásnjší jsou Hradany v té mlho\'ité šedi než v plném blesku slunením. Poznávám,

že

i

nejpovrženjší mezi barvami

má

s\é zvláštní pvaby. Mile dojímají zrak i ty lehounké, již jen jako pavuinka, jako dech nastínné kontury nejzazšího pozadí, z nichž vynikají toliko stínovité špiky bevnovského a stešovického kostela s dvojicí vží strahovských. Na levo jako z šedého papíru vystižen táhne se obrys Petína se štíhlým majákem rozhledny a dole jako z temnjší lepenky vykrojeny odlišují kostela Mikulášského. se v mlze vž a

bá

Ano, se

líbí

se

mi tam na

té

mi ta jemná podzimní šed, líbí vzdušné silhouet obzoru, na tom

majestátním stínu Hradan, na tch polích, zastírajících se zvolna mlhou, v tom bledém vzduchu s vlajícím babím letem, líbí se mi na té celé tiché vea jediné místo, na nmž se mi erní krajin.

—

nelíbí,

jest:

moje

vlastní hlava.

Heliotropy. iN.

i)()(lí\ (.'jiiir

.,1 (

tího,

)l)cjinuií.

srdené ..A

to

nou ukázal

I...

1S94.)

pan

sc

dvojí políbení a tisknutí rukou.

I\()l\a!"

nezdaený pokus te

hodný, píieH, že \'ypadáte znamenité.

jste

—

odložte a ix)sadte

jste

se

zase jed-

Ale i)ede\ším

se!*'

jdu si pouze )di)ustle pro \ás, máte li hvilku j.okdy. Jedu jen pes Prahu a cestou od jednoho nádraží ke druhému zasta\ il jsem se u \ás. abyc h vás opt jednou spatil a ..\e.

ne.

i)ííteli

<

(

možno-li. nkolik slo\ s vámi pohovoil. Mám do odjezdu \laku jen hodinku asu a rád bych se ješt zastax il na snídani v kavárn. Máte-li tedy as, ovsem, nemáte-li podívejte se tam se mnou, píteli nerad ])V( h \íis ^'yrušo' njakou nutnou ])rá< val

—

i

—

'•

,.Mám asu dost to je

—

a s radostí piijdu s vámi. Ale škoda, že se zdržíte jen tak málo! Nevidli jsme

282

se už celou vnost a rád bych si byl s vámi zase Sednte si tedy na jednou dkladn porozprávl okamžik, milý píteli, než na sebe nco hodím. Hned budu hotov, abychom si už radji spolu povídali a tu hodinku alespo dle možnosti vykoistili." Pavec zašel do vedlejšího pokoje, aby se ustrojil Kotvu opravdu rád seznámili se k vycházce. již v mladých letech, kdy oba po odbytých universitních studiích vstupovali práv do života a zárove inili první nesmlé kroky na dráze literární. Ani pozdjší úspchy nezkalily jejich pátelství: byl Kotva snivým lyrikem a \ynikl nkolika sbírkami verš, kdežto Pavec pstoval se zdarem drobnou povídku a došel také slušného úspchu nkolika veselohrami. Mohli si tedy navzájem, pochvalovati své knihy zcela upímn, bez velikého pemáhání. Avšak nepilnuli k sob jen sympathií literární, nýbrž i prost lidskou druh oblíbil si druha i pro jeho osobní vlastnosti, a tato páska utužila se nkolikaletým sty kem v kavárn, v hostinci, v literárních kroužcích a konventiklech, kdež je bylo jako blížence vídati vždy vedle sebe a pi diskusích vždy na téže stran. Když potom Kot\ai zanesl osud na venek, udržovalo se staré pouto dosti pilným dopisováním a obasnými návštvami venkovského pítele v Praze, kdež si obyejn umlouvali veerní schzku v nkterém hostinci a pozd v noci se rozcházeli mile rozjaeni .

Ml

.

.

;

:

z minulosti a vzájemnými velými projevy neochablého pátelství. Zkrátka, Pavec a Kotva byli staí, dobí kamarádi, teba že divnou náhodou za všecka ta léta nedospli k dvrnému tykání, které je pece nejlacinjší známkou pátelství na svt.

upomínkami

283

Ale

pes

to

\

še,

když se dnes netušené objevila

dveích Pavcových milá tvá pítelova, bodlo jej v nitru a hlavou prolétl mu tcnmý stín, z néhož H e o t r ose vyhranily hned veliké erné litery p y. Nešastné Heliotropy! Tak nazývala se poslední ve

:

1 i

—

kniha pítele básníka, jež vyšla ped msícem a kterou Pavec dosud neetl. Chápete již? Kotva vyžádá si jist za rozmluvy pátelský úsudek o svém básnickém díle ba, dost možná, že jest to hlavním úelem jeho krátké návštvy za projížky Prahou. A celý styk Pavcu\ s tím dílem obmezil se dosud petením nápisu Heliotropy" na titulním list a spšným pohledem na prnií stránku, není-li mu snad vnováno. Ale Koi\a - v té píin bílá vrána mezi básníky, vnujícími obyejn co nejštdeji všem svým pátelm a známým nejen celé knihy, nýbrž zstal i tentokrát asto každou jednotlivou píse vren své nechuti k dedikacím, a Pavec postavil knihu do své bibliotéky, kdež stála bez vyrušení až po tuto chvíli. ;

.,

—

i

To pece není píina ku zvláštním rozpakm! pomyslíte si. Což nejsou pro takové pípady dávno vynalezeny vty: „Napsal jsi mi z duše každý á„Tiskl jsem ti v duchu vele ruku za každek" „Shrnu ti dojem v jedno slovo dou stránkou" byl jsem nadšen !" „Jest to bez odporu nejlepší a podobné prze všeho, co jsi dosud napsal" Ijoxdi, jimiž se obyejn mluví\ á o netené knize do-

—

brého pítele.

—

—

— —

jenže Kot\a bohužel neOvšem, ovšem spokojoval se takovými všeobecnými pochvalami. Pavcv pítel vymáhal podrobnjší rozbor, a míval na píklad hned po ruce otázku A která z tch :

284

básní

—

eknte upímn

A pro práv

konen

že \'

i

úzkých Eh, což .

.

—a

—

líbila se

vám

nejvíc?

hloubával vbec tak vytrvale, nejobratnjší diplomat byl by se ocitl ta

—

?

msíc

není tak veliká vc. Pavec byl na cestách, nebo že pro nával práce nemohl dosud nalézti chvíli plného, nerušeného klidu, jakého je potebí k náležitému prochutnání takového literárního pamlsku, na který se již nedokav tší Ano, byl by se tak mohl vykroutit, kdyby zde práv vzel nejhorší háek. Kotva poslal totiž exemplá ,.Heliotrop" hned po jich vydání pražskému píteli a Pavec podkoval mimo jiné pravil: mu druhý den dopisem, v „Peetl jsem A^aše básn ihned a eknu Vám pro." Této zatím jen tolik: Byl jsem uchvácen

mohl prost

íci,

—

že

.

.

.

nmž

— —

pátelské lži, uinné s nejlepším úmyslem, hrozila nyní nezasloužen krutá pokuta. Za tchto tísnivých úvah pomrkával Pavec pootevenými dvemi starostlivé do vedlejšího pokoje po píteli, kterého tam zahlédl práv pistupujícího ke knihovn. Jak snadno mohl zpozorovati své ,,Heliotropy", sáhnouti man po nich a nalézti je nerozezané Rychle tedy dovázal Pavec nákrník a vrátil se do pedního pokoje.

—

!

,,Jsem hotov.

—

Kdy

odjíždí vlak?"

,X pl jedenácté." „A nyní máme pl desáté. Tedy nám zbý\á práv hodina. Nuže, pojme!" Sestupuje po

Pavec vit

:

Hlavní

je,

schodech za pítelem, uvažoval nepouštt jej mnoho k ei. Mlu-

sám, bez petržení, o jakýchkoli pedmtech lehodn daleko od literatury, o nic nezavadit,

žících

185

CO by mohlo obrátit rozprávku tímto smrem. A chránit se každé znanjší pausy, jíž by najisto užil, aby uvedl na petes Heliotropy. Je to tžký úkol, zamlouvat mu celou hodinu to, co má jist nejvíce musí ale snad se to pece zdaí. na mysli se to zdait, stj co stj."

—

A

Zaal tedy hned. jakmile

\yšli na ulici: ,,Po venkovské selance divno \ ám asi bývá v tom shonu, hluku a hmotu?" ..Opravdu jsem Praze již trochu odvykl. U nás \ enku mžeš se procházet prázdným námstím jako po filosofské cest, a sednu-li si do besídky ve své zahrádce, kde psávám nejradji

vaší

—

,.A co vaše milá rodina? Milostenka je zdráva? dítky?" „Dkuji, všecko zdrávo dti trochu až píhŠ. Samou bujností div neobrátí celou domácnost na ruby. asem natropí hluku, že jde až hlava kolem. Chytne té teba njaká pkná myšlenka, sedneš za psací stolek, vezmeš péro

A

—

— —

,,Ouha vrazil.

!

Málem by

byl ten kolohnát do mne stranu, píteli, kde

Pojdme radji na druhou

proud lidstva." Pavec pítele na protjší chodník jen proto, ponvadž na této stran ulice bylo knihkupectví. Snadno mohl se tam Kotva zastaviti,

se nevalí takový

V pravd

táhl

spatiti ve výkladní skíni své Heliotropy a štstí by bylo hotovo.

—

•

ne-

Když pešli na druhou stranu, upoutala tam Kotvu nádherná flora za sklem kvtináského obchodu. Pohlete na ty krásné chrysanthemy to

—

,,

je

rozkoš!" zvolal. Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XX.

19

286

Ale Pavcovi kmitlo lilavou Hcliotropy jsou tutrvám, že jeden drahokam žím také kvtiny. Ci nazývá se hcliotrop? Ale Kotva ml spíše kvty jak na mysli je pítelem kvtin. K dasu snadno by od chrysanthem mohl peskoiti na hetenám, liotropy! (Na omlu\ u Kotvy kterým by snad název jeho sbírky zdál se píliš hledaným, poukazuji k faktu, že skuten již bývá a na titulu zápotíž s vybráním efektního titulu pro básnickou sbírku; zejména leží zde mnoho íše kvtin jest již tak dkladn probrána, že epigonm nezbudou pomalu než leda hemánek a le-

—

:

i

—

—

vi tm

—

—

beda.)

Proto táhl Pa\ ec radji pítele dále a zavedl hovor daleko ode všech kvtin na nynjší stavební ruch v Praze, na rychlé mizení charakteristických starých budov, jímž rok od roku stírá se opt nkterá ást ušlechtilé starobylé patiny, která iní naši

eskou metropoli tak zajímav^ou. „A na konec zbude jediná veliká moderní

nu-

da!" potvrdil horliv Kotva. „Takový máte smr našeho asu. Jest to jednostranný rozvoj lidstva, pi nmž analysující stízlivý rozum zatlauje cit, smysl pro krásu, vzlet fantasie, poesii. Poesie jest nyní Na štstí molil Pavec nebezpený poetický záchvat zažehnati poukázáním na kavárnu, ped kterou již stáli. Sotva že vešli a kávu si poruili, zaboil hned pražský pítel do politiky: „A co soudíte o nynjší politické situaci? Jaký vliv bude as míti na mezinárodní pomry nastolení nového cara? Poláci prý se oddávají nadji, že zavane na Rusi jiný, pro

—

n

píznivý' vítr

—

287

„Však by bylo záhodno, aby konen ruská vláda obratnou rukou uchopila se té neblahé otázky a dovedla ji zdárn rozešiti ve prospch všeho Slovanstva, na jehož tle jest spor rusko-polský otevenou ranou." „Ovšem bylo by teba, aby se také Poláci zhostili své vášnivé nenávisti ke všemu ruskému, aby nehledali spásu svou práv tam, kde jim hrozí nebezpeí nejvtší, aby na píklad Nmecko „Ah, nynjší Nmecko! Co íkáte tamjším poVte, vyvstává nkdy na mysli starý Helio césarský ím, Nero, Caligula, Helio

vn

—

mn

mrm? asu

—

!

doeknu-li pak

—

—

sáhové jméno ,,Heliogabalus", doplnil Pavec rychle to imperatorské jméno, tak povážliv blízké osudným Heliotropm, ai radji sám spšn pokraoval: „Pravda, lovku se vskutku zdá, jakoby z propadlišt dávvystupoval duch, o nmž jsme se doných mnívali, že již dávno a navždy je zažehnán svtk

to

vk

lejší

dobou

—

„Výtenou episodkou je v tom také ,Sang an Aegir, není-li pravda?" pipomenul Kotva. Takovému již v kolébce korunovanému básníku je arci ,,

mže

Nedosti píznivou kritiku prost prohláza velezrádu neb uražení velienstva a prosto ekého kritika umlet "doživotním žaláem. Ostatn vru neškodil njaký by za nynjších našich paragraf proti jistému druhu kritiky. Po delší hej

!

sit

pomr

—

dob

vydá našinec na píklad sbírku básní Pavec pojednou ucítil tak neodolatelnou chu ke kouení, že si dobhl sám až na druhý konec místnosti ke sklepníku, majícímu na starosti doutníky. Tam dlouho zapaloval doutník neml jaksi

—

288

— —

a vraceje se k píteli, zaal ješt k nmu pisedl: :,Ale vždy jsem vám ješt pranic nepovdl o své poslední výprav, o své loské cest do Dánska Nkolik cestov-

náležitý „tah" již cestou, než

!

ních dojmu

A

dal

musím pece se

\yklopit."

do obšírného líení své cesty pes

Xcmecko, boulivé plavby po Baltu, potulek Kodaní; ypravoval s ohnm, nad míru živ a pibásnil dokonce i nkolik pikantních dobrodružství, jen aby \

mysl pítelovu náležit upoutal. Ale pes to vše naslouchal Kotva jaksi roztržit klopil v zamyšleni hlavu, pejíždl prsty neklidn po stole a vypadal \úbec jako lovk, jehož duch je zaujat vcí zcela jinou, vzdálenou od pedmtu hovoru, a kterýž netrpliv vykává píležitost, aby se vytasil s tím, na mu záleží nejvíce. A když Pavec práv s nadšením líil rozkošné pásmo líbezných letohrádku, táhnoucí se od Kodan k V^edbáku po behu safírového Oeresundu, vskoil mu pítel pojednou do ei: ..To vím! Šastný love, který mžete konati takové cesty! Našinec :

em

svém venkovském hnízd a leda že trochu vylétne na Parnas. Ale, píteli, eknte mi zcela upímné víte, že nejsem ješitn nedtklivý a že rád pijímám každou vcnou, odvodnnou *' výtku co soudíte opravdu o mé Pavec tkal zatím v úzkostech oima kolem, jako by bádal po paprsku spásy; šastnou náhodou padl jeho zrak na kavární hodiny. Vytáhl rychle své kapesní hodinky a zvolal: „Skuten už pt

sedí zatím ve si

—

—

—

— — Vyjíždíte bezpochyby ze ního nádraží? — Je tam sice jen kousek cesty — — ale musíte-li dnes — a bych myslel, že

minut

pes devátou

stát-

28Q

Rád bych se zdržel, ale nemohu. Domi pipomenul. Sklepníku, platit!" Když \yšli opt na ulici, vsunul Kotva svou ruku pítuln pod rameno soudruhovo a pravil: „Píliš pospíchat nemusíme. Dostanu se na nádraží ješt v as. A eknte mi, píteli, co píšete nového ? Ci máte již nco uchystáno pro tisk?" Ó, Pavec znal dobe tu okliku, jíž se pes plody pátelovy dostáváme ke svým vlastním, a proto hodiv jen krátké „Nyní nepíšu pranic", udeil násilným pechodem opt na otecké srdce Kotvovo otázkou ,,Ale poslyšte, váš Jaroušek musí být už veliký Jist že chodí už do gymnasia ... A pro Boženku jist pomalu chystáte vno Ale byl zklamán ve svém potu na otcovskou nžnost básníkovu, jemuž patrn dítko Musy bylo „Ne, ne

be,

že

!

—

jste

:

:

.

.

—

.

v tu chvíli dležitjší než Jarouš i s Boženkou, nebo odpovdl ,,K vnu je l3ohudíky ješt daleko. Ale nechme již dtí a promluvme si trochu o svých

—

:

venku po celý as nesetkávám se nikým, od nhož bych mohl slyšeti rozumný posudek Pavec dopustil se v tu kritickou chvíli inu

pracích. Beztoho s

v

—

pravd nepkného.

padem, udeil

se

Zastavil se jako

náhlým ná,,Kam že

rukou do ela a zvolal

:

jedete?" ,,Do Kralup."

„Ale vždy do Kralup vyjíždí vlak, tuším, v dehodin dvacet minut!" lhal chladnokrevn Pavec. „Co pravíte?" zalekl se Kotva. ,,Ale ne, vždy Ci snad jsem se jsem se díval do jízdního ádu pehlédl? ... A „Konduktéra" nemám s sebou set

.

.

.

.

Víte to

urit?"

.

290

,.

Alespo

nechci tvrdit

Ale urit mi tak zdá /' možná že se mýlím já

se ;

.

.

.

—

„Máte-li však pravdu, byl by

již

pece

to

as

nejvyšší

!

—

Nezbývá než vzít radji nohy na ramena." Sotva dechu popadajíce, dorazili oba pátelé na nádraží a Kotva interpelloval pr\aiího železniního

mu namanul. v pl jedenácté," odpovdl zízenec. darmo jsme se „Mýlil jsem se tedy pece uhnali," litoval pokrytecky Pavec, který onen hon

zízence, který se

„Pesn

;

lstiv aranžoval proto,

ponvadž

si

pravil, že

v ru-

chu nádražním nebude již vhodné píležitosti k literární rozmluv. Bylo tedy ješt asu dosti, ale hezkou chvíli trvalo, než se Kotva dostal k hust obstoupené ka„Zdá se, že se. Pavec mnul si zatím potají ruce :

už je \-yhrano."

Konen

pišel Kotva s jízdním lístkem pro sebe a se vstupenkou na perron pro pítele.

Bylo radno

zajíti

hned ke vlaku. Oba

velým obejmutím a Kotva provázen pítelovým páním šastné ho opt shledání. rozlouili

vlezl

se

tam

do vozu,

cesty a brzké-

Pavec zstal ovšem ješt u vozu, aby pítele z vní do posledka užil. Kotva odložil uvnit cestovní kabelku a podávaje Pavcovi ješt ,,Moje Heliotropy z okna ruku, pravil pojednou se vám tedy opravdu líbily?" znamenit. Byl jsem „Jak jsem vám psal ješt svou

:

jimi okouzlen

né

—"

—

koktal Pavec. „A která z tch básní líbila se vám nejvíce?" „Všechny jsou rozkošné, všechny stejn skvostjako ada perel v krásných dívích ústech,

—

291

níž také lovk ani si nepomyslí na jednotlivý zoubek," pokusil se žertovati Pavec, jemuž se elo pojednou orosilo potem. „Ale pece rád bych vdl, zdali hlas váš pipadne nkteré z tch, na nichž si zakládám nejjmenujte jich teba nkolik, které pokládáte více Nuže, píteli?" za nejlepší Vlak už jede !" vzkikl v tom „Pozor, pane na Pavce konduktor, vyskakuje na stupátko. Vlak se skuten zvolna rozjíždl a Pavec mohl již jen s perronu vzdalujícímu se píteli poslati mácháním rukou poslední pozdrav a ztlumoiti mu zárove celým vzezením hlubokou lítost, že neúprosný železniní ád perval jim nit rozmluvy práv v okamžiku, kdy si mohli šíe pohovoiti o pekrásných Heliotropech.

pi

—

—

— — — — —

!

DOSLOV K SEBRANÝM SPISM tchto dvaceti knihách dosavadní Hterární innosti. Vynechány jsou jen práce dosud neukonené (jako dramatická báse „Rohá na Sion" a jiné) neb dle mého úsudku vyžadující vtších oprav (jako román .Jkaros" a ada drobnjších prosaických rt), pak nkteré práce z nejprvnjší doby, uveejnné v kalendáích a podobných publikacích, kterých se již dopíditi nemohu, konen takové, které z rozliných píin ponechávám pro pozdjší dodatky nebo které pro jich naprostou bez významnost (pouhé kompilace, píležitostné referáty atd.) vbec znovu vydati nehodlám. Bude-li mi možno doplniti nynjší fragmenty a provésti opravy, o nichž se zmiuji, vydám po nkolika letech dotené nové dodatky, mezi nimiž najdou místo i jiné práce zde vynechané. Snažil jsem se podati v

iiphiý obraz své

K

závrku

cítím

potebu

vzdáti

upímné, velé

díky nakladateli panu F. Topiovi, který pi vydávání této sbírky úpln se podizoval mým páním a prokazoval mi v každém smru ochotu a laskavost nejvtší. S.

c.

OPRAVY K SEBRANÝM SPISM. díl

I.

str.

41

ád,

»

60 104 183

» >

»

2

»

»

19 29 31 55 59 60

>

»

»

II.

díl

> * >

» > » * »

64 80 145

»

> » > >

> > »

»

ped

pipsal vlož árku. právo ti na leva. ti lo. 12 zdola místo poslední ti první. 1

shora

6 zdola místo na 8 shora místo //

ped

6 shora vynech závorku 15. 2 » místo nejen ti nejeden. místa vlož toho. 6 zdola

ped

místo » 5 místo » místo 9 16 shora místo 11 > místo 12 zdola místo 13

9

>

5>

172 201

» >

6 3

III.

dil str.

10

ád,

ped

»

ped

/cosr

polských. W«)^ vlož árku.

je toliko v

11 zdola

a

šik

místo /ef ti

»

(vtšina tchto chyb

optné ti o/7tf. ti jíi/fo. bodáku ti bodákii.

ja/c

^or ti hled. vynech péra vlajou

>

vlož »

viduchem ti vzdechem. honce ti konce.

jí{.

druhém vydáni

II. dílu).

místo komandaiýnovanému ti k omandarýnovanému.

>

31

»

8

>

místo akoli

ú jak jsme správn

soudili ji{ \ okolnosti, fe atd.

líl.

dil

VIII. díl str. » »

» »

» » » »

IX.

dil

» 5.

» »

X.

dil

XI. dil

4 6 11 16 76

ád.

7

»

2

»

16 13

»

9 9 14 2 2

»

107 123 156 237

>

139 159 187 196

»

» » X.

zdola místo » místo shora místo zdola místo shora místo zdola místo shora místo » místo zdola místo

^ejména ti zejména. lejména ti lejmena.

ti vylwstih'. ti roibíti. jeskyní ti jeskyni. ^zw ti tom. lítý ti //(r. os>-c/2<2ve ti ostýchav. Mjr^/ ti nyji. vyhostili

rozbiti

místo opradovd ti opravdová.

3 3

»

» »

15

»

!>

8

»

j>

11

vynech se. Jakoubkem polož árku. místo jen ti je.

*

ped

místo

»

123 271

»

14

»

>

»

90 115

»

ti /V?. ti blí^e. 7 » místo hledaje ti pátraje. 16 zdola místo nebeským ti nebeských. 17 shora místo pedstavující ti pedsta-

>

218

*

13

»

8

»

místo 12 zdola místo » 10 místo » 8 místo 15 » místo 7 » místo » 10 místo

»

»

»

»

lících

9 shora místo plí^e

vujícího.

XII. díl

i>

» »

» » »

XIII. dil

» »

»

23 44 86 134 165 175 32 189 263

»

» » »

» »

>

» »

9

3 8 8

*

místo

>

» »

»

díl

oí>ro^

ji^

ti

ti

ti nápis. ti hlubokého. vdomím ti sebevdomím

/^íZ^-V

hluboké

7z<2 dívenku vlož ped upel. místo í^ofí' ti s/of/'.

»

4

»

7

»

25

»

»

61

»

4 shora místo Ponvad^ » místo 5 ti se. 9

»

69 90

>

16

»

>

1

»

»

ádek

zdola.

265 305

»

oí»7-íi:[.

<2^.

>

»

XIV.

5.

chuchvalce ti chuchvalec. šetení ti ušetení.

místo 6/< ti &«. místo jakýs ti jakýms. tento ádek polož ped 9.

shora

F ti

ti Ponkud.

místo namíil ti \amíil. místo Hif ti ní{.

XIV.

dil

str. » »

XV.

dil

5>

> 5>

>

* »

308

»

»

>

»

51 107 162 193 224 229 249

»

292

»

»

65

»

»

77 79

»

» 5>

»

j.

XVIII.

»

»

272

» »

» » »

7

54 91 111 113 141 166

6

*

» 5>

»

shora místo á ti

<á.

192 tohoto dílu je opravena v Doslovu k Sebr. spism.)

ád. »

í>

» 4 místo marný ti mar«r. 6 shora místo tokové ti takové. 4 zdola misto oi ti do. » 14 místo jemnému ti temnému.

»

str.

»

pána vynech ležatou árku.

za hlavou vynech árku. za r(i vlož árku.

15 shora vynech L ped Pišlo. 14 zdola místo dej tne ti dejte.

»

»

»

ANDL

»

»

pod titulem místo i88g polož

místo svato^áyiá ti svato{áná. místo tepí ti ?V/'z'. 6 shora místo naletli ti naletti. ti ANDLU. » místo 12 6 zdola vynech árku za /lor.

j>

179

»

4 2 2 4

»

»

»

10 zdola za

»

»

díl str.

2

»

»

(Poznámka na

2

s>

150 176

»

shora místo opoioruje ti upo:{oryíuje. » pod litul vlož iDórfovo Vánoní album i88o). opojným ti opojeným. » 11 12 zdola místo sz'ni ti s/'í. 2 shora pod titulem místo 1882 p 'lož 5

»

»

»

» místo horlviosti ti horlivosti. 16 14 zdola místo ostáné ti ostatn.

»

»

»

díl

88

163 168 227

»

»

XVII.

!>

254 275 293

»

2
103 ád. 11 zdola ped Litoval vlož uvozovku. * místo sok ti soch. 137 » 15 6 shora místo smála ti syndl. 192

8 zdola

místo d ti

9 shora 4 zdola

ped

1

á.

mésíc vlož jeden. místo pronikové ti pronikavé.

shora místo

svq;//

ti

osvojil.

»

6 zdola místo téte-d-téte ti tée-á-téte. 11 shora místo lestu ti /zsw.

>

17

>

»

místo nekromat

ti

nekromant.

XVIII.

díl str. > »

>

XIX.

díl

171 ád. 17 shora místo prvodem ti prvodcem. 180 > 8 zdola místo opastila ti opustila. 188 » 2 shora pod titulem místo i886 polož 1887. 211 > 2 » místo po ti ;70íí.

»

31

»

•»

32

»

*

62

»

ti jt{. nav\dy klesla pod kamenné desky ti Tys pouhý pelud, upomínka bledá. 12 zdola místo nesmrtelného ti nesnirt12 zdola místo jií 11 shora místo tys

ného.

místo Podhoí ti Podhoí.

86

vynech ležatou árku,

za její

místo mís" o místo místo místo místo

ádné ti

{ddné.

ti cnosti. lel ti ^el. sostedili ti soustedili. ^ustaviti ti ^ustaviti. tak ti tam a ped ^pilý cnotsi

vlož jako.

shora místo l8g8 polož /A'97. místo tajný ti fjw}'." místo mouná ti mocna, pod titulem místo listopadu ti »

275

»

2

pod titulem

»

místo íqoo polož

1893.

XX.

díl

» >

242 255

» »

4 zdola místo tehdy ti ífr11 shora místo nepohledévše ti dévši.

»

264

Jiné

j>

8

místo obrobu ti

»

omyly opraví

si

tená

obrubti.

snadno sám.

nepohle-

OBSAH Strana

Upomínky a

z

z

východu.

Obrázky

pouti po

z

cesty zpátení.

Východní

I.

Letmo

II.

beh erného moe

.......

Mingrelií, Imerecií a Gruzii

Procházky Tiiisem

III.

IV. trnáctý gruzínský pluk V. Vojenská silnice Kavkazská VI. Vladikavkaz

Batum Kus bývalého evropského Turecka

VII. VIII.

Nkolik

d

r

obn

Studium

Rzné

\

Kavkaze 5 57

83 137 147 174 20 215

ch prací:

typ

237

barvv I.

II.

Ce ná

243 249 257 264 270 278 281

Bílá

III.

ervená

IV.

Modrá

V. Zelená VI. Šedivá

Heliotropy

Doslov kSeb raným spism » » Opravy»

.

.

•

293 295

v

PG 503B

Cech, Svatopluk

Sebrané spisy

C45

1B99 díl 20

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY