Svatopluk Óech: SATIRY A RZNÉ RTY. : F. TOPI KNIHKUPEC -NAKLADATEL V PRAZE

\

kJú

K^H

Svatopluk Óech:

SATIRY A

RZNÉ

RTY.

-NAKLADATEL

F. V

TOPI PRAZE.

KNIHKUPEC

:

SEBRANÉ SPISY

SVATOPLUKA ECHA. Pokraování posmrtné.

-

Poádá

Ferdinand Strejek.

DÍL XXV.

SATIRY A

RZNÉ RTY.

PRAZE F. TOPI KNIHKUPEC

v NAKLADATEL

1909

S

A

AT RY I

RZNÉ RTY. Napsal

SVATOPLUK

V NAKLADATEL

ECH

PRAZE F. TOPi KNIHKHPEC 1909.

Podobn i

do

ty

satiru,

sv5'ch

XXII (Povídky

jako svazek

„Satiry fa'rzné '

rty"

povídek a

nejvtšfásti

z

rt

pvodní Výlet pán

nezaadil,

Broukv

a humoresky)

obsahují

práce,

jež spisovatel

krom

toho

však

i

sám vétží

do msíce, a nkteré drobné

práce dotud vbec neotištné. Pro úplnost^pipojeny jsou na konec k pouhým íeuillezlomky prosy, nábhy to k pracím vtším i

i

tenm,

((

vše z

doby od

tlOV

r.

1869 do konce 1886.

301965

jTýr

11443ÍÍ8

TISKEM »UNIE« V PRAZE.

F. S.

Pan Kalmus. (1869.)

—

potšení ? Snadno pochopitelno. Pan Kalmus není jedním z onch, kteí se derou do popedí. Skoro bych ekl, že je pan Kalmus fialou kvetoucí v zátiší, kdyby nebylo porovnání to ješt obnošenjší, než pán Kalmusv kastor. Ach, ano Kastor pán Kalmusv je ponkud ošumlý, ba, abych pravdu netajil, skoro tak ošumlý, jako pán Kalmusv kabát, a tento pivádí lovka na myšlenku, že si ho pradd jeho — nechal obrátit. Však nemyslete, že by nemohl pan Kalmus mladými ale, víte, on zstává živly osvžit svou šatnici nejradji pi starém. A má dobe. Kdyby to dvé se sebe svlékl, to jakobys všechen pel s nho seŽe nemáte

to

!

—

tel.

Popisem ostatního píslušenství pán Kalmusova mne laskav ušetíte. Jen toho se zde výslovdotýkám, že jsem na oblieji jeho a celé postav ani nádechu smšnosti nenalezl ba, kdyby nos jeho nebyl tak píliš banální a kdyby mu hustá, snhobílá brada po prsou splývala, ml by do sebe

n

;

cosi ctihodného, Sv.

ech: Sebrané

spisy.

tém XXV.

patriarchálního. #

1

že

Kdybyste se dle podaného nástinu doinnívali, je pan Kalmus njakým idealistou, že se honí za

jakýmisi bezpodstatnými vidinami se

pravdy

chybili.

Jeho

—

daleko byste

olovnna,

filosofie je více

Vte

—

mi než okídlená. Ríkával on sice nkdy: ono musí pec' nco být!" avšak hned na to dokládává: ,,Ale, prosím vás, kdo pak tam byl? Oni tam také nebyli. Ono se, víte, snadno ekne tentoc ale lovk je pece jen ervík a my jsme všichni ervíci a knihy to také nepedlají. Jen že se musí vit a Pánbh také není nadarmo V politice má pan Kalmus heslo ,,Však oni to ,,

:

—

—

— — :

nepedlají!" Ale nemyslete nikterak, že je sosákem. Na dkaz opaku hle ukázka z politického jeho katechismu: ,,Já jsem, pánové, vlastn pro revoluci, ale spoádanou, \'íte, ne tak sem tam toto ono ale aby tu byla vážnost k vyššímu a náhled vte mi, bez náhledu to nikam nepivedeme. A k emu pak by byla vláda ? Co ? A zákony ? !

— —

—

A

mocnosti? No tak vidíte Z eeného patrno, že se pan Kalmus neostýchá voln ped celým svtem náhledy své projeviti. Koho by se také bál? Hloupost! Ty dva palce, otištné na okraji jeho kastoru, nedokazují, že by se snad tlaíval do kouta, nýbrž toliko, že je uctivým, kde úcta na míst.

Avšak pan Kalmus má pece ped ním respekt. Zahrnuje to pod hromadným názvem ,,oni".

Vyslovuje slovo to

nkdy

s

ošklivostí,

nkdy

se zá-

vistí, nkdy s hnvem, ale vždy s jakýmsi lehkým mrazením po zádech. Kdo by vlastn ,,oni" byli, nemohl jsem urit vypátrati. Zdálo se mi asto, jakoby to byla jakási

utkvlá pedstava ve zpsobe

strašidelní bytosti, Kalmusem se \'znáší, hrozíc

která stále ped panem mu, škádlíc ho, tropíc si z vujíc ho o všechen poklid.

nho posmch,

pipra-

Ví

on dobe, že ,,jim" není po chuti, že je ,,jim" solí v oích, že by ho nejradji co nepotebale on se jim nou veteš nkam do kouta zahodili nedá, do posledního dechu brániti bude proti nim

—

ten opelichaný kastor, ten názory o a nejlepším

svt

A

takových Kalmusú

n

ošumlý kabát uspoádání je

bohužel

.

.

i

státu

ty své .

.

Pohádka. (1870.)

Nedávno byl jeden král ním moi, nebo v severním

—

tuším, že nkde v jižby byl zmrznul

moi

který se pevelice nudil.

ped asy vášnivým milovníkem — kdo by tomu uvil — ženské obuvi. Založil si celou Býval

!

sbírku toho druhu, pro niž shánl kde co mohl od hedbávného pantoflíku šlechtického až po telecí

mšanskou

ba ani selským devákem nekonen ho ale libstka ta omrzela, rozdal to celé haraburdí po oblíbených jenerálech Pozdji zahoel po vavínech války. Kázal potáhnouti na novo bubny, objednal si z daleka výtené zbran, ba až od našeho erveného opatil si polní trubky (potom prý náš príímysl nedochází v cipohrdal

.

.

botku

;

i

.

.

.

.

zin uznání) a vytáhl v

pole. Zlí jazykové tvrdí, že toho pokaždé prohrál ale prosím vás, když polovic pobijou a polovice utee to by ani Žiž-

—

•

—

mu

ka nevyhrál!

Po

Jeho poddaní se museli vespolek nazývati obany, nositi plnovous a \ oliti a když nco zvolili, pan král to zase rozehnal, ;

té si hrál

na

iistavu.

a když nezvolili nieho, chodilo to nic do snmu a dostávalo ády Nu, a konen ho omrzelo všechno. Od rána do veera jen kouil a zíxal ostatní ást dne vnoval péi o blaho íše V tom ase mu poradil tlesní jeho léka, aby .

.

;

.

se stal

.

údem Matice eské. Uinil

tak.

Tu doetl

se

jednou, nevím již ve kterém svazku, pán Gablerových úsudk o francouzské revoluci. Tím se v probudil nový život. Neustále mu tanuly úžasné ty zjevy na mysli a sed, leže pemýšlel o tom, jak by cos podobného spatiti a zažíti mohl vyvstala v myšlenka jako démon, myšlenka dsná jak v Nerónovi požár usmyslil si vyštvati pokojný svj národ k revoluci hroznjší francouzské. Domyslil a poal jednati. \^yslal placené padouchy mezi lid, jejichžto úkolem bylo, aby plvali mu v líc, aby tupili a prznili vše, co sváto bylo mu a draho, aby ho nazývali luzou a syny jeho zlodji a dcery jeho nevstkami, aby památku ddu jeho zohyzdili ped tváí svta a který z nich byl vzteklejším háncem a drzejším utrhaem, tím okázaleji se slonil v zái milosti královské. Však nic naplat Lid kabonil ela a mlel. I vymyslil král horší nátisk. Uložil pod trestem smrti poddaným svým mlení. I chodili špehýi jeho po domech, naslouchali u dveí, skrývali se za alouny, a bda tomu,

nm

.

.

.

Konen

nm

íma —

—

ím

!

vné

kdo by byl

špetl

.

.

Lid škubal rtoma, a\šak ticho bylo po vlasti jako v kláštee trapistu.

10

Král ješt nezoufal, astavl žalá po íši a zvláštní zídil stroje, jakýs druh automat, kteí vypadali jako lidé, mluvili jako lidé, ba i šupali a zívali jako lidé, jsouce tak narafieni, že každého, kdo se jim piblížil, uchvátili a uvrhli dje Tisíce

vz

!

a

do

mlel

.

——

žalá onch

Marná namížemi a lid mlel

sténalo za

.

Král soptil hnvem. Tu ješt posledního se chopil stébla. Vyskytl se lovk s touto radou Králi, rozešli vybrae daní a oder poddané své o poslední halí a poslední ,.

:

hadr, a pakli vytrvají v loyalnosti, nu, pak arci ne!" stojí národ tvj za šupec tabáku Stalo se. Žebrákm vyrvali almužnu z oznobených rukou a lid myslíte, že povstal Svlékl poslední i to to košili a zemel hladem .

—

—

.

Nu jeho

a co dále?

nemohu na

—

map

.

.

!

.

Od

té

najíti

n

doby .

.

král

umel

a íši

Za vtrem. (1870.)

Tak, tady sedím za

Nech tam nahoe ,,e

árou

mí

o

—

a

mám

svatý pokoj.

vcech poHtiky"

—

jak praví kdesi Shakespeare já si zde dole zacpal uši bavlnou a pokropil se vodou úvodních lánk moci. B runových, aby zlý neml ke Nech tam nade mnou hímá syllabus a svatí mne se to neotcové blesky sypou z rukáv jsou ti, tudíž práv týká já vím, že dvakrát tolik, co pan Drozd, a k tomu ješt, že pvodní dopisy do „echa" z Ameriky pinášejí pod páždím anjelé Nech tam nad árou .sokolové hor" sklánjí po tom? Já nejsem ani své sivé perut: co nevyroste do své smrti obrm sokol ani Sokol, Petín krivošijským ani po pás, a prašná brána není prsmyk hanský, kdyby tam i deset pekaek zamor-

mn —

dv

:

.

.

mn

dovali.

mn

,

po tom, že padišach a khedive zouvají na sebe pantofle já z té chumelenice budu míti starého erta, a ješt toho budou mi rakouští státníci

Co

;

závidti.

12

nad hlavou mou vehký stavitel na Sekvan škubá velikými brvami, vida, ana budova to jsou vci! Pevrájeho pozvolna se rozsouvá K takové podívané mi cená vláda Boící se íše

Nech

si

—

!

!

není

teba

ani dalekohledu. Zkrátka to tam nahoe šramotí, bouchá,

— a -

—

bije v buben, zvoní na poplach já tady pokoji, ve výše doteném svatém odsedím dole fukuju przrané kotoue dýmu a pohlížím na celou tu komedii s takovým as pocitem, jako jsem se dívával co hoch z teplé, pitmlé jizby vtvovím ledových stromk na okn ven do boulivé noci, do divoké metelice. Ba, nevyzul jsem se ješt docela z chlapeckých stevíc, mám ješt kus dtského svta v hlav a srdci, milí tenáové náhled a zásady, které piští,

Mám dtinskými — !

byste nazvali

Pece

se za

jeden

z

n

nestydím.

,,

ne-li

pedpotopními

.

.

Dokavad nebudete jako

tchto malikých, nevejdete do království

nebeského!"

mj fossilní náhled jest na píklad, že (povýšeným hlasem), pánové, velmi innoho poprášených rozum a málo nadšení; Nemyslím, že bychom snad mli rozumy poslati do bufetu a proTakový

máme

hlásiti utopii

—

ale víte,

mn

mladického zápalu kol spánk, ruka!

se líbí více aureola než primátorská pa-

—

prosím vás Cjue c'est c^ue cela: nadšení? To máte tak pár nezralých klouk ti poád svoboda lidstvo spolenost Ti by tomu dali hahaha Apropos, pánové, jak pak ten skandální pro!" ces s tmi Kerbry? Kluci prosím vás A- tak dále hovoil nedávno mladý pan doktor vedle ,,Ale

!

!

!

—

—

!

—

—

—

13

v kavárn. Prosím, vážené matiky pvabných vn, naklote se blíže, pošeptám vám nco do ucha to je vám doktrek, jako bys ho z bavlnky

mne

—

:

vytáhl, ten lorgnon, víte, a ten vous a ta noncha-

lance

.

.

—

pravím fossilní náhledy! Bože, kam jsem to zaboil. Když tak lovk koue sedí a sed kouí, podi\'né se mu v hlav tvoívají myšlenky jak v ústech prstence dýmu. Co jsem Mouchy, to tu tlachal o zásadách, zápalu, nadšení Inu, jak

.

necht mne!

n

.

.

Zq zápisk

íajného«.

(1870.)

U vedlejšího stolu etl jeden „Hedbávnické Noviny". Z toho jsem soudil, že mže býti podezelou osobností. Poprosil jsem jej o n. On se na mne nepodíval ani kysele, ani

sladce,

—

ani vtipn, ani hloup mohl nýbrž tak inu tak, že bych byl o prostonárodn íci: ,,Kouk' se na mne." býti spolupracovZ toho jsem soudil, že

ani vesele, ani

—

smutn,

nm

mže

níkem Svobody". Z nelibého zápachu jeho cigára jsem vyenichal, ,,

že se

mže

zabývati

Zaal jsem tedy

eskou o

literaturou.

ní.

Jáku, pane, jak se vám líbí dnešní Denník?" se na mne kouk', nafoukl tváe, projel si rukou vlasy a neekl nic. Tímto cynismem mne však neodstrašil. Jeho bambulatý nos mne pivedl tomu na stopu, že mže býti sbraem podpis ve ,,

On

—

prospch konkordátu. Otázal jsem se Aínau manželství?"

ho tedy:

,,Co íkáte, pane, civil

15

To ho

jaksi oživilo.

Vyal doutník z

ho na všech stranách, setel pokril ramenama. si

Avšak který u

ani to

nho

ležel,

s

nho

úst,

prohlídl

popel a

—

mne

neodstrašilo. Slaný rohlík, vnukl mi myšlenku, že by mohl

snad býti russofilem. Spustil jsem tedy ,,Ten slovanský bál ve Var!" šav to bude muset být nco znamenitého Mli jste vidt, jak to na nho úinkovalo. Mrštil doutníkem pod stl, pimhouil oi k sladkému úsm\u a chtje narychlo nco odpovdíti div se nezakuckal kouem, který byl zapomnl vy-

—

:

fouknouti. ,,Urá!" doložil jsem

tiše,

mysle

si,

že se

musí

na ruské boty ruská juchta. opakoval on jako ozvna. ,,Mnogaja léta," já a ,,Mnogaja léta," on za mnou, pišoupnuv svou stolici blíže k mojí. Odvážíš se k poslednímu, myslel jsem si a dodal zxýšeným hlasem: Sláva ruské hymn!" Ale ach Ozvna má se vážn pozdvihla, upela na mne pronikav oi, rozepjala si kabát a ukázala mi znak tajné" hodnosti své vzíti

,,Urá!"

!

,,

—

—

,,

.

n

.

Návštva

vného

žida.

(1870.)

Sem

mn

na prstencích vonného dýmu serozmarné st\-ry mé obrazotvornosti Obletujte hlavu mou, vy motýlové \eselých nápaOdzvote smutku a péi, rolniky lehkého žertu Takto jsem pivolával humor, strážného tohoto ducha ubohých nás feuilletonist, sed jízdmo na roz\iklané židli, bradu o lenoch opíraje a závojem tabákového dýmu pohlížeje ven do krásného máje, máje to ,,v holých zdí". Marná práce Již jsem popadal njaký vtipný nápad za paesy, tu se obje\ila koka v protjším vikýi a zívla tak úžasn, že jí mj nápad i se vším chvjte

d

ke

se,

!

ln

!

humorem v jícnu u\ízl. Pokej V pamti mé !

kdysi kdesi ve

V

se kmitá legenda, již jsem tu máš! svinské kži" vyštrbal dala se dveka do prášení koberc

—

,,

prvním pate poprášená legenda ta tam! Nu, ješt není všechno ztraceno Dokava jsou tu píkopy, dotud je pražskému feuilletonist hej Mže si tam lovk zajíti pouze na procházku. a

má

!

17

Po tomto uvážení

\yhoiipl jsem se

dojeho ruká-

s židle,

z almary svrchník, zajel šetrn do a sáhl po klice V tom div jsem neporazil postavu, která práv do pokoje mého vstupovala. Pohlédl jsem na dotrného hosta a jak hromem omráen potoil jsem se

byl

—

v

nazpt.

Tu št,

stál

obesten podivnými cáry šedivého plávždy ho znáte!

—

kostnatou ruku na berli Vlas

s

vousem v oblak

tvá zvtralá

i

a br\y, jichž i tak svtem straší

Inu

básn

stál tu,

mu

se

plachý vid smrt se boji

vný

—

žid

.

.

.

njaké plnoní zmodrchaných vlas dosud mu

jakoby byl práv

utekl a kol

pojí,

z

lpl písvit dohoíxající lampy. Když jsem se ponkud s píšerným tím zjevem spátelil, odvážil jsem se pohlednouti mu pod rozježené, posupné oboí. Tu v tom oku dsném, plachém etl jsem nmou prosbu, tak pohnutlivou, že jsem Vejdi dále, poukázav na poho\ ku xlídn ho pozval kletby uštvaný poutnice, a poodlož na okamžik ,,

:

bím

s

uondané šíje !" S pohledem plným

dík

odvtil

:

,,Hle,

ode

všech prahu mne odkopli a vyštv-ané feny všely se na zbytkv mého plášt... Nebojíš se hnvu

Jeho

— ?"

,,No,

zajedu

si

snad nebude tak pro odpustky do

zle

—

a kdyby

íma — pkn

— — pes pes

pod rozdutou plachtou po lazurné Adrii, víš to není Benátky, Florenc, divoké Abruzzy

Terst,

—

18

—

vném mst

a pak jsou prý ve Špatná vyhlídka ..." rozkošné signory Ahasver odložil svou berli do kouta k

mé

viš-

ulebedil se zcela po domácku na pohovce a po chvíli tichého rozjímání prohodil s povzdechem.

ovce,

,,Toho Roberta Hammerlinga mi byl ert dlužen! Již na mne skoro pozapomnli, tu vydá on Kdyby to byl ješt zase na mne pravý zatyka napsal Slovan, teba i njaký Mickievi, Puškin, ale Lermontov, kdo by si toho byl všiml celý svt se po tom sápe ..." .

.

.

—

—

Nmec

Nechal jsem ho pi tom, protože mi práv šastná myšlenka vjela do hlavy. Jáku, milý píteli! Není službiky, aby nebylo partiky. Chceš-li si tu u mne pohovti, musíš mi nco uiniti k vli. Hle, hodinu se tu hmoždím nad papírem a nejsem s to, stlouci njaký feuilleton. Musíš mi pomoci Tys procestoval svt v ší ,,

!

dél a vkové se stídali ped okem tvým jako pražští purkmisti. Zajisté potebuješ jen sáhnouti do své pamti a nabereš tam pikantních historek plné hrst. mi ze své hojnosti! Nejlépe tak ni

Udl

jaký zamilovaný román z doby faraón, ovšený scarabeami, parfumovaný lotosem, obetkaný mlhavou gázou bájenosti Pi tom mže lovk uká." zati, že má také kus kulturní historie v kotrb Budiž!" odpovdl žid, ,,ale nemáš tu njaké vláhy pro vyprahlé hrdlo ? Picházím práv z etam poh robil karaavých písk Sahary. vanu, zasypal beduiny a na kvtných kobercích k smrti zulíbal poušt dcery ? a naházel do oí trochu písku!" .

.

.

.

.

,,

Samm

—

mn mn

19

s

clo

Mezi tím byl jsem prošáral celou svou šatnici a uchvácenou koistí v ruce pootevel jsem dvée

kuchyn „He, Andulko!"

—

mladý pane i obane, chtla jsem íci!" (Na tomto míst podotýkám, že neod,,Co porouej',

bírám jinde své slaneky, než ve skladech slavného „Oulu".)

Andulko!" Andulka

vám

rozkošné stvoení s dlkem v okrouhlé brad a s okama, jako trnky. Práv se zaíná mezi námi rozpádati jakási nžná dvrnost, jakás kuchyská idylla nu, jsem nedávno v byt a každý nový byt má také svou dobu petrklí, svj milostný máj Andulko," pravil jsem, zaclánje vyhlídku do pokoje, aby se zbuhdarma z mé návštvy nepodsila, ,,tu máš, pines láhev kižovnického i ne, zajdi radj k Ilalánkum a pak dva poláky pokej poláky nekup, \ezmi za dva šestáky lim,,

je

—

.

.

,,

—

—

!

burského sýra!" Mezi tím, co Andulka žádané vci kupovala, ostal jsem v kuchyni a prohlížel její modlící knížky. Našel jsem tam tverolístek jetelový, celý již uvadlý a sežloutlý. Kde

za ddinkou kterou ruce pozvedly? již láska švadla s vrou, jak ty, lístku vybledlý? as,

?

ít i

Dále jsem tam našel mezi dvma obrázky ze Svaté Hory lístek do Šibinek, který jsem byl bez-

20

nkam

pochyby mátku .

Tu

.

.

pohodil a ona rozkošné

si

ho zdvihla na pa-

dve

máme nazpt

ji

Navrátiv se do pokoje, spatil jsem svého hosta, kreslícího berlí svou nco na podlahu Když se byl sýrem a nkolika doušky posilnil, utel si zcuchané vousy rukávem, odkašlal si a v hlubokém zamyšlení .

.

poal

má

nezrodila se na úpatí pyramid, ,, Historie aniž je provanuta milostnými vzdechy. Však pro tvj feuilleton je dosti píhodná. Musíš však tenáe své zdvoile toho uvarovati, aby v následující mé historii etli

mezi ádkami,

nebo

oím

škodlivo; 2. dokud nebude u vás zaveden slovanský pravopis, nelze pro množství všelijakých kliek a hánieho mezi ádky vepsati a 3. jsou pomry vaše domácí píliš utšené, než aby se mezi ádky schovávati musely. Zajisté znáš poetickou onu povst o potopeném v severního moe. Slýchati prý za tichých temný hlahol zvon hluboko, hluboko ode dna moského, ba vídati prý asem i prsvitnou hladinou tesavé obrysy šupinatých vží, pi1.

jest to

k

konen

dn

lí, oblouk

Není byl jsem

mst

ln

to

.

.

Ped nkolika stoletími mst. Tenkráte tpytily se

pouhá povst.

sám v onom

bán

jeho ješt na paprscích slunce a místo ryb hemžili se veselí lidé po ulicích jeho. Avšak hnv boží vznášel se již nad ním na erných mracích a lakotné moe ekalo na pokyn shry, by zpnným chtánem pohltilo naznaenou svou koist .

.

21

Pišel jsem tam, bláho\ou se koje nadjí, že vyplnn bude osud muj, že v záhub msta s jeho obyvateli i já odpoinu sob v objetí smrtonosném lichotivých vln... Nadarmo! nadarmo!

Obyvatelé onoho

msta

tušili

dávno svou

již

zkázu. Staré baby ji byly dávno z karet vyhádaly, vyproroci povtrnosti pedpovídali, uenci z zahubiti, toho zbaví poetli. Avšak, koho chce

knh

Bh

rozumu

!

Bylt

v tom

mst

emesla bedná, jemuž jeho

lovk, svého kád, necky ne-

jeden sudy,

—

po krmách aby se byl poctiv potloukati a džbánkm dna vyrážeti mohl. Toho zastínil kdysi duch svatý a vnukl mu pešastnou myvynášely

tolik,

šlenku.

Obvázav

si

svou svátení zástru, vyvalil sud

na,

eniti shluknuvšímu se lidu asi tmito slovy: Spoluobané Zdaž nevidíte nad sebou zakabonné elo Boha?

na námstí

a vystoupiv

jal

se

,,

Zdaž neslyšíte v dáli rachot jeho hnvu? Na zpnném oi, na kídlech orla, v otžích vichru blíží se hodina, kdy seteny budou dny vaše! A vy jí oeJediný jest káváte se založenýma rukama mezi vámi, jenž myslil za vás i probdl za vás strastiplné noci, by vymyslil prostedek spásy ... A našel ho! Ten jediný jsem já. Slyšte! Veškerá spása naše leží v neckách. Nesmjte se! Ano, v neckách. Každý zaopatiž si necky a pivaž je na stžeje dveí svých. V tomto znamení zvítzíme Až pak rozkacený živel strhne msto naše ve chladnou svou náru, tu my vyplyneme na povrch a osedláme co vítzové neckami svými pnnohívé hbety vln Protož vejdte v sebe a kupujte mé necky!"

— —

.

—

!

!

Sv.

ech; Sebrané

spisy.

.XXV.

2

22

Nesmírný

jásot následoval té

ei. Na ramenou

odnesli ho rozjaení zástupové. Od té chvíle shánlo se všechno o pekot po jeho neckách, tak že zakázkám sotva staiti mohl a tvrt msta za tovadoma plnil sudy své zlatem ryše najal. Však záhy našel nebezpeného soka. Zlaté vavíny jeho nedaly spáti jistému vyrábiteli plovacích puchý. Ovsiv si plece nadšenými výtvory svými, vystoupil jednou na balkon radnice i táhl do pole proti bednái hromující filipikou, kde odhalil celou podlost jeho, dokázal neplatnost jeho necek, oproti tomu do nebes vynášeje spasonosnost svých pua již ukonil touto enickou prskavkou ,,Když tyto," (ukazuje na plece své), ,,pi nás, což vznášeti se proti nám ? Na perutch budeme nad vodami jako orlové moští, any odnašim v rakve se promní necky jejich!" Od té doby rozpoltilo se celé msto v nepátelské dva tábory. Hr, puchýe! Hr, necky! Jedni, procházejíce se okázale s ohromnými

A

.

.

chý

moe

puchý

prcm

^

bublinami pod páždím,

shlíželi

pohrdliv na druhé,

peinami

vystlávali své necky pro budoucí plavbu, a tito jim opláceli stejnou mincí Napnutost vzájemná rostla a i propukla ve zjevný rozbroj. Ctitelé roztloukali nenávidné necky a majetníci tchto mstili se, propichujíce již si

.

•

.

puchý

onm

vzdušnou garnituru

Dva jenom

se smáli v

.

.

obecném tom rozhoení,

nichž jeden cpal žluáky do svých jimi naploval své kád. z

Vyskytlse

mch

sice též jeden zedník

s

a druhý

radou, aby

prý se zbudovala za mstem ohromná bašta, o niž rozl^il píboj rozpoutaného moe. a jeden šev

by se

23

ík

opovážil se po nkolika doušcích medo\iny žvástati cosi o vodovzdorných botách, avšak první byl co zrádce msta ukamenován, a druhý pedešel ortelu veejnosti, probodnuv se dratví poslední necky byly rozbity a jedné noci zpevracelo poslední puchý vypustil ducha své stavy, pi hromu evu, kmitu blesk, s ohlušujícím jekem rozvalilo se po behu a promnilo nešastné msto na hbitov jeho obyvatel, vže jeho v rejdišt ryb a námstí jeho v zahradu pestro.

—

A

barvých korálú

—

moe

...

—

Nu

.

moe

ze Mne vyplilo s ošklivostí a já? svého lna a vysoko nad ním na výstupku šedé skály leže, mnl jsem zdola ve vlnobití slyšeti hluný rozpor nesmílivých stran pohbeného msta. Mimo mne toliko dva unikli obecné záhuby. Byli se vas utekli na hbety hor, jeden obtžkán phivmi mchy a druhý ped sebou vale zvonící su-

Po

mu

s

chvíli

trapného

otázkou

,,Xu,

:

mlení a co

t

jsem se k npivedlo k nám do

obrátil

Cech?" pod huatého oboí zatakovým výrazem, že mi mráz

Neodpovdl. Avšak

z

oko jeho s po zádech Pece jsem se vytasil za

svítilo

pebhl

.

.

.

chvíli s novou otázkou: ? Zdá se mi, že si ,,Snad nedoufáš, u nás nadarmo samosprávné bláto ulic pražských na sandály nabíráš. nám má moe, bohudíky, píliš dahroleko a pak nejsme tak zpozdilí, abychom se zícímu nebezpeí o necky a puchý rozhašteili. Nás by žádný bedná tak snadno pod necky dostati, aniž by ledajaký nadutý puchý u nás na dlouho

K

vi

24

dlati mohl ... Ci nepozoroval jsi u nás ten svatý zápal, to isté nadšení, to nezištné úsilí, tu vítr

?" ídkou obétovnost pro vc národa Místo odpovdi rýsoval Ahasver opt svou .

nco

na podlaze. Zamyslili jsme se oba. Teprve za tmy vyvedl jsem

dem" Ahasvera, aby dilo,

.

,

.

berlí

.zvláštním vcho-

nosu jeho neusousáhnouti k poslednímu že jsem byl nucen se snad podle

—

kabátu.

Když mne šlenka v týl

mi trapná jedna myjako hýkadlo lesní a štvala mne sem opustil, zasedla

tam po

pokoji. rozptýlila buclatá tváinka Andulky, objevivší se ve dveích, jak vycházející slunko chmury okolo mé hlavy. Rozestel jsem jí vstíc náru

Konen

.

.

Pojednou ukázala ona na podlahu. ,,Co to? Snad rozsypali sirky Pohlédl jsem na podlahu a hle na iníst, kde byl žid máral svou berlou, spatil jsem jakési fosforené stkvní. Pistoupil jsem blíže, koukal a koukal, až jsem vykoukal jakési divné rty, pak písmeny a konen

— !

vný

hebrejské písmeny. Jsa také š odpuštním páter-vyklouz vymotal

zamotaných tch hák krátké, kraouké slovíko „Kšeft."

jsem po krátkém motání

ze

n

kliky-

Jak se pipravují raci, aby nezervenali. Gastronomická

studie. (Národní Listy 1871,

.

246.)

Hlavním neduhem duševního našeho

života je

bez odporu jednostrannost. Kdybych nebyl píliš mladý a ponkud ádnjší píjmy, vyjel bych si proto na naše professory. Není tomu píliš dávno, co bývaly ,,v" a „w" alfa a omega literárního ruchu našeho, a po dnešní

ml

den šupá mezi námi mnoho myšlenky kladou.

lidí,

kteí

litery

nad

Piznávám

milcrád, že jsou filologie a historie dležité, avšak vedle nich je mnoho nemén dležitých obor literatury, které se u nás zcela zanedbávají. Z nepehledné ady vyberu ledabylo jen dva: satyru a gastronomii. Satyrická naše literatura není vru ani zmínky hodná nedostatek ten lze ovšem vysvtliti tím, že se u nás snáze kopa perných satyr napíše, nežli jediná podepíše. Jinak má se to s gastronomií ta nesouvisí pece ani \' nejmenším s národní svorností, s uznáváním dlouholetého psobení pro vlast atd. A hle co bylo u nás pro tento obor dosud uinno? Nic, pranic!

vdy

:

—

!

26

Pohlédnte za hranice, do Nmecka, do Frantam tloustnou gastronomií netoliko lidé, nýbrž knihy. Najdete tam obšírná díla, pojednávající o pipravování pokrm se stanoviska ist vdeckého gastronomie byla tam dávno uvedena v soustavu, opatena definicemi a celým ueným aparátem, stala se vdou. U nás se dosud nepovznesla nad holé snšky recept. Ukažte mi jedinou kuchaskou knihu, zbudovanou na vdeckých základech Kdo uváží pln význam ádného, ctihodného bicha v politickém a cie

:

i

:

!

sociálním život našem, nemže pokriti ramenokterá sob systematické zvelebování oné stránky lovka za úkol obrala. Objasniv takto své stanovisko, pistupuju k zodpovídání otázky, v titulu položené. Však z pedu musím se o zpsobe a povaze rak rozepsat. Známou vlastností raka je, že leze nazpátek. Pro tak iní, nevdí dosud ani nejvtší pírodozpytci, ba snad ani rak sátn. Zpátenictví srostlo již s jeho povahou. Ale podivuhodné jest, že se k tomu nerad piznává jmenuje on své zpátenictví pokrokem, ale tím pravým pokrokem. Zamilovanou jeho frásí jest, že se musí ^•šude zvolna a obezele postupovati, že se penáhlením jen pokrok zdržuje, že je lid náš konservativní, nepející horkokrevnému novotáství. To by bylo samo o sob pkné a žádný nerak nemohl by proti tomu nieho namítati, kdyby jen skutky se slovy se srovnávaly. Ale rak mluv s nadšením o pokroku vbec,

ma nad vdou,

:

odbývá

t

zhurta, kdykoliv

k

nmu

picházíš

itým njakým návrhem. ekneš-li mu, že aby se vjelo košttem do zbytk té pavuiny,

již

s ur-

as,

v které

27

kížový pavouk na útraty lehkovrných much nabobtnal, odpoví ti, že na to asu dost, že se ty zbytky vytratí samy sebou, že by se tím onomu pavoukovi zbúhdarma ubh'žilo, a na prý se s ním znepátelit ? Poukážeš-li k rozliným privilegiím a pedsudkm, které jako upír dosud na lidstvu leží, zamezujíce volný jeho pohyb, vyssávajíce nejlepší jeho síly, dá ti na srozumnou, žes politický žamputá, že házíš kolem sebe hluchými fásemi, že

uhlem

kreslíš

atd.

On blouzní pro volnost, pro obecnou osvtu, pro krásné cíle lidstva ale všecky kroky, které podnikáš za tmito cíli, prohlašuje za nevasné, za penáhlení, a ze samého strachu ped penáhlením leze ustavin nazpátek. Nemžeš o krok ku pedu, ponvadž ti rak ustavin v patách o rozvaze káže a bda kdybys pece postoupiti chtl on ostrá klepeta, jimiž dovede uštípat i tvou est i tvou celou politickou osobnost. Jisté doby jsou dobami rak. Ted práv je doba taková. \'ylézají houfn ze svých dr, obrnni starosvtským krunýem, a kde se co hýbe, tam slézají se v davech, aby to rychle uštípali. Je jich nyní plno: na potocích, ekách, ve_ Francii, v Nmecku, u nás v celé Evrop. Žijeme nyní vru ve znamení raka. Byl jsem odjakživa velkým pítelem rak, ale

—

•

!

:

má

—

vaených. V této zpsobe, jak známo, zaervenají se, berou na sebe barvu studu. Tato jim sluší výborn. Mají-li se ale zastydti, musí se jim ádn zatopit. U nás ale je takové zatápní spojeno s rozma-

jen

nitými nesnázemi

:

poleny se na

n

nesmí, a tísky

28

nic nevydají, ba ješt se

tob samému do

ruky

za-

derou. Cítíš-li ti

:

spisovatelské škubání v ruce, ekne se básn, novelly, humoresky, teba i ne-

piš slušné

závadné romány. Ale bda, navštívil-li t onen duch v jedné z delších žahavý, jejž jsem nazval svých básní, z které tu pro ulevení spisovatelské své marnivosti cituju následující kus dialogu:

Nemo

Já.

Nu, co zjednalo mi, pane Nemo, est té návštvy?

Nemo. Inu, dovdl jsem se, že hromy, kvty, oe, díví úsmvy

stužkou rým vážeš; plnou rosy, v kytici pro estetické nosy. Já.

Mea

culpa!

Nemo. Slyš

a

mne

:

zanech toho

sko do eky

Bda,

znechutili se ti rýmované kvítí a zatoupo kopiv satyry Satyra je u nás zavena v kleci uvnit se katit, zuby cenit, biem se rozhánt, ale opatrní žíš-li

:

mže

29

Otcové vlasti postarali se o to, aby nikoho nepokousala. Byl sice jeden bezohledný lovk mezi námi, satyrik z boží milosti, který nedbal té národní svornosti, a jak se všechny ty pruty v oné kleci jmenují, který zatínal bi svj do živého masa a žlu mnohého z tch o vlast zasloužilých pánu blahodárn pobouil, ale ten má už dávno pomník. Já ale ješt pomník nemám a proto musím šetiti ohled, držeti svj jazyk náležit na uzd, a nedá-li mi to mermomocí pokoje, uleviti si leda v takovýchto neslaných, nemastných feuilletonech, po nichž raci dozajista nezervenají

— —

—

n

Americký

inserát. .

(Národní Listy 1880,

V

241.)

New-Yorku dne

***.

Asi ped msícem vyrušilo mne z upravování posledního archu pro tiskárnu prudké trhnutí zvoncem. Sepsal jsem totiž knihu s názvem: „Smrt humbugu", v níž potírám zbranmi rozumu i citu še-

pomry

našeho soustátí a poskvrující est jména amerického. rednou tu

hlízu, prožírající

Domnívaje který se

již

se,

že to

všechny

mj

nemže dokati

splašený nakladatel, vydání knihy, otevel

jsem nevrle.

K

mému

nho mj

pívstoupil místo vysvtlili, musím tel Bobby. Abyste si podivení mé vás nkolika slovy s níni seznámiti. Bobby jest ticet pt rok stár, neženat a žije z úrok znaného kapitálu, který byl otcem jeho z rozsáhlého bankéského závodu vytžen a jedinému synu zstaven. Tento užívá pozstalosti otcovy zpsobem, s nímž úpln býti spoivý zstavitel na onom spokojen. Žilami Bobbyho vlee se patrn dosud

mže

líná a

podivení

svt

chladná krev pisthovalých do Ameriky myn-

31

heer

hollandských, kteréž poítá po peslici mezi jako hodiny a výstedsvé pedky. Žije nost jest mu vcí naprosto neznámou. Šatí se prost, nenávidí skvost, jest nepítelem sázek a hry, zívá radji v klubu než v koncertech neb opee a vyniká ledovou chladností ku krásnému pohlaví. Podi\il jsem se tudíž právem, že byl steštným

odmen

burcovatelem mého zvonce muj dobrý Bobby. Ale divení mé rostlo ješt, když jsem pozoroval jeho ze-

vnjšek

a konání.

Tvá

jeho, jindy klidná jako hla-

dina horského jezera, jevila prudké rozilení, oi stkvly se vášnivým leskem a zimniní chvat jeho pohyb svdil o neobyejném vnitním pobouení. Pebhnuv nkolikráte po pokoji, zastavil se

tsn pede mnou ,,

Vidl

jsi

nkdy

Mým elem

rt

jeho vyhrkla otázka krásnou ženštinu?" a ze

myšlenka, že se ubohý

prolétla

Bobby pes noc rozlouil se svým zdravým umem. Ale než jsem hrznou tu myšlenku dále

mj

roz-

roz-

Nipítel vášniv: pádati mohl. pokraoval koli \'ždy jsi nc\ idl Amelii a vedle té jsou všechny ženštiny obou polokoulí holými ohyzdami." V duchu mém svitlo. Nešastný Bobby se tedy Pochopil jsem nyní jeho zaniiloval z nenadání teštní. Smšným takovým šílenstxím mstívá se Amor mužm, jejichž tvrdá prsa do jistých let odolala jeho šípm. .Ale ledového mého pítele nemohla rozeháti vskutku krása jen obyejná. S lehkou zvdavostí pravil jsem tedy: ,,Ach, ach! uvízl jsi tedy rád bych vru poznal konen v síti lásky. dovedla rázem takto zatu spanilou ruku, která motati do svých tenat! Nežádej si toho, brachu! Po klidu tvém bylo by na\ždy veta, jako nyní po !

!

u, t

,,

32

mém. Pokusím se o to, abych ti podal alespo slabý stín pvabu, který mne okouzlil. Pedstav si majestátnost sdruženou s grácií v jediné lepé postav, ruky sv. Cecilie a nožky Popeliny pedstav si bohatý erný vlas, splývající jako tekutý achát nesetnými lesklými vlnkami na okrouhlá ramena pedstav si soumrný, pvabn bledý obliej a temné, dlouhoasé oi, z nichž vyzírá bystrost ducha s jemností mysli pedstav si lahodný úsmv kolem malých rt, s jejichžto svží višovou rumnností kontrastuje líbezn lesklý bl a;

;

—

—

dv

;

—

še

rokrásných zub, podobných nejvzácnjších snžných jehátek, vystoupivších práv z koupele ,,Aj, ty zaínáš mluviti s biblickým vzletem! A kde jsi poznal tu krásnou Sulamitku ? Cím jest povz Hoím zvdavostí." Spatil jsem ji vera v oteveném: okn jejího bytu, který se nalézá na protjší stran ulice, v níž bydlím. jest ? Bohyní krásy a na tom dosti. Ostatek jest lhostejný. Chccš-li to však perel,

—

ad— !

,,

zvdti, nuže,

ím jest —

—

dentistkou."

„Dentistkou?!" zasmál jsem se. ,,Emancipova nou doktorkou?! Ach, pak nevznáší se tvá bohyn v nedostupné výši!" ,,

Mýlíš

se.

Zjev

její

dýše nepístupnou cudností

a mezi eckým jejím nos íkem a krásnými rty spatuje se tajemný onen tah, jímž se dle Victora Huga jeví líbezná hrdost a nedtklivost panenství." ,,Och Och Tedy vestálka pece jest pístup !

k

ní

!

!

A

nejsnadnjší vcí na svt." „Jak to?"

33

„Jak ? Což t tvá steštná láska docela oslepuje? Jeli ona, jak pravíš, dentistkou a máš-Ii ty " njaký zbytený zub Bobby chytil se za elo. Oi jeho se zajiskily.

keovit ob mé

Nedá v mi

ani domluviti, stiskl ruce a pádil ze dveí.

Dlouho usmíval jsem se ješt nad pošetilostí Pak usedl jsem opt ku své filippice proti humbugu. Ale nežli jsem arch doopravil, vrazil ke opt bez dechu Bobby. Záící jeho tvá pítelovou.

mn

jevila blažené

rozechvní.

Cítil jsem u ní," volal již ve dveích. jsem opojné kouzlo její blízkosti, nebeské ruky její

,,Byl

,,

dotkly se

mých rt. Nemohu

vylíiti rozkoš, ja-

ti

okamžiku tom. Byl jsem vztržen kou jsem Žel jenom, že jsem se z nho do sedmého nebe vrátil ješt díve, než Mohamed. Když se tento opt na zemi octl, nebyla voda ze džbánku, jejž pi výletu svém do nebes nohou pekotil, ješt úpln vytekla moje vytržení trvalo ješt kratší ." chvíli, pouhý nebeský okamžik dentistka vykonala své umní ,,Cili v prose se vzornou zruností," vpadl jsem mu se smíchem do ei. Lííš vru slast vytržení zubu její rukou tak svdnými barvami, že se mi zaíná zadní stolika touhou po jejích klíštkách viklati. Nuž a co pak? Pak jsi ji zajisté naznail, prozatím ovšem opatrn, své city a ,,Ach, nikoli! Pravím ti: byl jsem okouzlen, zakoktal jsem jen nkolik slov zmámen, opojen poznávám to ." Chodil jsem Chybil dík chvíli zadumán po pokoji, pak se udeil náhle rukou pocítil

\'

.

.

.

—

.

.

:

,,

—

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

34

elo

v

a zvolav

„Mám

:

to,

bohem!"

píteli! S

od-

kvapil. „Zšílel nadobro," zašeptal

jsem pro sebe. Druhý den pepadl mne opt a vrhnuv sebou na pohovku, zaal: ,,Byl jsem dnes po druhé u ní. Pijala mne s udiveným zrakem. Lhal jsem jí, že se mi dnes rozbolel druhý zub a požádal jsem ji, aby mi \ytrhla také ten. Ona prohlásila, ohledavši zub, že je zdravý. Popíral jsem to. Lhal jsem posuky i slovy krutou bolest. K mému naléhání vy-

mi

trhla

konen

s

—

touž

bájenou

obratností, jako-

vera, zub ovšem zcela zdravý. LJpozornila mne na to nevrle a podotkla, že se poddala jen mému nátlaku. Já jsem se uchopil její ruky a zakoktal

nkolik nesouvislých slov, která jí prozradila mé city Však ona se mi vymkla a poodstoupivši hrd, pravila písným hlasem: ,,Nedovoluju nikomu, aby .

se

.

.

mnou

takto mluvil."

—

,,Ah, jste tedy zcela ne-

— —

pístupna velé, upímné lásce?" Zcela. Zasvtila jsem svj život dobru trpícího lovenstva a neznám, nežádám jiného blaha." Avšak dovolíte pece, abych asem okáti sml pohledem na ." vaši krásnou tvá, na Tento pokoj jest pístupen jen tm, kdož hledají pomoci u mého umní." .

— ,,

,,A

státi

?

zub Kdož

—

sem

což pijdu-li

Zdravých

tom

.

netrhám."

,,

,,

,,

já

za

—

tím

úelem ?"

,,A což,

—

budu-li na

mže brániti obanu svobodné Ame-

dal vytrhati teba všechny své zdravé Chodila chvíli pemítajíc po pokoji, pak zvolala s úsmvem: Pravda. Stojíte-li na svém, vytrhám^ vám teba všechny zuby najednou!" ,,0, ne tak dám si je trhati po jednom, každý den jeden, nic více..." riky,

zuby

aby

?"

—

si

,,

—

—

35

hotový blázen. Bobby !" vzkikl jsem, nedéle tlumiti s\ou nevoli. „Snad bys oprav-

,,Ty's

moha du

—

'"

Domnívá

jsem pouze žertoval a že pestanu na obti jednoho zdra\"ého zubu. Svolila ve smíchu. Ale já jsem pevn odhodlán, škoda obtovati jí skuten po zubu den co den jen, peskoda. že jsem svého chrupu tak málo šetil ,,

se bezpochyby, že

—

a že

ady mých zub

již

tak

valn

seídly."

Nepochyboval jsem již o tom, že uvrhla Bobbyho neblahá jeho láska ve skutené teštní. Ale což uiním ? Mluvení bylo by marné. Doufejme, že se brzy vyteští. Byl jsem ostatn již syt jeho stálých návštv a bláznivých eí napsal jsem proto po jeho odchodu pod navštívenku na dveích, že jsem odejel na farmu, a naídil jsem domovníkovi, aby to Bobbymu potvrdil. Asi po osmi dnech na to srazil jsem se s ubohým pítelem na ulici. Ml tváe bledé a hluboko vpadlé když otevel ústa k pozdravení, shlédl jsem, ;

.;

nemá

—

v nich než jediný prostední zub v hoejší dásni. Nežli jsem se vzpamatox al z pekvapení nad tímto úkazem, vyškubl se mi Bobby a za-

že

mumlav bezzubými dásnmi: k

ní

!"

,,

Odpus.

Spchám

odkvapil.

Doma

pemítal jsem o podivném tomto bláznovství lásky a snažil jsem se marn, abych odvrátil myšlenky od ubohého pítele k brožue proti hum])ugu, jejíž první otisk ležel již pede mnou. Bobby. Usmíval se bolestNáhle vstoupil on n. Pi tom spatil jsem v ústech jeho dv úplné ady pekrásných, blosk\ oucích zubu.

—

36

,,U

ábla!"

jsem pekvapen. ,,Ký a-

zvolal

dásn tmito perlami ?" „Nabyl jsem jich bez ár," odpovdl on smutn. ,,Ale za jakou cenu Vytrhla mi te práv porodj

ozdobil tvé holé

!

úsmvem

„Nuže, splnila jsem se tedy dnes naposled." ,, Bohužel, musí-li to býti " opáil jsem s povzdechem. ,,Nuž, dovolte mi alespo, abych ješt jednou pohlédl na ten arovný vlas, ty krásné oi, ty ady skvostných zoubk ..." ,,Mé zuby se tázala vám tedy líbí?" se ona živ. ,,Och, zdaž se mi líbí? Jsou to nejkrásnjší zuby, které jsem kdy vidl ni Šalamoun nebyl by stail vzletem své milostné poesie na jejich krásu " Za mé odvrátila ona ponkud hlavu a když ji ke nazpt obrátila, stkvl se v rukou jejích úplný chrup pekrásných umlých a bezzubé rty její praslední zub a pravila

s

pání úpln. Vidíme

vaše

—

•

:

—

—

—

—

;

mn

ei

zub

vily

mumlav

:

,,

Výrobek mého

umní

!

Dovolíte,

abych vám na památku darovala jeden takový chrup z mé zásoby v náhradu za zuby, o které jsem dásn vaše tak nemilosrdn oloupila. Odhodlala jsem se k tomu jen v myšlence, že vám je tímto zpsobem opt nahradím, a vzhledem k tomu, že jich

—

nebylo ceny .

hrub mnoho

a že jakostí svou

nemly

valné

."

.

Takto skonila milostná historie mého pítele. Tvrdí ostatn, že nebyla to jen láska, co mu oslazovala každodenní jeho obt, ale že plodí trhání zub umlou rukou Ameliinou samoi o sob pravou rozkoš a že by jí ochotn obtoval nové úplné vydání svých ztracených zub, k nmuž se ovšem pedantická píroda bohužel sotva odhodlá.

37

A

jeho

bohyn ? Komuž

ve Spojených obcích

známa proslavená dentistka, miss dr. Amély Tendertonova, New-York, 1131, Broadway, druhé patro, první dvée v právo? Trhá zuby s bájenou obratností a rychlostí za pravý pakatel, pi dvou tetí zadarmo. Zhotovuje a prodává v mírných cenách umlé zuby i celé chrupy krásy opravdu fenomenální. Má též na sklad kapky, jejichž pouhá staí k zapuzení nejprudší bolesti zub na celý žinení

vn

vot.

Douška.

Jakožto prémii pidává ku každé-

mu

vytrženému zubu za mírný doplatek svtoznámou brožuru ,.Smrt humbugu" od slavného, geniálního

XYZ. Kladu sem tento inserát, spracovaný dle podobných inserát v amerických novinách, za vzor kvtnaté reklamy pro naše skromné dentistky.

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXV.

ane. (N. L. 1880,

.

264.)

tená

se jist domnívá, že mu podávám pod tímto nadpisem úvahu o nejnovjší Hugov básni stejného názvu. Ano, chtl jsem tak opravdu uinit, ale má prožluklá zapomntlivost zmaila dobrý tento úmysl.

Zpsob, jakým

se to stalo, je psychologicky zajímavý; proto neváhám vylíit na tomto míst krátkými slovy celý sbh vci. Nedávno doetl jsem se v novinách zprávy, že vyjde za krátko nové básnické dílo od Victora Huga pod názvem ,,L'áne". Podivil jsem se trochu tomu názvu, ale hned na to pomyslil jsem si, že mže pravý básník zvoliti teba i osla za hrdinu své básn. Avšak o dva dny pozdji etl jsem v novinách, že se ona kniha nenazývá ,,L'áne" (osel), nýbrž ,,L'áme" (duše) a jeden vídeský asopis dodal zlomysln, že prý za tou tiskovou chybou vzela patrn knihkupecká reklama. Ovšem jméno Victor Hugo má naléhav zapotebí reklamy! došla zvst, že kniha již vyšla a že má pece jen název „L'áne".

ponkud

—

Konen

39

Nuže, dobrá! Tedy ,,L'áne". Nežli jsem se na dalším konání svém nové knize Hugov ustanoviti mohl, ležely již pede mnou v nmeckých listech sáhodlouhé úvahy o tomto nejnovjším díle nejvtšího mistra antithesy", nedostižného umlce ei" atd. atd. Vyrozuml jsem z nich asi tolik, že se dostává v básni této ve form rozmluvy allegorického osla, který všechnu lidskou uenost pracn sestudoval a jemuž pi tom jen o kus na délce uší pibylo", s filosofem Kantem loventvu „nejvtšího morálního výprasku, jaký se kdy snesl na otrlá jeho záda". Toto pokynutí vnuklo mi hned myšlenku, že by bylo záhodno eeného osla ve svižném essay také eskému obecenstvu pedstaviti a toto tím zpsobem povzbuditi, aby si pro píslušnou ást onoho básnického výprasku pospíšilo. Ale ponvadž nenáležím náhodou k tomu druhu našich recensent, jemuž dostauje k recensi název knihy a jméno autorovo, uchystal jsem se pedevším dnes k veeru na cestu, abych si milého ,,osla" v knihkupectví koupil. Vyhledí jsem oknem a spativ na obloze hroaby zící mrano, postavil jsem si na oi deštník pak má vskutku bájená zapomntlivost úmysl nezmaila, uvázal jsem si ješt do kapesního šátku dva veliké uzly, které mne po pípad již tvarem svým na oslí uši upamatovati mly. Takto ozbrojen vydal jsem se na pou. Ale

vi

,,

,,

,,

;

mj

pli cesty zastihl mne prudký liják, a ponvadž jsem pichystaný deštník, jak se samo sebou rozumí, doma zapomnl, musil jsem se cht necht uchýliti do nejbližší kavárny. Umínil jsem si však pevn, že tentokráte zapomntlivosti své vítzství

v

40

nedopeju. Zasedl jsem proto do odlehlého prázdného kouta ka\-árny a zamítnuv rozhodn asopisy, které mi sklepník pinesl, snažil jsem se udržeti stále a výhradn na pamti svého šedouše. Pevnou mocí vle zadržoval jsem ped duševním zrakem svým šedivou jeho hlavu s obrovskýma ušima, a kdybych se nebyl obával nedorozumní, byl bych jist požádal sklepníka, aby mi pi odchodu z kavárny pošeptal do ucha slvko ,,osel". Tak jsem tedy sedl v nmém zadumání, s hlavou na dlani, s oima sklopen>Tna podoben onm divným filosofm, kteí spli k dokonalosti ustaviným, neodvratným pozorováním svého pupku. Kdo by mne byl takto sedícího spatil, byl by stží uvil, že jest jediným pedmtem hlubokého mého pemítání osel. Okolnosti byly této soustednosti myšlenek píznivý. Déš bubnoval jednotvárn na okna a v pustém zákoutí kavárny panovalo šero, v nmž stží rozeznati bylo podrobnosti sošek na ímsách :

—

kolem. Upjal jsem pohled na tyto sošky. Byly to plaící, smjící, modlící se a jinak sob poínající košilaté podoby dtské. Bezdky vzpomnl jsem si, že místo nich stávala kdysi na tchto ímsách poprsí slavných našich muž. Ovšem, je tomu již hezky dávno bylo to v onch polomythických dobách, kdy jsme se procházeli bez ostychu za bílého dne v amarách po ulici.

—

Ubohá

am —

!

Nezakikujte

mne Vždy nem!

žete zapíti, že také vy jste ji kdysi nosili a nejen ti kteí byli tehdáž nerozvážnými mladíky, nýbrž

z vás, i

ti,

kteí

rozšafných

si

již

tehdáž osvojovali název usedlých,

muž.

Zachvátila tehdy celý národ

ja-

41

horeka, která mladým, starým bila do skrání zjaenou krví, jako perlícím se vínem, která sila v oi naše jiskry mladistvého nadšení a dmula nám šrami \yfintena prsa pocity, jimž nedovedeme nyní již ani porozumti. Vždy jsme od té doby bohudík vystízlivli, zvážnli, zmoudeli a pohlížíme ze kási

svých hasiských, ostrosteleckých a veteránských uniform s útrpným úsmvem nazpt v asy, kdy jsme si jako lenové sokolských, zpváckých a ochotnických spolku s dtinskou ješitností vykraovali v odvech naprosto nemožných. Ano, ubohá amaro Osud tvj tvoí novou illustraci heslu: vhodnou k eskobratrskému polní tráva!" Zdali's tušila, když Všechna sláva jsi po prvé ovila prsa eská svými bohatými šrami, svými bujn zvlnnými a stoenými okrasami jako mladá réva sv>toí výstelky, jak brzy ty výstelky opadnou, jak ty šry rok od roku ídnouti a scházeti budou, až zmizí úpln a padlý zjev tvj již jen strašiti bude \' krám vetešníka neb za soumraku na plaché postav, tisknoucí se k domm, stíhané vítznými úšklebky tvých nepátel ? \"ytrhl jsem se z dtinských tchto myšlenek zavadil o spoustu rozliných asopis, a zrak Zde visící na blízké stn kavárny. Jaká to sms visí nkolik vídeských žertovných asopis s kiklav barvitými obrázky a spoustou nejsprostších urážek naší národnosti. Ruce pilných uinily je za den podobnými rozsápaným strakatým praporm válen\Tn mstíme se jim tímto zpsobem. Tamo tulí se k sob v sousedské lásce a !

—

,,

mj

!

tená

—

svornosti valné davy našich list politických, pražských a venkovských, velkých a malých, zastupují-

42

—

kdyby byly živými tvory, nejrznjší smry povstala by jist tu a tam malá sousedská rvaka a ped krátkou ješt dobou byly by se v tomto pípad navzájem rozsápaly na drobné kousky. Vedle objímají se vespolek asopisy, vnované krásnému milo jest podíva^ti se na bratrsky písemnictví cích

— — pozoruju,

vroucí jejich objetí!

dávno nade mnou plynové plameny. Jest as, abych šel dom. Sáhl jsem pro tobolku pi tom vypadl mi kapesní co znamenají tyto dva uzly? šátek. Zdvihám jej ona mlí upjat, inuím svou Hledím na

Avšak

—

n

že vyšlehly

již

;

pam —

zatvrzele.

bh! co znamenají ty dva tajemné uzly? nco dležitého — tomu nasvduje neobyejná jejich velikost. Ale co? — co? Marn mnu Pro

Zajisté

elo, nadarmo šárámi v hlubinách své pamti po významu tchto zpropadených uzl. Vracím se krok za krokem nazpt cestou svých nedávných myšlenek: vzájemná bratrská láska eských asopis vídeské žertovné listy sláva a pád amary poprsí našich výteník dále si

— —

—

— —

dále!

Ach bda Za tmi poprsími nic, dsné prázdmne z mé pamti jako potupn se !

no

!

Zívá tam na

má

šklebící propast, jakoby byla bývala pohledem na ty hloupé dtské figury

hlava

ped

na ímsách hluchou, myšlenek prázdnou skoepinou Dlouho, dlouho moil jsem se nadarmo, abych rozluštil hádanku tch potmšilých uzl klnul jsem své zapomntlivosti pemítal jsem znovu konen zastril jsem šátek s uzly prudce do

—

—

—

i

43

kapsy a rozhodl jsem déle,

že

se,

si

nebudu nad nimi

nech znaí cokoli, zbúhdarma lámati hlavu. Abych myšlenky své jinam upoutal, pistoupil

jsem k asopism a vybral si z nich jeden malý, skromný. Mám rád ty drobné, tiché lístky na košatém stromu našeho asopisectva Pohížil jsem se do obsahu jeho. Ctu vnímav inseráty, místní zprávy, lánek, recensi o Dojmech a rozmarech", v níž kritik této sbírce básní neodpírá velé pochvaly, !

,,

ale

zárove nezamluje

nkud

výtku, že

má

její

autor po-

nesprávné náboženské názory, ba že se zdá, jakoby dnes 1880 rok po narození zakladatele kesanství ješt vil ve více boh, jak vysvítá zejména z jedné básn, kde se obrací k nebi apostrofou

V

— —

:

,,Ó

bohové

tom vypadl mi

!" list z ruky. prošlehlo to

Vyskoil jsem

mou

hlavou ,,L'ánel" Ach ovšem: ,,L'áne!" ,,L'áne!" od Victora Huga. Konen Ale bohužel rozluštil jsem záhadu

prudce.

Jako

blesk !

tch prožluklých oslích uší v šátku píliš pozd knihkupectví bylo v tu dobu najisto již zaveno a tak musí tená vzíti zavdk pouhým tím vysvtlením, pro nenalezl pod titulem ,,L'áne" pojednání o

Hugov

„oslu".

n

z neznámé

knihy Jana Sfelcara Zelefavského z Želetavy. (N. L. 1880,

.

271,

277, 289, 290.)

I.

Jan Štelcar Želetavský

níkm

Želetavy jest milovstaroeského písemnictví dobe znám. Dle

Pelzla sepsal boženského a

z

celkem 17 knih, obsahu vtšinou námravokárného. Byl knzem pod obojí

a žil v druhé polovici století šestnáctého. Ostatek nejsou osobní jeho pomry náležit osvtleny. Bylo by sice bláhovým poínáním, kdybych chtl podle spis kresliti osobu autorovu ale zamleti nemohu, že mi tane pi tení jeho spis vždy na mysli pedstava obstárlého hranatého lovka, hubené, morousovité tváe, v opelichané liší epici a v šerém, kunou podšitém plášti, který zahaluje složitou jeho postavu až ke kotníkm, tak že vidti lze dole toliko nemotorné, hrubými švy sešívané a valn rozpukané stevíce. Onehdy dostalo se mi šastnou náhodou do ruky neznámé dosud dílo téhož spisovatele s názvem ;

45

budúcího. K zastrašení bezbožných a k posilnní v dobrém všech vrných kesanuov sepsané a na svtlo vydané od knze Jana Stelcara Želetavského z Želetavy, toho asu faráe v steku Mnichovicích." Nešastnou náhodou užila však zbrklá moje posluhovaka drahocenné této knížeky k rozdláni ohn v mých kamnech a tak stal se nešastný spis v osvícené naší dob obtí plameni!, ped nimiž se byl v dobách koniášské zuivosti šastn zachránil. Nezbývá mi než nkolik výpisk, které jsem

„Vidní

vku

m-

zbžn

nešete ani pvodního pravopisu, ani jadrného staroeského slohu. Ne-

z

knihy této

uinil,

mají tedy pro filology a starožitníky pražádné ceny. Ostatn jest možná, že byla celá tato kniha pouh>Tn falsifikátem a že by mne bylo vydání její zbhdarma zapletlo v nemilé hádky s profesorem

Semberou.

Podotýkám tak vzhledem k filologickým pochybnostem jednoho pítele uitele, kterému jsem Štelcarv spis ped žalostným jeho koncem k nahlédnutí

—

propjil

a který

—

mimochodem

eeno

nevydal dosud žádnou knihu.

slyším tu v duchu udivené zvolání uitel, jejichž zraky za úelem lovení kazimluv neb s jiným podobným zámrem zabloudily sem pod áru, ,,jak že? Uitel, který nevydal dosud ani jediné knihy?!" Tak jest! Na mou est! Vím, že je vc ta pravnepodobná, ale ujišuju vás, že eený mj pínevydal dosud žádnou knihu, tel akoli uitel nebyl redaktorem ani spolupracovníkem žádného pedagogického asopisu, ba že jest mu pan Fr. A. ,,Jak

že ?"

tch pán

d

—

—

46

Urbánek osobností napolo mythickou

.

.

.

Proto jsem

práv

uznal za \hodné, dotknouti se mimochodem toho vzácného kuriosa. Avšak nechám otázku o pravosti i nepravosti ast ji dotené knihy stranou a pistoupím již k obsahu jejímu. Jako ostatní knihy Štelcarovy zaíná „pedmluvou k pobožnému tenái". Podám zde obsah její dle výpisk z knihy uinných, avšak vlastními svými slovy. Na podzim roku 1580 rozžehnal se Štelcar s vrnou svojí manželkou Dorotou Šestákovou a vydal se na cestu do Prahy, aby tam vyídil nkteré pilné záležitosti. Ubytoval se hospodou v ,,u tí

pávv" na Novém

mst

dom

pražském. Vyídiv záleveera ku skromné veei a pint pražského bílého piva za mohutný dubový žitosti své, usadil se z

stl v prostranné klenuté jizb hostinské, kterouž ozaovalo mdle nkolik uazených olejových lamp, visících se stropu na rezavých etzích. Veei pinesla mu vlastnorun pívtivá paní Mandalena, majitelka domu ,,u tí pávv", vdova nábožná a rozšafná, která si dovedla získati píze zasmušilého mravokárce. Byla jako on milovnicí staroeské sprostnosti a nepítelkyní híšných novot v odvech a zpsobech, jakých se tehdáž mužské i ženské pokolení

vášniv

chytalo.

Zamraená tvá Byl se

Štelcarova zaala se znenáhla

do hospody velice rozproti bohu marností, s kterou se na ulicích pražských po celý den setkávati musil. Chcete-li náležit pochopiti mravní jeho rozhorenost, pedstavte si, prosím, bohatou ženu nebo pannu pražskou v úprav, jaká tehdáž do mórozjasovati.

navrátil

trpen nad pyšnou a smilnou

47

dy picházela. Nožky její vzí v pantoflích aksamitových, perlami krumplovaných nebo v bílých botkách se zlatýtni špikami. Od bok dol šíí se na zpsob zvonu ,,partikál" (tehdejší krinolina), na nmž leží sukn drahým kamením ozdobená. Stíbrný pozlacený etz vine se kolem pasu a na visí stíbrné neb zlaté jablko, karmazínový váek a stíbrná nožnice s pozlaceným nožem. Hoejší polovici tla objímá bohat premovaný živtek s širokými otevenými rukávy, podobnými kídlm netopýím, na nichž pišity jsou stuhy s velkými stíbrnými neb zlatými žeklemi, které zvoní pi každém kroku jak rolniky na kukle bláznov. Ramena kryjí lehounké mantlíky a kolem hrdla odstává široké dvojnásobné okruží z vlašského plátna, asnaté a naškrobené, že v tom hlava spoívá jako v apím hnízd. Na hlaxách mají panny zlaté epce, ženy pak španlské za\ití, z nhož vyhledají jako z kukly. Nkteré nosí klobouek se záponou a peím, jiné aksamitovou karkulu s perlami. Mnohé mají vlasy po Španlsku neb francouzsku zapletené na strunách a vrkoe s divnými tapci. Ba, spatil dosti takových, které mly na tvái líidlo dokonalý šlecht ábla! Nyní ustupovala rozmrzelost ctihodného knze

nm

—

i

pocitu tichého zalíbení, s jakým pozoroval statnou paní Mandalenu, v domácím staroeském jejím odvu, toící se v rudé zái praskajícího ohn s tlupou služebných dívek v pozadí, v otevené kuchyni, kolem bzuícího kotle a syících pánví. Avšak brzy zmizela opt píjemná tato nálada. Jizba naplnila se hosty rozliného stavu a povolání. jednoho stolu sedla spolenost praž-

U

48

ských mšan, bavící se pi korbelích starého piva hrou v karty a rozprávkami o Turku. Kolem druhého stohi vesehla se nevázan tlupa potrhlých kumpán, z nichž každý se podobal odvem svým duze stevíce, nohavice,

sukn, kabátec, pláš,

biret honosily se kikla•

všechny tyto ásti jejich oblek vou barvitostí a každá jinou. Uprosted nich brnkal ošumlý žák na chraptivé loutn a polohlasitý jeho zpv mísil se s chestním kostek a smíchem sou-

Opt

sedlo nkolik hodnostá z venkovského nkterého msta, vyslaných do Prahy za jakýmsi ízením od svých spoluoban, a vypravovalo si o milostivém pijetí u pana sudího nejvyš-

druh.

šího,

jemuž

jinde

byli podali

poníženou supplikaci

s

ob-

jemnou pílohou v podob zviny, ryb a pták. Opodál pak vypínala se hrd u zvláštního stolu spolenost lidí stavu rytíského, venkovských to zemánk, kteí zavítali do msta patrn jen za úelem hospodských pitek a bitek. Obsluhu konali pi nich vlastní pacholíci s vybledlým erbem na ošumlých šatech. Uprosted této skupiny stál na stole tak zvaný ,,vilkhum" ili vilikm", ohromná to stíbrníce, jímající nkolik žejdlík, kterou vyprazdují po ad, vždy do dna. Rozumí se, že tyto obrazy karbanu, lehkomyslnosti, svtské marnosti a nestídmosti hrub nelahodily duši pošmourného pozorovatele. S trpkostí rozjímal o tom, jak svt ím dále hloubji v nepravost a bezbožnost upadá a bezdky namanula se mu otázka, jak asi tento svt vypadati bude za sto, ,,

za sta

dv

st, za ti sta

rok? Ah,

milý bože, za ti

rok! Z rozjímání toho

vyrušil jej výjev, tehdáž vel-

49

mi obyejný. Od rytíského

k vychlap", obtž-

stolu zaletlo

slancm venkovského msta slvko

,,

kané jistým pídavkem, za oné doby bžným a oblíbeným. Mšáci odmítli chlapství s nevolí a s obyejným dodatkem: ,Jsme-li chlapi, jsme lepšího nežli ty," rytíské mee vyskoily z pošev a v píštím okamžiku ozýval se jizbou v pusté smsi lomoz padajících židlic a stol, cinkot pevržených pohár, dupot tžkých bot, inkot ostruh a a vzteklý kik. z nhož stží vynikal kárající hlas paní Man-

me

daleny.

Ctihodný Stelcar nebyl ovšem pítelein podobných výjev a vytratil se proto v as z pobouené spolenosti, l^bíral se rychle pes ,,mázhúz" a po devných schodech na pavla, kdež vstoupil do uzoukého a nizoukého kumbálku, který mu byla hostinská za ložnici vykázala. Odloživ tam po tm pláš, kaftan a sukni, ulehl do chudobné postele a zadíval se na jediné zamížované okénko komrky.

Tím v

msíc bude

nmu

práv plná bílá tvá msíce a vrátily se nedávné myšlenky hle, ten za ti sta let stejn pohlížeti na spící ze-

pozírala k

elo jeho

:

mi, ale jak bude pak vypadati tento svt? Kdyby tak lovk, jak onen mnich v legend, pespati mohl ti století a pak se podívati na zemi tchto myšlenkách usnul a když se z rána probudil, svítilo mu již slunce do tváe. Rozhlédl se kolem nesmírný úžas objevil se v jeho líci. Po chvilce zavel oi otevel je znovu, rozhlédl se opt s úžasem kol do kola a vztýil se do póla na loži. Co se to dje ? Vždy pece již nesní Kde se to octnul ? Ci byl pes noc zanesen do njaké královské komnaty? Nikoli, ani královská komnata

zmnnou

.

V

—

—

!

.

50

nevypadá takto Ci odpoívá v njakém pohádkovém kouzelném paláci ? Jaké to mámení ábelské Místo tsného kumbálku objímá jej prostranná vzdušná komnata, jejíž stny ozdobeny jsoU veskrze zlatými kvítky na hndé pd. Ve vysokých oknech visí záclony z jemné snhobílé tkaniny. Divn se lesknoucí, z tyhranných devných desek skládaná podlaha postlána je místy kvtnatými koberci. Skvostný nábytek podivného tvaru rozestaven je kolem a se stny záí obrovské zrcadlo z pozlaceného rámu. Vedle nádherného jeho lože rozestena je na podlaze hebká srní kže a na ní stojí jakýs podivný devný pedmt, na dvou drobounkých nožkách, s dvma dlouhými rohy zajisté njaká nástraha ábelská. !

—

V tom pohledl v jeden kout pokoje a spatil na jakés lepenkové desce datum ,,1. listopadu 1880." Jako blesk projela mu hlavou myšlenka, že snad vyplnilo nebe poslední jeho pání ped usnutím a že :

se

skuten

probudil v století devatenáctém.

—

A

tak

tomu bylo ovšem jen v prorockém jaksi vidní. To pedmluva. Podám ješt nkolik výpisk z neznámé Stelcarovy knihy pro ty tenáe, které by zajímaly procházky pošmourného mravokárce šestnáctého století stoletím naším.

II.

Utvrdiv se v domnnce, že jsem skuten perok vypravuje Štelcar v první kapitole, kterou zde podávám v zmodernisovaném výtahu ohledl jsem se úzkostliv po svých šatech. Zaradospal 300

—

—

51

val jsem se, spativ je na kesle opodál neporušené, zcela v té zpsobe, jak jsem je naposled odložil ped 300 lety. Nescházel ani pás s vákem. Potšil jsem se, shledav, že nebylo obsahem jeho hnuto našel jsem tam neztenený poet zlatých uherských a rýnských tolar, groš eských bílých, groš pol:

ských lých,

eených

,,

dudky", plgrošu, pac, peníz

bí-

halé a jiných mincí, které byly za našich v obhu a kterými jsem tenkráte svj váek

dob na cestu do Prahy opatil.

zvdav záclony vzbudil ve myšlenku, že se nenalézám v Praze, nýbrž v Jerusalem Ustrojiv

v

se,

rozhrnul

okn. Zbžný pohled na

neb nkterém jiném

jsem

mn

ulici

mst zem

svaté. nichž se

Vidl jsem

množství krám s tabulemi, na skvla jména: Abraham, Isak, Jakub, Mojžíš, Aron, Josua a jiná podobná. Ale našed mezi nimi pi bedlivjším pátrání nkolik nápis eských, usoudil jsem, že zanesl osud do židovské tvrti pražské.

mne

Zmnila se valn za tch 300 rok Na míst uzounkých, špinavých, pošmourných uliek, vidím !

širokou s

dláždnou ist kamennými kostkami, svtlých dom. Po židovských žlutých kolekách na pláštích nikde ani

ulici,

adou vysokých

biretech a stopy; židé a žido\ky, dívající se z oken a zasklenými dvemi krám, vyšlapující sob po chodnících a jedoucí stedem ulice ve skvostných povozech, odni byli stejným krojem jako kesané, plížící se skromn mezi nimi, ba nádhernji než tito. O pitvorných krojích devatenáctého století promluvím pozdji. Když jsem déle na ulici pohlížel, seznal jsem, že je tu vlastn dosti veliký poet, a také z oken dom, ovšem jen v nejvyšších patrech

dom

kesan

52

a v podkroví, vyhledaly tu a tam oblieje, které nemly do sebe nieho židovského. Co to vše znamená? tázal jsem se sáni sebe. Co. iní tito kesané zde v židovské tvrti? Pro chodí zde kolem žitak skromn a namnoze s hlubokými poklonami ? Nežli jsem se odpovdi na tyto otázky domysliti mohl, vyrušilo mne z myšlenek zavrznutí dveí. Obrátil jsem se a zvolal bezdky: ,,Vari, áble!" pi tom veliký kíŽ ped sebe do vzduchu. Vklouzla do komnaty erná postava, úlisn se šklebící a klonící hluboko hlavu, nad níž vyesány byly ryšavé kadee na zpsob dvou malých roh a pod níž vybíhaly rezavé vousy s obou stran oholené brady ve dva dlouhé potvorné cípy zahlédl jsem také za ní jakýsi erný ohon. rukou držela jakousi blánku, i domníval jsem se v první chvilce, že to sám satanáš, který mne pichází požádat, abych se mu v odmnu za poskytnutý nocleh v pekelném jeho paláci zapsal svou krví. Ale když jsem si postavu bedlivji prohlédl, ustálil jsem se na domnnce, že to njaký sluha

d

in

;

V

mého neznámého

bezpochyby dvorní jeje pouhým sluhou, soudil jsem z velice, až pehnan pokorného jeho chování; domnnku o dvorním bláznu pak živil ve ustaviný pidušený smích, s kterým na mne pohlížel, a v pravd bláznovský jeho šat. Melt na sob pouze erné nohavice, které byly od bok až ke kolenm nad míru tsné a od kolen dol nad potebu volné nad boky objímala jeho tlo kratiká erná kamizola, na biše knoflíky sepjatá, na prsou ale tak hluboko a tak široko vystižená, že zbývající ást žádného rozumného smyslu nemla; ve výstižku hostitele,

ho blázen. Že

mn

53

tom spatovala

se varhánkovitá košile, spjatá na hrudi a na rukávech knoflíky v podob podkov, koských hlav, pa\ouk a jiných smšných vcí. Ale nejpit\'ornjší ást odvu jeho tvoil svrchní háv; byl to zbytek njakého erného kabátu, jehož dolejší polovice byla odstižena až na dva dlouhé kusy, které mu visely vzadu jako vlaštoví kídla, že až ohyzdno bylo na to hledti. se posléz ubrániti smíchu pi pohledu na toto fraškovité chlapisko. Tak jsme stáli chvilku naproti sob, pohlížejíce na sebe s úsmvem, až jsem se otázal šaška na úel jeho návštvy. ,, Zajisté se ráíte pamatovati," pravil on v podivné eštin, ,.že jsem vás dle poruení vašeho v tuto hodinu probuditi a úet vám pedložiti." ?" zvolal jsem udiven. ,,Já že jsem ti nco poruil ,,Ano, vy vy, pane," pravil on, a doložil zlostným hlasem ,,Ale zárove vás upozoruju, že

Nemohl jsem

ml

— :

nejsem žádný váš

orá nebo eledín

ím

." .

.

vpadl jsem mu do ei. Nechci s tebou vubec jednati. Jdi a svému pánu, že mu vzdávám díky za prokázané po,,Jest

mi

lhostejno,

jsi,"

vyi

,,

— —

hostinství, a chce-li osobn ,,Ano, dojdu pro pána," vpadl zase on zlostn. ,,Zdá se mi, že jste z tch pták, kteí by zapla-

ád

nejradji hrubstvím Však je to již vidti na vaší a na vašem odvu." Než jsem urážku tuto odmítnouti mohl, zmizel a za njakou chvíli vrátil se v pr\odu s\ého pána. Když jsem ho spatil, napadlo mi bezdky písloví blázn. Jaký pán, takový sluha Byl to patrn Vidl jsem ped sebou nadmíru tlustého lovka, odného stejn smšným zpsobem jako jeho sluha, tili

.

ech:

.

ei

!

Sv.

.

Sebrané^spisy.

XXVi

dm

4

54

ml

kabát v celosti a na hlav podivnou chošíje ke kapse spodní kamizoly visel mu silný zlatý etz, na nmž se kolébala zlatá pitvorná hraka, s jakými si hrávají dti nebo blázni. Na každém z tlustých jeho prst skvl se tlustý zlatý prsten. asem vyjímal z kapsy tverhrannou stíbrjenže cholku.

Od

nou skínku

s

hndým njakým

práškem a cpal

si

ohavným zpsobem do nosu — nevím, z jaké bláznovské píiny. „Tuším, že zde vládne njaké nedorozumní?"

tento

mne. Ovšem, píteli. Zde tvj dvorní blázen nebo

otázal se ,,

pacholík

——

hnvu

,,Pane," perušil on v prudkém výbuchu slova, ,, neurážejte mne a mého vrchního sklepníka. Mluvte zdvoile, jak se na poádné lidi sluší.

má

Nejsem žádný váš orá

v

ani eledín

—

rozumíte?" jeho sluha tak dtkli-

Podivné Pro mne on upozorují, že nejsou mými orái neb eledíny? Nevím," zvolal jsem po krátkém pemýšlení, spatuješ njakou nezdvoilost. Neekl jsem i

!

,,

,,v

em

slova neuctivého." Hostitel pohlížel na mne chvíli s udivením, pak udeil se v elo a pravil: ,, Odpuste, zapomnl jsem, že jste cizincem. Bezpochyby Bulhar nebo nco podobného, jak souditi lze dle vaší a vašeho odvu ? Musím vás tedy upozorniti, že my si zde netykáme, nýbrž ve zdvoilém hovoru jen oslovení ,,vy" užíváme." ti

mj

ei

.

.

.

Nyní se mi teprve rozbesklo v hlav. Tak tedy pokroili lidé za 300 let v pošetilosti, že nyní i sob rovní beze vší rozumné píiny zákony konjugace pevracují a již i pouzí služebníci za piroze-

55

kterýmž druhdy Cechové nejvyšší panstvoi a samého krále oslovovaH ? Když bylo takto jedno nedorozumní odstranno, vysvtlil mi dále tlustý pán, že jsem penoné

,,ty"

se stydí,

coval v jeho hostinci a že musím zaplatiti ád za nocleh a jiné s ním spojené služby. Spráskl jsem ruce nad hlavou, když mi napoítali sumu nkolika zlatých. ,,U tí pávv" býval v šestnáctém století nocleh zadarmo a jeden zlatý stail na královskou útratu nkolika dn! S povzdechem otevel jsem váek a položil na stl ádek blyštivých rýnských. a ohledavše Ale pán a sluha, pohlednuvše na je bedliv se všech stran, zavrtli hlavami a prohlásili, že takových penz jaktživi nespatili. Posléze povšiml si hostinský roku na jednom penízi a l)roh()dil, že jsou to njaké prastaré mince, a nemám-li jiných penz. Když jsem odpovdl záporn, odeslal kamsi sluhu a ten vrátil se po chvíli s lohubený pit\orný obliej a vkem jiným, který

n

ml

na nose brýle. Sotva lovk tento

mé

rýnské zahlédl, zajiskily se mu radostn oi a ruka jeho zajela do mšce, který ležel oteven vedle. Peníze rozkutálely se po stole. a muž s brýlemi probíral se v nich s lakotnou rozkoší; výkiky obdivu a radosti draly se z je ho rt a zraky jeho prodléxaly s irým zalíbením na každém penízi. Ba ty dudky", jimiž jsme druhpravé nadšení. dy tak pohrdali, budily v i

,,

nm

to bohatou sbírku máte!" volal. ,,A jak jsou ty mince zachované Nkteré vypadají vru, jakoby byly vera raženy I ten sáek je soudím, že asi z doby ruvzácné starožitné dílo ,,

Jakou

pkn

!

—

!

56

dolfinské. Zajisté jste pítelem' starožitností jako já?! Nechtl byste mi to všechno penechati, kollego?

Zaplatím vám slušnou cenu." Pijal jsem jeho návrh v uvážení, že všechny ty peníze patrn dávno z obhu vyšly a že by mi inily v obyejném obcování s lidmi devatenáctého

jenom nesnáze. Pítel starožitností položil mi na stl nkolik ad stíbrák. Dle tvrzení jeho byly to zlaté. Prohlédl jsem si je a neporozumv cizím jejich nápism, požádal jsem ho, aby mi dal radji peníze eské. století

Vždy jsou to eské!" tvrdil on s úsmvem. ,,Ci chcete radji takové?" Nabídl mi pi tom otrhané, špinavé papírky, na jejichž rubu bylo skuten tištno jeden zlatý". Považoval jsem ovšem nabídnutí to za pouhý žert a shrábl stíbráky. Když jsem zaplatil ád, podal mi hostinský pívtiv ruku a také sluha jeho vztáhl ke dla, kterou jsem pátelsky stiskl. Shledal jsem vbec, že se chovají služebníci devatenáctého století k odcházejícím hostm velmi srden. Z každého koutu na chodb a schodech vynoila se njaká postava a vztáhla mi pívtiv ruku vstíc stiskal jsem jim je tak vele, že až hlasit za mnou broukali. ,,

,,

mn

;

Starožitník sešel se byl-li

jsem

již

jsem odpovdl, že se

mi

za

mnou na

ulici.

Ptal se mne,

nkdy ped je

tím v Praze, a když tomu velmi dávno, nabídl

prvodího po "mst.

Budiž," pravil jsem, ,,ale pedevším pospšme odtud z židovské tvrti." K udivení mému pouil mne starožitník, že nejsme v židovské tvrti, nýbrž v nejpknjší kesanské ásti Prahy. ,,

57

III.

Ano

—

nila se za tch poznati. Ale porovnával-li ností Prahy bývalé, musil

300 let velice;

—

Praha zmnemohl jsem jí ani

vyprav^uje Stelcar dále

jsem vzezení její s tvájsem dáti této rozhodn

pednost. Praha šestnáctého století nemla ovšem tolik a tak vysokých dom, ale za to bavila oko rozmanitými pknými t\ary etných arký, vížek, kamenných pavlaí a podloubí, jakož i množstvím kamenických ozdob a pestrých maleb na dkladných stnách. Když jsi se procházel klikatými ulicemi, bylo ti, jakobys kráel malebným kivolakým údolím, jehož každý záhyb se ti objevuje úpln novým zajímavým obrazem. Jak vypadá naproti tomu Praha století devatenáctého, jížto kráím po boku hovorného svého prvodce Vkus lidí tohoto století zvrhl se patrn tou holá pímka vrcholem krásy mrou, že je pro a že pozbyli naprosto smyslu pro malebnost a rozmanitost. Prelí domu tvoí prostou kolmou stnu, na níž pilepeny jsou co jediná ozdoba stízlivé ímsy nad etnými adami jednotvárných oken. A vedle domu v hrozné jednotvárnosti po tak stojí !

n

dm

obou stranách ulice, táhnoucí se rovn jako šra Divím se vru, jak se lidé delší as do dálky bez zívání takovou ulicí procházeti mohou. Nikde nevypíná se malebná vížka k nebi, nikde nevynívá ozdobný arký do ulice, nikde nevábí klenuté loubí .

ve svj

.

.

nikde neobjevují se štíhlé sloupky kamenné pavlae vcem a kde spatuješ nco stín,

—

tm

58

vyboení

to tak stízlivé a skrovné, jednotvárnosti. že se ztrácí v povšechné Jen to dláždní v ulici upomíná svým rozmani-

podobného,

jest

tým povrchem ješt na bývalé krásnjší asy. není ani na té zdá se A mému prvodci zoufale nudné jednotvárnosti ješt dosti. Vypravuje mi s patrným uspokojením, jak prý uinn byl v. poslední dob nový pokrok k lepšímu tím, že odstranny jsou všechny štíty a vývsky, do ulice vyní-

—

—

a že neruší tedy nic více krásnou vyhlídku

vající,

kolmé nekonené plochy dom. Nemohl jsem zamleti poznámku: ,,Di\'ím se že dovolují posud opatrní otcové msta, aby ti

podél jen,

té

židovští obchodníci zde stáli mezi nebo jejich nosy

m

——

;

V tom

dvemi svých

ucouvl jsem podšen. Jedna

ných na prelí

íms

sítila se

z

krá-

pilepe-

práv ped moje

nohy. Ale prvodce pouil mne s úsmvem, že takový pád ímsy je vcí zcela obyejnou, a zaal mi dále vykládati, jak se msto ustavin zvelebuje a rok co rok onaejším vzezením svým ostatním

mj

velkým

mstm

evropským

se pibližuje.

Nemohl

jsem se

zdržeti a ujal jsem se vele bývalé malebnosti ulic naproti nynjší jejich nudné stízlivosti. ,,Nepopírám, že bývaly malebnjší," zvolal on, ,,ale tehdejší sloh nehodí se již naprosto k našim Pedstavte si za to na píklad jen onu neistotu, která zajisté 300 lety v malebných pražských ulicích panovala, a vizte horlivost, s ja-

pomrm.

ped

kou správa obce o veejnou istotu peuje !" Oprávnnost této námitky musil jsem pipustiti. Práv potkali jsme tlupy šeredn spustlých postav.

59

odných

ve smsici špinavých

hadr

a vybuujících ohyzdnými košaty horhv oblaky prachu a smetí v ústrety kolem jdoucím lidem, kteí si zacpávali nos a ústa a odvraceli s hlubokou ošklivostí a soustrastí oi od špíny a hadr tchto strážných andl veejné istoty. Když jsme zástup tchto andl minuli a ústa bez nebezpeí opt otevíti mohli, zeptal jsem se prvodce ,,Ale rci mi, pro bh, kam se podly krásné sochy, které po mé pamti v ulicích tch tu a tam stávaly, a veliké, umlecky ozdobené kašny, které za pedešlých století s takovým nákladem zízeny byly ?" ,,0 sochách, které by byly mly njakou umleckou cenu, nevím nieho," odpovdl mi prvodce, ,,a nkteré starobylé kašny byly nedávno rozebrány, a nevím kam uloženy, aby se jim pátelé umní obdivovati mohli." ,,Ah, vida! Zde stojí pece jedna socha!" zvolal jsem o kus cesty dále. ,.Jest ulita z kovu, jak vimusím se dím, a pedstavuje njaké ženštiny piznati, že se mi umlecké to dílo náležit líbil" Prvodce vyslechl tuto pochvalu s úsm:

—

mj

vem. jsme opt kus cesty dále

—

a hle pede mnou strmí pomník navlas takový, jako byl pedešlý. ,,To podivné!" zvolal jsem. ,,Což sob ty ženštiny dobyly tak velikých zásluh o msto, že jste jim Šli

!

hned dva pomníky najednou?" Mj pr\odce pouil mne se smíchem, že to nejsou sochy, nýbrž kandelábry, na nichž se rozsvcují za tmy upevnné tam svítilny, a dodal, že je to nový pokrok na dráze ku zvelebení msta. postavili

fiO

—

i chci ovšem," podotkl jsem, „my íci lidé ped 300 lety nepotebovali kandelábr mli-li za tmy na ulici co initi, nosili svítilny s se,,Ah,

:

bou."

Kdyby toto zaízení dosud panovalo," pravil vypadalo by to veerní hemžení prvodce, mj svtlušek na Píkopech opravdu komicky." Já však jsem pemítal, jak výborn se hodí ,,

,,

ada takových, na vlas stejných kandelábrových pomník do takové jednotvárné, podle pravítka vystavné ulice. Za tchto myšlenek došel jsem s prvodcem na prostranné námstí a tu vzkikl jsem pojednou radostí. Stál pede mnou starý známý z šestnáctého

—

velkolepý týnský chrám. Naproti poznal století jsem také radnici, dosti ovšem promnnou, se slavným orlojem. Nalézal jsem se na staromstském námstí. Zraky mé vznášely se s úctou vzhru k posvátnému kolosu týnskému, kterýž pjal dosud hrd dvojici svých vží k nebi. ale jaksi pochmurn ke shlížel, jakoby mi žaloval, jak je tu opuštn a zanedbán velebný kmet uprosted zvrhlého trpasliího pokolení, kteréž ho nevážn obstupuje, nerozumjíc hrdým jeho dumám o slavné minulosti a jeho žalu nad bídnou pítomností. Hledím k nmu vzhru ale pro bh, kam podl se obrovský pozlacený kalich ? Kam socha krále Jiíka s ochranným

mn

—

—

meem

?

Otázal jsem se na to prvodce. Ten pohledl na udiven a vypravoval mi pak obšírn, co vše se sbhlo kolem Týnu za tch 300 let. Krev stydla

mne

61

mi v

žilách, prsa úpla, psti se svíraly nad tímto vypravováním. „Jak že?!" zvolal jsem v nejvtším zdšení a hnvu, když jsem se dostal ke slovu ,,to všechno " že se opravdu dalo a vy Zde jsou bohužel dv stránky v knize Stelcarov peliv zateny neprsvitavou erní, patrn nemilosrdnou onou tuší, kterou Koniáš neblahé pamti, tento záivý pedchdce novovkých censor, potlaoval závadná místa v eských spisech kacíských. Škoda! Peškoda Horlivý Štelcar vylil tam zajisté plnou nádobu svatého hnvu svého na hlavy erných a jinobarvých katan našeho národa a za nynjších osvícených dob, kdy není více žádných potlaovatel volného slova, mohli jsme zde bez bázn ;

!

výbuch spravedlivé nevole. Zdá se, že prožluklé censorské ernidlo Koniášovo s výbuchem Štclcarova hn\u zárove znanou další ást jeho vypravování zniilo nebo za tou potopou tušovou neshledáváme se již s pokraováním pouti po Praze, nýbrž teme úryvek všeobecné njaké úvahy v tato slova že lidé devatenáctého století množstvím rozmanitých neduhu a nemocí sklíeni jsou. Nejstarými jedna nemoc pavíce však mezi mladými nuje, která za dívjších dob zcela neznáma byla a na toto pokolení bezpochyby za trest pro mnohé jeho híchy od boha uvalena jest. Hrozná tato nemoc otisknouti ten

;

— —

i

zove se psavostí a léku proti ní není žádného. Také já jsem knihy sepisoval a vydával a vedle mých nábožných traktát zvlášt knihy ,,o marnosti žen a panen" a ,,o arodjnících a arodjnicech" veliké

oblib souasného tenástva

se tšily.

Ba

62

verše jsem emesln skládal, jako „Co mám sob poíti, kam se obrátiti a v tchto tžkých vcech se potšiti", kteráž se zpívala známou notou. A se mnou v šestnáctém století mnoho jiných lidí ale to vše dalo se s mírou, psalo a veršovalo k užitku a pro chválu boží. i

ím

tenám

—

Jinak v onom píštím století devatenáctém. Tu každý, kdo inkoust, péro a papír sob poíditi mže, ihned do psaní se dává a psáti neustává, dokud poslední krpj inkoustu nevycedil.

Kdyby

celé

Cechy dubovým pralesem

byly, ne-

poskytly by všechny jeho dubnky dosti inkoustu k napojení žíznivých spisovatelských per v tomto království. Na štstí vynalezena byla ocelová péra; jinak neuhradily by všechny eské husy ani spotebu spisovatel milostných písní. Kdyby se psalo na pergamen jako za dávna, nestaili by všichni eští oslové ani poptávce jediného professora, ba musilo by se v echách poítati v deset osl na jednoho lovka. A ponvadž již ani výroba hadr, v Cechách tak utšen kvetoucí, daleko nepostauje, zaínají pipravovati papír z díví, hlíny a ví jakých jiných látek.

prmru

bh

Jedni píší knihy, jiní chvalozpvy neb hanlivé o nich do nesetných asopis v Cechách, na Morav a Slezsku. A sotva že se objeví kritika o nkterém spisovateli, píše zase spisovatel satyru na tu kritiku. Každý uitel sepisuje do roka alespo jednu školní knihu aneb vydává alespo jeden pedagogický asopis. Žádný profesor nenalézá klidu ani pokoje, dokud nezplodil njaký spis, bud si to teba o botokudských národních obyejích.

lánky

63

Ale nejhroznji

jeví se tato

nemoc pi

spisova-

krásné prosy a zejména verš, zvlášt mezi mladším pokolením. Sotva se písmenky jaks taks psáti nauila, pokrývá vtšina eské mládeže v devatenáctém století verši všechno, co se jí pod ruku namane. Píše je od ranního rozbesku do pozdní noci, sedíc, chodíc s chvatem zimniným a ustává ve psaní jen za tím úelem, aby ti je petla a povzbuzena tvým pochlebným úsudkem, se zdvojenou chutí pokraovala ve svém žití básnickém. Usedne-li vedle tebe tako\ý jinoch se snivou lící, s truchlivým úsmvem kolem rt, a sáhne-li rukou k srdci prchni nebo na tom srdci skrývá se v náprsní kapse zákenická bambitka v podob denníku s nevyerpatelnou zásobou verš. Kam pohlédneš, všude hemží se básní jako žab na vlhké louce. Ve sloupcích rozliných asopis, ve sbírkách, v almanaších, v pamtních spisech, ba v nevinných obálkách sýru íhají na tebe, aby ti vlákaly slzy pohnutí do oí neb libý úsmv blaženosti na rty, aby t vznesly do nejvyšších sfér natelích

.

—

!

i

dšení, falství

aneb .

t

svrhly do nejhlubší

erné

tn

zou-

.

Podnt k veršování vin nazbyt. Kmitne se

mají pi všem tom ustajim ped oima pavouk, visící pod vinným lupenem ekloga rusý cop ve výkladní skíni vlásenkáe milostná báse epos. sena idylla rezavá ostruha Mnohdy není ani takových podnt teba. Objeví se kniha, plná pkných myšlenek. Hned zrodí každá ta myšlenka tisíc nových básní, opakujících ji v nejrozmanitjší obdob. I forma najde se hrav.

— vn

—

;

— —

;

—

64

Obecenstvu

zvuí

zalíbila

se tisíc lýr

po

se

kniha sonet a hned rozkraji zvonivou sonetovou

eském

hudbou.

Podobn dje

asem

se to ti cizí knihy zrodí jednu

Dv,

uenými knihami. pvodní a z nkolika s

takových pvodních knih sestavuje se pak zase nové

domácí

dílo.

Ba, jsou lidé v Cechách devatenáctého století, prvodce seznákteí píší zcela bez myšlenek. mil mne s jedním, jenž mi zpsob takového psaní

Mj

živ

dosti lik

vylíil. sepsati do

veera pro jeden asopis nkoMl zábavných a pokud možná vtipných sloupc.

rozepsánu souvislou

Ml

adu lánk

a zbývalo tedy jen

obd

lovk

rozten vypil po zakoniti. pichystal si ilující ernou kávu, oblékl si župan, ti plarchy papíru a nové péro a jal se pecházeti po komnat, ekaje na šastné nápady a podaené vtipy. Hodina míjela za hodinou, ale šastné nápady a podaené vtipy vyhýbaly se tvrdošíjn pusté hlav nešastného toho lovka. Mnul si elo, vypil druhou mrtvo, pusto. íši kávy, pecházel zno\m Zoufale vyhledal oknem, zdali nepiletí snad

slušn

ji

—

tam odtud spasná myšlenka. Nic Tkal duchem po píhodách svého života, po zjevech souasné spo!

lenosti, nevyloví-li odtud nco zábavného, žertovale jako na posmch vtíraly se ného, vtipného mu stále na mysl pedstavy smrti a vcí záhrobvždy je spiAle ty sloupce musí napsati ních sovatelem. Již jest as nejvyšší. Vidí v duchu poadatele sazby, jak si nepokojn hladí svj krásný svtlý vous a teskným okem pohlíží ku sklenným dve-

—

.

.

.

—

65

ím

sazárny,

kudy

svitkem šastných paží

.

.

má vstoupiti eený lovk se nápad a podaených vtip pod

.

—

Co Ale myšlenka nepichází, již nepijde. uinil nešastný ten lovk ? ptáte se soucitn. Co uinil? Sedl si, vzal péro a popsal prost ty ti plar Ostatní stránky knihy Štelcarovy vytrhla ruka nešetrná. Sluší toho tím více litovati, ponvadž byly asi zajímavjší, než pedcházející.

n

—

Jedlové rže. štdroveerní obrázek.

Baron

(N. L. 1880,

.

308.)

baronkou a starý pítel domu

kapla nem zasedli k štdroveernímu stolu v jasn osvtleném salon, v jehož pozadí plápolal v ozdobném vlašském krbu veselý ohe. Vedle baronky prosteno bylo ješt pro dva neviditelné hosty pro Edgara a Helenu, jejichž nevinné duše se byly letos na jae souasn rozlouily s hezkými, polorozkvetlými tílky. Kaplan, jenž byl u nich místo vychovatele zaujímal a po úmrtí jejich u pobožných rodi jaksi v domácího knze pozstal, neschvaloval sice s

s

—

tém

úad

v si

duchu to povrené hostní duch, ale netroufal vzhledem k citlivé a nedtklivé nálad svých chle-

bodárc

projeviti

své smýšlení o této vci. Pravil

sám k sob, že tato dv prázdná sedadla, pistrená ku stolu hebce polštáovanými postranními opradly, nepispjí k probuzení istého veselí, jakým by se oslavovati mla spásonosná noc v duchu

^^

betlémská. A nemýlil se. Sotva setela baronka stopy slz, které jí byly vyhrkly na bledé líce pi prvním pohle-

67

ob

prázdná sedadla, mrkl po nich domácí schudlý to šlechtic a sestárlý mládenec, který po boulivé plavb životem s hlubokými vrá-

clu

na

pítel,

—

skami v oblieji a

s

pakostnicí v nohou svinul své

schátralé plachty v pohostinném pístave baronova domu, stav se takoka nedotknutelnou živou ástí mrkl tedy po nich pimhoueným jeho inventáe okem a pravil hlasem, patrn se chvjícím: ,,Kdo by byl ekl loni o štdrý veer sedly tu buclaté a záivé jako dv andlík Kaplan mrštil po pes stl nevrlým pohledem a zavzdychal, stoiv blmo krásn vypou-

—

,

—

—

nm

klých oí k umlecké malb stropu ,,Vle boží povolal je k lepšímu žití z tohoto údolí bídy!" dodal, zmocuje se vidlikou lákavého kousku vzác:

—

do zlatohnda upeené ryby. Ale duchoxní jeho útcha nebyla mnoho platná. Obliej baronin zmizel v drahých krajkách blostného šátku, za nímž se ozývalo pidušené usedavé né,

stkáni. V písném vážném oblieji baronov jevily jen škubavé pohyby tenkých rt a šedivých oboí bolestné vnitní pohnutí. Domácí pítel mnul si pravé oko, a když se objevila drobná krpj pod jeho asou, otevel ústa

k nové njaké poznámce, jíž by pátelsky ztlumoil a sesílil bolestnou náladu osielých rodi. Kaplan pekazil sice tento úmysl propovdním, že je letos neobyejn tuhá zima a že našel již zmrzlého vrabce ale slova tato vyznla na piano v mutném ;

tichu

ostatní

spolenosti.

Po nkolika podobných

marných pokusech umlknul také a snažil se,- aby pojídal výtené výrobky baronské kuchyn a pipíjel

lahodné drahé víno

s

výrazem tichého smutku,

68

pi smav plném a ržovém jeho oblieji úkolem práv snadným. Pi tom vyzvídal chvílemi postranním kradmým pohledem ve tvái baronin, COŽ nebylo

výraz zármutku v snivém jena prázdné hedvábné podušky obou pespoetných sedadel. Vidla tam asi líbezné smjící se tváiky krásná tílka a

ale nalézal vždy týž

jím

dv

oku,

upeném

dv

v záplav bohatých svtlých kadeí Zkrátka, byla to smutná hostina. Pojednou obrátil se baron ve svém písném, odmeném zpsobu velitelským pokynem k šedivému lokaji, stojícímu uctiv za jeho keslem. Lokaj se uklonil a vyklouzl ze salonu. Za chvilku na to zaznl jasný hlas zvonce a dvee vedlejší komnaty rozletly se dokoán. Spolenost vstala vážn a odebrala se tam, v ele majíc barona, kráejícího pevným volným krokem. Uprosted komnaty stály na podlaze pes

dv

krásné mladé jedle, sahající svými vrcholky až po samý strop, a v jejich bohat vyfintných a spoustou rznotvárného a rznobarvého cukroví ovšených vtvích záila nesetná svtélka jako hvzdiky v asnatých zelených oblacích. Kolem nich pak nakupeno bylo komnatou úžasné množství drahocenných hraek, že až zraky pecházely záí skvlých barev a tpytem zlata a stíbra. V pozadí stál uctiv starý lokaj a pátral úzkostlivým pohledem ve tvái baronov, je-li spokojen se vší tou dtskou nádherou. Byl sám skoupil, pichystal a uspoádal celé to nadlení mrtvým dítkám z rozkazu svého pána, který chtl, aby se stromy vánoní zesnulým jeho milákm vystrojily zcela jako jindy. Stál tu tedy nyní v teskném oekávání, zdali

69

ve všem xyhovl písnému pánu. Vidl, jak líí domácí pítel vskutku dtinský úžas nad tímto skvlým nadlením jak pan kaplan lehký posunk neví"losti potlauje a pak s pátravým okem mezi vánoními tmi dary se prochází jak baronka na keslo se vrhá, loktem drobné vojsko na stole poráží a jak sklánjíc mramorov bledý obliej, po nmž hrají zubovaté stíny vánoního stromu, nad ohromnou pannu, skutený svtlý vlas její potkem slzí skrápí jak baron vážn obchází a \šechno prohlíží Náhle sebou lokaj trhl baron stanul ped stromem, zadíval se na a zavolal písným hlasem: Do-

—

—

—

—

—

,,

miniku!" Lokaj pistoupil k hluboko shrben. ,,Co je toto?" oboil se na baron. Polekaný Dominik vzhledl plaše smrem vztaženého pánova prstu, ale nepochopil nieho. ,,Jaká hloupost!" káral jej písn pán. Vidím, vidím, že duch tvj stáím povážliv slábne. Nehodíš se mi tu již k niemu. Jest vru na ase, abych t poslal na statek za poklasného nebo hajného Co dím, hajného Byl by to pkný hajný Rci mi, love, vidl jsi ve svém život již kvetoucí jedli?" ,,Kv-toucí jedli ?" koktal Dominik. jedli s kvty jedli s takovýmito ,,Nu, ano ervenými, žlutými a ví jakými ržemi, jakými jsi. zde tyto vánoní stromy znesváil ? Jaký to nesmysl ? Jaký to nevkus ? Opt jedna z tch niem!" ných novot Jedle s ržemi „Ovšem, že to nesmysl," potvrdil domácí pítel. ,,Cetl jsem práv dnes ráno lokálku v nkterých stejnými slovy odlistech, kde tuto novotu

nmu

,,

.

!

.

.

.

!

—

—

bh

!

.

.

.

tém

Sv. ech:. Sebrané spisy.

XXV.

5

.

70

sužují

psaly

.

.

Tyhle noviny nevdí už vru, o

.

em

by

." .

.

.

Ale baron zarazil nevlídným pohledem proud hovornosti pítelovy a pokraoval, obrátiv se k lopráv dnes, kajovi, ve své dtce ,,A práv dnes kdy jsem si pál, aby bylo všechno co nejkrásnji upraveno Což jsme mívali kdy na vánoních stromech takové rže?! Nejsou-liž to vyhozené pe-

—

:

!

níze?"

odpuštní, milosti," koktal skroušený DoChybil jsem. Uznávám to. Ale ty dv d-

,,Ach,

minik. ti

,,

"

„Co? Jaké dti?" jsem vera veer, milosti, na trh pro váa byla zima vskutku jedovatá noní stromy tu jsem tam spatil v koutku u podloubí dv schoubyly as tak v stáí hocha a lené dti radost milosti nebožtíka a nebožky, dejž jim vlasy modré zimou a vnou! ale tváe mly jektaly zuby a tla jejich, pokrytá jen bílé jíním rozedranými hadíky jako pavuinami, tetelila se zimou. Ped sebou mly v staré ošatce tyhle papírové rže a škemraly: Kupte rže! Kupte rže na vánoní stromek!" Ale jektající zuby trhaly to jejich volání na drobné kousky. Tu mne to chytlo u srdce. Pomyslil jsem si, že se ty rže hodí na stromky a že ty nouzí a zimou zmoené dti uchráním alespo na jeden veer hladu neb výprasku bezcitných rodi. Chybil jsem. Uznávám to. Vyvedl jsem hloupost." ,,Jest vru hanba, že trpí msto takové vci na ulici," podotkl kaplan. ,,Mlo by to písn zakázati a potrestati rodie!" ,,Sel

—

—

—

dve —

—

—

,,

bh

71

stál tu chvilku s elem zakabonným, zvolal ,,Nuže, si. Ale ty nesmyslné rže rozuml jsi ? mi se strom odklidíš ty vánoní stromy i ty hraky všechno zde tak zstane.

Baron

pak

Mj

bu

:

— —

A

ubohý drahý Edgárek a

má

sladká Helenka nemohou nemohou již otcovy štdrosti užiti nuže, to cukroví opadá a se rozsype, ty hra." A baron pokryl obliej dlaky zetlí a zrezaví

—

a

—

a

.

.

nmi.

n

Rozliná zklamáni. (N. L. 1881,

.

8.)

tenái (obyejné

epitheton lav župlatných dvod), skavý" vynechávám dnes z panu a pantoflích do mkké lenošky, zády k píjemné dýchajícím kamnm, ped stolem, na nmž ti kyne vedle ranní kávy a nedlní bábovky toto íslo Národních List". Sedím v duchu naproti tob a pozoruju úzkostliv každé tvoje hnutí. Vidím, jak si otíráš brejle, kterak jimi zvolna osedláváš nos, jak pi tom obliej tvj v oekávání píjemné chvil-

Uvelebil

jsi se,

,,

,,

ky spokojen záí a, rty se zašpiaují k rozmarnému úsmvu. Nyní zmizel mi na chvilku tvj obliej za novinami ... A ted se vynouje opt, ale bez úsmvu, s pošmourným výrazem zklamání. O, vdl jsem dobe, pro jsem t netituloval laskavým tenáem. Pochopuju zcela, že pohlížíš nevlídn na nedlní feuilleton bez známého tírohého klobouku, pod nímž jsi nenalézal sice nikdy cop, ale za to kudrlinek vtipných a žertovných hojnost. Pochopuju, nelibostí pohešuješ v tomto nedlníin žurnalistickém koncertu veselý z^'uk povdomého trianglu, že ti není naprosto \'hod dnešní nepítomnost roha-

že

s

73

tého toho znaku, který sice asem trkal na všechny strany, ale pece jen rozhodné tvoji pízni se tšil Však dostanu asi, že jsem zneužil jeho nepítomnosti samém. k témtc nemístným úvahám o Pochopuju tedy tvoje zklamání, tenái. Ale jaká pomoc! Nemohu za to, že dotený trojúhelník dnes výminen nedli svtí. Musím vzdoro\ ati zamraenému tvému oblieji a potšit leda upozornním na to, že zaíná letošní rok vbec s leckte-

—

nm

t

rým zklamáním. Mohl bych pedevším promluviti o posledním nepodaeném zatmní slunce, kdyby vlastn nepatilo do roku minulého. Pomlím tedy zcela o tom, jak již nkolik dní naped ve všech novinách roz-

hlašováno bylo, že se

eené zatmní

dne

31. ])ro-

pesn

v tolik hodin, minut a vtein odbývati bude, jak se následkem toho v ustanovený as spousta divák s kousky skla a s probodanými papíry dostavila a jak na konec celé to pedsta\ení pro ne-

since

—

píznivou prý povtrnost kdož nezná podobné výmluvy úplným fiaskem se skonilo. A krátce na to pošle athénský purkmistr do !

svta

—

vzletný telegram, že nalezena byla slavná Fei-

diova nebo ldiova nebo Fidiášova (nemám Brus po rucej Pallas Athéna. Celý vzdlaný svt pijímá s pochopitelným rozechvním zprávu o tomto znamenitém nálezu a pokládá jej za píznivé omen pro nastávající zápas Hellcnstva s Osmanstvem. S velikou dychtivostí oekává podrobnjší zprávy a hádá, je-li to snad ona obrovská Athén Promachos, kterou z daleka již spatovali lodníci k Athénám plující, i ona menší ze zlata a slonoviny zhotovená Athén Parthcnos, jež držela v pravici zlatou bo-

74

hyni vítzství. Za tím oznamuje stydliv druhý telegram, že nebylo nalezeno ani to ani ono veledílo Finjaká mramorová soška z ímské diovo, nýbrž doby. A v tetím telegraniu scvrkne se snad zna-

—

menitý nález na njakou ješt drobnjší starožitnost asi toho druhu, k jakému náležela známá, jakýms uencem na Akropoli nalezená staroecká vstupenka do shromáždní lidu, ve které poznal jiný uenec mnichovskou pivní známku. Dobe by ostatbylo, kdyby tam nkde našli eckou odvahu, nechopí-li která je také zakopána hezkou adu let se páni ekové sami srdnat díla, nepinese jim žádná Athéna v náruí zlaté vítzství. Jiné zklamání. Ješt ped nkolika dny bylo v naší redakci milo dlíti. Žili jsme tu jako pastý

n

v

—

njaké

jarní idylle.

Obrovská

kytice, množící se

den co den novými píspvky našich píznivc, naplovala místnost vonným dechem kvetoucích fialek, macešek, petrklí, jaterník, apích a jiných pedasn narozených dítek bohyn Flory, nad hlavami poletovali nám vesele z rzných konin vlasti zaslaní bláskové, žlutáskové a jiní áskové a v rukopisech šelestil známý první chroust, pinesený jakož jsme svého asu svdomit oznámili k nám samým vrchním režisérem eského divadla p Františkem Kolárem. Bezpochyby byl nalezen v bonboniée nkteré naší baletnice. Zkrátka mli jsme jaro jaro uprosted zimy. Stáli jsme s pocitem píjemným a teskným zárove nad tímto neobyejným zjevem. Mezi blahé

nsk

—

—

—

:

—

sny o zbytenosti zimník a úspoe paliva loudily

obavy ped njakým hlubokosáhlým pevratem pírodním a nevystihlými jeho následky. Ale ne-

se

75

dospli jsme k uritým pedstavám o možných úincích hrozící radikáhií zmny v jednotvárném stídání se roních poasí. Zaujala nás všechny jediná myšlenka. Jediná úžasná, hrzn tajemná pedstava míhala se ped námi, zívala na nás nedohledným erným jícnem jako Byronova ,,Tma" co si po:

nou

páni sládci a hostinští bez ledu ? Co si ponou ? Záhada tato sedla jako na mozcích našich a pod ní líhla se sms podivných, nestvrných myšlenek. Kde sedl o samot lovk, chýlící zamyšlené elo do dlaní, hloubal jist o této záhad. Kde se sešli dva lidé, sdíleli si výhradn své náhledy o tomto pedmtu. Kolem nho toil se všechen rozhovor v hostincích a jiných veejných místnostech. A sluší s politováním xyznati, že pohlížela toliko nepatrná menšina obecenstva s opravdovou, upímnou soustrastí na pány sládky a hostinské, jichž starostlivá ela den co den hloubji se klonila k vzdychající hrudi A ted? Páni sládci a hostinští pohlížejí škodolib, jak se drápeme pes umlé hory ledovc, vyvezené ped sklepy jejich a což samo sebou se

mra

.

.

—

—

rozumí práv uprosted chodník. Ano, pijechal opravdu batuška Mráz ve stíbr-

ném

kaftanu. Není

zima.

Vera

tvrdil

mi

již

pochybnosti, že je

zpropaden

ráno sdlil mi to jektaje zuby první pítel, kterého jsem potkal na ulici, hned na to poto holi, jenž zkracoval

mj

jíním postínabyl jsem ze souhlas-

bený plnovous, a do veera ných výrok všech lidí, s kterými jsem se sešel, pesvdení, že je to svorným mínním celého msta. Ano, uhodil mráz. Jarní kvítí v naší redakci povadlo, bláskové spadli a sežloutli a mrtvolu ne-

76

Šastného chrousta našel jsem ležící na znaku v ele rozepsaného úvodního lánku o dosavadních výsledcích naší mladé aktivní politiky. Podivná to iniciálka

Zkrátka, zaátek roku pinesl nám již leckteré zklamání. A kdož ví, kolik jich bude následovati v záptí vždy pjdou naši poslanci co nevidt opt do Vídn, vždy mluví se o jmenování celé ady nových péru, vždy prý zahájila vláda s naší delegací znovu vyjednávání stran koneného roze-

—

— —

universitní otázky, vždy Avšak napsal jsem toho již dosti na pokažení nejkrásnjšího šení

eské

nedlního

jitra

trplivých

n

tená.

Pražský Robinson. (N. L.

1881,

Ten Robinson jsem

.

54 a 55-)

—

—

vlastn byl jsem sám. Ale nestal jsem se jím následkem njaké já zvláštní nešastné píhody, nýbrž z vlastní vle a

zpsobem

následujícím: Vynikající stránkou mé povahy jest, že se hroznerad roziluju a zlobím. Vyhýbám se dle možnosti všemu, co by klid duševní porušiti mohlo. Ale v poslední dob jsem poznal, že zde v pražském ruchu bez podráždnosti a zlosti ani minutku žíti nelze. Jsi tu jako štvaný býk ve španlské arén kamkoli se obrátíš, všude popouzí ervené sukno, odevšad zarývají se do tvých plecí ostny všeho druhu. Zdejší vzduch je prosycen morným dechem pessimismu, v nemá vzniku kvtina dobrého rozmaru. teš na píklad noviny. K nmeckým sáhnouti nechceš, ponvadž by ti vzkypla žlu pi každém ádku. teš tedy eské. Pedevším polehtá tu vídeský dopisovatel vidlemi v podob telegramu o neúspšnosti naší politiky a pletichách ústaváku. Pak vezme do prádla úvodní lánká a napne všechno své stylistické umní, aby rozjitil do to

n

mj

t

nmž

t

t

t

78

samých hlubin tvého eského srdce. Krpjí balšámu je ovšem dstojné státnické mlení našich poslanc na íšské rad nebo úchvatná, duchaplná nkterého z nich, když konen vyvstane, aby rázem zahnal do couloir a restaurace zbablé naše

e

protivníky.

Ale hned na to seznáváš

z

rozliných zpráv a

lokálek, že jsme nevymohli dosud jazyku svému zaruují základní zákony ani té platnosti, kterou tisícové státní. Doítáš se, že v tom a onom eských obyvatel dosud postrádají eských škol, že ten a onen soud v echách dsledn zamítá eské žaloby, že ty neb ony pioštovní, železniní a ví jaké úady v eských krajinách dosud neumí než nmecky, že smí kterýkoli smok, teba officiosní, kydati sprostou a jedovatou hanu na vše, což eského jest. dále teš v pestré smsi, že skromný památník Hálkv po dlouhém prošení ob-

mu

mst

bh

A

konen

—

místo na Karlov námstí bezpochyby tváí k jesuitm, že postaven bude Schillerovi v Praze velkolepý pomník že nmecký školský spolek v našich krajinách zakládá ponmovací školy, že jakýs v Nýanech nebo kde skopal a stloukl spolenost eskou za to, že se opovážila v jeho pítomnosti mluviti esky, že však na štstí jeden z tch Cech vyvázl se zdravou rukou, kterou mohl pak o tom všem napsati podrobiiou zprávu do našich novin, a že byla nedávno ve vídeském ,,Knstlerhausu" odbývána maškarní zábava, pi níž nesli erven zakuklení muži, mající na prsou tabulky s nápisy ,,Nix daj" a Nerozumíme", rakev s ernodrží

—

;

Nmec

,,

erveno-žlutým píkro vem a rec

.

s

nápisem

,,

Nmecká

79

Zlostn mrštíš novinami na stl a vyjdeš z kavárny, abys rozmar svj napravil volnou procházkou po mst. Alarná nadje! Štstí máš ješt, mžeš-li se sám v tichosti zlobiti, na pf nad novou vží staromstské vodárny nebo nad metením ulic v nejživjších denních hodinách a podobnými vcmi, v asopisech již až do omrzení a bez úinku petásanými. Štstí toho dostává se ti jen zídka. Obyejupadáš v ruce zákeník, kteí ti rozdírají útrobu .

n

bitšími dýkami. Tu plíží se po ulici lovk, jenž vyzírá pes elenkdy nemívá jinak nic elegantgantní c viký lakotn jako jestáb po své obti. ního na sob

— —

t

a v píštím okamžiku ocituje se rám tvé v železném objetí jeho dráp. Je to lovk, jenž

Postehl

njak, teba pavuinovou nitkou, divadlem. Sotva jste spolu nkolik krok souvisí

s

naším

popošli, táže se farisejsky, co soudíš o budov velkého národního divadla. Soudíš teba jen ,,hm", ale on souhlasí hned s tebou, že je hledišt píliš malé a jevišt píliš velké a ty sedaky s tmi kouzelnými písmje stroji na divadelní kukátko a na štucel se jizliv a ty smješ se bezdky s ním. Pak pustí se do divadelní správy a posvítí na hustou pízi rozmanitých intrik za kulisami a v divabráníš se proti žíravé jeho delní kancelái.

dkladn

Marn

výmluvnosti. Temné stránky našeho divadla a je jich, bohužel, dosti rostou a šíí se pod jeho kritikou jako stíny veerní a zahalují ti budoucnost našeho dramatického umní v erný beznadjný mrak. Dovede v tob vzbuditi všechny nepíjemné pocity hnv, lítost, soustrast, nenávist, ošklivost, a když

—

—

80

nakonec tiskne ruku, aby se uvrhl na jinou obt, zdviháš s ním oi k nebesm a vzdycháš Jsou to ti

:

pomry,

že

?

Vedle tchto divadelních pessimist šourají se ulicemi ješt jiní lidé, kteí nejsou nikdy spokojeni s povtrností, zneuznaní malíi a sochai, kritikové, kteí si stžují na spisovatelstvo, a spisovatelé, kteí si naíkají na kritiku i na obecenstvo. Mezi nimi jsou mi nejprotivnjší spisovatelé. Jsem sám spisovatelem a dobyl jsem si zvuného literárního jména. Ale vedle mne píše množství jiných lidí a kritika chválí je také. A píšou s takovou houževnatostí a horlivostí, jakoby mne pímo o rozum pipraviti chtli. Staí mládnou a mladíci drápou se o pekot na pódium slávy. Chráním se sice peliv každého styku s tímto protivným zimniním ruchem literárním ale nestoudní knihkupci posílají mi plody jeho i s pipojenými pochvalnými :

—

úsudky do domu, noviny cpou ini názvy tchto plod tuným tiskem do oí a na ulici potkává mne každou chvilku nkterý spisovatel, který ochotn sdluje, že ten neb onen opt nco píše, že ten a onen práv novou sbírku k tisku pipravil, a nakonec táže se mne potmšile, neetl-li jsem již nejnovjší knihu toho neb onoho? Mimo to blíží se jaro, kdy mne mladí literární pátelé k smrti týrávají pedítáním svých básní

mn

—

Zkrátka shledal jsem, že musím prchnouti z toho jevišt, kde se všechno spiklo proti poklidu mé duše. Ale kam prchnu? Penz na cesty bohužel nemám. Po dlouhém pemýšlení zosnoval jsem si dmyslný plán. Rozhodl jsem se, že si vyhledám v samém srdci Prahy bezpené místeko, kam nevy-

81

šum odporného toho ruchu, tichý ostrvek uprosted protivného toho vlnobití, kde budu moci bez rozilení a zlosti žíti po njaký as v nevinné rozkoši jako blažený, na varhánky stébel hrající Tityrus pod svým bukem. Pedevším rozhlásil jsem mezi známými, že opustím Prahu na delší dobu. Sezval jsem je také k malé pitce na rozlouenou. Pozvaní literáti, kteí vždy velmi bolestn nesou, když nkterý z nich na delz literárního kolbišt vzdálí, sešli se ší dobu se v plném potu a rozlouili se za srdených pípitk nikne ani slabý

se mnou rární

mj

zpsobem

pohnutlivým. Jeden

nich, pítel, z

lite-

lovk

odprce, ale takto upímný cituplný, uvrhl se do mého náruí a objímal mne s oima slzícíma tak vele, že nás musili násilím roztrhnout. nadmíru

Druhý den po tklivém onom rozlouení — je tomu dnes práv osm dní — ubíral jsem se za jitního šera s cestovním vakem k ostrovu, kterýž jsem si již pedcházejícího dne za útoišt byl vyhlídl a pojistil. Nemám nyní již nijaké píiny, abych polohu jeho zatajoval. Zprvu chtl jsem si vyhledati nkteré z Nerudových zátiší na Malé Stran ale to by nebylo originální; pak jsem pomýšlel na jeden z tch podivných trpasliích domk v Zlaté ale tam chodívají asem ulice na Hradanech literáti, aby naladili obraznost svou k rudolfínské romantice; po té obrátil jsem zetel na Nový svt ale i tam zabloudí asem nkterý spisovatel, aby líil hrzné výjevy lidské bídy. Konen probleskla mi hlavou šastná myšlenka. Vzpomnl jsem si na jeden spolek, sídlící v stedu msta a mající za úel pátelské soustední spisovatelstva.

—

—

—

82

Zatleskal jsem pi vzpomínce té radostn rukama: Ano, tam budu — alespo ped literáty

—

tm

Vyhlídl jsem si tedy „ve 'mohu-li tak íci skrovný pokojík pod svícnem" s nábytkem, jejž mi pepustil prozatím na msíc za slušné nájemné sluha eeného spolku ze svého dvojpokojového obydlí v samém sousedství spolkových místností. Z opatrnosti udal jsem mu smyšlené jméno a vymohl na slavný slib, že nikomu pobyt v tomto pokoji nevyzradí pedstíral jsem, že mám nutnou pilnou práci, z které nechci býti nikým vyrušován. Byla to vru zbytená opatrnost nebo sluha ten nepichází po celý rok s žádným spisovatelem do styku. První den vnoval jsem zaízení svého bydlišt a prozkoumání ostrova. Byl to nepravidelný tyrhran, jehož pda se skládala z šesti napolo prošlapaných prken. V jednom rohu stála železná kamínka, v druhém vedle nich obyejná postel. Técelou protjší stranu zaujímalo jediné okno svtniky, v stály dva hrnce s kvtinami. Lituju, že vám pro své chatrné vdomosti botanické nemohu oznámiti jejich jména; podotýkám jen, že postrádaly všeliké krásy a Nad nimi visela rezavá klec s neúhledným a ptákem, jehož rod vám pi svých stejn chatrných vdomostech ornitologických rovnž nemohu oznámiti. Na levo od toho okna, na prvním a druhém prkn, stál psací stl s židlicí, na právo, na šestém a pátém prkn, starožitný prádelník s ncjdoucími hodinami pod zaprášenou sklennou záklopkou. prostední prkna byla volná k procházce po ostrov. byl tu ješt jakýs mys Dobré Nadje, výbžek pov úplné bezpenosti

—

mj

!

—

nm

;

:

m

nmž

vn.

nmým

Dv

Konen

83

dlahy do tajemného výklenku, zasteného zelenou záclonou ale když jsem ji odhrnul, spatil jsem tam pouze adu kolík na šatstvo. Otevel jsem vak, uložil do prádelníku prádlo, povsil na mys Dobré Nadje svrchník, umístil na stole papír, inkoust a péro a byl jsem zaízen na své osamlé výsp. Ó, sladká rozkoši samoty! Ó, luzné blaho duševní tišiny! Vy jste mne kolébaly ve své vábné nárui Vyhlédaje oknem na klidnou spoustu stech, slýchal jsem toliko neuritý, hluchý šum pražského ruchu, jako tajemné huení moe, bijícího marn vlnami o pevné stny mého ostrvku. Pocítil jsem pln kouzlo robinsonské poesie. Zdálo se mi vskutku, že houpají nade mnou palmy nádherné koruny obrovských list ve svžím vánku moském a že mne dlí daleké propasti oceánu od našich politických, divadelních i literárních potyek a klep, zkrátka ode všeho, co mne dosud rozilovalo a zlobilo. Co jsem konal ? Pedevším snil jsem o svém štstí. Pak brával jsem asem do ruky péro a pouštl obraznost do zlatých kraj poesie, kde se procházela klidným mšanským krokem, nevyrušována a neštvána pízraky sok a kritik. A když jsem se dosyta nabásnil, bavil jsem se zahradnictvím. Navštvoval jsem svj malý sad v okn a zaléval neznámé kvtiny. Ale nejvtší potšení psobil mi záhadný pták nav rezavé kleci. Zpoátku choval se ke prosto odmítav. Když jsem vstril prst mezi dráty, abych jej pohladil, klofl mne vztekle zobákem a poodlétl na vyšší bidélko, kde tepetal divoce troskami svých rozcuchaných šedivých kidélek a sy;

—

!

—

mn

84

el na mne jako

had. Ano, jinak nemohu nazvati chraptivý zvuk, jenž se dobýval z opelichané, špinav brunátné jeho hrudi. Ale nedal jsem se tím zastrašiti. Opakoval jsem své pokusy o pátelské sblížení tak dlouho, až se mi konen podailo pekonati antipathii

neznámého opeence k mé osob. Zomé dlan a sedal mi bez ostychu na

bal drobty s radosti

K

mé

hudební schopnosti. Zahvízdal jsem mu jednou njaký nápv; on sedl tiše a z nehnutého držení hlaviky jeho poznal jsem, že vnímav naslouchá. Hvízdal jsem mu pak astji za den a s rozkoší pozoroval jsem pi tom líbezné stvoeníko, jak laskav ekl bych s nmou vdností tu jedním, tu druhým trnkovým okem se strany na mne pokukuje a pi tom k nápvu do taktu kývá zelenavou hlavikou, již zdoprst.

objevil také

—

—

ošumlá

žlutavá chocholka. Pátek ano, jsem také Pátka, ale nikoli barvitého, s jakým se stovaryšil pvodní Robinson. Pátek ple bílou a na tváích pkervenou, oi blankytné a zuby snžné a neobjevil se také pede mnou nahý, nýbrž v kamizole a sukni. Z toho uhodnete, že byl pohlaví ženského. s originálním Pátkem spolené, že byl Jen to velice naivní. Smál se každé hlouposti. Byl dceruškou spolkového sluhy, u nhož jsem bydlel. Pinášel mi ráno snídani, v poledne obd a k veei njaký uzenáský výrobek tento poslední dle mého rozkazu vždy bez obalu, nebo první polák, jejž mi divoch pinesl, byl zaobalen v njaké literární bila

n

—

Mj Mj

ml

ml

ml

—

mj

reklam. Mimo va,

pi

asem

to

pomáhal mi pi zvelebování ostroi krmení tajemného ptáka a

zalévání sadu trávil

se

mnou

chvíli

v

nevinném, zábavn

85

hovoru. Tu nebylo žádného krení nos nad naší pohtikou, žádného vzdychání nad shnilými našimi pomry, žádnéh-o rozdmychování literárních

pouném

—

svár, aniž eho podobného já jsem se otázal na píklad, máme-li dnes k obdu svítek nebo kapustu Pátek odpovdl mi divošským smíchem nebo Pátek mi vypravoval, že v protjším dohi paní radová hi hi svému pudlovi ;

—

—

m—

—

—

—

—

—

koupila velikou ervenou mašli a já hi hi hi se chechtal s ním. Nkdy jsem za takových a podobných hovor bral Pátka za bradu a Pátek pleskl mne se smíchem pes ruku. Tak uplynulo mi nkolik v nezkaleném klidu a blahu. Flóra a Fauna ostrova mého daila se znamenit. Snil jsem, psal jsem, zaléval, hvízdal ptákovi veselé nápvy a rozmlouv^al s Pátkem. V mé ostrovní íši neudalo se po ten as nic pamtihodného, leda to, že jsem objevil v tajemném výklenku pece jedno tajemství Zadní jeho stnu tvoily totiž vlastn jen tapetové dvée, vedoucí do sousední spolkové místnosti. Uvíte mi zajisté, že

dn

:

jsem se

jich ani nedotkl. Tu vracel jsem se pedevírem ze své veerní procházky ah, zapomnl jsem vám oznámiti, že

—

jsem si vždy za soumraku s vyhrnutým límcem svrchníku a s kloboukem hluboko do oí staženým vycházel na zdravotní procházku odlehlými ulicemi. V prjezde a na schodech, vedoucích k místnostem spolkovým a mému obydlí, nemusil jsem se obávati z dvodu astji doteného. žádného nebezpeí Vracel jsem se tedy z procházky, která nebyla práv v ten veer pro déš a bláto valn píjemná. Vystoupil jsem na jasn osvtlenou pavla, vedoucí

—

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXV.

6

86

k mému pokoji, kterýž ml zvláštní vchod. Pojednou stanul jsem zaražen. Spatil jsem na dlaždikách blátivý otisk lidské nohy. Eh, snad žebrák pomyslil jsem si za chvíli a kráel dále. Stopy vedly až ke dveím mého pokoje a zde ztrácely se v celé kalužin utvoené patrn dlouhým netrplivým pešlapováním. Již jsem chtl obavy své uchlácholiti dívjší domnnkou, že to byl bezpochyby žebrák, když tu padly mé oi na dvée. Zachvl jsem se leknutím. Spatil jsem njaká slova, nartnutá v obrovských literách ervenou tužkou. Pohlédnuv na Pijdu zejtra bysteji, nalezl jsem tam vtu: ráno" a pod tím njakou zmodrchaninu, která se

n

,,

podobala podpisu tureckého sultána.

Utkvlo vám

pamti

líení pocit, jaké zmítaly Robinsonem nad stopou lidojed, kterou z nenadání v písku ostrova svého nalezl nuže, tak bylo nyní pi pohledu na ty zlovstné šlépje a na to hrozivé ,,mene tekel", napsané na dvée moje tajemnou rukou. Zdála se mi sice trochu známou, ale s uritostí nemohl jsem se upamatovati. V nejvtším rozilení zavolal jsem Pátka a podrobil ho písnému výslechu. Ale divoch tvrdil rozhodn, že nikoho nevidl a s nikým nemluvil. Mluvil-li snad nkdo na schodech s otcem jeho, který ped chvílí do hostince odešel, že ovšem neví, ale chtl by písahati, že ctihodný ten staec byt nikomu nevyzradil, práv tak, jako není on Pátek schopen takového porušení slibu. Nesmál se ani pi tom. Musil jsem uviti. Opakoval jsem tedy jen dtkliv zápov, aby nikdy nikoho ke nepouštl, a pro vtší bezpenost dodal jsem zajisté

mn

—

mn

v

:

—

mj

87

ješt, že chci zejtra déle spáti, aby tedy lednem do mého pokoje nevstoupil.

ped

po-

Když se za ním dvée zavely, pecházel jsem prudce od jednoho konce ostrova k druhému, tu v nejhorších obavách se zmítaje, tu zas útchu hledaje v myšlence, že to snad pouze njaký omyl ve dveích nebo cos podobného. Nemaje dvry v chatrný zámek dveí, pišoupl jsem k nim ješt prádel-

Na to jsem teprve ulehl. Ale nepokojný spánek muil mne dsnými sny. Mezi jiným zdálo se mi, že je mé ptáe v okn zakletým básníkem, jemuž zlé kouzlo arodjovo mimo to svázalo jazyk, aby se trápil a dusil svými nevyzpívatelnými písnmi. Nyní nabylo ptáe pojednou ei. Opustilo své rezavé vzení, pilítlo na mou postel a vhopkovalo na moje prsa. Upíralo na mne divn blýskající oi. kývalo zelenavou hla\'ikou píšern semo tamo a deklamovalo mi pi tom plativým hlasem nekonenou milostnou báse. Pi tom tisklo své pazourky hloubji a hloubji do mého srdce a klovalo ch\ilkami divoce do mých vous, jakoby si z nich uplésti chtlo hnízdo pro své nezoufale smrtelné písn. Rozpáhl jsem se po rukou a probudil se v tom. Bylo již asné jitro. Mna si oi, vyklouzl jsem z pein V tom ozvaly se na chodb kroky slyš stanuly u mých dveí. Rozhodný okamžik nastal. Zaukání. Zaklepání. Zabubnování pstí, holí ník.

!

—

nm

— —

—

buh ví ím. Nedutám. Boue stává se ím dále hmotnjší, dvée chvjí se ve svých stžejích ten chlap je opravdu vypáí! V tom zaslechl jsem a

—

pronikavý hlas, volající mé jméno. Bože, poznal jsem ten strašlivý hlas Vím všechno. !

88

Chvátám po špikách k oknu — ne, je tu píhš bda! hhiboko. Rozhh'žím se zoufale pokojem dvée již povokijí — má nedvra k zámku byla oprávnna. V tom utkvly mé úzkostliv pátrající

—

—

ano, te byl zraky na zelené záclon výklenku jsem tam A''skoil Dobré Nadje. vskutku mysem mžikem a již rozlehl se také za mnou hromový rachot. Poohlédnuv se bezdky, dostehl jsem skulinou záclony postavu zdvihající se z pekoceného prádelníku. Hmátnul jsem spšn po dveích, tvoíšastn nahmátnul cích zadní stnu mé šatnice jsem kliku, práv když pronásledovník za mnou do

—

—

—

trhl jsem dvemi dovnit výklenku se vítil a v tom klesl jsem pod jakousi shora se na mne valící bílou spoustou. Zasypala mne úpln jako lavina. Nevidl a neslyšel jsem na chvíli nieho. spolek práv Pozdji bylo mi sdleno, že ped tmito dvemi, které spojovaly spolkovou místnost s mým pokojem, vysoko narovnaný sklad svých protokol z minulé schze". Celá tato babylonská papírová vž, která se o eené dvée opírala, sítila se pi otevení jich na mne a mého pronásledovatele a pohbila nás na chvíli ve svých ssutinách. Když jsem se z omráení svého probral, dral jsem se usilovn z té protokolové mohyly a po dlouhém zápasu vypracoval jsem se tak dalece, že jsem mohl vypnouti hlavu nad povrch té papírové laviny. A v tom práv vynoila se z ní také nedaleko mne známá hlava s rozbitým a pošinutým cvikýem na orliím nose, s hrzn podrápaným bezpochyby od pádu na záklopku hodin na prádelníku obliejem, s rozcuchanými rusými kadeemi, promíchanými jako spoustou papillot

ml

,,

—

—

—

89

minulé schze". Za hlavou vypracovala se jedna ruka s objemným sešitem, pak a druhá, která urovnala na nose rozbitý skipec pak zvolal milý pítel vesele ,,Ale, hochu, hochu! Snad jsi nemyslil, že se k tob dobývá njaký loupežník. Xemohl jsi ovšem tušiti, že jsem pišel na kloub tvé he na schovávaku a že se Útržky „protokol

z

—

mj

:

mi podailo vypátrati tvou poustevnu. Ale, slyš, za to leknutí pináším ti radostnou zprávu. Za tch nkolik dní, co jsi se zde ukrýval, sepsal jsem salonní veselohru ve tech jednáních. Petu ti ji hned a ty mi povíš svj úsudek, ale prosím t zcela uprimne Krásný sen o pražské robinsonad se rozplynul. Odevzdávám se s tupou resignací ve svj osud. Ale vím nyní mátc-li pítele, který sepsal práv veselohru kdybyste se ukryli do stedu zem on :

.

—

v^ás

.

:

—

jist vyhrabe

n

Moje

,,

panenská"

(N. L.

Slavný

1881,

.

e.

267.)

snme

Jedin dvra ve shovívavost tohoto slavného shromáždní a pesvdení, že vc, jejíž prapor slabou rukou povznáším, svou vlastní neodolatelnou silou návrhu mému zjedná vítzství, dodává mn, zelenému novákovi v umní parlamentárním, potebné odvahy, abych pozdvihl sv^ého hlasu v této síni, jež uvykla v posledních zejména letech obdivuhodným turnajm enickým vhlasných a

—

—

bohatýr parlamentárních. Akoli jsme zde v letošním zasedání

v boji sestárlých

Pánové pojednali o žitých, jsou

!

pemnohých záležitostech vysoce dlepece všechny dohromady pouhou bab-

kou u porovnání s vcí, o níž mluviti hodlám. Troufám si tvrditi, že jest vc tato jediné mocné arcanum

pomr

k vyhojení našich nezdravých politických, ona jediná dovede zažehnati spor národností v této krásné zemi a slouiti svárlivé hlasy obou nepátelských stran, zde zastoupených, v souzvuk radostný a nadšený! (Oho, smích na levicij Ne-

že

91

smjte

Posekejte alespo, až pojmepronesu to kouzelné slovo, jehož nuju tuto vc, až stíbrozvuk sám sebou zvstuje blahé poselství míru. ^Obrácen k levici, povýšeným hlasem:) Vy, pánové, odvracíte se s pohrdáním a nenávistí od mluvy naší, brápíte se zuby nehty, aby jediné slovo eské neproklouzlo do škol a ústav vašich, ale slovo, které se,

pánové

!

nyní vyknu, znáte dozajista všichni, všichni bez výjimky, a pi zvuku jeho vyjasní se i nejposupnjší tvá mezi vámi Snad se již chví na rtech vašich, snad nebylo by ani teba, abych je vykl, to krásné, pivo! (Hluboké, dlouhomedosladké slvko trvající pohnutí v celé snmovn maršálek zvoní.) Ano, pivo. Nebojte se, že vás budu nuditi dlouhatánskými statistickými tabulkami o produkci a spoteb piva ve vlasti naší, neb uenou pednáškou o nesmírné dležitosti nápoje toho v ohledu národohospodáském a sociálním. Vím, že váha piva ve smrech tchto vám všem s dostatek známa jest. Obrátím pozornost vaši na nkteré jiné stránky této vci, zejména na stránku její ist politickou. Chmelovina jest bez odporu hlavní fluidum, které udržuje politický život stále v ilém, svžím proudní. Pedstavte si jen, že by vyschl tento zdroj obanstvo, zanechavši politisování u džbánku, trávilo by veery v županech u svých manželek, politické kluby a spolky by se rozpadly, tábory a sjezdy politické by pestaly, ba pochybuju, že bychom pak dovedli sbubnovati jen ponkud slušnou schzi voli. Náš politický život podobal by se rmutné, líné bain, na které by leda plovalo z milosti konfiskaních orgán nkolik list, z nichž by smly žurnalistické rosiky zvstovati politickou povtrnost .

.

.

— —

;

92

nám

ostatním loyáln žblukajícím a kukajícím

žabám.

-

i

Na stran mých

politických pátel není zajisté nikoho, kdo by podceoval tento ohromný význam Ale snad vy tam, pánové na levici, chystáte piva. njaké námitky? Nikoli, není to možné. Ci byste opravdu byli schopni erného nevdku jako ti básníci, kteí posilnivše se notným douškem roudnického na cestu k Parnasu, opvují v dithyrambikrev zelenokadeavé ré,, zlatou ckém vytržení vy", jíž nebývá snad ani krpj v té tekuté chemické slouenin, po které si jednou za rok v nkteré lucus a non lucendo dopávají t. zv. vinárn nich lze jednání takové poetického bolení hlavy. vysvtliti tím, že shledávají poetickým jen to, o pli jiní velicí básníkové, kteí nemli náhodou o piani potuchy. Kdyby byl Hafis znal plzeský ležák, o, že by (K vci! vci!) Nuže ano, k vci. Chci pouze vysloviti pochybnost, že by se na oné, práv na oné stran této snmovny našli mužové, kteí by snad z njakého lichého pedsudku nebo falešného studu zlehovati chtli váhu božské šávy jemenové. Vždy pivo slavilo Schefflem a jinými básníky již dávno vítzný vjezd do svatoháje nmecké poesie. Vždy bujará mládež vašich uni-

—

—

—

—

U

v

—

—

em

K

—

již poítáte k nejslinjším kvtm nmeckého ducha, lne již ode dávna s horoucností tklivou k ušlechtilému tomuto moku a opájí se jím snad ješt dychtivji než tnlékem, jež poskytuje Alma mater žíznivým dítkám svým. Snad epá studentstvo

versit,

vaše z hndého toho zdroje také alespo ást onoho ideálního vzletu, jímž se právem honosí pi každé píležitosti.

93

Mluvil jsem o erném nevdku. Ano, toho byste se dopustili, pánové na levici, kdybyste zlým odmnili služby, které vám pivo prokázalo práv v nyvašeho politického života, kdy njší petrpké sténáte pod hrozným, neslýchaným nátiskem, kdy urážejí se nejsvtjší city vaše, kdy vydáno bylo naízení o jazykové rovnoprávnosti, jež toliko šast-

dob

nou náhodou zstalo pouhým papírem, kdy jmenováni jsou dva, ti eští professoi, kdy ohrožuje se Nu, zkrátka, angliina vašich reálek, kdy kdy kdo vám v dob neslýchaného toho útisku vrn pomáhal vzpímiti uhntené šíje a povznésti zašlapaný prapor nmectví, rozvinouti jej v novém svžím vánku nadšení? Nebyly to poháry chmeloviny,

—

i

pi

—

nmetí

professoi ohnivými pípitky rozncovali srdce studentská pro svatou vc nmeckou ? Myslíte, že by byli vaši voliové pi cukrové vod také tak vytrvale naslouchali vašim dlouhým, hromovitým proti vlád a pravici ? Avšak dosti o tom. Mohli byste se domnívati, že mne vede pi tom vypoítávání váše strannická. nichž

eem

jí dalek. Pravil jsem již, že má pivo stejnou dležitost pro ob, pro všechny politické strany.

Jsem

Ono

jest politice asi tím,

ím

A

— nm

krev tlu lidskému

jako pi té, jest i pi náležitá jakost velice dležitá. Vlee-li se žilami hustá, zkažená krev, churaví zajisté tlo i duch rovnž nemže býti zdrávo národnímu a politickému organismu, koluje-li jeho útrobami na míst dobrého zdravého piva ledajaká

pravou šávou

životní.

;

nemožná beka. Divím se vru, stoupila

sama již dávno nepfednjakou pedlohou v této

že vláda

ped snmy

s

94

vci byla by s ní nepomrn lépe pochodila, nežli se svým posledním dotazníkem. Záležitost tato dotýká se pímo bezpenosti státu. Jsem totiž pe;

svden,

vtšího rýpala a štváe politického Vejdte jen, pánové, do nkterého nad z tch pozemských oistc, kde se lidé pozvolna otravují njakým takovým pekelným lektvarem. Pozorujte tam lovka, sedícího v mysticky pošmourže není špatné pivo.

ném kout za sklenicí rmutné, píšern zbarvené tekutiny. Loket jeho jest open o stl a hlava zaryta do dlan. Celo pokrývá tžká chmura a rty zkiveny jsou bolestn, jak to vídáme u lidí nevinn trpících. irý svtobol, nejernjší pessimismus zírá z ponuré tváe. Z prsou derou se hluboké vzdechy. probírá se ten ze svých temných dum, sahá zdráhav po sklenici a pije Ale jak pije! Hoejší ret prchá s ošklivostí daleko od obruby sklenice, dolejší svíjí a kroutí se mukou. když vysrknuv jedva nkolik krpjí, sklenici daleko od sebe na stl staví, má obliej jeho na vous stejný výraz, jakému se obdivujeme

asem

lovk

.

.

A

na antické soše umírajícího Laokoona. Pak ope zase druhý loket o stl a zaryje znova hlavu do dlan, pod níž vybleskuje asem divoké oko Rinalda, vrhající pohledy jako bitké nože kamsi v neuritou dálku.

Možná, že najdete nkdy lehkomyslného lovka, který k vli pvabm obsluhy neb jiným okolnostem sklenici tu s veselým úsmvem do sebe ^'lije podle slov

básn Vypij ten pohár pnivý a teba plný jedu byl .

.

.

95

který tu íši jedu vy srká v sokratickém rozjímání. Ale pípady takové jsou ídké. Valná vtšina pije ten kalich utrpení zpsobem shora vylíenýTn. A co se pi takovém zamstnání v hlaubohého pijáka díti mže, posute sami. Kdyby myšlenky spadaly pod trestní zákon, vysloužil by si za jediný veer nejmén šibenici. A nyní si pomyslete, že se sejdou pi takovém piv dva lidé na té lavici v tom pošmourném

nebo

filosofa,

v

Že si s družností, jakou plodí spolené neštstí, navzájem otevrou své erné duše! Není tu autority, není zasvceného ádu, o njž by nebrousili zlolajný jazyk, jímž by neviklali podvratnou ru-

kout

kou

.

!

.

Ano, pánové, hlavním zídlem nespokojenosti obanstva, sváru národností, vášnivého zápasu stran, horším nepítelem státu než protizákonná agitace, než socialistická propaganda, než sám nihilismus jest špatné pivo, jež dosud namnoze píti musíme.

—

výborn Nedávno stal

(Bravo,

!)

se zde první ostýchavý krok k náprav zástupce vlády slíbil, že odstranny budou škodlivé pivní tlakostroje. Avšak, pánové, pramálo tím získáme, budou-li nám pinášeti páni hostinští :

brindu od epu. (Tak

Mj

návrh

!

Tak

!)

snm

zvoliž ze tento Slavný sebe stálou komisi, která bude péi svou výhradn znalc v té vnovati zlepšování pivních vci máme zde tuším dosti. Komise tato nech pijest

:

pomr —

bere k sob uené odborníky, ale nejen chemiky, nebo nýbrž i botaniky, mineralogy a zoology v mnohém nynjším pivu zastoupeny jsou všechny íše pírody podivnými vcmi a v officin leckterého

—

96

sládka vypadá to, pravím vám, arodjnice endorské. (Hanba!)

he

než v kotli

Tato komise nepestávej však na platonických schzích ve snmovn, na debattách a protokolech, nýbrž scházej se na míst samém, jednou v tom, po druhé v onom hostinci, a pesvduj se zde o stavu vcí na vlastní oi, vlastním jazykem. Každý len komise a 'tu zpytuje a zkouší, a nedává se snad ošáliti jednou sklenicí, nýbrž vyžádá si druhou, tetí ím více, tím lépe. Až pak tato komise zahájí svou innost, až sdlán bude k tomu nový zákon, dle nhož se odsuzovati budou pvodci, pechovávai a rozšiovatelé špatného piva k žalái na jeden, dva roky, nebo ješt lépe k vypití jednoho, dvou sud vlastního zboží o, že pak prýštiti se bude za krátko ze všech kohoutk nejlahodnjší chmelový nektar Pi pnivých jeho pohárech velebiti nás bude vdné obanstvo. Ale také ve vzájemném pomru stran, nyní v tomto dom píke proti sob stojících, nastane bohdá utšený obrat. Zídíme komisi tu velmi etnou a zvolíme do ní vynikající leny obou stran tohoto slavného shromáždní. Považte nyní, že tito pánové zasedati budou teba jen jednou

—

—

za týden pohromad v útulné hostinské jizb, za jedním stolem, pi výteném nápoji. Zaaté se poznenáhlu otvírají, vrásky vášn se uhlazují, zakabonné tváe se vyjasují, ledová uzavenost taje, pozvolna ustupuje družnosti a vzájemné sdílnosti vždy znáte všechny ty úinky dobrého piva! Nesvítají ped vámi ržové obrazy? Nemíhají se ped vámi luzné vidiny? Netane vám na mysli možnost, že bý jednou nalezena byla hlava

pst

— —

97

Riegra na prsou

posl.

k

sob

tiskl

s

Schmeykal

posl.

posl.

Herbsta, který by

mateskou nžností,

ji

by astoval Zeithammera Svertáskovými

posl.

že

sardinkami, že by posl. Pfannerer s posl. Koánem pili na bratrství, že by naslouchal posl. Russ se slzami pohnutí v oích pes\-dujícím \'ýkladm posl. Trojana, že by posl. Plener vzal z kouta sáek na dlouhé hlce a chrastil kolem stolu o píspvky na Nár. divadlo, že by navzájem posl. Celakovský slosoval svj binokl ve prospch Schulvereinu, že by Avšak penechám, pánové, pružnjší vaší obraznosti, aby si dále malovala ten povznášející, arovný obraz, po nmžto se prsa nás všech zdouvají

——

poDi.xi. (Boue pochvaly na eníku všech stran tlesk v sále i galeriích, se se gratuluje; hluboké, dlouho trvající

toužebným vzdechem

!

;

— —

I

aby do toho

—

sen, v naší literatue

Všechno prázdný již

sen.

Pouhý

v nesíslných variacích až

do hnusnosti otepaný. Vstávám z postele, protírám si mrzut oi. Nejsem ach poslancem, moje panenská" nebude se skvíti nad arou. Nuže, kladu ji pod áru se smutnou útchou, žte mi ji alespo

e

nepokazí

snmoxní

!

stenografové

n

,,

.

.

.

Cestování za bytem. (N. L. 1881,

e.

307.)

Nejen v pouštích arabských a stepích kirgizských, nýbrž i v Hdnatých našich mstech jsou hdé, kteí penášejí stan svj ustavin z místa na místo a nacházejí stálé a khdné bydlo teprve pod zemí. Život jejich je vné sthování. Nkteré vede k tomu vrozený pud koovnický jiní tkají za vzdušným peludem, jehož jméno jest: laciný, slušný, zdravý, pokojný byt. K tmto náleží také jeden pítel, náhodou professor filologie. Léta již kouje se svými knihami a svým skrovným staromládeneckým nábytkem podstatnou ást jeho tvoí nkolik inek, jimiž v dobách oddechu sílí své ponkud útlé svaly a nervy za ideálem svtlého a vzdušného pokoje, se zvláštním vchodem a špetkou slušné vyhlídky, kde by mohl žíti bez vyrušení svým pedponám a píponám. Nepíznivý osud odpírá mu tvrdošíjn splnní skromného tohoto pání. Z pízemí vyhání ho nezízená zvdavost mimo;

—

—

jdoucích, z

z

prvního poschodí pemrštné nájemné, ped souchotinami.

druhého báze

99

Do

jednoho bytu slunce ani nepáchne, ve druroztahuje se nestydat celý den. Z Poie vyštvala jej jarobujná povaha hoLstí, navštvujících hostinec pod ním, na hoejší Václavské námstí, a tam uvrhly jej zase v ponurou tžkonemyslnost pohební prvody, vlekoucí se truchlivou pompami petržit s temnými svými a hudbou kolem jeho oken. Nejhorší jeho nepítelkyní je hudba. Proti slunci neb nástrahám kokety, bydlící naproti, obrní se záclonou; ale hájiti se má proti útokm tínohé šelmy, zvolivší doup své nkde v sousedství a štvané od rána do noci krutými prsty zaátenice, nešastn zamilované do ,,karne\alu benátského"?!

hem

tém

ím

mezi smysly odstrkovaným pastorkem. Zrak na p. tší se péi tak nžné, že musí ped ním ezník na ulici zastírati své neesthetické zboží, aby snad mazánka neurazil sluch naproti tomu vydán je úpln v šanc libo\uli každého. Každý kolovrátká smí jej bez trestu natahovati na skipec, každé kloue, jemuž nerozumní rodie koupili k narozeninám za fatku housle, smí jej rozdírati svým neurvalým smycem. Bylo by vru již na ase, aby ujalo se zákonodárství týraného toho smyslu vyhostí všechny obyvatele, nebezpené uším spoluoban, bez milosti z msta ven, do zvláštní musikální tvrti, kdež si pak mohou skípati a vrzati, brnkati a drnkati po libosti srdce svého Sluch

je

—

:

Nadarmo poíná

si

pi volb byt

s

a

úzkostlivou

Každý vábí ho zprvu jako zákeník lahodným zevnjškem a vráží mu pak znenadání do obezelostí.

prsou ukrytou dýku. Nechrání ho bohatá trpká zkušenost zásoba uskok jejich je nevyerpatelná. ;

100

Pisthoval

se na píklad do jednoho po bedlivém vyšetení, že kamna nekouí, schody nevrzají, dvée neskípají, že není v ani pian, ani koani ek, malých dtí, ani dramatických ani nyjících fléten ani hašteivých žen s pihluchlými manžely; že nebydlí za tenkou stnou žádný trojlístek mladých literát, který by si navzájem pedítal své smrtelné híchy proti skladb a duchu jazyka eského. S klidnou myslí ulehl v novém byt a ve snu obletovalo enklitické t milostn jeho lože. Pojednou vytrhlo jej ze sladkého toho snu nco jako zvonní na poplach a víení bubn. Vyskoil z postele a naslouchal. Válená vava scvrkla se sice v divoké trhání zvoncem a bušení pstmi i nohami na dvée domu, ale nezbylo pece professorovi než zavinouti se v župan a vystriti oknem hlavu, peliv obalenou, do chladného noního

dom

umlc,

konen

vzduchu.

Dle podivného klobouku poznal v rušiteli míru svého souseda, mladého malíe. K žádosti jeho sestoupil s tetího patra do podzemí, aby vyburcoval domovníka, který byl jak se professor pozdji dovdl zárove hokynáem a dovedným vyrábitelem výborné višovky, jíž se zardívala obrovská baka v jeho krámku.

—

—

Zvláštní byl úkaz, že se tekutina v

bace

jaksi

sama ^ sebou smršovala; ubývalo jí každý den o znané quantum více, než vyrábitel prodal.

tém

Episoda s malíem opakovala se každou noc a za msíc strhl professor svj koovnický stan obohacen poznáním, že není radno usaditi se v dom, kde bydlí malí a domovník, zabývající se výrobou višovky.

101

Poštstilo se

mu

najíti

dm,

jehož obyvatelé

dom

byli vesms poádní, usedlí lidé, picházející ped zavením domovních dveí. Ale na neštstí byl mezi nimi jeden pán,

je-

mnoho vážil záležitostech školských. Pro vtší ješt neštstí bydlel práv naproti našemu professorovi a neuznal za \ hodné, opatiti dvée svého bytu tabulkou se svým jménem. Každou chvilku zaklepal tu nkdo ostýchax u professora a do pokoje vstoupil s hlubokou poklonou lovk ern odný, makající v rukou bílé rukaviky a šeptající nehož hlas

\"

eený

smlou

pán. Byli to otázku, kde tu bydlí mocnou protekci, nebo kandidáti, ucházející se o spiso\atelé školních knih, prosící za odporuení dvée celý den. svých dl. Podávali si pítel neml dosti odvahy, aby byl poídil na protjší dvée tabulku vlastním nákladem, a proto vysthoval se radji za msíc pod záminkou, že nepiléhají dvée jeho pokoje. Jakž pi-

Mj

tém

ádn

léhati

mly

!

S následujícím bytem byl celý týden spokojen. Ale tu zvolila pojednou obec krásnou ulici, do níž ml \ yhlídku, za jevišt sxých geologických studií a ryla, vrtala, starala se \' nitru jejím s takovou houževnatostí, že se náš professor za krátko \ yhlídky na tu spoustu nasytil a pes barikády dlaždic a

železných trub šastn pelezl do jiné ulice, nedotknuté posud obecním zemzpytem. Ztratil již nadobro nadji, že nalezne v byt, který by vyhovoval jeho požada\km. Ale nyní kyne mu luzná nadje, že snad pece ukoní svou koovnickou pou. Doetl se o letohrádk, jež stavti se bude na Letné. Oddává se ržovým

mst

mst

Sv. Cech: Sebrané spisy.

XXV.

7

102

snm

adách vkusných, vzdušných

obklopených zahrádkami s nádherou pestrého kvítí a ševelem stíbrných vodotrysk. Sní o vonném a kišálovém vzduchu, o zlatém písku pšin a libém stínu

o

vili,

strom. Neruším jeho illuse. Ale v duchu usmívám se nad nimi. Znám naše stavitele a domácí pány. Stane-li se to msto letohrádk skutkem, bude se skládati dozajista z vili typatrových a zahrádky jejich umístny budou pro vtší pohodlí passant mezi oknyl

n

Náš vánoní (N. L. 1881,

.

strom. 324.)

nm

dost, avšak osvtlují nám škoSvtel je na dolib jen prázdné vtve. Hle, tamo kmitá se pece nco ve stínu haluzí je to nkolik tšínských jablek, vyfintných laciným pozlátkem slib. Nadarmo pátráme po tom jediném, co jsme najisto oekávali, co nám již zarueno bylo slibem nejslavnjším. Nejmenuju to ani vždy nelze již bez uzardní opakovati to slovo, to jediné slovo, které nám zbylo na seškrtané listin spravedlivých požadavk. Žebrácký vánoní strom Ježí proti nám zevšad jen pichlavé jehlií a kývá podivn haluzemi, jako by potásal posmšn hlavou nad lehkovrností

— i

—

f

naší.

A pece

není chudý.

Hle, na vrcholku jeho

kmitá se arosvitem démantovým obrovská hvzda, utkaná z jisker a slz nesíslných nadšených oí. Tak neozdobil žádný jiný národ svj letošní strom vánoní. Skvostem tím pochlubiti se mžeme ped celým svtem. Surový živel rozkotal nám zlatý chrám umní, práv když jsme stanuli na prahu jeho po klopotné, mnoholeté pouti. Na chvilku strnuli jsme

104

—

hromem omráeni

na chvilku jen. V píštím okamžiku hrál rudý odlesk hoících ssutin na ele hrd vypjatém, v nadšené tvái národa, jenž stál uprosted rozvalin jako Gigant v netušené vejako

ale

likosti a kráse, že vytryskly slzy radosti z

oí syn

sám

nejzarytjší pessiinista s obdivem Ta skvoucí hvzda bude ješt dlouho tšiv záiti na trudnou naši dráhu. Avšak ten jediný slavný dar vánoní dali jsme sob sami. zdá se zapomnl na nás docela. Ježíšek A jsme pece dítky tak hodné, tak tiché, tak pohnutliv dvivé. Ano, vyznejme si to upímn jsme velké dti dti s vráskami trpkých zkušeností na ele, s jíním nesetných zklamání na otrlé hlav. S dojemnou pietou chráníme si sladkou dtinnou víru, že pijde Ježíšek a nadlí nám všeho, všeho, po jsme léta toužili. Kolikrát již stáli jsme v posvátné úct ped zamenými dvemi, za nimiž jsme tušili tajemnou bytost, chystající nám spoustu

jeho a že

k

\'zhledl

nmu

.

.

.

—

—

:

—

em

nejkrásnjších dar. Pst pst napomínali jsme se navzájem, chodili po špikách a tajili dech, netrou!

!

dovnit klíovou dirkou, abychom snad pedasnou híšnou zvdavostí nezaplašili tajemného dárce. Mnuli jsme si jen ruce ve blaženém oekávání. Konen otevel ty mnohoslibné ani inrknouti

fajíce

si

dvée

hlas zvonce, znící

—

nám

jako struny harf nebe-

ských a ped zklamaným okem naším stál stromek prázdný a pustý, jak si ho tam postavila bláhová naše dvra div že nám nestrouhal mrkviku zelenými prsty. Cas již, abychom si vyrvali ze srdcí tu dtinnou víru. Test ovšem krásné a poetické sníti o njakém

—

105

neviditelném dobrodinci, jenž obletuje nás chrániv, jako víla pohádky své vyvolence, a v píhodné donež jest nám vsype do klína netušené poklady to práv jen marný sen, jenž ukolébati nás mže ve sladkou, ale záhubnou neinnost. Vyprosme elo z té ržové mlhy a rozhlédnse vkol stízlivým okem. Kdeže jest v širém me

—

b

zem vlídná ruka. jež by se nám po\'idíme jen zaaté vztahovala vstíc ? psti nesetných nepátel. Stojíme zde samotni na nejzazší výsp slovanského svta a záští jeí nám zbsile vstíc, plije v obliej náš rmutnou pnu opovržení. Kolik prostranství

— —

mocn

moe

tam ostrvku, na jejichž nadjné zeleni by mohly okáti zraky naše ? Marn napínáme sluch po hlase pátelském slyšíme jen zuivý ten rachot a jek, jejž slýchali otcové, ddové, praddové naši. Vidíme jen lakotné vlny, dorážející vztekle na rozhlodané naše behy, omílající divoce každou hráz, kterou jsme vztýili s nadlidským úsilím proti zhoubnému píboji tomu. Tam nekyne nám áka nižádná. Tam vane nám vstíc morový dech nenávisti ze zlatých strun pvc, z vdeckých foliant, ba z úst apoštol humanity, kteí by nám své vznešené zásady psali nejradji meem do srdcí, jako kdysi hlasatelé lásky kesanské našim ubohým bratím !

—

i

i

i

polabským.

Tam

není soucitu pro naše utrpení, není

porozumní pro naše snahy, tam šlapou se v bláto naše nejsvtjší city a sama tvá naše stala se tam ohyzdnou karikaturou, pibitou na praný obecného

—

jsme nenávidný, povržený Mrin Vý-

A pece

nejsme. Snad zelená se posud staro-

posmchu chodu.

106

dávný vnec z lístk jetelových ve vlasech irského barda, ale rodná mluva jeho navždy uvadla. Volá k nebesm v ei svých utlaovatel. My zachovali jsme si dosud ono palladium národa živoucího. Zavlastní silou. Útlý strchovali jsme si je pouze

—

mek

naší znovuzrozené národnosti vzrstal jen svou

vnitní nezdolnou silou, žádnou rukou cizí nebyv pstn a podporován, zmítán zevšad nepátelskými vichry, svlažován jen horoucími slzami svých kisi-

tel a potem neúnavných rukou jejich. Nelze bez hlubokého pohnutí stopovati tiché djiny toho vzrstu: co nezištné práce, mravení píle, ideálního zápalu, tžkých obtí, ba štstí životního vystebal ten usilovný rozvoj vnitní, jímž pozvolna,

nenápadn mohutnl strom

národní, nasazoval rok roku nové od kruhy, rozkládal nové haluze, vypínal vrcholek výše a výše, nech ovívali jej zvení teplí vánkové, nech zaléhaly v korunu jeho mrazivé vichry

A

tato historie našeho zno\ uzrození budiž nám uitelkou stále. fV pomoc a cizích nedoufejme

píze

:

neposkytnou nám ani zbla krom toho, co jim ur\eme v urputném zápasu po krevních bratích slovanských stále se ohledejme, nech odpovídají teba k pohledu naší lásky chladností nebo velkopanským pohrdáním ale pedevším vznášejme vysoko prapor s heslem usilovné vnitní práce. Nepipínejme jak astrologové všechny své nadje ku píznivým konstellacím na nebi politickém. Neekejme na Ježíška, strojme si sami svj vánoní strom Až se rok s rokem sejde, možná, že se houpati budou na vtvích jeho opt jen tatáž pozlacená ;

;

1

107

jablíka, jimiž nás odbyl Ježíšek letos nuže, pamatujme sami, aby byl ten píští štdrý ve-

tšínská

er

opravdu štdrým. Pistupme horliv ke spasné vnitní práci pérem, slovem, skutkem, obtovnou podporou písemnictví domácího a každé poctivé eské snahy Mžeme si zejména pichystati jeden skvostný dar. Hle, nepítel ohrožuje koeny národního stromu našeho školství. Z podráždné zloby jeho vylíhl se spolek, jenž vytkl si pod rouškou pouhé obrany za úkol odcizování naší mládeže národu a mluv mateské. Spolek ten zmohutnl a vzrstá den ode dne hrozivji jak obrovský, bájený polyp rozkládá již svá etná ramena nejen po obrub naší národnosti, nýbrž vniká jimi též v samo nitro její. Kdekoli povstává trhlina \ šiku našem z nerozumu rodi, z odrodilosti a \ lažnosti, tam \krádá se plazivé jeho lapadlo a unáší, otravuje nám útlé duše dtské. A za ním stojí národ ohromný, mocný, bo-

—

:

hatý

.

.

Nuže k

tím netvorem v první naše vnitní práce ,,Ú stední matici školskou" boji

ad

soustedna

s

!

meem

kým, aby vítzn maiti mohla

bu

Ozbrojme svou

pádným

plíživé

a bit-

úklady ne-

bezpeného toho škdce Vzpla opt, posvátný ohni nadšení, ve všech srdcích eských! Vytryskni z nich !

a

neodolatelnou záplavou, istý zdroji obtovnosti, zaskví se na píštím našem stromu vánoním nová hvzda nádherná, záruka vítzst\í nad hrabivým nepítelem v boji o píští naše pokolení.

108

Kdo etl

verejší štdroveerní feuilleton He-

ritesv, snadno by si mohl pomysliti, že jsem napsal pouhou jeho parafrasi, ba že jsem se neostýchal opsati nkterá místa do slova. Avšak nejsem

tém

plagiátor.

Tato moje vánoní úvaha, pro dnešní

den uchystaná, ležela již hotova, v kartáovém otisku pede mnou, když jsem etl feuilleton verejší a s podivením pozoroval tu nápadnou shodu myšlenek.

Stj zde pece

i

moje úvaha. Snad bude leckoho

zajímati ten bezdný stet dvou rozdílných myšlenkových dílen až i v nkterých jemných podrobnostech. Myslím, že jest i jinak významný. Ve dvou eských hlavách, naklonných daleko od sebe nad psacím stolkem, obrážel se souasn nynjší stav vcí národních a v obou rýsoval se obraz to-

tém

tožný

...

n

Vrabci. „O

(i88i, srovnej arabesku

vrabcích a krejikovi" v svazku

XV,

str 227.1

MiluJLi ptaí plebs, šedivé plém vrabí. Jsem jim práv proto naklonn, že jsou tak proletásky neúhlední, \ šedni, po\ ržcní. Samo písmo s\até niluví o nich pohrdliv Ani vrabec nespadne se stechy proti vli boží ani vrabec! Miluju vrabce, ale jen z daleka. Jednou do-

—

:

mi do rukou vrabátko, s pižloutlým ješt zobákem. Ti dny choval jsem si ho v pokoji a ml jsem z nho na zaátku srdené potšení. Zobal chut drobty, které jsem mu štde rozhazoval na podlahu, hopkoval pf) knihách na stole a dovedl se malými kidélky vznésti již i na šatník. frrrr! pojednou sedl na Když jsem psal mém ramen nebo na stole \edle mne a pokukoval na mne. obraceje hlaviku, tu pra\'ým, tu le\'ým okem, erným jako trnka a lesknoucím se vesele. Ale nkdy vhopkoval pímo do mé rozepsané novelly a Ne, poetití nejsou Po tech dnech seznal jsem, že není \rabec \hodným soudruhem, kdo mívá na stole knihy a rukopisy. Ale z povzdáleí mám vrabce posud rád. Pozoruju rád jejich konání na ímsách a steše prostalo se

—

—

—

!

110

tjšího domu. Jest to starý vysoký dm, vytvoený podivným vkusem století minulého. Stojí uprosted malé zahrady starých akacií a kaštan, ohrazené vysokou, nahoe na zpsob sloupcového zábradlí prolamovanou zdí s podivnými vásami a zkroucenými soškami na hebenu. K mému bytu obrácen je dvoupatrový stnou zadní. Pízemní okna chránna jsou ozdobnou, dole obloukovit vypouklou míží. Ze stechy žlábkované vyniká malý, rovnž prejzovou stíškou pokrytý pístavek, malý to domek tíhnoucí k nebi na hbet velkého, jako králicek strizlicek na siji orlové.

dm

—

Ale vrátím se k šedivým neposedm. Sedají na ímse šrou podle sebe, vypínajíce do pedu blošedá prsíka a pohybujíce jen ustavin sivohndou hlavikou. Tu zdvihají zobáek do výše, tu brousí jej o ímsu. Náhle vrhá se nkterý stemhlav do vzduchu a pelétá mžikem, obloukovitou drahou na blízkou akacii. Za ním jako šrou ostatní. Vrcholek akacie rozkolébal se pod nimi. Hopkují tam, pelétají s vtve na vtev, štbetají vesele Jeden postehl dole v písku njaký drobek a slétl po stelhbit, již drží jej v zobáku,

nkdy

.

ale v

.

.

nm

tom

pouští se za

ním nkterý

závistivý sok,

místa na místo, klove mu drobek ze zobáku. Ale za dešt sedají svorn podle sebe pod ímsou a pohlížejí smutn ven do šlehajících kr-

honí

jej

pjí,

vzhru na skabonnou oblohu

s

—

vždy

znáte

podobné vrabí obrázky Giacomelliho. Nastal podzimek. Smutn trí v zahrádce erné holé akacie a kaštany; žluté a hndé listí jejich postýlá pustou pdu. Zaíná padati sníh. Píce

111

vrabc

tení a astji

jim hledati útulek a ve skulinách soch. Odpoledne v uritou hodinu slétají se vždy na pruhu stechy, který dlí druhé poschodí od vikýe, jsem se zmínil nahoe. Pohlížejí k obma o okénkm jeho, jež opatena jsou zelenou devnou žaluzií. Mezi deštikami žaluzií, ídce od sebe stojícími, protahuje se ruka, otvírá vyhlídku a sype drobty chleba na stechu. Vrabci vrhají se na dychtiv, hopkují a poletují za nimi, r\'Ou se o a chumelí se kolem nich jako šedivce mrano. Z miniaturních rozmr a hákoxaného rukávce ruky souditi lze. že náleží malému dxátku. Neviditelná dárkyn získala si mé sympathie. Dojímalo mne, že nacházeli ubozí vrabci almužnu práv tam nahoe, u té vikýové svtniky, která hostila jist nejchudší obyvMtele domu. Pedstavoval jsem si za žaluzií malou nžnou hlavinku, obklopenou se

jest

ped neasem pod ímsami

nmž

n n

rusými kadeemi a hledící laskav mezerou žaluzie na zobající vrabce istým blankytným okem, jasným to okénkem \ dobré srdéko. Žádný den nezapomínala skrytá almužnice na své kídlaté chudé. Ale pece jednou. Bylo to dva dni ped štdrým veerem. Vrabci sletli se k hostin, ale vyhlídka zstala uzavena, ruka neproklouzla žaluzií. Pro asi ? Snad není malá prozetelnost doma, snad za-

pomnla. Ani druhý den nedokali se kídlatí hosté svého podílu na svain dobrého dvátka. Psal jsem toho dne náhodou pes plnoc a než jsem ulehl, zachtlo se mi podívati se do zimní noci. Vytáhl jsem záclonu. Byla noc pekrásná jasné nebe poseto zái:

112

vými hvzdami a na zemi, stromech a stechách tpytící se sníh. Pohlédl jsem vzhru k vikýi. Okénka jeho byla osvtlena; proužky záe pronikaly mezerami žaluzií. Co to ? Snad je tam nkdo nemocen Bezdky pedstavil jsem si andílka s bledým Hekem, se sklopeným okem, s jasnou gloriolou rusých kadeí, rozestených po snhobílé podušce kolem nžné hlavinky. Obraz ten vznášel se ješt dlouho pede mnou, když jsem ulehl do postele, a sdružil se znenáhla s pedstavou šedých pták, poletujících a hopkujících na podušce kolem hlavinky a zobajících z malé dlani, která ležela otevena na bíle

perme. Nazejtí, o štdrý den hemžila se odpoledne

stecha pod vikýem opt ptaí družinou. Pojednou se rozletla. Žaluzie zmizela za oknem, ob okennice otevely se dokoán a v okn objevila se na chvilku šedovlasá staenka sežloutlých, vrásitých lící, na nž splývaly slzy ze vpadlých, zarudlých oí. Za ní vidti bylo ve svtnice malý smrek vánoní, ovšený pozlacenými oechy a cukrovými vneky na dlouhých nitkách. Pro otevelo se okénko v této kruté zim ? Co znaily slzy na lících staré ženy? Vrabci vzpamatovali se

leknutí a pilétali

z

opt

pod viký. Hopkovali vzhru po žlábkovaných cihlách, zastavovali se, toíce hlavikami opatrn na všechny strany, ulétali, vraceli se znovu. Konen vyskoil jeden drzý nedokavec až na ímsu okna, za ním druhý, tetí Frrrr rozletli se opt, ale .

.

.

!

ne daleko.

na

V okn objevila se n; smutný úsmv

po druhé staena a pohlédla

peletl pes

její

líce.

Pak

113

Strhla s

nek

a

vánoního stromku nkolik cukrových vsmáknuvši je suchou rukou hodila sladké

drobty na stechu. Vrabci

slétli

se

chumá, skákali a zobali však zakryla si tvá obma rukama. vý, šedivý

n

na

vesele

v hemži;

staena

Od té idoby nespatil jsem již nikdy okénku nahoe útlou dtskou ruku. Nevnu, kam se podla. \'

Snad zvadla jako vadnou všechny lilie a malá pítelkyn vrabc odnesena byla v chudobné truhlice dol ke vchodu starého domu, do protjší ulice, kam neml jsem \yhlídku, uložena tam v erném voze a odvezena do veliké zahrady cypiš a kíž. Nevím. \'ím jen, že ostýchav svuju papíru tuto prostou myšlenku, která jednoho zimního dne zabloudila do mého pokoje, jako šedé chudé vrabátko.

n

1882. (N. L. 1882,

po nkolik

Již

rok

.

I.)

scházíme se o Sylvestra

v jednom zdejším hostinci, abychom štíhlými sklenkami šampaského odzvánli roku starému a \ ítali

rok nový. Uzavená spolenost naše skládá se z profesor, právník, stavitel, spisovatel, noviná ba, možno íci, že zastoupeny jsou v kruhu našem všechny odstíny eské spolenosti. Odbýváme svou bujnou sylvestrovou besedu ve zvláštním salonku, kde obletuje nás jako zefýr uhlazený sklep-

—

tém

ník s napoleonským nosem a vlajícími svtlýini licousy. Také o letošním Sylvestru sešli jsme se v plném potu. Zábava byla práv v nejlepším proudu, když nám sklepník pinesl jakous navštívenku. Njaký pán eká prý v pedsíni na dovolení, aby sml vstoupit.

Nkolik ruk shrnul

se

vztáhlo se po navštívence a nad ní chomá zv^davých hlav; obraceli jsme

semo tamo

nm

ale našli jsme na pouze zlatem vytištné íslo 1882. ,,Ah, náš íšník dovolil si nevinný žertík!" zvolal profesor. ,,Smí-li vstoupit pán 1882 ? Bezpolístek

;

'

:

—

115

chyby

s

náruí ohnivých ,,vdoviek CHquotových"

A

se jen doká svého ve stíbrných epcích, he? máme teprve pul dvanácté." asu Ale sklepník ujišoval, echraje uražen krásné licousy, že nedovoluje si s hosty nikdy takových neslušných žertu a že eká v pedsíni opravdu njaký pán. vstoupí!" „Nuže, vstoupí! Sklepník otevel dvée a dychtiv-ým zrakm našim obje\ila se postava, která nás všechny rázem okouzlila. Sliný obliej vstupujícího dýchal mladistvou svžestí a z jasných oí jelio záila bujará duše, kolébající se posud v tisícerých ržových snech a najeho vnikal nám do srdcí jako padjích. prsek májového slunce. Uklonil se nám s nenucenou zdvoilostí a pravil „Navštívenka moje povdla vám již, pánové, kdo jsem. Odpuste, že picházím ped ustanovenou hodinou. Zvíte hned píinu." Rozhlédl jsem se po ostatních v ocká\ání, že se dají do hlasitého smíchu. Ale \ šichni hledli zcela vážn. Rozum jejich podlehl patrn jako zvláštnímu kouzlu, jež linulo se z pohledu a hlasu píchozího a zatemovalo smysly naše tou mrou, že jsme u\ili ve skutenost tohoto zjevení. Vstali jsme všichni jako na povel, a já jsem uvedl píchozího na estné místo, v elo tabule. Na to pozdvihl jeden právník, jenž byl parádním níkem naší spolenosti, perlící se íši vína a zaal: Drazí pátelé! Hímavým jásotem osla\ine

—

a

a

Úsmv

:

mj

e-

,,

chvíli,

zavítal konené do ratolestí zlatých nadjí

kdy

ržovou tolestí ržových s

"

stedu našeho

—

i

—

se zlatou ra-

116

ei

pan 1882. „Krote „Pst !" vskoil mu do nadšení své alespo do chvíle, až vyprší lhta mému

ubohému pedchdci. Nejednáte vskutku

pkn,

pá-

Na odcházejícím roku nenecháváte z pravidla poctivého vlásku, spousta hany a potupy sype se na jeho hlavu a každý vzpomíná, nedbaje zásady ,,de mortuis nil nisi bene", jen špatných jeho stránek. No\ý rok naproti tomu vítáte vždy s dithyrambickým nadšením, sypete mu ratolesti palmové na mesiáše, který vám pinese cestu a velebíte v vyplnní všech tužeb a balsám na všechny rány. A když je nový ten rok u konce, nevede se mu o nic lépe, nežli se vedlo jeho pedchdci. Každý mu pak vyítá, že zklamal jeho nadje, že nesplnil své sliby. Chci se ubrániti stejného osudu. Ujímám se vlády bez všelikých slib a pináším vám pouze toto." Vyal ze záadí dlouhé okrouhlé pouzdro. V nmém napjetí pohlíželi jsme, kterak je zvolna otenové

!

nm

víral;

konen

toený ržovou

n, líc

na lidí

objevil se závitek bílého papíru, obstužkou. Pan 1882 roz\'ázal ji obrat-

papír a ukázal nám s úsmvem jeho a rub byl úpln istý a prázdný. ,, Pináším vám, pánové, prost bílý list, abyste napsali své páiií. Avšak uvážíte-li, kolik million štdrosti mé se dovolává, uznáte, že uiním rozbalil

dosti,

:

zavážu-li

se

vám ku splnní pání

j

e

dn

o-

Ostatní ponechte si pro mé nástupce. Nadju se také do vašeho vlastencct\'í, že pání vaše smov^ati bude k dobru celého národa. Nuže, urate se a napište pak na tento papír, co národu pinésti

h

o.

mám. Ale popilte si — po tvrt hodin musím se vám poroueti, abych pevzal inventá po kollegovi 1881!"

117

S tmito slovy podal nám prázdný list a zadíupen na rafiji nástnných hodin. Myslím, že nebude teba dlouhé porady," míjeden profesor. Pední dležitostí národa je v tu

val se ,,

nil

,,

chvíli universita." ,,

Možná," ekl

jiný. ,,Ale universita

nemže

nás

Poprosme radji ctného pana 1882, aby nám pinesl vládu upímn národu našemu naklonnou a ráznou. S pomocí té dosáhneme pak

již

i

minouti.

jiných vcí." ,,

Vláda nám nepomže

!"

zvolal jeden žurnalista.

abychom mli dstojné zastoupení národní, poádnou delegaci, která by dovedla ku praporu našemu poutati lesk a vítzství v boji parlamentárním, — výtené eníky, politiky, státníky — ,,

Hlavní vcí

jest,

vn nám

politika," prohodil trpce jeden z ní málo štstí vykvetlo.

„Politika, spisovatel. ,, Dosud

Za všechny úspchy, jichž se národ náš domohl, dkovati má tém jedin písemnictví. eská kniha nás probudila, eská kniha nás povzbuzovala a dovedla tam, kde nyní stojíme. Jedin v tomto znamení zvítzíme. Vyprosme si na píštím roce, uvede eskou knihu do tch eských rukou, jež libují si dosud ve škvárech cizích a bude nám pomoženo." Ideální statky jsou pkné," namítal jeden sta-

a

—

,,

základem jejich jest hmotný blahobyt. Bume praktití, pánové Obrame zetel svj pedevším na rozhojnní vlasteneckého kapitálu ." A tak jsme se radili a peli dále ten chtl napsati to, onen ono znenáhla mnila se diskuse v hádku, hlavy se rozpalovaly, oi metaly blesky, pst se zatínaly a bouchaly na stl vitel.

,,Ale

!

.

;

;

.

Sv. Cech: Sebraré spisy.

XXV.

.

g

.

118

V

tom zavznl do té vavy zvuný hlas nástndv ... ti a když ných hodm. Odbíjely jednu odbily dvanáctou, svsili jsme zaraženi hlavy kolem prázdného papíru, který ležel ped námi na stole .

.

.

.

.

.

zmakán

a roztrhán prudkostí naší porady. v ele stolu povstal a pravil: ,,Nuže, ponechali jste mi, pánové, bílý list. Napíšu tam, co mi bude libo. Ale vím již, co mli jste tam napsati. svornost." Jediné jen slovo ,,Ah, jsem to slovo na rtech," zvolal jeden domácí pán, vášnivý pívrženec jednoho z našich domácích tábor, a pohrozil svým politickým odna druhém konci stolu. ,,Ano, pry tam s tmi \ kritiky a rýpaly pry s nimi ." ,,Ach. to by byl pkný zaátek svornosti," usmál se pan 1882. ,,Peju vespolek štstí a zdraví,

Nový rok

—

ml

prcm

pánové

nými

.

!"

n

.

.

.

.

Koár. Povídka

z

kraje.

etl jsem nedávno

v a kráse

(N. L. :882,

í.

12.)

tomto list nkteré po-

mnohých našich vesnic. Myslím, že za illustraci k onm úvahám dobe poslouží následující vesnická povídka jednoho z mých známky

o

istot

Chystá k tisku objemnou sbírku takových drobných nákres z našeho venkova a doufá právem, že uiní sensaci. Prostudoval dkladn tvánost i život nkterých kraj naší krásné domoviny a líí je s vroucí láskou a pekvapující vrností. Ale zdravý jeho realismus nepostrádá nikde básnického \zletu a pele. Než mluví již za sebe povídka sama. pátel.

a

Ó, pvabe venkova! Ó, kouzlo vonné hlíny a sladkého vzduchu Po istém blankytu nebeském plynou jen tu a tam lehounké bílé obláky, jako utroušená pírka z perutí andlských A zem? Jak mám vylíit pvaby její?! Ach, pedstavíte si velikou katastrální mapu, jejíž plocha rozdlena je v úhledné tverce, tíhrany a jiné m!

.

.

.

120

—

pedstavte si ji, ale bez rušivé polí bývají na mapách vyznaeny jimiž barev, pestrosti a máte jakýs takýs obraz jednotlivé pozemky vábné krajinky naší! Žádný pruh lesa, žádný strom, neruší malebnou jednotvárnost její! Kamžádný koli zrak zalétá k obzoru, všude vidí jen pole erstv zoraná, nesíslné pluhem hladce vykrojené hroudy tuné prsti, lesknoucí se na slunci jako drobné vlny širého sivého moe. Lahodný ten rámec objímá pívtivou ddinu. Nikde nebrání tu žárlivá vtev stromu neb úlisná réva žhavým paprskm slunením, aby zulíbaly kopu

ické obrazce

—

:

ke

prolámaných taškových stech a pobortných zdí, zbytenou omítkou. Dosta pohrdajících namnoze tenou okrasou vesnice jest nkolik houštin angreštových, bujících po úboích hlubokého úvozu, jímž táhne se ddinou krkolomná cesta obecní. Ze štrbin zvtralých zídek a pod vetchými vraty inou i

se

z

okolních

dvork

tiché

potky, tajemn

po-

šmourné jako bystiny podsvtí, rozmílají malebn bok úvozu, proplétají se angreštovým houštím, tvoí temná jezírka a zurivé vodopády rozliných zasmu-

—

okouzluje vás tu v malém divoká poesie džunglí! Jedno z okolních stavení, sídlo rolníka, i jak radji slýchá statkáe Matje Brázdy, vyniká nad ostatní výstavností a krásou. Popraskané jeho prelí s dvma skromnými okénky bylo ped asem obíleno svdí o tom veliké zažloutlé kusy omítky, které se dotud zachovaly na rozpukané zdi. Ped ním usmívá se i zahrádka, jediná zahrádka ddiny. Pstuje se v ní spousta neobyejn krásšilých barev

—

—

ných a vysokých kopiv.

—

121

Avšak dosti Obávám se, že bych nedovedl s nápráležitou pietou vylíiti to útulné hnízdo, v !

nmž

v ^rnladá

díví láska nesmle rozpíná ržová kidélka k prvnímu vzletu. Vesnická láska Komu nejabloových na dv tanou tu na mysli pršky ztepilé postavy, tsn k sob pitulené, vzdechy a !

kvt

písahy pi msíci, hvzdiky

šátekem harasovým, fábory

a hubiky, slzy stírané a rozmarina ?

mé povídky není onoho zaotepaného rázu Vejdme již do tichého stateku. Mohutná vrata jsou sice uzavena avšak pro pohodlí vcházejících a vycházejících vylomeno v nich jedno spuchelé prkno a tudy provlékneme se snadno na dvr. Již jsme tam Ne Protáhneme se radji hazpt a pohlédneme jen z vní, ze zahrádky zamlženým oknem do svatyn vesnické domácnosti. Vidíme tyi holé, špinav bílé stny. Nikoli, Ne. vesnická láska

staralého,

!

—

;

—

!

nejsou úpln holé. Na jedné visí skupení zamoudlých fotografií a na jiné ošumlý miniaturní pantoflíek, protkaný zernalými perlikami. Podlaha je z ásti prkenná, z ásti cihlová. V jednom rohu kupí se na mohutném sporokrbu spousta zaazených kastrol a hrnk, v protjším stl, pokrytý kvtovaným ubrusem, a kolem nho nkolik vycpaných sedadel s vyezávanými lenochy. Postel s obrovskou vrstvou mode pruhovaných pein a moderní, bohat rozvtvený všák na šaty doplují zaízení vesnického salónku. Za stolem sedí Matj Brázda y prosté domácí toilett, skládající se pouze z košile a elegantních erných kalhot s vyhrnutým dolejším okrajem. Ponkud smšný jest pohled na útlounkou cigaretu,

pkn

122

mezi mohutnými válci sukovitých jeho prst, a na rumný fes, trnící v šafránových kudrŠkrtící

se

nách, jež lemují nejobhroublejší a nejprostší obliej, jaký se kdy potil pod eskou beranicí. Okrouhlá postava choti jeho, odné po píkladu manželov v nejkrajnjší nedbalky, blá se v šerém kout

u sporokrbu ostatn postehujeme toliko blýskavý stíbrný šíp, protknutý velikým jejím chignonem. U okna, jdoucího na dvr, sedí konen sliná Lidunka, zamilovaná holubika naše. Odna je v krásné šaty granátové barvy, které jí otec nedávno ;

koupil v Praze, v jednom z pedních sklad módních, a na adrech jejích houpá se etízek zlatých

hodinek dámských. asem sahá v myšlenkách po vjíi, jenž leží v závji prachu na okn. Rozestírá chvilkami nádhernou jeho sms amoretk a a povívá jím lehce ped snivým obliejem. Ach, pivívá si blažené vzpomínky! Tento vjí byl dvrníkem jejím o posledním plesu v Kohoutí Lhot, za ním ukrývala líko, uzardlé toužebným pohledem dvou jiskrných oí. Jiskily se pod plavými kuerami statného hocha, jemuž náleží nejvtší rolnický statek v sousední ddin. Má již pouze starou matku na živ a ta odevzdá mu správu hospodáství, jakmile si vyhlídne píští družku života. Jaký to švarný panic Lidunka pikouzluje si v duchu nazpt ony sladké chvíle. Jak vroucn jí tiskl ruku pi dvoance Jak dvorn jí nabídl sklenici limonády! Na chvíli pisedl k ní také a za kvtnatou ohradou, již zrobili si z tohoto vjíe, všeptal jí s množstvím jiných milých slov i návští, že pijede s matkou brzy návštvou k rodim jejím. Snad pijede dnes

kvt

.

.

123

Uvznila amorety zase do kvtnatých záhyb a zadívala se na dvr. Je to pvabné zátiší, píhodné pro volnou toulku sni\ých dívích oí. Divoce romantická sms polámaných cihel, rumu, slámy, chvoje, rozbitých krajá, skoápek a podobných vcí rozestírá se tu po záhadném, tajemném

vjíe

podkladu, jenž kolísá se mezi tekutostí a pevností. Je to nerozhodný boj obou tchto vlastností tles. Ale zdá se pece, že tekutost nabývá vrchu nkde naskakují na hladin bubliny, jinde se lehce :

eí

hla

ovanuta zefýrovým dechem. Místy hraje povrch ten duhovým kmitem, místy zabíhá do zelena jako hladina \odojem ve starých zpustlých parcích ale vtšinou jest barvy temné, pošmourné, jako laguny stsnané v úzkých ulikách mezi vysokými paláci benátskými. Plynou tu také dv malé gondole sloužily as jindy za jídelní nádobí tvorm, jimž nesluší se dle písma pedkláplove, brouzdá se a dati perly. \' této nejisté hrabe rozmanitá drbež a s podivením jest, že má špivesms nevyjímaje ani husy a kachny nav šedou barvu. Sám nádherný háv pyšného vladae slepic pokropen jest barvivem tím až po zuby ervené korunky. Rostlinstvo zastoupeno je tu starou umuenou hruší, zd\ihající zoufale k nebesm zbytky skomolených bezlistých vtví a nesoucí na šíji zadrhnutý starý provaz jako kající híšnice. V pozadí celého toho obrazu šeí se tajupln, v rozmanitých více mén fantastických obrysech všelijaké malé budovky, upomínající ponkud na trpaslií jako

jezírka,

;

—

pd

—

chrámky bonz. Dívka pohlíží stídav na

—

toto malebné zákoutí a na zlatokídlé amorety, obletující podivné, rzno-

124

kvété svlace jejího vjíe. Její duch tká vzdušnou pízi myšlenek, tká o závod s pavoukem, jenž opedl nad ní bezmála již polovici okna a spouští se níže a níže k dívce na vlajícím vláknu V tom vyskoila prudce. .

.

—

Lhotecká Procházková se syPodívejme se nem," zvolala matka, hledící práv oknem prelí k úvozu. ,,Snad nejedou k nám?!" ,,Ó, jedou, jedou, milá matinko!" zajásala v duchu dcera. A skuten vjel za chvíli do dvora istý košatiriový vz, v nmž utvoeno bylo z njakého truhlíku a dvou kožených polštá pohodlné sedadlo, nesoucí Procházkovou a jejího syna. Ona mla na sob zelenou jupu a filigranský dámský klobouek, jaké byly práv v mód; sedl na její prošedivlé hlav jako drobounká kvtnatá oasa v neutšené sivé stepi. Syn její vyfintn byl svátení erní a ml na hrdle snhobílý nákrník, pod nímž propouštla hluboko vystižená vesta na odiv krásnou pestrou ,,

košili s

velikými vzorky pedsta\*ujícími rznobarvé

koské

hlavy.

Kola vozu pohroužila

se

hluboko v podajnou

pdu, tekutá ást dvorku vystíkla vysoko kolem a drbež rozprchla se s krákoráním a štbetáním na všechny strany. Také uvnit stavení nastal poplach. Brázda s chotí doplovali narychlo svou toilettu a jen Lidunka vybhla s planoucím rumncem na zápraží uvítat hosty. Starý eledín Martin umožnil tmto vstup do domu pomocí spuchelého prkna, které položil opatrn na nejistý prostor mezi vozem a zápražím.

125

Nyní oekáváte

asi,

že

budu

líit vítání

host

a vesnickou tu besedu, jejímž ohniskem byla veliká s malým stíbrným cedítkem, jasným ínským nektarem pt na okraji ponkud ochroupaných hrnk rozliné velikosti a barvy. Ale spletité líení to vymykalo by se z tsného rámce, kterýž jsem vymil své malé povídce.

porce]áno\á nádoba

zásobující

Ach, krátký byl sen Liduniny lásky Rodie obojí strany nepromluvili sice pi této první pípravné schzce o vci, která jim na mysli tanula ale bystré oko dívino vyetlo z tváe otcovy, že neuinili na nj hosté dojem žádoucí. !

s

—

A

když po chladném rozlouení

kovic v hlubokém úvoze zmizel, tu

Procház-

\'uz

Brázda poslední nadji dceinu rozhodn>Tn prohlášením: ,,Ne, z toho mrana nebude déš! Ti se k nám namáhali nadarmo!" ,,Co máš proti nim?" namítala Brázdová. ,,Což není mladý Procházka slušný" lovk?" Slušný neslušný," rozkikl se hospodá. ,,Mým zetm nebude! Nikdy nebude!"

—

,,

,,A\e

—

také

zdrtil

pro

a mají

—

je

ml

—

matka

"

pkné jmní

Prosím t, ženo,

,,

prý velmi hodný

mi o nich! Ti

lidé

se

nám naprosto nehodí. Nemají špetky vzdlání a zpsob. Takový muž není pro naši Lidušku. Musil k

bych

se

hanbou

zalknouti, kdykoli

že pijel ženich pro mou dceru, pro dy v košatinovém voze!"

—

si vzpomnl, dít Matje Bráz-

bych

Toto prohlášení bylo tak drazné, že matka svsila hlavu. Dcera vzlykala jen tiše, zastírajíc si slzavý obliej rukama.

126

„Nepla, bláhová 1" tšil ji najde onaejší ženich! Snad by

otec. ,,Však se ti si se nechtla pijejich spolenost mi

poutat k lidem takovým! Ta pokazila nadobro dnešní odpoledne. Nu, jsem ustrojen podívám se do msta napravím si špatný rozmar ve slušné spolenosti." Na to vyšel pádným krokem na zápraží a houkl do dvora: Martine, zapáhni do koáru!" Martin zašel váhav do klny, kryté proškubanými došky, složil tam s koáru prázdné kukan, náru lopat a truhlík s vápnem a vytáhl do rmutných brod nádvoí jakousi zíceninu bývalého panského povozu, uvnit peste záplatovanou a zvení blátem postíkanou až navrch plesnivé kožené

—

—

—

,

dv

boudy.

Na

to

pipáhl k

ní

dv

chudoboké hnedky

a pišoupl k rezavému stupátku známé prkno. Po tomto mstku bral se statká Brázda dstojku své ekypáži. Prosím vás, Martine, podívejte se ješt dobe do koáru," volala Brázdová s prahu. Vždy víte, že tam zanáší naše erná chocholatá!"

n

,,

,,

V

Krpj z

vody vltavské.

mikroskopických studii dra V las a.

(N. L. 1882,

(-,

14.)

Dr. Vlas náleží k našim tichým genim. Jeho jméno neproniklo posud do \-eejnosti a mimo uzouký kruh du\ rných pátel netuší nikdo, že ve skromné studovn neznámého uence pipravuje se úplný pevrat v dosavadní soustav pírodních \d. Až dr. Vlas s výsledkem tichého bádání svého na veejnost vystoupí, smrští se sám Darwin ped \'elikostí jeho na mizixého pidimužíka.

Známy jsou snahy hvzdá, aby pomocí obrovských teleskop nahlédli co nejhloubji do \'elikolepé soustavy tles nebeských. Dr. Vlas pracuje smrem opaným. Podailo se mu sestrojiti drobnohled psobivosti dosud netušené, drobnohled, jímž otvírá se teprve zkoumavému duchu lidskému volný vstup do tajemného mikrokosmu, za jehož práh nepostoupila dosavadní bádání mikroskopická. Chci následujících ádcích poodhrnouti alespo cíp závoje, pod nímž se tají fenomenální tyto \'

objevný.

Navštívil jsem nedávno dra. Vlasa v jeho pracovn. Byl tak hluboko zabrán do svého studia, že

128

zpozoroval pítomnost dotkl jeho ramene,

Vyskoil

mou

teprve,

když jsem se

obvyklou ilostí a zvolal Servus, píteli! Picházíš jako na zavolanou. Práv ukonil jsem bádání, jehož výsledky t budou jist zajímati. Hled, mám zde pod mikroskopem krpj pražské vody vltavské. Víš, jaká spousta slov byla o vlastenském tomto moku mluvena, psána a tištdrobnohled objasní ti cena v dob poslední. dkladnji nepomrn a výmluvnji." lou tu vc Naklonil jsem se zvdav nad mikroskop, ale dr. Vlas odstril mne lehce a pravil Z volna, píteli Bez náležité pípravy nesmíš nahlédnouti do hrzných Imysterií toho tekutého Imalosvta. Dovol, abych prvé mysl tvou k nastávajícímu divadlu naladil malou úvodní pednáškou." Slovy tmito, po nichž dr. Vlas na krátko v zadumání se odmlel, byla zvdavost má ješt více s

:

,,

Mj

:

,,

ádn

podnícena. ,,Snad se nedomníváš," zvolal jsem, ,,že seukknu monad, mikrokok, bakterií, neb jak jinak se na!" zývají obyvatelé té millimetrové íše ?

,,Tch Vlas

;

,,

se

avšak

ovšem nemusíš

mj

lekati,"

drobnohled okáže

odpovdl ti

jiné

dr.

vci,

o nichž kollegové moji nemají posud ani tušení. Pochopíš, pro naíká píse: .Vltavo, Vltavo, eko Cech, eko síly kam se dly tvoje víly!" Vysvtlíš si prostonárodní pedsudek proti tm, kdož poktni jsou vodou vltavskou. Avšak jeden objev naplní úžasem nejvtším. Víš, co si uenci nalámali hlav, aby vypátrali, jsou-li rozliná tlesa nebeská obydlena tvory lovku podobnými. Netušili, že zatím s každým douškem vody, jímž zavla-

—

t

,

129

suchopárné pednášky, shltali tisíce malis nimi do ádu Homo náležitých, tisíce mikroskopických lovík Dovoluješ si žertík masopustní.jioktore. He?" ,,Byl by to žert málo vtipný, ravím ti zcela vážn: V^ každé krpji vodní žije nesetné množství bytostí, jež neliší se v podstat od lovka niím jin\Tn, než mizivou svojí drobností, která je iní viditelnými teprve pod mým drobnohledem. Dal jsem jim proto vdecký název Homunculus a žovali své

linkých tvor,

—

,,

vod vltavské, pojmenoval jsem Homunculus pragensis — Píteli, tropíš si ze mne šašky! Nebo nemohu

druh, jenž bydlí v naší pražské ,,

pec

mysliti,

—

smysly

,,Nuže,

že

ti

tvj drobnohled pomátl zdravé

pesvd

se,

Tomáši, na vlastní oi!"

Postril mne k mikroskopu. Nahlédnuv do nho, spatil jsem tam krpj zvtšenou do té míry, že vypadala jako nejvtší rožmberský rybník. Vše, co jsem spatil v jezee tom, nechci a nemohu vám vylíiti. Byla tu taková spousta prapodivných útvar minerálních, rostlinných a živoišných, že nemohu materiál ten již pro svoje skrovné vdomosti

—

—

mikroskopického pírodozpytu ani v hlavních obrysech nastíniti a zárove tolik hrzných a šeredných vcí, že netroufám si znázorniti je laskavým tenám, zejména pi pomyšlení, že mnohému v oboru

lánek mj pi snídaní, zárove kávy vaené vodou vltavskou do ruky

z

nich

Mimo

to zaujali brzy

všechnu

se sklenicí se dostane. pozornost mou prvoci,

lovímu

—

mající vskutku tvar podobný ba co dím, úplnou podobu lidskou. Hemžily se jich tu tisíce v kalném brod. Zdálo se mi, že rozeznávám

130

mj

mnohé postavy povdomé. Úžas

mezi nimi

ne-

slovy vylíiti.

lze

„Nu,

vidíš je ?" tázal se dr. Vlas

vítzoslavn. „Vidím, vidím. Ah Ah Jak podivné a krásné Té rozmanitosti barev! Nkteí jsou ervenobílí, jiní erno -žlutí, jiní dokonce erno-erveno-žlutí a nkteí hrají všemi barvami jako chameleóni. Nkde kupí se také hlouky erných, s nesmírn širokými klobouky. Vidím též mnohé, kteí mají v týle !

!

!

jakýsi zvláštní

pívsek

—

,,Ó, to je cop, kamaráde! Copatý tento druh velmi etný. Zejména v centrum toho malosvta najdeš nkolik vyvinutých exemplá."

je

pkn

tohle? Nastojte Zde pohybuje se mikroskopických tch tvar v pravidelných adách, odmeným krokem, zcela po vojensku. Mají také jakousi podivnou uniformu, malé áky, flintiky, šavliky To je roztomilé. Jako Jéjé skutení vojáci." pragensis qua-militai,,Je to druh H. r i s. \'skutku rozkošná podívaná. Skvostný kus božského humoru v nepatrném stvoeníku Pozoruješ, jak vážn si ti pavojákové vykraují, jak dstojn se tváí? Mají i svou hudbu, svj prapor, své velení, ,,A

co

je

!

hrstka

—

!

!

dstojníky, auditory Život obyvatelstva té kapky je vbec velice zajímavý. Pipomíná podivuhodné zaízení úlu nebo mraveništ. V obvodu prohání se porznu druh obecný, H. p r a g. v u g a r s, uprosted pak sedí chumá ídících hlav, jakýsi senát té mikroskopické republiky, jenž spravuje osudy celku a myslí za ostatní „Ale vždy tam vidím též exemplá bez hlavy!" .

.

.

1

—

i

i:u

„Zcela správn. Uvidíš jich více. p h a 1 u s. dosti estn zastoupen. K

tída

mikrocephalus.

špendlíkové.

Mozek jsem

s

v ní

hlavou

Druh

ac

e-

nmu

druží se

zvící

hla\

iky

posud ani svým drob-

namnoze není jim hlav ani velká ást ostatních, hlavami obdaených, tyto jinak nenamáhá, než usta\ iným kýxáním, jako rokokové ínské figurky. Je to druh kývavý (H. semper tacitusj. Za to je tu nkolik exemplá, jejichž slovo vždy a všude nohledem

teba

—

rozhoduje

neobjevil. Ale

pozoruješ

zajisté, že

—

.,Což mají ti živoci také Xení jinak. Zajisté vidíš

e?"

nkterého, jenž zcela po enicku rtoma pohybuje a rukama rozkládá. Nelze pec mysliti, že by namáhali takto ústa na prázdno. iJoufáni. že se mi podaí vynalézti stroj, jímž sesílím slabé zvuky tch prvoku tou mrou, že se nám stanou slyšitelnými. Pak uslyšíme jist krásné vci soudím tak z pobožnosti, s jakou ti drobní posluchaové svým naslouchají." Sluch mají tedy rovn \ poádku. A zrak?" ,,\'yzkoumal jsem, že jsou \elmi krátkozrací. Polož jim tam stéblo slámy. Na jejich rozmry je to arci pekážka nepestupná. Lezou, lezou, nezpozorují závady, až do ní trknou hlavou. Hledí na ni udiven a mnou si hlavy. Pak seskupí se nkteí (H. c i s s i ona 1 s^ v kupky a strkají hlavy dohromady. Zstanou tak dni, týdny, msíce, teba roky. Jiní ohledávají stéblo, zkoumají, mí, ichají, ochutnávají, analysují. Myslil bys, že konec

—

eníkm

,,

omm

koncem

i

stéblo celé

spojeným úsilím

s

cesty odstraní.

O, nikoli! Vylomí jen kus, který mají práv ped sebou, a nechají ostatek na podruhé, na potetí,

132

—

O, vyzkoumal do nho znovu hlavou narazí jsem mnohé jiné znamenité podrobnosti. Je tu na p. jeden druh iH o m u n c u us p r o t e c t o n s „Ne, dost již píteh, dost!" zvolal jsem, odstupuje od mikroskopu. „Bolí mne již oi. Vylož mi ostatní nkterý jiný den. Ale slyš! Hrza mne obchází pi pomyšlení, že všechno tohle snad vypiju se svou zítejší kávou — Jsem nyní zapísáhlý odprce vltavské vody jako zajisté i ty „O nikoli!" odvtil dr. Vlas. „Ale jak vidíš, musí se dkladn filtrovati." až

1

-

—

n

—

i

i

—

—

Bask. Obraz i-k

z

poliorské gutrilly.

(N. L. 1882.

.

35.)

temné zimní noci r. 1834 probudilo starou obyvatelku bídné chatre pyrenejské, vlepené jako hnízdo skalního ptáka do rozsedliny srázného boku horského, silné klepání na d\'ée. Zárove uslyšela známý hlas: ,,()tevete, matko Amadeo! Já jsem to Petr Zarga. Nesu \ ám zprávu od muže." Staena rozžehla lou a vyšla s ní do pedsíky k nízkým dveím, zastreným u\nit mohutnou de\ nou zá\orou. Posvítila do malého tyhranného otvoru \edle cheí a spatila skutené povdomou t\'á Petra Zargy. Odstrila tedy bez váhání závoru. Ale v témž okamžiku, kdy se dvée otevely, \Thnul se na ni Zarga a po\alil ji k zemi. Záro\'e objevily se \e \chodu ])i s\itu loue, již staena otvírajíc byla zatkla do štrbiny ve zdi, uniformy španlských v-ojínú. Mžikem svázali staenu a zacpali jí ústa. Pak vešli do nízké, dusné jizby, kde zmírající ohe chvilkami vyšlehoval na zaazeném krbu a sporými zarudlými záemi osvtloval zernalé trámy stropu a chudobné devné náadí. V kout u krbu vidti bylo nízké lože, postlané huatou kozí, a na spíí^ího ho( ha. \'

—

\'

nm

nm

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXV.

9

134

Hlomozem krok a zbraní probudil se hoch a vyskoil z lože. S nmou hrzou vyteštil veliké erné oi na tlupu cizích, ozbrojených muž. Zahlédnuv jako pak mezi nimi známého Zargu, utekl se k kuátko, hledající ochrany pod kídlem kvony ale Zarga odstril jej hrub a promluvil k nmu s hrozivým posukem nkolik baskických slov, ukazuje pi tom velitelsky na lože. Hošík zalezl nazpt za krb a vzlykal tiše pod huatou koženou pokrývkou,

nmu

;

kterou

vytáhl až

si

pes

hlavu.

Vojíni oživili nkolika poleny ohe a rozložili kolem nho, hejíce ozáblé ruce. Bylo jich jese denácte s dstojníkem, který se usadil za hrubý devný stl, do jehož štrbiny zastril hoící lou. Pohled jeho spoinul písn na Zargovi. ,,Jsi

tedy

ním doupti?"

pesvden,

že je

polapíme ve

skal-

tázal se.

odpovdl

Zarga. ,,0 plnoci bude mne tverolístek oekávati v jeskyni. Hodinu žeme si zde odpoinouti a za hodiny dostaneme se k brlohu. Ale jsou stezky kamzicí, známé jen zkušeným horským lovcm. Bude to pro vaše nezvyklé nohy perný kus práce. Bez provazu se ne,,

Dozajista,"

m-

dv

obejdeme

—

Nemj

o nás zbytené starosti! Hled jen sám piln na cestu! Víš, jaká odmna ješt oekává, zdaí-li se dnešní výprava. Ale, písahám ti chceš-li ,,

t

:

nás zavésti do njaké pasti, budeš prvním který tuto výpravu zaplatí smrtí."

z

nás,

„Ó, kdybych dosud sloužil vci Bask, hledl bych zajisté pivésti jim na mušku vydatnjší lov. K vli záhub jedenácti Španlu bych se takto ne-

135

trmácel. Ostatn, pravil jsem vám: nenávidím nyní s\é bývalé soudruhy více, nežli vy sami."

„Dobrá. Xuže, hoši, odpoite si hodinku a posilnte se k dalšímu pochodu." Ped chatu posta\ena stráž a ostatní \eselili se pi jídle a pití u teplého krbu. Jeden \'ojín toliko nejedl, nepil. Sedl zasmušile, stranou od soudruhu, ve stínu za krbem. Slyšel, jak hošík nedaleko nho na loži vzdychá a vzlyká, jak se potichu modlí. ,,A ita gurea", zaslechl zeteln. Zachvl se a sklonil elo do dlaní. Zadumaný vojín rozumí slovm dtské modlitby. On sám šeptává je každý veer ped usnutím. Jsou to slova otenáše v mateské jeho mluv, \' jazyku Bask. Dávno, dávno již tomu, co zamnil rodné hory s dalekou cizí ro\inou, léta již tomu, co nemohl promluviti eí svých otc k nikomu, než k bohu jedinému; ale zachoval památku na do-

tm

mo\inu pe\n

v srdci s\cm a šeptá\al \roucn baskická slo\a modlitby, jimž nauila jej matka jeho. Za let pacholeckých musil se pesthovati s otcem ze strmých Pyrenejí daleko na jih španlský otec tam brzy zemel a hoch vyrostl v bíd, uprosted cizích lidí, kteí nemli soucitu s malým Baskem a smáli se lámané jeho španlštin. Ale brzy osvojil si cizí jazyk dokonale, promnil se na pohled v úplného Spanla. Na pohled. V nitru však nesmíil se s okolím svým a toužil stále po náxratu do hornaté vlasti. Jinoch ukládal si skrovný výdlek s blaženou nadjí, že bude mu popáno, spatiti opt brzy obrovská posnžená temena, pod nimiž kvetlo dt;

tam uvede pod vlastní, skroxnou stechu nkterou z hezkých, svižných h(íralek, jež ství

jeho,

že

si

130

zalátaly

asto do mladických jeho

sn

ve svých

tsných živtkách, ve svých krátkých sukýnkách s pestrými stužkami, jak zachoval je v pamti z dtských

let.

do vlasti díve a jinak, nežli se naByl odveden k vojsku královny Kristiny a va-

Vrátil se dál.

dn

do sboru, jenž táhl do Pyrenejí, aby udusil povstání udatných Bask, hájících v obratné a líté guerille starodávná svoje práva proti nové vlád španlšpanlské. Kráel mlky k severu v

ad

mladík ten ských soudruh, kteí ani dumavý, stále do sebe uzavený, pochází z krve práv tch zpupných Bask, které mli ztrestati a pokoiti meem svým. Srdce jeho zatlouklo prudce, když vynoil na obzoru obrovský Nethou uprosted ostatních pyrenejských temen svj známý bloskvoucí vrcholek. Ale kráel odmeným krokem dále nepomýšlel na to, že bude mu prolévati krev bratrskou. Podroboval se mlky železné kázni vojenské. Ba, vyslal již první kouli do tlupy povstalc, která nedávno ze skalního útoku ohrožovala pochod netušili,

že

;

vojska.

Te

teprve zatásla celou bytostí jeho tichá modlitba v rodné ei, zalétnuvší k uchu jeho ze rt nevinného dítte. Nyní teprve objevil se mu v pravé podob hrzný úkol, za nímž kráí. Má ztápti zbra svou do krve bratí, má pispti k tomu, aby podrobeni byli navždy zvli španlské, mesklonni pod cizinské jamo, oloupeni o poslední zbytek svých národních práv. Jsou prý to bandité a divoši. Pro? Protože hájí svaté ddictví svých otc, že odpuzují násilí násilím? A kdyby to

em

137

lupi

—

on je synem jeho a nesmí ^Tažrodinu Pohlédl na Zargu. Bask tento zradil vc bratr svých a chystá se práv, vydati zrádn hlavy povstání do rukou nepátel. Padouch! Sedí tu klidn a klade z opasku na dla peníze, lesknoucí se krvav závdavek to na mrzkou v rudém pablesku ohn byl národ

diti \lastní

—

odmnu

jidášskou.

Jak rád by se uvrhnul na toho bídáka a zajej tím prokletým opaskem! Ó bda! Neza-

rdousil

rdousí jej, stane se sám úastníkem erného jeho skutku. Pomže sám zdrtiti národ svj ve hlavách jeho! Jak tomu zabránit?! Má vrhnouti se s v ruce na zrádce? Což nezdaí-li se útok ten? Zpronevilý vojín klesne pod ranami soudruh a padouch vykoná své dílo

meem

.

.

na pochod," zvolal dstojník. ,,Bude dobré, spoutati ješt hocha a zacpati ,,Nuže,

mu

ústa," radil Zarga. ,,Spí tvrd," pravil zasmušilý vojín.

Necháme ho tak a zaveme pouze dvée do pedsíky, aby snad nevyprostil matku," rozhodl d,,

stojník.

pd

Zarga \'yhledal ješt na dlouhý, silný provaz. Otoil si jej kolem pasu a za ním uinili totéž vojíni, následující dlouhou adou. Stezka po skalním

boku byla tak úzká,

nom ník,

mohU kráeti

toliko po jedza sebou. První stoupal zrádce, za ním dstojpak vojín, jenž byl naslouchal šepotu dítte že

chat. Byla tma. Jen sníh záil mdle na hranách skály a s výše prokmitávaly ledové vrcholky. \' ernu podél úzké stezky tušil duch nedozírné propasti. v

;']<s

napomínal Zarga. Stezka, ledem kluzká, sklání se píke k lemu bezedné hlubiny, která se otvírá za onou skalní vysedlinou. Tam dáme se pak na právo, vzhru, stezkou pohodlnjší. Pozor tedy! Opírejte se o skalní stnu!" Zvolna, opatrn sestupoval etz dolií ke skal,,Tc(r pozor,"

,,

nímu výstupku. ,,Což mumláš?"

obrátil se dstojník k vojáku za sebou krátce ped tím, než dospli k vysedlin. ,,Snad se nemodlíš strachem?" Vojín pestal šeptati, ale v duchu, modlil se dále ,,A ita gurea" a pojednou rozpáhl svá mohutná, svalnatá ramena baskická, objal bleskurychle, s obrovskou silou dstojníka ze zadu a mrštil jím do Zargy, stojícího práv na pokraji propasti ... živý etz skácel se, tlo za tlem, do erné píšerné hlu:

—

A

biny

....

n

Píchod (Kvty

Mkké hndé kadee

jara.

1883.)

splývají s

dumného ela

k bílé tvrtce papíru, na níž erná se shora pouze ozdobný nadpis Píchod jara. Lehce zamžené modré oi hledí v upjatém pemýšlení do prázdna a blostné zoubky hryžou usilovn chmýí brku, jehož podnikav zaostená a dkladn namoená špika pozvolna osýchá. Již hledaná epitheta pouila vás asi, že nazíráte v duševní dílnu ne sice njaké básníky, ale mladé dámy dámy, kterou sice posud vídáte na ulici s lehkým bemenem knih a sešitk pod paždím, ale která je zárove již vysoko povznesena nad obyejnou pedstavu školaky. Ubohé naše sleny! Musejí si už také notn školního prachu nabírati na tepetavá, líbezná kídla! Tedy: Píchod jara. Když jim oznámil profesor Pesný tuto látku píštího domácího úkolu, pomyslila si Tentokráte jste k pomilování, pane profesore Píchod jara to hraka! Ale nyní jest :

—

:

!

jiného náhledu. se

sta

— se ovšem: Taková látka píše sebou — pouhé slovko ,,jaro" staí,

ekne

takoka sama

aby se na

—

pvabných obrázk

vyrojilo

z

mla-

140

distvé obraznosti,

ných myšlenek prosy

—

teba

aby prolétlo pamtí na

sta krás-

spousty tištné jarní poesie a pehršli tch obrázku a myšlejen ze

nek zachytit a seadit na papíe Ovšem, seadit. V tom vzí práv háek. Ano, kdyby tak mohla ty myšlenky, jak se jiskiv kmitají elem, ledabylo sem zapíchat podle sebe jako pestré motýlky, jež hoch v peletu zachytává a adou nabodává na okraj klobouku Kdyby mohla na píklad prost psáti: Hle, \' dutin zasnženého stromu vypjalo se jako pr\'ní libá myšlenka procitlé zem útlé zelené stebélko, ovšené adou snhobíprvní to líbezný šotek lých titrných rolniek vyskoil, aby ohlásil blížící se pestrý karneval anemonek, fial, petrklí, sedmikrás, msík, rží, tulipán a jiných nesetných hrdin a hrdinek májového plesu Praskla ledová kra potoka a z jasných, slastn zurících \ln po\'znesla se lehounkou parou milostná rusalka, sypajíc plné hrst modrého a zlatého k\ítí po zjaených bezích Pilétla zdaleka vlaštovice a pilepila si hnízdo do stínu známé pohostinné stechy hledí z nho jako z malé kazatelny a hlásá radostnému kraji evangelium vzkíšení ze hrobové mrákoty zimní Zelený háj .

.

!

—

.

.

.

.

.

.

:

.

oživil se

voláním kukaky,

.

slibující bez

.

potu

šast-

ných let mladému snílkovi, jenž tam odpoívá na kyprém, jae zeleném sametu mechovém Ale na takové líení by se asi pan profesor .

Pesný divn

podíval!

myšlenkové motýly

—

Nestaí

.

.

schytati a nabodati ty

(Ubozí motýlkové Jak smutvypadají bez života a pele na drsném papíe !) ale nutno také uspoádati je náležit, podle správné slohové soustavy v pesném postupu logickém.

n tu —

!

141

A pedevším je chut do nho

zapotebí slušného úvodu. Tedy

již

Krásná pisatelka odstranila rázným pohybem hlavy všetené kadee s papíru, namoila hluboko a dala se po dlouhém zpytavém pohledu na péro špiky svých zaržovlých prstíku do psaní takto ,,Když matka zem, probuzena vroucnjšími po-

—

vše

libky

oži\ujícího

prazdroje

svtla,

znenáhla

stásá ledová pouta zimního spánku a trhá snhový rubáš, z jehož záhybu již ostýchav vyhledají pestré hlavinky prxních kvtu když stíbrná vláha šumí zelenými luinami a po ní plynou zlaté zástupy housátek když (jblast nebeská, sproštna dusných mátoh a chmur, které zastíraly olovnoti tíhou azurové sklepení vného velechrámu pírody Snadno se zane tako\á sáhoxá perioda, a popeškrtneme a tom ji dokonit! Xe, tohle ;

;

——

pkn

zaneme

jinak

:

,,Opt pijíždí z daleka rytí Jaro, s vínkem \iol na pilb, s rží \-e štítu " (kde pak jsem ten obraz asi tla ) ,,v zeleném hávu, protkaném nesíslnými, ruznobarvými k\ítky. A královna Zima chvje a leká se na s\ém ledovém trn, \ idouc v dáli svtlou jeho korouhe\- a cítíc vni fial a rží, která vane ped ním na paprscích jeho slunných zrak rozplýxá se zvolna ledoxá její kf)runa v kalné krpje, které mutn stékají na zedraný her" Ne, to je zase píliš poemelín snhové ízy tické. Již vidím v duchu, jak by si pan profesor Pesný pi tom úvodu uchal svou chocholku nad elem, jak by hlavou potásal, jak by se usmíval svým žehavým ironickým úsmvem a pi tom si ule\()\al: ,,Hm \ ida pohleme! rytí Jaro

—

—

;

!

!

—

—

142

— svtlá korouhev — hermelín — ajajajaj —

ajaj

!

ajajaj

!

—

zeclraný

!"

vbec

Jakoby se mohlo psát o jaru básnicky, je to

A

jinak než poety.

takoka vyhrazené místo pro

mi pichází na mysl kým básnick\Tn mottem ? tu

:

—

„Byl první máj

hrdliin zval ku

Což abych zaala nja-

byl lásky as,

lásce hlas

—

•

dí.

krásné motto se ovšem do mého sešitu nehoTvá pana profesora Pesného nad takovým úvo-

je

pro nás neznámé božství

To

dem nedovedu si ani pedstavit. Láska — jakž pak bychom smly my ubožátka pomyslit na lásku! Ta z

mythologie Azték.

Totiž, nesmíme o ní vdt. Naši mentorové pedstavují si nás jako jarní violinky, které práv teprv hlavinku vystrily na svt, nevdouce o dosud v tichém stinném úkrytu, kde spádají skromn své nevinné sny teba je udržovati vtom pološerém utají a chrániti žhavých paprsk sluneních. Ale pánové nevdí i tváí se, jako by nev-

nm

—

dli, že ty divné fialky protáhly

vinky daleko již

hodn

pes

již

dávno své

hla-

svých ítanek, že pohlédly hluboko do svta a také do krásného, za-

povzeného slunce

listy

Mla

Je to pokrytectví. pekvapiti zde pana Pesného tím zapovzeným ovocem. Napsati sem, že nelze líiti jaro bez lásky, že jsou oba pojmy nerozlunou dvojicí a že kouzlo teplé noci májové se snivou stíbrnou lunou mezi vtvemi háje, plného slaviích tlukot, bylo by neúplným bez párku cukrujících ho-

bych

vru chu

lásky.

1

i;

na steše chaty a bez párku milenc, šeptajících si dole slo\a lásky \é vroucím objetí... I()ul)ku

odvahy. A jest koas, abych nechala zbytených úvah

Ne, k tomu

nen

vru

a dala se

poádn

nemám pece

do práce. Což abych zaala prost

barvami? Ty padají nejvíce v oi. ,,

Smutná blost zimní ustupuje znenáhla xeselé Jak svží, jak sma\á je tato pr\ní zele!

zeleni.

Tam

usmívá se na

luin

mezi rozptýlenými zbytky z roztrhaného hermelíno\"ého plášt uprchlé zimy." (Nevím, pro se mi piplctá ustavin ten hermelín?!) Onde vyráží z kypré erné pudy hebkými vousky mladé

snhu, které

se podobají

cárm

—

—

osení, ale brzy mizí

temná prs úpln pod hustým

zeleným porostem. A také stromy a kee zastírají zvolna temné pletivo holých vtví a haluzek zelen\'TTi závojem. Nejprve naskakují pupcnce, které nedovedou ješt zmniti celkové jejich vzezení; ale pak již prosvitá tu a tam drobný smaragd a pozdji zdá se, jako by je byla zasáhla zelená prška, jejíž smaragdo\'é krpje rozesety jsou hust po vtvicích: po té zdá se již, jako by se na byl snesl hustý roj zelených motýlku, zprvu drobounkých a jaksi zbalených zmuchlaných, jako by prá\ byli stásli kukli svou; ale znenáhla vzrstají ti motýlkové, rozestýlají svtlá kidélka, až tato na konec

n

splývají v hustý zelený oblak, jenž zastírá již úpln nelepou kostru vtví. hle na tu zele sype se zase sníh avšak ne již smutný sníh zimní, nýbrž lahodný, rozkošný, radostn záící sníh k\tový.

—

A

!

N-

kde pak odívá haluze místo snhu toho arokrásná s\tlá erve, podobná ržovým oblákm

—

11

Ne, ani to se mi nelíbí. Je to píliš zelené, bílé Ale te mi pichází, tuším, dobrá myšlenka. Mohla bych snad zaíti líením hbitova jarem rozkvétajícího. Byl by to zajisté pkný kontrast ta zahrada smrti a v ní puící život pírody dole popel mrtvých, nahoe bujná zele smutné kíže obetkané smavými kvty to a pak podobenství o vném, nesmrtelném jaru, které prolomí také ledový píkro v smrti Vhodnou stafáží byl by tichý vesnický kostelík a shrbená staenka, belhající o berli ke hrobu svých milých, k nimž asi za krátko sama ulehne Konen bych mohla také vplésti krásnou morawskou píse a ervené.

—

:

—

—

.

.

.

—

.

.

Kerchove, kerchove, zahrado zelená, do tebe se sejú ty drahé semena.

A dycky

se sejú,

nikdá nescházijú, dyž jich ti hrobae hhiboko ázajú.

Ale zaínat jaro hrobem, smrtí? Pan profesor

Pesný by k tomu Jsem pan

zoufalá.

jist nakreslil otazník.

Co

ponu?

si

Dvoák mi pomže

z

Ah,

již

vím

—

tísn.

Nepedstavujte

si však v panu Dvoákovi njakého štíhlého studenta a netšte se na njakou milostnou episodku. Pan Dvoák je starý, velmi starý pán, rozšafný, s bílou již hlavou a malou podagrou. Dívce teba k jen pebhnouti chodbu, na jejímž konci pebývá v gargonském pokojíku

nmu

115

jako poclnájenmík jejícli rodi. Teší se clinc dí\iny, která se asem dožaduje pátelské jeho rad>a pomoci v podobných spletenjších pípadech. Pan Dvoák sedí prá\'C u kamen, ve staré lenošce, nohy maje peliv obaleny a obuty v mohutných d\ojbare\'ných bakorách. Ve svtnice jest šero a dusno zárove cítíš ostrý zápach njakého ;

léku. Na ale nete

klín starcov leží vetchá, sežloutlá kniha, pemýšlí. Šedivá jeho hlava odpoívá na zadním vycpaném opradle lenošky a kostné kruhovité brejle sešinuty' jsou až ke špice nosu. Ve mdlých oích a vrásitém, bezbarvém oblieji jeví se v tu

—

nuda, omrzelost. tom ozxalo se lehké ukání na d\ée. „Dále!" xykikl pan Dvoák mrzut a do pokoje \klouzla hezounká, svží posta\'a díví. ,,Ah, slena Jarmila! vítám!" zvolal starý pán s náhlou laskavostí a také chmura jehí) oblieje rozprchla se rázem, jakoby pojednou šerými Pooblaky slunce prosvitlo v plné, veselé zái. sate se. Což mi nesete ?" ..Mžete si pomyslit, co," pra\ila dívka \' rozpacích. ,,Zase nám dal pan profesor Pesný takový niemný úkol Píchod jara. Napohled není to arci zlé ale dv hodiny lámu si již hlavu nad chvíli

nevrlost,

\'

Pkn

,,

—

—

slušným úvodem

——

abych \ám trochu pomohl, není-li pravda?" usmí\al se pan D\oák, mna si \esele ruce. ,,S radostí! iF^okejte jen trochu! Nadiktuju vám toho, že se pan profesor Pesný podívá! — Mhm Píchod jara jara Poetická porovnání skvlé periody není-liž pravda? Nu, uvidíme. Pište tedy: Jako když starý mrzout, opuštn bohem a ,,A tu chcete,

— —

—

— —

140

v šeré pavuin svých Pište pece, prosím! Jako když tedy takový starý Což nepíšete? mrzout sedí v županu a strakatých bakorách se svou nudou a podagrou v dusné, temné svtnici a tu se pojednou objeví ped ním roztomilá hlavinka

svtem, zapeden jako pavouk mrzoutských myšlenek

—

— —

v kaštanových kadeích, hezounký obliej s motýlkem úsmvu na ržovém kvíteku rt, svižná poAch, stava, dýchající vní fial a konvalinek vím, že se takové poprcháte? Zstate jen by s mého starovnání nehodí do vašeho sešitu, noviska nejtrefnji zobrazilo píchod jara. Odpustíte dávno vysloužilému galanthommovi nejapnou snad, ale upímnou poklonu ... a nyní chut do " vážné práce Jako když Ale nemžeme zde otisknouti celé diktando pana Dvoáka. Doufejme jen, že projde bez úrazu

—

—

a

!

pod krvavým meem popravím, jemuž se dle náhledu sleny Jarmily velmi podobá korrigující, erveným inkoustem plýtvající péro pana profesora

Pesného

—

pt

p,

ale není v nich

ho

n

mnoho

dobré-

Kouzelné zrcadlo. (N. L. i8S6,

.

176.)

Zaíná

to zcela jako pohádka. Byla jednou jedna princezna, která se lišila od ostatních pohádko\"ých ošklivá. Poneprincezen jen tím, že byla chám vaší obraznosti volný let, aby sob z tváe velbloudí a sovích oí, z rezavých šttin a šeredných bradavic sama sestavila nejohyzdnjší obli-

bájen

ej, jaký kdy parodoval a karrikoval obraz boží na zemi. Královští rodie byli arci málo potšeni tímto pídavkem, jehož njaká nepátelská víla jediné je-

A

jejich zármutek jich dcerušce do vínku uštdila. se neumenšoval, když rok za rokem pozorovali, že jedinému jejich klenotu s lety a rozumem pibývá

ve

tverením pomru škaredosti. Rozumí se, že dnem nocí pemýšleli,

jak by i zloin uražení majestátu, pírodou na královském dítku spáchaný, dle možnosti napravili. Ale rada byla zlá. Nejpednjší misti kosmetiky pykali hlavou za marný pokus zmírniti alespo a zalíciti odstrašující šerednost vznešeného oblieje. Za té píležitosti stihl také zasloužený trest roztvrcení všechny, kdož \' noxinácli olilašo\ali zázrané masti a

1

18

pilulky a prášky na zjemnní pleti, vyhlazení pih a vrásek, vykouzlení svžích rumnc, proježatých šttin v hebounké kadee hedvábného lesku a podobné krášlicí prostedky, kteréž trcsti,

mnní

vesms pouhými nestydatými vnadidly tenáv. lehkovrných na peníze se objevily

tedy než uiniti všeliká opatení, aby alespo ubohá dorstající princezna o své ška-

Nezbývalo

recíosti

nezvdla. Z komnat

jejích

odstranna všech-

na zrcadla a viibec vše, co by jen stín její podoby zachytiti mohlo. Pro vtší ješt jistotu prohlášena jsou v celé íši zrcadla za vc zapovzenou. Ve všech okresích zízeny zvláštní zrcadlové komise, jimž do urité doby všechna zrcadla vydati se mla. U koho po té dolD zrcadlo bylo postiženo, propadl trestu nejtžšímu. Vyšetovací komise, etníci a policisté vnikali z nenadání do dom, pepadali obyvatele v nejhlubším spánku, zobraceli celou domácnost na rub a skonfiskovali všechno, co jen z daleka zrcadlu se podobalo. Tajná policie mla plné ruce práce udavaství bylo v bujném kvtu. erný kabinet pracoval ve dne v noci. Všechna zabavená i dobrovoln vydaná zrcadla byla bez milosti na prášek roztluena. Dovoz zrcadel z ciziny byl písn zakázán a pohraniní úady konaly své prohlídky s nejvtší, bezohlednou dkladností, nešetíce ani slušnosti, ani studu panen;

Samo

zrcadlo" bylo stiženo klatbou. Ve všech dotud vyšlých slovnících, zábaxných a pouných knihách bylo nejhustší tuší bedliv zamazáno a censura, schváln za tím úelem zavedená, škrtala je v každé nové publikaci nemilosrdn. Básníka, který pes to teba jen jediné snivé zrcaského.

slovo

,,

,,

149

dlo blankytného jezera" na veejnost propašoxal, o(lsuzo\al zxiáštní soud pro zrcadelní zloiny v tajném sezení na rok do žaláe, zosteného okovy a obdenním postem. Ba, \Iáda neváhala vymýtiti dokonce i z velikého králoxského titulu cpitheton „zrcadlo ctnosti". královští

tm

opatením pohlíželi rodie starostlivým okem do budoucnosti.

Ale navzdor wšelikým

pece

akoli\' pouhé vysloxení jeho pod krutým trestem b\io zajiox édno, zavadí o sluch ubohé princezny, proklouzne-li navzdor nejbedlivjší ostražitosti do etby její, bude-li dívka pátrati po významu jeho, projeví-li bez nho vli spatiti jednou svj obliej, o kterém ped ní dvoanstvo mluxilo jen u \ ýrazech nej\tšího obdivu a zanícení jak o di\ u spanilosti a pu\abnosti nevy-

Což

jestli

prokleté

slo\'o,

i

i

rovnané Ale

?

konen

slitovalo se nebe.

V

dležité vci

vyžádal si u krále audienci muž s dlouhým vousem a velikými okuláry, který vypadal skoro jako arodjník. Pod paží nesl jakýs objemný, peliv zabalený pedmt. Pedstavil se jako umlý mechanik a zjevil Jeho \'elienst\u. že po mnohém bádání a namáhání sestrojil zrcadlo, které \lastníko\'i ukazuje

tvá zázran promnnou; mizí

v

nm

každá

bradavice a vráska, každá nepkná linie se ladn urovnává a pvabn zaokrouhluje, ošklivá ple nabývá broskvové svžesti, kalné oi arovného lesku, rezavé upiny mní se v nejkrásnjší havraní kadee nejzkrátka, kouzelné to zrcadlo iní z pa vtší obludy soubor nejvzácnjších vabv. A vzácné dobrodiní kouzla dovršeno je tím, že dostává se ho výhradn jen osob, pro kterou

—

vdkv

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

X.XV.

| (J

lóO

je

zrcadlo

jen svoji

ureno; každý jiný obyejnou podobu.

lovk

vidí v

nm

Kdož vypíše jásot králo\ského otce, když se Vlastnorun o pravdivosti tchto slov pesvdil donesl zrcadlo do komnaty své dcerky, která již zvolna dospívala z nevinného poupátka v rozkošnou ržiku (a smím-li v tomto pípad užiti obvyklého kvtnatého porovnání), a zakryv jí z opatrnosti obli. ej až po oi, pozdvihl pedi ní kouzelný kišál. Ó, radosti nevýslovná! Místo nízkého opiího ela, lemovaného shora hrubými, rezavými chlupy, objevilo se v zrcadle pod havraní perutí mkkého, kadeavého vlasu úblové, pvabn sklenuté ílko, z pod nhož vyhledaly veliké, temné, sladce snivé hvzdy, zastínné hedbávnými asami a pepjaté !

dv

jemnými oblouky nejkrásnjšího oboí! Smleji šinul již plesající král ruku hloubji po škaredé

tvái

své

dcery

—

a hle

!

v zrcadle ob-

arokrásný nosíek, jemný ržový nádech na sladkém líku, milostné dlky zkrátka, na konec hledl z arovné plochy obliej v pravjevoval se útlý,

.

.

.

d

nebeský, obliej tak líbezný a rozkošný, že tu stáli všichni u vytržení a sama princezna, zatleskavši rukama, v zanícení pitiskla svoje široká, hrubá, pitvorn šklebivá ústa na malinové, šrou bloskvoucích perliek záící rtíky v zrcadle Vdnost králova neznala mezí. Objal a políbil pvodce svého nesmírného štstí, zasypal jej bájenými dary, penechal mu jak bývá obyejem za takových píležitostí polovici svého krá.

—

.

—

chtl v pekypující vdnosti pidat i ruku své dcery, ale skromný vynálezce kouzelného zrcadla zpoval se pijati vyznamenání tak pílišné.

lovství a

151

Od

doby pano\alo blaho

v paláci královském. hodiny ped arovaným kiPrincezna sedala celé šálem, zasazeným do vénce clémant, rubínv a té

safír, radujíc se ze své andlské krásy, a vznešení rodie radovali se s ní. Dvoané, od\'racejíce oi od škaredé skutenosti, mohli nyní s opravdovým zápalem velebiti okouzlující pvaby, které vidli v zrcadle. Dvorní malí zachytil mistrným šttcem spanilou \ idinu, která z kišálové plochy záila; obraz ten byl rozmnožen a hozen mezi lid jako pra\á, vrná podobizna královské dvy. Národ byl nad ní u vytržení a básníci vnovali každé jednotlivé vnad její po tlustém cyklu nadšených sonet. \'šeobecnou radost kalil ponkud jediný stín že byla princezna ve dne v noci ve svých komnatách za spuštnými záclonami uzavena a že nikomu, krom zasvceného dvoanstva, nebylo dopáno kochati se pohledem na živou její krásu. tenástvo pozbývá trplivosti a perušuje mne otázkou Což jsme dti, že jsi se stal pohádkáem ? Biju se v prsa. Zabedl jsem skuten do dtinské báchorky. Ale ncm\slíte, že by se s nkterými obmnami hodila i pro \'elké ? Na píklad Místo princezny vložte do ní mu;

:

:

mutandis literaturu. Nkterou literaturu. Nemusila by býti takový mrzák jako nešastná princezna ale mla by dosti \-ad a nedostatk. Pedstavitelé její nesnesli by však žádné výtky. V každém upímném hlase, upozorujícím na ony stinné stránky, slyšeli by jen blábolení duševní zabednnosti nebo sykot nízké závisti. Chtli by slyšeti jen chválu, bezvýminenou, neobmezenou, nadšenou chválu. Svorni v této snaze, umleli by všechny hlasy netatis

152

do rukou svých, podkuoval by soudruha kadidlem nejvonnjším, oekávaje od nho stejnou úsluhu. Poídili by své literatue kouzelné zrcadlo a hledíce do nho u vytržení, prohlašovali by ji za bájen krásnou a naprosto dokonalou, za nejskvlejší literaturu na libé

a každý vezma kaditelnici

svte. Jiný píklad veliká lidská spolenost. Nemyslíte-li, že je v ní mnoho, mnoho shnilého, že by zasluhovala, aby se jí poádn zatáslo a zamíchalo aby nad ní zasvištly stoemenné dtky a bil hrom, ovšem v ty pravé! Ale ti, kdož mají moc, peují úzkostliv, aby spolenost neuvidla své šeredné hrby a zlovstné vrásky. Potlaují a trestají každou zmínku o nich a stavíce své svence ped oi arovné zrcadlo úmyslné lži nebo bláhového optimismu, volají: Všechno je krásné, všechno v poádku a zaslepeným škarohlídem, zlomyslným buje každý, kdo tvrdí opak Jest prý leckde také íše, jejíž vláda rozbíjí a konfiskuje pravá, vrná zrcadla, trestá jejich roznášee a poizuje si z disposiního fondu zrcadlo zá zrané, které okazuje všechna její opatení v podob naprosto dokonalé a ve svtle nad pomyšlení skvlém, bez nejmenšího stínu. Nebo princeznu njakou užší národní spoleností. Dejme tomu, že jsou v její organisaci nkteré vady, že její politika churaví nkterými chybami, jež vyžadují nápravy. Konen, nic není dokonalého na svt. Nezdá se vám, že jsou v tako:

—

iem

zamme

vém pípad užitená nekouzelná

mla

t^u^

a

tam hrboly a

nkdy

teba by ukazovala nkterý zrcadla,

tah ješt zkivenjší, nežli je ve skutenosti? Ale

153

mnohdy zavládne

jiná

maxima. Pry, pry

s

kaž-

dým

zrcadlem, jež ukazuje neladné kivky a chorobné skvrny! Hotovitelé a roznášei jejich jsou jaloví tlachalové a zlovolní rýpalové, jež teba vyvrhnouti z naší spolenosti. Zde, zde máš, národe, to jediné pravé arovné zrcadlo, v mžeš s obdivem a ir>Tn uspokojením obhlížeti své vzorné uspoádání v každém smru, své naprosto správné postupování k vytknuté met, nad níž se vznáší fáta morgana peskvlé budoucnosti

nmž

.

.

.

A podobných píkladu mohl bych podati mnokdybych si nepipomínal, že jsem již nad slušnou mez užil vaší trplivosti. ho,

Koním

tedy.

——

Ah, zapomnl jsem,

že

musím ješt dopovdti

svou báchorku. Nelekejte se

—

konec

je

krátký.

Slyšte tedy!

Ona princezna, spanilá v zrcadle a škaredá ve skutenosti, poodhrnula jednou záclonu v okn své komnaty a zadívala se na vodní hladinu, tpytící se nedaleko paláce. Spatila v ní zcela zetelný, jen obrácený obraz palmového háje, který krášlil

beh nádhernými korunami

s\ ých obrovských lepotvárných list. Kývla na komornou a pravila: ,,Hle, není-li tam druhý háj ponoen do hlubiny vodní?" Nikoli, vznešená vládkyn," odvtila komorná. ,,Jest to pouhý odlesk háje pobežního." Pouhý odlesk?" divila se princezna, jež následkem své uzavenosti málo byla spátelena s pírodou. Pouhý obraz? Aj, vru pravda. A jak je zetelný, jak vrný! Rozeznávám každý list, každý zlatý plod to jako dokonalé zrcadlo!" ,,

,,

—

,,

—

154

„Tak

nerozvážná komorná. „Pí." roda podává vždy pravdu nejryzejší Princezna nemluvila o tom dále, ale v jejím nitru uvízl osten nezkrotné touhy. Dychtila spatiti jednou svoji krásu v oné hladin vodní. Pravila sob, že snad její zrcadlo má pece nkteré vady, a práhnula uvidti svj dokonale pesný a vrný obraz, kterýž jí podle slov komorné nejlépe mohla nakresliti jen sama píroda. Jde-li o ukojení podráždné díví zvdavosti a marnivosti, nic nejsou platný závory a stráže, zapovdí a hrozby. Zvdavá princezna dovedla ve 'chvíli píhodné vyklouznouti z paláce a letem kvapila k vod. Hoíc nedokavostí, nahnula se hlujest!" potvrdila

.

.

boko nad zrcadlo pírody a strašný výkik zdšení nad šerednou obludou, která se jí z vody šklebila vstíc, vydral se z prsou nešastnice, která v píštím okamžiku stemhlav se sítila do hlubiny Zahynula tam bídn... a morálka fabule? .

.

n

I

Ješt jeden divadelní (X. L. i88ó,

.

vlak.

183.)

Uinil jsem odpolední výlet do Klecan a krásný veer svedl mne ješt k volné potulce okolím, na které jsem se omeškal až pozd do noci. Bylo již nedaleko dvanácté, když jsem se vrátil do Roztok. Žádné okno nebylo již osvtleno. Jen blavá zá

msíní

zápasila s ozývalo se jen ob

noními

as

vytí

ps,

Hrobovou

tišinou vytí jaksi žalostné a

stíny.

táhlé.

Nevdl jsem ješt njaký vlak, a pochyboval jsem, že bude ekárna vbec otevena. Ale bezdky šel jsem tam pece. Ve stavení nebylo ni svtélka, ni nejmenšího ruchu. Avšak hle pístup do budovy byl zcela volný. Vešel jsem do ekárny, která byla msícem tak jasn os\tlena, že jsem rozeznal i ruiky na velikých nástnných hodinách. Ukazovaly práv na Zamíil jsem k budov nádražní.

sice,

jede-li

!

dvanáctou.

Pedevším

odpoinu pomyslil jsem si a pou stny. Tlo odpoívalo, ale duch myšlenek. Vzpomínal jsem na Beneše-Tebízského, jehož kaplanku jsem práv nasi

sadil se na lavici zabral se do roje

!

15(1

pásmo

jiných podobných vzpomínek, jasných i temných, plnících mou duši sladkobohiým pocitem. jsem se Po chvíU jsem pozvedl oi a ulekl. Nebyl jsem v ekárn sám. Stihlá njaká postava stála u okna, jdoucího na perron. Jak se tam dostala? Když jsem vešel, nebylo v ekárn nikoho. Ci zajaly mne myšlenky tak pevn, že jsem peslechl i v tom hrobovém tichu kroky píchozího, i vplížil se po špikách jako zlodj ? Tomu nenasvdoval jeho zjev. Stál tu voln s hlavou vztýenou, v njaké uniform vojenské. Zdálo se imi, že to uniforma ruská. Ale kdež by se vzal ruský vojín v Roztokách, v prázdné ekárn, o pl noci! Nežli jsem mohl dopísti pásmo myšlenek, obvštívil,

a k

tomu

družilo

se

tém

rátil se nálilc

záhadný vojín

tak, že

jsem vidl ze-

ml

jeho mladistvé tváe. Ponvadž hla\'u nepokrytou, spatil jsem nad vysokým elem bujný, kueravý vlas. Trhnul jsem sebou. Tato tvá byla mi známa, tak známa Ten ízn vyklenutý tenký nos, ty knírky, ten celý pkný rázovitý obliej. Jaká podobnost! Ba, ekl bych: on sám! Ale ten leží dávno pod zemí v daleké konin svta. A zase i ta uniforma se shoduje. Bláhové myšlenky

teln

profil

!

pln

Pece jsem se zd\ihl, abych pohledl v obliej. On pi zvuku mých krok

\ojíno\i ani dost

málo sebou nepohnul. Piblíživ se až tsn k oknu, kde stál, upjal jsem se strany oi na jeho tvá, zpola ke obrácenou a nepohnutou, jakoby tkvla napjatým pohledem na jednom míst perronu. Byla

mn

msícem pln

Te

vlaso!"

ozáena. mi

vyhrklo

již

bezdky

ze

rtu

:

,,Ha-

!;');

—

?

na

obrátil

\"ojín tos ty

A

zde

?

Kde

mne polilcd a zxolal opt shledáváme po

se

,.Ah,

:

tolika

letech!"

Pi tom

jsem pátelský stisk jeho ruky, obleené v drsnou, vojenskou rukaviku. Byl jsem jako strnulý radostným úžasem. Jediná toliko myšlenka jasn proskoila zmateným duchem Tedy mne pece tušení neklamalo Dlouho vzpíral jsem se uviti, že tento pítel muj, který v plném kvtu mladosti zamíil kdys na Východ, aby tam po boku bratí Rusu bojoval proti sveeucítil

:

!

pému Turínu, — že tento smlý sokol se zlomeným kídlem zapadl v bezejmenný hrob pod dale-

kým Kavkazem.

I když došly urité, zjištné zprávy o zpsobu jeho smrti a míst jeho pohbu, zstala v nitru mé duše nedvra a astokráte jsem si ]X)myslil Kdož ví, není-li pece na živu a neuhodí-li po njaké bájené Odysseji jednou jako blesk z istá jasná mezi nás se svým veselým smíchem Teprve po chvíli vypra\ il jsem ze sebe: ,,Živ tedy vskutku živ? Nemohu tomu ani uvit! Rci, :

!

—

bh, kdes vzel takovou adu

pro

,,Kde

úsmvem. v

jsem

vzel?"

let?"

odpovdl

,,Pod zemí, píteli!

s

truchli\ým

Mýlíš se -- nejsem

* í i

ZlV.

,,Ze nejsi

,,Ne, v hrstku

duch,

— ?"

nejsem

zvolal

živ.

jsem ohrcjmen

hruzíui.

Mé tlo promnilo

popele a co zde spatuješ, stínem bývalého tla."

jest

se

dávno

pouze

mj

odný

jsem zdšen a vyteštil na zjevení ztrnulé zraky. Ale po chvíli se udala se mnou jiná l)romna. Hrza ustoupila zvláštnímu pocitu, sladkobolnému, s pídechem posvátné bázn i blahosti.

Ucouvl

158

Bylo nii jako lovku, jemuž se ve snu zjevují obrazy bez podi\ u nebo milých zemelých hledí na zdšení, jen leda s lehounkou tuchou vci nadpirozené, chodí a mluví s nimi jako se živými a rateba ve snícím duchu duje se z toho shledání, vdomí, že je všechno nejasné z daleka se ozývá pouhý, prázdný sen. S takovým asi pocitem pohlížel jsem nyní na Havlasu, div se, že mne jeho vzezení hned o pravém stavu vcí nepouilo. Vždy vidl jsem ped sebou týž mladistvý, jen trochu bledší a matnjší

n

:

a

obliej, který

mi utkvl v pamti

z

dávných

let,

bez

nejmenší promny, kterou by zajisté ta dlouhá doba v živé tvái byla zpsobila. A pak ten zvláštní, nadzemský lesk oka jako tpyt vzdálené hvzdy, ta stínovitost celé podoby, ty vzdušné pohyby, jež nepsobily ni nejmenšího šelestu, ten hlas znící jako z dálky ,,Ale jaká je píina, že práv v Roztokách ?"

a

,,Jen

nádraží?"

dopovz! Divíš

A

straším v prosaickém tch slovech zasmál se

se, že

Havlasa pi

svým dávným srdeným smíchem. Nádraží nezdá se ti vhodným rejdištm pro ,,

duchy, není-li pravda?" pokraoval. ,,Ó, píteli, dnes jich zde uvidíš celou armádu A ne duch ledajakých. Jen pokej okamžik a mžeš se svézti !

s

o

A

plným vlakem duch ..." ,,S vlakem duch?" zvolal jsem v úžasu. ,,Ano, s vlakem duch. Dosud slýchal jsi leda

karavan takové! — dnes uvidíš vlak mrtvých. k tomu ješt divadelní vlak. Avšak neperušuj

mne

výrazy udivení a poslyš krátké vysvtlení vše-

159

ho. Donikl k nám nadšený ruch tch nesetných poutí ze všech konin vlasti, z bh'zké i daleké ciziny, a tu vznikla ba až i ze svta nového za oceánem Vypravme se na konec v nás mladších myšlenka svta. Dokažme, že ani Lethe nedoz onoho i drahou a milovedla pervati svazek náš s vaným lidem! Pojeme i všichni my, kteí vkládali

—

:

my

pdou

do mrtvé eské zem první sím nového života, kteí pstili první puky domácího umní, ti, ped nimiž hrdý chrám eských Mus vznášel se v nedostižné dáli jako zlatý sen, ti, kteí pak lopotn snášeli kámen ke kamenu, kteí vidli pozxolna vzrstat záící stny, ale nedokali se dovršení velkolepého díla zkrátka, všichni my nebožtíci, kteí jsme za živa jakkoli pracovali ve služb národa, jenž v tchto

—

skvoucích zdech vtlil jednu ze svých nejkrásnjších myšlenek. Cituju ti voln ást našeho provolání. Návrh k celé výprav vyšel tuším od Baráka. Staí páni vrtli sice trochu hlavou, ale pak se poddali. Ustanovili jsme k pouti dnešní plnoc a za shromaždišt po ná\rhu klecanského velebníka Žalov, který se Alešovým cyklem stal jaksi mythickou nckropolí národní. Jsou tam již shromáždni a pibudou sem co nevidt. Já jsem si vyjel jako bandcrista naped na svém kavkazském oi, na témž, který mi vyvedl ped Avliarem tak nepkný kousek. Avšak hle jsou tu již!" Studený vítr zavál náhle chodbou a otevenými

—

dvemi do ekárny, ba otevel do koán

i

dvée

ve-

doucí na perron. A beze všeho zvuku hrnuly se tímto silným prvanem do ekárny husté zástupy stínovitých posta\', mezi nimiž jsem v jasném svitu msíce rozeznal

mnoho známých

tváí,

známých

z

obraz

160

Nkteré z tchto postav mly típo kolena, vysoké punochy spodky klobouky, rohé a stevíce s peskami valná vtšina byla arci odna i

ze skutenosti.

;

krojem novjším.

V pedu

upozornil mne Havlasa na skupinu starosvtských pán, v níž kráeli Pelcl, Faustin,

Procházka, bratí Thamové, Kramerius, Puchmajer, Nejedlý, Hnvkovský a jiní. Stranou šel abbé Dobrovský, trochu škrobený a upjatý jaksi vítzo;

slavn mann.

V

pohlížel

na

nj

se strany patriarcha Jung*-

ele valných zástup vážn

bral se Palacký dstojnou, rázovitou hlavou. Kollár nadšeným zrakem hledl v neuritou dálku Šafaík vedle nho sklánl obliej v jakémsi hloubavém pemítání. Prostosrdený obliej Václava Hanky, ozdobeného ádem sv. Vladimíra a nesoucího pod pažím njaké pergamenové závitky, byl trochu zakabonn. Svatopluk Presl naslouchal Purkyovi, který mu s joviální tváí nco potichu vykládal. Vocel zase s živou gestikulací promlouval (ale neslyšným hlasem) cosi k Erbenovi. Celakovský vedl se mlky s Kamarýtem. Trochu s vysoká pohlížel na tyto pozdjší básníky Milota Zdirad Polák, vyšlapuje si zpíma v pyšné uniform vojenské. Václav Klicpera shledal se tu se svým synem Ivanem. Veselí soudruzi Rubeš a Langer kráeli pospolu. Za nimi napadla mi výrazná tvá Jaroslava Kaliny. Opodál samoten, v hlubokém zadumání bral se Karel Hynek Mácha. Skromný Doucha s Vinaickým a Sušilem kráeli v zástupu jiných knží. Byli zde i eholníci, mezi nimiž vynikal Boleslav Jablonský. Ba, zahlédl se svou

;

161

jednu jeptišku, byla to bezpochyby Maric jsem Antonie. Zástup žen vedla Božena Nmcová, ale nikoli zlomená, bídnými pomry zmoená Nmcová pozdjších let, nýbrž statná paní v plném kvtu krásy. A^idl jsem dále Chocholouška, Macháka, i

ne, nebudu sepiKoubka. Frantu šumavského sovati všechna jména valného prvodu, z nhož mé péro zachycuje pouze ty zjevy, které se mi nama-

nuly nejblíže. Oste vynikal ízný zjev Havlíkuw Barák s obliejem plným velosti a srdenosti družil se k bo-

drému

postava

A

Onde objexila se Šimákova pknou, výraznou hlavou.

\'á\ rovi. s

tam zase Hálek,

Šmilovský

Avšak

——

dosti,

dosti!

drahé hlavy, které

Bezdky venku u

Šolc,

Tebízský,

Kdož by seti všecky pohltila

zem?

ty

—

tím rojem stín já po nichž prá\ jako bájený hado-

ocitl

kolejí,

nám

Pfleger,

statná

jsem se

s

i

bleskem pijíždl erný vlak, blyšt rudými svtly lokomotivy jako párem strašidelných oí a ztráceje se ohonem nesíslných voz v nedohlednou dálku. S parostroje povíval daleko vitý netvor

ohromný erný

o\nený

va\ínem. Prvodí \laku bžel podél voz a za ním
í-

nm

v

zái

msíní

rozeznal jsem naproti

sob

známý.

162

produševiilý obliej Josefa Mánesa, jenž prstem kreslil na okno njaký originelní ornament, a sympatrn zabloudil patickou tvá Petra Maixnera jsem do vozu výtvarných umlc. Vlak rozjel se rychlostí blesku, bez rachotu a hvizdu, jako letící mrak, a sotva že jsem se ve voze rozhlédl, stanul již v Praze. Nádraží bylo osvtleno opt jen stíbrnou záí msíce. Nemohl jsem v ní rozeznati leny deputací, které nás v hojném potu, ale mlky, zdvihajíce jen k pozdravu ruce a biávajíce prapory, s nadšením uvítaly; rozeznal klobouky jsem jen purkmistra Pštrosa. O policii nebylo ani

—

i

vidu ani slechu.

Nekonený, velkolepý prvod

hostí,

s

ohrom-

m-

ným erným praporem

v ele, ubíral se zvolna nehoela ani jediná svítilna. Hrobové stem, v tísnily se po obou stranách ticho vládlo vkol, ulice nesíslné, mlhav splývající davy lidstva, májak se mi zdálo vajíce klobouky, apkami, ba i tírohými pokryvkatni hlavy z doby cop a kord. z oken tmavých vyhýbaly se etné hlavy, I a krásné bílé ruce mávaly šátky nebo házely na

nmž

a

—

—

dom

prvod kytiky

z

immortel.

Dole udržovali poádek lenové Svornosti ve kroji spolen se Sokoly, mezi nimiž jsem spatil zejména krásnou, bystrou tvá

svém malebném Tyršovu.

Konen mlky

U

dostihl prvod divadla. vchodu uvítal hosty Karel Sladkovský. wStál tu

vzpímen,

hrd

radostným uspokojením v mužném, pímém oblieji nebylo na ani stopy zhoubné nemoci, která podlomila a do hrobu sklátila tu ráznou postavu. Ve vestibulu spchal vstupujícím ras

;

nm

163

dostn vstíc

jarý Tyl jako zástupce

zemelých

di-

vadelních idilcl pražských i venkovských. Pokladníci a biletái neznámých obliej rozdá\-ali a pijímali spiichelé vstupenky. A mžikem naplnily se všechny prostory hledišt. rozžato a pece Ani jediné svtlo nebylo v osvtlovala je do nejzazších koutu zvláštní, nadpirozená jasnost, v níž vynikaly zeteln nesíslné, blahem záící oblieje stínovitých postav, tísnících se v pízemku. v ložích, na balkonech až vzhru do nejvyšší galerie. Z orkestru vynoila se známá hlava Smetanova, taktovka zakmitla vzduchem a úchvatné zvuky velebného nápvu rozlehly se divadlem. Opona se vznesla a na jevišti objevili se veškeí zesnulí eští herci a zpváci, hereky a zpvaky kolem ovn-

nm

ené

sochy Cechie tom, jakoby se zvolna rozplývaly tím velebným nápvem, zaaly pojednou mizeti mrtvé tváe na jevišti i ve hledišti, svtlý oblak nesíslných tch podob vznášel se ke stropu a zanikal ve výši jako vzdušný pelud. Já pak sedel mezi živým obecenstvem v jasn osvtleném divadle, kde slavnostní ruch vítal opt njaké \zácné hosty z daleka a kde na chvíli duch zúplna se ponoil do divné fantasie, kterou jsem tu zbžn nastínil nedovednou rukou \'

mj

.

.

n

v tichém

a

blaženém pístavu manželství. (N. L. 1886,

.

190.)

Po tíletém pobytu na venkov vrátil jsem se clo Prahy, kde nine oekával pedevším trudný úkol, vyhledat si obydlí, vyhovující alespo mým nejnutnjším požadavkm. Zabloudil jsem na té kížové cest v odlehlou ulici a cedulka: ,,Byt pro svobodného pána o jednom pokoji a pedpokoji se zvláštním vchodem, k doptání zde" zastavila toé kroky ped hokynáským krámem, v jehož okn byla vyvšena. Chtl jsem vejíti, když v tom z krámku vystoupil pán, vpravující ozáblou rukou do kapsy svého svrchníku kytiky zeleného žabince. Poznal jsem starého, dobrého pítele. Hynku!" volám. ..Pozdrav bh, píteli a což jsi se dal na ptánictví?" Hynek vzhlédl pekvapen a pi\'ítal mne pak

dv

t

,,

—

radostn.

Když jsme odbyli formálnosti srdeného shlemi svoji koupi: Vidíš, jakou obt pináším svým kanárkm. Kluk nám pestal nosit

dání, vysvtlil

žabinec do stati,

domu

bezpochyby

,,

—

v sousedství nelze ho také dozašel v tch mrazech a chume-

1

—

lenících

nó

probháš pl msta,

—

dv

nežli seženeš

a co je to pro tyi kanáry!" hubené otyi^iky „tyi dokonce!" podivil jsem se. „Povz mi, prosím t, co se to s tebou stalo ? Vždy jsi býval vždycky úhla\ním nepítelem tch žlutých vískalu, jsi je nazýval, pamatuji se, že's jednou opustil nejkrásnjší byt k vli kanárkovi staré panny, která bydlela vedle tebe nebo dokonce v poschodí pod tebou Tempora mutantur ,,\'šechno je pravda, ale

jak

—

:

a tak dále," odpovdl pítel s úsmvem. ,,Moje nená\ist promnila se - ne sice v lásku, ale v mír-

nou náklonnost. Ostatn, zvyk dlá všechno. Dovedu te klidn konati nejsložitjší práci duševní, teba by náš tverolístek jedním hrdélkem spustil nejbcsknjší kxarteto. Ba, již b>- se mi i)íbytek zdál smutným bez tch zp\'ných zlatoušku. Nelze tedy xlastn mluviti o njaké obti, kterou l)ych tím pinášel své Julince."

A

dovždy jsi ženat. ,,Julince? Ach,.o\šem sud jsem ti ani negratuloval. T\é oznámení došlo mne. sot\a že jsem se pesthoval na \enek a v prvním zápase s novými tol víš zkrátka, nedostal jsem se k tomu, abych ti napsal blahopání, jak se patilo a slušelo - -" ,,Ale, ale," káral Hynek, ,,jaké jsou to ei!

—

—

pomry

m sebou zavádt

—

Snad nebudeme mezi hloupé ceremoat^^koliv jsem Vím. že mi peješ všeho dobrého zárove pesvden, že by t hlodala zá\ ist, kdybys mé štstí znal úpln." nie

!

,,

,,

slovo

Vím, vím, Blažen s

—

že

blažen

jsi

—

blažen."

— ?"

Hynek opakoval

výrazem pohrdavým, jako by nebylo

^v. <-ch:

Spiíy.

.\XV.

JI

to nikte^

I(i6

rak hodno vyjáditi jeho nevýslovné štstí. Hledl k nebesm, jako by tam hledal pravý výraz pro své na rameno slasti manželské, pojednou však pleskl ekl, píbych tob víš, co ,,Ale a pronesl zhurta: zloin nejhoršího druZe pášeš zloin teli? hu!" cože o ,,Ano, zloin. Nemluvím o povinnostech, které zákonm pírody a vzhledem k lidské máme Ne, o tom všem nemluvím. Ale pášeš spolenosti sám na sob zloin erný zloin, ,,Snad že zstávám neženat ?" že. íká se, že bezženství je výstel,, Ovšem se kem sobectví. Ale kdyby takový sobík vdl,

m

—

—

,,

CV —

-\íí

vi

.

.

—

.

o

olupuje,

musel by

sama sebe

—

nejhorším nepítelem

uznati, že je

„Aj, ty's pravý 'fanatik manželství! Ale, poslyš, do zajdeme si na tu zajímavou rozmluvu zde v tom mraze namáháš se marn, kavárny

nkam

—

mne rozehál vbec pro nco, neku-li pro ženitbu. Nemáš snad nikam na pilno? Kanái se abys

•

—

dokají „Snad nemyslíš, šel

jsem

si

jsem k vli žabinci jen trochu na procházku že

—

—

Vy-

Pkná procházka, brouzdat !"se v té zim a slot blátem a snhem po ulicích Práv taková pro,,Ó, nejsem choulostivec cházka je zdravá. A pak, v tenhle den vycházím si pravideln z domu víš Ostatmáme prádlo ,,

!

—

—

n, odbývám si zárove nkteré koup a Pokej minutku — zaskoím jen semhle pak

s

tebou hned do kavárny."

—

urgence. a pjdu

U)7

Vzešel

do skladu hudebnin a

vrátil se

se závitkem not. ,,Nastojte, noty!" žasl jsem. ,, Nikdy snu nenapadlo, že jsi také hudebníkem." „i.>.ejsem.

po

divili

mi ani ve

Koupil jsem jen pro Julinku nejno-

vjší valíky." ,,Ach,

nžný manžel

!

Stále jen

máš svou

Ju-

linku na rtech a na mysli. Jako bys byl dosud v lípiano, bánkách. Sám ochotn zásobíš její piano které jsi vždy nazýval vynálezem ábelským. Již \ím, že je tvoje ženuška pravá kouzelnice." ,,Však ji poznáš. Ano, musíš nás navštívit Ne, pokej, zejtra se myje salon hned zejtra pokoj. Pozejtí tedy, pozejtí mua tuším i síš pijít. Smluvíme to na urito v kavárn. Podívám se jen ješt tuhle k voavkái."

—

——

mj

—

—

Od voa\káe se

níž

Hynek

zamíili jsme ke kavárn, zastavil jen ješt v obchod s

lými kvtinami. \ il

—

ped

um-

,,Že jsi ty šasten, jest arci nepochybné," prajsem. když mi pítel v kavárn znovu odestel

vyhlídku do svého manželského ráje. ,,Ale o tom pochybuju, že se podaí mnohým taková trefa. Tys arci našel ženu, která v sob spojuje všechno, po

em

jsi ,,

toužil.

Sliná

—

Pohled !" zvolal Hynek horliv a vytáhl

z

kapsy

—

balíek. Náhodou mám pi sob její fotografie objednal jsem práv u ezbáe rámeky." Balíek choval v sob více než tucet fotografií, z nichž každá pedstavovala cho mého pítele v jiné posici, v jiné vkusné a namnoze bohaté toilet. Byla ,,

opravdu sliná. Prohlížel jsem fotografie

s

netajeným obdivem.

i<;,s

rád bycli zachytil všechny vdky té milé postavy, všechny paprsky její krásy," vysvtloval Hynek. „Fotograf má u nás pkný výdlek. Ale z tch bledých stín nemžeš ji pec náležit poznati. Zde chybí kouzlo barvy, pravý výraz, život. Jen pokej, až ji uvidíš ve skutenosti. A není to pouze hezká loutka má i ducha a srdce, jakých poídku. Je vskutku andl. A jak mi ve všem rozumí, s jakou nžností o mne peuje Nezdá se ti, že je zde notný prvan?" pe,,H]c,

;

—

,,

jsem ho na chvilku. Oteveli nám práv nad hlavou njaký prduch. He, íšníku, nemohl byste zde trochu mírnit svou ventilaní horlivost?" Hynek, ,,já se nastuzení nebojím," prohodil když íšník chybu napravil. ,,Mé tlo je vždy obrnno poádnou jágrovkou ,,Jágrovkou? Ale vždy jsi býval rozhodným odprcem toho dobrodince lovenstva a smával polovlnným jsi se nezbedn jeho celovlnným ctitelm!" Pravda. Ale od té doby pesvdil jsem se, odpor pouhým pedsudkem. Je to výže byl borné opatení a hlavn, co prádla se ušetí! Pipneš si prost istý límec a manžety víš ,,A pan manžel je uložen v bavlnce. Nezapírej, ze se i v tom jeví ona nžná pée tvé ženušky. Ano, milý brachu, probouzíš ve opravdu hlodavou závist. Hle, já se musím ve snhu a blát potloukati mstem, abych vyhledal místo pro svj bludný stan uprosted cizích lidí, s nimiž nebude poutat nic než bídný kov, za který mi prodají chladn vymené úsluhy a sevšednlé, vdku prázdné požitky; ty však sedíš klidn u pevného, útulrušil

,,

—

i

,,

mj

—

—

—

mn

m

ir>9

ného krbu, ve vla,stním tichém hnízd, které ti láska pívystýlá nejxábnéjším k\ítíni. Tns \ ephil chi o jaké jsi staMi tiché, pokojné domácnosti, takové, blouzníval \ždy s toužebným zápalem. Kdykoliv jsi maloval ten rozkošný obrázek svého píštího zátiší, tsném vždy jsem si pedstavoval dvé šastných, lidiek, v njaké osamlé, objetí k sob pitulených hezounké chat s párem cukrujících hrdliek na steše, nebo spíše v rozkošném úvale dalekého, liduprázdného ostrova, kde mohou žíti jen sob a své \'

asce. ,, Na,, Pepínáš trochu," opravil nme pítel. prostá odlouenost od svta a jeho ruchu nebyla nikdy ideálem. Spolenost jest do jisté míry potebná i k tichému štstí lásky. Arci spolenost vhodná, nejužší jen kroužek spíznných duší. Ale jinak uhodil jsi na pravé. Ano, má domácnost je rozkošné tiché hnízdeko, plné míru a blaha. Ne\ olno, jak mohu ti ani vylíit, jak je mi \' píjemno v každém ohledu a pohodlno

mým

nm —

,,Však

t

znám, sybarito! Pamatuju se

dobe

e,

s kterou jsi mi za naší poslední schzky pedstavil prá\' koupenou velikou pnkovou dýmku

na

krásnými ezbami. \ té ei \ yobrazil jsi budoucího manžela Hynka na vlas jako rozmailého moslima, sedícího na mkkých polštáích a blažen ekajícího, až mu krásnou tu dýmku ržovými jDrstíky nacpe, podá a zažehne odaliska Jula. Nyní uží" \áš jist dávno ve skutenosti toho, co s

,,Mé štstí je dokonalé," perušil nmt; Hynek, jediným stínem možno nazvati leda bezdtnost našeno manželství ..."

,,

170

Z kavárny doprovodil jsem pítele ješt kus cesty mstem. Zastavil se u prodavae ozdobných pér na klobouky, pak ve sklad porculánového nádobí a zamíil k niaskému krámu, kde jsem se od nho odlouil, abych pokraoval ve svých trampotných potulkách za bytem. Ale díve musel jsem v jeho ruce písahu, že pozejtí navštívím rozkošn jeho zátiší. Zaklepal jsem vskutku v ustanovený den odpoledne na bránu domácího ráje. Po chvíli objevila se v zamížovaném otvoru dveí Hynko\a tvá pod složiti

pknou domácí epikou. Sláva ti, že plníš slib !" vítal mne otvíraje a na chodbu. Hledáš rohožku? vystupuje ke pi dnešním blát Zde ji !máš. A tamhle škrabátko je ho vru zapotebí. Tuhle máš druhou rohožku a zde ješt hadr na oteni." Zatím co jsem svdomit užíval všech tch deštník a oišovacích prostedk, vzal Hynek vodu. peliv z nho vytepal a vyklepal Na to uvedl mne do vnitní síky, upra\iv tam nohou široký koberec, pokrývající celou její podlahu. ,,

mn

,,

—

mj

tém

Služka ,,Jsem práv samoten doma," pravil. byla kamsi poslána a také Julie odskoila. rátí se však co nevidt. Mžeš si zatím prohlédnout hnízdo bez hrdliky." ,,

nkam

.

mj deštník a postavil jej opatrn do njakého kumbálku, povsil mj svrchník a klobouk do téhož kumbálku na skoÍ3u a zamíil k jednm dveím, kráeje jaksi obezele a po špikách, Rozepjal

jako by pestupoval neviditelné pekážkv. Sahal

již

171

po

klice, ale

se jinam.

pojednou odtáhl

spšn

—

ruku a obrátil

t

prozatím do své " pra\il, „povedu co pracovny. Mžeme se tam pohodln natáhnout na pohovce jako za starých let a trochu si pohovoit. ,,E,

Je to chrámek,

zasvcený výhradn

mému

pohodlí.

Ostatn, pohled na mne," dodal žertovn, ukazuje na svj župan a trepky, ,,nejsem-liž pravým zosobnním domácí nenucenosti? Tak vypadá strážce domácího krbu v plné sláv a výzbroji; na vás, starých mládencích jsou tylo ctihodné emblémy, jestliže si je bezprávn osvojíte, pouhou karikaturou neb aspo padlkem bez vyššího posvcení."

Pracovna Hynkova byla vzorn zaízena. Pkný nábytek, tpytící se istotou jako zrcadlo, byl rozestaven v dokonalé symetrii knihy v bibliotéce stály jako vojáci o parádní pehlídce v bezvadných adách papíry na stole byly srovnány co nejpelivji; na kalamái nevidl jsi poskvrnky a násadky per trely v ladné skupin nad ochranným i)odstavcem. Podlaha byla jako sklo a dlouhý, široký koberec táhl se po celé její délce druhý pak vedl k pohovce, která byla celá obestena pK)vlakem jako padlý sníh. Hynek ubíral se k ní týmž ostražitým, úzkostlivým krokem jako díve v pedsíni a posadiv se opatrn na okraj, pozval tnne pokynem ruky, abych usedl vedle nho. Spustil jsem se s ostychem (o natáhnutí se nebylo ei) na liliový povlak a postavil nohy na jakousi houni, kterou mi pítel špikou boty podstril. ;

;

;

tém

Podotýkám ješt,

že

zdobilo

pokojík zamilo-

172

váného manžela

asi

pt

rozliných podobizen spa-

nilé Julie.

,,r*kn jsi zaízen, velmi pkn," chválil jsem; pohešuji dvé vcí, kdysi nerozluných s tvojí

,,ale

pracovnou."

Pedn

nepoádek," zaal sám Hynek ,,s tím jsem se ovšem rozžehnal nadobro a ?" za druhé nelituju toho nikterak. Za druhé Oblaky tabákového dýmu. Zde je ovzduší isté jako v dívím budoáru. A kde máš své dýmky?" ,,Z dýmek již nekouím," oznamoval Hynek rozvyléil jsem se tém nadobro pait. Ostatn z bývalé vášn kuácké." ,,

geniální

:

—

—

,,

—

,,

Vyvalil jsem oi.

,,

Jakže

?

Ty? Ty,

kterýž

jsi

od rána do veera zahalen hustým. Štiplavým mranem? Ne, není možná." ,,Nabyl jsem pesvdení, že kouení nad jistou míru poškozuje zdraví, že ruší zaží\'ání, kalí jasnost ducha a zvolna otravuje celý organismus. Vykouím nyní denn leda jediný doutník a to mimo dm, na volném vzduchu Zavrtl jsem hla\ou a pohlédl na pítele s ironickým úsmvem. býval

—

Zardl

—

se

a mluvil

—

perývan:

,,

Nemysli,

že

k vli mýlíš se zachce-li se mi, kouím také doma. Pokej mžeme si zapálit obávám se jen, že mi práv došla zásoba doutník." Podal jsem mu svoji schránku, podotknuv jen, že

nemám

—

sirek

—

pi sob.

„Ach, o sirky není nouze," mínil Hynek, bera váhav jeden z mých doutník. Podal mi nožík, oezali jsme si špiky, on pinesl se stolu škatulku sirek a zvolna ji otáel mezi

nco

xypravovat a na sirky prsty. Ale pi tom zaal jaksi zapomnl. Mlíuil. niliu il a škatulka obracela se neotevena sem tam \ jeho ruce Hovornosl jeho b\ la petržena tikotem nkolika ptaích hrdélek, z néhož se brzy vy\inul pronikavý, málem ohlušující tverozpv. Byl jsem tím ui'0/:ornén na klec, visící v kout u okna. ,,Aj, hle! Máš veselé spoleníky studií!" ,,Kam je dát?" \ysvtloval pítel. ,,Do salónu se pece nehodí, do ložnice také ne, do komnaty a do kuchyn do kucii>mé ženy ješt .

né

.

—

mén

—

.

ela a zvolal: .,}llo, zapomnl. \'ždy na mne \ ložila moje bohyn ped odchodem dležitý úad. Mám dávati pozor, aby smetana nevykypla. A ta bude zatím již na plotn a kuchyn plna puchu Pokej, pujdu s tebou na tu dležitou iii l\Ieil se náhle dlaní do

málem bych

byl

!"'

,,

spekci," smál jsem se.

Smetana nexykypla, Co dlat ?

ale

za

to

\

yhasl

<jhen.

,, Trochu tísek napraví všechno," mínil Hynek a sednuv na lavici u kamen, zaal s xážnou tváí a \ elikým chvatem štípati polínka. ,, Cekáme dnes ješt nkolik hostí," mluvil pi tom, ,, nkolik tet mé paní, ctihodných to dam, a snad ješt jiné. Abych pra\du \ yznal obešel bych se i bez tch návštv; :

nemohu pece ženu odlouit od jejích píbuzných Lnou k ní xelmi a navštvují nás velmi asto. Nu, tísek je dost — te honem s nimi pod plotnu — a njaké polínko k tomu, tak Vidíš, e-

ale

a známých.

!

mu všemu

se

lovk

budete hoet? Fu

—

v fu

domácnosti piuí. Že nekch, kch, kch — ješt

—

174

se v

zakuckám. Sláva bohu, již to vesele praská! Zde kuchyni je opravdu útulno. Piznáyám se ti, že

A

nejradji. V zim je tu zvlášt miio. až na Závist! Hle, podívej se jen, jaká vyhlídka a služka nejde, žínka prodlévá voda se již vaí Semelem kávu sami. Není-ii to pomoc ? Nu, jaká všechno zábavné, co?" Hynek semlel kávu, vsypal prášek do vody, já v tom ozval se zvonec. Pítel zastril ji iriíchal rychle doutník do kapsy županu a spchal otevít. tu

meškám

—

—

—

—

•

Byla to Julie. Ozval se hlásek:

To

hrozné.

Dám

domu — Hynek ji potichu

musí

jí

,,Je

služka

výpov

již

doma? Není?

na hodinu, hned mi

z

chlácholil a

upozornil na mojí pítomnost.

Vystoupil jsem

kuchyn

—

bezpochyby také

mladá

žínka, zjev o]:)ravdu roztomilý, pospíšila mi v ústrety s úsmvem záivým, vztahujíc pívtiv jemné ruky. ,,Ach, bute mi vítán Jak se tším, že vás poznávám. z

•

!

Hynek vypravoval mi o vás mnoho pkného. Ale v kuchyni — Hynku! — v kuchyni — jaký to nápad! Pojte pece dále! Prosím!" Pokroila k tajemným dveím, od nichž prvé Hynek ucouvl; ale ani tentokrát nebylo mi dopáno pestoupiti jejich práh, za nímž jsem správn tušil sanctissimum salón. Minula je a uvedla mne znovu do studovny Hynkovy. Usedli jsme na známou již pohovku a mladá ženuška pitulila se k muži svému tak milostn, hladila mu vlasy s pohledem tak nžným, že mne opravdu pronikla zá\ ist.

—

175

„Nahlédl

jste

tedy do našeho hnízdeka,"

vám

nm

švi-

Žijeme \spokojen a tiše. Staíme sami sob. Jednou denn projdeme se s Hynkem po Píkopech, dvakrát nebo tikrát za týden míváme návštvu mých tet a jiných dobrých známých, nkdy poádáme veerní domácí zábavu nebo zajdeme ve spolenosti do hostince na koncert já bych o všechno to nestála, ale Hynek ." se rád asem pobaví — Hynek hledal tkavým pohledem cosi na potoila

;

,,jak

se

líbí

?

—

-

dlaze.

Hlas zvonce odvolal hospodyku do pedsín. Zaslechl jsem stží tlumenou hnvivou domkuu, hlasitou odmkuu služky, pak již kik s obou stran, prudkou hádku, kterou na štstí brzy ukonil klapot obuvi, šustot šat a sbor jiných hlas, huhavv-^h a pištivých. Patrn pišli oekávaní hosté. ..Musíš pece do spolenosti " pravil po nk é chvíli Hynek. Chtl jsem zdvoile odporovati, ale v tom pikvapila pro mne Julie, které jsem neodolal." Otevela se mi konen brána sanctissima. Spatil jsem tu lesk, arci z ásti pozastený hákovanými snžnými po\ laky a záclonami — lesk a tpyt, jehož jsem opravdu nebyl hoden. V zasklené skíni s porcelánovým nádobím a ozdobnými tretami zahlédl jsem zajímavou historickou památku velikou pnoxou d>Tnku s krásnými ezbami, tutéž, kterou kdysi v bláhových snech budoucí sultán Hynek pijímal peliv nacpanou z ržových prstík své odalisky. Nebyla ani dost málo zakouena. V salón byly shromáždny ctihodné matrony v divných epcích a kloboucírh. špiatýrh nos a

—

i

:

17(i

brad, pichlavých oí. Nastalo pedstavování a pak jako mezi Scyllu dostal jsem se za stl mezi slz pod oima a stopalni a Charybdu. Služka se se vzdorným úsmškem na rtech pinesla kávu, šálky se ile prázdnily, s mlaskáním a srkáním míchal se hovor o necnostech eledi, o chybách a rodinných tajnostech soused, o snech, neštstích a vraždách, hovor se stával živjší a živjší a rozvív pustou hlunou sms ehtavých a il se sípavých hlas, smíchu a výkik, do níž chvílemi vesele zaléhalo vískání kanár ze studovny mého sedl s obliejem^ blažen pítele, který v té nehezké unylým. Pozdji pišli ješt jiní hosté, nkolik bratranec jeho znáa dívky, jeden švarný mých. Jimi vnesen do hluné zábavy nový ži\el zavznlo piano s dojemným zpvem a hovor obrátil se na zábavy, tanení hodiny, plesy ,,Ani nevíte, jak posedlý do masopustních záhodný mužíek," pra\ila ke ba\ je Julie, objímajíc ržovými prstíky od zadu lichotiv

dv

konen

vav

dv

.

.

mn

mj

elo Hynkovo.

—

,,

Navštvujeme velmi piln tanení

jen škoda, že Hynek netaní Byli jsme také již na d\'ou maškarních plesech a za týden pjdeme na tetí; Hynek si už poídil krásnou masku medvda a já budu cikánkou, jeho krotitelkou bude to velmi hezké, hihihi!"

zába^y

!

—

Smála rosily se

se

rozkošn

vláhou štstí

a zraky blaženého .

.

n

muže

za-

Klid. Urul.

iiá

rta.

(N. L.

1886,

0.

2.16.)

mimo mne jako stín. ulice a navzdor osvtlení Ale navzdor špatnému oholené jeho hrade i erným okulárúm poznal jsem ho dobe. Spchám za ním. „Miroslave!" Mihnul

se

tise

a plaše

Neslyší.

„Hej, Troskove! Píteli! Slyš!" Což ohluchl ? Nezbylo mi než chopiti lio za rameno. Ohlédl se jako pekvapen a vykoktal mé jméno. Ovšem že já! Ale povez ty nm, jsi-li oi)ravdu pítel Troskovec i pouze bludný jeho duch? již jsme pochybovali, jsi-li dosud mezi živými. Kdes vzel takovou dobu? Co robíš?" ,,

,,Co

robím

?

Hledám

klid."

„Poád ješt

hledáš klid, nešastníce?" zasmál jsem se. „Ta doba staila pece k poádnému odpoinku. Slyš, vejdi se mnou tuhle do kavárny a vypravuj mi tu svou nezdaenou výpravu za kli-

dem ších

." .

.

Miroslav Troskovec býval jedním z nejilejbojovných kohout naší národní arény. Osud

ITS

ohnisko veejného horlivostí všechneúmornou vnoval s ruchu, jemuž ny své síly. Vyploval všechen svj as, od asného rána do pozdní noci, zinininou inností a stával vždy v nejprudí sei denních zápas, bez únavy máchaje bitkou ocelí ducha a nastavuje svou osobu zuivým útokm se všech stran. Ale pojednou stala se s ním zmna. Cítil ch\ílemi ochablost a zas cho1

\olba postavily

vlastní

jej

\-

robnou podráždnost, poznal, že je celá jeho bytost rozrušena, a hledal rady lékaské. Léka odporuil mimo jiné úplný klid na delší dobu. Na neštstí byly okolnosti takové, že Troskovec nemohl se hned vyzouti ze svého neklidného postavení. Uskrovoval sice svou innost, vyhýbal se kde možno nejhorší vav zápas, ale pes to vše zmítán byl dále rozilujícím ruchem a choroba jeho vzrstala den ode dne. V tom pomohla mu truchlivá jinak

zanechal

událost. Blízký jeho slušné jmní.

Te

mu

píbuzný zemel 'a mohl po vli uspo-

ádati svj píští život. Zmizel náhle s jevišt, s nikým ani se nerozlouiv vyzvdli jsme toliko, že odejel na venek. Po dlouhou dobu nebylo slechu o nm, jako by se byl propadl. Až dnes dopadl jsem ho z nenadání ;

v pološeru odlehlé ulice.

Do mocí

;

kavárny nechtl se

uinil návrh,

kým veejným

mnou

abychom

vstoupiti živou se prošli spolu blíz-

sadem, v tu pozdní dobu

tém úpln

prázdným. Bloudili jsme postranními

pšinami a Trosko-

vec vypravoval ,,Je

ti

hav žádalo

známo, že rozrušené moje ústrojí naléklidu. Hledal jsem' jej pedevším na ven-

17'.!

kove.

Najal jsem

chého venkovského

si

v odlehlé

msteka

ulice jednoho

malý domek

se

ti-

za-

hradou. Za posluhovaku pijal jsem ženu hluchonmou. Uinil jsem tedy vše, co bylo vbec možné. Ale když jsem si druhého dne vyšel na procházku, pozdravil mne pívtiv pohyblivý mužík s erveným nosem, kterého jsem již den ped tím vidl obcházeti odlehlou ulikou ped mým domkem. Podko\'al jsem nedbale a zrychlil krok ale mužík byl už po mém boku a tázal se mne, jak ;

mi v msteku líbí. Chladná odpov, že tu meškám teprve den, pimla ho, aby se mi nabídl za cicerona a když jsem tuto službu s díky odmítl, dodávaje, že se hodlám podívati za msto, projevil potšení, že ho vede cesta týmž smrem. Capal vytrvale vedle mne a nedbaje mého vý-mluvného mlení, mluvil o povtrnosti, žních, drahot, hrozících zápletkách zahraniních a pešel s politiky na záležitosti rodného msta. Zasvtil mne dkladn v tuhý zápas obou místních stran, vylíil mi purkmistra jako zlotilého náelníka loupežnické roty, která pode jménem mstské rady páše na obci nejhnusnjší zloiny, a podrobil soukromé pomry mnohých spolumšan se

;

i

zdrcující kritice. Stží vyprostil

jsem se

konen

jeho dráp. neupadl v jinou z

Abych na zpátení cest mstem takovou léku, kradl jsem se od zadu pes zahradu. V ní zastihl jsem dívku, trhající rže. Stydliv se pýíc šeptala, že jí strýc dovolil, aby si trhala kvtiny v jeho zahrad, a ze snad pan nájemce Rozumí se, že jsem jí galantn požádal, aby po

dom

hbosti pustošila

mj

libosad.

180

Doma oekával mne pepadlý mladý lovk geniáln rozcuchaným vlasem a vousem. Pedmi jako redaktor místního asopisu „Lev" a jal se hned bombastickými frázemi vykládati program svého listu. Dovdl prý se, že jsem zámožný, \zdlaný lo\'k a že se hodlám v msteku trvale s

stavil se

prý pokládal za svou povinnost, varovati mne ped lidmi, kteí hned první den dotrn na ulici mne pepadají, ped onou smekou zvrhlých indi\'iduí, která z nízké závisti a jiných, ješt nekalejších motiv podrývá svornost mšanstva a jeusaditi, a tu

orgánem je místní asopis ,,Orel", nejspustlejší plátek, jakým kdy poskvrnn byl tiskaský lis. Odbyl jsem ho krátce, že se nestarám o veejné záležitosti vbec, tím mén o strany msta, v jejímž

hož zdech jsem teprve jednu noc pespal. Z veera odbývala se práv ped mým

njaká paráda mstských ostrostelc

a

oknem hasi, a

kdesi na blízku hrál hudební sbor na poest nkterého hodnosty tak srdcelomn a vytrvale, že jsem radji prchl do hostince ,,u slunce", kde jsem se jen simulovanou hluchonmostí ubránil útokm nezízené zvdavosti. Nazejtí nemohl jsem z domu, ponvadž ulikou bdle obcházel mužík s erveným nosem a mezi ržemi zahrady poletoval celý sbor pvabných \íl. Za to navštívil mne \' mém byt majitel domku na pátelskou rozmluvu, v níž mezi jiným prohodil, že hostinec ,,u slunce" je peleší lotrovskou, kde se schází vyvrhel msta a zejména strana, která by jeho (pana domácího) ráda vypíchla z velitelství v ostrosteleckém sboru; potom pišel jeden uitel mšanské školy: kterak prý se dovdl, že zavítal

USl

do našeho msta sloxutný pan Miroslav Troskovec. jehož \eejné psobení prý ode dávna provázel veon ve svém skromném oboru, na lou sympatií, že i

zapomenuté

stráži

maí

bohužel prý a

nepíze

rn

\

iditele

psobí pro svatou vc.

ale

ušlechtilé jeho snahy netenost i kolegii, kujících proti

nmu

pikle za ním následovalo dopoledne ješt npodobných ná\št\-. A po poledni \razil do pokoje se známkami nejvtšího rozilení rozšafný bichatý mštnín, tepaje zaaté psti xlhkým

mrzké

;

kolik

\'

ješt ..Orlem" a \olajc drzá infamie

:

.,To darebáctví, sprostota,

!"

Podal mi

list.

zarývaje prst

keo\it

do jedné

lokálky.

etl jsem

ms

h o d o mk u. Darebáci, kteí jako jistá nepkná zvíátka peleší \- opelichané bezzubého ,,L\a", nalezli v posledních dnech spojence, kterého jim pejeme z plna srdce. Zvdli jsme všechny podrobnosti lajných konventiklu. které se odbývají za spuštnými záclonami zahradního domku. TyU) pletichy na:

,,T a

j

e

t

v

í

z

a h

r

a d n

í

hí\

plují nás hlubokým opovržením. Avšak varujeme onoho pána. který se u nás ješt ani neohál a již strká všetený nos do našich záležitostí: nezanechá-li svých pokoutních piklu, postavíme bez milosrdenství na praný nepknou jeho minulost, ukážeme ho svtu v jeho jíravé šeredné podob. Prozatím napovídáme jen. že bychom píští sv íslo mohli vypestiti velmi pikantní historkou o jistých ržích a jisté spanilé víle..." Hodil jsem listem na stul a pravil klidn .Jsem bohudíky povznesen nad útoky takového druhu." :

Sv. C»:ch; S
XXV.

12

182

„Ale jde tu o mou dceru," horlil mštnín, ,,o mou ubohou, nevinnou dceru Mám klidn pihlížeti, jak neisté ruce trhají díví její est a na po!

spas s

poestné mluvami

ten

utrhaným jazykm? Vaše

sblížení že bylo zcela s jizlivými poroznáší se již po a píští týden vytasí se snad ,,Orel" sku-

vrhají

ji

mojí Albínou

—

— vím

arci

pevn,

mst

njakou ohavnou smyšlenkou. Jediná pomoc bude, když ješt tento týden vc uspoádáme, jak se s

na poestné muže, a pedstoupíme ped veejnost s hotovou událostí. Moje dcera se vám líbí a já jsem zvdl dílem od svého bratra, dílem od vaší posluhovaky (jak se s ním ubohá hluchonmá osoba dorozumla, ví sám bh !), že jste lovk svobodný, z poádné rodiny, zámožný, intelligentsluší

ní

a

— — "^

Téhož dne za soumraku ujel jsem z msteka se na útku, že mi na ten veer stoupenci

dovdl

,,Lva"

chystali

prvodu

satisfakci v

a slavnostního

podob pochodového

banketu

s

emi

a

pí-

pitky.

Vylíil jsem ti obšírnji první zastávku své kížové cesty za klidem a následující odbudu strun. Koupil jsem si chalupu v tiché ddince a zaal ji zizovati po svém vkusu. Upravil jsem ji vnit i vn, poídil novou stechu, s vyezávaným štítem a pavlaí, vše v ryzím slohu našich starých eských chaloupek, a zaal pi ní ohrazovati koupený pozemek, 'urený pro kvtnici a skromný ovocný sad. Ale do rána byl plot stržen a soused podal na mne žalobu pro rušení držby. Povzbuzen tím píkladem,

mne

soused s druhé strany, že jsem njakou ozdobou svého vyezávaného štítu zasáhl do žaloval

i

1X3

Docházely \ ýmry, advokáti a soudní za úelem místního ohledání, odpijíždli osoby bývala se stání, jeden soused odvádl projektovanou

jcIkj držení.

kvtinovou zahrádkou svoji hnojvku a oba hulákali co chvíli do mých oken vybrané hrubosti, odmí-

posmchem

všeliké naro\"nání. toho dostal jsem se do kyselostí s pafaráem pro domnlé neznabožství a byl v ná-

tajíce s

Krom nem

hradu

odmnn

\elým pátelstvím mladšího pana

mn

na beuitele, který den co den picházel ke a politice. sedy o literatue, umní, peovaly také o svj klid neustálé potyky vrchnosti s obcí, grunto\níku s chalupníky, strany bývalého starosty se stranou nynjšího a všech sou-

vd

Konen

sed

mezi sebou vbec. Prodal jsem se škodou chalupu a pestho\al se v osamlou chatr za jinou vsí. Tam odtud \y-

mne lucioná a

pudilo

naknutí z noních schzek rc\opechovávání zapoxzených tiskopis,

zase z

penzokazství a spolk s dáblcm, které inilo moji samotu pedmtem obecné a asto hluné pozor-

z

nosti.

zdal jsem se stálého bydlišt a \ > dal ^-e n.a \ olné potulky. Ale na železnicích a v hostincích jako piiavice všeli se na mne duchaplní obchodní cestující a na horách dohánl mne k zoufalst\í cnthusiasmus mnohomluvných Sasíku. Kdybych snad s Manfredem \'ystoupil do velebných oblastí ného ledu, ani tam bych neml pokoje od pokušitel v nemožných alpských oblecích a s Bádeckry pod páží %

v-

Uinil jsem na \enko\ ješt poslední pokus. Sroubil jsem

si

v tichém

lesnatém údolí hotovou

184

poustt\nu, devné, zevšad pevn uzavíené obydlí s jedinou vyhlídkou do hustého lesa. Dvorek s vysokou ohradou uzamen byl brankou, jíž sml vstupovati toliko jediný lovk, nosící mi každodenn pokrm a nápoj. Abych pak nezakusil podobných nepíjemností, jako v chat za vsí, dal jsem upímn rozhlásiti v okolí, že jsem lovk na svt rozmrzelý a churavý, který hledá v této samot nerušeného klidu.

Njaký as

dailo se mi po pání. Zabýval jsem se klidn oblíbeným studiem a etbou spis, které mne nerozilovaly zvdavci, jestliže se nkdy nkterý ped mojí poustevnou zastavil, nerušili ;

mj

klid a jednotvárný šum lesních strom, jejichž husté jako tichá vtve zastíraly ínoje okno, ukonejšoval

m

ukolébavka matky. Na neštstí jsem onemocnl. Staec, který mi nosíval potravu, pivádl te zárove lékae. Dlouho jsem ležel v bezvdomí a také moje rekonvalescence trvala delší dobu. Když jsem se jsem jednou z obydlí,

konen úpln

pozdravil, vyšel procházkou v boží

abych okál pírod, kterou jsem tak dlouho nevidl. Ale jaké

mému zraku! Na ohrad mého domku vztyen

divadlo pedstavilo se

mou rukou kíž

byl

nezná-

z bezo\'ého klestí a nedaleko stavení na lesním palouku pestila se kolem devných, prost sbitých stol veselá spolenost mstských výletník, jimž toil bodrý hostinský z ovneného sudu pnivý nápoj. Plížil jsem se lesem odtud, abych ušel jejich pozornosti. Na záhybu lesní cesty pekwipilo mne opt prkénko, pibité na statné sosn a nesoucí vedle

1S5

obrazu ruky, ukazující liký,

smrem

k

mému

ervenou hrudkou nartaný

obydlí, ve-

nápis

,,K poustevníkovi."

Kolovrátká, který se svým nástrojem vesele kráel proti mn, vysvtlil mi ostatní. Prmyslný duch hostinského z blízké vesnice použil mé poustevny za vnadidlo pro bláhové mšáky. Zaídil si na lesním palouku vedle ní filiálku a pilákal vábnými plakáty a inseráty ,,o romantické lesní samot se známou pouste\nou skuteného, posledního poustevníka, s výteným ležákem a vzornou i)osluhou" opravdu výletníky, za nimiž sem zaali puto\ ati též prodavai preclíku, uzenek, kolo\rátkái a

kejklíi

.

.

.

jsem se podkoxal za takové poustevniení a pekazil nemilosrdn plán hostinského rychlým odjezdem. Pra\ il jsem sob, že snad pece spíš v nkterém odlehlém koutku pražském dojdu žádoucího klidu; ale ach! po tom, co jsem vypraxoval, nemžeš se horšiti na múj po\zdech -první krok do Prahy uvedl mne do tvého náruí a zejtra snad octnu se opt \e vašem nepokojném, boulivém kruhu, z nhož jsem nadarmo prchal." Politoval jsem pítele Troskovce, písahal, že o jeho návratu nikomu ani slova nepovím, a pál mu lepšího zdaru na další pouti za klidem. Jak jsem se pozdji dovdl, nenašel ubožák ani v Praze, co hledal. Akoliv si vyhledal byt až nkde na Novém svt, \ypátral ho brzy pítel Brož, který se od nho vypjil njaký obnos; pak pišli jiní pátelé s verši, se stesky na bídné pomry atd. Zkrátka, nešastný Miroslav prchal s místa na

Rozumí

se.

že

186

as

—

nikde, nikde do kláštera nepojal ho kýžený klid ve svou hojivou náru. Tu našel jsem konen na jednom tichém, vesnickém hbitvku prostý kamenný náhrobek s nápisem Zde místo, vstoupil na

i

:

našel

Miroslav T r o s k o v e c konen, co hledal.

Tak bych mohl sentimentáln ukoniti

;

avšak

chci vypravovati jen pouhou, nepoetickou pravdu. Pítel Troskovec je dosud živ a zdráv a poslal nii nedávno tento krátký dopis

Milý píteli! jásej se klid, \-

mnou! Konen,

konen

našel jsem

si mohu jen páti. Jsem referentem záležitostech v kancelái našeho ministra

jakého

eských

krajana. T\'íij

šastný Miroslav Troskovec.

n

Lisf z

Japanska.

Cestopisný úryvek.

(N.

L

1886,

.

253.)

V pravd

obdivuhodné jsou pokroky, jež kulevropská poslední dobou v Japane uinila. nejnovjší knihy o Japansku mají z vetší ásti I cenu pouze historickou nebo nežli cestovatelé do tura

;

se vrátili a dojmy cesty své uveejnili, provedeno v Nipon (jak tuzemci Japan nazývají) tolik nové ci\ ilisaní práce, že obsah cestopisu onch z dobré polovice pozbyl platnosti. Zkrátka Japan

Evropy

na cest k úplnému poevropštní krokem sedmimílovým. Rád bych vidl vaše oblieje, kdybyste se v tu chvíli pojednou ocitli uprosted slavného Tokia ili Jeda, hlavního msta Japanska. S úžasem hledli byste na ernou eku cylindrv a fraku, proudící po mstském korsu, a marn pátrali byste po Japankách v pestrém asnatém odvu a s dlouhými jehlicemi kolem hlavy. Spatili byste jen dámy obleené dle paížských módních žurnálu, leda s turnýrou ješt výstednjší nežli v Paíži. Ješt ped patnácti, dvacíti roky pestilo se Jedo národními odvy japanskými. Dnes uvidíte domácí kroj jen zídka na nkteré schlípené postav,

kráí

is.s

kradoucí se stydliv postranními ulikami, a jestliže se odváží taková troska minulosti do ulice živjší, mívá ji uhlazené a vážné obecenstvo japan ské posmšným nebo útrpným pohledem. Jen pi zvláštních píležitostech mžeš ješt nkdy výjimkou spatiti národní kroj japanský v bývalé sláv. Tak zoil jsem jednou povoz, v nmž sedli dva mladí Japanci v modrých cípatých halenách, s hla\ ou v pedu oholenou, s oernnými zuby a s pestrým vjíem v ruce, zkrátka v plné národní úprav. Dovdl jsem se, že takoví národní šviháci roznášejí pozvání k veejným zábavám, jevlastejichž výnos jest uren k japanským neckým. Ale zdá se, že ani tato starožitná instituce pozoroval jsem alespo, nepožívá zvláštní obliby že každý oné malebné dvojici peliv se vyhýbal zámožní Japanci zavírali dvée a že jí nejednou pímo ped nosem. Také o nkterých slavnostech lze prý ješt spatiti strakatinu národních kroj, ba bývalé bambusové klobouky, slamné plášt a papírové sluneníky; le tyto prvody mají ráz ist píležitostní a podobají se spíše divadelním ped-

úelm

—

i

i

stavením.

Ale ješt vtší význam nežli zevropštní kroje vítzný postup angliiny, která v Jedu japanštinu již do pozadí zatlaila. Procházej se hlavní tídou, která slouží k promenádám vybranjší spolenosti, vstup do hotel, navštix' nejlepší kavárny stí^du msta, zajdi si do veejných sad všude budou obléhati ucho tvé zvuky anglické, mezi nž

má

tém

—

\'

poídku

zabloudí

nkteré

slvko japanské,

jen

ostychem a potichu pronesené. Kdybys nezašel do xedlejších ulic, kde se dosud japanský lilahol s

189

kdybys nezabloudil do ztracených zákoutí a zastrených dvorku, kde mají ústavy a spolky ryze japanské svá sídla; kdybys \áhal xejíli do tsných a dusných hostinc nižšího ádu, kde se nejradji shromažuje k oblíbenému národnímu saozývá

;

,,

ki" (rýžové pálence) pravé jádro obecenstva japanského nikdy bys neuvil, že je Tokio pe\alnou vtšinou dosud japanské a že v sob cho\'á toliko nepatrný zlomek obyvatelstva evropského. Lituji dlouholeté železné píle, kterou jsem vno\al písmu a jazyku japanskému. Tšil jsein se, jak pek\ apím japanské krasavice, až jim zanu soustruhovat kvtnaté dvorné fráze v nejistší japannenaskytla se mi dosud štin a zatím ach ani jednou píležitost poba\'it se s dámami zdejšími v jejich mateštin. Japanka slušném odvu, která \' by na veejném míst Jedu mírnila jinak než anglicky, jest opravdu bílou \ ránou. Zdá se, že zdejší svt dámský shledává v tom hlavní znak vzdlanosti, aby papouškoval (nkdy až bda !) angliinu a sta\ l na odi\ nejhlubší opo\ržení ke \ šcmu japanskému. Brzy zpozoro\al jsem, že Japanky t. zv. vyšších kruhu pokládají japanské oslovení za :

—

!

—

\-

tém

urážku, a chráním se od té doby úzkostliv, i)r() zraditi s dámami zdejšími ímkoli, že v nich xidím rodilé

Japanky; txáím se naopak, jako bych

ml

ped sebou istokrevné Anglianky, jež o sprosté a smšné japanství nikdy ani z daleka nezavadily. eknete snad, že z rázu hlavního msta nelze ješt souditi o celé zemi a národu \bcc. Nuže, vyh'ím \'ám kousek japanského venkova. Domníval jsem se také. že tam najdu nedotknuté posud Japansko, ono malebné staré Japansko, které mne \'ždy

Km k

sob

mavé

podivným kouzlem. Tšil jsem se na pásmo rozkošných obraz, plných nesko-

vábilo

nalé originálnosti a pohádkové barvitosti, asi takových, jaké Zeyer ped námi vykouzlil ve svém pvabném japanském románu ,,Gompai a Komurasaki".

Rozliné mrzuté práce, které mne poutaly k nenávidným již ulicím Jeda, dlouho stavly se v cestu mé velé touze. Konen setásl jsem všecka pouta a vypravil se na cestu. Ped krátkým asem doruila mi pošta v Jedu proužek krásného ínského papíru, ozdobn pomalovaný bžným písmem japanským (, Jiirakana") podailo se mi dosti brzo rozluštiti ty úhledné klikyháky a vyrozumti, že dva ctihodní spisovatelé japanští, Mokari a Tesiheri, zvou mne vybranými a lahodnými slovy k návštv svého venkovského sídla, msteka Vodniani. Tento odlehlý kout Japanu zvolil jsem tedy za cíl svého výletu. Složil jsem do cestovního vaku nkolik papírových límc a manžet (na nichž evropsky vzdlaný Japanec pestává, ponvadž by košili samu bez;

toho nikdo nevidl), zapálil bžkovi hromu a vtru libovonnou a pospíchal vesele k nejbližší stanici tramwaye, která již dávno nosítka, ,,jinrikiše" (prosté káry s lidským potahem) a jiné primitivní dopravní prostedky z ulic Tokia vytlaila. tená poheší snad v mém cestopisu pikantních píhod a pestrých dobrodružství na omluvu musím ohlásiti hned z pedu, že mi nejde o zábavný feuilleton, nýbrž jediné o vrnou ukázku bájeného pokroku, jaký vzdlanost evropská již i po venkov japanském uinila. Líím tedy prost a prav-

ob

;

191

jen to, co jsem skuten vidl a slyšel, dávaje výhost všem píkrasám básnické fantasie. Tramway v Tokiu má dosud nkteré \ady. Cizince uráží zvlášt nemilosrdné trýznní zvíat a kuák. INInohdy bývá vuz \nit i \ takovou spoustou lidu nacvakán a ovšen, že lovk neví, má-li více litovati koní nebo ubohých pasažér. Co se pak týe kuák, zdá se vru, že japanská tramway vytkla si jejich násilné napravování za jeden ze svých pedních úkol. V evropských mstech bývají pro alespo sedadla na steše povozu \yhražena, ale v Jedu ponechala jim tramway toliko úzké zadní stupátko, kde stojí bídn stlaeni jako slanekové, vydáni v šanc prachu a dešti, obtžováni vstupujícím obecenstvem a hledíce truchliv jako kajícníci prvotní církve do vnitní svatyii vozu, kde leckdy dva ti protžovaní nekuáci pohodln se roztahují na vycpaných sedadlech. Však nedosti na tom. V tezvláštní široké, plých msících okazují se otevené a vzdušné vozy letní, které však pro nenapravitelné obti nikotinu zstávají navždy nedostižnou fatou morganou. S povzdechem odhodil jsem doutník, leprv do polovice vykouený, a vykoupil si tou obtí vstup

div

n

n

kuákm

do takového letního vozu. Byl obsazen Japankami hezk>Tni i nehezkými, které však se stejnou horlivostí šveholily výhradn anglicky. Jediná matróna, sedící vedle mne, neúastnila se hovoru zdálo se, že anglicky neumí. Jist Japanka starého rázti, pra;

jsem sob, nedotknutá posud proudem anglisujícím. Její tvá byla pravým vzorem istého japanského typu a vyholená oboí svdila, že zstala dosud alespo ásten vrna obyejm starého Javil

192

—

panu. Z myšlenek tchto vytrhlo mne její oslovení Muj bože! i ona drmolila anglicky, ovšem lak bídn, že bylo žalostno i smšno poslouchat. Odpovdl jsem proto japansky. Vyhrnula pysky a pohodila hlavou zpsobem, který mi dával jasn na jevo, že

jsem

V

ji

smrteln

tom otásl

nou. Vyšinul se

urazil.

se

vz

—

prudce

vz a kon skoili straDámy vstávaly s vý-

s kolejí.

ten znl ist japansky. Matrona \'edle Imne vyrazila ze sebe dokonce japanskou stelnou modlitbiku k Binzurovi, bžkovi zdraví. byl za chxilku opt vpraven na koleje. Ale dámy pýily se hluboce, patrn studem, svou znalost japanštiny. že prozradily Tak dojeli jsme za soumraku k nádraží v západním pedmstí Jeda. Poruiv si opií kýtu a ,,saki", studoval jsem etnou spolenost v nádražním hostinci. Honosila se vesms evropským nátrem a mluvila spolu výhradn anglicky. Jen jedinkrát zdálo se mi, že ostýchavý host v pološerém kout zašeptal na íšníka slvko japanské. Ale možná, že mne mýlil sluch.

kikem zdšení

a hle

výkik

!

Vz bezdn

\'stoupil jsem konen do železniního nozu druhé tídy. Sedli tam ti Japanci, kteí spolu ro\^nž hovoili jen anglicky. Byli to patrn mšáci. Tšil jsem se, že na venkovských stanicích pistoupí nezfalšovaní, starosvtští tuzemci. A pistupovalo

cestujících dosti: obchodníci, úadníci, statkái, švar-

samurajové"

jeden

knz

—

šintoský le nastojte! slova japanského jsem neuslyšel. Ba, vstoupil i leckterý polocivilisovaný Japanec, jemuž pední lebka díve holívaná dosud ani slušn neporostla a který skrýval pod sedadlem starou japanní

,,

(vojíni)

i

\9:

skou trepku

z

rýžové slámy,

—

zavšenou na holém

ale každý pozdravil palci rohovým kroužkem Shakespearo\ u jak uml. jen anglicky a lámal Líbezný hlahol anglický uzpí^al mne konené do

e

sladkého spánku. Probudil jsem se na stanici

msta

Pilsana, kd(í jsem se dal dovézti do pedního hostince. Navzdor pozdní hodin noní bylo v hostinci ješt živo. Poruil jsem si porci a tamjší ..saki", kteréž se v Pilsan \aí \c d\ ou rozsáhlých z;í\()dech a pro svou výtenou jakost proslulo po celém Japane v i a Polynesii. íšník odpovídal na mé japanské oslovení touž eí. ale jinak ozývala se \'šude v restauraci jen a jen angliina. \^ys\tloval jsem si to tím, že je, Pilsana jedno z nejvtších venkovských mst v Japanu a slyne ilým obchodem.

mkkýš

ín

Z rána druhého dne jel jsem dráhou dále k jihu. voze opt hlaholila jen libozvuná angliina. Krajina mne ponkud zklamala. Xeb\lo tu ani stopy po Zeyero\ ých bájených sceneriích a ržových obzorech. Leda, že mne tu a tam potšila njaká spravedlivá japanská chata. Marn však jsem pátral po malebném japanském kroji. ni)y\atelslvo odívá se vtšinou v nechutné parodie nebo nuzné cáry evropských odvu. Pes to vše byla krajina

Ve

v

našem smyslu pkná. Pívtivá, piln vzdlaná

údolí stídala se

s

lesnatými \Tchy, jež leckde nesly sídlo bývalých ,,dai-

na temeni rozvalené starodáxné miú" (vojenských šlechtic).

mst

Vystoupil jsem v menším venkovském Nicetrako. Je zde starožitné sídlo njaké budhistické ehole, s ernou polozboenou vží.

194

V

nádraží oekával nás omnibus s nápisem po jedné stran japanským a po druhé anglickým probudila ve Hotel u bílé kamelie". Jízda v touhu po starých japanských „jinrikišech", které sotva sebou zmítaly tak divoce, jako tento zaevropský dostavník. Hostinec byl za to zvlášt japanští pstruzi, ízen. Kuchyn byla! dobrá a také zde ,,forely" zvaní, chutnali mi výten po ry,,saki" z Pilsany bylo slušné. Ale ach! I do toho zím japanství opt ani vidu ani slechu. tichého venkovského msteka pronikla již vítzn kultura dalekého západu. Nelhu sedlo nás v hostinci asi dvanáct host, ale za celý veer nezašpetl nikdo japansky mimo mne. Sklepník mluvil sice japansky a, jak se zdálo, rád. Ale neml, s kým by japanil. I japanská strana jídelního lístku zíála se zbyteností. Také dva japanské asopisy vypadaly tu jako holý pepych hosté etli anglické listy ,,Nový svobodný tisk" a Denní list", z nichž jeden vychází v Londýn a druhý v Jedu. Oba tropí si leckdy z Japanu i Ja-

nm

,,

mn

pkn

—

— —

:

,,

panc

šeredný

posmch.

V tom vešel do hostince nový host s cestovním vakem po boku, upocen a zaprášen a sedl si ke stolu vedle mne. oslovil íšníka

—

Byl jsem nemálo pekvapen, když

japansky. Dovolte, pane," projevil jsem' svj podiv. ,,Vy jste Japanec a mluvíte japansky?" Mýlíte se," odpovdl, „jsem Evropan, který pijel do Japanu, aby studoval staré japanství, než nadobro utone v evropské záplav." ,,Ach, to jsme kollegové Ale prosím vás, povzte mi upímn našel jste ješt nkde kus toho ,,

,,

!

:

105

bh

ví kolik mil japanskou íší japanství? Já ujel již pátrám." a dosud marn po Jel jste bezpochyby železnicí, v druhé tíd ? A bytoval v hotelích a hostincích, kam vás omnibus od nádraží dovezl?"

nm

,

Ovšem." ,,Ah, v tom ,,

pípad se nedivím. Pi takovém cestování budete japanství marn hledati po celém Nipon. Setkáte se pouze s Evropany a Japanci úpln poanglienými nebo takovými, kteí šíí angliinu s nejvášnivjším úsilím. Jsou to /.\iášt cestující obchodníci, jichž tamto vidíte nkolik; vtjsem šinou náležejí ku zvláštnímu kmenu, o se dosud v ethnografii Japanska nedoetl všimnte si jen jejich velikých a zahnutých nos! Dále samurajové", japanští byrokrati a podobní. Zvíte-li k tomu, že tam, kde se ozve hluná angliina jmenozpsobu

nmž

—

,,

vaných pán, obyejný Japanec uctiv do koutku svt se neopováží dutnouti po japansku pochopíte, že cizinec snadno mže procestovati Japansko kíž na kíž a prohlásiti konen japanství za pouhý humbug a výmysl nesvdomise schoulí a za živý :

A pece

vás ujišuju, že toto pro cizince neviditelné japanství vskutku nejen existuje, ale dosud v Japane pe\iádá, že je tu spousta lidu mluvící výhradn japansky a že jsou i vzdlaní tuzemci, milující svou mateštinu s vášnivým zápalem. Ale že tito lidé se ostýchají ped cizinci, nebo jsou nepátely cestování, nebo nemilují pohodlí, dávajíce pednost špatnjším vozm, hostincm, postranným místm a skrytým zákoutím zkrátka lovk, cestující pohodln po evropském zpsobu, setká se s nimi jen zázrakem." tých cestopisc.

bu

—

:

196

Podkoval jsem

za

pouení

a rozhodl

se,

že

další kus cesty k pohostinným japanským literáTesiheri-mu a Mokari-mu po jeho píklad radji ^'ykonám pšky.

tm

n

Rozumný

vlastenec.

(N. L. 1886, ._ 207.)

Hlavní vadou naší jest, že máme tolik lidí nerozvážných a pepjatých. Kdež bychom již byli, kdyby nerozum a výstednost nemaily tolikrát práci mužii moudrých a rozšafných Poslední dobou nastal sice obrat k lepšímu, ale pes to jsme ješt daleci, pedaleci ideálu, k nmuž smuje úsilí všech pravých pátel našeho národa. Chci nastíniti obraz rozumného vlastence, jakým by býti každý Cech, abychom tvoili jediný veliký tábor blanických rytí na pevnou obranu vlasti a na postrach všem nepáteliim. Hodlám vc probrati dkladn a zanu tedy se zevnjškem. Není to nikterak stránka malicherod ná. Mezi dobrými radami, které máme pijímat nmecké písloví, nepítele, nestojí v poslední

ml

i

ad

lidi. Rozumný lovk nebude zajisté njaký bláznovský masopustní mumraj. V^zpo-

že šaty dlají nositi

mete

na strakatou národní maškarádu roku osmatyicátého, na divoké kroje, jež zrodil nový ruch po reakci ty barvité vesty s hustými adami mosazných knoflík, ty slovácké klobouky s dlousi

:

hými stapci, Sv.

ech: Sebrané

ty

nemožné amary

spisy.

XXV.

se širokými pen1

198

tlemi a sáhodlouhými šrami, ty kiklavé podbradky a pemyslovky, kdy shromáždní vlastenc zdaliž .se zdržíte vypadalo jako záhon tulipán úsmvu a zardní pi vzpomínce, že jste tu dtinskou slávu sami nosili, mnozí z vás ne co nezralí

—

co dosplí, statní mužové. Na štstí netrvá u nás taková horeka nikdy píliš dlouho. Masopust osmatyicátník zanikl brzy v reakci a také nové, pozmnné jeho ydání nemlo dlouhého trvání amara odkládala za šrou, pentli za pentlí, scvrkala se a uhlazo-

mladíkové,

ale

již

\

—

vala

se,

moudela

šru

a stízlivla, až

nkolik stydlivých šriek všesvtového kabátu. Nebylo rovat, zely a

když

my

konen zde

opt

i

ji

již

konen

ani

ty poslední stopy

v

stáli

jen

od obyejného

lišiio

rozumném

hrub

pozozmi-

šrek

kroji ze zá-

padních módních žurnál.

Camara pohbena a

vážné spolenosti naší vlasteneckých ples straší nás ješt na tle výbor, podávajících nám s líbezným úsmvem subskripní arch nebo ptizlatovou vstupenku. Mimo to obchází s ní snad ješt tu a tam nkterý naivní studentík doufám ostatn, že naši moudí páni professoi i tomu zbytku brzy odzvoní, jako odzpívali již ohyzdným pemyslovkám a jiným demonstrativním hloupostem. Ostatní obecenstvo dalo t. zv. národnímu kroji zaslouženou výhost. Nehled ani k tomu, že kroj ten je nevkusný neb alespo vkusný než vynálezy západních mistr módy (upomínám na píklad jenom na velevkusné nálevkovité a pvtlovité tvary spodk !), nehodí se již proto, ponvadž je namnoze v odporu s požadavky našeho povolání a je ve slušné, jen leda v

dob

—

mén

199

pí jemným stykm spoleprvního týe, teba pipomenouti,

protože vadí klidným a

enským. Co že jsou

mnozí

Cechové

s

se z

nás v postavení odvislém a že

ídkými výminkami

závisíme,

my

alespo

je' v poslední instanci, vždy na pánech, kterým zejmé ešství solí v oích. Ale pro lovka neodvislého postavení je amara odv nepohodlný. Pipadá mi to, jakoby vojín do obyejné spolenosti s sebou vlekl stále své plné bitevní náiní. Na píklad jedeš do moských lázní, na njakou výstavu, vbec na cesty. Sedíš nkde pi table hóte uprosted vybrané spolenosti, jejíž každý len je peliv pistižen a uhlazen dle nejnovjšího módního žurnálu. Jen ty sedíš mezi nimi ve svém podi\'ném ošrovaném kabát a cítíš, jak na tebe s lehkým úsmvem pohlížejí a po stran si šeptají: Ah, syn njakého zajímavého polobarbarského národa! A snad ješt je doma, v Cechách. V území ponmeném i

:

he

amae

nemžeš

na veejnost, nese odvážiti v chceš-li býti kamenován, a i v území eském, vstoupíš do poádné restause ukážeš na korsu, race nebo lepší kavárny, do železniního kupé druhé

a

a

tídy, do koncertu, vbec do vybranjší spolenosti, pohoršení a u roz\zbudíš u a pohrdlivé soustrasti. úsmv umných Cech alespo Kdybys byl jinak výlupkem duchaplnosti, vylirou-

Nmc

ponmenc

spoleenských ctností, ta amara je jako skvrna na krásné jinak meruce, která t iní odpudivým a nezáživným pro lepší kruhy spošenosti

a všech

leenské.

Avšak

dosti o tom; strojme se jako se strojí všichni ostatní vzdlaní národové, dle vládnoucí mó-

200

dy svtové. Kdo pak by nechtl sledovati všechny hle máme jeden kroj, jejž její tkavé rozmary sice u nás vykieli za nmecký, ale kterýž jest vlastkroj v esthetickém a každém francouzský, jiném ohledu dokonalý, kroj, který již dlouhou dobu

—

!

n

—

máme frak berlu královskou v íši šatstva a cylindr. Fraku neštítil se náš veliký Palacký, frak tímá

vlastní oi nkolikrát na Vojtu Náprstkovi a tyto muže nebude pece nikdo z nevlastenectví podezívati. Myslím upímn, že bychom vystupovali nejdstojnji, kdyby každý rozumný národovec odíval se elegantním frakem a cylindrem. S touto zevnjší elegancí by arci souviselo vzorné spoleenské chování. Vybraná zdvoilost vždy a všude. Nezdvoilé by na p. bylo, mlu-

vidl jsem na

—

tsn

viti ped nkým, kdo esky neumí, jazykem jemu nesrozumitelným. Je-li tedy ve spolenosti teba jen jediný Nmec, žádá toho slušnost, aby ostatní pinesli mu malou obt a užívali za jeho pítomnosti výhradn jazyka nmeckého. Vrchol pak neslušnosti jest, odseknouti na nmecké oslovení urážlivým ,, Nerozumím!" Tím si nezískáme pátel a povsti lidí v, pravd vzdlaných. Hleme naopak, aby každý Cech uml hovoit nmecky tak dokonale, jako rozený Nmec; vždy stýkáme se s Nmci nebo ponmilci pi každém kroku, hleme tedy, abychom si ped nimi nezadali njakým pokleskem proti správné nmin, njakým smšným bohe-

tém

mismem. Považme, že jsou i mnozí upímní vlastenci, kteí esky vbec nerozumjí neb neradi mluví; k nim patí zejména naše celá národní šlechta. A pak ku vzdlanosti jest nutn teba, abychom znali nkterý jazyk svtový. Slyším arci hlasy, že

bu

—

201

máme

radji

voliti ne-li ruštinu, tož

e

franinu nebo

svých nepátel, kterým angliinu, nikoli však takto jen preparujeme dá\Tio kýžené eské sousto ku snadnjšímu spolknutí. Ale to jsou marné tlachy. Velikému Nmecku nikdy ani ve snu nepišel a nepijde zálusk na Cechy toho se tedy báti nemusíme. Uvnit však hrozí nám škoda nenapraxitelná, jestliže ncpemúžeme antipathie svých nmeckých spoluobanii musíme je stále pesvdovati slovy arci jim jedin srozumitelnými nmeckými slo\y skutky o své vroucí bratrské lásce, která splácí zlé dobrým a ráda nastaví t\á lexou, by\ši ude;

— —

;

i

i

ena do

pravé.

Mezi sebou ovšem nejen smíme, ale máme mluviti esky. Arci, je-li na blízku nkdo, koho by eský hovor podráždil, mluvme potichu; staí, porozumíme-li sob, aniž teba nkoho zbyten provokovati. Planý kik nám beztoho nepomže. máme se chrániti každé vády a potržky politické. Nejlépe uiníme, budeme-li se peliv vystíhati všech míst a píležitostí, kde by nkdo národnost naši uraziti mohl, a stane-li se nám pece urážka ta-

Vbec

odmítnme nebo jeli nám již

ková,

ji

dstojné pohrdli\ým mlením,

nesnesitelná,

zd\ihnme

se a po-

uctiv. Neb což máme moude init jiného? Hádat se a hulákat? To není dstojné vzdlaného lovka. Zpsobit dokonce rvaku ? To by byla surovost. Vyzvat hánce na souboj ? To je pošetilé a zákonem zapovzené; více pak vlasti pro spjeme. za( ho\áme-Ii jí svj život, nežli skolíme-li

rouejme

se

ulinických jejích odprc. Hlavn, varujme se u veejnosti .všech okázalých projev a škodlivých demonstrací. Z tch ni-

jednoho

z

202

kdy

nic

prospšného nevykvete.

Již

i

zde zavládly

sice zdravjší pomry: studenstvo zanechává hluných vlasteneckých projev, kteréž se nehodí usedlé mládeži, minula doba boulivých tábor, veliké politické manifestace lidu staly se zvláštnostmi. Ale zbývá ješt odstraniti mnohý nešvár. Posud vedou

džbánk smšné politické diskusse lecošumlý obánek myslí, že má právo, posuzo-

se u plných

který

;

bh

vcí veejných a vykládati své rozumy o potebách národních; vždy se najde ješt nkterý kikloun, který znepokojuje své spoluobany vlavati

steneckými deklamacemi a snaží se buditi a síliti v nich utuchlého národního ducha"; vždy ješt jsou lidé, kteí chtjí organisovati nové vlastenecké podniky, ba zakládati dokonce politické spolky Kdo's rozumný vlastenec, musíš jednati jinak, zcela jinak. Jsi-li na píklad povolání svého peka, se doma za pecí a pe v potu tváí, nestaraje se o nic jiného na svt, malé housky a špatné chleby. Povinnosti své vlastenecké uiníš svrchovan zadost, dostavíš-li se jednou za as k volb a zvolíš-li svorn a bez hluku kandidáta, navrženého od povolaných k tomu faktor. Až si pak vypeeš nkolik dom, mže se ti snadno státi, že budeš sám zvolen do nkterého sboru, spravujícího osudy národa. Koho však osud uvedl na dráhu studií, nech chodí tiše do školy neb do koleje, studuje od rána do veera a vvtkne si za cíl všeho snažení skvlou karrieru, k níž vedou zejména dv cesty mže ponížen a shrben, zavíraje své vlastenectví do. nejtajnjší skrýše sv^ého nitra, promakávati se z kanceláe do kanceláe, až konen došplhá na vyšší píle byrokratického žebíku a jestliže se mu tam ne,,

:

—

Bu

203

naskytne píležitost, prokázati národu svému potají služby nesmrtelné, jakož máme vskutku v onch kruzích vlastence vysoce zasloužilé mže alespo na stará kolena co pensista opatrn vyjmouti vlaste-

—

nectví

z

tajné

pihrádky a veejn

se pihlásiti za

lena Mšanské besedy.

Nebo druhá

cesta: Vyžebrej

ve fraku a cylindru vybranou nminou vstup do vyšších kruh, domáhej se vznešených protekcí, ulov si bohatou

nevstu, k

si

mžeš teba dti

vychovávat po nmeku, zkrátka, vyši se jakkoli k imponujícímu postavení a jmní, a chceš-li, pijmi pak z rukou národa estné hodnosti a mandáty. To je pravé, rozumné vlastenectví. Tichá práce na národa roli ddiné jehlou a dratví, za pluhem nebo v továrn, v advokátní nebo jiné kancelái., \aili

níž

pedpokojích mocných pán a na salonních parkehlavn pak vydlávati si moude peníze nebo zámožnost jest jediným, pevným podkladem v

tách

—

—

všeho vlastenectví. Víme, že byli všichni naši nadšení buditelé lidé zámožní, a máme dosud mezi zbohatlými našinci nejvroucnjší a nejráznjší vlastence a smle mžeme tvrdit, že by Havlíek sotva byl dovedl zvolati své hrdé ,,Moje barva

ddic t\í mé

ervená a bílá, poctivost a síla

..."

kdyby nebyl býval dvojnásobným domácím pánem. Ml, jak vbec známo, dum v Kutné Hoe a villu v Bri.xenu.

Vedle toho smí ovšem národ všude, kde není mluviti potichu esky, ítati v sou-

teba nminy,

204

kromí vybrané eské knihy, ba stídm moudré, neškodné noviny; ale jinak Iná všechnu starost o záležitosti veejné naprosto penechati zvoleným poslancm, kteí se nejlépe postarají o jeho prospch a které by svým vlasteneckým ruchem darmo pii

vádl

konceptu. Nakreslil jsem obraz rozumného vlastence ó dokám-li se dob, že všichni, všichni Cechové proniknuti budou tím duchem rozšafnosti a moudrosti, který jediný nás povede ku konenému skvlému vítzství, jako vedl k Maary a Italy a jako povede všechny národy, kteí pohrdli národní ješitností, národním chauvinismem, demonstracemi a manifestacemi, rozncováním mládeže, fanatisováním lidu a podobnými neblahými výstednostmi z

—

nmu

!

n

Papíroví motýlové. Arabfska.

(N. L. 1886,

.

350.)

,,My spisovatelé jsme kejklíi, sleno! Robíme z papíru motýlky a poháníme je semo tamo pestrým vjíem obraznosti: obecenstvo baví se vtrným tancem tch papírk, obratností našeho šermování, a když konen své líiniotýly zachytíme na malovaném kvtu vjíe, tleská pochvalu zdailému dílu."

—

—

Dovolte, abych vás hájila proti výstední vaší skromnosti. Utrhat na cti stavu spisovatelskému vbec a vám zvlášt. Jakže ? Veškerý tak mocn ten vzlet a zápal, ta velost citu, vše, vše to, pravíte, jest dojímá mne každá vaše kniha !" pozlátko ? liché mrtvé malování, pouhý papír, ,,Ne

ne

—

ím

,,Nechme knihy moje stranou, sleno! Kdybych zaal pitvati nožem stízlivé autokritiky, neuvila je byste mé upímnosti a mluvila byste opt o výstední skromnosti, v duchu teba se posmívajíc: ,0, známe tuto skromnou masku ješitnosti Zachovejme své diskussi ráz všeobecný. Cit: Smšné by bylo upírati básníkm cit; mají ho tolik jako ostatní lidé, snad více. Mluvím jen o citech na papíe. Kdyby rázem zmizela všecka affektovanost a pepjatost, !'

i

206

moem

tklivých která zaplavuje literaturu evropskou zbylo skuteného, kolik by na slz a vzdech pravého citu ? Kolik básník, jichž ret zavadí o sklenici vína leda jednou do roka pi njakém nezbytném toastu, s Anakreontem a Hafisem o závod nadšené velebí božskou révu kolik blouzní o svtlých ideálech, které záí toliko nad jejich psacím stolkem; kolik jich, obracejíce na rub Máchu, ,,v srdci lehký smích, na tvái hluboký žal", nutí se do pessimismu a svtobolu jen proto, ponvadž je okouzlila geniální rozervanost toho neb onoho velikého vzoru, kolik jiných lže horoucí lásku k vlasti jen proto, ponvadž jim práv pináší nejhlunjší potlesk! pítele literáta, který se zamiloval za studentských let do básní jednoho slavného pvce nešastné lásky pokusil se nápodobiti jeho vzdechy, a pokus ten vynesl mu lichotivé posudky. A hle od té doby psal pítel vesele dále stesky beznadjné milosti, uznal teprve po vydání celého svazku za vhodné, získa pro jakýs takýs reelní podklad zcela obyejné dvátko, které by mu bylo padlo bez okolk do náruí, kdyby byl nechtl mermomocí milovati nešastn. Ta ukrutnice proti vli' zmizela mu pozdji nadobro s oí, a láska jeho byla tak

dn

:

;

Mám

;

!

mj

a

—

nák

n ,

vroucí, že neuinil nikdy ani nejmenšího pokusu, aby se s ní znovu shledal. Psal jen dále své zoufalé stony a píše je dosud. Stav se dávno šastným manželem jiné a spokojen v šosácké lenošce,

trn

obklopené zástupem buclatých andílk, vrhá podnes na papír dojemné vzdechy po ztraceném ráji a protkává je nkdy narážkami na drahý zapadlý rov, postlaný žlutým listím podzimku, jeho Marie v nebi' bezpochyby posud ze života se tší a tloustne

a

,

207

jako on, opatujíc

chot

s

vaekou

\

ruce Lary šastného •

...

A

kde je skutený cit, kolik nepravdivosti bývá každý lyrik bývá v básnickém jeho výrazu! z ásti zárove epikem. Jeho hrdinou jest on sám. Idealisuje své drahé já, pidává mu nimbus nejvzácnjších vlastností a vkládá do nho výsosti a hloubky závratné; z obyejných lidských hnutí svého nitra vybásuje úžasné city andla nebo démona. To co píše, nejsou pak výrony jeho skutené osoby, nýbrž oné ideální, nadpozemsky vznešené bytosti, kterou

Tém

ze sebe vybájil.

Arci jest možná, že postupem asu vžije se do svého ideálního výtvoru tak. až sám uví, že skuasi jako ten cítí všechny ty zbásnné city starý bramarbas konen sám zane viti ve své vylhané bájené kousky hrdinské. etl jsem kdesi, že Dumas asem pekvapoval své okolí konáním a projevy, které nikterak nesouhlasily s jeho povahou a obyejným cho\áním: stotožoval se na chvíli s nkterým rekem svých román. Vím, že podobn leckterý básník mže klamati po celý život nejen ostatní, ale sama sebe vlastnostmi a city, které si pouze pibásnil, ba že konen na píklad takový sama sebe pelhávající zoufalec mže sáhnouti k revolveru a samovraždou ukonili své vybá-

—

i

—

—

jené strasti

Usmíváte se pravda, mj píklad je trochu smlý. Ale za jisté mám, že básnické projevy cit ;

teba pijímat s jako sbhlý mim

nen

opatrností; zacházíme s nimi se svaly svého oblieje, že konesnadno poznati pravou naši tvá.

208

Divíte se asi, že takto s vámi mluvím o svém vlastním povolání. Ale poznal jsem na první pohled,

e nechceme plané, otepané fráse, nýbrž upím"

ný

Píchod

jiných

mluvu Borského

s

len

spolenosti perušil

roz-

mladou dámou.

Když se ocitl Borský pozdji ve svém pokoji a hodil nepohodlné rukaviky na psací stolek, vynoila se z roje zmtených povrchních dojm, které si odnášel z nedávného povinného pobytu v etnjší spolenosti, v neuritých obrysech jediná podoba. Vidl ji zeteln pod hustou zelení starého parku, u té ohromné barokové vásy, na tom zpola omšeném kamenném sedátku, kde vedli svj literární rozhovor, až píchod ostatních ukonil jejich krátké téte a téte. Vidl tu ztepilou postavu a

—

krásnou sympatickou tvá,

ped

níž jako

kouzlem

rozvázala se mlenlivá jeho ústa, že z nich proudila jako bystina, bezdky odhalujíc myšlenky jeho až na dno. A jak mu naslouchala Živ spatoval dosud ped sebou ty krásné hndé oi, jiskící se duchem, a ten málo vyhrnutý jemný ret, povyhrnutý jen tolik, co stailo, aby vynikl nejsvdnjší kontrast lahodné erveni a skvoucího blá

e

!

.

.

S tímto obrazem v duši stál Borský ješt dlouho Byla teplá jese. Hvzdy svítily v arovném lesku po isté noní obloze a vlažný vzduch, inoucí do pokoje, zdál se prosycen jarní lahodou. ,,Jest to láska?" pravil Borský k sob. ,,Ach, láska O lásce není ei. Ale njaký kvt do toho prázdna zde, njaký ruch do té mdloby a

ped oteveným oknem.

!

nudy

..."

209

Borský svým obyejným životem. Do spolenosti nechodil. Ale jednou, jda ulicí, zahlédl svou nedá\ nou spolenici v oteveném povoze. Kmitla se kolem a vmetla mu jen letmo do duše smavé jiskry velkého oka a záblesk bílých zoubk pod ržovým rtem. Tím druhým setkáním nastal obrat v jeho myílenkách. ,,Pro bych se neodvážil ?" mluvil k sob. „Láska jest arci vyžehnuta z mého nitra a nevrátí se více. Ale to prázdno touží po vyplnní a mj nynjší život je tak hluchý, tak zoufale jednotvárný. Má poesie sklání ochablá kídla níž a níž do všedního prachu. Pro se neosvžit alespo stínem toho, co pominulo, alespo zdáním zašlého rajského citu, alespo sladkou lží, která mi muže poskytnouti ješt dosti vzácných požitk ?" Od té chvíle vyhledával znovu spolenost, kde se mohl setkati s pedmtem svých myšlenek. Ale

Nkolik

dní na to

žil

Pu

mu beze svdk. náhoda nepála, nebo maila dívka sama jeho pokusy. Snad bezdky, snad úmysln. marn

toužil promluviti s ní

opt s neukojenou touhou doodhodlání za psací stolek. Psal zasedl v rázném mu, ale jí dopis. Nkolik zaátku peškrtal a zahodil konen, kde se vzaly, tu se vzaly, xytryskly z péra plamenné výrazy lásky, sliby a prosby, slova blouzzávrkem dodal, že si pijde pro nivé touhy ... spasný nebo zdrcující odvet do zítejšího plesu. Jednou, vrátiv se

—

A

Jest

na

ohromnými

—

plese. listy

V

útulném zákoutí, zastínném

tropických rostlin, vidí

ji

ped

se-

bou sedící na mkkém taburetu, ozdobenou záícím pjesovým úborem a roznícenou tvá '.ehce sob

210

ovívající

skvostným vjíem, jehož bílou

pdu

pro-

bájené kvty rozkošných barev. Dosud

tkávají

nespatil nikdy tak krásnou. S

ji

bouliv tlukoucím

srdcem obzírá svdnou podobu a

eká

na rozhod

nutí.

mu pívtiv,

aby usedl vedle ní. „Pedevším malý dodatek k naší nedávné diskusi pamatujete se, tam v parku pod starou která byla ped asem perušena," zaala vázou? tichým hlasem, pohlížejíc na podlahu. Pemýšlela soudím nyní, že bylo v nich jsem o vašich slovech Vkapal jste do mé duše jed neddosti pravdy nedvry k básnickým projevm'.... vry ..

Pokynula

— —

,,

.

.

.

Hlete

.

.

.

.

—

nm

Pojednou utkvly na lesknoucí se oi a v jemném usmání zakmitla se skvoucí bl pod ržovým, lehce vyhrnutým rtem. Zárove vytáhla krasavice z úkrytu lístek papíru, Borského dopis, a trhajíc jej v kousky, které hbitou prací útlých

prst

nabývaly nžných motýlích tvar, pokraovala

roz-

marným tonem také tomu kousku s papírovými motýlky. Vizte, jak taní po mém vjíi, jak vesele vzlétají do vzduchu ten nejhezí mezi nimi, se zlatem oízky na lemu kídel, to motýlek lásky. Hle, zachytila jsem ho práv na nejkrásnjším kvtu vjíe! O, ty nžný lhái! Vím dobe, že jsi jen kousek popsaného papíru Hezká to —'' hra pro ukrácení dlouhé chvíle A sfouknuvši s vjíe papírového motýlka, po,,

Hlete, nauila jsem

se

—

—

vstala

s

veselým:

,,Ale

te pojme

n

.

.

.

radji k tanci!"

»

Tot se rozumí, že (N. L. 1886,

ped

vánoní .

povídka.

356.)

jsem sice napsal „Poslední vánoní povídku" v pevné nadji, že si tím navždy odbudu známou štdroveerní horeku, kterou musí alespo jednou v život prodlati každý spisovatel. Než doufání moje bylo marné zno\ u káže mi zpropadená povinnost, abych novináský svj brk namoil do Již

lety

:

vánoní záe a vn. Ó, vánoní pensa

Hrza mne pojímá, když pedstavuji celou tu nekonenou spoustu cituplných štdroveerních básní, idyll, rt a povídek, která se již snesla na trplivý papír od t doby, kdy oka dtská poprvé zaplála vytržením ped bájenými palmami papírových jesliek a tepetavými svtýlky okrášleného smrku. A irou nemožností se mi zdá, že by ješt i budoucí spisovatelé tžili z toho skrz na skrz prošáraného dolu. \'ždy už nynjší literát, je-li odsouzen k hodince vánoního nadšení, zoufale hryže páprku svého brku, hledaje ive všech koutech fantasie njaký nový nebo alespo zánovní motiv. Kde jej vzíti? Venku? V té zimní krajin, od hílé, k zoufání stejn bílé ? Labutí peí, lilie, si

vk

!

212

—

není na úbl, pudr, cukr by se nebyla ta zavátá niva

svt

blosti,

tisíckrát

s

kterou

mila,

a též

jiskrné stíbro jíní, kišály ledu, pestré sán, záící okénka jsou dávno již opotebována jako klobouk starého suplenta. Poeta tká smutn tou bílou pustinou jako také již otepaný hladový pták, pá-

marn

po živném zrnku. uvnit? Ve známém útulném pokoji s povC'í domým praskotem v kamnech ? Za stolem, kde dítky v radostných pedtuchách nedokav šilhají po dvezaích sousedního pokoje a staí pohledem na létají do zlatých dtských dob, vzpomínajíce zárove drahých bylostí, s nimiž se jindy veselili z toho svatého dne a které již ni trouba pastýská, ni blahovstný hymnus andl nevyvolá z utuhlé prsti hbirozlétly se dvée Zaznl zvonek tovní? v oslnná oka plesajících dítek záí z haluzí zelené chvoje všecka ta vánoní nádhera nesíslných svípapírových, pozlacených oeiek, pestrých Ach, bože, ty vánoní ch a lákavého cukroví stromky zase druh druhu tak zoufale podobny, od zlaté hvzdy na vrcholku až po šklebného devného louskáka, visícího na nejnižší vtvi! Krušnou vru prací jest vymysliti nco nového. trající

n

—

—

—

etz

.

.

i

.

Chudé dvátko, umrzlé v zákoutí ulice vedle pestrých svíiek a papírových etz, jez nikdo nechtl koupiti, bohatá matka, stavící na posnžený hrob svého miláka veliký vánoní strom, plný nádherných tpyt a nejvybranjších pamlsk; lidumil, nesoucí radostný štdrý veer do mrazivého brlohu bídy, pochmurný samotá, trávící svatou noc v šerém kout pustého hostince šastná dívka, jíž dobrý otec vložil do ruky nejskvostnjší vánoní dar i

i

;

—

213

ruku toužebného milence, i samovrah, který sama sebe povsil ve hloubi lesa na vtev jedle, kterou mu lunojasná zimní noc pomocí snhových krajek a jiskivého ledu upravila v obrovitý divukrásný strom vánoní všechno, všechno to zná již každý

—

slušný

tená nazpam.

A pece

vy mladší tenái, kteí se toho dožijete, že ješt za pl století v tenhle as denníky i

týdenníky,

uvidíte,

msíníky

i

vánoní almanahy

louditi

budou na tvá naivního obecenstva blahé úsmvy a snhových rubáš, ledových démant, umrzlých slz, pestrých svíiek, záivých oek, pitvorných louskák a všeho toho, eho se již valná ást nynjšího spisovatelstva a tenástva pejedla až do ošklivosti. Arci že do ošklivosti Již od asného rána hmoždím se marn, abych pivolal náležitou štdroveerní náladu. Místo zlatých prasátek, betlémské hvzdy, zpv pastýských a perutí andlských vtírá se mi soucitné slzy pomocí týchž

!

—

tvrdošíjn na mysl rybí polévka a erná ryba s knedlíkem. Hlete, tak schází a hyne všechna poesie na svt Moím se tu, sestárlý básník, abych !

—

utkal z lilií a hvzd tklivou vánoní báse smažených ryb a p'éro tím ovívá mne

vn

kreslí v

saických

elo archu málo vhodnou vignetku

a za-

moje z

pro-

šnek

Než jaká pomoc! Nco napsati musím. Snad abych vytáhl ze starého haraburdí známý vánoní strom našeho národa? Ale ten se vyskytuje

nm

rok co rok ve všech asopisech a vždy visí na tatáž tšínská jablíka a tytéž pozlacené, jenže, bohužel, prázdné oechy. Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXV.

14

214

Ci mám vylíit njakou tu dojemnou slavnost vánoního stromku, k níž dostavují se hodnostové v erných fracích a dámy v oslujících toilettách, aby se jeden veer zaskvly v nimbu šlechetných lidurail

ped

veejností a

pem umoených

ped ostýchavým

zástu-

snad zejtra opt budou plakati hladem a mrznouti v nezdravých brlozích podzemních ? Ci ne, ne Takhle bych pemýšlel bez výsledku do veera. Musím se již chopiti první látky, která se mi namane. Teba paní Jedlikové, té rozšafné bezdtné vdovy z vedlejšího domu, na kterou neví nikdo nic špatného, ale která za to zná všechny híchy a poklesky všech obyvatel naší tvrti. Ano, zstanu pi ní, pi té milé ctihodné panice, žijící klidn z pkné pense, jezdící na každý poheb, chodící každý den do kostela a mnící služky dvanáctkráte do roka. Toto mnní služeb je snad jedinou její slabostí. Uiním dle možnosti poetický rozbh do své tklivé vánoní rty. Hoj, ty štdrý veere, ty tajemný svátku! Posvátné tvoje kouzlo vane již nad šumným mstem, jehož ulice dnes jako divem promnily svou všední, kramáskou tvánost. Všude zelená se jehlinatá chvoj, pestí se barvité papírové etzy a hvzdy, vábí rozmanité cukroví a tpytí se celý bájený svt hraek, loud malé diváky mezi své vyezávané stromky a strakaté loutky.

—

Zdá

dítek, jež

!

že zaznívá shry, s šedé výše, tichý hlásajících pokoj na zemi lidem dobré vle a sypajících dol plnými hrstmi blostných kvítk nebeských. Bílé ty hvzdiky chumelí se i-

se

zpv andl,

ti,

215

Stým, mrazivým vzduchem a zahalují všechnu ohyzdnost a špínu mstských zákoutí v záivé roucho nevinnosti.

Ty

vkxk\- padají husté i na starý, široký dešt nik paní Jedhko\é a zachytávají se v tžkých záhybech jejího starosvtského plášt i v huaté dlouhé srsti rukávníka, do nhož se peliv zachulují buclat její ruce; okrouhlá, boubelatá líc matrony s ilým, sivým okem plane úinkem nn^azu o závod s velikými umlými kvty, jež se ervenají pod obrubou starobylého klobouku, nad prosivlým temným \lasem. Jasné její vzezení dýše pedtuchou radosti, jakou jen šlechetný skutek poskytuje do-

brému

srdci.

Nedokav

chvátá domu. Z košíku na jejím loktu \ykukují rozliné balíky a barevné svíiky. Zastavila se ješt. lile! tu na rohu ulice na studeném kamenu choulí se k sob tlvé hubených, skehlých, do smsi hadru nuzn zabalených dítek, hoch a dvátko, majíce ped sebou kupku rznobarvých papíro\ých etzu a pozlátkových Inzd.

Z pod dravého, hust posnženého šálku, do nhož jsou zavinuty ob ubohé hlaviky, vyhledají úzkostliv na mimojdoucí jako dv smutné, u\adlé snženky. Paní Jedliková vybrala si nejdelší etz a nej-

hvzdu a smluvivši polovici z ceny, kterou jí udali jektajíce zuby malí prodavai, vtiskla hošíkovi

vtší

nkolik krejcar do zmodralé ruky. Dobrá matrona jest již doma. Vklouzla do zadního pokojíku, jehož uspoádání jeví jjrostiký vkus, ale za to vybroušený smysl pro vzorný poádek. A hle! uprosted pokoje na ist vydrhnuté po-

216

dlaze stojí krásný vánoní stromek, bohat již ovšený a dopola okrášlený. Nyní dokonují lUce, blahým rozilením se chvjící, jeho výzdobu. Na vrcholek upevnily pozlátkovou hvzdu a kolem zelených vtví malebn ovinuly pestrý papírový etz. Pak pilepily koldokola barvité svíiky a dobyly z balík jakous ržovou stuhu se zlatými etami a rolnikami a jakýsi titrný šat, podobný strakat dtské hazuce. Paní Jedliková položila oba 'pedmty na židlici vedle stromku a postála chvíli v myšlenkách uprose již rozhostil veerní sousted pokoje, v mrak. Zajisté sklonila se posvátná vánoní poesie v to siré, dobré srdce, v tu chvíli plné teskn blahých upomínek a citv ušlechtilých. Ta opuštná bytost chystá se slaviti svj štdrý veer, pipravujíc blaho jiným. Tesoucí se rukou zažehuje svíiku za svíikou, až celý stromek zazáil rojem tepetavých svtýlek. Však co to v jejich kmitu vidti pod huatými haluzkami? Zdá se, opravdu se zdá, že tam na nitích místo fík a datlí visí kousky uzenek a slaniny,

nmž

místo cukroví chutné pastiky V tom již otevela paní Jedliková s okem raradostí se jiskícím dvée a do pokoje batolí se, váznou pekvapeni, trou se lichotiv o její nohy iperná trojbarevná Micka a líný chundelatý Azórek O, péro mé není schopno dolíiti tento dojemný štdroveerní obrázek Slza splývá po mé tvái a zajisté i po tvái tenáe, který nebude již do smrti ísti žádnou moji vánoní povídku. .

.

—

!

n

Výlet

pán Broukv

Cestopisné

rty od

B.

clo

msíce.

Rouška. (Kvty

(Poetické líení noci a Svatovítského chrámu.

—

1886.)

—

tená

—

sezná

muje se s panem Broukem. Pelud zemtesení. Rozjímání o msíci. Autor a Zola. Jak se dostal jian Brouek do^^msíce. Pokynutí našim uencm.)

—

—

—

Byla jasná letní noc. Velebný kolos Svatovítský koupal ve stíbrné zái své štíhlé pilíe a kxétnaté fialy, své lehké oblouky s ozdobou kamenných krajek, a vrhal na osvtlené svoje plochy fantastické stíny

onch kamenných úpon bájený chrám

dal jako

a kmen, že vypaduchu\-, utkaný z kouzel-

ných svit a mystického šera. V posvátném klidu dímala zde ta zkamenlá hymna minulosti uprosted mrtvého okolí; jen ze dvou oken starého domu v tsné ulice, táhnoucí se za chrámem podél Jeleního píkopu, záilo ješt pozdní svtlo a zaznly rušivé zvuky. Zavrzly totiž dvée, vedoucí na ulici, a z nitra ozvalo se ,,Nu tedy s pánem bohem, pane Wrfcl !" Šastnou dobrou noc, pane domácí Rate nás brzy zase navštívit!" odpovdl druhý hlas. :

,,

!

218

Na

ulici

vystoupila

ponkud hápavým krokem

—

Však nikoli! tajeplná postava mužská, zahalena Vidím, že jsem s poetického, trochu arb'esovsky zbarveného úvodu bezdky shupnul do stízlivé prosy a proto mohu již prost íci, že pan Brouek opustil známou hr-adcanskou hospdku a zvolna se vracel ku svému obydlí, ležícímu nkde na Starém mst. Vracel se nad tobyej pozd ale nepipouštl si proto doma za gardinami oekávala ho žádných starostí pouze ,,sirá poduška", kterou však zatvrzelý náš panic, básníkovi navzdor, nikdy ,,neskrápl hokými slzami." ;

—

Pan Brouek je sice domácím pánem, ale nenádokonce k tm nadutým prázdným mchm, za jaké hladomiví spisovatelé z nízké závisti pány domácí šmahem vydávají. Má pirozený dvtip a od terminu k terminu nazbyt prázdného asu, aby vdomosti své v nejrznjších smrech rozšioval. iní leží

tak

ovšem bez urité soustavy, jako tkavý ochot-

ník, dle

nahodilých

podnt

a chvilkových libstek.

Následkem toho kupí se v jeho skromné knihovn velmi míchaná spolenost knížka o chovu kanárk vedle djin francouzské revoluce, egyptský sná vedle populárního díla o soustav tles nebeských, návod k domácí výrob likér vedle Hýnova Dušesloví zkušebného atd. A stejn pestrá sms vdomostí tísní se v jeho hlav. Ale má pi tom zdravý :

názor života, jen trochu pitemnlý stínem pessim ismu. Posuzuje dosti písn a nkdy s ízným sarkasmem denní události, nedostatky obecní správy, zízení spolenosti, nové zákony a jiné záležitosti veejné. Ostatn mnívá se škarohlídství jeho pozvolna v jasnjší a nadjnjší náladu, astji se plní

ím

210

vysoká sklenice

s

lesklým cínovým víkem, za kte-

obyejn mívá

své pouné pednášky. Dnes nenašel v hostinci pana Wúrfla sourodou spolenost a sedl proto mlky jako fakir v kout, zabrán v pochmurné rozjímání o nicot života pozemského a zalétaje si pro útchu do livzdných oblastí, s nimiž se v posledních dnech následkem nové libústky, vrcholící v zakoupení populárního dílka o msíci, horliv seznamoval. Teprve, když zbyl s hostinským samoten v hospdce, zapedl s ním rozmluvu; debattoval s panem Wúrflem živ o soustav kráteru msíních a pronesl na konec

rou

l)cvné pesvdení, že msíc naxzdor nevícím uencimi hostí živé bytosti, což pan \\ urfel s nápadným potvrdil. mrknutím na hodiny Pan Brouek zaal i snášeti dvody pro svj náhled, ale pohledy hostinského na hodiny opakovaly se tak hust a okázale, že nemohl nepoznati

drazn

tendence

jejich.

Ukonil tedy svj výklad posledním

douškem

a vyšel do lunojasné noci. \'enku zastavil se ped chrámem. Byl patrn uchvácen velebnou jeho krásou v magickém osv-

msíním.

Klonil se tu na právo, tu na levo, jakoby krásné jednotlivosti vznešené stavby oceoval s rzných stran chvílemi prohýbal se daleko nazad, jakoby chtl prozpytovati nejvyšší hroty v korun kamenného obra, a chvílemi nachyloval se zase hluboko vped, jakoby vzdával hold pokory posvátnému jeho majestátu. Ale pojednou upoutal \ šecluiu jeho pozornost z\láštní úkaz. Zpozoro\al divnou nejistotu a pohyblivost obrys: pímky se jaksi kolísaly a\lnily, kivky se lámaly, pilíe pohybovaly se k sob a od sebe jako štíhlé kmeny lesní tlení

;

Ž20

vtrem, sama vž úastnila se patrným kolísáním v obecném vzruchu, jejž tžko bylo vysvtliti jinak Pan Brouek ucítil sám než náhlým zemtesením na sob, podobné kolébání a jat bázní, spchal odtud. Brzy však se upokojil. Úkaz onen byl zejm pouhý pelud. Zvolna kráel dále kolem Svatojirského kostela mezi pošmurnými budovami smrem ku starým zámeckým schodm a prodlužo^'al si požitek romantické noní procházky astými oklikami s jedné strany ulice na druhou. Pohled jeho zatoulal se bezdky ku hvzdnaté obloze a spoinul na krásném úplku. Klidn a sniv shlížela dol ta jemná stíbrná tvá s neuritými rysy, jež vynikaly jen slab z jasného tere jako vtlaené kresby hostie. Pro pana Brouka mly .

.

.

hvzdáským

arci nyní, co se stal jiný význam. Pedstavoval

si

ochotníkem, zcela

v nich

hoí, rozsáhlé doliny, vyhaslé sopky, liny.

Pes

ohromná

porozsedinteres po-

zející

to ustoupil brzy opt vdecký s nímž se mísil pocit lehké

bázn. Pan Brouek ml totiž nkteré podivnstky, mezi nimiž byla, utkvlá myšlenka, že náleží k lidem, podrobeným tajemnému pitažlivému kouzlu msíce.

etickému dojmu,

Neml

domnnce

své jiného podkladu mimo ten, nkolikrát místo v posteli vedle ní na podlaze. Ale pes to zavíral vždy na noc peliv devné okenice, aby nepronikla do ložnice ani nitka potmšilé stíbrné píze, která by jej spícího mohla vytáhnouti kams na vtrné štíty a voditi po úzkých ímsách nad strašlivou propastí. I te prochvla jím na chvíli ona bláhová báze. Ale pak si pipomenul, že bdí, že v plném sebevdomí údy své ovládá a není tedy v onom bez-

k

že se probudil

dom

221

branném, trpném stavu, v nmž nebeský zákeník obti své pepadává. Upokojiv se, pohlédl domnlému nepíteli smle v tvá a brzy smíil se s ním nalézal iré zalíbení. Obrat ten tou mrou, že v zrail se v úvahách, jež cestou polohlasn pronášel. Nevypadáš zle, ty bledý brachu tam nahoe! Usmíváš se tak tiše a spokojen, jakobys neml ani

nm

zdání o starostech a trampotách, jejichž domovem jest naše zem. Ó jist, že jsou tvoji obyvatelé šastnjší nežli my ubozí pozemšané. Na tob není asi dom, které by svým majitelm pinášely více svízel a mrzutostí, než potšení, ty neznáš jist advokát a berních úadu, tvoji bydlitelé neztrpují si navzájem život uskoky a pomkuami, šejdístvím a darebáctvím všeho druhu. Na tob nevycházejí noviny, které by tenái každodenn kazily snídaní a bouily žlu politickými jercmiadami a polemikami, zprávami o uprchlých zlodjích a nevy pátraných, vraždách, o podvodných kridách a zasedáních íšna tob jakkoli, ské rady. Ostatn, nežli u nás nemže býti najisto. Na zemi je už k zoufání: všude lakotná rvaka o sousto chleba, boj stavu proti stavu, záš národu proti národu, válka všech proti všem, vláda brutální moci. Láska a humanita vysthovaly se dávno kams mezi hvzdy a svoboda zstala toliko na papíe ve skutenosti stanou se národové brzy hromadami nevolných loutek, klopících dan a nosících rznobarevné uniformy pro

he

a

—

zábavu nkolika mocných

Za

pán

.

.

pessimistické samomluvy došel pan starých zámeckých schodu. Pes nízkou ze zadíval se dol, kde tmla se spousta dom, z níž trely rznotvárné vže a vížky do jasné záe této

Brouek

m-

222

síní. Avšak jen chvilku bavil se tímto pohledem; pak vzhledl opt ku msíci, jat nyní skuten ja-

kousi kouzelnou pitažlivou mocí. Skoro se ostýchám napsati, co následovalo. Vím, že jsou vdecké pedsudky píliš mocné, než aby nkdo mé historii uvil a nenazval ji hloupou bálíiti chorkou. Ale nemohu k vli pedsudkm vc jinak, nežli jak se skuten sbhla. Pan Brouek vylezl na zed a kráel s okem stále na msíc upeným zvolna po ní. Pod tou zdí táhne se po svahu hradanského návrší njaká rozsáhlá panská zahrada, v hoejší, píkejší ásti terasovit upravená a na jednom míst opatená dvojitými kamennými schody, jež v odstavcích od sebe se rozbíhají a zase sbíhají, ovroubeny jsouce prolamovaným kamenným zábradlím v barokovém vkusu. Vedou

tm

vzhru k malému zahradnímu domku,

jenž

vystavn

jest u samé zdi. Možná, že mj popis není zcela pesný ale nejsem Zolistou, abych k vli dokonalé vrnosti v nejlepším odložil péro a bžel díve na Hradany podívat se na ty schody a na ten domek. Pan Brouek kráel tedy po zdi k domku. Nevím, jeli stecha jeho nad onu zed tak málo povýšena, že se na ni lovk bez obtíže dostati mže. Jisto jest pouze, že pan Brouek na dotené steše vskutku se ocítil. Vylezl na její heben a posadiv se tam rozkromo, obemknul železnou vtrnou korouhviku. Oko jeho bylo dosud nezdolnou mocí upoutáno k lun a se smsí hrzy a zvláštní rozkoše zaal brzy pociovat na celém tle psobení magické síly. Proti vli zaaly se rozkroené jeho nohy zdvihati nazad, výše a výše, již nesedl jízdmo, nýbrž ležel na biše vodorovn na hebenu stechy, drže se rukama ;

í

223

pevn korouhviky

;

ale v

zadu zd\ ihaly se z\olna

nohy jeho do vzduchu, již zdvihal se i dík již celé tlo, taženo silou nezdolnou, vznášelo se kolmo hlavou dolu a nohama k nebesm, v povtí nad stechou pavilonu a jen natažen ruce držely se ješt keovit hrotu vtrn korouhviky. Avšak jejich pustily se posíla byla slabá proti neznámé moci vdecká stavba rozdvtipná Newtonova sléze a pan Brouek padal padá se tím v bídné trosky ;

—

s

úžasnou rychlostí

;

—

—

nikoli k zemi, nýbrž

smremodzemdonesmírnéhoprostoru svtového S dsným chvatem zapadala pod ním Praha do hlubiny, mizela se všemi podrobnostmi krajiny v jednotvárném povrchu velikého kruhu, který se rozšioval více a více ale pan Brouek nevidl již nieho, nebo smysly jeho zastela mrákota. tená již asi tuší z nadpisu, kam pan Brouek dopadl. Ano, pan domácí procitl ze své mrákoty na msíci. Co tam vidl a zažil, vylíím vrn dle jeho dvrných sdlení v kapitolách následujících. Doufám, že vyplním tímto msíním cestopisem citelnou mezeru naší literatury. Naši páni professoi scestovali o prázdninách již celý svt a popsali nám všechny známé a neznámé koniny zemské již,

—

—

tolikrát a tak dkladn, že je vru poteba ohlednouti se trochu dále, má-li cestopis ješt nkoho zajímati. Ovšem reelní, pravdivý cestopis, nikíjli njaká Julesvernovská fantasie, na kterou se již také

nikdo nechytí a s kterou, prosím, abyste moji práci nesmšovali. Záro\e upozoruji na své dílo naše uence. Naskytuje se jim píležitost obrátiti na sebe a naši

224

mladou universitu zetel celé uené Evropy. Radím kdož dtkliv, aby píležitost tu chytili za paesy podobná naskytne ví, kdy se zase

—

Prostých eských nártk si za hranicemi nikdo nevšimne ale zpracují-li naši uenci materiál v nich obsažený po vdecku ve svtové ei nmecké, proslaví jména svoje od pólu k pólu a v jejich slavozái sloniti se bude celý národ. Materiál onen je sku;

ten

dlouhým

ních, které zor svta.

etzem objev

zmní

ze

pravd epochálzáklad dosavadní vdecký náv

II.

—

(Procitnutí. Neobyejné úkazy pírodní a pochybnosti pana Brouka. Zem v poslední tvrti. Reklama pro B. Katzera. Vítzná potyka s uenci. Falešné váhy na msíci. Elegické rozjímáni. PotmPan Brouek taní kankán.

—

—

—

—

—

—

—

šilý stín.)

Pan Brouek, nabyv opt smysl, otásl se zimou a vrazil si rukama prudce do oí, je hodlal

a

Prohlednuv shledal, že panuje vkol nho hluboká tma. Tápal kolem sebe poznal, že leží na holé, skalnaté, mraziv studenl pd. Povznesl oi k obloze; na tmavém jejím sklonu tpytily se hvzdy démantovým leskem. Ale když hlavu obrátil na druhou stranu, spatil tam podivný úkaz: cosi jako vysoký trojúhelník bílého svtla zdvihalo se od erného obzoru do noního nebe. V temnu ped ním šeily se tu a tam neurité obrysy. Avšak pojednou oslepilo pana Brouka se stranv onoho záivého trojúhelníku pronikavé, nesnjen trochu promnouti.

225

sitelné svtlo.

Musel

si

zakrýti oi. Usedl

zárove

a podivil se, s jakou neobyejnou pružností se pi tom vztyila, ba skoro vymrštila hoejší polovice jeho tla. Obrátiv se zády k oslepující zái, pohledl do krajiny na opanou stranu. Bože, jaké pekvaV plném denním svtle, v oslnivé jasnosti pení trelo tu nkolik holých, rznobarvých skal z temnoty jako pusté ostrovy z erného moe. Ba vru, je to spíše njaká hustá, jak uhel erná tekutina nežli pouhá temnota, která pec nemže býti tak neskonale irou, naprosto neproniknutelnou a býti oddlena jen ostrou arou, beze všeho šeení a pechodu, od jasného, mocného svtla, kterým jsou ony skály zaplaveny. ,,Bože, kde to jsem? a co se to stalo?" pomyslil !

ustrnutím pan Brouek. ,,Mám njaký zteštný sen i zanesl mne pes noc dábel na njaké ernomoské ostrovy ? Avšak ani erné moe nemže býti takhle erné A jak je možné, aby nejhustší noc rázem, oka mžiknutím se promnila v bílý den, bez soumraku, bez ervánk, bez svítání, jakoby v temném sklepení náhle zas\ ítilo ohromné elektrické svtlo ? A divno, pepodivno Na tch ostrov plné i já sedím již vech tamhle jest jasný den zái denní na takovém skalnatém ostrvku a cítím ale na temné, na sob hející paprsky slunení ba erné obloze tpytí se zárove všechny .hvzdy v nezkaleném lesku Jak je to všechno možné ? Aby den a noc vládly svorn pospolu? Aby krajina záila v nejjasnjším lesku slunením pod hvzdnasi s

!

!

—

!

—

:

!

tou

noní oblohou? Sním i ztratil jsem rozum?" Pan Brouek byl skuten jako v Jiíkov vi-

dní.

Konen

soustedil všechny myšlenky na otáz-

226

ku, CO se s ním clálo, než upadl v bezvdomí nebo spaní, kteréž skonilo tímto úžasným procitnutím. nitku piNapjal pamt a brzy zachytil

vdí

:

rozmluvu s panem Wíirflem o lun a zastávku ped Svatovítským chrámem. Ostatní vzpo-

pomiil

si

mínky byly trochu kolísavé a

nejisté, ale

pece

po-

dailo se mu stopovati svoji pou ku starým zámeckým schodm, apostrofu, kterou vnoval msíci, chzi po hebenu zdi, zlezení zahradního domku a co následovalo, než jej úžasný pád do nesmírné hloubky i vlastn výšky pozbavil smysl. Nad tmito posledními vzpomínkami chtl zavrtti hlavou

—

ale

pokus ten byl by

k tomu s

ním

mu málem

šíji

vyvrtknul a

pesvdil stalo

v

jej optný pohled vkol, že se pravd nco neobyejného. Vidl,

hladina temného moe o poznání se snížila a z ní vynikly tu a tam skvoucí kamenné špiky nových ostrovu. A když hlavu, pistíniv si tentokrát oi rukou, znova obrátil na stranu opanou, zahlédl tam za jiným valným temnosti celé pásmo osvtlených skalních vrcholk a na jednom míst obzoru na okamžik pronikavý ohe. Na okamžik, nebo musel hned zase ped jeho prudkou záí odvrátiti zraky. Patrn tam opravdu vycházelo slunce. A všechny pedmty kolem, barvy tch skal, ta dsná erná tma a píkrý její kontrast s oslující jasností vyniklých ostrovu, nahoe ta erná obloha se tpytnými hvzdami vše to mlo vzezení prapodivné, neobyejné, nepozemské. Hlavou prošlehla mu hrzná myšlenka, že byl magickou silou, které se odjakživa tak obával, skuten vytažen až na lunu, kterou za své noní pouti na úkor zem tak nadšen že že

moem

—

velebil.

227

se této dobrudružné myšlence. V^ždy nikdy neslyšel, ani neetl, že by byl msíc nkoho

Bránil

vytáhl \ýše než leda na

—

štít

A zem

pak

njaké stechy.

co by tomu eklo uení o

? pitažlivosti ,.Ne, ne!" konejšil se, ,,je to myšlenka bláznovská. Vším je zajisté vinno jen to ertovské Wurflovo Pokejme, podívám se na manšetu pivo.

—

Hm,

deset árek.

—

!

Ted

Inu ovšem!

je

—

všechno

jasné."

Ale pece nebylo nic jasné. Kolem pana Brou-

ka

prostíral se arci obraz, který za pozemských i)obýti leda výtvorem chorobn podráždné

mr mohl

obraznosti nebo smyslového klamu avšak pan Broucítil, že má hlavu a smysly zcela v poádku, ;

ek

úpln stízliv, ba že navzdor onm desíti árkám na manšet netrpí ani nejmenší stopou njaké že je

kocoviny.

—

zvolal v duchu a vyal si notný záhlavek, akoliv se chtl jen lehce udeili v elo ,,snad mi pomže obloha zaplašiti ten dsný ne-

„E

smysl

^"

!

—

." .

.

I zahledl se znovu bedli\ji na podixnou ernou oblohu se sluncem a hvzdami, hledaje tam m„Sláva! Tamhle usmívá se ten zlatý tvesíc .. nemohu tedy býti na nm!" rák Ale radost ihned zase zmizela. Pravda, tam vysoko na temné obloze vznáší se opravdu záivý polokruh. Ale pedn Když se pan Brouek v noci dom ubíral, byl úplnk jak se mohla z nho pojednou státi poslední tvrt? Ci by byl pan Brouek prospal plný týden? Za druhé: Onen polomsíc je na obyejnou lunu bájen veliký a za tetí nevypadá ani stíbrný ani zlatý, nýbrž jest ku podivu .

—

—

:

;

228

pestrý, a málem bys ekl, že hledíš z njaké vzdálenosti na pkný, z póla zastený glóbus Ne, to není msíc pozemský, anebo se promnil byla by to dokonce úžasným zpsobem. .

.

Zem —

i

Zem, která prý msíanm koná stejnou službu msíc nám — Pan Brouek vzpomnl si na malou knížku M-

jako

,,

vydanou a geologie" od Bedicha Katzera, v Praze letošního roku, kterou poslední dny stále pi sob nosil. Sáhl pro ni do kapsy, ale ruka zajela tam bezdky s takovou prudkostí, že podšívku protrhla a knížka trhlinou na klín vypadla. síc

,,U erta, zdá se, že le!" bruel pan domácí krotit

—

—

mám dnes pro sebe.

,,

tisíc dabl v tMusím se krotit

Ale na vzdor tomu pedsevzetí pleskl se otevenou knížkou, kterou chtl jen ku tení zdvihnouti, siln do nosu. Když ji chtl odšinouti, octla se zase až na klín a dosti dlouho trvalo, než ji vpravil do náležité distance, aby mohl pohodln ísti. Utekl se k této knize, ponvadž ji na zemi probral jen z ásti a povrchn a ve svém hvzdáském studium pronikl vbec jen k nkolika prvním ele-

mentm

lunopisu.

náš hrdina do etby pohroužen, musím se trochu ohnati proti uencm, kteí na mne se všech stran hnviv dotírají. Mohl bych je sice odzbrojiti poznámkou, že pouze narrata refero, aby si tedy chytli pana Brouka za paesy. Ale jsem o pravdomluvnosti jeho tak pevn pesvden, že

Zatím co

chci

smle

je

za

nho

nastaviti

Klidn vyslechnu námitky

vlastní prsa.

zlostných

vdátor.

229

Pedn

možné bylo, aby msíc nkoho s povrchu zemského k sob pitáhl (což je vzhledem ku pitažlivosti zem a z jiných tluvodú irým nesmyslem), nemohl by pitažený pro ne:

Kdyby prý

i

dostatek \zduchu a smrtící zimu \ meziplanetárním prostoru, nehled ani k úžasné prudkosti pádu a

etným

dvodm

jiným

nikdy

živ

na

msíc

dop.id-

nouti.

Autor naznail ve své úžasn blbé slátanin, že jeho hrdina opustil zemi, když byl msíc v úplku, llplnk jest poledne msíného ánv, kterýž trvá nikoli 24 hodin, nýbrž od východu až k západu slunce na msíci 354 hodiny a od východu slunce až zase k východu arci dvakrát tolik hodin. Od msíního onoho poledne až do píštího východu slunce na msíci uplynulo tedy asi 22 zemských dn. Jestli se tudíž pan Brouek teprve pi onom východu slunce na msíci ocitl, padal plné ti týdny, což je zhola nemožné již proto, ponvadž nevíme navzdor dru. Tamierovi v možnost tak dlouhého postu.

Za druhé

:

<

Za tetí: kdyby se tam prese vše živ a zdráv byl dostal, nemohl tam ani chvilku na ži\u zstati. Nebo: A. na msíci není žádného ovzduší, alespo by lo\k obstáti mohl B. ne takového, v k tomu panuje tam a) v noci zima tak krutá, že by byl mžikem v mrtvý rampouch ztuhnul a b) ve dne i olovo zase horko tak úmorné, že by se v

nmž

;

nm

rozpustilo,

tvor

——

následkem

Ponvadž

ehož by

«)

každý

živoucí

páni uenci, zanou-li vypoítávati

vody, nikdy konce Sv. ech:;S€braiié[spisy.

najíti

XXV.

nemohou, petrhnu 15

d-

je ra-

230

dji hned a eknu krátce Pro pan domácí tak dlouho na msíc padal, nemže nám vysvtliti prost proto, ponvadž konal svoji pou ve stavu bezvdomém co však ostatních námitek se týe, jsou vyvráceny prost tím, že pan Brouek dosud plnému zdraví se tší a všechny ony ^'ci, které sám zkusil a na vlastní oi vidl, osobn ztvrditi mže. :

;

Kdybych se chtl zahrabati na njaký as do uených traktát, dovedl bych také sestrojiti zcela slušnou imaginérní cestu do msíce, která by byla s písnou lunovdou v nejlepším souladu; ale pak by to nebyla práv pravdivá, skutená cesta pán

Broukova. budiž uený cech odbyt vzhledem k domnlým nemožnostem a nesmyslm,

Tím ním

i

ostat-

které v dalším mého vypravování zajisté nejednou vzbudí jeho nelibost a pohrdlivý úsmv nad

prbhu

pošetilým nedoukem" nebo snad dokonce irým nevdomcem". Pan Brouek dospl zatím ve své etb až k místu: Pitažlivost msíce iní jen Ve pozemské, našich 6 kilogram váží tam jen 1 kilogram." ,,

,,

,,

pro jsem se knihou praštil pan Brouek.- Zdvihal jsem jako na zemi a ona je zatím zde na

,,Ah, nyní

pochopuju,

do nosu," pomyslil ji

si

,,

touž silou šestkrát lehí."

msíci

Ano, již nepochyboval, že se probudil skuten na msíci. Poslední stín pochybnosti rozptýlil Jules Verne, jehož Cestu kolem msíce" sob náš hrdina; cestou na Hradany byl koupil a ted také šastn v šose nalezl. Otevel jeho knihu náhodou na míst. ,,

231

kde \ylíen byl východ slunce na msíci a vzhled

msíní co

oblohy: vše shodovalo se

práv pozoroval. Nebudu líiti hrzu,

která

nápadn

s

tím,

panem Broukem

za-

chvla, a sms ostatních pocit a myšlenek, jež nitrem jeho víila. Uvedu jen závrek vnitní jeho samomluvy: ,,Zde tedy sedíš, chudáku, opuštn a samoten na cizím, neznámém svt, více než 50X00 mil vzdálen od zem, na kterou se již nikdy více

tam pedaleko v nesmírném proitranství nebes na tom záivém plmsíci, který jest vlastn zemí, leží kdesi Praha, stojí tvj dum a snad klepe práv v tu ch\ íli hospodyn s ranní kánevrátíš! Hle,

vou na tvoji ložnici Nedouká se, nedovolá se Dá vypáiti dvée postel netknutá, po pánovi ani stopy Nastane hledání po mst, pátrání, vyšetování snad padne na pana Wiirfla podezení, že mne obral a vyhodil nkam do Jeleního píkopu a koncem konc rozmnoží moje afféra hezkou již adu nevysvtlených vražd a neštstí, \' mém krásném dom budou hospcdíiti ro;ton ilí moji píbuzní, které jsem na zemi míval nejradéji hodn daleko od sebe. Peníze, kterými jsem si pojistil slavný funus, jsou marn vyhozeny. Ni prostý kížek nezstane po na zemi památka moje zajde tam beze stopy. Leda že snad nkdy moji staí kamarádi, jdouce za lunojasné noci od ,,koliouta" nebo od Wrfla, mezi sebou prohodí ,,Bylo to dnes pivko, co? Na tom by ani nebožtík Brouek .

.

.

.

.

:

.

.

.

— —

i

mn

;

:

neshledal

chybiky

Brouek \-

..."

A

nebudou

tušiti,

že

ubohý

šplhá zatím po strunách Davidovy harfy krásném úplku, k nmuž sniv vzhlížejí na hvzd-

natou oblohu

—

232

Pan Brouek žalu.

zaslzel

a oddal se zcela

svému

-

chvíli pemohl jeho strast pocit jiný. Holá rozpalovala se žárem slunením a zaala jej vstal! háti tak dkladn, že rychle vstal. vysoko Vyskoil, vymrštil se jako pružcový

Ale po

pda

Pkn mí

od zem. A chtje se oddáliti od lemu propasti, která snad íhala v moi temnosti, obklopující jeho skalnatý ostrvek, inil to vtrnými poskoky a smlými piruettami, za které by se nemusil stydt ani Mošna. Jeho zemští pátelé byli by ustrnuli, kdyby byli spatili obtylou a rozšafnou osobu pana domácího taniti nejsvižnjší paížský kankán. ,,Uf! Uf! Prokletá msíní lehkost!" oddychoval si náš bezdný taneník, když pivedl své tlo jakž takž do rovnováhy. Stál u vysokého balvanu, který vrhal na západní stranu dlouhý, úpln erný, neprohledný stín. ,,Zde si sednu do chládku," pravil k sob pan domácí a uvelebil se do stínu s náležitou opatrností, aby píliš prudkým nárazem k sezení nejpotebnjší snad vážn nepoškodil. Usedl bez úrazu, ale posedl jen kratiko.

ás

—

V

,,Brrrr " otásl se a zajektal zuby. potmšilém stínu ovanul jej mráz ješt snad krutjší než prve, když procitl. ,,

Pkná to bude rýma !"

bdoval, pospíchaje

—

z

ob-

zákenického chládku Ale pro dnes koním útrapy pán Broukovy a zstavuji své tenáe na skipci dychtivého oekávání, co asi pinese kapitola tetí. jetí

I

233

III.

—

hvzdikami a k.žky. Setkáni s prvním msína msíci jsou oslové. Nový dkaz o nezbytné poRozteb nminy pro každého ponkud vzdlaného echa. mluva s msíním správním radou. „Msíní Listy", Meteor. .,Hlas Msíce" atd. Hotel Copornicus. Výatek z msíního Bádekra. Ješt jedna, bohdá poslední ptka s uenci.)

(Uená anem.

epištola s

—

— —

I

—

—

—

—

—

Mile pekvapil autora dopis jednoho uence našeho, dopis, svdící jasn, jak živé úastenství zpráva o fenomenálních objevech pán Broukových vzbudila i v kruzích vdeckých. Dovoluji sob vložiti vtší ást epištoly té do svého cestopisu, zárove však uznávám za potebné prošpikovat ji a la Bakovský uenými a neuenými hvzdikami a kížky.

ádn

Slovutný pane

Jsem vskutku zvdav, co pan Brouek na t\ ái msíce vše vyslídí. Kdybyste mu dal*) sestoupili

—

patrn navzdor mému draznému pedešlé pán Broukovu cestu do msíce za pouhý mj výmysl. této houževnaté neve nevím si jiné rady, než pozvati ho zdvoile, aby .se vydal se mnou nkteré nedlní odpldnc k Wrfiovi na Hradany, kde mže pana Brouka osobn seznati a cestopis onen z jeho vlastních úst tebas až pes plnoc poslouchati. Že pak ten cestopis není smyšlenka ani pana Brouka, dokazuje již samo vzezení pana domácího. Nebo vypadá skuten ,,jako lovk, který s])adl s msíce". Jeho obliej, jíž okrouhlým tvarem svým msíci podobný, vydává totiž zvláštní zái, která jest patrn zachovaný u\ dosud odleskem msíního svtla. *)

Dopisovatel pokládá

prohlášení v

kajjitole

Vi

—

234

do njaké kruhové plán a? na nejhlubší dno, mohl vdeckou by tam s jistou prav Jpodobností (Schmied, Neison) nalézti v krytých místech studánky, nad kterými výpary stále tvoily by vlhké mlhavé ovzduší, v nmž by panu domácímu o dlou-

msíním

hém

a horkém dni volnosti v toilett zcela

mohlo býti pi úplné píjemno. Tam nejspíš ješt*)

Není však nikterak stíbrná, snivé bledá, jak si obyejn básnxi liinný svit pedstavuji, nýbrž zahrává do ruda a fialová, což býti dležitým pokynem pro správný rozbor vidma siného. Zvláštní jest, že odlesk ten nej intensivnji se jeví ve stedu ol)lieje, na obtloustlém nose. Také ješt jinak okazují se na panu

mže m-

uencm

Njaký as po píchodu

Broukovi následky pobytu na msíci. jeho do hostince nepozoruješ na

nm

nic

kromobyejného;

tu pa-

Ale ím dále, tím hustji vyskytují se známky, nasvdující tomu, že se v mysli penáší nazpt na lunu. Zaíná zdvihati ruce pomaleji a pomaleji, jakoby nabývaly msíní váhy t. j. jakoby se stávaly šestkráte tžšími, bere sklenici opatrn, jakoby .se bál, aby ji obyejným uchopením nerozmákl nebo do stropu nevymrštil, vstává i sedá s velikou zdlouhavostí, ba i jazykem volnji pohybuje, jakoby i tento byl šestkráte tžší. Ba asem také zaíná váznouti v a zatrhuje do msítiny. A pi chzi z hostince kolébá se a pešlapuje tak divn, že je patrno, kterak si mate dosud krok pozemský s chzí, jakou vyžadovala rozdílná povaha msíce. *) Ó té domýšlivosti uenc! Okoukali trochu msíc svým cha,trnými teleskopy, jimiž dovedou postehnouti nejvýše takové msíní útvary, které j.sou alespo míli dlouhé a 300 stop vy.soké, rozeznali leda matné obrysy msíních hor, jež arci neopomenuli z erstva poktíti svými nesmrtelnými jmény, a již chtjí pravoplatné rozhodovati, že na msíci není živých bytostí. Není prý tam vzduchu ani vody a bez tch nemže prý vzniknouti a obstáti žádný ústrojný život. Avšak ani tím nedostatkem vody a vzduchu nejsou si zcela jisti vedou mezi sebou o to zajímavé hádky a nkteí tvrdí? zcela vážn, že alespo ve hlubinách msíních kráter a kruhových plání, pak v dutinách sublunárních pedpokládati lze pítomnost jakéhos ovzduší a jakési vláhy. A lam l)y

trn

jest

si

ješt jasn

vdom,

že nrešká

na

zenri.

ei

—

235

mohl by se sejíti také s obyvatelem neb obyvatelkou msíce, kteí by mohli býti nás 6krát idí a slabší, aby pece pi práci obdobné vykonali docela totéž jako my. Tam by mohl nalézti také msíní kvtenu, vodou prosáklé, tm zvyklé rostliny, jako daí

Tam

se u nás v nejvlhích roklinách skalných. by se mohl nauiti, co v Praze u Wiirfla a

houta"

asi

Tam

du. f)

také ,,u ko-

konsekventn zanedbával, toti? píti voby dále mohl nalézti píležitost k roz-

luštní otázky, nemá-li Avennarius pece pravdu, když tvrdí, že všechny tiui msíce jsou toliko výtlaky po tlesech svtových, která na napadala a do nho se zaboila za dob, kdy býval ješt tstovit mkký. Brouek mohl by konen také zjistiti, odpovídá-li to pravd, íkáme-li o lun, že jest chladná škvára.tt) Ba, mohl by snad dokonce pi prud-

uený

mj

nejspíš ješt" pipustil njaké dopisovatel milostiv njaké obyvatele a obyvatelky (na tyto posledni arci nezapomnl, ponvadž je dosud svobodný)! Rád bych vidl oblieje všech tchto pán, až pi další etb mého cestopisu budou jen jen klopýtati pes msíany a msíanky, kteí k vli lunopiscm nikterak nezalézají do njakých tmavých dr, nýbrž onm ,,

živé tvory,

navzdor vesele se prohánjí po celém povrchu msíném! Jak toto si uenci faktum srovnati s nedostatkem vzduchu na msíci, tím lámou hlavy; vždy je máme jen proto, aby nám takové záhady

a

vysvtlovali. f ) Neslyšel jsem alespo nikdy, že by p. Wrfel nebo hostinský ,od kohouta" zlotile manipulovali s vodou.

Jaký lijavec otázek najednou! Aj, vida! Pan Brouek nechat vyslýchat jako ubohý exominand O ne tak, velmožní pánové! Tentokrát sestupte hezky s hrdé kathedry a tiše poslouchejte pouení o vcech, o kterých jste dosud ve své naduté nemli ani nejmenšího zdání! ff)

má

se

pavd

—

236

šastn na na zem do-

kém výbuchu njaké sopky

dostati se

vyhozenou pumu, která by

jej

zase

nesla.*)

jsem nejvíce zvdav, jak Brouek zase dom, nebo aby na msíci byl zapomenut s neuritým osudem sám a sám, to už není možno. Že by jej zem zase pitáhla, jako pvodn msíc

Na

to

dostane se

uinil,

to

návratu

sotva se stane.

jest

možná

— **)

i\le

velice

pkná

cesta

Ale pro Bh, do eho jsem se to dostal Odpuste laskav. Takhle dovede lovka strhnouti !

*) Jest

vidti, že

uený

dopisovatel nevládne píliš bujnou

Nevzmohl se na jiné nápady, než jaké mu vnuknul Verne svou kouli dlového klubu a baron Prášil svou jízdou do pevnosti fantasii.

na

letící

pum.

—

nad árou tu .velice pknou cestu" tak bájen naivní jest návrh ueného dopisovatele. Wiirfel mohl by prý dostati tušení, že duše domnle mrtvého pana domácího touží už drahn asu po piv(!). Znaje pak z meteorologie lidu, že slunce „tahá vodu", mohl by prý pipadnouti na myšlenku, že msíc snad ,,tahá pivo" do nebe (!!). Z útrpnosti vyvalil by tedy v lunojasné noci soudek svého nejlepšího ven na dvr, vyrazil by dno (O svatá prostoto! Wiríel by jen tak z útrpnosti vypustil na dvr soudek, k tomu ješt svého nejlepšíholUj a zstavil by msíci vytáhnouti pnivý mok pro Brouka. Msíc ovšem, dbaje peliv pírodních zákon, tahal by prý toho hrozn málo. Za to však mohlo by prý pivo vykonati vliv pímo na pana domácího, jenž Avšak nikoli, nebudu dále sledovati dopisovatele v jeho pošetilých fantasiích, dle nichž by se na konec ])an Brouek probudil v onom pnivém soudku na dvoe Wúrfiovy ,,vikárky". Dopisova?l koni svj návrh slovy: ,.Celý jeho výlet do msíce vedl by takovým spsobem zcela pirozen k oslav eského piva," k emuž ml ješt dodati: a eského d vtipu **)

Ostýchám

se podati

,

— —

,,

! '

—

•

237

Váš znamenitý pan Brouek!

— — — — — —

*)

a trvám

Slovutnostem nejupímnji oddaný

N. N.**)

Avšak nechme planých domysluv uencových a vrame se ke skuteným objevUm našeho hrthny na msíci. Zustavih jsme pana Brouka, an vyskoil z mrazivého objetí msíního stínu, pronášeje obavu

ped možnou rýmu

zapomnl rázem na

rýmou;

ale ostatní,

upoután všecek noStanuv jako k vým pekvapujícím pimrazen, pohlížel ztrnulým zrakem v jeden bod temnosti, která obklopo\ala skalnaté jeho stano\išt. Z temného toho moe, nedaleko jeho lemu, vynoila se korková pilba, obtoená vlajícím závojem, jakou nosívají mnohdy evropští touristé v jižních krajinách. Ale pilba nebyla mnoho vtší nežli náprstek a lehounký závoj neml vtších rozmru nežli sí obyejného pavouka. Pod pilbikou objevil se malinký obliej s dlouhými rezavým.i licousy, pak vynoila se ramena a hrud drobounkého trpaslíka a dlouhouchá hlava stejné drobounkého osla a konen vyjel z moe temnosti na skvle ozáený a

všechno

zjevem.

pd

—

*) Ze zaátku a na konci dopisu vynechal skromný autor cestopisu nkteré pro nho lichotivé vty. Naproti tomu nebylo by spravedlivé, aby vypustil zaslouženou chválu, vzdanou panu

Broukovi. **)

V

originál

tída Palackého ís.

dopisu 175.

II.

mže

každý u autora

patro) nahlédnouti.

(Vinohrady,

238

skalnatý ostrvek miniaturní jezdec, s kostkovaným plédem na raménku, s vysokou, kovaným bodcem

opatenou holí v ruce a s erven vázanou knížekou pod paždím. Zkrátka, na vlas cestující Anglian, arci

v kolibrovém

vydání.

Pojednou vzhledl jezdec do výše, zoil pana Brouka a trhl sebou prudkým leknutím, které zárove komicky se rýsovalo v jeho ubledlé tváice a v okách nad malinkými brejlemi vyteštných. A ekaly ho ješt horší vci. Také osel zpozoroval nevídaného obra a splašiv se, shodil pána bezohledn na skalnatou pdu. Zdšené zvíe pádilo odtud a zmizelo brzy v moi temnoty dole.

Nešastný jezdec zdvihl se pracn, ohledal spšn svou drahou osbku, nebyla-li vážnji pošramocena, a narovnav brejle, které na štstí pádem jen stranou byly pošinuty, upel znovu zpytavé a bázlivé zraky vzhru na ohromného cizince. Pan Brouek nemohl se ubrániti záchvatu veselosti pi pohledu na pád a rozpaky komického trpaslíka. Shlížel k nmu se smíchem a zárove se zálibou; nebo tento miniaturní tvor, nedosahující panu Broukovi ani po kolena, byl zjevem opravdu roztomilým. Pedstavte si jen loutku nebo figurku od hrakáe co nejvrnji dle skutenosti zhotovenou, vykazující všechny náležitosti živé osoby až po nejmenší knov nžném zdrobnní a pi tom co nejpelivjším provedení a pedstavte si, že je ta figurka skuten živá, že sebou samovoln pohybuje, iní pirozené posunky, ba i mluví!

pesku

flík

a

eí

Ano, drobný msían zaal také nco drmoliti podivnou, panu Broukovi naprosto neznámou.

—

\

239

Mluvil arci hláskem slabým, hrdélku.

pimeným

tak útlé-

mu

Pan Brouek, kterýž opev ruce o kolena hnul se co možná hluboko k trpaslíkovi, dal posuky na srozumnou, že nerozumí ani .-^bla

na-

mu z

té

hamatilky.

Msían

chvilku odmlel, jakoby o npemítal jaké však bylo pekvapení pana domácího, když náhle ze rt mužíkových zcela ze-

em

se na ;

Was

Landsmann?" Nemohl úžasem ani hned odpovdti. Tedy nmina je na msíci eí obvyklou pomyslil si. Až sem lakotné Nmecko protáhlo své drápy!

teln zaznlo: ,,Woher?

fúr ein

i

O

!

i

ten starý lišák Bismark,< zatím co se na oko s Anglií a Španlskem hašteí o njaké bídné korálové ostrvky v Tichém moi, potají geniální balónovou výpravou annektoval stokráte skvlejší koist, msíc, a germanisuje tu o pekot! Bezpochyby setkám se zde co nevidt s pruskou pikelhaubnou, která mne co Slovana bez okolk postrkem dopraví nazpt na Zemi což by mi bylo \ru nejmilejší. že

—

Na msíci nmina! Ó, te poznávám moude jedná tam dole v Cechách ona ást vlastenc, která odporuuje

nmin,

jasn, jak

horlivé

rozvážlivá

uení

se

a jak bláhové jest konání zteštnc, kteí se brání zuby nehty a radji by místo ní šíili francouzštinu nebo ví jaké jiné jazyky. S kterou jinou dostanou se až na msíc ? Co bych si zde poal, kdyby se mi za mládí nebylo dostalo dobrodiní jazyka nmeckého? Písahám dostanu-li se nazpt na Zemi, první skutek bude, že se dám zapsat do Schulvereinu

nmin

eí

bh

:

mj

240

Tyto myšlenky prolétly panu Broukovi hlavou, než probrav se z pekvapení odpovdl: „Matthias

Brouek, Hausbesitzer aus Prag."

Msían

ruky k

uším; patrn byl hlas pana domácího píliš silným na jeho útlé sluchové ústrojí. ,,Z Prahy?" opakoval pak a chvíli pemýšlel. „Aha, z hlavního msta Cech, v Rakousku?" „Ano."

sebou škubl a pozdvihl

„Tedy pozemšan, opravdu pozemšan Tušil jsem to hned na první pohled. Ale jak jste se probh dostal k nám na msíc?" „Nevím vru, jak; je to pro mne samého hádankou," odtušil pan Brouek; „avšak, pane pane !

—

—

„Tom Bimbilimbi, zakladatel a pedseda vzájemn pojišovací spolenosti proti meteorm, správní rada spolenosti pro regulování msíních rýh a úastník

mnohých

jiných akciových podnik."

„Tší mne," pravil pan Brouek s širokým úsmvem, jejž mu vynutilo jméno a povolání podnikavého msíana. „Tom je bezpochyby kestní jméno

— ?"

,, Tolik jako u vás na Zemi kestní jméno. My zde kestních jmen nemáme. Vlastn zní celé moje piprvní jméno Tom Thumb, které mi otec dal na poest a na památku jednoho z nejslavnjších msían, který též u vás na Zemi dobyl sob

mj

slávy svtové."

—

—

" pemítal Tom Thumb ,,Tom Thumb Tuším, že jsem to jméno nkde pan domácí. etl. Aha nenazýval se tak onen trpaslík, jehož

—

—

,,

241

okazováním

si

dryáník Barum vydlal bájené

pe-

?'*

níze

domnlý trpaslík byl vlastn Ale nemyslíte, paiie Brouku, abychom k rozmluv s\'é volili že by jinou posici? Akoliv mi rozprávka s Vámi zpsobuje est a radost* nesmírnou, musím p^ece jen upímn vyznati, že mne již bolí krk od stálého „Ano,

týž.

msían,

Tento

—

který bylo lépe,

pohlížení

do výšky."

„A mne

hbet od

shýbání, pan(> BimOdpuste, (hehe!) Bimbilimbi (hehcliehe!) bi že mne vaše nezvyklé jméno dráždí k smíchu Chtl jsem Vám práv také uinit návrh, jak bychom pohodlnji pokraovali ve svém rozhovoru.

—

bolí zase

—

!

Dovolíte-li

—

ruku

—

žádná urážka

!

—

posadím

—

Vás na

si

Srdené díky

za vaši laska\ost," odmítal zil\oile msían, trochu se zapýiv. ,,Moje malikost ale nechci nedlala by arci velkých obtíží toho pece zpsobiti nepohodlí a jaksi podivn, abyste uznáte, že by vypadalo jaksi kapitalistu a správního radu zdvihal jako králíka ,,

Vám

Vám

—

;

—

a choval na ruce jako chva však jiný návrh. Nedaleko odtud

krom

nemluvn stojí hotel ,

.

.

.

Mám

Coperni-

Moje cestovTií píruní kniha tvrdí, že je to hotel v každém ohledu výborný a nepíliš drahý. Nesnídal jsem a mám již poádný hlad. Mimo to zaíná cus'.

již

slunce

notn

pálit

a pobyt ve stinné

komnat

bude každým zpsobem píjemnjší. Chci tam odtud také nkoho vyslati, aby hledal mého zplašeného osla. Dále oho 1" Cosi zasvištlo shry vzduchem a vrazilo za hustými záclonami

—

242

ohromnou prudkostí do pdy nkolik krok od pana Brouka, který leknutím na sáh uskoil. s

„Co

„Stafraporte!" to?"

vyhrklo

mu

z

ubledlých

rt.

„Eh, nic," pravil s úsmvem msían, jenž rychle Pouze malý povtron. Dozase nabyl rovnováhy. prudkostí vystelené msíce povrch padají ovšem na ,,

dlové

koule,' a

kdyby byl zasáhl

vaši hlavu,

ml

byste s ní na vždy pokoj." " a pan Brouek si odplivl „Dkuju „za takové nadlení! Na zemi jsem spatil meteor jenom jedenkrát v museum a zde na msíci, sotva ze jsem tu pobyl hodinku, byl bych s ním uinil málem známost až proklat dvrnou." ,,U nás padají povtron velice asto," vy-

pkn —

—

svtloval Bimbiliml3Í, ,, nkdy jednotliv, nkdy celý déš. Žijeme tu jako v mst, které nepítel piln bombarduje. Pochopíte z toho, jak potebným a blahodárným podniknutím je mnou založená pojišovací spolenost proti

meteorm."

,,Ale co je plátno pojištní, když nemžete pece zabrániti, aby vám navzdor pojistce v nejbližším

snad okamžiku takový nebeský tulák hlavu nerozkrušil

nm k

,,

!"

Vyplatíme pak uritou sumu pozstalým le-

rodiny." ,,To by mne stží pohnulo, abych pistoupil vaší spolenosti," zabruel pan Brouek.

Ostatn, i toto intermezzo dokazuje, že nám bude lépe pod pevnou, proti meteorm náležit obrnnou stechou hotelu ,Copernicus'. Pi dobrém déjeuneru mžete vypravováním, jak jste se na msíc ,,

243

ukojiti mou horoucí zvdavost. A já vám navzájem povím, jak slavný msían Tom Thumb rozšíil naše vdomosti o Zemi, a s radostí zpravím Vás vbec o msíních pomrech, v jakémkoli smru si toho budete páti. Anebo kdyby Vás to nebavilo, mžete se probírati as písem Jakže? I asopisy máte?" žasl pan domácí. Ovšem. Msíní Listy', ,Hlas Msíce', Msíní Politiku', (, msíc' musí býti pi všem) a spoustu jiných. Jmenovaným bysti arci nerozuml, ponvadž ajsou psány msítinou. Ale máme dokonce

dostal,

—

,, ,,

sopis

,

,

nmecký

:

,Der Mond'

i

—

Pan Brouek spráskl ruce. Nmecký? Ale pro koho pak jej vydáváte ? Ci máte zde vskutku njakou kolonii nmeckou?" ,,

,,Ani pomyšlení. Vy jste vbec první pozemšan, jehož noha na msíc vstoupila. Poshovte jen laskav, brzy vám všechno vysvtlím. Hle, tam kyne nám již hotel pívtiv vstíc !" Za rozmluvy obou ustupovala temnota zvolna níž a níže po boku skalnaté výspy, na níž stáli, jakož i po boku sousedního osvtleného ostrvku,

konen se okázalo, že jsou oba domnlé ostrovy vlastn dva souvislé vrcholy skalní. A \'e prohybu mezi nimi, nyní též jasn ozáeném, tpytilo se staveníko, podobné vtšímu domku pro loutky v krám hrakáském. Bylo stavno v obyejném švýcarském slohu, ale stecha jeho mla velice massivní krytbu z njakého kovu, planoucího na slunci oslujícím leskem. Bystré oko Broukovo rozeznalo pod štítem ze zlatých liter sestavený nápis Hotel Copera

:

nicus.

244

—

bože, kdybych tak na Zemi ,,Ten váš hotel ekl, že jsou na msíci také hotely ten váš hotel vypadá velmi hezky; jen se obávám, že mu prorazím hlavou pdu, dostanu-li se vbec do nho," mínil pan domácí. !

—

nm

Ruím, že v naleznete dosti jeho postele a pohovky budou Vám málo platný; ale pece postarají se tam, abyste ,,

Nebojte s?

si

!

Arci,

místa.

mohl pohodln odpoinouti. Vždy mohou

nco

uinit pro hosta, který udlá ád za deset jiných," dodal msían s úsmvem. Zmínka o ádu zarazila pana Brouka. Sáhl do kapsy, kde nosíval tobolku, a oddechl si, když ji tam nahmátl. Bylo vru ku podivu, že nic, pranic

mimoádného

neztratil

pi úžasném onom pádu.

Ale po chvilce zakabonil se opt. Nevím, nevím, jak to bude s ádem," pro,,

své obavy. ,,Pochybuju, že zde

jevil

kouské státovky a bankovky

—

udám

své ra-

nemjte starosti. Každý Váš knoflík pedhezkou hromádku penz. Za Vaši botu zaradostí naše musea a milovníci rarit tolik

,,0 to

stavuje platí

s

zlata, ,,I

,,Je-li ,,

,,

kolik se do ní vejde." podívejme se!" zaradoval se pan Brouek. tomu tak, jsem tedy pravý Rotšild !"

Nabízím Vám hned sám neobmezený úvr." Dkuji Vám srden, pane Bimbilimbi. — Ale

odkud pak má tento hotel své pozemské jméno? Koperník byl tuším polský hvzdá slyšte,

hvzdáe hoteliér asi msían. Pojmenoval svj

—

nemyslil," vysvtloval ,, hotel prost dle mohutného kruhového horstva, na jehož hebenu jej

,,Na

245

vystavl. Velebný tento horský vnec nazývá se ve vašich lunopisech Copernicus. U nás má ovšem jiné jméno ale ponvadž konkurrent toho hostinského, mající svj závod na vydírání touristú trochu níže, za firmu si zvolil msíní onen název, nezbývalo druhému než sáhnouti k pozemskému jménu, kteréž jest u nás také vbec známo." ;

,,Jakže?!" zvolal náš pozemšan. ,,I naše msíce jsou povdomý, o na Zemi hrstky nikdo ani okem nezavadí!"

Vám

nž

mapy

krom

uenc

,,

Ovšem," potvrdil msían, zdvihaje erven mu pi nehod s oslem byla

vázanou knížku, která vypadla. ,,Naše dle

píruní

jmen msíních vždy

—

—

cestovní knihy udávají vetéž názvy pozemské a pro

pro zasmání pipojují tu odpuste! a tam i komické domnnky a bajky jDozemských hvzdá. Ostatn význam Koperníka tuší pozemští lunopisci dosti správn, pravíce, že jest jedním

zasmání

nejvelebnjších a nejzajíma\jších útvar msíních. Slyšte, co Prvodce po msíci' o píše ,Tato kruhová plá ili kruhové horstvo jest právem jednou z nejslavnjších a touristy nejvíce z

mj

nm

,

:

navštvovaných partií naší msíní koule. Jest to obrovská plá, mající v prmru 12 mil a obklopená kruhovitým horským valem, který se nad ní vypíná do výše 10 11 tisíc stop'. Tedy bezmála do výšky vašeho Velkého Zvonu. ,Z hebene titanského toho náspu vyniká jako hroty nad obruí královské koruny více než padesát vrcholku. Vnit-

—

ní strana valu

spadá

píke

v nižších a nižších sou-

stedných hebenech, jakoby se byly nkolikrát po sob ohromné massy od té kamenné stny odSv. Cech: Sebrané ^spisy.

XXV.

Jí

ÍÍíCS!'

'-.íir^.ís

16

246

kolkolem terrasovit nad sebou vyvžily, a uprosted rozsáhlé kruhovité plán, kterou ten velkolepý, zícený amfiteátr skalní objímá, trí z roviny mohutná skupina horských kužel, z nichž nkteré pesahují výšku 2400 stop.' Vyrovnají se tedy málem vaší Milešovce. Zevnjší mén píkrá strana valu obklopena jest divoce rozervanou spoustou hor a pahork, jejichž pásma dílem od valu na všechny strany se rozbíhají, dílem paralleln pemalebná to sí soubžných s ním se táhnou a kižujících se heben skalních, horských uzl, hlubokých údolí a úžlabin, v dalším obvodu místy jako drovatá zejícími otvory vtších a menších " kráter trhly a

tém

,

—

—

,,A

'

my

stojíme tedy kdes vysoko nad tím velkojež se ukrývá v tom moi temnoty

lepým divadlem, pod námi?"

,,Nalézáme se na jednom z peetných vrcholk kruhového valu. Kdybychom zde pokali, odhaloval by nám východ slunce pozvolna ohromný, úchvatn krásný obraz. Stranou k nitru kruhové plán vynooval by se z iré temnoty záící vrcholek valu za vrcholkem, až by konen uzaven byl ten nesmírný, dvanácte mil v prmru mající kruh více nežli padesáti ozáených ostrvk lesklé, rznobarvé horniny, svítící v temném moi jako gigantický, peste plápolající rženec drahokam. Pak by se objevil pod nimi jasný heben kruhového náspu a objímal by temnou propast nitra jako obrovský skvoucí prsten. Le pozdji okázaly by se uprosted té tmavé propasti záivé vrcholky vnitního horstva a za nimi sestupovalo by svtlo denní po protjší vnitní i

247

Stran kruhového

valu, objevujíc pozvolna nižší a rozer\'ané jeho terassy a spousty skal-

malebn

nižší

ních trosek, až by posléze odhalilo

i

pehluboké dno

kruhové plán s celým ústedním jejím horstvem; východní vnitní strana náspu pod námi s ástí dna byla by arci dosud zahalena v hluboký stín i vlastv neproniknutelnou tmu." „Pokám rád tu chvilku," zvolal pan Brouek, uchvácen líením svého prvodce. Vždy slunce již Vychází i vlastn " zarazil se vždy dávno vyšlo myslím, že je tomu již dobrá hodina, co na východ vys\itlo." í^ezdky sáhl pro hodinky, mu nemohly ovšem nikterak pispti; nebo podíval se na naposled ped temi týdny, když byl ješt na Zemi. Rozumí se, že také stály.

n

—

—

,,

—

,,

;

a

n

,,0, u nás na msíci je slunce zdlouhavý patron," pravil s msían. ,,Od chvíle, kdy se hoejší jeho okraj nad horizontem objeví, až do chvíle, kdy celý jeho ter nad obzor vystoupí, uplyne vždy plná vaše hodina. divadlo, které jsem vylíil, rozvíjí se také trochu pomalu kdybyste se chtl dokati okamžiku, až slunce dno kruhové plán osvtlí, posedl byste si zde bezmála celý pozemský den."

úsmvem

A

Vám

,,Dkuju

;

pkn,

tak dlouho by to ani náš nej-

pírody nevydržel," mínil pan Brouek, jehož enthusiasmus rázem ochladí. Pojme radji do hotelu!" ,,To zajisté nejrozumnjší," pisvdil msían. ,,Naši krásní duchové musí sob úchvatný východ zbrklejší ctitel

,,

,

slunce na horách' pernji zasloužiti než vaši Berliáci. Hledte, cestuji také pro zábavu a pojal jsem *

248

východ slunce na Koperníku povinn do svého programu. Ale myslím si, že bude lépe peísti si prosté ješt jednou ten nádherný východ slunce v Prvodci' za spuštnými záclonami hostince, v milém chládku a za vybranou tabulí. Nuže, pojme!" ,

Bimbilimbi zdvihl také svou alpskou vydali se na cestu k hotelu.

hl

a oba

Prosím laskavé tenáe, aby zde etbu této kapitoly ukonili.

V

následujících

vtách odbývám

pouze uence, kteí mne znovu obtžují svými námitkami. Moje vypravování jest prý plno vnitních odpor. Udávám prý, že msíní obloha postrádá blankytného modra, jsouc i za dne, kdy slunce na

plném lesku svítí, tmavá a hvzdami posetá, na msíci žádného šera a pechodu mezi irou tmou a 'píkrým svtlem, a jiné úkazy, kteréž se zakládají pouze na nedostatku vzduchu na msíci. Není-li však na msíci \zduchu, nemže tam býti ani zvuku; kdybys tam tisíc dl najednou vypálil, neuslyšel bys ani hlásku ve vném hrobovém tichu. Jaký má tedy smysl rozmluva pana Brouka s msíanem, pi níž by jeden na prázdno jazykem pohyboval a druhý marn uši napínal ? K tomu není teba velké uenosti, abyste tuto nesrovnalost objevili odpovídám já ale na vás, mužích vdy, práv jest, abyste nesrovnalosti urovnávali a záhady vysvtlovali, jakož jsem trefn podotkl v jedné ze svých uených poznámek z pedu.

jií

v

že není

—

—

249

IV.

— Zcmé hodinami. — Ztracená manšeta. — — Trampoty vysokým hostem. — Prosím, — Bohatá snídan. — Zármutek nad m-

(Peripatetická zábava. Uvítání v hotelu. hned, za mmntku!

síním pivem. tovi,

—

trpaslících,

s

Zaátek rozmluvy o I.ukianovi, donu Quixovýpravách na zemkouli, msíních dalekohledech a jiných vcech.

Náš pozemšan a msían, sestupujíce k hotelu, byli párkem velmi nerovným. Onen inil místo kroku kamzicí skoky které mohly vzbuditi závist nejmrštnjšího gymnasty, ale vru též lépe se hodily pro njakého š.iška cirku, než pro vážného domácího pána, kdežto jeho malinký prvodce za ním capal

drobnými krky. Pan Brouek ml pocit, jakoby nohy jeho byly z pružce a samodk od pdy odskakovaly; bylo mu, jakoby se lehce vznášel vtrným chodem nebešana s okídlenou patou. Rozprávka cestou byla za tchto okolností arci

smšn

ol)tížná.

Pan Brouek, uiniv nkolik skoku, vzpomnl si, že by mohl své hodinky natáhnout a podle msíného asu naídit Vytáhl je a obrátil se po sou:

—

ale druho\i, aby se ho zeptal, kolik je hodin kdež byl pan Bimbilimbi Pozemšan musel zase uinit nkolik skok nazpt, aby se ocitl po jeho boku. „Ó, zde budete mít se svými hodinkami potíž," !

my

proti vám pozemšapravil msían. ,,Jsme-li trpaslíky, jsou za to naše hodiny proti vašim

nm

více nežli

Nám

svítí slunce nepetržit dnu a naše noc trvá práv 14 zemských

bájenými obrynmi.

250

tak dlouho

do plnoci týdny.

ské

;

celý

msíní

den od plnoci až zase pozem-

obnáší tedy více nežli tyi Snadným výpotem poznáte

z

toho,

msíní

hodina trvá déle, nežli jeden zemský den, naše minuta asi pl vaší hodiny, naše sekunda pak asi pl vaší minuty. Vaše hodinky ukazují tedy zde jen zpropaden malé oddíly asové. Na každý zpsob uiníte nejlépe, koupíte-li si msíní asomr. Ostatn, máme zde veejné, s celé jedné poloviny msíce viditelné hodiny, které jsou upevnny sic ješt mnohem výše, ale za to nesmírn praktitji než vaše povstné hodiny u Suchého. Visí totiž pímo na obloze a mají dále tu výbornou vlastnost, že nepotebují žádného natahování a žádných správek a jdou vždy s nejvtší že

naše

pravidelností a pesností." ,,

Hodiny na nebi?"

divil se

Brouek.

,,Ano, tamhle jsou!" vysvtloval je

msían

ukazu-

vzhru na záivý polokruh Zem. Váš pyšný svt

musí

,,

nám

tlování

konati službu vžních hodin, jejichž osvbezplatn obstarává slunce. Hlete, nyní z rá-

na jeví se nám Zem v poslední tvrti; prbhem dopoledne bude se polokruh její od hodiny k hodin (mjte však na pamti, že naše hodina trvá déle nežli váš zemský den !) stále úžiti, až pak o polednách zmizí docela, kterážto fáse nazývá se nová zem ili novozemí odpoledne zatpytí se zase v první tvrti tenkým srpem, jehož od hodiny k hodin bude zvolna pibývati, až pak pi západu slunce vzroste opt v polokruh dalším vzrstem vykrouží se o plnoci v krásný úplnk, jehož bude k ránu ;

;

—

znenáhla zase ubývati zkrátka promny, které pozemšané bhem svých nedl na lun pózo:

ty

251

Zem

vystídají se pro nás msíany na tvái náš jediný, tynedlní den. A dle nenáhlého pibývání a ubývání zemského tere mžeme tedy zhruba urovati beh svých dlouhých hodin. Avšak onen nebeský ciferník ukazuje nám i minuty. Jeví se nám, jakoby byl upevnn na jednom bodu té erné bán, trvaje vždy na témž míst oblohy; ale ponvadž se za jeden zemský den ili neúplnou naši hodinu vždy jednou kolem osy své otoí, vystídají se v té dob ped naším zrakem pozvolna všechny ásti zemského povrchu. \'idíme na píklad v jistém okamžiku na zemském teri svtlé obrysy Evropy, Asie a Afriky, obklopené tmavším moem; ale znenáhla mizí ásti toho obrazu a místo nich objevují se postupn obrysy jiné, až konen asi za dvanáct zemských hodin pevniny Starého svta nadobro se ztratí a místo nich Amerika s etnými ostrovy Tichého oceánu se ukáže. Tyto mnící se rysy ve tvánosti zastupují pro nás asi minutovou a pro vás hodinovou rafiji a shodují se ješt nejspíše se soustavou vašich pozemských hodinek."

rují,

za

Zem

dovolte," namítl pan Brouek, ,,dkuju za hodiny, které mají nkdy jen pl a nkdy dokonce jen tvrt ciferníku. což o tak zvaném ,,Ale,

pkn

A

novozemí, he?" Pravda, na tu vadu našich nebeských hodin jsem zapomnl," piznával se msían. ,,0 novozemí vázne o\šem naše minutová ruika docela. Ale v první a poslední tvrti, tu vidíme pouze srp nebo polokruh Zem, dovede pec naše bystré a cviené oko i v tom úryvku stídání se rozli,,

a

ných útvar zemských stopovati

—

252

Konec výkladu Brouek

nezaslechl, ponvadž zatím v myšlenkách uinil zase tucet skok do pedu. Musil pak ekati hodnou chvíli na svého zdlouhavého prvodce. Odpoinku toho chtl použíti pi poítání árek k upravení manšety, která se byla odepjala a nyní s ruky sklouzla; ale msíní splašenost pohyb jeho za následek, že ted manšety vysmekl spínací knoflík se a ona sama i Svezla se po sklonu skalníin a s ruky spadla. zmizela dole v moi temnoty. Pan domácí uinil bezdky pohyb, jako by se hodlal pustiti za ní; než vlastní rozmysl a výstražný kik jeho prvodce v as ho zadržely. Msían, dostihnuv jej upachtn, potvrdil jeho domnnku sdlením, že ona temnota zastírá úžasnou propast, do níž na tomto míst

mu

mla

vnitní stna kruhového valu s výše bezmála 10 tisíc stop kolmo spadá. Brouek skákal dále, tu do pedu, tu zase nazpt, až posléze dostihli hotelu. V tomto probudil zatím obrovský píchozí neobyejný ruch. Hejno íšník vybhlo na terasu a hledlo vyteštným zrakem. Našemu hrdinovi zpsobil nemalé obveselení upímný úžas, jakým byly naplnny oblieje tchto miniaturních služebných duch v bezvadných fracích a s bílými ubrousky pod paží, od dstojné, vlajícími kotciettami ozdobené tváe vrchního íšníka až po hloupou, hladkou tváiku nejmenšího piccola, který by se byl pohodln

tém

na

smšn

Broukovy vesty. sám hoteliér, jemuž Bimbilimbi povysvtlení, naež byl pozemšan uvítán

vešel do kapsy

Pibhl dal náležité

i

nejhlubšími poklonami. Pak nastala mezi hostinským a služebnictvem ilá porada, v níž se i sou-

253

druh

Broukv

úastnil;

ponvadž

se dala

msíti-

nou, mohl náš pozemšan jen z výrazných posunk shromáždní vyrozumti, že jde o zpsob jeho ubytování v hotelu.

Konen

poprosil

hostinský

nmecky

pana

Brouka, aby ráil vstoupiti pod stechu, blaženou z ídkého vyznamenání, a laskav omluviti rozliné nedostatky tím, že nejsou zaízeni na takové vysoké návštvy. Pokynul uctiv, aby host následo\al, a sklepníci utvoili ped branou hostince špalír hluboko sehnutých hlav. K tmto poctám trochu podivn se hodil zpsob, jakým pan Brouek dovnit se dostal.

Nemohl

totiž „vstoupiti",

nýbrž byl nu-

cen vlézti do hotelu po tyech a sedel pi tom ozdobný štuk prjezdu, kterým se stží procpal, byl prjezd ten pomrn k ostatním rozmrm budovy velmi široký. Týmž zpsobem musil se provléci do nejvtšího sálu budovy, kde stoje dosahoval hlavou ke stropu. Z pódia pro koncertní produkce a ze spousty žínnek na štstí byl v tu dobu hotel jen skrovn navštíven zídili mu zde cosi na zpsob divanu, a když se na tom uvelebil, mohl položiti lokty jako na stl na zábradlí prostranné gallerie, táhnoucí se kolem sálu ve výši prvního patra. Z nkolika stol k sob sestrených byla mu tam skuten upravena slušná tabule. Vedle ní na téže gallerii usedl k jednonm stolu Broukv nový známý, tak že mohli nyní

a

tém

pohodlnji, bez pílišného krku spolu hovoiti.

—

shýbání

a

—

natahování

bh

Pan domácí cítil po své záhadné, ví jak dlouhé a svízelné cest na msíc poádný hlad. Tou-

254

Žil

aj.

nem

nebo ješt bude ob-

vydatnjším

nežli je ranní káva Hoteliér litoval, že v té asné chvíli není

po

uchystáno, avšak ujistil hosta, že minutku. Hladový pozemšan dal sloužen za se zatím do housek a sndl za chvíli celou zásobu jsou msíní housky tak bájen maliké, že zstanou snad na vždy nedostižným ideálem pozemských peka. Bavil se pi tom pohledem na nžné nádobí a náiní, jež by na Zemi posloužilo leda za vhodnou výbavu pro vánoní loutku malého dvátka. nic

:

i

Pan Brouek poznal

na Zemi, že sluší reservou a íšnická

sice již

sklepnickc ,,hned" pijímati s je velmi roztažitelná; ale nyní pravil so-. b, že jsou pozemští sklepníci ješt pedantov proti svým msíním kollegm. Minula jist plhodina a dosud ani slechu o slíbených bouillonech a pe-

minuta že

eních.

,

Zavolal

si

vrchního sklepníka.

„Hned, hned!" ubezpeoval nuty!"

tento. ,,Za

pl

mi-

I

i

Brouek, uchlácholen, pivázal

si

—

kolem hrdla

ubrousek vlastn ubrus nejvtší tabule hotelu, a istil která byla urena pro slavnostní bankety si zatím po dávném zvyku liliputánskou vidliku.

—

Ceká zase dobrou tvrthodinu

peenmi jsou posud bh konen trplivost. s

,,

ví

;

ale

kde.

Tu

bouillony došla mu

Obsluha není zde na msíci valná," ulevil si ,,Za takové ekání by se hosté na Zemi podkovali I"

hlasit.

pkn

255

„Ale uvažte, prosím, asnou ranní hodinu," namítal zdvoile jeho soudruh. „V tu dobu nemají snad ani pozemské restaurace výbr masitých krmí pohotov." ,,Budsi! Ale pro tedy neekli upímn: Bumjte deme teprve kuata chytat a ryby trhat proto laskav strpení! Ale ujišovat: za^ minutu! a

—

loudati se

vnost

—

Dovolte, pane, minutu." ,,

to pece pílišné." vždy neekáte snad ješt

ani

—

?" Pozemšan vyteštil na mminutu síana oi, jakoby nechápal jeho slova. Ah, již „Ovšem, sotva nco pes minutu prost Matete si nedorozumní. vím, již vím. Pouhé as msíní s pozemským. Vždy jsem Vám nedávno sdlil, že naše minuta trvá asi pl zemské hodiny." !" vzkikl pan Brouek. „Zapomnl' „1 ty mj Piznávám se upímn, aby jsem na to. že jsem tmi zvláštnostmi msíce již celý popleten. Toí se mi xšechno v hlav jako bláznovský karusel den pod hvzdnatou oblohou, zem místo msíce na erném nebi, sibiský mráz vedle afrického horka, váha jiná, v nohách gummi clasticum a rtu místo sval a kostí, den msíc dlouhý nebylo by divu, kdya minuta trvající vnost bych se z toho všeho zbláznil!" (Autor musí zde podotknouti, že je sám tím by mohl podivínstvím msíce již trochu popleten; všechno svaliti na tiskovou chybu, piznává se upímn, že si v první uené poznámce pedešlé

,,Ani

—

— as

—

I

:

—

a

kapitoly vlastní roztržitostí vil

tam

totiž,

že

pan

nehorázn

uškodil. Pra-

Brouek nkdy rukama

a

25G

jazykem zdlouhavji pohybuje v domnní, že je posud na msíci, kde byly údy jeho šestkráte tžší; místo tžší mlo však státi lehí, jak spisovatel sám na jiných místech svého cestopisu správn uvedl, a pan Brouek iní za svých msíních reminiscencí volnjší pohyby proto, aby je pizpsobil domnlému zlehení své osoby.) Konen pilítU sklepnické vlaštovky s netrpliv oekávaným nákladem smšn malých mis Avšak nehodlám obsáhleji koistiti z komických stránek, jaké poskytoval nesouQir velikosti Broukovy s msíními rozmry, ponvadž bych vypadal jako bídný plagiátor Gulliverových ce=t po Li-

—

eknu

tedy jen, že celý bažant hrav vklouzl do úst pana domácího jako otep sena do vikýe a že byl schrupán i s kostmi jako Podolská smažená hputu.

rybika.

Pes to vše byl pozemšan úpln spokojen s jakostí kvasu, k byl prost vyerpán po celý obsah jídelního lístku. Ale za to ach, bda! msíní ležák byl taková bledá a niemná beka, že musel pan Brouek holdovati nezvyklému vínu, které srkal, pohrdaje náprstkovou sklenkou,

nmuž

—

z

msíní

štoudve.

,,Nuže a nyní mi dostal k

ad

—

laskav povzte, jak

jste se

nám na msíc," zaal msían, když

Brou-

ek konen

svj tínedlní hlad upokojil. Pozemšan, srkaje ernou kávu, kterou

nesli

mu

bezdném výletu. Msían vrtl podivením

pi-

vdl

v polévkové míse, vypravoval vše, co

o svém

vypadá jako zázrak a jsem

hla\'ou a pravil že po vás

jist,

,,To žádný

:

257

touto cestou k nám se nedostane, jako jste viy první, který sem zabloudil. Pokud \'ím, zalátala k nám jen bujná fantasie pozemských básník a to vtšinou na rozpustilém koníku satiry a

pozemšan

šprýmu, jako v cest Lukianova lháe nebo na msíní výprav dona Quixota. My msíané však vynalezli na základ dlouhého vdeckého bádání pirozený zpsob cesty, jímž lze skuten z msíce na

Zemi putovati ,,Aj,

opravdu?" zvolal v radostné nadji pan

Brouek. ,,

—

,,A jaký jest ten

zpsob ?"

Odpustíte, že vaši zvdavost v tomto

smru

neukojím," ekl msían. s jemným úsmvem. Jsem k tomu zavázán slavnou písahou, kterou musí složiti každý z nás. pr\e než bývá zasvcen v tajemství této komunikace. Víme, že zastihla by nás síany neodvratná záhuba, kdyby na Zemi tajemství ,

m-

zvdli. Vy Evropané dovedli jste vyhladit na své planet celé veliké národy což kdybyste pišli mezi nás, vy obi mezi slabouké pidimužíky! Proto zachovávají též naši cestovatelé na Zemi z opatrnosti nejpísnjší inkognito, vydávajíce se za ony zakrslé pozemšany, kteréž vy nazýváte

to

—

i

trpaslíky."

Ponvadž

autor

ví,

že

tenástvo nemiluje

dlou-

hých dialog toho druhu, perušuje zde rozmluvu Broukovu s msíanem a ponechává si konec její do kapitoly píští.

258

V.

—

—

Siesta pana Brouka. (Dokonení rozmluvy s msíancm. Rozlouení s hotelem a úchvatný pohled na msíní krajinu.)

,Jak

Že,

m-

naši trpaslíci že jsou zakuklení

síané?" podivil se Brouek. ,,

Nikoli všichni," cestování na

zpsob

odpovdl msían. Zem je tak obtížný,

,,Onen že jen

nmu

se odhodlámálokterý neohrožený badatel k vá. Ale pes to ítá náš zemzpyt pomrn dosti takových smlých bohatýr vdy. V novém vku sluší zvlášt jmenovati msíana, který se na Zemi proslavil pode jménem Josef Boruslawski. Asi v polovici pedešlého století dostal se na vaši planetu

a zaal své výzkumné cesty v Polsku, kde vstoupil jako domnlý trpaslík do služeb hrabnky Humieské. S ní cestoval pak po Evrop a navštívil nkteré dvory, kde získal si svou duchaplností a roztomilostí vznešené píznivce. Císaovn Marii Terezii zalíbil se tak, že mu darovala démantový prsten, který stáhla s prstíku šestileté tehdáž princezny Marie Antonie, potomní nešastné královny francouzské arci musil Boruslawski darovaný prstýnek nositi na šrce kolem krku, ponvadž byl na nžnou jeho ruku píliš veliký. Dobyl si dokonce lásku krásné pozemšanky, Isaliny Barbutanové, kteti dítky. Ale tím rou pojal za cho a s níž zbavil se mnohých píznivc a zabedl v pomry stísnné, tak že se na konec z nouze dopustil malého podvodu. Prodal jednomu lékai za živa svou mrtvolu k anatomickým ale pan doktor t;

ml

i

úelm

;

259

marn

na zajímavé tílko, nebo r. 1837 porouel se Boruslawski zemkouli a vrátil se živ a zdráv na msíc s ohromnou koistí vdeckou, jíž naše vdomosti o družné planet rozšíil mrou netušenou. Pozdji následovaly výzkumy Toma ThumAvšak poslední ty ba a v nejnovjším ase badatele nemohu Vám jn^.enovati, ponvadž dílem dosud na Zemi meškají, dílem snad optn cesty tam podniknouti hodlají, tak že bych porušením jejich inkognita msíním našim zájmm uškodil." ,,A následkem tchto výzkumúv osvojili jste si tedy náš kroj, naše jazyky a zaízení tou mrou, že zde nalézám Zemi v kolibrovém vydání?" Šil

se

— —

tém

tázal

se

Brouek

,,Tak jest,"

vda

zívaje.

odpovdl msían.

,,Naše

zem-

nesmírn výše nežli váš chudý a Máme ovšem naproti vašim lunozpytcm nemalé výhody. Vždy mžeme takoka již pouhým okem obrysy vašich pevnin a moí jako arci nejistý lunopis. stojí

na glóbu studovati a vtší zmny na Zemi pozorovati. Tak postehli jsme neozbrojeným zrakem zcela zeteln prokopání úžiny Suezské. A co nám teprve objevují naše obrovské, peumle zaízené dalekohledy O bájených rozmrech jejich mjte si malý píklad. V kruhové pláni Werneru objevili pozemští hvzdái malý, jako hvzdika se tpytící bod, ústedního vrcholku kruhové plán jejž vedle Aristarcha prohlásili za nejjasnjší místo celého síce lámou si nad podstatou té tpytné teky hlavu a diví se zárove tomu, že dívjší astronomové o nápadném tom bodu se nezmínili a že na pozorovati lze rozliné zmny. Na pravé vysvtlení arci !

m-

;

nm

sotva kdy

pipadnou

:

že

totiž

na Werneru

ped

260

dobou zízena byla msíní stanice hvzdáská a onen blyštivý bod že není nic jiného nežli tubus tak ohromný, že jeho tpytné sklo vidti lze jistou

si pomyslit, že nám dalekohledy obraz povrchu zemského podrobný velmi takové podávají, v nmž rozeznáváme nejen vrchy a eky. nýbrž i vtší msta a jiná znamenitjší díla rukou lidských. Nesmysl, jímž Sancho Pansa, mluv o výprav svého pána do msíce, baví udivené vesniany tvrd, že zem s msíce vypadá jako jáhla a lidé žertovný po ní chodící sotva jako lískové oíšky pece jadruhé tento nesmysl tají ve své Zemi lidé na Jednotliví kési zrnéko pravdy. pránejjemnjší ani jako nám sice nejeví se šek, neku-li jako lískové oíšky, ale vtší zástupy dovedeme pece rozeznati. Za poslední války rusko-turecké mohli naši hvzdái pesn pohyby obou vojsk stopovati. A vezmete-li k tomu všemu, že naši cestovatelé vydali o Zemi dkladná díla s nekonenou hojností zpráv, plán, map a vyobralépe než zení, uvíte zajisté, že ji známe vaši francouzští geografové a že si zde mžeme vrzavádti, pokud nou imitaci pozemských

až se

Zem. Mžete

vt

—

tém

pomr

to za

prospšné uznáváme."

,,Tot

zvláštní," pravil zívnutí, které se znovu o se vám piznati, že

pan Brouek, potlaiv

nho

upímn

mry

byly

tém

již

pokoušelo.

,,

Musím

mi nynjší zemské

nesnesitelný

—

a hlel

po-

vám

patrn tak velmi, že je o pekot na msíc penášíte. Ale povzte mi, píteli, kterak jste žili v dob, kdy vám pozemské obyeje byly ješt neznámy ?" líbí

se

„Skoro se stydím

zjeviti

Vám

plnou pravdu,"

I

2(i1

odi)0\cll msían. ,,Naši pedkové žili opr.u du jako kdys vaši tichonioští ostrované. Tehdáž byl msíc vskutku sídlem nejhloupjší svaté prostoty, té smšné nevinnosti mravu, o níž bájí Ariosto, že ped vky, vypuzena byvši ze zem, na lunu blaže-

nou se uchýlila. Tehdáž nemli msíané ani pontí o zákonech zdvoilosti a dobrého tonu každý :

podával se ve spolenosti tak pímo a bez obalu, že by 'nad tím váš Knigge z kže byl vyletl. Nikdo neskrýval své city škraboškou, dle ustálených spoleenských šablon vyrobenou a salonním lakem peliv natenou nikomu nenapadlo rozplývati se zdvoilou pokorou a líbezností ped osobou, jíž pohrdal a kterou nená\idl. Nikdo nesmál se špatným vtipm, aniž zatajoval s\ou nudu petxákou blaženého rozjaení. Nikdo nestál, kritice k vli, ;

pohledem v^ytrženým

ped

v nichž spatoval jeho vlastní vkus pouze nechutné klikyháky, aniž mkuil s obdivem o slavných básnících, které neetl. A tito neptali se, je-li práv v mode víiti s

mezí

obrazy,

hvzdami nebo prometati hampejzy, nýbrž op-

\ovali zcela prostoduše jen to, co vskutku cítili a k je vábil popud vlastního nitra. Bez bázn, že se stanou smšnými, dvovali tehdejší msíané v poctivost ostatních a sami bez ostychu spravo\ali se zásadou spravedlivosti. Ryzou po\ ahu a upímnost nepokládali za píznak slabých duchv a nestydli se mlu\iti s oi:)ra\ do\ým rozhorlením o lživých reklamách, nestydatém dryánictví, chytrém odírání bližního. Rozumí se, že za takových povda právnická nemla žádného vzniku. Ba, ješt do nedávná panovala zde naixnost tak veliká, že ku píkladu, když byla na msíci dle vzoru po-

emu

mr Sv.

ech- Sebfanéspisy.^XXV.

17

262

zemského zavedena ústava se svobodou tisku, mnohé asopisy zaaly zcela voln pronášeti své náhledy o záležitostech veejných a kritisovati opatení vlády; teprve, když redaktoi byli šmahem zavíráni a listy jejich stíhala konfiskace za konfiskací, pochopili pravý význam pozemské svobody

——

Msían

ve svém výkladu, nebo panu na tomto míst se, co snadno i leckterého mého tenáe postihnouti pan domácí totiž poklimoval, poklimoval, až konen ustal

mže

Broukovi pihodilo

:

nadobro usnul.

Pan Brouek odbýval tenkrát svou siestu velmi dlouho, penesen soucitným snem nazpt na zemkouli, pod stechu svého domu, do útulného panického pokoje, kde na mkké pohovce spokojen, zakuoval novou pnovku a líbezné písni kanárka naslouchal.

Když konen hlavu ješt rozespalou pozdvihl svém zvyku protahovati se zaal, \razil do ehosi prudce rukama, uslyšel praskot a inkot a ml pocit jakoby se pod ním pda boila. Tím úpln a po

probuzen, vyskoil tak rázn, že hlava jeho bolestn o strop narazila, a s úžasem rozhlížel se po tsném, níz-

kém kumbálku. Teprve po chvíli pipomenul si, že je to parádní sál msíního hostince, a z prsou jeho vyhluboký vzdech. S bohem, milý útulný pokojíku tam na zemi! Zárove zpozoroval, že nadlal svým protahováním nemalých škod se stropu, kam ruce jeho udeily, opadla znaná ást omítky; lokte jeho rozbily dv veliká, krásná zrcadla, visící na prelní a zadní stn sálu naproti sob a pódium, slourval se

:

;

2i3

mu

za né trosky. žící

divan,

rozboilo se pod ním v

žalost-

I

„Dobré jitro! Jak jste se vyspal?" ozval se tenký hlásek ode dveí sálu, jimiž vstoupil Bimbilimbi. ,,

že

I

Dobe," odpovdl mrzut pan Brouek. Jen,

vaše místnosti našinci ani nedo\olují, aby se protáhl

—

ádn

o trochu omítky a pár zrcadel I" pravil vskutku jsem vás litoval vida, jak jste usnul sed, maje za podušku jen tvrdé zábradlí galerie a skížené ruce. Postarám se, abyste nadále netrpl takovým nepohodlím. Ostatn, zdá se, že vám prese všechno spánek chutnal jak náleží. Dle našeho asu odpoíval jste arci sotva malou hodinku, ale ve smyslu pozemském prospal jste celé odpoledne a vtší ást noci. U nás zatím jitro jen nepatrn pokroilo, avšak slunce stojí už dosti vysoko, že otvírá se s výše kruhového v^alu na všechny strany velkolepá vyhlídka. \''ystupte jen ped hotel a spatíte divadlo bájené. Ci ješt lépe uiníme, vydáme-li se hned na další cestu. Vy jste si odpoinul a já použil vašeho spánku, abych se dopídil svého splašeného osla a také pro vaše pohodlí uinil nkterá opatení. Bude tedy nejro::umjší, když zahájíte bez odkladu v mém prvodu svoji pou po msíci, která vám zajisté poskytne množství netušených a vzácného pouení. Sestoupíme pedevším dol na dno Koperníka, které patí k nejkrásnjším a v pozemské kultue nejpo,,Což

msían.

,,Ale

—

ádn

pvab

kroilejším krajinám msíce."

Pan Brouek

souhlasil.

r^

264

Msían kával pan

pipadne zrcadlm

pivolal vrchního íšníka a teskn

Brouek nekonen dlouhý úet, asi

rozboenému pódium

též

v

oe-

nmž

a rozbitým

vynikající role.

Ale nastojte místo íšníka pedstoupil sám majitel hostince a pravil rozechvným hlasem: ,Jsem více než královsky odmnn pouhou Vaší návštvou. Ješt moji pravnuci budou si s pýchou pihotel pede všemi byl vyvolen, pomínati, že aby pohostil prvního pozemšana,, jehož noha na !

mj

msíc lost,

vstoupila. Chcete-li dovolte, abych sml

dneška pejmenovati v

—

mi nad to prokázati misvj velkohostinec ode hotel Brouek."

Pohnut svolil pan domácí, rozlouil se srden s hostinským a provázen hlubokými poklonami celého personálu vylezl dstojn po tyech z hotelu. nalezený osel a Broukovi byla tam podána okovaná alpská hl, kterou nový pítel msían dal pro nho zhotoviti z celé msíní jedle.

Venku ekal

již

Pohled, který se nyní s kruhového náspu Koperníka otvíral, byl opravdu velkolepý. Oslepující ter slunení byl již vystoupil ponkud nad obzor, na ernou, hvzdami posetou oblohu a zaplavoval širou msíní krajinu pronikavým svtlem.

Obrovský hrbolatý a zubatý heben kruhového náspu byl již všecek osvtlen i s nejvtší ástí nesmírné, dvanácte mil v prmru mající kruhu ohraroviny, kterou v pravidelném pehluboko zoval. Tato rovina prostírala se pod nohama našich cestovatelv a ze stedu jejího vypínalo se osamlé ústední horstvo, ma-

tém

265

lebná to skupina skalních kužel, znané, sice nižší než kruhový násep sáni, ale pece velkolepostí as naší Milešovce s okolními horami se rovnající. I celá protjší vnitní strana kruhového náspu jevila zeteln své obro\ ité stny a terasovit nad sebou vystupující, divoce rozervané spousty skalní, velebný polokruh titanského amfitheatru, jemuž rovného si nevytvoily snad ani naše Alpy. Jen východní polokruh vnitní stny valu, na jehož sklony posud zá slunení nepronikla, práv pod nohami obou dibyl od hebenu až dol k centrální rovin zahalen v erný,, neproniknutelný stín. A když se pohled jejich od xiiitku kruhové pláobrátil smrem opaným, v okolní krajinu síní, spatoval divadlo stejn úchvatné. Pímo pod nohami di\ák spadala vnjší stna kruho\ého náspu, tu sráznji, tam volnji, do nesmírné hloubky a od ní vybíhaly raznými smry pásma nižších hor, kižujíce a splétajíce se s rúznotvárnými etzy skalními, které se táhly soubžn s valem kruhovým.

vák,

n

m-

Zrak sklánl se

úžasem do té divoké spousty hor a propastí, tsných údolí a hlubokých rozsedlin, podivných cimbuí skalních a nakupených balvan, širokých trhlin pdy a kráterových prohlubní. Za tímto chaosem horským prostírala se rovina, ale byla poseta nesíslným množstvím kráteru, vtších i men-

namnoze

s

tém

miziv drobných, což poskytovalo obraz prazvláštní. Pedstavte si papír pehust probodaný vtšími menšími špendlíky nebo ple co nejhojnji znamenanou dolíky po neštovicích, nebo si pedstavte, že by náhle zkameších,

i

nla ní

déš rýsuje na nenapadá mi práv

hladina vodní, když zaínající

nesetné kroužky

—

Nikoli,

266

vhodné porovnání, jímž bych vyznail dojem této plochy, peplnné kruhovitýn i otvory s vyvýšeným okrajem a jako rozpíchané úžasným množstvím dírek a bodu. Za rovinou bylo vidti opt vyšší a nižší kruhové náspy, osamlé hory a souvislé e-

tzy

skal, jejichž rozmanité obrysy živou barvitostí skvoucí záí svou píke se odrážely od erné a oblohy.

\^šechny ty skály kolem dokola byly holé, a jejich neobyejn živé i skvlé barvy ve spojení s ernými, hlubokými stíny, jež s nich ve tvarech fantastických padaly do údolin, pispí v^aly nejvíce k bájenému dojmu celého obrazu. Rudé, zelenavé, žlutavé, stíbisté a jinobarvé horniny záily tu v nejrznjších odstínech a v oslujícím lesku ze všech

osvtlených ástí krajiny.

Na

holých tchto skalách, pokud sahal zrak. i na rovin krátery poseté nebylo ani stopy vegetace. Ale za to pekvapoval vnitek Koperníka utšeným obrazem úrodné krajiny. Arci rozkládala se kruteprv hluboko dole, jenom po rozsáhlém hové plán a z ásti po nejdole^ích sklonech vnitní strany náspu. Bylo tam vidti zele luk a bujného koví, pestré proužky rolí, stíbrné žilky ek, jezírka, roztroušené vísky i msta, jež arci s této výšky vypadala velmi nepatrn a krom toho asi z podobných miniaturních stavení se skládala, jakým byl hotel Copernicus i vlasjn nyní holci Brouek.

dn

267

VI. (Paprskový

Brouek

s

vnec Kopamíka.

—

spežní ekypiž. Valná návštva

—

—

Osel se plaší po druhé. Pan sestupují na dno kruhové plán. ŠestiPlátný palác. Jídlo a spaní bez konce.

msíanem

msían.

—

—

Úspchy pana Brouka

—

—

a hrozné

vystízliv^ní.)

V

obrazu krajiny, prostírající se kolem Koperníka, pekvapil pana Brouka ješt jeden zvláštní zjev. Spatil totiž veliké množství záivých pruh, kteréž od vnjší paty kruhového náspu jako paprsky se rozbíhaly na všechny strany do msíní krajiny. Táhly se i pes krátery, pahorky a vtší \rchy a lišily se na pohled od vkolní pdy jen práv svtlejší barvou i spíše pronikavjší jasností. Brouek chtl prvodce požádati o vysvtlení

msían

zvláštního úkazu, ale spozoroval, že na svém oslu tryskem uhání ku vnitnímu okraji kruhového náspu. Bylo patrno, že se ušák znovu splašil po-

hledem na obrovského pozemšana. Tento

pustil

m-

rozbhu

byla zase na nepomrn prudká, že jako mrštný gumový nkolika skoky osla pedstihl a i)o vnitní stran kruhového \alu, nemoha se v bhu zadržeti, stelhbit do hlubiny se sítil. Na štstí byl zde sklon mírný a v nevelké hloubce zasta\ila jeho pád široká horská vysedlina s navalenou hromadou skalních trosek. Uvízl mezi nimi a zaplatil svou potrhlost toliko nkolika odeninami. Zatím ukrotil také msían svého osla, na pak sjel bez obtíže pohodlnou horskou stezkou k \ ysj(l!ÍTi. se za ním, ale síla jeho síní tíhu tak

mí

nmž

2f)S

Ale rozilením z této episody zapomnl Brouek úpln na s\ tlé pruhy, jejichž povahu chtl prve na

prvodci vyzvdti. záhada |ré

onch

nebo

jinak mohla býti záivých pruhu, obklopujících nkte-

Jest toho velice litovati,

kráterovité útvary

msíní

jako

nimbem nebo

aureolou ze skvoucích paprsk, konen rozešena. Pan Brouek byl by zprávou svojí rozhodl, postihla-li snad pravdu nkterá z dosavadních domnnek,

ony pruhy proudy ztuhlé lávy, která se nisíních sopek na všechny strany rozlila,

jsou-li totiž

kdysi

z

nebo trhliny popraskané pevné kry msíní, kterými vnitní tekutá žhavá hmota kdys na povrch se vyinula, nebo sluší-li vznik jejich hledati v parách, které

z

trhlin

tcíi vystoupily a podél nich v po-

—

dob

tpytného prachu se srazily atd. nebo je-li povaha pruh tch zcela jiná, dosud netušená, jsou-li to na p. prost soustavy msíních komunikaních prostedk, podobnéi našim silnicím od hlavních stedisk obchodu na všechny strany se rozbíhajícím nebo spíše sítím našich železných drah. Od vysedliny sestupo\'al pan Brouek již opatrnji a šastn dostali se oba cestovatelé na dno Koperníka. Ponechám obraznosti tená, aby si pedstavili krajinu, níž stromy, koviny, domy, \'

—

pasoucí se skot a brav zkrátka všechno živoucí a rostoucí má asi šestkrát menší rozmry nežli na zemi. Našemu pozemšanu bylo, jakoby se byl dožil vyplnní dtského snu, procházeje se bájeným krajem, sestaveným z domk, stromk a loutek hrakáského skladu. ,, Promite mi," pravil dole Bimbilimbi, ,,žie jsem vás vedl starou postranní stezkou, jíž dávno touristé lidé,

269

nepoužívají a pi které není žádných hostinc. Uinil jsem tak z obavy, aby nenadálý \áš zjev nezpsobil na tchto srázných skalách njaké neštstí. Vidl což kdyby osel ped vámi plašil jste, jak se cestujících pán se totéž bylo stalo njaké kara\ a dam nad nkterou závratnou propastí Pohledte jen, jak tamhle celé stádo i s pastýem ped vámi prchá a jak onde na poli zástup ženc leknutím zkamenlý užaslé zraky na vás vytešuje Soudím, že ani vám nebylo by píjemno býti na další pouti lid-

mj

—

an

!

!

natou vnitní rovinou Kopem íka stále terem takových pohledu a hotovým bubákem. Proto uinil jsem opatení, které vaši velikost prozatím zakryje všeteným zrakm. Využitkoval jsem váš dlou\hý spánek hotelu. lovk ode mne xyslaný najal zde dole obrovský vz, který nedávno sloužil k doprav kolosální sochy v lomech na úpatí kruhového náspu z jediného kusu žuly vytesané. Dal jsem zárove vz ten pro vaše pohodlí upraviti a doufám, že bude vše již zaízeno. Hle! tam oekává nás již povoz na silnici!" Skuten stál tam po\oz na msíní rozmry' ohromný, tažený šesti páry drobných msí "nich koník. Byl podoben zabednným vozm, jakých uží\ají na zemi koující mcnažcrie. ,,Není to sice po\oz elegantní," omlouxal se msían, ,,alc pro vaše mimoádné rozmry nemohl jsem prozatím sehnati nic lepšího. Ostatn, mžete pohodln natáhnouti a prospati i veee se v jest tam pro vás již pichystána. Avšak, slyšte, s našeho stanoviska vedete vy pozemšané život materielní: každou tvrthodinu sloužíte svému žaludku a každou druhou plhodinu vnujete

ádn

nm

dsn

—

;

270

—

spánku jíte

lze

tedy íci, že skoro celý den jenom

a spíte."

Ovšem, váš den!" namítl trochu mrzut Brouek. Vte, nevím, jak se vpravím do toho msíního života. Pijdu se svým jídlem a spaním zcela z poádku, ale prosím vás, eknte mi, kdy pak vy msíané vlastn jíte a spíte?" Zcela podle vašeho programu. Jíme ráno, v poledne a veer, a spíme v noci. Arci, dle vašeho zemského asu projde vždy mezi naším snídaním a ,,

,,

,,

obdem plný týden, rovnž tolik mezi obdem a veeí, a náš noní odpoinek trvá vašich trnácte dn." ,,I ty mj panáku! trnácte dn, to se po1

!

:

í

ádn

Ale v jídle bych s vámi nechtl držeti. Jísti jednou za týden dkuju!" Zatím došli k povozu a msían pravil otvíraje vyspíte!

— pkn

úslužn zadní jeho dvíka: ,,Nuže, rate vstoupiti a vyspte se tam dobe Já zatím vz ješt trochu z vní vyfintím a pak pojedeme vesele do kraje, kde lid prve na vaši vzácnou návštvu náležit pi!

pravím."

soudruha vdným pohledem, vlezl náš pozemšan do po\ ozu, kdež po chutné veei pohodln se natáhl a brzo lib usnul. Jcdva že procitl, otevela se zadní dvíka povozu, a Bimbilimbi zval jej laskav na snídaní. M-

Odmniv péi pívtivého

sían

objevil se v

úprav

zmnné;

zcela místo cena sob frak, bílý nákrník a vkusné rukaviky zkrátka, byl jako k njaké slavnosti. Brouek vylezl a byl pekvapen, že místo pod širým nebem ocitl se v jakémsi vzdušném

stovního obleku

ml

—

odn

271

nkolika adami malinkých sedadel a kolem do kola. „Hlete, jaký palác jsem vám takoka Stanu

s

lavic šleh-

nutím proutku vyaroval," pravil vesele msían. „Prozatím arci jen plátný; ale doufám, že vám asem poídím solidnjší a dstojnjší bydlišt. Ostatn, vám jde zajisté pede\ším o to, abyste se trochu po msíci poohlédl. A k takové výzkumné pouti hodí se pro vás koovnický stan nejlépe. K.ousek cesty jsme již urazili za vašeho spánku jsme ped branou msta dosti lidnatého, kde vzbudil náš píjezd ohromnou sensaci. Pouil jsem lid o znamenitém hosti a všechno hoí netrplivostí, aby vás uvidlo. Kdyby vás nechránila ohrada kolem stanu zízená, zle by vám bylo v návalu obecné zvdavosti. Z ásti jí arci musíte povoliti. Musíte pijímati :

etné návštvy obyvatelstva, které touží vzdáti vám svj hold; ostatn vás ujišuju, že vtšinu tch, které pipustím k audienci, nevede pouhá všední zvdanýbrž vroucí sympathie k pozemšanm a ušlechtilá vdychtivost. Postarám se také, aby se tyto návštvy daly v poádku a bez jinakého obtžování vaší osoby." Pochopuji arci, že jsem pro msíany divné zvíe," mínil Brouek, ,,a rád jim té podívané donejsem pítelem tako\ýcli obadných nápeju, vštv. Myslím však, že i mne ti malití hosté pobaví. Jen mi eknte, jak je mám pijímati a co mám s nimi dlati neznal jsem se v takových cavykách ani na zemi, neku-li na msíci." ,,Ah, to jednoduché. Vpustím sem tolik host najednou, kolik se vejde na tato sedadla kdyby picházeli jednotliv, trvalo by to vnost, než by vost,

,,

a

;

—

272

—

a vy je pivítáte prost popidati slova: Pozemšan Brouek uctiv ^ítá msíní panstvo'. Já pak podám o vás vdecký výklad a vy mžete jej doplovati sám zprávami o zemských pomrech podle otázek, jež k vám uiním mžete ukazovati svou sílu, se všichni vystídali

klonou, k níž

mžete

,

m-

;

—

Umíte zpívat?" ,,No, zpvem bych se píliš nevyznamenal. Mám hlas jako dravé dudy a mohl bych zazpívat leda: Pivo, pivo, pivo ervené ,,Pro nás máte hlas fenomenální a hosté pijmou vaši píse s nadšením. Vbec, konejte, co vám libo všechno bude msíany zajímati. Mžete

žete

—

—

také ped hosty bez ostychu snídati, k emuž vám zahraje msíní hudba veselé kousky ,,Aj, i hudba zde bude!" zvolal Brouek se smíchem. ,,To bude celé opií divadlo!" „A zde máte své služebnictvo !" skonil Bimbilimbi, ukazuje na zástup v pestrých lokajských fracích, kteí práv do prosted stanu vlekli prostý stl pozemské velikosti a stejn velikou židlici. Za chvíli na to povstal u vchodu šum a do stanu hrnuly se davy a msíanek v rozmanitých oblecích pozemského stihu. Objevily se tu a tam i tpytné vojenské uniformy, jichž drobní majitelé tváili se velmi marciáln nebo vrhali po krásných msíankách záletné pohledy. Brzy byla všechna sedadla nabita a zraky celého trpasliího

—

msían

msíanv

shromáždní spoívaly s nelíeným úžasem na panu Broukovi, který se ped nimi nemotorn uklánl. Bimbilimbi pedstoupil a

ml

v

msítin

dlou-

hou pednášku, za které asto na pana Brouka s pathecickým výrazem ukazoval. Pak dotazoval se

273

našeho hrdiny nmecky po rozliných pozemských \cech, jež pan domácí strun vysvtloval. Dále chodil pan Brouek k žádosti svého nového pítele za zvuk hudby tu volnjším, tu rychlejším krokem do kola, otáel se na všechny strany, rozpahoval ruce, konal rozliné jiné pohyby, ukazoval své hodinky, knihy, peníze a jiné vci, zdvihal tžké pedmty a vysadil si na dla i jednoho z premovaných sluh. Z vlastního žertovného nápadu otevel pi tom ústa s posukem tak hrozivým, že trpaslík na jeho dlani zdšen o pomoc vykikl. Hluný potlesk a smích shromáždní byl panu Broukovi píjemnou odmnou za podaený šprým. pinesli sluhové na stl snídaní a Bimbilimbi vyzval pozemšana, aby jen bez okolk svj hlad ukojil. Pan Brouek nejedl sice rád ve spolenosti, ale uinil to žadateli k vli. Jeho \ ýkon za stolem vzbudil opt hlunou veselost hostí ale pan domácí nebyl tím uražen, nebo pochopoval, že hodování obra, který schrupnc celou bábo\ku jako krejcarov(ju žemli, musí uinit na tyto trpaslí-

Konen

;

ky komický dojem. Po snídani, zatím co rozhazovali sluhové mezi hosty jakési barvité listy, porouel se pan Brouek dle našeptané rady svého pítele poklonou a slovy ,,Dkuju vroucn za hojnou návštvu," a vyšel ze stanu, provázen

boulivým potleskem,

kterýžto ne-

sympathie mu opravdu lahodil. Ale venku, v ohrad za stanem, se pojednou zarazil. Spatil na postranní ploše povozu, jenž tvoil ást ohrady, veliké, kiklav zbarvené plakáty s vyobrazením, pedstavujícím patrn jeho samého, arci v nestvrné karrikatue, zvyklý

dkaz

274

Supiny spadly rázem s oí pana domácího. Podo rukou njakého msíního Barnuma, který vykoisuje jeho velikost zcela po zpsobu pozemských koujících vystavovatel obrovských dam a moských panen. Snad oznamují ty plakáty dokonce: „Krmení každou tvrthodinu!" Hrozné On, vážený domácí pán, stal se tedy na stará kolena kollegou Eskymák a Hotentot, ukazujících se za desetník v jarmareních boudách ze\dující luze! Taková tedy karriéra kyne mu na mznal, že se dostal

!

síci

!

vn.

— Narovnárí. — Nekesanské a jeho nabídnutí. — Prcgram „Bubnu Míce". — Boulivá schze uer.é spolenosti. — Msíní uenci a Vantili. — Spor o palimpstst a jeho netušený konec. — Pan Brouek žurnalistou. — ho první no(Hádka

s

výkupné.

podnikatelem výstavy.

—

Msíní noviná

Tintili

•

vináský výkon

a porada s

Jí

Vakem.)

Pan Brouek, nemoha ukrotiti svj hnv, oboil se na podnikatele výstavy, jenž v prvodu jiného msíana ze stanu za ním vystoupil: ,,Nenadál jsem se, pane, že za maskou Vašeho pátelství shledám sprostého ziskuchtivce, jenž hodlá ponižujícím zpsobem ze mne tžiti ve prospch své kapsy. Ci myslíte opravdu, že ztrpím, abych byl ukazován jako njaká obrovská dáma v jarmareních boudách?!" Bimbilimbi ucouvl ohromen výbuchem Broukova co

hnvu

Vám

a zaal koktati

zavdalo

píinu

—

:

.

,,

Nevím vskutku

Ujišuju, že k

—

Vám

275

chovám

—

city ryze pátelské, jež nekalí ani stín zámyslu. Chtl jsem toliko ukojiti vdy-

sobeckého poskytnouti mu píchtivost našeho obecenstva ležitost, aby aby zevlovalo na divné zvíe, které mu dryánicky ukazujete za mizerné vstupné," perušil pozemšan. Nadal bych si slepc, že jsem jeho ihned neprohlédl tu drzou, nemotornou komedii Arci, nenapadlo mi, že by také na msíci pobíhali ,,

—

—

—

e

,,

—

takoví niemní šejdíi a lidokupci se nedám, pane," zvolal Bimbilimbi, ,, Urážeti jsem že ,, Nezapírám, nyní již opt osmlen. vybíral vstupné ale což myslíte, že jsem poídil ohromný vz a tch šest pár koní zadarmo? tento že lze takový stan, do kterého by se vešlo šest našich palác, zbudovati za nkolik zlatých ? A nepoítáte, co jste mne stál po cest? Myslíte, že bude nkdo váš bezedný žaludek, hltající každou tvrt hodinu pokrm za deset, plniti jen proto, abyste mu pak ješt spílal šejdí ? Nemyslete, že smíte na msíci bez trestu urážeti poctivé obany máme zde také zákony, které chrání naši est ped každým, teba byl desetkrát vtší kolohnát nežli jste Vy. Podám na Vás žalobu pro urážku na cti svdkem tento pán bude Druhý msían neodpovdl hryzl si v zamyšlení prst a vzhlížel jiskícím se okem na pana ;

;

mým

—

—

;

Brouka. isté páátko," posmíval se rozezlený pan domácí. Nemám z vašich soud vtší hrzu nežli z Vás. A co se týe útrat, vetel jste ,,Jen

si

žalujte,

,,

mi bez mého piinní za pomocníka; kdybych Vás byl znal, nikdy bych nebyl pijal pomoc od se

27 (i

takového ptáka. Ostatn, nebojte se o svj mizerný groš. Ješt jsem nezstal nikomu nic dlužen; nejsem žádný nuzák mám dm, který stojí za dvacet takových psích budek, v jakých vy zde na msíci pebýváte." „Aj, Váš dm! Tamhle na tom zemském srpu na obloze? Pkná hypotheka! Na tu Vám zde ni:

—

Umoudete se kdo nepjí ani zlámanou grešli. moje vru nezištpijmte jen, pane pozemšane, a né a pro Vás nad míru výhodné nabídnutí Za dovolení, abych z Vás ve prospch rozšíení a zobecnní zemvdy koistiti mohl veejnými výstavami, :

a demonstracemi, poskytnu Vám stálé výborné zaopatení a krom toho znanou roní gáchci Vám také vystavti zvláštní nádži. herný palác, velkolepé museum Broukianum, kde jako v posvátném chrámu vdy

pednáškami

asem

—

Te —

toho mám práv dost Ješt museum ani slova! — Pravil jste Ani slova více, pane mi v hostinci sám, že mj pouhý oblek pedstavuje u Vás na msíci celé bohatství ,,Ano, ale jen pro milovníky rarit, na které !

,,

—

nelze nikterak ,,

s

jistotou poítati."

Dovolte, pane pozemšane," vmísil se do hád-

ky druhý msían.

Vám

,,Já

sám jsem ochoten odkou-

nejvyšší cenu

pedmt,

kolik bude potebí k vyrovnání pohledávky tohoto pána. Myslím ostatn, že bude Vašimi hodinkami královsky zaplacen." piti

tolik

radostí mu je dám, jen abych byl již odtud," pan Brouek, odpínaje si hned stíbrný eod vesty. Pokládal ten výkup za výhodný;

,,S

zvolal tízek

za

277

byly

to jen laciné

cylindrovky a na msíci nemohl

jich beztoho potebovati.

Ale Bimbilimbi se

bránil.

Obrátil najednou a

zaal pana Brouka úlisn pemlouvati, aby u nho zstal, zaal ho pokorn prositi, poukazuje na ohromné výlohy, které ml se zaízením stanu, a na to, že již ohlásil na plakátech druhou produkci, pi níž ml pan Brouek zazpívati též pozemskou píse; ale náš pozemšan zstal neúprosným a druhý msían domlouval svému krajanu, že se dopustil zajisté v úmyslu nejlepším malého pehmatu a že by bylo nedstojné, aby vzácný pozemský host i

—

—

a

vystupoval ve výstavní

S že

tel,

boud

jako

njaký

Indián.

tžkým povzdechem svolil konen podnikapana Brouka propustí, zaalo smlouvání i

o výplatu. Náš hrdina musel mu vydati nejen své hodinky, nýbrž i knihy o msíci, kartáek na vlasy, peroízck, tužku, škatulku sirek, knoflík s pružcovou páskou k oznaení sklenice v hostinci, domovní klí, malý sloupek, zkrátka všechny pedmty, které nesl pi sob. Vydiduch ješt laskominy na Broukovu tobolku; ale tu majitel s po-

ob

—

ml

mocí druhého

msíana pece

zachránil.

Správní rada otevel vrata ohrady a pan Brouvyšel za novým soudruhem, který mu voláním a živými posuky klestil dráhu trpasliím davem zvdavc, kolem výstavního stanu hust shromáž-

ek

dných. Pozemšana

bavil nemálo pohled na pehemžení drobných figurek, jež s pokikem dílem zdšen od nho prchaly, dílem všeten kolem jeho nohou se tlaily, že musel dávati pozor, aby nstré

kterou nezašlápl. Sv.

ech:

Sebrané]^ spisy.

XXV.

_

18

278

Ostatn, nkolika kroky dostal se dosti daleko od zástupu a byl nucen poohlédnouti se po svém vdci, který zstal valn pozadu a nyní, kie a rukou kývaje, úprkem za ním pospíchal. Dovolte !" ekl pan Brouek a shýbnuv se pro msíana, zdvihl jej bez okolk do náruí. Jinak ,,

,,

bychom

se spolu nikam nedostali." se trochu vzpouzel a ervenal ale pak prohodil vesele: ,,Máte pravdu. Vypadá to sice ponkud ale je to vskutku nejrozumnjší. Prosím, zabote zde na tu širokou cestu mstského sadu v ulicích vzbudil byste pílišný zmatek a postranními, užšími byste snad ani neprošel. Na štstí stojí na okraji msta, prelím do sadu. Avšak musím vám íci, kdo jsem. Vydávám ,, Buben

Msían

;

smšn,

—

mj dm Msíce",

,, Korouhve Luny" nejrozšíenjší Bimbilimbi pilákal mne svými kiklavými plakáty do výstavy; šel jsem tam s nedv-

vedle

zdejší asopis.

rou,

nebo musím

se

vám

hloubi duše jako mnozí

piznati, že

jiní

pokládám ve

pana správního radu

za protelého šibala. Ale pohled na Vás rozptýlil mé pochybnosti abych pak v list svém co možná zevrubnou zprávu o zjevu tak fenomenálním podati mohl, požádal jsem podnikatele, aby mne po pedstavení k do ohrady dovedl. jsem se stal ;

Vám

Tam

svdkem

—

Vaší hádky s oním poctivcem bez lichocení Vám pravím, že mne originálnost a jadrnost Vašeho spílání pímo uchvátila. Zárove vznikla ve výborná myšlenka. Slyšte, mám pro Vás výhodné nabídnutí. Váš pozemský hlad iní Vám*slušné obživení na msíci dosti obtížným a k tomu pistupuje obava, abyste neupadl do horších ješt rukou nežli poprvé pijmete-li však návrh, získáte

mn

;

mj

279

pohodlné živobytí, nýbrž i pevné a estné postavení. Zkrátka State se spolupracovníkem mého Bubnu ?" zvolal pan Brou,Já spolupracovníkem si

zde nejen

— — :

—

pekvapen. Nežertujete? Vždy nerozumím msítin ani za mák, neznám vaše pomry, nikdy

ek

,,

jsem o asopisectví ani nezavadil a necítím v sob ani jiskiku spisovatelského nadání!" Nemjte žádných starostí! Hodíte se mi výborn. Na první poslechnutí poznal jsem ve Vás \zácné nadání. Uiním Vás spolupracovníkem polemické ásti našeho asopisu; budete pouze vymýšleti no\é šavnaté nadá\ky, které my pak v msíním pekladu na protivTiou stranu vychrlíme. Za to Vám poskytnu znamenitý roní plat a k tomu ješt mimoádné remuncrace za nadávky obzvlášt zdailé. Dále mžete nám vyprávti svj pozemský život a náš feuilletonista upraví z nho pikantní memoiry pod áru ,,Ale život není nikterak zajímavý. Nezakusil jsem na zemi žádných z\híštní(h i)íhod a dobrodružství; žil jsem vždy poádn a pra\ ideln ,,

—

mj

jako hodiny." ,,Však se podi\ íte, co na tom prostém základ zbuduje náš feuilletonista! Ujišuji vás, že se pod jeho dovednou rukou žixot Váš promní v nejpestejší a nejpoutavjší román, jaký kdy rozechvíval nejotuplejší ivy dychtivých tená." Pan Brouek se na chvíli zamyslil. Na zemi spíše nechoval ke stavu noviná málo sympatii chu a báze. Pedstavo v^al si žurnalistu jako nepoádnou a pochybenou bytost, která zlomysln ruší a štve jedny proti druhým. klid usedlých i

i

oban

í,

280

A te

se

má

státi

sám takovým kazimírem Zárove !

mu

napadlo, že se miluvívá o rzné tendenci asopis. I zeptal se „Dovolte, jaký smr má Váš a:

sopis ?"

usmál se msían. ,,Smr! Myslíte: politickou tendenci? Ó, ta je vcí vedlejší. Hlavní náš program jest: íkati všude B, kde Korouhev Luny" tvrdí A, stavti se prost v každé záležitosti na stanovisko opané, prohlašovati každé mínní nepátelského asopisu za kivé a každou jeho zprávu za lež, dokazovati, že jsou jeho spolupracovníci vesms hlupáci a niemové, v,,Ah, jste píliš starostlivý

!"

,,

—

Ostatbec trhati a niiti jej pi každé píležitosti. n, chci mluviti plnou pravdu Jde mi o Vaše inné spolupracovnictví hlavní vcí jest pro mne dojem, jaký tsné spojení Vaší osoby s mým listem uiní na obecenstvo a naše protivníky. Práv nastává nový kvartál a Korouhev Luny" napne zajisté všechny síly, aby Buben" njakým sen-

mén

:

—

,,

mj

,,

saním románem nebo neslýchaným skandálem nebo podobným pekonala v tchto dostizích o získání abonent. Práv lámal jsem si nadarmo hlavu,

ním

jaké z brusu nové a vítzné vnadidlo bych tentokrát nastril na svou udici. Tu mi seslalo nebe samo ve Vaší osob trumf nejvtší Považte si jen sensaci, až ohlásím tunými literami v ele listu Peslavný Matj Brouek, první pozemšan, který poctil msíc svojí návštvou, nebetyný ten obr, l^roti nmuž jsme my všichni smšnými pidimužíky, vstoupil jako stálý a Jdavní spolupracovník do redakce Bubnu Msíce, jehož zábavnou ást ozdobí svými úžasnými, napínavými memoiryavjehož politické ásti vítzn s námi potírati bude o!

dsn

281

hyzdný chomol jedovatých plaz, pelešících ve stínu špinavého hadru, kterýž se nestoudn zove Korouhví Luny!" ,,Ale povzte mi, prosím, jaká to mela tamhle?" otázal se v tom pan Brouek, ukazuje na pknou budovku, v jejíchž oknech bylo vidti chumáe drobných postav prudce rukama máchajících, pstmi vespolek si vyhrožujících, ba tu a tam vztekle druh do druha bušících. i

to sídlo naší uené spolenosti," odponoviná, ,,kdež se práv odbývá schze k rozhodnutí zajímavého vdeckého sporu. Kdesi v okolí ,,Ah,

vdl

nalezen byl jakýsi palimpsest, veliká podlouhlá blá-

pergamenovité látky, s adou záhadných áprovedených dle vyšetení našich luebník bezpochyby tuhou. Náš slovutný uenec professor Tintili, jemuž byl nález tento zaslán, prohlásil jej za státní listinu z archivu nkterého pradávného krále msíního, který árkami onmi prost zaznamenával roky svého panování. Proti náhledu tomu vy-

na

z

rek,

stoupil professor Vantili a dokládaje se nestejnou délkou árek, pak jejich rznou odchylností od kolmého smru a ástenou zkiveností, zvlášt v druhé polovici ady nápadnou poslední árka jest opravdu skoro \lnitá jal se dokazovati, že jsou

—

to

starožitné

msíné

—

,

runy, nejspíše

hymnus na

oslavu dávných msíních bohu. Tintili odpovdl sokovi urážkami, které tento splatil stejnou mincí. Spor Tintili-Vantili rozjitil rázem nejen uený svt, ale i širší obecenstvo. A hle i tato schze, zdá se, !

že

skoní na

ulici.

Rvaka

svalila

se

již

dol do

tam vyhazuje prá\ prof. svého soka vlastnorun na dláždní!" vestibulu a hle,

Tintili

2<S2

„Naši pozemští uenci debattují lice drasticky,"

trochu

mínil

Brouek;

,,ale

nkdy

také' ve-

tohle je

pece

mnoho !"

Pánové, pánové, mírnte se!" napomínal noviná s loktu Broukova zápasící uence, kteí ostatn vtšinou již od boje ustali, pekvapeni zjevem nevídaného obra. Mírnte se ped tímto vznešeným vyslancem daleké zemkoule, který zavítal na msíc za tím jediným úelem, aby se mohl státi spolu,,

,,

!" pracovníkem mého asopisu Chvíli mleli uenci zaraženi. Pak ozval se Van-

oblieje krev a rovnaje rozbité brejle mírniti se zabednnosti takového od,, Tžko prce Vždy nesmyslnost jeho domnnky bije do oí každému, kdo pohlédne jenom na ty tyi otvory v rozích palimpsestu Jaký úel by mli na státní listin ? Ci snad ji zašprejlovali jako jaternici ? S mým náhledem naopak shodují se ty otvory úpln, ba jsou nejpádnjšíjn jeho dkazem. Patrn býval posvátný ten hymnus pomocí velikých, bezpochyby zlatých hebv upevnn na vnitní stn chrámové." tili,

stíraje s

vi

!

!

ty

Zatím zdvihl se pracn s dláždní Tintili, kterému Vantiliani vyhození s\ého vdce stejnou mrou byli splatili, a vzkikl zuiv ,,Ó bezedná nevdomosti, tvé jméno jest Vantili Obmezenec ten patrn neslyšel nikdy o rollách, o svitcích papyr Kdyby se na palimpsest jen trochu pozornji podíval, spatil by zejmé stopy, že bývala tato státní listina do kotoue svinuta a bezpochyby svázána pomocí stuh, onmi otvory provleených, kteréžto stuhy arci bhem staletí zetlely a v práh se roz:

!

padly."

(

283

—

a „Otvory, pravíte? tyi otvory v rozích ?" ptal se pan Brouek, jenž zaal árky tužkou jeviti pojednou živý interes pro spornou záležitost. ,, Prosím, pánové, ukažte mi svj palimpsest Tuším, ba vru tuším, že rozhodnu váš spor zpsobem .

.

.

1

velice

jednoduchým."

Uenci, kteí ješt zstali nahoe v poradní síni, povystrili opatrn oknem pruh bílé tuhé látky. Sotva na ni pan Brouek pohledl, zmocnil se jí rychlým škubnutím a vzkikl radostn: Skuten, moje ,,

—

manšeta!"

Domnlý

palimpsest byl v pravd onou manjak se tenái zajisté pamatují hrdinovi s kruhového náspu do hlubiny

šetou, která

našemu

—

—

spadla a na níž nešastné

árky neznaily

ani léta panování pedvkého krále ani dávný hynmus k poct msíních boh, nýbrž prost poet sklenic, které pan Brouek naposled u Wrfla vyprázdnil.

Pesvdiv ohromné uence

okázáním druhé manšety o správnosti svého rozsudku, kráel pan

Brouek

rozveselen dále. ,,Hle, jaké mám s Vámi štstí hned první minutu!" liboval si vydavatel bubnu na jeho ruce. ,,Z toho palimpsestu bude rozkošná lokálka! Avšak tu jsme již u redakce. Vidíte nade dvemi ten obrovský buben? Zde jsou v obyeji takové nápadné redakní štíty. Vizte tam dole v ulici ten ervený s vlající korouhví to zase pelech našich zlotilých odprc. Ale již as, abych dal sázeti plakáty, jimiž ohlásím bez prodlení na všech rozích msta velkolepou akvisici Bubnu. Všoupnte mne, prosím, hned oteveným oknem do redakních místností; uspotak alespo schody. Co se vás týe, lituji, že pro

—

ím

dm

284

Vaši velikost naše redakní prostory nestaí; musíte vzíti prozatím za vdk naším dvorem. Vrata ohrady neteba otvírati; pekroíte je snadno." líiti, jak se pan Brouek na dvoe uvelebil, najedl a lib usnul. za redakcí ním Když se probudil, sotva uvil zraku stál šéf listu na devných chdách, tak vysokých, že dosahoval Broukovi bezmála k pasu. !" kterak jsem najednou vyrostl ,, Divíte se, smál se šéf. ,, Abyste s námi mohl bez obtíží rozmlouvati a nemusil nás bráti na ruku jako morata,

Nebudu

:

Ped

všechny leny redakce chdy. Paradovali jsme na nich hned po a shlíželi pohrdliv dol na spolupracovníky Korouhve. Ale považte si jen Ti lotrové poídili sob mžikem chdy o polovici vyšší a shlížejí te s opovržením na nás. Nezbývá mi než opatiti chdy ješt vyšší Avšak, milý píteli, objímal bych Vás radostí. Úspch náš jest ohromný. Obecenstvo trhá se o náš asopis. Pohlete jen," pokraoval, tepaje malinkou škartikou papíru, husté potištnou písmem, které by žádný pozemšan nebyl peetl bez mikroskopu, ,,zde ohlašujeme kolosálními literami, že jsme pro vznešené svoje zásady získali titanského, nedostižného spolubojovníka, a zde pod arou blýská se již první dal jsem bez odkladu pro zhotoviti takové vysokánské

mst

1

.

kapitola ,,

Vašeho pezajímavého

Jakže?" zvolal

topisu? Vždy jsem ani jediného

vdl

.

.

životopisu."

Brouek udiven. ,,Mého vám dosud o svém život

živo-

nepo-

slova!"

teba. Náš feuilletoVám jen obsah té kaKostra chvou.

,,Jak vidíte, nebylo toho nista se vyznamenal. pitoly: Narození v lidomorn.

Petu

—

285 rej píšer. — — Moský loupežník a bezhlavá jeptiška. Malý Brou—

Onos do jeskyn hrz.

ek

ve

tlam

,,Pro ,

—

Plnoní

lví

jej užaslý pozemšan. lva jaktživ ani nevidl, leda na myd-

pána krále!" perušil

.Vždy jsem

láských a eznických krámech!"

—

—

To

„Ale ale zlatý blázínku jsou pouhé píkrasy; bez takových byste nestloukl žádné sensaní memoiry. Tomu patrn dosud nerozumíte. Slyšte radji, jak nepátelská strana soptí vztekem nad úspchy našimi. Vychrlila všechen svj rmut a jed v úvodním lánku, z nhož Vám petu jen tuto malou ukázku Donesla se k nám povst, že ma!

:

ošuntlého Bubnu chystá svým politování hodným tenám tentokrát obzvlášt di\oké kvartální pekvapení. Obohatil prý svj redakní zvinec novým spolupracovníkem, koupeným za babku v jisté boud dryánické. Je prý to obrovský netvor, pozemšan s nebe spadlý, jímž hodlá si znamenaný bubenský král sbubnovat ješt naposled hrstku jitel

idiot pedplatitel, než se dostane celá jeho sláva s tím pozemským (Goliášem definiti\n na buben. Vdouce, že v každém novém kousku našeho protivníka vzí alespo zrnko bezdné komiky, a chtíce osvícenému tenástvu Korouhve pipraviti veselou chvilku, nelenili jsme a vypátrali skutené jádro onch povstí. Byli jsme za své namáhání královsky odmnni. Zjistili jsme, že domnlý poi

zemšan

jest

slámy, cuck,

pouhý nemotorn slátaný panák hadr a papírové massy

—

—

ze

?" vzkikl ,,Cože? Ze slámy, z cuck náš hrdina podráždn a vyskoiv prudf e zaal jist.

286

„Slyšte jen dále

mimovolný harlekýn

t

a pér provádí

skuten

také, že

:

z

—

.

a papírové massy,

s

Bubnu pomocí skrytých

smšné

kejkle. Zjistili

nímž drá-

jsme arci

jakýsi vyvrhel pokolení lidského,

jménem Brouek, vykopnut byl lovenstvem do prostoru svtového, ponvadž nechtl žádný kraj zemkoule ztrpti na sob ohavu takovou. Tento bídák dopadl na msíc, ale vypustil tu ihned ernou duši a vnukl jen msínímu našemu Barnumovi myšlenku, aby dle jeho podoby

slátal svého klassického Pseudobrouka, který te straší v redakci Bubnu. Že by pravý, skutený Brouek tuto ,roli pevzal, nelze

ani pomysliti. Do takové spolenosti nezahodil on, hnusný ten padouch, který na Zemi zavraždil svého otce, pekl a pojídal ukradené dti a páchal nesetné jiné ohavnosti, jež péro naše vzpírá se jen zdaleka naznaiti si

by se ani

— —

,,Dost

žu

tm

!

dost

!"

zasípal

nestydatým

zuiv

lhám —

!

pan Brouek. „UkáRoztrhám ty nie-

my!" Séf pokusil se pracovníka, který

marn

zadržeti rozlíceného spolu-

peskoil ohradu dvoru a pádil do ulice k domu s korouhví, nedbaje malikých passant, kteí pi pohledu na rozkaceného obra hrzou

trnuli,

pes sebe

domm

se tiskli, s kikem prchali a padali. Cestou vytrhnul kandelábr zvýší

k

domu, ozdobený kovovými figurami, a ní pihnal se k redakci Korouhve.

s

touto zbra-

Pokejte, loti, ukážu vám, jsem-li z papírové massy! Tu máte za toho zabitého otce, za ty sndené dti Ukážu vám, smíte-li bez trestu hanobiti ,,

!

poestné

lidi

a zachovalé pražské

mšany!"

287

Za tch a podobných výkik mlátil kandelábrem do stechy redakního domu, že z rozbitého krovu tašky lítaly na \ šcchny strany, a kopal vztekle do prelí, až ímsy, kusy omítky a stepy skla na dláždní pršely. Konen ustal v záhubném konání a rozhlédl se vkol. Davy kujiily se v okohiíí^h uli-

msían

cích,

z

uctivé vzdálenosti

s

hrzou

sledujíce ^•ýbu-

chy jeho hnvu, lomíce rukama, hrozíce a bdujíce. Policejní zízenci sbíhali se odevšad s vytasenými šavlemi, ale žádný netroufal si až k nmu. Hnv Broukv byl ukojen chladná rozvaha se ;

vrátila.

Poznal, že zašel píliš daleko.

Neml

sice ale

valného respektu ped tím trpasliím davem, pomyslil si, že konen mnoho stekv i býkai udolá. Nerozmýšleje se dlouho unikl postranní ulicí nkolika kroky z msta a pádil do polí.

\'I1I. impressario. — Brouek zpívá. — IMuseum Brouk'a— Sclenopol a Kop?rnicia. — Spolky a literatura na m— Náš hrdina divadelním zpSvákem. — Ohromné úspchy. — — Pozvání ke dvoru. — Msíní státní Hlas msíní zízení. — Pan Brouek pedsedou ministerstva.)

(Msíní

num.

síci.

kritiky,

Pan i3rouek stem. Za

bhu

se

ustavin klepe na šosech drže se

—

a

m-

zastavil se teprve daleko za zdálo, že njaký pívsek

mu

jeho paty.

skuten

keovit

!

Visel

Te se ohledl po svých tam vzadu pídimužík,

obruby jeho kabátu.

288

—

Slepý pasažér spustil se na zem i vlastn Odpuste, vznešena msíc a pokloniv se pravil ný pane, že jsem se tímto zpsobem nezván s Vámi svezl. Jsem impressario Lidlilidli. etl jsem plakát, jímž Bimbilimbi bohužel trochu pozd ohlašoval, že budete zpívati pozemské písn. Bžel :

,,

•

—

do výstavy, ale vystavovatel sdlil mi nevrle, že dalších produkcí sešlo a že jste odešel s vydavatelem Bubnu. Chvátal jsem do redakce, ale tam zase mi ekli, že spíte, abych pišel pozdji. když jsem po druhé míil do redakce, zanesl proud lidu k místu, kde jste práv dokonával svou exekucí na Korouhvi. Na štstí mohl jsem se ješt zachytiti Vašeho šosu a jsem nyní neskonale blažen, že smím vaší výsosti vysloviti svou nejvelejší úctu." jsem.

s

A

m

—

eho si vlastn promite, smju se jen Vaším ctným jménem ,,A

„Ml volání.

jsem

Mnoho

již

est

pejete, pane Lidlilidli proto, že

—

voláme na Zemi

kachny." sdliti

geniálních

Vašnostem své

umlcv

a

umlky

podo-

mým

prostednictvím bohatství a slávy. Ale Vašnostem arci nesahá z nich žádný ani po kotníky. K Vám se budou naši editelé divadelní na kolenou plaziti a zaplatí každou Vaši árii tisícovkou!" Tropíte si ze mne šašky, pane? Ci snad myslíte opravdu, že jsem operním zpvákem ? Hahaha Mám hlas jako rozbitá basa a na noty jsem se jaktživ sáhlo

,,

!

ani

poádn ,,0, tato

nepodíval."

milá skromnost dodává geniu

Vašemu

tím vtší ceny. Jste umlcem z boží milosti. Váš zpv nás unese zajisté do sfér dosud netušené, nebeské krásy,"

2Sfi

—

„Nebeské krásy jinak zalknu state

—

—

!

Prosím

vás,

pe-

již

smíchy. Ale vidím, že ze mne mermomocí chcete udlati Broulíka! Nuže, poslechnte si tu nebeskou krásu se

—

Má

zlatá

Maenko, pozoruj

to,

když stojím ped frontem, jsem-li když já zanu bubnovat

—

— ješt

kch kch kch

se

já to,

zakuckám !"

Pi prvních zvucích zacpal si msían uši ale když Brouek uvázl, zaal impressario zuiv tle„O božský pvce skati a zvolal jako u vytržení Ty hímáš na flétnu, jak praví kdesi váš Borne ;

:

náš chabý sluch jedva snese velebný rachot té rajské boue, ale duše vzlétá ku hvzdám uchvácena její krásou a srdce tone v nevýslovné rozkoši." Brouek hledl na nho jako vyjeven. „Zbláznil jsem se já nebo pozbyl jste rozumu ;

Vy? Tohle

že

se

Vám

opravdu

líbí?

Povzte mi

upímn, jsou-li Vaše slova špatný žert i máte-li vy msíané tak divn sestrojené uši, že vám zní !"

krákání vran jako slavií tlukot

„Nemohu odpovdti

než

?

optným

blábolením

obdivu, který nenalézá slov. Jste v pravd nedostižný titan zpvu. Oblažíte mne, svolíte-li, abych byl vozatajem Vaší triumfální jízdy po msíci. Do msta, které jste práv spatil, nechcete asi na-

zpt ?" ,,

z

Nemám

Korouhve;

k tomu chuti. ale

—

piznám

Xe snad

k vuH rot

Vám upímn

se píliš volno.

—

Novináství ani v Bubnu nebylo mi není pro mne. A pak jsem tam také zostuzen onou výstavou,"

290 ,,Což, ta byla pro Vás dobrou reklamou! A Bimbilimbi bude statn pokraovati. Již rozhlašuje, že zídí zvláštní ,, museum Broukianum", kde bude vystavena celá Vaše pozemská výbava a kam se dostane jednou i Vaše balsamovaná nebo vycpaná mrtvola, kterou prý jste k úelu tomu již naped

odkázal."

,,To nestydatá lež Slyšte, správní radové netší se ani u nás na Zemi nejlepší povsti; ale ten váš msíní exemplá zahanbil by je všechny. Od !

nejradji hodn daleko." Navrhuji, abyste zaal svou \'ítznou dráhu ležícím tamhle u paty ústedv Selenopoli, ního horstva. Jest metropolí jedné z obou malých íší, zaujímajících vnitní rovinu Koperníka, spolu pak odvkou sokyní Kopernicie, hlavního msta druhé íše, které jste práv opustil. Tyto dva státky evní na sebe velice a druh snaží se pedstihnouti druha v pozemské vzdlanosti. Nkdy zabíhá to závodní až do kominosti. Založí-li dnes Koperniané si)olek jakýkoli, mají ho zítra Selenopolští také; zbudují-li jedni veliký blázinec, poídí si druzí ješt ^ tší postaví-li v Selenopoli njaký pomník, postaví hned v Kopernicii dva. Ted práv sžírá Koperniany závist, že Selenopolští zbudovali sob nádherné divadlo. Každý z tchto pyšní se svým chrámem a je všecek šasten, dozví-li se, že

pjdu

toho

,,

mst

—

;

umn

—

nkterý Kopernian zajisté s tajným skípním zub pednost selenopolského divadla uznal. Tam Vás liivítají s jásotem tím vtším, že jste divadlo v Kopernicii nepoctil svým vystoupením." ,,Na tedy s pánem bohem. Již vidím, že je na msíci každý nesmysl možným. Kdyby se dovdli

—

291

—

hakohouta", že jsem divadelním zpvákem stl. haha všechno by smíchy padalo pod Avšak pohledte na ty strakaté zástupy, jež se odevšad hrnou z msteek a vesnic Všude samý pestrý chochol, samý zlatý stapec, samá tpytivá uniforma a také rozmanité zbran lesknou se na slunvojsko?" ci. Snad nesbírá se proti ,,u

—

!

—

!

mn

Nevinní spolkové mírumilovných obse zpráva o Vašem pí-

toto!

,,I

an.

Bezpochyby rozšíila

chodu a ti dobráci chvátají uvítat Vás v plné parád, doruit Vám diplom estného lenství a poádat na poest Vaši slavnostní bankety. Naše obe-

hodn

má

zvláštní váše pro pestré stejnokroje, tpytné a fantastické. Každý hoí touhou, aby

censtvo

vypadal alespo jednou za as trochu jako voják nebo biic. A k ukojení té touhy zakládají nejnemožnjší spolky. Na vlastním spolkovém úelu nezáleží; hlavní jsou ony uniformy, pak spolkové hodnosti, prvody, slavnosti a pitky." ,,Zdá se tedy, že panuje na

hobyt."

msíci

veliký bla-

I

Mýlíte se. Ale na takové blyštivé ety a trety jest u nás vždy dosti penz. Jen když zevnjšek |cjslus naším umním. Poznáte to na píje. Tak jest klad v selenopolském divadle Kde mohou našinci svou láskou k umní" zablesknouti v oi cizinc nebo vystaviti obecenstvu na odiv svou nádhernou divadelní toilcttu a skvostná kukátka, tam nelitují penz na drahá místa, obro\'ské kytice a vnce, ohromné honoráe pro cizí umlce. Ale prostá kniha, kterou lze ísti jen potichu doma, nenalézá odbratel. Naše knihy se píšou, aby byly v nkolika ,,

i

:

,,

2Í)2

novinách \y( hváleny nebo strhány odebrány u nakladatel."

— —

a

pak

sellely ne-

líiti triumfální pou pana Selenopole. Cestou bylo mu pekroiti padesát slavnostních bran, pijmouti kopu diplom estného lenství a tolikéž pamtních knih ozdobiti svým podpisem, jehož manupropria pro m3Í>!ní malikost tchto knih vybhlo vždy na stl. Zpráva, že slavný pozemský pvec pichází na pohostinské hry do Selenopole, rychlostí blesku letla ped ním a msto uvítalo jej nesetnými prapory, vnci kvtin a chvoje, hustými špalíry spolk, cech a nadšeného obecenstva. Na jednom ramenu nesa impressaria, na druhém pak blaženého divadelního editele, kráel hlavní ulicí, jež na štstí jeho šíce staila,

Nebudu podrobn

Brouka do

m-

a blahosklonn dkoval na hluné pozdravy tísnících se u jeho nohou, mávajících z oken šátky a zevlujících na stechách, k jejichž lomenicím po vtšin hlavou dosahoval.

sían,

A

bylo divadlo stavba velkolepá, musili ve zdi

po stran vybourati otvor od základ až po stechu, aby se dostal slavený host na jevišt. A tam nezbylo mu než usednouti po turecku na skížené nohy, aby hlava jeho diváctvu nezmizela kdesi vysoko v provazišti. Hledišt bylo vyprodáno a nabito do posledního místa.

Když se opona zdvihla, uvítán byl pan Brouek boulivým, nekoneným potleskem, deštm kytic a množstvím skvostných vnc, které již ped lim byly vystaveny v obchodech umlými kvtinami s nápisy: Božskému Broukovi", Nesmrtelnému geniovi", Nedostižnému obru v íši t(5n" a t. d. i

,,

,,

,,

203

A

když zanotoval krásné ,,Kde je mládek, tam je stárek, je také pivovárek", atd.

tam

j

tu zacpalo si všechno posluchastvo uši, ale vnímalo hromové zvuky, takto pitlumené, s irým vy-

tržením,

slzíc

a štkajíc;

ba,

do mdlob. Po skonení písn

e

nadšení,

až se

celé

mnohé dámy padaly strhla se taková bou-

divadlo otásalo.

Na

neštstí povolila v tu chvíli podlaha jevišt pod tíhou oslavence a tento zmizel ásten v oblastech, kam se obyejn pekelníci a zatracenci propadají. A když se z propadlišt vztýil, prorazil zase hlavou suffity a zpsobil v dekoracích takové spousty, že musila být za lomozu padajících strojv a kulis opona spuštna. Ale úspch jeho produkce byl bájený. Venku podal mu slavmý básník Cinkilinki rženec úchvatných sonet k jeho poct složených, proslulý hudebník Fidlifidli vnoval mu svou nejnovjší skladbu, znamenitý malí Ciriári prosil, aby sml provésti jeho podobiznu, obtavý mecenáš Larifari pozval jej na slavnostní hostinu a jásající obecenstvo tlailo se k o pekot, prahnouc dotknouti alespo jeho obuvi. 80 Jen bujaré studcntst\o ])ylo skrušeno lítostí, že nemže oslavence ani odnésti na ramenou ani zapáhnouti se do jeho povozu.

nmu

O nesmírném dojmu Broukova umní svdí nejlépe následující úryvek z jednoho tamjšího revzpomínati bude Selenopolis dne, ferátu kdy posvtil prkna našeho jevišt nohou svojí velebný pvec pozemský, bohorovný Brouek, který :

„Vn

—

Sv. Cech: Sebranéspisy.

XXV.j"

19

294

—

u nás poprvé na msíci vystoupil, neuznav ped tím Kopernicii za hodnou, aby jí prokázal stejnou est". Kterak máme pevzácnému hosti dkovati za rajský požitek, jaký nám uchystal?! snoubí se ohromující majestátnost postaV arokrásným hlasem, jehož síle by neodolavy s ly hradby Jericha a který pece zárove okouzluje lahodou nevýslovnou. A každý jeho tón jest démant, záící svrchovaným umním a prodchnutý neskonalou vroucností. Vidli jsme, jak mužm otrlým slzy bohaté jako hrách splývaly po lících pi dojemných zvucích ,,kde se pivo vaí, tam se dobe daí" a litujeme, že si. editelstvo divadelní dosud neobstaralo peklad znamenitého zajisté textu z ne-

jak

známo

nm

známé eštiny." Avšak nejvyšší pocty dostalo

se

Broukovi

po-

zváním ke dvoru. Za vedení dvorního ceremoniáe prolezl náš hrdina nádherným prjezdem královského paláce na vnitní nádvoí, kde ho již oekával král Kirikiri V. na skvostném trn, který si dal vynésti na pavlán. Pes to sedl ješt tak nízko, že kleící Brouek shora pohlížel na jeho zlatou, drahým kamením záící korunku. Kolem krále stáli na pavláne nejvyšší dvoané v drahocenných odvech. Brouek zaal odíkávati obyejnou formuli, které ho ceremoniá nauil: Bídný trpaslík vzhlíží z nízkého prachu k závratné výsosti tvé, ó skvoucí slunce všehomíra Kéž dlouho ve sláv panuje pejasný král Kiri kiri riki Odpuste, vaše ,,

!

—

—

—

velienstvo, že neumím dobe kokrhat." Král usmál se shovívav a pokynul

dvoanm

i

služebníkm, aby se

vzdálili.

295

Pak promknil k našemu hrdinovi takto: Zahodlám líbilo se mi, pozemšane, \c t\é osob t vysokou hodností trvale pipoutati ke svému ,,

i

trnu.

i

,

:

My, panovníci msíní, vládli jsme po dlouhé vky mocí neobmezenou. Teprve, když se stalo na msíci módou napodobovati ve všem pozemské pomry, darovali jsme i my svým národm konstituce dle vašich vzor. Znáš zajisté nkterou ústavu pozemskou a pochopíš, že jsme tak mohli uinit bez rozpaku; svým poddaným zpsobili jsme tím lacino dtinskou radost a sebe nezkrátili jsme ani v nejmenším. Naši poddaní mohou s pánem bohem vo-

teba opposin, a

liti,

zvolení poslancové

smjí

e-

nit, hašteit se mezi sebou po libosti, vymýšleti my pak a petásati návrhy krásných zákon, nejde-li ústavní stroj po dláme, co nám libo. našem, zamícháme jím krátce a promníme hrav vzdorující vtšinu v malomocnou menšinu. Však to znáš. Hodlám si práv poíditi nové ministerstvo již jsem a hledám vhodného premiéra. Vlastn

—

A

—

nalezl.

ne.

Samo nebe

Vhodnjší

dovedeš

ádn

tebe, milý pozemšaosobnost nemohu si ani pomysliti. Ty zahromovat na opposici, stríš v pra-

seslalo

mi

vém

slova smyslu celý parlament do kapsy a budeš pedbez fráze vysoko nad stranami. Jmenuji sedou svého ministerstva."

t

státi

Brouek

byl všecek

pomaten tímto nenadálým,

nikdy netušeným povýšením.

—

—

ministrem? Já - pedsedou mini sterstva?" koktal. „Vaše velienstvo ráí žertovali. .Já

já

Vždy neznám

ani za

mák poteby

zdejšího oby-

296

—a veejnost

vatelstva

chybou

bude mi vytýkat chybu I

Ty

za

mluvíš, jako„Ale, ale, milý pozemšane! bys byl spadl odkudsi se Saturna a nikoli se Dle poteb obyvatelstva se pece neídíme a pro hlasy veejnosti budeš míti své státní návladní. v elo své vlády." Zkrátka, tím okamžikem stavím Král povolal své dvoanstvo opt na pavlán a pedstavil mu hned pana Brouka, dosud zmateného netušeným štstím, jakožto svého nového

Zem

I

t

IX.

I

(Náhlý konec a mravní nauení.)

Milí

tenáové

která hledá

sob

Stal jsem se obtí mystifikace, rovné v djinách naší literatury. !

celé historie výletu Matje Brouka ten kdysi do msíce jest pravda jen tolik, že krokem z Wúrhápavým vyšel po plnoci skuten flovy hospdky na Hradanech, že klikatou poutí

Slyšte!

Z

lovk

ku starým zámeckým schodm vnoval krásnému úplku zmatený monolog, že bezúeln vylezl na ze, dlící tyto schody od njaké vrchnostenské nepadal však proti zázahrady a že spadl

konm

—

pírody nahoru do širého

pro-

pirozen

storu svtového, nýbrž zcela dol do panské zahrady, kde se k ránu probudil s nejšedivjším rozmarem na svt.

eené

Vše, pravím v š e ostatní jest pouhá, irá nestoudná lež, holá nejapná smyšlenka, kterou mi jmenovaný :

297

Matj Brouek

neslýchanou drzostí povsil na nos jediné za tím úelem, aby se mi „u kohouta" a „na vikárce" mezi dstojnými sebe páteli na vrch hlavy vysmál. Dostalo se mi práv nezvratných dkaz, že bídný ten lhá o msíc nikdy ani z daleka nezavadil a že msícovatost jeho oblieje, jakož i záivos jeho nosu nesouvisí nikterak s nebeským oním svdocela jiným, tlem, nýbrž s A já bloud vil mu jako písmu svatému, nastavoval za nho prsa oštpm uenc! Arci, kdož mohl tušiti ábelský klam za tou boubelatou tváí, která vypadá jako vtlená svatá prostota, a za tma vodnatýma, bled modrýma oima, která zdají se hlásat: V sud pravda! Což nyní init? Nic jiného než vyznati zkroušen, že jsem si nesmrteln škodil A dáti kollespisovatelm tyto dtklivé rady Nestarejte na pevné, bezpené se o msíc a zstávejte zemi! Zanechte zlozvyku psáti do asopis na pokraování od ísla k íslu, nebo nikdy nevíte, jaká blamáž mže íhati na konec A pedevším Nenebo tam odtud neodnesete chote k Wrflovi nikdy nic dobrého s

ním

!

gm

:

pkn

!

—

:

!

n

i

ZLOMKY.

I

Redakní

ostižky.

(1870.)

Pedpokládám vším právem, že o mj dnešní feuilleton lidské oko nezavadí; nebo nynjší okamžik, kdy žoldnéi o naše roucha metají los a židi se nám rouhají: „Ty, jenž jsi jiným pomáhal, po-

moz sob sám!"*)

—

nynjší vážný okamžik, kdy v polích Katalanie nové peliv pehlédnuté a valrozmnožené vydání povstné bitvy národ se chystá, není podle toho, aby tenástvo pod áru zetel svj obracelo. Kdyby se ale mimo nadání pece ten neb onen tená po oku sem podíval, musím jej již z pedu na to upozorniti, že zde žádných potyek, neku-li rozhodných bitev na sklad nechovám. V každé redakci jsou nžky, mnoho nžek. Neznám všechny píiny toho zjevu konstatuji ho jednoduše. Konstatuji ho proto, ponvadž se mi zdá souviseti soním množstvím všelijakých ostižk, které se po redakcích zcela bezúeln potloukají. Nedávno jsem, trápen dlouhou chvílí, mým to ddiným neduhem, udlal z nedostatku much honbu na ty

n

:

*)

Viz

nedávný lánek

,,N.

Fr. Presse," o nás spáchaný.

302

redakní odpadky a sebral jsem

jich tak malou pehršli. Proítaje kusý obsah jejich, dobral jsem se pesvdení, že se ty ostižky neprávem neplodné spoteb (konsumpci) bot vnují a že by se z nich v as nouze feuilleton slepiti dal. I zdála se mi zvlášt nynjší doba, kde události nad arou veškeré

mysle zaujímají, k tomu býti píhodnou, abych

mi ubohými obtmi nžek bez

Podám

jen ti kusy.

t-

s

trestu proklouzl.

Nemají ovšem mezi

se-

bou žádné

souvislosti. První ostižek je bezpochyby spasenou dušikou njakého venkovského dopisovatele a zní v nynjším svém zkomolení následovn

—

mek

Thálie zbudovali. Pední zásluha náleží p. Buckovi, národovci na slovo vzatému a kostelníku pi zdejším chrámu Pán, který nejen o vkusné osvtlení se postaral, anobrž i roli napo-, vdy s uznání hodnou nezištností pevzal. Kéž by,,

chom mli Cechách!

obtovných kostelník po pánm hudebníkm musíme

více takových

—

Také

zaslouženou pochvalu, nebo nejen že vyplovali meziaktí pravými pochoutkami hudebními, spokojili se oni také vzhledem k dobrému úeli 'pravým pakatelem na penzích, vynu'nivše si toliko piva, co by vypili. Kéž by i ostatní soudruzi jejich po vlasti z nich si píklad vzali! V naší mšanské besed vypukly bohužel povážlivé roztržky. Je tu nkolik rýpal, kteí brojí proti pivu besedního pachtýe, nazývajíce je bekou a sejíce nesvornost mezi údy. O kéiž by zase bratrská shoda mezi nás zavítala, abychom spojenými silami k oslav drahé vlasti psobiti mohli podle slov slavného básníka našeho Jiího Kollára „Nebo meze vlasti neroz vzdáti

—

!

!

—

:

i

303

Druhý odstižek vyat je z njakých nmeckých novin; nemohl jsem vypátrati, zda z rakouských, nebo zahraniných. Tuto peklad jeho: nmeckému aktivnímu plemeni písluší žezlo svta. Všichni národové pasivního plemene, jako íané, Botokudové, Slov^ané a p. nemají jiného urení v djinách lidstva, než aby sloužili za ,,

tsto,

— z

nhož nmecký dmysl, nmecká píle lovenstva peivo uhnte. Již

pro génia

živTié

e

záblí-

zek as, kdy libá naše rozléhati se bude od Baltu až k lazurné Adrii, kdy nmecký mrav i nmecká osvta rozbijou své stánky i na bezích Sekvany i na kvtnatých stepích Dnpru a Volhy! Jižt pl Evropy nalézá se v podruí našem, již

beh

obsazujeme trny dalekých konin, již mohutný zarýnský sok klesá pemožen k našim nohám Kdož' nám více odolá Kdož zabrání nám, abychom vztáhli rukou svých po drobnohledných tch zemic Tetí odstižek nu, piznám se je kus vlastního mého feuilletonu, který jsem pro nepehlednost látky nebyl s to dokoniti. Používám té píležitosti, abych jej záhub alespo z ásti vyrval. Odstižený poátek jeho zní i

!

—

—

:

vné

V

Kniha

v

domácnosti pana Bubenília. Humoreska.

{1871.)

jaké to parno!" povzdechl sob pan Bubeník a vypjav malounko svá tlustá, potem se lesknoucí víka, obrátil zavlhlé oko s výrazem žalostným do pokoje, jakoby se tam soucitu dovolával. Dosáhlo dnes utrpení jeho stupn nejvyššího. S jakou trplivostí odbýval sob jindy své letní odpolední martyrium, sed bez pohnutí ve své obrovské lenošce, ruce maje lín svšeny, nohy daleko a široko ped sebou nataženy, hlavu k prsoum nachýlenu, víka semena povznášející obraz pedvkého muenníka. Škoda, že byl toliko muenníkem své tlouštky. ,,Uf,

—

<

dnes udolalo

málem pekelné

vedro. Nadarmo byl pomocí záclon u oken v pokoji vykouzlil tajemné, zelenavé pološero, nadarmo byl odv svj zjednodušil až na míru nejkrajnjší: vzduch kolem nho byl žhavý dech poušt Celou hodinu snášel již bez reptání ukrutenství odpoledního slunce i malicherné, bídácké útoky much, až VšaJ<:

jej

!

konen

—

nadeeným

podléhaje

mukám tmto

povzdechem.

—

ulevil i

sob

I

305

—

—

parostroje a v Americe již domy heverem zdvihají," ozval se z protjšího kouta strejek, kývaje bílou hlavou a zapínaje poslední volný knoflík svého starosvtského modrého kabátu.

„Ba, vynálezy

I

krpj útchy

pro pana Bubeníka. „A jak lín se ty hodiny vlekou !" pokraoval ve své lamentací a pohlédl tentokrát s výitkou do pokoje.

Byla to pramalá

'

,,

Ovšem, ovšem!

zdvihají,"

n

—

A pece

namítl strejek

zdvihají a podíval se

šroubem

vítzoslav-

na pannu Angelinu, která nad svým šitím odmítav pokrila ramenoma. tatínku, budu ti nco pedítat," ,,Chceš-li, hloubi pokoje. S výrazem nejvyššího úžasu obrátily se oi a panny tentokráte vypoulené pana Bubeníka Angeliny v místo, odkud hlásek zavznl. Stála tam šestnáctiletá dívka, útlá, nžná, v asnatých bílých

ozval se tichý, líbezný hlásek

z

—

—

-

plnikou bílou rží v erných kadeích. Z divn bílé pleti jejího oblieje, pod vysokým, istým elem záily turmalínovým leskem dv velké temné oi, kteréž se nyní ped ustrnulými zraky pana Bubeníka a panny Angeliny rozpait za dloušatech,

hé

s

asy

ukryly. jmenované osoby Než se svého vzpamatují, vysvtlím vám '

ob

z

nmého

píinu

Dlužno pedevším pipomenouti, uvedl v domácnost zámožného

že

úžasu

jeho.

jsem vás

malomšáka. Mohl

bych ovšem na poznámce této pestati, než k vli náležitému objasnní situace pipojím nkterá podrobnjší udání. Pan Bubeník, zddiv již po otci znané jmní, vnoval celý svj život péi o roz-

.106

množení tohoto majetku, k emuž ostatn nebylo potebí velkého namáhání ni tlesného, ni duševního; cena nemovitého jmní rostla bhem asu sama sebou a kapitály bylo lze snadno zúrodniti uložením jich na bezpené hypotéky pod úrok nezídka i dosti vysoký. Nejzávažnjším, však spolu s nejvtšími obtížemi spojeným krokem pana Bubeníka ve smru tomto byla jeho ženitba. Jí zvtšil

své

jmní

o polovic.

Tyto a podobné výdlkové podniky zabíraly as pana Bubeníka tak málo, že nejvtší ást dne ubíjení much a dlouhé chvíle vnovati mohl. Vedla-li t za den desetkráte cesta kolem domu jeho, stával jsi se jist devtkráte bezdným hercem na divadle, do nhož ml pan Bubeník svým oknem v prvním pate stálou bezplatnou vyhlídku. Bez jakékoli gáže neb odmny musis tu po jevišti pejíti, byl-lis známým pana Bubeníka, jemu do okna povinnou úctu vzdáti a svou postavu, vzezení, pohyby, odv,

možný úel

mácí a veejné

pomry

své cesty, ba veškeré dosvé nemilosrdné kritice jeho

v šanc vydati. Tato vyhlídka do

malomstské

ulice nes chudikým, jednotvárným životem byla vysychajícím pramenem zábavy. Ostatn byly po-

mu

žadavky pana Bubeníka nad míru skromné; vždy bylo pro nho všechno zajímavé a dležité, cokoli se dalo mezi starými poboenými hradbami msta,

zárove svtový jeho obzor. Znal kolemjdoucích, tušil, kam se ubírá, oekával zvdav, kdy a v jakém rozmaru se odtud vrátí. Podrobnosti pi setkání se dvou osob tvoily pro tlupa nho již zajímavý výstup. Splašivší se kteréž ohrazovaly

každého

z

k,

postrkem

z

msta vyvádná, potyka dvou mlíka-

307

ských ps, siiidá, žhavooká cikánka v pestrých cárech na cimbál hmotící a p. nahrazovaly mohutné dramatické efekty. Nejhe bývalo mu za letního odpoledního vedra, když jako dnes zelené záclony v oknech' spustiti musel a prsty jeho tak ochably, že se jim plácaka na mouchy bemenem nesnesitelným jei

—

—

vila.

Že by se jinak dlouhá chvíle zahnati mohla, nikdy ani ve snu na mysl mu nepišlo. Domácí knihovma skládala se ze Zlatého nebes klíe", kalendáe a dvou ,,Sná". Celá ostatní literatura byla z domácnosti pana Bubeníka na vné asy vyobcována. ,,Holé maení asu," íkával. Také obstárlá jeho sestra, pobožná Angelina, byla úhlavní nepítelkyní všeho tištného i

,,

vyjímajíc toliko

nadeené tyry

n

— — —

—

Ob Jules— Verneoa. (1874.)

Byl jeden domácí pán v Praze, nevysoké postavy, slušného objemu, s kulatým obliejem, jehož modré oi záily spokojeností a dobrotou srdce. Bohužel okrádal zvyk ustaviného mžourání svt o vtší ást blahoplodné této záe jiný zvyk okazoval je sice v plné veastého divení se likosti, ale píliš vypoulené a ztrnulé, takže se jablíka jejich žádným duševním výrazem od zakulacených tyrkys nelišila. Hlavu míval vždy tak ist ostíhanou, že by se byla lebozpytci za vzor ke studiím výborn hodila; tvar její byl vskutku zajímavý, obzvlášt vynikal jistý hrbol na zadní ásti lebky. Myslím, že vysvtluje hrbol tento jednu zvláštní náklonnost mého hrdiny, na níž se zakládá

—

—

píbh

této povídky.

Pan Matj Pivoka

;

—

tak nazýval se náš domácí byl úhlavním nepítelem zahálky. Každý žebrák odnášel od jeho dveí zlaté ponauení, že je híchem podporovati lenochy. Pan Pivoka sám byl inným od rána do veera. A celý život jeho uspoádán byl jako hodiny. Ráno v osm hodin vstoupil do pichystaných u postele pantofli, vzal

—

3 '^9

na sebe župan a posadil se ke stolu do starožitné vycpané lenošky. Svršek pantofli, župan i povlak lenošky zhotoveny byly ze stejné látky, žlut kvítkované na bílé pd. Vypiv kávu, zapálil si porculánovou dýmku s pkným obrazem divokého kance a popál audienci své hospodyni, která mu vypra\ovala klepy celého domu. Na to uil svého pudla apportovat a svého kosa hvízdati motiv z ,, Bandi-

t". Po ukonené toilett zašel si do hostince, kde zapíjel až do poledne plzeským snídani na vidliku. vysrkal šálek erné kávy a zasedl opt Po v županu a trepkách do lenošky. Toil palcem o pa-

obd

zpoátku prudce, však ím dále tím volnji, až konen bh spánku mlýn jeho úpln zarazil. Když se probudil, vyložil se z okna na polštá, lec,

žlut kvítkovaný na bílé pd, a prohlížel si jako z lóže rozmanité poutavé výstupy na ulici. K veeru odebral se do hospdky u Dudk", kde ml v honoraní jizb vyhrazené místo a zvláštní sklenici s víkem, na nmž vypodobnna byla mladá dívka, líbající se s kanárkem. Takový byl den jako den život Matie Pivoky. Pouze nedle pinášela do toho poádku nkteré zmny v den tento holil se totiž- pan Pivoka, zašel pak v zánovTiím cylindru do kostela a vycházel po odpolední siest s pudlem do n,,

:

které restaurace za branou. Pamtníci vypravují, že nemíval pan domácí ped asy tváe jako troubící andl na varhanech a že nezáila tehdáž spokojenost z jeho tyrkysových oí. Obojí zaalo prý se teprve objevovati po dni, kdy byl svou drahou Kateinu s hokým pk' jak k odpoinku doprovodil.

em

Sv.

Bu

vnému

cchí Sebrané

spisy.

XXV.

20

310

obraz nebožky choti, visící v ovneném rámci nad jeho posteh, býval vždy zakryt erným smutením flórem a na dušiky kladl pan domácí na hrob její obrovský vnec z bílých a ervených rží. Po tomto zbžném nártku osobnosti a domácnosti pana Pivoky pistupuju hned k zaátku

bu,

svého vypravování.

mu

,

Pan Pivoka ml jednoho nájemníka, který se již po delší dobu nelíbil. Byl to štíhlý mladík letory, který nosíval kalhoty do bot, na nose

živé brejle a

na hlav chlupatý klobouk s širokou stechou, vycházel obyejn s knihou pod paží, ale vracel se obyejn bez knihy dom. Návštvy jeho picházely obyejn za soumraku a mívaly nápadn klikaté nosy.

I

Po uplynutí jednoho tvrtletí, když byl pan domácí záhadného mladíka marn o inži upomínal, vyšel tento dle obyeje svého z domu a

—

se nevrátil. Pišel toliko posluha s psaníkem, v nalézal klí od pokoje a tyto ádky:

již

;

'

Milý pane Pivoko

1

nmž

se

,

Vydal jsem se na cestu do Brasilie, kdež se hodlám zabývati hledáním diamant. Byl bych

úpln zapomnl na malikost, kterou vám dlužen jsem za byt. Na štstí vzpomnl jsem si na to ve vlaku ped samým odjezdem, i zbylo mi práv tolik asu, abych vám napsal a posluhovi oknem

hodil tyto

ádky. Zaplate

Obojí dluh zaplatím

vám

z

mu

za cestu

prvního diamantu, kte-

rý najdu.

Vánkomil Vtrovský.

311

Když se boue, kterou dopis tento v tiché duši pana Pivoky vzbudil, ponkud utišila, pospíšil s klído bytu podnikavého nájemníka. Našel tam své tyry stny, prázdnou postel bez prkének, jejíž jedna amputovaná noha nahrazena byla kupou zaprášených knih a papír. První dojem tohoto obrazu byl tak mocný, že pan Pivoka, nedotknuv se nieho, spšn do pokoje svého se vrátil, cylindr oprášil, nový kabát oblékl a vstriv do tobolky osudné psaní a nkolik bankovek z domova se vyítil. Z poátku letl jako vítr, ale znenáhla uvoloval krok, a když konen došel k jednomu domu, na nmž up\Tina byla tabulka s nápisem „Veškerých práv doktor Kazimír Záloha, zemský advokát," postál ped ním chvíli a vrátil se pak smutn dom. Pro, ani nevím.

em

:

Odebral se znovu do opuštného bytu Vánkomila Vtrovského a podrobil prázdnou postel bez prkének a zejména papírovou její nohu dkladnjší prohlídce. Postel hodila se výborn za palivo, a když zaprášené knihy a papíry náležit roztídil, našel tam kopu otevených psaní, podepsaných všemi ženskými jmény kalendáe, ásten s patrnými stopami slz, kopu nerozpeetných psaní od obuvník a krejích, divadelní kus Šachy" od Václava Vlka a nkolik svazk román Jules-Verneových. Pan Pivoka vzal k sob jen tyto knihy, s nepílišným uspokojením. Od pamtihodné této události minula delší doba. Stín. který byl ulétlý Vánkomil Vtrovský na nízkém ele pana domácího zstavil, zmizel již dávno a romány Verneovy odpoívaly klidn na okn pod ,,

a

312

klecí,

v níž odzpvoval kos

zrun

již

árii z

„Ban-

dit".

Pan Pivoka nebyl pítelem tení. zabíjení asu," íkával.

.Jest to holé

Ale jednou odpoledne pihodila se mu \'c neobyejná. Usedl ve kvítkovaném županu a kvítkovaných pantoflích do kvítkované lenošky, spustil palale cový mlýnek, mlýnek toil se vesele dále pan domácí neusnul. Duchu jeho pedstavil se totiž z istá jasná ufouklý Vánkomil Vétrovský a nechtl ho živou mocí opustiti. Nejprve vzkypl pi této vzpomínce asem ukonejšený hnv v nové síle.

—

hlubokému opovržení. A toto vyzdaž ten vtroplach tiskla zase zvdavá myšlenka skuten odjel do Brasilie a hledá-li tam diamanty ? Možná dosti. Takový dobrodruh je všeho schopen. A jaké to krásné zamstnání hledati diamanty U nás plahoí se lovk dlouhá léta, než sebere skrovný kapitálek, a tam shýbne se do trávy Po

chvíli ustoupil

:

:

—

a je bohat Tyto a

podobné myšlenky obletovaly jako dotíravé mouchy mozek pana domácího. Marn hledl je zapuditi. O spánku ani ei. Což dlat? V tom padl zrak pana Pivoky na opuštné knihy pod klecí. Vzal maní jednu do ruky a dal se do tení. Z poátku zíval, ale ím dále etl, napnutjší stával se výraz jeho oblieje. Když pl hodiny na to hospodyn po špikách do pokoje vstoupila, podivila se nemálo, vidouc pána s knihou v ruce, dychtiv toucího. Já sám uznávám za dobré, abych nevídané toto konání svého hrdiny ponkud objasnil. Dstojná, rozšafná jeho mysl mla totiž jedno slabé místo, tím

313

ieden tajný záhyb, v nmž dímal jakýsi dobrodružný duch byla to záliba ve všem, co se týkalo dalekých zemí a podivných jejich zjev. Pan Pivoka poslouchával nad míru rád vypravování o neznámých národech, o zvíatech cizích konin, o cestovních dobrodružstvích. Nebyl sice za svého života dále než asi míli od Prahy pronikl, ale pes to nebyl v zempisu úplným ignorantem. dobe, :

Vdl

že jsou

v

moi

delfíni,

na nichž možno projíždti

nm

vodou jako na koních, že jsou v ryby s lidskými hlavami a žraloci, kteí polykají celé koráby;

se

vdl

moem

Eskimové a mouea rybími šupinami, že tam hadi nosí brejle jako professoi a bochníky chleba rostou na stromech. Pan Pivoka tedy etl Julesa Vernea. Ba ani neetl hltal, ssál všemi porami oblieje. níni,

dobe,

že za

kteí se odívají

žijí

peím

:

Od snídan do obda, od obda do vycházky k

Dudkm"

sedal ve své lenošce a hladce ostíhaná hlava jeho, odstiující se píke od kvítkované pdy, sklonna byla nad otevenou knihou. Pi tom stídaly se v oblieji jeho všecliny výrazy, jichž byl obliej tento vbec schopen. Mohl jsi v ísti obsah knihy. Hle, všechny svaly zbledlého toho oblieje jsou napjaty, oi nepirozen vypouleny, ústa pootevená, bez dechu a bez hnutí jist letí s hrdinou knihy v balonu, plyn uchází, loka klesá k zemi a dole brousí si ,,

nm tém

tém

—

ernoch

již dav kepících ohyzdných na cestujícího nože a zuby. Z úst vydral se hluboký vzdech, do tváí vrátil se život a rumnec, oi záí spokojeností, kolem rt Iiraje škodohbý jist

úsmv

platí

tento

divochm, kteí na behu

—

jezera,

nad

314

nž

byl cestující po vyhození poslední pítže vznesl, marn cení zuby za uprchlou lahdkou. se potuteln mhouí, ústa se sladce našpulují, jakýsi smyslný úsmv objevuje se kolem nich jist maluje spisovatel pólo odhalené, pólo musese

Oi

—

línem prosvítající vnady njaké sndé nebo hndé Venuše. Obliej se rozšiuje; koutky úst škubají sebou povážliv, kolem oí naskakují veselé vrájist dopouští se Joe njakého bláznovskésky ho kousku a pan Pivoka byl by nad ním propukl v hlasitý smích, kdyby nebyla v as njaká vážná poznámka mr. lleasa Fogga oblieji jeho vrátila

—

pedešlý dstojný klid. Tak ítal pan domácí Julesa Vrna. Hospodyn ztratila posluchae svých klep, kos zaal

Bandit" nevhodn protkávati njakou náodrhovakou, Azor zapomnl apportování úpln a lehal v dolce far niente schoulen na koberci, upíraje asem na pána tázavé, udivené zraky. árii

z

,,

rodní

n

Poslední prosba králos/nv Anny. Ze „Staroeských povídek"

Fr.

Vlas a.

(1879.)

I.

Peneste se na kídlech obraznosti daleko nazpt do minulosti, o více než 300 let nazpt, a state v duchu se mnou dne 1. záí 1546 v jedné bídné odlehlé ulice Starého msta Pražského. Ulika tato utvoena jest po jedné stran adou chudobných nízkých domk, po druhé pak zdí jakés

pkné

zahrady, za níž se v pozadí vypíná rub

Ze

n-

jakého pyšného domu mšanského. jest nerovná a na jednom míst tak hluboko rozštrbena, že tudy bez velikých obtíží po dvou velikých kamenech, z vní ku zdi pivalených, do uliky sestoupiti lze.

ovšem pohled poskytuje pro nás toto mstské zátiší dávno zašlé doby. V nynjší Praze marn bychom hledali adu tchto nizounkých, šindelem krytých domk s ledabylo sbitými dvemi, uzavenými petlicí neb devnou závorou, s tsnými okénky, vtšinou beze skla, tu a tam s devnou lavikou pod širokým okapem. Nkolik Zvláštní

3lt)

umounnýcli

slípek

ápe venku pdou,

podobající

oblázky pokrytému dnu horské bystiny, nežli dláždní. Za to je zahrada stromovím a révou hojné zarostlá, a patricijské sídlo za ní honosí se kamennými loubími se štíhlými se spíše vyschlému,

malbami na stnách, dvma okrouhlými syn výstupky a nkolika vžikami, takže by v století našeho stží tušil obydlí obyejného bohasloupky,

nm

mšáka.

tého

Ulika, dotud zcela pustá, se náhle

oživuje.

Na jednom

konci jejím objevuje se skupení osob, jichž bohaté a pestré odvy se píke odrážejí od chudobných domki a šedivé, oprýskané zdi zahradní, V pedu ubírá se paní ve skvostném obleku obyejného tehdáž kroje španlského, se spuštným závojem na oblieji a s širokým snhobílým umle složeným okružím kolem krku. Asi dva kroky za ní kráejí po obou stranách dv mladší dánádherném odvu. V uctimy v podobném, ale vé vzdálenosti za tmito ubírá se štíhlé pachole" v piléhavých bílých nohavicích a v svtle modré hazuce, v bocích stíbrným pásem sepjaté; na hlamá svtle modrou asnatou karkuli s bílým, sklonným pérem. Pod ní spadají voln rusé vlasy, na ele krátce pistižené, po stranách však bujnými kadeemi krásný hladký obliej objímající. Po levém jeho boku visí malý tulich a objemný váek. Nejzáze pak vyšlapuje si zvolna zamraený bradatý žoldné v pilbici, s a vysokou ha-

mén

,,

v

pkn

meem

lapartnou.

se

Když se osoby a tam hlava

tu

i

tyto v ulice objevily, vysula ze dveí a pak vystoupilo již

317

nkolik vyzáblých, nuzn odných obyvatel,

kla-

níce se hluboko nepokrytou hlavou. Vše, co vidíme kolem, má na sob zvláštní ráz dávno zašlé doby, ale na vše to pozírá letní slunce se stejn jasným a teplým úsmvem, jakým blažívá nás daleké potomky, plné ervené rže prokukují štrbinou zdi v pvabu stejném a v obliejích tch lidí písmo srozumitelné každému po všechstejné písmo lidské duše. A to dony vky, dává mi odvahy, abych nakreslil zbžnou rukou dobe vím, že nedovetento obrázek minulosti,

vn

a

vrn

podati zvláštní ráz její, jehož pesn a pólo setené barvy stží rozeznává na vetchých relikviích oko pilného starožitníka. Ty rže ze zahrady kynuly tak svdn, že neodolala zastená paní pokušení, aby vystoupila na kameny pi zdi navalené a vztáhla po jedné z nich *) útlou, jemnou ruku, z tuhých krajek jako tam, do hledla upela kvtu. Ale v tom oi ., halapartpachole prst na lehce k pak jakoby bylo to, ník stanuli mlky a zatajili dech; je byla paní oním posukem a velitelským vztažením ruky v kámen promnila. A znovu zahledla se dáma do zahrady. Není rozkaz vydivu, že prvod její tak pesn konal. Vždy jej udlila ruka královská. Tato paní, jejíž obliej pod závojem nyní odesteným jeví by-

du

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

nmý

rozumu

dobrotu srdce, jest totiž královna Anna, dobrá královna Anna, k níž lne svornou láskou celý politicky i nábožensky roztíštný národ eský. Je to dobrá dcera ,, Krále Dobe", jestrost

*)

i

Vytckovaná místa

byln na útržku, který se nezachoval.

3lH

hož jho bývalo zemi tak lehké a jenž jako syn jeho a nástupce Ludvík tak voln popouštl otže vlády, že národ nyní tím dtklivji pocioval pevnou a tvrdou ruku rázného a zchytralého Ferdinanda I. Tento král, voln národem zvolen, nebyl již králem národním. Byl cizím národu rodem, jazykem, vírou, mravy, smýšlením, zásadami a zámry svými, zkrátka celou povahou a bytostí svou.

a

n

I

Vinohradské melodie. (1879)

I.

Na tkalcovském

stavu.

(Místo úvodu.)

Škoda, že se nám nezachovala s pozstalostí jedna kniha, kterou si pedstavuju tlustou jako bibli, s fošnovými deskami v odrané kži, s ohromnou rezavou sponou, s vypouklými okrasami z hrozn a révových lupen v rozích, s podezele slepenými pergamenovými listy. Vsadil bych se nevím o, že bych pouhým pi\onéním k té ctihodné relikvii poznal knihu perkmistra hor vini-

pedk

ních.

/

Skoda t, škoda, ty rozmarná sestro bílé knihy svdomí a jiných podobných knih, které jsou jako okna do koán otevená do života našich pedk Ach, jak málo je tchto oken! Skoda, pravím ješt jednou, zejména tebe, tajemná kniho zapadlých hor vminích V^idím t, jak jsi ležela na dubovém, vyezávaném pult a jak ped tebou sedával vážný písa v erném taláru s bledými skvrnami na prsou, za uchem péro rozkípané maje a u nohou, v stín!

320

ném

úkrytu pultu, lípový pohár. Vidím na soudném v konšelském hávu, s vlasem bí-

kesle perkmistra lým jako sníh a

s

obliejem plamenn erveným

jako kvetoucí granát, vidím jej, an slavn a vážkyne biici, trpícímu bohužel nátkou; dvée otvírají se dokoán a ped šraky vstupují rozvadné strany nejistým krokem a líí s živými posuky vi-

n

a šarvátky, a písa zapisuje svdomit jich božsky jadrné nadávky; hluk roste a již zdá se, že líiti budou strany svou záležitost s vrností

naské hádky

až krvavou, když tu náhle padá zaatá pst perkmistrova jako ráz hromu na dubový stl, že taní

nm

vrstva pergamen a ohromná pee a z pod erného sukna, kterým je stl pokryt, kutálí se cínový pohár mezi rozvadné strany Kam podla se kniha její písa, kam podli se perkmistr strany ? Kam podly se ty krásné

na

.

.

i

i

smaragdovou zelení se smály pahorky kolem do kola za Novým Mstem, kde na podzim milo bylo procházeti se dlouhými, úzkými ulicemi, jež tvoily zdi vinic, ozdobené s obou stran bílými, ervenými a modrými hrozny, až se srdce vinice,

jejichž

smálo

Všechno zmizelo

hrozny

rozptýlené vížky lisoven, plných života a zpvu, zanikl bohatý zdroj ohnivé šávy, jež plnila jiskrami vážné oi našich a nezbylo než jméno. :

i

zdi

i

i

pedk

psobilo na mne odjakživa zvláštním kouzlem. Královské Vinohrady Zvlášt to epitheton královské". My novovcí demokraté vzíme pece jen dobrou plnohou v romantických steví-

Jméno

to

!

,,

cích

stedovku

:

vždy budí v nás slovo ,,králov-

321

ský" ješt zvláštní tajemnou úctu. Bylo to ovšem

znané zklamání, když jsem poprxé co malý v

obvod

studios tch královských \inohraclu \stoupil a bohatých thyrs jen chudý oves a jemen,

na míst na míst Auerbachových sklep s ohromnými vinnými sudy jen formanské hospody s devným žlábkem pro kon spatil. Byla to obyejná krajina za hranou s rozptýlenými dvorci a villami, jimž se pestezka filozdívalo .vinice" nic více! Jediná sof" mla tu ješt njaký pvab stranou od skípotu kol a práskání bi, mezi planými ržemi, s vyhlídkou do tichého údolí nuselského.

—

,

,,

:

ní

Ale pojednou vjel do tohoto kousku zem zvláštruch. Bylo to, jakoby tam byl nkdo pes noc

hrst semení, z nhož rostou msta. Uprosted polí jako houby zaaly vyrážet domy a každý píští rok ujímaly se okolo nich nové, byly to tenounké stny, více okna než stny, byly rozházel plné

to to

odvážné balkony a ješt odvážnjší schody, byly

domy

všelijaké

—

ale byly to

domy

Mám

odstedivého ve své povaze. Jsem Kdyby byl tanení sál sebe propítel strannjší, jist najdete mne na jeho stn. Z této zvláštnosti své povahy vysvtluju též podivuhodný úkaz, že se rok od roku posouxá mé bydlišt od stedu Prahy dále k rostoucímu msta obvodu. Prozatím dospl jsem do Vinohrad. Vyhledal jsem si tam dm, na jehož prelí práv pikližodva krásné vali poslední ímsu. Najal jsem si v pokoje s kuchyní a píslušenstvím v pízemí. Vyhlídku mám na bán Karlova a k malebnému Pankráci. Pokoje mé jsou plny svžího kouzla novocosi periferie.

nm

322

Barvy na stnách ješt neoschly a z podlahy vystupuje krásného borového lesa. A když tak, pátelé, panenskými okny svého pokoje pozosti.

vn

ruju

n

I

Af

žije

amaraí

Povídání do vtru.

{1880.)

Držte ho, probh Nepouštjte ho na svtlo, nás neuiní smšnými v oích soudného obecenstva! V potu tváí dovedli jsme toho, že se eské vlastenectví vyzulo ze všech dtinských pívsk, že ostalo pouhým neviditelným pojmem, pro njž se mže každý ve své komrce, bez vášn a nepohodlí rozncovati cudnou láskou a nyní smlo by opt njaké zbrklé individuum s dlouhými vlasy ostouzeti nás blouznním pro vci, na které vzpo!

a

:

rozpaitým úsmvem ? Vyslechnte mne, pánové Zaklínám se vám, jsem zcela rozumný lovk, že mám vlas velmi že po skrovnu a že nosím baaté nohavice jako kterýkoli židovský švihák, ubezpeuji vás, že jsem jako vy nepítelem výstedních kroj a že se mi bezdky rumní líc, vzpomínám-li, že jsem nejkrásnjší ást svého života ztrávil ve šrách nemo-

mínáme

leda

s

I

torné

amary.

Ale pes to všechno chci dnes psáti o

ní.

:í24

Bez žertu, spatil jsem ji. Spatil jsem ji ondy dne, na veejné ulici, kradoucí se stydliv bílého za v pocitu své pežilosti. a plaše podle prolétly mi steré vzpomínspatil, Když jsem; ji ky hlavou a rumnec studu zbarvil bezdky mé hce. Vzpomnl jsem si, že bývaly doby, kdy nosili ten dtinský šat nikoli snad jen zteštní jinoši, ale vážní pánové, professoi, doktoi, bohatí

dom

m-

šané. Mnohý z nich vzpomíná na tuto dobu svého poblouzení.

zajisté

s

úsmvem

Nevím ani, jak se ta pošetilost zrodila. Jako ve snách se pamatuji, že jsem kdysi co malý studentík opisoval nmeckou peticí dra. Riegra za povolení k vydávání eského politického asopisu, kolující mezi námi v etných opisech a pedítanou s nesmírným nadšením, a že jsem pak spatil na ulici první amaru, s širokými pentlemi a bohatým vyšíváním. První vystoupení do veejnosti v tomto kroji bylo skuteným hrdinstvím.

n

\

žlu. Palhologický nártek od

laika.

(i88y.)

Není pochyby, trpím njakou chorobou žlui. Lékaové, jimž jsem se svnl, pokrili ovšem ramenoma a nazvali mne nastávajícím hypochondrem. Ale pesvdení mé nezvrátili. Žlu je to, pravím tisíckrát, žlu, ba žlu, co otravuje znenáhla celou moji bytost tlesnou i duševní. Vyprosil jsem si od redaktora tohoto asopisu dovolení, abych sml vylíiti ráz choroby své kratikým lánkem, zahaleným v lehké belletristické roucho. Xytrhnu jediný den ze svého omrzelého života a vypíšu

prbh

jeho

vrn

a suše, se stálým

zetelem ku své chorob. Nenajdete tu ovšem úchvatných líení, cituplných vzdech a blýskavých myšlenek ale snad pozná mnohý z vás ve

mn

;

mj

tovaryše svého utrpení a snad stane se nártek podntem, že obohatí nkterý znalec bohaté názvosloví lidských nemocí novým krásným latinským

jménem. jsem dnes velmi asn. Do oken hledlo mi svým ranním úsmvem krásné pozdní léto. Ale se protiví do duše ten pívtivý babský úsmv. Zatpytí se na obliejích tch šastných Feáku, kteí \'stal

mn

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXV.

21

32G

pjdou

krokem

V zlatých paprscích jeho svižnjším

po svém každodenním hluchém zamstnání. Nuže, pjdeme také. Pedevším musím nésti

nazpt

deštník, který

mu

vnutili

dove zná-

vera

mé rodin. Spustil se liják práv v dobu, když jsme zaali pátrati, kdo má peložené nohy. Nedbaje dešt, porouel jsem se pod njakou lacinou záminkou. Litovali, že pjili ráno jeden deštník domácímu uiteli a že má druhý pelámáno nkolik žeber ale na konec pinesli odkudsi dosti zachovalou relikvii, k níž se poutá nejkrásnjší a nejdležitjší rodinná upomínka. Pod rozložitou stechou starého toho deštníku pikulila se nejprv matka rodiny, tehdáž ješt pružná, ztepilá dívka, k boku mladého statného muže, jehož statnost se nyní již promnila v objemnost probošta a jehož hlava k tomu záí pknou samorostlou tonsurou. Ale to všechno nebrání, aby si zpomínal na šastnou onu chvíli, ztrávenou pi bubnování dešt pod stechou eeného deštníku, a aby choval nevinného toho kuplíe jako drahou památku. Svil mi jej opatrn jako klenot a prohodil s úsmvem, že snad i ten deštník pomže k pvabné žínce. Divím se, že jsem pi své roztržitosti to ha;

vdn

mn

raburdí titi

již

vera nkde nezapomnl. Musím

skuten

ím

díve, tím lépe, aby mne pod ctihodnou jeho stechou nepo-

pi dobré pamti,

snad

tkalo slíbené štstí.*) Ale první má chze že je *)

'viz sv.

má

je vrá-

brada

opt

bude k holii. Pozoruju,

hotové strništ.

Úvodu tohoto použito pozdji v humoresce XV. str. 154).

,,

Deštník"

327

U

holie setkal jsem se

se

známým doktorem.

Na

neštstí byl pravé namydlen a nemohl tedy otestavidla své výmluvnosti. Uchýlil jsem se „Tagblattu". Ped odbírával k rokem náš holi „Politiku". Ale ustaviné konfiskace dopálily jej tou mrou, že si dovolil malou zmnu v politickém programu svých zákazník. Uinil dobe. Já náležím dle politického svého pesvdení k národní opposici, ale búh ví, že si pedplatím co nejdí\-e víti

njaký ústavovrný

liberální

list.

Strkají

mi

jej

pod

nos v každé tabání boud, u každého hokynáe, a pro svj opposiní asopis abych bžel pl hodiny cesty do knihkupectví a dkoval na konec ješt bohu, není-li náhodou zabaven. Doktor probral se mezi tím z mydlinek a sdlil mi, že se opt porouel njaký eský akciový podnik. Pijal jsem zprávu tu s obvyklým škodolibým úsmvem. Zeptal se mne, nechodím-li k Pil zovi. Sdlili jsme si navzájem náhledy své o pctikrejcarových rakouských doutnících. Vstávaje byl ješt tak laskav, že mne upozornil na pikantní inse-

—

rát

na poslední stránce ,,Tagblattu". Od holie zam.íil jsem do ka\árny. .,Befeh-

len ?"

otázal se úslužný sklepník,

vonící resedou. „Caj." „Mit Rahtn?" „Ne, s cukrem." Opravdu, vkusná kavárna. Pevzal ji nový majitel a zaídil ji s nemalým n'kladem. Nu, za dívjšího byla již hrozná. alouny visely v cárech se stn a na ímsách dokola mraily se zernalé kouem a znesváené mouchami bizarní hlavy, v nichž poznal jsi teprve na druhý pohled hlavy /^ižky, Husa, Komenského, Koll.íra a jiných podobných veliin. Nyní vystupují tam z hndozlatc

328

pdy

ladná skupení pastý a pastýek, nahých díck a bradatých žoldné. Za buffetem uprosted kvtin a cukru šveholí v líbezném náeí vídeském kyprá krasavice s tlupou dstojník, již doprovázejí své dvornosti inením ostruh a šavlí. Zevšad vítá t elegance, kam oko obracíš, A jak bohatý tu výbr novin! Tamo visí in corpore milákové moji, vídeské obrázkové listy. S jakou rozkoší probírám pokaždé, upozorujeme se jimi! Trháme se o se navzájem na skrytjší jejich vnady. Jeden vychvaluje pedevším židovské venuše, jimiž ozdobuje geniální Laci pikantní Bombu" jinému udlal bodrý, vtipný ,,Kikeriki" ,,Floh" pedí nade wšechny svými ruskými kapesními šátky a náš Klí vykouzlil také leckterého košilatého INlilánka a Nikitu, který musil pohnouti svaly nejmra\

n

,,

;

;

njšího oblieje. Z politických list pinesl ník

,,

jsem vyšel

Politiku", ,, Epochu" a v nich obšírné referáty

jsem uspokojen

z

mn ,,

co Cechu sklepReformu". Peetl

o nmecké kavárny.

opee

a

Pozoruju, že lidé roztahují deštníky. PoprcháPišel mi rázem na mysl prožluklý deštník. V^ kavárn jsem jej neml, zapomnl jsem jej u holie. Vrátil jsem se do holírny. Deštník tam nebyl. Holi byl však pesvden, že jej omylem odnesl pan doktor. Mohu jej snadno zastihnouti u obchodního soudu, kde má prý dnes v tu dobu stání. Dal jsem se bez meškání na cestu k obchodnímu soudu. Vstoupil jsem do paláce spravedlnosti. Neumím mluviti o právu nadšenými tmi slovy, jimi? je velebí ti, kdož od práva žijí; ale pes to vstupuju vá.

329

vždy clo chrám jeho s jakousi uctivostí. Ochrana práv soukromých, ochrana práv veejných. Zde mlo by najíti ochranu právo národností. Sem by vstoupiti lovk z hluného sporu obou národních stran, z nichž jedna je kovadlinou a druhá kladivem, opravdu jako do tichého velebného chrámu, do nhož neviiiká tento bojovný šum, kde nekalí posvátné desky zákona ani stín národního fanatismu. Tak tomu chce zákon sám. Slavn zaruuje nám základní zákon ústavní plnou rovnopráxnost

ml

i

ped soudem.

\'šak

nechám

reflexí a

pjdu

dále za

deštníkem.

Minul jsem zadrátovanou ernou skí, nesoucí

ele nápis „Feilbiethungen" a stoupal jsem do druhého patra. Vešel jsem do pokoje, v nmž ekají strany. Z pokoje toho oteveny jsou dvée do sálu, jehož sted zaujímá obrovský okrouhlý stl, pokrytý zeleným suknem. Rozhlížím se v pedpo\

Jsou tu sedlákové, kteí pišli z daleka, aby se hájili proti žalobám svých židovských vitel; jsou tu hostinští, kteí nechtjí platit sládodebrané pivo; jsou tu kupci, kteí hodlají namítati špatnou jakost prodaného jim zboží. dveí koji.

smnením

km

U

mezi pedpokojem a sálem stojí drobný lovk s mosaznými knoflíky na kabátu a vyvolává pronikavým hlasem strany. Má jedinou vadu, že neumí vyslovovati eská jména. A bohužel hemží se širý obvod právomocnosti c. k. obchodního pražského soudu jmény, která by vyslovil stží sám zemský maršálek král. eského. Ubohý vyvolava Kolik hrozn zkomolených Stízk a Pšenik a Ctvrtek musí do roka vykroutiti z nepoddajných rt. Nejhoršími jeho nepáteli jsou první eské rolnické vzá!

330

jemn

podporující neb v jiných" sáhodlouhých firmách sob libující spolenosti: zakucká se pi nich pokaždé, až mu tekou slze po tváích. se

V

na burse. Hemží se práv\ynikají zejména židovští dobrá výraznými oblieji a živými posuky. polovice Skupení jich se ustavin v boulivém ruchu. stlaena sedí ást jich kolem dlouhého stolu a péra jejich pádí skípajíce po papíe. Vše, co ruce má, referenti u stolku podél stn, advokáti, koncipienti, mundanti, všechno píše s chvatem zimniným. V právnickém jargonu nazývá se to ,, ízením ústním". níky,

sále je živo jako

z

—

nichž

—

mní

Tsn

Po delším pátrání

leg únosce

deštníku.

vyslídil

jsem v klubku

Dotlaiv

k nmu^

se

kol-

popro-

jsem jej o krátkou rozmluvu. „Hned, hned, jen co budu tuhle s pantátou hotov." A mluví z plných plic do lovka, jehož drsný, opálený obliej se podobá spletenin lesních koenu a jenž pinesl na svých nemotorných botách a nohavicích do soudní sín slušnou okázku oteckého role. Vypadá vru jako strom, vytržený s koeny z rodné zsm, s níž byl srostl celou svou bytostí a z níž erpá všechny svoje síly. Zde postrádá patrn solidního podkladu jejího. Ale i jinak podobá se ten Antaeus stromu Naprostou nepísil

i

:

vi

dvodm

stupností všem doráží výmluvný doktor.

rozumovým,

jimiž

na

Nadarmo vnucuje mu tenpéro do ruky; venkovan coufá ped nevinným brkem, jakoby podepsati smlouvu s áblem. to

ml

,,Ale tor.

,,

mjte pece rozum,"

Vždy nevypadám

volá

netrpliv dok-

snad jako podvodník?!"

:m Ale jakž to

mohu

tomu nerozumím ,,A

smnku

?"

podepsati, pane doktore, když

namítá

jste

rolník.

mohl podepsati. Vždy byla

nmecká."

také

Uinil jsem tak z nouze a neuiním Poteboval jsem nutn penz a žid pravil, ,,

smnky ,,Z

jen

již

více.

že jsou

nmecké."

ásti mluvil

žid

pravdu," obrátil se doktor

mn. Vydali naízení, že se smjí vydávati smnky jen na úedních kolkovaných blanketech neb že se musí kolek na úad petisknout. A blanke

,,

ony tisknou pouze nmecky. Pedstavte si píznivce smnek po eských vesnicích. S každou smnkou nemohou bhati teba nkolik hodin cesty do msta. Poídí si tedy zásobu nmeckých blanket a dlužník, potebuje-li penz, podpise teba kety

egyptské hieroglyfy." ,,Ale vždy vydávají takové kolkované blankety bez písma, jež si mže vyplniti každý jakoukoli eí," vmísil se jiný právník do rozmluvy. Pravda, kollego. Ale venkovský penžník sáhne z obavy, že by mohl opomenouti nkterou formálnost, nepomrn radji k nmeckému blanketu, v nmž teba jen vyplniti datum a smnení obnos. ,,

A konen, pro má

Nmec

vtšího pohodlí v tom nežli Cech ? Což nám nezaruuje základní zákon ústavní úplnou rovnoprávnost?" požívati

Pítelv

sen.

(icS8(i.)

Mám

pítele, který se zabývá psaním verš. zdálo se mu, že se probudil v okrouhlé lepenkové krabici s odklopeným víkem, uprosted

Onehdy

kulatého stolu, kolem nhož sedla spolenost vážných, písn hledících pán. Pítel vyznává se, že jej uprosted slavného toho shromáždní sklíil pocit, jaký as mívá žába v kruhu vdátor, chystajících se k zajímavé vivisekcí. Trapný tento pocit nezmirovalo poznání, že je miziv malikým u porovnání s každým lenem spolenosti, která koveliké oi upírala nadlidsky lem dokola zpytav jako kruh obr na lapeného trpaslíka. Hled na pevn sevená jejich ústa, vmyslil se bezdky v postavení lidiek, které Rabelaisv olbím vstril do úst s lupením salátu, do nhož se byli ukryli, a

na

ušli hrozící záhub jen tím, že uvízli v kotlajeho zubu. Ale brzy promnily se teskné obavy v iré zdšení. Když si totiž oblieje kolem dkladnji prohledl, poznal v nich nadlidsky zvtšené tváe známých kritik, pod jejichž esthetickým nožíkem se byl svíjel již nejeden z plod jeho.

kteí

vém

333

pítel povážlivost svého postavení úpln pedstaviti mohl, trhl jeden z kritik zvoncem a promluvil takto: „Schze je zahájena, pánové! Známo vám zajisté, za jakým úelem jsme se tuto sešli. Nabyvše pesvdení, že svými kritikami pobloudilé naše básníky na pravou cestu neuvedeme,

Než

si

usnesli jsme

se,

že

si

vychováme sami vzorného

který by nám pl pro potšení a národu na oslavení. Chytil jsem exemplá, který se tuším hodí k provedení našeho zámru. Nuže. pistupme již k porad, šetíce pi tom poádku, programem vytknutého. Pedevším jedná se o to, jakým zpi)ásníka,

sobem bychom

upravili zevnjšek svého budoucího l^vce velikána." Po ch\ íli hlouba\ého mlení sáhl si jeden ze shromáždní na bradavici, zvící slušné tykve, jež zdobila mohutný jeho nos, a pravil: ,,K otázce té odpo\ídám drazn dejme mu úpra\ u co možná elegantní. Neuráží-li každého z vás nedbalost, jakou vtšina našich literátu v odvu svém staví na odiv? Sáty jsou na lovku tolik jako vazba na knize. Pkné básn chci míti v safiánu a zlat a básníka alespo v istém a slušném obleku." ,, Pedevším nezapomínejme národního rázu," ozval se jiný. ,, Myslím, že by se hodila nejlépe sluš:

ná amarka."

mého náhledu nesmí se vtsnati zevnjšek básník v obyejnou šablonu," namítl tetí. Vtšina jich libovala si ve zvláštnostech odvu. ,,Dle

,,

Jedni milovali asnaté šátky na krku, jiní vlající plášt, opt jiní vysoké boty." ,,A já vás ubezpeuju," zvolal kritik s bradavicí, ,,že nebyl žádný z tch výstedn odných poet

i

334

bez vad, ped nimiž chceme ochrániti svého vychovance. Vidíte-H Byrona s nedbale zadrhnutým šátkem na krku a s rozhalenýma prsama, zpomínáte bezdky na rozervanost

— —

„Myslím, že*) „Nuž, pánové," pravil na to pedseda, pistupme již k poslednímu a hlavnímu lánku rokování. Co má náš poeta psáti ?" ,,0 tom nebude, tuším, mezi námi sporu," ozval ,,

se jeden.

n

*)

Zde psaní prrušeno.

Veteš. z

p

7

po veli literárního vysloužilci'.

(1880.)

Napsal jsem špatnou báse. Míval jsem sice \ždy otímskou nechu k dírkám svého ducha, ale nacházel jsem stále kruh pátel, kteí mou Musu kritiky, kteí vynášeli do nebes, ba nalézal jsem psávali o vzácném nadání, o vzletu a hloubce a podobných krásných vcech, tak že jsem na konec bez mála sám uvil, že jsem skuteným básníkem. V tomto klamu utvrzovala mne duševní svžest mladosti. Múj duch pekypoval bujarou tvoivostí, jako hloub jižního pralesa. Nesíslné tvary proplétaly se tam v chaotických skupeních, jako davy opojených bacchantek víily tam bujné pedstavy, z nichž jedna pro druhou zniku nemla. Když jsem pak asem uzavel oi a zadíval se do toho lepého hemžení, šeptával jsem sob: NenapsaKs, ale napíšeš. Dnes nebo zítra sáhneš šastnou rukou do toho chaosu a vyneseš na svtlo nádherný kvt skui

tené

V jež si

poesie. této nadji psal jsem dále. Psal jsem vci, uvádím na mysl jen s odporem, ale které na-

cházely pes v v o /I lorecniku.

to, ne-li

vdných tená, alespo

chva-

1

Na

V

to

uinil

tch nkolika

jsem pestávku nkolika rok. a okolo

letech udaly se na

mn

330

mne

zmny. Naznaím

pouze nkolika rtazidnul, na ele utkvly ti ostré, vomi. Vlas dorovné brázdy. Vtšina mých drahých zemela, krb rodinný zpustnul. Staí druzi se rozptýlili nových neuml jsem si již získati. Tžké jho chlebaského povolání zlomilo a rozedralo mou šíji. Tu jsem opt jednou zatásl tím jhem a pipomnl jsem si údl, o nmž jsem byl sníval za dívjších dn. Chopil jsem se péra keovitým, zimniním hmatem. Ale v mém duchu nebylo již, jak bývalo. Ten tam byl úžasný chaos tvar a bare\' zstaly jen ostré, stízlivé obrysy spálených kmen. Ale démon jakýsi hnal mne nelítostn dále. Ztrávil jsem za psacím stolkem adu dlouhých, tžne již v sladkém blouznní mladosti, kých nocí ale v zoufalém, chorobném napínání ochablých sil duševních adu hrozných nocí abych jednoho jitra s nevyspalým okem s teštivou hlavou položil na stolek redaktorv vrstvu hluchého papíru, již jsem se neostýchal nazvati básní. Byl jsem si pln vdom, že neobsahuje ta vrstva papíru ani špetky poesie. Ale zlý démon šeptal mi v ucho Kdy se ti líbila nkterá z tvých prací ? Jen vykej úsudek jiných zajisté bude píznivý jako druhdy. Ale tentokráte jsem se zklamal. Redaktor uveejnil sice mou práci snad k vli pknému zvuku mého jména. Ostatn byla co do formy správná, bohužel až píliš správná. Ale brzy ucítil jsem, že jsem si touto básní zatloukl poslední heb do své literární rakve. Poznal jsem to pedevším z radostného pohnutí, které se po uveejnní jejím zmocnilo spisovatel a pátel veliké

je

mj

;

—

—

—

:

:

—

337

písemnictví. První rozhodn a uznan špatná báse chváleného spisovatele mívá vliv velice blahodárný.

Skutené nadaní soupeové, ohlížejíce se letem po kleslém soku, ženou se s novou chutí a svžestí k cíli a nepoxolaní pisálkové, již již nad zdarem zoufající, chápou se rovTi s novou chutí péra, aby dokázali svtu, že umí, ne-li he, alespo stejn špatn psáti, jako padlá veliina. Zašel jsem si mezi kolegy. Pi vstoupení mém umlkli rozpait; nejbližší soused podal mi s okem

slunen jasným pravici a gratuloval mi veselým hlasem. Rozumím dobe tomu blahopání a pijímám stejném asi pocitu, jako zadlužený marnotratný synovec gratulaci k zázranému pozdravení boha-

je v

nemilo\aného strýce. Kritikové mlí. Oh, milejší by mi byl bitký

tého,

nž

pitevní,

S nkolika stran prý se chválí solidnost a svdomistost mé práce. Bda! Jeden professor prý je u vytržení nad mramorovou hladkostí mého verše. O, bože, bože \'idím, že se prostední a špatní literáti jaksi pibližují, neobyejn pátelsky se ke ne, konec, konec! Nesnesu to dénmou obcují le! Pry, pry odtud, nkam do samoty, až bude má práce dávno zapomenuta, až se vytratí mé jméno

mn —

dvrn

nadobro

z

pamtí. se navždy verš a

Odíkám kde který

Pry tam,

lituju jen, že

jsem

ztepal.

kam ? Pemítám chvíli. Ano odkud jsem vyletí ped lety do — — tedy, ale

n

tam,

ápi. Slohová

h

í

O

k

a.

(iti8o.)

Cápi! Ubozí ápi! Kdykoli na vás pohlížím, jímá mé srdce hluboká soustrast. Stojíte tam smuln zamyšleni na umlém ostrvku, uprosted umlého rybníka, jehož behy upomínají na obrubu cínové vany. Všechno vám vzali, s srostly od mládí duše vaše kolísavý, vysoký rákos, tanec mušek nad vodou, žab veselé skehotání. Nadarmo zdviháte asem zoufale kídla barbarské ruce vyškubaly vám pomocné brky. Jste odsouzeni navždy k zp-

ím

:

:

sobu života, jemuž se píí celá povaha vaše, k bídné roli truchlivých statist na jevišti, v nmž nezdomácníte nikdy. Lidé chodí kolem a nerozumjí vašemu bolu zadívají se leda s úsmvem na vaše dlouhé nohy, na vaše dlouhé zobáky a pomyslí so;

b,

jací to podivní,

Snad jsem

já

smšní

jediným

ptáci

lovkem,

jenž pochopil

Porovnávám osud svj

vaším. Hle, od slunce východu do slunce západu treli jste tu v pochmurné nud, bez nejmenšího vzruchu a vzntu a pestavovali jste leda obas své dlouhé, komické nohy. Hle, jak zcela jinak ztrávil jsem já tento den! Ubhl mi rychle a zábavn, pln rozmanitých vaši melancholii.

s

I

33'J

nm

dojm;

jako hodina za hodinou posouvala se v obrázek za obrázkem v pestrém vjíi. Ráno jsem zašel do kavárny. Sklepník uklonil

pede mnou kadeavou, pomádovanou fehlen?" Hndou, to se rozumí. Naše kavárny prospchu. Vstupte

mní

se rok

hlavu. ,,Bc-

od roku k svému

jen do nkteré ze starších, jež n>Tií znenáhla vymírají: uvidíte tam kolem do kola po ímsách poprsí a sošky, nyní již do erná zkažené mouchami a kouem. Stží rozeznáte Záboje, Žižku, Jiíka, Komenského, Jungmanna, Havlíka. Nu, za krátko zmizí i tito poslední mohykánové a jich místo zaujmou pastýi v rococo a žoldnéi a nahá antika.

Káva stojí sice o nkolik krejcar více, ale je také rozhodn lepší. Nkde podávají skutenou mokku. Sklepníci mají ernjší fraky a blejší ubrousky. Spolenost je \ybranjší. — — i

n

Pan uitel

a jeho revolver.

Humoristický nártek.

Uvíte mi

(1880.)

Cechách existuje uitel, žádnou knihu. A pece jest který nesepsal dosud tomu tak. V tichém jednom zákoutí našeho venkova žije mladý uitel, který nevydal dosud ani jediné knížeky, který není redaktorem ani spolupracovníkem nkterého paedagogického asopisu, ba kterému jest dosud pan Fr. A. Urbánek osobností na.*) polo mythickou sotva, že v

.

.

v duchu, jak páni uitelé, jejichž oi za úelem lovení kazimluv pro rozepsaný brus jazyka neb za jinou podobnou píinou sem pod áru zabloudily, nad hoejším odstavcem hlavami vrtí a s úžasem se táží Jakže ? Ani jediné rukovti, ani ?!? jediného láneku, ani jediné mizerné básn Ano, ani básn. Nieho, pranieho. Jest on snad jediným uitelem v království eském, který si nevysloužil dosud obligátního titule: Slovutný pan N. N., zasloužilý íeský spisovatel a editel školy v X. X. Vzácné toto curiosum zasluhuje toho, aby ze

Vidím

—

:

!

*) Srovnej ze zaátkem satiry cara Želetavskélio z Želetavy".

,,Z

neznámé knihy

J.

Štel-

341

svého úkrytu na svtlo veejnosti vytaženo bylo. Hrdinovi mému bude to ovšem málo vhod. Náleží k nejskromnjším osobám, jaké jsem kdy poznal, a práv jen velikou touto skromností lze vysvtliti neobyejný úkaz, o nmž jsem se nahoe rozepsal. Sama píroda, jako by vyhovti chtla skromné jeho povaze, vystíhala se pi tvoení jeho podoby všeho, ím by jej byla pozornosti bližních dstoj-

ným

uinila.

n

Sv. Cech: Sebrané spisy.

XXV.

22

Snženka. (1881.)

Oko pana Jesenského utkvlo na

male, zimou zd\ihala kytiku

zervenale ruce, která k nmu drobných snhobílých zvonek. Ah, snženky Pan Jesenský peletí ješt zbžným pohledem zjev dvátka, který se skládal vlastn jen z velikého

ošumlého šátku, z nhož vyhlížela jako z kukan mrazem uzardlá tváika, a koupil si to první kvtné poselství jara.

Kráel

dále k domovu. Ale ku podi\u Krok jeho stal se náhle svižnjším, hlava, ped chvilkou k prsm schýlená, vypjala se junácky a pošmourný obliej se rozjasnil. Dotklo se ho kouzlo blízké Vesny, která k tak nenadále vzhledla !

nmu

svým nevinným istým úsmvem. Duše jeho rozševelila se nezvyklým vlnním. Obraznost, která v kanceláském prachu povážliv

tém

vystízlivla, rozehrála se básnickou svžestí a nezvyklá tíse pozavlála hrudí. Touha po štstí, po životu, po lásce Možná, že leckdo z psychologického stanoviska nad tímto náhlým pechodem zavrtí hla\ou. Avšak .

.

343

líím vrn podle vlastních zkušeností. Jen se dobe rozpomete, milí koUegové moji v „nejlepších letech" (Nejlepší! Jaký sarkasmus!), nuže, jen se rozpomete, zdali v nkterou chvíli v duších vašich vychladlých, rozšafných, davších výhost marnostem svta a obrnných moudrou resignací, leda-

jaká malikost jako

:

hezký obliej dí\í,

z\'uk slad-

ké melodie nebo teba jen ržové poup, vypuevší pes noc v zahrádce mezi xašimi okny, nezpsobily podobný netušený pc\ rat ?

n

Rže

z podlesí. (1881.)

Bylo by neslušné, abych líil zívnutí Pavla Trotiny. Ale jisto jest, kdybych posunk ten dokonale zobrazil, že by tenástvo, marn vzdorujíc nakažlivé jeho moci, hned zaátek mého píbhu provázelo výrazem, jejž my klassití belletristé vykouzlujeme teprv nkolika stránkami vzorných period na tváe shovívavých tená. Avšak zívnutím Pavla Trotiny byli jsme my klassikové zcela nevinni. Na pohled bylo vbec úpln bezdvodné. Trotina stál v oteveném okn, jež mu poskytovalo vyhlídku na tlupu devných stavení, jak je tu a tam po Cechách ješt nalézáme, s pohndlými stáíni sloupcovými pavlaemi,

pobledlým švabachovým nápisem z pedešlého pod šindelovou stechou prkenného štítu, na pestré zahrádky oblíbených po našem venkov kvtin, na sady starých jablo a hrušo a v pozadí na lesnaté gtrán, ozáené jitním sluncem, mezi nimiž jako lehce na oblohu vdechnuté šedomodré stíny prohlížel úryvek vzdáleného horstva. Dodám-li, že k zívajícímu zdola, z pkné zahrádky ped domem vysoké topolovky vznášely s

století

345

pruty svých velikých ervených, bílých a žlutých bude se Trotina zajisté jeviti barbarem, nepístupným kráse pírody. Spravedlivost žádá,

kvt,

abych jej ponkud onikuil. Nebyl sice nadšencem pro pírodu, ale uml pece oceovati její vdky. První dn\' po svém píchodu do Lenešic libo\:al si

dosti

— —

n

Ven

slávy.

(1881.)

Filip

ho domu,

ped

Kohout, brašná a majitel pedmstskévstal s rozjiiareni ponkud šedivým. Den

tím oslavoval v úzkém kruhu své rodiny, toa uenník 20leté trvání svého brašnáského závodu a v uších znly mu dosud divoké pípitky, kterými slavnostní veee pozd v noci skonila. Broukaje cosi, vyšel z ložnice a sedl si ku snídani s lobliejem, který málo odpovídal vyzvání love, nezlob se!" zdobícímu hrneek kávy ped ním. Paní Kohoutová i dceruška spolkly již nkolik hokých pilulek a na eské novináství sneslo se celé krupobití výitek, když konen roznaše (kterého pan Kohout práv obvioval z pravidelných zastávek v každém výepu lihovin) pinesl íslo asopisu (jehož celý smr a zpsob pan Kohout práv nadobro odsoudil s odhodláním, že o kvartále pedplatné na tento bídný list žádným zpsobem neobnoví). Zamraená tvá Kohoutova zmizela šastn za novinami a panika s dcerou si oddechly.

varyš

,,

—

347

Náhle zašustly noviny a pan Kohout pohnul sebou tak prudce, že paní s uleknutím k nmu se obrátila. Spatila v jeho zervenalém oblieji nef)byejné vzrušení. ,,Co pak se stalo?" zvolala bezdky. Ale pan Kohout nemohl hned odpovdti. Rty jeho sebou jen škubaly a zraky znovu zaryly se

do novin. „Podívej

se,

Justýnko,"

vypravil ze

sebe po

,,jsem v novinách!" ,,Pro pána boha to

chvíli,

—

snad ne!" ulekla se pijíti do novin" družila jen pedstavy nejernjší. ,,Inu, jsem jsem pan tu se podívej Filip Kohout " ujišoval rozilený mistr a tesoucí se rukou podával jí noviny, ukaje širokým palcem na jednu denní zprá\u.

jeho manželka, která

——

s

pojmem

,,

—

—

— —

n

Náš národní strýek. {1882.)

Že ho neznáte? Jakž byste

neznali!

lio

Neui-

níte v Cechách kroku, abyste se nesetkaU s ním, je to jedna z našich nejryzejších figur národních. Ucházíte se na píklad o místo tajemníka, úetního, obecního Lékae, uitele neb jiný jakýMáte všechny koli v njakém našem vlastnosti, které vás odporuují pro tento úad. neChováte sice pevnou nadji, že otcové odolají výmluvným dokladm písemní vaší žádosti,

mst.

úad

msta

ale

k vtší ješt jistot zajedete

do

si

eeného

osobn

pedstavili a na stav vcí se zblízka se podívali. Shledáváte situaci neobyejn píznivou. Pihlásilo se nad oekávání málo kompetent a žádný z nich nemže se co do zpsobilosti ani zdaleka s vámi miti. Jeden z nich je dokonce tak naprosto neschopný, že se divíte nestydatosti, s jakou se o místo dotené uchází. Radujete se již naped svému vítzství. Ale obratem ruky mní se všechno. Nadje vaše prchají rázem, porážka vaše je nepochybná. A kdo zpsobil náhlý tento obrat ? Náš národní strýek Je obyejn

msta, abyste

—

!

purkmistrem nebo radním nebo jiným závažným

349

hodnostáem mstským.

Je

to

strýek milování

hodný, jen že není bohužel strýkem vaším. Jen té píiny, abyste sám sob pranieho vyítati nemohl, pedstavíte se také jemu. Když klepáte na jeho dvee, zdá se vám, že tete nad nimi plamenný nápis brány pekelné: ,,Nech venku nadji, z

noha sem se šine". Strýek pijme vás s dstojnou vlídností, ale když mu pednesete svou žádost, zasmuší se trochu, zaervená se trochu a snad obletne také rty jeho lehký ironický úsmv. \'ytáhne tabatrku a vezme šupec. Hm, hm. Vysvdení jsou ovšem v poádku, zcela v poádku hm, hm hm ale snad vadí to neb ono

í

—

—

—

hm. Dokážete mu, že nevadí nic, pranic. On zakývá váhav hlavou. Ovšem, ovšem, ale bohužel na samém nezáleží rozhodnutí. S touto útchou

nm

vás propustí a místo dostane se kompetentu, jehož neschopnost a nestydatost vás na zaátku pekvapila.

——

n

Kletba malikosti. (1882.)

Cechách

velikán, že obyejného lovka bolí šíje samým vzhlížením do výšky dušika kormoutí ustaviným straa že se v chem, aby ho nkterý z tch obr vdy, umní nebo politiky nedopatením nezašlápl. Bylo by sice vdnou látkou pro humoristu vylíiti tyto svízele duševní malikosti, ale motivem dnešního mého povídání je malikost tlesná, ona malikost, která se vznáší na hranici mezi hotovou zakrslostí a slušnou prostední mírou. \' nkterých pípadech mže v takové malikosti spoívat i zvláštní pvab. Jsou krasavice filigránských obliej, s nžnými ruinkami a nožkami sylfidy, jimž tato drobnost netoliko neškodí,

Nyní

je

v

tolik

nm

ale

v leckterých

pích pidává

i

zvláštní

kouzlo.

Zvlášt mezi mužskými slonbidly a hromotluky najde se nejednou zamilovaný pošetilec, který rád zdvihne do náruí takovou pírkovou a pavuinkomalou, ale milou jako perliku". vou knžiku, Muži již malikost mén sluší a pravou kletbou je pro toho, kdo s ní spojuje vynikající sebe,,

vdomí.

n

Umní

státi se

slavným.

(1882.)

Mnozí lidé myslí, že je bhví jakého nadání neb namáhání zapotebí, aby se lovk stal slavným. Jsou skuten blázínkové, kteí klopotným úsilím upra\ují sob krkolomné stupn na výšinu slá\y, nevidouce neb nedbajíce, že mohou se tam dostati bez obtíže a namáhání pohodlnou cestou pro slávychtivé ochotníky dávno již zaízenou.

Vc

má \elikou dležitost pro Nebo touha po sláv stávka se

náš život znenáhla Kdož dbá nyní

tato

národní. jeho rysem nejvíce vynikajícím. u nás o to, aby klidn a tiše psobil na své roli, ve své díln, na katede nebo za studovním stolkem, spokojen zdárným, by neokázalým ovocem Ten starosvtský druh lidí své skromné práce ? pomalu vymírá. Jediná snaha nynjšího pokolení smuje k veejnému lesku, zvunému jménu, vavínu a kadidlu slávy. Arci, slávy nejriiznjšího zpsobu. Národní statky, hmotné i duševní, pi !

tom smru ovšem valn neprospívají, ale za to máme v Cechách již takovou spoustu proslulých srdenýlidí, že trávíme skoro všechen svj as ,,

352

mi" ovacemi, slavením ptiletých jubileí, poádáním slavnostních banket a veírk a p. Rolník rád obtuje svj otcovský statek, aby se stal njakým správním radou, emeslník baží pedevším po njaké šarži v ostrosteleckém sboru nebo povsí emeslo prost na hebík a hledí se proslaviti enním v dlnických schzích, uitel neuskrovuje se tím, aby vychoval národu nkolik zdárných pokolení, nýbrž musí se stj co stj státi spisovatelem ne-li redaktorem, advokát pokládá právnictví jen za vedlejší zamstnání niknouti ve vyšší politice atd.

Tém

žení slávy, praktické,

a chce vy-

každý našinec tedy pracuje pro dosaale mnozí volí k tomu prostedky ne-

ímž

zbhdarma mnoho sil a by mohli jinak užíti zpsobem o mnoutrácejí

asu, kterých ho prospšnjším. Myslím proto, že vykonám dílo záslužné, podám-li na základ svých i cizích zkušeností obecenstvu eskému struný návod, jenž umožní každému dosáhnouti nejsnadnjší a nejrychlejší cestou rozumné slávy.

n

o pvodnosti. Volné myšlenky.

Známý

(1883.)

vypravoval mi toto A. do B., musil jsem pebývati njaký as v msteku C, Bylo to hnízdo po ertech nudné. Stží dostal jsem tam s kolIcgou C. malý pokojík s vyhlídkou na dláždné námstí, pýchu msteka. A tato vyhlídka byla v prázdných dobách jedinou naší kratochvílí bavili jsme se pohledem na c skou jeunesse dorée, \' stavící tam uritých hodinách na odiv své nové obleky a zapádající tam své milostné pletky. Jednou v nedli, v dob takové všeobecné promenády, dovolil jsem si následující žertík. jsem v tlumoku epici tvaru velmi dobrodružného, sešitou nad to asi z pti rznobarvých kus. Hrál jsem \ ní kdysi njakou komickou úlohu pi ochotnickém divadelním pedstavení. Že byla ostatn zachovalá a látky velice lehké, vzal jsem ji s sebou v pesvdení, že se mi do letního parna na tra dobe hoditi bude. Ale pes to vše nevytasil jsem jeden

inženýr

„Když jsme stavli dráhu

z

—

:

—

Ml

be s ní posud ani ped shovívavým zrakem pán trhan. Nyní padla mi náhodou do oí a vzbudila ve choutku, abych jí poškádlil c-ské sosáky.

mn

354

mj

vyslovil pochybnost, že bych se s ní Kollega mezi honoraci na korso odvážil, a tím bylo rozhodnuto. Sešel jsem ihned dol a procházel jsem se s nejvážnjší tváí v ominosní epici mezi svá-

ten

vystrojenou honoraci. Nedbaje toho, že mnozí z kolemjdoucích s úsmškem za mnou se obraceli a hlavami vrtli, prošel jsem nkolikrát hrd celou délku námstí a vrátil se pak vítzoslavn k píteli, který mne s chechtotem z okna pozoroval. Od té chvíle nosil jsem ptibarvou epici bez ostychu na tra. A co se stalo? Za nkolik dní obstem

m-

i

taková epice na hlav jednoho z malomstských švihák, o píští nedlní promenád bylo jich už nkolik, a když jsme se s C. louili, stalo se tam nošení ptibarvé epice panující

jevila

se

zcela

módou."

Mnohý snad nou smyšlenku, k napodobování

spatí v této historce nepíliš vtipúpln. Náchylnost jí

vím

ale já je

skuten

vynikající

povahy. Proti nauce, že náleží vyvstalo tolik zuivých

pe,

rtou

lidské

lovk

odprc,

ale

do rodu op, kdo z nich i)o-

že

Kdyby

byl na nisovaný tvor nežli

njaký ješt výše orgalovk, chytal by nás jist do zemi

vymazaných lepem bot jako

n

opice.

— —

KonViková

novella.

(1882.)

Ach, jak jste negalantní, pánové Jak nezpsobní! Zcleko\i vyletl oknem clo zahrady a všichni vybhli za ním, aby pomohli hledat. Hledají velmi nedbale. Oekávám tu jejich náxrat již !

mí

dobrou tvrhodinku. Oh, tato záminka

jest

pr-

hledná jako kišál Chopili se vítané píležitosti, aby unikli na volný jarní vzduch a rozptýlili se mezi kvetoucími kovinami v laškující párky. Což jim po tom, že jedna z pozvaných sleen sedí zatím samotinká v osielém zahradním salón, mezi prázdnými sedadly a za prázdným ká\o\ým nádobím!^ Žádný z tch zvrhlých rytí nevzpomíná si na opuštnou dámu, odsouzenou k osamlému dumání o jejich nezdvoilosti. Ci jsem tak stará a nehezká, aby to bylo alespvo ástenou jejich omluvou? Zrcadlo naproti odpovídá za mne: Nikoli! Ale pana Lohae zajímá patrn více slena Ludmila, pan Chvála je zanícen pro slenu Olgu, pan Starý A sobectví je pi nynjším mladém pokolení mocnjší, nežli cit pro slušnost a dvornost. Ó, což by !

se

ti

galantní

pánové

pedešlého

století,

jejichž

356

pestré podbky ozdobují tyto kávové konvice, stupýili za své odrodilé potomky!

dem

'

Pkné konviky

!

Celé to nádobí je opravdu

roztomilé. Miluju takové

kokové vedeno

:

ddiné

servisy starší rofagony. Hle, jak solidn je všechno probarvy nepozbyly svžesti a zlato se

tém

tpytí jako nové Vida, nezpsobnost pán zpsobila alespo, že mohu dle zásluhy oceniti tuto ást zaízení mých hostitel. Ten zahradní salon odpovídá ostatn celým rázem svým tomuto nádobí. Vycpané sesle s barokn vyezávanými lenochy a nohami potaženy .

.

.

jsou látkou jasné barvy, od níž se živ odrážejí veliké kvty, podobnou barvitost mají alouny na stnách a také ozdobná lampa, visící se stropu, vyhovuje vkusu minulého vku. Je tu píjemno.

—

Otevenými zasklenými dvemi proudí sem voln vonný vzduch zahrady

veselou záí slunení.

s

Pes

vlnivý okraj plochých nádob mramorových, stojících venku po obou stranách dveí na malé terasce, od níž se sklánjí do sadu široké stupn ka-

menné, kypí

dol

bujné rostlinstvo, a jedna plíživá haluzka, vkradší se až mezi dvée, vzhlíží ke nesmle modrým kvtným okem, jako by se prosebn tázala, smí-li vejíti. Hle, i vrabec pihopkoval na práh, obrací šedivou hlaviku brzy na tu, brzy na onu stranu a pohlíží na mne pi tom obezele erným okem. Pokej, nakrmím t jednou po pansku, piškotem Uletl!

mn

—

n

Tabafrka. Román.

(1883.)

I.

Krásný letní den \ysílal do kanceláe dra. r^Iašila prouhu veselého s\tla, která sloužila nešastnému písai jen k tomu, aby co nejzetelnji poznal, jakou to karrikaturou vzduchu zás(íbí své plíce. \'zduch(jvý obsah kanceláe, v ostatních ástech jakž takž neviditelný, jevil se v ostrém svtle té prouhy jakožto husiá sms nesíslných ástiek prachu a ví jakých jiných vcí. A ta drobounká ha\'d, jako na posmch kmitavým zlatem \yfintná, tanila a rejdila záivou dráhou jako roj

bh

miziv malých šotku. Písa zadíval se sice do té prouhy, ale vidl v ní pouze záivou cestu, jíž duch jeho unikal z kanceláe ven do krásného letního dne, pes moe stech \ en do jasné krajiny s modrými ho-

(

rami v pozadí, mezi žloutnoucí klasy, nad nimiž vzlétal do modra jásající skivánek. A snad zavedla ho ta svtlá cesta v poetický soumrak vonné lesní samoty nebo v prosa ický sice, ale velmi píi

Sv. Cech: Sebrané spisy.

XXV.

23

358

výletní sad hostinský, na terasu v milém chládku kaštan, s vyhlídkou na loudivé proudy Vltavy S povzdechem vrátil se do nepíjemné skutenosti. Ujal se znovu své práce, která záležela v rozvazování a optném zavazování poprášených fascikul a v obracení sežloutlých jejich listin. Ponvadž konání to nemlo vlastn pražádného platného úelu, užívám slova .práce" jen v- širším smyslu, jaký se ustálil v kancelái dra. Plašila. Tento joviální starý pán pkné jmní, které mu dovolovalo zachovati své kancelái jakýsi starosvtský klid, jímž lišila se oste od vtšiny dílen advokátských, naplnných zimninou inností

jemný

.

.

'

,

ml

ve služb jediného idolu Dr. Plašil byl vybíravým

pedmt. —

—

— —

u

zlatého

bžka

zisku.

pijímání klient a

Pes to míval velmi asto komisse, stání, chzky k veejným knihám a p. Nápadné bylo

a

pojen,

se vycházky zídka stranám útoval, výborn poídil vracel se píjemn rozjaen a v nálad znamenité! I dnes vydal se s vrstvou akt v náprsní kapse na takovou obchzku a ped odchodem uložil písai, aby vyhledal mezi odbytými akty v registratue šimla'' k jisté žádosti jmenoval nkolik fascikul, z nichž nkterý zajisté prý obsahuje žádost podobnou. Ale pi tom dívali se oba, advokát i písa, rzným smrem inilo to dojem, jako by dva augui báli se pohlédnouti sob do oí, by nevybuchli hlasitým smíchem.

že

tyto

mohlo

souditi, že z pravidla

,,

:

;

;

Po odchodu

vem k

dra. Plašila obrátil se

registratue a

vyal opatrn

z

písa

s

úsm-

nejdolejší pí-

359

hrádky nkolik zaprášených a sežloutlých balík listin. Oprášiv je, zaal se voln probírati tmi vrstvami starých papír. Bylo znáti, že obrací listy jen mechanicky a duch jeho mešká zatím v koninách zcela jiných.

Avšak náhle upoutal pozornost jeho nadpis jednoho fascikulu. Nesl na obálce pod jménem strany tunými literami slovo: Taba trka. Nápis ten piml písae, že dal se do tení species facti", ,,

tvoící první list balíku. Brzy ustoupil v oblieji písaov výraz nudy známkám probuzené zvdavosti a fascikul upoutal toucího tou mrou, že odtrhl se od teprve, když dr. Plašil, navrátiv z ,, pochzky", stál již ržovém rozmaru se v

nho

tsn

za ním.

Ješt jste nenašel toho šimla?" tázal —•" A pán veselým hlasem. Pokejte

—

,,

,,

fascikul

ped písaem

se starý vzal sám

ležící.

,,Ah, tabatrka Morignacu!" zvolal a posadiv se na sesli u vedlejšího stolu, probíral se žlutými listinami fascikulu, pouštje pi tom pln uzdu své

hovornosti.

Zajímavý fascikul!" hovoil. Vidíte, pane Kaprávnická praxe není celkem tak suchopárná, jak se mnohý domnívá. A nkdy vyskytnou se pípady, které by pro novellistu nebo romanciera byly látkou pímo znamenitou. Protte si na píklad najdete vlastn j(Mi jen tento fascikul. A v kostru celého dje což teprve kdybyste si ji mohl vyplniti tváností a povahou jednajících osob, jakož i jinými podrobnostmi, které se nedostaly do právnických spisu, ale jimiž by celá vc nabyla teprve ízné životní barvitosti A kdyby konen ,,

,,

lino,

—

nm

!

3G0

fantasie

na skuteném

—

tomto

základ rozpedla

vte mi, že by svou bujnou hru povídka dosti napínavá. lé

Podám vám jen vrstvy papírovém

z

toho povstala

nkolika slovy tres

té sežlout-

Do jedné kavárny pražské picházel den co den v uritou hodinu starý pán, s tváí a zpsoby podivína, který mluvil sice esky dosti dobe, ale s jakýmsi zvláštním, cizím pízvukem. Sklepník snesl mu pokaždé všechny francouzské asopisy, jež kavárna pedplácela, a starý pán probíral se jimi tak dlouho, až dostavil se druhý staroch a usedl s krátkým pozdravem naproti nmu. Tu pinášel sklepník bez íkání šachy a starci sehráli dv partie, pi nichž neopomenul nikdy kibicovati" muž prostedních let, ale s tváí ped asem sestárlou, po níž rozkládala své stíny tichá resignace. Choval se tak delikátn a zdrželiv, že oba ,,

starochové vzorného ,, kibice" nejen rádi snášeli, nýbrž i pijímali tu a tam šupec, který jim ,,ku zbystení dvtipl' ze své prosté sandovky

povdn

nabízel.

Avšak jednou nedokal se starý podivín svého spoluhráe a nkolik dní na to dovdl se, že jej

—

navždy smrtí. A tu nabídl se mu; a byl pijat náhradník v osob dosavadního kibice". I hráli odtud spolu den co den dlouhou adu let. ztratil

,,

Pes

to stýkali se spolu jen

pi tchto

chových a také krátké poznámky,

partiích ša-

jež

spolu

pi

tom skoup vymovali, týkaly se po vtšin jen oblíbené hry, odboujíce od ní leda k povtrnosti a podobným všedním pedmtm. Jen velmi zídka nabývaly rázu vážnjšího a dvrnjšího. Za ten

361

as nabyli navzájem jen velmi po\šcchné a kusé vdomosti o svých soukromých pomrech. Mladší, jménem Pavel Sychra\ý, dovdl se jen, že spoluhrá jeho pochází ze schudlé šlechtické rodiny Morignacu a že opustiv za mládí Francii, potloukal se delší dobu svtem a získal si podnikavostí svou a pízní okolností dosti slušného jmní, z nhož co sestárlý mládenec bez starosti tráxáti podzim ži\ota \ Cechách, které se mu

dlíjuhý

mže staly

druhou

\lastí.

Francouz pak seznal navzájem

svém soku šachoxém podízeného úedníka bankovního a bezdtného vdovce, který marnotratností ve

výše blahobytu poklesl do neblahých s trpkým poxzdechem vzdával se nadje, že by kdy ješt plný úsmv štstí mohl zjasniti jeho trudnou, nudnou dráhu. Prese všechen rozdíl byl tedy v nynjších jejich osudech jeden živel své ženy IX)mr a

s

spolený: osamotnlost. Jednoho dne však nabyla rozmkna jejich zcela jiného rázu než obyejn. Sychravý vylíil mi ji velmi podrobn a jsem o tom pevn pesvd-

en

—

—

vrn,

takže vám mohu tento nejdležitjší moment a základ jeho právní záležitosti podati po romanciersku obšírn a pece bez všech vlastní obraznosti. Na mne samého udi

pímtk lala

vc

ta,

když jsem

ji

poprvé

z

úst

Sychravého

sepsal jsem tenkráte slyšel, species facti mnohem zevrubnji než obyejn ba nkteré podrobnosti, které jsem tehdáž pi sepiso\'ání sporného dje pominul, utk\'ly pece v mé pamti, i mohu jimi nyní doplniti obsah této listiny.

nezvykle živý dojem,

i

;

co se sbhlo onoho dne mezi hrái. Obligátní druhá partie byla skone-

Tedy

obma

slyšte,

362

—

na a Kaisa tak se tuším jmenuje bohyn hry šachové sklonila vážku vítzství na stranu Sychravého ale tentokrát nejevil starý Francouz známky podráždnosti, jakými provázíval jindy svou porážku. Odstril jen zvolna šachy a setrval chvíli v nmém, zamyšlení. Pak zaal pesedávati a pokašlávati, až náhle zajel rukou do \aiitmí kapsy svého kabátu a vytáhl njaký pedmt, peliv papírem obalený. Nevznášeje oí k Sychravému, ktelý s podivením pozoroval jeho konání, rozbaloval z\()lna papír a mluvil s rozpaitým úsmvem: Pisluhujete mi svou tabatrkou již tak dlouhý as sluší se, abych já jednou svoji \'ám nabídl.

— ;

,,

—

i

Mžete

si

arci pomysliti, že se chci jen pochlubit. !"

Moje tabatrka není

ledajaká. Vizte Podal mu velikou zlatou tabatrku, jejíž práce a celý vzhled svdily o nevšedním stáí. Byla po-

kryta vypouklými okrasami starobylého vkusu a hojn posázena drahokamy rozliné barvy a velikosti. Na víku mla brillianty ovnený emaillový ovál s malbou velmi dobe zachovanou, pedstavující bohyni Fortunu. ,,Ah, ovšem," mluvil Sychravý, prohlížeje pe-

kvapeným zrakem vzácnou tabatrku, královna proti

mé

sandovce.

nmuž

pravá

Rozumím

trochu podržím v ruce malé pistupuje ješt znaná starožitni-

dobným vcem a soudím, jmní, k

,,to

že

cká cena."

umlecká," dodal Francouz. Všimnte si na píklad té malby na víku Je to výtvor znamenitého Limosina a iní sám o sob tuto tabatrku vzácným skvostem." ,,A

,,

!

„Jak že? Tak stará?"

I

363

,,Ano.

Ddí

se

již

hezkou

adu

pokolení v naší

ine.

Sychravý prohh'žel si tabatrku se všech stran. Myslím, že se mu asi jiskily oi pi pohledu na \ zácný skvost a že si pedstavoval pestré, zlatem lemované kabátce dávných dob, \' jejichž kapsách asi skínka tato spoívala, že se ped ním zablaly krásné,

ré

jemné ruce

s

asnatými krajkami,

kte-

asi s tímto klenotem si pohrávaly. ,,A svou historii," pokraoval

má

šlechtic.

,,

po chvíli pede\'ším nkolika slovy náležitou úctou do útroby té

Musím vám

sdliti, abyste sáhl starožitnosti."

s

ji

Vzal od Sychravého tabatrku a posmekuje ji jemné, útlé dlani, vypravoval Jeden z mých pedku prokázal králi... dležitou službu v deliv

:

,,

kátní záležitosti. Za odmnu dostalo se mu z nejvyšších rukou tohoto vzácného daru. Nevím, jestli on a nástupci jeho této tabatrky vskutku za schránku tabáku užívali, ale jisto jest, že se udržela jako drahocenný rodinný skvost v naší rodin až do té doby, kdy nepíze osudu, dolehnuvši na mé pozdjší pedky, dohnala jednoho z nich k tomu, že vzácnou tu památku prodal jistému bohatému sbrateli starožitností, vyhradiv si právo, že mu bude za stejnou cenu prodána zpt, usmj e-li se znovu štstí na naši rodinu. Ale štstí nepestalo nikdo na tabatrku více nese mraiti a Zachoxala se v našem rodu pouze tajemIjornyslil. ná tradice o ní jako divná pohádka o zašlém štstí, kterou i múj nebožtík otec leckdy vypravoval a kterou si bujná moje obraznost zdobila bájenýjsem neznal pravou cenu a plný mi pímtky.

konen

mn

A

364

jsem ji pece stále na pamti, a když se mi podailo nashromážditi dostatené jmní, byla ona první mojí myšlenkou. Na základ zpráv otcových a zápisk, nalezených mezi rodinnými papíry, pátral jsem tak dlouho, až jsem šastnalezl posledního vlastníka naší tabatrky. Koupil jsem! ji od nho za peníz, který zcela odpovídal

význam

její,

cho\'al

n

hmotné a že

starožitnické její

cen, a musím

jsem pes to prodavae nekesansky

odmlel

vyznati,

ošidil."

otevev zvolna tabatrku, nastavil ji Sychra\ému, který s posvátnou Icm ú(~tou ponoil prsty do všedního hndého prášku, jenž býxal asi v této tpytné zlaté dutin Morignac

ídkým

se

hostem.

n

a

Allotrie

pod arou. (1886.)

líš

Díky tob, áro, ty tlustá áro, kteráž mne dod yšších oblastí, kde sprostá novináská spe\

kulace xodnatýni bombastem a jedo\ atou perfidií, drzou lží a nestoudným klamem svádí náš ubohý, zaslepený národ! Já zde sedím pod tebou, áro, jako pod silnou, nepromokavou plachtou, jíž nexu iká sem dol ani krpj té otravné záplavy. Je mi zde tak blaze jako lovku hledícíniu z pevné, útulné jizbiky ven do únorové sloty, tak blaze u vdomí, že jsem jediný spravedlivý v tchto místech neesti a hanby, že zde nemusím za jidášský grégrovský groš zapírati svého pesvdení a vr-

n, pevn mohu

státi

pi svých zásadách

—

—

et

si

Jen ty, áro, drž! Ano, zde mám kousek \olné pdy pod nohama, na níž mohu dlati, co mi libo. Nech si žurnalistická smeka tam nahoe štká na msíc esko-nmeckho vyrovnání a trhá zasloužilé muže po tom není pranic, já nemánr národa s nimi žádného spolku, ubrus mezi mnou a jimi je dokonale rozíznut onou tlustou arou, pod níž

fractus illabatur orbis

— mn

mám

s\é vlastní, zcela jiné náhledy,

nebo

v

d-

á66

ve

se

—

vám piznávám,

ech. Pravím:

,,v

že

dve"

a

jsem zakuklený Staro-

doufám

proto,

m arou.

že

nevyzradíte mým niemným kollegm nad Jinak se arci o mém tajném staroešství nedovdí. Nebo v žurnálech není obyejem, aby se nkdo staral o cizí ressort aneb dokonce etl výrobky svých soudruh. Každý dbá jen o své oni tam si hledí svého šálení a mámení obecenstva a já zde mám peovati o zábavu jejich obtí. Arci mnoho místa tu pro své zábavné prostocviky nemám. Kdybych se chtl ve svém útulku jen trochu protáhnouti, praskal by ve všech svazích. Na tom smšmalém kousku papíru tžko dostaneš Jeho s Ní k prv^nímu dostaveníku, neku-li k oltái a nechat se rozíznouti na dví jako svatý Matouš, to bolí :

n i

nejdevnjší

— — —

n

Malovaná vajíka. Velkononi rta.

(i886.)

Naše krajina pipaclí mi jako plátno, na nmž malíka Píroda rok co rok uritém postupu \yerpává b^vy své bohaté palety. \-

z

Nejprve je to plátno prost bílé nebo šedé a prázdné plochy jen slab vynikají skizzovité ob-

pahork

strom

a temných les. Však znenáhla bl zaíná ustupovati jasné zeleni a modi, živé hndi a stíbrné šedi, až pak arovTiý šttec vmísí mezi celou smsici smana stromy vých barev záivou bl a a kee, zlatou žlu kvetoucích orsej a blatouchu kolem vod, tisíce jiných barev na luiny, do sad a háj. Pestejším a pestejším stává se rozkošný obraz. Ale pomalu zjednodušuje se opt barvitost a pozbývá svžího, záixého pele; stává se sytjší a stízlivjší. Ale ješt objevují se tu tam živé tony ze zlata klasu prosvítá teinnomodrá chrpa a

rysy

a dolin, bezlistých

n

:

erve kvt

:

strom

a modrají se zralé plody. Pak zele zvolna bledne a mizí, jasné a živé barvy ustupují matným a temným ješt jednou, naposled namoí Píroda šttec svj v erve a žlu, malujíc do pestrá podzimní háje

žhavorudý mák, mezi

listím

rdí

^

3G8

a pak zaíná

stírali

barvu za barvou, až jednoho

opt

objexí na prázdná bílá plocha.

jitra

se

jejím

malíském

stojanu

Božská "malíka odkládá šttec a oddává se dlouhému spánku, v nmž zdává se jí o kouzelném kraji kišálových palem, jichž obrysy asem ve snu kreslí na okna naše. Ale pozvolna zaíná stásati zimní spánek, až ji posléze probudí velebný, jásavý hlahol všech

í

z\'on, hlásajících radostné vzkíšení.

—

oi, zdvihá se ped ní blá se dosud prázdné plátno ale v omlazeném jejím nitru kypí bujará tvrí síla, v osvžené její mysli rojí se pestrá lahodných obraz a ruka bez deky znovu sahá po šttci. Již jej uchopila a tam' Protírá

si

—

zm

vykouzlila houš opt promuje bl nivy již opt za sladké hudby kosí a skivánk krajem duhové záe —

v rohu, na pokraji lesa

modrých podlíšek v zele, rozsévá

Vítej,

...

mžikem

Již

spanilé,

pespanilé jaro!

O, jak miluju jasné, krásné barvy jara tu erstvou zele trávy, to rosné modro fial, to zlato petrklí, ten ržový jabloový kvt Jak miluju barvy vbec, barvy pestré a živé Barvy jsou život a radost ze života; jednobarevnost je nuda; bezbarevnost je truchlivá smr! Nepátelé života jsou zárove nepáteli barev. Vyžilí asketové, proklínající tuto krásnou zemi a hledající metu lovka za hrobem, odívají se v popela vé kutny a erné taláry. Scvrklý knihomol, :

ztrativší styk se

skuteným životem

a pedoucí jako

3G9

pavouk ze sebe vzdušná, bledá axiómata, do nichž by rád spoutal a zaklel všechen ostatní svt, libuje si v šedivém rouchu svých theorií a dává do klatby svží barvy pírody, které urážejí ochablé jeho nervy.

Ano, šedivá je theorie, pestrý jest život. Když opanuje svt jednostranná, pedantská doktrína, která neerpá své zákony z pírody a života, nýbrž ze svého školským prachem vysušeného mozku, když chladn spekulující rozum zatlaí podruží cit, fantasii a všechny ostatní stránky lidské bytosti tu vdíme, jak rozmanitost živoucích forem vtsnává se v jednotvárné, ztrnulé šablony a jak záivé barvy pírody stírají se v jedinou po\-

:

chmurnou sed. Píroda vykouzlila

z nkolika nejjednodušších pánové však ti rozmanitost zákon nekonenou chtjí naopak mnohotvárnost a mnohobarvost života promniti v bezbarvou hmotu, kterou by mohli vpraviti do svých nkolika doktrináských pihrádek. Moderní civilisace vykonala divy, ale pozorujete-li její úinky na život lidstva, shledáváte i leckteré nepkné stíny. Neplyne z toho arci zavržitelnost novovké osvty, nýbrž poteba nápravy, poteba, aby místo jcdnostruiného pstní jen nkterých stránek lidské bytosti stejnomrn byly rozvinuty i jiné dosud zanedbané stránky. Pohleme na píklad, jak se dailo v nynjším století kráse. Básníci vytvoili díla, v nichž se kochá pítel literatury ve svém pokoji nebo velkomstské obecenstvo v dixadle; malíi podávají výtvory své pátelm umní na výstavách; hudebníci provozují své ;

—

370

skladby ped vybraným posluchastvem v koncerAle mimo kontech a operních pedstaveních certy, divadla, výstavy, kolik že krásy najdete ve skuteném život kolem sebe? Smutné mlení vládne krajem aneb se ozývají ohyzdné kuplety mstských tingl-tangl místo krásných písní národních; místo originálních chalup s prostými, ale milými okrasami vidíš jen stízliv^é domky nevábící ani nejmenší ozdobou, ale za to leckde odpuzující svou zanedbaností; v nich marn bys hledal pestré kvty a ptáky na prostomilých výrobcích národního vkusu zvadly a uletli jako odkvetl pestrý národní kroj, jako uletla poesie národních obyej a mrav. Místo nich vidíš ubohou karrikaturu nevkusné mstské mody, blaseovaného mstského života.

—

;

Vzdlaná Evropa nabývá pozvolna

jediného, nudn stízlivého vzhledu, odívá se v jediný nechutný stejnokroj. Malí a spisovatel utíkají se do minulosti nebo vyhledávají odlehlé kouty, kde zachovaly se ješt zbytky bý\'alé originálnosti a krásy. což pak, až poslední ímský venkovan odloží svj malebný kroj, až dozní poslední povst bretoská a poslední dudák skotský odkáže své dudy museum, až umlkne navždy zp\' Tater a nejzazší ruská vesnice bude vypadati na vlas tak jako vesnice v okolí Berlína! Zdá se vru, že ideálem píštího vku bude sto milion stejn obleených a uesaných panák, mluvících volapkem dle jediného fraseologického slovníku.

A

Snad budou tak skuten vyplnna slova o jednom ovinci"; ale já se pro ten ovinec rozeháti nemohu. pipadá ten postup k jednotvárnosti ,,

Mn

371

jako

stárnutí slova, zdá se

lidstva mi býti

a

doba,

zaátkem

ona

kdy

splní se jeho smrti.

Já miluju mnohotvárnost, já miluju barvy. Nech kdokoli mluví pohrdliv, že barbarský vkus si, libuje si v pestrých a živých barvách barbar! jsem tedy Pamatuju se na léta gymnasiální, kdy nenávi-

— bu

dl

umní

antické. Je to hrozné, ale je to pravda. Nenávidl jsem ty ztrnulé figury v suchých obrysech, ty stízlivé devorytiny, jimiž byl proložen suchopárný text. Ze všeho toho zívala

jsem v>l:varné

na mne hrozná školská nuda. Ovšem, když jsem pozdji uvidl skutené sochy ecké, tu zjevilo se mi teprve pravé antické umní jako v záivém ži\oucím tle a zajalo, uchvátilo mou duši svou nou, lahodnou krásou. záily pouze istou blostí, bez Uchvátilo, živé pleti barev. Nepátelé barev hlásali s katedry \'ítzn, že vybroušené umní ecké pohrdalo ])arbarskou pestrostí. Ale pišel as, kdy náhle umlkli: z tisíciletého hrobu vyvstaly proti nim výtvory eckých socha, nesoucí dosud na tvái a rouchu stopy barev nenávidných. to pouhý duch, barvou teprve stává Obrys se živým tlem. Živost a mnohost barev je píznakem mládí kde barvy blednou a chudnou, hlásí

v-

a

— ;

se stáí.

n

Nkolik myšlenek

o

eské

židovské otázce.

(1886.)

A

Kráel jsem po starém židovském hbitov. nebyl tehdáž ve své plné sláv, v májovém rouchu z bezových kvt, uinil na mne pece dojem hluboce poetický. Chod tou spoustou omšených náhrobních kanien s nápisy hebrejskými, namnoze již sotva zetelnými, a s vytesanými znaky rozliných pokolení židovských, noil jsem se v myšlenky o

sudb nešastného národa

Vyhnán ze staré vlasti, k níž pojily se všechny upomínky jeho slavné a šastné minulosti, rozptýlen po širém svt, hledá si nové domovy mezi likterý hledí s nenávistí a s opovržením na bídné bezzemky, odpuzující jej svým cizorodým rázem a vyznávající víru nenávidnou. Jako zlodj,

delii,

plachým pohledem vkrádá se mezi n, chvíli je z milosti, pak honí jej opt s místa na místo, obklopen záští a potupou, jejíž znak musí nositi na ele pokorn schýleném, nejsa jist svého majetku ni svého života, jemuž každou chvíli hrozí výbuchy

s

trpn

—

divého fanatismu jeho život je vná, svízelná obrana proti mocem nepátelským, uprosted nichž stojí slab, opuštný, bezbranný.

373

A zmizela

národ ten vytrxal. Celá veliká plemena povrchu zem, ale rozptýlené, slabé, utla-

hle s

!

o\ané

žido\ st\o udrželo se uprosted cizích národu.

\-

tisíciletých iitrapách

n

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

X.W.

24

melák. (1886.)

Redakce tohoto asopisu poctila mne vyzváním, abych do nho napsal adu prosaických drobotin, proxanutých zdravým humorem. Za nynjší doby, kdy jeden nakladatel po druhém odvrací se od pvodní belletrie, ponvadž mu výtžek uhradí sotva cenu papíru kdy obecenstvo knihy takové, bez ohledu na smr a literární cenu, naprosto odmítá ;

a sice jedny proto prý, že jsou mu píliš krásné, druhé proto, že jsou píliš špatné kdy ped probudilým národem eským krásná literatura jeho kleí opt na kolenou, žebrajíc úpnliv, aby jí zachránil život vlasteneckou almužnou nestojí-li o ni samu, alespo k vidi ostud ped cizími: v dotak utšené musí našinec s radostí uvítati pohostinný útulek v listech politických. pijímám tedy nabídnutí. Jen jak ;

—

b

Vdn

—

humorem ? Ech, co Žbluk do toho — nepjde-li vylezem zase z vody, otepáme se trochu bude

s

!

plování,

a bude

bašta

Pede mnou blá se svdn papír namoené péro vznáší se slibn nad ním. Myšlenko, pij! ;

375

V

pokojíku

ne\lídno a dusno. V^enku zelená

je

se a k\ete máj. Otevru okno: jarní vzduch os\'ží mi hlavu a na zlatém paprsku pilétne májov sma-

vá myšlenka. Bzzz bzzz Ah, místo ní xietl mi do pokoje melák. S temným bzuením lítá semotam ts— ným prostorem. Ted se usadil .

.

.

.

.

.

— —

n

o božská pírodo! Humoreska.

(1886.)

Z coup'é vlaku, který stanul na malé vesnické stanici, vyskoil s mladickou pružností vytáhlý, luibený pán, jehož bledé vousy tu a tam již zabíhaly do šedivá a jehož celé ^'zezení s\'dilo, že tráví vtšinu života sed v njaké mstské kancelái. Ale v úprav byl dnes pan Holas pravým protichdcem officiála Holasa, nerozluného s modrými plátnými rukávci na ochranu manšet a se zeleným stínítkem na oi. Dnes byl odn v lehký, svtlý šat cestovní, ukrýval pokroilou lysinu pod volným slamným kloboukem, nesl na ramen kostkovaný plaid a po boku vkusnou kabelu. Dkladný hedbávný deštník sloužil mu zárove za hl a z kapsy nedokav vykukoval dalekohled. Pan Holas odevzdal s bodrým úsmvem nádražnímu zízenci jízdní lístek Ale, dobrá, že mi to napadá ješt v as! Málem byl bych zapomnl na malý psychologický úvod. Holenku, te již nesmíš házeti jen tak ledabylo své nápady na papír jako za mladších let, kdy nebylo ješt duchapln bit-

tém

—

kých,

\šestrannou xzdlaností s\ou ohromujících, všemi mastmi literární historie mazaných kritiku!

377

Tehdáž

prost arch za archem phiil ledaím, co ti prá^' pišlo pod péro, a etl pak s dtinnou radostí prostomilé tehdejší posudky, z poátku: mezi pupenci našeho literárního dorostu slibn .", pak: ,,... zvunému již jménu se tšící, xyniká bohat nadaný mladý poeta...", dále: ,,...náš výborný N. N., jehož každá práce je skuteným obohacením domácího písemnictví ." atd. atd. Ale te! ))

jsi

,

.

.

.

Mj

.

Nynjší cech kritický rozpovídá se duo realismu, naturalismu, eklekticismu, vyte ti adu neznámých francouzských spisovatel, zdrtí \ýrokem njakého velikého nmeckého esthetika. Nyní píšeš v ustaviné bázni a se zkormoucenou dušikou oekáváš, brzo-li se octneš v nelítostných rukou takového kritika, který s pohrdlix sarkastickým úsm.vein pírko po pírku oškube tvou s\tu \- celé nahot celou literární slávu a obje\í bože

i

chapln

t

t

duševní nicoty.

Ted se musíme pesvden, že mj

míti

poádn

— —

n

na pozoru. Jsem

Hyperbole. (1886.)

mrou pstujeme hyperbolu Naslouchejme nejvšednjšímu hovoru:

Vtší nebo menší všichni.

„Hrozné

H

vedro!"

,,D]sné! Takové nepamatuji nemže být ani v Africe."

mnoho

let.

'

mne se pot leje potokem." se také nestaím utírat. Padesát ,Já spotebuje za den a každý by mohl ,,Ze

mat

—

A

šátk

lovk

tak to jde dále v

samých hyperbolách,

ždíne-

bo

oba vdí dobe, že je sice horko, ale nikoli tak neobyejné, jak to vyliují. Nebo poslouchejte gourmanda, když líí, jak o hostin prsíka jen se vypila, kapoun na jazyku

—

rozplýval, aj víno jaké bylo víno, nemže obyejn ani lidskou naznaiti, nýbrž pomáhá si posukem vytržení a lusknutím prst. literatue náleží nadsázka k figurám nejdležitjším. Byl by to praubohý dub, kterému by básník odepel epitheta ,, obrovský". Krásný již nestaí, musí se íci pekrásný, pelíbezný, perozkošný. Nic není dost prázdné pranic. Propasti se

eí

V

—

379

jsou bezedné, hory nebetyné. Obh'bená slova vervné, nekonené, neobsáhlé. I obyejný šovníkii referent tituluje každý zástup nepehlednými davy. Nedostižné vzory hyperbolí podávají žurnalistické ;

polemiky. Na píklad jednoho rána pekvapí nkterý list ípítele nepítele sensaním odhalením, že

pedák oposiní

strany

n

— — —

Nkolik nártk. Studentská láska! Mnoho lidí pomýšlí na ni s opovržením a nkteí (redaktorové) s hrzou. A pece jest tak krásná, tím krásnjší, že neíhává tu ješt v pozadí milostných híek Amorových rozšafný,

vypoítavý Hymen.

Bývá to láska hravá ale trvá nkdy dosti dlouho. Já na píklad miloval jsem vyvolenou svého studentského srdce plných pt let. Zpomínám rád na mnohé sladké cnvíle, jež mi láska tato pinesla, a zvlášt rád na jeden arokrásný veer, ;

tiše kolem zahrady Jejích rodi, spatil jsem Ji blati se v otevené, zelení obrostlé besídce a kdy se tam ve stíbrném šeru poprvé setkaly naše rty v horoucím políbení -— Eh!

kdy kráeje

msíním

Znáte tu tichou chvíli ? Sedíte samoten v oblesa a cítíte silnou vni lesního koání. Ped vámi prostírají se v lesku letního slunce pole zralého obilí; vesnic, ukrytých v dolinách, nevidíte, zdá se vám, že pole ona bezprostedn splývají s modrou silhuetou vzdáleného pohoí, z nhož tu

rub

.181

a nad nímž se chvjí bílá oblaka. Nad vámi vypínají se hndé, zkivené kmeny borovic a za vámi hloubí se tajemné pološero lesní. a

tam vyniká

bílý kostelík

Jako každý spisovatel nenávidím kritiku. A pece pociujeme asto nedostatek té pravé kribohužel zstává pouhým ideálem. Nebo každý spisovatel rozumí pravou kritikou tu, která

tiky, která

by ho vždycky a drchá po libosti.

hodn

chválila

n

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXV.

—

ostatní

a

si

OBSAH. Str.

Pan Kalmiis Pohádka Za vtrem Ze zápisk ,,tajnélio"

Návštva

vného

Jak se pipravují Americký inserát

;

8 i

žida raci,

i

14

16

:

aby nezervenali

.

25

:

30

L'áne

t,H

Z neznámé knihy Jana Štekara Jedlové

Ži-l.

z

/teletavy

...

44 60

rže

Rozliná zklamání

y2

Pražský Robinson Moje „panenská"

yj

e

yo yS

Cestování za bytem Náš vánoní strom

lo^

Wabci

109

1882

1

14

Koár

1

1

Krpj

vody

Busk Píchod

jara

\lta\'ské

Kouzelné zrcadlo

Ješt jeden divadelní vlak

V tichém

a blaženém pístavu manželství

Klid List z

Japanska

<)

127 ]

y!,

i

3*1

147 56 1O4

i

177 1S7

Str.

Rozumný

vlastenec

197

Papíroví motýlové se rozumí, že vánoní povídka Výlet pán Broukv do msíce

205 211 217 299 301 304 308 315 319 323 325 332

To

Zlomky

Redakní ostižky Kniha v domácnosti pana Bubeníka

Ob

Jules-Verneova Poslední prosba královny Vinohradské melodie

A

žije

Anny

amara!

Žlu Pítelv

sen

Veteš

335 338 340 342

ápi Pan uitel Snženka

Rže

a jeho revolver

z podlesí

344 346 348 350

Den slávy Náš národní strýek Kletba malikosti ITmní státi se slavným O pvodnosti

Kon víková Tabatrka

351 353 355 357 365 367 372

novella

AUotrie pod arou Malovaná vajíka Nkolik myšlenek o eské židovské otázce

melák O božská

pírodo!

Hyperbole

Nkolik nártk

:

.

.

.

374 376 37S 380

í

PG 5038 C^5

Cech, Svatopluk

Sebrané spisy

1899 díl 25

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

TH!S

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY