SVATOPLUK CECH. a lovk. Dílo NAPSAL BIBLIOGRAFII SESTAVILA JIND. FLAJŠHANSOVÁ, V. FLAJŠHANS. NAKLADATEL PRAZE F. TOPI KNIHKUPEC

r

'h'^

^'

SVATOPLUK CECH Dílo

a

lovk.

NAPSAL V.

FLAJŠHANS.

BIBLIOGRAFII SESTAVILA JIND.

FLAJŠHANSOVÁ,

NAKLADATEL F. V

TOPI PRAZE

KNIHKUPEC

cÁUo^ Podobizna

z

roku 1906,

^

SVATOPLUK CECH 1)ÍL(^

v.

A CLOVUK.

FLAJSHANS. niBLIOGRAFII SESTAVILA

JINDÍŠKA FLAJŠHANSOVÁ

V NAKLADATEL

F.

Praze.

TOPI 1906.

KNIHKUPEC

''^^TtIÍ

i::V

301965 y OF

TCV^

3í 11371

Tiskem

UNIE

v

Praze.

II

;

OVOD. Od

let se již

naíká,

že

naše nejnovjší literatura

málo pstuje, a rojí se v asopisech i novinách návrhy, jak tomu pomoci. Není tím mínno, že by snad kratších a menších prací nebylo dostatek naopak snad žádná literatura, francouzskou vyjímaje, není tak bohatá drobnými studiemi, duchase

;

—

plnými aper<;.Ls kritickými ocenními prací našich vedoucích muž, jako práv naše. Ale tyto drobné práce, etné a rzné, vynikají zvláštním nesouhlasem každá zaíná znovu, každá obyejn boí, co pedešlá vystavla. Píinou toho jest, že tmto pracím obyejn jde o vlastní názor, jemuž autor studovaný jest jen jaksi bodem krystallisaním nebo oporným, a velice zídka o to, aby snášely hojné doklady, soud ponechávajíce vlast;

nímu uvážení tenáe. Tato zvláštní methoda zpsobila, že dkladné práce o našich klassicích musíme hledati v cizin nejlepší práci o \"rchlickém ve Štokholm, o echovi ve \^ídni. o Máchovi v Krako\ . o Kollárovi

v Lublani cizina nás uí znáti naše pední básníky. Není to stav zdravý, je tu teba nápravy. .

Od

.

—

.

mládí

stední škole v prime také

již

—

studoval jsem na malostranské

pod týmž editelem (mli jsme ho

mathematiky), šlechetným a urbánjenž jako mladý supplent uil ítal jsem a miloped lety také echa algebe val verše echovy. Byly doby, kdy umíval jsem býval Michalovice z pamti, kdy každý sešit mi svátkem, kdy v duchu bloudil jsem se Strangem z

ním M. Pokorným,

—

Kvt

.jiivách Sjaellandu, kdy s Vysockým jsem slézal vrchol vže svatovítské, a z tch dob (láska ta se dobou nezmenšila) zakotvila se ve touha, aspo halé vdovin, aspo hrst vody, jak kdysi onen chudák Artaxerxovi, pinésti básníku na znamení vdnosti, jakou jsem lnu byl povinen již od mladých let. Léta míjela a dráha má rovnž míjela životní pou velikého vštce národa. Teprve ped nkolika lety pál mi osud, že jsem mohl echovi v tichém Obíství se pokloniti miloval-li jsem díve básníka, od té doby zamiloval jsem si také lovka a jako relikvie uchovával jsem, tak jako Rutte, lístky, ji-

po

mn

;

miž mi

as

od

asu podkoval

—

za zásilku

mých

lite-

rárních nedochdat. Nenapadlo mne ovšem ješt tehdy, abych podnikl práci nynjší; jsou tu síly povolanjší, volnjší, starší, školenjší. Stojím konové literatue dosti daleko, skoro se na mne hodí slova echova o profesoru Kostlivém „práce moje nedopívají, abych sledoval za pokroky vrstev-

nen

:

nické, krásné vesnosti".

neb alespo krásnou nazývané

slo-

Ale vidl jsem, že práce obou tch velikých zánaší nové literatury není nejenom ocenna,

stupc

—

—

známa tak širšímu obecenstv^u, jak toho svrchovan potebí. Životopisu \'rchHckého nemáme vubec a soupis Albertv z r. 1894 dnes dávno již zastaral ani lovk ani dílo není známo rychle žijícímu nynjšímu pokolení. A totéž platí o Cecho\i ale ani

je

:

jeho díle ke dvma již jeho jubileím, tyicetiletému 1886 a padesátiletému 1896, vynoila se v listech hrst vzpomínek, trochu laciných frásí a nkolik dat (bylo by velice, velice zajímavé píslušné zprávy na p. Literárních List nebo Zlaté Prahy, tedy vedoucích asopisu, jen trochu rozebrati) a dosti. Pak se zase vlny zavely. Malý pehled dosavadní práce nebude snad na škodu. Malý životopis napsal 1883 J. Neruda do 3. ísla Poetických Besed k Cechovým Petrklím (str. 60 62); jest sestaven (a doplnn) podle prvního životopisu v Slovníku 1874 (XI., 365). již 1874, kdy ješt nevydal Cech ani jediného svazku, píše o Slovník ,,Cech jest nyní již eským básníkem první ady co do myšlenek, komposice, umlecké formy vázané i prosté". Pomineme-li jiné drobnjší (v Literárních Lii

:

—

—

—

Nauném

nm

:

Tieftrunkov a Pypinov Historii liter, atd.) shledáváme se s vtší biografií teprv roku 1892 v Ottov Slovníku {V., 891—893). Dle ní jsou psány potom nkteré jubilejní skizzy roku 1896, z nichž nejcennjší jest skizza H e 1 1 erova v Svtozoru 170—171, 183—185, 199—201, 207—210. Vlastního ocenní podrobného životopisu dostalo se echovi teprve lánkem dra Jaroslava S u tnara 1897 „Svatopluk Cechs Leben und Werke" (v Oesterreichisch-Ungarische Revue, XII., 180 až stech,

Nauném

i

231—267, 350-381), jenž pipojil úplný seznam obsahem) veškerých prací Cechových a pokusil

195, (s

se o analysi jejich synthetický soud. Práce Sutnarova (vyšla též o sob) byla u nás pízniv pijata; na ní se zakládá struná informace o echovi 1901 v obrazem" „Písemnictví eském slovem i

mém

(str.

i

627— 647j.

Sutnar podává (180-195) strunou skizzu echova života, -pi emž nejvtší díl životopisu vnován jest (str. 180 191) jeho mládí, pirozen proto,

—

ponvadž pro tuto ást života echova jest nejspolehlivjším pramenem autor sám, hlavní ást své práce (str. 231—268, 350- 360j vnuje podrobnému rozboru — arci hlavn obsahu — spis Cecho•

—

mén

vých, více básním (str. 231 255j, prose (255 až 268 a 350 360); zawá pak strunou charakteri štikou (str. 361 381), pi níž zmiuje se nejprve o dob a smru, o romantickém rázu poesie echovy, dokazuje, že je hlavn lyrikem (ímž vysvtluje nedostatek komposice, roztíštní dje atd.) a to subjekti\Tiím (ímž opt vykládá se nedostatek charakteristiky, která nkde pechází v karikaturu), proež neschopen dramatu pak pechází k jeho názorm osobním, erudici, studiím a imitacím rozbírá slovník, rozmr, verš, sloh a názory politické, a koní konstatováním, že na echa psobil hlavn byronismus východní, že je pedním zástupcem školy národní (otázku, zdali A^rchlického vtší i menší, nechává nerozhodnutu), že náleží k nejvtším básníkm sv:ovým (Živsa že se rovná Panu Tadeášovi), ale že pes to nkde je svým upíli Lnným sentimen-

—

—

;

;

talismem (.,Rhrdramensentimentalismus"j staralv.

již

za-

Proti práci literární; 58,),

Sutnarov

Kosinová

práce

1880

ustupují do pozadí starší (Svatopluk Cech, Studie

Svtozor, 3—7, 18—19, 27, 42—43, 55 až 1893 (Svtozor, XX., 151, 154,

Voborníkova

159, 162

— 163) a 1898

(v

eské Akademie,

Památníku

Padesát let eské literatury, IV., 27—29) a Jensenova 1895 (v „Nordisk Révy"); rovnž tak aesthetické rozbory Zákrejsovy (v Osvt 1874, 1887,

Korcový

1897)»

Obzoru

(v

vy (v Hlídce literární 1886) a více (v

píležitostné

Vy chod

1885), j.,

i

lo-

k nimž pistupují

lánky Terezy

Novákové

Ženských Listech 1896 o ženských postavách Ce-

chových), P. Baldova cha", Krok 1899), N. J.

(„Umní

Svatopluka

Feodorovie

e-

(Ku tyi-

cátým narozeninám Sv. echa, Liter. Listy, 1886, 53—56) a t. p. Za to svou cenu podržují ješt stále vzpomínky

Hellerovy

ervinkovy

'Svto(v. shora), O. 174, 186—187) a kruhu vrstevníku 1896, 171 v Zlaté Praze 1896, pak studie Jar. Vrchlického „Svatopluk Cech" (pvodn v Nár. Listech 21. února 1896, pak rozmnožená v Nových studiích a zor,

—

podobiznách, 1897, 38—50), J(ar.) B (o eckého) 1898 (v eské Poesii XL\. vku, IIL, 209—211), dra K. Boeckého: „Pokud látka Václ. Živsy erpána jest z vlastního života echova" 1904 (v

3

XXX. programu

— 21)

a

z

ostatních

c.

k.

gymnasia v Perov,

memoir

zvlášt práce

str.

Qu

i-

o v a 1898 („eské manifestaní almanachy v 1. 50tých až 70tých" v Kvtech XL., 583—600, 674 až 693). není toho mnoho a mimo To jest asi vše pelivou práci Sutnarovu, ale v zapadlén? asopise s

—

;

nmecky uveejnnou, staralou, skoro

dosti neúplnou, dnes již zaty essaye, vzpomínky a ži-

všechny

votopisy daleko se nerovnají cenou tomu, co o

život

povdl

nepímo

—v

Povdl

básník sám.

z

svém

nho mnoho

Kandidátu nesmrtelnosti, Ikarovi, Živješt více pímo kde kreslí asto sebe ve vzpomínkách (z nichž nejobsáhlejší Druhý kvt) a cestopisech (z tch nejpodrobnjší Upomínky z Východu.) jeho zprávy jsou nejcennjší a celkem nej-

—

sovi atd.,

—

;

správnjší. A konen jsou tu vlastní díla básnická; ta repraesentují hlavní ást jeho života, pro nás nejdležitjší.

snad až píliš veurovnána; a pece nemáme dosud díla, jež by Cechy seznamovala s Cechem Zdálo se mi na ase, abych dávný svj dluh splnil, tak jak mé síly staí. liká,

Jest tedy materiálu hojnost, i cesta ponkud již Sutnarem !

Ale byla tu veliká nesnáz. Vím z „Kratochvilné jak básník o své sláv oslav smýšlívdl jsem však také, že bez jeho svolení pracovati nesmím. Nebylo arci teba, jej obtžovati dlouhými výslechy nebo obšírnými protokoly; šlo prost jen o to, aby Cech svému životopisu se nestavl na odpor a dovolil užiti nkterých dokument, jež ovšem jiní smrtelníci sami nežádáni s píslušnými doprovody posílají redakcím nauných slo\aiík, národních alb a obrázkových týdenník. Vybral jsem se tedy do Troje, pepadl nic netušícího básníka a povdl mu, co chystám. Nemohl byste pokati, až umru?" bránil se miij hostitel, jak jsem již naped vdl. Neekl jsem, co jsem si myslil že mohu totiž velmi snadno umíti sám díve, a pak že historie",

i

,,

:

—

nebo to by mu bylo býs práce sešlo valo docela po chuti nýbrž hájil "jsem práva nárokdyž tolik zaneda na svého jednotlivého lena chává básník svému lidu, nemže mu odepírati inventá s daty té pozstalosti. Jen stíží svolil básník; by jist

;

—

ml

obavu, že by si mohla veejnost mysliti, jakoby tato oslava byla objednána. Vyvrátil jsem jeho námitku snadno tím, že práce byla díve zhruba hotova, nežli vbec o ní zvdl. Tak jsem konené dostal autorisaci a mohl svou práci provésti definitivn.

Pokládal jsem za svj úkol poíditi, tak jak jsem echovi ekl, inventá s daty to jest podati nebo tch, kteí o -epíštím svým nástupcm souchovi budou psáti, bude ím dále tím více pis veškerých prací Cechových s podrobným udáním jednotlivých dat. Nebyla to práce snadná; žádná pražská knihovna veejná nemá úplné kollekce spis Cechových, nkteré vbec není možno nikde dostati bylo potebí mnohých oprav a zjištní. Kde uvádjí se na p. dv tvrtá vydání, ml jsem ob v ruce; kde rok odchylný od udání autorových,

—

;

—

;

je

pímo

vzat

Životopis jest

snadno

drobn

i

z

originálu atd.

echv, zejména ve starší dob, psáti tžko. Snadno, ježto básník velmi po-

svá léta mladá psal sám;

tžko

proto, že tu

vždy následující životopisec zkazí a poruší erstvý dojem, jakým psobí vlastní slova echova. Omezil jsem se proto hlavn na nkterá data vnjší, pokud jsou dležitá pro poznání jeho literární innosti a pro ostatek odkazuji tenáe k echovi sa-

mému.

10

A

rovnž k echovi musím odkázati pi výkladu o spisech. Nemže tu býti úkolem, jak na p. uinil Sutnar, abych každou povídku, píse, feuilleton, verš opáil strunou prosou. Má práce nemá nahraditi vlastní tení básníka. Kde jsou tedy snadno pístupná knihová vydání nebo v Sebraných spisech (= SSj, odkazuji prost k nim. Více se šíím jen o pracích tch, které dosud v knize nevyšly. Prací svých pedchdc, zejména Sutnarovy, jsem užil, ale šel svou cestou samostatnou; nemohl jsem jíti touž cestou, jako Sutnar, jelikož cíle naše jsou rozliný on chtl seznámiti obecenstvo echa neznající s ním a jeho inností, cílem upozorniti obecenstvo eské na mohutnou jeho práci a jeho \'ýznam zejména tam, kde málo dosud bylo si jí všímáno. ]\Iá býti jen prvodcem, nikoli vdcem, nechce se stavti ped básníka, nýbrž

vdn

—

mým

za

nho.

Snažil jsem se, jak jsem mohl nejlépe, o tuto pírunici hlavních dat a spis Cechových. Chtl jsem tak pispti svou hivnou k tomu, aby v den

šedesátých narozenin básníkových byla pec aspo ponkud patrná veliká jeho práce a znamenitá její cena. Aby bylo zejmo. jak vysoko kladl básník

vždy své povolání, a jak opravdu dílo jeho básnické jest dílem jeho života. Podaí-]i se knize toto upozornní, vzbuditi u tch. kteí echa tli a tou, nový zájem, novou touhu po díle básníkov, vykonala svj úkol úpln. V. F.

LOVK

1.

RODINA A DOMOVINA.

a

V díle Cechov ozývá se, teme kteroukoli jeho skladbu. \'ždy pevný, hrdý ech, vdomý svých djin, svého slovanského pvodu a v každé skoro práci nalézáme djištm prostou eskou krajinu s tmi lány polí, zelení luk, šumem háj a s modravým stínem hor v pozadí. Mluví tak z knihy jeho syn

—

eské pdy, eských rodi, na eské hroud

vzrostlý

a za nejvtší štstí pokládající práci na této hroua klidný hrob v jejím ln.

d

Nemohlo

štm

stal

se

jinak býti. Akoli náhodou jeho rodiOstedek v Posázaví a tam také ješt

jednou pozdji pobýval, akoli v dtském vku poznal Pošumaví, Povltaví, pec jeho vlastní domovinou, domovinou jeho rodi, sídlem jeho rodu bylo Poohí,^ žirná niva stedoeská, které vévodí patriarcha íp, a za kterou se modrají odrodilé již hory

eského Stedohoí. I matku jeho, která trávila své tch modrých horách severních, byly by

mládí v

14

znmily — na štstí ješt mohla kmen domácího rodu. již eském sídlišti, na Peruci, kde

málem

ty kraje se opíti o silný

V starém povsti Oldich poznal Boženu, sídlil již od dávna rod Cech; rodinné tradice vyprávly, že pedek jich odešel po bitv blohorské do vyhnanství tradicí tch užil Cech ve Zpvníku Jana Buriana že poa již ped tím ve Václavu z Michalovic tomek jeho vrátil se opt do rodné vsi, kde držel se v rodin jeho statek pak od té doby stále. V polovici minulého století držel statek dd našeho bássvou níka, požehnaný rodinou. Manželku jeho básník spatil teprve v rakvi Í1856), ze babiku zpráv otcových vdl, že byla dobrota sama. etné své syny (mimo otce básníkova sluší tu jmenovati ješt Václava, pozdji úedníka, jehož synem jest známý Leander Cech) dcery vychovávali staí manželé perutí v zásadách doby Františkovy, v úct k Bohu. vrchnosti, v lásce k obci a rodin a v jakémsi selském aristokratismu. dstojné vážnosti a úzkostlivém smyslu pro est. dle

—

—

—

—

i

Rázovitou postavu svého dda nakreslil Cech zálibou v „Pestrých cestách po^ Cechách T." (v cestopise \^áclava Maliny). Josef Cech, zámožný rolník a rychtá na Peruci, statek pod kostelem (zvaný „u Dvoreckých" proti zámeckému parku a studánce Božen), byl statný, vytáhlý, kostnatý, modrooký, hladce oholený, nosíval temný, šosatý kabát, pod ním ,,punt" (vestu) až ke krku, na krku šátek, v ruce silnou hl a vykraoval si rád zpíma po vojensku. Po otci zdail se syn. Rovnž krásný, štíhlý, tak vystupuje ped naše modrooký, plnovousý se

ml

—

15

—

oi mladý

ve vlasteneckém zanícení František ozdobil se ješt jménem Jaroslav. Vstoupiv do služeb Thunovských, záhy pilnul celou ohnivou, energickou, poetickou a ctižádostivou myslí k novému evangeliu, hnutí národnímu. Potomek exulant stal se apoštolem nové víry, víry ve vítzství myšlenky národní, ve vítzství celého Slovanstva. V r. 1840 opasetkal se s tímto mladým horlivcem Tomek trnému již tehdy uenci zdál se mladý vlastenec Nadšen pro píliš horkokrevným a neopatrným. pravdu a dobro a pravda i právo stály na stran pokládal za svou povinnost veejn své buditel uení vyznávati, zjednávati mu nové stoupence. Síly slovm Kolláromu dodávali vštcové národní vým vil jako Písmu, jako Kollár za nejvtší zloin pokládal zradu na svém národ, a pozdji svým sy-

—

—

—

—

nm

asto

drazn pedítal Marliského píse

o zrádci vlasti s krutým závreným ortelem: „Raduj se, laný havrane, lahdky se ti dostane tím :

háncem

vlasti

budeš se pásti

!"

Tento mladý nadšenec, ten statný syn statného rodu, jehož pedkové drželi vky tuto zddnou pdu, kteí ped oima mli tu studánku, od níž jedna z dcer této ddiny vystoupila kdysi na vévodský stolec celé zem, ten ohnivý vlastenec byl na dvojím takka pomezí. Tam za Ohí, tam ve stínu tch modrých hor, té Milešovky, Košálová, Skalky. tam dorážely již pední vlny píboje Nmectva na vyhlodané behy eské; hradba hraniních hor dávno již byla osazena nmeckými osadami, dávno již svému úkolu ochrannému se zpronevila. Jediný íp vzhlíží stále na své okolí e.

.

ské jako

ped

patnácti sty lety. Ale vlna

Nmectva

.

16

odjinud, z \7iitrku vlasti samc. Zachvátila již vrstvy národa šlechta se odrodila zachvacuje intelligenci, úady a vojsko, šíí se do stavu stedních, živnostnictva, rolnictva Syn rolníka peruckého v kancelái hrabcí dobe vidí tento dra\\ proud -- vysoké hráze tu teba! A teba chrániti tento rozlehlý kraj, s témi \rchy a lesy, mezi nimiž je Perúc ukryta, s tmi Inkami a rolemi, jichž stedem tee Ohe, s tmi zámky a zíceninami, pamtníky lepších dob, od návalu nepátel severních a je teba zachovati toto rozsáhlé území podipské neztenené synm a vnukm, držeti tu hroudu zem, na níž otec stál, a nepouštti jí do rukou cizinc mezi námi usedlých anebo domácích syn znmilých. Na té chudé, prosté rodné nutno vytrvati, ji teba udržeti i obrániti se

sílí

i

—

—

nejvyšší

.

.

.

;

—

pd

Ml

svou drahou, rodnou zemi ješt mnohem radši, když vidl, jak tžce jí teba brániti láska k ní, jejímu národu, ei, djinám plápolala v tchto okolnostech ješt výše, ješt mohutnji. A tento silný syn zdravého starého kmene navštívil 1844 v let pítele svého Františka L., písae na Skalce. Z Peruce za nkolik hodin cesty možno pohodln dojíti do Tebenic, poslední bašty proti

\šem.

;

eské na

.

severu, za níž pak prostírá se

již

.

nmecký

rozkošná kotlina eského Stedohoí, jediný takka ovocný sad, kolkolem obklopený lesnatými vrchy s malebnými zíceninami starých hrad. Nad Tebenicemi strmí slavný Košál, nco dále na sever v pvabné kotlin nevysoká skála s hradní vží Skalka, nedaleko od ní hora Sutom. Pod Skalkou leží ddina Mastislav, k níž piléhá pod samou kraj,

—

;

17

zíceninou

—

dvr

ddinka Sutom

s

a

zámeek Skalka pod Sutomí Na sever pak rozklá;

kostelíkem.

dá se pekrásné panorama Stedohoí. Na Skalce vládl v té dob editel Rak, rodem ech, jenž ped tím správcoval v Jirnech u Prahy, pející kde znaný vliv melo indifferentní,

nmin

prostedí. Cho jeho, pocházející le zámožné pražské rodiny, nasákla nminou již tak, že se pokládala za Nmkyni a v tom duchu hledla vychovávati i své dti. V Jirnech ješt rodina mluvila obojím jazykem; paní Raková se ovšem nesnížila k povržené eštin, ale za to dti. Byly to tyi dcery, z nichž zvlášt ráda esky hovoila útlá Klára, a tyi synové, z nichž starší, Jindich, zstal Cechem horlivým, kdežto dva nejmladší, kteí teprve v npražské

meckém území

chodili do školy, se

ponmili. Na

Skalce ovšem eštiny bylo poídku matka sama pstovala jen nminu a okolí bylo z nejvtší ásti :

nmecké. I v rodin Skalecké držely se rodinné tradice ne ovšem jednolité, jako na Peruci u Cech, ale pece svdící o kontinuit rodinného vdomí. Veselou historku o svém praddeku („Losos mého praddeka"), jenž aprílovým žertem dobyl na konec X\'III. stol. ruky své choti, dcery direktora panství, zaznamenal pozdji Cech ve svých Humoreskách. A rodinné tradice pražské vedly paní editelovou Rakovou, když v únoru 1848 ovdovla, nazpt do Prahy, kde žila se svobodnými dcerami

svj dívjší

život

dámy

patricijské.

Tuto Skalku s touto rodinou editelskou navštívil tedy v let 1844 Fr. Cech, kterého sem zavezl z Peruce pítel písa L. Sli spolu ke zícené vži 2

18

na Skalce, kdež v besídce zahlédli dívku toucí. Byla to Klárka, pítel písa oba mladé lidi seznámil a jedním pohledem dorozumli se již na vky. Mladý host byl od \lídného, žertovného, umním.ilova ného (sbíral zvlášt obrazyj editele pozván když vracel se ze Skalky, byl jist, že našel svou budoucí družku. Návštvy se opakovaly; bonhomní editel poneškodná, jak mínil, blouznní slouchal shovívav vlastenecká mladého peruckého píruího paní editelová se ast ji zamraila, zvlášt když ped ní známý rébus ,bi, na c' (= bi na Nmce) dával hádati ale za to celou duší k nmu pilnula útlá, krásná, jemná, bohatých tmavých kadeí, štíhlá,

—

i

;

nm

;

hndooká Klárka. Již již nmící se byla náhle tato dcera mstské eské rodiny silnou paží selského hocha zadržena na samém srázu germanisace a její nžná bytost ovinula se jako bean okolo sil;

ného kmene, tebas iiiilenci

—

—

proti volnji smýšlejícímu zvlášt silnou sklonností náboženskou se

odlišovala.

„Moje matka"

—

vnuje

jí pozdji syn v Dru„byla pobožná po svém zpsobu. Nebyla horlivou navštvovatelkou kostela, ale milovala poesie nkterých náboženských obad; na píklad, v dob adventní ráda chodívala za jitního soumraku na roráty, nevynechávajíc jediného dne. Nás dti uila brzy nkterým modlitbám a bdla nad tím. abychom je vždy ped spaním odíkaly, zejména modlitbiku k andlu strážci. Na noc nás žehnala kížkem a ješt odrostlé nepropouštla nikdy bez kížku do ciziny. Doma se modlila málo kdy, ale pak bylo vidti, že to iní s vroucno-

hém kvtu' vzpomínku

—

,

19

k ulevení njaké své tísné duševní; v modlitební knize, jíž užívala, byly vtšinou jen volná náboženská a mravouná rozjímání psaná pio vzdlanjší vrstvy slohem tén básnickým. Již ze svého domova byl otec její, hospodáský editel, nejen vášnivým pítelem malíství, kteréž sám provozoval, ale i pilným tenáem spis filosofických pinesla si bezpochyby volniší nazírání na vci náboženské, a otec, hovoící rád o thematech filosofických, psobil na ni v tom smru ješt rozhodnji ale vždy zachovávala si pece jistou nedotknutelnou sféru náboženského pesvdení, o které sice s nikým nedebatovala ale která byla patrná z jejího jednání. Neschvalovala jak myslím vbec hloubání o vcech víry a ustálila se na tom, že si uritou posvátnou oblast v duši zachová Stí,

—

—

mj

;

—

—

—

nedotknutu jakýmkoli rozumováním." A \oln se jinak poddávajíc vlivu mileného muže, toto své sanctissimum uchovala si nezkalené až do smrti. Mladým milencm vzkvetl nyní máj života. Dorozumv se s Klárou a v krásné hojné korrespondenci nalézaje útchy i v odlouení od ní, snažil se energický Cech co nejdíve o samostatné postavení. Koncem roku 1844 podailo se mu získati místo správce na statku Ostedeckém. \' lednu 1845 vyznal Klárince lásku, 8. února dostal její svolení. 13. února krásným mužným listem f,.jsem sice velmi chudý syn chudého, bodrého a poctivého i

—

vynikajících píbuzných a pátel, otu."^ požilý trudnou mladostí a asnými útrapami žádal za její ruku a obdržel odpovd píznivou. Pak odjel na Os^edek, kde velmi mnoho práce se zanedbaným hospodástvím, a kde také rolníka, bez

.

ml

.

20

nmž

jej pouoval za\edl „scianky" schze lidu. v spoleenských. Lio jeho povinnostech národních sty ke Kláince, která nyní jako nevsta vlastencova dle sousední ddiny pijala vlastenecké jméi

no Vlastislava, pomáhaly tšiti mysl mnohonásobnými starostmi úedními i soukromými (jednáním domácnosti se Cech zadlužil) sklíenou. Ale na vše

konen

20. kvtna 1845, když v kostenejužším kruhu rodinném vlastenecký administrátor perucký ruce jejich eským slo-

zapomenul

líku

Sutomském

vem

svázal poutem nerozlomným. Xic nevadilo, že tehdy ješt Metternichv^ ab-

\-

solutismus dusil celé

Rakousko;

tehdy ješt policie Argusovým hnutí vlastenecké

bách

:

nový máj lásky

obma mladým manželm,

vyrušiti

boue neznámé.

nic

nevadilo,

že

okem stehla mladé kvetl v ale

tchto do-

mly

je

brzo

:

dtství básníkovo. v Ostedku poalo první soužití šastných manžel. Šastným osudem spojena byla s energickým ale trochu prchlivým a píliš silným synem selským jemná, ušlechtilá dcera mstská. Nebažíc po vlád \' rodin, ani po úloze velitelky na \enek, vnovala veškeru svou lásku, veškeru svou péi svému choti, jemuž byla vrnou pomocnicí, a svým dtem, které byly celým jejím svtem. Panství ostedecké náleželo tehdy dru. Václ. ervinkovi, s jehož dtmi (Otakarem ervinkou, úedníkem, ]\Iilošem (t 1891) básníkem a Václavem, pozdji chotm dcery Riegrovy a známým pode jménem spisovatelským Q. Renatus) si pi svém druhém pobytu básník hrával. Rodišt jeho popsal ervinka (Otakar, sám též básník) takto „Jdeme-li od Divišova pes vesnici akov, spatíme s výšiny nejprve bílý zámek s okrouhlou na té strán kaplí, na stráni uprosted vísky ležící.

22

V

právo, k východu, lemují obzor táhlé hbety posázavských lesnatých chlumu na sebe se kupící, z nichž zejména Áíáchotín pro krásnou vyhlídku, která se s nho otevírá, zmínky zasluhuje. Západ uzavírá temná silhouetta lesa Osiny. Sever a jih jsou holá, chudikými rolemi pokrytá návrší, na

kterých proti

sob

Zámek iní

dva jednoduché kíže

s této, jižní

strany

stojí.

píjemný dojem.

barokovém slohu, o jednom poschodí. Uprosted nho jest jakási mohutná, avšak nízká vž o jednom poschodí, nad nímž štíty ku severu a jihu ješt jakousi pdu tvoí. Štíty tyto mají kulatá Jest v

otvory a bývaly kryty, jako celý zámek, špiatou šindelovou stechou. Uprosted nad jejím hebenem zdvihala se druhdy devná, erven natená zvonice s kovovým kohoutem na vrchole. Kaple sv.

Jana Nepom. pi západním kídle zámku tvoi s tímto do dvora jediné dlouhé prelí. Jest zvýší zámku, jasná, pívtivá, vysokými okny opatená. Památné v ní jsou staré varhany penosné, v kterých se dle povsti skrýval za jakéhosi povstání jeden Boita z Ostedka. Krom z majetník Ostedka, neznámo na ktetoho jest v ní krypta jesuitu, rém míst pod dlažbou vchod do ní se nalézá. Též obraz na hlavním oltái, pedstavující Jana z Nepomuku za velikého moru v Praze chudým almužnu

a

rozdávajícího,

má

jakousi

umleckou

cenu. Krásný

prapor gardy ostedecké z r. 1848, z erveného a bílého hedvábí, skvos.n vyšívaný, který dlouho po r. 1848 ješt ped hlavním oltáem stával, za nastalá pozdji reakce odstrann, neznámo kam. Dvojnásobný kíž nad prelím kaple hlásá, že bývala majetkem jesuitu. Xad portálem jejím vytesané znaky

23

svdí Mladotm

a Putlanm. Jižní ást kaple vystupuje v polokruhu do zahrady, a podobá se s této strany mohutné kulaté vži. Vonná na jae, v mohutné stromy vzrostlá stemcha a veliké kee šeíku zastiovaly v oné dob západní okna kaple. dru-

K

hému, východnímu kídlu zámku piléhá malý pivovar tak, že od nho k severu bží." V pízemku tohoto východního kídla zámeku zelený", ponvadž leží malý rohový pokoj, zvaný byl vymalován zelenými guirlandami tak, že se po,,

dobal loubí. Okna (dv jižní, jedno východní) šla do veliké zahrady. \^edle „zeleného" byl pokoj „modrý", ozdobený na strop malbami vlasteneckými: eprostedek zabíraly znaky zemí koruny ské, kolem byly postavy dtské, zástupcové jednotlivých vtví slovanských. V zeleném" pokoji tom se paní Kláe narodil odpoledne 21. února 1846 její prvorozenec pítomna byla její matka, paní Raková, a paní ervinková, ,

;

cho

majitele panství, pro niž paní Cechová poslala jež také první básníka chovala v loktech. Na pobyt v zelenám pokoji, zvlášt za letního rána, kdy do nho padal slunení svit haluzemi révy,,

svého manžela, a

broskví a

oval

merunk, podél okna

klenutí halo a jevilo

oken

se pnoucích, a ozastropu, v klenutí se sbícelujícími se holoubse

nmž

i

dvma

vnec

ky, vzpomínali malý Cech i ervinkové dlouho. Otakar vzpomínal si ješt po letech, že nosíval malý Svatopluk pi hrách dtských fez s erným stapa podle nho poktil také ernohorce v „mocem drém pokoji" na Svatopluka Svatopluk zase na

—

Otakarv mlýnek

—

z

lepenky, jejž

mu dovedn

se-

strojil

Ostedecký

stárek:

písek,

sypaný do koše,

pohyboval celyon mlýnkem.

Akoli paní ervinková s paní Klárou se brzo spátelily a akoli také otce echova poutal s majitelem panství svazek pátelský, pec hledl mladý správce získati z hmotných ohled njaké výhodnjší postavení. To se mu podailo v Bezdkov v Pošumaví. Koncem dubna 1846, strávivši tedy neplný rok v Posázaví, odsthovala se nejprve matka se synákem Svatoplukem zatím k rodim svým na Skalku, nežli otec vše na novém hrabcím pan-

—

první svízele. Tžko jen teprve s pomocí Skaleckých sehnal otec potebnou a ro\Tiž s velikými obtížemi finanníkauci 600 zl. mi pesthoval svou rodinu ze Skalky na Bezdkov. ství zaídí.

Tu poínaly

—

Sám

již

na samý sklonek dubna odebral

se

do Prahy

— na cest ho oekával starý otec, který schváln Peruce došel do hla\Tiího msta, aby se se synem spatil — odtud do Peštic, kde nalezl Skaleckého již

z

pítele Františka jako aktuára, s ním pak zaídil vše, eho bylo teba k novému usídlení. Teprve poátkem ervna mohla pijeti Kl:i inka se Svatíkem za manželem peníze musila si opatiti prodejem dukátu, jejž Svatíek od paní ervinkové jako kmotry obdržel do vínku. Tak déle nežli v pr\-ním svém rodišti posázavském žil již nový svtooban v mat.domovin, ve stínu onch modrých hor, jež dívají se do všech jeho sn. A^ Bezdkov narodila se Svatíkovi sestra Bojiž ssál do maliké rob žena Svatíek pak k matsebe smýšlení otcovo i pitoulel se ce. Když dorstal, zpíval prý horliv ,Šuselka nám píše' a svou hrakou, devnou flintikou, hrozil, že ;

in

;

—

—

vrn

25

Nmce,

postílí bavorské sládkoval.

v

Dv

šastná

z

nichž jeden v

léta prožila rodina v

Bezdko-

tomto zákoutí

šumavském. Ale jaro národ, rok 1848, pinesl tžké zkoušky mladému štstí. Opojná rozkoš, jakou mladá svoboda naplovala mysli vlastenc, naplnila i srdce mladého šlechtického správce; nepochybné jako v Ostedku snažil se horliv lid pouovati o jeho právech obanských, o povinnostech národních

—

dla Wlndischgraetzova

v Praze zdusila byl jako náhle zaten, od\-eden do Klatov, vyhnán ze služby a po tínedlním žaláování, za nhož manželka

a když

bui

mladou svobodu, v ervenci 1848

—

dvma malými dtmi a s tetím pod srdcem zakoušela nevýslovná muka. propuštn bez rozsudku na svobodu. Byl na mizin. Tchán skalecký byl zatím zemel, tchyn, žijící v Praze, arci neopominula zeti pipomenouti, kam to se svým vlastenením pivedl a nešastnému nadšenci nezbylo nic jiného, nežli uchýliti se s rodinou k trpkému chlebu milosti starých rodi na Peruc. Xa Peruci, kde žili manželé v starém selském statku „u Dvoreckých", narodil se 25. íjna 1848 Svatoplukovi bratr Vladimír, známý pozdji vydavatel Kvt. Vlastenecký dkan Fr. Daneš jej poktil, kmotrem byl známý spisovatel K. Lambl. Otec snažil se stále nabýti njakého postavení, ale nemoha se nikde uchytiti, zanechal rodinu na Peruci tak nyní Svatopluk žil celý rok v domo\"in otc a odebral se v listopadu do Kromíže, kde mínil styky svými s eskými poslanci a zejména tehdejse

—

— —

ším poadatelem místo.

To

se

snmovny Jelenem

mu

sice

obdržeti

njaká

podailo, tebas nebylo tak

26

výnosné, aby mohl rodinku podporovati, a tato byla i dále odkázána na podporu tchánovu. V únoru zoufající již otec byl návštvou v Peruci, dlal si nadje, že obdrží nkteré místo pi slibované centrální vlád eské, ale sotva že se vrátil do Kromíže, byl 7. bezna 1849 snm rozehnán a Cech

—

opt na mizin. Dlouhé msíce opt

octl se

lou rodinou na

Peruci,

požíval chléb milosti s ceaž v srpnu 1849

konen

opt

jako správce dra. ervinky na Ostedek. Z této doby jsou první dtské vzpomínky Svatoplukovy (shora již uvedené) a zde aspo devt byli chránni nejvtší nouze. Ale Cech staral se opt o místo lepší. vrátil se

—

msíc

R. 1850 byl povolán otec ke správ statk barona \'illaniho byly blíže Ostedku naped bydlili ve dvoe Struhaov, odtud pak pesídlili se do Jezera. Na tuto dobu správcování u šlechetného národovce básníka Svatopluk vzpomínal jako na dobu pohádky. Otec brával jej nkdy s sebou na sídlo vrchnosti, zámeek Stížkov, kde vídal mladé princezky, jež mu pipadaly jako bytosti z íše bájí. Ješt dlouho potom vzpomíná v Rzných barvách' („Bílá"), jaké štstí cítil, když tehdy jedna z nich pi dtské he spolu s ním se schovala ve výklenku zahradním, ješt po dlouhých letech vzpomíná na štdrý veer, jejž zažil jednou na zámku. ;

;

,

Dorstající hoch musil však také choditi do Ponvadž v Jezeru školy nebylo, dal jej otec do školy v Postupicích, míli vzdálených, a na byt k jakémus krejíkovi, odkud jej dom, když bylo prázdno, donášel poklasný. U krejík scházela se školy.

na tácky veerní spolenost, jež bavila se zejména báchorkami a strašidelnými historkami. Živá fantasie hochova byla tím tak vznícena, že bával se pak sám doma, že v noci spával ze strachu na pelestech postelních mezi obma manžely, ano že, když jednou krejovic, jdouce na zábavu, nechali ho doma spícího samotného a on se probudil, našed dvée zamené, strachem vyrazil okno a celý zkrvácen pibhl za domácími do hostince. Otec v Jezeru

marn

se

snažil

báze

tuto

Poátkem roku

z

nho

vypuditi.

1853 otec obdržel výhodnjší

místo na panství v Litni na Berounsku, nedaleko

—

od té doby pak Karlova Týna. Tyto doby štstí Cech nebyl již stíhán neštstím \-ylíil v mnohých vzpomínkách. \' Živsovi, ,,Z dávných vzpomínek" a j. vzpomíná, jak tžce se rozotec

echv

—

stonav, byl peliv ošetován matikou, zahrnut obrázky, dobrými jídly krmen; vzpomíná, jak tžce uil se tehdy u mladého kaplana potm; jak tehdy poprvé vidl Prahu ale pro neznalost do normální školy nebyl pijat, jak potom jakýs

—

žid šil,

nminy

nmin,

ale nechu k ní jen ješt zvýuil ho jak však pozdji uil ho se Sestrou Boženou ja-

kýs kandidát uitelství, na nhož vzpomíná s hlubokou vdností a jenž zvlášt ho seznámil s Jablonského Moudrostí otcovskou. Vzpomíná na tžké doby tehdejší, kdy etník, byrokrat byli pány', jak otec schránl drahé relikvie z r. 1848, jak scházeli se staí vlastenci v besídce, aby pli písn národní, jak bývalý pán otcv, baron Villani, navštívil svého bývalého správce ale vzpomíná také na první rozkoše dtské, na veselé skotaení s ostatní mládeží, na výpravy za ovocem do parku zámeckého, ;

;

28

jejž

hájil

„pan inspektor"

—

a také na první své

knihy.

Otec míval v „zeleném pokoji"

—

i

v Litni byl

podobn malován jako na Ostedku — knihovnu, kterou sice peliv stehl, ale na kterou nicmén

velmi asto se Svatopluk dobýval a až do soumraku horliv se potom oddával etb. Nejvíc na vnímavou mysl chlapcovu psobily pohádky „ICOl noc", jejichž ovzduší nesl s sebou po celý život, pak píbuzná s nimi literatura nového romantismu. Byli to z cizích Chateaubriand, jehož Posledního Abenceraga' ítal v peklade, pak eské romány Tylovy a Markovy; náklonnosti jeho k hrze strašidelné hovla Grillparzerova „i\hnfrau" ostatní etl také (Gogolovy satiry, Zapovy, Malého a Havlíkovy spisy pouné atd.j, ale patrného vlivu na nho nemly. ,

;

Knihovna otcova

vrn

zrcadlila sklon

doby

i

obou

rodi k romantismu; nejvíce tu psobil na echa asi Máchv román Cikáni, v nmž strašidelnost s romantiností slaví pravé triumfy, odtud pak tento romantický rys zstal pevn vtištn celému jeho poínání.

knihovny znanou mrou pomáknihám malá knihovna vesnického ponocného. Byl to malý všeuml na rzné hraky, které vyrábl, vzpomíná Cech v^ Živsovi ale ml také knihy dtskému vku nejpimenjší. U nho Cech poprvé etl Robinsona", jenž na nho uinil dojem nesmírný, tak že se nosil podobnou touhou, jako hrdina Defoeuv, etl druhou poeštnou robinsonádu ,,?\Iiloslava Vlnovského, kormidelníka bremského",, etl .Píhody barona Prášila" a jiné podobné. Tehdy také sepsal svou první A'edle otcovy

hala buditi lásku ke

:

,,

29

báse, hru

fantasie:

K obrazm nmecké

knihy

lo-

mu

daroval matin bratr JuHus Rak, sbásnil text, jenž však nedošel pochvaly nevdného obecenstva; mladý autor tedy pohrdl zatím slávou vecké,

již

literární.

Veliký dojem také na chlapce uinil starý,

žo-

pozdji etných vlídných knží v pracích Cechových. Pamatoval si ješt pozdji, jak ho uil slovanským jazykm žertovnou viální

fará liteský, rnodel

to

písní: ,Vítr foukal, zima bylo...', která s ,a' (Vatar fakal zama bála) byla srbská, s ,o' ruská atd.

Tato žertovná píse starého faráe nebyla jekterá mu otvírala již tehdy pohled do nesmírné íše Slavie. Ke konci doby liteské zuila válka krymská vojska spojených mocností, Andiná,

:

Francie, Turecka, Sardinie obléhala tehdy Sevastopol, a otec celým srdcem a celou duší stál na stran hrdinných obránc Malachova kurhanu. Tehdy již vséval do srdce synova první šéa tebas že konené víme slovanského vdomí tzství pipadlo armád spojenc, veliká Rus zstala glie,

echv

—

od

té

doby hochu

již

hrdým týnem veškerého

vanstva.

V

Slo'

Litni vzrostla rodina až na šest dítek pozdji šest krátce po narození zemelo, v^zrostla rodina na deset dtí, pt dcer (nejstarší Božena (nejmladší Jan, narozezáhy zemela) a pt ný jako Benjamínek celé rodiny 1870, zemel již r. 1886). Kmen nový zapustil pevné koeny.

ješt,

;

a

syn

3.

LÉTA STUDENTSKÁ. R. 1856 vrací se bývalý selský synek hrd do s etnou rodinou jako všemohoucí editel kapitulního panství ve Vraném, sotva pl hodiny vzdáleném od Peruce. Zde prožil básník svá léta studentská, zde na staré svých rostl s otcem i ddem, který asto syna navštvoval zde byl opt doma úpln, zcela mezi svými. Rodina bydlila v pízemí malého zámku jehož salony prvního patra byly ureny pro panstvo dkana a kanovníky svatovítské kapitoly, kteí však jen /ídká Vraný navštvovali v jejich pokojích spávali tedy o prázdninách synové, když se z Pra-

rodné krajiny

pd

dd

:

;

hy

vrátili.

Ve Vraném Cech

chodil do školy obecné uiTrykar, katecheta Prokop Votra a fará Jos. Peer zstali mu \e vdné pamti. Nechodil arci dlouho otec, jenž stále zanášel se myšlenkami, že povolán je k vcem vyšším, a jenž chtl slou-

tel Jos.

;

:

31

Žiti vlasti na míst vynikajícím, tžce nesl, že osud ho postavil na zapadlé stanovisko venkovského editele. Snažil se tedy, aby aspo syn zaujal vynikající místo v eské spolenosti, kterého osud otci nedopál a uril hocha ke studiím. K studiím bylo potebí dokonalé znalosti nminy a tak záhy odvážel vz mladého Svatopluka do Litomic, kde v normální škole ml se nauiti pedn a pak se pipraviti na gymnasium.

—

;

nmin

Bydlil první rok

(šk.

rodiny Klieberovy, kde

meckého.

pedmty

r.

1856-7)

ml

u jakés

nmecké

domácího uitele nnauil dobe, zapomnl však i

Nmecky se ostatní. O vlastenecké vdomí

staraly se

otcovy a kolá Bržek, vlastenecký Cech, jehož Svatopluk navštvoval, a jenž^ také mladému, studentíkovi okázal hrob Máchv. ech vnoval mu pozdji vdnou vzpomínku („Pan Bržek")Odbyv III. tídu normálky, pipravil se o prázdbyl ninách tak, že vykonal zkoušku i za IV. tedy v následujícím roce pijat do gymnasia. V šk. r. 1857-8 bydlil však již u rozšafné ešDruhém kvtu" vzpoky, paní Melivové, na niž v míná s velikou láskou. Paní Melivová dávala si se svou schovankou. veselou, vtipnou dívkou, asto od z tch malých studentík pedítati eské knihy listy

—

,,

—

vtiskl se

ník"

—

echovi do pamti zejména Sabinv pi emž nkterá lyrická místa arci

.,Hrobstuden-

tíkm

u pítomnosti sliné schovanky psobila znané obtíže. Od spolubydlícího židovského studenta poznal Cech Byronovu Nevstu Abydskou a o prázdninách, dobe ^'ybyv primu, etl s nesmírným zájmem dramata zamilovaného svých rodi básníka Schillera.

32

1858 nabídl se otci jeden kanovník, ze opatí synovi místo ve studentském konviktu pražském. Otec, jemuž rostoucí rodina inila znané starosti, nabídnutí pijal s velikými díky a po prázdninách Svatopluk se slzami a nákem usídlil se v ohromném Klementinum, kde tehdy byl konvikt. Refektáe jeho a dormitoe, chodby a obrazy, sluhy a pedstavené, spolužáky i theology vykreslil Cech mistrným perem v Druhém kvtu" tam najde tená zprávy ,.

;

podrobnjší. Chovanci konviktu byli povinni choditi do novomstského gymnasia na Píkopech. Toto roku 1858, když vstoupil ech do jeho sekundy, bylo ješt úpln v rukou piaristu. editelem byl a po celou dobu echova studia zstal ^ piarista Rupert Pohl, jenž jinak se do pamti echovy nevtiskl katechetou a exhortatorem rovnž po celou dobu echových studií (mimo t. III. a IV., kde katechetou piaristu Kanuta Bittnera) byl slánský rodák Prokop Dvorský, také eský spisovatel, uitel velice neoblíbený a pedantický, na nhož jen s hrzou žáci vzpomínali. A rovnž všech ostatních deset professor byli piaristé, s výminkou

—

—

;

ml

uitel

pedmt

vedlejších, rabína, pastora a jediného supplenta, sla\ného nyní numismatika Josefa Smolíka, jenž tehdy uil echa mathematice, pedmtu nejmén oblíbenému, ale pes to zanechal v velmi milou vzpomínku. Tídním na celém nižším gymnasiu byl piarista Euseb Durdík, jenž zárove uil nmin, latin, etin (v III. a IV.) a v IV. také djepisu a zempisu. Byl opak Cassia \ Shakespearov Caesaru tlustý a tedy dobrý muž. Krom nho. katechety a zmínného již prof.

nm

—

—

33

Smolíka uili ve šk. r. 1858/1859 v II. tíd jen ješt piaristé Walter (eštin dle Celakovského ítanky a pírodopisu dle uebnice Pokorného) a Schoffer (tento v 11. a III. djepisu a zempisu, v III. a IV. [v 1. sem.] také ješt fysice). Poátkem šk. r. 1858 9 mlo celé gymnasium. 542

žák;

den

bhem

v

sekund

se jich tlailo 89, z nichž jeZe priyatisté.

roku vystoupil a 3 byli

Nmc

a jen 34 Cech; žid plán byl týž jako nyní. Bezprostedním pedstaveným sboru uitelského byl (krátce potom zemelý) rektor kolleje, P. Fabián Maleek, nejvyšším pedstaveným provinciál ádu, dr. Vavinec Zink. Ve školních vcech pímým pedstaveným gymnasia byl zemský inspektor, školní rada dr. Jos. Kohler, jehož Cech spatil pi inspekci ve dnech 13. prosince 19. prosince, kdy se také úastnil mše a exhorty. Službám božím žáci tehdy a pijímání musili mnohem více se vnovati; bylo ptkrát do roka. Školní rok poínal se 1. íjna a konil 31. ervence; maturitní zkoušky konány o prázdninách. Na nižším gymnasiu bylo naízeno, aby se pi vyuování s rodilými Cechy užívalo také k výkladu jazyka mateského toho práva užívali zejména horliv svtští supplenti, vesms Cechové, kteí byli školními úady na ústav dosazováni. Jinak na vyšším gymnasiu vládla úpln nmina, tak jako v cekde ovšem asto tento úední jazyk lém konviktu všech pedstaveustupoval eštin, mateské ných i znané vtšiny konviktist. Na podzim r. 1859, když Cech vstupoval do ter-

zbývajících bylo 51 ze všech 7.

Uební

—

zpov

;

—

ei

cie,

pibyl do konviktu nový student, pozdji

V. Flajšhans: Sv.

ech.

3

d-

;

34

vrný

echv,

pítel

ho spolužáka takto

mi hezký, ní,

snivé,

silný,

obas

:

Servác Heller. Tento líí své„Svatopluk Cech byl hoch vel-

zdrav

plný,

s

výrazem jakési

zvlášt-

zamlklé noblessy a naprosté srde-

nosti ve tvái, družný, ale pece do jisté míry zdrželivý a celkem vážnjší, akoli se nevyhýbal žádnému veseh (Svtozor 1896, 199j". Dle Hellera Cech

tehdy

již

dvojím životem; jedním pro venek,

žil

druhým pro

sebe. Akoli byl velmi svdomitý a dobe studoval, nenáležel k snaživcm a šplhavcm byl výborný soudruh a spolehlivý kollega. Pro své veliké dobráctví býval asto terem vtip, žert a rzných školských uskok; tyto žerty snášel s veselou myslí jen byly-li jizlivé nebo výsmšné, odbýval je s pekvapující energií. Národní jeho vdomí pojilo ho již tehdy s ostatními sourodáky peva v nerozbornou družinu; akoli jinak neprojevoval demonstrativn a kiklav svého smýšlení,

—

n

a

poátku sám nevil úpln

ve zdar vlasteneckého snažení, pec stál všude a ve všem v pedních adách vlastenecké mládeže, tebas že pobyt \- konviktu a v ádovém gymnasiu tísnil ho daleko více, nežli šastnjší jeho kollegy na eském tehdy a prvz

ním gymnasiu akademickém.

Ve školním roce 1859, 60 zstalo zhruba vše starém; radostn pozdravili žáci nového katechetu Bittnera, s jásotem pak pozdravili starého svého známého, Smolíka, také jako uitele eštiny. Tím zstal také v IV. a Cech s radostí vzpomínal na jeho hodiny. Ctli z Jirekovy ítanky. Také v latin na-

pi

stoupila tiqua.

již

Za

etba tena Hoffmannova Historia anmenším potšením naplnila etina, :

to

které se uili

pod vedením tídního

prof.

Durdíka

;

35

z

grammatiky Kúhnerovy. Poet kolleg se zmenšil jich pibylo odjinud 11, zbylo jich pec jen 79, nichž již jen 44 Nmc, ale 33 Cech. Cechové

i

Nmci

2

a

nost

však konali

ku poct

10. listopadu

lOOleté

1859

spolen

slav-

památky narození

Schillerova, slavnostní

e

se celý sbor uitelský úastnil; prof. Antonín Nagl, uitel v aule gymnasijní v oktáv, jenž ukázal na bohatou innost Schillerovu a jeho vysoký vliv na \'ývoj duchovního života, naež abiturient Emanuel Bozdch, slavný pozdji dramatik, pednesl nadšen Schillerovu ,, Pío zvonu". Ale veer ped tím byl již Cech na balkonu Salvatorského chrámu svdkem (poslední nmecké a) první demonstrace eské proti slavnost-

jíž

ml

nminy se

nímu pochodovému prvodu, jejž na poest Schillera uspoádaly spolky pražské na Valdštýnské námstí, kdež také za Cechy enil tehdy Tomek.

Úastníkm prvodu nkterým

byly

pochodn

vy-

pokikováno a povykováno a znan porušena. Cech jako hor-

trženy a zahozeny, slavnostní nálada livý ctitel Schillera

nevdl tehdy, nemá-li se svého básníka zastati proti rostoucímu vdomí národnímu. Ale již záhy stouplo \'domí národní u nho prvním projevem, arci tichým, jehož se úastnil. Za této doby padající již reakce Rieger podal císai memorandum o poteb eských novin. Memorandum hojn opisováno, také terciány v konvikte: a uinila hluboký dojem na mladého mužná jeho

e

studentíka. s

A vdomí národní stoupalo hádkami a spory Nmci na gymnasiu, kteí mli ješt, akoli vratkou,

vtšinu,

V tch

a s Nnici, velmi ídkými, v konvikte. sporech Cech dovolával se hlavn Žižky

36

Husit ku posile svých dvod. Stoupalo dále návštvami Musea, které tehdy bylo jakýmsi národním palladiem. Otec echv byl již od roku a

]\íatice eské a zelené musejníky nák oblíbené prázdninové etb Cechov. S nadšením etl tak peklady Bendlovy z Puškina (v r. 1854 a 1856) as nadšením hledl také k Muscházeli. Jeden seu a všem tm, kteí se v spolužák vybídl ho, aby s ním šel do ítárny musejní. Cech tak uinil a poprvé, jako na zkoušku, vypjil si jen — od bruivého Dundra, jenž v ítárn úadoval njakou staroeskou zdravovdu

lenem

1847

ležely

již

—

—

—

vnoval

nm

as

pozorování místa i lidí. „Podruhé však" vypráví sám svým prostýan slovem v Druhém kvtu' .zvolil jsem si v ítárn již kloudnjší tení a po tetí osmlil jsem se požádati o Máa

ostatní

—

,

—

chv ,.}xíáj'\ Dundr vytáhl oboí do výše, zmil postranním pohledem mou mladikou postavu od paty k hlav, pokolébal povážliv hlavou, ale pak mi pece vydal pedmt mé touhy. V dychtivém oekávání zasedl jsem s knihou za stolek u okna. Jméno Mácho\o a drobty z jeho spis znal jsem jako malý chlapec. Otec v tu dobu etl jeho „Cikány" a mluvíval o nich s blouznivým obdivem; také verše Zborcené harfy tón. ztrhané struny zvuk ..." asto mi znly v duchu od té chvíle, kdy je otec jednou chvjícím se hlasem, v hlubokém dojmutí matce mé pedítal. již

:

.,

nešastný životní osud ]\Iáchv byl mi znám Litomic, kde jsem jako žáek hlavní školy jeho hrob navštívil. Nyní tedy mám poprvé v rukou ten slavný „Máj", o nmž jsem tolik slýchal! I

již

z

37

rozplynula se vkol prosaická ítárna prosaickým panem Dundrem a v nejluznjších barvách objímá mne pekrásná veerní májová

Rázem

s

nemén

krajina

s

šíroširou hladinou jezera v

ln

hor,

s bí-

lým stínem vže, kde v temném sklepení nešastný vze do spoutaných rukou kloní bledou tvá Když jsem knihu doetl, bylo mi, jako bych se pro.

bouzel

z

kouzelného,

i

ve

své

hrze

.

.

a truchlivosti

krásného snu, v nmž se mi zjevil docela nový, netušený dosud svt a jehož vidiny ješt dlouho potom zaujímaly všechny moje myšlenky."

arovn

y té dob, snad nadšen Máchou a Puškinem, poal také znovu básniti; vypráví: (SS. V. 276.) První verše napsal jsem, tuším, již jako tercián o prázdninách, a nemýlím-li se, podnítil mne k nim vítr, který vál kolem našeho osamlého zámku (mj otec byl hospodáským úedníkem), ohýbaje vtve strom v parku, šum listnatými korunami, klapaje de\'nými žaluziemi a vrzaje rezavou plechovou hvzdou na steše zámecké. Vylíil jsem všechny ty zvuky a zjevy, tepetání list, letící kotoue prachu, a snažil jsem se vší mocí, zachytiti formou a znním s^Tch verš nco z nezkrotné volnosti vichice a z tajemných tch, nkdy hnvivých, nkdy žalobných hlas, které mne tak mocn ,,

doma

Škrtal jsem, zahazoval, zaínal vždy nedo\edl jsem první své pokusy psáti jinak, než tužkou, a teprve, když jsem je už zcela hotové a podle svého zdání propilované pepisoval pro jiné, užíval jsem inkoustu, a tu vždy míval jsem dojem, jakoby se mi tmi ernými rysy odcizovaly, jakoby stízlivly a pozbývaly svžího myšlenkového pelu. rozechvívaly.

znova

—

:

38

Jen dokud byly ješt onou mén pregnantní a snadno smazatelnou látkou na papíe lehce zachyceny, zdálo se mi, že ješt souvisí s mou duší, a že tento dvrný svazek není vydán na pospas profánním cizím

pohledm."

šk. r. 1860 61 opt se poet žák rozmnožil bylo jich 81. ale mezi nimi již vtšina Cech: 41 proti 40 Opt zstalo vše ve starých kolejích, až teprve v 2. bhu k veliké radosti žák nahradil ve fysice piaristu Schoffera, velmi neoblíbeného a mstivého uitele, mladý, nov approbovaný ech, supplent Martin Pokorný, známý pozdji mathematik a velmi oblíbený editel mstská stední školy Pražské. V latin poprvé poznali žáci klassiky obligátních prvých 5 knih Caesarových

Ve

Nmcm.

—

—

:

kommentá

,,de bello gallico" a dva kousky z OviVII. a Vlil. knihy ?vIetamorfós). Mnoho z nich nezbylo v pamti Cechov, ale tím více psobila narí etba tajná \- konvikte i doma o jednotlivých prázdninách veejná v tch dobách poznal Heiuea, i)oznal ^- se slovníkem \ ruce Mickie-

dia (ze

;

—

wiczova Pana Tadeáše, Hamleta Shakespearova, Mciri Lermontova a co vbec náhoda pinášela. A ješt astji zahloubával se již sám do svého tvoení; pekládal veršem, psal tu a tam epigramy a nkdy schýlen nad knihou pomalu, tžkým stojatým písmem (nynjší lehké písmo ležaté osvojil si teprve na universit) v pravém slova smyslu podle vzpomínek Hellerových v Svtozoru 1896 do svého vázaného zápisníku tužkou ryl verše vlastní. Pišly nepochybn všecky na zmar. Rozkoš tohoto tvoení vypisuje sám básník takto (SS. \^. 277.''

—

—

—

:

,,Brzy naplnily se roznícené

skrán onou

vlni-

39

vou mlhou nerozlišených ješt, neuritých a polouritých pedstav, která tvoí snad u každého básníka nejrozkošnjší ást jeho tvoení. Posléz vyhranil se ponkud z toho chaosu pruh jasné, prhledné vody, obklopený s obou stran pekrásnými kvty, jichž líbezné tvary a barvy obrážely se mlhavými, polozetelnými stíny v té vodní hladin. Vše to bylo tak svží, tak divukrásné a prodchnuté tím zvláštním arovným svtlem, v nmž objevují se nám krajiny pouze ve snu nebo v takovém poetickém polosnní, že marn snažil jsem se zachytiti na papír vrný odlesk tch pvab. Napsal jsem prv^ní ádek a s nevolí hned jej peškrtl znova jsem se zahloubal do své opojné pedstavy, spatoval ji zetelnji, s novými nový s1o\tií výraz ješt krásami a hledal pro ádek objevil se na papíe, za ním zvolna druhý tetí však již petrhl jsem tu nkteré slovo, onde jiné, napsal nad nové, petrhal tato zase, a konen zmizely opt všechny ti ádky pod hustým mežovím rozezlených škrt Tak jsem snil, pemýšlel, po drahné dob vždy trochu psal a zase petrhával. až mne konen zvonec, volající k obdu, uvdomil, že jsem celé dlouhé dopoledne problouznil bez jiného výtžku krom nkolika peškrtaných, nepotebných na papíe a vybledlého jich obrazu v hlav, k nmuž jsem se od té doby nevrátil. Ale co nezapomenutelné rozkoše jsem pocítil v tom planém snní, vidím z trvalosti upomínky na to jarní dopoledne v semináském re;

—

n

—

—

n

.

.

.

ádk

fektái.

Tu rozkoš snní má snad každý, anebo alespo vtšina tch, kdo píšou umlci jsou však pouze ti, kdož umjí z té \'lnité mlhy vyhraniti urit ohrani;

:

40

ené

vidiny a penésti je na papír alespo s velkou ástí toho kouzla, které mly v jejich pedstav." Na podzim 1861 pibyl do konviktu bratr Svatoplukv, Vladimír, který šel do sekundy. Oba bratí chodili arci Svatopluk vstupoval do kvinty spolen do školy (do gymnasia), ale v konvikte, kde byli chovanci v dormitoi i v refektái rozdleni podle tíd a stáí, celkem málo se stýkali; za to tím astjší byl vzájemný styk o prázdninách doma ve Vraném a o feriálních putováních. Doma ve Vraném užívali prázdnin oba studentíci ve spolku se syny uitelovými, polesného a dr. Všína, který bydlil v druhém kídle zámku (mezi nimi byl i potomní malí Jaroslav Všín). O feriálních cestách oba bratí chodí\'ali sami, jen že Vladimír, sensitivnjší a tesknicemi soužený, ast ji díve upomínal k návratu, než bylo milo Svatoplukovi. Své zásoby a poteby cestovní nosívali spolen ve vtší kabele, t. zv. ,pinklu*, jejž bujná mládež venkovská vítala obecnou tehdy odrhovakou ,,A se pinkl hází!" Svatopluk proto, jemuž jako vyššímu gymnasistovi tyto výlevy cit nebyly píliš milé, sjednal s bratrem smlouvu, dle níž v mstech a vesnicích nosil ,pinkr bratr, kdežto ostatek

—

—

cesty Svatopluk. Byli tak spolu na Snžce, pšky z Vraného i zpt; na Milešovce, Košálu a Hazmburku; v Teplicích, kde se druh druhu po loupežnickém divadelním pedstavení ztratili v Chomutov, kam je strýc Antonín dal ze Žatce dovézti dostavníkem atd. Mli také, jako bývá, na cestách všelijaké píhody komické i tragické v Rotenhausu na p. dostali k penocování jizbiku, jejíž dvée úzkostlivý Svatopluk ze strachu ped loupežníky zabari;

:

41

najednou v noci stolice se ík nesmírnému ruka ovšem zdšení nocležník; ale ukázalo se, že to byl hostinský, který se prost chtl podívati do kalendáe.

kádoval stolicemi tily

dvemi

a

;

—

se táhla jakás

Vzpomínky

z

cesty na

Snžku, na které

ech devných domk,

všímal

vesnic a

již

si

msteek

Druhém kvtu". Krovzpomíná tam také frugalních jež jim zastupoval vtšinou chleb a ovoce, a také setkání s Nmci, kterým byla podivná a nevídaná jejich amara, kteí však nicmén se k nim chovali velmi pívtiv. Tuto lásku ve volném a se toulání po pírod Cech podržel až posud rozšíení obzoru, jaké každé cestování s sebou pináší, vedlo ho pozdji k tomu, že nejen doporuv Pojizeí, zachoval básník v

m nešastného obd,

,,

,pinklu'

;

uje asto mládeži takové školní výlety, nýbrž i pro školy doporuuje methodu peripatetickou, které sám užívá pi svém tvoení — jak známo. Cech sedá k práci teprve tehdy, když slední árky.

již

vše promyslil do po-

prázdniny k nejmilejším dolásky matiny, jež mu byla nade vše, i ostatních menších a vtších sourozenc, jimž veliký bratr z Prahy vždy nco pivážel, tšila echa nejvíce úplná volnost, s jakou mohl tkati s nkterým zamilovaným básníkem v kapse po lesích rolích, ssáti vni zem i rostlin, najinak náležely

I

bám roním. Krom

—

—

i

slouchati

ných

V

tch kráslistí i zpvu ptactva. letních Cech splýval s okolní píroa nerad jen celou duší syn své hroudy

šumní

dnech

dou, byl s vracel se do

—

kamenných žalá klementinských.

42

Vedle potulek po krajin nezahálela ani literaMladí jonáci založili feriální spolek Oharku" s nezbytným psaným asopisem, poádali besedy tehdy v jarém ruchu národního života tak oblíbené, deklamovali na nich proslovy a pozdji také poádali divadelní pedstavení. Pi tchto zábavách istých a svžích, jako celý tehdejší život národní Cech také poprvé poznal kouzlo lásky zalíbila se mu starší dcera blízkého sládka a vládla asi po tura.

,,

—

—

— —

—

dv

v jeho srdci neobmezen. tohoto volného a krásného života o prázdninách znan se lišil život v pochmurných zdech semináe. Onen tlak absolutismu za povstného Páumanna, jejž popsal Cech ve svých vzpomínkách, ustoupil etným a rušným demonstracím v klikatých a stmlých ulicích a ryncích staromstských a na rozlehlém Václavském námstí, vroubeném malými domky a uzaveném hradbami s nízkou branou, jichž se úastnil celý národ, v prvních jeho adách studentstvo, tebas jeho gymnasijní ást svíléta

Od

ád disciplinární. Bylo nové jaro v Cechách Cech krásn jeho ovzduší zachytil v „Druhém kvtu". Za to ve šk. r. 1861 '2 se vstupem na vyšší gymnasium nastaly pronikavé zmny v uitelích; tídnictví pejal s latinou staec piarista Blažej Karas, což podržel v sext; bývalý tídní, E. Durdík, ml ral

—

tuhý

a

i

pouze djepis. Místo milého Smolíka nastoupil vmathematice (i v Vl.) nenávidný Schoffer, místo milého Pokorného pednášel pírodopis mrzutý Walter. místo snesitelného Bittnera pišel opt pedantický Dvorský. Bylo to jako pohroma, jež se na kvintány snesla. Jediná jen okolnost dávala jim ástené odškodnní; etinu, eštinu a nminu pe-

nový mladý svtský supplent, Jan Ve-

vzal u nich

—

bujní kvintáni mu pecelou duší filolog ale spravedlivý a upímný pítel zdli .Suffix' svých svenc. Tu poprvé poznali mladí studenti velikou poesii z Mozartovy ítanky ballady Schillerovy a Goethovy, verše Kleistovy a Kornerovy, z vydání Hocheggerova první ti zpvy Homérovy Iliady (kusy Xenofontovy Anabase a x\pomnemoneumat asi je nenadchly) a z Celakovského ítanky a na prvním míst verše Celakovského a Kollára grandiosní básn Rukopisu Královédvorského dle vydání Hankova. Ilias byla jim látkou dvou eských úloh, Záboj Rukopisu, Achillovi tak píbuzný, eského i nmeckého, Kleilátkou dalších dvou stovo „Jaro" látkou úkolu nmeckého. selý,

—

:

—

—

A

k tmto arcidílm poesie poprvé mohli také sami svými pracemi; vedle pouhých ob-

družiti se

sah

in

a

mravouných

parabol a allegorií (jako v nm-

„Der alte und der junge Obstbaum" Freunde" „Das Rohr' atd. nebo v eštin

králíci" „x\ndroklus" „Listy" atd.)

mli

již

,.Drei

,.Dva také úko-

lem samostatná líení a popisy: „Podzimek" Boue", Parný den v mst". Cech dlouho ješt vzpomínal, s jakou radostí pustil uzdu své fantasii pi líení podzimního dne, jak vesele pracoval, s jakým nadšením práci odvedl — ale s jakou žalostí .,

,,

-

místo ,\"ýborné', jaké mívával u Smolíka, nesl si jen dobe', ponvadž nkolikrát užil slovesa konícího ve významu historického praesenta.

dom

,

Proti liodinám útlého, etherického Veselého ostatní látka echovi ustoupila do pozadí. Karasovy hodiny o Liviovi (5 kn.j a Ovidiovi (výbor

44

Grysarv) nezstavily patrných dojm. A^domí eské jist se šíilo, zpráva školní již národnostních mezi 79 kvintány neudává. A zase daleko nejvíce psobilo tení veliké poesie, kterou Cech práv byl poznal. Nadšen líí dojem, jakým psobilo na nho pr\Tií poznání Byrona. Znal ovšem již ped tím z Litomic Nevstu abydskou, etl v pekladech Parisinu. Sen, Tmu a Hebrejské melodie; ,.ale o pravém, celém Byronovi" dokládá v Druhém kvtu neml jsem dosud tušení." Pítel B. dopídij se nkolika ivazk Byrona a v noci vplížili se s Cechem do studovny, aby si petli Kaina. Zaali ísti a již knihy nedali z rukou. Kolem do kola hluboké ticho píše dále básník my tu sami za jedním z dlouhé ady erných pult v dlouhé pološeré síni; v níž blikaly jenom naše svíce

a

pomr

—

—

—

a

,,

—

do níž adou oken nazíraly hvzdy jarní noci, duch náš v letu závratném kolotal jiným sv-

ale

plným grandiosní velebnosti a arovné krásy. Byl jsem u v^iiržení a nikdy nezmizí z mé duše památka toho nesmírného dojmu. Uneseni proudem velkolepé poesie zapomnli jsme na vše ostatní, až teprve dohoívající svíka pipamatovala nám skutenost. Lepili jsme na oharek sebrané kusy a zbytky svíek a šastn vystailo nám to práv tak do konce básn, naež jsme se. opojeni veledílem, po tichu dotápali ke svým postelím a- dormitoi." A tak etl Cech ješt Manfreda, Childe-Harolda a Dona Juana jeho Ave ?\Iaria napodobil potom šastn v Evrop. Ano, vynasnažil se ísti Byrona v -originálu ale brzy zase angliiny nechal. V sext. šk. r. 1862 1863, pomry školní valn se nezmnily, až na to, že nenávidný Schoffer krotem,

— —

45

m pis,

mathematiky pevzal místo Waltera že místo V^eselého nminu pevzal

i

pírodopi-

nov

bylý z Litomyšle piarista Hilar Ddina a konen naprosto ztratili bývalého tídního E. Durdíka, místo nhož pevzal djepis editel Pohl. Karasova ani etba latina opt nezstavila viditelných stop Sallustiova Jugurthy ani VergUiovy Aeneidy (VII. vzpomíná-li VIII. zpv) nejeví se nikde u echa v „Prvních starostech" a j. Didony, erpá znalost tchto bájí ne z III. IV. kn. iVeneidy (jichž vbec netli), nýbrž ze Schillerova pekladu a odjinud. Za to zstal mu v pamti z hodin Veselého „ctihodný" Herodot (tli V. kn.) i Homérv Achilleus (tli IX. a X. kn. Iliady) i z nešastné Jirekovy Anthologie stedovké, akoli kniha ta byla naprosto nezáživná, pec leccos utkvlo v pamti. :

—

—

;

Nmecké

úkoly,

krom obsah

z

uiva

(Achil-

Hektor podle Homera, o punských válkách a Karthagin podle djepisu, výklad Goethova ,,der Strom" atd.), žádaly výklad ,,Vortheile des Frúh-

leus a

aufstehens" ,,U eber die Vaterlandsliebe", ,,Die Wissenschaften sind die allein sichere Sttze der offentlichen Wohlfahrt" a variace na thema: „Vorgethan.und nachgedacht hat manchen in grosses Leid gebracht" a „Pfeilschnell ist das Jetzt entflohen, ewig still steht nur die Vergangenheit" (zná,

má

slova Schillerova). Alén vzletná, ale jist milejší byla themata eská, z nichž

echovi

nkterá pimykala se k etb eské („Odmuje-li se svt sthujícím se skuten nevdkem", „Slova k

ápm

na podzim do teplejších krajin") nebo latinské (,,Solamen miseris socios habuisse malorum"), jiná byla prost moralisující (,, Chvála pracovitosti", ,,Nebez-

46

chudoby" atd.) a jen jediné podávalo látku fantasii mladého básníka: „Zima". Ke konci školního roku (16. er\na 1863) zemel tídní jejich, profesor Karas. Na poheb, jehož se krom všech 67 sextán úastnily veškeré stední školy pražské, dostavilo se také veliké množství bývalých žák zesnulého. peenství

vdnou

Dležitjší opt, nežli práce školní, byly echovi vlastní jeho pokusy básnické a hojná etba. Seznámil se tou dobou již s hlavními veledíly poesie evropské, z domova znal hlavní díla starší poesie arci zaal se tedy úastniti literatury eské zatím jenom psaného asopisu konviktského „Zory" tato záhy však již jeho požadavkm ne\-yhovovala. Ale také v tištné literatue básnické zela po r. 1848 pouš, jen 1855 Fricovou Ladou Niolou perušená, v níž však pod povrchem rodilo se již nové hnutí. Byli to zejména studující akad. gymnasia, kteí ze svých psaných asopis školských odvážili se do jediného belletristického asopisu tehdejšího (]\Iikovcovaj Lumíra a pozdji do píseckých Zlatých klas (psal do nich Pfleger, Hálek aj.) R. 1858 vystoupili noví básnici jednak svými knihami (Pfleger Vyšinským, Hálek Alfredem, Neruda již v prosinci 1857 Hbitovním kvítími, jednak spo-

—

—

;

]\Iáj. Kruh ]\Iájový pak si víprorazil dráhu. Než pece v letech 1862 (po vydání posledního roníku ^MájeJ 1868 (vydání prvního Ruchu) jest zkypená sterilní; spisovatelstva jest málo, málo také produkuje. Ale podailo se již dru-

lený-m almanachem

tzn

—

pda nov

žin Májové statné

(dvanácti

asopisy

:

autorm)

organisovati samo-

Obrazy života (l859

— 1862),

Ro-

47

dinnou kroniku (1862—1865) Zlatou Prahu (l864 1865), Kvty (1865— 1872j, v nichž volno bylo aspo no\-ýni básníkm vystoupiti do svta. Škola starší \ymohla aspo dráhu novým názorm: byla to hlavn propagace Byrona a Heinea; slovanská struna v tehdejších dobách neznla tak jasn, jak bychom oekávali. To bylo zstaveno generaci nové, tehdy ješt na g\qTinasiích meškající. až

—

j iž od r. 1862 utvoily se na akademickém gymnasiu kroužky studentské literární; menší kruh, zva-

ný „Brati literární", pozdji ,,Vltavan'', vydával psaný asopis, do nhož pispívali Em. Engel 'Karlínský), pozdji vdce poslanc klubu mladoeského, Ivan Klicpera (Slavínský), syn sla\Tiého dramatika a sám dobrý romanopisec, a j., splynul

Klicpery, s

vtším „Orebem",

jenž \^dá\^al

asopisy student-

ské „Lípu" a Kritiku", do nichž psali Jos. Sládek, Vratislav Maloch, Jaromír elakovský (Suk), ^íírumil Neumann, Alfred Slavík, Sušický, Skála, Petík a j. „Oreb" scházel se v lét na hradbách pod Karlovem, v zim v hostinci ,,u Šumavy" v Štpánské ulici. Spojené spolky „Oreb" a „Vltavan" piSlavoj" jaly k sob potom spolky venkovské, jako z gymnasia Táborského, jenž vydával „Lužniana" a jehož leny byli ?\íir. Krajník,, Alois Kotrbelec, Boh. ermák, Aug. Nevšímal a pozdji jejich historiograf, L. Quis. Spojení pak toto pijalo ná,,

.,

zev ,.Ruch".

Do tohoto kroužku byl uveden jedním kollegou, který v VI. pestoupil na akademické gymnasium, také Cech. Vstoupil do ,,Oreba", psal do ,,Lípy" a z ohledu na klausuru konviktskou a klášterní gym-

48

nasium, jemuž podléhal, pijal elegické jméno „Nevolný". \^e šk.

r.

1863/1864 osielí septimani dostali no-

vého tídního, rovnž starého piaristu Bened. Albrechta, jenž pejal po svém pedchdci latinu (zstal jejich uitelem až po maturitu) a po nenávidném Schofferovi mathematiku, který zase pevzal fysiku. Nov pibyla žákm logika, kterou pednášel piarista Ant. Nagl, na kterouž vdu však ani na uitele jejího Cech vzpomínek nezachránil. Za

a

nepíliš lichotivou, památku zanechal nový uitel gymnasia, kižovník dr. Antonín Pelleter, rozený a kovaný Nmec. Pejal po Ddinovi nminu, kterou pronášel ohavaiým dialektem, a po editeli Pohlovi djepis, ve kterém pouštl uzdu své nenávisti k Cechm. Cech dlouho pamatoval, jak tento nazval bojovníky Zižkovy „fanatickou, cepy ozbrojenou luzou", a jak uražená tída tou dobou mezi 50 septimany byla jist již znaná vtšina Cech duDotem perušila pednášku a ani dtkou editelskou nedala se pohnouti, aby pi zkoušení tato potupná slova opakovala. Ani Albrechtova latina (Vergil XI. XH. a první ekloga, pak Ciceronova za Caecinu a o velení Pompejovi mladého septimána nepoutala; ale ani Veselého etina (VIII. IX. zpv Odysseje, dv filipiky Demosthenovy a ani ovšem o míru) nmina Pelleterova. Také nmecké úkoly Pelleterovy mají vtšinou jen ráz moralisující nkteré jsou vzaty z uiva („Filip II. a Napoleon", ,,Epaminondas"). jiné na théma nmeckých klassik („Es bildet ein Talent ..." z Gothea, „DieWeltgeschichte ist das Weltgericht" a ,,Das Leben ist der Gúter hochto tím ostejší,

Nmec

—

—

e

e

— ;

.

:

49

."ze Schillera)a jen jediné poskytovalo fantasii: „Per aspera ad astra". O nco více píležitosti poskytovaly eské úlohy Veselého náš se podobá cestování" zalíbilo se echovi ,, Život nejvíc ješt v Pestrých cestách toto pirovnání provádí znovu a podrobnji; „Smrt a spánek", rovse fantasii jinochov líbilo; ovšem již obsahy Odysseje a Filippiky, více snad Alexstes nicht

volnou

.

.

pdu

;

mén

nž

„e

andra V. k vojsku ped bitvou na Graniku", zdali i „Chvaloe husy" tžko rozhodnouti. Charakteristika „lovk závistivý" nebo „Pednosti vku mladého" snad se líbily více nežli spíše moralisující „Nadje jinocha, který vdomostmi opaten do ve-

ejného života vstupuje" a „Pro se pátelství v mládí tak rychle uzavírají a zase tak rychle ruší" (a o tomto themat Cech mohl dobe mluviti ze zkušenosti).

Tehdy také

ech

již sáhl po vavínu básnickém. tato první báse, již arci mnohem pozdji vidl \o'tištnu, jest, jak vypráví s roztomilou skromností se n". Redakce „Zlatých klas" píseckých vypsala 1863 cenu na báštdroveerní; o cenu ucházel se i mladý konviktista, arci pod pseudonymem, dle rodného jména

—

A

—

ech

:

„Vánoní

se

matina,

S.

Rak. Báse poíná:

„Zima, zima

!

Na

blankytu svtla,

na dláždní sníh se jiskrou stkví, jako kvtinka z té spousty zkvtlá dívka smutná na rohu se chví .

.

Dceruška ta desítiletá prosí o almužnu v den štdroveerní pro matku, doma nemocnou ležící. v. Flajšhans: Sv. Cech.

4

:

;

50

Tam

V

slzách usne a zdá se jí, že je v nebi. Ježíšek ukazuje jí deset rznobarvých andílk, strážc perlí strojili jí strojejích let, kteí z jejích slz

—

meek ... „Schovávají je, až jednou, jednou z nich dojde pro tebe, až ti tváe malinové zblednou dušika se zdvihne do nebe."

poslední

šel mimo spící dívku ,ušlechtilý pán' se dvsluhy a vložil jí do rukou zlaté peníze. Když dle svého mínní se probudila, nalezla peníze za ty koupí matce lék, sama se tší od Ježíška

Zatím

ma

—

—

krásným snem. Koní

se

„Ve všech oknech svtýlko již hasne, každý strom již lesku pozbaven ó jí krásnjší v té výši krásné ješt stkví se, ješt pipraven!" Tato nepatrná

báse

jinak jeví všechny vlast-

—

a nosti duševní dílny echo\0'. \^elmi patrný jest arci u mladistvého poety docela pirozený ohlas Máchy ,až tváe malinové zblednou', jenž sám

—

charakterisuje

dobe

školu básníkovu. Ale ješt

d-

ležitjší jest celá koncepce snu, jež je pravidelnou akvisicí básní Cechových. Cech, jenž snil v konvikte sen trudný a ve svých básních sen krásný, a jenž žil snad jen v loktech matiných v zátiší vranském, pokládá za nejkrásnjší ást života sen, ano sen. NejkrásCalderonova Život drží se

tém

—

njší partie pozdjších jeho prací jsou velkolepé

61

sny

—

—

první nejlépe zachycené v Šotku. A ejhle jest ,Sen', poslední veliké drama v nej-

báse

jeho

krásnjší

partii

V oktáv

vykazuje

horené sny Prokopovy.

— kam pouze

—

41 kollevše pi starém; jen zstalo dosplo i na dále podržel, djepis od Pelletera, jenž pevzal editel Pohl a psychologii Ddina. Pelleterova ani nyní netáhla mladého abiturienta; a to tím mén, ježto domácí úlohy úmysln bojují

g s

(šk.

—

r.

1864/5)

tém

nminu

pesvdením

mladých Cechu;

Nmina

sice

ješt úlohy

hat der Júngling bei der Wahl seines Berufes zu berúcksichtigen" nebo „Strebe nicht nach Dingen, denen du nicht gewachsen bist" nezdají se úmyslné, ale jist výklad Pelleterv ústní doavšak již úlohy „Was ist vedl do nich mnoho vložiti Studentenehre", ,,Die wahre Freiheit besteht im Gehorsam gegen das Gesetz", a zvlášt ,,Was muss den studierenden Júngling bestimmen, sich frei zu halten von politischen Factionen", ukazuje zejm, vyhledával uitel est student, které záv kony asi mínil a jaké politické fakce byly abiturientm zbraovány. Není pochyby, že jenom s odporem a hnusem mohli studenti tato themata prajiž samo slovo „policovati ku pání uitelovu tická fakce" byla urážkou každého echa, jenž se pec hlásil jen k svému národu. Píliš lásky asi také nedošlo thema „Ueber den Wert des Studiums der classischen Philologie" a ani djepisná

jako:

„Was

—

em

—

.

themata

(o

Arabech, ímanech, XVIII. vku, pe-

vaze Evropy atd.) nemluvila k srdci jinoch, kteí z themat vyloumilovali djiny svého národa ené. Themata literární hledla ovšem k literatue nmecké o Kassande Schillerov, Ifigenii Goe-

—

:

52

thove,

sro\Tiání

rybáské písn v Tellu

Schilleronejspíše snad ješt vyhovovalo thema poslední, práce maturitní, výklad sIa\iiého Ciceronova ,Historia magistra vitae'. ]\Iáio stop zstavila latina Albrechtova; ty kusy Tacita (Agrikola a kus IV. kn. Annálj arci svou koncisností a shuštností nemohly baviti mladého básníka, ale ani ne básn Horaciovy, napchované sentencemi a obtížené strojenými metry; byl arci také výbr nešastný (z III. kn. Od. neteno nic, z I. jen 3., 7., 18., 24., 37., z II. 1., 15„ 16., 20., za to ze IV. 2. 4. a 9. a první dv^ epody) Cech vbec nepoznal z Od rnohutného básni-

v,

s

,

Rybáem' Goethovým

—

—

ckého 1.,

;

vdomí Horaciova

30. atd.), slavné ,,Exegi

—

(slavných od

I.

monumentm"

III.

1.,

jen

z

pe-

kladu Puškinova zvlášt pak nevhodným byl výbor ze Satir a List (S. I. 2., II. 8.; z Ep. I. 1., II. 3. ást). Ostatn Horác byl již svou povahou odlišný od základního rázu poesie echovy; mohl-li nadchnouti Goetha, musil se protiviti Cechovj. Rovnž nepatrné bylo psobení etiny ta snivá a fantasii voln se oddávající mysl echova, k níž nemla pístupu tžká a hutná poesie Horaciova, zavírala se arci písné a strojené kráse Sofokleovy Elektry (ani eská úloha ji nevtiskla básníku v pamtj, ale také i stízlivé a suché logice Platonovy Apologie a Kritona. Dlouhé logické etzce, jimiž se bére argumentace Sokratova, byly echovi na:

prosto nesympathické a protivné. Za to tím více asi zajímaly mysl jeho pi eských hodinách Veselého aesthetické výklady Erbenovy Kytice („Svatební košile" bylo i za úlohu) a jiných klassických dl Celakovského nebo Kollára,

53

jež

uitel srovnával

i

s

díly

nmeckými

a antický-

„e

pi oteúkol byla vení njaké knihoioiy", Slova k rozvodnné eech není ce", Louení s místem rodinným"), Soeníkem, se více zamlouvala, nežli etba kratových rovnž eské thema „Nkteré pednosti našeho vku, porovnáme-li jej starému", nebo Koho mžeme právem nazývati vzdlaným" nežádalo takého sebezapení, jako nmecké ,o cen klassického studia'. Ze všech nejvíce (krom uvedených byl ješt thematem povahopis sobce a vyprávní o pvodu Slovan dle básn Holého) zaujalo mysl básníkovu thema „Jaké mohou býti píiny, že lidé nemluví nkdy pravdu", jemuž pozdji vnoval nkolik menších humoresek, vtší práci ,,Suggesce pravdy" a velikou allegorii „Pravda". Na poátku oktávy obdržel Cech cenu za svj „Vánoní sen" a rozepsal velikou historickou tragoedii, které nedokonil. Na Hellera, jemuž Cech verše své pedítal, uinilo pr\mí jednání mohutný dojem „asi jako první tení dramat Schillerových". Z gymnasijních básní ostatních, jež Cech vesms zniil pozdji, uchoval si Heller osmerkový zápisník, do tenké kže vázaný, plný verš Cechových. mi.

enická cviení

I

(za

,..

,.

a

eí

;

,,

:

—

4.

PRVNÍ \^AVÍXY. Skoniv studia gymnasijní v pochmurném dom na Píkopech, mel Cech ped sebou zkoušku maturitní. Byla tehdy daleko obtížnjší nežli nyní, bylo

pedmtu

zkoušenc mnoho,

více

a zkoušívali

ta-

ké universitní profesoi; nejvíce práce dalo tžké a nezáživné náboženství, pi nmž beztoho Dvorský nehledl k vdomostem, ale celkovému chování. Ale jako zkoušky na celém gymnasiu Cech i tuto poslední vykonal s vyznamenáním z djepisu dobyl výborné, z náboženství a fysiky chvalitebné, ve všech ostatních pedmtech (latin, etin, nmin, eštin, mathematice, pírodopisu a filos. pro :

paedeutice) velmi dobré. 3.Iálo jen obstálo tak estn.

z

35 abiturienta

Po maturit koUegové na veselém banketu nasešli ale s mnoh
posled sé

dvrné

i

:

Hellerem, nyní redaktorem Národních List, bydlil dlouho po vystoupení z kon-

val

styky;

s

i

55

viktu

nyní

spolen, s Otakarem Hostinským, slavným uencem, úastnil se horliv literárních kroužk

redakcí, se Seydlerem, záhy zesnulým vynikajícím pátelství. Nejžil rovnž v výše ovšem \' hierarchii spoleenské z kolleg vystoupil Frant. Krásí, nyní svtící biskup pražský a dkan kapitoly svatovítské, jemuž v ,, Druhém kvtu" vnuje srdenou a šetrnou vzpomínku. Když takto poátkem srpna Cech znamenit vykonal zkoušku maturitní, s velikou radostí strávil první své volné prázdniny. O prázdninách s otcem dosti neshod, na kterou fakultu vstoupiti; otec si pál, aby vstoupil na práva, ježto v tom povolání vidl nejsnadnjší možnost i vlasti posloužiti i vyniknouti syna zase táhla k sob filosofie. Zvítzil syn na krátko chtl se dáti zapsati na fakultu filosofickou; ale za den opustil filosofii a vnoval se prá\m, když nabízely se mu urité i

dvrném

astronomem,

ech

ml

—

;

—

výhody, arci k úplné spokojenosti otcov. Avšak vedle suchých instituc a pandekt daleko silnji táhla k sob mysl echovu Musa, jíž nyní mohl se voln oddati. Usídliv se (s páteli Hellerem a ermákem) na Václavském námstí, v u Primas, z prvního patra výhled do paláce Aehrenthalova. A v tomto jevila se v jednom okn tem spolubydlícím asto sliná mladiká baroneska, jako nedostižný ideál. „Ale pro naši vzntlivou mysl" praví o tom pozdji básník „bylo tak píjemno dívati se tam v to kišálové jasné okno, sníti o nádhee šlechtické komnaty a kochati se pedstavou odvážné romantické lásky". Tato láska pak byla

dom

ml

—

—

pedmtem

první velké

Byla pednesena v

básn echovy „Anonym".

nov vzkíšeném

„Ruchu".

56

„Ruch" nový sla\aiostn se ustavil 21. íjna 1865 a poádal týdenní schze, o nichž se vedl protokol, v hostinci ,,u Primas", zrovna pod obydlím Cechovým. „Pošmourné stny, špinavá podlaha, hrubé hostinské stoly, zápach po špatném tabáku, pivu a plísni to byly asi hla\Tií souásti místnosti Nevím, co si myslíval sklepník, když s erstvým pivem vstupoval do pološeré místnosti, kde kolem naslouchání klonily se hostinských stol v do dlaní ady vážn zadumaných mladých tváí, jichž oi bud sniv se chýlily ke sklenicím ped sebou, neb zalétaly v nkterý kout svtnice, odkud 'zazníval patheticky bouící nebo tkliv tesknící hlas, míchající své „perly" a berly", ,,vn" a tn", „sídla" a „kídla" v jeho prosaické ,, erstvé naa-

—

.

.

.

nmém

,,

pánové!" Ješt jedim?" ,,Komu pijdou ty syreky, prosím ?" tak vzpomínal na ty schze pozdji básník. (Pozdji ,Ruch' se pesthoval do Liliové ulice k Bílému kohoutu')té,

,

.

.

.

,

Ve schzích lenové abecedním poádkem

byli

povinni pednášeti své práce tyto v opise ukládány do archivu a vydávány po sešitech; za rok býval svazek rukopisný Album spolenosti Ruch". Krom toho vydáván rukopisný trnáctidenník „Ruch", s kritickou pílohou redakcí dra. Engla „Vstník" (pozdji Slovo"). ;

—

—

,,

—

—

,,

První officielní schze „Ruchu", v nmž lenové „Orebu" bývalého tvoili sále pevnou skupinu, konána dne 11. listopadu 1855. lenové zvali se navzájem ,bratí' a mli rozliné zvuné pseudonymy, ješt z Orebu". Jaromír Celakovský zval se jako díve ,.Suk", Forchheim ,,Rženský", Zalužan ,,

57

„Budivoj", Frant. Prusík ,,Budovec", Engel ,, Karlínský", vlastenecký žid Lowy ,,Rosa" atd.— jen Svatopluk Cech zmnil své gymnasijné - konviktistické

„Nevolný" v hrdé „Volný". Pedsedou býval Engel. eeného dne adu ml poíti první po abeced pednášel svého „Anonyma". „bratr Volný" píše pozdji „Chvíli pemáhal mne ostych" Cech „ale brzy jsem zapomnl na ty etné, do dlaní sklonné hlavy, na ty pevn na mne upené zraky, na všechno kolem a na kídlatém oi hrd jsem zaletl do vzdušných kraj fantasie." A ,bratr Volný' svou básní zvítzil hluná pochvala ji vítala, Klicpera mu stiskl ruku, Sládek ho objal, Celakovský poklepal mu na rameno, i sám Engl pochválil „akoliv jsem nedávno ped tím v kritické ásti spolkového asopisu dosti oste posoudil místo jedné jeho básn, kde blahem šíilo se srdéko Dlouho do noci pak ješt, i brouka nejmenšího' ". opojen mladou slávou, procházel se básník po nábeží, ve stínu akát. Na právech byl z poátku osud jeho trnitý, jako dráha každého chudého studenta. Literatura tehdy neživila básníka; rozliné ty Lumíry', Ruchy', ,Almanachy' atd. neplatily honorá, asto ješt bylo potebí platiti jejich deficit. Psal polodenn jako podnes znaná ást právník v kancelái advokátní, zastávaje tak mundanta, dával hodiny v zámožnjších rodinách. „Za krátko poznal dny hladu" píše o Vysockém, sebe mín, v Ika-

—

—

—

;

,

,

,

—

—

ru

—

—

a trpkost bezplatných

obd

ped oima

do-

stíbrnou almužnou pod servítkem; poznal zápas o bytí, v nmž teba astokráte zapíti stud a hodn hluboko sehnouti hlavu; nauil se

brodinc,

se

58

plaše

a vyhledávati

stín a šero, jeho zjev, jako s temnotou noní ucítil všechny ostny té koruny trnové, z nichž nejkrutji snad bodá osten ponížení." Tu ,,ošumlost" a ,,mrovitost" pozdji, v dobách lepších (1870), uinil pedmtem znamenité humoresky „Vymnný klobouk", kde dva ošumlci domnle si vymní klobouk, stejn ošumlý, a druh druha snižováním tohoto paklobouku urážejí. A jinou historku takovou z doby „pološera veerního", o posledním šestáku, jejž vylovil z hloubi vesty, a jenž se pi jasném svtle krámu ukázal knoflíkem a echa navždy \^hnal z trafiky perštýnské, vyprávl pozdji v „Zimní idylle". Arci, i tyto trudné doby zlatilo mládí svým leskem. Bývaly mu milé zimní veery, pi svitu tenké lojové svíky, ,,v tom výstupku staré šindelové stechy, v pokojíku sotva prostornjším nežli povstná klec nešastného Bajazeta". Bydlil nejdéle v ti-

míjeti s

ulice

živé

nimiž píznil se

mra

ošumlý

—

chém domku malostranském, pi vchodu na vtší maltézské námstí, s pítelem Toužimským a Bohuslavem ermákem. Svou domácí, paní Kavkovou ji nazývá v Ikaru, vzornou matku student,, se stopami bývalé krásy v píjemném dosud oblieji, s hladce piesaným erným vlasem, s kostnými brejlemi na špice tenkého nosu, s punochou v ruce, s ohmatanou modlitební knížkou ped sebou", a jejího manžela, jehož stínovitý zjev jsem astokráte porovnával s podobnou figurkou v Dickensov románu ,Little-Dorrit ", ,,s jeho jemným bezbarvým obliejem, svtlými vlasy a vousy, pknýma, bledmodrýma, ale bezvýraznýma oima, s ošumlou domácí epikou, se zlostnými po,,

,,

59

hyby a výrazy" zvnil básník pozdji v idylce „Ve vzduchu" a také v „Ikaru". Tam pak Kavka jest arci písaem a faktotem u vydiducha Perlseea, a zmizel syn jeho, námoník, jenž echa nadchl k „Boui" ale nesmíme této básníkov licenci se ;

zmnným pomrm

podobn

jako docela Václav u Živsovi". ve r. si ,Ruch' "místnosti v Bartoiomjské ulici (. 10?), kamž se nkteí z nich pisthovali Sládek, Snajdr, Lowy. V nové místnosti dály se schze, \^dáván asopis a jednáno již o tom, aby spolek vystoupil také tiskem na veejnost. kteí již ped tím vydali bud sbírky samostatné nebo pispívali básnmi do Kvt, Lumíra atd. Ruchu' zdálo se možno pevzíti Lumír. Tento, za Mikovce kdysi pední asopis, po smrti Mikovcov rychle upadal, i za redakce Filípkovy (t 1862) diviti,

rodinným, Z jara

vykreslil 1866 najal

jež

,,

:

N-

,

i

Hálkovy

(1863),

jenž

jej

14denník „Zlatou Prahu",

promnil v obrázkový r.

1865 zaniklou.

1865

Valeka, marn; ani 1866 redakce Martincova nemohla listu udržeti. Tu pevzal Lumír Ruch a 7. ervna 1836 pináší Lumír první báse echovu s vlastním podpisem „Otrokyn". Ze zajatých tí dívek, nabízených do harému, ernohorka se probodne, aby hanby se nedožila. Jest to jednoduchá, prostá báse, ze které se pokusil

Lumír

vzkísiti ;

:

nicmén vyzírá již spár lví. Ale okolnosti vnjší nebyly píznivý rozkvtu básnické a vbec umlecké innosti; „inter arma silent Musae" osvdilo se také na Lumíru. Válka mezi Rakouskem a spojenou s Pruskem Itálií vypukla a zatím, co na eských bojištích metány železné kostky o koruny a trny, Lumír 26. ervna 1866, v pedveer bitvy

;

60

u Trutnova, zanikl na dobro. Spolek Ruch nedlouho potom rovnž zanikl úpln. Vlny velikých dolehly v krátce do Prahy nedlouho po bitv u Král. Hradce (3. ervence) obsazena Prusy, s král. hradu vlál ernobílý prapor pruského velitele, pestaly pednášky, školy zaveny, úady zmizely i na Vraný, kam již v ervenci Cech se odebral z Prahy. I na Vraném byly mnohé obtíže s Prusy vymáhali spíži, potahy, služby všeliké na svých pochodech ku Praze a od Prahy. Nejhe však ádila v srpnu cholera, jíž podlehla i malá sestika echova a teprve mír pražský uinil konec tmto hrzám války i trapným obavám o budoucnost království z vítz bylo lze oekávati annexi Cech Pruskem, ,iinis Bohemiae" vzdychl Cech v této dob a Napoleon musil položiti celou Francii na váhy, aby tento osud od

dj

—

—

;

—

eí

:

—

i

Cech odvrátil. Po prázdninách, do nichž tak drsn zasáhly dje skutené, otec pojal plán, aby pro lacinjší a lepší vychování dítek matka s celou rodinou se usídlila v Praze, kamž by za nimi posílal potraviny. Tak se i stalo, a Cech k nejvtší své radosti v záí 1866

matkou a sourozenci usídlil se v zadním stavení starého paláce v tiché Ptikostelní ulici, s vyhlíds

kou na zamlklý dvr, zanedbanou zahradu se starými stromy a západní ást královského hradu. Okolí to vtisklo se básníku nevyhladiteln v pamt bylo modelem v Jestábu contra Hrdlika a j. Ale otci se konen po rodin zastesklo a po roce se

opt matka

s

dtmi

vrátila

na \^raný.

Potom již Cech odbyl si svj literární kest dvma malvmi básnmi v Kvtech" Hálkovvch. ,,

61

Nesmle nesl své pepracované ,,Otrokyn" pod názvem ,,Kandiotky" tehdejší autorit nejvyšší

—

Hálkovi. Ale s nesmírnou radostí slyšel jejich chválu a etl je pak 12. prosince 1867 poprvé vytištné. se slonil v kavárn a barbara, který jeho

Hrd

,,Kandiotkám" nevnoval dosti še",

,..

pKDzornosti,

zvnil

nkolika humoreskách „Jak se ítají verlovk, jenž vydal básn" atd. Druhou báse,

potom

v

Kvtech

1868 v

otištnou, ..Kyrysník"

v du-

složil

—

dosti obratné napodochu Ohlasu Celakovského bení tónu i formy písní národních. \' tomto roce (1867/8), jenž ho takto uvedl do básník dlouho vzpomínal jak oficielní literatury mu jeho ,,Kandiotky" otevely vstup do prvního Sv. Cech s celým salonu eského paní Podlipské národem nadšen se úastnil ruchu politického. Byla to doba, kdy na íšské rad o nás bez nás a proti nám kována p/osincová ústava a nové základní

—

•

—

i^

zákony, kdy snm království deklarací a Ijd eský na táborech osvdoval své odhodlání vytrvati v boji byla za samostatnost svého národa až do konce to doba poutí do Moskvy a do Kostnice, oslav jubileí Musea a Palackého, bouných demonstrací proti obanskému ministerstvu a proti korun, na popravišti staromstském na bojišti blohorském Cech dlouho vzpomínal zvlášt na mohutnou demonstraci lednovou proti Herbstovi, jíž se úastnil s bratrem Vladimírem, stržen davem lidu Hnutí skonilo výmineným stavem a povoláním generála Kollera za místodržitele v Cechách (koncem ;

i

—

.

r.

.

.

1868).

V

té

ulici, proti

dob

bydlil s bratrem ve \^elké Karlov kapli. Proti takka, v starém

Vlaské

nmu

62

dom

ulice Karlovy a „u Klementina" (kde bývala Cardova vinárna), bydlil kollega z konviktu, tlem duší filolog, z jehož okénka obma brase vraceli jakkoli pozd domu, vždy kmitím, tala studentská lampa; pro filologa nebylo ani národního nadšení ani literárního zanícení, ani radostí mládí. Cech tomuto nešastnému snaživci (jenž zemel v kvtu mládí souchotinami) vnoval dojemnou vzpomínku v Druhém kvtu".

nárožním

a

,,

Poátkem r. 1868 Sládek pojal myšlenku, aby nová generace básnická, která produkcí svou v listech belletristických již pevyšovala školu Májovou, ne-li kvalitou,

aspo

kvantitou, vystoupila spo-

len

na veejnost, rovnž almanachem. První porady konány v byt Jar. Golla v Liliové ulici, pak v byt Sládkov ,u Zlatého prstenu' v Týnské ulice a v druhé polovici bezna již se scházely píspvky. Nejvíce jich poskytli lenové bývalého „Ruchu", a dle nich také nazván almanach, vydaný na památku založení Národního Divadla, Ruchem" istý výnos vnován Národnímu Divadlu. ,,

Nco

—

nového skuten pinášel v kvtnu 1868 almanach do literatury proti dívjším, jež pijímaly vedle pvodních vcí také peklady, vedle verš také prosu, tento nový almanach omezil se hrd jen na pvodní verše dvacíti autor, skoro vesms pod vlastním jménem vystupujících. teme tu jména Ot. ervinky. Boh. ermáka, Jar. Golla, Mir. Krajníka, L. Quisa, J. \\ Sládka a na pr\'ním míst (po pseudonymu Durdíkov) Svatopluka echa. Jsou tu dv básn, ob ve svém zpsobu dokonalé „Chaloupka" je šastné a vzorné tento

:

:

:

63

—

truchlivá ballada napodobení poesie lidové v níž moco mrtvé dívce, padlé z lakoty matiny dojímá refrainem se na konec vracející první tyverší: „Tichou znal jsem chaloupku, jak je lovk vídá na steše pár holoubk, a v ní holá bída." Tón národních písní je v ní mistrn zachycen v Ohlase Celakovského není lepších a básník

—

n

—

:

—

ukazuje, že ze školy poesie národní skuten vyšel jako dokonalý mistr. Ale že skuten z ní vyšel, že vyspl nad primitivní její tvary i myšlenky, o tom svdí druhá báse, kabinetní kousek celého almanachu „Husita na Baltu". Již komposice básn jest byl mistrná; kde starý Vocel nebo mladý by se spokojil jenom historick\in píbhem, jak

Tma

Husité na pobeží Baltu mrtvého vdce složili na u echa tento píbh jest pouze podkladem ásti druhé, v níž ukázán mohutný vliv starých velskále,

kých

dj

na malou dobu

naši,

kdy

,,

sláva kali-

a pst hnije, Evropou co tásla". A myšlenky básn ro\Tiž daleko vynikají nad starší zpracování, ješt více pak stkví se forma. Již metrická forma (osmiveršová sloha trochejcha,

již

zbledla,

zhasla,

ská, první 4 verše

rýmu stídavého)

rýmu sdruženého, poslední tyi vybroušena; rhytmus rým

jest

i

správný. Jazyk je vzorný, slovník bohatý, tempo rychlé, tón kovový báse ta smle se iti s historickými básnmi ostatních národ evrop:

m-

mže

ských: Uhland a Lenau snad má mén, Hugo více rhetorinosti ale báse echova mže se jejich básním smle postaviti po bok. Ale prošla školou evropskou, nicmén báse ta jest ryze eská ;

a

je jí pedmtem, pojetí eské a úel rovrvze vlastenecký: oslava svého národa.

eský dj

nž

.

64

Tyto

dv básn echovy

vrchol Ruchu, ale znéjí

i

repraesentují arci ostatní ukazují stejnou snahu,

stejným tónem.

Již

inodní verše Sládkovy:

„Jsme národ žebrák, žel duchem víc než tlem, svým inem na mizin ne eí. Ten minul as, kde sahalo se k mei, kde ranou v tvá mluveno s nepítelem"

—a

zeteln oznaují nový

ráz

Ruchu

proti

staršímu

Máji. S hrdostí pipíná si nová družina barvy národní, verše její, žhavé jako láva sopky, nesou se

všechny

tém

Píse pvce

je

k vidin

Vlasti, svobodné, vítzné dar Vlasti; hledí proto, aby byla .

.

co nejkrásnjší, forma jest vytíbená a rozmanitá, umlejší nežli v Máji. Jazyk, drahý odkaz pedk, nedosti cenný a asto znásilovaný díve, stává se vzácným nástrojem, na objevují básníci Ru-

nmž

—

chu novou pednost malebné slovo, hudbu tón, architektoniku vt. Ale sama snaha nestaí ješt, není-li

kázati

vnena úspchem Ruch mže se mže ukázati Husitu na Baltu" :

:

,,

smle ukázati echa Schze Ruchu",

—

ejhle básník. byly arci

i

tím vy-

— mže

mu dležitjší Ulpian nebo Justinian a kollegia o soudním ád, zkoušky dokonal (1869) výborn, zvnil pozdji rovnž v rozmarném humoristickém románu Kandidát nesmrtelnosti" ohlas jeho jest ješt potom v „Ikaru" a v rzných vzpomínkách, nevždy pesných. Fantasie básníkova nkdy se neshoduje se suchými djinami, jak je vypsal Quis. Mastním pokraováním „Ruchu" do pokraování téhož titulu Cech pozdji již nepispl ni,,

nežli

,,

jež

a

—

—

—

65

ím —

Almanach eského stubyl nov pojatý dentstva." 12. prosince 1868 usnesl se „Akademický teakademik vynáský spolek", aby byl z dán „Almanach eského studentstva" 16. prosince zvoleni výborem Svatopluk Cech, Otakar Hostinský a \^áclav Šolc redaktory; do 1. bezna 1869 sešlo se pes 100 zásilek.^ Cech bydlil tehdy s B. ermákem a J. J. Toužim,,

píspvk

;

ským na i\Ialé Stran, pi vchodu na vtší nám. ]Mal. 482. Schze redakní — tehdy byl nad Prahou prohlášen stav výminený a policie i tytjD schze redakní vyšetovala — konaly se v byt Cechov. \^ýsledkem jich byl 16. kvtna 1869: „^Almanach eského studentstva Akademickým tenáským spolkem vydaný na památku jeho 20letého trvání." Cech pispl menšími básnmi ,,V pytevn", kde myšlenka anatoma nad mrtvolou dívky patrn vznikla pod dojmem nového práv obrazu G. Maxe, ,,Má tézské,

:

poesie", jež je poslední

echv

ohlas poesie lidové, potom lépe a moa pr\Tií svou husklep". Tuto no-

„Umírání", thema o svobod, jež hutnji zpracoval ve „Snech" moristickou básní ,X klášterním vou, odchylnou strunu své lyry

—

rozezvuel pozdji na podobné thema v krejíkov vyprávní „Ve stínu lípy"; v „Almanachu" však neodvážil se ke svým vážným poesiím pímo pidružiti tyto rolniky humoru a tak tuto báse oznail prhledným pseudonymem Jana Vraného. Do „Almanachu" pispl Cech (mimo tyto mendále

ší) sií'.

Má

malým eposem Boue" ,,

tato

báse, jedno

z

autoru nejmilejších dítek, svou V. Flajšhans: St.

ech.

—

,moskou fantanejstarších, nejlepších a historii.

Pvodn kon5

:

!

66

cipována v širších rozmrech jako ,,Král boue" vzbudila námitky redaktora Ahiianachu, Ot. Hostinského. Dobrý autor dal si líbiti škrtnutí hlavního zpvu a úpravu básn ostatní tak, že z ní ,,Král boue" vUbec (až na poslední oddíl, kde patrn omylem zstal) vymizel. Pítel Heller se arci mrzel i na urputného redaktora (že mu zabil krále ze všech nejmilejšího") i na ústupného autora. Ale marn: Cech se podvolil upímn, a když po letech Boui' znovu tiskl, pepracoval ji sice opt, ale jen ve stilu a ,,

,

smyslu Hostinského. V závrku 1868 zní

nání

em pepracoval, ukáže srov-

;

rybá

Tlum

u

kaple:

Ó hvzdo moská, kotvo nadje, svou svatou dlaní uhla peeje, a

vodním šláem v propasti, zá dej mrtvým úastí

s\ou ó

hvzdo moská!

O hvzdo moská, mír svj

v

rozruch

boue hromný vyvi

již králi a z trosek lásce

tam na ó

—

dn vnou

hlas náš slyš vystav chýš,

—

vlij,

kyj,

hvzdo moská

Místo slov vyznaených teme pak (v Básních 1874, Prvních básních 1896, Sebraných Spisech 1899)

,Zástup — pedkaplí — posvátnou — svi lib vodním zá\'OJem tm, co tam spjí s pokojem — dejž, by úpadem král boue sklonil

mraný

diadem'.

—

Jsou to

zmny.

67

bu

vesms hledí nahraditi nedosti vhodná slova lepšími (š 1 á , kyj atd.), jednak udržeti chrámový ohlas lepším vyjádením (svi spjí s p o k ojež

—

—

iem, dejž by sklonil) ale docela se drží nového základního tónu celé fantasie. Náhodou v tomto pepracování „Král boue" zstal po-

—

i

slední

stopa

pvodní formy, jako

brad starcov. Myšlenku dílo dkuje — jak

vous v bílé

vl

—

,,

.

.

.

poslední

erný

již

básník sám vyprá-

námoníku, jehož

rozložitá postava s pochzí, patrným to sledem dlouhého

divnou hápavou pobytu na kolísavé palub, upomínala trochu na

medvda,

v-

zárove pedstavu

tu rozplašovala blýskajícím z jeho erných oí, rozšiujícím jeho rumný obliej a ozývajícím se hmotn z plných rt, mezi nimiž svítily obdivuhodné ady dkladných, leskle bílých zub ." Byl to syn paní K.. ové, uníž na Malé Stran s kollegy bydlil. Jak myšlenky samy se rodily, vypisuje dále: Vracím se z kolleje, ale nemám hlavu nikterak naplnnu vdou právnickou. Již pi suchopárném výkladu professorov zašumlo mi v hlav, a šumní to provázelo mne po celou cestu dom. Znlo to jako hukot vtru a vln, jako praskot stžn a ráhen, jako svištní lan, jako chechtot rack, ale nebyly to hmotné zvuky skutenosti, nýbrž tajemná, jedva slyšná a pece úchvatná i opojná hudba rozechvlé mladistvé fantasie Byl jsem tehda všecek zaujat nábhy k veliké básni „Boue". Myšlenku k ní vnukl mi snad shora vylíený bývalý námoník a jeho dobrodružná vypravování o moi, korábech a život lodnickém. A beze chlouby mohu íci, že byl ten mlhavý obraz ale

ným smíchem,

dv

.

.

.

,,

dom

.

.

.

68

boue, jak se vznášel v mé duši, opravdu velkolepý; ovšem na tch nkolika troskách, které ona duševní boue posléz na papír vyhodila, zbyl jedva matný odlesk její poesie."

Arci

—

poslední slova nedávají plný obraz této

báse nádherná, arovných krás mohl-li Husita na Baltu smle se rovnati Lenauovi. Uhlandu, Hugovi Boue" upomíná na mystéria, jaká psával Byron. V Husitovi" byl pec v Boui" látkou Cech poután, tebas sebe mohl voln dáti vzletti své fantasii. A tak „Boue" je adou skvostných obraz (z nichž nkteré pozdji rozvinul mohutnji v Evrop' a Slavii'), provedených nevyro^^lan krásnou formou. Jako skutené tóny varhan znjí modlitby básn, pekrásn jest provedena píse hocha v koši stožáru, mistrn a skoro realisticky kresleny scény lodník opilých, zoufalé dí^ky, vzpurného otroka a nade vším rozkládá se harmonicky mocný stín Hvzdy moské'*. ,moské

fantasie'. Jest to

;

—

,,

,,

mén —

,,

,

,

ob

—

,

básník, v Almanachu pedkládá svou práci mistrovskou. A mistrovství její tím patrnjší, pohlédneme-li také na formu: nejrozlinjší od prosté písn plavc do nádherného Legitimoval-li

se

,

Ruchem'

—

hymnu

,Ave maris

stella'

—

a

pec

vždy dokonalá. jest hudeb-

Jest wbroušená .do posledních hran Boui" bylo ní, správTiá, krásná. O íci „ejhle báse." ;

—

,,

emožno

krátce

Teprve po tchto básních, z ásti také puzen nadjí honoráe, kterého posud nevidl, básník sníZimní idyllu", žil se k prose. Zasedl k ní a stvoil s nádhernou pohádkou o nešastném medvdu, rolnikami humoru a pekrásným líením zimní sanice. Pinesl toto své první dítko pší Musy Hálkovi do ,,

69

—

odnesl ji Tonnerovi, Kvt, ale tomu se nelíbila redaktoru Svtozora, který ji 1869 uveejnil. Zalíbila se i majiteli Svtozora, Frant. Skrejšovskému, a ten potkav kdesi na Perštejn básníka, tehdy absolvovaného právníka, zeptal se ho. nechtl-li by vstoupiti do nkteré redakce. A když s radostí Cech pisvdil, doporuil jej do redakce Pokroku, kde psával politické feuilletony (z nich zvlášt mistrné „Zázrané tžítko") a v prosinci 1870 pijal jej do redakce Svtozora, kde Cech vytrval až do záí 1871. kdy odebral se dom. Jako feuilletonista demíího listu Cech snad ne-

úpln na svém míst všem denním událostem a byl

neznal.

svižn

;

Místo causerií o denních otázkách pinesl opt básnické r. 2070 a aso\ý feuilleton Turkos stavl se nejen

Pokrok nkolik pohled do sny

—

akkomodovati Cech

se

chrániti barvu listu

—

proti Prusm, ale i proti Francouzm, kteí Araby to jist nebylo v intencích listu. Proto zotroili, Cech pozdji s lehkým srdcem z denníku vystoupil. Ale za to s celou duší se vnoval nyní prose belletristické ve Svtozoru. Práce ,,Pan Bolehlav a

a

svt" „Pan poduitel", Kámen" jsou pravé kousky Pan Bolehlav pravým humorem, Kámen výbornou satirou. Pan poduite' lehkou karikaturou ,,

kabinetní;

daleko pedstihovaly vše, co tehdy bylo u nás napsáno. Na p. Hálkovo Pan Suchý, První láska a elegancí daleko nemže se rovnati lehkosti .

.

.

ei

formy tmto

Když

rtám Cechovým.

vyšel „Žoli", sedli

Cech

s

Hellerem na

erné káv v kavárn Sússov (nyní obchod Oberwalderv na Ferdinandov tíd). U vedlejšího stolu se bavilo nkolik literát rozpravou o novém ta-

70

lentu, zora.

který patrn pseudonymn píše do SvtoPítomný Josef Wiinsch. známý jako literární

—

labužník

píše Heller,

Svtozor

1896, 201

—

pro-

když si Zoliho peetl, práci za dílo njakého Francouze. A když pátelé namítali, že by redakce Svtozora jist cizí pvod oznaila, pro,,,Pak nalezl se mezi námi talent, hlásil Wiinsch ." jakého jsme dosud nemli hlásil,

:

.

A'

tím na

r.

.

1870 byl bratr Cechúv Vladimír, který za\enkovských panstvích jako hospodáský

úedník vyspl

již ve zralého muže proti Svatoplukovi, který stále žil více mezi knihami nežli mezi lidmi, zamstnán v Chorvatsku; a vrátiv se na zizaujal vyprávním o nekotéhož roku nených polích, pustých lesích a bujném život na klín matky pírody (ostatní sourozence i) staršího bratra tak, že z nich fantasie jeho stvoila krásný obrázek ,.\^ýlet do Chorvatska", který zakonil groteskní scénou, ze skuteného života erpanou, jak rozjaení hodo\Tiíci oddávají se bujnému ,truku' na hebenu stechy jim po žebíku posluhuje. Mastním podkladem rty byl arci výlet básníka sam.ého r. 1875.

mu

dom,

— krmá

ler

Rozmarnou historku z tchto dob vypráví Hel(Svtozor. 1896. 184— 185j. Bylo

7.

záí 1871. Cech bydlil

stále s

Hellerem

v jednom byt, ale obdvali na rUzných místech. Heller tehdy psal feuilletony Xár. List místo Nerudy, který cestoval v ]\Ialé Asii. Když Cech se vrátil domu od obda, vyzval Hellera k procházce: a když tento namítal, že musí psáti feuilleton, nabídl se mu Cech, že jej sám napíše. Sli pak oba

;

71

spolu do kavárny „u kohouta" (tam kde nyní ve Vladislavské ulici je Fricv obchod pírodninami), prostiké. Tam oba zasedli v pední síni (jen cihlami dláždné) k erné káv, a pi doutníku bavili se mimo jiné také pilným nazíráním do okna, jež vedlo z této sín do kuchyn, a u nhož se asem míhala nkterá ze tí sliných dcer kavárníka Plívy. Pak spolen uinili malou procházku a rozešli se Cech šel domti, napsat feuilleton, Heller do redakce Nár. List. K osmé hodin Hellerovi pinesen byl od echa balíek, v nmž však místo slíbeného feuilletonu

—

—

byl úryvek

básn

z

„Jana Vraného",

lístkem Cechovým, že ho nic nenapadlo, aby zatím vadil do feuilletonu tento úryv^ek. Rozumí se, s

že

tžce zkoušený

feuilletonista

rady nezkušeného

neposlechl, nýbrž co nejrychleji pospíšil k vrolomnému autoru, šastnou náhodou jej polapil a mocí pivlékl do redakce Národních, tam uvelebil k psacímu stolku a díve nepropustil, dokud se nevykoupil feuilletonem. této klausue vznikl první anonymní feuilleton do Národních List, jejž nazítí (8. záí) tli tenái

pítele

—

—

—

V

echv

pipravují raci, aby n ezervenali". vznikl takto na rychlo a násiln, náleží pec k nejlepším satirám básníkovým. Úvod pod názvem „Jak se

A

—

o

málo pstované gastronomii

do taj kuchaského

umní

—

zdánliv uvádí

ale po nkolika ádcích vidí již tená, že feuilletonista míní zcela jiné raky, kteí jsou také pátelé pokroku, ale rozvážného, opatrného a na zad, kteí mají tvrdou kži atd. když autor nešastné raky nkolika výbornými rtami nakreslil a se všech stran obrátil, porouí se tenái nenadálým vtipným, sebeironisu-

—

A

;

72

jícím závrkem, že po tomto jeho feuilletonu raci jist nezervenají. Pátelství s Hellerem, s nímž stále bydlil, trvalo neochvjn, akoli Cech byl v redakci staroeského listu, Heller v listu mladoeském. když J. S. Skrejsovský, jenž náhodou se o tom dovdl od Hellera, echa vyzval, aby se od Hellera odsthoval, odpovdl Cech krátce „Dávám pednost pátelství a prosím, abyste mne z redakního svazku propu-

A

:

—

stil" a bydlil s Hellerem dále. Vstoupil pak do k vli otci, advokátní kanceláe (jen na krátko) jenž vidl v dráze samostatného právníka vrchol svých tužeb. Za krátko zase Cech vystoupil z kanceláe

—

i odešel z Prahy dom do A^^raného. Tam bloudil po polích a lukách, nose s sebou stále plány buale zatím nepsal nieho. Teprve doucích básní koncem r. 1872 vstoupil opt do advokátní kanceláe dra Fúrsta v Slaném. Zde bydlil v malém pokojíku nízkého domu na námstí a asto odtud navštvoval rodie i sourozence ve Akaném. Roku 1872 poslal do almanachu Umlecké Besedy „Máj"

—

první svj cyklus: „Snové". Jest to pedzvst cyklu „Ve stínu lípy", ale mistrná již a vzorná v kaž-

dém smru. ,,K nohám Noci Již komposice jest výborná matky" shromažují se Sny a vyprávjí si své píhody I. Líí, jak chudé matce a jejímu dcku pi:

:

pravil chvilku štstí: dcku ukázal ,hvzdy, kvítka, perle, andlíky', matce budoucí blaho rodinné s\Tiovo. IMistrn provedená ukolébavka i obraz lásky mateské. Zárodek I. scény „ve stínu lípy".

:

73

Hošíkovi s opicí bloudícímu ukazuje opií na níž jeho opice je ministrem a on sám labužným hodovníkem. Zárodek „Hanumana". III. Mladou princeznu v podob motýla unáší k radovánkám, pes ochranu staré donny bruivé, jež potrestána na konec snem o svém omládnutí, jež arci zmizí. Tento motiv s motýlem unášejícím do íše bájí opakuje Cech astji. IV. Dívce padlé pedvádí, u pítomnosti démona híchu, žehnání matino minulé a budoucí osud strašný; a když démon hrzou ped budoucnem prchající kajícnici chce urvati snu, vznese ji k hvzdám sestra jeho bledá smrt. V. Vzni okazuje ady bojovník za svobodu Albigenských, Geus, Husitv atd. Bojovali ,,za vlast, právo, pravdu, svobodu, svta obnovení" vedle sebe jdou syn Unie, vojíni Revoluce, obránci Saragossy, Irové, Albánci, Indové. I k se kloní vstoupne do sedla a jde k vítzství s ostatními. II.

hostinu,

—

—

;

nmu

k,

VI.

Staikému ddekovi

a

babice sen uka-

zuje spolenou smrt i spolený osud pohrobní. Jest to skvostná idylka ve stylu národní poesie. mistrn kruh zavírá: jeden sen snesl se též k básníku, jenž však jej ani krásné dívce nevyzradí „vždy sen prozrazený prý se nevyjeví".

A

Ale krom mistrné komposice a krásného obsahu vyniká ješt mnohými jinými pednostmi. Sic básník ješt se nevymanil z dob starších („Albigensové" teprve 1874 opravil v „Albigenští"), ale žádná eská báse nemohla se rovnati jí bohatostí jazyka, plností dikce a krásou verše. Epitheta ornantia jdou za sebou „tíse zlatokídlá", ,,trn bleskojasný", „divošklebnou tváí", „rty bolnosmavé" atd.

báse nkde

:

74

Nkde

etby

Byrona, také Vergila penášejí skály, sem ta všední vava uí, kupí, dobývají svta nedolétá' SS. II. 138), ale nikde není pouhé imitace, ano v I. a dílem i v VI. zpvu je znamenit vc dosud u nás nevystižena i nálada okolí známá. Poátkem r. 1873 v^Tnohl Heller na echovi slib, že napíše do Lumíra, jejž poali Hálek a Ne(kteruda v lednu vydávati jako pokraování ré v ervenci ped tím nedostatkem odbratel zanikly) vtší báse epickou. Cech jako koncipient v advokátní kancelái dra. Frsta v Slaném, byl siln zamstnán celý týden jen svátení a nedlní prázdná. Ponvadž Lumír vycházel odpldne ve tvrtek, opatili si pražští pátelé výborného posla, který po plnoci od básníka vymáhal rukopis. vzpomínáme básníka Sezimy v Ikaru, jenž rovnž do plnoci násilím robí pro pítele redaktora pokraování „Noci". Jen že tato ,,Noc" slula ,,Adamité", kteí zabaleni ve veliké obálce putovali po „dlouhé míli" do Prahy. Nkdy Cech rukopis opsal, aby sazei škrty a opravami se nemátli, na isto a tu docházíval ješt mokrý, plný posýpátka. A pi prvních zpvích picházíval i posel ráno do Prahy, pokryt snhem a jíním. Než rukopis pec šastn docházel; v pondlí ráno (Lumír vycházel týdn) putoval od Hellera do tiskárny, odpoledním vlakem šla vysázená ást do Slaného, v noci zase zpt, v útea ve tvrtek mívali tenái pravideln rý se tisklo své pokraování. Pvodn byl hotov pouze prvý zpv ale stálé urgence Nerudovy na echovi vymohly i ostatních pt docela v as. (

—

slyšeti

,nech

ohlas

tam v

dáli

boí,

:

staví,

—

—

Kvt

ml

;

Man

—

—

;

:

75

Tak

vyšli

a vycházeli

grandiosní

doby nemla eská

A dam

i

té.

žádného co bylo, bylo od Vojtcha Neeposu velkého jedlého až po Vocela jen rýmovaná kronika. Tu teprve ve velikých rysích zachycen dj minulý, tu poprvé ve velikých obrazích sunuly se ped zraky ale ne v otrotená scény dob dávno zašlých ckém sloužení látce nebo rýmu, nýbrž ve skvostné form suverénn básnicky zpracovány. Jsou to ka-

AI do

té

—

literatura

—

tarakty veliké poesie, jak je nazval Vrchlický, a nejvíce dojímá mohutné pojetí a komposice básn. Básník celou duší postavil se do služeb eských djin, eského národa nikde nezapírá, že sympathie jeho jsou na stran Táboru, že odsuzuje reje adamitské, jež jsou s nevyrovnanou delikátností takka panensky cudn nastínny. Ale není kronikáem, aby hledal na jedné z obou stran pravdu celou, na;

opak, vysoko nad míhajícími se postavami i Adamit tyí sám své krédo básnické

Tábor

nejsem papežencem,

Adamitou

ani Husitou

A

ústy Adamovými. v pravd grandiosní jest konec, jímž Adam deista na rozkaz Zižkv rovnž hyne Tento konec, velmi plameny jako kací nejhorší.

—

krásný,

fnicmén básníka neuspokojil; chtl

dílo

pe-

pracovati, ale nedošlo k tomu.

Lumíru

lánky

—

se

první

pes znamenitou

redakci a výborné

roníky Lumíra jsou podnes

um-

lecky nejcennjší z veškeré periodické produkce enikterak nedailo, jak Hálek i Neruda oekáské koncem prvého plletí pouze 400 odbvali.

—

Ml

76

ratel, což nikterak nestailo krýti náklad. Ustanose tedy "oba redaktoi, že Lumír koncem prvého plletí zastaví a píslušné oznámení bylo již v tiskárn Grégrov vysázeno. Tu se vrátil Servác Heller z Jihlavy, kde dlel tvrt roku na zotavení, a zvdv o tomto úmyslu, vymohl na obou redaktorech sHb, že zatím tohoto oznámení neuiní. Sám pak vili

se Sládkem, tehdy rovnž spolupracovníkem Národních List, radil se, jak list udržeti; Sládek inil podmínku, aby spoluredaktorem se stal ech. Heller dojel do Slaného a Cech pislíbil, slíbil i že se do Prahy odsthuje, že však do žádných finanních závazk nemže vstoupiti. Den potom Sládek s Hellerem od starých redaktor pejali Lumír se všemi passivy, od 30. ervna 1873, pak již Lumír má nové redaktory, Sv. echa a Otakara Hostinského, a nové vydavatele, S. Hellera a J. V. Sládka. Tento poslední pejal na sebe úkol hospodáský, Heller pozdji vystídal Hostinského (a nov pistouplého GoUa) v redakci. Rady redakní byly spolené. Cech v ervnu 1873 pesídlil se do Prahy a vstoupil do kanceláe dra Vašatého pro redakní práce Lumíru" zbývala mu pravideln jen odpldne nedlní a veery dne všedního. V takových veerech sedali oba redaktoi u svého velikého kru;

,,

stolu s kupami rukopis a po vysilující práci uspávali tžkým ležákem; bylo-li kdy, šli ješt o deváté veer do hostince, bylo-li více na pilno, dlouho do noci ješt po sestavení ísla Lumíra sedal Cech nad svými replikami a duplikami. Redakce Lumíra byla práce dosti svízelná. Star-

hového se

—

—

ší literáti,

a

Lumír

se jejich

píspvkm

nezavíral,

77

bu

tém

nezralé nic neposílali, mladší pak práce nebo nedokonalé. Mnohdy redaktoi musili íslo z vtší ásti vyplniti sami, velmi asto píspvky pepracovati, ano znovu napsati. Cech s velikou zápedlával libou arci k malé radosti autor konce novell a piloval cizí verše. Pi práci kouil doutník za doutníkem a ustavin se procházel po pokoji, sedaje jen, aby verše nebo vty již hotové nkdy dvakrát napsal. Mezi psaním vycházel na ernou kávu, v níž si zvlášt i tikrát za den liboval. Nejradji psal anonymn nebo pod pseudonymem a šiframi. O svých snahách krásn pozdji povdl „Pravil jsem si Pokusíš se, vybrousiti naši básnickou do jemnjších a tpytnjších hran,

—

—

—

—

e

:

:

jí vtší elegance a skvlosti, vyloudit z ní delikátnjší odstíny barev. Dal jsem se s vášnivostí a pílí do té práce. Byla doba, kdy brousil, hladil, piloval jsem o jediné sloce celé hodiny, kdy jsem ji dvacetkrát zniil, a zaal psáti znova, než ko-

dodat

nen

jsem

se domníval, že

má alespo

uhlazenosti a skvostnosti, které

Co jsem

mn,

trochu té

mi tanuly na

mysli.

myšlenek obtoval této snaze! Nenáleží abych posuzoval skutené výsledky tehdejšího i

Aniž chci íci, že básnický náš jazyk vybroušenosti a mnohých náleží njaká zvláštní krás neb dokonce, že snad zásluha o jeho další pokrok; vedle mne pracovali stejn jiní, a ím kdo k povznesení eské mluvy poetické pispl, ocení bohdá nejlépe njaký ne." stranný a pilný literární historik budoucnosti „Nechci zapírati: nemyslil jsem tehdáž o sob málo. Uveejnil jsem již adu básní od „Boue" až po „Adamity", které mi zjednaly velmi zvuné jméno. svého

díve

úsilí.

již

neml znané

mn

.

.

78

Ale více než tyto zevnjší úspchy vážilo pro mne (snad omluvíte sebedvru mladého básníka) vdomí, že jsem v tch básních nevystihl plný pvab a lesk onch vidin, které záily v mé duši, a že v ní ve ješt celý svt jiných krás, jež podaí se mi snad v budoucnosti vrnji zobraziti." Od té doby pak Cech sídlí již v Praze stále. Otec jeho usadil se, vstoupiv r. 1873 po ISleté služkapitolní do výslužby, rovnž s rodinou v Praze arci ne na dlouho, vstoupiv ješt 1874 na krátko do služeb hrab. Assenburgové v Xeydeku a r. 1875 do služeb barona Inkeye v Rasinji v Chorvatsku a dokal se i básnické slávy synovy i karriery jeho právnické. Cech totiž, tebas srdce jeho k právm nelnulo, vynikal i v kanceláích advokátních svou svdomitostí. Dr. \^ašatý za krásné koncepty poctil ho dokonce zlatým pérem. Soubor svých prvních prací, s názvem Básn" vydal na jae r. 1874. pipojiv krom menších nádhernou báse ..Andl", nevyrovnané krásy hudební a pekrásné komposice, v níž mistrn zachycena celá nálada biblického snu a „Vnování", matce a otci, prosté ale dojemné.

—

—

b —

—

.,

—

—

—

\^ydáním „Básní", v nichž nalezneme všechny iny echovy od Husity na Baltu, Snu ... až k Adamitm a Boui ukonila se mladá léta echova, doba jeho snažení a uení. První jeho kniha pinesla mu vavín, jenž neml již uvadnouti. Ale také životní jeho dráha byla již první básnické

—

—

nyní rozhodnuta.

níka

Dlouho tento prvorozený syn venkovského rola za rolníka pokládal se otec jeho, tebas

—

79

—

kolísal mezi povoláním braeditel panství, vždy trovými, jenž oddal se hospodáství, a spisovatelským. Jen otci k \'li Cech setrvával v kanceláích advokátních byl však již rozhodnut pro spisovatelství. A osud, který až do té doby shovívav stále ho ponechával na v zámku \^ranském, postavil ho pojednou na horké pražské dláždní, v elo nové literární generace za vštce celému národu. Cech poznal své poslání, zaslechl slova Osudu a postavil se poslušn na místo, jež mu v adách národní organisace náleželo. Obtoval arci mnoho celé své mládí, celé své zlaté sny o rodné zemi a svaté prsti pedk. Jak tžce asi se louil s \Tanským zámekem, tak hrd na výšin vedle Jcostela uprosted zelen strmící! Jak dlouho vzpomínal, v té pražské kleci Bajaze-

—

pd

dd,

:

tov, na rozlehlý obzor venkovský, až k Peruci, na íp, Stedohoí Jak asto vracely se dsné vzpomínky na prázdné a pusté pokoje kano\Tiické v prvním pate zámku, v nichž o prázdninách jako studentík musil bydlí\ati sám. a jež živily a množily báze, která v vznikla již za dob dtství v Postupicích Jak veselé zase byly vzpomínky na prostý ale družný život vranský, na besedy a zábavy, píležitostné pitky a bankety „u Bubeník" nebo „u Šrámk" To všechno za básníkem nyní zapadlo na vždy. A místo rodné zem vTiímal nyní básník horený tep národa, který mladé svobody rakouské užíval k boji proti nepátelskému nov vzniklému státu za stará práva své vlasti trojjediné. Ješt šly vlny, pes všechny porážky eské politiky, stále výš a výš ješt cítili bojovníci, že boj není !

nm

!

.

.

.

vn

;

80

dobojován, ješt mli vdcové i vojíni dvru v sebe navzájem, ješt se nezmocnila ad zoufalost po bitvách ztracených. Básník „Adamit" a Husity" byl uren k cílm vyšším, ml nésti hrd erproto jeho skrán \-enobílou korouhev národní tak záhy již vnil první vavín. ,,

—

5.

NA VRCHOLU

SÍLY.

Poznav dkLidn z vlastního názoru cestami prázdninovými echy na všech stranách, pojal Cech úmysl navštíviti konen onen bájný \'ýchod, o nmž jeho fantasie mu tkala obrazy nejluznjší. Svatobor již 1873 slíbil echovi podporu na cestu; ale maje vyerpané fondy, mohl básníku „jehož zvláštní básnické nadání vbec jest uznáno" poskytnouti podpory 600 zl. teprve r. 1874. Ó cest podal Cech jednak zprávu úední Svatoboru. Píše v ní, že cestoval Polskem a Ukrajinou k moi ernému, navštívil na více místech pobeží

Krimu

a jiné body pobeží jihoruského, vnikl ho-

rami kavkazskými k Tiflisu a až k Vladikavkazu, konaje z více míst delší vycházky do všelikých krajin nebetyného Kavkazu; vrátil se po severních bezích Malé Asie, pes Caihrad, Varnu a Peš.

—

—

„o svt a lidodává „Kruh pedstav mých" dech rozšíil se tím velice. Vidl jsem luznou píV. Flajšhans: Sv.

ech.

6

82

rodu jižní, moe, stepi, prales, obrovské hory s vným snhem a ledem; nahlédl jsem do života sbrateného nám národa ruského a stýkal jsem se mimo to s lidmi národ nejrznjších: Poláky, Rusíny, eky, Tatary, Cerkesy, Peršany atd., z nichž každý má svj zvláštní kroj, má svj zvláštní mrav a

obyeje ,,

." .

.

rozsáhlejší

Slibuje, že

báse

,,

bohdá do konce

t.

epickou, v níž zahrnouti

r."

vydá

hodlám

dojmy své cesty po Kavkaze." a to daleko podrobnjší podal Jiné zprávy ve svých feuilletonech v Lumíru a Nár. Listech, ve svých L^pomínkách z \^ýchodu a Kresbách z cest. Dle tch vydal se na cestu poátkem kvtna 1874. sotva že

—

—

vydal první svou knihu Básní". Jel Halii, mezi samými polskými židy, špinav-ými a brebencu jícími, do Podwoloczysky. kde pesedl do ruských voz, pohodlných a pkných. Na stanicích ruských byl mile pekvapen jejich útulností, zásobeností a i,,

stotou; jel až do Odsy, odtud parníkem na Krym. Navštívil Sevastopol a Jaltu a plul do Novorossijska. Odtud na samém zaátku ervna, po parníku Cesarevn. zamil na cíl své pouti, Kavkaz. Plul podél pustin kavkazských. Cerkesy opuštných, v dešti a mlze tu ped Pitsundou spatil poprvé snžná velikány Kavkazu a navštívil pr\-ní msto kavkazské, Suchumkale, skryté v bujné zeleni. Tam pesedl s veliké .,Cesare\Tiy" na malý a špinavý ,,Golubik" a doplul k východišti svého putování kavkazského, do Poti. Poti z ,Golubika' pestoupil na íní parníek, jenž ho dovezl Rionem na nádraží tiflisské železnice. Za den pak ho unesl parostroj z Poti do Tiflisu temi zemmi, ]\Iingrelií, Imerecií a Gruzií." ^lél spoleníky dva Gruzince, z je;

V

,,

83

píjemn ho pekvapila zmínka o Cechách, Husovi, Zižkovi a jimž se odvdil navzájem nkolika poznámkami o djinách Gruzie „gruzínský vlastenec stal se od té chvíle mým pítelem" poznamenal ve svém cestopise. V Tiflisu se ubytoval v „Grand hotel de Caucase", ale pouze na den; nebo krajan náš, první vojenský kapelník Josef Mašner, jehož básník navštívil s poruením bratra JUDra ]\íašnera z Prahy, s velikou radostí pijal hosta do s\-ého domu. A pan Mašner byl echovi kde poznal nejen vlídným prmodím po ješt dva krajany inženýra Samohrda, starého mládence, a hotovitele hudebních nástroj, Dvoáka, jenž pi návštv Cechov ukázal mu práv došlé „Národní Listy" (ze dne 20. kvtna 1874), ve kterých Cech píjemn pekvapen etl Nerudoale i pi avu chválu o své první sbírce stých i rozmanitých vyjížkách do okolí. Jednou vyjeli si Cech prese všechny své protesty komo do Manglisu, kam po celodenním klusu po velikých obtížích dojeli a kde penocovali u Nmce Šumaná vojenského kapelníka. Druhý den pak odtamtud jichž úst

:

mst —

:

—

—

—

dojeli

do pekrásného letního

u jiného známého

sídla,

echa kapelníka

Blokljue, kde

se ubytovali.

Tam

pi výborné zábav seznámil se básník s Nmcem dr. Lindnerem, roMiž básníkem, jenž mu etl dlouhé Pochopil jsem tragický romantické epos .Sylvii'. osud sdílného básníka, píšícího díla nesmrtelná uprosted cizího nevnímavého svta", dodává cestoprostednictvím pisec. V Blokljui seznámil se s dstojníky 14. gruzínského pátel kapelníkii pluku, jimž vnoval jednu z roztomilých vzpomínek. Pi pátelské tabuli byl Cech veselým i hostiteli zvo,,

—

—

84

úad

náelníkem hostiny (v kterémž arci dlouho nevytrval) a pípitky na slávu Prahy, bratry Cechy, budoucnost Slovanstva koenily srdenou besedu. „A náhle zdvihli se všichni jako na povel kolem stolu a v kruhu zaznlo slavné ,,Kde domov mj'." Dojem na poutníka v dálné cizin byl ohrolen

mující. A"'

Tiflisu,

kam

se z

Blokljue

vrátil byl dlouho

na vahách, má-li se odebrati do Baku i na sever. Odebral se konen dostavníkem po nádherné vojenské silnici pes snžné hbety kavkazské do Vladikavkazu prúsmykem darielským. Tam jen málo pobyl seznámil se tu s krajany, kapelníkem Kindlem, sládkem Procházkou, krejím Sicem a j., a se dvma bratry Osetinci, kteí ho zasvcovali do jazyka osetinského, a jež zvnil v rozmarné skizze Pátelé Osetinci" a vrátil se poštou do Tiflisu pes Kažbek, kde penocoval a podivoval se ve-

—

,,

—

likánu hor kavkazských.

V

Tiflisu rozlouil se s krajany, zvlášt srden s panem Mašnerem,- jehož dvanáctiletý pobyt mezi Rusy zanechal patrné stopy na jeho eštin (jak toho nkteré žertovné ukázky uvedeny) a vracel se k moi.

AVacel se údolím Kury a navštívil nejprve Gori, výlet do Uphlis-ciche, msta ve skále, které již pi jízd do Tiflisu zahlédl z okna vlaku. Zpátení cesta z tch vydlabaných \- kameni sál a síní byla dosti veselá; k vesnici vede totiž skalou šikmý, okrouhlý tunel, z jehož stup již nic nezbylo a kde tedy nezbývalo, než spustiti se v sejako po klouzace dol. Další stanicí na cest k moi bylo „srdce Imerecie", Kutais, odkud na-

odkud podnikl

tém

d

85

malebný klášter Mocamethi na kolmém výstupku skály nad ekou Cchali-citheli, kolem do kola seveném bujnou zelení strom. Samotáské okolí \-nuklo echovi krásnou legendu o mnichu Imeretinci a spanilé Tasii, na niž ho vše upomíná legendu tu vložil v ..Kresbách z cest" do úst soudruhovi. Z Kutaisu pak, kde hoteliér vyprávl mu krvavé poslední osudy Svanecie, podél Riona pišel zase do Poti. Z Poti pes noc parník donesl cestujícího do Batumu, tehdy tureckého pravopisná chyba smlouvy drinopolské, kterou zstal Turecku (místo eky Coroch jmenována omylem Coloch), nebyla ješt kongresem berlínským opravena. Ale déš kamení, který se na básníka snesl z valu tureckého tábora, jejž neopatrn si prohlížel, zahnal ho zpt na lo. Podél pobeží maloasijského, jež se cestovateli jevilo krásnjší, než oekával, doplul do Caihradu, jenž uinil ohromný dojem „jak pohádkový sen". 1 tam nalezl Cechy arci jednou také hrdého Maara. Ale místo krajana v drsná prosa skutených pomru vyhnala brzo básníka z míst, kde ped tím bloudili Hálek a Neruda. Básník, jehož nejslabší stránkou od jakživa bývala mathematika", nevyznal se dobe v tureckých penzích a následek toho byl, že za krátko ocítil se na „Neptunu", jenž ho unášel tentokrát v tetí tíd jako sprostého pasažéra paluby" z Caihradu do \'arny. Bylo ovšem také krásné, když básník ,,leže na znaku na palub, v houni zabalen" hížil svj ^rak do myriád nebeských svtel" ale byly také okamžiky, kdy bývalý ,,hrdý obyvatel kabiny" jen stží v iré „se vyzouval" .,z tsštívil

—

beh

;

na

—

amae ,,

—

,,

—

,,

tm

:

86

ného klubka postav, jež za dne z dálky budily posvátnou hrUzu". \^zpomnl si však pece po letech na Armény, kteí ho vlídn pijali na svj koberec a dovádiv se usmívali jeho hrivému ruskému r, na ernohorce, doprovázejícího njakého echa do Bulharska, s nímž se bratrsky rozdlil o poslední sousto, když ^'arna píliš dlouho se nejevila na obzoru, na Vlacha, kuchae lodního, jenž poškleboval se hladovjícím pasažérm, a Nmce kupujícího odbyl cynickým: ,Pro Nmce nemám ni-

—

—

eho

.' .

.

Ve \^arn bylo proto

byl

pak spch

teba vozem

;

pospíšiti

lo

se

omeškala,

na nádraží opodál

pevnosti. Tam v jídeln v nejvtší rychlosti pojedl a špatn, zaež zaplatil s povzdechem 10 frank a pak louda vým rychlo\lakem v rozbitém voze pijel do Rušuku. \'eselé píbhy v Rušuku

málo

—

—

jak

jej

dovezl

z

nádraží do

msta

vyzáblý jednooký

Turek se zeleným turbanem v staré káe, jak tam zapadl do židovského nmeckého hotelu London, jak se tam setkal s krajany muzikanty a židem missionáem atd. popsal v „Rzní židé".

—

Z

Rušuku

plul

rt

parníkem do

Pešti,

odkud do

Vídn s

a v srpnu opt již dlel v rodné zemi, kterou velikou radostí opt spatil

„Rád sob vzpomínám: kdys vracel jsem se zdáli, stran cizích pUvabem a leskem opojen, v mé duši Východu arovné záe plály a bílý Caihrad jak pohádkový sen moe v safírném a smaragdovém jase. Le kdy jsem poprvé bor eský spatil zase, i

—

!

:

87

ty chaty, rolí prouhy, louky kvtnaté,

a v jitních mlžinách stín Prahy vžaté,

mi z ader s blaženými vzdechy: Cechy, krásné Cechy

tu vytrysklo

Ó

A ujal se opt práce v Lumíru. V Lumíru pak 1873 1876 vyšla ada jeho nejskvostnjších prací: „Oblaka, Šablony, Mezi knihami a lidmi, Signorina Gioventu, Rozumné námluvy, Malíský nápad, Jestáb contra Hrdlika" atd. Jsou to pravé vzory

—

eské

prosy.

V tch

dobách, nkdy kolem r. 1875, Cech poprvé procitl ze svých sn, do nichž se zapádal. Toto náhlé procitnutí vypisuje po letech názorn takto bude tomu asi patnáct Sedl jsem jednou rok v pedpokoji obchodního soudu. Byl jsem tehdy ješt advokátním koncipientem, a toho dne

—

mli jsme njaké

—

stání, stání zcela obyejné, jež nevyžadovalo žádných zvláštních píprav. Nedbale proítal jsem akta ped sebou. Ale pojednou zvedl jsem hlavu a zadíval se kolem. Bylo mi, jako bych se probouzel ze sna k jasnému vdomí, jakoby pedcházející dni, msíce, léta obvyklých prací v kancelái i domácích zamstnání a zábav bývala bezmyšlenkoxým, mechanickým chodem stroje a jako bych si teprve v této chvíli uvdomoval, že jsem, že myslím, cítím, žiju. Veliký problém života, svta rázem vynoil se pede mnou a naplnil mne téhrzou. Co jsem? Pro jsem? Co jsou ty zjevy kolem? Co iním na svt?... Všechny ty otázky probleskly mi hlavou. A pojednou bylo mi všechno vkol jako nové a cizí, ten stl pede mnou, to péro pro to je takové? A ty papíry s tmi

m

—

88

—

co mi po nich? K emu se ernými klikyháky zabývám mahchernými formahtami mahcherného cizího sporu? I ti známí koncipienti kolem stolu pipadali mi tak zvláštn, jako bych je teprve dnes jasn poznával nevidl jsem v nich sympatické, protivné nebo lhostejné kollegy z denního všedního ;

zjevy stejn záhadné, jako jsem byl Ta chvíle náhlého ostrého uvdosebe a svta zašlehla jen jako pelétavý blesk, skuten ucítil jsem, že na ni nezapomenu nikdy. ji po tolika letech zeteln ped sebou, i s tou stízlivou soudní svtnicí, s víivým prachem ve zlaté prouze svtla, padajícího oknem na podlahu, i s tváemi tch koncipientti a klient. (Pestré cestyku, nýbrž

sob

já

sám

.

.

.

mní

A

mám

sty

po Cechách,

Koncem

I.)

1874 vystoupil z vydavatelstva Lumíra Sládek, odebíraje se za oceán, zaplativ pipadající podíl schodku. 1875 1876 vydávali Heller a Cech Lumír sami; ale r. 1876 pevzal Sládek Lumír úpln, Cech od té doby neml již v redakci úastenství. Cech pak vnoval se intensivnji právnictví a chystal první knihu své prosy k vydání. Byly to sebrané práce z Lumíra, známé pozdji tyi svazky Povídek, arabesek a humoresek. Jak tžko rodila se pr\Tií kniha prosy echovy, o tom výmluvn svdí noticka Lumíru 20. ledna 1877 „Pr\iií sbírka novell a humoresek Svatopluka echa, roztroušených pod nejrznjšími pseudonymy v Lumíru", ,, Svtozoru" a jinde, leží již nkolik let u jednoho z pražských nakladatel, marekajíc uveejnní v saniostatných knihách." Byl to F. A. L^rbánek, který již ti léta nechal ležeti prosu echovu ve stolku, vymlouvaje se, že

na

:

,.

n

—

r.

—

89

neodbyl „Básní" ani

tolik,

co

stál

kniha. Výmluva

ta byla planá; Sládek nemeškal a poptal se, i ukázalo se, že jediný knihkupec jich odbyl 101 ex. Ale ani tento útok Urbánka nevyrušil, ani další, ve vytkl, že dal za pouze kterém Sládek honorá 18 zl. za tiskový arch (o 36 stranách), ani sarkasmus, že jich proto nevydává, že je pi sthování ztratil. Urbánek jich vbec nevydal. Teprve k 1878 zjevil se prvý svazek

n

konen mu

konen

vánocm

jeho „Povídek, arabesek i humoresek", uvítán hymnickým referátem O. Mokrého. Chválí bystrost pozorování, trefnou charakteristiku, dokonalou znalost života podává „kus skuteného života" ,,s nevýslovn jemným, nádechem, kterýž se vznáší jako lehýnká mlha nad veškerými jeho vážnými pracemi" psychologické propracování jest „mistrné" rovná se „jemné ezb, o níž se zvláštní oblibou a s mimovolným astým prodléváním pracoval" pedním pvabem jest bohatost poetického výrazu pouhé slovo, jediné dobe volené epitheton nahradí široký rozepiš" (Lumír, VI., 575 576). (Podobnou chválu vyslovil i o dalších dílech ;

mkkým

;

;

.

.

.

—

v

Lumíru VIIL

—

112.)

Jeho povídky mají nkolik strun: vedle istých sn básnických, jako jsou Oblaka, Hovor listí atd. jsou tu satiry s ryze národní tendencí (Mr. Plumpudding. Comtessa Božena atd.) a jsou dále práce ist humoristické, s nádechem karrikatury. Tyto mén pronikly; za to práce prvého rázu realisování básníkových sn pronikly i za hranice v nejrznjších pekladech. V let 1875 Cech se sestrou Zdekou navštívil rodie ,a sourozence v Chorvatsku zdrželi se té-

—

—

;

90

m

msíc ve veselé Rasinji, podnikajíce výlety do okolí: do Križevce, do Ludbregu, do Kopivnice sestra navštívila i bratra Madimíra. jenž tehdy dlel v Záhebu (ale ne vytrvav tam dlouho, vrátil se opt do vlasti a 6. kvtna 1878 zídil si vlastní krb rodinný, pojav za cho zámožnou Moravanku Annu

—

Mácovou). Svatopluk zstával nejradji ve velké vži hospodáského stavení, zvtralé již a oadlé, do níž mu hravá fantasie kouzlila postavy dávno zašlých podle lánku Herm. Jirehrdin stedovkých ka (v Musejníku 1867j oživoval si ji husitským váleníkem \'ítovcem. Ten pak jeví se ješt ve zmínném již ,A'ýletu do Chorvatska". Ale dlouho v Chorvatsku otec echv již ne-

—

vydržel vrátil se 1876 i s rodinou zpt do Prahy. Pijal tu malé kanceláské místo (Svatopluk se stal koncipientem u dra. Eypertai, opt ne na dlouho. Roku 1877 nespokojen se životem mstským pijal opt správcovství u rytíe Popovie v pekrásné krajin u Stupky v Bukovin; provdav šastn dceru Miladu, odjel daleko na východ, nechav rodinu stáím již sklíen a upav Praze. Zatoužil však po malé rodin daje v melancholii a resignaci (krom malého Jeníka žily s rodii již jen dcery Marie, záhy zesnulá a Ržena, pozdjší uitelka), ;

—

—

nebylo mu již souzeno vrátiti se do vlasti. Vrná pijela do Bukoviny práv v as, aby milovanému muži dosloužila k smrti. Frant. Lad. Cech matka pak zemel 10. íjna t. r. (l877j v cizin žila od té doby u svého Svatopluka. bratr R. 1878 pisthoval se do Prahy Vladimír; podle svých plán pojali Svatopluk s Vladimírem a Hellerem úmysl, vydávati illustrovaný ale

cho

—

echv

91

msíník,

jejž na památku Hálkových illustrovaných (zaniklých 1872) nazvali „Kvty". Úmysl jejich nebyl pijat pízniv ani obecenstvem ani spiscvatelstvem. Obecenstvo nekupovalo, spisovatelé nepsali. Proto Cech piml Hellera, aby zaal psáti romány a, tak vznikl „Král stepi" a tak Heller stal se romanopiscem. A proto také ustanovili se pátelé, že budou Kvty vydávati v knihách, obsa-

Kvt

—

hem uzavených, aby

d —

estn

je

mohli

zastaviti.

—

v nejhorším pípa-

Pvodn

pomýšleli jen

na ti msíce. a rozeKoncem roku 1878 vydali 1. sešit slali ho nkolik tisíc exemplá na ukázku. V lednu denn a poítali pak u Vladimíra scházeli se odbratele dlouho se nehlásil nikdo koncem ledna jich bylo 16. \Adán druhý sešit, únorový ale billance únorová nebyla mnohem lepší. „Vydavatelstvo" již si umiovalo msíník zastaviti. Vydán tetí sešit, beznový a tu, jak píše Heller ve vzpomínkách, ,,stal se zázrak". Nových odbratel se pihlásilo do polovice bezna tolik, že se musilo pro ihned \- tiskárn objednati nové vydání všech prvých tí sešit. Literáti tomu nechtli ani viti když Kvty oznamovaly novým abonentm, že dávají sešity první znovu tisknouti, íkalo se, že provádjí americký humbug. ale Tak byla zabezpeena existence

Kvt

tém

;

—

;

—

—

n

—

Kvt —

existence echova. Ztrativ otce, nebyl již vázán na právnictví vzdal se tedy praxe a vnoval se úpln redaktorství, arci jen belletrie pvodní. Peklady, jež pojaly Kvty od poátku do svého programu, a lánky vdecké redigoval Heller; bylo to ovšem jen popularisování nových výzkum. i

;

92

Za redakce echovy Kvty vystoupily na první konkurenní listy eská Vela, Ruch atd. zanikly, nemohouce se miti ani z dálky s tímto prvním moderním belletristickým msíníkem. Nejlepší práce echovy jsou uloženy v jejich sloupcích: Zižka, Michalovic, Dagmar, Pravda, Šotek, Živsa ... z verš, Kandidát nesmrtelnosti, Ikaros, Výlet pana Brouka ... z prosy, vedle etných drobnjších pseudonymních. Tch pseudonym užil místo v literatue

;

redaktor pravideln, když doprovázel obrazy odji-

nud pijaté veršem

(Stára, Doubrava, Cerych atd.) nebo prosou (Kalmus atd. nkdy jsou tyto doprovody anonymní. K redakním pracím náležely dále recense, referáty, nekrology, oznámení a prohlášení. Recense echovy bývaly vždy mírné a struné, a referuje o pracích pátel i píslušník jiného tábora; uznává a vyhledává vždy pednosti, pravideln se spokojuje obsahem. Z mnohých tch recensí vynikají jen nkteré delší referáty; na p. stavby e s k é" (Kvty 1895 v nichž vele doporuuje znamenité dílo Prouskovo Devné stavby starobylé, roubené, a lidový nábytek ze severovýchodních ech" a vzpomíná na své dojmy z cest studentských a Moravou. Ano, zprávu o knize Rousseletov rozpedl (pod pseudonymem Kalmus) v krásnou novellu ,,Bahadur", líící ve form indického cestopisu lásku nešastného, Bahadura k spanilé krásce harému, jež koní rozdrcením krásného ministra ohromným slonem maharádžovým Dojemné jsou rovnž nekrology echovy „Z a O t akarem Mokrým" (Kvty, XXL, 265—268) je z nich asi nejobšírnjší. Xkdy chápe se slova ve j

;

„Devné

>,

,,

.

:

.

.

:

93

prospch obecný: ,,Što kh o Im sk é národopisné AI u s e u m" (vlastn excerpt ze zprávy Suchánkovy a lánku B. Straubové v Le monde modern) je pímluvou za národopisnou vesnici, jež také skuten zstala zachována, jindy pidává se k obrn-

ným slovm druhých literát — proti Umlecké Besed 1880, pro založení spolku Máj 1886 atd. Až do roku 1896 odpovdným redaktorem, vydavatelem a nakladatelem Kvtu jest stále Vladimír Cech; Svatopluk jmenován jako ,poadatel básní a pvodní krásné prosy', vedle nho stojí Servác Heller jako ,poadatel pouných a peklad

lánk

Tak zní ješt titul XXXVI. knihy Kvt; na XXXVII. (v druhém pololetí) sice zstávají oba poadatelé, ale odpovdnou redakci (a vydavatelství) pejímá Václav ech, Vladimír zstává jen majitelem. Posledn pak jsou oba poakrásné prosy'.

na XLII. knize Kvt; v drujest pak již jediným redaktorem Václav Cech, majitelem i nakladatelem stále zstává bratr Vladimír. Nicmén však Svatopluk po r. 1899 zstává spolupracovníkem pinášejí od nho „Sekáe" ješt r. 1903. Zstal jim tak od roku 1878, kdy je bratr jeho Vladimír založil, vren (hned první lednové íslo 1879 pináší jeho práci „V buranu") až do konce života. Poslední jeho prací v Kvtech (v letošním roníku) jsou vzpomínky na bratra Vladimíra, akt piety k bratrovi, datelé jmenováni 1899

hém

pololetí (kn.

XLII I.)

Kvt

i

tak záhy

zemelému.

Z redaktorské jeho innosti je ada vzpomínek literát pispvatel. Guth si vzpomíná po letech, jak zaslal Kvtm" ze Ženevy peklad Theurieta; jak odpo\ redaktorova znla nejenom pisvdiv, -

,,

d

94

nýbrž i vybídla ho k popisu Ženevy a tak uvedla na dráhu cestopisnou, s níž již nesešel. Rutte vzpomíná, jak s prvním svým cestopisem kráel do Yinohrad, stoupal do tetího poschodí, dlouho okukoval ,,porculánovou, elipsovitou tabulku s nápisem ,Sv, Cech' ", než se mu zjevila menší statná postava, modelovaná hlava, láskyplné dobrácké oi, ,,

pkn

mohutný plnovous

—

—

a vyhaslý tlustý doutník".

Zlomyslný Rutte musil na otištní této své prvotiny ekati déle dvou let dodává o tomto historickém doutníku: „kdykoli jsem se pozdji s tím milým redaktorem setkal doutník vždy byl jeho nutným píslušenstvím; a to doutník vždy vyhaslý anebo aspo špatn hoící." Na tento doutník vzpomíná ro\Tiž jiný spolupracovník, jenž Cechoví pinesl práci, v níž užil ostrých slov proti blahobytným kuákm; pi následující návštv dobrák re-

—

bu

daktor

se

mravokárnému

pisi>vateli

omlouval.

Ro\Tiž tak vzpomíná jiný spolupracovník (v Lumíru, 1. ervence 1885), že Svatopluk Cech kouí konsekventn krátké". \' Kvtech Cech uložil své práce nejlepší. Do té doby musil se spokojovati pohostinstvím cizích asopis, ba mnohdy sloužil rzným píležitostným slavnostem. Ze srdce rád ovšem posloužil, když byl požádán (1873) o proslov k jubileu Akademického ,,

tenáského Spolku, z celé duše se ozval obrnnými verši (1875) na obranu paní Sklenáové Malé, city jeho tlumoil krásný nekrolog Havlasovi (1878

vrn

eské

Vele). Tohoto nadjného básníka, jenž životu svého hrdiny, dobrodruha krále, a idei slovanské, tehdy celý veejný náš život pronikající; padl na stran ve válce r. 1877 na

v

(vren

Rus

95

litovali, že zahynul a to mlád v zevzdálen vlasti (tak pojal osud jeho také Sládek). Ale Cech hrdými verši brání této výtce je to krásná zem, jaká sluší básníku, je to zem slovanská, jež je také vlastí Cechovou. Podobné v jiné básni (Zimní noc, již v Kvtech 1879) vnuje témuž Slovanstvu krásnou vzpomínku dušikovou je to zárove dojemná elegie nad smrtí otcovou v dálné zemi slovanské, jehož duch se synu v Zimní noci zjevuje.

Kavkaze, mnozí

mi

cizí,

—

—

Lze pozorovati, jak v tomto

vdím

míst

síla

echova

stoupá. Nejenom „Nová sbírka veršovaných prací" (1880) dává skvlé svdectví o jeho Evropy"), verši (tu zejména náleží vzpomenouti nýbrž i prosa jeho dostupuje na vrchol virtuosity. ,,

Snad nejpodaenjší ze všech líení pírody jest krásný, rozmarný obrázek, jejž patrn pod erstvým dojmem svých srpnových potulek Cech uveejnil v záijovém sešit Kvtu 1880. Leže v tráv nartává lehounce malí své odtud Malíská epištola" dojmy píteli básníku; vzpomíná na obtíže tvrí, popisuje sen zdálo se mu, že byl ped soudnou

—

,,

—

—

kritik (jichž areopag skonil nerozhodn vzájemnou hádkou) na louce a návrat do vesnice ža dojemného veerního hlaholu zvon (vzpomíná tu slavného hlaholu pražských zvon, jejichž veerní hudbu jedna báse Krásnohorské tak pekrásn líí', a jejž sám uinil pedmtem krásné causerie „Pražské zvony" i podkladem slavné básn „Dva zvony") koní rozmarnou vzpomínkou, že ,ticet stístolicí

,

;

brných', jež obdržel od žida za obrazy, se scvrklo a scvrká, tak že se bude musiti vrátiti do Prahy.

96

Koncem r.

1880 postaví se Cech po bok ostatního eského proti Literárnímu odboru Umlecké Besedy. Tento po smrti Hálkov rychle pední autory ze svých ad, pikládaje si ztrácel však stále váhu autoritativoií. Když pak ve Výroní zpráv za rok 1880 posoudil (pérem Fr. Chalupy) s blahosklonným protektorstvím literární produkci tohoto roku, pekypélo konen rozhoení a 26 spisovatelstva

pedních eských autor

(Arbes,

Bozdch, Holeek,

Jamot, Jirásek, Lier, Mokrý, Podlipská, Quis, Sládek, Stroupežnický, Štolba, Šubert, Vrchlický, Zeyer a j.) podepsalo 23. prosince 1880 obrnné prohlášení, že Literární odbor LTmlecké Besedy v nynjším složení nepokládají za zástupce eského spisovatelstva. Toto prohlášení podepsal také Cech s Hellerem a mlo potom za následek pád dosavadního výboru Literárního odboru. Pi tom stále piln zamstnán jest nejen v Kvtech, kde vycházejí nyní národní jeho epos Václav z Michalovic" a „Žižka'", ryze národní cyklus ,,Ve

—

,,

stínu lípy" a prvTií

román „Kandidát

nesmrtelnosti",

—

nýbrž také v Národních Listech, kam r. 1880 1882 píše nekonenou adu znamenitých feuilleton, mezi nimi i vzpomínkové a cestopisné. Poátkem února r. 1881 obdržel státní stipendium, urené pro spisovatele za r. 1881: bylo to 400 zl. (do té doby bývalo to vždy 600 zl.) a spisy piložené vráceny mu nerozezány. V kvtnu t. r. obdržel od Svatobora za „Novou sbírku" cenu ermákovu (sumou 400 zl. cena vlastn obnášela 800 pro nejlepší dílo eské 1878 1880; porota však ji rozdlila a po 200 zl. dala Vrchlickému za „Mythy" a KrásnK)horské za „K slovanskému jihu"). Tyto ;

—

;

!

97

ceny však básníka nenaplnily hrdým sebevdomím; zdá se mu mní, že stárne, že on svým

naopak

—

veejným uznáním zní verše

v

,,

ztrácí pel své mladosti; elegicky Letní procházce".

ted hledím na svt chladn, syt minulo jaro života a brzy v kade bílé nit babí léto zamotá. Háj šeptá o snu krasších let,

mn

v ráj mladosti

mne

vábí

zpt

žežulím hlasem v tesknblahém zvuku kuku, kuku

Dvstletou památku úmrtí Calderonova zemel 1681) oslavila španlská Akademie vypsáním zlaté medaille: na oslavné básn ve všech evropských jazycíchl. Z Cech konkurovali také Heyduk, V^rchlický, Miiovský; Šembera, jenž vyvolen za rozhodího, dal ze dvanácti konkurujících cenu básni Cechov „Calderon", která pak vyšla roku 1881 ve Vídni v dvorní a státní tiskárn. Nedlouhá (78 vy.) báse psána na thema slavné práce Calderonovy ,ŽivotÍ sen' Calderon krásn snil, v dob moci a slávy své Ivlasti. Bohužel v téže dob totéž nadšení, jež zplodilo básn Calderonovy, pustošilo naši vlast; ta doba však na štstí prchla, zstal nám z ní i národu oslavencovu jen nesmrtelný sen Calderonv. obdivem plnit „Dokud krása lidské jímá hrudi úchvatných onch postav lepý bude lidský zor

—

—

;

—

—

Fernando, Sigmund, hrdý vesský sudí, lísbor .*' Cech zavírá bezná fénix, burná „vzduchu dcera" pání vncem „skromné lípy" ,Jíni obdiv svj

—

v. Fiajšhans'. Sv.

ech.

.

.

7

.

!

98

ti

dálná hlásá

plém,

zem

Tebe

—

jíní

chud

ctí též

statné jaré

a hodno Tebe". Práce echova vyslovuje nejenom krásný hold básníku cizímu, nýbrž i vlastní hluboký názor na psobnost básnickou. Jest celá krásn>Tn snem když jest národ bohatý a mocný jako byl Caldejež

zrodilo

—

—

ronv. ,.Xa

(Devné

jae roku 1881" — vypráví básník sám stavby eské, Kvtv, 1895, II., 491) —

jsem si poprvé na IMoravu. Zatoužil jsem spatiti kraj nedotknutý posud nivellujícím válcem „vylétl

moderní doby, kvetoucí ješt nepobledlou pestrostí lidového kroje. Hned, jakmile vlak pejel pomezí eské, zaal jsem vyhledati nedokav z oken vagónu. Ale nic se nepestilo

.

.

.

Poád

nic,

nic

.

.

Hanou, nezoiv ani jediné Hanácky ve známém rozkošném úboru národním Pak mne z Polonii dovezl dostavník do Valašského ^leziíí, odtud šel jsem do Rožnova, vystoupil na Radhoš, navštívil Karlovice, jel v poštovním voze ,A'sackem" do Valašských Klobúk avšak Projel jsem

—

— — —

zklamalo Onen záiv pestrý, i v zevnjší stránce své úpln neporušený obraz života národního objevil se mi teprve na další i

Valašsko

mne

mé cest od Klobúk k Uherskému

Hradišti, na mokroje lidu ravském Slovácku, kde stny chalup smály se dosud všemi svžími barvami jarního kvítí." Úastnil se také velehradské pouti a její barvitý popis náleží k nejkrásnjším z jeho moravských obrázk, jež z ní pinesl. Tehdy vypráví tak pozdji Turnovský chodíval ješt dosti asto do veselých spoleností literátu. Kdysi vA.-pravili se spoleníci (Šubert, Turnovi

—

—

—

:

99

—

místnost poský a j.; do Tomášského pivovaru zdji nazvaná Mahabharata, kde zasedal Arbes (jejímu tžkému pivu vnoval Cech pozdji tragikomickou vzpomínku v Novoroních dostizích"). Bavili se tam výborn, Stroupežnický pouštl rakety svého hbitého vtipu, A^rchlický vypravoval staré i nové anekdoty, jež Thomayer koenil sarkastickými poznámkami, Cech, v kotouích dýmu zahalený, jen se usmíval." Na zpátení cest (po plnoci) Stroupežnický požádal v Mostecké ulici echa, aby a ochotný mu podržel tžký balík, prý s knihami Cech nesl cihlu (nebo ta byla obsah balíku) až na Karlovo námstí. Tu teprve pi rozchodu zvdl ,,

,,

—

„Ctveráku,"'

brák Cech a .,

nho

Stroupežnický stropil „s olympickým klidem dozvolna položil cihlu na zem".

poeta, jaké šašky

si

z

odpovdl

—

Kroužek pátel míval" tehdy

,,

veerní

sídlo,

v hostinci u Podhradského v Král. Vinohradech, pozdji v dolejší restauraci Mšanské besedy (v zadní místnosti)." Ale echovi tam bylo píliš hluno; pál

kam chodí málo hostí. Stroupežnický takový útulek .u Hopfenštokú'." Tam si Cech pohodln pokuoval a byl vesel ,Víte, já tu velkou spolenost nemiluju' pravil k Turnovskému mám rád svatý pokoj' '". si

místnosti,

,,

vypátral

:

,,

,

Ale ,svatého pokoje' ani tam nedošel; poali tam choditi neznámí hosté, a Cech se pomalu vytratil. Turnovský ho zastihl kdys, jak s dýmkou v ruce obchází starý Kravín. (Tyto pravidelné procházky Kravínem zvnil v „Pantoflích".) Domlouval mu, pro se straní: „Inu, nestraním se, ale, víte, když mohl, vybíral si jen mírád svatý pokoj."

mám

A

100

steka zastrená

(jako

,pan

Bolehlav'

v jeho

po-

vídce).

Takové zastrené místeko byla ta odlehlá hoza Prašným mostem, kde v zahrádce, pod nkolika kaštany, za jednoho slunného i

spdka hradanská

odpoledne seznámil poprvé Jiráska s Cechem Thomayer. Neml však klidu ani v rzných vinohradských bytech, jež sdílel s matikou; naped v Palackého t. 175, pozdji v Havlíkov tíd . 15, kdež mu i matika 1889 zemela. Idyllický jejich vzá-

jemný pomr, nezmrnou lásku matinu k synákovi a nžnou oddanost synovu k matice ^'ylíil v nkolika krásných rtách pozdjší oitý neznámý obma svdek, Zikmund Winter ve Zlaté Praze 1896. V lét r. 1882 podnikl Cech výpravu na sever „Ve stopách královny Dagmary". Parníkem po Ode podél skal rujanských piplul na Sjaeland do

Kodan; odtud, prohlédnuv památky, které po ní zbyly v musejích, navštívil Helsingór a jezero Gurz okolí toho jezera erpána jest pozdji malá ské pak Fredensborg a Fredehumoreska ,Tovelille' Zastavil se ješt u hrobu Dagmaina riksborg. v Ringstedu a pes Fyen pibyl do Ribe, bývalého sídla ^^aldemarova. Z Ribe uinil si vycházku k se-

—

—

vernímu moi, odtud potom navštívil Anglii. Plodem této cesty byla pak 1883—1884 Dag-

ma

r, nejvtší básnické dílo echovo vbec. Je to vzorné epos eské, rovné ostatním literatury svtové stavno se vzácnou harmonií a symmetrií. Na neštstí látka ponkud vzdálená nedala mu tak proniknouti, jak by bylo zasluhovalo. Když Neruda r. 1883 založil novou sbírku básnickou „Poetické besedy", Cech ochotn sepsal ;

101

n

pro (mimo jiné) Lešetínského kováe, jenž krátce pednáší krédo básníkovo. V dob prvnkteré ního sociálního hnutí nelíbily se passáže této velmi hudebné sbírky písní a recitac a báse propadla konfiskaci. Jen americký patisk (v Omaze) a pak komponování nejkrásnjších písní držely po dlouhá léta ji v pamti tenástva; nové vydání r. 1899 Cech opravil dle pání censury. Nejvtší práce prosaická echova uložena jest r. 1885 v Kvtech. Je to široce založený román „I karos", jedna z nejkrásnjších prací Cechových. Vlastn pedstavuje nové zpracování staršího

úadm

—

románu

Úvodní ka„Kandidáta nesmrtelnosti". „Zámecký ples" pedstavuje pedem pensionovaného hospodáského úedníka Sezimu, jeho syna Otokara, pedního básníka, a jeho

pitola

dceru Gabrielu, slavenou krasavici; Sezimu a Gabrielu odváží do Temšína na ples k editeli panství Šastnému, praktikant Ržek na saních, kdež je již oekávají dcera editelova, útlá ernovláska Olga, bývalý domácí uitel rodiny editelovy, snílek Pavel Vysocký, dr. Blanda, ženich Olžin, spisovatel Stanislav Hvzdný a páter Tykal. Mužové dostanou se do sporu o naturalismus a idealismus Vysocký maje „hlavu plnou hvzdných mlh, rty plny krásných ;

vtrných

—

frásí,

pohlíží

na svt

s

oblaného

stano-

viska" podle slov odprce dra. Blandy, ale nalezne zastání u Olgy, jež nesahá ke knize proto, aby každodenn tam našla bledou fotografii toho, co do omrzení obklopuje, nýbrž aby si vylétla práv jinam, do jasnjšího a krásnjšího kraje a teba jím byla pouhá obraznost básníkova." Vysocký na konec upadá v snní, z nhož jej vyruší ,,

nkam

m

—

102

další stává.

zábava o létání a létacích stroj, jichž se

Úastní

také

Olgou

za-

jehož královnou je Gabriela s Blandou, vypráví Olze kus svého života, vzpomíná také, jak se prvn seznámil s Gabrielou, kterou si zamiloval a jak Olga slíbila mu pátelství. A^zpomíná také, jak strýc, hlásný na svatovítské vži, když ukonil své vychovatelství u Šastných, pijal ho do svého bytu, jak vlídn se k chovala dospívající sestenice Stázinka. Po plese, na neobratn zvrhne limonádu na šaty svého ideálu, vrací se v saních s Gabrielou a jejím otcem do Prahy. kap. II. í„Tetí zpv noci") bratr Gabrielin, Otokar, dopisuje v noci chvatn 3. zpv básn, již píteli redaktoru slíbil, ale cestou k ztratí tžce napsanou báse. Hledá ji v hospod situace velmi podobná scén v Kandidátu nesmrtelnosti kdež seznámí se s pekaem Pavlátem, který ho pimje k tomu, aby zstal na noc u nho. Nežli usne, trápí ho divoké sny. a když se ráno v pekaov byt probudí (peka odejde neohlásiv ho žen), zpsobí svým zjevem uleknutí žen, dcery Justýny i manželky Pavlátovy a tety Brigity, jež má za následek pád skín a rozbití nkolika figurek, mezi nimi porcelánového Napoleona a íana, kývajícího hlavou. Justýnu si arci zamiluje a s pišlým zatím Pavlátem jdou hledat pana \^olavku (figurka až k domo\'níkovi, jenž se hrabe v jeho šatech, docela shodse

s

tance,

nmu

nmž

Y

nmu

—

—

ná

s

panem Bolehlavem

starší

humoresky), jenž dle

domnní

ztracený rukopis našel; toho ovšeni doma nenajdou. Otokar zoufalý se \rací dom, ale báse nalezl Vysocký, jenž zamiloval si Gabrielu a v as se zavduje jejímu bratru. I starý pan Se7ima pozve ho na partii tarok \^^socký je zatím

jejich

:

103

cíle tužeb. Kap. III. („In excelsis"' poíná krásnou úvahou o letu ikarském, letu výš a smutném jeho konci. I nesourodý a nedokonený dóm svatovítský pipomíná básníku Ikara odtud pechází k líení života Vysockého u hlásného, jeho studia o strojích létacích. Pozná, že strýc je v penžité tísni a snaží sám si pomoci. Potší sestenici tu vložena pohádka o chrlii kameníku zkamenlém, nádherný kousek práce (podobn jako v Zimní idylle' pohádka o nešastném medvdu) vtom navštíví ho Otakar a vypráví mu komické osudy své lásky k Justýn (jak pi výletu v dešti místo Just<Tiky

u

—

—

—

,

dostalo se mu staré Brigity). V kap. IV. („Pan Perlsee"j pjí lich\ \^ysockému peníze pro strýce hlásného i na výlet se Sezimovic. Kap. V. „Slunci vstíc'' líí blaženost lásky na výlet uinil Pavel Gabriele vyznání a byl vyslyšen: v \^I. kap. „Obrat" dovídá se od Olgy, že zrušila své zasnoubení s Blandou, a za krátko pozná, že Gabriela odvrátila se od nho k Blandovi. Sezima, jemuž se

á

—

mocný, vítzný sok, kterého asopisy nadšen chválily, pojal plán, odvrátiti se od poesie,

zjevil

nkam

„pry, do samoty" a

pomouenou

Justýnku. V^ysocký dostane od Gabriely chladné odmítnutí, jest v zoufalství. Také smnka Perlseeova propadá. Nabízí tedy své verše nakladatelm, kteí je

— —

vzíti si

odmítnou spálí je potom s hokým smíchem. Prosby u Perlseea jsou marné; lichvá mu pohrozil žalobou ke všemu dostane i výpov z kanceláe a na cest dom spatí Gabrielu v objetí Blandov. Jako liticemi štván prchá na vž svatovítskou a upadne v horeku. „Xemoc" (kap. VII.) trvá dlouho mistrn jsou kresleny horené sny nemocného; ;

104

když se probere ze sna, spatí u svého lože Olgu, zemela jí matka a bydlí s otcem v Praze. Vyzná mu svou lásku a k fantastické myšlence létacího stroje, jež ho opanovala v horece, poskytne penz, jako již ped tím uspokojila nenasytného Perlseea. Následuje (kap. VIII.) „Ikarv pád"; Vysocký sítí se svým strojem s výše svatovítské vže na dláždní .. y ,, Epilogu" (kap. IX. j dovídáme se, co již snadno mžeme uhodnouti; hrob Vysockého navštvuje Olga, nkdy také manželé Kavkovi; Gabriela hraje jako manželka Blandova velikou dámu, Sezima si vzal Justýnku, když konen dokonil svou ,,Noc" osud Ikara-Vysockého vzal si za látku sociálního románu, jenž vzal náhlý konec, tak jako .

;

sám

Ikaros.

Krom

tohoto \elikého románu je pak ada prací píležitostných. Z nich krom uvítání Amerianu, o hned bude zajímavý jest proslov z r. 1886, jímž ve prospch chudých právník zpracoval arabskou parabolu o poutníku k Mohamedovi.

nmž

e,

15. ervna 1885 mohutnou básní pivítal v Národních Listech výpravu amerických Cech do Národního divadla. Jen pamtníci onoho triumfálního vjezdu až do Hamburku jela deputace jim vstíc,

—

od Podmokel poínaje netrhly

se

lezniních a skoro po celé

bouné

na stanicích

že-

projevy radosti amerických bratí, jenž vzrušil veškerou Prahu, a od slz radostného pláe až do hromného znní národní písn probhl celou stupnici projev, mohou správn posouditi, jak tlumoí ech touto básní city Cech. Vítaje bratry z oblastí „Kde velký Otec vod své syny sbírá neb kraj, kde

—

trati

vrn

—

105

Niagary píse hmí", tší sem:

„Nám když

srdce

se

z

nich radostným úža-

blahým úžasem

míme

se chvjí,

úchvatnou prošli, hloubku

tu lásku

tou dálkou, již jste tou oceánu hloubí závratnou!"

její

srden, podává pro ostatní bratry za moem „dla té svaté prsti", aby se osvžila ... ta lípa mladiká za oceánem", jako zas nás osvžil dech vítá

,,

i

svobody

s:

„voln vzpjatých skrání" bratí Ameri-

an. A

ten erstvý dech svobody ovívá básníka snem; snad kdys nová návštva uvidí národ náš jako rovného bratra mezi ostatními, až zbuduje svým synm chrám jiný „hrdý, z vkovité chrám svobody!" žuly Mnohý pozdjší kritik shledal by v této grandiosní básni rhetorinost a pathos a pec každý pam^tník tch opojných dní ví velmi dobe, jak hluboký a vrný cit ta kovová slova tlumoí, jak jinak v-

omamným

—

;

bec básník svého lidu v tchto dnech psáti nemohl. A umní básníka s jemným citem pojí se v dokonalé dílo ve verších

„Zvst

hlásáte, že odnož naší lípy, osud vmetl na beh Mississippi, tam v dáli pod korouhví hvzdnatou už korunou se pyšní košatou," již

—

Miskde básník verši prvými a rýmem „lípy sissippi" pijímá a variuje úmysln myšlenku a rým amerického echa F. K. Ringsmutha, který r. 1884

;

106

svou upímnou naivní bájeho rýmy takto jsou do nádherné staré vlasti kytice echovy vpleteny jako milá vzpomínka doV

Novém Yorku vno\al

—

se

mácí bratím americkým.

Ke konci roku 1885 Cech onemocnl neštovicemi k žalu veškerého národa ale šastn byi svým ctitelm starostlivou péí matinou zachránn. ;

—

\^ lét 1886 navštívil básník jak vypravuje pítele ^Mokrého ve Vodanech, kdež Herites pobyl nkolik dní. Umluven s Heritesem a Mokrým výlet dámy s dtmi jely vozem jedním, literáti v druhém. Ponvadž most pes Blanici u Svintic byl stržen, jelo se oklikou pes Chelice, pak oechovými alejemi kolem knížecího dvora Záhorí, pak lesy k Cechticm a Strunkovicm. V Strunkovicích stavli se pátelé ped rodným domem Bohumila paHavlasy (krátce ped tím zasazena byla mtní deska), ze Strunkovic dojeli do Husince, kde prohlédli domek Husv s blednoucími stuhami a práchniv jícími vnci. Obdvali v Prachaticích, v eské besed, v pátelské zábav, kde Cech napsal do pamtní knihy besední nkolik horoucích slov. Odpldne pátelé vyjeli do lázní Markétiných, kdež neústupné Cechy za trest obsluhoval pouze ,piccolo' z lázní vyšli do les, jež se táhnou po celém svahu Libina až na vrchol, oznaený rozhlednou trochu níže jest kaple „sv. Patriarcha ( !J, jejíž oltání obraz má nápadnou podobu Huso\ai". Cech tu ešce staence, aby nikdo nevidl, vstril do ruky almužnu, I zapla ale hlasité její dkování ..Zapla Pánbh Pánbh na stotisíckrát, mladý pane!" prozradilo spolenosti zardívajícího se dárce.

—

:

na

;

!

107

Idylka mla však ješt elegickou dohru. Cech chtl obdarovati ješt picházející zrovna dv vnuale ty oslovovaly spoleky nešastné staeny po nmeku. eské plém bylo v nich již nost již zgermanisováno. Tu „hnvem, zlobou tou, kterou mluví k nám Písn otroka' šlehaly dobrácké oci

—

—

,

proti nevdomým, nevinným dívDlouho pak ješt pátelé stáli „mlky, nm, bez jediného slova na kraji les libinských, pohlížejíce do krajiny" kdysi eské, nyní znmilé. Výtžkem z této cesty jest nkolik obrázk z již,,Prachatická ních Cech, z nichž nejdojemnjší Podobných Pestrých cest po Cechách" elegie". podnik] Cech adu nepehlednou; nkdy s podobnými dojmy elegickými, jindy zase se zábavnjšími. V kvtnu 1889 setkal se na p. na výletu do IMl.

Ne

echovy. kám"

,,

Boleslave se

temi íany,

beské íše, kteí prohlíželi eské.

státními sekretái si

z

ne-

prmyslové závody

Roku 1886 také redigoval zábavní pílohu nedlních Národních List; uveejnil v ní množství pkných humoresek i jednotlivých rt, jež pozdji „Humoreskách, satirách i drobných sebral v rtách", Nkolika povídkách'" a j. Jsou opt téhož satira s tendencí rázu, jako starší práce v Lumíru národní, jako Beseda kabát atd., prostá humoreska, jako Hoí atd. Velmi málo jest již povídek rázu Oblaka', za to všímá si Cech stále silnji svého pokraujícího stáí a pronásleduje svým vtipem grammatiky a brusie. Hlásí se hrd ke svým podle Brusu chybám, poukazuje ke kontinuit literární, nelze prosté popíti ani nijak oddekretovati již i omyly staré mají již své právo existence. ,,

:

,

;

108

Roku

1886 zjevila se poprvé

echovi

—

asi

pi

náhodné vycházce na „Mkárku", malou odlehlou hospdku plzeskou v sousedství svatovítského dómu, kde v koute malé, nízké zaazené svtniky u stolu úzkého a krátkého básník nad sklenicí dobrého moku bzuel si verše písn ,,o králi Jemínku" (n\-ní tam porcelánová tabulka hlásá jeho slávu)

—

postava ]^Iatje Brouka, zatloustlého pražského

m-

šana

a majitele domu, šosáka a bichopáska, niccelkem lovka družného, v gruntu srdce dobrého a dovolují-li okolnosti také echa. Zmocnil se jí, jako svého pravého antipoda, celou

mén

—

—

A líe práv v Šotku" výlet na msíc, do íše romantiky, stíbrných paprsk a vzdušných pízrak, pojal plán ukázati na vzdory své fantasii na základ vdeckých zkoumání, že na msíci je íše irého materialismu, prohnanosti, ziskuchtivosti, v níž pan Brouek je ješt pravým ideálem lovka. Provedl tuto karrikaturu svých snu, jak je vidl v Šot-

myslí.

,,

,,

rtách cestopisných Výlet pán Broukv do msíce" (v Kvtech 1886), arci pod pseudonymem B. Rouška (s narážkou na tehdy obvyklý pseudonym Macharv ,A. Roušek') a to zárove v tch íslech, kde v Šotku" se vznášel v íši Romantiky. Pád pán Broukv na msíc znám je tenáz pozdjší knihy, do níž tuto I. kapitolu a ást 2. a 3. doslovn pejal. Na základ populární knihy B. Katzerovy a známých spis Verneov^í-ch karriku", v

,,

—

,,

m

kuje

vdecký

poznámkami

sloh (a la *)

**)

***)

Bakovský

špikuje stránky

f) tt) atd.) a

msíana, nmecky

pedvádí ma-

mluvícího, Toma Bimbilimbi, mnohonásobného sprá\Tiího radu, jenž ho uvede do malilinkého hotelu ,.Copernicus", kdež

linkého

109

ovšem pro velikána Brouka

je

plno nesnází; Brou-

ek

se dozví, že msíc je vysoko kultivován, díve byli poeti, nevšak byli obyvatelé jeho naivní lhali, nepetváeli se, mli cit atd. Bimbilimbi vozí ho pak po msíci jako raritu když to Brouek v „Copernicii'* pozná, vstoupí jako spolupraco\Tiík do redakce „Bubnu Msíce", jenž stále se rve s Korouhví Luny". Od redaktora se doví o spo-

—

;

mst ,,

ru professorú intili a A^antili o

palimpsest

(jenž

—

se

okáže

neznámý rukopis

ztracenou

—

Broukovou

nm

naa když „Korouhev Luny" o jest pouhý, nemotorn slátaný panák, ze slámy, cuck, hadr a papírové massy" a že pravý Brouek byl hnusný padouch, který na zemi zavraždil svého otce, pekl a pojídal ukradené dti", rozzuí se, rozbije dum Korouhve" a prchne do Selenopole, kde ho impressario Lidlilidli najme za zpváka. Karrikovány nyní dále pomry (eské- Imsíní: Brouek slaven i básníkem Cinkilinki (ržencem sonet), hudebníkem Fidlifidli,

manšetou) píše, že

,,

domnlý pozemšan

,,

,,

malíem

mecenášem Larifari, na konec krájmenován prvním ministrem s odNodnním: „Ty dovedeš ádn zahromo\at na opposici, stríš v pravém slova smyslu celý parlament do kapsy a budeš státi bez fráse vysoko nad stranami." Tu však (IX. kap.) náhle autor petíná pásmo vyprávní, prohlašuje, že byl od Brouka mystifikován a dodává „mravní nauení koUegm spisovatelm" „Zanechte zlozvyku psáti do asopis na pokraování od ísla k íslu, nebo nikdy nevíte, jaká blamáž mže íhati na konec." Z pedmluvy k druhému Brouku dovídáme se, lem

Ciriári,

Kirikiri V.

:

že

toto

mravTií

nauení

jest

mínno

do opravdy;

110

básníka toto karrikování omrzelo již pi tetí kaPlán byl píliš složitý: obsahoval jednak ži\-el komický, jenž plynul z nesnází, jaké obrovské

pitole.

rozmry Broukovy psobí, jednak

s

malinkými rozmry

msían

skrývá pod pomry msíními naše domácí, jednak humoristický, jenž karrikaturou obecn lidských chyb a neestí chce vésti k náprav ... ale básníku nedaí se držeti tyto ti živly v rovnováze, satira trpí karrikaturami, humor komikou, a na konec básníku Šotka" bylo pec jen líto, že krásnou Lunu takto strhl do nejnižších zemských neestí a to tím více. ím bylo ke sklonku komiky a ím více karrikatur. Úvodními kapitolami vdeckými svázal ruce fantasii a karrikatury zabíhaly do holé prosy. Základní myšlenka se mu zprotivila. A^ listopadu r. 1886 Arbes obrnným prohlášením v Rozhledech literárních o poteb organisace živel satirický, jenž

,,

—

literatury

i

literát vzbudil

mén

znaný

rozruch.

ech

Za

Kvty

pidali se k lánku Arbesovu, arci s jistou výhradou. Arbes odsuzoval naprosto peklady; Cech i Heller však od prvopoátku vnovali znanou ást místa pekladm a mli to v programu proti této ásti Arbesova lánku kladou tedy protest, jinak uznávají úpln potebu organisace literární. Z toho hnutí vzrostl pak roku následujícího známý literární spolek ,]Máj' Svatopluk Cech náležel k prvním jeho 1889 až r. 1890 byl jeho pedsedou, jeho podpis nalézáme také na prolilášení spolkovém, jímž žádá Máj korporace eské o píspvky pro svj jubilejní fond. V té dob pak pepracovává znovu svou ideu Brouka. Z karrikatury a nemožnosti stvoil nyní Heller

i

:

lenm —

;

111

—

známého bonvivanta mezi vzdychavými msíany iehkou satiru obojstrannou; snílky básníky s nemožnými sonety, nemožnou eí, nemožným životem postavil stejn na praný jako hmotného bichopasa „Pravý výlet pana Brouka na msíc".

V kvtnu cenu 200

zl.

r. 1887 obdržel za Dagmar ermákovu (300 Jirásek za Psohlavce, 200 Vlek

—

Samohrady v porot byli Dur dík. Truhlá, Kosina, Zákrejs, Winter). Ale od eposu Cech se nyní již odpoutává; pechází po fantastických povídkách k lyrice. Pr\Tií sbírka taková „Jitní písn" (1887) jeví novou sílu a nový \zlet básníkv. Jeho vlastenecké i pokrokové pesvdení pekrásn vyjádené pineslo „Jitním písním" takový úspch, že Cech r. 1888 i své starší vci sebral v nové sbírce podobné „Nové písn". Roku 1890 obdržel ermákovu cenu 500 zl. za Nové písn; a když organisován nejvyšší eský tribunál vdecký a umlecký, eská Akademie, byl arci mezi prvními jejími leny. Akademie zízena na základ snesení snmu království eského rozhodnutím císaským. 23. ledna 1890; první ádní lenové všech tíd jmenováni císaem 22. dubna 1890: byli to ze IV. tídy, jíž pidleno umní,. Hlávka za architekty, Dvoák za hudebníky, Myslbek za sochae, Brožík za malíe a Vrchlický za básníky. Tito pak zvolili 3. ervence t. r. dalších šest ádných Maáka, Mockra, Jeábka, Bendla, za

—

—

ty

len

:

echa

a Jiráska; tito pak spolen s prvními zvolili 18. íjna t. r. dále Heyduka, Schulze, Ženíška a Fibicha: Akademie tím pokud jde o umní byla konstituována. Arci pi tomto ustavování i pozdjších volbách bylo dosti volených, kteí volbu

—

—

112

odmítli Zeyer, Neruda, Vlek atd., ale celkem pece ve svém koneném složení repraesentovala IV. tída velmi estn eské umní. Cech, Heyduk a A^rchlický v tom eské básnictví. Dnes arci zbývá tchto prvních organisátor mezi ádnými leny IV. tídy pouze polovice. :

\^

témže roce pejal také redakci zábavního Národních List, které arci dlouho ne-

feuilletonu podržel.

Do tch

let

spadá také nový vzruch veejného

života našeho. Po porážce, jaké se dožila politika eská a která byla speetna vstupem eských poslanc z království eského r. 1879 do íšské rady, následovala doba zklamání a zoufání vždy víc a více se šíícího. Nepatrné výsledky vídeské koupené tžk>TQÍ bemeny (Cech v Šotku r. 1886 dal oste \'ýraz

tmto svým citm) rozlaovaly

život slanci i

a otravovaly

domácí ukazovalo se stále zetelnji, že pojiž netlumoí mínní národa a rozpor mezi ;

\eejným mínním doma a eskou politikou ve Vídni, stále se prohlubující, vedl k náhlému pevratu r. 1889 1891, jímž ady staroeských politiku smeteny a na místo nich postavena ada

konen

—

lidí

nových. Mezi nimi byli

Kaizl a posl. stoupili

Kramá, kteí

Masaryk, i prof. ze strany realistické

dr.

pi-

k vítzné stran mladoeské.

Byl to opt nov>- vzruch a nové jaro, jež projevilo se zvláš výrazn na generální pehlídce sil, kterou r. 1891 národ pod vysoko ^^tyenou korunou svatováclavskou uspoádal v srdci zem jako „Jubilejní x-ý^stavu". Cech, který novým Broukem („Výletem do XV. stol."j pispl ne nejmén k vítzství

113

niladoeskému, ukázav tam odporný obraz echa století zastrašeného a obojetného proti hrdým postavám Cech XV. vku, v sebe doufajícím a v sebe vícím, neopominul ani této události národní vnovati novou knihu. Jeho „M. Brouek na výstav" jeví jasn tuto novou jarou náladu národní, tuto víru v sebe i Slovanstvo, jíž se na konec ani Brouek neubrání. A tato radost žíti, tyto nové nadje jeví se i v ostatních pracích básníkových; jen smrt drahé jediná událost kalila štstí echovo

XIX.

—

matiky (r. 1889). — Rozmarná historka „Pantofle" 1892 má podobnou stavbu (v Kvtech, XXIX, 667—678.) jako

„Zázrané tžítko". Tu tam po pkné cha(v „Tžítku" ministra, v Pantoflích" starého mládence Jermáe] následuje pekvapující Pantoflích'" s tžítkem, v událost (v „Tžítku" Pans pantoflemi, jež nejsou na svém míst). V toflích" arci vyprávní je již umlejší, stupovástarší

i

rakteristice

,,

,,

,,

—

událost opakuje se tikrát: pantofle jsou jednou u hlav místo u noh postele, podruhé zase tam ale nesrovnány, potetí opét tam, kdežto na jejich a také vsunuta episoda, místo dány oba zouváky jež se astji pak opakuje. Píinou této vzrušující události jest totiž mladá dívka, zastupující nemocnou tetu, starou paní Kubešovou (u níž Jermá bydlí)

no

—

—

a následek toho poznání jest vzplanutí lásky v srdci starého mládence. Netrvá ovšem dlouho, dívka za necelý týden vrací se do rakovnických

les

— a —

zmna, jaká pana Jermáe

vzrušila,

pe-

a povídka koní struným vrácením do stává starých kolejí. Rozmar „Tžítka" zastoupen elegickým výletem do mladosti. v. Flajšhans: Sv.

ech.

8

, ,

114

Téhož roku bylo mu ministerstvem optn nabídnuto státní stipendium pro umlce (tentokrát 600 zL). Ale Cech naprosto odmítl pijmouti podporu z rukou nepátelské vlády své odmítnutí pak v „Klepech" odvodnil. Ale útokm ani tak

—

pkn

neušel. .,Pr\TLÍ

kvtu,

polovinu"

L, 15

— 16,

r.

1892, píše sám v Druhém cele starosti a bo-

tém

„zaujaly

lovka, s nímž pod jednou stechou, stále ped jeho oima, hyne milá osoba, neodvratn smrti zasvcená ." Sestra Marie byla 3. ervence (l892j pohbena na malý hbitov, malebn na stráni nad Berounkou položený. „A pak nkolik dlouhých msíc tam venku, v té samot" — se sestrou — Cech bydlil na Ki\oklát v bílém domku na levo od silnice — „mezi lesy Spaní oekávání obda zabíjení asu procházkou, krmením drbeže, prolesti

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

hlížením ov^oce a zeleniny v zahrádce, rozprávkami o poasí a podobných vcech s hospodáem a jeho ženou zábava s vesnickými dtmi lektýra, jaká byla práv po ruce popíjení veee spaní!" tak. trochu píliš písn, líí své tehdejší .

.

.

.

—

aojmy sám

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

básník.

V

druhé polovici ervence navštívil pítele v této lesní samot (z níž ješt v „Pantoflích" pochází sliná píbuzná paní Kubešové) Otakar ervinka. y deštivých dnech sedali oba básníci v bílé svtnici nebo navštvovali párek milých Cechových sivých slípek, když bylo hezky, podnikali spolu vycházky do okolí, provázeni Cechovým psíkem Brokem. Na vycházkách tch Cech botanisoval. Jednu dosti dalekou na vrch Štulec za Berounkou

—

popsal

—

ervinka sám (Svtozor,

1896, 187).

Líí živ.

115

jak oba výletníci, vedeni mapou, po dosti namáhavém pochodu, provázeni ochotnou dívinkou pívozníkovou, vystoupiH na vrchol Štulce (536 m.), krátíce si cestu hovorem o literatue nejnovjší. Cech ukazoval druhovi na rozmanitost pírody, na její tvrí sílu, jež vytváí všude vliodné roucho. „Pro by tak nemohlo býti," pravil Cech, ,,též v íši ducha, která se nám ásten jeví v poesii? Jako duch je obdobou hmotné pírody, tak je nekonený ve svých zjevech. A proto stejn vítám jeho projevy, pokud vskutku jsou krásné a umlecké, nech pináležejí

smru tomu

poukazem,

že

i

neb onomu..." Zakonil hovor zdánliv odporné zjevy jsou zjevem ,,

."

téhož pvodu pozorovatele rovnocenným". Vrchol sám, nmeckým nápisem zohyzdný, neuspokojil úpln pedstav výletník; a zpátení cesta pinesla výleníkm déš s bouí, již arci Cech snesl se stoickým klidem. Básníci musili ve vísce Branov pokati, až se liják pehnal, v hostinci a teprve pozd odpldne vrátili se na Kivoklát. ervinkovi nicmén zbyla upomínka „jedna z tch, které nás mile doprovázejí životem".

nekoneného ." ,,vše je „ped okem povýšeného nade vše jednoho,

.

.

.

.

—

—

Divná je doba naše divné naše století. Jakoby velikou revolucí ke konci pedešlého století .,

byla pišla potopa na starou, pežilou a vyžilou spolenost lidskou, a vše se mlo v ní znova zroditi a petvoiti. Staré trny se kácejí, nové íše povstávají, národové mocní vysíleni ustupují s jevišt svtového ..."

Tak asi básník v rozmluvách s Otakarem ervinkou (Svtozor, 1896, 171, 173) v zapadlé hospdce

116

vinohradské nazíral na zmírající konec svém národu dodal:

století;

a

o

A

„Tak to as musí být dle svtového plánu. tím se též utšuji v dnešním našem pokoení. Museli jsme po ohromných bouích, které svtu pinesly novou myšlenku jíž jsme jej obrodili, konen vysíleni ustoupiti stranou. Tak se dje v pírod hmotné, a tak po zákonu i v íši duch, v íši mravní. Klid nastupuje po práci, po inuplném dni odpoinek noci, v které sbírá jednotlivec i celí národové nových sil, by nanovo zvedli prapor svobody myšlenky z klesajících rukou svých sousedv a nesli jej vstíc novému dni až do koneného vítzství pravdy. A tak asi též národu našemu pijde doba, ." která jej povolá k novým Koncem t. r. pesthoval se básník z Mnohrad na Letnou (. 557), odkud krásný rozhled zvnil ve svém .Druhém kvtu'. Roku 1893 v jubilejním ísle Svtozora, vnovaném tvrtstoletí básnické innosti echovy, podnikl Jan Voborník poprvé pokus rozboru jeho díla (ron. XXATL, str. 151., 154., 159., 162.— 163.J, v shledává jako základní prvky všelikého díla echova velikou fantasii, veliký cit a vehkou vli. Jubileum jeho spadlo v jedno se 40letým jubileem A^chlického bylo ho užito k mnohým oslavám obou básník. Rada král. hlavního msta Prahy udlila jim obma mšanské právo s prominutím ta.x a estným darem ICOO korun ve zlat nejmenovaná dárkyn vnovala Spolku Máji 5C0 zl. na ceny za nejlepší eské práce dramatické a románové. Svou popularitu, kterou i mezi dlnictvem. když složil r. 1894 (Ceskoslovanské dlnické Besed)

vném

inm

.

.

nmž

;

;

ml

117

báse .Bu

práci est', v níž hlásá est práci každé, jen když dobro plodí a vstí vítzství dlnictvu („Vám patí budoucnost, váš bude svt"j zvýšil nesmírn koncem roku 1894 slavTiými „Písnmi otroka". Básník, jenž stále ješt pohížel se do íše sn, byl ze vyburcován novou persekucí vládní. dna srdce, které tak dlouho unikalo do íše vidin, vytryskly potom ohnivé ty slohy, jimž nemá rovných naše literatura, a jež dožily se 30. vydání, jako

A

konen

žádná jiná kniha eská.

Úspch

„Písní otroka" byl pronikavý a obvykšíil slávu echovu do vrstev nejširších. „Hrnuly se pocty, estná lenství" jak v RoudCech v Petrklíích prorokoval (spolek nici, Umlecká Beseda v Praze, eskoslovanská Beseda dlnická atd.), výtvarníci eští podali krásné

lým u nás postupem

íp

Album, rada král. hl. msta Prahy zvolila autora estným mšanem, obce karlínské poslancem do rady íšské

.

.

.

nebyla bez píchuti se odhodlati k maPísní otroka' a tak pijat návrh,

Ale tato

„sláva

pelyku. Rada mstská nemohla nifestaci básníku

,

aby estné mšanství bylo dáno také Jar. Vrchlijenž musil býti pedckému; odvodnní návrhu

—

—

bylo však takové, ložen sboru obecních starších že oba básníci chystaného vyznamenání se zekli. bez udání djako bývalý právník Sv. Cech vodu pípisem na 50kr. kolku. Ješt ostudnjší byla píhoda s Albem místodržitel hr. Thun vyslovil se k professoru d\'. radovi Randovi nepízniv o Písních otroka, a prof. Randa pokusil se potom, aby zastavil reprodukce z alba, jež pinášela Zlatá Praha. Svolán na rychlo správní výbor Umlecké Besedy, a ten požádal zvláštním pípisem nakladatele

—

—

:

118

—

Prahy^ aby reprodukcí neuveejoval a Svatopluka echa, aby alba k podobným reproduk-

Zlaté

cím vícekráte nepropjoval. Tebas že pod bouí nevole, jež se na toto jednání pán z Umlecké Besedy zdvihla, správní výbor dívjší své usnesení odvolal, pec Svatopluk Cech po této píhod hodné nových Písní otroka vzdal se i mandátu do íšské rady lenství Akademie a odjel do Itálie, aby se vyhnul všem dalším podobným proje-

—

—

i

vm. Tam ky

—

a

navštívil Janov,

Florencii,

Pisu, Benátvlaské-

osvžen antickou krásou sochaství

ho, vrátil se

dom.

Doma

1895 pivítal radostn výstavu národopisnou; na bodrého Pelára ve valašské hospod na posledním groši s jeho dvojicí švarných dvic v roztomilém národním šat vzpomíná dlouho (Kvty, 1895, II., 491j jako ostatní návštvníci. Skoro národní svátek bylo jeho 50leté jubileum r. 1896 21. února. Za všechny promluvil v Nár. Listech Vrchlický, odvduje se tak echovi za jeho jubilejní feuilleton z r. 1893, oslavuje echa krásnými slovy: „Nám repraesentuje Cech v dosavadní své innosti celou naši mladost. Ne onu mladost prchavých sn a dojm, ale sytou mladost snah a cit sebevdomých, jíž v záptí šel vždy také velký a plamenný in. I v jeho prvním mládí, kde jiní na

—

neurito se rozbíhali celým velkým svtem sn a poesie, vypozorujete u nho pee zralosti a síly, která ví co chce a kam smuje ..." 21. února 1896 vnováno mu oslavné íslo Zlaté Prahy" a ,,Svtozora". ,, Zlatá Praha" pinesla oslavné básn Vrchlického, Heyduka, Mokrého, Mužíka, F. S. Procházky, Heritesa, ekova, Svobody. ,,

119

Z nich zajímavá je zejména vzpomínka Procházkova, jak v seminái ítal tajn ,,po de\'áté" Václava z Michalovic, a nejkarakteristitjší asi z

sloha

(starší.)

Em.

ekova: „Le

nejšastnjší

ten, jenž

písn dechem

zná v sopku vznítit ujamenou zem, a jehož Musa mluví boue echem, jenž místo pérem, píše plamenem, ten poet, který prohál dobu svoji, zžeh'

bleskem myšlenek poroby hrad,

pi

jehož písni za svobodu \' boji nadšená mládež bude umírat!"

Krom básní pineslo slavnostní íslo ocenní básnické innosti a bibliografii knih Cechových, jubilejní kresbu Alšovu a Novákovu, pak vzpomínky Rutteho, Konráda, Jelínka, Liera, Jiráska, Wintra, Heritesa, Štolby, Gutha a Turnovského. Nkteré nich prost líí dojmy osobní, jiné (Guthova, Rutteova) vypra\ují píhody z redaktorské zkušenosti echovy (Rutte vzpomíná, že redaktorský dopis poíná se slovy „Biju se v prsa. Mea ."), jiné opt drobné píhody (Jirásek, jak culpa se setkal s ním ponejprv v odlehlé hospdce hradanské, Winter, jak vídal básníka laskav se tuliti k staiké matice, Herites na výlet do Husince a Prachatic, Turnovský na žert, jejž provedl echovi z

echv !

.

.

Stroupežnický) ze života. ,,

Svtozor"

pinesl

—

krom

Heydukovy v proslovu Šimákova

oslavné básn vzpomín-

— dv

ky: Hellerovu, více biografickou a ervinkovu, více memoirovou. Krom toho zobrazení plastického diplo-

12C

mu

—

„^Mánesa" (Fr. Stránský modeloval a spolek do bronzu dal uliti základní myšlénku Písní otroka'), jímž jmenoval echa svým prvním est-

—

,

ným lenem. kvtnu pak

téhož roku obdržel za „Sníh" cenu 300 zl. je to práce idyllická, vnovaná seste Ržen, v níž znjí hlasy zvon Vánoních. Láska k lidem, sláva Bohu dojímají A^

ermákovu

—

—

zloince, jenž chystal se poskvrniti zloinem krásnou sla\aiost míru. Jest to báse, ve které se hlásí podzim životní, lehká melancholie jest nad ní rozestena. i

6.

NA SKLONKU

DNÍ.

Program, který si Cech položil ve Snhu, hledí svých pracích realisovati. Pohádka „O arovném pavouku" hlásá kult pravdy a lásky k lidem tou silou, jako dosud žádná báse echova ani v obran nesmíš užiti násilí. A mohutné, velebné „Modlitby k Neznámému" obsahují takka zpov, krédo i sláva Bohu na echovu závt v

posledních

—

—

výsostech.

zdá se — ukonil úty se svtem, a mínní má již jen povinnost uchovati aspo památku tch drahých hlav, které tolik mi-

Básník

—

podle svého

A

nedoufaje již, že by lovaly jeho a tolik on je. došel k cíli tam, kde kdysi se zastavil v prosted cesty, podniká souborné vydání svých spis, i nedokonených, a pokouší se o práce, jež kdysi tak dlouho odkládal. 1897 pikroil Cech konen k dílu, v dobách mládí. Rozvaliny Siónu, níž ocelovou patou tvrdou zjev bohatýra

Koncem jež

vž

ho lákalo ,.na

r.

již

:

122

Železného stál", pád Tábora a skon Roháv... to vznášelo se ped jeho zrakem duševním již na gymnasiu. Ballada Fricova básníku nestaila, ani vlastní

Sion' (z r. 1888), Teprve první íslo

vadil do Nových na r. 1898 pineslo poátek^ (nedokonené posud) nejvtší a poslední práce echovy „dramatické básn" na Sion. \'^ úvodních (11 tyrveršových) slohách básník peje si naposled ješt nadšení, aby provedl dílo, jež dlouho odkládal: elegie ,na

již

,,

Kvt

písní".

Rohá

A

vzntu mocnjších jsem

stále

ekal,

své poesie nejplnjších sil, bych obrys vidiny té v žulu vsekal a vše jí vdech', co velkého jsem snil.

A

n>Tií sestárl a ochabl, podniká dílo že tu dá\Tiou dumu vyknout musím

pec

—

než nadejde noc moje, také vím". Po tomto úvodu v pejeví se bojišt Lipanské po rozhodném boji. jvlezi mrtvolami padlých Prokop Holý, smrteln ranný, blouzní o bývalých vítzstvích; zjevují se mu Hus a Žižka Hus dává mu píti z kalicha a odhaluje smutnou budoucnost Cech, Žižka tší ho, že neprolévali krev z ukrutnosti, nýbrž k obran tí nejsvtjších statk: „to byla horoucí po pravd snaha, to byl náš rodný krb a naše Prokop ,,neb

dehe

;

e"

;

nadzemských zvuk pije z kalicha a v tom mihá mu ped zrakem minulý život, až na konec za znní matiny ukolébavky umírá. Slepá ranná staza se

ena

táborská tápá po bojišti, chtíc zvdti výsledek boje. Picházejí dva katolití páni, radující se z vítzství, Kališníci Aleš Vešovský s Kostkou

;

123

Z Postupic, Ptákem z Pirkštejna a Jiím z Podbrad, radící se o budoucnost. Dovídají se od vUdce panstva, Boka z Miletína, že vítzství je úplné, že zajato 1000 Tábor a dva páni, Bergov a Rohá; Alenhart z Hradce pak dodává, že dal tch 1000 Táboru upáhti v stodolách vzniká proto prudký spor mezi Kostkou, Jiím a ostatními; Kostka s Jirozlíceni odejdou. Zbrojnoši pivádjí zajatého Roháe, jenž k nájezdm Menhartovým a radám Ptákovým odpovídá hrdým mlením. Až teprve když slepá Táborka po hlasu Menhartov pozná, že Tábor podlehl a zoufale zvolá „Což jeden, jediný z nich nezbyl?", hlásí se Rohá struným ,,Já". Jednání první hraje v Praze, na králov:

ím

:

ském dvoe u

sv.

ním Zikmund

v

Benedikta.

rozmluv

„již

ustoupila

mocná

Ve výstupu

Brunoriem tší

prv-

jak se všemi kališníky zatoí idea a zstali jen lidé, pouze lidé

nyní jako uznaný král

s

se,

eský

svými sobeckými žádostmi" vzpomíná na Uhry a Itálii, kde lidé ješt znají žíti. Tu praví mu Brunorio, že práv pibyla sestra jeho Giulia, pestrose

jená za panoše.

;

Na pání Zikmundovo

v

2.

výstu-

p u pichází v svém pestrojení Giulia. S ní Zikmund vzpomíná na Itálii, a když Giulia chce mu ruku políbiti, Zikmund políbí jí ruku sám. V 3. výstupu picházejí k Zikmundovi pražští kanovníci s dkanem, aby odnesli korunu; Zikmund jim slibuje podporu. Vyslanci koncilu basilejského biskup Filibert, Palomar a Berruer žádají na Zikmundovi zakroení proti volnému výkladu kompaktát a proti Rokycanovi; navrhují, aby byl odklizen s cesty poselstvím do Basileje. Zikmund slibuje vše a odchází kanovníci odnášejí korunu, s nimi odejdou l^gáti.

124

Yg

výstupu

pichází bývalý šašek krále Václajenž mu pipomíná dívjší veselé kousky. Šašek vypráví své smutné osudy po smrti krále Václava, radí Palekovi, aby nevolil povolání šaško vského, ale zstal vren rolnictví. Paleek však chce užiti úadu šaška k tomu, aby hlásal pravdu, starý šašek však popírá pravdu absolutní. Ve výstupu 5. vchází opatrnický starý 4.

va, za

ním mladý Paleek,

radující se, že konen zase má Praha krározmlouvá se šašky, z nichž Paleek sarkasticky líí budoucí blaho pod novým králem. Výstup 6. pedvádí mšany pražské, jdoucí ke králi, aby sadil konšely a již nesvorné; ve výstupu 7. picházejí konšelé bývalí, s nimi vážený mšan Velkališvar. I mezi nimi vznikají spory: Velvar, Zikmundovi Zikník. vyzývá nespokojené k mund v 8. výstupu jmenuje novými konšely své stvry a A^^elvara, pro nhož obecn oekáváno podkomoství, urazí hrub dotazem, není-li švec, že by si dal u nho šíti boty uherské. Po jeho odchodu pekvapení mšané smlouvají zákonný, tichý odpor proti každému pokusu násilí Zikmundova. 9. výstup otvírá Zikmund, vraceje se se Šlikem: spativ starého šaška, pijímá ho do svých služeb. V 10. výstupu pichází povolaný Rokycana a odolávaje slibm i hrozbám Zikmundovým oznamuje, že do Basileje nepjde. Zikmund rozlícen chce ho žaláovati a muiti, ale konen pemže se a Rokycana

mšan, le

;

a

dve

;

propustí.

Jednání druhé pi hostin legátm, stává

list

s

Rokycana odepel od knze Bedicha,

že

Zikmund baví se vín atd. oznamuje dojíti do Basileje že Tábor se nabízí

(tamžej.

dvoany o dobrot

;

;

;

125

k poddání. (Výstup 1.) Pichází posel, že v Hradci Zikmundovi vzpurném, Králové, posledním poražena strana táborská. Páni gratulují Zikmundovi k úplnému pokoení zem, a k žádosti jeho svolují mu berni. Z radosti Zikmund povolává k obve-

mst

selení cikánské kejklíe Giulia má od nich amulet, jehož písmo nikdo nepete. (Výstup 2.). Cikáni taní, k pohoršení písných Cech, k radosti Zik;

mundov, cS

jenž dí:

jediný a pravý

je

jímž u \'ás

Kostka a 3.),

žití

vdk

smaW', jarý svta požitek,

tam

Boek

(ke Giulii) se

Dekameron smje.

oznamují nového posla (výstup dvr ure-

jenž ohlašuje, že spíži pro královský

nou pepadl u Kutné Hory Rohá, prvod zbil a jeho samotného s listem vyslal k Zikmundovi. Rozzuený Zikmund dá zbrojnoše vsaditi do žaláe list Roháv, jímž Zikmundovi opovídá válku, odváží se peísti jediný šašek, jenž však ihned prchne. Katolití páni spílají Roháovi, Boek ho brání, že není lupi, ale také se nabízí k boji. K boji se nabídne i Ptáek, strýc Roháv, jehož Zikmund jmenuje velitelem vojska proti Rohái. Do vojska toho pošle Brunoria, Giulia si vyprosí, aby smla bratra provázeti

(výstup

Jednánítetí

—

4.).

(nádvoí Sionaj. Bojovníci Ro-

Baba, Jíra, Hrdinka, Židek, Tvaroh, Bubaví se požíváním jídla i pití, jež pobrali Zikmimdovi; víno je tak sladké, že sbhlý žák chtl by skládat ,,magnum canticum na toto vinum paradisicum". Nkterý lituje násilností války, jiný vzpolíáovi reš

—

:

.

126

kižák (výstup

míná ukrutenství

Rohá

Mezi

1.).

ei

Polákem Vyškem

n

(do své slova ,niž', ,teraz' tvary, ,zmenšany', ,serce', pízvuk, íkaje ,vesélo', ,požíjem' atd.), jenž vzpomíná svých o mocné íši eskopolské vše kleslo, oni nyní jsou sami. Puška Zelený okazuje svá dla, hlídka oznamuje knze Prostedka (výstup 2.). Tento pichází a oznamuje Rohái, že Hradec vyhnal stranu Táborskou, Tábor sám že se poddal Zikmundovi a že proti Roháovi již vstupují mísí polská

s

:

sn

;

táhne zemská hotovost pod velením Ptákovým. Vysek klidn dodává: „ ,Setem, až pobijem" u nás v Polsku písloví' Prostedka pak pijímá Rohá na Sión za knze. (Výstup 3.). Bojovníci se vracejí z práce, Rohá jim oznamuje nynjší osamlost,

—

všichni slibují

sním

odejdou, táže se

vytrvati

(výstup

Když

4.).

knz Prostedek Roháe,

Ra-

jeli

inský Výšek vren; Rohá se zaruuje. Hlídka ohlašuje píchod Ptákova vojska. Ptáek z vní s Roháem rozmlouvá (výstup 5.), pak vejde dovnit hradu, nabízí Rohái své prostednictví; vykládá mu, že každý odpor jest marný, král že jest uznán celou zemí, že teba se pokoiti. Rohá odbývá ho krátce: ,Ne! Nikdy!' a když Ptáek se táže, pro, odpovídá opt „Za tisíc dvod to ,ni:

kdy

:

ne!'

To „Nikdy

ne!", jež

zahml eský

když Zikmund Husa vydal

lid,

plamenm

.

.

Ptáek, vida nezlomnou vli Roháovu, perušuje jednání slovy

;

!

127

,,z

vlastní

vle

tvé

v náš rozchod teskne trouba válená"

(výstup

6.).

r. 1899 se odmlel patrn zstává troskou vidina, která ped básníkem se vznášela od dob mládí,

Témi

slovy básník na konec

více neuveejnil. Dílo

;

1868 zasvitla v Husitovi na Baltu, která 1873 r. 1879 zazáila v Žižkovi která se vznášela ped ním i r. 1888 ta vidina nebyla tedy v Novém \ýletu Broukov básníkem realisována úpln, ano, možno-li souditi z toho, co nám známo, lepší její a mohutnjší ást zstala nenapsána. Rohá na Sion' smíme-li jím mysliti reka Siónského obléhaného vojskem Zikmundovým od kvtna do záí, oekáváme-li tedy spory Ptákovy s Országem, jenž vojsko jeho sesílil, osudy krásné Giulie mezi oblehateli, rostoucí nedostatek a odboj ve vojsku Roháov, konený útok a zajetí Roháe 6. záí 1437 to vše teprve pijíti mlo, patrn v jednání 4. a 5. Sen tento nebyl dosnn. A pec jak mohutná jest i tato troska Jak grandiosním dojmem psobí na tenáe diváku drama dosud nemlo úvodní scéna na bojišti lipanském Horená blouznní Prokopova jak nádhern jsou korunována svtlým zjevem Husa a Žižky a jak dojemn ukonena ukolébavkou matinou Jak mistrn zachycen na d\oe Zikmundov dvojí názor svtový severní a jižní! Kolik výstražné pravdy vložil básník do rozmluv obou šašk nebo do spor sváících se A jak mistrná jest i koncepce a forma! Jak správmluveno arci se stanoviska básníkova cha-

která

již

vypuela v nádherný kvt Adamit,

—

—

—

,

—

—

—

!

!

!

mšan

n—

—

.

!

128

rakterisován Rokycana, Zikmund, Rohá ... Je to skoro aischylovská osoba, nco jako mlící x\chilleus

nebo

onmlá

Nioba nejvtšího

tragika, ta zasmupostava Roháova na bojišti lipanském A dojmem ibsenovských nebo maeterlinchovských fantom doléhá na každého slepá zmírající Táborka, jež bloudí po mrtvolách a táže se po v^ýsledku boje Jak vhodn charakterisován svými polonismy vrný Výšek Rainský, jak obratn kreslena vzntlivá a falešná povaha Zikmundova A konen jak správný jamb, jenž na místech pohnutjších pibírá cinkot rým a v nádherné visi na bojišti lipanském mní se ve skvostné slohy tyádkové A pec nikde básník nepachtí se za pouhým effektem! Nikde nekoní scény bouchavými

nmá,

šilá,

železná,

!

!

:

!

inícími

dji,

napínavými monology

verši,

.

.

Roháem

básník se odmlel, teprve r. 1903 vydal zase sbírku básní „Sekái", žárem a mohutností upomínajících na Písn otroka', ale celkem pec jen harmonicky vyznívajících, jako kdysi ,Sníh'. Xení snad mohutnjších písní, nežli nkteré refrainy ,takhle kosou máchnout do všeho' ale básník již vidí budoucí rozešení smírné, ani v básni samé nedá zteštnému zpupníku ublížiti. ,

—

y lét 1899 Cech si optn vyjel do Francie. Paíži nkolik nedl vnoval sbírkám a pozorování rušného života sekvanského Babelu. Drobné boulevardní figurky vykreslil potom v obrázku „Píživníci paížských kaváren". Byla to poslední jeho vtší cesta, od té doby mimo menší výlety, jako Cech stále sídlí ve svém venkov1900 do Alp \'

—

ském

zátiší.

—

129

za Písn otroka Cech tousícUil vyhýbaje se tak i oslav r. 1896 se v nízkém pízemním domku v Obíství se sestrou na Rženou. Vzdálen všeho ruchu mstského nejbližší stanici, do Neratovic, je dobrá hodina cežil své zahrádce a svému krásnému okolí. sty Zrovna ped jeho zahrádkou prostírá se, za rozlehlými luinami, pekrásný les Oupor, již Hálkem opvaný, se schdk svého domku vidl v modré dáli starou milou silhouettu ípu, nedaleko Obíství valily se vlny Labské k Mlníku, silnice, na niž hledla pívtivá, zelení zarostlá okénka malého jeho pokojíku, spojovala ho se svtem ostatním, jenž arci konil již v Kralupech nebo Neratovicích. Byl ve „pana Svatopluka" znal v šisvém kraji králem rém okolí kde kdo, a láska vesnian provázela ho s uctivou pozorností doma i na krátkých procház-

Po hluných ovacích

tiž

—

—

—

—

—

kách. R. 1899 nemohla se porota (Bílý, Frida, Kuera, Mourek, Rieger) o cen ermákov dohodnouti; provedla tedy, aby nikde nenarazila, nevhodné almužníkování a udlila cen šest: po 150 zl. Wintrovým Staropražským novellám. Rokytovým Svtlm a bludikám, Preissové Mládí a po 200 zl. Zeyerovu Radúzu a Mahulen, Vrchlického Skvrnám na slunci a Cechovým Modlitbám k Neznámému. Ro\aiž obdržel Cech dále ermákovu cenu r. 1902 za Druhý kvt (lOOO K, jež porota zárove udlila knize AI. Mrštíka Rok na vsi), a 1905 za Sekáe (rovnž 1000 K).

riajSlians: Sv.

ech.

láO

R. 1895 Cech z ulic mstských uchýHl se do Obíství. ale již r. 1903 vrátil se zase ku Praze. Usídlil se v Tróji v krásné ville, odkud s hoejšího patra rozvírá se mu pekrásný pohled na Prahu, Hradany s dómem, stíbrnou stuhu Vltavy, zelený koberec Stromovky a širé vinice trojské. Sídlí tak dalek hluku mstského a pece dosti blízek každému ruchu, jenž se v eské metropoli ozývá. Se sestrou Rženou tam pstuje stromky, sází kvtiny a íoddává se služb té drahé eské hroudy, kterou tolik miluje, a kterou pece zachová svým nástupcm. Neženat, je pece pravým otcem etných svých píbuzných, neznám veejnosti, jest pec znám v každé chatce eské a chce-li sám k sob býti spravedliv, musí vyznati, že vykonal svj úkol na roli národní, tak jako nikdo druhý z nás. Šasten jest jeho veer životní jak stín za sluncem jde štstí

—

—

za

vykonanou

prací.

BIBLIOGRAFIE. (SestaviH

JIND. FLAJSHANSOVA.)

SOUPIS PRACL

V

e-

(Pozn. tomto seznamu uvedeny jsou veškeré práce chovy, mimo nkteré ryze píležitostné, jako zaslána v novinách, verše do pamtních knih, telegramy a odpovdi atp. Jména vytištná oznaují práce, jež vyšly samostatn, ve form knižní, bud vbec poprvé anebo aspo nejastji; jména kursivou tištná oznaují píspvky do asopis, sborník atd. Soupis prací v jednotlivých sbírkách podán je vždy jen jednou, pi prvním vydání.)

tun

A.

Práce pvodní. I.

Sebrané spisy Svatopluka echa. Díl I.— XX. Díl

I.

II.

V

Praze,

1899— iQOS-

Druhý kvt. Odlesky pítomností Str.

Díl

8".

Lcšctínský I

ková

—

82.

83

IV

+

236.

a menši básn. Str.

Leš

—290.

a minulosti.

1899.

IV

ková. Menší básn.

e t

í

n

s

ký

+

292.

189Q.

—

— 134

/.

\^ii ování 85. Kandiotk}- 86

Kyrysník 90. Chaloupka 93. Husita na Baltu 94 Boufe. (Moská 98-— 1 10.

Má

V

— —

poesie

jednom králi 122 Hluché kopivy 128 Snové 130 148.

89.

pitevn iii Umírání 114

—

—

Kížek

97.

Vz

fantasie)

Hrob v

118.

klášterním sklep 119

— //

Dle perských básník 161

— Xa hrob Havlasv Zimní noc 172 — Žižka 182 — Handžár 164

149.

150.

lese 151.

Orel Balkánu

113.

—

127.

Jarní déšf 152.

167.

168

153.

Sumáovo dít 154— 157. Xa lodi v^hoštnc 158— 160.

116.

117

— — 129.

O

— 91 —

V

1867—1874-

121.

.

1875— 1880.

163.

—202. prpovd) S kužele bájí 204—205. Král a šašek 206 —207. \^

buranu 198 (Perská

X^^ic.

— 171

181.

203.

197.

///.

Z Martiala

208.

1S81—1897.

—

Letní procházka 209 216. Letní veer 217. Vzpomínka 218 219.

— Vojínv štdrý veer 220. Tajné hoe 221 —222. Z dob zašlých 223 — 224.

Xa Bezdzi

225 22"/. Pohár mladosti 228—231.

Matka 232—233. Skivánek 234 238.

—

Pedasná Rodnou písní")

—

smrt 239 240. (z „Vojenských

vsí

241

—242.

Xa útku Xa Váhu

243 245

— 244. —247.

Svlaec 248—250. snní 251. Váda kvt 252

Jarní

Snženky 257

—256. — 261.

—

První a poslední 262 263. Král Jemínek 264 266. U moe 267 268. Klášterní kvt 269 270.

—

—

Ptáník

271

Komenský Píse 278

—

272.

273

—

—277.

279.

—284.

Radhoštská duma 280

—

—— 135

Dodatek; Otrokyn 285—286.

šleiiky 28g.

j\l\

Z eDÍgramfi Alexandra

S.

Dva epigramy

Pu-

290.

škina 287—288. Díl III. První kniha povídek a rt,

—

Místo úvodu 3 8. Zimní idylla 9^44. Trepka 45—55-

Dopis

56

Nártky Stín 97

z

r.

— loi.

2070 80

Otevené

3—128.

Díl V.

129

—

79.

^ cest a života.

—

Selanka 62

—

III.

2t,S-

1899.

-f 292. 1900.

—

71.

hodin

ertem

72—79.

47.

AI a

1

i

n

3-

do minulosti

— — iii —

slov ped cestou 83 jitních mlhách života 92

Nkolik

V

IV

str.

I.,

tyiadvacet

cesty Václava T.

-f 341.

230

Moravské obrázky:

Hodslavicích 12. Radhošti 13—36. chalupy moravské 37 Velehradská pouf 48 61.

II.

IV

str.

190.

191

Pravda 181 — 260. Hanu m a n 261 — 341.

Na

Dv

rcršcin.

180.

— 7—

7

83^164. Z

—

Rozumné námluvy

Vzpomínky

V

Taroky

Báchorky

IV.

Petrklíe

— 96.

p.

—

Šotek

kterého nikdo ne-

— —208. šablony na sentimentální povídky 2C9—216. Spletená historie 217 — 229.

79.

KonvaGramontovi

psaní linky vévodovi 102 106.

Díl

—

III.

Pan poduitel 128 173. Novella z nieho nic 174

73,.

klobouk 74

1899.

115.

te 116— 127.

Zázrané tžítko 69

Vymnný

—

Spisovatel,

68.

236.

bojišt 107

z

Turkos 112

—

Kámen

+

IV

str.

Krásný máj mých

rodi

91.

iio. 134.

:

136

—

Neznámé boue 135 165. Po tyiceti letech 157 164.

IV. V. 167

—291 Rzné rty

cestopisné

.

Prachatická elegie 167—176. V záí pyrop 177—182. 183

— 191.

a ž

—

3

—

z

]\I

122.

Evropa

123

275

Adige

5

—

— —

1

IV

ov

i

c

— 198.

Vzpomínky

Díl VII. 5

ch a

i

o jm

—291.

C

zaátk

literárních

erkes. Andl.

e r

k

e s

Andl

str

II.,

z

— —

199 234. 235 267.

IV

+

301.

1901.

Kavkazu:

gruzínským jem 41 81. Pátelé Osetinci 82 93. Projíždka

—

22.

—

]\íocamethi 23 30. Msto ve skále 31

—

—

196.

stopách královny

kaváren

Dagmary

251-283. Díl VIII. Václav Ihsa. Slavie,

Václav Ž

i

v

s

kra-

40.

— Z d á v n ý ch vzpomínek. 199—300. Rzné rty cestopisné: Rzní židé 199—236. Píživníci paížských 284— 300. A'ineta 237—250. 95

Ve

né

s

1900.

s cest a života.

13.

Svanet 14

+ 268.

Nkolik obrázk

93.

t

—

Z mých

Díl VI. Václav z Michalovic. EzTopa.

Václav

v o

—

Pan Bržek 192 203. Z Janova 204—236.

str.

i

Výlet z Janova 237—246. Nkolik rt z Florencie 247 265. Ve vzduchu 266 274.

praddeka

mého

Losos

—

a

i

— 186.

str.

IV

Slavie

-f 296.

187

—296.

1901.

— 137

Výlety pana

Díl IX. Str. Str.

I

—

121

Brouka,

Pravý výlet pana

120.

tyi

cykly básní,

Str.

Brouka

I

—

81.

str.

V

jitním šeru 87 Kouzelná í§e 89 Nadšeni 91 92.

—

—

—

do msíce.

—

96

—

Fráze 100 102. Pravé slovo 103

—

— 107.

— —

Dozvuk

—

149

143.

—249.

Šablony 183

— Mrtvým vlastencm 160— Zpt a v ped 163 — 165. Sen Koniášv (Psáno 1885.) 166— 169. Ukolébavka 170— 172. 159.

162.

r.

Péro sokolí (Psáno

r.

1886.)

1883.) 176.

— 178.

—

184.

Švanda dudák

ze

— 187.

185^

— Divní svatí 191 — Svornost 193 — Podobenství 196— ínská

188

190.

192.

195.

197-

Na kidle nejkrajnjším 198—199.

Vn3>m Naše

173—175.

zái minulosti 177

138.

142.

Vstup 149 150. Vyznání 151— 154.

r.

112.

— Morav 122— Tatrám 126— Zimní fantasie 129 — Mládeži 139—

Nové písn:

První struna 155

—

Pod starým praporem 120— 121.

95.

104.

—

Stín 179—182.

— 143.

125. 128.

Slovem a kovem 105 Pízrak 108 iio.

Na Sion (Psáno

lípy.

113 114. Satanský dar 115 117. Bratrství 118 119.

99.

—

1902.

Naše zbran

Dosti nás 93.

Dva zvony

87

288.

Modlitba III

88.

90.

nikomu 94

+

IV

Ve stínu

Jitní písn:

V

1901.

-f 337.

237- Nový epochální výlet pana Brouka tentokráte do patnáctého století.

Díl X.

Nevme

IV

str.

— e karatelm

Vyhlídka 1880.)

Geronv

202

203.

do

hor

204

—206.

smích 207

—201.

200

(Psáno

—211.

r.

—

— 138

Vim

212

—214. —

V temné

Svoboda 215 217. Podzemni hlas 218

—

220.

budoucnosti

IJrdina

Tyran Rozum 225

chvíli

221- -224.

— 228.

Na Humprecht Malomstská

—269.

253

idylla

Kosf 268

Na Valdštýn

p o

t

u

1

e

k

:

253

—

K

— 286.

—274.

—

—

—

lovk,

244—255-

190.

191-

3—232.

—

301—307.

-206.

Pan Bolehlav a svt 3—70. Oblaka 7i 116. 192. ]Mezi knihami a lidmi 117 Díl XIII.

—

—

Dii XII. J^tší prosa

—

povídka

Comtesa Božena 295 300. Plumpuddíng v Praze Mr.

Peditatel 164—178.

—

—

— 243.

Fiorella 256 266. Tiché emeslo 267 276. Jablo 277—288. Jak se ítají verše 289 294.

140.

Duch markýzv 179 Signorína Giovent

vánoní

Poslední

básn

vydal

jenž

226—233. Malíský nápad 234

— Dobrý skutek 141 — 157. Thusnelda 158— 163. 134

1902.

308.

—218. —225.

—

—

+

IV

str.

Foltýnv buben 207 Ledová knžna 219

16.

Dagmar

— 280.

Alpám 281—286.

270

Liškovický pán 17 50. Zastavená povaha 51 60. Souboj 61 73. Nikotina 74 84. Vesnický svatý 85 95. Šílenec 96 112. Odkaz 113—133-

Rrrrbumbum

248.

Trosky 275 278. Podzimní mvšlenka 279

Díl XI. Drnluí kniha povídek a rt. Žoli 3

—

249.

—

—262. 263 —267.

1885.)

r.

245.

Ledové kvty 246

Dozvuk Z

(Psáno

229—234. \'lny 235—240. Povzbuzení 241

—

/.,

str.

+

IV

304.

Kallobiotika

190^

na

cestách

193—234. Poslední jaro 235—303.

Dagmar. Aciamité,

str.

+

IV

Adam

i

t

é

326.

1903.

233—325.

—

— 139

XIV. Vti! prosa

Dii

Jestáb contra Hrdlika i Výlet do Chorvátská 113 První starosti 161 224.

—

XV.

Díl

— —

3

—

— milionáem Hodina Filemon a Baucis 29— Ledové kvty 53 — Endymion 61 — 9

Hovor

Sláva 2Ó5

15

28.

—

— —

Jarní fantasie o cihlách 95

—

Napoleon

— loi.

rozhodujícím

Dušiky

v lese

t

b

—

I

N

k

\-

—

87

—

n a

81

—

83.

—

Lesní žalm

Zboený chrám

172.

—

— 315.

m

e-

—307.

—

—

139

123.

124

— 138

1904.

14Ó.

boui 147—^160. Pod Mariánským

\'

—

Klekání

164. 165.

—

169.

— — Vánoní Sekái 181 — Sníh 241 — 315.

170 175. 17Ó 180. 239.

109.

iio

—

krejíkovi

a

IV +316.

str.

Zpovd

90.

91

165

259. 292.

260

Na ípu

71.

e z

Ranní 84—86.

Májová

bitvou

Rodinné tajemství 293

161

80.

Sny palestvnské

Bh

—

164.

a

vrabcích

Drak 308

112.

mu: 73— 179Slovo 79

—

158.

— — 207— 226.

227—235. Rusalka 236

Tri cykly básní a Sníh.

otrok a

1 i

1904.

116.

Díl X\'I.

Písn Mod

O

Rže

— 113 —

316.

žid 173 179. Tovelille 180 206.

105.

novin 116

— 159—

\'ný

75.

Podzimní vzdech venkovského

tenáe

+

La grrrrrande nation 117 124. Stehlíkv duch 125 131. Výlet do mladosti 132 152.

Pod nžkami

Motýl 76—82. Tajemný lovk 83 89. Skvostná novella 90 94.

102

—313. IV

str.

Psyche

60.

Pokynutí našim

225- -264.

listí

Deštník 153

68.

69

1903.

—

52.

kritikov\

— 313.

160.

14.

s

i

112.

8.

Na behu moském

kruhm

str.

Trefí kniha povídek a rt,

Ubohý vitel

Trampoty

2..

obrazem

— 140

XVII. Vtší prosa

Díl

$-,

Kandidát nesmrtelnosti

I

—

189.

Karrikatury: I.

lovk

krásným

s

III.

IV.

V. Skromný lovíek 230—236.

brcj-

Suggesce pra\-dy 237—291.

XVIII. tvrtá kniha povídek a rt,

Díl

Mluvící kapr 3 Biskup 16—29. Fráze 30 51.

—

Beseda

—

—

Z

—

71.

—

mjšlenek

cizích

—

my-

Píprava k úadu kritickému

—276.

270

O

sluníku a 277—285. Prosba o tiché místo 286 293. Stíny mrtvých 294 297. Cas 298—305.

r.

kvtinkách

—

187.

—

188—199.

Díl I

103

—

—

proti strachu z cizích šlenek 262 269.

tenái 143 — 149. tenáky 150— 157. Illusionista 158

1905.

—

z

Lék

—

Archeologická pednáška 5000, 133—142.

Lili

308.

253—261.

102. 95 103 III. Novoroní dostihy 112 119. písmen 120 132.

Snm

+

filologických fantasií nefilologa 233 262.

Strach

—

kabát

Buáci

IV

— —

dalekohled 52 61. Osudným novoroní dar 62 Chvála stáí 72 84. Hoí 85 94.

—

str.

X'ový rok dra Berly 200 212. Noc na Supov 213 225. Pražské zvony 226 232.

15.

—

Šéfv

v to-

—220. lovk v každém ohledu spoádaný 221 — 229.

vou-

193 s

+ 292. 1905. lovk se zlatnikem IV

bolce 208

—236.

— 199. lovk ernými lemi 200—207. sem

II.

191

str.

— 165.

XIX. Doplnk verš,

—

loi.

str.

IV

Zpvník Jana

Buriana.

Kratochvilná historie

Ve 167—2

1 i

k

á

nov

i

arovném

-f 288 1905.

o

ptáku Velikánu

i.

pavouku.

141

Z \eršu píležitostný ch. Divadelní proslov k 25letému

Akademického te-

jubileu

náského

—

229 235. Otilii Sklenáové-Malé 236 až spolku

Na

oslavu 30oleté památky Melantricha úmrtí Jiího 238—240. Calderon (ku 20oleté památce jeho úmrtí) 241 243. Dva požáry (ke dni 12. listopadu 1881J 244 246.

— —

Ústední až

Matici

školské

247

ke looleté památce jeho narození 249 až

250.

práci est! 251

Cvodní báse k odd. „Praha" v Ottových „Ce-

XX. Doplnck

Upomínky

z

prosy.

—241. —280. erná 243 —248. Bílá 249— 256. ervená 257 —263.

Studium typ 237 I.

III.

Ku

pamtního sob" 260

listu

—261.

Kollárov 262

slavnosti

až

264.

Z

minulosti v budoucnost (k zahájení národopisné výstavy 1895) 265 268.

—

barvy 242

Doslov

—

rolda). 269

^274.

Svtlo v temnotách 275

282

gelmúllera)

Str.

IV

prací.

-f 300.

—283.

1905.

—234. Str. 235 — 291

Str. 5

— — —

IV. Modrá 264 269. V. Zelená 270 277. VI. Šedivá 278—281. Heliotropy 281 291.

Sebraným spism. Opravy 295—299.

k

—276.

Kostnická duma 277 281. Pohádky, (k cjklu Ferd. En-

Východ u.

Nkolik drobných

II.

Do

„Dlnictvo

Hus 284—286.

chách" 253—256.'

Rzné

259-

Práci.

—

—252.

Praha.

Díl

obd

Lipany (k panoramatu L. Ma-

248.

Žukovskému,

Bud

Proslov ku koncertu ve prospch bezplatných pro nemajetné právníky 257 až

291,

— 14:

II.

Adamité. Epos v sedmi zpvích. 1873. Lumír, I., 97 99, 109— no. 121— 122. 133—134, 145—146, 157

—

— —

169

158,

1874.

Básn. 39

1897.

O sob

—

181— 182.

170,

130.

illustracemi Alfonsa

s

Muchy.

Str.

124.

1903. SS. XIII.

233—325. nmecký peklad od EdA*. Alberta. švédský peklad od Alf. Jensena. Adigc. Kresba z Kavkazu. 1874. Lumír, II. 385 387.

— —

—

1884.

Kresby

z cest.

1901. SS. VII. 5

Aesthetik Amcrichý 1880.

—

Hluché kopivy.

v.

Feuilleíon. (ABCD). íjna. Národní Listy, XX. . 241.

7.

—

164.

—

První básn. 45 80. 1900. S. S. VI. 235 267. 1898. švédský peklad od Alf. Jensena. 1896.

—

Antar. Ballada. 1877. „Poslední jaro"

—

yG.

inscrát.

Audl. Sen biblický-. 1874. Básn. 131

—

69

13.

nmecký peklad od

toto.

v.

Fux. Jelenského.

Archeologická pednáška r.- 5000. rta. 1886. 22,. kvtna. N^árodní Listy, XXVI. ís. 142. 1888. N^kolik povídek a rzných rt, str. 159 1905. S. S. XVIIL, 133—142. 1892. slovinský peklad.

—

173.

—

Bahadiir.

Obrázek

z

Kvty, II., Báchorky veršem. 1880.

Východní

1899. S. S. IV., str.

Básn

—

Indie.

(J.

Kalmus.)

—

99 112, 203—214, 440 451. (Šotek, Petrklíe, Pravda, Hanuman.) str.

IV

+

341..

v.

toto.

Svatopluka echa.

1874. Bibliotéka

novjších spis básnickvch,

Obsah Vnování, str. Boue, str. 5

17.

Snové,

38.

:

str.

3

— 19—

—

4.

sv. I., str.

IV

+

iQO-

—

—

143

Adamité,

Andl,

39— 13c.

str.

131

str.

—

164.

—

Menší básn, str. 165 190. Beseda kabát. rta. 1886. 18. ervna, Národní Listy, XXVI., .

Rzné rty

žertovné 1905. S. S. XVIII., str. 95 1887.

vážné,

i

—

197.

90

str.

—

96.

102.

Biskup. Humoreska. 30. kvtna Národní Listy XXVI., . 149. Humoresky, satiry a drobné rty, str. 47 Vybrané eské humoresky. I., str. i 13.

1886.,

1886.

1905. S. S. XVIIL, str. 16—29. Boue. Moská fantasie. 1869. Almanach eského studentstva, 1874. Básn Svat. echa, str. 5 17.

První básn,

1896.

—

—

—

1890.

1899. S.

II.,

S.,

nmecký peklad od

8— — no.

5

str.

—

16.

21.

str.

98

str.

—

58.

E.

Korná

a Alberta.

Píse.

Bratrství.

písn,

1887. Jitní

42

str.

—

43.

Brejle strýce Tomáše. Humoreska.

—

Národní

srpna,

1886. 15. 1887.

Rzné rty

1892.

nmecký

Brusaské 1894.,

epištoly.

dne

I.

vážné,

str.

225.

—

29

Národní „

„

„

Budoucí tchánové barona Fuíka. Humoreska. 1886. Kalendá Humoristických List na r. 1890. Vybrané eské humoresky, II., str. 28

Bud

práci est. 1894. str. I 1905. S. S.

39.

Feuilleton. (A. Ž.) Listy, XXXIV.,

II.

„

„ 16.

i

peklad.

srpna.

4.

XXVI., .

Listy,

žertovné

.

213,

„

225.

1887,

—

65.

Báse.

—

2.

XIX.

251

—252.

Bh. Hymnus. 1896.

BuTáci.

Modlitby k Neznámému,

str.

17

21.

rta

autobiografická. 1886., dne 19. zái. Národní Listy, XXVI., . 260. 21. 1887. Rzné rty žertovné i vážné, str. 14

—

1905. S.

S.

XVIIL,

str.

103— III.

str.

13

S7-

— 144

Calderon. Óda k 20oleté památce jeho úmrtí. Poctná cenou španlské akademie. 1881. Cis. král. tiskárna dvorská a státní ve Vídni. Str. 4. dne 8. kvtna, Národní Listy, XXI., ís. iio. Svtozor, ís. 238. „ Kvty, VI. (Calderonovi), str. 741 742. 1886. Pravda a drobné básn (Calderonovi), str. 122 125.

—

—

—

—

1905. S. S. XIX. 241 243. 1881. španlský peklad N.

M. Kheila.

Cestování za bytem. (ABCD) Feuilleton. 1881., dne 8. prosince, Nár. Listy, XXL, ís. 307. Cikáni. (S. C.) Slova k illustracím Mik. Alše. 1888. Kvty, X., 2. d., str. 587—592.

Comtcssa Božena. (ABCD). Feuilleton. 1880. dne 5. listopadu, X^ár. Listy, XX., . Povídky, arabesky a humoresky-, 300. 1902. S. S., XI., str. 295 1883

266.

195

str.

—

as.

(A. Ž.) 1893.

dne

S.

1905. S.

echám. 1

Feuilleton. 3. ledna, Nár.

XVIIL,

Listv,

XXXIIL, .

—201.

3.

298—305.

str.

(Jan Vraný). Báse. cesty po Cechách,

891. Pestré

str.

—

29

32.

Cerkes. Povídka veršem. 1875. Lumír., III., str. 318—319, 330, 342—343, 359—360. 118. 1880. Nová sbírka veršovaných prací, str. 83 2., 3. a 4. vydání v. „Nová sbírka verš. prací". 1886. 3. vydání. Nová sbírka verš. prací. Poet. besedy, XXX.,

—

str.

1—36.

1894. 5. vydání, 1900. S. Š. VI.,

Cerkes a jiné básn, str.

199

—

str.

i

—

36.

^233.

Cerkes a jiné básn. 1886. Poetické besedy,

Cerkes,

i

. XXX.,

36.

Žižka, 37—51Zimní noc, 57

—

70.

Handžár, 71—76. Na hrob Havlasv 77 1894.

5-

vydání. Stran 89.

— 83.

str.

1—89. Obsah:

— 145

ínská se. Píse. 1888. Nové písn,

lovk,

—

5c 53. (Boleslav Smutný.)

str.

jenž vydal básn.

Lumír, III., str. 69—71. Povídky, arabesky a humoresky,

1875. 1890.

1902. S.

S. XI., sír.

226

Humoreska.

sv.

str.

3.,

5

—

13.

222,.

lovk ernými b m Karrikatury. lovk se zlatníkem v tobolce, Karrikatury. lovk krásným vousem, Karrikatury. lovk v každém ohledu spoádaný, Karr e

s

j

1

e

v.

i,

v.

s

v.

v.

rikatury. Feuilleton.

tenái. 1886. 1888. 1905.

24. íjna, Nár. Listy, XXVI., ís. 295. Nkolik povídek a rzných rt, str. 115 125. S. S. XVIIL, str. 143 149.

dne

tenáky. 1886. 1888. 1905.

—

—

Feuilleton. 7. listop., Nár. Listy, XXVI., ís. 308. Nkolik povídek a rzných rt, str. 127 138. S. S. XVIIL, str. 150—157.

dne

—

tvrtá kniha povídek a rt. 1905. S. S. XVIIL, str. IV + 308 + 2, viz toto. tyiadvacet hodin ertem. (ABCD). Moravský obrázek. 1881. dne 10. srpna, Nár. Listy, XXL, . 191. Humoresky, satiry a 1900. S. S. V., str. 72 79. 1881.

drobné rty,

str.

—

tyi

—

99

105.

cykly básní.

IV + 288, viz toto. Dagmar. Epos v sedmi zpvích. 1883 84. Kvty, V., I. díl, str. 106 114, 235—245, 352—361, 489—493, 493, 724—730, 2. díl: 112— 118, 211—224, 1902. S. S. X., str.

—

—

1884.

345—349, 474—478, 738—742. Kvty, VL, I. díl: iii— 115, 237—242, 357—3^2, 480—485, 606—612, 731 736; 2. díl: 230 236, 482 488, 610 614, 691

1885. 1889.

— 726.

—

—

—

Kabinetní knihovna, VIL VIIL. str. 190. vjdání, Kabinetní knihovna, VIL VIIL,

2.

1893- 31898. 4.

„

V. Flajshans: <=v.

„

ech.

„

—

—

— „

str.

190.

„

„

10

—

—

—

146

NB. jest to text, (ponvadž zaíná

(1899) obálkové. Kabin. knih. obálky.

—

1903.

S.

XIII.,

S.

str.

IV

Frant.

3.)

a

utržením titulu pidáním nové

+ 3 + 22>2.

nad záhubou Vinety.

1892. Elegie

vzniklý str.

II.

zpv.

plod básn.", str. 272 272,„Šéfv dalekohled"). Humor.

„Paterý knihy

Bílý,

Dalekohled našeho šéfa (.pozdji 1886. dne 29. srpna, Nár. Listy, XXVI., ís. 239. 1886. Humoresky, satiry a drobné rty, str. 90 98. 1905. S. S. XVilI., str. 52—61.

—

Démon

IV. Povídka. 4. a 11. lístop., Nár. List}-, XXXIV"., ís. 305. a 312. 18. a 25. listop., Nár. Listy, XXXIV., ís. 319. a 326. Vídn v bTczmi 1848. Feuilleton. II. února, Nár. Listv, XXXIII.. . 42.

knihy.

dne dne J -eputaee do 1893. dne 1894.

1894.

Deštník.

I.

Humoreska. (ABCD). února, Nár. Listy, XXII., . 49. satiry a drobné rty, str. 14

1882.

dne

1882.

Humoresky,

19.

X\'.,

S.

1904. S.

D m i

i

n u

t

str. i

va,

153

—

— 158.

v.

18.

Hluehé kopivy.

Divadelní proslov k 25letému jubileu Akad. tená, spolku. 1873. O sob. („Sen".) 1905. S. S. XIX, 229—235. Divní svatí. Píse. 1888. Nové písn, str. 54 56. eská poesie, III.. str. 286 288. Dohry skutek. (G. V.) Zimní sílhouetta. Ze zápisk pítelových. 566. 1873. Lumír, I., str. 562 100. 1879. Povídky, arabesky a humoresky, II., str. 85

—

—

—

— 141 — 157.

—

XI., str. Dopis £: bojišt. Feuilleton. (anommn). 1870. dne 4. srpna. Pokrok, ís. 210. III. 1899. S. S. III., str. 107 1902. S.

Doplnk

S.

pros>

1905. S.

S.,

.

Str.

XX.,

i

— 300.

v.

t.

Doplnk verš. Básn. 1905. S.

S.

XIX., viz

Posti nás. Píse. 1887. Jitní písn,

str.

toto.

12.

Do tetice všeho dobrého,

\.

Fráze.

— 14:

Dozi'uk.

Báse. písn,

str.

Nové písn,

str.

1887. Jitní

69.

Dozvuk. Báse. 1888.

Drak. Satira. 1886. dne

srpna, Xár. Listy, XXVI., ís. 232. satiry a drobné rty. str. 22Ó 22,2.

22.

Humoresky, S. S. XV.,

1886.

124.

308—315. Recense Prouska. (S. C.) 500. 1895. Kvty, XVII., 2. díl, str. 491 Drobné básn. 188Ó. Pravda a drobné básn, str. jj 129. Obsah Svlaec, Pohár mladosti. Letní procházka. Skivánek. Snženky, Na Bezdzi, Král a šašek, Král Jemínek. Váda kvt, Calderonovi. Dle perských básník (Dželal-ed-din Rumi, Pijácká. Z popvk Omara Chijama). 1904.

DTcvuc

str.

stavby eské.

— —

:

—

Bh

Druhá kniha povídek a rt. 1902. S. S. XI., str. IV + 308, Druhý kvt. Odlesky pítomnosti str.: 1893. Kvty, XV.' I. díl, 452

viz toto.

minulosti.

a

181— 185,

58—62.

308—313, 67—^8, 197 až 315—318, 446—462, S^7—h7?,' 680—686.

—456,

202. 1899. S.

:

571

— 575,

2.

díl,

str.:

+ 236.

IV.

L, str.

S.

—691;

686

Duch markýzv. Humoreska. (A. Rybá.) 1874.

1885.

—

1902. S. S. XI., str. 1884.

Dušiky v

lese.

— — Dzv

I.

Arabeska. listop.

Humoresky,

215

I.,

—226.

190.

nmecký peklad od

1881. dne 1887.

— 179—

Lumír, II., str. 58 59. Povídky, arabesky a humoresky

K. Múllera.

S. C.)

(

Xár. Lisl\ satiry

—

a

.

XX

I..

(i<.

drobné rty,

270. str.

106

—

109.

116. 1904. S. S. XV., str. 112 1892. nmecký peklad od Edm.

1896.

,.

,,

v.

Humoreska. Humoresky, satiry

Griina. ..Arbeiter-Zeitung".

dopisy. 1886.

a drobné rty,

Dva epigramy

v.

str.

187

epigraniy.

—

192.

— 148

Dva požáry. Báse jest 1

Dva

881.

ke dni 12. srpna 1881 celý výnos ve prospch Národního divadla. Stran 2

Kvty,

1905. S. z-cony. 1887.

VII..

348—350.

str.

XIX. 244—246. Báse. S.

dne

30.

ledna Národní Listy, XXVII., ís. 29.

—

písn,

1887. Jitní

str. 15 19. 1902. S. S. X., str. 96 99. 1898. poesie, III., str. 277—281.

—

—

Dv

vnován

;

eská nmecký peklad od

E. Alberta.

chalupy moravské. Lístek obrázk z Morav3-.) 1881.

dne dne

I.,

II.,

1884.

z

Nkolik

(V.

C.)

Národní Listy, Národní Listy, str. 48—63.

srpna, srpna. bibliotéka,

24. 27.

Moravská

cestovního denníku. (S.

XXL, . XXL, .

204. 207.

1900. S. S. V., str.

37—47. Endymion. Drobnost (A. Rouek.) 1 88 1. Kvty, VL, str. 2(^6—2,70. 1884. Nkolik drobnvch povídek, 1904. S. S. XV., str. 61—68.

—

1886. slovinský

Epigramy: Naše 1875.

Lumír,

25

str.

—

34.

peklad.

kritika, III.,

Nové roztídní. 22.

str.

(G. V.)

1899. S. S. II., str. 290.

Evropa. Epos o sedmi zpvích. Lumír, VI.

—

—

—

— —

str. i 3, 17 18, 42 69. 43. 68 133—134,^ 14&— 150. 1880. Nová sbírka verSovaných prací, i 81. 2., 3., 4. vydání, v. Nová sbírka verš. pr. 1886. Evropa. Nová sbírka verš. pr. Poet. besedy

1878.

3.

1894. 1896.

vjxláni.

,

Str.

i

—

tvrté vydání. Valeka. IV. + 83. str. tvrté (!) vydání. (Obálkové, podle

1900. S.

1886.

Exotické 1893.

S.

I.,

dne

16.

„

23.

II.

str.

31

2)?>-

rta.

ervence, Nár. Listy, XXXIII. „

117,

. XXIX.

eského

VI. 123—197.

eské kvty. Ukázka listy.

—

90.

bibliogr.)

—

115

„

„

„

,

. .

195.

202.

katal.

— 149

Fantasie o lepších Cechách. I., II., III., IV. Satira. 1893. dne 23. dubna, Nár. Listy, XXXII. ís. 112. „

30.

„ „

7.

„ „

„

„

kvtna,

„

„

„

„

„

„

„

28.

119.

„ „ „

126. 146.

Filemon a Baucis (Fr. Bažant.) Povídka. 1880. Kvty, II., 2. díl, str. 353—3651883. Povídky, arabesky a humoresky, IV., 1904. S. S.

Fiorella 1878. 1887.

—

XV.,

str.

(Václav Malina). Arabeska. Lumír, VI., Itr. 8— 11.

Rzné rty

žertovné

i

— 266.

1902. S. S. XI., str. 256

1892.

5 - 25.

str.

28—52.

vážné,

nmecký peklad od Edm.

str.

97

— 106.

Grúna.

Foltýnúv huben. Povídka. (G. V.) 1874. Lumír, II., str. 138 141. 1879. Povídky, arabesky a humoresky, 1890. Vybrané eské humoresky, d. I.,

—

— —

1902. S. S. XI., str. 207 1881. 1883.

Fráze. I.

I.

str.

str.

84

5

—

16.

95.

II.

III.

Satira.

Fráze:

1886.

dne

Humoreskv,

1905. S.

14.

S.

listop.

Nár.

L.,

XXVI., .

drobné 30—36.

satirv a

XVilI.,

Ješt kooa

str.

rt\',

315. str.

dne

21.

233

frází:

N. L. XXVI., . 322. 1887. Humoresky, satiry a drobné rt.\- 239 1905. S. S. XVIII., str. 2)7 43ni. Do tetice všeho dobrého: 1886. dne 5. pros. N. L. XXVI., . 336. 1887. Humoresky, satiry a drobné rtj- 239 51. 1905. S. S. XVIII., str. 44 Gcroniiv smích. Báse. 1888. Kvty, XX.. str. 454—456. 1888. Nové písn. str. 74 79. 1886.

list.

—

—

—

—

nmecký peklad od Jaroši. Cížkov\-. nmecký peklad od K. Miillera.

1887. II.

— 218.

II.,

eská poesie III., nmecký peklad od E.

—

str.

288

Alberta.

— 292.

—241.

—244.

2^'^,.

— 150

Handžár. Báse. 1876. Lumír, IV.,

str.

413.

Nová

sbirka veršov. prací, str. 231 1886. Poetické besedy, XXX.. str. 77—82. 1899. S. S. II., str. 164 167. 1880.

2^6.

—

1886.

— —

1883.

—2>7eské kvty, str. eská poesie. III., str. 251 — 254. nmeckv peklad od K. Múllera. 2)3)-

1884.

Hanuman. Báchorka

veršem.

—

1884. Poetické besedy, XVII., str. i 95. 1889. 2. vyd., Poetické besedy, XVII.. str. 1896.

—

3.

vyd. u

Topie,

str.

—241.

1899. S. Š. IV., str. 261

nmecký peklad od

i

—

1—95.

90.

Zden. Fiix-Jelenského.

Heliotropy. Feuilleton. 1894. Národní Listy 1905. S. S. XX., 281

XXX IV.,

— 291.

.

340.

Hluché kopivy. Epigramy. (Sv. .) Obsah: Pan professor X., Recept na talent. Naše divadelní strasti, Diminutiva, Na

kalamá

jistého

Zpsoby

spisovatele.

samovraždy,

Aesthetik. 1871.

Svtozor,

1899. S.

Hodina

s

1880.

1884. 1904.

S.

V., str. 131.

II.,

str.

milionáem.

128

—

(.A.

129.

Rouek.)

Satira.

226—232. Album výtených povídek es. pel.. S. S. XV., str. 15 28. Kvt}-,

II., 2.

díl,

str.

i

—

I.,

Ho^í! Humoreska. 1S86. dne 20. ervna, Nár. Listy, XXVI., . 1887.

—

Rzné rtv

žertovné

1905. S. S. XVilL, str. 1892. srbsko-chorvatský

Hofor

listí.

vážné,

i

str.

81

85—94peklad.

Povídka.

—

Kvty, VIL,

—

1883.

Hrdina budoucnosti. Báse.

—

1888.

Nové písn,

str.

169.

—89.

str. 629 744. 634, 731 Povídky, arabesky a humor., str. 161 1903. S. S. XIV., str. 225—313.

1881.

str.

92

—

96.

nmecký- peklad od Marie Kwayssrové.

—

194.

65

—

78.

151

Hrob v

lese.

1874.

Báse.

Menší básn,

1899. S.

S.

II.,

str.

181.

str.

I.,

151.

Hrstka janiích citát. rta. 1893. dne 12. bezna, Nár. Listy, XXXIII., . Petra Kašpara Svteckcho. Povídka. 1880—86?

71.

Hl

1888.

Nkolik povídek

a

rzných

rt,

str.

83

—

114.

Humoresky, satiry a drobné rty. Ve vzduchu, 1887. v únoru u Topie, str. IV + 252. Obsah (Upomínka z let stud.). Ubohý víítel. Deštník, Jarní fantasie o cihlách, Psyche. Pod nžkami a bitvou. Pan :

Bržek, Biskup, Pokynutí našim rozhodujícím kruhm, Losos mého praddeka. žid. Na behu moském. Podzimní vzdech venkovského tenáe novin, Šéfv dalekohled, 24 hodin ertem. Dušiky v lese. Osudný novoroní dar. Chvála stáí, La grrrrrrrrrrande nation, Stehlíkv duch. Zimní idylla, Rže, Snm písmen. Dva doi)is}-, Selanka, Rodinné tajemství. Mluvící kaj^r. Drak, Fráze, Ješt kopa frází. Do tetice všeho dobrého. kvten, 2. vydání, u Topie, str. IV + 252. (Píteli Tho-

Vný

1890.

mayerovi.)

Hus. Báse. 1903.

ke dni 4 .a 5. ervence. Pamtní list vydaný spolkem i)ro zbudování Husova pomníku'' k slavnosti položení základního kamene k Husovu pomníku, str. i 3. ,,

—

1905. S. S.

XIX., 284—286.

Husita na Baltu. Báse. 1868. Ruch, str. 9—13. 1874.

—

Menší básn,

str.

1899. S. S. II., str. 94 1892. Fr. Bílý, Paterý 1898.

eská

Clialout^ka. 186*8.

1874.

1899.

poesie,

172

—97.

—

knih\ ÍH., str,

175.

,

str.

212

258 — 260. —214.

Báse.

str. 5—8. Menší básn. I., str. 171 S. S. II., str. 91—93-

Ruch,

—

173.

Chvála stáí. Arabeska. 1886. dne 25. ervence, Nár. Listy, XXVI., . 204.

——

)

152

i886.

Hiimoreskv, satiry a drobné rty, S. XYUl., str. 72—84.

119

str.

— 130.

1905. S.

Ikaros.

Román. Kvty, VIL,

1885.

97

str.

díl,

I.

— iio,

230

— 238,

—367,

359

487—495, 615—621, 728—736, II. díl, str. no— 117, 235—242, 364—370, 489—495, 608—614. 709—740. XIX.,

1887. Kvtj;. 1887.

Povídka.

(Yácl. Kalous.)

llhisionista.

Rzné

rtA^ žertovné

XVÍIL,

1905. S. S.

343—358.

str.

vážné,

i

str.

107

— 131.

158—187.

str.

M.) Arabeska. Lumír, Yl., str. 562 ^6^. 1890. Povídky, arabesky a humoresky, IIL,

Jablo.

(J.

1878.

—294.

117

str.

—

-128.

1902. S. S. XI., str. 289

Jak se pipravují raci, aby neservcnali. Satira. 1 871. dne 8. záí, Nár. Listy, XI.. . 246. Jarní déšf. 1874.

(

Anon\mn.

Báse.

Menší básn.

I.,

str.

182.

1889. S. S. II., str. 152. Jarní fantasie o cihlách. (ABCD.)

Feuilleton.

bezna, Nár. Listy. XXL, . 67. 1887. Humoresky, satiry a drobné rty, str. 19 loi. 1904. S. S. XV., str. 95 Jarní snní. (J. Doubrava.) Báse. 1885. Kvty, VIL, I. d.. str. 253. 1881.

dne

19.

—

1899. S.

S.

II.,

str.

a

24.

251.

Jaro. Báse k obrázkm. 1881. Kvty, YL, str.

Jaroslav

—

(Filip

Cernv.)

81—86.

Jaroslava,

v.

Šablony

Jia

scniiiiiLiit.

povídky.

Jaro v horském údolí. Obrázky moravské. 1884.

Nkolik obrázk moravských, (ABCD.)

str.

34

—

47.

Jedlové rže.

1880. dne 24. pros., Nár. L., XX., ís. 308. Jestáb contra Hrdlika. (Václ. Malina.) Povídky z registratury. I. (Ze zápisk pítelových.) 1876. Lumír, IV.. str. 437—439. 466—468, 483—485, 499—501. 514—517, SZ2.—SZS, 547—549. 564— 5Ó6, 584—586. 1885. Povídky, arabesky a humoresky, L. str. 99 188. III. 1903. S. S. XIV., str. 7

—

153

— —

i897-

Svtová knihovna,

1886.

nmecký peklad

ís.

str.

i.,

i

—

122.

v „Criminalistische-Novellenbibliothek".

Ješt jeden divadelní vlak. Feuilleton. 1886. Národní Listy, XXVL, ís. 183.

Rzné rty

1887. 1

i

i

nk

v.

y,

žertovné

Úvodní

i

vážné,

str.

7;^

—

80.

verše.

V jitním šeru, Kouzehiá íše, Nadšení, Nevme nikomu. Dva zvony, Fráze, Pravé

Jitní písn. Obsah: Dosti nás,

Slovem a kovem. Pízrak. Modlitba, Naše zbran, Satanský- dar, Bratrství, Pod starým praporem, Morav,

slovo,

Tatrám, Zimní

fan^-asie,

Mládeži, Dozvuk.

—

1887. Poetické besedy, ís. XXXV.. str. i 70. (Valeka.) 1888. únor, 2. vydání (vnované Ad. He\'dukovi), tamtéž.

1895. 31902. S.

\ydkm,

str.

i

— —

70.

(Topi.)

X., str. 83 143. 1892. (Nadšení.) Fr. Bílý, Paterý knih}^ Kallobiotika na cestách. (G. V.) Humoreska.

—

—

1899.

str.

193.

15

—

50.

F. Bauera. Cestovní reflexe. Znlky. (Z potulck.)

Kvty, XLIV.,

1902. S.

1870.

—

—

— 193 — 233.

278.

nmecký peklad od

1884.

Alf^áni.

Kámen.

XII.,

S.

1902. S.

1900.

str.

Lumír, IIL, str. 154 156, 178 180. 190 Povídkj^ arabesky a humoresky, IIL, str.

1875. 1890.

K

S.

S.

X.,

str.

120

str.

2S1

—286.

—

123.

Východní pohádka. Svtozor, XXL, str. 93, XIIL, S. S. IIL, str. 56—68.

(S. C.)

str.

102—10?.

Kandidát nesmrtelnosti. Román humoristický. 1879. Kvty, 2. díl, str. 75—94, 203—232, 3>oy—2,S2. povídek eských 1884. Album výtených peložených, i

str.

1896.

Humoristický román a u

—

L,

I— 168.

—

jiné

drobné práce. (Obálk.

Topie) str. i 168. S. XVIL, str. I— 189.

1905. S. 1888. ruský

;

peklad.

Kandiotky. Ballada. 1867.

Kvty,

1893.

Svtozor,

IL,

str.

199.

XXVIL,

str.

154.,

159.

v\ dání

154

i874-

Menší básn, S.

1899. S.

Karnkatiiry. 1892.

dne

1895.

Rozliná

lovk

II.

1892.

dne

1895.

Rozliná

1905. S.

S.^

1895.

—

335.

144.

193—199-

str.

XVIL,

8.

137

str.

Nár.

prosa,

lovk

ITL 1893. dne

—V.

ernými

s

pros.

18.

I

prosa,

XVIL,

1905. S. S.

172.

krásným vousem. Xár. Listy, XXXil.. .

s

pros.,

4.

—

86—89.

Feuilletony.

lovk

I.

167

str.

I.,

str.

II.,

brejlemi.

XXXIII., ís.

L.,

str.

145

—

349-

152.

200—207.

str.

se zlatníkem v tobolce.

ledna, Xár. L.. XXXIIL, ís. prosa. str. 153 165.

Rozliná

—

XVIL,

8.

—

220. str. 208 v každém ohledu spoádaný. dne 5. února. Xár. L., XXXIIL, ís. 36. Rozliná prosa, str. 166 175. S. S. XVIL, sír. 221 230. V. Skromný lovíek. dne 2. dubna, Nár. L. XXXIIL. is. 92. Rozliná prosa, str. 176 186. S.

1905. S.

W. lovk

1893.

1895. 1905.

1893. 1895.

—

—

—

XVIL,

230—236. Klášterní kvt. (J. Žák.) Báse k illustraci. 1886. Kvty. VIIL, I. díl, str. 583—584. S.

1905. S.

str.

— 270.

1899. S. S. II., str. 269

Klekání. 1896 1896.

Klepy

—

Módi. k Nezn.,

(.A.

1892.

Klid.

Báse. (Z Modliteb k Neznámému.) Kvty, XXXVL, str. 627 630. Feiiilleton.

Ž.)

dne

103—107.

str.

pro?.,

3.

Xár.

L.,

XXXIL,

ís. 334.

Feuilleton.

1886.

Koár.

dne

s.

záí, Xár. Listy,

(ABC.)

1882.

dne

Povídka

13.

ledna.

Xár. Listy,

Komenský. Báse. 1892. Niva, 1899. S.

II.,

S.

IL,

Konen! (ABCD.) 1882.

dne

12.

str. str.

XXVL, .

246.

z kraje.

113

—

XXIL,

ís.

114.

273—277-

Feuilleton.

února, Nár. L.

XXIL,

ís. 42.

12.

— 155

Ko6(.

Báse.

1891.

Lumír, XIX.,

str. 6.

Pestré cesty po Cechách, str. 136 1902. S. S. X., str. 268 269. 1898. eská poesie, III., str. 302 303. Kostnická duma. Báse k 6. ervenci. 1891.

—

127.

—

O

sob. XIX., 277—281. oteveni Nár. Divadla. Báse. 1902.

1905. S. S.

K

1881. Kvétv, VI.,

str.

ó8i— 683.

Kouzelná íše. Báse.

—

1887. Jitní písn, str. 7 8. Kouzelné zrcadlo. Satira. 188Ó. dne 27. ervence. Národní Listx XXVI., ís. 1888. NkoHk povídek a rzných rt, str. 59 70. Král a šašek. Báse. 1886. Pravda a drobné básn, str. no iir.

170.

—

1899. S.

Král

S.

Je Hlinek.

II.,

str.

—

— 207.

206

Báse.

1885. Zlatá Praha, II., str. 3. 1886. Pravda a drobné básn, 1899. S.

S.

II.,

str.

264

^tr.

—266.

112

—

115.

Kratochvilná historie o ptáku Velikánu Velikánovii. Satira. (\^nováno Ign. Herrniannovi.) Ilkistr. Viktor Oliva. 1889. \'ánoce, str. Sj. S. XIX., str.

1905. S.

Kresby

z

—

190.

Obsah: Tovelille, Rzní židé, Kavkazu Adige, Svanet, Mocamethi, Projíždka Gruzínským krajem, Pátelé

Cestopisné rty.

cest.

Nkolik obrázk

Msto

103

ve skále,

z

:

Osetinci. 1884.

1891.

Reinwartova sbírka zábav, spis. VIII., str. Nové, laciné (ol)álkové) v\ dání str. 146.

Kížek. Báse. 1874. Menší básn. 1899. S.

Krpj

146.

;

S.

II.,

str.

I.,

str.

179

—

180.

I4Q.

vody vltavské. Mikroskopická studie dra Vlasa. (ABCD.) dne 15. ledna, Nár. L., XXII., . 14.

1882.

156

Kukaka. Humoreska. 1886.

Ku

dne

ervna, Nár.

13.

L.,

XXVI.,

ís.

163.

slavnosti Kollárov. Verše. 1893. 1905.

Kvtinové 1893.

Proslov k 29. ervenci. S. S. XIX., 262—4. korso.

Feuilleton.

Ž.)

(.A.

dne 21

ervna, Nár.

XXXIII., ís.

L.,

170.

Kyrysník. Báse. 1868.

Kvty,

1874.

Menší básn,

IIL,

str.

51.

181

str.

—

182.

Kytice východních kvt. V. UDomínky z Kavkazu. 1S75. dne 19. íjna, Nár. L., XV., . 288.

La grrrrrrrrrrande

nation. (x\BCD.) Satira. dne 25. a 29. bezna, Nár. Listy, XXL, . 72 a 75. 1881. Humoresk}', satiry a drobné rty, str. 131 137. 1904. S. S. XV., str. 117 124. 1881.

—

—

Uáne. (ABCD.) Feuilleton. 1880.

dne

3.

Ledová knžna.

Nár. L., XX., . 264. Arabeska.

listop. (

—

^ý.)

— 1902. XI., 219—225. Ledové kvty. Báse. 1888. Kvty X., 134— 1888. Nové písn, 121 — Ledové kvty. (Fr. Bažant.) Arabeska. 1881. Kvty, VI., 227—230. 1874. 1885.

Lumír, II., str. 166 167. Povídky, arabesky a humoresky, L, S.

S.

str.

21- -28.

str.

d.,

2.

str,

135.

123.

str.

1884.

Nkolik drobných

1904. S.

Lék

S.

XV.,

povídek,

proti strachu z cizích myšlenek.

Nár. L,

1892.

dne

1895.

Rozliná prosa,

5.

1905. S. S.

listop.,

XVIII.,

str.

35

—

43.

53—60.

str.

str.

(A. Ž.)

XXXII. .

291

—299.

,

Feuilleton.

306.

262—269.

str.

Lesní žalm. Báse.

Kvty, XVIIL, 2. d., str. 527—535Modlitby k Neznámému, str. 42 56. Lešetínský ková. Báse. (Konfiskováno.) 1883. Poetické besedy, . XI., str. 1—87. 1892. Nákladem „Pokroku západu" v Omaze. Nebraska. 1896.

—

1896.

1899. S.

S.

II.,

str.

I

—

82.

(Leš.

ková

a menší básn.)

157

—

— —

1885. Jedenáct písní komponoval Fr. Pivoda. 1886. eské kvt}-, str. 37—43- (Neplate, vy 1892. Fr. Bílý, Paterý knihy. str. 277 278.

—

modré oi.)

1898. eská poesie, III., str. 261 —^267. nmecký peklad od E. Fechtnera.

Letmo M

i

ng

r e

1

i

merec

I

í,

i

í

Gruzií,

a

v.

Upom inky

z Kavkazu. Letní procJiázka. (Ot. Cerych.) Báse k obrázkm. 1 88 1. Kvty, VII., str. 33—40. 1886. Pravda a drobné básn, str. 87 94. 1899. S. S. II., str. 129 216. Letní veer. Báse k obrázku. (J. Stára.)

—

—

1881.

Kvty, VIL,

1899. S. Lili.

S.

II.,

722.

str.

217.

str.

Drobnokresba. (Vojt. Lyska.) Kvty, XIX., str. 485—490. Nkolik povídek a rzných rt, 1905. S. S. XVIII. str. 188—199. 1892. slovinský peklad. 1887. 1888.

—

str.

i

—

18.

,

Lipany. Verše. 1895. Lipany. 1905. S. S.

(K obrazu L. Marolda.) XIX., 269 274.

—

List 2 Japanska. Cestopisný úryvek. 1886. dne 12. záí, Nár. L., XXVI. ís. 253. Liškovický pán. Humoreska. (.Anonymn.) 1871. Svtozor, V., ís. 18. str. 213., ís. 19., str. 225, ís. 20., str. 237., ís. 21., str. 249., ís. 22., str. 261. ,

—

Povídky, arabesky a humor.. I., str. 69 S. XI., str. 17—50. 1885. srbsko-chorvatský peklad. Losos mého praddeka. (ABCD.) Humoreska. 1880. dne 3. íjna, Nár. L., XX., ís. 238. 1887. Humoresk\-, satiry a drobné rty, str. 63 1885.

—

98.

1902. S.

—

1900. S.

S.

V.,

str.

183— 191.

Májová. Báse. 1896. Modlitby k Neznámému,

Malíská

epištola.

Arabeska.

str.

22

1880. Kvty, II., 2. d., str. 343—350. Malíský nápad. Humoreska. (J. Bíza.) 1875.

Lumír,

III.,

str.

—

(Anonymn.)

592-594-

41.

70.

158

iSpo. Povídk}-, arab. a humoreskj^ 3., Vybrané eské humoresky I., str. 189

— — —

str.

—

—

189

198.

198.

1902. S. S. XI., str. 234—2S5. 1886. slovinský peklad.

nmecky'- peklad od K. Múllera. v Politik a Osterr. -Rundschau. Malo)iistská idylla. Báse. 1891. Pestré cesty I., str. 131 135. 1902. S. S. X., str. 263 267.

Má

1882.

nmecký peklad

—

—

1869.

Báse. Almanach es.

1874.

Menši básn,

poesie.

1899. S.

S.

II..

str.

Matj Brouek Matka.

Báse

1883.

studentstva, 188 189. 117 118.

str.

na výstav,

k obrázku.

Kvty,

1899. S. S.

V.,

II.,

—

2.

str.

Básn Obsah

Sv.

v.

24

—

25.

Pestré ecsty po Cechách.

Doubrava.) d., str. 127—128. 232—233. (J.

Menší básn. 1874.

str.

—

echa,

str.

165

—

190.

Kandiotky, Chaloupka. Husita na Baltu, V pitevn. Umíráni, Kižek, Vz, Hrob v lese, Kj-rysník, Jarni déšf, Orel Balkánu, Sumáovo dit, Na lodi v>-ho5tnc. Má poesie, V klášterním sklep. 1899. S.

S.

:

II..

str.

83

— 290.

Obsah

I.,

1867

— 74.:

Vnováni,

Kandiotky, Kyrysník, Chaloupka, Husita na Baltu, Boue, V pitevn, Umírání. Má poesie, V klášterním sklep, O jednom králi, Hluché kopivy. Snové, Kížek, Vz, Hrob v lese. Jarní déšf, Orel Balkánu, Sumáovo dít,

Na

lodi

vyhoštnc.

—

Dle perských básník, Handžár, 1880 hrob Havlasv, Zimní noc, Žižka, V buranu. Nic (Perská prpovd), S kužele báji, Král a šašek. procházka. 1881 Martiala, Letní III. Z 1897: Letni veer. Vzpomínka, Vojínv štdrý veer. Tajné hoe, Z dob zašlých. Na Bezdzi, Pohár mladostí. Matka, Skivánek, Pedasná smrt. Rodnou vsí (z „Vojenských písní"), Na útku, Na Váhu, Svlaec, Jarní snní. Váda kvt, Snženky, První a poslední. Král Jemínek. U moe. Klášterní kvt. Ptáník, Komen.ský, Píse, Radhošfská duma. II.

1875

Na

—

:

159

Dodatek: Otrokyn, Z epigram Alex. šlénky-.

Puškina,

S.

My-

Dva epigramy.

Mé

první vystoupení v ..Ruchu'. \'zpomínka. erná hodinka, str. 217 225. 282. 1895. Rozliná prosa 274 Msto re skále. Obrázek z Kavkazu. 1876. Lumir. IV.. str. 10 12. (Uphlis-ciche.) 100. 1884. Kresby z cest. VIII., str. 92 1892.

1901. S.

Med

—

—

S.

VII..

— 31 —

—

40.

str.

(J. Kazda.) Xovella. Lumír. II.. str. 532—533. 543—545- 555—556, 568—569. 579—580. 592—593. 603—605, 616—617, 617—629, 641

knilwini a lidmi.

1874.

až 644. 1890.

—

Povidky. arab. a humor.,

—

3.,

str.

51

—

115.

1902. S. S. XII., str. 117 192. 1882. nmecký peklad od Fr. Bauera.

Milostpaní, v. Nártky Místo úvodu, v. Zimní

z

r.

2O/O.

idylla.

Mládeži. Báseu. 68. 1887. Jitní písn, str. 65 Mluvící kapr. Humoreska. 1886. dne 8. srpna. Nár. Listy,

—

XXVI., Humoreskv. satirv a drobné rty, 1905. S. S. XVÍIL, str. 3—15. Mocamethi. Obrázek z Kavkazu. 17. 1875. Lumír III., str. 16 1884. Kresby z cest VIII., str. 85—91. 30. 1901. S. S. VIL, str. 23, Modlitba. Báse. 1886.

ís. 218. str. 215

— 225.

— — 24 —

36. 1887. Jitní písn, str. Modlitba dtská. (Modlitby k Xeznámému. 1897. Kvty, XIX., I díl, str. 118— 119.

2.

ada).

Modlitby k Neznámému. Básn. 1896.* Kvty, XXXVI. I. díl, str. 624—630. Obsah ,

stýnské, Ranní,

Sny

:

pale-

Klekání.

Kvty XXXVIL. 2 díl. str. 85—730. Obsah Zboený chrám. Lesní žalm. Podzimní. 119. Obsah: 1896. Vánoce, vnov. Jar. Vrchlickému, str. i Slovo, Sny palestýnské, Rauní, Bh, Májová, Lesní žalm. :

—

160

Zboený chrám, Na ípu, V boui, obrazem, Klekání, Zpovd, Vánoní. 1897.

Kvten,

1904. S. S.

Moje panenská 1881.

dne

2.

\Tdání,

XVI.,

e.

29.

str.

i

Pod Mariánským

— 119.

73—179. (x\BCD.) Feuilleton. str.

íjna, Nár.

XXL, .

List\-,

267.

Morav. Báse. 1887. Jitní

písn,

47

str.

—

50.

Moravská

selanka. I., II., (S. C.) Obrázky cestopisné. 1881. dne 6. a 17. prosince, Národní Listy, XXL, . 305 a 316. 201. 1887. Humoresky, satiry a drobné rtj', str. 193 1900. S. S. V., str. 62 71.

—

—

Moravské obrázky,

v.

Nkolik obrázk moravských.

More. Humoreska. (ABCD.) 1886. dne 17. íjna Nár. List}^, Motýl. Arabeska.

XX VI.,

ís. 288.

(ABCD.)

dne 17. února, Nár. Listy, XXL, ís. 41. Povídkv, arab. a humor., str. 203 210. 1904. S. S. XV., str. 76—82. Mr. Plinnpiidding v Praze. Satira. (ABCD.) 1880. dne 21. íjna Nár. Listj-, XX., ís. 253. 210. 1883. Povídky, arab a humor., str. 203 1882.

—

1883.

—307. Mrtvým vlastencm. Báse. 93 — 1887. Kvty X., 19— 1888. Nové písn, 1902. S.

S.

XI.,

2.

str.

d.,

1875.

Lumír

III.,

(J.

94.

21.

str,

Myšlenky. Epigram.

—

301

str.

Hofman).

str.

6.

1899. S. S. IL, str. 289. Myšlenky o myšlenkách. Feuilleton (A. Ž.) 1893. dne 30. záí, Nár. Listy., XXXIIL.

.

271.

Na Bezdzi. Báse. 1883. Jarý vk, L, str. 1886. Pravda a drobné

113— 114.

—

básn, str. 106 109. 1899. S. S. II., str. 255—227. Na IveJiu moském. Arabeska (ABCD.) 1880. dne 14. íjna, Nár. Listy, XX., ís. 247. 1887.

tlumoresky. satiry a drobné rty, S. XV., str. 9 14.

1904. S.

—

str.

—

78

83.

— 161

Nártky

z

r. 2070. Fenilletony. (Z. Z.) I.— IV. Obsah: paní, II., Píprava k íslu III.. III. Praha s spektívy, lY. Nebožská komedie.

dne dne III. dne IV. dne

1S70.

ervna. ervna, 30. ervna, g. ervence. 21.

—

1899. S. S. III., str. 80

Báse.

Xacišcuí.

písn, str. 9 hrob Hazlasv. Báse. 1887. Jitní

-Ví'

— -Vrt

1878.

eská Vela,

1880.

Nová

1886.

3.

lóo.

167. 174. 183.

96.

—

III.,

. . . .

Š.

II.,

11.

153—154.

str.

—

eská

168— 171.

str.

poesie

—257.

po Cechách,

1902. S. S. X., str. 253

—262.

X a kalamá jistého Xa kídle

s

—

254

III., str.

Humprccht. Báse „Z Potulek 1891. Pestré cesty

p

i

'.

I.,

s

o v a

—

130.

e

v.

119

str.

t

e

1

Hluchá kopivy.

nejkrajnjším. Báse. 1888. Nové písn. str. 63 65.

Xa

—

Báse.

Kazda.) Lumír. I., str. 428. 188. 1874. Menši básn, str. 196 1899. S. S. II., str. 158—160.

lodi vyhoštencic.

(J.

1873.

—

v.

Xa

—

1898. eská poesie, III., str. 219 nmecký peklad od K. Múllera.

Xám

1

u v

y.

222.

Feuillelon.

Rozumné námluvy.

oslazii

1880.

tamátkv t

sooleté

Proslov —•'1905.

S.

J-

Mclantricha. Verše.

S.

XIX., 238—239.

Xapoleon. Humoreska. 1883. 1884.

Kvty. V., I. díl, str. 95—105. Nkolik drobných povídek, str.

1904. S. S.

XV.,

Xa Radhošti, .Ví7

Milost-

sbjrka verš. prací, str. 237 243. vvd. Cerkes a jiné básn, str. 8^ 89.

1899. S.

1898.

Pokrok, Pokrok, Pokrok, Pokrok,

16.

I.

II.

I.

ptaí pers-

v.

str.

207

—226.

Nkolik obrázk

1897. Modiitb\ ."^v.

k Xeznámému, ech.

str.

— 24.

moraz'ských.

ípu. Báse. v. Flajšhans:

5

74

(S. C.)

— 82. 11

— 162

Na Sion. Báse. 1888. Zlatá Praha, V., str. 291.

1888.

Nové písn,

Naše divadelní Naše k r t k a, v. Naše e. Báse. i

i

str.

Hluché kopivy.

v.

Epigramy.

1888. Nové písn, Naše zbran. Báse. 1887.

36.

strasti,

Jitní písn,

— — zy 69

str.

str.

70.

38.

Náš vánoní

Na

strom. Feuillet.on. 1881. dne 25. pros., Nár. Listy, útku. Báse. (J. D.)

XXL. .

324.

1884. Kvty, VL, 2. vyd., str. 681. 1899. S. S. IL, str. 243 ^244.

—

Na

Váhu. Báse. 1885.

Kvty, VIL,

1899. S.

Na

(Bohdan

S.

Valdštýn.

IL,

I.

d.,

—

Báse

86—88.

245 247. z „Potulek".

str.

1891. Pestré cesty

Žitnv.)

str.

po Cechách, L,

—274.

str.

—

138

142.

1902. S. S. X., str. 270

Návrh nového

(A. Ž.) Nár. Listy, XXXIL, ís. z^y. N e b o ž s k á komedie, v. Nártky z r. 2070.^ Nkolik rt z Florencie. Cestopisný obrázek. (C.) 6yc, 705 1897. Kvty, XIX., díl L, str. 666 709. 1900. S. S. V., str. 247 265. 1892.

dne

spolku. Feuilleton.

26. listop.,

—

—

Nkolik drobných povídek. Obsah

Napoleon, Endymion, Ledové kvty, Výlet do mladosti, Hodina s milionáem.

O 1884.

:

vrabcích a krejíkovi.

Album výtených povídek eských

Nkolik drobných prací. 1905. S. S. XX. 237

i

pel. L,

str. 88.

Feuilleton3\

—291.

Obsah

:

Studium typ,

Rzné

barvy.

Heliotropy.

Nkolik 1895.

(Psány r. 1892.) Rozliná prosa Cvn. seste Zdence), str. 251 326. Obsah Pražské zvony, Z filologických fantasií nefilologa, Strach z cizích myšlenek. Lék proti strachu z cizích myšlenek. Píprava k úadu kritickému, O kvtin-

feuilletonfi

—

:

kách a o sluníku. Prosba o tiché místo.

:

163

Nkolik obrázk moravských. Vzpomínky 1884.

Moravská

bibliotéka, IX., str.

z cest.

1—64. Obsah

Na

Radhošti, Jaro v horském údolí. moravské, Velehradská pou, Selanka. vicích,

1900. S. S. V., str. 3

Nkolik obrázk

—

:

V

Hodsla-

Dv

chalur-x

71.

Vzpomínky z cest. Obsah Adige, Svanet, Mocamethi, Msto ve skále, Projíždka griizínslvvm krajem, Pátelé Osetinci.

1884.

z Kavkazu.

Kresby z cest, VIL, str.

1901. S. S.

Nkolik povídek

a

:

y— 146. —93.

str.

5

rzných rt.

S podobiznou autora. Obsah

Noc na Supov, Kouzelné zrcadlo, Poslední máj. Hl Petra Kašpara Svteckého, tenái, tenáky, Strvc, Archeologická pednáška r. 5000. Vineta,

Lili,

1888. Kabinetní

Nmecká 1881.

XXXL,

(ABCD.)

str.

13.

176.

ledna.

88.

já, v.

—

1887. Jitní pisn, str. 13 14. Nikoti)ia. Klášterní legenda. (Giovanni 1873. Lumír, L, str. 385—387. 1888. Povídky,

Vranini.)

arabesky a humoresk\

XL, str. 74—95. nmecký peklad od K. Miillera. Noc na Supov. rta. 1888. Kvty, XXL, str. 120—126.. 1888. Nkolik povídek a rzných rt,

—

VHL +

Cestop. obr.

Národní Listy, XXL, . Epigramy A. S. PuŠkina. nikomu. Báse. dne

Nevím

Nevme

knihovna,

vesnice v Cruzii.

,

H.,

str.

31

—

41.

1902. S. S.

1905. S.

S.

XVHL,

str.

Nová sbírka veršovaných

str.

41—58.

213—225. prací.

Vnováno

strýci

Jindichu Ra-

kovi. 10. dubna 1880 v tisku. Obsah Evropa, Cerkes, V'.stínu lípy, Žižka, Zimní noc, Handžár, Na hrob Ha:

vlasv. 1880.

— —

Nová

sbírka veršovaných prací, str. i 247. Praha, Grégr a Datel, str. 1-^247. V3dání, o vánocích. Valeka, str. i 247. XXIX., vydání, Poetické besedy,

1882, 2. vydání, 1886, 3. 1886, 3.

1894

4.

1896, 4.

XXVHL,

Valeka, str. 247. vydání, v kvtnu, str. 1—247. VA dání.

XXX

164

Novella a nieho

nic.

str.

11.,

153.

1899. S. S. III., str. 174 Xoz'cinii iari.i. Cvodní slova. 1899.

(Anonymn.)

Novella.

Svtozor, V., ís.

1871.

asopis eského

—

str.

129., ís.

12.,

str.

141.,

ís.

13.,

190.

studenstva, L,

str.

55

Nové písn. Vnováno

—

56.

Vstup, Vyznání, J. V. Sládkovi. Obsah První struna, Mrtvj^m vlastencm. Zpt a vped, Sen Koniášv, Ukolébavka, Péro sokolí, Na Sion, V zái minulosti, Stín, Šablony, Švanda dudák. ínská zed, Divní svatí. Svornost, Podobenství, Na kídle nejkrajkaratelm, Naše e. Vyhlídka do hor, njším, Geronv smích. Vím, Svoboda, Podzemní hlas. Hrdina budoucnosti. Tyran Rozum, V temné chvíli. Vlny, Po:

Vným

vzbuzení, Ledové kvtj^, Dozvuk. v záí, Poetické besedyXXXVIL, str. i— 125, u Valeky. 1893. 2. vydání v dubnu (s obrazem a autografem autora), 1888.

str.

I

—

125.

1902. S. S. X., str.

145—249.

Novoroní

dostihy. Redaktorská humoreska.. 1886. dne 12. prosince, Nár. Listy, XXVI., ís. 343.

Rzné rtv

žertovné i vážné, XVÍII., 112— 119. doktor, v. Šílenec. (G. V.)

1887. 1905. S. S.

Nový

.str.

22

—

28.

Brouka tentokráte do patS iilusíracemi. Viktora Olivy. (Vnováno Teyzarovi, švagru a píteli svému.) 1888. v íjnu U889. str. i—316.) 316. 1891. druhé vydání u Topie, str. i 1901. S. S. IX., str. 121—337, s pedmluvou si)is. Nový rok dra Berly. Humoreska. (J. Rokos.) 1887. dne 9. ledna. Národní Listy, XXVII., ís. 8. 1887. Rzné rty žertovné i vážné, str. 40—51. 1905. S. S. XVÍII., str. 200—212. 1894. ruský peklad. 1892. nmecký peklad od Edm. Grúna. Nový epochální výlet pana náctého

století.

—

— —

Oblaka. Povídka. 1873.

Lumír,

(J. I.,

Kazda.) 442—444, 455—458, 466—468.

str.

165

j888. Povídky, 1902. S.

Cbrácky

S.

arabesky a humoresky,

XII.,

71

str.

—

IT..

159

str.

— 198.

116.

(J. Rys.) Obsah: I. KuVýlet do Gelathi a Mocamethi, III., Zbžný po-

^ Kolchidy. Cestopisné obrázky. tais, II.,

hled na Mingrelii. 1885.

Kvty, VIL.

vyd.,

2.

str.

46c

—470,

O arovném pavouku. Veršovaná pohádka cemi Vikt. Olivy. 70. 1896. Vánoce, str. i 1905. S. S. XIX., str. 167

—

Odka::.

569

— 576,

—228.

Humoreska. (G. V.)

1902. S.

d p o v

O jednom

S. XI., str. d, v.

F

113

temné

—

1905. S.

S.

XVIIL,

68.

chvíli.

(S.) 1870. Svtozor, IV., ís. 20, str. 154 1551899. S. S. II., str. 122 127. kvtiinkách a sluníku. Feuilleton. (A. Ž.) 1892. dne 19. listopadu. Národní Listy XXXII. 1895. Rozliná prosa, str. 308 317. Satira.

králi.

—

133.

—

—

O

—690.

pro mládež. S illustra-

1873. Lumír,. I., str. 505—506, 51/— 5I91885. Povídk}^ arabesky a humoresky, L, str. 51

O

682

,

ís. 320.

—

str.

277—285.

Orel Balkánu. Báse. 1874. Menší básn, str. 182—183. 1899. S. S. II., str. 153. Osudný novu roní dar. Humoreska.

Švanda dudák, VI., str. 9— 11. Humoresky, satiry a drobné rty, str. iio 118. 1905. S. S. XVIIL, str. 62—71. Oteiffené psaní p. Konvalinky vcvod Graniontovi (anonymn). 1887.

—

1887.

(V 1870.

záležitostech španlských.) 14. ervence, ís.

Pokrok, dne

1899. S. S. III., str. Otilii

188.

102—106.

Sklenáové Malé. Verše. (Anonymn.)

1874.

Lumír, II. 465. S. XIX., str. 236—237.

1905. S.

Otrokyn. Báse. 1866. Lumír, I. díl, str. 353. 1899- S. S. II., str. 285—286.

:

^66

O

vrabcích a krejíkovi. Arabeska,

v prosinci, Dórfia „Vánoní Album" na r. 1881. Nkolik drobných povídek, str. 79 88. 1904. S. S. XV., str. 227 235. Pan Bolehlav a svel. Novella (S. C.) 1871. Svtozor, V., ís. 25., str. 297; ís. 26., str. 309.; ís. 1881.

1884.

ís. 28. str. 333. ís. 29., str. 345. 357.; ís. 31., str. 369.; ís. 32., 381.; ís. 2>3321.

str. str.

ís. 34., 1888.

—

—

;

;

str.

405.

Povídky, arabesky a hllmoresk\^

1902. S.

S.

XII.,

3

str.

—

II.,

loi

str.

ís.

;

str.

—

27., 30.,

393.;

157.

70.

Pan BnU'ek. Upomínka

z dtství. (S. C). listopadu, Národní List}-, . 274 a 277. 1886. Humoresky, satiry a drobné rt}-, str. 37 46. 1900. S. S. V., str. 192 203.

i88í.

dne

5.

a

8.

—

—

Pane,

chra

iiás

pokyn!

všech rad a

Feuilleton.

—

Rozhledy literární, I., str. loi 103. Pan f-oducifel. Humoreska. (Anonymn.) 1871 Svtozor, V., ís. 4.. str. 45.; ís. 1886.

str. Ó9.

;

ís.

str.

7.,

81.; ís.

8.,

5.,

str. 93.;

str.

ís.

57.: 9.,

ís.

str.

6..

105.;

ís. 10., str. 117. 1899. S. S. III., str. 128—173.

Pan

p r o f e s s o r X., v. Hluché kopivy. Pantofle. Humoreska. (Václ. Malina.) 1892. Kvty, XXIX.. str. 667—678. Pafíruví motýlové. rta. 1886. dne 19. prosince, Národní Li>ty, XXVI., ís. 350.

Péro

sokolí.

Báse.

1886. Píležitostná. 1888.

Nové písn,

Pestré cesty po

str.

echách

32

—

35.

prací

Matje Brouka

a

spoleník.

Obsah: Úvodní kapitola, echám, Báse Jana Vraného. Spolená cesta prof. Vojtcha Boivoje Kostlivého a Jana Vraného: i. Z Prahy do Cakovic. 2. ína v Cechách. 3. Z Mladé Boleslavi do Illustruje

Vikt.

Oliva.

1.

—

Sobotky. Z cestovního denníku 1.

Na Humprecht.

ValdStejn.

5.

2.

Jana Vraného ^Malomstská idjlla. 3. Kosf.

Trosky.

4.

Na

:

167

I.

3.

Z cesty Václava Maliny Nkolik slov ped cestou. 2. V jitních mlhách Krásný máj mých rodi. 4. Neznámé boue.

tyiceti

života. 5.

Po

letech.

Pedbžné

návstí M. Brouka.

1891. stran 251. II.

—

Matj Brouek

na výstav.

+

111.

Vikt. Oliva.

IV. 183. Kap. I.— XII. Paterý knihy, 284—285. 1892. Hrad Kosf, Fr. Bílý Paterý knilw, str. 282—288. Na Valdštejn, Fr. Bily

1892. stran

—

—

Petrklíe. Báchorka veršem. 1883. Lumír (autograf I.), str. 176. 1883. v beznu, Poetické besedy, III., str.

1893.

i

—

59.

Vánoce, 3. vydání, illustrované od Vikt. Olivy, str. 1—55.

—

— — —

180. 1899. S. S. IV., str. 129 52. 1902. 5. vydání str. i polský- peklad.

—

nmecký peklad od

Zd. Fux. Jelenského. švédský peklad od Alfr. Jensena. Píse (složeno pro konkurenní skladby „Hlaholu"). 1890. Lumír XVIII., str. 180. 1892.

1895.

Píse.

(J.

1896.

Volný.)

Kvty, XXXVII.,

1899. S. S. II., str.

Písn

otroka.

500.

278^279.

23. básní.

1894.

(XVII.) v autografu). Zlatá Praha, U895.) íjen str. 78.

1894.

(1895.) prosinec,

1896.

2.

—

3.

21.

ún.

vj-dání.

1895. tvrté až dvacáté tvrté vydání. 1896. dvacáté páté vydání. 1896. dvacáté šesté nezm. vydání. 1898. dvacáté 1901.

sedmé nezm. vydání.

záí, (1902),

1904. S.

S.

XVI.,

osm str.

a dvacáté nezm. vydání.

I— 71.

1905. dvacáté deváté vydání. 1898. (Otrokem jsem zplozen.)

es.

poesie, III.,

str.

303

—305.

—

168

— — — — —

—

eská

1898.

(Jsme

1898.

(Stojím v šeru.) Ces. poesie,

otroci.)

poesie

III.,

str.

III., str.

—306. — 308.

305

306

ruský peklad J. \ erguna. nmecký- peklad od Ott. Vinického u Alberta, I., VIL. XXIII. 1897. nmecký peklad od Jana Koutka s illustracemi od N. G. Jentsche a úvodem (3 6), v Stuttgarte u. J. H. W.

—

Dietze. 1895.

švédský peklad Alfr. Jensena.

Pod Mariánským obrazem. Báse. 102. 1896. Modlitby k Neznámému, str. 99 Pod nfiSkami a bTitvou. (ABCD.) Píspvek k djinám

—

lidského

Humoreska. 1882. dne 8. bezna, Národní Listy, XXIL, . 66. 36. 1887. Humoresky, satiry a drobné rty, str. 30 1904. S. S. XV., str. 165 172. Podobcnstzi. Báse. utrpení.

888. Nové písn, Pod starým praporem. 1

Pod

62.

str.

46. 1887. Jitní písn. str. šedý))i nebem. Feuilleton. (V.

1892.

Podzemní 1888.

—

—

— 60— Báse. 44—

Národní hlas.

Listy,

.

295.

Rys.)

Pozdji „Rzné barv\"

VI., v.

Báse.

Nové písn,

88—91.

str.

eská

—

poesie, IIL. str. 292 294. 1892. Fr. Bílý, Paterý knihy, str. 282 284. 1898.

Podzimní. 1896.

—

Báse (Modlitby k Neznámému, Kvty XVIIL, 2. d., str. 728—730.

2.

ada).

Podzimní myšlenka. Báse. 1900.

Díví svt,

1902.

S.

Podzimní 1881. 1887. 1904.

Pohádky. 1902. 1905.

— —

250 251. 279 280. rzdeeh venkovskélw abonenta. (ABCD.) Feuilleton. dne 19. íjna, Národní Listy, XXL, ís. 256. Humoresky, satiry a drobné rty, str. 84 89. 112. S. S. XV., str. 106 Báse úvodní. Nálady a pohádky, Engelmúller. S. S. XIX., str. 282 283. str.

S. X., str.

—

—

—

Pohár mladosti. Báse. 290. 1883. Lumír XI., str. 289 1886. Pravda a drobné básn, str.

—

81

S6.

t.

——

169

iSgg. S. S. II., str. 228—231. 1808. poesie, III., str. 274

eská —277. nmecký peklad od Marie Kwajsserové. Pokynuli našim rozhodujicíni kruhm. Feuilleton.

—

1887. 1904.

—

— 259— 262.

Poslední jaro. Novella. 275 2ji>, 298 1877. Lumír, V., str. 323—331, 348—351. 1880. Povídky, arabesky a humoresky, 3. vyd., XII.,

S.

str.

Pítel domoviny,

sv.

4..

str.

—

146

Nkolik povídek a rzných rt, Poslední vánoní povídka. Humoreska. 1888.

169.

str.

71

1879. 1881.

Povídky, arabesky a humoresky 1878—1883.

Salonní

I.

bibliothéka,

11..

312— 314.

129

str.

—

187.

—

—

Lumír, V., str. 545 547. Povídky, arabesky a humoresk\-. nmecký peklad od K. Fischera. Po ti, v. Upomínky c Kavkazu. Povst (dnon>mn). Arabeska k obrázku. 1883. Kvty, V.. 2. d., str. 505—508. 1877.

—

—300,

—

235 303. Poslcdni máj. Obraz minulosti. 1902. S. 1886.

ABCD.)

(

Národní Listy. („Slavná redakce!") Humoresky, satiry a drobné rty. str. 59 62. S. S. XV., str. 102 105.

1882. 10. února.

str.

81.

— 226.

199

IV.

.

VI..

X..

XII.,

XXVI..

Sisnorina Giovent. Ledová knžna. Souboj. Zastavená povaha. Odkaz, Liškovický pán. Jestáb contra Hrdlika, Vesnický svatý, Žoli, Duch

1878..

I.

stran

231.

Obsah:

markVzv. 1885. II.

erven,

2.

vydáni, stran 228.

Obsah: Foltýnv buben. Peditatel, NikoVýlet do Chorvátská, Dobrý skutek. Pan Bolehlav a svt. Oblaka, Posledni vánoní povídka, Šílenec, Tiché

1879., stran 237.

tina.

1883.

emeslo. druhé vydání, stran

237.

1880. stran 207. Obsah: lovk, jenž vybásn. Kallobiotika na cestách. Mezi knihami a lidmi. Jablo. Poslední jaro. Malíský nápad, Rrrrbumbum.

HI. (1879, vánoce) dal 1890.

druhé vydání, stran 207.

.

.

170

TV. 1883., stran 211. Obsah: Filomen a Baucis, Jak se ítají verše. Sláva, Trampot}* kritikovy. Tajemný lovk, Skvostná novella.

První

Hovor

starosti, IMotýl. listí,

Cojntessa

Božena, Mr. Plumpudding v Praze. 96. Vydání illustrované s kresbami V. K. Maska. 1895. 2. I. stran 503 s podobiznou autora. (Obsah: i. Povídek.) II. stran 452. (Obsah: 3. -f- 4. díl Povídek.) 1898. tvrté \ydání.

—

Povídky

+

registratury,

z

Povzhusení. Báse. 1888. Nové písn,

,

v.

Jestáb con-

str.

III. díl

4.

—

261.

i.

ást, stran

XIX. 260

Praha. óda. 1885. Cechy. 1905. S. S.

120. '

S.

1905. S.

—

116

str.

Dlnictvo sob,

Prachatická

Malina.)

(Poslední 4 slohy zabaveny.)

Práci. Proslov. 886.

Václ.

Hrdlika.

tra

1

(

díl

4.

XIX. 253—256. rta. íjna Nár. Listy XXVI., ís.

elegie.

1886.

dne

1887.

Rzné rty

3.

žertovné

i

vážné,

str.

5

— Piáfelc Osctiuci. Obrázek Kavkazu. Lumír, 460— 4Ó9— 470. 136— 1884. Kresby z VIL, 1901. S2— 1900. S.

S. V., str.

167

274.

—

13.

176.

z

1874.

II.,

str.

cest,

S.

S.

461.,

146.

str.

str.

93.

Pravda. Báchorka veršem. díl, str. loi— iio, I. díl, str. 718—728, 2. 147—156, 356—363, 476—482. 1886. 18S5. listopad). Pravda a drobné básn, str. i 75.

1885.

Kvty, VIL, (

1899. S.

S. IV., str.

181

—259.

—

Pravda a drobné básn. S podob, autora a auíografem. 1886., str. IV -}- 129. (Obsah: Pravda. Drobné básn.) Právem pamatujete, b}-at>'í 1898. Cvod k „Celtí spisovatelé eským dlníkum národním". .

str.

3.

171

slovo. Báse. 1887. Jitní písn. str. 24 25. 1888. 2. v\-dání, str. 24 2.^.

Pravé

—

—

24—25.

1895- 3- vydání, str. 1902. S. S. X. 103

—

nmecký peklad

—

104.

o

E. Alberta.

Pravý výlet pana Brouka do msíce.

Satira.

111.

Vikt. Oliva.

S podobiznou. (Bratru Vladimírovi vnováno.) (Vánoce i8í)7), u Topie, str. 185. 1889. 2. vydání v dubnu, stran 185. 1888.

—

1897. 3. vydáni, stran 185. 1901. S. S. IX., str. I 119, 1890. polský peklad.

—

s

pedmluvou

spisovatele.

Praské

zvony. (A. Ž.) Feuilleton. dne 20. pros. Nár. L., XXXII., ís. 351. 1895. Rozliná prosa, str. 251 258. 1905. S. S. XVIII., str. 226 232. Pražský Robinson. Feuilleton. (ABCD.) 1881. dne 4. bezna, Nár. L., XXL, ís. 54. 1881. dne 5. bezna, Nár. L., XXL, ís. 55. i, v. P edb žné Pestré cesty. Pedasná smrt. Báse. (J. D.) 1892.

—

—

návst

— 713. — pí^^elových. (G. 34— a humoresky, 161 —

1883. Kvty, V., 2. d.. str. 711 1899. S. S. II., str. 239 240.

Peditatel. Ze zápisk 1874. Lumír, II., str. 1879. Povídky, arab

— —

1902. S. S. XI., str.

V.)

36.

II.,

str.

17

—

30.

178.

peklad. švédský peklad. Ped rozvalinou Karlova mostu. Feuilleton (S. C.) 1890. dne 6. záí Nár. L. XXX., ís. 246. 1887. polský

1884.

Ped snžnými Píprava

k

.

majestáty,

III.,

v.

v.

(

'po minky z

Nártky.

Píprava k úadu kritickému.

Feuilleton. (A. Ž.) listopadu, XXXII. ís. 313. 1895. Rozliná prosa, str. 300 307, 1905. S. S. XVIIL, str. 270 276.

1892.

dne

12.

,

—

—

Kavkazu.

— 172

Pízrak. Báse. 1887. Jitiní 1898.

písn,

eská

30

2,2>-

III. ,

str.

str.

poesie,

—283. 727— 739. 281

PHšivníci paTíSských kaváren. Cestopisná vzpominka. (C.) 1899. Kvty, XXL, 2. d., str. 300. 1901. S. S. VIL, str. 284

—

—

Procházky Tiflisem. 1. 1876. dne 10. 2. 1876. dne 12. 3. 1876. dne 19.

Upomínkj^ z Kavkazu, i 8. února, Národní Listy, XVI., ís. února, Národní Listy, XVI., ís. února, Národní Listj^ XVI., ís. 3. bezna, Národní Listy, XVI., ís. 4. 1876. dne 4. bezna, Národní Listy, XVI., ís. 5. 1876. dne 6. 1876. dne 9. bezna. Národní Listy, XVI., ís. 7. 1876. dne II. bezna. Národní Listy, XVI., ís. 8. 1876. dne 24. bezna, Národní Listj-, XV^L. ís. 116. 1885. Upomínky z Východu, str. 71

—

Projížka

kraj on. Cestopisný obrázek. IV., str. 432 434, 469—470, 481

1901.

Prosba o

49. 62.

63. 68. 70.

83.

gruzí;iský})i

—

1876 Lumír, 1884.

40.

42.

— 483,

497

tiché místo. Feuilleton.

(A. Ž.)

1895.

bezna, Národní Listy, XXXIII. ís. 80. Rozliná prosa. (Nkolik feuill.) str. 318 326.

1905.

S.

1893.

— 499.

517—518, 531—532. Kresby z cest, str. loi— 135. S. S. VIL, str. 41—81. dne

21.

S.

,

XVIIL,

str.

286

—

—293.

Proslov ke koncertu ve prospch bezplatných

obd

pro nemajetné

právníky.

O

sob, str. 1896. 1905. S. S. XIX. První

2.

257—259.

Báse. Kvty, VIL, 2.

a poslední.

1885.

1899. S.

S.

II.,

str.

(J. d.,

D.) str.

—263.

599.

262

První básn. (= Básn, bez „Adamit"). 1896. ervenec, 2. vydání, stran 119. Obsah: Vnování, Boue, Snové, Andl, Menší básn. První knitia povídek a rt. Obsah: Místo úvodu, Zimní Trepka,

idylla,

Kámen, Zázrané tžítko, Vprinný klobouk,

— 173

Nártky z r. 2070, Stín, Otevené psaní p. Konvalinky vévodov Gramontovi, Dopis z bojišt, Turkos. Spisovatel, kterého nikdo nete. Pan poduitel. Novella z ni-

eho

nic, Taroky, Šablónj^ na sentimentální povídk}-, Spletená historie. Rozumné námluvv. 1899. S. S. III., str. IV. 236. Frvní starosti. Novella. (Václ. Malina.) 1878. Lumír, VI., str. 426 428, 442—445. 457—459. 477—480, 49.3—495, 504—507. 1883. Povidky, arabesky a humoresky. IV.. str. 85 137.

+

—

1903. S.

XIV.,

S.

161

str.

—

— 223.

Báse. Nové písn,

Prziií struna.

sír. 14—18. Psychc. Masopusíní arabeska. (ABCD.) 1882. Národní Listy, dne 21. ledna. XXII., ís. 1887. Humoresky, satiry a drobné rty, str. 25

1888.

—

—

1904. S. S. XV., str. 159 164. 1892. nmecký peklad od Griina

\-

21.

— 29.

..Politik'".

Ptáník. Báse. 1891. 1899.

Švanda dudák, Menši básn z

str.

19.

r.

1881

— 1897

Sebraných spisech

v

II..

271 272. Radhoštská dunia. Báse. str.

1897. Pamtní list: 1899- S. S. II., str.

Ranní.

Morava sv\m Maticím,

Báse. Kvt\,

1896.

XMIL, I., str. 627—628. Modlitby k Neznámému, str. 14

1898.

eská

1896.

Recept na

t

poesie, III., str.

a

1

e n

t,

str.

40.

28c— 284.

v.

—

16.

311— 313.

Hluché kopivy.

Rodinné tajemství. Humoreska. 1886. dne 6. ervna, Národní Listy, XXVI., ís. 158. 1887. Humoresky, satir\ a drobné rty. str. 202—214. 1904. S. S. XV.. str. 293—307. Rodnou vsí. (J. D.) Báse. (Z vojenských písní.) 1884.

Kvty

VI.,

2.

d.

str.

338.

241—242. Rohá na Sion. Dramatická báse. 1898.— 1899. Kvty, XX. a XXI. i. díl, XX. r. str.: 123—133, 251—262, 385—402, 514—529, 655—661, 796—802. 2 díl: 1899. S.

S.

II.,

str.

:

174

127—134, 201—268, 52g— 536, 661—667, 791—802. XXI. r. I. díl, str. 127—132. 261—264, 384—388, 660—670, 797—801. 2. díl: 129—133. 656—670, 785—795. :

Rozliná prosa. (Seste Zdece.) 1895.

itárna Švandj- Dudáka, II., str. IV. + 356. Obsah Z dávných vzpomínek, Z mých Hterárních zaátk (Dv vzpomínky), Karrikatury, Siiggesce pravdy, Nkolik feuilleton.

Rozliná

sklamáiií.

(ABCD.).

Feuilleton.

dne 9. ledna, N^árodní Listy, XXI., ís. Romimn námluvy. (O. U.) Humoreska. 1874. Lumír, II., str. 451 452. 1881.

1899. S. S. III., str. 23c Rozumný vlastenec. Satira.

8.

— —235.

1886. dne 26. záí, X^árodní Listy, XXVI., ís. 267. Rrrrhuinbum. (yzž.) Satira. 1873- Lumír, I., str. 553—5541880. Povídkv, arabesky a humoresky, III., str. 199 1902. S. S. XI., str. 134—140.

Rusalka. 1885. 1887.

(Tarosl.

Rzné

i

S.

1905.

XV..

str.

—259.

236

S-

—

7-2.

—

I. V. dne 10. ledna. Národní Listy, ís. 10 II. Bílá, 1893. dne 17. ledna. Národní Listy, ís. 17. III. ervená, 1893, dne 24. ledna. Národní Listy, ís. 24. IV. Modrá, 1893. dne i. února. Národní Listy, ís. 32. V. Zelená, 1893. dne 8 února. Národní Listy ís. 65. Yl. nedivá. 1892. Národní Listy. S. S. XX. 243—280.

(A. Ž.)

barvy.

erná,

I.

Rzné

Humoreska.

Bureš.)

Kvty, VIL, I. d., str. 602—614. Rzné rty žertovné vážné, str.

1904. S.

—20Ó.

riy

1901. Š.

Rzné rty

cestopisné. S.

VIL,

Feuílleton.v,

1893.

(tyi. v. SS.) 197—300.

str.

cestopisné a životopisné.

1900. S. S. V., str. 165

—291.

(Devt,

v.

S.

S.)

žertovné i vážné. Obsah Prachatická elegic, Buáci, Novoroní dostihy, Brejle strýce Tomáše, Nový rok dra Berly, Rusalka, Ješt jeden divadelní vlak. Hoí!

Rzné rty

:

— 175

Beseda kabát, Fiorella, 1887. stran 107. Riizní Zidc. Cestopisná

Illusionista.

karrikatura. str. 103 106, 227—234, 350 365. Kresby z cest, str. 31 65. 1901. S. S. VIL, str. 199 236. Rže. Novella. 1886. Kvty, VIII., I. d., str. 99^115. 1887. Humoresky, satiry a drobné rty, str. 148 175. 1879. 1884.

Kvty,

I.,

díl,

I.

— —

—

—

—292.

XV., str. 260 Sán. Humoreska. 1893. dne 22. ledna, Xár. Satansky dar. Báse. 1904. S. S.

písn,

1887. Jitfní

str.

Kvty. XXV.,

—

I.

XXXIII., .

L.,

39

Sekái. Báse. 1903.

—

22.

41.

d.,

str.

109

— 129,

525—533. 1904. S. S. XVI.. str. 181 239. S c a n k a, v. Moraz^ská sclanka. S e n, v. Divadelní proslov. Sen Koniášiv. Báse. 1886. Ruch. VIII., str. 1—2. 2S. 1893. Xové písn, 2. vyd., str. 25 Signorina Giovcnin. Notturno. (G. V.) 1874. Lumír, II., str. 82—83, 93 941885. Povídky, arabesky a humor.. I., str.

251

— 259,

t^Sj

— 397,

—

1

—

—

5

— 20.

XL, str. 191 206. 1896. nmecký peklad od K. Fischera a Edm. Grúna. 1884. ?ivédský peklad od Emila Petersona. Sk en ce a e, v. Upomínky z Kavkazu. Skriz'ánek. Báse. 1883. Jarý vk, L, str. 253—254. 1886. Pravda a drobné básn, sir. 95 99. 1902. S.

— —

1

S.

i

j

—

— —

234—238. 1892. Fr. Bily, Paterý knihy, str. 274—275. nmecký peklad od Mar. Kwaysserovy. 1889. S.

S.

II.,

str.

Skromný lovíek, S

kužele 1880.

v.

Karrikatury.

Báse. Národ Sob, kvten,

bájí.

1899. S.

S.

II.,

str.

str. 2.

204—205.

—

—

176

Skvostná

CABCD.)

noz-clla.

dne 21. ledna, Xár. L., XXL, ís. 18. 1883. Povídk}^ arabesky a humoresk\-, IV., 1882.

XV.,

1904. S. S.

Sláva.

str.

(.Dle cestopisných

Osvta,

90

XI..

obrázk pítelových.)

—

str.

1883.

—

Siavia. Epos. 1882. Kvty,

IV.,

I.

—

— 160.

94.

239 253, 338^347. Povídk3\ arabesky a humoresky. IV.. 1903. S. S. XIV., str. 263—2,13. 1884. nmecký peklad od F. Bauera. 1881.

155

str.

—

dil,

108

str.

—

480—486, 613 620, 73/ 742. 366—371, 613—619. 745—754.

—

237

113. dil:

2.

str.

35

— 243.

115— 120.

—

76.

350 243

336,

— 248.

Slavie. 1884. Kabinetní knihovna. I., stran 128. Slavie. 1893. teli vydáni, Kabinetni knih., stran 128. Slavie. 1901. S. S. VIII.. str. 187 296. poesie, III., str. 267 271. 1898. 2/2. 1892. Fr. Bily, Paterj' knihy, str. 270

—

—

eská

—

Slavná redakce! (ÁBCD.) Slovem

kovem. Báse. Jitni písn, str. 26

o

—

1887.

SloiTnská

Kvty. Báse.

1896.

S)um

IT..

I.

dil.

str.

119

Modlitby k Neznámému,

t:ís)iieií.

Novináský

—

122.

str.

7

—

9.

referát.

srpna. Nár. L., XXVI., ís. 211. str. satiry a drobné rt\

1886.

dne

1887.

Humoresky,

I.

1905. S. S.

kruhm.

29.

(Sv. C.)

literatura.

1880.

Slovo.

Feuilleton.

Pok.MUiti na?im rozhoduj icim

v.

XVilI.,

.

str!

—

176

186.

120—132.

Snženky. Báse. 1885. 1886.

Jarý vk,

Pravda

a

1899. S. S. II..

Sníh.

str. 105—106. drobné básn, str. 100 str. 257—261.

III.,

—

105.

Báse. (Seste Ržen.) Illustroval Viktor Oliva. Kvty, XVI., I. díl, str. 121— 124, 248—252. 371—375,

1894.

404—408, 748—753; 2. díl, až 378, 617—621, 734—752.

str.

121—126, 242—246, 374

— 177

igoo. str.

—

I

Snové. Báseú. 1872. Máj, 1874. 1896.

— —

.

87,

liter,

Básn,

XI.

I

XVI..

S.

1904. S.

241—315.

str.

Uml.

almanach

—

19

str.

První básn,

38.

str.

22,

—

—

Bes., str. 49

44-

I— VI.

1899. S. S. II., str. 130—148, kap. 1898. (Hošík sndý.) Ces. poesie, 1892.

III. ,

Vypravování prvního andla. str. 275—276.

1896. i8f^.

Báse. Kvty. XXXVI., 624—626. Modlitby k Neznámému, str.

1898.

eská

Sny

Fr.

222—223.

str.

Paterx

Bílý,

knih\.

palestýnské.

poesie

II.,

str.

—31

309

10

—

13.

1-

Souboj. Ze zápisk pítelových. (S. C.) 1873. Lumír, I., str. 346 3491878. Povídky, arabesky a humoresky.

—

—

70.

I.,

—

29

str.

40.

61—73. peklad od Fr. Bauera.

1902. S. S. XI., str.

1894. nmecký Spisoi'atcl, kterého

1871.

nikdo nete. Literární silhouetta.

Svtozor. V., ís.

9,

ís.

2..

1882.

Sylvestrová událost. (>zž.) Lumír. I., str. 617 620. S. S. III., str. 217 229. duch. Píspvek k otázce spiritistické. dne 2. února, Nár. L.. XXII., ís. 28.

1886.

Humoresky,

I9<:)4.

S.

1873. 1899.

StehUk-r

hislorie.

1870.

dne

1899.

S.

24.

S.

a drobné 125—131.

satiry str.

rt.v.

str.

(

ABCD.)

139

—

144.

(Z. Z.)

Fcuilleton.

\////.

Amni\ nin

— —

XV.,

S.

(

21.

str.

116— 127.

1S99. S. S. III., str.

S pletmi

str.

i.,

ervna. Pokrok, ís.

III.,

97

—

i68.

101.

Báse.

Siin.

1888.

Kvt\, XX., str. 627—629. Nové písn. str. 39 42.

1898.

eská

1888.

—

poesie,

III.,

str.

283

— 286.

Feuilleton. (B. ejka.) 1892. Národní Listy, XXXII. 2. listopadu,

Stiny

nirtiýeh.

,

1905. S. S.

XVIII.

,

str.

294

— 297.

Strach z cizích myšlének. Psychologická studie. v. Flajšhans: Sv. ech.

.

303.

CA. Ž.)

12

)

—

178

íjna, Nár. L.. XXXII. str. 281 ^290.

1892.

dne

1895.

Rozliná prosa,

29.

1905. S. S.

XVIIL,

Strýc. Humoreska. 1880. dne 17. a

v.

na

sentimentální

povídky.

(ABCD.) 18.

XX., ís. 302 a

prosince, Nár. L.,

Nkolik povídek

1888.

253—261. Šablony

str.

Strašné tajemství,

ís. 299.

,

—

a

rzných rt,

str.

—

139

303.

158.

Studium typ. Feuilletony. 1893. dne 5. bezna, Nár. L., XXXIII. ís. 64. 1905. S. S. XX., 237—242. Snggesce pravdy. Z podivuhodnvch pokus dra imbab3\ tony i.— IV. .

dne 20. ervence, Nár. L., XXX., ís. 198. dne 27. ervence, Nár. L., XXX., ís. 205, III. 1890. dne 3. srpna, Nár. L., XXX., ís. 212. III. 1890. dne 10. srpna, Nár. L., XXX., ís. 219. 247. 1895. R.ozliná prosa, str. 187 1905. S. S. XVIL, str. 237—291. S u c h u m - k a 1 e, v. Upomínky z Kavkazu. Svtlo v temnotách. Báse. 1893. dne 31. prosince. Nár. L., XXXIII. ís. 361. 1905. S. S. XIX., 275—276. Svlacc. Básefi. 1885. Ruch, VIL, str. 44. 81. 1886. Pravda a drobné básn. str. 79 1899. S. S. II., str. 248—250. I.

1890.

II.

1890.

—

.

—

eská

1898.

Šablony.

poesie, III.,

str.

271

273.

Báse. Nové písn,

str. 43—451888. Šablonx na scntimcntálm povídky, I. II. (Anonymn.) (Jaroslav a Jaroslava.) I." 1873. Lumír, I., str. 364II. 1873. Lumír; L, str. 375. (Strašné tajemství.) S. III., str. 209—211. I. 1899. S.

II.

1S99. S. S. III., str.

Šedivá,

Šéfv

v.

Rzné

211—216.

barvy.

dalekohled,

v.

Dalekohled našeho

šéfa.

(G. V.) Drobotina. Díve: „Nový doktor". 1873. Lumír, L, str. 482—483, 493—494-

Šílenec.

1879. Povídky, arabesky a humor., II., str. 1902. S. S. XL. str. 96—112

211—226.

Feuille-

179

Šli iiiHi, jinochové, starci... Báse k uvítání amerických 1885. dne 15. ervna, Nár. L., XXV., ís. 163.

Cech.

Šolck. Báchorka veršem. 188Ó. dne 18. dubna, Nár. L., XXVI., ís. 108. (úryvek). 1886. Kvty, Vlil., I. díl, str. 116— 119, 238—247", 359—365, 474 ^481, 620—624, 739 743. 2. díl, str. 92— ICO, 229 233,

—

—

—

371—375, 498—502, 606—610. 741—752. 1899- S. S. IV., str. 3—128. Štokholmské národopisné museum pod širým nebem. lánek. (C.) 1895. Kvty, XVIL, 2. díl, str. 733—740. ŠumaTovo dít. Báse. (Václav Benda). 1873. Lumír, I., str. 333. 1874. Básn, str. 183—186. 1886. Svtozor, XX., str. 228. (K vyobrazení.) 1899. S. S. II., str. 154—157. 1896. nmecký peklad od Jaroši. Sutnara.

—

Švanda dudák. Báse. 1888. Kvty, XX.,

str.

247—249.

Nové písn. str. 46—49. Tajemný lovk. Satira. (ABCD.) 1888.

1881.

dne

1904. S. S.

Tajné

Nár. L., XXL, ís. 291. arabeskv a humor., IV., str.

22. listop.,

1883. Povídk\-,

XV.,

hoe Báse.

1882.

Kvty,

str.

(J.

IV.,

2.

D.) .,

str.

—

(

XXXI

Taroky. Humoreska. 1873. Lumír, I., 1899. S.

S.

III.,

—

1^4.

186—188.

222. 1899. S. S. II., str. 221 Také listárna redakce. Anonynm.) 1892. Nár. L..

147

83—89.

1..

4..

str.

317

str.

191

5.

Feuílleton.

Tijna.

—321. —208.

Tatrám. Báse. 1887. Jitní písn, str. 51 Thusnelda. Satira. (G. V.) 1874. Lumír, II., str. 10

— 53. —

1902. S. S. XI., str. 158

—

11.

163.

Tiché emeslo. Humoreska. (Václ. Malina.) 1878. eská Vela, III., str. 26—28. 1879. Povídky, arabesky a humor., II., str. 227 1902. S. S. XI., str. 267 277.

—

— 236.

—

180

i882. Feuilleton.

dne

1882.

I.

(ABCD.) ledna, Xár. L., XXII.,

cis.

i.

Tof se rozumí, že vánoní povídka. Humoreska. 1886. dne 25. pros., Nár. L., XXVI., ís. 356. Cestovní arabeska.

Tovclille.

Lumír, XI.,

1883.

5

str.

— —

29.

Kresby z cest, str. 5 2g. 1904. S. S. XV., str. 180 206. Trampoty kritikovy. Humoreska. (ABCD.) 1884.

1881. dne 15. ledna, Xár. L., XXL, ís. 13. 1883. Povídky, arabesky- a humoresky, IV.,

—

1904. S.

XV.,

S.

str.

nmecký peklad od

Trepka. Humoreska.

Svtozor,

1869.

1899- S.

69

—

"jy

— 83.

Fr. Bauera.

(S. C.)

III..

str.

75.

45

str.

—

^5.

IIL. 45—55-

S.

a rt. Obsah Ubohý vitel, Xa behu moském, Hodinu milionáem. Fi lemon a Baucis, Ledové kvty, Endymion, Trampot}^ kritikovy. Motýl, Tajemný lovk. Skvostná novella, Jarní fantasie o cihlách. Pokynutí našim rozhodujícím kruhm. Podzimní vzdech venkovského tenáe novin, Dušikj^ v lese, La grrrrrrrrrrande nation. Stehlíkv duch, Výlet do mladosti. žid, Deštník, Psyche, Pod nžkami a bitvou. Tovelille, Napoleon, O vrabcích a krejíkovi, Rusalka, Rže, Rodinné tajemství. Drak.

Tetí kniha povídek

:

Vný

1904. S.

S.,

XV.,

IV

str.

-f 316.

Tri cykl>' básní a Sníh. Obsah:

Pisn

otroka, Modliiln

k Xe-

známému. Sekái, Sníh. 1904. S.

Trosky,

XVI., str. IV-t-3iS; Pestré eesty po Cechách.

S.

v.

Tiirkos. Feuilleton 1870.

(Z. Z.)

Pokrok, ís.

1899. S.

S.

IIL,

dne

216..

str.

112

—

11.

srpna.

115.

Tyran Rozion. Báse. 1888. Literární prémie Uml. Besed> v Praze, 18S8. Xové písn, str. 97 loi.

—

1892. Fr.

Bílý,

Paterý knihy,

str.

—

278

280.

str.

58

—

59.

:

181

Ubohý vitel. Humoreska. cABCD.) 1880.

dne

1887.

Humoresky,

Nár.

30. pros.,

XY.,

1904. S. S.

satiry

L.,

a

XX., cis. 313. drobné rty. sir. 9

—

13.

3—8.

str.

Ukolébavka. Báse. 1888. N"ové písn, str. 29 31. Umíráni. Báse. 1869. Almanach es. studentstva,

—

Menší básn,

1874.

—

1899. S. 1898.

S.

II.,

eská

U moe.

str.

str.

poesie,

Báse. Kvty.

(.V.

117

—

114— 116. III.,

str.

—

21

23.

119.

str.

214

—216.

Síp.)

Vlil.,

díl, .str. 489—490. 267—268. U p h s - c c h e, v. Msto re skále. U pominky z Kavkazu. Cestopisné feuilletony. Obsah I. Východní beh ('"erného moe

1880.

1899. S. 1

i

II.

III.

S.

II.,

I.

.str.

i

Letmo

V

Alingrelií,

:

Imerecii a Gruxii.

srdci- Gruzie.

IV. Proc]iázk>- Tiflisom.

.Východní beh erného moe: dne 6. íjna, Nár. L., XV., ís. 275. 2. 1875. dne 7. íjna. Nár. L., XV., ís. 276. 3. 1875. dne 12. íjna. Nár. L., XV., ís. 281. 4. 1875. dne 15. íjna, Nár. L., XV., ís. 284. 5. 1875. Kytice vonných kvt, dne 19. íjna, Nár. L.. XV., . 6. 1875. Sklenice aje, dne 23. íjna, Nár. L., XV., ís. 292. 7. 1875. Ped snžnými majestáty, dne 2S. íjna, N. L.. XV.. . 8. 1875. Suchum-kale, dne 3. listop., Nár. L.. XV., ís. 302. 9. 1875. Golubík, dne 6. listop., Nár. L., XV., ís. 305. 10. 1875. Potí, dne 13. listop., Nár. L., XV., ís. 312. I.

1.

1875.

II. 1.

2.

3.

4.

Letmo

dne 1875. dne 1875. dne 1875. dne 1875.

III. I.

1875.

j.

1875.

3.

1875.

V dne dne dne

Mingrelií, Imerecii a Gruzií: Nár. L., XV., ís. t,22. 25. listop., Nár. L., XV., ís. 324. 27. listop., Nár. L., ís. 326. II. prosince, Nár. L., XV.. ís. 340.

23. listop.,

srdci

Gruzie:

16.

prosince, Nár. L.,

28.

prosmce, Nár. prosince, Nár.

30.

L.,

L.,

XV., ís. XV., ís. XV., .

345. 356.

358.

288.

z^ij.

:

182

IV. Procházky Tif lisem dne 10. února, Nár. 1876. dne 12. února, Nár. 1876. dne 19. února, Nár. 1876. dne 3. bezna, Nár. 1876. dne 4. bezna, Nár. 1876. dne 9. bezna, Nár. 1876. dne II. bezna, Nár. 1876. dne 24. bezna, Nár.

:

1876.

Upomínky I.

II.

III.

IV. V. VI. VII. VIII.

L., L., L., L., L.,

L., L., L.,

XVI., XVI., XVI., XVI., XVI., XVI., XVI., XVI.,

ís. ís. ís. ís. ís. ís. ís. is.

40. 42. 49. 62.

63. 68. 70.

83.

z Východu. Píteli Serv. Hellerovi. Obrázky z cesty zpátení. Obsali

po Kavkaze a Východní beh

Letmo

z

pouti

erného moe.

^Mingrelii,

Imerecií a Gruzii.

Procházka Tiflisem.

trnáctý gruzinský pluk. Vojenská silnice Kavkazská. Vladikavkaz.

Batum.

Kus bývalého evropského Turecka.

1885. leden, stran 203. 1905. I' sf Ted ní

XX.,

S. S.

1—236.

str.

Matici Školské.

Veríe.

1884? 1905. S. S.

XIX.,

247.

Úvodní kapitola,

Pestré cesty po Cechách.

v.

Uvodili verse k výpravné básni Jiinky. Troska. 1

891.

Svtozor, XXV.,

str.

2.

Václav z Michalovic. Epos o Víti zpvích. 1880.

Kvty, 2.

díí,

691

díl,

str.

II..

I.

str.

233—242,

—706.

489

—497,

366—374.

622

—630,

491—499,

Vánoce, stran 112 (s illustr. Ad. Licbschera). 1886. druhé vj-dání, stran 146. 1897. leden, tvrté vydání, stran 146. 1900. S. S. VI., str. 3—122. 1882.

— —

1898. eská poesie, 111.. str. 258— 261. (Vstup.) nmecký peklad od Zd. Fuxe-J lenského

74(>— 755,

627—634,

183

Václav livsa.

Idj-llické

Kvty,

1889.

XI.,

epos o Vllmi zpvich. díl, str. 52 62. 135—140, 310

—

I.

až 440, 562—566, 688—692,

310—314, 437—440, 1890.

Kvty,

XII.,

563—566,

1891.

díl,

str.

str.

182

— 192,

317

—320,

427

díl, str.

1901. S. S. VIII., str.

IV

-f 3

Svtozor, XIX., str. 2. Pravda a drobné básn,

1899. S. S. II., str. 252

—

186.

str.

—

—

116

1896.

Modlitby k Neznámému, sen.

str.

115

—

1864. Zlaté

— V V

dne

119.

Báse.

(S. Rak.) klasy, IV., str.

85—90.

Vánoní zpv andlú. Báse. (Pozdji 1892.

121.

^256.

Vánoní. Báse.

Vánoní

25.

1894. Sníh, 1898.

pros.,

Nár.

L.,

Snhu", XI.) v XXXII., ís. 356. ,.

XI.

eská

poesie, III., str. 31.3— 3i6. boui. Báse. 1896. Modlitby k Neznámému, str. 83—98. buranu. Báse. (Fr. Palat.) 1879. Kvty, I., 2. d., str. 103—10^. 1899. S. S. II., str. 198—202.

Vný

i-id.

1882.

Satira.

dne

4.

(ABCD.)

února, Nár.

L.,

XXII., ís.

34.

Humoreskv, satirv a drobné rty, str. 1904. s. s. XV., 173—1791892. nmecký peklad od Edm. Grúna. karatelni. Báse. 1887.

—

Vným

1888.

—430,

64—69, 184—188, 307—310, 567—570. Kvty, XIII., I. díl, str. 177—180, 303—306, 438—440, 691—694, 2. díl, str. 60—62, 398—400, 567—570, 657—669. 2.

Váda kvhX. Báse. 1885. 1886.

436

56—59, 185—188.

691—694.

díl,

I.

—314,

2.

Nové písn,

str.

66—68.

Velehradská pout. Obrázek z Moravy. 881. dne 24. záí, Nár. L., XXL, ís. 232. 1881. dne 30. záí, Nár. L., XXL, ís. 238. 1881. dne I. íjna, Nár. L., XXL, ís. 239. 1884. Nkolik obrázk mor., str. 64 84. 1900. S. S. V., str. 48—61. 1

—

"Ji—^l-

—

—

—

184

Vnování. Báse. 1874. Básn, str. 3 4. 1896. První básn, str. 5. 1899. S.

S.

II.,

str.

Frun. Báse. 1888. Nové pisn,

85.

sír.

—

8c

—

83.

1892. Fr. Bílý, Paterj^ knihy, str. 28lv— 2S2. J'csuický sratý. Humoreska. (G. V.)

—

Lumír, I., str. 410 412. Povídky, arab. a humoresky. I., 1884. nmecký peklad od K. Múllera. 1897. nmecký peklad od J. S. 1873.

— —

1885.

Ve stínu 1879.

str.

189-— 200.

lípy. Idylia.

Kvty,

I.,

2.

díl,

str.

349—339,

711—730.

475—483,

—

Nová sbírka veršov. prací, str. 119 200. tetí vydání. Poetické besedy, XXIX., str 1 89 1, páté vydání, stran II 2 87. Šesté illustrované vydání, str. i 90. 1894. sedmé vydání, stran 87. 1880.

188Ó.

+ +

1902. S. S. X., str.

— — — — í'r

1903. 1898.

osmé vydání,

1897.

str.

81.

nmecký peklad od

—

J.

J.

(Krejík).

—270.

—

S. VII., str. 251

prosa. I.

tím

— 290,

305

+

—

Vtší

ped

Gregory (eháka),

v „Politik", stran IV 92. 1895. švédský peklad od Alf. Jensena. stopách královny Dagmary. Cestopisná rta. 1888. Svtozor, XXL, str. 2S7 258, 274 2/=,^ až 306, 322 323. S.

91.

—

poesie, III., str. 239 251 Bílý, Paterý knihy, str. 266

1882

1901.

—

I—81.

eská

1892. Fr.

i

582—593,

I.

—283.

III.

+

XII., str. IV 304. a svt, Oblaka, ]Mezi knihami a cestách. Poslední jaro.

1902. S.

-289

S.

Obsah lidmi,

:

Pan Bolehlav Kallobiotika na

S. S. XIV., stran 313. Obsah: Jestáb contra lika, Výlet do Chorvátská, První starosti, Hovor Sláva.

IL 1903.

Hrdlistí.

185

III.

1905. S.

S.

smrtelnosti, I.

II.

+ 291.

Obsah: Kandidát

:

lovk lovk lovk lovk

krásným vousem.

s

ernými

s

brejlemi.

zlatníkem v tobolce. IV. v každém ohledu spoádaný. V. Skromný lovíek. Suggesce pravdy. vzdiiclni. Upomínk\- z let studentských. III.

Ve

XVII., str. IV Karrikatury

1880.

se

—

?

Humoresky,

drobné rt\', str. 266—274. Hodslavicích. Obrázek moravský. (.S. C.) 1881. dne 16. srpna, Nár. L., ís. 197. 1884. Nkolik obrázk moravských, str. 7 1890.

V

satiry a

1900. S.

S.

V., str.

1900. S.

S.

V., str.

7

i

—

—

—

8.

14.

12.

Vineta. Cestopisný úryvek.

Kalendá " stední Matice Školské, Nkolik povídek a rzných rt, str.

1885. 1888.

T901. S.

S.

VIL,

V

jitriúiu

V

klášteniím sklepe.

šent.

1887. Jitní

1869.

—

str.

—

19

161

str.

5

—

6.

Báse. (Jan Vraný.) Almanach eského studentstva, sír. 246—249.

—

192. 1874. Menší básn, str. 190 121. 1899. S. S. II., str. 119 1895. nmecký peklad od E. All)erta.

—

Báse. Kvty, X., 2. 1888. Nové písn,

Vlny.

"1888.

1898.

eská

poesie,

str.

d.,

str.

.^73—?>77-

109— 115.

111.,

str.

295—299.

Vojínv štdrý veer. Báse k illustraci. 1882. Kvty, IV. I. díl, str. 335. 1899. S. S.

V

II.,

str.

(J.

D.)

220.

pitevn. Báse. 1869.

Almanach eského

1874.

Menší básn,

1899. S. /'

S.

II.,

str.

str.

studentstva, 175

— 177.

III— 113.

(Pejato do Písní otroka.) Svtozor, XXVllL, str. 3.

poutech. 1894.

—

40.

237—250.

Báse. písn,

str.

str.

17—20.

166.

ne-

— 186

Jaroslavu Vrchlickému. Feuilleton. 1893. dne 15. února Nár. L. XXXIII., ís. 46. Vstup. Báse. 1888.

V

temné

Nové písn, str. Báse.

7

9.

Svtozor, XX., str. 2—3. (S titulem „Odpov'.) písn, str. 102 108. tichém a blaženém pístavu manželství. Humoreska. 1886. dne II. ervence, Nár. L., XXVI., ís. 190. 1886.

—

1888. X^ové

V

—

chvíli.

J^n.

Feuilleton. (X.) Národní Listy,

XXXIV., .

1894.

Báse. 1874. Menší básn,

str.

1899. S. S.

150.

Fíí^a.

II.,

str.

180

—

359.

181.

VyJilídka do hor. List z denníku. 1880.? 1888.

Nové písn,

Východní

str.

71

v.

Upomínky

z Kavkazu.

do Chorvatska. Novella (Jan Volavec.) 1878. Lumír, VI., str. 195 220. 236 198, 217 239, 249 1879. Povídky, arabesky a humoresky, II., str. 43 84. 160. 1903. S. S. XIV., str. 113

J'ýlet

—

72>-

beh erného moe,

— —

1880.

l^ýlet

nmecký peklad

—

—

—

—252.

v „Politik".

do mladosti. Povídka.

Lumír

,X., str. 49—52, 73—75N^kolik drobných povídek, str. 45 64. 152. 1904. S. S. XV., str. 132 Výlet pán Broukv do msíce. Cestopisná rta. (B. Roušek.) 1886. Kvty, VIII., II. d., str. 106— iio, 179—186, 367—371, 473—477, 611—614, 708—719, I. díl 721—724.

1882.

1884.

—

—

Výlety pana Brouka. Obsah Pravý výlet pana Brouka do msíce, Nový epochální výlet pana Brouka tentokrát :

do patnáctého 1901. S.

S. IX., str.

století.

IV +337-

Výlet z Janova. Cestopisný obrázek. 1895.

Kvty, XVII.,

2.

díl,

str.

615—624

— 187

Vymnný 1870.

klobouk. Humoreska.

Pokrok, dne

1899. S.

S.

III.,

str.

Vyznání. Báse.

V V

(Z.

Z.)

kvtna, ís. 74—79.

25.

141.

— —

1888. Nové písn, str. 10 13. sáli minulosti. Báse. 1888. Nové písn, str. 37 38. zái pyropfí. Cestopisná rta. (B.

ejka).

1892. dne 7. íjna, Nár. L., XXXIL, ís. 277. 19CO. S. S. V., str. 177 182.

—

Vzpomínka. 1882.

Báse k

Kvty,

1899. S.

S.

illustraci.

IV., II.,

I.

str.

díl,

218

(J.

str.

—219.

D.)

49—50.

Vzpomínky I.

II.

z cest a života. I. II. S. V., stran IV -{- 292. 1901. S. S. VIL, stran IV 301. 1900. S.

+

Za Otakarem Mokrým. Nekrolog. 1899. Kvty, XXI., I. d., str. 265—268. Zastavená povaha. Satira. 1 87 1. Svtozor, V., str. 429 430, ís. 1878. Povídky, arabesky a humoresky.

—

— — —

1902. S. S. XI., str. 51 1886. slovinský peklad. 1884.

Zázrané

iLÍtko.

I.,

str.

41

—

50.

60.

peklad, peklad. Satira.

(.Z.

Z.)

kvtna. Pokrok, ís. 131. 1899. S. S. III., str. 69—73otiskl zkrácen Flajšhans v „Písemnictví", odtud. nmecký peklad. 1870.

— —

nmecký

1896. anglický

—

^^6.

dne

13.

Zboený

chrám. Báse. Kvty, XVIII., 2. d., str. 89—941896. Modlitby k Neznámému, str, 57 yZcesty Václava Maliny do minulosti. Vzpomínky. 240. 1891. Pestré cesty po echách, str. 146 1900. S. S. V., str. 81—164. 1896.

Z Z

—

—

áávnych vzpomínek. Vzpomínky. I. 11. L. XXXIII., ís. 1. 1893. dne 31. bezna, JSÍár. Nár. L., XXXIII.. ís. 7. dubna, 11. 189V dne

90.

96.

)

188

III. i893- dne 15. dubna, Xár. L,, XXXIIL, ís. IV. 1893. dne 5. kvtna, Xár. L., XXXIIL, ís. V. 1893. dne 12. kvtna, Xár. L., XXXIIL, ís. Ví. 1893. dne 20. kvtna, Xár. L., XXXIIL, ís. VIL 1893. dne 31. kvtna, Xár. L., XXXIIL, ís. VIII. 1893. dne 15. ervna. Xár. L., XXXIIL, ís. IX. 1893. dne 23. ervna, Xár. L.. XXXIIL, ís. X. 1893. dne 30. ervna, Xár. L., XXXIIL. ís. XI. 1893. dne 15. ervence, Xár. L., XXXIIL. XII. 1893. dne 26. ervence. Xár. L., XXXIIL, XIII. 1893. dne 5. s ni, Nár. L.. XXXIIL, ís. XIV. 1893. dne 19. srpna. Xár. L., XXXIIL, ís. XV. 1893. dne 25. srpna. Xár. L., XaXíIL, ís. XVI. 1893. dne 2. záí. Xár. L.. XXXIIL. ís. XVII. 1893. dne 16. záí. Xár. L.. XXXIIL. ís. XVIII. 1893. dne 14. íjna, Xár. L., XXXIIL, ís. XIX. 1893. dne 21. íjna, Nár. L., XXXIIL, ís. XX. 1893. dne 11. lístop., Xár. L.. XXXIL, ís. 1893. dne 23. lístop., Xár. L.. XXXIIL. ís. XXII. 1893. dne 19. pros., Xár. L.. XXXIIL, ís. i

XXL

1895. Rozliná prosa, 1901. S. S. VIL, str.

Z Z

str.

i

—

104.

124. 131.

139. 149. 164. 172. 179.

ís. ís. 221.

329 233243. 257. 285.

292. 313. 325. 35^-

112.

95—196. dob zašlých. Vzpomínky. (V. M.) 1882. Kvty, IV.. 2. d., str. 738—740. 1899. S. S. IL, str. 223—227. filologickich fantasii ncfilologa. \. IL líl. Fcnilleton. (A. 8. íjna, Nár. L.. XXXIL, ís. 278. I. 1892. dne 11. 1892. dne 15. íjna. Nár. L.. XXXIL, ís. 285. III. 1892. dne 22. íjna, Nár. L., XXXIL, ís. 292. 1895. Rozliná prosa. (Nkolik fcuillcton ), str. 259—280. 1905. S. S. XyiIL. str. 233—252.

Zimní

fantasie.

Báse.

písn. str. 54 Novella. 1869. Svtozor, IIL, ís. ís. 10.. str. 82—83,

1887. Jitní

Zimni

Zimní

194.

205.

/.

—64.

id vila.

idxlla.

1886.

Kousek

8..

.

str. II..

66—67. . 87—90.

9-.

í^tr.

69—71-

str.

autobiografie.

Svtozor, XX.,

str.

610—611.

1887. I-Iumoreskv. satiry a drob. rty, >lr. 145—14/. úvodu".) 1899. S. S. IIL, str. 3—5. (I'od titulem „Místo

—

)

.

189

Zimní

Z

Z

(Prokop Hradil.)

noc. Básefi.

1879. 1880.

Kvty,

I.,

d.,

I.

Menší básn.

— — 230. 63 —

51

str.

1886. ("erkes a jiné

básn,

1899. S. S.

172— 181.

str.

ÍI.,

57.

219

str.

str.

75.

Janova. Cestovní rta. 1895.

Kvty. XVII.. I. díl. 241—247, 364—371-

1900.

S.

S.

V.,

16.

2.

dil,

106— 114,

str.

—246.

204

str.

minulosti r budoucnost. 1895. (I"e

745—754.

str.

Báse.

kvtna, Nár.

L..

XXXV.,

cis.

134.

XIX. XIX. 265-268. Z mých literárních zaátk. Dvé vzponiink.w 1895. Rozliná prosa, str. 113 135,

Z

1905. S.

S.

1900.

S.

S.

V.,

str.

275

— — 291.

neznámé knih\ Jana Štclcara ?.clctarsklio Fantasie. I.

1880.

III.

1880.

dne dne dne

I\^ 1880. 1888.

1.

IV.

Nár. L.. XX.. cis. 271. Nár. L.. XX.. is. 277. pros., Nár. L.. XX., ís. 289. pros., Nár. L.. XX.. is. 290.

1S80. (lne II. listop..

II.

Zj^t a v

z ?.clctai'\..

(ABCD. 18. 2.

3.

Báse. Nové písn.

listop..

J-ícd.

str.

22

—

24.

Zpvník Jana

—

Buriana. Epos v i6ti kaint. Obsah: 2. Stesk, Zimní píhoda, 4. Stará Bta, 5. Borccké panstvo, (>. Písn. 7. Setkání v háji, 8. Vyznání, 9. Frasnienl> Pise. II. Jese, 12. Sanice. 13. Poslední list, 10. i

.

3.

14.

1887.

498 1887.

\"

<»sndné noci,

KvtN. XIX.,

Nový život. 16. l^kolébavky. 114— 119, 240—244. 36Ó

—370,

str.

— 502.

Kvty, XIX., str. 122—126, 248-25^. ^6S—^72, 491—495, 622—625. 737—749.

1894. listopad,

str.

II

+

109.

1905.

druhé vydání u Topie. loi. S. S. XIX., str.

1898.

eská

1895.

—

15.

d..

I.

I

1802. Fr.

—

—

poesie, str 299 302. Bílý, Paterý knihy, str.

—

276

277.

.

190

Z

Básn. Obsah: Na Humprecht. ^Malomstská Xa VaMštýn, Trosky, Podzimní myšlénka,

potulck.

Kosf,

ícljdla,

K

Al-

pám. 1902. S.

S. X.,

251—286.

str.

Zpovd. Báse. 1896.

Modlitby k Xeznámému,

Zpsoby samo vraždy, Z

1905.

Z

str.

—

198

114.

Hluché Kopivy. upomínek na bratra Vladimíra. Vzpomínka.

Kvty, II.. 821—S28.

v.

2^7—264, 416—423, 566—572. 696—704.

str.

V. S. S. XIX., 229—284.

veršii pnlcžitostnxcJi.

1905. S. S. Žiška. Báse. 1879. 1880. 1886.

Kvty, I, I. Nová sbírka

str.

d.,

253—262.

201—208. Cerkcs a jiné básn, str. 43 62. 1899. S. S. II., str. 182—197. 1898. eská poesie, III., str. 225—239. Paterý knihy, str. 261—265. 1892. Fr. Bílý liškova tída. Feuílleton. 1893. II. srpna, Národní List\-, . 221.

— —

verš. prací, str.

—

—

loli.

Satira. 1871.

(S. C.)

Svtozor, V.,

cis.

14.

str.

a humor.

1875. Povídky, arab. 1902. S. S. XI., str.

165, ís. I.,

15..

201

str.

3—15-

liikovskémii. Na oslavu stých narozenin. 1883. Píležitostná. 1905. S. S.

XIX.,

str.

249—250.

B.

Peklady. Z

Epigram

Alexandra Scrg. Pus kina

1.

Nevím

2.

Hrabti V-vu.

3.

Hrabnce A.

4.

Na

já

.

str.

—

:

.

A. Orlové-Cesmenské. památník Alexandra I.

21

177. \

)

)

191

1873.

5.

Knžn

6.

Sob.

Lumír,

I.,

1899. S. S. II.,

A. Urusové.

S.

363—364. 287—288.

Pavel Heyse. 1899. Mládí.

R. Burns.

{_].

(Vloženo do Druhého kvtu,

Lonek.)

Jarní. 1887.

Kvty,

IX.,

1881.

Z

d.,

I.

479—480.

str.

(Anonymn.)

Walt Whitman.

Lesní hrob. Kvty, VI.

Mavtiala.

(J. S.) Kallistratus. Cottovi.

Peditateli vcrši. 1881.

Kvty,

VI.,

I57-

str.

1899. S. S. II., str. 128, 208.

Perská

pr poved.

Rou

(A.

e k.

Nic. 1880.

Kvty,

I.,

I.

díl,

str.

601.

1899. S. S. II., str. 203.

Dle I) e r s k ý ch básní k Delal-ed-din-Rumi.

:

Bh. 1875. 1886.

Lumír. Menší básn. S.

1899.

S.

II.,

sir.

str.

129.

161—162.

Hafis. 1875. 1886.

Lumír. Menší básn,

str.

1899. S. S. III., str.

Z popLvk 1875. 1886.

129.

162—163.

Oviara Chijjania. Lumír. Menší básn, str. 129.

1899. S. S. II., str. 163.

str.

132—1 ^^

;

PEHLEDY AUTORSTVÍ A {Púz)i.

Tu

jsou

vypoteny všechny

jichž užito v Pestrých cestách, pak veškeré práce, jež vyšly atd. ty.

—

chiffry j.

i

DOBY. pseudonym\

—

v\jma

KostHvý, Boubinský, Furioso

anonymn.

Ostatní dila, pod

I.,

neuvedená, vyšla hned se jménem Cechovým. Pod III. podán chronologický pehled, dle asu prvního napsání nebo vydání pozdjší otisky tedy (nebo pojetí do sbírek atp. ) nejsou tu uvedeny: o tom podává podrobnou zprávu hoejší Soupis prací"). II.

,,

I.

ABCD: 1880

Pseudonymy

a chiffry.

— 1882.

Národní Listy: Americký inserát, Cestování za bytem, Comtessa Božena 24 hodin ertem. Deštník, Jak se ítají verše, Jarní fanKrpj tasie o cihlách, Jedlové rže, Koár, Konen vody vltavské, La grrrrrrrrrrande nation, L'áne, Losos mého praddeka. Moje panenská e. Motýl, Mr. Plum!

inidding v Praze, Xa behu moském. Nmecká vesnice v Gruzii, Pod nžkami a bitvou. Podzimní vzdech venkovského abonenta. Pražský Robinson, Psyche, Rozliná zklamání. Skvostná novella, Slavná redakce Strýc, Tajemný lovk. 1882, Trampoty kritikovy, Ubohý vitel, žid, Z neznámé knihy Jana Štelcara Želetavského z Zeletavy. !

Vný

193

Frant. Bažant. 1880 1881.

—

Václav Benda. 1873. /.

Kvty: Filemon

a Bancis,

Ledové kvty.

•

Lumír: Sumáovo dít.

Bíza. 1875.

Lumír: Malíský nápad.

Jaroslav Bureš. 1885.

Kvty:

Rusalka.

C.

(=

6^.

z Florencie, Píživníci paížských kaváren, Stokholmské národopisné museum pod Širým nebem. C. (= Svatopluk Cech). 1869 1871. Svtozor: Kámen, Pán Bolehlav, Trepka, Žoli. 1873. Lumír: Souboj. chalupy moravské, 1881. Národní Listy: Dušiky v lese,

Cech). 1893. Nár, Listy: 1895

— 1899.

Deputace Cech.

Kvty: Nkolik rt

—

Dv V

Hodslavicích. selanka, Pan Bržek, rozvahnou Karlova mostu. 1890. Národní Listy: Na Radhošti. 1884. Moravská bibliotéka 1888. Kvty: Cikáni.

Moravská

Ped

:

1895.

Sv. C.

B.

Kvty:

Devné

stavby eské.

(=r Sv. Cech.)

1871.

Svtozor: Hluché kopivy.

1880.

Kvty:

Slovenská literatura.

ejka.

1892. Národní Listy: Filip erný. 1881. Kvty: Jaro.

V

zái pyrop. Stíny mrtvých.

Otakar erych. 1881.

Kvty:

/.

Doubrava.

/.

D.

1883 a 1885.

/.

i=

J.

Letní procházka.

Kvty:

Jarní snní, Mafka.

Doubrava).

1882— 1885. Kvty: Na útku. Pedasná smrt, První a poslední, Rodnou vsí. Tajné hoe. Vojínv Štdrý veer. Vzpomínka. Hofman. 1875. Lumír: Myšlenky. v. Flajšhans: Sv.

ech.

13

194

Prokop Hradil. 1879. /.

Kvty: Zimní

noc.

Kalmus. 1880.

Kvty: Bahadur.

Vád. Kalous. 1887. Kvt}^: /. Kazda.

Illusionista.

1873 a 1874. Lumír: Mezi. knihami a lidmi,

Na

lodi

c, Oblaka. /.

vyhoštn-

Lonek. 1887.

Kvty:

(Peklad

Jarní

Burnse).

z

Vojtch Lyska. 1887.

Kvty:

Lili.

Vád. Malina.

— 1878.

Lumír:

1876

Povídky

Fiorella.

z

registratur^-,

První

starosti.

eská

1878. Vela: Tiché emeslo. 1891. Pestré cesty po Cechách. Z cesty 1892. Kvty: Pantofle.

V.

—

Václava Maliny.

M. (= Václav Malina.) 1878. 1882.

Lumír: Jablo.

Kvtv: Z dob

zašlých.

íChvbou

tisku

J.

M.)

Pr. Palat. 1879.

^.

Kvty

:

V

1864. Zlaté klasy /.

Vánoní

:

Národní Listy: Nový rok dra Berly.

Rouek.

— 1881.

Kvty:

1880

Endymion,

(peklad). B. Roušek. 1886. Kvty: Výlet pana A.

Hodina

Lumír

:

Duch markvzúv.

Rys. 1885.

Kvty: Obrázky

z

Kolchidy.

V. Rys. 1802. Nár.

Listy.

s

milionáem,

Brouka do msíce.

Rybá. 1874.

/.

sen.

Rokos. 1887.

A.

buranu.

Rak.

Pod šedým nebem.

Nic

195

S.

(=

Svatopluk ech.)

Svtozor: O jednom králi. 1880— 1883. Kvty: Rozhledy Literární. 1870.

Boleslav Smiiiný. 1875. /.

/.

/.

lovk,

Lumír:

jenž vydal básn.

Stára. 1881. Kvty: Letní veer. S. J. Stára). 1881. Kvty: z Martiala. Síp.

(=

1886.

Kvty:

U

moe.

O. U. 1874.

Lumír: Rozumné námluvy.

Jan Volavec. 1878. /.

Lumír: Výlet do Chorvátská.

Volný. 1896.

Kvty: Píse.

Giovanni Vranini. 1873.

Lumír: Nikotina.

G. V. (=: Giovanni Vranini.) 1873 1875. Lumír: Dobrý

—

skutek, Dva epigramy, Foltýnúv Kallobiotika na cestách. Nový doktor, Odkaz, Peditatel, Signorina Giov., Thusnelda, Vesnický svatý.

buben,

Jan Vraný. 1869.

Almanach eského studentstva

1891. Pestré cesty

X. 1894.

(=

~ý.

1874.

po Cechách:

:

V

klášterním sklep.

echám.

Vn.

Národní Listy: Jan Vraný.) Lumír: Ledová knžna.

yzš. 1873. Z. 1. 1870.

Lumír: Rrrrbumbum, Spletená Pokrok: Nártky klobouk.

z

r.

2070.,

historie.

Stín,

Turkos,

Vymnný

Zázrané tžítko.

A. 1.

J892— 1894. Národní Listy: Brusaské epištoly, Cas, Klepy, Kvtinové korso, Myšlenky o myšlenkách, Návrh nového spolku, O kvtinkách a sluníku. Pražské zvony. Píprava k úadu kritickému, Prosba o tiché místo. Rzné

196

barvy, /.

Strach z cizích myšlenek,

Z

filologických

fan-

nefilologa.

tasií

lák. 1886.

Bohdan

Kvty:

Klášterní kvt.

Žitný.

1885.

Kvty: Na Váhu. II.

Anonymn

napsal:

— 1871.

Svtozor: Liškovický pán. Pan poduitel, Spisokterého nikdo nete. 1870. Pokrok: Dopis z bojišt. Otevené psaní pana Konvalinky vévodovi Gramontovi. 1871. Národní listy: Jak se pipravují raci, aby nezervenali.

1870

vatel

1880.

Lumír: Epigramy H. Serg. PuSkina (Peklad). Otilii Sklenáové Malé. Šablony na sentimentální povídky. Kvty: Malíská epištola.

1881.

Kvty, Lesní hrob (peklad).

1883.

Kvty: Povst.

1873.

III

Pehled chronologický.

1804

Vánoní

(S.

Rak).

Ruch: Chaloupka, Husita na

Baltu.

Zlaté klasy:

sen

18Ó6

Lumír: Otrokyn. 1867.

Kvty:

Kandiotky.

Kvty:

Kyrysník.

1868

1860

Almanach eského studenstva

:

Boue,

Má

poesie, Umírání,

pytevn, V klášterním sklep (Jan Vraný). Svtozor: Trepka, Zimní idylla.

V

^S/O:

_

,

,

Pokrok: Dopis z bojišt, Nártky z r. 2070, Otevené psaní pana Konvalinky vévod Gramontovi. Stín, Turkos, Vy-

mnný

klobouk.

Svtozor: Kámen,

Zázrané jednom

O

tžítko. králi.

197

i87i:

Národní Listy: Jak se pipravují raci, aby nezervenali. Svtozor: Hluché kopiv}^, Liškovický pán, Novella z ni-

eho

nic, Pan Bolehlav a svt, Pan poduitel. Spisovatel, kterého nikdo nete. Zastavená povaha, Žoli,

1872: Literární almanach

umlecké besedy

:

Snové.

1S73:

Lumir:Adamité, Dobrý skutek, Epigramy AI. S. Pu§kina, Na lodi vyhoštnc, Otilii Sklenáové, Nikotina, Nový doktor, Oblaka, Odkaz, Rrrrbumbum, Souboj, Spletená historie. Šablony na sentimentálni povídky, Šílenec, Sumáovo dít, Taroky, Vesnický svatý. 1874:

Básn, Duch markýzv, Foltýnv buben. Ledová knžna. Mezi knihami a lidmi. Nkolik obrázk z Kavkazu, Pátelé Osctinci, Peditatel, Rozumné námluvy,

Adige,

Signorina

Gioventu,

Svanet,

Thusnelda.

1 87 5:

Cerkes,

lovk,

jenž vydal básn, Kallobiotika na cestách.

Malíský nápad, Mocamethi, Myšlenky, Upomínky

z

Kav-

kazu. 1876:

Handžár, Povídky

z

registratury,

L^pomínky

z

Kavkazu.

1877:

Antar, Poslední jaro. Poslední vánoní povídka. 1878:

Evropa, Fiorella, Jablo, Povídky, arabesky a humoresky L, První starosti. Tiché emeslo, Výlet do Chorvátská. 1879:

Kandidát nesmrtelnosti, Povídjky, arabesky a humoresky IL, Rozhledy literární. Rzní židé, V buranu, Ve stínu lípy, Zimní noc, Žižka. 1880: inserát, Bahadur, Comtesa Božena, Fi lemon a Baucis, Hodina s milionáem. Jak se ítají verše. Jedlové rže, L'áne, Losos mého praddeka, Malíská epištola, Mr. Plumpuding v Praze, Na behu moském, Nic (peklad), Nová sbírka veršovaných prací, Povídk>- a arabesky a humoresky HL, Rozhledy v literatue. S kužely

Americký

198

bájí, z

Slovenská

Alichalovic,

Strýc, Ubohý vitel, Václav vzduchu, Z neznámé knihy Jana Štel-

literatura,

Ve

cara Želetavského z Želetav5^ 1 88 1.

Cestováni za bytem, tyiadvacet hodin ertem. lese, chalupy moravské, Dva požáry, Hovor listí, Jarní fantasie o cihlách, Jaro, otevení Národního Divadla. La grrrrrrrrrrande nation, Ledové kvty. Lesní roh (peklad). Letní procházka. Letní veer, jNIoje panenská Moravská selanka, Na Radhošti, Náš vánoní strom. Nmecká vesnice v Gruzii, O vrabci a krejíkovi. Pan Bržek, Podzimní vzdech venkovského tenáe novin. Pokynutí naším rozhodujícím kruhm, Robinson. Rozliná zklamání, Sláva, Tajemný lovk, Trampotx" kritikovy, Velehradská pouf, V Hodslavicích.

Calderon,

Dušiky v

Dv

K

e,

1882:

Deštník.

Nová

Koár,

Konen

!

Krpj

sbírka veršovaných prací,

vody vltavské,

Pod nžkami

Motýl,

a bitvou,

Psyche, Skvostná novella. Slavia, Stehlíkv duch, Tajné žid. Vojínv hoe, 1882, \'áclav z Michalovic. štdrý veer. Výlet do mladosti, \'zpomínka. Z dob za-

Vný

šlých.

1S83:

Dagmar, LeSetínský .ková. Matka, Na Bezdzi, Napoleon, Petrklíe, Pohár mladosti, Povst, Povídky, arabesky a humoresky IV., Pedasná smrt. Rozhledy v literatue, Skivánek, Tovelille. 1884.

Dagmar, Hanuman, Jaro v horském údolí. Kresby z cest. Na útku, Nkolik drobných povídek. Nkolik obrázk moravských, Nkolik obrázk z Kavkazu, Rodnou vsi. 188 5.

snní, Král Jemínek. Ikaros, Jarní (^Obrázkv z Kolchídy), Na Váhu, Praha, Pravda, První a poslední, Rusalka, Rže, Snženky, Studie, Svlaec, jinochové..., Upomínky z Východu, Váda Šli muži kvt, Vineta.

tenái, Ctenákv,

1 886.

5000, Beseda kabát, Biskup, r. Fuíka, Brejle strýce Tomáše, Budoucí tchánové barona

Archeologická pednáška

199

Buáci, Drak,

Fráze,

Ješt jeden divadelní

Handžár,

vlak, Klášterní

Hoí!

Chvála stáí. kvt, Klid. Kouzelné

Kukaka, List z Japonska, Mluvící kapr, Moe, Novoroní dostihy, Nová sbírka veršovaných prací, Odpov, Osudný novoroní dar, Pane, chra nás všech rad a pokyn, Papíroví motýlové. Poslední máj, Pra-

zrcadlo,

chatická elegie. Pravda a drobné básn. Proslov, Rodinné taj emst ví j_

Rozumný

vlastenec,

Rže. Sen Koniášv.

Snm

písmen, Šéfv dalekohled. Šotek, Sumáovo dít, Tof se rozumí, že vánoní povídka, moe, tichém a blaženém pístavu manželství, Výlet pán Broukv do

U

V

m-

síce,

Zimní

idylla.

188?:

Humoresky,

satiry a drobné rty, lllusionista, Jarní (dle Burnse) Jitní písn. Lili. Nový rok dra Berl\-, Rzné rty žertovné i vážné. Zpvník Jana Buriana.

i888.

Hl

Geronv smích. Petra Kašpara Svteckého. Ledové kvty. Mrtvým vlastencm. Na Sion. Nkolik povídek a rzných rt. Noc na Supov, Nové písn, Povídky, arabesky a humoresky H.. Pravý výlet pana Brouka do msíce. Stín. Švanda dudák, Tyran Rozum, Ve stopách královny Dagmary, Vlny.

Cikáni,

18S9:

Novému jaru. Nový epochální výlet pana Brouka do XV. století. Václav Živsa.

tentokrát

1890:

Humoresky,

satiry a drobné rty. Kratochvilná historie o ptáku Velikánu Velikánovii, Píse, Povídky, arabesky a humoresky, HL, Ped rozvalinou Karlova mostu, Sug-

gesce pravd}^ 189 1.

Kresby

z cest, Pestré cesty po Cechách, verše k v<-pravné básni ..Jiinky"'.

1

Ptáník, Cvodní

89 2.

Karrikatury, Klepy. Komenský, Lék proti strachu z cizích myšlének. Mé první vystoupeni v Ruchu, Návrh nového

200

Nkolik feuilletonú, O kvtinkách a sluníku, PanPod šedým nebem, Stíny mrtvj^ch, Také listárna redakce, Vánoní zpv andl, V zái pyrop, Z filolo-

spolku, tofle,

gických fantasií nefilologa. iS93-

Druhý kvt, Exotické list}'. Fantasie o lepších Cechách, Hrstka jarních kvt, Jaroslavu Vrchlickému, Karrikatury, Kvtinové korso, Myšlénky o myšlénkách, Nové písn, Prosba o tiché místo. Rzné barvy, Sán, Studium typ, Svtlo v temnotách, Z dávných vzpomínek, Žižkova tída. Deputace Cech do Vídn.

Cas.

1894:

Brusaské

Bud práci est, Démon knihy. Heliosbírka veršovaných prací. Sníh, poutech otroka). epištoly,

Nová

tropy.

(Písn

V

Vn.

1S95-

Devné

stavby eské.

Písn

otroka.

humoresky (vyd.

illustrov.),

ské národopisné nova, Z Janova,

museum pod

Povídky, arabesky a

Rozliná prosa, Štokholmnebem, Výlet

šin,'m

z Ja-

Z minulosti v budoucnost.

1S96:

Cerkes a jiné básn, Nová sbírka veršovaných prací, Píse, Povídky, arabesky a humoresky. 1S97:

Nkolik rt

z

Florencie,

O arovném

pavouku, Radhošfská

duma. J89S:

Právem pamatujete, bratí (Proslov národ, dln.}.

Rohá

na

Sion. 1899:

Báchorky veršem, Druhý kvt, Lešetinský ková a Menší básn, První kniha povídek a rt, Rohá na Sion, Za Otakarem ]Mokrým. igoo:

K

Alpám, Podzimní myšlenka, Sníh, Evropa, Cerkes, Andl, Vzpomínky

Václav z

cest

a

z

Mich.,

života,

I.

:

201

I90i:

Rzné rty

^

cestopisné,

Brouka, Vzpomínky

Václav zivsa, Slavie, Výlety pana z

cest a života, II.

790^;

tyi

cykly básní,

duma, prosa,

Nové

Druhá kniha povídek písn.

Pohádky,

a rt. Kostnická (Engelmiiller), Vtší

I.

1903:

Dagmar, Adamité, Hus, Sekái, Vtší prosa,

2.

IQ04

Tetí kniha povídek

a rt.

Ti

cykly básní a Sníh.

2905.*

tvrtá kniha povídek a rt. Doplnk verš, Vtší Z upomínek na bratra Vladimíra.

prosa,

3.,

:

3.

SOUPIS

PEKLAD

Z

ECHA.

Do polštiny peložena 1878 novelka „Peditatel" pod názvem „Lektor" v týdenniku „Biesiada literacka" 1890 od J. Nitovvského „Wycieczka na ksi^ížyc" o nco ,,První výlet pana Brouka'' pozdji od Konráda Záleského „Petrklie" („Klucze Piotrowe", ve Zloov, str. 52; peklad vnován Edv. Jelínkovi) atd. Do slcvinštiny peloženo rovnž mnoho povidek Cechových „Lili" a „Archaeolcgickou pednášku z r. 5000" pinesl v pelublaský „Slovan" pinesl 1886 klade „Slovenski národ" 1892 adu peklad „Endymion", „Zastavená povaha", „Maliský nápad" („Slikarska bistroumnost"), „Napoleon" atd. Do srbsko-chorvatštiny peloženy „Liškovický pán" (od M. Z. ve „Vnci" 1885), „Hoí"( od B. Inhofa, pod názvem „Vatra", taktéž ve „Vnci" 1892) atd. Do ruštiny peloženv povidky „Xový rok dra Berly" v petrohradském „Severu", VIL, 2. ledna 1894' (si. 27—32) »Hobi,ih rofl rocno/ínHa Bep.iH*; „Kandidát nesmrtelnosti" v kvjevské „Slovanské besed", 1888 (L kn.) pod názvem -Bt> noroHbK) 3a óescMep TieM-b* v pekladu a s poznámkami A. Stepovie (L, 135 240, IL I— 108), „Písn otroka" (»n-bcHn paa«) od Verguna a j. m. etnjší však jsou peklad}^ do jazyk západních a severních; do anglitiny sice pekládáno málo („Zastavenou povahu" peložila pí. Humpalová v „International and illustrated Magazíne" a j. m.), za to hojn do nminy a švédštiny Do švédštiny horliv a krásn pekládá Alfred Jensen „Petrklíe" („Himlanycklarne" v „Ur Bóhmens moderna Diktning", ;

'

;

;

:

:

—

.

:

203

i895), „Písn otroka" (Tralens sánger", TIL, v „Nordisk Révy" 1895, 681—691),

I.— IV., VIL, VIIL, X,

„Ve stínu lípy" („I linzávr v „Ord och bild" 1895,

—

první vyprávní a 329—332), „Andla" a „Adamity" (Sv. Cech, „Díkter" 1898) atd., vedle nhož pekládal také Emil Peter sen („Beráttelser, arabesker och humoresker" 1884 v „Ny svensk Tidskrift"), „Peditatel", „Signorina Gioventu" a j.

dens skugga" IV.,

Do španlštiny peložil 1881 N. M. Kheil báse „Calderonovi" (otištna v „Revista de Madrid"). Do nminj- peložil „Petrklíe" rozmrem originálu Zd. FuxJelenský „Himmelsschlússel" (ve Vídni, 1892, XVI+88 str., se životopisem, poznámkami a illustracemi, z nichž ti zpvy pijal pak Albert do svého výbru), jenž peložil i ást „Hanumana" (u Alberta), „Václava z Michalovic" (rovnž u Alberta, vstup a kusy z II. a VI. zp.) a balladu „Antar" z „Posledního jara" (taktéž u Alberta) rovnž pilný pekladatel echa byl brnnský professor Fr. Bauer, jenž peložil „Souboj" (1884 ve „Von Pol zu Pol" a „Slavische Rundschau"), „Trampoty kritikovy" (1884 ve „Von Pol zu Pol"), „Mezi knihami a lidmi" (v . 1648 sv. ..Reclamovy „Universalbibliothek"), „Jablo", „Kalobiotiku", „Zastavenou povahu" a „Slávu" (v . 1854 Reci. „Universalbibl." pod soubornVm názvem „Novellen") a j.; jiný pilný pracovník jest Edm. Grún, jenž r. 1892 nn. peložil do „Politik" celou adu prací Cechových: „Brejle strýce Tomáše", „Dušiky v lese" (jiný peklad otiskl „Arbeiterzeitung" 1896), „Fiorella", „Nový rok žid" atd.; jiný, K. Múller, jenž pedra Berly", „Psyche", „Nikotina" („Allgemeine Kriminalzeitung", 1883), „Duch ložil markýzv" („Auf der Hóhe" 1884), „Na lodi vyhostnc" („Von (1883 v „Slavische Rundschau", pak u Alberta), Sutnar „Sumáovo dít" (1896 v „Oesterreichisch-Ungarische Revue"), FechtPol zu Pol", 1884) a j. ;

„Vný

Krom

tchto tí propagátor pekládali ješt Korn „Boui" ner „Lešetínského kováe" (zpv VIL, IX., X., XV., u Alberta), Fischer „Poslední vánoní povídku" (Politik, 1881), „Výlet do Chorvatska" (1880)) atd. Velice ke známosti echa v Nmecku pisply peklady v Albertov „Neueste Poesie aus Bohmen", II.; tam (krom uvedených) peložil Albert „Dva zvony", „V klášterním sklep". „Pravé slovo",

„Geronv smích"

a

„Adamity" (zpv VIL)

;

Marie Kwayszerová

204

„Pohár

mladosti'',

„Skivánek",

„Hrdina

budoucnosti";

mnoho

také nejnovjši výbr (1905) Karpelesv. tak vidime, že nkterých prací Cechových mají Nmci již nkoHk peklad „Malíský nápad" peložen r. 1882 Múllerem v „Pilsner Reform" a v „Politik"; „Foltýnv buben" peložen r. 1891 v Politik od Jaroslavy ížkové a r. 1883 od Múllera v „Auf der Hóhe"; „Signorina Gioventu" peložena r. 1882 Fischerem v „Politik" a 1896 Griinem v ,,Oesterr.-ungar. Revue"' „Vesnický svatým" peložen IMíillerem r. 1884 ve „Von Pol zu Pol", od J. S. v „Arbeiterzeitung" r. 1897 a v „Parlamentár" r. 1884; „Písn otroka" peložil r. 1897 Jan Koutek (vydání illustrované H. vyšlo u firmy G. Jentschem, opatené úvodem pekladatelový-m Dietzovy ve Stuttgarte), pozdji Ottokar Winicky (. I., VII., XXIII., u Alberta) a j.; „Ve stínu lípy" peloženo K. Múllerem (jeden zpv v asopise „Auf der Hóhe" 1884), ped tím již v „Politik" (1882), pak u Alberta (4. a 5. zpv), konen vj^šlo v úplném pekladu J, J. Gregoryho (eháka) v Lipsku 1897 (s umleckými linkami) atd. O sob \T5el také nový peklad „Jestáb contra Hrdlika" v Lipsku, 1886 („Sperber contra Taube" v „Criminalistische Xovellenbibliothek", sv. 4., str. iio). nkterých tch peklad není dosti svdomitosti „Politik" pinesla tak r. 1904 peklad známé povídky echovy ješt se starým pseudonymem (Giovani Vranini), jinou pak povídku („Zázi-ané tžítko") pinesla r. 1902 v peklade, který byl uinn nikoli z originálu, nýbrž z textu zkráceného, jejž pineslo „Písemnictví eské slovem i obrazem", 1901. Také jest mezi pekladateli málo rodilých

A

:

;

;

U

:

Nmc.

DÍLO.

POHLED NA DÍLO ECHOVO. Vlastním polem Cechovým, kde plyne proud již mijeho tvoení voln a jist, jest epos niaturní, jako Husita na Baltu, nebo na velikém jednotný, pevTi plátn historickém, jako Dagmar, selenný zpév, jako Žižka, anebo vohi spjatá ada obraz, jako Snové, vznáší se ve výšinách nedostižné fantasie, jako Andl anebo prost se Ý.abÝvá denními událostmi, jako Živsa. Vždy a všude je látka jeho neN-ycerpatelná, jako u Homéra, a klid básníkv naprostý, jako u Vergila. (z r. 1869), ada nejstarším náleží scén vzácné krásy, kouzelné a nevyrovnan jednotného tónu; k ní druží se „Andl" (1874), „sen biblický", snad nejnádhernjší dílo eské literatury, pravý skvost formy. ,,Snové" (1872) jsou ada rozkošných scén, mistrn spjatých jediným rámcem, a lehkostí tónu, pravý vzor podobného tvoení. O nco pozdji, avšak nikoli již s látkami exotickými, nýbrž látkou cele domácí, vznikl (l879j podobný cyklus „Ve stínu lípy", rovnž obratné jediným rámcem spjatá ada sedmi vyprávní

— a

a

a

K

„Boue"

ei

—

208

tu humoristických

(jako vysloužilcovo, krejíkovo nebo pojezdného), tu elegických (Bártovo a uitelovo) nebo tragických (sumáovo a hospodské). I tu mistrn zachována jednotná nálada, k níž zvlášt pispívá stídání povídek rznorodých. Od tchto ad jednotlivých scén, komposice ím

dále tím dokonalejší a

s

oblaných

výšin

snní

sná-

k rodným lánm drahé vlasti, pikroil k eposm velikého slohu, se u nás ped ním pokoušeli Ne-

šejících se naposled

Cech o

nž

jedlý,

konen

mam

tak Holý, Vocel,

Tma

.

.

.

První taková práce,

„A dam té" (1873), báse o 6 zpvích, stvoila skuten eské literatue prvé epos — jež vyšlo z ruky i

básníkovy dokonalé jako Pallas Athene z hlavy hímatelo\-y'- Pišlo sice po svých pedchdcích, ale nejde za nimi ani jejich cestou. Názor na djiny tehdejšího hnutí náboženského jest daleko vyšší cosi Meissnerova, Lenauova a Hamerlingova se hlásí z tchto verš. Forma jest daleko skvlejší nežli látkou podobného Krále Siónského pojetí daleko básnitjší nežli v IMeissnerov Zižko vi. Spíše se podobá, že ve form psobili Lenauov are Albigenští a v pojetí jeho Savonarola dílo jest prese všechny reminiscence a imitace docela pvodní. Že rznými osobnostmi Adamit mluví básník ^ám (nejblíže mu stojí Adam), jest sice patrno, ale neuráží a s nevyrovnatelnou delikátností dovedl básník zjednati poetickou spravedlnost

echv

—

— a

;

i

tmto pobloudilcm

by,

a otevíti perspektivu

v do-

kdy ani chmurná orthodoxie táborská nebude

posledním slovem lovenstva. „Adamité" nebyli prvním pokusem vnovaným válkám husitským, nezstali také poslední. Slepý

209

vnadce Tábor, jenž v Adamitech vystupuje krátce jen na konec, stal se samostatného malého eposu 1879. „Žižka" jící krátce známé ono (sotva historické) uprošení Žižky Rokycanou ped Prahou je to a vlastn více nežli Žižku líí nejnádhemjší líení Prahy vbec dojem a význam matky eských mst. Je to vlastn jen malá historická povídka ve verších ve slohu krátkých kapitolek LenauoWxh nebo Meissnerových. Nemla patrn zstati osamlá ale pece zstala. Od doby husitské odvrátila totiž (1874) mysl echovu na as veliká pou východní. Na ní poznal a hory jim vnoval nyní své eposy další. Horám naped, na nichž sídlí svoboda nebetyný Kavkaz nalezl pustý, tragický osud Cerkes vryl se mu do duše. Nakresliv již prosou (obrázek „A d ig e" v „Kresbách z cest"j fantastickou postavu vraCerkesa, provedl tento obraz 1875 cejícího se podrobnji a nádhernji veršem v „Cerkesu", povídce rázu ,Giaura' nebo ,Korsára' Byronova. Slou-

pedmtem

—

—

—

—

—

moe

—

dom

il s osudy tohoto vyhnance osud eské rodiny na Kavkaze, a jako Byron vnoval znanou ást básn majestátní kráse pírody kavkazské. Moi však pece vnoval skvosty drahocennjší jsou to dv sesterské básn Evropa" a Slavie", dv dcery starší „Boue" nyní však již nikoli voln fantastické, nýbrž opvající slavený Pontus Euxinus. „,Evropa" (r. 1878) líí vzpouru kommunist francouzských na atlantickém oceánu, jejich vítzství a konené ztroskotání. Tento exotický dj opakovaný s uritou variací ve ..Slavii" má prMií koeny v „Boui", kde bouí se pod palubou otrok jediný a znásiluje jedinou svou paní, :

—

,,

,,

—

—

v. Flajšhans: Sv.

ech.

]^4

210

nahoe na palub

zase plavci všichni oddávají v „Evrop" místo dívky jediné nalézáme dv, i\ngelu a Gonzagu, místo otroka vzkommunistické. První zpracování této nové myšlenky vidíme v krátké básni „Na lodi vyhoštnc" (1873). ale Evropa' pedí virtuosní formou daleko ob své starší pedchdkyn. Zvlášt krásn provedeno jest po vzoru Byronova „Ave Maria" v Donu Juanu zakonení prvního zpvu variacemi vese popíjení, kdežto

n

,

— —

erních zvon „i\ngelus Dei". Sedmizpvou Evropu", mistrn komponovanou a dokonale provedenou následovala r. 1882 „Slavie", pipomínajíc ji nejen djem docela podobným) (avšak vzpoura na lodi koní koneným vítzstvím cestujících, kdežto v Evrop" zahyne koráb i s kommunisty výbuchem prachu) nýbrž i úvod,,

,,

ními verši. Ale prese všechny své krásy formáhií i hluboké myšlenky zstává za svou starší sestrou básník píliš mnoho allegorisuje a tím dvojí a. rozbíjí úinek básn. Místo skutených postav echa, Lecha, Rus atd., tak jako jsou v Evrop postaveni skutený Roland, Gaston, Pavel záhy shledáváme pouhé masky allegorické, lod sama stává se allegorií a' hlavní není dj, nýbrž nauky slavofilské, jenž se probírají a oceují. V tch sociálních a politických hovorech echa, Ivana a Vladimíra leží hla\Tií tžisko básn tak jako v Kollárov Slávy Dcei, jejímž vlastn Slavie' jest moderním zpracováním. Jednothvé nábhy k ní jeví malá prvotina „Orel Balkánu" a pozdjší o nco „Zimní noc".

—

.

.

.,

rzn

—

,

„Slavií"

také

nejlépe

—

skonila doba ^,ernomoská" v ní jsou zachyceny dojmy z plavby po

211

—

a básník vrátil se nadobro Pontu Euxinu domácích djin. Již r. 1880 (ješt ped

pdu

zjevilo se šest

již

na

Slavií)

zpv „Václava

ve slovanském

—

z Michalovic", rozmru (herojským trochejem 10-

slabiným až na jambický vstup), nejpopulárnjší erpán jest z doby poblohorské epos echovo. a velmi šastn osudy národa zobrazeny parallelním

Dj

osudem

mladého \'áclava

hla\iiího reka,

z ]\Iicha-

položeno jednak do Klementina, etaké chovi z let studentských výborn známého duševní boje jinochovy zstávají v tch mezích, jak Cech je mohl v menších rozmrech prožíti sám jednak (ve vypravování Ambrožov) do tiché vísky stedoeské s obzorem modrých hor a okolím širých rolí a les, jak Cechu byla známa z Vdaného. Tyto osoby v tomto okolí pak dýchají životem skuteným, tebas idealisovaným a trochu romantickým; k nim pak druží se echovy vidiny, z nichž lovic.

Djišt

—

—

nejmohutnji psobí andlský zjev Ignáciin (k ní pipojena hrdá Marie jako v Evrop" spojeny Gonzaga s Angelou) \edle hrozné postavy Verdugovy. Jestliže v ,.Adamitech" básník postavil eské osoby do služeb moderních idejí, tím trochu allegorisoval a na úkor historie provádl ideje své, v ,,Michalovici" zachována ze všech prací Cechových nejlépe rovnováha mezi historickými realitami, jichž šeteno J:ém úpln, a mezi básnickými vidinami, jež pouze doplují celkový obraz, nemníce nikterak základních rys. Cteme-li v „Adamitech" konfessi mladého nadšence za svobodu z let obanského mini,.

sterstva^

v

touhy a vskutku

city

teme národní evangelium, uvdomlého echa. Je to

,,i\IichaIovici"

každého

eský

epos národní.

212

Píze, jaké se doscalo Míchalo vici", vedla k poslednímu, nejvtšímu a nejdokonalejšímu historickému eposu echovu, k,,Dagma€". Pipraviv se pelivým studiem historickým a shlédnuv na zvláštní cest krajinu, do níž dj položil, Cech r. 1883 provedl myšlenku skutkem. Osudy královské dcery z rodu Pemyslova srdce echovo jinak k tmto králm, chránícím cizáky, valn nelnulo na dálném severu, krásné a isté, byly takka stvoeny k tomu, aby v Dagmae Cech vidl svj ideál dívky a ženy. Dle toho pozmnil také historická data, pokud mu nehovla a oddal se práci celou duší a veškerou silou. Dagmar jest báse formáln ze všech ,,

—

—

Cechových nejdokonalejší: nejen komposicí, která vyniká ídkou jinak u echa symetrií, nýbrž i vybroušenou dikcí a sprá\iiým jazykem. Bohatost jest nkdy až pekypující; rozsáhlá vypravování, vkládaná do dje, iní asto dojem malých epos, do velikého vsunutých na p. vyprávní pana Jiího o Nighae, Albertovo a Lykkovo o pádu Arkony, Lykkovo o bojích s Cudy_ atd. A pec toto v každém smru nejlepší dílo echovo nevznítilo tak jako jiná; jednak dje samy, daleko na chladném severu se odehrávající, jsou pece srdci našemu vzdáleny, jednak postavy až na pana Strangea a páže hlavních osob nejsou dosti zetelné, aby nás dovedly uchvátiti: andlská Dagmar je jako vytesána z bílého, ale chladného, karrarského mramoru, hrdinný Lykke jako ulit z lesklého, ale studeného kovu jsou to píliš postavy snu, vidiny fanta-

dj

—

—

—

.

.

.

stické, nežli

osoby

Od Dagmary" ,,

z

masa a Cech

již

krve. nezaložil žádné

básn

v rozmrech tak mohutných, jako v tomto svém

arci-

213

díle. lil

se

A

opustil také epos historické

na dobro. Uchý-

úpln do íše pohádek, kterou

si

dtských

z

v „Dagmae" vypravuje v pedposledním zpvu královna synkovi krásnou pohádku o Holubince a Muchomrce (takové poháda Cech nalezneme také v Ikaru, Zimní idylle a j.) pojal plán podati mládeži cyklus takových pohámísto mnohých zbyl jen dek. Ale s plánu sešlo fragment „O p a v o u k u", s tendencí této pomoralisující, jejž vydal teprve r. 1897. hádky jest dosti jednoduchý, také forma velmi prostá, pohrdajíc i rýmem. Pes tuto patrn úmyslnou prostotu pohádka nenabyla žádané populárnosti: jazyk i jsou píliš po\zneseny nad obyejný kruh dtských pedstav, dj nemá ani hrzných scén, ani humoristických vložek, v nichž si pohádky tak lipíliš mnoho bují, a báse proti z\Tku lidu popisuje a líí. Daleko lépe, nežli pohádky dtem, zdaily se echovi pohádky velikým. První z nich, ,,Petrlet

zamiloval.

Již

—

;

arovné m

Dj

e

—

—

klíe"

(1883',

náležejí

k nejrozkošnjším

plodm

Musy echovy. Rychlé stídání scén, veselý humor a bujná satira, krásná a rozmanitá forma vyznaují tyto osudy Petrových klí na zemi pede

—

Poesie není všemi následujícími. Základní tón lehká pro hamižný svt je zacho\án dokonale satira nestoupá nikde v hímavé pathos ani neklesá na pouhou frašku ušlechtilá tendence jest sice všude patrná, ale nikde se neMÍrá a ne\Tiucuje. A nkterá ísla básn jako na p. osud klí v ruka ch archaeloga a t. p. jsou pravými kabinetními kousky umní echova. Ne tak šastn se zvedl ,,Hanuman" (1884;.

—

;

;

—

—

214

Jednota

básn

lem

satiry

—

jest

tu

dosti porušena

dvojím

živ-

a karrikatury. Pokud satirik šlehá nejapné a špatné výstelky kultury a civilisace (zekl 'se této dcery západu již v úvodu „Slavie"), báse te se lehce a plynn ale tam, kde satira pechází v karrikaturu (zejména v druhé polovici básn), zdá se mnohému píliš jednostranná a nespravedlivá. Arci nalezneme v tomto kulturním psobení opiího krále Hanumana mezi jeho opiím poddanstvem leckterou rozkošnou humoristickou scénu, nezídka i groteskní komiku, a jia prvním míst sluší vytknouti nádherné líení pralesa ale celek pec ;

—

nero\ná jednotným tónem „Petrklím". Na \nitní prollianost mnohých našich forem kulturních, jak se pokusil ji znázorniti v Hanumanu se

satirou a karrikaturou, je

teba bud bie

satiry Ju-

venalovy nebo rolniek kukle šaškovské. Spojení obou se nezdailo Cech zkusil tedy každé zvláš. ;

JuA-enalovou satirou, s mocným pathosem (až na úvodní a závrení verše) biuje prolhanost nynjší spolenosti r. 1885 v „Pravd" vášnivé obžalob celé nynjší spolenosti, prolhané a bezcitné, i když se halí v masku dobroinnosti, lásky, svobody nebo pravdy. Na nkterých místech povznáší se autor k tragické výši prorok na p. když básník s Pravdou pohlížejí na krvavé bojišt jinde zase emeny bie zarývají se tak hluboko, jako verše Juvenalo\y na p. ve scén ped

—

—

—

—

—

sádrovou sochou Svobody ale všude celkem zachován jednotný ráz básn a i karrikující verše úvodu a závru jen lépe ozaují velikost panství Lži. A ješt lépe snad ponvadž satira a sen jsou vlastním živlem Cechovým zdail se echovi „Šo-

—

—

215

tek" (z r. 1886\, formáln nejkrásnjší ze všech tchto pohádek pro vehké. Jednotný ráz není sice zachován báse v druhé polovici jest patrn pracována jinak nežli v první (básník chtl ji pepracovati pro knižní vydání, ale nedostal se k tomu), ale tebas se podobala klenb z oblouk rokokových a gotických, pec obojí jest provedeno mistrn a s umním nevyro\Tiatelným. Satiry první ásti na

—

boje rukopisné, politické píhody atd. jsou zro\Tia tak prosyceny pkným a vtipným humorem, jako zase pohádkové scény msíní ásti druhé bohatéto drutostí fantasie a krásnými líeními krajin. hé ásti nalezneme také básníkovo krédo. Poslední báse tohoto rázu „Kratochvilná

V

historie o ptáku Velikánu

\^ e

1 i

patrn nese na sob stopy Jako v Šotku" znaná ást díla vnována na museum, jako v Šotku" líí se zde

k

áno vi-

Šotka". satie vylíhnutí i ,, netvora z vejce atd. Ale proti lehké satie Šotka nastupuje ve ,A^elikánu" karrikatura, která nepohrdá ani g-roteskní komikou nesmírného trusu ptaího. Ze všech tchto báchorek veršem tato poi" (z

1890)

r.

a

slední,

má mnohé rozkošn

naší spolenosti,

,,

je

provedené obrázky

nenejvíce dvx)jí allegorií: stvra patrn znaí spor rukopisný, v museu \^Iíhlý, pak ale pechází v karrikaturu našich vbec a intercss se na konec tíští. Od epos exotických Cech pešel takto k historismu, od historismu vystoupil do íše bájí aby na konec vrátil se k všední prose života, té prosté hrud role, k vni domácích les a k písni skivana nad širými lány stedních Cech. Opustiv trpí

pvodn

pomr

—

—

andly

a

bsy, zapomenuv na obrnné rytíe u

sli-

216

knžny, zstaviv oblakm vzdušné víly a pitvorné zmetky zamiloval si eského sedláka s jeho prostou dcerkou, život rolnický prostý a tžký, ale šastný. Tu pak vzniká ada povídek, nejastji proniklých siln živlem lyrickým, jež líí toto poslední a jediné útoišt práce na roli zddné. Již první z nich „Le š et ínský (r. 1883) vede do stedoeské vísky Lešetína (patrn stál modelem Slavtín. nedaleko A^raného), kde starý ková, obklopený dokola pívalem dobyvané cizoty a zdolaný na konec hrubou nevybravou pesilou padá na prahu své kovárny, zachrániv však pece rodnou pdu sivému zeti Václavu, jenž ji koupil v dražb a nastoupil ddictví kováovo se slinou dcerou jeho Liduškou. veejnosti nejvíce se líbily krásné vložky lyrické, hlavn písn Lidušiny a mistrn provedený dvojí vzdech Václavv „Lešetínské zvony" pec hla\Tií tžišt básn není již ani v dji, jako díve, ani v tchto skvostných pasážích lyrických, nýbrž v rozpravách a úvahách, jež jednak básník pronáší sám, jednak vkládá do úst hlavn né

ková"

A

—

kovái. Tyto úvahy týkají se hlavn otázky, nám nejdležitjší: jak jíti s duchem asu. jak pijmouti kulturu západní (Cech patrn svou Slavii nepokládá za ešení otázky kultury, východní-li i západní?;' a jak pece uchovati svj eský ráz i svou domácí pdu. Rozešení není tu podáno úplné jen náhodou zachoval Václav domácí pdu vlasti a rodin kováov, ale cesta pece již se ukazuje není to násilí, ale perná práce. Týž problém luští, ale s vyššího stanoviska a s uritjším ešením, ,.Zpvník Jana Buriana" (r. 1887), kde Jan Burian, bývalý student (tak

echm

—

:

—

217

sob

jako to prorokuje o

student Burian v „Panu

BoIehla\na"), chopí se práce rolnické. Je od ní zlákán skvlou vidinou šlechtiny Stelly (tak se jmetu vloženy nuje i caroMiá princezna Šotka a j.) ale byv jí opuúvahy o naší šlecht ponmilé štn (jako na p. vychovatel v „Hovoru listí" anonymní komtessou^ zoufá si. Na štstí stelná rána nebyla smrtelná, pozná pi tom ošetovatelku svou,

—

—

vesnickou chudobnou \xrunku a v šastném manpotom radostn pracuje na rodné roli, od-

želství

mítaje svdné vzpomínky i nadje. Tu již pevn a jasn postaveno jest rozluštní: práce na domácí jest lepší nežli pilnutí k cizí, tebas jemné a krásné kultue. totéž luštní, jen že daleko obšírnjší a opené o vlastní vzpomínky i o ideální dj idyllický, nalezneme ve „Václavu Živsovi" (r. 1889 až 1891). Kdežto Lešetínský ková neznal výhod kultury vyšší, cizí, kdežto Burian poznal i její stinné stránky, mladý Živsa, hrdina básn, je již pesvdený stoupenec nových smr, skeptik a realista. Cech trochu „fin de sicle". Celé rozsáhlé dispu-

pd

A

tace,

jež

se

týkají

i

samých

koen

vlastenectví,

slyšíme již mezi tímto stoupencem nových proud a konservativními starými, faráem i starším Živsou. Je tu bohatá pokladnice názor i myšlenek

—

škoda

že

nám forma

neobvyklá

hexametrická

(i

e-

chovi byla obtížná z úvodních na p. pti verš nemají 1. a 3. spráxTié caesury, 2. a 5. omylem dlouhou skibiku krátce, 4. má o stopu mén) nedala básni této proniknouti do širších ad tenástva ale rozluštní pivozeno nikoli myšlenkov, nýbrž citem. Je to láska, která konen Václava ;

mí

—

218

i Ludmilu (hlavní tento pár milenc, Václav Ludmila týž jako v Lešetínském kovái má však ješt pendant v páru druhém. Bohdan Jitka) svede k spolené práci na roli rodné, podobn jako Buriana s Verunkou. Ale kdežto Burian tžkou ranou životní jist na vždy je vrácen rodné,

Živsu i

—

— —

pd—

u Živsy není toto odhodlání tak konené básník proto asi chtl báse pepracovati, k emuž nedošlo.

Ve

všech tchto básních

hrd

se

hlásilo

na

první místo nadšení vlastenecké, obrana rodné pdy. Živsou v básníku pronikla skepse o výhradném právu této ideje a „Sníh" (r. 1894; prvTií náke sklonku r. 1892) jest pr\Tiím výrazem nového smýšlení echova. Mohutné hnutí vrstev potlaených a vyddných, které ješt v Lešetínském kovái stálo pevn ve službách myšlenky národní, jeví se básníku i uvnit vlastního národa. Jsou ásti jeho rozštpeny, je mezi nimi záš tídní, jež dlí pány a bohaté od chudých a sluh hlubokou propastí. Tato záš vede k zloinm a jenom soucit a kesanská láska muže tuto propast peklenouti. Báse, jež podobn jako Živsa, zakládá se na vzpomínkách z mládí, ale milostnému píbhu sestry echovy a jeho druha vykazuje již jen místo docela podružné, dopluje tedy starší rozešení že národ náš spásu muže hledati pouze v práci a to hlavv práci na roli národní dležitým dodatkem, že pi vší takové energické práci teba ješt lásky vzájemné a milosrdenství, že teba skutkem plniti vznešené uení Kristovo pak teprve právem a bez výitek lovk užívati štstí vlastního a slyšeti dojemný hlas zvon Vánoních. Tento hlas

—

bh

—

—

n

—

—

mže

:

219

zvonu a lou

vn

báse;

echovým

štdrého veera proniká takka cek nejlepším náladovým pracím

náleží a.

její.

lyrické

passáže vynikají

i

vyso-

kou formální dokonalostí. Podobn dokonalé formy,

ale ješt hlubších myšlenek a širšího obzoru jest poslední takový cyklus „Sekái" (1903), jehož epická nit základní jest dosti slabá a jenž v mnohém ohledu jest jaksi novým zpracováním „Písní otroka". Kdežto ve starza to, že vyrovnání nesrovším €'bdobí básník

echv

ml

katastrofami pa,

spoleenských bude provázeno proudy krve (tak na p. EvroLešetínský ková, Písn otroka ... si

národních

nalostí

Slavie,

i

i

zalito

pedstavují chmurnou budoucnost), v Sekáích" básník již ve smírné \yro\nání, pi nmž hlavní úloha pii)adne vzájemné lásce a milosrdenství. ,,

ví

Mistrní! forma jeví se tu hlavn \- prosté lyrice; kdežto lyrika Lešetínského kováe pec nese urité stopy rhetoriky, národním písním cizí, v lyrických nalezneme již passáže, které se blíží partiích dokonalým pro\cdcním poesii lidové. Kruh básnické techniky echovy se tak zavírá: poav svou dráhu básnickou písnmi ve slohu školy vlastenecké (,, Chaloupka", ,, Kyrysník" atd.) vrací se na k form poesie národní, arci zušlechtné konec

Seká

opt

a naplnné šlenka, jak \

raci se

myšlenkami novými. ji na p. Ve stínu

A

i

lípy

základní myformulovala,

opt

„A nech si lidstvo k výši jakékoli svým duchem vzlétne, zjemní svoje

žití,

práce prastará na plodné roli vždy základem pec bude jeho bytí..."

ta

220

Tak harmonicky koní veliká cesta echova: eka vrací se zpt ke svým pramenm. — Proti tmto vehkým cyklm, eposm a povíd-

kám ustupuje do pozadí ada drobnjších b á svýpravných. Není jich mnoho a nejsou všechny cist epické. Vtší idylla mly býti „Jiinky" (l89l), ale zstala z nich jen báse úvodní; k praní

cím zaáteníka

náleží mladistvý

„Vánoní

sen"

„Otroky n" (1868), v novém pepracozvaná „Kandiotky" (1868); podle obrazu

(1869)

,a

vání vznikly a si

„V

pitevn"

(1869 j a rozkošné

,,\'

klá-

šterním sklep" (1869). Skvlými ukázkami epiky jsou básn látek historických: starší „Huna Baltu" (1869) a píbuzné mu látkou „V buranu" (1879) líí daleké zájezdy rot husitsita

ských, kdežto ,,N a

tem o

zajetí

Bezdzi"

mladého Václava

d-

(1883) vypráví II.

Do doby

Jiího

Podbrad

odnáší se „Král a šašek", kteréž Cech pozdji ješt v Rohái na Sion", do doby poblohorské (patrný ohlas Michalovice)

z

látky užil

„Sen

,.

Koniášv"

(1886),

báse

siln rhetorická.

Látku historickou, avšak z djin Slovan baltických (patrný ohlas DagmaryJ, má mohutná báse ,,G esmích" (1888). pojatá pozdji, stejn jako drobná ballada ,Svanda dudák", do Nových Písní. Domácí látku, ale z nového našeho života,

ronv

mají více meditující než vyprávjící

básn

„Z po-

„Malomstská

tulek" (1892): kresba, ,,N a V a Máchov, ,,N a

ná paní

1

d

š

t

ý n é",

idylla", drobná krásný hold památce

Humprecht", elegie, vnovaernínové a „K o s " a ,,Trosky", histo-

rická vzpomínka. Uritý prostý ráz vtiskl již úel psány pro dítky tem skladbám jsou to le-

—

—

:

:

221

„Skivánek''

genda

a ohlas Freiligratha

gorické

opt

Rozum" satie

(1883 ,\ idylka

jsou a starší

(1888)

užívající,

,,S

n ženky"

„Váda kvt" (1885). Alle„Ptáník" (1891), ,,Tyran

pohádka

,,0

již, j

e

allegorie

k

mkrá

dno

politické

1 i"*

(1870),

Cechov zcela ojedinlá. K nejstarší dob echovy innosti odkazují balladické skladby po Vzoru poesie národní „Kyrysník" (1868), ,,Chaloupka" a ,,Šumaovo dít"

báse

jinak v poesii

dv

básn, nejvyššího vrcholu pak dostupují do nadoblaných íší fantasie, ryze exotické: ballada „Ant ar" (1877); vložená do „Posledního jara"), v níž uložil Cech jeden ze svých sn na thema Tisíc a jedné noci", a legenda ,,Svlae c" (1885), jež náleží nejen myšlenkov, nýbrž (1873;

;

voln

Vzlétající

,.

i

formáln k hlavním stkvostm echovy

Píležitostných básní

poesie.

—

tu arci nejvíce ani Cech se neuvaroval. nkterým byl arci nucen; sbíraje svou roztroušenou produkci v první „Básn", musil k ní pidati „Vnování", jako zase ke sbírce poslední (,,Nové

lyriky,

formy proslov

—

K

písn") „Vstup a dozvuk" nebo k

,,

Pestrým cestám",

vstupní verše „echám". Jinde bylo nutkání vnjší; jako redaktor Kvjta asto stával ped nutností obrázky zvolené doprovázeti bud prosou (jako „Malíská epištola" atd.) nebo verši. inil tak pravidlem pseudonymn mnohé z nich dobe tak se skrývají (jako vojenské písn „Na útku", ,, Pedasná smrt", „Vojínv štdrý veer", ,, Rodnou vsí", nebo klášterní „Pr\aií a poslední", ,, Klášterní kvt", nebo ;

konen

ist

popisné „Matka", „Tajné hoe", „Vzpomínka",

222

„U moe",

ale nkteré zachytily chvíle (jako „Letní veer", Jarní snní" a ze všech nejlepší Letní procházka"). Takové vnjší nutkání vedlo také k básním „Lipany" (pro panorama ^Níaroldovo), ,, Pohádky" (ke kresbám Engelmíillerovým), ,, Praha" (k o hrázovému dílu „Cechy") a pod. Daleko výše nežli tyto práce, psané mnohdy pod jamem a ve jhu (proto v erxenci 1893 ohlásil Zaslaném, že již proslovu psáti nebude K jsou ostatní básn píležitostné, jež básník s\ym pátelm a vrste\Tiíkm vnuje nebo jež na veliké události, památky sla\'ných atd. vynucují. Více \iijší nežli vnitní popud pozorujeme v konkuren-

velmi

,,Z

dob zašlých" J,

pkn náladu

—

—

bu

muž

,

,,

nm

ních „Calderonoyi", španlskou cenou poctném, a „Písni", jež 1890 dostala cenu Hlaholu; za to docela spontánní byl hold „Otilii Sklenáové-Malé" r. 1874. studentským vnoval 1873 „Sen", užšímu kruhu z nich (chudým právníkm) 1886 „Proslov" feiympathie jeho k Sokolstvu jeví „Péro sokolí" (1886), k dlnictvu dvojí proslov ,,Bu práci est" a „Práci", k americkým krajanm nadšený

Druhm

;

muži ." z r. 1885, k nevinným obtem germanisace „Ústední Matici školské". Veliké události národní provází jeho verš stejn radostné (jako „Z minulosti budoucnost" 1895 otevení výstavy národopisné, nebo 1881 .,K otevení Národního divadla"), jako smutné (,,Dva požáry"

hymnus

„Šli

.

.

\-

K muž

ra1881 u píležitosti požáru „zlaté kapliky"). nánáleží také oslava jubileí velikých roda 300letou památku narození Komenského slavil 1892 Komenský", jako 300letou památku úmrtí Melantrichova (1880) a lOOletou památku narození

dostným :

,.

:

:

223

Kollárova (1893). Slovanské vdomí jeví se 1883 v jubilejní básni „Žukovskému" (ke lOOleté památce jeho narození). Xej\TŠe ze všech tch básní píležitostných stojí básn, vnované Husovi, a krásná sylvestrovská z r. 1903. Ke dni 6. ervence 1901 složil „Kostnickou kresleny poslední okamžiky Hudumu", v níž mistrným zpsosovy, 1903 napsal ,,Husa", v bem krátce a krásn líí Wznam Husv djinný i národní. Není básn, jež by vcnji a mistrnji lícila je to vzorný pípostavu velikého reformátora klad básn jubilejní. Zrovna takový vzor básn píležitostné jest jeho povzbuzení národa, nad nímž krátce ped tím vyhlášen opt v^-minený stav, z r. 1893, jež s lehkou narážkou na knihu Komenského nadepsal „Svtlo v temnotách". Mnohý v té dob se ohnul a sklonil mnohý \idl budoucnost temnou a zakalenou, ale slovo básníkovo zní hrd a nadjn, jako ped tvrt

dv

pkn

nmž

—

vkem krokem zmužilým

dál k velké, jasné našeho, kdo skuhrá zbable nechi v boui nepátel jsme sami v širém !" výš ela bez bázn a k pedu vesele ,.Jen

met,

—

v^en z šiku

svt

*

n

U sbírek lyrických (nkdy jsou v i epická ísla vtroušcna) možno rozeznávati dvojí adu; jedna vznikala postupem více mechanickým, prostým sebráním toho rznorodého, co za urité obdruhá pak skládá se ze sbírek, dobí básník složil jež vznikly jednou dobou a odrážejí vesms jedinou

—

náladu.

224

— a

Prostým sebráním pr\Tiích prací pec ne docela mechanickým, vznikly první ,,Básn" pak „Drobné básn" (pidané 1874, pozdjších k ,Pravd'j a konen ,,Nové básn" (pidané O sbírce pr\Tií i druhé jest to známo dostaten; a také jest dosti zejmo, že „Básn" neobsahují veškeré produkce echovy tehdejší, nýbrž o hodn mén celou adu básní, jež technikou (jako

—

bu

:

„Otrokyn"j nebo tónem (jako „O jednom králi"j vysplejšímu básníku nho vely, nemilosrdn vylouil. Za to však pidal nkolik básní zcela nových (mimo Andla" staí tu jmenovati Kížek", „Má poesie", „Vnování" atd.j. Mén však tento rzno,,

rodý

,,

pvod

znám u „N o vých

jest

by vlastn lépe

slušel

,p

í

sní", jimž

název „Poslední básn". Dobrá

rzných starších dobách (1880 rznou náladu (srovnej jen na píklad starší „Geronv smích" a Tyran Roz-

polovice jich vznikla v až 1887), jeví

óId epické

um"

,,

—

mladší lyrikou „Vlny" a „Stín" jak rozdílná jest nejen nálada všech ty, nýbrž jejich tón a technika !) a sbírka sama, obsahujíc hlavn jen to, co dosud nevyšlo knižn, nemá základního s

i

tená

tónu. ovšem by mohl zaslechnouti „první strunu", strunu národní, zvuící snad ve všech básních této sbírky ale tato struna nezvuí jen v této sbírce, je to vbec „první struna" lyry echovy. Proto H:'aké „Nové písn" mohou býti do lyriky echovy jen podle vtšiny prací v nich obsažených, nikoli dle vlastního rázu. :

ádny

Za

to

ovšem skutenými cykly jednotného rázu

„Písn otroka" Neznámému" (1896).

jsou „Jitní písn" (1887), (1894) a „Modlitby k

Kdežto díve jmenované „básn" pedstavují sou-

225

bor rznorodý a rúznodobý. tyto „písn" jeví vždy stejnou dobu vzniku, stejnou náladu i stejnou techniku. Sice i u nich vidíme starší nebo mladší \thonky: ,,Dva zvony" z Jitních písní teme 1887 v Nár. Listech, „V poutech" z Písní otroka najsou to pouze výatky lézáme 1894 ve Svtozoru z cyklu již hotového; naproti tomu „Podzimní" a „Modlitba dtská" (v Kvtech 1896—1897) hlásí se již samotným názvem (,.z druhé ady ^li, k N."j jako na novou Modliteb k Neznámému" opozdilci adu však již nedošlo. Ti tyto cykly jsou skute-

—

—

,.

formáln nejdolyriky echovy konalejší Modlitby k Neznámému, žárem nejmohutnjší Písn otroka, pro básníka nejvýznamnjší oznaují vrchol síly básníkova tvoJitní písn

ným Triglavem

:

—

ení.

podobny, pec Arznýmmnohém základním tónem. „Jitní ve

znjí znjí

si

tyto sbírky

p

í

s

n

"

pln starou a pr\TLÍ strunou Cechovou; je to žár lásky k vlasti a víry v Slovanstvo, který stále se vrací v jejich 20 íslech. Mastí apostrofuje i Moravu a Slovensko, lásku k ní budí pedn v mládeži a také vzpomínkami historickými. ^lezi drobné básn, hymnické i rhetorické, vložen krásný sen básní„Zimní fantasie", vnovaná Slavii, repraesento-

kv

vané Ruskem.

Semrnožno zaaditi velikou ást „Nových písní", patrn mly býti novou adou písní ,jitních', ale jichž básník nedokonil. Žárem vlasteneckým jako díve velebná „Modlitba'' nebo mohutné Dosti nás" i sebevdomé „Nevme nikomu" planou bás-

jež

,,

n

„PrMií struna" (národní), ,,\^yznání", „Ukolébavka", „Naše e', „\'ím", „Povzbuzení", „Na v. Flajšhans: Sv.

ech.

15

;

226

kídle nejkrajnjším"; k pravé svornosti a zase k potebné snášelivosti, jako díve Satanský dar" nebo ,,

opt

Svornost", „Divní svatí", „Šablony", „Podobenství", ,,\^nýmkaratelm" hold našim otcm, jako velkolepá báse ,,Dva zvony", skládá báse Mrtvým vlastencm", akoli zas ped planým historismem varuje napomenutí „V zái minulosti". Rozpor mezi pokrokem a chránním samobytnosti národní eší „ínská zed" a ,,Zpt a vped"; k ideálm všelidským zve „Svoboda", grandiosním tónem nesou se „Vlny", líící názor na osud týmž zpsobem, jaký shledáme pozdji v „Druhém kvtu". Ale tyto básn nicmén nepevládají v „Nových písních" schází jim jednotný tón také nemají takové dominující velké básn vrcholné, jako je Zimní fantasie" naopak, nkolik krásných a mohutných básní, jimiž se hlásí období nové. „Bratrství"

vybízejí

,,

,,

echv

—

;

—

,,

K tm

hlasatelm nového

„Stín",

náleží

jenž

„Pravdy", ale nicmén jeví již onen tón sebeobžaloby, jejž slyšíme pak ve ,, Zpovdi" Modliteb k Neznámému; k dále náleží „Podzemní hlas" a „Hrdina budoucnosti", jimiž poprvé básník pozdravuje rostoucí nové hnutí mass, hnutí sice zní jako ohlas

tm

sociální.

Tato nová struna druží se pak s první strunou v mocný souzvuk v „Písních otrok a". V nich dostoupil Cech vrcholu svého rozvoje mají jeden základní tón, dominuje jim veliký sen básníkv (XV. báse, vnovaná fantomu Zájmy) a v nich vybila se takka rázem veškera nálada básníka jako hlasatele celé eské spolenosti. S dokonalostí formální, které r. 1868 Ruchu se ješt nedostávalo, tlumoeny ;

;:

227

odkryt myšlenky, které týmž zpsobem, arci s\Tni slohem, tlumoil pozdji Zeyer v Plojharu a Domu u tonoucí hvzdy. S absolutního stanoviska \'ysokého umní snad by se nezamlouvala neuritost a nejasnost, jíž krajina a osoby jsou zahaleny, a byly by námitky proti mlhavému splývání dvou základních idejí, sociální a národní. Ale výtka by byla nespravedlivá tak byla tehdy eská spolenost, jak ústy její mluví básník. Nesmla mluviti pímo, tlak tu

:

moci vojenské i policejní ležel na chvíli dvojnásob trpce své ujamení

ní; cítila v té politické a ná-

rodní, ponvadž bylo také ujamením tídním: co bylo mocné, bohaté a vznešené, hlásilo se k jinému národu, cizímu, dvojnásob nepátelskému. A zoufalé vdomí vlastní bezmoci a slabosti, které básníku vychýlí, na nutilo elegický vzdech: „Již se vaz skráni vlas bílý, nadje už v temnou jese nekynou vím, že ruce spjaté nestesou jho klaté, spoinou." v žerná pouta se Toto zoufalství bez nadje v tomto dvojím otroctví tryská v krátkých vášnivých a odbojných slohách v tuto noc a co je nové v poesii Cechov v síly národa zoufalství nesvítí již ani hvzda ani víry v budoucnost Slovanstva, nýbrž básník eká spásu svého národa od nové revoluce sociální, nového hnutí západního, které tebas v proudech krve pinese svobodu a spravedlnost. 23 písní, žhavých jako láva, mlo i na básníka samého úinek veliký. Jako v letech sedmdesátých náhle procitnuv ze svých nadhvzdných sn poznal s úžasem širou íši reální skutenosti, ale unikl jí opt do íše ideál a vidin Poesie, tak nyní (1894 poznal s úžasem, že útk jeho byl jen

mj

mnou

—

hrob

—

dvry

Tch

>

;

228

zdánlivý, že ani \

lovk,

islý

samotá, jako on, ani pln neod-

jako on,

nemže

žíti

sob

a

svým

vidi-

nm okovy, národní jako spoleenské. Nelze jich odmysliti; jsou tak skutené, jako ostatní reality — a kídla nadšení mohou se

nám;

že stále visí

na

si

rozepnouti jen až k prutm klece, ne dále. První ale ioto se toto poznání vedlo k zoufalství dále v resignaci. Tuto tichou resignaci jeví pak poslední sbírka ..^Modlitby k Neznámému", kníž náležejí i nkteré básn pozdjší. Hrdý bojovník za svobodu, který vytáhl s vlajícím praporem do boje za svaté ideály lidstva, který smle se staví ped nejhlubší záhady a proti heslm nejpyšnjším, vrací se zpt k víe

mní

;

—

svého dtství, ke ,snm palestýnským' a místo boje, jejž ješt Jitní písn hlásaly, hlásá lásku k lidem, ano „Na ípu" vzdává se i boje za ztracené okrajiny vlasti. „Pod Mariánským obrazem" vrací se ke [snm svého dtství: nejvtší štstí, jež lovku je dáno, je pec jen láska matina: ,,ó tu jsem poznal celou, neskonalou, tu vroucí lásku dobré matee!" Celý cyklus, z nhož zejména vyniká hymnus „Bh", nejmohutnjší báse, kterou kdy Cech napsal, a ,,Zpovd", srdeným tónem se nesoucí upímná konfesse, zní jedním zvukem je to klidná resignace, spojená s tichou melancholií, která se klade na veer dní Cechových jako lehká mlha na te:

mena vysokých Z

hor.

—

drobné lyriky pomrn

velmi málo na-

lezneme prací, jež by se nesly prostou formou písn. 2e ani Jitní ani Nové písn ani Písn otroka v pravém slova smyslu písnmi nejsou, bylo již ukázáno ani „Píse" (1896J není vlastní písní, nýbrž spíše

229

meditací. Nejspíše ješt blíží se tónu

písn

starší

„Kížek", „Vú^", „Hrob v lese" „Jarní déš" (1874), „Myšlenky" (1875 ); tato poslední (dvouslohová) blíží se spolu s ,M o u p o e s 1" (1874) k meditacím, jaké jsou úpln „Umírání" (1874) „Ledové kvty" (1883), „Orel Balkánu" (1874). Elegií jest „Podzimní myšlenka" práce

i

(1900)> vlastn opoždné íslo Modliteb k Neznámému', a starší „P o h á r mladosti" (1883). Taktéž elegického rázu jsou vzpomínkové meditace: „Zim,

ní noc" (1879) nádherná pohrobní vzpomínka na otce zesnulého a jeho ideály, trudná .,Od poved" Í1886>. vnoxaná všem drahým zemelým, „V y h d k a d o h o r" (1880 „R a d h o š t s k á d u1 í

ma"

(1897) a „N a cestoxmí. Krásný

Sión "

),

(1888), jež líí

meditace

pomník z\'nlému píteli jest „Na hrob Ha via sv" (1878), k nmuž se druží nadšená apostrofa slo\anské síly „H and žár" ob znjí tóny kovovými. Prostší je dtská (1876) vzpomínka „S kužele bájí" (1880) a obrázek ze Slovenska „Na \' á h u" (1885); rozkošným humorem dýše moravská vzpomínka z cest „Král J e mínck" (1885), jedna z nejzpvnjších básní Cechových. Z cesty do Alp zstalo literatue nkolik znlek forma u echa jinak (krom imitovaných znlek Ethere jiných ve Výletu Broukov a Furio-

—

—

sových

v Pestrých

„KiA p á m" 1

(1900),

cestách)

docela nezvyklá

—

rozmarn napodobujících módní

nešvar lístku poliledních. v prose je\'í se Cech bystrým a žíravým veršem celou adu satir, pec satirikem, napsal a to ješt máme od nho velice 'málo podle NŠeho z nejstarších dob jeho t\oení.

A

a

i

epigram —

;

230

Jist

z

tch

epigram epigram z 6

z

nejstarších

Puškina

[z

r.

dob pocházejí peklady 1873), pak peklady tí

Martiala a zpracování perské prpovdi „Nic" (tebas otištny až 1880—1881 v Kvtech) nebo je jisto, že teprve podle nich (a pod silným vlivem epigram Celakovského) psal 1871 „Hluché

kopivy"

—

sedm tyádkových epigram, vesms

„va

epigramy" (Naše kritika a v Lumíru, jeví již vnjší formou duševní píbuznost s „Hluchými kopivami" zbyly patrn básníku z r. 1871 (a nejsou-li „Kopivy" ješt mnohem starší). Tch devt epigram je snad nejslabší stránka echovy literární produkce celá jeho povaha se píila náhlému a ostrému ezu, té kapce jedu okamžit psobícího, jak to žádáme od dobrého epigramu. A jako echovi nedaí se epigram, nutící k zahrocení a koncentrování, tak nepodailo se mu (divadeln) ani jediné drama, jež napsal „Rohá na Sion" (1898—1899). Konsekvence charakter, tak nutná na je\ išti, píí se kolísavé povaze snu železný Rohá, který na bojišti lipanském pronáší jediné slo\o, hale se v hrdé mlení, stává se v podobných okolnostech seven sám na Sion hovorným rytíem. Kolísavé povaze snu píí se také pevTiá motivace scén skoný, nedvivý a lstivý Zikmund, který práv s Rokycanou zahrál tygí scénu, ode\zdá bez rozpak, z pouhého vrtochu, vrchní velení nad vojskem proti Rohái Roháovu píbuznému. Podrobnjší rozbor není arci možný dílo zstalo nedokoneno. Rovnž málo se vno\al Cech innosti pekladatelské. Jeho neetné peklady (v. shora) v> nidosti nevinných.

Nové roztídní), 1875 otištné

—

i

—

:

—

—

:

—

231

kají, jak

—

mální datele vání.

ovšem není jinak možno, dokonalostí forale Cech sám píliš cítí odvislost pekla-

od slov cizích a tak radji \x>lí volná zpracopirozeno, že u echa poZ toho jest pak velmi málo se shledáváme se slovnými ohlasy i

mrn

prací cizích.

Pikrome k jeho prose. Ani román ve \elkcm slohu není vlastním polem Cechovým: jediný pokus takový jest Ikaros (1885, knižné dosud ne\ydaný), široce založený román spoleenský, v krásném kontrastu líící lásku dvou básník Pavel Vysocký, hrdina vlastní, hoí nešastnou láskou ke frivolní Gabriele a šlape nohama lásku ideální Olgy, Otakar Sezima, básník prxního ádu, se svou láskou nadhvézdnou stane konené u prosté pekaské dcerky Justýnky. Trapechází gický konec románu jeví náhlý spád takka jen v kronikáský výet jednotlivých udárománu vlastn provedena jenom lostí; z celého exposice. Ale jak mistrná jest tato troska velikého díla; jak krásn provedeny jednotlivé scény i postavy PrvTií kapitola „Zámecký ples" obsahuje pra\'ý kaleidoskop obraz, v nmž Cech užil všech svých starších vzpomínek z mládí kapitola druhá „Tetí zpv noci" jest vlastn nádherné pepracování starrománu „Kandidát n c s m r t e In o s t i" šího mžeme to hned mimocho(1879). Tento román dem povdti líí s jemnou ironií život mladých literárních nadšenc se všemi komickými rozpory ideál a reality, se všemi brillantními episodkami :

—

!

;

—

—

232

a trochu náhle zavírá tyto pohledy do Ruchu" (nebo ten kruh byl modelem) prosaickou svatbou hrdiny \^ojtcha Koudely s Lidunkou mlynáovic. V ,Jkaru" jeist pohled do téže spolenosti proveden podrobnji a delikátnji; Vojtch Koudela který se zde jmenuje Pavel Vysocký je pojat dslednji a pravidelníji z 'fantastických postav Kandidáta' \'y^tvoeny zde reální osoby pan Perlsee, pan Kavka, paní Kavková jsou to osoby již proto ,.

—

— —

;

.

.

,

.

mnohem nosti

;

životnjší, že jsou odpozorovány ze skuterodina Kavkova jest táž, u níž Cech bydlil

fotografoval také „Ve vzduchu" pan Perlsee blízký píbuzný pana Jestába z „Jestáb contra Hrdlika" rovnž patrn živý model v Cechových známostech koncipientských. podobné kabinetní kousky umní echova jsou postavika známého lokaje strýco^a, silhouetta jeho sestenice, pohádka, kterou v III. kapitole sestenice vypráví dtem (tak jako kdysi v Zimní idylle" vypráví Olga podobnou), atd. atd. Tebas jak obraz není dokonen, pec i toto torso náleží k nejlepším pra-

a

—

již

;

— ml

A

,,

—

eeno

—

cím esk>TQ vbec a jest vrcholem prosy echovy. Snad obtíže, jaké se ukázaly echovi pi tomto široce založeném románu, vedly ho k tomu, že další své humoristicko-satirické romány omezil pouze na píhody jediné osoby a jednoho dne. Osoba zámožného bichopáska Matje Brouka zjevila se asi echovi skuten (1886) na A^ikárce hradanské a bujná fantasie básníko\a, podnícená asi vzpomín-

kami na pouti Gullivero\y a \>rnovy Cesty do msíce, uvažovala, jak by asi tento pohodlný blahobytník,

za sklenicí piva v bázni boží resonující o poveejných, nesl náhlou svých zvyklých

mrech

zmnu

:

233

pán

B rou k v do Životních podmínek. A^ ý 1 e t postavil tuctového pražského najednou mezi zištné a asi jako Swift Guhivera prohnané hhputány msíní a zjednal tak básníku píležitost adami karrikatur znázorniti požehnání vysoké civilisace. Karrikatury se mu na konec zpro,

msíce"

tivily

:ai

tak

msíce"

mšana

—

„Pravý výlet pana

Brouka

—

do

mní

karrikaturu v satiru. Satira strany proti Broukovi, zastujest zaostena na pujícímu irý materialismus, i proti etherickým síanúm, rozcitlivlým a roznžnlým. Tato satira, jež \nabec je nejoblíbenjším polem Cechovým a (1887)

ob

;

m-

v nivách msíních voln se mohla rozepnouti, jest ze všech broukiad nejzdailejší, akoli nepomrn pracnjší jest následující „No,vý epochální výtentokrát do X\\ stolet pana letí" (1888'. k nmuž vedla asi obliba, jaké si Broukuv-Blankytný-rEtherea u obecentrojlístek stva tšil, pes všechny zlé pedpovdi kritiky (professor Sujan v Liter. Listech 1888, 116 pedpovídal, že „Výlet pana Brouka nkolikerého vydání se nedoká";. Výlet do XV. stol. již umlejší komposicí, dkladným studiem pedbžným a rozsáhlejším zatato jeví ložením jeví tuto pilnou práci autorovu se však i v ei, které tentokrát vnována pozornost neobyejná a která na velmi mnohých místech jsouc

Brouka

—

vzorn správná, spráMi

charakterisuje

i

mluvící oso-

by. Jako ve výletu do msíce pozornost tenáovu nejvíce si vynucují brillantní sonety Ethereje, tak ve výletu do XV. stol. vracejí se vesele tenái drastická rení staroeská. Ale pes to prese vše tento rozštpením základní ideje druhý výlet trpí kdežto ve výletu do msíce zstává stále jednotná

znan

234

a tón je velmi šastn uchován všude týž, pechází ve výletu do XV. stol. pvodní lehká satira horácovská víc a více v tžké invektivy Juvenalovy, až konen mohutnými závrenými slovy Žižkovými „Toho bohdá nebude, abychom takové mli potomky" mní se naprosto humoristický román v plamennou obžalobu n^Tijších potomk Žižkových. Co ovšem ztrácí dílo umlecky, získává ethicky. Plynou-li

oba výlety Broukovy celkem rychlým

spádem, poslední Broukiada

Cechách"

„Pestré cesty po

rozplynula se v písku. Zejména tžce

vlee díl I.: pan Brouek, jenž slíbil, slenou Molou Tšínskou (= Rženou Jesenskou) do Plzn, k cest se \aibec nedostane (moa násiln se

že se

vydá

se

tivace je velmi násilná), taktéž vbec nevystoupí slíbený Dagobert Špika spolený výlet professora Kostli\'ého a básníka Jana A^raného (motiv známý již z Kandidáta nesmrtelnosti, kde zrovna tak jdou ;

spolu „professor" Stoklasa a básník Koudela) jest

ukonen rovnž násiln a tak krom básní Vraného obsahuje I. díl jen Malinv cestopis na Sázavsko, velmi krátký, opatený však za to obšírnými vzpo-

mínkami

básníko\'
Jakkoli básn Waného (zejména „Na \'aldštýn") jsou pravé perly echovy poesie, jakkoli mládí básníkovo i láska jeho rodi je tu vylíena slovy srdenými i skvostnými, pec nedovedou tyto partie zastíti dojem ztroskotání pvodního plánu a také „M. nedovedou klenouti most k dílu II. Tento Brouek na výstav" je celkem velmi zdailý a blíží se na mnohých místech lehkou inv^encí a jednotným tónem (pravému) výletu na msíc. Velmi \i:ipn zapedeny opt do textu exotické slohy Or-

—

—

235

landa Furiosa s prostými odpovmi Betislava Boubínského, nedostupují výše znlek Ethereiných, dosti šastn proveden i konec. Ale velice tžce se nese zaátek, jenž obtížen spežením s I. dílem Pestrých cest v závrku pak oznamuje pan Brouek, že svou veejnou pou koní. již v I. díle Tak se i stalo; Cech obrátil se Pestrých cest zápisky Malinovými k románu memoárovému. „Druhý kvt" (psaný 1893, ale dokonený teprve 1899) líí v podstat osudy echovy jako žáka piaristského gymnasia a chovance arcibisk. konviktu. Tyto osudy jsou vloženy do rámce krátké milostné idylly, jež zaala náhodným setkáním básníka s krásnou dívkou v kavárn na Nový Rok a skonila v máji, v kvetoucí aleji roztocké, kde básník vidl, jak tento jeho neznámý ideál prožívá štstí první lásky po boku mladého muže. Obojí vyprávní popis života konviktského i krátký sen básníkv o novém kvtu lásky podány jsou velmi delikátn a jemn a nkteré scény životní pipomínají nejlepší scény Goethovy Wahrheit und Dichtung (scéna na p., jak Cech s kolle^ou poprvé te Kaina Byronova, vyroMiá se docela známé scén, jak mladý Goethc se sestrou tli Klopstockova Mesiáše). \^ „Druhém kvtu" Cech líil svá léta studentKandidát nesmrtelnosti" léta Ruská, tak jako chu a „Ikaros" první léta koncipienta básníka. V „Pestrých cestách" nalezneme (,,Z cesty Václava jVT a 1 i n y do minulost i") líena léta dtská od r. 1892, kdy smrt sestina básníka hluboce vzrušila, pozorujeme vbec zeteln, jak básník se zahloubává víc a více do tchto vzpomínek osobních

a

—

—

—

—

—

,,

-

—

;:

236

rodinných. Feuilleton „Stíny mrtvých" (1892) i ohlašuje tento nový smr básníkv docela zeteln. Vzpomínky na mladá léta nalezneme o\'šem dívjších. •.Ale tyto mívají veselejší ráz i v pracích n í i d y 1 1 a" (1886 na p. líí s hmiiorem trpké „Z i

m

>

chvíle autorových zaátku, „Ve vzduchu" (1880) pes elegické tóny pec \-ypráví jen veselé Azpolíí literárních mínky, „Z šastné doby pr\-ní slávy, .,Pan B r ž e k" (1881)

zaátk"

mých

vedle krásných slov, stenci

sos

i

Máchovi,

vnovaných litomickému

má pec

základní tón jasný,

,,

vla-

Lo-

mého praddeka"

(l880' je pak bujná tradic rodinných vyrostlá. Elegického rázu sice jest drobotina ,.0 vrabcích a krejíko v i" (1881), ale ten tón žádal základní ráz ,, Vánoního alba" elegicky vyzní\ají i (1886), líící sjezd bývalých kolleg, ale to jest líení okamžité nálady. Ješt celý „Živsa", který jest lé spojení starých rodinných vzpomínek a nových básníkových, má základní tón jasný a tebas že básník dosti asto litoval svého uprchlého mládí a pipomínal svých šedin, pec tcpne od r. 1892 slyšíme tuto základní clek^ickou strunu a pozorujeme

humoreska,

z

—

,.Buáci"

um-

—

sn

snahu, sivých

ím

(dál

drahých

tím zetelnji.

uchoKati památku

aspo

literárn. „Sníh" jest již rázu zcela jiného než a vedle „Cesty \^áclava Maliny" máme

gických feuilleton „Z (1893), jež

koní dtská

dávných léta

\'

žalostným

z

po

,,

Živsa"

adu

m

í

ele-

n e k"

skekem

výra,

v kleci zmírajícího. I vzpomínkou t dra. Trojana „Deputace C e ch u do \M' d n v 1848" (1893) prochvívá tento elegický tón ten zaslechneme, tebas dušené, i v poslední práci memoirové

beznu

—

:

231

upomínek na bratra \Madimí ra" (1905), vnované památce nejstaršího bratra, v lét t. r. „Z

—

v lázních Reichenhallských zemelého. Zvláštní druh, ve starší dob nad jiné oblíbený, tchto autoroNvch memoirú jsou vzpomínky (obojí pozdji, ale jen z ásti, slouil v \'. a \^II. svazku SS. pod názvem ,,\'zix)mínky z cest a ži\T)ta"). Nejmohutnji na echa psobily krajiny cizí, z tch zase nejvíce veliký výlet na Kavkaz 1874. „Cerkesa", ,, Slavie" a jiných básní, krom „Slávy"

Krom

povídek vnoval tmto krajm dv knihy „Upoz \^ ý c h o d u" (1876) a „Kresby z c e s t" (1884), v nichž sebral starší své feuillctony Nár. List („l'pomínky z Kavkazu" 1875—1876], Lumíra Pátelé Osetinci", Pro(„Adige", ,,Mocamethi", jížka gruzínským krajem", „Svanet", Uphlis(„Rzní židé", 1879). ciche", 1874- 1876 a \>accl se k tmto vzpomínkám ješt po letech vesnice v Gruzii" feuilletony (1881 a „O b r á z k y z K ol c h i d y" (1885) jsou toho zro\'natak dkazem, jako na p. popis pralesa v „Han umanu" a j. \'ážíme-li toto ohromné psobení Kavkazu a Pontu proti ostatním cestám Cechovým, nalezneme výtžek daleko nepatrnjší. Dvojí podnt chorvatský na p„ vyprávní bratrovo 1870 a vlastní cesta 1875, odrazily se pouze v malém ,,\' ý c t u do C ho rdlouhá pak a dkladná cesta vátska" (1878)

a

j.

mínky

,,

,,

Kvt „Nmecká »

)

—

1

(1881) krom nkterých míst Živsy, Jitních písní atd. zrodila jen malou knížku ,.N k o 1 i k moravských" (1884; soubor nkolika feuilleton Nár. List 1881, z nichž ostatní Cech pojal do „Rzných rt" atd.L

moravská

:

obrázk

238

Vtší

zase

W-tžek pinesla druhá veliká cesta

echova — do Dánska a Anglie 1882. Krom novelly „To ve lilie" (1883), obrázku „Vineta" (1885) a „V e stopách královny Dagmary" dkuje literatura eská této severní pouti za

cestopisu (1888J

nejvtší a

(nejlepší

bohatosti \^^sledk italská (1894),

„Z

Janova"

—

echovo „Dagmar". V

epos

nemže

se

s

této ní ro\iiati ani cesta

z níž povstaly „Výlet (1895) a ani \Tlet do Paíže v

z

„Nkolik rt

Janova", Floren-

z

cie" (1897) dob Dreyfussovy „aféry", na njž pipomínají pouze ,,Píživ-

paížských kaváren" Nejmén pomrn — bylo by

níci

(1899.1 to paradoxon

pi Cechov k rodné pd, kdybychom nemli na pamti íši sn, v níž básník žil a již mnohem spíše nalezl na \'ýchod nežli v stízlivém eském kraji lásce

domácím — m nestaí nynjší

odrazila se v produkci cestopisné zerodná a i tu jest velmi zajímá vo, že básníku naprosto její \-^hled. Jest velmi zeteln pozorovati, jak una\la a izmrzela básníka líení :

krajin eských v „Pestrých cestách"; ást si usnadnil ohromnou licencí u nás (motiv, který nalezneme v „Listech z Japanska", ,, Exotických

ían

listech" a j.), ást (veršovanou) líenímm vzdušných vidin a historických (tak „na Valdštejn", Trosky", „Na Humprecht") takové sny o dálné minulosti, útk ped realitou, jsou i ,,P o s I e d n í á j" (1886), patrn výtžek z pouti lipanské, a ,,P r achati c k á e 1 e g i e" (1886 ), patrn vzpomínka z výletu na jih. Výlet Malinv do Posázaví zmnil se vbec v memoiry a pou na sever („V ý 1 e t d o 1 adosti", 1882) je jen \-edlejší stafáží elegického

sn

:

m

m

vzdechu nad prchlým mládím. Jediné „V

zái

p

y-

:

239

rop"

skutené

(1892) líí

pomry

Turnovská

—

a k tomu nártku mohli bychom pipojiti krásný feuilleton

„Pražské zvony"

(1892), jenž líí

mo-

hutný dojem, jak>Tn kovová ta symfonie na básníka, pesídlivšího na Letnou, najednou dolehla. Arci

—

nártek nesmíme peceovati hlahol pražských zvon doléhá ovšem ne tak mocn na básníka již v Jitních písních', ,Žižkovi' a j.; mnoho také psobila báse Krásnohorské, na niž nalezneme reminiscenci již v Malíské epištole". ten poslední

;

—

—

_

,

,,

Toho píina

—

jakou jsme shledali vzhledem k historické vrnosti již pi velikých eposech. Chladná, všední skutenost na básníka nepsobí; za to obetkává kraje neznámé vidinami svých sn bájný Východ, hýící barvami, dálný íSever, tratící se v mlhách. Proto také v cestopisných a životopisných tch obrázcích nesmíme hledati fotografického obrazu krajiny, ani fonografické reprodukce tradice. asto básník voln formuje své vzpomínky (na p. „Mé první vystoupení v Ruchu", ,,Pan Bržek' atd.), nkde plod své fantasie klade do úst vyprávm (tak legendu o Tasii v „Mocamethi"). Velmi zajímavý jest s toho stanoviska „Bahadur" (I880j, kde básník ve fantasii putuje Indií a prožívá malý román s tragickým zaje táž,

—

i

konením. Kdyby

byl

výslovn neoznámil,

že cesta

dlá se jen ve fantasii, nelišil by se tento skvostn yprávný úryvek skoro v niem od nkterých partií

ta \

na p. „Výletu do Chorvátská", k dvojí

popud

byl

mžeme k tmto cestopisným obrázkm výpravy do ryzích oblastí fantasie, ceobrázky z dávné minulosti nebo daleké bu-

Proto pipojiti stovnií

nmuž pec

reelní.

i

240

doucnosti. Tyto obrázky mají denci jsou to satiry politické, :

ovšem

již

literární,,

uritou tenspoleenské,

ale pec jejich forma adí je sem. Krom obou výlet pana Brouka (jeden na mésíc, tedy jaksi anticipace daleké budoucnosti, druhý do patnáctého století) zalétal nejradéji do budoucnosti, a to již dávno ped Bellamym, tak jak to inil Neruda a již v dob obrození naši buditelé. „N á r t k y z r. 2070" (1870, jsou jako Nerudovy satira hlavn spoleenská,

—

—

„Archaeologická pednáška ostré

o

z

vk

r.

5000"

budoucích dokazuje, kmene germánského, má sarkastické šlehy národní ,,Fantasie

(1886), v níž archeolog že staí Cechové byli

lepších Cechách"

literární.

—

(1893

jest

1

satira

hlavn

Naproti tomu spoleenská satira „Z ne-

zná mé knihy Jana Štelcara Želetavského z 'Zeletavy" (1880) jest jaksi obrácený Brouek: líí dojmy echa XVI. vku, jenž se náhle octl mezi námi. Nejlépe z nich se arci zdail básníku Broukv (praWO výlet na msíc jsa tu co nejmén omezován reálními pomry, mohl voln pustiti uzdu ;

své fantasii. tak jako ídké jsou vrné popisy cest, rovnž tak ídké jsou pímé osobní enunciace Cecho^'y vysvtlitelné arci rovnž jeho píslovenou skromností a samotástvím. Jen zídka kdy nalezneme nkteré veejné prohlášení Cecho\'0 polemik vbec nepstoval. Ješt nejspíše vyslovoval sympathie: studentstva „Nových proud" jaru), národnímu dlnictvu (1898) atd. 1881 neode-

A

—

—

(Novému

pel souinnosti proti Umlecké Besed, 1886 znamenitým feuilletonem (,,P ane, nás všech

rad

a

pokyn")

chra

ohradil se proti nepovolaným

241

karatelúm. Osobní obranu proti klepm, jež mu braly za zlé užití veejného stipendia, podávají jen „Klepy" (1892) jediný (mimo ti drobná ,za-

—

mírný láneek obranný proti zlomyslným a nepra vdi\o'Tn útokm. Za to nkolikrát zastal se slavných jmen naší literatury mimo verše (jako na p. pí. Otilii Sklenáové-Malé atd.) sluší tu uvésti krásný feuilleton J a r o s 1 a v u Vrchlickému" (15.- února 1893), kde ke tyicát
:

,

„Ješt jeden divadelní vlak"

(1886), —— —

vno-

vanou památce našich buditel. Zbývá nyní zmíniti se o nejrozsáhlejším poli jest to literárnínx, které Cech vzdlával nejvíce drobná povídka, arabeska, humoreska, krátce feuil-

leton

v nejširším toho slova smyslu. Feuilletonistou byl Cech, jak víme, z povolání vedl feuilletony ve dvou prvních dennících eských (Pokroku a Nár. Listech), ve dvou pr\ních zábavných týdennících (Svtozoru a Lumíru) a drahný as psal feuilletony pes toto svého vlastního msíníku Kvtu. :

Le

povolání Cech feuilletonistou pravého rázu, jako na p. Neruda, nebyl nedostávalo se mu lásky k všedním píbhm, jež má feuilletonista sledovati, a neml dosti impertinence, s jakou dobrý feuilleto-

tm

:

nista hájí slouží.

mínní

své,

po

pípad mínní

Proto vlastních feuilletonu

—

novin, jimž echa davzpomeme, jak

jest

u

leko mén, nežli bychom ekali Hellerovi nabídl do feuilletonu úryvek

—

básn a dokonalých jest ada dosti a lehkou malá. K nejlepším pracím Cechovým formou a vtipnou invencí vbec k nejlepším pracím

mezi

tmi

feuilletonu

v. Flajihans: Sv.

ech.

—

16

242

eským

—

dva feuilletony z r. 1870 „K áorientálním píbhem skrývající ostrý hrot proti pražské policii, a ,,Zázrané tžítk o", przranou pohádkou vypravená invektiva na rakouské ministerstvo vyuování. Jsou to kabinetní náleží

men", pod

umní echova bžném smyslu.

kousky v

Tyto

—

nikoli

ale

vlastní feuilletony náleží

kám; takové

feuilletony

však k výmin-

p. „Podzimní vzdech

jsou na

venkovského abonenta"

(1881),

do konfiskac Národních List, ,,M

stžující

yšlénky

o

si

my-

šlénkách" (1893), zabývající se prohlášeným stavem výmineným, ,,Ko pecn" (1882), vítající dobytí eské university na panské snmovn, ,,1882", hold Novému roku, „Ž ž k o v a tída" (1893), navrhující tento název nynjším Píkopm,' ,,K ve t inové korso" (1893), slavící tuto slavnost Ústední Matice, ,,Ped rozvalinou Karlova moi

stu" (1890), truchlící nad živelní pohromou, jež dílo, Karlovo tehdy zastihla, „Náš vánoní strom" (1881), politická štdroveerní úvaha, ,,Rozliná á n í" (l88l), téhož asi rázu, ,,M oje panens k 1 a

m

ská

e"

(1881),

o

nového spolku" zbytenostem,

moku Gambrinov, ,,Návrh (1892), zakládající spolek proti žid"( 1882), zabývající se t e s s a 1880), pro-

,,Vný

m

Božena" o otázku naší šlechty, ,,Ro z umný vlastenec (1886), tepající úzkostlivé zpáteníky, ,,C e s t ovánízabyte m" (1881), líení strasti pražského nájemníka, ,,Po a b it vou" (l882), obrázek žvastavosti holi. Sem náleží asové feuilletony z války nm.-f rancouzské 1870 :„Dopiszbojišt ", „Otevené psaní pana Konvalinky" a otázkou

židov., ,,C

bírající

dnžkami

:

243

„Turkíos", z nichž však první dva jsou vlastn volné karrikatury veliké té doby historické na bojištích francouzských byla poražena tehdy i myšlenka eského státu poslední pak beznadjný elegický vzdech nad národy, obma válícími stranami podmannými a nyní v boj za cizí prospch štvanými. Z této války, jež se odrazila jenom tmi feuilletony, vzrostlo vítzné Nmecko Germania triumjsou pak phans", hrdé a dobyvané proti

—

—

,,

nmu

;

namíeny posmšné feuilletony „La grrrrrande nation" (1881) a „Thusnelda" (1874), jež arci tepe domácí tenáky tchto nmeckých eloží. A i

mní

toto satirické nebo karrikující zabarvení nejastji feuilleton v humoresku, karikaturu nebo satiru

humoreskou je na p. „Stín" (1870), veselý obrázek z dob japonského poselstva v Evrop, karrikaturou selské,

„Koár"

(1882),

kárající

,,Slavná redakce"

panské choutky

(1882), tepající ticho-

šlápky, kteí pi obratu politickém rádi by sklízeli sinekury. Ostrou satirou s tendencí národní jsou

„Exotické listy" (1893), jež stejn jako starší „List z Japanska" (1886) nebo ,,M r. Piu n>

pudding

v Praze" (1880) tepají národní naši zpupnost našich soused. Téhož rázu, ale pímskem satiry spoleenské, jest ,,Beseda

vlažnost s

i

kabát"

spoleenská satira pak „Krk é" (1882 zajímavé nové invence. Proti zbdovaným školám venkovským obrací se vtipný feuilleton Lumíra 1875 ,,Malíský nápad", spojující karrikaturu s komikou. (1886), ryzí

pj vody

v1

1

av

s

),

Naproti tomu „L'ane" (1880) je ist humoristický feuilleton, jeden z nejlepších Cechových, jako zase známý nám lánek ,Jak se

pipravují

244

raci; aby n e z e r v e n a 1 i" je ryze satirický to jsou asi jediné dva feuilletony, v nichž Cech hovoí ,sie tenáem podle bžného receptu. Daleko astji nežli této formy volné causerie, kteréž patrn nerad užíval a jejíž ukázky do knih jenom zídka pojímal, užíval básník feuilletonu :

ech

k drobným povídkám anebo causeriím o známé solátce. Bývají to nejastji pomry literární, autoru nejbližší, asto také ovzduší advokátní kanceláe nebo venkovské hospodáství obojí rovnž autoru dokonale známé. Tyto feuilletonní arabesky a hu-

b

—

sbíral pozdji ech v nkolika sbírkách: „Nkolik povídek", „Rzné rty". Nko-

moresky

,,

lik

povídek a

r

z

umo

ný

c

h rt",

.,R

o

z

1 i

n á pro-

esky, satiry a drobné rty" pak v „Sebraných Spisech" znova rozložil a snesl ve „tyech knihách povídek a rt". Nejastji užívá, jak pirozeno, themat literárních. Z nich nejvíce jest satir nebo karrikatur, kárajících nepatrný zájem naší veejnosti o literaturu: to je již thematem ,,D é m o n a knih y" (1894), jenž sa", ,.H

—

jež

náhle nic netušícího prostého obana pepadne a donutí k doplnní kniho\Tiy, jíž náhle nabyl, to má

thematem

„Osudný novoroní dar"

(1887),

jímž pražský profesor stihne venkovského bichopáska, proto ..Stehlíkv duch" (1882.) je zaklet v žábu. to drazn vytýká karrikatura „Mluvící ka,pr" (18861 proti denní strav tch širých vrstev obrací se ,.R r r b u b u m" (1873 ), kdežto zase ,.Drak" (1886) líí smutnou situaci slušného nakladatele, jako ,,Hodina s

—

m

milionáem"

—

spi(1880J smutné pomry spisovatelstva. Arci sovatelé sami nejsou bez viny; mnohdy pokládají

245

—

„Kouzelné zrcadlo" své práce za dokonalé (1886), píší pod cizím vlivem nemožné ,,Skvostné novelly" (1882) nebo spokojují se pouhou šablonou ,.Š a b 1 o n y na sentimentální p o v í d k y" (I873i. Zvláš ješitnost mladých básníku a kritik thematem s\"ou vlastní zkušenost bývá básník líí ve dvou blížencích ..Spisovatel, kterého nikdo (1871) a ,.Clovk, jenž

vdným

;

:

nete" vydal básn" (1875); podobné „Trampoty kritikovy" (1881),

thema

erpané

mají pa-

vzpomínek slánských, ,,T epka" (1869), s rozkošným humorem líící kontrast mezi vysnným djem a jeho skuteným podkladem, „Jak se ítají verše" (1880) s bodavým hrotem, jejž ješt p>oznáme, proti filologm, ,,Heliotropy" (1894), líící dva augury-spisovatele navzájem se chválící a sebe netoucí. Ze zkušeností redaktorských vyrostly „Novoroní dostihy", „tenái" a tenáky" (1886), k nimž náleží ve-

trn ješt

ze

,,

„Jarní fantasie o cihlách" (1881) a hoká „Také listárna redakce" (1892) s jemným hrotem satiry národní. Proti samozvanému literárnímu odboru Umlecké Besedy obrací se ,,P r a ž s k ý selá

mód

osob spisovatel Robinson" (1881), proti zneužívati za ozdojDU salon „Spletená historie" (1873). A^tipnou satirou s politickým hrotem proti spisovatelm, hledajícím karriery, jest ,,Prosba proti módní poesii deo tiché místo" (1893) kadentní obrací se ,,\^un" (1894), proti prázdné_mu psychologisování „Studium typu" (1893). Žer-

—

tovnou hrozbu konkurentm obsahuje „Píprava kritickému" (1892), pohled do vlastní k

úadu

dušemi

dílny odhalují

..Strach

z

cizích mysle-

:

246

nek" a,Xék proti strachu šlenek" (18921.

K

thematúm hterániím

karrikatura

„X ovella

..Cikáni"

(1888) a

cizích my-

také znamenitá

náleží

nieho

z

z

nic" (1871

,

pak

„Hrstka jarních citát"

(1893), z nichž první pináší sbírku cizích názor a vlastních vzpomínek o cikánech, druhá pak totéž o jaru.

K literatue dále mžeme piaditi echovy úvahy o slohu a jazyku. Již záhy nejpodrobnji ve ^'ýletu do msíce Cech zab<^al se prázdnotou a otelostí našeho obyejného výraziva zcela tomu thematu jsou vnovány ti sbírky i ráží" (1886). Ale za povolané spasitele Cech nepokládá filolog pímo proti brusim vystupují ,.B r u s a s k é epištoly" (1894), namíené proti 3. vydání Brusu Matiního a; „Z filologických fantasií n e f i 1 ologa" (1892), \'tipnou satirou staršímu Brusu se posmívá „Tajemný (1881). Ten odpor proti filologii a brusiství, zddný z gymnasijních hodin professora \'eselého, nalezneme i ve „Výletu do mladosti". Snmu písmen" a v „Pestrých cestách po Cechách", kde v kreslené figue professora Kostlivého stojí ubohý brusi na pranýi obou svaz-

—

—

:

,

lovk"

,,

pkn

k

díla.

Sem

dále

mžeme

noních povídek"

;

zaaditi

i

karrikatury „vá-

nejstarší jest roztomilá

ní

vánoní povídka"

již

„Jedlové rže"

„Posledkoní

(1877), dissonancí (1880), ale karrikatura

,,To

se rozumí, že vánoní povídka" (1886) koní zloz\aikem drsným, satirou píliš náhlou a snad nespravedlivou.

247

—

Pomrn

proti literatue a novináství málo odrážejí se v tchto povídkových feuilletonech ostatní zkušenosti echovy. Advokátní kancelá a soudní sí, v nichž Cech ztrávil první léta svého spisovatelství, dala vznik i prosté humoresce ,,D alekohlednašeho šéfa" (1886) i žertovnému qui pro quo „Šílenec" (1873; tehdy správnji nazváno „Nový doktor") tak, jako malé, ale jemné arabesce „Ledové (1881) a drobné vzpomíni t e 1" ce „S á n (1880). Ale (1893) i „U b o h ý v vedle tch drobných rt v'znikly i práce vážné „J a(1878), pekrásný obrázek ze života našich venkovských sudil, kreslený s istotou a rázovitostí manesovských tah, ,,N a p o 1 e o n" (1883), veselé vyprá\'ní ze života venko\ského mundanta v lehounkém ;slohu konversaním, a veliká novella J e s t á b contra (1876; mlo býti poátkem „povídek z registratury", jejichž pokraování však

—

kvty"

"

:

blo"

,

Hrdlika"

—a

nevyšlo Jablo" by se k nim dobe hodila), která spojuje v ladný celek smutné zkušenosti advokátní kanceláe s krásnými sny básníkovými (hlavn ztlesnnými v Praze Jaroslavem a dopisy Vladimí-

rovými

,,

z ciziny).

V

„Jestábu" nalézáme do právnických zkušepan ností vpleteny vzpomínky echovy vranské Hrdlika je. jako otec echv, pensionovaný venkovský editel panství. Drobnou humoresku z tchto zkušeností podávají „Biskup" (1886) a ,,Noc na Supov" (1888); jednotlivou episodku se sarkastickým zakonením podává „Dobrý skutek" venkovských (1873). Pravý^m komickým eposem správc je roztomilý „L š k o v c k ý pán" (1871), jenž náleží práv tak ke skvlým ukázkám prosy

—

i

i

248

echovy jako elegická „Filemon,a Baucis

a

nevýslovn jemná idylla jež školní vzpomínky

(1880

',

na Ovido^-y Metamorfosy transformovala prostedím dtských vzpomínek v pekrásný výtvor fantasie, dokonalý do poslední árky. Mastní zkušenosti mžeme, arci v pozdjších dobách, hledati také v hmiioreskách ze života starých mládenc. Sem náleží dvojí zpracování téhož thematu „Rusalka" (1885) a „Chvál a stáí' 1886J rázu elegického, pak bujným humorem oplývající

„Hl

Petra Kašpara Svteckého"

obratn

(k

níž

detail ^Marešova lánku v Musejníku 1879), ,,Strýc" (1880), humoreska z nejveselejších Cechových, a více v karrikaturu zabíhající ..Brejle strýce Tomáše" U886J. Lehká melancholie jeví se v „Pantoflích" (1892), ist vzpomínkových. užito

Tím picházíme k

ad

Cechových poobecného rázu. Sem náležejí etné humoresky spoleenské, z nichž nkteré ješt bud podnt nebo stafáž erpají ze vzpomínek Cechových. Lehounká „K a 1 o b i ot k a na cestách" (1875 s nádherným pozadím aroxTiého Krymu jest taková opoždná kapitola Upomínek z Východu', jako zase ,,D uch m a r k ý z v" (1874) starší bratr po\ ídek „lovka s prokvtalými \ousy" z Kandidáta nesmrtelnosti. Truchlosméšné osudy ,murovitých' ošumlcu líí ,,Vy klobouk" (1870) patrn dle vlastních vzpomínek, slušné

vídek a humoresek, mající

již

pedmt

1

i

)

,

mnný

u

kdežto ,,Pan pod i tel" (1871), jeden z kabinetních kousk Cechových, podává rozkošnou formou lehkou skizzu venkovského života let šedesátých, jak je sám básník prožil. Zkušenosti se sousedy malostranskými vypráví hrzné „Rodinné taje m-

"

:

249

s

t

\-

í"

1886),

vinohradskými

s

,,T

i

c

hé

emeslo"

Osudy odmítnutých milenc líí veselé „T aroky'\ obšírnjší ,,Odkaz" (1873) a epigramati(1878).

cky ízné „Rozumné námluvy" (l874h komický osud „Peditatele" (1874) patrn opt náleží k povídkám „lovka s prok\talými vousy".

K

humoreskám

(1882), rozpustilé

prostšího rázu náleží

,,Hoí"

„Deštník"

(1886), satirický „Ž o

1 i

znamenit provedena, až do poslední ádky uchovávajíc pointu, jest humoreska ,,Endymion" (1881), erpaná z o\zduší šlechtického, tak jako (1871);

„Souboj"

ráz povídkový pevládá. (1878) jde za kulissy divadelní, sesterské arabesky ,,Motýl" (1882) a „Psyche" erpají látku ze života mladých manžel. Nad vysoko vynikla „klášterní legenda" ,,Nikotina" (1873), fantastický sen frátera Laktance, vrcholící ve slovech „zlatý celibát!", jež také básník pijal za heslo životní. (1873),

v

níž

Drobná novella „Fiorella"

n

Nkteré „V

e

s

n

i

c

ký

z

s

tchto humoresek méní se v satiry: va t ý" (1873), proti vcnkoxské tartuf-

as tavená p()\ aha"

ferii,

a ,,Z

ské

bezkarakternosti

(1871), proti

\olnou

ve

mst-

causerii „Klid" (1886), „Papíroví motýlové" (1886) a „Cas" (1893), jiné v sarkasmus tu ,,Nový rok dra. B c r 1 y" (1887 a „S u g ^^ e s c e pravd y" (1890), biují prolhanost nynjší spolenosti, jiné kodosti zídka ve frašku a karrikaturu. Takovou karrikaturou jest i n s e r a t" (1880), (1886), ,,V tichém a blaa n ž e 1 s t v í" (1886), ,,B utchánové (1886) a (1886), neštítící se nkdy ani hrubší komiky jiné

;

:

)

ob

nen —

„Kukaka"

—

„Americký

ženém pístavu m

douí „Moe"

barona Fuíka"

250

—

Cech proto neuznal jich hodnými knihového vydání; za to patero „Karrikatur" (1892) vyniká rázovitou charakteristikou a,.Dva dopisy" pekvapují nezvyklou jinak formou listovou i rovnž jinak ídkými vtipy slo\Tiími. Ale ,a tchto humoresek, z nejvtší ásti psaných do feuilleton, jest poet nejvtší, pec vlastní echovou oblastí nejsou ani prosté klepy o všedních vcech, ani humoristický názor na vci okolní nýbrž, jako ve verších, volný vzlet do íše sn, tebas i "provázený rolnikami humoru nebo melancholickou vráskou. Tyto povídky a fantasie vtšinou shr-

—

nuté pozdji do

ty

—

svazk „Povídek, a rabe-

saki humore sek", naposled do tí díl ,,V t š prosy" — jeví rozhnou formu. Nkdy jsou pro-

í

—

„Malíská kvtinkách

tu k nejlepším náleží a sluní(1880) a „O (1892), v nichž zní ješt tón jasný, pak ada drobných obrázk, elegických i veselejších ,,Rzné barvy" (1892 1893); prostší jsou melancholické v lese" (1881) a ,,N a ském" (1880) a jfeuilletony k obrázkm ,,Jaro" (1881) a (1883). Tyto causerie se srážejí v drobné po-

stou causerií

epištola"

ku"

„Dušiky

— —

behu mo-

„Povst" asem

„F o 1 1 ý n v nechává dokonec písae, na nhož

vídky rázu pravideln elegického.

buben"

(1874),

a

nekoní

I

tragicky,

jem elegický, tragický je posledn se usmála „Signorina Gioventu" (1874), do neznáma zmizela ,,Ledová knžna"

(1874), „Illusionista" (1887) líí melancholicky nezdaený pokus klesající ženu vyrvati ze spolenosti

mže

starého fantasty.

A

smle

kreslenou parallelní náladou pod-

—

i

dobe

povídka „Lili" (1887)

se

251

—

miti s podobnými nozimní pírody i lovka \ellkami Heyseovými nebo Mériméovými. A z tch drobných povídek rostou pak vtší a veHké novelly, vrchol slohové i myšlenkové dokonalosti echovy. Novella „Rže" (1886' má celkem motiv jednoduchý

— ale jak delikátn proveden

milostný románek dvou šlechetných srdcí u lože nemocného strýce! Pravý kabinetní kousek stilistického umní echova, tebas ji Cech sám prohlašoní val za hích mladosti, je roztomilá idyllka ,,Z i idylla", pr\ní echova (1869) prosaická, v níž dokonale zladno vše v náladu jednotnou a vesesvého ( )nffina ,,Pan lou. Mistrn básník vylíil Bolehlav a s v t" (1871 ped\ ádí nkolik figurek, jako živých nebo rui ulici sebraných: od zatloustlého domoMiíka až k nadutému poruíku ,v. Bucacs' je tu celá íalerie osob, \ ýborn kreslených a ze situace do situace štvaných, až v pravém slova smyslu hla\ní hrdina uprchne s jevišt. Humor „Pana Bolehla va" hlásí se v „Prvních s t a r o s t e c h"

m

i

:

)

(1878' \

ahy

již

ráz

echovy

jen veselým

ele^ický jen

slab

—

malíem; jinak nabývá pea snivý základní tón poesie

je zastoujx^n

nesmlým píruím

a naivní Jarmilou. Tento základní tón pln zní však v „Hovoru listí" (1881), kde nalezneme známý motiv^ lásku chudého vychovatele k sliné a rošlechtin, zprvu šastnou, pak zklamanou mantic^ké vyprávní tra.i^ického osudu dvou nešastných milenc. Ješt romantitjší, docela ješt ve slohu Hauffa nebo Tyla, ale arci umletji nekovýš, stojí krásná povídka (1874) ,,Mezi k n ijsou tu dva hrdinové, oba žijící hamila lidmi" v íši sn prmí šlechtic, hoící láskou k mladé

—

echv

nen

—

—

;

252

obance, druhý oban, jenž vzplanul láskou k mladé šlechtin (arci svého pvodu neznalé tu tedy oblíbený motiv vrací se dokonce dvakrát. Velmi podobná této novelle jsou ,,0 b 1 a k a" (1873), líící ro\Tiž osud celé rodiny snílk mezi pyšnou )

;

i

—

jakási pedmluva k ,Mezi knihami a Nejvýš vystupují poslední dv novelly Cecho\T ,.P o s 1 e d n jaro" (1877), krásný sen umírajícího jinocha, kde Cech na nkterých místech zdá se sestupovati k prostému lidu, asi jako Hálek ve svých pracích posledních. Ale že nedovedly ho všední události up-outati, jest patrno z poslední, nejkrásnjší jeho práce „Sláva" (1881), v níž spojily se všechny motivy v krásný celek jako v nejlepších novellách Heyseových. Nádherná scenerie Kavkazu je tu organicky spojena s djem mladý snílek, básník pravý, ped asem zemelý, zanechal své básn, krásné sny, ruskému lékai k uveejnní. Ale dti je spálily, zacho\ána pouze báse nejkrásnjší: když však Cech hotoví se ji pedítati, \tík zanese ji do hlubin propasti, hustým lesem porostlé „Hle pátelé toto je sláva" zní trpký závr básníkv. I tu tedy vidíme, když prošli jsme celou prosu

šlechtou

lidmi'.

í

:

tém

—

—

—

—

echovu, že hla\ní jeho pole není ani volné líení všedních nebo skutených událostí, ani njaké tendenní (a již satirické i mentorské) jich zpracování: je tu opt istý živel epický, klidné, lehké vypráv^ní vlastních vidin a snu. Dosti piln referoval i Cech v Kvtech o nové produkci literární: bývají to pravidlem vlídná

253

upímná pochvala. A to nejen o pracích VrchHckého, Zeyera, Mokrého, Quisa, Jamoumlta, Jiráska a jiných znamenitých pátel, c, nýbrž i o pracích starších autor (Svtlé, x-lrbeoznámení, asto

—

Šastného .) i mladších epigonu (Procházky, Nemže-li íci nic poKosteleckého, Hudce .). chvalného, radji mlí. Zídka referáty rozvíjejí veSlovenská literatura" aliký obraz, jako 1880 stji mní se v zábavnou causerii o práci samé: tak „Bahadur" (1880) a ,,Stokholmské národopisné museum" (1895) o pracích francouzských, Devné stavby eské" (1895) o knize Prouskov. Prosté a dojemné naproti tomu bývají nekrology: o Košusa,

.

.

.

.

—

,,

,,

tovi

(1881),

„Za Otakarem Mokrým" (1899)

atd.

Shrneme-li všechnu innost v nkolik cifer, máme od echa 15 velikých básní samostatných, 7 sbírek (pes 120 ísel) a asi 60 drobných básní; pak 1 drama, 3 knihy cestopisné, 3 romány, 4 svazky výlet Broukových, 9 sbírek menších prací (pes 100 ísel) a asi 110 drobných feuillctonu. Za tyii( et let své innosti zanechává naší literatue pes 350 prací, z nichž veliká ást zstane navždy ozdo-

bou eského *písemnict\

í.

:

2.

ZÁKLADNÍ RÁZ ClXXOSTI CECH0\'Y. .Základní ráz celé poesie echovy jeví se všude s e n. A kdybychom chtli osteji vymeziti krásný sen eské duše. Poesie echova není nadšena hrubou hmotou, nýbrž témi vidinami, které nese v sob. Je život sen, podle Calderona a Cech se k tomu heslu piznává. Ve snu není tíže, není bolesti, není vdomí, není logiky, není nemožnosti. Báse echova kažtýž

:

;

takový krásný sen, mnohem krásnjší však jejž prožil básník a jehož skv^lé vidiny matný odlesk zachytil na papíe. Pekrásn tyto své vidiny zachytil básník v „Šotku". Nejsou myšleny allegoricky, nýbrž skuten tak kmitaly duší básníku. A skoro v každé jeho vtší práci je njaký takový snílek, svtu smšný asto, který se zapádá do pavuin své fantasie. Takový jest Vladimír v Jestábu contra Hrdlika, takový je Vysocký v Ikaru, takového nalezneme v Oblacích, Sláv atd. atd. a je tu všude patrno, že sympathie básníkovy náleží snílkm, kteí stvoili si svt nový sami v sob.

dá

byl jen

jest

sen,

—

tm

255

S tou snivou fantasií souvisí arci také, že Cech když již bére posta\y, dje a místa ze skutenosti nijak se nedává vázati realitou, tím hrubým faktem, jak je podávají djiny. To bylo pozorováno již pi prvním jeho velikém eposu, Adamitech, vytkli to Zákrejs i Krásnohorská. Krásnohorská ze-

—

—

jména (v asopise Musea království eského, 1877, oste vyjádila svj soud: „historickou, vrn pvodními barvami asu znatelnou, nádherná ta malba není". Úsudek ten jest arci sprámý, ale pec docela ix)chybené je vy-AOzení „Kéž by sáhl Cech budoucn hloub v px-odní prameny našich djin a pelivou svou snahu umleckou spojil s opravdovjším sebezapením spisovatele historického." Nebo úmyslem Cechoxým nebylo, aby snad jako vrn kreslil dobu, místo a osoby tehJirásek dejší, on není, jak Krásnohorská myslí, pod daty historickými, aby k nim stoupal pracným studiem nýbrž stojí vysoko nad nimi, jemu jsou jen podkladem a oporou, kterou opádá a na niž zavšuje jeho fantasie své skvlé pa\ uriny. To ostatn pi pozdjších píležitostech Cech ekl výslovn. V Rohái z Dube (1898J na p. uvádí na bojišt lipanské Jiího z Podbrad, jak toho básnická spravedlnost urit žádá, a v poznámce výslovn dí, že tak 317;

:

—

—

—

iní,

a

ví

o námitkárh,

jež

]_^roti

tomuto dosavad-

nímu mínní byly uvádny. Cech nemohl dopustiti jako básník aby kahch padlý z ruky Prokopovy nezachytil nový, silný obránce, i kdyby hrubá fakta djin sebe více se tomu stavla na odpor. O své I^agmae, kterouž rovnž tak Zákrejs (v Osvt 1897) nesprávn mistroval se stanoviska histori-

—

—

ckého, praví \elmi

poun

(„Ve stopách královny

256

Dagmary"

SS, VU., 253—254): „Nepachtil jsem se

pravd. Vždy mi nkde dokonce Na p. A^ocel a pozdji dánští uenci že Dagmar byla dcerou Pemysla Otakara

píliš po historické

pekážela. dokázali, I.

s

koli

:

jeho pr\nií manželkou Adletou míšeskou, nkterého jiného Pemyslovce, jak jiní se

ni-

do1205,

dob zasnoubení Dagmaina, r. Adleta s Otakarem rozvedena a žila se svojí dcerou v Míšni, kamž tehdy a nikoli do Cech poslové Valdemarovi bezpochyby pro nevstu pijeli. To však nehodilo se nikterak do mé poetické osnovy ..." A dodávaje dále, že líil jen svou vidinu, jak v ustálila na základ nkolika zpráv, koní: „Milostný ten obraz eské dcery královské tkvl v mé duši a byl by zstal nezmnn, i kdyby snad nkterý vetchý pergamen ty neb ony rysy krásné pedstavy byl odkázal do íše bájí." Tu vidti patrn, jak docela nevhodná byla krimýšleli; ale v

byla

již

—

nm

tika Zákrejsova, jež

jnila Dagmaru Vocelem

—

týmž Vocelem, jehož básník dá\no již pekonal. S tou snivou fantasií souvisí veliká záliba básníkova v malb krajin budov a lidí. Sny jsou hluché a nmé; básník proto asto pechází hudbu tón a líbí-li se mu, je to snivá šepotavá listí („Hovor listí"), šum tiché vody. S tím souvisí dále rychlá mnlivost obraz. Cech dloulw jako snící pi jedné vci, jednom plá-

e

—

—

—

O

tom, jak asto echovi pod rukama plán práce se mnil a jak pi psaní do asopis na pokraování následkem toho práce vy-

nu, práci nevytn^á.

padla jinak než zamýšleno, násilím

vbec nedokonena,

ukonena nebo

zmínil se Cech sám astokrát a jsou toho arci patrné stopy. Nejpatrnji to lze vi-

dti pi prvním a posledním Broukovi, kde básník to sám \TsIo\'n dokládá a kde jest to ke škod

umleckého silný

konec

sidenta a

patrn

rozvrhu.

—

První výlet

prohlášením

má oividn

Brouka

zárove oznámením

ná-

za ministrpre-

mystifikace, poslední

pedmluva slibovala nejen že Špika a Viola Tšínská vbec žád-

nesplnil,

co

Dagobert ných písp\k nemají, o výsledku dovídáme

:

nejen cesty první

vho, ale projektovaný do Plzn vubec opuštn a místo

pilenn

výlet

Broukv

že

se

vbec

neKostli-

Boi\oje \

ýlet

Broukv

nho

neorganicky na výstavu. O osudech

Ikara praví sám ke konci: ,.Xábh byl pkný, ale od ísla k íslu ochabovala a smršovala se pokraování, vyskytovaly se hustji zbytené cpisody, vlekla se zoufale ji slabá ni dje, a když se rok sešel s rokem, stal se z románu o Ikarovi sám nešastný, šíleným spádem ix)sledních kapitol ped asem bídnou esthetickou smrtí sešlý Ikaros." Že tomu tak, svdí prostá úvaha, že z de\ íti kapitol, jež román ítá, kus tetí a posledních šest jsou obsaženy v posledním pokraoxání, kdežto kapitola pokraování ze první sama zabírá prvních dvanácti, tedy daleko více, než posledních šest. Podobn píliš rychlý je spád Slavie' nebo Šotka'. zobrazil básník svou tvorbu \ Ikaru \'elice pi Sezimov „Noci". Sezima pojal plán veliké bás„Noc", roziX)tené asi na dvanáct zpvu; první zpv napsal v nadšení, druhý pece šastn do pokraování dodal, pro tetí v plánu vylíiti sídlo lásky a Lásku samu. Ale chvíle tvrí se nedosta\ila; sešlo s vylíení Lásky, jež odložil do tvrtého zpvu, nedbaje, že tím báse o zpv vzroste, a mí-

pt ,

,

pkn

n

ml

V. Flajšhans: Sv,

ech.

17

.

:

258

Sto Lásky vylíil v kaleidoskopických obrázcích báchorkové kouzlo noci. tvrtý zpv šastn provedl myšlenku pú\odne pro tetí zpv urenou, ale ponvadž zatím zaujala srdce Sezimovo po mouená hlavinka Justýnina, zjevila se najednou z istá jasná v pátém zpxu idylka z doby rokoka, kde snhobílým pudrem napudrovaní kavalíi klonili se napudrovaným dámám s vysokými píeskami. A jen s nejvtší obtíží dovedl svou „Noc" ke konci arci zcela jinak, nežli pvodn byl zamýšlel. Jako v zrcadle vystupuje v tchto osudech nešastné ,Noci' osud vlastního .Šotka' echova, jehož druhá polovice jest zcela jiného plánu než první, a jehož závr jest zcela jiný, nežli pedcházející ásti A po r. 1885 astji se shledáváme s díly nedokonenými. Sem ovšem nemžeme poítati Šotka nebo Zpvník Jana Buriana nebo jiné podobné práce, pi jejichž knihoxém vydání básník sám praví, že je pepracovati chtl, ale nemoha se již \rprsLviti v onu náhidu, ze které vznikly, ponechal jak byly: jsou formáhi ukoneny. Ale patrn nedokjnen zstal Ži\ sa .Druhý k\ teprve po letech dokal se ukonení; ..Rohá na Sion" se ho však dosud nedokal, Rzné bar\y" ekají ješt podnes na „žlutou" atd. Jindy básník pojal plán celých cykl, z nichž dochovány jenom jednotli\ é kusy „Jestáb contra Hrdlika" byl pvodn jen první ást „Povídek z registratury", jichž i)okrao\ání \ sak nikdy nevyšlo; ..Modlitby k Neznámému" mly míti novou adu, z níž \ sak v Kvtech 1896—1897 teme jenom nkolik básní, ostatní zstaly nenapsány. xAno, veliký yklus .,Jiink\", obrázek z dob pro-

—

.

;

,,

(

.

259

buzení, jejž básník zamýšlel, zanechal po •!>ob jen úvodní báse, celý cyklus padl do vody. S tou snivou fantasií souvisí dále, že Cech nedovede podlehnouti pitažlivosti hmoty, že jest tedy zásadní odprce fotografické vrnosti realismu ne

bo špinavé nahoty naturalismu. Co ve svte jest, vše je jen nedokonalý odlesk duševního našeho nebo

Tvrcova

nemá i)ra\ du, je-li nedokonalé. Je zásada. Cech ji vyslovil zetelná \ básni na \'aldštýn. Každé úzkostlixé lpní na reálm'ch detailech echovi se napnjsto píí. Akoli na p. dvakrát popisoval místo, odkud pan Brouek sletl na msíc, Možná, že pec dodal (SS. IX.. 15) podruhé múj popis není zcela pesný; ale nejsem Zolistou, to

plánu

;

známá

i

:

,,

abych k vli dokonalé vrnosti v nejlepším odložil péro a bžel díve na Hradany podí\at se na ty schody a na ten domek." \' Ikaru ÍK. XI\'.. 107) \- souhlasu s tím sta\ na praný popis: „Byl to stl ne velký, ne malý, o jediné prost vyezávané noze, která spoívala na okrouhlém podstavci. Okrouhlá deska stolu byla pokryta bílým ubrusem, na jednom nn'st spra\ovaným a je\ ícím nkteré bledé í

stopy slova, které odolaly \ šému úsilí istících runateném kou. Uprosted stály v (Íe\ném, I)odstavci s obou stran stejnobarvého. nahoe cibulovitou ozdobou konícího sloupce, objaty mosazný-

ern

mi oblouky, štíhlohrdlé, \elkouche lahvice s octem Tohoto bylo ješt do tí tvrtin láhve, onoho již jen skrovný zbytek na dn. Vedle nalézal se porcelánový popelník v ]XKlob okrouhlé, vlnovit prohýbané škeble, nad níž kleel buclatý Amorek s uraženým do póla lukem. ]30skytuje svj sia olejem.

Í60

Konen

roky tou] na zádech za schránku sirek. tu stála ješt mosazná pepenka v podob kohného válce, vybíhajícího nahoe ve špiatý kužel, který byl

hust provrtán drobounkými, tekovitými ."

kami

.

dír-

.

Naproti tomu poutají ho scény fantastické a olné pout hmoty Jízda na saních náleží k oblíbeným thematm Cechovým: bývá to pravideln jízda otce s mladou dívkou v korb, za nimiž na výstupku sedí zbožovatel dívin. Bi vesele práská, san letí, mráz duje vstíc^ ale mladý jun nieho necítí, jen pítomnost své zbožované. Prnií prosa echova, ,, Zimní idylla" má již tento motiv, nalezneme jej ponkud pov „Prvních starostech", v ,, Ikaru" v první kapitole vrací se jásav dvakrát, dvakrát jej teme ve „Zp\níku Jana Buriana" (v Ikaru i ve Zpvníku sedí v saních táž milenka, ale zbožovatelé se v obou pracích stídají) a ješt 1893 naposled v „Saních" se zastkvla arovná krása tohoto požitku zimního. Tu ovšem již koní ošumlou kopulací, a je to již jen matná \zpominka starého advokáta. \'edle této \'ítzné a jásotné scény vrací se u echa asto jiná, elegická a tragická. Je to umírající snílek, u jehož lože sedí dívka, která ho miluje, aniž on o tom ví ale která jednou pece ve vášnivém políbení \yzná mu svou lásku a potom kropí hrob jeho svými slzami. Zobrazuje-li scéna na saních nejspíše vlastní píhodu echovu, platí touto po\

:

—

zmnn

—

slední

daíi

romantismu Byronovu.

\'

„Posledním

jaru" sice neodvažuje se Cilka ])f)líbiti Pavla, a tedy také nedojde k vzájemnému dohodnutí; ale arci úpln se tak stane v „Ikaru", kde Olga políbí Pav-

:

261

pomže mu

jeho plán uskuteniti, jenž ovšem Ikaru stejn smrt jako nemoc' Pa\ lovi v Jaru. Ale kdežto Cilka vnec na hrob Pavlv nosí jenom njaký as, Olga do smrti ošetuje hrob svého Pavla. O Vladimíru a sliné ekyni v „Jestábu contra Hrdlika" dovídáme se ovšem jenom mimochodem a zejména o posledních jeho okamžicích a hrobu pod cypiší v Caihradé velmi málo; ale nicmén i oni jsou téhož otce dítky. Atd. A jako scény opakují se u echa velmi asto jména osob (jako Dominik pro lokaje atp.) míst (Temšín atp.), opakují scény jednotlixé, nkteí rekové (dobromyslní farái, jejich netee, mští bichopáskové a na nich závislí chudí nadšenci atd.^ docela jako výtvory snu podobají ne také sob navzájem. A nalezneme opako\ání \e form a \erši la,

pinese

Pa\lo\'i

\-

-.

i

.

i

Zižka

(SS.

„vari

s

pe

e

t

í,

:

jež

z

a

v á

na Havelské smlouv rdí

Rohá

na Sioné

Touž p e jež hanbou .,

na

(I.,

vnou

jest patrno, že

Báse

v Panu

.,\^šak

my

strojem

t

í

—

s >-

<•

zrádce

—

studem!"

5):

t í,

rdí se za n

kostnit^kém"

glejtu

Jindy básnické

e

.

:

192

II..

.

t

.

.

ho

atd.

tane na mysli stejné schéma

Bolehlavoví (XII., 27):

také

m

.

o.

pohodíme jednou nad n m ž kepký í

s

va

1

262

kídel šumných \- íši nedohlednou nadšení jest orel napínal." \^stup k \\ácla\u

z

Michalovic (\'L

8*:

„že krev mi kypí do planoucích skrání, nad knihou t o u t o. do n ž pradd psal své vlasti muka. hanbu, pošlapání a beznadjné duše hn\ž a 1." í

i

Spisech" jsou texty echovy také v pi'epraco\ání, tebas by to \ ýsiOvn nebylo eeno. Na p. \- ..Trepce" (SS. 55^ otištná báse \e form: 111.. 45

(V „Sebraných

u\eejnny nkd\

—

iiohy b\" tam vÁáy Šly, objetí svému A n t a r u. však nespí, nespí eunuch zlý a šilhá po s \' é h a n dža r ,,]\lé

v^

m

znla puNodn

(\e

u.

S\tozoru. 1869. 218-219' takto:

„Mé nohy by tam rády

šly,

v objetí svému H a f i s u, však nespí, nespí eunuch zlý a šilhá

k

tajn po krysu

emuž

zpsob

byla in^ipojena poznámka: ,krys, dýky', jež ovšem v SS. zmizela).

zbra na

Sen nemá reality vidli jsme již, že Cech vystupuje nad daná fakta historická (jen ve Výletu do XV. stol. dbá ponkud \íce o kolorit doby) i denního života. Odtud pak \'znikají se stano\iska :

—

263

—

nckteié nemožnosti, jimiž Cech se mnohé ncpra\ dépodobnosli. slabá moti\ace dj, nedostatky komposiní a nedsledná charakteristika. Psychologické analyse duše hrdino\y nebo logického seclenní déjii bychom u echa tak marné hledali, jako \' tch krásných obrazích, jež nám kouzlí sny. Obrazy ty sunou se prostou mehanikou \yba\o\ací. \domí jich neo\ládá tak plynou i nkteré i>o\ ídky Cecho\ >, ano i nejvt.ší, Ikaros sám. Kontrast mezi snem a realitou budí parodii a

absolutního

nedá

zdržoxati,

(

:

—

kiirrikaturu a to dosti asto obrácenou proti sob. )dtud \elik\ poet parodií a karrikatur, jež Cech napsal: jsou to ])lody probuzení ze snu k skutenosti: básník hýící fantasií v arovných krajích ( hientu nalézá se j^rocitaje v nevytopené s\tnici (

jjosledním desítníkem v kapse. Ale ne vždy budí lento kontrast náladu bujnou a veselou; asto se

s

dostavuje pi \ ystrízli\ ní smutek a melancholie, vdomí prázdnoty a jnisioty, nespokojenost s okolím, z toho pak se rodí saiira a sarkasmus. Nkdy obojí tato nálada bujná i):nodie a chmurná satira splývá v jedno: „Kratochvilná historie o ])i/iku \'elikánu \'elikáno\ ii" je taková sms parodie a satiry. A z této sni\é fanstasie básníkovy plyne dále, že zapádá skutenosti do kukle snu, že místo výkladu fakt je allegorisuje, že asto užívá formy pohádky, paraboly .i allegorie. Ale asto ukládá se toto zlaté roucho na pedmty nepatrné nebývá nkdy soumrnost zachována mezi píinou a úin-

—

—

i

—

kem.

Ctk ped \

astém

realitou

líení minulosti

do íše snu i

jeví se dále l)u(loucnosti. Zvláš mi-

264

asto pipítomnosti a zbytenými, ano škodlivými pežitky minulosti. Cech je nadšenpn ctitelem starého umní (zejména gothiky a rokoka), starých kroj, staveb (zejména devných), knih (švabachem tištných, s hrubými devoryty) vbec památek starého bytu nánulost ozlacuje básník svými fantasiemi a chází do rozporu mezi požada\ ky reální

.

.

.

vždy záliba pevn zakotvená: navrhoval kdys místo historických „Píkopu" hlavní tepn pražské název „Žižkovy tídy". A rozpor o požadavky pokroku a nové civilisace není u echa nikde pevn rozhodnut je tu kolísání, láska ke krásnému snu. pieta k odkazu nedovoluje mu nkdy rozhodnutí samozejmé na p. pi volb mezi starou stavbou devnou a moderní budovou zdnou daleko bezpenjší, pohodlnjší a zdravjší. Odtud vyplývá dále nejasnost cíl Cech kolísá asto mezi obranným bojem a píkazem evangelia ,neodpírejtc zlému' a negativní vtšinou \ýsledek meditac, zejména v pozdjších spisech uložený. Odtud i subjektivnost osob (jsou to literáti, juristé, snílkové atd., jako Cech sám), míst (je to advokátní kancelá, redakce, kavárna Praha, rodního.

Nebývá

to

:

pedk :

—

—

bu

Stedohoí. Brdy

.

kde opt Cech sám

.

.

i snah, v pracích jeho popsaných. A konen, z této základní formy snu plyne dále stínovitost a neživotnost postav i vcí. Ten bujný, rušný, kypící život našich mst, jejich ulic a tržiš, kasáren a škol, továren a bank, klinik nemocniních a porotních sálu, naplnný nesíslnými figiirkami smšnými vážnými, dji tragickými i komickými, s\ým svtlem a stínem, ctností a híchem ten nenalezneme v poesii Cechov, jako ho nena .

.

.

i

—

žil)

265

lézáme ve snu. Jeho básn jsou nádherné obrazy, tiché a kUdné, jako krajiny vného ledu jeho hrdinové a hrdinky, kde picházejí do toho ruchu žia básník výslovn dává vota, hynou a zmírají palmu tm, kteí se špinavými vlnami svta neposkvrnili, protože do nich \ ubec nevkroili. ;

—

Tím o\šem není eeno, že by Cech nekreslil a i básník také podle model. To ovšem musí nejbohatší fantasie, i tam kde nejvíce oplétá zlatem a ržemi svých snu pedmty pozemské, pec

—

nemže

zahaliti jejich

pozemského pvodu.

Jako

v nejvolnjších letech své fantasie nemže zakrýti, že \\'socký je Cech, zrovna tak hrdinové Posledního Jara, Prvních starostí. Oblak, Jestába, Signoriny Ciioxentu atd. nebo že rodie jeho jsou zpodobeni pod idealisovaným románem lásky starého Živsy atd., tak i každá vznešená echova vidina má svou uritou pedlohu, svj uritý model. Ano, básník zalíbil si \ tom, líiti pedmty, jež souvisely s jeho zlatým mládím, jeho drahými rodii. Tak popisuje na p. hodiny rodinné v „Druhém

kvtu" „tyhranná, :

tená, ozdobena

devná

je

ern

najejich schránka, v rozích a na hoejší stran mo-

sazným vncovím zastaralého \kusu a má nahoe baatou vyvýšeninu, jejíž vrchol jest ozdoben mosaznou šiškou. Za sklem vpedu vidti je kovový ciferník, v jehož plmsícovém výezu pibíhá sem tam okrouhlý pívsek jinak ukrytého kyvadla. Je to výrobek z konce minulého století. Pocházejí z vý-

266

ba\y jeho nebožky matky a inéily as již v domácnosti její babiky, ne-li prababiky. Kdyby mly duši a mluMi. co by mohly \ ypravovat !" — tak vzpomíná na \ Druhém kvti'. \>dle tchto hodin miloval je-

n

,.

št druhé, patrn s\ é. starosvtské devné, kukakové. \^zpomíná jich v ,Jkaru", a milé kukání této

kukaky svedlo v Kukace" pana Brkoaby podnikl nešastný výlet do pírody za

hodino\ é slava,

kukakou

,.

pravou.

Z ostatních ozdob domácnosti hochu se hluboko vtiskly do pamti dv porcelánové figurky íana a Cíanky: ..mla jsem také d\ velmi hezké ínské figin-ky, íana a Cíanku. které se na sebe usmívaly a proti sob kývaly hlavami; podnes lituju, že se rozbily" \zpomíná paní Pavlátová v Ikaru. Dosti oblíbenou figurkou jest nadšený básník, vzlétající ve sférách nadoblaných k hvzdám, jemuž se nabízí dosti prhledn hezká pozemská že-

—

na, pro níž

nemá

smyslu.

\^

hrubších rysech

provedena scéna v Ikaru mezi Sezimou a

tak

„Tetím zpvu Xoci"', pikantn podána scéna Kandidátu nesmrtelnosti mezi X^ojtchem a vdo-

'v \

ví

je

Maenou

kou.

Cechox oblíbeny je líení komediantského, zejména loutkáova. Pekrásn je zpracován v \\ ásti ..Ve stínu lípy", kde sirotek touhu po loutkách a „princezn" (starém koni. jenž vozík tahával) zaplatí smrtí ve vlnách tenái dlouho ješt zní výkik dívinky princezno" velmi vyprá\í své osudy dít ,komeJiný takový motiv

i

srrázní dítte

-

—

;

pkn

,.

diantské', X^ysocký. v pr^ní kapitole ,, Ikara". Konvikt a Klementinum vtiskly se nesmazateln básníku do pamti. ..\'ácla\ z Michalovic" jest jen

267

do djin starých promítnutý píbh kde A^áclava chovance, duší celou proti svému okoH hdem se bouícího, snadno mžeme ty looue neo\ sem v nahraditi Cechem, došly k výbuchu, zstaly ztraceny pod hladinou, a Konrád jist ml njaký pímý model ve spolužáku kterémsi echovu osud jiiilého spolužáka, s etnými rysy \lastními, líí dojemn \- Ikaru (Vysocký), kde (Slova zapádal se nejradji jako pavouk do nkterého odlehlého kouta dlouhé semináské hodby, pohížen v pilné studium aneb voln pouštje uzdu své dobrodružné obraznosti, která ho ješt asto unášela nazpt do six)lenosti tpytných loutek a pohádko\ ých hrdin, nebo mu plnila hlavu rojem nejsmlejších zámysl" psána jsou zajisté o obou, \^ysockém básníku. Staiký, dobromyslný fará, tolerantní, nábožidealisovaiiý a

z

kon\

iktu,

i

nm

a

;

,,

(

i

obyejn se zabývající botanikou, náleží také k zamilovaným figurkám Cechovým; modelem stál mu patrn fará liteský, kopie jeho nalézáme \ Ikaru (strýc \'ysockého), v Živsovi (pítel starého Živsy), v Modlitbách k Neznámému (kde celá scéna \ Májové' je takka jen nové zbásnní V. ný,

,

zpvu

Živsyj.

Ale celkem lyto figurky, tvoené podle modelu skutených a živoucích, nestaí k zatlaení hlavního rázu kolísavého snu a voln vzlétající fantasie. Jsou to jen osoby vedlejší a podrobnosti mimotní, k nimž tchto modelu užito. V memoirových pracích je sice cílem zachytiti pamt tch drahých tu všude klade se na osob, míst, a vcí, ale a kolem nich sen básníkv velmi znateln. i

n

dj

i

268

let

Jak vznikla v básníku tato snivá nálada, ten odpor k \šednosti?

\ýŠe,

Mnoho tu \idínie zddného po rodiích. Tiché, oddané, resignované snní jest ddictví po matce, silný vzlet za ideály a kolísavost cíl vyznauje údl otcv. Týž jev vidíme i na bratru Madimírovi, na literárních pracích sestry Rženy jest to rys

—

rodinný.

Ale

to nejen rys rodinný, nýbrž také — — rys povahy národní. Pílišný roz\'oj cit,

jest

zmocnný

snní o minulosti a budoucnosti, odpor k všední lit nalezneme již u velikých visionáú doby

rea-

hu-

— mžeme jej stopovati jako mystiku u Štítného, v pozdjších pracích Husových na konec u Komenského — ale zvlášt v dob našeho obrositské

.

.

.

v níž vyrostl otec Cechux a jejíž tradice syn pejal od otce. \Tse Kollárovy, horené snní IVÍáchovo vtiskly svou signaturu dob, útk ze zoufale truchlivé skutenosti do slavné minulosti a nadje v šastnjší budoucnost byly rovnž majetkem každého lena tehdejší eské spolenosti. Že ten sklon k snní není jen eský, nýbrž slovanský, to ukázati staí pouze pohled na snní Mickiewiczova. zení,

i

A k tomu ddict\ po rodiích a pedcích pistupuje vliv prvního okolí. Strašidelné historky z doby postupické, osamlé noci v pustých pokojích vranského zámku dávaly tomuto snní bohatou potravu; život v cizin tu z\lášt v pochmurném a rozlehlém Klementinu vedl pirozen k isolaci, touze po domov a novému snní. To opt vedlo k zálib v autorech romantických Máchovi, Byrono\i, Lermontovu, Puškinu ... a tato etba sílila snivost mysli í

—

—

—

269

a roz\oj fantasie, tak že se stává sen základní for-

mou

básnické tvorby echovy.

Velmi zajímavý pro poznání snivé fantasie echovy je jeho sklon k okkultismu (u bratra \ladimíra ješt patrnjší). Praví v Druhém kvtu: Odkudsi, snad z vedlejšího pokoje i z nadstropí i z dolejšího patra nebo bh ví odkud nemohl nikdy pesné stanoviti smr toho zvuku ozvalo se povdomé ukání. Znal velmi dobe to klepání neznámé ruky. Ozvalo se mu poprvé v den, kdy drahá jeho matka louila se s životem, a dlouho po její smrti slýchal je pra\idelné den co den. Obyejn \' uritou hodinu veerní, kdy ulehal na lože, \ prvním ase silnjší, zetelnjší, pozdji slabší a slabší Nkdy a to zvlášt za dn, kdy byl vyrušen z obvyklých kolejí nkterou významnjší píhodou nebo kdy se zabral do xážnjších myšle-

— —

.

.

.

nek, ozvalo se oi>t silnji,

asem

tém

bouliv,

jakoby dutkli\ na sebe upozorovalo. Zvykl záhadnému zvuku již tou mrou, že uléhaje na lože napínal již po sluch, jako oekáváme zaklepání pítele, který nám na uritou hodinu slíbil svou návštvu. S\()boda b> rozhodným nepítelem spiritistického blouznní a humbugn. Za celý ži\ot nestalo se mu pranic záhadného, ba neslyšel ani od ni-

nm 1

koho jiného vážn nebo pesvdiv vypravovati njakou takovou píhodu. Byly to leda bud zjevné výmysly nebo vci zcela pirozenév v nichž pouze churavící smysl nebo matný duch toho, jemuž se pihodily, shledal cosi neobyejného. A když zaal moderní spiritismus strašiti ve spolenosti a literatue, tu pra\il si jen s ironickým úsmvem: „Aha.

nudící se lovenstvo hledá si zase jinou zábavu Otuplé jeho nervy zatoužily po tom pikantnímmra zení, které nám dtem pebíhalo po zádech, když jsme s hrzou rozkoší naslouchali \ polotmavém kout eledníku píšerným historiím starých žen, deroucích peí. A to se rozumí, že ihned jsou tu lidé, kteí z té duchovíte híky tží zcela hmotné výsledky pro svou kapsu." Nejsilnji ohrožena byla stízlivost jeho úvah, když ped plrokem meškal na \enko\ , u lože, \jeden len rodiny hynul, tžkou, nezhojitelnou nemocí. Pi matném svtle noní lampiky bdl samoten ve svtnici venkovského domku, pod jehož stechou panoval již hlui

i

nmž

boký noní klid. S dlouhým utrpením

zmti hustých,

zhubenlou, drahou tvá, jež ve a tam pedasnou stíbrnou nitkou

tu

bolestí pohlížel na

ztýranou

protkaných vlasu nepohnut ležela na podušce, nalézajíc po muivé horece okamžik zapomenutí v kratikém objetí milosrdného spánku. Pojednou ozvalo se na stn, jako z vní, známé ukání zetelné,

—

rychlé, dutklivé S\ oboda se zacln l pi ku, jenž po dlouhé pestá\( e nkolika se mu tak znenadání oz\al v té smutné .

.

.

tom

zvu-

msíc opt hodin,

a bezdky zašei)tal, upíraje oi v onu stranu stny .,Rozunn'm, rozumím, nadchází konec!" .\ dru hého (lne odiX)í\ala v té sxtnici ztuhlá nn-t\ola. Jako malý hoch, když na \ eer \ dtské postýlce zaxíral oi, zatím co ix>kojem znl pouze tichý zvuk drátu v rukou matiných a šustot listu, které toucí otec obracel \zi: )míná si, že tehdáž sniv nasloucháxal tikání tchto hodin, jež v nastalém ti( hu samojediiii se ozýxalo sxtnicí, a že si ])edsla\o\aL jakobx to kyvadlo kolísalo se pímo nad :

zvun

271

jelio lilavou a

jakoby strakat

odný

veselý mužík,

obmykaje rurkama nožkami konec kyvadla s pitvornými posunky houpal se nad ním, v odmeném tempu opisuje na právo, na levo vzdušnou dráhu, až pak >;pusti\' nožky a zachycen toliko rukami, s nataženým tílkem lítal sem tam, jako hoši ve zvonici, když dá\ají se unášeti provazem rozhoupaného zvonu. Konen nebyl to již mužík, nýbrž sám i

usínající chlapec, který se houpal na kolísa\ém kyvadle, vysoko \e vzduchu, nad jasnými \odami. \' nichž zrcadlily se ohronmé, divné kalichx pekrásn zbar\ených k\tu. ktcri' mstou jen \ kraji

nach dtského snu.

3.

zAa^rek.

Nemže býti naším úkolem podrobn oceovati a analysovati díla, jimiž Cech vystoupil v elo veškerých našich básník. K tomu ješt daleko není na ase, nejsme dosud dosti vzdáleni tch dob, v nichž slovo Cecho^'0 bylo nám exangeliem, není dosud každé podrobných rozbor jednotlivých jeho prací

—

pedasné

souzení bylo by

kivdou

veliké této práce. Ale nkolik poznámek bude snad do\oleno uiniti. Bohatost produkce i základní její tón dovolují

piložiti jest

k

jeden

dílu z

echovu mítko

nemnohých

umlc

nejpísnjší. Cech

naší literatury, který

šel poslušn za svou hvzdou, jako mágové Východu. Své básnické poslání pochopi! záhy a vnoval svému poslání svj celý život, 1 '.a strádání v mla-

—

nepochopení v dobách pozdjších. Máme v naší i v svtových literaturách nemnoho muž, kteí pinesli svého tak života tiše a skromn, dosti, léta

ob

jak jim

Osud

kázal.

Bohatost a skvlost jeho vidin a sn byla nekonená tuhou prací, vytrvalou a vášnivou, snažil ;

273

se Cech odlesk tchto arovných vidin zachytiti na papíe. Syn utlaeného národa, stísnné rodiny, v úzkých pomrech vyrostlý nenašel v sob a v okolí jako v šastnjších pomrech vyrostlý síly tolik, Goethe nebo Byron, aby práci tuto provedl do konce. Sám skromn vyznává, že svých vidin nestlesnil úpln, sám povdl, že díla mnohá nevypracoval úpln, jiných nedokonil, nkterá pouze zaal podoben v tom osudu svého národa, jenž rovnž nejv^tší ást svých podnik politických, literárních, :

bu

nechal fragarchitektonických, kulturních jen zaal. Ale tyto trosky a fragmenty echovy jsou v mnohých pípadech dokonalé umlecké celky pro sebe byly by chloubou i nejvtších .

.

.

menty nebo

;

básník evropských. Dosti zídka užívá Cech k charakteristice rzného jazyka. Již starší kritiky vytýkají, že u nho mluví všechny osoby stejn. To ovšem není docela pravda, zajisté u nho liší se na p. v Kandiosoby dátu nesmrtelnosti. Pestrých cestách a j. svou eí dosti patrn. Ale je vskutku pra\cla, že jejich jest stejného rázu, stejné vrstvy; Cech nedbá toho, aby odlišoval oste a urit, zejména

—

i

—

e i

nehodlá charakteriso\ati ostrými hranami. Proto neužívá realistického zabarvení rzným dialektem nebo jazykem v Upomínkách z Kavkazu víme, že pítel mluví zvláštní hamatilkou rusko-eskou, ale mimo 2 3 ukázky mluví tak pesn, jako knz na kazateln; v Živsovi víme, že starý fará rád svou :

echv

—

e promšuje eích na

pi celých dloubásn vbec na tuto zvlášt-

latinskými citáty, ale

hých

a

V. Flajšhans: Sv.

ech.

konec

18

274

zapomnl: v Ikaru užilo je nkolika francouzských a anglických floskulí k charakterinost básník

mluvy salonní, ale proti charakteristice na p. Lierov jsou to jen malinké drobty; ješt nejvíce a

stice

nejlépe ristice

jest

užito

polských výrazu

pi

charakte-

mluvy \^ýška Racinského v Rohái.

Velmi krásn ^— a do té doby nevídaným zpdovedl Cech zachytiti náladu krajiny. Výsobem znamu tohoto náladového zabarvení byl si básník dobe vdom; v Ikaru Justýna pokládá za pední pe-

—

nosí Sezimových básní: ,Je v nich jakási zvláštní, zdá se vám, že sedíte kdesi na mezi, zlaté paprsky laškují se zlatými klasy, celý kraj tone ve zlat a svtle, na obzoru lehounké, modravé stíny hor a v erstvém zlatém vzduchu zní cosi jako tichý, lahodný hlahol sváteních zvon ten hlahol provívá celou básní. tu jako nejasn z daleka, tu zase blíže, zetelnji, a když dotete, zvoní vám ješt dlouho v duši." tato nálada krajiny je na píklad znamenit vystižena v „Boui", kde ješt dlouho zvoní v duši hlas písn „Hvzdo moská", je nevyrovnateln krászachycena v „Andlu", kde po letech slyší tetony harf a píse andlu

tajemn krásná hudba. Na píklad v jedné

—

A

n

i

—

ná

U nkterých prací lze sledovati vzrst a roznádherného kvtu Cecho\ y poesie zeteln. Nad illustrací, celkem dosti všední, již provázel v Kvtech 1886 verš básníkv, stojí prostá romance ,,K1 áš t e r n í kvt" (SS. II. 269) starý, nemocný iiinich, k své cele pipoutaný, vidí, jak na ímsu okna vnikl voj

:

!75

kvcl rostliny, jejíž zrnko kdys jako novic vsel .,v roh klášterního sadu". Ten modrý kvt nese starci nejenom kousek jara do cely, ale i krásnou vzpomínku na mladá léta; tak každému z nás vzpomínka

na šastné mládí vonným kvtem ovíjí šedé vlasy". Tento prostý dj, prostou formou (7ádko\ou slohou; odný, mnohý tená by pokládal za plod ,,

.

.

.

cizím vlivem vzniklý ale není tomu tak. Jest to naopak doznívající ohlas velkolepé a grandiosní meditace ..Svlaec" (1885 v Ruchu K kde virtuosní formou sloueny dva dje osudy mnicha stylity, jenž utekl se pro své \ znešené snní na \rchol sloupu, aby k nmu nemlo nic pozemského pístupu a z nhož na konec po letech ani prášek z kostí nezbyl, ani temná báj, vyprá\'ny nádhernou širokou formou Stance, zvláš upravené a vítzství malého zrnka svlace, jenž na konec dopne se vrcholu, ;

:

—

svdkem smrti starcovy a zstane, i když sloup jeho pomine, vylíeno parallelními quasidecimami, v nichž pekrásn zaznívá xnitní rým pedposledních \eršu. A teme-li pozornji, vidíme, že básn nikterak nesouvisí s illustrací pro Kvty snad náhodou koupenou, nýbrž mají svj vznik ryze ve fanje

ob

tasii

básníkov.

Již

— poprvé zetelnji — jeví básník touhu, po-

ode dávna

v Kandidátu nesmrtelnosti

vznésti se vysoko nad davu všedního obyejný ruch a šum; \' Ikaru svého snílka umístil na vrchol vže svatovítské a (Kvty, XI\\ 492) básník užívá o doslo\n \ ýroku „unikne na as do výše nepístupné. \' nerušený klid a samotu, mezi nebe a zemi, kde jako stylita muže hovoiti jen s oblaky a vlastní duší." Tch nkolik slov jest zrno

nm

:

*

:

276

hoiné,

z

a jednak

nhož potom

..Klášterní

vzrostl

jednak ,,Svlaec"

kvt".

Jindy popsal Cech zpsob svého tvoení dozeteln. Vypráví (v Druhém kvtu), jak vidl krásnou dívku a jak dostavila se fantasie. Xartal na prázdný arch papíru tyto ádky: sti

Ty's jako jpmí kvtina. tak líbezná, tak nevinná a plna smavých záí Ach marn toužím po tob, jen astry chladné k ozdob

—

má jese mého Peetl, co

napsal, a

stáí.

peškrtnuv

pipsal stranou: \^idc Heine

Du

bist

so hold,

—

nkolikrát

to

wie eine Blume, so

schón, so rein

.

.

.

Vzrst látky pomalu v duši básníka možno stopovati také v pojetí bitvy lipanské. Není pochybností básník již od nejprvnjších dob tímto kon-

—

cem

veliké epopeje se zabýval

Zdálo se mi, sám že pevnou dlaní prapor nesu, bráním, klesám v dol, zapadaje v tísni mrtvol, zbraní, kopyt koských, valících se kol ...

—

Adamilum 1873: do ])rvníc]i pojeho básnéní náleží ,.llu>ita na Baltu" z roku

píše ve vstupu k

átku

27:

1868. Ale dcfiniti\ní obraz \ziiikl \ duši básníkové tepr\ e roku 1886, když spatil grandiosní obraz Ve-

rešaginu\". kde nad širou plání mrtvol jen modlící se pop a krákající havrani ruší mrtvé ticho tu v Posledním máji" vyhranil se také obraz básníkú\' ne již boj a vraždní staví se mu ped oi, ne ono kolísání vlny bitevní, jaké ješt v Adamitech

—

,,

:

burácí, nýbrž bojišt den po bitv ,,celé širé prostranství poseto mrtvolami". Tak z chaosu obraz malbou \^erešaginovou jediný ovládl. Ale obraz \>rešaginúv sám básníku dal takka jen vnjší náraz a pr\ní základnu. Dominující tón obrazu jest jiný Máchv. ^lájový den, slimce zapadající, mrtvý zrak Prokopv do dálky upený .

.

.

—

—

není z Verešagina, nýbrž je to ohlas Máchy, celý ten kontrast ticha smrti s nádhernou pírodou. Látka Verešcaginova pojata formou Máchovou ale Cechu obojí nestailo. Sel dále toto slouení \^erešagina s Máchou prozáil duchem a pojetím svým! Tam, kde Mácha i X^erešagin spokojují se reálním zobrazením inísta lidí, kde Mácha v nádherných metaforách líí prostý dojem mrtvého oka, upeného ke kraji rodnému tam u echa nastupuje forma snu. Nelíí, jako Mácha, co skuten zrak \ idl, nýbrž v rychlém snu dává padlému vdci patiti na slavné bitvy, ulice basilejské, nádherný ... A nedává utonouti velikému Prokopovi, jako Verešagin velitelm mezi vojíny, ve spoust mrtvol, nýbrž sted planiny tvoí malou strá, na a uprosted padjejím kraji zuil boj nejlítjší lých „hlava na vyvýšené mezi" leží Prokop. Neváže se tu nijak faktem historickým: \'erešagin kresHl, „mrtvý vojevdce, obhlížející co videí to

;

:

i

—

snm

—

— echv

:

.

278

odtud své padlé vojsko" jest sen básníkv, v némž dokonce \dome se staví proti historii. ví dobe, že" starý \ vklad Prokop Holý (Lysý) jest nesprá\-

A

že pímétek ,,Holý" znamená oholeného' (= Rasus, jak slov latinsky), nikoli lysého, pec véren

ný.

,

nechává vtíku echrati kolem ,,lysé lebky" „sporé zbytky prošedivlých vlas". Je to sen básníkv, sen, jenž docela nerealisticky, ale se znamenitou silou básnickou dává na konec mezi mrtvými (24 hodin po bitv) procitnouti staré umírající Táborce, jež se umírajíc vztyí a zanotuje ti-

tradici,

—

—

noní mohutn ,,Kdož jste boží Tak sní básník svj sen o bojišti

šinou

bojovníci".

lipanském. jako Prokop, jehož nechává rovnž sníti o velikých bojích domnívá se dokonce, že stojí lna bojišti Lipanském sám, že slyší zpv Táborky a sní dokonce ve snu nyní znova, že

A

zaboen

ve snu

—

—

—

padlí se zdvihají, korouhve vlají vzduchem... ale vzpamatuje se, že jest to jen pelud a sní dále Táborka zapadla mezi mrtvé, na bojišti opt ticho

—

hrobové Touto formou snu, se všemi nádhernými doplky a opravami djin, básník definitivn zachytil r. 1886 svou vidinu o bitvlipanské. Po d\'aná€ti letech v první scén Roháe na Sion vidíme totéž djišt, tytéž osoby jako r. 1886, ale v novém, nádhernjším zpracování. Horené sny Prokopovy jsou nyní \TPraco\ány dopodrobna a pidán na konec .

.

—

—

—

— dojemný sen dtství, Sny vyvrcholeny grandiosní visí Žižky a Husa nový názor echv se tu ozývá hrzou Prokopovou nad kr\í z kalichu se lijící. A jiko horené sny Prokopovy takto vyvrcholeny '

ryze

echovsky

esky

a

ukolébavka matina.

—

a piopraco\án\\ tak postava umírající Táborky zmoca sesílena. \^ „Rohái" jest slepá a bloudí po bojišti, tážíc se po vítzích, až po hlasu Menhartov poznává porážku bratí. V „Posledním Máji" je postava její shakespearovská, v ,, Rohái" maeterlinckovská.

nna

*

Tak tuhou prací a pomalu se vytvoila neobyejná formální dokonalost prací Cechových. Mnoho arci dkuje svým pedchdcm — z nichž nejvíce cení Kollára, Celako\ skho, Máchu a Nerudu — mnoho literárnímu smru, romantismu, jehož se pidržel. Bylo to pím psobení Byrona (zejména jeho Kaina, Dona Juana, Childa Harolda) ale nepím hlam psobení básníku ruských a polských Pui

:

Lermontova (hlavn Démona), Mickiewicze, (hla\n Pana Tadeáše Slowackho daleko mén, škina,

),

aspo mnohem mén,

;

než se

obyejn

soudí,

roman-

tik nmeckých. Ale

a

takto celkový obsah, tón

i

formu dává

echovi byronismus východní, bylo by pece nespráxTio jeho psobení peceovati. Cech zpraco-

—

vává látku s\ou staí jen ix)hled na rozsah, jaký v jeho produkci zabírá dojem cesty \^ýchodní a jeho sen je sen eské duše, jest sen našeho mládí, jako dílo Schillerovo u V básních Cechových ozývají se hrd myšlenky našeho obrození, pe\iié nadje v budoucnost, silné

—

Nmc.

víry v Slovanstvo.

Je-li

se

stanoviska

umleckého

vysokou zásluhou Cecho\ou vytvoení dokonalých forem básnických a prvních umlecky cenných povídek a epos, jest pro naše národní obrození svr(^hovan duležito nové, a tentokráte umlecky doko-

,

280

nalé vyslovení našich

sn

politických, spoleenských, Srovnánie-li tyto myšlenky a jejich výraz u CelakoAského v Riiži Stolistc a v Cechových Písních jitních, no\ ých a otroka vidíme teprve zeteln ohromný pokrok eské poesie uvážíme-li, že Slavie je \ lastné moderní zpracování Kollárovy Slávy iDcery, poznáme zetelné ne-

národních

i

literárních.

—

—

;

smírnou cenu práce echovy.

Xa

rozdíl od jiných, kteí téžce musili se prok uznání, nejen u starších vzpomeme jen Máchy, ale i u vrstevník vzpom^eme jen boj poslední generace básnické, družiny Moderní Revue. Cech od zaátku stoupal po vavínech. Že první jeho báse. Vánoní sen, dostala první cenu, povdli jsme již; první báse, kterou pednesl v .Ruchu', známý Anonym", dobyl mu úplného vítzství Cech z nho cenil zejména slova Jar. Celakovského Poslouchej, tys vlastn chlapík; první báse v, Kvtech', slavné Kandiotky, zjednaly mu vstup mezi první literáty a pochvalu Hálka, Svtlé Podlipské básn jeho v Almanachu eského studentstva dožily se zvláštního vyznamenání, že Neruda, necht podrobnji kritisovati celý Almanach, jen jako nejznamenitjší jména uvedl dv: Svatopluka echa a Jana Vraného, netuše arci, že dvojí toto jméno nese básník jediný. A první kniha echova „Básn" 1874 pinesla básníkovi rovnž slávu, do níž padlo jen málo pelyku. Takový pelynk abychom tento naped odbyli sypala úvaha Zákrejsova (v Osvt 1874' do íše opojného vína, jež šla dokonce tak daleko bíjeti

— —

— —

,,

—

:

i

,,

;

—

—

—

281

že o nejkrásnjším snu Cechové, jeho vidin kídel niotýh'ch. povdla Andl" má ráz uk\apeného díla." Xa štstí básník tchto inah neetl; bloudil na Východ a ne\zpomínal ani odprc, ani krásných slov, jimiž 20. kvtna 1874 vítal v Národních Listech jeho první knihu pr\ní tehdejší kritik a první do té doby básník, Jan Neruda: Svatopluk Cech je poeta z boží milosti Soud je krátký Cech je básníkem geniálním Na pední místo kladu jeho ,,Adamity". Snad jim nkdo \ytkne, že nemají dost dramatické síly, také snad ne dost plastinosti, pekrásní jsou pec, již tím žhoucím žárem svým. eské to hroby, do nichž pvec \li] zá ržovou. Svatopluk Cech je mlád a již uznán, to velký krok. Vydal se te na cesty smrem tím, jímž šli nkdy Argonauti. Moe se kolem nho za\lní, slunce bude ped ním vstávat ze slaných vln, s temene asijských žul bude hledt na divokou krásu Kavkazu, odpoine si pod palmami, bloudit ])ude, kde kvte vavín na hrobech hrdin a zlaté rouno nových poetických názor pinese nám zpt." R. 1883 i)ak \ dob, kdy nebylo ješt od echa \eliké lyriky, rozsáhlých román, bitké satiry a^ dramatu Kolik napsal Neruda o nm: 874'.

(str.

pra\'é

.,

:

,,

.

:

.

— —

dl, tohk

.

.

.

.

,,

démant ídké

\elikosti a kouzelné istoty. Cech byl hned od ne jpr vnjších svého literárního psobení zcela samostatnou básnickou

poátk

Pedmty

individualitou jeho básní jsou s jemným taktem vybírány, neobyejnou silou básnickou prodchnuty a ve skvoucí, zcela samostatnou, jakoby ulitou a pii tom co nejryzejší eskou formu odny. .

.

.

282

Jeho myšlenky jsou nevýslovn lahodné

velké, jeho slo\esné .

.

.

roucho

je

Osobu echovu zná v Ce-

chách málo kdo, jeho poesii zná každý Spisovatel Cech je sympatickým každému, o jeho velkém, zcela !

neobyejném významu

A

nejmenšího.

od poátku

." .

.

nebylo

literárním není disputu ani jak již praveno hned

—

—

HRST CITÁT.

mé povahy

z vad

\

yiukala od jakživa nestálost,

nedostatek vytrv^alé energie. asto zaujalo mne njaké pedsevzetí silou neobyejnou; vášniv chopil

jsem

se

ho

a

zaal

je

provádti

úsilím

s

až

l)epjatým, ale znenáhla horlivost chladla a za týden, za msíc, za rok upouštl jsem od vci nadobro,

opt njakým jiným zámrem. Tak

se na p. jsem se zabýval dosti asto cizími jazyky, ale žádnému poádn se nenauil. Ve vdách mám tu a tam v nkterém, teba podízeném odboru zbytené, podrobné vdímiosti, z dob, kdy jsem tu neb

zaujat

stalo, že

onu zaal co nejdkladnji studoxati, ale ponvadž jsem nevytrval, zejí vedle toho mezery velmi povážlivé pro lovka, který chce býti jmín lovkem vzdlaným. (Druhý kvt.)

Vím se

již

v jakousi jícdtuchu lásky.

kolem pouhého obrysu

Nkdy

hlavy, jejíž

vznáší

tváe jsme

dosud nezahlédli, njaký tajemný nimbus, který nám srdce kouzelnou mocí. Tak již pouhá silhouetta neznámé staila, aby v duši \'ysockého, v tu

opádá

286

chvíli vhodn naladné krásou jarní krajmy a tením verš, zachvlo se neurité sladké vzrušení. A když se dívka piblížila tou mrou, že vidl zeteln její postavu a* tvá, když k nmu náhodou také pozvedla krásné hndé oi, tu bylo rozhodnuto. Co jím hnulo, že se až zachvl, nebyl pouhý obdiv nad její krásou, nýbrž první záchvat mocnjšího citu.

Báj o žen, stvoené z žebra mužova, chová v sob snad hlubší význam. Zdá se mi, že v každé duši mužské spoívá obraz ženy, ozdobený veške-

rým pvabem, po

nmž

tato duše touží.

Ten obraz

zstáv^á nékdy po celý život pouhým snem, pouze duševní vidinou, v níž kochá se oko do sebe vhroužené. On míhá se pak duší básníkovou, když pje své písn nejvzletnjší, duší malíovou, když snaží se zachytiti alespo stín jeho krásy bledými barvami na vzdorném plátn, snad duší každého muže, když povznáší se z prachu a šednosti v istší, svtkdyž lejší oblasti. Ten obraz zstává mu v duši. kráí životem po boku jiné ženy. Ale jsou lidé, jimž Buh ve snu vyjímá obraz ten z hrudi a tvoí z nho podobu skutenou, ve které pak soustedno jest všechno, co jeví se jim ve svt žádoucím. i

i

(Ikaros

Láska mladá jinaký

ukí

íid, než

\-

rozxaze stáí

chladný káže rozum, zná jen s\é zákony

To

láska i)ravá, jež všednííli pout AŠelikých, je

I.)

vlastní.

nedbá v ix)vzletu burném slep pes moe, ohrady vichí

za svou jen xidinou, jsouc božstvem, vším Stejn i ostatní v duši mládeže zápaly

\ped k ideálm

s\

ým

sama sob.

isté bez chladné rozvahy bouí.

287

ncchsi rozum stáí v útrpném smíchu \-

ke

pec

tento kypící kvas,

skutkm

z^nížto

se

veIik<Tii,

v

nm

v

nm

se dí\á jen zárody klíí

tvrí

pouze

je

síla,

lidstva

rodí neustálý pokrok a rozvoj :iurké skráni mladé, ne v moudré lebce vychladlé \znik s\uj \ezdy mají blahodárné pevraty velké.

V

(Václav Živsa. V.)

Cím

našinec své lapá úspchy, nejen obsah slo\též jejich zvuk a posunk. jímž slova provází, zákmit jiskry v ase mhoura\ é. a celé naše já ve chvíli té, než také chvíle sama, duše asu, ráz, barva doby. ^ šeho okolí, duch pokolení, jehož sám jsi ástí

—

jest

i

.

(Rohá na

Mám.

pra\da.

.

.

>i()n,

roky tuhých prací, ranním šerem stet však bezdná, jen chleba ždajíc, ztrácí ást práce té svou cenu. ix)uhý tret ást jiná byla; a kde výš se vzpjala, tu nejednou jí záhy selhal vzmach, zas mdloba malátná jí kídla spjala a ve vyjetých cest ji stáhla prach Vím, odsoudí mé dílo píští dí)ba, však zde již soudí \lastní obžaloba. iak('

znám noní lampy

s

—

]á vidl dobe l/i a bludy vku. já o lovctva obrození snil, le v pohodlném six^lenosti \lcku

jsem po šablon

její

\

šedne

žil,

1.,

4

—

;

!

?88

shánl požitek a bydlo

tiché,

s

ní

s

bídu ešil almužnou, celý fráze liché, ní za skutek

s

ní bratru

ml

jho mrzké snášel šíjí nemužnou, a v rukou pomru byl slabá ttina, Má vina! já jinak myslil, jinak žil

—

Já ve svém šiku bojovník byl chabý, jsem veto hmít, já mlel tam. kde zel neinn, kde utištn byl slabý, kde Inl jsem zdvihnout proti kivd štít. nedstojný, boj náš denní Boj pravda

ml

—

— —

—

z té vavy ven však já tam, kde zvalo pesvdení, bouím všem se vydal \ plen, bych za krok stranou od klopotné srážky šina. IVIá vina jsem pohodlný volil klid (Modlitby k NeznámOmu » Zpov*'

za tretu,

osoby

!

i

n

—

V^ždy nelze s húry polndavý zrak chýlit v zápasící davy a nad bouhvou asu vlnou stát

as

:s'

neúastí pohodlnou

tom

bývá, kdy v

své barvy

boji krýt není,

estno

kdy teba vetknout na svj znak svého

Mn

štít

pesvdení.

nechutí sr

\

i.i\


denní,

kde rmutných vášní kal se pní, a nechci v každý výpad planý jít slep za panýrem strany

—

:

:

289

než tam, kde spravedlivá své vrné volá v adu,

vc

vždy hrdé na oddanou plec svojich barev kladu.

štít

e

Kde

bojuje srdci drahá násilím a leští vraha, kde žárliv svou est si chrání a každou pí své role brání, chtíc jedinou jen paní být ve starém pedku sídle tam budete mne vczdy zít na nejkrajnjším kídle. boj

Kde

s

bílý orel

k zoi vzlétá

a lípa obrovitá zkvétá, IX)d vtve svoje širodalné zvouc velké Slávy plém valné, kde obrození kyne \šem ve svorné lásky zídle Ten šik je mj! \'ždy stanu v

na nejkrajnjším kídle! (Jiti ní písn »Na kidle

Nevme Nevme

nm

ncjkiajnjšim<.)

nikomu.

nikomu na

svt

širém,

nemáme jednoho

pítele tam, starý boj za každým skrývá se mírem, soucit a píze jsou šalebný klam;

nevme

rad,

nev^me

pocelu,

ni ch\ále, ni han, stisknutí dlan,

nevme niemu Flajšhans:

fev.

ech.

—

všechno

je

mam. jg

!

290

\^me

jen sob, své práci a píli, jen svatému nadšení v nás, jen vítzství slovanské síly, která si podepe krajní tu hráz, že národ náš, veliká Sláva s korouhví lidskosti za štítem práva

vme vme

vme,

dobude korunu velebných krás (Jitní písn.)

Jen pravdu hledejme, nech teba razit stezku trosky útvar, jež svtil mnohý vk, duté idoly, jež v lichém stkví se lesku, a fráze zvonivé, jež prázdny myšlenek. Nech v rumy padají ty stavby prohlodané, jak trópúv obydlí, jež proryl v úkrytu roj termit, jen slupku zanechav, již první boue svane.

pes pes

Nech ády nech

pominou,

jichž

duch

slova umlknou, jimž nikdo

je

mrtev dávno,

neví,

jenom konejme, co v soudu vnitním správno, lží zbablé neime pímí. A zvykem nelpme na padlých boh jménu a veteš nectme se zbytkem pozlátky, to

a se

jež

ty ostatky, zbavil

nimbu

as,

jichž

schránka jen

má

cenu.

(Jitní písn, »Vlny<.)

Náhradou za vše uprchlé jest nám resignace. Není to resignace truchlivá, ale klidn veselá, nekalící nám radosti z krás pírody a života kolem, na které nech si pro mdlejší naše oi ztratily leckterý svj kouzelný písvit hledíme tím po-

—

—

;

291

zornji a vdnji, že snad již dlouho diváky nebudeme. Tšíme se z každého nového jara zem i z jara nových pokolení, které stále rozkvétá kolem nás.

Náš vlastní život jest za námi, jako dj už hojako by tový, nezmnitelný; pipadá nám to byl život nkoho jiného, toho mladšího lovka,

tém,

kterým již nejsme, a s uklidnnou myslí pohlížíme zpt na jeho zdary a nezdary, zápasy, viny, snahy a práce. Ano, pracovali jsme také, v dychtivém a klopótném snažení, a mezi planými bylo snad nkteré dobré dílo mli jsme radost z práce, která se nám dle soudu našeho zdaila, a asem slyšeli jsme snad rádi potlesk jiných. A když sil ubý\alo, tu milosrdným zaízením stávaly se i skromnjšími naše touhy a ochabovahi ctižádost. I hanu a úsmšek, které by nás dí\e do hlubin duše byly zranily, pijímaH jsme na k()n(?c klidn a teba s úsmvným pikývnutím. \'ždy sami dobe známe své slabosti. A nyní pracujeme již jen, aby ruce neležely z té práce vzejde njaký, v klínu a snad pece nech sebe menší užitek celku. Není teba nieho více. Všakt kolem nás kypí nové, svží síly, nová a nová pokolení bouí vped novými nadjemi, snahami, myšlenkami, jako jaro pírody rok co rok pilétá v bujarém tanci na zelené nivy, ovneno no\ými opojnými k\ty Evoe, jaro obojí! i

;

i

—

i

—

(Druhý kvt.)

y Již

Ší,

máme

ší

m

ný k a r a t e 1 ú m. karatelú víc než dosti,

se stele

pessimismu

stín;

vždy snadno láti chybám, neinnosti, a pi tom skládat vlastní ruce v klín

:

!

:

29::

strach vru jest, že každý radj zvolí na místo pracovníka soudce roli, a že pak zapomenem' naposled

pro samou žalobu a lamentací, co nejlepším jest východištm z bd: v as uchopit se chut plodných prací.

tch jeremiád vných, dlný ruch! Dost úšklebk a dtek nekonených, z nichž otráven již málem eský vzduch Nuž

již

dosti

dol

s

již

kazatelen v

teba dusné chmury zapuzovat, a srdce tšit, mysli povzbuzovat, by plna a nadje si ekla jará pracovník eta je

dvry

Kde co

stíny jsou,

slabé

jest,

a a

zá

se zaskvje.

mohutní a zkvétá

(litní

písn,

>Vénvm

karatelm«.>

Jen stéblo aspo \"zbudit mezi skalím, jen jeden vsadit do úhoru kvt, jen jedním aspo pispt zrnkem malým

k té setb pro že šastnou píštích let, k té setb všech, jichž snah je touha zídlem, by kdysi lidstva šastnjšího sídlem a lepšího se stal Tvj krásný svt. (Modlitby k Neznámému, Ranní

Xad lidstva hemžením jak nad nn-a\encu rejem, nad evem orkán vely bzukotem, nad tancem jepice jak nad staletí djem, nad zemí veškerou, vším jejím životem, i

?

293

nad mraen oblastí, nad étheio\ ým šíeni, nad planet, vlasatic, vŠech sluncí trp^-tným vírem, nad hmotou bez mezí a všakým jejím ruchem, nad každou myšlenkou a vším, co zveme duchem, nad každým tušením, jež myslí zbožnou chví: v neznámu vznášíš se, ty iré, nekonené, ty nepromnné, véné, ty

nevybádatelné

a nedohádatelné, ty velké, nejvtší všech

taj

tajemství!

(Modlitby k Neznámému,

.Bóh'."^

me

\'šak doposud vládne svétu všemu, a kdyby drahá srdce zel se chvít pod jeho železem, tu proti muž nesmí vznésti mužné síly štít ?

nmu

Má hledt neinné, jak zbjník hrubý bez trestu milé bytosti luu hubí? A národ, jemuž hrozí vraha kopí, má

zakiknouti odhodlané syny, když samoNoln, s nadšením se vzchopí, dát ži\ot svj za spásu domoviny

Má v moi dravém kol své strhnout a bez obrany poddati se zkáze? I^Modlilby k

hráze

Neznámému, >V boui'.)

koen zla je ten, že mezi námi kteí se výhradn zabývají jinými. wSami nedlají nic nebo skoro nic, ale za to íhají, kde se šustne známka njaké cizí innosti, aby hned pikvaili se svým posuzováním, odsuzoDruhý

žije

tolik

hla\ní

lidí,

;

!

294

váním

podezíváním. Zkuste na píklad

a

kutit co-

ped svým domem. Zante teba

zatloukat njaký kul. Ihned jako vosy, zvtivší z daleka cukr, vyskytnou se ví odkud tito lidé, obklopí vás se všech stran a za krátko uslyšíte rad a posudk více, nežli vám bude milo. Jeden vytkne, že je kl píliš slabý, druhý zase, že je kladivo málo silné, tetí shledá, že zarážíte kl na kivo nebo na nepravém míst, tvrtý usoudí, že nemáte ani pojmu o zatloukání kl, odkudsi zaletí k vám tvrzení, že jste kl i kladivo nkde ukradli, a za hodinu dovíte se o eech, kolujících po celém mst, že zarážíte koli

bh

kl ped svým domem sili

proto, abyste

na

nm

ob-

svou tchyni. (Pestré cesty

11.)

„Cest práci každé, která dobro plodí,

nech mává kladivem neb ídí

pluh,

a

prachem, blátem lopotn se brodí, i perem vzletným a ji koná duch, když vodítkem jí nejsou sobc chtíe ni zištná les

—

práci pera, bud stejná

té

pilníku

a

rýe

est (>Bu Drái

Nesetná z

A

se ruka v tuto chvíli nižto jedinci zda^^, zdar prýští

zde co ty? Hloubáním jen

štstí svého a

se,

ku práci napíná,

rovnž celku. as tráv neplodným i

jenom rozpádáš tužby sobecké

když nechce

A^zchop

est!«)

pijít, ruce ve klín zoufale chýlíš.

pracuj

!

By

pouze pluhem tam v líše otecké

!

j

!

!

295

k

píli

ti

skoupa-li

—

sudba pidá snad štstí kvítko lahodné zstane však, lék v práci a útchu najdeš \^

Václav Živsa,

Vili.)

Ty domníváš se, že jsi našel pravdu, a podle této pravdy sformovat chceš vlastní život svj a všechno kolem; však já si pravím s Pilátem Co pravda ? a nezkouším se ani hledat ji. Jen bavím se tím svta divadlem a snažím se i jiné bavit sám ne zlepšovat je po s\Tch názorech, vždy dost je mudrc a kazatel, ti svou pravdu lidem vtloukají! :

—

a

(^Rohá na Sion,

1.,

4.j

Dosti nás. Jsme

slabí,

malí!

—

Dosti tchto

eí!

kdo tak

zoufá, slab a malý jest. byla Hellas, byla Róma vtší, než skrání nesmrtnou se dotkla hvzd?

Jen,

O

Jak smšné byly našich pedku cepy, když celý svt se zdvihl proti nim, a hle svt celý zdrtil a Tábora se klonil !

vdce

slepý,

vný ím.

Jen v srdce zápal, chrabrost bohatýru a budem vojsko netušených sil Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru, a malým ten, kdo zná jen malý cíl. íjitni

písn.

;

296

Jsou lidu svobody, jak ona píze, jež, popustíš-li jedno oko v ní, pak dále již se trhá snadnice. že z nenadání cár ti zbude pouhý.

(Rohá na

Sioiié,

1.,

7.)

a píze cizích nedoufejme neposkytani zbla toho, co jim urveme v urputném zápase po kre\Tiích bratích slovanských stále se ohledejme, nech odpovídají teba k pohledu naší lásky chladností nebo velkopanským po^^

nou

pomoc

:

krom

nám

;

hrdáním ale pedevším vznášejme vysoko prapor s heslem usilovné \Tiitní práce. :

(Náš

vánoní

strom.)

jsi, tím zsta Chra, co tob sváto, co poutem lásky s bytostí tvou spjato máš národ svj slabý je a chudý, on drahým tob, bud mu vren všudy. Zpvník Jana Buriana: Borecké panstvo^

Cím

!

;

a

—

SEBRntlÉ SPISY

SVATOPLUKA ECHA, jež vycházely v sešitech

po 32

hal.,

zaazeny jsou

v následujících 20 dílech:

v I.

díle:

Druhý kvt. Odlesky pítomnosti osobní

pamti

OBSAH:

1.

nulosti.

—

4.

z

jinošských

let

a minulosti. i^Vtšinou

autorových.)

— —

První myšlénka o novém život. 5. Z minulosti. Recidiva.

—

2.

6.

Nový

rok.

—

3.

Z mi-

Závrek.

Krámská cena

(236 stran) v eleg. pvod, deskách dle návrhu V. Olivy a se zlatou oízkou .

Ve skvostné vazb II.

ková

Lešetínský

konfiskován) a

(jenž v

gi^

prvním vydání

K

2-40

K

3-80

byl

menší básn.

—

Menši básn. I. 1SÓ7— IS/^I Vnováni. LešetínsKý ková. Kandioiky. Kyrysník. Chaloupka. Huiita na Baltu. Boue (Moská \ pitevn. Umíráni. Má poesie. V klášterním sklep. lantasie). O jednom králi. Hluché kopivy. Snové. Kížek. Vz. Hrob v lese. larní déš. Orel Balkánu. Sumáovo dít. Na lodi vyhošinc. Handžár. Na hrob Havlasy. 11. 1S75— ISSO: Dle perských básník. Zimní noc. Žižka. V buranu. Nic (Perská prpov). S kužele báji. III. 1881—1897: Z Martiala. Letní procházka. Letni Král a šašek. veer. Vzpomínka. V^ojínv štdrý veer. Tajné hoe. Z dob zašlých. Na Bezdzi. Pohár mladosti. Matka. Skivánek. Pedasná smrt. Rodnou vsi (Z »Vojenských pisní«). Na útku. Na Váhu. Svlaec. Jarní snní. Váda kvt. Snženky. První a poslední. Král Jemínek. U moe.

OBSAH:

:

—

—

—

kvt. Ptáník. Komenský. Píse. Radhošská duma. Dodatek: Otrokyn. Z epigram Alexandra S. Puškina. Myšlénky.

Klášterní

Dva epigramy.

Krámská cena

(292 stran) se zlatou

Ve skvostné pv. vazb lil.

oízkou

.

.

.

.

První kniha povídek a rt.

—

— —

—

— —

Kámen. Trepka. Zimní idylia. Místo úvodu. Nártky z r. 2070. Vymnný klobouk. Zázrané tžítko. Dopis Stín. — Otevené psaní p. Konvalinky vévodovi Gramontovi.

OBSAH:

—

—

K K

3 4*40

—

— —

—

Pan Spisovatel, kterého nikdo nete. Turkos. bojišt. Šablony na sentiTaroky. Novella z nieho nic. poduitel. Rozumné námluvy. Spletená historie. mentální po\ádky. z

Krámská cena

Ve lY.

skvostné

—

—

(236 stran) se zlatou

pv. vazb

Báchorky veršem. OBSAH: Šotek. — Petrklíe. — Krámská cena (344 stran)

Ve V.

skvostné

—

—

pv. vazb

Pravda.

—

se zlatou

oízkou

.

.

.

.

K K

2'40 3*80

K K

3-40 4'80

K K

3*20 4'60

K K

2*80 4*20

Hanuman.

oízkou

.

.

.

.

Vzpomínky

z cest a života i. Moravské obrázky: V Hodslavicích. Na Radhošti. Dv chalupy moravské. Velehradská pou. Selanka. tyiadvacet hodin eriem. Z cesty Václava Maliny do minulosti: Nkolik slov ped cestou. V jitních mlhách života. Krásný máj mých rodi. Neznámé Rzné rty cestopisné a životopisné: boue. Po tyiceti letech. Prachatická elegie. V zái pyrop. Losos mého praddeka. Pan Bržek. Z Janova. Výlet z Janova. Nkolik rt z Florencie. Ve

OB6AH:

—

—

vzduchu.

Z mých

Krámská cena

Ve VI.

skvostné

literárních

zaátk.

(292 stran)

pv. vazb

—

Evropa. VáclavzMichalovic Krámská cena (266 stran)

Ve skvostné pv. vazb VII.

se zlatou

Vzpomínky

.

.

.

.

— Cerkes. — Andl.

se zlatou

z cest a života

OBSAH; Nkolik obrázk

oízkou

oízkou

.

.

.

.

II.

Kavkazu: Adige. Svanet. Mocamethi. Msto ve skále. Projížka gruzínským krajem. Pátelé Osetinci. Rzné rty cestopisné: Rzni židé. Vineta. Z dávných vzpomínek. Ve stopách královny Dagmary. Píživníci paížských kaváren. z

—

—

Krámská cena

(302 strany) se zlatou

Ve skvostné pv. vazb VIII.

Václav Živsa.

—

Krámská cena

(298 stran)

se zlatou

.

.

.

.

.

.

K 3*— K 4-40

oízkou

K 3'— K 4*40

—

Nový epochální Pravý výlet pana Brouka do msíce. pana Brouka tentokráte do patnáctého století.

Krámská cena

Ve

.

pana Brouka.

OBSAH: výlet

.

Slavie.

Ve skvostné pv. vazb IX. Výlety

oízkou

skvostné

(340 stran) se zlatou

pv. vazb

oizkou

.

.

.

.

K K

3-50 4-90

X.

tyi

cykly básní.

—

OBSAH: Ve

stínu lípy. Jitní písn: V jitním šeru. Kouzelná íše. Nadšení. Dosti nás. nikomu. Dva zvony. Fráze. Pravé slovo. Slovem a kovem. Pízrak. Modlitba. Naše zbran. Satanský dar. Bratrství. Pod starým praporem. Morav. Tatrám. Zimní fantasie

Nevme

—

Mládeži. Dozvuk. Nové písn: Vstup. Vyznání. První struna Mrt\-ým vlastencm. Zpt a v ped. Sen Koniašv (Psáno r. 1S85) Ukolébavka. Péro sokolí (Psáno r, 18S6). Na Sion (Psáno r. 18S3) V zÁi minulosti. Stín. Šablony. Švanda dudák. ínská ze. Divn svatí. Svornost. Podobenství. Na kídle nejkrajnjším. ka ratelm. Naše Vyhlídka do hor (Psáno r. 1880). Geronv smích Vím. Svoboda. Podzemní hlas. Hrdina budoucnosti. Tyran Rozum V temné chvíli (Psáno r. 1885). Vlny. Povzbuzení. Ledové kvty

Vným

e.

—

Dozvuk.

Z

Na Humprecht. Malomstská

potulek:

Na Valdštýn.

Trosky. Podzimní myšlénka.

Krámská cena (288 stran) Ve skvostné pv. vazb se XI.

Druhá kniha povídek

a

zlatou

K

idylla.

Kos

Alpám.

oízkou

.

.

.

.

K K

2*80 4'20

K K

3*20 4'60

rt.

— Liškovický pán. — Zastavená povaha. — Souboj. — Nikotina. — Vesnický svatý. — Šílenec. — Odkaz. — Rrrrbumbum. — Dobrý skutek. — Thusnelda. — Peditatel. — Duch markýzv. — Signorina Giovenlú. — Foltýnv buben. — Ledová knžna. — lovk, jenž vydal básn. — Malíský nápad. — Poslední vánoní povídka. — Fiorella. — Tiché emesle. — Jablo. — Jak se ítají verše. — Comtessa Božena. — Mr. Plumpudding v Praze. OBSAH:

Žoli.

Krámská cena

Ve skvostné XII. Vetší

(308 stran) puv. vazb se zlatou oízkou

prosa.

1.

OBSAH: Pan

—

Bolehlav a svt. Oblak.i. Kallobiotika na cestách. Poslední jaro.

—

a lidmi.

—

zlatou

oízkou

K K

3'20 4'60

(326 stran) se zlatou

oízkou

K K

3-40 4'80

K K

3'30 4'70

Krámská cena (304 strany) Ve skvostné pv, vazb se XIII.

— Mezi knihami

Dagmar. Adamité. Krámská cena

Ve skvostné pv. vazb XIV. Vtší prosa. 2.

OBSAH: starosti.

Jestáb contra Hrdlika.

—

Hovor

listí.

—

— Výlet

do Chorvátská.

—

První

Sláva.

Krámská cena (316 stran) Ve skvostné pv. vazb se

zlatou

oízkou

XV. Tetí kniha povídek a rt.

—

— — —

vitel. Na behu moském. Filemon a Baucis. Ledové kvty.

OBSAH: Ubohý

Hodina s miEndymion.

—

lionáem.

—

Trampoty

Skvostná noTajemný lovk. kritikovy. Motýl. Pokynutí našim rozhodujícím Jarní fantasie o cihlách.

—

— —

— — — Podzimní vzdech venkovského tenáe novin. — Dušiky — La grrrrrrrrrrande nation. — Stehlíkv duch. Výlet do mladosti. — Deštník. — Psyche. — Pod nžkami a bitvou. — Vný — Tovelille. — Napoleon. — O vrabcích a krejíkovi. — Rusalka. — Rže. — Rodinné tajemství. — Drak.

vella.

kruhm. v

lese.

žid.

Krámská cena

Ve

skvostné

(316 stran) se zlatou

pv. vazb

oízkou

.

.

.

.

K K

5*

K K

3-20 4-60

3"60

—

XVI. Tri cykly básní a sníh.

OBSAH: Písn ooka. palestýnské. Ranní. Lh.

—

Modlitby k Neznámému: Slovo. Sny Májová. Lesní žahn. Zboený chrám. Na obrazem. Klekání. Zpov. Vánoní.

ipu. V boui. Pod Mariánským

—

Sekái.

—

Sníh.

Krámská cena (316 stran) Ve skvostné pv. vazb se zlatou oízkou XVII.

Vtší prosa. OBSAH:

.

.

.

.

3.

Kandidát nesmrtelnosti.

—

Karrikatury:

lovk

s

krás-

ným vousem. lovk s ernými brejlemi. lovk se zlatníkem v tolovék v každém ohledu spoádaný. Skromný lovíek. —

bolce.

Suggesce pravdy.

Krámská cena

(292 stran) se zlatou

Ve skvostné pv. vazb XVIII.

tvrtá kniha povídek OBS.^H:

Mluvící kapr.

—

a

oízkou

.

.

.

.

—

K

3-

K

4-40

K

3-20 4".o

rt.

— Fráze. — — — — — — — — Biskup.

Šélv

dalekohled.

— — — —

—

Hoí! Beseda kabát. Osudný novoroní dar. — Chvála stáí. — Buáci. Novoroní dostihy. S.nm písmen. Archeolotenáky. tenái. Illusionista. gická pednáška r. 5000. Pražské zvony. Lili. Nový rok dra. Berly. Noc na Supov. Z filologických fantasií nefilologa. Strach z cizích myšlének. Píprava k úadu kritickému. Lék proti strachu z cizích myšlének. Stíny O kvtinkách a sluníku. — Prosba o tiché místo.

—

— —

—

mrtvých.

—

—

as.

Krámská cena

Ve

— —

skvostné

i308 stran) se zlatou

pv. vazb

oízkou

.

.

.

.

K

XIX.

Doplnk verš.

—

OBSAH: Zpvník Jana Buriana. Kratochvilná historie o ptáku Velikánu Velikánovii. Z verš pileO arovném pavouku. žitostných: Divadelní proslov k 25]etému jubileu Akademického te-

—

—

spolku. Otilii Sklenáové-Malé. Na oslavu SUOleté památky úmrtí Jiího Melantricha. Galderon. Ku 200 lete památce jeho úmrtí. Dva požáry. (Ke dni 12. listopadu 1881.) Ústední Matici Školské. Žukovskému. Ku stoleté památce jeho narození. práci est! Praha. Úvodní báse k oddílu »Praha« v Ottových >echách«. Proslov ku

náského

Bu

koncertu ve prospch bezplatných

obd

pro nemajetné právník}'.

»Dlnictvo sob«. Ku slavnosti Kollárov. (K zahájení národopisné výstavy 1S95.) (K panoramatu L. Marolda.) Svtlo v temnotách. (Novoroní 1900.) Kostnická duma. Pohádky. (K cyklu Ferd. Engelmiillera.). Hus. Práci. Do pamtního listu minulosti v budoucnost.

Z

Lipany.

Krámská cena

(288 stran)

Ve skvostné pvodní vazb

oízkou

se zlatou

.

.

.

3-—

K K

4*40

K K

3-20 4*60

XX. Doplnk prosy. Upomínky tení:

I.

z východu.

Východní

Obrázky

po Kavkaze

r pouti

beh erného moe.

II.

Letmo

a z cesty zpáMingrelií, Imerecií

a Gruzií. III. Procházky TíHisem. IV. trnáctý gruzinský pluk. V. Vojenská silnice Kavkazská, VI. Vladikavkaz.' \II. Baium. VIII. Kus bývalého evropského Turecka. Nkolik drobných práci: Studium typii. Rzné barvy: I. erná. ÍI. Bila. ervená. IV. Modrá. III V. Zelená. VI. Šedivá. Heliotropy. Doslov k Sebraným spism.

—

—

—

—

Opravy.

Krámská cena

(300 stran) se zlatou oíízkou

Ve skvostné pv. vazb

Cena

všech 20 díl

Ve skvostué pv. vazb

K

se zlatou

.

.

.

.

61-80.

oízkou K 89"80.

—

»Sebrané spisy* Svatopluka echa lze ješt pokud zásoba staí doplniti jednotí, sešity (po 32 hal.), v dílech pak je dodá každý knihkupec, jakož i (po píp. na mírné msíní splátky)

—

Nakladatel

F.

v Praze,

TOPI

knihkupec

Ferdinandova t.

9.

—

Samostatn vydané

ECHA,

SPIS9 SUATOPLUKA jež lze

posud

erkes

a jiné

básn

Evropa.

Báse

o 5 zpvích (pro

dostati:

potebu školní) potebu školní)

(pro

Hanuman. Bajka veršem Ve skvost, pv. vazb se zlatou Humoresky, satiry a drobné rty Ve skvost, pv. vazb se zlatou Jitní písn. Básn Ve skvost, pv. vazb se zlatou Kandidát nesmrtelnosti a nkolik Ve skvost, pv. vazb se zlatou

K 1-—

...»

oízkou

oízkou

—

1-—

»

2*40

»

3*20 4*80

y>

»—

•

oízkou povídek oízkou

1-

>

»

90

2-30

...... 3 — *

4'60

o ptáku Velikánu Velikánovii. S 23 tuš. illustracemi od V. Olivy

»

Ve

»

1'70 3*40

»

1-60

Kratochvilná

histo--ie

.

.

pv. vazb se zlatou oízkou Modlitby k neznámému. Básn Ve skvost, pv. vazb se zlatou oízkou Nová sbírka veršovaných prací Ve skvost, pv. vazb se zlatou oízkou Nové písn. Básn Ve skvost, pv. vazb se zlatou oízkou .... Nový epochální výlet pana Brouka, tentokrát do skvost,

15. století.

Ve

skvost,

.

skvost,

.

se zlatou

echách

pv. vazb

(4°)

Díl

oízkou I.

S 92

.

•

.

y>

» »

1*20 2'60

»

6-—

...»

/'SO

.

^

.

tuš. kres»

4-80 7*20

»

3*60

»

6"

»

se zlatou

3'

2*80 4-40

»

Se 114 tušovými kresbami V. Olivy'

pv. vazb

Pestré cesty po bami V. Olivy

Ve

.

oízkou

Pestré cesty po echách (4^j Díl II. M. Brouek na výstav. Se 49 tuš. kresbami V. Olivy Ve skvost, pv. vazb se zlatou oízkou

—

Petrklíe. Báchorka veršem. cemi V. Olivy

Ve

skvost,

pv. vazb

Petrklíe. Báchorka

potebu

Písn

(4<')

S

19

nádhernými

K

se zlatou

veršem

(v

oízkou

skvost,

pv. vazb

Pravda (báchorka veršem) Ve skvost, pv. vazb

se zlatou

oízkou

a drobné básn se zlatou oízkou

Pravý výlet p. Brouka do msíce. S 55 bami V. Olivy Ve skvost, pv. vazb se zlatou oízkou

.

.

illustrací V.

z

cesty zpátení skvost, pv.

•

.

se zlatou

Veškeré zde uvedené knihy

.

2'40

»

1*C0 3'40

3-60 5'AO

y>

140

»

2*80

»

340 5-—

školni)

1

»

3-20

»

3-40

»

5 80

—

>

2'

»

3'80

»

1-—

» »

má na sklad každý

60

»

a

oízkou

Ve stínu lípy. Básn. 8. menší vyd. (pro potebu Zpvník Jana Buriana. Veršovaná povídka Ve skvost, pv. vazb se zlatou oízkou

kupec, jakož

!•_

»

»

'

Olivy

vazb

»

»

Ve skvost, pv. vazb se zlatou oízkou Upomínky z Východu. Obrázky z pouti po Kavkaze Ve

— -80

»

I

zda.

»

tuš. kres-

básn .

5'40

»

Ve skvost, pv. vazb se zlatou oízkou Rozliná prosa Ve skvost, pv. vazb se zlatou oízkou Rzné rty žertovné vážné Ve skvost, pv. vazb se zlatou oízkou Sníh. Epická báse (4'') nádherné úpravy s adou velkých .

3-

»

menšim vydání) pro

školní

otroka. 28. vydání

Ve

První

illustra-

1*20 2*60

knih-

i

Nakladatel

F.

TOPI

knihkupec

v Praze, Ferdinandova t.

9.

-^

í'^^

^Og^

Flajšhans, Václav Svatopluk ech

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY