r-a-atcria-k FCK Svatopluk Gech: VETSI PROSA NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC

%f

^--/:Qf

•r-A-ATcriA-K

FCK Svatopluk Gech:

VETSI

PROSA

NAKLADATEL F.

TOPI

KNIHKUPEC

SEBRANÉ

SPISY

SVATOPLUKA ECHA, DIL

Xll.

VETŠÍ PROSA. 1.

v P

NAKLADATEL

F.

RA Z E. TOPI K M

JI

K

PROSA

VÉTSÍ

Napsal

SVATOPLUK

PRAZE.

v

NAKLADATEL

ECH

F.

TOPI KNIHKUPEC J90J.

11^43^8

TUk-im eské

jfratické Hpoleiionti

»Unie« v

Priiz!.

VETŠÍ PROSA. i.

Svatopluk

ech: Sebrané

spisy.

XII.

I

tyto

vtší

naje prvním takovým z

seauji podle doby sepsání, zatípokusem »PAN BOLEHLAV A SVÉT«

práce

roku 1871.

.9.

.

Pan Bolehlav

a svt.

(.Svtozor* 1871.)

I.

Jsou domovníci, s kterými bych mnil hned. zdaž vybývá smrtelníku mého stavu a povolání tolik asu, aby se odpolední siestou pokochati a pak ješt hodinku zábavným pohlížením na zasklené dvée, kde profily vycházejících a vcházejících nájemník se stídají, promarniti mohl? Pohlete jen zde na domovníka, jenž vám vstup do mé povídky otvírá, jak zaboen do ohromné, navzdor své sešlosti mkké lenošky, palec o palec otáeje, brejle maje na elo vysunuty, s obliejem v potu a mírné blahosti se lesknoucím do prjezdu vyzírá pohlednte na nho a rcete, není-li poínání jeho mnohem, mnohem píjemnjší nežli moje, kterýž v tu dobu nad popisem jeho se hmoždím ? Nájemníci, kteí tu kolem zasklených dveí pecházejí, netuší ani, jakou pipravují panu domovníkovi zábavu. Hle, úedníek z tetího poschodí! Pozdravuje no, peji dobrého zažití beztoho mu zažívání velké práce nedá. Má-li pak už nový klobouk? Ješt ne! Chce-li s ním vydržet zase až do prvního, siliž ho

Uvedu jedno:

—

—

;

Svatopluk

ech: Sebrané

spisy. XII.

2

ruka Pán! Vru, lovka až srdce bolí, když ho tak vidí po stnách se ploužiti jako stín, s akty pod pažím, s úzkostlivým, nejistým okem, jako by špatné svdomí a zatím má prázdný žaludek a plný pokoj dtí Po se vždycky ješt trochu vzpamatuje, ale takto za živa straší. Dobe jsem dal Vincínka A, stará sleinka! S mopslíkem v loktech to se rozumí. Jde na klep. Z toho dostane asi dnes hodn lidí škytavku. Kde se to sejde, semele to bližního, že na poctivého vlásku neostane, a pak to doma ítá do noci rozjímání o kesanské lásce. No, až Vincínek Podívejme se, pan Plpán už se vyspal. Požehnej Pánbu! Prospívá, prospívá bíško jako soudek, lalšek se mu jen tese, a tváe jako pivoky. Jde mu k duhu, panu Plpánovi. To dlá poádek, odmený život Radost podívat se na nho, když se kutálí po ulici a za ním jeho Zefír bicho po zemi vlee. Jakoby sud a vdýrko za sebou valil. Však on se Vincínek také spraví, až Ohlížíš se ? Hehe Zas peníze z domova abys vyzvonil Otec stádá groš ke po plnoci celý groši a synáek po tolarech vyhazuje. A do kollejí nechodí to vím' jist. Flamisko takové! Já mít

—

ml

obd

!

—

—

nkam

nm

—

—

!

dm

—

—

I

—

—

!

no, s Vincínkem jsem zažil saa pak Ješt ti roky theologie ,,Pane Bolehlave! pane Bolehlave!" Neslyší nebo nechce slyšet. se zdá, že ho to dnes zase popadlo. Aby ho lovk chytal! Pan domovník se vybral z lenoŠky, stáhl si brejle do oí a vzav se stolu psaní, vyšel do prjezdu. ,,Pane Bolehlave psaní!" rozkikl se za pánem,

takového syna

mou

—

radost.

Mn

—

stoupajícím obrátil,

vzhru po schodech. Pan Bolehlav

pošmournou jeho

lící

se

prokmitl slabý paprsek

a rychle zmizel; s nevrlým posukem, mraným pohledem sestupoval váhav nazpt dol. Domovník tepetaje psaním ve vztažené ruce vzhlížel k panu Bolehlavovi se zvláštním úsmvem. Tento vyškubl mu psaní z ruky a pohlížel chvilku na adresu. ,,Není libo šupKíek?" tázal se domovník s nevinnou tváí a zatím chtl pana Bolehlava jen dopálit. Však ten neekl ani slova, obrátil se k zády a již vystupoval opt po schodech.

— —

nmu

Pan domovník vzal si rovnodušn šupec, vytáhl modrý šátek a drže ho za cípy ped sebou stopoval postavu pana Bolehlava pólo útrpným, pólo posmšným zrakem. Když se mu s oí ztratil, užil modrého šátku po svém zpsobu a bale ho mumlal cestou k zaskleným dveím ,,Jak jsem pravil. Zas *' to popadlo. Nu, jsou všelijací pavouci Zaboil se opt do své lenošky, vysunul brejle na elo a hledl do prjezdu. A když se tam dlouho nikdo neobjevoval, pohížil se do myšlenek. Znova brali se ped duševním jeho zrakem vyzáblý úedníek, stará sleinka, pan Plpán se svým Zefírem, marnotratný student, pan Bolehlav a na konec Vincínek v klerice, s lesklými botami a s bichem ctihodnému jeho sta\ai píslušným. Než zanechme pana domovníka v otcovských jeho radostech a pospšme

—

:

ho

za

panem Bolehlavem.

Dostihli jsme ho ješt na schodech. Prohlíží posud adresu a bruí: ,,Loco kdo by to mohl být? Ruka neuritá, nesrovnaná skoro jako ženská. wSnad erta nu, pKídíváme se na to nad-

—

— —

1

lení."

2*

Roztrhl pee, odhodil obálku a rozevel psaní. Podíval se na podpis: ,,as aby ten hieroglyf rozluštil!" zvolal mrzut po delším prohlížení. Na to jal se slabikovati s hora: Mnohovážený Pane a Pane! Ponvadž se uedník k Vašnosti nikdy doklepati

nemohl

——

Dále pan Bolehlav neetl. Smákl psaní v psti na chuchvalce a stril je do kapsy. Zlostné „Chlap," :

bylo všechno, co se z nho dobylo. Vstoupiv do svého pokoje, zavel pan Bolehlav peliv za sebou a sklesl jako v nejvyšším unavení na židlici. Zabruev nkolikráte: ,, isté pomry Tu máte naše emeslníky! Sám si odpuzuje zákazníka. Jdte mi k ertu s intelligencí našich pria1

myslník!"

utišil se

Spusmež

se s

po

chvíli

v hlubším pemyšlení. koši myšlenky

ním v kolísavém

do hlubin nedozraných. Ten domovník! Jak blažený má život! Vru bez vášn, bez danajského daru rostlinný život

—

badavosti, zpytavosti. Jemu poskytuje lenoška to, celý svt poskytnouti nemže: klid, mír, co liší se duševní spokojenost. Anebo ten Plpán, od svého psa? Nejsou-liž oba stejn šastní poci-

mn

ím

tem svého tlesného nadbytku

—

není-liž

obou

moudivý plamének,

ži-

živený rmutnou tukovinou? Všichni ti obmezení lidé kolem mne jsou souzeno trpti, pro jen šastní, spokojení pokterýž jsem lepší jich, kterýž se duchem nad vznáším ? trpím netoliko duševn, i hmotný nedostatek víc a více na mne dotírá. Starost o vezdejší chléb vsí se jako centnýové závaží na kídla ducha mého, ochromu je bujarý jejich vzmach, víže mne vot jen

—

A

mn

n

té mrtvé hroud, k tm za zWa, mrtvým lidem, kteí se mi zhnusili, jimiž pohrdám, jež nenávidím! Pevrácené to ustrojení spolenosti Rajka zavírá se do klece s krkavcem, do železné klece, o jejíž pruty si otlue nádherný svj šat. A oni myslí, že já také již hynu, že se pozvolna vpravuji do té všední šablony, že se s nimi srovnám pod tou sklennou ix)klikou, pod níž veliký vodník spolenost duše moí. Ó, mýlíte se, vy tam, mýlíte se! Ješt jsem nedohrál svou roli. Ješt jste mou pružnost neumoili, ješt Tu ohnul pan Bolehla\' ruku \- lokti a vymrštil Na to popošel ji pak do pedu s velikou prudkostí. k zrcadlu. Z isté jeho plochy zableskly mu vstíc dv duchaplné oi, nad nimiž se oboí klenulo obloumyšlenky hrdý kem triumfálním, vysoké elo prestol nos po píkladu všech znamenitých mu-

k

1

—

——

ž

—

—

,

znamenitý, jemn prokvtavé kníry a bradika " vru, podobizna tato byla lepšího rámu hodná, než té mouchami znamenané ervotoiny kolem zrcadla. Pan Bolehlav pedstavoval v tu chvíli obraz oduševnné mužské krásy. Dlouho obzíral pan Bolehlav tohoto krásného lovka v zrcadle a ím déle tam patil, tím více mizely poslední stopy mrzutosti s jeho oblieje. Konen si dokonce zaluskl prsty, pohladil si bradu a pousmál se spokojen. Na to zapálil si dýmku a vyložil se z okna. Vyhlídka

z

jeho bytu byla velmi

pkná. Pod ním

vá-

skupené stromy v hluboký svj stín, mezi nimi pestil se bujný trávník rozmanitým kvítím, vzadu táhla se oprýskaná zed se starými soškami na hebenu, za ní kupily se opt stromy

bily košaté, ledabylo

10

hustji a hustji, stoupajíce do výše, kde se vynášelo nkohk rznotvárných, šedivých vží. Bylo to zátiší uprosted mstského hluku, zelená oasa upro-

kamenn poušt msta. Zahrada pod ním svdila o dívjší nákladné úprav; nyní byla na pólo zpustlá. Rzné koví rozlézalo se voln po ní, sted

cestiky byly namnoze travou zarostlé, kašna pod mohutnými kaštany byla vody prázdna, obrovské kamenné ryby, kteréž druhdy jasné paprsky vody

do vzduchu

bez hlav a bez ploutví jako tresky sesutá,, a v rozsedlinách jejích, v rumu, v hlín nashromáždné v toulech bezhlavých Amor, na štítech bezrukých gladiator, v lasturách beznosých triton ujalo se rozmanité býlí, skupily se štíhlé houby v celé chumáe. A tu a tam zalepil pozdjší majitel ty štrbiny pestrými cetkami, psobícími na lovka jako moderní fráse v djepisné povídce. Jako na píklad onen titrný, svtle obarvený pavilón, vypiplaný na se tu sušily.

chrlily,

Ze byla místy

výstupku šedivé, rozpukané

zdi.

Nu

ovšem, kdož

by hledal vkus u starého majora. Ale jeho sliná, vzdlaná panika Ach, práv pichází. Pan Bolehlav odložil dávno vyhaslou dýmku a pihladil si mírnou chocholku vlas nad elem, výrobek to astého pemýšlení. S pavilónu sestupovala mladá ženština, jejíž ztepilou postavu tžký, blolesklý šat v malebných záješt otehybech obdával. V ruce držela knihu venou. Sestupovala voln, s hlavou sklopenou, Zdála se malá hlavinka klesati pod bemenem temného, lesklého vlasu, který jí v bohatých kadeích spadal na ramena. Mírn podlouhlý, jemn plný její

——

—

obliej

przranou

svou bledostí

divn

se odrážel

11

od tmavého vlasu, nžn nastínné rysy jeho byly tém dtské. Však te pozdvihla sklopené asy a z tch temných, snivých oí vyhlédla žena truchlící nad ztraceným rájem mladosti. Tak aspo vykládal si pan Bolehlav divné kouzlo melancholie, jímž ho ty zraky náhle uchvátily. Je nešastna! pravil sám k sob, trpí po boku muže, jehož nemiluje, ba nenávidí. Jakž by také mohla milovati vyžilého starce ? Puškinovi Mazepové nechodí skuteným svtem. Ba nenávidti musí muže, k nmuž ji pomry, snad vle rodi pikovaly, který kvt mladosti její sobecky bouí, když krev se ve rozškubává, který na to jen pomyslím. Pan Bolehlav byl majorku nkolikráte z daleka spatil, ale doposud ani netušil, jakou to perlu žen stará kamenná skoápka s ním v sob obsahuje. Díval se s vytržením na slinou paniku, kteráž nyní

mn

oi

zase sklopila a v bledé líci lehounce déle na tento stín rumnce, na pvab melancholie po oblieji jejím rozestený pohlížel, tím živji pedstavoval si onoho krásného lovka ze zrcadla s mírnou chocholkou, kníry a bra-

hlavu a

se zapýila,

a

ím

dikou.

Konen zmizel vábný zjev ve dveích z domu do zahrady prolomených. Ješt dostehl pan Bolehlav ty blolesklé, tžké záhyby roucha, které se za krokem jejím skládaly a pak zpustla zahrada nevábila ho více. Odstoupil od okna a pecházel po pokoji. Celý roj myšlenek tísnil se jeho hlavou. Najednou zastavil se ped vncem ervotoiny a vhloubil oko do zrcadla. Samolibý úsmv obechvl jeho ústa, oi jeho potuteln zableskly. V odvu slov vypadaly by myšlenky jeho pi tom as takto:

—

i

—

12

—

,, Semhle do vlas šikmo opeený baret kolem hrdla varhánkovitý límec po boku tpytivá rukoje kordu " pi tom rozkroil se malebn a zamáchl divadeln patheticky rukou ,,což íkáš, svte, novému don Juanu, sehranému Bolehlavem na tom bláznivém divadle loutek nu což? Jsem již píliš ošumlý, vypáchlý není-liž pravda? Škubeš pohrdliv rtoma nu, škubej si s Pánembohem' .**

—

—

—

—

—

—

.

—

.

II.

Vta

pro život

:

dáváš-li šatstvo z ruky,

hle,

aby v kapsách nic neostalo.

Panu Bolehlavoví vyplynuly z nešetení toho pravidla mrzuté následky. Svoval šaty své bez náležité prozetelnosti rákosce pana domovníka, a tento nešetil bez výminky kapesního tajemství.

A

tak octl se v ruce

domovníkov chuchvalec

papíru.

Domovník odložil spodky a pistoupil s chuchvalcem k oknu. Rozbalil ho prozeteln, uhladil rukávem, narovnal si brejle a jal se slabikovati: „Mnoho vážený Pane a Pane atd." Obsah papíru ho patrn velmi zajímal. Za tení kýval a vrtl stídav hlavou, pošupoval ošumlou domácí epiku s místa na místo a slabý

úsmv svdil

o vnitní jeho spokojenosti. ,,Ach/' pl roku a jakého dlá mumlal, takový pakatel pána! Na lovka s pdy kouká! Vida, vida! Nu ** známe ptáka, známe ho te ,,

—

—

——

"

13

Když den po té samomluv umounný výrostek v záste na dvorku se objevil, ozval se s hora pronikavý hlásek: ,,Nechod nahoru, pan Bolehlav není domal" Byla to stará sleinka, která práv v okn svého mopslíka slonila. A naproti ní vynoil se z okna tuný, lesklý obliej a pan Plpán zašveholil: ,, Takový pakatel pl roku -- na botách to uedník vybhál A?" ,, Ovšem," dotvrdila sleinka. ,,Jc to pravý hích. A pi tom se chová ke každému tak nadut

—

,,

Hluchý klas

—

—

hehe

I

Uskrovni

když kasa

se,

lovk

nestaí. má konen své píjmy, mohl by to a ono ale obmezí se, uskrovTií se, hledí na zadní kola. A?" pravda! A pak, vždy už má rozum. ,, Svatá Není žádný mladík. Tamhle studios naproti to je jiná. Nezná cenu penz rozhazuje z tatíkova.

—

—

—

Ten by

ml

vzít

—

na synáka karabá

'*

Pkné

kvítko! Jdeš le»et, Zefíre! Však on major taky Alou Lehni Chce na Jdeš mi ležet procházku Jak \ ám, sleinko, udeí hodina, už hl mezi zuby, a už se otírá o lovka, a nedá pokoje, až vezmeš klobouk do ruky. Mršina Má úcta, sle,,

—

!

!

!

!

I

inko!" ,,

Nápodobn, pane Plpán I"

Nevím,

jestli zvonilo panu Bolehlavoví mezi tím v uchu, ale to vím, že se za svou sklenicí piva velmi nevrle tváil. Sedl v malé hospdce, uschované tak bezixin ped všeteností lidskou, že byste ji nenašli, kdybych vám i ulici a íslo domu udal. Velmi trefný byl název její ,,u modré fialy", nebo vydávala svou vni v skrytosti. té vni až podruhé. Vnitek její shodoval se úpln se skromným

O

Svatopluk

ech: Sebrané

spisy. XII.

3

14

zevnjškem. Bylo tam nkolik celých stol, kolem každého nkolik celých židlic, jedno plivátko a jeden obraz, pedstavující koudel, koské kopyto a palaš, s podpisem: „Bitva u Waterloo," to byl všechen její nábytek. Málem byl bych zapomnl na kamna. U tch stával v zim v lét suchý lovk

—

ve vyšívané domácí epice, s vážným zarostlým obliejem a pohlížel napjat ke dveím. Ten lovk stál tam už léta a léta patil takto na dvée a když nkdo vešel, obyejn velmi se ulekl. Byl to pan

—

hostinský.

Když se pan hostinský z uleknutí probral, sahával vždycky na vyšívanou epiku a hladíval si vážný vous, pi tom hosta jakýmsi nejistým,

me

Když pak host mimo nadání ke stolu se usadil a s významným mlením po jizb se rozhlížeti poal: tu teprve opouštl hostinský své místo u kamen, blíže se váhav a s vý?" ptával se razem udivení své návštv. ,,Pivo taslavým, bojácným hlasem. „Pivo!" teskným pohledem. vešel,

—

—

A

,,Pivo ach ano, pivo. Hned!" pan hostinský ubíral se ke dveím, ohlížeje se pi tom Za chvíli na to poala se pustá jizba tajemn oživovati. malém okénku vedle kamen odhrnula se bílá záclona a veliké oi výbleskly z ní; dvée na chodbu se lehounce pootevely a

nedviv.

V

dv

nkolik malých hlav s bílými kudrnami protáhlo se zvdav do vnit; veliká šedivá koka vyskoila odnkud a skrivši se, pohybujíc jemn ocasem pohlíží na hosta oním' úzkostlivým, pátravým okem, jaké je vlastní jen kokám a špatnému svdomí.

15

Na chodb šust pantofli. Ony belokadené hlavinky mizejí na okamžik ze dveí a vynoují se znova za hostinským, kterýž práv pináší sklenici bledého piva bez ,,borty" sice, ale s dostateným místem pro ni. Host sahá po sklenici všeobecn napnutí. Paprsek nadje potýká se s chmurou bezna;

djností v oblieji hostinského; záclona v okénku odhrnuje se dále koka rozšiuje a stahuje svou zítelnici; za zvdavými hlavinkami soukají se do jizby táhlé krky. Host se napil, otel si kníry a ulevil si v dlouhém ,,brrr". Náhlý obrat: hostinský vší zdrcen hlavu, krky ve dveích smršují se na zad, koka hledá útulek za kamny a bílá záclona s'? ;

spouští.

Vbec

pestávali hosté

,,u

ialy" na jedné skle-

pi tom pohledem na bitvu u Wauvažujíce, žc pece lépe píti takové pivo

nici a sílívali se

,,

terloo", a dívati se

vavín

na takový obraz, než dobývati si nucených na poli bitvy. Když ale nkterý pednost

dal zábav s hostinským, dovídal se, že je to bledé pivo vlastn obstojné, sklep dobrý, místnost pívtivá, hostinský že dlá, co mže, ale to že už jako zaarováno hosty že nkterý den i bezruký na prstech :

spoítá. Dovídal jsi se dále, že musí pan hostinský dosazovat, že je hojn dítkami požehnán, že drží také kuchy, ale ta že se teprve nevyplácí, a vbec tolik a 'takových vcí, že se ti znenáhla tenmý svtový bol do duše vplížil a že bys byl v úchvatu šlechetné soustrasti druhé sklenice a snad i ,, paprikáše'* nebo nebyl ho,,telecích nožiek" se odvážil, kdyby stinský v žalu tvém vzpímil a zárove tvou soustrast umírnil ujištním, že se to všechno v dobré obrátí, jen co prý vezme sklepnici, „oni hosté spíše jdou

t

—

3*

10

za

pkným

ženským stvoením," dokládal

s

lítost-

ným pohledem na svj

krásný, vážný plnovous. Hostinský nepamatoval se, že by byl nkterý obliej dvakrát u sebe vidl. Potšení to zpsobil poprvé pan Bolehlav. Pišel jednou, dal si nalít ostatní viz nahoe až po onu zbablou myšlenku o nenutnosti válených vavín. Pan Bolehlav pestal totiž toho dne na prohlížení ,, bitvy u Waterloo". Druhý den pišel zase a tu zapedl již hovor s hostinským viz nahoe až po lítostný pohled na plnovous. Pišel i tetí, tvrtý den: zkrátka stal se

mu

—

—

denním hostem. Pan Bolehlav miloval takové malé, hluché hospdky. Potebuje každý vdt, íkával, kde piju sklenici piva? Nechci, aby se íkalo: chodí tam a

,,u

fialy"

tam,

jí

to a to, pije tolik sklenic.

udlám k vli

A

Zrovna jim

teba hovoí

to ne-

Bolehlav už je uinný morous, vyhýbá se spolenosti, nikde ho se si mne pomlouvají, už ani není vidt zlobí. A ne, neudlám jim to k vli, nesednu si jim na oi, aby na mne mohli zevlovat, každé sousto oima mi pohlcovat, pivádt si známé a jim šesi vyptat: ,, Tamhle to je Bolehlav!" K tomu berou nkoho jiného, já už mám té jejich spolenosti až po krk. Obejdu se bez nich. Jsem sám sob mnohem zábavnjší spoleník, nežli mi oni kdy býti mohou. Musím-li mermomocí pi pití míti spoleníka zde stín, který se pede mnou aj zcela po lidsku rýsuje. Nemuí mne alespo všedním, prázdným hovorem, z nhož by vrabec zrnko !

si

:

—a

a

a

—

I

mj

nevykloval.

K kadlo.

hospdce pak vábilo Koníek pana Bolehlava

této

jej

ješt jiné

bylo

totiž

lá-

studo-

17

A

nho

hování povah. s tohoto hledišt byl pro stinský pravou pochoutkou. By la to povaha velmi neuritá, kolísavá, povaha však nebojte se, ušetím vás bledou kresbou bledosti, mizivým nártkem mizivosti, stíntím lovího stínu na papíe. Co nám po libstce pana

—

Bolehlava Pan Bolehlav stal se tedy ,,u fialy" denním hostem. Znenáhla mu hostinský pivykl a také oi za bílou záclonou, koka a kudrnaté hlavinky ukojily na Dostával jako s dostatek svou zvdavost. vyznamenání sklenici s devným víkem a jmenoval se ,,pan profesor". Hostinský si k pisedal a totiž naslouchával s udivením jeho výkladm. hostinský tu vzácnou vlastnost, že se všemu, ale pravšemu divil. A práv tato vlastnost byla hlavní páskou mezi ním a jeho hostem. Pan Bolehlav pivádl rád lidi v úžas nad sebou a svými výroky, osloval je rád bleskem svého ducha, smlými myšlenkami, netušenými obraty. A zde mohl choutku svou ukojiti mrou svrchovanou: hostinský divil se již té bezohlednosti, s jakou pan profesor nohy pod stl natahoval, ruce do kapes strkal, na židlici se kolébal, podivení jeho mnilo se v úžas, když pan profesor s opovržením o polské omáce nebo o nadívaných holubech mluvil, a což teprve, když se povznášel k zatracujícím úsudkm o form státní, moci kapitálu a podobných vcech! Dnes však tváil se pan Bolehlav, jak jsme již nahoe povdli, velmi nevrle za svým pivem. Píina té nevrlosti sedla v podob mladého, veselého lovka se slamným kloboukem u vedlejšího stolu. Tento druhý host byl zde totiž dnes podruhé a poI

nm

nmu

Ml

: ;

18

ínal si velmi po domácku. Bral hostinského za vousy, íkal mu „staroušku", kritisoval ,,bitvuu Waterloo", hvízdal si nejnovjší pouliní písniku, a oo nejhoršího dal se titulovati ,,pan doktor" a

—

ml devné

víko na

sklenici.

Pana Bolehlava zmocnil se vosti. Chtl on sám jediný onen

pocit jakési stín

žárli-

lovka

kvýši myšlence

lidské dstojnosti povznésti, chtl sám té se tšiti, že v hostinský a jeho píslušenství

nm

svého

spasitele,

jedinou

svou

podporu spatuje,

chtl

se nadále baviti tou ídkou hostinskou idylji zkazí takový bezduchý hejsek, lou a tu který se nestydí, dát si íkat „pan doktor". Pijde

—

mu

—

všeho všudy podruhé a již víko a k vli nmu starého hosta zanedbává.

již

hostinský

Pan Bolehlav dával smýšlení své zejm na je,,Pan doktor" zapálil nkolik prskavek laciného vtipu a stopoval úinek jich v oblieji Bolehlavov vo.

avšak tento ukazoval mu toliko hejno vrásek na ele a drtící v oku blesk. ,, Doktor", vida neúchvatnost pana Bolehlava, obrátil se k nmu zády a bavil se výhradn s hostinským. Mezi jiným tázal se ho blahosklonn ,,Máte tedy etnou rodinu?" ,,Osm dtí," odpovdl hostinský s lelikým zapýením' a s nevinným pohledem k nebi, ,,Však nkolik zaopatených, co?" ,,No jedno, mže se íci. Nejstarší Iduna

—

je

pi

divadle."

,, Iduna?" zvolal doktor pekvapen, obhlížeje nepatrný zevnjšek hostinského. ,, Iduna? Vru, divadelní jméno."

"

19

,Jsem pítel takových jmen," podotkl hostinský, vypjav drobátko elo. „Druhá dcera jmenuje se

Adda

—

''

—

Adda

,,Ach,

Snad pjde

básnické jméno.

také k divadlu?" ,,Ani

pomyšlení!

Nemá

v

sob jiskiku

herecké

vlohy. Je, víte, taková ostýchavá, nesmlá, bojácná sotva si troufá ped cizími oi pozdvihnouti. Nikdy byste neekl, že jsou sestry. Bože, Iduna! Ta je pro jevišt zrovna zrozena. byste ji vidt, když dává pannu Orleanskou! Pílbice jí sedí na

—

Ml

hlav jako lítá

po

lovku

—

oi samá

ulitá,

jevišti

jako vítr a

,,Ach, ach!" radost, co?" ,,Jen

z

ásti.

Zbraoval jsem

divil

Ona

se

pohyb samý oheií, máchá meem, až úzko

jiskra,

doktor.

se mi, víte,

,,To

z

úpln

ní

máte

odcizila.

v tom, ona si postavila hlavu. Nechtla v domácnosti pomáhat, nechtla chodit do šití, chodila jen po pokoji s knihou v ruce, deklamovala, rozkládala rukama, uila se ped zrcadlem divným posukum mli jsme s ní hrozný kíž. Jednou jsem jí osteji domluvil, vyetl jsem jí, že rodim obtíženým tolika dtmi pi svém zdraví, svých schopnostech niím nepispívá a ona pohodila hlavou, odstrila talí bylo to práv pi a zamumlala, že nám tedy nebude na obtíž, že nebude své bratry a sestry okrádat, že si pomže svtem sama. Sebrala své knihy a šla. Darmo jsme ji zdržovali, ani lžíce se už nedotekla. Vdl jsem, kam pjde. Sla k jedné píbuzné, která byla ped asem u divadla a která v ní ty vrtochy jí

—

obd —

—

—

20

živila. Tam ostala a vystupuje te na jednom pokoutním divadélku isté to zaopatení Platu má snad sotva tolik, co potebuje na šatstvo; strojit' se k úlohám svým vždycky vybran, mní úpravu svou tém ke každému pedstavení, hlava se jí vždycky blýská šperky jsou ovšem falešné, ale stojí to pece peníze. Mohla by se dostat k vtšímu divadlu, ale tam by musila vzíti za vdk služkami, babikami, drobnými úlohami, a ona chce hráti jen knžny, hrdinky, první role. Ale pravda je, že navzdor skromnému platu ani krky od nás více nevzala navštvuje nás asem, pináší nám vstupenky do divadla, Add a* ímenším sestrám dává své obnošené šaty, ale bh uchovej aby od nás eho pijala. S nouzí ji k té sklenici kávy zadržíme. Je to tvrdohlavé, umínné dve, jakoby ani z naší rodiny nebyla nu, teta Žofie ji má na svdomí a

—

!

,

—

;

!

—

trochu

mánk

také

má

žena.

Ona,

víte,

tak

z

tch

ro-

.'* .

.

Hostinský se tu s povzdechem odmlel a svhlavu. Mezi vypravováním jeho ustoupila lehká veselost v oblieji doktorov výrazu živého úastenství a též z oí pana Bolehlava vytratila se nevnímavost a mrak na jeho ele z ásti se rozptýlil. sil

Po chvíli mlení pravil pan doktor: ,,Nu a což máte v kuchyni, staroušku?** Hostinský vyteštil na mluvícího v udivení oi. Host musil lotázku svou opakoVat. Tu teprve, zdálo se, pojal ji onen v celém dosahu a byl patrn dojat. Vztyil se, tvá jeho vzala na sebe jakýsi slavnostní výraz a hlas jeho se chvl, když odpovdl: „Zeptám se."

:

21

Vyšel z jizby a za chvíli vrátil se s jídelním lístkem, na jehož pt rubrik byla peená husa šikovn rozdlena. Pan doktor vybral si tedy husu a hostinský spchal do kuchyn pání jeho oznámit. Ve ch\'atu nechal dvée na chodbu pooteveny a tmi prosmekla se brzy do jizby celá kytice rusých dtských hlaviek. Doktor ml patrn dcti rád: udlal pívtivý obliej, našpoulil ústa a zakývl na n. Hlavinky zmizely, než za okamžik mls je tu zase. Doktor opakoval svj posunk a sclílil ho sáhnutím do šosu. Tentokráte hlavinky nezmizely, ale

na

okách jejich zrcadlila se nedvra. Když znaný kornout ze Šosu vydobyl, dodal si již malý kudrná smlosti a blížil se váhav k po-

v to

jeden

kušiteli.

nen

Za ním kradlo

svdný kornout

se jedno po druhem, až kocelý hlouek titrných po-

oblieje a šaty malíi kuchyského záza palety posloužiti mohly, k doktorovi pivábil. jejich tu z hloubi k doktorovi se toila, tu

stav, jejichž tiší

Oka

chtiv spadala na mnohoslibný kornout. ,,

Pozor,

dtiky!"

pravil ted doktor, klada prst ji uhodne, do-

na nos. ,,Dám vám hádanku. Kdo stane kornout."

Odkašlal si, pásl se chvíli na nedokavosti jejich a pak pronesl zdlouha a vážn Je to temné a

pec

jasné,

tžké a pec lehké, je to neznámé a pece známé nkdy si též mudrc nad tim hlavu

je to

Což s

je

dtem

rozluštním, že

—

o hádání! je to

Hned

láme.

tu byly

po ruce

koka, vz, msíc, dráteník

"

Doktor ovšera vrtl ustavin hlavou, až kokdyž dti dmysl svj na dno vyerpaly a zraky o pomoc k nebi obracely, hádání konec uinil slovy: ,Již vidím, že to dnes neuhodnete. Tu máte kornout a rozdlte se spravedliv mezi sebou!" Nastalo spravedlivé dlení, které by bylo jist malou bitvou skonilo, kdyby nebyl doktor úad diplomata na sebe vzal. Když byly všechny podleny, posadil si jednoho hošíka na koleno, pohladil ho po vlasech a ptal se laskav: ,,Což dlá tvá sea

p.

nen,

stika?" „Adda?" ,,Ano, Adda." ,, Strojí se."

Snad pjde na procházku?" Hošík vypoulil na udivené zraky. ,,Ne, nepjde na procházku pinese vám veei. Jak vy ,,Aj!

—

víte

!"

jsem nevdl!" Hošík vypoulil oi ješt udivenji: ,,To jste nevdl? Vždy ona nosí vždycky. Jen že hosté máloale takdy o jídlo žádají. Ona vždycky nechce tínek jí domlouvá V tom se ozvaly na chodb odmené kroky. ,,Ach, to

—

——

Dítek zmocnil se náhlý strach hošík seskoil dos kolena a pádil za ostatními ke dveím. V divokém chvatu, v pestré smsici uhánli odtud a div neporazily drahého svého pvodce, který práv s velkou dstojností do dveí vstupoval. Než prst k hrozb pozdvihnouti mohl, byli již ti tam. Hostinský otevel do koán dvée a poodstoupil stranou. Za ním vešla mladá dívka s talíem a jídelním náiním v rukou. Byla vzrstu vysokého, :

ktorovi

23

avšak vysokost ta inila zvláštní dojem: zdálo se, jakoby byla pes noc tak mocn vyrostla a jakoby si s tou náhlou výškou nevdla rady. V celém držení tla jevila velikou nejistotu; hlavu mla jaksi mdle v levo nachýlenu. Obliej její tvoil pravou protivu k té velikosti tla; byl velmi malý, bledý a rysy jeho nepropracovaly se ješt z dtské neuritosti. Pi tom zraila se v veliká ostýchavost, stísnnost a oi její lply nepohnut na talíi, více z bázn než z opatrnosti. Co hošík o strojení povídal, k tomu tvoil odv její doklad nepíliš skvlý; prostiký, blavý šat pjal se vzhru po mírn plných jejích údech v tuhých záhybech, s jednoduchým tepením a zvyšoval skromnost jejího zjevu. Jediná ozdoba vynikala oste z povšechné té ble-

nm

dosti plave, :

lesklý

voln

ko\'ový kruh, propínající nad elem spadající vlasy. Chvla se ke stolu,

uklonila se nejapn, ix)stavila ped doktora talí, nepozdvihnuvši oí, a po no\ém úklonku hlavy a lehkém vzedmutí ader ódech vela se z jizby. V oblieji jejím a v každém hnutí tla jevila se tak mocná, prosba o šetení jí vší pozorností, že jste mimovoln oi sklopili a že vám všeliké oslovení v hrdle uváznouti musilo. Na doktora psobila tato prosba tou mrou, že ješt hodnou chvíli po jejím odchodu hovorný svj jazyk ve vazb držel a v hlubokých myšlenkách ubrousek po kolen roz-

nmá

nmá

kládal.

Pan Bolehlav si Addy hrub nepovšiml. Byl zabrán píliš hluboko do myšlenek. Ani neuvíte, když vám povím, o tak napnut p^nýšlel. Vida doktora s dítkami se zamstnávati, zkivil velmi pohrdliv ústa; ale když pozdji onen s hádankou svou

em

.

24

se vytasil, zmocnil se jí pan Bolehlav celou silou dvtipu svého. Namítnete, že není ani možná pi duchu tak vážném, k vyššímu tíhnoucím, aby podobné titrnosti k sob pipouštl; ale bylo tomu hloubavý, pi tak. Byl pan Bolehlav duch všem se zastavoval, do všeho staral hloubátkem filosofickým; pedlož mu nejvyšší záhadu nebo nepatrný rébus, neustane, pokud obé ku své spoko-

vn

jenosti nerozeší.

Zabrán tedy u pemýšlení, nepovšiml si hrub Addy. Teprve, když odcházela, dostehl ve dveích obrysy její. Však tyto neuinily na hlubší njaký dojem; soudím tak z upímného zívnutí, které mu hned na to až slzy z oí vynutilo. Ale pojednou se zaškaredil vzpomnl si na vyznamenání, jakým hostinský novopeeného hosta zahrnuje. Pijde všeho všudy podruhé, a již devné víko a již hostinský za ním jako stín a již mu. domácí dcera pináší ve:

ei se,

.

.

Pan Bolehlav pil dnes nad obyej mnoho. Zdálo jakoby, s doktorem závodil, jakoby s pole, kteréž

tento tak rychle opanoval, první ustoupiti nechtl. dokal se odchodu jeho: doktor stiskl hostinskému pátelsky ruku, pál mu „dobrou noc" a tento vyprovodil ho s hlubokými poklonnmi ze

Konen

dveí.

mlky

Tu zdvihl se také Bolehlav a kývl stinského. ,,Sest

na ho-

sklenic," pravil suše a hodil peníze

stl.

na

'

.

• '

'

i

H ostinský udiven oi

na

i

vyteštil ž pod vyšívané a shrábl peníze vrt hlavou.

'

!

1

!

epiky

"

25

Chtl hosta

vyprovodit, avšak ten byl

již

za

dveirni.

Pan Bolehlav kráel pustou, temnou ulicí, pohížen v myšlenky neveselé. Vésil hlavu, vraštil elo, máchal asem rukou. Ale když vstoupil na most a svží vtérek nad ekou vanoucí tvá mu ofofroval, vypjal najednou elo a z úst se mu vydralo: „Už mne tam neuvidí bašta!'* A tím jakoby byl tžký kámen ze sebe stásl, kráel lehceš s hlavou povznesenou dále. Došed vysokého, erného domu, zazvonil. Dlouho ekal uvnit ani šustu. Zazvonil ix)druhé stejný úinek. Tu již si pan Bolehlav uvolnil rozhoeným: ,,Zpropadený chlap! Celý den se to po-

—

—

—

v noci to chrápe za tyry. Chlap! Ale di" a sápal se znovu po zvonci, když o nco zavadil. Shýbl se a zdvihl malou, ohmatanou knížku. Otevel ji a pi nejisté zái nárožní svítilny peslabikoval na prv^ní stránce následu,, Duševní jící nápis: ventil Jana Buriana". Pan Bolehlav zavrtl hlavou. ,,Kýho dasa! Burian to student z druhého poschodí. Duševní ventil ventil haha, to originální nápad! Nu '* otevme ten ventil pan Burian již dovolí V tom ozvaly se uvnit kroky a líený kašel. Pan Bolehlav zastril spšn knížku do náprsní valuje

^.

škrecí, to tu nohou

— —

—

—

—

kapsy.

S vrzotem otevela se vrata a v nich objevil se pan domovník v nedbalkáchi s mrzutou, nevyspalou tváí. ,,A

-

zahuhal.

pan Bolehlav!

Dnes tak pozd

— —

"

"

.

26

,,Co pozd!" odvtil písn pan Bolehlav. ,,Není ani dvanáct. naekal jsem se venku

—

A

Domovník zabruel nco na omluvu, a když pan s mírnjším Tento až zítra!" se vzdálil,

Bolehlav

podepel

bh

ví,

noního

pl

,,

boky a

po tichu za ním: ,, Zítra! které zítra! Známe to. Nemohl by místo toulání tomu chuasovi ten pakatel

roku

si

horlil

—

—

—

III.

Pan Bolehlav etl v posteli zápisky Jana BuZaínaly takto: ,,Co jest noní epice? bavlnná noní epice s tapekem? Bavlnná noní epice s tapekem jest moudrost stáhni si ji pes uši a hajej, Buriane Kdybys byl motýl a ml kídla riana.

;

!

a na nich oi, lépe by ti bylo než nyní, kde nejsi motýl, nýbrž Jan Burian, a nemžeš i s oima ulett. Musíš ostat, dívat se na ty moudré oblieje kolemJ sebe a zívat s nimi. tak již epici moudrosti

A

pes

Byriane 1" Pan Bolehlav udeil pstí o stl a zvolal: „To obrovská hloupost lovk svým oím neví. Hle, následky naší vzorné soustavy vyuování!" Na to pišoupl svtlo blíže a etl dále ,,Dne Hoejší zápis tímto odvolávám. Nebo kdybych byl s oima uletl, nebyl bych spatil Idunu. Pál bych uši a hajej,

I

:

.

.

aby byl ten papír hedbáv a ten inkoust zlato, tak by nabylo líení mé ceny. Ostatn, co pravím ? Líení S otené palety, povídkáské mám-li sbírati ty sešlé, utuchlé barvy k podobizn její? Dím-li „hrdé elo" to nic, „arovné oko" si,

nebo jenom

!

—

"

27

—

to dvakrát nic. Ty oi, když probleskly z víek v divém nadšení, pod vlasem, jenž jako temné vlnobití se eil kol záivé pílby „Ajhle !" zvolal pan Bolehlav, „pokoutní panna Orleanská! Jist dceruška toho patokáe, která mu

—

mám

—

utekla. Tedy podruhé dnes est ní as nebude. Alespo podle sestry a podle starého. To líení vám milerádi odpustíme, pane Buriane, a podíváme se o nkolik stránek dá-

od obéda no,

le."

mnoho na

Pevrátil dva

listy

a etl:

„Však my také pohodime jednou nad nímž kfepký sval kídel šumných v íši nedohlednou nadSem jesr orel napínal. strojeni timto,

V5ak my složíme co až se

poesie

též tu pilbu,

híky

prapor vlavý

dlinné,

kolem zmoudelé nám hlavy pí svit ro7:plync.

Nebojte jednou

se,

v§ak

my

také

rána na ídnoucí

z

sáhnem

leh,

pod zlomeným ráhnem vzpomeneme chleb.

stáhSe plachtu

na milý

si

A j)ak budcm lichém ve pístave husy krmit, zelí cpáti v kád a jak vy s usmáním, pohrdav zítí na tu horující mlád." „Podívejme lehlav

.

,,A

zdá

se,

se,

také básník," mumlal pan Bo-

jeden

z

tch básník, kteí umjí

"

louení s lyrou. Daleko to pišlo s naším básnictvím! Ta drsnost! Vezmu-li na píklad zde ,nad nímž kepký sval' nebo ,kolem zmoudelé' darmo mluvit! Zlo nenapravitelné. Nu, ješt kousek peteme !" skládati jen :

—

„Dne v

.

.

."

šly

zápisky dále, „vystoupila Iduna kuse. Neznám titul ani oso-

njakém rococovém

by

jeho,

a

jsem tam vytrval od zaátku až do

konce. Vidl jsem jenom I dunu napudrované vlasy jako sníh se kupily nad svžím jejím obliejem a spadaly v dlouhých kadeích na její adra. Modrý, stíbrem prošívaný šat v tuhých záhybech obestýlal tu hrdou ztepiloupostavu. Vjí, její hostil v záhybech celý roj amork; dech tajil se v prsou, když pohybem ladné ruky propouštla je z pestré vazby a mžikem opt je vznila. Spatil jsem úsmv její, jemný, lahodný úsmv, jako holubici s ratolestí krásten úsmv rozptýlil na okamžik všechny né nadje Celý chmury, které nakupil osud v duchu mém zjev její dýchal pvabem nevýslovným, každý pohyb byl tak smrný, tak vdný, tvá její istým zrcadlem nejkrásnjších, nejživjších cit. Když zrak :

—

.

.

.

mj

na okamžik s ní se svezl na bídné jevišt, na sporé, tupé obecenstvo, lál jsem osudu, že ubíjí takovým okolím takové vlohy, jimiž by se první divadlo svta honositi mohlo Kéž jsem

—

1

Pan Bolehlav pevrátil opt nkolik

list.

V

,,

Fádní

tom utkvl etl tam zrak jeho na jednom míst zápisníku své jméno. Obliej jeho se oživil. ,,Kýho asa!" zvolal. „Jak pak já sem picházím! Jsem žádostiv, " co o to kloue píše žvast zamilovaného blázna!" zabruel.

mn

—

"

etl shora:

„Náš zvinec.

Vesms

krotJe nás tu hezky zvíat pohromad. ká, neškodná zvíata. Mají sice ostré zuby, ale trhají na cti jimi toliko est, nu a což za našich

as

smr

vku

odstraní bohdá co nevidt i tento pedsudek, který není o mák lepší Kdož mi ohranií pojem citu pro právo, studu

záleží

!

Praktický

.

cti?

Mezi lumpy

na píklad

našeho

.

.

neestné nebýt lumpem. Vím mnoho mých spoluzvíat mezery

je

jist, že

—

nemohu a v rozprávce útržky mé cti zacpává nemusím jim nevinné to vyražení pekaziti. A což kdyby mi nkdo veejn do oí ekl, že jsem podlý je hrubé, chlap? Vlepit mu opravu za ucho advokát je nerozum; soudn ho stíhat souboj usvdí soudce, že je „podlý chlap" vlastn název tak jest za nane-li lichotivý ... zcela slušný šich dob est majetek, který nemžeme nikterak uhájiti, ale takový majetek není žádný majetek, ergo cynismus!" (,, Bezpíkladný je est holý nesmysl. uvolnil si pan Bolehlav.) Než kam jsem to ve svém

— —

—

—

žvatlání zabhl.

A

Vrátím

se

k našemu zvinci.

—

" Pan Bolehlav peJe tu domovník obecný skoil stránku a etl až dole: „Je tu ješt jedno které v piBolehlav se tuším jmenuje zvíe hrádce své dosti bohabojn si poíná a, nemýlím-li se, také myslí. Vídám u nho svtlo asto až pozd do noci. se živí, nevím. Vypadá však dosti dobe. Jak jsem pravil, zdá se mi, že myslí mnoho myslí, však nejvíc o sob. Blíže ho však

—

—

ím

neznám

—

—

Svatopluk

ech: Sebrané

spisy. XII.

*

30

„Však mne máš poznati, musjé Buriane !" zvopan Bolehlav velmi drazn. Byl nanejvýše rozhoen na klouka, který se svým nerozumným tlachem i na nho se odvážil a tak neslušných, urážlivých výraz o Inm užil. Ale nejvíce byl tím popuzen, že ho onen jen tak ledabylo do jedné tídy lal

ostatními obyvateli domu vadil. Pan Bolehlav odhodil denník Burianv, shasil svtlo a zamhouil oi. Ale makový bžek strouhal s

mu

zmatených pedImoského eenu, vyplula smrná, útlá postava, obdaná tžkými záhyby,: s knihou v rumajórka. ce, s polodtským, snivým obliejem Jaký div, že v této noní samot, kde všeliké pouto klesá s kídel fantasie, kde orchideje žhoucích barev, smlých tvar prší ze záhyb roucha jejího,

mrkviku. Z

víru tísnících se,

stav, jak Venušie z

—

že v tišin té a temnot bujné, luzné obrazy ped panem Bolehlavem se stídaly! Vidl se po boku

jejím dole v zahrad, ve stínu kaštan, tiskl jí ruku, etl v oích jejích vyznání lásky; stál v útulné, pitmlé ložnici její, ped ložem, sebraným ze zlatých oblak, zachvly se záclony, jimi prokmitla ruka, jak lilie svtlými vodami, vzedmula se adra, prorozkoš nevýbleskly oi plné sladkého pání slovná zachvla jím, hlava mu šla kolem; te sedl zas na kolísavé palub chovaje ji ve svém náruí a svistem lan, praskotem stožáru, vavou Amerika!" dorážel k sluchu jeho hlas: ,, Amerika a opt sedl v zahrad vedle ní, na stupních zprahlého vodojemu a óetl s ní v oné knize dlouhou divnou skrán jejich se dotýkaly, dech historii lásky ale když splýval, srdce bilo jediným tlukotem pišli k nejkrásnjšímu místu v knize, zasedl ádky

—

moe

1

—

—

81

obrovský motýl s oima na kídlech. Mžoural oima téma divn, potmšile, a když se pan Bolehlav po rukou rozpáhl, promnil se motýl v Jana Bu-

nm

riana

...

IV.

Slunce nazíralo již hluboko do pokoje, když se pan Bolehlav probudil. Nebylo mu valn cítil bolest v hlav a velikou zcmdlenost. Než vzchopil se pece a když dv sklenice vody do sebe a dv konvice na hlavu vylil, byl ponkud osvžen. Pistoupil k oknu, vedoucímu do zahrady. Nespatil tam nikoho; avšak ty hluboké stíny strom, ten starý, šedivý vodojem uvedly mu na poslední myšlenky ped usnutím. Ve svžích barvách pedstavil se mu obraz majórky rozechvná fantasie jeho vkouzlila na novo ruku její do jeho ruky, roztoužený hled její do jeho oka; na konec pipadl mu též Jan Burian s nestgudným duševním ventilem. Pi této poslední vzpomínce shrnuly se vrásky na ele jeho, než v tom se ped ním zamihla panna Orleanská s blyštivou pílbou, zóeeným vlasem a oživila zvdavost jeho. Zvolna odebral se ke stolu, vzal denník tam Ix)hozený a zabruev: „Podívejme se, do které ka:

pam

;

pitoly ten fádní

román lásky dovlekll"

jal se ísti

dále:

Vyhledávám cest, jimiž bych se Idun K tomu cíli seznámil jsem se prozatím s prvním milovníkem onoho divadélka. Je to ovšem trnitá cesta! Každý den padne na tu známost jeden knoflík, nebo pan Kobylka musí si tímto

„Dne

piblížiti

.

.

.

mohl.

4*

.

32

zpsobem posluchae

lovk

knoflík

i

s

udržovati

— nkdy by mu vru

kabátem, ba snad i s kží v ruce do všech úloh však za vlastní svj

nechal Troufá si obor považuje tragické hrdiny. Upozoruje t na nkterá místa v Hamletu, v jejichž pravý smysl mimo nho žádný herec nevnikl. bys jeho vi!

;

Ml

—

dti, slyšeti Deklamuje ti nkterý monolog uhýbáš se v právo, v levo, ale afce neujdeš. Máchá stídav pravou a levou rukou máchal by zá!

—

rove obma,

ale

držeti za knoflík

jednou musí

—

kroutí

t

z

oima

dobrých dvod a moí t celou

hodinu plativým, hrobovým hlasem. Myslí, že se o dobré století pozdji naroditi, že jej vrstevníci nepochopují a pochopiti nemohou, že vlastn perly známým biblickým zvíatm hází, z kteréhož potu ani tebe nevyjímá. Nevyjde na ulici, aniž by si vlasy ped zrcadlem rozcuchal pt minut maká na klobouku, nežli si jím hlavu pokryje; doutník zapaluje obyejn na nepravém konci zkrátka je geniáln rozervaný, geniáln nedbalý, geniáln roztržitý. Dal nkolik anekdot o sob do obhu a záí pýchou a radostí, když se nkterá v pítomnosti jeho vypravuje, na p. že chodil jednou v lét celý týden bez košile s pouhým límcem a nákrníkem, že mnil v jednom msíci tyikrát byt atd. Co do pomru k slabšímu pohlaví byl by pravým arodjem kdyby kdo slovm jeho víry pidati mohl. Tvrdí, že má zjev jeho na dívky jakousi démonickou moc, svdnému kouzlu jeho zraku že neodolá žádná, že není pece žádný Adonis pi tom hraje kolem rt jeho pisládlý úsmv, páchnoucí zrcadlem ale to že zrovna áký talisman

ml

;

—

—

—

—

.

.

"

33

Hned pi prvním

setkání mi sdlil, že je do duna na smrt zamilována. Z úsmvu mého vyetl Tomáše. „Chcete-li dkazy," pravil s drazem, „zde je máte!" Vyal tobolku a zatepal mi ped oima chomákem vlas. „Hic, to mi dala v týž den, když jsemj s ní poprvé o samot mluvil! Bylo to v jejím nevím již, byt. rinesl jsem jí divadelní kus íkala mi o to. byl-li to Calderon nebo Benedix Sedla na pohovce v ranním obleku, tak nedbale, tak pvabn, hlava její na zad piklonná tonula v houšti rozpuštných vlas, rtoma pohrával líný úsmv, víka tlumící do póla žár ohnivých zravšak daila je kouzlem dvojnásobným vy znáte ženu ve válené zbroji! Nu a já? Já

nho

I

—

—

—

k

—

—

ješt nevíte, jak zacházím s ženskými já položil knihu na stl, hodil sebou na stolici a pravil s rovnodušným pohledem: ,,Zde, sleno, žádaná kniha! A nesml bych vás prositi o sklenici vody?" jste vidt, jak ji ta voda ochladila. Pinesla sklenici, já ji vypil jedním douškem a stav ji na stl

Ml

—

jak povídám tak zvolna, tak nedbale, nu tak to k ženským umím: ,,Ach, vy máte, sleno, pekrásné ^'lasy Pál bych si vru jednu kade z toho však pomlme o dalnadbytku !" Ona se zachvla !

ším vil,

—

byl soumrak, víte

—

." .

.

„Ach soumrak ?" perušil ho že sedla v ranním obleku

já.

—

„Vždy

jste pra-

„Nu, ano, v ranním obleku. Ale v oknech byly v pokoji rozesten byl tajemný soumrak. Zde popatte trofej 1"

žaluzie

—

:

34

Pohledl jsem na kade, jakoby usvden. Bál jsem se dalšího protivného žvastu a ásten též o knoflík. Vru, protivný žvast! Iduna že by toho blázna hloupá myšlenka! ví, kde se k tm vlasm dostal, snad je vytáhl z žínnky ..." Pan Bolehlav ustal na chvíli ve tení, obliej jeho vzal na sebe jakýsi škodolibý výraz i zaal si pohvizdovat a do taktu hlavou kývat. Po chvíli uhladil si chocholku, obrátil list a etl dále

—

Bh

,,0

bagdadském

ševci.

Byl jeden starý, umínný švec v Bagdadu, ktepekrásné stevíce a trepky, ale všechny na svou nohu. A jich plný krám, zelené, ržové, hedbávné, safiánové, se zobáky a bez zobák jaké jen oko ráilo. Davy lidu stavly se ped krámem a mnozí vcházeli do vnit. Vešel-li nkdo, pivítal ho švec s hlubokou poklonou, nacpal mu ibuk a ix)dal kávu a ptal fee s úastenstvím po zdraví jeho a dítek. A když sob pál trepky nebo stevíce, sal jich tucet zelených, ržových, hedbávných, safiánových, se zobáky a bez zobák a navlekl je adou onomu na nohu. Ale ponvadž byly všechny na jednu, totiž na ševcovu nohu a tato mla neobyrý

šil

ml

—

ejné rozmry, hodily

se zídka komu. Však švec snímal a navlékal dále a vypravoval mezi tím velmi poutav o moudrosti chalifov, o zrádném stínu v harému Mahmudov, o dvou cizincích do Bagdadu pibylých a p. Když všechny stevíce a trepky probrány byly, zpozorováno, že se žádné na nohu kupK:ovu nahodí. Avšak úslužnosti ševcov a

tém

vi

35

v

odmnu

za jeho namáhání, vybral sob kupec kterýkoH pár a ptal se po cen. Švec obrátrepku a napsal na její podešev kidou cenu,

obyejn til

v kteréž zárove ibuk, káva, moudrost chalifova, zrádný stín harému a onino dva cizinci zahrnuti byli. Kupec zaplatil a odnesl stevíce nebo trepky pod pažím. Choditi v nich nemohl, nebo by byl kk)pýtal a padal pi každém kroku. I choval je doma, okazoval je hostm a chválil dkladnou práZa tím odci a vzornou úslužnost onoho ševe. poruením pibyli ševci noví zákazníci a vedlo se mu velmi dobe .*' Pan Bolehlav zavel knížku a stril ji do kapsy. ,,Zase taková blbosti" zvolal nevrle. „Blázen, hoetl! Ostatn, tový blázen! Kdož by to po protivno mi i do té jeho pošetilé lásky co do duše takové vrkání a vzdychání, takový platonický nesmysl. S ženskými nepochodíte, všetený .

.

nm

mn

—

To se navléká jinak, zcela jinak .*" Pistoupil zase k oknu a pohlédl do zahrady. Spatil tam slinou majórku, než probh! co to? Nebyla sama; po boku jejím vykraoval si vysoký, štíhlý dstojník v ozdobné uniform,; s biíkem v rusnad záletník? Snad bratrace. Major to nebyl Dstojník obrátil nec? Ó, bratranci jsou nejhorší se na zad. Pan Bolehlav spatil obliej, který ho na okamžik upokojil. Byl to blb drzý obliej (takový dojem uinil alespo na pana Bolehlava), prorvaný stopami neštovic, s vlasy uprosted rozísnutými a ped ušima vzhru zakroucenými, s odstáNe, vajícími kníry nad hrubým, širokým rtem do toho se nemohla zamilovat Však vzhlíží se strany k okem záícím, ni stopa melancholie nejeví se

pane Buriane

.

!

—

.

.

.

.

!

nmu

.

.

.

.

36

v jejím oblieji ... Ci byl vábný onen smutek, který Bolehlava s oblieje jejího tak dojal, lehounkou chmurou, vyplynulou z onoho románu, jejž práv tla, chmurou, která se nyní ped dolíkovatým tím sluncem' náhle rozptýlila? Usmívá se tak blažen což kdyby pece Snad nžná, ušlechtilá láska v srdci jejím utuchla a démon smyslnosti rozvívá tam te fantastickým vjíem neistý plamen, jenž chytá se bez volby všeho, co v cestu se mu namane Možná také, že byvši za mládí od svta odluována a pozdji zadána chorému starci, lásky nepoznala a nyní

—

!

!

sblížení se s mužem hle probuzeného k

pi

mladším úchvatem

nmu

pilnula

.

citu ná-

.

Poslední myšlenka dotkla se pana Bolehlava nejvíce. Na blízku nho, v jehožto srdci by byly ty posvátné city první lásky nalezly schránku dstojnou, padnouti sladká bytost ona za bezcitnému zhýralci Pan Bolehlav nenávidl z hloubi duše všecky výložky, jakž nemly pobouiti žlu jeho pi tom blb drzém oblieji po boku tako-

ob

mla

!

—

vého andla! S trpkými

city,

teskným okem stopoval oba, jak

nahýbajíce se asem k sob, smjíce se a laškujíce po rozpadlých stupních vzhru se brali k titrnému pavilónu. Laškující párek zmizel v pavilónu, kolem nhož povíjivá rostlina v živé stny rozbujnla, zabraujíc nepovolaným zrakm pístup do stinného útulku snní a lásky. Ano, lásky! vzdechl sob pan Bolehlav. Žádný otec dosplých dcer, žádný manžel pvabné zinky neml by v okolí svém trpti ty zelené skrýše, ty spolehlivé dvrnice milostných pletek,

—

které,

„kdyby chtly povdti, povdti nemohou",

37

ml

by

lupenaté záclony, v nichž kolik a kalich, tolik toulc Amorových! Vbec to istý manžel, ten major! rozumoval dále pan Bolehlav pecházeje po pokoji. Vezme si ženu jako jarní kvt, sám jsa slabý, neduživý staec a pijímá do domu takové zhýralce, nechává je strhati ty

pestrých

zvonc

—

s

panikou o samot. istý

to

manžel

!

A

mezi tím,

co žínka jeho se záletníkem laškuje, spoívá bezpochyby ctihodná, šedivá jeho hlava na podušce a druhdy v uších mu huí bitevní pochod, pi proudy ne sice krve, ale za to šampaského proléval. Škoda tch vážných, ctihodných šedin, na nž si lidé zítra prsty okazovati budou. Zazpíval

nmž

—

já ti, oklamaný starce, jinou ukolébavku, pi níž bys zapomnl na spaní, pi níž bys vymrštil staré tlo z lenošky a schvátil se stny rezavý palaš a

bych

—

Bude vám divno, že pan Bolehlav, kterýž ješt ped chvíli v donjuanských myšlenkách se kochal, pojednou na míst starého majora šlechetným hn-

vem zahoel. Ale pedstavte

si

jen ten hrubý, do-

líkovatý obliej, ty široké vyzývavé kníry, ty drze a pochopíte. Kdyby uprosted rozísnuté vlasy se pan Bolehlav, kdyby se vbec kdokoli jiný v úchvatu isté lásky majórce piblížil, mohl by major leda sebe za hlavu popadnouti a šedivých blázsi nadati, že chtl slabým kroužkem s rukou srdce mladé ženy na vky k sob pipoutati. Ale státi se obtí takové obludy! Což jeli to pouze bratr majórin neb nco podobného? projelo panu Bolehlavovi mozkem. Nu, o tom se brzy pesvdíme! zabruel a sáhl do skín pro kabát. Ustrojiv se sešel dol do pr-

—

n i

jezdu

38

Zasklené dvée byly oteveny a v jizbé za nimi spatoval se domovník, v mkké lenošce, s rukama na bichu sepjatýma, s hlavou sklonnou a s brejlemi hluboko na nos pošinutými. Celý zjev jeho dýchal nebeským klidem a mírem a jisté zvuky, spíznné s tikotem starých hodin na stn, a s pedením koky onde za kamny, vydávaly svdectví, že domovník siestu svou neodbývá vždy pedanticky až po obd. Aby úelu svého dosáhl, musil pan Bolehlav ten obraz míru svatého porušiti. Nkolikerým udeením holí o stupn k zaskleným dveím vrátil pana domovníka skutenosti. Tento vyteštil s hlubokým povzdechem oi, díval se chvíli pust do prjezdu, pak se najednou vzpímil, urovnal si brejle a zamáchnuv rukou, zvolal s líenou pívtivostí ,,A, pan :

Bolehlav!" ,,

Chutnalo

—

co

?*'

pravil tento blahosklonn.

„Pemýšlel jsem tak," odvtil domovník s lehkým uzardním. Zastavil se tu Vincínek od akolytace, namluvil mi toho plnou hlavu o farách, o seminái, o hebrejštin, a jak se ty ei jmenují, a když jsem s tím ostal samoten, semlelo se mi to ." všechno v hlav a zdíml jsem si „Pan syn je zdráv?" otázal se pan Bolehlav po,,

—

.

.

krytecky.

„Dkuju, jako kapr," odvtil domovník živ. semináská strava ... A te ne„Jakž by nebyl mže ješt poádn rozkymout, ponvadž má ná-

—

ramn mnoho uení, ale pomoz Pánbu, až bude nkde venku na fae Je to pec jen krásné, vznešené povolání! Ale rate vejít, pane Bolehlave, stojíte tam na prjezde," zval ho domovník laskav,

—

!

89

vida, že je

dnes v dobrém! a k tomu poslouchavém

rozmaru.

Pan Bolehlav vešel v plném vdomí milosti, jakou tím domovníkovi prokazuje, a posadil se dstojné do druhé lenošky mu podané. Nemohu vám ani vylíit, pane Bolehlave,*' pokraoval domovník \e své otcxDvské písni písní, ,,jak rád bych se dokal té chvíle, až se Vincínek nkam na faru dostane. Hned bych povsil domovnictví na hebík beztoho jsem s tím neml než starosti a mrzutosti, ani minutku poklidu. Žil bych u nho jako na výminku, vedl bych mu hospodáství, dohlížel k polním pracem, obstarával stáj a mlaty A což kdyby se toho nebožka byla dožila ,,

—

—

Je to

1

pec

jen krásné, vznešené povolání!"

Ovšem," pisvdil pan Bolehlav, ,,ale musí být Mnohý se pozdji cítívá nespokojeným ,,U Vincínka o tom ani ei !" vskoil mu domovník horliv do ei. „On již od dtinství neml jiného pomyšlení. Nikdy si s ostatními hochy ne,,

vskutku povoláním.

—

**

poád jen z papíru ornáty stíhal, oltáe stadvoe slepicím kázal ... A také pozdji se mi netoulal, nekouil, nepil, o dvatech ani zdání —

hrával,

vl, na

Boha smr k vyššímu." Pan Bolehlav byl již Vincínka a krásného, Vznešeného povolání syt, dal hovornosti domovníkov jiný smr otázkou, jíž zárove k úelu návštvy své zaboil: Nebydlí zde v dom mladý dstojník?" Mladý dstojník? Ne, nebydlil" odpovdl domovník vyvaliv udiven oi na pana Bolehlava, jenž

má

už tak od

i

,,

,,

tak náhle od Vincínka na dstojníka peskoil.

!

40

„Ach, tedy snad návštva u major. Potkal jsem ho nkoHkrát na schodech," mínil pan Bolehlav. Vysoký?" ,,

,,Ano."

„Dolíkovatý ?" ,,Ano."

„Ach, to je on!" vysvtloval domovník. „To Bývá u major ob den, nkdy i astji. Bez-

je on.

pochyby domácí

míst majorov, nou ženušku

Ostatn kdybych já byl na kdybych ml tak mladou, švar-

pítel.

totiž

— však

Pan Bolehlav

si

víte, co chci íci." odkašlal a podotkl diplotnaticky

Pravda!" „Povídá se leccos," pokraoval domovník, ,, z eho by se pan major hrub nepotšil. Ale je hluch a slep zrovna na slepou bábu s ním hrají. Neštstí takové manželství! Pravé neštstí. Nejsem jako ostatní domovníci, abych vyzvídal od dveek, sedím tu abych snad klepy celého domu sbíral pi zemi jako zakletý a myslím si, tam nahbe dlají co chtjí. Nestarám se o partaje, a zle by pochodil, kdo by mi pišel s njakými rodinnými kronikami. Jsem už takový je to má zásada! Svte mi njakou malikost, svte mi dležité tajemství vše jedno neslyšel jsem to, nevím o tom nieho. Na skipci by ze mne slovíka nedostali. Jak pravím, mohl bych vám leccos o majórce vyprávti, kdybych byl pítelem klevet a roznášeství. Kdyby talm nejen onen dstojník, a ti ti, tyi ostatní, nýbrž teba celý štáb byl denním hostem, kdyby majórka ješt mlsnji po mužských' se rozhlížela, než iní, a kdyby i pravda bylo, co se o ní a co nám po tom o tom studentovi nahoe povídá suše:

,,

— —

a

—

—

;

—

—

"

!

41

majorova. Ten a chrání est domu svého. pravda?" Tentokráte nepestal pan Bolehlav na diplomatickém „Pravda!" nýbrž projevil dychtivou zvdavost snad Burian ?" v otázce „Student „Ano, Burian se, tuším, jmenuje. Pkné kvítko Do kolejí nechodí, každou noc pichází dom ochmelený, krejí a ševci íhají na nho za každým ro" Tu se pan domovník zarazil. Vzpomnl si hem na jistý pakatel a na pl roku. Než v oblieji pana Bolehlava jevil se toliko šlechetný hnv nad okrádáním krej a ševc se strany Jana Buriana. Spšn tázal se domovníka že by s majórkou „A ten Burian dále „Nepovdl jsem nic, pranic!" ohradil se domovník. „Nevím nieho. Jen to vím a mohu íci, že dával a snad posud dává hodiny hochovi pana majora z prvního manželství. Chtl jsem tam dostati Vincínka, aby si vydlal nco na pilepšenou, ale ." nu ovšem, ovšem vzali to kvítko Pan Bolehlav zadumal se na chvíli. Náhle máchl rukou fi pronesl velmi živ: „Jest na tom as více lidské ei než pravdy. Mohlo by se tak o každém Je to

vc

Není-liž

—

:

—

—

—

:

—

.

.

domácím uiteli mluviti." Domovník vzhledl k náhlému obránci majórky nehrub pívtiv. Popudilo ho, že se osmluje pochybovat o pravdivosti jeho slov. Chtl nelibosti své prchod zjednati, ,a,však v tom projela mu hlavou njaká jiná myšlenka, která ho na chvíli v hluboké pemýšlení ponoila. Pan Bolehlav pokraoval ve své obran: „Nezdá se mi, že by byla majórka tak špatná, jak ji pomluva maluje. Není snadno ubránit se utrhaných jazyk.

.

.

42

Ostatn neukazuje celý zjev její, ani její zpsoby k takové nira\Tií zpustlosti." Mezi touto eí hryzl si domovník palec a vzíral z hluboká, pólo v myšlenkách k mluvícímu. Když se tento zamlel, vzpímil se najednou, upravil si epiku a brejle oi jeho potuteln se zableskly, kolem rt zahrál podivný úsmv i pravil se zvláštním drazem: Ovšem na první pohled by v ní každý tušil andla! Vidl jsem málo tak sliných, tak nžných paniek. A což když na lovka ty tmavé oi upe, Xu to zrovna srdcem škubne není-liž pravda, pane Bolehlave? Vídáte ji beztoho asto

—

—

,,

—

v zahrad

..."

,,Nu ano, vídám," odvtil pan Bolehlav, zapáliv se vlíci. ,, Vídám. Je panika velmi krásná. Avšak," upomenul se náhle, vytáhnuv hodinky, „již je svrchovaný as, abych šel. Tou jsem docela zapomnl." Domovník vyšel za svým hostem do prjezdu, stopoval ješt chvíli posmšným zrakem postavu jeho na ulici, a když mu iza rohem zmizel, piložil oba palce na ústa a hvizdl mezi nimi velmi siln Téhož dne po poledni stalo se, že slonila stará sleinka mopslíka svého v okn a touž dobou že stál naproti v úplku obliej pana Plpána. „Je to vedro, sleinko! Mžeme se nadíti ješt dnes bouky a jaké bouky! A?" zašveholil

eí

.

.

—

úplnk. „Ba, jist dnes pijde!" odtušila sleinka. „Už ve vzduchu. Apropos, pane Plpáne, sly" pi tom vztáhla kostnatý prst smrem šel jste již k bytu pana Bolehlava. „S majórkou, a?" zašeptal pan Plpán. Protjšek jeho kývl hlavou. Na to oba zhluboka vzdechli a pozdvihli oi k nebi je to cítit

.

.

—

43

V.

Aby nechám v

vás z pana Bolehlava hlava ncrozbolela, v pée celou tu spoustu myšlenek, kterou

si

mm rozmluva

ustálil se

s

domovníkem vybouila.

Konen

na dvou vcech.

Pedn uznal naení pana Buriana za holou pomluvu. Oistil se tento ped ním úpln svým „duševním ventilem". Pan Bolehlav proetl piln zápisky jeho až do poslední, otásl se pi tom nad mnohým myšlenkovým bouchoem, pousmál se nad mnohým dtinským nápadem, rozzíval se nad mnohým fádním líením a cit výlevem — ale nad vodou touto vznášela se jediná postava, za každým listem vybleskoval jediný pár oí, každá ádka spadala jako šra erných korálk na vlny jednch ader: Iduna! Iduna! znlo ti v uších od zaátku do konce. Ni zmínky, ni slovíka o majórce. Nejvíce pesvdil pana Bolehlava o nevinnosti Jana zápis, jenž znl takto Políbení hoí na mých rtech. Jako eavý uhel oistilo je a vrátilo jim píse nadšenou. Svt odhodil pede mnou svj všední pláš a jeví se mi v jasném pro-

Buriana poslední

:

,

její

mnní —

hoden zpvu, hoden velebení! Jaké to svží, živé barvy, jaké to krásné tu mírné, tam smlé, tu nžné, tam velkolepé tvary A každý ten obrázek kypí citem, dýše životem. Píroda vstává t mrtvých, oslonná bleskem poesie V hlubokém stínu strom, na širokých listech vodních bylin sedají opt rusalky, v zobáku krkavce tpytí se prsten nešastné princezny, a chceš-li sestoupiti do zámku arodje, vejdi do dutého stromu, tam divné schody do pod!

!

!

44

Rákosím šelestí píse o krásné, báce a v boui slyším, rázy mohutných svtí

.

.

bledé ry-

.

na sebe smrtném ...

miž

Idorážejí padlí

obrové V

kladiv,

hnvu

ji-

po-

arodjko mocná, která jsi mkkou rukou s ela íného pedasné vrásky, která jsi rtem svým vylíbala se rtu mého pustý úsmšek nad svtem a lidmi — odkud jsi pišla? kdo jsi? Nech Ó,

shladila

kehké, lehkojsi svtlý jak na sta jiných génius, nad jehož temenem mi vzešla hvzda nové víry. opt v boha, v život za -hrobem, v ctnost a dstojnost lidskou. Ta slova, která se mi jevila jako mince nepravá, za niž sob hlouek lidí kupuje pozemskou blaženost, nabyla pro mne dávného, jasného zvuku svého. Jest mi, jako bych byl opt hochem a choulil se v útulném, temném pístnku íkají, že's všední komediantka, že's

myslné

— mn

dve,

Vím

— venku bouí mn je tak blaze,

do teplé pokrývky ja na okno

—

blaze, jak

déš bubnuje

vítr,

pod kídlem andla

tak nevýslovn

..."

To vrchol nesmyslného! blouznní

pravil k sob pan Bolehlav po petení tchto ádk. Takový snílek není schopen zrady na bytosti tak zbožované Nikoli! Obroz milenin záí mu na srdci a v srdci

jako talisman, zastiuje všeliký

brauje k

nmu

—

pístup

!

pvab

démonm

ostatní, za-

smyslnosti.

—

Bídný klep nic více! Za to potvrzovaly další zkušenosti víc a více proti dol íko vátému domápodezení, které v címu píteli vzniklo. Stávaje v okn na výzvdách, stal se pan Bolehlav bezdným svdkem mnohé dvrnosti mezi majórkou a mladým dstojníkem, která dle náhledu jeho vyboovala z imezí domácího

nm

4á

Vodili se za ruce, dívali se asem po mlky na sebe, on jí líbával ruku dvakrát, tikrát po sobe, ona mu klepala asto zcela pátelství.

hodnou

chvíli

bez dvodu vjíem na rameno atd. Nejvíce však dotkl se pana Bolehlava jeden výstup, podobající se na vlas onomu, jaký mu kdysi sladký sen tak namaloval. Dstojník a majórka usedli si jednou vedle sebe na stupe zpustlého vodojemu, pichýlili k sob hlavy a etli spolu z njaké knihy. Ba neetli, pokrytci Vždy po celou dobu, co pan Bolehlav hnviv na pohlížel, neobrátili v knize

svdn

!

n

ba nemohli ani obrátit, ponvadž se drželi pevn za ob ruce. Hlavy jejich tulily se k sob vždy tsnji, již zdálo se panu Bolehlavoví, že tvá na tvái spoívá, že ústa k ústm lnou déle neani

list,

—

—

snesl tch muk Tantalových. Zakašlal ne po lidsku, hlavy ale zaštkal, zavyl zrovna po zvíccku, že tam dole rázem se odchýlily a tyry podšené oi vzhru k se obrátily. S velikým zadostiuinním zpozoroval pan Bolehlav, že majórka hned na to s temným uzardním oi sklopila a dolíkovatý

ob

nmu

netvor velmi zlostn na nho pohlédl a výhružn ix)supné kníry do výšky si zakroutil! Koukej jen, satane myslil si pan Bolehlav. Bojím já se tebe, bojím! Bodej takového hrdiny z kavárny! Nenaženeš mi strachu, kdyby se ti teba místo tvé šavliky Brunšvíkv po boku houpal. Od té chvíle stali se oba zje\Tiými nepáteli. Dstojník jaksi tušil, že se nelíbí panu Bolehlavoví, a dával mu neklamnými známkami na jcvo, že k nmu chová stejnou nelibost. Obapolná antipatie mohlo by se íci. Ovšem vedl se tichý tento boj ze vzdálí pouhými posuky dále ale byl to boj 1

—

me

!

—

Svatopluk

ech:

Sebrané

spisy.

XII

ím H

46

zuivjší. Dstojník obracel se velmi nápadn zády k hoejšímu oknu, spatil-li v pana Bolehlava; nkdy zase stavl se práv pod okno a mil pana Bolehlava dlouhým, drzým pohledem, mávaje pi tom biíkem] v povtí asto také, veda majórku kolem, pronášel s významným pohledem ná pana

nm

;

Bolehlava velmi hlasit nejapné narážky,

jali>

že

bývá sousedstvo v dom nejvtší obtíží, že by se nemla okna prolamovati do zahrady a p. Pan Bolehlav splácel mu pohledy a posuky, jevícími hluboké '

opovržení.

V

té

dob

mluvil pan Bolehlav dvakrát

s

má-

jo rkou.

Jednou vystupoval v myšlenkách po schodech, když ho tu najednou vytrhl šust hedbávných šat. proti nmu sestupovala majórka v plném Vzhlédl blesku krásy a nádherné úpravy. Smekl dvorn klo-

—

bouk a poklonil

na

se hluboce.

arovné oi

Ona

se zastavila,

upela

výrazem, který srdce jeho k rychlejšímu tluku popohnal, a zeptala se sladkým, jemným hlasem: ,, Odpuste, pane, prší ješt venku?" s

,,0 nikoli, milostpaní! již je tam úpln jasnol" Bolehlav bez rozímýšlení. Zvuk to-

odpovdl pan

ho hlásku, pohled tch

oí

zbavil ho vší rozvahy.

Ona podkovala lehounkým uklonním

hlavy a

doložila: ,,Tedy jasno?"

Tu vzpomnl

si

teprve pan Bolehlav na pravý

sice mží, milostpaní, ,, Trochu stav vcí a odvtil ale pramalounko, není to ani znáti." !" pro,,Ach, trochu mží, nu to neškodí zaznova, hodila ona s úsmvem, uklonila se máchla vjíem a již tu po ní nezstala než :

—

mu

rzných kvtných dušiek.

vn

.

47

Pan Bolehlav stoupal dále nahoru

ponkud

starostlivým. Prší ješt, pestane, než sejde dol.

s

obliejem k sob.

pravil

Snad Když vešed do svého pokoje k oknu pistoupil, lilo se venku jakoi z konví. Dlouho díval se pan Bolehlav do zahrady, kde vody vihled pibývalo. Srela listím, stékala stružkami po rozrytých kmenech, mnila stezky v potoky, nadbytkem jejím petékaly kamenné toulce Amoru, stará kašna vracela se k prvotnímu svému urení a ryby nad ní, zdálo se, že oživují v mateském živlu a* vymršují vesele tla Prohloupil jsem! vzdechl pan Bolehlav. Po chvíli však ustoupila mrzutost jeho veselejším myšlenkám. Jakž mohl omlouval se v duchu pi lahodném oslovení jejím, pi jasném jejím pohledu pomysliti na mrané nebe a negalantní déš! Vykouzlil znova milostnou její podobu ped duševní svj zrak, jak tam stála ped ním na schodech, ped.

.

—

—

úsmv

mu

zdálo,, stavoval si pohled a její a tu se že v obem spoívalo cosi lákavého, rusalího a že pro se se hlas její chvl vTiitním pohnutím. vbec s ním zastavila? byl zajisté pouhou zá-

A

Déš

minkou.

Pan Bolehlav pistoupil k

nm prohlížel, pak pohladil

zrcadlu.

Chvíli se

bradu a otoil se na podpatku. Byl s sebou spokojen. Pedstavil si vedle sebie dolíkovatého dstojníka a pi vší své skromnosti usoudil, že by volba její vzdor uniform musila vypadnouti v jeho prospch. Pedstava dstojníka vzbudila v opt spravedlivou nevoli. Vzpomnl si na všechny výjevy v zahrad, jichž se stal svdkem, pimyslil k tomu jiné v

si

'

nm

48

mimo

zahradu.

A

tu se

ped ním

narýsovala

jemn

pitmélá ložnice, alouny a koberce ozlacené nejistou záí noního kahance, záclony Vzdechl sobe z hluboká a pejel dlaní elo. Nkolik dní na to mluvil s majórkou po druhé. Sešel dol k zahrad a tu spatil, jak majórka, držíc se jednou rukou za ozdobné mížoví, v druhé vjíem mávajíc motýla s vršku kee, podél mížoví se rozrstajícího, sehnati chtla. Bavila tak bezpochyby štíhlého, pkného kluinu, který stoje za ní, poínání toto s živým úastenstvím sledoval.

Náhle vypadl til

jí

vjí

z

ruky za mížoví.

Pan Bolehlav piskoil rychle jako blesk, schvávjí a podal ho s uzardlým od shýbnutí obli-

ejem

krásné majitelce. „Ach, jste píliš laskav," zašeptala ona, rovnž lehounce zapýená. ,, Chytám s Otakarem motýly duchaplná zábava, není-liž pravda?" „O " zaal pan Bolehlav a chtl do té odpovdi vložiti celou hloubku ducha i srdce svého, avšak musil pestati na tom ducha- a cituplném „ó !", nebo do zahrady vešlo nkolik dam a majórka porouela se mu s úklonkem hlavy a ladným úsmveim. Myšlenky, které po této druhé rozmluv hlavou jeho se stíhaly, byly tytéž v témž poádku, jako po

—

první

—

—

nebudu

je

tedy opakovati.

VI.

Jak víme, zaekl se pan Bolehlav, že nepjde Však vrátil se tam pece. Jednou vynoil se ped ním na ulici majitel zakleté hospdky. Mimovoln ohledl se pan Bolehlav více k „fiale".

.

49

po njaké kavárn nebo prchodním domu; bylo setkání s opuštným hostinským velmi nemilé. Však nemohl se mu více vyhnouti byl již málo

mu

:

krok ped

ním. Oba byli v nesnázích. Pan Bolehlav sklopil zrak a trochu se zapýil hostinský se zalekl a vyteštil na nevrného hosta oi. Když se vzpamatoval, smekl rychle klobouk a ix)klonil se hluboce. V suché, mizivé jeho tvái obrážela se zkroušenost, hluboká lítost a nesmlá výitka. Pan Bolehlav podkoval sáhnutím na klobouk. Oba sebou trhli, jakoby se chtli zastavit, než minuli se. náhle jako na Popošli nkolik krok od sebe povel se ohledli svsili hlavy a kráeli spšn ;

—

—

dále.

Hodnou dobu po onom setkání kolísala se v duchu pana Bolehlava v nejistých, splývajících obrysech podoba hostinského a budila jeho útrpnost. Pravý to stín lovka! Jak matn se plížil po ulici, Vru, jakoby zdrcen vdomím své malomocnosti již ho drží jen ten ctihodný vous pohromad na ten se vsí jako tonoucí na spasné bidlo. Pod širým nebem, na volném vzduchu jeví se sešlost jeho v plném svtle, doma splývá s chudostí, stísnností svého okolí. A tu pedstavila se též panu Bole!

:

nmu

hla\ovi nesmle sirá hospdka a vznášela k. tichou prosbu, aby se jí ujal v její opuštnosti, aby se ujal bídného jejího pána, ona že mu za to poskytne, co má estné víko na sklenici a klidný útulek ped lidmi a svtem

—

.

Tak

.

pan Bolehlav jednou odpoledne na povdomé chodbice. U dveí se zastavil a naslouclial u\nit hrobové ticho. Otevev pohledl ke ocitl

se

;

kamnm;

byla prázdna.

V

jizb nebylo živé duše.

.

50

Chvíli pohlížel

pan Bolehlav do tsné prostory, na

sporé náadí, na ,, bitvu u Waterloo", na okénko s bílou záclonou a již chystal se k odchodu, v tom zašustlo cos po chodb a z temného pozadí vynoila se vysoká postava díví. Byla to Adda. Stanula

hlavou svšenou, s oima sklopenýma „Pejete sob pivo?" ,, Pineste mi sklenici, sleno!" odvtil on. „Co

ped ním

s

a zašeptala:

dlá pan ,,Je

v

otec?"

mst."

Když postava její v temném pozadí opt zanikla, zabruel pan Bolehlav: ,,Není tak zlá, jak se mi " na první pohled zdálo. Krasavice ovšem není si vzpomnl na majórku. Usedl za stl a díval se napnut ke dveím. Konen se v nich objevila Adda se sklenicí. Byla odna v týž prostiký šat, v nmž se poprvé ped námi zamihla. Pan Bolehlav nenabyl mnoho asu k esthetickým studiím na jejím líci a postav: než

a tu

devné víko

odklopil, byla již ta tam. pravím, co íkáme krásnou, není mluvil Jak k sob. Ale pkný vzrst jí nelze upíti. Ostatn má i v oblieji dosti milé tahy. Ta úzkostlivost a nesmlost jest jim na újmu; kdyby hlavu bez osty!

úsmv

chu vznesla, kdyby jí nenucený a zrak jasná myšlenka oživila

rtoma zahrál Ale tak lovk ani nezví, jaké má oi V té pílišné nesmlosti je vru 'zvláštním zjevem. Vliv jejího otce je patrným. Vychování za krbem, v odlouenosti od svta, uproOvšem psobí sted mutných, písných obliej také letora. Hle, sestra její! Jaká to protiva! U té !

!

.

sebevdomí,

bujarost,

odvaha

.

.

.

.

.

51

Mezi úvahami tmito vyprázdnil pan Bolehlav sklenici.

Nez se nadál, stála ped ním opt plachá íšnice a zašeptala, porouí-li ješt. Podal jí sklenici. Když se vrátila a pivo ped nho stavla, otevel ústa, aby ji oslovil. Ale v píštím okamžiku nebylo tu

po

památky.

ní ani

Pan Bolehlav schoval si tedy oslovení na podruhé a krátil si as, jak mohl. Nejprve zapálil si doutník a jal se do rámek dýmových zasazovati

rzn,

fantastické obrázky.

Tu

shledával v obrat-

barvy pro štíhlou bajadérku, odnou v musclín, a když jí posledním tahem šttce

nosti své ohnivé

ladné oboí nastíniti chtl, rozplynula se náhle v muselínovém obláku. Tu narýsoval si v snhu loparskou boudu a pedstavoval si, jakt útulno a milo v ní pi praskajícím ohni poslouchati di\Tié pohádky, sníh, až kdy venku sníh se chumelí, sníh a celá chata v snhu zapadá a mizí. Tu opt maloval si Moslima s kostnatým obliejem a šedivým, dlouhým vousem, sedícího na koberci, a nad ním houpalo a pestilo se cos trepky, samé trepky Hloupost!" zabruel pan Bolehlav a pejel si dlaní elo. Na to sáhl po sklenici a dopil. Bílá záclona v okn se spustila a za chvíli na to

vn

—

.

.

,

vešla Adda.

Tentokráte pinutil ji pan Bolehlav pi návratu otázkou, zdaž jí není smutno, k odpovdi, že není. A zmizela mu zase.

Znova

krátil

si

pan Bolehlav dlouhou

chvíli,

jak mohl. Vmyslil se do lodky vystupujícího balónu a pedstavoval si, jak by mu asi bylo v té závratné výši, nad oblaky, samojedinému v nesmírné

.

52

oblasti vzduchové, pod sebou smrt, nad sebou nePojala ho závra postihlé, svatohrzné tajemství Maloval si s velikou i obrátil se k jiným myšlenkám. veliký rozkoší to štstí, kdyby vyhrál veliký, los nebo v Baden-Badenu Štstnu do sebe zamiloval. .

.

.

hodn

Nejdíve by: si koupil

ným prelím

v živé

koupil na venkov, lý,

veliký ulici

dml s mohutným, ozdob-

——

nkde

vžatý zámek na výšin

v

ne, nejprve

by

si

krajin, ma dalekou, rozmanitou

pvabné

s

vyhlídkou, kolem rozsáhlý park s umlými jezery a ostrvky, s titrnými mosty, s ínskou vesnicí Nu mohl by si koupit obojí. V zim v mst, v lét villeggiaturu. Nejdíve by si však najal fiakra a .

.

by po mst od krámu ke krámu, nakupoval by celou kupu tch vcí, které kdy za sklem pozornost a touhu jeho k sob pivábily, ty smlotvárnc, jezdil

úhledných pouzdrech, rozkoše a pohodlí. Pak by nicestoval Do Itálie, do zem krásy a slávy koli, tam je cesta píliš vyjetá; pbdíval by se do Spanl na ty donny s jižní nocí pod brvou a s pekrásnými ztepilými nožkami ... Ci snad do Paíže, kde kypí smyslnost šumným vírem, kde prostopasá Abych Venuše z šampaské pny se rodí? šlechetnou mysl pana Bolehlava v plné svtlo postavil, musím též vytknouti, že jiezapomnl v nad-

prsvitné vásy, ty ty

zlaté tretky v

dmyslné pomcky

—

!

— —

bytku na své bližní. Onoho úedníka s prázdným žaludkem a plným pokojem dtí, o jehož klobouku se domovník na zaátku mé povídky tak pohrdliv vyslovil, uinil svým sekretáem, domovníka dozorcem nad svými domy, hostinského správcem na venkov. I dun pomohl k velkému divadlu a na /Vddu také nezapomnl.

"

53

Skoda, že to všechno krásný sen. Vrátil se

s

po-

vzdechem do bledé skutenosti. A te ho skuten opanovala dlouhá chvíle. C)braznost jeho unavena svsila kídla a zrak jeho bloudil marn po jizb, kde by se na njakém povšimnutí

hodném pedmtu

mrtv na nho

ny

usaditi mohl. Pusté stpohlížely, ,, bitva u Waterloo"

ho celou nudností svaté aliance a v bzuela moucha tak jednotvárn, uspávav, porazila

mu

až

oi

V

této

okn že se

zavely.

nud

utekl se ke sklenici a pikouzlil vy-

prázdnním této Addu. Odtud chápal se velmi zhusta toho prostedku. Nechci poítati, kolik sklenic takto vyprázdnil, ale mohu napovdti, že jich nebylo mén, než

tolik z ,,

ostýchavé

Addy

Konen

,,Ano!**

,,Ne!"

pološeptem a pokaždé mu uchopil ji za ruku a zadržel ji

mu

upláchla. k následující

rozmluv

sleno?" Dkuji,

nepiji."

,,

vydobyl.

slov

Dkuji," odpovídala

:

,,

Nechtla byste mi

sama doma?" Matka spí nahoe a dti pijdou brzy Nebývá vám tu dlouhá chvíle?"

pipít,

,,Jste ,, ,,

ze školy."

„Nebývá."^

„Co dláváte?"

—

."

,,Nu všelicos, šiji, pletu nkdy také tu ,,Aj, také tete? Máte snad doma njaké zají.

.

mavé knihy ? Snad romány nebo pedplácíte na njaký zábavný asopis ?" ,,Máme mnoho všelijakých knih doma. Matinka velmi ráda ítá; nkdy jí také musím nahlas pedítati

—

54

V mu

tom ozvaly se na vysmekla a hned na

chodb

kroky, dívka se

dveích pod slamným kloboukem rozmarný, dobrosrdený obliej doktorv. Smekl ihned a pozdravil pana Bolehlava velmi pívtiv; však tento okázal mu na míst oblieje hotovou krajinu pod mrakem. to objevil se ve

Pozdji pišel také hostinský dom a pivítal pana profesora! s výrazem hlubokého pohnutí v líci.

A opt

byl pan Bolehlav ,,u fialy" denním hoVyznal sám sob bez obalu, že bo tam vábí Adda. Kochal se v myšlence, že první odkryl pod žárlivým lupenem kvtinu vonnou, svží, že ocenil skromné její vdky; tšil se nadjí, že ona se k nstem.

mu

krotce pitulí jako k ochrannému pni, že na pízn jeho ostýchavost její rozpuká v isté,

slunci

záivé kvty, jejichž vní on 3ám se napájeti, jejichž krásám on sám se radovati bude, že ona jím teprve svt pozná a jemu za vše díky zavázána bude.

Ovšem ztrpovala mu rova.

—

Avšak podnikal

s

ty chvíle pítomnost doktojak za to .zápas

ním

—

ml

doktor hostinskému lichotil, s ním si bratíkoval a prskavkami vtipu a žertu koinil. pan Bolehlav pravý toho opak. lem sebe háziel Vypadal vždy vážn, v niem si nezadával, byl chladný a zdrženlivý. Když si nkdy zažertoval, inil to Tak s tváí blahosklonnou. vždy jako milost lze nejlépe podobným lidem imponovati! íkával vítzný.

Kdežto

—

—

sob.

Ostatn hledl se útratou doktorovi vyrovnati. pil mnoho, velmi mnoho, a jednou pinesl i

Veeel, též

dtem

veliký kornout cukroví.

55

VIL

v

této

dob

žil

pan Bolehlav dosti spokojen.

Zídka pehánly se chmury pes jeho elo, umírnil svj písný úsudek o svt a shlížel s útrpným leda úsmvem na malicherné hemžení jeho. Zaal se poznenáhla smiovati s okolím svým. Panu Plpánovi odpustil laloch bicho vždy to asem naroste lidem ušlechtilým, pravil k sob a vzpomnl si na mnohé slavné lidumily, kteí bližního pro bicho

—

i

i

na srdce pitisknouti nemohli domovníkovi odpustil bez poznámky lenošku velebného syna také nad Janem Burianem jeho duševním ventilem pimhouil oko mladická svévole! bubliny nad kypícím varem! prohodil. Z ženských oí smálo se mu štstí a ženské byly vždy nejslabší stránkou pana Bolehlava. Adda odložila ást své ostýchavosti a popála mu seznati barvu svých oí; ba, zdálo se mu, že se za jeho pítomnosti v hostinské jizb bílá záclona v okénku asto, nápadn odhrnuje. Majórka usmívala se velmi tveraiv, kdykoli jej na schodech potkala, a dkovala na pozdravení jeho nad míru pívti\'. Když pan Bolehlav z pokoje svého do zahrady patíval a ona tam sama sedala na stupni vodojemu, podpírajíc hlavu dlaní, zahrávajíc si s pestrým vjíem, ítal s toho vjíe úplné vyznání lásky a byl svat pesvden, že v knize, do které zrak upírala, každé ,,v" na jeho bradiku ji upomíná. Však nechtl se jí sám za svdce vtírati, nechtl sám první krok na úkor šedivého majora uiniti ona sama jedná! Má k tomu mnohem více píležitosti: mže ;

i

—

;

i

—

—a

;

56

mu

na píklad psaní poslati, nebo i pi setkání na schodech podstriti nebo, kdyby se ani k tomu odhodlati nemohla, prost upustiti však on by se dovtípil! Mže dvíka do zahrady otevena nechati a tam se za tmavého veera procházeti, kdy manžel její nkde nabobtnalým denním hostm pi vinných láhvích nevykonané válené iny znázoruje. Mže i nkterou spolehlivou služku svou dvrnicí uiniti tento poslední prostedek jevil se panu Bolehlavoví ve zvlášt vábivém svtle. Vždy si pi tom pedstavoval buclatou ruku, pistiující kahanec, tak že jen tajemné, luzné polosvtlo kypré koberce, kolísavé tžké záclony, vedoucí se k sob naklonný pár milujících a tveraivý úsmv nad onou buclatou rukou obestýlá. Byl kdysi vidl podobný obraz olejový, pedstavující záletníka u njaké španlské donny,

—

mu

a velmi se

Tak by se smíil,

tenkráte líbil. byl pan Bolehlav snad

úpln

se

kdyby nebyla klidnou hladinu jeho

svtem života

náhle rozbouila událost, jež ihned následuje. Pan Bolehlav vracel se jednou od ,, fialy" díve než obyejn, ale pro ostatní lidi pozd dom. Ubí-

vzhru po schodech ke svému

pokoji, pedživ ji než kdy jindy všechny ty možnosti, kterými by se mu majórka piblížiti mla. Náhle vytrhl jej inkot šavle; zaslechl zárove dobrou noc!" a dobrou noc!" jedno hlasem hrubým, drsným, druhé pak hláskem povdomým; s výrazem takové nhy, že pana Bolehlava až u srdce bodlo. Hned na to spatil v osvtlené chodb dolíkovatého dstojníka. Zdálo se mu, že se v ohyzdných jeho raje se

stavoval

si

,,

,,

V

tazích jeví odlesk zažité blaženosti. tak pozdní as od major! Proti všem zákonm slušnosti!

57

Pana Bolchlava

projela

i

lítost

i

tém

hnv.

V

tomto

v tomto nepíetném stavu duševním, dopustil se skutku velmi neslušného, který by jnu byl ostatn každý jiný lovk vyjma práv dstojníka, v uvážení jeho pobouenosti odpustil. Ale páni dstojníci jsou na takové vci jako vtlení dáblové. rozladu',

Když

se totiž

s

dstojníkem

setkal,

odplivl

si

Bolehlav zpsobem, který vybooval daleko z mezí mravopoestného odplivnutí. Dstojník pochopil ihned význam toho inu. Zastavil se okamžit a oboil se vztekle na pana Bolehlava ,,Pane, vy jste plivl?" ,,Ano," odvtil suše pan Bolehlav.

pan

:

V

píštím okamžiku zajiskilo se mu v orírli obma rukama. urážku 1" ádil dstojník.

chytil se za tvá ,,Tak, to je za vaši !" ,,A zde máte nádavkcm

i

zajiskilo se opt v oích a druhou tvá. Pólo v mrákotách zaslechl ješt následující slova „Kdybyste snad nebyl spokojen s tímto nádavkem zde má karta snad víte, co mžete uinit. Jsem k tomu hotov teba hned zítra. Neuiníte-li

Panu Bolehlavoví

chytil se za

:

—

nic,

budu

—

to

pokládat za dovolení

s

vaší strany,

abych vás spolíkoval, kdykoli a kdekoli se mi opt na oi odvážíte." Bezdn sáhl pan Bolehlav po lístku bylt

—

chvíli

jako

omráen. Když

se vzpamatoval, byl

již

dstojník ten tam. V prvním návalu hnvu chtl se pan Bolehlav za ním rozbhnouti a políek i s nádavkcm mu vrátiti, ale brzy pronikla myšlenka mohutnjší a zadržela jej na míst. Nikoli!" zasípal zdvihaje ps. ,,

58

,,Zabiju ho! Zabiju jako vzteklého psa!

Zbavím svt

nadutého surovce, pomstím šedivého manžela Mýlí se šeredn, má-li mne za zbablce. Dokážu mu, že dovede i lovk s pichlípeným límcem neohrožen patiti smrti v tvá, že dovede zpsobem strašným uhájiti svou est. Dostavím se, ale ne s pistolí, ne s kordem neznám se v stelb, ani v šermu ale spoádáme spolu tu vc jinae!" Jízlivý úsmv !

—

—

zkivil jeho ústa.

Když dobouil do pokoje, pohodil a

lístek na stl pádnými, nestejnými kroky pecházeti temprostorem. Pi tom skípal zuby^ zatínal psti.

jal se

ným

asem ulevoval si výkiky: díme, kdo je zbablcem

,,

—A

Dokážu mu!

—

Uvi-

nemyslí na pistole nebo na kordy víme nco lepšího pro tebe, panáku! nco lepšího, že ti krev ustydne v žilách! Zabiju ho bez milosti, jako psa si potom !'* majórka svého miláka Po delší dob, když první nával vzteku vykypl, dostavilo se rozvážnjší pemýšlení. Pedstavil si v duchu ješt jednou nedávný výstup, opakoval si všechna slova dstojníkova a nabyl nezvratného pesvdení, že musí souboj podniknouti. ,,Ale nikoli po obyejném zpsobu," pravil k sob. ,,Byl by to zápas nerovný. ví, kolik hodin denn se cvií v stelb do tere, v šermování, a já neml po celý život stelnou ani senou zbra v ruce. Jsou jiné strašnjší druhy souboje amerikánský. Nech zachestí jednomu z nás erná kulika píse pohební. Nebo zhyneme oba! Nasadíme si vzájemn ústí bambitky na elo a vystelíme najednou. Ne, nedovedl bych teba v as kohoutek spustiti. Radji zaveme se do temné komory a budeme tam na

—

!

si

—a

—

Bh

—

a

59

slepo do sebe bodati a k zemi padneme."

sekati,

oba zkrváceni

až

Pan Bolehlav rozsvítil chvjícíma se rukama. Zdvihl lístek dstojníkv ke svtlu a peetl tam' Odhodil jej ,, Oskar v. Bucacs" a oznaení bytu. Hraje pak" s úsmškem pohrdlivým a zvolal „I ty si na Maara! Buká je, poctivý eský Buká! Kdylepšího by jméno hledat lovk k by fuj, paní vru nenašel. A s takovým Bukáem

—

:

majórko

— —

nmu

ml

!"

Bolehlav z pihrádky nkolik Byly to všelijaké rostole. mány. Pan Bolehlav pevracel v nich v zimniném chvatu list za listem, hledaje povdomá místa, kde vypsány byly zvláštní souboje, vyšperkované rozlinými, více mén ukrutnými úchylkami od obyejného zpsobu. Byly tam nkteré kousky, že pi nich krvežíznivému panu Bolehlavovi vlasy hrzou vstáISÍa

knih a

to vytáhl pan rozložil je po

i

valy.

Dva Ameriané na p.

vlezli s

dlouhými noži

tam dsném, neslýchaném zápasu, až krev epem vyhrela. Jiné opt líeny byly až úchvatn velkodo sudu,

dali tento zabedniti a

rozbodali se

v

:

lepá horská krajina v pozadí, na rozdrcených skaliskách zohýbané jedle a mezi tmi hml, roztíšopi val se to' kamení, hrál duhou vodopád dva muži, elo proti elu, zrak zakotven v zrak, pln záští nesmílivého, ruce zdvihají smrtící zbra dva výstely, vodopád je pehlušil a na smrt ranný dovlekl se k mrtvému, ohledal jeho ránu a zašeptal rtem: ,, Dobe!"

—

—

zpnným Vbec jevili všichni

tito

nm —

zápasníci podivuhodnou

chladnokrevnost a pohrdání životem. Oblieje jich

;

60

byly ovšem na smrt bledé, ale ruka jich se nezachvla, brvou neškubli, stáli pevii jako na nohou zka„Nu, tady na papíe," usmál se pan menlých Bolehlav, ,,jsou všichni hrdinové. Ve skutenosti asi .

.

.

jinak."

A

položiv ruce na zad procházel se zvolna po

pokoji.

ím

déle pan Bolehlav po pokoji pecházel, tím krvežíznivost jinému citu, více ustupovala v který na konec celou duši jeho opanoval. Vzpomnl si na smrt. Kdož by se nezachvl, kdy cítí na cele niitele? Komuž by krev nemrazivý dech prchala z tváí, kdy vlní se ped ním závoj tajemství

nm

vného

posledního

?

Darmo

té žil

snažil se pan Bolehlav, aby zbavil smrt píšerné podoby, v jaké se mu jevila, darmo snase, aby vkouzlil v ty erné dlky míruplné oi a

dásn úsmv lahodný, konejšivý. sob pedstaviti jako dobrotivou paní, která lovka na mkkých loktech ukolébává ve zlaté sny

na

ty rozšklebené

Chtl

chtl

ji

si

si

z

že touží po historie muže,

tili,

pozemského plahoodpoinku; pipomínal

namluviti, že je syt toho

ení a

jak jim

vném

kteí se stoickou lhostejností pakrví život ubíhá z žil, vlastní rukou bral také poesii na pomoc a maloval oslonnou vížkou kostela, bujné koání

s

pesekaných si hbitov pod ovntam nkde u zdi na rovech, nad jedním ený kíž se svým jménem a kleící tam díví po;

—

stavu to

s

hlavou sklonnou,

s

— okem zaroseným — byla

Adda.

Mariir namáhání: vždy vystupoval opt do pokostlivec a dsil ho píšerným svým úšklebkem. Pedstavoval si s hrzou tmavý hrob,

pedí šeredný

.

.

.

61

tsnou vazbu mezi nkolika prkny, hlodající ervy. Závra jímala jeho ducha, kdy pomnl na dsný .

skok ze života šklebící se do

do íše

smrti, v tu propast bezednou,

nekonena

.

.

VIII.

Pan Bolehlav probudil se na pohovce v úplném chmura stela se jeho duchem jako

obleku. Jakási

stín uletajícího strašného snu; brzy však ohraniila se ta chmura urit ji a panu Bolchlavovi pedstavila se událost verejšího dne. C'\ to všechno pouhý sen?

Nikoli: ve tváích

blá

cítí

se navštívenka

.

posud bolest a tam na

stole

.

Pan Bolehlav uvažoval s chladnjší myslí následky verejšího penáhlení. Mrzelo ho te, že nevoli své pespíliš uzdu popustil, že vtiskl zbra proti sob do ruky odprci, jehož smrt nemže nikdy vyvážiti smrt pana Bolehlava bouila ho též myšlenka, že má svou krev procediti k vli žen, která se lásky jeho na vždy nehodnou stala, ba kterou ani nikdy nemiloval. Nyní seznal jasn, že jej k ní vábila toliko jakási donjuanská choutka, touha po milostném dobrodružství. „Ale bíti se musím! Není tu žádného východu. ;

Vždy mi

hrozil,

že

——

Ukážu mu,

že

i

lovk

bez uniformy dovede uhájiti svou est I" Pišlo mu na mysl, že by se též postarati o sekundanta. Nejpíhodnjší osobou k tomu úadu jevil se mu Jan Burian. „Ano, dojdu k a vrátím mu pi té píležitosti ztracený denník."

ml

nmu

Svatopluk

ech.

Sebrané

spisy. XII.

6

:

62

Po tomto rozhodnutí ,upravil se pan Bolehlav k odchodu. Na prahu /se ješt obrítiL Pišlo mu na mysl, že opouští snad navždy útulné hnízdo, k nmuž svta ruch ta hluk nemly pístupu, v nmž pod kídloma míru vyklobávalo se tolik istých, pkných myšlenek; že se louí na vky s milými svými knihami, nad nimiž ^a tichých veer, pi veselém svitu lampy tolikráte usínal. Napadlo mu, že by ml na stole zanechati lístek, v nmž by udal píinu své smrti, ustanovil zpsob svého pohbu a poídil o svém skrovném majetku. Nikoli!" rozhodl se, „a to rozvlekou jako krkavci, není toho mnoho. se tím zaplatí, kdo chce ^ mže. A co komu po mé smrti? Zahrabou mne a konec. Beztoho " doložil s trpkým úsmjsem jim tu pekážel vem. Avšak vrátiti se musil ješt jednou mezi ty tyry stny, pohlédnouti do zpustlého parku, kde se tolikráte v duchu procházel, zastaviti se ped zrcadlem Však jasná plocha okázala mu dv napuchlé tváe, vzpomnl si na verejšek, zaskípal zuby, za,,

A

—

al psti.

Ve hnvu vyšel z pokoje a zamíil k bytu Jana Buriana. Nezaklepav ani, vrazil k nmu. Pekvapil studenta v krajním negližé, s pantoflem v ruce na honb ví za ím. Když zavrzly dvée, ustal ve své záhadné honb a okázal panu Bolehlavovi v rámci erných kudrn a peí smdý, výrazný oblieg s párem jiskrných oí. Tyto nejevily práv radost z nenadálé návštvy.

bh

Pan Bolehlav pokroil vážn k „Dobré jitro, pane Buriane Snad 1

nmu

a pravil

vytrhuji

—

?'*

"

68

Burian okázal mu v širokém úsmvu adu bloskvoucích zub a nadívaje honební náiní opt na bosou nohu, odvtil: Nikoli, pane Bolehlave! Je to má každodenní ranní zábava, která je zárov^e v mstských bytech velmi užitená. Prosím, sed,,

nte

sil"

postavil ped pana Bolehlava opatrn vetchou židlici a zašel k šatnici, aby krajnost svého negliž ponkud umírnil. Mezi tím vyal pan Bolehlav ze záadí duševní ventil" a když se majetník tohoto opt k nmu obrátil, podal mu denník s omluvou: „Našel jsem to onehdy na schodech. Neznal jsem dotud vaše jméno; teprve vera jsem se dovdl

Pi tom

,,

——

Zamlel

se.

Burian vzhlížel k nmu jaksi nedviv a prapo chvíli Bezpochyby jste do toho nahlédl ?" Pan Bolehlav se lehounce zardl. „Nu, sem tam," odvtil. „Nevdl jsem ovšem, že to patí vám. Seznal jsem pouze, že jste po uši zamilován." Nyní zapýil se zase Burian. Zakoktal nakolik vil

:

,,

nesrozumitelných slov. ,,Nu,

pede mnou

kraoval pan Bolehlav.

jicmusíte se ostýchati," po,, Miluji její sestru!"

,,Ach, Addu? — Povídávala mi o ní." Oním vyznáním jakoby s pana Bolehlava bylo spadlo petžké bím. Svil poprvé uchu cizímu,

—

co dotud sám sob vyznati si netroufal šupiny spadly mu s oí poznal jasn, že miluje, z celého srdce miluje a v nadji, že Adda lásku jeho optuje, spatil pojednou svt v ržovém svtle. Celo jeho se mžikem vyjasnilo a podávaje studentovi ru-

—

6*

:

64

ku, pravil

s

vroucností:

Buriane I" Oslovený

stiskl

„Bume mu

podanou

tedy pátely, pane pravici,

ka

„S pá-

nem bohem! Ale — " tu pohodil hlavou, že mu peí z erných kudrn vylétalo, a upel na svého hosta pevn, chladn oi — ,,Iduna není již více mojí :

!"

milenkou

V oblieji pana Bolehlava jevilo se veliké pekvapení. „Ze není?" zvolal. „A jak se to stalo?" „Nu,

stalo se to, stalo

—"

odvtil Burian temn.

mé zápisky, stal jste 3e tak mimodk mým dvrníkem — nuž, vzte ostání. Miluju ji posud. Jsem pesvden, že ona mne milovala a snad nyní s láskou na mne vzpomíná. Avšak její „Peetl

jste

i

i

i

láska nestala by se

mi nikdy pramenem istého

bla-

ha, nýbrž nevysychajícím zdrojem pekelných muk. Jsem v lásce tyranem. Chci, aby jnilovaná bytost celá náležela, se mnou splynula, mnou žila, dýchala. Láska má je jako strom, za nímž loupežník žárlivost íhá,' vyznávám s básníkem. Chci !" srdce celé, celou duši však co vám tu deklamuji Zamlel se a svsil hlavu. Za chvíli pokraoval ,,Byla pijata k velkému divadlu. Jediným krokem

mn —

,

—

—

na jevišt vzbudila boui pochvaly. A již je slavenou tragédkou. Hrd sloní své tém na výsluní slávy a nauila se s pohledem zadostiuinní pijímati modloslužbu obecenstva. Žíze po sláv opanovala ji celou kdež tu místa pro celou lásku? Jest více mužem pro mne nehodí se mužatky. Co bych v loktech choval, byla by toliko skrovná ást Iduny, vtší

— ;

díl její náležel

." by tisícm jí zekl na dobro?" prohodil pan .

.

,,Tcdy jste se

Bolehlav po delší pestávce.

„Ano!" odvtil Burian, vztyiv hlavu. „A snad Poesie se sice proti tomu vzpouzí, ale jest to pravda: v krátkém lidském žití je dosti místa pro nkolik vcných lásek. Chystají mi doma nevstu, dve jako lusk, s temi adami dukát na vezmu hrdle a bh ví s kolika v tatíkov truhle si ji. Stanu se vzorným manželem a hospodáem!" tmito slovy ironie zejm prorážela, nemohl je pan Bolehlav studentovi pece odpustiti. Zdvihl Gratuluji tedy k nese náhle a pravil dvojsmysln: vst, pane Buriane! Porouím se!" Když byl na schodech, vzpomnl si teprve, že chtl Buriana požádati za svdka k svému souboji. Nevrátil se. Vzpomnl si, že neumí beztoho zacházeti s pistolí a kordem, že tedy nabídne dstojníkovi amerikánský souboj a pi tom neteba jim svdk. Mimo to pipamatoval si pohrdlivý výrok, jaký Burian ve svém denníku o souboji vbec uinil. Však v panu Bolehlavoví zaaly se ozývati rozliné dvody proti soubojm vbec a tomuto souboji zvlášt. Všechny námitky proti barbarskému tomu obyeji, kterých se byl kdy doetl, lomcovaly pevným jeho úmyslem, vyzvati dstojníka na souboj, tak usilovn, že se úmysl ten ím dále povážlivji viklati poínal. Vedle toho jevila se mu Adda s celým kouzlem své nedtklivé vnady, oi její již ne ostýchav, nýbrž prosebn utkvívaly na nm, mkká její náru rozestena vábila jej nazpt do života, k nebeským rozkoším. Uvažoval, že na životu jeho stokrát více záleží, než na životu zhýralého dstojníka, že tento est ji

brzy oželím.

—

A

,,

—

i

jeho že jej

ped

poctivými lidmi ani poskvrniti

každý moudrý

lovk

nemže;

za to pochválí, nepod-

.

66

dá-li se

bláhovému pedsudku; ze konené vtším

hrdinstvím, potlaiti v sobe spravedlivý hnév a snášeti

rovnodušné,

pohrdavé úštpky nerozumných

lidí ...

Konený výsledek toho pemítání byl, že se pan Bolehlav ve chvatné své chzi po ulici náhle zastavil a s posukem tak živým, že -se až kolemjdoucí starostlivé na ného zahledéli, zamumlal: „Ne, blázen by se bil!" Ale v tom pišla mu na mysl hrozba dstojníkova, že jej spolíkuje, kdekoli a kdykoli jej potká. Však i tuto závadu brzy odstranil. ,^ Vystehuji se," pravil k sobe, ,, a pak jsou tu soudy. Ostatn to byla planá hrozba!" A tím spadla s ného poslední tíže. Bylo mu, jakoby byl práv z mrtvých vstal, jakoby poínal druhý, krásnjší život. Kozhlédl se zjasnným zrakem po okolí: všechno jevilo se mu te mnohem krásnjším, než jindy vídal. Ty rozmanité obrysy dom, vží jevily se mu tak ladnými, okna jako radostn záící oi, lidé vypadali jaksi sváten. Všechny jeho myšlenky soustedily se na Add. Mžikem rozhodl se, že požádá o její ruku. nad tím svt krí rameny a kiví ústa co mi po nm. íká, že je chudá, nevzdlaná z krmy proto je pece tisíckráte lepší, než mnohá dáíma v šustícím hedbáví Chvátaje povdomou odlehlou ulikou, maloval si již idyllické obrázky tiché domácnosti, spoádaného rodinného života a bavil se pomyšlením, jak bude asi starý pekvapen tou nenadálou zvstí, jak mu slzy radostného pohnutí kanouti budou do vážného plnovousu. \

—

— — dve

A —

.

.

A

67

tém

bez dechu, s planoucím okem do Když hostinské jizby vrazil, zastihl tam hostinského na obyejném stanovisku u kamen. Piskoil k nému, popadl jej za rameno a zeptal se ho rozechvlým

hlasem: „Kde je Adda?'* Hlodnou dobu to trvalo, nežli se vlastník vážného plnovousu z uleknutí svého nad neoekávaným píchodem pana Bolehlava a nad jeho poínáním tou mrou vzpamatoval, že mohl vykoktati: ,,A-adda? Je v kuchyni!" Samotná?** ,Je tam u ní pan doktor.** Pan Bolehlav se zakabonil. „A to pravíte tak lhostejn? To jednáte jako rozšafný otec? Však nadále nebude se doktor za ní plížiti, postarám se o to Ani do domu více nepáchne !** ,,A za jakou píinou?" otázal se po delším di\'ení nerozšafný otec. Zkrátka proto proto, že pojmu Addu za ,,

a

!

—

,,

ženu!'*

Hostinský vyvalil do koán oi. Pan Bolehlav na jeho úžasu, jak myslil, radostném ale kdo vypíše jeho zklamání, když se onen po chvíli sebral k nesmlé námitce ,, Rate odpustit, ale ona ona již svou ruku zadala!** Do pana Bolehlava jakoby hrom udeil. Teprve po delší chvíli probral se z omráení a vypravil ze sebe otázku: ,,Adda že zadala svou ruku? Adda? pásl se

nmém

;

—

—

a

:

komu?"

„Panu doktorovi,** odpovdl hostinský tesoucíma se rtoma. Tu již byl pan Bolehlav bez sebe: ,,Tomu tomu hejskovi? Není miožná. Nemiluje ho, nemže

—

68

—

milovati Poddala se vašemu nátlaku vy ji budete míti na svdomí! Takovému niemovi! Víte-li pak, že není ten její istý ženich ani tím, za se vydává?" ,, Prosím, peptal jsem se na nho," namítl hostinský. ,,Je to velmi spoádaný, má skvlé dchody. Musím si tento satek za nejvtší štstí pokládati a žádný otec nebyl by na míst !

lovk

mém

lovk

velmi spoádaný." ,,A což jsem já nepoádným? Což nemám také pan Bolehlav. já své píjmy?" osopil se ,,0 prosím, prosím, nepochybuji o tom ani v nejmenším," ohrazoval se stín s epikou. Náhle se shýbl a hned na to podal panu Bolehlavoví zmakaný list se slovy: ,,Snad vašnosti z kapsy vypadlo?" Pan Bolehlav uchvátil papír a podíval se do nho. Bylo to psaní naškrabané nedovednou rukou a poínalo takto „Mnoho vážený Pane a Pane Pojednal jinak. Jak pravím,

na

:

—

!

mu

se uedník " Zatmlo se ped oima. že psaní to nyní nevytrousil, ale tu si Vzpomnl, že pinesl dtem hostinského jednou cukroví a rzné stopy v osudném psaní jej pesvdily, že

nvadž

Vdl,

nho

kornout utoil. Hostinský pokraoval mezi tím s nevinným pohledem: ,,Vím, že pan profesor má zajisté pkné, velmi pkné píjmy a kdož by se opovážil že

z

—

nepoádný — tento ." Pan Bolehlav smákl keovit papír v psti a vstal od stolu. Mimovoln zalétl zrak jeho k okénku .

—

.

a tam shlédl obraz, který dovršil míru jeho neBílá záclona byla do póla odhrnuta i spa-

štstí.

tovaly

b

se

tam

profily

dvou hlav, naklonných k soAddal Doktor

ve vroucím políbení.

—

.

!

69

Pan Bolehlav zdrtil stín na kamnech pohledem nejhlubšího opovržení a vyrazil v divokém spchu Lidé se až zastaz jizby, z chodby ven na ulici. vovali nad dsivým jeho vzezením. Hlavu maje sklonnou, psti zaaté, bouil po ulici. Z úst se mu draly nesouvislé vty: ,, Pjdu! Ješt je as Aj si ji má Již to jedno, utopím-li se nebo-li padnu na rukou toho niemy. Radji podniknu souboj kordy tak mne zabije nejlépe. Jako že jsem Bolehlav, rovnou cestou dojdu k nmu!" Vytáhl navštívenku dstojníkovu a pohlédl na ulici a íslo domu tam vyznaené. Zaboil skuten do té ulice. Kráel v ní dále, drže se tsn pi !

—

—

—

—

domech.

—

Minul udané íslo kráí urychlev myšlenkách zapomnl vrátí se bezpochyby Nevrací se. Spchá dále ulicemi ku brán již vykrouje z brány a chvátá po široké, poprášené silnici... Dál! dál! teprve uinil Již je hodný kus za mstem. kratikou zastávku. Rozhlédl se po okolí. Krásný tu obraz venkovského života zlaté moe klas vlní se daleko, prokmitajíc barevnými odstíny; tu a tam probleskují již kosy, srpy, znjí veselé písn ženc; dvata s velkýma oima, s opáleným obliejem pod bílou plachetkou sedí na mezi ve stínu strom kupy chatrí, v dálce modré hory a nade vším jasný blan-

Však co

ným krokem

—

to

?

v

ped. Snad

—

—

Te

:

;

kyt bez

mráku

—

široký, daleký

.

.

Pan Bolehlav oddechl si z hluboká a bral se volnjším krokem dál. Dlouho kráel tak šedivou silnicí, ve stínu topol, až zahlédl ped sebou nemotorný, plachtou pepjatý s ohromnými koly. Po-

vz

.

:

70

nmu —

bolely ho již nohy. Když ho dok spatil nad voji ramenatého lovka s obšírným obliejem a zarudlým nosem. ,, Pantáto!" zvolal na nho, ,,nesvezl byste mne?" spíšil stihl,

„Kam?" ,, Kamkoli." Pantáta zavrtl hlavou, prohlédl si pana Bolehlava zpytav od hlavy až k pat a zabruel pak ,,

si tam s pánem bohem!" Pan Bolehlav vlezl pod plachtu

Vlezte

a zašeptal ,,Nc:

zkažený venkovský lid!"

A mohu

to jsou poslední slova Bolehlavová, která

oznámiti.

Od

té

vám

doby, oo pOd onu plachtu

a pantáta jalové 'šlehnutíi pobídnutím ,,hi, stará!" doprovodil, zmizel pan Bolehlav úpln z mého obzoru. Domovník, Burian, stará sleinka, pan Plpán, Zefír žádný v ho více nespatil. Zapadl v tom širokém jako kámen v moi hluzalezl

—

svt

iDokém

.

.

mst

Oblaka, (.,

Lumír".

1873.)

Dominyk

dstojné po kamenných Vehké knoflíky jeho livreje tpyna slunci, budíce v mnohé jeebaté, koši-

stupních ke tily

se

sestupoval

vsi.

ve štérbinách stup schoulené pesvdení, že bude nejlépe uiti se lokajem. Však i staí pohlíželi na Dominyka s netajeným obdivem. Vždy jej obklopoval písvit neznámého vznešeného svta, který obraznost vesniana pedstavami nejvtší nádhery a rozkoše napluje, a Domin yk v hrdý zjev, bohatý odv, uhlazený pohyb a výraz sebevdomí i vznešené nepístupnosti v tuné, však oste rýsované tvái hovly cele illusím tmto. Nad to neotela se psobivost jeho zjevu astjším stykem; pijíždl baron velmi zídka na laté

osbce

odlehlé toto panství. Dominyk sestupoval tedy

vážn

stupe a pouštl milostiv pod svj

se stupn na lesklý, blavou

bortou ozdobený cylindr z nedostatku jiných myšlenky o vesnickém uiteli, k nmuž se práv ubíral. Slýchával o tomto uiteli, že je divný, prapodivný lovk. Oženil prý se záhy, ovdovl v nejlepších letech a má dtí jako kuželek. Neštstí, neštstí u takových lidíl Má prý vdomostí nad svj stav, ale

74

rozumný hovor nelze s ním yésti. Obcuje vbec máa kde se s nimi pece stýká, vru jakoby k nim ani nepatil. Povídáš mu o povtrnosti, o vojn, o znameních na nebi neb vbec o jiných vcech, o jakých se mezi rozumnými lidmi mluvívá: tvj hovor je mu šumní stromu, nic víc. Neodpovídá, rukama, hlavou nehýbá a teští oi nkam do prázdna ... A najednou ho nkteré slovo tvé chytne, že bu radostn oima zajiskí a v divném zanícení o vcech k rozprávce ani se nehodících mluviti zane, aneb elo zakaboní, oboí svsí a z pod nho hnvivé blesky na tebe metá. A bývá to slovo praobyejné, mezi ostatními se tratící jako zdrávas na rženci. Sám rozprávku málo kdy zaíná, a mlulo s lidmi,

ví-li, nevybereš z toho ani za nehet rozumu. Projevuje náhledy tak podivínské, jakoby je na oblacích sbíral. Ba i pohoršení dává. Mluvívá a tropívá asem vci na pstouna vesnické mládeže a na otce tak etné rodiny nikterak nepíslušné. Ped lety prý býval ješt hbrší, ale s každým dítkem, které mu do rodiny pibylo, zdá se, jakoby byl jeden vrtoch z hlavy jeho vypadl, jedna hrana v jeho povaze se urovnala. Obzvlášt od smrti své manželky znan prý zmoudel. Ale do svta posud se nehraje ani nepije, rozkutálely vpraviti nemže. a kutálejí se mu peníze pod rukou sám bh' ví kam, škola uinná spouš, v domácnosti nepoádek až bda, dti pólo nahé, pólo divnými tretkami ovšené, rostoucí kolem nho jako mlází v lese, pivýdlku žádného si nevyhledává, nehraje o muzikách, nedává zvláštní hodiny, políko, které tvoiti má ást jeho skrovných dchod, nechává ležeti ladem, pízn vesnian si nehledá a k svým ped-

A

75

staveným nejurputnji se chová. A pi tom skládá noty, ba i knihy njak<^ píše Nu, jsou všelijací lidé na svt! Polohlasným tímto úsudkem zakonil Dominyk svou úvahu o vesnickém uiteli a setel kapesním šátkem peliv se sebe nepatrnou skvrnu v livreji jako s dokonalého umleckého díla, na nmž bývá i jediný prášek velezradou. .

.

.

pede dvemi

obydlí uitelova. Za nimi nejrozmanitjších zvuk: dtský plá, zvonkovitý smích, prudkou hádku, polohlasný zpv, hmot padajících židlí, šustní pevrácených list, cupání etných nožek, klapání velkononí klapaky, cinkot rolniky, skipot nkolika hudebních nástroj a zvukovým tím chaosem nejasn se probírající nápv karnevalu benátského, zrunou rukou na houslích odehrávaného. Zavrtv nkolikráte hlavou, vešel Dominyk bez zaklepání. Vždy by si bylo klepání v té bohopust Stál

slyšel

již

sms

zvuk sotva platnost zjednalo. Na prahu stanul pekvapen. Zvláštní divadlo, které se zrakm jeho rázem objevilo, zastínilo neji

kiklavjší obrazy, které si byl dle vypravování lidí o domácnosti uitelov v duchu maloval. V nevelké svtnici s vybledlou, místy oprýskanou malbou, po hrbolaté podlaze, na niž padaly kalnými, notovým papírem polepenými tabulemi slabé, kolísavé pruhy svtla, hemžilo se malých, šukavých stvoení jako pídimužík v bájené jeskyni nebo spíše jako amork na renaissanní klenb. Tváiky navzdor umounnosti krásné, se všemi odstíny dtského affcktu, buclatá i štíhlá tílka na stolicích i stolikách, na postelích i pod nimi, na skíních i ve skíních v nejrznjších postavách i polohách nožkama te-

76

pla jící a rukama tleskající, sebou vrtící, spolu se peroucí a objímající, nad nimi pak nkolik vytíhlejších dtských postav s knihami a notami v rukou, ly v pestrých, ale kusých a špinavých šatech byly živé ásti obrazu, k nmuž dokoán zotvírané almary, pokácené židle a stoly, rozházené knihy a noty, rozvleené kusy odvu a malebná skupení láhví, svícn, kartá, houslí a zuvák dstojné pozadí tvoily. Zvukovou stránku roztomilého toho divadla slyšel Dominyk již pede dvemi. Uprosted této smsi a vavy vznášela se vysoká mužská podoba v dlouhém, ošumlém kabát, cele rozepjatou, s plavým vlasem kolem s vestou spánk jako rozprášeným, s tahy ponkud nepravidelnými, však ušlechtilými v podlouhém oblieji, kte-

—

rý navzdor se honosil,

nkterým vráskám a

bledosti svží pletí

velikým, blouzniv do prostory upeným okem, držíc v jedné ruce housle a rozhánjíc se v druhé *smycem jako panovnicím žezlem v této íši babylónského zmatku. Když Dominyka ve dveích spatil, sklonil housle i smyec a pokroil chvatn píchozímu vstíc. A za ním hrnulo se to se všech stran i konc a mžikem sestoupila se tlupa menších i vtších dítek kolem otce a pána svého v malebné skupení. Dominyk spatil brzy celou baterii modrých a erných oí a oek zvdav a dychtiv k sob obrácenou. „Pan uitel Hrdina?" otázal se s dstojnou ods

meností. ,,Ano," odvtil uitel

hlasem nedokavostí

se

tesoucím. „Milost pan baron požádal mne,** pokraoval Dominyk chladn a klidn, „abych vás do zámku ob-

77

jednal. 2a hodinu máte se ohlásit u zahradníka, který vás k Jeho Milosti do parku uvede. Dceru a syna máte vzíti s sebou. Však dcera vaše prý neopomine pinésti s sebou housle." Vyídiv poslání své, oblažil Dominyk uitele na

a

rozlouenou lehounkým pokývnutím hlavy a odešel. Za dvemi zabruel cosi: Vzdlání joho noní takó valné ani mi sedadlo nenabídl. -

-

Na vyvýšeném míst parku, v prostranném pavilón, který na všech stranách obrázky pekrásné okolní krajiny v živých rámcích z lupení a zachycoval, shromáždno bylo zámecké panstvo. Starý baron Ptipolský, jehož tuná osbka pramálo šlechtického pele na sob mla, však za živou stafáži narovnaných žok a beden výborn by se byla hodila, proítal zbžn rozliné noviny a spisy, ped lim na stole tžítkem v podob umírajícího gladiatora smáknuté. Naproti sedla baronka, dáma ist aristokratických rys s jakýms utkvlým tahem opovržení kolem drobných, lepou vlnou plynoucích rt, v bohatém odvu, probírajíc se útlou, snhobílou rukou v lesklých prsténcích temného vlasu, který bledou, díví mkkostí naplnnou tvá hocha na stolice u jejích nohou sedícího, od hlavy k pat v modrý samet odného, psobivým rámcem objímal. Štíhlá, pvabná baronesa Olga, sedíc opodál, tla v njaké skv^ostn vázané knize, pes niž asem dlouho trvající pohledy ke vchodu i)a-

kvt

nžn

vilónu vysílala. Svatopluk

ech: Sebrané

spisy. XIÍ.

7

78

Tam

kamenném stupni dva mladíci. mladý baron Vladimír, uklánl do dlaobliej, jehož soumrné, však malátné a pochmurné tahy znak pedasné vyžilosti na sob nesly. Kolmými vráskami zapsala se mu do ela mnohá divoká orgie, a pemnohá prohýená noc zanechala mu na tváích své hluboké stíny. Rty jeho, zdálo se, ztrnulý v posuku ošklivosti nad vyprázdnnou až na dno íší rozkoše. Mdle svšená víka zastírala na pólo oi vyhaslé, v nichž toliko duch ironie, duch sídlící sedli na

Starší z nich,

n

ve zíceninách lidských, tlící jiskru rozdmychoval. Stín sama sebe, bledý, nestvrný, chab se vlekoucí takový byl bastín mladého, krásného lovka ron Vladimír.

—

Mladík vedle sedící byl hotovou jeho protivou. Svtlé barvy ve vkusném jeho odvu pevládající souhlasily mile s bujarou svžestí, která na líci jeho zdravým rumncem prokvétala a v modrých oích vesele hrála. Byl to nerozluný pítel Vladimírv, Otakar z B. Pohlížel s obdivem do pvabné krajiny a kreslil hrav do album svého klikatý obrys modrého pohoí, které ten široko rozestený, z rznobarvých polí, bílých vísek, erných les a stíbrných vod utkaný koberec v mlhavé dálce lemovalo.

Náhle

úsmvem

k píteli. ,,Oj, nožertovn. ,,Což ržové prstíky pel poesie s kídel ducha tvého tak dkladn setely, že již ani tato božská krajina šedivé strašidlo nudy od tebe zaplašiti nemže? Ci osvžila snad dvoudenní nepítomnost v duši tvé barvy Hcleniných salón, oboí a rumnc a dodala naivnosti její, páchnoucí zrcadlem, nového pvabu?" obrátil se

vé zívnutí?" vyítal

s

mu

!

!:

79

Vladimír zamáchl rukou.

,,

Nevzpomínej mi

to-

mám

ho," iodvtil nevrle. „Jsem tomu rád, že život mstský za zády. Zde si mohu aspo od srdce zívnou-

tvá pvabné pírod,

ve

ti,

kon

nezná hloupých

zá-

k nové poznámce, však

tu

jež

slušnosti."

Otakar chystal

se

pavilónu hlas baronv: „Vladimíre!" Vladimír obrátil mrzutý obliej dopola k otci. „Pojd, peti si tohle!" vyzýval jej baron dále. Syn pozdvihl se lín a blížil se váhavým krokem ke stolu. Starý baron vyal zpod umírajícího gladiatora zažloutlý arch papíru, v pli peložený, a podal jej nyní s úsmvem synovi. Vladimír pohlédl na záhlaví archu a zabruel „Žebrota njaká!" „Ovšem žebrota ale originelní. Jen si to peozval se

z

—

ti

!"

pobízel jej otec.

Vladimír rozestel zvolna arch a etl s

malým úastenstvím

—

—

patrn

následující žádost:

Milostivý pane barone

ei

žeJá nížepsaný nenauil jsem se plativé Kdyby nebylo papíru, nedovdl byste se ode mne nikdy, že mám deset nedosplých dítek a že píjmy mé sotva na bídné jich obživení a ošacení dostaují. A kdyby nebylo tch ubohých dítek, ví, že byste ani na papíe nebyl doetl se prosebného

brák.

bh

slvka ode mne. Jedin

nejistý osud jejich nadání, které by bez cizí

mých

dítek,

pomoci úpln ležeti zstalo, vnutily mi péro do zpující se ruky, abych Vás bbtžoval touto prosbou. Hle mám mezi dosplejšími svými dtmi syna Václava, kterýž pravím to beze stínu otcovské marnivosti nemalé ladem

—

80

—

nevšedními dary duševními vyniká, a dceru Jukterá navzdor slabouké své ruce tak dovedn smycem vlasti umí, že by se pi dokonalejším navedení, než já jí poskytnouti s to jsem, snadno slavnou houslistkou státi mohla. Slyšel jsem, že jste nkolik nadjných mladík opatením vydatných stipendií a z vlastních prostedk na dráze k vyššímu vzdlání podporoval a že také umní štde podnadji, že byste snad porujete. To vzbudilo ve také ve prospch mých dítek štdrost svou osvdil, a proto kladu lepší jich osud v ruce Vaše. Jen tyto dítky mjte pi vyizování mé žádosti na zeteli, a zatlate do pozadí duše obraz, který Vám snad jiní o jich otci nakreslili nebo nakreslí. Vím, že není ten obraz pro mne lichotný. Však nebudu soudcem ve vla,stní pi. Jedinou toliko vlastnost, snažn Vás prosím, nenechte si z mé povahy vyklevetiti pravdopravdomluvnost, by jen v tom okamžimluvnost lii,

mn

:

—

ku,

kdy Vás

mé

ujišuji, že jsou

dítky

skuten hodný

Vaší laskavé podpory.

Václav Hrdina, uitel kalinovský.

„Nu a jak jsi vyídil tuto petení lhostejn Vladimír. ,,

Objednal jsem uitele

s

žádost?" otázal se po

obma dtmi

k sob,"

pravil starý baron. „Žádost jeho nepekypuje ovšem zdvoilostí, ale jest originelní. Nad zvláštním zpsobem jejím nemusím se pozastavovati, ponvadž

znám uitele od nhož jsem o

kalino vské ho

z

nm

tuší

.

l)Uflii

.

.

doslechu jako podivína, Mnoho chvalného

se horších vcí nadíti lze. vru neslyšel, jakož

sám v žádosti své za otce. Uvidím, co uiniti. NíkI to budeme

Však dítky nemohou

in>)('i

ve prospí^h

jicli

81

zde míli malý koncet," doložil

s

prostosrdeuým

úsmvem.

'

„Však já nemám píliš chuti vydati své uši v šanc dovedné ruce sleny Julie!" prohodil se zábleskem ironie v oku Vladimír a obrátil se k! odchodu.

I

'

Než práv vystupoval uitel

vzhru k pavilónu. od lonoho, v kterém hrajícího zastihl

:

Odv jej

ml

vestu, oboje toliko

se svou dceruškou jeho nelišil se nikterak

Dominyk benátský karneval

na peliv^

sob tentýž kabát i tutéž pohybech jevil zapjaté.

ml

V

hluboce sklonnu, a hlavu jakoby chtl ukrýti rozpaitost, která se v líci jelu) jemn zardlé ukazovala. velikou

stísnnost

K boku tulila se mu dívka s houslemi pevn k prsm pitisknutými. Bylo jí as na patnáctý rok. Oblek její vyznával zkroušen, že nemohl staiti vzrstu, nepíliš vysokému, svižného tílka tmavá sukýnka byla píliš krátká a zapínací rukávy svtlé kazajky blížily se obrubou svou k loktm v míe povážlivé. Pro tuto všeobecnou zakrsalost odvu nebylo na mnohých kusech vidti, že nebyly pvodn ani na Julii šity, tvoíce toliko ásti jakéhos abych tak ekl abstraktního, se všech dítek Hrdinových ženského pohlaví shledaného odvu pro slavnostní píležitosti, ale na všech vidl jsi ctihodné stáí a divnou pitažlivost k létavému peí. Však navzdor

a

:

—

—

tmto nedostatkm

Pkná

její

tvoila Julie celek velmi líbezný. hlavinka obdána byla plavým vlasem hed-

bávného lesku, kterýž se nad istým, jasným ílkem kolem tpytivé spony v eivých vlnách rozptyloval. Drobný, nžný obliej obesten byl onou libou bledostí, která dojem mladistvé svžesti neruší, bývají'^

82

jemnou, takoka prsvitnou záclonou bohakrásného života duševního. Zde u Julie byla bledost tato k tomu zpsobena, aby z ní tím mocnji psobilo kouzlo velikých temných oí, záících pímo z mladé, snivé její duše jako hvzdy z májové noci. Ba, líbezná byla ta uitelova Julinka v chudobném odvu svém, i v rozpaité tísni, v jaké ped nevídanou vzácnou spoleností chvjíc se stála a záivé oi klopila. ,,Ah, pan uitel!" oslovil starý baron blahosklonHrdinu, který byl ped spoleností klobouk sal a neobratn se uklonil. ,,Však nevdím synáka po vašem boku. Což toulá se?" Uitel zdvihl k tazateli nejist oi a pravil roz" pait Nebyl práv doma. Nevdli jsme ,,Inu, toulá se!" pokraoval baron vesele. Vždy jsem to povídal. Však neškodí. Trochu bujnosti hochm lépe sluší, než " umlknuv na chvíli, upel oi na hošíka v modrém sametu a pak na baronku, kolem jejíž rt se toliko s ostejším výrazem opovržení setkal, a hovoil na to dále Neškodí. Vím, že je váš syn iperný a hodný kluina a chci žádosti vaší vzhledem k jeho lepšímu zaopatení, pokud síly mé staí, vyhovti." Po tchto slovech upjal na Hrdinu zrak a pijav od nho žold uznalosti v podob jediného vdného pohledu, obrátil se k rozpaité Julii. ,,Však tuto malou houslistku bych rád slyšel, než o jejím osudu rozhodnu. Nech ukáže, co umí." Dívka pelétla bázlivým okem celou spolenost a upjala je pak tázav k otci. Tento pokynul hlavou. Julie popošla nkolik krok a zdvihla tesoucí se rukou housle a smyec. Než po prvním zvuku toliko tého,

tém

i

n

:

,,

,,

—

:

,,

,

83

houslí zincnilo se náhle vzezení její. Drobné její vzpímilo se, ba zdálo se, že vzrostlo; dívjší ostýchavost a rozpaitost rázem ji opustila: pohyby tílko její

nabyly

jistoty,

bledou tvá prochvlo nadšení

a zraky vzplály podivným ohnm. Slunce, chýlíc se k západu, dodávalo smsi tepetavých vlásk nad její

hlavou podobu

eavé

glórie.

po nkolika tazích jejího smyce upustila baronesa skvostnou knihu do klína a upjala na hrající s obdivem oi; paní baronce vytratil se výraz opovržení s oblieje; hoch u jejích nohou vyteštil své poloplativé zraky na houslistku starý baron nachýlil hlavu a zakryl obliej dlanmi Otakar odložil tužku a naslouchal v nmém vytržení; Vladimír pak opel hlavu o dla a pohlížel upjat do nžné, krásné tváe Juliiny, pi emž nebývalá živost do zvadlých jeho tah se vkrádala, a zrak jeho jiným svtlem než svtélkováním hniloby jiskrou ironie se zancoval ... Již

;

;

—

—

Hrdina stásl se sebe rozpaitost. Cím déle Julie smleji vztyoval hlavu, tím volnji rozpínal oboí. Jako vítz prohlížel osobu za osobou ve vzácném skupení, které malá kouzelnice nkolika tahy smyce v kámen promnila. Když zrak jeho posléze na Vladimíru utkvl, zachmuil se náhle; pátrav zahloubal se do živoucích rys té mrtvé líce a teskn stopoval horoucí pohled, jímž Vladimír nžnou postavu hrající objímal. Zakabonil elo, zamyslil se. Však líbezný akord vytrhl jej z trapného snní a vrátil pýchu do zraku, jímž provázel ix)hyby drobných prstík, pod nimiž se sypaly z houslí zvuhrála, tím

kové perly

.

.

:

84

Doznl poslední zvuk, minulo kouzlo. S libými zvuky rozprchla se kolem díviny tajemná zá, kteráž byla zjev její tak jasn promnila. Slunce bylo se práv schýlilo za oblak. Plavé vlasy její, zbavené skvoucí obruby svtla, vlnily a tepetaly se cha-

b, bled nad schýleným elem;

veliké,

temné oi

zmizely za sklopenou asou; blediký obliej jevil dívjší rozpaitost a chvjící se tílko v chudobném šat vypadalo jako stín hrd ztepilé postavy, která ped chvilkou oi všech k sob poutala. Spolenost obsypala ji pochvalami. Starý baron pistoupil k ní a pojav ji za bradu pravil ohniv

Výborn, malá umlkyn! Nemusíš vru klopit oi. knžce umní nesluší ten bázlivý, zkroušený pbliej nu, však se brzy nauíš jinak pohlížet do svta, kterýž t obklopí ržemi a vavínem. ,,

Nastávající

—

—

Okouzlila jsi mne. Postarám " tu pohlédl na baronku a pokraoval tišším hlasem postarám se o skvlou tvou budoucnost." V tom piblížil se k dívce hoch, kterýž byl za

—

,,

ei

otcovy své místo u nohou boróniných opustil a podél kvtnatých míží pavilónu obcházel, s bohatou rží v ruce. Pojav ji za rameno, sklonil hlavu její k sob a vetkl jí rži za tpytivou sponu do

rozechraných vlas. Baronka byla tímto galantním inem svého miláka patrn potšena a dívce naklonna. Usmála se na ni velmi pívtiv. Starý baron, jenž byl mnohoslibný tento úsmv zpozoroval, hovoil s vtší jistotou dále ,,Náš palác v mst je napolo prázdný. Ubytuji t tam v nkterém pokojíku a postarám se svdomit o tvé další hudební vzdlání. Mžeš za to každý den n:

okamžik našemu Emilu vnovati. Co se pak hocha týe," pravil obrácen k uiteli, „uvidím ješt, co bude lze pro nho uiniti. Pipravte kolik prázdných

ob

dítky k brzkému odjezdu. Zatím a v na shledanou." Propustil oba milostiv.

s

bohem, malá

mst

umlkyn,

Když z brány zámecké vycházeli, prohodil Dominyk, kterýž je byl až sem doprovodil, hlasem trochu mrzutým k Hrdinovi ,,Máte štstí." Štstí?" zvolal tento, protrhnuv se z hlubokých myšlenek. „Nu ano, štstí," doložil po chvíli s jem:

,,

ným pídechem

trpkosti.

Dominyk zavrtl hlavou

\

in

a pohlížel, vrt ustahlavou, dlouho za odcházejícím, jak v rud-

noucím svtle veerním s hlavou svšenou, volnými kroky k vesnici sestupoval, pramálo ix)doben šast-

nému lovku, za mladou houslistkou, která lehce se stupn tna stupe seskakovala a asem nžný obliej s výrazem starostlivým k otci obracela. i

dom

Když Hrdina pišel, pecházel chvíli v neveselých myšlenkách po svtnici. Klesáš, starý Hrdino, klesáš mluvil polohlasn k sob. V prsou tchto plá dotud bývalý ohe, v lebce hnízdí dávné myi štít. šlenky a plány, však slabé rám upouští i Hlavou ze neprorazíš, volají posmšné hlasy kolem. Ba již vidím, že neprorazím. Bu, jako my, volají, poho zásadami a náhledy, které se nikterak nehodí do všedního, mraveního hemžení našeho, co z toho, uvízkráej za námi obecnou cestou, ne-li na tob kus obecného bláta. Musím za nimi, není východu. Hic, uinil jsem krok, proti nmuž se tak dlouho pi pouhém pomyšlení celá bytost plazil má bouila, všechna krev do tváe sbíhala !

me

—

—

!

jsem se v prachu

ped titrným bžkem

—

rodu,

ped

molochem zlata žebral jsem Však nebylo pomoci. Nemohl jsem déle patiti na ubohé dítky, které v nouzi a

itky,

denn

bíd

.

okolo

se vzmáhající.

.

.

mne

rostly jako živé výzbavený síly, vyklesne, zpráchniví,

Kmen

hlodaný rozporem vnitním a a by posloužil za podnož mladému, krasšímu pokolení.

má

ty smlé sny, nad nimiž hlava bezse svsila, v nich dojdou hrdého splnní,

Snad

nadjn

snad všechno to, co k vli nim jsem pohbil, slaviti bude v nich své jasné vzkíšení. A pece pouštím je nerad z chudobného, však teplého hnízda tam do chladného, sobeckého svta, bojím se, aby je nestrhl ve svj vír, aby je navždy neodal srdci mému. Však co plátno bh je provázej

—

Pejel si dlaní elo a rozhlédl se po svtnici. Zrak jeho utkvl na štíhlém hošíku, který tu ped ním stál, jakoby mu z oka vypadl. Celá tvá otcova s tím velkým, blouznivým okem. Stál tu zkroušen jako bídný híšník. ,,Aj, kde pak jsi vzel, Václave?" otázal se ho na oko písn Hrdina. Posílal jsem pro tebe posly na všechny strany. Hledali, volali, ale o panáku ani vidu ani slechu. Hledali t na pd, na oechu, na zvonici snad jsi se uhnízdil již nkde mezi kavkami na vži, co ?'* i

,,

—

Ml

pd

Vašík mlel. na tajnou, bezpenou a\ tu nechtl vyzraditi stj co stj. Použiv zmatku po odchodu lokajov, byl se nepozorován ze svtnice vykradl a do eeného útulku uchýlil. Tam pak choulil a kril se opatrn, pouštje mimo sluch volání bratí a sester, až posléze k veliké radosti skrýš

87

svc otvorem spatil.

stechy otce a

Julii

k zámku s? ubíraiící

Nechtl jsi do zámku, vid?" iKikraOo\cil oicc jemnjším hlasem. „Znám tvé spády. Hle, Va,,

šíku! již as, abysi zmoudel. Musíš zanechati toho dumání o samot, neplodného snní, musíš se seti štstí brati k inm, vpraviti mezi lidi. Na nezkvete. Za nkolik dní odjcdeš odtud do msta, k cizím lidem a budeš musit rozkaz jejich poslouchat, abys dospl v ádného, vzdlaného lovka.'*

pd

Hoch

zbledl.

„Tatínku," zalkal a zdvihl k otci

prosebn zraky, necht mne radji doma." „Abys trel od rána do veera ve vikýi a ,,

se

na oblaka, co?

Nikoli, Vašíku,

tím

díval

zpsobem

bys to nikam nepivedl. Musíš do msta, musíš. Musíš poznati svt a lidi, státi se praktickým. Pohled na Julinku! Ona dívka a mls ji vidt, jak si poínala ped zámeckou spoleností. Poj sem, dce-

poj!" Když uposlechla,

ruško,

položil

jí

ruku na plavou

hla-

vinku, a sklonil se k ní s pohledem nejnžnjší lásky. Byla jeho milákem. Zdávalo se mu, že stí v její milostné podob vtlila celá poesie mladosti jeho, že se rozprchlí snové minulých jeho let shromáždili pod stinnými víky jejími a v její prstíky všechny ty nebeské zvuky, které mu kdy v dobách sladkého vytržení prochvívaly duši. ,, Poslyš, Julinko!" mluvil k ní u velikém pohnutí. „Ped tebou šíí se dráha skvlá, vznešená. Nejsmlejší touha, která v mých prsou sídlila, splní se krásn ve tvém osudu. Vylítneš na jasných, volných kídlech umní do svta, ozlacená paprsky nadšení, a budeš se vznášeti vysoko nad prachem, hem-

:

.

žením zemským. Budeš odvraceti zraky lidské od nízkých, nelepých cíl vzhru k istým výsotám, andlským vojem zvuk vítzn rozptylovati chmury smyslnosti a lepší

ást lovka v loktech unášeti

k nebesm. Však chra

se, abys nesnížila se k nim, abys nepoklesla v nastražené jich léky: setou, co božského, s tebe a odhodí t s posmchem. istá, cnostná. Nezapomínej, emu t otec uil." Hlas jeho mkl, chvl se. ,,Ano, nezapomete na otce svého! Zachovejte nezkalenou v duši i památku i nauku jeho. Budou-li vám lidé zle o mluviti, nevte, tomu. Ach, vy nevíte, co jsem pro vás obtoval." Sklonil hlavu do dlaní. Za chvíli pozdvihl vlhké oi a zadíval se kalným oknem ven do veerní záplavy. Nad sluncem zapadajícím pluly tam lehké obláky, v šarlat a zlato odné, nestálé, mavé, pekrásné a bezpodstatné jak ideály lovka Julie sklonila zamyšlen hlavu, Vašík plakal. Nedlouho ped tím udal se na zámeckém balkón následující výstup. O pozlacené jeho mežoví opel se veselý Otakar a pohlížel chvíli do pvabné, sluncem naposled zulíbané krajiny, jejíž vže a vížky mu z blízka z daleka hlaholem svých zvon s bohem dávaly. Pak vyal z náprsní kapsy papír a tužku a nartal nkolik nerovných ádk. V tom piblížil se otevenými dvemi ze zadu jako stín Vladimír, nachýlil se pes jeho rameno a vyetl z papíru tyto veršíky

Bu '

nm

.

i

Svt

se šíí v krajina svou

soumrak

mní

tisíc

líc,

vží, vížek, bání zvon na tisíc.

a v nich

zlatý,

.

—

89

A tch zvon

hlahol divný, tajuplné klekání všechny slasti, muka lásky do srdce mi sezvání. ,,0j,

píse! a láska!"

zvolal

po petení Vladimír

uštpan. Otakar obrátil

se

ponkud mrzut k

rušiteli

a

zadíval se do pochmurných, úsmšných jeho tah. sdlení na itech Zdálo se chvíli, že jakés Otakarových se zachvívá, než za chvíli prohodil toliko chladn, lhostejn: „Píse bez lásky jako kvt

dvrné

bez

vn."

Uplynul rok. Byla zima. škole kalinovské nebylo hrub znáti, že tam ubyli tyi pomocníci pi kácení všeho, co stálo, a trhání všeho, co bylo celé. Vedle Vašíka a Julie byl starý baron, který se uitelovy rodiny od výstupu v zámeckém pavilón s obzvláštní pízní ujímal, v tomto roce do msta povolal také Jana a Lidušku onoho na studie, pi kterých jej velkomysln z vlastních penz podporoval, tuto k vyuení se v jemnjších pracích ženských. Svtnice uitelova vypadala práv tak, jako pi návštv Dominykov. Malba dotud oprýskaná, okna notami zalepená, almary zotvírané, židle pokácené, knihy a noty rozházené, jakoby je od onoho okamžiku nikdo nebyl zavel, zdvihl a srovnal.

Ve

—

Umounných amork

bylo

mén,

ale

piiovali

se

90

nožkami, "Lek

rukami

i

hrdly všemožn, aby nebylo úby-

znáti.

Uitel sedl za stolem a probíral se v kup složených lístk. Byly to dopisy vzdálených dítek. Nejmén bylo mezi nimi Vašíkových, nejvíce Juliiných. Dnes obíral se výhradn s tmito. Urovnal je dle doby napsání a etl lístek za lístkem s velikou pozorností. Pi prvních záila jeho tvá radostným pohnutím, asem zahrával mu jemný úsmv kolem rt a zrak prodléval s patrnou zálibou na nkterých místech; však dále posouvalo se datum psaní, tím ideji objevoval se výraz blaženosti, uspokojení v jeho líci, tím ast ji vraštilo se elo a stahovala oboí. Výraz pée, starostlivosti zavládl jeho obliejem. V tchto psaníkách, v ádcích i mezi nimi, stopoval zrakem otcovské lásky kus, pekrásný kus mladého života, líbezný pechod z jitního soumraku cit až tam, kde v erváncích a zlatu svt se oím zmámeným otvírá a paprsky žhavjší do srdce vnikají. Zprvu bylo v tch lístkách zevrubné vypsání pokonajíku jejího a veškerých pedmt, které se v lézaly, pi emž tkavé péro s velikým drazem a zalíbením na pestrém koberci u postele a tžkých záclonách v okn prodlévalo. Pak následovaly kradmé pohledy do jiných pokoj, v jejichž lesku a pepychu oslnný zrak z poátku jen nkteré, zvlášt vynikající pedmty zachytával: obrovská zrcadla ve zlatých rámcích, pagody hlavami kývající, kišálové vázy, sklenné lustry jako déš jisker a svtel se stropu visící. Vše, co malá pisatelka kolem sebe vidla, bylo dležité, znamenité, podrobného vypsání hodné. A na tomto jevišti vystupovali zprvu jako hlavní osoby stará klínice v starosvtském ode-

ím

nm

91

vu, s bílým vlasem a šeptavým hlasem, veliký zelený papoušek s ervenýma kídloma a malý Emil. Vedle nich objevoval se také v každém dopise starý baron s nadšeným vynášením jeho laskavosti, dc brá baronesa Olga, asem také v pozadí, v ponkud nejistém osvtlení, hrdá baronka. 1 mladý baron a jeho pítel Otakar mívali do tch psaníek nevinné dívky volný pístup. Zprvu ty dopisy jen pršely. Však dále, tím vtší asové mezery bývaly mezi nimi a tím patrnjší

ím

zmna

jevila se v obsahu i zpsobu jejich. Znenáhla ustupovali Emil, papoušek a stará klínice do pozadí a místo jejich zaujímaly dívjší vedlejší osoby. Hrdina dovídal se o všelijakých rodinných záležitostech, o rzných stycích mezi baronem a baronkou, pak mezi a synem, o pomru tohoto k Otakarovi. Kývající pagody patrn se jí znudily, tpyt zrcadel a lustr potuchl a nádhera paláce jí zevšednla; však za to stávala se jí bohatá toiletta dam, s kterými se stýkala, hojným zdrojem obdivu. Vypi sovala dkladn tu briliantový diadem baronesy Olgy, tu nejnovjší barónin vjí posázený rubíny a smaragdy, tu celý sklad drahocenných šat v jisté šlechtické spolenosti, v níž její housle do programu zábav byly vadny. Scenerie stávala se rozmanitjší, živjší davy nových osob pecházely po jevišti, šumný ruch msta vnikal v zátiší paláce, divadla, koncerty, zábavy astji touhou a vábnými

obma

:

zpomínkami

plnily duši.

Psaní ídla a ráz jejich nápadn se mnil. Prve obrážela se v nich nevinná duše dívina zeteln a jasn jako v zrcadle kišálovém, nyní prokmitával jimi vnitní život pisatelin jen jako závojem. Díve

.

!

e

plynula jejich tichým, volným tokem dtinné lásky; nyní stávala se asem chladnjší, zdrželivjší a asem jakoby v náhradu, eila se mocnými vlnami citu. A ku podivu kdežto všechny ostatní osoby by jen letmo v nich se vyskytovaly, zmizely z nich Otakar a Vladimír. Ani zmínky naprosto o nich. Jakoby byli do vody padli Snad nebylo' pro již místa v dopisech, nebo tyto scvrkaly se k posledu vihled. Poslední odeslaný po dlouhé, dlouhé pestávce, obsahoval jen nkolik ádk. Po petení posledního toho listu zamyslil se uitel hluboce. Zdálo se mu, že njaký stín, šerý, neuritý, za posledními tmi listy se kolísá, zastíraje mu nžnou líc, lib planoucí oko milované dcery, vkrádaje se mraziv mezi nho a nevinné srdce její. Hledl ohraniiti rozplývavý tento stín, vmysliti do nho urité rysy, a když po chvíli s povzdechem ze soumraku svtnice do okna se podíval, kde jiskivá plá snhová jasn se obrážela, zdálo se mu, že pelétl tento záhadný stín v ostrých, povdomých obrysech jasnou jeho plochou V tu dobu záily daleko odtud, ve spoust vysokých, rznotvárných dom, z temného výstupku paláce svtlá okénka jako družné hvzdy. Záily z útulného, prost, ale vkusn upraveného pokojíku. Ped ^okrouhlým, ze zlatého vnce blýskajícím zrcadlem stála tam na špikách nžná postava díví. Obliej majíc lehce pozdvižený, pipínala si obma rukama do plavých, jemn zkadeených vlas tpytivou jakousi ozdobu. Oj, což se blýští v zrcadle sklenné ty tretky, jakoby skuten byly brilianty Oj, což se blýští drobné zoubky v malých ústech, pootevených v samoHbém úsmvu Oj, což záí spo:

dv

:

!

n

.

.

dv

!

93

kojen veliké, tmavé oi z bledého, milého oblieje, naplnného kouzlem snivosti! Kdyby nebylo tch oí, málem bys nepoznal hou-

tch koketních, drobných stevíkách, v úpravných, lehounkých šatech, jejichž záhyby a asy, jak vdechnuty na drobné tílíco, celý slistku z pavilónu v

nžný pvab

jeho

vyzrazují.

Tvary

její

rozvily se

nabyly jemné plnosti a dtská ostýchavost postoupila místo tichému sebevdomí. Však onen i>el tajemné, líbezné poesie, který dít jako zjev jiných svt obklopoval, spoívá dotud neporušen na celé více,

postav

její.

i

Vešla blovlasá staena v

kroji,

jaký býval mo-

derním ped mnohými lety. Na špiatém rameni sedl jí veliký zelený papoušek s rudýma kídloma. Spativši dívku ped zrcadlem, skivila bezzubá ústa k slabému úsmvu a pravila pólo šeptmo: „Aj, panenka nemže se na svou krásu vynadívati! Nu, bývaly jsme práv takové, bývaly. Tehdáž bože, kam se ty asy podly! Otec pana barona brával mne za bradu a íkával ,Na mou vru, ošklivá nejsi.' Po ulicích se mladí páni za mnou ohlíželi. Nu, což na plat! Ted by mi nebožtík baron už tak neíkal. Vid, zelený?" Pi tom pohladila suchou dlaní papouška, který jí byl na ruku slétl. „Pojede se již do divadla?" otázala se Julie. ,,Jdu práv pro vás," šeptala klínice. „Koár stojí v prjezde. Pojedete s milost slenou a mladým panákem. Zde vám posílá pan Otakar diva-

—

:

delní knížku." Julie sáhla s lehounkým zapýením po librettu a popošedši stranou, otevela skvostn vázanou knížku. Na míst, kde ji otevela, spatila mezi listy Svatopluk

ech: Sebrané

spisy XII,

S

"

94

drobn popsaný lístek se zlatým okrajem. S úsmvem schovala jej za adra. ,,0, pan Otakar chová se k vám velmi úslužn," pokraovala staena ve svém ný, zdvoilý pán.

Vte

šepotu. mi, sleinko,

,

Je velmi kdybych

vaše mladé srdéko, zamilovala bych se do

Ráda bych

——

švar-

mla nho až

vru, dožila „Což mladý pan baron nepojede do divadla?" petrhla náhle Julie hlasem ponkud se chvjícím šelesti vou nit jejího hovoru. „Pojede, pojede s panem Otakarem," zašepo

uši.

se,

—

ptala klínice.

ješt jednou k zrcadlu, obhlédla celou svou úpravu a narovnala si tpytivou sponku ve vlasech. V lóži usedla na zadní sedadlo za Olgou a Emilem. Vladimír stál v pozadí s rukama na prsou složenýma, s utkvlým ironickým úsmvem kolem rt. Ve stínu, který jej celého zahaloval, nabývala zvadlá, sinavá ple jeho lící hrobovjšího rázu než jindy, však za to vynikaly z ní tím živji erné oi, které dnes plály nebývalým ohnm. Mezi aktem pozdvihla se Julie málo se svého sedadla a tkala chvíli pátravým zrakem po šírých prostorách divadla, pomíjejíc mnohý pár blýskavých Julie popošla

zkoumavým okem

skel, jejichž

násadky svým

smrem patrn

ji

za

cíl

rozmanitých pohled naznaovaly. Našla brzy, co hledala. Vždy musila najíti ty dv modré, záivé oi, které s výrazem tak vroucí toužcbnosti neodvratn na ní spoívaly. Našla Otakara. Když se zraky obou setkaly, pohnul on v blaženém úsmvu jako k dík inní rtoma a sáhl na rudý karafiát, který ml v dírce kabátu na prsou zavšený; ona

.

95

pak rozestela s jemným, rozmarným úsmvem pestrý vjí a zamávla jím dvakráte Za chvilku po tom pistoupil k ní Vladimír, opel .

se

.

o lenoch jejího sedadla a zašeptal: „Jak se sleno, tento výstup?"

vám

líbí,

,,

Velice."

,,Mnc pramálo," pronesl s pólo úsmcšným, iX)lo bolestným výrazem Vladimír a upjal na dívku tak žhoucí, vášnivý pohled, že se ped ním až zachvla a spšn zraky sklopila. Když je zase k pozdvihla, spatila chladný, lhostejný obliej se zkamenlým úsmvem, vysmívajícím se celému svtu.

nmu

Chvíli

mleli oba. Ze sklonných

as díviných

vykrádaly se asem zpytavé pohledy vzhru, jakoby proniknouti chtly chmurnou záclonu oblieje toho, za níž tušily mnohá divná tajemství. Patrn zajímalo ji tajemné líce velmi. Mladistv^ou její mysl zvláštní kouzlo, jakým psobí na jarý, kvetoucí život protiva zimní ledové ztrnulosti, sytosti života. Mezi smavými, zdravými tváemi kol do kola obrážel se pochmurný Vladimírv zjev obzvláštní silou v isté její duši, jako v prsvitné hladin jezera erná kostrbatá jedle mezi bujivou, kvetoucí

opádalo

zelení.

,,Hledte," prohodil S.

po

chvíli,

,,

jakou

má knžna

pekrásnou briliantovou hvzdu ve vlasech!" !"

sem té

,,Ach, jaká zá a krása ,,Ale na té hlav pipomíná jen padlou hvzdu." Odmlev se na chvíli, dodal pitlumeným hla„Znám hlavinku, na které by se tpytivá krása :

hvzdy

ztratila."

Dívka pohlédla

spšn

v jeho tvái pražádné

k

nmu,

však nespatila

zmny. S obvyklým úsmvem, 8*

96

zraky maje na ruku sklonny, hrál si na této s velikým zlatým prstenem, toe jím brzy na právo, brzy na levo. Drahocenný démant, do zlatého kroužku zasazený, míhal se pi tom arokrásným, tepetavým svtlem. Tajíc dech, hlavu málo v ped uklánjíc sledovala dívka opojeným zrakem démantové tyto záblesky.

Tak stídaly se po pestávkách krátké otázky a kratší odpovdi. pece zdálo se, že Julii rozprávky tyto nad míru zajímají. Vždy již ani jedinkrát nepohlédla na místo, kde Otakar s lícem ubledlým, s bolestným výrazem v oku stopoval každý pohyb a po-

A

sunk

její,

cupaje nemilosrdn rudé

pýí

karafiátu

na prsou.

Když po divadle Olga z lóže vyšustla a Julie za ní ke vchodu se chvla, naklonil se Vladimír spšn k jejímu oušku s položertovnými slovy ,, Pe:

ji

vám

sen o modrých oích."

nho tázav, udiven. Nedlouho na to sedla poloodstrojena, s vlasem voln na ramena spuštným ve své komnat cie na mkké posteli, dotýkajíc se špikou drobného panPohlédla na

toflíku pestrého koberce, který byl v prvních

je-

jích dopisech k otci tak vynikající úlohu hrál, a dívala se okem pólo pisteným sniv sebe. Na klín ležel zmakaný lístek se zlatým okrajem, drobpopsaný. Nachýlenou její hlavinkou tísnily se

ped

n

nebývalé myšlenky, obraznost divn rozechvlá hoped ní na alounech protjší stny nekonený prvod vábivých i dsivých pelud, adra její lehounce, však jDatrn pod bílou prsvitnou rouškou se dmula.

nila

97

Jednou vyskoila také z i)ostcIc, poklekla jedním kolenem na sesli ped ozdobným stolkeml a namoivši pero, vepsala v elo ržového aršku: Milovaný tatínku!" Však po delším pemýšlení odlo,,

žila

zase péro, schovala

ržový

a pistoupila

lístek

k oknu. Dívala se nepohnut na protjší výstupek paláce, z jehož tmavé stny dv okna jak žhavé veliké oi vyhlížela. S povzdechem obrátila se posléze Pak sklonazpt do pokoje, odstrojila se, ulehla nila ješt nedbale z pod peiny blostnou ruku pro .

lístek se

zlatým okrajem, kterýž

jí

.

.

byl prve

s

klínu

na pestrý koberec spadl. Ctla, snažíc se udržeti víka nad okem, rýmované vzdechy Otakarovy. Však víka klesala, klesala, až se zavela na dobro. Mezi tím pecházel v osvtleném pokoji protjšího výstupku Vladimír

hlavou svislou,

s

s

rukama

na zad složenýma. Náhle zastavil se ped stolem, na nmž leželo ozdobné pouzdro. Odklopil víko a z rudého vnitra krabice zableskly mu vstíc dv bambitky pekrásné práce. Vyal je s divným úsmvem, pohrával jimi zálibn, nasadil otvor jedné na elo a prohodil ,,V prstu je konec všeho. Takové to bude !'* Pak vložil zase bambitky do pouzdra, zavel toto a schoval do skín. :

Do

jara staly se v paláci veliké

tém

zmny. Vladimír

podoby ple jeho nabývala svžesti, oi lesku a pohyby mladického ohn. Oboí vzpínalo se bujnji, stásalo mrak a chmuru se sebe a ledovitý výraz oblieje tál jako dechem nového vycházel

z

:

duševního jara. Zdálo se, že omlazující tento dech z nžné, líbezné postavy Juliiny k vane. Kdykoli je ná-

nmu

98

—

—

ba hoda svedla a svádla je ku podivu asto kdykoli jen z dálky zátpyt její elenky, zámih jejího vjíe uvidl, nebo povdomý šelest stevík, pitlumený zvuk houslí zaslechl, vzpružovala se náhle postava jeho, oi se jiskily, tvá jasnlaj Sedával-li náhodou vedle ní a náhoda stavla obyejn jejich sedadla k sob dívával se neodvratn v její tvá, asem oima vášniv blýskaje, asem k nžným, vroucím pohledm je pimykaje, a mluvíval s ní s mladistvým zápalem o vzdálených krajinách s temnjším blankytem a jasnjšími hvzdami, o velikých mstech a šumném, víivém- život v nich, o skvlosti a nádhee vznešeného svta, o pestrých, vonných kvtech, které veselý duch rozkoše mladosti na cestu sype zkrátka, mluvíval s jarým vzntem o vcech, kteréž byl díve odbýval posukem pesycenosti, úsmškem pohrdání. s elem skloJulie naslouchávala tmto vynným, pod nímž chvílemi zanícené oi k bleskovaly, s adrem jemn se dmoucím, mlíc, sotva dýchajíc. Ped oslnným, opojeným zrakem nevinné dívky otvíral se nový, netušený svt, neskonale se lišící od tichého, tsného obzoru, jehož zenitem byla vážná láska otcovská, svt div kroužící, šumící, blýskající, stahující nožku její silou nezdolnou ve svj strakatý vír, že až závra toužebnou duši pojímala. Ješt ji vzpomínka na otce jak andl strážce vznášela nad propastí, však tisíce tajných žádostí, v duši její ,

— —

—

eem

nmu

svdných pedstav, obraznost její naplujících, vsily se na ni, táhly ji dol ješt zapuzovala ty úsilím nepekonatelným. luzné obrazy starou, tichou modlitbikou od svého lože, vracela se kajicn do svatyn domu otcovského se probouzejících, tisíce

asem

99

si nauení otcova, od nichž zásady Vladimírovy tak píke se lišily. Ale když pohledla opt do planoucích oí jeho, slibujících nepoznanou rozkoš, vzdávala se bez obrany svdnému kouzlu jejich. Sedala v bázni touze na lesklý štít, na nmž

a |)ii)oniínala

i

ji

vítzn unášel do své arovné íše. Cím více se s Vladimírem sbližovala,

tím zdržen-

odmítavji chovala se k píteli jeho. Díve panovala mezi nimi pátelská dvrnost. Dívka pijímala s polodtinnou zálibou lichoty a dvornosti švarného jinocha, naslouchala jako pohádkám rzným vyznáním lásky, jejichž smysl sotva do póla chápala, ítala milostné jeho veršíky, jimž nadobro nerozumla, škádlila jej v nevinné koketnosti, umlouvala s ním zvláštní zamilovanou vjíem a kvtinami jako zábavnou hru, netušíc, že pi livji,

—

té

he

jeho srdce

e

i

slastí

a

mukou

se zmítá.

Však nyní ustoupila dvrnost chladné zdrženlivosti. Vyhýbala se každému styku s ním, odmítala kde mohla úsluhy jeho, zarážela mu na rtu každé roucnjší slvko ledov chladným pohledem. Pro lístky se zlatým okrajem, které si asem ješt prchod do její komnatky klestily, nesklánla už ruku \

na pestrý koberec, a šlapala slzavé jejich ádky nelítostn drobným stevíkem. Nadarmo plenil okna skleníky ani nejdivnjší, nejskvlejší orchidea tropických prales nebyla by k pivábila velké i

;

nmu

temné oko z lóže, kde Vladimír s úsmvem cosi do ucha jí šeptal. Za takových okolností není divu, že pátelský pomr obou mladých muž jen ze zvyku trval. Na'

'

asem, stiskli si pi tom bezdn ruce, zpurn do oí a mleli neb mluvili o v-

vštvovali se pohlédli

si

100

cech zhola nezajímavých. Však o tom, co mysli obou stejn ovládalo, mleli oba. Co se barona a ženských len jeho rodiny týe, zmnil se za tu dobu blahosklonný jejich pomr k Julii v opak. Starý baron choval se k ní nyní velmi chladn, odmen, baronka okazovala jí zjevnou nepíze a baronesa Olga zatáhla se od ní do svého šlechtického nimbu, odkud ji zvlášt v pítomnosti Otakarov leda drtícími pohledy

tém

—

— '

poctívala.

i

!

i

í

-

' '

1

Náhoda, která Vladimíra s Julií tak asto svádla, vzala na se postupem asu uritou tvánost. Vtlila se v osob staré klínice, která nevím z jakých píin náhle svou píze od Otakara k Vladimíru obrátila. Ale to vím, že velmi asto s mladým baronem šeptané rozhovory mívala a že tém po každém takovém šepotu obrázky podlepené víko své starobylé truhlice zdvihala a do jisté tajné pihrádky cosi peliv schovávala. Jednou prodlela nad touto truhlicí déle než obyejn. Zastrila prve závoru u dveí, usedla pak na víko tulipány kiklav pomalované a vyala ze záadí vkusn pletený sáek. Potžkávala jej chvíli a vysypala pak tpytivý obsah do hubené dlan. Oi

—

—

její se zajiskily, z bezzubých úst vydral se šeptavý jásot: „Jednou tolik!" Však náhlým leknutím vy-

skoila: papoušek, na jejím rameni sedící, byl pi záblesku zlata zatepetal rudýma kídloma a vydal pronikavý skek, který jí v tom okamžiku zavznl jako chechtot ábelský. Nedlouho ped tím byl Vladimír, osamotnv s otcem a matkou v salón, následující rozmluvu ,,Což kdybych se byl nasytil zlaté s nimi ukonil :

101

volnosti

mládenecké ?" prohodil tam ulk\v pohlesvého prstenli, s výrazem položcr-

dem na démantu tovným.

Baron baronka pohlédli v pekvapení nejprv na syna, pak na sebe. Když se z udivení probrali, zvolali jedním hlasem ,,Snad jsi se nerozmyslil stran komtesy Heleny?" Nikoli," odvtil Vladimír, zkoumaje tvrdo:;>ijn lesk svého démantu. ,,Komtesa Helena nevábí mne tlem ani duchem." „Hloupost," zabruel baron s výrazem sklamání. „Za to t musí vábiti bohatstvím a rodem. Ostatn i

:

,,

je zcela

slušný a salonní zjev."

já si nevezmu ženu pro salóny," namítal Vladimír klidn, prohlížeje adou špiky svých neht, „nýbrž pro sebe. Prohodil jsem onen výrok pouze žertem, ale kdyby co mládeneckou spokojenost mou

„Však

rovnováhy vyšinouti mlo, uiní to pouhá náklonspuchclé znaky ani pytle zlata." Starý baron vyskoil prudce z lenošky. Oi jeho zajiskily se hnviv, ruce tásly se rozilením. ,,Slyš, Vladimíre," oboil se na syna, ,,tys užil již píliš, až píliš radostí života! Tys pil plnými doušky ve vku, kdy tvj otec ani obruby íše se nedotekl. Dosti již natropil jsi se lehkovážných kousk; nynjší tvé bláznovství nelze už klásti na vrub mladistvé svévole. Žel, že ti to íci musím tys promrhal svj mladý vk v prostopášnostech, prohýil nemalou ást mého jmní, zavlekl mé neposkvrnné jméno do kalu orgií. Všechno, všechno jsem ti odpustil. Ale slyš kdybys se zahodil na lecjakou žebraku, kdybys chtl z mých pracn nastádaných penz po-

z

nost, nikoli

:

!

;:

102

—

bh ví, vyddím hadry njaké podruhyn se na vždy nezdárného syna." Pijala bych chudou za dceru, ale nikdy ze sprostého rodu," dodala k tomu písn baronka, zlatiti

t,

odeknu ,,

posukem

s

—

i

ošklivosti

pi posledních

slovech.

Baron pešel nkolikrát hmotn salónem, pak se náhle zastavil ped baronkou a pravil k ní s vynucenou lhostejností, pohlížeje pi tom oste na syna ,,

Píští týden

zanu opravu

severního výstupku.

Do

doby musíme tam odtud kantorovu dceru vysthovati nkam do msta." Na té kantorov dcei" spoinul hlas jeho olovnou váhou.

té

,,

Vladimír zahryzl se do

kem

rt

a vyšel

pevným

kro-

ze salónu.

Náhoda s papouškem na rameni rozvíjela tento a následující den pozoruhodnou innost. Vybíhala obas v širokém, starosvtském plášti do msta a když se vracela, míval tento pláš ješt širší tvánost šukala semo tam po paláci a po zahrad, za ním se rozkládající; vyíhala nkolikrát Vladimíra a šeptala mu njaké zvsti s tváí velmi dležitou. K veeru druhého dne se konen usadila. Byla krásná májová noc. Hvzdiky míhaly se v tepetavém lesku po nebi a asem padala nkterá z nich jako tpytivá slza rozkoše k dímající zemi, jejíž vlahá, miliony poupat ozdobená adra pod tajemnou rouškou soumraku oddychovala líbeznou vní. V komnatce Juliin panoval v tuto chvíli zvláštní nelad. Šatník byl do koán oteven, šuplátka skíní a stolk do póla vytažena, sesle porznu rozestaveny na podlaze ležely rozliné vci v úžasa na nich ném nepoádku. Mezi nimi se spatovalo nkolik 1

i

!

t03

vtších

i

menších krabic a

lile!

z

jedné kypéla pe-

druhé vlnil se tžký hedbáv a samet, z jiných vykrádaly se zvdav pes okraj korál a perel, jiné zase, majíce víka smle odklopena, pohlížely hrd do pokoje rzno-

jemná muselinová

látka, v

šry

barvými, plamennými zraky smaragd, rubín a fír.

Na

stolku stál

sa-

oteven cestovní vak.

Uprosted té bohaté smsi, naproti zrcadlu zd\ ihala se nžná postava Julie. Však nehledla do lesklé plochy. A pece by tam byla spatila obraz, který se v poslední dob takcasto jako krásný, planý sen ped ní vznášíval. Ze zlatého vnce míhala a tpytila se jí vstíc malá pvabná princezna s briliantovou h\'zdou nad elem, s kolísavou bohatou blýskakrpjí svtla nad každým ramenem, vých perel majíc na krku, obdaná vlnami a asami pekrásných šat z látky tak hebounké a tenounké, jakoby je byl kouzelník v lískovém oíšku pinesl. A v té skvoucí nádhee odstioval se tím pvabnji malý snivý obliej, ted ku podivu bledý, s oima sklopenýma, chvjícím se rtem. Na hebouké clon jejích ader rýsoval se vnitní

šru

Byla se na prahu nového neznámého bezdky ohlédla ve starý povdomý svt a boj.

života tu vy-

noil se ped ní obraz milovaného otce, kol do kola vyhrnuly se ty drobné dítky, obklopily ji, tulily se k ní vzhru, volajíce: Vra se k nám! Zahod ty panské šaty, seber své housle a vra se k nám Víš-li pak, že se nám stýská po tvých pohádkách?

nho

pak, že nám kvete pod okny bez, že nám vlaštovky hnízdí nad oknem, že máme plnou ošatku zlatých housátek ? z pozadí hledl na ni otec, s bolestnou výitkou v oku, kárav a pec láskypln, a

Víš-li

A

— 104

náru po miláku, jejž byl slzami nadšení posvtil k velkému úkolu, do nhož skládal nejkrásnjší nadje svého života. Mimovoln sáhla po houslích do skín. Byla pitiskla je je poslední as dosti zanedbávala. vášniv k sob a zaúpla jejich strunami z hlubokosti tesklivé duše. Zvláštní, tkliv úchvatný byl pohled na nžnou postavu v nádherném šat, v blesku drahokam a perel, s prostými, starými houslemi pod sklonnou smutn hlavinkou, jejíž sklopené oi zatpytily se v slzách. Hrála svou labutí píse. Ješt jednou zamávla vítzn smycem nad zemskou zmtí, ješt jednou vylétla v andlském hemžení zvuk nebesm, ješt jeden horoucí, plamenný polibek vtiskl jí génius umní na jasné elo a !" ozvalo se zvení. Sklonila housle, však ,, Julie nepohnula nohou. Ješt ji nebeská legie doznívajíJulie!" ozvalo cích zvuk chrániv obklopovala. se podruhé hlasitji. Váhala ješt. ,, Julie, otevi již as !" zavznlo potetí za dvemi a dívka odložila housle do kouta, chvátala ke dveím, odstrila rozestíral

Te

k

,,

—

'

závoru.

ý'\

>

i i

;

i

,

V

píštím okamžiku svíral ji Vladimír v náruí a líbal jí slzy s oka šeptaje: ,,Aj, tys plakala, andílku Zanech myšlenek bláhových. Za tebou chmura, ped tebou ržové svtlo. Poj již, poj." Za Vladimírem vklouzla do pokoje náhoda tentokrát bez papouška. Od události nad tajemnou tru!

—

nevolila jej více za svdka svých spád. Zavela krabice a sebrala pod paží. Julie hodila ješt nkolik pedmt maní do cestovního vaku, k nimž se náhodou pipletl také svazek ozlacených lístk, zavela jej a podala klínici. Rozhrnula ješt záhlicí

.

105

okn

a pohlédla chvjíc se do jarní noci. padala jedna krásná hvzdika. Odešli. Housle zstaly v kout. Krátce na to zaskípl klí v rezavém zámku na zadních dvíkách zahrady. Ti stíny vyklouzly do pusté uliky. V temnu rozeznars tam temnjší pedmt. Byl to povoz; kon hrabali nedokav koclony v

Práv tam

pyty.

I

^

:

.

;

^

Vozka otevel zasklená dvíka koáru. Stará klínice umístila tam krabice a tlumok, pijala od Vladimíra slíbenou odmnu a pomohla Julii do vozu. Pokusila se ješt o to, aby ji na cestu požehnala kížkem; však Julie odklonila rychle elo, jakoby Vladimír vskoil za Jua zabouchl dvíka. Na skle jejich zamihl se jeŠtstí na št líbezný profil nachýlené hlavinky. cestu, má liokibiko !" zašciMMJa klírnií^e. Koí práskl do koní. ji

zmije uštknouti chtla.

lií

,,

Mil

.

.

!

Portýr vybhl do prjezdu. Však bylo již pozd. Vysoký muž v dlouhém, šedivém kabát, s rozcuchaným, plavým vlasem spchal již po schodech vzhru, tiskna keovit k srdci jakýs pomakaný, ržový papír. Dominyk upustil z leknutí lahviku kapek, jež práv tžce nemocnému baronovi donésti chtl, spa-

tiv náhle ped sebou uitele kalinovského, bledého jako smrt, s oima divn vyteštnýma, s velkými krpjemi potu na ele. Než se z leknutí probral, byl

Hrdina

již

v salón.

106

Šustíc bohatými šaty, zdvihla se baronka

pi

lenošky Emil zaskoil strachem za vkusn vyezávaný lenoch sedadla, v nmž Olga trudn zamyšlena sedíc, leknutím cevstoupení rozileného muže

šru

lou sypala,

z

;

korál práv navleených na podlahu rozi

i

;

I

;

Uitel stál ped nimi s hlavou pokleslou, tesa se na celém tle jak osyka. Kostnaté prsty jeho vtlaeny byly hluboko do ržového psaníka, jež tiskl k prsm. Zsinalé rty pohybovaly se keovit; však ani slvko nevycházelo z nich. .,Dominyku!" zvolala po chvíli -baronka. Rozpaitá tvá lokajova objevila se mezi dvemi. ,,Pro pouštíš bez ohlášení lidi do salónu?!" pokárala jej hrdá paní s drtícím pohledem na uitele. Dominyk pokril zmaten ramenem. Hrdina trhl sebou pi posledních slovech baróniných, jakoby jej byla zmije uštkla. Celo jeho smle se vypjalo, oi zasvítily hnvem, ruce klesly k bokm, sevely se v psti. Jakže?" vzkikl, ohlašovati se má srdce otcovské*, do nhož jJste zaali svié spávy jste mu na svtlé ry? Svil jsem vám cheruba .,

,,

—

znamení hanby Kam jste dali mou Juhi, kam zanesl jestáb mou holubiku?" istá to holubika! Dobe jste ji cukrovat nauil. Víme-liž my, do kterých konc svta zalákala syna našeho ? Ještice Dožebrala se k nám a za vdk odloudila nám syna, zostudila nás ped sv-

elo

vtiskli

!

,,

!

tem.

Však

ji

odplata nemine.

Chtla

se státi "

nev-

stou syna našeho a stane se jeho ,, Zadržte!" rozkikl se Hrdina jako smysl zba\(Mi\, piskoiv až k samé baronce, „necht si to l)("k('hié slo\o i')ro své kluzké salóny a tam je zahí-

:

107

kola, až se okna zatesou. Tam bude na míst. Však obraz mého andílka nekalte svým jedovatým dechem." Baronka ucouvla, pohodila na zad hlavou a vztáhla proti zuícímu pánovit ruku. erné, tenké oboí vypjalo se do výše a pod ním zableskly oi jako ty démanty v zlaté elence. ,,Dominyku, vyve toho nestydu !" zasyela s potupným úsmškem. Hrdina ohlédl se bezdky na lokaje, který se již chystal k vykonání rozkazu panina, a zmnil se náhle. Výraz nevole a hnvu zmizel, vztýená hlava poklesla chab, oi vlhly, obliej vzal na sebe mkký, prosebný ráz a chvjící se rty zašeptaly: „Nuž, pjdu, ano pjdu! Však než mne vyhodíte, dovolte, abych si odtud vzal jedinou malikou památku po své ubohé, nešastné dcei." „Ah," zvolala pohrdliv baronka, „chcete si odnésti své hadry? S pánem bohem! Dominyku, doved toho lovka do bývalého bytu jeho dcery. Odneste si všechno a ušette nás nadále svou žebrotou. Vašim synm a mladší dcei zastaví se platy." Obrátila se k nmu zády. Hrdina nedoslechl již posledních slov. Vrávoral s hlavou svšenou za lokajem ze salónu, dlouhou chodbou až do pokojíku, který mu byla Julie v prvních dtinských dopisech tak peliv vypodobnila. Panoval tam dosud onen nelad, v jakém jej byla navždy opustila. Uitel rozhlížel se chvíli bolestným okem po prostoe, jíž dotud válo kouzlo

mjte do

uprchlé nevinnosti, až utkvl zrak jeho na jednom pedmtu. Byly to housle, v kout zanechané. Když je spatil, propukla divoká jeho bolest výkikem ,,'red' je všechno, NŠechno ztraceno!" Pak je zdvihl.

108

adrm

k a sklonil nad nimi hlavu. Obliej jeho vypadal v tu chvíli jako sestaralý o mnoho, mnoho let. Chvíli draly se hluboké vzdechy z jeho prsou, rty a brvy keovit sebou škubaly, pak vybleskla slza ze sklopených as, za ní druhá, tetí ia. již jen pršely po hubených lících. Stkal a pitiskl prudce

vzlykal, plakal jako dít. Jediné ty housle vzal

Hrdina

s

sebou.

Byl studený, boulivý veer listopadový. Otakar s pérem v ruce za psacím stolkem, na nmž se ve svtle ozdobné lampy arch papíru s nadpisem ,,Zvuk minulosti" míhav leskl, a naslouchal bubno-

sedl

dešových kapek

vání

v

okn, úpnUvým hlasm

vi-

chice. Péro bylo suché, oi vlhké. Zavrzly dvée. Dle obyeje pohlédl do zrcadla nad stolkem práv naproti dveím visícího. Zdšen vyskoil. Jako pízrak vynoil se ped ním v zrcadle Vladimír. Bože, v jaké podob! Šat potísnn blátem, deštm promoen; vlasy po ele v nelad rozestlané; umrlí bledost v oblieji; oi hluboce zapadlé a v nich divá, tkavá jiskra jako záblesk ší-

—

i)

lenství.

ážas, ,,

!

;

výkikem

S

výitka a Vyrušuji

,,

Vladimíre

soustrast, z

básnní,

I"

v

nmž

I

!

ozývaly se

poskoil píchozímu vstíc. pravda?" zaal Vla-

není-liž

dimír s nuceným úsmvem. ,,Hle, brachu, i já spáchal jednu báseii a tu ti picházím deklamovat. Psal

jsem

ji

do

zeleni

háj

n

do modra

jezer krví nevin-

109

ného andlského srdce. Ožasná ná, velmi smutná „A Julie?"

„Mrtva." „O hoy.rV

to

báse

;i

/:il:i-vl

:

velmi krás-

!"

\-/krikl

Dl.il-.n-

oMirrl

ílla-

nmi. k*Jiiií mr Ií.imh-, puKi \ dl po trudného mlení Vladimír dutým, chvjícím se hlasem: „Slyš ji od zaátku! Ostatn zaátek zaátku znáš. Vím, že jsi bolestným okem stopoval nenáhlý, kolísavý nábh prvních slok. Vidíš, hochu, v onu krásnou jarní noc, kdy jsem ji unášel

„V^sak lo je

chvíli

nebi, byl bych málem roztrhal zaátky tyto. Stál jsem za dvemi. Ona hrála uvniti^, louila se smutnými zvuky houslí s tichým blahem minulosti, s va-

vínem

budoucnosti. Hože, jaké to byly zvuky! Kde co nejkrásnjšího, nejtklivjšího v íši tón, rdálo se, že shrnul duch umní jako neviditelné, kouzelné brnní kolem ohrožené knžky své. Chvíli jsem váhal; však zvítzila váše. Ted se ti zvukové mstí; kudy chodím, ve snu, bdní pláe mi v uchu ta labutí píse a rozrývá mi duši svou žalnou á pec úchvatnou krásou. Sedli jsme tsn vedle sebe;

—

oteveným oknem povozu noní vzduch. Pichoulila

ovíval se ke

nám skrán svží

mn

jako ptáe a obsypával plamennými polibky její elo, líce, drobounké rtíky. Pak se položila hlavinka jako vtrem sklonný zvonek na mé rám, teplá ruka objala mi šíji a na prsou cítil jsem záchvvy ader, dmoucích se dechem tichého, sladkého spánku. V té chvíli tanula mi na mysli divohrozná báje; zdálo se mi, že jsem upír, že rozta\uji v žilách ledovou krev teplotou tch kvetoucích ader, že ssaji líbajícími ústy její mladistvý z té milostné tváe do mrtvých

já

úd

Svatopluk

ech:

Sebrané

spisy. XII.

[)

! .

llO

život. Ba, omládl jsem v ní. Jejím velikým okem patíval jsem s obdivem zase na modré velikány

zubatou, démantovou korunou ledovc na velebné skráni, s tichou rozkoší zase do krásného íidolí, kde pod námi, pod zpuchelým mostem stíbrný potek ve stínu stromoví po lesklých, pestrých oblázcích se eil; jejím vnímavým uchem porozumíval jsem opét rozmanitým hlasm pírody: zvuku rolniek po zelených stráních se pasoucího skotu, písni skivánk nad ose^iím, tlukotu slavík

se

andlským pozdravm zvon

v háji,

z

dalekých

ví-

žek jejím nevinným srdékem pilnul jsem k svtu a lidem novou láskou. A když první záchvaty pozemských žádostí jímaly nebeskou její duši oj, což bytost má vzplápolala živým plamenem rozkoše Ach, ty nevíš, jaká to ábelská rozkoš uiti andla híchu Zahrnul jsem ji pepychem, oslnil nádherou, omámil kolotavým ruchem pestrého života a ona vztahovala s dtinnou radostí ruce po záivých tch tretkách, obhlížela se v krásných, šustících šatech, vrhala se do proudu veselí. Však netrvalo to píliš dlouho. Pluli jsme za jasné noci po lagunách benátských v popedí lunu ostíben paprsky msíce stál štíhlý gondoliér a krátil si chvíli písnikou o lásce, patrii. Julie pozdvihla elo s mého ramene a sklonila je do dlaní. Slyšel jsem vzdechy, tiché stkáni. Když poslední zvuk písn odumel, pohlédla k nebi tvá její tpytila se slzami. ,,Co ;

—

—

!

—

—

je

ti?"

ptám

se starostliv.

ubohý otec!" zaúpla.

—

Od

,,Ach,

mj

otec,

mj

doby byla jako

proSedla celé hodiny zamyšlena, pohlížejíc k severu; asem dávala se do hlasitého pláe; dary mé odmítala, lichoccní mé budilo v ní ošklivost. Poznal jsem, že mne nemiluje, nikdy nemilovala Jako démon opojil jsem ji na okamžik kouzlem smyslté

mnna.

.

.

lil

když kouzlo pominulo, vymkla se s hrzou, zdá se mi, ošklivostí z mého náruí. Slyš, hochu že tvj obraz tchdáž ji obletoval. asto probírala hle, zde se vzdychajíc \'c svazeku tvých básní je máš, jsou zasvceny stopami jejích slz. asto družila v nepokojných snech jméno tvé ku jménu nosti, a

—

—

otce svého. Snad by si byla sama hledala cestu k domovu; však báze, stud poutaly ji ke mn. Cítila se matkou. V pekrásném údolí švýcarském, na behu^ malého, klidného jezera zanikla jako krásný, nebeský zvuk. Kleel jsem u lože jejího. V bledé, prsvitné tvái vidl jsem toliko veliké, tmavé oi, záící horeným leskem. Upela je na mne a zvolala úpnliv ,,Mé housle Kde jsou mé housle?" Hlas ten a pohled rozrýval mi srdce. Pinesl jsem jí skvostné kremonky. Vzpímila se málo, schvátila je keovit, pejela trhav smycem struny. Neladný, skípavý zvaik vydobyl se z nich, že mi až kostmi projel. ,,Bože!" vzkikla upouštjíc housle i smyec. ,,To nejsou už mé housle. Mé houchtla jsem je sle plakaly tyhle se chechtají. s sebou do hrobu !" Klesla bez sebe nazpt do podušek. Umela, šeptajíc jméno otcovo. Ani políbením netroufal jsem si už poskvrniti její bílé, i v smrti líbezné elo. Pevezl jsem ji i s mrtvým dckem v lunu na protjší beh jezera a tam :

—

!

A

ovneném

jsem ji pochoval pod sežloutlé, na pólo opadalé listí vesnického hbitova, vysoko nad jezerem, v boku zelené nebetyné hory. Snad tam odtud v noci jako bílý, przraný oblak zalétá daleko, daleko na sever pro své housle a hraje hvzdám ty líbezné písn, o které jsem oloupil zemi. Tak, to je má báse." Otakar zastíral obliej rukama; mezi prsty protékaly mu slzy. Po dlouhé dob zdvihl tvá, osušil oi a pravil: ,,/^e tvj otec zemel, bezpochyby víš?"

112

—

Vladimír kývl hlavou. ,,A že tvá matka píliš nádherným životem pivádí se na mizinu, snad také?" Vladimír pokril ramenem. Po pestávce otá-

Otakar dále: ,,A co hodláš nyní uinit?" „Aj, což mi zbývá uinit ?" odvtil Vladimír trpce. ,,Však uslyšíš brzy, co uiním. Chceš-li mi naposled prokázati pátelskou službu, rozdej tuto trosku z mé-

zal se

ho podílu otcovského, promrhaného

již

naped, me-

žebráky. Snad se nkterý za mne pomodlí." Pi tom vyhodil na stl ozdobný mšec, až se tpytivé zi

dukáty rozkutálely. Otakar zíral chvíli do toho tpytu; pak pronesl ,,Ano, uiním s upeným pohledem na Vladimíra: tak. Znám jednoho žebráka tak chudého, tak nepomyšlení srdce šastného, že mne pi pouhém bolí. Však on nežebrá; hrd odmítl by almužnu. Jeho dtem bude zpomoženo." „A kdo je ten žebrák?" „Uitel kalinovský." Vladimír sebou trhl. Vstal a pecházel hodnou chvíli s hlavou svislou, v hlubokých myšlenkách po pokoji. Pak sevel náhle jako v pevném odliodlání rty, zamávl rukou, zvolal „s bohem !" a odkvapil

na

z

pokoje.

A

starý Hrdina jako ve snách po škole chodil, do sebe zahloubán, nieho kolem si nevšímaje, dailo se dtem jeho výborn. Zdálo se, jakoby prozetelnost, která lilie šatí a ptáky nebeské živí, s obzvláštní péí tchto opuštných dítek se ujímala. S poátku podporoval je ve studiích a cviení Otakar z penz od Vladimíra obdržených zpsobem tak ukrytým, že zmalátnlý, na duchu ochablý Hrdina

;

113

nieho nepozoroval. Wr/Avji pak vyhlídlo si je štstí za své zvláštní miláky. Tato píze štstny byla vru úžasná, pekvapující. Jan stal se, sám jsa teprv žákem, domácím uitelem v jedné spoádané úednické rodin, která mu za pouhé dovádní s malým kluinou mimo celé zaopatení ješt msíní plat - na píjmy její nad míru vysoký pbskytovala o ruku Lidušinu požádal bohatý mladý kupec; vyskytl se jakýs bohatý píbuzný, jehož stupe píbuzenství však Hrdina nikterak vypátrati nemohl, a vypravil také ostatní dosplejší dti na studie, nejmenší pak šatil a obdarovával štde. Jediný Vašík nekoistil z této laskavosti štstny: nkolikrát podávala mu sice ruku, však on se jí nechápal. Sedá\ al ve své komrce, v prapodivném jakéms pílepku vysokého, starého domu, vysoko nad spoustou stech a díval se sniv na peletující po nebi oblaka. Otakar ztloustl ponkud a bral na sebe velmi sousedský, prostosrdený ráz. Maje píjmy práv dostatené, zabýval se výhradn spisovatelstvím. Vydal svazek básní pod názvem ,, Zvuky minulosti", mezi nimiž zvlášt jedna: ,,Hrob nad jezerem" hloubkou citu a vzletem obraznosti mnohé ctitele mu -

získala.

O

Vladimírovi dlouho nieho neslyšel.

úpln

Tento

obzoru. Teprve po nkolika letech vynoil se náhle opt, za netušených okolností. Koupil rozsáhlé lesní panství a zaal áditi v jeho lesích, až národní hospodáové ruce nad hlavami spráskali. Pak vyskytl se zase jako hlavní strjce pi stavjedné železné dráhy, která krátce po tom, když ze spolenosti vystoupil, parostroje své bez škody svými akciemi vytápti mohla následovala ada závratných spekulací, na burse zaskvlo se jeho jméno jako meteor a brzy vyprávli sob lidé o milionech, které zmizel

s

b

;

:

114

nakupil ze všech druh velkolepého, na odírání tiGÍc pracujícího šejdíství, jež se v blesku slávy a moci vznáší nad vkem naším jako obrovský, z tuku a mízy národ tyjící upír. Zlato bylo jeho bohem, jeho životem; zlata lesk oživoval jediný mrtvé, zapadlé tváe; celá jeho duše, zdálo se, soustedila se v lakotn zkivených prstech, jimiž shraboval zlato se všech stran. Pi tom žil jako žebrák povídalo se, že na svých milionech hladem umírá. Lidem vyhýbal se, jak mohl, i matku svou, která se marnotratností na pokraj úpadku dopravila a náhle mateskou lásku zase pocítila, odpudil mrazivým pijetím. Jednou našli jej na podlaze prázdného pokoje Vedle ležela bambitka pes roztíštnou lebkou. krásné práce a nedaleko otevené, rudým sametem vyložené pouzdro. Když poslední vli, kterou byl den ped tím zapeetnou k soudu složil, oteveli, maloval se mimoúední úžas na všech obliejích: milioná samo vrah ustanovil jediným ddicem svého Václava Hrdinu, uitele kaliobrovského jmní ;

—

—

novského V pavilón kalinovského zámeckého parku sedla baronka, neúprosným asem shrbená a posnžcná. Tvá její byla zakabonna. jí vyhlídka na povinný díl z pozstalosti synovy nový život bezstarostného pepychu otvírala, hntlo ji pece nesmírn, že Vladimír své jmní cizímu, sprostému lovku odEmil! Jakou skvlou, kázal. Hle, tu modla její božsky rozkošnou dráhu otevely by ped ním ty miliony bratrovy a te rodina oloupena o tolik lesku, slávy a nádhery k vli mizernému proletái, k jehož štstí by byl stý díl toho jmní pln dosta-

A

—

—

teným

A ,,Pan

býval.

tom jako na zavolání ohlašoval Dominyk Hrdina prosí o rozmluvu s milostpaní." v

115

,,Uve ho sem!" pravila ])ar()iika s líenou llioVšak oi její pohlížely s (li\nými city ke vchodu pa\ilónu. Hrdina vystupoval krokem nas\é

stejností.

stáí lehkým. Ba, jak byl starý, jak sešlý! Svžest oblieje byla ta tam, v hluboké rýhy a hrboly jako spletité koeny lesní; vlasy kolem vysokého ela jako prášivý sníh, oboí jako dva svislé chomáky snhu sešedivel ped asem. Než velké, jasné oko plálo v tomto okamžiku neobyejným leskem. Dominyk uklonil se ped ním hluboce a vzhlédl k ntakový mimu s obdivem vždy to veliké zvíe lioná! Hrdinovi tanul pi vstoupení do pavihSnu živé na mysli okamžik, kdy tam Julinka ve sváto vínku nadšení se zaskvla, a baronka myslila, že ji milioná jde pokoit za zpupné pijetí v paláci i)ed lety. ,,Ah, picházíte se domluvit stran svých milion?!" pivítala jej uštpané.

nm

—

—

:

odpovédl Hrdina vážné, picházím váni všechny miliony tohoto svta nenahradí srdci mému jediný tepetavý vlásek nad elem té, jež byla krásnou hvzdikou mého života, ani jediný z tch zvuk, jimiž by byla okouzlila svt. Picházím vám íci, že se ani prstem nedotknu tch milion, na nichž lpí slza a kletba tisíc oloupených lidí. Picházím vám íci, že se naprosto vzdá\'ám ddictví po vašem synovi, aby lidé neekli hle zaplatil mu v hrob za ,Ano,"

,,

íci. že

:

jeho

!

!"

Julii

V nmém

úžasu oteveli

Dominyk

proti

na

svým zásadám ronka byla pokoena. oi,

pítomní dokoán i

ústa.

Hrdá

ba-

!

IIG

Otakar pojal za cho baronesu Olgu Ptipolskou o používal svého bohatství k štdrému podporování umní. Všeobecné mínní lidu zatracovalo hlasit skutek Hrdinv, jímž své dti o nesmírné bohatství pipravil. tyto z rukou baronky znané sumy jako malé jakési odškodnní za ztracené miliony obdržely a všechny blahobytu, nkteré velikého bohatství se dopracovaly, zanevely pece úpln na otce a pidaly hlas svj k hlasu lidu, íkajíce všude Hle, okradl nás své vlastní dti

A

:

—

Jediný Václav neinil tak.

Nemoha

pro samé

dívání se na oblaka žádného postavení a cíle ve sv-

t

dojíti, vrátil se jednou chd k opuštnému otci. Tento pijal jej mlky, však s otevenou náruí. I pomáhal Václav otci ve škole a ošetoval ho v poslední nemoci. Tento zachoval jasnost ducha do po-

tém

sledního dechu. Krátce ped svou smrtí pravil ješt, klada jednu ruku na hlavu syna u lože kleícího a vztahuje suchý prst druhé k oknu: ,,Hle tam na oblaka v jitních erváncích Svtlé a krásné vznášejí se blankytem, vábíce dumavé oko jako krásné, veliké myšlenky duši lovka. Ta oblaka i ty myšlenky chvíti a skvíti se budou, až dávno v prachu setlejí ti, kdož je nazývají parou. Však oblaka a myšlenky ty bydlí nad svtemj, a kdo se do nich zamiluje, ztracen jest pro tento svt jako já a ty!" A než slunce vyšlo, složil starý Hrdina rezavý i štít ped nepítelem, který nás všechny sráží do propasti nedohledné. !

—

me

-—•Sgj^p^fc^Hc^

Mezi knihami a

lidmi.

I.

v

potkali se dva pátele ze stulidnatjší ásti msta byli by nedruh kolem druha šastn proklouzli ale

odlehlé

dentských

pochybn

let.

ulici

V

;

zde na dlouhém prázdnem chodníku,

podl nhož

se táhla ada hermeticky uzavených neb statnými portýry bránných šlechtických dom, stalo se radostn poznání a setkání po tolika letech nezbytným. Na ti kroky od sebe rozpáhli ruce, zvolali s ra-

dostným pekvapením:

,,

Václave!" „Vojtchu!" a

neodolali pokušení klesnouti si do náruí. Vymnili srden hubiky a pestali na pokusu tetí. Za chvilku na to již Václav, že je Vojtch domácím kaplanem v jedn hrabcí rodin, že hrá-

dv

vdl

vá s mladými hrabaty kuleník, že má vyhlídku na krásnou faru, že jej nedávno jeden bývalý spolužák požádal o zápjku, že užívá jen batistových kapesních šátk, že nikdo rozumný s naukou Darwinovou spáteliti se nemže a že je dnes velmi krásn poasí.

120

Zárove vyetl

s oblieje mladého kaplana ponáležit povšiml lepého jeho vzrstu, hladkých pohyb, svžího rumnce a vkusn zkadeených vlasv, a spravedliv posoudil, jakých úspby byl zjev takový ve svt dosáhl, když i v tom dlouhém erném kabát s bílým koláem, s tou miniaturní tonsurou na hlav zastiuje mnohého svtáka, neku-li nejapného pítele Václava. Oblek Václavv byl ponkud zanedbaný, vlasy a vousy rozcuchané a v chudém jeho oblieji zraila se jakási stísnnost. Po mnohém ptaní dovdl se pítel kaplan o nynjšíni stavu a zamstnání jeho jen tolik, že si musí na ulicích zacpávati rukou nos i ústa, aby se v tom letním prachu a puchu mstském nezalknul. Tento drobet byl duchovnímu píteli dostatenou pobídkou, aby skutkem osvdil upímnou náklonnost k bývalému spolužáku.

bídku, aby

si

ch

!

Udeil

,,Hle(r, tohle se rukou v elo a z\ olal !" hodilo Václav pohlédl plaše na VOjlc lia a nadje zasvitla na okamžik v jeho zraku. Pouze na okamžik patrn byla asto již ski a mana. ,,Slyš," pokraoval kaplan, ,, nechtl bys tráviti nkolik v nejkrásnjší pohorské krajin, ve starobylém zámku, pilepeném jako ptaí hnízdo romantiky k temeni a vysoké skály, v plném úboru šedivých okrouhlých vží, špiatých stech a stíšek, závratných pavlaí, gotických oken, divných výstupk a pilí, zkrátka v zámku, jako bys jej byl ve skutenost pevedl z nejpoetitjšího rytíského románu?!'* ,,Což o chtní," prohodil Václav tónem ponkud

by

se

:

ti

—

msíc

bokm

i

trpkým.

121

Mladý knz nevšiml si toho a pokraoval s rostoucím zápalem: „Obývati tam ztracený pokojík s nábytkem starožitným a rozhrneš-li vybledlé záclony okna, cítiti na ele svží, isté vánky hor, vidti v mlhavou dálku rozestený, z polí a les utkaný, stíbrem potokv a ek prošívaný, skupeními mst a vesnic ozdobený koberec nížiny a práv pod sebou, pod kolmou šedivou stnou a štrbinatou, spoe mechem a býlím obrostlou skalou stechy a pavlae, ulice a sady pkného venkovského msta, v jehož trpaslií hemžení sestoupiti mžeš s výsoty své, nechceš-li radji blouditi tajemným soumrakem starého, pekrásn zpustlého parku neb s udicí v ruce sedti na behu przraného horského potoka—" ,, Uhodil jsi na strunu v mé duši," vpadl mu Václav do ei, ,,ale což po tom, když zvuoí na

vdnou

I)lano."

chtj a máš to všechno," pravil velebný mu blahosklonn ruku na rameno. ,,Vc Hrab vzpomnl si nedávno, že by bohatá knihovna, nastádaná jeho pedky na zámku orlickém a valn rozmnožená jeho nebožtíkem bratrem, který tam poslední dny svého života vdeckými pracemi a podivínskými rozmary ztrávil, zasluhovala dkladného prohlédnutí a spoádání. Hledá již k úkolu tomu zpsobilou osobu. Pokud t z dívjších let znám, jsi k tomu jako stvoen. Plat " bude slušný neznám ovšem tvé pomry Pestávka, již zde páter uinil, nebyla bezdná; zrak jeho upjal se jaksi vítzn na stísnnou tvá ,,Jen

pítel, klada má se takto.

—

soudruhovu. Václav se zamyslil. Po chvíli vztyil hlavu, oi jeho zaleskly se živým ohnm a ze rt mu vyhrkla otázka: ,,Ale kdož ví, dostanu-li to místo?"

122

to

,Já

vím,"

odpovdl mladý knz drazn

hrdým vypnutím ela a s jemným, významným úsmvem kolem rt. Kdyby hrab nechtl, — hrabnka je paní v dom." — s

,,

i

Asi za týden po tomto výstupu rachotil nemotorný koár toitou cestou vzhru k zámku orlickému, jehož rozmanité vže tajemn se odstiovaly na jasném hvzdnatém nebi. Ve tmavé spoust jeho stavení kmitala jen tu a tam nesmle ztracená svtélka.

Otevenou ješt branou vjel povoz na pusté nádvoí, uvítán zbsilým štkotem ps; Zastavil se v jednom kout dvora pod oknem, záícím ve znané výši. Jasný tverec naplnil se silhuetami nkolika hlav, pak objevila se na tmavé zdi vedle okna kolmá záící ára, tloustla pozvolna a rozbleskla se náhle v široký otvor dveí. V tchto zakolísala se nepomrn vysoká mužská postava, držící v jedné ruce hoící svíku a zastiující si druhou oi. Paprsky svíky ozáily míhav malý, ohrazený výstupek pede dvemi a devné, chatrným zábradlím opatené schody, vedoucí s nho dol do dvora.

Muž

svíkou popošel na výstupek a dvée za se potud, pokud tomu dovolovala jakási zvdavá hlava, jejíž blavý, vlnitý obrys budil pedse

ním pively

cc

paniky v noním epci. Muž stál nepohnut na výstupku se svíkou v ru-a podobal se v této nehybnosti kamennému svt-

ci,

ped

stavu

nímž plápolá

vné

svtlo. Hlavu

ml

cha-

b na levo sklonnu, oi sklopené, pravý knír ježat vztyený.

Vtom ,,Pro

ozval se za ním pronikavý ženský hlásek: všechny svaté, pjdete-li pak dol?!" l^i zvu-

123

ku tom

trhl sebou ztrnulý svtlonoš jako mrtvola oživená galvanickým proudem. Svíka jeho vmetala pi tom nešetrnc své paprsky na kypré pvaby ženštiny, stojící nyní v otevených dveích. Jako prchavá vidina noní okázal se tam na chvilku okrouhlý bílý obliej s erným, rázné vypjatým oboím a zlobné sršícím zrakem, s erným vlnobitím kolem ela, píke se lišícím od epce bílého jako padlý sníh, pánovité vztažená ruka, která te rychle jako blesk sebrala záhyby snžného roucha nad bujnými adry, na chvilku jen, pravím, okázalo se to všechno nad ásným oblakem nedbalek a zmizelo to jak obraz kouzelné svítilny na šeré nyní stén nad výstupkem, v níž jsi sotva rozeznati mohl zavené dvée.

Však úinek toho krátkého výstupu na muže se svíkou byl trvalý. Sestupoval opatrn a váhav po vzdychajících schodech.

Mezi tím vylezl náš pítel Václav dole z koáru, odbyl koího zpropitným, umístil hubený vak pod pažím a hledl nyní s tichou resignací nejbližší budoucnosti vstíc. Svíka snesla se posléze šastn k a muž nad ní zakoktal na pivítanou nkolik nesrozumitel-

nmu

ml

slov. Náš pítel byl dosti asu, aby z vyšívané epiky, smáknuté pod pažím píchozího, a z blyštivých, penízovitých knoflík na jeho kabát vybral úsudek, že náleží k podízenjším obyvatelm zámku orlického.

ných

nmu

Pravil tedy bez všelikého úvodu k jíždím pozd, není-liž pravda?"

:

,,

Pi-

Muž pohnul dvakráte n^ piano rtem a po tetí již zcela zeteln, a tesav Dovedu na-

zaznli^ horu."

:

,,

124

—

?" otázal se Václav a nedokav „Ach, vy jste odpovdi, byl by nepochybn poptávku svou urit ji opakoval, kdyby mu v tom nebyl vak z pod-

se

paží vypadl.

Když, zdvihnuv jej, znova zraky na svj protjšek upjal, zpozoroval s ustrnutím již jen tmavý rub jeho smutné postavy ped sebou. V nmém úžasu pozoroval dále, jak se muž zvolna od nho vzdaluje, jak stoupá opatrn vzhru po devných schodech již stojí na výstupku váhá chvíli

—

otvírá

dvée

—

—

—

Hlasitá váda ozvala se te nahoe. Pronikavý hlásek nám již známý odzpvuje dlouhou litanii nesrozumitelných výitek se stálým refrénem: .Hlavu ,

zapomenete!" Po chvíli otvírají se opt dvée, muž vychází na výstupek a sestupuje voln k nmu. Ale v druhé ruce chejiž nepichází s pouhou svíkou stí bohatá zásoba klí zavšených na drátné klice.

—

upamatoval jsem ho bezdky, že je klís úsmvem k sob. Nepromluviv ani slova, ubíral se klíník vážn k protjšímu kídlu zámku, Václav bezdn za ním. Byla to zajímavá, nová pro nho pou. Brali se vzhru po toitých spuchelých schodecii, dlouliými chodbami, jejichž hrobové ticho divn rušily dunivé jejich kroky -a chestot klí, a po nichž se píšern stlaly obrovské jejich stíny, splývajíce nahoe v zatmlém klenutí. V poletavé zái plápolající svíky jevily se tu hluboké výklenky s poprášenými sochami, tam oprýskané tmavé podobizny s dsn bílými tváemi, onde vyezávané a toité lenochy a nohy starého polámaného nábytku, skupeného v koutech a protkaného pavuinami. ,,Ah,

níkem," pravil Václav

!

125

Dlouho kráeli tak

mlky

za sebou, až se ko-

svtlonoš zastavil ped jednmi dvemi na konci chodby. Dle toho, co jsem pedeslal, nemusil bych ani podotknouti, že klí za klíem putoval bez úinku do klíov dirky a že teprve poslední v pevítzn zaskípal tupým zulDem v rezavém etn zámku. Pítel náš vešel za prvodím do komnaty jjio stední velikosti, která plnou mrou splnila oeká-

nené

ad

vání jeho. Ba, práv tak byl si cestou vyobrazil budoucí obydlí. Hle, ty vykládané stoly a skín, ozdobené vyezávanými hlavami a pazoury bájených zvíat, ta kesla s toitými nohami a vysokými lenohy. potažená vyšeptalým aksamitem, ty sežloutl, tu a tam odchlípen alouny, ty kaln malby vobro\ský( h, zaernalých rámcích, ta vysoká postel s tžkými záclonami a kolem taburetu to tuné tepení se zlatými koneky a všechno, jakoby se to dotknutím prstu rozpadnouti mlo Klíník rozžal tíramenný svícen na stole a vzdálil se po nezdaeném pokusu páti hostu píjemnou (

noc.

1

Václav pistoupil k otevenému oknu. Chladný vtík noní zavál mu do ela. Hluboko, liluboko pod ním kmitala se ve peetná svtla, rozptýlená sebraná v jiskivé chomáe, nasázená dlouhými soubžnými adami, skupená v p odivná souluzdí, -- slíbené to msto na úpatí orlického zámku. Václav tšil se již na chvíli, až se ped ním poprvé rozhrne v blesku raimího slunce obraz velkolepé krajiny, vylíený tak nadšen hrabcím kaplanem. Obrátil se do pokoje. Poínal si jako dít uprosted hraek, na které se bylo dávmo tšilo. Zastavoval se ped každou skíní, snímal s nich a pro-

tm

i

Svaiopluk

ech: Sebrané

spisy. XII.

it)

!

126

se vŠech stran porouchané figurky, dotýkal prstem sežloutlých látek, usedal v mohutná kesla. Pojednou utkvl zrak jeho na stole. Spatil tam nco, co rázem odvrátilo pozornost jeho od starona ploské míse jakousi studenou bylého nábytku peeni a vedle mnohoslibnou láhev, ustrojenou koketn v pavuiny. První jeho pocit pi pohledu tom híížel

se

—

ním

oekázámetí pece ba zuivý hlad Na chvíli ztratil vid sluch pro všechny starožitnosti kolem sebe a nenalezl jich díve, až ped ním poslední kousek na talíi zmizel a na -dn mísy úplný v bledých, obraz velkopanské honby na ernou jednotvárných barvách se rozvinul. V nevýslovn blahém pocitu rozložil se na to, bylo uspokojení, že vali,

druhý

—

jej

hlad,

i

zv

vyprázdniv ješt sklenici vína, v mohutném kesle, opel hlavu o vycpaný lenoch, svsil voln ruce pes pozlacená, rudým tepením vyfintná opradla, natáhl nohy daleko široko ped sebou a pemítal voln, je-li v tomto rozložení podoben sytým a trávícím

zbrojnošm, jaké

vídal tak

asto na umleckých

vý-

stavách.

Zbrojnoše v

brzy jiné pedstavy, jaké živé obraznosti, v takovém ke-

vytiskly

lovku ponkud

pirozen vzniknouti musí. Starožitná komnata naplnila se postavami z dob svého mládí, kdy všechen ten vyšeptalý pepych do kola ješt kvetl svžími barvami, kypl bujnými tvary a tpytil se novostí. Muži a ženy v bohatém kroji minulých století vznášeh se ped ním; ale podoby ty byly uvadlé, bledé, vypáchlé dstojné živé popedí v mrtvém obrazu sešlé nádhery. Jako pergamen šustí zvetšelá roucha jejich, plíse rozžírá elenky a spony, schlíplá, bezbarvá péra sklánjí se smutn k sežloutlým, sle,

—

:

127

v záhybech proleželým asnatým h'mcm a nad tmito désí lepe o?)lieje umrlí svou bledostí, oi bez lesku, rty bez krve, tváe bez života. Václav pejel si dlaní elo. Chtl zapuditi tu vysnnou, neveselou spolenost. Však byla neodbytná. Hluboké ticho noní, vdomí úplné osamlosti v odlehlém kídle starobylého zámku, \šechny pedmty kolem podporovaly fantastickou hru obraznosti jeho.

Náhle vymrštil se / líné s\é poloh) v kesle a Hlubokou tišinu zámku porušily jakés temné vzdálené zvuky. Blížily se, stávaly se zetelnjšími. Již rozeznal tžké kroky lidské, dunící chodbou, blížící se k jeho komnat. Uslyšel též hluboký, chraplavý hlas, zpí\njící njakou píse. Nyní rozf^naslouchal.

znal

již

slova

její

Když motýl v rži usíná, a lu ia hvzdám vévodí, tu za žbánek si usedám, neb ten mé duši lahodi.

Zpv chodec

náhle umlkl.

zastavil se

Též kroky

utichly.

Pozdní

patrn u dveí komnaty. Pojednou

Václav spatil na prahu vysokou hranatou postavu v myslivecké kamizole, vysokých jízdeckých botách a slamném klobouku, s nhož kývalo páví péro. Na prsou mla nco jako ád se tyto otevely, a

kotilionový.

Obliej pozdního hosta byl siln zardlý, mohutné svtlé kníry spadaly hluboko dol po stranách ježaté, krátce ostíhané brady, vlasy lply v ne-

poádku na zpoceném ele a pod ním hledly vezaervenalé oi tup do pokoje, jakoby oslepeny

liké,

náhlým svtlem. 10*

128

Václav obrátil se napolo z kesla.

k

nmu

udiven^, zraky a zdvihl

Píchozí smekl po chvíli a oi: ,,Ahj bezpochyby pán

dlaní

zastiuje si knihovPrahy,

zvolal, z

—

nu srovnat? Tší mne velice." Po tchto slovech vstoupil do pokoje, zavel za sebou dvée, pitáhl si jednu ze starobylých lenošek ke stolu a rozložil se v ní pohodln naproti Václavovi.

' ;

i I

1

' ,

^

:

Odpuste," pravil nenucené, ,,že se vám pedstavuji o plnoci. Spatil jsem svtlo ve skulin dveí nepiléhají o nic lépe než ostatní všechny v tomto zakletém zámku a nemoha se píiny domysliti, vzal jsem oi ku pomoci. Teprve ve dveích mi napadlo, že byl ohlášen na dnešek váš píjezd. Div ,,

—

!

divoucí! tovali.

Veeí

Starý se

—

vás pivítali, nejstarší láhev obasi rozlouil s bolestným po-

s ní

vzdechem. Jste svobodný, pane?" „Jsem." ,,Pak se mjte na pozoru. Ta láhev je namíena k vašemu srdci. Bute opatrným jako lišák, nechcete-li se státi koistí nkteré z cudných Dian, jichž má náš starý pl tuctu na zadání, bohužel s takovou špetkou stíbra v truhlici, že by si z ní žádná ani slušný plmsíc do falešných vlas poíditi nemohla.

Dve

bez

vna

—

pal

Mám

srdce velmi chytlavé,

vážného úmyslu, mním se v balvan polárního ledu. Karafiát je krásný kvt není-liž pravda? S potšením zahledíš se na to pestré, jemné pýí, blyštící se rosou, pivoníš a konec Ci máš vyškubávati á zatkneš na kabát lístek za lístkem, až ti zbude v ruce hhichý stonek A jako na ten karafiát, dívám se na život. bez Pravý požitek je vždy jen na povrrlui, jen co bys ale

kde pozoruji jen

stín

—

—

!

vn?

—

!

1^9

Špiku

prstu oniDil, a pod lim

Šalamounova mou-

Ba, život se podobá morálu, na hladino joho pekrásné vodní kvcy a pod nimi hluboké, snnclutc bahno. Co íkáte, pane, mc filosofii ?" drost.

Václav pokril micky ramenoma. Zadíval se na venkoxského libomudrce. Tento houpal se nedbale v devené starožitnosti, až v ní vetché klouby praskaly; oi mel šibalsky pimh(íuené, kolem rtu pohrával mu cynický úsmév.

Kdybych

tmito zásadami," pokríiodávno Akteonem nkteré z šesti našich Dian, možná že s parohy což není možné v tom prokletém zámku?! chodil bych ,,

\'al

se neídil

host pochvíli, ,,byl bych

—

—

se slepicemi spát, prohlížel úty za vrkoc a sluneníky, proklínal za týden dvakrát prádlo a dvakrát mytí podlahy a žil truchlivý život manželský v tuku a bohabojnosti, ehož mne pán do nejdelší smrti uchovati raiž! Nyní žiji voln a vesele jako motýl, pelétám s kvtiny na kvtinu, která se mi zalíbí, a se jich zalíbí nejmén dvanáct do roka. Ano,

bh

mn

pane, jsem don Juan po svém zpsobu, snad starý, snad málo poetický, ale don Juan pece !"

Pozoroval úinek vyznání toho na tvái posluchaVáclav obhlédl zbžn všechny ty pvaby, kte-

ov.

ré jsem byl již ve dveích vylíil; usmál se nepatrn a pohlédl významn na kapesní hodinky, které byl mezi tím z kapsy vytáhl.

—

nmé

Však

Don Juan

to

pokynutí zstalo bez úspchu.

usadil se ješt pohodlnji v kesle, peložil nohy kížem, zatáhl se nkolikrát za kníry a pokraoval „Mohl bych vám uviti ze svého života celou kytici milostných dobrodružství, že se jich v žádném románu nedotete. Ale vyberu jediné. :

130

Není

to

píbh

zvláštní,

ale

bude vás pece

zají-

mati.

Jsou tomu asi dva roky. Nejsem pítel církevzvlášt o velké ních pobožností, ale asem stávám pece rád u mížek, pod kazatelnou. Uhodne-

—

—

te

snadno pro. Jednou stál jsem tedy tam dole v

.

*

mst,

v

d-

kanském kostele a prohlížel s myslí zanícenou ne sice hudlaské obrazy svatých po stnách, ale ady líbezných obrázk svtských, kleících v lavicích, ve sváteních šatech, s modlícími knížkami v rukou. Náhle utkvl zrak mj na jednom z nich a již se neodvrátil. Kleela tam dívka, vynikající krásou mezi ostatními jako veernice mezi hvzdami. Nevím, k emu bych pirovnal živou, svží baryu jejích rtík, chvjících se v tiché modlitb, a libé rumnce na krásných tváích, plných pvab sladkého, istého panenství. Byla to kvtina práv rozkvetlá, s neporušeným ješt kouzlem dtinné pirozenosti. Hlavinka její byla sklonna nad otevenou modlící knížkou v obzvlášt skvostné vazb, s velikou zlatou sponkou. Hledla do ní jako zkamenlá modlitba, jen asem zableskl pokradmý pohled stranou pod její dlouhou, sklopenou asou. Vypadala jako svtice a pece svádla k híchu, a pece potloukali se ti pohanští diblíci s lukem a šípem kolem jejího tílka, vyhledali svtlými záhyby prostého, ale istého šatu kráse sluší ostatn každý, a vylétali za každým tím zlat vroubeným listem, jejž obracely nžné prsty

—

—

její.

Nevidl, neslyšel jsem nieho kolem sebe pouze jsem se díval a když zavevši modlící knihu, ;

na

ni

zatknuvši tžkou zlatou sponku, a s plachým pohledem dokola

kížem z

se požehnala lavice vyšla, pro-

131

vázcl štíhlé

jsem roztouženým zrakem lahodný obrys její postavy, až mi jej úplné zastely tlupy po-

božných, valící se za ní z kostela. Nyní teprve uvrhl jsem se do hustých zástup, ale dívka mi zmizela. Nespatil jsem jí ani v chráme ani ped ním. Odpuste, nudím-li vás vypisováním tch podrobností. Kdybyste ji byl spatil, pochopil byste mé nadšení. Ostatn vám musím sdliti, že jsem rozeným spisovatelem; ubezpeuji vás, že jsem mohl na poli tom cti a slávy dobyti, kdyby mne nebyly pomry nepíznivé vtlaily do té hrubé šablony obyejného venkovského slamotrusa. Než k vci. Nedokal jsem se ani píští nedle, nýbrž den co den stával jsem jako rytí smutné postavy mezi hrstkou bab v dkanském kostele, a ekal jsem, na ni, až kaplanovo ,,ite missa est" všechny

mé nadje

zaplašilo.

Konen

v nedli spatil jsem ji zase. Tentokrámi po mši neuklouzla. Jako stín stopoval jsem ji, vedoucí se s jakousi hubenou staenou, pobožnustte

kásky shrbenou k

tlusté

modlící knížce, až vešly

do nízkého odlehlého baráku, jehož prelí zdobila tabule s nápisem Florian Oízka, kniha." Ba, tento Florian byl otcem a hubená staena s tlustou modlitební knížkou mateí mého andla. K žalosti své vyzvdl jsem zárove, že jsou kniha a jeho žena vzory nejpísnjší nábožnosti, leny všech ržencových spolk po a pelivými vy:

,,

mst

chovateli své jediné dcery,

již

co nejdražší klenot

svj vystíhají a ostíhají ped lékami zkaženého svta. Však láska vnukla mi šastnou myšlenku. Zddil jsem po bratru farái malou ls:nihovnu. skládající se vtšinou ze spis náboženského obsahu.

132

Z tch vybral jsem knihu s nejpobožnjším nápisem a vydal se chut na cestu k milému knihai. Florian Oízka pijal mne za svým pultem, ve svém erném dlouhém kabát, s ernou okrouhlou epikou na hlav, velmi chladn. Musím se vám piznati, že již tehdáž nebyla má povst v orlickém

Kocourkov práv

nejlepší.

Ale když mistr vazby knihu, kterou jsem obzvláštní jeho píli a umlosti odporouel, bedlivji prohlédl, složil se jeho obliej v pívtivjší záhyby a tencí jeho rtové zaševelili ,,Ah, bezpochyby dárek pro milou osobu?" Nikoli, "odvtil jsem vážn. Výhradn pro mne. Chci, aby vazba byla pimená obsahu." Pohledl na mne, jakoby nevil vlastnímu sluchu. Když nic podezelého v mém oblieji nevypátral, položil dlan kížem na sebe, sklonil hluboko hlavu, zkroutil oi zpsobem, jaký jsem potud za nemožný pokládal, a zašeptal sladce: Piiním se, aby :

,,

,,

,,

tšilo oko, co duši tší."

Tém

Mžete si pomysliti, co následovalo. den co den picházel jsem k Oízkovi s poptávkami po stavu objednaných vazeb, s novými knihami plnými nebeské, kterou jsem tuhými deskami a mosaznou sponkou ped vyvtráním ochrániti chtl. Aby husté ty objednávky nebyly nápadnými, ohlásil jsem již naped, že si hodlám z nejmilejších knížek

vn

bu

bu

úhlednou knihovniku, jaksi posvátnou dulékárniku pro domácí potebu, kterýžto úmysl pan Oízka nadšen schválil. Za tchto okolností nastal brzy mezi mnou a knihaským párkem dvrnjší pomr. Knihaiivádl mne do svatyn své domácnosti, kdež jsme mívali pi náprstku vína, kterýž nám sliná Aloisie pi bosestaviti

(hovní

133

lestných pohledech matiných vlastními útlými prstípinášela, dlouhé rozhovory, týkající se vtšinou obsahu mých nábožných knih, jež Oízka ped vázáním vždy své dcei ku petení pjoval a z nichž si od ní asem pedítati dával. Doufal jsem pevn, že si tmi ,, zlatými nebes klíi" otevru brzy

ky

též

srdéko krásné

Aloisie.

Prodlužoval jsem asto dotené rozprávky až do soumraku, který pi spoivosti hubené knihaky drahnou dobu ve svtnici panovával, a zmocoval jsem se pak bez trestu teplé ruky milostné soubesednice. jež z poátku konání tomu jemný odpor kladla, ale pozdji ji v ruce mé nechávala.

Jednou sedli jsme pi oknu, jímž zapadající slunce tepetavý nimbus na hla\u mého andla kladlo, stará byla ped mým píchodem odešla za njakými odpustky, starého odvolali zákazníci do krámu, její dlouhé, po krajích sluncem ozlacené asy byly sklopeny, adra se lehounce dmula: tu položil jsem rám kolem její šíje, v rozpacích uhnula se nazad a ve mžiku tom zahoel na kyprých, drobných rtíkách polibek, který náleží podnc^s mezi n(Mxl;ifl-í

mé upomínky.

U

veer toho dne žehnal jsem

ve svém pokoji faráe, který mi svou nábožností bezdky pipravil chvíle tak lahodné, svtské rozkoše. Pedsevzal jsem si, že z vdnosti poídím jeho zamilované knize novou ízu ze sametu a zlata. Kniha tato byla formátem breviái podobná, ve starobylé vazb ze svinské kže a mla na desce vybledjý ervený nápis: Zábavy duchovního pastýe". Že bývala milákem drahého nebožtíka, soudil jsem z toho, že se dal namalovati s knihou touto v ruce.

památce bratra

,,

"

134

Zcela

zeteln etl

dobizn,

visící

se nápis onen v její desce postelí.

na po-

nad mou

Již z rána píštího dne putovala eená kniha do dílny knihaovy. Když jsem na druhý den po svém obyeji s nkterými dodatky vzhledem k ozdobnosti žádané vazby k Oízkovi se dostavil a marnotratnost tchto dodatk omluvil podotknutím, že kniha ta je mou nejoblíbenjší, že nikdy spánku se neoddávám, dokud bych byl kapitolu z ní nepeetl, vyslechl mne kniha s neobyejn chladnou a písnou tváí, pak odsekl jízliv, podávaje mi zábavy duchovního pastýe: Tahle vazba sluší jí nejlépe." Jakže?" zvolal jsem udiven, ,,ta kže „^ je obsahu zcela pimena!" pravil drazn kniha, obrátil se ke zády a zmizel v zadní ,,

—

,,

mn

svtnici.

^

V ustrnutí pohledl jsem na odbytou knihu. Na první stránce stejný papír jako vn, tím samým švabachem, se všemi pravopisnými chybami; obracím list, tu, tu krev mi stoupá do hlavy, ale pi všem vzteku pokouší se nezbedný smích o mé ztrnulé rty v rukou mých houpá se v rouše beráním Boccacciv rozpustilý „Decamerone". Rázem pochopil jsem všechno. Pedstavil jsem si obliej milostné Aloisie, když etla ty podivné zábavy duchovního pastýe, pak obliej ctihodného knihae, když obsah její lektyry seznal nikoli, druhý tento obliej nebyl jsem s to sob ped-

—

—

—

staviti.

Mj

velebný bratr byl pi vší své velebnosti A pro tento nov objevený, netušený tah v jeho ctihodné povaze odpustil jsem mu, že

notný

šibal.

135

petrhl

mou

lásku

k Aloisii v nejkrásnjším

átku."

Pi tom

i

vypráv

.

za,

kesla a prohodiv ješt: ,,Tak si opestuji bídný venkovský život. Pozdji uslyšíte více. Pro dnešek dobrou noc!" odešel. Bezprostedn po jeho odchodu shodil Václav istý don Juan !" se sebe kabát a zabruel zívaje zdvihl se

s

:

,,

II.

A

byl Václav jen nkolik hodin spánku pod tžkou vatovanou pokrývkou užil, odhodil ji pece mrštným pohybem a vyskoil obma nohama záro-

ve

na hebkou, lesklou srs rozestlanou ped postelí. První jeho kroky zamíily k oknu. Obraz, který mu byla v noci obraznost do rámce okna toho zasadila, byl jen mdlým zaátenickým pokusem vedle pestré velkolepé malby, rozbalené tu ped ním jistou rukou skutenosti. Ohnivý kotou slunce vystupoval v oslující jasnosti nad mizivý daleký obzor a v paprscích jeho tpytily se zlatem tisíceré pedmty, oživující rozsáhlou plochu nížiny. Lesy a háje, rozptýlené malebné tlupy stromoví, rybníky a potoky, kíže boží muka v polích, rozmanité vže a bán kostel, obklopené vtšími a menšími kupami vše lesklo se a chatrí tu ped ním ist a vesele, jako pozlacené hraky, rozestavené malebn po nesmírném koberci. A ])ráv pod zámkem hluboko dole spatoval s ptaí perspektivy pívtivé venkovské msto, prostoupené hojzeleným stromovím, a mohl stopovati probouzející se ruch denního hemžení v klikatých ulicích, na rznotvárnývh pavlaích, v otevených oknech, jii

dom

n

—

136

miz vyhlížely v nespoutané ješté bujnosti kadeí hlavy díví nad bateriemi kvtinových hrnc. Naposled svezl se zrak Václavv k samým bal-

konm

a výstupkm zámku a prodlel na mohutných korunách oech a kaštan za levým jeho rohem pes vysokou ze se rozkládajících. Jist tam divoký park, o nmž pítel kaplan takové zázraky vypravoval. Pedstavil si pvaby ranní procházky tím zeleným labyrintem v barvách tak svdných, že neodolal pokušení vyplniti jí tch nkolik hodin, které mu dle obyejného potu vybývaly ješt do snídaní.

'

.

Ustrojiv se, vyšel nazdabh do zmotaniny chodeb a schod smrem ke stran zámku, kde byl oechy a kaštany spatil. Však brzy ztratil vdí tuto ni a zabloudil v pravém slova smyslu v útrobách rozsáhlého opuštného kídla. Z poátku bavily jej

asto se rozvtvuiící a protínající chodby, starožitné obrazy rozvšené po jejich stnách, nejasné malby na klenutých stropech, rzné vyhlídky tu do krajiny, tu do spousty zámeckých stavení vysopece ta kými okny, ale znechutila se ty dlouhé,

konen

chze do

neuritá, která

na místa,

z

mu

pivádla

zhusta zpt nichž ped chvílí vyšel. vS velikou radostí spatil tedy na dolejším konci jednch toitých schod otevená dvíka, v nichž se jej

okázala mnohoslibná zele. Mžikem sebhl k nim a stanul tváí v tvá slibnému parku. Nkolik vyšlapaných kamenných schdk vedlo pímo k písité, travou porostlé stezce, na níž se zdvihalo skupení obrovských strom, jehož erné kmeny jen tu a tam kradmo prohlížely jasným rozmanitým lupením ní«kého mlází, ovroubeného dole vysokou travou a smsicí divokých kvtin.

137

Václav zahloubal se brzy do zpustlého parku a pvaby byly mu hojnou náhradou za obtížnou cestu chodbami zámku. Každý záhyb stezky pinášel mu nové poetické dojmy. Tu nacházel v mrkavém stínu stromu kamenné satyry a sfingy, zbrázdné nuioholctým vlivem povétrnosti a porostlé zvláštní jeho

Tam obrážel se zelenavý soumrak lupení v okrouhlých nádržkách vody, jejíž hladinu místy

mechem.

pokrývalo žluté

listí

minulého listopadu, onde

ležely

trosky ozdobného mostu v potoku zarostlém úplné bujným vodním rostlinstvem, nad nímž se prohánly modré libely, nad nímž se s obou stran sklánly štíhlé stromy, dotýkajíce se druh druha krásnými vrcholky, ozlacenými záí jitního slunce, jinde probíraly se mrákotou smrin idyllické obrysy les-

ního domku se špiatou stechou, obrnného od hlavy k pate stromovou korou, však odchlípenou a opadalou na mnohých místech. Dlouho procházel se v rozkoši uprosted tchto zjev, však náhle stanul. Bez hnutí, s utajeným dechem díval se na jedno místo. Stála tam pískovcová, vkem sešedivlá a hrub

nmé

.

porouchaná sfinx. A na jejím omšeném hbetu, rukou objímajíc zvtralé její elo sedla nedbale dívka s odvrácenou od nho lící. Nesnadno vylíiti zvláštní jakou tvoila svží, líbezná její podo])a k mrtvé pochmurné soše. Paprsky ranní, kradoucí se nesmle listím velikán, obstupujících v polokruhu zvetšelý symbol moudrosti a síly, zlatily jemn nejvyšší vlnky svtlého vlasu, rozptýleného volnými kadeemi po šíji a jemn zaokrouhlcnýí h ramencí h mladistxé jezdkyn jeho. Odna byla prostikým šatem, poukazujícím sice v jednotli\ostech k lepšímu stavu, ak^ celkem jaksi protivu,

138

nedbale fantasticky uspoádaným, obnošeným, tu a tam potrhaným. Stranou k spadaly po boku sfingy útlé nožky pod ásným lemováním svtlých šat a na nich houpaly se titrné pantoflíky, špikami toliko jako v letu zachycené, s ozdobnými špa-

nmu

líky na visutých podpatcích. Obliej dívin, napolo od nho odvrácený, byl malý, tah pansky jemných a jímal pozorovatele jak svžestí blounké pleti a ržového nádechu lící, tak dtinnou snivostí rozestenou po a hledící pod ozlacenou sluncem asou pes adra sfingy do list-

nm

natého pozadí. Šestnácte let byl nejvyšší vk, jaký piítal Václav milostnému tomu svoení. Zdálo se mu, jakoby vidl ped sebou knžici jitra, v níž shrnuty i teplo sluneních paprsk, i svžest porosených kvt, jemný ruch probouzející se pírody, tichounká, v nejslabším pianissimu zaínající hudba vel a mušek, ptactva a dalekých, dalekých zvon ... Dlouho stál Václav okouzlen ped touto malou krasavicí a dlouho trvala ona nehnut ve svém snní; náhle obrátila hlavinku a snivý pohled její setkal se s okem netušeného obdivovatele. Úžas, leknutí i

i

a stud prolétly rychle její lící; pak svezla se ruka spšn s hrbolatého, zadumaného ela panny lva, skokem octly se nožky na hrubém podstavci a nkolika chvatnými kroky zmizela dívina za hustou zelení strom, nic nedbajíc toho, že jeden z roztomilých pantoflík jako sirotek zstal na kamenném podstavci. Václav hledl ješt na šíji kamenné sfingy a tázal se sám sebe, nebyl-li to výtvor obraznosti jeho, zjevy zpustlého parku básnicky naladné, co se tam pied chvílí vznášjlo mezi lvem a pannou, na rozhraní její

!

139

moudrosti a síly, v lahodné kráse. Však sirý pantoflíek na podstavci rozptýlil všechny pochybnosti. Rychle popošel k a zdvihl titrný dkaz skutenosti, kterou by snad bez nho byl odsoudil do íše krásných sn. Drže pantoflícek v ruce, pohlížel k nmu zamyšlen. Pemítal nad ním jako Hamlet nad lebkou, ovšem o vcech mén pochmurných, o jakých se práv pemítati mže nad malým, útlým pantoflíkem, z nhož byla ulétla ped chvilkou nožka mi-

nmu

lostné dívky.

Komu patíš ? ptal se ho Václav. Jak se jmenuje plachá velitelka tvá ? Bydlí v zámku ? Ovšem, jakž by se byla dostala tak záhy z rána do^ parku. Ale cí dcera je? Snad nmého klíníka? Ci náleží do potu šesti Dian bez plmsíce, o nichž byl nepkný don Juan tak pohrdlivý úsudek pronesl ? Vari, nejapná myšlenko Po delším marném tázání pantoflíku a sama sebe nabyl zamilovaný Hamlet pesvdení, že se tím zpsobem nieho nedopátrá, a že bude nejlépe uschovati bájený pantoflícek, pomocí jehož najde dojista již dnes neb zítra krásnou popelku. S povzdechem schoval tedy drahocenný nález do náprsní kapsy. A ml nejvyšší as, nechtl-li vydati sladké tajemství ped asem v šanc zrakm nepovolaným. Nebo v tu chvíli vynoila se z hloubí vzdálených strom na protjší stran suchá mužská postava, která sob však vedla s neobyejnou Rrandezzou. Píchozí byl odn v šaty velmi starodávného stihu, ml tuhý erný nákrník, který bradu jeho a celý obliej v jakémsi nepirozeném povznesení udržoval, a na košili v ]iedu jakési pedpotopní snhobílé var-

140

hánky. Šafránové vlasy, sesané ve tech hladkých, jako pilepených partiích do ela a skrání, nevznikly patrn na hlav jeho, však dodávaly oblieji jeho ve spojení s tuhými škrobenými tahy a s vážným vzezením oí, s vysokého svého stanoviska porovnej

nákrník!

—

—

jaksi

pohrdliv na svt

úedníka

patrimoniálního

ráz

ze

se dívajících, starých, zlatých

as. tento blížil se pímo k Václavovi. byl pouze již nkolik krokv od vzdálen, uvolnil na okamžik tuhé záhyby oblieje k pívtivjšímu posuku, pokusil se o blahosklonné kývnutí hlavou, které pro urputný nákrník nezdaeným pokusem zstalo, vztáhl málo suchou ruku, ozdobenou snhobílými manšetami, a zastril ji pak v dstojné diplomatické posici za adra.

Muž

nho

Když

s

,,Mám est vidti pana Volného?" nemalým drazem na každém slov.

tázal se

vážn,

,,K službám, mé jméno je Václav Volný. Pan hrab svil mi spoádání zdejší knihovny," odpo-

vdl

Václav. „Jeho milost hrabcí," pravil na to píchozí s vtším ješt drazem, ráila mi již zaslati milostivý pipiš s náležitými instrukcemi. Jsem správce zdejšího zámku." Po krátké pestávce, kterou byl správec ix) tomto dležitém sdlení Volnému k rozjímání popál, doložil: „Nyní pjdeme ke snídaní; pedstavím vás zárove své rodin. Pak vás uvedu do knihovny, která ovšem adící a ladící ruky toužebn oekává; z nedostatku milostivých instrukcí nechal jsem tam ,,

všechno, jak stálo a leželo

hrabte."

pi

smrti nebožtíka ])ana

141

Po tchto slovech pohížil se správec v dstojné mlení a zrušil je teprve pi vstoupení do svtlého salónku, který rodin jeho za jídelnu sloužil. Tam bylo vše již uchystáno k oslujícímu dojmu na mstského pírústka dkladný porculán s malováním namnoze zachovalým, stíbrné lžiky s neitelnou signaturou, hákované chránii povlaky na vycpaných :

lenoškách potažených sametem, pekvapující množrozmanitých nádob a sošek, vyplující každou pí vodorovné plochy nad leštnou podlahou salónku, vše to pesvditi mlo hosta na první pohled, že jsou vkus a rozumný pepych bžky této domácství

nosti.

Václav byl pedstaven a pivítán se všemi okolky škrobené zdvoilosti; paní správcová upomínala hrdou klidností oblieje, v nmž pouze tenkému obo-

í

a

koutkm

úst nepatrný úkol innosti byl

vym-

en, a ztrnulou dstojností celého zjevu na dvorní ceremoniáku z minulého století, a na dcerách bylo vidti, že vyrostly v písné škole její. Pohled Václavv prodlel chvíli na tchto darmo hledal mezi nimi svou popelku. Za to pesvdil se, že je starý don Juan kivým posuzov^atelem ti z Dian tchto byly již arci dosáhly vku, v nmž se den narození slaviti pestává, a jedna slavila jej asi naposled, však poslední dv byly ješt dosti mladé a sliné, že by se jim byl ledakdos milerád za Akteona propjil. Pi snídaní získal si Václav dvru správcové tou mrou, že mu svila, jak nerada sestupuje do kruh mšanských tam dole, že nemají ty naduté paniky ani špetky jemnjšího mravu a zpsobu, že jsou dcery jejich nevzdlané fifleny a synové jejich neohrabaní medvdi, nemající ani pontí o slušnosti ;

:

Svatopluk Cech: Sebrané spisy. XII.

\\

142

a dvornosti,. a že obtí každá chvilka, kterou ona s dcerami svými ve spolenostech tchto ztráviti musí. Pan správec zase odhalil ped ním erný obraz nevdku, jakého se ti mšáci tam dole pi každé píležitosti dopouštjí na svém dobrodinci, jeho hra-

bcí

milosti, jejž

žují

a který jim až píliš velikomysln

ob týden poníženými suplikami obt-

vozy, dívím svých les, pímluvou stech, ba hotovými penzi.

Václav projevoval ošklivost

pomáhá

do-

na vysokých mí-

pimenými posuky

svou

srkal pi tom bledý liliputánského koflíku, pikusuje k ní íz-

nad konáním sosák a

stín kávy z ky peiva o poznání tlustší než hostie. Ostatn byl rád, když správcová snídaní za skonenou prohlásila, a správec jej vyzval, aby se s ním vydal na cestu do knihovny. Tam našli všechno v nejlepším nepoádku. Skíbyly zotvírány a v pihrádkách jejich stály a ležely knihy jako vojáci uprosted bitvy: tu hbetem vzhru, tam rohy do pedu, tu na právo, tu na levo pokleslé, tam pocuchanými listy do sebe zabrané. Také na podlaze, starožitném pulpitu a sedadlech válely se, z ásti otevené; mezi nimi spatovaly se mapy, globusy, obrazy v rámcích, kordy, pekocené sochy, kružítka, svinuté pergameny, hudební ná-

n

A vše to zapedeno pavuiny a pokryté prachem, že jsi stží rozeznal tuné litery v deskách a barvy na obrastroje a rozliné starožitnosti.

bylo v zech.

V jednom výklenku, ped oknem, stála vysoká lenoška potažená ernou kozí, odenou na mnohých místech u ní na zemi ležela otevená kniha. K lenošce té vztáhl správec ruku a pravil slavným hlasem: „Hle, v tom sedadle ranila hrabte ;

!

143

Juliana mrtvice; zde jsme našli mrtvolu jeho sedí* s hlavou na prsa kleslou, s rukama pes lenochy svšenýma, jakoby byl mezi tením usnul. Od té chvíle, co jsme jej odtud mrtvého odnesli, nevkroil sem nikdo; niím nebylo zde hnuto, vše zstalo tak, jak bylo v posledním okamžiku jeho života." V divném pocitu rozhlédl se Václav kolem. Zdálo se mu, že poznává osobnost zemelého z tch neporušených stop, kterými se tu otiskla ped svým uhas;

tch knihách zpevracených, rozmetaných bouila asi chvjící se ruka lovka rozervaného, nespokojeného s sebou a svtem. Co asi hledal s chvatem zimniním v té spoust papíru: zda rozešení pochybností, rozdírajících ducha jeho, i zapomenutí tžké viny, i ztracené štstí života ? Pedstavoval si jej živ, jak tam sedl v té vysoké lenošce s obliejem bledým a žhoucím okem, pevraceje s chorobným chvatem sežloutlé listy knihy. Zdaž našel to, co hledal mezi nimi, než mu zákenice smrt hlavu na prsa stiskla a kniha navždy z ruky mu vypadla? Bezdky pistoupil Václav k sedadlu a zdvihl otevenou knihu, ležící vedle nho. Byl to Rousseau. Zvláštní tení pro hrabte Pevraceje na pohled lhostejn listy její, otázal nutím; v

hrab Julian ženat Nebyl. Zemel bez choti, bez dítek, neuiniv posledního poízení, a ddicem velikého jmní jeho se správce

:

?'*

„Byl

,,

ze

zákona

stal se tudíž

vznešený jeho bratr, nynjší

pan hrab Artur." Václav pevracel listy dále a vytasil se po chvíli s novou otázkou: „Nebožtík byl bezpochyby pítelem vdy?" majitel

zámku

orlického,

11*

144

,,

Ovšem/* odpovdl správec, „poslední doby

tém

svého života ztrávil jen mezi tmito knihami. Sedal zde od rána do veera, s nikým nemluv, nikoho k sob nepouštje. Mnohdy po celý den nieho nejedl. Nkdy zase poruil si osedlati nejbuj-

njšího kon, vyšvihl se na a letl do polí; nieho pak nedbal v nejprudším lijáku, v nejtmavjší noci prohánl se jako blesk polem a lesem, pes vody a rokle, že až úzko bylo hledícímu za ním'. Praví se, :

že bylo mládí jeho velmi boulivé; jisto jest, že vykonal v mládí svém daleké cesty, že prával dámám a že míval kolem sebe vždy zástup veselých pátel.

Pak se najednou zmnil; možno íci podivínský." ,,A jaká byla

píina

vedl život samotáský, ba té

zmny?"

Správec pokril rameny, složil obliej v tajemné záhyby a pravil: „Kdo ví? Neznám píiny té, tuším ji sice, ale tušení klame. Hrabcí povahy nebývají robeny na obyejné naší šablon. V nich svtlo píkejší píkejší stín. Možná, že neukojená váše njaká, trpké sklamání " Správec se náhle zamlel, tvá jeho vzala na sebe ješt škrobenjší ráz než díve, jakoby tím napravit chtla okamžité vyboení z mezí chladné, úední dstojnosti, brada vznesla se opt na výši nákrníku, uhladil si drobn skládané manšety a pravil ,,Však nechme na pokoji, za ím dvée hrabcí krypty navždy se zavely. Uvedl jsem vás na místo píští innosti; v této prostoe jste neobmezeným pánem. Udeením dvanácté obdváme, ostatn dává se znamení zvoncem." Po tchto slovech vzdáhl se odmeným krokem. Václav osamotnl uprosted knih, jejichž listy, zdálo se, že ješt vane sledními záchvvy boulivý duch, který je ped lety vkol byl rozmetal. Zdálo

—

—

:

!

145

mu,

že se proheší na památce zemelého, urovnavýznamný nepoádek, že každou knihou, již vrátí na bývalé místo, vymaže jeden tah v nezbádané jeho povaze, a že, až je všechny vtsná do nmých ad, nikdo již nepromluví o hrabti Julianu se li

ten

a poslední stoi)a jeho navždy, navždy zmizí

s

povrchu

zem A

což ten hrab Julian? Snad obyejný vyžilý podivín, snad uenec z ochoty a maroty, jakých na sta, snad dstojný len své kasty, jenž sbíral k vli novosti knihy místo dýmek a zbraní, neznámých mistr a harlemských tulipán Však mladistvá obraznost Václavova zpiovala se obrazm takovým a mnila tajemný ten soumrak, obklopující postavu hrabte Juliana, v glorii obzvláštního, mohutného !

ducha

Bezdky

shýbl se pro zaprášenou kytaru,

ležící

pod hromadou knih na podlaze. Zavadil prstem o strunu zazvuela tak bolestn, jako zaúpní z hloubi zoufalé duše, až se Václav mimovoln ohledl. Zdálo se mu, že zavznl žalostný tento zvoik ze staro;

bylé

erné lenošky u okna.

Však zvuk tento zpsobil zárove pevrat v jeho myšlenkách. Usmál se spiritistickému naladní své mysli, položil kytaru nevážn do kouta a zaboil se nedbale do erné lenošky. Však Rousseau, jejž dosud v ruce choval, uvedl jej brzy na dívjší myšlenky. Hle! zašeptal mu strážný genius romantiky do ucha, hrab, jenž umel se smlouvou spoleenskou" v ruce, nebyl obyejnou tuctovou figurkou šlechtického klubu. Podívám se na ostatní," pravil sob Václav. „Povaha knihovny vrhá dozajista nejjasnjší svtlo na povahu svého sbratele." ,,

,,

:

:

146

Odebral se k pihrádce, v níž patrn ruka zesnulého nejvíce ádila. Rousseau, Voltaire, Diderot, blesk za bleskem z úžasné Alembert, Mirabeau té blýskavice, která oistila dusné povtí shnilé spolenosti evropské, paprsek za paprskem z vycházejícího slunce nové doby. Ted, co to? Kniha bez nápisu na deskách, bez nadpisu na první stránce. Je to psaný jakýsi denník.

—

Zaíná

takto

Proklat, se mi, že

ím

tch nkolik hodin? Zdá hodinkách stojí a pece

zabiti

ruika na mých

posmívají se mi svým jednotvárným tyk tak, tyk se ten šperk naprosto nelíbí; lituji, že jsem

tak.

za

Mn

obtoval svj msíní píjem. Jak nevkusn umístno slovo Julian

—

tu

,,Ah, jeho vlastní denník?'* zvolal Václav radostn. ,,To nejlepší klí k veliké hádance !*' Odebral se k erné lenošce, usedl tam pohodln a etl dychtiv dále pokraoval hrabcí Co initi až do veera? denník. Psáti sestence Melanii? Hráti v kuleník s mladým abbé? Vydati se s Jakubem ve zpuchelém rybáském lunu na zbouené jezero a stu-

—

—

dovati celou stupnici smrtelných úzkostí v jeho tazích? Dívati se oknem na stechy deštník a bla-

hoeiti

jim, že

na

nevkusné figury

živé

ti

zastírají

mnohem nudnjší

té

pohled

prožluklé republikánské

šachovnice ? Ba, vru, jen kouzlo neobyejné bylo s to upoutati mne letícího v opojné náruí Lutecie na ten kousek zeleni, propadlý mezi skalami, do té hluché švýcarské Abdery, v níž plcbejská ziskuchtivost jako ]:nvouk

íhá na

zabloudilé ctitele velkolepé pírody!

147

Ah, myšlenka! Což abych zachytil, když mám denník a tužku v rukou, nkolika rtami píhody posledních dn, z nichž se muže snadno rozvinouti zajímavá novela? Spisovatelský sport má pro mne pvab novoty. A co nejlepší ostýchavé mé pokusy odkvetou a vypáchnou skromné jako fialky mezi listy toho denníku, jež nerozhrne žádná ruka nepovolaná. Nuže, bez exposice! Vracel jsem se z projíždky v horách. Jel jsem volným krokem pohlížeje na právo i na levo s tichou radostí, že píští den promní ty omrzelé kulisy švýcarského Kocourkova v nádherné paláce sekvanského Babylonu. Mezi domky a villami, s okny a dvemi úzkostliv zabednnými, upoutalo mou pozornost nízké stavení, jehož stny mizely v širokém listí révy a ped nímž se prostírala skrovná zahrádka iiž

:

v

plném kvtu jara. Uprosted tch svtlých, živých barev

kvt

a

pelétavých motýl divn se vyjímala nehnuta postava mladého muže v erném, prostém odvu, s rukama na držadlu rýe složenýma, s obliejem bledým a výrazným, jedním z tch obliej, které neodbudeš jediným pohledem. Mimovoln zadíváš se do nich, snažíš se vypátrati neobyejnou myšlenku, která je píke ohraniila a oddlila od tisíc ostatních, která je obklopuje tajemným oparem jako glorie na obrazích hlavy svtc. Tahy obliej podobných vrývají se hluboko do pamti. Zdá se mi, že jej vidím ped sebou, nad obrubou tch list, zasmušilý ten obliej, více pvodní než krásný, s jakousi vzdorovitou odhodlaností kolem úst

oboími, s okem blouzniv do dálky upeným. Zdá se mi, že bych mohl tah za, tahem nakresliti tuto originelní hlavu s divokou spoustou kadeí do a mezi

148

kola,

do

a

pece

cítím,

že

bych nedovedl vdeclinouti

tah ich pochmurný myšlenkový

pel, který ji nejzajímavjší iní. Nevím, nesvádí-li mne nkolik slov pozdji od nho pronesených na lichou stopu, že vkládám za ty tahy zpurnho, podvratného ducha, plného záští k nynjší soustav spolenosti. Jel jsem tsn kolem obarvených latí, jimiž byla zahrádka vkusn ohrazena. Klus mého kon po hrbolatém dláždní nezbudil muže z hlubokého snní. V tom objevila se na stupních, vedoucích ze stavení do zahrádky, druhá osoba. Byla to dívka nevšední krásy. Vznášejíc se na špikách ržových pantoflík, v ponkud fantastickém odvu jasných, veselých barev, štíhlá, pružná, s tverai-

práv

tém

vou blýskavicí pod temnou asou, lišící se pvabn od bezúhonné, bílé pleti, s líbezným tvarem nosíku a rt, na kterýchžto posledních se kolébal rozkošný úsmv, podobala se jiné porovnání mi nepichází práv na mysl královn motýl. Šech vela se k muži s rýem a stojíc na špikách zakryla mu od zadu drobnými rukami oi. Muž pohnul sebou, však nesprostil hlavu svou milostného objetí. Bylo to zvláštní skupení! Ten

—

—

obraz díví, jarý a svtlý, plný žertu a smíchu, a pod jeho prstíky bledé tváe a vzdorné rty, nad nimi zadumané elo a zcuchaný, divoký vlas, vedle milostné kvtiny ten tmavý pe, drsný, mohutný!

mkkými

Muž

upustil

po

chvíli

rý,

stáhl

jemn ruky

její

t

a zvolal obrátiv se k ní: „Slyšel jsem z daleka!" ,,0h, filosofe, ty slyšíš trávu rsti!" odpov-

dla ona

s veselým smíchem. Byl jsem pi tomto výstupu bezdky zadržel kon. Když slova jejich, eská to slova, o mé ucho

:

i9

zavadila, chopil jsem se té nenadálé rukojeti rychlostí € blesku. "*

Snímaje zdvoile klobouk, zvolal jsem do zahrádky: ,,Zda búh, krajane!" Nevím, bylo-li oslovení to pimené, ale nepišlo mi práv jiné na jazyk z idiomu mých slovutných pedk, jímž bohužel dosud nemluvím tak plynné, jak si toho starý mj preceptor Horlivý, dejž

mu

bh

slávu

vnou,

vždy

usilovn prával.

Pi hlase mém trhly sebou ob posta \\ /:ihrad a mžikem obrátily se ke mn. Muž prohlížel mne chvíli zpytav, nedviv, pak piblížil se voln \

k ohrad. Dívka zstala státi na pedešlém míst. S rozpaitou uzardltni lící, \šak pore lasknx po-

na mne. Dkuji, pane," „Z Cech?"

hlížela ,,

,,

Pímo

z

vlasti

uslyším zde, v mácí zvuky." ,,I

dotkl

my

muž

tom

pra\il

muž

klichi

a

doložil

Václav. Nenadal jsem ztrac

eném koutu

scházíme se tu zídka

s

se,

že

Helvecie, do-

krajany," po-

suše.

Pozoroval jsem vbec, že jej nenadálé setkání krajanem píliš nerozehálo. Však nedal jsem se tím odstrašiti. Vnitní jakýsi hlas pohádal mne mocn, abych se piblížil té milostné dívce pes odpor, ba pro odpor podivného jejího druha. „A jak jste se dostal vy, pane, do tchto zalehlých konin?" otázal jsem se dále. ,Jsem zde již nkolik rok," odvtil vyhýbav. s

Pkn

jste se tu zaídil. Nastojte, jaká to krásná altéa!" dodal jsem diplomaticky a seskoil stelhbit s kon, abych se zblízka obdivoval krásné ,,

kvtin.

150

Nyní nezbývalo ovšem urputnému krajanu nic mne zdvoile, abych vstoupil do zahrady. Pivázal jsem kon k obarvené tyi ohrady jiného, než pozvati

a vešel jsem.

Nejasné jakési tušení radilo mi, abych zachoval písné inkognito. Také samorostlý mj hostitel neuznal za dobré pedstaviti sebe aneb svou krásnou spolenici. Tato piblížila se pouze s pirozenou grácií, vztáhla mi útlou ruku vstíc a zašeptala: Bute ví-

mn

,,

tán, pane."

Chod

zahradou, snažil jsem se složiti obliej ve všeliké ty záhyby, jakými se honosívá tvá velikých vdátor. Však záhy seznal jsem k zahanbení svému, že nejsem v oboru botaniky niím vedle mé rozkošné prvodkyn, která mi s mateskou pý-

tém

chou každou kvtinu jménem i píjmením jmenovala, všechny jich pednosti vady zevrubn udávala, obi

šírný životopis vynikajících exemplá vypravovala, tu stéblo vzpímila, tam lístek poopravila, onde ko-

runku rozepýila, jakoby

to

všechno bylo dílem

prstík jejích, nikoli mistrovské ruky pírody. roztržitým. Ovšem nepozorovala, že jsem

unm

mé

byly se dávno odervaly od pestrých oí jara a zmítaly se v poutu jejích vlastních, arovných oí. Porovnával jsem ji stále s mladým mužem, který beze slova v dívjší zasmušilosti po boku mém zahradou kráel, a snažil jsem se vypátak rozdílné bytosti k sob trati svazek, který tyto pipoutal. Bezpochyby bratr a sestra opakoval jsem v duchu ustavin, jako bych tím pehlušiti chtl jiný hlas šeptající: snad muž a žena!

Myšlenky

dv

!

pošilháv^al jsem astji k oknm stajako bych doufal, že tam zahlédnu ctihodnými

Bezdky vení,

151

šedinami ()\ roubený obliej mužský neb ženský, který by potvrdil první mou domnnku. Krásná uitelka má v botanice zpozorovala nepochybn ty kradmé pohledy, nebo ukonila náhle svou pednášku slovy: ,,Nyní musíte pohlédnouti !'* též na prostou naši domácnost Obrátil jsem se k muži; zdálo se mi, že se pi \yzvání jejím zakabonil ješt více než ped tím. V^šak zakývl mlky hlavou a popošel naped ke ka-

menným stupm vedoucím do stavení. Uvedli mne do nízkého pokoje. Zaízení jeho bylo vskutku velmi prosté. Neetný jednoduchý nástnách kopie nkolika slavných obrazu, pár bambitek a runice, vysoká skí naplnná knihami, na stole rozložené mapy, knihy, psací náiní vrstva popsaných list pod kovovým tžítkem a to bylo všechno, s množství obálek na psaní v obmezené, však útulné prose setkal zrak stoe. Abych nezapomnl ve výklenku stálo nkolik sádrových sošek, pedstavujících Žižku, Franklina, Rousseaua, Byrona a podobné veliiny bez pesného plánu a výbru. Ale všechno v pokojíku svdilo o pelivé a istoty milovné ruce nikde nespatil jsi ani prášku ani nejmenší poskvrny. V oknech stály hrnce s kvtinami; bujná zele révy vtírala se do vnit. Pvabná hostitelka podala mi prosté, nepotažené sedadlo a mladý muž pinesl z vedlejší svtnice láhev vína a postaviv ji na stl, perušil dosavadní mlení slovy: „Naše mlniina! Pipijme si na blaho dabytek, na

—

ím

mj

:

;

leké vlasti."

Bezpochyby zstalo vlastenecké pohnutí, jaké pi tomto pípitku na jevo dáti chtl, nezdaeným pokusem; nebo protjšek mj podíval se mi

jsem

152

byste do oí, pokril ramenem a pravil tónem opravdovým „Vtšina nynjších myslících lidí je v hloubi duše pesvdena, že by bylo velikým pokrokem a štstím pro lovenstvo, aby zmizely všeliké zvláštnosti, které dlí národ od národu, krajinu od krajiny, aby splynuly ty rznobarvé ety v jediný svtový tábor, jímž by nevládly prospchy jiné než prospchy veškerenstva. Však mj náhled, pane, je opaný. :

Mn

líbí. se více pestrá guerilla, v níž je každý hrdinou na svj vrub, než ohromná armáda, v níž sto tisíc automat se pohybuje vlí jednoho lovka. Možná, že vojsko takové vtších prospch pro lovenstvo dosáhne, však cena je píliš vysoká; býti lenem takové armády, není dstojným úkolem lidského života. Jako pohrdám lovkem, který nehájí hranic své individuality, který obtuje bez rozpak zvláštnosti své osoby vlivm okolí, tak" pohrdám ná-

rodem, který nemá národní ješitnosti." Pi tomto rozvláném sermonu nabyly tahy hostitele mého nevšední živosti tvá se jemn zardla, planuly pod s ela vymizely vrásky a stíny, oi :

hrdým oboím. Nemohl jsem si odíci potmšilou otázku: „A pro jste se s tmito zásadami vysthoval sem do ciziny?"

Muž neodpovdl. Rázem

pohasl

ohe

jeho

zrak, bledý jeho obliej sklonil se na prsa a z tchto vyrval se hluboký vzdech. Chvíli mleli jsme všichni. Jednalo se mi nyní pouze o to, abych našel záminku k nové návštv. Našel jsem ji. Pikroiv ke skíni s knihami, vyal jsem z ní náhodou Burnse. Z toho povstala krátká rozmluva o lyrických básnících a skonila páním krásné záhadné hostitelky, že by tla ráda Lamartinea. Náhodou ml

153

jsem svazek jeho básní v cestovním vaku. Nabídl jsem se ovšem, že je zítra vlastnorun pinesu. Tak uvázl jsem ve švýcarské Abdee. Z rána ubíral jsem se s Lamartinem pod paždím k obydlí zajímavých krajan. Zastihl jsem ped ním slinou zahradnici v nejpilnjší práci. Majíc kadee rozpoutan, slamný klobouek po zpsobu idylických pastýek na záda spuštný, otáela se hbit mezi kvtinami, stojícími tu v plném šperku jitra. Zastavil jsem se na chvilku u dvíek, abych se nepozorován obdivoval obrázku toho, v nmž spojeny byly v nejkrásnjší shod jaro pírody jaro života. ví, zdálo se mi, že na vlasech, na kvtech slamného klobouku, ba na celé té štíhlé svží postav leží tpytivá rosa jako na kvtinách kolem ní. Bzuela veselou melodii njaké eské písn. Náhle umlkla. By la mne zahlédla ve dvíkách zahiady Bezdky pejela si dlanmi zvlnné kadee na skráních, zacupovala tu a tam nkterou ásní a tásní svého odvu a popošla mi pak s jemným uza-

pvabm

i

Bh

rdním vstíc. Ponkud rozpait opakovala zdvoilý

mj

po-

zdrav a spativši knihu pod mým paždím zvolala: ,,Ach, jaká laskavost! O, že pinášíte Lamartinea?" ,,Ctím jej nyní dvojnásobn, že mi poskytl píležitost, abych vám prokázal nepatrnou úsluhu," odpovdl jsem s vtší vroucností, než slušelo té ote-

pané frási. Vzala knihu do ruky a pevracela

v rozpacích

listy.

V

této chvíli usmyslil

záhadu, týkající se jejího

jsem

si,

pomru

že

rozeším rázem

k

mladému

muži.

154

„Nebude-li má optná návštva nevhod vašemu panu " v pestávce, již jsem po tchto slovech uinil, spoívala dtklivá otázka. Z odpovdi poznal jsem, že mi dobe porozumla. ,,Mj muž," zašeptala a sklonila pi tchto slovech hlavu ješt hloubji ku knize, jejíž listy rychle obracela, ,,mj muž se vrátí co nevidt dává hodinu v angliin." Tchto nkolik slov osvtlilo náhle celou situaci. Tedy pece! Pece manželkou toho opravdového, zasmušilého muže, k nmuž tvoí tak nápadnou, líbeznou protivu. Jakým tónem ostýchavým, stísnným to vykla! Ve zvuku tom spoívala pro mne nová hádanka. Zárove poznal jsem, že noví moji známí zaujímají ješt nižší stupe ve spolenosti, než na jaký jsem je v duchu byl postavil. Podomní '

—

—

vyuování angliin není známkou pílišného blahoSnad tísní je nouze? Snad jest nepíznivé to hmotné postavení klíem k píkrým, výstedným náhledm, jaké jsem vyetl z oí a tah jejího manbytu.

žela?"

„Nestýská se vám zde, madame, v té hluché cizí krajin?" prohodil jsem po chvíli a slovo „madame" proklouzlo mezi ostatními jako slepý pasažér. „Pro by se mi stýskalo?" odpovdla jasným hlasem, zdvihajíc obliej a dlouhé asy, pod nimiž se zatpytila dívjší bezstarostná veselost. „Není-li Karel doma, bavím se zahradnictvím, hudbou, kreslením a prací. asem, obzvlášt v nedli, konáme výlety do okolí. Oh, je krásnjší, než byste soudil na první pohled. Chová mnohé skryté pvaby, k nimž se nedostanete, le píkrými skalními stezkami nebo v rybáském lunu. Znáte ostrov se starým klášterem?"

155

,,

Neznám. Nevím

njakým Leží z

ani, že se zdejší jezero

honosí

ostrovem."

„Ovšem, tsno u

s této

strany nevypadá jako ostrov. skahiatého behu a vypadá ýbžek tohoto. Ach, tam se mu-

jižního

dálky jako lesnatý

\

mé

nejzamilovanjší místeko. Nepohrdnete-Ii naší spoleností, pojedte s námi." „S velikou radostí!" zvolal jsem kvapn. „Jen síte

podívat!

Chystáme

se

Je to

tam na nedli.

vhod také panu manželu?" „Ó, bude, bude!" odpovdla živ. „Nesmíte souditi dle vážného jeho oblieje, že je nepítelem veselé spolenosti. Ve spolenosti vaší se jist rozjaí a pak uvidíte, jaká blýskavice vtipu a žertu se tají za opravdovým jeho zevnjškem. Nuž, pojedete

bude-li to

s

námi

?"

„Smím

uiniti podmínku?"

„Jakou?" „Abyste mi penechali laskav starost o dopravní prostedek." Rozmýšlela se chvíli, pak zvolala vesele „Budiž! A vy penecháte za to starost o všechno

mn

:

ostatní."

„Ujednáno." tom zalétly zraky

V

její pes laovou ohradu do radostn a celé její tílko zachvlo se náhlým prudkým pohybem, jakoby se chtlo stelhbit uvrhnouti v ped skokem antilopy, jakoby chtlo rozpáhnouti milostná ramena. Však pemohla pohnutí to a jen záící její oi naznaovaly nehnut

ulice, zableskly se

smr, kam

tíhla v tu chvíli celá bytost její. Pohledl jsem smrem tím. Spatil jsem zasmušilý obliej Karlv s elem svraštlým, okem sklopeným, rtoma sevenýma, obliej jako tmavé za-

156

stené okno, za nímž

tušíš

neobyejnou tajemnou

událost.

Probral se z myšlenek a pohlédl do zahrádky. Spatil ji. Mžikem rozjasnil se jeho obliej zdálo se, abych byl dsledným v porovnávání, jakoby se bylo náhle to tmavé, zastené okno dokoán otevelo všem paprskm slunením a jakoby se v zamihl obraz tichého blaha. Setkání se toužebných oí, úsmv, lehké zamáchnutí rukou mžikem zobrazil se pede mnou v podobách obou manžel výstup radostného pivítání, jenž se opakoval asi den co den nkolikráte, však dosud neztratil nieho ze své prvotní svžesti. Ale mžikem ochladly, ztemnly zase tahy manželovy. Byl poznal mne. Zdálo se mi, že oboí jeho piblížila se tsnji k sob, než ped tím. Však poznal jsem zárove, že tato hrdá, všelikému jhu se píící šíje podrobuje se pece tak malému a lehkému, že by se pod tím ani stéblo kvtiny nesklonilo ržovému pantoflíku veselé žínkyl Výlet na ostrov zstal hotovou událostí a sám protest mladého muže proti mé podmínce vzhledem k opatení lunu zemel mu v oku a na rtu, když se k žena lichotn pitulila. Sklonil hlavu. ;

nm

—

— nemu

nemu

—

—

nmu

Musil jsem všechny síly své a Jakubovy vynaloabych sehnal do nedle lun, který by se alespo zdaleka podobal tomu, ím jsem slinou krajanku pekvapiti chtl. Najal jsem za drahé peníze nejlepší žiti,

výletní lodku, kterou se

msteko

honosilo, a na-

vsil jsem na boky její dokola etzy erstvých kvt, abych zastel odkvetlou barvitost její. Ba, poštstilo se mi najíti rybáe Vlacha, štíhlou podobu s erným okem a vlasem, kterého jsem pomocí barvitého plát-

157

na a širokých pentlí snadno promnil v gondoliera z jarmareních obrázk krásné V^enecie. V nedli v ustanovenou hodinu ekal jsem dle úmluvy na behu. Byl pekrásný den. Pede mnou kolébal se vyšoený lun na hladin jezera, omáeje tu na právo, tu na levo své kvtné etzy v przrané

vod;

v

pedu loky

hrd vzpímen

stál

improvizo-

vaný gondolier, dívaje se pod hndou dlaní zpytav do dálky. Malebné toto postavení mlo úel ist estetický nebo nebylo nejmenší píiny ke zpytování povtrnosti. Hladké, zlaté leželo jezero ped námi; divné podoby skal do kola plály v zái slunení a nad nimi modrá, velebná kupole nebeská, jen tu a tam ovšená jako pavuinou lehkým, ztrhaným oblákem. Vzduch byl vonný a svží; slavný ;

hlahol

zvon

vznášel se

nad krajinou.

Neekal jsem

dlouho. Brzy spatil jsem na písité stezce od msta picházející párek. Ona byla dnes obleena s obzvlášt jasným, veselým vkusem. Od ržového stevíku až k umlému motýlu, jenž rozpínal nad hndým jejím vlasem, ve kvtech slamného klobouku malovaná kídla, skládala se celá její úprava z tak libých tvarv a barev, že by byla nejbásnitjší krejovská mysl stží vymyslila pvabnjší jarní oblek. A pece poznal jsem urit, že ta mušelínová báse není vystižena z žádného módního žurnálu, ale že ji sestavil fk)uzc jemný vkus a šastný pud milostné ženy, která v ní bezdky zobrazila

svou povahu.

a

paMuž její byl odn v erné obyejné šaty; novala v tazích jeho dívjší vážnost, bylo pec elo hladké a oboí ve své míe. Patrn namáhal se, aby pizpsobil svj zevnjšek okolnostem. Svatopluk

ech:

Sebrané

spisy.

XII.

12

:

158

Když pišli blíže, vysmekla ruku z jeho lokte a naped. Hrozíc mi prstem, volala z daleka „Ach, taková byla ta vaše podmínka? Nemyslila jsem, že jste tak úskoný. Provedl jste ást propospíšila

gramu, kterou jsem vám zlého netušíc penechala, zpsobeni takovým, že se již naped stydti musím za to ostatní."

Odpovdl

jsem tónem

pimeným.

Obdiv, jaký

se zrcadlil v jejím oku, když prohlížela vyfintnou starou bárku a ješitného gondoliera, jenž nyní pruhované veslo úpln zbyteným napnutím šlach a sval do klidné vody pohroužil, vynutil mi

bezdný

úsmv. Muž

který se byl mezitím též zvolna pina mou gondoli s patrnou nelibostí. Zjednal jí prchod slovy: ,,K takové vydání? Obyejný rybáský lun byl by nám stejn blížil,

její,

pohlížel za to

emu

posloužil.'*

„Ovšem, kanot indiánský také," pravil jsem pólo žertovn, pólo nevrle. „Ale my vzdlaní Evropané mžeme si v nedli k tomu dovoliti tak nevinný

—

—

pepych." Usedli jsme, manželé na zadní sedadlo, já nalun klidnou, tpytivou hladinou. V takový den, plný slunce a vn, pi jemném šplíchotu vesla, v lehounkém lunu, unášejícím t dál a dále od jevišt denních trampot a starostí, kdož by odolal jarému, svátenímu naladní? Sám Karel vyjasnil elo a rozhlížel se veselým zraproti nim, a brzy unášel nás

kem

p(»

lesklé

vod.

Brzy podailo se gondolierovi upoutati pohledy nás všech k vypoítavé graciosnosti svých pohyb. Brzy opel se o veslo, jakoby jím odraziti chtl di-

!

159

voký píboj moský, brzy zamáchl jím jako pírkem po vlaštovce, dotknuvší se stelhbite kídloma povrchu jezera, brzy stál pímo jako jedle v popedí lodi pátraje do dálky. Aby dovršil illusi, metaJ kolem sebe ryzími vlaskými prúpovídkami. Spanilá krajanka, pozorujíc s úsmvem konání jeho, oslovila jej náhle plynnou, zvunou vlaštinou: ,,Což, veslai, umíte-li pak njakou barkarolu?" Ba, jen té se ješt nedostávalo. Vlach obrátil k nám napolo svj opálený obliej, stelil po signoe ohnivým zrakem, okázal v pohrdlivém úsmvu adu snhobílých a spustil na místo odpovdi, vloživ ruku malebn do rozstižku režné košile na sndá prsa:

zub

SignoYu krásnou vozil jsem lagunou hladkou sem a tam, smích mela v oku, na rtu smich a v bílém ele drahokam. Zechina sklouzla v ruku mi,

—

teJ pluju, pluju nevím kam; zechinu nosím na srdci, však štstí mé to tam, to tam

Pochvaly, jimiž jsme gondoliera obsypali, povzbudily jej k písni druhé, tetí. tak za stálého jeho zpvu, v živém hovoru, z nhož se ani rozveselený Karel nevyjímal, pipluli jsme k ostrovu. Odstioval se šavnatou zelení hustých, malebn skupených strom píke od skalnatého pozadí a na vrcholu jeho probíraly se vtvešeré zdi pustého kláštera, jehož mi buku a ostrý, špiatý štít a štíhlá, okrouhlá vížka se tpytily v plné zái slunení. Než jsme pistáli, pokroil jsem valn ve svých

A

dub

známostech o zajímavé dvojici. Dovdl jsem se, že zddil krajan po otci zvuné historické jméno

mj

12*

160

Karel Smlý, že se stala

ped

rokem Julie jeho chotí, že slavil svoje libánky pod krásným nebem italským a že se zde živí hodinami v angliin, vlaštin a franin. Oni pak dovdli se ode mne, že se jmenuji Pavel Roland, že jsenx statká a že cestuji pro zábavu vše, jak jsem byl zapsal do knihy cizinc v hotelu. Penechavše lun péi zpvného Vlacha, ubírali jsme se málo vyšlapanou stezkou vzhru k rozvalinám. Obrovské stromoví pivítalo nás chladem a stínem, pronikavou vní lesních kvt. Jako tmavozelený mrak vznášelo se nad nájhi rozmanité listí, plné jemných odstín a pechod z šera do svtla; místy tepetal se jediný svtlý lístek v povšechném soumraku, místy proskakovaly paprsky slunení nesmle s listu na list, zlatíce jejich okraje, místy prodíraly se plným proudem a vrhaly na šedivé

—

kmeny

a zelený mech žluté, míhavé prouhy. Posvátné ticho rozkládalo se kolem. Jen asem ozvalo se z dáli ptaí šveholení, zachestila ještrka suchým listím na zemi, pelétla bzuíc kovolesklá moucha s

kvtiny na kvtinu.

Oddávali jsme se voln požitkm té milé procházky. Julie zabíhala tu na právo, tu na levo do houští pro lesní kvty, jejichž zvonky a hvzdy sestavovala 3 nemalou obezelostí a pelivostí v pestrou, vonnou kytici. Já a Smlý zabrali jsme se do hovoru o stavitelských památkách stedovkých, což nám nevadilo, abychom jako na povel tu na právo, tu na levo zraky neobraceli pokaždé v tu stranu, od-

kud

Julie svou kytici obohatila. tato na jednom záhybu stezky se zastavila a dovršujíc bílým kalíškem své dílo s úsmvem; prohodila, že by bylo na ase sob od-

Když

konen

161

dechnouti a na další cestu se posilniti, podivili jsme se v duchu nemálo, že jsme dosud hlad svj a zemdlenost nezpozorovali. Na malém výstupku strán, kde se mezerou strom pekvapující daleká vyhlídka otvírala, ulehli jsme po staroímsku kolem ploského, mechem porostlého balvanu, který nám za mensu sloužil, do hebkého mechu a Julie vyala z ozdobné píruní kabely, kteréž jsem si byl dotud nepovšimnul, více vcí, než bysi byl v duchu do té lehounké, filigránské špižírny smstnal. Vyšel na jevo snhobílý ubrousek, kterýž naše hospodyka obratn po samorostlém stole rozestela, a na octly se v lákavém, malebném skupení rozliné zákusky a láhve vína s temi kišálovými, zlatým lupením révy ovn-

nm

enými

dv

kalíšky.

obd nevymizí po letech z mé pamti. Panovalo mrtvé ticho polední ani lístek nepohnul se nad hlavou naší, bez hnutí, s rozestenýma kídloma odpoíval motýl na žhavém kameni, lín podimovala muška ve zprahlém kvtu, plný žár slunce ležel na písku a sporé mateídoušce opodál ped námi ale my odpoívali v píjemném chládku, ve stínu vysokých strom a hledli mezerami jejich vtví ven do jasn ozáené krajiny, která se mi s tohoto místa objevila ve svtle zcela novém, v kráse dotud netušené. Mezi šedými rznotvárnými skalami prostírala se daleko tmavomodrá lesklá hladina jezera a za blavou písitou páskou jeho tpytily se mezi stromovím vže a bán msteka, za Prostý ten

:

;

beh

se údolí, oživené etnými vesnicemi a letohrádky, stoupalo výš a výše, pahorek vystupoval z nho za pahorkem, hora za horou, pestré barvy splývaly v šedomodrou, bledší a bledší, až

ním rozšiovalo

1621

tam v mizivé vysoké dálce táhlá, hrbolatá, bloskvoucí prouha píke ohraniovala obzor krá-

—

lovská páska švýcarských velehor. Prostou tuto hostinu koenili jsme vtipem a žertem, mluvili jsme o povtrnosti, o kytici Juliiné, o gondolierovi, o tesavé duhovité libele, mihnuvší se kolem nás, s takovou živostí a naslouchali jsme tomu s takovým úastenstvím, jako bychom všechen ten tžký náklad, jímž nauka i život hlavy naše ovsily, byli náhle setásli, jakoby svt celý se sVým umem a šumem, se svými svízeli a trudy byl zapadl pro nás tam za tu bílou, tpytivou' pásku vného

snhu. Karel byl celý promnn poslední stopa chmury vymizela z jeho oblieje, zraky tpytily se jasn, rtoma pohrával rozmarný, bezstarostný úsmv. Jen jednou peletl stín obyejného vážného názoru života jeho elem. Napil jsem se vína, zdvihl kalíšek proti svtlu !" a zvolal ,,Pi sám bh, etiketa nelže „Nepisahejte!" prohodil Smlý trpce. „Klam a mam je všechno, co robí nynjší doba. Zstaly ;

:

etikety, nic více. Zstala etiketa náboženství, legitimity, vlastenectví, svobody, obanské ctnosti, práva národ, lidumilnosti a jak se jmenují všechny ty etikety, pod nimiž prodávají politití a jiní kramái našeho století své nechutné patoky. do oí vysmjou se ti, uvíš-li, že jsou ta hesla více než lživé kramáské etikety." Zamlel se na chvíli, pejel si dlaní elo a pokraoval jakoby sám k sob: „A pece, jeli tam za tou snžnou páskou jen nkolik srdcí, která bijou

A

nco

pro heslo spravedlivé, v nichž mrazivý dech asu nezhasil poslední božskou jiskru, nezoufám! Ba, sly-

163

ším tichý, tajný tlukot téch dalekých srdcí a jim na zdraví piju tuto íši!'* Pozdvihl pi tom hlavu, opel se o loket, upjal nadšené zraky k severu a zamáchl tam jako na pozdrav rudým kalíškem, Julie, která byla mezi touto jako v obdivu tvá jeho pozorovala, nachýlila se mžikem k a zaukla svou íší o jeho. Já byl

eí

nmu

ovšem ponkud chladným divákem pi tomto

slav-

nostním výjevu. vrátila se zábava v dívjší koleje. hovor zbarvily tváe Juliiny pekrásným karminovým nádechem a rozžaly její líbezné oi, že se to v nich míhalo a kmitalo jako tisíc veselých jiskiek. Pi pohledu na ni uchvacovala znenáhla prudká, neodolatelná touha mou celou bytost pozoroval jsem dychtiv, vášniv drobné, pružné prstíky její zaboené do kyprého mechu, tichý odboj a píboj ader jejích, rýsující se slab na bílé tkanin zastírající její hrud, útlé bílé hrdlo, a když se kradmý pohled setkal jednou s jejím tveraivým okem, sklopilo se toto náhle, karmin tváí pobledl a prstíky škubaly dlouho rozpait zelený koberec mechu. K návrhu Smlého vydali jsme se posléze na další cestu. Došli jsme brzy klášterních zícenin. Byl to vskutku krásný obraz Stály tu truchliv šedé, rozpukané zdi, jejichž ímsy, kamenné rže a lilie ruka asu potáhla mechem jako zeleným sametem špiatý štít strml do výšky, ale stecha za ním byla proražena a místo ní splítaly se tam vtve mohutných oech v zelenou krytbu. Za nimi bylo alespo klenutí stropu zachováno, ale v tom spatovaly se tu a tam hluboké trhliny a otvory. }cn štíhlá vížka vypínala se dosud hrd nad svatyní,

Však brzy

Víno a

živý

;

mj

!

;

i

164

s rezavým kížem na vršku, ba i zvon spatoval se dosud vysokými, úzkými okny v útrob její. Vešli jsme do vnit. Objal nás hluboký, tajemný soumrak Kde jaké okno, jaká sl^lina ve zdi, prodíraly se sem zvení haluze oešiny, jasan, klen

a jiného stromoví. V rozsedlinách stn usadil se šípek a hloh; vysoké kapradí rozkládalo ve vlhkých koutech své zpeené listy. Omítka byla vtšinou opadala; však místy spatovaly se pece na stnách a v klenutí kusy starožitných, vybledlých maleb. Jediná malba byla ješt dosti zachována. Byl to kolosální obraz panny Marie s Jezulátkem, zaujímající stnu za hlavním oltáem, z nhož tu ovšem nezbyly než kamenné, mechem obrostlé stupn. Pránad tím obrazem byla se ást klenutí sítila a širokým otvorem padaly na stnu paprsky slunení. Jako ryzí zlato tpytila se plechová svatozá, obklopující širokými polokruhy hlavy svatého skupení, milostný obliej bohorodiky záil jako pýchou mateskou a velebná postava její s božským díttem na rukou vznášela se jasn osvtlená v hlubokém soumraku sícenin jako zjevení nadpozemské. Julie pistoupila k vysokému náhrobku, strmícímu na protjší stran chrámu, a položila svou kytici na zvtralou kamennou desku ped ním. Byla mi již sdlila historii opuštné mohyly. Pod tímto zbrázdným omšeným kamenem, na nmž jsi stží jen rozeznal obrysy mnišské postavy s rukama na prsou skíženýma, odpoíval prý poslední potomek slavné šlechtické rodiny, který byl z nešastné lásky do kláštera vstoupil a zde co novic, v prvním kvtu života zemel. Julii zželelo se hrobu zapomenutého a pi každé návštv kladla vonnou, erstvou kytici na zapadlou jeho desku. Já zvolal bezdky, rozhlí-

v

165

zeje se

po zpustlém kostele

„Véru, pekrásná síce-

:

nina!"

„Píroda zvítzila nad svými nepáteli,'* podotkl Karel. ,,Hle, tam kde za mížemi chóru jen listy plesnivých breviá šustly a jednotvárné nápvy žalm se ozývaly, šeptají nyní listy jasanu a slavík odzpvuje mezi nimi arokrásné hóry. Píroda prolomila smutnou klausuru a naplnila ambity a cely zelení a kvty, bzukotem a zpvem. Zvon ve staré vži nes volá vá již mnichy do refektáe a na chór, a jen asem, rozhoupán vichicí, mísí své žalostné zvuky do grandiosní skladby, již píroda provádí nad jezerem. Odpuste, že vás na chvíli opustím. Vystupuju pokaždé na vž, odkud je utšená vyhlídka do hor. Nežádám, abyste mné doprovodil, ponvadž je cesta nahoru ponkud nepo-

—

hímav

hodlná."

Když vedoucích

kamenných schodech, chrámu do vže, upel jsem zraky na

zmizel na toitých z

Julii.

Stála tam opena o starý náhrobek, objímajíc útlou rukou hrbolatý kámen a pohlížela sniv na záící obraz Madonny s dátkem. Její svží milostná podoba a ten šedý, zvtralý kámen tvoily zvláštní skupení. Byla to poesie života, zasnoubená s poesií

hrobu. Piblížil jsem se k ní, aniž by ji mé pitlumené kroky byly vyrušily z hluboké snní. Stoje nedaleko za ní zadíval jsem se na její útlou, bílou ruku, spoívající v mechu kamene. Trhlinou stropu padal na ni zlatý paprsek, že se v plné kráse a blosti odrážela od tmavozelené pdy, že se tpytil jasn na jednom z oblých, nžných prstík zlatý kroužek a kámen v zasazený plápolal jak ohnivá slza.

nm

166

Chvíli pohlížel jsem na ni, srdce mé bilo pruddech se tajil, krev stoupala k hlav, až pak náhle v úchvatu smysl, v úplném zapomenutí sklonila se má hlava a žhoucí mé rty zahoely v ohnivém políbení na té malé, pekrásné ruce. Mžikem uklouzla s kamene a zrak Juliin v úžasu obrátil se ke však též já odstoupil rychle a vzhlédl do výše. Byl se stropu, práv k mým' nohám upadl kámen. Nahoe otvorem klenby zahlédl jsem Karla. Stál na samém pokraji otvoru a eji,

mn;

—

tmavé, hnvivé jeho zraky spoívaly pímo na mn. Však než jsem se z nemilého pekvapení vzpamatovati mohl, zmizela postava v otvoru. Následující okamžiky byly trapné: Julie stála v nesnázích opodál s okem sklopeným, s tváí hluboce zardlou a motýl jejího klobouku, kterýž byla pi vstoupení do sícenin sundala, odnesl celou tíhu situace. Štstí, že byl pel na kídlech jeho pouze

malovaný! Mohu se právem pochlubiti, že jsem tíse podobných výstup vždy hrav pekonával; ale tentokráte stál jsem mlky, ve stejných rozpacích naproti

ní.

krok Karlových ve vži vrátil mi obyejnou lehkomyslnost. Upjal jsem chladnokrevn, vyzývav zraky na erný východ vže, zakonený špiatým gotickým obloukem, v nmž se co nevidt objeví zlostný obliej uraženého manžela. Za krátko vešel jím Smlý; než oko jeho bylo klidné, elo bez vrásky a ve tvái nejevila se ani a stopa rozilení. Volným krokem piblížil se ke líil mi poklidným hlasem rozkošnou vyhlídku se Teprve šramot

mn

staré zvonice.

Patrn nebyl zahlédl osudné políbení a blesk žárlivosti vložilo snad jen mé špatné

hnvivý

svdomí

:

167

tam

v otvoru klenutí do jeho zraku. Oddechl jsem hluboká a hled mj utkvl nyní pátrav na Julii; chtl jsem vybádati z milostných tah jejích úinek nmého vyznání, jehož stopa jen pro nás oba viditelná hoela na bílé, útlé ruce její. Však výzvdy mé byly marné; dopola od nás odvrácena, upevovala si klobouek tak opatrn a zdlouhav, že mi asnatý rukáv tvrdošíjn profil její zastíral. si z

Opustili jsme síceniny. Karel byl cestou hovorný; za to tvoila mlelivost a zamyšlenost Juliina nápadnou protivu k její dívjší veselosti. Když nás lun s uvadlým vncovím k domovu unášel, zapadalo již slunce za podivné útesy skal, a povrch jezera rozhoupán v nesíslné drobné vlny kmital se ohnivými jeho odblesky, jako nesetnými tpytnými zrcadélky, mnícími v ustaviném kolísání

podobu místo. Záivé ty> plošky se zužovaly, idly, hasly a nen rozložil se po jezee tajemný soumrak i

kove-

erní. Umlkli jsme nyní všichni; hlahol zvon opt zazníval z daleka, ale jinak než dopoledne, teskn, melancholicky. Nevidl jsem naproti sob než jemné obrysy hlavy, klobouku, umlých jeho a dvou kídel motýlích jako vkusn vystiženou silhuetu, ale vdl jsem urit, že ve chvíli tu nehodí se k oblieji mlící Julie slova známé barkaroly, již nyní gondolicr náš opt do tiché noci zanotoval

—

kvt

Signoru krásnou vozil jsem lagunou hladkou sem a tam, smích mla v oku. na rtu smích a v bílém ele drahokam .

.

.

168

Zde vyrušilo hrdinu našeho ze tení ohlášené znamení zvoncem. Zavel s povzdechem knížku a zastril ji bezdn do náprsní kapsy.

III.

obd

Pi setkal se Václav s plnoním svým hostem samozvaným don Juanem. Však zdálo se, že tomuto denní svtlo nesvdí. Stál tu pi samé

—

stn

salonku v postavení tak chabém a skroušeném, upomínal na loutku, již byl principál po odbyté samomluv na zadní kulisu povsil. Verejší pivoková barva jeho oblieje byla seslabena v bledý odstín ržové, ád kotilionový, páví péro a cynický úsmv byly ty tam a veliké leskuprázdné oko spoívalo úzkostliv na povýšené brad správcov. Když v správec Václavovi pana Petra Jahodu, píruího pi zdejším dvoe, pedstavoval, tváil se sklíený don Juan, jakoby spatoval Václava poprvé ve

že

nm

svém život.

Pi

sedl mezi Ninou a Lucií, nejmladvnci správcových ekanek, a ml dosti píležitosti, pasovati se na rytíe bu nžné blondýnky po levici neb ohnivé brunetky po pravici. Však pohled jeho spoíval jako pikován na obrub talíe a zdvihal se jen asem k písnému šími

stole

kvty

ve

po stavu osení, po a podobných vcech.

chefovi, když se tento vyptával

množství

dlník

Však najednou oslovila jej také paní správcová: propos, pane Jahodo, slyšela jsem, že prý bude vrátných Irena hráti první ženskou úlohu v novém

„A

kuse ?"

169

Píruí uveden byl otázkou touto do nemalých rozpak. Zakoktal po chvíli, že slyšel také cos podobného. „Páni ochotníci nejsou píliš vybraní," pokraovala hrdá paní úsmšn. Píšt sáhnou bezpochyby k pasákovic Andule. Jiného jim ani nezbude. Pochybuju, že se propjí nkteré ze slušnjšího mšanského domu za folii k otrhané princezn ,,

dve

z

vrátnice.

Nejmén

pak mohou

se nadíti, že zavadí se se

nkterá z mých dcer nohou o jevišt, kde by mohly octnouti v podobné spolenosti Setkáte-li náhodou s panem režisérem, vyidte mu to!" !

Ubohý Jahoda, k nmuž ostí

posledních slov

patrn bylo obráceno, svsil malátn hlavu a ve tvái jeho obrážela se všechna muka špatného svdomí. „Bude to krásná hrdinka!" pokraovala paní správcová v kousavé filipice. ,,Ráda ji uvidím, až se pedstaví obecenstvu ve svých olovných skvostech z jarmarku. Bude to promyšlená, procítná Však slyhra není-liž pravda, pane Jahodo? šela jsem, že vám pidlili v mnohoslibném tom pedstavení také njaký vynikající úkol?" Rozpaky píruího dostoupily nejvyššího stupn. Vykoktal na konec, že bezpochyby úlohu vrátí. za dvée saSotva vyšli s Václavem po lonu, zmnil se Jahoda jako dotknutím kouzelného proutku. Rázem vzpímila se jeho postava, obliej nabyl verejší živé barvitosti, oko lesku a rty jeho zašeptaly s ironickým úsmvem: „Znamenitá to zábava, není-liž pravda? — Za chvíli navštívím vás

—

—

obd

v

knihovn

a

tam

si

povíme

více."

!

170

Odkvapíl na dvr.

zábav

s

píruím;

Václav netoužil mnoho po

proto obrátil kroky své k parku,

ke knihovn. Když vešel do parku, sáhl v náprsní kapsu pro hrabcí denník. Pi tom dotkl se pedmtu, který

nikoli

rázem všechny jeho rozptýlené myšlenky obrátil jedniým smrem. Byl to stevíek zanechaný na podstavci sfingy záhadnou dívkou. Zdálo se mu, že nad stevíkem svítá. Bezpochyby je to tentýž bezbožný stevíek, jemuž se zachtlo dobrodružného letu k sláv pes houpává prkna ochotnického jevišt, bezpochyby je známá se

—

sfingy a vrátných

Irena jedna

roztomilá

osbka.

Vrátných Irena! Jaká protiva v tchto dvou slovech Pohížen v tyto myšlenky kráel Václav zarostlou stezkou, nad níž tvoily zelené kvetoucí kee, ve výši haluzemi do sebe zabrané, pirozenou stinnou klenbu. Náhle stanul.

O sluch zavadily mu povdomé zvuky. Poslouchal bedlivji a brzy rozeznal hlas verejší plnoní návštvy. Zaslechl také hlas druhý, jasný, píjemný, jako mladistvý hlas ženský. Opatrn, pitlumeným krokem bral se dále. Za hustým skupením strom usedl na kamennou lávku. Mezerou listí mohl dobe vidti na malé, travou obrácen sedl porostlé prostranství. Zády k poznal jej urit dle slamného tam Petr Jahoda klobouku, myslivecké kamizoly a jízdeckých bot na obrovském povaleném kmenu a ped ním stála majitelka ztraceného stevíku. Nyní Václav píležitost, aby klidn pozoroval všechny vdky toho nžného poetického zjevu. „Ješt o nco nazad," zvolal Jahoda mentorským hlasem. ,,Ruku na srdce Tak A nyní zante

nmu

—

—

—

ml

1

1

:

171

Z a/,

poátku jako šeptem, pozvolna k boulivému výrazu vášn!"

hlasitji, rychleji,

Dívka deklamovala. Záhy odervala se ruka její od ader a libý, zvuný hlas vystoupil z tsných beh, jež mu vykázal šosácký uitel. Tento snažil se z poátku sice vtsnati proud samorostlé její dcklamace do mezí obyejného výkonu ochotnického. Pestate na chvíli! volal. Na slov, tom spoívati musí obzvláštní draz. Zanedbáváte levou ruku. Zde asi tak: Jako ze spaní pitlumte hlas až na šepot svatveerní krajinou mír šeptají vrcholky strom

—

—

jen chvílemi zaznívá

—

z

—

dalekých polí

—

nyní po-

výšeným hlasem písnika ženc a tak dále. Pozor na to místo. Zvolna sáhnete za adra, mžikem vytrhnete listinu, pohlížíte do ní upjat okem vypouleným, pak ji smáknete v ruce, znova napravíte, znova okem vypouleným prohlížíte a pak ji náhle roztrháte tak tak a kusy házíte na podlahu. Obecenstvo musí z konání vašeho poznati,

—

—

—

jak dležitá to listina!

Dívka opravovala se dle jeho pouení, však Jahoda znenáhla umlkal. Konen utichl zcela. Bez pohnutí, skloniv hlavu do dlan, díval se na ni.

Také v netušeném diváku zatajil se dech. Naslouchal v blahém vytržení libozvukm hlásku jejího tu šeptavého jako vánek ve kvtech, tu jásav se vznášejícího jako píse skivánka, tu tklivého, tu hravého, prodchnutého prvními záchvvy žhavjších cit v nevinné duši panenské. Pohlížel s obdivem na pirozené, živé její pohyby, plné milostné grácie, pi níž si na zrcadlo ani nevzpomnl. Vlhké její oi skvly se nadšením, celá její postava jakoby se vznášela od zem, a ty pestré šaty, jež byl ráno

172

fantastickými nazval, byly nyní jako rukou poesie pro ni schváln vybrané. tázal se sám sebe, stojí-li ped ním skudívka, kterou byl spatil ráno nžnou, tichou, snivou na zádech pochmurné sfingy?

Václav

ten

Když skonila, sedl Jahoda ješt chvíli jako zkamenlý, pak zatleskal velkýma rukama jako zbsilý. Málem byl by Václav zatleskal s ním. Dívka pisedla k onomu na povalený kmen a pijímala s tichým, smutným chvaly jeho.

úsmvem

nadšené po-

Ireno!" hovoil. ,,Ani ve snu bych si ,, Výborn, nebyl pomyslil, že máte takové nadání herecké. Naše stará sežloutne rozdlil režisér

Považte

si

:

zlostí.

Hnte

ji

to

nesmírn,

že ne-

dámské úlohy mezi její dcerušky. mám prý vyídit ochotníkm, aby se

úlohami nenamáhali! Jakoby nkomu znáš taková zoufalá myšlenka vbec pijíti mohla! Dávala mi také na srozumnou, že by ji tšilo, kdybych pedstavení vrácením své úlohy zkazil. Ale se zlou se potázala povdl jsem jí nco, že se jen do pysku zahryzla!" ,,Ach, pane Jahodo," pravila Irena s povzdechem, vytrhnuvši se z myšlenek. ,,Kdož ví, budu-li

k nim

s

—

smt

vystoupit?"

kdo by vám bránil?" ,,Kdo jiný než teta! Již nkolik zlobí se ukrutn, kdykoli mne spatí s úlohou v ruce." ,,Ach, co teta? Slíbím jí vstupenku nkterý z výboru pijede pro ni v koáe a bude po odporu." ,,Ba nevíte, jak je tvrdošíjná. Nevíte, jak nás sužuje mne i strýce. Hlete, ráno jsem ztratila stevíek a z té chvíle až do obda sypalo se mi ,,A

dn

—

—

—

"

173

obd

na hlavu samé láni a peskování. Ani pi neustala. Se slzami v oích odešla jsem od stolu. Ach, pane, asto právám si, abych mla veliká kídla a mohla ulétnouti odtud,

nkam

daleko,

hodn

—

da-

kde bych mohla žíti úpln po své vli a libosti a kde by mi to láni tetino jako neodbytný melák nebuelo kolem uší. Ach, tam daleko, mezi veselými, pívtivými lidmi, žíti po svém, íst a deklamovat, choditi do divadla!" ,,Kdo ví, co se nestane," podotkl Jahoda v myšlénkách a doložil po chvíh: „Však nyní odpuste, Ireno, slíbil jsem návštvu panu Volnému Bezpochyby ten pán, který vera pijel?" leko,

vn

—

,,

,,Ano, z Prahy." ,,A jak vypadá?" tázala se Irena váhav dále. ,,Nu, zcela slušný lovk. Prostední postavy,

svtlých vlas a vous, trochu pocuchaných, s elem obyejn zamyšleným, s ušlechtilým výrazem oblieje... S bohem, Ireno!" Stiskl jí ruku, zamáchl slamným kloboukem a odešel.

Když Jahoda

odešel, zahledla se Irena sniv sebe. Stála tu bez pohnutí, tváí pímo k Václavovi obrácena; však její vlhké, lesklé oi nepronikaly zelenými obláky listí, které ji dlily od nho, nýbrž hledly upen, zanícen do íše vlastních sn.

ped

Když byly kroky odcházejícího v dálce zanikly, Václav úkryt svj a piblížil se k ní. Náhle spatila jej ped sebou. Ucouvla bezdky; v zapýeném jejím líci a sklopených oích jevily se nejopustil

vtší rozpaky. ,,

Sleno

Ireno," pravil Václav hlasem

jemným,

dve,

„šastnou náhodou stal jsem se prvním vaším obecenstvem. Dle zkoušky, kterou povzbuzujícím k Svatopluk

ech: Sebrané

spisy. XII.

lo

174

odbyla, mohu vám bez daru prorockého výsledek nejskvlejší. Však nepicházím, abych vás obtžoval nemotornými poklonami; chci vám vrátiti stevíek, který jste vera na podstavci sfingy zapomnla a který mi poskytl vítanou píležitost, abych se s vámi seznámil." jste

práv

pedpovdti

Vzhlížejíc plaše k nmu, pijala titrnou obuv. Dkuji, pane!" zašeptala, že ji sotva bylo slyšeti. ,,Smím se vás optati, sleno, v jakém kuse vystoupíte?" pravil Václav pó krátké pestávce. ,,

mu titul kusu. K dalším dotazm povkrátce obsah jeho. Znenáhla opouštla ji dívjší rozpaitost. Vypravovala živ o jiných kusech divadelních, které byla peetla, a Václav seznal, že jich byla zásoba neskrovná. horlivá tenáka," podotkl. ,, Vidím, že jste ráda. Strýc má bednu knih, které mu ,, ítám byl daroval nebožtík hrab Julian. Pohádá mne asto sám ke tení. Ale teta kftrává mne, kdykoli mne zastihne nad knihou; chce, abych jen vyšívala a Sdlila

dla mu

punochy,"

s povzdechem. zemeli?" Zemeli oba, než jsem je poznala. Otec býval úadníkem lesním v Šumav. Jednou z veera pinesli prý ho na nosítkách do mysli vny s hlubokou ranou pod srdcem, v níž vzela kule pytlácká. Od toho veera prý matka vadla a chadla, až jí ustlali vedle manžela. Mne osielého nemluvnte ujal se dobrý strýc." ,,Nepohrdnete-li mou úsluhou, pinesu vám

pletla ,,

Rodie

vaši

doložila

již

,,

n

které ze svých knih."

,,Budu vám velmi povdna," zvolala živ, však dodala pitlumeným hlasem, ohlížejíc se na všechny

"

175

sírany: ,,K nám je nesmíte pinésti; teta Pošlete je po Jahodovi anebo

—

plísnila ,,

—

?" opakoval Václav dychtiv. pineste mi je sem do parku," dokonila

Anebo

,,—

by mne

váhavé a tvá její se zapálila. S tlukoucím srdcem pohlížel Václav na milostný obliej, s asami stydliv svšenými, s novými rozpaky v tazích. ,,A kdy, kde vás tu najdu?'* Teba u sfingy zejtra ráno," zašeptala, že

—

,,

ji

opt

sotva bylo slyšeti.

IV.

U veer téhož dne etl Václav ve vysoké posteli, pod tžkými, zlatým pazourem jakýchsi fantastických zvíat rozepjatými záclonami dále zápisky hrabte Ju liána. Skládaly se z vtších a menších odstavc, psaných ím dále chvatn ji a nedbale ji, mnohdy po znaných mezerách asových.

—

Cím pipoutala mne k sob?

—

album list za hlavy mé sestenky Melanie

Prohlížel jsem dnes

zaínal první. od maje-

listem,

státní s tou blýskavicí briliant ve vlasech a s tím hrdým aristokratickým \ domím v oku až po gázového zefýra, jehož Terpsichoe zasvcenou nožku jsem loni vyzdvihl na štít svj rytíský a zatkl jsem sponu s pesvdením, že není v žádném z tchto obliej ani stopy zvláštního kouzla, jaké jest rozesteno po tváích Karlovy Julie. Ji bych nevadil do této sbírky; vypadala by mezi nimi jako ix)roscná, erstvá lesní kvtina v umlé kytici bálové. Jaká to nehledaná, pirozená pvabnost v každém jejím pohybu! Jaká dtinná, neodolatelná veselost v jejím úsmvu! Její duše je

—

13

.

176

istá a przraná, a pec oslující a ízn ohraniená jako kišál a jako v tomto obráží se v ní celý svt v libých duhových barvách. Napolo je dít. Vyrostla patrn v tsném obzoru, a do toho. co my nazýváme svtem, nahlédla posud jen jako úkradky. A pece, jak vnímavá je pro zvsti o tch neznámých radostech, jak ochotn pístupná paprskm toho neznámého, žhavého slunce, v nichž by teprve rozkvetla ve své úplné, arovné kráse a snad uvadla asto líívám jí ten jiný svt, dosud nepoznaný. V dobách takových stávám se ku podivu výmluvným, že mne div neopájí zvuk vlastních slov. Naslouchá vá dychtiv, rty její se chvjí, oko v dálku upené se leskne a drobné prstíky v zimniném chvatu škubají lístek po lístku z nevinného, milovaného kvtu. Když tak sedávám, naklonn k uchu jejímu a v nevýslovné rozkoši pozoruji, jak pi slovech mých jemstoupají a klesají nžné vlny na hrudi její, zdává se mi vždy, že jsem podoben démonu divné povsti

—

.

.

n

gruzínské,

kdy všeptával sladkou, híšnou nauku

svou do ucha spící knžice.

Mám

obnoviíi to žhoucí vyznání, jehož sled utuchl na bílé její ruce? Nepojala význam jeho. Chvíli snad pemýšlela, pak se upokojila a zapo-

mnla. ském ?

Mám

hadem v tomto

se státi

ráji

manžel-

je mi hádankou. asem ohlédnuv se po vídám zrak jeho na mne upený s výrazem

Smlý

nm,

divým,

jako

ohnm;

ale

v

zášti

mžikem

a

hnvu, planoucí žíravým vrásky s ela a

stírá si dlaní

s oblieje, hledí na mne pár klidných, lhostejných, nkdy i pívtivých oí. )byejn bývá mlelivý, zasmušilý jako díve.

když se ruka jeho sveze (

177

Vnikám pomalu do tajemství jeho života: Snad kivdím, ale myšlenka jedna vtírá se mi neodbytné na mysl a erpá každým dnem nové síly z rozliných známek a úkaz myšlenka, že je Smlý agentem njaké strany revoluní. Rozesílá listy do všech konin svta, koná tajemné cesty za neznámými úely, pijímá asem návštvy z ciziny, návštvy velmi podezelé. Na každý zpsob vzí za mraným jeho elem njaký divoký program politický. Zdá se také, že mu návrat do vlasti zamezuje

mu

—

jistý

prosaický

andl plamenným meem.

Dnes jsem poruil Jakubovi, aby uchystal naše

A když pitáhl poslední emen, poruil jsem mu, aby uvedl všechno do pedešlého stavu. vzniknouti mohl Zstanu! Nevím vru, jak ve již úmysl, abych opustil bojišt, na nmž jsem pánem. Vím nyní urit, že mi neodolala. Vím, že mizavazadla.

mn

tém

luje v Karlovi jen dobrodince, hrdinu, pítele, manžela. Vím, že mne hledává oko její s jiným výrazem,

než Karla vracejícího se

z

hodiny.

Co mne zdržuje, abych vztáhl ruku po kvtin, která se sama obrací ke mn, abych se opojil bla-

nmž

jsem tak dlouho dychtiv toužil ? Zdaž svazkem posvátným, který ji poutá k jinému? Pa! Záletnictví ve zpsobu tom je dovolená hem, po úcta

ped

váše stavu našeho, jako slabost pro chrty a kon, pro honbu a sázku. Ci vadí mi osobnost Karlova? Vždy on vinníkem s dobré polovice. Pro stojí tak chladný a vedle nás, když si teme v oích

nmý

178

plamenné vyznání lásky, pro nás nechává o samot, pro bývá obrácen zády k nám, když jí stiskám podanou ruku? Divné, divné myšlénky mi pelétají elem. Zdá se, že zápasí Smélý s nedostatkem, že napíná všechny síly, aby zamezil nouzi pístup do tiché své domácnosti. Namáhavá práce noní vkládá mu den ode dne tmavjší stíny pod hrdé oboí, ostejší tah melancholie kolem rt; hubne vihled a hlodavá jakási starost sbírá elo jeho v pemnohé kolmé záhyby. Pi tom zdobí si zinku zpsobem až marnotratným; ob den pináší jí njakou drahou blyskotku do vlas, na rameno, do krásných ader. Divné myšlenky pelétají mi elem. Plebejská est má širŠí, kolísavjší hranice než naše, nouze je výtená sofistka a za výstedností skrývá se asto nicota mravní.

Odvolávám slavn, co jsem Karlovi na úkor Poslal mi vyzvání k souboji. Zde to leží pede mnou, erné na bílém: „Zítra mezi devátou a desátou ráno budu vás oekávati ve zíceninách kláštera na ostrov. Sami dva urovnáme tam záležitost vám povdomou." Hle, píina toho vyzvání. Dnes ráno navštívil jsem Julii. Sedla sama u okna v pokoji. Sdlila mi, že mešká manžel její na jedné ze svých tajemných napsal.

cest stáli

a že se bezpochyby ped veerem nevrátí. Chvíli jsme mlky naproti sob; ona zády obrácena živé záclony se dotýkaly chojasného listí jejích kadeí, chvjící se rukou o nove bílenou zídku; já nedaleko ped ní,

k oknu, jehož zelené

máky opena

179

pohlížeje žhavým toužebným zrakem na ztepilou tu postavu, na dmoucí se adra, a milostný sklonný obliej s lehounkým stínem kolem úst a na sklopeném víku jako po noci probdn, stísnný ped-

tuchou blízkého rozhodného okamžiku. Zaal jsem mluviti o vcech, které jsme si byli dotud jen pohledy vyznávali, zprvu tiše a voln, pak v rostoucí vášni, až jsem konen, jako v šíleném úchvatu lásky, dokonil vyznání své deštm horoucích políbení na její ruce, elo, tváe, oi, rtíky! Chvla se celá v náruí mém, zastírala si rukou obliej, ale svží, drobné rty byly na milost, nemilost vydány mým vášnivým polibkm, i vidl jsem kmitající se zái blaha pod asami do póla sklonnými. Náhle vysmekla lehounce druhou svou ruku z mé, zakryla si obma obliej a zalkala: „Ach, bože, ach, bože!" Vzíwmnla snad na Karla. Náhodou pohledl jsem v tu chvíli k oknu a ruce mé svezly se mžikem s pvabné postavy. Spatil jsem Karla, nikoli jako snad ona v duchu, nýbrž ve skutenosti, nedaleko ped sebou, hledícího sem ze zahrady oteveným oknem. Bože, jaký to byl pohled! Celá výhe žárlivosti šlehala na mne z jeho divo-

hnvivých zrak, zsinalé rty byly keovit seležela na prsou. Tentokráte nebyl veny, zaatá dsný výraz jeho tváe výtvorem mé obraznosti, jako snad tehdáž ve zíceninách kláštera. Chvíli díval se tak na mne, pak se vzdálil od okna. Julie nebyla ho zpozorovala stála dosud zády k oknu obrácena, zastírajíc si rukama obliej. Za krátko vstoupil Smlý do pokoje. Když ho Julie ve dveích spatila, zachvla se od hlavy k pat, rty její pohnuly sebou jako v pitlumeném výkiku, tvá rychle za sebou zervenala a zbledla. Však on

kých,

ps

;

180

nepodíval se na ni; zamáchl rukou, pohodil hlavou a rty jeho zstaly nmý. Hle, lístek tento promluvil za ty nmé, mlelivé rty. mu, dostavím se beze svdka. Tak octly se vci v kolejích, jimiž se pošinou rychlostí blesku ku pedu; zítra klesnu na konci té dráhy do náruí Juliina, neb s roztíštnou lebkou na hrob mladého nešastného mnicha.

Vím

bu

Když jsem ráno tyto bamBože, jaký obrat bitky nabíjel, myslil jsem, že spouštím do nich bílou a ernou kouli svého osudu. A hle rozhodnutí stalo se bez nichl Vstoupiv do zícenin chrámu, spatil jsem tam Karla sedícího na hrobu novicov. Hlava jeho sklonna byla do dlan pravé ruky, jejíž loket spoíval na kolen. Sed tak bez pohnutí na kamenné, mechem porostlé desce, uprosted suchých kytic a vnc, jež sem byla erstvé a vonné Julie položila, sousteoval v podob své truchlivou zádumivost tch malebných zícenin. Když jsem popošel blíže, zdvihl obliej z dlan. Obliej tento byl bledší než jindy; tmavé oi, do póla pivené, bolestn zadumané, jako ve snách zahledly se na mne. Chvilku tak hledl pak vzchopil se rychle, pejel si dlaní elo a popošel mi vstíc. Tvá jeho vzala na sebe ráz lhostejnosti a jen slabé, keovité pohyby rt svdily o vnitním rozilení. ,, Dkuji vám, že jste pišel," zašeptal. Podal jsem mu bez okolk otevené pouzdro, v jehož krvav erveném sametu se tpytily !

!

;

dv

:

181

stejné bambitky. „Vyberte si jednu," pravil jsem „i zvolil jste jinou zbra?" s chladnou zdvoilostí,

pekvapeným na smrtnou dvoSchovejte si pak zamáchl odmítav rukou. pro lacinjší tere, pane hrab !" odvtil s trpkým Pohlédl zrakem

jici,

je

,,

úsmvem.

se, že znám tajemství vašeho vysvtlí se vám vše. Prozatím vzte, že šetím své krve pro vci dstojnjší, nežli je láska ženy. A eho bych dosáhl vaší smrtí? Zdaž by se nevznášel duch váš, ozáený glorií muednickou, navždy mezi mnou a tím rájem, z nhož jste mne vyhnal za živa?" „Jsem zde proto jen, abych poslouchal vaše

stavu?

„Divíte

asem

výitky?" vskoil jsem

mu

do ei.

pane," odpovdl ku podivu klidn. ,,Jste proto zde, abyste pijal z mých rukou klenot, bez nhož se stanu nejchudším žebrákem na svt. „Nikoli,

Od

mj

má

této chvíle je Julie úpln vaší; ani stín se již cestou její." ,,Co že pravíte?" vzkikl jsem bezdky. „Julie?" ,,Vaší, vaší úpln," potvrdil Smlý, usedaje opt

nezamihne

na mohylu a dávaje mi rukou znamení, abych piVyslechnte mne s týmž poklidem, sedl k nmu. s jakým budu mluviti k vám. Poznal jste z ásti již mé zásady a náhledy výstední, jak jim íká názvosloví vaše. Však, pane, jsem vtší zteštnec, než se domníváte. Nemám ty náhledy pouze na rtech, ,,

ale v

svalu: ídím se jimi pi každém kroku, mi až do nejzazších dsledností, pracovati a tom krvácelo. Chci pro mi svt na hlavu vtiskne a padnouti,

každém

provádím srdce trpti,

pi žíti

je

a

n

by

vnec vavínový nebo apku bláznovskou. S tohoto hledišt posute mé jednání. Pravil jsem k sob Když pilnou muž a žena k sob vroucí náklonností

182

a v širém svt nevidí nic žádostivjšího nad sebe: si podají ruce a kráejí spolu. Ale když láska pohasne, když náklonnost se zmní v nenávist žádný z nich nezadržuje násiln ruku druhého. Vždy není žádný majetkem, otrokem druhého, vždy nevíže je k sob nic než vzájemná láska. Nikdo nemá práva pipoutati je k sob páskou jinou, pikovati je k sob poutem nerozlomným, by druh druha nenávistí svou i láskou muili až do hrobu. Ta-

a a

—

kovým poutem nepipjal jsem k sob

Julii."

„Jakže?!" zvolal jsem v úžasu. „Julie není vaší ženou ?" ,,Byla mou ženou," odpovdl Smlý s hlubokým povzdechem. ,,Však ruce naše nespojil ani zá-

kon ani slovo knžské.

V

krásné,

hvzdnaté

noci,

jasmínovou, sklonili jsme k sob hlavy a já zašeptal: Julinko,. chceš jíti se mnou do svta, chceš se mnou snášeti píze i nepíze osudu, chceš se státi mou ženou po jediném zákonu lásky, bez a slib neplatných ? Ona zašeptala jen Chci t milovati utlumil jsem vroua slvko cím políbením na jejích rtech. Taková byla svatba naše. Následovaly doby štstí, jehož jste se stal svdkem. Kojil jsem se blahou nadjí, že potrvá jen Však nyní poznávám, že lnula ke city vdnosti, úcty, velé náklonnosti vy první jste roznítil v srdci jejím plamen jiné, vášnivé lásky! kráí za hlasem svého Je volna, úpln volna, nuže srdce. Uvedete ji do svta nového, do svta blesku a šumu, netušených rozkoší: se tam rozepnou voln a smle kišálové peruti andlské její duše, se v nich tisícerými, arovnými odblesky zatpytí nádhera tohoto svta, jakou jsem ji nikdy obklopiti nemohl. Však prosím, zaklínám vás: milujte ji, a opojeni

obad

vní

—

,,

vn.

—

a

a

a

:

vn"

mn

183

pohasne-li nynjší láska vaše, milujte ji alespo láskou bratrskou. Oi mc budou stále upeny v dálku, ucho mé byste bude naslouchati, duch mj bude ji obletovati véne. Nech tisíce mil položí se mezi nás, pi prvním vzdechu poranné její duše stanu jako svdomí kárající ped vámi a pipomenu vám posvátný slib, jaký tu nyní ve vašich oích. Neopuste ji! Mimo mne nemla dosud ve svt ni-

Nech vám pedsudky vaše

koho.

postavil

vedle sebe: budte

jí

brání, abyste

ji

milencem, bratrem,

pítelem!"

Pi nyní,

kvapn

s mohyly a na rozlouenou, opustil

posledních slovech byl povstal

zamáchnuv

pravicí

zíceniny.

Když jsem po návratu svém do msta nedokavou rukou dvíka známé zahrady otevel, spatil jsem v okn, v hustém vnci révoví nad adou rozmanitých kvtin sklonnou hlavinku slzící Julie. Pistoupil jsem k oknu. Podala mi štkajíc lístek následujícího obsahu: ,,Milá Julie! Dkuju ti za každý laskavý pohled, za každé stisknutí ruky, každé políbení. Kladu ty nevadnoucí kvty mezi listy své pamti. šastna s ním. Jdu za úkolem, o

Bu

jsem

ti

astokráte vypravoval.

nmž

Tvj

Karel."

Projeli jsme se po boulevardech, navštívili divadlo. etl jsem obdiv a závist v oích všech. Pisámbh, nikoli ty bájené solitéry, které se blýskaly v její kadei, ani ty drahocenné náušnice, jejichž nesíslné hrany jako jskiky se kmitaly a tepetaly pi každém pohybu nestálé hlavy, ani to drob-

!

184

né kamení skvostného vjíe, jež hravá ruka mžikem rozptylovala a sbírala v záivá souhvzdí, všechno toto neinilo ji pedmtem všeobecného obdivu, nýbrž ten libý, nžný obliej, záící dtskou veselostí, v nmž se neobrážela ani tucha vlastní krásy, ani myšlenka na všechnu tu blyštivou nádheru, roz-

všenou kolem nho. Když jsme se vrátili do útulného

vjí na

pohrdliv odložila

boudoiru, jak

sametovou pohovku, jak

spšn

servala solitéry s vlas, náramky s ramen jakou prostou, dtinnou oddaností pitulila se ke mn! ,,Ach, jak ráda jsera s tebou opt samotná," šeptala. ,,Jak ráda bych šla s tebou daleko, daleko odtud, na njaký ztracený ostrov, kde bych nemla ni hedvábí ni zlata, ni klenot ni šperk,

a

s

nic, nic, jen tvoji

lásku!"

Byl jsem u César iny.

Jaká

to majestátní po-

oi! Jak duchaplný hovor její, jak ržový, geniáln lehkomyslný

stava, jaké elo, jaké

jak ízný vtip, názor života Pi perlách slzy Juliiny.

šampaského vzpomnl jsem si na mohu za n! Zdaž ji neobklo-

Zdaž

puji vším, co potšiti

A

žije

vota rozkoš

mže oko a

srdce ženské ? vystupuje

šampaské Jako Venuše z jeho pny. !

Nebe pod mrakem. V tom rouchu šcdivémi krajino, ta chesti vá

e

Žluté líbíš

ži-

padá se strom. mi nejlépe, rodná

listí

se

padajícího

listí

je

nejpí-

185

jemnjší sluchu mému. Tak se hodíme k sobe. Ty tam jsou naše kvty a zpvy, svžest a síla. Sedím tu, nevrlý samotá, v pošmourném zámku svých dd, mezi knihami, a zapádám se jako pavouk hloub a hloub do zmotané píze svých myšlenek. Dopíšu poslední neveselou kapitolu své mladosti. Obtoval jsem Cesarin Julii. Ubohá vyítala mi z poátku jen slzami a vzdechy den ode dne patrnjší zmnu, však jednou promluvila. Odpovdl jsem jí v rozilení prudkými, nešetrnými slovy, z

nich^ musila poznati, že

srdce. v nichž

Den na

již

to opustila

není královnou

mého

tajn navždy komnaty,

jsem ji byl tolikerým pepychem zahrnoval, s sebou ani nejmenší z tch klenot a šperk, jimiž jsem ji byl tak štde obdaroval, opustila je v prostikém odvu ze samoty švýcarské a zmizela beze stopy ve spoust paížských. Pozapomnl jsem na ni v náruí svdné Cesariny a

nevzavši

dom

jejích nástupnic,

pi

perlícím se

šampaském,

v zá-

ratném víru požitk. Vypil jsem již íši rozkoše na dno, obruba její uii zhokla. Vždy hustji dostavovaly se erné chvíle, kdy se mi hnusily tance, šampaské, úsmv sirény, kdy se mi hnusila celá šumná Paíž a duch se roztoužil po klidu zámku orlického. Jiná okolnost ješt pohádala mne k návratu. ervené strašidlo zaalo se okazovati na obzoru života paížského. Z rána spatovaly se obrovské pobuující plakáty na rozích, divoké postavy v blzách vyskytovaly se na boulevardech, obíhaly zvsti o schzích dlník, provoláních, barikádách. Tu jednou, v den první krvavé \

vzbouenc s vojskem, doruen mi byl od neznámého muže zapeetný lístek. Otevev psaní, peetl jsem tchto nkolik slov: „Umírající prosí

srážky

;:

186

vás o návštvu z píiny dležité. Karel Smlý." Udána byla ulice, íslo domu, poschodí. Udeilo to do mne jako blesk z istá jasná. Rázem zamihla se v mé pamti líbezná postava Julie, hrdý Karel, domek ovnený révou, zíceniny kláštera na ostrov. Spchal jsem k udanému bytu. nízké, tsné mansard spatil jsem bídné postele na jedné ležel Smlý s bílým, krvi potísnaým šátkem kolem hlavy, s okem zapadlým, s umrlí bledostí v oblieji; na stolice u postele ležel obrovský, zkrvácený palaš. Na druhé sedla v chudém obleku suchá, zimomivá podoba ženská,

V

dv

:

s

obliejem zmoeným,

s pletí

nezdrav

bílou,

tém

bez lesku, plnýma slzí. A z tah jejích, dotud spanilých, poznal jsem Julii. V rukou chovala dítko peliv zabalené hrubým, vlnným šátkem. Když jsem vstoupil, vzpímil umírající namáhav vrchní ást tla, oi jeho spoinuly na v nadpirozeném lesku a ze rt vydrala se slova ,,,Pamatuj na daný slib, zde Julie tvé dít! Umírám za za " S chropotem padl nazpt; ruka jeho klesla s postele a hubené, kostnaté její prsty dotýkaly se rukojeti palaše. Nevím, zda uvidl ješt, jak jsem vzal dítko do náruí, jak jsem políbil štkaobrátil, jící Julii v bílé elo; když jsem se k

przranou,

s

oima

mn

—

—

—

nmu

ležela

pede mnou

ným výrazem

mrtvola

s

jakýmsi zvláštním,

slav-

v oblieji.

Vracel jsem se

s Julií

a malou Irenou

z

Paíže.

K pání nemocné matky zaboil jsem k známému msteku švýcarskému. Však nedojela k nmu živá hasnoucípí okem zahlédla jen kostelní jeho vížku, tpytící se v zái slunení, obklopenou poletavým

rojem ernavého ptactva. Podle žádosti její pochoval jsem ji na ostrov, ve zíceninách kláštera, vedle

187

hrobu novicova. Když jsem tam vezl ovnenou rakev, v pošmourné odpoledne, a Vlach gondolier smutn, s hlavou sklopenou veslo potápl do šeré vody zdálo se mi, jakoby nkdo tetí neviditelný sedl na obrub lodi, jakoby duch Karlv doprovázel k hrobu svou milovanou Julii. Tím konily zápisky hrabte Juliana. :

—

V.

Hrabcí zápisky obklopily milostnou postavu vrátných Ireny tajemným romantickým písvitem, který ji Václavovi tím zajímavjší inil. Nebylo tépochyby, že dívka tato rozkvetla z onoho pou-

m

pte, které byl hrab Julian v paížské mansard na prsa pitiskl. Píbh o lesním úedníku, pytlácké kuli a paní žalem uvadlé byl patrn holou smyšlenkou, která ped svtem zakryti mla pravý pvod Irénin. Aby nabyl jistoty nezvratné, povolal jednou klíníka k sob do knihovny pod záminkou, že mu

teba pomocníka ku penášení knih. Mezi penášením prohodil Václav jako maní: Býval jste také ve službách nebožtíka hrabte Ju,,

liana?"

Pomocník jeho pohnul nkolikráte rtem, pak vykoktal ,, Ovšem, ovšem."

na piano

:

,,Klíníkem?" ,,

',,

,,

Komorníkem." Jméno vaše Jakub,

není-li

pravda?"

Jakub Foltýn."

Provázel jste hrabte na zpátení cest z Pas sebou vezl nemocnou Julii a malou Irénu?" ,,

íže,

když

188

Odpovdí bylo silné zabuchnutí. Celá náru mohutných, tlust vázaných knih, kterou byl práv Foltýn nesl, ležela ped ním v nepoádku na podlaze; on pak stál nad nimi s rukama svšenýma, s okem nepirozen vypouleným. Teprve když Václav krátkými slovy objasnil, jakým zpsobem se o všem tom dovdl, když pipojil ubezpeení, že ani slvkem nieho nevyzradí, vzpamatoval se Jakub a pee tajemství za peetí klesala s mlelivých jeho rt. Potvrdil všechny do-

mnnky

Václavovy; sdlil mu, že je Irena skuten dcerou hrabte Juliana, že ji tento po smrti Julie svil jemu s rozkazem, aby ji vydával za dít svého bratra, že mu sliboval povýšení ve služb a dítti skvlou budoucnost, že však náhle bez posledního za nedlouho poízení skonal a že se on Jakub na to stal vrátným a manželem. Pi posledním slov povzdechl z hluboká. Václav scházel se astji v parku s Irenou. Den ode dne shledával nové kouzlo na té tiché jarní kvvždy dvrnji tulila, která tin, která se k ped ním vždy volnji otvírala krásný, nejistší rosou poesie operlený kalich panenské duše obdivoval se jejím trefným úsudkm, jaré obraznosti, dvtipu, jemnosti a hlubokosti citu a jakémus neobyejnému, vysokému smru, jímž se nesla na kídlech nadšení líbezná její bytost, jehož znak jí záil na ele a lišil ji od všedního okolí jako hvzda princeznu v po-

—

—

—

nmu

:

hádce. Jistý pítel zaopatil místo, jímž byly splnny nejvenejsmlejší jeho touhy: místo klidné, stálé,

Jednou obdržel Václav závažné psaní. byl lejší,

s

mu

píjmem, ne

ložení skrovné,

sice

skvlým,

ale

dostateným k

šastné domácnosti.

za-

:

189

K veeru téhož dne sešel Václav s tlukoucím srdcem do parku. Našel tam Irenu sedící na podstavci sfingy, s knihou v ruce. Sprchlé bílé kvty zavšeny byly tu a tam ve svtlých jejích kadeích, ležely v otevené knize. Byl to pekrásný vonný teplý veer pozdního jara. Pisedl k ní, hledl dlouho mlky do její krásné snivé tváe, a když ji soumrak veerní úpln zahalil, že nebylo vidti než obrysy hlavinky a ruky, která ji podpírala, chopil se druhé ruky její a vyznal jí vše. Zeptal se jí tesoucím se hlasem, chce-li býti ženou jeho, chce-li za-

plamen bhiha nehynoucího na krbu skrovné

nítiti

jeho domácnosti.

Neodpovídala. Ruka její tásla se v jeho, vysmekla se, zakryla sklonný obhej. Bylo slyšeti jen vzdechy její. Konen spustila ruce do klina a zašeptala prosebn Zítra, zítra vám odpovím." Václav nemohl usnouti. Zašel do knihovny, usadil se tam do staré lenošky a probíral se pi zái starožitné lampy v nkolika knihách, které byl z pihrádky vyal. Již nemlo nic píšerného pro to místo, nic hrozného pomyšlení, že se tu snad v tiché plnoní dob vznáší nad, ním duch nebožtíka hrabte: vždy byl nebožtík ten otcem jeho milenky, snad budoucí ženy. Otvíraje jednu z onch knih, spatil v ní štku :

—

,,

ovinutou praménkem svtlého, mkkého napnutí odstranil podivnou pásku a rozdva sežloutlé listy na prvním bylo psáno

papíru, vlasu. balil

V

;

Má

jediná milá dceruško

I

Budu již prach a popel, až rozbalíš drahými prsty tento mrtvý pozdrav svého otce. Bud zdráva, lnul šastna, dcero má! Dcero mé jediné lásky, S\;it()pluk

Cech: Sebrané

spisy. XII.

J4

190

dcero mého provinní. Náhlá smrt odala mi tvou matku, než jsem ji mohl uiniti ped svtem svou ženou: svt odepe ti mé jméno, však mé požehnání otcovské nemže ti vzíti. Žehnám ti budiž krásná, dobrá, šlechetná jako tvá matka! Žehnám ti: budiž šastnjší než ona! Žehnám ti: vznášej se jako hvzda nad svtem, by ne co ddika mého rodu, ale co záivá perla, v níž shrnuto vše krásné a jasné, co uniklo z bídné skoepiny mého ducha! :

Julian Orlický.

ádný a platný odkaz, jímž Julian své nemanželské dcei Iren veliký statek, jejž byl nedávno koupil, a znanou Druhý

zstavoval

list

obsahoval

hrab

sumu penz. Z list tchto vysvítalo, že nepomýšlel hrab Julian na brzkou smrt, a že jej tato pekvapila díve, než mohl další opatení vzhledem k odkazu tomuto uiniti.

Na druhý den zastihl Václav Irenu smutn zamyšlenou na obyejném míst v parku. V^šak než jej mohla osloviti, podal jí denník a závitek papíru, obtoený praménkem svtlého vlasu, .vlasu Juliina. ,,Než mi odpovíte, pette toto!" pravil a vzdálil se

kvapn.

Následující dva dny nesetkal se s Irenou. Tetí den bylo divadelní pedstavení ochotník v mst. Když do prostory pestrým obecenstvem peplnné vstoupil,

oznamoval práv

režisér,

že

pan Jahoda

v poslední chvíli úlohu vrátil, že se na rychlo jiný herec v úkol tento uvázati musil a že tudíž prosí za shovívavé posouzení. Za krátko potom vystoupila Irena. V dusné prostoe nastalo divné vlnní a šustní; strakatá péra a stejné vjíe sklánly se

191

k sob a krásná nekrásná ústa podrobovala šeptem milostný zjev vrátných princezny nejpísnjší kritice jak žebrácké jsou ty drobné stevíky s ržikou vybledlých pentlí na vrchu, jak ošumlé to zlaté tepení, jak jí nesluší ta bílá rže ve vlasech, jak je bledá, jakou má trému! Ale když Irena smle. s okem záícím pedstoupila, když se rozlehl sálem lahodný, zvuný její hlas, umlklo matek šumní, dech utajil se v obecenstvu a zraky všech upjat sledovaly každý pohyb mladé umlkyn. Dostala se k místu, k nmuž ji byl starý don Juan tak horliv pipravoval, k místu, kde roztrhati má dležitou listinu bílá její ruka sklonila se k adrm. V tom vyskoil Václav, vztáhl k jevišti ruce, pidušený jeho výkik ozval se v hrobovém tichu, že se k všichni ohlédli: Irena trhala tam práv i

:

;

nmu

s

okem planoucím na

kusy, na drobné kousky odkaz

hrabte Juliana! Když za boulivého, nadšeného potlesku obecenstva opona spadla, pospíšil Václav za jevišt. Zastihl tam Irenu ve výklenku okna, spoe osvtle-

ném bídnou

divadelní lampou. co jste uinila?" pravil k ní pitlumeným hlasem. ,,Ach, pane Volný," odpovdla, ,,nyní mohu k vám promluviti bez všeliké tísn. Zažehnala jsem pelud bohatství, jenž stanul na chvíli mezi námi. Bolí mne velice, že nemohu odpovdti k otázce vaší z parku dle pání vašeho. Jste muž dobrý, šlechetný, ctím vás upímn, z plné duše si peji, abyste zstal mým pítelem však ruky své nemohu vám dáti, neoblažila by vás. Cítím v sob jiné, jiné ]:)ovolání! Nezddila jsem jméno otcovo, nechci dditi jeho bohatství; což pomohl všechen tpyt a lesk ,,lréno,

;

14*

192

nádhery

mé

ubohé, nešastné matce

?

!

Chci

vrn

zbožn

chovati jedinou ást jeho odkazu: to krásné a jasné, jež cítím jako ddictví jeho v sob, tomu chci

a

vnovati celý svj jíti.

Strýc schváhl

život. již

mj

Za hvzdou

umní

chci

úmysl, ba vnutil mi jako

výbavu sumu, kterou byl nastádal z píspvk mého otce na první mé odchování. Teta propustí mne ráda."

Dv

neobyejn veliké a ervené ruce, pispívadle neskrovných svých sil k triumfu první hereky velkomstského divadla, obrátily na sebe pomeziaktí pistoupil zornost obecenstva v pízemku. k majiteli drahocenných tch rukou jistý pán a dotkl se jeho ramene. ,,Ach, pane Volný," zvolal Petr Jahoda, nebo jemu patily naznaené ruce. ,, Vítám vás Ach, jak okiívám, mohu-li jednou za uherský msíc pijeti hlete, sem, abych se podíval na její mistrnou hru. jící

V

!

A

první základ k jejímu umní položil jsem já. Jak výborn hrála!" „Jako vždycky," odpovdl Volný. „Však povídejte, jak se vám vede ?" „Ó, znamenit! Stal jsem se správcem." ,,A vaše donjuanství ?" ,, Pemožené stanovisko. Jsem zetm našeho starého." kterou z jeho dcerušek jste ,,Nastojte!

A

zvolil?"

Uinil jsem to staré vy?" „Já jsem se zachoval dle rady svatého Pavla." „Nejstarší, pane, nejstarší.

k vH.

A

Kallobiotika na cestách. (,,

Lumír"

1875.)

Pyšná Odessa zmizela v dálce. Poprvé spatil jsem krajinu z vody a nebe; obraz moe úplný, niím nerušený, rozvinul se kolkolem v úžasné velebnosti své. S pocity zvláštními zadíval jsem se do nho. Obrovské jeho rozmry vznášely ducha a skli-

ovaly záro\e s nesmírným jeho obzorem rozšiovala se mi prsa blahým pocitem volnosti a zužovala ;

zase tesklivým jakýmsi pocitem, když svezl se pohled pes okraj paluby dol do kypícího varu, do táhlých, pnivých vln, v nichž nepátelský lose

mj

vku

živel láme se o boky lodi naší. Však dnes chová potmšilé erné moe dosti krotce nesíslné vlny stoupají klidn, v mírné, hladké pahorky a sklánjí se v eeny bílé pny; barva jejich je

se

;

odmen

asem zelená jako brál, asem modrá jako kvt brálu, v celku tmavozelená, v dáli až do erná. Nkdy spouštjí se k nim velicí, blaví rackové, fofrujako do taktu tuhýma kídloma, chvílemi vymršuje se dlouhý delfín stelhbit nad povrch jejich. Dlouho bavil jsem se pohledem na tento jíce

mn

tak nový obraz; posléze zabloudil jsem hustého, rozmanitého ráhiiox í, lanoví a

s

nho

do

plachtoví

196

nad mou hlavou a pak spadl již mj zrak do mezilubí, kde bylo stlaeno strakaté pasažérstvo tetí tídy. Tato místnost bývá na lodích, objíždjících

behy erného moe, uinnou

národopisnou vý-

Z ásti upomíná zárove na menažerii. Po

stavou.

obou stranách krytého podpalubí táhne se lešení na zpsob šalandy a v hoejším i dolejším jeho oddlení nacpána je úžasná smsice národností, pohlaví a vyznání víry. Tu sedí s nohama skíženýma na vybledlém koberci vážný moslim a v jeho dlouhém, božsky klidném oblieji pod zeleným turbanem zraí se tiché uspokojení, že si dobyl a uhájil dostatené prostory, by hovti mohl sladkému pohodlí, umístiti bezpen sklenný podstavec svého nargile a žluté pantofle s vyhnutými zobáky. Vedle povaluje se nkolik dlouhých chlap s tváemi, jež nevzbuzují práv dvru; erné, zcuchané jejich vlasy pokrývá ervený fez, obtoený dole strakatým šát-

kem

;

ním, a

mají krátké

hndé

kazajky

s

erným

hndé, prýmkem ozdobené spodky,

vyšívá-

tsn

dole piléhající, nahoe nepomrn jako pytel široké a v pasu nkolikrát obtoené širokým šátkem, za nímž

ouhají

hlavn dlouhých

e-

Jsou to rozšafný ruský mužík s kadeavým, svtlým vlasem, a dlouhou bradou stejné barvy, v kaftanu a placaté epici, a vedle nho odpoívá v malebné poloze a kiklav šviháckém odvu starozákonní commis voyageur z Odessy, ohlížeje se pohrdliv po svých sousedech a dávaje jim duševní svou pevahu na jevo lesklé

kové. Odjinud mžourá

pistolí.

pívtiv oima

hvízdáním árie z Troubadouru. Onde rozložila se táborem požehnaná rodina valašská, sthující se do Kavkazu; všechno je na ní osmahlé, špinavé, rozcuchané a pece tvoí skupení dosti malebné, jehož

197

nejzajímavjší ástí je bez odporu vrásitá matrona, odbývající s dstojností matky Gracch na jeebaté hlav iperného kluiny ve svém klín výkon, který asto v báchorkách zajaté princezny na hlavách rozliných netvor útlýma rukama konati musejí. Dlouhý Peršan s dlouhým, hladkým obliejem, v erné, chlupaté epici nápadné výšky, s ernými kudrnami za uchem ostatní ást hlavy jest holá, úlisný Armén, gruzínský knz v dlouhém taláru s erným, peliv spleteným a barvitou stužkou propleteným copem v týle takové a jiné podoby leží, kleí, sedí, žvýkají cibuli a esnek, proiDÍrají se v kulikách obrovských rženc, baví a hašteí se v rozmanitých jazycích a rozšiují zápach omamující v mezilubí naší královské ,,Junony". Tato pestrá smsice postav a kroj dobe se hodila do rámce této moské krajiny východní pod blankytem jižního lesku, v oslnivé zái slunení. uspokojen byl jsem postavami kolem sebe na palub, vyhrazené pro první a druhou tídu; odevšad zívala tu na mne stízlivá suchopárnost a škrobenost evropské spolenosti. Kostkovaný Anglian podle známé šablony, francouzská guvernantka, nkolik ruských dstojník, inících šavlemi, nkolik emancipovaných ruských dam, kouících papirosy vlastního díla, západem prosáklý ek, toucí polohlasn novoeckou výslovností Odysseu, a nmecký profesor, konající v pravidelné kivolaké zdravotní procházku po kolísavé palub. Zjev tohoto profesora tvoil nejkiklavjší pro-

—

—

—

Mén

áe

k bájenému svtu Východu, kterýž si má obraznost od spatení prvního turbanu v Odesse ohnivými barvami ustavin malovala a jehož mnohoslibná pedehra tam v mezilubí se strakatila. Jak tivu

198

smšn vypadala zde ped tváí volného, bezmezného moe ta suchopárná postava v dlouhém, peliv zapjatém kabát, s deštníkem v ruce, zlatými brejlemi na nose a dalekohledem v oteném pouzde po boku! Když jsem na ni poprvé pohlédl, vzniklo ve bezdky kruté pání, aby velebný ten Pontus vymrštil nkterou ze svých vln pes palubu a spláchl trochu školský prach pedanterie s té šosácké podoby, jejíž každé hnutí bylo jakoby políkem ve tvá jeho vznešenou, majestátní. Nyní, když skvlé fantastické obrázky Východu odpoívají jen jako vybledlé snímky mezi listy mé pami, musím pímo vyznati, že mne tehdáž jakési chorobné záští ke všemu západnímu svedlo k píliš ostrému posuzování nmeckého profesora; setásl jsem práv s nemalým potšením prach evropské vzdlanosti s obuvi, popudilo mne tedy velice, že ona jakoby schváln jedním ze svých nejvlastnjších typ až do arovné

mn

i

záe Východu mne

pronásleduje.

Mj nmecký profesor byl, abych pravd vydal svdectví, lovk v nejlepších letech, vzrstu tém bezúhonného, svtlých vlas a vous a tah oblieje zcela ušlechtilých. Ba, v jeho vzezení jevil se duch bystrý a hluboký, bohužel zárove prosaicky stízlivý, což tentokráte

mou východn naladnou

mysl dvojnásob uráželo. Každý jeho pohyb byl úelný, odmený a všechno jeho konání, zdálo se, prýštilo se z uritého, chladn promyšleného plánu. Byl jsem pesvden, že stojí poprvé tváí v tvá mohutnému ernému moi, snad moi vbec, že ta zajímavá skupení v mezilubí jsou pro nho zjevy nevídanými, a pece procházel se tu s obliejem tak každodenním, tak prostým úžasu, obdivu, nadšení neb jiného pimeného pocitu a zraky jeho

:

199

—

samo spoívaly tak lhostejn na špikách jeho bot sebou se rozumí, že byly tyto obrnny gumovými stevíci jakoby všechna jeho innost duševní soustedna byla v poítání krok, jichž si byl uritý poet pro dnešní svou procházku naped vymil. Konen zastavil se na konci své nevím, kolidráhy u samého kormidla a zakrát ušlapané mil pak volným krokem pímo k mé malikosti. Usadil se podle mne, narovnal si brejle a mlel. Použil jsem této píležitosti, abych nabyl nezvratné jistoty o jeho národnosti a povolání. Že je nmeckým profesorem, bylo totiž dosud pouhou do-

—

—

—

mnnkou. ,,Zdá se, že budeme mít pokojnou plavbu," pronmecky. hodil jsem k byla úední Neškubl ani brvou, jakoby na lodích erného moe, však pravil nmecky ped asem! Pontus euxinus má po,, Nejásejme

nmu

nmina

eí

vahu

velmi vrtkavou.

V

úplném bezvtí rozbsní

asem, zabouí

zdola, jak íkají lodníci." r^rvní polovice mé domnnky byla tedy potvrzena, napolo i druhá. Ten „Pontus euxinus*' zapáchal

prý se

oste lakem profesorské stolice. Popudil mne suchý, úsený zpsob, jakým se muž tento dotkl povahy erného moe, toho moe, kteréž jediným prudším udeením v bok naší lodi promniti mohlo nadutého profesrka v obraz nejvtší bídy, v smšného

muenníka moské nemoci. Oi maje upeny na špiku ovšem v obalu

z

voskovaného

deštníku plátna

— vzícího — kterouž

vrtal do deva paluby, tázal se mne rychle, jakous struností ,,Smím se optati, jaké jméno vaše?" :

Povdl

jsem

mu

je.

s

je

úední ctné

200

„Dále, odkud jedete?'* z Prahy." „Kam jedete?" „Prozatím do Novorossijska." „V jaké záležitosti?"

„Z Cech,

„Za úelem umleckým." „Já jsem Jindich Valter, profesor z Mnichova. Jedu s paní a synovcem na Krym za úelem praktických studií." Tón, jakým všechno toto mluvil, byl jemn ironický parodoval zejm obyejný nemrav pasažér na lodích a železnicích, kteí zaínají vtšinou rozmluvu se spolucestujícími podobným protokolárním ;

výslechem.

Hádal jsem chvíli v myšlenkách, do jaké pihrádky náleží ten suchý profesorský exemplá. Bezpochyby geologických," prohodil jsem ko,,

nen. „NikoH, kallobiotických." Pohlédl jsem na nho s lehkým úžasem. Setkal jsem se s pohledem jeho; spoívali' upen na mém oblieji. ,,Zvuk tohoto slova je

vám ponkud

cizí,

prav-

Nu, je to dosud mladiká vda, nebyla ješt formeln do spolenosti uvedena. Doufám, že jí prokážu sám první tuto pátelskou úsluhu." da-li?

„Jméno této nastávající vdy není mi úpln ne'známo," podotkl jsem, nikoli bez pídechu ironie. ,,Eh, co dotud ve smru tom napsáno bylo, není hodno ani jména zaátk. Však doufám, že se podaí položiti první, bezpené základy, na nichž se brzy vypne hrdá, rozsáhlá soustava této vdy pekrásné, již smle nazvati lze korunou všech sou-

mn stav

vdeckých."

;

201

Zamlel se na chvíli; pak hovoil s rostoucím zápalem dále ,,Kallobiotika není pouze vdou, nýbrž umním, ba umním nade všechna ostatní vznešeným. Nejde jí pouze o to, aby stanovila urité zásady, dle nichž by lovk v daných mezích nejvtšího blaha tlesného i duševního dosíci a je sob zachovati mohl, nýbrž smuje i k tomu, aby život lovka nebyl již pouhou strakatou skupeninou více mén nahodilých a nesouvislých událostí, nýbrž aby :

se stal

dílem,

—

—

skuteným umleckým pokud možná prodchnutým vdí myšlenkou, zosnovaným

na zásadách krásy a dobra, zevšad zaokrouhleným, uhlazeným, propilovaným. Žijme drama, pane, žijme epos Pochopíte, že není úkol takové vdy snadný jako vela z kvt musí ze všech ostatních vd snášeti med k oslazení lovckého osudu, musí s nich jako s roztroušených barev palety vkusn sbírati !" svtla a stíny k ladnému obrazu lidského života Obmezoval jsem projevy svého mínní o tchto smlých theoriích na lehké pokrení ramenem. Valter nedbal toho a pokraoval Obyejn cítí se lovk nešastným proto, že nepestává na svém štstí. Obraznost maluje mu z daleka vždy štstí barvami nebesky luznými, jakých není ve skutenosti když pak štstí to skuten polapí a shledá, že má v rukou jen všední bledé barvy skutenosti, odvrací se v trpkém sklamání a vydává se na honbu za novým peludem štstí^ za novou arolesklou libellou, která se promní mezi prsty jeho opt jen v okídlený hmyz bez duhy a tpytu. Záleží tedy pedevším na tom, aby lovk stízliv, nepedpojatým zrakem zkoumal povahu každého štstí, aby je pozoroval pi lamp chladného rozumu, nikoli pi kouzelné svítiln obraznosti, aby oekával z rohu !

—

:

;

,,

202

Štstny spíše mén než více, a spokojen byl i s tím nejmenším, eho lze dosíci na chudé zemkouli. Snažím se, aby zpsob mého života hovl tmto zásadám. Zddil jsem veliké jmní, jsem bohá neposlední velikosti, a pece žiji bez lesku, pepychu i bez špíny skrblictví, zcela jako za své chudoby. Klidným okem peetl bych v Sevastopolu telegram, který by mi zvstoval ztrátu celého jmní." Dovolil jsem si v duchu o tom pochybovati. ,, Pojal jsem za ženu mladou, slinou dívku," pokraoval profesor. ,, Miluji ji upímn, ona miluje mne. Jsem šasten v manželství tom a doufám, že jím budu stále ve stejné míe. Již ped svatbou nakreslil jsem si obraz manželského štstí rysy co nejchudšími. Uznal jsem po zralém uvážení, že je lépe pro blaho vezdejší neuposlechnouti rady svatého Pavla, a jen z té píiny odhodlal jsem se k ženní. Nehledal jsem ideál; pátral jsem jen po dívce sliné, vzdlané, dobré, jakých je dosti, a když jsem takovou nalezl,, požádal jsem bez pedchozího, námsíního blouznní o její ruku. Libánky mé nebyly opojením, jež mívá v záptí mrzuté vystízlivni; snažil jsem se zachovati v manželském ráji svém ze samírný stupe teploty, v jamého zaátku kém se voln rozvíjí kvtina trvalého štstí. Vychovávám si také manželku pro tento stupe tichého blaha. Živá obraznost a novovké pevrácené vychování zakalily ovšem zraky její; hlavinka její je plna román a básní a v magickém, míhavém jejich osvtlení leží svt u nohou jejích. Blouzní o lásce, jaké není v srdcích, nýbrž jen na velinovém

as

pimený

papíe se zlatou oízkou o lásce rozplývající se v ržové obláky, poletující na zlatých kídlech mezi hvzdami, živící se slzavou rosou a sladkými vzdechy. :

203

Chce, abych jí stále opakoval, že ji miluji, abych kleel jako nžný seladon u nohou jejích. Nu, vyléím ji z té romantické nemoci. Prozatím uinil jsem ." jí k vli a vydal se s ní na cesty Pedstavil jsem si v duchu malý ržový pantoflíek a pod ním šíji pana profesora v poloze ne .

práv

velkolepé.

Však on mluvil dále a

lidi,

gine,

.

jací jsou, s

aby

:

,,Chci,

mým pouným

aby poznala svt výkladem in mar-

hle! tam pichází!" ale celá spolenost paluby

zahledla netajeným obdivem ke schdkm z kabiny vedoucím, odkud se práv vynoila v atlasových aNetoliko

se

já,

s

dáma neobyejné vru krásy. Ztepilá její popece bohatá úprava svdila o vkusu pímo poetickém, uchvátila mne svžestí sách

stava, jejíž prostá a

a lahodností svou mladistvou; poup ržové v bohatém, jemn rozvlnném vlase, vlhký lesk snivého, temného oka, nad nímž se dlouhé asy na slunci blyštily kovovým leskem, dcky malá ústa, pihlédly oválný obliej, v jehož stínech jemných se obrážela hluboká, básnivá duše, na skvostné ruko-

tém

jeti

modrého, hedvábného vjíe peútlá ruka

-

vše to tisklo mi na rty zvolání ,, Snadno psáti kallobiotiku, je-li lovk mlád a bohat á má-li po boku :

takovou ženu

!"

Však potlail jsem zvolání to a zašeptal jsem pouze Valterovi s pohledem závistivým: „Vy nežijete ani drama, ani epos, nýbrž nejkrásnjší milostnou báse."

Usmál

se lehce.

Za milostpaní kráel, nesa úslužn pléd její na lokti, vysoký, lepo rostlý mladík s onou smsí ostýchav^osti

a buršikósnosti v pohybech, jakou se vy-

204

znaují „neomšení" ješt posluchai universit nmeckých. Obhej jeho honosil se díví krá-

tém

svdil o marné snaze, dodati mkkým, bezúhonným jeho tahm pomocí tenkého erného násou a

lepku na ele (dozajista zcela bezúelného) a nkolika pracn zkroucených chloupk nad svžím rtem ponkud studentsky zpurnjšího, mužnjšího výrazu. Zkrátka, byl to mladík ve svém zpsobu velmi ne-

bezpený dámám

jistého

vku. Patrn synovec pana

profesora.

mne pesvdila mne,

Krátká roznepatí k onm krásným sochám, jimž mistryn píroda pro samý obdiv zapomnla vdechnouti ducha. Musil jsem uznati, že byla madame nejsvdnjším živým odporuením Valter pedstavil

mluva

s

ní

své choti. že

kallobiotické jeho nauky.

Na jednom bodu nesmírného kruhu, jehož istá, bezúhonná linie oste dlila zelenavé moe od jasn modré oblohy, vynoila se bílá plachta. Nemusíš dlouho meškati uprosted širého moe, abys pochopohnutí, jaké vzbuzuje taková daleká plachta mimovoln zajiskí se oi všech, mnohé prsty vztahují se k ní, všechno hledí upjat, jak se ta plachta výš a výše vznáší nad obzor, jak se znenáhla okazuje celé skupení plachet, stžn, ráhna, paluba, erná hrud korábu, jak se blíží, jak se každou chvíli zvtšuje již rozeznati lze nejpil živé

mezi obecenstvem paluby;

:

drobnjší vlajku, již lana a kotoue na nich, již postavy na palub a peste obarvenou podobu Neptuna v ele lodi, majestátn nese se kolem, pozlacená koruna a trojhrot tpytí se na slunci, obecenstvo na protjší stran mává k nám klobouky, již nás

lo

minula,

rozmry

znáváme opt jen

se menší, již rozesplývají tyto v jediný

její stále

plachty,

již

205

nho

oka, dokud bílý obláek, však nespouštíme s se úplné neskryje za dalekou arou obzoru. Setkání

takové jevišti

je

velikou událostí na velebné jednotvárném stouzrak unavený

moském, kde

odmeným

pobaviv se do omrzení hrou rozmanitých odstínu zelené, modré, šedé a erné barvy, s radostí vítá blavého racka v povtí a hravého delfína ve vlnách. Jaký div, že shrnulo se též obecenstvo naší paluby pi objevení se daleké plachty k protjšímu zábradlí! Paní Valterová podala se obecnému proudu a manžel její chvátal za ní, vyjímaje opatrn daleko-

páním a klesáním nesetných

vln,

z oteného pouzdra. Mladý synovec, jakoby naschvál, zstal pozadu. Usadil se nedbale na vysokém kotoui lan, svinutém na palub blíže kormidla, opel rusou, kadeavou

hled

hlavu o dla a zadíval se do živé strakatiny v mezilubí. Brzy vypátral jsem, že jeho upený, snivý pohled platí mladé krymské židovce, jejíž štíhlá, nžná postava ve vkusném, erném odvu lib vynikala z okolní divé a strakaté smsi. Jak známo, nalézají se u nás mezi mladými židovkami práv tak zhusta svdné krasavice, jako mezi starými šeredné ježibaby ale vedle líbezných rží saronských, jakými mne Východ nejednou okouzlil, jsou nejkrásnjší naše Esterky pouhými chudobkami. Židovka, jež zajímala našeho mladíka, nemla mnoho židovského do sebe; nebyl bych ani v semitský její pvod uvil, nebyl pesvdil dvrný její styk kdyby mne o nebo s mladým mužem, bezpochyby bratrem, jsem za irou pokládati ho za manžela té grácie který se honosil všemi zvláštnostmi l)lasfemii, židovského typu v bizarní vru výraznosti. Byl bych ji spíše považoval za Rekyni. Mla podlouhlý obhej ;

nm

—

ml

—

Svatopluk

ech:

Sohrnné

spisy. XII.

15

!

1^0(i

eckým nosem a drobnými, svžími rtíky; v jeho pibledlé, ku podivu isté a jemné pleti odse štíhlým,

psobiv erná, krásn vyklenutá oboí erné oi, z nichž vyzírala celá snivá poesie Východu. Obleena byla po evropsku, ale pece stiovaly se

a veliké

pod zejmým vlivem asijského vkusu. Hlavinku

její

lehounkých záhybech erná tkanina, jemná jako pavuina, a pod ní spadaly v zadu na šíji dva havraní vrkoe, v pedu pak visely k bílému hrdlu dv podlouhlé náušnice, zlatým slzám podobné. erné, ásné šaty nezastíraly pvab ztepilého, graciosního vzrstu jejího a propouštly z volných rukáv dv ku podivu bílé a útlé ruky. Kostým ten doplovala šra pozlacených sklenných koral na prsou, erný vjí a erný filigránský sluneník s asnatou obrubou. obestírala

v

Porovnával jsem bezdky ty krásné, v prvním

kvtu

ob

dv

mladosti, a

postavy, rázu tak

pece

rozliného tu silného, rusého mladíka s jasným, bodrým okem, v nmž obráželo se již svtlo stízlivé osvty západní tam útlou, ernovlasou dvici s okem tmavým, v nmž dímaly ješt tajemné báje východní. Zraky obou upíraly se pólo zvdav, pólo toužebn na sebe a zvláštní kouzlo spoívalo v setkání tom; vzpomnl jsem si na Ileineovu píse o píjsnžcném stromu severu, a daleké palm. :

;

Po clivíli nmého pozorování usedl jsem k nmu na lanový kotou a prohodil jsem ,,Hlc, jaká krásná židovka tam dole!" Pohlédl na mne plaše a zapýil se lehce. Však hned na to, jakoby si byl pipamatoval celou váhu studentské své dstojnosti, pohodil nedbale hlavou erná, ale krásná a pravil nucené drsným tónem :

:

,,

"

'l<úl

Pro takovou Rachelku chtl bych

teba

oví kže

jen

hh'dati

o\

(

a

(

otce jejího."

Leu byste pece nevzal nádavkéMU ?' „Pro bych nevzal? Pi pohledu na Leu tšil bych se, že mám také Ráchel, a radost z Rachelky udržovalo by pomyšlení na Leu v pravých mezích." ,,Však

,,Ah,

patrn pisaháte na kallobiotick evange-

lium strýce svého?" ,,Již

se

vám

živ mladík a

také ohlásil svou rolnikou?" zvolal v jeho tazích objevila se náhle veliká

,,Není-li pak ten jeho kallobiotický vrtoch hotovým iDláznovstvím?! Lituji, vru lituji, že jsem se vydal s ním na cesty. Jeho ustaviné mentorování zoškliví mi znenáhla všechno. Zachutná-li mi v hotelu víno, odmuje mi každý doušek náprstkem; zadívám-li se na malebný kroj východní, vypoítává mi, kolik asi nezvaných host by se ze záhyb jeho vytásti mohlo; si)oine-li zrak mj o trochu déle na nkterém dveti, hned ochlazuje mj zápal kázáním o prospšných škodlivých stránkách pudu pohlavního. Hnusí se mi program cesty, ponvadž ho ustanovil naped do nejjemnjších podrobností jako njakou návštvu mocná, a pon\ adž ho chce provésti s drakonskou písností do po-

sdílnost.

i

teky. Odmuje naše cestovní požitky dle svého kalloJ3Íotického teplomru a já bych radji stál na bouce a vichru Na mou vru, kdyby nebylo zarazil se náhle a sklopil oi k podlaze. slední

—

!

Snažil jsem se v duchu doplniti petrženou tuto vtu. Patrn bylo nco, co poutalo horkokrevného mladíka k chladnému strýci, a co ne( htl onen mému neb vbec lidskému uchu sviti.

Po

chvíli

pemítání

otázal

jsem

se ho, pohlížeje

upen

v jeho tahy: ,,A jak snáší se paní Valterová s tmito názory svého pana manžela?" a živý rumnec zbarvil Vzhlédl plaše ke jeho líce. Nespouštl jsem s nho oka. ,, Snáší vrtochy jeho trpliv," pravil za chvilku. ,, Hledí ovšem, jako všechny ženské, pantoflíek svj trochu k platnosti pivésti, a z ásti se jí to také daí. Ale pochopíte, že není duši blouznivé, po lásce

mn

vhod chladn odmený zpsob, jakým se chová." z pouhého vrtochu Hích pana strýce je vru do nebe volající. Paní Valterová je dáma k zbožování jako stvoená."

žíznící

—

k ní

—

,,

Vyslovil jsem poslední slova s obzvláštním drazem. Mladík neodpovídal. Sklonil jako v myšlenkách hlavu ješt níže a ruka jeho vnoená do svtlých, mkkých vlas zakrývala mi úpln jeho profil. Sedli jsme tak chvíli bez pohnutí.

Náhle zaznl v podpalubí zvonec. Hlas tolio zvonce, jemuž Byron celou adu nadšených slok ve svém ,,don Juanu" vnoval, bývá stejn mocný v poa svdný i v šumných palácích královských, šmourných zdech tichého kláštera, i zde na lodi v krystalové íši Neptunov. Zvonec ten volal nás k veei a my uposlechli ochotn hlasu jeho. i

Sestoupil jsem do útulného salonku druhé tídy moji noví známí byli zapsáni v tíd první. Pi hojné tabuli a výteném krymském vín, naslouchaje ruskému hovoru ostatní spolenosti, která se bavila živ o strašných bouích a jiných zajímavých píhodách na moi, zdržel jsem se dole až do veera.

—

209

Když jsem opt na palubu vystoupil, byla obloha nade mnou šed zatažena a drobný déš svlažovíil žhavé lanoví a plachtoví naší ,Junony". Po palub procházel se odmené pan profesor pod rozpjatým deštníkem. Dobojoval jsem v duchu krátký boj, než jsem pistoupil. Hlas jeden šeptal mi, že je nek dstojno kaliti pomr tí cizích osob stínem podezení, snad úpln lichého; druhý hlas, mocnjší, naproti tomu rozumoval, že je teba upozorniti zaslepeného manžela na hrozivou možnost jistých následk pevrácené jeho taktiky, aby \- ras zaboil

nmu

v jiné,

šastnjší koleje.

jsem k nmu, Pemýšlel jsem, pane,"' pra\ ,,o nedávné naší rozmluv. Nedokonili jsme ji. Chtl jsem se vás ješt otázati, snesl-li byste ztrátu své milostné choti také tak snadno jako ztrátu svého il

,,

jmní?" ,,

Sklonil bych celo své

Ztrátu své ženy?

ped

neúprosným zákonem pírody a pomáhal bych ze všech sil lékai asu, který by jist díve nebo pozdji

zacelil bolestnou tuto ,,Ale což, kdyby vám

Ve skutenosti dejme nou?"

ale

ránu."

umela

jen láska její?

—

se toho nemusíte, pravda, obávati tomu což, kdyby se vám stala nevr-

—

Zdálo se mi také, že chmura na ele jeho. Nelíbil se mu snad zpsob, jakým jsem vtáhl jeho manželku do všePohlédl oste na mne.

vyvstala

obecné naší rozpravy,

i

zavadila

má

otázka o chou-

lostivou strunu, která byla již díve astji nelib v duši jeho zavznla? Bylo se již setmlo. Šli jsme práv kolem nízké,

tyhranné

zvýšeniny uprosted paluby,

jejíž

zasklené

210

stny vpouštly svtlo denní do salonku první Nyní byl tento lampami jasn osvtlen a v zái

tídy. jejich

zahlédl jsem výjev, který rázem zastavil mé kroky. Paní Valterová a student sedli tam naproti sob v ozdobných, vycpaných lenoškách a bavili se házením a chytáním velikého pomorance, jemuž sliná panická dávala asem smr nosu a jiným

mkce

ástem oblieje mladíkova dosti nebezpený. Dtinská tato hra tšila je patrn velmi; oi jejich hrály veselostí, líce jen hoely, kolem rt pohrával škádlivý

úsmv.

Díval jsem se tak upen na tuto veselou scénu, že jsem k ní za chvíli též oi Valterovy svábil. Z nachýlené jeho hlavy a nehnutosti, v jaké vedle mne stál, mohl jsem souditi, že stopuje hru s pomoranvelmi pozorn. Když jsme v procházce své pokraovali, prohodil jsem jako ,, Svému panu synovci pipravil jste zajisté tímto výletem znamenité prázd-

em

man

:

niny." ,, Spolenost toho vtroplacha není mi píliš milá; vzal jsem ho s sebou jen k pímluv své manželky." Mluvil to spíše k sob a poslední sIdwí pronášel tak voln, jakoby každé z nich vážil Zastavili jsme se znova u pozorovací stanice nad kabinou. Tentokráte spatili jsme obraz úpln zmnný. Lenošky pesthovaly se k sob; hlavy paní Valterové a vtroplacha synovce naklonny byly nad stolem, tak blízko vedle sebe, že se rusý jeho vlas dotýkal temné její kadee; ped nimi na

tsn

stolc!

Oi

ležel

oteven obrovský týdenník obrázkový. pkné illustraci, ped-

jejich spoívaly sniv na stavující tajné dostaveníko jakési s

pvabné

signory

mladistvým, štíhlým panošem ve starém, zpustlém

:>!!

sob

ela jejich víc a více k se pibližují, že již spánky jejich k lnou, na\ zájem se podpírají... Byl to optický klam! parku. Zdálo se mi, že

sob

Dobrou noc, pane!" Následoval jsem jeho pí-

Pan profesor zabruel: a

vzdálil

se

s

paluby.

,,

kladu. Uložil

kousi

jsem se áo íslované pihrádky, na jazpíjemnnou jedním polštáem a

prynu,

Ixrdou matrací, a u^nc ukolébalo mne brzy \' pokojný spánek. Když jsem ráno \yl)éhl na palubu, spatil jsem ped sebou táhlý, nízký pruh zem a na adu blavých domk, baatou mešitu, dva štíhlé minarety, ruský kostel, sporé stromoví, celý šik na vlas stejných vtrných mlýn s dlouhými kídly vše

nm

—

to

odstiovalo se

ist na jasn modrém

nmž

nebi,

po

Lo

se vznášely lehounké, blounké obláky. naše zakotvila se Eupatorií. Kolem lodi naší skotailo po vlnách, nyní bar-

ped

vou i kmitavým leskem v množství rznotvárných

pravd smaragdových, a v nich nabízeli nám

lun

osmahlí, peste odní eci a Tatai své služby. Však uši a kapsy naše zstaly nepístupny svdnému ševelu tchto pobežních lupi, živících se nekesan-

ským odíráním nevinných výletník na pevninu (platí zejména o kesanech ecích) nebo as našeho pobytu ped KozloNcm, úedn promnným v klasickou Eupatorii, \ymcn byl pouze na hodinu. Musili jsme se tedy spokojiti pohledem z dálky na b-. lavé msto a na etné lodi ped ním zakotvené, jejichž siln se kolísající stožáry s rozmanitým plachtovím tvoily zvláštní pohyblivý obraz. Od Eupatorie pluli jsme podél holého, ploského behu krymského; za ním vynáší v dálce mohutný ;

242

Catyrdagh (hora stanová) své malebné obrysy, jepodobnost s obrovským, ploskostechým sta-

jichž

nem mu

zjednala jméno. Dlouho, dlouho procházel jsem se po palub, aniž jsem spatil nkterého clena zajhnavé trojice. Konen objevil se pede mnou synovec a vloživ mi ruku pod paždí, zatáhl mne k lanovému kotoui u kormidla. Považte jen," pravil ke se smíchem. Starý vyburcoval nás pi prvním zábesku jitra, aby nám ukázal východ slunce na moi, pomyslíte si asi Ó, nikoli aby nám do píjezdu našeho v Sevastopol peetl a na obrovské map znázornil struné djiny krymské války. Snesl náru knih a fotografií, eenou mapu, barvitými vlajkami ozdobené špendlíky a tuším i globus na stl v kabin, a posadiv nás po pravici a levici své, zaal pednášku svou zbžným pehledem nejdležitjších událostí poloostrova tauridského se týkajících, z mlhavých dob šerovku pehnal kolem nás divoký hon národ

dvrn

mn

,,

,,

!

v panství této

zem

se

stídajících:

Skyt, Rek,

Alan, Goth, Hun, Chazar, Peeng, Tatar, Janovan, odíkal šastn litanii krymských chán, dostal se k okupaci ruské a skokem k zaátkm

Na

ped námi dkladdoby tehdejší a zaal nám pedítati djiny války, vyznauje na map i^ostupy spojenc pomocí špendlík s vlajkou tureckou, anglickou a francouzskou. V okamžiku, kdy hrdina Kozarský bezpíkladnou chladnokrevností svou z obklíení tí nepátelských adových lodí se svým Merkurem' šastn vyvázl, podailo se také z kabiny uniknouti. Upímn je mi líto ubohé tety, která sotva ped pístavem sevastopolským z dešt války krymské. nou vojenskou

,

to rozvinul

mapu

z

mn

:

213

spojených kulí, pum a granát anglicko-francouzskotureckých vyvázne." Ubohý mladík netšil se dlouho ze é svobody. Sotva byl dvrné sdlení skonil, vynoil se zlovstný deštník z hlubiny lodní a hned na to roz.-5\

hlížely se ,,Po

dv

mn

písné oi byste po palub. veta

je

!"

zašeptal synovec. ,,Ale ne-

vzdám se bez odporu zoufalého." Po tchto slovech vstal rychle a kradl se tlupami pasažér ke schdkm, vedoucím do národopisné výstavy v mezilubí. Zrak mj utkvl na míst, které byl práv opustil. Ležel tam na podlaze

Bezdky zdvihl jsem jej a nmeckých bez nápisu a bez je bez rozpak. Znly takto ,,Nežiju — sním. Ustavin stojíš pede mnou, tvé sladké, tmavé oi s jemnou výitkou se na mne upírají. Tak blízko jsi umné, tak blízko! Cítím vni erstvých kvt ve vlasech tvých, slyším tlukot složený

lístek

papíru.

ádk

spativ nkolik podpisu, proetl jsem

—

a pece, jaká Jen rám vztáhnouti mezera mezi námi obma!" Stranou pod tímto vzdechem toužebné lásky napsáno bylo nepevnou, patrn ženskou rukou: Marné srdce tvého.

,,

volání

!"

V tom dotkl se nkdo mého ramene. Vzhlédnuv, spatil jsem Valtera ped sebou. Již pi vynoování se jeho hlavy z kabiny byl mne pekvapil neobypísný a smutný výraz jeho oka, vera tak božsky klidného nyní pak z blízka ješt více mne zarazila nápadná zmna ušlechtilého oblieje. Byl velmi bledý, hluboké stíny ležely v jeho záhybech a vynucený ledový klid jeho tah bezdky mi pi-

ejn

;

pomnl

obliej sochy mramorové.

214

,,Jak vidím, máme oba štstí na ztracená psaníka," pravil hlasem stísnným, kterýž se málo hodil k žertovnému tónu tchto slov. ,,Hle! vera veer našel jsem dv. Dovolte, abych porovnal rukopisy." Vyal ze zápisníku dva lístky podobné tomu. kterýž jsem držel v rukou, a podal mi je s divným úsmvem. Na první pohled seznal jsem totožnost rukopis, mužského a ženského, na všech lístcích. podané obsahovaly po nkolika v7'aké dva tách milostného blouznní o krásné hvzd, vždy tak

mn

pece

tak daleké, o jisté skrýši jasmínové, a lásky, vzpomíná-li na ni asem, vzpomíná-li na všechny ty sladké okamžiky, které lstiv ukryli ped okem písn je stežícím? Také zde napsala ženská ruka dole tajemné poznámky na jedblízké a

vn

plné

:

nom

nedostaten". staí známí" na druhém ,,Penechte mi svj lístek!" pravil Valter za chvíli. ,, Založím si sbírku. Možná, že nastádám do konce své cesty celý román v dopisech." Zvláštní trpký tón slov tchto vysvtlil mi všechno. Však chtl jsem pece ješt podezení tak tžké ,,

,,

zapuditi a sklíeného muže potšiti. ,,Tyto lístky neobsahují práv mnoho,"

ekl jsem

tiše. ,,

Ovšem; dj zaíná

se teprve

poutav

zauzlovat.

K

pekvapující katastrof je jich píliš málo. Po kámc na pokraování. Díky, pane !" Hitek a vloživ jej opatrn k ostatním Vzal do zápisníku, vzdálil se s nedbalým úklonkcm hlavy. Dlouho stál jsem na témž míst, pohížen v my-

mj

šlenky,

až

mní^

z

nich

\yrušil

hlas

ValtíTov)

novce. ,,Zdá se, že mne strýc ani nehledal." Nezmínil se o vás ani slovem."

,,

sy-

L>15

,,Z

dového

vdnosti

ohn

za to vrátím se dobrovoln do kíspojenc ped Sevastopolem. Beztoho

panství strýcovo nade mnou k brzkému, konci. Nu však uvidíte!" Pohlédl na mne s veselým, výrazným úsmvem.

chýlí

se

—

neoekávanému

mn

Však zemel pokus úsmvu na rtech. V hlubokých myšlenkách díval jsem se za statnou, jarou postavou odcházejícího. Srovnával-li jsem chladn xšcchno, co jsem v té krátké dob vidl a slyšel, jednotHvé povahy nmecké trojice, pevrácenou taktiku manželovu, mhidost ostatních dvou, verejší výjevy v kabin, tajemné lístky a poslední slova synovcova nemohl jsem se ubrániti pesvdení, ze tu není všechno, jak by býti, a že snad co nevidt šeredný mrak zakalí obzor domácího štstí profesorova. Z dumání toho vytrlil mne zvláštní ševel na palub. Cestovatelé tlaili se k zábradlí, na všech h'cích obráželo se živé pohnutí a ode rtu ke rtm znlo ,,Sevastopol Sevastopol 1" Vjíždli jsme do veliké zátoky sevastopolské, vezané s nkolika vedlejšími choboty hluboko do holého skalnatého behu. Kolem do kola po zvýšen inách a pláních, píke osvtlených horoucím :

mlo

:

!

sluncem poledním, vidti roztroušené zbytky strašlivých druhdy opevnní, násp, hradeb, vží, dom; z dáli, z hloubi zátoky píšern hledí k nám pozstalé, obrovské prelí rozstílených dok (lodnic) dlouhými adami prázdných oken; ped námi na sklonech a hbet výšiny, mezi dvma choboty strmící, nakupené domy a zíceniny s majestátným chrámem ruským; dole nad pístavem nádherný, z ásti porouchaný portikus na žulových sloupech a pod ním široké kamenné stupn k zátoce vedoucí

—

216

zbytky nkdejšího Hrabcího pístavu; po druhé tak stran sad Kozarského do vrchu stoupající rozvinul se ped námi v nejhlavnjších rysech obraz nynjšího Sevastopolu. Pistáli jsme tsn u behu. Pístavišt poskytovalo neobyejn pestrý a živý pohled. Velké a malé postavy v lepých vojenských uniformách, dlouhých kaftanech, strakatých ásných halenách, v turbanech i huatých apkách, s fesy i nízkými klobouky, s širokými i tsnými nohavicemi všech barev, v juchtových vysokých botách i v barvitých safianových pantoflech tísnily a: hemžily se tu v i-

—

lém ševelu, promujíce každou

chvíli pestrý obrazec živého tohoto kaleidoskopu. Na hlavách etných prodava kolísaly se koše a prkénka s paštikami a pirogy, pomorani a citrony, rybkami hrajícími v barvách duhových jiní sedli za kupami okurek, a cibulí; jiní obcházeli s chladivým ržovým šerbetem ve sklenných bakách. Vava tato dosáhla nejvyššího stupn, když hrdá naše ,,Junona" do ní vychrlila své strakaté obecenstvo z mezikibí. ;

esnek

Když vlny ruchu toho ponkud ulehly, opustili také cestovatelé první a druhé tídy parolod, aby použili tíhodinné její zastávky k obhlédnutí spoust sevastopolských. Brzy rozjely se s nimi lehounké úhledné povozy izvošik na všechny strany, cinkajíce vesele zvonci, zavšenými pod obloukovitou ,,dugou**

nad hlavami

Však

já a

ko.

nmecká

trojice stoupali

jsme

pšky

vzhru na boule vard Kozarského. Minu vše pomník námoního toho hrdiny, zastavili jsme se nahoe

ped

jakýmsi kioskem a zraky naše spoinuly v obdivu na obraze u nohou našich rozesteném. V úplném klidu ležela tu širá zátoka, pekrásn modrá,

217

a vlahý safírový

její

lesk

nádhern

se odrážel

blavých, slunením žárem rozpálených

od

beh.

Nasytivše se luzného toho pohledu, sešli jsme do msta. Profesor rozohnil se pi hledání památných zícenin a líení jejich osudu brzy ciceronskou horlivostí tak, že nedávná chmura s ela jeho úpln vymizela; na synovci pozoroval jsem jakousi úzkosthvost a nedokavost: oi jeho tkaly plaše po okolí a chvílemi hádav utkvívaly na tvái paní Valterové; tato vznášela se po boku manželové v nezmnné líbeznosti.

Ped

jedním zboeništm, na jehož zbortnou

zcd se byl profesor Valter ve svém zápalu vydrápal, sáhl náhle synovec do náprsní kapsy a vytáhnuv ruku prázdnou, pistoupil k milostpaní a pošeptal jí

nco

do ucha. Ona vyala na to ze záadí ozdobné \'á/anou zápisní knížku, vytrhla z ní list a podala mu jej zárove se skvostnou miniaturní tužkou.

Mladík usedl na práh zboeništ a položiv blánku na koleno, nartal na ní spšn nkolik ádk. Když horlivý strýc s rachotem s vetché zdi, na štstí nevysoké, práv k nohám jeho se sítil, byl již synovec lístek uschoval a tužku vrátil. Šli jsme dále. Najednou zaala krásná paní nál)adn blednouti, zastavovala se asem, oddychovala z hluboká, kladla nžnou ruku na elo a prohlásila konen, že cítí jakousi bolest v hlav, jakousi mdlobu v údech, zkrátka, že jí není volno a že se vrátí na lod. S obzvláštní horlivostí nabídl se hned

—

synovec, že /e se

ji

doprovodí.

Pan profesor byl tak zaujat prohlížením zícenin, odchodu jejich ani nezpozoroval. Po chvilce optal mne, kam že odešli, ale neix)pál hrub sluchu

:

t>L8

mé odpovdi.

Zastavil kolem jedoucího izvošika a pinutil mne, abych s ním vstoupil do povozu. Projíždli jsme se mstem, navštívili Malakovkurhan a rozsáhlé hbitovy a ví, kam by nás byla zvonivá trojka (trojspež) j-ešt zanesla, kdybych nebyl upozornil profesora, že již nejvyšší as, abychom se vrátili k pístavu. A byl vru nejvyšší as. Když zvonek naší trojky na pístavišti umlkl, zaínali již lodníci ,,Junony'" spojení paluby s pevnou zemí zrušovati. Seskoili jsme nakvap s povozu a chvátáme k lodi. V tom vystoupila z tlupy, na behu zevlující, jakási postava, odná v pestré hadry, s tajemným výrazem v oblieji, a podala Valterovi svinutý lístek. Rozbalil jej spšn, pelétl obsah jeho dychtivým zr.akem, ruce se mu zachvly, obliej náhle se zmnil etl znova, obrátil papír, lístek vypadl mu z ruky Stál tu chvíli jako hromem omráen, s okem pust vyteštným, s lící mrtv bledou. Pak zaúpl z hlulDoka a zastel si rukama obliej. vedle stojící shýbl se pro lístek a podával mu jej. Valter spustil ruce a pohlédl na mne zou-

bh

.

.

.

.

.

.

ek

falým okem. ,,

Pette

si

to," zvolal.

—

,,

Oklamáni Opuštn!"

Vzal jsem papír zdálo se mi, že to lístek vy tržený z denníku paní Valterové a peetl tyto spšn tužkou nartané ádky ,,Milý

—

ujel

Co ádky tyto peítáš, jsem daleko za Sevastopolem. Musím ti upímn vyznati, že tvj rukopis ,,kallobiotiky", z nhož jsi nám od rána do veera a tvé pedítal, a tvé ostatní uené pednášky paní mnohou pehokou chvíli zpsobily. Nuže, s bohem Cesty naše se rozbíhají. Nevzal jsem s sebou

mn

!

!

-JI!)

nieho, což tvého

jest

—

však

nco pece

:

možná,

že to bylo nejdražším tvým klenotem. Ale musilo se tak státi. Byl bys ubohou svou žínku utýral na-

Unáším

—

s sebou spoívá mi na k hrudi, trojka zvoní nám vesele, nedohoníš nás, nepolapíš Viléri." Na druh stran lístku napsáno bylo pouze ženskou rukou: Odpus, Jindichu.*' Poznal jsem oba rukopisy z list na lodi nalezených. Útrpn pohlédl jsem na ubohého man/A-la. \' tom zavolali na nás lodníci ,,Junony", abychom si pospíšili, že odjede lo co nevidt. A shýbali se již pro prkna spojující palubu s bi-ehem. V okamžiku tom vzpímil se Valter prudce, zamáchl rukou, oima probleskla mu náhlá mocná my-

dobro.

tisknu

srdci,

ten klenot

ji

pevn

,,

šlenka. ,,

Pospšte, pane!"

„A vy

— ?"

zvolal.

,Já se pustím za nimi." ví, jakou stranou se dali." ,,By do pekla zastihnu je!"

,,Kdo

—

vaše zavazadla?" ,,Co mi po nich! Hote je do moe - tohle mi dostaí!" V zoufalé odhodlanosti zaklepal pi tom na náprsní kapsu s]M)dníh() kabátce, z níž ouhal bly,,A

šti\

ý re\ol\er. 1\'(.\

uchopil

mne

lodník za rameno a ukázal

na soudruhy, kteíž práv osudné prkno zdvihali. Nevím ani, jak jsem se ocitl na palub. Zaslechl jsem ješt za sebou zvolání X^alterovo ,,Oznanue kapitáno\i, že jsme se dali k Jalt po suchu. A chcete-li, dejte tam vci mé dop»-a\iti do hotelu :

,Crimée'."

.

220

Ozval se mocný hukot, bílá pna vzkypla na vzdalovali jsme se od behu. Vidl jsem, boku lodi jak nešastný profesor uprosted malebné tlupy v pístavišti s živými posuky rukama šermuje s Tatary ovšem nesnadno se smluviti, zvlášt samospasitelnou nminou — jak zaíná tlupa chápati, jak se hádá, jak jedni v tu, druzí v onu stranu ukazují Konen zmizel Valter s jedním Tatarem v oblaku

—

—

!

.

.

prachu. Vypluli jsme ze zátoky opt do širého moe. Když nám dávno Sevastopol zmizel s oí, vzpomnl jsem si na poslední slova Valterova. Bral jsem se ke kajut kapitánov. Jda kolem schdk, v kabinu vedoucích, div jsem nevzkikl pekvapením; z dola vystupovala lehce na palubu paní Valterova! ,,Ach, vy zde, milostpaní?!" zvolal jsem bezdky, když stanula pede mnou na posledním schdku. Obliej její byl o stín bledší než jindy, zrak lehce

—

zamžený. Pohlédla spšn na palubu, pak s udivením na mne. A jakoby z mých vzrušených tah všechno byla vytla, pelétla znova bystrým pohledem rozptýlená skupení cestujících na palub a zeptala se úzkostliv: ,,Kde je Valter? Nevidl jste mého

chot?" „Dovolte,

milostpaní,"

„abych se vás díve v

kabin?"

optal,

pravil je-li

jsem

spšn,

mladý pan Valter

—

Není. Doprovodil mne k lodi a s podotknutím, že si prohlédne sám ostatní jeho památnosti. Od té chvíle jsem ho nespatila. Sklíena bolestí hlavy a povšechnou ja kouši mdlobou, ulehla jsem v kabin na pohovku, náhlý spánek víka jako olovná klesala mi na oi ,,

Vilém? do

vrátil se

msta

—

.

mne pekvapil — procitla jsem teprve ped chvílí Však pro bh, pane, co se stalo? Kde je Valter? Kde jsou oba? Snad nepihodilo se njaké neštstí?" Stál jsem ped ní v rozpacích, s okem sklopeným. Závidl jsem vera hedvábnému vjíi, když .

.

lesklé jeho rukojeti spoívaly ty útlé, blounké prsty; nyní chvly se zimnin na mé ruce. Cítil jsem, že to krásné tmavé oko prosebn, dychtiv lpí

na

Ml

na mých

Ml

rtech. jsem jí všechno íci? jsem objeviti andlu tomu škaredé podezení, jehož stínem jsem se odvážil já sám zakaliti istý její obraz?

A pece

jasný obsah

:

listu

jeho, ty ztracené dopisy

—

!

Vilémova a slova na rubu Jaká to zmotanina? Prah-

nul jsem po vysvtlení. ,,Nuže, milostpaní," pravil jsem odhodlan, ,, eknu vám všechno. Však nelekejte se zbyten; neštstí se žádné nepihodilo. Odstupme trochu stranou zde vydáni jsme v šanc zvdavosti celé paluby." :

Usedli jsme tváí k moi na míst, kde roh spuštné plachty zakrýval oblieje naše ostatním navštvovatelum paluby. Povdl jsem krásné paní šetrným zpsobem píhodu na pístavišti a co následovalo.

Když jsem skonil, a zastela

úpla.

,,

klesla paní Valterová

obliej rukama.

,,

Opuštna!"

na zad

—

za-

Opuštna!"

Musím strastí

si

vyznati, že jsem nehledl s náležitou soutu hlavinku, v nepoádku svých

na sklonnou

kadeí tím pvabnjší, na polosvadlé poupátko nad jejím elem, na útlé, bílé prsty, z nichž jeden honosil se zlatým, tenkým kroužkem s démantovou slzou, íiadra, jejichž pohnuté vlny jemn se rýsovaly záhybech atlasového šatu. Od té chvíle, kdy se mi zrazený, zoufalý manžel promnil v pouhého

na v

Svatopluk

ech: Sebrané

spisy XII.

16

!

2^2

Strýce, honícího se s revolverem v ruce nevdomky za uprchlým synovcem, zmizel tragický nádech se zmotané situace nadobro a tato okazovala mi jen pro mne ješt komickou svou stránku. Ba, jednu stránku, mnohem píjemnjší. Hle, tu sedím ví vedle sliné paniky, jejíž manžel se toulá kde po horách krymských, která dlí v té chvíli opu-

mla

bh

cizích lidí, na širém moi, nemajíc nikoho, s kým by promluviti, ke komu by se o radu a pomoc utéci mohla. Ó, jak mi lahodila role ochránce a dvrníka, úloha rytíe opuštné této dámy Jak blaze mi bylo v tom útulném koutku paluby, za tou plachtou bílou, záplatovanou, chvjící se moským vánkem; tak blaze, že pál jsem si, aby ta plachta navždy tak se tepetala mezi námi a svtem ostatním Paní Valterová spustila nyní ruce do klína, její oko tpytnými slzami naplnné obrátilo se ke a rty její zalkaly: ,,Ach, bože! Kam asi zabloudí? ví, shledáme-li se kdy zasel" ,,Neoddávejte se, milostpaní, zbyteným oba vám Poloostrov krymský není tak obrovský; nkde v Bachisaraji, Simferopolu, v Alupce nebo Kafí všechno se dostihne váš pan manžel uprchlíka vysvtlí a na rychlo vydají se oba k Jalt, jsouce pesvdeni, že tam v pvodním cíli spolené cesty, v nkterém hotelu s úzkostí návratu jejich hledíte

štna uprosted

mimo mne

I

mn

Bh

—

—

vstíc.'*

mne nemiloval. Jak cos podobného jen pomysliti?!"

„Ó, nyní vím jasn, že

o

mn

mohl

,,Spravedhi()st mi káže, abych se ujal vašeho proti této výitce. Okolnosti byly vskutku takové, že jinak ani mysliti nemohl. Kdyby

pana manžela

byl jasný obsah listu Vilémova v

nm

zanechal

n-

2á3

jakých pochybností, byla by je zajisté rozptýlila slova, " vaší rukou na rubu listu napsaná zvolala, vynímajíc „Ach, osudná ta slova!'* ozdobný denník ze záiiadí. ,,Vím, jak se tam do-

náhodou dvrníkem mého muže; mojím. Hledte! zde tato knížka byla mi pítelkyní, k níž mluvila jsem v dobách samoty o své lásce k Jindichovi. Jí svovala jsem své blaho, své stesky, jí svovala jsem vše to, co Jindich vždy chladn odmítal, co zamrazoval vždy na rtech mých svým písným pohledem. eknete snad, že bylo konání mé dtinské. Však nemohla jsem jinak srdce peplnné toužilo po sdlení a mimo tuto knížku nemlo nikoho, kdo by byl trpliv vnímal vyznání slastí a strastí jeho. Vilém požádal mne v Sevastopolu o lístek papíru; vytrhla jsem ho zde z této knížky a nevšimla jsem si patrn, že jsem na Stal jste se

stala.

state se

nu?,

i

;

nm

slovy onémi

zaala njakou zápisku. Na prázd-

né stran napsal Vilém bezpochyby své pomatené psaní ..." Odpuste, milostpaní, že vás upozoruji ješt \m jednu okolnost. Pan Valter našel v kabin ti k upokojení laskavých temilostná psaníka" podotýkám, že jsem se pi tchto slovech lehce ,,

—

ná

a dle

—

„ohniv psaná rukou pán Vilémovou poznámek vaší rukou k nim pipsaných soudil,

zaervenal že ])latila

,,Jaký

vám."

etz nedorozumní! Psaníka

ta nepla-

mn,

nýbrž mé mladší seste, do níž je Vilém až po uši zamilován. Na neštstí zvolil mne za dvrnici své blouznivé lásky, pro kterou byl od Valtera nkolikráte notnou dtku utržil. Na cestovním vaku, na zdi, na kolen, zkrátka, kde jen místa nalezl pro list papíru, máral své toužebné vzdechy po

tila

16*

224

vzdálené milence a pinášel mi je asto nedokonené já pak vracela jsem mu je obyejn s dosti nešetrnými poznámkami. Již z tónu tchto poznámek mohl Jindich poznati, jak nevážn jsem soudila o jejich obsahu. Vidti, že je etl již brejlemi podezení." Nyní byl jsem úpln odzbrojen. Rozhodl jsem se, že zstanu v Jalt a že pomohu milostpaní hledati ztraceného manžela. Pijala nabídnutí mé s výrazem neskonalé vdnosti a krásné její oko se po-

ku petení;

nkud

vyjasnilo.

Nesnadno bylo vru

dívati se zasmušilým okem na obrazy, jimiž nás nyní hrd vypnuly, divn rozervaný beh krymský každou chvíli pekvapoval. V nejkrásnjším azuru nebeském rýsovaly se rozmanité fantastické podoby skal, v divoce malebných skupeních vedle sebe, na sob, pes sebe navalené, jakoby byly ztrnulý uprosted boulivého zápasu všech proti všem, a živost dojmu toho zvyšovala rzná jejich barvitost: tu hndá, tam sivá, onde tmavošedá, jinde do ervena zabíhající nebo žlutými, bílými, zelenými vrstvami promíchaná. Jako pruh bílého dýmu pásá tu a tam voln plovoucí, daleko roztažený oblak ostré, kostrbaté boky jejich. A jak dále plujeme, objevují se nám v pozadí stále nové skaliny, jakoby vždy nová kamenná kulisa ze zadu se vysouvala; nové vždy a nové tvary poutají a pekvapují oko naše zvláštností a smlostí svou. Tu strmí špiatá skála, jakoby ke skoku v moe nahrbená, tam vží se pustá hromada obrovských, erných balvan, tu beh kolmou závratnou stnou v mopadá, tu klikatými rameny daleko do nho sahá, neb v tichou, modro jasnou zátoku se liloul)!, jakoby stvoenou k rybáské idylle.

e

225

Tak

minuli jsme pohoí Parthcnion, jehož vrchol báje ecká postavami knze Thoasa, Itigenie, Oresta a Pykida, a jehož kamenný oltá kouíval prý se krví lidskou v bohyni Dian, monastýr sv. Jií s blyštivou vížkou pilepený jako hnízdo na pokraji obrovské skalní stny, vysoko nad moem, pívtivou Balaklavu Blížíme se carokrásnému jižnímu behu. Již vystupuje ped námi z moe krásn zelený jeho svah, pokrytý z dola až ku hebenu vysokého pohoí nízkým listnatým lesem; porostlina tato houstne, mohutní, nabývá bujnjšího rázu tu a tam vyzírají z ní ploské stechy vísek tatarských, bílé sloupy a balkony pyšných zámku, pívtivé dáy (letohrádky), jako luzné híky stavitelské, jako nžné modelky všelikých sloh a vkusu anglické, švýcarské, gotické, byzantinské, maurské, arabské, tatarské a ví jaké. Nahoe objevuje se krásná A lupká, a te te Marn volá zvonec v kajut, navzdor všem slokám Byronovým ztratil v okamžiku tom svého kouzla neslyším nieho, nevidím ani sliné ženy vedle sebe stojím tu ztrnulý obdivem, žasnoucí mé oko jak u vytržení hledí ku pedu, dech se mi tají rozkoší v prsou. Jako spanilá knžna báje, dýšící veškerým opojným kouzlem, záící veškerým bohatým šperkem obraznosti východní, otvírá mi vstíc náru smaragdovou rajské pobeží Jalty. Stojím bez hnutí na palub, teplý, vonný vzduch jihu lichotn mi ovívá skrán, hledím na ty krásy nevídané, hledím, hledím a náhle vlhne mé oko, plní se slzami. Osušil jsem je vytryskly znova Ba, mé oi zalily se slzami a nesnadno vypsati, jak oživuje

nám

ob .

.

.

—

:

bh

—

—

—

—

—

— —

se to stalo.

.

.

.

Bylo mi, jakoby píroda poprvé stála

pede mnou

v plné své okouzlující kráse, jakoby jejích oí tála celá severní má tála tmi slzami rozkoše. Bylo mi, jako bych mel pokleknouti a vyznati lásku svou tam té malé, líbezné Jalt Smjte se mé pošetilosti nemohl jsem tehdáž jinak a dosud, zaplane-li asem nádherný ten obraz živ v pamti mé, vlhnou mi v jižním bytost,

tom blesku

—

—

—

bezdky oi. Pedstav si, tenái, dalekou modrou zátoku, obou stran uzavenou fantastickými, skalnatými výbžky hor, nad ní v pozadí úžasnou, nesmírnou stnu, jakoby kolmo visící nad malým líbezným mstekem, jež leží jako drobounká pestrá lastura u jejích nohou. Však to pouhá kostra obrazu. Pevysoký ten heben stny, jež zdá se hrozebn viseti nad Jaltou, oddlen jest od této mnohými výšinami, mnohými propastmi: hle jak se blížíš, ustupuje ten kivolaký heben se svými temnými posupnými lesy dál a dále do pozadí, se stny domnlé vystupuje hrbol za hrbolem, dole oddluje se od ní pahorek za s

!

ím

paliorkem, níže, tím svtlejší, tím smavjší, obloukovitý pruh zem u paty horstva roztahuje se, šíí se víc a více a celý ten beh jediný rozkošný sad, plný nejbujnjší, nejrozmanitjší zeleni, posetý pestrými, nádhernými daami a dole nad samým

behem moským kolem

pahorku

s

pkným, pívti-

v ele malebn stísnná tlupa rznobarevných stavení lehounkých, filigránských tvaru; pedstav si, když pijíždíš blíže, že z tch stavení vystupuje plno barvitých pavlaí a lehounkých, štíhlých sloupc, tou zelení že se probírají tmavé jehlance cypiší, vrcholy nejvzácnjších strom poseté ohnivými kvty, v pístavišti že se kupí dav a Tatar v malebných krojích; pedstav si

vým kostelem

Rek

227

k tomu leskle modrou zátoku a nad ní rznotvárné, všelijak rozvšené a svinuté plachty lodí; pedstav to všechno v plné svžesti a skvélosti jižních barev, v kouzelném osvtlení východního slunce, všechno jakoby se tpytilo, jakoby dvojnásob plasticky od pozadí se odstiovalo, ve zlatém míhavém nimbu nikoli! nepedstavuj si to! Múžeš-li, zajed si ped vysmj se mi pak zase. budeš-li moci Jaltu a Když se ,,Junona'* ped Jaltou zakotvila, vzdychl jsem z lilul)(>ka, jako bych byl procitl z krásného snu. Nyní teprve ohlédl jsem se po sliné svence stála po boku, pohížena v pohled na vzácné panorama ped námi. Celá tíha rytíských mých si

—

—

—

mém

povinností pišla mi rázem na pamé. S pispním lodního gargona vynesl jsem haldu vak a tlumok na palubu, s nebezpeím života obhájil jsem je proti úslužnosti nkolika malebných eckých šibalú, v potu tváe snesl a sházel jsem je do jednoho z lehounkých lun, kolem lodi se hemžících, a více než hojnou odmnou za všechny tyto svízele bylo mi jemné spoinutí drobounkých prstík na mém rameni, když jsem paní Valterové pomáhal pi vstoupení do úhledné lodice. Brzy na to dleli jsme pod hostinnou stechou hotelu „Crimée". Najali jsme si dva byty vedle sebe, jejichž dvée vycházely na spolený balkon s rozkošnou vyhlídkou na moe i Jaltu. Balkon tento stal se mi za chvilku tsným. Vyšel jsem ven do krásné pírody, nejprve k pístavišti, odkud se táhne aleje mohutných starých cypiš, pak po široké blavé silnici mezi daami. Prsa má oddychovala volné, blažené v lahodném vzduchu, nasyceném vní tisícerých kvét, oko mé s rozkoší prodlévalo na širokém lupení fík, na kvetou( ích magnoliích, na

—

.

:

olivách, smaragdových skloncích révy, na pozlacených mížkách bohatých sad, za nimiž dovádly mladé ruské baryšn (sleny), házejíce po sob zlatobarevnými pomorani, na starém, šedobradém Tataru, sedícím s pirozenou elegancí, na své krotké Rosinant, na sítích, rozestených po behu, na koších, po kraj naplnných drobnými, lesklými rybkami Pozd veer vrátil jsem se do hotelu. Setmlo se úpln, obloha poseta hvzdami, opojivá vystupuje k balkonu stojím tam sám a sám, loktem open o zábradlí, hlavu skloniv do dlan. Pozd do noci stál jsem tak. Nevím, zdaž jsem oekával, že pvabná sousedka též vystoupí z dusného pokoje do krásné noci, ale to vím, že jsem neusnul až k ránu. Druhý den pi aji rozvinul jsem ped milostpaní smle kombinovaný plán, elící k polapení bludného manžela. A provádl jsem ho svdomit. Sedl jsem na kon a jel volným krokem vzhru k Alupce. Stokrát zastavoval jsem se na cest

platanech,

.

.

vn

—

ped nžnou

tém

villou, utonulou v kypící zea milionech kvt, s drahými, modrými záclonami v tichých oknech, tam nad sráznou propastí, o jejíž erné boky se roztišoval vodopád v snhobílou pnu, onde s pohledem upeným k tmavomodré zátoce, na jejíchž vlnách tu a tam s roztaženýma, bílýma kídloma odpoívati se zdáli rackové moští. V Alupce vypil jsem láhev erveného vína a zaplativ, dal jsem se na zpátení cestu k Jalt. Den na to vyjel jsem v prvodu Tataína do Bachisaraje, dlouho dumal jsem tam nad fontánem Marie Potocké, jenž slzeti již dávno pestal, a stráviv noc y paláci chán krymských, v jedné z nepraví-

tu

leni

229

dlných jeho komnatek, vrátil jsem se do Jalty. Pak navštívil jsem (imzuf, Kaffu — nikde o Valterovi ani vidu, ani slechu. Ostatn — abych pravdu vyznal

—

jsem se, ani nepoptával po pijde bez toho, pravíval jsem sob a

nerozhlížel

nm. Vždy

vzdychl pokaždé.

Z výprav tchto vracel jsem se s novou vždy touhou do hotelu ,,Crime*', v jehož zahradním salonku jsem sedal s krásnou paní. Tšíval jsem ji, sliboval jsem jí na zítek lepší úspch, ona svovala mi s dtinnou upímností své stesky, svá pání. Ó, jak mi lahodila tato pátelská dvrnost, její vdnost a píchylnost, jak rád jsem pohlížel do vlahých, lesklých jejích oí a stopoval nejmenší pohyb její ruky Pozd do noci dlíval jsem na sousedka neukázala se tam spoleném balkon .

v tu

.

.

—

dobu ani jednou.

Kdysi odpoledne, týden pobytu mého v Jalt ku konci, stojíme na tom balkon a hledíme na bílou silnici. Náhle uchopila mne paní Valterová za rám a vzkikla: Jindich! Jindich!" chýlí 3e

,,

Sám

vru

poznal. Uhání na tasilnici, celý zaprášen, v rozedraném odvu, kolem schýlené hlavy vlaje mu v divných záhybech strakatý jakýs šátek, vlasy visí v nelad kolem opálené, zamraené tváe s vousem roz-

nebyl bych ho tarském koni tryskem po

cuchaným. Vynutiv úsmv, pravil jsem k jásající dám: prosím do svého pokoje. Neeknu mu nieho o vaší pítomnosti. Chci, aby navždy zmizely všechny vaše pochybnosti o vroucnosti jeho lásky. Zde na balkon uiní generální „Milostpaní, vejdte

zpov."

—

—

Milostpaní svolila a vklouzla do pokoje. Já pak sešel jsem Valterovi vstíc. ,,Ach, vy zde !" zvolal pekvapen, když mne spatil. ,,

Zmnil jsem

plán své cesty.

Nuže, dohonil

jste je?"

Nahoe povím vám všechno," odpovdl temsmutn hlavou. Když jsme stáli na balkon, kam jsem ho byl ,,

ným

hlasem, zavrtv

pokojem ,svým dovedl, zakryl

si rukama utrápené vzdychl nkolikráte z hluboká a zvolal pak zoufale Ztraceno všechno Co platná honba za ženou, když ztraceno na vždy srdce její?! Jel jsem po liché stop. V Sevastopolu dovdl jsem se, že muž jakýs a krásná žena, vystoupivše z lodi naší, vsedli do povozu v pístavišti a že se dali smrem k Simferopolu. Pustil jsem se bleskem za nimi. Byla to zbsilá jízda! Sledoval jsem jako honec jejich stopu, pozd veer spatil jsem je z dáli, jak vystupují z povozu a mizejí v ploskostechém domku v pedmstí Simferopolu. Jako šílený pihnal jsem se k domku, zaburcoval na dvée, žid jakýsi otevel mi s obliejem zdšeným. Kiím, chci vniknouti do vnit, sahám k revolveru žid volá úpn h ve o pomoc, mladá jakás židovka úpí za ním, zevšad sbíhá se pobouený Israel, lítí psi vrhají se na mne. Spasil jsem se s rozedraným šatem, bez klobouku, krváceje v oblieji Druhý den vypátral jsem, že byla mnou pronásledovaná žid krymský a jeho sestra."

líce,

:

,,

!

—

—

.

.

.

zv

„Ah, vidl jsem je na lodi." ,,Dále letl jsem k Bachisaraji, v Karasu-bazar, v Kaffu ví, kudy mne nesl šílený tento hon

—

— bh

riiarn."

231

,,Ach,

to máte uspoeny všechny

Krymu." ,,Ncchtc žert!

Mn

výlety po

do nich není! Nyní vidím

teprve, jak jsem ji miloval! Svt bez ní je mi truchlivou pouští. Všechno své jmní, své oi, pul svého života dal bych za to, kdyby všechno to, co jsem

vytrpl v strašným divokým snem

prožil, procítil,

tch nkolika

dnech, bylo

." .

.

Rozlétly se dvée a s výkikem radostným, okem blýskajícím slzami, objímala paní Valterová bouliv svého manžela. Za chvíli vysvtlilo se s

všechno.

—

Sedli jsme v zahrad

hotelu, v pavilonu na vysoké terase, ovšené kol do kola bohatým, smaragdovým vncovím révy, jímž prozíraly kvty lilk zvonce jiných rozmanitých svlac a záivé kalichy a v jehož mezerách vidti bylo partie nejkrásnjší krajiny, jakou si obraznost malíova vymysliti muže. i

Na stole uprosted v kišálové nádob ohromná kytice, v níž jakoby nám jižní kvtena okazovala své nejvzácnjší zdoby, na všechny strany se usmízáíc purpurovými, snhobílými, azurovými jakými hvzdami, korunami a zvonci. Kvt všechno kolem. Pan profesor, nyní opt v plné západní sláv, a jeho sliná cho tváili se, jakoby dnes teprve zaínali slaviti své líbánky ona se tulila vroucn k nmu, s asou nyv sklonnou a s vlhkým leskem pod ní; on pak vinul ji ramenem tsn k sob, jakoby se bál, aby mu ji nkdo opt neurval, a asem sklánje se rychle nad ni líbal ji na elo, oi, ústa. Všechno je mi nyní jasné," pravil po chvíli ke mn; ,,jen to zteštné psaní Vilémovo nemohu nikterak rozluštiti. sám rozumí jeho obsahu." vajíc a

a a

bh

ví

vn

:

,,

Bh

.

:

232

Sotva byl domluvil, zalehl k nám z nádvoí pohlas. Rozhrnul jsem živc záclony rc'\y a vidím na dvoe Viléma, vylézajícího z tclcgy (ruské poštovní káry). Ale jak vypadal Krásný sametový kabátec v cárech visí kolem nho, vesta a spodky prachem i blátem pokryty, bezúelná nálepka zmizela s krásného oblieje, ale za to zdobí

vdomý

—

!

jej

dosti podaených jizev a bral se zvolna k pavilonu. profesora sedli jsme pi vstoumlky, s vážnými oblieji, jak

nkolik skutených,

šrám. Spativ mne,

K

rozkazu pana pení jeho nehnut, oni ímští senátoi na forum pi vtržení nepátel. Vilém pohlédl na nás plaše, rozpait, zabruel njaký pozdrav, hodil jakous rozsápanou námonickou epici na stl, a sklesnuv s hlulDokým povzdechem do kesla, natáhl voln nohy. znova hledí se strany na nás. Klid náš uvádí šoupá stolicí, vzdychá, pýí jej patrn do rozpak

A

;

se,

pekládá nohy Konen upel na .

.

nho strýc písn oi a pravil „Jak vidti, cestoval jsi beze mne rozkošn." Synovec zpozoroval bezpochyby, že má písnost lato veselé pozadí; nebo odpovdl se smíchem: ,,Vru, znamenit. Zažil jsem kopu nejkrásnjších cc jsem pi svém dobrodružství. Ale na jedinou rozpotu zapomnl na peníze. Jak tu sedím, nevytepal bys ze mne ani zlámanou grešli. Touto okolností dohnán, vracím se pod sladké jho tvé strýhodláš-li opt slušn naplniti covské autority, \

—

a

mé

kapsy.'* pravil se ,, Budiž!'*

mi u asa, byl psaní ?'* „Já

—

jsi

smíchem

strýc.

bláznem, když

bláznem?"

jsi

,,Ale

povz

psal

tohle

!

233

,,Kdo

je ta

bou uhání v

ona, kterou jsi mi unesl, která kterou tiskneš k srdci?"

s te-

trojce,

,,Ach, podivno! Tys jí nepohešil? Což by to bylo, než tvj nejdražší klenot, kterým jsi sužoval zde svou milou ženu, což by to bylo, než tohle?"

Pi tom vyal z náprsní kapsy trosek svého kabátce tlustý, pomakaný rukopis s tuným nápisem ,,Kallobiotika. Sepsal profesor Jindich Valter."

—

Za všeobecného smíchu sáhl Valter po rukopise blázen byl jsem já." A vya prohodil: ,,Nu ano

—

hodiv rukopis daleko ven z pavilonu, dodal: „Nebudu pitvati krásy života, budu jich užívati. Na ()sl;ivu šastného shledání!" Zazvonily o sebe tyi kalíšky erveného, libé ^( ])crlícího krymského vína...

Druhý den veer stál jsem opt na palub. StmíSady a letohrádky behu ztrácejí se jako páe, hrboly a pahorky ukládají se nazpt do píkré stny a tato zdvihá se opt úžasná, nesmírná nad zátokou. Obrovské, tmavé stíny plíží valo se. v hndé

pedmt

zanikly po ní, poslední jasné obrysy na behu, ztemnlo všechno a jen tam pevysoko rozeznávám na noním nebi kivolaký heben pohoí Jaily. A te vyskoilo hluboko pod ním svse

télko, vedle jiné,

tam

celé jich

ady

v

chomá

se-

brané a za nimi po celém behu tisíce rozptýlených jisker, vysoko po svahu hory, ba až i jedna ztracená hvzdika na hebenu jejím a tam na levo záí osamlý, kmitavý maják Alupky. S bohem, pekrásná Jalto ---^^^iS^^fr^^

Poslední („Lumír"

jaro. 1877.)

Dle asového poradu mla zde následovati práce »Jestáb contra Hrdlika* z r. 1876; ale pro její rozsah, kterým by objem tohoto S. C. dílu píliš vzrostl, kladu sem práci o rok pozdéjSí.

I,

„Pavel!" divu, že pronesli s pekvapením to jméno, které vzkísilo v pamti jejich dalekou, šast-

Nebylo

njší minulost.

Když je Pavel naposled co studentík navštívil, byla strýcova hlava ješt vtšinou holá a teta mla všechny pední zuby, a Liduška táhla za sebou po zemi pannu málem vtší, než byla sama. Pavel se ovšem také zmnil. Prozatím bylo zjištno, že vyrostl nejmén o hlavu a že ukrutn veliké vousy. Ostatní zmny zahaloval ješt promoklý cestovní pláš a soumrak, panující u dveí. První vzpamatovala se z úžasu teta. S mladickou pružností vrhla se na hosta. Musila ovšem na špiky vystoupiti, aby dosáhla jeho šíje, ale její ilé ruce osvdily brzy na velkém Pavlovi stejnou moc, jako druhdy na útlém Pavlíkovi, který se pod nimi mníval v bezvolnou loutku.

ml

Než se nadál, byl sproštn mokrého plášt i vaku, a sedl u kamen v kožené lenošce strýcov Svatopluk

ech: Sebrané

spisy XII.

17

238

s

pocitem, jakoby

k

ml

za to odprositi drahou

reli-

vždy jen s posvátnou úctou. Teta, shýbnuta u jeho nohou, zdvihala k své erné, ile hrající oi, jejichž mladistvý lesk nedovedl as

kvii,

níž hledíval

nmu

utlumiti. její

Ba, nezmnila se mnoho, dobrá duše! Hlava ovšem prokvetá, ale ty bílé vlasy jsou s ernými

stejn peliv uhlazeny jako jehlice

ped

lety, a veliká zlatá že nenáleží marnivost slabostem tetiným. Zdá se také, že nemla škodlivého vlivu na její

vzí v nich jako dkaz,

k pekonaným ztráta nkolika zub výmluvnost. ,,

Pedevším

se pezuješ.

Starý

ti

pjí

své pan-

pak dvoje punochy? Pro jsi nepsal ani ádeku? Vypadáš jako po nemoci. Není divu, po takové cest Je-li pak pravda, že bude vojna? Pjte mu také župan, Antoníne! Chudák, je celý skehlý. A co ty tu stojíš jako socha? Pospš do tofle.

Máš-li

1

kuchyn!" Poslední slova týkala se Lidušky, která stála vskutku bez hnutí jako socha v pozadí, upírajíc zvdavé oi na bratrance, tak pojednou s nebe spadlého. Jinak ovšem neupomínala její štíhlá, útlá postava ani v nejmenším na sochu: hrála naopak životem, tím svžím, libým životem, který se usmívá jen v nevinném dívím oku a v prvním kvtu jara. Za krátko vtsnán byl Pavel na útraty strýcovy v šablonu, pimenou té útulné jizb s tikotem starožitných hodin a té ctihodné lenošce, do níž jej pelivá teta usadila. Ale výraz jeho tváe nedoploval pantofle a župan v uspokojivý celek. Jevila se v ní nápadná stísnnost. Snad prožil leckterý z vás podobný okamžik. Vrátili jste se po mnohých letech k osobám,

"

"

239

v jejichž pamti jste utkvli co hezký, svží hoch, budící nejskvlejší nadje. Nyní sedíte na troskách se sklopeným zrakem ped týmiž osojejich pohledy na svém oblieji jako ostí pitevního noze. Víte, že ty pohledy ]X)rovnávají dva oblieje, mající se k jako jaro a podzimek, že hledají rumnec, jenž dávno odkvetl, lesk, jenž dávno pohasl, úsmv, jímž jste se dávno smáti pestali. Tušíte, že tou ty pohledy ve stínech a vrá-

svých nadjí bami a cítíte

sob

skách a rýhách vašeho

A

líce historii

vašeho úpadku.

adu

okamžiku takovém

procítíte znova celou svých zklamání a utrpení, blud a provinní. Teta pošinula papírové stinidlo lampy, které nechávalo dosud ve stínu Pavlovy oi. Byly opravdu

v

smutné.

„Nevypadáš vskutku dobe, milý Pavle! Nejsi churav ?"

„Jsem trochu,"

odpovdl

s

nuceným úsmvem.

práv

za zdravím." ,,Že cestuješ? a kam?"

,,Cestuju

,,Chci navštíviti jistého pítele. radil,

abych

strávil

nkolik

msíc

Léka mi pona venkovském

vzduchu."

kde bydlí tvj pítel?" ,,Kde? Tam dole nkolik mil odtud ,,A cestou pišlo ti na mysl, že máš také ješt strýce a tetu na svt. Pavle, což jsi se nám úpln odcizil? Kdybys vdl, jak asto jsme na tebe vzpomínali, jak rád o tob strýc rozprávl Pavel pijal poslední zprávu ponkud skepticky, nebo rozprávjící strýc byl mu práv takovou novinkou, jako mlící teta. Pes to pohlédl na starého pána, echrajícího si v rozpacích svtlé kadee, jimiž byla jeho ,,A

—

—

—

vdn

17*

240

hlava, druhdy tak chudá, k stáí hojn požehnána. Pavel žádnou zmnu, leda Jinak nepozoroval na že se staly bhem asu pohyby jeho ješt odmenjší a výraz jeho nehybné tváe ješt dstojnjší.

nm

,,Hle, u nás máš všechno pohromad," pokrateta „msto i venkov, krásnou krajinu i zdravý vzduch, že by se mohl v láhvích do svta rozesílat; samá pryskyice a mateídouška. Mžeš tu žíti jako v nebi. Mžeš doma ísti, chytat ryby, procházeti se lesem, uinit si známosti. Jen co rozkvete náležit jaro, bude naše krajina uinný ráj. Za krátko okeješ tu na tle i na duši. bože, jakž jsi neml ochuravti v té velkomstské lidomorn, kterou jsi, tuším, neopustil od otcovy smrti! Pi tvém zamstnání! Sedt od rána do veera a psát a .psát a psát je to hrozné starý íkal astokráte: Pavel chybil velice, že zanechal studií a že se dal k novináství.' Neíkal jsi tak, Antoníne?" Strýc pokývl rusou hlavou a rozehnal se rukou na zad, jakoby chtl nco ve vzduchu po-

ovala

;

Mj

—

!

Mj

,

bezdn

lapiti.

Pohyb tento vracel se u nho tvrdošíjn po celý županu, která mu zstala ovšem veer a platil nedostižnou, ponvadž zdobil ten župan pro dnešek

še

tlo Pavlovo. Roztržitý jako druhdy!

Pavel uvítal

s

—

radostí konec

veee

a zábavy.

Když se octnul sám v hostinském pokoji, usedl k oknu a položil hlavu do dlaní. Sedl tak velmi dlouho. Hlavou jeho táhly vzpomínky minulých dn a v uchu znlo to jako slabý hlahol dalekých zvon. Odzvánly všemu, všemu!

!

241

Zdvihl se od okna. Podepel se o stolek u poa zadíval se do výše. Zrak jeho utkvl pevn na jednom míst. Visela tam na stn v oprýskaném rámci podobizna dítte. Byl to hezký, boubelatý hoch s jasnýma, smavýma oima. Malí vdechl mu na líce nejkrásnjší erve a na rty tverácký úsmv. Buclatá ruka tiskla k prsm lepenkového tatrmana. Ten hoch byl Pavel sám. jasnýma, smavýma oima hledl do svta ped dvaceti a nkolika lety. Kdož by uvil, že jsou to tytéž oi, které nyní z tmavého okolku smutn pohlížejí v první jaro života báchorku dávno zapomenutou! Jak ile vyniká ta barvitá malá postava z temného rámce, jakoby seskoiti chtla ven do života, který se ped ní prostírá jako koberec kouzelných obraz! Jakoby chtla znova putovati tou cestou, na níž sešel rumný Pavlíek v bledého Pavla. A Pavel volá v duchu ,, Zsta tam nahoe, usmívej se dáleí Celý ten dlouhý život nenahradí ti tvou po!" zlátkovou loutku Ale hoch seskoil. Znova chvátá povdomou cestou. Krev jeho kypí jarým ohnm, duch hraje všemi barvami fantasie a ped ním vznášejí se blyskavice skvoucích pelud. vtším se stává, tím výše vzrstají ty vtrné ideály! Což je ped ním nemožno? eho nedosáhne? Teba jen ruku vztáhnouti. Jak voní ty rže jak se pní ta íše jak nebeské jsou ty tmavé oi! Kde zaíti svtostele

Tma

—

:

A ím !

borné dílo?" A když hoch dorostl

— hle, jak poínají se scvrkati kolem ti lidé, jejichž velikosti se obdivoval jak prhlednými stávají se ty skvlé vidiny, za nimiž se honil! jak planými se mu jeví ty modlitby

lovenstva, to

které v slzách nadšení odíkával. Vše nevoní, íše se nepní, tmavé oi ztrasvou nebeskou zái. Svtoborné zámry kdož

tam

tily

se z

!

Rže

—

nad nimi neusmje? koberce

života,

leží

Zmizely kouzelné obrazy ped námi bezbarvý, rozte-

pený, udupaný miliony noh

— pjdeme klidn v

pjích tchto k nedohledné, nezbádané jíž

šlé-

propasti,

je-

ústí je hrob.

Za podobných myšlenek odstrojil se Pavel a si do parádní postele pod šastného Pavlíka.

ulehl

II.

Pes noc zmnilo

se

mnoho.

tém

svižnou parádní postele nohou do prouhy zlatého svtla, kterou metalo jitní slunce na vydrhnutou podlahu. Venku budil se pekrásný jarní den. Bylo to jaro zcela mladiké, kdy pokrývá ješt zemi jen lehký zelenavý nádech a stromy zelené chmýí, budící spíše pedstavu oblák než listí. Vyhlídka uinila na Pavla mocný dojem. Nekonenou adu pedcházejících dní byl vídal ráno, když vyhlédl z pokoje, šedivou stnu s oteveným oknem, v nmž visela klec a sedl na bobku vousatý krejí. Pohled ten srostl takoka v duši Pavlov s pedstavou rána. A zde spatil najednou ped sebou kurník a holubník a celou selanku venkovského dvora. Pohlížel na ty zcela obyejné pedmty, jako by je vidl poprvé ve svém život. Veliký bloerný krocan s karmínovým lalochem jevil se mu pravým

Pavel sestoupil

divem žlutá

koloristiky.

s

Nemohl

housátka batolící se

se nasytiti

adou

pohledem na

a tepotající

žlu-

243

tými kidélky, kterážto se podobala spíše zlatým ploutvím. Je-liž nžnjšího skupení nad ta drobounká kuátka, rojící se kolem starostlivé kvony jako hrst oživlých strakatých fazolí! A když sestoupila v hemžení to s prahu Liduška s pozdviženými cípy zástry, naplnné zrním, zdálo se Pavlovi, že má vystoupení její toliko ist esthetický úel. Za ohradou dvoru vidti bylo úryvek malého

venkovského níž kroužilo v

msta

s baatou vží radnice, kolem modrém, istém vzduchu ptactvo ne-

beské.

Z druhého okna byla vyhlídka do zámeckého sadu, jenž vypadal dosud, jakoby byla koviny a stromy jeho zasáhla jen lehká peháka drobného smaragdového dešt. za ním kouily se v ranní mlze lesnaté strán. Pavel uznal s vdností, že jsou okna nového jeho bytu v nejlepším poádku.

A

Slunce stálo již vysoko na nebi. Zaspal spolené snídaní, a když vstoupil do strýcova pokoje, zastihl tam jen tetu, která byla u vytržení nad jeho svžím

vzezením.

Když

se ostatní

mladý lovk, na

z

nmž

vrátili, pibyl s nimi nebylo nic vylíení hodného.

kostela

Kdybych

byl býval pítomen, byl bych pošeptal Paaby se ml ped tím lovkem na pozoru. Což ví takový nevinný velkomšák o fintách malého msta! Zajisté neml Pavel ani tušení, že se zvst o jeho píchodu rozlétla již vera po celém a že se nesly první jitní myšlenky obanstva k jeho osob. Zajisté netušil, že vystrkuje to zvdavé msto již odevšad svá tykadla, aby ohmatalo dychtiv cizorodé tleso, vpadnuvší do klidné hlavlovi,

mst

diny všedního jeho života.

"

244

Jsem pesvden, ze byl shora nevylíeny lovk jedním z tchto tykadeL Stailo jen pohlédnouti na zdánlivé jeho pekvapení pi pohledu na Pavla, slyšeti jen nemotornou záminku, kterou odvodnil svou návštvu. ,,Aj, vítám vás, pane uiteli! Pan uitel náš synovec Rozmluva zaala duchapln, jako vždy v podobných pípadech. Tešní se letos nepejíme," pravil uitel s trpkým pessimismem, jakým bývají provanuty podobné pírodní rozhovory. ,,Ba, dnes je první v pravd jarní den," vzdychla

—

—

—

,,

teta. ,,

První jarní

jitro !"

opravil

ji

uitel

s

význam-

ným úsmvem. Když byla meteorologická ást odbyta, obrátila k místním záležitostem. ,,Naše msto je ves," pravil uitel k Pavlovi. „Máme v mstském znaku lipovou vtev; lépe by se tam hodil lipový korbel. Ten jest jediným ohniskem zdejšího spoleenského života. Každá vznešese rozprávka

njší, ušlechtilejší myšlenka padá tu na skálu. Staí, uvedu-li jeden píklad. Pomýšlelo se na zízení stelnice. Bylo by to alespo nco. Máme tu v ece ostrov, ped samým mstem, za který se musíme ped každým cizincem stydt. Je to chaos strom, ví kolik let ve svrchované nekteré tu rostou vázanosti. Topoly a bízy, olše a bez tlaí se tu v neladné smsici a nahýbají se odevšad nad vodu, že pod vtvemi jejich sotva lunem propluješ. Pravá hanba! Nuže, v jedné chytejší hlav zrodila se myšlenka, že by se mohlo to divoké stromoví pokácet a že by se pak ostrov výborn hodil k za-

bh

"

245

ízení letního hostince a stelnice. Zárove otevela se mstu vyhlídka na parní mlýn. Myšlenka tato vznikla pede dvma roky, a dnes vládne komitét k úelu tomu zízený sotva dostatenou sumou na zakoupení sekery, jíž by se zahájilo zdárné dílo. Jsem ubohým jednatelem toho komitétu. Nedávno chtl jsem poádati ve prospch našeho zámru divadelní pedstavení, ale dobrá vle má rozbila se o soupenictví dvou sleen, z nichž si osobovala každá první úlohu kusu. Tuším, že staí úpln tento pí-

by

klad." ,,A co máte v okolních mstech?" ujala se teta svého rodišt. ,,My zde máme alespo hasiskou jednotu a zpváky spolek, pknou radnici a dva kostely, nepoítaje Pannu Marii za Lesy

—

musí poítati," vskoil

jí uitel nyní horStarožitný tento kostelík je nejvtší naší znamenitostí. Malý sice, ale slohu pekrásného. Nejvtší zásluhu o jeho obnovení má ovšem paní v zapomehrabnka. Ped tím byl upadl nutí. Jen nkolikrát do roka plašíval hlahol zvon lesní ptactvo z vetché jeho vže a šlapával zástup vesnických poutník omšený jeho práh, k nmuž se blížily jindy jen srny okolních les. Nyní jest úpln znova zízen. Zlatý kíž jeho vže záí daleko pes lesy a hlahol jeho zvon svolává astji pobožné davy do stinné jeho lodi s hladkou, mosaikovou pdou. Musím se piznati, že mne žádný chrám nepovzbuzuje více k pobožnosti, než tento lesní kostelík s hlubokým soumrakem sanctissima, v se míliají barvité stíny špiatých oken, opatených na útraty paní hrabnky krásnými malbami na

,,Ta se

liv do

ei.

,,

tém

nmž

skle."

:

246

Musíš se tam podívati, Pavle," pejala nit rozprávky teta. ,,Na oltái stojí Panna Maria s Ježíškem v náruí, všecko ze deva vyezáno. Je prý ,,

to

Tvá

práce stará a velmi umlá.

Bohorodiky

záí nebeskou krásou, ale má nápadnou jednu vadu úpln zavené oi. Povídá se, že prý žil v ped lety ezbá, který byl škaredý jako noc. Byl prý podoben tm kamenným mužíkm, kteí se šklebí s okap a ims našeho starého mstského kostela. Ženy se mu vyhýbaly, dti s kikem ped ním utíkaly. A ten ezbá ml prý mladou ženu, slinou jako andl, která k nmu lnula nejvroucnjší láskou. Byla slepá. Žili spolu šastn jeden rok a narodilo se jim krásné dcko. Ale v krátce na to zemela žena dít. A škaredý vdovec strávil celý svj ostat-

mst

i

ní život

vyezáváním

která stojí ve záleského." ,,Jest to

he

té

Madony

s

oima zavenýma,

barvitých stín na oltái kostela

jedna variace povsti, jakou zde usly-

desateré promn," podotkl uitel. ,, Pravdou zstane jen, že jest ona socha velmi stará a mistrn provedená. Má ostatn šíte

pi krátkém pobytu v

mnoho štdrých

ctitel.

Hlavu Madony

i

dátka

zdobí koruna z ryzího zlata. íza její jest plná perel a drahého kamení. Nedávno zemel zde lichvá, který se kál na smrtelném loži z hích svých a odkázal mimo jiné Pann Marii za Lesy nemalou sumu dukát, tpytících se nyní na tyech dlouhých

šrách

po její hrudi." Pochybuj u, že si za

ty dukáty koupil nebeské království," pravila teta. ,,Vydiduch ten na svdomí píliš mnoho lidského neštstí." ,,Mezi jeho obti náleží prý také pívozník wSvo,,

ml

boda."

247

„Ovšem," potvrdila teta. „Je to historie, kterou nerada vypravuju. Stává se na štstí zídka, abych musila na druhou stranu. Cítím vždy jako bodnutí u srdce, když vidím tu hubenou, sešlou postavu, jak se shýbá mlky k rezavému etzu a mozolovitou rukou odpíná zpuchelou pramici. Jsem-li sama, nevstoupila bych na ni ani za velké peníze. Uinila jsem tak jen jednou a mám toho dost. Bylo mi nevýslo\Ti teskno, když jsem se octla s ním samojediná uprosted vody. Hledl tak divn, ztrnule do proudu, jakoby tam spatoval njaký hrozný obraz; asem zdálo se mi, jakoby nco šeptal a zas jakoby skípal zuby, a náhle udeil veslem tak prudce do vody, že jsem leknutím vzkikla. Dkovala jsem bohu, když jsem vstoupila na druhý beh. A ten podivín byl jednou hochem, po nmž se mnoho dvátek fantilo. Ba, zde ped strýcem musím vyznati, že jsem si nejednou pála, aby Petík Svobod pepustil nco ohn mému Antonínu. Ten se vždy schovával za ostatní a k tanci musily jsme ho bráti násilím. Podnes je mi hádankou, pro jsem se vlastdo nho zamilovala."

n

Strýc pohlédl rozpait do stropu, a na tvái jeho objevil se slabý rumnec.

Naproti tomu byl Petr jako živý blesk a zamnohém srdci. Jaký div! Byl synem bohatého mšana a hezký jak Adonis. Studoval také nkolik rok; pinesl si z tch studií sice špatná vysvdení, ale uhlazené velkomstské zpsoby. Mohl Ale volba si vybrati nejbohatší nevstu v mst. jeho byla osudná. Zamiloval se šílen do zcela chudé dívky, jíž jsme íkali kramáovic Btuška. Krasavice nebyla. Mla vlasy svtlé jako len a plaché, ,,

pálil v

248

Moudré ei s ní nebylo. Kdykoli jsem do krámu k otci jejímu vešla, sedala v kout mezi pestrým haraburdím a zpívala si jako ze sna njakou hloupou písniku. Šatila se až k smíchu, tak po kramásku! Kam jí napadlo, pišila si lacinou pentli nebo zavsila cetku falešného zlata; do vlas nastrkala si ledabylo planých kvt a nosila od nepamti šnrovaku tešové barvy. Lidé íkali žertem, že se zamiloval mladý Svoboda do té šnrovaky. Ale Petr dovedl si pes tyto úsmšky kramáovic Btušku k oltái. Nic nedbal, že mu proto otec zakázal vstup do domu, že mu -pohrozil vyddním. Rozplýval se štstím po boku své vyvolené. veliké oi.

Líbal ji a hladil a strojil si ji jako princeznu. Všem bylo divno, odkud bere peníze na ty atlasové stevíky, hedbávné vjíe a zlaté náušnice. Však brzy rozluštila se hádanka. Vídali ho astokráte vcházeti do starého domku u hradeb, kde byl zapeden lichváský pavouk, v jehož síti se tepetalo již tolik lehkomyslných obtí. Petr uvízl v ní také. Pavouk vyssál z nho zlatý tuk, povinný díl po otci, a jednou vyhodil ho ze své sít jako žebráka. Ale Petr nežebral. Chytal se tu toho, tu onoho, aby si pomohl opt na nohy. Neztratil ješt lehké mysli. Zaal kramait, pak se chytil houslí, pak hledal práce na železné dráze. Než nic se mu nedailo. Klesal rok od roku hloub. ví, kam by byl dopadl, kdyby se mu nebylo naskytlo pívoznictví. Pachtí se s tím nyní již nkolik rok. Ale veselost jeho zmizela

Bh

stal se zamraeným, nemluvným. Není vru divu! Výnos jeho živnosti je velice skrovný a staí sotva pro jednu osobu, neku-li k vyživení rodiny, požehnané tolika zdravými dtmi. Ba, jmá jich sedm, jedno menší než druhé, ale ty živé varhany nebudou

úpln;

249

mu k potšení; tuším, že je hlad každodenní jejich písnikou/* ,,A žena jeho je prý již po delší as nemocna," dodal uitel. Slovem, smutná historie! Nerada o ní povídám," vzdychla teta. Ale strýc uznal za vhodné ukoniti ten píbh kratikou morálkou. Zdá se, že ho k tomu pobídl osten, jejž zanechala v duši jeho snižující poznámka tetina o zaátcích jejich známosti. Vypjav rusou hlavu vyrazil ze sebe Lehko,,

:

,,

myslnost, tak jest!" Pohlížel pi tom upjat na protjší stnu, jakoby tam etl v plamenném písmu zatracující tento ortel. Rozmluva obrátila se potom k jiným vcem, a Pavel poznal v krátké chvíli všechny zajímavé stránky msta a okolí. Za to neodcházel uitel hrub spokojen ze své výpravy. Celý výtžek její skládal se z rozcuchaných vlas a vous Pavlových, jeho chorobn bledého oblieje a scházejícího knoflíku na levé stran jeho kabátu. III.

„Dnes abychom navštívili pana dkana," prankolik dní na to strýc k protjší stn. ,,Kekl mi, že by se s tebou rád seznámil." „Nebudeš chze té litovati," podotkla teta. „Poznáš ctihodného velebného pána v pravém slova vil

smyslu."

Ale chvaloe její nebyla by zlomila odpor Pavlv k podobným návštvám, kdyby jí nebyl pispl

ku pomoci prosebný pohled strýcv na stnu.

25()

Pan dkan pijal strýce s Pavlem v pokoji, jehož sklenné dvée vedly píiiio do zahrady. Stál v tchto dveích, dokoán otexených, bez kabátu, s vykasanými rukávy u košile, zavíraje zahradnický nž. ,,Ach, bute mi vítáni!" zv^olal jim libozvu-

ným hlasem vstíc. májové pobožnosti."

,,

Pekvapili

jste

mne pi mé

spšn

dlouhý erný kabát a požádal je na pohovku. ,,Tší mne, .že vás poznávám," pravil k Pavlovi. ,,Muzu vaši znám sice již delší dobu a strávil jsem v její spolenosti mnohou píjemnou- hodinu." Pavel prohodil cosi o mladických pokusech a bezcenných híkách. Nejsem pochlebníkem," pokraoval dkan, ,,ale pes to musím vám íci do oí, že jsem ítal s potšením vaše veršíky. Škoda, že již po nkolik rok tak tvrdošíjn mlíte. Vaše píse znla z hloubi Oblékl

pívtiv, aby

usedli

,,

duše, vroucn a nadšen. Nebyla to sice úpln taková píse, jakou bych rád vložil do hrudi našich pvc: píse skivana, vznášejícího se z domácí naší brázdy k nebesm, jásajícího voln v istém modrém vzduchu na zlatém paprsku slunením. Byla také ponkud chycena tou novovkou nemocí, lehkým nádechem tch všelijakých bol, o nichž nemli

zdraví otcové naši ani tušení. Víte,

mého úsudku

eho

se

vám

dle

nedostává, pánové? Stálejšího styku s pírodou. Zdává se mi, že se ve vašich pracích obrážejí bledé vzorky aloun, jimiž jsou vylepeny vaše dusné mstské žaláe, a nikoli zele polí a les a blankyt nebes a zdravé postavy našeho lidu. Však odpuste, že vás nudím svými starosvtskými náhledy. Jak praveno, vaše veršíky jsem ítal vždy s i)otšením. Ale nesedlo by se nám lépe tam

251

venku? Poshovte maliko, upravím naped svj

ze-

lený salon k pijetí ídkých host." \^yšel do zahrady. v pokuji dosti píPavel pomyslil sobe, že je jemno. Pokoj ten dýchal posvátnou útulností, jakou se zhusta vyznaují obydlí duchovních. Nescházely pošmourné obrazy svatých a krajin, veliký v kostný krucifix na vyezávaném klekátku, mohutné knihy v kožených deskách s ervenou oízkou, stíbrná lastura se svcenou vodou, v níž se shlíželo dvé alabastrových andílk. Ale v posvátný asketický pozemské dech toho prostoru mísí se mnohé hostiny. Ten krucifix není s to a zaplašiti pedstavu skvostných post, pýchy farské starého vína a kokuchyn, prodchnutých enných anakreontickým žertem. Zrak váš uchyi

nm

i

vn

kvt

vn

— vn

ohnm

mkce

vycpané lenotvrdého klekátka do šky, a fantasie kreslí si tam obliej nebesky klidný, oddávající se rozkoši odpoledního spánku. a zval hosty do Za chvilku vrátil se pan

luje se s

dkan

zahrady.

Uvedl je do ní s patrnou pýchou, a pýcha ta nebyla bezdvodná. Octli se v prostranném sad, který svdil o píli a šastném vkusu nejen nynjšího pána, nýbrž i nkolika jeho pedchdc. Uži-

tené ladu.

s

pkným

pojilo se tu v nejšastnjším souse tu se záhony kvítí,

Záhony zeleniny stídaly

obrovské košaté stromy

s

trpasliími jablonmi,

tém

je-

zavíraly úzké, pískem posypané stezky, ovroubené angreštem a revízem. Zdi pokryty tuto byly všude špalíry broskví, merunk a révy. dobu vládla zde mladá Flora se svým komonstvem ale navštvovatel cítil, že pranejkrásnjších vý triumf slaviti zde bude teprv Pomona. Až se jichž

vtve

V

kvt;

všechny ty

lati

obalí zeleným

po

zdích, ty

vncovím, jímž

špagáty ve vzduchu prohlížeti

budou

sty-

meruky

a zardlé broskve, z nhož kanouti budou modré a ervenavé hrozny, až si ty zakrslé stromky podají pes pšinu ruce, že budeš musit podlézat tím bohatstvím s hlavou sklonnou a vyhýbat se tíži jablek pak octne se tento sad na vrcholu své slávy. Však i nyní smje se rozkošn pod jarním políbením pírody. Svtlá zele protkána je libými kvty; bez vynáší do jasného vzduchu modré, ervené a bílé chomáe v Starém kamenném vodojemu, jehož hladinu postýlá ješt žluté a ervené listí minulého podzimku, shlíží se již okolní stromoví novou jelení, a stará kamenná svtice nad ním obléká se opt ve zvonkové roucho povíjivých kvt. Tak vypadala prostora, již byl pan dkan nazval žertovn svým zeleným salonem. Uvedl hosty do besídky uprosted. Zde byl okrouhlý stl již pokryt svátením ubrusem a na stál mnohoslibný

dliv

žluté

—

;

nm

pedvoj dkanské kuchyn. ,,Poslužte si, pánové! Pijete radji bílé i ervené? Híchem bylo by sedti v dusném pokoji, když nám již upádá jaro nad hlavu tak rozkošné baldachýny. Slyšte, v kaplance stahuje se bouka,

která se snese zítra s

úsmvem

s

kazatelny," pravil okazuje

na okno v prvním pate, odkud

se ozý-

valy úryvky velmi ostrého kázání, „ale pochybuju, že obrátí mnoho Savl v Pavly. Všechna výmluvnost naše je marná, nepispj e-li ku pomoci sám Hospodin. Mnohdykrátc divím se v duchu, jak srdce lidské zstati zatvrzelým uprosted toho ného kázání, jímž zaznívá kolem nho celý boží svt.

mže

v-

Vytýkají nám, že jsme nepátely

vd pírodních. Jest

253

bezdvodná výitka. Nepejeme

jen té naduté která hledá v pírod drobnohledem záminky pro svou zpupnou bezbožnost, ale nechce vidti v ní velikých svatých pravd, jež spatuje prosté oko dítte. Pravou vdu ctíme zajisté. Já sám jsem na píklad vášnivým botanikem a nalézám ve té jen útchu a posilu. Ó, píroda je nejlepším kazatelem. Vždy brával sám božský uitel náš ku svým podobenstvím lilie polní a patctvo nebeské. Neznám to

vd,

vd

dojímavjší epištoly nad krásný slunený jarní den: pesvdiv tu hlásá modrý vzduch s kvetounžnými motýly, radostným bzuením hmyzu, že prohívají vesmír paprsky neskonalé lájak cími vtvemi,

sky,

sálající

z

vného

srdce božího!"

Pi tvá

slovech tch pivel dstojný jeho záila blahým zanícením.

knz oi

a

V oblieji strýcov zrcadlilo se pohnutí. Sám Pavel musil uznati, že nemá nejlepší spoádání svta výmluvnjšího kazatele nad tuto soumrnou plnou

pkn

s a mkce vypracovaným obliejem v rámci bílých kadeí, se sepjatýma na kolen rukama, jejichž prsty vyzývaly blostí a žírnou zaokrouhleností svou k obdivu.

knžskou podobu,

Z pozorování toho vytrhl jej blízký šustot. Pohlédl v tu stranu. Uprosted kvetoucích haluzí objevila se na chvilku díví tvá. Vypadala jako tvá íhající rusalky s lesklým hndým okem a pootevertíkem, jenž odkrýval adu nejistších perel. Ale sotva že obezel její lahodný ovál, spojily se opt snžné kvetoucí haluze a jen chrustní písku svdilo, že nebyl zjev tento pouhým peludem. Kde vzala se ta rusalka v zahrad velebného

ným svžím

pána ? Svatopluk

ir

ech:

Sebrané

spisy. XII.

\S

:

254

Tento nepopál mu asu k pemýšlení pokraoval: „Odpuste, že jsem zabedl do kazatelského tónu. Jaro inívá ze mne vždy mladického blouznivce. Dovolte, nanu tuto krabici s naloženými ;

raími ocásky. Není vám libo?" „Dkuju, nejím vbec raky."

Mn

jsou ze všeho nejJakže? vy nejíte raky? Neznám lákavjšího pohledu nad mísu rak v nádherném kardinálském hávu." ,,Mn je ten pohled protivným." ,,

milejší.

Zvláštní antipathie!" ,,Vím, že se usmjete pathie. Kdykoli vidím tu dere se mi na mysl zpsob, ,,

nad pvodem této rumnou lahdku,

anti-

vždy jakým nabyla skvostného

svého rumnce. Vždy pedstavuju si v duchu ta ubohá zvíata hemžící se za živa v horoucím varu, a slyším ten tichý jejich sykot, strašlivou píse smrtelného jejich zápasu."

Pan dkan i strýc pohledli s udivením na Pavla a hledali na rtu jeho žertovný úsmv. Když ho nenašli, pošoupl se strýc na židlici a pan dkan pravil Odpuste, pane, že v tom spatuji silnou dávku citlivstkáství. Pokud mi vdomo, nelze raky jinak upraviti. Nuže, má se lovk z útrpaiosti vbec zíci této pochoutky, jíž mu popála ruka boží? Dslednesml byste pojídati ryb, jež tepetaly se v mukách na rybáov udicL ba musil byste se zíci jste snad vegetariánem?" všech masitých pokrm. „NikoH! Nemohu popíti, že uinila píroda lovka dravcem, a proto zatínám s ostatními dravci ,,

n

i

klidn zuby do kídla holubice." „A tím je, tuším, vaše raí elegie u konce," zvolal se smíchem pan dkan. ,,Nuže, vniknte již chut do toho raího mausolea. Pan strýc mi do-

255

A

svdí, že jsou výborné. Ješt nechcete? opravdu ze zásady? Nuže, co se mne týe, že mohou býti tak ethericky cithvé povahy, aby duševní jejich kUd byl rušen bolestmi tvorstva, ale pochybuju, že byste se sám piznati chtl k podobné povaze a že byste se nebál smíchu obecenstva, kdy-

vím,

nmého

byste

nkde

napsal jen dnešní naši rozprávku."

,,Ach, papír, jenž snesl tolik vcí, snesl

by

i

tuto.

Ostatn není rozmluva naše ješt u konce. Myslím, nemusí míti lovk práv etherické ivy, aby jím pohnul bolestný skek nižšího tvora, svíjejícího se v mukách u jeho nohou. Myslím, že se citlivý lože

vk

asem ix)zastaví nad tou rolí katanpidlila píroda uprosted ostatního tvorstva. A to je všechno, co jsem chtl

pece

skou,

již

cítícího

jen

mu

najisto postaviti. Víte dozajista, že je marnivost nejdtklivjší stránkou spisovatel. Nuže, dotkl jste se této mé slabé stránky svou poznámkou o nádechu všelijakých bol. Pochopíte, že jsem musil odpovdti kritikou vaší theorie o irém blaženém souladu všehomíra. Jdte jen tou krásnou, slunenou jarní krajinou a vizte, jak se rozšlápnutý erv svíjí blahem pod vaší nohou, jak vesele harcuje bi rolnía jak radostn se na bocích zmoeného tepetá zkrvácená rybka na udici idyllického ry-

kv

kon

báka!" ..Pichází mi posila," zvolal hostitel pokrauje v položertovném tónu Pavlových slov. ,,Hle,

mj

spoludlník na vinici Pán." Ped spoleností objevil se mladý knz v erném taláru, s ernou epikou na temeni hlavy. Bylo vidti, že nese obojí s patrnou pýchou. Hladce oholený jeho obliej s erným ohnivým okem vyznaoval se dstojnou písností, s jakou vstupují horliví 18*

256

novosvcenci do života z pošmourných zdí semináe, obrnni dogmaty a kanóny, boíce snabou, aby pemnib ten pevrácený svt dle posvátnýcb svýcb tbeorií.

Pozdvibnuv na pozdrav epiku, pisedl k ostatním do besídky. Když mu byl sdlen pedmt sporu, cbopil se bo s nemalou kousavostí. ,,Dle mbo nábledu jsou podobné úvaby zcela

lovk

nemístné. ve své obmezenosti nemá práva vypínati se za advokáta ostatníbo tvorstva, kteréž má mocnjšího zastance. se naprosto nelíbí ta nžná pée o zvíectvo, kteráž se okázale jeví v jistých svtských uených kruzích. Piznejte se

Mn

mistrem vaším Darwin! Tábor tchto to ješt daleko. Víte, pro obrací motýl krásnjší stranu svých kídel obyejn na venek ?" Strýc, k nmuž jako k nestranné osob elila jen,

že

je

vdátor pivede

enická

otázka, upustil v leknutí raí ocásek. marnivosti!" odpovdl si s ostrou ironií kaplan. ,,Z marnivosti, nejinak. etl jsem tak doslova v njaké darwinianské knize. Den co den objevují njakou pekvapující schopnost duše zvíecí. Starají se tak horliv o nmou tvá, jakoby byli sami u sebe již dávno všechno spoádali.** ,,Jsem vám povden za tento obrat v naší rozmluv,'* ekl Pavel. ,,Zde nemžete mne kárati z falešného citlivstkáství; zde stojí lovk proti lotato

,,Z

Vi

bolestem nmé pírody mžete se obrniti vku. svým rodovým pedsudkem. Ale otupiti svj sluch úpln k výkikm lidské bolesti, které vás obletují pi každém kroku, k tomu patí již notná dávka filosofie. ítati soustavy o nejkrásnjším uspoádání svta v mkké lenošce u praskajících kamen s v-

257

domím, se

tetelí

dobou tisíce nahých dtských tl ledovým políbením mrazu; rozplývati se

že touž

radostí ze života pí íši vína, pi vni rží, a vdti, že v tu chvíli tisíce ubohých lidí v puchu nezdravých brloh umírá hladem; \idti, jak si bohá ve zlatém voze vyjede do prosted zástup a vyzývá své ubohé, hynoucí bratry hrdým záícím okem: zdaž ,Hle, jak jsem šasten a jak jste vy bídní!' nelze prominouti, že pi takovém uspoádání života asem ret se zkiví zoufalým smíchem a nádech všelijakých bol se pikrade na veselou píse?!'* ,,Jak vidím, chcete položiti socialismus na denní náš poádek," podotkl s jemným úsmškem kaplan. „Ó, nikoli! Máme spolu nevinnou literární hádku a já se vzdávám další obrany," pravil pan dkan, a joviálnímu starému pánu podailo se brzy zavésti hovor do hladších kolejí.

—

Za chvíli rozveselila se spolenost ve vonném kvetoucím sad pi íších ohnivého vína úpln. Náhle zachrustl písek pod lehkým krokem. Z kvetoucích vtví vynoila se opt tvá rusalky, jež byla již jednou Pavla pekvapila. Odstraujíc si hebounkým prstem neposlušnou kade s bílého ela, s plachou ostýchavostí v oku Pibhl chlapec pistoupila ke stolu a zašeptala: od pívozníka Svobody. Umírá prý jeho matka." ,,

Kaplan zdvihl se mlky od stolu a strýc s Pavlem uznali okamžik ten za vhodný, aby ukonili svou návštvu. Ale vlídný dkan nepropustil je tak zhola. ,, Tuším, že pijmete na cestu dárek z mé hojnosti," decimoval pepravil k strýci, a štpaský jeho moje ne, strý zástup kvt. ,,Ty pak, Cilko

nž

—

258

—

seber nco kloudného pro tohoto pána. a vkusem máš písného soudce." Cilka postavila do písku zelen natenou zahradní konvici a obrátila zardlý obliej napolo k Pavlovi s úsmvem, jakým zakrývají rády své rozpaky mladistvé dívky s drobnýrni skvlými zoubky a mlkým dlkem na tvái. ten bývá roztomilý, dokud mívá za hlavní úkol zakrytí rozpak a nikoli odkrytí tch drobných, skvlých

pánové

Ale vol

s pílí

—

Úsmv

zoubk. ,,Jak

otepané, šablonovité jsou ty

finty

dívího

oblieje!" pomyslil si Pavel pi .pohledu na onen úsmv. Líc její uvedla mu na mysl skvostný rumnec uzrávající broskve. Hled na ztepilou její podobu, pravil k sob, že je ustrojena dosti vkusn a že se jasné, svží barvy jejího odvu mile shodují s lahodnou barvitostí jarní pírody. Nebyl prvním z tch, kdož poznali zázran osvžující vliv sliného dívího tla na barvy prostých kartounových šat. Za dtských let míval jsem s jinými dtmi plaché motýly v podezení, že vidí malovanýma oima na svých kídlech, ne-li c?lou plochou tchto kídel. Pozdji utvrdil jsem se v pesvdení, že vidí v jistých pípadech mladé dcery Eviny celým povrchem svým, jsouce takto podobny jistým bytostem, jejichž tla si mystická obraznost upádá ze samých neviditelných oí. Stojí-li v takových pípadech mladý muž u mladé dívky, vidí teba tvá její odvrácenu, asy sklopeny, a pece cítí, že na pevn spoívají zkoumavé její pohledy.

nm

Zdá se, že byla také víka dkanovy netee nadána podobnou prhledností. Na pohled vnovala všechnu pozornost chomám rznobarvých zvonc, po nichž se vztahovala poloobnažená jf^n ruka,

.

chvl se laškovn, bezpochyby v oekábude musit odpovídati na nkterou z galantních frásí, které bývají pes všechnu ošumlost svoji a rtík

její

vání, že

mannou

pro srdce díví. Ale znenáhla mizel tento blažený záchvv s jejího rtu a stín rozkládal se zvolna po jasném líci, jakoby se tam vkrádal pímo s oblieje našeho Pavla, hledícího nyní mlky a neten ví kam do jasného modra.

bh

Kytice byla svázána a podána s pvabným úsmvem. Ba, pitlumené asou zraky zableskly se okamžik ten povzbudí hosta pri tom tveraiv

—

zajisté

A šlal

.

k njaké dvorné poznámce. Pavel pijal

kytici,

naklonil hlavu a zaka-

.

Opustil dkanství

s

pesvdením,

že

tam

neza-

nechal píznivý dojem. Strýc sdílel patrn pesvdení to. Prohodil cestou, že je pan dkan pítelem veselé zábavy, a pronesl slovo ,, veselé" s obzvlášt-

ním drazem. Když se ložnici,

a tlupa

u veer Pavel samoten ve své bezu dokoán okno, jímž vnikla komár, kteí zahájili bez odkladu svj samooctl

vn

otevel

vražedný rej kolem záící sklenné koule lampy. Pavel pivonl ku kytici, již byl s tak malým vdkem pijal od rusalky dkanství, vytrhl tvrtku papíru z denníku a svil jí skípavým pérem následující básnický pokus:

mn

kloníš vlhký zrak Pro ke tak toužebn a smutn tak a v klín mé kladeš elo ?

Pro

kane s cudných spánk tvých panenské rouchy asný sníh mi na chladnoucí tlo ?

260

Nadarmo žbánu tvého lem s

mým

vyprahlým se

pojí

rtem

a zrak tvj »Žij!« mi velí. Zasáhla srdce smrtná zbra, ni slza tvá, ni bílá již

hru mou

dla

nezacelí.

Vsta, dcero poušt, zdvihni žbán na krásnou hlavu, v rodný stan jdi dále volným krokem. Mou hlavu k zemi polož zpt a shlédni ke naposled svým velkým erným okem.

mn

Nestojí za perlu tvých as, co ponechal mi v hrudi as, co vlá tím ruky stiskem, co zítra ve mžik jediný zasype boue pustiny svým jemným žhavým pískem. .

Náhle odtrhl péro od papíru a mrštil jím stra„Quo, quo ruis?!" zašeptal skloniv hlavu do dlan. „První pestoupení desatera, jež mi dal pítel Aesculap na cestu. Páté: Nebudeš verš tepati! Slyším tvé anathema, milý doktore! Kazit si zdraví a pro takové rýmy! ,,Zrak as" as tak k tomu se hodí jen stejn opotebované: „Jdi do nou.

—

—

—

—

kláštera, Ofelie!"

IV.

Za ranního úsvitu vyšel si Pavel na první zdravotní výlet. Dal se kolem zámeckého parku nejkratší cestou z msta. Pozoroval, že iní jaro utšené pokroky. ale

snhem

Krajina byla

opt

pokryta

snhem,

kvtu, jenž obaloval rznotvárné vrchol-

ky strom jako záiv

bílá oblaka.

V

zasmušilou

261

tvánost lesnatých strání vkrádaly se veselé paprsky mladosti, pršky svtle zelených lístk bezových a jasné vlny nového lupení, jímž se odívaly uprosted jehlií zabloudilé buky. Po obou stranách eky táhly se zelené luiny, z ásti posekané a kupami sena pokryté, tu a tam prostoupené malebným

skupením olší. Na jednom míst behu zastavil se Pavel. Tam naproti stoupaly do strán hndokoré pn borovic, a jemu zachtlo se jejich zdravého, vonného dechu. Spatil pod tmi borovicemi na behu chatrné obydlí a ped ním zpuchelou pramici, kolébající se lín v jasné vod. Zahvízdal. Z chatre vyšel muž, a odepjav pramici vesloval k nmu. Byl to patrn nešastný majitel hladových varhan, s jehož osudem jej byla teta zbžn seznámila. Pavel hledl zvdav na postavu, zvolna se blížící. Byl to statný kmen, ale zbrázdný a sehnutý mnohou nepohodou. Stál v plné zái jitního slunce. Mosazné knoflíky na zedrané jeho kazajce tpytily se jako zlato a

tvá

jevila se v píkrém osvtlení jako obliej kovové sochy. Pavel mohl po libosti bádati v etných jejích rýhách. Ale pes to výborné osvtlení nevznikl hluboko do tajemství oblieje. Zdálo se, že zamyká vzdorn pístup v duševní pozadí své pevn

sevenýma rtoma a kosmatým svislým oboím, pod nímž mizelo plaché oko. Okazoval na venek jen nepohnuté vrásky osmahlé kže a zcuchané vla-

tém

sy,

oboí

erné chomáe byly tu a pedasným snhem jako píeska

a vousy, jichž

tam promíchány

tragického otce, již bylo teprve zasáhlo jen nkolik divadelního pudru. Pramice pirazila ke behu. Pavel usadil se na vetché prkno, pibité v zádi její, a rázné udeení

pehánk

veslem odrazilo ji daleko do proudu. Náš hrdina na pívozníka s živým úastenstvím. Zpomenul si na tetu a usmál se v duchu. Dsným pí-

pohlížel

nebyl, ale nebudil opravdu píjemné myšlenky. Kostnatá jeho postava, trící v popedí pra-

vozník

mran

uzaveným obliejem nehodila se v idyllický rám tiché jarní krajiny; k té oslonné vod, v níž se kolébá fantastický jeho stín; k devnému mlýnu, jehož mohutné kolo se míhá mice,

s

hrub

skulinami kvetoucích vtví; k lib dímajícímu lesu, nhož vychází práv tlupa podkasaných žen s vysokým bemenem požaté trávy na hlavách. Zdaž neproniká ni jeden ze zlatých paprsk slunce mrakem oboí v jeho duši, zdaž neprohívá lichotný teplý vzduch osmahlá jeho prsa, prozírající skulinami režné košile? z

Pavel pokusil se o

to,

aby zlomil alespo

pee

jeho úst. ,,

Pevážíte mnoho?"

tázal se

blahosklonn,

ztá-

lehce ruku do vody. Ale odtáhl ji rychle zpt u nho do a zachytil se prkna. Veslo udeilo eky a celá smrš vody vystiklá na batistovou košili, mníc rázem kabinetní kousek žehliského umbylo pespíliš! ní tetina v ohavu zpuštní.

pje

tsn

To

schlíplé hebínky naškrobených varhánk ,,Což musíte šermovat vesvyrazil Pavel ze sebe lem okolo mé hlavy? Nemáte tam v pedu dosti

Rovnaje

:

místa ?"

Pívozníkova tvá zstala pi Jen hustým jeho oboím

pohnutí. trhlo

—

zdaž to zloba

Mokrá

chu

odpov

této to

dtce bez na chvilku

i výsmch?

pívozníkova zahnala Pavlovi k dalším otázkám a znan ochladila lidumilný

r263

jeho zápal.

,,

Takový mrav

chudoby!" pravil Na protjším

je

špatným spoleníkem

sob v duchu. behu oekávala

již ona tlupa žen trávy na hlavách v hlasitém hovoru a smíchu pívozu íka. Ale když pistál, ztlumily veselé hlasy a usadily se mlky v pramici pestrou adou na sténající prkno.

s

bemenem

Pavel zstal samoten na behu. Obchvátila ho jakási mdloba. Musil usednouti na prohnuté prkno, tvoící ve spojení s neotesanými borovými

dvma

špalky

ekárnu pívozu.

Zahledl se na obydlí pívozníkovo. Byl to vrak nizounké chatre, vydaný lovkem dávno na milost a nemilost pírod. Tato ustrojila si ho, jak umla. Sklony hrbaté jeho stechy potáhla kyprou abrakou mechu, jenž pecházel v rzné barvy, místy jako mkký, svtle zelený plyš, místy jako speklé tmavohndé oví rouno. Heben ozdobila mu krátkou, zježenou hívou netesku. Do hniloby rozpuklých trám vdechla mu podivná skupení miziv bledých

hub

s

ásnými špiatými klobouky na peútlých

stoncích, a k dovršení toho nosti zapedla je do vtrných

k šedému

obrazu vzdušné jemsítí

pavouk. Od

zem

navsila drobného lupení plazivých ke. jímž prohlíželo ostýchav skromné okno. Bezdky zdvihl se Pavel a pistoupil k tomu oknu. Spatil nízkou, tmavou svtniku. Na protjší stn visely housle. Stl, dv židlice se srditým výkrojkem v lenochu, jedna postel, vše bez nátru, tvoily nábytek. V kout visela rybáská sí a pestrá sms rozedraných šat. Ale pozornost Pavlovu upoutala nejvíce podlaha. Na té ležela na zpuchelém slamníku njaká hmota, pokrytá rozesteným bílým prostradlem. Uhodl štítu

264

brzy tajemství jeho. Vlnami hebkého plátna prorážely obrysy lidského tla a pod jedním záhybem vykrádala se kade vlasu, svtlého jak suchý len. Pavel se zachvl. Zrak jeho zaletl od tajemného prostradla ku smsi rozedraného šatstva v kout, a spoinul tam na vetché, poloroztepané šn]*ovace. Zachovala si bledý nádech tešové barvy. Šastná barva! barva nejšastnjší doby roku! Také ty, nejasný obraze tam, utonulý v plátných vlnách, jsi dobu, kdy hodila se ta šastná barva na tvoji hrud, dmoucí se istou milostí, ke tvým rtm, jež vábily k sob chtivé pohledy mužské, jako uzrálé tešn podobenství jich sbory mlsného ptactva. Co zbylo z vlnobití nebeských cit, jež kdysi zaléhalo v to vybledlé, roztepené šnrování? Kolem nehnutého obrazu smrti je na podlaze velmi živo. Hemží se drobnými postavami dtí rzného pohlaví a zamstnání. Nejdstojnji poíná si dívka nejvtší, kleící na jednom kolen u hlavy nebožky. Druhé koleno slouží za oporu ruce, do níž se truchliv sklání svtlovlasá hlavinka. Zdá se, že byla postavena na stráž u mrtvoly. Pochopuje patrn vážnost svého úadu urovnává opatrn záhyby prostradla, odhání drzé mouchy a zakikuje s velitelským pohledem nezbedné bratry a sestry. Je hrdá u vdomí, že pojímá náležit vážnost situace a že ví, jak se sluší chovati ní. Pedchází ostatní píkladem smutku. asem tiskne obliej do dlaní, potásá hlavou a stká i pláe usedav, a pak shrnou se dosplejší dítky kolem ní a následují píkladu jejího, ale ve chvíli na to rozprchly se za svými híkami do všech kout a nad

ml

—

—

pomrn

;

vi

slzí opt jen ona jediná, malá Nioba! Ach, což jest smutek takové malé Nioby! Nyní propukla

matkou

265

v hoký, usedavý, srdce rvoucí plá, a v píštím okamžiku zbyla z té povodn jen jediná lesklá krpj na jasné tvái; pak pejíždí si již jen prstíkem suché bílé asy a svírá asem násiln oi, a když je zvolna otvírá, jsou plny tpytné vláhy; ale ten vlhký flór jasných oek nemá hlubšího významu, než jitní rosa v kalichu kvtu. Život na podlaze stával se mezitím ím dále pohnutjším. Tu snaží se malá chva utišiti va-

zabalenou v ervený klcek ale vaeka je posedlá nic naplat všechno hýkání, mazleni a zpívání víská dále. Vedle ídí mladý vojevdce v ele dvou špádských karet složité obléhání vetchého stevíce. V jednom kout zaídily se dv malé kuchaky, které upravují vody a rozstrouhané cihly bájen dobré pokrmy, že se sbíhá slina v ústech pi pouhém na pohledu. Štstí ješt, že odpoívá dosud nejmladší len rodiny v sladkém ranním spánku. Ustláno má znamenit. Leží v podlouhlé devné opálce jako antické pachole ve skoepin želvy. Dímá ve své podivné kolébce stejn sladce jako dcko knížecí v houpavém lžku z hedvábí a zlata. Bohužel provrtána jest v každém konci opálky dírka, jíž provléknouti lze provázek. Tato okolnost stala se osudnou pro ranní jeho spánek. Dva brati pohlédli náhodou souasn na lžko andílkovo zbudilo v jednom pedstavu vlené lodi, v druhém obraz hrabcího povozu. Od myšlenky k inu byl jeden skok. Provléknuty jsou mžikem provázky osudnými dírkami a pedstavy vlené lodi a hrabcího povozu octly se mezi sebou v tuhém sporu. tentam Hoši smýkají kolébkou v opané strany Zbuzený princ ohrazuje jest krásný jitní spánek

eku,

asem

;

—

:

55

n

:

—

I

266

se v kiku rukami i nožkami proti bratrské fikci, která ohrožuje tak lehkovážným zpsobem jeho nejsvtjší zájmy. Hoši vjeU si do vlas devná skoepina se pekotila a nžný obsah její octl se na podlaze.

—

Byl nejvyšší as, že zakroila moudrá Nioba. Zdvihla se s hnvem šlechetným na ele do plné výšky své, pi emž se jasn objevila stará pravda, že nerostou sukniky a rukávy zárove s mladým tlem. Vztáhla ruku velitelsky ke dveím, a když nedošel její posunk náležitého povšimnutí, vystrila vlastní rukou chvu, vojevdce, kuchaky a tutti quanti ze svtnice a zastrila za nimi širokou devnou závoru. Vložila dcko opatrn nazpt do opálky a za chvilku vládl v tsné prostoe posvátný klid klid smrti, klid dtského spánku.

—

promna dje rozšíila kruh Pavlových Za plotem dvorku povytáhly se dv zvdavé hlavinky a v krátce na to stál ped Pavlem Tato

známostí.

párek titrných postav. Byli to hoch a dvátko. Výšku mli stejnou a jejich oblieje nezapíraly spolený pvod, jen že ml on tmavé vlasy a dvátko bylo více než rozhodnou blondýnkou. Jakkoliv nemohli sloužiti za vzor istoty a skrovný odv jejich vypadal, jakoby byl ušit z praporu njaké v bitvách sešedivlé legie, tvoily pece roztomilý párek. eho potebuje k okrášlení svému dítko šastného vzrstu a milého oblieje, teba by byly nepíznivé okolnosti zabránily, aby se ten obliej zaokrouhlil v hotový úplnk a prokvetl skvostným rumncem ? Stail úpln ervený šátek s dlouhou tásní, zavázaný kížem na prsou hochových, a mosazný kroužek s modrým kamen-

267

kem

v uchu rozjevené blondýnky, jejíž zcuchaná hlava okazovala pokusy a stopy svtlých copánk. zpod ela Stáli tedy ped ním, upírali k zbyten zvtšené oi. dívka celou hoejší Po chvíli nahnula k polovici tla a zašeptala: ,,Naše maminka umela." Byla si patrn vdoma dležitosti toho sdlení a stopovala dojem jeho ve tvái cizincov.

nmu

nmu

,,Ale

Madlence nesmí

se to íci," pravil

pak ho-

,,Madlence musí se íci, že šla daleko pa a že se vrátí, až se Madlenka tikrát vyspí." Pavel pitáhl sirotky na svá kolena. ,,Jak ti šík.

malá?" ,,Anika."

íkají,

„Atob?" ,,

Stána."

,,A kolik je vás mady ?"

Dti prst

poítaly

všech bratru a sester doliro-

namáhav

„Osm," zvolal rychle do dlan.

na prstech. hošík, zahnuv

poslední

,,Sedm," opravila jej horliv dívka. ,,Ti brati a tyry sestry se mnou." „Nuže, zde máte nco a rozdlte se s ostatními." Vtiskl jim do ruky nco drobných penz. prohlížela si s okem záícím kovové kodlani a pravila ukajíc do jednoho prstem !" ,,To je stíbro, stíbro ,,Já vidl také zlaté peníze," chlubil se Stána. „Visí v Záleském kostele na prsou Panny Marie." „To jsou dukáty." „Ty dukáty jsou naše."

Anika

touky na

„Vaše?"

:

„Naše. Tatínek íkává, že visí naše dukáty na prsou Panny Marie Záleské." ,,Ona pijde jednou k nám se zlatou korunou na hlav, s Ježíškem v náruí, a sesype v naši svtnici ty dukáty, že se budou kutáleti tak po podlaze," pravila dívka s tónem hlubokého pesvdení, upírajíc oi jako ve snách do prázdna. ,,Slyšelas to také od tatínka?" ,,

Neslyšela.

Vím

to."

Pavel pohlédl na vodu a zpozoroval, že se pívozník vrací. Pustil s kolenou dítky a tyto odbhly

svým pokladem stelhbit mezí ostatní. Pavel kráel vzhru lesní pšinou. Po delší procházce lesem octnul se na výšin, jejíž sploštlé tém zdobil starožitný poutniky kostel, obklopený skrovným hbitovem. Ale stál-li poslední zde pohbený skuten na stráži, dokud nese

bude vystídán novým píchozím, byl zajisté stráží zapomenutou. Pronikavý žalozpv hbitova zmírnil se tu již dávno v jemnou elegii. Hroby toho útoišt zašlých pokolení vypadaly jako rány dávno zacelené.

Poslední meze individuálnosti zanikly a

všechny ty rovy, lžka bohatých i chudých, splynuly v bratrské lásce jako vlnitý povrch zeleného jezírka, svornosti. pod nímž dímala rodina mrtvých ve I to rostlinstvo vzácné, jímž kdysi sobecká láska ped jinými vykrášlila ránu srdce svého, rozšíilo se v nevázané spoust po celém hbitov a vlnitá jeho plá poseta byla spravedliv štdrým deštm bílých a ervených. Jako tžký zelený mrak viselo nade vším vtvoví prastarých košatých lip.

vné

kvt Když

vlála

se procházel Pavel tou tichou republikou, zahrudí sladkobolná touha, aby byl kdysi

mu

"

269

tím toužebn oekávaným hostem, pomenutou stráž u rezavých vrat.

jenž vystídá za-

zamené dvée kostela a piblížil se k sanízké steše její pistaven byl zpuchelý žebík. Bezdky vystoupil po Pavel k špiatému, zamíženému oknu, a pohlédl barvitým sklem do vnit. Uvidl tam práv oltá a na v arovné záplav rznobarvých svtel nadlidskou podobu Madony s Ježíškem v náruí, s oima zaveMinul

kristii.

K

nm

nm

nýma, s lesklým dukátovým brnním na hrudi. Z pozorování toho vytrhl jej blízký veselý hovor. Než dostoupil posledního píle, objevil se v brance hbitova nedávný jeho známý, pan uitel. ,,Jsem povden náhod, že mohu zmaiti svatokrádežný váš pokus," žertoval píchozí. ,,Ba tším se tomu dvojnásob, ponvadž jsem získal zárove nového lena pro svou spolenost. Pipojíte se za-

k našemu

jisté

,,

výletu." Litu ji opravdu

„Nieho

—

Ubezpeuju

nelitujte.

vás, že se

budete

výborn. Program je božský; postarali jsme se, aby vyhovl každému vkusu. Spolenosti se nemusíte nikterak obávati. Jest tu pouze pan lékárník, baviti

znamenitý vlastenec a duše našeho msta; jeho

hodná panika, která

cti-

pod strážné svoje peruti netoliko ob sliné a vzdlané dcery, nýbrž slenu z dkanství; pan Sntivý, zámožný mladý soukromník, a tyro pana lékárníka, pan Bohumír Vlna, v nmž poznáte mladého tovaryše na Parnase a povahu neobyejn ušlechtilou. Však tamo pichází vzala

i

sám."

Na prahu hbitova

objevil se mladík, upomínadaleka na toulavé pvce romantických as. Vzrst jeho byl sice ponkud nad potebu štíhlý a

jící

z

Svatopluk

ech:

Sebrané

spisy. XII.

\g

:

270

hrdlo prozrazovalo píliš nediskretn hích Adama, bledý obliej trpl nápadnou chutváí a vous, ale honosil se za to nadbytkem

Útlý, táhlé

praotce dostí

dlouhých, suchých vlas, které spadaly obyejn po obou stranách pes polovici oblieje, a jež ruka, útlá a jemná jako z alabastru, každý okamžik odkazovati musila za skromné uši. Ale pi mnohých nedostatcích záila celá tato postava leskem vnitní ušlechtilosti. Svdil o ní unylý pohled napolo zaveného oka, sladce snivý výraz rozestený po nedostatku tváí, kvetoucí haluz na slamném klobouku a štíhlá kytara zavšená lehce na vybledlé

ržové pásce pes jeho plece. Když byl uitel odbyl obad vzájemného pedSlyšíte zajisté poprvé jméno stavení, zašeptal Vlna mé. Což jsem? Dým, zacházející v pusté dolin." Nedokav se povzbuzující námitky pokraoval „Vábné to místeko, není-li pravda? Prosnil jsem zde již mnohé krásné hodiny. Pozdji v lét je vám ten hbitov hotová báse. Na sta bílých rží roz:

,,

kvétá v nm, jakoby se noily z hrob nevinné duše všech dívek zde pohbených. Ach, pohlete sem, jak dojemný to obraz! Azurový motýl sedí tu s rozpjatými kídly na puklé desce náhrobní, práv na

omšeném slov tiv

,,Aeterna".

Není-li to úchvatný

mo-

?**

Sal slamný klobouk a rozhodil pohybem hlavy dlouhé suché vlasy, které zakrývaly s obou stran nedostatek tváí. „Musíme se již vrátiti k spolenosti," podotkl uitel. „Pohešuje bezpochyby s obavou svého vdce. Vždy jsem zosobnným programem výletu, jehož podrobnosti zahaluju prozatím rouškou tajemství."

"

271

Pavel kráel velmi liknav za obma. Tšil se, den samoten se svými sny uprosted mlelivého lesa, a nyní otvírala se ped ním vyhlídka na mnoho hodin hluné nudnosti, a co horší, na literární rozprávky s ušlechtilým mladíkem, jimiž se byl sluch jeho v pesytil až do ošklivosti. S povzdechem opustil hbitov. Na stráni bavila se ostatní spolenost vyhlídkou, která se odtud mezerou bíz a buk otvírala daleko ?e stráví

mst

do hor,

z

nichž se nejvyšší dosud blaly

nádechem

snhu.

Obad

vzájemného pedstavování poal znova. na právo a na levo uinil Pavel prozatím jen známost s roztomilým slamným kloboukem, pod nímž se klopily oi dkanovy netee. ,,Víte-li pak, pánové a dámy, že jsem zamezil ohavný zloin," vykoisoval uitel svj šastný nápad. Pekvapil jsem tohoto pána v okamžiku, kdy kladl žebík k oknm kostela aby se tam vloupal pro dukáty naší ma-

Klan

se

—

,,

,,

—

dony," doplnil se smíchem lékárník. ,, Pokud vím, staly se již dvakrát opravdu takové pokusy," podotkl pan Sntivý. ,,Uf, jaké vedro!" ,, Lupii byli prý po obojíkrát zastrašeni plamenným pohledem bohorodiky, která prý náhle otevela zavené oi," pravila ve zbožném pesvd-

ení cho

lékárníkova.

spíše pevnými mížemi v oknech," ekl prosaický pan Sntivý. Žízni, tvé jméno jest výlet!" Spolenost hnula se na další cestu. Uitel oznámil nejbližší ást tajného programu. ,, Budou se vázati kytice z lesních kvt." Dámy a Vlna pijali oznámení to s potleskem, lékárník s resignací, pan Sntivý^ s posukem hlubokého opovržení. ,,Ba,

,,

19*

272

Sestupovali vinutou, travnatou cestou, uprave-

nou pro zástupy poutník. Dívky letly naped v jasném smíchu; mladý uitel poletoval dvorn kolem nich, a za nimi sestupovala obtížn paní lékárníkova, volajíc nezbedná kuátka kárav nazpt pod ochranná svoje kídla. Pavel pirovnával ji v duchu dosti negalantn k starostlivé kvon, stále napomínající, stále se vadící. Podobenství tomu ho-

vla úpln

její rozlehlá, okrouhlá podoba, a cípy široké starosvtské mantily, jež se pozdvihovaly asem jako pestrá kídla. Píkrou protivu k její zakulacenosti tvoil štíhlý Vlna, klopýtající za ní s hlavou tak hluboko sklosebe nnou, že se cípy jeho vlas s obou stran dotýkaly, ruku maje položenu na strunách kytary, kterážto trubadurská poloha prozrazovala bohužel bezohledn špiatost jeho lokte. Následovali Pavel s lékárníkem, naslouchajíce v sympatické nálad hlubokým vzdechm pana Sntivého, který se batolil za nimi, fofruje si bez ustání

tém

purpurový obliej hedvábným kapesním šátkem. Opustil jste tedy redakci nadobro ?" otázal se lékárník Pavla. Otázka tato objevila, jak vydatn prozpytovalo zvdavá msto již srdce i ledví svého ,,

hosta.

„Hodlám

stráviti

delší

dobu na venkov." Zdá se mi,

„Nebudete' toho jist Htovati.

má

že

vaše povolání více trní nežli rží. Žijete, tuším,

Patí v ustaviném rozilení, napjetí, pedráždní k tomu ocelové ivy. Jaký div, že není také ovoce vaší zimniné innosti veskrze zdravé. Nechci vám .

ublížiti,

.

.

ale zajisté piznáte, že nejsou okuláry, ja-

kými tenástvu svému nosy sedláte, zcela v poádku. Slouží více zálib obecenstva v oslujících,

273

pekvapujících dojmech, než pravd. ZveHují leccos, co hrub povšimnutí nezasluhuje, a nechávají ve tm mnohou vc, hodnou obecné pozornosti. Referenta vašeho okouzhl úsmv nkteré divadelní princezny. tenástvo musí to odpykati sloupcovými dithyramby. První chroust oslavuje se zvláštním fcuilletonem. Njaký mladík vydá svazek rýmovaného nesmyslu, a celý sloupec listu klesne události té za ob. (Nmecky.) Ale pravé zásluhy, vydobyté tichou, usilovnou prací, v skrytu, bez dryácnické okázalosti, nedocházejí náležitého ocenní." ,,Což omluviti lze ponkud skrytostí a obmezoností kruh, v nichž se jevívá taková tichá psobnost."

„Kruhy ty sahají dosti daleko. (Nmecky.) Pedsi na píklad muže, muže, který se dobrovoln

stavte

uzavel v zakletý kruh venkovského

života,

aby tu

zasvtil celý život horlivé, nezištné, vytrvalé práci. patrn lékárník Pedstavte si muže, muže'* obtuje své ,, který na mysli zcela uritou osobu pohodlí, jmní, zdraví ku zvelebení msta, ve kterém Kruhy jeho psobnosti zanikají ovšem na požije. hled mezi hradbami malého msta, jehož jméno vyslovujete teba s pohrdlivým úsmvem. Ale ve skutenosti sahají mnohem, nmohem dále. Nezapomete, že jsou malá ta msta sloupy, na jichž ozdobnosti a síle závisí nádhernost a pevnost celé národní budovy. Pedstavte si takového muže, a rcete, dostává-li se mu s vaší strany vždy náležitého uznání a povzbuzení?" ,,Na štstí nalézá muž takový dostatenou od-

— —

mnu

u

vdomí

—

ml

svých zásluh."

jedinou odmnu. Nebažím vru po uznání veejnosti," pravil pan lékárník s krkolom,,

Ovšem

274

ným skokem od

tetí osoby k první. ,,Však co pravím o uznání! Pál bych si jedin, abych nemusil po lopotné setb sklízeti nevdk. (Nmecky.) Bohužel jest mi souzeno, abych konal své poctivé vlastenecké dílo v dešti kamen velkých drobných, jež po metají nepíze, závist, strannická váše. Toto vné drobení se v nepátelské tábory jest i

mn

nejhorší naší vadou." ,,

Myslím, že vzí nejhlavnjší

nám hrdá

sebevážnost, první individuality osobní i národní.

vkem, jenž rozmarv a

se

samovoln

zlo jinde.

Schází

podmínka dstojné Jako pohrdám lo-

pronajal" za loutku cizích

pýchou erb svého panstva na opií livreji, stejn lituju národa, jehož povýšenjší tídy staví pi každé píležitosti na odiv svou zbhlost v ei a mravech nepátelského plemene." Po této krátké rozmluv zavládla ve stycích pán lékárníkových s Pavlem chladná zdrželivost. Když sešli s vrchu, byla již trojice grácií v plné práci. Uitel poletoval od jedné k druhé a radil, chválil, prosil. Pohled na skupení to byl rozkošný. Vždy víte, jak si umí poínati v takových pípadech mladá dívka; jak umí pokleknouti do husté trávy a vztáhnouti rám jak umí rovnati hotovou nosí

s

;

vypjavši hlavu nazad, mžourajíc oima a špoulíc ústa jako malé dít. Vlna usedl si ve stínu jedle na omšený balvan a vpravil tlo své v podobu, která svdila o vytíbeném esthetickém vkusu. Hlavu opel o kmen, a objímaje rukou hrdlo kytary, opel druhý její konec o koleno, kteréž se tNarcm s\ým nelišilo hrub od jeho lokte. K dovršení esthetického dojmu pikradla se od zadu slena z dkanství a vtiskla mu se smíchem kytici,

y7ó

do suchých vlas práv uvitý vnec

z

kukaek.

Aj,

také rozpustilá?!

Korunovaný básník!"

,,

zvolala dcerka lékární-

tleskajíc rukama. ,,A vru origináln. Obyslouží ke korunovaci takové vavín a rže. tom jsem se nedoetla ani Ale kukakový vnec!

kova

ejn

O

—

**

u Geibela, ani u Lenaua, ani u Platena, ani ,,Ncvypadá-li pak nyní pan Vlna na vlas jako bludný pvec z nedávné illustrace v ,Gartenlaube* ?** zvolala druhá. ,,Bylo to ve ,Familienblattu*/' opravila ji první.

Náhodou neb ona vedle

ocitl se

nho

Pavel vedle netee dkanovy, nevím ani, jak to bylo.

—

„Nechtl byste pijmouti též kytiku?" zašenesmle, podávajíc mu skrovnou sbírku modrých a bílých zvonc. ptala

,,Dkuju," pravil Pavel a zatkl

si

dárek na

kabát.

Následující íslo programu," ohlašoval uitel. ležící opodál na znaku ve stínu borovice, nadzdvihl ponkud hlavu ze skížených dlaní a upel na uitele s napjetím zraky. ,, Procházka k vodopádu a smetana ve mlýn," ,,

Sntivý,

vdce po krátkém pomlení. Hlava Sntivého sklesla jako zdrcena nazpt.

dodal

Pavel zpozoroval s teskností, že jeví ovnený minstrel touhu po sblížení se s jeho osobou. Nouze nauila ho býti galantním. Pidružil se k rusalce z

dkanství.

nepivsil jenž

si

s

Nemohl ovšem zabrániti, aby se k ní druhé strany bledý mladík s kytarou,

liboval v

kukakovém vnci tou mrou, pou s hlavou obnaženou.

konal celou další

že

276

Ped

nimi bralo se v žertu a smíchu skupení

Vykraoval

zcela jiného druhu.

si

tu

hrd

uitel,

maje jako svatý Václav po každérn boku pkného andílka, oba tém stejné výšky, oba na vlas stejn obleené, od žlutého hedvábného stevíku až po snhobílý klobouek, ásným flórem podšitý, k nmuž si obrala modistka za model stechu mladého šampiónu.

Závrek prvodu

tvoili ctihodní manželé. zmizel beze stopy. Vodopád nebyl ostatn tak daleký, jak se spolenost domnívala. Uitel zapomnl patrn pi sestavení svého programu na obligátní déš. Ten se dostavil z istá jasná s prvodem veselých nehod, které skon-

Mladý soukromník

ily zmateným

útkem k

nejbližší

hospdce, kde

pivítal za udrhnutým stolem, pod obrazem patrona Gambrina, pohešovaný marodér v nejlepším rozmaru s poznámkou, že není radno obdivovati se píliš z blízka vodopádm. je

Hostinský mohl posloužiti chmelovinou

i vínem. jako erná kídla a s obliejem kyselým jako víno, jímž z pravidla hosty své oberstvoval. Vládl jedinou žertovnou prpovídkou

Byl

to

lovk

s

oboím

:

tam nahoe všechno vypili." Nad hospdkou blal se totiž na skále pkný klášter njaké písné ehole. Dnes uinil z pravidla výjimku. Víno bylo ob„Dal bych

lepší, ale

ti

stojné a rozjailo spolenost jako nejušlechtilejší krev révy burgundské. Za krátko pehnal se déš. Výletníci pesthovali se z tsné jizby do vzdušné besídky, zízené na skahsku nad ekou, k nmuž vedly chatrné devné schody. A tam, uprosted kvt, opojených svží vláhou, pi pohledu na jarní krajinu, prodchnutou

:

277

zlatem slunením, na kižující vzduchem vlaštovky, na vlhký lesk rozohnných dívích oí, pi veselém hlaholu a zvuku íší neodolal Vlna vnitnímu vnuknutí, naladil kytaru, ponoil prsvitné prsty v její struny, zastril po jedné stran vlasy za ucho a oznámil spKDlenosti sladce zmírajícím hlasem: ,, Balada: ,Antar'."

A když

pimené

se rozhostilo v besídce

zaal Na žhoucím písku jemné stopy Antara vábí v poušt klín. Již syí vzduchem šlíhlé kopí a v srdci gazely se topí, le tato mizí jako stín. 1

žasne Antar, hled kolem se žhavá plá ?

—

kam podla Dav palác

se tísní polem a tisícerým bílým stvolem ní mešit zástup v nebes bá.

Jak tiché naslouchat

msto! Srdce mžeš, hrzou

tluku jat.

Dav

stíhá dav, než beze hluku, ret jejich krok nemá zvuku, nešustí mlhavý jich šat.

nm,

Pivázal Antar k sloupu

kon

a vstoupil na krystalný práh, na blescích démantu se slon,

sínmi kráel, po záclon hedvábné smlou ruku vztah'.

A s prškou perel, turmalín na ele hrdém, smlci vstíc jak pelud záícího stínu z vlajících mušelínu se divokrásná noí líc,

snh

ticho,

27S

Zní její hlas jak hudba dálná: »Antare, péve, vítán bu! Tvá píse tajemná i žalná pelétla písku valná a touhou piochvla mi hru.

moe

Vše tob dám: nebeskou tuchu, i

zá

i

slast,

mj

vítzi!

—

Chceš výhost dáti svta ruchu a milovat

mne

hlubokou,

vnou,

láskou duch, bez mezí?«

Pozemské touhy, slasti, žaly, vše rázem v srdci minulo. Šat její oblakem jej halí, plá její oko, jak by z dáli, z nesmírné dálky kynulo. Miloval Antar duch paní v kouzelné íši mnoho let; však náhle vplížilo se maní do snivé duše vzpomínání

na dávný

život, zašlý

svt.

Na zlatou pouš, na bílé tábor opuštných kou,

stany,

na pštrosa let, na dívek džbány, na šumné dlouhé karavany, krvavých bitev slavnou bou. Opustil palác, našel oe, kopí ztrouchnivlé jal, vylétl bleskem v písku moe: — zlobou hoe le divý jej v žhavých loktech pochoval. i

—

Samm

Však vyhrabaly prsty bílé zlatého pisku drahý lup. Zrak jasný slzel drahné chvíle, ret knžny duch, ticho kvíle, zulíbal

vroucn chladný

trup.

—

27Í)

Vk

minul. Již jen v dlani chrání

miláka sledy zetlelé. Vék minul. S dlouhé asy maní ukái)la slza, v bílé dlani splynula s hrstkou popele.

Mroucím akkordem kytary ukonil Vlna svou balladu. Když pozdvihl obliej, ped nímž se byl za pní vlas jeho shrnul v hotový závoj, zatpytila se

lehkou rosou obruba jeho víek.

Posluchai odmnili pvce hluným potleskem. Ale Vlna nespokojil se tím estným zevnjším úspchem, nýbrž toužil po ádném kritickém rozboru. Nasvdovaly tomu užší a užší kruhy, které zatahoval kolem nešastného Pavla. Tento pozoroval s rostoucí úzkostí hrozivou bh'zkost kytary. Již sestavoval si v duchu ostrou kritiku, jíž hodlal odraziti útok rozboru chtivého pvce. Látka ballady vážena byla patrn ze starého ctihodného ,, Poutníka", kde se doetl Pavel ped mnohými roky pkné povsti o Antaru, peložené tuším z franiny. Co do formy mohl pestati na krásné hladké vt: ,,Již jen v dlani chrání." Na štstí povstal v tu chvíli uitel a prohlásil, že pekvapí nyní spolenost posledním íslem pro-

gramu.

Pekvapení

to skládalo se z dvou úhledných ekajících v rákosí pod skalinou na výletníky, aby je dokolébaly mkce k domovu.

lun,

V zásad schváleno, aby se starostlivá matka dceruškami usadila ve vtším a slena z dkanství v menším lunu, mužští pak aby se skupili pimkolem tchto krystalisaních bod. Pavel pochopil vážnost okamžiku. Cítil, že je rozboru žíznivý tygr odhodlán, zatnouti do nho stj s

en

280

CO Stj své literární spáry. hu, ponechávaje šil, že se hodlá

Darmo

odprci pednost drahocenná

ob

ustoupil od bevolby. Jakoby tu-

vymknouti zpod

jeho pazour, zstával též pvec Antara na rozcestí mezi obma luny, v nichž se byla všechna ostatní spolenost již umístila. Pavel užil válené lsti. Vlastní rukou odvázal menší lun, pokynul pasažérm jeho na rozlouenou a obrátil se na cestu k vtší gondole; ale v tom jakoby se byl rozmyslil, penesl se mrštným skokem jako Telí do menší kocábky, kterou byl vesla odrazil již dosti daleko od behu. Klesl tam na zadní prkno vedle dkanovy Cilky a oddechl si z hluboká. Byl spasen. S radostí škodolibou pohlížel na mladíka s kytarou, mícího vzdálenost lunu od behu pohledem, podobným tomu, jakým provázel vlk bajky odplývající labu. Kdyby nebylo Cilky, mohl by se te Pavel úpln oddati klidné he myšlenek, jako ten lun pod ním laškujícímu sboru lichotných vln. Nic nerušilo by sladké jeho snní. Nemluvný vesla v pedu neotáí hlavy. Sntivý a lékárník na pedním prkn zabrali se v hluboké dumy. Byly to dumy tak tžké, že hlavy jejich klesaly hloub a hloub, až konen nalezly žádoucí opory na prvním prázdném sedadle. Plavba byla rozkošná. Vzduch se ochladil; libá svžest vanula s blednoucí hladiny vodní, v níž zanechávalo veslo dlouhé eavé brázdy. Zelené ostrvky dímaly v náruí eky dtský sen a nedotknuté jejich behy ukryty byly ve smsi sklonných haluzí, rákosiny a plovoucích smaragdových pukhc bylinstva vodního. Behy po obou stranách sesouvaly se pozvolna v rzné obrazy; krajina splývala 5 krajinou a kouící se vsi i záící okna letohrádk

281

budila pedstavy milých rodinných výjev, tichých

požitk svatveera. Ve vtším lunu, který se ujal vdcovství, bylo veselo Zalétaly sem hovory pana uitele, napomínání matino, smích dcerušek a písn obelstžného Vlny, stojícího malebn v pozadí lunu a kolébajícího v loktech kytaru, již mu dle zásluhy veerní slunce potáhlo strunami z ryzího zlata. ,,Jak se vám líbila jeho ballada?" otázala se tiše

kráska ,,

z

dkanství.

Osudu neujdeš,"

odpovdl: „Zdá

,,

se, že

k

pravil

sob

Pavel a nahlas

mi rozhodn." vznikla arabská tato povst na

Látka

její

líbí

klad arovných pelud,

se

klamávají Sahary."

jež

asem

zá-

zrak

poutníkv v písitém moi Ovšem. Jest to báje fáty morgany. Peludem poušt jest to msto duch, peludem spanilá jeho ,,

krivka

s

vnou

svojí láskou."

,Jen ta láska není snad peludem." ,,Ba, jest to nejkrásnjší fáta morgana v poušti lidského života." ,,Ó, zlý love! Snad nevíte v lásku, ve nou lásku? Ci jste ji nesliboval nikdy, opravdu ni-

v-

kdy?" ,,Mohl bych zaboiti, sleno, v žertovný váš tón, vámi mluviti po svém zpsobu. Odvykl jsem zábav s damami. Vyšel jsem vru úpln ze ale chci s

cviku.

Vná

láska!

Snad tam nahoe, kde

je dosti

místa pro všechny naše domysly, tam snad plane láska, ale zde v malém srdci miliardami svt lidském, nestálém, vrtkavém, povolujícím jako vosk

vná

pod nátlakem osudu!"

:

282

,,Což nemáme píklad lásky, jež pronikala svým istým žárem celý život a plápolala v neúmorné síle nad hrobem drahého pedmtu?" ,,Máme dosti takových píklad v básních roi

i

mánech, všude tam, kde obdaruje se duše lidská hloubkou a silou cit, jichž je naprosto neschopna. Tam ovšem šlehají ty vášn lidské k nebesm a zatásají zemí, jsou hlubší než moe a pevnjší než skály. Ale ve skutenosti Velikán jeden pravil ,,Duše lidská podobá se vod." Obrazy pelétají a mizejí na povrchu jejím, vichr rozrývá její hladinu a pohoda ji zaceluje opt, že nezbývá ani brázdy. Hlete v tu stíbrnou rýhu za veslem, jak se po!

zvolna rozplývá, bledne, mizí. nejprudší lidské lásky."

Soumrak

snesl se

již

Tak

se zaceluje

na vodu.

Na

rána

obloze pro-

skoily hvzdy.

Zamleli se oba. Pavel položil ruku na prkno a náhoda tomu chtla, že spoinula tsn vedle ruky díviny. Bylo by nezdvoilé, aby odtáhl ruku zpt. Dívka myslila snad totéž. Tak se bezpochyby stalo, že zstaly po celou další plavbu ruce jejich v tomto jemném,

dvrném

styku.

V. Zdravotní procházka nesla smutné ovoce. Zrcadlo povdlo Pavlovi, že by se mohl se svým obliejem položiti jak se íká v tu chvíli do hrobu.

—

—

Ponkud teta.

Snažila

šetrnji ekla se,

aby

mu

mu

to také starostlivá

vymalovala svdnými bar-

283

vámi celodenní odpoinek, za spuštnými záclonami parádní postele, pod vysokou vrstvou pein, s konvicí hemánku po ruce. Ale Pavla táhlo to ven, znova ven, pod širé nebe na istý vzduch. Tam bude mu nejlépe. a. feta propustila jej konen s dtklivým napomenutím, aby si oblékl pod košili flanelovou kazajku, aby si nesedal na syrou zem a udeením dvanácté aby pisedl s ostatními ke stolu. Tentokráte zastavil se Pavel u kupce v a naplnil si šosy kabátu vcmi, které se hodily za viaticum leda pro mlsnou mladou dívku. Na to putoval k pívozu. Na druhé stran usedl opt na borovou pohovku a brzy shromáždilo se kolem nho drobné obyvatelstvo chalupy. Stána s Anikou sedli mu již bez okolk na kolena. Ostatní nespouštli se prozatím sukn nejstarší sestry, která se byla dnes již uvázala v uprázdnný úad matky. Obírala se s nejmladším lenem rodiny ve svých loktech zpsobem, který svdil o šastném

mst

pojmutí této úlohy. ,,

bil se

Zítra

bude

míti naše

maminka poheb/'

rlilu-

Stána.

,,Pst !" zašeptala samozvaná matka, kladouc prst na ústa a mrkajíc okem po rusé hlavince, která se skrývala v jednom záhybu její sukn. Ale napomenutí její zstalo bez úinku. zvolala ,,Ó, maminka bude mít krásný poheb !'*

Anika. ,,

Tatínek

braku." „Budou ,,

povídal,

že

ji

nepochová jako

zvonit všemi zvony." zpívat."

Žákové budou

že-

284

,,Pan

dkan

pomodlí se nad hrobem deset ote-

náš." ,,Bude ležeti v zlaté rakvi." ,,Budete-li pak mlet, bláhové dti!" moudrá sestra. ,,V zlaté rakvi! Zlatou

okikla

je

rakev nebude mít ani paní správcová. Tatínek nepovídal nic o zlaté rakvi." Pavel všiml

si chlapce, který se tulil k druhému boku malé chvy. Všiml si, že byly ruky jeho miziv útlé, skrán vpadlé, a že se zrcadlilo v jeho oku jakési pedasné odíkání. Hledl delší dobu na tu drobnou postavu mnohoslibných tvar, kteréž

ped asem

zkalila a zaostila choroba neb nouze. Hledl v ty oi, jež vyzíraly k bez výitky, a Hluboká pec vyítaly, že jim bylo ublíženo.

nmu

Kým?

soustrast pojala Pavlovo srdce

pi pohledu na

uboS vlhkým zrakem sáhl spšn do šosu nejsmuta vyal plnou hrst vcí, jež rozjasují njší oko dtské. Podal je hochovi. Hle, jak málo staí, aby zanikla v blesku radosti výitka takového dtského zraku! Pavel sahal dále do šos v a litoval, že nejsou bezedné. Jako rej hladových ptáat sesypali se sirotkové kolem nho a zobali mu radostn štbeta-

hého

sirotka.

i

jíce

sladké zrní

z

klína a ruky.

malý odchovanec opálky vztahoval chtiv ruce, a sama ošetovatelka jeho zapomínajíc na okamžik I

mateské dstojnosti stor,

své,

zmenšila

výmluvn

od štdrého pána. Návrat otcv od protjšího behu zahnal dlící

pro-

ji

radost-

nou vavu do chatre. Pavel ubíral se

vzhru pšinou a

dostihl velmi

zemdlen lesního hbitova, kde prosnil tentokráte bez vyrušení nkolik hodin.

285

Když x

se

pevážel o polednách nazpt k mstu,

pozoroval v konání nevlídného pívozníka jakousi

zmnu. Tento sáhl si totiž nkolikrát za adra a vytáhl Byla prázdná. Po tomto tajemném obadu obrátil se náhle k Pavlovi a prohodil: Neml byste kazit mé dti; zvolna ruku.

,,

nich vychovat žebráky." ,,Vaše dti mne o nic neprosily. Kdyby bylo (ostatn udílení dárk návodem k žebrot, jak sou-

nechci

z

staly

díte,

by se pravé

bohá

déti

nejzrunjšími

žebráky."

Po delší pestávce zahájil Pavel na novo rozprávku zbytenou otázkou: Umela vám žena, není-h pravda?" ,,

,,Jest

jí

tam

lépe."

vám pibude „Hm." ,,Alc

starostí."

Všiml jsem si dnes vašeho prostedního hocha. ypadá velmi nezdrav. Mel byste se poradit s lé,,

\

kaem." Z hrdla píyozníkova dobyl

se

krátký drsný

smích.

,,Pro se smjete?" Kdyby znal každý léka chorobu svého pacienta tak dobe, jako já znám nemoc svého hocha!" ,,

,,A jaká jest ta

nemoc?"

,,Hlad." Vyrazil ze sebe tžké,

olovné

to slovo

nepodaeným úsmvem. Pak

setel si drsnou dlaní krpje potu s ela a pokraoval: ,,Dnes je vskutku pkný den. Ale zdá se, že skoní plaky. Pohlete na vlaštovky, pane." s

Svatopluk

ech:

Sebrané

spi-y.

XH.

á()

280

Ale náhlý tento pechod k povtrnosti nesmazal v duši Pavlov dojem slova, jež znlo dále silou pronikavou v jeho sluchu, pehlušujíc vše ostatní. Hlad! „Hlete, jak nevinn se tváí ta voda," pokraoval klidn pívozník. Jakoby neumla pt poítat! Jak se lísá k bokm pramice! Hladký dravec! byste ji vidt, když odhodí tu nevinnou škrabošku, když zaburácí v nezkrocené vášni širým údolím! Znám vru málo ek tak potmšilých." V uchu Pavlov nedoznlo ješt osudné slovo, jež osvdilo tolik ohromující síly v úsené krát,,

Ml

kosti své.

Pistáli u behu. Ped rozlouením opakoval pívpzník tajemný obad. Sáhl pravicí za adra, ale tentokrát nevytáhl ji prázdnou. Na hrubé mozolovité dlani tpytily se tyi zlaté kotouky, dukáty.

S pekvapením pohlédl Pavel na dla a její vzácné netušené hosty. ,,Mohl byste se mi zavditi," zaal pívozník s patrnými rozpaky. ,,Mám zde poslední upomínku na lepší asy. Choval jsem ji dosud jako drahou

Nynjší okolnosti nutí mne, abych ji obNechci, aby mou nebožku pochovali v pytli. U zdejších lidí pak bych se s tím zlatem nerad vytasil. Vzbudilo by v nich všelijaké domnnky." Odmlel se. Pavel neprohrál se sice ani po tchto slovech z pekvapení, ale vytáhl bezdky tobolku a vysázel pívozníkovi do druhé dlan slušnou vrstvu papírových penz, ba nakladl jich tam tolik, že se mohlo právem pochybovati o dvrnjší jeho známosti s vrtkavou záletnicí, která se zove v prorelikvii.

toval.

saické

ei

comptoir mnou.

287

Ale pívozník oddlil mlky pespoetné papíry s dukáty nazpt do dlan nezkušeného penžníka. ,,,Dkuju vám, pane!" pravil. Nezmiujte se o tom v mst. Jak jsem již pravil, \zbudilo by to a vtiskl je

,,

domnnky."

všelijaké

Pavel ubezpeil

pohledem, /^ /d^ li<j\á úphic hlubokých myšlenkách k do-

jej

tajemství, a bral se v

movu. Mezi obdem, práv když stavla teta na stl hovzí maso v lákavém vnci nakládaných ryzc, zvláštních to miláku našeho Pavla, upustil tento pojednou nž a vidliku, zbledl nápadn a chytil se za prsa. Zdvihl se na sedadle, ale teta piskoila v as, aby jej zachytla do náruí. Byl odnesen na parádní postel, kde se po chvíli zotavil.

Ale mezi tím byl strýc

kae, kterýž odložil brzy na nlku, klobouk a rukaviky. Byl

již

v

to

pospíšil pro léšpa-

pedpokoji

to žertovný starý pán, podobající se

ošaceným zevnjškem svým fidélnímu

n

ern

pastorovi.

Sil-

zardlý, plný a hladký jeho obliej obklopen byl pepychem drobných, jasn žlutých kadeí, budících v pozorovateli domnnku, že užívá doktor na stará kolena papillot. Hovoil vysokým, veselým hlasem, jemuž vadil jen lehký zákal šišlavosti. Nový tento známý blížil se k Pavlovi pružným

krokem.

—

pacient už v posteli. Dejme tomu. jako broskve. Vida! vida! Povídejme, co víme o svých tžkostech. Srdce! prožluklé srdce! Zdá se, že je všechno v poádku." Napsal recept s ujištním, že bude za krátko ,,Nu,

Nespíme.

dobe.

nu

Tváe

.

288

Odešel s povzbuzujícím úsmvem od nemocného a nadchl se v prvním pokoji pro nedotknutý, panenský vnec ryzc kolem hovziny. ,Jak utšený to pohled! Obdivuju se krasocitu kuchaky. Dejme tomu. Smíme vyškubnouti jeden

kvt

z

tohoto

vnce?"

Okusil, pochválil, ubezpeil rodinu, že se není pro dnes eho obávati, a zstavil ji potšenu vese-

lým klidem, s jakým miniaturní ryzec.

sndl ped ložem nemocného

VI

Ta tam jest krásná doba výlet! Pavel sedí slab a bled v lenošce strýcov, kterouž pesthovala teta do hostinského pokoje, a pepadlý jeho obliej v pustém rámci zcuchaných kadeí odstiuje se pí-

ke

od snhobílé podušky

kola, kterou

klín jeho

mu

leží

byla teta

oteven

s

širokými varhánky do

pod hlavu

starý

podložila.

Na

obrázkový asopis.

Zcela tak sedal za studentských let, když lio lehký záchvat pochybné nemoci na den, dva dni \>prc)stil ze školáckého jha. A pece bývalo to zcela jinak S iiovzdechem touhy vzpomíná si na tehdejší iicmoí S jal<ým i)()žitkíMn snášíval lehké bolení zuivý kašel, sed v podobné lenošce hlavy, ba u zasteného okna, jehož zelené záclony mnily slunení svtlo v podobenství soumraku lesního, v klidu svatveerním, obklopen jasnými postavami Scottových hrdin, za nimiž se ztrácela v píjemné vzdálenosti suchopárná ])odoba starého professora. Nyní je to nudné, \iii nudné. i.

i

"

280

[)u pokoje vklouzla teta, aby jej pobavila denními klepy msta. Byly dnes patrné obzvláš zají-

mavé. „Víš-li pak, co se stalo?'* pravila v

neobyejném

Žijeme v dobách hrozných, strašných.*' Urovnala mu podušku pod hlavou. „Považ si, Pavle, naše madona byla bezbožn okradena.*' rozilení.

,,

,,

Madona?"

„Ano, Záleská

devná

madona, o

vypravovala." jsem se ješt ,, Procházel

níz

jsem

ti

vera ráno po hbi-

tov.*'

Zloin objeven byl teprv odpoledne. Náhoda pivedla kostelníka do chrámu, náhoda obrátila jeho zraky na sochu bohorodiky. Jinak byla by ta ohavví jak dlouho ukryta ped ná loupež zstala ,,

bh

zrakem lidským." ,,A co bylo ukradeno?** ,,

Posekej Vypovím všechno od zaátku. Lupi !

starého žebíku, který zstal na hbitov od posledního opravování kostela, otevel si okno, pcpiloval míže, seskoil do vnit, vystoupil na oltá a vztáhl drzou ruku na svatá prsa nebes královny ,,Pro dukáty?'* vyrazil Pavel ze stísnných prsou. byl vyrušen ,,Ovšem že pro dukáty. Ale užil

—

bu —

nebo pestal na mále v domnní, že tím snad zloin což vím! Jisto jeho na delší dobu utajen zstane jest, že se spokojil pouze nkolika dukáty." „Ah!"

pt z dolejší ady. Ale kona první pohled neobyejnou ídkost Ach, bože, záchvat se vrací! Nešastný té ady. Ludmilo, kde vzíš ? Antoníne, pospšte pro výlet „Vyvlékl jich toliko

stelník poznal

—

!

doktora

!**

"

290

Po polednách se Pavel opt zotavil. Teta se strýcem vyšli si na procházku. Dvée do pedního pokoje byly pooteveny a tam sedla nad vkusným vyšíváním Lidunka, naslouchajíc byste každému hnutí v sousední svtnici, aby pispla pi nejslabším vzdechu bratranci ku pomoci. Pavel uslyšel ukot na dvée prvního pokoje, šustot šat, vzájemné pozdravení, pitlumený hovor. Poznal hlas sleny z dkanství." Rozeznal také poslední vty tiché rozmluvy.

mu již lépe." Smla bych se na

,,Jest ,,

,,Sedí v

druhém

pacienta" podívat ?" pokoji." to objevil se v pootevených

Za chvilku na dveích svží obliej návštvy. ,,Jen dále, sleno!" pozval

ponkud

ji

Pavel,

vzpímiv

se

v lenošce.

Csmv

ten Vstoupila s okouzlujícím úsmvem. nehodil se zcela k okolnostem, ale prýštil se bezpochyby z dobrého úmyslu namluviti nemocnému, že neposkytuje vzezení jeho žádné píiny k obavám :

nebo

truchlivosti.

,,Aj,

vždy vypadáte

zcela

dobe!

—

Zítra procit-

—

jako nete jist opt zdráv a svží jako ,, Dovolte, abych vám pispl ku pomoci zásobou svých porovnání. Jako bílý karafiát, zkropený rosou, neb lépe jako mladý, kypící hrozen, obemžený ržovým dechem. Budu pedstavovati obraz bájené svžesti." ,,Zlý jste, pane. Vaše náchylnost k žertm dokazuje ostatn, že jsou neblahé následky výletu napolo pekonány. Nastudil jste se bezpochyby v lupipravil nu." Zardla se. ,, Nešastný výlet! také hokou chvíli. Velebný pán popichoval tak

Mn

291

dlouho strýce, až se na mne svalila dtka, že bažím píliš po svtských zábavách." ,,Pan kaplan je tedy písný." Chtl by, abych sedala celý rok ,,Ó, hrozn. Ale, víte-li doma a peíkávala mariánské Htanie. pak, že byl zlodj mariánských dukát již vypátrán

—

a zaten?"

Úsmv utkvly

zmizel na rtech Pavlových; oi jeho ztrnule na krásných ústech dkanovy ne-

tee. ,, Padlo podezení na pívozníka. Vykonali tam prohlídku a našli u nho dukát se stopou upilovaného ouška." Pavel zachytil se keovit opradel lenošky, oi jeho se zavely, hlava klesla bez vlády do podušky. Setmlo se v jeho duši.

VIL Doktor vyjádil se k lékárníkovi, že je nemoc Pavlova zajímavá. Možná, že ml se svého stanoviska pravdu; ale pro laika nemlo tiché, všední martyrium Pavlovo nijaké zajímavosti. Lituju, že se stává následkem toho závrek mé povídky velice mdlým. Jevišt scvrká se na tsnou svtnici a jednající osoby na trpícího hrdinu a leny rodiny, šeptající a chodící po špikách. Co mám initi za takových okolností? Vyšel jsem si, abych líil svží pvaby jara, vni kvtv a štbetání ptactva. Mám nyní líiti hru sluneních paprsk na hladké podlaze, odmený tikot hodin a sms vní, jakými dýchají listy lékárnického her-

báe?

.

!

292

Co

poíti

s hrdinou, jehož síly staí jedva postele k lenošce, jenž ztrácí pozvolna vše, co jej initi zajímavým v oích tenástva? Jeho vyzáblý, bezbarvý obliej, jeho suché, si

k procházce

z

mže

bledé vlasy, visící v nelad kolem vrásitého ela, jeho mdlé nebo horen svítící oi kde že jsou díví zraky, které by mly zalíbení v takovém obraze?

—

Kdož sleduje rád poslední zápasy ducha, jenž svsil ochromené peruti a v nmž doznívá mroucími, smutnými akkordy vášnivá hudba života? Ducha, jenž truchlí na zíceninách minulosti a hledí bez nadje do budoucna, jenž zmítá se tu v horeném blouznní a tu se rozplývá v tichém dtském snní, pohrávaje si bez myšlenky s tepením záclony, která stíní lože jeho utrpení Je-li Pavlovi lépe, sedá v lenošce u okna. Mlky pijímá nžnou péi, kterouž ho zahrnují teta s Lidunkou. Což by mluvil? Odhrnou-li záclony a otevrou okno, chtl by jim íci, že pro nho kvete již toliko jediný kousek zem, k jehož zastínní postaí jediná vtev lípy, a tam že co nevidt uiní svj poslední jarní výlet. Ale mlí; nechce obtžovat sobeckým skuhráním dobré lidi.

A když kolem nho štbetá teta o posledním pedstavení divadelních ochotník, o pochlebných slovech, jimiž se onehdy v njaké spolenosti pan Vlna o Pavlovi zmínil, o njakém románu lásky, jenž se odehrál mezi hradbami msta, chtl by jí íci, že jej nezajímá již ani božské umní, ni chvála, ni hana, ni láska nic, nic, dokonce nic Ale mlí nerad by urazil laskavou, starostlivou oše-

nm —

—

—

;

tovatelku.

.

.

293

Sedá tedy

mlky

v lenošce a pozoruje

sklonnou na opradle svou ode dne

Dv

útlejší

s

hlavou

ruku, jež stává se den

a bledší.

osoby vystupují asto pohostinsku na tom

chudobném

jevišti.

Pedn

utvrzuje fidélní starý doktor novou znáVystupuje v uritou hodinu na jevišt, ilý, záící, s žertovným úsmvem na rtech. Ptává se Pavla po tom onom a jeví za každou odpovdí veliké uspokojení. Ujišuje pacienta, že tento ani netuší, jak zajímavým je pípadem, a že by se etl prbh jeho nemoci jako román. Napsal by o tom sám lánek do nkterého odborného listu, ale nenávidí z gruntu srdce smr, jakým se nese novjší lékaská

most.

literatura.

Vedle nho objevuje se asto v ložnici Pavlov slena z dkanství. Vešla poslední dobou v tuhé pátelství s Liduškou a pichází k ní zhusta návštvou, pi emž družku svou ráda vystídává v úkolu ošetovatelky nemocného Pavla. Pichází asto, snad píliš asto. Teta broukává nejednou po jejím

odchodu. Ale Pavlu bývají návštvy její píjemné. Zdává se mu, že pináší ta svží, krásná postava na svém ele trochu sluneního svtla a v záhybech svého roucha vni jarních kvtv. Naslouchá rád jejím prostým slovm, a mluv k ní, nutí na rty úsmv zašlých as. ,,Nuže, kam pokroila historie mariánských dukát?" zeptal se jí, když zstali jednou samotni v pokoji. ,,

Jeden mají

nevypátrali."

i

s

lupiem;

ostatní

tyi

dosud

"

:

2í>4

,,

zloin

Myslíte,

že

spáchal opravdu pívozník tento

?"

Povídají, že prý se už piznal. Spáchal prý krádež sám, bez pomocník, ale nechce prý vyznati, co uinil s ostatními dukáty." ,,A jak se vede nyní jeho dtem?" Dívka pohlédla se strany na mluvícího hlas jeho chvl se pohnutím. ,,Jeho dtem? Ach, ubozí sirotci! Nevím opravdu, kdo se o stará." ,, Bezpochyby nikdo. Kdož by se o staral? Což je svtu po takových sedmi malých, nevinných bytostech Jen když bude potrestána loupež nkolika dukát! Což na tom, zahyne-li sedm nadjných lidských život! Zdaž nemyslíte, sleno, kdyby v té oloupené soše bilo opravdu srdce madony, srdce té královny nebeské, již odívá víra svatozáí neskonalé mrzkébožské lásky, že by setásla s hrudi to ho zlata a že by zvolala v širý svt ,Což myslíte, vy sobetí, bezcitní lidé, že dovedu nésti jako vy na prsou eavé ty poklady, mezi tím co úpjí miliony malých nahých tvor u vašich nohou o kousek chleba!*" ,,

;

n

n

!

bím

:

Filipika tato jej patrn unavila. Po delší pestávce otázal se Cilky slabým, tesavým hlasem ,, Sleno, nechtla byste mi prokázati velkou službu?" „Ó, s radostí! Mluvte, mluvte!"

nco penz.

Užijte jich ve prospch Podívejte se k nim a povzte Ujmte se jich dle možnosti. State se jejich andlem strážným! Spatíte mezi snad by se nimi útlounkého, churavého chlapce našel dobrodinec, který by ho vzal k sob

,,Onde

leží

dítek pívozníkových mi. jak se jim vede.

!

—

—

\ pedpokoji ozval se veselý hlas doktorv. Ciika ubezpeila Pavla výmluvným pohledem vlhkého oka, že uiní vše. Již druhý den pinesla mu zprávu o vadnoucí sedmikráse pod lesem. Našla je dosud v chatri u eky. Nový pívozník pohrdl omšeným vrakem a usadil se na druhém

behu, kdež

si

staví

pívtivý domek. Chalupa pod

lesem je zapomenuta. Dtí ujala se njaká vzdálená píbuzná, chudá staena, která se k nim do chatre pisthovala. Vypadá, bohužel, jako zlá babice z báchorky o dítkách, zabloudivších do brlohy lidojedovy. Ostatn je vnitro její zajisté lepší zevnjšku. Churavý chlapec byl šastn zaopaten. Strýc dkan pohnul výmluvností svou jednoho mšana, práv to není že pijal sirotka k sob, zámožný a má sám nkolik dítek. Ach, strýc dkan je vtlená dobrota! Pavel vyslechl tuto zprávu s ásteným uspokojením a podkoval slen velými slovy. Tší mne velice, že jr^ciu ,,Ó, nedkujte, pane mohla ulehiti osud ubohých sirotkv a zavditi se zárove vám." Sklopila oi a líce její pelétl krásný rumnec. Jednou vyzvala slena Pavla, aby se s ní mil v partii šach, zamilované její he, kterou hrává den co den se strýcem dkanem. Pavel svolil. Dívka pinesla k lenošce filigránský stolek a umístila na vykládané jeho ploše starou sežloutlou šachovnici. Liduška stopovala hru, opírajíc se lokty o vyezávaný lenoch Pavlovy lenošky. Nemocný hrál statn. Ale mezi hrou svezl se zrak jeho náhodou k podlaze a prodlel tam drahnou zcela malichernou. Na stolice chvíli. Co vidl ?

a

!

—

Vc

mšan

"

296

Útlou nožku, vyklouzlou sotva o

míru

z

pí

asnatých záhyb roucha

nad obyejnou

—

jednu z tch pes malichernost svou dovedly Puškina pvce nadchnouti k celému rženci nejkrás-

nožek, jež

a jiné njších znlek. Odpusme tm blouznivcm, pekypujícím ohnivou bujarostí! Ale Pavel, zmoudelý, chladný Pavel, inící již poádnost se svtem, jakž mohl ten by na chvíli podlehnouti arám kouzelné hedvábné rže na atlasovém dívím stevíku?! A pece stalo se tak; nebo projel na okamžik blesk smyslnosti malátným jeho tlem, že se zachvlo od hlavy k pat. Musím nechati na obraze

—

—

jeho tuto skvrnu. Trest následoval híchu v záptí. V dmysln utkané síti, kterou stahoval Pavel již již kolem nepátelského krále, povstalo nkolik dr a Cilka udlila v slabá tato místa tak drazn, že musil Pavel za krátko pes hrdinný odpor složiti zbran. ,,Mat!" zvolala radostn, „mat!" ,, Pijímám rád smrtící ránu z vašíí ruky. Ale musíte zajisté vyznati, že nebylo vítzství vaše snadné.**

„Bil jste se

hrdinn!"

slavn," dodala se smíchem Lidunka, odcházejíc do kuchyn, kam ji zavolala matka. „Ba, chtl bych probrati slavn," pravil tiše Pavel. ,,Ale takto! V tichém tom pokoji, na té starožitné posteli s vybledlými nebesy, s malou apatykou u hlavy krok za krokem zvolna ,,A prohrál

všedn

—

—

—

—

,,Co to mluvíte?" vskoila mu dívka do ei, nutíc se k smíchu. ,,Snad se nezabýváte myšlenkami

o posledních vcech ? Bylo by to

vru

híšné. Uscho-

"

297

vjte že

si

podobné myšlenky pro

stará léta a tšte se,

vám kvetou ješt rže/'

,,Je-li pak pravda, sleno, že bývá hbitov záleského kostela v lét obsypán bílými ržemi? Pan Vlna sdlil mi to s básnickou domnnkou, že vykvétají tmi ržemi z hrob duše mrtvých dívek." Pejte mrtvým lehkého odpoinutí! Tuším, že není úet váš s živými ješt vyrovnán." Vte, že nemám tako\'ého dluhu. Jedna zboubelatla ve vzornou manželku a matku po boku lovka zcela neznámého; jedna ,,, Druhá," pravila oste Cilka, zahýbajíc ukazováek s palcem do dlan a nastavujíc významn všechnu ostatní zásobu prst. ,, Nenamáhejte se, jsem u konce. Druhá a poslední leží pod zemí. Zstavila mi alespo v pamti ,,

,,

—

mn

bezúhonný obrázek." „Byla tedy sliná, velice sliná ?" otázala se

krásný,

Cilka s jemným pídechem žárHvosti, jakým se zakaluje každý díví hlnsck, zmiuje-li se kdo o kráse jiných. ,,Byla sliná.

asem

vznáší se

pede mnou

po-

jako bílý stín a líbezný její obliej odstiuje se napolo zeteln pod tmavou kadeí a myrstava

její

tovým vncem. Tak žije v mé pamti, snad již pouze v této, jako svtice, s jediným dechem zemstopou mého políské poskvrny na jasném ele bení. Kdyby žila dosud ve skutenosti, vzpomínal bych na ni bezpochyby se stejnou lhostejností, jako na onu vzornou boubelatou manželku a matku." Necht již tchto škaredých eí!" zvolala dív-

—

,,

ka, porážejíc jako v opravdovém hnvu nžnými prsty sežloutlé figurky na šachovnici. „Dobe jste

:

2'.ii

pravil, že se

v

neumíte baviti

s

dámami.

Víte, tehdáž

lunu?"

Skoda, že nebudu na ten veer již dlouho vzpoekl Pavel a zrak jeho svezl se pi tom s její krásné mkké ruky na opradlo lenošky, kdež ležela vlastní jeho ruka. Zbžné porovnání obojí této ruky pimlo jej, že uschoval svoji s povzde,,

mínati,"

chem

za

adry.

A

jednou vstal Pavel a vyšel zcela hrd a voln z pokoje; kráel pedním pokojem, síní na dvr. Tam stál osedlaný hrabající netrpliv nohou. Pavel vyšvihl se hbit do temen a unášel jej tryskem do polí.. Ale trysk ten mnil se v let. Zdálo se, že kopyta zem se nedotýkají. Bílá híva zdvihla se víiv jako snhová závj, rozprášená vichrem, a ada zlatých zvonc, visících na otži, zmítala se divoce a zvonila jako na poplach v boui. A kolem, po obou stranách, letla nazad boulivá smsice nesetných obraz. Jako ítící se balvany, stoleté kmeny pralesa, rozprášené vodopády, zmotaná píze lan, plachet a ráhen, bizarní tlaenice gotických dom, bílé mramorové pavlány s pestrými zástupy jižních krasavic, smjících se v ržovém

k,

k

cukrovém krupobití karnevalu, spousty vraždících se voj, oltáe a sochy pošmourných dóm, luzné postavy díví, sestupující v msíním svitu do vln tichého jezera, zasnžené parky, v mezerách strom svtlá okna s míhavými stíny veselících se lidí. Tisíce mnících se výjev. Sílená fuga zvuk smích a plá, rachot bubn, šumní vln moských, klekání, nad vodami zmírající písn plavc, cinkot rolniek v boulivé zimní noci, bušení a sykot továrních stroj, jasné chorály dtských hlas, ryk zboueného lidu, žalmy, proklínání, chechtot. dešti a

m) Však znenáhla rozeznává povdomé obrazy a devný štít mezi jedlemi, známe parohy na nm. Leso vyskoil radostn z prahu, okenice se rozlétly, zainely, a dv známé staré hlasy. Vidí zubatý

ruce vztáhly se po jezdci. Zaslechl své jméno. Zaznlo tak sladce a nžn, jak je dávno neslýchal, jak znívá jen v ústech mateských. Vše zaniklo mžikem

mlhavé dálce. Pak vletl do klenuté podzemní prostory, jejíž slab osvtlený strop byl pokryt živými malbami, a pedstavujícími skupení piják z rozliných nahé postavy ženské. A dole za stoly, na stolech, jízdmo na obrovském sud sedí chomáe veselých mladých druh. Klenbou sklepu rozléhá se známá v

vk

letí mu chasa vstíc a blyskavice kišálových kalíšk míhá se nad jevletl pímo do nejjich hlavami. Ale píšerný hustšího chumle, jenž se rozprchl kolem nho v pestré cáry a sklenné stepy, a letl dále sklepem, který se ped ním protahoval v dlouhý, nekonený tunel. Klenutí jeho rostlo do výše, malby nabývaly dále ohromnjších, fantastitjších obrys, stávaly se v míhavém peletu bledšími, przranjšími, aif zmizely nadobro. Ted vynoil se u cesty tichý venkovský zámek s hustými špalíry broskví po stnách, ztopený v ržové záplav veerní. Zamihl se park, vodojem s labutí a lunem, ostrov s velkými rznobarvými kvty a s altánem uprosted. Vše to je Pavlovi píliš dobe známo. A po stupních ozdobného krytého výstupku letí jako druhdy bílá díví postava a vrhá se mu toužebn vstíc. Trhl otží, ale zvonce na ní zaznly divoce, jakoby se bylo zachechtalo tolikéž bouí pes nžnou postavu démon, a zbsilý

divoká píse rozkoše. S jásotem

k

ím

k

300

dál.

vlaje

ped

Bílé její roucho zachytilo se na kopytech a vzhru, oddluje se od prsou a vznáší se ním jako oblak. Znenáhla nabývá tvar bílého

kon

myrtovým vncem na hlav. peludem a marn trhá Pavel otží. Zvonce její jsou nmý. Promnily se v erné kalichy kvt. Hluk a šum dokola umlkl. Letí v hrobovém tichu údolím, jež tvoí dv holé stínu

dívího

O

letí

s

dále za tím

šeré strán, stoupající po obou stranách šikmo v nedohlednou dálku. Údolí nemá konce. Pavlovi se zdá, že jízda pestala, že vzí nepohnut v povtí. Bílý stín rozplynul se ped ním. Ty- šeré strán zdvihají a kloní se tepotav, jako kídla probodnutého jejich plomotýla v posledním, dlouhém zápase. chách míhají se nezetelné fantastické obrazce. Jsou to kídla obrovského smrtihlava, visícího nepohnut v nesmírném prázdnu. Ni hvzdiky nahoe, ni dole. Se všech stran prázdno, dsné prázdno do závrati klesá hlava. Ješt zoufalý nekonena. jako zlatého pohled vzhru a tam chytá se se v žluté ásného oblaku. Oblak se níží, tepení. Pavel rozeznává nebesa své postele. Slyší hlas Cilin u okna, zpívající tiše, tichounko prostý njaký popvek. Oddechl si z hluboká a zavel oi. Slyší její lehké kroky, blížící se k posteli. Nahnula byla to se nad jeho hlavu. Ucítil na ele

V

zem

V

neho

mní

krpj

žhavá

její

:

slza.

VIII.

Pošmourné dni. Déš bubnuje na okno. Pavel miloval ten jednotvárný, uspávající zvuk, ale nyní pirovnává

jej

k tiché pohební hudb. Nepilétá kreslil na podlaze své prosti-

paprsek slunení, aby

Mol

ké aby

zlaté vzorky, neobjevuje se rusalka z dkanství, rozptýlila svým hustý mrak na Pavlov

úsmvem

duši.

A

nemocnénui

se zdá, že obchází

neviditelná hrozná bytost, která na

a

zrun odvké

emeslo popraví.

nm

již

pokojeni

vykoná

Nemže

jí

tiše

unik-

Musí ekati klidn, až mu obemknou hrdlo její prsty. Snad zstane ješt dlouho rozena skipci nemoci, ikv. ukoní rána z milosti

nouti.

ledové pjat

všední jeho martyrium.

Což nelze petrhnouti rázem

tu nit, na níž neani jediný koral radosti^ Ve chvílích podobného rozjímání sáhl asem za adra, a nahmátl v úkrytu mariánské dukáty. Pak prolétla mu hlavou chorobná myšlenka, že by bylo lépe, kdyby byl on sám lupiem posvátného toho zlata. Zdaž by se neusmál, kdyby mu vymili léta žaláe? Na štstí pelétla tato myšlenka vždy jen jako blesk chorobnou jeho hlavou a zanikla v temnot. Jednoho dne nastal netušený obrat. Teta pekvapila nemocného zprávou, že zastihlo krajinu veliké neštstí. eka, jež byla již pedešlé dni vililed rostla, zaplavila pes noc širé údolí. Z krotké stal se ohromný, vztekle jeící proud, nesoucí na povrchu svém trosky lidských obydlí, nábytku, kolébky plaících nemluvat i rakve, visí

již

íky

zeeném sms

vyrval zbsilý živel z lna zem. Celá nižší ást je ve vod. Ba i nkolik obyvatel zahynulo ve vlnách. Mnozí dkují bohu, že vyvázli s holým životem. Pan XTna zachránil jen svou kytaru. Ulice hoej.šího msta jsou naplnny smsí nábytku, pein a zboží, kolem nichž táboí bdující rodiny. Jest- to hrozné! Zpráva tato psobila na Pavla jako zázraný lék. Když teta s Liduškou opustily, vystoupil

jež

msta

dm

Svatopluk

ech:

Sebrané

spisy. XII.

^J

;]02

spšn

a vyklouzl na ulici. PoKvapil ven z msta. Za jiných okolností byla by vzbudila vyzáblá jeho podoba s nepirozen zvtšeným a záícím okem všeobernoii z

postele, oblékl se v tle bývalé síly.

cítil

pozornost.

Dospl na malý pahorek za mstem. Stál tam hlouek lidí, ukazujících si na jistý pedmt ve vod, blíže k druhému behu. Jako zelený ostrvek vynívala tam z vln omšená stecha bídné chatre. Na ní vidti bylo nkolik podob dtských, natahujících ruky do dálky. Zdálo se, jakoby zlolDným šumem vody pronikalo úpnlivé jejich volání o pomoc. Pavel sestoupil s pahorku k ece. Ležel tam na suchu lun, jehož maj etnik pitahoval hákem ke

behu kolem aby

plovoucí

mu penechal „K emu?"

pedmty.

Pavel požádal

jej,

lun.

se o zachránní onch dtí." Minul jste se s rozumem? Leda byste chtl zahynout s nimi!" Ale Pavel zlomil jeho odpor zbytkem svých penz. Ve chvíli na to zmítal se lun v boulivé vod. Odvážný vesla sáhl si za adra a ponoil pak ruku do vody. Poslední svezlo se s prsou!" zašeptal. „Nyní mi pispj ku pomoci, madono!" ,,

Pokusím

,,

,,

Po tžkých zápasech uchvátil v

bím

dostihl

stechy.

Spšn

náru Aniku a Stáu. Ale zdálo se mu,

že

na nožkách jejich ohromná tíže. Znáte francouzskou báji o královn nebeské, jež se vznášela nad potopenou vsí a spatila hlavinku dtskou, vyplývající již jen svtlou kadeí nad vodu? Nebes královna vztáhla ruku pro dítko, aby je vzala s sebou, ale nemohla dcko vyzdvihnouti. V udivení odhodila všechny dary zbožnosti, jež odnášela s sebou visí

::();;

do nebes, a zdvihla dítko

píinu

obma

rukama.

A

tu

\'znášel dítko do výše bratíek, bratíka vznášela matka, matku vznášel otec. unesla xšechny tyry do království nebeského. dítky Marn namáhal se Pavel, aby oderval od ostatních. Náhle ucítil jejich lehká tílka ve své nárui, lun se pekotil, stecha zapadla, voda pokryla všechno. shledala

jelio

tíže.

I

ob

*

mst

Drahnou dobu vypravovalo se ve o ix)drobnostech hrozne povodn, zejména jak se nalézaly tu a tam rozptýlené mrtvoly, když opadla voda. I jednu celou rakev našli, vyplavenou ze hbitova a zanesenou do polí. Byla to rakev pívozníkovy ženy. Nkteí soudili, že nestrpla svcená zem v svém tu rakev, ponvadž byla koupena za mariánské dukáty. Ale nejradji vypráví se o Pavlovi, jak našli v náruí jeho mrtvé dítky. Stží vyprostili je z objetí Nesmírné zástupy provázely jej ke hrobu. jeho K pání za živa vyslovenému byl pochován na starém hbitov záleského kostela vedle nho po obou

ln

;

ml

stranách spuštny rakviky dítek. Pan dkan a strýc dal pozdji na nad hrobem pohnutlivou rove zíditi ozdobný kamenný kíž. Na tom kíži visely den co den dva erstvé

e

vnce. Ale po nkterém ase

visel

tam

již

toliko

jeden a ten byl nahrazován erstvým jen v jisté svátení dny, když konali strýc s tetou a Liduškou pou k Pann Marii za Lesy. Druhý vnec byl uvadl na dobro a první podzimní vítr roznesl po hbitov suché jeho kvty.

OBSAH. Strana

í'an

Bolehlav a svét

Oblaka Mezi knihami a lidmi

3

...

71

117

Kallobiotika na cestách

193

Poslední jaro

235

PG 503S C^5

Cech, Svatopluk

Sebrané spisy

1899 díl 12

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY