Dr. F. X.
HARLAS
JAROSLAV
ERMÁK
f.
TOPI, PRAHA
-v
«'
.
k^ \"
í
'^v-'
-.v:^ ^líA
'í'-^^
:
VYDANÉ SVAZKY »DUCH A SV£T« KAŽDÝ SVAZEK ZA
1.
2.
3. 4. 5.
6.
1
K
HOCH, NOVINY. J. HAUNER. VÁLKA, Prof. Dr. J. MATIEGKA, DUŠE A TLO. Dr. OTAKAR ŠEVÍK, KARTELY, Dr. F. X. HARLAS, JAROSLAV ERMÁK. Dr. K.
Dr. v.
svazkem bude Dr.
ART. brožek, ZUŠLECHTÉNI LIDSTVA.
Presented
to the
UBKARY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO by
KAREL AND MIROSLAVA
CVACHOVEC
n i^m
>wen^
liAyJic
Xíli
\^V^^u^.a^.
V ilí^ WíXi^M
V^t^k xKv^eti^
^a^M ^^^ VvvtoH
A^7>wa/vv
v^nv^)^ ^
hravá
a
ve
Xírvn^.S^^f^^/í..
ul^ ^^i
!
I
T.X.H.
n^ Ji:
m
A SVT DUCH POPULÁRN POUNÉ SPISY
POÁDÁ JAN EMLER. 5.
DIt.F.
X.HARLAS:
JAROSLAV ERMÁK.
F.
TOPI, PRAHA
VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA.
*í'^,í«:
Tiskem >UNIE« v Praze.
tw^
:kéhov*v-
»!
Úvodem. Jaroslav ermák, malí eský, zaujímá v djinách našeho umní místo tak vyvýšené, že jeho jméno"vyslovujeme s úctou a s uznáním. Ale zstáváme pi tom chladni, a zdá se nám, že Jar. ermák náleží dob dávno minulé, že patí mezi ,, staré mistry", uplynulo teprve ticet pt rok od jeho smrti. Zab5'vám-li se postavou Jar. ermáka s klidem pozorovatele, jemuž již odstupem od umlce a jeho doby zachování objektivní rovnováhy je usnadnno, nezaruuji se za chlad. Nelze se ubrániti Velejšímu hnutí mysli, jde-li o zjev umlce, jenž sv^mi malbami proslavil slovanské jméno v malíství svtovém. Nebo Jar. ermák náležel již za svjéhovživota s v et o v é m u umní a každým obrazem, jenž vyšel
a
—
z jeho dílny a s jeho jménem vždy esky psaným jménem propagoval vdom a úmysln slávu Cech, Slovák, Hercegovc, ernohorc, Dalma-
—
tinc.
K
tomu pistupuje zajímavost jeho osobnosti. Jar. je nápadný, vábný zjev, a vyrstá z úzkého
ermák
rámce eského života, eského umlce.
odlišuje se od
obvyklého typu
Ml svého životopisce a výmluvného obdivovatele v dru. M. Tyršovi. Ale jinak díváme se po ptaticíti letech na umlce, než souasník. Bylo laskavostí pí. R. Tyršové a p. JUDra L. Pinkasa dopáno, abych se probíral jednak poznámkovým materiálem, jenž sloužil dru. Tyršovi pi sepsání ermákova životopisu v ,, Osvt", jednak korrespondencí ermákovou s nejdvrnjším pítelem, Sobslavem Pinkasem. A jako se zatím zmnily i názory i stanoviska pozorovatel umleckých djin, tak jsem porozuml lecemus v poznámkách a v dopisech jinak, a leccos jsem zahlédl, co dru. Tyršovi se zdálo bezvýznamným, a eho proto neupotebil. Staí prosté vypravování životních Jar. ermáka k rozvinutí poutavého obrazu. Jestliže kdy, tedyf jist u Jaroslava ermáka byl také tento život umleck5'm dílem, svérázným, a do detail procizeiovaným ve slohu doby romantický život pímo klassického stihu. A zídka kdy kryje se umlecká osobnost s umleckým dílem tak dokonale, jako u Jar. ermáka.
mn
píbh
—
Doba Ve ském
mládí.
Mst
na Starém pražsrpnu roku 1830 zápis o ktu Jaroslava Vincence Valentina Candida ermáka, syna MUDra Jana Czermaka z pop. ís. 258-1. na Betlémském nám.
Dít
farní matrice u Sv. Jiljí je
k
3.
narodilo se
1.
srpna, a
pi ktu
drželi je
kmotr
Vincenc Valentin Frey, lékárník od Bílého Jednorožce na Staromstském rynku, a kmotra, manželka téhož lékárníka, pí. Candida Freyová. Tak stojí psáno v XI. svazku matriním na str. 236, a to ja-
zykem nmeckým a drobným písmem švabachovým. Opravme tedy data v životopisech, Jar. ermák byl o rok starší, než jak udáváno.
Onoho roku ticátého jsme v
tiché, starosousedské
Za panování císae Františka I. zotavovalo se msto po válkách napoleonských z onch pohrom, které stihaly všecky zem, i když v nich pímo nebylo bojováno. Státní bankrot r. 1811 na p. je takovou ranou. Praha však prožívala i za válek dobu svého vzrstu, prmysl a obchod se vzmáhaly. Spadá-li do tohoto asu také první hnutí probuzenecké, není pece Praha eská. Na ven je to ádné, zpsobné nPraze.
mecké msto. Ve veejném život,
to jest ve škole, v
vadle, ve spolenosti zazníval jazyk
derv
a hlaholila
ona správná
a
istá
úad,
Goethv
nmina
v
di-
a Her-
slavné
Pražané mívali velkou radost, když íše pochválil. V Praze bylo Cech více, než ale slušn jako snad po všechna staletí ošacený a své reputace dbalý eský pan Biedermeier mluvil nmecky, praskni oko nebo zub. Vyrovnával tu krok s úedníky a s vojáky, hlavními sloupy nmectví. V šosatém, v pasu však piléhavém kabát s úzkými rukávy a široce rozloženými klopy, s šátkem kolem hrdla ovinutým, z nhož podél tváí vynívaly dva trojhrany límce od košile, v pantalonech piléhavých a napínáky (po pražsku ,,štruplemi") ješt napiatých procházel se Pražan z lepší spolenosti po Nové Aleji a Koském trhu (Ferdinandova tída a Václavské nám.), hovoe jako lovk z lepší spolenosti, a také krásnjší jeho polovice, panika s postranními kadeemi (pražsky ,, loknami) na spáncích, s kloboukem kukaovitého tvaru, v houpavé krinolin považovala za svoji povinnost vyjadovat se ja-
pamti, ji
z které
Nmec
z
—
Nmc,
— nminou. V rodin MUDra ermáka nebylo jinak. Doktor ml pacienty z aristokratických kruh pražských,
zykem vzdlanc
málo hovoíval po esku.
a tak asi
dm
.
p.
Žil
v zámožnosti,
258-1. patil jemu.
Jeho cho, rozená Veselá z Molitorova, však byla eška. Jak pochopitelno, hospodyn ve styku s okolím a v rodin užívá jazyka, který má v lásce. Tak vychovávala své dti po esku. Ona byla první uitelkou tetího syna svého Jaroslava, ona poznala a správn ocenila jeho nadání. Pak tu byl ješt kmotíek Frey. Jeho návodem dostalo se tetímu hošíkovi u doktor nezvyklého a nápadného jména Jaroslav. A jeho paní se jmenovala Bla. Doktor Czermak a pan apatéká Frey, to dvojice dobrých pátel, které sblížilo již povolání, lO
Lze si je pedstavit, jak pisi dobe rozumli. jíždjí v najatém povoze k Sv. Jiljí, jak paní kmotra v šustících hedvábných šatech vystupuje po schdkách v prjezdu k farní kancelái, a jak po ktu
kteí
u doktor se usazují kolem stolu, na nmž pipravena bohatá svaina, z níž nejvíce užitku mají starší dva bratí novoktátka, Josef (nar. 1825), z nhož se stal léka v blázinci ve Štyr. Hradci, a Jan (nar. 1828),
vnoval physiologii. Staropražská idylla! Po Jaroslavovi mli u doktor dcerušku Marii,
jenž se
která se provdala za polského knížete Czartoryského, a naposled Karla, pozdjšího knihkupce ve Vídni. Tak u doktor bývalo veselo a hluno, až smrt vyrvala dr. ermák, ješt nestarý. Jaroslav byl milákem matiným. Hezký hoch, erných jiskrných oí, erných hebkých vlas. Jsou zprávy, že churavl, že to bylo slabé dcko. Prý
hlavu rodiny. R. 1841 zemel
churavl
coxalgií.
Ale souasník a soudruh Jaroslava
malí Sobslav Pinkas vypravuje ve svých vzpomínkách zcela jinak. Dle jeho svdectví u erz mládí,
mák
se skuten rejdilo a skotailo. Hoši vidli kdysi v divadle proslulého tehda Klišnika (Klischnig se psával), akrobata, jenž vystupoval ve hrách
zvlášt k tomu sepsaných v úloze opiáka, provádl úžasné skoky, šplhal po kulisách do suffit, metal kozelce, a nadchnul tím Cermákovic hochy tou mrou, že
doma zkoušeli, nedovedou-li to také. Tu pak Japi skoku se stolu upadl, poranil se na kyli vážn si ublížil. Dostavil se zánt kloubu kyelního,
roslav
a
hoch musil v pravém smyslu slova ležeti pipoután na lože, jak Pinkas vypravuje, na truhlu úzkou a nízkou, na zemi ležící. To bylo již v novém dom . p. 116-11., 20 nové v Nové Aleji, zakoupeném roku 1833 za 36.000 zl. a
— (dm nyní pestavný, maj. p. Buldra). Touto chorobou takka poíná umlecká dráha Jar. ermáka, nebo leže ve své truhle bavil se malý trpitel kreslením. Upravili na jeho lžku pístroj, aby se leže mohl takto zamstnávat, a ponvadž již díve, na p. o prázdninách u strýce editele Raka na Skalkách v kreslení se cviil a
hlavn
dle
pírody
kreslíval, zavoláni uitelé,
Blumauer, jenž se vren svému jménu specialisoval v kreslení kvtin, a Kollert oba dva dle svdectví Dr. Tyrše velmi nedokonalí misti, jimž nelze* piknouti titul umlc. Zvolen tedy uitel jiný, František ermák (1822 Na vstup do aka84), professor pražské akademie. demie chystal se Jaroslav již r. 1840, pihlásiv se souasn s Trenkwaldem a Karlem Svobodou, Ale hoch nemohl chodit, a paní ermáková konen se obrátila k divotvornému venkovskému léiteli Klapkoví z Berounska. Je v tom znaná dávka ironie, když syn pražského lékae a bratr léka a physiolog
—
se uch\^lí je zcela
k
,,
pírodnímu doktorovi". Ale
v duchu doby
i
tato ironie
— a což hlavní, mlyná Klapka
hocha skuten vyléil. Na výstav Umlecké Besedy r. 1913 byla jeho podobizna olejem malovaná, prý první olejomalba Jaroslavova, z majetku pana Klapky v Beroun. Pekvapovala hotovostí; na hocha asi šestnáctiletého byl to pravý div technické dokonalosti.
Jaroslav se tedy uzdravoval.
Povstal, chodil o holi,
pak odložil i tu, a na konec vyvinul se v silného
—
zapsán
na
pražské
akademii,
pracuje
v
atelieru
Nmce Kištána Rubena, Javrek, Quido Mánes, Poppe, Laufberger,
tehdejšího editele, S. r.
Pinkas, Petr Maixner a Viktor Barvitius. 1845 odešel z této akademie Jos. Mánes.
s
ním
Zillich,
Ped
tím
Rubenovi se Jaroslav nelíbil, hlavn pro svoje eské smýšlení". Bylo známo, že rodina ermákova náleží k vlastencm". Ruben prohlásil, po shlédnutí ,,
,,
ukázek ermákova kreslení a malování, že je škoda výloh na tak nepatrné nadání. Ale ermáka pece
nebylo vyhnutí. Víme o první jeho akademické práci. Látka byla dána, oblíbené thema historicko-romantické školy:
pijal,
Mar
u s na zíceninách Kartága. A také druhá karton zobrazující Valdštýnových na zámku chebském náleží ke školním úkolm oné doby. Jisto, že ermák úkoly provedl dobe. Ale neekal na uznání, rok 1848, jenž perušil akaa v Praze nezstal demická studia vždy akademie se nacházela v Klementinu znechutil ermákovi Prahu na dobro. ermák prožil rok bouí s jinošským nadšením; maloval studentské legii prapor, na Karla IV., otce vlasti; bratr jeho Josef, medik, jel do Vídn jako len deputace, která zvala císae Ferdinanda V., jenž od r. 1836 byl králem eským, k pobytu do Prahy. Pod rodnou stechou, v bývalém dom otcovském na Betlém, nám. se scházela ,, Slovanská orlice", pozdji nazvaná ,, Slovanská lípa"; matka i sestra hlásily se k vlastenkám; do domu docházeli Palacký, hrab Kašpar ze Šternberka, Presl, Mikan, MUDr. Vine. Jiruš, Dr. Ant. Springer ješt než se na konec stal pece Nmcem Purkyn, Dr. Ad. M. Pinkas, Ant. Mánes; a to vše v dob, když ve vzduchu již se i
Zavraždní
práce,
pívrženc
—
—
—
nm
—
chvla pedtucha
—
revoluce.
n
Ta neslavn skonila, vojáci roztrhali prapor student, a Javrkovi v Celetné ulici na p. zpustošili atelier a rozmetali
i
kosti
dkaz
pkné
kostry, která stála
záruka pírodního studia; a tu odejela pí. ermáková s dtmi na cesty. Zdá se, že ovzduší pražské ermákovi pece jen nesvdilo. Víme z vypravování souasník, že byl považován za exulanta, jako Sob. Pinkas též. Opustil vlast, aby se vyvaroval všech pi nejmenším nepíjemných v atelieru jako
opletaek
s
a
úady.
První stanice byly Mnichov, Drážany, Berlín a Dússeldorf. Znamenalo to pro ermáka seznámení se star5'mi mistry, prohlížení obrazáren. Zájem o umni v nastávajícím malíi pirozen vyvinutý byl Dr. Springerem již ped tím podncován pednáškami z djin umní na cestách pak spatoval ermák illustrace k nim. Cesta vedla do Antverp, na akademii, ízenou baronem Gustavem Wappersem, rodákem Antverpským, jenž od 1840 do 1853 úad editele této etn
—
navštvované školy malíské
chut do
zastával.
Jar.
ermák
Dovídáme se, že i veer kreslíval. Byl vbec neúnavný ve svém umní, i pozdji, když se proslavil, i na sv5'ch umleckých pustil se tu
práce.
poutích. Liché jsou všecky zkazky o jeho^,,nepilnosti", nebo nedbalosti, a bylo asi módou, vytýkati eským malím lenivost, nebo také o Jos. Mánesovi se íkalo, že nic nedlá, v pravd neúnavn kreslil, pírodu studoval, skizzoval a maloval, i když dlel na zotavené, na p. na zámku Cechu na Morav. Na to poukázal Dr. Jiík zcela dvodn pi výstav kresleného herbáe Jos. Mánesa v uml. prm. museu. O ermákovi slyšíme pak z úst Lud. Kuby, že také byl považován za pohodlného letního hosta, když
a
dlel
r.
potem
1862 u Dubrovníka v údolí Župy, prací, které dle
a
svdectví tamjších
již
lidí
výpro-
pravý opak. Antverpách dosáhl ermák první ceny akademické, a úspchy jeho pimly matku k tomu, aby syna pedstavila slavnému Gallaitovi, k nmuž mla etná doporueni. Nebylo valných nadjí, že Jaroslav bude Gallaitem pijat jako žák, nebo Gallait tehda na vrcholku své slávy ani neml chuti ani asu zajiným, než malováním velkých pláten, bývati se vedl, se dokazuje
V
ním
historických a dobe zaplacených pláten. Louis Gallait (1810—1887) ermáka pijal. Uvidl jeho práce z Antverp a ekl prý: ,,Jaký to talent, jemuž podobného jsem dosud nepoznali" Jestliže
ermák vdl o nepíznivém úsudku Kišána Rubena, pak byla tato slova prvního umlce evrop-
Jar.
pro skvlou satisfakcí. Devatenáctiletý stal žákem obdivovaného mistra. A tím vlastn poíná nejen jeho dráha umlecká, ale i román jeho žiona bezstarostná vota, a tím též koní mládí jeho doba sn, jimiž duše romantického malíe byla na-
ského se
—
plnna.
15
Nálada doby. Roku 1830, když se Jar. ermák narodil, slavila také romantika v Paíži své narozeniny. Po pádu Napoleona I. vzklíilo romantické hnuti duch všude po Evrop. Delacroix, nyní tolik obdivovaný malíromantik, vystoupil se svými malovanými protesty akademismu
r. 1822 (Dante a Virgil v pod1824 (Massacre na Chiu), 1827 (Sardanapal na hranici), a r. 1830 namaloval dle Waltera Scotta zavraždní biskupa Lutyšského. Victor Hugo slavil vítzství téhož roku provozováním své krvavé tragedie .jHernani", a Wappers téhož roku vystavil výjev z oblehání Lejdy od Španl r. 1574. Romantism
proti
svtí),
s lidmi. Vše, co pipomínalo staré zlaté asy bývalou bodrost a sílu, vše tajemné, opedené kouzlem bajek a legend, vše, co vyboovalo z mezí
se rodil
a
spoádaného života
a co
pekypovalo
citem, to vše
bylo v mód. Proto se zabývali historií, starými hrady, národním svérázem, a to všude po Evrop. Cechové 19. století pímo jsou národ romantik. Ješt dnes to patrno, cizinci aspo tak tvrdí, a jim zdá se ráz našeho života v pítomné dob stízlivého amerikanismu ješt stále romantickým, jako to krásné, divné msto s mohutným hradem nad hladinou eky, s paláci a chrámy na jeho pahorcích. Za asu Jaroslava ermáka uplatovala se romantická nálada i^
ovšem v období probouzejících eských intensivnji. Tehda
národních aspirací fluidem mísil se i politický romantism, a hoch, který dorstal, když národní sebevdomí eské sílilo, hoch tak vnímavý, již svým umleckým nadáním praedisponovaný, aby se poddával nárazm vichru, zmítajícího celou Evropou a hoch tak odkázaný na sebe sama, když ležel po celé msíce v bolestné nehybnosti, tento hoch se pímo sytil romantickou stravou, jemu odevšad podávanou. Svoje umní dal do služeb romantické myšlenky: ukázat svtu svj národ, jeho slavnou minulost. Poal s eskou historií, jako všichni jeho soudruzi. Ale již tehda, jako mladík, nehodlal se snad illustrováním eských djin doprošovati uznání ciziny. Spíše si byl vdom, že je svým umním vynutí. Nebo ve dvaceti letech vdl již, že je velkým umlcem. Ovládal své emeslo, své vlastní myšlenky, a práv na vzorech kolem sebe se pesvdoval, že má, co by ekl, a že to dovede íci. A tu sluší poukázati na osobnost Jaroslava ermáka, na jeho zjev i jeho vyse
s
literárním
—
ml
abychom lépe chápali jeho další osudy jeho dílo. Slyšeli jsme, že krásný muž le beau Czermak byl jeho název v Belgii a ve Francii lehce na levou stupování,
i
—
—
nohu napadaje kulhal. Pes to se z nho stal neúnavný plavec, jezdec, výborný šermí, stelec a lovec. Držel se zpíma. Vždy byl elegantn upravený.
Ml
pronikavý, fascinující pohled. Byl klidný, sebeupiatý ve styku s cizími, v salon, ve spolenosti, ale pi tom nikoli píjemný spoleník, jak uvidíme. Jeho romantická mysl tomu bránila. V souhlase s náladou doby snažil se Jar. ermák, aby byl ve všem jiný, než obyejný oban, a ve všem
vdomý, ponkud
Jaroslav
ermák.
2.
2^
romantický. Z pražské rodiny, dobe situované, již to nebylo v rámci vyjde mladý muž, malí vysoce nadaný, do svta. mšanské spoádanosti Stane se záhy slavným, sám Gallait uznává jeho význam, a v roce 1849 již vydlává 10.000 frank, jak sám píše. Pi tom není bez majetku, a ve všem velký pán, zvyklý životu vznešené spolenosti. A tento grand seigneur je pesvdením Cech, demokrat, miluje republiku, nenávidí císaství (ve Francii), a jak uslyšíme, vyhledává dobrodružství, kde jen možno. Páteli se s umlci, lodníky, podloudníky, s horaly a rybái ale buržoasii nemiluje, škádlí, ano attakuje ji. Je výbojný, nebo je silný, ve zbraních zkušenv% nikoli však dobromyslný'. A tak skuten postava jeho zdá se stižena dle vzoru hrdiny njakého románu, a má všecky rysy takového ,,lva i všecky slabosti a vady jeho. Pohleme, salon" jak žije.
—
—
—
—
j8
život.
Odvážný mladík byl v cizin a ve velkém svt jako doma. Nic z oné zakiknuté plachosti a skromJar. nosti eských malí není v jeho povaze. ermák vždy se dovedl správn odhadnout i jako malí, jako lovk pak vbec nikomu neustupoval. Slyšme jeho pítele Sob. Pinkasa: ,, Jaroslav zakládal si na tom, že nkdy vyskakovaly jiskry z jeho vlas, když se esal po tm, a velkou víru v magnetickou moc svého zraku. V Brusselu asto již ji zkoušel na rzných šelmách zoologické zahrady. Obzvlášt erný pardál skrýval se ped jeho zrakem až do nejzazšího kouta své klece a pak náhle zuiv se vrhával na tye míže, aby se zbavil tísn, kterou mu zpsobil neustále na nho upený zrak." ,, Bohužel Jaroslavovi nestaily tyto úspchy na dravé zvi, obtžoval sv>^mi pokusy nkdy též svého bližního. Po prvé jsem toho byl svdkem v malé restauraci (v Paíži) blíže Palais royalu, kamž jsme asto spolu chodívali k obdu. Na vzdáleném konci této místnosti sedl mladý Španl, ernovlasý' a hndé pleti, což ermáka snad upamatovalo na jeho brusselského pardála. Honem zvolil si ho, aniž jsem co pozoroval, za obt svých magnetických oí. Najednou milý Spanl vyskoil, jako kdyby ho zpruha vymrštila,
ml
ermákv
pibhl k našemu
stolu,
mávaje
zuiv ubrouskem 19
svým,
velmi energickým tónem sÍ zapovdl loto na nho. ermák, nadšen tímto
n
upené
dívání se výsledkem, sotva
si
snadný úkol, abych
ho všimnul a penechal utišil a
mn
ne-
ukonejšil rozvztekleného
Hispana. Mezitím, co jsem na to vynakládal celou svou výmluvnost, šeptal mi ermák po esku: ,, Vdl jsem, že vyskoí jako ten pardál," pi tom však úpln zapomínal, že máme na krku rozdurdného Španla. a že nás nechrání žádná míž." Jindy bylo to v Marlotte v lese Fontainebleauském v hostinci otce Antony, kdež v lét pebývalo mnoho malí vžd\i.' se mluvívá o škole Fontainebleauské, když je o Corotovi, Daubignym. Diazovi. Tehda chodívali do Marlotte na obd Harpignie, Ciceri a mnoho mladých malí a mezi picházíval Henri Murger, známý též u nás autor knihy o život Bohém. Dobrácký, veselý Murger rád chodil s runicí, nikdy nieho nezastelil, ale puška sloužila mu, jak trefn S. Pinkas praví, na dovršení poetické nálady ekl bych ,, romantické" nálady, nebo Murger je pímo klassický romantik. Tak tedy se svou runicí veer picházel do spolenosti, pedsedal celému stolu, byl velmi milým spoleníkem, a celá spolenost jej
—
e
n
a
—
mla nesmírn ráda. ermák pišel na ,,
Marlotte,
tenou
nkolik
ponvadž jsem mu
dn
psal, že
návštvou tam najde
píležitost pro studie skal, kterých
do v^^-
ml práv
zapotebí pro svj obraz ,, Husité bránící prsmyk" (bylo to tedy roku 1852). Spolenost po celý den byla roztroušena po lese. Když se pak po západu slunce všichni opt sešli k spolené veei, byl vždy hovor velmi živ)' a hluný, nebo každý ml co vypravovati." ,,Tím nápadnji a trapnji psobilo náhlé zamlknutí všech pi první veei po píchodu Cermá20
kovu.
píin
Udiven jsem se ohlížel na všecky strany po neobvyklého úkazu. S úžasem jsem brzy po-
znal, že vedle
mne
sedící
ermák
dostal se do
kížku
se
zrakem Murgera, jenž sedl na protjší stran stolu." ,, Naléhav jsem souseda vyzval po esku, aby pestal že si toho všímá již celá spolenost. Ale nic na
Klidn
ermák
po hmatu napíchnutá svého soka s oí, a jen mi odpovídal po esku: ,,Pro o n nea pro mám se podati já!" výraz siln vypoulených, dobráck5'ch oí Murgerových stává se ím dál tím zuivjší a nevda si jiné rady, hodil jsem konen svou tžkou vidliku do talíe svého krajana. ermák se notn zalekl a mimovoln perušil svj zrakový souboj, díve než nastal pedvídaný a již chystaný skok pardálv. Na všech tváích se objevil vdn\% šetrný úsmv nad výsledkem mé smírí vidliky, spolenost se dala opt do rozhovoru, a já jsem zatím ml eské kázání k svému magnetickému píteli, jehož jsem naléhav prosil, aby nám na dále nekazil dobr^^ rozmar. Dlouho reptal, a po celý as svého pobytu nemluvil s nikým, vyjma mne. H. Murger nikdy mu neodpustil, že na chtl opakovati experiment, jejž provedl s divou šelmou." Tento ješitný, sebevdomý muž, malí samým Gallaitem uznaný, uhlazený spoleník, jen když opravdu chtl, píjemný, ve svém vystupování vždy grand seigneur, by se hlásil k demokratismu a sám asi se za velkého demokrata považoval tento zajímavý cizinec a krásný chlapík tedy se v dom Gallaitov setkal s ženou, která napotom v jeho život hrála úlohu hlavni, a snad i tragickou. Byla to paní Gallaitová, plat.
sousta do polohlasit sklopí oi, Vida, že
strkal
úst, ale nespustil
tém
nm
—
21
Gallait, o
dvacet
let starší
mladou ženu, Paížanku, hatou.
Madame mla
oi
to
—
dv
než Jar.
ermák, mel
bodcerušky, velmi krásné
elegantní,
graciosní,
zjištno podobiznou její, malovanou 1863 a velmi dlouhou chvíli po boku slavného malíe, jenž vydlával a miloval peníze. Byl stále piln zamstnán, a povahou také spíše nespoleenský. Rodinný život neml pro pvab, a tak se stalo, že pí. Gallaitová si zamilovala malíe o pt vždy nemohlo let mladšího. Optoval její lásku být nic romantitjšího, než taková liaison. Ale ermák v podstat bral vše velmi vážn, i romantism, a zcela opravdov se do krásné paní také zamiloval. Ml ,, pomr", a 23 rok tento pomr potrval, až byl paní Gallaitovou roku 1877 zrušen. Od r. 1854 tedy datuje se ermákova láska, která vzrstala pi pátelském styku mladého umlce s rodinou Gallaitovou. R. 1852 ješt cestují Gallaitovi s ermákem do ech, do Prahy, kde 19. íjna akvareluje Gallait podobiznu paní ermákové, matky Jaroslava (v obrazárn v Rudolfin . 1071), ale po r. 1854 opustil ermák Gallaitovu dílnu. Nemohl pece žíti u muže své vyvolené, a ermák byl píliš chevalereskní, než aby v takovém trojúhelném pomru si mohl libovat. Jak otázku rozešili, je zase nanejvýš píznané pro romantickou náladu doby. Bylo to v Ostende,
ermákem
je
r.
—
—
za ermákem ermák se usadí
kam
pí.
že
v Paíži, kde
Gallaitová pijela. již
Ujednali,
díve byl (snad
1851, jak praví Dr. Tyrš. ale ne trvale usedlý), a že madame tam ujede za ním, vlastn pedaním, nebo
chtli fingovat katastrofu: na behu moe mly býti nalezeny šaty pí. Gallaitové, jako by byla v moi utonula. ermák však vše pokazil, nedovedl se petvaovat tak dokonale, jak bylo teba, a když ásti 22
byly
toiletty
nalezeny,
poplach
uinn,
a
Gallait
—
masám k hledajícím se pidal, pohešena obuv tu A koupat. šla botky, když se mla dame pec ermák je pímo vedl k místu, kde botiky se na as poátku asi bylo zle. cházely. Gallait prohlédl
—
Paní Gallaitovou dokonce v Paíži zaveli na as do Picpus, ústavu kongregace Srdce Ježíšova, ale Gallait se na konec s vcí smíil, a ponechal své choti na vli, jak by si život upravila. Vyvolil si z trojlenky podíl spokojeného manžela, s nímž se tak asto setkáváme ve francouzských veselohrách, a penesl na Jar. ermáka úkol starati se o dámy. Ovšem byla tato starost usnadnna ermákovi tím, že pí. G., dcera bohatého kupce paížského, jak ji ermák ve svých dopisech oznauje, vládla svým jmním, které prý vynášelo 50.000 zl. ron. Vždy utratily dámy za dvouletého pobytu u Dubrovníka, v Mandalín, dle vlastních slov pí. G., jak vypravuje její sluha Ivan Grbi, eený Veteno, ticet sedm tisíc zlatých (r. 1861
jí
až 1863).
ermák zachoval své dám vrnost jako pravý rytí bez hany a bázn, jímž po celý život byl. V tom v^tom je dsledný: nežertoval když je vjsob vypstoval zcela programov ve smyslu svého životního názoru, jenž byl romanzasluhuje uznání, a s city, i
tický.
A
z jeho
dopis v posledních
že na konec ani nebyl šasten.
Pí.
letech vysvítá, G. nechápala Jar.
ermáka, nerozumla mu.
Chtla vesele žít, milopoádala plesy, veírky, chtla [Obklopovala se pítelkynmi, z nichž
vala spolenost, ráda míti
svj
salon.
ermákovi velmi proti mysli. Mla na madame G., ale ve zlém Pak dle zpráv pí. G. velmi zpohodlnla, zesílila, a její ^dospívá jící dcery nelib nesly, že je monsieur Czermak od jejich
jedna, pí de B., je velk5^ vliv
slavného otce odluuje, to jest, že maman žije odod papá. A pece jen tžce se dotklo ermáka, když r. 1877 došlo k rozvodu tohoto soužití. Píše píteli Sobslavu Pinkasovi osmistránkový dopis. Tout est rompu! Je smuten, rozlítostn, churav. A v jiném list tohoto roku praví, ona že nebyla nešastna, ale že byla zrovna posedlá ,,de rage voir du
louen
mon* S
a ,,tenir salon".
poátku však
Chtl
prožíval
se
s
ní oženit, což odmítla.
ermák svj román
likou rozkoší, a byl šasten.
s
ve-
Tato pohoda jeho duše
zrcadlí se v jeho díle. Sám praví, že to byla nejšastnjší doba života jeho, když po boku své vyvolené dlel na slovanském jihu. Tam zavítal ermák po prvé na své cest slovanskými kraji pes Moravu a Uhry r. 1858, pak r. 1861, pak 1862 a 1863 tam pobyl až do podzimu r. 1863. Vracel se pes Itálii a Rím, kde se zdržel. Do Itálie vrátil se r. 1866 67, do Dalmácie také v tento as. Byl vbec stále na cestách, aspo mezi Paíží a Roscoffem u Morlaix (Finistre), kde se v lét zotavoval plachtním, plováním, honbou a rybolovem. Jeho výlety do svta nutno si pedstavovati tak, že ermák na podzim, k saison, se vracel do Paíže, s jarem
—
z ní odjíždl.
—
Ob
války r. 1866 a 1870 71 pozmnily jeho zpr. 1870—71 sob života. R. 1866 dlel v Itálii, v v Roscoffu v Bretagni. Tam býval nejradji, když prací znaven se nasytil Paíže, tam vsedal do své svj ,,Cutter", jednoi plachetní loky, tam
ím,
ml
stžovou lo vtších rozmr, tam ml
svou rybáskou chýši, nebo jak sám píše, svou ,, chaloupka de pécheur" s atelierem. Tento uvdomlý Cech a Slovan neuml esky psát. Roku 1854 nebo 1855 (ermák z pravidla
k žádnému dopisu nepipojil datum) poíná dopis Pinkasovi: „Milý Sobslave! Odpus že francouzsky a ert vi, ale nemám as hledat slova pišu .!!" a pojak jsem zase zapomnl moji drahou krauje hned francouzsky, a po všechna léta pak jen francouzsky si s pítelem dopisuje: Mon chér Sobslav! A ten zas mon chér Jaroslav! Ale nedivme S.
se,
——
—
a
!
e
je
to
skuten
cizin, kde stále žil. krátko r. 1858, za
.
zstal echem v té do Prahy se vrátil na
že
div,
Nebo
as
.
nejhorší reakce, a
r.
1873,
když navštívil sestru svoji, knžnu Czartoryskou ve Vídni. Tehda se ml Jaroslav ermák stát editelem pražské akademie. Odmítl. A vru nedovedu si tohoto ohnivého muže pekypujícího temperamentu, nepítele všeho šosáctví, pedstaviti jako následníka Trenkv^^aldova. R. 1874 povolán do Prahy belgický lze pozorovat, že šlo o transmalí Jan Sweerts plantaci belgického malíství na organism eského výtvarného umní, a že ermáka prost považovali za repraesentanta onoho cizího umní. Ovšem znali jeho slovanskou mysl, nebo tehda již ukázal svtu adu svých ernohorských obraz, své slovácké pa-
—
stýe
a
ermák
matky, za
,,
ale
pece
jen
tu
historického malíe".
pedevším
platil
S historií poal,
—
konen i na erné Hoe to jest v Dalmácii, odkud podnikal na ernou Horu výpravy. Vedl život velkého pána. V Paíži sedával v lóži ve Velké opee, navštvoval salon Goupilv, jenž byl jeho impressariem a chodil k Dubuffeovi, v pátelském styku se nacházel s rodinami barona Ladenburga a pana ze Salemfelsu, a pak se pátelil s umlci. Fromentin, Robert-Fleury navštvovali jeho atelier, radili, kritisovali. Znal Detaillea, Meissoniera, Bre-
a historii maloval
25
—
tvrt
když si vystavl v Avenue Bremontire svj s dílnou, nárožní, ze tí stran svtlu pístupný dm. Spoleníkem ve smyslu hovorného a pívtivého soudruha nebyl. Jen s dvrnými páteli hovoíval, nejradji o moi, o sv^ch plaveckých i siláckých výkonech, jinak poslouchal, nebo hrál na piano nebo harmonium, a to vážné skladby. Mluví se o Palestrijinak nenovi, o Wagnerovi, jehož byl ctitelem, miloval Nmce, hlavn Severonmce. Slyšel jsem historku, která illustruje kapitolu z jeho paížského života zcela pípadn. Bylo r. 1861. Knžna Pavlína Metternichová svým vlivem u císae Napoleona III. vymohla, že byl Wagnerv Tannháuser dán na reCelá Paíž byla vzhru, a skorém pertoir Opery. celá Paíž se zapísáhla, že Tannháusera s Wagnerem tona
ze
Wagram na
své,
nároží
dm
ulice
a
vypíská. ermák znal se s Wagnerem, jenž tehda žil v Paíži v exilu, a obdivoval se jeho hudb. Sedl v lóži, vedle u pepážky v druhé lóži ml souseda mladého šlechtice, vicomta de N. (jméno znlo jako Zavznly pozouny pedehry druhého de Nouy). jednání, zaal hluk. Opona se zdvihla, obecenstvo se rozchechtalo nad pastýem na šalmaji budoucím a strašliv hvízdalo. Mlad\' pán vedle ermáka také. obrátil, zajiskil Ale ne dlouho. ermák se k svými magnetickými zraky a zakázal si všecky
nmu
na
Mladý pán opel se rukou o pepážku ale nevyskoil, nebo ermákova chtl vyskoit mocná pst spoívala na jeho opené ruce, takže se nemohl od pepážky ani odtrhnout. Vymnili si visitky, a druhý den se bili v ,, lesíku", na kordy. Také ne dlouho, nebo ermák bodl po prvním výpadu pana vicomtea do ramene. výtržnosti.
—
a
Souboj 26
se
ermák
nelekal.
L.
Kuba vypravuje,
jak za pobytu v Dalmácii jistý dstojník v Gruži si sebou dámy. Druermáka nevšímal, ponvadž hého dne na námstí v Dubrovníku potkal ermák dstojníka samotného, a ten chtl se ermákovi zády. Doma pak piblížit. ermák obrátil se k nakázal Ivanovi, svému sluhovi: ,, Kdyby sem pišel
ml
nmu
nkdo
z
Dubrovníka, hned
mne zavolej!" ekalt inu vyzvání k sou-
jako pirozený dsledek svého
nikdo?" ptal se pak, jda k obdu. ,, Nepišel Nikdo," odvtil Ivan. ,,Ani mi nikdo nic neposlal?" usmál se ermák a ekl ,,Nic." ,, Strašpytel!" pak Ivanovi, co a od koho ekal. Kdysi asn z rána navštívili ermáka dva i ti politití úedníci pod záminkou, aby se mu pedstaboji. ,,
—
vili.
Šli slídit,
nebo
ticky podezelou
—
zdál se
úadm
nechci jako L.
osobností poli-
Kuba
tvrditi, že byl v podezení jako penzokaz (,.že peníze na tajné dostává, si je falešn dlá"), ale cíle své snad jako politický emissar. ermák nepodal jim židlí, ale na posmch dal jim pinésti hned po ránu talí tešní a k tomu pohár vína, jež zdejší (t. j. dalmatský) lovk nikdy nepije, dokud nepoobdvá, nebo dkladn se nenasnídá. Páni pozorovali, že jsou poznáni, a neotáleli se svým odchodem. ermákovi na jeho cestách asto se udalo, že byl pod policejní dohlídkou. V mladších letech (1858) to za zábavu, a lze íci, že své hlídae dovedl potýrat. Tak na uherském Slovensku v jednom pandury stále v patách. Sedli s ním v hostinci, chodili za ním, kamkoli se vrtnul. Jednou v ermák se náhle zdvihl a šel k ece. Pandui za nim, ermák však u eky se rychle svlékl, svázal si šaty do uzlíku, vzal je na hlavu, a peploval eku.
bu
bu
—
—
ml
ádn
ml
mst
krm
Jeho hlídai nevdli, kudy kam,
i
rozbhli
se
k nej2y
bližšímu mostu, dosti vzdálenému. ermák zatim se oblékl, najal si vz, jenž se namátl, a tryskem pijel zpt do msteka, a usedl na své místo v hostinci. Když jeden ze strážník pišel, aby se shánl po uprchlém ,,špehounu", zkoprnl. ermák po ostatním vzkázal, že te vidi, kdyby jim chtl utéci, že by ho neuhlídali. Když se procházel krajem, aby kreslil neb maloval, a pandui stále za ním se táhli, vykal je nkdy, a dal jim své malíské náiní, aby je nesli. Nebo si najal
nm
kon,
tlesnou stráž hodinovkami pochody nebyl dobrý chodec, je pochopitelno, zkratlá noha pece jen díve umdlévala. Za to dobe a rád jezdil na koni. V Mandalin u Dubrovníka koupil pt koní pro sebe a pro dámy. I sám vydával se do hor na koni, a ješt k tomu ve váleních onch asech. a vodil svou
po horách.
Že
ermák
R. 1862 povstali Hercegovci proti Turkm, a ernohorci jim pichvátali na pomoc. Urputné boje zuily na Kara-daghu (turecky erná Hora), a zase stala se erná Hora pastí na Turky. Již r. 1858 byli Turci u Grabova poraženi, a také armády turecké, které vedli Derviš Pasa a Omer Pasa proti Cetyni, upadaly ze zálohy do zálohy a byly krvav bity. A tu ermák si vyjíždl nejen do Cetyn, kde byl skvle pijat, ale i k Baru, k jezeru Skaderskému, do Podgorice, ba až pod Ostrog na všecko to území tehda ješt turecké. Bylo již na podzim a na sychravé planin pepadla jezdce noc. Našel si chudý han (hospodu), kde nebylo díví, a tam pespal spolu Jeho vstril svou hlavu pod se svým konm. pokrývku ermákovu. ,,A to bylo štstí," liboval si
dv
k
po návratu zvíete, bez 28
ermák, ohíval jsem se od nebohého nhož bych byl snad zmrznul," ,,
]j. Kuba v uvedeno své stali vypravuje ješt mnohé podrobnosti z tehdejšího pobytu ermáka na jih i. a protjškem k nim by byly jeho avantúry na pobeží Bretonském. ermák miloval moe, ne jako malí, ale jako námoník. Plavil se ve svých kocábkách podél beh,
pouštl
se
i
dále.
Uml
s
plachetní lodí zacházet, ano
sbhlým
v plachtní, že dostal ,,brevet de pilo', zavyuení jako lodivod. Vypravuje se (Dr. Tyrš), jak ermák se seznámil s podloudníky není to zase klassický romantický rekvisit? a jak na jejich lodi pekvapen byl bouí. Lidé se zpili, nebo zoufali si, tak zle bylo s lodí, ale ermák ujal se velení i kormidla a udržel lo ve smru, a dosáhl šastn ústí Temže. Zachránili se, ermák pak prý spal dvacet tyi hodiny smrtelnou únavou. A S. Pinkas pamatuje, jak Jar. ermák podloudn dopravil pamflet Victora Huga ,, Napoleon le Petit" a jiné zapovzené tiskoviny z ostrova Jersey, kde Hugo pebýval. Pevzal je na moi, odvezl do Paíže, kde nedaleko Madelainy bydlil dvrník, jemuž mly být odevzdány. ,, Provázel jsem ermáka, když Hugovu korrespondenci tam nesl. Na jeho žádost nešel jsem však až k samému domu, aby tam prý nikdo nemohl tušiti, že se tajemnou svou missí jinému byl svil. Tato ponkud pepiatá opatrnost dokazuje, že Cer mák bral svou úlohu velice doopravdy, a zárove že jej pedevším lákala tajemnost celé výpravy. byl tak
—
V téže
dob
se
mi
svil
s
—
jedinou
vášnivou svou láskou, kterou byl nucen haliti v nejvtší tajemství.." a
S.
Pinkas delikátn zamluje jména a podrobnosti,
ale zcela
správn vystihuje povahu ermákovu, její pravým jménem
nepojmenuje hlavní rys
jenže
—
ne-
29
mluví o romantinosti.
onch
Ale jsme vdecni za sdlení intimnjšícli vlastností, onch slabostí a po-
divnstek,
nebo
jimi
nám ermáka
jako
lovka
Ano, takový byl ten velký malí, tak zcela v duchu doby rytíský, odvážný, tajuplný inter essantní vždy a všude. pibližuje.
—
30
Dílo.
VelkV^
nost v
malí
— jak
umleckém
se zrcadlí tato
díle
zajímavá osob
svém?
V Paíži íkali malíi, že pózuje (qu' il pose). Umlci snadno upadají v takové nauené a nucené držení tla atd., ale to ermákovi Paížané práv nevytýermák nikdy nebyl bohém, a Paížané znali kali. grands maijen dva druhy umlc: velké mistry elegantní, hýkané, kteí vydlávali také velké tres peníze, a tu chasu z podkrovních atelier, veselou, vtipnou, ale více pro zábavu a posmch buržoust
—
—
sloužící.
K tm ermák
nenáležel.
Ale po umlecké stránce nezíkal se ermák dobrých svých vzor, pedevším svého mistra Gallaita, pozdji Fleuryho, Fromentina, ano i Ary Scheffera a pózoval práv tak, jako oni. Ovšem pevládá v umní ermákov rys mužské opravdovosti. Jeho krásné jihoslovanky nikdy nekoketují, jeho nudity i takové náleží do genru tragického, ne salonního maloval nebo pikantního. V celku však miluje ermák velkou, vážnou pózu. Vycházeje z romantického nadšení pro malování djin, pravil si, že když se má malovat historie, tož tedy se maluje historie národa, kterému náležím. Wappers a Gallait tu byli vdci. Ale u Gallaita poznal i genre, i výjevy ze života, upravené, naladné jako na p. La chúte des feuilles (Listopad)
—
—
31
1858 v Bruselu, matka s dtmi na klín, od Gallaita pravzorem jeho rodinných výjev. K svatb dalmatské (Únos nevsty) ml motiv v únosu Antiochy (v Bruselu od Gallaita). Gallaitv vliv tedy nevyz
r.
je
prchal tak rychle, jak tvrdl Dr. Tyrš. Ale ermák se blíží realistm, jeho komposice nabývá naturalistních
rys
(poloviní postavy v popedí Ranného ernoermák píše v letech sedmdesátých ,,že myslí, že nabyl zase více upímnosti (sincerité)" a toto slovo je pímo vzato ze slovníku školy z Fontainebleau a potomních naturalist. Díve ermák si i svoje modely rád upravoval, jak svdí dvrný jeho pítel Sob. Pinkas. Na cedulce napsal, co ví o malb ,,Báa se psem" (z r. 1860), a praví: .Maloval u mne v díln ve Vaux de Cernay. Postava v životní velikosti až ke kolenm, nic obzvláštního. Jelikož jsem tehdy byl ve smru velmi naturalistickém, pamatuji se, že jsme se pohádali o zpsobu, jak na obraze uesal mého chlupatého, velmi malebného ováckého psa, kteráž mu sloužil za model." Postup práce byl: ermák na cestách namaloval studie, hlavy, ruce si také nakresli], i kroje, v Paíži pak, v Roscoffu, v Marlotte, v Cernay, v flím maluje své slovanské obrazy. Jiný detail zaznamenává L. Kuba. ermák si dával svoje modely také fotografovat, a Kuba hájí ermáka pedem proti jakékoli v\'tce. Je v tom ústupek realistickým názorm doby a vliv francouzského realismu. Lze pozorovat, jak ermák v historické malb upouští od illustrování djin, vyhledává genrovité motivy (Prokop ped Naumburkem), a obrací se ke skutenosti, která nahrazuje romantiku minulosti romantismem pítomnosti. Ale rys velikosti je v jeho umní. Jeho komposice horce).
—
,
32
mají energick}^ rhytinus.
stýmovaných
figur, ale
Není
to
chabé
malísky jako
ádní
ko-
celek procítná
obrazová myšlenka, co nám podává. Jadrné typy, Postavy se netísní, ale vyplují výrazné hlavy. tvarov<^ch. scénu v úinných kontrastech liniových (Ottokar II. ped bitvou na Mor. poJi.) Modely uml vybírat. L. Kuba vypravuje: ,,Ml jsem neobyejné potšení, když jsem osobn poznal známého onoho ukrutného Arnauta, jenž na proslulém obraze Obti války (válená koist) steží za." Ale onen zdánlivý jaté útlé dívky ernohorské Albánec byl poulil' Dalmalinec z doliny župské u Dubrovníka, nevinný Ivan Grbi, obecn Veteno zvaný, jenž ermákovi byl vším: tajemníkem, majordomem, vdcem a prvodcem, zprostedkovatelem, domácím strážcem, sluhou, štolbou, na poátku i
.
kuchaem,
a
.
konen astým
modelem.
V opaku
k chundelatému psu, kterého uhladil, zde z krotkého sluhy udlal krvežíznivého Arnauta. Nemlo by smyslu popisovati díla ermákova jsou vytena v seznamu. Ale všichni víme, že práv malby, jimiž líil bojovníky z Kara-daghu (turecky erná Hora), pedevším proslavily ermáka. Chápeme, pro, a neváháme íci, že jimi v pravd oslavil vykonal, co žádný jiný nedoernohorce, že pro kázal: vzbudil zájem i obdiv pro národ malý, chud^', ale bohatýrský, pro národ bojovník, jakých Evropa ani neznala, kterým však práv v naší dob byla pinucena vzdáti est a chválu nejvyšší.
—
n
Jaroslav
ermák,
3.
oo
Konec. život neklidný, usilovná práce, a na konec snad žal
a
zármutek podlamovaly
sílu Jar.
ped
ermáka. Po
si stžoval na zdraví. ?\a konec žil osamocen. Práce, pi které v mladších letech zapomínal na únavu, tíží a deprimuje. ..Je vie triste et retiré, comme un hibou" žiji smutn a odlouen, jako sova píše na podzim roku 1877. Má záchvaty keí, a pi práci na kartonu pro Rudolfinum v Praze prý stižen záchvatem, zachytil se obrazu a strhl rámec s plátnem na sebe. Pichází k nmiU Dr. Commenge. starý pán, ješt od kaz pí. G. Ten nerozpozná, že ermák stn peri-
roztržce
s
pí.
G. postonával.
Již
tím
—
—
carditidou.
chová k nmu dvru. Tu uvrhne zápal druhdy statného muže na lože. Zotavuje se zase, ale dne 23. dubna r. 1878 ráno po 8. hodin je znovu zachvácen kemi. Jeho pítel kapitán Thory je však pomoci a nho, pispchají dva mladší lékai není. ermák trpí, prosí, aby ho zastelili zeme. Ze hbitova Pere Lachaise, kam mistra pochovali,
ermák
plic
—
.
.
.
do Prahy. Slavný byl pohební prvod ervence 1878 z chrámu P. Marie ped Týnem v Praze na Svaté pole v Olšanech. Tam na IV. oddlení. 7. ást, ís. 1., pichystán jeho hrob. Velký kamenný sarkofág kryje to místo.
pevezen
je
jeho dne
7.
34
dm
na Betléinském nám. zasazena r. 1887 Na rodný bronzová deska s postavou genia, jenž jméno Jar. ermáka píše na zlatém pozadí, práce prof. Jos. Maudera. Tak uctila Um^l. Beseda svého estného lena (od r. 1873). A ha Vinohradech pojmenována ulice, vedoucí z Koperníkovy ul. ke Kozace jménem
ermáka. Tak odešel od
Jar.
díla.
zstaly, a ty staly rodiny.
V
se
nm
Nedokonené obrazy po naším majetkem blahovlí jeho
seznamech dále pipojenj^ch vypisuji, co u nás zachovalo. Také tu zase samé
se z jeho prací
—
dary ta, kterou, miloval, odkázala ruky mla, rodnému jeho mstu.
vše, co z jeho
Chronologický pehled prací ermákových. Podobizna mlynáe Klapky, olej., maj. p. J. Klapka v Beroun. Marius na zíceninácli Kart^2a,^]ej,, J.84S. Sl:izzu
ml
t mistr Javrek. *»^^ ffíefmtiy^ //}n^cj. dstojník Valdštýnov\ch v Chebu, karton, dle zprávy poštmistra p. Brožka ve Fryštát; Slezsko. Normanští rybái tou bibli, olej.. 1850. Poselství eské v Basileji. Kresba nachází se v Um, Besed v Praze. Vysthovalci Slovanští, olej 1850, maj. král Leopold belgický, kresba a gouachová malá replika v Rudolfin. Obrazoborec, olej., 1850, maj. král Leopold, repro
Zavraždní
,
dukce Uml. spolku v Bruselu. Podobizna krále Leopolda; olej.,
v
korunovaním
v Bruselu.
sále
Modlící se kardinál, studie,
olej.,
maj. rod. Czarto-
rysk^^ch.
Pemysl Otakar ped bitvou na Morav, 1851, litogr,, prémie
Táborité vel
Žižka
,
olej.,
Besedy. postavy
1852, v soukr. maj. v Belgii. a Prokop na váleném voze.
HtGcjr.
36
úvoz bránící,
Uml.
poli, kresba,
skoro
život.
kresba,
1853.
Šimon Lomnický žebrá na praž. most, olej., 1853. v galerii hrab. ernína ve Vídni. Protireformace, olej., 1854, koupil Zang ve Vídni, nyní v Moderní galerii král. eského, Spící rybá, olej., 1855, v galerii ve Schwerinu. Dívka v kostele, olej., 1856. Pražsky' hbitov židovský, asi 1857, olej., malá kresba v Rudolfin. Dívka a dít ped kaplí, olej., 1860, ve Fodor Museum, Amsterdam, akvarel v Rudolfin. Báa se psem, ole^, e^ 1^ 1860, v Lipsku, Matka atka slovenská, ,MeJK 1^60; akvarel, kopie v Kudolfinu.
ernohorka vedoucí kozu, olej., 1861. ernohorská matka, olej., zakoupil od Goupila
\\.
Pease v LondS^n. ernohorka se spícím díttem; tuš. kresba dle tohoto díla z r. 1860 v Rudolfinu.
Žena psancova
ili
ernohorka
s
runicí,
1860. maj.
bar. Villarta.
Hercegovec na atách (Dr. Dušan Lambl), olej., 1861: akvarel, replika z r. 1861 v Rudolfinu. Unos, olej., 1861, maj. Gerspach v Paíži; repHl^a z r. 1865 v Rudolfinu. tJkladníci (zavraždná žena), olej., 1862. ernohorský interiér, olej., 1862, maj. banké Mor-
purgo v Terstu.
ernohorec
s
konm,
olej.,
1862, maj.
banké Mor-
purgo v Terstu.
Podobizny tí olej.,
len
rodinv knížete ernohorského,
1862.
Uprchlíci ernohorští,
olej.,
v mst. museu Amste-
rodamském. 37
Podobizna
ermákové
pí.
(matky),
olej.,
1862, maj.
kníže Czartoryskv.
Podobizna
pí.
Gallaitové,
olej.,
1863, v moder, galerii
v Praze.
Žena
s
dckem
(ernohorka),
ve
Fodor Museum
v Amsterodamu.
ernohorka s díttem, olej., maj. v Hohenpáhlu v Bavorsku.
p.
A.
Czermak
Beh
u Roscoff v Bretagni, olej., maj. p. A. Czermak v Hohenpáhlu v Bavorsku. Zátiší (honba a rybolov) Souvenir de Roscoff. olej., maj. p. A. Czermak, Podobizna hrabte Boisdenemetz. Podobizna generála Charlesmagne-a. Podobizna kapitána Charlesmagne-a. Podobizna si. Gallaitovy. Lázn Pfaefers (Ragaz). olej., maj. van Gogh v Amsterodamu; akvarel z r. 1861 v Rudolfinu.
Po únosu, olej., zakoupila firma Kaeser. ^^ immer & Comp. v Mnichov. Hercegovka s díttem, olej., maj. vicomte Caupias u Lissabonu.
Koist válená,
V harému,
olej..
1868, v král. museu v Bruselu. 1869; malá replika v Moder, galerii
olej.,
v Praze.
Ranný ernohorec
(výjev z války
1873, maj. jihoslovan. akademie v
r.
1862).
Záheby,
olej..
studie
k nmu v Moder, galerii v Praze./'- ^"-^ Prokop ped Naumburkem, olej,. 1875, maj. rodiny barona Ladenburga v Paíži. Hercegovka napájí kon, olej., 1875, majitel obchodník van Gogh, kresba v Runolfinu. Doslaveníko v horách, olej., 1874 vystaven v Paíži maj. 3^
p.
Neyt.
Iliava mladé ernohorky, olej.; 1870. Podobizna Michela Bouqueta. Podobizna sle. Salenifelsovy. Návrat do vsi, olej., 1877. Dalmatská svatba, olej., nedokoneno,
Besed
v Praze,
a
/7.%evi<£^uí-^(L:m,
Zajatkyn, karton, v Rudolfinu v Praze.
Jako prémie litogr.
1873;
Uml. Besedy
vyšly: Proíii cforniace,
Šimon Lomnický,
litogr.,
Ranný
1874;
ernohorec, fotogravura, 1875; Návrat do
vsi (Herce-
r. 1877), fotogravura, 1879; Koist válená, fotogravura, 1880; Hercegovka napájí kon, fotogravura, 1883; Slepý guslar, barvotisk, 1897.
govina
Výstavy
prací
ermákových poádala Uml.
Beseda r. 1865 (ti podobizny clenu knížecího rodu ernohorského), 1874 (Rann\^ ernohorec), 1878 (14 maleb, dle seznamu tiskem Ed. Grégra v Praze 1878: 1.
Podobizna
knžny 2.
Jovana
Mileny,
Mašanova Yukotice,
olej.,
strýce
1862, maj. Sob. Pinkas;
Dalmatská svatba;
3.
Krajina (maj. Dra C. Jiruše);
4.
Prokop a Rokycana na koncilu basilejském 1433, skica, maj. Sob. Pinkas;
5.
Dívka vstupující do koupele,
6.
Prokop a Rokycana na koncilu, kresba
. 7.
8.
4 z
r.
1851, maj.
studie, maj. Dr. Tyrš; dle skicy
Um. Besedy;
Poprsí ernohorky, maj. K. Javrek; Veerní krajina, studie z r. 1862 (studie k Úkladníkm), maj. P. V. Štulc;
39
9.
Báa
se
psem
(1860).
na prodej, 6000
zl.
r.
.
Poslední práce, studie k obrazu pro Rudolfinum, maj. Sob. Pinkas. 11. Studie akvarelová k dílu pro Rudolfinum (Zajaté Hercegovky"). jako c. 10., maj. p. ze 5a10. Zebrav\'' derviš.
lemfelsu. 12.
Slepý gusiar, maj.
13.
Podobizna
knžny
M. Czartoryské.
matky ermákovy,
1862.
Maj.
K.
ermák. 14.
Purkmistr Six v brandta, maj. K.
Antverpách, kopie ve Vídni.
dle
Rem-
ermák
Ranného ernoped Naumburkem a Hercegovku
R. 1891 vydala U. Beseda znovu horce,
Prokopa
napájející
kon.
R. J891 na jubilejní výstav bylo 19 olej. maleb, a 29 kreseb, akvarel a skic (ísla 76 94 a 658 až
—
685).
R. 1908 na jubilejní výstav na oslavu 601etého panování císae Františka Josefa I. v Rudolfinu vy-
staven Ranny' ernohorec.^ ZahteJy-aR. 1913 na jubilejní v^^stav Uml. Besedy: všech osm prémií. Dalmatská svatba. eské poselství v BaPi této sileji, podobizna p. Klapky, studie derviše. píležitosti ukázal se také první falsifikát, malba neprávem opatená jménem Jar. ermáka: postava ernohorky, titrn a chab propiplaná, ze soukrom. majetku; jiná podobná s touto zárove byla v majetku t P- z
Hošk.
Výstavy v Paížském Salonu^roku: 1853:
Simon Lomnickv žebrá na most pražském (ís. kat. 216).'
1861:
Únos
(ís.
549).
Studie slovanské ráje (raia slav) 40
.
550.
Mladý venkovan Z.
s
dckem, .
Péreiry.
Podobizna paní
J.
C.
—
551, majet k M.
ermák
obdržel me-
t. 1863: Podobizna princezny Darinky, vdovy po vojvodovi Danilovi. Podobizna knžny Mileny, choti vojvody Midaili
2.
kuláše ernohorského. Podobizna vojvodv Mirky kat.
1868:
ísla
Petrovie.
360—362.
Koist válená
(zajaté
Hercegovky) ís. kat. 459.
obdržel zlatou medaili. 1870: Podobizna p. Michela Bouqueta, Podobizna sleny ze S(alemielsu), 1873: Ranný ernohoreC; . kat. 253.
. .
kat.
506.
kat.
507.
Souvenir de Roscoff (honba a rybáství), ís. 254. 1874: Hercegovka napájí
kon,
ís. kat. 346, majitel
van Gogh. Dostaveníko v horách, . 347, maj. Podobizna sleny M. L., ís. 348. 1876: Prokop ped Naumburkem (ís. 380), jmenován rytíem estné legie. 1877: Návrat (Hercegovina r. 1877) (ís.
Ve Vídni poádána výstava jeho
p.
J.
ermák
426).
prací v
—
Neyt.
kvtnu
1879 v Kunstvereinu (katalog ísla 1 37), skorém vesms ze soukromého majetku, jen íslo 36 (Slavischer Hirt) vyznaeno prodejným za 5500 fr. Tu též uvedeny obrazy z majetku Czartoryských: Modlící se kardinál, Slepý guslar, Snímání kíže dle van Dycka; bratr jeho Karel ermák je majitelem r.
podobizny matky ermákovy, a studie (akvarelové) ernohorky. (^^^Ju>g(. ff^^^uJlc
:
Ua^^s-t "j^oít^ ^<^
P.
rada
cis.
Y. Novák:
J.
ernohorka,
pl
postavy,
olej.
P. J. Klapka v Beroun: Podobizna p. Klapky. P.
JUDr. L. Pinkas: Prokop a Rokycana v Basileji, barev, Podobizna Mašanova Vukotie, olej.
Na
studie.
jezee, sepia.
Derviš,
olej.
studie.
V Moderní galerii
eského
v
Král.
Protireformace ili Cechy po bitv na Bílé
Hoe.
Obore v Praze nacházejí olej.
král.
se díla:
obraz.
Podobizna
Gallaitové (30. srpna 1863^, olej. obraz.
olej.
obraz.
Žebráci (malá skizza k obrazu v Rudolfin) na
dev,
pí.
ernohorky v harému,
Roscoff. pobeží Bretonska, olej. obraz. Pes (pudl u Jiipp), olej. studie.
Ranný ernohorec
olejem.
(skizza)
olej.
Skizza (olej. malba, žena Mostar, kresba. Osedlanx" kresba. Na jezee, akvarel.
s
dtmi).
k,
Dívka v lenošce,
Dvátko Dti
Dv
dle
Ary Scheffera. akvarel.
se slepicemi, akvarel.
s panákeni; kresba perem (1875). dtské hlaviky, kresba uhlem (1858).
Putti,
ti perokresby (blahopejné lístky k
roku).
Stolek
s
malbou.
Kropenka devná Staena, akvarel.
1M<
s
malbou
(ikonou).
Novému
Talí porculánový, ernohorec na Talí porculánový^ ernohorka na Sixtinská Madonna. Talí persk5\
koni.
koni.
Fotografie: Zrcadlo (žena a dti se zrcadlem). ernohorka s kozou.
ernohorka
stojící, s díttem. Zajatkyn. Dostaveníko. Hlava ernohorky. Ranný ernohorec. Podobizna ernohorce, 1862. Podobizna ernohorky, 1862. Podobizna ernohorky z r. 1870. ernohorka s díttem. Podobizna ernohorky, 1859.
ernohorka ernohorka
(hlava).
Litografie Otakar
V
II.
runicí.
s
:
ped
bitvou.
obrazárn
Spolenosti vlasteneck^^ch páte str. 221, ísía 703
umcní v Rudolfinu: (Katalog 1912, až 706).
Olejomalby: Žebráci (. 703). Únos (. 704) z J.
r.
1865.
Amos Komenský
Pudl (.
Karton
706). (str.
(. 705.).
Majetek 323 a
kr.
další,
hl.
.
m. Prahy.
1044):
Zajaté ernohorky, kresba (3-36x5'09 m.). 43
Akvarely
a kresby (. 1045
— 1065):
Kaplika v lese (z r. 1859), akvarel. Vysthoval ci, akvarel. Vznešená ernohorka, akvarel. ernohorská svatba (1875). akvarel, maj.
král. hl.
m. Prahy. Hercegovka napájí kon, kresba.
Únos nevsty (1874j, kresba. Doprava obraz (1863), kresba tuší. Matka s díttem ped zrcadlem (1860), tužka. Sedící ernohorka s díttem (1860\ Dr. Dušan Lambl v kroji (1861).
Dti
se zrcadlem, sepia.
Vysthovalci, nártek k . 1046, kresba. Hraniár, kresba uhlem.
Dve
se
Boue
na moi, 1851, Ostende, akvarel.
psem
a
jehntem
(1858), kresba.
Ragaz. akvarel, 1861. Únos, k obr. . 704. akvarel, 1861. Po boui, kresba tuší. ernohorka s košem, 1859, kresba. Ti akvarely v rámci. (Upomínka na Gallaitových v echách r. 1852.; Židovskv hbitov v Praze, kresba tu si.
44
ná^•štvu
Literatura.
Dr. M.
Tyrš:
esthetický.
Dr. M. a
Jaroslav
ermák,
životopis a rozbor
Osvta, VIII. roník, 1878, IX. ro. 1879.
Tyrš:
Tyršova.
J. C.
Dra
pojednání" I.
díl.
Otisk z Osvty v díle Tyrše. Poádá
57—186;
,,
Úvahy
Renata
M.
II.
díl
Renata Tyršova: ermák
130, Jar.
198—200. v VI.
sv.
Ottova nau. slovníku str. 398. Sob. Pinkas: Z mých vzpomínek o Jar, ermákovi. V prémii Uml. Besedy na rok 1894, str. 40. L u d. Kuba: Jar. ermák v pamti lidu dalmatského. Prémie Uml. Besedy 1894, str. 92. Dr. F. Jiík: Vývoj malíství eského. Dílo, ro. VI. (1908) ís. 5—9, str. 167. Dr. F. X. H a r 1 a s: Malíství eské v XIX. stol.; Buršík a Kohout 1908, str. 32—38. Ant. D o 1 e n s k 5': Z neznámých dopis malíe Jar. ermáka. Otisk ze Samostatnosti (píloha) 1911.
let Uml. XLVIIL, XLIX., LX.
Padesát str.
Z
Besedy
1863—1913,
neznámých dopis Brožíkových:
Dílo 1913 (ro. XI.),
Ma w
ses. 6., str. 132.
v o n M e y s e n b u g: Memoiren einer Idealistin. Schuster u. Loeffler, Berlin u. Leipzig. 1
líl., str.
i
d a
128, 248, 290.
45
Jar.
C
e r
m
á k
s
letzte
Lebenstage
iind
Tod.
Von
A. E. Badaire. Politik 1878, . 119. Feiiilleton. J. C z e r a k: Ein Gedenkblatt. Von C. C. e i a t, illustriertes Familienblatt. Wien, ?\. 38
m
H
m
(1878),
str.
609. S podobiznou.
Katalog
obrazárny
umní. Rudolfinum, str.
323,
cis.
1912.,
spolenosti str.
vlast,
221, ísla
pátel
703—706:
1044—1065.
Série pohlednic
dle
maleb
Jar.
ermáka,
vydal R. Promberger v Olomouci. S e z n a m u m 1 e c k é výstavy. Všeob. zem. výstava 1891. Jar. ermák, ísla 76—94, 658—685.
^6
OBSAH. Str.
Úvodem
7
Doba mládí
9
Nálada doby
16
Život
19 31
Dílo
Konec Pehled
,
prací a výstav
Literatura
.
.
34 36
45
JAROSLAV
ERMÁK.
Kresba;
Pání k Novému Roku.
fe^
M
>•',
n]
1
%v.
Kresba.
'
,i,,
L. Gallait:
Podobizna matky
Jar.
ermáka
(akvar).
Zrcadlo (Lc miroir).
Židovský hbitov v Praze.
Pobeží u
Roscoff.
Žebráci.
£M
Kresba. (Allegoric Paíže,)
I
U
lesni kaple.
Vysthovalá.
Dr.
Dušan Lambl v
kroji
hercegovském.
Lázn
Ragaz.
% Mostar.
Podobizna pani Gallaitové.
Matka (ernohorská Madonna).
Knžna
Pni>tnlra,
Uucíi^ét
Vojvoda Mirko Petrovi.
Slepý guslar.
únos
(Razzia).
studie portrétní.
Kresba.
Ranný
ernohorec.
70 83
mm-vK^r/pfVími
DVCHR5Vr
..^a-,r{rh
VB lhtách
mésiních po
OCT U b
mi
