Svatopluk ech: v v f VETSI PROSA NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC V PRAZE

PROSA

>^>i^4

Svatopluk ech:

v

v

f

VETSI

PROSA 3.

NAKLADATEL F.

TOPI

V PRAZE.

KNIHKUPEC

i

SEBRANÉ SPISY

SVATOPLUKA ECHA DIL XVII.

VTŠÍ

PROSA. 3.

v PRAZE. NAKLADATEL

F.

TOPI 1905.

KNIHKUPEC

VÉTŠl PROSA.

Napsal

SVATOPLUK CECH

V PRAZE. NAKLADATEL

F.

TOPI 1905.

KNIHKLTEC

Ch

;

!::V

301955

''

1 1-^4356

Tiskem

>^Unle<'.

v Praze.

KANDIDÁT NESMRTELNOSTI. HUMORISTICKÝ ROMÁN.

(»Kvéty«, 18/9.)

Sv.

ech:

Sebrané

spisy.

XVII.

v

knize vyšla tato práce

(s

nkterými drobnými povídkami)

r.

^. C.

1884.

stvo

Po nkolik set let smje se vzdlané lovendonu Quixotovi, jemuž tení rytíských ro-

mán

popletlo hlavu. A pece troufám si tvrditi, a nejsem prvním, kdož tvrdí, že byl mnohý, pemnohý z tch smíšk sám donem Quixotem v jiném zpsobu a že se zejména v novjší dob duševní potomstvo slavného rytíe smutné postavy rozmnožilo do million. Neerpají ovšem svj pevrácený názor svtový z román rytíských, nýbrž ze spousty jiných román, z novell, básní, dramat, estetických pojednání a literárních úvah; nenosí na hlavách holiské mísy, nýbrž klobouky nápadných tvar; nesedlají si Rozinanty, nýbrž jankovité Pegasy; neblouzní o zápasech s obry, únosu princezen a dobývání hrad, nýbrž o literatue, umní, kráse, všemmíru a podobných více vtrných pedmtech. Tane mi zejména na mysli jedna odrda tako-

mén

vých blouznivc,

jistý

druh mladých

lidí.

Mládež

a stedovku mla v mnohém ohledu píznivjší osud, nežli naše. Nevíme zrakm svým, teme-li v Palackém, že Jií Podbrad ve trnáctém,

;Staro-

pravím trnáctém roce vku svého bojoval na stran panstva v osudné bitv Lipanské. Život jinošský býval druhdy pestrý a šumný, plný inv a zmny. Nyní trávíme bezmála polovici života v nuceném klidu, majíce kídla spoutána školským poutem a když konen toto pouto klesá, pozbyla již kídla naše mladistvé pružnosti a jarosti, zstávají chab svšena a zaínají zvolna pelichat, oprchávat brk za brkem.

Humboldt praví, že nahrazují spisy velkých básník nmeckých národu jeho ve stízlivém chladnjším pásmu velkolepost a nádheru tropické píspoutaná mladost naše z širého rody. A tak erpá i

moe

krásné literatury náhradu za

skutený

stízlivý život.

to,

žíze svou po inech, dobrodružstvích, a

co

jí

odpírá

Plnými doušky ukájí tam

zmn obraz

vzrušení citu. Tam prochází se blyštivou nádherou salónu, pokleká pi svitu

dj, boulivém

voln

nohám arokrásné dívky pod sochou Amorovou ve starém parku, mává praporem v lomozu bitvy, chvje se nadšením, úzkostí, hrzou, rozkoší pi každém kroku. Opojen vnadami tohoto smysle nho svta, hledí pak mladý tená jako ve snách do skutenosti a vidí ji ve svtle zcela jiném, než prostý stízlivý lovk, v míhavých, fantastických odlescích oné bájené íše. Hledá v lidech hrdiny román, v jejich prsou nemožné city a velhává sám do svého nitra vznty a vášn, které zmítají toliko bytostmi z papíru a 'tiskaské erni. Toto stadium musíme si tuším odbýti všichni. bývá, když pejde takový snílek z trpAle ného vnímání k tvrímu inu, když bez pravého povolání zahoí touhou po literární sláv. A tato luny k

he

:

ctižádost

jest

za

našich

dob nesmírn rozšíená.

Nkdy

uchvacuje šmahem celé mladé pokolení. Vždy jsem etl kdesi, že musí u nás každý vzdlaný lovk pekonati periodu básní. Není ostatn divu vzhledem k významu, jaký má krásná literatura z píin shora naznaených pro mladé duchy. V ní všechno. K ní nese se všechna sousteuje se pro ctižádost jejich. A když pak samolibost nepovolanému jinochu našeptá, že pociuje na ramenech perut genia a v prsou moe sn a tužeb, jest don Quixote hotov. Podniká výpravu za nesmrtelností. Jest na pohled tak snadná. Nepotebuje k ní ani kopí a štítu jako rytí z Manchy, staí rozskípaný brk a kniha papíru. Vždy nalezne se také njaký dobromyslný Sancho Pansa, který uví v poslání mladého genia a provází jej na dobrodružné výprav

n

jako vrný a deklamacím jeho trpliv naslouchající panoš. Ba tito novovcí Quixotové mají znanou výhodu ped svým praotcem; nalézají na své výprav dosti jiných podobných rytí. Mezi tmi zdokonalují se pak v rytíském vzezení, mravu a zpsobu ei. Radost jest, podívati se na takový kruh rytíský, sedící kolem okrouhlého stolu v ušlechtilých bledých obliejích rozestena jest záe krásy a dobra, polopivené oi nyjí, rtem pohrává bolestné škubání, ruka klade se za vzdychající adra. asem pohižují se v záhady, lovenstva, asem

pomlouvají jiné nepítomné rytíe,

asem

šeptají

sladké dvornosti. asem jsou geniáln rozpustilí, aby se podobali i v tom velikým svým vzorm, pi si

emž

nevyboí ostatn nikdy ani koncem malíku uritých estetických mezí. Nejvíce mluví ovšem ach! ach! o poesii ach! o svých pracích z

—

—

—

o sladká Dulcineo z Tobosy, královno mého srdce, slunce mého živo Jest mi, jakoby mne byl nkdo udeil rukou pes ústa. Proítám znovu, co jsem napsal, a chápu

—

ale nise již péra, abych to všechno peškrtl Stjž zde, zmatený zaátku pedmluvy, a kdykoli !

bys teba petékal nesmyslem. Nevídáno v Cechách pro jednu stránku nesmyslu!

I.

v jedné odlehlé slepé ulici na Malé Stran stál dm, jehož první a jediné patro obýval starý

tichý

dobrý pán, jménem

Matj

Hostivít Koudela,

s

mla-

dou hospodyní Terezou a jednou dvekou. Ze žlábkované stechy toho domu vynikal nízký pístavek,

i

spíše

zdný

viký, v

nmž

upraveno bylo

skromné obydlí pro mladého synovce starého pána, Vojtcha Koudelu, který zde nalezl po smrti svých rodi druhý domov. Byl krásný beznový den. Vzduchem vlála pedtucha jara. Vrabci hopkovali a štbetali vesele na starém oechu, jenž stál tsn ped domem a jehož bezlisté vtve dosahovaly až k samým oknm prvního patra. Odpolední slunce vrhlo na istý arch papíru, ležící ped panem Koudelou na skládacím

—

psacím

stole

dkladné

staré práce,

dv

záivé

zlaté

prouhy, jakoby chtlo starého pána upozorniti, že by nebyla nepíjemnou první letošní vycházka za msto v jeho teplých jarních paprscích. Ale pan

Koudela pistuupil k oknu a

v

ped nosem tžkou

spustil té svtlé návštšedivou záclonu. Nevil

patrn lákavým slibm ošemetného beznového slunBylt zaízen jako uprosted zimy. Dvojitá, ce. peliv zavená okna vycpaná byla kyprým, zeleným mechem, v kamnech praskal veselý ohe a kolem tla starého pána splýval dlouhý, kožešinou podšitý domácí kabát tém až k samým nohám, vzícím v teplých libereckých stevících. Spustiv záclonu, usedl pan Koudela opt ped stolem a urovnal arch ped sebou a péro za uchem. Zdálo se, že chce spoádati domácí úty. Mohlo se tak souditi z pohybu jeho prst, pracujících jako pi tichém poítání. Ukazováek levé jeho ruky hopkuje po prstech pravice, od palce po až taní vždy znovu Iv malíku, odtud vrací se k palci a k malíku v rychlém, odmeném tempu. Znenáhla zaíná se v stejném tempu pohybovati celé jeho tlo trhá rukama od prsou do pedu a k prsm zpt, kývá do taktu prošedivlou hlavou a tepá k tomu nohou jako pradlena pi kolovrátku. Náhle ustal a sáhl po péru. Mezi tím, co chvátal brk skípav po papíru, obráželo se tiché veselí v hladce oholeném oblieji starého pána. Práv, když péro opt za ucho zastril, pootevely se dvée a jimi vklouzla do pokoje pkná ženská hlava, jejíž bledá tvá jevila rozilení a jejíž plné, svží rty se zachvly v otázce ,,Mohu s vámi

ad

:

odmen

:

nkolik

pane Koudelo?" ,,Jen dále, Terezo !'* zvolal starý pán vesele, nespouštje oí s papíru a mna si radostn ruce. Postava paní Terezy vynoila se nyní celá ze dveí a kdo by ji byl tak poprvé spatil, kyprou slov

promluviti,

«

:

letech, byl by na ní zalíbení a zárove nepochybn s pomyšlením, že náleží trochu nevinné koketnosti k vlastnostem této švarné mladé vdovy. Ale byla-li ta bílá pavuina s ržovými stužkami, vdechnutá na erné vlasy, byla-li ta k ramesahající bílá zástrka s roztomilými

ohnivou brunetku v nejlepších

pohledem

prodlel

nm

ržov

ovroubenými kapsami vypotena na oko pana Koudely, minulo se obojí naprosto s žádoucím úinkem. Sklopené oko starého pána dotklo se v peletu sotva obruby svtle žlutých šat, jež paní Tereza pi vstoupení do pokoje malou, bílou rukou po jedné stran v úhledné záhyby sebrala. Zárove s tímto zbžným pohledem vztáhl pan Koudela proti Tereze ruku, jakoby hrozící záplavu její výmluvnosti na okamžik zadržeti chtl, a pravil

:

Vyvážil pec,

užil

mjte strpení, Terezo práv napsal."

chvilku

,,Jen

vám, co jsem s

!

Petu

z prosté devné tabatrky vydatný šumnohými okolky modrého kapesního

šátku a etl: »Ajta,

Z

kry

umn ,,

nová zelených po nivách miiO kraluje Vesna! mladé pastý veselý sob pišalu hlasnou

robí

Pkné!"

—

libovala

si

Tereza, potlaujíc prsty

lehké zívnutí.

Pan Koudela máchl jako na obranu rukou a opakoval »Z

kry

umn

sob pišalu hlasnou sob varhany stébel.

mladé pastý veselý

robi, z útlých

Kzle ilé

—

«;

i

robi

10

Docela pknc!** vpadla hospodyn do proudu hexametr novou nemístnou caesurou. Picházím, pane Koudelo, s tžkou žalobou na mladého pána." Kzle ilé skotaíc — zachytil se znovu starý ,,

,,

*'

,,

pán, téže

z

krátké

pomlky

její.

dlouhá chvíle a stojatá voda nerodí nikdy nic dobrého !'* vpadla opt hospodyn. „Pan Voj,,0,

již neví, jak by as zabíjel. Co se oteplilo, vzí od rána do veera v okn, vyložen skoro celým tlem, a dívá se tak do ulice. Už jsou o tom ei

tch

mezi sousedy. Onehdy slyšela jsem, jak povídal vedlejší krejí hok\Tii, že prý tam mladý pán nahoe z vikýe ouhá a zevluje jako kamenný muž s pilíe u svatého Víta."

Odmlela se na chvilku. Tentokrát mlel také pan Koudela. Poznav, že není hospodyn jeho nikterak žádostivá zvdti, co tropí ilé kzle, odstril nevrle arch a vytepával hopkujícími prsty ze stolu nové pluky šestimr. Nesute vsak z tohoto daktylického zápalu starého pána, že byl ádným lenem básnického cechu. Uveejnil sice jako jinoch nkolik asomrných híek v rozliných listech, ale vzdal se záhy v ruchu praktického života touhy po literárních vavínech. Tet^rve když se v podveer života do tichého pístavu uchýlil, probudila se s rojem upomínek na daleké lepší asy i tato libstka mládí opt v jeho duši. Robil k ukrácení chvíle daktyly, spondey, anapesty jako jiní staí páni klece nebo národohospodáské lánky. Bez touhy po sláv, hodlal prosté své hexametry zstaviti v rukopise potomstvu, aby s nimi naložilo

dle uznání.

11

v

svou mysl k dakTereza, odbyvši Voitcha, veleznámou kapitolu o služebných dvatech, kterou uml pan Koudela z každodenního sly-

tylm

této chvíli

pak mohl

obrátiti

ponvadž zaala

tím spíše,

šení již nazpam. Domácnost jeho promnila pod ízením paní Terezy v holubník, v nmž

se se

ustavin stídaly piletující a odletující služebné holubice. Každá ostavila útulnou tuto domácnost, pírka poopravila. Krátká hinež si v ní byla vždy na storie jejich v tichém starém

poádn

dom

Jednoho rána objevuje se totiž panu Koudelovi mezi dvemi nad tácem s kávou a vodou neznámá díví tvá, na p. krotká tvá tiché blondýny, a rtové paní Terezy petékají chválou nového vlas stejná.

tohoto zjevu; ale každým následujícím dnem ztrácí se jedna z vychválenvch ctností a objevuje se njaká skvrna: po tvdnu pak poskytuje nešastná dívka již jen píinu k plísnní a han, které se na ni jen ien sypou z úst paní Terezy, až se jednoho jitra ve dveích Koudelová pokoje nad kávou a vodou vynouje opt z brusu nová díví tvá. s vlasem jako havran a s oima jako horoucí plamen. Tak stídají se blondvnky a brunetky všech odstín v ustaviné píjemné zmn. Starý pán naslouchal tedy jen z póla zniující kritice poslední blondýnky z úst paní Terezy, ale pojednou zatepala mu tato ped oima jakousi ,,Hle, co jsem našla u té bohaknihou a zvolala :

prázdné osoby!" se rozpait v Chrám Matky Boží v

Pan Koudela probíral vnucené

mu

knihy.

listech

Paíži.

Román od Viktora Hugo. Ananke. Quasimodo. Hm. Pochopoval rozilení své hospodyn. To je-

12

št scházelo Dveka, toucí romány Kdo, kdo na celém širém svt jaktživ slyšel o služebné holce, toucí romány! Oh, pi nynjší eládce možnovému piuit domníváš-li se, no se vždy vždy ješt horší následuje. nejhorší, poznal že jsi Ale švarná hospodyn, jíž pan Koudela v duchu tyto mravokárné úvahy ve zvláštním již naped iejím slohu do úst vložil, pokraovala jen zvoláním !

!

nemu

„Kdo

to

jaktživ

slyšel,

:

pjovat dvece romány !"

Ah Opravdu. Na titulním listu stojí Z knihovny nabývá horší tvá\"ojtcha Koudely. LXXXI. nosti. Ovšem, že nikdo jaktživ neslyšel, že by byl s^Tiovec domácího pána pjil dvece román. Jak možno tak hluboko klesnouti! Hrozné! Ale vc byla ješt hoíší, než si pan Koudela myslil. Hospodyn upozornila jej konen náhlavní pedmt svého mravního rozhoení, totiž na psaníko, vložené mezi listy románu, jež plýtvalo hvzpes to, že neslo dami a perlami a o nmž se bezpen jen ponkud neuritý nadpis ,,Andli!'' souditi mohlo, že bylo ureno pro blankytné oi !

:

Vc

—

strážné vestálky

Vi

—

kuchyského ohn.

tomu nemohl

již

ovšem ádný pán domu

a strýc zstati lhostejným. A starý pán projevil vskutku pekvapení a rozilení nad touto zprávou. Vstal a pebíhal prudce po svtnici, že šosy dlouhého kabátu daleko za ním lítaly. Abych vás však nenechal v klamu vzhledem k povaze pana Koudely, musím vám sviti, že budil svými šosy planý ten vítr jen proto, aby navál písek do oí paní Terezy. Nebyl hnvu tak snadno pístupen. Zejména tento poklesek jeho synovce nebyl s to, aby klidné jeho nitro opravdu pobouil. Nejvíce jej pi tom

13

mrzelo jen to, že byl vyrušen z milého tichého tvoení. Vždy mu byla dnes Musa, jak jste vidli, tak obzvlášt naklonna. Avšak uznal, že toho vyžadují okolnosti, aby alespo ped hospodyní hn-

vem

zaplápolal,

i

podailo se

mu

to

dosti

dobe.

Oboí

jeho stahovalo se trefn a bouchnutí pstí na stl, když se nyní ped hospodyní zastavil, bylo zcela slušné.

Nejlépe bude, když jí dáme výpovd," zvolal. ješt výpov"! Propustila jsem ji na míst ješt dnes sváže své strakaté hadry, s nimiž se zabývala beztoho více než s vaekou a smehloupé fintidlo Ale panu Vojtchovi mlo tákem by se také domluvit a obrátit jej na lepší ,,

,,Ah,

—

—

cesty."

!

ádn

—

,,Však mu hlavu napravím a to hned!" prapan Koudela rázn. Posadil si také hned domácí epiku na hlavu a zastril si do kapsy román s dopisem jako corpora delicti, ale s nimi bohužel a k patrné nelibosti paní Terezy také arch s hexametry, které jí byl nedávno pedítal. Takto ozbrojen, drápal se za chvilku na to po devných schodech, podobných stupátku do kurníku, k podrápaným a pestrými obrázky polepeným dveím, za nimiž sídlil mladý Koudela. Když je otevel, spatil prozat'm jen u okna na lenochu židlice dva protrhané podešve s žalostn sešlapanými podpatky. Lituju, že se vám pedstavuje na ponejprv jen tato nejskrovnjší a nejmén píznivá stránka, vil

tento chatrný piedestal mého hrdiny. Lepší jeho ostatek, zakonený touto máloslibnou obuví, vyložen je totiž po zamilovaném zvyku z okna. Kdybyste jej cozorovah z dola, z ulice, spatili byste

jen

14

daleko z vikýe ouhající polovici štíhlého jinošského tla, držícího se nepomrn velikýma rukama ímsy a klonícího k vám podlouhlý nepravidelný obliej, kolem jehož hubených bledých tváí spadají hluboko dolu, jako cípy žínné tásn, dlouhé bled hndé, na konci rovn zastižené vlasy. Shledali byste jako zlomyslní sousedé, že má toto vodorovn vychýlené poprsí skuten jakous takous podobleckterou z podivných kamenných figur, chrlídešovou vodu s pilí svatovítského chrámu. „Pedevším zavi okno," velel pan Koudela, když byl pozornost synovcovu na svou pítomnost Tihle ošemetní beznoví vánkové slibují obrátil. nost cích

s

,,

jaro a pinášejí zatím kašel a rýmu. co jest tohle?'

—

Tak, a nyní

Vojtch ucouvnul ped knihou, kterou mu strýc z

nenadání

ped

obliej zdvihl, a zapálil se až po

uši.

,,A co jest tohle?"

Vojtch svsil mlky hlavu ped osudným lístkem.

Hanbíš se sám ped sebou. ,,Nu tak vidíš Hloupostí a nepravostí jest, zaínati si milostné pletky s dvetem služebným, a vrcholem pošetilosti jest, psáti jí takové zbrklé dopisy. ,,Andli!" Pedstav si, prosím t, andla s putnou na zádech !

—

no, tak

smšné!" Vojtch

vidíš

!

\^ždy

nesdílel

je

patrn

to

smšné, ohromn

tento náhled.

Pod

sklo-

penou jeho asou zablýsklo nco jako vzdor. ,,Inu, obrovsky smšné je to!" pokraoval strýc. mi, že se ti vysmála v duchu sama, jestli to

„V

tla.

Vždy nemže

takové

dve

pochopiti ani zbla

15

toho vzletného nesmyslu. „Hvzdný blankyt oka ,,Lunojasné elo" a tak dále. A to tvého" všechno píšeš dveti, které ti cídí boty a vykleZ

—

—

pává kabát, sprosté

—

\'ojtch vztyil pojednou hlavu a napáhl proti strýci ruku, jakoby v ní držel neviditelný štít, démantový štít poesie, jímž hodlá chrániti svaté city své ped dotknutím surové ruky. !'* zvolal s blýskavým okem. „Vyslechl ,, Zadržte vaši, pokud se týkala mne, ale nedotýkejte! Již tedy vzte vše, vše: Ano, miluju ji nejvroucnjší láskou, jakou kdy roznítila žena srdce mužské, miluju ji, teba byla jen prostou služkou. Smjete-li se tomu, dokazujete jen, že neznáte pravé lásky. Což ptá se tato po míst, jaké zaujímá milovaná bytost v nerozumné, pevrácené soustav spolenosti! Spanilost tla a ducha záí stejn pod zlatohlavem knížecím i v hadrech žebráckých! Každé slovo, které jsem jí tuto psal, vymulo se mi z hlubmy srdce, za každé hotov jsem cediti krev srdce svého

jsem klidné hanu jí

se

—

,,UstaI Probh, ustal" zvolal na nho strýc, kcerý byl pi plamenném výbuchu tom na židli poklesl

a

slouchal.

slovm jeho s nepimenou veselostí na„Usta! Rozesmál jsi mne již dosti. Nyní

teprve vidím," pokraoval starý pán, utíraje si slzu smíchu s líce, ,,v jakém nepoádku se nachází jíž tvoje hlava. Nu však ti ji bohdá napravíme. musí dnes z domu a než týden mine, shasne tvá horoucí láska do poslední jiskry. Povím ti nco a pamatuj si to dobe Ze stojaté vody a z dlouhé chvíle nerodí se nikdy nic kloudného. Zahálka jest

Dve

:

jediným zdrojem tvých

pošetilostí.

Musím

t opt

16

zapáhnouti do užitené práce. Nedávno dal jsem k opisování své ,,Obžinky". Kolik pak hexametr

ti

jsi

již ,,

opsal?"

Povím vám

dem, v

nmž

z príma," pravil Vojtch s pohlese jevilo vyzvání k rozhodnému boji,

„nemám

chuti do takových duchamorných prací." ,,Co že? Duchamorných? Duchamornou fiazýváš práci, pi níž se zabýváš poesií?" to byla poesie!" ,, Kdyby Starý pán vypoulil na Vojtcha oi, jakoby nemohl uviti, že promluvil tato slova skuten

jeho jindy tak ostýchavý a mlelivý synovec. bažil

sice

po sláv spisovatelské,

ale

lnul

Ne-

pece

k dítkám své pozdní Musy láskou ne-li pílišnou, alespo takovou, že dovedla poslední slova Vojtchova to, co nedovedl jeho pestupek se služkou: pivésti starého pána do skuteného hnvu. ,,Co pravíš?" vzkikl. ,,Mé verše že nejsou poesie? A co jest tedy poesie, písný pane kritikái, co jest poesie?" ,,Dám-li se nésti do šumné, kypící vody, do píboje moského, sed na šíji otroka a klada otevenou Odysseu do temných kudrn jeho hlavy mohl bych vám prost odpovdti s Freiligrathem.

—

Avšak nechme marného sporu o

té

vci."

,,Není prý to poesie!" soptil strýc, peslýchaje ve hnvu svém úpln slova synovcova. ,,A co jest tedy poesie? Ci snad jen horenaté teštní a námsíní blouznní, kterým jsou pecpány zde ty dryánické romány a básn okolo tebe, jimiž jsi sob nadobro popletl hlavu? Vyhodím je všechny na ulici, nebo lépe do kamen a tebou zatoím jinak. Nechtl-li Jsi ve školách pracovati duchem, musíš

17

nauit pracovati rukou. A te se dej bez proaby pak t nic nevytrhovalo, zejména abys nebyl v pokušení, rozlouiti se s Dulcineou svojí, zstaneš -zde zamen tak dlouho, do kud neopíšeš alespo polovici ,,Obžinek". Chut tedy do práce. Dixi!" Po tchto slovech vyšel starý pán prudkým krokem ze svtnice a zabouchl za sebou dvemi. Pak slyšel ješt Vojtch, jak otáí klí dvakráte v zámku a jak rachotí dol po schodech jako vzdalující se bouka. Jako zajatý lev bouil \^ojtch tsným prostorem svého vzení. Xebudu líiti pocity, které se pi tom stídaly v jeho nitru, ani rzné zámry, které se

dlení do opisování;

mu kižovaly mozkem; staí, uvedu-li, že konen jedna myšlenka oslující záí svou zatemnila všechny ostatní myšlenka útku. Provedení bylo dosti snadné. Oknem vystoupí na stechu, odtud vyšine se bez obtíže na vtev oechu ped domem a sleze na ulici. Tato bývá z veera obyejn pustá a protjší její stranu tvoí na tomto míst toliko ze njaké panské zahrady; nehrozí tedy nebezpeí, že by

—

nkdo podezelou tch

vycházku zpozoroval.

tu

Když veer své

stíny

ulicí

rozložil,

byl

A^:>j-

nadobro odhodlán, že opustí, navždy opustí romantickou touto cestou dm, jehož stny již dávno tísnily mladého našeho génia, bráníce volnému rozpjetí mohutných, nádherných jeho kídel. Rozžal svíci a konal pípravy na dobrodružnou již

cestu.

Pedevším jest

v

již

pomrech, Sv.

nmž

uvádl, že list, v a že jako takový nemže setrvati kde s ním bylo nakládáno jako s nepsal strýci

mužem

ech:

Sebrané

spisy.

XVIl.

2

18

dosplým hochem, vbec pi bezedné

že se po dnešním výstupu a propasti, která dlí názory jeho

a strýcovy, soubytí obou pod jednou stechou nadále stalo nemožným, že ostatn všechna dobrodiní, strý-

vdné pamti vrn

cem mu prokázaná, u

zachová

a

vzpomínati bude že až do posledního vzdechu pod jehož šedivým krovem na tichý, starý nalezl jako siré ptáe mkké, teplé hnízdeko

dm,

.

.

K tmto slovm skanula na papír bohatá slza. A práv v tu chvíli ozvaly se na schodech povdomé tžké

kroky. Blížily se zvolna ke dveped nimi; chvilku panovalo tam hluboké ticho. Snad zmítá tam zápas duší strýcovou, bezpochyby zvítzí vrozená dobrota a starý pán již oteve dvée a pozve ho laskav k veei pokroil mu Vojtch vstíc, a pedsevzetí jeho ale v tom ozval se zvení viklalo se povážliv

ím,

zastavily se

—

—

,

drsný strýcv hlas ,,Nu, \olik pak hexametr jsi již opsal?" Tato slova vyhladila poslední stopu smílivosti Neodpovdl ani slova. Strýc z A^ojtchovy duše. opakoval hmotnji svou otázku, a když se ani tenVzdokrát odpovdi nedokal, zvolal posmšn: ruj si jen, vzdoruj Uvidíme, koho z nás ekání ,,

!

díve omrzí."

Na to slyšeti bylo sestupujících nohou.

opt

Nyní bez odkladu k

spšn

vrzání

dílu!

nm

schod pod

tíží

A^ojtch dokonil

Prohlásil v jen ješt, že ho nižádná pozemská ani nadpozemská neoderve od zbožlist.

moc ované Kateiny, k závrku pak odporuil svou knihovnu laskavé péi strýcov. Doplniv

odv svj

svrchníkem a kloboukem.

19

rozhlédl se naposled po tichém prostoru, kde proa prosnil tolik let mladosti své. Bolestná chvíle rozlouení s útulným hnízdem, jež bylo vystláno tolikerým pestrým pírkem jeho duše, skropeným tu slzami blaha, tam krvavou krpjí bolesti! Nejdojemnjší bylo jeho louení se spoustou knih, nahromadných v kout a rozházených po celé svtnici. Jak drahn asu trvalo, než skupil kolem sebe ten chaos dobrých i špatných básní, román, novel, arabesek a jak jinak se zovou rzné plody žil

krásného písemnictví Kolik hodin isté rozkoše a vytržení ztrávil v pestré spolenosti jejich Jako nžná matka, smí-li vzíti s sebou na dalekou cestu jen nkteré z etných dítek svých, dlouho bolestn se rozhlíží po zástupu jejich, nevdouc, které by pojala v lokty své tak probíral se \^ojtch knihami svými, tu zastril nkterou do kapsy, tu jinou jí nahradil, tam tetí pitiskl k srdci. iNIohl unésti s sebou bohužel jen dva ti z pedních svých milák. Nebo všechny kapsy byly zcela vyplnny vlastními jeho pracemi, z nichž tu ovšem žádnou zstaviti nemohl. byl k odchodu pichystán. Pistoupiv k oknu, otevel je opatrné. Luna zahalena byla v rozedraný závoj oblak. Temnou oponou noci pronikaly jen fantastické obrysy stech, komín, viký a štít. \^ rozechvní zadíval se náš hrdina na chvíli v tajemné toto jevišt, dstojné píštího jeho inu. K romantickým barvám dobrodružné té !

!

:

tém

Konen

výpravy mísil se lehký

nepomrn

stín

hrzy. Ale svdné

její

vtší. \^zpomnl si na zámek If, na olovné stechy benátské, na hrdiny román, sedící jízdmo na hebenu stech, lezoucí po

kouzlo bylo

20

na svázaných prostradlech nad dsPipomnl si nejasn, že njaký slavný spisovatel za svého mládí také podobným zpsobem uprchl z domu otcovského Odhodlan vykroil na stechu. Ale v píštím okamžiku couvl zdšen, zavrávoral a zachytil se rámu. Njaký tmavý živý pedmt pelétl tsn kolem nho. Když po chvilce smrem, kterým pedmt ten pelétl, pohledl, spatil v kout u komína, který vysoko okapech,

visící

nou propastí

.

.

.

.

.

.

nl

stechy jako fantastický mohutný chochol na obrub špiatého klobouku, dv ohnivé teky. Noha Vojtchova sklouzla; záhadný zjev, šramotem tím vyrušen, vyskoil z útulku svého a po ostrém hebenu stechy mihla se silhouetta koky. Po tomto intermezzu sestoupil Vojtch srdnat po žlábkovité steše, dosáhl vtví a octnul se mžikem na strom. Chvíli stanul v rozvtvení jeho práv naproti osvtlenému oknu v prvním pate. Spatil tam u povdomého kulatého stolu v jídeln strýce a Terezu pi veei, zadlávaném kueti s karfiolem. Na míst, kde sedával, stála prázdná židlice ped prázdným talíem, vedle nhož ležel píbor a svinutý ubrousek, vzící v ozdobné pásce s vyšitým jménem Vojtch". Uprchlík usmál se trpce. Propodle

,,

nho.

Strýc oekává patrné, že kousjeho hexametr. Poká si. Hospodyn usmívá se líbezn a záí blažeností snad nad pokoením pánova synovce, s nímž žila v ustaviném rozbroji. Starý pán ohryzuje kstku a'drží v druhé ruce njaký papír, z nhož pedítá bezpochyby své ne, ani v duchu nechci již vysloviti to prožluklé slovo ,,Feákové !" zašeptal jesteli tedy pro

ne

z

hladu

pec do

—

— —

!

št pohrdliv A^ojtch

a spustil se

po kmenu k zemi.

21

Ulice byla pustá. a zmizel za rohem.

Kráel

spšn

po chodníku

II.

Drahnou dobu

bloudil \'ojtch bez cíle ulicemi, plnými doušky rozkoš ze zlaté íše volnosti. První veer svobody, úplné, iré svobody! Byl by si málem zavýsknul pi pomyšlení tom. A za veerem tím otvírá již ponenáhle první noc volnosti zapovzený ten kvt bájený, o nmž dosud jen sníval v šosácky uspoádané domácnosti strýcov svj erný, opojný kalich, do nhož jako noní motýl poprvé sklesnouti mže k tisícerým nepoznaným požitkm. Toulaje se takto ulicemi, dostal se až na Hradany, odkud se zadíval na spoustu svtel, kmitajících se pod nohou jeho po obou bezích Vltavy, již pepínaly mosty s adami svítilen, jako dvojité šry záivých hvzd. Dlouho dí\al se Vojtch do toho moe svtel Která z tch nesíslných a vzdychl si na konec hvzdiek tam dole ozauje as nyní milostnou Její vari, dsná mytvá? Ci snad bloudí bez písteší šlenko! Nikoli. Našla zajisté útulek u píbuzné v Podskalí, o níž se nkolikrát zmínila. Zdaž na mne vzpomíná? Ach, jist netuší, že i já jsem byl mravn vyštván z onoho nešastného domu, že ^lemám pro dnešek, kam bych hlavy 3vé sklonil 3. že hledám odtud mezi svtélky, roztroušenými jako zlaté nezabudky onde po druhém behu Vltavy, šastssaje

— —

:

,,

—

nou hvzdiku, anjelské

jíž

lejí líce!"

dopáno

jest líbati

svtlem svým

22

Setev

slzu z oka, sestoupil

opt dol do msta.

Ale v nitru jeho zaala se ozývati prosa života. Nepožil nieho od obda a prázdný jeho žaludek žádal te naléhav o vyplnní. Sáhl do kapsy a pesvdil se k uspokojení svému, že iezapomnl tobolku v opuštném byt. Otevel ji a shledal, že obsahuje hotovost bez mála pl zlatého r. m. Za tuto sumu

možno slušn poveeeti

a zaplatit

i

nocleh,

ovšem

avšak co na tom, ulehne-li nkde nebo na slámu vedle nkterého bodrého

nikoli sybaritský;

na

lavici

syna ubohé Slovae

?

I

práv ped

vraty jedné z tch ctihodných pivovárních hospod, v jejichž prostém zaízení se nám zachovává ješt kus staré Prahy. V prjezde sedla v usmoleném, tsn upjatém kožíšku jako v kyryse statná baba, obklopená bájeným množstvím potravin všeho druhu malebné vncoví buclatých uzenek viselo nad spoustou rznotvárného peiva vejce na tvrdo blala se vedle smažených rybiek sklenná záklopka vznila pikantní vni syrek v lehounkých taslavých obrysech kynuly Stál

:

;

;

;

poloprsvitné rosoly ba syelo tu i svdn leccos na pekáích a pánvích. Hrdina náš vybral si z toho nadbytku nkolik smažených rybiek a skromný bochánek. S touto zásobou vešel do pivnice a usadil se tam u jediného neobsazeného stolu ve tmavém kout. Frugální svou veei doplnil zbožnou vzpomínkou, že se kdys tisícové nasytili nehrub vtším množstvím chleba a rybiek a že bylo sebráno ješt drobt dvanácte koš. Když takto umlel prosaickou stránku své bytosti, vrátil se k ušlechtilejším vcem. Pemítal, má-li vyjíti opt pod hvzdnatou klenbu nebeskou, i z;

23

Stati pod uazcným stropcin. v hemžení a vavé nízkého hmotného požitku. Rozhodl se pro druhé. Pi-

pomnl

si jadrné scény z lidu, divoké výjevy krmy, protkány jsou velmi psobiv mnohé, zejména historické romány. Zde možno konati studia k podobným episodám. Shromažují se tu patrn jen nižší vrstvy národa, s nichž ješt sestupující proud asový nesplákl všechnu samorostlost a poesii. Rozhlédl se vnímav kolem. Místnost mla vskutku ráz tak starobylý, že by tu snad sám král \^áclav byl bez rozpaku usedl za lipový pohár. Prostoru dosti

jimiž

rozlehlou pr(jstupovalo nkolik mohutných kamenných sloupuv, o nž se opíralo nízké erné klenutí. Kolem hrubých devných stol se skíženými nohami, na stejn surových židlicích se srditými lenochy míhaly se v kolísavéan mranu koue jako \- horské mlze nezetelné postavy roz jaených pi-

hemži vým rucnem a zmateným hlukem celou prostoru. Nad vchodem visel se stropu kiklav pomalovaný soudek, na Itimž sedl jízdmo buclatý, ržov natený devný JBacchus, ovnen bohat zeleným plechovým lupením, 3 thyrsem pojáku, naphiu jících

zdviženým tu spoustu f

ruce, jakoby jím ,na míst taktovky ídil bachantických zvuku dole. Evoe, Bacche

A

remens

Konen

utkvl zrak Vojtchv pevn na jedzjevu v pusté smsi 'kolem. Na sedace, objímající uazený sloup, sedl ppodál staec s harfou. Byl to zjev vskutku poetický. X-esklá holá jeho leb, ^sklonná na prsa, ovnena byla jen spoe bílým vlasem jako rozptýlenými chomái snhu. Pod svislým bílým oboím vyhledaly ponuré oi a scvrklé prsty jeho bloudily jako ve snách strunami harfy. Bezdky

nom

24

pipomnla Vojtchovi

velebná tato podoba obraz v jídeln strýcov, pedstavující Jeremiáše s harfou na rozvalinách Jerusalema. Pi pohledu na šedého harfeníka mísil se v duši jeho pocit úcty s po,,o kolika dnech trpké citem hluboké soustrasti nouze/' mluvil k sob, vyprávjí ty vpadlé tváe, o kolika nocích krutého mrazu oznobený tento nos !" Brzy zmizela pro Vojtcha spousta pijákv, umlkla vava jejich vidl ped sebou jen velebného starce, slyšel jen sladké zvuky, jež loudily scvrklé jeho prsty ze strun harfy. Libohlasá hudba tohoto nástroje Davidova, této družky posvátné poesie žalm, psobila vždy na duši Vojtchovu zvláštní tajemnou mocí. Pivel oci. Ale v duchu vidl dále :

,,

:

tu holou

vidl

sklonnou

harfu,

le

leb s tato byla

chudým vncem snhu,

ryzího zlata a zlaté její struny kmitaly se jako lehounké brázdy na hladin vodní v jitním slunci. A zvuky, jež loudily zkivené prsty z blyštivých strun, oddlovaly se od tchto v podob zlatokídlých carokrásných hlaviek, neji

z

menších tch andílk, jejichž hemživá oblaka se tepetávají na obraz ích, tžkých rámcích na oltáích chrám. Odlupovaly se jemn od strun, vylétaly i

nich jako roje vel, hemžily se vzduchem v hustjším stále mranu, a tóny, znjící ze rt nesíslných tchto hlaviek, pojily se v jedinou nebeskou harmonii, jako ladn sestrojená hra nesíslných posvátných zvonk Náhle rozprchly se hlaviky a líbezný pelud sluchový zanikl. Harfa umlkla rázem, uprosted hry. Vojtch vzhledl a výjev, který spatil, naplnil jej spravedlivou nevolí. Za sloupem, u nhož sedl harz

.

feník, stál

.

nemotorný jakýs chlap

s

dýmkou

ve zki-

25

vených ústech, se strakatým mšcem na tabák v ruce a tváil se nad míru nevinn; ale Vojtch byl pi vzhlédnutí

dobe

zpozoroval, jak vztáhlo chlapisko se žlutým drátem, který visel nyní v pokryteckém klidu s obruby mšce, nad lyto

nemotorn ruku

sou hlavu ctihodného starce.

Tento pošimral

se

lehce na temeni. Domníval se bezpochyby, že mu tam usedla štipla\á moucha. Pak sáhl opt do strun harfy. Ale 'sotva že byl z nich vyloudil na novo nkolik sladkých akord, oderval opt drzý drát, dotknuvší se nešetrn lysé jeho hlavy, ruky jeho od libozvTicných strun. tentokráte nezstal surový in bez trestu. Nláš hrdina \"yskoil jako lev, když se mu udá teplou krev uzíti, a zahml na pokušitele za sloupem ,,Co vám uinil tento kmet? Což nejsou ani ctihodné jeho šediny s to, uchrániti jej surových vašich žert?" Chlap vyteštil na Vojtcha s úžasem oi, pak sevela jedna polovice jeho úst pevnji dýmku a kolem druhé volné polovice pohrál mu ohyzdný úšklebek. Se všech stran, na blízku i opodál, zd\ ihaly se s šramotem postavy piják a kupily se

Le

—

:

kolem obou, pi že

emž

uvádím k malé

pozorovali výjev tento

Ale

lovk

hlunou

Když

bákem na stl

cti

jejich,

veselostí.

sloupem nepojímal vci s venenadálou

se z pekvapení nad vzpamatoval, odložil dýmku a

selé stránky.

dtkou

za

s

mch

s ta-

tsn, do tváe svým zuivým oblidevné loutky pi scénách

a pistoupil k \'ojtchovi tak

jej chtl udeiti ejem, jak to inívají hnvu na dtských divadlech.

jakoby

,,

Nemíchejte se do vcí, po kterých vám nic

26

není!" kiel sípavým hlasem. „Nechodím do hospody, abych se modlil nebo poslouchal kázání lecjakého blázna. Platím si tu své pivo a ptám se vy erta po vás, rozumíte, vy " Pi tom chytil našeho mravokárce za prsa a zatásl jím tak dkladn, až se mu v oích zatmlo.

—

—

Byl by se bezpochyby dopustil ješt jiných kdyby se nebylo vynoilo z dýmu opodál \^ojtchovi na pomoc nkolik barvitých postav, spolenost lokajv a panských koí, které pivábilo násilností,

jen

kouzlo

dobrého piva

enských do

této

s

vyšších oblastí spole-

brlohy veselící se luzy.

,,Hudry hudry!" parodoval jeden z nichi hnv surového útoníka a zadržev napažené jeho rám, promluvil k kárav: ,,K emu pak hned takový povyk a rvaka! Cpte si dále svou dýmku, staroušku, a necht toho pána s pokojem. Byl úpln v právu. Platíte-li vy si své pivo, platíme my si také hudbu a nemusíme být spokojeni, když nám ji svévoln petrhujete. Strkejte tedy svj drát, kam patí, a necht, ctihodný tento David svou harfou bez vyrušení obveseluje srdce naše."

nmu

a

Tato žertovn káravá

e,

provanuta jemným

taktem, jaký se nachází práv jen v kruzích aristokratických, uinila náležitý dojem jak na osloveného, tak na plebejské obecenstvo. Projevena s mnohých stran bruivá pochvala a nkdo ze zadu zvo,,Chce-li imermomocí svým drátem starat, a dlá na své hlav, kde to bude snad lip na míst !" a jiný dodal Potebuje si tropit šašky lal

:

to

:

s

plešatým

lovkem,

ervenou hívu!"

,,

který

mu

Takové jemné

sotva závidí jeho vtipy a narážky

27

psobí vždy vítzn na nízké vrstvy lidu. Za smíchu obecenstva odšoural se majitel ervené hívy zahanben na své místo a cpal si tam s nevrlým broukáním dále dýmku, vrhaje pi tom chvilkami zlobné postranní pohledy na A^ojtcha, který se k pozvání svého ochránce pesthoval z tmavého kouta na výsluní moudivé olejové lampy, jež osvtlovala, visíc na rezavém háku s erného stropu, vznešenou spolenost v dlouhých rznobarvých fracích s velikými, tpytivými knoflíky neb v erven pruhovaných kazajkách. Ve spolenosti té pocítil rázem na ele svém istý, vonný dech závratných výšin spolenosti, k jejichž temenm dosud toliko na kídlech obraznosti, ve vzdušném svt román vystupoval. Hledl s lehkým pocitem úcty na muže, kteí se nedávno chvli po hladké podlaze nádherných salón, spatujíce premovanou svou posta\u na \'šech stranách kolkolem sdesateronásobenu kištálovými plochami obrovských zrcadel, v zái majestátních lustr, podobných obráceným bájeným vodometm, výtrysku jícím z mosaikového stropu umle rozetkaným a propleteným deštm démantových krpjí. Pipomínal si, že tito mužové dýchali nedávno libo\onný ether, rozestený kolem vznešených, záících postav

knžen

a princezek, že ovívali

skrán

jejich

vánkové hedbávných, perlami porosených vjí. A když tak pozoroval spolenost tchto muž, tpytících se zlatem a stíbrem, jevících v každém pohybu tla, v každém posuku vdomí své dstojnosti, a když ji porovnával se sprostým množstvím kolem, tanuly mu živ na mysli obrazy veliké revoluce paížské, zjevy posledních pravých slech-

28

ticv uprosted zbouené luzy z románu Dumasova, nedávno etl. Ochránce jeho vynikal mezi nimi sice pestro-

jejž byl

a živostí barev, ale nikoli novostí své livreje. pomeranový frak, fialovou vestu a tešové kalhoty, ale na fraku a kalhotách jevily se všeliké známky blížící se ošumlosti a barva vesty po obrub a kolem knoflík mohla býti pirovnána jen k barv Také ve tvái jeho bylo fial spálených mrazem. hrdosti a za to více prostolidské pohyblivosti a sdílnosti, než pi ostatních. Toliko když o pánu svém mluvil, což inil zhusta, záily oi jeho pýchou a obdivem. ,,Není radno míchat se mezi ten sprostý, nestí

Ml

mén

lid!" pravil k Vojtchovi blahosklonn fraku a snhobílé tuhé kralokaj v vat, nad níž trnil v nehybné dstojnosti obliej

vzdlaný

tuný

hndém

rady vrchního soudu. lovk mezi nimi utrží snadno modiny." Nemohl jsem se klidn na to dívati, jak týral ten zlovolník ubohého starce," omlouval Vojtch své nedávné jednání. ,,Jak mže jen velebnost, sdruKdo žená s bídou, vyzývati k surovými žertm pohledí na ten obraz žalu a nouze, na vrásité jeho elo, vpadlé tváe, ozáblý nos K podivení jeho vpadli mu lokajové do ei srdeným smíchem. Trojbarevný jeho ochránce* zaMusím vyznat, klepal mu na rameno a pravil velmi líbíte. Máte z gruntu že se mi líbíte, pane dobré srdce. Bohužel se s takovými názory ve pán je také dobrého svt daleko nedojde. srdce, víme, ale pi tom dokonalý svták, obroušený na všechny strany. ]\Iodní lev, víme, od hlavy ,,

,,

!

— :

—

Mj

.,

29

k pat, v jehož drápech krvácelo již mnohé srdce ženské, král všech šviháku, z nichž se mu v kráse a uhlazenosti nevyrovná žádný. Kdybyste ho vidl na ulici, s kytikou prvních fialek v dirce u kabátu, pisahal byste, že je to njaký kníže, ne-li více. A pi tom v domácnosti tak málo nadutý, tak pístupný a sdílný. Usedne si v županu na pohovku a zane se mnou rozprávt o tom onom jak s rovným sob. Dnes veer, když jsem ložnici jeho spoádal, vtiskl mi dukát do ruky a ekl Josefe, nezapomnl jsem, že je dnes tvj svátek. Udlej si bene. Zstanu beztoho již doma, mžeš si vyjít, kam ti libo. Jen hled, aby bylo ráno všechno v poádku. Tak do slova mluvil. Není to hodný pán?" :

Ostatní pokrili

mlky

rameny.

„Nuže, a ted si pipijme vespolek na zdraví!" pokraoval blažený Josef. ,,A vy také, pane studente nebo malíi nebo co jste! Všechno na to se rozumí. Ale dobe jste pipomnl. ád Toho starého harfenistu nesmím také nechat na suchu." Pikroiv k starci, promluvil s ním pívtiv nkolik slov a zakýval na sklepnici, která na to

—

mj

postavila na malý stolek vedle kmeta kalíšek s prhlednou tekutinou, házející ode dna jasné perly.

Tuný lokaj s hndým frakem naklonil mezi tím svou dstojnou tvá, pokud tomu dovolovala tuhá kravata, k Vojtchovi a prohodil: „Mluvka! Ta slavná jeho vrchnost je, víte, zcela obyejný lovk bez rodu a titule, který si oblékl ledabylého lovka do livreje a nazývá ho lokajem, to je všechno. Ostatn mohl jste již ze stavu té livreie

30

poznat, kolik uhodilo. Nepatí hrub ani mezi nás. Ale což dlat?!" Za nedlouho na to zdvihlo se pohoštné panstvo s podotknutím, že je volá povinnost jejich do-

mu,

a

Vojtch osamotnl

Mohu smle

svým novým píte-

se

názvu toho, ponvadž se duše obou v té kratiké dob ku podivu tsn sbížily. Lokaj neskrblil výrazy laskavosti k Vojtchovi a odhaloval ped ním, jazykem ponkud tžkým, nejtajnjší tomu nezstal ovšem ani záhyby svého srdce. lem.

užiti

Vi

Vojtch uzaveným

svil mu strun

a

historii

svého útku z domu strýcova. Lokaj \Ttl nad tímto píbhem sice hlavou a zasmál se také nkolikrát, ale pes to bylo zjevno, že se stal

bhem

nímu pojímání

veera

života,

znan

pístupnjším

ideál-

než bylo lze oekávati dle

stízlivých eí na zaátku pronesených. Podotkl na konec, jakoby sám k sob: ,,Inu, mladost a láska Za svého mládí vyvedl jsem také leckterou

—

!

—

hloupost! i\le co si ponete dále?" ,,Budu se živiti spisovatelstvím," odpovdl

\^oj-

tch. vy tedy spisujete?" Pokoušel jsem se již v poesii i prose." ,,Nu. nevím, nevím. Znal jsem sice jednoho Nu, možná. Ale lovka, který se tím živil dvemi tam., já bych šel na vašem míst odkud jsem oknem vylezl, a !" ,,Práh toho domu nepekroím již nikdy více zvolal Vojtch s pathosem. ,,Ah, ,,

— — pkn —

,,Nuž

mluvme

zstat pes noc ?" A"ojtch zarazil

o se

nem ped

jiném.

Kde

hodláte

touto otázkou. \"zpo-

31

mnl

Stalo si, že má tobolku docela prázdnou. hodinou objevilo se v hemžení se to tak. Asi piják cosi strakatého a tenkého, svinulo se to na

ped

špinavé podlaze hostince v pestré klubko a rozvinulo se to po nkolika kotrlcích nejprve v tenouké, trykotem piodné nohy se špiatými erve-

nými stevíky a pak poznenáhla v celé štíhlé tlo malého hocha, posetého lacinými hvzdami, s ervenou pentlí kolem vlas, uprosted rozísnutých, a ruka toho fantastického i nžného zjevu vztáhla položil na se k Vojtchovi tak prosebn, že dla tvrtinu svého jmní. Pozdji objevil se kouzelník, jedl koudel, soukal z úst rznobarvé kalounky a za ním pišli jiní, z nichž uvízla každému na ruce ást hotovosti \^ojtchovy. Pijav pohoštní od nového pítele a nemaje tedy starost o ád, dával, dokud mohl. Nyní teprve poznal, že zapoúpln na nocleh. ,,Budu choditi do rána ulicemi," odpo\dl po chvíli lokajovi prostodušn. zvolal se smíchem lokaj. ,, Což ,, Krásný úmysl!"

mu

mnl

nemáte žádných penz?" ,,

Nemám."

,,A

mn

nezbude po zaplacení fádu rovnž ani

— —

" položil v pemýšlení Ale pokejte elo na dla a hlava jeho svezla se pod tíží toho poaž na stl pemýšlení nkolikrát kejte Mám to. Pjdete na nocleh ke mn. V ped-

halée.

—

tém

,,

!

kde spím, máme starou skládací postel vojenskou. Na té budete 3pát zcela dobe. Pán už spí a vstává ráno pozd. Nezví ani, že jsem nocležníka. A kdyby teba náhodou do pedpedstavím vás pokoje vkroil, pedstavím vás

pokoji,

ml

mj

—

32

— —

jako svcho synovce pedstavím vás prost e, co jako svého pítele u mého pána není teba takových okolk. Nuže, pijímáte návrh?" !

mj

,,Nezpsobím-li

vdl

Vojtch

vám

vdn

nepohodlí, s díky!" odpopohnutým hlasem.

,,Vc je tedy v poádku," mluvil tžkým jazykem lokaj. ,,A nyní pipijme si ješt na zdraví vaší

—

vaší

—

Kateiny." ,,A žije!" ,,

Vojtch

dopil sklenici jedním douškem. na ase, aby se zdvihli. Vzduch v uazeném sklepení promnil se v jediný dusný oblak štiplavého dýmu. Spolenost proídla, ale pozstalí nahrazovali zvýšeným hlomozem a kikem tento úby-

Bylo

již

Rozlehly se divoké písn z chraptivých hrdel. Se stol, na nichž ležely pekocené sklenice, kapaly všude kalné krpje jako v podzemních jeskyních. Holohlavý kmet probíral se volnji a volnji strunami a hra jeho jevila zárove mocnou touhu do hloubky. Ruka jeho sklouzala vždy níže, až hrábla konen do podlahy místo do strun a zstala pak viseti bez pohnutí k zemi. Holá jeho leb sklesla na vrnou harfu. tek.

ni.

Když vyšel \'ojtch, zavšen v rám svého pítele a dobrodince, z dusné hospody ven do chladné noci, pod hvzdnatou oblohu, shledal s vnitním neDokojem, že je tžišt jeho soudruha valn po-

33

Chvílemi musil jej násiln Iv sob pitahochvílemi klesal opt sám pod tíží jeho. Po mnohých oklikách došli k starému vysokému domu, ped nímž vytáhl Josef z kapsy veliký rezavý klí. „Podívejte se, jaká nestvra! Jako klí k brán pekelné," mluvil s pestávkami k Vojtchovi. ,,Mn se tese njak ruka, píteli. Budete dobe spát. Pedstavím vás Šinuto.

vati,

——

Vojtch otevel dvée

a

pomohl

lokajovi do

domu.

te

mi strte klí zase do kapsy," podejte jiii rameno." S obtíží dostali se konen šastn do druhého patra, kdež lokaj na chvíli ztracené své tžišt opt nalezl. Stoupaje samostatn na poslední schody, ,,Tak, a blábolil tento,

zašeptal

:

,,a

A co — bude-li nejh, — — " Vojtch hledl možno-

,,Tiše, píteli, tiše

pedstavím vás jako

!

pedstavení se stísnnou myslí vstíc. Lokaj pokoušel se chvíli, aby dvée pedpokoje odemkl, penechal pak úkol ten Vojtchovi a vstoupil do svtnice, zašeptav ješt sti

,toho

,,Pst! jen tiše!"

V

píštím okamžiku rozlehlo se v pedpokoji hromové bouchnutí a tesknutí ^ Vojtch, který byl za lokajem vstoupil a práv sirku rozškrtnul, spatil pi zái její na okamžik, než mu totiž leknutím z ruky vypadla, dobrodince svého na podlaze ležícího vedle pekocené skín na stepech

jakéhos umyvadla. Instiktivn ucouvlnapráh pedpokoje a naslouchal tam chvíli. Slyšel klidné chrápání svého hostitele na podlaze. Pak zaslechl v zadním pokoji škrtnutí sirky, skípnutí postele, šelest Sv.

ech: Sebrané

spisy

XVII.

3

34

pantofli, kroky, blížící se

tam ku vnitním dveím

pedpokoje. Ályšlenky, jež v krcátké chvíli od pádu jeho pítele až do tohoto okamžiku hlavou jeho bleskorychle se vystídaly, nebyly píjemného rázu. Pán Josefv najde tu cizího lovka nad zpitým lokajem, jenž se nebude moci snad ani s podlahy zdvihnouti, neku-li promluviti rozumné slovo. Situace tato jevila se Vojtchovi navzdor pochvalám, které byl vzdával Josef v hostinci dobrému srdci svého pána, tak málo lákavou, že po uslyšení blížících se krok

po

tichu,

nezavev ani dvée pedpokoje, na chodbu špikách nazpt ke schodm se od-

ustoupil a po kradl.

Pitlaiv se ke zdi, slyšel, jak pán Josefv do pedpokoje vešel, zaklel, lokaje burcoval, dvée zavel a uvnit závoru zastril, znovu lokaje burcoval, jak se tento zdvihl, nkolik krok vrávoral a pak opt na nco, bezpochyby na postel, jako žok se svalil. Na to zašel pán zpt do pokoje a v bytu zavládlo mrtvé ticho.

Tato episoda

jest

tedy odbyta.

Ale co

má

Vojtch uinit nyní? Klí domovních dveí zstal v kapse lokajov. Zbudit ho, není možné. Kdo

dom

ví, jeli v domovník, a je-li, kdož ví, kde ho najde. ]\Iimo to mohl by vzbuditi cizí lovk, vycházející v tuto hodinu z domu, podezení. ke Všemu nemá Vojtch ani penz na zpropitné za otevení. Zastihne-li ho nkdo v dom, bude ho snad míti za zlodje. Kam se vrtne Za tchto a podobných myšlenek sestoupil náš hrdina, dnes již podruhé zajatý, potichu do prvního poschodí. tom ozvaly se zdola po schodech kro-

A

V

35

ky. \^ojtéch zahnul spcšn do chodby a ukryl se opt za zdí. Pozdní chodec minul jej šastn, stoupaje do druhého patra, a A^ojtch plížil se znovu

ke schodm. Ale v tom otevely se ha

chodb ped ním

a v nich objevila se mladá dáma v nedbalkách se svící v ruce. ,,Kdo je tu?" zvolala, svítíc do tmavé chodby.

dvée

Probh! mladý pan Koudela," podivila se na pohlédnuvši ve tvá Vojtchovu. ,Jak jste sem pišel? Co tu hledáte v tuto dobu?" Nyní poznal také \"ojtch dámu. Byla to známá a navštvovatelka paní Terezy, mladá vdova po starém podízeném úedníku, která žila nyní z nevelké jeho pozstalosti a z výdlku za rozliné práce ženské. Byla ženština vskutku hezká a píjemných, ponkud volných zpsob. \^ojtch zakoktal nkolik nesrozumitelných slov. tak najednou všechno vysvtliti! Jak jí ,,Ale pojdte dále," pravila panika s lahodným úsmvem. ,,Jest sice trochu pozd, a já nejsem, jak vidíte, pro hosty ustrojena. Ale tuším, že nebudete pi návštv za okolností tak zvláštních na ,,

to,

ml

vci klásti písné mítko. Hoím nedokavoabych zvdla, jakým zpsobem jste se octnul ped mými dvemi. S mou osobou patrn pítom-

tyto stí,

nost vaše nesouvisela. Nebo jsem dosud ani paní Tereze, zajisté ani vy. Promite tedy, že vás pijímám jen v tchto

mj

neoznámila byt neznal jste ho tedy prosím, ješt jednou, nedbalkách."

Po tchto slovech pozvala

jej

kynem jedné ruky do oteveného

pívtivým

po-

pokoje, druhou

36

sepjala koketn asy jemným hrdlem.

bílého domácílio roucha pod

,,0, prosím," pravil Vojtch dvorn, „pokám milerád okamžik venku." ,,Ah, jen vejdte," dla se smíchem vdova. Obléknu pouze v peletu župan. Ci chcete, abych se odla v plnou návštvní toilettu?" dodala žer,,

tovn.

Vojtch ,,

vešel za ní

do útulného teplého pokoje.

Usednte, prosím, zde na pohovku. Tak!

A

nyní povídejte, povídejte, jak se to vše sbhlo," naléhala dáma. Vojtch chránil se vzhledem ke známosti její s Terezou sviti jí pravý sbh vcí. \^ypravoval, že si zašel do hostince, že se tam seznámil s lokajem z druhého poschodí, že v rozprávce s ním omeškal hodinu, kdy se strýcv neúprosn až do rána zavírá, a že pijal tedy pi nahodilém nedostatku penz návrh lokajv, aby zstal pes noc v jeho byt. Ostatek vypravoval dle pravdy. Dáma projevila v oblieji lehkou nedvru v úplnost tohoto vypravování, ale upokojila se jím a

dm

vrn

.,Ah, uvázl jste tu opravdu v pasti. Nemázde domovníka. Každý nájemník má domovní klí pro sebe. Ale nalézá se náhodou v kapsái mé staré tety, bydlící se mnou v tomto pokoji, která vyfpomáhá jedné známé paní ve vaení za píinou njaké rodinné slavnosti a vrátí se teprv o plnoci. Nezbývá vám tedy, než abyste pijal mé pozvání a ztrávil zde v mé spolenosti tu hodinku a pl až do jejího návratu, naež vám otevru a nabídnu zárove potebný úvr k opatení si pohodlného noclehu v nkterém blízkém hotelu.

zvolala

me

dm

:

mj

37

Umínila jsem jího

návratu,

Nuže,

pise.

si

beztoho, že budu bdíti až do jev tomto zábavném aso-

touc zde

jste

spokojen?"

Nemohu na žádný zpsob

laskavý váš návrh pijmouti," bránil se zdvoile Vojtch. ,, Vždy by bylo neslušné, abych v tento pozdní as ve vaší ,,

ložnici ,,

ila

—

— —

Chtla jsem práv sama podotknouti,"

mu

do

ei

s

úsmvem

vdova,

,,že

vsko-

se tímto proti ze-

pozdním dychánkem prohešíme ponkud vnjšímu decorum. Ale tlak okolností nás omlouvá. Mimo to nemusí nikdo o vaší návštv u mne ani zvdti. Tento pokoj jest ovšem mou ložnicí, ale zárove mým pijímacím salónem a zkrátka mým celým obydlím. Zapomete tedy na as a místo, odložte a dovolte, abych vám nabídla šálek aje, který jsem

si

práv

uvaila."

Mezi tím, co mladá vdova shledávala ajové náiní, stále

pi tom

švitoíc, rozhlížel se

Vojtch

po jejím obydlí. Byl to pokoj prostední velikosti, ne sice skvostn, ale velmi a útuln zaízený. Na stnách spatovaly se bledhndé alouny se zlatými kvty, na podlaze vzorkované koberce a ob okna zastena byla tžkými snhobílými záslonami, kanoucími s ozdobné pozlacené tye až k samé podlaze. Stejn zaslonna byla v pozadí otevená alkovna, sloužící za ložnici. Se stn shlížely obrazy, volené s dobrým vkusem. Všechno v pokoji svdilo o istot a vzorném poádku. Jeden kout upraven byl pomocí kvtin a širokolupenných ozdobných rostlin v miniaturní sad. Jiný

pkn pkn

roh pokoje, obsahující

kamna

a sloužící za kuchyni,

obstaven byl vysokou bílou plentou s barvitými japonskými silhouettami. Zkrátka mladá vdova zaídila si skromný svj byt velmi pkn, tak že jej vždy ilá obraznost Vojtchova bez obtíže v nádherný budoár Pompadourin doplnila.

V

pestrou tuto pízi jeho fantasie hodila se ztepilá postava v pestrém župane, který sob její tvary lehce nastioval a pi mhidá vdova ve spchu nkolik drobných knoflík na prsou dopnouti zapomnla, což na se obrátilo pozornost Vojtchovu zejména nápadn v okamžiku,

výborn pvabné

nmž

kdy

se hostitelka stolu naklonila. i

jeho,

stavíc

ped nho

aj, ke

Usedla v druhý roh pohovky a štbetala to srkajíc aj. Vojtch pošilhával mlky po Byl sice již pi návštvách jejích u Terezy krásu

ono,

ní. její

pozoroval,

ale

nyní teprve shledal, že je ve

svém zpsobu pvabnjší, než kterákoli jiná krasavice, již byl doposud poznal. Ovšem ve svém zpsobu. Nemá tiché holubicí krásy, která podmanila svým blankytným okem jeho srdce, schází jí

nžný

ideální pel, kterýž obestírá milostnou po-

dobu cudné jeho Kateiny, ale jest to jedna z krásných onch rusalek, jejichž vlhké rty pjí mlky svdnou píse, jejichž tvary se bujnými lichotnými vlnami loudí v omámený zrak a jejichž vlhké oko vábí tajným, závratným kouzlem hlubiny moské. Cítím, jak uchvacuje plamen mé smysly. Bože, te se odepjal ješt jeden knoflíek perský pvce, :

cítím opojnou krásu tvých plných jablek

z

Arabi-

stanu ,,Ah, já zde žvatlám," pravila

po

chvíli

pvabná

39

Snad

hostitelka, ,,a vy jste pohížen v myšlenky. se nudíte v mé spolenosti." ,,

Nenudím

se,

opravdu nenudím, milostpaní."

Hrajete šachy nebo dámu?" Hraji pouze v kuželky." ,,Ah tm^ vás zde ovšem nemohu baviti," smála Tanil jste mnoho v letošním masose vdova. ,, ,,

—

,,

pust."

,,Netaním vbec." jste vy, mladí pánové Pestáváte poznenáhla i tanit. Tanit Celý vesmír taní, jak jsem tla onehdy v njaké básni, milliardy svt

,,Ach, jací

!

!

vk

kolem sebe, ovšem krouží bez oddechu již vky v ponkud píliš slušné vzdálenosti velkolepý valík, Apropos, Tetanec je zákonem pírody, a vy reza mi svila, že píšete také básn ?" ,, Netajím se tím, milostpaní." ,,0, jsem pítelkyn básní. Miluji zejména prosté, veselé básn lyrické, na píklad takové, jakou jsem práv dotla zde v tom asopise ped vaší bezdnou návštvou. Jest to píse dle motivu Fabre-a Eglantine. Dovolíte-li, petu vám ji." ,,0, prosím." .

Dáma

.

.

tla: »Prší, prší,

bou

se

blíží,

pastýko, spj sem!

Hromy duní, blesk se kíží skrýše otvorem. však nyní v ráj se zmní, promineš-li hích, že jsem ukrad políbení « z libých rtík tvých

Mn

,,Ach,

báse

nou mojí básní,"

má

nápadnou ta zvolal Vojtch.

podobnost

s jed-

..Schází se

tam

40

hrom

také za rachotu

a šlehání

blesk

ve skalní

nešastnou kleslou dvou, hledající smrt. Libo-li," doložil ostýchav, petu vám tuto báse. Do plnoci budu hotov." Dkuji vám, dkuji," pravila rychle vdova. ,,Bylo by to píliš namáhavé. Mžete mi to peísti jindy. Ted není ani píhodná doba ku tení tak vážných vcí. Vždy se blíží pozvolna hodina duch. Vypravujte nco veselého. Napovídala jsem se dost nyní je ada na vás." „Nepipadá mi práv nic na mysl, co by vás

Ahasver

sluji

s

,,

,,

—

bavilo." ,,0h,

mne mžete

o emkoli. zpívat?" ,,

Teba

pobaviti snadno. Vypravujte o lásce. Nebo pokejte umíte

—

Neumím."

Skoda. Mohli jsme improvisovati duetto. Mám zde jednu píse, v níž zpívají stídav pastýka a zamilovaný pastý. Byli bychom provázeli žertem zpv i pimenými posunky, provedli celý divadelní výstup. Mohl jste si básnickou obrazností svou promniti tento pokoj v idyllickou venkovskou krajinu, sebe petvoiti v zamilovaného pastýe a pimysliti kostým pastýky, vnec luních kvtin do vlas a krásu." Krásu!" pravil v nitru svém Vojtch. Jakoby nebyl až píliš krásným lahodný ten démon! Cítím, jak mi srdce bouliv bije, jak uchvacuje závra vášnivé touhy celou mou bytost. Hle, nyní naklonila se nazad do rohu pohovky leží na pólo dotýká se jen útlými prsty krásné bílé ruky stolu hlava odpoívá na lenochu pohovky jako na podušce, oi jsou polopiveny jako u milostné ,,

mn

,,

—

—

—

—

41

touze,

adra dmou

a dole vyhledá

se rozkošn pod pestrou clonou kradmo zpod obruby županu v r-

žovém pantofli nožka, jež veleti se zdá diváku, aby k ní poklesl a zemel rozkoší ,,Xuže?" zašeptala dáma, hledíc k mlícímu A^ojtéchovú zpod as, na pólo pimených. „Škoda, že neumím zpívat," prohodil on a zadíval se na hodiny, visící opodál na stn. Vdova vzpímila se rázem opt v pohovce, zapjala si všechny knoflíky županu a pravila: ,,Ach, díváte se na hodiny Nemžete se dokati, až ta !

ruika hlemýždím svým chodem doleze na náctou a zbaví vás mé nudné spolenosti!" ,,0

dva-

nikoli! Jsem blažen ve spolenosti vaší." se, že peslechla jeho dvornou odpovd.

Zdálo

Podepela skrá o ruku a naklonila hlavu nad knihu, Božská žena Jak jemný, krásný jest O, milé jest takové sezení vedle krásné ženštiny. Ztápíme mlky zrak své v pvaby hledíme, mlí-li; mluví-li, skláníme hlavu její a nasloucháme hlasu jejímu jako znní vzdálených jakoby tla. její

!

nmé

profil.

—

zvon. Sedli tak drahnou dobu mlíce vedle sebe. Vojtchovi zdálo se, jakoby se byl vkradl njaký stín do její díve tak veselé tváe, ba jakási nekoutky jejích rt. Jednou obrátila od knihy plný ovál tváe a utkvla na divným, ztrnulým pohledem. Pak škubla rtem a sklonila opt oi do knihy. Posléze máchla rukou. „Umíte hráti pasians, pane?" otázala se ho chladn. vrlost pohrávala

k

nm

nmu

,,

Neumím."

,,

Nauím

vás té he. hodící se

výborn k

ukrá-

42

Hraje ji lovk sám s sebou. Klade na stl ady karet podle jistých pravidel. Pochopíte je snadno a budeme si pak oba vykládati svou hru karet, já na tom rohu stolu, vy na onom." Pinesla vskutku ze skín karty a zaala vysvtlovati Vojtchovi pravidla naznaené hry. Dívaje se na karty, piklonil se ponkud k ní, pi cení dlouhé chvíle.

emž

se dotkl náhodou lehce jejího lokte. „Odpuste, milostpaní!" omlouval se. ,,0, prosím Odsednu si dále, abych vám nepe!

kážela."

Po

chvíli

zvolal

Konen

jste se

\'ojtch

:

,,

Slyšte,

dvanáctá

bije!" ,,

dokal."

paní teta zde ješt není." ,,Aby tak nepišla? Bylo by to hrozné, ,,A vaše

není-li

pravda?" ,,Mohl bych snad pec pokusiti se o to, abych " zbudil lokaje v druhém „Slyšte Kroky na schodou. Jest to teta s tou!

žebn oekávaným klíem.

Jste vysvobozen." Byla to skuten teta. Mladá vdova poskytla \^ojtchovi malou zápjku na zaplacení noclehu v hostinci a vybídla staenu, aby pána se svtlem a klíem k domovním dveím doprovodila. Dobrou noc !" „Tším se na brzkou optnou vaši návštvu." ,,

IV. octnul se na ulici s pevným úmyslem, na nocleh do nejbližšího hostince. Na

Vojtch že

zajde

43

neštstí byla se obloha, z veera zachmuená, úpln vyistila a krásná jarní noc rozházela po ní plné

hrst zlatého máku. Jaký div, že poletoval blouznivý jeho zrak jako hladové ptáe po spoustách jiskivého toho zrní a že nepozoroval lovka, který chvátal dole ulicí proti a vnímání své sou-

nmu

steoval smrem práv opaným,

totiž na zemi, k níž v hlubokém zamyšlení hlavu uklánl. Tato rozdílnost zpsobila prudkou srážku obou

smr

chodcv uprosted ,,K

emu

ulice.

pak máte oi, pane!" osopil

Vojtcha protichdce, mna byl jako trka\ý

si

býk do hrudi jeho

Vojtch mohl ovšem

na

se

široké elo, kterým vrazil.

stejnou otázku pedložiti, ale pozornost jeho byla upoutána jinam. karateli

V okamžiku ped srážkou pesvdil se, tkaje kem po hvzdách, bezdným hmátnutím, že ívá

zra-

spo-

lyrických básní, nejdražší jeho poklad, v tom udala se srážka a nebohé básn rozsypaly se po chodníku jako luhrst

dotud na srdci jeho

peny

bílé

Ckaz

—

rže dechem podzimního vtru. tento upoutal též pozornost

neznámého

pána.

,,Kýho výra," zvolal, ,,tu bankovek jako peí." ,,0 nikoli, to jsou rukopisy." ,, ,,

Rukopisy? Pán Ovšem."

je

tedy spisovatelem?"

,,Ah, tím jste dostaten omluven," zvolal neznámý, nyní již pívtivým hlasem. Toulal jste se bezpochyby na kídlech nadšení ví kde mezi hvzdami a dbal jste erta o to, co se dje na bídné zemkouli ped vaším nosem. Xení-li prav,,

bh

44

da? Dovolte, abych vám pomohl pané perly."

sbírati ty rozsy-

A

optované shýbání hmotnému jeho tlu patrné obtíže psobilo, sbíral úslužn list za listem, a kladl pi tom, oddychuje chvílemi jako kováský mch, Vojtchovi rzné otázky: odkud? kam? pro? za jakým úelem? a jak se vbec ptáváme v podobných pípadech. Prostosrdený Vojtch dal

ci-

nahlédnouti dosti hluboko do svých pomr. Hlete, pane," pravil tento, když byly roztroušené lístky šastn sebrány, „nyní nepokládám již karambol náš za pouhou náhodu, ale za pátelský pokyn osudu. Práv v tu dobu, když jsme nevdomky naproti sob ulicí chvátali, pemítal jsem, podaí-li se mi nalézti spisovatele, jakého hledám a v tom jakoby mi osud vás hodil pímo do ná-

zinci

,,

—

Jest to zvláštní shoda okolností. Vy trháte práv pouta nepíznivých pomrv, abyste se mohl vnovati zcela služb knžny Poesie a tak dále,

rue!

a já vztahuji v tutéž chvíli ruku, hledaje zpsobilého mladého nadšence, kteréhož bych mohl podporovati na cest k temeni Parnasu." A^ojtch se zamyslil. Kdož je ten šlechetný píznivec literatury a jakého zpsobu je podpora, kterou mu tak pátelsky nabízí? Snad jest to jeden z tch rozšafných uených pán, kteí již delší dobu v úvahách a pednáškách, v novinách a brožurách hledají toho pravého eského básníka bez úhony a vady jako Egypané svého Apise? Ci jest to vskutku njaký velkodušný mecenáš, který hodlá sypati zlato své v cestu genia a za to se sloniti v paprscích jeho

ducha ? Z myšlenek tchto vyrušil

jej

neznámý

slovy:

45

„Náhoda, která nás seznámila, poínala si pi tom ponkud neobratné. Napravme její chybu a odbume si dodatkem ceremonii vzájemného pednemohu stavení. Já se jmenuji Filip Brzobohatý a jsem, eknme, souza to nekonené jméno kromníkem." ,,I\lé jméno jest \^ojtch Koudela," oznámil A^oj-

—

tch

s

pimenou

—

hrdostí.

na tom! O pseudonymy není nouze. dneška nazývati Lubor Hvzdný nebo tak njak. Nuže, milý pane Koudelo, dovolte, abych neb ješt lépe, zajdme vás kus cesty doprovodil si spolu tam do té kavárny na rohu, kde mžeme pi sklenici aje pohodln utvrditi svoji novou zná,,Nu, což Mžete se ode

—

most." A^ojtch, jehož zvdavost byla velmi podráždna,

ochotn. do malé kavárny, skládající se z dvou místností. \^ zadní vyšší, k níž vedlo nkolik schdk, panoval dosud ilý život. V pední bavili se toliko dva pozdní hosté hrou na kuleníku a vyersvolil

\^stoupili

pávali celou zásobu

smšných

postavení, jichž byla

schopna hubená jejich tla za pomoci štíhlého tága a špiatých lokt. Brzobohatý s A^ojtchem usadili se do jednoho kouta této pední místnosti. Když si nyní mladý Koudela pi zái tírohého plamenného kvtu, jejž zívající sklepník z ramene plynovodu vykouzlil, svého nového známého prohlížel, shledal, že se podobá spíše zbohatlému obchodníku s komi nebo jinými tvernožci, než nadšenému ctiteli umní. Byl to muž prostedních let, hmotné postavy, s nadjn vypouklým bichem a s hrubým, ohniv zbar\ eným obliejem, nad nímž inila

46

spousta drobných erxenavých kadeí nesmlý náfantastické trojhranné píesce clowna. Tuné bílé jeho prsty tpytily se etnými prsteny a na zelené huaté vest houpal se ozdobný zlatý etízek s tžkým zlatým peetítkem. Obraz tento hodil se málo do rámce vzletných pedstav Vojtchových. Brzobohatý naproti tomu

bh k

si Vojtcha s uspokojením, ba tém s radostným pohnutím, tak že skromný náš génius ped upeným jeho pohledem až dlouhé asy snivého oka

prohlížel

sklopil.

.,\'ru,

pane Koudelo," vyjadoval Brzobohatý

své pocity, ,,jste zcela, zcela takovým, jakým jsem si v duchu byl nakreslil mladého spisovatele, dstojného mé podpory. Ani vlas bych na vás nepoložil ideálem. jinak. Shodujete se do poslední rty s Avšak jest na ase, abych vám zámry své ponkud

mým

objasnil. Nuže vzte jsem vroucím pítelem literatury, naší národní eské literatury a tak dále. Toužím, abych pispti mohl hivnou svojí k rozkvtu :

eského

písemnictví

;

hivnou

touto

pak

jest,

ni-

koli bohužel spisovatelské nadání, ale podnikavost

a skrovné

jmní."

Vojtch

odprosil v duchu eníka pro všechny vzbudily hrubý obliej a

pedsudky, které v clownská píeska.

nm

Brzobohatý pijal z oí jeho nmý žold uznaSoudím ovšem ponkud jinak a pokraoval: o záležitostech písemnictví, než tak zvané literární kruhy. Myslím totiž, že záleží pi knihách nepovíce na tom, aby se tly, než na jejich litelosti

,,

mrn rární

cen, jak

nejsolidnjší

to nazývají.

plody

literární,

Co

jsou

nám

vychválené

platný kritikou

47

teba až do nebe, když zstávají ležeti na sklad, nikým neteny, leda hloukem lidí, kteíž o nich musí psáti do asopis nebo pednášeti ve spolcích a kteí je dostávají vtšinou zadarmo?! Jest to vru smutným vysvdením, nikoli pro národ, jak praví oni, ale pro knihu samu, musí-li se obecenstvo zaklínati pi své vzdlanosti, pi svém dobrém vkusu, pi své národní cti, aby pece pistoupilo a vyklopilo nkolik groš za v^šechny ty krásy, jimiž ústa posuzovatel dotyné knihy petékají. Podle

mého soudu nemá

plodm

míti

literatura

zapotebí, aby

tenástvo mravn za vlasy pitahovalo, nýbrž kniha má chovati sama v sob to kouzlo, ten magnet, který k ní vábí tenástvo ve svém titulu, ve své úprav, ve svém obsahu, hose k

jejím

A

vícím chuti a poteb obecenstva. si ji ^ pak teba nazývají škvárem, jen když se o ni národ trhá a když putuje v tisících exempláích po širé eské vlasti. Dosti o tom. Vstoupíte-li se mnou ve spojení, seznámíte se brzy zevrubn s mými úsudky o tchto vcech. Pohovome prozatím jen o zámru, který se týká vás. Literatue prospívá více hmotná podpora, než platónská píze. Proto chci z prostedk svých alespo jednoho mladého nadjného spisovatele postaviti tak, aby se mohl bez starostí o vezdejší chléb zabývati zcela a výhradn vznešeným svým povoláním a tak dále. Uveejnil jste již nco tiskem?" ,, Zaslal jsem nkteré práce do asopis, ale redakce mi ani neodpovdly, aneb odmítly

mj

bu

píspvek

s

posudkem pímo smšným." Nepochybuji, že píšete správn

,,Nic neškodí.

esky?"

48

,,

Pátelé mne

ujišují, že píši

slohem až píliš

klassickým/* ,,

Výborn. Nmecky umíte ovšem také?" Pekládám též z frantiny a a zaínám se práv uiti novoetin —

„Dokonale. štiny

vla-

Mn

dostauje pekládati z nminy a z ostatních evropských jazyk, to jest opt z nminy. Punctum Pidáte-li k tomu ideální smr a skromnost, jest míra mých požadavk dovršena. Vše ostatní dostaví se samo sebou. Nepotebuji žádných uznaných literát. Nehodí se mi k niemu. Jsou již píliš srostlí se svými manýrami a se svými bláhovými názory o sláv spisovatelské, k tomu píliš prosáklí vdomím své domnlé velikosti a konen bájen neskromní. Na rtech mají ,,Ah, to jest až píliš uenosti. píšete-li správn esky a umíte-li

úpln,

!

samý

idealismus, ale ruce jejich odvažují lakotn hmotné výhody. Jak jste vidl, jsou mé požadavky velice skromné naproti tomu mohu ovšem

nízké

;

které pedpokládají skrovných materielních poteb. Hle, co bych vám mohl nabídnouti Dal bych vám k bezplatnému obývání útulný pokojík, který je jako stvoen za hnízdo poety, v pízemí, s oknem vedoucím pímo do mé zahrady, kde byste mohl zapomenouti na celý všední svt a vznášeti se od rána do veera do istých výšin nadšení a tak dále. Hnízdil byste tam jako ptáe v ukrytém hnízd uprosted zeleni, s vyhlídkou do smsi kvt a lu-

také nabídnouti jen výhody, idealistu,

lovka

!

,pení

—

Oi

Vojtchovy

se zajiskily.

Brzobohatý pozoroval s uspokojením tento úinek svých slov a maloval dále svdné zátiší ,,Do :

49

okna dere se lupení révy, rukou dosáhnete smavého ov'Oce zakrslých strom, jež si podávají ruce

tém

nad psacím vaším stolkem, pokoj napluje viui kvt a zelení koníci skákati budou z trávy ped

oknem pímo na

váš papír

Takový byt pání!" ,,

byl

by

—

A?"

zcela,

zcela

mého

dle

Poskytl bych vám nad to skrovný msíní abyste mohl bez hmotné tísn ve své zelené poustevn spisovat, pekládat, upravovat, korrigovat, zkrátka psát psát do libosti srdce svého. Co ,,

plat,

—

tomu íkáte?" \'ojtch mlel, oslnn vyhlídkou tak rozkošnou. Nenadal se, že dojde nejsmlejší z nadjí, které ho provázely na útku z domu strýcova, již v první den, ba co dím, v první noc tak hrdého splnní. Psát, psát od rána do veera, snít a básnit pi vni

kvt,

ve spolenosti motýl a zelených koník k tomu pevné místo s msíním platem, které mu snad umožní, aby pistoupil ped královnu srdce svého a pozdvihl ji z nehodného spoleenského po-

A

stavení na výši své choti. Po boku jejím pak sníti sen lásky v té božské poustevn

vný

1

,,Nuže, co

tomu íkáte?"

otázal se znovu Brzo-

bohatý.

Pijímám

s nejvtší radostí vaše nabídnutí," Nechci se \'ojtch pohnutým hlasem. sice vychloubati, ale doufám, že nebudete své. volby ,,

odpovdl litovat

—

,,Jsem o tom ,,Snad bych

svých Sv.

,,

—

ech:

pesvden." vám mohl peísti nkterou

Sebr.-iné spisy

XVI í.

^

ze

50

,,0, nikoli

!

Xení toho teba.

Zbyten

byste se

namáhal." ,,Není to pro mne žádným namáháním!" ujišoval A^ojtch, tahaje z kapsy rukopis. Petu vám na okázku první zpv svého ,,Ahasvéra" ,,

:

.,

V

bubny své udeil boue

ze

mraen pochvy

me

král zutivý, vytasil ohnivý

—

Pohlete na mistrnou hru tch dvou ahoun,"

jej Brzobohatý. ,Jest to pravý koncert!" \'ojtch mrštil pohrdlivým pohledem po komické vychrtlé dvojici u kuleníku. Veliké dti Hle, jak vážn se tváí pi té malicherné he s barvitými koulemi Schvátil znovu rukopis a pokraoval

upozornil

!

»V jezee klikaté blesky se zaskvly, jak verše zlacené v arabské oceli

—

,,

Bájen pkný ízek!" pochválil Brzobohatý z hrá, který se po mistrném svém.

hlasit jednoho

s dtinskou pýchou do kola rozhlédl. „Máte patrné nadání, pane Koudelo. Avšak jest as, abychom šli spát."

šouchnutí

A^stal a s

s

zakýval na sklepníka.

\^ojtch zastril

povzdechem rukopis a pichystal se, aby opustil píštím mecenášem svým kavárnu. V tom sestoupil po schdkách ze zadního po-

koje ruso vlasy mladík a spativ Koudelu, pospíšil k s výkikem ,, Vojtchu Co pak ty zde tropíš v tuto pozdní hodinu? Poj k nám nahoru!" .,Jsem zde s tímto pánem, Stanislave

nmu

:

!

—

51

,,Oh, s

na

úsmvem.

mne se neohlížejte," pravil Brzobohatý Zstate jen a bavte se dále se svými

,,

—

ležitosti,

m

navštivte, nejlépe odpoledne dopoledne musím obstarati nkteré zátýkající se zaízení mé malé tiskárny

pátely. Zítra však

ke tetí

—

abychom

spolu dojednali a speetili nou smlouvu o vci vám povdomé. adresa. Spte blaze!"

ádnou

—

Zde

podrobje

moje

V.

V hoejším oddlení

kavárny, do

tch po odchodu Brzobohatého

za

nhož

se Voj-

svým pítelem

odebral, vznášel se nad podlouhlým stolem, ovnev malebném nepoádku tlupou mladých lidí, hustý mrak dýmu, sesilovaný ustavin novými obláasi z pul tuctu dlouhých laciných dýmek.

ným

ky

Pošmourné alouny na stnách vydávaly svdevnitní svatyn plnila již mnohá léta vonným dýmem zápalných obtí. V pozadí trnila pod ošumlými nebesy vetchého buffetu hubená staena v kiklav pestrém odvu, podobající se ctví, že se tato

v této chvíli mrtvé královn, vysta\ené naposled na panovnickém kesle. Pemohl ji totiž spánek a hlava její klesla na zad na široký lenoch erven potažené lenošky. Od rudé této pdy odstioval se divn žlutý obliej se zavenýma oima, rozdlený rznými hlubokými vráskami tak oste, že se zdál sestaven z nkolika samostatných ástí, jako tvá

nkterých devných loutek. Takto líím nyní, dosáhnuv

ticeti a

nkolika

52

všedními barvami skutenosti místnost, v níž mladý hrdina a jeho soudruzi, jsem kdysi, jako

let,

mj

Marn

ujímám v duchu nalézal tolik, tolik pvabu! as deset rok svého života a snažím se, abych ji znovu vyšperkoval peludy mladé obraznosti. Rozeznávám stží, že jsou zakouené alouny ozdobeny drobnou, v hrubých obrysech naznaenou krajinkou s nejasnou stafáží dvou zamilovaných lidiek, opakující se tisíckrát ve stejném vzorku na všech ty-

Tehdáž vidl jsem v každém tom vzorku zeteln nejkrásnjší krajinu, jakou si lze jen pomysliti, a rozeznával jsem ten zamilovaný párek v ní až do nejmenších podrobností pastýského jeho odvu, jež bych tam nyní ani nejsilnjším zvtšoten párek, vacím sklem neobjevil. Ba, tehdáž který si nyní vyznává na tchto stnách tisíckrát lásku na vlas stejným zpsobem, v každém vzorku zcela jiný výraz tváe, zcela rozdílné milostné postavení. Kam se rozprchl ten roj luzných pedstav, jímž jsem obklopoval druhdy zaprášené vnady oné Venuše v rohu, jež neklesla proto nikterak v mém obdivu, že ztratila jakous náhodou ruku, kryjící stoudn božská adra, ani proto, že ji táž náhoda oloupila o dobrou polovici tchto božských ader Jak dovádiv hemžíval se kdysi oblak devných amork na pozlacené obrub nebes nad buffetem a jak tajemné kouzlo skrývalo se v zelených jeho záslonách! Ostatn musím podotknouti, že se nespatuje v tomto, buffetu vždy jen ona zvráštlá matróna, jejíž obliej jsem várn shora více pravdiv, než galantn vylíil. Tato vážná staena, jež se nazývá v básnické mladých denních host kavárny Zimou, má totiž ti dcery, vkem dosti od sebe vzdálené, jež se

ech stnách.

ml

!

ei

53

s

ní stídají jako ostatní

erven

potaženém

trn

utšenjší doby roku na pod ošumlými nebesy.

V

odstavci pedcházejícím naznail jsem as krátce kouzlo, jež shromažovalo mladou spolenost kolem podlouhlého stolu den co den práv do této popelky mezi kavárnami. Trávili zde znanou ást dne, srkajíce kávu, která pes valnou písadu cichorie hlavy jejich stejn luznými sny naplovala, jako nejohnivjší mokka elo Arabovo ve stínu palmy na smyrenském koberci. Následkem písného ádu, jaký panoval v domácnosti strýcov, a skrov-

ných svých dchod navštvoval Vojtch kavárnu tuto jen zídka a znal nkteré leny spolenosti pouze z doslechu. Bylo tedy potebí ásteného pedstavení.

Pi

tomto pedstavení mezi rytíi ducha nestala ani zmínka o titulu neb postavení spoleenském. Stailo uvésti, že sedí zde náš Hafis, tamo básník Mikuláše z Husi", onde pvodce Pekelných houslí" a jinde autorové jiných uveejnných i neuveejnných prací. Pohled, tlumoící obdiv a velé stisknutí ruky uzavíraly tento obad. Tak pedse

ovšem

,,

,,

stav^ena byla dle

jména všem

již

známému

spisovateli

,,Ahasvéra" ada soupe majorm i minorum gentium až dol k bídnému Ezopovi, tlaícímu se do stínu na konci stolu. Tímto nazviskem poktili ubožáka, ne snad pro autorství njakých vtipných bajek, ale pro ze\mjší podobnost jeho se slavným otrokem

eckým. Utvoila

jej

píroda

v nejšpatnjším

svém

rozmaru. Zlá ty macecho pírodo Zdá se, že s obzvláštní zálibou karrikuješ obraz boží na zemi. Vždy na píklad nejjsi jinak tak svdomitá! Bereš hle !

!

54

jemnjší své nžky, abys vystihla roztomilý tvar macošky, nastíháš jich tisíce tisíc, omaluješ je nejrznjšími krásnými barvami, mnohdy pravda v rozpustilém, škádlivém rozmaru ale rci, je-li

—

mezi nimi všemi jeden tak nepodaený kvtný obliej, jako lidská tvá na píklad našeho Ezopa. Co znamená ten miziv malý, víc než pikantn tupý

nosíek uprosted k

obšírné,

vnému

naduelé tváe?

líbeznému

Pro

ro-

úsmvu

jeho ústa, když nemá ten úsmv jiného, co by ukazoval, než tyto proídlé, zkivené zuby bez blosti a lesku? A chtla-li jsi již dopáti oblieji tomu mužné ozdoby, pro užila jsi k tomu tchto bla\K^ch šttin, které ti zbyly v ruce po ošacení tváe ví jaké Tak možno viniti ze zlomyslné nedslednosti pi každém kroku na tomto nesoumrném tle, jehož ruce by na píklad slušely orang-utanu, ale nikoli zeklála

jsi

t

bh

nmé

drobounké postav s lehkým nádechem hrbu na Obyejn vyznaují se podobné osobnosti vtipem a náklonností k satie. Náš Ezop však ml ist lyrické nadání. Byl autorem bohatého cyklu nevydaných milostných písní Štstí lásky". se tšil Vojtch v tomto kruhu dosti zvunému jménu, byl by pec jindy pocítil tíseii uprosted tolikeré duševmí velikosti. Ale po dnešních událostech, zejména po závažné rozmluv s panem Brzobohatým, záil mezi nimi hrdým sebevdomím. Vždy ml již nakladatele, kterýž pomže na svtlo všem jeho pracím, aniž by tyto jako práce jeho soudruh nadále ostýchav klepati musely na zamené fortny nepístupných redakcí. Vždy je ode dneška celým spisovatelem, který nemá jiného zákona mimo hlas povolání svého a který snad bude moci za krátko té

zádech.

A

,,

55

i

tyto slabší

soudruhy

voziti

pod zmohutnlá kídla

svá a protekcí svou jim zjednati pístup na forum veejnosti.

obdaen dostatenou výmluvaby jim náležit vylíil všechny podrobnosti svého útku. x\le i kusé jeho vypravování uinilo na spolenost dojem ohromný. Výprava po steše, se Litoval, že není

ností,

s kokou, pitka v hospod lichotnou zmínkou o vítzství nad ryšavým surovcem, katastrofa s ochmeleným lokajem, pijaty s nelíeným obdivem noní zábava v budoáru sliné dámy vzbudila pímo sensaci, ji odbyl \^ojtch jen mysteriésní struností; když pak eník své dílo nedávnou rozmluvou s mecenášem, jehož jméno z opatrnosti zamlel korunoval a unaven se odmlel, mohl býti více než spokojen s výsledkem, který se mocn zrail ve tváích do kola až nejzáze k nepodapes okraj ené tvái tichého Ezopa, který k stolu vypoulené, žlutavé oi, jež na okamžik i mžourání zanechaly, s obdivem a závistí upíral.

zamlením dobrodružství s

;

a

nmu

Vypravování toto uinilo \^ojtcha hrdinou dne a králem spolenosti. Rozmluvy ostatních otáely se kolem vypra\ ováných dobrodružství, zejména kolem

zábavy se slinou vdovou a kolem rozmluvy s mecenášem. Co se týkalo prvního pedmtu, nedal se Vojtch ani lichocením ani škádlením vylákati z tajemného vábného soumraku, kterým byl na zaátku píbh tento obestel. \'zhledem k druhému pedmtu byl sdílnjším. Ba, vypravoval soudruhm o svém protektoru ješt více, než byl vidl promnil totiž drobný kamének v jednom z jeho prstenu v záící diamant neobyejné velikosti a krásy a pe:

66

básnil

obyejnou ohmatanou

tobolku,

z

které mece-

náš ád za oba platil, v drahocenný pletený sáek, jehož každé oko se jiskilo ryzím zlatem.

Pes

to musím registrovati, že jeden ze spolekdyž kouzlo prvního dojmu pominulo, jizliv prohodil: ,,Kdož by to byl? Je to prost lovk, zitiskárnu neb nakladatelství a hledající zující si hejly, kteí by mu sedli na vjiku." nosti,

Tato poznámka vyšla z úst lovka, kterého zamíchala k mému politování jen ruka njakého zloboha do této ušlechtilé spolenosti, jako Šavla mezi proroky. Byl slušného vzrstu, pisndlé pleti a ml mohutný, hranatý nos, ozdobený po jedné stran skrovnou bradavicí. Ped podobnými nosy nelze dosti varovati. Chípí toho nosu pohybovala se asto, jakoby lapala vítr bývalo to vždy znamením, že vtí majitel jejich nco, by mohl zavaditi neslušným vtipem neb nad ím by mohl propuknouti v nezbedný smích. Napsal všeho všudy nkolik polozábavných lánk, o verši neml ani pontí, tak že bylo nesnadno uhodnouti, za jakým úelem se vtíral do této nadšené družiny. Jisto jest, že tu stále nalézal njaký vítr pro své pohyblivé chípí a že si tropil úsmšky ze všeho, i z toho, co bylo ostatním nejsvtjší; ba, ani tlesné nedostatky a nadbytky skromného Ezopa nechránily jej ped neslušnými žerty ;

o

tohoto pokušitele. \^ojtch byl chvíli všecek zaražen smlostí, s jakou se tento lovk, který si zachoval ve spolenosti této, bohaté familiárními názvy a pseudonymy, své vlastní poctivé jméno íha, dotkl zárove jeho i vychváleného mecenáše. Ale brzy odrazil útok rozhorle-

57

nými slovy: ,Jaké hejly! Což nemusí každý nemajetný spisovatel užívati pomoci nkoho, kdo jeho spisy za své peníze vydati chce ?" ,,Ovšem, že je nakladatel pro spisovatele nutným odpovdl íha. „Ale v tomto pípad je podezelou okolnost, že hledá onen Nabob s démantem, jehož svtlo bych rád zkoušel, materiál pro svj nakladatelský nž práv mezi devem tak zelezlem,"

ným, jakým jsi ty." Zapovídám si, abys mluvil podobným tonem," ,,

zvolal

Vojtch hnviv.

bohá

není

,,

Ostatn

jsi

ten ve skutenosti tím,

nedokázal, že se vydává,

za

nezištným podporovatelem našeho písemnictví, svj zetel obzvlášt na mladé talenty. teba pouhým nakladatelem, osvdoval by práv tím, že hledá mladé nové síly, nepošastnjší takt, nežli všichni ostatní." totiž

který obrátil A kdyby byl

mrn

Žádné hádky!" vzkikl Danton, vztáhnuv pánovit ruku. Tento Danton vysloužil si soujmenovství ,,

s

velikánem francouzské revoluce svou rázností,

e-

nickým darem a podvratným smýšlením. Psal divoké tendenní básn, každou jako dýku, jak tvrdil skrovný hlouek, jejž oblažoval hímavým jich pedítáním.

K uveejnní

nehodila se (pro jich ostrost)

žádná.

Rozvažme záležitost tuto zcela nestrann," eDanton, máchaje blýskavým skipcem, který byl sal s podnikavého nosu. ,,Nechme prozatím otázku o pravosti diamantu stranou. Avšak tážu se vás, pánové, Ize-li uviti, že by se našel mezi naší bohatou spoleností Krésus, který by dovedl penz svých užíti k úelm vznešenjším, než k poízení skvostné eky,,

nil

58

vjí

pro své dcery, aby páže neb drahocenných v koncertech v divadle koketovat a za mly

ím

ím

zívat ?"

Blbci !" zasyel k rhetorické teto otázce skrze zuby mladík, sedící vedle Dantona a tomuto duší, tlem oddaný. Nelze ovšem za to míti," pokraoval Danton, ,,že by se mezi tmito blbci, jak Kopr dobe podotkl, našla výjimka tak skvlá. Spíše lze oekávati, že se z Vojtchova mecenáše vyloupne obyejný nakladatel. Než co škodí Nakladatelé jsou pro nás dosud nutným zlem, jak opt íha trefn prohodil. Máme-li zámr svj provésti, musíme se na konec také ohlédnouti po nakladateli. Vstoupí-li s ním Vojtch ve spojení, mohl by snad lovku tomu nabídnouti, již, aby náš asopis svým nákladem vydával. píteli Koudelo, že jsme se pe\Ti odhodlali prolomiti vlastní silou hráz, která nás od obecenstva dlí, založiti si totiž vlastní asopis a že jsme dospli práv ped píchodem tvým již k volb redaktora." ,,A já navrhuju, abychom uinili redaktorem Ezopa." zvolal íha. ,,Umí nejlíp zamhuovat oi." Jako na doklad toho tvrzení mžoural v tu chvíli Ezop, do rozpak jsa uveden, oima silnji než ,,

,,

!

Vz

kdy

jindy.

,^Nech šašk pi porad o tak vážné záležitosti," pokáral íhu Danton. ,,Blbství!" vyrazil ze sebe Kopr. ,, Hodinu již mluvili jsme bez výsledku o této vci," prohodil jiný. ,, Volme a bude po všem."

Návrh

Danton sebral do Výsledkem bylo takové

ten došel souhlasu a

klobouku hlasovací

lístky.

59

rozstíštní hlas, že pipadl

tém na každého volie

jeden. ,,K

emu vbec

volíme redaktora?" zvolal íha.

,,Bi-ime redaktory všichni." ,, Myšlénka ta má zdravé jádro," pravil po chvíli obecného mlení Danton. ,, Mžeme se usnášeti prost vtšinou hlas o pijmutí neb zamítnutí pí-

spvk." ,,A

uspoíme seznamem redaktor tenástvu

jednu stránku textu," dodal íha. ,, Mžeme ostatn usnesení o této vci odložiti na podruhé," rozhodl Danton. Vždy jsme se dosud neshodli ani o jmén listu." ho " Dále se b bych navrho ,Já b Ezop nedostal. Tšil se totiž výenosti, jakou ,,

—

—

Demosthenes

ped

—

—

ml

užitím

povstných oblásk.

Nejlepším názvem byl by dle mého soudu Pochode". Pochode, kterou zamáchneme sosákm pod nosy, že hlavami trhnou," navrhoval Danton. Jméno to bylo by píliš vyzývavým," namítl ,,

,,

,,

Stanislav. ,,

Vyzývavým! Vždy práv chceme

veným

vyzvati

s ote-

hledím do boje všecku tu duše\mí hnilobu,

vyšeptalost a tupost, to niemné šosáctví, které se roztahovalo již až pespíliš dlouho v písemnictví

našem!" Z jednoho kouta místnosti ozvalo tak silné, že se všichni tím

smrem

se zakašlání ohlédli.

o samot hubený pán prostedních tmavými brejlemi na tenkém nose, se suchými

Sedl tam let, s

bledými kníry a se stejnou kozí bradou, která prodlužovala do nekonena jeho dlouhý bezbarvý obli-

60

ej. Bledé uši hladce ostíhané jeho hlavy byly zacpány bavlnou a tém zdobila slušná lysina. S odmeností a vážností, jaká vyznaovala celý zjev tohoto pána, odložil zakašlav noviny i brejle a poobrátil hla\ai k literárnímu stolu. Pi tom zdvihala se pomalu víka velkých, krásn vypouklých jeho oí a tyto utkvly posléze na mladých lidech pohledem nevole a soustrasti, pohledem, ped nímž by byl každý jiný na jejich míst zdrcen a zahanben zraky sklopil. Ale v kruhu mladých tchto jeho pohled zcela jiné pocity.

lidí

,,Mn

zbudil káravý

se zdá," zašeptal Danton, ,,že jaksi po chuti." ,, Blbec!" zasípal Kopr.

nejsme tam

tomu dlouhému sosáku

do nho," pobízel pitlumeným hlasem zimnin. ,,Ho po harpunu v podob njakého paradoxa. Tvr

,,Jen

íha

a chípí jeho pracovala

nm

na píklad, že byl Jan Kollár pouhým veršotepcem nebo že je nemra\Tiost oprávnným initelem v umní Xa takové výroky se podobní okouni nejlépe chytají. Znám to." ,,Ale tyto výroky nejsou

—

paradoxní" zaal Danton, le v tom upoutal hubený pán opt jeho pozornost. Zaky\'l totiž na sklepníka a udlil m.u,

kuckaje, poticftu njaký rozkaz. Sklepník pistoupil k oknu.

zahml na

,,Co tam tropíte?" Danton. ,,Pan Suchý mne požádal, abych otevel vyhlídku. Je prý zde koue k zalknutí."

Zavete," vzkikl Danton, ,,a sdlte panu Suchému, že by jeho lysin nejlépe svdilo, kdyby odpoívala v tuto pozdní hodinu, jako hlava každého ,,

61

poádného

šosáka, v

bavlnné noní epici na

hované podušce." Po této ei rozhlédl

se

pru-

vítzoslavn po svých

soudruzích. íha mnul si ruce a vy^kasával si zvolna rukávy. Míval vždy obzvláštní zalíbení v podobných výstupech. všech spoinuly s napjetím na hubeném pánu. Ale tento rozehíval se ku podivu zvolna. Zdvihl opt noviny, podíval se do nich, odkašlal, pejel si rukou elo, jakoby odhánl mouchu, a položil pak noviny opt na stl. Obrátil tvá k mladému svému odprci, podepel elo dlaní a zaal pomalu, bápomalu zdvihati víka písných oí, že se zdálo, jakoby zdvihání to nemlo konce. Ale nyní spoívaly ty oi, nadpirozen zvtšené, jako ohromující dtky na rozpustilém shromáždní.

Oi

jen

dv

,, Pánové," pravil hlubokým, chvjícím se hlasem, ,,vy se vychloubáte býti spisovateli. Naute se prve mluvnici, dativ, pánové, a vzte, že se nemluví a nepíše správn sdliti nkomu nco", jak vy iníte, ale že se mluví a píše správn sdliti s nkým nco". Tedy v našem pípad: „Sklepníku, sdlte s panem Suchým, že a tak dále. Pedevším toto." ,,A pro se nemá již radji mluviti podliti se ,,

,,

:

s

nkým

o

nco ?"

otázal se

„V nkterých pípadech

íha. lze

i

tohoto rení užiti." s tímto pánem

,,Nuže, podlte se, sklepníku, o naši upímnou soustrast."

„Mn

není potebí nií soustrasti, ale spíše vám, páni!" rozhorlil se již opravdov pan Suchý. ,, Smutným vru divadlem jest pro každého vlastimilá mladý dorost, najm literární dorost, který se chová a pronáší takovým zpsobem. vy chcete býti

A

62

básníky

—

uiteli a

knzi národa?! Místo abyste

se pipravo\ali pilným studov^áním starších vzoru a horlivým sbíráním duše\ních zásob na cestu k vytknutému sob úelu, touláte se po veejných místnostech, tupíce bez ostychu vše, co by vám býti draho a sváto, zlehujíce každou autoritu, stavíce na odiv svou polovzdlanost a mravní skles-

mlo

—

lost

,,\^hod"te ho, blbce!" zvolal hrozný Kopr, zdvihaje napolo ruce a ohlížeje se po ostatních, jako-

by

prosil, ,,

—

aby ho

zadrželi.

a surovost,

dokazuje tento výkik!"

jak

dodal pan Suchý.

,,Vru bude nejlépe, když postavíme toho kazatele pede dvée," pravil Danton. ,,Sic vysouká ze sebe ješt deset loket tch mravokárných ka-

lounk." ,,Ven, ven!"

jehož obliej

„Pry!"

—

,,Vy .ho ,,\A'hodit?

pan Suchý. hodil vyšel

kiel

záil

Na

—

vykasanými rukávy íha,

s

rozkoší.

hod

—

mne? Na to posadil

to si

se

podíváme!" zvolal brejle na nos, a schvátiv klobouk

klidn

peníze k nedopité káv hrd vzpímen odmeným krokem

z

kavárny.

Vítzové táboili ješt chvíli na opanovaném bojišti. Pak opustili kavárnu, v níž byla mezi tím již Zima z bufetu zmizela, a rozešli se po svých domovech, postavivše ješt na jisto výsledek dnešní porady, že založí na každý zpsob svj asopis. i

63

VI.

Vojtch pidružil se k Stanislavovi, který jej pozval do svého bytu jia nocleh. Brzy zastavili se ped vysokými dvemi, pobitými plechem. Stanislav otevel je mohutným klíem a pravil k Vojtchovi ,, Pozor! Jsou tu schody. Drž se zábradlí a stoupej

mnou

za

!''

nahmátl potm zábradlí a klopýtal vrzavých schodech za pítelem. Odstavec. Schody obracejí se jiným smrem. Nový odstavec. Schody lámou se opt. Tetí, tvrtý odstavec. vStanislav klopýtá cíále. Probh, kde to bydlíš?" táže se ho Vojtch stísnným hlasem. ,Jen chut Excelsior výš, výš Chtl bych tak stoupati bez konce, do oblak, vznášeti se jak orel vysoko, pevysoko nad ten bídný, niemný svt." Vojtch nesdílel s ním toto vzletné pání. pro dnešek chození dosti. Nevím, kolikrát se zlomila \^ojtch

po

devných

,,

!

—

!

Ml

klikatina

ta z

schod,

prsou Vojtchových

ale

jisto

upímné

jest,

že

se

vydralo

,,Díky bohu!", když

konen

Stanislav uvedl do svého závratného orlího hnízda. Bylo tam bezmála jako ve dne. Celá svtnika byla naplnna stíbrnou msíní záí, by bylo, abych rozsvítil," pravil Sta,, Škoda nislav sniv. ,,Hle, jaká krása! Co by bylo všední svtlo lidské proti cudným tmto paprskm, linoucím se ze stíbrného oka noci. Poj, brachu, poj,

jej

budeme svá zpráhlá prsa koupati v tomto nebeském svtle, budeme do nich plným douškem ssáti ten stíbrný, ospalý?"

prhledný,

opojný nektar!

Ci

jsi

snad

64

,,

Spáti se

mi nechce,

unaven jsem."

ale

„Nuže, sedni si sem vedle mne k oknu. Budeme hledti do hvzdnaté noci a družn rozmlouvati. Mám dnes tak plné srdce. Cítím, že se mi plíží do duše staré známé stíny Eh, co Vypravuj nco, brachu nebo pokej, radji budu mluviti sám. Snad ulevím sdílným slo\ em svému stísnnému .

—

.

.

!

nitru." \'ztáhl

ruku po loutn,

jež

visela

opodál na

stn. Pejel prstem

lehce struny, které se tpytily v zái msíní jako ryzí stíbro. Zaznl jemný, melancholický zvuk a zmíral sladce ve vzduchu, jakoby splýval s libým svitem luny. Bylo to jako tiché, tklivé preludium.

Xa

pejel

Stanislav dlaní elo, vzdychl ruku na rozhalená prsa. Chvíli sedl tak bez pohnutí, vzdychaje a pohlížeje na

z

to

hluboká a

si

vložil si

hvzdnaté nebe. Pak máchl rukou a zvolal: ,,Hle, jak tam roztahuje lehounký obláek bílé lokty po cudné lun už ji zahaluje svým vlajícím pláštm z labutího

—

pýí

—

—

již vyklouzla však ó, krátká chvíle blaha! luna v nezkaleném lesku z mkkého objetí a nebohý obláek letí dále prostorem nebeským s prázdnou náruí, s touhou na vždy neukojenou obraz lovka Rozpíná toužebn náru po blahu, jež mu slibuje ideál jeho, a když se domnívá, že pojal to blaho již v lokty své, vyklouzne mu z náruí jako pelud, ideál jeho záí dále za ním v nepístupné kráse a lovk potácí se bez cíle v ped se sv\-m hluchým bolem ..."

mu

n — — To

„Miluješ,

v-

!

Stanislave?"

65

,,

Ovšem, miluju.

—

láskou svou

Svím

vím, že se

se

ti,

brachu,

s

ubohou

mi nevysmješ."

,,Toho se nemusíš obávati. Vždy já jsem také zamilován bohužel nešastn. Miluju dívku slinou, jako jitní zoe, jako ,,Vz tedy všechno. Vidl jsi snad v buffetu však nikoli, nemohu si pomysliti, že bys ji byl vidl, vždy bys ji musel také milovati. Povím, jak se zrodila má láska. Když mne pivedli soudruhové poprvé (io kavárny, v které jsme dnešní noc sedli, spatil jsem v buffetu šedivou, vrásitou matrónu. Hled,

—

—

—

je Zima! pravili. Však posedíš-li zde pl dne, spatíš illam též ostatní poasí. Pokej, až pijde Léto Zahanben odložil by ped ním Thomson péro. LPiišlo Léto, chladn hledl jsem na ohnivé jeho pvaby. Ale konen vklouzlo pod zelenou záclonou a slavík, a pec Jaro, jehož Jaro Jaro bez

to

!

~

svží,

kvt

arokrásný

pvab

se. Jediný pohled

nedovede vylíiti žádná bá-

jejích

erných dtských oí padl

do mého srdce jako první zemi a ji vypuela v

jarní

mé útrob

paprsek na syrou blouznivá, šílená

svým vonným opojným kvtem, jemuž jsou od té doby rosou mé horoucí slzy a v jehož kalichu, plném sladkého jedu, zahynu jako láska, naplnila

ji

celou

schvácený motýl."

neoptuje ona tvou lásku?" jen ví. Zdává se mi asem, že oko její spoívá, že váhá, s výrazem nevýslovným na má-li prozraditi vroucím vzplanutím nebo ukrývati ,,Což

,,Bh

dále v hloubi

ke že

mn

by Sv.

mn

ader

sladké tajemství, tajemství lásky

bídnému. Avšak netroufám si ani doufati, ta 'kvtina nebes mohla kdy skloniti k mému

se ech:

Sebrané

spisy.

XVII.

i>

66

Žhavému elu a \iním která se po ní touiebn bláhovým, Možná, že je

„Jsi jistoty.

ze

svatokrádeže ruku svou,

vztahuje." Stanislave! Pro ti

naklonna a

—

nezjednáš

si

že

by tvé

vy-

"

znání

„Marné, vše marné Jsem jako tam ten bílý obláek, letící truchlivé s prázdnou náruí po nebi. Nikdy, nikdy neobejmu blaho, po nmž lokty rozpínám. Ba, tam ten obláek je nepomrn šastvznáší se vysoko v istém blankytu nad njším zemským hemžením, bez myšlének, bez citu, a cho!

—

vá-li

bol v srdci svém,

vypláe

jej

vonným jarním

deštm na vdnou krajinu. Já však jsem ukován k té kouli hlíny, erné myšlénky obletují jak supi mou uondanou hlavu, oko mé nemá slzy — nemá slzy!" ,,Což myslíš, že

chudou, zavrženou

mé

lásce.

Vyštvali

jsem

—

ji,

já

šastným? Miluju dívku

na odpor nevím kam, a snad se s ní

celý s\"t se staví

nikdy více neshledám." Po tomto vzájemném výlevu cit sedli oba pátelé ješt drahnou dobu u okna, opírajíce hlavy o dlan a hledíce mlky do noci. Posléze zdvihl se Stanislav a rozsvítil dopola již

shoelou lojovou svíku na

stole.

,,Pojd sem, brachu," pravil, ukazuje na starou ošumlou pohovku, ,, usedni si vedle mne. ti poslední své básn. Zapomenu snad na všechno." etl, probíraje se mkkými rusými vlasy a otíraje asem navlhlé blavé asy, nkolik slok, plných bolu a stesku. Když se na chvilku odmlel, aby úsudek pítelv z oblieje jeho vyetl, klonil tento již bledou tvá nad hrstkou rukopis, které byl hned

Petu

67

na zaátku z kapsy vytáhl, a zaal hbit pedítati svou práci. Když po nkolika slokách bledou tvá k soudruho\ obrátil, aby se o dojmu své práce pesvdil, vpadl tento bez meškání pokraováním svých verš, v nichž nyní neustal, dokud mu stail i

Tak

dech.

povznášeli se

oba stídav pedítáním

svých prací a byli by snad v milém tomto duettu pokraovali až do rána, již nedalekého, kdyby se nebyl náhle zbytek svíky rozlil posledními horkými slzami, v nichž modravý zanikl jako bludika. ,,

Musíme

již

plamének

chvíli

tkal a

ulehnouti," pravil Stanislav.

—

,,

M-

žeš se položiti pa mou postel ,,Nikoli! Zstanu na pohovce." ,,Jak

mžeme

ti

libo.

ješt

Vojtch shledal brzy,

Penesu

potm

ti

sem jednu peinu.

M-

rozmlouvati."

se odstrojil a ulehl na poliovku. Ale že si zvolil pra\ é lože Prokrustovo.

Prostora mezi vysokými lenochy po obou stranách nestaila nikterak délce jeho tla. Musel si pomoci po marném sem tam obracení a pekládání tla tím zpsobem, že vystril nohy o znaný kus pes lenoch pohovky, což mlo ovšem za následek, že se nalézala jeho hlava hluboko pod rovinou, k níž dosahovaly palce vztýených jeho nohou. ,,Leží se ti tam postele Stanislav. ,,

dobe?"

otázal se

po

chvíli ze své

Dobe."

Myslím, že dnes neusnu. Celé pluky divokých myšlenek bouí mou hlavou. Co jest život lidský? Tepetání se loutky, k neštstí svému myšlenkou a citem obdaené loutky, na nitkách, jejichž konce .,

68

v neznámé ruce, v neznámý tajemný svt. Co soudíš o vnosti, píteli?"

sahají

vnou

Myslím, že

jest pro nás záhadou," odX^ojtch, jenž nyní, vzdav se v snesitelnost dívjší polohy, bosýma nohama prost na podlaze odpoíval. „Pro se tážeš?" „Pro ? Kdyby byla vnost pro lovka pouhou bezednou propastí, bez paprsku myšlenky, bez z,á,,

dvry

povdl

—

—

—

chvvu citu, nekonené nic nic nic vskoil bych do ní bez rozmyšlení. Jaká smrt je podle tvého soudu nejlehí?" „Setes ty chmurné myšlenky a pamatuj, že máš povinnosti k svtu a lidstvu, s nímž jsi se dosud rozdlil jen o skro\mou ást pokladu, dímajícího ve t\ ých zpvných prsou," káral ho \^ojtch, dávaje opt zdvižením nohou na lenoch tlu svému polohu, blížící se spusobu, jakým visel na kíži svatý Petr. Nejlépe snad by bylo požíti opia ovíti hlavu jedovat>aTii kvty luzných smrtných sn a skloniti tak elo, opojené žhoucím jejich dechem, zvolna zvolna do klínu Morany — Odmený dech Stanislavv po tchto slovech jevil, že bratr volané jím smrti rusému zoufalci pestrým závojem svým zastel bídu tohoto svta. \^ojtch byl mén šastným. Nemohl usnouti. Zkoušel všechny možné polohy na pohovce, ale každá

—

,,

—

odpudila

—

jej

,

—

—

za krátko svou nepíjemností.

Konen

prost doprosted pohovky a složiv ruce na stole, sklonil na hla\Ti. Rzné obrazy míhaly se v jeho duchu. Spatil milostnou podobu své Kateiny a vedle ní vynoila se postava svdné vdovy, v pestrém županu, na adrech polorozepjatým. I zdálo se mu. že ob ty krásné podoby o nho zápolí usadil se

n

—

69

Byl by snad uprosted píjemného toho zápasu kdyby se nebyly ozvaly v pokoji zvuky, ped nimiž rázem ob vzdušné zápasnice prchly. Byla to spánku, sed u hlav hudba, jakouž si asto usnul,

bh

lovka, dlouhou noní

Nikdo z tch, kdož tyto diletantské pokusy jeho zaslechli, nenalezl v nich dosud zalíbení. Nemá patrn smyslu a nadání pro hudbu. Zdává se, že mu slouží za housle struhadlo a za smyec pilka. Ale v tomto pípad pokoušel se pímo o njakou ábelskou sonátu. Vojtch umlel posléze nepovolaného hudebníka tím, že zatásl prudce ramenem spícího svého souchvíli krátívá.

druha.

Na to usedl opt na pohovku a položil hlavu na lenoch. Brzy po té pehoupl se na obrovsky zvtšeném zeleném koníku, slíbeném to píslušenství píštího jeho obydlí u pana Brzobohatého, z íše skutenosti do íše snu. VIL Slunce stálo již vysoko, když se Vojtch probudil. Stanislav byl dosud pohížen v pevný spánek. Ustrojiv

na

se,

ulici.

stech. kterou

pistoupil

Ale spatil

\^zpomnl

si

Vojtch k oknu, aby pohlédl pod sebou pouze skupení na klopotnou noní cestu,

te

mu bylo vykonati, než Zvdav otevel okno a

obydlí pítelova dovyklonil se ven. Pojala ho závra. Zrak jeho klesl podél kolmé stny v netušenou hloubku. Poznal, že bydlí pítel jeho ve vikýové svtnice njakého pístavku staré panské budovy, strmícího na zpsob tyhranné vže vysoko nad stechy okolních stavení. stoupil.

70

Když se na závratný pohled s výšky této do ulice uvykl, nelitoval obtíží, s kterými v noci tuto slezl. Jak malikými jevili se ti lidé, jimiž se hemžilo dole špina\ é dláždní shlížeti Tak, jen tak bydliti pvec. Tak jako titán se slunné své výše na všední hemžení

vž

má

má

u jeho nohou, na roj tch malicherných lidí, jevících se mu odtud v kolibrovém vydání, pimeném obsahu hlav a srdcí jejich. Toto zmenšení je pravou velikostí jejich. Hle, jak malým jeví se odtud purkmistr, kráející v hrdém vdomí své dstojnosti

smšn

a šilhající na právo, na levo, brzy-li ho nkdo pozdraví Jak nápadn podobá se loutce pro dti ta vyfintná aristokratka v malé kalese s drobnými koníky Jak malou úctu vzbuzuje onen kapesní foniiát njakého profesora, chvátajícího do koleje, aby tam osvítil ekající posluchae svým naprstkovým ulicí

!

!

mozkem. Když slík dole

menul

jej

takto \^ojtch ješt nkolik jiných trpamrou své vlastní vysokosti zmil, upožaludek, že by bylo již na ase, aby se-

stoupil do toho malicherného hemžení. Mezi tím byl se probudil také Stanislav a chvíli na to spouštli se oba s výše své do nižších oblastí. Po procházeli se semo tamo po

—

obd

mst,

pak zamíil Stanislav do známé již kavárny, kamž se za ním Vojtch po odbyté návštv u pana Brzobohatého odebrati ml. Po delší chzi odlehle ší ástí msta stanul Vojtch v úzké kivolaké ulice ped domem, jehož íslo mu budoucí jeho nakladatel udal. Pešel nkolikrát kolem ulicí, abv si jevišt svého píštího psobení ponkud zvení prohlédl. Shledal, že jest až

i

71

dum ten vlastn jakés všelijak pestavené a zalepené, zasvcené stanáboženským vení skromných rozmr. jeho do ulice byla

úelm

pvodn

Tvá

již promnna v obyejné bezvýznamné prelí s nepkným žlutavýTn nátrem. Ale v oknech pízemí spatovaly se ješt rezavé míže, sestrojené umle z železných kíž, paprsk a posvátných emblém, jakými bývají ozdobena okna starších církevních budov. Stranou k sousední zahrad pak zachoval se ješt v neporušené podob i ernosti okrouhlý výstupek s úzkými okny a s prejzovou homolovitou stíškou, jež nesla dosud na špice ohnutý rezavý kíž. Tyto objevy dotkly se Vojtcha velmi pí-

ovšem

jemn. Takový zevnjšek pevyšoval nadje, které kladl do budoucího svého obydlí. Neoekával jiného, než obyejný stízlivý inžovní a hle, toto stavení pokynulo mu již z lákav a mnohoslibn

vní

tím romantickým

erným

dm

výstupkem!

Vešel již bez rozpak do domu. Po nkolika krocích šerou chodbou spatil na jednch dveích navštívenku s nápisem Filip Brzobohatý". Zaklepav nesmle a zaslechnuv uvnit zvuné ,,Dále!" vstoupil. Byla to patrn pracovna pana Brzobohatého. ,,

velikým psacím stolem, na nmž spousta nevázaných knih, jejichž rznobarvé, namnoze nápadnými obrázky ozdobené obálky tvoily sms velmi

Tento zdvihl ležela

se za

mimo mohutnou obchodní knihu

pestrou a živou. _.,Ah, bute mi vítán!" zvolal pan Brzobohatý, poznav Koudelu, a podal mu pívtiv ruku. ,,Jste velmi poádný a to jak vidím na hodinách mne pekvapuje tím píjemnji, ponvadž vtšina

—

—

72

mladých spisovatel touto krásnou vlastností pohrdá. Sednete si, pane Koudelo, sednte." \^ojtch usedl si skromn na rákosové sedadlo vedle stolu a položil klobouk na kolena, tiskna pi tom prsty bez patrné píiny úzkostli\ na \ máknutý jeho vrchol.

Brzobohatý odšoupl papír, pokrytý mranem pokraoval: „Nuže, pistupme bez okolku k jádru vci. Naznail jsem vám již vera v nejhrubších rysech zpsob, jakým bych vaše nadání podporovati a zárove úelm svým, elícím ku prospchu naší svaté vci a tak dále, pispsobiti mohl. Oznámil jsem vám zejména výhody, které bych vám mohl poskytnouti skrovný msíní plat, byt Ach byt, ano byt. Ten se vám bude zajisté líbiti. Schází mu ovšem nyní ješt hlavní pvab flóra v zahrad a zele révy. Chcete-li, okážu vám hned budoucí vaše obydlí." A^ojtch zdvihl se na dkaz souhlasu a Brzobohatý odešel pro klí do vedlejšího pokoje. V meziasí tom prohlížel si náš hrdina malby, jimiž byly stny kabinetu v celém slova dosahu peplnny. Tyto obrazy pesvdily znovu Vojtcha, že je Brzobohatý skuten nadšeným ctitelem umní. Jaký poklad krásy byl tu nahromadn, obraz vedle obrazu, patrn od slavných mistr Vojtch obdivoval se umlecké jejich cen. Zejména podmanila jej na první pohled jedna dcera Indie svým etnýin pvabm, prozíra jícím naivn vlnami lehounké, prsvitné látky; byl to zajisté jeden z nejjemnjších íslic, a

:

:

!

tch druh l'oucí

muselinu, jež zove básnivý Hindu .veerní rosou".

vodou" a

,

,,te-

73

šastný majitel všech tchto aby ho následoval. Šli nkolik krok chodbou, do níž ústila pracovna pana Brzobohatého, zahnuli do postranní tsné chodbiky, sestoupili pak nkolik stup pod zem, do prostoru, v nmž panovala úplná tma, v nmž ale klí prvodího pece našel píslušný otvor v úzkých, nízkých dveích. S hlavou sehnutnou vstoupil Vojtch do místnosti, která v prvním okamžiku blouznivé jeho nadje práv tou mrou sklamala, jakou byl jej díve zvení okrouhlý erný výstupek mile pekvapil. Byl to pokojík úzký a nízký, z ásti do zem prohloubený, tak že se jediné jeho okno ze sousední zahrady pi samé zemi otevíralo. Oknem tím vkrádalo se svtlo tak ostýchav, že vtší ást svtniky hluboký soumrak naploval. Byla to skutená jeskyn.

Však

arcidl

s

již

vrátil se

klíem

a požádal Vojtcha,

,,Nuže, jak se vám líbí stinný tento útulek, který jsem za chrámec Musy posvtil?" otázal se pan Brzobohatý. ,,\^te mi, v celém a snad na celém svt nenaleznete vhodnjší místnosti. Zde panuje posvátné ticho, jako v klášterní cele. Žádné prosaické zjevy ulice neb dvora nerozptylují myšlenky vaše. A mimo to šeptá z tichých tchto stn kus romantické minulosti. Sloužily ped lety, jako celý tento dm, klášterním a zde, v tomto pokojíku, bývalo tuším vzení, v káli se lehkomyslní novicové z pestupk svých." Tato slova povznesla rázem Vojtcha na stano-

dom

úelm

nmž

s nhož se smíil s tsným, šerým pokojíkem. Obraznost jeho oživila mžikem tichou prostoru obrazy bledých mladých obliej pod hndým kápím, výjevy modliteb a exorcism, pošmournou poesií mniš-

visko,

74

stva. Ba, tato cela s romantickým svým soumrakem hodila se mnohem lépe za obydlí poety, než njaký

obyejný, stízliv svtlý pokoj pro svobodné pány za deset zlatých msín. Když se ostatn oi na polosvit v této prostoe panující uvykly, bylo v ní \'idti zcela dobe. Nebylo tu však mnoho k vidní. Stl,

židlice,

postel.

„V tomto

pokoji jste ode dneška neobmezeným pánem," pokraoval pan Brzobohatý. „Mžete se teba hned usídliti. Kde máte své vci?" v

nm ,,

Nemám nieho mimo odpovdl Vojtch

pisy,"

s

tyto šaty a své ruko,,Vše ostatní

uzardním.

dom

strýcov." nechal jsem v ,,Nic neškodí. Nosíte celé své jmní pi sob jako pravý filosof. Ostatn máte zde tuším všechno, eho iDudete pro první chvíli potebovat. Sepsal jsem již inventá a chcete-li, mžete hned nyní dle nho pijmouti vše, co v tomto pokoji leží a stojí, hebem pikuto nebo do zdi zadláno jest, jak íkají páni právníci," pravil s úsmvem pan Brzobohatý a vy-

al

z

znam

kapsy papír,

s

pedmt

nhož pedítal

následující se-

Jedna postel z mkkého deva, bez nátru, s deprkénky." Jeden slamník s erstvou slámou, jedno prostradlo, jedna svrchní peina a dv podušky v pru,,

síti

,,

hovaných cíchách." ,,

Jeden stl

z

mkkého deva

bez nátru, se šup-

letem."

Jedna židlice tolikéž z mkkého deva a bez nátru." Jeden všák na šaty." Jedno umývadlo s konvicí na vodu." ,,

,, ,,

75

Jeden kartá na šaty." Jeden kartáek na zuby." „Jeden heben." „Jedno malé zrcadlo, plechové, okrouhlé, ,

,,

zaví-

rací. ,,

Poslední

pedmty

jsou

zde v šuplíku,"

do-

pan Brzobohatý. ,,Tak! Tím jsme tyto formálie odbyli. Aliluji pedevším poádek. Pijmte opis inventáe a rate jej pro všechny pípady uschovati. Kdybyste krom pedmt, uvedených, mimo nadání snad ješt neho poteboval, rate mi to laskav oznámiti. A propos bezpochyby jste milovníkem obraz? ložil

vnm —

—

ve své pracovn celou gallerii mtam vybrati zcela dle libosti ti nebo tyry kusy. Pipíšeme je k inventái." Toto velikomyslné nabídnutí smazalo mžikem dojem prostoty, který na Vojtcha dotený inventá uinil. Ti, tyi krásné malby od slavných mistr, v ozdobných rámcích, budou ovšem k nábytku toho pokoje drahocenným pírstkem. Neteba podotknouti, že vidl mezi nimi již v duchu pvabnou bajadéru. odnou ,,v tekoucí vodu" a veerní rosu". Škoda jen, že nemohly vyniknouti v osvtlení

Mám nahoe

žete

si

,,

toho pokoje náležit všecky podrobnosti

onch

umleckých

výtvor.

Mecenáš upozornil ješt Vojtcha na slíbenou vyhlídku do zahrady, která ovšem poskytovala v této ranní dob roku oím pastvu jen velice chudou. Avšak sypké, erné záhony a bezlisté zakrslíky ped oknem dávaly již tušiti budoucí nádheru. pozadí pak ernaly se tajemn napolo rozbité, betanem obrostlé pilíe jakéhos opuštného gotického

V

76

kostelíka, upomínajíce živ na stará opatství, jichž se Walter Scott ve svých románech tak rád

líením

úpln

zabývá. X^ojtch byl

Když

pede vším biti mly.

spokojen.

nahoru do pracovny

vrátili, vykonal volbu obrazu, které jeho poustevnu zdo-

se

»

pan Brzobohatý: „Nuže, pijmte klí království svého. Mžete si vyjíti do msta a vrátiti se dle libosti. Dnes nemám pro vás žádné práce. Zítra bohdá zaneme. Pedevším obdržíte korrekturu, do jejíchž malých tajností vás sám zasvtím. Korrektorství bude pro zaátek vaším hlavním úadem. V prázdných chvílích mžete se dáti, prozatím jen jako hrav, do pekládání tohoto románu." Pan Brzobohatý vzal jednu z knížek na stole ležících, jejíž obálka zvláš ohnivým a nápadným barvotiskem ozdobena byla, a pokraoval, probíraje Doufám, že bude míti tento se zvolna jejími Hsty román v obecenstvu našem znamenitý úspch. Je velice napínavý, plný rozilujících výjev a pekva^ pujících obrat. Bude se vám snad zdáti, že je v nakupeno píliš mnoho dsných vcí, nepirozen piostených effekt, krkolomných skok dje a tak

Na

to pravil

již

:

,,

nm

dále. Ale nesmíte zapomenouti, že to není román akademický, psaný pro škrobené literární kruhy, nýbrž román, psaný bez touhy po sláv, bez touhy po kritickém ocenní, psaný jedin za tím úelem, aby byl kupován, ten, hltán obecnou masou. A s tohoto hledišt jest opravdu mistrným dílem. S pekladem se nemusíte píliš párati. Staí, nevklouznouli do nho kiklavé mluvnické a pravopisné chyby. Mžete také leccos v obsahu zmniti, zejména tu a tam njakou rodným, domácím kouzlem a tak

77

dále psobící látku vetkati. Tak na píklad náleží k vynikajícím osobnostem románu vdce tlupy lou-

Na míst toho mžete obratn podložiti nkterou loupežnickou celebritu eských hvozd a bor. Co se pak týe zevnjší formy, vystíhejte se všeho skrblení místem. Taková pecpaná, erná stránka jest nejen pro oko neúhledná, ale stojí zárove mnoho zbytené sazby a erni. Zrak tenáv pežnické.

prodlévá radji na stránce, v níž nalézá úhledné rozdlení ernosti a blosti a prázdná místa k odpoinku. Proto nešette odstavci. Každá vta mže

pkn

vytvoiti zvláštní odstavec. Zejména padá ádka, utvoená osamlým „Oh!" nebo ,,Ah!" Za každý effektnjší odstavec mžete položiti teba po pti ádkách ležatých árek. Dobe jest také, necháte-li jednající osoby asto vstávati, sedati, pokojem pecházeti, hla\^ o dlan opírati a podobn. Cím delší jsou jejich jména, tím lépe. Mé jméno jest na píklad pro román jako stvoeno. Spotte jeho slabiky, dejme tomu, že se mže každou chvíli opakovati a piznáte, že vydá samo o sob nkolik stránek. Ostatní pokyny udlím vám ostatn asem pi vhodných píležitostech." Po krátkém pemýšlení dodal ,,Tak, tím by byla naše prozatímní smlouxa nartána. Co se týe nemáchejte rukou! Jest potebí, dotknouti platu co se tedy týe té prosaické hmotné stránky se platu, nevymím vám prozatím žádný uritý obnos, ponvadž dosud nevím, do jaké míry mé nadje splPijímám vás na zkoušku a dle výsledku této níte. zkoušky ustanovím odmnu. Budte však ubezpeen, že vás nezkrátím. Na shledanou, milý pane Koudelo Nepovede vás snad náhodou Ah, posekejte.

teba

:

—

—

i

—

—

—

78

cesta

— —

kolem

sluhu

— —

Však

nikoli,

pošlu

s

tím

po-

,,0 prosím! Obstarám to sám s nejvtší ochotou!" zvolal Vojtch a vztahoval ruku po psaní, které držel pan Brzobohatý v ruce. ,,Ale jen v tom pípad, vede-li vás cesta v tu stranu," pra\il tento, okazuje na ulici adresy. Akoliv \^ojtch ulici tu ani neznal, prohlásil pece v úslužnosti své, že chtl prá\' zajíti do ní k jistému píteli ,,Nuže, prokažte mi tu službu. Mžete pouze psaní to mimochodem odevzdati lokajovi, který vám

—

—

oteve.

Na

odpov

neekejte."

Mimodk

zadíval se Vojtch na ržovou, zlat ovroubenou obálku psaní. ,,Ctu na tvái vaší podezení, že mi máte sloužiti za postiliona amour," ekl s úsmvem Brzobohatý. to je tím dvodnjší, ponvadž rozšiuje psaní pižmovou vni. Avšak, pohlete jen lépe na adresu. Jest to muž. Pižmová jest pouhou válenou lstí muž tento otvírá totiž jen par,,

Podezení

to

nžné

vn

:

fymovaná psaní."

Vojtch rozlouil

se stisknutím ruky se svým na cestu. Venku na ulici ohlédl ješt jednou zamilovan po okrouhlém erném

píznivcem se

a vydal se

výstupku.

Od

nejbližšího strážníka

Nacházela se to

kráel

s

tém

vonným

na

vyzvdl polohu

opaném

konci msta.

poselstvím vesele k

ulice.

Pes

neznámému

cíli, bav se cestou pemýšlením, pro asi neznámý adresát otvírá jen vonná psaní a v jakém vztahu se k pan Brzobohatý nalézá. stanul v na-

nmu

znaené

Konen

ulici

ped

starým vysokým domem. Zdálo se

79

mu, jakoby již byl nkdy to prelí spatil. Vystoupil po schodech do druhého patra a nalezl tam jméno adressatovo „Zefyrin Skodopole" na nejbližších dveích. Když si prohlédl dvée, okno vedle a celé okolí, pipadlo mu bezdky na mysl, že by to mohl býti pedpokoj, jejž vera v noci ped pádem lokajovým na okamžik sirkou osvítil. Shodovaly se ást msta, povdomé prelí, druhé patro a. lokaj. Zahlednuv v okn ležící stepy umývadla, byl o totožnosti té úpln pesvden. Okolnost ta nebyla odevzdání listu na závadu. Naopak bylo Vojtchovi optné setkání s pohostinným lokajem vhod. Zazvonil. Ale Josef nebyl patrn doma. V otevených dveích objexil se po chvíli sám pán. Vechvála lokajova byla pprávnna. Ped Vojtstál muž opravdu krásný a švihák dokonalý. Odvtil k pozdravu Vojtchovu lehkým pokynem kadeavé hlavy a vztáhl jemnou, blostnou ruku opatrn po ržovém psaní. Prohlédl je se všech stran, lehce a utkvl pak krásným mopivonl k drým okem na peeti. „F. B.", mumlal pro sebe. ?" Filipina ,,F. Flóra Filomena Vojtch ekal na jeho vzhlédnutí, aby se mu mohl zpsobn poroueti, ale Skodopole roztrhl již, omámen lstivou vní, mnohoslibnou obálku a pohlédl chtiv na podpis psaní. Sotva byl tak uinil, mrštil psaním o stl a rejší

chem

nmu

—

zvolal

—

—

hnviv:

,,

Vyite svému

všechny ty upomínací ani

krejcaru. ,,

A

si

listy

——

pánovi,

že

marný. Nevynutí na

žaluje

jsou

mn

!"

Nejsem u pana Brzobohatého ve služb,"

za-

koktal Vojtch. ,,Maje v této ulici ízení, nabídl jsem

80

se

mu

pouze

z

ochoty,

že

psaní

mimochodem

dodám."

te

Švihák se lehce zapýil. „Prosím, vstupte dále," pravil po chvíli. „Vstupjen Vzejdte se mnou na okamžik do mého po!

koje."

Bezdky uposlechl Vojtch jeho vyzvání. Vstoupil za ním do komnaty, která byla naplnna všelikým pepychem. Byly tu pohovky a fauteuily s ohniv ervenými povlaky, mkké koberce, sošky ve skupení cizopásných rostlin, nkolik zrcadel a množství obraz po stnách. wSkodopole okázal prstem na adu tch obraz a zeptal se \^ojtcha ,,Co soudíte o tch obrazech? Prohlédnte si je bedlivji." Vojtch pohlédl na n. Shledal, že jsou to krásné malby provedené živými lesklými barvami. Práv takové, jaké zdobily pracovnu pana Brzobohatého a jaké za krátko i Vojtchovo obydlí zdobiti mly. ,,\>lmi pkné!" projevil obdiv svj majiteli :

jejich. ,,

Nejste

patrn znalcem,"

pravil tento

s

úsm-

vem. ,Jsou to bídné jarmarení barv^otisky, které kupuje pan Brzobohatý na kopy za fatku a prodává za cenu pímo nestoudnou. Ba, co dím, prodává

Mn

—

vnucuje, lstí a mocí vtírá. vnutil svým agentem jen ve slabé chvíli tyto mazanice, které nyní muj pokoj žneš varu jí a k nimž by patily záclony, abych je mohl zastíti ped každou, miiní jen ponkud znalou návštvou. Jsou zkrátka i zadarmo drahé. Chcete-li, dám vám je všechny darem. Nezaplatím za ani krejcaru. si je odnese zpt, vyplatili ?e mu vbec cesta pro n.'

n

A

'

81

Na to vyprovodil \'ojtcha do pedpokoje a sáhl tam mimochodem po psaní, které byl zlobn na židlici odhodil. Nyní prohlížel si je s úsmvem. Divím se, že jsem to F. B. hned nerozluštil. Nepoktili jej darmo Filipem. Hle, v jakém milostném zakuklení umí své neslušné upomínky propašovati do salónu galantního lovka. Brzo bohatým snad také bude, ale ze mne, pisámbúh, nezbohatne. Po,,

rouím

se."

MIL Nikdo nebude se tomu diviti, že byl Vojtch výsledkem s\ého poslání s vomiým dopisem zaražen. Cestou do ka\'árny uvažoxal vc tuto se všech stran a dospl k pesvdení, že byl nezištný mecenáš pouhou tpytivou bublinou. Rozplaskla se a na dn zstal spekulant, bezpochyby obchodník obrazy a nakladatel v jedné osob. Ale což, tšil se Vojtch, nakladatelství není emeslem nepoestným. Ani obchod s obrazy není konen nemravným. Zdrcující kritika, již Skodopole o nich pronesl, je snad pouhou nespravcdli\ou záminkou, aby neplacení dluhu omluvil. Na konec upokojil se Vojtch a šastná obraznost mládí zaala na pomr jeho s Brzobo-

hatým vrhati

i

s

mén

této nyní objevené, stále

ržové obrázky své

ideální stránky

inné kouzelné

sví-

tilny.

X kavárn bylo prázdno. Jediný Stanislav sedl v jednom rohu zadní svtnice, pohížen v pozorování buffetu. Pravice jeho odpoívala v rozhalených adrech

a kolem

rt

pohrával bolestný

iv. Cech; Sebrané spisy. XVII.

úsmv. Pod g

S2

nebesy buffetu kralovala Zima. Ostatní doby roku meškaly návštvou mimo dum. Vojtch pisedl k píteli a vyprávl mu potud, pokud za dobré uznal, o výsledcích své návštvy u nakladatele. Ale Stanislav vzdychal jen, nespouštje toužebných oí se zelených záclon buffetu.

Vojtch

konen

umlkl a zadíval se stejným

smrem. Byl žádostiv spatiti dívku, do níž se Stanislav tak horoucn zaniiloval. Tak sedli oba, ekajíce píští Jara. Po drahné dob ozvaly se konen za záclonou lehké kroky, šustot šat, díví hlasy. Brzy erné záivé oi na to poodhrnula se záclona a probleskly pod ní ze svží veselé díví tváe. „To ona!" zašeptal Stanislav Vojtchovi do ucha, všecek

dv

rozechvn. Nemohlo se vru pro tu dívku užiti pípadnjšího názvu, než jakým ji poktila spolenost host literát. Oi její usmívaly se na svt jak první jarní kvty. A když vklouzla celá do buffetu, bylo rozkoší pohledti na hebkou její postavu, na lehký pokyn hlavy, jímž hosty mlky pozdravila, na roztomilý zpsob, jakým si vyplétala s erných vlas filigránský klobouek, ovšený zdobn bílými zvoneky umlého jarního kvítí, a jakým svlékala s útlounkých rukou tsné rukaviky, vyhledá jíc pi tom zpod sklonné leskle erné asy jako v myšlenkách a pece s patrnou úmyslností na blaženou dvojici host. Náležela k tomu druhu brunetek, jehož lesklý erný vlas nevrhá stíny své na jasný obliej nad elem rozpíná perut své krásná noc a dole usmívá se svží jarní jitro. :

,,Nuže?" zašeptal

opt

Stanislav.

Ale Vojtch peslechl jeho otázku. Tak byl zabrán do pohledu na ernobrvou krasavici, která

83

nyní vystídala vrásitou staenu na

n.

erveném tr-

odpov

Stanislav mohl ostatn na svou otázku vyísti z jeho obdivem naplnné tváe, I obrátedy opt své oi k milo\aiié dívce a litoval za-

zejm til

jisté, že

má

pouze

d\

oi, že jich

nemá aspo

tisíc,

aby tnohl tisíckrát do duše ssáti milostnou to podobu. Mezi tím, co oba pátelé jako zkamenlí rytíi v pohádce na dívku pohlíželi, zdálo se, že probouzí pohled Jara v mrtvé kavárn opravdu nový život. Na bufetu nastalo pod její rukou zvuné sthování se podnosu, sklenic, kolá a cukru; hubený sklepník, který byl stál za \lády Zimy \' hlubokém rozjímání u stny, zaal pebíhati se špinavým ubrouskem pod páží od stolu ke stolu; z kuchyn vybhlo mourovaté kot a hrálo si s ošumlou záclonou; ba amorkové na pozlaceném rámu nebes oživli, ne sice vlastním životem, ale mranem much, který se nad nimi zdvihl. Pišel také nový host. Byl to starý lovk, s prošedivlým vlasem, prošedivlým vousem, ale s párem mladistv ilých oí ve vrásitém oblieji. Usedl s pozdravem k naší dvojici. Když oba s jakýmsi nelibým úžasem na nezvaného soudruha vzhlédli, zahovoil s úsmvem: Nemáte snad nieho proti tomu, pánové, že jsem si pisedl k vám. Nemiluji zpsob neb nezpsob jak chcete u nás panující, že se každý nový host ohlíží pedevším po prázdném stole. Vždy uinila sama píroda lovka družnou bytostí. Pidružiti se k nejbližší skupin, zapísti hovor, baviti se vespolek tak to má býti! A tak to i bývá v jiných zemích. Poohlédl jsem se svtem a mohu i

,,

—

—

o tom mluviti."

—

84

Naši mladí pátelé nebažili v této chvíli nikterak po družné zábav. Dali to vetelci nevrlým svraštním ela a významným mlením zeteln na srozumnou. Ale tím nepodailo se jim utlumiti jeho touhu po pátelském rozhovoru. ,,Ano, poohlédl jsem se, pánové, dosti daleko

svtem," pokraoval po chvíli. ,,\^idl jsem mnohé a národy a kdo nco vidl, mže nco povídati. Mnoho jsem prožil, pánové, mnoho jsem zkusil, dobrého i zlého, smutného i veselého. Mohl bych vám vyprávti ze svého života mnohé zajímavé píhody, že byste se podobných ani v románech ne-

zem

dotli."

Odmlel

opt, ekaje povzbuzení. Ale ani v tu chvíli pro oba bezdné posluchae zajímavosti. Pro dalo se v buffetu nco, s ím co do zajímavosti, alespo pro n, žádný píbh na svt závoditi nemohl. Dívka ezala totiž cukr v úhledné tyhranné kousky naši pátelé byli by ji vru to namáhání odpustili, nebo nejpoutavjší

se

píbh neml

n

—

—

jim oslazoval ká\Ti jediný její pohled a vrhala chvílemi letmo plaché pohledy na trojlístek v rohu, jež si každý z nich ve svj prospch vykládati mohl. Byli by se nejradji hovorného lovka, který pi dalším vypravování svém ustavin tu otázkami, tu pátelským svíráním jejich ramenou pozornost jejich od toho jediného, co pro v tu chvíli cenu mlo, odvrátiti hledl, njak zbavili ale odsednouti k jinému stolu, bylo by nezdvoilým a vzdáliti se ke kuleníku v pední svtnici neb vbec z kavárny z píin na snad jsoucích nechtli.

pi tom

n

;

Nezvaný spoleník jejich

pohled a

obrátil se

pravil,

smrem upených

hroze jim prstem

:

,,Zdá

85

se mi vru, pánové, že vnujete zornosti tam té dívin, nežli

mnohem

mn.

více po-

Nu, býval jsem

také mlád. Míval jsem také chytlavé srdce. A zažil pemnohé milostné dobrobez chlouby družství, na nž si ješt nyní na ^ stará kolena s radostí vzpMDmínám. Byli jste ve Španlsku, pá-

jsem

—

—

nové?"

—

i

nebyli," odpovdl nevrle Vojtch. jen ve vzd,,Ach, krásná zem, krásný lid lání trochu opozdilý. Slunce osvty nezaplašilo ješt všechny stíny stedovku z romantických španlských údolí. Pod ernými kloboulcy jejich obyvatel ,,Byli

—

mnoho pedsudku

a povry. Ani tak \'í v kouzla a áry, duchy a strašidla. Já sám, pánové, byl jsem tam jednou strašidlem in optima forma." Upjal oi na obti své, ale shledal, že ani tento hnízdí ješt

zvaná honorace nebývá

nkdy

lepší.

mnohoslibný úvod neoživil zvdavostí tváe jejich. Nedbaje toho, pokraoval: ,,Jscm inženýrem. Koovnický jakýs pud vedl mne za mládí do ciziny, kde jsem se zdržoval v rzných zemích. V žádné píliš dlouho. Njaký as ztrávil jsem také ve Španlsku, jsa zamstnán pi vymování jedné tamjší

V

jedné vesnici musil jsem se delší jsem pohostinného pijetí vdotri faráe, jemuž jsem byl doporuen. Vykázal mi k obývání pokojík v pízemí, sousedící s jeho trati

as

železniní.

zdržeti a doznal

ložnicí. Žil jsem po tu dobu jako v ráii. Po snída.ní a po mši, kterouž jsem vzhledem k písné nábožnosti svého hostitele navštvovati musil, sedlával jsem si kon a vyjíždl za svými záležitostmi do okolí, odkud jsem se vracel teprve k veeru. Po veei baví-

86

val jsem se pi sklenici vína pozd do noci se starým pánem. Pi tom mívali jsme asto malé hádky, které však nezabíhaly nikdy do ostrosti a konívaly zpra-

Mj

souzvuným uknutím našich sklenic. velebný hostitel vzel totiž názory svými až po sametovou epiku na vrchu snhobílých kadeí v temném stedovku. Byl sice po svém zpsobu dosti ueným. latinsky a ecky dokonale, v theologii byl snad stejn sbhlý, ale zaklepal-lis jinde, ozvala se nevdomost, nebo povrchní toliko znalost pedmtu. Novovká vda byla pro nho totéž, co pro nás Cechy jeho vxsnice. Byl prosáknut povrami. Vil zejména skalope\ai v objevování se duch. Chtl-li jsi zaviklati touto jeho vírou, mluvil o Voltairovi a francouzských neznabozích. Jinak byl to však dobrosrdený staec, milý v obcování, k žertování náchylný a sám žertu pístupný. Divíte se asi mé skromnosti, že nazývám obcování s dobr\Tn duchovním žitím jako v ráji. Avšak musím vyznati, že jsem tehdáž poteboval k pedstav ráje pec ješt jiných vcí. Zejména Evy, Ale ta zde byla, a to snad slinjší než její praímáti ped požitím osudného jablka. Než odpuste, budu vzhledem k tam té zvdavé v bufetu pokraovati pitlumeným hlasem má historie není totiž zcela v poádku. Dobrý fará u sebe vedle staré hospodyn ješt mladou nete. Marn napínal bych svou sevidla

Uml

Ev

;

ml

stárlou obraznost,

Vy

abych vám vylíil

její

pvaby.

mladí pánové mluvíte ostatn o kráse ženské vždy jen v dithyrambech. Vypiujete si vždy od pohanství Venuši, od kesanství Madonnu. Škubáte labut a havrany, saháte po hvzdách a tropíte

87

jiné pošetilosti, abyste snesli bytosti.

A pece nemžete

dstojný obraz drahé do svých slov ten

vložiti

kter
pvab,

mj

neml jsem hrub píležitosti, abych se tsnji sblížil. Vídal jsem ji jen ráno pi mši a veer pi stole, kdež bývala nevdomky pomocnicí svého strýce pi našich slovních ptkách, ponvadž mi asto její oi nejpádnjší dvody urvaly se rt. Mimo to nalézala se pod písn<ari dozorem velebného strýce a jeho hospodyn. Ale zpozoroval jsem záhy, že porozumla dívka Ale

s

ní

mým s

plamennvTn

pohledm

a že

jim

její

zraky

jemným povzbuzením picházejí vstíc. To byla ovšem výhra! Posilnn tímto

vzájemn
mén

abychom hospodyni

—

,

—

sousedství já strýce, ona opustiti své ložnice a sejíti se v prvním

nevzbudili

pate domu, v prázdném prostranném pokoji, v nmž se ukládají pouze staré kostelní vci a jiné haratn-

88

pátí, a

nhož

do

nepichází.

nikdo ani ve dne, neku-li za noci,

.

Téhož veera, na který jsme svou první tajnou ustanoviH, hájil fará s obzvláštním zápalem své duchy a tvrdil mimo jiné, že druhdy dle výpovdi oitých a hodnovrných svdk, zejména jeho

schzku

v samém farním stavení, a sice v pokoji prvního patra mžete si pomysliti, že se pi tom zraky nás mladších setkaly a že dívka zahoela

pedchdce,

i

zbledla

—

—

duchové dvou zemelých rejdy své pro-

vádli.

opané náhledy velmi pedstíraje unavenost, záhy

Hájil jsem tentokrát své

mdle a odebral jsem do své

se,

ložnice.

Zde naslouchal jsem netrpliv,

brzo-li poslední

dom

ruch ve vedlejším pokoji faráov a v celém utuchne. A touze mé trvalo to zoufale dlouho. S bouliv tlukoucím srdcem pedstavoval jsem si vzácné pvaby, jež jsem dotud jen okem objímati sml a jež snad nyní konen, pružné a teplé, na prahnoucí prsa pivinu a proklínal jsem v duchu každý šramot venku, který nedokavost mou vždy znovu na skipec natahoval. Konen utichlo vše. Jen tichý zpv cikád ozýval se krásnou nmou nocí. Vyklouzl jsem dvemi, které jsem byl jen napolo pivel, opatrn do tmavé chodby a vznesl jsem se po schodech beze zvuku, na kídlech touhy do pr\mího patra. Dvée pokoje, k naší schzce ureného, byly oteveny. Zajisté mne již oekává. Ovšem, vidím u okna tmavý stín, v nmž tají se tolik ohnivého života a vdku. Pivel jsem za sebou dvée a pistoupil jsem k ní. Co jsme šeptali, nevím. Co jsou slova v takové chvíli Však za to vzpomínám !

89

dosud živ na rozkoš,

s jakou jsem tiskl její teplou chvjící se ruku, s jakou jsem pak ucítil okrouhlý, pružný vdk jejích ramenou ve svých loktech, obnaženou šíji pod svxTni prsty a vzedmutá díví adra na chvjících se prsou. Stoudné vzpouzení sloužilo jen k tomu, abych pocítil tyto vdky tsnji, plnji ve své náruí, a její hlava odklonila se jen proto stranou, aby byly rty její zcela v šanc vydány mým vroucím polibkm. Ó, jak jsem užil volnosti tc! S jakým zápalem se setkal ret s tím ohnivým granátovým kvtem Obdivoval jsem se dotud jen kráse jeho nyní poznal jsem opojný jeho žár. Lakotnost moje nemla mezí. Ale z opojení toho v\i:rhly nás pojednou vrzavé kroky. bh'žící se zvolna po schodech. S leknutím vymkla se dívka z mé nárue. Já jsem couvl uleknut.

mj

!

;

Naše ped chvílí závidní hodná situace zmnila se tmi kroky v pravý opak. Najdou-li nás zde, jak

skoní

se

mj

pobyt v pohostinné fae a jak bude

dívce

Kroky se bh'žily neúprosn. ,,Bože, je to strýcv krok Vejdc-li sem Co si poneme ? Kam se skryjeme?" Odpovd na tuto otázku byla ovšem nesnadná. Z pokoje jsme již uniknouti nemohli; byli bychom chvátali pozdnímu chod( pímo do nárue. V pokoji samém nebylo skrýše. Ležely tu jen staré porouchané kusy nábvtku a kostelního náadí, zaprášené knihy a opodál v msíním svitu u našich nohou domácí prostv hromadu složená stará kostelní projela mi hlavou radla a roucha. Pi pohledu na šastná myšlenka, ^^zpomnl jsem si na povrivost starého faráe, na jeho veerní vypravování o dvojici duch, jež prý v tomto pokoji strašila. !

!

i

n

i

90

Zasvtil jsem dívku na rychlo ve svj plán. Vzdechla sice: „Jaký hích! Jaký hích!" ale vidouc nezbytí, zabalila se po mém píkladu spšn celá v jedno z velikých bílých prostradel, na podlaze ležících. Na to vstoupili jsme po špikách vedle sebe do mlkého výklenku v pozadí pokoje. Snad odhodlan mine pozdní chodec pokoj nemine-li ;

—

v ped.

Neminul.

Pootevenými dvemi vpadl svtlý

pruh, pak se dvee ty zcela otevely, a na prahu objevil se starý fará se svíkou v ruce. Jak pozdji odchodu z jídelny, jsa \Tpravoval, nemohl po u\Tklý na delší besedu, usnouti a rozhodl se, když byl njaký as bez kýženého spánku v posteli ležel, že si dojde nahoru pro jistou knihu. Uinil krok do pokoje. Vystoupili jsme, kráejíce po špikách podle sebe z výklenku, starý pán spatil nás, hledl okamžik ztrnulým okem na blížící se zjevení, vzkikl, upustil svíku, která na podlaze zhasla, a chvátal z pokoje, po schodech dol. Abychom jej pedevším do ložnice jeho zahnali a do svých pokoj vklouznouti mohli, sestupovali jsme za ním. Ohlédl se dole a spativ naše bílé stíny, chvjící se za ním, vrazil do své ložnice a zamkl za sebou dvee. Odevzdal jsem rychle rubáš dívce, aby tato corpora delicti ve svém pokoji ukryla, a vklouzl jsem rychle do své ložnice. Slyšel jsem, jak se fará chvíli modlil, pak na hospodyni volal: ozývaly se kroky, hlasy a na konec jsem ^ usnul Probudil jsem se velmi pozd. Fará a nete byli již v kostele. Hospod\Ti mi vypravovala pi snídani o noním zjevení a odevzdala mi zárove

mém

ob

^

'

^.

91

psaní. Byl bych to psaní po petení málem roztrhal. V^olalo mne za jiným zamstnáním v jinou krajinu. jsem se vydati na cestu bez nadje, Ješt dnes že se do tiché vesniky, která mi prá\ n>Tií tolik rozkoše slibovala, kdy více vrátím. Musil jsem bez odkladu vyjeti, abych se dostal

ml

as do nejbližšího msteka, kde mne již podnikatel stavby oekával. S tžkýTU srdcem složil jsem své vci do tlumoku, osedlal kon, rozlouil se s hospodyní a zajel na návrší ke kostelu, abych se i s faráem a krásnou neteí rozlouil. Cestou lál jsem osudu zle, že mi nedopál, abych pedl dále milostný

v

pomr

mladou Spanlkou. Jak asto mohli jsme svého strašiti v prázdném pokoji, jsouce bezpeni, že tam bázli\T strýc za žádnou cenu nevstoupí! Avšak umínil jsem si, že se alespo na nkolik dní do vesniky vrátím, jakmile mi to s

ješt do

libosti srdce

pomry dovolí. Ped kostelem

pivázal jsem kon ke kaštanu a vešel do \Tiit. Mezi nábožnými spatil jsem v zadní stolici též drahou dívku. Byla dnes bledá a modlila se horliv, snad aby si vyprosila odpuštní híšného noního pestrojení a nesetných sladkých hích, jež spáchaly ped tím naše žhavé rty. Když mne zahlédla, sklonila v mocném uzardní obliej až na modlitební knihu.

tém

mj

hostitel Neubránil jsem se úsmvu, když po skonené mši odkašlav si, temným hlasem promluvil: Pomodleme se ješt otenáš za spásu dvou bludnvch duší. aby došly vného pokoje." AVšed ped kostel, pokal jsem u kon svého na dívku. Jak se zachvla, jak bolestn na mne pohlédla když jsem jí oznámil, že odjedu. Stiskl jsem ,,

92

chvjící se ruku a slíbil jsem, že se za krátko V tom pišel fará a zarmoutil se upímn, když jsem mu s díky za laskavé pohostinství nastávající odjezd svj oznámil. Také jemu jsem musel slíbiti, že jej opt brzy navštívím. Když jsem již jednou nohou vzel v temenu, zadržel mne ješt dobrý staec a vypravoval mi všechny podrobnosti noního zjevení, pi emž se nete jeho kamsi stranou do polí zahledla. Na konec nemohl si odepíti, aby nezvolal „Nuže, co tomu íká Voltaire s francouzskými neznabohy ?!" Rozumí se, že jsem se nepokusil o vyvrácení jeho bludu. Pokriv jen rameny, vhoupl jsem se do sedla, zraky setkaly se ješt v obsažném pohledu s ernýma oima pvabné dívky a z trojích rt zaznlo srdené: ,,Na shledanou!" Na shledanou Mnoho znla mi v uchu slova tato s plným kouzlem vroucnosti, kterou do nich vložil zvonivý díví hlas. Modlitba faráova nedocházela dlouho ješt splnní peasto ješt opouštl za krásných jižních nocí híšný duch tlo, odpoívající pod verandou obrostlou zelení v dálné krajin, zalétal nazpt do tiché vesnice a setkával se tam v opuštném pokoji s duchem milé dvy, líbaje její nžné, ohnivé rty. Ale každý kvt vadne, odkvtá. Také granátový kvt tchto rt zbledl po:nkolika týdnech v mé pamti, jiné vci zaujaly zcela mou mysl, jiné ohnivé oi rozehály mé srdce zkrátka, pozapomnl jsem na krasavici z fary. Duch dojejí

vrátím.

:

!

dn :

mj

—

mj

šel

pokoje.

Domníváte

se zajisté, pánové, že je

mé

výpravo-

93

vání u konce. Ale chyba

lá\

ky.

Zbývá mi ješt jedna

kapitola.

Když jsem po nkolika msících opouštl Španlsko, \edla mne cesta kolem vesnice, v níž jsem zažil milostné ono dobrodružství. Ubriz pvabu, jež jsem tak na krátko choval v nárui, oživl rázem v duchu mém a táhl nezdolnou mocí k vesnici,

m—

svj kouzelný kruh. Penocovav v nedalekém msteku, zajel jsem ráno do známého údolí. \'ž kostela, lesknoucí se v jitních paprscích, piixjmnla mi, že v tuto dobu muj bývalý hostitel ješt odbySá obad. Zajel jsem tedy ke kostelu a vstoupil do vnit. Mezi nábožnými ix)h ešil jsem tenkrát nete faráovu. Mše byla již ve

málem u

konce.

Ale jaké bylo podivení mé, když fará k posledu, odkašlav si, opt temným hlasem promlu\ il Pomodleme se ješt otenáš za spásu dvou bludnvch duší, nemající( h i)ro híchy s\ é v hrob po,,

koje!*'

Což nestaily niodlitby tohka msíc dobrému aby jej upokojily stran osudu bludných duší? Ci straším in absentia? Ci ml fará zas nové njaké starci,

hallucinace

?

Pokal jsem když

mne opt

na

u kaštanu. Je\ il velikou radost, spatil. Neodolal jsem zvdavosti své

a zeptal jsem se ho hned po prvních velých slovech uvítacích, cestou k vesnici, pro se ješt nyní za

oba nešastné duchy modlí. ,,Ah, to je smutná historie," pravil fará. ,,Po vašem odjezdu zdálo se, že moje modlitba a vykropení onoho pokoje svcenou vodou, které jsem v týž den vykonal, neklidné duchy upokojilo. Alespo

94

jsme ani já ani hospodyn ani nete delší dobu nieho podezelého nevidli a neslyšeli. Ale ped trnácti dny pijel ke na prázdniny student ze Salamanky, syn jednoho z mých dvrných pátel, nakažený novými vdami jako vy, a za krátko po jeho píchodu zaliájili u nás oba duchové na novo své píšerné noní rejdy. A sice jsou poslední vci horší prvních. Slýcháme v noci lehké kroeje, šustot šat, vrzání schod a lidé spatili v okn opuštného pokoje dva píšerné stíny. Nemohu si vc

mn

zpsob, že nemohou duchové tito ztrpti v okruhu své psobnosti žádného lovka, který pochybuje o jsoucnosti jejich, aniž by zejmými dsnými projevy svými zahanbili jeho nevru. student byl také inností jejich ze své tu jinak vysvtliti, nežli v ten

Mj

nevry úpln

vyhojen. Tvrdí, že prý je spatil sáxn,

na vlastní oi, jak se pi zavených dveích v podob bílých stín nesly jeho ložnicí. Otažte se ho jen

—

uslyšíte

!"

Kousal jsem se do rt. Takovou zálibu v strajsem vpravil svou první a jedinou lekcí té uenlivé žace, která ji tak horliv opakuje s prvmím mlad>mi spiritistou, který, se jí namanul. A zdá se, že si nástupce dkladnji nahýbá z íše blaha, jejíž obruby jsem se pouze dotkl svými rty. Odpustil jsem ostatn dívce, že na mne tak záhy zapomnla; vždy mne mohla odzbrojiti stejnou výitkou. Za tako\Tchto okolností byl jsem ovšem na fae zbyteným. ekl jsem farái, že se nemohu bohužel u nho zdržeti. Na chvilku jsem ovšem faru šení

mj

Zpozoroval jsem, jak se pvabná pi mém vstoupení lekla v rozpacích, se sklopeným okem podala mi obadn ruku a rty její

navštíviti musel.

dívka

;

95

koktaly nkolik

bžných

slov

pi

vítání.

Student ze

Salamanky byl hezký hoch, jak se sluší a patí. Z duchovní koUegiálnosti k nmu a ze šetrnosti k dívce nezmínil jsem se ani slovem o domácích strašidlech a rozlouil jsem se

již

za krátkou chvíli

— navždy, provázen faráovým: „S Bohem! A mjte že jste svými novými vdami ješt nezlomili všecky nadpozemské moci. S tím pozdravujte

na pamti,

Voltaira a francouzské neznabohy!" muj je u konce. JNIohl bych vám ze Tak. svého života vypravovati ješt mnoho podobných historek, ale nemohu se déle zdržeti. Porouím se." Oba pátelé oddechli si z hloubi duše. Zproštni obtížného mluvky, mohli se úpln vnovati hlední na vílu buffetu. Ale ta zašla po chvilce do kuchyn.

Píbh

,,Co íkáš té španlské historii?" pravil Vojtch. Španlsko ani z daleka se mi, že ten nevidl. Zpozoroval jsi, jak se ve svém rozvláném

„Zdá

lovk

vypravování všem lokálním podrobnostem vyhýbal? etl bezpochyby nkde nco podobného, aneb si celou tu španlskou píhodu prost vymyslil. Nejapná je dost. Nemusel pro ni vru tak daleko." ,, Poml o té hlouposti," ekl Stanislav. ,, rádi, že jsme zproštni jeho tlach." Mezi tím vTátila se dívka do buffetu. Zívla tam nkolikrát pvabn, zastírajíc si ústka dlaní. Náhle povstala a vznášela se lehounkým krokem ke stolu, za nímž oba pátelé sedli. Ustal na okamžik srdcí jejich tluk. Jako poslu rajské blaženosti hledli upjat krásné vidin vstíc.

Bume

Tato pichvla se k té stran stolu, pi níž sedl Vojtch, a zapla hlasem nebeských zvonk: ,,Smím si vzíti t^ento Svtozor?" Pi tom usmála se na Vojte-

96

cha zpsobem tak nevýslovn lahodným, že mu slova svolení u\-ázla na rtech a pouze ruka jeho jmek ní odšoupla. novaný asopis Vrátila se na pedešlé místo a rozestený a-

bezdn

sopis ukryl obma kídly její obliej, ale jen po oi, které pes okraj list ješt nkolikráte k Vojtchovi zalétly. Tento ucítil na ramenu svém keovité stisk-

—

k píteli, který mu tímto spsobem vzrušení své na jevo dal. Stanislav byl nápadn bledý; rty jeho se chvly. Nesnesu déle ,, Konec všemu," šeptal rozilen. tato muka. Pry odtud, pry!"

nutí. Obrátil se

,,

„Co „Ty

se

Vojtch polekán. Nevidl jsi její pohled a

stalo?" otázal se

ti

se ješt tážeš

?

úsmv? Neslyšel jsi její hlas? Netrop ješt úsmšky touto petvákou!" ,,

Jakou petvákou?

]\Iluv

si

ze

mne

zetelnji."

mým

,,Jsem pesvden, že víš dobe, co bouí nitrem. Yis zajisté dobe, že byl asopis pouhou záminkou, aby se ti mohla piblížit. Vidl jsi, jak líbezn se na tebe usmála, slyšel jsi laskavý zvuk jejího hlasu. Neušly ti její toužebné pohledy; jsi je sbíral lakotn jako drahé perly!" ,,

Píteli,

žárlivost zaslepila

mi nepišlo ani na mysl ,,K

emu

—

tvj zrak

—

vždy vždy

dále mluviti," pravil Stanislav, vstá-

hrobovým hlasem. ,Jaro mé dokvetlo zde naven cítím, že se mi chtjí vždy musím ven prsa rozskoit. Zapla za mne kávu, zapomnl jsem strážní andlé života, obletujte tobolku doma vaje,

—

—

—

mou

hlavu!"

—

97

IX.

Vojtech cdkvalpL, zaplativ, z kavárny za Stanix\le ten jakoby se byl propadl. Srdce Vojtchovo sevela úzkost. \'zpomnl si na verejší slavem.

ei

Snad

pítelovy.

domem, aby Vltavy

V jakým

zmizel

nkterým prchodním

se dostal nejkratší cestou

k

proudm

1

obav tkal ulicemi, pemítaje, zpsobem by možné katastrof zabrániti

trapné této

mohl. Šastnou náhodou namanul se mu v cestu Ezop. Vykraoval si dnes jaksi hrd pokud tomu dovoloval belhavý zpsob jeho chze v nezdailém jeho oblieji jevila se blažená nálada a z dírky kabátu vyzírala skromná fiahnka. Vojtch vypravoxal, co se pra\e stalo, a nezatajil své obavy. Ale Ezop zavrtl hlavou. Ujišoval, že mí\á Stanislav v kavárn asto podobné záchvaty žárlivosti a ze po nich nebývá oby-

— —

ejn

druhý den ani stopy. Chce

li,

že

zpsobí

on,

Ezop, zítra na vlas stejný výstup dojde prost k buffetii a požádá dívku za fialku z kytice, jež tam ve ;

váze stává.

K

žádosti

Ezopov

procházeli se na to po Pí-

kopech, tvoíce pro velikou nestejnost délky tla a krok párek dosti ncsoumrný. Skromný náš hrdina poínal si dle možnosti nenápadn; Ezop práv naopak. Onen snažil se, aby znesnadoval rychlostí chze a rznými obraty na právo a na levo tlupám obecenstva, picházejícím proti pim, celkový a ádný pehled svého povrchu: tento smoval k samému stedu chodníku a zastavoval se každou chvíli, aby Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XVI.

7

98

dkladn líc i rub nkterého kolem šuvábného zjevu dámského. Po ch\ íli prohlásil Vojtch, že je nepítelem takové výstavy šatstva. Niím jiným prý t^ promenáda neni. KzopUv odv nebyl sice rovnž stvoen pro výstavu a jedinými jeho kusy byly vlastn jen fialka v dirce kabátu a z brusu nový nákrník, upomínající výstedním tvarem a žárem barev na motýly trop. Avšak zdálo se, že pikládá Ezop tmto kusm a zejména druhému rozhodnou váhu. Hladil a rovnal ustavin objemná jeho kídla, usmívaje se nad ním svdn na kolemjdoucí krasavice. Tuším, že jsem již poukázal k erotickému smru jeho nadání. Táhl zpujícího se \^ojtcha dále. Však pojednou zadíval se upen na jednu dámu, stojící ped výkladní skíní. Jakmile ji Vojtch spatil, vytrhl se násiln zevlujícímu soudruhu a kráel tak rychle v ped,, že jej Ezop teprve po hodné chvíli opt dostihl. ,,P-p-pro mi p-p-prcháš?" vyítal mu. Ponvadž jsem nechtl, aby mne zahlédla ona si

prohlédl

sricího

,,

dáma ped

výkladní skíní." dalším dotazm odpovídal Vojtch vyhýbav. Avšak Ezopa zajímala ta dáma tak velice, že neustal, až vyzvdl, že jest to mladá ona vdova, v jejíž budoár se Vojtch dnešní noci tak dobrodružným

K

zpsobem

dostal.

Ale tím nebyl zvdavý Ezop uspokojen. Uinil návrh, aby s ním vešel \^ojtch do nkteré elegantní pivnice na blízku a tam vše, jak náleží, vy-

povdl. Vojtch piznal

se,

že

nemá

dosti

penz,

._Ezop odstranil tu pekážku nabídnutím, že ád sám zapraví. Obdržel prý dnes znanjší obnos. Tato .,

99

okolnost vysvtluje zárove dnešní výstední chování Štstí lásky" jindy tak tichého a skromautora ného. ,,

Takové obtovnosti Vojtch neodolal. Vešli spolu do nejlepší restaurace na blízku Vojtch ostýchav, Ezop se vznešenou a usedli se lesklo všechno nedbalostí ke stolu, na až po úhledná párátka v ozdobné nádobce uprosted oslující elegancí. Ezop odmnil pítele vru královsky za to, že se mu propjil za folii pi výstav nákrníku. Objednal dvakrát nejdražší položku jídelního lístku a neustával vybízeti soudruha k pití. Po jídle vypotebovali dohromady as tucet elegantních párátek a poruih si dva drahocenné doutníky. Odfukujíce lehké kruhy vonného dýmu, zapedli se v rozmlu\'u, kterouž tuto podávám, ponechávaje pouze Ezopov k vli úspoe místa tenái, aby v každou druhou zaátení písmenu v duchu ztroj-

—

—

nmž

vrn

ei

násobil. ,, Musím se ti piznati," zaal Ezop, ,,že na mne uinila ta dáma nesmírný dojem. Nevidl jsem jaktživ ženštinu tak slinou. Jsem znalcem a pravím ti, že by obdržela v galerii evropských krasavic

první cenu." ,,A což kdybys ji spatil na pohovce, v pestrém piléhavém jejím župane." ,, že tak zatemuje odalisku. Šastný loAle rci mi, pro jsi se jí vyhýbal? Kdybych s ní byl já v takovém pomru jako ty, pidružil bych se k ní neprodlen a vyzval bych po jejím boku všechny párky Píkop v zápas o první cenu." ,, Vyznávám upímn, nevzal jsem s sebou pi

Vím,

ve!

100

útku

z domu strýcova dosti penz a ona mne zaloVíš snad, jak neplynná bývá zábava s vitelem, máme-li prázdné kapsy." žila.

„A

kolik

ti

zapjila?"

Vojtch jmenoval obnos. „Ach, takový pakatel! Ten ti odevzdám teba hned, abys mohl chvátati k jejím nohám." Neplanu po ní takovou touhou. trní královna jiná." „Ach, bože, a já bych dal za ni bez rozpak svj život. Milý píteli, hled, prokážeš mi nesmírno,u „Mýlíš

V

srdci

službu:

se.

mém

pepus mi

ji."

Nejsem

ti v cest." jak se k ní piblížím? Pedstav mne." „Pipadá mi na mysl jiný zpsob," pravil Vojtch po krátkém pemýšlení. „Zajdi tam s poruením ode mne, pedstav se jako múj pítel a zapla jí za mne ten obnos." j, Skvostná myšlenka! Pjdu tam ješt dnes. Zlíbal bych za tu geniální myšlenku." Speetivše na konec smlouvu o slinou vdovu

,,]\lilerád.

,,Ale,

t

mlnického, opustili pátelé hostinec. A^ojtch navrátil se v nový domov a sestoupil po krátké rozmluv s Brzobohatým, který jej na chodb v otevených dveích své pracovny zastavil a spoustu knih z pestré zásoby na psacím stole k ukrácení veera mu vnutil, do bytu v podzemí. Talm usadil se Vojtch za stl s blah>Tn pocitem lovka, který po klopotné pouti svtem poprvé opt odpoívá pod vlastní stechou. V pokoji panoval již hluboký soumrak. Znenáhla zaalo se šeiti také venku. Kolem hrobové ticho. Náhle ozvaly se odkudsi s vysoká, jako z oblasti nadzemské, lahodné lahví

101

flétny. Dle strany a výšky, odkud se 2vuky tyto linuly, usoudil Vojtch', že jest zídlem jejich podsteší, nebo spíše sama stecha erného romantina ckého výstupku, jímž ho byl tento starý chvílí sdlil první pohled pro sebe zaujal. domácí pán, že tam ubytoval ráno nový pírstek

zvuky

dm

Ped

mu

svého personálu, mladého úetního. Stží mohl Voj-

tch uviti, že dovede prosaický úetní vyluzovati takové dumné tklivé tóny. Pod prsty neznámého hudce

prýštily se

pímo

zvukové tyto vlny, jakoby vyplý-

peplnných ader. Podzemní poslucha nemohl odepíti obdivu muži, který si pi zamstnání tak suchopárném zachoval v duši takovou zásobu cit. valy

z

hloubi

Konen umlkla ticho.

flétna.

Znovu zavládlo hrobové

Zárove zachvl Vojtchem hrobový

chlad.

Za beznových veer topil by si u nás snad sám Kato a pouze nedostatkem kamen v podzemní jizb vysvtluje se asi, že nepivítala nového pána praskavinra

ohnm.

Básník rozžal svíku, uloživ se do postele. Vzal do ruky první sešit románu, jejž byl Brzobohatý tak vychválil, a zadíval se jia ohniv zbarvenou obálku. Ze spousty hrozných, ale na štstí nejasných ped-

mt probírala

se tu

krvav ervená postava

mistra

popravího, s jehož obrovské široiny kanula krev jako bohaté ervené slzy. Vojtch obrátil list a zaal

bezdky

ísti první kapitolu. Ale brzy upoutal jej že prolétal kv^apn stránku za stránkou, hltaje sporou jejich sa^zbu, a že brzy hubenyl sešit odložil a po druhém, ješt hubenjším í>áhL Hrza kupila se na hrzu, pekvapení stíhalo

román tou mrou,

102

pekvapení, niagnetiséi, námsínice, zloinci, kati, žid, muž se železnou svobodní zednái, maskou, zazdné jeptišky, hrobníci a podobná hasplétala se tu v píšerné klubko jako hemžení fantastických jedovatých plaz. Se zimniním chvatem sahal Vojtch po nových, bohužel stále hubenjších sešitech, ale pojednou ocítil se uprosted nejvtšího napnutí v iré hluboké tm. Sporá svíka dohoela. Rozžal ješt nkolik sirek a posvítil si jimi alespo do konce odstavce. Pak vytáhl si peinu pes hlavu a chtl usnouti. Ale \nale tato zstala zbožným páním. Spousta píšerných postav, které byl do duše nahltal, vystupovala z ní zvolna ped jeho duše\Tií zrak a zaínala kolem nho divoký rej. Nadarmo gnažil se, aby zapudil tu spolenost pedstavou své Kateiny nemohl krásné její tahy zeteln v pamti oživiti. Zjevil vy se mu jen mlhavé obrysy její postavy, míhavý stín, jakoby ležely ne dny, ale roky mezi n\Tijškem a posledním s ní setkáním. Snáze podailo se mu pivábiti k sob obraz pvabné vdovy; ba, pedsta-

vný

jesuité,

v

;

mu

v živosti až pílišné, že vzbudila v duši jeho. vzrušené tením románu, vlnobití vášní. Nepochopoval nyní, jak mohl penechati takový klenot

vila se

oovici, jakou byla veee p pivem, párátky a ostatním píslušenstvím. Na štstí shrnula se nad tímto rozilujícím obrazem v krátce zelená záclona a tuto pozdvihla nyní jiná útlá ruka, odestírající svží veselý obliej pod filigránským kloboukem, ovšeným bíKnni zvoneky jarního kvítí. A tomuto za

milému zjevu podailo se zažehnati na chvíli píšerné stvry nedoteného románu. Vojtchovi bylo voln a blaze. Zdálo se mu. že leží na dn kišálového

103

nmu

jako že se k sklání rusalka z kavárny.

proudu a

prhledným závojem

pkného le

toho snu vyrušil jej po ch\íli v hrobové tišin noní zeteln \ynikající. Byl to zvuk krpje, dopadající tvrdona jedno místo podlahy. V rozešíjn a chvlém posluchai zbudil zvuk ten mžikem pedstavu krve, kanoucí k zemi rudými krpjemi. Tato pedstava obtžovala jej tak, že poslední sirku kapala tam rozškrtl a na místo zvuku si posvítil prost nedaleko okna voda s vlhkého stropu na vyhnilou podlahu. Upokojen vrátil se na lože. Ale brzy vytrhl jej z nárue dímoty jemný šramot na podlaze, tiché hryzáni a pištní, blížící se ze všech kout. Bezpochyby beseda myší. S tichou resignací naslouchal tomu ruchu, jako Gothcuv hrab s\atebnímu plesu

Ale

z

z\uk, slabý sice,

odmen

:

pídimužík.

X.

Ráno navštívil V^ojtcha pan ptal se ho, ja:k se vyspal a qo se

Brzobohatý a

ze-

mu

zdálo. ,, První sny v novém byt se, jak známo, jist vyplní," doložil. Pravdomluvný Vojtch piznal se, že se

mu

zdálo celou noc o loupežníku, který jej do nahá obral a s nímž ve snách zápasil až do samého rána. ,,Ah, v tomto pípad se ono písloví ovšem neosvdí," usmál se Brzobohatý. „Bezpochyby pronásledoval vás až do íše loupežník z románu, který jsem vám ku tení zapjil. Jak se vám líbí ten román?"

sn

104

\''ojtch neskrblil pochvalou. „Tší mne velice," pravil nakladatel, ,,že se úsudky naše shodují. Budete pekládati alespo s chutí a láskou. Vidíte, v takovém duchu mají se psáti romány. Mžete se pozdji pokusiti sám o se-

psání ehosi podobného. Jsou ješt

kteí piknihy jakousi váhu. Ale dnes máte ješt prázdniny. Tiskopisy ke korektue nejsou dosud uchystány a jiných naléhavých prací také nemám. Mžete se dopoledne procházeti po zvli mstem. Dnešek je k procházce jako stvoen. A kdybyste mi mermomocí v užiten<-m býti chtl, mohl byste leda mimochodem tyto balíky dodati na vyznaené adresy. Avšak nikoli nebudu vás tím obtžovati ,,0 prosím, obstarám to velmi rád." kládají slovíku

,,

pvodní" na

lide,

titulu

nem

—

—

.,Nuže, chcete-li mermomocí: zde máte jeden, zde druhý, tetí, tvrtý, zde ješt dva avšak máte na bocích již nákladu jako soumar." ,,0 nikoli, jsou velmi lehké. Unesl bych bez

—

obtíže ješt dvakrát tolik." ,,Xuže, jen ješt tento poslední balík. Projdete

alespo náležit. Adresáti jsou rozptýleni po všech koncích msta. Tak Na shledanou, po poledni, se

!

milý pane Koudelo

!"

Vojtch vyšel do msta, nesa pod každou paží po slušném potu zapeetných balík, obsahujících bezpochyby knihy. Z poátku byl mu tento náklad opravdu znaným bemenem. Na štstí náleželo bíjeho k nákladm toho druhu, jaký si zvolil kdysi chytrý ecký fabulista. Chzí po ubývalo mu stále tíže a když slunce v nejvyšší bod oblohy do-

m

mst

105

odevzdav poslední

Stoupilo, stál tu,

balík,

voln

a

lehce jako pták.

Nemaje

dosti

penz na obd, zamíil hned do

kavárny, kde se po poledni pátelé jeho shromaždovali. Našel tam již íhu. ,,A, ty tak zde?" oslovil jej. Bývám zde pokaždé prvním," pravil íha, .,a

asn

,,

vc

má své „Jaké?;;

ta

,,

Poznáš

píiny."

je

co nevidt."

Za krátko pibelhal Ezop. Z jasné jeho tváe vyetl Vojtch, že mla výprava k pinabné vdov šastný výsledek. „Veni, vidi, vici," potvrdil Ezop jeho domnnku, ale zdržel se podrobnjších zpráv, bezpochyby vzhledem k pítomnosti pohyblivého íiosu s bradavicí. Na to dostavil se autor Mikuláše z Husi" ,,

s

autorem.

,,

Pekelných houslí" a mezi

obma

roz-

pedla

se následující rozprávka: ,, Zdali pak jsi již etl kritiku

Hanušových bá-

sní?" otázal se první. '

,,Je

to

prav<^

ortel

smrti,"

odpovdl

druhý.

„Ale celkem obsahuje mnoho pravdy. Neshledal jsem dosud v Hanušovi ani jiskiku nadání. Za to vyznaoval se odjakživa bájenou neskromností. Vypínal se nad nás všecky. Vera mi vypravoval Stanislav, že mu kdosi ekl, že se Hanuš ped kýmsi o tvém „Mikuláši z Husi" pronesl zpsobem tak pohrdliv\Tn, jakoby mohl takové Mikuláše z Husi" vytepávati z rukáv." ,,Tak? Nu, tolik alespo mohu bez heskromnosti tvrditi, že nedosahují hrdinové Hanušovi mému ani po kotníky. Ostatn, s ím kdo 2;achází, tím schází. ,,

106

na sob nyní zdrcující tíhu kritiky, kterou vždy jiným pstoval. Vždy prý takovou písností Pekelných houslích" kdesi se pronesl i o tvých v ten smysl, že je to bezcenný brak, vyfintný strakatými fábory, nevím odkud ukradenými." ,,Aj. opravdu? Ukradenými? Víte, že pi Cítí

vi

5

,,

mn

není zbla ješitnosti, ale

práv pvodnost mohu smle

za nejvtší svou ctnost prohlásiti. Myslím, že jsi nenalezl v mých pracích nikdy ani pírka cizího." ,, Obdivoval jsem se fiaopak vždycky tvé originálnosti a samostatnosti. Musím ti bez lichocení vyznati, že na mne tvé práce psobí zcela zvláštním

kouzlem

—

ímsi

— jakýmsi tajemným arovným nádechem' — nemohu ten dojem vyjáditi slovy."

,,A mne zas uchvacuje pi tob nejvíce síla a mohutnost, sdružená s vroucností: tvé sloky jsou jako balvany mramorové, oživené hudbou Orfeovou." „Sílu snad mám," bránil se skromn soudruh. ,,Ale co se vroucnosti týe v té se tob nikdy nevyro\Tiám. Máme ostatn každý své pednosti, Koudelový práce jsou hladké, prhledné kišály, hrající skvoucími barvami, Ezopovy písn nžná poupátka, jakoby práv slavíku z hrdla vytryskla Vzájemné tyto dvornosti perušil píchod Hanuše a jiných soudruh. ,,tli jste již ten nesmysl?" otázal se jich roz-

—

—

ilený Hanuš. ,,Ctli,"

,,A

co

,,Což

odpovdli

suše uražení autorové.

tomu íkáte?" ti záleží na úsudku našem," odpovdl

pichlav spisovatel

,,

Mikuláše

z

Husi" jako mluví

107

Vždy se o nás obou pronášíš pi každé pívelmi pohrdliv." o vás ?" já Já Práv mi sdlil pítel, že prý slyšel ,, Ovšem. vera od Stanislava, že tomuto kdosi ekl, že jsi se ped kýmsi vyjádil, že ,,Ah, bože, v kolika pak ješt krabicích vzí to mé domnlé nešetrné vyjádení! Již ty nekonené „že" a „prý" dokazují, že je to všechno bídný klep. ?" Stanislav že o

za oba.

,,

ležitosti ,

—

—

—

mn —

jsem nco ekl?" zvolal Stanislav. „A já že jsem o vašich pracích pohrdliv mluvil?" horlil dále Hanuš. „Já, který vas oba ctím a všude s chloubou svými pátely nazývám?!" Musím dáti pravd svdectví," vmísil se do sporu Danton, ,,že vás Hanuš oba ctí a že se mnou asto s nadšením o vás mluvívá." Tím byla uražená dvojice zcela usmíena. „Co se té nešastné kritiky dotýe," pravil po ,,Já že

,,

z nich, ,, nestojí vru za to, abysi se nemá ani slabého ní roziloval. Ten zabednným zdání o tom, co je poesie. Náleží k

chvíli

jeden

lovk

k vli

tm

kritikm, kteí mají as tak vyprahlou a scvrklou duši jako rozskípaný brk, jímž márají své bohopusté slátaniny.

by

mu

Takový ovšem

šlehalo do

oí

nejsou snad bez vad

—

z

nevidí nadání,

teba

každého ádku. Tvé práce což je bez nich

!

—

ale mají

vesms cenu znanou." Zejména poslední báse tvé sbírky je pravou drahocennou perlou," doložil druhý. Objal jsem t v duchu, Hanuši, když jsem ji peetl." Tím dostala se) zábava do zvyklých kolejí. S kritika Hanušovvch básní sedrána všechna lidská po^,,

,,

108

doba, a linus pede vším, co s ním souviselo, dosáhl takové míry, že odmítl jeden len spolenosti s roz-

hoením

pouhé naení, jakoby

si

byl

s

ním pi

omylem

garderobiéra vymnil svrchník. Ostatn mluvilo se o kriticích vbec jen s nejhlubším opovržením, jako o pariech a vyvrhelích lidské spolenosti. Na to upozorovali se navzájem na své nadání, na skrytjší vnady svých prací, na ušlechtilé stránky svých povah, ba i na rzné podrobnosti, na pohled nepatrné, jako na druh inkoustu a per, jehož nejradji užívají, na zpsob, jakým si pi psaní poínají, na oblíbené pokrmy a nápoje a jiné podobné vci, o sob malicherné, ale pro budoucí životopisy

posledním

plesu

dosti dležité. Pr\Tií porušil

blahý tento souzvuk Stanislav.

V buffetu

trnila

jeho srdce,

hrajíc

s

se

si

práv mladá králo\Tia iperným koátkem. Smála

srden

jako dít rozmanitým pohybm a zkráceninám, v nichž roztomilý tento tvor v nžném zdrobnní karrikoval hroznou taktiku svého mohutného dravého píbuzenstva, tu schoulen íhaje, tu v stelhbitém

skoku lapaje po rozliných tásních jejího odvu. Ale když schvátil na konec miniaturní ten dravec ve své drápy její náušnici, odtrhla jej lehce a propustila he své nárue. Koátko pibhlo na to k Vojtchovi, skoilo na jeho klín a tulilo se k ntnu v blaženém pedení. Stanislav sáhl pro a zdvihl je do své nárue, ale kot seklo jej svými malými drápy tak opravdov do tváe, že je bezdky pustil z rukou. Sáhl si na tvá, sevel rty, vzdechl zhluboka a vstal. Opustil kvapn bez pozdravu kavárnu. .,-\Iá-li pak ten lovk rozum!" zvolal Danton.

n

m vil

„Všechno jeho konání je pouhá komedie,'' praHanuš. „Vte mi, že studuje ped zrcadlem ten

sentimentální výraz oblieje, ty zoufalé posuky a právem svým veršm, bolestné úsmvy. chce tedy alespo zevnjškem utvrzovati domnní, že je básníkem. Myslí, že musí k tomu úelu nosit nedbale zavázaný šátek na krku a chovati se výpi všem tom je intrikánem a pokrytcem. stedn. po ruce dkazy, že byl pozván onehdy na aj k dámám, s nimiž se prochází famósní kritik mých básní zcela veejn po mst." Na všech tváích jevilo se opovržení a dva nejblíže sedící odšoupli svá sedadla od prázdné židlice, na níž byl Hanuš ped malou chvílí sedl. „Ba, se zdá, že brojí potají také proti

Nedvuje

A

Mám

nm

našemu asopisu," ekl Danton. „Chtl redaktorem a nyní vida,

že jsou

býti

sám

hrozny kyselé, chce

podrýti celé naše podniknutí. Však jeho pletichy a KoproJSOU marný. Promluvím ješt dnes s možná, že se uváže také ve vým nakladatelem vydávání našeho listu. Ale jest nejvyšší as k od-

mým

—

Kope, máme-li jej zastihnouti." autor „Miku„Kaistor a Pollux!" zvolal láše z Husi" po odchodu Dantona a živého jeho stínu. ,,Nemají dost na tom, že bydlí v jednom pokoji, že básní za jedním stolem, že zstávají jednomu krejímu dlužní, že mají spolený politický program hodlají se také spoa spolený svátení kabát blamovati: vydají prý pohromad své básn." Po tchto slovech, pi nichž se všichni rozesmáli, vstal autor „Mikuláše z Husi" a opustil s ji-

chodu,

úsmšn

—

len

nými kavárnu. „Ten má vru málo píin k

úsmškm,"

pro-

llÓ

mluvil po jich odchodu autor „Pekelných houslí" k Ezopovi a Vojtchovi, kteí byli s íhou sami v kavárn pozstali. ,Já alespo soudím, že by neškodila vlastnímu jeho Pegasu ohebnjší a pružnjší kídla. Jak vy o tom soudíte?" „Na vlas stejn," odpovdl Ezop. Po té odešel též autor „Pekelných houslí" a

Ezop

obrátil se

ped

k Vojtchovi tím do

s

poznámkou:

,,

Slyšel

oí

vychvaloval? Jsou-li pohromad, zbožují druh druha a za zády kydají na sebe jen hanu. A^šak jsou i jako poetové sob rovni, jeden jako druhý pouhý veršotepec. Ale musíjii. jíti. S bohem!"

jsi,

jak ho

pravil Vojtch k íhovi skromný Ezop schopen tak píkrých úsudk. Kdyby se piložilo tak písné mítko na jeho vlastní práce, nevím, nevím, jak by se jim dailo. Nemám-li pravdu?" Skoda ,,Inu ovšem, ovšem," odpovdl íha. jen, že mi nezbude po tvém odcliodu nikdo, komu bych ekl, že ani tvé práce nestojí za nic."

Když Ezop

,,

odešel,

Nemyslil jsem, že

je

.,

,,Jak že?" „Pouhý žert!" chlácholil jej

jen

íha. Chtl jsem ,,

pimen zakoniti dnešní besedu. Po všem tom,

jsi zde slyšel, nemusím ti bohdá vysvtlovati, pro picházím vždy první a odcházím vždy poslední."

co

XI.

Nkdo

zaklepal A^ojtchovi na rameno. Obrátiv spatil profesora Stoklasu, který byl známým jeho strýce. se

lil

Profesor poodvedl jej stranou a pravil k nmu šeptem ,,Co jste to uinil, mladý muži Vera mluvil jsem s panem Koudelou a ten mi vypravoval s velikým hnvem, že jste z domu jeho uprchl, zárove pak prohlašoval, že o vás nechce již ani slyšeti. Avšak vím, že má váš strýc velice dobrá srdce. Chcete-li, stanu se prostedníkem mezi vámi." ,,Díky, pane professore, za vaši laskavost!" odtušil Vojtch. ,,Ale není prostednictví takového zapotebí. Opustil jsem strýcv po zralém uvážení a nehodlám se tam již více vrátiti." ,,Však myslím, že se brzy jinak rozmyslíte." „Nikoli, nepotebuji hmotné pomoci strýcovy, stoje již nyní pevn na vlastních nohou. Podailo se :

!

mn

dm

mi zaopatiti

si v>Tiosné a stálé místo." jaké, smím-li se ptáti?" ,,Budu se živiti svým perem."

,,Aj

!

A

,,Tedy mundantství v

njaké advokátní kance-

lái?" ,,0 nikoli Stanu se literárním editelem jistého nakladatelského závodu." „Nastojte Tedy spisovatelství. Aj, aj Hm, hm. Nechávaje prozatím stranou meritorní stránku této vci, musím vás pouze upozorniti, že nemže míti spolenost, která se schází kolem onoho stolu, nikterak blahodárný vliv na rozvoj \ašeho domnlého neb skuteného spisovatelského nadání. Pan Suchý, s nímž sedím v pední svtnici, vyprávl mi o tchto mladících strašlivé vci. Avšak váš soudruh odešel !

!

—

!

pojte

a pisednte k nám!" Uvedl jej do pední svtnice ke sedli pan Suchý a onen starý lovk

stolu, s

pi

nmž

prošedivlým

112

vousem a mladistvým okem, který byl vera vypravoval onu španlskou historku o strašidlech. ,,Nuže, milý mladý muži," zaal professor, když ke stolu pisedli, ,,pan Suchý poví vám laskav, co soudí o spolenosti onch zelených písemník." Pan Suchý urovnal si brejle, zatáhl se za bledou kozí

bradu, odkašlal nkolikrát a zaal, zdvihaje

pomalu víka krásn vypouklých oí „Literatura

—

:

,,Ah, zase literatura!" vskoil mu do ei muž prošedivlým vousem. „To prožluklé slovo mi zde lítá stále okolo uší jako melák. Všechno tu mluví s

o literatue a vždy s takovou chutí, jakoby to byla njaká výborná paštika nebo krásná žena. Je íni

vné

ošklivo z té literatury. Divím se, že nemá ten sklepník, jenž musí od rána do veera takovým literárním rozhovorm naslouchati, moskou nemoc. Což nelze mluviti o jiných vcech, pro každého zajímavých? Kolik látky k zábav nahromadno je v pamti každého z nás na píklad uvedlo slovo ,, moská nemoc" na mysl událost, která se hodí zcela dobe k vypravování. A'^era slyšel tento mladý

již

!

Mn

pán z mých úst skutený píbh ze Španlska, dnes povím vám, dovolíte-li, píhodu, jejíž svdkem jsem byl na širém moi. Meškal jsem delší dobu v Tarabisonu. eknu-li, že je znetvoené jméno Tarabison totožné s jmény Trapezunt a Trebizond, odpadne zajisté poteba dalších zempisných vysvtlení. Odtud volaly mne rzné záležitosti do Caihradu. Jednoho rána usedl jsem do pestrého lunu, na nmž jsem se dokolébal celý postíkán vlnami, do nárue hrdé Venuše", pipluvší od Batumu a chystající se již na další pou k Byzancii. ,,

113

Uloživ své vaky do kabiny, spchal jsem na palubu, abych se posledním pohledem rozlouil s pyšným Trebizoiidem. Ležel tu široko rozesten po svahu skalnatého behu,, sám hojn naplnn tmavými obelisky cypiš, zelenyani topoly a jiným stromovím, mezi nímž se malebn kupily rúzhobarvé domy a nad nž strmlo vysoko k nebi množství štíhlých bílých minaret. Mezi parníkem a behem tancovala po vlnách spousta lehounkých rozliných barev 3. tvaru a uprosted tc skotaivé havti kolébalo 6e nkolik podivných tureckých lodí, pod nimiž se rýsoval ist a krásn v šedozelené vodo syt ji zelený jejich stín. Kotvy byly zdviženy, pna zakypla kolem ,, Venuše". Vzdalovali jsine se od msta, plujíce podél behu na západ. Vrch za vrchem vlnil se na obzoru, tu holý. tu lesem porostlý, tu až do temene v pole vzdlaný, jakoby byl pokryt rznobarvými zápla-

lun

tami.

O dlouhé chvíli na lodi nebyo ei. Beh maloasijský zstával v dosahu zraku a poskytoval malebnou scenerií svou, stále se mnící, dosti zábavy tomu, kdo se nedovede nuditi ve spolenosti krásné pírody a komu by snad pes

to nedostaovalo vehrou svých vln a delfín, s promnami svých krásných barev, s prchavými zjevy svých pták a plachet a jinými lehkými výrazy

lebné

moe

s

vnou

zvláštního života, jimiž umí majestátn jednotvárná jeho tvá poutati vnímavé oko. Kdo však se bavil radji pohledem na lidi, nalézal v lodi samé spolenost tak nestou a zajímavou, jaké by mu nebylo poskytlo žádné západní korso. Prostední nižší ást paluby byla v pravém slova smyslu nabita Sv. Cech: Sebrané spisy"XVII.

8

114

lidmi ve všech

rzných

krojích,

jaké lze spatiti

na malebných postavách východu. Pojednotliv neb v družných chomáích, s ásti v improvisovaných domácnostech, jichž podlahu tvoily rozestené ošumlé koberce a stechu njaká píhodn umístná plachta lodi, sedli, tu nenucené Turci,

leželi,

rozmlouvali a modlili se

eci, Arméni, Cerkesové a jiní Kavkazané, Tatai, Peršané, KurdoVé a bh ví, z jakých jiných živl se skládala ta pestrá míchanina. Kolik vdné látky bylo tu nakupeno pro ethnologa filologa, pro malíe básníka! Ale blaseovaný lovk, jemuž by vše to nebylo postaovalo, nalézal na lodi slušnou zábavu. Mohl se vrhnouti do kypré lenošky v ítárn pod palubou a ísti romány nebo politické listy; mohl zabíti pl dne partií šach s jedním starým pánem, který pemýšlel nad každ>Tn tahem rovných deset minut; i

i

i

rnohl se pokusiti o štstí v kartách, které tu mlo nkolik se stanoviska fysiognomie zajímavých nápadník a, jak se zdálo, zárove korrektor mohl se baviti ve všech evropských jazycích s ostatními pasažéry, kteí si namnoze na dobrodružných cestách nastádali bohatou zásobu dojm a upomínek. Byly tu dámv. Nkteré z nich opravi du hezké. Pi prMiím spoleném v kabin uinilv nejvtší dojem mladá rusá panika jednoho šedivého Angliana, jedna francouzská guvernantka a jedna iiná krasavice, jejíž vlast a pomry jsem ;

tém

konen

obd

:

nevy z vdl.

Ponkud

zajímaly také

dv

mladé

sob

ekýn.

slím, že nebylv o ani krásné ani pikantní. jeiich kroj, avnodstat své evropský,

modern

MvAle pi-

dával jim následkem nkterých poetických ústupk,

115

uinných domácímu východnímu

rázu, jakýs takýs

pvab. Hlavním pak initelem, jemuž mohly dkovati za pozornost ostatní spolenosti, byl starý jejich \^gma jedin fes na šedivé hlav

otec,

odný

—

—

lovk

tento vy^Dadal totiž nerovnž po evropsku. jinak než jako mrtvola, probuzená k zdánlivému životu prudkým gahanickým proudem. Jeho vrásitý, úžasn hubený obliej byl pokryt mrtvou bledostí, jež psobila tím mocnji pod ohniv rudým fesem. objímajícím nepiléhav, voln>Tni vlnami hluboké vpadlé skrán. Olovné stíny ležely kolem sinavých rt, na vpadlých tváích a pod šed
a

dvrn

:

116

jako ha\ raní peru k malému krásnému oblieji s velikým erným okem. vrátili na palubu, seKdyž jsme se po

obd

k nimž jsem tom i onom. Mezi jiným hovoilo se též o starém Rekovi a z hovoru toho vysvítalo, že vzbudil staec ten svým píšerné chorobným vzezením obecnou soustrast. Ale

stoupila se tlupa mladších cestujících, náležel tehdáž také já, a rozmlouvala o

brzy ustoupil truchlivý tento

pedmt

rozprávky ve-

selejším.

Kdosi dovolil si poškádliti mladého, ponkud vyžilého Francouze, rodem šlechtice a povoláním tuším alchymistu, jenž by byl rád své šlechtici ví a svj uhlazený kavalírský zjev promnil \' zlato,

a

již s

jejž se

kraje, pro duvrný pomr, Batumu podailo zapísti s p-

rázem jakéhokoli

mu

cestou od

vabnou krajankou guvernantkou. Francouz prohlásil,

že v ní sice nenachází a

nehledá

více,

než pí-

jemné ukrácení dlouhé chvíle na lodi, že však pes to všechno žádná dáma na lodi krajance jeho v kráse se nevyrovná. Mladý zámožný jeden Vlach, cestující pro zábavu po východ, tvrdil naproti tomu, že je rusá dcera Albionu nejkrásnjší dámou na lodi. na tu, bud na Ostatní spolenost pidávala se onu stranu, až na jednoho tuného staršího mládence, obchodníka z Livorna, který prohlásil, že dává svj hlas iníse ernomoských ryb s majonésovou

bu

omákou. Estetický náš spor umlkl teprve, když se

dámy na palub

objevily.

Vlach

jal se kroužiti z

ob da-

kolem nepístupné anglické krasavice a francouzský šlechtic pitoil se k pv^abné krajance; za-

leka

117

pedl

se s ní brzy v živý rozhovor, jehož sted netvoila as pouze „la belle France".

My ostatní, mén šastní, zadívali jsme se opt na beh, na nmž se práv objevilo na úpatí krásného lesnatého horstva jako kupa rznobarvýcli domku, sestavených tam z \ ánoni krabice pro dti, pkné ripoli. i\a to obdnovali jsme se nádhee barev, jež následovala západu slunce do spousty vodní. Obloha nad místem, kam slunce zapadlo, byla

krvav ervená

a kolem kupila se zlatá fanta-

stická oblaka; znenáhla

oblohy a karmínové

Zlato bledlo a mizelo a

kídla

mnil

ped

se v zlato též

purpur

tím vlny západního

nad vody sklánla

se

moe. temná

noci.

Odešli jsme pod palubu k aji. ecká rodina se neobjevila. Pohešili jsme též jiné cestující: bylo moe dosti klidné, vyhledala si již moská nemoc nkolik obtí. Vtšina již opustila jídelnu a

a

jen

malý hlouek zstal ješt za stolem, odfukuje

dým papirosu a bav se nenucené. Ale když byl veselý hovor náš v nejlepším proudu, vstoupil náhle s vážnou tváí ecký doktor a pravil k nám ,, Odpuste, pánové, že ruším veselou vaši zábavu. Picházím jménem svého starého pítele požádat vás, abyste dva nebo ti byli laskav pítomni sepsání jeho poslední vle." ,,Což se stalo?" zvolali jsme jednmi ústy. že je starý ,, Všimli jste si zajisté pi pán churav," odpovdl doktor s dstojnými posuky. ,,K veeru pocítil neobyejnou mdlobu. Vyslovil obavu, že nedožije rána, a jsa velice správným ve svých záležitostech, odhodlal se k uinní závti. nesdílím zcela jeho obavy, pokládám pece vzhlelehký

obd,

A

118

dem k

povážlivé povaze nemoci obmýšlené jím opa-

tení za vhodné."

Mlky

odložili

jsme

já,

Francouz a Vlach pa-

pirosy a následovali jsme za lékaem do kabiny, již obýval starý se svými dcerami. Není divu, že se ržová naše nálada cestou na temno pebarvila. Ped chvilkou pouštli jsme uzdu rozpustilé radosti ze života a nyní cítíme na blízku mrazivý vanot erných perutí smrti. Nyní vstoupili jsme do tsné prostory, nejasn ozáené pitlumeným svtlem, a první naše pohledy padly na žlutavý, vpadlý obliej nemocného starce, ležícího na nízkém loži a hoejší polovicí tla ponkud vzpímeného pomocí podložených koberc a houní. jeho byly zaveny a zpod ervené pokrývky visela jako bez vlády k podlaze kostnatá, zvadlá ruka, na níž vynikaly mocné žíly jako spletité koínky v suché lesní. Po obou stranách lože stály vtší dcery, tisknouce si bílé šátky tu k oím tu ke rtm. Nejmladší sedla v koutku na zavazadlech a upírala na truchlivý výjev své oi spíše zvdav, než s bolestn>Tn úastenstvím. Mimo nás byl pítomen ješt dotený trebizondský konsul, pivolaný rovnž za svdka závti. Když jsme u lože stanuli, pozdvihl nemocný malounko dlouhá víka a zašeptal

ek

Oi

ob

pd

ek

,,Díky,

pánové!"

Na

to pistoupili jsme k truchlivému aktu. ností notáe položil konsul, který se byl uvolil

S váž-

k na-

nedostatku stolu papír na šachovnici, umístnou na vysokém žoku, a namoiv péro prohlásil, že je hotov psáti. Staec pohnul kostnatou rukou a pravil namáhav „Pište tedy a dejte laskav pozor, abyste psání závti,

:

z

119

nepokapal inkoustem šachovnici, která mne stála bezmála ti franky a je nová." Pes vážnost situace nemohli jsme se ubrániti

tém

úsmvu nad

touto starostlivostí umírajícího o bez-

cennou starou šachoMiici.

ek

Na to diktoval starý hrobovým, trhaným hlasem svou poslední vli francouzsk>Tn jazykem následovn ,Já Miltiades Psaros, tuše, že jest života

mého

na mále, žádám pedevším, aby mé bídné tlo, kdybych na lodi zemel, dopraveno bylo do Caihradu a tam pochováno vedle hrobu mé choti, poctivým

kesanským zpsobem,

ale bez všeliké okázalosti a zbytených výloh. Rakev, píkrov a vŠe ostatní budiž vzato od emeslníku',' s kter>TQÍ jsem již naped ceny smluvil, a do hrobu mne položí v mém starém šat, který se již nehodí nikomu k nošení. Svj nový šat a fes odkazuji manželi mé nejstarstevíce butež dány starému ší dcery Eudokie sluhovi, který mi dvacet let sloužil, ^ do

a

;

vrn

nhož s e nadju, že za tento odkaz každoron v den mé smrti modlitbou na mne vzpomene. Své stíbrné hodinky odkazuji manželi své druhé dcery Heleny. Blázinci v Athénách odkazuji tisíc frank. Ddikami všeho ostatního jmní mého, skládajícího se z 500.000 frank hotových penz, typatrového domu v Pere a domu s polnostmi a vinidemi v Trebizondu, ustanovuji ro\Tiým dílem svých pt dcer: jmenované Eudokii a Helenu, pak Theofanu, Pelagii a Charitinu."

Uvíte mi odstavce

'^

zajisté,

na kšaftujícího

s

že

onch

jsme pi diktování toho

500.000 frank pohlédli pekvapením a náhlou úctou.

zejména

120

Když byla záv ukonena ješt nkolika bžnými floskulemi podepsal pod ni staec tesoucí se laikou své jméno ,a po podepsali jsme se i my pítomní svdci. „Ah. zapomnl jsem ješt na nco," pravil náhle starý Rek. ,,Mám ješt nco nábytku a prádla. Mohlo by se tam snad nkde vepsati, že je odkazuju

nm

také

svým dcerám."

,,Snad by bylo lépe, aby se záv pepsala," radil doktor. ,,0 nikoli !" vpadl spšn staec. ,,Bylo by škoda nového archu papíru." ,,Není teba, abychom to pepisovali," rozhodl konsul, zbhlý v právech. ,,Dle znní závti rozumí se to samo sebou." Xa to byli jsme my ti pivolaní svdci s díky

propuštni.

Rozumí

se, že

jsme hovoili ješt hodnou

záv

chvíli

o dojmech, které na nás uinila toho eckého boháe a že jsme prodleli pi obou drobných, ale významných rysech, žádosti za ušetení šachovnice a papíru, z nichž jsme si ovšem museli utvoiti úsudek, že je Miltiades Psaros jedním z nejvtších skrblík a lakomc, jaké jsme kdy poznali. Ulehnuv, oddával jsem se dlouho neveselým myšlenkám o posledních vcech lovka, až mne koneuspala slavná ukolébavka vln, pleskajících a šplounajících o bok lodi. z rána vystoupil jsem na palubu. Pod šerou oblohou rozkládalo se kolem lodi bledé moe, jež se podobalo spoust tekutého olova, rozvlnné v nesetné hebeny a vrcholky. Náhle zardl se lehce obzor na východ, zržovla i oblaka, vystupující

n

asn

121

tam na rozjasnnou oblohu. Po moi táhly se tu tam ervenavé pruhy. Pak zaskvla se spousta vodní jako tekuté zlato a jen na východ zstala široká ervená obruba, ustavin se úžící. Ržové obláky, vznášející se nad obzorem, olemovaly se zprvu jen lehce zlatem, ale zmnily brzy svj ržový háv celý v záící zlaté ízy. A nyní tonulo vše v zlat moe, oblaka, celé východní nebe a nad obzor vya

stupovalo zvolna a majestátn, v oslující plamensloup né jasnosti veliké slunce, sklánjíc do eavého zlata. Odpuste, že vás nudím líením toho obrazu. \^tiskl se mi tak živ do pamti. Nikde nevychází slunce tak velebn a krásn jako z luna velkolepého moe. Piblížili jsme se na jihu behu a stanuli na

moe

kotvách

ped

Bonou.

Nad

ní

pnuly se

pkné

pa-

horky, porostlé s ásti krásn zeleným lesem, s ásti vzdlané v pole, za jichž meze ponechány obrovské duby a jiné stromoví lesa, jehož vymýtním byla ped asem pole tato utvoena. zmnilo zlatozelenou barvu svou, když slunce výše vystoupilo, \- krásné temné modro, v se míhaly tmavji modré silhouetty lun, vesel a rznotvárných tureckých lodí, kolébajících se v pístavišti ped Bonou. Od rozkošného toho divadla odvrátily mne kroky a hlasy za mnou. Spatil jsem Francouze a Vlaoživla rázem v mé pamti cha. Pohledem na událost verejšího dne.

Moe

nmž

n

,,

Zemel

již?"

otázal

jsem se

zvdav.

dosud," odpovdl Francouz. ,,Ale doktor praví, že se stží živ do Caihradu dostane. Druh jeho ne'moci nemohl jsem vyzvdti. Soudím, že ,,Žije

122

umírá nejspíše hlady. Lituje prý každého sousta chleba, jehož si musí dopáti. Vždy jste mohli již vera pozorovati, pánové, jakého stupn skrblivost jeho dosáhla. Kdyby nebylo dcer, byl by si koupil bezpochyby jen lístek na palubu a ležel by se svou nemocí i se svými penzi na njaké houni tamhle mezi Cerkesy a Tatary. Neoddluje prý se ani na okamžik od svých penz, které má s ásti v odvu zašité, s ásti zamené ve velikém vaku, ležícím stále pod jeho hlavou." ,,Lituju asi

mnoho

jeho radostí

dcer,"

pravil

Vlach.

,,

Neužívají

pod mocí takového lakomce."

,,Xu, nebudou asi již dlouho strádati skrblivostí svého otce," podotkl Francouz. Po^ této rozmluv sešli jsme dol. K snídani pišly ekovy dcery, ale ob starší zdržely se v jídeln jen chvilku. Malá Charitina zstala a pitusovala k aji suchar s velikou chutí. Vzpomnl jsem si pi pohledu tom na škaredou vlastnost otce jejího. Chudáek tší se asi štdré a výtené kuchyni lodní.

Doina sušívá bezpochyby asto krásné,

per-

likám na vlas podobné zoubky. Po této úvaze podal jsem dvátku, pistoupiv k nmu, veliký krásný pomeran, který jsem si byl od desertu vera schoval. Pijala jej s pohledem vdn>Tn. ,,Což, nermoutíš se pro nemoc svého otce?" jsem se jí. Zakoktala v rozpacích

zeptal

pi

mém

francouzském

oslovení nkolik eckých slov a pak odpovdla již bez ostychu, v chybné frantin: ,,Což bych se rmoutila? Však bude zase dobe." Pi naivní této odpovdi usmála se vesele a pohodila havraní hlavinkou, že se bohatý zlatý stapec její epiky až na oblé

123

raménko

Pravím-li zlatý, nechci tím ovšem na tpyiivé úprav malé této osoby byla nalézala jen jediná nitka pra^ého zlata. píklad úinkoval nakažliv na Francouze a Macha. Také oni piblížili se k malé ekyni a zasypali ji pamlsky i laskavými slovy. Nevím, mže-li se pes noc zmniti obliej díví. Ale jisto jest, že se mi pi snídaní ob ecké dvy jevily mnohem pvabnjšími, než v den ped tím. Divil jsem se, že ušly vera mé pozornosti ku podivu lepé tvary jejich mladého tla. Ale také jejich tváe zdály se mi dnes velmi pknými a zajímavými. Nebyly pravideln krásné, ale rozhodné milé. Úmrná mladistvá plnost a pihlédla, pi tom však svcží ple inily je pínno svclnýrr.i. Pidá-li se k tomu všemu polovýchodní kroj, jehož poetické kouzlo na mne již vera psobilo, musíte uznati, že jsem je mohl v duchu bez pepínání nazvati roztomilými zjevy. Zdálo se mi, že uinily na Francouze a Macha stejný dojem. Tento nepokusil se dnes ani jediným pohledem, aby roztavil ledovou Britku, a onen zanedbával nápadn svou slinou krajanku. Za to prosvezl.

tvrditi, že

by

se

Mj

oba velmi pozorn Theofanu a Pelagii. Zpráva, že chová ,, Venuše" v loktech svých tžce nemocného, rozšíila se brzy po celé lodi. Ostatní

hlíželi si

druhé tídy zdržovali se všeho hlasitého hovoru a chodili po špikách kolem kabiny, již obýval starý ek. Také vava na prostední palub se jaksi utišila. Ba, i píšalky lodník vydávaly mén drsné a pronikavé zvuky. Soudím také, že se dostal hlavní obsah závti na veejnost. Rozuml jsem alespo pi povrchní cestující

smíchu

i

124

znalosti novoetiny zábav dvou otrhaných Hellen na pakib v ten smysl, že rozmlouvají o bohatství nemocného svého krajana.

své

Ped obdem

prohlížel Ital v zrcadle své krásné kníry a snhobílé zuby a francouzský šlechtic esal a napouštl pilnji než jindy svá kaštanové vlasy a vousy a la Henri quatre. Pi samém byli zamyšleni a roztržití. Darmo vyznamenávala francouzská guvernantka nápadn svého souseda, tlustého Livorana, všední jeho zjev, s velikým bílým ubrouskem, pod krk uvázaným a dvma dlouhýma ušima od pololysé jeho hlavy odstávajícím, zamilované její pohledy nikterak nevysvtloval a prosaický tento Lucullus sladkým jejím hovorem ze svého žvýkání ani v nejmenším se vyrušovati nedával. Nevšímavý Francouz necítil osten, jejž namíila guvernantka tímto konáním proti nmu. Nadšení pak Vlachovo pro anglickou blondýnku bylo patrn již nadobro uhaslo. V týž den zpozoroval jsem, že jeví zázraná, pes noc nastalá promna v obliejích obou mladých na Francouze a \lacha zvláštní pitažlivost. První smoval více k starší Theofan, druhý k Pelagii. Rýsovali kolem jiich z pozdáleí široké a pak stále užší kruhy. Ale Francouzovi nedailo

erné

obd

a

eky

valn. Uinil sice nkolik pokus, aby se s Theofanou dvrnji sblížil, ale seznal brzy, že trebizondský konsul již pevn v srdci jejím zakotvil a že hlídá žárliv každý její krok. Šastnjším byl Ital. Piisto pil jakv) niarí k P< Ingii, kriyž z ozkazu dokt.;rova k vli zotavení otcovu ložnici opustila a se sestrou a konsulem na palubu vyšla, a zapedl s ní se

i

obratn hovor, v

nmž

ji

seznámil za krátko,

by

125

ne se svými city, pec alespo s pknými stránkami svého ducha a hmotného postavení svého. Pi setkání píštím mohl se uiniti krok ku pedu. Nejlépe se mla pi novém tom stavu vcí Charitina. Když se u nejbližšího pístavního msta, tuším Samsunu, lo zastavila a veštivý roj prodava s ovocem, z.iirzlinou, serbetem. Icv.iíni :a jinými lákavými pedmty z lehkých lunu ode všad na palubu se vydrápal, ncmusilo již rostomilé dvátko, které navzdor chorob otcov celý den po lodi tkalo a milákem všeho obecenstva se stalo, toužebné oi

od tchto vcí

s

povzdechem odvraceti. Já

i

oba

moji noví pátelé, ba i jiní cestující zasypávali jsme ji v pra\'ém slova smyslu nejlepším z toho laciného zboží a plnili jsme vbec ochotn každé pání, jež jsme vytli z oka jejího. JMezi jinými pibelhal se na píklad na palubu také staec s krosnou, postavil tuto na zem a vyzdvihl z krosny na podlahu drobounké dvátko, mrzáka, nemajícího rukou. Položil na klín její nit a drobné korálky a dítko, jinak velmi hezké a iperné, zaalo pracovati útlými nožkami, odnými po kotníky v asnaté ervené spodky, nejinak než jako rukami, na\lékajíc palci a prsty jejich obratn a mrštn korálky na šrku. Chari-

uprosted etné

tlupy, která se kolem jí do klínu nejlepší vci, které jsme jí samé práv byli koupili, a ohlédla se po nás na pouhý tento pohled sesypal se k bezru tina,

stojíc

malé

umlkyn

shrnula, složila

;

kému

déš drobného stíbra. tvrtý den. Minuli jsme Sinope, Ineboli. Miltiades Psaros byl dotud na živu, se stav jeho nijak nelepšil. Jak nám ecký léka vyprávl, oddával se pacient jeho nadji, že uzí dítti vydatný

Pluli

jsme

již

a

126

ped smrtí arokrásnou, hrdou ByzanBezpochyby udržovala již jen tato nadje pla-

ješt jednou cii.

mének

jeho života, který byl práv na zhasnutí, což doktor ped námi netajil. Za to staly se v postavení ostatních prve jmenovaných osob nkteré zmny. Milostný pomr kon-

sulv k Theofan a nevinná moje známost

s ChaAle Pelagie octla se uprosted dvou sok. Galantní Francouz, nepochodiv u starší sestry, pocítil pojednou náklonnost k mladší a zaal se jí dvoiti, nedbaje toho, že šastný Vlach

ritinou se utužily.

již pr\Tiích mnohoslibných úspch na tomto poli dosáhl. Pelagie mla se napohled k obma stejn laskav. Avšak oni chovali se k sob s rostoucí nenávistí a u veer tetího dne stali jsme se já a Livoran \- jídeln svdky prudké srážky, pi níž nešeteno s obou stran urážlivých výraz. Hádka skonila se tím, že \yz\al Francouz Itala na souboj.

ped ním

Když Mach estné toto nabídnutí zamítl, vyal šlechtic chladnokrevn políek. Na to vzkypla ovšem krev i horkokrevnému Italovi a násilné rozhodnutí sporu stalo se nezbytným.

mu

Marn

vc

snažili jsme se, abychom tuto po urovnali. Sokové promnili se v krvežíznivé kanibaly. Chtli se bíti hned z rána na nkterém píhodném míst lodi. Jednalo se jen o volbu zbraní. Upozoroval jsem je, že na celé lodi žádného

dobrém

k souboji píhodného místa není a souboj zde vbec potají a bez zhoubných následk pro oba odbýti se nemže a na\Thoval jsem, aby krvavou tuto záležitost vyídili až v Caihrad. Ale o takovém odkladu nechtli ani slvšeti. Po dlouhém vášnivém

127

mluvení bylo ustanoveno, že se sejdou ped úsvitem na nkterém ukrytjším míst paluby a potáhnou tam v pítomnosti naší z osudí smr nebo život v podob erné neb bílé kuliky. Který z nich vytáhne ernou, svrhne se prost sám s paluby do moe a vc bude odbyta. Musil jsem se ovšem ujednání tomu zasmáti. Z dívjších jejich rozmluv vysvítalo, že jsou oba mistry v plování. ]\Iohli se tedy, až by lázní moskou zmoudeli, snadno zachrániti. Mimo to byli stále lodníci na palub zamstnáni a byli by k našemu vyzvání bud tonoucímu lano hodili aneb za ním do moe se spustili. Pedpokládal jsem ostatn na jisto, že se jim do rána myšlenka na souboj s vínem, jehož byli ped hádkou v nemalé míe požili, z hlav vykouí a že se sami pošetilému svému plánu vysmjou. Livoran, kterého si byl Vlach za sekundanta k zvláštnímu tomu souboji vyhlédl, prohlásil rozhodn, že s laným žaludkem výstupu tak rozilujícímu

pítomen nebude.

Ustanoveno Ulehl jsem

tedy, že se si

na lože

vc s

odbude po

úpln

snídani.

klidnou myslí.

Nemalé však bylo pekvapení mé, když se sokové ku snídani s bledými tváemi dostavili a nás po tichu vyzvali, abychom je na místo souboje doprovodili.

Pes to šel jsem s nimi pokojn, vda, že v nejhorším pípad, jehož se ostatn ani nadíti nebylo, skok do moe násilným zadržením dotyného soka zmaiti mohu a že mi v tom Livoran pispje, jakož jsme se s ním ješt ped snídaní dohodli. Zašli jsme až k samé zádi lodní, na místo, ukryté

128

ponkud zrakhi

obecenstva

píní

plachtou a zde

pokusili jsme se ješt jednou o smír.

ei

,,

z

Ale Francouz vskoil ná'm nevrle do toho, pánové! Bude nejlcps, když jeden nás obou navždy zmizí. Pekážíme si navzájem

Necht

v lásce, ,,

a jeli to skutená láska —

,,Na mé stran dojista," zvolal prudce Vlach. Povahu vašich cit ovšem neznám."

Chcete tím snad íci, že hraju s city svými komedii? Že Ihu lásku, která Ticho, pánové! Nezaínejte novou hádku!" napomenul jsem je, míchaje pi tom bílou a ernou kulikou v starém korkovém helmu, který pedsta-

— —

,,

,,

voval osudí. Ale v tom povstal na

opané stran

lodi zvláštní

ruch a šum, rozšíil se mnohojazynou spoustou na prostední ásti paluby a k sluchu našemu dolétly

výkiky:

,,

Okraden

!

Okraden!"

Pistoupili jsme k zábradlí, které nás dlilo od Babylonu v mezipalubí, a k dalším otázkám našim zvstoval nám nejbližší zástup, kie jeden pes druhého, že byl v noci starý nemocný v kabin okraden. ,,Jak že? Starý ek?" zvolal Francouz. ,,0 vak

ek

s

penzi?"

„O všechny

peníze

!

O

celé své hotové

jmní

Bezmála prý pl miliónu frank!" ,,Není možná! Není možná!" ,,Inu,

opravdu;

slyšte jen, jak

\^skutku zaslechli jsme z

litra

lodi

pro mne

bdování ekovo

:

takto tresceš? Ztraceny!

Já ubohý, nešastný

lovk!"

bduje!"

pes hluk na palub ,,Ach,

bože, bože,

Navždy ztraceny!

129

vždy musí

být zlodj na lodi !" vzkikl Francouz a chvátal ke schdkm, jako by chtl sám zaíti prohlídku obecenstva. Srazil se s kapitánem, který vystupoval práv z dola.

„Ale

,,Byly

již

nalezeny?" zeptal se ho Francouz ne-

dokav. ,,Jsou ztraceny.

V

posledním pístave vystoupila

Cerkes a s nimi zmizela koist." ,,Ale vždy možno snad vc v nejbližším pístave oznámiti a stíhání zloinc naíditi?" ,,Oh, kdež budou ti!" pravil kapitán s úsmvem. „A turecká policie, mj bože! Jsou ztraceny, pra-

v noci tlupa

vím vám!" ,,Nuže, vrátíme se

dol,

není-li

pravda?" otázal

sypaje kuliky z pílbice na dla. „Uiníme tak tuším nejlépe," pravil Francouz rozpait. ,,Chce-li si zjednati tento pán dostiuinní za políek, posloužím mu ochotn v Caihrad. A co se týe naší nešastné lásky parole d'honneur, penechávám mu milerád úpln mladou ekyni. Tito pánové jsou svdci." Pokývli jsme s úsmvem hlavou a obrátili se pak na kapitána s novými otázkami stran vci, která mla pro nás nyní mnohem vtší dležitost. ,,Dám pro všechno vykonati prohlídku," odpovídal kapitán. Ale pochybuji velice, že jsou hodin-

jsem

se,

—

ky dosud na lodi." ,,Jaké hodinky?" otázal se Francouz pekvapen. „Nu, ukradené stíbrné hodinky starého eka." Jakže? Hodinky tedy byly ukradeny? A pouze hodinky? Slyšel jsem, že peníze ,,Ah, jak patrno, donesla se k vám první falešná zpráva. Myslili jsme z poátku také, že byl okraden

—

,

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XVll.

9

130

ek

Starý o všechno jmní. Skrblík ten bdoval, jakoby byl tou krádeží na dobro ožebraen a znien. Teprve po chvíli dostali jsme z nho, že se jedná pouze o hodinky, dozajista velmi laciné, které položil z A^eera na okno kabiny a které odtamtud bezpochyby smlý Cerkes v noci obratn vylovil." Dlouhý obliej Francouzv stal se ješt delším. Chvíli škrabal se mrzut ve vlasech, pak zamáchl rukou a luskl prsty j,Ah, ba, dal jsem své estné slovo," ekl s polokyselým úsmvem. ,,Své estné šlechtické slovo. Mjte si ji Osud tomu nechtl. Podejme si ruce a budme pátely!" Tak skonila se tato povážlivá záležitost. úpl a Hodinky nebyly nalezeny a starý skomíral celý den. Léka vyslovil obavu, ze urychlí tato ztráta konec jeho zvolna shasínajícího života. :

!

ek

Mach rozhodl se, že si pojistí bez prodlení klenot, jehož se sok jeho vzdal. Šlo to hrav. Pelagie pijala vyznání jeho s uzardlou a blaženou lící a svolila, aby požádal Hned otce za její ruku. Vlach svil úmysl svj konsulovi, s kterým se byl za ten as spátelil. Konsul, jenž se byl již díve s Theofanou úpln dorozuml, schválil jeho zámr a prohlásil, že zárove s ním starého Psara požádá, aby mu starší svou dceru dal a nastávajícímu satku odpoinku.^ požehnal, než složí ruce k Pistoupili s milenkami svými k loži starcov svolil ku satku a pednesli mu svou žádost. konsula s Theofanou bez prodlení, ale k druhému satku teprve, když mu léka i konsul z vlastní vmladého domosti spoádanost hmotných Macha, bydlícího v Caihrad, stvrdili. " koktal s namáháním nemocný „Ale

vnému

ek

pomr

v—v—

131

a sebral teprve po nkolika okamžicích tolik

síly,

mohl dokoniti ,,Vna nedávám dcerám svým žádného. Budou po dditi všechno." Velice možné, že by bylo za jiných okolností toto prohlášení úmysl obou nápadník zviklalo ale že

:

mn

;

v tomto

pípad

pohlédli jen,

ponkud

nemile do-

jati, na sebe, pak na vpadlou tvá zhasínajícího tchána in spe a poklekli s nevstami svými mlky k nmu. On pak zdvihl namáhav tesoucí se vyzáblé ruce a vložil je, šeptaje požehnání, na hlavy jejich. Dva blažené párky vystoupily pak na palubu a pohlížely s milostným šepotem na rozkošné behy Bosporu, mezi nimiž jsme nyní již pluli. Po krátké plavb spatili jsme nesetné bílé minarety Cai-

hradu.

Když starého

eka

na nosítkách na palubu vya kalný jeho zrak pekrásný ten obraz ve skvostné záplav veerní tonoucí objal, vyhrkly mu ,,Díky slzy na vpadlé tváe a bledé rty zašeptaly tob, bože, že's mi popál zoiti ješt jednou v krá!" lovské sláv krásnou, hrdou Byzancii O dalším prbhu dvojí oné ženitby povím vám krátce toto nesli

:

Ponvadž se po dopravení starce z lodi do Caihradu nemoc jeho ješt zhoršovala a on satku svých dcer dožíti se chtl, odbyty pípravy k ntnu s nejvtší rychlostí a v krátce byl jsem pozván na svatební hostinu. Odbývala se v hotelu, ponvadž nemocného eka až na byl celý typatrový dva kumbálky, které sám s rodinou obýval, úpln pronajat. Hostinu samu vystrojili ženichové na vlast-

dm

ní své útraty. žádosti své byl donesen Psaros

K

i

k

obadu

132

zasnoubení

i

k svatební hostin

mermomocí usednouti ke

stolu.

hotelu. Zde chtl Po nkterém zdrá k hostin, aby by) \^

léka, pozvaný též pán opatrn usazen do pohodlné

haní

svolil

starý

mkké

le-

nošky v elo tabule. Ale následovaly vci, které svatebany pímo v úžas uvedly. Pacient zaal se ku podivu náhle a rychle zotavovati. Pocítil chu k jídlu a když mu doktor v požívání tžších pokrm brániti chtl, prohlásil úpln jasném a pevným hlasem, že je nyní pojednou úphi zdráv, že ucítil již pi svatebním obadu náhlý návrat sil a že piítá toto zázran rychlé pozdravení veliké radosti nad provdáním dvou milovaných dcer za tak švarné a spoádané ženi-

Možná

chy.

úinkovala

je

pi chorob

prý také, že

moská nemoc

jeho spolu-

svými dozvuky. Na to vztýil se bez cizí pomoci voln a pímo, jak onen papež, odhodivší po volb berly, pronesl se slzami radostného pohnutí zvuný pípitek na zdraví a štstí svých dcer a dobrých jejich manžel, kteí se pi tom ponkud rozpait tváili, a než mu kdo \- tom zabrániti mohl, vypil pohár vína jediným douškem až na dno. Pil na to dále drahocenné šampaské, které ženichové k svatb objednali, a pobízel i jiné štde

k

pití,

se,

bratíkoval

se s

se

doktorem

jak se baví nejzdravjší

—

lovk

zkrátka bavil o svatební ho-

stin,

Xa konec

pustil se také ve vedlejším sále,

kam

hudba svatebany k tanci pozvala, s jednou pozvanou dámou vesele do kola a hopkoval s ní k obveselení všech.

Zstali jsme v jídeln

s

Charitinou.

133

Dvátko pistoupilo ke mn, upírajíc laškovn na mne své krásné, iperné pi z pod tpytivé epiky a pravilo: ,,Poj také tanit, pane! Hle sám !" tatínek náš je v kole. Jak vesele si skáe ,,Nyní by ovšem nikdo neekl, že nedávno umíral. Všichni ho již oplakávali, vyjma tebe, Charitino, Charitino," pohrozil jsem jí. ,,Máš tvrdé srdce. Neuronila jsi po dobu jeho nemoci ^ni slzy." ,,Ah, vždy jsem vdla, žo bude zase dobe. Tatínek má zvláštní nemoc. Pichází na pokaždé, když mámie míti svatbu v dom. Roznemohl se nebezpen ped svatbou mé nejstarší sestry 3. den po svatb chodil statn jako díve. A na vlas tak bylo to pi svatb druhé sestry. A tak se stalo i nyní. to bylo tenkrát o mnoho horší, než obakrát následovati tím, bezpochyby proto, že

Jen že

mly

ped

dv

svatby najednou.

jak se jmenuje ta

Povz

mi, prosím t, pane,

nemoc?"

Zeptej se doktora vašeho, Charitino, ten to ví jist." odpovdl jsem se smíchem, chápaje se drobné její ruky, abych ji nkolikrát provedl, neb spíše pronesl tanením sálem ,,

——

Dvacet rok na to dovdl jsem se od francouzského šlechtice, s nímž jsem se náhodou setkal, že starý Miltiades Psaros dosud žije, že vypadá zcela jako ped dvaceti roky, kost a kže, ale že je pi tom stále ješt zdráv jako ryba. Za celou tu dobu rozbylo to krátce ped nemohl se pouze jednou satkem jeho nejmladší dcery Charitiny s jedním kupcem z Levanty. Aby nemusel nieho utráceti, užívá stídav pohostinství svých ze, z nichž n-

—

kteí jsou

již

šedivjší

než

on.

Pežijou-li

hO;

do-

134

Stanou

s

manželkami svými znané

peníze.

Tak

to je

celá ta historie."

Aby

ušli

novým podobným

historiím

starého

poroueli se radji professor s Vojtchem. Stoklasa požádal Vojtcha, aby jej k bytu doprovodil. Cestou mluvil k nmu s otcovskou laskapouná. Pozval jej také do vostí slova zábavná svého mládeneckého bytu. tam objemné akvárium a bohatou knihovnu, v níž byly zastoupeny zejména hojn spisy filožvastala,

i

Ml

Na

stnách visely sofické, esthetické ^ kritické. adou veliké obrazy, pedstavující výhradn krajiny. ,,\'idíte, mladý píteli," mluvil profesor Stoklasa, ,,zde v tichosti pracuju, bádám a sestupuju k

n

v-

zdrojm vdy

umní.

A

když je duchu znavenému potebí osvžení, obcházím kolem tchto obraz i bývá mi, jakobych se procházel skuten tu kvetoucím jarním sadem, tam zlatým letním obilím, zde podzimní nádherou vinic a onde zasnženou jasným,

A

a

mj

—"

sal pi tom se skín na knihy nkolik bezových krabiek, naplnných pryskyicí rozliných lesních strom, jejichž jména byla na vrchu krabiek napsána ,,ano, mj les. Zde je uložena trest vonné duše hvozd. Zde cítím jedle, borovice a .smrky, celou balsamovou vni lesa. Zde užívám ho ichem, tam na obraze zrakem a zakuká-li do toho devná kukaka na mých hodinách, jest mi zcela, jakobych ležel na mechu v šeré hloubi krásného boru, po nmž krajinou zimní.

tuto

jest

les

—

tak velice toužím."

Vojtchovi pišlo na mysl, že by nemusel pestámilovanému lesu na lásce tak pan profesor platonické. Práhne-li tak velice po jeho pvabech,

vati

vi

135

mže

si do nho prost zajeti ^ teba navždy v njaké krásné lesní krajin se usídliti. Penz má dosti a povolání jeho není tomu ro\Tiž na odpor. Musím totiž podotknouti, že byl panu Stoklasovi titul profesora pouze od paní Terezy a po ní od ostatních pro jeho uenost a celý habitus udlen; sice potebné k takovému úadu vzdlání, ale nesedl ve skutenosti na žádné stolici uitelské. Pi odchodu požádal Stoklasa Vojtcha, aby jej astji k prospšnému rozhovoru navštvoval a ve všech svých potebách jako k píteli k o radu a pomoc se obracel.

ml

nmu

XII.

Na njaký as zatáhl se Vojtch úpln do tichého pokojíku pod zemí, jako hlemýž ve svou skoápku. Zpsob jeho ži/ota v tomto zátiší ml dvojí barvitost. ráz klidné selanky

Pedn

nebo spíše robinso-

nády. Pizpsoboval skromnou domácnost svým potebám a rozhojoval ji pozvolna vcmi užitenými i pohodlí a rozkoši zasvcenými. Uvedu jen nkteré. Ze staré bedny, kterou našel na dvoe, upravil si skí na knihy. Do okna opatil si nkolik hrnc s

kvtinami, aby užíval alespo jakési pedtuchy

kvetoucí nádhery, kterou tam jaro v brzku vykouzliti mlo. Jednu scházející tabuli v okn nahradil mastným papírem. K odvrácení noních myších plezvláštní vyprosil si v kavárn kot, jeví«í k pítulnost. A tak trávil vtšinu dne klidn, ? vrným zvíátkem po boku, zalévaje milé kvtiny, pihlížeje

s

nmu

136

k útlým rznotvárným houbám, iež bez piinní jeho v jednom kout svtnice ze spár podlahy vyrstaly, pracuje a rozjímaje, zkrátka veda život plný tichých pvab, jaké tak líívají legendy o svatých poustevnících. Zcela jinak zbarvena byla druhá ást jeho pod-

pkn

zemního hal,

života.

obyejn z veera, kdy gabásn a práce pro domácnost,

Zaínala

odkládaje své

po románu v krvav rudé obálce, aneb když uchvácen hrznou krásou tohoto románu péra se chápal, aby po vybídnutí pana Brzobohatého sám nco podobného sepsal. V takových dobách braly na sebe duch jeho i okolí ráz píšern romantický. Obraznost jeho pijímala a plodila postavy a píbhy,

obyejn jen horené teštní v duši lovka. Tichý poustevník promoval se v krvela-

které rodívá

ného netvora. S rozkoší pásl

se

na vybroušených

ukrutnostech, jimiž autor románu znenáhla svých rek se sprošoval. a co psal, byla krev, jak pje

Uhland nila

se

A

m-

o králi v ballad. tichá poustevna ve vlhký tmavý žalá podzemní, v brlohu

ještr a netopýr, v lidomornu inkvisice, kam sklánlo se, když dolkala v dáli úetnická flétna, ticho

vn

hrobové a kde jen krpj krve padala s erného stropu na chladnou pdu. Cím dále, nabývala tato chmurnjší stránka jeho života vtší pevahy vlivem pana Brzobohatého, jenž den ode dne rozhodnji v uspoádání podzemní domácnosti zasahoval. Potšoval Vojtcha nkolikrát za den svojí návštvou a vybízel jej k pilnému korrigování a pekládání. Vojtch položil nkolikrát velmi na jev rukopisy svých básní. Když to nepomohlo, zkoumal jemnými narážkami, nedímá-li snad

137

pece njaký smysl pro

v panu Brzobohaode všech podobných pokusu prohlášením básn že naprosto z oboru své nakladatelské innosti vyluuje. Za to etl zaátek románu, jejž Vojtch dle krvavého vzoru spiso\al, a vzdal mu chválu, žádaje pouze za vynechání nkterých poetických míst a podncuje autora k vt-

tém, ale tento odstrašil

poesii

jej

:

ší

krvežíznivosti.

Než vedle toho peoval také o zábavu svého chránnce. Procházky po mst s balíky pod paží staly se pravidelnými. Jaro zaalo v zahrad propukávati zelenými puky. Nastala poteba okopávání, podvazování, zalé\ání. Pan Brzobohatý, nejen že nezbraoval Vojtchovi, aby ve prázdných chvílích, posadiv si na hlavu starý slamný klobouk, present pana Brzobohatého, s lopatou v jedné a s konvicí v druhé ruce po zahrad šukal, nýbrž povzbuzoval jej sám k této nevinné zábav, ^ naznaoval mu místa, kde a pokud rýti, kam co zasazovati má. Voj-

tcha

zarazilo

ponkud

jen

to,

že

zaujaly valnou

vtšinu záhonu rostliny, více užitku než pkné vyhlídky z okna jeho pokoje slibující. Dva tulipány byly ovšem ped tímto zasazeny. Ba, pan Brzobohatý uvádl také \^ojtcha do své domácnosti. Bavíval se tam s ním vystihováním obálek na dopisy a psaním adres, svazováním a peetním rozliných balík. Pedstavil ho také své panice. Tato seznámila se s ním brzo tak že jí sml pomáhati pi vysazování oken a pestavování nábytku. Také jeden drozd pilnul k \'ojtchovi tou mrou, že nedopouštl, aby mu nkdo jiný pokrm a nápoj obnovoval a klec vyisoval. iDan Brzobohatý také píjemnou

dvrn,

Konen ml

138

patnáctiletou dceru, kandidátku uitelství, které Vojtajnou náklonnost svou osvdoval koncipová-

tch

ním tžších domácích úkol a docházením ny pro francouzské romány. tená pohešuje snad v podrobném tení s teskností zmínku o tom, jakým Vojtch o své tlesné poteby peoval. K

do

pjov-

tomto vy-

zpsobem

upokojení poetický hlemýž pece tu a tam ze své skoepiny tykadla k nkterému píteli \^strkovaI a od nho skrovné penžité ástky na oplacení z první msíní gáže si vypjoval., Práv chystal se k takové návštv u Ezopa, když se tento z nenadání ve dveích jeho poustevny objevil. ví, jakým zpsobem novou ^.dresu Voj-

tenáe

oznamuju, že

mj

Bh

te cho\ai

vyzvdl.

vzíš pod zemí jako krtek celých trnácte dní a zanedbáváš své pátely," káral Vojtcha. ,,Nu, tvá poustevna je vru zaízena jako pro ascetu. Obrazy ovšem vyjímám. Skoda jen, že nelze v soumraku tvé jeskyn ani barvy jejich ,,Ah, zde tedy

ádn

rozeznati."

Vojtch nabídl píteli inventární židlici bez nátru a Ezop, uvelebiv se na jii, vypravoval ,,Jsi :

zvdti, jak se podaila má výprava ku vdov. Mohl jsem ti dosud jen povdti, že jsem zajisté žádostiv

se z ní vrátil jako vítz. Lituji, že ti nemohu podrobnosti rozkošného toho veera náležit vylíiti. Nastíním ti jen strun jeho prbh. Nezastihl jsem ji samotnu. Sedla v bohatém vnci dam, které u ní

meškaly návštvou. Znáš zajisté motiv, pedstavující malebné skupení mnoha ženštin, s\nadn rozložených kolem jasného bassinu. Vidl jsem motiv ten ve dvou vyobrazeních. Na jednom byly ženy tyto více mén

139

druhém jevily se v lepých odvech. Pedstav si druhý tento obraz a máš spolenost, do které jsem vstoupil. Byl bych si ovšem vele pál, aby se promnila radji v obraz první. Ale i tak byl jsem jimi všecek okouzlen. \'šechny skvly se takovou krásou, že se mezi nimi tvá vdova tratila jako vodní princezna v pohádce mezi svNTni sestrami a že jsem se, ví, zamiloval do všech najednou. Uznáš, že jsem jako jediný muž mezi tolika slinými nahé, na

bh

ženami ml postavení nesnadné. Ale provedl jsem nesnadný úkol skvle. Sám nevím, kde jsem nabral tolik ducha, obratnosti, zábavnosti a zejména žertovnosti. Kdykoliv jsem jen zaal mluviti, smály se všechny srden. Tak ztrávili jsme v žertu, smíchu a duchaplném hovoru božský veer ^ pi rozchodu musel jsem jim slíbiti, že se k píští jejich besed opt dostavím. Pišel jsem opt ;i dosáhl stejného úspchu jako poprvé. Hráli jsme rozliné spoleenské hry a pi tom obdivoval jsem se jejich si jinak poínaly dosti voln a bujae, cudnosti: nechtla pece žádná z nich živou mocí své zástavy vykoupiti ode mne políbením. Prohodil jsem mimochodem, že jsem se dal fotografovati hned požádaly mne všechny o fotografii. Zde jich mám plnou hrst. Chtl jsem býti fotografován v profilu celou postavou ale fotograf poradil mi, abych se dal radji fotografovati en face a jen v poprsí. Podívej se na to. Zdá se mi vru, že mne fotograf zkazil. Nerozumí tuším hrub svému umní. Chtl jsem na píklad on však namítal, sešit svých básní držeti na srdci že prý se ruce nehodí do fotografie v poprsí. Prosím t Jakobych byl sám nevidl nejmén tucet takových fotografií s rukama. A potom, kde jsou mé

a

;

;

;

!

140

vousy?

A konen

ten nos

—

lovk

abv

jej

teprve

hledal!"

Vojtch shledáxal sice, že fotografie píteli jeho spíše pochlebuje, a vysvtloval si nedostatek vous na ní pílišnou bledostí a ídkostí toho, co Ezop svým vousem nazýval; ale nechtje samolibost jeho uraziti, pisvdoval a podotkl jen, že pi všem tom fotografie se ctí k úelu \'yznaenému užiti

mu

mže. ,,Xu dobrá," mluvil dále Ezop, ,,ale pišel jsem ješt s jinou záležitostí. Dal jsem za ty fotografie poslední své peníze. Zítra bude opt dýchánek u vdovy. Musím si koupiti nové rukaviky, šle a této jiné vci. Xa dluh to ovšem poíditi nelze. tísni pišlo mi na mysl, že bych mohl skrze tebe mecenáši tvému své milostné písn nabídnouti a hned o njakou zálohu na honorá požádati. Je-li vskutku takovým, jakým jsi jej líil, vyhoví jist

k

tob

V

mé prosb. Co tomu

plánu íkáš

?"

Vojtch

byl touto žádostí nemile dojat. Neani sám pro sebe požádati pana Brzobohatého o zálohu, by jí byl velice poteboval. pece byl by nerad odekl pomoc svou píteli, zacho\-aL který se nedávno tak coulantn k Po chvilce odpovdl zvolna: ,,Na závadu je troufal

si

a

A

nmu

pouze to, že nehodlá pan Brzobohatý nákladem svým vydávati básn." ,,A co bude vydávati?" Prozatím jen romány." ,,Nuž mi dá zálohu na román zanu ho ješt dnes psáti." Po delším pemítání zeptal se \^ojtch ,,A kolik potebuješ?" ,,

a

;

:

141

,,

mán

Staí mi velmi

pt

zlatých

;

myslím, že

je to

na

ro-

málo."

Mnoho to ovšem není. Budiž, eknu panu Brzobohatému a nepochybuju, že ti zálohu po,,

skytne." ,,

Bodej by neposkytl

skytují zálohy a

iní

;

všichni nakladatelé po-

to rádi."

,,Nuž ano. I^ijd si zítra v tu dobu pro peníze." odešel, rozvažoval \'ojtch, jak by vc nejlépe navlékl. Rozhodl se konen, že poprosí pana Brzobohatého prozatím o njakou zálohu pro sebe a z té že pt zlatých píteli vyplatí. Pozdji, až Ezop njaký kus svého románu napíše, muže požádíiti o zálohu jménem jeho.

Když Ezop

Po tomto rozhodnutí odebral

se

Vojtch srdnat

nahoru.

Pan Brzobohatý pohledl s pekvapením na nezvyklou návštvu. Jindy picházel W)jtch jen k jeho požádání do pracovny. „A, pan Koudela," zvolal pak. Sednte si, pane ,,

Koudelo

!"

Vojtch usadil se pomalu na podané mu sedadlo a nakladatel zadíval se zpytav v rozpaitou jeho tvá. Prá\ , když mladý host ústa otevíti chtl, pravil pan Brzobohatý spšn ,,Dnes máme velmi pkné :

pravda?" ,,Ano, dnes je velmi

poasí,

není-li

pkn."

nastává nejkrásnjší ást roku. Tak práv pro vás, šastní pánové, kteí blouzníte o smaragdovém rouše omládlé zem a tak dále tam, kde vidíme my ostatní smrtelníci jen popenec do polévky. Podíval jste se dnes již do zahrady?" ,,Inu,

142

„Nebyl jsem tam ješt." ,,Nu, mžete nechati na hodinu práce a perýti tam zadní ti záhony. Takové tlesné pohybování svdí vám výborn. Vypadáte o mnoho zdravji, než pi svém vstoupení do mého domu. Co soudíte o posledních snmo\Tiích usneseních?" Neetl jsem noviny. Pišel jsem ,,Ah, pejete si, abych vám pjil noviny. S ra!" dostí. Emilko „Nikoli, chtl jsem Emilka objevila se ve dveích. „Vy jste nepišel pro noviny?" ekl pan Brzo-

—

,,

—

„Jsou dnes velmi zajímavé. Musíte si je i pokej, dojdu si pro peísti. Emilko, pines sám. Ty pak zsta zde, sedni si semhle a poádej ty knihy na stole." Pan Brzobohatý vrátil se s novinami a podav

bohatý.

—

n je

Vojtchovi

si

ješt

Emilce

!

Pro

—

pospícháte

•

—

nebudu doma." Vojtch porouel se

„A

?

však nikoli, peryjte ty ti záhony. pro dnešek a zítek zahradu úpln vaší

Svuju péi

Avšak sednte Snad byste mohl trochu

pravil: ,,Tak zde jsou.

novinami. Navštivte jen. proti tomu. Mžeme si spolu po-

navštivte

Nemám nieho

s

mne opt nkdy.

hovoit."

Octnuv se opt pod zemí, spílal Vojtch své rozpaitosti, pro kterou propásl u pana Brzobohatého vhodný okamžik ku pednesení své žádosti. Ped Emilkou nemohl se s ní pak ovšem vytasiti. Na to pemýšlel dlouho, jak by chybu napravil. pišlo mu na mysl, že by snad mohl navštíviti hudby milo\Tiého úetního má ve své správ pokladnici

Konen

;

143

dost, že jej snad pan Brzobohatý zmocnil i možná k vydávání menších záloh na služné. Po této úvaze vystoupil Vojtch po spuchelých schodech do romantického erného výstupku, v nmž obýval úetní malou arkýovou svtniku.

A

byl

s

ním Vojtch

mu pece

nesl

jen

s

již trochu spátelen, pedrozpaky a zajíkáním svou zá-

ležitost.

Flétnista upíral

oi

a hrál

ím

na chvíli mlky upímné modré

ro\nž

si,

v rozpacích,

s

blavým chmý-

ia brad.

mám ovšem pod mocí," ekl po zdlouhav. ,.Zde jest." Pistoupil k malé železné pokladn v kout, ote,,

Pokladnici

chvíli

vel velmi tajné a

umlé

ústrojí

zámku a

odklopil

uvnit zevrubnému prohlednutí erven natených hladk>xh stn a stejného dna. ,,Jak vidíte," pokraoval úetní, ,,zírá odtud irá prázdnota. Pan Brzobohatý pijal mne za úetního a pokladníka složil jsem vzhledem k druhému úadu dosti vysokou kauci v hotových penzích do jeho rukou. Ale mimo tuto pokladnici neobdržel jsem posud nieho, co by souviselo s pokladnickým úadem. Šéf prohlásil, že si bude prozatím dotyné záležitosti obstarávati sám. Ostatn je snadná pomoc. víko

ty

;

nic nevadilo

i

Dám vám

zatím tch svého a až se šéf vrátí,

pt

zlatých pro pítele ze jej požádati o zálohu

mžete

a

mn

a

Vojtch pijal s velými díky toto nabídnutí když veera téhož dne dumné tklivé zvuky flét-

ny s

s

peníze ty oplatiti."

vysoká do jeho skrýše

potšením jako hlasm

Na

druhý den pišel

zalétly,

teplého, si

naslouchal jim

dobrého srdce.

Ezop pro zálohu. Voj-

144

tch níze,

vysázel ji prohodil:

hrd ,,

n,a

stl a pítel, shrabu je pesi, že mi takové mali-

Pomyslil jsem

kosti neodepe. Díky za tvé prostednictví." ^^ojtch napomenul ho, aby se dal bez odkladu do románu a požádal ho zárove, aby nikomu o tom neíkal a n\Tijší jeho adresu ostatním neprozradil. Po odchodu Ezopov rozedmula se mu prsa

blahým vdomím,

že pomohl píteli a zárove zachoval reputaci svého mecenáše ve svt spisovatelském. Avšak minul opt den. Pátelé byli vyerpáni a úetní ekal snad již na své peníze. Nezbývalo, než odebrati se znovu k panu Brzobohatému pro zálohu. Tentokráte narafiil vc opatrnji. Vyíhal si píhodný okamžik, kdy se procházel nakladatel po zahrad. Tam nemže se tak snadno Emilka piplésti. Tváe se zcela nevinn, vyšel v slamném klobouku, s rýem v jedné a kropicí konví v druhé ruce mezi záhony. Pozdraviv pana Brzobohatého, oekával bezpistoupí a pen, že tento jak obyejn k s ním rozmlouvati zane. Ale nakladatel podkoval jen pívtiv z dáli a procházel se po jiné stran zahrady. Držel se, jakoby naschvál, \ždy v urité vzdálenosti od Vojtcha. Darmo nadcházel mu tento vinutými cestikami zahrady; zdálo se, že jsou jen proto tak umle již propletené, aby mu šéf pokaždé, když ho dostihoval, jako úho uklouznouti mohl. zamíil Brzobohatý ke dveím, vedou-

nmu

tém

Konen

zahrady do domu. Nyní nesmla se ani ztratiti. A^ojtch odložil rý a konev a chvátal, aby v as dráhu odcházejícího peízl. Ale

cím

ze

chvilka

146

a

tento šel kvapn, byl na pohled pohížen do hlubokých myšlenek. Dostihl ho pece. Když ped ním stanul, trhl sebou pan Brzobohatý a prudce zdvihl hluboce svšenou hlavu. Upev oi na Vojtcha, zvolal „To jsem se vás lekl, píteli Peslechl jsem v myšlenkách vaše kroky a náhle stojíte pede mnou, jako byste ze zem vyrostl. Pipomíná mi to jednoho lovka, kterého ml jsem v služb. Ten se také pokaždé tak z nenadání jako duch pede mhou objevoval, když chtl žádati, abych mu vyplatil naped njakou ástku služného. Propustil jsem ho brzo ze služby. Lidé, žebronící o zálohy, jsou mi do duše protivní. neplatí též nikdo naped. Pisvdíte mi zajisté, že jeví takové obtžování o zálohy nejen nepoádi

:

!

Mn

nýbrž

nost,

nedostatek studu."

i

Vojtch

kývl hluboko hlavou, spíše aby zakryl plamenný rumnec svého oblieje. ,,Nuže,

skav

eho

jste

si

pál?"

otázal

se

pak

la-

nakladatel.

chtl jsem vám — vrátiti noviny, vera zapjil," koktal Vojtch. ,,ale nyní pozoruji, že jsem je zapomnl v pokoji." ,,Ah, necht si je. Nepotebuji jich více." A pan Brzobohatý vzdálil se s pívtivým po,,

—

Chtl

které jste mi

zdravem.

Smutn

vrátil se

básník do podzemí a odhodil

slamný klobouk nevrle na postel. Mnul dlaní jakoby z nho njakou spasnou myšlenku vymnouti chtl. Náhle padl jeho zrak na všák a zatain stl,

jiskil se.

Sal

Visel jej

s

tam obstárlý jeho svrchník.

všáku

a zatepal jím. Nevyletí sice

Sv. Cech: Sebrané spisy. XVII.

10

146

jeho záhyb sbor zpvného kožichu, ale zdvihl se kolem Z

hmyzu jako

nho

z Faustova oblak prachu.

Rozestel pak vrný háv na stole a zpytoval nestrann jeho pednosti i vady; na to zdvihl jej opt do wšky proti oknu a zkoumal celkový jeho dojem.

Tento veer vnoval se \^ojtch úpln svrchníku, pracuje jehlou a nití, klíem a pijavým papírem, kartáem a žíravou kyselinou k umlému jeho omlazení. Pi této práci -podncovaly jeho horlivost vzdálené zvuky flétny, znjící dnes obzvláš dojemn, jakoby touhou po emsi lkaly a jakoby jemn pronášely bolestnou výitku.

XIII.

Z rána prohlédl \"ojtch znovu dkladn svrchník a shledal & potšením, že se po verejší jeho innosti zázran zotavil. Zaobalil jej opatrn do šátku a vydal se s objemným uzlem pod paží iia cestu k jedné vzdálenjší ásti msta. Blízkost této ásti ohlásila se mu zvláštním úkazem. Kdežto se jinde vyjma posluhy zídka okazoval

lovk

vtším bemenem, jevilo se v tomto okrsku uzl a balík tém jako módou neb místním obyejem. Nkteí nesli své bím volnou grácií, si

nošení

.^

na ostatní vtšina však

úsmvem

pohledem sroznápadnou plachost a stísnnost. Tak vypadali ostatn jen chodci, kráející s A^ojtchem ve stejném smru; ti, kdož kráeli jim

pohlížejíce

umní vstíc, s

;

vyšlapoxali

tváí veselou.

si

s

a

jevila

vesms

bez

pítže

lehce a

147

Blízko u cíle spatil Vojtch lovka v sešlém odvu, obtžkaného nkolika uzly, jehož tvá mu byla povdomá. Když lépe pihlédl, poznal Josefa

pana Skodopole. ,,Hle, pan Koudela!" zvolal s uzardéním lokaj, když navzájem mladíka poznal. „Také již pípravy k jarní seson?" Místo odpovdi otázal se stejn uzardlý Vojtch: ,,Což nejste již ve služb u pana Skodopole?" Pohešujete livrej, není-li pravda? Vc má se tak. Muj pán chce žíti njaký as na zapenou, víme, jak to je zvyklostí mezi vznešeným panstvem. At pijde kdo pijde, oznamuju, že není pán doma že odjel nkam na venkov. A není-li pán doma, k emu potebuju livreje? K emu bych ji nošenín kazil nebo doma cídil a provtrával, když ji mohu na ten as odevzdati k uschování a opatrování ji,,

nam? Odnáším ji prozatím zárove pe zimními vcmi. Tyto dá\áme sem každý rok do uscho\ání, hned na zaátku jara. Víme, že se zde bedlivji opatrují a ped moly ochraují, než bychom to mohli initi doma. \^šechny vrchnosti mají to v obyeji. Je to

módou !" Mezi tím dostihli cíle. Vojtch odbyl za krátk;: svou záležitost a rozlouil se s lokajem. Ale odcházel s trpkým zklamáním. Umlé omla zení svrchníku neobstálo pefl zkoumavým pohledem znaleckým, jenž pronikal srdce i ledví. Vojtch neobdržel na svou zásta\u ani tolik, kolik byl dlužen

úetnímu.

Nkolik dní žil ovšem bez hmotného nedostatku. veera dojímala ho vždy flétna nebývalou tklivostí a rozmanitostí zvuk. Znla nyv, žalobn, vyAle

z

148

ítav, posmšn.

asem

bylo to jako toužebné vo-

sameka po vzdálené samice. asem znlo to jako zpv kepelinky Pt penz Pt penz Práv stál ubohý mladík s posledním grošem opt na pokraji trpké bídy, když se v jeskyni jeho lání

:

!

znovu objevil Ezop. Picházel si pro novou zálohu. Koupil si malého Bosca a piuil se z nho nkolika kouzelnickým kouskm, jimiž hodlá pi dnešním dýchánku u vdovy pobaviti shromáždné dámy. K magickému tomu pedstavení musí sob však opatiti nkteré po-

mcky. Vojtch byl tímto obje\'ením bezmála popuNemaje sám nejnutnjších poteb, ml opatoneskromnému píteli peníze k takovému pepychu, jakým byl bez odporu pochybný vavín ernoknžníka

zen. vati

Opanoval však svou nevoli a zeptal se klidn „Napsal jsi již kus románu?" „Nenapsal jsem dosud nieho. Ale mám celý plán v hlav. Celý jeho dj se všemi osobami leží pede mnou tak úpln a jasn, že bych ti mohl hned

román svj

diktovat."

„Ach, milý píteli, v tomto pípad nemohu ti pomoci. Bez rukopisu v ruce nelze obtžovati pana Brzobohatého stále o nové zálohy. Kdybys alespo kus Nevídáno pro takovou malikost! Pan Brzobohatý není pece skrblíkem a špinavcem." „Nikoli, není to možná." ,,Nuže, dej mi prozatím nco ze svého. Asi za týden pinesu román a pak ti to z honoráe oplatím."

—

,,

ml

149

„Musím se ti piznati, že nemám sám nieho. Prvního tohoto msíce nebral jsem žádné služné, ponvadž jsem byl u pana Brzobohatého teprve nkolik dní. Zálohu však na píští ástku služného nechci sob vybrati. Zastavil jsem radji svrchník, a jak tuto vidíš, obdržel jsem za velice málo. Vydal jsem již ty peníze do posledního groše." Ezop pohlížel chvíli na zásta\Tií lístek a zakoktal pak ,,Víš co ? Znám lovka, který kupuje :

nmu a rozdlíme se malikost prozatím postaí." Vojtch pemýšlel. Píští zima ležela v mlhavé dálce a svrchníku minuly již lepší doby života. Svolil. Takto skonila sláva svrchníku, zaskvvši se naposled ješt magickým leskem kolem hlavy zamilovaného Ezopa. Blížil se zvolna první máj. S horoucí touhou hledl mu Vojtch vstíc. Záil na temném jeho obzoru jako krásná jitní hvzda, lina mu v duši útchu a pobádaje ho k neúnavné píli. Korrigoval, až jej oi bolely, psal, až jej prsty brnly. Nosil sešit pekladu za sešitem k panu Brzobohatému, zástavní

lístky.

o výtžek.

Mn

Dojdeme k ta

—

který je pijímal se zejmým uspokojením. Také v pvodním svém románu pokraoval se zdvojenou horlivostí. Pebíhal jako lev úzkým prostorem své brlohy a mrskal svou obraznost k divokým, potvorný-m skokm. S kanibálskou rozkoší vraždil, vilnil, loupil a páchal ohavnosti a nemožnosti všeho druhu.

Vbioval

se znenáhla

do nálady pološílené. Skrán

jeho tepaly zimnin, ruka svírala keovit pero, jež pádilo úprkem po archu a zastavovalo se chvilkami jen, aby se osvžil majitel jeho pohledem takové na tšivou hvzdu, blížící se pr\Tií máj.

V

150

chvíli ily,

pedstavoval

si

den, v lásky as.

A^ojtch

kdy

ži\

zváti

>

jak v tento krás-

bude k lásce hrdli-

ped

in hlas, pan Brzobohatý ním se objeví a v delikátní obálce vrstvu cenných papír podstrí s novou horli\-ostí chápal se vždy po ,a tokové chvilce spisovatel opt péra, aby si dobyl

mu

—

spokojenosti pana Brzobohatého. Zbytené byly vru množící se návštvy nakladatele, který A^ojtcha k pilnému pekládání povzbuzovati a k nov\Tn ukrutnostem na zbylé hrdiny piivodního románu štváti neustával. Oh, že se blížila tak zvolna doba vykoupení r^íladý spisovatel byl seven trampotami se všech stran. Nemluvím ani o hmotném nedoslatku. Horší byla muka duševní. Vyšel-li s balíkem pod paží na procházku do msta, vynoil se jist z hloubi pr\ní ulice proti smutný obliej Stanislavv. Olorátil se spšn, zamíil do jiné ulice a hle! tam objevil se v dáli povdomý nos s bradavicí. Spchal opt jinam, ale o bda! odevšad hrozilo mu setkání s nkterým

nmu

pítelem ili (slova tato stala se mu synonymy) vitelem. Tak potácel se úzkostliv a plaše semo tamo, jako zajíc v lei. A doma musil se opatrn vyhýbati styku s dobrým úetním. Romantický erný výstupek nekynul mu již lákav, ale shlížel k nmu škared a hroziv. A flétna loudila pod veer vždy táhleji, lkala vždy dojemnji, že podzemní po-

slucha nejednou zvolal „Usta, probh usta \^ždy bude co nevidt pr\Tií máj !" A byl pr\TLÍ máj, byl lásky as. Hrdliin zval ^'u lásce hlas. Všude plno kvt. Zevšad ozývá se veselá hudba. Slunení úsmv záí na štítech domu na tváích sváten odných zástup, které :

i

151

valí v pestrých proudech do krásné boží pírody všemi branami msta. Také Vojtch uvrhne se do nkteré té pestré eky. Ceká od asného rána netrphv, pecházeje svtnicí, \xera byl dodal nakladateli opt jeden sešit pekladu, chovaje v hloubi nitra nesmlou nadji, že snad je v závodu jeho Ale pan již poslední den msíce dnem výplatním. Brzobohatý pijal jen mlky sešit, nejev tentokrát ani uspokojení jako jindy. Hodiny ubíhají. \^ojtch -zachvívá se nedokaRo\ná tesoucí se rukou vrstvu arch na vostí. napsanou za minulý msíc ást pvodního stole románu. Napíná sluch, zdaH se blíží po schodech povdomé kroky. Neslyší nieho. Slunce nachýlilo sklání se íc veeru. Cekající se pes poledne pechází stále prudeji po svtnici, naslouchá vždy bedlivji. Nic! Nic! Veerní stín rozkládá se jeho

se

—

—

jeskyní a mraná beznadjnost v jeho duši. Byl první máj, veerní máj, byl lásky as. Jiné a básník sklonil zval ku lásce hrdliin hlas zoufale hlavu do dlaní a vzpomnl si na máj upro-

—

sted pustých skal. Pak zalkala flétna.

Tak neznla ješt nikdy. To nebylo kepelino Pt penz pt penz ani toužebné volání samekovo po samice. Vydávala z\ uky tak úpnliv táhlé, démonické, jakoby chtla :

!

!

podzemnímu posluchai

vyloudit duši

z

tla.

XIV. nul

Dva hrozné dny ekal ješt Vojtch. Pak zaatý pvodní román do kapsy a bral

srdnat k nakladateli. Nebyl doma. Odpoledne

svi-

se za-

152

Šel k nmu podruhé, ale pan Brzobohatý pivolal po prvních uvítacích zdvoilostech Emilku, aby rovnala knihy na psacím stole. K veeru optoval Vojtch svou návštvu po tetí, odhodlán již na vše. Brzobohatý pivítal jej nevrle, ba nevlídn. By] patrn ve špatném rozmaru. Podkovav nedbale za hostv pozdrav, obrátil se ke dveím sousedního pokoje, snad aby pivolal Emilku k rov-

tém

nání knih. Ale Vojtch sebral všechnu svou zmužilost a promluvil rychle

„Sml bych

snad prosit o

msíní honorá?"

Rumnec

studu pokryl pi tom jeho líce a ruka se zdvihala ke rtm, jakoby volala neslušnou onu otázku nazpt za ohradu zub. Pan Brzobohatý odvrátil se ode dveí a pohle-

dl

na

zrakem vyteštným, jakoby nevil sluchu. ..eho že si pejete?" zeptal se oste. „Jsem v penžité tísni," koktal žadatel, zardívaje se a bledna stídav. ,.I chtl jsem vás tedy prositi, abyste mi laskav vyplatil msíní služné." Ješt chvíli hledl na mecenáš mlky vyteštným zrakem a pak, zdálo se, pochopil. Vojtch domníval se, že te v jeho líci postupn úžas. mravní nevoli, lítost nad pronesenými slovy a nadji, že budou odvolána, konen rozpaky studu studu

—

za prosebníka, jenž sám sebe takto ponížil. „Touto žádostí uvádíte mne do rozpak, pane," zaal váhav, ,,a nutíte mne, abych s vámi mluvil a bez ostychu o vcech, jichž bych se jinak nebyl dotknul. Neklame-li mne pamt, bylo mezi námi ujednáno, že vám poskytnu bezplatný

upímn

153

byt a po

— njaký — nuž sám honoráem jiebo služ-

pípad asem njaký

ano, pojmenoval jste to

Ale zárove podotkl jsem výslovn, že vás pijímám pouze na zkoušku a že vám vymím onen — honorá teprve pak, shledám-li. že vyhovuje vaše umlost a píle mým požada\ kum. Bylo tak ujednáno

ným.

ili nic?"

„Bylo," odpovdl Vojtch malodušn. „Bylo. Nuže a nyní pehlédnte dosavadní svou innost, výsledky její, postavte se na mé místo a

rcete, rcete probh, za bych vám ml vyplatiti njaký honorá ? !" Mladík mlel zaražen. „O korrektue nelze mluviti. Zbývá peklad ro-

poádn

mánu. Práce til

a

mimo

té jste se dosud ani to jest peklad sám, mírn

nechy-

eeno,

cha-

trný."

na

všechnu píli," ozval se „Vynaložil jsem pekladatel popuzen. ,,A pochybuji, že mi kdo do\'ytknouti jedinou jazyko\ou nesprávvede v

nm

nost."

„Nuž raz.

ano, volil jsem snad

eknme

ponkud píkrý

vý-

neobratným, hrbolatým nemže ani jinak býti. Byl

tedy, že je

nebo tak njak.

Vždy

byste pravým arodjem, abyste dospl hned poprvé k dokonalosti, jaké lze dosíci jen asem a cvikem. Nuž a tím jsme s pehledem vaší innosti hotovi." ,,Píšu pro vás také pvodní román," namítal Vojtch, vyjímaje rukopis z kapsy. „Ah, byl bych málem zapomnl. A ten chcete také položiti na váhu?" pravil nakladatel, potžkávaje vrstvu papíru, jakoby tím chtl naznaiti celou

154

a jedinou

nhož

její

cenu.

„Pedn

jest to

pouhý zaátek,

nemohu j:št

nijaký úsudek utvoiti. Dále zhošte se na chvíh všeho sebeklamu a rcete mi upímn, zcela upímn, myslíte-li vy sám, že bude míti ten váš román njakou cenu. Vždy je to váš první pokus. Možná, že asem svým nco poádného napíšete ale co jste dosud u mne vykonal, nezasluhuje pece názvu práce. Byla to pouhá prprava, nic více! A za to jste bezplatný, pkný a tichý byt. Jindy by vás byl stál nejmén z

—

si

;

ml

msín

trnácte zlatých. Vezmte k tomu nábytek s peinami, volné užívání zahrady a tak dále, a musíte vyznati, že je vaše namáhání, mže-li se tak íci, zaplaceno více než slušn. myslíte, že mžete pec ješt neho žádati?"

i

nieho," prohlásil Vojtch temhlasem, .nežádám si, abyste ze mne škodu. Domníváte-li se, že pekládám chatrn, že jsou mé práce bez ceny zkrátka že vám nestaím a že si výtžkem innosti mé nezapravíte ani byt, který mi poskytujete, opustím tento byt ješt dnes a na vždy. Po dnešní rozmluv naší pálila by mne jeho „Nikoli, nechci

ným

ml

,

—

podlaha pod nohami." „Ale.

ale,

k

emu

tak

nakvašen

a tragicky

mžete svým asem nco ádného dokázati. Zkusme to ješt dva ti msíce — beztoho bych vám vyplácel honorá tvrtletn — Dkuji. Poznávám nyní sám, že bych vám ne-

Vždy vám

pravím, že

,,

dovedl vyhovti.

Pjdu

ješt dnes."

,,Nuže, chcete-li mermomocí, držeti vás nemohu a nechci. Najdu ne jednoho, ale deset mladík, z nichž se bude pokládati každý za šastna,' uiním-li jej

155

vaším nástupcem. Chcete se tedy opravdu vysthovati?"

již

dnes

,,Ano/'

„Nuže, jak chcete. Já vás nevyháním. Stojíte-h však na svém, nemohu vám v tom brániti." Odešel s V^ojtchem do podzemí a pevzal byt dle inventáe zpt. Mladík svázal do uzlíku s\é skrovné jmní a pohlédnul naposled k oknu, v nmž se nyní zaínal vyplovati sen o zeleném lupení a vni kvtu pro jeho nástupce. Nezávidl mu jich, nezávidl mu zelených koníku, kteí skákati budou ze za hrady na jeho papír, darmo týraný ušl\anou rukou.

—

Obrátil se ,,

za

k odchodu.

Zapomnl

jste

ješt slamný klobouk," zvolal

ním svdomitý domácí pán.

„Nechám ho

zde.

Nevím, co bych

si

s

ním

poal." „Jak

snad?

vám

Vte,

Ale p(j\ zte. mi jsem k vám choval

libo.

že

pocity a tak dále

—

:

nehnváte stále

„Nehnvám. Pro bych se hnval?!" ,,Nuže, sbohem! A kdybyste nkdy poteboval

——

se

pátelské

neho

W^nku na ulici ohlédl se \^ojtch teskn po romantickém \ýstupku. Divotvárná jeho silhueta odstiovala se oste na modrém noním nebi. Osvtlená dv okénka pohlížela z nho jak dv plamenné hnvivé oi za odcházejícím a flétna projela mu naposled srdce úpnlivým svým hlasem.

166

XV. Vojtóh s domem, do nhož hrdými nadjemi a z nhož ..odcházel bez vdku, o svrchník lehí. Pátelé provázeli ho tam se závistí a nyní uvítají ho s posmchem. Všechny sny o sláv a štstí, v nichž se tam ko-

Tak

vstoupil

rozlouil se

s

tolika

—

chával, rozplynuly se v dým a páru. Chrám nesmrtelnosti, jejž tam v duchu pro sebe budoval, rozpadl se v trosky. Vrací se zklamán v pedešlou nicotu. A' truchlivých tchto myšlenkách bloudil stem. Bezdky blížil se tvrti, v níž stál starý známý s povdomým oechem, který se stal pomocníkem jeho útku z tiché domácnosti strýcovy. Již

m-

dm

zahnul do povdomé uliky. Již stál pod oechem, již zatpytila se mu ze známého prelí vstíc dvojice oken, za níž as nyní strýc s Terezou, vrátivše se z májové procházky za bránu, sedí pi chutné veei u starého okrouhlého stolu. Jemu již neprostírají na tomto stole, pro nho již tam nepistavují osielou židlici a jeho jménem ozdobená páska na ubrousek odpoívá mezi starožitnostmi v rodinné skíni. Oi jeho zalily se slzami.

Na chvíli zmocnil}^ se ho pocity, s jakými se vracel ztracený syn do domu otcovského. Mohl by vystoupiti nahoru strýc by tam jist kajicníka -pijal s otevenou náruí. Ale za chvilku již odpudil tuto myšlenku. Vždy si nelze pomysliti vhod-

—

njšího konce, aby

smšnou. Strýc vysmáli a pr\Tií

se stala jeho výprava dokonale Terezou by se mu i plna hrdla mentoroval by jej nadále jen ješt s

157

bezohledn ji jako nedosplého žáka, který nedovede býti samostatným.

ped

nejhlubším stupnm pokoení. prostedek, jímž se mohl rázem povznésti z této hlubiny na slunnou výši slávy a štstí. Vzpomnl si na spisovatele, kteí uléhali neznámí v mansardách na bídné lože a probouzeli se slavnými. Tak mohlo by se i jemu státi. Vždy má svého „Ahasvéra", své ostatní práce. Jen kdyby jim mohl pomoci na svtlo boží. Nabízel je dosud

Tak

octl se

A pec ml pi sob

marn redaktorm šleíika projela mu

a nakladatelm. Šastná myhlavou. Vzpomnl si na laskavost pana profesora Stoklasy a na vyzvání, aby v každé tísni uchýlil o radu a pomoc. se k Myšlenka ta nabývala stále vtší pevnosti ^ zrychlovala jeho kroky, vzdalující se od známého domu.

nmu

V

nmuž

rejstíku pátel zbyl jediný Ezop, k

mohl bez ostychu

na fiocleh. Zastihl ho doma a byl pijat s otevenou fiáruí. Požádal ho pedevším, aby se netázal po píinách jeho návštvy. Pak psal pozd do noci obšírné psaní, v nmž na pana Stoklasu, \-yh'iv mu své truchlivé srdce, postavení, dorážel všemi dvody rozumu aby vydal svým nakladeni jeho básn, v nmž jej upozoroval jak na zásluhu, kterou si tím získá o eskou literaturu, tak na hmotný prospch, který mu se

uchýliti

i

a v nmž konen oznamoval, odpoledne pro ústní odpov. Ráno zaslal dopis ten s piloženými básnmi po veejném posluhovi do bytu pana profesora. S tlukoucím srdcem vstoupil pak odpoledne do komnaty Stoklasovy. Profesor pijal jej vlídn a

z

že

toho si

vzejíti

pijde

mže,

zítra

158

nabídnuv

mu

sedadlo, došel do vedlejšího pokoje

pro básn, jichž osud

Úzkostlivým

i

\

ložil

Vojtch do

jeho rukou.

nadjným zrakem utkvl mladík

na rtech ueného pána, když tento s rukopisy v ruce slavnostn ped ním stanul a odkašlav si po eUznáte dojista, fnladý nicku, takto mluviti zaal muži, že jsem za jedno dopoledne práce vaše s náležitou rozvahou proísti nemohl. Na kolik jsem do nich nahlédl, nesnáším se, mám-li ^iluviti upímn, s jejich duchem a smrem. Nedostává se jim žádoucí úmrnosti a stízlivosti. Postonávají na všechny, z ciziny k nám zavleené novovké choroby a nemluví k srdci lidu našeho. Na píklad: Ahasvér. Pro Ahasvér? Co je nám po Ahasvéru? Có je Avšak vzhledem k tomu, Ahasvér lidu našemu? jejich celkem správná a stavba verš, že je :

e pízvuných,

,,

—

a

dosti ladná, jakož

i

—

pátelství k strýci chci pomoci náklaz

vašemu a z pátelství k vám dem svým tm nkolika aršíkm na svtlo veejnoSnad uhradí odbyt výlohy. Neuhradí-li, mžete sti. se stran schodku asem se mnou vyrovnati." Vojtch pohnul sebou pi tchto slovech, jakoby si bud radostí poskoiti neb \ dností k nohám šlechetného muže poklesnouti chtl. Tento pijal první ást odmny za dobrý svj skutek z vdných oí a radostné tváe mladého muže a pokraoval „Ale chci vám uiniti zárove jiné nabíchiutí. Odhodlal jsem se, že provedu dávný úmysl a pose njaký as pvaby venkova. Cítím potebu, abych erpal nové síly a vznty na krásných adrech svaté pírody. Již zítra vydám se na cestu. V^e dvou cestuje se lépe. Užívají dvoj-

kochám

vn

159

vdku cesty a mohou vzájemným sdílením peplnným svým srdcím. Nuže, bute

násob

ulevo\ati

mým

spoleníkem na

této pouti!

spch nemalý. Okejete na tle

i

Pinese vám prona duchu. Vnik-

nete do nitra eského kraje a -porozumíte tepotu jeho srdce. Poznáte ryzího zdravého ducha lidu, prodchnete se jím a pak budou se teprve sypati

—

péra vašeho ne padlané pravé granáty eské Zde

rubíny a safíry, ale také již vyplatím za básn, které jste mi k vydání

z

!

naped honorá odevzdal. Mžete

z

nho

cizí

vám

zaplatiti

dluhy,

o

nichž

poídit si odv na cestu a platiti své cestovní útraty. Práce vaše odevzdám zde njaké solidní tiskárn. Nuže, pijímáte mé nabídnutí?"

jste

mi

psal,

„S radostí nejvtší," odpovdl Vojtch a neMíra jeho radosti byla vskutku dovršena vyhlídkou na výlet do kraje a pohledem na adu papírových penz, které pan profesor Stoklasa ped lhal.

ním po

stole rozložil.

Opustil byt profesorv, skákaje pes dva schody najednou, a sevel Ezopa, dole ekajícího, tak prudce v náru, že tento bolestí zasténal. Pak teprve oznámil mu celý sbh vcí, s vyjmutím pouze hlavních dvou píin (pehledu Vojtchovy innosti a odepeného služného), pro které od Brzobohatého vystoupil, a na dkaz pravdy vytasil se s velmi slušnou vrstvou ptizlatových bankovek, z nichž si Ezop hned jednu vyžádal, aby si k uspoádání velkolepého výletu s dámami potebný dalekohled opatiti mohl.

Na

to navštívil

pravoval jim

zmnu

Vojtch všechny pátele a vy: svých pomr práv tak, jako

160

Ezopovi. Jen Stanislava nezastihl v orlím jeho hníza zaslal mu tedy vydlužené peníze poštou. Na konec vešel opatrn v dúm bývalého svého chlebodárce a vystoupil do pošmourného výstupku, kde pistihl dobrého úetníka s flétnou v ruce nad otevenou pokladnou, klonícího dumavé zraky v ervenou její prázdnotu. S omluvou a .díky vrátil mu zápjku. Nemohl si odepíti, aby vrhl oknem arkýové svtniky ješt jeden pohled do zahrady, na

d

známé okno podzemního bytu. Bylo již 3lušn zelení obrostlé a ve vnci jemného lupení spatil tam pod starým slamným kloboukem smutný obliej

—

Stanislavv

.

.

'

XVI.

Píštího dne k veeru vyjíždl Vojtch, v vémi vkusném odvu, po boku maje elegantní stovní kabelu, s panem profesorem Stoklasou v lezniním voze druhé tídy na venkov. Nestail skakovati tu k pravému, tu k levému oknu a

ceže-

vypozjevy,

pes ramena pana

Stoklasy na prchavé nadšený profesor upozoroval. „Pohlete jen, pohledte Zde hrabou seno. Vizte ach, jak poseenou louku, ty kopky na ní

hlížeti

na které

jej

!

tu

no-

jest to

všechno zelené a krásné

—

!

Pozorujte ty statné

ženy v podkasaných sukních, s jakou pirozenou grácií se k zemi shýbají, prosty falešného studu Vizte jadrná osmahlá jejich pokažených mstek Ivtka! Ve stínu kopky leží muž, hlad vrného psa Ize-li sob pedstaviti a pozíraje sniv do dálky poetitjší obraz klidu a štstí 1" !

—

161

Tak které v kova.

a

podobn

nm

projevoval pan Stoklasa city, vzbuzovaly mimo letící pbrázky venzaclonil mu krajinu veerní sou-

Konen

mrak.

„Nemžete si ani pedstaviti," obrátil se na to profesor k soudruhovi, ,,s jakou toužebností jsem oekával tuto chvíli, až zapadne daleko za obzor hluné msto se svým dýmem a puchem, se svým nezdravým a cizotou prosáklým životem a prsa má si oddechnou uprosted \olného kraje, mezi nezkaženým bodrým lidem, v uchoval se ryzí duch národa a jehož a písní mluví k nám nezmnn, jako duše této zem stejným hovorem svých bor a šveholem svého ptactva. Budeme se kochati v prostých jejich obyejích a mravech, budeme na-

eí

nmž

vn

zpvm

slouchati jejich a pohádkám, za to pak rozsévati mezi osvty a povznášeti je k vdomí pokladu, které jsou nakupeny u jejich nohou a v nich samých." Pozd v noci vystoupili v nádraží malého \ enkovského msta a odebrali se na jiocleh do nejbližšího hostince. V jídeln bylo ješt nkolik stol

n sém

obsazeno. „Zdrávi budtc, pátelé!" oslovil pan Stoklasa srden shromáždné a posadiv se s Vojtchem do stinného kouta, odkud chtl nenápadn zaízení hostince a mravy malomstské spolenosti studovati, objednal veei a pivo. Pi jeho pozdravu zdvihly se zraky všech pítomných a spoinuly na déle a pozornji, než

nm

bývá obyejem za podobných píležitostí; pak se podívali na sebe, tu a tam sklonila se hlava k hlav, tu a tam objevil se na tvái úsmv, ale jinak nerozSv.

ech:

Sebrané

spisy.

XVU.

11

162

tavila srdenost zdrželivost.

pán

Stoklasova chladnou jejich

Pátrání pana profesora po zvláštnostech zstalo

marným. Hostinský vypadal jako mnozí pražští hostinští a hostinec jeho nelišil se rovnž niím od menších a špatnjších hostinc pražských. U jednoho stolu hráli dva malomšáci špády zcela tak, jako se hrají v Praze. jiného stolu sedli obuvníci a krejí, podobní na vlas a vous svým pražským kollegm; vyprávli si chvílemi o vídeském Prateru a jiných pa-

U

mtihodnostech z mladých let a naslouchali hovoru dvou mezi nimi sedících pánu, kteí náleželi napohled k vrcholm malomstské spolenosti. Jeden byl mladý muž intelligentního oblieje, s peliv pstovanými vlasy a vousisky a s duchaplným okem za blyštivými brejlemi zdálo se, že z ohledu k obuvníkm a krejím pirozenou dmyslnost oí svých zmíruje a že skrývá za lehkým úsmvem pekelné právnické finty. Druhý byl starý pán s erveným naduelým obliejem a kostnými okuláry, které asto šupacím šátkem otíral, a s lysou hlavou, po níž rozesán byl umle zbytek prošedivlých vlasu v týle. Patrn byrokrat. Mluvili s dstojností, pedmtu hodnou, o zapletenjších právních pípadech, míchajíce pi tom eštinu s nminou. Po jejich odchodu dovdli se naši turisté od hostinského, že jsou to mundant z advokátní kanceláe a na odpoinek daný sluha okresního soudu. U_ tetího stolu sedla konen pod soškami Jana Žižky a Jana Husi skutená honorace a rozmlouvala, pevahou nmecky, o žni a daních, o nové stíkace hasiského sboru, o nejlepších pražských ;

163

vhvu msíce na lovka, o vadách rozliných kuželník v a podobných vcech, ale též o nezadatelných právech eské národnosti a poteb statného odrážení germanisaních snah. Pan Stoklasa omluvil ped \'ojtchem hostinec a spolenost do jisté skrovné míry znemravující blízkostí železné dráhy a podotkl, že uhodili na zvrhlejší malomstský kruh a že tvoí vbec msta ernjší body našeho venkova. Noc minula klidn, pokud tomu dovoloval rozliný domácí hmyz, stejn krvelaný jako \- Praze. Za prvního úsvitu ranního setásli cestující prach malého msta s obuvi své a vyšli starožitnou branou do jarní krajiny. Slo se to výborn po hladce ušlapané obrub rovné silnice, pod mladým listím košatých lip. Neukonený dosud zápas jit ního slunce s noním chladem naplo\aI vzduch lahodnou svžestí. Na tráv tpytila se rosa. Krajina byla ješt bezlidná a tichá, jen tu a tam jásal skivánek vysoko v modrém povtí. Pan Stoklasa prohlásil, že nezná vtšího požitku nad pou za ta kove pohody rozumí se pšky, nebo jízda na koni neb ve voze byla by nerozumným sebeokré dáním o dv tetiny této rozkoše. Sel by tak „Ach, ach! Jaký vzduch!" volal v nadšení. ,,Jal prhledný a vonný Necítíte, mladý píteli, jak s: hostincích, o

mst

—

vn.

!

\ám prsa

bujae vlní? Co tu skvostných ruznobarvých kalíšk a z\onek rozházeno jen tak Icdabylo po mezi a pece je každý z nich tisíckráí pknjší, než nejumlejší jeho napodobení na dra liocenném dámském klobouku. Jak rozkošn se chvje to mladé zelené osení! A tamo nyní se zastavte, mladý muži pohlédnte na ten pekrásn rozšiují a

—

—

164

Žlutý

pruh kvetoucí

V po

epky

a vyznejte, že

pknjšího koberce!"

pedstaviti

tom

ozval se

z

Vz

dálky zpv.

si

nelze

blížil se

jim

silnici vstíc.

„První živý zjev venkova ohlašuje se nám dstojn!" upozoroval profesor. „Seberme oi a sluch."

Vz

se

piblížil.

\^

pedu

šlo

ospale

dv

hu-

bených poloslepých koní s odenými boky. Nad voji sedl ramenatý mladík bez kabátu, se strakatou vestou a vyhrnutými špinavými spodky i rukávy u košile, na zrzavé hlav maje starou epici s r-

žikou

stihu, a zpíval

dle policejního

»Ta pražská tramvaj, jel

Na

voze za

jsem

s

ní, ajvaj!«

ním zastreny byly delikátn mo-

hutn podávky do páchnoucího

hnoje.

vz

minul, propustil pan profesor StoPatrn vliv koloklasa nos z objetí prst a pravil: vrátká. Bylo by na ase, aby se uinila pítrž

Když

je

,,

zhoubnému psobení tchto toulavých kolportér cizáctví po našem venkov, kteí vy tisku jí národní poesii nechutnými pražskými o drho vakami." Na to šli kolem poseené louky, s kopkami trávy. Stoklasa neodolal svdnému tomu pohledu a zašel s mladým soudruhem na sametový zelený koberec. Usedli tam do stínu jedné kopky. „Bože, jak to seno voní!" zvolal. ,,Jak mkce Sednte si hloubji, jako já. a položte hlavu do té kvetoucí kypré podušky. Aluže-li si milioná poíditi lepší pohovku ? Jen hloub Zaryl se tu sedí

!

!

165

bych

se do toho v té zelené tráv!"

nejradji

celý,

koupal bych se

Sedli tak hodnou chvíli a práv vyzýval Stoklasa Vojtcha, aby odl blaho té chvíle v roucho básn, když se vyítil odkudsi, vztekle hafaje, veliký pes a za ním hmotný lovk s hnvivou tváí

ped

nimi stanul.

„Hybaj odtud!" oboil ryjete v sen? Myslíte, že pro vás?*' „Ale, ale, milý píteli,"

se na n. ,,Co se mi tu jsem ty kopky urovnal

domlouval mu profesor, vstávaje s V^ojtchem. „Jaká tu píina k hnvu? Což vás pítomností svou o nco okrádáme? Což není ta a ten stín pro každého lovka?"

vn

Žádných je pro voly, ne pro vás. odtud, pravím. Chcete-li si odpoinout, lehnte si do škarpy. Kdybych to jednomu trpl, budu mít brzy louku plnou tulák!"

„To ^eno

eí. Pry

Tuláky bohudík nejsme !" pokáral ho vážn Kdybyste vdl, kdo ve vašem sen odpoinul, choval byste se k nám bezpochyby jinak ,,

Stoklasa.

,,

a nehyzdil byste

povst tohoto

kraje, v

nmž

ped-

kové vaši pijímali cizince ochotn pod svou stechu a astovali mlékem i strdí pohostinství. A vy, jich nehodný potomek, odpíráte nám i stín svého sena."

Provázeni štkotem psa a nezdvoilými pokiky jeho pána, putovali naši pátelé dále. Po tvrt hodin octli se v lese. Zde vrátil se Stoklasovi dobrý rozmar. 'Ba, brzy neznalo nadšení jeho mezí. „Podívejte "se, prosím vás, na tohle skupení strom," Vyzýval Vojtcha. „Ty javory, buky, osyky, jsou skupeny jejich zdravé svží bízy. Jak

pkn

166

kmeny, jak rozkošn se míchá jejich rznotvárné istí! Vidl jste kdy cos podobného? Ó, neodcházejte Prodlete se mnou nad tímto božským obra,.em Zde rozbijeme si stánky, píteli Ulehnte si ":em ke do kyprého mechu. Hlete, co tu všechno vedle nás na té pídi zem roste a leze. v^izte toho zlatého brouka, jak stoupá vzhru po zeleném stéble, již je u špiky, ta se pehýbá, brouek padá na mou dla. Je to hotová báse, ne-li ? Jaká Jaký chlad Jak rozkošný pohled \ zhru do hustých oblak drobného zeleného listí A^rcholky hovoí sniv spolu, zdaleka blíží se šum, rychleji, silnji, pelétl vrcholky nad námi, vzdaluje se, slábne, usíná v dáli. Ach! Ach!" Dlouho, dlouho, leželi na mechu, svujíce si !

!

!

mn

vn

!

!

!

na\"zájem své dojmy. zdvihl se pan Stoklasa zvolna a ekl Nerad, nerad louím se s místem tím pvabným, ale musím^e jíti. A^zte, že není pou naše bez cíle. Chci dnes doraziti do jedné vesnice, kam jsem pí-

Konen

,,

chod svj rolníku,

již

pod

písemn oznámil známému zámožnému jehož' stechou se na njaký as uby-

tujeme." \\-šli z lesa.

Slunce pražilo

již s

nejvyššího bo-

du oblohy a brzy pokryly ela jejich krpje potu. Ale po kratiké chzi dostihli domku s šedivou doškovou stechou, po níž rozkládalo nkolik košatých strom záivý sníh svého kvtu. Zernalý slamný vnec pod štítem ohlašoval jim krmu. ^''ešli do vnit. Statný krmá, s pošmournou, špatn oholenou tváí, pivítal je nmým pošoupnu:ím vyšeptalé sametové oivo.

epiky,

a vzdálil

se pro

J67

Zde se panu Stoklasovi jak náleží líbilo. Uposoudruha na uazenc trámy v nízkém strop, na hrubé nenatené stoly a židlice, na veliký, z kouzornil

sk

barvitého skla sestavený obraz Bohorodiky vetknutou za metlou koiek a zejména na štíhlé popelavé kue, které se tíkajíc voln po špinavé podlaze procházelo. s

krmá s pivem vrátil chtl kue zapan Stoklasa zabránil tomu ^,Ah, neodpítulné zvíátko Vždy dodává práv jeho pítomnost této útulné svtnici nejvtší pvab. Ale dovolte, píteli, jakvm slovem jste odhánl to Když

hnati

se

ale hánjte to ;

:

!

kuátko ?'*

Krmá

v \ valil na pana Stoklasu oi, jakoby nechápal jeho otázku. „Snad mi nerozumíte?" pokraoval profesor. „Chci vdti, jakého výrazu jste pi odpuzování toho zvíete užil." vyteštil znovu na tazatele oi, pohlédl pak na Vojtcha a ke stropu a mnul si prsty. volal, aby opustilo jizbu?" opa.Jak jste na koval srozumitelnji Stoklasa. „Ale to pece rozpa" ozval se nyní it, nevda patrn, má-li pochybovati o rozumu cizího pána aneb se smáti vtipu, jemuž nerozuml. „Nevolal jste: ,Kš! Kš^?' ,,Nu, volal!" potvrdil váhav a pošmour'

Krmá

n

—

krmá

krmá

ná jeho tvá se rozjasnila k úsmvu. „Tak se odhánjí kuata."

pec

je u vás neodháníte ?" „Nu, také jinak všelijak!" nohou, klackem smál se pi tom již celým obliejem.

„A jinak

A krmá

—

—

168

obrátil se Stoklasa k Vojtchovi Zapište si onomatopoé Ks, ks pi odhánní kuat. Ó, tyto výrazy jsou nad míru dležité a pro

„První zrnko

!'*

,,

:

!

ei

významné. Obyejné nedocházejí náleMilý píteli!" zavolal na to hospodského, který si po rozmluv s ním vrt hlavou, na lavici u kamen byl usedl a s hádavým pohledem na hosty pod bradou se lehtal. „Nemáte nco k jídlu?" „Snad by mohla moje nco pipravit. Míchaná

ducha

žitého povšimnutí.

vejce,

kue

—

„Hotovo není nic ?" „Není. Snad bych mohl slem a sýrem?"

posloužiti chlebem,

má-

To nám

pineste. Máte domácí chléb, erstvé máslo?" „Práv utluené." Pi frugálním tom mluvil Stoklasa k Vojtchovi „Všiml jste si, že nepoložil bochník na stl ernou krkou? Pivedlo by to nouzi do domu. porosené a zlatoskvoucí je to máslo, jak Jak vonné cítíte z nho vni všech jarních kvítk. Není-h vám ten prostý obd stokrát milejší, než

„Ach, ano.

to

se rozumí.

A

obd

:

pkn

—

vné pražské beefsteaky, roštnky a kotlety!" Vojtch se sice za poslední doby eených pokrm nepejedl, ale musil pece uznati, že jsou chléb, ty

máslo a sýr výborné.

obd

Po otázal se profesor hostinského „Dobrý muži, zajisté jste šasten?" „Nu, není-H lépe „Máte snad dobrou cho a zdárné dítky?" ..Pkn zdárné! Mám jednoho syna a ten sedí v kriminále." :

—

169

Pan Stoklasa upustil leknutím nž z ruky. „A co spáchal?" „Obral žida. K o tom mluvit ? Jsem rád, že sedí ten dareba za míží." Není divu, že byl zápal profesorv touto rozmluvou znan ochlazen. Po chvíli však se v duchu s hostinským smíil. Což mže za nezdárného syna ? Sedli dlouho, dlouho v a nálada jejich stávala se znenáhla ržovou. Pan Stoklasa snažil se, aby vylákal z krmáe njaké národní zpvanky nebo báchorky, a Vojtch rozmlouval s ním p literatue a umní. Pi tom vypili dosti piva, sndli pozdji též míchaná vejce a na konec také štíhlé kue, jež se bylo procházelo tak útuln po špinavé

emu

krm

podlaze.

Vojtch upozornil konen Stoklasu, že se již stmívá a že bude na ase, aby se vydali na další pou. Ale profesor poukázal k tomu, že by pšky dnes k cíli nedorazili, a požádal hostinského, ,aby jim sám propjil neb od nkterého souseda opatil obyejný vz, nejlépe žebinový, s otepí slámy a Když bylo zapraženo, projevil Stos eledínem. klasa krmái pání, které však nedošlo povšimnutí že by se snad mohly žebiny ovsiti nkolika vnci z luních kvtin. Jeli tryskem šerou krajinou. „R-r-r-roz-koš-ná jízda!" volal chvílemi profesor,

pi emž petrhával

asto nkterý objemnjší kámen polní cesty jiadšený jeho výkik. Nkolikrát požádal také Vojtcha, aby si vymnili místa. Tak pijeli utrmáceni do vesnice k známému rolníkovi, který je se ženou svou uvítal co

nejsrde-

170

nji. Byl to pár starých dobrých lidiek, žijících v zámožnosti a spokojenosti. Uvedli hosty do svtnice, která se podobala svým zaízením úpln obyejnému mšanskému pokoji a v níž jen tu a tam prozíral skromn njaký zbytek mizícího staroeského svta. Meškala u nich práv ,,na táckách" panímáma ze sousedního mlýna se svou dcerou. Tato byla opravdu švarné z mlýna, plné ži\'ota, s oima jako ohe a se rtoma jako plná teše v dob, kdy ji obletují mlsní vrabci. Tyto tešn obleto\al jenom nerozluný veselý úsmv. \^ zalíbení profesorovo z tohoto svžího dívího zje\ u mísila se jen lítost, že na pohešuje snhobílé kolem hrdla, ervený živtek, .dukáty na adrech a krátkou, záhyb plnou sukni. Byla odna prostým sice, ale mstským krojem. Chtla se s matkou vzdáliti, ale dvorný Stoklasa je za-

dve

ásn

nm

držel

A

hosté prohlásili, že jsou úpln syti, pokryl v krátké dob stl snhobílým ubrusem, porculánovým nádobím, ubrousky a stíbrným náse

pece

iním.

emu to všechno !" pravil .Stoklasa neemu potebujeme ubrus, talí a ubrou-

„Ale k

„K sk?!" vrle.

,,Snad nemyslíte, že budeme j'3ti všichni z jedné utírati si ústa rukávem," rmál se Procházka, jak slul starý hostitel. „Ovšem, že jsem se na to tšil. Pokud vím,

mísy a

bývá takový zpsob veeení na venkov ch valným obyejem. A eho máme u vás ješt pes moc požíti ?"

171

jsem polévku a ízky," odvtila ho-

,,Pnpra\'ila

spodyn. ízky! Tak! To koruna všeho. ízky, ped nimiž prchám z Prahy. Ach, tím jste, drazí pá,,

telé,

nevdomky

seteli

s

domácnosti své nový

val.

Oekával

panou

ku

v duchu obklopojsem najisto oukrop a perníkem sy-

prostého nimbu, kterýmž jsem

ji

kaši."

Dobí

ti

lidé pohlíželi

udivenýma oima, však chem.

ím

na profesora dále

s

.z

poátku

upínmjším smí-

Nevrle pojídal uený pán polé\ku, ezaje si ústa ostrohrannou plechovou Ižicí, kterou alespo pro sebe a Vojtcha vymohl. Ale prbhem veee smíil se s venkovany. Procházka a ob panímámy jevili smysl pro vci jemu drahé a \ytasili se s dosti hojnou zásobou povr, povstí, poekadel a bývalých národních obyej, na nž ,se z útlého mládí pamato\ali. Host vypravoval jim za to o Ježibab a Velcsu, o Lelu a Polelu, o Keltech a jiných

pi tom

podobných vcech, jež posluchae nemálo zajímaly. Záhy dostal se s nimi do proudu a pozdvihl sklenici dobrého mlnického vína s popxkem „Dej nám pán bh zdraví v tomto našem kraji, dej nám pán :

bh

zdraví, dej

na.

Vojtch hledl si zatím švarného dvete z mlýKdyž jí poprvé v jiskrné oi popatil, trhlo to

!"

jím jako elektrická jiskra, i zdálo se mu, jakoby duše jeho závratí klesala dó smavé, záivé hloubi jejich. i\le pozdji se s ní sblížil .a vyzvdl na ni mezi jiným, že neví nieho o Byronovi a Mussetovi, že byla njaký as v Nmcích na vychování

a že je

doma pece

nejlíp.

172

Když

posléze panímáma z mlýna s dcerou odehosté náklonnost ke spaní ^ Procházková otevela vedlejší pokoj, kde již kynuly šly, projevili

svdn

snhobílé peiny odestlaných

postelí.

,,Snad nemyslíte, pátelé," prohlásil však Stojsem pijel proto na venek, abych léhal

klasa, „že

v prachových peinách?! iti,

dovete nás na

Chcete-li se

nám zavd-

— seno tam pece máte?"

pdu

„Ale, ale, jaké to žerty!" zvolala hospodyn. se nedomníváte, že bychom dopustili, aby tak vzácní a milí hosté

„Snad

—

Profesor však stál na svém. hádka mezi ním a panímámou,

Nastala dlouhá

ukonil Procházka se smíchem slovy „Nu, nech ty pány, chtjí-li mermomocí! Pro jednu noc nebude ?le. již

:

A

jim tam Józa posvítí." Chvilku na to vystupovali oba Pražané 2a svítícím a svá široká ústa zakrývajícím Józou po žebíku na pdu. Tam uvedl je eledín k senu. Zhasili z opatrnosti svtlo a ulehli do sena. „Mžete si pedstaviti ložnici Salamounovu ?"

po clivíli starší. Mladší mlel. „Nuže. nemnil bych s ním. Všechny Arsibie nevyrovnají se nebeskému zápachu toho sena." Vojtch upíral mlky vzdychaje oi na velikou bílou lunu, prozírající mezerami prken ve štít. otázal se

vn

XVII.

Vojtch z

opravdov do krásné dívky zapomnl již dona ubohou Kateinu? Což není dosti na tom, zamiloval se

mlýna. Probh, voláte snad, což

cela

173

—

by každá toliko na krátký as vdova, Jaro, Emilka v chytlavém jeho srdci? Což budí v city lásky každé slušné stvoení ženské, s kterým jej dráha života svádí? Nevolejte tak! Nevrte hlavou! Vzpomete na doby, kdy jste byli ve vku Vojtchov, zpytujte svdomí a vyznejte, že vám také každým pohledem na slinou ženštinu padla alespo jiskra lásky do chytlavého srdce a že jen okolnosti ^"ozdmychaly tu neb onu jiskru v mocnjší, stálejší plamen. Zhusta vymykal se Vojtch v následující dny z dozoru pana Stoklasy a obcházel kolem plotu, který dlil zahradu Procházkovu od zahrady, patící k mlýnu. ekával tam tak dlouho, až se sníh kvetoucích vtví na druhé stran rozdlil a mezi nimi laškovn zasvitly oi Liduniny. Tato ,setkání, z poátku se strany její nahodilá, mnila se z nenáhla \- pravidelná dostaveníka. Jednou odvážil se Vojtch dále "a pelezl plot. Pak vcházel již do sousední zahrady Vrátky a konen stal se i ve mlýn denním hostem. Mlyná a mlynáka nemli Že

—

zastínily

ji

pvabná

nm

—

tém

nieho

proti 'návštvám,

co nejpívtivji.

kou

baviti.

ba

zvali

naopak mladíka

Tak mohl

Ale zábava

se asto samoten s dívjejich byla zcela nevinná.

o eské a svtové literatue a pedítal jí své básn s kartáových otisk, které za ním tiskárna na venkov ke korrektue zasílala. Ona pak vyplovala obyejn mezery jeho

Vojtch k

ní mluvíval nejvíce

pednášek veselým smíchem. Pan Stoklasa neml hrub asu, aby si všímal spád mladého pítele. Byl zaujat mnohostrannou inností. Obas podnikal delší výlety do pírody, nichž se vracel velmi roz jaen. Obyejn ho pak

z

174

druhý den holívala hlava. Se zálibou oddával se rybaení opouštl asn z rána ložnici na pdu zapomenuto s obrovskou udicí na ramen k nejbližšímu potoku, provázen hejnem dtí, den ode dne vzrstajícím. Sedával tam pod stinnou vrbou na behu, sklánje udici opatrn k vod a dodávaje penzi jinými dárky pítulným dtem chuti, .aby kolem nho provozovaly své obyejné hry, povídaly mu všelijaká dtská íkadla a zpívaly písn. Bylo :

—

—

i

jen litovati, že nejevilo vnadidlo jeho udice stejnou pitažlivost na vodní jako jeho krejcary a pamlsky na vesnickou mládež. Neobmezoval se však pouze na dítky. Zastavoval také pi každé píleži-

hav

dosplejší vesniany a rozmlouval s nimi srdesnaže se vniknouti do zvláštností jejich života a do hlubiny jejich cit; káral je, pro odložili malebný dávný kroj a zapomnli na obyeje, písn a báje svých ddu uil je mnohým krásným prostonárodním povrám, íkadlm a zažehnáváním. jak je byl seznal z nkolika tiskem vydaných sbírek. Rozumí se, že mu zjednalo brzy konání toto u vesnian velikou úctu a že se stala osobnost jeho tosti

ným zpsobem,

;

pedmtem Pes

stálé s>iiipatické pozornosti.

nebyly výsledky jeho innosti valné. Jednou na píklad pozval hospodským vesnice každého, kdož by chtl, na uritý nedlní den k volné rozprav o rozliných dležitostech národních i všelidských do taneního sálu, nejvtší to místnosti ve vsi, pi emž zárove oznámil, že vezme útratu za pivo pro celé shromáždní na vlastní ád. V ustanovený den sešlo se hostí, že sotva stail sál. Z poto

átku mlo shromáždní slibnou tvánost. Všichni mlky, výkladm pana profesora;

naslouchali, pijíce

175

ale

k závrku

pi

kteréž byl

konen

strhla se hádka a i rvaka, jiné také pan Stoklasa, bezpochyby nedopatením, vyhozen ze dveí. Jiný pípad. Nepochodiv u vcškerosti, pidržel se pan profesor jednotli\-ce. Na jednom ^e svých výletu do pírody seznámil se v osamlé s lo-

mimo

krm

vkem, který pouením jeho vnímav naslouchal a za nhož zaplatil útratu. Od té doby, setkával se ním asto

lovk

k jeho stolu celé pul dne, vyprazduje každou sklenici na jeho zdraví. V^ida jeho pítulnost a zdravé jádro, které se krylo pod s

;

a naslouchával

ten pisedával vždy

pozorn jeho

ei

teba

nedbalým a otrhaným zevnjškem, usmyslil si pan Stoklasa, že na uskutení dávnou oblíbenou

nm

Získav si souhlasu toho lovka, zvaného vbec bláznivým V^ávrou", zašel s ním k vesnickému krejíkovi, a požádal tohoto, aby mu vzal míru na poctivé koženky a vbec celý starodávný selský šat. Ale muž jehly, jejž byl pan Stoklasa již ped tím dtkami, že šíením zhudlaeného cizáckého odvu pirozený samorostlý vkus lidu otravuje, proti sob popudil, odmítl tuto žádost s opovržením a s podotknutím, že šije jen dle nejnovjších paížských vzoru. Profesor musil se uchýliti do blízkého msteka a tam teprve poídil svému venkovanu jakýs ideální, dle vlastního úsudku sestavený národní kroj, skládající se z koženek, širokého vyšívaného opasku, po krk upjaté vesty a dlouhého, velikými knoflíky posetho kabátu modré barvy, pak vysokých bot a beranice s lemem po jedné stran vynívajícím. Když konen#náš uenec bláznivého Vávru" v úplné této sláv ped sebou spatil, vstoupily mu do oí slzy radostného

myšlenku.

,,

,,

176

pohnutí a v srdci ujala se nadje, že tento vzor navrátí snad ostatní k dobrému starému vkusu. Ale první vystoupení vzorného vesniana na veejnost uvedlo celou ves v masopustní náladu. V^šechno nedorostlé obyvatelstvo zavsilo se s kikem na jeho paty a také dosplí uvítali ho veselostí tak nevázanou, že se brzy ped výbuchy tmi do hospody utekl i tam vnikli nho, opíjejíce

ním

rozpustilé davy a tropily si masopustní šprýmy, až konen vzorný venkovan, nadobro opojen, hrubých výtržností se dopustil a na noc do obecní šatlavy zaven

ale

za

z

jej,

býti musel.

Ale jako tato podniknutí pana Stoklasy, zaala se též hatiti milostná píze Vojtchova. Vraceje se jednou z procházky, stanul náhle na pokraji lesa u záhybu cesty, vedoucí k vesnici, pekvapen tváí v tvá Josefovi, lokaji pana Skodopole,

odnému

tentokrát v plnou,

peliv vycídnou

livrej

a nesou-

címu na bedrách rozliné vaky. Když se oba ze vzájemného pekvapení probrali a pátelsky uvítali, vyprávl lokaj cestou k vesnici Vojtchovi, že se pán jeho po zpsobu všech vrchností, víme, na letní byt a sice práv do této vsi sthuje a že má zde zárove vyhlídnutou (lokaj svil to Vojtchovi pod peetí mlelivosti) velmi bohatou nevstu. Lokaj byl v naší vesnici vcí nevídanou. Shrnula se všechna k hospod, v níž cizopásný tento tvor pi sklenici piva svého pána oekával, a hledla budoucím vcem s napnutostí vstíc. Po njaké dob picválal po cest do lesa na koni v elegantním jezdeckém odvu, s nžným biíkem v ruce pán, jehož tlesné pednosti a uhlazené zpsoby uinily na vesniany hluboký dojem. Pan Skodopole najal si,

tém

177

noc v hospod, letní byt v jednom z lepších vesnice a oddal se na njaký as honní zajíc s okolními myslivci a jiným kavalír ským zábavám. Zetel celé vesnice obrácen byl tak výhradk nmu, že ustoupil i pan Stoklasa ,do pozadí. Vypravovaly se divy o jeho velkopanských choutkách a zpsobech, o jeho vysokém spoleenském postavení a bohatství ba pikládán mu i vznešený ztráviv

domk

n

:

rod, a to tím ochotnji, ponvadž lokaj pi vší sdílnosti kolem pána svého jakýs nimbus tajemství udržoval, jakoby to byl njaký kníže, cestující na za-

penou. Všeho toho byl by mu Vojtch milerád dopál, pan Skodopole zaal se obratn pibližovati mlýnu a jeho svižné víle. Poctíval asem mlynáe krátkými rozmluvami ped domem, pak sklonil se i do té míry, že zavítal i do vnit, ,a konen oblažoval mlýn již astými návštvami. Vojtch nabyl pesvdení, že bohatou nevstou, o níž se niu lokaj pod peetí mleUvosti zmínil, není žádná jiná, než jeho ernooká Lidunka. Že je mlyná boháem, dovdl se již díve od svých hostitel. ale

Když Skodopole poprvé mladíka spatil, zarazil a ekl „Aj, my se známe jste snad ješt ve spojení s panem Brzobohatým?" Vojtch odpovdl ovšem záporn. Nadále choval se k nmu švihák bud nevšímav, neb s jemnou ironií. Vstoupením toho meteoru elegance do kruhu mlynáovy rodiny octnul se tam náš hrdina v hlubokém stínu. se

ponkud

:

;

Zdálo se mu, že má Lidunka oko a úsmv jen pro onoho a že i její rodie jen k sokovi jeho zení své obracejí. V jeho srdce ryl se hluboko osten žárliSv.

ech:

Sebrané

spisy.

XVII,

12

178

vosti,

neb

spíše bolestné resignace nadje, že by se

nevzcházela mohl s tak

mu

;

nebo

ani ve snu

kdy vážn miti

mocným sokem. XVIII.

V ka na

teto sklíenosti vzpimovala Vojtcha vyhlídPoslední arch jeho blížící se nesmrtelnost.

básní byl dotištn. Za krátko dostal celou knížku. Cím více se byla doba tato blížila, tím zimninjší napnutí a rozilení se ho zmocovalo, tím yíce zatlaovalo pomyšlení na brzkou slávu všechno ostatní, Nyní pak, i nešastnou lásku k Lidunce do pozadí. když tištnou sbírku v rukou svých držel, neml na hluché pro literární zájmy vesnici stání a chtl se bez odkladu vrátiti do Prahy, aby tam z bezprostední blízkosti požil dojmu své sbírky na blízké i širší literární kruhy. Jen s velikým úsilím pemluvil jej pan Stoklasa, aby požádal dopisem Ezopa o vystihování a bezod-

kladné zasílání všech dotyných

kritik.

Netrplivý Vojtch chodíval na to každý den sám na poštu do blízkého msteka. Konen Konen! Tesoucí se rukou otevel hned v prjezde pošto\Tií budovy Ezopovu zásilku a prohlédl kvapn výstižek v ní obsažený; zbledl, výstižek i dopis vypadly mu z ruky. Kdo jej v té chvíli pozoroval, domníval se jist, že obdržel zprávu o smrti nej!

dražší osoby.

Zdvihl výstižek i psaní, peetl znovu první a pak v nadji, že tam snad najde njaké vysvtlení záhady, Ezopv dopis. Ach, nebylo tam,

prolétl

179

CO hledal Nestálo tam, že je výstižek pouhým žertem, jímž chtl pítele pouze na okamžik polekati. Chatrná vru byla útcha, že se tato kritika všeobeczatracuje, a douška, že chystá Ezop pro adresáta píjemné pekvapení, znla vedle této kritiky a potvrzení její skutenosti jako jedovatý sakasmus. Cestou k domovu etl Vojtch znovu a znovu !

n

osudnou kritiku, jakoby doufal, že jí snad pece neporozuml, že jí podložil píliš nepíznivý smysl.

a

Ale etl, jak etl každé slovo bylo dvojostrou otrávenou dýkou, vnikající do jeho srdce. Ani jiani pablesk skra nadání, ani stopa pvodnosti zdravé myšlenky neb záchvv opravdového citu

—

To

hrozné. To vše mohl lovk ten napsati, klidn napsati na trplivý papír! Ba, protkati i tu svou zdrcující kritiku trny úšklebk, vtisknouti mu je na

hlavu k výsmchu obecenstva Jakž iDych mohl vylíiti všechny city, které zmíTu taly nitrem Vojtchovým na zpátení té cest oddával se jemnému zoufalství nad znieným krásným snem života, tu lál kritikovi, tu tšil se nadjí, že ostatní jinak práce jeho posoudí, tu bodalo jej znovu, že se nalezl pi nejmenším pece ten jeden a práv první. !

Unaven odpoinul

v lese

pod šumnými borovi-

cemi nad bublá vým potkem. Voda leskla se tak jasn v plné zái slunení, modré vážky peletovaly tak vesele nad okrouhlými lupeny, vše kolem dýchalo takým blahem, že ubohý na okamžik \šeho za-

pomnl

a že se

mu

zdálo vše

pouhým

strašlivým

snem. Ale píští pohled do klína na výstižek pe-

svdil

Do

jej

o

dsné

skutenosti.

rána otuplo

ponkud

ostí prvního dojmu

180

a pevládla nadje, že budou píští kritiky spravedlivjší. S novou netrplivostí chvátal na poštu a za chvíli nesl si odtud novou zdrcující kritiku s optnou útchou Ezopovou, že se i tato kritika všeobecn zatracuje, a s douškou o píjemném pekvapení. Ba, stíhaly se jen zprávy Jobovy. Ani jeden posi obsahem svým asto pímo odsudek píznivý, porovaly; bylo to, jakoby se pisatelé jen proto stavli na rozdílná stanoviska, aby mohli autora se všech stran poházeti kameny a blátem. Vojtch byl zdrcen, a když konen držel v ruce poslední z vážných kritik, jichž se bylo nadíti, a všechno básnické nadání mu odpírala, odei tato šel se svými básnmi stranou, etl v nich s bolestným úsmvem a pitisknuv je k srdci vzdechl „A pece jsou krásné!" Dlouho trval \^ojtch v takové sklíenosti a zasmušilosti, že neml žádného smyslu pro to, co se kolem. dlo. Chodil bez úele semo tamo. s hlavou svšenou, bledý a mlelivý jako stín.

a

:

Konen

podailo se panu Stoklasovi potšiti jej trochu poukázáním k tomu, že prMií pokusy mnohých velikých básníku se stejným osudem se potkaly a že A^yplývá z katastrofy té jen poteba, aby zmnil Vojtch svj dosavadní pochybený smr. Piml ho také, že obnovil k rozplašení trudných myšlenek perušené na as návštvy mlýna, kdež se ho nyní po krutjší rán osudu úspchy nezdolného soka bolestn dotýkaly než ped tím. Pan Skodopole obdržel nedávno nejlepší ínský aj, zaslaný mu pímo z Kjachty, a uspoádal za tou píinou v stínu košatých lip ped svým obydlím malý ajový dýchánek pro své venkovské známé.

mén

181

Pozval k nmu mlynáe s rodinou, Procházku s chotí, \^ojtcha. Pro vespana Stoklasu a velkomysln nici byla to veliká událost, když Josef v nádherné své livreji do prosted stolu pod lípy vyneseného a jemným ubrusem pokrytého lesklý samovar postavil a sezvaní hosté kolem k drobným porcelánovým íškami usedli. Okna okolních statk naplnila se zvdavými hlavami a dav zevlujících dtí udržoval jen i

lokaj autoritou svou v uctivé vzdálenosti.

Když záil práv pan Skodopole uprosted poctných host v nejvtší sláv, objevil se pojednou za zády jeho u rohu stavení z\iáštní tverlístek.

V pedu kráel dstojn vysoký muž v dlouhém erném kabát, ozdobeném velikými tpytivými knoflíky, s tpytivou ržikou na vrchu epice a s balíkem papír pod paží. Za ním kráel onen dmyslný právník, kterého byli Vojtch a Stoklasa v hostinci malého msta v hovoru s bývalým sluhou okresního soudu spatili, v prvodu njakého syna Israele. Pozadu pak šoural se nesmle rusovlasý mladík s truchlivou tváí pod starým slamným kloboukem, v níž poznal Vojtch k nemalému pekvapení svému t\'á pítele Stanislava. Syn Israele pošeptal cosi vdci skupení a hned na to zamíil tverlístek ke stolu pod lipami a sta-

nul

kdy

ped panem Skodopolem práv v okamžiku, se tento smrem zrak ostatní spolenosti k nim

obrátil.

Když je náhle ped sebou spatil, zbledl, ucouvl a zakoktal nkolik nesrozumitelných slov. Však již vyal muž s blyštivými knoflíky balík papír z pod páže a pravil slavn ,,Neraiž se spo:

182

lenost vyrušovati! Pán, k pan Skodopole

—

zde,

nmuž

picházíme,

jest

—

jenž si s peetnými viteli svými dosti dlouho na slepou bábu hrál a jemuž jsme pece konen^ pišh na stopu," vpadl syn Israele. Úední sluha pokáral jej písným pohledem za toto vyrušení a pokraoval „Jedná se prost o exekuní zájem svršk k rukoum vitel tohoto pána, ,,

:

zde pana Arona Pašelesa, pana Boleslava Potebného, krejího, zastoupeného in substitutione tímto pánem, pana Filipa BrzobohatHio, vyslavšího k výkonu onde svého zmocnnce totiž

—

výjevu tom opodál oi blouzniv do dálky upíral, trhl sebou leknutím, když takto sluha práva obrátil obecnou pozornost, a rovnal si v rozpacích rusé vlasy pod slamným Stanislav, jenž byl

pi

na

kloboukem. ,,

— a jiných pán krej, obuvník, obchodník

vbec vitel," dokonil úední sluha. tchto pán vykonám hned kapesní ili pouliní zájem na osob ctného exekuta. Snad tyto " zlaté hodinky tento prsten Pan Skodopole ohrazoval se sice rozhodn proti

nábytkem

a

,,K žádosti

—

takové nezákonitosti. ale úední sluha s dmyslným právníkem vyvrátili jeho námitky a exekut odkvapil posléze, neohlédnuv se více na spolenost, se svými stihateli do bytu, sledován schlípeným lokajem. Co následovalo na to venku, snadno si tená domyslí. Pozvaná spolenost zmizela za krátko od pyšného stolu pod lipami a za to utvoily se kolem nho husté tlupy vesnianu, rokujících hlun o pekvapující události.

Vojtch pokal

si

na Stanislava, a když

z

domu

183

vykroil, pi\'ítal jsi

jej:

„Pozdrav

bh,

Stanislave!

Kde

se tu vzal?"

„Pozdrav bh, \"ojtchu! Nu, pan Brzobohatý abych se osvžil celodenním výletem na venek, a požádal mne, abych odbyl mimochodem mrzutou tu záležitost." „A jak se ti vede?" „Dobe. Eh, ano dobe. Mže-li se kdy dobe vésti. Jaro pijala vyznání mé lásky.

mi

poradil,

—

Hodlám

mn

se s ní zasnoubiti, až se

mé

—

postavení

upana

Ženíme se, brachu, Brzobohatého ponkud ustálí. ženíme a zememe a hrstka prachu rozlétne se v neAle dobe, že jsem si vzpomnl. Nakonenost rtej mi, prosím t, v dopise strun plán pvodního románu, jehož zaátek jsi zanechal u pana Brzobohatého. Pokrauju v a nevím, co si ponu s tou spoustou osob Avšak odpus, musím t již opustiti, abych dorazil v as k železnici. Ješt Nemohl bys mi zapjit nkolik zlatých ? slovo Zašlu ti je hned po prvním ze služného." Vojtch se nad tím služným sice skepticky .

.

.

nm

!

:

usmál, ale pomohl pece bez poznámky píteli. veer téhož dne zmizel pan Skodopole i s lokajem navždy z obzoru naší vesnice. v týž veer ozáila stíbrná luna na hrázi mlýnského rybníku dva mladé lidiky, držící se v objetí a klonící k sob rty, které by se byly jist setkaly ve vroucím políbení, kdyby se v tom nebyl ozval

U

A

mlynáv

za nimi bavíte!"

pkn

Dtka,

káravý hlas

jež následovala,

:

,,Aj,

aj,

vy se tu

byla ostatn jen vlažná.

184

XIX.

Nkolik dní po výjevu na hrázi zajel do d\ora Procházkovic statku povoz, z nhož vystoupil k velikému pekvapení Vojtcha, dívajícího se práv s Lidunkou oknem, strýc s paní Terezou. Ješt vtší bylo však pekvapení jeho, když vidl a slyšel, jak se strýc na dvoe nejen s manželi Procházko\ými, nýbrž i s mlynáem, který tam s nimi práv stál, jako s dávnými dobrými známými srden pozdravoval.

V

rozpacích zstal státi s Lidunkou u okna. Za chvilku vstoupil strýc s ostatními do svtnice a zvo„Nuže, zde lal konen mám, vtroplachu! Zde vážený pan pítel psal mi o tob pkné vci. Co jsi to tropil na hrázi jeho rybníku, jáku?! Neervenejte se, sleno Lidunko aby vás romantický synovec snad neunesl, dohodli jsme se s vašimi pány rodii, že ukoníme radji ty schzky na hrázi ádným kesanským manželstvím. IMuj :

mj

t

;

mj

synovec nemá sice nieho, ale postarám se, aby vám pinesl k vnu slušné obvnní. A po mc smrti zddí všechno. Jen hlete, abyste budoucímu svému manželi ze zbrklé hlavy nkolik koleek, o které tam má víc, obíratn vyjmula a bdte pedevším piln, aby se nedopouštl verš. Tob pak, nezdaro, ukládám za všechna provinní poenu, abys pepsal ješt ped svatbou na isto mé „Obžinky". Jest vru již as, abysi se usadil a zmoudel. Nebylo k tomu jiné cesty, než poádn t oženiti. Dkuj Šastné náhod, která ti pivedla do nárue tak výbornou, všemi ,,p" ozdobenou nevstu."

185

Lze

si

snadno domysliti,

že byl

šastnou onou

náhodou pan Stoklasa, který ve srozumní

rým Koudelou, a na pedním míst vlastními zámry, které mohl tená

s

z

se sta-

rozlinými pedešlých

kapitol poznati, výlet do vsi uspoádal. dílo své vhodn zakoniti poprofesor vyhradil vrchní ízení nastávajícího svatebního veselí, aby je zatažením etz, stelbou do vtru a vbec \šemi starodávnými národními obyeji ozdobiti mohl.

Nyní mohl bych

známkou,

že

si

Ale snad, snad eká nkterý tená ješt fia pekvapení, které Ezop ve svých dopisech VojtNuže, pekvapení toto skládalo se hojného potu pán a dam, který se as dva dni po píjezdu strýcov z blízkého lesa vynoil a brzy na to celou ves poplachem naplnil. Podnikavý Ezop uspoádal sem totiž velkolepý výlet, v nmž se úastnili všichni známí z kavárny, nevyjímaje ani žvastala s prokvtavým vlasem, ba ani pana Suchého, dále ti doby roku z buffetu (Podzim ponechán byl k vli ízení závodu doma) a konen krásná vdova se svými družkami. Tak mohu vám všechny románu ješt jedsit venia verbo osoby svého chovi sliboval. z

—

—

tém

nou jako v závreném tableau pedstaviti.

Hodí se k tomu snad nejlépe okamžik, kdy celá tato hojná spolenost i se známými z vesnice v pekrásné následující odpoledne kolem soudku vína na slunné stráni nade vsí, pod zardívajícími se již tešnmi, v malebném skupení odpoívá.

Na jednom kídle rozveseluje Ezop své dámy, vlastn na pohled sám nieho neíká a opatrné v stínu pvabné vdovy se ukrývá.

a

186

Na druhém kídle sedí Vojtch s Lidunkou vedle Stanislava a ostatních mladých pátel. Pítomnost Stanislavova vysvtluje se okolností, že je opt nkolik dní po prvním. Vypravuje Vojtchovi, že místo u pana Brzobohatého opustil a sla-

mný

klobouk, jakož

mánu svému

i

pokraování pvodního

nástupci, kterého

si již

ro-

obratný nakla-

vyhlídl, zanechal pak že také flétny znalý úetní a pokladník služby své se vzdal a za vrácení kauce žádal, že jej však Brzobohatý pemluvil, aby se s kaucí touto pi jistém specielním literárním jeho podniknutí jakožto tichý spoleník úastnil. Oba pátelé vyslovili mu do dálky pro to tiché

datel

spoleenství svou tichou soustrast. ,,'A co's íká] blbým kritikám?" otázal se Vojtcha Hanuš tšo se v srdci z druha v neštstí. „Budu psáti s tím vtší horlivostí dále," odpovdl Vojtch. „Všichni slavní básníci byli pi svém pr\mím vystoupení stejn odsuzováni." „Však jen pokejte, až poneme vydávati svj asopis." zaal eniti Danton. „UinímiC rázem pí-

tm

trž

tomu

banditství. Literatura bože, opt literatura !"

—

vskoil mu do ei vousem. ,,Což nás musí pronásledovati i do toho krásného venkovského zátiší, na tuto mateídouškou vonící strá, kde se nad námi mladé tešn v prvním lehkém rumnci usmívají?! Vidíte, pánové a dámy, tento obraz pipomíná mi jednu z nejkrásnjších chvílí mého života. Budu vám episodu tuto k petržení literárních hovor vyprávti. Je zcela kratiká. Neobsahuje vlastn žádný dj. Jest to jen obrázek. Jedna z chvílí onch, kdy se mladost, milost, píroda a všechny okolnosti

„Mj lovk s prokvtalým

187

aby uinily lovka na okamžik nevýslovn šastným. Jedna z onch ržových upomínek, které zstávají v pamti vždy svží a ješt po mnohých, mnohých letech tší svou krásou a vní. Toulaje se za povoláním svým Francií, navštívil jsem jednou v njaké záležitosti jednoho starého pána, vyššího dstojníka vojenského na odpoinku, který trávil jese života v malé rozkošné ville na svahu romantického horstva s vyhlídkou do úrodné, msteky i vesnicemi poseté, v nedohledné dálce O tuto milou s modrem nebes splývající krajiny. samotu dlily se s ním mladistvá, krásná cho, a bohužel také dna, kterou si možná na válených pochodech, možná také jinak uhonil. Šedovlasý a šedovousý pán uvítal mne, odpoívaje v lenošce a jednu peliv obalenou nohu maje položenu na mkký taburet. Když byla záležitost naše vyízena, požádal mne, abych zstal ve ville pes obd a do té doby dlouhou chvíli i prožluklou bolest zahánti mu pomáhal. Svolil jsem tím ochotnji, ponvadž mi tím byla poskytnuta možnost, abych se pokochal déle v pohledu na nevšední pvaby, které byly sloueny v líci a postav jeho mladé choti. Sluha i služka byli posláni s njakým ízením do vzdáleného msteka. Panika musila tedy pipraviti obd zcela sama. Pes to uprazdovala se na chvilky a bavila se s námi dával jsem jí pi tchto píležitostech alespo pohledem na jevo svj obdiv. Soudím, že jsem také já mladou paniku, žijící o samot po boku starého, neduživého manžela, do jisté míry zajímal. Byl jsem tehdy mladý švarný muž. spojují,

—

;

188

Obd

byl vzdor

tomu výtený. Scházel pouze

desert.

,^Hle, Julie," pravil starý váleník, „naše tešn již úpln zralé. ]\Iohla bys jich natrhati

jsou tuším talí." ,,

Ovšem

vedu-li to

že jsou zralé," pravila ona.

,Jen do-

sama."

„Dovolte, abych

vám pomohl,"

nabídl jsem

se.

„Cesám

velice rád tešn." ,,Chcete-li býti tak laskav," s\olil starý pán.

Vyšli jsme

vých strom.

panikou do

malé, vysoko ohrakde stálo skupení tešoOvoce jejich rdlo se nejkrásnjším s

zené zahrádky ^a

villou,

rumncem, že vdk jejich zahanbovaly pouze pvabné Francouzky. Pi jednom z nich stál

rty

pi-

klonn lehký žebík. Zaídil jsem ho k nejnižší vtvi a vystoupil nahoru. Panika nastavovala z dola talí štíhlýma rukama, jejichž krásný tvar se svdn rýsoval v piléhavém erném živtku, kolem hrdla dosti hluboko vystiženém. Pohlédl jsem dol. Krev má se pojednou mocn zvlnila. Nebudu vám líiti píinu. Mnozí z vás tli jist Rousseau-ovy ,,Confessions" a pipomínají si episodku, v níž se octnul filosof za mládí svého v podobném postavení, jako tehdáž já. „Nuže, trhejte, trhejte!" pobízela mne panika, vidouc mne neinn dol hledícího. „Nebudu trhati," prohlásil jsem chvjícím se hlasem. „Jsem na ten žebík píliš tžkým. Vystupte vy nahoru a já budu držeti talí." „Nabídl jste mi jen proto svou pomoc, abyste si ze mne tropil šašky?" kárala mne žertovn Francouzka.

189

„Nežertuju.

Nebudu

trhati

—

leda za jednou

podmínkou." „Za jakou?"

„Abych si sml za každou tešni vzíti políbení vašich krásných rt." Panika se zardla. Chvíli se hnvala. Pak obdržel vrch vrozený letoe francouzské lehký, veselý názor pomr. Po krátkém parlamentování svolila, ohlédnuvši se kolem. s

jsem na žebíku tak, že jsem mohl trhati a zárove, klada je po jednotlivé na talí, skloniti se za každou pro políbení na její krásné rty. Konal jsem dvojitou tu práci s velikou horlivostí. Pes to nemohlo ovšem tešní na talíi pibývati tou mrou, jako pi obyejném zpsobu esání. „Dost! Dost!" svolala konen Francouzka. „Ale vždy jich je ješt málo." „Ne, dosti již. Pobyli jsme tu beztoho nápadn dlouho." Vrátili jsme se do jídelny. Tešn byly delikátStál

tešn

Když byl v malé chvíli talí vyprázdnn, zvolal starý pán, jemuž obzvláštn zachutnaly ,,Byly vý-

ní.

:

borné!

Prosím

vás,

pineste ješt jeden talí. Ale

tentokráte natrhejte jich trochu více." Vyhovli jsme jeho pání."

—

KARRIKATURY. (.Národni Listy«, 1892.)

Dle asového poadu mla zde následovati práce »Ikaros« z r. 1885; ale pro její rozsah, kten^m by objem tohoto dílu píliš vzrostly odkládám ji do dílu pozdjšího. S-

.

lovk

lovk

s

s

krásným vousem.

krásným vousem

je zcela zvláštní

vk. Poznáte ho mezi

lo-

—

ostatními na první pohled ne podle vousu, nebo ten teba není ani dost málo krásný, ale podle toho, jak hledí, jak se tváí, jak chodí a jak se vbec chová ve spolenosti. Je to zvláštní odrda druhu Homo a vzniká z obyejného lovka asi takto Nkterý obyejný mladý lo\ prochází se v nálad zcela všední po Píkopech. Oblek jeho není ani takový ani makový; na celém jeho zevnjšku neshledali byste nic pozoruhodného. Pemýšlí o tom, jak je dnes pkn, má-li veer jíti do divadla, bude-li v hostinci zase tak špatný výbr pokrm jako vera zkrátka, všechno na Poi v je zcela obyejné. jednou však zaslechne za sebou slova: ,, Podívej se, ten má hezké vousy !" Zašeptala to jedna z chou sleen, které ho práv minuly, ale slyšel to zeteln. Bezdky se ohlédne a zastihne profily dvou veselých dívích obliej, obrácených trochu na zad :

k

nm

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

nm

XVll.

—

13

194

Ob

hlavy rychle se a šilhajících nenápadn po nm. sklopily a sleny pospíchají dále, jakoby nic; ale

mladý

lovk

urit,

ví již

že

ona poznámka

platila

jemu.

Od té chvíle poíná zajímavý proces, jímž se náš mladý lovk mní v lo\ka s krásným vousem. Hned po oné píhod zvedne bezdky ruku a leheji pejede po mkkém, vlnitém porostu svého oblieje. Zastaví se pak u nejbližší výkladní skín vlastn a prohlíží zdánliv vyložené tam novinky však snaží se vystihnouti na skle výkladu (obrysy své tváe. Jde dále hluboce zamyšlen, ale podle celého vzezení píjemn zamyšlen; zapomnl na veei, na divadlo, na poasí, na všechno ostatní duch jeho zamstnává se jedinou pedstavou. Vstoupí do kavárny a postojí chvilku ped zrcadlem. Shledává poprvé, že jeho vous má slušný objem a zvláštní, pkný odstín svtle kaštanové barvy; ale je trochu zanedbán by mu vnovati vtší pozornost. Urovnává jej a seznává ;

;

— ml

zno\Ti, že lahodí

prstm

probírati se

tmi hebkými

vlnami.

Usedá za Každou

stolek naproti

zrcadlu

;

ale

je

roz-

zrakem pes noviny do zrcadla. Konen zahloubal se pece do anglického asopisu, podávajícího na dvou stránkách vyobrazení len parlamentu s velmi rozmanitou úpravou vous. Pi odchodu z kavárny odmítal jindy skromn tržit.

chvíli zalétá

pomoc sklepníkovu

dnes dal si navléknouti jarní svrchník s držením tla v pravd kavalírským a vtiskl sklepníkovi do ruky štdré zpropitné. Z kavárny ubírá se k holiovi. Vzpomnl si, že je také již teba, dát se ostíhati. ;

195

,,

stojí

Krátce nebo prostedn?" táže se holi. A také vous mi trochu upravte; ne-

Krátce.

,,

sice celý za

mnoho,

mrzelo," dodává mladý

ale holení

by mne pece

muž pokrytecky.

pomyšlení! Takového vousu by byla škoda. Máte, pane, skuten krásný vous jako hedbáví." a Zkušený holi ani jinak nemuže, uiniti tuto poklonu, ale náš hrdina spatuje v ní potvrzení ne,,Ah, ani

vná

mkký

ne

dávného výroku sleny. ,,No no" odmítá sice lichocení holiovo s veselým úsmvem (má dnes neobyejn svží humor), ale zamy sluje se vážn nad jeho otázkou, má-li býti v^ous upraven po francouzsku do špiky.

—

—

Konen

to zamítá.

Nepeje

si

ani zkrácení, ani

závažnjší zmny, jen zarovnání a spoádání, kde toho teba. ,,Ba, pánovi to sluší takhle výboni," schvaluje holi. ,,Ale kníry by se mly trochu napálit a protáhnout do špiek." Myslíte? No, teba." Od holie vychází již hotová species lo\ka s krásným vousem, která se pak arci rozliným zpsobem dále vyvíjí až k úplné dokonalosti. Jsou krásné vousy všech možných rozmr a tvar, všelikých barevných odstín, nejrozmanitjší jakosti a úpravy. I majitelé jich liší se v etných ohledech mezi sebou. Ale pes to mají zase všichni mnohé

jiné

,,

spolené neb sestrojiti

aspo píbuzné

jakýsi

prmrný

znaky, z nichž možno typ lovka s krásným

vousem. Již

mezi

jsem

pravil,

ostatními na

že poznáte takového lovka první pohled podle jeho vze-

196

s hlavou dstojn vzpíztrnulou v urité posici. Zraky jeho jsou napolo sklopeny, jakoby bedliv pozorovaly cosi trochu doleji ležícího a jakoby i pohledy jiných vábily tímto smrem. s krásným vousem mívá obyejn po-

zení a konání. Chodí vždy

menou a

jaksi

nehybn

lovk

hyby volné, odmené. Máchá-li pece nkdy rukama, vyhýbá se i v nejživjší gestikulaci jistým výše položeným koninám. Nejobyejnjším jeho gestem jest bud šetrné zatáhnutí za špiky kníru nebo pejemné pohlazení splývající brady. Tvánost mívá takový lovk vážnou, na ele trní mu vznešená dstojnost chová-li se k jiným pívtiv, je v tom vždy jakási dávka zdrženlivé ;

blahosklonnosti.

Nkteí

si

arci

asem

i

zažertují;

do uritých, pesn vytknutých mezí. Srdený, bezohledný smích mžete pozorovati jen pi tch, kteí mají zvláštní druh zašpiatlých, odstávajících knír, jejichž laškovné kmitání iní velmi milý dojem, když se pod nimi objevují dv veselé ady bílých, zdravých zub. ^^alná vtšina lidí s krásným vousem vyniká živým smyslem pro poádek a istotu. Límce mívají vzorn bílé, kabáty peliv vycídné, boty skvle vvyleštné a celou úpravu vbec bezvadnou dí, jaké povinnosti má k sob lovk, který je stále pedmtem obecné pozornosti. Muž s krásným vousem je bytost spoleenská. Ukazuje se rád na veejných místech; chodívá s oblibou do slavnostních shromáždní, kdež nemálo pispívá k povznesení nálady ochotn se dává zváti k rodinným slavnostem, kdež ho usazují obyejn na estné a všem zrakm snadno pístupné místo naale vždy jen

—

;

;

197

ad

pízemvštvuje divadlo, kdež sedá\ á v pr\ní kových sedadel a v meziaktí stoje, zády obrácen k orkestru, rozhlíží se po hledišti navštvuje i veejné zábavy, kdež ale nenamáhá se píliš tancem ani konversací, véda, že již dosti iní svou pouhou ;

pítomností.

Muž s krásným vousem tšívá se obyejné všeobecné úcté a vážnosti. Ve spolcích bývá pravidelné zvolen za pedsedu. Také starostové obcí a purkmisti \elmi asto se rekrutují z toho druhu lidi. I pi volbách zmže nkdy krásný vous více než nejkrásnjší ei a zásady. Co se politického vyznání týe, jest arci pi jednoiH\cích toho druhu dosti rozdílné. Ale i nejdemokratitjší plnovous má jakýsi pídech aristokratinosti; jsem pesvden, že byste mezi nimi našli jen málo vyznava úplné rovnosti všech lidí. y lásce nebývá muž s krásným vousem píliš ohnivý. Z pra\idla nezamiluje se sám, nýbrž dívka zamiluje se do nho, což pijímá jako vc zcela pirozenou.

Boulivé objímání, vášnivé polibky, prud-

ké výbuchy laskavosti nejsou mu po chuti; lichotivým prstm milenky dává na pospas leda s\'é vlasy. Nejradji mívá, vnuje-li drahá dívka tvái jeho pouze ucti\ ý obdiv. Za to bývá rozšafným manželem a nejastji pod pantoflem, zaež ale požaduje, aby ženuška dávala na jevo, jak hrdou a šastnou se cítí po boku takového muže. Za otce hodí se výborn až na to, že necho\á rád své dítky, dokud jsou malé a vztahují své neomalené, hra\é ruky po všem, co se jim namane. Hmotné jeho pomry bývají spoádané. Muž

198

s krásným vousem snadno všude nalézá protekci a nkterá místa jsou pímo pro nho vyhrazena. ]\íilují ho zejména banky, které patriarchálním vousem svého inkasisty chtjí upevo\ ati v solidnost ústa\u^ a pak urození pánové, kteí prjezdy svých palác rádi zdobívají majestátní ohrom-

dvru

nou bradou pod premovaným dvourohým kloboukem. Ze zvláš vynikající vous majitele svého sám uživiti do\'ede, toho podává nám dkaz již starý letopisec teboský figurkou onoho starocha, kterého pan \"ok z Rosenberka živil jen proto, aby mohl svým hostm ukazovati jeho bájenou bradu. lovk ten míval svj vous na uzel pod bradou zadrhnutý a když jej rozvázal a rozesal, tu sahal mu až do kolenou. Vylíil jsem zaátky krásného vousu a sluší se tudíž, abych vypsal jeho konce. Pichází totiž doba, kdy pozvolna objevují se na rozliné i

nm

zmny,

které sice básníci porovnávají s ,, nádechem jíní", ,, stíbrnými nitkami", ,, pozdními kvty", ,, vlokami snhu" a jin
však pece nikdo nestojí. Stává se nkdy, že tyto kazy pojednou opt mizí, ba že vous nabývá vtší slinosti nežli prve, na píklad pes noc dívjší temnou barvu v nejkrásnjší zlatorusý odstín nebo naopak bledou svtlost v hlubokou havraní perut ale bývají to již jen poslední ervánky ped západem jeho slávy. Tu pihází se, že

mn

—

er

lovk s bývalým krásným vousem zajde si jednou k holiovi a zardívaje se trochu, s nuceným njakým žertem ho požádá, aby jeho tváe zbavil pochybné ozdoby. A když pak dvojbare\Tié chumáe

199

neladn dopadají na podlahu, mihnou se mu teba pamtí z daleké minulosti dva hezké laškovné profily

díví a v duchu zaslechne šepot

ten

má

hezké vousy

Ml —

nou nadjí,

:

,,

Podívej

se,

!"

bohužel, že

ml! A

snad spíše na

nyní kojí se klam-

nm

prodlí se zálibou ženské oko, ukáže-li se s tváí holou Avšak jsou druhy krásného vousu, které vzdože

.

.

rují všem útokm asu, ba v pozdním vku teprve Osud lovka s tanabývají své nejvtší krásy. kovým vousem je vru závidní hodný. Po celý život požíval obdivu žen, úcty muž, spokojen sám sebou kráel svtem s hrd vztyenou hlavou a hle když zima životní obsype ho jíním a snhem, tu hladí svj stíbrný krásný vous v blahém vdomí, že nevnoval nadarmo všecky své dny jeho ošetování sklízí nyní hojnou odmnu jakožto ctihodný kmet, který se mže sluniti v zái svých zásluh a prospívati jiným svými moudrými radami; nebo kaMý takový stíbro vousy pán je plný zásluh, drahocenných zkušeností a hluboké moudrosti.

—

!

:

II.

lovk

s

ernými

brejlemi.

^^ycházíš ráno z domu s poklidnou, jasnou mymožná, Aláš teba své starosti a zármutky že jich máš dosti; ale užíváš proti nim léku, jehož recept sestavil ti starý zkušený léka život. Je to mixtura, skládající se hlaxai z resignace a z jakéhosi vystoupení ze sebe sama steseš násiln pouta, jimiž tvého ducha obmyká tvé Já, a vzneseš se pod na onen bod, jejž Archimedes marn hledal tebou toí se pestrá zemkould a v mravením hemžení lidiek na ní stží rozeznáš svou drahocennou osobiku. Pomyslíš si Hle, tam je ten trpaslík se svými snahami, nadjemi, starostmi a péemi, máchne perutí ví co o nichž se domnívá

—

slí.

:

:

—

:

bh

!

as

a bude po všech svízelích i po samém tom pídimužíku, který tam chvilku kutil své malicherné dílo. Nuže, ku dále, maliký, hej se na božím slunéku, dokud ti svítí, a poru všechno ostatní tomu nezná-

mému nemu, nad ím

si

všichni filosofové

od

201

marn lámou hlavu a budou marn lámati až do jeho konce. Dnes ráno vycházíš tedy spokojen. Stíny a mraky tvé duše zapadly kamsi do hlubin a v nitru tvém jest jasno jako kolem tebe v tom vlahém vzduchu krásného jarního jitra. Zelené pupence na kovinách mstského sadu a pkné barvy oblak na isté obloze osvžují zrak i mysl. Náhle to tam je všechno. Proti však zachmuuje se elo tob kráí lovk s ernými brejlemi; nemžeš se poátku svta

—

mu

vylinouti.

Tím ponurým obliejem, s utkvlou vráskou nekolem pevn stažených rt, jakoby se byl

vrlosti

pivalil mrak, jehož zasmušilý stín rázem všechno kolem tebe i v tob. Již

jaksi

ped

stojí

liknav ,,Jak

se

rt obvyklý ,,2e

se

napluje

tebou a s nucenou pívtivostí podává konce chladných prst. máte poád?" vyplyne ti bezdky ze ti

dotaz.

Prosím vás, jak se mže ješt ptáte s trochou mozku a srdce u nás, v na!

mít

lovk

šich

pomrech

." .

.

iníš marný pokus, odboiti na vci lhostejné. ,,Zdá se, že budeme letos mít velmi pkné jaro," pravíš, jako bys byl peslechl. ,,U nás a jaro !" volá on s trpkým smíchem. ,,Snad nechcete jmenovati jarem ty naše dubnové a kvtnové metelice, dešt, bláta, mrazy a mlhy,

—

do nichž nkdy zasvítí jako na posmch zimomivé slunce, aby si hned zase zalezlo do svých mrakových to je naše jarní houní? Rýma, rheumatismus

—

poesie, píteli! z

Naše

prožluklé povinnosti

jaro je

pouhá legenda, kterou

kolem prvního kvtna už jen

202

pemílají zkehlí básníci, aby si vypsali njaký groš na díví a uhlí. Cítím to naše isté jaro ve všech kloubech. Tady v levém ramene nejvíce jakoby

—

tupým bodákem. A pomoci není víte dobe, že naši s lékai marno se radit lékai nerozumjí niemu pravým paskvilem je, že máme svou eskou lékaskou fakultu Nemluvím

nkdo

mi tam

—

vrtal

:

—

!

ani o svých nešastných oích, ale kdybyste vdl, co už jsem se zcela nachodil po lékaích se svou nervosou Kdybych všechny ty zbytené kroky spoítal dohromady, jist by staily na procházku

marn

!

—

do Syrakús Ano, tam nkam na jih to by snad ješt lovku pomohlo. Vidt jednou opravdový blankyt, oháti se na skuteném, nezfalšova.

ném

.

daleko za zády ty naše isté poAle kde pak by se našinec zmohl na výlet

slunci, míti

mry do

.

:

Itálie

!

pikován k

Jsi

té

mizérii

—

darmo

!"

mluvit

Pikyvuješ souhlasn a podáváš mu ruku. ,,Jdu na snídaní." ,.Eh, co " rozhodne se muž s ernými brej lemi po krátkém, mraném pemýšlení pjdu s vámi Už jsem sice nebyl v kavárn ani nepamatuju mrzí mne vidt ty naše lidi protiví se mi jejich tlach Ale budsi!" Když zahýbáte na Václavské námstí, uškubne tvj nevítaný prvodce celou hoejší polovici tla na pravoi a vysvtluje ti ten konvulsivní pohyb, máchaje k levé stran odmítav rukou: ,,Ó, Praha! Praha eknte mi na píklad, není-li hrozné, že v nejkrásnjší ásti msta musíte se vztekle odvracet od budovy, na kterou se žádný lovk se špetkou dobrého vkusu nemže podívat bez roztrpení ?

—

—

!

!

—

—

—

,,

203

Ale jenom když na takovou banálnost po barbarském zpsobu napleskají hodn zlata, aby se tpypecházejí. Takový je celý nynjší smr hojn pozlátka a zevnjšího efektu uvnit nech je teba nicota a hniloba. A hlete ty pitvomc sochy! Xení-li to pravý skandál?" tila,

oi

až

—

u nás

—

jen

Dovolíš si poznamenati, že je ortel jeho pece trochu píkrý, a podotkneš, že výzdoba zevnjšího schodišt bude teprve doplnna Myslbekovým sva-

tým Václavem. ,,Myslbek!" pohrdliv vyrazí ze sebe tvj prpruvodce. ,,Snad nemyslíte, že mi zaimponujete nkterým tím jménem, které se práv naší veejností rozléhá za hlaholu trub a kotl?!" ,,

Dovolte, Myslbeka uznávají

pece

i

jinde."

milý píteli, netvate se naivním; vždy pece víte. jak se u nás dlá taková svtová sláva. Ostatn, to nás také charakterisuje, že uznáváme své lidi teprve, když je njaký smok za hranicemi ,,Ale, ale,

—

pochválí." ,,Ale vy

sám nepotebujete

brejlí z ciziny," na-

abyste ocenil Myslbekovy práce. Vždy znáte zajisté z vlastního pohledu Krista a bezpochyby též jeho ostatní díla až po sochy na most Palackého, které jste jist vidl astokrát."

mítáš,

,,

,,Nic jsem nevidl. Nechodím v tu stranu ze zásady Nechci se zlobiti pi pohledu na tu karikaturu mostu, která je možná jen u nás. A kdybych tam nakrásn šel prosím vás, mé oi! Ale tuším, že tam stojí i njaký starobylý hrdina z Hankovy officiny Zvujeme ješt v kameni ten svj :

—

!

hanebný literárn-historický humbug!"

204

—

,,Ale dovolte, nech je soud o rukopisech jakýkoH, ty postavy uchytily se již v mysli národa, žijí tam život samostatný, od svého pvodu neodvislý jakožto ideální representanti nejsvtlejších stránek naší národní povahy. Žijí a trvají tím životem, jejž umní vdechuje každému svému krás-

vným

nému výtvoru, nech má jméno na píklad Vrchlický nebo Zeyer

Muž

s

ernými

—

máchá

Jestliže

nevrle rukou.

prosím vás ješt mi zaínejte s literaturou je teprve pravé Noli me tangere!"

,,Ah,

Ta

brejlemi

jakékoli. —

Což nepracuje se dosti a nemáme vci znamenité ?" ,,Ah, ah znamenité, ano, všechno je znamenité,'' potvrzuje ironicky travi travi tvé duše a pikyvoije hlavou tak prudce, až mu brejle skákají na nose. ,, Znamenitá je naše produkce, veskrze znamenitá znamenité jsou naše pomry nakladatelské znamenitá je naše kritika znamenitý je vdk, jakého se dostává praco\Tiíkm na této roli Eh, rcete, není-li hotové neštstí, že se našinec narodil Cechem ? Hlete, co jsou a jak se mají spisovatelé jinde, ve Francii, Anglii, Nmecku, ba i v Dánsku a Norsku Rcete, zasluhuje-li eský národ, aby mu našinec za takových pomru vnoval své nejlepší síly Nejsme-li vlastn bláhovci, že nepíšeme nmecky?" ,,Pro

dobré, ba

?

i

—

—

—

— — ——

—

!

!

Uvdomlí

Cechové smjí mezi sebou mluviti bychom Nmci nebo renegátu neodpustili; proto mlíš k jeho posledním slovm a iníš jen druhý pokus, obrátiti hovor píjemnjším smrem. ledacos, co

206

,, Podívejte se tam na tu krásnou táš se nejbližší píležitosti. ,Jaké

dámu," chyformy

má pkné

a královské držení tla!"

Formy!" zlobí se travi. „Leda trochu kostice, ocelových drátu a buh ví jakých jiných vcí, z nichž se skládají nyní ženské pUvaby. A nevím, co na ní vidíte krásného. Ó, muj zlatý, v Praze byste shledal krásných, opravdu krásných žen po ertech málo. Dejte mi vbec pokoj s ženami, zejména eskými Krom tch, které obtžují eské redakce básnmi, nemá žádná ani špetku národního sebevdomí. Pkná to bude generace, kterou nám ty vy chovanky Uršulinek a drážanských ústav vypstují!" Na štstí došli jste již kavárny. Tvj spoleník poruil si aj a srká jej s takovým ki\'ením úst a s pohledy tak zoufalými, jako ecký odsouzenec, když prázdnil osudnou íši bolehlavu. Ani tob nechutná dnes káva. Z trpkých známého, žíravých jeho slov, zlobn neklidných pohyb, beznadjn chmurných oí, z celého jeho zjevu vychází jakés nakažlivé fluidum, které tžce uléhá na tvj mozek a otravuje veškeru ,,

!

úsmv

bytost.

tvoji

Abys

ten zlý opar

novinách. ,,Je-li

možná

—

ponkud

rozptýlil,

saháš po

vy ješt ítáte úvodní lánky?"

táže se muž s ernými brejlemi v posmšném úžasu. ,,Nu, pro bych si nepeetl, co soudí žurnály o politické konstellaci ?" ,,

Šastný

love!

ab ovo usque ad

Snad

malum

dokonce sežvýkáte i celou tu každodenní la-

206

Mn

bužnickou hostinu naší žurnalistické kuchyn? kypí žhi, beru-h nkterý náš žurnál na okamžik do ruky." „Ale s nkterou z našich stran snad pece již

souhlasíte?"

„Všechny dohromady nestojí za šupec tabáku. !" Celá politika patí k asu „Ale dovolte kdyby se nikdo, z nás nezabýval politikou, to by s námi naši národní odprci mli :

snadnou práci."

„A myslíte, že nám politika pomže? Nás nespasí už nic na svt. Zajdeme vlastní vnitní hnilobou díve i pozdji. Kam pohlédnete do našeho všude vidíte rozklad, úpadek mravní i hmotný. Jsme neodvratn ztraceni. Hlete, i poslední sítání lidu volá k nám strašlivé Memento moi života,

:

Jsme

již

i

fysicky na mizin.

štstí, dojde-li skrz na skrz

rech?"

— —

A

bude njaké ne-

svého konce bídné živoení v tchto chorobných, nesnesitelných pom-

Nkterá šastná náhoda

zbaví

t

posléze pí-

jemného spoleníka. Ale vracíš se domU rozladn, zasmušen; všechny temné myšlenky vyrojily se z hlubin tvého nitra. Jsi otráven pro celý den lo-

vkem

s

ernými

brejlemi. všichni takoví lidé erných toliko v peneseném smyslu. picházejí s nimi již na svt; jiní koketují

Vlastn nemají brejlí. Mnozí nosí je

Nkteí s

nimi po

zují si je

petení Schopenhaueraj ješt jiní poiasto býv^á mezi

teprve na stará kolena.

nimi nkterý kandidát poslanectví, který propadl, nkterý sestárlý spisovatel, jehož ctižádost nedošla žádoucího ukojení, nkterý vdec, který si utržil

207

v tom i onom ueném turnaji, nkterý pohoelý aspirant pkného, pohodlného úadu v tom vbec nkterý muei onom národním ústavu

modiny

—

ník našich pomru, jejž eská spolenost ,, odkopla" a ,, uštvala" a který se za to stal mstící metlou pro každého, kdo se mu namane do cesty.

III.

lovk Takový

se zlatníkem v tobolce.

lovk

sice oblíbeny jsou

V lovk

není nemožností.

ob

krajnosti

:

povídkách mající

to-

bolku napchovanou až do prasknutí a lovk nemající vbec žádné tobolky. Avšak je zcela možno, že lovk, a to lovk zcela slušný, lovk usedlý a spoádaný, v odvu bezvadném, ba teba elegantním, octne se jednoho dne na ulici, maje v tobolce všeho všudy jeden zlatý.

Nebojte se, že chci útoiti na vaše srdce tkliNikoli nešastného chuasa lovk neprosí se zhola o váš soucit, spíše byl by snad ješt vera tobolku slušn najím uražen. ditou a zítra naplní ji snad zase, ale dnes tou neb onou náhodou pedstavuje celou jeho hotovost onen tpytný kotouek stíbra, který se naprosto nelogijmenuje zlatníkem. cky lucus a non lucendo Tato okolnost jevívá zajímavé úinky vnitní a

vou

—

historií

Ml

—

—

!

eený

209

ádcích zachynékohka lehkými pérovými konturami. Bydlí, dejme tomu, na Újezd. Práv vychází z domu. lovk se zlatníkem nerad se zdržuje doma; necítí se tam dosti bezpeným. Mže se totiž státi, že práv v ten den vzpomene si poslíek nkterého spolku, na píklad místního odboru Ústedzevnjší, kteréž chci v následujících tit

,,

ní

Matice",

,,

Sokola",

,,Svatoboru"

atd.

—

nebo

takový lovk muže býti zcela dobe podporovatelem s výa že pijde k vlasteneckých úel kazem nezapravených lenských píspvk. Nebo mže u nho zaklepati eholník z kláštera Milorozhodný svobodomyslník srdných, jejž nikdy nepropouští s prázdnem. Xebo mže z istá jasná zavítati píbuzný z venkova, kterého teba

—

nmu

—

— a

slušn doma pohostit nebo zavésti do nkteré zábavné místnosti. Je zkušenosti zjištno, že práv v takový den vyskytují se nejradji píležitosti k mimoádným vydáním. Zlatkový muž vychází tedy na procházku. Poasí není sice nejteplejší; pod mrakem, na chodníku sníh s blátem, ídké bílé \loky poletují pošmourným vzduchem. Vlivem zasmušilé pírody snadno lze vysvtliti, že náš lovk nevypadá tak vesele jako obyejn; ale kdo by studoval bedlivji jeho tvánost, shledal by v ní též lehký rys starostlivosti. Pojednou se zastavuje, sahá do kapsy pro tobolku, otvírá ji a nahlédá do prostední pihrádky je tam. Klidnji kráí dále. Zahnul za roh ulice, smrem k etzovému mostu. Ale blízko ped mostem uvoluje krok a znova se zastavuje. Napadlo mu, že by musil svj stíbrák rozmnit k vli krejcaru mostného. Váhá.

—

Sv.

ech:

Sebrané

spisy.

XVIl.

14

210

Clovk s jediným stíbrným má jakýsi tém povrený strach ped mnním, teba by šlo pouze o krejcar.

Po krátkém pemítání rozhodl

se,

že

pjde

radji oklikou pes kamenný most. Vždy nepospívyšel si pouze na procházku. chá Zvolil zacházku bez nutné poteby, ale pece odsuzuje cestou zavedení mostného. Jaký to jie\hodný a nespravedlivý poplatek Msto má peovati, aby komunikace všech jeho ástí byla co nejpohodlnjší a iní tak z penz, k nimž pispívá ;

!

pímo i nepímo veškeré obyvatelstvo Pro má býti práv pi mostech ješt

bez rozdílu. zvláštní po-

platek? Ani pro bohatého není píjemno, nemže-li pejíti z jedné ásti msta do druhé, aniž by vytáhl tobolku a vyhledal mizerný krejcar pro mostního cerbera, od nhož si utržit nepkné oslovení, kdyby z neznalosti nebo zapomtlivosti pešel mimo bez této krejcarové formality. A je spravedlivo, vyluovat z výhody zlepšené veejné komunikace a nutiti k dalekým zacházkám chudasa, který práv tak jako bohatec pispívá k veejným potebám každým soustem chleba, jež si pernou prací vydlá a v jehož cen musí zaplatit slušný svj po-

mže

na veejných dávkách? Jak vidti, iní tobolka s jedním zlatníkem maiitele náchylným k rýpavému posuzování veejných zaízení, a správa státu mla by tedy peovati, aby takových lidí bylo co možná nejmén. Za tch myšlenek došel náš muž kamenného mostu. Kráí po zrychleným krokem, nebo vane tu ^'tr a není píjemno, míti skehlou ruku stále na klobouku. Ostatní pidržují si klobouk jen díl

nm

211

on však svírá stechu kechvílemi a ledabylo ovité a nepouští ji ze ztuhlých prstu ani na okamžik. ;

Nevhodným pohledem zavadil o pokladniku u staromstské mostecké vže zavšenou a svým nápisem žebronící o krejcarový píspvek na dostavní chrámu svatého A^íta a oddechl si, pustiv bezpený již klobouk na Kižovnickém námstí. Volnji ubírá se dále ulicemi Starého msta, nahlédaje sem tam do výkladních skíní. Poutají ho dnes mnohem více než jindy. Pohled na skupinu objemných juchtových tobolek pipamatoval mu, že jest jeho schránka penz již siln opotebována mimochodem vytahuje ji znova a pesvduje se nahlédnutím, že je zlatník na svém míst. Zejtra, až obdrží své služné, koupí si nkterou z tch juchtových ;

tobolek, teba tuto zde, s tou pknou ozdobou ze slonoviny. Také ve sklad vedlejším onen hezký vzorkovaný koberec hodil by se mu dobe pod psací no, uvidíme, jak dopadne stl, ale je trochu drahý což ty roztomilé porcelánové zejtra rozpoet.

—

A

— jest milovníkem takových — jak výten by se hodily na skí

ozdbky tret

modním hodinám,

té

pestrých

ke staromilé rodinné památce, pi níž

jen želí ztráty jedné z obou alabastrových figurek, které zdobívaly hoejší její rohy. Z rozjímání vyrušil jej hlomoz blížícího se tramvajového vozu. Ohlédnuv se, spatil u staniního

sloupu ekající mladou dámu. Muž, kterého jsem si za píklad jednozlatových efemerid obral, není náhodou ješt stár a má dosti vzntlivou mysl; staz \elkého hndého oka, ila jiskra, zaletší k záícího v ponkud pibledlém oblieji jemných

nmu

2t2

zvláštnícli rysu, aby žívej zaproudila jeho krev. Takový as obliej nííhává se nejasteji jeho fantasií, ,te-H verše Byronovy, Mickiewiczovy neb jiného ze svých zamilovaných básník. Zmocuje se ho nyní jediná myšlenka To ta Má-liž ti na hledal líc, kterou jsi dosud okamžik zasvitnouti a snad na vždy opt zajíti v temno? Nikoli! Za ní! Nespustíš se její stopy, dokud nezjistíš jejího obydlí. Kráí rychle k vagónu, který te stanul a na jehož stupátko krásná neznámá vyhoupla se nožnu, práv tou nožkou, kterou ve svém ,,Onkou i

:

mam

!

—

nadšen opvuje Puškin. Avšak pojednou vázne jeho krok. Napadla mu tobolka a její obsah. Pt nebo deset za jízdu dva konduktérovi — a ona snad jede na nádraží zpozoroval v její ruce malý nkam na venko\ginu" tak

cestovní vak

— —

— —

—

Konduktér netrpliv uinil k nmu tázavý ponáš chodec bezdky zavrtl hlavou konduktér trhl zvoncem, a vz ujíždí dále Ješt zamihnul

tváe

.

—

—

sunk

se

\"

nm

.

rozkošný

profil

.

.

pibledlé

.

Muž

se zlatníkem

kára nyní sama sebe, že ne-

obtoval nkolik krejcar na ideální požitek. Kdyby teba marn byl jel na nádraží, kdyby tam byl na vždy opt ztratil stopu sliné neznámé již sama plhodinka kochání se v básni toho zvláštního oblieje byla by pelacino koupena za celý stíbrný,

—

neku-li za špetku

Na

mdi.

štstí vychládají jeho vznty práv tak rychle, jako vznikávají. ,,Je-li souzeno, spatím ji opt; není-li, pozd bycha honit!" praví k sob a

213

celého intermezza zstává mu v duchu jen jakási poetická mlha, v níž se pozvolna rozplývají blednoucí a hasnoucí rysy uprchlého ideálu. Zase prohlíží dále výkladní skín. V nejbližším knihkupectví upoutává ho jedna z vyložených knih. Dle titulu jsou v ní na základ nov objevených pramen \ylíeny nkteré události velké revoluce francouzské. Zasvitly mu oi. Vše, co týká úchvatného toho dramatu, má se ohromného, pro nho magickou pitažlivost. Koupiti tu knihu, vrátit se dom, piložit v kamnech zbytkem uhlí a díví, zavíti dvée na klí a pohížit se v ony zapomnl by na všechno a hrav, rozrušující dje slavn by udolal sklonek mrzutého dne. Ale ach! v rohu obálky napsáno je 1 zl. 20 kr. S povzdechem odvrátil oi od knihy a tu zamihl se mu na skle výkladní skín odraz jeho vlastní tváe. Na temném podkladu njaké obrovské bible vyniká dosti zeteln a pojednou ho upozoruje, že híšn zanedbal svj obvykle bezvadný ze\Tijšek. Že vlasy vzrostly nad normální míru, pokrývá nepkné ale tváe ani by tak nevadilo strništ, které uzrálo pro holie již ped nkolika dny. Pro mu to nenapadlo pedevírem, nebo ješt vera, pro teprve dnes ? Práv dnes ? A když se odvrátil od knihkupecké výkladní dále skín, jako na posmch zablýskla se o oni kruhovitá kovová nádoba, z jaké si uinil pílbu slavný rytí don Quixote. Mrzut obrátil se náš chodec zády k holiskému erbu a zamíil v jiZ

dsn

^

:

;

dm

nou stranu. Míjel nyní držel

'

i

krámy bez

ho pece svou

pozornosti, ale jeden za-

strakatostí.

Byl

z

vní

polepen

214

rznobarevnými plakáty

s

tuným

nápisem: „Po-

slední den! Výprodej zajímavých starožitností za bájern levné ceny. Poslední den!" U vnit pak sklem výkladní skín nevázaná sms rokokových véjíú a tabatrek, miniaturních podobizen pán a dam v pudrovaných píeskách, ínského porculánu, starých zbraní a jiného pestrého haraburdí. Zrak našeho pozorovatele bloudil tou míchaninou, ale najednou s podivením utkvl na jedné malikosti. Xe, to není možná! A bylo pece. tísnila se za

\'idl zde alabastrovou figurku téže velikosti a podoby, jaké mla ztracená levá soška na jeho starožitných hodinách. Ba, písahal by, že je to táž pastýka, pro kterou truchlí osielý Filidor na pravém rohu. Upadla s hodin pi sthování, nkdo ji našel, prodal vetešníkovi, a její majitel shledává se s ní po nkolika letech práv dnes, kdy má v tobolce jediný zlatý! A práv dnes musí být poslední den výprodeje! Mluvte pak, že taková náhoda pihazuje se jen u spisovatel zastaralé romantické školy O, stává se i ve skutenosti a to nejradji práv lovku s jedním zlatníkem v to!

bolce! si, že je to dnes už hotové Ale figurka upomínkami dtství zasvcená lákala ho mocí tak neodolatelnou, že se rozhodl pokusit se o její dobytí stj co stj. Pesvdiv se hmatem v kapse o existenci tobolky a zlatníku v ní, vstoupil odhodlan do krámu.

Náš známý

spiknutí proti

Když vetešník zvdl jeho pání, vy táhh figuru skín, otel ji rukávem a nedbale ozná-

výkladní mil cenu

z

pra\il

nmu.

—

zlatý

šedesát

krejcar.

215

Kupující svsil hlavu, ale pohled na semitské tahy obchodníkovy dodal mu nové odvahy. ,,Ah, to je píliš mnoho dal bych nejvýše poloByla to již dost veliká vici," pravil bez rozpaku. ;

ob;

bude

potíž,

protlouci se do zejtka

s

dvacet-

níkem.

„Za mne pokládáte?" tváil se obchodník uraženým. ,,Dal jsem za to sám dva zlaté a nezahazoval bych to za tu smšnou cenu, kdybych neodjíždl zítra do ciziny a nechtl se zbaviti, teba se škodou, alespo trošky té pítže." Jestliže vám to pomže," dodal po chvilce, ,,

,,mohl bych sleviti nejvýše desetník. Podívejte se jenom na tu práci! Vždy je to umlecké dílo."

„O umní nemluvme staré

— —

—

Kdyby

to

nebylo

Chcete-li devadesát krejcar, je to až

píliš dobe zaplaceno." ,,To jsou marné ei.

Ale uiním pro tyicet. Tu ji máte."

kdy.

vás,

Takhle

se

nesejdeme

co viibec mohu.

ni-

Zlatý

Kupující zadíval se na pastýku, milou známou ze zlatých dtských let, a odhodlal se na všechno. ,, Zlatý, ale více ani krejcaru." Žid se zlobil, pemlouval, domlouval a po dlouhém švadroncní sešel na zlatý ticet, dvacet, patnáct, až deset krejcaru, ale na tch zstal státi.

již

konen

S líenou nebo skutenou nevolí popadl konen ji nazpt do výkladní skín a dal kupujícímu mlky na srozumnou, že spolu dojednali. Ani již nepohlédl na nho, když z krámu figurku, vložil

odcházel.

Snad byl opravdu rozzloben jeho tvrdošíjností nebo seznav jeho touhu po figurce poítal, že se

216

na

jisto vrátí.

loval Již

se

zítra

Ale muž se zlatníkem roztrpen vzda-

od krámu. Pro bídných deset krejcar dal by s radostí teba dva zlaté

Zaíná ho mrzeti toulka blátivou ulicí, v dolézavém chladu. Zastavuje se u nároží a studuje nikoli však proto, aby si vynalepené plakáty hledal njakou zábavu, nýbrž naopak, aby nezapadl do místnosti s hudbou nebo jinou ješt kratochvílí. Pi tom si povšiml i divadelní cedule. Dávají dnes operu, kterou by jednou zase rád, velice rád slyšel. Jako zpvy sirén znjí mu loudiv duší lahodné zvuky, pedstavuje si hledišt, plné krásných dam, pvabnou krajinu jevišt, záivé kostýmy všechno v neobyejn svdném, okouzlujícím lesku, v jakém se pravideln pedstavují podobné vci loMáchl ruvku s posledním zlatníkem v kapse kou. I božské umní je pouze pro toho, kdo má peníze. Nadšení, povznesení, ušlechtilost, krása, všechno za niemný kov Milliony úsmvy, slzy lidí mrznou, mrou hladem v podzemních brlohách, kam nevnikne nikdy paprsek slunení, neku-li paa zatím vyprsek s jasných výsostí duševních soce vzdlané, spanilomyslné dámy ve vybraných toilettách, v zái šperk, sedíce na kyprém sametu skvostných loží, dojaty slzí pi nkterém effektním výje\-u lidské bídy, který jim herci s umleckou pravdivostí pedstavují na jevišti. Jsou to cituplné dámy, podporují umní, horují pro vše ušlechtilé. tvá nejpravjší podoba v elegantÓ, pokrytství ním fraku, na umle vyezávaném kesle nádherného salonu pedsedá schzi bohatých lidumil Již jsem ekl, že z tobolky s jedním zlatníkem rodívají se nebezpené myšlenky.

—

—

.

—

.

!

—

—

.

217

Došel ke kavárn.

svdiv

hmatem

Sáhnuv do kapsy a pe-

A

vešel do vnit. není milovníkem lihovin a nejradji by se napil aje, poruil si alaš. Snesl si spoustu novin a pohížil se do tení. Proítal zvolna list za listem nejlépe zabit celé odpoledne se

atd.

—

Trpaslií sklenika je dávno vysrkána, íšník pinesl mu již dvakrát erstvou vodu a rozsvcuje plyn v kavárn náš pítel dosud je zabrán do etby. Ale nad jednou lokálkou o zatených penzokazích náhle sebou trhnul, odložil noviny a spšn sahá pro tobolku. V^yjímá zlatník opravdu, je jaksi naernalý, bez lesku Ohlédnuv se, nepozoruje-li nikdo jeho konání, uhodil penízem lehce o stl ale zvuk nepouil jej o niem. Chce opakovati svj pokus, ale íšník, jenž si zacinknutí zlatníku vykládal jinak, chvátá již k nmu: „Platit? Hned, hned! Prosím?" ,,Alaš," oznamuje host stísnným hlasem a radji hledí jinam, aby mu snad íšník nevyetl z oka

—

—

.

.

.

;

zlé

svdomí. Ale ten shrábl nedbale peníz a vysázel na

sto-

osm stíbrných desetník a deset krejcar drobných. Host s uleheným srdcem pišoupnul mu lek

nich dva zpropitného. Jindy dává více^^. ale dnes by nejradji skutkem demonstroval pro theo-

z

rii

Iheringovu.

,, Svého asu vyslovil se v zásad celý svt proti tomuto zlozvyku, ale v praxi platí každý zpropitné jako díve. Co je po všech krásných theoriích!" filosofoval v duchu, oblékaje svj zimník bez

pispní íšníkova.

118

Z kavárny zamíil zlatníkový muž

lovk

to již zlatníko\ ý muž, nýbrž ale chci ješt nkolika zbžnými

— vlastn není s

88 krejcary,

rtami

dostíniti

dnešek svého hrdiny.

Zamíil tedy nazpt k domovu. Pedevším teba a vypíti obvyklou míru. Do svého denního hostince nepjde dává si tam obyejn k veei kotlety nebo ízky a dnes hodlá zajíti k uzenái.

poveeet

;

Trafika cestou zvrátila jeho pedsevzetí, že pro

pemže kuáckou váše. Ped trafikou zaho bídou zmoená žena, tisknoucí k prsm klubko hadru, z nhož ozýval se dtský plá, a provázená dvma vychrtlými dcky v podobných cárech. ,,Pro boha prosím, milostpane!" Což dlat? Stíbrný desetníek octnul se na její hubené dlani. V trafice s uzardním požádal hezkou trafikantku o druh, který obyejn nekouívá. Ješt vícc se zardl, když trafikantka s divným úsmvem odmítla domnlý desetník, jejž položil na pult pihlédnuv bedlivji, shledal, že je to mince njakého zcela mu neznámého státu. íšník se jí bezpochyby chyte

dnešek stavila

;

z tobolky, a ošizený, koupených doutník, praví jeden ze k sob, že pro desetník nebude se trmácet nazpt do kavárnyi a snad se marn hádat s íšníkem. Po zastávce v uzenáském obchod vyhledal si

zbavil.

zažíhaje

Jiný desetník putuje si

ty

—

již z ohledu na hostinec. Ovšem druhého ádu své doutníky. Ped hostincem sestavil si v duchu rozpoet kavárna 12 kr., žebrácká 10 kr., falešný desetník 10 kr., doutníky 10 kr., uzená 12 kr., suma 54 kr. Zbý\á 46 kr. r. m. na 3 sklenice piva za 21 kr., na zpropitné 2 kr. a na výlohy nepedvídané 23 kr. Pro úplnou jistotu zrevidoval pi :

219

svtle nárožní svítilny zbylou hotovost a prozkoui pravost jednotlivých kus. V hostinci vyhledal osamlý kout, odmítl jídelní list a poruil si sklenici piva. Hle belhavá

mal

!

staenka

s

etkvikou. Usmívá

nho

se na hostince,

již z

da-

zná jej z denního jeho kde ji nikdy nepropouští bez výdlku. Bez íkání klade nyní dv otýpky na stl a s podkováním pijímá ti krejcary. V reservním fondu zbývá již jen dvacetník. Následující žid s vlnným zbožím a šlemi nepochodil. Také lístek s živými numery odmítl host zdvoile. Rovnž preclíky a ruské sardinky. Zavrtním hlavy odbyl prodavaku nákrník, druhou preclikáku, prodavae zápisních knížek ale ted to dvátko jako páprka, vyhublé, tesoucí se zimou, s úzkostlivým zrakem, nabízející tenkou, omrzlou rukou svží kytiku... ,,Za ji prodáváš?"... „Za deset krejcar, milostpane !" Hm, mnoho, ale ted v zim myslí si host a kupuje kytiku. Výdejného jmní zbývá deset krejcar. Ale te dost Host skládá obliej v posupné záhyby a nevrlým mácháním ruky odstrauje celou tu galerii zubožených postav, která se v nepetržitém etzu snuje mnohými našimi hostinci. Ale nkdy by roztálo i srdce ledové. Koupil ješt matiní zápalky od zmoeného chlapce, pomeran od jiného, podlil almužnou starého mrzák:a. Hle vchází známá spolenost, jen povrchn známá, z ka\'árny, z hostinc. Ale bavívají se s ním, chovají se k jako k muži, jenž zasluhuje zvláštní vážnosti. Pisedají k nmu. Je mezi nimi hezká panika, které prokazuje obyejn nžné pozornosti. Dnes ovšem není píliš zábavný; lovk leka;

i;

—

—

.

.

.

!

!

nmu

220

s jedním krejcarem v rcscrvním fondu bývá spatným spoleníkem. Ale pi tetí sklenici úastní se pece živji rozmluvy, jež téká po rozmanitých pedmtech, až kozaboila na útisk našich krajan v uzaveném území, na ponmová^ií eských dítek. Spolenost rozohuje se více a více a pojednou zdvihá se krásná panika, bére istý talí ped sebou a praví s jiskícím se okem ,,Když jsme se tak o té vci rozhovoili, navrhuji hned malou sbírku na * zanu." Matici. U pana * A s okouzlujícím úsmvem pistupuje s talíem k našemu známému Ostatek nedokreslím.

nen

:

^^

.

.

.

IV.

lovk

v

každém ohledu spoádaný.

Bohudíky, máme jich mnoho. V každém dom pebývá alespo jeden takový vzorný lovk. Obyejn pidluje mu však osud — snad vedle pí-

—

sloví, že pocl svícnem Bývá tma za sousedy všelijakou nepoádnou a neistou eládku, s níž je trestem bydliti pod jednou stechou. Pokutou je na p"ríklad, používati jedné chodby s lidmi, jako jsou vedlejší inspektorovic, kteí nemají ani rohožku pede dvemi za to inspektorka šustí po ulici samým hedbávím a svítí z daleka zlatými hodinkami, nejsou-li práv v zastáváme nebo jako protjší malíovic, kde muž pichází o plnoci podnapilý z hospody, žena chodí celý den po návštvách a dti rostou jako díví v lese, že je líto na pohledt jsou to tak rodiny na svt lovk v každém ohledu spoádaný stžuje si asto na špatné sousedstvo, ale myslím, že je v nejvnitrnjším nitru povden té tmavé folii, od níž

—

—

—

n

se jeho ctnosti tím jasnji odrážejí. Cím by bylo svtlo beze stínu? Pravideln bý\á cho tako\ cho lovka v každém ohledu spoádaná a také jejich Jaroušek nebo Boženka bývají dítky vzorné a ve zdrželivém styku s ostatní riiládéží dáva*jí zejm na jevo, že jsou si vdomi, jak veliký je rozdíl mezi nimi a jinými dtmi, které nemá rodi tak dokonalých. lovk v každém ohledu spoádaný abych nemusil tu dlouhou titulaturu stále opakovati, zvolím pro nho njaké slušné jméno, na píklad František Ržika, nebo takový lovk mívá i jméno zcela i

i

í

—

poádné — tedy pan Ržika není švihá\bec nejeví v zevnjšku svém nic neobyej-

slušné a

kem

a

ného teprve rozprávkou s ním poznáš, ím se liší od lidí ostatních. Dejme tomu. že t náhoda s ním svedla ^' hostinci jest známo, že jinde se u nás nové zná:

—

mosti nezaínají.

Proti

tob

sedí

lovk

zcela ne-

nápadný. Z poátku nevnuješ mu pozornosti teprve když jsi prohlédl všechny ostatní figurky v místnosti, peetl noviny, prostudoval vzorky tapet a když konen nevíš co lepšího dlat, zadíváš se ponkud bedlivji na své vis-á-vis. Nu, lovk ;

jako

sta,

tisíce

jiných.

Ale zponenáhlu vzbudí pece ponkud tvj zájem. Nejprve všimneš si jeho prstenu, a sice proto,

ponvadž mu on sám vnuje zvláštní pozornost, zvolna jím otáeje, lehce jej hlad a zálibn na pohlížeje.

za

pt,

Myslíš

si

šest zlatých.

—

nu, prsten, obyejný prsten Pak pozoruješ píslušnou k tomu

prstenu ruku. Leží na stole pošinuta do pedu lak, rukáv kabátu propouští na svtlo vtší ást man-

že

223

sety s perleovým knoflíkem. Musíš uznati, že manšeta je ist bílá. Jak se v takovém pípad asto stává, pohlédneš bezdky na svoji manšetu a s nelibostí shledáváš, že sice není také neista, ale že

pece

vplížil se s

lehounký

stín

do

liliové její

b-

pes ni rukáv kabátu, ale v tom lehkým zapýením ustáváš zvednuv náhodou oi, :

pohledem protjšího pána a poznal toho pohledu, že také on již porovnal obojí man-

setkal z

již

Popotahuješ

losti.

jsi

se s

šetu a že rtem jeho pelétlo cosi jako zákmit ironického úsmvu. Zadíval se shovívav jinam a pohrává si s prostým stíbrným etízkem od hodinek, který splývá pes istou, peliv vyžehlenou náprsenku k levé kapse hluboce vystižené vesty. Nákrník jeho

soumrn

upra\'en a límec košile bezvadný. zvláštního nebo \tšina host' v lepších hostincích bývá slušn obleena a mívá isté prádlo. Nápadnjší jest již výraz oblieje. Hlava trí

je

velmi

Ostatn

v

tom všem není pranic

;

a trochu devn, jako v uctivém respektu tuhými rohy škrobeného límce na tvái obráží se dstojné sebevdomá a zraky hledí nehybn kamsi do neurité dálky, jakoby úmysln pezíraly bližší osoby a pedmty kolem sebe, nehodné jejich po-

zpíma

ped

;

zornosti. A^ tom utkvly \šak na tob, ucítivše bezpochyby tvj zkouma\ý pohled. Nastává tím chvilka, kdy pechází se obyejn od pohled k ústnímu sblížení. Ponvadž on mlí, zaínáš sám ,,Je tu strašné horko

—

:

'*

Vskutku, velmi horko," pisvduje propouštje liknavé každé slovo, jakoby ,,

z\'olna,

to

byla

224

zlatá zrna a

jakoby mažoval,

jsi-li

jich

huden. ,,Ale

bud" jako v ledtak bývá v našich hostincích Kdyby nebylo nici nebo jako \ parní lázni hloupého z\'yku, ani bych z domu hlavu nevystril doma si reguluju temperaturu pesn podle teploani o stupe více, ani o stupe Pronášíš domnnku, že je snad pece tžko vycvikovat služku, aby pikládala podle Réaumura. dlá Pohlédne na tebe soustrastn. ,,U služka na vlas, co a jak jí naídím. Obyejn naíká se na služky, ale vte mi, že mnoho záleží také na pánech. Jeli služka tak šastna, že se dostane do spoádané domácnosti, kde má za dobrou práci i dobré bydlo a dýchá zcela jiný vzduch nežli na jinde, váží si svého štstí a dlá, co oích vidí. My máme služku již na tetí rok, a kdyby dostala výpov, snad by skoila do Vltavy rád, že se jí nechce z takové služby... A'šak co je pravda, iní vše možné, aby se u nás udržela Ku píkladu, co se týe prádla

—

—

mén —

mru —

mne

pánm

.

.

A vím

—

.

.

.

Pohlédne

dky

významn na

svou manšetu

schováš ruku pod stl. Ovšem, v tom ohledu

—

;

ty bez-

moje neúprosná," u nás vzorný. Parkety v salonu musí být jako sklo, v kobercích nev naší kuchyni je istji, smí být ani prášku než jinde; v parádním pokoji. Jako na píklad u nás divím se asto, \edle zstává jeden inspektor ,,

pokrauje.

,,

Vbec, poádek

je

je

—

—

lovk

takovém nepoádku Ani rohožky vám nemají pede dvemi. A kdyPravda, nábytku je tam byste vidl jejich pokoje prachu všude nastrkáno dost, ale pavuin plno na prst! Nejsem žádný bohá, pepych nemijak

muže vzdlaný

žíti

!

—

v

—

225

luju

— konen

njaký

—"

ten šperk

—

sklouzne po-

njaký rozumný, pohledem na svj prsten ostatn, lovk si tebný nebo památný šperk v takových

—

ovšem

vcech

nikoli pro

,,

— ástku svých zastavárnu — " dodává

jaksi uloží

s

penz úsm-

vem — „jako u inspektorovic vedle nás, kde panika své zlaté hodinky vystavuje vždy na odiv jen v první polovice msíce — he he — Rozmarný smích zakonuje tvj protjšek náhle sáhnutím do levé kapsy své vesty. Hodinky inspektoriny vnukly mu patrn myšlenku pohledt, Vytahuje hodinky, zlaté sice, ale a na restauPohlíží na nepíliš drahocenné. raní pendlovky, pak upe zraky na tebe i vlastn na tvou vestu bez etízku. Ale tentokrát neuvedl v rozpaky. S jistým dostiuinním vytahuješ své slušné stíbrné hodinky, pi nichž nenosíš etízek jen proto, ponvadž se bez nho obcházíš zcela dobe. Porovná\'áte as, pi emž on nastavuje ti své hodinky tak, abys je mohl se všech stran pohodln prohlédnouti. je opt schovává, omlouvaje se ,,i\Il bych k nim vlastn nositi také zlatý je ponkud tžetízek, ale ten nechávám doma ký a pak není radno blýskat se takovou vcí kolik je hodin.

n

t

Konen

:

—

—

ulici, kde do tlaenice

píliš na stat

—

se

mže lovk

z

nenadání do-

,,Já z téhož dvodu nenosím radji žádný," poznamenáváš neomalen. Pokárá ostrým pohledem tvj frivolní žert, ale pak opt blahosklonn pokrauje ,,0 malikost se mi opožují, ale jinak jsou to hodinky výborné a :

mají pro

mne ješt

zvláštní cenu: je to slavnostní

3v. Cech: Sebrané spisy. XVII.

15

226

dárek,

—

pi jisté píležitosti, od koleg v úad Ržika," pedstavuje se ti, naklánje ma-

Revident

liko hlavu. Nezbývá se,

ti

než oznámiti své jméno a piznati

že jsi spisovatelem.

Ržika t soucitn vzpimuje ,,Á, prom," a podává ti dokonce koneky prst.

Ale pan sím, tší

:

Avšak stává se ponkud roztržitým. Bubnuje svými prsty po stole, hledí kamsi do prázdna a mluví k njaké tajemné vidin ,,Podporuju také trochu literaturu. Ovšem, podle svých prostedk. Nemám toho sice mnoho, ale všechno je svázáno a jako nové. Na hezkou vazbu hledím zvlášt a pak aby knihy byly jedna jako druhá, dle možnosti stejn vysoké a stejn tlusté. Taková istá almárka z tvrdého deva, vkusn ezaná, se soumrnou adou stejnobarevných elegantních hbet za sklem, je skoro lepší do salónu nežli kredenc s parádním nádobím a porculánovými tretami." :

pkn

Je tvou povinností,

pohledem jako lovku,

odmniti se mu od nhož máš

vdným ásten

svou obživu.

Nepochopitelným pechodem od literatury k inžo\Tiímu kvartálu podotýká hned na to pan Ržika, že bylo by ty dni možno na slabé návštv hostinc pozorovati úinek Hromnic. Ovšem, každý nemá slušného stálého píjmu," dodává 'na omluvu nešastnjších bližních. i,,A[e mnohdy by mohl takový lovk pece jakž takž vycházet, kdyby ml trochu rozumu. Jako proti nám zstává jeden malí má všelijaké zakázky mohl by žít pece jako lovk. Ale to to Co vydlá, hned proleje hrdlem — žena je také ta,,

—

—

—

!

22:

kove budiž k niemu, chodí celý den po návštvách a to si pak mžete pomysht, jak rostou dti. Špinavé, roztrhané, nezvedené Jako díví v lese. až hanba. Divím se, že se ti lidé nezastydí, když vidí našeho Jarouška a naši Boženku, jak ti jsou vždycky istí, jakoby je ze škatulky vytáhl, a zppohledt." sobní, až radost na Taková bývá asi zábava s panem Ržikou. Pi neobyejné výtenosti všeho, co má a co koná,

—

n

pochopitelno, že rád o tom mluví. Kdybys s ním obcoval déle, zvdl bys ješt, jak si ho pedchází pan domácí, který je blažen, že uprosted všelijaké nepoádné chamradi konen trefil na takového nájemníka; zvdl bys dále, že pan Ržika i jeho cho platí všechno hned hotovými, tak že si živjest

nostníci pokládají za zvláštní štstí, že získali takové zákazníky, a hledí si píze jejich zachovat nejlepší jakostí zboží, odbývajíce všelijakým šmejdem jiné partaje v dom, které berou na dluh nebo platí nepoádn; dozvíš se, že Ržikovic jsou vbec rodina, jakých bys našel málo a která také požívá zasloužené všeobecné vážnosti. za takových okolRozumí se, že pan ností jest úpln šasten. Ale ve svém štstí zachovává si velé, soucitné srdce pro neštstí jiných. Lituje každou chvíli té neb oné rodiny, od níž jest daleko vzdálena vzorná manželská harmonie, jaká panuje u jeho krbu pál by neduživým a špatn vy-

Ržika

;

živeným dítkám svých pátel, aby byly tak zdrávy a roztomile buclatý jako jeho Jaroušek a jeho Boženka; se soustrastí mluvívá ustavin o známých, kteí si, chudáci, nemohou toho neb onoho pohodlí dopát, kteí si neumjí to neb ono zaadit, jimž se

228

to neb ono nedaí, kteí by si zkrátka gratulovali, kdyby mli jen stý díl toho štstí a té spokojenosti, jaké jsou údlem pana Ržiky. 1

konec pana

Ržiky

bývá dstojný vzorného

jeho života. Roznemuže se njakou z nejobvyklejších nemocí, která mívá zcela normální k jeho loži dochází sice velmi dovedný léka, který

prbh

navštvuje jen

lepší rodiny, i ale pes to vše

obsluha nemocného

neiní ani pan Ržika žádné výjimky z pravidla, že na konec umírají i lidé nejpoádnjší. Ale ješt po smrti vyniká spoádaností nad jiné nebožtíky.

je arci vzorná,

—

nm

Paní Ržiková alespo která nosí po slušný a vkusný smutek, ne njakou smutení parádu, jako mnohé jiné vdovy, které již za týden z pod svých erných závoj vyhledají po mužských paní Ržiková tedy v hovoru s pítelkynmi ješt dlouho potom se slzami v oích, ale s pímskem radostné pýchy vzpomíná na dstojný výraz, jakýž si zesnulý zachoval ješt po smrti a s jakým se nesetkala dosud ve tvái žádného jiného nebožtíka, obyejn ztrhané a znetvoené na vkusný katafalk s krásnou rakví, v níž ležel v úpln novém erném, svátením obleku, od hlavy až k pat odn ve své nejlepší prádlo a šatstvo, ne jak bývá, že se nebožtíkm dává do rakve ledacos, co se pak zakrývá obrázky a kvtinami na vzorné vyzdobení smutení komnaty; na krásný a dojemný poheb, který se odbyl v nejlepším poádku, s nehonosivou,

—

;

;

ale solidní

pompou,

s

množstvím pekrásných

pimeným potem

vnc,

fiakr, k úplné spokojenosti všech hojných úastník, kteí prý se vyjadovali. s

229

že jsou vzácností

stojné a v

pohby

pravd

v

každém ohledu tak d-

tkhvé.

Po roce ozdobí hrob krásný pomník, Hšící se jak od ledajakých nuzných pomník, postavených ubohým nebožtíkm jen aby se neeklo, tak od nevkusného, nemístného pepychu všelijakých okázalých pyramid a soch. U nho kleívá s obma sirotky zarmoucená vdova a hledíc s uspokojením na peliv pstné kvítí rovu upozoruje své dítky na chudikou nebo zanedbanou úpravu rov okolních, svdících o nedostatku piety v mnohvch rodinách tu

prospšn,

.

.

v.

Skromný lovíek.

Skorém

s lítostí vytahuji ho na svtlo veejnoProsí nine, brání se, pokud se takový lovk vbec brániti dovede ale nic naplat Spravedlnost káže, abych jej \^'dal zasloužené veejné pochvale, nic nedbaje skromných jeho protest. Hle, jak se chudák ošívá, jak se pýí a v rozpacích neví, kam oi obrátit nej radji by se propadl hluboko do zem, aby unikl všem pohleobráceným na jeho nepatrnou osobu. sti.

—

!

—

tm

dm

Obyejn

bývá nepatrným již od pírody. Idebývá asi takovýto Prostední pone\ynikala nad jiné, ani nebudila pozornost nápadnou malikostí normáln utvoené, ani tlusté, ani nápadné hubené tlo; obliej ální jeho obraz stava, aby ani

:

;

bez jakékoli patrnjší nepravidelnosti, ale zas ne tak pravidelný, aby mohl býti nazván krásným vlasy bledé, ídké a suché; takové též vousy; oi ujišující, že nemají pranic, co by vám vyjevily, leda ;

231

prosbu za odpuštní, že si troufají vbec na vás pohledt. Který z nich nebyl již pírodou takto upraven, snaží se alespo, piblížiti se dle možnosti umle k onomu ideálu. Je-li vy^si postavy, skruje se a drží se pihrble má-Ii \ýrazné oi, mhouí je má-li bujné, kadeavé vlasy, dává si je hodné krátce ostíhat chová-li obavu, že by svým vousem imponoval, dává si jej oholit nebo upravit njakým pravšedním ;

;

;

a stízliv
tém

e

232

Otevete, ucouviie píchozí všecek polekán a pomaten, jako byste ho byh pistihh pi pokusu, vloupati se do vašeho bytu. A potom klaní se ped vámi tak skroušené, že neznáte-li ho, najisto oekáváte, že vám bude vypravovati tu neb onu pohnutlivou historii a že vás na konec požádá o njakou podporu. Zatím koktá skromný lovíek jen úzkostlivou prosbu za odpuštní, že vás vyrušuje. Nejradji by byl odbyt mezi dvemi. Za živý svt nevstoupil by ped vámi do pokoje a jen dlouhými domluvami pimjete ho, aby usedl na krajíek židle. A pak šeptem a zajíkaje se pednáší nesmle záležitost, která ho k vám vede že vám na píklad, zvdv adressu který jste vera zapomnl vaši, pináší zápisník, v knihovn, kdež sedl u vedlejšího stolu. Jste tomu pro vás velkou cenu velmi rádi, nebo zápisník a pokládali jste jej už za ztracený; avšak ochotný host omlouvá svoji sníelost tak skroušen, jakoby se byl na vás tžce prohešil. skromný lovíek nenadlá. NejraMnoho jiného dji obmezuje se na horlivé pikyvování k ,,K služa na krátké zdvoilé prupovídky, jako bám!" ,,0, prosím!" „Ó, dkuji velmi!" ,, Prosím :

ml

eí

ei

:

mnohokrát za odpuštní !" Rate porouet!" Rate laskav dovolit !" atd. Navzdor své nehovornosti bývá spoleníkem oblíbeným. Nejsa totiž ochotným výpravo vatelem, bývá za to nejpozornjším a nejvdnjším posluchaem. Ponkud nachýlen k mluvícímu, jakoby se obával, aby mu neušla nkterá slabika, lapá dychtivým pohledem slova s jeho rt a provází každý ,,

obrat

nco,

ei

neobyejn živou úastí. se má poslucha diviti,

emu

,,

Vypravujete-li otvírá úžasem

233

oi dokoán

a klátí v udivení hlavou se strany na si ulevuje poznámkami ,Je-li mož-

emž

stranu, pii

:

Opravdu?" ,,To neuvitelné!" atd. liíte-li njakou lidskou špatnost, chvjí se koutky jeho úst nejhlubším rozhoením a opovržením; je-li obsah vašeho vypravování smutný, jist se mu dojmutím ná

?"

,,

;

až zarosí oi \'ypra\'ujete-li však anekdotu teba takovou, které se nikdo smáti nedo\ede, on se rozesmje vždycky, arci ne hlasit, nýbrž jen skromným tichým ,,chi chi chi", ale za to tak vytrvale, ;

že

se

nemže

ani

upokojit.

S každým náhledem vaším souhlasí vždycky a naprosto. Dle písma máme mluviti jen budto ,,ano, ano" nebo ,,ne, ne" náš lovíek íká jen ,,ano, ano". Pokládá za neskromné, aby si osoboval njaký náhled vlastní, a chová-li njaký v nejhlubší hlubin svého nitra, osmluje se s ním na svtlo ;

jen tehdáž, smýšlení.

A

lovkem úpln

se s to arci jen v

sejde-li

stejného

tom pípad, není-li pítomen nkdo, kdo má nebo mohl by míti mínní jiné. Ve spolenosti lidí rzného smýšlení bý\'á nerad, a dostane-li se do takové nemilé situace, pikyvuje sousedu na pravici, ale dává zárove jeho od-

prci na

postranným pohledem na srozumA totéž iní obrácen, když pak zane svj opaný náhled hájiti soused levý. Nastane-li však srážka nkolika rozdílných náhled, zdvihá oi k nebesm a tváí se tak záhadn, že ho mohou všichni stejným právem polevici

nou, že to kývání pranic neznamená.

kládat za svého stoupence.

Na snad

tudíž jest,

porac, kde bývají srážky

denním poádku.

pro

zamítá volbu do kordvou anebo více stran na

A ponvadž

u nás tichých kor-

234

je zpropaden málo, hraje skromný lovíek našem veejném život roli velmi nepatrnou. Jest toho upímn litovati. Považte si jen, jak jinak by vypadaly schze a porady našich rozliných sboru, kdyby se místo z bojoMiých kohout skládaly ze samých skromných lidiek Jaká radost by byla pedsedati takovému roztomilému shromáždní, kde

porac v

!

by se beze všeho hluku a rozilení šmahem pijímaly návrhy výboru a kde by si lenové opposice, kdyby se krom nadání vyskytla, šeptali své opposiní ei jen do ucha! lovk, o nmž se s tako\ým zalíbením rozpi-

A

suju, líbí se vbec všude. jakžby se nelíbil pi své mírnosti, uctivosti, úslužnosti a nžné pozornosti

ke každému! Neštítí se žádné služby, kterou

nkomu

prokázati

není-li v

mže

kavárn práv

sklepník po ruce, pomže ti ochotn do svrchíku, a jde-li s tebou ulicí samo sebou se rozumí, že kráí vždy po levé stran žebroní tak dlouho, až mu dovolíš nésti za tebe balík nakoupených knih. Na výlet sedí u koího na kozlíku a v lese potom nese za spoleností proviant a plnou náru odložených á:

— —

stí

dámské

toiletty.

Je-li

nkde potebí lovka,

kte-

rý by bavil starou, hluchou dámu, náš lovíek podrobuje se s rozkoší tomu úkolu. Máš-li njakou hodnost, na které si zakládáš, bud pesvden, že nikde

neshledáš hlubšího respektu k ní nežli u skromného lovíka. Nikdo nedovede ti hlubokou poklonou a nesmle pozdviženým zrakem dáti tak výmluvn na jevo, jak si tebe váží, a pronésti tvj titul s takovou zbožnou úctou jako on. Hledáš-li uznání za své dobré iny, v jeho vroucích pohledech najdeš nejvdnjší ocenní. Rozmlouváš-li rád o své

235

starožitností, snušce o své numismatické sbírce, o svém cyklistickém sportu, o svých amatérských výkonech fotografických i o emkoh jiném vše jedno skromný lovíek nadchne se rázem pro každou tvou libstku. Jsi-li turistou, bud ubezpeen, že bude s utajeným dechem naslouchati tvým zajímavým dobrodružstvím a že s obdivem a závistí pohlédne na tvé nohy, které stanuly na ledovém temeni té a té velehory. Jsi-li neuznaným veršovcem, jemu mžeš bez vyrušení peísti svou stoarchovou epickou báse a pásti se pi tom na sladkém opojení a vytržení, které se bude na jisto zraiti v jeho oblieji.

—

:

Není divu,

že

vzhledem k tomu všemu

uslyšíte

jen chválu. Ne hmotnou oslavu, která se obyejn vzdává jen okázalému jalovému efektu, ale tu cennjší tichou chválu, která spoívá v prostých slovech ,,A což ten To je milý, dobrý, skromný lovíek." Cennjší jest tato chvála již proto, že nebudí žádné závisti. Akoliv se nikdy nevtírá do popedí, dosahuje

o

skromném lovíkovi všude

:

!

skromný lovíek mnohdy postavení velmi pkného

—

a zcela dle své chuti

totiž

klidného postavení

nkde za vtrem, kde nepíchá nikomu do oí, ale má zajištnu slušnou a bezstarostnou existenci. Bývá to spravedlivou odmnou jeho skromnosti. Najdou

se vždy rozhodující lidé, kteí dovedou oceniti lovka, teba že týž s klakem úzkostliv pitisknutým kobloukovit nahrbenému tlu do-

správn

vede jenom nesmlým uctivým šeptem pednésti svou skromnou prosbu.

be

Divné

jest, že

ožení.

Netroufá

se

asto skromný lovíek si

tém

ani

oí

i

do-

povznésti

ku

236

plesovým vílám, obtuje se radji gardedámám a snaží se mírniti nudu otc a pece odvádí si od oltáe ženu ne sice píliš krásnou a duchaplnou

—

(takovéto ve své skromnosti penechává jiným), ale za to obyejn se slušným vnem. Že bývá manželem vzorným, k pohledání, dosvdí mi zajisté každá panická, které se poštstilo dostati takového

skromného lovíka pod svj pantoflíek. Ano, skromný lovíek je k pomilování v každém ohledu, pravé zlato. Hledím-li k obecné oblib a pízni, jaké lovk toho druhu požívá, nemohu souhlasiti s napomenutím Nerudovým: »Bude-li každý je celý

Spíše

národ

mli bychom

z

z

nás

z

kvádr.

kemene, ^<

vychovávati národ tak, aby

se skládal ze samých skromných lovík. chyby, že by byl u sousedních národ a kde jinde mnohem více oblíben nežli nyní.

Není poješt

lec-

SUGGESCE PRA\DY. (»Národní Listy*, 1892.)

Náhoda s

^svedla

mne

asi

ped rokem

poprvé

doktorem imbabou.

Mám

pítele, který si nedává brániti, aby mi píležitosti neprojevil, že náleží k nejvelejším literárním ctitelm. Jest sice stavitelem, ale v praktickém povolání zachoval si živý smysl pro slovesné umní a stopuje bedliv všechny jeho úkazy. Musím vyznati, že níi proto pochvala jeho nebývá lhostejnou a že tato jeho stránka nenáleží k posledním z pkných vlastností,

pi každé vhodné

mým

které

mne

mile dojímají ve

spolenosti mladého

architekta.

Jednou veer potkal jsem ho zase na ulici. s výrazem obdivu k mé poslední knize. Odmítl jsem sice skromn jeho chvaloe, ale pes to stiskl jsem podávanou mi pravici. Gratuloval mi

vdn

Pak jsme pešli od ideálních vcí k materiálním mne vybídl, abych s ním strávil veer v blíž-

a pítel

240

kém

hostinci, kde se voln utvoila spolenost stálých host, kteráž i jeho mezi své leny pijala. Chválil kuchyni, nápoj i obsluhu a dodal, že i spolenost je dosti zábavná a ze nikterak nenáleží k zkamenlým hostinským kruhm, které každého no-

tm

vého hosta, jenž do vyhrazeného jejich kouta zabloudí, probodávají rozhoen vmi a zdšenými pohledy. Lituji, že musím tenáe hned na zaátku uvésti do zakouené pivnice, bez níž se již málokterá eská povídka dovede obejíti. Ale není jiné pomoci: •Realismus ovládá nynjší literární tvoení, a pon-

vadž literáti naši studují život nejvíce v hostincích, jaký div, že i plody jejich bývají naichlé pi\Tiím a tabákovým zápachem. Jak známo, náležím k tm, kteí nejdychtivji prahnou po eském salónu, kde by pánové v elegantní erni a bílých rukavikách jemného vzdlání a vybraných toilett s dámami duchapln se bavili o literatue, umní, filosofii a sociálních otázkách pi porcelánové skoápce s ajem nebo pi sklence vína. Žaluji nebesm, že jsme my eští polobarbai ješt tak velice vzdáleni od francouzské uhlazenosti a vybroušenosti ba asem ;

loudí se do mého nitra zoufalé tušení, že snad vbec nikdy, nikdy záícího toho ideálu nedostihneme, že sám ten hrubý materiál, z nhož nás píroda bylo utvoila, píí se všem pokusm, aby z vyrobeno zboží francouzské jemnosti a delikátnosti.

nho

pi budeme do

pomyšlení, že snad ješt staletí sebe ten sprostý nápoj z jemene a chmele, kterýmižto rostlinami zajisté jen zloboh njaký tak štde obdail eské nivy, aby nám v žilách navždy udržovaly šosácky línou krev

Srdce mi krvácí

lokati-

241

a nedaly jiskrám pravého francouzského espritu nise zroditi v pivním oparu našich mozk!

kdy

Než, co dlat?! Vešel jsem s pítelem do hokde ve zvláštním pokoji scházela se dotená spolenost stálých host. Ale dosud nebylo tam nikoho. Uvítal nás pouze íšník a to zpsobem, který úpln potvrdil pítelovu zmínku o vzorné obsluze. stince,

V

prvním okamžiku

zaslechli

jsme pouze šustot

krok, jimiž nám pospíšil vstíc, a zahlédli hluboko pod sebou krásnou lysinu, jíž probíhala letících

jako Jordán jezerem Genezaretským bezvadná pšinka, dlící pozstalé, svtle kaštanové vlasy od ela k týlu ve stejné polovice, závodící spolu vdkem, a elegancí umlých kadeí. Po tomto devotním úvodu objevily se nám z pod ela skroušené oi, jedva si troufající popovznésti se k naší tvái, a paK teprve spatili jsme pkný, výrazný obliej, hladce oholený až na dva dlouhé zlatorusé

dv

splývající

licousy,

s

obou stran pes tuhý,

stojatý

límec snhobílé košile. V tom oblieji mohl jsem ísti respekt a obdiv tak hluboký, že jsem se tázal sama sebe, nepokládali mne ten lovk omylem za njakou jinou, vysoce postavenou osobnost; zárohluboké radostné popak obráželo se v píchodu, kteréž jsem si nedovedl vyhnutí z svtliti jinak než zvláštním kouzlem sympathie, kterým ho moje osoba na první pohled pro sebe za-

ve

nm

mno

ujala.

Bu

ped námi

nebo radostné pekvatom prvním okamžiku ei; mohli jsme z mocného chvní jeho rt spíše jen uhodnouti, než doslechnouti slova uctivého a velého uvírespekt pení zbavily ho v

Sv.

ech:

Sebrané

spisy.

XVII.

16

242

tání,

cích

provázená \ ýmluvným šramotem nohou, kreslíšoupav na podlaze oblouky hluboké reverence. Tyto prMií fáze uvítání následovaly ovšem za

sebou jich

než mže tená proísti hoejší a v píštím okamžiku obletoval již

rychleji,

vylíení,

íšník mého pítele architekta, pomáhaje mu s hlubokými poklonami a nejnžnjší pozorností pi svlékání svrchníku, pi emž zárove obracel ke

mn

jakoby prosil za odpuštní, že se nemže rozdvojiti nebo že alespo nemá tyi ruce, aby nás svlékl oba najednou. Ostatn, nežli jsem se ješt náležit uchopil svého svrchníku, již, ukoniv službu u stavitele, pispl mi na pomoc tak delikátn, že ani nevím, jak jsem vyklouzl ze svého obalu. Konci prst držel jej uctiv daleko ped sebou jako dvorní ceremoniá hermelín, satý s ramenou královských, a povsil jej opatrn na všák, klan se hluboko záno\Tií ripzraky,

lítostivé

sové podšívce. S pietou, kterou penášel s našich osob na všechno naše píslušenství, umístil naše maršálské hole, mající tvar obyejných rákosek, obezele v podstavci všáku, vysekl hlubokou poklonu ureným pro nás sedadlm, oprášil je snhobílým ubrouskem a položil ped nás ostýchav jídelní lístek jako poníženou suppliku,

Ráíte porouet plzeské?" zašeptal pi tom nesmle. " svoloval pítel s pod,,Je-li dnes k emu ,,

—

mínkou. ,,Ó ó!" íšník trochu povznesl schýlenou hlavu, obrátil oi jako u vytržení k nebesm a lehce !

mlaskl jazykem.

243

A

již

letl jako vichr do výepu.

všechno ostatní jako obsluha, budu dnes arci spokojen," prohodil jsem k soudruhovi. ,,Pan Valentýn jest v pravdfe perlou všech služebných duch," pisvdil architekt, ,,a pro svého chlebodárce skuteným pokladem. Myslím, že sklepník jako básník musí být rozen. Nestaí obsluha pesná a zdvoilá; teprve duchem, oživujícím tyto v^ýkony, dostává se jim pravé ceny. Musím vdti, že íšník jest opravdu potšen mým píchodem, že mne skuten rád obsluhuje, že jeho ochota vyplývá z vnitní touhy zavditi se jiným a že ho v pravd ,Je-li

blaží,

dobude-li

si

naší spokojenosti.

A

dojmu

ta-

kového nemže initi než lovk skuten dobrosrdený, vlídný, k lidem píchylný a skromný. V tom Avšak, ticho, ohledu soudím, že pan Valentýn nesmíme si ho chválou zkaziti !" doložil šeptem, vida, že íšník se vrací s plzeským. Nesl ob sklenice na svinutém ubrousku, po špikách a tak opatrn, jako knz mešní víno. Postaviv je lehounce na podložky ped námi, díval a na nás, jakoby chtl se stídav se strany na také v oích našich vyísti obdiv nad zlatou pr-

n

hledností vzácného

moku

a jeho hustou smetano-

vou pnou.

ped k architkvl íhavým pohledem, takoka bez dechu na jeho rtech, jakoby chtl vyplniti pání jeho díve, než bude úpln vyPak

ustoupil o krok a nachýlen v

tektovi, studujícímu jídelní lístek,

sloveno.

mj

pítel nemohl se jaksi dostati k urité Ale se strany Valenvolb. Tu piplížil se k týn, nachýlil hlavu úzkostliv pes jeho rameno a

nmu

244

dotknuv se ukazovákem lehounce, jako vlaštovka v peletu kídlem vodní hladiny, jedné položky jí" uvázl, delního lístku, zaševelil ,,Snad bych sml jako zaleknut vlastní opovážlivostí, ale vzmuživ se pokraoval ,,Snad bych sml odporuiti tyto kot-

—

:

:

brukví? Kotlety s brukví jsou naší speciaPatrn nedaly mu dolitou a vskutku výbor..." konit sliny, sbíhající se v jeho ústech pi pedstav odporuené pochoutky. lety

s

„Nu, teba tedy,"

svolil architekt

s

úsmvem.

vdném

pohnutí nad poklonil u prokázanou dvrou a pijal se stejným pohnutím souhlasný rozkaz.

íšník

se

mj

,,Ale

poslyšte!"

pikazoval ješt

stavitel.

„A

nejsou píliš do hndá, nýbrž jen lehce zlatové, asi jako ty na vaší tvái!" ,,Ó prosím, pane stavební rado, prosím!" šveholii sklepník s jemným rumncem studu a zározejm se rozplývaje radostí, že pán ráil zažertovati s jeho nepatrnou osobou. (Laskavý tená, který se snad domnívá, že toto píliš podrobné líení sklepníka vyplynulo pouze z touhy po vtším honorái nebo ze záliby v takové filigránské perokresb, pesvdí se bohdá v prbhu mého vypravování o jiném.) Když sklepník odletl, chtl jsem píteli žertovn gratulovati k i:tenadálému povýšení na „stavebního radu" ale v tom objevila se v hostinské svtnici nová osoba, která na mne hned na první spatení uinila zvláštní dojem. A dojem ten stal se pímo neobyejným, když no\^^ host na

ve

;

spoinul

upeným

pohledem.

—

mn

245

Avšak oi dra. imbaby jsou tak romantické, nehodí se nikterak do této realisticky stízlivé úvodní kapitoly. Odkládám proto jich vylíení do že

kapitoly druhé. II.

lovk nevysoký, pihubenlý, prosiverných vlas, sesaných na zad a spadajících až na záda, dlouhého, rovnž prokvetlého plnovousu a pisndlého oblieje s ostrými rysy, z nhož vynikal rázný orlií nos. Výraz intelligentní tváe a celý habitus pipomínal uence, kterému jsou vVystoupil

lých

decké jeho zájmy vším a as píliš drahocenným, aby jej zbyten mail úzkostlivou péí o svj zevnjšek a planými spoleenskými formalitami. Zárove jevil se kolem jeho rtv utkvlý lehounký úsmv píchuti sarkastické úsmv, s jakým hledívaji na konání spolenosti lidé, kteí hluboko nahlédli za kulisy života a nesnadno se již dávají

—

oslo^•ati a klamati jeho ze\Tijšími effekty. ten pistoupil k nákn', s ledabyle prohoze-

lovk

ným

,,

Dobrý veer, pánové!" a

mému

stiskl

pí-

lehce pravici. Architekt seznámil nás strun slovy ,,Pan doktor imbaba pítel S. C, spisovatel."

teli

— mj

:

Doktor podal mi ruku s tím známým ,,Tší mne", které neznamená pranic, a pohlédl na mne tak, že jsem cítil pokušení, omluviti volbu svého povolání a dodati, že snad pece není nejpošetilejším na svt. Ale když potom architekt zaal vyprávti njakou verejší hostinskou píhodu, obrátil na mne

246

dr.

Rimbaba, naslouchaje

—

mu

roztržit,

pojednou

pohled, který mne mrou neobyjeho pod huatým ejnou pekvapil a pomátl. prošedivlým oboím byly ped tím z vtší ásti zakryty dlouhými emoasými víky, pod nimiž pomrkávaly bez výrazu zvláštního, leda klidn pozorujícího a lehce výsmšného. Ale v tu chvíli pozvedla se mžikem jeho víka a velké, temné oi

pohled jiný

Oi

se na mne s takovým výrazem, že jsem cítil pronikavý jejich blesk až na dn duše. Zdálo se mi zárove, jakoby z tch oí byla prohlédla tajemná, závratná hlubina jakéhos neznámého, mystického, lidským pomyslm nedostižného svta. Než pohled tento trval práv jen okamžik; dlouhá víka se ihned zase sklonila a pistené, mžouravé zraky doktorovy nabyly dívjšího lhostejného

upely

—

výrazu.

Rozhlédl se jakoby nic po svtnici a pravil

—

Ješt prázdno a máme pece již deset minut po sedmé No, petu si zatím pokraování referátu ,,

.

.

.

soudní sín, který mne velmi zajímá. Pípad ten dotýká se ponkud záhady psychologické, kterou práv studuji... Kde pak máme noviny? Ach, jsou patrn vedle. Pánové dovolí." Zašel do pední, obecn pístupné hostinské

ze

jizby.

,,Jaký je to doktor?" ptal

meným

hlasem.

jsem

se pítele stlu-

:

,,Ani sám urit nevím," odpovdl. ,,Mysb'm, že medicíny. Ale praksi, tuším, neprovozuje žádnou. Ostatn vidím ho dnes tepr\^e po tetí nebo po tvrté a nevím \Tibec, jak se dostal do naší spolenosti. Myslím, že nikdo z hás není s ním znám.

dvrnji

247

—

Mn —

upímn eeno sympatickým není. Jdu-li do hostince, chci míti kolem sebe hdi, kteí se tam picházejí voln pobavit a rozveselit jako já, a nerad vidím vedle sebe takový záhadný obliej, který sám trvá škroben uzaven a pi tom zpytavým pohledem proniká ledví ostatních. Všiml si's toho ironického rysu kolem jeho rt ? Zdá se nám praviti Dti, dti, jak se mžete baviti tako\Tmi pošetilostmi! :

—

Pro

se tedy vtírá mezi nás ?" Rozmluvu naši o doktorovi perušil píchod hostinského. Vešel dvemi v pozadí svtnice, vedoucími do kuchyn. Z této bylo sem prolomeno také okénko, zastené bílou záslonou, která však asem se odhrnovala a jevila adou visící puklice, vydrhnuté tak

peliv,

bájených bohatýr. úinnji zakoketovati svojí

že záily jako štíty

Kuchaka nemohla

si

vzornou istotou. Pravdivost písloví ,Jaký pán, takový sluha" r obráceném znní osvdila se na novo. Hostinský nezadával v niem svému sklepníkovi. ,,Roztlouci ho na prášek a dát užívati všem hostinským," jak mi pravil pozdji pítel architekt. byl jeho Byl-li sklepník vtlenou devotností, pán zase prostosrdenost sama. Když nás spatil, zazáila jeho hladce oholená boubelatá tvá jak samo slunce a navzdor své tlnatosti pospíšil knám

tém pane

poskokem. staviteli

!

,,Á,

pan

stavitel!

Pkn

vítám,

pánové !" volal již cenkolikrát za sebou a stiskl pak

Služebník,

stou uklánje se ji zárove svou druvele ruku pítelovu, pi hou tunou dlaní lichotiv pohladil. Tak, jen tak má vypadati pravý hostinský! tuný, aby byl živým doporuením své

emž

Pimen

248

kuchyn a nebudil snad nezáži\aiých ideálních pedstav. Pi tom však nemá tlouštka jeho vyboovati jistých mezí, aby se snad nestala odstrašujícím píty hosty, kteí jsou naklonni veeeti tikrát za sebou a zdobiti podstavec svých sklenic

z

kladem pro

hustých árek. Ze stejných dobliej lehký šarlatový nádech, ale nos jeho nehej všemi barvami hyacint a tulipán. Celo jeho nebudiž zaclonno žádným mrákem myšlenky a jeho lysina leskni se tak, jako budiž záple vzorn vypeeného selátka jeho bavná, ale chra se bedliv všeho, co by vyzývalo posluchae k vážnjší mozkoa^é innosti. Povtrnost, špatná letošní úroda koroptví, verejší hlášený pagát ultimo pana Rokosa a dnešní zpráva novin takové o velkém neštstí na dráze Pacifické jsou asi vhodné látky, staící pro repertoir jednoho veera. Rozumí se dále, že nesmí pravý hostinský míti žádného uritého, vlastního názoru o politických

dokonalým

vncem

vod mjž

sice jeho

;

e

—

neb jiných vcech za to je dobré, má-li vlastní a mže-li se blýskati zlatem tžkého etízku na vest a masivních prsten na tlustých prstech. Nebo je stará zkušenost, že nejen ábel, ale i lidé nejradji zanášejí na vtší hromadu. Pan Pivoka tak se jmenoval náš hostitel m.l všechny tyto vlastnosti vzorného hostinského a rozumí se také zlatou tabatrku, z které nikdy sám nešupal. Když obad, s ní spojený, Veza optného klanní vykonal, otázal se úslužn ei pánové již objednali? ;

dm —

—

— —

—

:

,,

s brukví," oznámil architekt. ,,Sám jsem práv od nich vstal " zalichotil naš' volb hostinský a dopovdl ostatek mimicky:

,,Ano, kotlety

—

249

pimhouiv oi

n

a zašpiativ masité rty, piložil na spojené špiky ukazováku a palce pravé ruky,

jimiž pak poslal vzduchem mlaskavé políbení kamsi do výše. nezahanbíte ,,No, doufám, že sebe a vychválil jsem vaši kuchy tuhle svému píteli a pan S. C, mžete získati nového stálého hosta spisovatel!" pravil architekt, který má tu slabost,

m

—

—

že

mne

rád všude pedstavuje plným

jménem a

stavem. pošilhával již díve zamilovan po objevilo na tvái jeho radostné

Pivoka a ted se kvapení.

Vzácná est

,,

mnou

!"

zašeptal a hluboko sklonil

mn pe-

pede

hlavu.

Když, ujav se

uctiv ke

mn

nesmle mé ruky, znovu zraky peetl jsem v nich po-

povznesl,

chlebné: Ó znám! Jakž bych neznal? Díky za tolik rozkošných hodin ušlechtilé zábavy Ale jakoby uznával, že nesluší se mluviti o ta-

kových vcech v této profánní místnosti, obrátil se hned zase k mému píteli a vhodnjšímu pedmtu ,,Pan stavitel tu vera í-áil ješt být, když se pan Rokos s panem officiálem nepohodli pro tu :

pikovou dámu?"

V

hlasu jeho bylo znáti, kterak ho dosud vzruona zajímavá událost. ,,I ovšem, že byl. Je to ostatn stejná komedie každý den!" odpovdl architekt. ,,Ale vera by se byli málem ve hnvu rozešli," pipomínal Pivoka. ,,Pan ,officiál byl již na odchodu ale na štstí se ve svém rozilení pehlédl a vzal místo svého deštník velebného pána šuje

—

—

250

„To

pana rady."

se mýlíte, byl to deštník vždy se mi urit zdálo

— velebný pán kulatým držátmá pece ten hedvábný deštník kem. — No, patrn jsem se mýlil — Pan officiál vzal tedy deštník velebného pána — pardon chci ,,Ale

s

!

íci pana rady, a když se s ním ze sín vrátil, udobili ho a vypil pak ješt, s panem Kokosem na smíenou láhev vína."

,Jako obyejn." ,,Ano, jako obyejn.

\^šichni ti pánové jsou spolu jako zrna v klásku. Poád v nejlepší harmonii. A jak spolu jednají to je radost! Jakž také jinak takoví spoádaní a vzdlaní pánové

—

—

—

Nechci snad lichotit ale taková spolenost nenajde se po celém mst. Myslím " (obrátil se ke mn) Eh, po„myslím, až pan pan

—

zapomnl jsem ctné jméno

— — — — — —

mu je opakoval. nkdy pam jako cedník,"

Architekt

,.Mám

„lovk v tom horku — „Cože? V horku?" zvolal architekt.

omlouval se

hostinský. je

horko, pane Pivoko,

ku.

— Ale dnes je

léto

máme vbec

celý

z

den

mizerné

vašeho

„V^ám leda

pebyteného

poádn

—

chladno.

A

tu-

celé

„To je pravda," pisvdil hostinský. — Chladno je poád. Mj bože, když si vzpomínám za mých mladých let ty horké ervencové veery Snad je pece nco na tom, že ten led od severní tony poád se tlaí blíže k nám ,,I dejte pokoj se severní tonou!" smál se mj pítel. „Starejte se radji o led ve svém sklep tam ho bude snad brzy zapotebí." „Snad není studené dost?" ulekl se hostinský. ,,

—

—

.

.

—

—

251

ješt jsem se nenapil." pítel sahal po sklenici. Ale Pivoka, který se byl bádav zahledl na její obsah, se zdvoilým Dovolte, pane staviteli!" lehce mu ji vymknul z ruky. Zahledl se proti svtlu s úzkostlivou pozorností na zlat zelený mok, elo jeho kabonilo se více a více, oi pozvedly se zoufale k nebesm a ze rt vydral se tžký povzdech: ,,Pak se má lovk spolehnout na své lidi!" ,,No,

A

,,

,,

i

Odpuste, pánové,"

mou

sklenici.

obrátil ,,Není to špatné

pro jiného snad malvaz

mohu

se

k nám,

— bh

—

ale

ví,

bera

že není

vám pec

to

—

ne-

dát."

Odcházel sám pro jiné pivo do sklepa a na íšníka, pinášejícího nám práv kotlety, pohlédl cestou beze slova sice, ale tak výmluvn, že \'alentýn skoro zdrcen k nám se potácel.

Postaviv tesoucíma se rukama kotlety si pravici na srdce a koktal skoro

položil

,,Já za to toili, tak

nemohu, pánové jsem to pinesl ... .

.

.

A

ubohý

ped

nás,

plativ

Jak mi to z dola naekl jsem jim pece,

pro zadní lokál ..." Jenom ,,No, nic neškodí," tšil ho architekt. nepineste podruhé zase takové!" ,,Laudetur!" ozvalo ss mezi dvemi, a do svtnice vstoupil sympatický velebníek, ladn zaokrouhlený a rumný, jemuž výborn slušel bezvadn erný oblek s úzkým, záiv bílým kolárkem a kadeavý, havraní vlas, jímž na temeni pros\ ítalo ist vystižené koleko tonsur>\ Klanící se \^alentvn bvl mžikem u nho a se že je

to

—

,,

25:

zbožnou úctou odnesl do kouta jeho španélku se zlatým knoflíkem. Velebník pozdravil se pátelsky s architektem, byl jsem pítele chladnou poklonu uinil z obavy ped literárními diskussemi šeptem požádal, aby mne pro dnes již nikomu nepedstavoval, usedl na své obvyklé místo, trochu dále od nás, a mna sob mkké, blounké ruce, poznamenal s poi

—

mn

—

vzdechem „Máme to letos povtmost Myslil jsem, že alespo dnešek zstane bez dešt — nechal jsem Práv tam zaíná a tu máš deštník doma !

:

— — —

!

A, pozdrav Pánbh, paní hostinpoprchávat. ská Naše pelivá Marta chystá pro nás nejen chutné pokrmy, ale i vci libovonné snáší pro potchu !

naši." ,,

Ponížená služebnice

!"

zašveholila paní hostin-

uzardlým, boubelatým obliejem pívtiv na všecky strany a stavíc do prosted dlouhého stolu každodenních host vázu s velikou kyticí krásných ervených, bílých a žlutých rží. Svým tlesným objemem byla pesnou polovicí manželského celku stejn okrouhlá a tuná jako její cho, ale kypré ty formy zachovaly sob posud trochu ervená, všecka svdného pele, a tvá její, záící skromným, laskavým úsmvem, budila pímo chutnou pedstavu broskve. ská, kývajíc

:

pkn

S tím skromným úsmvem zmizela zase v kua velebný pán pohroužil se v meditace nad jídelním lístkem. Valentin íhal stranou za jeho keslem, s hlavou skroušen pochýlenou, jakoby ve zpovdnici ekal na rozhešení. ,,No, teba smažené kuátko," pronesl vechxTii,

—

253

lebníek po delším vnitním salátem," dodal

boji.

,,S

hlávkovým

úpln

rozhodnut. „Práv jsem si pochutnal na kidélku," poznamenal hostinský, který nám byl zatím pinesl protékaní pivo. V tom vešel nový host, malý, holohlavý Ale taková enumerace mých hrdin a hrdinek (nebo k mému potšení honosila se naše spolenost i dvma damami) byla by trochu nudná; však se s nimi tená seznámí v prbhu mé historie. Beztoho jsem jeho trplivost asi již vyerpal málo zajímavou drobnokresbou hostinského á jeho píslušenství, nehled ani k podaným shora eem, které v pravd nevynikají ani myšlenkovou hloubkou ani sršícím \1:ipem. eknu tedy jen krátce Picházeli, vítali se pátelsky, usedali na svá obvyklá místa kolem dlouhého, zmínnou kyticí okrášleného stolu a brzy dostala se obyejná zábava do živého proudu Já jsem sedl nejníže vedle dra. Rimbaby, kte rý zaujal místo u dolejšího konce stolu. Pil stídm, úastnil se jen skroMi hovoru njakou vynucenou strunou odpovdí neb ironickou poznámkou a chvílemi uchal si v zamyšlení dlouhý plnovous, chvílemi pak spoíval na spolenosti klidn pozorujícím nebo upjat zpytujícím pohledem. Bezdky pišla mi na mysl anekdota o kteréms uenci, jenž podvoliv se po dlouhém zdráhání, že navštíví poprvé ve svém život divadlo, po celý napínavý akt studoval kyvy njaké visuté lampy ped jevištm. Onen zvláštní pohled, kterým ped chvílí uinil na mne tak úžasný dojem, zdál se mi nyní sice již

—

:

.

pouhým peludem mé

fantasie, ale

pece

pocítil

.

jsem

254

nezdolnou touhu, zapísti s ním váznou roztíuvu a vniknouti za roušku záhadnosti, která obestírala celý jeho zjev.

tomu práv píznivá.

Chvíle byla k

Architekt,

mn,

sedící naproti vyzval svého souseda profesora, jakož i officiála, sedícího nade mnou, k parNásledkem toho tii kuleníku do pední místnosti.

zstali jsme s doktorem sami u dolejšího konce stolu, a ponvadž ostatní zbylá spolenost práv všecka byla zaujata njakým žertovným cestovním dobrodružstvím dra. Kavky, mohli jsme spolu tlu-

meným hlasem

hovoiti zcela voln.

,,Jsem tady dnes ponejprv," zaal jsem ledabylo rozprávku, ,,ale musím íci, že se mi tu líbí jak náleží. Hostinec v\bomý a spolenost také zába\'ná

—

Dr. imbaba pohlédl na mne úkosem a lehounko se usmál. Uhodl patrn, že za mým nevinným úvodem íhá vážnjší úmysl. Chvíli jakoby uvažoval, má-li vbec jinak jícím suchým pitakáním.

odpovdti

než odpuzu-

,,Ano, zábavná," potvrdil pak s ironickým pízvukem. Ostatn celý svt je zábavný." Tento pythický dodatek žádal arci uritjšího

—

,,

osvtlení.

„Celý svt pro každého?"

— ?"

opakoval jsem bezdky,

celý svt, každá jeho rozumí."

,,x\no,

kdo

mu

Draz, uvedl

m na jakým s

pí

pronesl slova

pravou stopu.

,,

,,

—

a

— pro každého, každá jeho pí",

255

myslím, že chápu. Chcete nepochybani nejbídnjší kalužina v nejpustjším úhoru není nezajímavou pro toho, kdo umí

n

,,Ah, nyní íci, že na

p.

vdou zbysteným okem pozorovati divy živoucího mikrokosmu jejího ?" Ovšem. Nemohl jste ani výrok mj pojmouti jinak. Jste spisovatel a pisvdíte mi snad, že i každá, na pohled nejvšednjší figurka lidská mže bedlivjšímu studiu vašemu poskytnouti dostatek za,,

jímav

látky na celý román."

Ale vc má pece háek. Do tn, Budiž o které jsem mluvil, mohu ponoiti síku a vyloviti ale tasi podle libosti zajímavých jejích živok ková lidská figurka ukazuje mi mnohdy práv jen svj všední, tuctový, nezábavný povrch a leckdy teba ji studovati ne hodiny, ale msíce a léta, než objeví mi zajímavé stránky své pravé vnitní ,,

!

—

podstaty." ,,

Každou možno prohlédnouti rázem,

lovk

má-li jen

náležité oko."

,,Aj, to by musilo být oko schopností neoby!" ejných, pímo bájených Neusmívejte se! Mluvím zcela vážn. Možná, že schopnost taková obecnéau náhledu jeví se bájenou, ale nadpirozenou není." Musíte mi dovolit, abych zstal usmívajícím ,,

,,

dokud o vci této nepromluvíte svta nepodáte dkazu." ,,Nuže, objasním vám ji tedy a podám dkaz."

se skeptikem, leji

256

III.

vhodného místa ani asu," zaal abych vám vyložil svj celý, zvláštní názor svta a novou vdeckou soustavu, kterou jsem si na základech dlouholetých bádání a pokus zbu,,Není zde

dr.

imbaba,

Ba mohu vám

doval.

i

,,

nám práv jde, nkoLka nejhlavnjších

tu její ást, o kterou

nastíniti toliko v

rysech. Snad se mi udá jindy píležitost zasvtiti vás hloubji do své nauky. Až pro tu dobu odložte, prosím, také posmšky nad tmi stránkami mého výkladu, které se dotknou tajemné, mlhavé oblasti, do íše šarlatanjež vládnoucí dosud kasta ství a hlupství potupn odsuzuje. Ostatn, snad posmch jejich dosti brzy umlkne. Od Shakespearova ,,Jest mnoho vcí mezi nebem a zemí"' atd. leccos již vítzn proniklo do íše vdy, co díve prohlašováno za kejklíství nebo hloupou povru. ekl jsem, že mžete každého lovka prohlédnouti, máte-li náležité oko. Ovšem, nkdy staí již obyejné oko, ozbrojené chytrostí a zkušeností. Ale

uenc

mám na mysli oko jiné. Vlastn bych ml íci, základem oné schopnosti je síla ducha, síla vle. Ano, vle, lidská vle, tato mohutná síla, jejíž p-odivuhodné úinky sice novjší vda již lépe oceuje, ale kteráž posud daleko není docenna. Napne-li silný duch plnou energii své vle, mže skuten já že

vykonati zázraky.

Od hvzdy ku hvzdám se chvje paprsek. Pro med em by jemnjším než svit duch nemohl na duchy psobit

}

—

257

mže

praví Tennyson. Vlí však lovk lovka opoutati jako železnými okovy, podmaniti jej sob úpln, uiniti jej svým bezvolným nástrojem.

A

mezi prostedky, ekl bych zbranmi, jichž

mže

vle k tomu

výboji použiti, jest nejúinnjší odkazují osvícení lidé na p. uhranivost mezi báchorky. Ale pes to jest v lidském oku více, mnohem více, než dosud vda tuší. Nevím, má-li každé oko stejnou zpsobilost, ale o sob vím Napnu-li všechnu sílu své vle a použiju-li oka svého za prostedníka jejích rozkaz, dovedu jako kouzlem opoutati a sob podrobiti jiného lovka, vládnouti jím jako neživou loutkou po své libosti a pinutiti ho zejména, aby pede mnou otevel svou duši až do nejskrytjších záhyb... Avšak úsmv skepse dosud nezmizel s vašich rt nuže, posekejte trochu snad vás pesvdí oitý, hmatavý dkaz." Z hovoru vyrušil nás dr. Kavka, který dospl k nejúinnjší ásti svého cestovního dobrodružství a nemohl dopustiti, aby nkdo z pítomných svou ínepozorností o tento požitek se pipravil. Obrátil se tedy se svou historií pímo k nám tako-

oko. S

úsmvem

:

;

;

obma

vým zpsobem,

spo

že

jsme

mu

nemohli odepíti

ale-

zevnjšího úastenství. Tento dr. Kavka, svého povolání, tuším, advo-

kát, byl obstárlý muž tralý hubený obliej

vyouhlé postavy, jehož zvtrochu pochybnou ozdobu ídkém, bezbarvém, neúpravném vousu, visícím

ml

v

pod suchou bradou a kostnatými elistmi jako fantastická táse. Když mluvil což inil tém bez petržení pohybovaly se tyto elisti a nadouvaly se jeho vpadlé tváe, jakoby ml plná ústa oblázk,

—

Sv. Cech: Sebrané spisy. XVII.

—

17

258

a skuten pipomínal kteréž mezi zuby rozmílá na mletí keménk. i tvrdý, skípavý zvuk jeho Ostatn byl náš Demosthenes vždy joviální, pln suchého humoru, rád vtipkoval, koenil veselými obra:

ei

ty i zvlášt oblíbené líení svých hojných cest, ale v jedné vci neznal žertu v záležitostech svého vla:

sociálního pesvdení. mluvil oprav^dov a mnohdy se zápalem, bojuje se vší rozhodností za svou stranu. Ke kterému politickému programu se pidával, již urit nevím, ale je to, tuším, lhostejné.

steneckého,

politického

Kdykoli na tyto pišla

a

e,

Ku

konci s^ého vypravování utržil si malou totiž, kterak svou duchapítomností tourist, v Pyrenejích zachránil celou dlouhou kterou by málem neopatrný vdce s provazem, na nmž byli všichni pivázáni, byl strhl se strmé velehory do propasti, dodal se smíchem, že jeho zásluhou všichni vyvázli beze škody Kavkovou krom jediné zbožné Spanlky, jíž spadla do pro-

dtku. A^yliiv

šru

—

—

pasti

lahvika zázrané vody

z

njakého horského

poutnického místa. \'elebného pána dotkl se tento dodatek nelib. jemn elo a pravil vážn: ,,Neshledávámx v té vci pranic smšného. Byla-li svatyn nad onou vaší vysvítá, církví zasvcena studánkou, jak z za poutnické místo, stalo se to jist na základ njakého skuteného zázraku Svraštil

ei

—

,,I

ovšem

že," potvrdil dr.

Kavka

ironicky.

,,

N-

dn

jaký pasáek spatil prý na jejím Pannu Marii a celý ten zázrak je tam vymalován na stn kostela." ,,Je-li tomu tak, byla zajisté pravdivost onoho zázraku dokázána," prohlásil oste a drazn ve,

259

lebný pán,

,,a

nesluší se mluviti

posmšn

o zbož-

né žen, která vedena vroucí vírou více spoléhala na zázranou pomoc nebeskou nežli na vodiky a pilulky nevících léka, kteí svou bezbožnou Iži-

osvtu

staví

nad

—

nad

—

Na štstí peal hrozící debatu Valentýn smaženým kuátkem, které ped velebného pána práv postavil. Tento ukonil pi náhlém zjevu zlatohndého miláka svj sermon dosti povrchn slovy: nad zjevenou pravdu!" a zastriv si v pedu za kolá peliv cíp snhobílého ubrousku, uinil blounkou, kyprou rukou spšn ve vzduchu kíž nad talíem, naež zajel vidlikou a nožem do kuete tak rázn, jakoby ml ped sebou nkterého z tch ,,

—

nevících Ižiuencú. Dr. Kavka chtl

se kaceované osvty zastati, ale pan rada obrátil taktn proud jeho výmluvnosti jinam, tázaje se ho po kroji a mravech Bask.

byl malý, holohlavý, obstárlý pán velmi pimeného veejnému jeho postavení. Valentýn chodil kolem ,,milostpána vrchního rady" jen po špikách a divím se velmi, že

Rada

dstojného vzezení,

ho netituloval excellenci. Pan rada navzájem zídka za hodná oslovení a dával mu své rozkazy obyejn jen písnými nebo nedbalými posuky velitelským vztažením ruky, mrknutím oí nebo kývnutím hlavy. Také k ostatním choval se

kdy uznával íšníka :

odmen,

naslouchal sice shovívav jejich žerale kdykoli sám k njakému výroku se odhodlal, mluvíval jen vážné o vcech povšimnutí skudosti

tm,

ten

hodných.

Slovm

jeho nasloucháno také

ucti-

v jako vštbám; byl patrn hlavou a chloubou toho „stolového kruhu".

260

ml

svoji cho, dámu statnou a výPo boku razu energického, která však malého svého muže

zahrnovala nejnžnjší péí.

ustavin laskavým pohledem

Obracela se na

nho

a sladkým mužíku", starala se o jeho svrchník a jeho hul, vybírala mu nejvhodnjší židli, opatrovala jeho lysinu ped prvanem, peovala, aby se ped prvním napitím dokonale ochladil, aby sob vybral na jídelním lístku nejzáživnjší pokrm, a íhala po každém jeho hnutí, aby vyplnila pání ješt nevyslovené. asto dotýjeho ruky a asem pitulila i hlavu kala se oddan k jeho ramenu. Byla radost, pozorovati tuto ,,

nžn

vzornou manželskou lásku. Dr. Kavka \T)letl sice do svého líení Bask také výraznou poznámku o jejich povrivosti, která byla patrn urena za štiplavou odvetu velebnému pánovi, ale tento neml pro ni sluchu, obíraje práv ša\Tiaté kidélko s takovou pietou, že pan Rokos, naproti sedící, neodolal a po své zamilované skopové také ješt kue si poruil.

nmu

Pan Rokos byl krásný staec ctihodných šedin, ale svžího ješt vzezení, jehož prostosrdenou tvá zdobil klidný, usmvavý jas, jakým bývá prozáen podzimek života spravedlivého a záslužnými skutky bohatého. Jeho pívtivý zrak jevil rozšafnost a dobrotu srdce. Bylo vidti, že celá spolenost s respektem oceuje netoliko jeho patrnou zámožnost, ale i ryzí jeho povahu. Nyní zasáhl také do hovoru, kterýž byl zatím s Bask dra. Kavky pešel na horské obyvatelstvo vbec, a krušný, lopotný život eských horák zvlášt.

261

mnoho

bídy mezi naším lidem," praasto srdce ,, lovka bolí pi pohledu na trpící chudinu, a dobroinnost bohužel jen skro\Tiikou mrou tu mže po,,Ano, je

vil s

hlubokým povzdechem.

máhati

—

,,Inu, ovšem, sociální otázka!" zvolal s emfasí Kavka. Klepe vždy draznji na vrata vládních palác i parlament evropských a nebude-li brzy moudrostí a humanitou povolaných initel uspokojiv rozešena, provalí se snad krvavým, násilným pevratem, pi nmž pohíchu hrozí pohroma i nejednomu z nejdražších statk lidské spo-

dr.

,,

lenosti." „A co initi

uvažoval teskn pan Rokos. Jak katastrofu? Jak vyplniti tu propast, která dlí celou spolenost ve dva nepátelské tábory? Kdyby se i šlechetný jednotlivec odhodlal obtovati veškeré své jmní, poctivou krušnou prací celého života nastádané, nastádané nejen za tím úelem, aby si v odmnu za své namáhání, které odvrátiti

?"

,

hrozící

smovalo ku prospchu bližních, poaspo bezstarostné stáí a svou rodinu zabezped nedostatkem, nýbrž nashromáždné !za

ostatn vždy jistil

peil

i

tím úelem, aby mohl initi dobro a podporovati co by byla platná taková každou krásnou snahu jednotlivce?" šlechetná kapitál jenom „Ó, milý pane Rokose, kdyby takové representanty, jakým jste vy, byla by ta nebezpená otázka snadno rozešena," pravil vele dr.

ob

Kavka

a sklonil

—

ml

ped Rokosem

na

dkaz upímné

úcty hluboko hlavu. ,,Ale celkem jest bohužel nemalá ást viny v této píin i na stran majetné tídy."

!62

,,\^šechny,šarlatánské masti a nálepky svtských politik a filosof nezahojí tento bolestný ved spolenosti," prohlásil velebný pán a vyloviv vidlikou zeleni salátu blostné vaené vejce, postavil kolmo na talí, jakoby chtl upomenouti na slavné vejce Kolumbovo. ,,K vyléení sociální choroby jest jedinou povolanou lékakou svatá církev!" z

ásné

je

Dále nestopoval jsem sociální diskussi, ponmj zájem upoutal milostný pomr, který do pátelského svazku naší spolenosti zavíjel i svží, vadž

rosnou, kvetoucí haluz lásky.

Naši ti

hrái

vrátili

se

totiž

od kuleníku

místnosti a professor usedl na své místo vedle dcery pán Rokosovy, která picházela nkdy do hostince se svým dávno ovdovlým otcem. Slena Serafina nebyla sice již píliš mladou, ani krasavicí v obyejném slova smyslu. Ale pel snivé cudnosti, rozestený po jemném, pibledlém oblieji a celé útlé postav ostýchavé rusovlásky, dodával jí zvláštního líbezného kouzla. Upomínala \ skutku na lilii. Ovšem jen tehdáž, když se stoudn nezardívala nebo pak pokrýval se celý bledý její obliej žhavou ervení pivoky. slena Serafina zardívala se velmi asto. z

pední

—

A

Professor byl mladý, opravdu krásný muž. Ušlechtilá jeho hlava s kadeavým temným vlasem a jemn zeeným plnovousem na prvTií pohled jevila ducha krásného a pro ideály zaníceného. Jemné jeho rty jakoby obechvíval výraz pohrdání nad všelikou nízkostí, a z oí sladce dumavých sálal asem blouznivý zápal nadšení. Z pohled jeho a celého konání poznal jsem brzy, že vzniká nebo již

>63

v srdci jeho láska k rusovlasé sousedce. s ní také potichu. Zaslechl jsem tento úryvek jejich rozmluvy. zaševelilo ,,Tiž se tedy tšíte na prázdniny?" ostýchav, jedva slyšiteln ze rt sleniných, které vždy jaksi bojácn se svíraly a ani pi úsmvu, vlastn plachých pokusech úsmvu, od sebe se neoddalovaly. Opravdu se tším," odpovdl professor. ,, Nivznikla

Hovoil

tém

.,

koli proto, že

kyne mi oddech po celoroní

práci,

nebo moje namáhavá

práce pro vypstní a zr šlechtní budoucího pokolení jest mi zárove sladkou rozkoší; ale tším se proto, že mi bude popáno pituliti se opt k božským svaté pírody. Ó té slasti ne\^ro\Tiané, sedím-li dalek všedního, nízkého, zištného hemžení lidského ve stínu velebných, omšených buk, s knihou verš na klín,

adrm

od nichž vzhledám krásné

asem

básn dumavého

do

lesa

živé, !

V

zelené,

vn

jakém vytržení

naslouchávám tu hymnm jeho kídlatých pvc! S jakou istou rozkoší pozoruji i neinepatrn'ší zjevy jeho mnohotvárného života Nade všecko zlato svta cenívám \' takové chvíli kovolesklé krovky ma!

brouka a jako napínavé drama stopuji jeho malichernou pou: kterak vylézá na koen rostliny, jak se chytá útlého stébla, kterak leze vzhru k jeho kolínku Ustal na okamžik, nebo pi posledním jeho slov slena Serafina z neznámé píiny hluboce se zardla. kterak leze vzhru po stéblu až na špiku lého

—

,,

—

hedvábného klásku," pokraoval pak, ohýbá pod skro\Tiou jeho tíží! Líto mi

,,

kterýž se v ta-

jen, že

264

kových božských chvílích nemám na Wízku bytosti, která by mi rozumla, která by rozkoš tuto se mnou pociovala a s níž bych mohl v družném hovoru vzlétati nad bídnou rmu pozemskou do svta krásnjšího!..." Jiného rázu byly asi milostné pocity, které jsem se domníval pozorovati na panu officiálovi. Byl to sice dosti starý mládenec, ale v porostu jeho hlavy a brady nebylo posud ani jediného šedého vlásku. Soumrné tlo držel zpíma jako voják a ze rtu svítily mu dv bezvadné ady zdravých, skvle bílých zub. Z kabátové dírky záil mu ohnivý kvt a' z ocí jeho zírala s hrdým sebevdomím donjuanOi tyto zalétaly nápadn aská podnikavost. sto k okénku kuchyn, kde bylo vidti broskvovou tvá paní Pivokové a její až nad loket obnaženou, svdn okrouhlou a bílou ruku. Zdálo se mi, že také zraky její píliš asto zalétají smrem, odkud vysílal pan officiál své milostné šípy, a že rty její Nevím, nevím, dobrý pane obletoval jistý úsmv

—

.

Pivoko

!

.

.

.

.

ím

dále hovornjší a Spolenost stávala se bavila se tak dobe, že dnes neobjevily se ani obliocítil se gátní karty na hracím stolku. náš stolový kruh v nálad pímo rozjaené. Nevím, jak napadlo panu Rokosovi poítati

Konen

drahé hlavy kolem stolu. Jeden ,, Skoda je nás lichý poet," pravil. schází do dvanácti." ,/Do potu apoštol," dodal s úsmvem velebný pán. ,,Jen že dámy nebyly mezi apoštoly," upozornil žertovn pan officiál.

—

,,

265

„Ale za to je zde pan hostinský s Valentýpatí také k nám," mínil pan Rokos ti blahovoln, zaež Valentýn, všecek uzardlý, u vdném pohnutí hluboce se poklonil. ,,Tedy pece jedenáct apoštol," zvolal dr.

—

nem

mu napadl.

rychle, dycht již udati vtip, který ,,A víte, který schází?" nežli kdo mohl hádanku rozluštiti,

Kavka

A

dl

odpov-

Jidáš !" Hluné uznání, které sklidil za svj nápad, pimlo ho, že pidal celý sla\Tiostní sermon. Povstal a z jeho úst sypala se celá lavina enických oblázk, kterak šastnou náhodou zponenáhla tento sešly pevný hostinský kruh se utvoil, jak se v spíznné duše, které poutá upímná shoda srdcí a myslí, jíž pipíjí na vné, nezkalené trvání! Spolenost pipila si s hluným souhlasem a ješt veseleji bavila se dále. Pojednou zdvihl se vedle mne dr. imbaba s nási

vítzosla\Ti

:

,,

nm

padným šramotem kesla. Zstal vzpímen státi ped stolem a vypadal zcela jako lovk, který se chystá, nebo proprosloviti také njakou píležitostnou nésti njaký pípitek. Zazvonil stenkou nože o svou sklenici a hlad si dlouhý, prokvetlý vous, díval se na rozjaenou spolenost, kterou se svého místa pi dolejším konci tabule úpln mohl pehlédnouti, s výrazem žádajícím o chvíli pozornosti a klidn e-

e

nmu

kajícím, až všichni utichnou a plný zetel k obrátí. Bližší také ihned uposlechli nmého toho vyzvání a piiovali se, aby ostatní následovali jejich píkladu. Bylo vidti, že náiní tak ze sympatie k doktorovi, nýbrž ze skutené zvdavosti, co asi chce promluviti tento lovk jindy tak podivín-

266

sky uzavený a tak málo pispívající k zábav spoK tomu nevypadal dr. imbaba ani nyní, jakoby chtl svým oslovením spoluhosty rozveseliti v jeho sndé tvái ostrých rys, s tím rázným orliím nosem, jevila se irá opravdovost. Ani obyejný ironický úsmv nehrál kolem jeho rt, pohybujících se, jakoby již po tichu sestavovaly úvod vážného proslovení: zkrátka, celá jeho výrazná, písná hlava s tím filosoficky dlouhým prošedivlým vlasem tvoila píkrou protivná k rozjaeným, veselým obliejm kolem stolu. Ale kdož ví, nevzí-li za tím vším pece njaké tveráctví? NeTiché vody vyklube-li se z doktora podle písloví behy ryjí" mimo nadání na konec njaký tím polenosti. :

,,

vedenjší tašká?

Bud jak bu, znenáhla utichl celý stl a zraky (šech obrátily se v napjatém oekávání na doktora I hostinský zavel tabatrku, kterou chtl práv panu radovi nabídnouti, a pozorn upel na doktora svá tukem zarostlá, pívtiv mrkající oka. Valentýn dopál svému utýranému hbetu krátkého odpoinku na a uchal si nedokav zlatorusý licous. Sama paní Pivoková oteveným okénkem z kuchyn obrátila zvdavý zrak od pana officiála

tém

stn

na dra. imbabu. .Doktor sklopil pede všemi tmi pohledy na chvilku oi, zdálo se, že vysoké jeho elo usilovn pracuje pemýšlejíc, kterak by ml svoji zahájiti zárove objevil se mu na tenkých, pe\Ti sevených rtech výraz mocn napjaté energie. A tu najednou pozdvihly se jeho sklopené asy a veliké, temné zraky upely se na spolenost. Zdálo se mi, že se otvíraly šíe a šíe, že rostly i

;

e

267

více a více a zažehovaly se div sršícím, nadpiroto týž pohled, který mne díve pouze na tak zarazil. Jen že tehdáž vyšlehl ke okamžik jako vteinové zablesknutí, kdežto nyní

zeným ohnm. Byl

mn

tkvl na spolenosti pevn a neodvratn. Zdálo se, že ji celou objímá a proniká, že se vrývá každému jednotlivci až do nejhlubších záhyb nitra a že je ovládá neodolatelnou kouzelnou silou. Vyznávám, že jsem se v okamžiku tom zachvl tajemnou hrzou. Spolenost asi nemohla také snésti toho pohledu. Zraky všech se sklopily; nkteí pochýlili i hlavu do dlaní. Nastalo utišení takové, že bylo zeteln slyšeti let njaké mry, kroužící kolem vi suté lampy.

v tom hrobo\-ém tichu pronesl dr. imbaba silným, velitelským, jako kovovým hlasem tuto je-

A

dinou ,,

vtu Zítra

Slovo

—

pravdu!" od sedmé do osmé pravdu" vyslovil s obzvláštním, jako

,,

že-

lezným drazem. Po té nabyly jeho zraky a rysy zase obyejného výrazu i sedl si klidn, prohodiv jen všedním ,,Nuže, zítra pijte si sem pro hlasem ke

mn

:

dkaz." Spolenost zstala

slíbený

chvíli

ješt bez hnutí a zvu-

dvoanstvo ve pak pohnul sebou a vzhlédl ten onen, až za chvíli vrátili se pozvolna všichni do dívjších kolejí. Valentýn odskoil prudce od stny, jakoby zdvojenou iperností chtl nahraditi okamžik zapomenutí hostinský nabídl panu radovi pedurezkrátka, celá spolenost poínala si ný šupec a bavila se dále pedešlým zpsobem, jakoby se

ku, jako v kouzelný spánek zakleté

známé pohádce

;

—

;

268

nic nebylo stalo. Ano, bylo kraovala zcela tak, jakoby

ku podivu zábava popranic nebylo perušilo, jakoby episoda s drem. imbabou \aibec nebyla se ani sbhla. Nikdo dále na nho ani nepohlédl; na žádné tvái nejevil se ani nejmenší sled ehosi neobyejného. Mohl jsem si mysliti, že všechno, co jsem se domníval vidti a slyšeti v dood povstání dra. imbaby až do optného jeho jsednutí, ve skutenosti ani se neudalo, nýbrž bylo Douze chorobným výplodem mé obraznosti. Možná, že leckterý mj tená má podobný náhled nejen o eené episod, nýbrž o' celém dru. imbabovi, kterého snad pokládá za holou moji smyšlenku a to dosti nejapnou. Nebo ekne asi podivný byl by to uenec, který by mluvil takové mystické nesmysly a provozoval takový smšný hokuspokus. Proti tomu namítám, že mystika za našich dob má již celou uenou literaturu, kde s tžkým, vdeckým apparátem dkladn se pojednává o strašidelných znameních a zjeveních, o telepatii, :

ji

b

—

—

o

,,

druhém vidu"

cech.

Budsi

!

—

a

podobných neobyejných v-

namítne zase onen skeptik

—

ale

by nkdo pouhým pohledem (o tom bájeném, nadpirozeném oku dra. imbaby ani nemluvíme) celou rozjaenou spolenost hypnotisoval, o tom zajisté nelze se doísti ani v nejpomatenjší z onch pseudo vdeckých knih. Naproti tomu upozoruji, že dr. imbaba nahlédl práv hloubji do tajemných hlubin pírody a neznámých dosud sil jejích, než oni šarlatáni a nedovední zaáteníci mystiky, a že rozsáhlé dílo, o nmž pracuje a jehož vydáním snad za krátko uený svt úžasem naplní, položí že

tepr\e

bezpené základy nové, pravé vdy.

269

Ostatn zanecháA^ám -zbytené hádky

s

nenapra-

vitelnými skeptiky a vracím se k vícímu tenái, kterému bohdá následující poslední kapitola dokáže epochální význam objev a pokus dra. Rimbaby.

IV. 'S nemalou dychtivostí ubíral jsem se druhý den veer již v pl sedmé k hostinci; ale njaké setkání na ulici zdrželo tou mrou, že, když jsem do zadní hostinské místnosti vstoupil, ukazovaly tam nemotorné ruiky na starodávných nástnných hodinách již nkolik minut po sedmé. Nebylo tam však dosud žádného hosta. Spatil jsem pouze íšníka, stojícího zády ke

m

mn

ped velikým zrcadlem. Ajhle pes noc obsluhu! pravil jsem si,

!

Pivoka zm-

nemile pekvapen. Nebo tvá, kterou jsem ásten v zrcadle zahlédl, mla sice tytéž zlatorusé licousy a svtle kaštanové vlasy, ba byla i jinak tvái Valentýnovi velmi podobna ale ten by pece nevypadal takhle nadut a omrzele Krom toho byl by se ihned otoil jako amrha a již by mi s hlubokými poklonami svlékal svrchník. Ale možná, že mé vstoupení peslechl ... Ne, to jist není Valentýn! Již hlásím se šranil

—

!

dosti nápadným, a ten panák poád ješt na svou morousovitou tvá do zrcadla, protahuje si rozcuchané kotlety, te dokonce zívá na plné kolo a pleská si pi tom ubrouskem na rozšklebená ústa... A ten ubrousek! Snad jím v kuchyni pomáhal vytírat talíe

motem zevluje

270

V

tom

se

—

vzorný íšník obrátil

konen

od

Nastojte, byl to skuten Valentýn! Naduté vztyenou hlavu zdvihl ješt o poznání výše zrcadla.

a zavadiv o zal se

mne šikmým, nedbalým pohledem,

zívaje:

„Ovšem, tónem. ,,

Plze

—

,,Piv

že

—

áááááá!

pivo,"

áááááá

—

—

potvrdil

otá-

pivo?"

jsem

káravým

plzeské?" vyžíval sklepmouchu po stole

ník dále a zamíil ubrousek na lezoucí.

Plzeské!" potvrdil jsem. ,,A takové jako verozumíte?" Valentýn, vtisknuv špiku jazyku do koutku pootevených úst a zatajiv dech, nahýbal se chvíli í,,

ra,

hav nad

stolem, pak udeil ubrouskem rychle po mouše a hled mrzut za ulétající, prohodil s drzým úšklebkem: ,,Inu, jaké mi natoí. Brynda jako

brynda." ,,Jak že!" zvolal jsem s ,,No, snad nemyslíte, že

úžasem.

bude hostinský takovým bláznem, aby vám z lásky toil pravé plzeské, když vypijete jiné taky jako med? Z eho pak by si šenkýi stavli domy? U nás není nic plzeského krom téhle tabulky mšanského pivovaru!" \^ ustrnutí nad upímností sklepníkovou nemohl jsem ani dostat ruku ze svrchníku, který jsem si práv svlékal. Valentýn hledl chvíli s interesem na mou ptku s rukávem a šoural se pak louda vými kroky pro pivo. Co se to dje ? Což se pes noc zbláznil ? prolétlo mi zmatenou hlavou a teprve po chvilce pipomenul jsem si. že to vše asi souvisí s pokusem

271

imbaby. Dkaz

jeho zaíná vskutku znamea jsem jsem s údivem doznati vru žádostiv na pokraování! Zatím povsil jsem svrchník a usedl ke stolu. ani stopy a místo verejších Po kytici na snhobílých vjí, biskupských infulí a jiných ukázek Valentýnovy umlosti ve skládání servit, ležely tu na talíích zmuchlané ubrousky s hojnými stopami verejších omáek. Za hodnou chvíli piloudal se íšník s pivem. ,,Ale poslyšte," ohrazoval jsem se, ,,to pece dra.

nit

—

—

niusil

nm

není verejší!

„No,

tam pny,

Vždy nemá

stojíte-li

ani trošky poctivé pny!" tak o parádu, napleskáme vám

kolik budete chtít," odvtil Valentýn sar-

kasticky.

Umínil jsem

si,

že se

dnes

již

nad niím nepo-

zastavím, a proto poznamenal jsem jen klidn:

vzte mi tedy alespo, pro nám vera pan

,,

Po-

hostin-

ský sám došel pro jiné pivo ?" vždy pinesl to samé nazpátek. Dlá tu ,,I komedii jenom pro laciné potšení hloupých host a pro svou švandu." A co pak dnes máte k jídlu?" ,,Ah, tak. Valentýn okázal loktem na opaný konec tabule. si tam pro jídelní lístek a pohrouobsahu. Byla to etba v pravd zajímavá; na ukázku stjtež zde aspo následující položky Polévka z bramborového sága. Hovzí maso s omákou z kaprlat, promíchaných nezralými blatouchovými pupenci.

Došel jsem

žil

se

do

jelx)

272

Pravé vršovické okurky, krásn zelen zbarvené

mdnkou. Odezky šláchotiny v paprikové omáce. Ohívaná kachna se starými brambory a loským zelím. Rozvaená

stará slepice,

zadlávaná á

la

pou-

larde.

Fricassée

ze

zbytk verejších

a

pedverej-

ších mas.

Ementálský sýr z Oulibic. Cichorie s kávovou písadou. Odvar z promíchaných list ajovníku, vrby, topolu a

kamýky lékaské.

Sms

líhu, kyseliny vinné a glycerinu, obarvená fuchsinem, ve vinné láhvi s uherskou etiketou. Atd. atd. Vybral jsem si klouby a šlachy a la guláš" a zatím co Valentýn, brue cosi o stálém obtžování, šoural se do kuchyn, pemítal jsem, jak by asi po suggesci dra. Rimbaby vypadal jídelní lístek jiných hostinc s chválenou kuchyní, než byla officina paní Pivokové. ,,

mén

V

tom

vešel

pr\Tií

z

denních host

—

pro-

fessor.

Vstoupil bez pozdravu a pravil jen, usedaje ke ,,A, vy jste tu dnes zase?" ,,No, hostinec líbí se mi dosti a také spole-

mn:

nost je píjemná."

,,Hm, píjemná!

Komu

se líbí!

Ale

lovk

si

mnoho nevybere." ,,Pro

vém míst

muže vašeho rázu je asi tžko v takonajíti vhodnou spolenost, s kterou by-

273

mohl promluviti o vcech povznesenjších nad všední obor hostinských rozprávek." ,,Co si to myslíte! O vcech povznesenjších! Snad dokonce o filosofii, umní a literatue ? Ci snad o Nahmoždím se dost za celý den s tmi devy ve škole, s úkoly a pípravou, což bych všechno nejradji poslal k ertu, kdyby nebylo už pozd na njaké praktitjší a vdnjší povolání. Tším se vždy jenom na tu sklenici piva veer, na partii kuleníku nebo karet a na trochu toho hospodského tlachu, už je takový nebo makový, ste

vd?

a

mám

pokoj od tch povznesenjších vcí, jak jste je naivn pojmenoval." Zadíval jsem se na professora. Obsahi i triviální zpsob a tón jeho ásten i germanismy promíchaných slov lišily se tak píke od verejších poe-

jenom když

ticky jemných, útlocitných, nejvybranjší eštinou lib zvonících eí, že jsem k nim bezdky hledal i jiný zevnjšek. Ale spatil jsem tutéž ušlechtilou hlavu, týž krásný, zdánliv produševnlý obliej jen v oích nebylo stopy po verejší sladké dumavosti a blouznivých záblescích hledly naprosto stízliv. Kolem jeho rt pohrával sice pohrdlivý jako vera jenže nezdál se svditi všeliké nízkosti, nýbrž mé nai\Tiosti, že mohu ješt mluviti o povzne-

—

;

úsmv

;

senjších vcech. ,,Ale váš

al jsem po ,,No,

celoroní

stav

má pece mnohé

výhody,"

bodej by neml

—za-

píklad prázdniny lovk ani oddechu po

chvíli znova, ,,na

din !"

—

,,Ale A zajisté je trávíte na dva msíce venkov, na zdravém vzduchu, v nkteré krásné !

krajini ?" Sv.

ech:

Sebrané spisy. X\II.

18

274

,,

Bývám u

prosím vás

—

strýce,

pivo ská piva! A zahrát njakou tu bulku.

na

lovk

hou

chvílí!"

„A

což píroda

vsi.

Krajina ujde.

Ale

beka. Vždy znáte venkovsi mžeš leda v kuželky nebo

—

by

les

,,No, les je zrovna za jediné. Lehneš si ve stínu

se

nkdy

okousal dlou-

— ?" humny. To je ješt to na mech, podložíš ruce

pod hlavu, stromoví šumí, v oích se kmitají zelenavé stíny a jiskry a než se nadješ, spíš jako paez. Schrupnutí v lese je vskutku znamenité. Ovšem, nkdy t poštípají komái nebo ti nalezou do šat mravenci. A vbec za krátko se i les zprotiví. Za msíc máš celého venkova po krk a tšíš se zas na pražské pivo a zvyklou hospodskou spo-

—

lenost." ,,Ale

snad

se

opatujete pece na venkov nja-

kou etbou ?"

etbou? Jakou pak etbou! Snad vdeckou? dost toho, co musím po celý rok pežvykok vli píprav do školy. Budu se snad ješt

,,

Mám vati

o prázdninách trápit s ním, co nepotebuju a co nezajímá! A zábavné knihy? Nejsem pece pošetilý mladíek, abych ubíjel as romány anebo do-

m

konce básnmi !" Odpuste," pipom_enul jsem si po chvilce, vždy jsem vám zasedl obvyklé místo! Nerad bych ,,

,,

vás pipravil ,,Jak to? ,,Snad se vaše verejší

— —

o zajímavé sousedství ?" Ah, snad nemyslíte tedy mýlím. Ale zdálo se mi, že vám sousedka není zcela lhostejná." „Dokonce snad. že jsem do ní zamilován?

Haha!

Víte-liž, že

mne takovou domnnkou pímo

275

Ml

bych to istý vkus, abych se zamilourážíte ? val do té fádní bledule, k tomu již notn odkvetlé!

Do

té

hloupé, bojácné,

stydlavé

husiky

Ó

!

mj

musí mít oi jako jiskry, na rtu rozpustilý smích a na kostech také maso, hodn kyprého a Ale o lásku tady nejde. Láska okrouhlého masa! nemá co initi s dobrou partií, jíž si mže praktický lovk mého postavení nejlépe pomoci. Tu již musí lovk zamhouiti a rád zamhouí jedno oko, po pípadu i ob. A v tom ohledu musím se vám piznati, že mám jakési laskominy na zlatou gloriolu té cudné svtice. Jen je-li skuten z pravého ideál

—

Povídají, že prý si starý Rokos nahrabal bápouhým ale das Je to podšitý ferina. \'šak našinec zajíce v pynekoupí. Dokud se nepodívám do knih, jak í-

zlata.

jené jmní teba liškou tli

v

—

eem!

—

káme, dokud všechno ádn nezjistím Umlknul, lapaje nozdry vni guláše, \-

lentýn tak nedbale pede mne dostal polovici Omáky do klína.

a

je

jejž

že

Vajsem

—

Valentýne pineste mi také guláš. náležit šavnatý, rozumíte?" piruoval

,,Víte co,

Ale

postavil,

professor.

Porouej], pane suplente!" odsekl íšník s impertinentním líšklebkem. Professor se zaervenal, mrštil po sklepníkovi zlobným pohledem a byl by pidal njakou ostrou dtku, kdyby Valentýn huivým: ,,Zase jeden! Trousí se to jako " nebyl pozornost naši obrátil ke dveím. Vstoupil nesmle starý lovk nám neznámý, úpln holohlavý, vpadlých tváí a vbec zuboženého zevnjšku. S nejistými pohledy morouso vitých oí ,,

—

276

piplížil nai^roti

ke stolu a v patrné stísnnosti usedl

se

nám.

Professor zadíval se zvdax é na nho a pojednou ,,Kýho výra, officiál Jak to vypadáte, pro Pánaboha? \"ždy jsem vás ani nepoznal." V udi\'ení pohlédl jsem bysteji na pibylého

zvolal

:

!

Byl to skuten pan officiál. Na tom provedl experhnent dra. imbaby \- pra\d úžasnou zmnu. Vera byl bys \' poznal starého mládence jen z pelivosti, s jakou istil svj talí a protahoval ubrousek i mezi špicemi vidliky a dnes Hlava jako zrcadlo, v ústech ani památky po zubech, vousy celé plesnivé, místy s podehosta.

nm

tém

—

!

zelým zelena\ým nebo fialovým nádechem na mne

.

.

na divé zvíe?" huel mrzut promnný officiál. ^Snad že jsem si dnes neobarvil vousy, a že mám zuby ve správce ?" ,,Ale jedno rameno také máte bh ví kde," divil se professor. ,Jak živ bych si nebyl pomyslil, ,,Xo, což

že jste tak

zevlujete jako

jednostranný!"

jsem djies kabát bez vycpávky. Ostatn, kdož by si zacho\al rovné tlo pi tom depní v kancelái a jednostranném namáhání pravé ruky tím ustaviným psaním! A vbec nejsem žádný mladík ,,Inu,

vzal

vném

—

—

Mne

píiny

zajímala nejvíce vzorná lysina officiálova. Nešlo mi do hlavy, že jsem vera nepoznal klam jeho bujných kadeí. Požádal jsem ho dychtiv o adressu jeho zázraného vlásenkáe, ale officiál pokládal to bohužel za nový úštpek a odsekl jenom nevrle: ,,Eh, hlouposti! V lovku zkrátka zstává vždy trochu té bláhové ješitnosti, která ho nabádá, aby maskoval svj tlesní úpadek, z jisté

277

dokud muže. Ale je to bláznovství. dlat mladším a zachovalejším,

mám

K emu nežli

již nechci a k milostným pletkám také žádné chuti."

Ženiti se již

se nechcete ženit,

,,2e

vím,"

škádlil

— —

byste o ženy nestál znamenají ty kytiky v knoflíkové dirce fessor.

ovšem

,,Ale že

truchliv prázdna hání po každé jupce, he ?" ,,

je

Bláznovství

hloupé

!

ješitnosti.

pemlouvám

\'

a*

to

nemám ho pro-

Co pak

—

dnes zamilované šil-

Je v tom práv zas jen trochu té Abych své marnivosti zalichotil,

že

se,

akoli

res žen,

—

se

jsem!

dovedu pec ješt upoutat

inte-

dobe

mne

hloubi duše

vím, že o

žádná již nestojí. A já navzájem nestojím o n. Bavím se jen trochu tím koketováním, lichými illusemi minulosti, as jako starý, jednoruký a chromý invalida rád si ješt asem zarenomuje, jako by byl posud hrdina od hlavy k pat a jako by chtl všechno rozsekat. A zai.m je rád, že má už svatý pokoj." ,,No, nevím, nevím. To vaše ustaviné pokukování tamhle do kuchyn Myslíte, že jsme

—

—

slepí ?" ale, tu starou, ošumlou praktiku ješt Pro lov^ka, který se musí stravovati po hostincích, jako já již na ticátý rok, je pece prvním paragrafem, aby si pedevším hledl nakloniti paní hostinskou. Je to pouhá ^'álená lest, abyste si pomohl k ádnjší porci a kloudnjšímu kousku Slovy tmi pipomenul si veei a pitáhnu\^ k sob jídelní lístek, chystal se provázeti jeho etbu

,,Ale,

neznáte

?

!

—

svým obvyklým oišováním talíe a iní

;

ale

pojednou zahledl

se

jídelního ná-

ustrnulým zrakem

278

na ubrousek k úelu tomu rozestený a prudce vy!" ,,Valentýne kikl ^-?" utrhl se Valentýn od okna, kde ,,No zapomenuv zcela na professorv guláš bubnoval horliv njaký pochod. Tohle už pesahuje všechny meze!" láteil officiál. Takový ubrousek Nestydíte se položit ped hosta takový špinavý hadr ? Tohle je barvíská zástra a ne ubrousek!" Valentýn ukonil nkolika takty svj pochod :

—

—

,,

,,

!

!

a postavil se drze

ped

officiála.

„Nevídáno pro nkolik flek! Je to ostatn jen omáka. A k emu máme dávati každý den isté servitky ? I kropení a lisování je zbytené, zvlášt pro takové hosty, kteí beztoho i nejistší ubrousek hned po pinesení zašpiní smýením talíe a protíráním vidliky Officiál byl úžasnou metamorfosou vzorn úslužného Valentýna tak popleten, že s tupým vzezením

—

e—

vyslechl tuto nestydatou a jen bezdky ze sebe vyrazil ,, Tohle tohle no, takovou nestoudnost svt nevidl Tropí si ten chlap ze mne blázny i co naposled ješt bude vytýkat že nalézám, každou chvíli špínu na vidlice a njakou sme v polévce ,,A pro pak to nenalézají ostatní hosté?" „Pro? Protože si toho nevšímají a protože jsou :

—

— !

mn,

—

—

stejné neistí jako vy ,,I ne proto. Ale já

vám povím, pro. Protože poád nesekýrujou kuchaku a mne, neprohlížejí každou mrviku zvtšovacím sklem, neposílají každou chvíli

nco

nad každou

nazpátek do kuchyn, nevyhrnují nos omákou a nepoítají každý brambor.

279

Protože má našinec brzy po krk takového protivného sekanta, od kterého slušné diškrece neuvidí, ale za to ustavin slyší hubování na všechno v hostinci, a kteí' se pece k tomu nemá, aby k naší radosti táhl jinam. Tu pak není divu, když mu kopomáháme, aby na vidlice a v polévce našel, co tam tak piln hledá

nen

—

otevenými ústy jako zkakonen probral k plnému v-

Officiál poslouchal menlý a když se

s

domí neslýchaných tch insult, vyskoil jako ranný Tlen drzý chlap' dravec a zaval: ,,Pane Pivoko! Hej, pane okamžit musí okamžit odtud Paní PivoPivoko a kuchaka za ním ková! Snad se nenechám za své peníze ješt Hej, pane Pivoko!" od lecjakého chlapa urážet Hostinský vyv^alil se konen z kuchyn. Ška!

—

—

—

—

— —

—

redil se až bda, v oblieji byl zlostí celý ervený a nafukoval se jako podráždný krocan. ,,Jakc je to tady hulákání?!" rozkikl se hrub.

lovk si nemže ani trochu odpoinout pro tch pár mizerných host. Což jsem njaký posluha, aby si každý na mne jen zahouknul, kdy se mu zráí?! si nenechám od nikoho rozkaTady ve svém !" si táhne zovat, rozumíme, a komu se to nelíbí, ,,

dom

a

Officiál, jehož ustrnutí dostoupilo vrcholu, tea pohybu. Schvátil prudce prve po chvíli nabyl kloboukl a rozilením se tesa, vyrážel ze sebe ,,Tedy

ei

tak

— — !

No, hezky, hezky!

—

—

:

Hostinský ješt takové špelunce

V vtší hrubec nežli sklepník! Odtud arci není místo pro slušného lovka Ostatn, jsou proto noviny radji honem pry na svt, aby lovk varoval slušné hosty ped takovým pelechem!" hrozil vztekle ješt ve dveích.

—

—

280

„Porouím se! Ci má sklepník vyprovodit?" volal za ním ironicky pan Pivoka. „No, toho jsem jeho hrozby leknu se až zítra. se šastn zbavil. Neprosím se nikoho, aby sem chodil. Mám, bohusvé vyjití i bez té mizerné díky, svj živnosti, která se mi beztoho už dá\-no zprotivila.

A

dm, mám

Nemám grošm

toho zapotebí, abych k vli tem nkolika obskakoval a poklonkoval okolo všelijaké

žebroty, abych nestojí celý ani milejší jsou mi ta sebranka ve

každému škrabákovi, který co tuhle muj etízek Stokrát zedníci tamhle ve výepu, nežli tady zvláštním lokálu. Z kuchyn mám sloužil

tolik,

!

jen škodu, svtlo stojí nekesanský peníz, k vli ubrouskm aby se pralo celý týden a ješt ke všemu

má lovk

poslouchat jejich hloupé tesky plesky a dlat, jakoby stál buh ví jak o takovou chamrad!" pecházel hmotn sem tam pokoZa té jem, vrhaje na mne a professora stranou jedovaté pohledy a konen odburácel do pední místnosti, prásknuv za sebou dvemi, až se okna zatásla. Proefssor sedl za té scény jako ^-yjeven a nyní zvolal: ,,Co tomu íkáte? Je opilý? Zbláznil se? Nebo chce býti nástupcem strahovského hrubiána? To abychom se radji hned sebrali také, dokud nás nevyhodí! Beztoho je mi zdejší spolechodím sem jen k vli nost zhola nesympatická však už víte, k vli emu." ,,Jen pokejte!" zdržoval jsem ho. ,,Kdož ví, zdá Poslouchejte co se z toho všeho vyklube.

ei

—

;

—

—

se mi, že rozvazuje také paní hostinská."

Paní Pivoková byla po celý as v okénku kuviditelná; jen že nám ukazovala \ytr\-ale toliko rub své imposantní postavy. \^ tu chvíli bylo

chyn

281

tam vedle nkolika umounných, drátovaných hrnc a špinavých laviník, které dnes zaujímaly místo záících puklic, vidti také silhuettu našeho Valentýna, jemuž si hostinská stžovala na svízele svého povolání. Zaslechli jsme zcela zeteln slova ,,A ješt aby lovk dlal hezký obliej na lecjakého starého protivu!" ,,Ba, za nic takový život nestojí! To hubené zpropitné prošoupá našinec na podrážkách, a souchotiny si k tomu uhoní zadarmo!" žaloval navzájem sklepník ,a položil nastojte ruku svou zcela bez ostychu na okrouhlé, kynoucí rám své

dvrn

:

—

velitelky

.

!

—

.

host Tanením krokem vhopkoval pan rada; klobouk furiantsky pošinutý na jedno ucho, v koutku úst žmolil viržinku a slámka z ní trela mu za uchem. Jeho tv^á byla rozšíena šibalským smíchem a prsty pozdvižené pravice luskaly vesele takt k njaké odrhovace, kterou si pohvizdoval. kamarádi!" zvolal na nás, a vrhnuv ,, Servus,

Nový

!

ml

sebou nedbale na židlici, udeil pstí na stl. ,, Hospodo, pivo!" ,,Dnes je opravdu svt na ruby!" pošeptal mi užaslý znovu professor. ,,Že toho nkdy takhle uvidím, nebyl bych si pomyslil do nejdelší smrti. Patrn si už nkde pihnul." ,,Vašnost je dnes njak v ržovém rozmaru," obrátil se k radovi nahlas. „A sám? Kde zstala milostivá s panem Kavkou?" (Radovic tvoili s dok-

—

torem Kavkou nerozluný trojlístek.) ,,I šli spolu ješt po njakém nakupov^ání. No, mžeš se usmívat, bratíku. Mne to neženuje.

Mn

282

by bylo nejmilejší, kdyby spolu upláchli nkam až do Ameriky. Jsem rád, že mám na chvilku pokoj od toho draka. Ped lidmi se lísá a doma ádí jako Zatím, co se lopotím v kancelái, hoduje a baví se, a když bych si ád po práci doma pohovl, chystá mi tam peklo na zemi. Sama se fintí jako hrabnka, a já si musím každý knoflíek ke košili pišívat sám. Div že mi ješt nedá spravovat své punochy Však si toho naporouí dost Ale vem to všechno neš. Dnes chci být jednou veselý. Vždy není lovk dvakrát na svt. Hospodo, !" pivo ,,Xo, no, snad nehoí Vždy už ho nesu, pane expeditore To je kiku!" káral ho Valentýn. ,,No, nezlob se, bratíku! \^íš, žíze jako trám a rád bych si dnes trochu vyhodil z kopejtka. Neškared se, kamaráde Chci dnes mít okolo sebe jen veselé oblieje. Tu máš! Zavdej sil" chlácholil pan rada sklepníka a chytal ho za dlouhý, rusý litice.

.

!

—

.

.

!

!

mám

!

licous.

Valentýn

sice uškuboval hlavou, ale pozvolna roztával. Povyjasnil nevlídný obliej a chopiv se sklenice, zvolal: ,,Na vaše zdraví!" Tykat si budeme a pít na bra,,Jaké pak vy víš, co, tuhle si vyber z mých viržinek. trství. celá ta naše necháme tady ty fádní patrony

pece

!

A

A

je nudná až bda! — a zahrajeme si kati Potom si radji sednem do výepu tam jsou zába\'njší a hezké služky chodí tam

spolenost rambol.

—

—

zedníci pro pivo, vid?"

,,I pojme tedy, staiT Švejdo!" svolil íšník, úplné rozveselen. ,, Jaktživ bych si nebyl pomyslil, expeditore, že v tob vzí takový feŠák!"

již

283

Pan rada, v jedné ruce si nesa pivo a druhou veda pod paží se sklepníkem, odtanil s veselým popvkem do pední místnosti a dvemi, které nechal za sebou oteveny, vidli jsme tam starého pána se

s

tágem v ruce provádti kolem kuleníku nejsmevoluce.

lejší

Za nho pibyla nám náhrada v osob pana Rokosa a jeho cudné dcery. Ale ty mj bože Dnes bžela Serafina rovnou k panu professorovi a pisedla k nmu bez okolk tak tsn, že jejich ramena k sob pilnula. Podoba její nebyla sice píliš zmnna, leda že barva vlas zabíhala více do zrzavá a že na její tvái neobjevoval se verejší astý rumnec; ale pel ostýchavé cudnosti byl s ní seten nadobro a s ním skoro všechen pvab. Hledla výbojn, skoro drze, !

a smála se rozpustile, pi emž bylo vidti, že jí schází nkolik zub a že ostatní nejsou valné jakosti. ,, Odpus, že spchám hned na místo, kam srdce táhne, milý Bohuslave," mluvila ohniv k panu professorovi. ,,Nechme již hloupých okolk a mluvme spolu sladkým ty, jak mezi milenci sluší. Oeká-

m

val jsi

doma

mne již netrpliv, vid? Nemohla jsem se odtrhnouti od Zolovy ,Nany', dokud jsem ji

nedoetla."

V

tom rozesmál

se pan Rokos nad jídelním ctihodná šedivá jeho hlava rozký\-ala a slzy mu splývaly po tváích. To se tveráku Valentýnovi ,,To je klassické Ságo z bramborového škrobu jednou povedlo kaprlata s blatouchovými pupenci okurky krásn hahaha zelené cichorie s písa-

lístkem,

až

se

!

!

mdnkou —

!

—

—

—

284

—

Se jen mel ješt dodat, jaké kávy poradit já bych mu byl pispl ješt vtipnjšími kousky ze s\ých zkušeností v obchod. Ach, bože, tch krásných manipulac s kárád si na vou a ajem, s cukrem a koením to vzpomínám! Ale to jsou všechno nevinné hraky. Ani falšo\ání váhy mnoho nevydá. Z toho jsem neHej, V^alentýne, pivo!" zbohatl, z toho ne.

dou kávy

mnou

se

!

—

ml

—

—

Nemluvit do šouchu!" utrhl se na nho sklepník od kuleníku. Ale v tom odhodil jeho spoluhrá, pan rada, spšn tágo, uchopil svou sklenici a v nejvtším kvapu vrátil se do zadní svtnice, kdež usedl na své obvyklé místo se stísnn
dvrn

raditi s

Vakem.

Ihned pustila rám doktorovo a zuiv hnala se za manželem. ,,I ty darebáku! Tak se tedy bavíš, když t nechám chvilku samotného ? U kuleníku se sklepníkem! Kuleník je tak zro\Tia pro tebe, ty starý hlupáku! Ó bože, bože, kdy pak mne konen zba!

—

víš toho protivného troupa! Pokej oi ti vyškrábu ,,I necht ho ped lidmi, Fanynko!" chlácholil !" ji dr. Kavka. ,,Valentýne

—

,,Bier gefállig,

smšn

sklepník.

Herr

Sollicitator ?" ptal se po-

285

,,Co to? Dnes prvním zemským jazykem? No, je to \ šedino jedno. Národza mne hlouposti Kdybych neml té nost, vlastenectví rád zaením, asa bych se slabosti, že si jsou tyhle vci staral o to všechno. Ale k

pro

mne

!

Mn —

!

nkdy

A

jako stvoeny.

ei —

enní

deklamovati

nkde

ve spolku

ta-

moje radost. Stržíš potlesk, staneš se njakým spolkovým hodnostáem, snad vyukápne snad kdož ví nikneš \eejn a asem njaká hmotnjší \vhoda Jako když jsem kové

to je

—

i

byl

-"

—

— —

^

„Ve Španlsku nebo ve Švédsku

—'

ptal se

uštpan

Rokos. Advokátní písa má Šašky si \yprošuju. zrovna tak volného asu a penz, aby jezdil po ,,

svt." ,,Ale vždy jste nám vera líil, kterak jste v Pyrenejích zachránil ,,To udlal i bezpochyby spíš vybásnil šéf, ne já. Náš starý což ten si vyjíždí každý za hranice. Já mu vždycky rok na msíc ped tím chystám zavazadla, sháním cestovní knihy a mapy, a po jeho návratu musím pak poslouchat jeho vtšinou vymyšlené cestovní píhody. Ty pak beztoho, kdybych já tu nkdy nco zde udávám nepromluvil, byla by to nejfádnjší spolenost na

—

mj

—

nkam

—

•

svt." ,,Ale

tím

zpsobem

se

vlastn dopouštíte pe-

hmatu na cizím majetku!" vtipkoval Rokos. cestovní dobrodružství jsou jaksi ukradená

—,,Vaše

no teba," odsekl oste doktor" Kavka. lidi, kteí ne jaksi, nýbrž v plném, pravém smyslu se obohatili nakradeným cizím jme,,

Jaksi,

,,Ale já

znám

,,

286

ním z nepoctivých obchodních manipulac, z podvodných vyro\-nání s viteli, z šidby a vydidušství všeho druhu

—

,,Koho tím míníte?'' vyrazil ze sebe Rokos. ,,Vás, ctihodný muži, vás! Ci snad chcete

za-

pírat ?"

,Jak jsem zbohatl po tom nikomu nic není, nazývat nikdo, dokud nejsem !" rozumíte zákonn odsouzen Za prudké hádky, která se na to mezi obma strhla, nepozoroval jsem píchod nového hosta, pítele architekta, až když ke stolu pisedl. \^ místnosti, již za dne málo jasné, nastalo zatím šero. ,,Co pak se tu dnes dje?" divil se architekt. Ješt nerozsvíceno a všechno se hádá. To jako mela v njaké nizozemské krm, tak nco pro tvé naturalistické péro ,,Pro mé péro? Ale vždy pece víš, že nejsem naturalista. Rád bych vdl, kde jsi nco rakového u mne etl

a

m—

zlodjem nesmí

,,

—

—

Krom

ti,,Od tebe jsem, holeku, nic neetl. tulu ani ádku. ítám vbec jen tituly nových belle-

plod. Staí to úpln, aby se mohl lozablýsknout znalostí literatury a teba si hodn s vysoká zakritisovat o celém nynjším našem písemnictví. Mám užitenjší vci na práci, než abych etl vaše povídky a básn."

tristických

vk

,,Ale

vždy ustavin

,,Pro bych a

mne I

je

chválíš nechválil?

to nic nestojí." ty,

—

mé

Tob

spisy

to

dlá

—

radost

Brute!!

^Místnost plnila se povážlivým hlukem a ruchem. Spor dra. Kavky s panem Rokosem nabýval

287

hrozivé tvánosti, na pana radu sápala se s jedné strany lající cho, s druhé pak ohrožovala jeho lysinu tabatérka v ruce hostinského, která prudkým mácháním provázela spoustu urážek, sypajících se z úst Pivokových na hlavy host, professor vrážel se vymknouti z náruí sleny Sezvonil stenkou nože o sklenici, volaje Valentýna jenom tento, si na židlici v kout, spal uprosted té boue hluboký sen spra-

do mne, chtje rafiny,

architekt

—

hov

vedlivého.

Zatím setmlo se v místnosti tou mrou, že jsem stží rozeznal, kterak nemotorná ruika na starých nástnných hodinách již již dotýká se osmé. A v tom rozlehl se kovový, drni vý jejich zvuk.

Prvním jejich udeením utichla všecka vava a pokojem rozhostilo se hluboké ticho. Všickni jako ztrnulí naslouchali odmeným, temným zvukm. Jen \^alentýn po prMiím rázu hodin pojednou se probudil, mžikem byl na nohou a tiše jako koka vystoupil na židlici pod visutou lampou. V šeru bylo vidti, jak upravuje knot, pak \'yšlehlo v ruce jeho svtélko sirky, jehož modravý svit ozáil sklepníuctivý, skroušený obliej, a práv když odbila osmá. rozlilo se místností veselé svtlo. Šastný dobrý veer!" pál srden hostinský a s pívtivou tváí uklánl se na právo, na levo hostm, kteí zatím vesms zaujali svá místa a se-

tm

kv

,,

dli klidn, družn kolem

stolu,

jakoby se nic ne-

bylo stalo. S hlubokou poklonou nabídl pak svou tabatrku panu radovi, který tu sedl s vážnou, dstojnou tváí jako ímský senátor a s blahosklonným kývnutím hlavy sáhl pro šupec.

288

,.Nešupej už, mužíku! Udlej mi to k vfi! !" Xení to zdravé pro hla.M.i a nesluší ti to, zlatoušku žebronila paní radová, nžn kladouc rameno kolem jeho

šíje.

Dr. Ka^"ka podával pes stul ruku panu Rokosovi. jakoby se teprve n^TLÍ byli spatili, a vzhlípi tom se srdenou úctou, jakou v nás žel k budívají šediny rozšafného poctivce. Professor šeptal cosi o kouzlu msíné noci slen Serafin, která se sklopeným zrakem pla-

nmu

—

menn

se zaixiívala a cudné rty ostýchav svírala Zkrátka, zdálo se opt, jakoby spolenost o tom. co se dalo od sedmé nejmenšího

nemla

vdomí

do osmé, nebo jakoby se to všechno bylo sbhlo pouze \- mé obraznosti. Pítel architekt poklepal mi na rameno a tázal se laskav: ,,Co dláš poád, hochu? A co nového mi, píšeš? Práhnu již zase po tvých verších, jako poutník Sahary po pramenu oasy Odvrátil jsem se trochu, abych píteli zakryl svou tvá, a tu jsem shledal, že sedí vedle mne u konce stolu dr. Rimbaba. který bezpochyby nepozorován vstoupil ve chvíli, kdy sklepník rozsvcoval lampu. ,,Xuže, jste pesvden?" otázal se mne. Kloním se v úžasu ped tím, co jsem vidl Ale poslyšte, z toho nechápu nieho. a slyšel, na jednom se váš pokus pece nepodail Xo, víte: posv,,Ah, velebníek nepišel? k tako\Tm nemá bezpochyby mé cená osoba erné umní žádné moci." pravil dr. Rimbaba

—

,,

—

a

—

s

úsmvem.

—

v

—

289

—

My

velebný pán vstoupil vesele o vlku a hostinské jizby. Za ním \Tacel se kráeje ro\TLé jako svíka pan officiál, opt svží jako mladík, s kytikou na kabát a s hrd
a

ipern do

nému

páno\-i.

mu tento vstíc. ,,To Máme dnes pátek. Peenou

,,RybuI" volal umí, že rybu.

—

se s

roz-

citro-

no\^'Tni ízky " Officiál zatím \Tsvétloval, že potkal velebného pána v sadech, kde se dnes (on, officiálj pozdržel njakého pikantního dostaveníka. Já za si ovšem pomyslil, že si zašel spíše pro spravené zuby a že se zastavil u vlásenkáe nebo v buj-

pímou

;

ných jeho kadeích a vousech nebylo

již

zase ani

šry

perel. záily dv A"alent<-n stál již v uctivém oblouku ped ním a pohlížel bojácn na ubrousek, jejž officiál za etby jídelního lístku mezi hroty vidliky sem tam pro-

šedivé nitky a

z

úst

mu

tahoval. ,,To je dost

I" zabruel host konen, když nevypátral na ubrousku tentokrát ani nejlehího stínu ., Poád Guláš, pato samé ale pak dodal písn

prika,

ízky

—

:

!

\'alentýn zdvihl

oi

—

dejte

Výbr

máte mi kachnu

jedna písnika.

Xo. co erstvá?"

prabídný. ale je

vnzbývá

a ruku jako v písaze

besm. Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XVII.

19

—

k

ne-

290

„Sám jsem si na m' ped chvílí pochutnal," poznamenal úslužný hostinský po tichu, aby to neslyšel velebník.

ješt

,,A poslyšte!" zachytil

officiál ulétajícího

brambory a vybere kuchaka poádné! Žádné lískové oíšky!" \^alentýn položil ruku na srdce a ítil se stemhlav do kuch^Ti, že by byl málem porazil paní íšníka,

,,

práv

hostinskou, která, pívtivostí • se rozplývajíc,

pinášela na stl vázu pekrásných rží a pi tom jaksi nápadn pošilhávala v tu stranu, odkud na ni

významným úsmvem hledl pan officiál „A pobavil jste se mým experimentem?" se mne opt dr. Rimbaba. s

.

.

tázal

A

Velmi. to nebyla zábava píliš vybraná a jsem se obával, že skoní zcela pravidelnou hospodskou r\-akou." ,,Což spolenosti v hostinci! Ty sejdou se namátkou, a když druh druha omrzí, vyhledá si každý zase hospodu jinou. Ale by bylo, kdybych svou suggesci pravdy provedl na jiných družinách, pipoutaných k sob pe^Tiji rodinnými, spoleenskými. veejn-vTiii svazky, a jaká by teprve nastala mela, kdybych mohl takhle na jeden den \'nutiti pravdu celé vzdlané Evrop!" Dovolíte mi, doktore, abych váš pokus zpra,,

již

he

,,

coval belletristick>" ?" ,,I

nost

...

s

pánem bohem!

A

pak

—

Nevadí-li

etl jsem

ped

vám ona

lety v

triviál-

jednom

an-

glickém spisovateli historku, kterak njaký doktor, sezvav spolenost star>xh pánv a dam, njak>Tn kouzelným nápojem na krátký as jim navrátil mládí a co tropili

—

291

máš

,,Znám. Podobnou historku vypravuje starý Duo Balsamov omlazujícím elixíru. Ale tato po-

ástená podobnost pouhého zevnjšího rámce nebude pece na újmu originálnosti naší hi-

vrchní,

—

storie Ostatn co tam ti napsali, je práv jen holá báchorka. Ze starce mladíkem nemže se státi žádný lovk ale pravdi\'ým by mohl býti, jen kdyby chtl." Ovšem. Ale co by se pak stalo s celou nynjší spoleností?" !

;

,,

OBSAH. Str.

Kandidát nesmrtelnosti

1

Karrikatury 1.

II.

III.

IV.

V.

lovk lovk lovk lovk

s

krásným vousem

s

ernými

brejlemi

se zlatníkem v tobolce

v každém ohledu spoádaný Skromný lovíek

Suggesce pravdy

193

200

208 221

230 237

PG 503B

íech, Svatopluk

Sebrané spisy

1899 díl 17

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

^