:
ni
o
KVTY, Redaktor
RedaKtor básní a pvodní krásné prosy,
zárove vydavatel
lánk pouných
a
peklad
krásn,^ prosy: :
SVATOPLUK ECH.
Dr.
SERVÁC HELLER.
Majitel a nakladatel
VLADIMÍR ECH.
RONÍK KNIHA
XI.
XXIII.
DRUHÉ POLOLETÍ. pvodních
atislc
Kvty" léta
s
vycházejí
v sešitech
poštovní zásylkou
2 Zl.
po
50
8 tiskových
praoi se vyhražiaje.
arších
dne
i.
kr., jednotlivé sešity po
Senovážné námstí
každého msíce. Pedplatné na tvrt kr. Adressa: ..K.vety« v Praze
90
978-II.
V PRAZE. nSK A PAPÍR ALOISA WIESNERA. 1889.
fí 52
'TY Of
"
OBSAH. Strana
pt
Kolda Malínský Hostem u básuik. Peklady Jaroslava Vrchliekéko
Za
set kop. Historická povídka. Napsal
Lidské vely. Román od Sofie Podlipské. Ztracený. Obrázek podhorského života odJos. Rodiuué drama. Román od Jana Vítovee
157, 273, 400, 519,
13,
.
146, 253, 385
1,
Vjvary 38,
Letní d^-n. Báseií Adolfa Heyduka ^ Václav Živsa. Hexametrem napsal Svatopluk eeh. 56, 185, 310, 437, Z „Prostých písní" Františky Klejslovy 60, Balón a jeho význam pro vdy pírodní. Podává 0. Fr. 63. Zajatec na Kavkaze. Napsal hr. L N. Tolstoj. Peložil J. Jílek Harlekyuady v Praze. Dramaturgická sta J. Arbesa Z umleckých výstav. Píše L. Mrak 111, 248, První buditelov bulharští. Píše Jos. J. Toužimský 118, V Žiravce. Národopisný obraz z haliské Rusi. Nakreslil Fr. ehor .
.
.
Vank
.
Bda
....
241, 324, 454, 578, 695
124,
Fatura.
Báse
.
EliškyKrásnohorské
128 141 153
Horkíi jádra. Básn Jaroslava Vrchlického Pro lkáti? Báse Adolfa Heyduka
Švýcarská povst. Báse Jos. V. Frice Oranžový sad. Napsal Jos. D. Konrád
.
176, 209, 368, 607,
.
O bakteriích. Napsal Fr. Faktor Griilparzer. Povahopisná a dramatická studie Jos.
V.
Frice
214,
Laciné peníze. Národohospodáská úvaha. Napsal H. G. Sehauer >Ij kamarád Mussard. Napsal Ludovic Halévy. Pel. J. Guth Ý Josef Jakubec Nspsal A. S Dobrou noc! Báse AdolfaHeyduka .
.
.
.
.
X^dji. Báse Elišky Krásnohorské Ukázka katalanské epopeje „Atlantis". Napsal Jaeinto Verdaguer. Z originálu peložil Jaroslav Vrchlický •
.
Mladí manželé. Napsala Bož. Viková-Kuntieká Z východní Afriky. asová rta Napsal VáelavDíza. 315, Seraf. Napsal LuigiParpagliolo. Z ital. peložila Marie Kalasova Josette. Novella. Napsal André Theuriet. Peložil Pavel Pro jsa „Herci", lužictí národní hudci. Z „kapitol o slovanské hudb národní" .
.
.
.
od
Ludvíka Kuby
Slziky. Dvanáct
ballat
8 632 22 130 54 691 690 189 79 96 734 331
154 261 346 476,
740 219 228 251 260 270 297 302 441 341 355
375, 485, 585
Jar oslava Vrchlického
380
.
396 Xa trati. Báse IrmyOeisslovy V staré Litv. Báse Julia Zeyera 419 Na léení. Napsal Otakar Bystina 42{i, 509 437 Seste Klemén. (Báse v prose.) Napsala MarieKalašova 445 Národní divadlo a jeho krise. Napsal dr. Serváe Heller 457 I*ovO(le. Napsal Emil Zola. Peložil JosefPaehmayer Vesnické posvícení v „poesii" pedešlého století. Podává PavelAlbieri 497 .>Iagali. Báse Prederica Mistrala. Ukázka z proven^aUké idylly „Mirio.' Peložil Jaroslav Vrchlický z hymnii rgvédskýcb.
Ukázka
a Jar.
Vrchlický
.
.
.
.
.
.
.
.
505
•
Na
Pardžanja.
Peložili
Em.
Ková 508
strana
Jaro na ^bchtách, Báse A u g. Eug. Mužíka
516 518
Sonet Jogtfa Stritars. Peložil VojtehPakosta divadelní zpvaky. Z DetištDébo dosud dramatického
Pírod. Scéna u
„Náramek"
žertu
odEmanuelaBozdécha
Ovák. Z cyklu povahopii-nýuh
546
našeho venkova od Otakara ervinky 549 romantické upomínky Serváce Hellera 5ft2
studií z
Z niýh mladých let. Prosté 559, Malé drama. Napsal Au g. Eug. Mužík Výlet na Korsiku. Cestovní rta. Napsal Quido Mansvet Klement Žebravý mnich. Napsal André Theuriet. Peložil DuchoslavPauýrek Hrzná noc. N«psal Enrico Castelnuovo. Peložil Pavel Šita Marie. Napsal Carmelo Siraeusa. Peložil Fr. Povr i
.
.
.
666 567 583 6()3
615 619 623, 711 626, 749 660 671 688 První sníh. Báse B. Forevera 689 Básníkm. Báse Josefa Kuchae Kitva u Bunkerloo. Napsal W. H. B i schop. Peložil Josef Pachmayer 699 Kamarádi. Humoreska Jo h. Nordlinga. Ze švédského peložil 0. S. Vet ti 716 724 Nová Francie. Napsal H. G, Schauer
v pírod. Podává 0. Fr an t. Vank Naturalismus v poesii. Napsal H. G. Schauer Z Národního divadla. Referuje Anežka Schulzova Nové sonety samotáe od Jaroslava Vrchlického Papírový koník. Napsal FelixTéver
Úmrnost
sil
.
.
.
.
.
.
— — — —
Vyobrazení : Velkoruska. Barvotisk dle malby Adolfa Liebschera. Balón padákem. Balón jakoby hoel. Nitro balónu vzduchem napjatého. Pata morgana v oblacích. Pistáuí na moském behu. ábel letí. Srpen. Balón uvázl na strom. Pistání balónu na Z „Mésíe" Mikuláše Aleše. Sloup Vendomský s ptaí perspektivy. poli. Balón mezi dvma oblaky. Valašský baéa. Barvotisk dle malby Adolfa Liebschera. Msto Zanzibar. NáDívka z východoafriekého pobeží. elník z výehodoafrického pobeží. Ovocný — Cestující pod ochranou východoafrických domorodc. trh v Zanzibaru. íjen. Z „Msíc" Mikuláše Aleše. Žíze! Náelník ze zanzibarského pobeží. Bohatý plantážník z ostrova Zanzibaru. Postrach ped rudým luncem. „Serbské husle." Nemilé setkání. Kroj moravských Slovák. Barvotisk dle malby Adolfa Liebschera. Záliv u Ajaccia se Sanguinairskými ostrvky. Msto Ajaccio s Grand Hotelem. Rodný Napoleona I. v Ajaeciu. Napoleonova jeskyn. Pomník rodiny Bonapartv v Ajaeciu. Pomník generála Abbatuccibo
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
v Ajaeciu. v Ajaeciu. Aleše.
—
z
Tunisu.
—
— —
—
—
—
— —
— —
—
dm
—
—
—
—
ty
Lesní roklina u Bavelly. Tržní námstí se studnou lv Tarakava. Srbské dudy. Prosinec. Z „Msíc" Mikuláše Brána mešity Bu-Medinské v Alžírsku. Alžírský hadži. Krajinka Bardo, sídlo vlády v Tunisu. Matka a dcera z Alžíru. Alžírské typy.
—
—
—
—
—
—
—
—
í\-
VLLKORUSKA^
Za
pt
Historická povídka.
set kop. Napsal
Kolda Malínský.
(Pokraování.)
pán piveden brzo a omluvil se paní máti, že si zase do krmy, aby se podíval na rej a veselí venkovské chasy Paní Kateinu zamrzelo sice, že syn její tou chasou nepohrdl a cestu mezi ni vážil, nejsouc však zvykla synovi eho vytýkati, vyzvala jej prost, aby proti ní do koce zasedl. Pavel podav ruku Lahodovi, zemanovi a knžím, kteí stále ješt uinil dle vle matiny a vstoupil do vozu práv, když stáli, TI povozu Magdalena dvíkami zahradními na dvr vstoupila, Studiosus ohledl se po dívin a pokynutím ruky jí s bohem dával. A již rachotil koár po návsi dol ke Kutrovicra, provázen jsa mnohým sice zvdavým pohledem, ale ani jediným „vivat". „Bodejž kolo zboil!" zvolal krmá, pohlížeje pes plot za odjíždlad}'
jícími.
U ke
Lahodu hodovníci Ulehilo
stolu.
Josua
se
bystejší zrak než druzí. Pozoroval již díve, že studiosus více
T kuchyni a na dvoe tak
do svtnice a te teprv pisedl íha až do zpvu. Za to Mistr
a on se rozjail
byl zase zamlklým.
Ml mladí
zašli zase
mu
lidé
zárove
srden
dlel,
než ve svtnici, nápadným mu bylo, že oba rznou cestou a když mladík dívin
se vrátili byC
rukou kynul,
vdl
již,
kolik uhodilo.
Paní Agatha prozradila manželovi, že Pavel byl stále po boku Magdaleny, že lichotná slova jeho pann nemálo lahodila, a kdykoliv po ní se ohledla, že zrak její lpl na mladíkovi, byvši pak paní Agathou postižena, že vždy hluboce se zapýila. Paní Agatha piznala, že ona to také byla, která pimla pannu, -aby k tanci odešla, že však studiosus, dovdv se o tom, ihned byl odhodlán ji tam následovati. S nedobrou byl by se málem potázal, nebo jak Mistr vyzvdl
—
—
selských
synk, takže
tito
již
se
umluvili,
že
mladému pánu vymetou
notný pardus.
„Aby nezapomnl na metlu magistrovu," pravil ku spiklencm jejich náelník, Vít, syn Matje Lukše, rychtáe Kutrovického. „Jen t to nepive v Dobešce," nahodil mu jeden ze soudruh, narážeje na to, že Vít, jakožto Slánský poddaný, mohl by bujuos svou odpykati ve Slánské šatlav.
a
1*
Kolda-Malínský:
2
„Akilyby mue to pruiu- stiUo, nepovolím," rozkikl se Vít a obrátiv kde Pavel ua chvilku s tanenicí svou se byl zastavil, zmil ho pohledem tak úporným, že Lenka až se zachvla, zahlednuvši Víta. „Hle se, panici," šeptala na to Pavlovi, „ukládíijí o tebe, vra se radji do statku." „Pjdeš-li se mnou, pjdu," rozhodl, pozoruje ty zamraené tvúc mladík; „ne-li, zstanu, však on kord také nco svede!" A již sáhl ua rohatinu na stn, kam byl díve kord svj zavsil, Synkové, pozorujíce toto, seskupili se ku vchodu, což Lenku velice podsilo a chtíc vyvarovati nešváru neb i neštstí, jehož následky by ona a její otec nejvíce asi pocítili, byla ochotna Pavla provázeti. Vzavši jej za ruku jakoby v žertu prošla s ním adou mladík, aniž by i jen slovo škaredé bylo proti studiosovi proneseno. „Nu což, Vité?"* zahuel jeden z mladík, kteí patrn ekali, že se v tu stranu,
jehož nejvíce se týkalo, pone. „Mám ho bít, když ho vede za ruku," zaaté zuby, „aby mstili se na ní." ten,
A
odpovdl
vyzvaný skrze
tak pod ochrannou rukou díví a tak se
mladý patricius vyvázl
pod planou hruškou, která sousedila se štpnicí Lahodovskou. Tu se rozešli a Madlena vklouzla zadními dvíky do zahrady. Poslední tato píhoda byla Mistru Josuovi velmi milou. Byl velice rád, že nedošlo ke šrtce mezi synky a patriciem a zárove si liboval, i
že posel
stalo,
zastihl
že asi studiosus bude
Tím
je
již
návštvy ve Kvílících
syt.
jsa uspokojen, nezmínil se Lahodovi o dobrodružství syna pri-
masova, a to tím spíše, an se byl pesvdil, že Lahoda v trudné své myšlenky byv zabrán, nijakž nepozoroval, že by byl mladý Samuelis dcei jeho zvláštní pozornost vnoval. I pana BurJana pekvapila novinka, nebo on v hovoru s paní Kateinou zabrán jsa v líení dobrodružství v Uhrách zažitých, byl duchem na siném Dunaji. Srden se zasmál tomu, jak studiosus vyvázl, byl. také rád, že má uspoenu mrzutost, která by byla vznikla, kdyby mladý pán s njakou modinou aneb šrámem z posvícení dom se vracel. Za umírnnosf tuto, odebrav se s veerem s pátely mezi veselý lid, nahradil chase ten vrtel, o který opatrností pán primasovou pipravena byla, Vítovi se pan BurJan vysmál, že by byl z nho špatný iha, že
a
mu
hojí z
i
vjiky
uletl.
„Vpravd, vpravd, urozený pane BurJcne," „nebylo však do
nutil se Vít do žertu; takových konipásk by na moji psf musela mi toho žel, že jsem mu perut nepistihl, aby
eho bí,
být forota. Než pece nemohl tak daleko létat." Pan BurJan pohrozil
„Ml
bysi
o svých
mu
za to prstem.
pánech mluviti
uctivji,"
dodal,
„tebas nebyli
hodni."
„On zmoudí,
A Vít vicm
milostivý pane," pravil
rychtá
Molitoris, „až schladne."
východem ke Kutropannu klobouk na stranu,"
schladl teprv druhý den, když se slunce
kráel, prozpvuje
si
„pro jednu
—
Za pt
sot kop.
3
III.
Na
posvícení brzo zapomenuto, jen tu a tam v denním hovoru zava-
vc sevšednla. hovoru se Slánskými dovdli se Kvilití, že pan Matyáš všude takovým a paní Kateina že nemá ani v pátel, a že by byl vrchona kížkem njakým vzpomnl, a tvrdost vatý as, aby pán a pýchu jejich pokoil a k pádu pivedl.
dno
o primasa, jinak
V
Bh
mst
n
u Lahodu zapomenuto a íha tšil se, že asi v brzku zase pan prvého místa dojde a jen když si v mysli opakoval úvahu pana Matyáše o malé výnosnosti grunt osamlých, rozechvlo ho to a musel o tom zase kolikrát po celý den pemítati. I
Jií
Skoro bezdky byl nastoupil ddictví po otci, ale te, zvyknuv na pál si, aby ho mohl zanechati dcei v tom stavu, v jakém jej
statku,
byl pijal.
Odtud ty trudné myšlénky.
Než
to pešlo a tak by bylo vymizelo všeliké pomyšlení na nemilou kdyby byl opt a opt obraz její nebyl obnovován piinním
i
návštvu,
primasovic Pavla.
Nikdo z obyvatel vesnice nemohl se upamatovati, že by byl studiosus kdy dív o Kvílíce zavadil, ale od posvícení jel tudy na nizounkém hndouši nkolikrát týdn.
k mladému zemanovi do Srbe," pravil Lahoda sousedm, nejlíp mohl vdti, nebo mladý patricius skoro pokaždé, zahýbaje kolem Lahodovic na cestu k Plchovu, zastavil ped vraty statku. „Jezdí
a
ten
to
Na
asi
cestu
k Plchovu
mén
mohl
ovšem
dostati
se
kolem mlýna cestou
rozmary, a mladý patricius volil vždy cestu strmjší, mel pak k tomu ovšem vždy píinu neb záminku. Tu požádal za doušek vody, tu poteboval jakési opravy na uzd ueb sedle nkdy se optal jen po zdraví.
úi)ravnjší a
strmou,
ale
mívají
páni
—
Vyšla-li se
dále;
poátku
S
nmu kdo
Madluše, trvalo to vždy déle, než mohl zase pustiti jiný, nezdržoval se s ním.
stailo,
promluvil-li
dívinu v
Nadje
s
pannou nkolik
—
slov,
pozdji
žer-
avšak již se i sehnul na koni, dkuje za posloužení tvá a již se ztrácel v oblaku prachu v hlubokém úvoze.
usmíval se
toval, štípl
k
vyšel-li
Mistrova,
že
mladík Kvílic
se
stíci
bude,
se
uevyplnila,
kamen
pod oešáky Lahoda sousedm sdloval, že tu zase byl mladý Samuelis, pokynuli si významn, ovšem aby jich Lahoda nevidl poaliC se domnívati, že Lahodovi návštvy ty lichotí a že i úel jejich mu není neznám a nevhod. a když
na
;
Oba sousedy vc rmoutila, byli pann pivykli, byla jim milou a byli by rádi ji vidli šCastnou. Zejména fará nemohl se smíiti s myšlenkou, že by jeho Máí mla se dostati na scestí, kde by ji potkala jen úbana a bol. Proto umínil si jednati na vlastní vrub, teba otci nevhod.
Když v nedli po uešpoích pišla odvedl
ji
pan Mistr stranou a domlouval
Máí jí
k paní
Agat na
tácky,
celou silou své výmluvnosti.
4
l\oIda-M;ilínsk\'
poátku
I\lagtlaleua s
jako by
zarazila,
se
ji
jiaii
,Mi>»li'
inil
kivdu
:
když však na ní žádal, aby se mu zavirovala, že jest jí mladý patriciu lhostejným, zapýila se, povdla pravdu a dala se do pláe. Vyznala, že uznává, mezi ní a mladým Samuelisen) že hluboká propast ^Nepekroitelná," dotvrdil Mistr. Naíkala však, že není sebe mocna, že jí snad uarováno, že uemíiže na nikoho a ua nic mysliti, než na nho, že srdce se jí kormoutí pi myšlénce na budoucnost, ale že nemže jinak, že musí naií pohlednouti, s ním promluviti že by zemela radji, než by ho vídati nemla. Mistr spustil zase celý píval domluv, výitek, uapomenutí a výstrah, sliboval a povzbuzoval, ale darmo, jen vzlykot byl mu odpovdí, a když propouštje dívku, chtl, aby mu sdlila, jak se rozhodla a co poíti hodlá, zakryla si frtouškem tvá. „Modlete se za mne, dvoj ctihodný pane," úpla; ^vím, že jdu neštstí vstíc a že tžce zarmoutím milého otce mi odpustí ale on je také láska
—
—
—
A
již
Mistr
—
— Bh
kvapila z fary. pohlížel
za
ní
okem zaroseným
dotvrzoval, že zle vše skoní.
Uvažuje pak
a kynul dál,
si
uznal
hlavou,
jako by
konen,
že zavi-
manželka jeho vychovávali dve v názorech, které na vsi místa nemly, pan BurJan vypravuje jí o živote na hradech a zámcích a stroje ji po zemansku, odcizil ji mravm otc a proto netak sami.
nili
divil
On
se již Mistr,
i
že pohledla výš.
Uhlazený mrav a lichotný hovor patriciv lišily se tuze od prostoty venkovské a jadrné sice ale nehledané a nkdy drsné mluvy chas; a mladík selských, kteí tu a tam piblížili se i k dcei Lahodov, alzase samodk ustupovali, poznávajíce, že dve mravem k nim se nehodí. ,
Lukšv,
I Vít
který nejvíce
si
docházel,
nemoha tak
píze Magda-
domýšlel a nejvytrvaleji o
leninu se ucházel, od osudného posvícení se
jí
stranil,
a
i
dále do Kvílic
zhola zapomenouti.
Mistr vsel v radu s panem Bur Janem. I ten uznal, že stala se chjba, a ta že asi velmi tžko se odiniti dá. Zeman vzal zase fiíhu na potaz a tu seznal, že Lahoda nepozoroval posud, že by cesty Pavlovy mly za cíl
Kvílíce a nikoliv Srbe, a proto
vše v žert, ale radil
iíha byl a bylo by se
za
dve,
obrátil,
mu drazn, aby
nechtje
znepokojiti
fiíhu,
Madluši vdal.
pekvapen, na nco podobného byl posud nepomyslil zdálo zbyteným, nebo považoval Lenku posud za dít,
mu
které
dovede jeho rozesmát, pana Mistra pokoušet pro jeho
—
to ho pezemana zlobit pro jeho dlouhé kníry, ale vdávat kvapilo. Zstal hledti na rytíe, jako by zkoumal, nežertuj e-li, ale tvá pán BurJanova byla vážná.
lysinu,
„Do tisíce nedl již jí mnoho nechybí," poal zase zeman, „a hlídat jednu pannu tíž než tisíc much íliha kynul jenom hlavou, že zeman jiravdu dí, ale tvá jeho prozrazovala otázku „co init". A rytí byl i tu s radou pohotov. Prohodil, jako by jen mimovoln, že Kutrovického rychtáe Vít njak tuze asto do Kvílic pichází a nápadn asto poblíž Lahodovic statku prodlévá.
—
Za pt
pan BurJan
To udeil
Byl Kutrovický tak
milý,
se
pravou
5
strunu,
se
to
Lahodovi
líbilo.
pánm
znám jakožto muž zámožný, Slánským
r^-chtá
nikdy
že
což
rychtái,
na
set kop.
nepsali
mu
„robotnému"
vždy
ale
„poctivému"
dalo na statcích jejich vždy jen jednomu,
který takto
ostatním za vzor a náelníka vystavován.
nm
ml syny dva. Jeden byl již pi ženat na posud svoboden piženní na statek Lahodovský bylo by bezpen i rychtái velice vítaným, jakožto pak Slánský poddaný byl by i u pán ochotného svolení nalezl, kteí neradi vidli, pecházel-li na jejich grunty poddaný cizopanský. Rychtá Lukeš
statku,
druhý, Vít,
;
íha, akoliv z pekvapení byl se ješt neprohrál, podkoval upímn panu BurJauovi za pátelské upozornní a slíbil, že zmaeno u nho nebude a že dle rady pán vrn se spravovati chce. Vrátiv se dom, potkal na dvoe Lenku. Pohledl na ni jiným zrakem, než jak jindy na ni hledíval a uznal, že má rytí plnou pravdu; Lenka byla švarnou pannou. Divil se sám sob, že nevidl dotud, co mu stále bylo
ped oima.
Panna, pozorujíc ten upjatý pohled otcv a vidouc, že z venku pichází a nejspíše s panem Mistrem rozmlouval, myslila, že uhodla píinu pohledu toho a sklopila oi. íha nebyl znatelem dívího srdce, jemu v mládí rže nekvetly, ale chování dceino zdálo se mu nyní býti jinakým; i to sklopení oí bylo
mu svdkem,
že pan
dcery
Neoslovil
pokud by ješt vše
a
BurJan v
as
vbec
nemínil
jej
upozornil.
zmíniti
se
Radil se
zrale nerozvážil.
jí
s
o
rad
zemanové,
tchýní a ta schválila
radu pán BurJanovu. Uznával, že již sil mu ubývá a že by bylo teba pevné ruky k vedení hospodáství, ale pi myšlence, že by on na svém statku byl druhou osobou, jeho slovo že by bylo jen radou snad nežádanou a nemilou, a nikoliv rozkazem, se zamrail.
„Ješt asu
dost,"
hlad šedivou svou vání se obírati, až k potoku,
pravil
hlavu.
vyšel
který
do dlil
po
chvíli,
založiv levici v
bok a pravicí
Aby pak mohl myšlenkami svými bez polí a tak z
vyrušo-
meze na mez pecházeje,
grunty Kvílické
od Kutrovických
došel
a usedl tu
u své louky pod hustým olšovím.
Nesedl
behu
dlouho,
potoka,
když ze zadumání vyrušily
pozdvihl hlavu a až se zarazil
—
jej
kroky na protjším ped ním Kutro-
stálf
vický rychtá.
Éíha
ml
nahodilé objevení se Lukšovo za prst osudu a odvtiv na zval souseda, aby k pisedl.
srdený pozdrav,
nmu
Sedli tu dlouho a rozmlouvali horliv a již se slunce bylo skrylo v Bilichovských lesích, když konen povstali a mli se k odchodu. Lukeš provázel íhu na pl cesty ke Kvílícím a tu ješt hovoili chvíli, nežli po upímném potesení pravic se rozešli. V nedli odpldne pišel Vít k Lahodovm. Hospodá uvítal jej srden, Lenka jen obvyklým pozdravem. Odpovídala na jeho oUizky, ona se i usmála jeho žertm, ale jak mohla, vyhnula se mu a Vítovi nepodailo se piblížiti se k ní a promluviti s ní samotnou.
Kolda-Malínský
r.
Po druhé uebylo
ani
lip
tetí.
])o
Odcházíval mrzut. Byla-li
v
krm
muziku,
ekal ua píchod Lenin, nejednou
„On Vítov. Vít
až ke
ji
žádal, ahy pišla.
jí
panic
si
tam Vít mezi prvními, ale darmo tam od posvícení neukázala pes to, že
býval
ta se
zapovdl," prohodil
kterýsi z Kvílických v pítomnosti
dupl a ten den hráli hudci jenom
— k Lahodovm
Kutrovicm
jemu a ráno
provázeli jej
víc nešel.
„Jsem tam zbyteným," odbyl otce, když ho vybízel. Za to Pavel pestal dojíždti na Srbe a dojel vždy jen ku Kvílické kovárn, která byla prvým stavením Kvílickým od Slaného jdouc.
Tu
mistr Šimon,
zahnuv
za kovárnu,
oprášiv ruce,
vzal
peskoil náhon
v opatrování
a hustými
kon
a studiosus
kovinami kryt obešel
mlýna a prošed tímto, zašel do skrovného hraniil se zahradou Lahodovskou. V domku bydlel Lahodv strýc, rovnž Éelio, ponvadž však jen nepatrný domek v poddanství Štampachovském, neíkali mu fleho, nýbrž Éehek a nikoliv Lahoda, nýbrž Lahdka.
nkolik
stavení,
domku
až
za mlýnem,
došel
který
ml
Bratr, sedlákv otec, dal jej, jsa jeho poruníkem, vyuiti emeslu krejovskému a chtl jej piženiti do msta, ale vrátiv se po pllét z vandru, piženil se na domek v sousedství statku. Zjednav si výhost od vrchnosti Slánské, slíbil panu BurJanovi poddanost a lov-
ehek
.
enství.
Na se
vsi
emeslo ho
bratrem,
s
zstal tedy bratrovi na krku. Nesrovnal-li se synovcem, nebo považoval statek
neživilo,
srovnal se tím
mén
aspo potud za svj dobe vda, že synovec ho
Lahodovský mohl,
majetek, že odnesl, eho zmocniti se pro to uhánti nebude, byf by mu to
sebe více nemilým bylo.
Za i
z
to
vše
ehek
kde mohl, poškozoval zájmy synovcovy a proto
nyní
ochotn poskytl útulku k záletm mladého
toho
Lahodovm
patricia,
pozoruje, že
nic dobrého nevykvete.
Ale jemu kvetlo. nikdy neodešel, aby se ehkovi nedostalo penžitého daru a Lenka, jak mohla, pinesla také u Lahdku nebyli tak zásobeni nikdy, jako te a na statku úbytku nepozorovali. Patricius
;
Schzky Pavlovy nezstaly ovšem tajemstvím a v brzku vypravoval o nich Cerunda na fae i ve tvrzi; jen do statku si netroufal. Fará pídil se po píležitosti, aby mohl domluviti ehkovi, což se
mu konen
podailo. Sešel se
s
ním
ped
kostelem a vyzval ho do fary.
Domlouval mu i hrozil, že z kazatelny ho veejn napomene, uepenávštv studiosových, ale darmo. se vymlouval, že tu tam poslouží pouze svým emeslem, poruší-li se co na šatu panicov neb 8trhá-li se co na uzd neb sedle a Lenka že z útrpnosti a milosrdenství nkdy nco z hospodáství pinese, ponvadž prý uznává, že stalo se mu bezpráví a že jako pobhlík ze statku byl vyhoštn. O úmyslných schzích vdti nechtl. trhne-li
ehek
Za pt
set kop.
7
a
vdl, že to nepravda, dal tomu místo, ale pohrozil, Mistr Josua, napomenutí jeho nedbal, že hrozbu onu splní. kdyby Tetí den pišel Cerunda, že potkal ženu ehkovu, ana z krmy
ehek
nese
bán
piva, že
má
nejspíše
ehek
hosta.
Mistr Josua nelenil a obešed statek, zahnul k domku Lahdkovu. Ale již se kmitla Lenka pes cestu a cestou ku mlýnu vlál vtík pláštíkem mladého patricia. Mistr nešel k Lahdkovm, ale vrátiv se, vešel do tvrze.
Pana BurJana lupuje
z
lusk
nalezl,
au sedí na posledním schodu na pavlai a vy-
bílý bob.
„Dobrý se skopoviuou," pravil ku píchozímu, podávaje mu ruku a odhrabuje nohou luskoviny, aby pan Mistr po nich nesklouzl. Vedl na to host do své rytíské sín, jak nazýval prostrannou svtnici v prelí, která po stnách ozdobena byla starým brnním a nkterými trofejemi z tažení pán Bur Janova do Uher. Mistr Josua nebyl tu od píchodu zemanova z Uher a proto seznal Tj^tí, že asi dležitá píina knze k nmu vede. Mistr, pijav od rytíe chleba a soli a kalíšek vína, usedl ve staré lenošce zemanov a jal se na vyzvání pán vypravovati, eho se byl od
dovdl a co ped chvilkou sám byl spatil. Rytí s tváí zamraenou pisvdoval k ei Mistrov a tsn sevené jeho rty a zaatá pst svdily, že u vnitru zemanov to bouí.
€erundy
„Dám si
spravit šatlavu a z
Perubenic od pana Chrysostoma vypjím „nepoteboval jsem a ten náchvála, ale ten kuplí
kládu," rozhodl rytí, sotva pestal Mistr mluviti;
bu
posud obého, Bohu za to honí Šimon klád neujdou!"
ehek
Mistr oznámil, že míní píští nedli z kazatelny oba svdce veejn napomenouti. „Neitež tak, dvojctihodný pane," orodoval zeman „postavil byste tomu i ty druhé na prané a snad vám pece žel Madluše a íhy podpanštilému holobrádkovi bych toho ovšem z plna srdce pál." To uznal Mistr a na pímluvu zemanovu upustil i od jiného úmyslu, l)rozraditi totiž vše Lahodóvi; za to umluveno, že se oba pokusí o to poslední a druhého dne odjedou spolu do Slaného a pednesou svou ;
tžkost manželm Samuelisovým. Po návratu hodlal pan BurJan svým poddaným.
pistoupiti
trestem
—
k provinilým (Pokraování.)
Jaroslav Vrchlický
Hostem
básnikíi
ii
*
Jaroslava Vrchlického.
rioklady
Emile Augier.
fCizopasnící. od vlysem pomníku, /7^
ne vlaštovka jen
vi^
le má
m
s
kvítek mnohý,
jejž
vyklenuli,
hnízdem, jež tam
mnohý chumá
staví,
trávy
asyl vlídný ve skulin žuly.
U Ze (,
zmládne tím a vzhled má usmívavý a v kytku pakli jste je utrhnuli,
má
kvt svj med,
každý
písloví praví,
vše dobré jest, co roste boží vlí.
Nuž bez omluvy a všech bez výklad sem verše vážné jako smšné kladu, v mé stavby rýhách vzklíila ta zmt. Zde
onen
vizte
o nichž
není
žel,
mj
kvt
a trávu v zmatku,
sonet mluví na poátku,
pomníkem
jich rodná
ze.
Mladé dívce.
Ty
proti
pírod
chceš vésti boje,
ty lásku zapíráš a
Cos trpla ve
kvtu
as,
let
zákon její?
tak že srdce tvoje
propadlo beznadji?
i
pro vždy mládí uvadnul ti kvt, pod boue dechem že se zachvl jednou? tvojich íše chová na dn jed jsouc otrávena tvojí slzou bednou?
Dn
Hle, já jsem stár mé srdce tolikráte
a vím, co krvácelo,
já nelituji krve svojich
žití
—
cíl,
žil,
jež tekla tam, kde pro lásku se chvlo. *
Z knihy rzných peklad dosud
nctiStóných.
Hostem u básník.
Neb uily mne
trny a vše hloží,
nad lásku lepšího i
nemž'
víc
býti,
lásky bolesti jsou dílo boží,
lip
srdce zdrtit, než je uzavíti.
Theophile Gautier. Hroch.
To zvíe, které hrochem
sluje,
v
Jáv
ukrývá,
kde hemží
se v
duu každé sluje pebývá.
se v
sítí
v snech než
víc potvor,
Tam boa roztáí
se,
ve
pouš
tygr tam, až
syí, se chví,
ve vzteku buvol supá, ií, hroch pase v tichu se, neb
—
spí.
Co jemu šíp déš a bodc?
Zí lovka
a klidný jest,
kulím domorodc, o jeho kži zní jich chest.
smje
se
Já hroch jsem, který nechvje
mj
se,
mé pesvdení
jest
v té zbroji,
nic nedotkne se,
mne
vidíš
jíž
klidn svtem
štít,
jít.
Motýli. Motýli
bílí
v zástupech
jako sníh letí
nad moe,
kéž za nimi bych já se mih' tou cestou v modrém prostoe!
Má
tmavooká bajadero,
ó kdybych jejich kídla
ml,
zda uhádla bys, noci dcero, zda uhádla bys, kam bych spl? Ni rží nezlíbal bych ke, pes doly, hvozdy bych se zdvih',
k tvým piveným
má
kvtino, a
rtm
umel
slet
bych,
v nich
v,
10
Juicslav
Z
Vr..-hli.-k\
Lenau-a.
nic, kam znaven zrak se chýlí a život jest jeu všední jjutování, hon divý hez oddechu, bez ustání, až cestou zatím opustí nás síly.
Tot iré
O
kéž by
aspo k
lovk 'V
cíli
posledniuni
svží dostat moh', jak první nábh bral si, mladý hoch, tu v posled tomu vysmál by se šprýmu. Však cizí moc nás trhá stále rázem, jak džbánku jest nám, u studny jenž puk' a jehož obsali zvolna stéká na zem, se
síle
tak dlouho, jak to jde jen
stedem
luk.
nho
pil?
Te
prázdný jest a kdo by Cas, k druhým stepm bys
z
jej
pohodil!
Robert Hamerling. Correglo.
Ba vru,
ze všech mistr z Correggia,
záící Allegri mi nejmilejší! On šttec nehrouží víc do barev, spíš do samého žáru, do blesku On nemaluje ani, jeu tak lidi a svtce s andly a bohy nahází v svtla nejárnjší proud, kde nechá capat je! Tam koupají se ve zlatém moi v svtla paprscích, ve zdroji života a rozkoše Jet každý obraz barev bacchanál pod jeho rukou, hoj, to vtr vír hmí skupinami jeho, bud život ve hlubinách všech ku záchvvm plesu, jenž tajn itroniká vše postavy, i k modlitbám byC ruce spínaly.
vné
Ba
je to tentýž
jejž rozpoutává, žár,
a
mocný vtru
a
kterým vzplála
kajicnice vzlet,
vír,
juž maluje lo,
a
bolestný
blaživý
a rosný pvab mladé lovkyn, svtic nadšení, když ped Pannou neb ped Díttem kleí v extasi. To starý onen van je rozkoše, tož z dávno zašlých zlatých onch dob, když híchem nebyla!
a
Hostem u básník.
bh,
Ví
11
toC mistr,
jenž tak pochopil život s rozkoší chci jej poznat osobn, v jich jádru, v zrak hledt mu a vína nejlepšího
—
ze Syrakus
s
Tak nadšen
ním láhev vyprázdnit!
veselý
dl
kardinál
ped
nejnovjším dílem Correggiovým a vstal, šel do Parmy jej vyhledat
ve klidné dílny jeho
Muž
zátiší.
bledý sestoupí tu
s
lešení,
tak bledý, tichý, shrben pokašlává, leb lysou má, vyzáblý obliej
a zhaslé oko, v rozpacích a dlí
ped
Ba
lišák jste a
nmý
hostem, jenž volá vesele: Vy Correggio ? Což stnte snad, miste ? Ci petvaujete se? Dol s maskou! Vy chytráku, vy liško, jste-li sám z Correggia mistr, velký Allegri!
—
nkdy rouhav
v svatých smysln si vedete, pohansky, drze K emu tato tvá? Ni na jediném z vašich obraz tvá nezel jsem, jež by se nesmála pah juž šprým zanechte a vaše a dol s maskou! Jen se piznejte, že veselý jste, jak íkáme, hoch a svták, vždy ty v zmti prchavé a žárné jiskry v zhaslém oku vašem i
.
.
—
zejm
to
tak
bohy
.
!
Vru
praví.
nemaloval
tla, kdo jich nelíbal
a vaše lo v svém snu rozkoše
snem pece není!
Ci
vám pekáží
mj
? Nuž, vzte, píteli, snad purpur s umním krása není kacístvím, ba naopak, ím svtce krásnjší nám bude malovati šttec váš, . tím radji k nám lid se pohrne Jen dol s maskou, radj pojte láhev Syrakusského se mnou vyprázdnit! .
.
Tak hovoil. A mistr zemdlená zve víka a dl tiše, váhav, Pane kardinále, promite, já vína nepiji ni ze Syrakus, neb mi stoupá k hlav a podivn mi prsa sužuje.
jak stydl by se
:
ach,
O
mojich obrazech co pravíte.
12
.1iii'onIiiv
též jini
Viclilirk\'
iii\;iji
:
Hostem
iiioziiá
:i
»i
básniki.
dost,
že pravdou je to dle vašeho soudu.
Vy
myslíte,
že rozkoš, jíž
plú lo,
jsem živému snad tlu ukradnul a pemaloval takto na plátuo? Však promite mi, vy se mýlíte zlá žena vadivá a
mé
dtí smeka
celé štstí, ony krásné ženy
na obrazech mých, vzte, poprvé jsem teprv zel, když jsem je vymaloval a nikde, nikdy, ani ve snách ne
neb moji snové nejsou pvabní. Kdys jednou, dávno v svojí mladosti, tu ml jsem chvíle, kdy tak podivn mi bylo v mysli, jakby chtlo srdce mi roztát v tle v ruchu života, jak pekypt by chtlo do svtla a barev moe na mých obrazech! Tu rozkoš s bolestí mi vely v duši, le brzy já se vzpamatoval zas, já usmát musil se, na mnohý trud si vzpomenout a tu jsem k sob dl: Jen bláznem nebu, milý Correggio, své dary Fortuna tak rozdává, ve pásmo
žití tomu vetká krásu tomu dláto nebo šttec zas, pak jeho štstím kámen jest a barva,
a
jen krásný sen pro jiných
lidí
zrak.
Ach, vzte, pane, z veškeré té slávy jak dít, díla má jež oblétá, ni jedna moje žití nezjasnila, ni jediná a nezjasní je víc, snad mimo tu, již na Kristovo elo smrt v sledním okamžiku vylila,
tož smrti gloriola, ze všech ta,
z
bd
nouze, z chorobného tla
mne vykoupí
a
z
muky
tísn útrap zlých.
Jak zmámen veselý stál kardinál, pak soucitn stisk' ruku mistrovu a odešel. Ten krokem kolísavým slez'
lešení své a dál maloval
na divukrásné, luzné Danai. („Blátter im
Winde
1888".)
Sofie Podlipská:
Lidské veely.
13
Lidské vely. Komán od Sofie Podlipské.
V.
Leni
krušné probuzení. Posadila se v posteli na bratra, pi emž tvá se jí prodloužila a zkivila tak, že vypadala jako msíc v poslední tvrti, zacházející nad pustinou píšern a šediv, bez lesku. „Co tak hledíš?" hnval se Petr. „Sama jsi mne k tomu vybízela a nyní dláš, jako bych ti pravil neslýchanou novinu." Ale ona nepestala tak divn hledt. Místo odpovdi zkivil se jí liej ješt více a prodloužil se také ješt. „Vsta!" pobízel ji Petr. „Pjdeme tam radji hned. Aby aby iiebylo snad pozd ..." ^0
pro
bylo
a dívala se
upen
—
Te
vydral se z úzkých, zapadlých prsou staré panny výkik, který ,,eml nic lidského a zdál se vycházeti spíše z hrdla njakého vodního |itáka. Strhla si s pololysé hlavy velký plátný noní epec a zaala si rváti
zbytek svých krátkých šedin.
Ústa roztáhla se
jí
od jednoho ucha
druhému i dala se do pláe tak dtinského, že Petr vidl náhle v tchto tazích svou malou plativou sestru, jakou za dtství bývala. Odvrátil se od ní a odešel. Pro sebe mruel: „Ta vyvádí. A kdo o tom zaal, ne-li ona? Vida, že tomu vlastn nechtla!" Jemu bylo zatím rovnž do pláe, jako jí. Na stole hoela lampa, ježto posud se nerozednilo. Obcházel kolem stolu s rukama na prsou seke
pjatýma a mhoural na podobizny. Odvrátil od nich hlavu a zas musil na se ohlednouti. Tam byla podobizna otcova. Na tu si lampou posvítil. Hledl dlouho do toho bodrého oblieje, až mu bylo, jakoby jej vidl
n
živého.
lampu na stl a ekl: zastavíme se na ranní u
Postavil prudce a
pojme! Cestou
„Tak, Leni, dlej! Snídejme sv.
Haštala."
„Jsme žalostném a zvolala, lomíc rukama: žebráci! mžeme vzíti hl a mošnu a mžeme jíti žebrat." Petr hodil okem po podobiznách. „Dej sem snídani!" ekl. „Prozatím jen se tam ukážeme; uvidíme, co se dje. Možná, že nebude tak zle. Snad nebude teba dát penz, aneb aspo ne všecko. Njak se to snad obejde a zachrání." Leni pišla ve stavu
Te
Myslil te na to, jak šastn dovedl uchopiti se záležitostí po bratru zmotaných. Jako centy spadla mu s mysli tíha jeho vku, zvýšená mrzoutstvím, skoupostí, samotou, sestiným vlivem. Již nebyl by ani uvil, že v zbylo ješt tolik z bývalého Petra, ústupného a ochot-
nm
ného, tiše pracovitého, neskonale dobráckého.
Byla distvých
tato
snv
stránka bytosti jeho dávno již
o štstí, nikdy
neuskutenných.
pohbena v ssutinách mlaNa ssutinách této bývalé
Sofip Podlipská:
1}
vvustalx luxUaOi, tnii, rulík a blín. A to byl te oii. A'duši lidskou? lovk prekv.apuje sebe iiekdy sebou sam a pak okeje, vidí-li sebe, jakj'm býval drubdy, takoka z mrtvých vsi to ml by pak hledti v mysli udržeti navždy. váti Jak molila Petra takto vzpamatovati chvíle omámení, jest hádauknu psychologickou. Kdož ví, co psobením vzncujicího nápoje v tch ii*'vech, v tom mozku zavitém kolem nastádaného majetku roztálo tak, znova hýbal cit, jn volnji koloval život a že se v znova v ušlelitilošti
kdo kdy
/.ivX
—
nm
nm
i
nebyl ani te ješt úpln stízliv? Jisto jest, že tím umrtvený? posud siln ovládán noními vidinami a jakýmsi kouzlem, vycházejii iiu pro z rodinných podobizen, které jej bez pestání magneticky k sobe 1
pitahovaly.
Leni dala se trochu ukonejšiti bratrovými slovy. Nebylo tedy ješt Vidla opatrnost že by mly býti vydány ty milované peníze. Petrovu a dvovala jí. Ostatn, byla tu ješt ona, aby zamezila tu vóc. Nebyla by mla doma Bylo jí nyní vhod, že pjdou k Norbertovm. pece jen žádného pokoje. Oblékla se peliv. Vzala na sebe svj dvacetiletý plášC a desítiletý 1 klobouk, rukávník, za kterým se celá mohla schovati. Uschovala všecko peliv ped' Nepromluvila pi snídani ani slova. odchodem, zamkla prádelníky, skín a truhly, pak ješt celý byt. U dveí pokropila sebe i bratra z kropenky svcenou vodou. V kuchyni nesmla se Zuza, stará posluhovaka, nieho tknouti, dokud by sleinka
jisto,
,
se nenavrátila.
Klíe od Zuza
mla
spíže
devníkv,
a
od
jen povolení drhnouti zatím
pdy a sklep byly uschovány. kuchy, pavla a schody.
Mezi tmito pípravami Zuza odvážila se ptáti: „Kam pak dnes Což je njaký památný den? Bude sloužena mše svatá?" Leni neuznala za vhodné odpovdti. Kývala jen hlavou a šeptala si: „Ba ano, mla by se dáti sloužit mše svatá." Pi tom vypadala, jen do hrobu ji položit. Konen vypravila se s bratrem z domova. Ješt se úpln nerozednilo, ale svítilny v ulicích byly uhašeny. Na jasném nebi bylo vidti jitenku a obloha celá tonula v blavém, sladkém kmitu jitním. Stávalo se vskutku jen tehdy, byla-li sloužena njaká smutení mše na památku nebožtík, že Petr se svou sestrou spolené vyšel z domu. A tu vycházel obyejn on o njakou minutu díve ze vrat než-li Leni. Také dnes šel o nkolik krok ped ní. Ona jej sledovala opodál. U kostela na ni pokal a oba vešli do klenby posu zatmlé. Obdaili hojn žebrácky a svíkové báby. Pak posadili se za sebe každý do jiné škamny, což bývalo jejich zvykem, a,>». e. ^ se modlili, a modlili se. oba stejn vroucn, houževnat, vášiil
>
vydati
Každému pohybovali
se rtové jako mlýn a Leni stenala nahlas^ na rženec, jehož lesklé kuliky jen jen lítaly mezi jejími prsty. Oba slibovali Pánu Bohu mnoho mší a svatému llaštalu nový obraz, jestliže se záležitost štastn skoní.
Slza
za slzou padala
jí
Lidské vely
15
Bylo po mši a ohrožení bohái vyšli zdlouhav z kostela, opakujíce ješt a ješt své prosby a modlitby. Ale potom již neváhali a ubírali se v obvyklém poádku jeden za druhým k Norbertovic píbytku. Byl to posud týž píbytek, do kterého mladá Karla Vyskoilová se byla provdala a paní Norbertovou se stala. Po svatb za týden vystrojila tehdy mladá paní slavnostní obd, ku kterému pišla i teta Leni.
Pak byla tam ješt tikráte pi krtinách dtí. Ale od krtin Emerichových nepekroila toho prahu, za kterým ji vše pálilo a uráželo, zaínajíc od mladé paní, která jako královna sloužiti si dala, až k vyfintným, drzým služkám, které se tet Leni posmívaly, což jí neušlo. K dtem Karliným cítívala Leni asto mocné hnutí a tiskla jo nkdy upímn k srdci, avšak ten pocit byl ztrpen ihned, pozorovala-li, jak dti pivykaly od útlého dtství nesmyslnému, v oích Leniných, pepychu v obleku, ve strav, ve všech zvycích. Proto bylo všecko zvaní Norbertovic marné ješt v dobách jakéhos asem ze všech návštv u netee a nechala tam švagrovou s bratrem choditi. Kdykoli tito se však navrátili, mívala tolik pichlavých poznámek, že nikdy neprošel takový iiávrat bez následující pak mrzutosti. Paní Vyskoilová jej pokaždé oplakala. takéhos rodinného míru. Leni se vyzula
dom
Akoli Petr pi hádkách
le
pesvdení
nemohl pece
své ženy a sestry mlíval,
Bývalo pak též jemu víc a více nepíjemno choditi k nevlastní dcei a také se z toho vyzouval, až se stalo dokonce zvykem, že tam chodila matka sama, až po krátké nemoci zemela ped pti roky. Kdykoli dcera i s dtmi navzájem picházela k matce, paní Vyskoilová hledla pohostiti je v zadních pokojích, kam Leni nepicházela. Neb tato bydlila po smrti svého otce u bratra i švagrové, jakkoli tžce se rozlouila s bytem ve Hlemýždí ulici.
jinak,
ve svém
straniti
seste.
Ale nechtla tam hospodaiti sama i lákala bratra stále, aby se tam se ženou, z bytu velmi pohodlného, který ješt Pavel byl zaídil a obýval, když se oženil. Tomu bránila se její švagrová a nepovolila Teprve po smrti její mla Leni tu radost, že zase sídlela a vládla jí.
pesthoval
v
rodném domku. dti ke své babice picházívaly, bývalo Leni Byly pece dvakráte s ní spíznny. Tu najsou odchovány v nenávisti k tet a k ddovi, až i ten Dti bály se jí. Nkdy lákávala je k sob njakým laciným který dosti tžce se odhodlala dáti tcíi nkolik krejcar. od nich za to, by u ní vytrvaly a tiše posedly, a tu jim
Kdykoli Norbertovic lito,
že k ní více nelnuly.
ríkávala,
že
tomu uvil. ilárkem,
za
Pak žádala kázala, by byly šetrnými, pracovitými, vypravoval? iim pípady rodinného neštstí, až jim vlasy vstávaly a ony s pláem o ^ ekly. Tu rozhni^ vala se na teta Leni a dlouho nechtla je Prohlásila, že jsou to dti z gruntu pokažené, z kterých nikdy ^^v, jbude. Po onom hnvu rodinném, který vznikl o Nový rok, po smrti paní Vyskoilové následkem sporu o ddictví, bylo ovšem nadobro vše petrženo mezi Vyskoilovými a Norbertovými. ''
n
'
'
Sulie PodiipHkú:
Iti
To tolika letech, hokostech a odcizování hledali nyní asn ráno oba starci dm, kde jejich píbuzní bydlili. Ani jeden ani druhý nepišli mnoho let na Václavské námstí a nemohli dlouho najíti ten pravý dm. sám byl znova zízen. Konen Mnoho bylo v okolí jeho pozmnno,
dm
zdálo se jim, že našli ten pravý, a vešli.
„Je to zde opravdu?" tázala se Leni na schodišti, pehlížejíc nepátelským pohledem stukaturskou práci na zdech, na sloupech a pilíích a
vkol
celou úpravu dokonale elegantní.
Petr dostoupil do prvního patra a ekl:
„Je to zde. Jen
poj! Na
tchto dveích je nápis." Leni vystoupila tedy za ním. Dvée byly zaveny. Ani kliky u nich Petr i Leni hledali njaký zvonec. Ani toho nenašli, neznajíce zaízení zvonku pomocí elektrického drátu, kde dostaí stisknouti mal\ nebylo.
knoflík.
Dívali se jeden na druhého a byli by vyslovili své podivení a poli-
tování nad takovým vchodem,
Jak dostati
se
kdyby jim to bylo stálo té chvíle za ec. ekali nkolik okamžik, zdali by
tedy do vnit?
dom nehnulo a v byt Norbertovic tak Ani služky posud nevstávaly. Byla tomu práv asi hodinka, co paní Norbertova, hlídajíc po celou noc každé hnutí svého muže,
nkdo
Ale nic se v
nevyšel.
nebylo šramotu. posléze usnula.
Také dvata i Emerich zdímli si teprv nyní po noci v úzkostech probdné, kde každé chvíle nco hrozného oekávali. K ránu dali se pak též ukolébati tichem niím nevyrušeným. „Odejdme tedy zas," mínila Leni. „Co tu budeme státi, jako ." bychom byli žebráci my .
.
Petr šení
své
neodpovdv návštvy,
rázn
jí,
stál
kivil se obliej a žloutl. Paní Norbertova, jež spala
mužovou
ložnicí,
ekaje na úinek
zaklepal.
tu všecek
rozilen,
práv
vedle
s
tepajícími
tohoto ohlážilami.
Len
pedpokoje v kabinetu ped Nemohla se však úpln
slyšela ze spaní to zaklepání.
základ toho zvuku sen. Paní Norsnu ve vzení se svým mužem a slyšela to zaplna úzkosti. Jakési matné pedstavy ji dsily,
probuditi. Její obraznosC utvoila na
bertova vidla
sebe ve
klepání. Tiskla se k
jako by oba
mli
nmu
n
na popravu a jakoby pro picházeli. Norbert „Nebylo to nic. Zdálo se ti to jen. Nikdo neklepal." Ale jen domluvil, zaklepáno podruhé. Spící paní proniklo to sluchem a všemi ji
jíti
konejšil:
nervy. Zastenala ze spaní a budila se. Ale vazba spánku byla tuhá. Mlat:
od i)írody dar dobrého spánku a sluchový dojem splynul podruhé ve snu s hrou obraznosti. Nebyla více ve vzení, ale ve hrobce, naklonna nad mrtvolou svého muže. Po zaklepání otevely se dvée hrobky a ern zakuklená postava natahovala k ní ruce, by ji popravila. Nešastná spící žena svíjela se v úzkostech, bránila se Pavla byla první, která se úpln probudila prvním zaklepáním. Vyskoila. Pot vyvstal jí na ele. Co znamenalo to klepání, kde bylo .
.
.
možno zvonit? Pinášel nkdo njakou hroznou zvst? i byl tohb' zpsob, jakým se ohlašují od soudu, picházejí-li zatýkat? Detinsk; domnnka. Hned ji opravila. Pece cítila strach a hrzu. Oblékala s.
Lidské vely.
17
chvjícíma se rukama a mezi tím doufala, že se suad mýlila, že mla ve kterém se jí zdálo, že se klepalo na dvée. Slyš: Buch-buch-buch. Podruhé, rozhodn silnji. Všechno má svj výraz nejen zpívaný zvuk, mluvené slovo, stisknutí ruky, ale i kroky a samo zaklepání. V tomto zaklepání bylo cítit cosi naléhavého, písného, sen,
:
dsného. Pavla z nho cítila, co dlo se v Petrov duši a do jeho prst pecházelo, když podruhé klepal. „Mj Bože! Mj Bože!" naíkala tiše. „Kdo jen to klepá po ránu? Co to mže býti?'' Nemohla se odhodlat jíti ke dveím, ptáti se, kdo to jest, a pecházela pestrašena po pokoji. Tu bylo zaklepáno pánovit Petr pravil pi tom své seste: a. oste. „Te klepám naposled. Neodejdu a nikdo mne tu více nespatí." Zatím otevela služka v rozházeném obleku dvée a trhla jimi nevrle. ^Kdo pak tu bouí?" zvolala. „Kdo se to opovažuje? Co tu chcete?" tázala se neuctiv. „Což neumíte zazvonit, že tak bouíte?" Náhle zarazilo se to v proudu bitkých slov a jakýsi pud jí pijdou-li ješt,
dve
pravil,
že tohle nejsou lidé,
kteí
se
mohou
takto odbývati,
jakkoli se
zdáli prostými.
neodpovdli, Petr vkroil beze slova do pedpokoje a Leni Pochmurný, písný výraz tch starých tváí vstil také služce nco neobyejného a též ona zaala báti se jich. Nicmén nedala toho znáti a mila jejich podivínské postavy uštpaným pohledem. Petr tázal se zhurta: „Kde pak je pán a paní?" „Spjí," odsekla služka. „Snad nebudete chtít, abych k vli vám je Oni
jí
šla za ním.
budila."
zvolala Leni nejvýše rozhorlena. „Vždy jak jsme tu vítáni a váženi." Ale mezi tím již Pavla vybhla a div nepadla k nohám starému párku, jejž poznala po hlase. „Ddeku, tetiko, probh, odpuste! Prosím, pojte dál do mého íi sestina pokoje. Tatínka i maminku hned zavolám. My jsme všickni ješt spali. Proto jsme vás ihned neslyšeli." „Vy jste mohli spát?" ekl vyítav. „A rodie spjí dokonce ješt! A my jsme noc probdli k vli vám. Starosti nám rozrývaly srdce. Ah, jdtež! Jdtež! Vy nestojíte za naše úastenství. Poj, Leni, vrame
„Pojme, Pete, odtud!"
Tidíš,
dd
Dobe, že jsme tu ekne podobizn svého „Ach, vždy jsme se.
byli,
že jsme to vidli."
bratra. nespali,
Petr umínil
Chvl se všecek hnvem. vždy jsme noc proplakali
si,
že tohle
a teprv k ránu
se na mne pro tu nezvedenou služku. Pojte do teplého pokoje, zdo je všude zima. Ach, nechote od nás! Vy jste mli tedy slitování! O mjte ho jen
nás to
pemohlo," naíkala Pavla. „O, prosím
vás,
nehnvejte
Ach, jak bych vás chtla milovat! Vy nevíte, jakým mi vaše pítomnost! Vy jste tedy dobí! vám to zapla!" Starci byli jejími výkiky, jejím hlasem pekonáni a dali se jí vésti íilvrze dva pokoje, naplnné leskem moderního komfortu, pes mkké koberce, kolem obraz, záclon, etažer a konsol. Otevela svj pokoj, neb •dla, že Karla také již byla pehodila ržový župánek s bílou atlasovou ozdobou. Sama mla ranní oblek z kažmíru bordeaux barvy, zlatým chvilinku ješt! -téstím je
Bh
Soli,'
Ijí
l',MHi|.-k;i
:
Noiiiyslihi te na dojeni, který musilo initi celé lemovaný. Zapomnla také docela, že byly obleky ua staroušky. posud rozesteuy na dvou keslech dívího pokoje nádherné plesové obleky, její a sestin, jak je tam byla vera švadlena dala. Klopýtajíce pes koberce v pokojích posud šerých, starci užasli, vstoupivše do roztomilého boudoiru sleen, osvtleného kištálovýra lustrem, vyšívihiíni
okolí a jejich
visícím se stropu.
Leni zstala státi na Petr vešel naped a zatoil se neobratn. prahu a chytila se aksamitové portiery. „Kde to jsme, brate?" zvolala, mávajíc velkým rukávníkem kolem hlavy. „ToC je nádhera msta Ninive a Babylonu, Sodomy a Gomorrhy.
A my
ubozí
stídmí pracovníci máme Za tuto híšnou nádheru
groš za tohle
?
Na
máme
stará léta
dáti
poslední,
máme
tžce nastádaný krev a všecko ? ode dne do dne?"
dáti svou
býti o vše oloupeni a pracovati zas
ua kolena, a schovala si hlavu v záclon alkovn a držela se za hlavu, prstem jako Leni pistoupila k plesovým oblekm. Ukazujíc na „A co je na živé dkazy tžkého zloinu, zvolala vískavým hlasem Pavla
padla,
štkajíc,
alkovny. Karla skryla se v
n
:
tohle? Sleinky jsou pichystány
do plesu v tomto obleku? Ale co to znamená? Jakou hanebnou komedii hrály jste si vera s námi? My> poctivé duše, nemohli jsme spáti; chtli jsme se ustrnouti, odpustiti a znova se obtovati. Ale tohle jde pece nade vše, co se kdy špatného dlo. Mluvte, co chtly jste vera u nás, vy uezdárnice? Potebovaly jste našich poctiv vydlaných penz k zaplacení tu tch hadrv a krám?" „To je nad mou sílu," úpla Pavla, lomíc rukama, a padla obliejem na podlahu. Karla dodala si nyní mysli, vyšla z úkrytu a pistoupivši k tet, ekla: „Tetiko, odpuste, že jsme vás vera pobouili a obtžovali. Myslili jsme vskutku, že je náš otec ve krutých nesnázích. Ale zatím, než jsme se od vás navrátili, našel nový pramen záchrany a dnes vyrovná se všecko, aniž budeme více u vás za nco žebrat. Nebojte se,. nepijdeme nikdy více." Teta ped ní ucouvla, pemila ji a ekla: „Dnes pjdete již zase do plesu a povedete dál ten bohaprázdný život, který vašeho otce zavádí k špatnostem. Dnes zakryje ješt svou podlosf a nechá to vše býti^ až to zase propukne. Ale co je mi po tom Tím lip pro mne a pro mého bratra, že je tomu tak. To vám však povídám: až vašemu otci ten jeho nov nalezený pramen opt zanikne, neopovažte se pijíti k nám ješt jednou. Byla bych schopna vás vyhnat. Rozumíte? Ode dneška, odíkáme se vás slavn, já i ddeek. Neznáme vás více. Pete, pojme," ekla, obracejíc se k tomuto, jenž po celý tento výjev tup do okna byl hledl do mraziv jasného vzduchu. On hled stále z okna, pravil: „Kde pak jsou rodie? Spjí ])oád ješt? Což není možno je vzbudit? Jsem-li už jednou zde, chci s nimi promluviti, než odejdu, bych zajisté více se nevrátil." Pavla vzchopila se mezi tmito slovy ddovými a podívala se smutn na nho i na tetu. Co teta mluvila, bylo jí hrozné, ale hroznjší bylo, ím Karla nemoude tetu popudila. VždyC byl ten pramen pouhou smyšlenkou. jíti
!
Pavla vidla vci jasn.
Když
dd
a teta pišli, byla by je radostí zulíbala.
Lidské veely.
Ydlaf,
ruce
jediné v jejich
že
19
možné vyváznutí
je
z
nešastného po-
stavení.
„Pjdu
ekla
pro rodie,"
kámen by
že
s
„Pjdeme tam
„Eh, co!" teta rozhodovala.
abychom piti
pízvukem a pohledem tak dojemným,
byl ustrnul.
se
sami.
Nejsme
cizí hosté,
Nevídáno, abychom je nemohli pekvapoj!" velela Pavle a šla ze dveí s rukávníkem
se musili dát opovídat.
Tak
v posteli.
naped. Byla patrn podezívá a nechtla, by nef Oekávala ješt nové pobuující dkazy Obávala se, že Petr není ješt dosti rozhorlen, niemnosti této rodiny. a chtla jej míti docela na své stran, až by se dále ješt pesvdil o dokonalé lehkovážnosti a ošemetnosti tchto píbuzných.
Nedalo se
nic namítat.
byla na její návštvu pipravena.
Avšak Petr nechal
jíti
ji
Posadil se u okna a schoval
samotnu.
si
obliej ve dlaních.
Pavla sledovala
otevírala
tetu,
nmým
ped, ukazujíc
ped
posukem, kam má
ní
dvée, pouštla
ji
vždy na-
jíti.
Tak pišly spolu do pokoje, ve kterém paní Norbertova byla strávila kde ji byl posléze vydsil tžký sen, zpsobený zaklepáním
tuto noc a
otima.
jejího
Tetí jeho zaklepání vzbudilo minulých
sn
stála té
shrbené postaviky
chvíle
pak
již
Avšak nemohla se matné obrazy
docela.
chytajíc se za hlavu, a
kolem
táhly v mlze
Kdyby byla šerné,
ji
Sedla na divan,
vzpamatovati.
ní.
u dveí a kdyby byla mohla vidti pí-
otima
a tety,
byla by snad
hrzou
omdlela.
Stáli tam, jakoby byli soudci vyslanými z podsvtí, aby žádali útiiv
od tchto
lidí
toho,
z
eho bezprávn
užívali.
Ona
vstala a
štvána, vešla do ložnice svého manžela zcela tichounce
s
Teta Leni a Pavla jedné strany do pánovy,
visící
s
nepíjemn
stropu,
se
ji
nepokojem
....
tedy nezastihly v tomto pokoji, který vedl druhé do paniny ložnice, a ve kterém lampa, adila.
znova popudila, kdyby na dvée matiny matku šetrn na neobvyklou návštvu piOtevela tedy bez okolk dvée.
Pavla
cítila,
že by tetu
ložnice zaklepala nebo jakkoli pravila.
Matina
ložnice byla prázdna, postel netknuta. Teta stála za Pavlou
jako inkvisitor,
ohlížejíc se
po všech koutech.
„Kde je tedy matka?" tázala se popuzena již mrou nejvyšší, a její zraky dlely hnviv na atlasové pokrývce, krajkami zdobené, na battistových vyšívaných poduškách, které porovnávala se svými kanafasovýrai peinami. „Je tedy u tatínka," šeptala Pavla v úzkostech. „Probdli hroznou noc."
asi
spolu
Plaíc hlasité, letla ke dveím otcovým. Teta v patách za ní. Teta Pavla naslouchala u dveí, ale slyšela jen tlukot vlastního srdce. mla netrplivé hnutí. Pavla musila otevít.
Sofie Podlipská:
20
VI.
Pokoj byl zatemnlý, záclony byly spuštny. Lampa hoela na stole. pozadí stálo otcovo lože. Pavla vidla sedti matku na pelesti. Vidla Pavle sevelo to iíadra. Ani otec, ani matka nepohnuli se. otce ležeti. „Malinko," ekla tiše a bez dechu. „Teta Leni je zde."
V
„Jsi ty to, ]\Iatka núhle vykikla, že se to celým domem rozléhalo Pavlo? Dít!" zvolala pízvukem jako šíleným. Vstala a te bylo vidt, že mla vlasy zcucháuy a odv na sob roztrhaný. „On je mrtev!" kiela znova hlasem srdce rvoucím. „Podívej se! Mrtev!" Leni zavrávorala ped ní, ale veškerá krev, posud hnvem kypící, v ní zledovatla pi výkiku Pavlin, s iiímžto matce na prsa se vrhla. Co dlo, mluvilo se potom? První chvíle, jež následovaly, byly zmotaným klubkem. Pavla byla omráena. Matka, ped tím dlouho tichá v nmém bolu, plakala nyní usedav v jejím náruí. O Leni nikdo se nestaral a ona zaražena pistoupila k mrtvole. Oekávala, že ji najde krvácející, s obliejem zohaveným, ale Norbert ležel tu klidn, jakoby spal. Jeho obliej ml mírný výraz. Byl to posud pkný obliej. Leni sehnula se k nmu, by se pesvdila, je- li mrtev. Nebyl to žádný omyl. Pavla bžela k otci a vrhla se na nj s pláem, zatím co Leni vy:
hrnovala záclony.
on snad jen spí," šeptala dívka, berouc jeho ruku do své, k ústm, zahívajíc ji na adrech. Výkiky a hlasitý plá pilákaly Karlu i Emericha. Služebné objevily se mezi dvemi všecky ustrašeny. Jenom dd sedl sám u okna v dívím pokoji s obliejem posud zakrytým ve dlaních. V pokoji zesnulého ozývaly se výkiky a otázky ve všech tóninách bolu, hrzy a udivení. Každá otázka byla sledována smutnou a zdrcující odpovdí: „Bohužel, stalo se." A dlouho nebyla vyerpána žalozpvná, chaotická ta hudba lidského bolu, nemla konce, víila sbsile dokola a nebylo pomyšleni, aby se ta boue utišila. Nebylot tu jediné osoby, která by byla mohla vlíti utišujícího oleje na pobouené to vlnobití. Jedna ze služek, doufajíc, že snad pevezme tento úkol starý pán, o nmž te už vdla rovnž jako její spoludružky, kdo to jest, došla k nmu a zvstovala mu hroznou novinu nkolika slovy. Petr pozdvihl hlavy. Chvíli díval se do prázdna s výrazem podivným, pak ekl pízvukem rovnž podivným a cizím: „Tak pece?" Více nepromluvil. Nežádal si vdti nic bližšího. Zstal na svém míst a jeho oi zachytily se do vzorku koberce u jehou nohou, jehož malé pestré bludišt sledovaly. Ale jeho vnitní oko hloubalo se ve bludišt obrovské. Vidl v duchu hbitov Olšanský a krásné topoly nad hrobkou své rodiny. Do vrchol tch topol byl se zahledl o pohbu své ženy, a kdykoli ji u hrobky navštvoval, vždy zatkal jeho zrak zase tam. za to, že tam na chvíli snad uvízla ženina duše, než pozemské žití navždy „Ale
tisknouc
ji
Ml
21
Lidské vely.
Te
musil uprosted zmatku toho domu na ty topoly mysliti. Nepochyboval, že skonal Norbert samovraždou, a mráz jej obcházel. Byl vychován ješt v plné hrze z tohoto inu lidské vle, bouící se proti zákonm pírody. Vil urit v peklo a myslil si svého píbuzného, otce vnuk své ženy, pímo lam cestujícího. To bylo tak trapné, tak nesne„Co je mi po sitelné, že by nebyl mohl opakovati, co íkal v noci: nich?" Jak pak mu do nich nic nebylo? Ach, cítil, že krev není voda. Cítil, jakby te krvácelo srdce jeho žen, kdyby tu byla, a nemohl ubrániti se, by mu nekrvácelo místo ní. Tento div lásky, jakých se dje tak málo docházejí povšimnutí, nedovedl si vysvtliti jinak, než-li mnoho, hrzyplným jakýmsi vlivem strašidelným. Vzal si do hlavy, že duše jeho nebožky ženy kolem nho se vznáší, obchází, snad mu klne. Tak sedl jako pikován stále na témž míst a bál se pohlednouti kolem sebe, aby neml njaké vidní. A pece neušel vidinám. Vidl lidí v duchu Norbertovu mrtvolu zkrvácenou, zohavenou, slyšel o tom pípad, proklínání poškozených jeho deficitem. Vidl hanbu v podob hnusného bahna lpíti na celé rodin, na památce poctivých jeho rodi, na vlastním jménu. Slyšel, jak se íkalo: „Ten starý lakomec je vším vinen. Nedal dcei vna, jak jí náleželo, po smrti ženy upel jí ddictví pod záminkou, že jeho žena nemla nieho, když si ji vzal; co mla, že on jí vydlal. Tak pišla dcera o ddictví, ale ona vdla, že jí patí, a proto spoléhala na to. Krátce, co se stalo, zavinilo lakomství opustila.
a
ei
otimovo." Takové hlasy Petr slyšel v duchu a trápilo jej to. Již cítil, jakoby na lidé prstem ukazovali. dobe, že nebyl mezi lidmi oblíben, a cítil každý temný pohled, s nímžto u lidí se setkával. Také nestál o nikoho a žil samotásky se sestrou Leni jako starý medvd se svým
Vdl
vdcem.
krotitelem a
dom
smutku rann ve svém nitru, plném vyplašen z klidu, jaký mívá medvd ve svém brlohu za zimního spánku, nemohl také ješt odolati obav, jaký bude míti poheb Dále pak, co tu sedel v
starých jizev,
druhdy jeho zetm. Domýšlel se, že ho na hbitov, nýbrž za hbitovní zdí. Buto zapomnl, že již pestal tento brutální obyej, anebo nestaral se vbec o tuto vc. Za jeho mládí byl tento obyej ješt v užívání. Samovrah býval tehdy pohben asn z rána bez prvodu a bez knze. zajímala a trápila jej nejvíce otázka, ml-li by jíti na tento poheb anebo ne. Nevdl, nepochopil, jak to mohlo býti, ale slzy vstoupily mu do oí, jemu lakomému otimovi niemného zet. Vru. Plakal a v plái vidl vrcholy velkých topol, zvolna se klátících a pouštjících do snhu poslední ješt zapomenuté na vtvích listí. Jeho chvjící se rtové šeptali: „Vždy mu na poheb pjdu, Lizinko, upokoj se. Pjdu, si ekne Leni, co chce, to bude jaké chce. Jen mi nevyítej, že jsem to mohl zameziti. Ano, chtl jsem. Vždy to víš. Což jsem dost nepospíchal? ten saraovrah, který se nazýval ani nepochovají
Te
a
a
Pro nepokal?" Spínal
zvuky.
ruce v zoufalé
Slzy padaly
mu
modlitb a
na ruce.
z
hrdla vycházely
mu
nesouvislé
(Pokraování.)
Jos
Vejvaia
.
Ztracen ý. Obrázek podhorského Mvota od Joa. Vejvary.
I.
V tiché domácnosti.
mstské
tvrti, „Na obci" zvané, zrovna pod hbitovní zdí» uprosted košatých strom, starý, skoro vetchý baráek. je na tom miste úhledný domek a ped ním zahrádka s pepestrým kvítím. Ze starého stavení nechali tu, jakoby na památku, tabulku nad domovními dvemi, nesoucí nápi stál
Te
No. 251.
takka ani nepoznali. Stromy na pokáceny, strá podle možnosti urovnána a posázena štpy a i kolem do kola zíti samé novotiny. A ve vnit stalo se nejinak. Staroeská veliká kamna, skoro až do samého stedu zabíhající, zboena a postavena nová, s lesknoucími se kachly, chudiké a ervotoinou už hodn prolezlé povály ve strop nahrazeny jinými, hezky natenými. K zadní stran domku jakoby pilípnutá je kolna na díví, do sklepa vedou schody ze sín a ne jako díve, ped stavením pod okny. Po odsthování prvjších majitel bylo tu všeciko Bývalí
stráni
nad
majitelé
by
se zde nyní
domkem valn
ern
zjinaeno. Vetchý ten baráek obývaly dv rodiny: Josefa Vondráka, byl jeho vlastníkem, a Závodského a sdílely spolu jednu svtnici. tyto
dv
rodiny, které
který
Mimo tam ješt vnouek
dohromady ítaly sedm len, byl íkali, kterého tam dali v opatrování jeho
Vondrákv, Pepáuek, jak mu rodie, tovární dlníci.
Svtnika
píliš prostranná, ale vmstnali se tam všichni po své práci odešli, stará Vondráková poklízela a smj ila. Mla ráda všecko na svém míst a všecko jako když z oka vypadne. Všakt to taky jen hrálo Hned jaks pišel do vnit, padl zrak tvj do levého rohu svtniky, kdež visel naklonný veliký, pozlacený a ervotoinou skrz na skrz i>rovrtaný krucifix, pod nímž lampika z erveného skla neustále hoela. Vondráková vyprávla, že ten kiž jí pi-
dobe.
Když
nebyla
ostatní
!
nesl její ddeek až z Vambeic a že je dotýkaný. V pravém rohu stál tžký, dubový, ze starodávných dob pocházející stl, kolem nho po dvou stranách takovétéž lavice, v prelí pak, naproti oknu, sklenník a v tolik pestrosti, že až zrak pecházel. Byly tam všelijaké kížk}, matiky, rzní svatí a svtice, vše z dobrého porculánu vyrobené, dobe postíbené aneb pozlacené a ve Vambeicích dotýkané. U dveí, po pravé stran, stály dv postele, naproti nim starodávná kamna. Nad kamny ve strop, povály dobe klenutém, upevnny hrázky. Ty byly k sušení prádla. Kolem kamen zas na dv strany lavice a na té jedm sedával za pošmurných a jiných, na erstvý vzduch nelákajících dn od rána do veera starý voják z válek Napoleonských, blízký to i)íbuzny
nm
ztracený.
23
Karly, jak Závodské k vli snadnjšímu rozeznání pezdíváno. Nebyl jim na obtíž a akoliv ani prstu k njaké práci piložiti nemohl, trpli ho tam pece. Star<- Vondráek byl dlaždiem a v let sem tam po mstech po
tetky
—
—
Vondráek.
V zim
odbývaly
svtnice pi kmitu lampy, zavšené
se v útulné
nad stolem, každodenn besedy.
Pišli tovární dlníci a dlnice ze sou-
usedlejší picházeli si sem s tím starým vysloužilcem i staí, nynjších asech pohovoit. Tihle poslednjší rozsedli se na lavici kolem
sedství a o
Icamen a mladí zaujali místa u stolu. Z poátku mluvívávali o všedních, obyejných vcech, pak pro kratochvíli malovali Pepánkovi panáky, domy To aby mli od nho pokoj, když se pustili do a jiné takové tretky. hraní. Hrávali „erného Petra", „zmrzlíka", nebo podobné laškovné hry. Tetka Karla, akoliv se spíše hodila tam mezi ty starší u kamen, vždycky radji stála u stolu pohotov, aby mohla „erného Petra" poznamenat. Odbhla ke kamnm, když bylo po he, sáhla do trouby a prstem sazemi oernným udlala „ernému Petru" pod nosem „vousy". To bývalo
smíchu Jindy,
ped
takhle
vánocemi,
hráli o jablka,
oechy
a pokroutky.
Když se hry nabažili, ti, kdo vyhráli, louskali a pi tom hovoili o všem možném. K desáté pomalounku se jeden po druhém vytrácel. V let, že bylo milejší posední venku, scházeli se zas nad barákem pod stinné, umístna.
košaté
stromy,
kolem nichž
drnová
sedátka
peliv
byla
Pod starou hrušní, která své chutným ovocem obtžkané vtve na samou stíšku baráku sklánla a tak ji ped vlezlou horskou meluzinou chránila, sedával Francek a uil Pepánka v slabikái. Bželo Pepánkovi
ml
už na šestý rok a za nedlouho
Nkdy
k nim pišel
potají
s Franckem do školy. Vondráek, ddeek, a poslou-
chodit
starý
chával je.
„Ty
budeš
To íkával
víc umt, než uení do hlavy šlo.
pomalu
mu
Pepánkovi, jak
to
ale
jen proto,
aby
tvj
ten
vnuku
svému
kantor!"
divíval
polichotil
a
se
tak ho
k uení povzbuzoval.
Po uení,
bylo-li
Švestky, jablka a tím
práv ovoce k esání, podlováni
byli
trhaly se a klátily hrušky.
sousedé.
„Ješt budeme spolu jen dvakráte takhle ovoce esat," prohodil Francek k Pepánkovi. „A pro to jen dvakrát, pjdete snad na vojnu?" divil se Pepánek. „Na vojnu ne!" „Tedy kam?" „Je to skoro jako na vojnu. Musím tam zrovna tak poslouchat, jako na vojn."
„Kam
to
tedy pjdete?"
Jos. Vejvara:
24
„Do
fabriky!"
„Jemine! A to do té, co chodí Fanka a Andula?" „Do té samé!" „A to budete mít tíiky takové umazané a obarvené ruce?" „Zrovna jako Fanka a Andula." „Ale budete ran nosit malované panáky, rytíe a mašiny, že?" „To víš, vždycky ti nco pinesu!" „A Vašek Zákouckej má prapor, povídal, že mu ho Bara pinesla taky prapor?" z fabriky, pinesete „A jaký chceš?" „No hodn veliký, já jsem už taky veliký, a na omalované hrázce." „V jakých barvách?" „Víte, polovic aby byl bílý a polovic ervený; takový už je zdaleka vidt."
mn
pinesu ervený a bílý." vyuoval Francka i Pepánka ten starý voják, ale ne ze slabikáe, nýbrž z pamtí. Vypravoval jim o vojn, vojenských taženích, kterých se sastnil, o mstech, kde „ložíroval" a o znamenitých potentátech, kteí mezi sebou války vedli. Na konec jim jako na dkaz pravdivosti svých slov ukazoval rozmanité památky z vojny: starý, zrezavlý bodák, nco olovných kulí, podkovu, pocházející prý z kopyta Napoleonova váleného oe a zlatou medaillii, kterou sice mohl nosit nakabát, jako odznak své udatnosti, že ale z domu nevycházel, ml ji peliv uloženou vedle tch ostatních válených upomínek. Když se tak pustil do obšírného výkladu o tch vojnách a to inil peasto tu i starší rádi zkušenému a kus svta prošlému starochu naslouchávali. Z vojny pecházívala na souasné pomry a události, ty porovnávány a posuzovány s dívjšími asy, pak na hospodáství, emeslo a konen i na továrny. Vtšina mínila, že nepinesly do Cech „Tak
ti
Nkdy
—
—
e
nic dobrého,
co se jen lidí nadosmrti v nich zmrzailo, a že zde chudého lidu jist tolik nebývalo, dokud tu nestály. „Ale když je te skoro každý chudý nucen, aby do fabriky chodil, nechce- li jít žebrat. Jiné práce málo, musí se vydlávat tam, kde se vydlávat nechá," prohodil na to nkdy starý Vondráek. Zastával svým výrokem své dti. Byl by rád dal Francka nkde k mistru do uení, ale v téhle fabrice hned vydlává, tebaže z poátku málo. Pomáhá si už v mladých letech k výživ . Hntlo ho to. Uvažoval o tom nejednou, ale vždycky pišel k tomu rozhodnutí, že v továrn pro nho nejlepší, a proto že ho tam, jak vy.
chodí školu, pošle
Na vánoce
V
ty
doby
a
obyejn
„strejc Ignác",
Doma mli
.
.
.
.
svátky
svatodušní vždycky
se
u
Vondrák
tšívali.
Vondrákovi z Hradce Tonda", pekaský tovaryš.
pijíždívali oba starší synové
dlostelec, a z Turnova „strejc ze syna Ignáce velikou radost.
:
To, že se
mu
soudruzi
když narukoval, že se stane z nho na vojn velký pán: „za ti roky sprostý kraán", a on si za dva roky sml pišít na límec po dvou hvzdikách. A i ten tetí, poslední rok, oekával povýšení. Ani sám tolik radosti nemohl míti, co ti staí jeho rodiové. vysmívali,
25
Ztracený.
to druhý syn, Toník, byl všechnm spise k politování než k raChlapík sice statný, silný a pružný, ale to jeho pokašlávání slýchávalo se od lidí starších, na smrC nemocných. Uhnal prý si ten kašel
Za
dosti.
pi
skládáni
obilí.
„Schvácenina," mínil starý voják. „Jen se podle možnosti šeti, aby se to nezhoršilo. S nemocí neradno pohrávat!" varovala ho tetka Karla. vidt, že bych churavl," „Snad to pejde! A není to ani na
mn
odsekl Toník a zase zakašlal, že to všechny „Šeti se, šeti!" mínil bratr Ignác.
^Bude
nejlépe,
Ale Toník
Po svátcích zas
když doma zstaneš," Skoro se si radit.
nedal
pítomné
až zarazilo.
radil starý zlobil,
Vondráek,
mu nemoc
že
vyítali.
odejel.
ml
se „Strýc Ignác" také odejel, tentokrát naposled. Za nedlouho tu tetí hvzdiku na každé mezi své na vždy, a do té doby
ml
vrátit
výložce jakoby jistou. Ale toho všeho se
Pi
neml
už dokat.
dlo a kaprála „strýce To se stalo, když mu bylo dvaadvacet let. Ignáce" na míst usmrtilo. První píhoda, která po nkolika letech tichou domácnost rodiny slavnostním jakémsi stílení roztrhlo se
Vondrákovy rozeila, zamlklými,
nesdílnými,
zkalila a mysli jejich rozrušila.
že k nim sousedé na obvyklé
se
Stali
ponkud
každodenní tácky
pestali docházet. Usedli Trvalo to však jen njaký as a zase šlo vše po starém. picházeli poslouchat starého vojáka, a mladší kolem tžkého dubového stolu ..erného Petra" i „zmrzlíka" zabrat. Francek se tšil, že za nedlouho bude pomáhat rodim vydlávat, a
Pepánek na
slíbené
malované
panáky a na ten
erveno-bílý
prapor.
Prostý život, tichá domácnost
II.
Po píkladu starších.
Franckovi bylo tináct a pl roku. Synkové chudých rodi, kteí dosáhnou takového stáí, už namnoze sami pomáhají svým živitelm vydlávat. V podhoí je ten starý a zakoenný zvyk, že jdou do továren. do tkalcovny, prádelny nebo do tiskárny na kartouny. Tam vydlávají hned, akoliv se teprve uí. Ale za pak ten výdlek stojí Sám by se z toho sotva kdo uživil, tebaže by jedl od výplaty k výplat jen samý chléb a brambory. Za celých dvanácte dn práce pinesl takový malý pracovník zlatku, dv a nanejvýš ti. Za nynjší doby ani ne tolik, ponvadž je dlník s dostatek. I mezi nimi panuje jakási soutž, konkurence, které dovedou praktití fabrikanti vhodn využitkovat. Je to jedna z nepkných vlastností toho podhorského chudého lidu, že jsou uvyklí nejen syny, ale i dcery v nedosplém vku do továren na výdlek posílat. Kde pak také ne, když jim jsou rodiové z msta jaksi píkladem! Ti nepotebují tak strádat a každé sousto pracn vydlávat, jako ta chudina na venkov, a pece své dti do továren posílají. Sob ne k valnému užitku a jiným potebnjším jenom ku škod
Bu
!
.
.
.
'los.
•2i\
Vejvara:
pro že ty své dti radji nemají k n vám v odpov, uyní že pražádné emeslo takka ku krejovin, ševcoviu a podobným že není tel)a mnoho uení, to pochytí každý bhem asu sám od sebe, že se nemuM zvlášt uit a obtovat k tomu dva nebo ti roky; ve fabrice že je lu
A
se té chudiny,
ptáte-li
j\kérau emeslu, uic nevynáší, a
dají
Vyvracejte jim to jejich „lepší" neustále, poád budou lepší. na svém a naposled by vás ješt mli za lidi, kteí je k njakému zlu navádjí, nebo každé novorozen továrního dlníka jakoby už hned v té kolébce fabrice bylo zasvceno ovšem ne tch chudých A ptejte se zase rodi mstských kterým by jistotn nebylo tak zrovna poteba, by dti do továren ii;i
:
'
muohem
|
stát
]
.
výdlek tak
posílali
iní
ti
:
vám
pouhého
z
.
.
—
ani dostatené a
zisku,
druzí k vli
pímé odpovdi
„vychování",
nedají.
Jedni
aby prý ty jejich
mladém vku nco zakusily, jiní z trestu a opt jiní z jiných dvod. To se stalo v podhoí také zvykem, že není-li synek anebo
dti
v
\
'
rodi
svých poslušná, pohrozí jim ^fabrikou", a nebylo a není to pranicím divným, když svou hrozbu vyplní. To snad Jindy je posílávali do svta, te do cizáckých továren.
dcerka
továrnách prostý dlník mnoho zakusí, a dít, z trestu tam poslané, tím vskutku velmi potrestáno bývá. Starý Vondráek byl pesvden, že mu jiní klnout nebudou, kdy/ Francka do továrny pošle. Že byl chudý, vdl každý, proto mu to tak žádný ve zlé pokládat nemohl. Víc ho tížilo, že se mže nedosplý synek snadno rozstonat, jako valná vtšina hoch z továrny: na suchou nemoc.
tch
proto, že v
." ndnvil, ale nt„Ilok, dva snad v té fabrice vydrží a potom dohovoil. Ano, co potom? Ta otázka byla na pováženou. Jinoch ml nejlepší svá léta prožít v továrn, v dusném a nezdravém vzduchu, pi namáhavé práci, tam se snadno nadosmrti zmrzait a pak teprv se uchopit nelio .
jiného
j
.
,
.
„Vždy ty jeho sestry už tam hoí," pesvdoval sama sebe.
chodí
mnoho rok
a
tváe jim
jeii
Pak v mysli i)robíral ty z msta, kteí majetek doma mli a pece sami do továren chodili neb dti své tam posílali. „Není to zrovna dvakrát hezké, že chuasm chléb odjímají," zasteskl. „Jako tuhle ta Valentovic. Ani nevím, co si takoví rodiové myslí. Ovšem, je to prý z trestu, aby jí pekazili lásku, z které už mla robátko ale já mít njaké jmníko, jako že nemám, to bych pec jen neudlal. Je to skoro vtší neest pro rodie, než pro to jejich dít."
bu
Když
„A
se
dlá
sám nemohl rozhodnout, CD
t<),
starší,
po jejich
šel
na radu ku své staré. rozhodla stará Von-
píkhirln,"
dráková.
odpov oekával. Doma nebývalo vždycky a všeho tch nkolik šesták Franckovy výplaty vhod pišlo. Ale sám o své ujm, jako jiní otcové, nechtl rozhodovat. Šel ješt ku svému nejstaršímu synovi, který si z fabrických mozol zaídil malý Vondráek
tuhle
nazbyt, tak že by
krámek
v
.('o
mst. 1--
t--
radil?-
j
27
Ztracený.
dal mu krátkou odpov. „Já jeu proto, abyste ina to potom ve zlé nepokládali." „Chodil jsem také do fabriky a tohle mám z nastádaných výplat,' zas na to syn a ukázal na rzné zboží, v krámku nahromadné.
..Dlejte podle svého,"
Starý tatík odešel.
mže se ho ujmout tenhle, nebo jeho rozumoval. „Akoliv by bylo pro nho mnohem lépe, kdyby si ho vzal k sob jeden nebo druhý hned," dodával. Váhal ješt a pemýšlel ješt njaký as, ale když mu zatanula na mysli slova jeho ženy, aby šel ,.po píkladu starších', když vidl, cosi „Až bude Francek
má
strýc,
letitjší,
dost majetku,"
jeho nejstarší syn z továrního výdlku nastádal a když si vzpomenul, že i dti majetnjších rodi do továrny chodí, tu byl rozhodnut: pjde
pec
jen do továrny, do tiskárny.
Francek valná vtšina
obyejn
už
—
ml chodit ješt pl roku do školy, ale nedochodil, jako dtí chudých rodi a už v mst nebo na venkov, které od desátého roku pomáhají svým živitelm pi vydlávání
chleba.
Tatík jeho šel k ídícímu školy prosit,
aby Francka ze školy pro-
pustil.
„Dobe
si
to jen
pedem
rozvažte,"
nabádal ho pan uitel. „V
tch
továrnách nevykvétá pro takové jinochy štstí."
Vondráek uitel jakoby
mu
ani
nevdl,
chtl
ml na obavy potvrdit!
co že by
ty jeho
to
odpovdt.
Ten pan
vná
„Bude to pro nho škoda," spustil na novo pan uitel, „vzdlání tam žádného více nenabude spíš to, emu se až doposud piuil, zapomene. A pak ta namáhavá práce pro mladého jinocha ..." „Dost jsem se nauvažoval," zahovoil Vondráek, ,.ale když není v domácnosti nadbytek, musel jsem se tak rozhodnout. A za njaký as ujme se ho nejstarší mj syn anebo strýc." ;
bu
Starý tatík odešel.
„Musím se ho ..Ješt mi tu zbývá Francek," promlouval k sob. nejdív pozeptat, chce-li do té fabriky chodit." Zastihl Francka na stráni pod hruškou. Práv pisliboval Pepánkovi, co že mu všecko z továrny pinese. „A ty už víš, že budeš chodit do fabriky?'' ptal se udiven Vondráek. „Vím!"
„A od koho?" „Protože chodí Fanka a Andula ..." ..Budeš tam chodit rád?"
„Budu!" ..A
pro?"
„Že už vám taky budu pomáhat sám vydlávat." Tahle synkova odpov starého tatíka zrovna pomátla. Nebylo divu, že se mu oko zarosilo. .Chuátko, jistotn neví, jak že se asi prostému dlníku v továrn vede," promlouval v duchu, „jinak by tam sotva s takovou chutí šel."
'28
.los.
,Ale
na
^To
,A
inalovaué
ty
Franckovi, když
ddeek
panáky
Vcjvara:
iiczuiiomeite,"
iiiponiínal
Pepáuek
odešel.
víš!'
ten
prapor.'*
^Jen co se rozhlídnu po fabrice a poznám všelijaké barvy."* ,Ach, já bych také rád do té fabriky chodil," zatoužil po chvilce Pepánek. ^Plázíukul A co se ti tam tak líbí?' Poád bych si maloval panáky a domy. A ti „Ty hezké barvy ?•* štrejchýi ve fabrice malujou také panáky „Tam se nesmí malovat!" ^Pro tedy ma^jí takové umazané od barev ruce a kalhoty ?• " „To že nosí tiskam barvy a cídí formy. A takovým budu i já 1
III.
Tovární život.
To bylo v pondlí, když šel Francek do tiskárny prosit Že tam nosíval sestrám snídan a obdy, znal cestu pedobe.
o práci.
Páni ho pijali. Oblékl si modrou zástru a špinavou kazajku a zašel, kam mu kázali: mezi štrejchye. Dokud byl u nich dohlížitel, žádný si Francka takoka ani nepovšiml. Až teprve, když odešel. „Zas pírstek," povídal jeden štrejchý. „Ale chlapík jako hora," divil se druhý Franckov postav. „Jen se té barvy tak neboj, jako ert kíže," posmíval se mu jeden tiska, když ho vidl s barvou zacházet jako s teplou bábou. „Jen ho necht, však on se ostílí," zastával se Francka jeho mistr. život neznal, lehouko by si z tch eí Francek jen se usmíval. Kde pak také ne, když tu kolem do kola samá známá tvá, ze sousedství nebo z msta. Staí a rozumní dlníci také si o tom novém pracovníku zahovoili. „Zas o jednoho ztraceného víc," litoval Francka jeden. Ztraceným nazývají plešatí a od samé práce shrbení tovární dlníci každého lovka, af už mladého i starého, který do továrny jde, aby
Kdo
n
úsmšk
by
tovární
ten
pozasteskl,
ale
bu
si
v
ní
živobytí
„Ale je
„Však
vyhledával.
hodn
to
vykrmený, ten tak brzo nepodlehne," mínil druhý. do roka uhlídáme, jak že mu pjde továrna k duhu",
prorokoval jiný. .Nebylo by divu, kdyby sušce* podlehl," zaal opt hovor první tiska. .Jako ten Matjásko z Kuclielny. Toho paniatuju, když sem poprvé pišel. Byl zrovna tak zdravý, jako tenhle Francek Vondrák, ale
až
A
mli jste se na nj podívat za pl léta. Uinná kosC a kže, že k podivení bylo, jak se ten hoch zanedlouho mohl tak spadnout. než pišla popelení steda, odnesli ho na Koštofrank. Nepobyl pi té
své práci ani rok. * Stisku
=
Mne, holenkové, nesmí žádný
suohá nemoc.
tyhle fabriky
uit znát
29
ztracený.
„A jak
dobe vypadáte?" ptal se jakýs zvdavec. kdy tu neml žádný z nás z tch dob, Tenkrát bylo pec jen lepší živobytí. lovk musel
že vy tak
to,
..Protože pocházím
o fabrice ani zdání.
ješt
pracovat zrovna jako te, ale dostal za to lepší peníze. Když ty fabriky chudším, aby šli do nich pracovat. Já šel taky. tu postavili, povídali Z poátku to s tmi pány ješt ucházelo, ale pak sem pišel njaký cizí
tm
nás
dohlížitel a ten
uml
Strof dával
sbírat!
za štrofem,
mzdu
snížil
a všelijaké novoty zavedl. Ale vždycky nás pi tom ošidil. A na ty mladé dlníky ješt jinší a mnohem horší zlo pišlo. My, že jsme b)di starší, otužilejší, tomu dusnému a nezdravému fabrickému vzduchu jsme nepodlehli, ale ti chudáci, kteí sem pišli zrovna ze školy, to ucítili. Ani jeden z nich tu pes rok nevydržel. Divívám se leckdy sám sob, že se
uerozstu, když
než ty mladé. Tak bylo tenkrát, h," vyprávl tiska.
staré hnáty víc unesou,
ale
ty fabriky postavili.
Nyní je skoro ješt
—
Dohlížitel se vrátil a petrhl další rozmluvu.
Francek dostal
k tiskai, jehož tmi jsou rozdíly. Jeden bývá povahy Jak to u lidí všech tíd a všech stav „No, byl
ped
tys jinší
chlapík,"
liboval
si
si
tovární píšfala
ml dom
bývá.
Francka. „Ten Špicar, co tu všude a ke všemu musel brát
zaala pískat dvanáctou, spchal každý zstal
daleko,
ped
mezi
urputné, a jiný laskavé.
obyejn si
—
Když
ani vynachválit nemohl. I
zlostné,
tebou, byl takový stízlík, že
stoliku."
Kdo
se
branou
na mezi
z továrny.
a ekal,
až
mu
pinesou obd. Dlníci z msta a z nejbližších ddin šli dom. Že mají jen hodinu k odpoinku, zrovna utíkají Proto také v poledne žádnému dlníku cestou ani do ei není a každý jen hledí, aby co nejdíve ten svj chudiký obd odbyl. Však si to veer, po práci, vynahradí! Francek ^Jak se
šel ti
také líbí
dom.
v té fabrice ?"
ptal se ho tatík.
„No, je tam hezky".
„A
co
ti
druzí íkali, když jsi mezi
„Vtipkovali, smáli se, litovali a
Starého ^i
Vondráka
n
nkteí
vešel
?*
hubovali."
píchlo.
„Ale štrejchýi mají taky holky, kterou ty Francka starší sestra Fanka.
si
namluvíš?"
dobírala
„Tebe!" odsekl Francek. „Ale to mne taky musíš vodit k muzikám a na pout, jako ti druzí," smála se Fanka. ..I budu, musíš ale za mne všude platit!" „To by tak hrálo!" Bylo po obd. „Francku, pokej na mne, pjdem pohromad," vybízela ho Fanka. ..Ani bys
mn
nestaila.
Kde pak
ty,
v sukni,
mžeš
tak ubíhat,
jako já."
A již vybhl
z baráku. Cestou dohonil nkolik štrejchý ze sousedství, poprvé chutnalo?" ptal se jeden. ^To víš! Jako kdybych býval celý týden nejedl."
„Jak
ti
.los.
,;()
No,
jeu pokej,
vsiik
uii;i
štrejcliy Kazda, vyschly to hoch,
Vjvara:
Ui
cliut
jejž
kaí.fil
li
bivo
pejde,'
iiji.šoval
li'>
neustále moil.
k jídlu. Kam pak když leckterý celé dopoledne do únavy pracuje a v poledne doma sotva že o lžíci zavadí. Poádn se z nich žádný nenají. Není že je sytý, anebo odjímá chut k jídlu. hladu, ten tovární vzduch Takhle kdyby byla na stole mastná, Spíš toto poslednjší je pravdivé. polévka a njaká peínka, možná že by chuC hned pišla, ale kde pak Leda o velkých svátcích, tovární dlník zaoi)atit si tu raže prostý Jindy, a i tenkrát koupí si jen trochu masa hovzího nebo vepového. od dušiek až do Všech Svatých, po celiký rok, u žádného není vidt Ale jsou jakž takž spokojeni. njaký nadbytek i pepych v jídle stloustne," smávají se asto sami sob. .lovk neví, po Jak tovární píšfala zane hvízdat šestou hodinu veerní, tu dlníci Ale jen ku brán. Ped spchají ze sálfl zrovna tak jako v poledne. aby posekali na známé, anebo aby se tou zfistauou vtšinou stát k domovu, rozlouili. Jesst-li mezi s tmi, kteí pjdou jiným smrem dnem na továrnu a ty své dohlížitele bublali, te, po práci, na všecko zapomnli. Milejší jim je cestou se vzájemn pobavit, obveselit a poškádlit. Dlníci starší, rozumnjší a zkušenjší jdou pohromad. se zazlívat nemže, když si ani po práci pokoje nedají a o tch továrnácli Ostatní jakoby Franckovi závidli tu jeho chaí
se také doje,
bu
!
—
em :
bu
Tm
rozumují.
na
n
e
Prožili v nich
takmé
celá desít
a tu divu není, že rádi
letí,
zavedou.
Ta mladší chasa je bezstarostnjší. Jdou, zrovna jako ti staíci,, hezky pohromad, holky mezi hochy, nejeden se svou vyvolenou ruka v ruce, až k mstu hlasn hovoí, vtipkují, smjou se. Tu neznalému zdálo by se, tihle že mají nejkrásnjší vk a živobytí. Ale kdyby tomu opravdu tak bylo! Prosím vás, jdou mezi nimi holky, a ped tmi se do néjakélio náku pustit A pak jde jich víc a v etnjší spolenosti rád jednotlivec zapomíná na své strasti. Alespo na chvilku. Když pijde celé to tovární procesí jak rádi méšfáci tm houfm za msto, tu teprve každý na celé kolo spustí. dlník pezdívají Štrejchýi se nejradeji mezi sebou perou, druzí o jiných vtipkují, jiní škádlí se s holkami a opt jiní krátí si cestu zpvem. .Jak se ostatní tch všelijakých hloupostí nabažili, zaali taky zpívat. Štrejcliýi písn milostné a nkteré, jež nebyly zrovna pro složeny, jak to u takových hoch obyejn bývá, vtšina notovala písniky „fabrické". Tyto poslednjší skládal jeden tovární dlník sám. Líil v nich bídu svou a svých soudruh; proto jo také každý z továrny nejradeji zpíval. Obyejn tuhlo
pomr
!
—
—
n
:
,Hoj, ty cizí fabriky, co/, jf
to
divná vc:
<ílnik tu svou vejplatu nestrí do kapec.
žádný vejplatu do kapee nedáme: Hoj. z ná^
proto/.c
do
ji
dlan
Hoj. ty naše holky v nich v/.y .se to o nieli ví
—
kdo do aliriky ciiodil. v.k'mu porozumí I"
lehouncí!
8ro\Tiáme.
Ztracený.
3
Anebo „Robota ve fabrice divné emeslo: z nás jeit žádnému
Kdo tam chodí pul roku, nemá z nho nic, kdo by chodil sto rok,
nic nevyneslo.
ten by
O takovémhle neml. On pro nho a mluvilo
s
živote svých továrních
mstu
nimi chodíval jen k
mnohem
že tento
lépe,
neml
víc I"
soudruh Francek
jejich život
ani nepoznal.
se tu i ledacos, co se ani na dosplého neku-li potom na hochy, kteí sotva škole odrostli.
Francek, akoliv už platu.
To
proto, že páni
msíc do
ani potuchy
a tu se od nich oddlil.
lovka
A
bylo
Provádlo neslušelo,
továrny chodil, pinesl teprve jednu vý-
novému dlníku za prvních trnáct
dn
práce nikdy
Když ho pak sami propustí, anebo když dá výpov, zadrženou výplatu dostane. Bylo mu vyplaceno 1 zl. 80 kr. To bylo radosti! A co teprve doma, Stará Vondráková pohnutím zrovna slzela, že to její nejv rodin! mlaší dít v takovém mládí už vydlávat zaíná. „Tolik toho do domácnosti a na vás potebuju, že ani nevím, co bych mla za tu Franckovu výplatu poídit, povídala Vondráková. ,Za tu nekoupíš nic!" pikazoval Vondráek,
mzdu
nevyplatí. Éíkají, že je to jakousi zárukou, aby jim neutekl.
•*
„A pro?" ^Tu
Jsou to první jeho vydlané na tyhle doby vzpomínat." A Francek, místo aby se za první svou výplatu v nedli dobe poml, jak to u všech mladých dlník je zvykem, sedl hezky doma Po obd, že bylo sychravo, pišli k Vondrákovm známí ze a etl. peníze,
a
si
si
sousedství a
musí
uschovat,
je uloží.
ti
na památku.
Až bude
starší,
mže
poslouchali.
Za dlouhých zimních veer zase se odbývaly u Vondrák obvyklé a takka nezbytné tácky, pi nichž se proti dívjšku jen dvé pozmnilo že Pepánek od Vondrákv odešel, vzali si jej vlastní jeho rodie k sob, a Francek že byl rozumnjším a statným štrejchýem.
——
IV.
Ka prahu nového
života.
Msíc ubíhal po msíci, rok po roku a u Vondrák chodilo všecko po starém, nic se u nich nepozmnilo. Francek pinášel mzdy nkterou výplatu více, nkterou mén, podle toho, jak se v továrn pracovalo nebo jaký byl dohlížitel. Starý Vondráek, když vidl, že práce v továrn není jeho zdraví na ujmu, jakoby nadobro byl zapomnl na nkdejší svj úmysl: dáti Francka k jeho strýci nebo k bratrovi. by ho také k odchodu z fabriky pinucoval, když za njaký rok mohl by z nho být už tiska. Pak by se výplata skoro ztver-
bu
Na
násobnila. 3
.los.
;.>2
IJhem asu
V('iv:ir;i:
lovelva
mysl a pesvodcciii
i
se
mnívá.
Kdyby
byl
nkdo vdl,
co se starý Vondráiek narozmýšlel, než se rozbodl svého synka do tiskárny poslat, byl by mu to nyní jist vyetl. Ani tu myšlénku nevzpomenul, neku-li aby úmysl svj provedl. Ješt že jci býval
stará zaala.
^Ty, poslouchej, pauí tetika už ti nedle postouává, je skoin jednou nohou v hrob," povídala mu. Titulovali ji tni „Pauí tetika" byla cho bratra Vondrákové. dva domy a velký obcbo z úcty, nebof strýek Ilubinka ml majetek, i
dívím a Vondrákovi skoro nic. Starému Vondrákovi nkdejší
^No,
íkáme ješt nkteré
jiné
v
limysl
vždycky, pi každé vážnjší promn, Proto mluvil, jakoby byl neporozuml. ^llubinková?' ptal se.
hned
paní
pamti v tu
oživl.
chvíli
se
Ale
jako
nerozhodl.
zamrzela se Von-
tetika?"
dráková. Starý tatík se vzpamatoval.
tam u nich už dlouho nebyl, musím k nim zítra zajít." „Pro pana strejka to bude neštstí, kdyby se tak na vnosf od ,.Já
brala,"
-
Vondráková.
mínila
Mínila to do opravdy. Pocházela ješt ze starého „vydání" a takoví lidé nebyli snad tak lakotni a po cizím majetku bažící, jako ti nynjší. Vondráek už byl jiného smýšlení. Byl už sice starochem, ale prosím
chuas by alespofi trochu po majetku uezabažil, tebas by se mu stáím až hbet ohýbal. Žen však ani slvkem své smýšlení neprojevil. Byla by ho jistotn
vás,
který pak
Oddal se proto radji svým vlastním myšlénkám. „Pan strejek má peníze, má dva domy, nejpknjší v mst, má velký sklad díví. Je k tomu ke všemu sám s paní tetikou, a té dlouhého života nehádají. Stn a sotva se pozdraví. Pátel, mimo nás, tu Pak se pozamyslil a tch svých slov skoro sám se ulekl. není ..." Kdyby si vzal „Ale aby se tak oženil! Je doposud statný, silný Musím k nim!" rozhodl se konen. cizí, neznámou Pan strýek ho, jak obyejn, laskav pivítal. Ise snad k vli tomu, že mu obas pomohl prkna a díví rovnat, šindel robit, tístky slrat. ale že to byl blízký píbuzný. „Vidíš, tatíku?" povídal mu potom a ukázal na nemocnou luun
;
,,
j
|
i
vyplísnila.
.
.
.
.
.
.
tetiku,
Vondráek smutn
hlavou pokynul.
„Budu vdovcem," pedpovídal potichu Hubinka. „Opravdu?" nedvoval staroch. V tom nemocná zakašlala, až to celým tlem
projelo,
zamruzil".
„SlyšeFs?" „Slyšel,
„Nebude
Pán bh vás, pane strejku, potš." dlouho trvat a budu tu sám. Nkoho bych poteboval, diví prodával, když z domu odjedu."
slyšel.
to
kdo by za mne
Vondráek takka s otevenými „Poradíš mi nkoho?"
ústy naslouchal.
|
^
ztracený.
33
„Nevím, pane strejku, o nikom."
„A co Francek?" neumí," odvtil po ^ Mnoho mohl
chvilce
Vondráek, „nevím,
jestli
b)-
t
zastávat."
mn
ho sem pošli." ho díve natoužil, aby se Francek k panu strýci dostal sám chce a Vondrákovi jakoby to bylo málo. Když mu vjela do hlavy Tu si vzpomnl na optnou ženitbu pana strejka ta myšlénka ddní! a už se vzpamatoval. Ruku mu podle zvyku políbil, podkoval, pislíbil, „Jen
Co
se
!
že Francka,
Te
až z fabriky pijde, pošle, a odešel.
Vondráková, když o tom dobrodiní, nejmladšímu jejímu dítti panem strýkem prokázaném, uslyšela, zrovna se samou radostí rozslzela. Jak to
tatík vidl,
„Musím „Jdi ji
muž.
—
jakoby se
mu
s
noho
ta
choutka po ddictví spadla.
veer podkovat,"
jít
radji hned,
a
Když Francek pišel
až z
úsmv
novinku, zahrál synovi
pravila.
Francek pijde, „roboty",
kolem rtv
jak i
pošlu
íkával,
prohlásil,
ho a že
tam,"
mu
sdlil
piijde
teba
tatík
tam
pobízel
hned.
pro už nechceš do fabriky?"' ptal se jakoby náhodou. ^Není v ní žádná budoucnos. Ke stáru uživil bych sotva sám sebe do té doby snadno bych se mohl nadosmrti zmrzait''. ..Ale v tiskárn jednou za uherský msíc nkoho nehoda pistihne," ,.A
Jí
idporoval tatík.
„Ale mohl bych dostat sušku ..." ^Chodíš tam už takovou dobu a vyhlížíš jako ípa, zdravý, silný.
tlustý,
•'
„Ale zapomnl jsem psát, poítat. Mnoho jsem toho neuml, když jsem ze školy vyšel, a za njaký rok bych to všecko zapomnl'*. Staroch neodpovdl, ale v duchu si povídal: „Má pravdu!" Francek ani nepoveeel, v tu chvíli šel k strejkovi. Kebylo tam tak píliš daleko, ale pece se mu tolik asu dostalo, aby cestou to své nastávající živobytí v mysli trochu rozebral. Byl mladý, svta doposud nezkušený, nebo dál z domova paty nevytáhl než na Boskovskou, Táborskou i Loukovskou pou, a nebylo se co divit, že si stavl vzdušné zámky. Zatoužil, aby v mužnjších letech podobný sklad díví a takové výstavné dva domy ml, jako ten pan strejek. Pak pisliboval, že si vezme za nádenníky štrejchýe z fabriky, tm že bude platit dvakrát tolik co páni fabrikanti. Potom si vystaví u eky pilu, zakoupí bokovský les a Slap ..Tak chtl bys u nás být?" ptal se ho strejek, když k nmu pišel. Francek mu políbil ruku a odhodlan, jakoby si už všechno dobe byl rozmyslil, odvtil: „Chci!" „A za jaký plat?" smál se Hubinka. Francek jakoby váhal. „Bude to, pane strejku, dost velký plat, když mu dáte stravu," .
.
.
podotkla stará máti Vondráková. „Kdy u mne nastoupíš?"
'"^-
34
Vcjviira:
^Clitl bych tu tebas hned zstat,
.
Tnly
výiihiti'
]i()
wiilaiy
-<(li;izely
kati. Samou radostí stžoval. to
,.(\)
ji'ii
mu zaali mu
Fi-aacek chýri,
ve fabrice
by
mn
nic ne
(io
"*
|injd"!"
\.
Do
ale
kdybych chtl odejít; musím tam chodit až do výplaty.
vyjilatili,
jen
svou
irli
r
e d
tuch
tii
dny,
ale
práci
vjelo,
Francek
/.aiicdbával,
že
se jí aui si
nafí
že chodíš jako bezhlavý,"
{xivcdl co a jak. z;i\iih>t.
a.
Když
o
tom
uslyšeli
nemohl do-
jeho mistr
;<
ho.
plísnil
ostatní
štre.i-
Ale hlasit to na jevo nedali; teprve když
šli
nm
ho dobírali a o vtipkovali. „To hudo z nho pán!" „Jisté že s námi ani nduvit nebude." .,A jak si už 1)0 pansku vykrauje!" „lnu, bude ])ro(lávat díví." Staí dlníci, ti, kteí ho pi píchodu pojmenovali „ztraceným" v duchu byli zrovna jiote^cni, že z té fabrické roboty vyvázne. Obzvláš! sousedé Vondrákových. „O jednoho ztraceného mih," zahovoil tiska Mach. „Jo, jeden odejde a deset jiných se bude o jeho místo hlásit," promluvil zkušený staroch Vodseálek. Pišla sobota, den výplaty a Francek odnášel si dvojí mzdu jednu za posledních trnáct dn a druhou za tch trnáct dn, která sloužila pánm jako záruka. Bylo toho nemnoho pes pt zlatek. Dával tu svou výplatu, jako obyejn, staré matce. „Za tyhle ]ieníze nic nekoupíš," pikazoval Vondráek. z
/e závisti
fabriky,
si
—
:
„A pro?' dá k tem, které si z první své výplaty uschoval. Aby fahrickou výplatu u první. K stáru nech si na vzpomene, bude mu to sloužit jen k dobrému," povídal tatík a šel k staré,, dubové, tulipány peste omalované truhle v síni. Vyal z pihrádky truhly
„Af
si
je
n
ml poslední starou
punochu,
k
této
pt
si
na fabriku. Polituj
v níž byla zaobalena Franckova první výplata, a pidal zlatník, desetník a tyrák. „Pijde-Ii nkdy zle, bu lou ti dobré, ne-li, asem je rozbal a vzpome
t
ty,
kteí tam chodit musejí a
blahoe
strejkovi,
pouoval Vondráek svého syna a uložil punochu na staré místo do koutku pihrádky v truhle. Kdo z domácích tenhle výklad poslouchal, mane se mu slza do oka vloudila a stará Vondrákovi za kamny dala se do hlasitého stkaní. Byla nedle. Francek sváten se ustrojil a šel k panu strýkovi. Pi odchodu udlala mu staiká mát na ele, ústech a hrudi po kížku který
z
ní vysvobodil,"
a pravila:
„Pán bh s tebou, hochu!" Staí lidé na takové požehnání doposud dbají. moje matka j)! odchodu do svta také dala požehnání. Že prý matino požehnání dtem.
Mn
domy
stavívá.
Kdyby
tak!
i
35
ztracený.
Nábožní zaali se práv trousit z „druhé", když Francek pišel Otevel dvée v tu chvíli, když ženské ze sousedství rozk strejkovi. svcovaly u postele nemocné paní tetiky hromniué svíce. Jak Francek vypustila ducha. Mezitím, co se ženské modlily za spásu její duše,
vešel,
popošel
Hubinka
strýc
u dveí
státi
„Francku, zvonit
k
Franckovi,
zstal, a pravil vidíš,
mám
udiven
který
a
skoro
bázliv
mu: hned njakou službu.
pro tebe
Jdi nechat
umírákem, tetika zemela ..."
Chvíli na to žalostiv rozklinkal se umíráek na jedné z vží petropavelského kostelíka. Když lidé v msteku uslyšeli, že to umela paní Hubiuková, upímn jí litovali, nebot byla to paní štdrá, která chudin mnoho dobrého prokazovala, akoliv pro to své laskavé srdce od nejednoho dost a dost zakusila.
„To náhlé úmrtí paní tetiky je nedobré znamení pro našeho Francka," Vondráková.
strachovala se stará
„Nic než náhoda," vyvracel
„Ale
práv
Vondráek.
jí
vypustila ducha, když
dvée otevel ..."
„Povídám: náhoda."
„Mám njakou
zlou
pedtuchu
.
.
.
Kéž by mne tenkráte zklamala!"
povzdechla Vondráková.
Po pohbu paní tetiky provádl strýek Hubinka Francka skladíví, povdl mu, kde jaká prkna leží a za se polenové díví prodává. Francek nco si zapamatoval a nco poznamenal.
dištm
VI.
Ztracený.
Než se rok s rokem sešel, uvedl si pan Hubinka na své hospodáství novou paní tetiku. V tu dobu už Francek uml díví rozmovat a prodávat tak, že si ho strýek nemohl ani dost vynachválit. Celá
jak
tri
léta
od úmrtí paní tetiky Francka
mu
tehdáž matka v nedobré pedtuše vstila. obávala odvodu.
nic zlého
nepotkalo,
Jen jednoho se ješt
:
„Bude-li muset
na vojnu,
bude
to
pro
nho
veliké neštstí,"
pro-
mlouvala.
„Však oni vám ho tam nezabij ou," tšil
ji
pan Hubinka.
„Ale z našeho rodu ješt žádný ne do vojákoval. Vždycky tam každý t smrtelnému úrazu pišel," stžovala si a když si vzpomnla, jaký osud potkal „strejce Ignáce", slzy ji polily.
Když pustili
Francek poprvé a podruhé pokojnjší mysli.
se však
ho, byla
k odvodu stavl a pro-
kdy mu tak íkat už nepíslušelo. Domácí by poád, ale když pišla Frantiua, vzdálená jakás píbuzná paní tetiky, do domu za služku, ta první zaala ho titulovat -„pane Františku". Pak si to navykli, že mu tak každý íkal. Francek dospl
mu
let,
tak byli íkali ješt
Jos. Vejvara:
30
Co Frantiua pKšla,
ped tetím
strachu
svdil jim prozradit,
svat
ani se o
když
Frautišek jaksi zamlklým, nemluvným, akoli šlo už na tetí kíž, neslušelo. Piítali (»
odvodem
a posledním
Když
se
ho na
to ptali,
i)ri-
A
Frantina, která jediná to jeho tajemství moliln
nm
žádnému slvkem nezmínila. Yždyt mu svatnvyjevil, že nikomu nic nereki
a víc nic.
pislíbila,
Od
stal se
nho, ponvadž mu
se to na
jí
poprvé svou lásku
chvíle leckdy se potají scházeli a slibovali si stálou lásku ho tšila, že nebude odveden, a stane-li se to, že na nli'» poká. Dovedla tím vskutku zaplašiti jeho obavy a naplniti liu nejkrásnjšími nadjemi v budoucnost. té
Frantina
vrn
„Pak si zaídíme pknou domácnost," íkával. „Máš bohatého strýka, který má dva domy a žádného ddir jistotn na tebe nezapomene," dodávala ona. Ale když po své práci odešli, jako by se ani neznali, anebo jakoliy jeden druhého ani nevidl, František chodil zamyšlen a Frantiua, zdálo se, že pro samou práci nemá ani k myšlenkám pokdy. Než první jarní den nastal, stavl se František k odvodu. Stará Vondráková Frantina na trnáct dn ped tím celé hodiny na modlitbádi i
ztrávili,
tu jednu jedinou tužbu majíce, aby na vojnu nemusel.
—
Po poledni pišel František s vojanskou epicí na hlav. „Kány Krista Pána!" zahoekovala stará matka.
„Bh ti, hochu, bu milostiv," A František, když vidl, jak otírala,
dal se také do stkaní
.
.
pravila paní tetika. si
Frantina
zástrkou zarosené oi
.
Pišel pan strýek a málem svého synovce tak rád a ten ho
by
se byl také
rozslzel.
ml
za nedlouho
na dlouhé
Když me\ ti roky
opustit!
Když se pak Frantiua s Františkem o samot „Ti roky jako voda uplynou." .« „Ale ty „Já na tebe .
zaala ho
tšit.
.
pokám a pokala bych teba „A co kdybych se víc nevrátil?" „Tomu ani nevím." „A pece." „Pak se nevdám nikdy!"
vdej,
sešla,
šest
rok."
„Opravdu?" „Opravdu!" „Ale pro bych ti ml kazit život. Jestli se nevrátím, jen já ti nezbrauju." „Ale já ti sama od sebe pislibuju, že to neudlám." „Však ty budeš jinak jednat!" „Nebudu!"
se
pro-
Když pišlo léto, vydal se František na dalekou pout do Vambeic^ schod k zázranému obrazu bohorodiky vede, tolik otenáš a zdrávas se modlil: za zdar duše své a zdravé navrácení se z vojny.. Pak nakoupil rzných obrázk svatých a svtic, dotekl se jimi zázraného obntzu a doma je rozdal známým na památku. Kolik
37
Ztracený.
Na podzim narukoval. Ze všech junák, co jich s ním šlo, akoliv nejednomu slza do oka vloudila, on nejvíc plakal. Pi louení pro samý plá sotva že „s pánem bohem" mohl vysloviti. v té samé I první dny svého vojákování pronaíkal a proslzel. svtnici ml nkolik kamarád, za celiký boží den slvka s nimi nepohovoil a veselé tváe neokázal. se
A
uslyšel pan strýek, jel ho navštívit. Synovec sotva že Nepromluvil, jen odpovídal „ano" i „ne"'. Strýek mu dal nco na „pilepšenou" a odejel, napomenuv ho díve. Peníze Frantík neutratil, zabalil je peliv do šátku a uschoval až na dno svého vojen„Na pilepšenou" posílali mu z domu každého téhodne ského kufíku.
Když
mu ruku
a
tom
o
políbil.
Potom
vždycky peníze uschoval.
Doma uvili
vieho dost.
„Na vánoní svátky t na nkolik
aby
mu
nic neposílali,
že
má
vzkázali mu po jednom známém, díve, nebo ho odvezli do nemocnice. schází ?* ptala se ho uplakaná matka. navštívíme,
ti
"^
dn
ale museli tam
..Co
psal,
a chválili tu jeho šetrnost.
maminko," odpovdl.
^Nic,
„Stýská se ti?" „Ne, maminko."'
Vondráková
se upokojila.
Byl zdráv, nezdrav. Nedlouho po novém roce vyšel z nemocnice. Tu vlastní nemoc, která ho mermomocí zniit chtla, uevyléili.
Ze nebylo
mu nco
domu
z
daleko, byl každý týden
nechtl
pivezli,
to
pijmout a když
nkdo
u nho. Jestliže
dostal prádlo,
pevracel
kus po kuse, zas to srovnal, zas rozházel a tak to šlo po celé hodiny. V kasárnách jinak se na nho nikdo nedoptal, než na „tichého blázna" .
.
.
Nejvíc se o jeho osud strachovala
^Na velikononí svátky „Možná ..." „Pro možná?"
odpov.
Ani nedal
Na Velký pátek že
dne
toho
se
sárnách
—
staiká matka. zvala ho pi jedné návštv.
pije dom,"
pišli vojáci na dovolenou a pinesli
s
sebou zprávu,
Vondráek na schodech sklepa v kaNechtli tomu vit, až druhého dne pišla úední
ráno František
zastelil.
zpráva.
Stará že se
Vondráková omdlela
kdy k
a celé hodiny ji kísili. Už pochybovali, když nabyla vdomí, poád jen naíkala vždy já to vždycky povídala, že z našeho rodu žádný
životu navrátí.
,Má pedtucha,
A
nedovojákuje!"* s rozumem neminula. Na poheb jeli mu všichni. Chtli ho naposled vidt, ale nebylo toho popáno. Když byl pátelm jeho vojenský kufík odevzdán, nalezli až na
Chudák, div se
jim
nm
dn
šátek a v Ani se jich na všechny jemu poskytnuté podpory. pilepšenou nedotekl. Krom toho našli psaníko, adresované na Fi'antinu,
které
znlo
„Kozmilá Frautino! Tušení mé mne neklamalo. Vdél jsem, ze t.c víckrát k tob nenavrátím, proto jsem ti také hned dovolil, abys na mne po mém odchodu nemyslela. A to ti dovoluju i nyní, když jdu do hrobu .
Tvj Byl pece jen ho jinde.
Chudák! osud
zastihl
,
Továrn
ztracený'.
.
František."
sice uklouzl,
ale
zlý
Rodinné drama. Román
od
Jana Vitovce.
(Pokraování.)
^ed nedávném ješt tak zdivoilá Anuška chovala se prese všechnu svou píchylnost k Elišce z poátku pece jaksi
nedviv
ostýchav a
k polocizí
bytosti,
která se k ní cho-
jako se k ní chovávala nebožka matka, nyní již skoro úpln zapomenutá. Znenáhla lne však dít k laskavé a rozumné nové matce vždy upímnéji, dvrnji, oddanji. V nkolika týdnech jsou matka a dít jednou bytostí. vala,
takm
úsmv
nebo jen pohled matin staí k ukrocení nejneústupnjší vzdorovitosti, která se sice u dítte doposud ješt, ale vždy ideji dostavuje, až pak posléze mizí úpln.
Pouhý
Po necelých tech msících líkem, který bývala
ped
stavovati
Tak
.
jest Anuška podobným nevinným audéskutky svými nikdy nikoho nezarraoutí, jakým smrtí vlastní své matky; ba i panenský stud zaíná se dnni slovem,
ni
.
macechou a díttem, práv v pannu se rozvíjemacecha stala se Anušce vzornou matkou, Anuška pak matce nejvzornjším díttem
jícím,
utkal se mezi
pomr
nejnžnjší
:
.
.
Za tak zázrané zmny, která není divu, že
i
se
dla ped oima plukovníkovýma,
srdce jinak chladného otce, jenž se byl
že pináší vlastn dítti
svému pouhou
ob,
pvodn
zaíná znenáhla
domníval,
táti.
Divuplné kouzlo dobroty a lásky ženiny poíná naií psobiti pímo neodolateln. Cítí, eho by se byl nikdy nenadal že poíná žínku svou
—
rovnž
tak vele milovati,
že miluje
ji
veleji,
jako miloval nebožku, ba zaasté se
mu
zdá,
vášnivji.
Mnohdy pouhý pohled její divupln rozehívá, jindy pouhé slvko dojímá hluboce a rozechvívá, jako by je pronášela bytost nadpozemská. Znenáhla zaíná plukovník chápati, jak podivné jest lidské srde» a jak pepodivné jest jeho srdce vlastní.
vbec
Rodinné drama.
39
Neodolatelné kouzlo pravé ženskosti bylo jej zachvátilo s veškerou lahodou a slastí vroucí, vášnivé lásky, jaké jest lovk jeho vku vbec ješt scbopeu. Každý žeuin pohled jest mu rozkazem, každý pokyn diktátem.
V
—
divuplué jasnomodré oko její dovedl by se dívati po celé dny slovm jejím dovedl by sedti jako pikován
—
po jejím boku dovedl
by naslouchati jako toužnému tlukotu slavíka za luuojasné noci jarní Nkdy se mu zdá, že nezná již jiné slasti než-li dlíti jí na blízku a dívati se jí v spanilou, oduševnlou tvá, jako se díváme na uchvapátrave a skoro se zatajeným dechem íhati, cující umlecké dílo brzo-li promluví a pronese njaké pání, by je mohl bez odkladu vyplniti. .
.
.
—
Jako s díttem, byla se stala pímo zázraná zmna i s neoblomným druhdy otcem. Výraz tváe jeho zstal i nyní mramorovým; ale bytost, kterou byl pivedl do domu, by dítti jeho nahradila matku, stala se mu idolem, ped kterým div nepoklekal jako ped svticí. Muž, jenž byl v útrapách a protivenstvích nejkrutjších jako žula, stal se mkkou, podajnou hlínou v lásce k žen své druhé.
práv naznaená zmna
s otcem a díttem, dala vzdáleným synem. Mansvet až dosud ješt nikdy nebyl miloval. Žádná bytost ženská nebyla na ješt uinila tak hlubokého dojmu, aby k ní byl zahoel
Zatím, co dala se
se znenáhla také podstatná
zmna
i
se
láskou.
Uznal sice ty neb ony pednosti té neb oné krásky le srdce jeho, nkdy jemn zachvlo, zstalo až dosud chladným. Píinou toho byla jednak vlastní jeho povaha, jednak pak okolnost, která se zaasté i podceuje, ale bývá mnohdy faktorem rozhodujícím: že nebyl vychován ve spolenosti ženské a že ve styk se ženami pišel již jako panic, když byla ostýchavost opanovala úpln jeho bytost. ;
byt se
Ani nebožka matka, která mu byla svticí, tím mén Anuška, sestika než celé decennium mladší, která mu bývala milou híkou nemohla mu nahraditi, eho se mu nedostávalo aspo pomrné smlosti a odhodlanosti ve spolenosti dam, jakou nad jiné vynikají z pravidla mladíci, kteí byli vychováni výhradné nebo pevahou v kruhu ženském. Mansvet pes to vše, že inil dojem muže, ba že jím v pravd také byl, dámám býval ostýchavjší a nesmlejší nejnevinnjšího panice. Obas mu sice vzkypla i krev srdce, jež prudeji zabušilo; le práv že nebylo nikde píležitosti a pedmtu, jejž by byl uznal za hodná piblížení se, cítíval jen matné a malomocné rozechvní bez uri-
—
o více
:
bu
vi
tého
cíle.
Avšak v dob nejkrititjší, když zaaly se u nho jeviti první symptomy nebezpené choroby, zaal se v horených snech ped duševním zrakem jeho vyhupovati obraz arokrásué dívky divuplných oí a havranuího vlasu.
Vídal rau
ji
asto a tak
ji
—
a neustále by ped ním stála by mohl milovati a žádnou jinou
plasticky, jako
tanulo na mysli, že jen
.
.
Jan Vítovec:
40
Když však pozdji nastoupilo úplné bezvdomí, když se
vdomí
kotm-lio sua,
a ješt
pozdji^
zase vracelo, zdálo se mu, jako by se probouzel z mrá-
nhož mu
z
mlhavá vzpomínka na aro-
jen matná
zbyla
krásný fantom.
Nicmén
soustava jeho
(ivní
byla
a obraznost tak latentní, že nedovedl
si
dlouhý
j)©
vbec
as
tak
rozrušena
ani poilobu otcovu a sestinu
pipomenouti jasn a plasticky jako druhdy, tím niéiié pak mlhavý obraz fantomu svých horených sn. Nkteré rysy ovšem mu tanuly doposud na pamti, ba zdálo se mu, kdyby se s fantomem tím setkal nkdy ve skutenosti, nebo kdyby že že by si se setkal s arokrásnou dívkou fantomu tomu jen podobnou divuplnou tvá tu pipomenul práv tak jasn a plasticky jako ji vídal
—
v
—
horených snech
.
.
s dívkami sebe spanilejšími, nech obraznost svou napínal sebe usilovnji, nikdy více nedovedl si pipamatovati arokrásného fantomu. Tak míjel i jemu den po dni, týden po týdnu, msíc po msíci.
Nicmén
Pobyv
necht se setkal
as
delší
naprostém klidu a ústraní v Nizze, zajel
v
když
si,
úpln osvženým, do íma, pak do Neapole. Odtud se peplavil navštívil Madrid, Barcelonu a jiná msta; po té jel do do Španlska
se cítil
—
Paíže, odtud do Bruselu a Amsterodamu Všady hledal madonnu svých horených .
Necítil
se
tím sice
zádumivost vloudila
se
nešastným;
.
.
sn
a nikde
jí
nenalezl.
jemná a zárovei trpce
ale
tklivá,
do jeho srdce a opanovala celou jeho bytost. jenž prahne po nem, aniž by vdl po em,
Bylot mu jako lovku, ba aniž by tušil vlastn pro Teprve v Amsterodame, když už byl úpln zdráv, došel ho konen list, v nmž mu otec zvstoval, co byl na prospch Anušin uinil a jaký obrat to mlo v život sestin v záptí. Mansvet se ani dost málo nepodivil, ba nebylo mu ani nápadno, že otec nešíí v list slov o maceše. Pipomenul si, co byl po svém odjezdu z domova otci psal, a byl spokojen. List konil prostým vyzváním, že by nyní uzná-li toho již potebu mohl snad pomysliti na návrat Mansvet vyzváni vyhovl bez odkladu a ješt téhož dne vydal se na zpátení cestu k domovu. Oznámiv otci krátkým listem, kterého dne jej mají ekati, pipomenul, že zastaví se na zpátení cest v Praze, odkud bude telegrafovati, kterým vlakem pijede. Konen den ten nadešel. Bylo to na poátku kvtna. Píroda slavila své znovuvzkríšení luh .
.
.
—
—
háj
byl
samý kvt a
Parkovitá
zahrada,
zpv
.
.
.
I
.
.
obklopující
I
—
.
:
i
j
j
plukovníkv letohrádek,
pipomíná
práv bujnou zelení, nesetnými kvty a balsamickou vní zahrady jihu. Nad krajinou klene se bezoblaná azurová obloha. Pai)rsky mírn rozhívííjícího slunce prokniitajíce hustými korunami strom, jtohrávají po stezkách a záhonech a i)es to, že panuje skoro bezvtí, kmitíijí mezi zlatem sluneních paprsk chvjivé arabeskovité stíny .
.
í
Rodinné drama. Oil nejasnjšího rána zaznívá zevšad zpv a ševel ptactva, bzukot hmyzu, slovem, vše jest tak utšené a vábné, jako málo kdy v roce. Dopoledne však minulo, aniž by byl Mansvet pijel aneb aspo
oznámil,
pro
nepijíždí.
odpoledne míjela hodina po hodin, až schylovalo se již k veeru, aniž by byla došla o toužebn oekávaném Mansvetovi njaká zvst. Paprsky k zapadnutí se ch)'lícího slunce padají až nápadn šikmá Zpv ptactva a bzukot hmyzu byl již ztichl a vrhají zádumivé stíny. a jenom obas popoletne njaké ptáe s vtve na vtev, zacvrliká a zase zmizí. Vkol panuje hluboké ticho, rušené jen crkavým šplounáním neba na okamžik nahodilým zvukem jiným I
.
.
.
Šestá hodina byla již minula. Eliška sedí na
šachovnice a upírá
verandy
tsn
verand
u zábradlí, dívá se prúve
Eliška jest prost, ale barvy.
Bohaté
žlutavé krajkoví
sama
upen
do dáli
smrem
v letní šat a
šíje
k nádraží.^
bled blankytové
rukáv dodává
štíhlému
ztepilosti.
Úes bohatého havraního tvái výrazu klidné laskavosti. Tvá
kolem
leží
plukovníka, jenž stoje na pokraji
vkusn obleena
tlu vábné, ba skoro svdné
nmž
malým elegantním stolkem, na
za
práv zrak svj na
vlasu nevyniká sice umelostí,
ale
dodává
ponkud zrumenné, rty však skoro žhavé. práv v plném jasu slunce k západu nachý-
jest svží, líce
Celá postava nalézá se
leného, jehož paprsky padají šikmo na verandu,
ímž
pleC
tváe nabývá
skoro až kovového lesku.
Plukovník nalézá se zpola ve stínu. Je obleen v týž prostý šat,, na sob asi ped rokem, když jej pišla Eliška zváti k slavnosti padesátých narozenin své tety. Tvá jeho jeví však pes to vše, že jej nepijíždní synovo skoro znepokojuje, obvyklý mramorový klid. Jen v oku, do dáli upeném, jeví se dychtivé oekávání, podobající se skoro íhavému pohledu dravce. Krom plukovníka a jeho žínky jest v parku jen ješt jediná osoba: Anuška sedící pod košatým bukem uprosted prázdného prostranství ped letohrádkem a držící v ruce njakou knihu, v které te. Obleena jest v jednoduchý letní šat zaržovlé barvy beze všech ozdob, ale nikoli již jako ped rokem: v krátký, dtský, nýbrž v obyejný dlouhý, ímž zdá se býti nepomrn vtší postavy, nežli by se na
jejž
ml
její
vk
hádalo.
Na verand panovalo
chvíli úplné ticho. Náhle se plukovník obrátil k žínce a suše pipomenul „Doposud ješt není ani signál." „Možná také, že se zdrží ješt dnes v Praze a pijede ,
odpovdla
až zítra,"
Eliška.
„Pochybuji, milá Eliško," ozval se plukovník, vraceje se volným
k žínce.
„SignalisovalC
pece
v posledním
„Ale zárove pipomenul,
z
krokem
že pijede na jisto dnes."
Prahy telegrafovati," upozor-
„A telegram doposud nedošel." Plukovník pokriv lehce ramenoma usedl naproti Elišce. Chvíli díval klidn do tváe, naež s teskným pízvukera pipomenul:
nila ^liška.
jí
že bude
listé,
,
se
42
Vitovec:
-íini
Mn
„Piznám se ti, milá Eliško, upímn: je dnes pece jen jaksi podivno, když pomyslím, že vraoí se náš Mausvet po tak dlouhíínj vzdálení z domu, aniž by vdl, jak velké zmny se zde staly." „Ale ty's mu pece hlavní aspo již naznail," upozornila Eliška. „Ovšem," pikyvoval plukovník; „psal jsem mu o tom ..."
—
„Nebude tedy nikterak pekvapen," vpadla žínka, „leda až se kdo stal se vlastué druhou jeho matkou." „Já však soudím, že ho nepekvapí ani to," ujal se po chvíli slova plukovník. „Pipomene-li si všechny okolnosti, jež pedcházely, nemže býti ani okamžik v pochybnostech." „Co by jej tedy mohlo pekvapiti?" optala se živ Eliška.
dozví,
„Míním pímo zázrané dílo," odtušil plukovník s pízvukera svrchovaného uspokojení, „jež jsi ty, Eliško, v nkolika jen msících vykonala." Pi tom pohledl smrem ku košatému buku, pod kterýmž sedla Anuška, nieho kolem sebe si nevšímajíc. Tvá Elišinu peletí pi tomto lichotivém uznání lehynký, mírné odmítavý úsmv. I ona pohledla na Anušku se zejmou zálibou a pipomenula: „Zmna, která se stala, milý Roberte, s naší Anuškou, není mojí zásluhou. Nezapome: dít dosplo v pannu tot celý zázrak."
—
„Le zmna
jest tak
úžasná,"
ujal
se slova plukovník.
úsen
„Ale zárove zcela pirozená," vpadla
„Pes
Eliška.
máš na zázraném díle tom svj podíl, milá Eliško!" pokraoval plukovník. „Chováš se k Anušce tak mile, tak nžné... " Ani vlastní její matka „Ah, což vlastní matka!" vpadla Eliška. „Nebožka pece mla k Anušce nepomrn vtší právo nežli já." „Doufám tudíž," pokraoval plukovník, aniž by byl k posledním slovm Elišiným nco namítl, „že i k snivému, hloubavému a nyní, jak ze " všech posledních list vysvítá, skoro již zádumivérau Mansvetovi to
vše
i
ty
V! —
„V tom vzhlede mžeš býti, milý Roberte, úpln bez starosti!" vpadla Eliška. „Návidím jej, jako návidí on mne. Není tudíž nejmenší " píiny, pro kterou „Díky, milá Eliško!" zašeptal plukovník skoro nžn, aniž by byl vykal, až Eliška dokoni. V tom objevil se v pozadí parku sluha
„Konen!"
zvolal
telegi-afního
plukovník a kvapným
krokem
úadu. sešel
s
verandy
poslovi v ústrety.
krokem za Robertem, ale zstala opodál státi dychtiv na muže, jak pijav depeši podpisuje v dlani tužkou
Eliška sešla volnjším
a dívá
se
recepis, jak depeši rychle roztrhuje,
„Viktoria!" iienl
ješt ani
Po
zvolal
pt krok
náhle
se otoil
te
nedbaje,
.
.
.
že odcházející posel
vzdálen.
k Anušce a „Anuško, Anuško! Mansvet Anuška, spozorovavši posla, se podobn jako Eliška dychtiv té
rozbaluje a
plukovník,
hlasit volal už pijíždí!" byla již díve knížku odložila a dívala
na otce.
45
Rodinné drama.
kdj-ž
Jakmile otec zvolal „Viktoria", vyskoila a tvá
její
pak ji otec zavolal, pospíšila k nmu. „Depeše se opozdila," pipomenul plukovník
dívaje
do listiny a drže ji, jako dalekozrací v Praze již o polednácli a nyní
—
lidé,
zazáila radostí
daleko od oí,
se
zkoumav
„bylaC podána.
Podíval se na hodinky a doložil: „Nejdéle ve dvaceti minutách jest Mansvet zde!"
„A nepjdeš mu, ote, naproti?" optala se Anuška. „Nepjdu!" zní rozhodná odpov. „Vždy pece víš, že Mansvet takových titrností nemiluje. Ale okamžit dám rozkaz, aby koí s pipraveným koárem
Po
jel
na nádraží. Zatím
s
bohem!"
se plukovník rychle vzdálil.
té
Eliška obrátila se po chvíli k Anušce.
„Poprvé, milá Anuško, co otce znám," pravila mkce, „zdá se mi, mírné rozechvní." „Není divu, milá matinko!" odtušila Anuška zvonivým svým hláskem. je tak njak podivno, teskno, skoro úzko."
nm
že pozoruji na
.1
mn
—
„Tys dívka, u tebe pevládá cit," vyložila macecha; „ale otec pece víš muž tak chladnokrevný ..." „Ale Mansveta má šílen rád!" vyhrkla Anuška s prostodušnoa upímností. „Radši nežli mne matinko." V tom zapískla v dáli lokomotiva. Eliška se poohlédla smrem k nádraží, ale ihned se zase obrátila k dívce a odpovdla: „Nevím dušinko nevím!" „Vždy mne ješt v loni, ped rokem do omrzení plísníval, káral, ba i trestal," posteskla si Anuška skoro až trpce. „Ml k tomu píinu," vyložila macecha písnjším tonem. „Bj-las' svéhlavá, neústupná, divoká ..." Anuška postála chvíli mlky se sklopeným k zemi zrakem jako do oí, kající híšnice. Náhle zvedla hlavu a dívajíc se matce
—
vždye
—
v,
—
dvrn
i)ízvukem srdené radosti pipomenula: „Ah, ty mne máš, milá matinko, pece jen radši nežli otec." „Nev, dušinko, nev!" odmítá matka pochvalu, hladíc Anuška nžn po tvái. „nikdy „Tys' mne nikdy netrestala," pokrauje dívka rozhodn, s
neplísuila ..."
odpovdla macecha upímn; „ale jen proto, ponvadž vbec nesmla. Kdybych tak byla jen jednou uinila, byl by se hnval Však abych ti dokázala, že t má otec rovnž tak „podívej se!"^ jako Mansveta" pi tom ukázala na verandu Anuška pohledla smrem, kterýmž matka ukazovala, a udiven se„Pravda,"
jsem otec rád,
.
— —
.
.
—
optala
„Jak
to
míníš, matinko?"
„Pipravil
ti
píjemné pekvapení,"
odtušila matka.
„Což pak ne-
vidíš?"
Teprve ležících v
nyní
všimla
se
dívka
jednom kout verandy.
dvou
velkých
lepenkových
škatul^,
44
•';'"
Nitovec:
„Škatule?!" zvolala pekvapena. „Vidíin, vidím..." „Pokej, pinesu je!" podotkla matka, oliracejíc se k verand. „Ne, ne já samal" vykikla ocliotn Anuška a dala se do útku jako druhd}-, dokud v ní vela skotaivá krev. „Anuško!" zvolala Eliška tonem napomínavým. Anuška se zastavila a obrátila. Spatila macechu s laskavým ismveiii ve tvái, jak ji hrozí prstem. Porozumla a ubírala se nyní na verandu
—
krokem volným. popadla je a spšn se vrátila ku stolu pixl kam byla matka zatím poodstoupila, a položila oIm bukem, košatým škatule na stl. Ve tvái její jevila se dtinská dychtivost a zvdavost. „Poslice pinesla škatule sice z nádraží od dopoledního vlaku ji/ v poledne," pipomenula matka, „ale otec t chtl pckvapiti, až dojihtelegram od Mansveta." „A když telegram došel, samou radostí zapomnl;" zvolala dívka. AI' nic, pranic nevadí ... nemohouc potlaiti svou zvdavost. „Nu prosím t, matinko co je v nich?" dodala netrpliv. co „Oteveme pedevším tuto!" praví matka, ukazujíc prstem na škatuli Octnuvši se u škatul,
—
—
—
menši.
Anuška na povel ten rue nazvedla víko a s nejvtší dychtivost v bezprostedn následujícím okamžiku prudí nahlédla do vnit. sebou škubla, couvla a upela zrak svj s výrazem skoro hnvnélm zklamání na matku. i
Le
„Matinko?!" zvolala po „Co pak, dušinko, co?" usmívajíc
Ton
chvíli
vyítav
ptá se matka
a zajikla se.
tonem
nejnžnjší dvry,
se. i
výraz
matiny tváe dívku ponkud pomátly.
zvolala pitlumené a nesmle. Matka Anušinu pání váhav vyhovla. Nahnuvši se nad otevenou škatuli, vytáhla velkou loutku v pestrých šatekách a husarskéni kožíšku.
„Podívej se!"
Chvíli loutku prohlíží, po té jí podává Anušce, která se upejpavo zdráhá loutku pijmouti. „Ale vždy je to husarka!" pobízí ji matka, tváíc se vážn. po nechci!" odpovídá Anuška skoro zpurn. „Nechci ji chvíli se pece pamatuje a pólo chtíc, pólo nechtíc vztahuje ruku po
—
Le
loutce.
kiví
Sotva však byla loutku vzala, již ji klade nevrle na stl a tvá její se k plái. vi, že to „Takový žert „Ne, ne, matinko!" vzlyká zajikav.
—
—
" já pouhý žert?! Já „Pro pak žert, milá Anuško?" táže se matka opravdov; ale hn til také sama odpovídá: „Soudíš pedasn. Loutka ta nepatí tob!" ., že nepatí?! „Mn „Jakže?" vzkikla udobená Anuška. komu?" A komu, prosím t „Pamatuješ se ješt," vykládá matka, „na poslední svj trest, nežli jsem se stala tvou matkou?"
—
—
Rodinné drama.
I
45
„Jak jsem si ješt hrála na vojáky," opáila Auuska, „a zkrvácela Horouškovu Barušku?" Matka pikývla. „Otec totiž myslí," pokraovala, „abys' nyní, když už dávno skutku odprosila." svého lituješ, dala ueco Barušce na památku a zárove ji „Ah, s radostí, matiuko, s radostí!" zajásala Anuška. „My už jsme
—
j
se dávno zase smíily ..."
pak
Sáhla
po
loutce
a
prohlížela
ji
se
zálibou,
pro
pólo
sebe
huíc „Ah, ta bude mít radost!" „To se rozumí," míní matka; le ihned dodává: „Ale vždy snad je ve škatuli také ješt nco pro tebe!" „Myslíš?" táže se Anuška táhle, odkládá loutku na stl a nahýbá se
nad otevenou „Aj! kniha
A
škatuli.
—
knihy!" vzkikla radostn.
pknou vázanou knihu. „Aj! povídky!" zvolala a vyavši druhou knihu, vytáhla ze škatule
„A
dodává:
zde
básn!" pak se obrací k matce „Ah, matinko, te budu piln íst celý den celý veer ..." „Nu, tak vidíš, že na tebe otec také píjemným pamatoval," pipomínala s mírn vyítavým tónem matka. „Ah, to nebyl otec," odpírá dobrodušn Anuška. „To's byla ty, matinko ... Ty a ty a nikdo jiný." „Nikoli, dušinko," opravuje matka srden. „Knihy jsou od otce. Já ti pipravila potšení jiné." ,.Jakže?! Ty také?" zvolala dívka. Chvíli knihy prohlíží,
—
—
ním
—
Matka byla zatím odklopila víko druhé, velké odloživši knihy na stl,
Tvá
její
zahoela
sav vykikla: „Nový klobouk
Rue
mav
—
zvdav
oi
radostí,
nový
a
škatule
Anuška
nahlédla do vnit škatule.
letní
se rozjiskily. Zatleskala v ruce a já-
klobouek!" jej, nkolik okamžik
sahá pro klobouk a vytáhnuvši
hned na matinko
prohlíží, ale
mn,
„Sluší
to
—
si
jej
sluší?"
jej zkoudává na hlavu a obrací se k matce:
—
„Jak pak by neslušel!" míní matka. „Te jsi jako dáma uinná dáma. ^Zrcadlo I" vzkikla náhle Anuška a pohnula sebou, jakoby chtla odkvapit do letohrádku. ..Pokej," zdržuje ji matka. „Zatím se, ty zálibný diblíku, podívej na ostatní vci!"
Anuška
ani
okamžik nelení. Majíc nový klobouek na hlav, vytahuje
ze škatule nové letní šaty.
„Jemináku
—
nové šaty!" volá jásav. dokládá Eliška. „A jupika!" švitoí Anuška, vytahujíc ji ze škatule. „A šáteek!" dodává, vytahujíc hedvábný šáteek, jejž si ihned pehazuje pes sebe a švitoiv mluví: „Celá
letní
toiletta,"
4()
Jiiii
—
\íu>se(.':
—
Matinko ta radost! „Ach, bože, bože! ta radost ... Mausvet niue nepozná. Uvidíš, matinko, že mne nepozná!" „Vždy te budeš, jak „Jak pak by poznal!" pisvedéuje matka. už jsem pravila, uinná dáma." Káhle Auuška zvážnla. „Nemyslíš, matinko," obrátila se k matce, upírajíc na ni rozradostabych se pevlekla hned?" nný zrak, a po chvíli váhav dodala: „ „To se rozumí," míní matka, vdouc zcela dobe, že jinak ani .
.
.
—
býti
nemže.
„Abys vidla, jak mi to všechno bude slušet," opodstatuje dve pání, skládajíc vyndané šaty, jupiku, šáteek a klobouk rue a pece opatrn zase do velké škatule. Náhle si vzpomnla. bubínku!"' zvolala a hned padla matce kolem „Ach, matinko krku. ,.Tak, tak," štbetá. „Hned jsem zase zpt hned!" A popadnuvši škatuli se šaty, chvátá do letohrádku. Pi tom setkala se s otcem, který se opt vracel k nim. zlatý tatínku!" vykikla radostn; ale zárove klo„Tatínku! pýtla a upustila škatuli na zem. Okamžik byla na rozpacích, co poít; po té poskoila k otci objala a políbila jej zvedla pak škatuli se zem a jako vyplašená srnka uhánla k letohrádku Otec i matka dívali se za rozradostnným díttem, až zmizelo. „Posud pece ješt pouhé dít," pipomenul plukovník, když byl došel až k Elišce. „Ale již jen v okamžicích nestežených," míní macecha, ..nebo když pevládá bezprostednost citu živé letory. Jinak by se mi byla asi sotva jako ped chvílí piznala, že miluješ Mansveta více než-li ji." „Klam ten jest pirozený," snaží se vyložiti plukovník. „Uvaž: dít, které bylo ješt do nedávná nutno stále napomínati, kárati, ba trestati a skoro již úpln vysplý muž, který by mohl zaasté vlastsvé
—
—
Mj
—
—
.
.
.
—
ního otce kárati."
„Z jaké píiny?" optala se Eliška dychtiv. „Z nejedné," odpovídá chladn plukovník. „Pede vším proto, že otec v pokroilém vku Nedoekl však, zaraziv se, jako by byl chtl nco pronésti, co by
——
Eliška nerada slyšela.
„Jen dolož, milý Roberte!" vybízí Eliška s nejsladším úsmvem. plukovník doložil: „Že pivedl otec synovi novou matku, aniž by se ho byl dív. otázal, mže-li práv této matce býti synem v pravém slova toho smyslu." „V tom ohledu mžeš býti, milý Roberte, úpln bez starosti," konejšila Eliška. „Styky moje s Mansvetem nebyly sice astý, ale vždy zvlášt pak, když mne posledn po tvém pání doprovázel na nádraží choval se ke s tak ostýchavou úctou, jako by již tušil, že stanu se jeho matkou." .,Bude však pece jen, milá Eliško, záhodno," ujímá se slova plukovník, „abys se k Mansvetovi chovala obezele, aby's s takovou než-
A
—
—
mn
Rodinné drama.
jaké
mostí,
^vivosti ,,
vbec ——
schopna,
jsi
Spolehni
milý
se,
zapudila
nejnepatrnjší
i
úplné!"
Roberte, ——
píiny. Budu V tom upoutal nápadný ruch a šum,
-nejmenší
47'
vty nedokonila. PicházelC dav sváten odných
stín
„NezavdámC
vpadla Eliška. zaznívající
možné ne-
od letohrádku,
její
pozornost, že
lidí
muž, mladík,
:
žen a dívek.
Plukovník poznal svou eládku, v jejímž ele kráel obstarožný V pozadí bylo vidti družiku, nesoucí v ruce velkou kytici poklasný. dlouhými erveno-bílými fábory. -s Poklasný oznámil plukovníkovi, že picházejí požádat o dovolení, aby rsmli mladého pána slavnostn uvítat a podati mu onu kytici. Plukovník zdráhal se pivoliti,
tových titrností. Ale když se Eliška za •dodal ,,Ale bez
—
hluku
n
pimluvila,
svolil
pece
nenávidí ta-
a jen
dtkliv
rozumíte?"
Potšený dav dkoval obma a šumn Dobrý lid!" pipomenul plukovník po
valil
se
parkem ku vjezdu.
odchodu. ,,Pedobrý," pisvdila Eliška. ,, Ochota jeho však mi pipomenula, jsme pece jen nco opomenuli ,,
-že
že Mansvet
dokládaje,
jejich
——
,,Míníš-li zvláštní
njaké pípravy k
uvítání," vpadl plukovník,
bez starosti. Mansvet podobného nemiluje
—
.
.
pomlce, mžeme za dva msíce v den tvých narozenin dati malou rodinnou slavnost a pozvati ,,
,.
,,bu
Ostatn," dodal po krátké
.
——
—
uspoá-
Souhlasím," pikývla Eliška. bylo slyšeti z dáli rachot blížícího se povozu.
V tom
Plukovník rychlým krokem popošel k verand, vystoupil po schdkách a zadíval se do
dáli.
„Jede, jede!"
zvolal vraceje se zase.
byla volným krokem následovala, setkala se s ním prvním schdku verandy. „A což já?" optala se klidn. " „Zsta jen na verand," zní chvatná odpov, „až já sám „Jak ti libo!" odtušila Eliška a vystoupivši pomalu na verandu, .zadívala se týmž smrem, kterýmž se byl ped chvíh díval plukovník. Tento zatím chvatným krokem ubírá se parkem ku vjezdu. S verandy k silnici se dívající Eliška vidí, jak úprkem pijíždjící koár zahýbá do stinného stromoadí ped parkem. Náhle zahnul koár za husté koví a zmizel jejím zrakm. Eliška, která jej
ina
a
Nkolik vtein nevdouc patrn,
dívala se
co poíti,
na šachovnici.
více
se blížící rachot
obé
zaala
koáru
umlklo
a
popošla ku stolku, usedla ledabylým pestavováním zaznívá však doposud vždy
té
se baviti
Od vjezdu do parku
hgur
Náhle
bezúeln, po
a dusot koní.
vzduch
rozvlnil
se
pitlumeným
radostným
•voláním
„Sláva! Sláva
mladému pánu!" 4
18
.Jan
hlavu k prsíim nachýlenou, vstala a zadívala ku vjozdu; le po chvíli zase usedla ku stolku a bavii;i šachovými figurkami.
nadzvedla
Eliška jioziiovu
Vítovec:
smrem
se dále s
Tvíi
byla
její
sice
duši bylo
ale v
klidná;
ped svým satkem
jiece jaksi teskn.
jí
možné následky kroku toho uvažovala; byla vbec na všechno pipravena; le ped rozhodným okamžikem, kdy mla se setkati s posledním lenem rodiny, bylo jí pece sice již
IJyla
všechny
skoro až úzko.
Nejrznjší myšlenky víily
—
šmurná, jiná hrozivá Náhle však šlehla
„Vždy juž jsem
je
ml
upímn
vyvarovati
Nkterá zdála se úinek skliující ...
mozkem.
mozkem myšlenka
mi mladík ten
se dovedla
jí
chaos jejich
býti po-
naprosto uspokojivá.
naklonn," pomyslila si. „A když. konHiktm až po dnes, není ani
všem
"
možno, aby Poslední
myšlenka
tato
a po chvíli objevili se otec
„Tedy zdráv?" bylo „Úpln, milý ote!"
její
perušena rupotem
a syn na hlavní cest,
slyšeti
zní
blížících
se
krok
živ spolu hovoíce.
plukovníkv.
hlas
odpov
synova.
Náhle se oba zastavili. Otec zmil syna od hlavy k pat ale s pízvukem uspokojení pipomenul: „Zmužnils' hochu zmužuils'!"
pátravým
pohledem a úsen,.
—
Opt „A
popošli
také
nkolik krok.
t jižní
slunce jak náleží ožehlo,"
pokrauje otec ve svých
poznámkách. „Není divu," odpovídá syn; le náhle si pipomíná: „Ale kde je Anuška?" Pi tom se ponkud poohlédl a ubírá se s otcem dále. témž okamžiku vystoupila Anuška z letohrádku a rychle, ale dse nepozorovan k otci a bratrovi. Je úpln obleena v nové letní šaty sirkové barvy, jupiku, hedbávný šáteek a má i nový klobouek se spuštným závojem na hlav. V ruce nese jednu z knih, jež byla
V
stojn
ped
blíží
chvílí
dostala.
pipomenul Mansvet, když se^ blížil s otcem ku stolu pod bukem, „že skotaivý diblíek })rvní pibhne, by mne uvítal ..." V tom shlédl na stole ležící loutku a dodal: „Aj Tady zstavila Anuška po sob stopu." Vzav pak loutku se stolu, prohlíží ji a libuje si: „Pkná, hezouká to hraka!" Ale hned ji zase klade na stl V tom spozoroval Anušku, která se byla zatím piplížila a nyní „.Já myslil,"
!
.
se
.
.
zdvoile uklání. \'o
tvái Mansvetov kmitlo
cosi
jako inírné rozpaky,
kdežto otec
Anušku pohlížel. Avšak Anuška sama nemohla se déle zdržeti a odhrnula „Anuško! Má drahá Anuško!" vykiknul Mansvet radostn
klidné se syna na
i
zlíbal ji
srdené.
závoj. a
obejmul
Rodinné drama.
Po krásnou
chvíli ji pustil a
tváinku,
tatáž
,
.
.
Vidí sice tutéž smavou
pece nemže
ale
—
njším pízvukem.
jinak,
„K
nepoznání!" nepoznal mne!" vysmívá se Auuška
nežli pronésti slovo:
„Nepoznal
zkoumav ji prohlíží erná šibalská oka,
49
—
s
nejdobromysl-
—
t
takovou dámu!" tváí se vážným prosím „Jakž pak bych Mansvet. Xáhle však, jako by si nco závažného byl pipomenul, obrací se k otci a skoro nesmle zašeptnul
„A
—
matinka?"
Otec beze slova obrátil se k verand, kde sedí Eliška v ržovém reflexu zapadlého slunce a mile se usmívajíc prostý výjev pozoruje. Mansvet otoil se k verand se sklopeným zrakem a také tak po-
nkolik krok. i Anuška jej
pošel
Otec
následují.
Eliška byla zatím vstala a jde jim v ústrety V tom zvedl Mansvet oi a zaražen stanul. Ve tvái jeho jevilo se .
.
.
svrchované pekvapení „Madonna Eliška!" vzkikl náhle pitlumeným hlasem a sklesnuv iia jedno koleno, zastel si obma rukama tvá. V jediném výkiku tom spoívalo vše: pekvapení, udivení i vyplPoznalt v Elišce arokrúsný fantom svých nní nejvroucnjšího pání .
.
.
.
.
.
horených sn Co následovalo, možno dopovdti nkolika slovy. Mansvet vzmužil se v nkolika vteinách, když Eliška, k nmu, promluvila první slova: „Budiž vítán, synu mj!" Vztýil nahnul a ruku
se
sestoupivši
se jí díval do krásného oka, naež beze slova chvjícíma se rtoma první políbení na podanou mu
chvíli
se,
vtiskl
———
Návratem Mansvetovým v utšených nyní pomrech rodiny plukovpranic se nezmnilo, leda že pibyl nový popud ku vzájemnému závodu v pedstihování se ve všech úkonech, podmiujících rodinné níkovy štstí.
Mezi všemi leny panovala nejvzornjší harmonie. Každý byl šasten sob a ješt šastnjší ve štstí ostatních. Mansvet ovšem nebyl více tím, ím býval ped svým odjezdem. Vrátil se nepomrn snivjší, zamlklejší, zádumivjší, nežli býval druhdy v dobách nejstísnnjších. Vyhledával samotu, byl nesmlý, ostýchavý, ba zaasto se zdálo, že jest i bázlivý. sám
o
Zmna ta byla sice v ohledu chorobou, kterouž byl postižen.
pathologickém
vysvtlitelná
dsnou
Nicmén otec i matka, akoli sob netajili, co jsme byli práv pipomenuli, domnívali se tušiti, že jest píinou zmny Mansvetovy sladké njaké tajemství ale ni otec, tím matka nepokoušeli se tajemství toho poodhaliti
mén
;
.
.
.
4*
Jan Vítovec:
50
Jinak ovšem byl Mausvet doposud tímže vzornjm synem otci jako díve a po nkolikadenním odpoinku za-al vésti týž pravidelný život jako ped svým odjezdem.
K
matce choval se se zbožnou ostýchavostí, ba úctou. Jako otci byl i jemu za nedlouho každý její pokyn, každý pohled rozkazem. Zdálo se, jako by íhal na každé její slvko, by jí mohl vyale jen z povzdálí, jako by se Plížíval se za ní jako stín hovti. bál, aby ji svým krokem nebo snad i)0uhým dechem nevyrušil ... Octnul-li se náhodou matce na blízku a tváí v tvá, dívával se jí do krásných jasnomodrých oí tak sniv a pátravé, jako by chtl uhod-
—
nouti
\
myšlénky.
její
i
.
Matka
splácela
mu
stejnou
mnou. Byla k
nmu
rovnž
tak laskuN.i
a nežna jako k Anušce.
Každé osvdení oddannosti a píchylnosti
pání otcov
nejsladším
úsmvem, nebo
je
synovské
odmovala
i
splácela
slovem.
Tak
po
povzbuzujícím
—
až dni, týden po týdnu den Elišiných narozenin, na který ustanovena, jak víme, malá rodinná slavnost. Pípravy vykonány pod dozorem domácí paní, která byla s tímto druhem spoleenskýcli nezbytností a lidských zbyteností již z domu své tety obeznámena, se vzornou pelivostí. Pozvání rozdána a ponvadž bylo práv léto, ervenec, rozhodnuto, aby byla hostina uspoádána v parku. Jenom pro pípad nepohody piblížil
míjel v míru a blaženosti den po
se
—
pipravena byla Jinak
i
prostorná jídelna v letohrádku. v letohrádku pranic.
nezmnno
Ovšem byl již za nebožky plukovníkovy. I salon zilstal, jakým dbáno peliv o to, by bylo vše v poádku a nic nezavdalo píinu k sebe nepatrnjšímu pohoršení salonní úzkostlivosti nebo mezi pozvanými byla i paní Klementina Kokosová se svými dcerami a nkteí jiní z domácích pátel jejích. Pomr mezi Eliškou a paní Klementinou byl sice, jak z vylíeného stavu vcí pirozen plyne, po njaký as ponkud napjatý. Paní Klementina, odbyvši si svou oistu nejprudího vzrušení mysli, uznala za dobré potlaiti každou zjevnou nevoli a chovala se k Elišce, nežli nadešel den satku, nepomrn úlisnji nežli díve; Eliška pak tonouc v dob té v pravém slova smyslu v štstí, prominula tet i sestenkám svým vše, ím jí druhdy nebo snad i nevdomé ;
;
vdom
ublížily.
Nezapomnla-li na vše, nutno to klásti jen na úet lidské pirozekterá asto vzdoruje i nejpevnjší vli, neku-Ii vli slabé a kehké ženy, jakou pi všech svých výtených vlastnostech byla i Eliška. Paní Klementina naopak nezapomnla nieho. Vše tanulo jí tak živ na mysli, jako by se práv ped jejíma oima dalo; ale vše: pedstavy, kombinace a dslednosti z toho plynoucí, zstalo jejím tajemstvím. Od Elišina satku nebyla paní Klementina s dcerami svými navštívila Elišku než-li jednou a to ped píjezdem Mansvetovým, pes to vše
1
vdla
i
nosti,
— jak
také u ženy jejích
schopností
a
intencí
ani
jinak býti
'
Rodinné drama.
—
nemže si
lidé v
o všem, co se v letohrádku
nm
51
plukovníkov dlo, ba skoro co
o které se iuteressovala,
bydlící,
myslí.
i
Poslednjší ovšem byly jen pouhé domnnky, ale nikoli pravd nepodobné; nebo paní Klementina umla na základ jednotlivých fakt výborn kombinovati a dospívala mnohdy k výsledkm pímo pekvapujícím.
Že vpravila se Eliška tak brzy a tak znamenit v nové pomry, že svrchovan šastnou a zárove oblažovala i jiné, paní Klementinu hntlo a jenom zázrakem se stalo, že bledá závis, která jí obas zakalila zrak, nesvedla ji k njaké neprozetelnosti. byla
V dobách normálních ovšem se kojila pirozeným prbhem všeho pozemského. Vdla, že nic netrvá a proto byla jista, že i nozkalené dosud štstí rodiny plukovníkovy, tudíž i Elišino vezme díve nebo pozdji pece jen za své nebo se docela zvrhne v pravý svj opak. Pozviklání pevných pilí štstí toho oekávala na jisto od návratu Mausvetova. Byla sice i o jeho povaze, názorech a zvycích výborn instruována; le mladistvá matka a syn téhož asi stáí jsou i v nejpíznivjších pomrech pece jen ímsi, co kalívá v rodinách mír a štstí
vn
.
nejdíve.
A
proto byla, jak pirozeno, nemálo pekvapena, když
Mansvetov
tém
den
macechou a synem
V
co den
jest
dob
pímo
docházely
ji
po návratu
že harmonie mezi
informace,
vzorná.
le pozdji, když jí zprávy vždy dvrnjší, když vylíeno již díve naznaené chování Mansvetovo, domnívala se míti klí k celému tajemství: první
jí
skoro nevysvtlitclno
to bylo
;
docházely
Byla pesvdena,
pomr
———
že
synem a matkou
mezi
utkává
híšný
se
pomr
Za takových
nadešel den Elišiných narozenin. Slunce vyhouplo se nad obzor jako obrovský rubín. Okolí plukovníkova letohrádku oživlo hlasy pírody, v letohrádku samém panoval však hrobový klid.
A pece byli plukovník i syn jeho po svém zvyku a procházeli se v nejzazších partiích parku. Eliška a Anuška ješt spaly
.
.
již
dávno vzhru
.
—
Náhle zadunla ranním tichem stelná rána. Eliška procitla. Napadlo jí, že plukovník i syn jeho stílívají asto asn z rána v parku z revolver do tere a více na to nemyslila. Zbudila Anušku a jala se upravovati svou toillettu. Minula hodina, ba dv, ti, aniž by se bylo v okolí letohrádku nco zmnilo, leda že v eledníku, v kuchyni a jinde zavládl obvyklý ruch a šum, s jakými jsou spojeny pípravy ku každé slavustce. Salon, a paní
v
nmž
Kokosovou
s
jsme
skoro
obma
ped dvma
lety
rodinu plukovníkovu
jejími dcerami poprvé spatili, jest
v
plném
jasu slunce, jež vniká do vnit nejen okny s otevenými žaluziemi, nýbrž i hlavními, do koán otevenými dvemi, vedoucími do parku.
Kolkolem panuje hluboké iiúuím
vodomet
v parku,
ticho,
zpvem
i
rušené jen cvrlikáním
temným crkavým
pták
šplou-
a šviením hmyzu.
52
-'íin
Nalilo Jdiiulvitrue luiu
lii;u>5
novým, jako když ocel o ocel
Zpoátku
chestivé
|Mileiiiiii'lýli
/vukii
v/iu.seno zvulvrni
odráží.
cinkavý zvuk ten
z
dáli
;
ale blíží
. až zní již v bezprostedním blízku salonu teprve te lze rozeznati, že to nevylíitelný chest šavlí nelni hlasy a kdo zná hlas plukni lidské Obas zazní
vždy více
A
zaznívíl
—
se
Vítovoc:
.
.
—
úsen kord. vníkv a Mausvetv, nebyl by
ani
okamžik na rozpacích, kdo
z nich in
neb ono nesrozumitelné slovo pronáší. Nebylo žádné pochybnosti, že otec a syn v parku šermují a nktt z nich couvá k salonu. Po nkolika minutách objevil se pede dvemi salonu plukovník s kordem v ruce zády ku dveím obrácen a couvající. taktéž s kordem v ruce a na Hned po té objevil se i Mansvet
—
—
ohniv dorážející .... Oba chvíli šermují mlky. Otec odráží sené rány synovy s obratností muže, jenž s kordem nebo šavlí v ruce jest v pravém svém živlu; otce
s veškerou neohrožeností bujného soupee, který stj co stj chce pekonati svého mistra. „Výborn!" vykikl náhle otec, libuje si výtené vedení synova kordu bodmo; ale hned na to zase napomíná: „Pozor!" a zase si libuje „Tak, tak!" Pes to jest nucen couvati pes práh salonu „A pece ustui)uješ!" pipomíná drkotav Mansvet vždy ohnivji
syn pak doráží na otce
.
.
.
.
.
.
šermující.
„Kryju
si
záda!"
vysvtluje otec a zase napomíná:
„Klid,
hochu,
klid! Pozor!"
ránu semo vedenou, zase couvnul a šermuje klidem muže vítzstvím úplné jistého. V tom otevely se z lehká poboní dvée, vedoucí na chodbu ku komnatám ^lišiným a na prahu objevila se Eliška v erných hedvábnýcli šatech, ozdobených bohatým krajkovím. Stanuvši dívá se na šermující, kteí se byli zatím tak otoili, ze jest Mansvet k Elišce na pólo obrácen zády, plukovník pak taktéž jen na pólo tváí. „Znamenit!" vzkikl po chvíli otec odraziv synovu ránu bodmo: „Výborn vedena!" libuje si, ale hned zase opravuje: ,.Ale píliš prudce"
A
dále,
odraziv prudkou
s
.
A opt
si
libuje volaje:
.
„Tak, tak!"
Ale pece zase couvá „Necouvej!" volá syn. .Není pomoci!" omlouvá se otec V tom shlédl Elišku a jediný pohled ten stail, aby opomenul odraziti vášnivé vedenou synovu ránu bodmo. Mansvet bodnul otce pímo do prsou a spustiv rapír vítzoslavné, skoro již bez dechu zvolal: ..Konen!" „A tamo píina!" odtušil s ledovým klidem otec, spustiv rapír l)Odobné jako syn a ukázav ku prostranním dveím. Mansvet so poohlédl a se rt splynulo mu slvko „Matinka!?" .
.
.
.
a
Teprve nyní ujala
se slova Eliška
.
.
Rodinné drama.
53
„Stelbou z revolveru jste mne probudili," pravila tonem dobro-rdené výitky. „Odpus, matiuko!" vpadl Mausvet omlouvav. „Otec vystelil jen dnou do tere" „A Mansvet mne upozornil, že snad ješt spíš," doložil otec. Viz!"* „Zbra je doposud nabita l'i) té vytáhl a ukazuje Elišce revolver. a jenom jedna rána vystelena." „A inkotem kord mne vítáte," pokrauje Eliška týmž tonem jako iiííve, nedbajíc žertem omluvy plukovníkovy a synovy, „když v den svých narozenin vcházím mezi vás?"
„A
otec, nejlepší
šermí, podlehl synovi práv jen pipomenul Mansvet
omlouvání se. „Budiž ti
pro
a odloživ rapír
i
budoucnost
proto,
nžn
ohlédl se k tob, milá matinko,"
výstrahou!"'
revolver na stl,
obrátil
k
popošel
se
že
po-
místo dalšího
otec
k synovi
Elišce, která uinila také
nkolik krok. „Jak
jsi
dnes
sliná,
zatím co syn ukládal
milá
Eliško!"
oslovil
rapíry do kouta za stolek,
plukovník svou choC, na nmž ležela alba.
Eliška podala choti svému ruku.
„Myslím, že nemžeme si dnes vzájemné jiného páti," pokraoval aby shoda mezi námi potrvala ..." „než „A štstí a blaženost posavadní," vpadla Eliška, „zstaly nám na
—
plukovník,
vždy vrny." Plukovník se ponkud nahnul a políbil slinou žíuku svou na elo. Po té se poohlédl a spativ Mansveta klidn stojícího a k nim pohlížejícího,
pravil
„Prosím, ulož také revolver, aby snad Anuška V tom zaznlo z dáli zapískuutí lokomotivy.
"
„Vlak vjíždí práv do nádraží," obrátil se plukovník zase své.
„Nemyslíš, Eliško, abych vyšel
hostm
k choti
v ústrety?"
„Dle všeho pi„Myslím, že nebude ani teba," odtušila Eliška. tímto vlakem pouze teutinka a sestenky." „Ale což kdyby snad pece i jiný njaký host?" namítl plukovník. „Jak ti libo!" odpovdla Eliška. Plukovník obrátil se k odchodu a volným krokem odcházel. Zatím byl Mansvet popošel ku stolu, vzal revolver a zavsil jej na hebík na stnu. V tom však ozvala se za postranními dvemi Anuška, ped kterouž
jíždí
zbra práv
uložena, volajíc
:
„Matinko, matinko!" A díve, nežli se kdo poohlédl, otevely se dvée a Anuška v nových vých šatech rychle spchá k matce. „Jak se ti líbím, matinko?" švitoí, zálibn ped matkou se kroutíc. „Jako andlíek," pipomínáš uspokojením matka, sedajíc do kesla. „A což tob, tatínku?" volá Anuška za otcem. „A tob Mansvete? Podívej se!"
„Jak princeznika, " odpovídá Mansvet, kdežto otec se jen zastavil a ohlédl.
Adolf Ileyduk:
54
však bží k zrcatllu a kukelii se v iiriii shlíží. Otec se obrAtil zase k odchodu. „Tatínku, tatínku!" volá za ním Auuška. „Já s tebou nemohu?* „I mžeš," odpovídá otec již na prahu. Auuška jako sruka pospíchá za uím. Po nkolika vteinách byl Mansvet poprvé po svém návratu s matkou svou o samot. Bylt za tím poodstoupil k pianu a dívá se nyní upen, ale pece sniv k matce. Eliška sedí v kesle s rukama v klíne skíženýma a dívá se ped. sebe na podlahu. Tvá její jeví klidnou blaženost a práv tím jest svdnjší než kdy Aiui.ška
—
—
jindy.
Oba chvíli mleli. Po té Eliška nadzvedla hlavu k
adrm
nachýlenou napolo k Mansvetovi, perušila mlení. „Otec, Mansvete, jest pece jen zvláštní, podivný
a obrátivši se
muž," pravila
pemýšliv.
„Pro
tak soudíš,
matinko?"
optal
Mansvet,
se
aniž
pohnul.
„V protivenstvích a však
— —
v boji
s
krutým osudem jak
„Drobný pískovec," doložil Mansvet klidn. Po tchto slovech se oba odmleli.
Letní den.
f
ekrásný, rozkošný
letní
deu!
Na nivu smj o se chlum, \^ ržemi ervánk opleten
•/)
^
lií) -»
C
pyšní se chrámek
i
dm
mlžiny stoupají do oblak, po polích šíí se zpv, nevím, pro ve prsou náhle tak
zázraky kouzlí mi krev.
Všecko tak pítulno, samý i tráva i kvt, krásnji, vábnji jak t živ nezel jsem smáti se svt; setí
uprchlo,
všude je
adra
vn
co tísnilo, a
zá
—
nad jiné pvabn odkrývá Vesna svou líbeznou tvá.
div
žula,
by
—
se
byl
v lásce-
(Dokonení.)
55
Letní den.
Za cestou opodál ua luhu zdobí se ržový ker, na nohou pichlavou ostruhu, na hrudi listnatou še; klobouek mistrovn robený, ržiky za ním jak krev
— —
rytí to pešvarn zdobený ze všad zní jásot a zpv.
Trhám
si
ržiku
na
trsu,
rostoucím podál mých stop, do dírky dávám si na prsu: „Ržiko, srdce mi zdob!" Y tom na ni motýl usedá kvt její poutá ho zvláš
— —
na hebkých tykadlech zlatý na bedrách královský pláš.
pyl,
Jak kapka s oblaku hozená s rozkazem: „Démantem bu!" zalátá v soumraku zrozená svtluška v zvonkovu hru; slyším, jak
tajemn zazvuel,
chvl
zazvuel
se a
zas,
jako by svtlušce íci chtl:
„Dlouhý jsem ekal Divno zalétla
!
mn
—
t
as!"
—
rovnž do duše
žehnána
bu
—
myšlénka, snivá svtluše, jasníc mi oko i hru; srdce
má kídla
a ruchem jich
do oblak vznáší se výš ke zídlu písní skiváncích, v
pohádek hvzdnatou íš. Adolf Heyduk.
Svatopluk Cech
Václav Živsa. Hexametrem napsal Svatopluk Cech.
(Pokrar-ování.)
^Yc
vho
bitce elí polovážné souseda výtce
oJ-^
„A kdo mi pesn podá pvodní
\wj
Kdož mi ruí,
r)^
Podkrkonošská
eskou, ^ Možno, jež
•'
^
vzorce domácí?
pdy naší samostatn vyrostl barák i jiná pod došky chaloupka,
že z
ryze národní jsme nazývat uvykli? že jest nebo byl ten ze deva, hlíny baráek
i drobnostech k nejmenší výzdob trámu kopie pouhá jen vesnické chatky cizinské, snad leda pozmnná trochu k choutce a poteb vlastní.
v celku
Národ náš netrel nevnímav v lnu Evropy, dal ze svého cizím, sám od nich hojn pijímal, byl vky úasten toho zápolu všesvtového, jenž z kraje do krajiny své živné proudy peléval. Zdkonin rozmanitých k nám vlétalo sém myšlének o staletí dávných, vkus, názory, ády veejné; kroj se mnil po cizím a dojista i zpsob obydlí a kde co vlastního pece zstalo v úprav této, to rozdíly malé, skromné jsou cetky zajisté." „Pravda, že dosti posud jasného svtla nemáme v odboru tom bohužel!" starší zas Živsa se ozval.
—
„Znalce
ekáme
dosud, jenž navždy tu
pesn
a
jasn
od jinonárodních odlouí prvky domácí. Dosti onch arci v národní útvary eské vniklo, ve stavby a kroj však srdnat možno prohlásit, lid že ty živly cizí petváel po vkusu vlastním, svj samostatný ráz jim navzdory celkem uhájil. Zvláštní národa duch v chat eských úprav dýše, známou z dávna eí k eskému srdci promlouvá, nech devný svj štít skromnou vykrášlily ezbou neb jako tam v šíré, klasorouné pláni moravské pod šedivým doškem všemi barvami vidma se pestí v prostém šperku maleb všude na stn záiv bílé. Pohled díla celý a zvlášt ty okrasy drobné, jež samorostlý vkus maloval, vyezal nebo vetkal, vlastní znak chovají, pvodní národa výraz. A kde posud trvají národní veškery živly v celku nerozrušenéra, jak v nížin onde moravské, v níž k duze na stn chat též roucha druží se peestá (ó sta barev jarních doposud v šedivosti moderní pod perutí pestrou sob družná orlice chrání!) ;
-
57
Vát-lav Živsa.
a
vdk písn
dda
ryzí,
mrav nezteneny vládnou
pkném obraze tomto pesn a jasn zrcadlí
tuC poznáš teprve, jak v
duch
lidu svérázný se
a trety nejmenší že
k souladu celku potebný,
tóny to rozmanité v
pvabném souzvuku hudby, pímo bytosti."
znící z nitra lidu, z národní
zemi tam sesterské," odvce Výhon. z hudby oné jen tóny porzné zstaly, matn zvuí, než mrouce na dobro umlknou?! Vždy pozvolna i tam v odlehlém cípu moravském vadne peestý kvt pvodní úpravy dávné a zcela zajde asem, jak ídne, mizí poneuáhlu divný Baska birýt a Skotská suknice pestrá, jak na nivách ímských rouch devní tuchne malebnosC a všude tam, kde zemí proniká hloub osvty záe. Jí se mní lidu duch, setásá názory zašlé a s nitrem zmnným též zevní stránka mní se, rozškubané minulosti mizí též cáry peesté. Mrtvy jsou tyto formy staré. Kdož chtl by je kísit? Zpt pošinout by musil též vnitní národa rozvoj, z nitra lidí vyrvat vítzné osvty dílo dívjší názory matné a. vštípit zase tam však na to málo silen voj všechnch svtla nepátel! A k emu byl by jinak zevnjšek bez ducha pouhý,
„Snad to „Však co u
platí v
nás,
kde
—
tvar
vyumlkovaný, nevzrostlý
z
podstaty vlastní?!"
Za slov tchto zrakem na mladším Živsovi utkvl, jakby hledal souhlas, spoleuce tu v rozbroji zásad. Ten však nepitakal, než do sporu takto zasáhl „Soudím z ásti jinak. Jsou, pravda, ty útvary mrtvy, avšak zdroj hluboký, jenž dal jim
ped asy pvod,
ješt nevyschnul, mním; skryt v útrob národa dímá. Moh' by ožít probuzen, zas moli' by mohutn vytrysknout
—
ne tytéž, co vytryskaly druhdy, nýbrž pozmnné v duchu rozvoje pokroilého, však z duše národní témž práv na základu vyšlé. Kadšen, obdivu pln zím osvty dílo velebné, v útvary svérázné
vk náš, ctím slunce to jasn planoucí, chmur minulých v evropské lány vyblesklo. Však samo slunce není bez poskvrny, má ji zajisté každé dílo lidí, má rovn ji osvty vytvo. Slavn Rozum vyvstal, rozbil pedsudky a pouta, avšak pod kladivem, nešvarné modly drticím,
jež vykonal jež ze
též nejeden
citu
kvt, kvt vzácné krásy uvíznul
——
Náhoda úskoná jeho výkladu pervala pásmo,
me
mu
do pochvy kloníc, než rána ku
cíli
dopadla.
"'
SvalKiiluk (crli:
58
Rozpor náhle
utich',
nob zavzulo venku klekání.
Povstal z kesla fará, ruce sepjal a líce pochýlil,
bezdky Živsa starý uinil po píkladu tomto Václav zdvih' se také, le k oknu se pouze nachýliv, pohledy roztržité do veerní záe vysílal. Výhoi dále sedl jediný, podpíraje záda voln o kesla lenoch v trpkém pi tom úsmvu lebce zachvíval se mu ret, chmurný an pohled upíral na dvojici starší, v modlitb tu mlky stojící, stejn na Václava též, jenž k oknu se od nich obrátil. ;
Posvátné ticho
te
zavládlo ve svtnici farní,
prozlacené záí, blednoucí málo po málu,
však blaživjší jen v mírném tom lesku, poklidném, jímž zvonu pouze hlahol rozléval hudbu tajemnou, a chvílí prostorem svtlým cosi zdálo se vláti,
jakby se ve vzduchu kol zachvívalo andla kídlo.
Když modlitbu
tichou
knz
vetchý
kížem ukonil
a znovu v keslo sedal, tu zdvih se ku odchodu Výhon.
marn držel, též Marta mu bránila darmo, ubrusem bílým zas práv do komnaty vešla a zvala horliv jej k prosté zákusce veerní. Kmet
jež
jej
s
On dkoval
;
setrvav na svém, uchopil se klobouku.
Hosta propustili te, le páním kmet ho provázel „Již kordon porušen, jenž
doufám, astji
Odpovdl
te
fary nitro zavíral;
„Myt pospolu ve styku astém potebách formálních neteba návštv. odprce plané, licomrné konvenience, Výhoií
:
v sousedských
Já
vám
že uvítám souseda hostem."
—
nech to je fráze hluchá, modlitba nech to nicotná, jež ret pouze vlní, ana jinde myšlénka se toulá,"
V poklon Chvilku s
obma
rychlé již hostinskou jizbu opustil. nastala ptka nebo též váhali déle prodlíti; pekonán odboj k stolu ješt zasedli
mlel kroužek, zdvoilá pak
Živsy,
však jich snáz
;
a vzdali náležitou výborné poctu kuchace,
nápoj chválili
též, jímž sklenky se perlily jasné dobrotu jist jeho zvyšoval vdk lléby milostné, Ludmily úslužné milovábný úsmv a pohled.
již po vnad pírody jarní, branka posléz farního propustila sídla. jim darmo povoz k té pozdní cest nabízel
Závoj soumraku vlál k
Knz
Václav Živsa.
líbezným
Ou
bránit
veerem si
59
víc vábila hosty procházka,
nedal, by do
plky
je
dráhy provázel.
Lidka i Marta jenom ped branku provázely hosty, odtud pak pohledem bélavou je stíhaly stezkou, pod lipami v hustším již soumraku voln mizící. Václav zpt se ohlé; jich spatil postavy ješt ped blavou brankou v polozái se matn šeící postehnul, jak Marta rukou tu zakývala pozdrav a hlavu líbeznou jak rychle nachýlila dívka. vyšli potom. Na velebné klenb nebeské skvoucím promihem nesetné vzcházely hvzdy a k sob mysli obou starších povznášely chodc; rozmluva jich volná k té výši zamíila záhy íi k dotazm vážným, jež dóm ten v nitru probouzí, ku lovenstva tuchám vným, nadjím, ideálm.
Z vesnice
již
Le
Václav zadumán té rozmluv jedva naslouchal. fará poznámku uejednu obrátil, on zachoval mlení neb frázi bez obsahu hlesnul.
A
k
Xa vedla
nmu pímo
k ekovu cesta modín vzácn mohutných, upímn s hosty milými,
kraji háje posléz, jímž krátká
adou
dvojitou
rozlouil se fará Václava brzkou zvláš zase návštvu
Zpt
sob
vyžádav.
k Velemínu potom luinou zšeenou se ubíral, v níž roj žab skehotal hlunou serenádu milostnou; Zivsa starý a mladý však lesní kráeli cestou, kde s mlhavým stíbrem luny jarní, skvostn planoucí, rej stín tesavých kouzelné kejkle provádl. (Pokrai'ování.)
'•'^
Františka Klojslová:
/ „Prostýcli písní" Františky Klejslové.
/íD,otva rozsypalo
^y slunce
pablesk zlatý, rozletl se vzduchem motýl kropenatý.
'tó,
ifjj
J)
Kvítí zavonlo,
^
zurí
dve
lesní
vody,
v hájek
spchá
džbánem na jahody.
s
má plné zpvu blaha plné oi a když usmívá se, Rty
dlek
v
líka skoí.
Na líka ji skoí i na brad trní, jak jahdka zralá v listech na výsluní.
Ty
lesy borové,
jehliím vystlané a vní bal Sámu a
zpvem
Sluníko
protkané! s
úsmvem
rozvírá houštiny,
by shédlo obraz svj v zrcadle bystiny.
Strom každý ze zlata dostane tepení, a lesní bystina v
ohe
se
promní.
Na zvdy vypne hib svou hndou hlaviku a
ptáek
radostí
zahude písniku.
z
61
„Prostýcli písní".
I v
hlav píseka
zrodí se, zazvouí, až jako bystina
ze
rt
se vyroní.
A
je tak líbezná, tak jasná celiká,
jak v lese borovém zlatý smích sluníka.
3.
Slavíku malounký, k emu tvé zpívání, když je tvá píseka samé jen želání. Zazpívej vesele jak v lesní hlubin
pnkava když
jásavá,
letí
k rodin.
Zazpívej radostn o
rži
rozvité,
o lásce pesladké,
v srdci
mém
ukryté.
Zelená ty myrto moje, tebou chci být vnena, proto žes' tak vonnodechá, proto žes tak zelená!
K
satku vnec,
lásky
vnec,
co je pod ním radosti!
v rakvi vnec, smrti vnec,
konec každé
žalosti!
veera k boží muce, kdy zardlá tam hrála zá Šla za
a sepjala blostné ruce
a nachýlila bledou tvá.
62
Františka Klejslova: / „Prostých
jiísiií'
V modlitb, plái Bobu lkala zrazené lásky tžký bol a do vlas jí rže tkala veeru! záe kol Svit
západu
jí
kol.
ii
zlatil
asy,
v uicb plály jiskry slziek
ml
—
smutek její tolik krásy jak hbitov na den dušiek.
Chaloupko rodinná, nízká, malounká,
a
pece ve svt
tys
nad všechny hezounká.
Písniky slaounké zašumí duší mou, když z dálky zahlednu mechovou stíšku tvou.
A
pjí
jak
vesele,
z jara slavíek,
že v
tob
líbal
mne
a žehnal tatíek. Vrkají radostn,
jak že v
z jara
hrdlika,
tob hýkala
mne dobrá matika.
Balón padákem.
Balón a jeho
význam pro
vdy
Podává O. Prant.
pírodní.
Vank.
(Pokraování.)
uohem významnjší jsou
Glaisher,
plavby, jež podnikl slovutný
James
chef meteorologického ústavu v Greenwichu, spo-
len
se zkušeným vzduchoplavcem Mr. CoxwéUem.* S pravou anglickou energií vykonali oba tito smlí mu1866 ticet výzkumných plaveb, a brzy žové od r. 1862 dostoupili, cviíce se setrvávati po delší dobu ve zedném vzduchu, výšek velmi znaných. Coxwellv balón z amerického clothu obsahoval 2500 w^ zvlášt praeparovaného svítiplynu a vznesl se po tikráte do výše více než 7000 a dne 5. záí 1862 dokonce více než 10.000 m. ,, Náhle," vypravuje o výprav této Glaisher sám, ,, nebyl jsem mocen nižádného pohybu. Vidl jsem Mr. Coxwella ped sebou na obrui jako v mlze, chtl jsem ho osloviti, ale nemohl jsem pohnouti jazykem, který byl jako ochromen. V témž okamžiku obestela mne hustá temnota; nerv zrakový pozbyl pojednou své síly. Ješt byl jsem však úpln pi vdomí a mozek mj byl rovnž tak inným jako ve chvíli, kdy píšu tyto ádky. Myslil jsem, že se udusím, že nebudu moci konati nižádnýcli pokusv a že mne stihne smr. Ješt jiné myšlenky se mi namanuly
—
m
* Tento byl
pvodn
zubním lékaem v Bruselu.
O. Frant. Vaní-k
5
:
vdomí. hodin 54 minutách u výši asi 9000 n,.l,'znám-li, že ujjlynula 1 nebo 2 minuty, uež-li oi mé pestaly rozeznávati malé (iíh'í árky na teplomru a že minula táž doba, než-li jsem omdlel, upadl jsem nepochybn o 1 hodin 57 minutách ve spánek, který lileskuryclile,
až posléze rázem jako bych byl usuul, pozbyl jsem
Poslední pozorováni uinil jsem o
mohl
býti
vným."
1
—
Mr. Coxwell, který sedl na obrui nade lunem, cítil jen mírnou seznal však, že chtl zatáhnouti za šru vedoucí ku záklopce pozbývá sil, že ruce jeho poínají ernati, jako kdyby cholerou byl a balón Jen chvíli ješt stižen, a že není s to jimi pohnouti byl by býval zahnúu s mrtvolami obou smlých muž na širé moe a byl by zmizel na vždy ve vlnách! Než tu v posledním okamžiku podailo se Coxvvellovi chopiti so zuby šry: záklopka se otevela, plyn sye ucházel, byli zachránni. balón klesl rychle o nkolik tisíc metrv a oni Mdloba Glaisherova trvala 13 minut. Minimální teplomr ukazoval 24,4" R. pod nulou. Ze šesti holub, jež Glaisher vzal s sebou, popáli únavu,
:
.
.
—
.
—
prvému voluosC u
výši
4800
?«
;
rozepjal kídla,
nemoha však operovati
Druhý puštn u výši 6400 »i, yzduchu, byl unesen vtrem. statn zápasil proti ledovému proudu vzduštoil se stále ve vtru, nému. Tetí svržen byv u výši 8000 '// padl dol jako kámen a zmizel ihned Ostatní ti holubi ponecháni na dobu, kdy balón se vracel v hlubin. zmrzlí; k zemi; jeden z nich však cestou zahynul a druzí dva byli za tvrt hodiny však, když byl balón hloubji klesl, poškubával už jeden z nich svým zobákem na ržové pentlice, již ml na krku, a odletl v
ídkém
a
tém
Poslední náhle a prudce ku Wolverhamptonu, odkudž pocházel. holub puštn u výši 6400 w/ byl ze všech nejchytejší: nebo usadil se na vrcholu balónu a zstal tam zcela pohodln sedti, až balón byl zcela blízek zemi. James Glaisher pistál s Coxwellem pak bez všeliké nehody na louce u Coldwestonu, 7'^i„ míle od Ludlow-a. V letopisech aeronautiky potrvá plavba tato, jíž dosažená výše dosud památnou * nižádnou jinou nebyla pekonána, 1866 daly se vtšinou v dob Plavby Glaisherovy v letech 1862 odpolední v msících ervnu, ervenci, srpnu a záí; nkolik jich bylo vykonáno také v beznu, dubnu a kvtnu; jedna i dne 12. ledna 1864.
pak
;
—
—
vn —
Ob
dn
!
bezna 1863 a 29. kvtna 1866 skonily se za plavb noní nedal se však Coxwell pemluviti, Vtšinou podnikali své plavby ze stedu si toho Glaisher vele pál. Anglie z \Volverhamptonu, nkolikráte však také z "NVindsoru a kiPistání nebylo vždy štálového paláce v Sydenhamu na jihu Londýna. bezúhonné. Dne 18. dubna 1863 pistáli na p. bezprostedn u píboje moského, a lun narazil o pdu tak prudce, že rozlámaly se tém vecesty ze
tmy noní; ku
31.
a
vlastní
—
— díky obezelosti zkuprogram vytený hned —
škeré pístroje. Jinak byl však prbh plaveb velmi píznivý, tak že šeného Mr. Coxwella na poátku výprav mohl pesn býti dodržen.
—
* Viz iMirirh
J.
1873."
Glaisher:
„Travels
in the air.
Lond. 1871"
a
„Aeronauties. Edin-
Balón.
r..".
Program ten obsahoval následujících 10 otázek, jež
struném výtahu* spolu 1. Pedevším mla
s
odpovmi ueného
se uriti teplota
tu
klademe ve
anglickéha meteorologa:
vzduchu v rzných výších a tu
poznal Mr. Grlaisher, že neubývá tepla výší tak pravideln, jak de Saussuro se domnívali, nýbrž že teba ím dále vzhru tím výše ít Gay-Lussae
aby teplomr klesl o l*^. Je-li nebe zachmueno, jeví se úbyt do výše 1000 m v míe nepatrnjší, než-li za jasné pohody, což vysvtluje se prost tím, že oblaka zabraují vyzaování tepla zemDne 12. ledna 1864 shledal Mr. Glaisher ve znané výši teplý, -ského. asi 600 m vysoký proud, který se bral od jihozápadu smrem golfu. Dne 6, dubna 1864 prošel uenec dokonce stídav chladnými a teplými vrstvami vzdušnými, tak že teplomr u výši 4000 m ukazoval týž stupe jako u výši 3300 m. asto mnila se teplota týchž vrstev ve krátké dob, aniž se byl zárove zmnil smr vtru. Na noc pibývalo vždy vystoupiti,
až
tepla
i
—
tepla.
Co
2.
se
týe
-domitých a etných
nasycení vzduchu vodními parami, tož vysvítá ze svdiagram Glaisherových, že v rzných výších stídají
dosti nepravideln suché a vlhké vrstvy. Mr. Glaisher vidl i za svých výprav do nejvyšších sfér vždy ješt u vtších výších obláky. ukazoval ísla pomrn stále 3. Aneroidní a rtuový barometr
-se i
shodná.
Elektina ve vzduchu byla vtšinou kladná a ubývalo
4.
mrn
s
výší.**
U
700
výši
7?í
neukazoval elektroskop
jí
stejno-
ani stopy elek-
trického napjetí vzduchu, obklopujícího balón.
Za plavby dne
5.
5.
záí
1862 pibývalo ozonu
výší tou
mrou,
.jakou ho naopak ubývalo.
zemského magnetismu v rzných výších potem výnemlo valného zdaru za to však podailo se 'Glaisherovi uriti spektroskopem dne 31. bezna a 18. dubna 1863, že Lze jeví slunení vidmo v rzných výších rzné Frauenhoferovy áry. míti za to, že nevznikají absorpcí v ovzduší zemském, nýbrž ve fotosfée Tslunení, ježto by jich výší musilo ubývati. Ve výši 7240 m vbec nebylo možno spektroskopem docíliti vidma. 7. Vzduch má ve všech výších týž pomr kyslíku a dusíku. Stanovení
6.
chvj
síly
jehlice magnetické
;
—
—
8. Šíení se vlnek zvukových nepodléhá ve smru kolmém týmže .\zákonm jako ve smru vodorovném. Glaisher slyšel astji ješt u výši štkání psa nebo hví3 a za vlhkého vzduchu dokonce u výši Q^jo zdání lokomotivy. Nad tuto výši neproniká nižádný pozemský tón. Za plavby ku konci msíce ervna 1863 slyšel Glaisher ješt šumní vtru dole, jsa vzdálen od zem 3 kilometry. Dne 31. bezna bylo slyšeti temný hlomoz Londýna ješt u výši 2 kilometr; druhého dne však ne-
Jn
zaslechl
kiku mnoha
tisíc
lidí
nad
výši
1500
7».
Hatton
* Viz obšírné zprávy v Tiirnor: „Astra Castra, Experiments and -adventures in the atmosphere." London 1865 Sireos et Pallier: „Histoire des iBallons. Paris 187G" a „Voyages Aériens par J. Glaisher, C. Flammarion, W. de Fonvielle a G. Tissandier. Paris 1870." ;
** Opak jde na jevo z pozdjších výprav francouzských. 5*
w
0. Frant.
Vank
:
Balón.
57
že vtry 9. Mr. Glaisher domnívá se na základe svých zkušeností, vanou ve vyšších sférách nejen pravidelnji, ale i prudeji, uež-li blíže povrchu zemského, kdež smr jejich bývá rušen pohoím, údolím, lesy a vodstvem. Proudy vzdušné mají v rzných výších též rzný smr. 2i etných píklad uvedeme pouze jediný. Dne 31. bezna 1863 až do výše 3220 m vanul vítr východní, odtud pak až do výše 4828 m vítr západní, který výše mnil se v severozápadní a u výši 6530 m v západní. 10. Že se povrch zem shora jeví kotlinovit uprosted prohlou-
bený, jest následek perspektivy. Cím výše se vznášíme, tím více buší nám ovšem u rzných osob zpsobem rozdílným. srdce a bije tepna Jakmile huJiným následkem zedného vzduchu jest bolest v uších.
—
—
—
nastává jak u lezc na vrchy tak i vzduchozávra a krvácení z úst, nosu i uší; u lezcv díve. Tak na pr. Humboldt objevuje se tento stav „horská nemoc" a Bonpland trpli jí na Cimborasu již u výši 5 6000 ín, kdežto Gaystoty vzduchu ubude o
plavc
Lussac
a
^4
5
umdlenos,
veliká
—
—
Glaisher
— jak
Ze živoich
— poátky zkoušky — jsou nejmén
7000 m
teprv u výši
nemoci.
této
pocítili
schopny ukazují pozdjší zmenšený tlak vzduchu; naproti tomu velicí dravci, zejména kondoi v Andech, setrvávají celé hodiny ve výších (9000 n?), které jiným
koky
snášeti
—
tvorm
naprosto již jsou nepístupny. Tolik ze zápiskv anglického meteorologa, jevících chladnosC uence, "bystrý rozhled a svedomitos podivuhodnou. Dovedeme je oceniti, uvážíme-li, jak obtížno
ve vratkém
lunu u
konati meteorologická, f3'sikální a fysiologická studia výších závratných, kdy každý okamžik nám hrozí
a pehledneme-li pak dlouhé
smrtí,
ady
uvedené v Glaisherových
ísel,
tabulkách.*
Od plavby
té
doby pestaly se konati na
neníf
;
však na novo poala se
v
díle
muž
práv mnoho
jeviti
v Anglii
ta,
jíž
v
marionovi,
miste
sluší
který jest
se tu zmíniti o
znám
i
z
—
Za to pokraovati
pravd Francouzi
neutuchla do dnešního dne a vylovila skvostnou i vzácnou perlu.
mnohou Na prvním
vdecké vzducho-
ve Francii chvalitebná snaha,
Gay-Lussacov a horlivos
lionositi,
as
takých, jako James Glaisher.
se
mohou
hlubin vzdušného okeánu
hvzdái C a m
našemu obecenstvu
z
i 1 u F 1 a metných ducha1
plných svých rozprav. Vykonalf s aeronautou Eugenem Godardem 8 vdeckých výprav v balón, o jichž výsledku podal roku 1868 zprávu ku paížské akademii.** Jako druhdy za výprav Robertsonových a Gay-Lussacových, stal se i tentokráte prvotn pro vojenskou výpravu do Itálie urený, ale nepoužitý balón ochotným sluhou vdy. Krásný aerostat, z dvojité hedbávné látky shotovený o 800 m'^ obsahu ** vznesl se o svátku „nanebevstoupení Krista- r. 1867 z arény hippodromu v Paíži do modravého éteru.
Ponvielle praví ve svyeli: „Aventures Aériennes. Paris 1876," ,,Nikdo nekonal pozorování tak pesná jako Glaisher za svých plaveb. ísla, jež Tivádí, jsou jedinými, jimž mžeme dvovati a jedinými, na nichž lze !iám založiti spolehlivé výpoty." ** „Comptes rendus des séanees de 1' Academie des seienees. 13. Juillet 1868". *** Pozdjší E. Godardv balón 1200 m=* obsahu. * W. de
~tr.
309:
ml
•
5R
O. Frant. Van.M.
C. Flaimiiariou nedostoupil sice
—
výšek
plnném r.
což uebjlo ani
—
pi
ii.i-n
žádnéiu z osmi svých vzlet znauý*
možno pi balónu tak malém a
svítiplynem
I
n;
za to však cestoval dvakráte v noci, urazil dne 14. erveiH
1870 vzdálenost 550 km
adu
z Paíže do Kolína za 11 hodin a úin velmi zajímavých a cenných pozorování co se týe rychlosti a sméi
proud, jakož
vzdušných
i
tvoení se oblak a hygrometrických
pomi
vyšších sfér.
Pedevším uvedeme zákony zmény vlhka v rzných výších, jež staetných i dkladných svých studií. Pi-
noví ranc. astronom na základe
bývá
vlhka:
totiž
od povrchu zem do jisté výše; 2. pak ho opt ubývá; 3. maximální pásmo mní se u výši dle roní doby, povahy obloli\ ba i denních hodin, Stupn nasycení vodní parou jeví se stálými, nech si jest nelu: jasno ili nic, ve dne i v noci. Za své plavby dne 23. ervna 18f.7 nalezl M. Flammarion u výši 630 w bezprostedn pod velikým cumul stratus-oblakem, * 200 ni tlustým maximální pásmo vlhka, jehož dle svi dectví hygrometru jak v nitru oblaku tak i nad ním ponenáhlu ubývalo, kdežto teplomr ukazoval u výši 650 m 16", u 700 /« 17*^, u 750 (/< 18" a u výši 810 m 19" R. Týž úkaz opakoval prý se i jindy, na p. za plavby dne 15. ervence 1867. Pod slohokupou ukazoval vlahomr vždy nejvyšší stupn vlhka, jehož ubývalo v nitru oblaku; kdežto teplomr prozrazoval v nitra kup nebo sloh vždy vtší teplotu než pod nimi. Co se týe výše oblak, jest dle dob denních rzná. Za plavby dne15. ervence 1867 pozorovali aronauti zeteln, kterak o 11 hodinách hluboko pod nimi se nalézající oblaná vrstva pi zái slunení souasns balónem, ale ponkud rychleji stoupala a kolem 1 hodiny už spodního okraje lunu se dotýkala, ale pak za 2" R. tepla rychle až. 1.
—
—
tém
na nkolik proužk
se rozptýlila.
Vbec
a klesaly za chladu veerního týmž
záe slunení
stoupaly kupy za
zpsobem, jak
to
lze též
u balónu
pozorovati.
Pochybným vidí se nám, tvrdí-li M. Flammarion,** že za dne bývaji vtrové bezprostedn nad povrchem zemským prudšími, než-li ve vrchních vrstvách atmosféry, a v noci naopak. Trváme, že bude potebí ješt více noních plaveb, aby faktum toto bylo dotvrzeno nebo vyvráceno. Zajímavá jsou ísla pro šíeni se vlnek zvukových
dola
z
Slyšíme
do 3000
hvízdání lokomotivy
huení vlaku štkání '•
.
psa, výstel
,,
,,
m
2500 „ 1800 ,,
Rozezná víime tvero oblak dle tvaru: 1. .«loha i chmura, lat. stratus, nm. Schiehtwolken 2. asy, lat. cirrus. nm. Federuolken kupa, lat. cumulus, nm. Haufwolkon 4. mrano, lat. nimbu.s neb palliura, nm. Regenwolken ';').
''*
Voyagt.s Aériení-.
str.
212.
;
nahoru..
;
|
!
;
\
:
í|ii||1lP/lí'!|!^MI||||li1lll[1fH!lf'!Jf'a'!i'l!^íííli;»m!m:'/:jl/l^^^^^^
(50
(I.
Kr.iiii.
\:iii,-h:
zvonni, kokrliáuí hudbu, bubnování
mocný mužský huení vtších
do 1600
hlas
ek
a
vodopád
.
„ „
.
kukání žab skehot
" j
900 800
„
•
,,
(
,,
cvrk
?jí
1400
,,
,, ,,
špatn smrem opaným. U výši 500 m slyší vzduchoplavci ješt velmi zeteln k nim mluvená slova, kdežto sami nemohou se s pozemšany smluviti, le nanejvýš se 100 m. Kdežto
proniká
ted}'
zvuk
vysoko,
dosti
šíí
se
Dále jest pozoruhodno, že slyší vzduchoplavci, plují-li u výši nkoset metr nad klidnými vodami, mocnou ozvnu, která nad pli a lesy se neozývá. Za naprostého ticha a ve znaných výších psobí i nad plavci se vznášející balón podobn jak obrovská resonanní pda a sesiluje hlas mluvících s podivuhodnou dozvnou. lika
Barva nebes jeví se nad 3000 ?)i šedomodrou kolem zenitu; pás až ku 40 50" od obzoru jest zbarven jasn mode a na obzoru jest obloh;i osvtlena mdle mode a bíle. Úbyt vlhka ve vzduchu bývá obyeji
—
—
úmrným
s
více nasycenou barvou vyšších sfér.
Dalo se
oekávati, že vzduchoplavci astji uzí v íši oblak stín balónu, obklopený nejnádhernjšími duhovými barvami neK odzrcadlení na nedaleké vlhké stn oblané, jako cestovatele
vlastního i
v
pesné pohoích anebo tonových
krajinách.
Konen
zasluhuje zmínky, že dle Flammarioua svtlo stálic ve njších výších mnohem slabji se tpytí než na zemi.
Jako vzduchoplavec ve službách
vielle
v Paíži,
obsahu,
40
m
První plavby
výše a
4900 kg
tak že nezbývalo dosti
brzy,
—a
s
vdy
vynikl
Kadarovým
stoupavosti
r.
,.Le
zna-
1867 také W. de FouGéautem" o 6000 /í(^ pokaždé velmi
skonily však
asu k vdeckým výzkumm.
Bylt
tento
nešastné výprav do Hannoverská opraven práv už jen vysloužilcem. Lepší zdar mly dv jiné plavby Fonviellow v témže roce, z nichž prvá dne 16. listopadu 1867 byla podniknuta s balónem Giffardovým a jejímž úelem bylo pozorování pádu povtroíi. ,,Obr"
byl znova po své
—
onch šest r. 1867 vykonaných plaveb bohatších na dobronež na praktické výsledk}, spoívala vina toho zajisté v tom, že slavený uenec podnikal je samojediný, t. j. bez zkušeného
Bylo-li družství,
právem
>;ení však pochybnosti, že ani sebe lepší fysik nebo meteonedovede balón ovládati tak, jako na p. Coxvvell neb Godard. kteí vykonavše na sta výlet do íše éteru stali se tatoka umlci ve svém odboru. Vyžaduje aerostat, zejména vznáší-li se u znaných výšícli. nepetržité pozornosti a té nemže mu arci muž védy dopáti, má-li se zárove zamstnávati také pozorováním oblak, svými pístroji,
aíTonauty. rolog
tém
zápisky atd. Proto nekoná
dob bez
také
M. Gaston Tissandier, domohl nejlepších úspch,
v oboru ai'ronautiky se
prvodu zkušeného vzduchoplavce.
klidn svvm studiím a zaznamenávati
Jen takto jest si
vše,
eho
kterýžto
v
nov
své plavby nikdy s
to
zakouší.
oddati
—
se
Hne
i
Balón.
61
prvuí jeho výprava dne 15. srpna 1868, již podnikl spolen s DuruVznesl se do výše 1600 m, byl zahnán byla velmi zajímavá.
ofem, vtrem
vrátil se pak za tvrt hodiny klesnuv na moe hloubji opt k pevnin a pistál, ne bez nebezpeí, nedaleko Velikolepé útvary oblané ozáené šarlachem lirobu Pilatra de Roziers. napadajícího slunce a skvostná fáta morgana v oblacích, na nichž zel po zdánlivé hladin vodní plouti parolodi a plachetní koráby byly obma cestovatelm dostatenou odmnou. Plavby dne 13. záí t. r. sastuil se též de Fonvielle. Anemometrem bylo po dvakrát stanoveno, že nepohybuje se balón touž rychlostí jako vzduch jej obklopující, nýbrž že opožuje se o 1,37 vi v 1 vtein, Povtí bylo velmi boulivé a obal balónu protrhl se práv ve chvíli, kdy Pece však octli se všichni se byla kotvice s výše 60 m už zakotvila. šCastn a bez úra^u na zoraném poli. Jak divili se rolníci, kteí pibhli a myslili, že naleznou zohavené mrtvoly! A zatím vidli, kterak hrabe se tré veselých pán ze zpod peklopeného koše! Zvláštní byla také další plavba Tissandierova spolen s jeho bratrem Albertem a arouautou Mangiuem dne 8. listopadu 1868 podniknutá za chumelenice. Dostoupili výše 2000 /», pistáli u Chennevieressur-Marne, kdež byli pohoštni; naež k veeru cestovali dále, až do výše 3900 m pronikli a za tmy podruhé u Melunu sestoupili. Pt stup zimy bylo maximem, jehož zakusili cestovatelé v íši snhu. Za jiné ledna 1869 urazilo se l)lavby Tissandiera a de Fonvielle-a dne 11. v 1 hodin 45 mil a nalezen u znanjší výši podivuhodn teplý proud vzduchu. Dne 12. dubna t. r. vznesli se oba optn se vzduchoplavcem Maníxinem za úplného bezvtí z Paíže, mezitím co aerostat pozorován / hvzdárny a místa odjezdu dalekohledy a výše jeho dostupu pístroji stanovena podobn, jak se dlo v rocích 1783 a 1784, kdy vznesly
o
1000
7
mil daleko
;
m
—
—
veliké moutgolíiéry
—
ve Francii.
Po plavb, jež pedsevzata byla dne 26. ervna 1869 z Champ de Mars v Paíži a v níž se súastnilo 9 osob * za velení Tissandierova, nastala malá pestávka. Pozoruhodným jest rozsah balónu Giífardova pi této výprav použitého: obsahoval totiž 10.500 ?//' a unesl bím 4500 kg. Tissaudier podotýká, že všeobecn rozšíené mínní, jako by byla plavba balónem tak znaných rozmr mnohem nebezpenjší než-li balónem obyejným, naprosto není správné. Praví: „Již naše plavba, vykonána /a dosti prudkého vtru, je úpln vyvrací. Neteba býti zajisté velikým geometrem, abychom vdli, že obsahu koule uepibývá v témž pomru jako jeho povrchu. Zlvojnásobíme-li prez koule, zešestinásobili jsme jeho obsah, kdežto jeho povrch jsme pouze ztvernásobili. Jest to tém
a
l)oj
krychle proti tverci, který
nám
dokazuje,
že
ím
vtší balón,
tím
Ovšem jsou i tu jisté meze, jichž nelze v praxi bezprostedn pestoupiti. K tomu pistupuje dále též, že s velikostí balónu vzrstá síla jeho odporu. Obal „Severní tony" (tak se nazýval balón) jest tedy tak tuhý a pevný, jakým balón menších rozmr nikdy by nemohl
jest
i
lepší.
—
i
* Mezi nimi vitelové I\Iang;in.
hvzdá
Mcnue
Sour<^l,
a Moroaii.
kresli Albert Tissandier, luebník Tuniier a
st;i-
Vank:
0. Frant.
Balón.
63"~
týe jeho stoupavosti, uvažme jen, že tento obal jest lehí balónku ze zlatotepecké blánky". Z dalších za vdeckými úely konaných plaveb vzduchem zasluhujezmíuku jedna, jež byla podniknuta za doby obležení Paíže a která svdí o odvaze a oddanosti francouzského hvzdáe M. Jan se na*.
býti,
a co se
—
než-li látka
Týž opustil dne 2. prosince 1870 obklíené hlavní msto balónem „Volta", pozoroval zatmní slunce, což se mu také zdailo. Per aspera aby ad astra
—
M. Gaston a Albert Tissandier, kteí otine své za prusko -francouzské války ochotné vnovali všechny své síly a nejednou i hotovi byli pokraovali teprve r. 1872 ve svých vdeckých jí obtovati své životy, exkursích.
zkumy
Dne
ervna 1872
8.
a 16. února
1873 uinili zajímavé
vý-
o tvoení se oblak, zrcadlení se ve vzduchu a barevných stíneck
balón, o nichž podali zprávu akademii.
titi
a
Za plavby dne 13. íjna 1873 podailo se G Tissandierovi vrátém na místo odjezdu, když byl využitkoval v rzných výšícL
se
smrech vanoucích proud vzdušných.
Za jiné plavby dne 24. záí 1874, v níž krom obou bratí Tissandier súastnili se i M. de Fonvielle a ješt ti pánové, shledána oblaka již u výši 150 7?>, z nichž vyšli teprve u výši 500 m. Na to pluli za jasné slunení záe ti hodiny nad snhobílými lehkými oblaky;: slyšeli z dola hlasy lidí, kteí je pozdravovali, nevidli však nikoho
—
.
.
.
ídíce se chronologickým postupem, musíme vnovati delší vzpomínku dvma mužm, kteí stali se svým tragickým osudem svtoznámými.. Míním tot ž Sivla,*'- zkušeného aronautu, díve kormidelníka, a CrocéSpinelli-ho, mladého polytechnika, kteí vznesli se dne 22. bezna. 1874 až do výše 7000 »?, aby zkoušeli správnost theorie Bert o vy.
Pavel Bert, pozdjší ina
tlukotu srdce,
huení
zedném
se jeví
ve
dostává
plícím
mén
pokusy, jež konal
s
ministr vyuování, domníval se totiž, že
v uších, závrati,
vzduchu, kyslíku
;
vzí
***
a
krvácení
v tom,
v tomto
že se
mínní
nosu a
z
ve
pí-
úst, jakéž.
znaných
výších,
byl utvrzen nejen
menšími zvíaty, jež pod zvonem vývvy usmrcoval zkoumal, nýbrž hlavn i pokusem, jejž vykonali
luebn
a pak jich krev
* Byl r. 1873 praesidentem fr. aeronautické spolenosti. ** M. Sivl jest znám také Pražanm z r. 1874, kdy dne 27. záí o 5. hod 20 min. podnikl z „Rajské zahrady'' plavbu vzduchem s hrab. Desfoursem ml. Balón plul tehda pes nádraží státní a severozápadní dráhy, nad Holešovicemi a Trójou. Nejvtší výše 2350 m dostoupil nad Brnkami. Mezi Vtrušieemi a Hošticemi
znan
Sivl kotvu;
vyprázdnný, tato nemohla však zachytnouti. Balón, ac hod. 19 min. po polích a kdykoliv koš se dotknul zem, vyskoil opt na 50 m do výše. podailo se venkovanm, kteí se všech stran ku pomoci kvapili, kotvici opíti o strom, naež oba vzduchoplavei bez lírazu vstoupili na pevnou pdu. Když se na žebinovém voze i s balónem vraceli ku Praze, uvítáni jsou v Kleeaneeh od peetných hostí, kteí vyjeli jim v povozech vstíc. U výši 2350 m ukazoval teplomr 10" R, kdežto pi povrchu zem 20" R. spustil
smýkán
o 6.
Konen
—
m i
*** V normálním stavu obsahuje krev 25 cm ve výši 8850 20''/o kyslíku výše rtuovúlio sloupce však pouze 10%. barometru poíná se jevitv Pi 570 úin úbytu tlaku: krev vnímá v sebe kyslíku; ve výši 7000 /i dostává seplieím pi každém dechu jen '/V. potebného kyslíku. ;
mm
mén
o. i''ianl.
«ám na
Vank
Jjiilóii.
;
vývvu v innost na 45 cm, nastala mdloba, krvácení A tlukot srdce experimentátorova, kdežto vše to pestalo, jakmile zaal dvchati sms vzduchu s 75°- „ kyslíku. I když prodlením hodiny sloupec rtuový klesl až na 25 €.?» (= 8850 w výše) potrval tlukot normálním, SL vbec necítil Bert nižádných obtíží, vdechoval-li kyslík. sobe. Odebral se do pneumatické komory, uvedl
a jakmile
sloupec
rtuový
klesl
—
Takový byl tedy úel vzduchoplavby Sivla a Crocé-Spinelli-ho. hvzda" vznesla se z plynárny „La Vilette" nesouc s sebou dva t)alonety, z nichž jeden byl naplnn 120 litry smsi v pomru 40 ku 100 a druhý 80 litry smsi v pomru 70 ku 100 istého kyslíku. „Polární
—
^Pociovali jsme
za své plavby,"
vypravují Sivl a Crocé-Spinelli,
„podobné úiny, jakých jsme doznali ve zvonci, do nhož jsme vstoupili dní ped odjezdem a v nmž vzduch byl zedn až na 304 vim. ísež mdloba, která nás jímala v lunu, když byl nastal tlak jen 300 vim, hýla mnohem znanjší, než-li ve zvonci vývvy, což teba pisouditi našemu namáhání, nepatrné teplot a delší dob, kterouž jsme se zd zeli 24" R, ve vyšších vrstvách. Kdežto v lunu jsme musili snášeti zimu 22
nkolik
—
rovnala se teplota za depresse na zemi stále -[~13'*; pod zvonem setrvali
tém
1 hodinu, t. j. po takou dobu, jaké jest ieba, abychom do výše nad 7000 m; kdežto nahoe zstali jsme 2 hodiny 40 minut a 1 hodinu 43 minut u výši více než 5000 >,/. Ve výši 4600 m u výši ješt .poali jsme vdychovati sms: ,,40 100" a sice do 6000 m znanjší museli jsme se však utéci ku smsi „70 100", ponvadž slabší Nevdychoval-li sms zejména pro Crocé-Spinelli-ho už nedostaovala. tento chvíli kyslík, byl nucen usednouti si na pytel s pítži a nebyl s to, Jakmile však vdýchal jinak konati svá pozorování, než v této poloze. trochu kyslíku, pookál ihned, po 10 doušcích dovedl vstáti, vesele hovoiti, pozorn okolí své pozorovati. Mysl jeho byla úpln jasná a výtená.
jsme pouze Tznesli se
:
;
:
—
pam
Když pozoroval spektroskop, musel také dýchati; zprvu zmatené pásy vynikly ihned zetelnji. Aby lépe mohl vzdorovati úinm chladna a zedného vzduchu, pokusil se jísti. Výsledek nebyl zpoátku píznivý, ale jakmile mu napadlo, aby zárove vdychoval kyslík, cítil, jak se mu vrací chu a jak lehce tráví. Tepna jeho bila ve výši 6500 7000 m 80krát."* 140krát a hned po vdýchání kyslíku 120krát. Na zemi
—
prmrn
Theorie Bertova byla tedy správná; vzduchu s kyslíkem.
šlo jen
ješt
o
to,
nalézti nej-
pimenjší sms
Následujícího roku usnesla se „Société fran^aise de la navigation aérieune" za pedsednictví Hervé-Mangoua uspoádati dv výpravy vzduchem a sice jednu do dálky co možná nejvtší a druhou do výše co aejzuacnejsi.**
Prvé súastnili se G. Tissandier, Sivl, Crocé-Spineli a Jobert dne 23.
bezna 1875.
vzavše ssebou
Odcestovali z
1100% pítže
Paíže ve výten zízeném balón „Zenith" a pistáli za 22 hodin a 40 minut neda-
* „Comptes rendus de rAeadéinie, séanee du 6. avril 1874." ** „Ascen.sion .^cintilique de longue durée" v Coinpt. rend. V. 80.
p. 8(>6.
Á
:
0. Frant.
•<;()
Vank:
leko Arcachonu (Les Landes). Jest to dosud vzduchoplavba trváním svým nejdelší, rychlostí svou uad jiué nevyniká.
a
Garnerinv vypuštný v Paíži za slavnosti korunovace Napoleona I. dne 16. prosince 1804 o 11. hodin v noci, vznášel se již druhého jitra o 5. hodin nad ílímem Greenova plavba Londýna do Weilburgu (v Nassavsku) dne 9. záí 1836 trvala pouze Známá cesta Nadar-ova v balóne „Géant" z Paíže do 15 hodin. Hannoveru dne 18. íjna 1864, vykonána za 16 hodin. Tissandier a de Fonviellc dorazili pi své plavb dne 15. ledna 1869 z Paíže do Nouilly-Saint Froud tedy 88 /cw za 35 minut. Flammariou a Godard odcestovali dne 14. ervence 1870 z Paíže a pistáli za 11 hodin v Kolín nad Rýnem. Rolier vystoupil dne 21. listopadu s balónem „Ville Orleans" v Paíži a sestoupil za 15 hodin v Norvéžsku. Soudíme, že zavdíme se tenástvu podáme-li tuto také pehled Tak na p. balón
;
7.
—
—
rzných
rychlostí
Urazit na
p.
v 1
vtein
Hlemýž velmi slabý
0,0015 0,50
'
sotva citelný
vtérek
vtík
jdoucímuž plovoucí muž slabý vítr
tramway
2
—
vtík mírný
vítr
.
ponkud erstvjší erstvý
vítr
vítr
plachetnílo balón
Renardv dne 8./XL 1884
ješt erstvjší
vítr
moucha
Pettigrewa)
(dle
....
parolo mírn
silný vítr
sobpedsanmi silný vítr
velocipedista velmi silný vítr
velryba (dle Lacépédea) anglický bhou n prudký
vítr
obyejný
vlak
a
bruslí na led
velmi prudký vítr
rychlovlak mírná boue boue rychlovlak silná
boue
(nejv. rychlosC)
.
.
.
1,00 1,11 1,12 2,00 3,50 3,00 4,00 5,00 6,00 6,10 6,39 7,00 7,62
7,70 8,00 8,40 9,00 9,65 10,00 11,00 12,90 14,00 15,00 16,00 16,90 18,00 20,00 20,83 23,00
w „ „ „ „ „ ^
„
„ ,,
„ „ „ „
^ „
„ ..
„ „ „ „
^
,
„
,
;
:
Balón.
orel
67
(nejv. rychlost)
25,00 2G,00 30,00
mírný orkáu orkáu
poštovní holub
....
(nejv. rychlost)
mocný orkán
granát
zvuk
.
zemkoule
(obéh kol slunce)
35,00
„
....
slunce
svtlo elektina
„ „
4.980 30.450 50.000 400,186.333 5„667, 120.333
(v oceli*)
.,
8.3,00
500
.
m
„ !,
„
„
„ „
Druhou plavbu s týmž balónem podnikli dle programu dne 15. dubna 875 Gaston, Tissandier, Sivl a Crocé-Spinelli. Vznesli se, jako obyejné, od plynárny ,,La Yilette" a dostihli nepochybn výše 8600 m. i
O 11 hodinách 57 minutách
u výši
3.300
m
poznamenal
si
Tis-
sandier ve svém zápisníku:
„Hygrometr 500. Teplota -j-l"R. Nepatrná bolest v uších. Ponkud U výši 7000 m pak ,,Vdychuji kyslík.** Psobí znamenit." A dále ,,Ruce mi ztuhly. Daí se mi dobe. Jsme všichni zdrávi. Na obzoru mlha s malými okrouhlými mráky. Stoupáme. Crocé 10*^". si vzdychl a zavírá oi. Sivl taktéž. Vyprazduji aspirátor. Teplota sklíen. Jest to plyn."
:
:
—
hodin 20
—
Hygrometr 320. Sivl v mrákotách. 11". Hygrometr 300. Sivl vyhazuje pítž." 1 hod. 25 min. teplota „U výši 7.500 m jsme podivn omámeni. Tlo i duch malátní nepozorovan, aniž bychom nco pociovali. Netrpíme nižádným zpilsobem naopak tšíme se v nitru takoka oživeni záivým jasem, jenž nás obejímá. Jsme otuplí; nemyslíme vbec na možné nebezpeí. Stoupáme a cítíme se blaženými, že stoupáme" atd. 1
,,0
:
lze
minut.
—
Za tmito poznámkami nalézáme ješt dále peísti ,,Dvé
Vláhomr
hodiny, 315**.
Padáme velmi
8 minut.
Klesáme.
Padáme. Sivl a Crocé
Teplota leží
cosi psáno,
—
8*^.
co jen ztží
Vyhazuji pítž.
ješt bez sebe na
dn
lunu.
rychle."
kterak posléze vybrav se z omráoba své soudruhy pod pokrývkami mrtvé. O 4. hodin podailo se mu pistáti na zemi (departement de ITndre) s mrtvolami svých soudruh za silného vtru a po mnohých svízelích.*** Smutek po tchto hrdinných mužích kteí zemeli u vysokých sférách ve službách vdy, byl ve Francii všeobecný a upímný. Subskripce pro pozstalé vynesla 91.000 frank ;t nešastní vzduchoplavci pohbeni -zpsobem slavným a hrob jejich ozdoben nádherným pomníkem. ]Sa
ení
to vypravuje Tissandier dále,
nalezl
,
* Ve vzduchu 332 m, ve vod 1404 m, v zinku 3220 n» a v mdi 3685 «». ** Vzduchoplavci vzali s sebou 3 balonety smsi 100 díl kyslíku a 70 díl vzduchu. *** G. Tissandier: „Les martyrs de la science. Paris 1879." t „L'Aéronaute" 1876, 87.
:
0. Frant.
(;s
,,S
Vank:
lialoii.
blubokyni žalem, ale spolu také s pocitem národní hrdosti zanáCrocé-Spinelli a Sivl do slavné listiny vdy", pravil ku
šíme jména: konci své
ei
nad jich rovem praesident akademie vd F. Frémy. muž, kteí neváhali v zájmu vdy obtovati i své životy, byl pirozenou pohnutkou, že zpytována píina jirii smrti a že uinno mnoho pedloh, kterak by se na píšt podobným nehodám dala uiniti pítrž. Ze všech dosavadních výprav vyšlo na jevo, že možno rozeznávati ve vzdušné íši trojí pásmo 1. U výši vrcholk Alpských (4810 m) nepociují vycviení vzduchoplavci žádných obtíží a nepozorují na sob žádných fysiologických úin. Akoliv tam vzduch o polovinu jest idí, než-li pi hladin moské, pece Tragický osud obou tchto
spokojí se jím zdravé,
silné
plíce.
Možno íci
tedy,
že
pásmo pod
Mont-Blanku jest úpln pístupné. 2. Výše již poíná pásmo nebezpené; ale otužilí plavci, opateni dobrými kožichy, jsou s to vzdorovati i zednému vzduchu, jakV ovívá nejvyšší vrcholky pohoí Himalaja u výši 8840 m. 3. Nade touto výší 8840 í/í poíná pásmo smrtící. výší
K delšímu pobytu mezi nejvyššími vrcholky francouzského a indiku proniknutí ckého pohoí teba velmi zdravého tla a železné vle do ješt vyšších sfér nestaí nižádné hrdinství a síla duševní, lovk hyne, jakmile se znanji vzdálí ode dna vzdušného okeánu, k nmuž tíží jest poután a na nmž jediné mže žíti. Pedstavme si, jak asi by se dailo ubohému vzduchoplavci ve výši na p, 12.000 ?»! (Pokraování.) ;
V^>
h.<
t
-e
ábel
letí!
.
:
L.
N. Tolstoj
:
Zajatec na Kavkaxe.
69
Zajatec na Kavkaze. (Pravdivý Dle hrabte L.
píb
li.)
N. Tolstého podává
Jilek.
J.
I.
muž
byl dstojníkem ua Kavkaze. Nazýval se Žiliu. Jednou dostal z domova dopis. Vadnoucí matika mu „Jsem již velmi stará a ráda bych ješt jied svojí psala:
lady
smrtí spatila milovaného syna. Pije se se mnou rozlouit, pochovat mne pravoslavným spsobem a pak mžeš jeti opt za svou službou. I nevstu jsem ti vyhledala; je rozumná, hezká a má též slušné jmní. Jist se tob zalíbí možná, že se oženíš a zstaneš pak v domov." Žilin se zamyslil: „Opravdu, matika je asi churava; možná, že bych Pojedu; a je-li nevsta hodná a hezká, ožením se." jí už ani nespatil. Šel ke plukovníkovi a vyžádal si dovolenou. Rozlouiv se se svými druhy a poskytnuv svým vojákm tyi soudky vodky, aby ji vypili na jeho zdraví, vydal se na cestu. Vojna zuila tenkráte na Kavkaze. Na cestách nebylo jisto dnem ani nocí. Který Rus vzdálil se od pevnosti, mohl oekávati, že jej Tatai zabijí nebo odvlekou do hor. I bylo nutno, by aspo dvakráte za týden z pevnosti do pevnosti doprovázen byl lid vojenským prvodem. Naped i vzadu šli vojáci a prostedkem ubíral se lid. Mužíci se svými vozy sjeli se hned za úsvitu ku Bylo to v lét. pevnosti a ozbrojení vojáci vydali se s nimi na cestu. Žilin jel komo; zavazadla jeho byla mezi ostatními vcmi na vozech nákladních. Do sousední pevnosti bylo 25 verst daleko. Karavana ubírala se zvolua a ostražit. Vojáci asto se zastavili a naslouchali bedliv. Slunce peklonilo se již pes poledne a ani pl cesty nebylo ješt vykonáno. Prach a úpal slunení byly nesnesitelný, ukryti se nebylo možno. Všude rozkládala se holá step nikde strmku, nikde nejmenšího :
;
keíku
.
.
pedejel ostatní zastavil se a ekal, až vozy k nmu dojedou. zvuk rohu a spatil, jak celá karavana opt se zastavila. Roz-
Žilin
Slyšel
;
„Mám
K mj
jeti sám naped, bez vojín? je dobrý, seujedu jim, nedostihnou mne. Ci mám zstati?" Tatary V tom piklusal k nmu jiný dstojník, Kostylin, na zpnném koni, ozbrojený karabinou, který Žilina oslovil: „Pojeme sami! se loudati v tak dsném žáru? Jsem zpocen, že bych mohl kabátec svj ždímat!" BylC Kostylin muž hmotné postavy, pitloustlý, s ervenýma tváema a pot se s nho lil. Žilin se ho otázal „Máš karabinu dobe nabitou?" „Bu beze starosti."
mýšlel se:
tkúm-li se
s
—
Na
6
L. N. Tolstoj:
70
„Nu, tedy pojedeme. druha oddliti."
Ale žádným
spsobem uesmíme
druh ode
se
Cesta vedla je stepí. Rozmlouvali spolu a rozhlíželi se kolem.
Jeli.
Vidti bylo daleko ua všechny strany. Step se konila a cesta vinula se dál úžlabím mezi dvma horami. „Dobe uiníme, vystoupíme-li na horu a prohlédneme si, pokud mQŽná, okolí," pravil Žilin.
„Pojeme radji; na se zdržovat?" „Nikoli," odpovdl Žilin, „pokej dole, I
kon híb z
K
na levo, do vrchu.
pobídl
já vystoupím
vzhru."
jeho byl znamenitý (vybral
celého stáda, dal za nj sto rubl a sám si jej vyjako jako na kídlech vznesl se po píkré stráni. Nedospl ješt vrcholu, když tu ua sto krok ped sebou spatil tlupu ozbrojených jezdc tatarských. Bylo jich asi ticet. Zahlédnuv je obracel kon zpt: si
jej
cviil);
ale
Tatai jej zoili úprkem sjíždl po
a hnali
se
za
stráni
dol
a
„Piprav zbran!"
a vzýval v
i
Žilin
a neklopýtneš! Jediný chybný ml zbra v ruce, nebezpeí by
ním
zbran k
útoku.
Kostylina:
duchu svého kon: „miláku, pozor, krok a je po nadji. Jen kdybych už se
polovic zmenšilo!"
o
dokal svého
Ale Kostylin, místo aby
chystajíce
kiel na
druha,
spativ Tatary obrátil
k
uhánl rychle k pevnosti. Vidti bylo jen, jak jeho švihá ohonem a jak kotoue prachu se za ním zdvihají. Žilin poznal, jak dsné je jeho postavení. Zbra mu ujela; pouhou šavlí, již ml pi sob, nic nedokáže Obrátil kon v právo smrem, odkud vojenský prvod ml se piblížiti myslil, že se mu podaí tak
se a
!
—
Ale bda! proti nmu, kde se vzali tu se v^ali, uhání šest Tatar. Zaskoili jej. Co pláten dobrý když Tatai mají ješt erstvjší a když je od nich obklíen. Chtl se obrátit; ale nejvtším tryskem rozjetý, nebyl schopen náhlého obratu a letl pímo k Tatarm. Tataín s rezavou bradou, na malém šerém koníku se k nmu blíží. Syí njak, blýská šikmýma oima, vyceuje bílé zuby a tiskne v rukou uniknouti.
k,
zbra.
k
—
myslí
..Nu,"
posadíte
si
Žilin,
..znám
vás,
erti,
mne do jámy. Avšak pokud budu mohutného tla,
dostanete-li
mne
dýchat, nebudu váš
živého, ."*
.
.
ml
ducha stateného a mysl neohroženou. Vytasil šavli a hnal se s konm pímo proti rezavému Tataínovi mysle si pi tom: mj jej srazí nebo mu srubnu hlavu. Ale nedobhl cíle; výstelem ze zadu byl zasáhnut a padl na zemi Žilinova noha uvázla pod jeho tlem. Nebyl
sic
bu
k
ale
k
;
dva Tatai sedli už na nm, držíce jej za ruce. se sebe oba zákeníky ale ješt jiní ti s koní a poali jej tlouci pažbami do hlavy. Zatemnilo se mu v oích, zavrávoral. Tatai sali se sedla pevné popruhy, zakroutili mu ruce za zády, svázali je tatarským uzlem a vlekli jej k sedlu. apku svou ztratil, boty mu stáhli s nohou, vzali všechny peníze i hodinky, ba i šat na rozervali. Žilin se ohlédl na svého kon. Chudák, jak klesl k zemi na bok, tak ležel potud a bil nohami do zem; na hlav
Chtl
Vzchopil seskoili
povstati,
se
pec,
nm
ale
shodil
—
;
Zajatec na Kavkaze.
ml
tžkou
ze
ráuu,
které
erná krev
se
71
valila;
prach
kolem ua
byl
K
krví zavlažeu.
íiršín
Jeden Tatar pistoupil ke koni a snímal s nho sedlo. udeil Tatar proízl mu kyn žalem hrdlo. Krev se vyinula nohou o zemi proudem, tlo poslední uinilo pohyb a život prchl.
—
Tataíu
rezavou
s
k,
bradou sedl na pepásali jej
jiní
vysadili
k
nmu
do
emenem
sedla zajatce; aby nespadl,
a pipevnili k sedlu. Žilin sedl za Tataínem mdlobou semo tamo se nachyluje; obliejem dotýkal se asto hbetu Tatarova. Ped sebou vidl pouze zdravé tlo,
rzných mastnot a oholený zátylek, Hlava Žilinova byla na nkolika místech elo jeho do erua. Na koni nemohl se ani pohnout, ani krev setíti sob s tváí. Ruce ml tak pevn spoutané a zkroucené, že se mu zdálo, jakoby v ramenou kosti se mu lámaly.
žilnatou
šíji
tatarskou, jež páchla od
jenž vynikal zpod velké apky. zranna; speklá krev barvila
mezi vysokými
dlouho
Jeli
chtl
Žilin
nalité
inily
vjeli
zase na
si
novou
pejeli
koue
a slyšeti
íku
jej
psí.
slezli s koní, ženy a dti výskaly radostí a dti házely po
ale
oi
krví
Tatain zahnal dti, pomohl
Žilinovi
s
na kamenitou horu; do aulu (tatarské
Pijeli
tatarské
nm
se,
zavážejí;
a stoupali
štkot
Tatai
vesnice).
smály
kam
prohlédnouti krajinu,
slepým, ba nemohl se v sedle ani pohnouti.
jej
Smrákalo se; cítiti zápach
bylo
pebrodili eku;
horami,
a pak ujíždli neširokým skalním úžlabím.
<;estu
obklopily Žilina,
kamením.
kon
a
zavolal robotníka.
vysedlými kostmi ve tvái pišel, jsa odn pouhou košilí. A i ta byla rozervána; vidti bylo holou jeho hru. Tatain mu dal njaký rozkaz. Sluha se vrátil s okovy: dva dubové špalíky, železem dobe okované, s otvory uprosted, spojeny byly tžkým etzem u každého byla petlice a zámek.
íšogajec
s
Žilinovi rozvázali ruce,
tam
jej
shnilé
strili a zamkli.
slámy a
na nohy
Žilin
dali
mu
na zemi.
klesl
okov a dovedli ho v kolnu Vyhledal po tm kousek
ulehl.
II.
Žilin
ívtlo
nespal
skulinou
skoro vniká
celou
do
noc.
kolny.
Noci byly krátké. Zpozoroval, že se úzkou štrbinu rozšíit;
Pokusil
vyhlédl ven.
Vidl
skulinou cestu vedoucí do hor; na právo byla tatarská chadva stromy pi ní. erný pes ležel na prahu, koza s kzlaty procházela se po dvoe. Spatil, jak po cest blíží se mladiká dívka tatarská ve kvtované košili, v širokých kalhotech a vysokých botách, hlavu majíc velkým šatem pokrytu a nesouc na hlav plechovou nádobu :8 vodou. Šla, vedouc za ruku malého Tataríka s ostíhanou hlavou. Vstoupila do chalupy a ven vyšel známý Tatar s rezavou bradou v hedi)ávném kaftan, se stíbrným kynžalem za pasem, ve stevících na bosou
lupa
;
Jiohu.
Na hlav
ml
vysokou ernou beraní
apku
posunutou nazad. Vyšel, 6*
"
72
L.
protahoval
Tolstoj:
ervenou bradu
zíval a
se,
N
hladil.
si
Naídil ueco robotníkovi
a kamsi odešel.
Potom pijely dv dti ua malých konících k napajedlu. Nkolik dtí s hlavami do holá ostíhanými, v pouhých košilkách, bez
jiných
vybhlo, sešlo se v houf a všechny shrnuly se ke koln, kdež pruty a chrastí do štrbiny strkaly. Žilin na kikl rozprchly jen se jim kolínka ve vzduchu kmitala.
kalhot
u
rzné se,
:
žízní, v hrdle mu vyschlo, oekával toužebn, kdy pinebo nápoje. Zaslechl konen, jak se dvée otvírají. Vstoupil rezavý Tataín a s ním jiný, menší vzrostem, ernovousý. Oi ml erné, jiskrné, tvá ervenou, bradu krátce pistižeuou, tvá veselou, poade se usmívající. Odn byl ješt bohatji, než Tatar rezavý: v kaftan z modrého damašku, zdobený ervenými šrami. Za pasem ml velký kynžal s ozdobnou stíbrnou rukojetí; ervené, saíianové stevíce byly stíbrem vyšity. apka byla z bílého beránka.
Žilin
trpl
mu
jídla
nesou
Rezavý Tatar
zabruel
nco, jakoby se zlobil, zády podepel se kynžalem a jako vlk pohlížel na Žilina. Druhý píchozí pohyboval se živ, byste jako na perách; pistoupil k samému Zilinovi, sedl ped ním na zkížené nohy, oškleboval se, potepal vzn po rameni, nco rychle po tatarsku promlouval, mrkal oima, mlaskal rtoma a jazykem, ustavin opakuje: „Korošo úrus! Korošo úrus!" Žilin ze všeho nic nepochopil, i pravil: „pít, vody mi dejte, a se o nízký trám, pohrával
si s
napiji.
erný Žilin
Tatar se smál a poád opakoval: „Korošo úrus." ukazoval rtoma i rukama, aby mu dali pít.
erný konen porozuml, vyhlédl ze dvéí a zavolal: „Dyuo!" Pibhla dvuška útlá, štíhlounká, asi tináctiletá, s tváí ponkud ernému Tatarovi podobnou: nejspíše jeho dcera. Jako on mla erné, jasné oi a rumnnou tvá. Odna byla ve dlouhou, svtle modrou košili se širokými rukávy, jež mla volnou, neopásanou. Na dolejším okraji,
—
na hrudi
a
na rukávech
byla
erven
lemována.
ozdobn lemovány. Na nohou mla malé stevíky
I
kalhoty
tch
a na
její
jiné
s
byly vyso-
kými, tlustými podešvy a podpatky. Šiji zdobila šiíra z ruských stíbrných plrubl. Hlavu mla nepokrytu rulík erných, lesklých vlas propleten byl hedbávnou pentlí, na níž visely lesklé plíšky a stíbrný rubl. ;
Otec jí nco naídil. Odbhla a v okamžiku vrátila se, nesouc plechový džbán v rukou. Podala Zilinovi vody a sedla na bobek, nakloníc se tak, že plece její byly ve stejné výši s kolenoma. Sedla a dívala se, jak Žilin pije jako na njaké zvíe. Žilin jí vrátil nádobu. Vzchopila se a odskoila jako srna. Sám otec její se zasmál. Poslal ji ješt nkam. Vzala džbán, odbhla a pinesla na devné misce chléb a sedla jako díve, rovnž tak se sklonila a nespouštla oí s vzn.
—
Tatai odešli a zamkli dvée. Za malou chvíli Nogajec pišel k
Zilinovi a zvolal:
„Ajda, aj-da!"
Neuml
také rusky.
Žilin
pece
pochopil, že
má
za sluhou
jíti.
Zajatec na Kavkaze.
poznal, že jeho okovy jej
ale
Vstal,
nohou udržel, vrávoraje
73
zpola ochromily;
sotva se na
strany na stranu. Následoval Nogajce. Spatil
se
mli tam i svoji modlitebnu ti osedlaní, koníci. As devítiletí hoši je drželi za uzdu. erný Tatar vyšel z domu a máchl rukou, vyzývaje tím Žilina, aby k nmu pistoupil. Smje se a hovoe cosi po tatarsku vešel Svtnice byla pkná, stny Žiliu vstoupil za nim do domu.
s
vesnici
U
vží.
o
as
desíti
jednoho domu
domkách;
stáli
—
—
ás
—
erný Tatar vstal, naídil posaditi Žilina ke dveím, ne na koberec, na holou zemi; pak zase zkížil nohy a posadil se k hostm, vybízeje jich k jídlu a k pití. Robotník usadil Žilina, sám zul své vrchní, veliké u dveí stály a sedl na stevíce, postavil je k ostatním, jež v plstnou houni opodál panstva: díval se, jak jedí, pijí, olizují se. ale
ad
Když
pišla žena v podobné košili a kalhotech, hlavu mla pokrytou šátkem. Odnesla máslo a lívance a podala pkné umývadlo a džbán se súženým hrdlem. Tatai si umyli ruce, padli na kolena a íkali krátkou modlitbu. Potom hovoili dle svého sp&obu. Jeden z host obrátil se k Žilinovi a ekl mu po rusky: se
Tatai
najedli,
jaké Žilin vidl na mladé dívce;
—
Kazi Muhamed," pi tom ukázal na rezavého Tatara „Abdul Murat Abdul-Muratovi," ukázal na erného. je nyní tvým pánem." Žilin mlel. Abdul Murat usmíval se a ukazuje na Žilina opakoval nkolikráte: „soldát úrus, korošo úrus!" Tlumoník vysvtloval: „naizuje ti, že máš napsat dom dopis, aby za tebe
„Tebe
zajal
t
„a pepustil
—
—
—
podali výkupné. Žilin otázal
Tatai
„Ti
chvíli
Jak pošlou peníze, hned
tisíce."
„Ne," ekl zajatý
Abdul myslil,
„Pt kikl
že
propustí."
—
„tolik dáti
nemohu."
—
snad poal máchat rukama a kiel divoce „Kolik zaplatíš?" porozumí. Tlumoník se ptal
vyskoil,
mu
Žilin
:
opt
rubl," odvtil zajatec. Tatai na rezavého a rozkládal, až mu sliny ode rt lítaly. Rezavý Tatar mžoural malýma oima a mlel jazykem. se
set
umlouvali.
—
Abdul roz-
se
Všichni umlkli.
Kazi
t
po krátkém rozmyslu: „A kolik penz chce?" se radili; tlumoník odvtil:
se
Tlumoník poal:
„Pt set rubl je tvému pánu málo. Sám Muhamed byl mu dlužen. Tebe dal, aby
za
dluh
tebe
zaplatil
200.
Ti
tisíce
splatil.
:
:
:
74
.
N. Tolstoj
I'.
rubl
chce,
biem
nirskAii."
nemže
slevit
Nesvolíš-li,
nic.
dá
te
do jámy
a budeš
he
pomyslil si Žilin, „ím povolnjším bych byl, tím „Eii," pro mne." Vyskoil a zvolal „Éekni mu, psovi, bude-li mne ješt strašit, že mu nedám ani kopejky, ba ani ])sát nebudu. Nebál jsem se, a ješt te se vás, psi,
nebojím." Slova
vrn
byla
tato
petlumoena
a
všichni
opt
zaali
roz-
mlouvati.
konen erný
Dlouho rokovali,
vstal
a pistoupiv k Žilinovi, ekl:
„Úrus, džigit, džigit, úrus!" „Džigit" se a
znamená v
„Dej
tisíc
Žilin
stál
ei
jejich
ekl nco tlumoníkovi.
Týž
„statený hochu, mládce." k zajatci:
Zasmál
obrátil se
rubl!" na svém: „Více než 500 rubl nedám.
Bijte
si
mne
—
víc nedostanete." poslali robotníka ven a pohlíželi stídav ke dveím a na Kobotnik vrátil se s jakýmsi lovkem, tlustým, bosým, v šat rozedraném; na noze ml také pouta.
Tatai
Žilina.
spativ ped sebou Kostylina. I ten byl zajat. podle sebe; oba spolu rozmlouvali a Tatai mleli, pohlíKostylin sdlil se svým druhem, že žejíce na n. jeho klesl, karabina selhala a Abdul sám ho dostihl a pivlekl dó hor. povzdechl,
Žilin
Posadili
k
se
Abdul
vstal,
ukázal
na Kostylina
že oba patí témuž pánu
oznámil,
a
a
nco
vykládal.
kdo díve
zaplatí,
Tlumoník že
jint
díve bude
propuštn. „Vidíš," obrátil se k Žilinovi, „jsi tak zatvrzelý, tvj druh jinak k poínal; napsal bez nucení list, na který pošlou za nj pt tisíc. Zi to bude dostávati od pána dobrou stravu a bude chránn, aby se m si
neubližovalo." Žiliu
odpovdl
I
„Tovaryš mj jednal dle svého, já také dle svého: on je sna bohat, já jsem chd. Jak jsem vám ekl, tak se stane. Chcete-li, zabijí užitku z toho míti nebudete; ale pro víc než pt set rubli; mne psáti nebudu." ;
—
Zavládlo ticho. Abdul vyal ze skínky péro, inkoust a kus papíru: podal vše Žilinovi, poklepal mu na rameno a ekl: „piš!" Byl spokojen s
pti
sty.
„ekni mu ješt"
—
tlumoníkovi, „aby nám dával a nechal nás oba pii sob bude nám tak veseleji potom a nám sejme ty tžké okovy." Tlumoník se smál, ekl vše Abdulovi, který se usmíval svým spsobeni a vysljšev tuto žádos, odvtil „Odv dostanete nejlepší; i erkesku a boty vám dám, vystrojím vás jako ženichy. A budete žít jako knížata. Mžete zstat v kolnc pospolu. Ale okovy vám vzíti nemohu utekli byste; jenom na noc
dobrou
—
stravu,
aby
nás
pravil Žilin ke
odl
a
obul jak náleží,
—
—
vám
je sejmu."*
Zajatec
napsal
Žilin si
pi tom:
adressu uapsal tak, aby dopis nedošel.
Myslil
kukuiné
odvedli do kolny, pinesli jim
vody ve džbán, kalhoty.
ale
75
„však jim uprchnu!"
vzn
Oba
list,
na Kavkaze.
Patrn
kus
chleba,
dv
je strhli kdysi se
slámy za lžko, potrhané vojenské zabitých voják. Na noc jim sali
erkesky
—
a
staré
pouta a zamkli je v koln.
III.
Žilin žil
A
s
tovaryšem svým celý msíc.
mli u nho
živobytí
velmi špatné
;
Pán
dával jim
jejich jen se usmíval.
pesný
chléb z prosné
nmž
tsto obyejné nedopeeno. Kostylin psal ješt jednou dom, aby
mouky, v
za poslali výkupné a ustaoekával jsa velice netrpliv. Po celé dny sedel v koln a poítal dny, kdy asi mohou peníze pijíti anebo spal. Žilin dobe vdl, že dopis jeho nedojde a že odpovdi se nedoká, ale jiného listu
vin penz nepsal.
„Kde by moie matika," myslil si, „sebrala tolik penz na moje výkupné? Vždy byla živa skoro jen z toho, co jsem jí posýlal. Kdyby zvdla, v jakých místech nyní jsem, spsobilo by jí to smr. Snad dá
bh,
že jim uprchnu,"
A
mu mohlo pomoci k útku. nebo sedl nkde ve stínu, konaje lehké runí práce nkdy lepil ze hlíny drobné figurky nebo pletl z proutk hezounké košíky. Byl ve pracích podobného druhu mistrem. Jednou uhntl loutku s obliejem, rukama i nohama, pokrytou tatarskou košilí a postavil ji na nízkou stechu. Ženy tatarské šly pro vodu. Dcera Abdulova, Dyua, spatríc figurku, upozornila na ni ostatní Tatarky. Postavily vdérce, hledly a smály se. Žilin sundal loutku a podával jim ji. Smály se, ale nepijali jí. Nechal ji venku, odešel do své kolny a díval se, co se bude dít. Pibhla Dyna, rozhlédla se kolem, vzala hraku a jako srna s ní odbhla. Druhého dne spatil, jak Dyna hned za úsvitu vyšla s figurkou na práh. Figurku mla ustrojenu pestrými hadíky a hýkala ji jako dátko popvujíc pi tom tichým hláskem. V tom vyšla staena ze sín, domlouvala dívce, vzala hraku, rozbila ji a poslala Dynu nkam na práci, Žilin zhotovil novou loutku ješt lepší, a daroval ji potajmu Dýn. Jednou mu pinesla jak obyejn džbánek, posadila se svým spsobem, zahledla se na a smála se na džbánek ukazujíc. „Pro asi se tak usmívá?" pomyslil si Žilin. Vzal nádobu a poal píti. Místo vody bylo tam mléko. Vypil mléko a dkoval i chválil ji, jak hodná je, Dyna hopsala radostí. „Hodná, Ivane, hodná!* opakovala, aniž by rozumla, co slova „hodná" znaí. Zatleskala rukama, vzala džbán a odešla, A od tch as nosila mu úkradkem každý den trochu mléka. Tatai dlají z kozího mléka syreky a sušívají je na slunci tyto syreky i všímal
dobe
si
všeho, co by
Chodil po aulu, pohvizdoval
si,
;
—
—
::
76
L.
Is.
TiilsUij:
pinášívala. A když hospodá berana zaízl, pinesla mu kus beraniny na rožui peené. Vhodila ji do kolny a rychle odbhla, aby od nikoho pistižena nebyla. Jednou byla veliká boue a déšt lil se celou hodinu jako z vdra. Rozvodnily se všechny íky. Kde byl njaký brod, tam voda vystoupila na ti arsíny a odnesla kameny, po kterých se pecházelo. Ví;ude bylo plno nových, vymletých struh a hluk veliký povstal v horách. Když boue minula a déš pestal, voda hrnula se ve vsi všude, i mezi domky. Žilin vyžádal si od hospodáe nožík, vyezal kolo, opatil je lopatkami a pipevnil k nmu dv devné figurky, jednu proti druhé. Dvata pinesla mu hadíky, odl jimi figurky, jednu za mužíka, druhou za ženu; dobe je pipevnil a postavil kolo do proudu. Kolo se otáelo, mužík se ženou poskakovali. Pišla celá ves hoši, dvata, ženy i Tatai pišli, smáli se a íkali „Aj, úrus! aj Ivan!" Abdul ml polámané ruské hodiny. Zavolal si Žilina a ukázal mu
mu
v
potajmu
rukáv
i
;
:
je.
Ivan ekl:
„Dej sem, napravím, co jim chybí."
Otevel je a rozebral; vyistil a diny
složil
opt; pak
je odevzdal.
Ho-
šly.
Daroval mu starý kaftan, již hodn podobrý bude, aby se jím v noci pikryl. Od té chvíle roznesla se o Žilinovi sláva, jakým je mistrem. Ze vzdálených vesnic k nmu pijíždli nkomu spravil zámek, jinému pistoli nebo hodiny. Abdul mu opatil též nástroje: klešt, nebozezy i pilník. Jistý Tataín se roznemohl. Pišli pro Žilina: „Poj, pomžeš mu!" Týž neznal zcela nic z lékaského umní. Šel, prohlédl nemocného a pomyslil si: „Snad se uzdraví sám." Šel do kolny, vzal hrnek vody a namíchal do ní trochu písku. Za pítomnosti Tatar mluvil slova nesrozumitelná nad vodou. Potom ji dal nemocnému, aby ji vypil. Tatar se ku štstí Žilinovu uzdravil. Novopeený léka rozuml již trochu tatarské
Hospodá
trhaný. Žilin jej
se zaradoval.
pijal
—
:
nm
neho žádali, volali na pivykli a když na na potud jako na njaké zvíe. Rezavý Tatar neml Žilina rád. Jak jej uvidl, zamrail se a odvrátil se stranou nebo zaklel. V dom Abdulov býval též staec. Nezstával v aule, nýbrž picházíval tam z blízkého údolí, Žilin vídal ho nejastji, když picházel do mešity k bohu se pomodlit. Byl nízké postavy, apku ml ovinutou bílým plátýnkem, bradu a kníry krátce pistiženy,
ei. Mnozí Tatai mu
Ivane, Ivane! Jiní hledli
oboje, jakož i vlasy bílé jako sníh; tvá ml vždy zamraenou a ervenou jako cihla. Nos ml ohnutý jako jestáb a oi šeré, zlé; zub nemol žádných, jenom dva veliké špiáky. Šel obyejn ve své džalm, opíraje se o berlu a pohlížeje jako vlk. Kdykoli spatil Žilina, temn zaskuhral a odvrátil tvá. Šel po Žilin sešel jednou v údolí, aby popatil, jak staec žije. pšin, až uvidl sad kamenným plotem ohrazený; tešn a meruky sklánly vtve svoje i)e8 plot; malé stavení s plochou stechou bylo ve prosted. Došed blíže, spatil nkolik úl ze slámy upletených a vely,
jak kolem obletovaly, bzuely.
Staec kleel ped úlem a nco
v
nm
:
Zajatec na Kavkaze.
77
Zilin pistoupil k samému plotu, pi emž okovy na nohou mu kutil. 2ainely. Kmet se ohlédl a zasyel; vyal z opasku pistoli a na vetelce vypálil. Týž ledva že za kamenem se ukryl. Staec pišel k hospodái a stžoval si na Žilina. Hospodá pozval k sob obžalovaného a tázal se s usmvavou tváí „Pro jsi chodil ke starci?" „Nechtl jsem mu nikterak ublížiti. Chtl jsem se jeu podívat, kde pebývá a jakým spsobem je živ." A staec se zlobil, nco mluvil sípavým hlasem, pi emž dva jeho ípiáky strašliv vynívaly a máchal rukama ukazuje na Žilina. Týž všemu nerozuml, ale pochopil aspoií tolik, že staec chce, aby Abdul zabil oba Rusy a nedržel jich v aule. Kmet odešel. Žilin se ptal Abdula, kdo je ten divný staec? Hospodá mu od-
vtil
:
Byl „Je velmi znamenitý lovk! Rus a nabyl velkého jmní.
pedním naším bohatýrem,
Ml
mnoho
zabil
ti ženy a osm syn. Všichni
pospolu v téže vesnici. Rusové pišli, vydrancovali ves a zabili mu Syn osmý vzdal se Rusm. Staec odejel a sám vzdal se Rusm též. Žil u nich asi ti msíce a když tam nalezl svého zbablého syna, zabil jej a prchl. Od tch as pestal bojovat; i putoval do Mekky, aby se bohu pomodlil. Proto nosí džalmu. Kdo byl v Mekce, jmenuje se Chadži a smí džalmu nositi. Vás, Rusy, má v nejvtší nenávisti. Porouí mi, abych zabil, ale já nemohu vždyf jsem za tebe penzi zaplatil mi, Ivane, mám a potom, zabiti, ba rád. Nemohl bych žili
sedm syn.
t
aui
t
bych
tom
se
—
v
;
t
nepropustil,
kdybych
usmíval a kroutil
stále
t
k tomu slovem nezavázal." kratiké kníry.
se byl
si
Pi
IV.
opt msíc.
Uplynul tovoval
rzné
—
utichl
dne po aule nebo zho-
v koln své kopati. Bylo nesnadno podkopati pomocí pilník a jiných nástroj zdailo se mu uikterým by ve píhodný as prolezl. „Jen abych poznal,"
poal
ihned
kamennou ze, niti
Žilin procházel se ve
drobnosti a hraky, ale jakmile noc nastala a život v aule
otvor,
ale
„dobe
—
vdl
na kterou stranu utéci!" chtl po vystoupiti na horu a rozhlédnouti se s jejího vrcholu kolem. Ale hospodá odjíždje naídil svému chlapci, aby pozoroval Žilina a oí s nho nespouštl. Chlapec bžel za Žilinem a kiel: „Necho! Otec zakázal. Pjdeš-li, budu kiet na lid!" Žilin ho chlácholil. „Nepjdu daleko, vystoupím jenom na horu, abych tam natrhal pomyslil
K
si,
obhlídce
zdejší kraj
krajiny
a
zvolil
dobu,
kdy pán jeho odejel;
obd
rostlinek; se,
s
potebuju
jich,
chci- li léiti váš národ.
pouty neuteku. Poj, zítra
ti
udlám
Poj
se
mnou; neboj
luk a stely!"
Pemluvil chlapce šli. Vidl horu ped sebou, ale tžko se na ni okovech šel, šel, ale s velikým úsilím. Nahoe usedl a rozhhžel se. Na polední stran spatil úzké údolí, v nmž stádo koní se procházelo a na konci údolí byl nový aul. Nad aulem strmla hora, a za ;
dostal v
;
:
78
L.
N. Tolstoj:
Mezi horami modral se les a ilále píkejší. do výše poade vtší. A nade všechny vynikaly hory bílé jako cukr, hory snhem pokryté. A jedna snhová hora jako apka stála na druhé. Ka východ i na západ všude takové uel)etyéné hory; tu a tam kouilo se z aulu v ilžlabinách. „Nu," myslil si, „tot jejich strana tatarská." Pohlédl na stranu plnoní: pod noliama spatil íku, domácí aul a kolem zelené sady. Na íce jako loutky zdály se máchaly ženy prádlo. To nejspíše ruská strana. Za aulera nevysoký vrch, pak ješt dva kopce a za nimi les; daleko mezi dvma vrchy vidti bylo rovinu, nad niž dým vystupoval. Žilin zpomínal na okolí své pevnosti i pipamatoval si oba vrchy. Ano v té dolin je jist pevnost. Tam, mezi ob hory musím utéci. Snhové hory zbarvily se nádechem do ržová: Slunce zapadalo. hory modré zernaly; páry vystupovaly z dolin a úžlabiu a rovina, kde Žilin tušil, že pevnost stojí, zaplála ohnm v paprscích zapadajícího slunce. I hledl a vidl, jak oblaky dýmu nad rovinou se shrnují. I byl pesvden, tam že je pevnost ruská. Bylo již pozd. Stáda shánli dom, dobytek val. Chlapec ustaní
nová hora, ješt
vyšší,
vypínaly se zase hory
—
—
—
—
vin
„pojme",
vybízel: Vrátili se.
Chtl
Na
ale Žilinovi
,Nu," myslil
si Žilin,
se
dobytek, plni veselosti,
se
odejít.
vím, v kterou stranu uprchnout."
—
Noci byly temny msíce ubývalo. Jindy pijíždli ženouce ped sebou ale tentokráte vraceli se bez koisti a vezli s sebou
ješt téže
utéci
neštstí Tatai
nechtlo
„te
noci.
veer
vrátili.
na sedle zabitého Tatara, bratra známého nám ryšavce rezavého. Pijeli se podívat. vážni, zadumáni a hned chystali vše k pohbu. I Žilin šel Nebožtíka ovinuli bílým plátnem a bez rakve odnesli jej za vesnici pod Pišel mulla, pišli starci, ovinuli své platan, kdež jej uložili na trávu. ped mrtvolou na apky bílým závojem, zuli stevíce a usedli v nohy zkížené. Naped byl mulla, za ním ti starci v džalmách a v zadu mnoho Tatar. Sedli se sklonnými hlavami a ndeli. Ticho dlouho
ad
panovalo kolem.
Konen
je
mulla perušil:
ekl
pouze toto jediné slovo, sklonil hlavu a ticho zase zavládlo všichni sedli bez pohnutí. Mulla zdvihl podruhé hlavu ^AUah!' a všickui opakovali „Alláh!" a opt ticho. Mrtvý ležel ve tráv bez pohnutí sedli jako mrtvi. Slyšeti bylo pouze, jak i ostatní Potom íkal mulla modlitbu; všichni vstalí vítr pohrává listy platanu. Nesli jej ke hrobu. Hrob nebyl obyejnou a vzali mrtvého na ruce. jámou, ale podkopán byl pod zemí jako sklep. Vzali mrtvolu pod paži a v podkolení, tak sehnutého spustili polehouku do hrobu a vsunuli jej sedícího pod zemi. Kuce mu složili na život. Nogajec pivalil k otvoru zelený kámen, který jej zúplna pikryl; nasypali ješt erstvé hlíny a na hrob postavili vysoký kámen. Udupali zemi a sedli ped mohylou. Dlouho mleli. „Alláh!"* ;
;
..Alláh!
Alláh! Alláh
!'
Rezavý rozdal starcm se
tikráte do ela odešel Ráno Žilin vidl, jak
Tatai
následovali.
zvolali
náhle všichni a
nco penz, potom dom. rezavý
Zastavili se,
vedl kobylu
ryšavec
siíal
vstali.
vstal,
vzal
za vesnici
kaftan,
biík a udeiv a jak ho ti
zahrnul
si
rukávy
Zajatec
I
na Kavkaze.
7{>
na zdravých rukou, vyal kyužal a pejel jím po bruse. Tatai zdvihli vzhru kobylí hlavu, rezavý pistoupil a proízl jí hrdlo a poal ihned kži její stahovat, pomáhaje si pi tom mohutnými pstmi. Pišly ženy Kobylu rozezali a donesli do staa dveky, kteréž istily vnitnosti. Celá ves sešla se k rezavému zpomínat na nebožtíka. vení. Ti dni jedli kobylu, pili buzu a oslavovali zemelého. Všichni Tatai byly po ty dny doma. Teprve tvrtého dne Žilin spatil, že se ped polednem nkam chystají. Pivedli kon, osedlali je a deset muž, mezi nimiž i rezavý, odjelo. Pouze Abdul zstal doma. Msíc se ješt nezmohl, noci byly potud temny. „Nu," pomyslil si Žilin, „dnes je teba, abych se pokusil o útk," a sdlil plán svj s Kostylinem. Týž byl velice pekvapen. vždy ani cesty neznáme!" „Jak utéci?
—
„Znám cestu." „A do rána nedojdeme do pevnosti." „Když nedojdem', penocujeme v lese. Mám dosti uschovaných lepešek, abychom hladu netrpli. Tob se zde tak líbí, že odtud nechceš? Pošlou za tebe výkupné, a kdo ví, jestli t potom propustí? Tatai jsou te rozhoeni, víš, že jednoho z nich Rusové zabili. Vím, že se umlouvají,
aby nás zniili." Kostylin
svolil.
„Nu, uprchneme!"'
V. Žilin vlezl do svého podkopu a rozšíil jej, aby i ramenatý Kostylin mohl prolézti: oba pak ekali, až všecko v aulu utichne. Když se vše utišilo, Žilin podlezl stnu a ocítiv se na volném prostranství zašeptal na Kostylina: „poj!" Týž prolézaje vyrazil nohou kámen, který s hlukem dopadl. A hospodá ml dobrého strážce strakatého psa, psa zlého, pezlého, na njž volali: „Uljašin!" Žilin juž ped veerem dobe jej nakrmil. Uljašin uslyšev šramot zaštkal a vrhl se proti prchajícím. Za ním i ostatní psi štkali. Žilin mu hodil kousek
—
lepešky
—
Uljašin jej
poznal,
zašvihal
ohonem a
stišil
se.
Ani hospodái štkot neušel; okikl ze své svtnice Uljašina. Žilin hladil psa za ušima, po hbet. Uljašin uchlácholený mlel, tel se mu o nohy a máchal ohonem.
Sedli
chvíli
v
temném koutku skreni. Všude
obas zabeela ve stáji a Bylo temno: hvzdy stály vysoko na
jen
ovce
srpek msíce;
ržky
vládlo úplné ticho
—
voda v úzké struze šumla. obloze; nad horou objevil se úzký jeho byly obráceny vzhru. A úžlabinu plnila hustá dole
mlha, bílá jako mléko. Žilin
obrátil
se
ke svému tovaryši: „Nu, brate, pojme!"
nkolik krok, zaslechli mohutný muUv „AUah! Besmillah! Ilrachmaul" Volal lid k noní pobožnosti do mešity. Pikrili se zase do stínu. Sedli dlouho ekajíce, až všechen Vstali; ale sotva že udlali
hlas:
lid projde.
Opt
nastalo ticho.
:
:
80
N.
1..
T>>l.st(.j:
—
Oznaili se kížem a šli. Pešli „Nu, s pánem bohem!" k potku a dále v úžlabinu. Hustý bílý mrak je obklioval, hlavou hvzdy jim záily. Dle nich Žilin uroval smr svojí cesty. byl svží, v ochladlé mlze lehko se dýchalo uprchlíkm
—
dvorem ale
nad
Vzduch
byly na pouze jejich tžké boty s pokroucenými podpatky. Žilin se zul, odhodil boty do vysoké trávy a šel bos. Poskakoval s kamene na kámen, hvézdnaté nebe ustavin pi tom pozoruje. Kostylin poal se opožovat. „Pojme volnji," ekl. „Proklaté boty celé nohy mám odené.'' obtíž
—
„Zuj
pjdeš leheji!"
se,
mu
Kostylin poslechl, ale šlo
ezaly
písek
mlouval
jej
he.
kameny a hrubý
Ostré
pozadu.
Žilin
mu
do-
:
„Nedbej na nohy
—
zhojí se
zas
ti
;
ale
dohoní-Ii nás, bude
he,
nás oba."
zabijí
neodpovídal
Kostylin
V
ješt
to
zstával poade
nohou a
do
tom
a
zmíraje bolestí.
šel
Šli
na pravé stran zaštkali. a vystoupiv na nevysokou strá, rozhlédl se kolem. zaslechli,
jak
psi
dlouho úžlal)inou. Žilin
se
zastavil
„Ach," zvolal, „zbloudili jsme, pišli jsme tuze v právo. Zde je vidl jsem jej onehdy s vrchu; vrátíme se a pak se dáme v levo do kopce. Tam pijdeme do lesa." cizí
aul;
Kostylin zaúpl:
—
mám
„Posekej trochu,
at
„E, brate, na to
zapome. Za nkolik hodin budeme
Obrátili se
nazpt
oddychnu
si
a brzy pišli v les.
nohy
Kostylin
celé krvavé!"
v
bezpeí!"
se zastavoval
stále
Žilin ho pobízel a cesta ped nimi zvolna míjela. Jdouce lesem rozedrali svoje chatrné šaty na cáry. Konen pišli na úzkou pšinu.
a vzdychal.
„Stj!" Dupot
—
dupot kopyt.
Zaslechli na blízku
Zastavili
se a napjali
—
zvíe zvíe zastavilo. Pohnuli se Žilin pohlédl bysteji zadupalo. Stáli nepohnut i zvíe ustálo. nco podoba na a spatil, že nedaleko cosi stojí: ného lovku. „Jaký div!" Žilin ustoupil v les, šoupnuv pi tom nohou podivné zvíe se zdvihlo a jako boue uhánlo do lesa, lámajíc s praskotem suché vtve. Kostylin div že strachem neklesl, ale Žilin ekl se smíchem „Toté jelen. Slyšíš, jak svými parohy láme vtve? Báli jsme se ho sluch.
ustal a spatili, jak se
—
k — nek
nm
—
a on se bojí nás." Šli
smrem,
dále. Poznávali,
—
hor zaváželi o
tom
neml
že do jitra není
nevdli. Namlouval a
že k pevnosti
žádné:
tžko
si
již
daleko.
A
než 10 verst,
není dále,
—
ka
:
nemohu nohou unésti." „Jak chceš, dále nepjdu povzbuzoval, domlouval mu.
—
nemohu!" „Ne, nepjdu, Netrplivý Žilin zaklel a ekl s bohem!" „Pjdu tedy sám,
—
—
dobrým do
ale jistoty
vyznati se v noci v cest neznámé!
se na místo vymýcené. Kostylin sedl
Žilin jej
jdouli
že Tatai touto cestou jej
Žilin,
Dostali
na Kavkaze.
Zajatec
Kostylin vyskoil a
tyi
Ušli
šel.
81
Mlha
versty.
pt krok
nebylo vidti a hvzdy se Najednou uslyšeli, jak ped nimi dupe
hustší,
na
již
k.
pdu.
zvoní kopyto o kamenitou
odkud
k
se blíží.
„Není pochyby
Sebhli
— jezdec
Žilin lehl
pímo
kluše
Jasn
na bicho, proti
cesty a skryli se ve kovine.
s
v
lese byla
ješt
ztrácely.
rozeznávali, jak aby lépe poznal,
nám!"
Cekali.
Žilin
doplazil se
ležmo blíže k cest a uvidl tatarského jezdce, jenž hnal ped sebou uloupenou krávu a bruel si do vous njaký nápv. Tataín pejel. Žilin se vrátil ke svému druhovi. vsta, pjdeme dál." „Nu, ho odnesl
—
bh
Kostylin vstávaje upadl.
—
„Nemohu Byl
lovk
mj
bože,
zavalitý,
nemohu;
již
nemám
sil."
opuchlý, vysílený; chladná mlha a tráva poro-
sena úinkovala na jeho zpocené rozjizvené nohy tak, že nebyl pozdvihnouti. Žilin
sám
mu pomáhal
s
to jich
na nohy. Kostylin vzkikl:
„Ó bda!" zstal jako omráen. je Tatar na blízku, uslyší nás." Ale v duchu uznával, že tovaryš jeho je opravdu nad míru sesláblý. „Co mám dlat?" ptal se sebe sama. „Zstavit ho tu nesmím!" ponesu t, když jíti „Nu," ekl, „vsta a sedni mi na ramena Žilin
„Pro kiíš? Vždy
—
nemžeš." Vzal se
Kostylina
na rám,
chopil
jej
rukama
v podkolení
a bral
dále.
„Jen probh!
mne
mi hrdlo rukama;
nestahuj
zardousíš
mne; drž
se
za plece!"
Tžko
ml
Nohy juž také krví nabhlé a únavou sotva pohodil rameny, aby druh jeho sedl výše, a kráel
bylo Žilinovi.
Sehnul po cest.
se vlekl.
matn Skuten
:
se,
Tataín zaslechl výkik Kostylinv. Žilin slyšel, že nkdo pi tom nesrozumiteln. Žilin ustoupil do koví.
pijíždí za nimi, houkaje
Tatar chopil
zbra
a vypálil
—
rána minula
se cíle
—
Tatar zahvízdl
a ujíždl zpt.
„Te jsme ztraceni, brate!" ekl Žilin. „Zbouí celou ves a uiní na nás hon. Neubhueme-li aspo ti versty, je po nás veta!" A v duchu sob vyítal: „ert mi poradil, abych toho mrzáka s sebou bral. Sám byl bych již dávno v bezpeí." se nevydávej Kostylin pravil: „Jdi sám, zstanu zde; k vli v jistou záhubu."
mn
les;
.,Ne,
nepjdu,
Vzal
jej
zdálo
se,
píteli.
Nesmím
opt na ramena že
nemá konce.
a
t
opustit."
ušel
Mlha
s
ním
asi verstu.
se již rozptylovala,
Všude temný
hvzdy
zmizely
na obloze úpln. Patrné znaky probouzejícího se dne. U samé cesty byla studánka ohrazená kameny. Žilin se zastavil a sesadil Kostylina se sebe. „Oddechneme si trochu, napijeme se, sníme lepešku a pjdeme. Pevuos nemže býti již daleko."
L.
f!2
Sotva
Tolstoj:
ís'.
—
naklonil ke studánce
se
koský
ze zadu
zaslechl
dupot,
koví v hust zarostlé stráni a tam ulehli. Tatai zastavili se práv u studánky v míst,
Tstoupili rychle na právo do
hlasy tatarské.
Slyšeli
kde uprchlicí sebhli s cesty. Pohovoili vespolek, pak zapískali, jakoby štvali psy. Ve kovinách zašustlo, zašramotilo šramot byl stále hlunjší konené zastavil se zrovna ped skrytými nešastníky pes
—
—
a zaštkal.
Tatai prodrali cizí;
Ve
kon
svoje
Dti
psem
;
verst
dvma
a ujíždl
s
nepoznal žádného
Žilin
posadili je na
tí
vzdálenosti
kterýž pijíždl se iia
se za
svázali pistižené,
kon
a ujeli
se s
setkali
Promluvil
Tatary.
— s
z
nich
—
byli
nimi.
s
Abdulera, ostatními,
svým pánem, posadil zajaté
nimi do aulu.
Abdul se již neusmíval a cestou nepromluvil ani slova. Za úsvitu pijeli v aul; zajatce sesadili s koní ve prosted ulice. se sebhly. Bily je biem, házely na kamením, posmívaly
n
se jim.
Tatai poali jednají o tom,
se umlouvat.
co mají
staec-vela
I
pišel.
Žilin
slyšel,
že
aby je zavezli dále do hor a staec stál na svém: „Zabijte je!" Abdul nesouhlasil: „Dal jsem za svoje peníze," ekl, „musím od nich dostati výkupné." A staec se zlobil: „Nic ti nedají, ani penízu od nich neuvidíš, jsou tu jen pro zlos. Je hích krmiti Rusy. Zabij je a bude pokoj!" Rozešli se. Hospodá pistoupil k Žiliuovi a ekl: „Nepošlou-li mi za vás penz, za trnácte duí vás zabiji. A pokusíš-li se znovu o útk, budeš utluen jako pes. Piš nový dopis, hezky rychle !" Oba napsali dopisy na pinesený papír. Byli zase ukováni v tžké okovy a odvedeni za mešitu. Tam byla jáma pt aršín hluboká do té je oba spustili. s
nimi uinit.
Jedni
radili,
n
—
IV.
Nastal jim život velice trudný. Okov nesnímali jim ani na noc; volný vzduch a denní svtlo stalo se jim cizí. Do jámy házeli jim nedopeené kusy jakéhosi tsta a spouštli ve džbán trochu vody. Vzduch tam byl shnilý, smrdutý a vlhko dsné. Kostylin se roznemohl, opuchl
a zimnice mrtvola.
poíná.
zachvátila I
A
celé jeho
dobe
Žilin
tlo
v tomto strašném stavu
Poal
se v
jám zem
uvidl hromadu Jednou sedl o svobodném žití
:
poznával,
ustavin nemoc
že
nevdl
si
podkopávat, ale nebylo
sténal již
již
anebo si
ležel
jako
osedlávati
jej
rady ani pomoci. hospodá házet zemi
kam
;
a hrozil smrtí.
jám na vlhké zemi a pemýšlel o volném svt, tžké zpomínky! Náhle padla mu zrovna na klín Jepeška, druhá, tetí a tešn sypaly se k nmu. Pohlédl vzhru spatil Dynu. Podívala se na, zasmála se a utekla. Žilin si pomyslil: „Nemohla-li by Dyna pomoci?" Uhntl trochu hlíny a poal z ní lepiti íigurky. Nadlal šotk, v
—
Jíoník,
ps
maje v úmyslu, hoditi je
—
Dýn,
až
opt
pijde.
:
:
:
Zajatec
na Kavkaze.
83
Drubý deu uplynul, ale Dyna se neukázala. Žilin slyšel dupot mnoha koní, pozoroval, že množství Tatar blíží se k raešité, že radí se, íile
láteí a proklínají Rusy. Slyšel i hlas starcv. Nevdl nic uritého, domýšlel se, že Rusové píliš se piblížili a Tatai se obávají, aby
i nevdí, co mají se zajatými uinit. Pohovoivše odešli. Žilin najednou zaslechl, jak nco nahoe zašustlo. Popativ vzhru uvidl Dynu, ana svým spsobem sedla, kolena
nevnikli do jejich aulu;
výše
majíc 3,
zvonily.
Vyfaala z
„Pro Házel si
ani
-chtjí
stíbrné penízky
hlavu;
nežli
visely
jí
šrce
hrdla na
s
sklonna do jámy a oi její záily jako hvzdy. rukávu dva syreky a hodila je dol. Žilin je zdvihl a pravil: nepišla tak dlouho? Nadlal jsem ti hraek. Podívej se!" Dívala
se
—
jsi
vzhru jednu po druhé. Ale dvuška kroutila hlavinkou nevšimla. Mlela a hledla na Žiliua upen. Posléz pravila
a figurek
jí
t
zabit."
m — ekl: „Když m
—
Pi
tom ukazovala
„Kdo
chce zabiti?"
„Otec
starcové
mu
A
naizují.
si
:
„Ivane!
rukou na hrdlo.
vidíš,
mn
je
t
líto."
Žilin
jen trochu
lituješ,
Kynula hlavou na znamení, že se
k
pines mi njakou dlouhou hl." to
nemožno.
Žilin sepjal ruce a
znovu
ní obrátil
„Dyno, prosím t, Dynuško, pines ., .!" „Není možná odvtila „všichni jsou doma, uvidli by m." Po tch slovech odbhla. Žilin sedl veer pemýšleje o tom, co se s ním stane. Stále pohlížel k otvoru své jámy. Hvzdy plály na obloze, ale msíc ješt nevyšel. Ticho zavládlo v aulu. Žilin poínal již dímat, nemaje nadje na vysvo•*
—
—
bození.
Náhle nkolik kousk hlíny sesypalo se mu na hlavu vzhédl nahoru a spatil dlouhou ty, jejíž konec vnikal do jámy. Zvolna klesala dol, až ji Žilin uchopil, opel se na ni a seznal, že je zdravá a pevná dosti. Byla to táž ty, kterou vídával díve na steše kolny svého bývalého vzení. Obrátil se vzhru hvzdy tpytily se vysoko na obloze a nad samou jámou oi Dyniny jako dv žhavé jiskry svítily. Sklonila tvá až ;
—
—
—
k
okraji
jámy a šeptala
„Ivane! Ivane!"
Pi tom
dávala rukama pokyn, aby nejvtší ticho
bylo zachováno.
„Díky tob!" odvtil
Žilin.
„Všichni odjeli; pouze dva zstali doma." Žilin
obrátil se
ke svému tovaryši
„Nu, Kostyline, zkusíme naposledy štstí. Vsta, vysadím
t
vzhru."
Kostylin nechtl ani slyšet.
„Ne," ekl, „já již asi odtud nevyjdu. Nikam bych nedošel; vždy ani sil, abych sebou pohnul." „Nu, tedy s bohem, nezpomínej na mne zlým!" Poceloval se s pítelem. Chopil se tye, kterou Dyna nahoe držela a šplhal vzhru. Seslábié ruce a tžké okovy zavinily, že dvakráte poklesl. Teprva, když mu Ko-
nemám
—
84
T;.
dle
stylin
chabých
sil
N.
Tolstoj:
svých pomohl, dostal se nahoru. Dyiia pomáhala vetchou košili a vytahujíc ho ua pevnou pdu. ukazujíc ady bílých zoubk jako perliek.
mu rovuž chopíc jej za Pi tom poade se smála Žilin vytáhl z
„Dyno, Odnesla
ty
jámy ty a ekl:
musíš donésti tam, kde's
ji vzala,
aby'8 se neprozradila."
opouštl aul. Pode vsí u potku vzal ostrý kámen a poal rozbíjet zámek svého okovu. Ale týž byl pevný, dobrého a
ji
Žilin
díla; úsilí jeho nebylo
nic plátno. Zaslechl za sebou, jak
kými kroky k nmu poskakuje. Pomyslil si: „jist se. Dyna pibhla, vzala kámen a pravila: „Snad já ti pomohu!"
to
nkdo
Dyna".
A
lehoun-
neklamal
Klekla na kolena a vší silou rozbíjela zámek. Ale rucinky útlé, tenké jako proutky nezmohly mnoho. Odhodila kámen a zaplakala. Žilin znovu se pokoušel svrci s nohou okovy a dívka sedla pi držíc
nm
jej
za plece.
V
tom ukázala
se v levo ohnivá záplava
— msíc
vycházel.
„Nu," pomyslil si Žilin, „než msíc úpln vzejde, dostanu se žlabinou k lesu!" Vstal a zahodil kámen. Nebylo pomoci; musel jíti v okovech. „Dynuško, s bohem," obrátil se k dvušce. „Po celý život budu na tebe zpomínat." Dyna jej objala a pitiskla malou hlaviuku k jeho prsm. A kam jen ponkud bylo možná, vsunula mu posléz erstvé lepešky. „Dkuji ti, moje ochranitelko. Kdo ti te bude dlat hraky, figurky?" 1 pohladil ji po tvái a po jemných, lesklých vláskách. Dívka znovu zaplakala, oi zakryla si rukama a beze slova, jako srna poskakujíc odkvapila. Slyšeti bylo pouze, jak penízky na rulíku
—
—
jejím pocinkávají. Žilin se oznail svatým kížem, vzal do ruky etz od svých pout, aby neinel a vydal se na další cestu obtížené nohy s námahou za sebou vleká a pohlížeje ustavin na zá msínou. Cestu znal dobe. Pímým smrem bylo mu asi osm verst ujíti. Jen aby došel k lesu díve, nežli pone msíc plným ohnm záiti Pešel íku a bral se nehlubokou roklí msíce nevidl. V tom poala se osvtlovati jedna strá úžlabiny. Naped vidti jen úzký jasný pruh nahoe, ale ten poade se šíí, klesá dol a blíží se k chodci.
—
!
Žilin šel
ješt
drže se stále stinné strany. Pospíchal,
úplné,
bílé
Když
ale
msíc
vzcházel
k lesu, bylo kolem svtlo jako ve dne. Na stromech vidti každý lísteek. Ticho
rychleji: všude již bylo jasno:
a jasno všude, slyšeti bylo jen, jak
potek
se
blížil
dole vesele bublá.
na vhodném místeku, aby si oddechl. Odpoal si a sndl lepešku. Našel kámen a poal zase okovy své rozbíjet. Ruce si celé rozedel, ale zámku nepoškodil; byl pevný jako skála. Šel dále. Ušel asi verstu, ímž se tak vysílil, že se mu zdálo, „Není jiné pomoci," myslil jakoby ml kosti v nohou polámané. si Do pevnosti je ješt „povleku se dále, pokud úpln nepadnu. daleko ráno zajdu nkam do hustého koví v lese, tam nedojdu; kde den strávím a v noci pjdu dál." Šel celou noc. Zpozoroval i)ed sebou na cest dva Tatary a v as ješt ukryl se ped nimi za stromem.
Došed
—
lesa,
Žilin usedl
—
—
—
"
"
"
"
:
Zajatec na Kavkaze.
95
Mésíc již zblednul, rosa padala, k úsvitu bylo nedaleko a Žilin nedošel posud ke kraji lesa. „Pjdu ješt nkolik krok," pomyslil si, Šel asi ticet krok „pak si najdu píhodný úkryt a odpoinu si." Stanul na kraji lesa bylo úpln jasno. a poznal, že se les koní.
—
Ped
jako na dlani spatil step a pevnos, v levo pak, blízko, ohn hoely, nkteré hasly, dým z nich vystupoval a lidé blizounko míhali se mezi ohništi. ano, Kozáci, ruské Popatil lépe a videi, jak zbran se lesknou sebou,
—
—
vojsko to bylo
!
Zaradoval se a napjav poslední zbytek svých sil spchal k ležení. mne chra, aby se tu na volné pláni nezjevil njaký Tatar: tak blízko u cíle, a pec bych se nespasil Sotva pomyslil, uvidl na levo u lesa ti Tatary, asi dv desetiny od nho vzdálené. Zoili jej a pustili se za ním. Srdce bilo nešastníku prudce. Zkikl, jak bylo mu možná nejhlasnji: „Brati pomozte brati
bh
„Jen,
!
j
!
!
!
Kozák
nkolik
Zaslechli jej a
rozjelo
se
proti
nmu.
Kozáci mli daleko, Tatai byli u nho mnohem blíže. Žilin sebral všechny síly, vzal etz do ruky a bžel skoro bez pamti ke svým, ustavin se kižuje a volaje: brati brati „ Brati !
!
!
Kozák se
bylo
15.
Tatai obávajíce
se jich,
nedojeli,
ale
obrátili
zpt.
Kozáci se již vyptávali Žilina: „Kdo je? odkud pichází? jak se hor?" A Žilina slzy polévají a vele všem dkuje: „Bh vám odplaf, brati Pibhli též jiní vojáci a obstoupili Žilina: jeden mu podává vody, druhý chleba, jiný vodky; jeden ho pláštm pikrývá, druhý jej zbadostal do
!
vuje pout.
Dstojníci jej poznali a doprovodili v pevnos. Vojákové se zarapátelé mu tiskli ruce. Žilin s nimi sdlil všechny svoje píhody a konil „Vidíte, jel sem dom, abych se oženil. Nedojel jsem; patrn nebylo
dovali a
mi
to
souzeno."
Zstal pi vojsku na Kavkaze. tisíci.
Kostylina vykoupili za
Více mrtev, nežli živ dostal se do pevnosti.
msíc pti
UG
•'
Arbos:
Harlekyiuidy v Praze. 1) r
a
in a
jed dvéma zcela jinou
odtud
t
u
r
g
i
e k á
sty lety
sta
mla
fysiognoraii
od
krajina nežli
J.
Arbesa.
mezi Zbraslaví a
nyní.
Zlíchoveii)
Vápencové skalní stny
naproti Hodkovikám a Bráníku zasahaly až do eišt Vltavy jako podnes skála Vyšehradu. Vozová cesta od Zbraslavi ku Praze vedla tudíž k Malé Chuchli, odtud pak na západ smrem k Slivenci a zatáela na vrch nad Hluboepy. Teprve vedla v oblouku pes Dalejský potok ku Zlíchovu a dále ku
Praze.
A
po této vozové cest
— tehda
nad míru nesjízdné a krkolomné
—
1690 vychrtlá herka podivnou, v Cechách zídka kdy nebo snad ješt nevidnou káru se širokými koly a prapo-
vlekla za pošmurného dne roku
divným nákladem.
Na první pohled zdál se to býti jeden z onch povoz, na kterýchž „markytáni" ticetileté války provázívali žoldáky anebo vz, na nmž za onch strastiplných dob dopravovány spíže, válený lup atd. a na než nakládáni v as poteby také marodéi nebo vzácnjší ranní. A pece se zase od voz tch nápadn liší. Naložené haraburdí zdá se nasvdovati, že to vz, na kterémž se vším všudy sthuje se njaká vtší rodina s nábytkem a rznými potebami, lišícími se od obvyklých vcí v domácnosti tak nápadn, že každý, kdo povoz ten shlédne, v udivení se zastaví a nedovede se domysliti: kdo a za jakým asi úelem se sthuje. Podle vozu s opratí v ruce jedné a biem v ruce druhé ubírá se asi tyicetiletý statný muž nápadn sndé, výrazné tváe s ohnivýma
—
oima.
Má
Obleen jest cizácky bizzarn. široké ervené kalhoty, erný sametový kabátec, oranžový šátek kolem krku, hndé pantalony, špinavé punochy a stevíce s velkými paskami, na hlav pak zamaštný a poprášený širákovitý klobouk s vlajícími modrými, ervenými a zelenými fábory.
se
Za vozem, jenž vyjíždí práv pomalu na vrch nad Hluboepy, belhá muž asi šedesátiletý a podle nho vykranje si pružným krokem
mladík as ptmecítmaletý. Oba sndí, ernovlasí a jiskrných erných oí skoro jako cigáni; oba podobn bizzarn obleeni jako muž ídící povoz, ale ošumleji, nuznji, skoro možno íci žebrácky. Fysiognomiemi ovšem se liší nápadn. Kdežto starý jeví v uvadlé tvái resignaci mrzutého filosofa, kterémuž jest všechno naprosto lhostejno, jeví mladý výraz lovka, jenž jest už dávno uvyklý zakusovati se z vyšmlašího rozkazu nkolikrát denn do kyselého jablka. Tvá jeho, distv svží, rozryta jest nepomrn více jemnými vráskami, nežli tvá
—
a
Harlekynady v Praze.
jako by se byla asto ku všem možným odporným griÚsta s kyprými a svžími rty skoro možno nazvati tak nápadné a nepirozen jsou rozšklebena žabími Asi deset krok za vozem pokulhává osoba tvrtá: muž asi ticetipipomíletý, statný a ramenatý sice, ale s piblblým výrazem v tvái, Obleen jest v rozedraný šat, za nající týž pvod jako tváe ostatních. záplata vedle zákterý by se byl snad i žebrák onch dob zastydl druha,
staršího
I
-
97
,
masám
sešklebovala.
—
.
.
.
—
díra vedle díry, cár vedle cáru.
platy,
—
bosá pokulhává. Druhou Jedna noha vzí v poblácené bot, druhá botu nese si pod pažím. Ze všeho jest zejmo, že osoby, herka i povoz vykonaly dalekou cestu. Na loukotích vrzavých kol jest na tvrt píd ztvrdlého bláta, vz zaprášen a blátem zastíkán. Záplatovaná plachta, tvoící v popedí vozu jakousi besídku, nebyla patrn po mnoho dní vbec ani sata. Deštm spláknutý prach zstavil po ní špinavé šmouhy, v záhybech pak bláto. Bídná herka vyvlekla tžký povoz na vrch s napjetím veškerých sil ovoz zaal sjíždti s vršiny. Bizzarn obleený koí, jenž byl na cest do vrchu kon neustále lehával, ustal koni vnovati pozornost ... Po nkolika jen vteinách jak se stalo, tak se stalo jedno z pedních kol prasklo, šak vz se nahnul a v bezprostedn následujícím okamžiku také pevrhl. „Maladetto !•* zahml koí, až se to daleko rozlehlo a zaskípal
—
—
-alabastrovými zuby. I
z
pevrženého povozu zaznly
hlasy,
ale píštivé
:
bu dtské
nebo
ženské.
Na zem vyklopena nejen ást nákladu, Na štstí si žádná neublížila. Ob
nýbrž
—
a dosti sliná, druhá asi tjicetiletá,
se zvedly a zaaly
i
dv
jedna
pedasn
asi
ženštiny.
ptmecítmaletá
uvadlá kráska
koím vymovati
—
rue
náhledy v cizím jazyku, provájsejíce slova živými, ba vášnivými posuky a výraznou mimikou. I oba muži, kteí šli za vozem, ba i tetí, když se k vozu dobelhal, súastnili se výmny náhled, a sice taktéž s posuky a mimikou, jež výrazností svou pekvapovaly. I lovk jazyka italského, kterýmž mluveno, neznalý, byl by se snadno domyslil, o eho si kdo peje, jest kdo komu co vytýká nebo jakou radu dává atd. Nemalým podivením byl by nahodivšího se diváka naplnil i náklad ]iovozu. Vypadla na zem skoro polovice nákladu: nkolik koš, njaká ívinutá pomalovaná plátna, buben, kytara a trouba, pak nkolik beden, z nichž dv se rozsypaly a obsah na vše strany se rozlítl. A práv tento obsah pekvapoval nejvíce. Všechny osoby povoz provázející, vyjímajíc koího a mladou dámu, zdály se býti co do šatstva uinní žebráci, kdežto z beden vypadlo množství pestrého, skoro možno íci skvostného šatstva: kabátce se zlatými límci a stíbrnými knoflíky, purpurové a jinobarevné suknice a ži"vtky s bohatým krajkovím, pkné stevíky s lesklými paskami, rznoIvaré mužské i ženské klobouky a kokrhele s pestrými chocholy, kokardami a fábory dva kordy a dýka, na pohled drahokamy vykládaná. Slovem obsah beden zdál se na první pohled nasvdovati, že osoby s
em
—
e—
.
98
J.
povoz provázející
zapenou A pece .
Arbes:
nejsou obyejní smrtelníci,
.
nýbrž knížata
cestující
na
—
zase kdyby byl na bohaté a skvostné šatstvo padl pohled znalcv byl by okamžit i)0/nal, že jsou to tretky nehrub cenné zlato, stíbro a drahokamy pouhé imitace. A kdyby byl znalec italštiny naslouchal živé, ba vášnivé náhled, byl by nabyl pesvdení, že si domnlá knížata libozvukým jazykem vzájemn tou levity a to slovy nehrub vybranými, nkdy i surovými.
—
:
výmn
Chvílemi se zdálo, že si již již vjedou do vlas; ale zstalo pece jen i)i pouhých slovech, až pak posléze pikroeno i ke skutku. Pevržený povoz nadzvednut a místo rozdrceného kola pivázána
pimen
tlustá vtev. Rozhozené šatstvo sesbíráno a uloženo i s rozsypanými bednami a všemi ostatními vcmi zase do vozu, a když pak byly i ob dámy zaujaly opt svá místa ve voze, hnul se povoz ku
pedu. Nehoda sbhla povoz ku Praze
již
se
k poleJuímu a
mla
za následek,
že
blížil
se
za soumraku.
Již na Smíchov, jenž v tu dobu ovšem ani vzdálen nepodobal se nynjšímu, vybíhali lidé z domk a dívali se v udivení za podivnými lidmi povoz provázejícími. Není nižádné pochybnosti, že v Praze bylo by mlo objevení povozu toho pravý sbh lidu v záptí. Na štstí nebo neštstí pibyl povoz na Újezd již za tmy a jel dále, aniž mu lidé vnovali valné pozornosti.
Jen
se cizinci na místo, kde bylo možno dostati podivnou karavanu. Ukázán jim hostinec „u erného lva" v Menším pražském, nynjší Malé stran, v nmž byly v tu dobu zárove lázn. Tak prost a všedn slavil svj vjezd do Prahy první tak zvaný „historio" nebo-li harlekýn se svou družinou, aby Pražanm pipravil neobvyklou pochoutku umleckou. Muž, jenž byl ídil kon, byl principálem a harlekýnem v jedné osob, tudíž osobou nejhlavnjší. mi "* Mladík se „žabími ústy" byl sluha harlekýnv, vrný Pierrot, obstarožný muž pak zastával úlohu úctyhodného otce Pantalona, kdežto dáma hrávala zchytrale potmšilou Kolumbinku.
tží
s
doptali
nocleh pro celou
mst
i
Starší
v živote
úad
dáma, jakož
i
obyejném funkce
kulhající
ramená
s
piblblou tváí zastáv.al
jen podízené: ona obstarávala
kuchy
a
vhtc
on konal podízené služby sluhy, kdežto „na prknech", kterýmž již tehda „svt" pezdíváno, vystupovala ona vždy jen jako dvorní dáma, on pak jako dvoan nebo Scararaouccio .... Pouze jedinou noc popála si vzácná a v Praze posud ješt nikdy nevidná spolenost k odpoinku. služky,
asn dnem
z
rána druhého dne
uinno, eho
bylo teba, a
ped
i
pole-
s Pierrotem a Pautalonem na obchzku mést pražských, aby obecenstvu obvyklým tehda zpsobem oznámil, co a kde a kdy bude k vidní a slyšení.
po
vypravil se principal-harlekýn
ulicích
i
Harlekýn ady v Praze.
99
Všichni ti byli obleeni v pestré a bizzarní historické své kostumy, z nichž nejnápadnjší byl pytlovitý kaly jak úprkem ujíždjící sán.
harlekýnv,
šat
jehož rolniky cin-
I
Harlekýn vzal k výpomoci buben, Pierrot troubu a Pantalon píšalu. Bubnujíce, troubíce a pískajíce procházeli ulicemi. Tu a tam, zvlášt na a harlekýn vtších prostranstvích nebo na nárožích se zastavovali
—
zvuným, daleko
hlasem kolem seskupenému lidu jazykem jaké divy a zázraky bude možno u „erného lva"
slyšitelným
italským oznamoval, spatiti.
Z naslouchajících ovšem sotva dvacátý rozuml všemu; je
domyslili, jiní se vyptali a tak
—
zvdli
v brzku všickui,
o
ale
mnozí
jde.
k první harlekynad v Praze v jazyku A k prvnímu pedstavení Iském dostavilo se rozumjících i nerozumjících takové množství, že Istnosti u
„erného
lva"
sotva staily
.
.
.
Vpravme se na okamžik ve stav národa eského v dob, kdy zavítal Prahy s družinou svou první harlekýn. Trváme, že staí pipomenouti sob persekuci a dragonady po bitv Hohorské, hrzy ticetileté války, obležení a vydrancování Prahy od réd ... Zdecimované a ožebraené obyvatelstvo bylo zmálomyslnélo. Po nkdejší odvaze, ueohroženosti, smlosti a ctižádosti nebylo ani památky. Vychování bylo v rukou jezovit, osvta hluboko pokleslá, povrivos v rozkvtu. Celý národ byl tak zbdovaný, že na píklad sedláci jak Balbín ujišfuje nemajíce potahu, asto sami k pluhu se zapáhali a polonazí chodili o chleb žebrajíce. Sotva však se poaly echy za vlády Leopolda I. zotavovati, sotva že nkteí horlivci ujali se pstování vd a umní, pikvaily pohromy
tém
—
—
tém
nové.
Války s Turky a Francouzy, kteížto poslední mnoho mést a mezi i Prahu roku 1689 zapálili krvavé selské boue, jež vypukly následkem brutálnosti nkterých pán a brzy na to vypuknuvší mor, kterýmž pes sto tisíc obyvatel zahynulo vše to mlo za následek, že sedmdesát rok po bitv blohorské nalézal se národ náš poznovu skoro na pokraji záhuby jako po ticetileté válce. Vychování bylo v rukou jezovit, osvta, ponkud vzpružena, tkvla abychom tak ekli, pece hluboko pod bodem mrazu národ doposud ješt v pravém slova smyslu pouze bídn živoil. O umní divadelním, jež bylo jinde, zejména v Anglii a ve Španlsku dostoupilo takm kulminaního bodu, kdežto jinde jako ve Francii a Itálii jevilo se v dosti utšeném rozkvtu, nebylo v Cechách ani památky. Krom nkolika více mén primitivních pokus s pedstaveními her najm biblických, kterýmiž jednak žáci vysokých škol, jednak jezovité snažili se obyvatelstvo pobaviti nebo mysl jeho obrátiti k vcem náboženskému proselytství prospšným, nebylo umní
—
nimi
—
a
—
—
tém
bu
1(X)
J. Arl.os:
pstováno nežli obas, ovšem jeu zídka kdy konispolenostmi cizími jako na píklad spoleností anglických heren, která se objevila hned po skonení ticetileté války. Roku 1690, kdy zavítal do Prahy první vlašský harlekýn, byl Shakespeare, jenž zemel r. 1G16, již 74 rok mrtev; byli již dávno mrtvi Shakespearovi souasní vynikající dramatikové jako Marlowe, jenž zemel roku 1593, tudíž 10 rok díve než Shakespeare, George Peele a Lyly, kteíž zemeli r. 1598, Beaumont (f 1610), taktéž ped Shakespearem, Robert Greene, Fletcher (f 1625), Middleton (f 1626), Ben Jonson (f 1637), Massinger (f 1640), ba i nejgeniálnjší herec z dob Shakespearových Burbage (f 1619) krátce Anglie mla v ohledu dramatickém nejskvlejší dobu již za sebou. Podobné ve Španlsku nejplodnjší básník dramatický Lope de Vega a jeho pedchdce Tirso de Molina, ba i Moreto, jenž slavil triumfy již na sklonku ticetileté války a jehož ,,Donna Diana" doposud jest repertoirním kusem evropských divadel, ba i Calderon, narozený 1600, jehož nkteré hry jako ,, Léka své cti" a „Sudí Zalamejský" doposud se hrají, byli již mrtvi krátce i Španlsko mlo nejskvlejší doba divadclui v Cecháclí
jícínii
—
:
—
divadelní již za sebou. I dekorativní, vbec výpravné kouzelné hry byly jinde už dávno v rozkvtu. Tak na píklad, abychom z djin staršího umní divadelního
uvedli
aspo píklad
baletní
operou
,,
jediný,
bavili
Osvobození Rinalda"
se
—
již
r.
1617 Paížané výpravnou
v tu dobu
bez odporu jedinou
svého druhu.
Když
se
vyhrnula opona,
spatili
diváci
,,vrch
démonv",
naléza-
v moci kouzelnice Armidy. Byla to píkrá skála, zaujímající celou šíi jevišt. Po pravé i levé stran byla ohraniena hustým loubím, v nmž byl ukryt orchestr, skládající se z 64 zpvák a zpvaek, se
jících
24 houslist a 14 ílétlst. Ve skále bylo upraveno v pravém slova
nad
sebou
nemén
démonv, mezi kterýmiž byl smyslu zahalený v umlý ohe.
v kterých sídlilo trnáct
nežli
také
,,
trnáct
sluji,
démon ohn"
—
Rinaldo ležel na úpatí skály. Sotva se divák rozhlédl, vystoupili dva rytíi, jeden s lesklým štítem, druhý s kouzelnou hlkou. Taníce blížili se oba ku skalin. V tom se skála kolem své osy otoila a diváci spatili arokrásnou zahradu s temi fontánami, kdežto tvrtá, nejvtší, objevila se u prosted jevišt.
Na znamení to pestala z rytí pokynul kouzelnou hlkou. fontánách téci, slunce se zatmlo a z vásy nejvtší fontány vystoupila rusalka s vlajícím vlasem. Zpívala dojemnou píse, kterouž provázela hrou na loutnu a snažila se pátele Rinaldovy získati a pemluviti, by Rinalda nechali klidné Jeden
voda
ve
v sladkém objetí Armidy.
Nicmén oba kižátí rytíi nemají pro vábné pemlouvání smyslu, ba jsou tak negalantní, že ubohou rusalku srazí nazpt do fontány. V tom objeví se na jevišti šest dsných nestvr a zahájí s rytíi advokáty. boj v podob komického baletu. Nestvry ty pedstavují
—
•
Harlekynady v Praze.
101
Jsou obleeny v erné hábity; mají soví hlavy a na hlavách pruhované apky, místo rukou kídla, soví nohy a drápy. Na to objeví se dva sedláci s psími hlavami, nohami i rukami, a hned po té dv komorné s tváemi, rukami a nohami jako opice. Mezi bojem vidéti Riualda ležícího u nohou Armidiných. Zpívá milostnou píse. Náhle rytíi pokynou štítem a kouzelnou hlkou zpívajícího Rinalda nestvry sklesnou jako bez ducha. Rytíi peruší
—
nžn
a odvádjí
jej.
V tom se Rinaldo roztrpen odvrátí od zahrady svdnice. Pokoením rozlítostnuá kouzelnice zavolá své démony, kteí objeví
nových
v
podobách:
jako
ti
velcí
rakové,
dv
se
a dva
želvy
obrovští plži.
„Bohové, co vidím?" volá podráždná Armida. „Nevrní démonové mžete opovážit, objeviti se pede mnou v takových podobách? !"
!
Jak
se
ta promní se nestvry poznovu v komické bytosti od k pasu staré ženy a od pasu až k nohám muži chopí Armidu a vlekou ji pry. Náhle se zahrada propadne a na jejím míst objeví se strašná sluj. Za zvuk symfonie vystoupí dav rytí v obleku staroímských vojín s chocholy na pilbách. V popedí je muž v poutnikám hábitu, posetém mušlemi a s perskou apkou na hlav patrn náelník výpravy. Muž ten pedstavuje poustevníka Petra, jenž se byl s many Rinaldovými vydal do svta, by Rinalda vysvobodil. Zatím co Petr kolem slídí, zapjí rytíi sbor. Náhle zmní se scéna
Na
lilavy
slova
:
—
až
—
poznovu.
Místo
dsné
vidti
sluje
nádherným baldachýnem
sedí na
prostornou
trnu
estrádu,
na
Grottfried z Bouillonu,
které
pod
obklopený
i zachránného Rinalda. Takové a podobné kratochvíle pipravovány lidu jinde, kdežto v Cechách poádány byly skoro výlun hry biblické a to hlavn v jazyku latinském, kterému obecný lid nerozuml, tak že hry ty nemly pro jiného významu nežli pantomimy. Ovšem i v echách vnována již v XVI. veku nkterým hrám, zejména pantomimám zvláštní pée, jako na píklad po vjezdu císae Ferdinanda I. do Prahy, kdy dne 9. listopadu 1526 v zámecké zahrad na Hradanech uspoádána velkolepá pantomima, která v mnohém ohledu
všemi svými rytíi, mezi kterýmiž vidti
pedila snad
i
kouzelnou,
skoro
o
celé
století
mladší baletní
operu,
jsme se byli výše zmínili. Jevišt pedstavovalo umle upravenou skálu. Po pravé i levé stran trely do výše vže, v kterých trubai a bubeníci troubením a bubnováním uvítali objevivšího se císae a jeho dvr Nad skalou vznášel se ve vzduchu Jupiter, o jehož pokoení usilovalo nkolik obr, kteí s obrovskými balvany na plecech snažili se skálu stéci. Jupiter metal s hry proti nim blesky a za dunivého hmní zaal z rzných míst skály sršeti oheií. Zárove se skála za hromového lomozu na rzných místech rozstoupila a na jevišti objevily se strašné, áblm podobné nestvry, kterým o které
z
úst,
uší
se náhle v
a
oí
sršel
ohe.
I
tyto snažily se skálu stéci, ale
nestvry, podobné opicím a provádly komický
promnily
i'ej.
Posléze
102
.T.
Arlirs:
rozliné ustrojených jezdc, kteí z poátku vždy dva a kterýmž práv tak jako koním z úst, uší a oí ohe sršel. Kratochvíle skonila píchodem ímských vojín, kteí s jezdci rzné válené tance provádli. objevilo se osm,
a dva spolu
—
bojovali
Nemén
pompésní byly Lry, jež roku 1570 k rozkazu císae Maxprovozovány na Staromstském námstí v Praze. Jednou pedstavovalo jevišt sopku Etnu, chrlící ohe. Kolem sopky lítali draví ptáci, žhavý drak chrlil z tlamy plamen a jiskry a ze všech stran sopky vyšlehovaly plamenné jazyky. Perseus objevil se s hlavou Gorgoninou na okídleném Pegasu Diváci spatili i živého lva v kleci, na které sedla Fáma, a konen objevil se i živý, v Cechách doposud ješt nikdy nevidný slon, na kterémž sedl indický král Poruš v královském hávu a s žezlem v ruce. V pedstavení tom vystoupili též Apollo a Musy, Jason, Médea a celá ada mythických osobností a konen i Vlasta. miliána
11.
.
.
.
Avšak od tch dob, co Pražané podobné hry vidli, minulo již pes a v Praze a vbec v Cechách nebylo již pamtník takových kratochvílí. Mnohá, pozdji provozovaná biblická hra ovšem dávána s pompou a líbila se nemálo le za ticetileté války a vbec po nkolik decennií ped rokem 1690, kdy zavítal do Prahy první italský harlekýn, Pražané kratochvílí podobných asto nevídali. Roku 1651 uspoádal v Praze dvorní komediant Schilling nkolik „mravných" pedstavení, roku 1675 i)ak jakýsi „principál" Thal a konen roku 1679 jakýsi Restmaier a Xeff, o jejichž pedstaveních nezanecháno žádných
rok
sto
;
zpráv, tak že se zdá, že hry ty Pražany
valn
pomr není divu, že první ním naprosto novým, dlal
Za takových
nelákaly.
pibyl do Prahy s v Praze dobré, ba výborné obchody pes to vše, že pevalná vtšina obecenstva jazyku, v kterémž] on i soudruhové jeho své vtipy pronášeli, nerozumla. Theatrum „u erného lva" bývalo z pravidla plno, ímž plnila se i kapsa harlekýnova.!
najm
italský harlekýn, jenž
a ve Francii, nebyly harlekynady dávno již] nejen z emesla, nýbrž i z ochoty a zaasté jako na píklad roku 1572 ve Francii od ochotník z kruh nej-i vyšších. Pipomenutého roku provozována totiž vlašská pantomima i u dvora Jinde,
v
Itálii
niím novým. Provozovány
francouzského. její
král
synáek polský
Strašná
Kateina
Karel IX.
král
—
z
Medici
hrála
Brighellu, vévoda
úlohu Kolumbiny, z Anjou, napotomní
Jindich, Harlekýna, kardinál z Lorraine Pantalóna za nedlouho vdce krvavé eži Bartolomj ské noci,
a vévoda de Guise,
Scaramou che. V
celku byly a zstaly harlekynady hrami jednotvárnými. Dj a vbec osoby, ba zaasté i vtipy. i
celý obsah byl stereotypní a takovými byly
Kdo vidl jednu vlastn všechny.
harlekynadu,
vidl
v
podstat
a
Pes to vše hrnulo se publikum k harlekynadám mu byla den co den pedvádna novinka. V necelém roce první vlašský harlekýn v Praze
hlavních
v
k
rysech
„ernému
lvu",
jako by si
zbohatl
a
liboval
Prahu jako žádné jiné msto, v nmž byl své pseudoumní provádl. Avšak po roce stal se v osudu jeho nepedvídaný obrat.
.
.
Harlekynady v Praze.
103
—
Bu
náhodou nebo úspchem vlašského harlekýna pilákán z cista jasná objevil se v Praze konkurent, kteréhož souvké i pozdjší nmecké šarlatánem. Pijel taktéž s celou, ovšem zprávy jinak nenazývají nežli pražském v hospod nevelkou spoleností a usídlil se na Starém
—
mst
„u zlaté hvzdy". dne vyjel v nápadném odvu na žíhané herce aby za víení bubn a zvuk píšfal na sebe a své jpomahae upozornil a vznešenému panstvu i nepanstvu pedstavil se jako nmecký „hansvut". první
Hned
do
následujícího
ulic pražských,
—
„Muž ten," praví se v nmecké brožurce, vydané roku 1773 nákladem Mangoldovým v Praze, „dlal své hazuce všechnu est. Všechny dvojsmysly, slovní híky, všechny výrazy, kterýmiž bylo možno mravnost ml tak dokonale ve své moci, že poestný a ctihodný Si stud urážeti, radní onch dob, jenž si stžoval na obtíže žaludení, nebo onen druh uenc, kteí o etymologiích a djinách tak dlouho psali, až se stali hypochondry, den co den tak se chechtali, že se uzdravili, aniž by byli rausili vzíti útoišt k lékm nebo gymnastice ..." Nikdo prý nepedstavoval doktora Fausta tak vzorn a nikdo prý nedovedl Wagnera tak zrun odnésti do pekla, jako sám principál, když pedstavoval erta .
Nový
tento
.
druh kratochvilné komedie nezstal bez následk.
Obecenstvo, jež se bylo po celý rok hrnulo k pedstavením vlašského harlekýna, zaalo se nyní hrnouti k pedstavením nmeckého hansvuta pražském za nedlouho osiel, v Menším « erný lev" kdežto „zlatá hvzda" na Starém pražském byla den co den
—
plna
.
mst mst
.
Harlekýn byl donucen opustiti Prahu, hansvut opanoval pole a ve tech letech tak zbohatl, že vzdal se posavadního emesla nebo pseudoumní, vnoval se zamstnání obanskému a po smrti znané jmní zanechal.
Muž
ten zstavil také zápisky, v kterýchž zaznamenal
rakteristické
momenty
ze svého dobrodružného života.
na ržích a býval by publikum lákati a vábiti.
ani on ustláno
nebyl
uml
zajisté
nkteré cha-
Podle všeho
brzy Prahu opustil,
neml kdyby
Vypravuj eC, že kdyby si nebyl vzal pi ohlašování svých pedstavení apku s rolnikami, kdyby si nebyl posadil na nos brejle a nebyl dosti asto herku svou místo za uzdu chytal za ocas kdyby nebyl chrchlal, šeptal a hned zase skrze nos huhal, kdyby na pilíe v mosteckých vžích nebo na jiných veejných místech nebyl dal zavsiti malované obrazy, na kterýchž byly divy a zázraky, jež byly k vidní, kiklavými barvami znázornny kdyby nebyl dal nalepovati tištné, více nežli
—
—
—
zpola rodomontadami se za našich
—
vyplnné cedule sám sob dlat,
dob íká,
slovem, kdyby nebyl umel, jak at již
zpsobem
sebe dryani-
tjším, reklamu, nebyl by prý pes všechno úsilí, pes všechnu svou zrunost a obratnost ve svém pseudoumní za nedlouho pece jen pranic nebo pramálo poídil.
101
.1.
Jakmile
uóUdy
prý
zpsobem reklamu, tžek byly menší.
Arbes:
opoiniuul,
udlat
si
ihned pocítil toho následek:
nazuaenyiii
nebo Jiným
návštva a tudíž
i
vý-
Dle toho nebylo tehdejší „divadelní" a podle všeho i „umlecké" obecenstvo pražské za mák lepší nežli za našich dob. Bez reklamy a to více nežli dryanické, nebylo úspchu, jako ho není z pravidla ani nyní. Ovšem nebylo tehda o pravidelných hrách, t. j. o hrách sdlaných
mén pesn
formulovaných zásad a pravidel nebo vzor, a již starých nebo novjších, ani ei. tehda úlohy nememorovaly a nebylo také teba napovdv, dle více
ených
cizích
dle
osvd-
Rovnž
se
aby slabší
pamti herc vypomáhali. Harlekynady
i
hansvutiady byly hry pouze improvisované. Principal pouhou kostru hry, vlastn o pouhé složil sám, nebo dal jiným, vynalézavjším sepsati
nebo-li impressario postaral se jen o
sceuarium,
jež
a v zákulisí
bu
prost zavsiti.
Mluvené slovo a vbec provedení úloh a naznaeného dje ponecháno úpln jednotlivým hercm. Mnozí si úlohu svou díve v mysli upravili a „pimenými", a již vhodnými nebo nevhodnými vtipy prošpikovali, jež pak na prknech pouze opakovali. Jiní a to vtšina talentovaných teprve na prknech tváí v tvá obecenstvu ociovali se v oživujícím živlu a popouštli okamžité nálad uzdu, t. j. improvisovali. Co do souhry v moderním slova toho smyslu nešlo o nic jiného, než aby základní rysy dje odpovídaly pedepsanému plánu a názvu hry vše ostatní ponecháno libovli jednotlivých herc, z nichž tedy každý bavil na vlastní vrub a zárove dle pružnosti pirozeného svého nadání. Za takových není divu, že bývaly „hansvutiady" z pravidla divokou smsicí pouhých nápad, vtip i pseudovtip, vdomých i bezdných nesmysl a blbostí. Každému spoluúinkujícímu a pedevším hansvutovi šlo hlavn o podráždní obecenstva k smíchu, a již prostedkem jakýmkoli. Z té píiny zabíháno z pravidla v zámezí a voleny prostedky^ groteskní, hrubé, surové a sprosté, a již v slovech nebo v gestech nebo mimice vbec ve všem. Jelikož však bujné fraškovité nesmysly asem svým ehtající se obecenstvo pece jen unavovaly, nezbylo, nežli bráti nkdy útoišt ku „repertoiru". Místo pravých a nefalšovaných hansvutiad provozovány biblické hry, v kterýchž však hansvut pece jen ml hlavni slovo byl a zstal osobou hlavní. Tak provozoval první nmecký hansvut v Praze biblickou hru „Ztracený syn" nemén nežli jeden a dvacetkrát ku všeobecné spokojenosti. „Veselá osoba" kusu, nebo-li hansvut produkovala se po pání všech, kdož se chtli smáti. Kvala se s ertem a hned zase s interpretem njakého svtce a mnohdy rvaku k vyzvání obecenstva dvakrát i více-
—
pomr
—
zmn
—
kráte opakovala.
Po tíletém, bez odporu „blahodárném" psobení prvního nmeckého hansvuta zstala královská Praha po delší as bez podobných kratochvílí, až pak posléze zase pišel vlašský harlekýn, kteréhož pak opt vystídal nmecký hansvut. Ten i onen plnili si sáky a odnášeli peníz©|
Harlekynady v Praze.
do
ciziny.
Ale hansvut
opanoval
—
pole
105
byl
a
po
zstal
delší
as
milákem obecenstva a pedevším Hansvut první nebo-li Velký zstal ve vdné pamti všech, kdož dovedli porovnávat. Talent prvního hansvuta byl dle všeho skutené „fenomenální" z pozdji se dostavivších hansvurt nepekonal prý ho ani jediný. Teprve
—
tyi roky po jeho odstoupení „s jevišt psobení", objevil prý se Praze podobný „talent", o kterémž nkteí docela tvrdili, že Hansvuta I. pekonal. Úspch ml nemalý, ba nkdy vtší, nežli Hansvut Velký; ale hlavní píinou nebylo prý jeho nadání, nýbrž okolnost, že vystupoval s italskou zpvakou, která umla virtuosn pohrávat malou svou nožkou a ješt virtuosnji „rozhazovat jiskry svých pohled po asi
v
hledišti".
Smutn ticet
kýn
veselý nebo vesele smutný
nemén nežli ada harle-
tento stav potrval
rok, za kteroužto dobu vystídala
se v Praze
hezká
a hansvurt. Mezi koujícími tmito spolenostmi nalézala
se na sklonku XVII. jako principalka též jakási paní Feldinová, u jejíž spolenosti byl také hansvut Prehauser, kterýž s ní nejen Cechy, nýbrž i Moravu a Rakousko procestoval a posléze ve Vídni v „umní" svém neslýchané
vku
triumfy
slavil.
Okolo roku 1715 zavítal do Prahy jakýsi Brunius a tšil se pízni obecenstva pes to vše nebo vlastn práv proto, že se v podstat od jiných harlekýn a hansvurt nelišil a mnohého v mnohém snad i pedil. Konen ustrnul se nad divadelním obecenstvem pražským šlechetný a vzdlaný hrab Antonín Špork, jenž obral si takm za úkol života státi se reformátorem pražského divadla, stav se sám divadelním impressariem. Zaal provozovati hry mén drastické, snaže se znenáhla psobiti na zušlechtní vkusu a vskutku novota zaala vábiti Ale nevábila ani po celý rok Šlechetný a horlivý hrab setkal se pi podniknutí svém s tolika nepedvídanými pekážkami, lidská hloupost osvdila takovou moc a sílu, že po necelém roce vzdal se Špork reformatorských svých snah a rozmrzen uchýlil se do soukromého života. Zapuditi hansvuta úpln nepodailo se mu sice ani v dob nejhorlivjší innosti le jakmile se innosti vzdal, zaal hansvut poznovu
—
.
.
.
.
.
.
;
triumfovati.
A zase stíhal jeden harlekýn a hansvut druhého. Tak zavítal do Prahy okolo roku 1730 jakýsi Beinhaas, po Felix Kurz, pak Nicolini a jiní jako Denzio, Santolabis, Deper, Meugotti, Vallerodi, Logatelli, Defraine a j., z nichž mnozí provozovali i operetky. Ješt ped rokem 1740 zavítala do Prahy se svou spoleností jakási paní Schuchová, která výkony své spolenosti pedila všechny práv uvedené principály, vyjímaje Nikoliniho, kterýž nad jiné vynikal dobrými, ba na mnoze výbornými pantomimami, které ješt po letech v rzných recensích pipomínány a pantomimistm a editelm pozdjších dob za
nm
vzor kladenv.
ion
.T.
Ail)(>s:
Posledním z tchto kuujuicli i)iiiicipal, kteí nemén nežli po ])l pražské obecenstvo nejblbjšími slátaninami bavili, byl groteskní komik Josef Kurz, kter)'/ v oboru svém nad jiné i jakousi vynalézavostí vynikal a patrn proto v Praze nemalé furore dlal.
vku
Muž
ten
byl
jaksi
totiž
komickou hlavní kterouž sám hrával a tak frašku
s
i
tvoiv inným.
SložilC
si
rozpustilou
osobou nejhrubšího zrna jménem Bernardou, smle konkus kterýmkoli jiným hansvutem
rovati mohl.
Není divu, že dosavadní samovládce na pražských jevištích, od pl všeobecn oblíbený, ale zárove také již do všech podrobností a odstín veleznámý hansvut musil tentokráte, i když vystoupil ped obecenstvo s novými pseudovtipy a takovou též mimikou, sestoupiti ped drastickým blbstvím Bernardonovým se svého trnu a spokojiti se funkcí podízenjší aspo tak dlouho, dokud Bernardon dráždil a vábil ne-
vku
—
obvyklostí a novotou.
Bernardon triumfoval na prknech v takové míe, že tvrci a hlavnímu interpretu jeho dáno od prvního vystoupení jméno interpretovaného „reka", slovem, že impressario Kurz jinak nenazýván nežli Bernardon. V Praze vystupoval Bernardon s úspchem pímo velkolepým a byl
as milákem
po dlouhý
obecenstva.
píznivci jeho dali podobiznu jeho vyryti do mdi a snase za píjemné pobavení, jež jim svou hrou pipravoval, odmniti se každé píležitosti zpsobem co možná nejštdejším, krátce, impres-
Peetní
žili
pi
Kurz-Bernardon byl, jak nejstarší zprávy ,o jeho psobení ujišují, jako komik, nýbrž i jako reformátor divadla v pravém slova toho smyslu zbožován. sario
netoliko
Jako jest vbec nad míru nesnadno posouditi
a
charakterisovati
správn výkon kteréhokoliv herce, jehož jsme nevidli na vlastní oi, jest nám také nesnadno charakterisovati pseudoumní Bernardonovo. Abychom však tenái uinili aspo pibližn pojem o rázu a zpsobu Bernardonovy hry, reprodukujeme zde v pekladu co možná nejvrnjším úkolem bylo netoliko obecenstvo pivábiti, nýbrž rázem kusu seznámiti a na výkon impressariv v hlavní a tiúloze již ped pedstavením pipraviti.
divadelní ceduli, jejímž je také tulní
s
Památná
listina
ta
poíná dychavinou dechem praví,
a naprosto nepeložitelnou
„s nejvyšším povolením vysokého úadu provedena bude dnes v královském pražském divadle Kurzovou spoleností nmeckých herc" velká a „vidní hodná" komedie, kterouž byl sám pan impressario shotovil a která jest opatena netoliko vybranou veselostí, smšnými výstupy, veselými áriemi a astým pevlékáním, nýbrž ku kteréž jsou vhodn poízeny i zcela nové stroje a deko-
periodou,
race,
v kteréž se jedním
která jest „vykrášlena"
morálkou osoby" zaízena lostí
promíchaná
a
.
Hlavní
.
titul
hansvutem",
i
rznými a
že
létacími stroji
od zaátku
—
žertem, vese-
až po konec pro
„veselé
.
kusu
byl
„Ber nardo nova
cesta
do
pekla
hned pod tím bylo pipomenuto, že je „hansvut" ábly zaleknutý, zaarovaný a pánem svým práskaný hloupý sluha
8
ale
1
Harlekynady v Praze.
107
a doloženo, že cesta do pekla nastoupena bude tralou komornou.
Z
práv uvedeno,
i
s
Kolumbinou,
zchy-
„Bernardonova cesta do rozlinými pekvapeními, v kteréž snaženo se vyhovti netoliko staré oblíbené tradici podržením hansvurta aKolumbiny, ovšem ne jako hlavních osob, n3'brž již jen jako ale i novjšímu smru v ten zpsob, vedlejších že vtroušeny da kusu také tu a tam mravouné fráse. pekla"
co
toho,
jest patrno,
že
zpvy
a
byla komická kouzelná hra se
—
—
Dále uvádjí se na divadelní ceduli aforisticky i rzná hlavní pejež titulní rek obecenstvu pipraví, jak bylo od dávných dob pi ohlašování hausvutiad ve zvyku. Cedule ohlašuje totiž, že vystoupí Bernardoii v následujících pevleeních: 1. jako cestující, 2. jako kavalír, 3. jako husar, 4. jako cikánka, 5 jako Chorvat, 6. jako holi, 7. jako doktor, 8. jako aífektovaná dáma, 9. jako bhoun, 10. jako ponocný, 11. jako muž bez hlavy a 12. jako ženich, kterého ert odnese. kvapení,
K tomu árie.
"
se
—
pipomíná, že
budou pi tom „neustále zpívány veselé
Druhá polovice cedule obsahuje
zvláštní vysvtlení
pedcházejícího
pod titulem „Ohlášení", v kterémž se praví: „Plán této komedie poskytl píležitost shotoviti ti rozliné, ale k sob náležející díly, jež budou provozovány jeden po druhém. Dnes provozujeme „Bernardonovu cestu do pekla" zítra provedeme „B ernardonovu cestu z pekla" pozejtí .,B ernar donov u cestu do jeho vlasti" a doufáme tím dosíci estného uznání.
—
—
iperný si
duch našeho pana impressaria jest
znám
a
pipomene-li
obecenstvo, že jest náš pan impressario komedie té skladatelem, zajisté
snadno
nímu
uví,
hlavn aspo se zetelem ku svému vlastZ té píiny lichotíme si již naped, že bude pání píznivc každým dílem úpln vyhovno. Jsme jisti, že tyto ti že pracoval v ní
charakteru.
našich
komedie, v kterýchž jest tohoto druhu."
Z celku tedy
užito mašinérií,
jest patrno,
že
jsou korunou všech komedií
„Bernardonova cesta do pekla
s
hans-
Yutem" byla vlastn ku starším hansvutiadám aspo piléhající kouzelná fraška se zpvy, která provozována nemén než po ti veery, tedy trilogie komického špektaklu nejhrubšího zrna, jehož úspchem byl sebevdomý a obecenstva svého znalý tvrce úpln jist. Pes všechnu rozvlánost divadelní cedule nebylo by však pece jen možno uiniti sob o charakteru hlavní osoby teba jen pibližný pojem, kdyby nám nebyl zachován zárove aspo úryvek mluveného slova. „Pedstavme si," praví nejmenovaný spisovatel v citované již brožurce z r. 1773 „vznešené a blahosklonné auditorium. tyicet nacpaných loží, parterre k umakání a galerie div že se pod tíží obecenstva
—
neprolomí
.
.
.
Opona jde vzhru.
Nkolika skoky octne a
smšn
se
se
uklánje spustí:
Bernardon ze zákulisí
ped
obecenstvem
IS
.K
„Mám
Arlics:
bubeuík mého žaludku bubnuje na poplach pojte sjíát" ale píležitostná moje svítilna Kolumbina) nejspíše zase v temnu na schodech narazila na njakého liejduka a má te bouli, která se jí teprve po tech tvrtích roku pro;i
apetit;
zárove „Pojte,
nebof
—
vojáci,
(
valí
..."
„Bravo, bravo!" loží
volá vznešené a blaliosklonné auditorium a tleská
a 45 vtein
po 3 minuty
—
o
galerie
njakou minutu mén, nkolik
však o nkolik vtein déle.
Náhle zazní nastoupí, jest
„Pst, pst!"
dkazem,
—
a všeobecné ticho,
peje
že obecenstvo
si
jež jako
na povel
sledovati pokraování.
„Co dlat?" pokrauje Bernardon ve svém monologu. „Nejlíp, zaskoím-li k slen Isabelle, abych tam bubeníka svého žaludku jakož práv pichází! Ale ah i svou lásku ukonejšil a korunoval . Te, milý Bernardone, napni veškeré struny své osvdené výmluvnosti, .
nebo vhodnjší
píležitost se
moje ložnice a zde
stojí
Isabella vejde a
ti
.
.
Ostatn
tak brzo nenaskytne.
pohodlná pohovka
Bernardon
—
.
ji
.
jest vedle
." .
.
osloví:
„Nejslinjší velitelko! Jelikož, ponvadž a protože smrtelnost z firmamentu hvzd jakož i jasn záící slunce v ranních ervánkách a Julius César, proslavený filosof rovnž tak jako Alexandr stoického uení tedy proto všechno vám pojídám, že myšlénky moje skrze mraky jako slunení paprsky smrtelné smrtelnosti, blaženosti, radosti, vytržení, rozkoše a potšení osvtlují nejvnitrnjší nitro zamilovaného mého srdce láskou a nžností v jízdárn Kupida a po všechny asy v paeništi mé jako jsem pál, povídám a chtl jsem lásky že usiluju a zbožuju íci umlkám a mlky povídám ..."
—
—
— —
—
„Bravo, bravo!" zazní se všech stran a hromovým applausem duní vznešené a blahosklonné publikum jest po nkolik minut nad bláboleným nesmyslem pímo u vytržení.
•celý
—
dm
Avšak ani to po našem náhledu nestaí uiniti výkonu Bernardonov náležitého pojmu.
Každá
pravá, nebo
si
teba jen populární umlecká
o
pseudoumleckém
individualita mani-
svým zvláštním, jedin jí vlastním zpsobem obyejn instinktivn, nebo-li jinými slovy každá umlecká nebo pseudoumlecká individualita získává si píze obecenstva po svém vlastním zpsobu. BerPirozeuo, že toho nardon tšil se pízni obecenstva u veliké míe. j)seudoumélec dosáhl zvláštními, jen jemu vlastními umleckými i jako zde pseudoumleckými prostedky, což mlo za následek, že s ním žádný jiný umlec nebo pseudoumlec nemohl s prospchem konkurovati. se
festuje
—
—
po pl Jakého druhu a rázu tyto prostedky byly, jest nyní nesnadno vyšetiti. Že ml úspch a to úspch nedruhém století obyejný, jest historicky dokázáno. Co jsme o jeho frašce a hlavní její
—
osob
naprosto nestaí k úplné charakteristice jeho aby tím bylo možno dostaten a pesvdiv vysvtneobyejný a pekvapující jeho úspch. i
dialogu
Yýkonu, tím liti
uvedli,
mén
Harlekynady v Praze.
píiny
109
pedpokládati, že úspch svj denýbrž že byla ve he také grotesknékomická jeho osobnost, jeho mimika a mluvenému slovu i posukm pimený zpsob vyjadovati se, zejména pak zvláštní rázovitos jeho
Z
té
Tíoval netoliko
nelze jinak,
mluvenému
nežli
slovu,
hlasu.
tom ovšem nepešlo však na nás žádných positivních zpráv a proto nežli spokojiti se tím, co nám bylo hodnovrnými prameny
nezbývá,
iiachováno.
asem svým každý enthusiasmus vbec, tak Píze, jaké se tšil Bernardon u obecenstva
Avšak jako vychladne •
se
stalo
i
tentokráte.
pražského, zaala
konen
znenáhla ochabovati. Hrubé a drsné žerty jeho, mnohosetkrát z duše zasmálo, zaaly neustálým opakováním pozbývati své psobivosti.
jkterýmž
se
bylo obecenstvo
štstí rozhodl se v té dob, roku 1740 magistrát Starého pražského zíditi stálé divadlo a vj-hlídl k tomu budovu v Kotcích nedaleko sv. Havla. Nejpopulárnjší impressario té doby, Kurz-Bernardon byl vyzván, aby divadlo to zídil, a když pak úkol ten provedl, stal se prvním nájemcem a editelem Jeho.
Na
msta
Že Bernardon povahy své nezapel ani jako editel divadla v Kotdkazem jest, že i zde zaal pstovati obvyklé hansvurtiady. Avšak když spozoroval, že vždy mén se líbí, ba že vzbuzují i odpor a nechuC k divadlu, nezbylo mu nežli vzíti útoišt k jiným prostedkm zaal totiž s velkým nákladem provozovati italské opery. Když však i tyto za nedlouho zaaly pozbývati pitažlivosti, penechal Bernardon po roce ízení divadla v Kotcích impressariovi Mollinarimu a sám odebral se do Vídn, kde ješt po dlouhý as jako „hansvut" skvlou cích, toho
—
;úlohu hrál.
Avšak ani Mollinari nepochodil valn, akoli pstoval nejen opery rozmarné, nýbrž i vážné, a penechal za nedlouho divadlo v Kotcích jinému nájemci, Josefu Bustellimu, od kteréhož je ješt pozdji pevzal v podnájem Jan Josef Brunian, kterýž se první zasadil ráznji o zavedení pravidelných her na míst improvisovaných, kterýmiž ješt jeho ped-
chdce
Bustelli dosti
asto debutoval.
roku 1766, tudíž více nežli tvrt vku po zaražení divadla v Kotcích hrány v divadle tom hansvurtiady podobné onm, kterýmiž druhdy Bernardon „okouzloval." 1
O jedné takové he zachována aspo divadelní cedule, která již na poátku našeho století pokládána za velkou vzácnost a z kteréž aspo pibližn vysvítá charakter hry. Zníf v pekladu co možná nejvrnjším asi v tento smysl:
:
110
.).
S
Arbes:
:
Harliíkvnady
nej milostivjším
v
rraze.
vysokým povolením
bude dnes v pondlí dne í). ervna 17G0 v král. pražském divadle pana iinpressaria Bustelliho nov zízenou a z dobrých lenil se sklá-
herc k nejposlušnjší zábav vysoké, nejmilostivjší a milostivé noblessy a veškerého píznivého publika
dající spoleností
provozována zvláštním pestrojováním a áriemi opatená,
zde doposud
nikdy nevidná
veselá
a s
La
kouzelná hra názvem
strigaria vendicativa
Hannswurst,
oveto
La vendeta punita
Perindo
geloso,
to jt-st:
Pomstylané
kouzelnictví Hansvuta, nebo
Potrestaná pomsta žárlivého Perinda nebo-li
Za svou milou po zemích
se plahoící a kvinde dostávší milenec o svatb, která byla podvodem a lstí za pomoci etných kouzelných zmatk perušena, ale zase upevnna.
Zvláštní
—
promny Hansvuta:
Jako opovržený milenec Kolumbiny; 2. jako napálený šlechtic; 3. jako milosrdný žaláník; 4. jako hrubý koí; 5. jako veselý zahradník; 6. jako postelený myslivec; 7. jako hladový kucha; 8. jako advokát, jenž nosí svou kancelá s veškerým píslušenstvím pi sob; 9. jako desperatní voják. 1.
Ku „Mah
konci provozována ješt také „pravidelná" jednoaktovka v prose od B. V. Weiskerna, což jest dkazem, že Bustelli snažil
herci"
vyhovti vytíbenjšímu vkusu. zaala mizeti vždy více teprve v poslední tvrti minulého století postupujíc místa pouhé harlekynad, z které byla pvodn vznikla. Po vystavení nynjšího stavovského divadla a po vzniknutí divadla eského , Boudy" na nynjším Václavském námstí zaala i harlekynáda postupovati místa jemnjší pantomim, která ovšem na eském i nmeckém divadle pstována obas až do let padesátých. Posledním zástupcem tohoto genru, tudíž posledním harlekýnem, po pípad pierottem byl Hametner, na jehož výkony ovšem již se nepamatují nežli nejstarší navštvovatelé divadla eského.
se též
Vlastní hansvutiada
I
Bda
Mrak: Z umleckých
L.
výstav.
111
Z umleckých výstav. Píše
Bda
L.
Mrak.
III.
Nejmladší generace. letošní
již ped její otevením vci zvláštní. Vypravovalo se s akcentem jak velký poet domácích umlc chystá se ji obe-
výstav v Rudolfinu dávno
proslýchaly obdivu, slati
se
a když
•
se sine otevely,
o nich jedna chvála.
Dodávám
v prvním návalu
radosti šla
ihned, že byla a je celkem
zasloužena. Kdo je pessimistou mezi námi, arci položil si trpkou otázku: Co my s tolika umlci? Což jsme s to zamstnati tolik hlav a rukou? A žel, že není nikoho, kdo by mohl takové pochyby v ráz vyvráotevírajícími výhled v ržovou budoucnost. titi fakty, Peníze a umní! Ano o ten pomr tu jde a lovk vru pímo nechápe, jak že to možno bylo, že žil a byl rozšiován náhled, že dva ty pojmy nemají a nesmí míti mezi sebou nic, pranic spoleného. A proto platí jasn: Platonickou
nad potem a zdárností našich umleckých talent nevykonává spolenost pranieho. Myslím také, že ku pokroku, jakým se naše umní v posledním ase mže vykázati, pesn vzato, spolenost naše nepidala rovnž nieho a mají-li umlci potebí: útchy ve svém snažení, budiž jí vdomí, že jen oni, vlastní snahou vedeni dopracovali se výše, na níž je dnes vidíme. Vru, pkný, statný to šik, jak tu ped námi stojí ta nejmladší generace V té je nadání, talent a mládí a tm všady náleží svt. Tvoivost a expansivnost lovka jde jen po jistou mez stáí, kdo mládí zaspí, kdo nedovedl využíti sil, jež ono nám do vínku klade a jež nikdy víc se nevrací, ten ztratil vše. Mládí a sílu, jarost a talent pináší si nová ta generace a nim má spolenost své povinnosti. Kde ty se objeví, je na ní, aby svého prospchu dbala, aby šla jim vstíc s tím krásným a vznešeným egoismem v duši, jenž pikazuje tžiti z nich na prospch umní, na prospch a ke cti národa, pímo lichvásky. Ne prost v potu talent a slibných zjev v obci umlecké je obsažena záruka zkvtu umní domácího, ale ve zdravém, osvžujícím, pobádajícím, povznášejícím, podporujícím pomru spolenosti k umlcm a umní. V souinnosti obou leží zdar a zkvt. strany mají své povinnosti a svá práva sob, na obou jest jim dostáti a kde se tak stane, tam teprve je kus kulturní práce vykonán. Nadání, talent je skvlý dar, který štdrá ruka pírody klade dcku do vínku. Šasten, kdo vzrstaje nalezne jej v sob, ale týmž okamžikem, kdy ucítí tu tajuplnou sílu v duši, dostavuje se povinnost práce, opravdové, nejednou radostí
!
ad
vi
Ob
vi
Bda
11-2
trjilvt',
liisto
beze stopy,
bu
Mrak:
zstane uatlaiu jen svétlem met(M)ni, na tmícím se nebi veera, ale zmizí zaryje se v syrou zem co neforemný kus železa, a hvéziiy,
naináhavé práce.
který zableskne
L.
se
na
IJez ní
bu
chvíli
objevil, planou dAle v klidu noci. Kdo k talentu pidruží opravdovou, vážnou snahu a práci, koná pln sv^ umlecký úkol a je jeho právem žádati, aby se nyní spolenost upamatovala svých povinností k nmu. Uznáni je sice mnoho, ale ne všecko. Dobe-li jsem poítal, bylo vystaveno více než sto a šedesát prací z atelier pražských a eských vbec. je již hodnota jich jakákoli, je to íslo velice slušné. Mimo to si pipamatujeme, že je tu ješt nkolik závažných jmen, které marn hledáme v seznamu. Kdo se vyzná, nalezne dále, že ona „nejmladší generace" má nejvtší podíl na kvantit domácí produkce ve výstav. Opravdu nelze se ubrániti pocitu radosti nad touto adou a kdo by se mu bránil? nad tou sumou mladých snah a umlecké zdatnosti. Bez pepínání skoro všady: co jméno, to pkná budoucnost; bez nadsazování u mnohých: co jméno, to dobrý kus práce. Zajdme na chvíli v minulost, ne píliš daleko, jen o nkolik málo let, a srovnávejme! První, co nepopirateln se staví v popedí, je zcela pozoruhodný pokrok zevní v technické ásti. Jak dnes naše mládež vládne šttcem, zachází barvou, ovládá vzduch, svtlo a stín, to bylo zjevem díve nevídaným. Není to všady ješt vysplá hotovost", dosud u mnohých jen zaátek, a pece, ím oni zaínají, to druhdy platilo za konený cíl snažení. Náš dorost básnický vykazuje pípadnou analogii, i ten vládne formou, technikou slova a verše na podiv, hrakou je jí slovní obrat, hrakou plný rým. Dobe víme odkud ten pokrok, známe ty, kdo položili k nmu základ a víme též, kde našli svoje vzory. Zcela obdobné jako v novém umní slovesném i v malíství jsou píiny technického pokroku. Není pro bychom se tajili tím, že všeobecný pokrok zevní techniky v umní ve Francii i sousedních Nmcích nezstal bez vlivu na naše umlce, vždy je nezadatelným právem epigon postaviti se na bedra svých pedchdc. Každá generace zápasí a bojuje a ovoce vítzství odkazuje ddictvím tm, kdo po nich pijdou. Není ponížením uiti se od tch, kdo více umí, není hanlivo sedati u nohou mistra, ovšem ale kdo pak více nemá svého vlastnictví, nežli emu jej tento nauil, kdo více od sebe nevydá, nežli co jinde pijal zstává po všechen život pouhým nohsledou a musí ustoupiti tm, kteí silou vlastního duclia dovedou se obroditi, kdo dovedou oživiti pijatý nástroj osobitým životem, kdo dovedou vystoupiti jako individualita, jako osobnost umlecká. Mít vlastní názor svta, mít vlastní duševní život je základem individueluího zjevu a všechna historie umní nezná jediného umlce bez opravdovosti, vážnosti, hloubky a samostatnosti myšlení, jejž by pamti naší odporuovala. V té píin arci nesmíme mládeži býti pes míru rigorosními. Tu vábí síla a mohutnost zjevu cizího, nkdy oitý velký, teba jen módní úspch a hledajíc sama sebe domnívá se, že v nalézá pravý; ideál své budoucí innosti a následuje ho. Arci peasto, ba tém! naprostým pravidlem platí o nich jen známé slovo Meíistofelovo. Ž(
v jichž roji se byl
svému
A
tém
—
—
—
vi
nm
z umleekyeh
výstav.
113
Myslbek je jedeu z takých zjev silných a neodolatelných, to dobe ne ve prospch epigon chápeme a rádi v jeho prospch zaznamenáváme. Obsah výstavy ostatn vykazuje píbuzného materiálu daleko práv jeho hojnost a množství není musím to již vysloviti více a nikterak potšující. Ani tenkráte nelze tuto nevolnost a vzájemnou závislost omluviti anebo dokonce pehlednouti, když uvedeme si v pamC stáí a školu jednotlivých umlc a nkdy pouze adept. J. Y.
— —
—
—
Je teba, abych uvedl píklady.
Pi
tch, kdo dosud nevyšli ani na
chvíli ze
bran msta, je piro-
zeno, že své vzory našli v Praze, mezi pražskými umlci, mezi staršími
leny ustálenými ve svých smrech, názorech
i manýrách. Kteí došli objevili své vtlené ideály jinde. na svých cestách studijních, V. Mašek, jeden ze skupiny druhé, nedovede popíti, že ua tvoení jeho „Léta" mly vliv velké dekorativní komposice od Puvis de Chavannes; na ty, alegorie Podzimu, Léta, Antického života a j. práce eského 2ia jeho umlce upomíná nás zrovna imperativním spsobem. H. Schwaiger byl zase vzorem Klusákovi a jakkoli stavím jeho „Fons scientiarum" co do myšlenkového obsahu nade všechny letošní práce nejmladší generace, té výtky mu uspoiti nemohu. Nalezli jsme dále mezi krajinami adu úhlových kreseb, jež z nevelké dálky a prvnímu pohledu jeví se jako by z ruky J. Maáka vyšlé, jsou ale pouze z jeho školy, práce V. Bezina, jeden z nich, vykazuje tak pkný a zdatný jeho žák. talent, že vru škoda by byla, kdyby se i ua píšt nedovedl jinak dokumentovati a k platnosti pivésti, nežli pouhým nápodobením svého mistra. Je arci pravda, že podobná odvislos žáka od uitele je zjevem ua školách skoro pravideln se vyskytujícím a nemže býti jinak, nežli že žák dokud sám na vlastní nohy se nedovede postaviti, tží jedin -z tondu, jaký mu uitel jeho z vlastní své podstaty nezištn pedkládá. Avšak pi našich výstavách nelze se vyhnouti zmínce i o takovém jinak
dále
tém
pirozeném a
dosti
obyejném
zjevu,
ponvadž
se
nám pedvádjí
z
pravidla
výroní výstav a tudíž pedkládají se i veejné kritice, jejíž povinností a právem zárove je vysloviti se cele a upímn.. Avšak ješt trudnjší jest pozorovati celou skupinu mladistvých umlc, kteí v celku i podrobnostech, v myšlence i formálním jejím vyjádení, v barv i koloritu vycházejí ode dvou obraz, jež byl V. Bartonk maloval. Napodobují je špatn dost, nebo škole, ba na nejednom míst ani nejprvnjším poátkm neodrostli. Pi nich ješt naskýtá se jiná okolnost, která rovnž nevaln povzbuzuje Pohledneme k pochvale. na jeden obraz, na druhý, tetí, tvrtý a stále zíme tytéž tváe, tytéž j)Ostavy, ne snad pouze typicky píbuzné, ale tytéž modely pímo bez též
práce
školské
ve
bez okolku na pak arci jednotlivým majitelm jich málo na tom sejde, jestliže staec obtloustiý, oholený, který na jeho obraze je ustrojen jako kucha, je na jiném vystrojen jako ímský patricij, jinde zase je mlékaem nebo uzenáem nebo prodavaem, ale co zjev symptomatický takové bezmyšlenkové a ovšem pohodlné penášení nejbližších po ruce model, potšitelno zajisté není. Stále ješt naše mládež nezvykla si vycházeti za studiemi ua lup, neuvdomuje si, dalšího
myšlení, bez nejmenšího kvasu vlastní tvoivosti,
plátno penesené.
Rozejdou-li se
obrazy takové,
8*
:
]kda
114
teba
Že je
míti velikou
vhodné vybírati
a
i
tu
a
Mrak:
L.
hojnou
ješt vyskytne
zásobu
studií,
se vždy
poteba
z
a
obmn,
postava a tvá vyhovuje cele úkolu, jenž jí je pedepsán. Jdeme-li hloubji pi tchto všeobecných poznámkách,
máme na
zeteli jedin
pecházíme bezcenné píležitost k nkolika
a
práce
vykazující
bezvýznamné,
vyšší
stupe
možná
pak
nichž
zmn
pi
zralosti
nežli
nichž
a
zcela
podává myšlenkový obsah obraz
slovilm.
vi
Je známo, že niveau obsahové pi malb moderní pedcházejícím periodám v celku znan se snížilo, aspo pi pracích bžnjších, ale
na druhé stran nebudiž pehlednuto, že zase všechna
nejnovjší, jež právem dobyla
bezvýznamná.
Litu.jeme,
násilné vypuzení
si
díla i z doby píjmí „mistrovských", nejsou myšlenkov
že není
dovoleno
a vytlaení myšlenky
nahlas
z atelieru
íci,
že
toto
zrovna
malíského vydává
silné
svdectví o nedostateném vzdlání, aneb aspo inteligenci umlc. Zatím jen klade se na vrub jednostranné snaze po technickém zdokonalení, po pesném názoru a podání zevního zjevu. Ostatn ne zcela neprávem.
Teba
že realismus, naturalismus, impressionismus, verismus,
i
a
jakkoli
moderní snahy a smry umlecké oznaují, mají nejednu dobrou stránku, jež vítzný jich úspch vysvtluje, ale dokud svými prostedky utkvívati budou jen na povrchu vcí, a osob, dotud nebude pi nich pravého umleckého posvcení. Jsem pevn pesvden, že doba, kdy se tak stane, kdy zase myšlenka, kdy nejvyšší a nejušlechtilejší potence lovka, tvoivost, tvrí mohutnost, pijde opt ku svému právu a ku svému projevu použije hlavn technických vymožeností onch smr, že doba ta pijde a že pijde za nedlouho. to nesmíš malovati a pikazovati mu Je tžko ukazovati umlci toto maluj Je tžko ve zlé mu vykládati, že se pichýlil k tomu a nikoli k onomu oboru myšlenkovému. Je tžko též vytýkati mu, že produkuje tímto a nikoli oním smrem a zpsobem. Ale konstatovati, jaký je duševní a myšlenkový obzor, kam dohledá a v jakých kruzích se pohybuje, Proto jsem dalek toho želeti, že malba je možno initi plným právem. historická na píklad ztrácí co rok pstitel a letos pouze Ad. Liebscher obral si djinný údaj za látku svého obrazu ale že až na skrovné výjimky mladí naši umlci více v život nepotebují nežli zevní jeho stránky, že zastavují se již u pouhé existence, že i pi jednoduchých motivech nejdou do hloubky svých postav, nenahlídají jim do duše, nedovedou, aneb aspo nejeví snahu slíti zjev, konání a výraz figur, jež tvoí souásti jich komposic, v jediný, soustedný intensivní celek, toho nelze se
pedmt
:
!
;
bu
mlením
pominouti. Genrovité motivy, jež si volí, zstávají prostými jsou to pouhé sestavy figur, mezi nimiž postráexistenními obrazy, dáme onoho fluida, jež by je dovedlo v jedno zakloubiti a spojiti. Obraz jako každé dílo umlecké vyžaduje dvojí práce, práce ducha i ruky a zanedbání jedné na újmu druhé vždy tžce odpyká dílo samo.
bu
Jsem odporuji
jist,
svému
že zaslechnu nyní, že tvrzení
o
zdatnosti
adou tchto vytených nedostatk naší
nejmladší
generace.
Nikoli.
Uvedu a strun proberu nkteré její produkty a bude patrno, že opravdu leny této generace jsou lidé na své mlá
z umleckých ue zúplna vysplé a zralé, jsou cokoli jsem jim vytkl, stalo
pece
115
výstav.
pkné
do budoucnosti okamžitého stavu vci a ve snaze nabyti výhledu a vodítka k jich píští innosti. Nejde jen o to prost se tšiti z okamžitého úspchu, který ješt není celý a úplný, více platí pro jednotlivce i celek uchovati si tento úspch, upevniti,
a
sesíliti jej
jen
jen
se
pro
sliby
poznání
a zvyšovati každou prací další.
Tentokráte není vru teba srovnávati obraz A, Liebschera s jeho pedešlou produkcí umleckou, aby jeho cena vynikla, i bez toho nalezneme dosti kvalit, které jej iní pozoruhodným zjevem. Byly doby, kdy ku v chvále Liebscherov nebylo lze jiného uvésti nežli obratnost v nadhojné produkci, nyní ale pichází s prací veskrze vážnou a opravdovou. Rozestavení osob v popedí nedovede se zbýti jistého divadelního rázu, ale na druhé stran vymáhá si na nás piznání originality; v tom není více konvencionalnosti, jak jeho pavézníci a luištníci postupují volnou adou v ped.
nm
Nejedná figura je ve své momentanosti výborn pojata s jakou jsou na plátno zachyceny, je solidní,
tura,
i
podána a fakskvlá. Pro
neli
v barv rádi konen pehlédneme nkolik hlav ateliérové nkolik tl a nažin tuhých a málo vláných a spíše zastavíme se
odhodlanost barvy,
pi snhu
a vzduchu
dobe
studovaných.
Ale v otázce zásadní
povahy,
samého koene obrazu Liebscherova nacházíme bod, na nmž se s umlcem, který mluví a hájí své zásady svým dílem, rozcházíme. Titul obrazu v seznamu „Husité ped Horou Kutnou v den sv. tí Král L. P. 1422" nevypravuje mnoho, ale víme, že nebývá práv pedností dotýkající se
umleckého
praví-li
díla,
zaátkm, k
titul
jeho
více
nežli
ono
samo.
umlcov
Jdeme
ale
myšlénka Žižkovo tažení jeho obrazu a zkoumáme základ, z kteréhož vyrostla. z Jiínska proti Zikmundovi na Horách ležícímu nekulminovalo v porážce, kterou Liebscher zobrazil, ta byla jen pedehrou ku žalostnému konci, jaký dva dny na to vzala výprava císaova u Nmeckého Brodu. Malí, ani historický, není historik a Liebscher také nechtl zajisté podati jakousi apotheosu vítzného stetnutí se Husit s Uhry v roce dvaadvacátém, Za to však pouze se stanoviska malíského volil a k tomu má právo. je povinen klásti úty ze spsobu, kterak látku zvolenou prostedky Jasnost, pesnost umleckými zmohl a k platnému úinku pivedl. a uritost v líení jest požadavek umleckému dílu stejn závažný jako pirozený. se toto nám presentuje v útvaru jakémkoli, at jo to malba, socha, drama, hudba, vždy závisí jeho umlecká hodnota, mimo jiné, hlavn v tom, že samo bez pipojených vysvtlivek, bez pídatkových výklad mluví jasnou a srozumitelnou, že jeví se všady jak spojitý etz logicky vyvinutý a nesmí vykazovati mezery, které teprve slovo výklad mstkem vysvtlivek peklene, tedy element cizí abychom dále mohli postupovati. Pedmt obrazu Liebscherova jest boj, boj vítzný, boj zástup Žižkových s plenivými hordami maarských kižák a jest na umlci komposicí, vzá^jcmným pomrem a inností figur, oposicí skupin, rozdlením mas ony základní myšlénky svého díla každému srozumiteln, spsobem skutené a historické pravd odpovídajícím vyjáditi. Pedstoupíme-li s takovým požadavkem ped práci A. Liebschera, neodejdeme zcela uspokojeni. Pedn není jasno, kterak se útok a obrana k
oné
chvíli,
kdy
zrodila
vi
A
eí
—
—
se
v duši
110
ImhIíi
Mrak:
i..
sice pi levé stran modravé silhouetty zápasících mas, ale nám nepraví, kdo že se zde a s jakým štstím v boji stetnul. V popedí je proud voz oteven a nco málo vojín postupuje pímo v ped, pímo z obrazu proti divákovi, který zde bezdky musí zastupovati ne-
dje. Vidíme
nic
nepítele.
viditelného
na
vlivu
dj
sám vystupuje jen jako pídatek, nemaje se málem již v pozadí v obvyklém
Žižka
a jeho rozvin,
objevu,)' e
habitu hrdin.
Podstatn
v
podobné oposici jako
vi
Liebscherov obrazu stojíme
„Pobožnosti Svatojanské na kamenném most" od J. Douby. Výjev jím zobrazený je vdný, malebný, vykazuje nejednu stránku pro malíe vábnou a lákavou a umlec již tím, že si jej zvolil za pedmt V dob nejnovjší kolportují svého obrazu, prokázal se bystrým okem. se v umní zvláštní náhledy, které mnohdy jen proto nás cize pekvaoproti
pímo nepátelsky
vystupovati proti všemu dosud plata nyní nejrozšíenjší jest, že vše je Výjev nejnepatrnjší, kol kterého co den chodíme, jaký sotva že bžný pohled náš dovede upoutati, co díve plaobyejné, ano nízké a umleckého spracování nehodné, tilo za všední,
pují,
že zdají se
nému a bžnému. Jeden z vhodným pedmtem šttce.
nich
dnes jím více není. Tím dostala se malba genrová opt v popedí, Skoro zatlauje vítzn všechno ostatní, malbu velkého stylu zejména. rázem, pes noc, nabyla též v eském umní malba genrová vrchu a nic jí nevykládáme ve zlé, že naši umlci nejmladší upínají svoje zení nyní ku scénám nejprostším z lidu. Ba naopak. Jen toho budeme vždy i na nich vyžadovati, aby nikdy a v niem látku nepodceovali, aby snad Každý cele jen zevnjší stránky a pouze technického podání jejího dbali. zjev v život a v svoji vlastní
v náš
pírod má
svt myšlenkový
pohešovati.
osobitého, svj zvláštní ráz, význaných rys na nás psobí^ pak jde, tch v obraze nesmíme
cosi svého,
povahu, kterou souhrnem zasahá.
Svatojanští poutníci
O
ty
na
most pražském
zvláštním v proudu pražského života.
jsou dozajista zjevem pi nich nejen
Karakteristické jsou
typy venkovan, nejen postavy domácích zbožných, ale též místo pobožnosti a ne na konec, nýbrž v první ad, že tento hlouek kleících Dva, a se modlících nalézá se zcela uprosted velkomstského ruchu. tu, jeden jako ostrvek ve vlnách druhého. Pravda, ne docela, neboC jistý nábh k
svty jsou ušel.
nmu
Tento rys Doubovi je v jeho
obraze,
k plné a oprávnné platnosti opominul jej pivésti. V. Mašek ve svém „Panneau décorati" rovnž vybízí, abychom pomru stojí jeho idea ku jejímu vyjádení. chvíli zkoumali, v jakém ale
Základ jeho je zcela ideální: zástup hoch a dvat pjících, procházese, budoucích a hrajících si je seskupen na palouku lesním, aby svým zjevem, svým konáním a okolím úhrnem vyjádil ideu jara, ideu mladého života. Není to zjev vyatý ze skutenosti, ani z pítomného ani z minulého života, jest to alegorie, arci siln moderní tvánosti. Jak praveno, vše se tu spojuje v jeden etz, smuje k jednomu bodu Na cest ideální! Práv a cíli: vjgáditi na cest ideální ideu jara. zde nalézáme nesrovnalost, která porušuje a kalí istý a jednotný výraz myšlenky; v jedné vci ocituje se umlec s veškerou povahou svého díla To dobe cítil, reálnost model udolává ideální ráz celku. v rozporu
jících
:
z umleckých
výstav.
117
nelíené pravdivosti nemožno nahá ta mladá tla zachytiti na plátno, rovnováhu mezi myšlenkou a jejím zevním projevem. Zde je na miste ukázati na technickou hotovost umlecké mládeže. Pro mne, který se neshoduj u zcela se spsobem, jakým V. Mašek na pírodu nazírá, aniž s jeho barevným podáním, který jsem pesvden, že tato jeho bledá blavá zele, negace stín a pod. je krajností opanou oné erné asfaltové manýe, jaká ješt ped nedávném u nás neobmezen vládla, pece jen Maškovo „Léto" a až na nkteré poklesky kresebné jeho „Slováka" co do práce, co do stejnomrnosti a vdomé opravdoV Lét zejména sotva kdo vosti práce nejvíce ze všech uspokojují. najde místo, kde by umlce pistihl pi zbžnosti a nedbalosti. V technickém vzhlede druží se mu k boku K. Stuchlík. Jeho silnou stránkou není vyhledávati komplikované scény, prostá existence úpln mu staí a se zálibou obmezuje se na jedinou postavu, obyejn mladé ženy a dívky. Pastelem a šttcem vládne za to na podiv urit a jist, široce je vede a delikátní efekty jimi vyvozuje, teba že Maškova ruka dovede ješt „jemnji dýchati". V. Bartonk zase našel své pole v genru figurami bohatém, ve výjevech z ulic, polí a dvor a klade váhu na dobré, jadrné, rázovité Akoli „Spor o prádlo" a „S Pánem Bohem" a karakteristické zjevy. v pomru ku pracím pedchozím stojí o nco níže co do ráznosti a jistoty a hlavn co do podání a provedení, pece v nich nezape umlec základní Po stránce karakteristiky a rázovitosti individualit rys svého tvoení. kladu výše druhý obraz, u kterého však tím více lituju, že krajina, která zde má býti ve svém výrazu a ve své nálad initelem stejné hodnoty že v
auiž b)' porušil
jako
není K.
knz
nesoucí viaticum, kostelník, ministrant a ostatní, je
tém
nulou,
v ní zrna studia a práce.
Z ady nejmladších jako nadjn poínající talent budiž uveden Slabý. Jeho pednosti leží v bezprostednosti malby, jeho slabá
stránka je myšlenkový obsah, obojí je však schopno dalšího vývinu, první ku jistot a správnosti, druhé k významnosti a hloubce. Za to, jak jsem již naznail, vystupuje K. Klusáek jako malí, pi jehož mládí duševní zralost, bystrost a suverenita v nazírání a posuzování lidské povahy a lidského konání v skutku pekvapuje. Dokládám, že radostn pekvapuje. „Fons scientiarum" v ráz upomnla na Komenského Labyrint, ani ne tak obsahem, je ve mnohém píbuzný kapitole „mezi uenci", jako svými satyrickými a sarkastickými elementy a šlehy. Je to totéž ovzduší a týž pregnantuí výraz a trvám, že na ten as v tom pro mladého umlce, který stejn jasn myslí jako se vyjaduje, leží chvály dost. Co jsem uvedl, jsou tuším zjevy, které i na širším kolbišti nežli je naše výstava, ped obecenstvem v soudu písnjším nežli má Praha, dobe by obstály i pes svoje mládí i pes ástenou svoji nehotovost. S nimi budeme, toho jsem jist, i na dále poítati, avšak zárove k nim, kteí se prokázali dobrým nadáním, pistupovati vždy se zvýšenými požadavky. Nehodlám jmenovati ostatních, kterým se letos první, druhý krok u veejnosti zdail tu více, tu mén, I jejich jména budeme míti v pamti a rok od roku ptáti se jich, zda plní, co letos slibují.
mn a
:
118
Jop. J. Toiižimskv
První buditelov bulharští. Píše Jos. J.
Toužimský. I.
ervna bylo tomu j)t století, co rozburácel se krvavý ^tídenní boj kosovský, jenž na dlouhé vky rozhodl o sud•jbách Balkánského poloostrova. Ne marn národní básnictví srbské a bulharské obestelo bitku tu, na válenicky dležité vysoin mezi Srbskem a Macedonií vybojovanou, hlubokou ne 27.
tragiností a hrdiny
její,
jako cara Lazara a Miloše Obilie,
nebyl to ješt boj poslední. Dosud stála Byzancie s mstem Konstantinovým, jež platilo za nedobytné. Kad Dunajem sbíralo se kižácké vojsko z Uher, Nmec a Francie, pozdji jmenovit Slované shromažovali se pod prapory Huadyovými. Také Avšak srážky Srbové a Bulhai nebyli ihned uvrženi v krutou porobu. ty, jednotliv svádné, ani zoufalý odpor v nkterých koninách nebyly
nehynoucím leskem bohatýrským.
již více s to
Pravda,
odiniti katastrofu kosovskou; ano jediné následky jejich byly
moc Osmanská tím více se upevovala a šíila, až zdála se sama sob povolána k panství nad svtem. Málo dosud osvtleny jsou vky tureckého panství v Bulharsku. Koniny bulharské více ješt než srbské odloueny byly od obcování se svtem ostatním. Cesta Bulharskem náležela ku vzácnostem, a ta ješt podnikána byla po hlavní toliko silnici, k Caihradu vedoucí, kterouž osmanský živel ml v moci své. V tom však souhlasí všechny zprávy domácí, turecké i jiných pozorovatelv a letopisc, že ím dále od katastrofy kosovské a ím blíže k vku našemu, tím horší nastávaly okolnosti pro Srby a obzvlášt pro Bulhary. V prvních staletích nadvlády turecké jazyk slovanský, t. j bulharský Vždj'f ozýval se i u samého a srbský, pronikal mezi samými Osmany. dvora sultánova, prve v Drinopoli a po dobytí Caihradu r. 1453 i ve Stambulu. Osman, zakladatel íše, neml také jen tureckou národnost na mysli, naopak národnost ustupovala zcela do pozadí ped náboženstvím proroka Mohameda a ády náboženskými a vojenskými, jež byly hlavním základem moci turecké. Proto ani jazyk turecký nebyl nejdležitjší podmínkou pi postupu k hodnostem státním. Ony tídy bulharského národii, vyhlazeny nebo pi nichž druhdy bývala moc politická, byly sice pešly k mohamedánství. Avšak i ti, co pešli k islámu, podržovali ješt jazyk národní, byt i stávali se nejhoršími utiskovateli svého národa. Ano onen strašlivý voj, oni janiái, kteí bývali sloupem moci Osmanské i a postrachem Evropy, zachovával dlouho známky svého pvodu slovanOni tisícové hochv, odnímané matkám bulharským a srbským ského. a vychovávané na líté Turky, ostávali aspo jednomu dlouho vrni: svému ty,
že vítzíc na všech stranách
.
bu
mateskému
jazyku.
První buditelov bulharští.
119
moc turecká v XVI. vku ua vrcholu když ua jedné stran sahala až do Afriky a Arábie, na druhé na Kavkaz a do jižního Kuska a k severu k Dunaji, kdež Budín
Práv
vém
se
z
doby, když svtová
ocitovala,
byl sídlem pašaliku,
máme
zajímavé doklady, jak živelní silou razil
slo-
si
Sultán Selim 11. podle vanský jazyk cesty ve svt mohamedánském. nynjších pojm peštských a vídeských platil by nepochybn za nebezpeVážil si totiž velice slovanského jazyka panovavšího ného panslavistu.
na ohromném
prostranství jeho zemí balkánských a sousedních. Cestodoby (jako Bassani) dokládají, kterak si zakládal na tom, že mže se dohodnouti nejen s celou svou evropskou íší, ale i s Poláky, echy, Rusy, Krajinci. Srbský djepisec Cedomil Mijatovi podotýká, že tehdejší Turecko se svými sultány, hovoivšími slovansky, se svými slovanskými vezíry, paši, janiary a velmoži vypadalo jako hotové mohamedánské cárstvo slovanské. Sloužily arci slovanské tyto síly k utvrzení Kicmén b3'lo tu pece aspo vidti sílu národního panství tureckého. pisci té
jazyka, který udržoval se a pronikal v
popedí veejnosti
zbaven byl politického významu a vývoje od všeho ostatního svta.
kulturního
a že
i
pes
to,
že
odíznut byl
Avšak ím dále tím neutšenjší stávaly se sudby národností slovanských v Turecku. I slovanská svéráznos u moslem dosti dlouho zachovávaná zanikala znenáhla v záplav turecké, a pispsobovala se turetin, tebas až po dnešní den máme mezi Bulhary a Srby mohamedány, kteí zachovali ryzí jazyk slovanský a staré slovanské zvyky a obyeje. Neteba tu než vzpomenouti na Pomáky bulharské a na bosenské a hercegovské mohamedány. V století XVil. nastává zhoršení, jež za souasného klesání moci turecké jest stále krutjší až v minulém století dosahuje míry nejvtší. Slovesnos úplné zaniká. Ohromná pemna, jižto vzal jazyk bulharský, jenž ze starého bulharského ili slovanského stal se novobulharským, podobn jako z latiny italština, to jest z jazyka synthetického jazykem Svtodjné obraty -analytickým, nedocházela nikde výrazu písemného. spsobené vynalezením a rozšíením tisku a objevením Ameriky, jež jsou prahem k novému vku, ostaly bez úinku ua Bulhary. Nevdomost a chudoba se vzmáhají. K nepíteli, jenž ze svobodného národa uinil nevolníky a sluhy panujících Osman, pidružil se ješt druhý, nepítel
nemén nebezpený, jenž ješt
s
jenž panství své zanesl do chrámu, školy a rodiny,
fanatismem bral a niil zbývalo:
památky
staré
to,
co bulharskému nevolnému lidu jedin a slavné minulosti, národní
slovesnosti
bohoslužbu a národní jazyk. Bylo to ecké duchovenstvo, jež jako by cítilo se povoláno obnovovati panství byzantské v duchu tureckém, pálilo bulharské knihy, niilo nejdražší památky a ujaniovalo lid duševn. Fanar, onen svtský Vatikán v Caihrad s tureckými vládci ve shod a od nich za peníze podporovaný, vysílal své ecké duchovníky do bulharských ddin, aby je uvrhl v porobu církevní a národní. Jak tžké to doby doléhaly na národ bulharský v minulém vku, Štvány a pronásledovány toho dokladem jest i asté sthování ze zem. unikaly druhdy celé ddiny do Valašska a Multáu, aby tou mrou nebyly
tam vydány svévoli
;
velký
poet Bulhar
vyhledával též
útoišt na
jižní
:
120
Jos. J. Toiižiinský
Rusi a v Uhrách. Úpadek míroduí je tak hluboký, že byla již v nebezpeí sama národnos. Vše, co jen povýšeno bylo nad nízkou úrove dlnické tídy, odíkalo se své národnosti a tlailo se k J^ekm. Vystupujíce se sebevdomím a pýchou byzantiuskou fanarioté v pedvídavosti své usilovali o to, zniiti i pouhou možnost píštího národního probuzení bulharského.
svt, vyjma snad do
Proto také nikde na
jisté míry u nás niení starých památek literárních, knih, rukopis, pergamen, nápis v chrámech a na kamenech staveb a p. jako v Bulharsku v minulém vku.
v
echách, neprovádlo
se tak rozsáhlou
mrou
Což divu, že lid, zbaven školy a vyhošfován z chrámu, nenacházeje nikde slova útchy ani povzbuzení, upadal do mdloby stále mrákotujší. Mrtvému tichu hbitova podobal se v XVIII. vku národní život bulharský ti, které bylo slyšeti, byli hrobai národnosti bulharské, kteí za škdce církve a státu prohlašovali každého, kdo opovažoval se národ buditi ku
a
životu.
Došlo až tak daleko,
že
Bulhai upadli
v zapomenutí, že
nev-
kam se podl onen národ, jehož jazykem a písmem hlásali druhdy Cyrill a Methodj slovanským národm nauku kesanskou. Ani Rusko, které v horlivém bylo spojení s celým svtem pravodlo
se ani,
že žije a
slavným, nevdlo minulého vku, že bulharský národ žije. Jen s eky mli Rusové spojení a jen od tch znali Balkánský poloostrov a snahy ecké platily jim za snahy celého Pobalkánska. Ano, když srážkami
Ruskem poala se otásati ve svých základech budova tureckého panství^ i nebylo to Bulharsko, na jehož obnovení pomýšleno, ale staré byzantské ^ císaství, stát ecký, kterýž zahrnouti mimo západní cíp od Bles
ml
hradu a Dunaje k pobeží albánskému (jež mezi Josefem II. a Kateinou Velkou smluveny byly pro Rakousko) všechny ostatní zem balkánské. * V. této
nepátelé
dob
pokleslého
již jásali,
vdomí
že veta jest po
národního a hluboké mdloby, kdy že na vždy vy-
národ bulharském,
mazáno
jest jméno bulharské z knihy djin lidstva, roznícena první jiskra národního vdomí, ozvalo se první slovo probuzení, jež rozlétlo se po vlastech bulharských a povzbuzovalo i pi-ipravovalo srdce bulharská. Byl to
spis
eholního mnicha
Pajsije.
Když v hrdém sídle nad snahy carevny Kateiny II. a
Nvou její
rozehívala
rádc od
Rek
mysle a podncovala propagovaná „velká
* R. 1782 smlouvala se carevna Kateiina s císaem Josefem II. o rozdlení Turecka. Kateina navrhovala zízení Dacie, neodvislého státu z Vala.šska. Multan a Bessarabie pod žezlem panovníka pravosl. vyznání, kteráž by byla mezi Ruskem. Rakouskem a eckým státem na Balkán pehradou. Pro Rusko žádala Oakov s územím mezi Buhem a Dnstrem a jeden nebo dva ostrovy v Arehipelagu. eeká monarchie mla ostati v úplné neodvislosti od Rakouska i Ruska a panovníkem ml se státi mlariší vnuk veikoknížete Konstantina, jenž by se zavázal na vždy vzdáti se práv k trnu ruskému. Císa -Josef v listu Katein žádá pro Rakousko msto Cliotim s menším obvodem kryjícím Hali a Bukovinu, cás Vala.iska, kterou obtéká Aluta. m.sto Nikopol na Dunaji a odtud oba behy proti toku Dunaje s hlavními msty Vidinem. Ržavou a Blehradem. Od Blehradu pak aby se vedla nejkratší ára k Jaderskému moi. poítaje v to ú.stí Dinu, vše od té áry na západ aby pipadlo Rakousku, vše na východ ecké monarcliii. Rakousku mla jd-ipadnouti i držení benátská, zaež Benátané mli obdržeti Morou. Cypr. Krétu a nkteré ostrovy Arcdiipelagu.
První biiditelové bulharští.
obnovení byzantského t. j. když Rekové i poslední stín žili se vvhladit a vskutku také r. 1765 bylého ochridského patriarchátu, jehož
myšlénka", nevzdali;
121
jížto fiekové podnes se samostatné bulharské církve sna-
císaství,
prosadili
i
formální zrušení staro-
moci za dob carstva bulharského Epir, Thessalie a Hellada doby té v malé celí podízeny byly až klášterní na posvátném Athonu pracoval piln mnich na spisu o slavné minulosti bulharské a velkých její dobách. Byl to Pajsij. i
—
:
byl od Samokova, z oné ryze bulharské krajiny, kde sestuu velkolepé horské panorama Stai'á planina, vbec Balkánem zvaná, od severu, Srednja Gora od východu, Rhodopy od jihu a posvátný V této krajin, která za ]!yl s ostíbrenými svými temeny od západu.
Rodák se
pují
eží kvtnových svou proti
1876 tžce utrpla za
r.
vkovému
to,
že
pedasn
zvedla hlavu
svta
panství tureckému, spatil Pajsij svtlo
nkdy
1720. S uritostí den ani místo se neví, jako vbec o život Pajsijové pomrn málo jest známo. I rodinné a kestn jméno ostalo záhadou^ nebo Pajsij jest jméno eholní, kterým vstoupiv do kláštera vlastní a kestné jméno zamnil. Jen dílo na obrození národa záí nad jménem
r.
neznámého
tém
Pajsije.
Touha po vzdlání vedla jinocha k tomu, že se stal eholníkem. Správa duchovní byla té doby úpln v moci eckých fanariot a pokud nebyla, aspo v moc jejich pecházela. Ve svtském stavu duchovním kynula mu malá áka. Jenom erná mantije eholní s odíkáním a sebezapíráním mohla mu zabezpeiti život volnjší a klidnjší. Snad vedla ho k tomu i blízkost Rylu, tohoto strmého strážce národních pamtí a velkých upomínek z minulosti, k jehož památným klášterním svatyním se stejnou úctou pohlíží jak Bulhar z Thrakie a Makedonie, tak od Dunaje a erného moe. Snad piml ho k tomu i píklad jeho staršího bratra, jenž ped ním stal se mnichem v kláštee Chilendaru v athonské eholní osad.
Athonské hory se svými dvaceti jako hrady zízenými kláštery všech pravoslavných národ a s nesíslnými poustevnami, tento úzký poloostrov, jehož posvátný klid ruší jen šum dorážejících vln moe Egejského a ševel tato zelenající se pírody jak pje bulharský básník Vazov místa mnišské a poustevnické republiky byla vždy lesklým bodem, ozá-
—
—
vn
eným aureolou bohulibosti ve svt pravoslavném. Sem uchýlil se i Pajsij, zde nalezl útulek i ochranu a zde shledával knihy z minulosti zachované, jež
—
aspo
v Chilendaru a Zografu
—
ušly
zlob
fanariotské.
muž
znalý písma, vyznal se v církevním jazyku slovanském, vlastn starobulharském a živým jazykm, jmenovit ruskému, s»-bskému Pajsij byl
neb novobulharskému pispsobovaném, pak v ruštin, etin Znalostí a vdomostmi, jimiž vynikal, vysvtluje se též, že
mstkem igumenovým
v kláštee Chilendarském. Pajsij znal
i
i
turetin.
stal
se
ná-
krajiny bul-
cesty, ano i mimobulharské zem. Sám praví v „nemskej zemi", ímž vyrozumívá nepochybné Slavonii a Banát, jež i prostí Srbové jako vbec hromadné všechny cizí zem nazývají „švábskými". Meškalt zajisté v slavných klášteích srniských k vli píspvkm ve prospch svého kláštera a nepochybn i k vli práci
harské, jimiž konal o
sob, že
byl
mnohé
optovn
122
-své
.Tos.
života
V
i
nasvduje
Krátce
Jiistorické.
losti
Ton/imskv:
.T,
vse tomu, ze vynikal dosti velkou zna-
lidí.
od srbského cara Štpána
Cbilendaru
ml
znovu
zbudovaném, Rusy, kteí sem
píležitost
Neman koncem
r.
1200
obcovati
jak se Srby a fieky, tak s zavítali. Klášter sám chová hojné památky písemné jmenovit ze srbských djin a sám sebou uvádí na mysl obraz dávno minulých, kdy vládli ješt vedle Byzancie na Balkánském ])oloostrov carové srbští a bulharští. Což divu, že i v Pajsijovi probouzely se upomínky podobné. Jiný byl by snad podlehl vlivu svého okolí, byl by cítil se Srby snad a íleky. Pajsij však cítil se Bulharem a v obcování se Srby, Éeky a Rusy cítil se jím tím více. Dne 19. srpna 1758 zavítal do Chilendaru srbský mnich a historik Raji, aby hledal zde prameny a pomcky pro spisy své. Klášteruíci utajovali ped ním mnohé listiny, dílem z nevdomosti, dílem ze žárlivosti, aby památky jejich nepešli snad v literární majetek jiných. Píchod ten, pak výsmchy mnich jiné národnosti byly mu pohnutkou, že se odhodlal k sepsání svého díla.
as
Rekové
posmšn
na
nho
Bulharského národa není. Bulharský žádné minulosti, nemá žádných djin. Jen my Rekové a dílem Srbové byli jsme a jsme i nyní oprávnným initelem. Pajsij inil námitky, vyvracel vývody ty, poukazoval na bulharské care a svtce. Klášteruíci krili však rameny nad jeho vývody. ,.Užíala mne lítost nad národem bulharským praví o sob ve spisu svém že nemá žádné historie o peslavných djích bývalých svtc a cár." Doznává pak, že tyto výsmchy nabádaly ho k práci.
národ ani nebyl.
doráželi
:
Vždy nemá
—
—
—
Od odchodu Rajiova z Chilendaru sbíral Pajsij dv léta zprávy djepisné, zaznamenával legendy domácí i ecké. Pramen a pomcek ml poskrovnu a to chatrných, !Nco bulharských list a život svatých. Kniha byla tehda ješt vzácností a opatiti si njakou v odlouenosti od ostatního svta bylo ješt nesnadnjší. R. 1601 vydal opat dubrovnický Mauro Orbini spis „Regno degli Slavi', kterýž r. 1722 vydán v ruském pekladu jako kniha o djinách slovanských. Ruský tento peklad byl mu jednou pomckou. Jinou pomckou bjly mu rovnž rusky vydané djiny Boroniovy z r. 1716, S pomckami tmi a vdomostmi svými pustil se r. 1760 do díla proti utrham na obranu svého rodu. Ponkud pisplo jeho zámru, že opustiv Chilenilar obrátil se do Zografu, kláštera se
od bulharských car zbudovaného a nadaného, kde více pstovalo kde nalezl i staré listiny z minulosti svého
staré podání bulharské a
národa.
Za
dv
bulharské
léta Pajsij
o národech
.dokonil spis svj pod jménem: „Djiny slovanskoa o carech i o svtcích bulharských a o všech
bulharských." Pod jménem tím rozlétl se r. 1762 spis ten posvátného Athonu do vlastí bulharských, A spis ten, to hlavní zásluha Pajsij ova. Spis ten, tof první ervánek nové doby, jenž rozbeskl se v temné, chmurné noci minulého století. skutcích s
Jest to spis prostinký, že prostšího snad ani
nebylo
djepisné, ba, ani vdecký. To však nebyl také jeho úel.
Pajsij
psal,
veliké
dílo
si
nebyl
nelze pomysliti. ani
spis
Co
kritický
:
První buditelov bulharští.
Ano, ješt více Pajsij
!
Ani jazyk
spisu toho
nebyl
123
vytíbený a pesný.
nepsal jazykem dle starého církevního vzoru, který u
písma
byl
obvyklý a jemuž podobného užívali i Srbové. Sám pronáší se o jazyku svém takto: „Neuil jsem se ani grammatice ani politice nijaké, nýbrž prostým Bulharm prost jsem i napsal. Nebylo mým úkolem graminaticky skládati a slova vymýšleti, nýbrž složiti v celosti tyto djiny."
e
Podle zásady tu oznaené zdálo by se, že první jal se psáti živoucím jazykem lidu bulharského. Ani tento však jazyk to nebyl. Pajsij vzel ješt píliš v tradicích jazyka církevního. Od jazyka toho k jazyku národnímu uinil jen první krok. Valn však pi tom pomáhal si i jazykem Jazyk jeho byl sice co možná srozumitelný lidu, byl blízký ruským. jazyku národnímu, ale jazyk národní to nebyl. Nicmén i toto rozhodnutí Nechtl psáti se pro jazyk, národnímu jazyku blízký, má svj význam. uen, nýbrž srozumiteln všemu lidu. Jiná ješt okolnosC padá tu na váhu: spis Pajsijv nevyšel ani tiskem. Zvyklí nynjším, tázati bychom se mohli s úsmvem: kterak mohl psobiti spis, jenž ani tiskem nevyšel? Ovšem, ale kdeže ml vyjíti tiskem ? V Bulharsku tiskárny nebylo. V Rusku ? Z Ruska picházely sice církevní knihy, ale spis Pajsijv bylo nco zcela zvláštního. V Rusku tisk opatovati bylo by bývalo píliš zevrubné, ba snad pochybné. Pes to však spis Pajsijv valn se rozšíil. Pajsij sám obešel celé Bulharsko. Jako mnichu athonskému bylo mu to snadno možné. Mnichové ti vydávali se do zem na sbírky a každý z nich sbíral zejména tam, kde byla jeho národnosC. Na cestách tch šíily se pepisy jeho spisu, jenž probouzel a osvžoval národní vdomí. Co spis Pajsijv inilo cenným, co dává mu velký jeho význam není vdecký výzkum, není pesnost jazyka, není tisk alebrž vroucí cit a poteba, pro kterou byl psán. Pajsij psal, co hluboce cítil, psal od srdce k srdci, slova jeho jsou výtrysk z jeho duše, jemuž národ porozuml a jejž chápal: jsou výtrysk z duše celého národa. Spis Pajsijv byl posláním k národu bulharskému, manifestem s posvátného Athonu. Spis šel z ruky do ruky, opisoval se rovnž tak pod Rylem jako pod Maragedikem, rovnž tak na Vardaru a Strom jako nad bystrou Marici, Tundží, Iskrem, Videm, Lomem a Jantrou. Spis Pajsijv roznítil jiskru vlastenectví a nadje ve velkém potu muž Byli jsme bulharských, v nichž více již neuhasla a kteí ji šíili dále. a musíme býti opt to byla logika spisu toho. Písma znalí etli a lid naslouchal, že jest týmž lidem, ped nímž tásla se druhdy Byzancie, že v žilách jeho koluje tatáž krev, jako v zakladatelích carstva bulharského a první slovanské slovesnosti. erpal pouení o carech Simeonovi a Samuelovi, o Asnovi a Kolojanovi, o Šišmanovcích a osudných bojích s Turky, o staré svobod a tžké porob. I bulharským vcem církevním, bulharským patriarchm, svtcm, biskupm vnoval Pajsij náležitou po.
pomrm
tém
—
—
aby leskem jejich obestel minulost svého národa. Lid tu slyšel i ostré dtky onm nezdárným synm, kteí rouhají prachu otc svých zapíráním své náro(}nosti a odnárodfiováním se.
zornost,
se
Více ješt nežli proti
utrham
a
škdcm
cizím horlil Pajsij proti
Bulharm, kteí zapomínají, že jsou Bulhary a zpronevují
onm
se národu.
124
František íiolio:
Tak prostými slovy káže lidu ve spisu svém: „Vidl jsem mnolio Bulhar, že jdou za cizím mravem a jazykem a jazyk svj tupí. Proto zde vytýkám, ony, otceroubae, kteí nemilují rodného jazyka, aby se poPajsij kára ony: „kteí se otáejí po cizí politice a nei)racují pro jazyk bulharský, nýbrž se uí ísti a vynášeti se po ecku a stydí se, když je zovou Bulhary." K odpadlíkm tm volá: „O nerozumo a pošetile, povz, pro se stydíš, když t zovou Bulharem, pro ueteš ve svém jazyku a nemyslíš? Což nemli Bulhai carstvo a íši?" Dále pak: „fiíkává se, že Éekové jsou moudejší a polititjší, Bulhai že jsou prostí a hloupí a nemají jazyka uhlazeného, protož že jest lépe býti ekem. Avšak viz, pošetile, jsou mnozí národové moudejší a slavnjší než Éekové a zdali proto který ílek zanechává svého jazyka, uení a rodu ? Ty Bulhare, neklam sebe sama, znej svj rod a jazyk a se svým jazykem, lepší jest bulharská prostota než cizí rozumy." to
znali."
u
Takovou a podobnou epištolu pipojil ku svému historickému evanSím padlo na úrodnou pdu a ujalo se v srdcích bulharských. Jiskra zalétnuvší s Athonu z prosté celi Pajsij ovy více neuhasla. Pišla také velmi vhod. Proti slabému zábesku nového dne hnaly se mnohé dsné chmury, krutá boue rozzuila se nad národem bulharským, jež hrozila ho rozprášiti do úhl svta, avšak ervánek jitní již nezapudily, den vítzil nad nocí, svtlo nad tmou. geliu.
ty
V
Žiravce.
Národopisný obraz Nakreslil
z
haliské Rusi.
František
eho.
(Pokraování.)
zahajovacích týdnech pastevní éry vyhání se o šesté hodin,
za dlouhých
dn
pak ovšem asnji.
Každého rána musí
si
pro krávy ke krm, jenom až sem mu je Žiravané pihánjí. Odtud žene pastucha pímo a vždy touž ulicí, proež její bydlitelé nepihánjí mu svých kravek ní prostranství ped krmu, ale ekají, až požeue okolo a dolehne
pastucha pijíti
k nim
kvapn
evný
„Vypouštt stádo 1" Tehdj dvork. Dobytek arci ví už, cc v kraví záplav na ulici. „Bezrohou"
pastušský signál:
odvazují rohaté a pouštjí je ze
to znaí, a bez pobídky ztrácí se
bezrohý dobytek) pomáhají pipásati hospodáští synkové jen prc prvých nkolik dní, ježto šttinái z poátku rádi utíkají .... Jakmile pižene pastucha z pastvy, stádo se rozejde do svých chlév samo a neu Zaskoí-1; se i tak tu a tam dje. potebí, aby na kdo ekal, kráva do škody ve vsi nebo blízko u vsi, když se žene z pastvy, za takovou ruí ten, í kráva jest; za škodu ode vsi dále zpsobenou odpo-
(t. j.
n
vídá slouha.
a
v
125
Žiravce.
Žiravecký pastucha bére si na výpomoc své ti synky, na kteréž nikdo ani krejcarem není povinen. Dít mže pastušiti po odbytí Pove této hoví ])rvé zpovdi; kdyby díve zaalo, roztrhal by je vlk. A kdyby se obecn, akoli mají vlci z Karpat sem trochu daleko inu ale
!
i
nkdy
ehož se
za teskuté zimy vlk
arci není
stádem dáti
neobmezeným
;
skati nedovede.
pamtníka
njaký
—
až na grunty
Žiravan
zabloudil-
—
Slouha má na vli on jest nad ní vládcem
už se dávno nepase.
se v libovolnou stranu pastviny,
mu bi, jímž ale po našem zpsobu zapráZastn-li na pastv kráva, vzkáže tomu, í jest. Jistý
žezlem jest
hospodá ze Žiravky musil se pastvy vzdáti, proto že jeho staré kravky tak daleko už nedojdou. Remunerace za pasení platí se na podzim a hotovými od krávy 30 kr., od jalvky 24 kr., od telete 10 kr. a od bezrohé bez rozdílu velkosti po 13 kr. Mimo plat náleží pastuchovi z každé krávy bochníek rázového chleba, jejž si sbírá podle toho, jak mu chutná. Mimoádn jej hospodyn obmýšlí z rána den co den až do sv. Mikolaje skývou chleba, ta zematy, obyejn vaenými, ta zas, není-li obého, vstrí mu jedno nebo dv vejce. Pastucha je u žida promní na minci a zmlsne si vudky. Svžího vzduchu, všelijaké sloty a božího dárku užije dost, ale vudnky darmo krapet. Na Michala dostává u každé rodiny na novo po bochánku bez ohledu, kolik ji pásl krav. Jak se zanou ovsy kosit, pilepšuje se mu kousek chleba na poledne, dnes z toho ísla, zítra opt z jiného, ježto od té doby pobývá s kravami na poli zase od rána do V prvé dob až do Mikolaje (v ms. máji) k polednímu dojení noci. nepiháuí, ješt nejsou parna; kdo si však krávy v poledne dojí, pasou si je od toho svatého sami. Poátená a závrená perioda pastevní vábí na plá houf pastuší drobotiny. Vábí dobrovoln i donucením pihání. Píklad ukáže, eho je schopna. Na hranici pastviny, na gruntech sousedního Volkova, stojí osamlá krma z téhož materiálu, jako selská chata. V dob, do které spadá episoda žiraveckých kluk, kremka byvši arendáe prosta, ekala na nového žida se sudem svží koalky. Snad opomenutím zstala ne^amena. Klukm se zdál prázdný stav krmy nepirozeným a podle toho s ní také naložili. Nejdíve jí pozvolna vytloukli sklenné koukání, tabulku po tabulce, naež ji den po dni nenápadn odstrojovali ze židov:
štiny. Jel jsem náhodou okolo konventu jeptišek ze Lvova.
s
vrchnoporuuíkem všech
krem
známého
pane peložený', ta kremka vám vihled schází, už má vytrhané rámy z oken a rozmetané na kusy, ob brány jsou zvráceny a tu tam vyrván z nedávno opravené stechy došek, z nichž jeden uvázl za kštici ve steše a ostatkem tíhne dol; vydán na pospas sebe slabšímu zavanuti, houpá se mezi nebem a zemí na postrach vrabcm. I ta omítka opadává. Pane .peložený'," dráždil jsem spolucestovatele dále, „tu vaši kremku bývalý areudá ze zlosti na sedmdesátizlatové roní nájemné, jak se zdá, opil a ona se te den co den pere tam s tmi kluky. Vidíte je, tam u tch krav, daleko odtud? Pro tu putyku nezrušíte, vždy váš velebný konvent má takových, trvám, o nco pevnjších krem pes dvacet! On to neuiní, že ne? Proto on velebný konvent oproti souvrcm mívá sežidovštlé svdomí ..." „Ne,
,
;.
126
František
Avšak
nelajnie
olio: Y
^^jnivcc.
pro tu darebainu všem
klukm
rusiiiským
soustrasti uezasluhuje a i)ak nejsou všichni kluci stejné
nasvdují
krma
:
Tomu
dovádiví.
nevyerpatelného takoka zdroje klidného kutení na i)astv dva obrázky. Kluk sedí na zemi po turecku. Ruce si vstril do kapev V pravé kapse tímá rukojef biištte, jinak celý bi trí na venek. Apaticky hledí ped sebe; zdá se, že ani brvou nehýbá. Vtrník, jejž si ped chvílí vedle postavil, nevábí ho, jím vítr neustává toit. A pece jest vtrník zábavou oblíbenou a pralacinou k tomu. Jiný kluk pase krávu, mající provaz na krátko od roh k pední noze opt jiný stojí u krav, svázaných k sub po eském zpsobu. A ti kluci pi té samot myslí, pozoruji prázdnotu kolem sebe oima i ušima. Tak jest. Do Žiravky ústí patero cest: od vsi Zubi, od Krotošína, z nhož je do Žiravky, co by kamenem dohodil další cesta vede širými poli, proež lovka s té strany picházejícího nutno se teprve zeptat, odkud se žene spojuje se s ní nad Žiravkou nkolik cest z nejbližších vesnic. Konen po páté cest se pichází od nás z Volkova, vesnice to od Žiravau nejastji navštvované k vli mlýnu. Jest sice mlýnek bližší v Krotošíne, ale pouze o jednom složení; mele, když mu do loužovité nádrže natee, aspo na korec, a petéká-li hráz, odemlívá „koutrachtní" povinné korce pro tamjší dvr a faru. Rusín arci na mletí trpliv eká, až dojde ada na nho; jenom ped krtinami, svatbou a pohbem musí míti semleto okamžit. Na mlýnech domácích mlívá se v Žiravce jenom z velenutné poteby. Obilí pivážejí do mlýna v ohromných pytlích, v každém po korci hospodáském, pravý to tatík našich hektolitrových žokv. A nemá-li tolik obilí, aby jím pedpotopní pytel naplnil, pošle nkoho s trochou zrní nebo si je pinese, tu i tam v pytlíku minimáln patnáctllitrovém. Drahný as pozoroval jsem žiravecké chodce, najm dívky a ženy s malými raneky na zádech, až jsem pišel na kloub režné placht a v ní na obilíko v sáku. Jaký raneek (uvázaný pod bradu) do mlýna pinášely, s takovým jej opouštly. (Pokraování.) z
a
;
;
—
Oprava. pokraování „Václava Ži vsy" mlo státi na str. 089 v 1
v ervnovém
.
V
5.
a
6.
archu
tohoto sešitu sluší
chybné stránkování
.
.
.
:
53—84 zmniti
v
.
63—94.
SKPEN. Z .Msíc* Mikuláše
Aleše.
:
Klií-ka Krásnoliorskíi:
128
F
a t
u
111.
nevím, když horké zkušení mi v blahé, vyšší moci víru vzalo, jež obraznos si tvoí v nadšení a v nž by srdce rádo spoléhalo
-dyž
—
Když odboj pravdy roušky bájené s el strhal svtovládným majestátm a žezlo vzal jich íši
odvné
mohu vit aspo
kéž
Kéž mohu
matný
mnít, že
Fátum
v tebe.
tvá ruka ídí nezdolná
dj
žití i
dsná,
jako Medusin, tvj obliej trnouc tmít se nad lidmi
že,
— jak
zím
Kéž myslím, tvj
i píze že
vle
že
hnvivý
s
mým krokm
velí
a v
ze sna!
vzdor
to
mi sudbou zla níž marný lidem
jest
tvá,
I
blaha,
i
spor,
mé iny
sahá.
Kéž mohu klamat se, že bezbrannou a bezmocnou jsem. Fátum, ve tvé psti, že zbude jen:
bu
z
ruky
Kéž pelhu
se,
bu
klesnout pod ranou,
tvojí
snášet trpné štstí.
že rozpor osudný
ty rozhodneš jen,
slepá, krutá sílo;
—
chvat za štstím ten toužný, záludný i chmurný rozchod s ním že tvé jest dílo!
Ne moje! Kéž
se
pemluvím, že
jen ty, ó Fátum, pvodem jsi v nichž uzrá plodné sím odvety, a ty že neseš zásluhu i vinu!
Kéž nevidím,
tímá
to
že vlastní
mj
a proti zlu že jest mi žhavit
Kéž
ohnm,
in,
chvlá dla
kladivo, jež los
jen vlastním
ty,
jejž
si
ková,
zbra srdce chová.
vle soud tžké vyknout musí rozhodnutí,
necítím, že vlastní
své
a vlastním úsilím že zmáhat ])roud, nutí. kde nejdivji ve svj vír
m
!
Fátum.
129
Kéž nevím, jakým kouzlem daená malá lidská ruka zdolá
ta
a
jak dlouho
tvoji,
vle nadšená,
slabých,
síla
mže
vzdorovat
Než klesne Pád by moc kdyby slepá, !
v boji,
ti
snésti bylo jíž
snáz,
nic neoblomí,
jak píval živlu porážela nás a v odpor nehmlo to ve svdomí
.
.
.
f
Však vím, že má
moc, jež rozsoudí, bude strádat a tvá žeC peludem! a vinna být, když srdce pobloudí bude pykat, mne jen úet skládat! jest
Mn
—
mn
Mn
a ne
tob
!
V
bájné sláv své
hrozno, Fátum, bijce smrtelník,
jsi
—
—
však hroznjší, když kleslo bytí tvé a v ruku vlastní vzdalos nám svou dýku.
A
v naše srdce vklát, le my sami Své štstí z vlastní hrudi sob rvát a jevit úsmv hrdin pod slzami nutno-li
ji
ty toho neuiníš,
—
Neb štstí
dobýt, zbudovat
mu chrám
a v slastném vítzství je v náru vítat: to v odkaz. Fátum, zstavilos nám,
a
z
vlastních útrob jest
Vím: také pijde a
nkdy
kdy uniká
—
kyne
nkdy
ítat.
blíž
svrchovaná chvíle, los mé ruce již,
v dáli
mj
—
nám vštby
a jiná ruka stanoví
mé
cíle
.
.
.
Ta ruka nad moji však mocnjší, to
není ruka tvoje démonická,
ó Fátum!
Mkí
jest i krutjší: tak mocna jest jen drahá ruka lidská.
Eliška Krušnohorská.
130
Jan Vítovoc:
Rodinné drama. Román od Jana Vítovce. (Dokonení.) ty snad jsi jiný,
Mansvete?" perušila po
chvíli
mlení
Eliška.
odpovdl
„Pochybuji, milá matinko," svet po krátké pomlce, uiniv
pološeptmo Maunesmle krok ku pedu. „Poj jen blíže, milý Mansvete!" ozvala se matka, pozorujíc, jak nesmle byl ten krok uinil. Mansvet vyzvání tomu vyhovl; piplížil se jako stín a upel snivý zrak svj na matku. „Skoro se mi zdá, milý Mansvete," ujala se tato slova, „jako bys se mi vyhýbal, ba jako bys se mne bál ..." nevyhvbám se ti, nebojím se t!" vpadl Mansvet s ne„Ne, ne smlou roztoužeností. „Vždy víš, jak asto jsem na tebe v cizin vzpomínal! A sám jsem ti již vypravoval, že obraz tvj i v horených snech
—
"
mých
e.
odmítav rukou, perušila další jeho Po chvíli ukázala na malou stoliku u svých nohou. Mansvet ostýchav usedl a zadíval se matce upen do oí. „Ani bys nevil, milý Mansvete," ujala se po chvíli Eliška slova nejnžnjším tónem, „jak jsem nyní ve vašem kruhu šastna a blažena. Eliška, mávnuvši
mlky
však
Sama jsem se nenadálá, že to vbec možné Ctím, vážím si a miluji " miluji Anušku vzorného otce „A mne, matinko?" vpadl se zatajeným dechem naslouchavší syn, dívaje se v divuplné oko matino s nevyli itelnou nhou. „I tebe, milý Mansvete," odpovdla s nejlaskavjším úsmvem matka, syna..." „vzorného, upímného, láskyhodného A bílá ruka její pohladila jej po tvái. „Práhnul jsem po návratu,'' poal Mansvet. „Aniž bys byl tušil," vpadla Eliška, „kdo stal se tvojí matkou. A když jsi se vrátil, když už jsi déle dvou msíc doma a pesvdil jsi se, jakou matkou jsem, chováš se, jako bys se mne bál." „Promi, matinko!" zašeptal Mansvet a hlas jeho znl jako sladké zaúpní. „Nejsem nesmlý, v!" pokraoval po chvíli rozhodnji. „ZnáS Ale tob neodvážil jsem se již ani po druhé ruku políbiti." mne Eliška mu podala ruku skoro jen mechanicky. Chopil ji chvatn a nesmle políbil; ale zárove ve své podržel. Chvíli se díval matce do oí, jako by nevdl, co pronésti; po té splynula s jeho rt prostinká prosba „A na elo," zašeptal s nevylíitelnou nhou, „na snhobílé ílko tvé, matinko, jsem t posud také ješt nikdy nepolíbil ..." Matka se s nejmilostnjším úsmvem nahnula, nabízejíc elo své
—
.
.
—
.
.
.
nžn
.
k synovskému políbení
.
.
.
"
Kodinné drama.
Mansvet vzpamatoval
ba vášniv vztýil ale jakoby se byl hned zase chvjícíma se rtoma matino elo ostýchav a báz-
se prudce,
—
políbil
liv, jakoby líbal ledové
z
i
131
;
elo mrtvoly
.
.
.
Po té couvnul a zadíval se matce v krásné oko, jako by jedin oka toho kynula spása jeho duše. V tom objevil se na prahu dveí z parku otec Stanul a byl
—
svdkem
toho, co
bezprostedn následovalo
.
.
.
.
.
.
Mansvet po chvíli vášniv se pohnul a objav divoce matinu na nkolik okamžik v sladké, pežádoucí žhavé rtíky. Matka to strpla ...
šíji,
vpil se jí
A s uejsladím, nejvábnjším, nejsvdnjším úsmvem se na dívala, když se po chvíli vztýil a zaúpv zakryl si obma rukama tvá, jako by se byl dopustil nepromíjitelného híchu, Ve tvái plukovníkov, jenž byl výjevu toho svdkem, ani sval se ; nezachvl. Vidl a pochopil vše. v okamžiku, když se Mansvet vztýil a zakryl si tvá, otec couvnul a zmizev za zdí, jal se hlasit volati:
Le
„Anuško
Anuško!"
!
Mansvet, spustiv ob ruce, poohlédl se s výrazem leknutí ku dveím; neshiédnuv tam nikoho, obrátil se k matce, sepjal ruce a vroucn zašeptal
:
„Odpus, matinko!" Matka, která se byla na plukovníkovo volání sice také, ale klidn ke dveím poohlédla, pi posledních slovech Mansvetových pouze se pousmála, jako by prosil za nco, co jest již dávno prominuto. V tom bylo slyšeti opt otcv hlas, jakoby napolo k sob mluvil, že Anuška neslyší. A teprve nyní objevil se plukovník zase na prahu a vstoupil do salonu. „Pomysli, milá Eliško," pravil klidným tónem, blíže se k žínce. ." „I lovku jako jsem já mže se státi nehoda „Nehoda tob?' vpadla Eliška ponkud úzkostliv. „Ovšem jen komická," zaplašil plukovník ženinu starostlivost. „Zaslechnuv zapísknutí lokomotivy domníval jsem se, že to vlak od Prahy a teprve u vjezdu do parku jsem spozoroval, že to vjela do nádraží .
—
.
—
opané
strany reservní lokomotiva." „Nepodíval jsi se na hodinky," pipomenula upokojená Eliška. „Nepodíval," odvtil plukovník; „ale vlak od Prahy pijíždí te o celé ti hodiny díve nežli druhdy a proto Z dáli zaznlo optné písknutí lokomotivy a plukovník suše doz
—
ložil:
„Ale
te
Obrátiv
nco
vlak pijíždí!"
se
na
pak k Mansvetovi, upel
zkoumavý zrak a chtl
pronésti; ale byl vyrušen.
Z parku zaznl Anušin hlas volající: „Tatínku, Hned po té objevila se dívinka na prahu. „Tys mne volal, tatínku! Peješ si snad neho?" „Ah, nieho," odtušil otec, „leda „Chci,
chci!"
odpovdla Anuška
—
nechceš-li
živ.
tatínku!" optala se úslužn-
jíti
zase se
mnou?"
"
"
:
J»n Vítovee:
1^2
„Pojme
dl
tedy!"
Však díve hosty, kteí se
otec a obrátil se k odchodu.
dospl ke dveím, zastoupena mu cesta prvninii dostavili vozmo a sice podmraeným misantropem
nežli byli
Rohákem.
Žežulou a setníkem auditorem
„Te nám neuklooznes! kamaráde!" zvolal Žežula dvrn. " Kdo si pozve staré pátele „Vítám vás!" pravil srden plukovník, podávaje jednomu po druhém „Aj,
ruku.
—
„Avšak pro okamžik," ujal se My vlastn pítel
—
nestojíme!
paní
——
Nedokonil, k domácí paní.
opt slova Roháek
vzav pítele
nýbrž
Žežula,
Roháka
„o tebe, kamaráde,
pedevším peje
si
za ruku,
postoupil blíže
Tato, zaslechnuvši poslední slova, byla vstala a pohledla na
jehož
tvá doposud
soustrast
i
zejmé
jevila tak
milost
Roháka,
stopy po strašné chorob, že budila
v duši otužilé.
oslovila domácí paní vlídn, ba srden druhdy nebyl práv žádným pítelem. Piblblá tvá osloveného zkivila se k bolestnému úsmvu. Chtl
„Už
hosta, o
nco
zdráv, pane
nmž
Roháku?"
víme, že
promluviti;
jí
zablábolil
ale
jen
slvko
„ne,
ne,"
naež
snažil se
myšlénky své nejapn znázorniti mimikou. „Úpln zdráv doposud není," vyložil Žežula. „Jazyk je^ ochromen." „Lituji vás, pane Roháku!" pipomenula domácí paní tonem upímného soucitu. „Já
—
—
já
„On chce aby byl litován
" zakoktal blaboliv Roháek. pispl mu Žežula ku pomoci, „že nezasluhuje,_ i píPožádali mne, abych zde byl jeho mluvím
nezašlu
totiž íci," .
.
.
—
mluvím zárove." „Pro pímluvím?"
„Mám
optala se domácí paní.
pokraoval Žežula, „poprositi vás, milostivá paní, jeho jménem za odpuštní Roháek pikyvoval ku slovm pítelovým s bolestn prosebným výtotiž,"
——
razem.
Uzardlá Eliška
dala
a chtla odpuštní to jejž
psobily rychle
i
mu pohledem
na jevo,
slovy projeviti, když
ji
že všechno odpouští
v tom vyrušil ruch a šum,
se blížící ženštiny.
Pozornost všech obrácena k parku, odkud šum ten zazníval: Klementina picházela s obma dcerami. Eliška popošla tetince v ústrety až na práh. Tetinka, piblíživši
„Ah, Eliško
Po
té
Ostatní
—
objala Eliška byli
se,
drahá,
všeho
i
paní
ji s výkikem pedrahá Eliško!"
objala
ob
toho
sestenky a uvedla je do salonu. svdky. Teprve v salonu
nmými
došlo
k obvyklým úklonám a pozdravm. První uklonila se paní Klementina Mansvetovi, jenž se byl již díve odplížil k pianu a opíraje se o n, nezdál se míti pro jiného smyslu, nežli pro Elišku. Bystré oko jinak výborn informované paní Klementiny postehlo to v nkolika vteinách.
:
:
Kodinné drama.
133
obvyklou frásí, pro nepišel hostm nikdo osoby v salon seskupily se nahodile. Roháek couvnul do pozadí, jako by ku spolenosti ani nepatil. Adéla zstala státi skoro u dveí a pokukuje koketn k Mansvetovi, jenž stojí nepohnut u piana. Zežula pitoil se k Arnoštce a tiše s ní hovoí. Anuška stojí skromn na blízku dveí. Jenom Eliška s paní Klementinou po jedné a s manželem svým po druhé stran postoupila do prosted salonu. Jako vždy jindy pevzala hlavní slovo i tentokráte paní Klementina.
Plukovník
se omluvil
v ústrety, a nabídl místa:
le
obrátila se úsen k Elišce. „Nevýslovn, tetinko!" odpovdla tato s nelíenou upímností. slyšely," dotvrzuje tetinka. „A víme na slovo „Slyšely jsme
„Šastna? Spokojena?"
—
„A
.
optala se Eliška.
tetinko?"
ty,
." .
„Díky! Jsme spokojeny!" odpovídá ledabylo paní Klementina, rozhlížejíc se nonchalantn po salon a vrna své method peskakovati s pedmtu na pedmt pokrauje: „Doposud ješt vše, jako když jsme tu byly poprvé. Dobe, že zachováváte památku nebožky paní plukovníkové Však odpuste Kde máte Anušku andlského diblíka?" Anuška, zaslechnuvši své jméno, vytratila se do parku, kdežto paní Klementina, obrátivši se zase k Elišce, s výrazem pemoudelosti doložila „Doslýcháme, žes' provedla na dítti pravý div vychovatelský ..." „Prosím t, tetinko!" odmítá Eliška pochvalu. „Vlastní zásluhu má matka píroda." „Te jest jen ješt na vás, pane plukovníku," obrátila se paní Klementina k tomuto, „abyste se podobn vyznamenal jako Eliška." „Co tím míníte, milostivá paní?" optal se plukovník s chladnou .
—
.
!
.
dvorností.
„Abyste a
dvrn
totiž,"
prosím, mé upímnosti! sebe ..." „Míníš, tetinko slov.
—
pohledem promite, pana syna jako sama
vyložila paní Klementina se sarkastickým
upímným pízvukem,
—
—
?"
„nebyl
egoistickým
a oblažil co nejdíve
i
—
vpadla Eliška, nechápajíc temný smysl jasných
„Aby totiž pan otec pana syna zamžouravši zchytrale oima.
„To pec výhradn
tak
—
oženil!"
jen záležitost
doložila paní Klementina,
synova,"
pipomenul
suše plu-
kovník.
„Pravda, pravda," pikývla paní Klementina, le ihned odpírala: „Ale jen z ásti tak asi z polovice. Druhá polovice, ne-li vtší ást náleží na váš úet, ctný pane plukovníku ..."
—
Plukovník chtl nco namítnouti uzdu své žvavé, zaasté impertinentní,
pokraovala „Což pak
oi
myslíte,
že
my
o vás
;
ale paní Klementina popustivši ba zlomyslné Ižiupímnosti, živé
pranieho nevíme? Lidé mají bystré
"
„Ah, co ti napadá, tetinko!" odpíi-ala Eliška. Paní Klementina nedala se másti. jednou v proudu
—
—
:
134
.I.m Vítovcc:
„Ale povést, dobrá povés rodiny jest olirožeiui!' si)ustila tónem káraví' „Odpuste, prosím, pane plukovníku, mé upímnosti, na
blahosklonuosti.
kterouž jste
jako
nyní
vaše
píbuzná
blízká
mám
—
plné právo!... Což pak
nieho nezaslechl?" skuten nieho nespozororal A nahnuvši se k nmu, pólo žertem a pólo opravdov a pece
až dosud
pízvukem
livým
zašeptala:
— jak dávno — Elišku?"
„Ani že pan syn jiného smyslu nežli pro Plukovník, jenž se
se již
klidn
povídá
—
nezdá
se
s jiz-
míti
pro
díval
do oí, ani nezamrkal; ve tvái
jeho ani sval se nezachvl. Eliška naproti tomu poohlédla se
rozpait k Mansvetovi a zraky
jí
jejich se setkaly.
Paní Klementina však ani plukovníka ni Elišku nepipustila k slovu. poznovu, kouc „Le odpuste! Nebyla bys, milá Eliško, tak laskavá abychom
ei
Odboila od pvodní si
mohly upraviti
toillettu
—
—
? !"
Elišce byl obrat ten vítaný.
„Prosím, tetinko," pravila živ, ukazujíc ochotn na dvée, vedoucí k jejím komnatám. „Adélo Arnoštko!" zavolala paní Klementina. Po obvyklých úklonách vzdálily se dámy i s Eliškou; v salon na!
stalo trapné ticho.
Bývalý setník-auditor, jenž se po píchodu paní Klementiny a dcer odpHžil do pozadí, byl si tam usedl a jeví apathii.
jejích,
Mansvet stojí doposud u piana, dívaje se snivé v neurité prázdno. Plukovník stojí vzpímen a nepohnut uprosted salonu, upíraje skoro ztrnule zrak svj na dvée, jimiž byly dámy odešly. Jen Žežula byl doprovodil Arnoštku, která se vzdálila nejposlednjší, až ku dveím a obrátiv se pak, nemálo se podivil ztrnulé situaci, v jakéž,
pítomné postehl. „Co
'
uklouzlo
stalo?"
se
mu mimodk.
odpovdl
lakonicky plukovník. „Tot jako by z istá jasná " pokraoval Žežula, uiniv nkolik krok k plukovníkovi a dívaje se udiven s jednoho na druhého. uesbhlo!" ujišoval chladn plukovník, „A pece se nic pranic „Nic,"
—
jev
—
—
—
zase obvyklé klidné vzezení.
v
„Mn
mi, kamaráde," oslovil Žežula lišklebn plukovníka, je, ." „ženská spolenost doposud ješt tak protivná, jako bývala Plukovník chtl odpovdít: „A pece jsi se ped chvílí bavil s dámou;" ale mimodk mu uklouzlo bezmyšlenkovité: „Vím!" „Radji," pokraoval Žežula s nelíeným egoismem, „kdybys nám byl, hned jak jsme pišli, ukázal své konírny." „Pejete-li si?" odtušil ochotn plukovník a obrátiv se k synovi zvolal: „Mansvete, tak laskav!" Ale Mansvet jakoby neslyšel. „Neslyšs?" ozval se plukovník hlasitji. .
bu
„Sl3'šel,"
odpovdl Mansvet
Nvní zvedl
se
i
Roháek.
a popošel.
.
.
:
:
Rodinné drama.
135
Plukovník doprovodil všechny ti až na práh dveí vedoucích do parku a chvíli se za nimi díval. Po té se obrátil a volnj-m, ale pevným krokem popošel až do prosted salonu, kde stanul a zadíval se upen
ped
sebe.
Tvá
jeho jeví
Z toho, svdkem, lze
týž ledový
sice
rt
chvívá se kolem
jako jindy a jenom obas zakeovité poškubávání. sbhlo a eho byl bezdným oitým klid
sotva pozorovatelné
ped
co se bylo
chvílí
se domysliti, že byl duševní jeho stav nejmírnji
eeno
—
abnormální; avšak z výrazu tváe jeho nebylo by ani oko nejbystejšího pozorovatele vytlo žádného zvláštního hnutí mysli.
—
pohnul
sebou prudce
Náhle
mu
z
temna zaúpl a
se
rt
splynula
sotva slyšitelná slova
„Probh!
Co
...
se
se to
mnou dje?
.
Bdím i sním?
.
.
." .
.
A
po chvíli dodal hlasitji a rozhodnji: to nemže býti ..." „Ne, ne Ale hned zase zaúpl:
— „A pece — pece „Náhle vykikl hlasem píke — ledový "
„Klid, klid
velitelským
starý
klid,
hochu
—
jako druhdy v dobách
nejkrititjších!"
prudce popošel ku dveím, kterýmiž byly dámy odešly, ale se a u kesla, v kterém byla ped tím Eliška sedla, postál pak sklesl do kesla a zastel si obma rukama mramo-
Po stanul chvíli
té
—
vrátil
—
rovou tvá
Tak
.
.
.
setrval po
nkolik minut bez
hnutí.
upen ped
sebe se dívaje, pronesl temn a sotva slyšiteln nkolik z póla souvislých slov, oznaujících ráz myšlének, jež
Náhle
spustil ruce a
mozkem jeho víily. „A pece, pece
jest vše tak jasné, že není nejmenší pochybnosti
—
." .
.
zamumlal. „Ano, ano jako vdovec byl bych mravn zahubil dít " syn a te když je dít zachránno te, ano, te pes salon a zase se vrátil Po té se prudce vztýil, pešel na ku keslu.
—
—
pi
„Peb}i;eným
—
„Pekážíš
Poslední
kesla „Po .
jsi,
starý hochu!"
slovo
zamumlal
s
pízvukem sardonickým.
"
a proto
pronesl
s
mužným drazem
a
sklesl
poznovu do
.
„Aj
chvíli
—
uklouzla
pevn seveným rtm
klid se vrací
jen slova:
"
zastel si zase tvá obma rukama, jako by pemítal bez hnutí po nkolik minut, až byl vyrušen. Anuška, piplíživši se z parku ku dveím salonu, nahlédla zvdav
Ale
Tak
i
po
té
setrval
.
.
.
opt
do vnit a vidouc tam otce, zvolala: „Tatínku, tatínku!" Plukovník spustil ob ruce a poohlédl se k Anušce;
skokem u nho. Anuška pohledla
otci
do tváe.
ale tato
byla
?
130
Jan
:
\'ítovec:
„Tys tak smutný, tatínku!" zašvebolila s dtinskou starostlivostí. nco?'' Otec neodpovdl. Vzal však hlavinku dvete do obou dlaní a zadíval se mu upen do oí. „Ubohé dít!" zašeptnul potom tak tiše, že slov tch ani Auuška nepostihla. Ka to políbil dít na celo ale náhle vstal a zamumlal „Rozhodnuto!" „Co, tatínku co?" ozvalo se skoro bezstarostn. „Musím od vás na cestu " odpovdl otec. „Je
ti
nžn
;
—
t
—
„Dnes?
— dve
—
Te?"
vyptává
se
dve
a
—
„Necho
žebroní:
prosím
nemusíš-li ..."
odpov. dve.
„Musím," zní temná
„A matinka „Neví,"
abychom
už ví?" ptá se
odpovídá otec. „Zavolej
A
ji!
chceš-li,
zavolej
Mansveta,
i
se rozlouili."
dve.
„Hned, hned!" odpovídá ochotn Zaskoivši ku dveím,
vedoucím
k
matiným komnatám,
otvírá je
a volá:
„Matinko! Na okamžik!" zavevši zase dvée, chvátá do parku, by oznámila Mansvetovi, si otec peje. Plukovník zstal jen nkolik vtein o samot. Eliška objevila se na prahu
A eho
.
„Musíme
.
.
se rozlouiti, milá Eliško,"
svým klidem, popošed
jí
oslovil ji
nkolik krok v
„Rozlouiti?" zadivila
—
„Le pro z
diví se
tak
s
obvyklým
se
probrati
se.
— —
„Ano musím vás opustit „Ty nás?" vpadla živ. „Na cestu „Na dalekou," zní temná odpov. „A kdy, prosím?" „Hned." „Není možno!" „Nic pranic
plukovník
ústrety.
cho. „Co
—
se stalo?"
"
náhle?"
vyzvídá
Eliška,
nemohouc
udivení.
„Neptej
se,
prosím!" odpovídá rozhodn plukovník.
„Dozvíš se
—
„Vbec
nic
Musím ..." „Ale vždyt se
nestalo
pece
nedošla žádná depeše," namítá žínka.
"
„A pece musím
...
A
Mansvet
"
„Mansvet také?" ptá se Eliška jevíc svrchované udivení. „Ano," zní lakonická odpov. „Musí mne doprovodit." V tom vešel Mansvet s Anuškou chvatn do salonu. „Ote! Ty prý na kvap odjíždíš?" zvolal Mansvet již mezi dvemi.
„A
ty musíš s ním," pipomenula Eliška. „Já?" zadivil se nyní Mansvet. „A kam?" „Hned se dozvíš," odpovídá otec. „Rozlume se!"
.
Rodinné drama.
Na i
slova ta padla Eliška plukovníkovi do náruí. Plukovník
k srdci a
tiskl
Anušku a
Na
I37
po
políbil;
té
se
jemné vyvinul
pi-
ji
náruí,
z jejího
objal
chvíli ji líbal.
k synovi, jenž
se
obrátil
to
stoje
opodál
smutné
se
dívá na
louícího se otce.
„Rozlu
se
i
ty!"
pravil otec.
Mansvet popošel, objal a políbil Anušku, naež podával ruku Elišce. „Tak chladn se louíš s matkou?" pipomenul otec. Po tvái Elišin, jevící truchlivost, peletí bolestný úsmv. „Obejmi matku, Mausvete!" vyzval otec syna. Syn uposlechl a objal matku. tvj syn," pokraoval plukovník a šeptmo dodal: „A ty Eliško
—
..Políbení!"
Eliška syna políbila
.
.
.
„A te," obrátil se plukovník k choti a Anušce, „zstavte nás, prosím, o samot! Musíme se ješt o nem shodnouti Ty, Eliško Omluv nás ve spolenosti, že tak milá, ui, prosím, eho jest teba. " nepedvídan .
se,
.
.
„Spolehni se, milý Roberte!" odtušila Eliška ochotn. „Vynasnažím by si hosté nestýskali na dlouhou chvíli. Pedevším je provedu
parkem ..."
mu ješt
Podala
jednou ruku. Ou však
Po té objal a políbil ješt jednou ke dveím, kterými byla Eliška vešla. Anuška zmizela okamžit.
na elo. až
ji i
pivinul k srdci a políbil a doprovodil ob
Anušku
Eliška se na prahu zastavila a poohlédla. Zrak její setkal se s pohledem Mansvetovým a tvá její peletí sotva pozorovatelný bolestný úsmv. Po té zmizela i ona Plukovník u dveí chvíli naslouchal, až vzdalující se rupot Elišiných krok na chodb ztichl úpln. Po té otoil rue klíem a pohledl ku Mansvetovi, kterýž s truchlivým výrazem ve tvái stojí nepohnut na témže míst a dívá se v neurité prázdno, jako by myšlénky jeho bh ví kde tkaly. Beze slova popošel plukovník i k druhým dveím a zavírá i ty. Teprve nyní všimnul si toho syn. .
„Pro
ote?"
zavíráš,
„Rád bych
s
.
ozval se.
tebou promluvil nkolik slov beze
odpovídá otec. Zamknuv i druhé dvée na klí, zpytav do tváe.
svdk
a bez vyru-
šení,"
„Peješ
si,
ote?"
k synovi a zadíval
se
mu
tváe synovy, odpovdl teprve po nko-
ka:
„Rozumíš mi, co ti chci íci?" Mansvet zavrtl lehce hlavou. „Po krátkém, ale krutém boji jsem chvíli
se
optal se po chvíli syn.
Otec, nespouštje zraku s lika vteinách,
vrátil
temn otec. „K emu?" optal
se syn.
se rozhodnul,"
pipomenul po
.
:
:
138
Jan Vítovoc:
—
„Ty tedy vbec ani netušíš?" opáil otec. Mansvet pozuovu zavrtl hlavou. „Nebyli jsme si, milý hochu," poal otec, „nikdy pátely licomr"
uými
„Vím, vím, ote!" vpadl syn
velou oddaností. pokraoval plukovník živji. „Mžeš sob pipomenouti, cos' mi byl zde" pi tom ukázal na keslo „písahal u vychládající mrtvoly své matky?" Mansvet, jenž se byl až dosud upen otci do oí díval, teprve
„A
proto
— jen
nkolik
s
slov!"
—
—
Zaúpv sklopil zrak a svsil hlavu. hochu!" zvolal otec písným tonem. „Hlavu vzhru!" velel. " „Smle zvedni hlavu, jak se sluší muži, když byl nejsvtjší cit „Oh!" zaúpl Mansvet, nadzvednuv hlavu; ale tato ihned zase klesá
nyní pochopil.
„Tak
ne,
k prsm.
„Vzmuž se, vzmuž!" povzbuzuje plukovník. „Nebo jen tak jest možno, aby ti byl otec písným, ale spravedlivým soudcem," Ve tvái synov zraí se krutý duševní boj. Po nkolika vteinách se vzmužil. Vztýiv hlavu, zadíval se s výrazem nmé zoufalosti otci do oí. „Tak, tak, hochu!" libuje si otec a po chvíli dodává: „A te jen ješt jediné slovo: Jsi vinen?" slovo však pronesl tak temn, že je syn sotva postehl. Po nkolik vtein zstal Mansvet jako v ztrnutí; po té se rty jeho zachvly a splynulo s nich zcela zeteln slvko: „Jsem."
Poslední
Ale hned
na to s prosebným výrazem živ, skoro vášniv dodal odpus, ote srdci! ... Nemohl jsem jinak." „Promíjím vše," odtušil otec klidn, ale hned na to zajásal:
—
„Le
„Na má prsa!" Objav syna políbil jej ale hned na to vyvinul se couvnul a zadíval se mu do oí. Syn mraného nyní pohledu otcova nesnesl. Sklopil ;
hlavu
.
mu
z
náruí,
zrak a svsil
.
„Rozumíš,
co
ti
chci
íci nyní?"
ozval
se plukovník
s
ledovou
písností.
„Rozumím,"
odtušil syn
váhav
a
temn,
ale
hned po
té
rozhodn
doložil
Bu
mi tedy písným a spravedlivým soudcem!" po salonu a zrak jeho utkvl na revolveru, jejž byl po pání otcovu ped pl hodinou zavsil na hebík na stn. „Le ne, ne!" vykikl náhle vášniv: „Já sám!" A rychle postoupil ku stn, strhl revolver a namil si jej proti elu. „Zadrž zbablce!" zahml otec hlasem tak velitelským, že syn spustiv ruku zadíval se s nerozhodným studem na otce. „Na svj život nemáš žádného práva," pokraoval otec nyní zase s ledovým klidem. „A kdo by je ml?" optal se syn temn. „Budiž!
Po
té
se plaše rozhlédl
—
„Já,"
zní
odpov.
Syn- jen z temna zaúpl.
:
:
Rodinné drama.
139
„Pistup!" velí otec po krátké pomlce. Mausvet váhav uposlechl. „Odlož zbra!- káže otec. Syn uposlechl i nyní, položiv mechanicky revolver na stl. Otec sáhnuv po zbrani zkoumal, je-li nabita pak natáhl kohoutek. ;
„Te
rozumím!"
dodal: ty
—
„Nuže sám!"
„Máš
„Mám,"
se
budiž mi tedy,
s
ote
—
zmužilosti dívati se
dosti
optal se otec
rozhodn Mansvet
zvolal
písným
v ústí
krátké
pomlce
a spravedlivým
soudcem
a
po
revolveru,
nežli
vypálím?"
ostrým pízvukem.
zní
úsená
odpov
pevným hlasem.
„Nuže tedy!" zvolal plukovník, nadzvednuv zbra. „Zadrž, ote!" vykikl náhle syn. „Máš snad ješt njaké pání?" optal se ledov otec, spustiv zbra. " „Nemám;" odtušil Mansvet; „ale tys' zavel dvee „Mohlo by ..Pravda," pisvdil plukovník, uhodnuv, co syn míní. " souditi, že jsme se pepadli jako zákeníci
I popošel ke dveím vedoucím do parku a otevel je do koán; Mansvet pak otoil klíem u dveí druhých. Na to se oba vrátili zase do prosted salonu a zadívali se jeden druhému do oí. „Nuže, ote!" upomenul temn Mansvet. „as kvapí..." Otec beze slova zvedl zbra a chladnokrevn namíil synovi mezi oi. V tom syn, opt zaúpv, sklesl na kolena a chvjícím se hlasem
zašeptal
„Milost, ote!" „Ty prosíš o milost?"
zbra
zvolal plukovník s drsnou úšklebností,
spustiv
a couvnuv.
„Ne, ne!, Jen jediné pání!" zaúpl syn. „Jaké?" k srdci!"
„M
„Budiž!
Mansvet vstav pipravil
se
k osudné rán.
Otec nadzvednuv revolver namíil synovi po jeho pání k srdci, ale zadíval se mu upen do oí. „Ne, ne nemohu!" zvolal náhle bolestn, spustiv zbra. „Já tvého pohledu pece jen nesnesu ..."
—
„Prosím, ote!" poprosil syn.
„Obra
se!" velí otec po chvíli. „Jako zbablec?" namítl syn.
„Pravda," pisvdil otec a po chvíli váhav a trhav dodal: " „Ale tvj pohled probodá mi srdce „Nami a odvra zrak sám!" radí Mausvet pevným hlasem. „Ne, ne!" vzpírá se otec a namíil pece zase synovi k srdci.
—
—
Náhle však, jako by „Zasti si oi!"
mu
byla šlehla
Mansvet pomalu zvedá ruku a
mozkem zastírá
spásná myšlenka, si
oi.
velí
.
:
.
.
.
.
Jan Vítovec:
140
V a rána
tom otec prudce se pohnuv,
zahmla
.
prsm
k vlastním
obrátil revolver
—
.
Mansvet spustil ruku a vidí otce potáceti se ku keslu. „Pro milosrdenství boží! Ote!" vykikl zoufale, spchaje
—
otci
ku pomoci. Plukovník, upustiv revolver, sklesl do kesla Co bezprostedn následovalo, možno snad dopovdti nkolika slovy. Mansvet poklekl k otci a s výrazem bezmrné žalosti dívá se mu v sinající, ale doposud ješt jako mramorovou tvá Eliška, provázející s Anuškou paní Klementinu a sestenky své po parku, zaslechnuvši ránu z revolveru, pospíšila ustrašena do salonu. Ostatní chvátaly za ní. I .
.
„Pro bh, co se stalo?" vykikla na prahu. Mansvet vztýiv se pohledl s nmou zoufalostí na Elišku a ukázav na otce v kesle, pouze zaúpl. Eliška se
—
a
s
dsným výkikem
sklesla
vedle plukovníka.
„Žula
"
drolí
V
s
postoupila
„Odpus, milá Eliško," promluvil matným hlasem plukovník.
tom vebhla
Anuška. Shlédnuvši hrozný výjev, sklesla i ona otcem a skryla tvá svou v jeho klín. Za Anuškou dostavila se i paní Klenentina se svými dcerami. „Pro bh, co se stalo?" optala se úzkostliv. Plukovník zaslechnuv její hlas matn odpovdl: " „Náhodou nešastnou náhodou Mansvet porozumv zaúpl Paní Klementina i ob její dcery stojí chvíli opodál v nmém úžasu. „Ne, ne!" zvolala náhle paní Klementina. „Já jediná chápu ..." A s výrazem zdrcení vrávorá k nejbližší židli a jako bez vlády na i
dsným výkikem ped
—
.
.
ni klesá.
Ob
dcery k ní chvátají, by jí pisply ku pomoci „Roberte! srdce nejšlechetnjší !" vzkikla náhle Eliška, vztýivši se. Ale plukovník, jev již poslední zápas, promluvil již jen trhané a sotva slyšitelným hlasem „Odpus! ... Podnikám poslední cestu sám ... A poprvé v život na to slovo sklesl zdrcený syn oko mé vlhne ... A ty, Mansvete," .
—
—
.
.
—
„bu
" Elišce Anušce otcem a Elišce snad Anuška již Mansvet i slova zaslechl jen a Poslední Otec namáhav se napolo vztýil, ale hned zase sklesl nazpt. Zvlhlé oko zstalo do prázdna upeno
zase za kolena
.
.
Byl mrtev. Anuška vypukla v Mansvet se vztýil zdrcena na prsa
—
Velkodušná
pece
jen
ob, mama.
.
keovitý plá. s
výrazem zoufalé
*
však
.
kterouž
*
bolesti
.
.
.
Eliška sklesla
mu
*
byl otec pinesl
lásce
svého syna,
byla
^
!
;
Ja^Oí^l;lv
Yivlilieký
:
Hoká
!
jiidra.
141
Z nejvroucnjších pání plukovníkových vyplnno jen jediné: Eliška zstala i nadále Anušce vzornou matkou a Anuška Elišce vzornou dcerou. Mansvet, jenž jediný znal pravou píinu otcovy smrti, byl zdrcen na vždy. Snivá z
zádumivost jeho zmnila
se znenáhla
které se nikdy více neprohrál. I Anuška, ba
ím mu
bývaly
Otuplt
.
.
.
.
jádra.
Vrchlického
Memento hrob.
^í:^^
^LVol hbitova jsem hlas
temný
^
o
ze
Den
jsem
:
jsem musil man, složit dlan.
zastavit
skrá
opíti, v
se
hrobu nitra Dnes nebo zítra
tu z
šel,
slyšel
Krok bludný
/
apathii,
mu
.
Básn Jaroslava
^'
v naprostou
Eliška pestaly
.
Horká
i
tichý byl, kraj
se rovnal listnaté a
slunný, v jasu,
vni
kvtné tni.
Zdi hbitovní netesku byly plny, za nimi
hrob
zelenavé vlny.
Kol tymián na hrobech vonl s mátou, plál v tráv pryskyník s korunkou zlatou.
A
ticho svátení, že
znl
V
to
jsem
jepice let
hlasným ruchem
kišálovým vzduchem.
ticho hluboké letního jitra slyšel
poznovu: Dnes nebo
Tak jasn v hbitovní to znlo a jako kámen kleslo to v mou
O
zítra!
hluši duši.
hlase výstražný, ode. dne ke dni
zníš v ticho lesní
i
do
vavy
všední
Vždy ob as
vracíš obrovskou se vlnou, kde orgie svou pozvedá íš plnou
chrám v uence kobu, trh zníš memento hrob.
Zníš v šero
do ruchu
i
10
býti,
:
142
Jaroslav Vrchlický:
Do
útchou
chaty chudých
palác
a za
vrata hrozby
Tak
v zápas života, do hrob slovo poslední má
Mladé
a lékem jekem
vavy dravé
—
a vždy pravé.
dívce.
profil kameje s tím erným vlasem, oko srny, v kterém nha svítí, ten ovál prodchnut úblovým jasem, ten úsmv úst! Jak lze to zaporaníti!
Ten to
—
Ta chze
vzdušná, grácií jež dýchá,
ten vzrst, jenž hlas
pipomíná na
lilii,
hudba vždycky melodická,
jak vlny
které o
spící,
beh
tichá,
bijí!
—
O kráso! Mládí! Kolem vás jdu nmý, jak poutník od obrazu, kam v své touze ex voto zavsil a zrak te k zemi upírá v nadji, ach v té jen pouze!
A ím
dál svatý obraz z
oí
ztrácí,
hokost bezejmenná se hlásí mu tam v marné resiguaci vrou všecka jeho pání nesplnná! tím v duši vtší
—
—
Ballada každodenní.
V strhaném svitu msíce ped vraty stála babice. Chtl jsem a kol ní
ji
Co mohu dám
—
Le
halíem odbýti
dom ti
projíti.
— však mám
dále tahala
mj
chvat!
šat.
Já nedbal, uzavel vrat míž, o patra ti jsem stoupal výš.
Já zamk se v sted svých milých knih, dále v snech a hýil v nich.
žil
:
Hoká
143
jádra.
Zrak sotva náhodou jsem zvd, u dveí babu zel jsem hned.
veee pokoj mít, než v lávu písn stuhne cit,
Jen do
Než slíbám ženu s dckem svým! Za stolem babu sedt zím.
-
Jak vždycky smích a hovor znl, že zde jest, nikdo
Zrak
nevdl.
pouze mne, „zda se pece hne?"
její stíhal
já ptal
se,
Noc konen tu plna dum, jak sladko tu se vzdáti snm! I ulehnu a chci juž spát, však babu u lože zím stát.
V mé
m
hledí sny, jich plaší zjev,
ssaje
mozek, mrazí krev.
vzkiknu v cit boji zlém Bída jsem! Kdo, píšero, jsi?
I
—
Pro
život.
Jak slunce já jsem nechal nadj v své srdce svítit na chvíli,
te, zas hlava spádá
jas minul
své staré sny, na které padá stín
Já díval
mohyly.
se zas v
díví oi,
zái doufal šastný být; ta báj zanikla bez ozvny, ekáním dlouhým unavený v jich
jde spát
Mj
mj
cit.
duch nad pustou
žití stepí
ní jak v podzimních mlhách vž, le myšlének dav, zpvní ptáci, se zvolna s její ímsy ztrácí, spát jdou snad též. 10*
!
Jaroslav
144
Na Jíl s
kliiout
osudu? svta dveím,
písní pišel k
te lhostejné
stín
svých
s
Vrclilicl<\'
opakovat staré stesky?
Co plátno
A
. :
:
chladný nieíin
pelud.
ten mi roste nade hlavou, ním v jedno srstá i svt sám,
šum mné
vlny
i
pták na haluzi
volá v línou k hrobu
chzi
je všecko klam
—
Co zbývá? Umít jako jiný, kdo za štstím se opozdil,
vit, kd3'ž i slzy spadnou do rakve moji na tvá chladnou
a
že klam to byl!
Vzpomínka
z jihu.
Mdlý všedním žitím, prací unavený jsem opustil svou jizbu osamlou, šel k moi jsem, bych v jeho rmutné pny za racka kídlem vhroužil duši ztmlou.
Tu
duši, kde jak malá jiskra doutná mdlý božství pablesk pod popelem bájí,
jež v poušti lidstva ztracená je loutna,
na kterou
U
asem
prsty
duch
hrají.
pístavu, kde v sterých kladiv zvuku
mn
hímal,
jsem ku majáku, podávat chtl ruku ve plášti stín trel do oblak. život
jenž jakby
šel
hvzdám
Dál ku behu a z lodk dloulié ady jsem vybral jednu Dante jméno její a gondolier, staec šedobradý, jak Charon veslo pustil do peejí.
—
—
A to i
jsme. Pod námi ve hluboku huelo a kyplo a velo,
jeli
msíc sám
Mné
jak
ml
bylo, jakby vše
by slzu v oku mi odumelo.
.
.
.
!
!
Hoká
A
jádra.
145
bezduv smutek táhnul nad vodami
a erný mrak se noil ve hlubinu, že jiný kdosi stojí v lunu s námi, zdálo se. O divný život stín
—
mn
A
mysl moje leká se a dsí
mrak, maják pístavu jak erné
,
.
.
rudém
ty stíny
v
zdi
skalin tesy:
Mn
zdálo
se,
Že každou
že
svitu,
jedem ku Kocytu,
stín na portálu uzí oko moje; však byl jsem tichý, zel jsem do pívalu a zel jsem v duše zápasy a boje. chvíli
ten hrozný nápis
V tom slovem: Zem! starý druh mne Má duše, nebe, beh se v stíny halí .
Jak?
Zem,
život?
vru
malý.
Dle Ibn Jemina. Zde pranic nemá
stání,
bu stále
na ekání, dál v svta ruch a rej a hon, to život; smrt je spaní.
Fialka
srdce
mnohá
v údolí,
mladou vesnou vstala, kdys byla muška, na díví jež tvái v nachu plála. jež
s
—
O
A
karaiiát
srdce!
mnohý, ve,
jenž z hrobu sladce dýše, byl kadeí, jež vni svou
na elo
stlala tiše.
O
srdce
—
I
A mnohý
hrnec hrníem dnes peste malován, skrá byla, kterou diadem kdys vnil, z perel stkán.
O
.
— Já jsem peklo ekal,
však na štstí zde rozdíl
O
zlekal. .
srdce!
!!!
146
!
K(iI.i,i-"Mnlínskv:
A
bu jen
proto
a ke
každému
laskavo
vlídné,
v
neb duše, mi, na této jen cest eden zhlídiie
O
A
když
—
srdce
nedá všecko zem,
ti
co rádo oko vidí, s málem, s niím zavdk vem, neb osud hvzdy ídí i
—
O
srdce
A slovo tvé jak Mojžíše by hodno vné pamti, co platný
ei Ježíše,
když plné osl
O
století
srdce
pt
Za
set kop.
Historická povídka.
Napsal
Kolda Malínský.
IV.
o se to
bude
asi dít?"
volal Kvílický
krmá, vybhnuv
vrat a pohlížeje za vozíkem, ve kterém pan
Mistrem ujíždli k mstu, houfec a
se všichni
divili
Pan BurJan krabicemi, puškami a pytlíky, íditi
Ale
ve
vozíku
kon. Oba muži sedli
V
malé
eho
msta,
bylo teba,
tak že ulovil
nevidli
ho
chvíli byl
s
z(
panen
ped krmoi
cos podobného nikdo nepamatoval
jezdíval sice do
jen aby nakoupil,
kramáe.
;
BurJan
si
v
na koni a t( ovšel
vracíval se
mst
poddaní ješt
vedle sebe na sedadle
ale
naež
titul
sedti,
kží potaženém
v
Kvílickéhí
tím
mén<
pedu
vozí
a rokovali spolu horliv.
má
se po píchodu do msta odebrati k pri rodie, aby synu zálety jeho zapovdli kdyby pak se mu nezvedlo, byl pan BurJan odhodlán, jíti do domu rad ního a po pípad pohroziti, že dá mladého patricia na gruntech svýcl
Ujednali, že pan Mistr
masovm
a
hledti pohnouti
zajmouti a opatiti vzením.
„Co nám do
teba
té
verpánkové
vrchnosti!"
není; zboží, pivo a víno prodá
Te
zeman.
„Nám
jicl
a rád."
pan Mistr zemana, aby po pípade se radj íhovi, kterému prospti chtjí, nebyli na škodu.
zas napomínal
umírnil, aby
horlil
nám každý
Za pt
set kop.
147
„To tak pro strach!" chlácholil rytí; „však my se srozumíme." Za hovoru cesta ubývala a dojeli v celku šastn, pan Mistr zakusil hrozného strachu pro neobratnos zemanovu v ízení koní na oprati.
a
Sestoupili v hospod Blovských. Pan Mistr vydal se ihned za umluvenou záležitostí, zeman pak zašed do šenkovny, zasedl k žejdlíku vína. Mistr uvítán u primas velmi blahosklonn od paní Kateiny, která velice
litovala,
Fará
že pan manžel její nejmilejší již do
oznámil,
že pichází
v záležitosti,
domu radního
ve které
dle
odešel.
soudu jeho
velmožná a urozená paní také slovo a to snad pední míti bude. Paní Kateina jen záila pi sliné Mistrov a uinivši zadost pohostinství, vyzvala Meridia ku sdlení píiny svého píchodu. Mistr oteven pednesl, co na srdci ml. Paní primaska byla zprávou tou nemálo pekvapena, namáhala se, aby pekvapení to zastela. Mrzel ji patrn in synv, ale nemohouc l)ipustiti, že by Pavel ím vinen byl, dala se strhnouti hnvem k nkterým ostrým a urážlivým výrokm o stavu selském vbec a o Éíhovi a jeho dcei zvláš. Éíha jí byl nadutým chámem, který by rád po zemansku si vedl, ímž vrchnost svou okrádá, Lenku nazvala fiflenou, která asi syna jejího kouzlem jakýms oklamala k velikému jeho ponížení a hanb. Mistr odporoval, bral oba uražené v ochranu a vinu svaloval na mladého patricia, ímž tak popudil hrdou ženu, že se konen vyjádila, že Lahoda i dcera jeho za zvláštní poctu a vyznamenání klásti si mohou zálety syna jejího, jí pak, matce, že to práv vhod, ano velmi milo, že syn její pohrává sob s dvetem, které nesmí se opovážiti ani pomysliti, že by záliba tato ku satku vésti mohla. Dodala pak, že ctila mistra jakožto muže rozšafného, nyní však, když vidí, že s tou chámskou lájí se splichtil a spuntoval, že nic ho sob neváží a za rovna s tou chamovinou jej klade. byl pan Mistr uražen. Vztýiv se ped hrdou mstkou, že i shrbená jindy šíje se vzpímila a vysoká postava knze tím rsti se zdála, vztáhl levici proti primasce a pravici složil na prsa. „Jsem nehodný ovšem sluha Pán," pravil na to hlasem chvjícím se, ale mírným, „však nadje má Kristus, jenž dí Blahoslavení, kteíž
ei
a
Te
:
pro spravedlnost; nebo jejich jest království nebeské. Co pak, urozená paní, toho sníženého, ctného stavu se týe, dobe propovdl moudrý kníže Pemysl, aby odbyl utrhae tch, kdož za pluhem chléb si vydlávají, ka: facti sumus omneš aequales per náturám." Skloniv se pak lehce, mel se k odchodu. Paní Kateina však, vidouc, že tžce se dotkla muže ctihodného, náhle obrátila. Omlouvajíc se láskou mateskou, žádala za prominutí penáhlení a slíbila, že nejdéle ve dvou dnech syna odešle do Prahy ku panu Václavu protivenství
trpí
a
Gamarytovi na delší dobu, ne-li na dobro. To bylo po pání mistrov a on suše za dobrou tuto vli podkovav, opustil primasv. Ubíraje se kolem Blovských spozoroval, že pan BurJan sedí mezi chasou vojenskou v horlivé rozmluv; nevytrhoval ho tedy a m^*e mnoho ješt po poíditi, šel po svém.
dm
mst
Kolda-Malínsk v
'^ 1
I
:
A byly to mnohé a zajímavé noviny, kterých se dovdl od knecht, kteí propuštni byvše ze služby
tu
k
fedruk purkmistrem pány jim poskytnutý
ubírali a tu iia
pan
BurJau
domovm
se
popíjeli.
vyrušila jej zpráva o smrti vzdorokrále Štpána Bokaje. „Byl jsem asto na jeho dvoe a po drahný as jeho dvrníkem," chlubil se zeman; „ovsem jen pokud se zachoval králi jeho
Nejvíce
i
vrn
Milosti."
A
BurJau potásal hlavou. „Tedy zemel jal se opt mluviti jako k sob, " „hm hm odpus ti já ti již odpustil." A rytí zapil plným žejdlíkem vynoivší se nemilou upomínku. Knechti vypravovali dál o vzbouení se hajduk na statcích Boka-
—
jovských, dodávajíce,
že vše
ujak zrádn
se vede,
ano vojsko se pro-
když by ho práv nejvíc bylo teba.
pouští,
to bylo
I
zemanovi dležitým a ou ptal
námezdných onch to
—
—
Bh
mezi
rot,
eí dovdl
o
se,
se po nejednom mielníku tom však knechti zprávy mu dáti neumli; za po em hned z poátku tázati se chtl, totiž
o synu svém.
Knechti vyprávli, že dobe se mu vede a že z nho kapitán statený, ba až nemálo divoký. „Stampach," namítl pan BurJan s patruou hrdostí. A což když se dovdl, že Ozman ze Štampaciiu nalézá se v družin sama arciknížete místokrále a že tší se jeho milosti.
oi
Kroutil kníry až za uši a
Konen nalézal,
jako by
že
sdlili
soldáti
posledn vidli
mli
táhnouti do
jej
mu
leskly se
rozkoší.
na otázku zemanovu, kde by se syn jeho ve Vídni a že mnoho se tam mluví o tom,
ech.
To bylo pro pana BurJana tuze mnoho novin najednou a on jarení svém na vše jiné zapomenul. Zaplativ to,
za sebe
i
za knechty
že tu Mistra není, práskl
dlažb k Lounské brán. Mstem šlo to o petrž smívaje za
se,
mstem
—
že sedlák bojí se o
však
i
ád, zapáhl
do koní a
již
v roz-
a neohlížeje se nic na
rachotil
vozík
po hrbolaté
po rytísku, jak íkal pan BurJan, vy-
kon
a
pan BurJau povolil
mšák a jel
o vz a proto jezdí zvolna, po selsku, rovnaje si v hlav
noviny, jak by jimi nejvíce pekvai)il.
A
tu teprv za myšlenkami vzpomnl na pana Mistra. Zabušil si na zapomtlivé elo, ale co init zpt se vrátit nemohl, znamenalo by to za jedno neštstí a pak by se mu mšfáci smáli a toho se bál víc než neštstí. Rozhodl se tedy, že tu za mstem na Mistra poká. Neekal dlouho, nebo pan Mistr dovdv se u Blovských, že zeman odejel, pustil se za ním pšky. Již oJ pedmstské branky, spativ zemana ekajícího, hrozil mu, když se však vinník skroušen vyznal a slíbil, že si veer na hrách za to klekne, bylo mu odpuštno, ba Mistr potšil rytíe, že u primas dobe pochodil, tak že ovšem zakroení pán BurJanova teba nebylo, to
—
své
emuž
tento bvl velice rád.
;
Za pt
set
149
kop.
Za to slíbil zeman pkné noviny panu Mistrovi, ovšem až doma, nebo vozík drnel tak, že by byl musil vypravující tuze namáhati se a pak chtl vypravovati také fiíhovi, proti kterémuž odkladu Mistr nic nenamítal, docela když mu rytí napovdl, že jsou to noviny z Uher.
Dom
k veeru a íha již je ekal pod oechy jeli do msta, nebo nebyli se mu ani slovem o tom zmínili. Sousedé však, pisednuvše k sedlákovi, sdlili mu tu pravou ovšem ped ním hojn píin, pro které do msta zajeli naež pan BurJan hned vypravoval, a to s náležitou dkladzamleli ností a rozvlánou podrobností, zaplétaje v pinesené noviny úsudky své vrtalot
dojeli
valné
již
mu nemálo mozkem, pro
—
—
a zkušenosti.
Byl všecek unesen pi vzpomínce na doby zažité v Uhích a nic že by hned, kdyby toho suchého loupání nebylo, ješt jednou proti té zbi hajducké se vypravil. se tím netajil,
Pan BurJan skonil a hlava Michalova,
se
práv nad zemanem
zdi
tu zakryt
který
stainou
vého byl vypravování rytíovo vyslechl. Pes opatrnost naslouchajícího utrhl se
omítky a
svalil
„Boíš „se
se,
A te
pece pi
erná
zmizela
ebíkového
a vrátio-
zmizení jeho kus
k nohám BurJanovým.
se
boíš,"
mnou však snad
pedem
trsu
huel
rytí,
ješt
setrváš."
tu
ada
pišla
ohlašoval, že to
pohlížeje po rozpraskané zdi tvrze,
na Mistra Meridia.
Vdl
také
nco,
ale již
nebude veselým, zejména pro íhu.
Dovdl se, že msto míní koupiti zemskými deskami se ídící dvr Vladykovský ve Kvíci a nemajíc penz, že bude žádati pjku na pedním míst od poddaných, která by potom na quot se srážela. Novina tato kde bude a tím
Vdl,
má
že
a on snad té
íhu
nemálo polekala.
Tušil,
že asi páni
pjdou
už vysvtloval narážky primasovy. povst zámožného, že tedy asi mnoho bude jemu
tam,
si
složiti
povsti pln uezasluhoval.
Ml
statku sice hojn, ale žije, jak už paní primaska podotkla, zemansku než po selsku, neukládal mnoho a pehlížeje ped nkolika dny svou hotovosf, nedopoetl se ani sta kop. Bylo to sice dost a u stého poddaného by byl tolik nenalezl, ba možno že sto jiných dohromady tolik nemlo, ale poítal také, že asi tolik na páni požádají a on chtl míti to základem svého výmnku,
spíše po
nm
aby nebyl zeti
pln
za obtíž.
ron
Byla ovšem vyhlídka na náhradu, ale tch nkolik kop, co quoty odvádl, dávalo by se zvolna na hromádku, aby bylo sto kop. Byl mrzut a odešel díve. Pan BurJan s panem Mistrem zstali ješt te vypravoval knz do podrobná, jak pochodil u paní Kaleiny. „Vzteklá a teprv
po
tista,"
chvíli
houkl
dodal:
zeman, když slyšel, jak té nesmrtelné duše."
primaska
zuila
„krom
S výsledkem byl také spokojen a nechtje ani vyhánti slepice ani obtžovati pana Chryzostoma, rozhodl, že potrestá oba poddané tím, že za mraz nechá oba po celý msíc ponocovat.
150
K..l.l:i-^l;ilin-k\
bylo již temno a vrného strážce
:
mrana
nad Pozdní zafuelo. Pan litery mezi vraty ležel, pivel vrátné a založil starou kleí, která k tomu již od let sloužila. Pes lízal ruku svého pána a byv od nho pohlazen, loudal se do Rozešli
se,
odehnav
BurJan,
z
své
tvrze,
svého brlohu.
Pan BurJan všude
rozhlížel
vystupoval
ticho,
se
zvolna
ješt chvilku po tvrzi, seznav pak, že po schodech, hue si nábožnou jakous
písei.
Nejpokojnjším byl Mistr Josua. Byl si vdom, že vykonal dobrý skutek a nemálo se pohnval, když mu paní Agatha namítla, že teba paní Kateina slovu nedostojí. „Slíbila na esC a víru," pravil, ,a takému slibu jen pohan Turek nedostojí." A dodal, že primasce musí na povsti synov záležeti, nebo jak doslechl v mst, má patricius slavn být v krátkém ase vystaven za doktora juris prudentiae a k tomu pijat od pana Václava Gamaryta k erbu a titulu, v takových pak hodnostech a tilulích že na Kvílíce bude zapomenuto. „Dejž Bh!" vzdychla si paní Agatha, „jsou však pece ješt lidé, kteí nezapomínají." „Sejde s oí, sejde smysli," odpíral pan Mistr; „on najde v Praze rovnou a Máí bude vrácena svému stavu." zuila vichice a jednotlivé veliké kapky dešové bušil do kulatých tabulek okna farního, které chvílemi v olovných obrubách
pannu
sob rodem
Venku
již
zainelo.
„Bh A dorazil
chraniž pocestné,"
tak orodoval Mistr
ped domek
Éehek
i
pravil fará, naslouchaje skuení meluzíny. za jezdce, který v tu dobu zahalen v plást
ehkv.
ruce vzpínal nad odvahou jezdce v této slot,
do dvíek zahrady Lahodovské a
ihned
vrátil
se
po chvilce
zašel však s
Lenkou.
Dlouho milenci spolu rozmlouvali, nic nedbajíce vichru a teprv když modravou záí obloha se zableskla, pivinul mladík dívku k sob, vtiskl políbení na chvjící se její
i'ty
a již byl zase v sedle.
Klapot podkov zanikal v hukotu vtru a v zajisté vyplní prosbu zbožného knze.
dáli.
Bh
Vichice burácela po celou noc. Nebylo podobné pamtníka. „Snad si nkdo zoufal," hádal nejeden z obyvatel Kvílických poslouchaje, jak mu krov nad hlavou ve všech svazech skípe a sesutím hrozí.
V
pírody píšern zalehaly dunivé rázy zvon, když se zvonici opel a ji rozkolíbal. „Ptipejskové se ozývají," šeptali si ti, kdož zaslechli ojedinlé ty „Bh nás chraniž ped pohromou." Co chvíli ozval se tu a tam rachot, oznamující, že síle vichru podásC stavení; nejvíce to ovšem zarachotilo, když se dol po stráni celá východní ze pán BurJanovy tvrze.
vítr o
rázy.
lehla
ítila
—
divoký
starou,
rej
devnou
Za pí
set kop.
151
stál již u zíceniny zástup zvdavc, nebo, na každém stavení byly stopy noní boue, tvrz byla pece I jeden z pilí u vrat byl se sítil a na zbytku porouchána nejvíce.
Sotva že se rozbesklo,
a
skoro
pán BurJanv
klenutí klátil se ve vetru
Nkteí
z
pítomných
že
šprýmujíce,
snad
šel
erb.
nad spoustou, jiní se tomu smáli, njaký a na to pán BurJanovo
vzpínali ruce
kolem
Žid
Jericho zatroubil.
Krmá zavel vrata
zdvihnuv pod vyvrácenou vrátní starou kle, mínil, že rytí na klí, že vítr musil tedy vyvrátiti ze, aby se z tvrze
dostal.
Šprýmy však umlkly, když se náhle na nádvoí Ve tvái jeho zrcadlilo se zdšení i vztek,
pry
„Jsou
—
pan BurJan.
—
volal zeman na íhu, na spoustu kamení, kterou cesta ku tak že kamenná lávka s hromadou vtví oechových až
jenž ze vrat svého statku zavalena,
—
objevil
uprchlí
láje hajducká!"'
statku pohlížel
ku statku byla posunuta,
„Pry k
nmu A
jsou!"
volal
rytí
znova,
když
Éíha
pes
trosky
pelézaje
zamíil.
panu BurJanovi
kanuly
slze
po vráskovité
osmahlé tvái.
Lid
obklopil svého pána.
V prvém okamžiku mu stala
každý, že pan BurJan tak vydšen pro na majetku, nyní však pozorovali, že pán tvrze nic si nevšímá, ale pro jinou ztrátu naíká. Ale teprv když i pan Mistr pikvapil a rytíe po píin náku se tázal, dovdli se, že za minulé noci Michal s Korolou uprchlí na koních pán BurJanových. „Musíme je honit," rozhodl Éíha. Kytí stiskl mu pouze pravici myslil
-kódu, jaká se
a
svdil, že Kde po
souhlasí.
jaký kií, musil za uprchlíky. Lahoda pjil kon panu na tvrzi býval vždy jen pár a vydal se sám s eledínem, Šorel a Molitoris ve dvou, oba chalupníci o jednom koni a v hodin stála tu jízda o devíti mužích. Ale te kam? Málem všichni radili ke Slanému, jen pan Mistr odpíral. „Teba znáti lidský uskok," pravil, „a Michal byl pálený kos, který asi dobe vda, že prvá cesta k pronásledování by byla ku Slanému, tudy se
BurJanovi
—
vsi
—
nedal."
Tomu pisvdeno a eta rozdlena na tré. Jedni (rytí zamili k Slanému, Lahoda s dvma k Lounm a
chalupuíky)
s
obma
tetí
ás
ku Srbi, Pátráno po stop, ale darmo. Déš hned s veera po krátkém trvání a vichice celými kotoui prachu a písku zmítajíc, zasula cesty. Jen ehkovu domku v navezeném jile spaten otisk podkov, ale jen
dala se na lesy
ustal
proti
jednoho kon. Cerunda pohrozil ehkovi, prohlížeje stopu. „AC mne velryba spolkne, nebyl-li tu vera panáek z msta," pravil k hrobai-ponocnému. „Nemožno ve dne mi pták vsí neproletí, abych ho nevidl," hájil se ponocný, „a v noci jsem oka nezamhouil."
—
Koliia-Miilínsky:
152
vidl Michala s Korolou," namítl Cerunda. už dávno velryba spolknout, zbrklý Jonáši," diiidil so ponocný, sbíraje po cest se stech strhaný šindel. Vádu petrhl pan Mistr, který zavolav ponocného, naídil mu, ;il>y zbylt tam na dvoe jen pes a by opatil šel do tvrze na hlídky
„Tedy „Tebe
jsi
mla
—
—
opuštné hospodáství.
Lounm
se slunce západem. Od Srbe i»ijeli pan BurJan. Všichni s nepoízenou skonili svou jízdu. Nikde na cest nedovdli se ani toho nejmenšího o uprchlících, nikde ani stopiky. Pan BurJan i*val si vlasy a jen s velikým pemáháním ubránil si
Vyslaní k
opt
se
vrátili
v noci a druhý den vrátil se
i
slzám.
Te
Naíkal na teprv Kvílití vidli, ím pánu erná panna byla. Michala, že Korolu svedl a te se také upamatoval, že mu pi vypravování o hajducích kus omítky se zdi k nohám spadl. „Slyšel o nich a jede jim na sukkurs," tvrdil zeman, „on je také z
nich."
A erné
nebyl k upokojení. Chlácholili ho, ale darmo
ba došlo
;
i
k hanni
panny.
Krmá
na svou víru, jak ji jednou vidl na parkan, ana vodu stíká a hned na to byl v tu stranu píval, až rybník strhl a nenabytých škod nadlal. Cerunda vidl ji také na parkan, jak proti Tebízi hrachovinou mávala a ve dvakrát tyiadvaceti hodinách vyhoelo pl Tebíze. „Šelma arodjná," zvolal mlyná Molitoris, „však ona i tu vichic spsobila, aby zniila stopu." Ale pan BurJan se zamrail. „Pivete ji a dokážu vám, že je nevinna jak tu to dcko." A ps BurJan hladil dcerku mlynáovu po kueravé hlavice. Pan Mistr vzal zemana za ruku a vedl jej do fary, tam však pe kvapil jej rytí prosbou, aby mu napsal list Ozmauovi ze Stampachu, ab| ihned dom se vrátil a v majetek po otci se uvázal. „Pjdu ku strýci na ernice," pravil zeman; ve tvrzi mne dsíj Mistr domlouval a pemlouval, když však nic nepomáhalo, napsal bral
Plchovu
proti
lžící
,.
žádaný
list,
s
kterým vypraven
krmá, ponvadž
byl cest
i
krajin
tch
znalý.
Zeman zstal na fae. Úmysl Stampachu, šili
pán
a
BurJiinv
velice
pohnul jeho poddanými.
teprv dospíval, když je opouštl, znali již
pi nm žádného Rychtá s konšelem
si
Ozmana
dobe
ze
a netu-
blaha.
pišli a klekli i)cd pánem, aby jich neopouštl, panu BurJanovi vytryskly zase slze, ale zavrtl hlavou. Stál na svém. „To nám ti Ptipejskové vštili," povídali si Kvílití a jeden pes druhého projevoval obavu i)ed budoucností. Ku konci druhého týdnu po hrozné oné vichici a útku Michalovu pijel pan Ozman ze Stampachu.
Promnil
se
velice.
:
Pro
Adolf Hcyduk:
Z bujného,
„Bu I
svižnélio
Bh
nám
mladíka
milostiv,"
153
lkáti.
zamraený muž.
se ramenatý,
stal
šeptali
Kvílití, pozorujíce tu tvá,
si
na
které stopy vlídnosti a lidskosti nebylo.
A
jak se posupne ušklíbl, když spatil trosky své rodné tvrze.
Pan BurJan, shromáždiv své poddané, pedstavil jim nového ddiného pána a vyzval je, aby políbením ruky mu slíbili poddanost a lovenství.
pana BurJana na Cernice. Vzkázal ješt svým bývalým poddaným pání všeho dobra, Éehkovi pak a Šimonovi radu, aby byli toho pamtlivi, že je podruhé vichice Stalo se a druhý den na to vezl Molitoris
trestu nezbaví.
inem pán BurJanovým
Posledním
„panováni"
za jeho
milost.
byla
(Pokraování.)
Pro
m
nmž
as, v
as pišel
lkáti. svt
se budí,
zpvu, sladkých
pln kvítí,
tuch,
zachvla se klenba hrudi, elo mi klepal Bh
a na
Y^ Spš
^
dm,
v rodný
peje
já vím, co
tvé srdce stra lá,
si
a žádá
ten jeho plachý stesk a ruch!
letím kídly vlaštovice pod dávno nevídaný krov,
I
skrá ret
le plane líce, le nemá slov;
stydne mi,
chvje
se,
mým ped
zrakem
kdo
mne, všecky skrývá
líbali
se náhle stmívá
ten temný, chladný,
Mn
zdá
se,
zá
nmý
jak k
vlhne,
rov.
nohám
vniká,
kvt,
že šlapu mládí svého
mé oko le jako
—
duše vzlyká,
ve snu šepce ret: Pro Ikáš? Zda mysli vzdušné hrady a nebe, jež jsi ztratil tady,
Bh
nedává
ti
v písni
zpt?
Adolf
^^
Het/duJc.
—
154
Jus.
V.
Fvu'-.
Švýcarská povst* l-t\
am podél
^ kdež m zlou í »
šuma
jezera potulný
—
Cech
poslední chalupy do iré noci štván,
z ífT^
aspo
—
pro synka byl žádal za nocleh
pírodou
lidem tvrdým ve psí dán, zoufale potácí se cestou nad propastí
^ a vzývá Svou
blesk,
i
by rázem pozbavil ho
strastí.
kdež najde sob cíl? mu tupým sluchm hrát,
ztrativ milou vlas,
Ci tam, kde souzeno
a za to sotva chléb mít se psem za podíl? i tam, kde s liškami jest v brlohu mu spát,
kamž
nesvitne
kdež pohovoí Oj,
mu si
jas
jen
—
jeu leda v noci lunou,
dvrnou
s
svou strunou?
kdyby toho jeho synka nebylo
I
živého obrazu kdys' družky blahých dob, v nichž mu, byl by
si
v
a kacíi, slunéko svítilo ln vod již dávno našel hrob. .
Však pro synáka dále kráí v
nho
jsa rád, když pro
„Tatoušku, pro boha!
postjme drobátko,
.
nivu
vyloudí chleba skývu.
—
sice
cizí
.
ti
již
dochází mi dech!
zahynu;
po stráni léivý snad najde se tu mech, sob krvavé již nohy ovinu, než pjdem dál; vždyt bhem od božího rána, ostrými kaménky mi pata rozbodána."
jímž
Tak úpl ubohý,
spínaje otci vstíc
—
však darmo, musel dál, ruky vysmahlé neb šuma zoufalý již prosby nedbal víc ni náku jeho, sáni a mdlobou vrávoral. V tom náhle postehl, jak píval ped ním huí — své
i
uskoil a sevel hocha do náruí.
Kde nalézt ochrany, nevdl a pál si radji, by v zem
—
netušil
—
se propadnul,
neb k srdci pronikal mu tichý hochv kvil, an s výšin ledových v dol ostrý vichr dul, jenž zmítal jezerem pi hromv rachocení, vstících zbloudilým, že pro
n
spásy není!
* Povsf tuto vypravují o erveném kí/i, vytesanéui staetského jezera, kteréžto místo nazývá se Kindlimord.
—
na skále
ii
Vierwald-
!
!
švýcarská povst'.
Co krok
155
lítjší blesk prorážel temnoty,
jež zmoci nemoha, vždy chodce oslepil,
bsným teskem svým jej budil z mrákoty závod s lijákem, jenž prudce v tvá mu ])il; a nikde bídnému pobežní, strmé skály tou cestou prokletou písteší nedopály an o
Sám zmoen
klesal již s dvojím svým bemenem: jedno v úzkostech se k nmu tulilo, to druhé, k plecím spjaté tuhým emenem, to
nohy kostnaté Nastojte! Které
mu
Ci lze
1
stanul
by k
mu temn nich má
z
bez houslí
— vzepený
spchu dalšímu
a v tom,
aj
obtovat?
synáka vyživovat? o skálu na chvíli, se
vzduchem
napojil,
bezdn
mraen chumá
an
zvonilo.
spíše
ho slzy polily, zlý se nad ním rozdvojil,
nho vynoil se msíc v stíbrolesku, jakoby k výšinám chtl ukázat mu stezku. a z
V
ty
snhy strmých hor duhové
ten posel nadzemský, z
krásy
ledovc tvoe
stlal
—
ráj
a o kry tpytivé jakoby v zvonky hrál, by svábil chudáka ve vzdušný svatoháj, v ty luzné paseky, v nichž se tak voln dýše, když tvrdým hradem tam i pastuchova chýše.
„Ba tvrdým pes píliš! Vždy pak tam našincem zkoumají ho dív, než pohostí, když nedbají, že Cech i doma cizincem, jen za to, život svj že v šanc dal volnosti. zhrdají,
Tu svou
jen pro sebe
a škoda
krpje,
již
—
si tady vydobyli za ni procedili! ..."
tm
,Cech horší cikána! tak se bláznm zdá; (jednoho s druhým hned nejlépe popravit!) však cikán kajícný alespo duši má, již oprátkou lze k spáse pipravit;
pkn
kdež proti tomu Cech i v skipci zatvrzelý, zstává beranem, jenž propad peklu celý."
—
„Tak o nás ciziny zní jednozvuný soud Kainovým znamením nám všade vyhnanství; kdo s nimi nevyje, ten ohavný jim bloud O té jich lidskosti! a toho kesanství istého lososa tu sob na svém Riittli na míst svobody v dravé koso chytli!" .
!
.
.
;
1515
V.
.los.
V
ta slova propukal
;
Fric:
vyhnancv
žal
i
hnv,
jeuž bez ohlasu dál se lomil o stny,
a
v
nm
nad losem zlým
již
že ua pospas tu dán svévoli
bouila se krev,
Štstny.
kdy ta rozmarná i Cechu práva bude, kdy ona zakepcí, jak on jí pozahude? ... Oj,
I
složil
odepnuv
synáka ped s
sebe do mechu,
ramenou své housle milené
a v mžiku, nedoprav jim ani oddechu, vyloudil
sob
z
nich zvuky tak šílené,
že svitem hladiny se vlnky rozechvly,
jak by jim vévodil
—
To v divém nadšení se písní s
sám hrou svou trna
celý.
—
až zvolna rozepl pobožnou svých bratí rozprchlých,
kterými kdysi rek do svaté války spl,
svj hotov život dát „pro lásku bližních svých." Zdaž nejbídnjší on te není mezi všemi? Tož hrál v tu hluchou dál, až znáhla klesl k zemi. Nebylo síly víc v tom tle zlomeném, jak bleskem sražený se v prach tam povalil. Ha! neprasklo te cos' pod jeho kolenem? Nezavznl v teskotu kýs pronikavý kvil? vzkek to smrtelný, jenž lomcuje mu hrudí? Ach lépe sumái, pakli se neprobudí!
i
Již
—
po výdlku má. Již selhal
s
žitím boj
tžký stesa sen, kdyby tu jediný své trudné tchy zdroj zel v hrze pod sebou, jak v tíš je rozdrcen. O šasten jest, že neví objat chmurnou mdlobou, jak nadj poslední mu vzata sudby zlobou.
vždy
nebi klnul by, ten
Však jeho syn, ten bdl! Jej hudbou kouzelnou jak píse mateská skolíbal houslí hlas te mžikem otcovou však tísní smrtelnou
—
jak ranou hromovou byl vyburcován zas. S výkikem Táto mj piskoil zdšen k a s nákem na jirsa se vrhnul omdlelému. !
:
nmu
Chudinka, bez rady, vzlíkaje o pomoc, ho probouzet mu znojnou hladit skrá, co zatím v prsvit mdlý už rozbeskala noc, jež rosou ronila mrazivé slzy na. Tím starý procitnul, své zraky vyteštné vbodiije do syna, zel housle roztíštné. jal se
—
.
:
Sofie Podlipská: Lidské vely.
— Tatoušku, bohu — Jak rád jsem, mnou zatracen!" — V tom hošík dsn
^Bu proklet na vky I" „Cos mi
to
„Bu se an otec na
šílen)^
vné
svým
To
že
znamení
již
o
nichž
.
vzkrik'
nesnosného žalu srázuou mrštil skálu.
znamení, hle, krvorudý kíž,
poutníkm k výstraze teba tisící neptá se ani
jenž tamo z
.
jsi živ!
zlou kletbu vychrliv,
dckem zuiv
vné
dík!
udlal?"
vytesán, již,
pro, který smrtelník zde v zoufalství byl hnán. ím to, že hrzný dj ten pod staletým mechem mi k srdci promluvil? Snad proto, že jsem echem? Jos.
v. F)-i.
Lidské Yely. Eomán od Sofie Podlipské. (Pokraování.) o úmrtí Norbertov rozlétla se již po celém dom. Sousedé a domácí lidé vnikali do bytu, nedali se odbýti. Vilo se všeobecn, že úmrtí bylo násilné. Hlasy ozvaly se „Což nebylo ješt posláno pro lékae?" Ano, pro lékae. Emerich to zachytil, poslal pro nho. Emerich ji cítil, tu omraující ránu osudu. Ale jako tonoucí vzty^uje hlavu nad vlny a lapá po vzduchu, tak hledal duchapítomnost. v tom zmatku. Chtl vší silou opanovati sdrcující dojmy a býti Nicmén nevdl si rady. Poslal pro lékae. To bylo nco, ale než ten pišel, bol v Emerichovi vzrstal, vyvi-
práva
ním
noval
se.
Zpoátku
byl
toho jej div neutrápil
pouhým omráením. Pak nabýval uritosti a vedle matin náek, plá sester, soustrastné otázky ci-
lidí, a pohled na Leni, která stála nedaleko mrtvoly jako Nemesis, zbavoval posledního zbytku duševního klidu. On zpoátku neplakal. Ale první slzy, které mu z oí vytryskly, platily tomu, že se nemohl oddati pouhému bolu o drahého otce a že
zích jej
tu
bylo tolik vedlejších strastí, jež
mohl
vydržeti
v pokoji
úmrtním
sob
Náhle ne-
více práva osobily.
a vyšel
ven,
vrávoral skrze ostatní
pokoje a vešel man do pokoje sester. Tu spatil dda, o jehož pítomnosti nevdl, neb ráno byl zaspal Hluk, zpsobený osudné jeho klepání a nevdl nic o té návštv. úmrtím otcovým, vyplašil ubohého mladíka z krátkého spánku a posud
nevdl, jakým zpsojem
teta Leni se vzala u nich. 11
1Ú8
Sofie
roHlipká:
Najednou stál ped tím krutým, zatvrzelým ddem, který vera jeho a sestry surov byl odstril. byl zde. Co tu chtl? Pomoci! Bylo pozd.
Te
Staec utel si slzy. Emerich vidl, že pláe. Byl tedy obmken. Bohužel bylo pozd. Tu vypukl dlouho pemáhaný bol mladinkého mužného již lovka v celé síle a on vrhaje se na sedadlo, zastíraje si oi, zvolal hlasité s pláem usedavým: „Vy jste mohl pomoci! O Bože! Tohle nemuselo být." hledl na nho jako zkamenlý a hoch oddal se plái vá-
Dd
šnivému. Starý
propovdl za chvíli: „Vždy jsem pišel. Kdo mže za to, zeje pozd. Tak velkou vc, jaké jste si ode mne žádali, musí sob lovk pece rozmysliti aspo pes jednu noc." Emerich zamyslil se. Pomoc pišla a bylo pozd. tedy pravdu vera ješt, že v pomoc vil. Ale co ml si mysliti o Prozetelnosti, že nechala hnáti bh vcí tak, až bylo pozd, když pomoc pišla? •„Pozd!" Jeho svží duševní síla opírala se tomu slovu. Byl by ho chtl vymazati z mluvy lidské. „Pozd není nikdy," bývala jedna mezi vtami jeho samostatné vrouky. se jí spustiti te po této sdrcující zkušenosti? K tomu byla jeho vnitní bytost píliš houževnatá a hledala nyní aspoíi stebélko, aby se ho zachytila se svým pesvdením samorostlým. „Pozd, pozd!" Ale on si umioval ješt vera, že nikdy sob zoufati nebude. Jako bleskem projela mu hlavou myšlénka. Klekl vedle „Snad starce, pitiskl ke rtm jeho tvrdou, upracovanou ruku a ekl: by se dala aspo památka otcova zachránit, je-li jeho drahý život ten tam." Staec vyškubl mu ruku, odstril jej od sebe. Zas padlo to na nho a pravil k sob: „Co je mi po nich?" Srdce nezabralo se mu dosti málo pro nevlastního vnuka. Emerich vyskoil a pešel prudce nkolikkráte pokojem. V burácela síla, dobrá sanguinická vle, neústupná energie nezkušené mysli. Byl v takové nálad, že by se byl dal muit, odpravit, že by se byl
Ml
Ml
nm
v otroctví zai)rodal.
„Ddeku,"
ekl, pecházeje takto, „já sáni nahradím rodin velkou prosím. Chci, budu pracovat jako obr." „Ty?" dd usmál se tak trpce, že není slova pro ostrý hrot tohota úsmšku starého upracovaného lovka, v práci strpeuého, naproti mladému lovku, kterého má za hejska. Emerichovi vnikl ten hrot hluboko do bohatého nitra a živá, teplá krev z hlubin srdce vytryskla tím bodnutím do živého. Každý nerv jeho milého, mladinkého oblieje se zatásl a veškeré to zachvní dodalo jeho tahm nového nebývalého výrazu. neohlédl se na. Díval se zamraen z okna s touhou, aby se odtud co nejdíve dostal. Emerich slyšel, cítil, vidl napsanou kolem sebe na všech pedmtech ddem pohrdliv vyslovenou slabiku: „Ty."
ob,
o kterou
Dd
te
!
Lidské vely.
159
„Ano já!" odpovdl nyní drsné hlasem hlubokým. ohlédl sti a ekl stále trpce: „Prosím t! Kdybys nemluvil. Nic neumíš. Než k nemu se dostaneš, Je to k zlosti a k smíchu. jestli se dostaneš, budu dávno v zemi pochován co žebrák, neb již vidím, že budu muset všecko dát aspo pro tu památku." Vypukl v plá. Ach, to byl plá Zlál se díttem a Emerichovi ' bylo ho nekonen líto. Nahlédl všecko, nahlédl, eho si na ubohém starci žádá a on se mu nezdál více ukrutníkem naopak byla krutost na Emerichov stran. A te ml jistotu, že staeek tu otcovu památku za-
Dd
1
;
chrání. Ach,
co
ml
uiniti pro
nho
„Ddeku," ekl málomysln, „což, kdybyste mne vzal do uení. ^ Zanechám studií. Stanu se hrníem. Zkuste to se mnou. Uvidíte, že nebudu horším než-li jiní uenníci. Vyhnat mžete mne každý den, kdybych vás zlobil. A uebudu-li zlobit, budu dlat pro vás aspo tolik, co bude v mé moci."
Dd hocha.
pestal plakat.
pekvapen
Byl
Odpovdl mruiv,
ale nikoli docela
návrhem toho sanguinického odmítav: „Budeš pak chtít
než já a vyrveš mi to poslední. O, já t znám." Ale v srdci to tak necítil. Emerich stál vedle nho, k nmu sklonn, smuten, zpola pemožen tím tžkým okamžikem. K námitce této neodpovdl ani slova. Opel zrak o zem a tžký vzdech mu vzedmul
všemu lépe rozumt
adra.
Dd
zadíval se
jediného tahu, leda
te
do jeho oblieje a myslil
nco kolem
Matce ani dost málo!
úst a postavu.
Snad vlastnímu
ddu,
„Od
si:
Komu bratru
je
otce
nemá
tedy podoben?
Pavlovi.
Ano,
to
nejspíše."
Mli píinou Petr,
a
v
této
také
rodin smysl vyvinutý pro pozorování podoby, za kterou
vznikly
malby
jindy nevšímavý,
podobizen dosti cenné
na
pomry
jejich.
byl pozorovatelem fysiognomie a jeho dlníci
vdli, že jim poznal na oblieji faleš anebo jiný nepíznivý cit. Uprosted tžké katastrofy, v níž se nalézal i s tímto vnukem, pro-
mu divným zpsobem smysl tento a opakoval si: „Ano, nejješt Pavlovi." Emerich nevdl, jak dd jeho obliej zkoumal a pozdvihl k nmu oí: „Zavazuji se pi bolu svém pro nešastného Otce," pravil, „budete-li mne chtít míti kolem sebe, budete-li mne moci potebovati, že vás neopustím, že od vás nic nebudu chtít, než co si prací vydlám, že vám uic nevyrvu, že vám neublížím, že odejdu od vás na hodinu, kdybyste mne nechtl u sebe míti." Tak zaprodalo se fanaticky šlechetné to dít tlem a duší za památku otcovu, aby aspo ta byla zachránna, aby jeho bol neinn se hudil se spíše
nerozplýval,
aby
se
opel osudu,
aby
dokázal,
že
nikdy není
pozd
jednat.
Což ani touto písahou ješt nezahladil trpký a nedvivý starcv Díval se mu neohrožen, ba písn, ne více prosebn do oi. Ale pohled Emerichv na úinnedal pranic na tyto sliby. koval. Po kom ml hoch tyto tmav erné oi, že nebylo rozeznati zítelnice od duhovky? A po kom ten pohled?
úsmšek?
Dd
11*
«
160
Solie
Petrovi byl tak divn než památka nebožky ženy.
Kebylo
povdomý,
asu na
té chvíle
ve vedlejších pokojích volání:
Pavla a Karla jej
objaly.
co
ekne. Maminka
„Léka
je zde.
Vzdálil se.
hledali.
jej
PodlipKká:
že jeho
hnul ješt více
srdcem
Kroky ozývaly se. Bylo slyšeti „Kde pak je Emerich? Náš Eraerich?" On otevel dvée a šel jim vstíc. Obé
to mysliti.
Poj tam také," nepeká "
prosily:
„Bojíme
se
tak hrozn,
to
Petr zstal sám.
mu
stáhla znova hrdlo. Vidl divn povdomý, divn úin„Vždy to udlám! Vždy zachráním
Úzkost
zas v duchu topoly Olšanské, pak zvláštní, kující pohled
Emerichv
a
mumlal
:
jeho památku a jejich jméno." Dvée za dtmi zstaly oteveny. Petr nebyl již s to zstati na míst. Šel krok za krokem za nimi s rukama nataženýma jako slepec, jenž hmatem hledá cestu. On také hledal hmatem starého bolavého srdce cestu na poslední kroky ke hrobu.
Tak pešoural
Jí
pes dva
pokoje, až došel mezi dvée, úmrtního pokoje. Naslouchal se sinavým obliejem. Ticho. Ani slova. Nikdo
nmu
se
vnikaly hlasy
plakal, nemluvil, ani nešeptal.
se to trvati.
Sténavý, vilo.
se
Léka
te
ne-
Dlouho zdálo On nerozuml slovm.
ohledával mrtvolu.
Pak bylo promluveno krátce a
pláem dušený plá
V tom Dvée
odkud
z
suše.
paní Norbertové odpovídal. Více
bylo však slyšeti jakési uspokojení. Petr
cítil
ho
hlas mlu-
bezdn také.
otevely se prudce do pedpokoje. Léka odcházel, porouel Naizoval, aby paní Norbertova svého zdraví
rodin velmi srden.
šetila.
Dvata
doprovázela lékae až ke vchodu. Emerich šel za nimi. Pak zahlédl dda, jenž tu v koutku stál všecek zkroušen, a obrátil
se
k nmu.
„Bohudíky," pravil, ^aspo jedna tíže jo s našich srdcí svalena. Otec smrtí pirozenou, náhle, bez zápasu, ochrnutím srdce. Je to vc pepodivná. Lidé nebudou tomu chtít viti, ale jen když my to víme jist a když to veejn bude zjištno." Petr vzpímil se. Jeho temná tvá trochu se projasnila. Též s nho te za to, že zázrak se stal spadla tíže. A on ji byl cítil nejvíce. prostednictvím jeho nebožky v nebi. Cítil se posilnn a povzbuzen. „Co lidé!" zvolal prudce. „Lidé budou musit viti. A te vezmi
zemel
Ml
pjdu
všude s tebou, vyhledej otcova nejdvrnjšího Ptej se aby si se dovdl, co se dá dlat. matky, co by radila, jakých krok by tu bylo teba a všude ekni, že se nahradí vše, nikoli jen na krejcar, ale s úroky dvojnásobn, bude-li hanba prohlídky uspoena. A te jednej, pravím ti." Emerich mu nedkoval. Jenom se podíval na starého muže a ten vdl te najednou, í oi z Emerichových na se dívaly. Byly to jelío, Petrovy vlastní hluboce erné oi. Byly to ty oi, s jejichžto paprskem z mládí se setkával v malém zrcádku, v nedli, když trochu se zdobíval s touhou, aby se zalíbil jí, která mu život nikdy neosladila za všecky
ty to do ruky a já
pítele, dojdi,
•eho obti.
kam
myslíš,
Lidské vely.
161
Byly to ty oi tehdáž ješt dobromyslné lovka, jenž obtoval a rád sloužil, rád pracoval, byly to ty poctivé oi neúnavného pi'acovníka, schopného velkého sebezapení. Petrovi nebylo te nic tžké. S paní Norbertovou nebylo ei, když
Ba práv.
se rád
tázali, co by se te dalo init. Ale Pavla myslila, aby a Emerich došli k tomu a tomu koUegovi otcovu a s ním pímo se poradili. Oba spchali tedy ulicemi, oživenými denním ruchem, aby starý úl se zbavil medu po dlouhá léta práce nastádaného pro ty, kteí nepra-
se
jí
dd
covali a jen užívali.
který
Mladá velka mla se te osvditi, nestane-li se také trubcem, sám sebe ze spolenosti soudruh vyhodí, bojí-li se trestu praco-
vitých vel.
VIL
Poheb Ludvíka Norberta byl jeho postavení zcela pimen, ml srdené úastenství pátel rodiny a shromáždil také dosti zvdavc. Ve všech kruzích bylo známo, jak vci vlastn se mly a že starý pán kryl velký deficit v pokladn Norbertem zpravované. Vše zapravilo uhradilo se zpsobem takovým, že nedošlo k veejnému zakroení. Vše bylo nalezeno v poádku pi prohlídce pokladny. esf a poctivé jméno rodiny bylo úpln zachránno. Nicmén bylo také známo, že starý pán teprv se objevil, když bylo nejhe a každý ješt myslil, že Norbert sám ;i
sob
sáhl na život. Paní Norbertova dala se odvésti po návštv lékaov do své ložnice a plaíc ulehla. Nepromluvila ani slova s tetou Leni, která ji
také neoslovila.
Teta Leni pistoupila k bratrovi, když se ml k odchodu s Emerichem a chytila jej za ruku; chtla mluviti, ale on, jakoby jí nevidl. Odešel.
Odešla tedy také dom. Ona je Pavla a Karla mly se k ní. odstrila nešetrn a nepozdravivši je, odešla dom. Pozvolna vytratili se
domu pišlí také a vchod u bytu byl opt uzaven. Pavla a Karla posadily se u matiny postele mlky. Vše zdálo se jim pouhým tžkým snem. Každý okamžik všel se jim na mysl jako lidé z
olovo
.
.
.
Pak pišli pohební zízenci, pak ješt jeden léka, pak ješt jiní lidé. Všude byl zmatek a nepoádek a plesové obleky urené pro dnešní ples zdály se býti dvma zlými posmvanými bsy, kteí muili trpící dvata svým pohledem, Pavla je zavela.
Co bude
Uklízela, pehlížela vše
nevdla.
dále,
Nedvovala ješt ddovu sdílejíc
s
ní
Emerich šel
dom.
zakroení.
obavy, které Pavla
s
tžkým
srdcem.
ped
obchzek
Karla
jí
pomáhala,
tiše
se.
plaíc,
ní vyslovila.
ddem
Dd
teprv dopoledne sám. upokojil sestry a spchal také matce íci, jak se poídilo.
vrátil
Te
vkol
Že pijde ješt potupa na rodinu, obávala
se
Sestry byly neskonale
z
vdný.
s
HiJ
Sofie Fodlipská:
Paní Norbertova byla vstala a zkoušela neho pojísti. Kynula lehce Emcrichov o tom, že dd jim zachránil otcovu památku
hlavou ke zpráv a
dti
o
otce.
piítaly
její
k
lhostejnost
tomuto
spasení
pevelkému
bolu
byla ohlášena návštva, jež dtem nevhod picházela, Norbertova žádným zpsobem nedovolila odmítnouti. Byla to táž paní Deková, která byla Emericha a jeho sestry vera zastavila na ulici a pes moc zdržovala. Picházela sama bez dcery. Vpadla mezi truchlící rodinu s medosladkými slovy a s banálními frásemi kondolenními, které paní Norbertové byly skutenou útchou. „Kdo byl by si pomyslil, že nco tak hrozného se stane," pravila paní Deková, „když jsem vera potkala sleinky a mladého pána. Vidla jsem ihned na nich, že nco je znepokojovalo a že byla návštva z venkova pouhou výmluvou. Pan otec byl bezpochyby již churav a nemlo se to rozhlásiti. Zajisté šli k lékai všickni ti?" tak vyzvídala. Paní Norbertova, jež chápala, že paní Deková je potkala na cesto do Hlemýždí ulice, nechala to tak platiti. Nemohla posud mluviti, ale necítila dokonce neupímnost ve slovech té paní naopak bylo jí ulehe-
Touže
chvílí
ale kterou paní
;
ním
jí
její
slov jako ukolébána a pijala
naslouchat.
Dcery a syn
vytratili se
a zstala
s ní
vdn
dlouho sama. Byla proudem aby k ní pišla na
nabídnutí,
dobu pohbu, pi nmžto se ukázati, myslila, že nemá dosti síly. Rozlouila se pak na vždy s tím manželem, který ji píliš byl miloval, jí píliš hovl, s nímžto žila ve štstí a v zábavách více než
rok. Bolem pemožena omdlela. Paní Deková pijela pro ni a byla již pítomna. Pomohla ji kísiti a když se vzpamatovala, spchala, aby s ní dvacet
odjela radji hned.
dala se odvézti zpola ve mdlobách v koáe do píbytku své pítelkyn, která ji usadila ve spacím pokoji, aby nebyla vyrušena, kdyby náhodou njaká návštva zavítala. Paní Norbertova klesla tam na pohovku. V srdci mla jako šíp. Cítila velký bol, ale o budoucnost svou a svých dtí nemla starostí. Ani myšlénkou nezavadila posud o otázku Co budeme nyní dlat. Kterak žít a zaopatit dti? Nestarala se, má-li nároky na njakou pensi. Že nemla v rukou žádného jmní, vdla, že byl deíicit uhrazen, zdálo se jí pirozeno. Bylat zvyklá spoléhati se na muže ve všem a posud jí
Paní
Norbertova
píjemného
:
nenapadlo,
že
Tchto zájm
se
musí
te nkdo
nebylo pro ni na
—
jiný starati o živobytí její a rodinu.
svt.
Deková
starala se o ni tak nžn, peovala o ni takovým jazyk rozvázal. Vypravovala nyní, jak šastna se svým mužem byla, jak býval k ní dobrý, nieho jí neodepel, at žádala, co žádala. Jak nemla plakati vždy znova.
Paní
zpsobem,
že se
jí
o
e
Zas pišla na verejší setkání paní Dekové s dcerami a se synem paní Norbertové a tato opravila omyl paní Dekové. Nikoli, Ludvík nebyl vera ani dost málo churav. Dti šly navštívit po dlouhém ase zas jednou ddeka a to je rozilovalo, uebot nevdly,
Lidské vely.
jak budou pijaty. Ostatn byla tova
nevdla, pro by
této
163
doma malá nepíjemnost.
osvdené
Paní Norber-
dvrn
pítelkyni vše
nepovdla.
Norbert ml jakousi starost, jak jinak nebývá v úadech. Ale celkem ukázalo se pak, že na tom nic nebylo, že zbyten se znepokojoval. Paní Deková dokonce nelitovala, že ji k sob pozvala. Její vášnivá zvdavost mla hojné žn. Vyptávala so obratn a úlisn na pana otce, na slenu tetu. Paní Deiíková slyšela od nkoho, že oba pišli k Norbertovm ráno, když posud všickni spali a nikdo netušil, že ubohj' pan Norbert
asn
skonal.
Paní Norbertova pisvdila krátce, že tomu tak bylo. Paní Deková vypádala dále svou vyzvdaskou sít. Ten starý pán a dobrá slena teta tšili se zajisté z návštvy vnouat a zbytené byly obavy tchto, že nebudou dobe pijaty. Není-li pravda? Pak pospíšili hned asné ráno píštího dne návštvu splatit. Jsout asi zvyklí asn vstávati. Jakým byla asi štstím tato ranní návštva, mohla si paní Deková pomysliti. Sama Prozetelnost tak to nastrojila,
v
tžké
aby
byli
dobí
ti
dva lidé
na blízku
a
radili
a
pomáhali
chvíli.
Paní Norbertova naslouchala s udivením tomuto optimistickému výkladu nyní vzpomnla na návštvu obou starých lidí po ránu, na to
a teprv
Protela si rukou elo Avšak tato nasbírala látky dost aby dále pak vypravovala o všech tchto vcech ve svém spoleUhodla,
divné klepání. a odpovídala
a dost,
paní
že
oni to
asi klepali.
Dekové zmaten.
enském
kruhu. Zatím vylezli Petr Vyskoil a jeho sestra Leni ze svého hlemýždího domeku a ubírali se ku pohbu Norbertovu. Šli opt za sebou jak obvykle. Ale jak byli sestárlí Co petrpli poslední dobou! Oloupeni, ochuzeni byli. nemli opravdu byla jejich spoivost na míst. nieho nazbyt a musili žíti z ruky do úst, jak se íká. A ješt šli na !
Te
Te
poheb jemu,
který je okradl jako zákeník. Každých nkolik krok Leni užila velkého plátného kapesníku a skládala jej pak vždy zase do pravidelného tverhranu. Její nos byl
špiatjší a fialovjší, pibylo v tom oblieji
líce
a ústa
zoraném
zapadlejší
než
starostmi, jindy
ped
tím a co vrásek
zbytenými, nyní
však
oprávnnými!
Nicmén anebo vzdoru.
vítzn
a
bylo dosti podivuo, že
Naopak, chvílemi
nkdy,
neml
zasvitly
pestávala-Ii plakati,
tento obliej výraz sklíeuosti
zelenav modré oi
peletl
zlý
úsmv
staré Leni
její rty rychlosti
a pomíjejícností blesku.
Naopak vypadal Petr po minulých tžkých zkouškách zušlechtn.
tém
celého jmní na hotovosti psobila mu hluboké trápení a chýlila jeho šíj ješt hloub nežli ped tím, ale trpkost a tvrdost jeho zdála se rozplynulá. Kam se podla, tam byla, bezpochyby oekávala nejbližší píležitost, aby opt zajala tu mysl ve svá pouta. Ztráta
Ale nyní byla peplavena proudem vzpomínek, znova probuzených mocnou láskou k žen a divuhodnou snahou obtovati sebe za jiné. Tato
snaha byla Petrovi vrozena. Dovedl se druhdy odíkati toho nejmilejšího
Sofie Podlipská:
1(34
mu
bez reptání a nenapadlo
initi nároky na vlastní štstí, nebylo-li
mu
souzeno.
Kdyby nebylo bývalo
sestry Leni, byl by našel tento
skromný
lovk
svého života v tchto obtech, nebyl by si pál nieho jiného než Byl by dávno namáhati se pro svou ženu, její dceru a ženiny vnuky. všecko dal a nieho nebyl by si žádal pro sebe. Vedle tchto velkolepých cností byl v jeho niti-u pece také zárodek sobectví a seste Leni podailo se ho zachrániti, aby tato vlastnost všeúpln nezahynula. Pstovala ji opatrn, poskytovala jí lidská v .štstí
nm
l)imené bujela
a
potravy,
pesadila
v
ji
pdu
Avšak vzduch zavál
kvetla.
dokonalého samotáství. do jeho žití a ohnul ji
Ona jako
rákosí.
Co pekali
ti
dva staí
tžko sútovati
bylo as
lidé
zápas za duchm. Bylo
duševních
jejich strážným
minulé ti dny, s
podivením, že
chudáci tomu nepodlehli. Jeli
spolen
Pl
cesty
v povozu za
jeli,
pohebním prvodem. Pak ujala se Leni
aniž promluvili.
slova.
„Co bude nyní? Ona (mínila svou ne Norbertovou) nestará se o nic. Dlá, jako by mohlo býti vše, jak bývalo. Ten skvostný smutek, co objednala bez rozmyšlení sob a dcerám! Bude míti aspo njakou pensí? neví se to ješt?" „Již se to ví. Nic nebude míti." Petr odpovdl úsene „Pro Kristovy rány!" Leni vzkikla a chtla dále mluviti. Ale bratr ji zakikl:
i
:
„Ml. To vše vyjedná se ješt." Leni podráždná namítala: „Ale!" Petr zavel jí ústa, skoiv jí do ei: „Co ale? Budou pracovati, Nebujako my jsme pracovali a pracujeme, jak naše rodie pracovali. Nám do toho již pranic nebude. A my? dou-li chtít, budou žebráci. Domek je bez Nu, nco pece zbylo pro pípad nemoci, na poheb. dluh a živnost nám jde. A te mne nech. Chci se modlit." Povoz ješt drcal a klopýtal, nežli zastavil. Byli ve Volšanech.
ml
Petr
v srdci svatý klid.
nebožinou, bratrovou
i
Nikdy nebyl ješt tak smíen s památkou Modlitba se svým vlastním osudem. chvíle trapn poboueného, byla nyní mírnou
otcovou a
toho prostého ducha, do té dímotou jeho vdomí.
Sestoupiv 8 povozu, sledoval rakev a hledal zrakem vrchole topol hrobky. rodinné u Leni belhala za ním s hlavou na levé ráme schýlenou, všecka V oích jí cosi jiskilo skiveua. Nemohla te plakati, ani se modlit.
„Nikdo neví, co mám a to byl odlesk tohoto pomyšlení co los a úpis, co v záloženské knížce zapsáno. :
úák,
se nikdy s tím
vosk, živil
žádal
nesvila
by,
ani Petrovi.
abych se
s
tím
Jaký
také
te
je
vytasila.
dukát Dobe,
a stíbrže jsem
zmnný, mkký Snad
by
je
jako všecky
..."
Vidla v duchu tu skínku s knížkami a cennými papíry, ty pytlíky penzi, jak to bylo vše složeno a uloženo ve schránce ve zdi, tak dobe zastavené velkým šatníkem, že nikdo neml o té skrýši tušení.
s
Lidské vely.
165
Tento výklenek a pevná dvíka k nmu dal otec její udlati, když domek vystavl. Byla to z poátku jeho pokladna. Ale pozdji koupili si rodie prádelníky s dobrými zámky a nezdálo se jim nutno schovávati
nco
ve výklenku. Leni,
poklady.
mezi
nejstarší
Rodie
vykázali
dtmi, vyžádala si tu schránku pro své malé ve kterém posud mla ložnici jí pokojíek,
dala postaviti ped schránku velký šatník. na témže míst nyní už asi šedesát rok. Nikdo z pítomných len rodiny nevdl o této schránce za šatníkem. Což ji nyní konejšilo pomyšlení na onen tajný poklad! „Te budu teprv šetiti," pravila k sob a modlila se, aby ji Pánbíek k tomu posilnil. Nemyslila v modlitbách svých ani dost málo na híšnou duši zemelého, aby se za modlila. Tohoto pijala rodinná hrobka do svého ticha a zavela se pevn nad tím novým majetkem minulosti jí odevzdaným s veškerými iny, z nichžto nové osudy se vypádají. i
tajnou schránkou a ona
s
Ten
stál
Truchlící pokleeli,
postáli
tam ješt v tichu a temné topoly vzpí-
naly se k nebi.
Pak vali,
aby
nejlepšího
plného
uchopili se za ruce
ti,
kteí tu zbývali a mezi sebou
hrát dále v dramatu
šli
svdomí,
se milo-
zlomkovité úlohy dle neznajíce ani dost málo celkový plán dramatu toho^ života
ty své
nekonených bouí.
VIII.
Asi ti dni po z
lože vstala,
je
všecky
s
pohbu,
když paní Norbertova ráno v devt hodin kde její dti byly shromáždny. Celovala a tiskla je k srdci, což nyní ve smutení nálad na
vešla do pokoje,
pláem
potkání inívala.
Pak
obrátivši se
k Emerichovi, ekla:
„Jen už
mj synáku. Byl bysi beztoho šastna, vidím-li t kolem sebe. Bála jsem se, pozd vstávala, že t snad již doma nezastanu,
letí
do školy,
necho
toto pole-
roztržit a já
jsem tak
jsem
dnes tak
když
že jsi snad odešel do
školy."
„Milá maminko," na ni snídan ekala v
tam
odpovdl jemném
Emerich, sedaje vedle ní za stl, kde „práv chtl jsem ti sdlit, že
porcelánu,
nebudu ani toto pololetí, ani píští. Nebudu dále stuže s tím rozhodnutím souhlasíš. Ostatn nemohu je už zmnili. Slíbil jsem to ddekovi." Matka odšoupla snídaní a jakoby s oblak byla spadla, tázala se: „Pro nechceš studovati? Ty, takový výtený student? Co ml jsi ddekovi slibovati? Co jemu je po tom?" Emerich vylíil jí výjev s ddem, jak jej uprosil, aby zachránil otcovu památku a kterak se mu nabídl, že piljde k nmu do uení. Té chvíle dd k tomuto návrhu ani neodpovdl, ale jak sebe pak obtoval, bylo známo. Po rekviích za otce, když Emerich v kostele s ním se louil, ekl: „Jak bude s uením u mne?" a Jmerich odpovdl více
choditi
dovati a doufám,
ICO
Sofie Podlipská:
otázkou: „Kdy mám pijit?" On ustanovil den, ale dodal trpce; „Však ty nepijdeš." Emerich ml však úmysl pijíti a to mlo býti píštího dne Paní Norbertova vyslechla to všecko vytrhujíc Emericlia pes tu <'hvíli výkikem: „Ale to je hanebnost!" Ke konci pravila: „To jmní bylo moje. On neml dokonce práva dlat s ním milosti a jakoby se obtoval. Ty svého slibu nedbej pranic. Já t z nho i)ropouštím a beru iiodpovdnost na sebe. Nedovolím, abysi studií zanechal."
t
„Ty zapomínáš," maminko, „že soud odmrštil, když jsi ddek pro to ddictví žalovala. Jmní náleželo jemu, a nikdo nemohl jej donutit, aby je vydal. Dal ho z dobré vle a my náležíme, díky tomu, te mezi poctivé lidi. Odpus mi tedy, že poslechnouti nemohu.
t
Musím jíti zítra do Matka vypukla sebe a dti
ji
dílny."
v plá,
až
kee
dostala
tak,
že byla chvíli bez
kísiti musily.
Karla plakala také a usilovala, aby Emerich matky poslechl. Vždyt pece bližší než ten zlý, nevlastní dd. „Ale kdo mne bude živit?" ptal se P^merich. „Vždyt pranic nemáme. Vstoupím-li k ddovi, budu hned zaopaten. O mou výživu nebude více starostí. Doufám, že budu za krátký as vyuen a pak budu pro vás pracovati". „Jako hrní!" smála se matka nervosn mezi pláem. „To nám budeš nco pláten."
mu
byla
náš
pradd
„To nevím. Jsou chudí hrníi, plahoí a
dd
nastádali
jmní
a
žili
se
do smrti v chudob, ale
v slušném blahobytu,"
mínil
Emerich.
„Ve slušném blahobytu!"
mamonní, njakého
hrozila
se
matka.
šetení. Ani vzpomenouti
sob
„To
bylo
njakého
nechci na svá mladá
moje matka zkoušela v té rodin. O, mj synu, ty nevíš pece varovat. Pro tebe takové živobytí není." „Ale co tedy dlat?" Emerich zvolal. „Kdo bude mne živit ve
léta a co
co iníš! Dej se
studiích?"
Pavla vložila se do toho a stála nyní také na matin stran. „Je to pravda," namítala, „že je žel tvého nadání a tvé píle, jestli že se za živa pochováš v té hrníské díln. My nemáme nieho, to je pravda. Ale dostanu-li já njaké místo, budu tob posílati všecken plat. Tak to snad pjde. Vždy mladí lidé tak asto studují bez prostedk. Njak se to provine."
vn
Matka div neomdlela po druhé pi slovech Pavliných. „Ty že hledáš místo?" zvolala. „Jaké pak místo, probh?^ „Dnes je mj inserát již v novinách, maminko. Není pomoci. Musím hledati výživu. Hlásím se o místo jako spolenice, jelikož nemám dosti uritých vdomostí, ani asu nyní je doplovati a zkouškám se podrobovati. co pece tak Uvidím tedy, dostanu-li se nkam s tím, trochu umím."
Moje dcera ve služb!" paní Norbertova spínala námi tak zle? Ne, nikoli. Ddeek musí míti ješti' peníze a vydati nám je te. Budu jej znova žalovati." „Ty spolenicí?
ruce.
„Ale což je
s
"
:
Lidské vely.
„Maminko!" sama také víš!"
chlácholili
Pavla podotkla,
že
ji
Pavla
by Bohu
167
a Emerieb.
dkovala,
Ty
„To nejde!
kdyby našla
to
dosti skrov-
ného místa. „Ale co
si
ponu
já?" bdovala matka, nejsouc schopna dlouhého
energického odporu.
t
neopustím nikdy," ujišovala ji Karla, objímajíc ji vášnivé. vedlo nevím jak, nepjdu od tebe." Jakou Pavla dívala se na matku a na sestru s tžkým srdcem. myslily si budoucnost ? Vždy jim ekla tisíckrát, že nemají z eho žíti 3, nemla odvahy naznaiti jim, že by mli také hledati njakou výživu. posud Ony samy nebyly s to pochopiti tuto vc. Tak úinkoval na zvyk bezstarostnosti. Toto trapné rokování bylo perušeno návštvou. Byla to švadlena, pro kterou Pavla byla poslala, aby vzala nazpt plesové obleky, pinesené v osudný den ped otcovou smrtí. Posud byly u Korbert všecky ti služky jako za bývalých „Já
„Kdyby
se
nám
n
pomr
a švadlena
byla
ohlášena ve vší form.
Mla
za
to,
že
jest povolána,
úty, neb ona také byla obstarala smutek pro dámy. Karla vyala ze skíní eené plesové obleky a nabídla je slen Marcelle, pamatujíc pi tom také pesn na zapravení út. To bylo tetí pekvapení pro paní Norbertovou. Dívala se na arovné obleky s nesmírným bolem. „Vru Pavliko," pravila k dcei, „ty jsi velmi praktická. Ani ve snu nebyla bych si vzpomnla, že ty obleky tam v nkteré skíni visí. A máš pravdu, že je dáváš nazpátek. nepomyslíme dlouho na žádný ples. Máme hluboký smutek za pedobrého otce. Než ten uplyne a já bude tohle to zas pomýšleti budu, aby moje dcery svého mládí užily, dávno z mody. Bože, Bože! Když si pomyslím, jak jinak mi bylo, když jsem tyto toiletty jednala, když jsme se slenou Marcellou všecky ty roztomilé detaily umlouvaly, než te." Odešla plaíc z pokoje a Pavla Wedá a málomluvná umlouvala již sama se švadlenou, zda-li by ješt aby
se vyrovnaly
Te
jiné
obleky ueodkoupila. Spchala pro ty vci. Karla podotkla mezi tím v matin duchu
„Umínily jsme chce zbavit
nemže
si
nositi
zbyteného
smutek dva roky. Pavla má pravdu, že se Co s tím? Darovat pece všecko se
šatstva.
!
Marcella zatím prohlédla stav vcí. Slyšela také rzné povsti týkající se rodiny Norbertovy a chovala se chladn, podobna tlakomru, který stav povtrnosti udává. Pavla nenamáhala se ani dost málo vysvtliti, pro šatstva se chce zbaviti a umlouvala suše podmínky a ceny. Chtla co možná vše Nanosila vcí, že vypadal pokoj jako sklad. zpenžit. Švadlena povolila ve svém chladném chování. Pavlín pímý zpsob pekonal než výmluvy paní Norbertové a Karly. Rozehála se, a jevila ochotu v tomto obchodu takovou, že Pavla posléze ji vyzvala o radu a pomoc pi prodeji ješt jiných pedmt.
ji
spíše
108
Sulic
i'()illiiiska:
Marcella dovolila si te docela jiuý ton a sice mluvila se slenou Norbertovou jako s osobou sobe rovnou, zanechávajíc obvykl3'ch pepjatýcb poklon. Pavla pijala to dobe a Marcella odešla. Po jejím odchodu matka vytýkala Pavle, že dává rodinné pomry na buben tímto prenáhleným prodejem a že pece není tak nutno a na kvap penz zapotebí a šaty že mohly zstati, kde byly. Pavla ekla chvjícím se hlasem: „VždyC není poheb dosud zaplacen."
„Jakže?
Dd
toho neuinil?" rozhnvala se matka.
úty k nmu. Kdo by
„Pošlete
pece
se o to staral?"
Bylof marné dokazovati jí, že to nejde. Domácnost byla toho dne velice rozladna. Toho u nich nikdy nebývalo a každé slovo vyvolalo další nedorozumní. Pavla byla propustila všecky ti služky a za nkolik dní vypršela jejich lhta.
dovdvši
Paní Norbertova,
tom také v tento nešastný den, Vypukla v náek, ve kterém ji Karla podporovala: „Co eknou lidé? Jak mžeme žít bez posluhy? Co z nás bude? Ach, že si nás tatínek také nevzal s sebou. Tisíckrát lépe bylo by nám, kdybychom byli všichni najednou zemeli." Pavla pokrila rameny. „Ovšem," šeptala s povzdechem, ale vzpomnla-li na dobrodiní neocenitelné, že deficit byl zapraven, shledávala byla znova ustrnulá
i
s
se o
Karlou.
útrapy snesitelnjšími. Umínila si, že se bude uiti co možná od služek hrubé a vbec každé domácí práci, dokud budou v dom. Ale ony nemly více stání v této sesouvající se domácnosti. Pišly všecky ti prosit, zda-li by nemohli vystoupit již téhož dne a Pavla propustila je s radostí. inila se nyní v domácnosti, posud ve velkém stylu vedené, se práv byla a zajisté neml Robinson na pustém ostrov tolik namáhání se zapálením ohn jako tato ubohá mladá dáma blounkých ruiuek, která až dosud v rukavikách spávala. V noci nespala samými starostmi velkými a malými, strachem ped prací a asn ráno pachtila se s neposlušnou jiskrou. Ani Emerich nespal. Celý pedešlý den skládal své sešity a knihy a prohlížel každou se srdcem plným hoe. Každá ta kniha studentm fádní, ba od nich nenávidná, byla mu te drahou. Cítil te, co obtoval. Byl by dal pl živobytí za ta, kdyby nebyl musil jíti k ddovi. Avšak sám tomu chtl a za nic na svt nebyl by chtl dda oklamat. Ráno byl tedy také brzo vzhru a pomáhal Pavle oheií zapalovat a snídaní vait; zkoušel pi tom žertovat. Zatím mu bylo do pláe. Spchal, aby odešel, než by matka vstala. Pipomínal si hrdinsky, že lovk má osud v rukou svých, jak tomu vil pevn, a nechtl již slábnouti, Pavla doprovodila jej ke dveím a on jí padl kolem krku. Plakali spolu pece. On spchal z domova jako na bojišt. Starý dd nevdl sám, jak jej Emerichovo nabídnutí, státi se lirníem, tšilo, Emerich netušil, jakou radosC zpsobil tomu muži, který vbec každou radostí pohrdal a skoro ani nevil, že by ho mohlo kdy ješt nco potšiti z hlubin srdce. Te, kde byl na stará léta další
Lidské vely.
109
dokonce již neml takového pomyšlení a svt zakolem nho, život se na mrail vráskovitou tváí. A pece tšil se. Nebyl by se k tomu piznal sám sob ani za náhradu svého jmní a pece bylo tomu tak. Když hoch mu uinil toto nabídnutí, neml ho za hodná, aby k tomu odpovdl. Ale bylo mu, jakoby ml náhle v žilách pnící se víno místo své tžké, kalné krve. Stále myslil na Emericha. „Pijde, nepijde?" Vzpomnl si, že mu nedal odpovdi k jeho nabídnutí. Odhodlal se, že mu tedy ekne ješt O
jmní
oloupen,
chmuil
fiám
a
se
uinil to v kostele.
Pak pemítal nebude
nepijde,
nieho a
to
tu
více z
urený den
pece
si
chtít.
povry než že by
prohlásil o té vci,
Vstal v
otázku
mu
se
to
v
sob
a pravil
Matka ho z jiné
si
v
nepustí."
píiny, nebo
uknul
a
duchu:
ml
hoch by pak
také díve než obvykle a srdce se na hocha tší.
„Však on
Neekl seste Leni
mu
za
to,
kdyby
nepišel
se
dojista.
rychleji tepalo,
nevil, že
do dílny a Emerich práv vešel. Starci stáhlo to srdce. závra. Nicmén pivítal jej chladn, nedviv, pohrdliv. zakopána v njakých sklepích jeho Teho dobrosrdenost byla jako nitra tžce pístupných. Bývalo vždy teba silného otesení, než tyto katakomby se otevely a nco ze svého zlata vydaly. Sešel
lostal
Kdyby
Emerich nebyl dostavil, bylo by jej to žralo, byl by tom hloubal dnem i nocí. Avšak, když jej tu ml, zaal se báti toho nového pomru a pak ekala na také úloha zpraviti o tom Leni. „Jdi tedy a se a ukaž, zda-li nco dovedeš," tmito neuritými slovy jej zavedl mezi dlníky a ekl tmto: „Tu máte nového uenníka!" Pak šel nahoru neb musil již mluviti se sestrou. „Nuj tohle to nám ješt scházelo !" odpovdla Leni k té zpráv. „Tak neutrhne se ješt a te už nikdy ten etz starostí a obtíží. K emu to, ekni mi? Vždy si pravil, te že se toho rodu již konen navždy odíkáš. On že se ti sám nabídl? On ti chce nco nahradit? Ale Pete Že jsi tak hloupý, pec jsem sob nepomyslila." se
v trpkostech o
i
.
!
On odpovdl: „Nebude-li kluk dlat dobrotu, vyženu ho," ale ona skoila mu do ei: „Škoda, že máš takové zkušenosti. Míti nkoho z takového pátelstva na krku, to jsi sob ml rozmysliti. Že's mi nic neekl, tohle nebylo by se stalo. Ty myslíš, že ho mžeš vyhnat. Nu, uvidíš,
zda-li to
pjde."
Nicmén žádal Petr, aby mu zídila nkde lože. Tomu poslednímu Leni se míti také na noc v dom.
A
hochovi
poslala
obd dol
a chtl,
aby
rozhodn. Ne, ona nechtla hocha chodí spát k matce.
bránila si
Tento první den v díln ddov byl Emerichovi ješt krušnjším, mohl pedstaviti. Pi každé otázce, co a jak, pi každém hnutí a pokusu nco vzíti do ruky bylo mu eeno: „Poslouchej, mohl by's toho radji nechati. Z tebe jakživ dlník nebude. Ty se bojíš hlíny, bojíš se nco popadnouti. Tohle nepjde, tohle nepjde!" než
si
170
Solil'
i'iMÍli|iskit.
Nejhe však bylo Emericliovi, iiech<ával-li jej dd státi a neudélií žádné práce, dólal-li, jakoby ho tu nebylo. Den zdál se Emerichovi bez konce v pravých mukách strávený a dom pišel docela od-
mu
strašen.
Byl však rád, že mohl aspofi dom jíti na noc a kráel ulicemi Pražskými v záste dlnické, v kabát zapopeleném a se zaprášeným obliejem, snášeje hrdinsky tu zmnu dle svých zásal. Ale v díln mu hrdinství nestailo a tížilo na nm, že nastane zítra nový den podobný dnešnímu. Ani doma nenašel útchy. Pavla nebyla sto zastati sama domácnost^ Karla ješt mén a matka pitižila jim každou práci. „Kdy budeme žíti aspo tak, jak ti nejchudší lidé, jsou-li zdrávi a mají-li práci?" tázal se Emerich Pavly. Ležel v noci s otevenýma oima na svém loži, obklopen dosud bývalým pohodlím, úpravou a pepychem, s nímžto jeho denní zamstnání
kiklav
nesouhlasilo.
„Byl bych u konce s vírou ve vlastní sílu?" pravil k sob. „Tak brzy? Vždy jde vše, jak jsem toužil, aby šlo po rán, která nás otcovým úmrtím stihla Je to tžké Je to trudné, smutné, dlouhé Ale chci to pemoci. Pjde to?" ptal se svých zlatých sn, které se mu vynoily ve blahém probuzení mladistvého ducha na obzor duševního žití v dobách šastných mezi studiemi a tením básník. !
!
!
Usnul.
Píštího dne
šel
zase
den. Chodil už týden,
v
temnou
dílnu
ddovu
a pak tetí,
tvrtý
msíc.
Te
nebál, se už vzíti hlínu do ruky, odnášet rum a popel, hnísti hmotu, pro kterou se odhodlal žíti místo myšlenkové práci. Jindy vyítal si, že Bylo to tžké. Vyítal sob, že se penáhlil. nemá té síly, kterou v sob hledal. Ale nkdy se také divil, jak mu mnohá hodina trápení utekla a dobrodiním byla, že mu as nebyl více dlouhý Zvykl mnohé práci tak, že pi ní snm a myšlénkám se oddával. A pak ítal doma celý veer. Termin Norbertovic píbytku zatím docházel. Mli povolení sthovati se bez dlouhé lhty tvrtletní výpovdi, Pavla prodávala stále ceuué vci jich majetku. Bylo tu trochu penz, avšak do budoucnosti pražádné vyhlídky na njaké další píjmy. ani teta Leni nestarali se o rodinu ani dost málo. Nejen, že nenavštívili tchto zarmoucených píbuzných, ale ani se neptali Emericlia na n. Teta Leni vbec s ním ješt nepromluvila. Dd, vždy zasmušilý, ke každému nevlídný, byl pece o nco málo pívtivjší ke každému !
Dd
dlníku svému než k Emerichovi. Emericha neml toho
Onm
aspo
odpovídal
nkdy,
býval-li
Neb
do jeho obmezené hlavy vtáhly nyní zas všecky jeho bývalé vrtochy, jeho hnv a trpkost. Nechal ji mluviti a ona mla stonásobnou píinu jej popuzovati. Opt picházelo lakomému starci na mysl, k jaké obti jej byly odsoudily
osloven,
rodinné závazky, nily
otroka.
stnách
jizby.
za
hodná.
nemI, které z nho ipodobiznám, ztrnule se usmívajícím na mnoho sám s sebou, býval-Ii o samot,.
ze kterých nikdy nic milého
Vyítával
to
Mluvíval
nkdy
te
Lidské
vc;elj\
171
s památkou nebožtík. asto vypukaval v plá, volaje: „Jsem žebráky <em žebrák! Všecko jste mi vylákali!" Jak mohl tedy býti vlídným k Emerichovi, který jej oloupil s tmi v dílué byl pátým kolem u vozu? istatními a Ale pro neposlal jej, odkud pišel? Emerich toužil po tom okamžiku, oekával jej a byl hy zašvitoil jako pták, kdyby byl býval puštn na svobodu. Nkdy jej cosi ponoukalo: „Dopal starého, pozlob jej, proI
a t
pustí."
Té pomíjející myšlénce pousmál se. Jak byl by to mohl uinit ? zpronevit? Kebylo mu to dáno a stailo mu zpomenouti na ^zmluvu s ddem po otcov úmrtí, na vše, co tenkráte zakusil, pe^pl, procítil, aby vydržel ve svém postavení. Zlý duch Petrv v po)b tety Leni také pohádal z druhé strany Petra „Pro kluka nevyíneš, neuí-li k niemu? Vždyt jsi povídal, že to udláš, jak t pozlobí." ~^ob se
:
Když
to íkala, stával se však opak toho, co zamýšlela. Petr k Emerichovi. Vyhnati ho Myslil na to a cítil, že by neA pak býval zas utišen a nieho mohl a nemohl a sám nevdl pro. Sbylo mu líto, co uinil a jednou dokonce šel schváln za ním jen tak, a bylo mu dobe. Hoch nevdl o tom nic. Ale Petr ^y ho vidl; lírnil
se
!
Idl urit, že by ho nemohl vyhnati,
Emerich
mla,
cílil
v díln.
pece
Doma
jakousi úlevu, bylo
ani
a
he. On
kdyby ho opravdu
zlobil.
nevdl urit, odkud mu a Pavla vidli,
kterak.se
pižene
^stemhlav lo jejich rodiny v úskalí, kde se musí ztroskotati. A co potom? Snad umíti. Matka ani Karla nemohly pochopiti, že by se melo nco díti, že by mly také pracovati. Inseráty ubohé Pavly nemly ozvny a nadarmo pohlcovaly peníze.
Nkam musela rodina hlavy složiti a Pavla najala malinký pokojík tmavou kuchykou, za který mohla složiti inži na jedno tvrtletí, nevdouc, bude-li ji míti na píští. Masopust byl dávno ten tam. V oblecích sleen Norbertových tanila jiná šastnjší dvata. s
Brzo po otcov
pohbu picházely k nim
soustrastné návštvy,
ped
kterými paní Norbertova a Karla se snažily co možná skrýti, co u nich se dje. Pátelé Pavla neukázala se nikdy. Byla domácí popelkou. a
známí
dovtípili,
doptali se, co se
dlo. Nikdo
víc
nepicházel.
se. Pavla zamstnávala se prodejem veškerého nábytku, všech zásob, ozdob, umleckých pedmt, šetíc nejdéle cennjších šperk, jelikož místa nezabraly a že v nich byla záloha. Krásné, drahé ty vci odletly tedy za tvrt ceny a ješt levnji. Všem bylo jich líto, jakoby nco z vlastních bytostí jejich se sthovalo.
Sthovací doba piblížila
Konen
dala si paní Norbertova pece vysvtliti, že tu není nieho do budoucnosti, že by mly ty ti zdravé, vzdlané ženské nco podniknouti ku své obživ. Vyhledala tedy zažloutlé jakési pletení a Karla po jejím píklad zaala hákovati pokrývku na stl. Do toho zabraly se ob pilné dost. Ale Pavle div hlava se nerozskoila vymýšlením njaké obživy a strachem, aby nebylo pozd, aby nepišly úpln na mizinu.
172
Soíie Podlipská:
To bylo uyuí
postavení
této
rodiny,
jakých
je
nesísln
mnoho
v celém civilisovaném svte, který stále se kolísá na vlnách majetku pibývajícího jednm, ubývajícího druhým, dle píle a opatrnosti jednch, dle štstí a neštstí druhých dle lsti a chytrosti, dle lehkovážnosti ;
a nedbalosti jiných ale krom toho dle nejrznjších pomr, a povah toho rznorodého, rozmarného pokolení lidského. ;
osud
IX.
Také paní Isorbertová, zpamatovavši se trochu ze všeho hoe, jala pemítati konen o tomto ohroženém a nejistém postavení. Bylo nkolik duí ped sthováním do nového bytu. Emerich pišel Rodina shromáždila se kolem toho stolu, kde jindy tak z práce dom.
se
vesele zasedávali.
Paní Norbertova pravila: „Dnes, milé dti, pemítala jsem neustále o našem postavení a o vaší budoucnosti. Jako kámen tíží mue na srdci, syn hrníem a dcera že svévoln se snižuje ke hrubé že se stal
mj
Nemohu vás oba pochopit. Což necítíte, ím jste dlužní svému postavení? Jak mžete sebe tak snižovat? Po kom zvrhli jste se?" „Po kom jiném nežli po pedcích?' odpovdl Emerich. „Vždyt byl tvj otec, maminko, také hrníem. Pro nemohl bych býti co on?" „Ale moje matka mla vyšší snahy, byla z dobrého domu. Já vystoupila na vyšší stupe ve spolenosti, když jsem se provdala za úedníka a jakmile to se podaí, jest provinním rodi, nechají-li dti opt práci domácí.
klesati
do toho,
z
„Maminko!"
eho namáhav
se vydrali."
„Dle jakého katespínaje ruce. chismu kážeš nám o povinnostech? Myslíš tohle opravdu? Tomu nemohu vit. Mluvíš o klesání, jakoby se jednalo o potupu o mravní snížení, Zatím jest obojí chápu-li se poctivého emesla a sestra domácí práce. ." nechtl vyslovit nad otcv povýšením pro nás, ano spásou nad poklesek. Hlas mu selhal, oi mu zvlhly. Chytil se za hlavu. Matka nedovtípila se, co chtl íci. Nedávala vbec pilný pozor na jeho slova a vrtla hrd a majestátn hlavou. „Nechme tchto hádek," pravila. „Vidla jsem vždy nerada, mj Emerišku, že jsi tak mnoho etl. Od šestého roku ležíš jen v knihách a nic jiného t netší. Z knh vyetl jsi njaké ideály, kterých na svt není a Pavla to pochytila z demokratických frásí v novinách. Ale vy neznáte život jaký je opravdu a jeho povinnosti, které v katechismu nestojí. Dosti, že já vám te ukážu, kterak si pomáhají lidé dobrého divil
se Emerich,
.
vychování,
z
.
vyšších vrstev spolenosti,
.
jsou-li v
ponkud
choulostivém
neb vy jste mi zkazili zaátek svými nejapnými prostedky, dlati ze sebe nádenníky a prodati vše, c patí k postavení lovka vznešenjšího." „Kde mli jsme „Co mli jsme jiného dlat?" divila se Pavla. postavení.
vzíti
Bude mi
nyní dosti tžké,
penz?" pouovala ji matka, „nemlo se pospíchati s výpovdí Domácí pán byl by pokal, kdybychom nebyli mohli hned inži
„Nejprve," bytu.
to
Lidské vely. a krom toho nebyl by nám úvr úty ješt pokala, kdybyste ji nebyly
scházel.
]ilatiti
s
173
Také Marcella byla by prodejem vcí."
zastrašily
„Ale co dále ?"
„Co
^
Tisíc
dále.
nic nedáváte.
obrací se
lovk
podobných
pípad znám
ze skušcnosti, na kterou
kteí pjí rádi peníze. " a peníze jsou zde bez namáhání
Jsout
dobí
lidé,
K
tem
„Ale kdy se oplatí, probh ?* hrozila se Pavla. „To se ukáže, ty bláhová. Nejprve dlužno ekati. vyhráti z loterie.
Anebo nco jiného nadejde. Ty
jsi
Vždy je možno mla etné nápadníky,
svt, nemžeš na ne znova poítati. Ale jinak nemohou scházeti ani tob, ani Karle. Mžete Tuto možnost jste si takhle úpln zatarasily." se provdati. Jen si považte Pavlo. Dláš-li popelku domácí, ueukážeš-li se ve
!
„Ale tonout pi tom v dluzích?" zvolal Emerich. „Co by ekl ten ?* ženich našim „liloapý hochu," pouovala jej matka. „Víš-li, mnoholi rodin takto
pomrm
iije?
A dobe
„Mn
to
„Je to
se udržují."
nejde do hlavy,"
pece
hrozné,"
hájil
Emerich.
se
ekla Pavla zamýšlejíc
se.
„Co je hrozného?" opáila matka. „Až zemrou ddeek a teta, budeme bohái." Emerich namítal jí, že se mýlí, že starouškové te nemají nieho iiež-li dobe zavedenou živnost. Pavla zas namítala, i kdyby se pak naskytlo ddictví po nkolika ješt letech, že by asi bylo pohlceno od dluh. „S vámi není ei," pravila matka ke konci této rozmluvy. „Ale co nevidt budu jednati já a uvidíme, kdo pijde rychleji k cíli, zda-li vaše mravení plahoení, anebo mj smlý let." „Co hodlá Když Emerich s Pavlou zstal o samot, ptal se jí: maminka poít?" „Nevím," odpovdla Pavla všecka sklíená. „Já dlám, jak vidíš, co mohu, ale Prosím t, drž se jen ví, co ješt na nás eká. n ddeka. To je aspo nco jistého." „To víš, že také já dlám co mohu,' odpovdl Emerich. „Ale vyžene-li mne ddeek pece, co potom? Jsem mu jako sl v oích. A teta Leni ani se ješt na mne neohlédla. To vše je tak nesnesitelné. Ale co na tom Njaké to bude, Pavlo Kdo se iní jako my, nemže
Bh
!
!
56 ztratiti!"
S tím šel spát a byl hluboce pesvden o pravd svých slov. Ale Pavlou zmítaly pochybnosti. Není bohužel pravda, že lovk pracovitý, skromný a poctivý vždy pronikne. Matka mla snad pravdu. Ano, mla jist pravdu. Pavla upamatovala se nyní na steré píklady z rzných spoleenských styk bývalých, kterak rodiny zpsobem a smrem matkou naznaeným se probojovaly anebo aspo udržovaly, jak synové picházeli •asem k postavení, dcery k dobrým partiím. Ano, šlo to tak a ona
stemhlav na tu opuštnou dráhu poctivosti. Co dlat? matce odevzdat osud rodinný ? Mla se dát vésti na dále od ní, kdežto ji vedla nyní sama? Ach! Málem byla by vykikla hnusem. Ne, ae, ne Radji umít. Ano, umít. To by se bylo zdálo sladké dveti, vrhla se tak
Mla
!
12
174
Solie 1'odliiiská:
jehož povaha se tvoila z jakýchsi žulových základ, položených v její mysl suad již od narození. Karla usnula s pláem. Nezkoumala, kdo mel pravdu, zda matka i sestra s bratrem. Plakala o sebe, o své mládí, o to, že takhle nedostane ženicha, plakala o své piano, které se jí mlo za nkolik dní také odsthovati. Píštího jitra Emerich, otevev oi, podíval se na hodiny, zda-li ne-
Pak pipomnl si, že jest nedle, že nemusí do práce. Prvním pocitem jeho bylo potšení, že si mže poležet. Ale brzy pominul, a po tvrdém spánku, ve kterém šastn zapomnl na
zaspal.
co jej trápilo,
Posud
vrátilo
Ty mely
myšlénkách.
spal ve
eho
sebe vše,
mu vdomí,
se se k
kterak
veer
ten vše,
usnul ve trudných
pokraování po štastuém perušení spánkem.
svém malém a milém, útulném pokojíku a
ml
kolem
bylo k jeho pohodlí teba. Pavla posud ten pokojík ne-
Šetila ho nejdéle. zapomenouti,
Veer
a ráno mohl v této vzdušné,
píAle písti týden ml zrušiti poslední tyto illuse. Musel vzdáti se všeho, k emu krasochut a smysl pro poádek lnuly. V novém bytu hodlal obývati temnou kuchyku, ví, ak se mly aby matce a sestrám ponechal pokojík, do kterého vyloupila.
jemné místnosti
že
byl
dlníkem.
Bh
vtstnati.
jící
Jeho jinak pružný duch a hrdinská mysl cítily tíži nutné nastávaa on hledl tohoto rána na píští život svj jako odsouzenec
zmny
na galeje. Již
ani nestál o
nedlní odpoinek. Vyskoil a
ního obleku. Otevel okno. tak lákav, vše
ješt
s
Byl jarní den.
takým úsmvem, že neodolal a
ustrojil
Slunce zasvitlo vyšel
se
mu
do nedldo okna
mezi tím, co v
dom
spalo.
V
ulicích bylo svátení ticho. Slunce idealisovalo domy jindy stídodávalo duši kostelm, jejichž dlouhá okna se mnila v brilianty, vže zdály se bytostmi. Na námstích stíkaly vodotrysky. Stromy a kee mstských sad mly zelenavý nádech a byly plny ptactva.
zlivé,
Mladé srdce roztálo rychle. Spchal pružnými kroky z msta. Avšak pece kladlo se cos jako smutený flor mezi nho a ten jarní svt. Což byla tžká a nekonená ta ob, k níž se odhodlal v hrdinském Celý život, veškeré nadání, všecky náklonnávalu jediného okamžiku otcovy památky a svého jména. nosti duševního žití dal za Celé dny, celé roky tráviti pi špinavé práci mezi lidmi nesympaDlat, dlat, jen rukama dlat. tickými pod nátlakem zlélio dda. A co mají pi tom poíti myšlénky? Co nadání, jež vývoje se dovolává, po práhne a trápí celou bytost? A k tomu domácí nelad, nebezpeí a brzo zjevná chudoba v píby teku páchnoucím stuchlinou. Ach! Tu bylo osení. Skivan vyletl, výš, ješt výše! Zpívá Z velké dáli je slyšet jeho sladké trylkování. Emerich stál, díval se za ním. Vešel pak do parku. Slavík se ozval v houští. Slavík! Ten velký umlec, ten tšitel mladých srdcí. Ta opeená bytost lovku tak drahá, významu tak hlubokého, ten tlumoník hlubokýcli cit. Slavík! Býti mladým a slyšeti slavíka! To patí k nejvyššímu, co život dává. Pod stromem stálo sedátko. Nikdo nebyl na blízku. Emerich vrhl se na !
es
nm
n
Lidské vely.
175.
a vypukl v hlasitý plá. Slavík stále zpíval. Byl do toho zabrán hluKvetoucí stromy houpaly se v májovém vtérku a rozkvétající boce. šeík zavonl tou vní slaviímu zpvu jaksi píbuznou. Emerich oddal se plái a plakal, až slzami se nasytil. Pestal plakati, položil si hlavu Da kmen stromu a pritulil se k nmu. Byl pláem unaven, ale bylo mu. Naslouchal slavíku leheji a útrapy života uebodaly jej nyní pranic. a dýchal vni májovou. Co dlat? Umít? Ne. Samovoln ani pomyšlení a kdyby osud tomu chtl? Ne, ješt ne. Jako vkol poupata kvt, tak nabíhalo mu srdce novou nadjí. Pro nebyl by doufal, že zas lépe bude? Pro? Protože mnozí jiní sob zoufají ? Jiní zas doufají, klamou se a doufají Co na tom, nedokají-li se toho, eho žádali ? Pak již o tom neis. A nkdy se lovk pece neho dodlá. Tu zas byla jeho víra, Sdí. Jak byl vden za Bho síla. Jak jinak naslouchal neúnavnému slaviku I
zlaté jitro!
Kdo mohl mu
aby neužil více takových okamžik neoceniden ped prací zabhnouti aspo chvilku do zelena pro posilnní ducha? Nebylo v tom takové povzne-
ílných? la
íuí,
Pro
brániti,
nebyl by mohl každý
že stálo za celodenní lopoceuí?
Ml
v kapse knihu doma rozetenou. etl chvilkami a zas oddával kouzlu jarního jitra. Byl to životopis muže, který byl tžce zápasil životem, jehož velké nadání a znamenitá díla nikdy nebyla ocenna který smutn v bíd zahynul. Ale jeho díla jej petrvala, byla potom-
tvem ocenna a jeho životopis vlastního sepsání byl vysoce zajímavý. Jiného byla by tato kniha na míst Emerichov sklíila. Jeho jikoliv. Potvrdila mu jeho smr, jeho idey. „Dejme tomu," pravil k sob, „že ani já nebudu nikdy šastným, \c zaniknu jako množství jiných lidi, jako tento velký duch bez odmny bez útchy. Jeho petrvala jeho díla a jeho velkost zjevila se, když ^0 tu více nebylo. S nim nemohu a nechci se rovnati. Mám prý nadání, životopis nebude nikoho zajímati, až mne tu le já ho zašlapávám. |ebude. Ale pece je dobré, co iním a v tom je pro mne dost, ba inoho, a nieho více není lovku teba, pojme-li to jako já te." Sklapnul knihu. Nebylo mu teba dnes už ísti a díval se jen do ^trora s hlavou o kmen, který za ním stál, openou. A te bylo mu, ikoby jej cosi objímalo a v náruí teplé a bezpené svíralo. Oddal se
Mj
dtinn a byl spokojen. Procházel se dlouho pod krovem velkých strom, plných ptaího ^pvu. Byl poade vden za ty nedlní chvíle. Doma etl. Zachránil všecky knihy, které byly v dom. Byly jeho lajetkem. Složil je v bednu. Každý den vycházel do zelena ped prací, byf na chvilku. )mu
(Pokraování.)
12*
17G
Jos.
I).
Konrád
Oranžový Napsal
Jos. D.
sad.
Konrád.
(ban Ivau Varga býval po mnohá Rjeckou daly
a
mu
lané
do vínku sice všechno hrdlo,
léta
Sudiky, které
zvláštností.
ili,
krátce
to,
politování
stály u jeho
ím
hodnou kolébky,
se ukájí nedostatek
eeno,
obdaily ho velikým a znamenitým oranžovým
domem ve slušné Rjecké ulici sadem, jemuž nebylo v okolí rovna, ale za to zachovaly se velmi skoup, když ho mly podlovati pvaby tla a tváe. Neuinily Ivana Vargu ani sebe menším krasavcem, naopak, nádavkem k domu a oranžovému sadu podarovaly ho nevídanou škaredostí, pro kterou se stal pedmtem posmchu Rjecké mládeže hned tehdy, když se objevil poprvé v úhledné krajkové obálce a v opentlené karkulce se svou chvou na ulici. Éíká se, že u mužv nehledí se nikdy na slinos oblieje tak jako na spoleenské postavení a možnos zabezpeiti žen píjemnou budoucnos, avšak pravidlo toto rozbíjelo se vytrvale o Vargv obliej od té doby, když dorostl let, která mu dávala právo straniti se chlapeckých her a pomýšleti na nevstu. Dokud byl hochem, nepoznal škaredosti své, le nkdy skrývanou slzou matinou a pokikem i pezdívkou dtí, které ho nenazývaly jinak než „moským pavoukem". Ale Ivan tomu brzo uvykl a pozdji ani mu nepadlo na mysl, že by ho mly nebo mohly nazývati jinak ba nkdy mu i lahodilo, když loudíce na oranže a rozmanité trety, hladily ho a jmenovaly ho pi tom „pavoukem". Uriti, v škaredos Ivana Vargy vlastn vzela, nebylo by snadným úkolem. Jednotlivé ástky jeho oblieje byly na pohled zcela obyejný, snad i dosti pravidelný; neml šilhavých nebo ervených oí, neml kivého, neforemného nosu, neml nafouklých tváí, ani kolozubých úst, ani ryšavých vlasv, ani píliš velikých uší; nebyl ani hubený ani tuný, neml chorobné pleti. Byl úpln zdráv, ilý jako ryba, ervený jako rže. Ale celek tch obstojných jednotlivostí byl tak neladu nepívtivý, že i Vargv uitel, starý to a rozšafný muž, jenž nedal se strhnouti nikdy k žádné nespravedlivé peuáhleuosti, když žáka svého poprvé spatil, otásl se odporem a pravil si v duchu: „Nemohu za to; jest to zajisté hodné, dobré dít, ale uinná ohyzda ach!" Dtským nadávkám malý Ivan tedy brzo uvykl, ano spátelil se také kdj'ž skorém žádný z jeho spolužák nechtl s neveselou skuteností, vedle nho sedt; jenom málokdy sblížil se s nkterým chudým hochem, ktei'ý toužil po Ivanových pamlscích a hrakách, ale pátelství to netrvalo déle, než od rána do veera. Kdyby ho rodiové a zejména matka jeho nebyli vychovávali píliš rozumn a peliv, byl by se stal snad prodlením dtských let zatvrzelým a zlomyslným mladíkem, ale on štastn proplul tmito úskalími a dospl v ádného, hodného muže. Arci iní více ml jemného citu a smyslu pro vše, co vkol nho se dalo a co se ho dotýkalo, tím více také pocioval smutné výlunosti své mezi ostatními lidmi.
nm
;
em
—
Oranžov}^ sad.
I77
—
neml pátel vbec. Od onoho dne, žádného druha upímného kdy naposledy vykroil z dozoru uitelova, neslyšel oi nikoho slovíka srdeného, nevidl ani jednou pohledu opravdov upímného. Od nikoho, než od svých rodiv, ale jejich slova i pohledy byly spíše starostlivé než potšitelné. Oba, slušní a ani dosti málo škaredí to lidé, nemohli pochopiti, po kom dít jejich zddilo ten veliký nedostatek krásy, a stali se ovšem také nejednou terem rozliných povrivých domnnek svých pomlouvaných sousedv. Bolelo je to a tím více lnuli k jedinému
Neml
ddici nžnou láskou a péí. Ale když Ivan Varga se stal jinochem ženitby i vlastní domácnosti schopným, starost rodiv jeho velmi se zvtšila. Pomýšleli mu na ženu, ale v tom narazili na netušený odpor. Té vci nikdy ped tím nepikládali skoro žádné váhy, o ženu pro synka svého nikdy nemli starosti; znané jmní jejich bylo jim dostatenou zárukou, že Ivan jejich bude si moci voliti zajisté po vli své družku života, která mu nahradí vše to, eho se mu nedostávalo v dtských letech. Ale pak, když pišel ten as, byli trpce sklamáni. Nejdíve však sklamán byl Ivan. Kdykoliv a kdekoliv jen o díví líko oima zavadil, všude byl mu odvetou posmch a žert. A kdekoliv projevil touhu po žíuce, všude spsobil okamžitý odpor a útk dívek, akoliv jejich pední snahou i páním bylo zajisté dobyti si brzo manžela. Za rok, za dv léta Ivan Varga opustil milostné bojišt sklamán, s nedohlednou nadjí na njaké i sebe menší vítzství. Uchýlil se smuten na vrná prsa svých rodiv, a ti vymnili si s ním úkol pátrati po nevst. Stárli oba valem, a vyhledati synovi svému ádnou ženu bylo jim už jedinou povinností. Jak by mohli opustiti syna svého samotného, nezaopateného? Jak by ho mohli zanechati, ubožáka, mezi nevlídnými, neupímnými lidmi, bez srdce, které by s ním cítilo ? Vypravili se na námluvy s nejnezištnjšími a nejšlechetnjšími úmysly. Zbraní a pomckou pi tom bylo jim jejich znané bohatství a dobrá povst o mravní cen Ivanov. Vyšli s nadjí a vraceli se s mrzutými oblieji a s duší nemálo roztesknnou. Shledali, jak tžko jest hledati pro jediného zámožného sjnka nevsty. Kdekoliv na dvée zaklepali, všude byli pijati sice s náležitou poctou, ale všude návrh jejich byl odmítnut: nkde jemn a hladce, nkde nešetrn a píke. Té hokosti, které jim bylo pi tom spolykati za jediný rok, nepoznali za všechna dívjší Ivanova léta, jichž bylo už více než dvacet. Na nejednom miste pohostili je hojn pelynkem a žluí, i tam, kde byly chudobné dcerky, nevynikající ani krásou ani dary ducha, takové, které pi pomyšlení na vdavky musejí se spokojovati nejmenšími nároky. Ivan Varga nebyl snad ani tak šeredný, jako povst o jeho škaredosti, Nejedná, zvlášt chudá dívka snad byla by mu uvykla a možná že
tém
i
s
povdkem
by byla pijala nabízenou
ruku,
jenom kdyby
to
bylo za
jiných okolností. Ale takto každá lekala se nikoli tak Ivana jako posmchu a zloby lidí, kteí uvykli dívati se na mladého Rjeckého maj etnika domu a sadu jako na
mlky
drsné
lovka,
vtipy
svých
který jest zrozen pouze bližních
uzaven ve svém dom. Bylo
upímn
sice
smýšleli a ho litovali;
a
skomíral
a
sáni
kteí s mladým mužem dokonce nejednou i zastavili se
dosti takových,
nkteí
k tomu, aby pijímal
beznadjn sám
"
178
s
Jos.
ním, aby
pohovoili,
si
stopy pátelství.
I).
Konrád:
avšak Ivan nemohl
v
tom postehnouti nikdy
lovk
brzo odvrací oi od jeho oblieje, a že se vyhýbá dalším pohledm snad to bylo z pouhého zvyku, snad ze šetrnosti, aby Ivan se nedomníval, že se chce pásti zvdavýma oima na jeho škaredých tváích, ale jej to bolelo a naplovalo nitro jeho studem a lítostí. Pozoroval, že každý takový
;
Dokud rodiové jeho
sdíleli se se synem svým o tu stráze myšlenky na ženu a obrnil se trpkou dom svém poustevnická léta až do smrti, ale rodiové jeho neustávali píditi se mu po nevst a oživovali v prsou jeho témé umelou nadji na jho manželské. Jednou starý otec Ivanv vrátil se z nekonených námluv jako obyejn roztrpen.
byli živi,
Ivan sice vzdal se odhodlaností, že bude žíti v a lítost.
již
„Zle a zle!" zahuboval si neprozeteln ped synem. „Kdekoliv jen zavadím, všude potkávám se jenom s protivenstvím a nezdarem. Kde
jenom trochu slušný dm, všude vyprovázel mne úštépek a smích! Hochu, nevím, co v tom vzí! Je-li to trest boží za híchy tvých rodiv, nebudu moci umíti díve, dokud ti žínky neopatím. Jaké to starosti na naše pozdní léta! Jak tžké to námluvy!" „Ach, ote," odtušil Ivan, ervenaje se i bledna, zajíkavým hlasem. „Necht tedy tch starostí! Vždyt jest dosti lidí, kteí nemají žínek, mohu tedy býti také bez ní. Rozhodl jsem se již žíti sám. Bude mi tak také dobe. Budu pstovati náš sad, spravovati dm, modliti se a vzpomínati na vás."
„Ano, sám, pravíš! Ale tvoje oi a tvj jazyk klopýtavý zetelné mi praví, jak smutn by se ti samotnému žilo a vzpomínalo A zdali b; vzpomínky tvoje nebyly nkdy také bez trpkosti a bez výitek? náš není klášterem, abys v sám ekal na smrt; sad náš ne hbitovem, abys v pochovával svj mladý život. A mi, že sá nikdy nedovedl bys se modliti tak vroucn, jako kdybys mel ženu a dti Modlíš-li se za sebe, není modlitba tak istá a upímná, jako kdy prosíš Boha za ty, kteí pirostli rodným poutem k tvému srdci. Ne dovedeš si pedstaviti, jaká slast jest v tom, když otec mže se modliti za svoje dít! A pak, neoženný muž jest jenom poloviním mužem, živo jeho jest vždy kusý, íše jeho nevyprázdnna, necht už jest to íše r dosti nebo žal, ta má se vypíti až na dno Ivane, ty se musíš oženit! „Oženiti, ale s kým, ote!?" zvolal syn, všecek jsa vzrušen hovore !
nm
D
v
nm
!
otcovým.
„Ješt všechny dívky nezavrtly hlavou. Podaí vyvoliti,
se
nám
zajisté
nktero
která by milovala tebe a která by byla milá také tvému srdci
„Nepodaí
—
„Bláhový! Což jmní naše jest niím? Majetek tvj bude jest dobrým vnadidlem." „Nechci té, která by si brala mj majetek! Pak byl bych sna neštastujší než nyní. Chtl bych žínku tebas chudou, ale nžno a upímnou." „Vol tedy sám! Povz, aa kterou si myslíš, a já pjdu promluvit hneds jejími
rodii.
Povz
jich deset, a já
promluvím
s deseti.
ím víc,
tím lépel^j
I
""
Oranžový sad.
„Neodvážil netroufám „Jen -tarý
—
povz
bych se k více než
179
k jedné.
Ale ani
k
té
skorém
si
bez ostychu. Co na srdci, to na jazyku! Yen s tou starostí!" „Dv ruce více unesou nežli jedna! Která!"
Varga volal vesele. „Jest píliš chudá,
„A
ote!"
tys dosti bohatl
..Angela,
Která?"
dcera našeho souseda Fabra," odtušil Ivan a zardel se až
po krk.
—
Ano, dobe! Hodná to dívka! Není sice nedá ani halée, ale jest zdravá, srdená Vidíš, synu, pod svícnem jest tma! pracovitá. Tisíckráte jsem míjel Angelu, aniž jsem si pomyslil, že by mi mohla býti snachou. Jest to dobrý nápad! Hned pjdu k Fabrovi." Starý Varga hned šel navštívit souseda. Když k nmu vstoupil, pro zámožný soused pichází. Pivítal ,bro se zarazil, jakoby tušil, ho sice nanejvýš vlídn, pobídl ho, by usedl, ale už se sklonil zase nad svou práci a píchal jehlou do velikého kusu sukna, jen ruka se mu kmitala. Byl krejím. Otec Ivanv chvíli o tom i onom pohovoil, politoval Fabra, že na stará léta ješt tolik pracovati jest nucen, pochválil, že pi všech starostech svých dobe vychoval svoji dcerku Angelu, a už byl s barvou venku. Starého Fabra jakoby studenou vodou polil. Podobalo se, že krejí pi posledních slovech Vargových se scvrkl o polovinu. Chvilku nevdl, co má íci, byl zmaten a všecek jako vydšen. Pak namáhav vstal, podíval se plaše na hosta, pokril ramenoma, zakoktal nco nesrozumitelného a otevel dvée do vedlejší svtnice. „Angelo, poj sem!" zavolal odtamtud svoji dceru a pedvedl ji sousedovi. „Pane Vargo Éeknte tuto nevím co, jak jste chtl. Angele sám A pak jako když do nho stelí, milý krejík byl najednou ten tam. Starý Varga zstal ve svtnici s dívkou sám. Byl také už v myšlénkách spleten, a když ho Angela pívtivou pobídkou pinutila k hovoru, povdl jí eí velmi zmatenou, jaká pohnutka ho k nim pivedla. Dívka již na zaátku hovoru Vargova všechno uhodla. Svží tváe
„Angela Fabrova
zvlášt hezká,
a
vna
ach!
otec
jí
;i
—
—
!
její
bledly
vihled, oi
se
rozšiovaly,
brvy se
jí
rozilen
kmitaly.
Když soused domluvil, zamávla odmítav rukou a pohodila vndorn i uražen hlavou. ..Vašeho Ivana, sousede!?" volala pohnvan. „Co vás napadá! Ani za živý svt Radji bych šla hned do moe se utopit, než bych si vzala toho pavouka!" Nebohý námluví už pranic nevidl a neslyšel. Uchopil rychle klobouk a chvátal z Fabrova obydlí, jakoby mu hlavu zapálil. Rovnou dom, ovšem, k ekajícímu Ivanovi. Co bolestného ml na srdci, to vyskoilo mu hned tesoucími se ústy. Syn byl velmi sklamán a zarmoucen výsledkem jeho poselství. Sotva že zprávu otcovu vyslechl, zadumal se a odešel v ústraní do oranžového sadu, kdež se sílil k trudnému rozhodnutí, že o nevstu už pokoušeli se nebude a že se stane nuceným Rjeckým poustevníkem, jak byl už ped tím tušil. !
180
Jos.
]).
Konrád:
Starý Varga byl dlouho mrzut, a stará matka Ivanova to odplakala.
To byly poslední námluvy starochovy. Když se pozdji z rány, spsobené, ponkud vzpamatoval a opt mysli nabyl, a když pak zase zanášel se novými úmysly o Ivanov
zamítnutím dcerkou Fabrovou
mu
ženitb, jiná
pekážka
se zahlodala
houževnat do jeho sestaralých údv. Ulehl a
Kkolik
postavila se
Byla to nemoc,
v cestu.
která
nevstal více.
msíc
pozdji starého Vargu následovala také nebohá jeho nemaje píbuzných ani pátel, ani jediné duše, o kterou by bj'l mohl vratkou bytost svoji s dvrou opíti, sám a sám, nesmlý, nezkušený a témé bázlivý jako dít, akoliv mu bylo již bezmála dvacet pt let. žena,
a
Ivan
osiel,
Mladého muže pranic netšilo.
ím
mu
poteboval-li jeho
pispní? Nevyhledával
konen
ím
dobré
le jenom
tehdy,
byl majetek jeho,
bydlo, když každý se ho stranil, když nikdo ho nedbal arci také
žádných stykv a spo-
svým nejbližším sousedm, a to snad bylo vtší píinou jeho osamlosti a spoleenské uzavenosti, než jeho škaredý obliej. Stávalo se, že tebas i po nkolik nedl se neukázal na ulici, uzavíraje se ve svém dom nebo bloud po piléhajícím oranžovém sad, se všech stran neproniknutelnou zdí obklíeném. Tam byl jeho jediný útulek, obvyklejší než rodinná svtnice. Tam pod vonnými haluzemi oranžovými tam snil o štstí, trávil zamyšlen jako bezdný kajícník svoje mládí, kterého mu osud nedopál, tam díval se tebas po celé hodiny na modrou klenbu vysokých nebes, když blavé obláky po ní ubíhaly. Tam ukrýval se nkdy všecek jako znaven a zmalátnn do vysoké besídky, stojící v houští u samé zahradní zdi nad postranní, málokdy nkým oživenou cestou, sedl tam na lávku a hovoil smutn s malým ptákem v kleci, jediným pítelem, který zdál se mu rozumti a sdíleti se s ním o jeho leností, vyhýbal se
i
samotu. Kdysi Ivanovi padlo na mysl, že jest také zajatcem, jako ten i oranžový sad nebyly niím jiným malý nevinný pták. Ovšem, jeho než úhlednou klecí, v níž byl odsouzen žíti bez nejmenší nadje na lepší asy. Jen že ostatní svt neml pro nho také už žádné vnady, kdežto
dm
Mnohdy
ptákovi byla svoboda jedinou snahou a touhou.
pítomnosti
za
tíkotem po tenkých malých bidélkách a vystrkoval malou hlaviku drátným mížovím, jakoby usiloval otevíti svoje vzdušné vzení a vylétnouti jásav ku žádoucímu blankytu. Ivanovi konen se
Ivanovy poskakoval
zželelo kídlatého hlaviku a šeptal:
s
vzn. Otevel
„Le, ptáku, le! Dávám
ti
klec,
vzal ptáka do ruky,
svobodu,
let
a
pines za
to
políbil
také
mu
mn
trochu štstí!"
Potom otevel dla a pustil ptáka na svobodu, mezi pvabné oranže, do istého jarního vzduchu, plnikého vn, kouzla a záivých paprskv. Pták uletl s vítzným pískotem z Ivanovy ruky, zafrel nkolika dlouhými vlnami a byl ten tam. Mladý muž se domníval, že se více neukáže, ale pták snad na blízku si našel družku a nkde v sad se uhnízdil. Pilétal den co den k besídce, usedl vždy na vršek jednoho oranžového stromu a dal se horliv do pní, jakoby velebil toho, který mu daroval svobodu.
:
Oranžový
181
sad.
mi už štstí, ptáku?" ptával se lio Ivau tichým hlasem, sám pro sebe, aby ho nevyplašil, a pak naslouchal, co mu malý
„Neseš spíše
pvec
odpoví.
zase:
„Pokej, pokej!'
mu nkdy,
Zdálo se
že odpovídá:
Od tch dob mladý oban Ejecký smíenjší.
svým jak
Rozprávl
mu
slibovali
tušil,
všichni
ponkud
byl
hovoil a ekal.
ptákem,
s
štstí,
„Nesu, nesu!"
i
a
nkdy
spokojenjší a s osudem s jinými ptáky, kteí, Uplynulo mezitím zase
nkolik let, tyi nebo pt. Najednou zdálo se mu, že se dokal. Zachvl se a zaradoval .... Jednou dopoledne jako obyejn chodil po sad a odebral se pak do besídky, aby tam podumal obvyklou hodinu, vnovanou neodbytným tužbám a páním, která se mu vtírala do mysli neustále, akoliv se ozbrojoval odíkáním. Sotva do besídky vkroil, uslyšel dole za zahradní Zdálo se mu, že to jsou ženské hlasy. Vystoupil na zdí tichý hovor. lávku, odkudž mohl pehlednouti hradbu sadu a vidti dol na cestu, která tamtudy se vinula ze Rjeky ke vuadnému bežnímu kraji. Všecko okolí dýchalo svžestí a jarní náladou. Podle cesty táhla se k pahorkoviténiu pozadí malá políka a vinice, mezi tím zvedali se sivé kvetoucí olivy a stromy fíkové, tu a tam pak blalo se neveliké stavení. Byl konec utšeného msíce kvtna, všechno se rozvíjelo a rostlo, oranže kvetly.
Práv pod
sebou, u samé zahradní zdi Ivan Varga spatil sedti Pišly patrn z nkteré venkovské ddinky, kráejíce do Rjeky, a odpoívaly te ve stínu zdi, aby pookály po horké, znojným sluncem rozeháté cest. Jedna byla, jak poznával, velká staena kostnatých údv, upracovaných a do hndá opálených rukou. Práv vyndávala z malé torby kousek chleba, rozlomila jej opatrn, zmila ob poloviny a vtší podala své družce.
dv
ženy.
„Jez, Marico," pravila vlídn, strkajíc jsme píliš brzo z domova, zbývá nám ješt
jí
„Vyšly
chleba do ruky.
pl
hodiny asu.
Aspo
si
odpoineme." Oslovená se pohnula
vdným
posuiíkem. Uchopila staenu za ruku
a pravila
„Dkuju
ti,
Ustavin mne
teto!
starých úst utrhuješ a
„Jak budeš
mn,
Bh
moci a jak
dá.
nemáme litovati sousta pro pítele. nemohu dáti lepší. Jen jez!" Když Ivan hlas druhé ženštiny na blízku stíbrem zazvonil. Tak
e
Vždy
pozoroval, že vychází
ženám
do
svou pízní zahrnuješ. Sob od Jak ti odplatím?"
mladici, stále pilepšuješ.
z
Ne-li ty,
Dávám
on mi odplatí.
ráda,
co
zaslechl, zdálo se
mám
;
Nikdy
škoda, že
mu, jakoby
nkdo
píjemná a pvabná. mladistvých dívích úst. Nevidl odpoívajejí
byla zvuná,
hned, že jedna jest ladnou mladicí. Poznal to po pružném držení jejího tla, po každém pohybu, po oblosti ramen i paží a po bujném poprsí, jež jenom ástené se zjevovalo jeho
jícím
tváí,
ale tušil
zvdavým pohledm. Když pátrala,
pojedly
a pravila:
chleba,
dívka
pozvedla
hlavu,
jakoby
po
nem
"
182
Jos.
„Tady
vn, jist z nkterého krásné msto, vi, teto!"
krásn odpoívá. Vzduch
se
kvetoucího oranžového sadu.
„Ano,
Konrád:
1).
pkné msto,
Rjeka
krámv
plné
jest plný
jest
A zde sedíme u zdi, za Stromy jsou hust obsypány
a lodí.
níž se rozkládá oranžový sad Ivana Vargy.
kvtem." „Ivan Varga jest
bohá,
ozvala se
teto?"
po krátké pe-
dívka
stávce.
Má vedký dm,
„Snad bohá. „SCastný
lovk! Jak
sad
krásném
vni
dýchati jeho
a
V
„Ba není šasten, Marico! „Ivan Varga? A pro?"
„Nemže Dívka
se
prelím tam
se
že se
vdomím,
s
mi,
do ulice a tento sad.
mže že
že jest
procházeti ve svém
má
mén
sám ve svt". nevdouc,
Jest
oženiti.
okamžik
na
stojící
asi jest blažen,
zamlela,
všeho dost
—
šasten než ty!"
má-li
se
ptáti
dále
ili nic.
„A pro
se
nemže
oženiti,
když jest bohat?" otázala se pak. „Jest
mlád?"
a
„Není ješt stár, nikoli už mlád. Jest mu asi ticet let, a tací mužové, víš, zvlášt na venku, nepokládají se již za mladíky. Ale nemže se oženiti, protože ho žádná dívka nechce. Jest píliš škaredý, jako noc." „Jen proto?" zasmála se dívka vesele. „Pro nic jiného? Jest také zlý,
teto?"
„Ah
má
nikoli,
dobrý jako
zlato.
ím
škaredjší obliej, tím krásnjší
Kdybys nebyla z daleka, dávno již byla bys o jeho škaredosti i o jeho dobrot slyšela. Kolik dobrodiní už se naprokazoval, a každý splácí mu poád jenom nevdkem. Tak už to jest na tom svt. Za dobré skutky zlá slova. Vru škoda píliš dobrým býti. Kde který chudák, každý nalezne vchod do jeho domu, a nikdo neodchází odtamtud nepodarován. O tom ví všechna Rjeka i okolí a pece Ivana Vargu žádná srdce.
dívka nechce."
„Jsou dívky pošetilé,
je-li
jim
pvabný
obliej milejší než-li šlechetné
srdce."
„Nemysli soudila.
si,
Marico, nevíš!
Také já myslím
o
nm
Kdybys Ivana Vargu vidla, jinak bys vše dobré a peji
mu
všeho dobra. Ale
když jsem ho spatila ped nedávném tváí v tvá, ulekla jsem se ho, jako když na mne vystelí. Až jsem se otásla, jak jest škaredý, a jsem stará žena. Nedivím se pranic mladým dívkám! A nedivím se ani dtem, nazývají-li ho moským pavoukem. Ba škaredý!" „Což jest moský pavouk tak nehezké zvíe?" ozvala se dívka zase po chvilce. „Ovšem, velmi nehezké." „A nemohla bys se na dívati bez odporu? Otásla bys se také?"
„Pro úpln
bych se nemohla dívati a zvíe, hraka malých
nevinné
pro dtí.
bych se tásla? Vždy jest to Už tisíc jsem jich mla
v ruce."
„Vidíš
redý jako
a
na Ivana Vargu pavouk. A
moský
lidé dívati
se
nechtjí,
na pavouka mohou
protože jest ška-
dívati
se a hráti si
Oranžový
s
uím poád, aniž
pocítí nevole,
a
183
sad.
jest
jenom zvíetem.
A
Ivan Varga
pece lovk, rozumnjší, než ono malé zvíe, užitenjší, ueboC pomáhá chudým, nevinnjší, když nikomu neublíží. Také jsem si ped lety asto hrávala s moskými pavouky. Chytala jsem je u mlkého behu moského v isté vod mezi skalisky. Každý se mi líbil, nech byl malý nebo veliký. Políbila jsem asto pi he nkterého. Políbila bych také Ivana Vargu, a bu ujištna, teto, že bych se pi tom ani dost málo
jest
neotásla."
ze
z beIvan Varga, stojící nad rozprávjícími ženami, vypnutý pes div nezavrávoral a nepadl opojným pekvapením, když ta díví slova zaslechl. Veliká, nevýslovná slasC rozlila se jeho citem, rozbušila mu srdce do ilého tepotu, zapálila mu tváe i skrán, oslnila oi a ohlu-
sídky,
šila i
sluch.
Zdálo se mu,
že
svt
rychle
chytal se trámce besídky, aby neupadl.
mohl rozeznali, co vkol nho se vonnými jasmínovými
ním
s
V
se toí, vesele, plesav, prvých okamžicích ani neBesídka a stromy oranžové,
dje. kvty, splývaly mu ped zrakoma ve velkou míhající se smsici, vše šumlo a hluelo i bzuelo tisícerými hlasy a hlásky, z nichž nemohl postehnouti ani jediného srozumitelného se
pyšnící
slovíka.
Nerozuml vovaly.
sice
chvilku
zase se vzpamatoval a tak
k cest, ženštiny
ve stínu zahradní zdi ješt si vyprahovoiti staenu i dívku, ale když posléze
co ženštiny
také,
Slyšel
se opanoval,
opustily už místo svého
zahýbaly do nejbližší ulice a ztratily se v
domy jako
mohl opt podívati se dol
odpoinku a vedouce se spolu, minut mezi krajními Rjeckými
nevysvtlitelné vidiny.
Mladý muž
Nevdl,
že
co
má
chvíli stál
v besídce
bez pohnutí
a jako nerozhodnut.
poíti. Pocioval touhu míti kídla a vznésti se do výše
dívím peludem, který srdce jeho naplnil Teprve pak, jakoby se byl vzpamatoval, vyskoil z besídky, probhl zahradou dom, oblekl se tam spšn do úhlednjších šatv a vybhl na ulici.
bujným letem
za zmizelým
takou rozkoší.
Nevdl
jakoby ho nkdo pronásledoval, pojednou se obrátil a bžel zpt, nahlížeje zvdav do každého skladu a krámu, podle nhož se ubíral. Probhal celikou Rjeku kížem krážem, zbrousil nkolikráte nábeží, pouštl se za každou dvojicí žen, které i sebe menší podobou roucha dopolední dobrodružství mu pipomínaly, ale nikde staeny a mladistvé prvodkyn její nevypátral. Asi po tíhodinném bloudní vrátil se dom pospíchaje rovnou zase do sadu a do besídky, aby odtamtud pozoroval, až ženy vraceti se budou z msta, ale ani tam se nedokal. Opustily Rjeku patrn už díve, mezitím, co se potuloval ulicemi.
kudy kam. Chvílemi
chvílemi se zastavoval
pádil,
a rozmýšlel.
Nkdy
Ten den byl mladému Ivanu Vargovi dnem rozilení, roztržitosti, zárove také smutku. Tšil se z dívky, kterou opt tak záhy ztratil. Až do veera byl ustavin na nohou; pobíhal po dom, z domu do sadu a do besídky, a hned nepokoje, veliké radosti a nalezl, a rmoutil se, že ji
ped dm, až sousedm to bylo nápadno, samotáskému Vargovi zvláštního se pihodilo.
zase pospíchal na ulici se,
co tichému,
i
divili
Jos. D.
184
Na
zejtí brzo
Konnul
:
Oran/ový saH.
rána mladý muž vyšel zase na milostný lov. Skorém mostem probloudil, avšak bez výsledku. Po-
z
celé dopoledne prochodil a
sklamán a zasmušen uchýlil se zase dom a šel si do besídky odpoinout. A odtamtud náhle kmitlo se mu zase ped zrakem, po bažil a toužil. Jako vera vyhledí ven pres zahradní ze a spatil ob známé ženštiny, jak míjely jeho ohraniený sad a vedouce se opt vcházely do msta. Skokem byl za nimi na ulici. Tentokráte se neztratily jeho oím. Dostihl jich za minutu a kráel Ženštiny kráely blízko za nimi, nespouštje s mladé díviny zraku. zvolna, tiše, každému voln se vyhýbajíce. Mluvily spolu málo a potichu. Ivan Varga neml dosti odvahy pedejíti je a podívati se mladici do oblieje; obával se, aby jí svým nehezkým zjevem nespsobil nepíznipronesla. Ale dívka byla zavjších domnnek, než jaké vera o vždy každý druhý tetí lovk, který ženštiny potkal, jisté krásna sléze
em
nm
;
ohledl se za
ní,
a nejeden se také pozastavil.
ob ženy vstoupily do velikého domu a zmizely na schodech. Ke komu ty prosté venkovské žínky šly do panského, nádhern zaízeného domu? O tom mladý Varga pemýšlel, procházeje se zatím po chodníku ped domem a dávaje bedlivý pozor, aby vítaný nález jeho zase tak jako vera mu neuklouzl. Umínil si, že tentokráte, tebas i mohl býti dívkou pozorován, podívá se jí do tváí a napije se aspot pohledem její krásy, která až do té chvíle byla mu skorém všecka skryta. Neekal dlouho. Asi za tvrt hodiny staena a dívka vystoupily Asi ve tvrté ulici
z
domu
a obrátily se bez prodlení
smrem, kudy ped
tím pišly. Ivan
Varga stál práv u dveí, sotva dva kroky ped nimi. Dívka vykroila na ulici s oima ped sebe upjatýma, nevšímajíc si nieho vkol a držíc se pozorn ruky své tety. Dv, ti vteiny ml mladý muž asu, aby se mohl podívati na její krásu, a už se obrátila. Skuten byla krásná a pvabná jako ržový kvt. Ivanovi se zdálo, že takové isté, nžné slinosti do té chvíle ješt nikdy nespatil. Nebyl to hebký a svží pel jejích mladistvých tváí, ani nach rtv, ani kouzlo dlouhých brv a hojné kštice kaštanových vlasv, co ho omamovalo a uchvacovalo. Byl to nžný, štastný, klidný a jako leskem svtice ozáený výraz jejího dívího oblieje, který se mu tiskl do duše a zajímal všecky jeho myšlenky. Ale v té kratiké chvilce, co dívka byla k Ivanovi obliejem obrácena, práv v okamžiku, když opt se odvracela, veliký, ohromující dojem zabušil náhlou ranou na Vargovu duši. Zachvl se a div že nevykikl úžasem. Ano, v tom okamžiku, když se odvracela, stelil oima po jejím zraku, a byl
sám hrozn rann. živých oí mladý maž spatil
Na míst záivých lavé blánky
dv
vypouklé
b-
.
Nebylo pochybnosti, ta luzná, arovná krasavice byla slepá (Dokonení.)
.
;
Svatopluk Ceeh: Václav
;
;
;
185
Živs.i.
Václav Živsa. Hexametrem napsal Svatopluk CcCh.
11.
'otva že nad krajinou rozi^esklo se jitro lahodné, -Václav dvorce zadem, kde k báji se zahrada táhla, kráel voln travou, v níž záily krpje rosné, lese hustém hned se ocítil. llj^ až pak vrátky vyšed, \
Stíbrošedý buku
^
pe
tu prohledal z houštiny listu,
jež hladké a tuhé leskem zahrávaly
pkným,
jak zeleného kovu pekrásné plátky tenounké bízy kmen tuto zas drobným lupením problával, jež zeleným s nho kol se zdálo splývati deštm líska za ní zubaté, velké rozkládala listy, cípovaté zde javor, tam dub zas laloné sms bohatá tu forem sliných, svíží zelenosti odstín všelikých, spor stínu a záe hojnou pastvu oím, jež poutá pírody krása, v promn rozmanité pí každá štde tu dává
—
pkn
vný
Stejn
i
pdu
zele mnohotvárná bujn pokrývá,
houšt lístkv a lodyh
rzné
velikosti a formy,
kotv podobných, ásných, zvarhanlých, s jemnými na obrub zoubky; šírý onde vjí ozdobné krajky uklání tam zelené, tenké zdvihají se meíky a jehly; ebíek tu vidíš; tam štíhlý stvol se vypíná, rozmile ozdobený krásnými pesleny lístk, jak nžný minaret v té zahrad pídimužík Kdož by vye, ve ješt kolem vystíhaly slin erstvou vesny zele kouzelné pírody nžky?! A z tásní zelených jako klenoty rznobarevné záí kvt sasanek, nahlouen místy pehojn, jak bys hvzd nasypal tu zlatých, tam ist blostných, obdélných, kulatých, tuto srdci, tu
——
bílé
hvzdky
temné modro
jahod, petrklíe kalíšky zlatisté, íial,
pomnnek oka
to
hluchých, však
slin
kvetoucích,
nžn
malounká, lech šarlat i lazúr a jiný šperk doubravy jarní, máje robátka milá, z jichž oka blahého se dívá všecka rados mládí, jeho svíží rozkoše isté. A vdk tento nyní dvojnásob srdce opádal, kdy v tch vesny oích všude vláha se perlila jitní.
V a
libá,
zlatomodrá,
zasmušení Václav z Velemíuské cesty se vrátil nocí, zmítán v loži neklidu bouí.
bdl pozd
;
:
Svatopluk Cech:
18G
spádaje pocbtnúnié v ele horkém i)ásmo myšlének; však pece osvžení mu krátký spánek uchystal a když z jizby vyšel ven v jasnou pírodu jitní, zdálo se, jakby padal v jeho hru té jasnoty odlesk. Dlouhá
koby mstské tsnu a dusnu,
léta prožil v
vav
v pusté
v ruchu pospolitosti
ulic,
horeném
neb v prachu nudných akt, v úmorné práci nechutné, a proto jímalo
te
takm
jej
pvabu rozmanitém
v
kouzlo novosti
klidné houštiny lesní.
té
zele zázrané vskutku svžesti shora asuat, hust visící v nesetných lupen mnohotvárném oblaku hojném, ty kmeny temnošedé i zahndlé v nádechu plísn, skvrnkami nkde kolem jak pokropené blavými, list formy lepé, toho kvítí barvy arovné, Poutala
pdu
ozdob
v
ta
jej
halící kol,
pestrých ok záící kídla motýlí,
vážka, živý drahokam, v letu hajné lesky mnící, i hlemýž, svou budku pozorn vlekoucí všechno, všechno kolem zrak vábilo chodce tichého a sluch líbezná mu ptactva opájela hudba, písn ty rzuohlasé, laškovné, sladce nyjící, k nimžto žežulka asem své mísila piln kukání.
skromný
též
—
Více a více vlivem vnadných scén tchto i tón jasnlo nitro jeho, vera jak tam v zahrad farní však zponenáhla opt stín jemný v útrobu kra se.
Bylt
vyšel z
tlumu
jív
a
buk, bíz, lísek a doubí vtšin prostý,
v irý les borový, podrostu po
v nmž poskrovnéji už zrak vábné pastvy nacházel chudší flóru i mech, štíhlých spousty zarudlé;
p
i
zpv
však zato
nám
již
umll v tom mocnji te sluch
ptactva
vn
Hudbo les kdož pochopí
jímala hudba tajemná, chvjné hvozdu vrcholky.
budou
ty
divná,
6 vtví
tvoji
e,
prostoru zasmušilejším;
hymno ty šumná, kdož výraz nápvu tvého?
Z
úst neživých se ineš,
a
pece svým ševelem nám
nezvuné podivn dojímáš
struny tvé jsou snítky
srdce
a sluchu bystrému zníš tóny perozmanitými: jednotvárn asem jako na splavu vodstvo huící,
te jak z dáli chorál, jak s výše duch šepotání, jak stony pitlumené, vzdechy valné, smíchy tichounké^ temný nkdy repot, žvatlání jindy dtinské, te duši jemn tišíš jak šeptem chva robátko,
te
zas touhy budíš neb steskem srdce províváš,
sen minulosti
te
pedeš neb
šeptáš
nás v íše vidin, v tfi
vštby budoucna,
vných
záhad unášíš
.
.
.
Václav Živsa.
187
Snad že, ty hudbo les, jak náek vichice zimní, vánku libého ševel, šum dešt, potka bublání,
—
vná
jak hromu ev a rachot, moe snad že jsi proste hovor, jímž k
hymna velebná nám polohlasn promlouvá tle pírody tajn žijící?
duch svta neznámý, v
lovk
ói když z víru žití
v lesní hloubi tiché, když
samoteu se ocítí náhle umlkne
vkol
všecken hluk rušivý, davu šum, hlasy pízn i zášti a mluva pírody jen hlucho šoumá ve krovu vtví tajný nitra tu hlas, jenž druhdy ve vav okolní býval pehlušován neb nesmle jen se ozýval, ten duše vlastní hlas, tšivý, teskný, nebo káruý, si vypjí, zavzní voln nyní, duch vtví by k sob sám hovoil o všech svých strastech a slastech?
—
e
Hlas ten
mocn
také
Bezdky víka pivel,
te
Živsu mladého upoutal.
hlavu
a ztlumené, šumné boru písni
dumnou k adru nachýlil pozorn naslouchal.
Vzpomnl dob minulých, jak tehdy tu stejn nejednou dlíval, dcko a hoch, hovorm naslouchaje vtví
—
Než jak tehdy
jinak,
Šeherazady šepot báje
arovných
v divných
prajinak
ševelil v
té
znly
ve sluchy
sumce vrcholk
krás, tkal postavy z oblak
pvaby
niv,
dtské!
i
záe
v kouzelných lesky palác,
kdes tam v dálce siné, za hvozdy a vršky ležících, k nimž on nkdy také pro štstí ráje si zajde Ach! dostal se asem za ty svdné hvozdy a vršky, v msta zašel hluná, le ve svt nikde neuzel divných krásot onch, jež báje mu kouzlila dtská. .
.
.
Jednou snil, že našel peslinou knžku pohádky a hned láska mladá tkala kol ní lesky arovné, v éden všechno mníc, kam vstoupila nožka milostná Avšak sen pominul, oklamání pišlo bolestné a skvoucí vidina v mutnou rozprchla se páru. Míjela léta potom v nud, práci, požitku i bouích, však v tom vnci žití kvt po kvtu matn uvádal, s obrazu zem kolem lesk zvolna po lesku tratil se, sklánla kídla nadj', duch ztrácel sílu a pružnost ve jhu tuhém, nudném vnuceného losem povolání. Stás'
te jamo
když bez váhu
—
Le dále co sudba mu chystá, když v útrob pusto a prázdno? pod klenbou hvozdu ševelnou, kleté
život,
Zas volný tu tká vJak ta mu temn nyní jen teskné zvsti vypráví o mládí ztraceném, jak podzim zvolna se blíží pošmourný, studený, bez kvítí, a písní; zní jak thrény tiché nad rakví krásy životní, jak na hrobech nadjí hluchošumná hudba pohební.
vn
:
Svatopluk
188
ech: Václav
;
Živsa.
Tak své úvaliy te Václav polohlasn ukouil. Však stesk tento nebyl s jeho nitrem ve shod íádné Chmura pedešlých dn sic ješt myšlénkami vládla, le pod ní tušení dob jasších nesmle vlálo, záe nových nadjí mihotem prosvítaly slibným, jak svtlá ta zele, jež práv zamihla se ped ním ve ervenavých posledním zástupu zídlém.
:
p
Tam bíz a
borový zase
buk
;
les
pšinou
až nenadále stanul
—
v
mlází bujnému ustoupil
nm
Václav dral se zarostlou,
rozptýliv záclonu vtví,
pekvapeným pohledm na známém obraze utkvl. Bylt
ekova
z
v háj
smr
vybral
tém
opaný
od Velemínských stran; však bezdky chze potulná práv k vesnici té jeho krok nevdomky zavedla Aj,
usmívá v
nm
dol
pívtivý ve hvzdném vnci pahork zlacen jitního slunce paprsky
se,
luk,
;
setby zele; tu a tam prst ješt se
erná
rzn
jablon, hrušn v adách, snhobíle a kvetoucí, krášlí pokraje cest, i pes pole nkde se táhnou; tamto malebn potok hojnou oklikou se zatáí ve skupinách olší. A prosted kotliny pkné jak pastý nad ovec družinou své tém vypíná
ervenavé
dm
Pán
jež lip kryje zele,
šedý ze stáda chaloupek,
bl kvtná
zahrad ovocných; nad nimi dým šedivý se vznáší ve vzduchu istém; z pod topolv opodál dvr skrovný družn vyhledá, v nmž jeho dtských sn duhobarvé pásmo se pedlo od nho luk zelení, jež bývala her jeho družkou, jak blavé stuhy šperk jde k vesnici cesta kratiká, jíž ke druhm tolikrát, k fae, do školy, chrámu se brávíil všechno tu zstalo tak, jak za dn bývalo zašlých jen stecha švýcarská, tam blízko u zahrady farní, rouhav jaksi ruší ten známý z dávna obrázek. ;
(Pokraování.)
—*U*v^j{i^Íj^*^i'«.-
Balón uvázl na strom.
Balón a jeho význam pro Podává o.
vdy
pírodní.
Prant. Vanék.
(Pokraování a dokonení)
lru, že nezakusí vzduchoplavec méu útrap, než-li onen poutník ve stepích vného snhu, jehož muka nám anglický uenec Charles Martin zpsobem tak dojímavým vylíil. ísa dn lunu skren, ztrne posléz a zmrzne jako vysílený lezec, usadivší se na vysoké stráni, jako osamlý chodec na poušti Sahae za prudkého vání žhavého vichru. Zdroj jeho života bude ovšem zvolna a mírn se tratit, když ho bylo již dávno obestelo blahodárné bezvdomí spánkem smrti. Bez pocitu upadne v Icthargii a usne v náruí spánku bez bolesti a bez probuzení! Jeho mrtvola snad ješt dlouho se bude vznášeti v prostorách ovzduší, až posléze na neznámém a úpln snad pustém míst klesne k zemil Ubývat tlaku do výše pomrem logarithmickým. V hlubin klesá teplomr o každých 10 w o 1 v niveau vrcholu Mont-Blanku o každých 15 w; vrchol Gaurisankaru v Nepaulu o 30 wi a od výše
mm
;
10.000 TO o 50 ni. Ješt výše jeví se rozdíl tlaku tak nepatrným, že možno považovati jej za stejnomrný. Avšak ím výše stoupáme, tím více ubývá i tepla; v prostorách meziplanetárních a pomezných vrstvách atmosféry zemské vládne zima smrtící, která psobí zajisté týž pocit jako žár a jež reaguje
práv
proti
nekonenému zeování
se
vzduchu 13
Po-
O. Frant.
líK)
Vank:
kusy Caille tetovými a Pictetovými r. 1878 dovezeno, že tlakem i zimou možno vzduch až i zkapalnti. Ve myšlené výši hrozí tudíž každé živé bytosti ueolvratuá smr£; ale což není možno ped zhoubnými úiny zedného a nad míru mrazivého ovzduší chrániti oilvážnéh) smrtelníka ve výších, kde nedostává se palivým jeho rtm vzduchu?
Dvanáct dílo
lidské!
tyicetkrát výše pam:
metr!
tisíc
Uvemež
než vypíná
chrám Notre-Dame Pantheon dóm invalid chrám sv. Petra v chrám sv. Štpána ve Vídni
.
ím
dóm
....
Štrassburský
pyramida Chufova kostel sv. Mikuláše v Hamburku svatovítská vž v Praze ped požárem „
„
.
„
Eiífelova
r.
1541
nyní jen
Kolín pomník Washingtonv ve basilika
se nejvyšší
jich výše na
si
v
Filadelfii
vž
M. Bert vykládal obšírn
.
66 79 105 132 133 142 146 147
156 98 159 169 300
7n „ „ „ „ „ „ „
„ „ „ „ „
1875,* že množství kyslíku, jež vzali 14 minut, kdežto oni se v oné výši nad 7000 m zdrželi asi pldruhé hodiny. Dostatené množství kyslíku b}lo by je prý zachránilo. M. P. Bert odporuuje balonety se smsí 100 díl jiné balokyslíku a 70 díl atm. vzduchu pro výše až do 7000 m nety se smsí 100 díl vzduchu a 95 díl kyslíku pro výše ješt znas
r
sebou, dostaovalo pouze pro
;
njší.**
Dále vynoila se v tu dobu idea hermeticky uzaveného lunu, jehož vhodná dmyslná konstrukce do podrobná sice jest vykreslena i vypotena, ale dosud prakticky nebyla provedena.***
—
vzduchoplavce šatem a kápmi, jaké mají moští ponamnoze za nejpraktitjší. Telefonickým pak spojením mezi dvma neb více vzduchoplavci mohli by se tito mezi sebou dorozumívati. Jiní mínili opatiti
tápi; myšlenka
tato považuje se
Všechna est odvážným badatelm, kteí nižádným nebezpeím neodstrašiti, aby prozpytovali pustou íši zemské atmosféry, kamž uezalétá ani kondor a kteráž jedin meteority obas bývá brázdna avšak nastává otázka plyne z takých smlých výprav pro vdu také pimený zisk? nestaí, vnikneme-li do výše 6000 »<, abychom tu prozkoumali tajemné dílny pírody, studovali ony fantastické, promnlivé vodní výpary, které asto azur nebeský tak zdobí a jichž poznání dají se
—
:
i
* ^L'At'rori;iiiie~
vn
\>i:>.
** Paul Bert: „La piession barométrique, Reclierches de Physiologie experiinontile.
Paris 1880.-
*** Louis Tridon v „L^Véronaute" 1875.
191
Balón.
píšt bude nám
snad
bezpeným vodítkem
v
uritém pedpovídání po-
vtruosti?
dv
z výprav francouzských aronaiit pro meteovzduchoplavbu vbec dležitá pravidla, jimiž nám možno z obrazc oblaných souditi na prouiy vzdušné ve vyšších sférách. Za prvé vanou po každé, je-li obloha zahalena mrany neb kupami, ve výších vzdušné proudy, jež mají smr pímo opaný s vtry spodními, aneb kižují se s tmito v rzných úhlech, aneb jsou s nimi parallelní ale rzné rychlosti, pi emž, jak teplomr dosvduje, liší se od sebe teplotou. í Za dokonale istého neb jen osamlými asami pokrytého nebe vane ve všech výších vzduch týmž smrem; jenom výminen nalezeny dva proudy opaného smru ale téže teploty. Jiná pravidla stanovená Tissandierera, Fonvielleni, Flammarionem a ostatními proslulými badateli na základ etných plaveb vzduchem pipouštjí ješt muohé pochybnosti a nám nedovoluje místo, abjchomjimi se zabývali. Dotkneme se ješt jedné vci: Francouzm písluší zásluha, že poprvé nezvratn dotvrdili theorii, jíž díve Frauenhofer a jiní uenci objasovali nkteré zvláštní úkazy vzdušné, na p. tak zv. vedlejší slunce a veliké prstence kolem slunce a msíce, totiž theorii, že ve vyšších sférách vznáší se takové množství ledového jehlií, že jest je asto až i pouhým okem vidti v podob skvoucích blostuých as.
nyní vzešly
Již
rologii
i
—
tém
102
Vank:
Fiant.
O.
Na této cest z líeineše do Foutainebleau bylo jim pozorovati pád mnoha povtroii, kdežto plavba na poátku záí, již ídil Jules Godard, byla mén zajímavá ale za tetí plavby v listopadu pedsevzaté v balón „Davy" z Paíže, pozorována nevšední rozmanitost smru vzdušných proud. Aíironauti odpluli totiž vtrem západním když ponkud poduiknutá.
;
;
vystoupili,
vtrem severním o 700 m výše posléze u výše 1400 m velmi prudký
unášeni byli
severozápadní a celých 10 hodin byli vítr
;
s to
—
použitím vhodného
chopil se jich vítr jižuí.
smru vtru
—
Po
pistáti
na libovolném míst.
Velezajímavé pozorování uinil také dne 21. srpna 1876 M. Moret, s aeronautou Duruofem vznesl blízko prplavu LaManche-ského a podal o této výprav zprávu akademii. Moret vidl totiž shora dno moské do nejmenších podrobností tak jasn, že byl s to zhotoviti podrobný výkres podmoských skalisk, voda na míst tom (O mil od pevniny ve výši mysu Lévy) 60 až 80 hluboká jest. O tomto „Moretovu vidní" z poátku mnozí pochybovali, ale ono se kterýž se byl spolu
a
—
m
pozdji potvrdilo.
Také mimo Francii konány jsou
vdy
v tomto období tu a
tam
v
zájmu
plavby vzduchové.
r.
Tak 1875
—
v
ase
pomrn
na
p.
Americe peletl balón M. Williama Kinga cyklonem spojených obcí a King byl s to krátkém uiniti si poznámky pro meteorologii velev
—
jsa hnán
ás
dležité.
V Anglii
snažili
svtla zodiakalního
—
se s
—
uenci v r. 1875 77 stanoviti v balónu jakým výsledkem, není nám známo.
výši
V násleilujících rocích poutá na se pozornost zase nkolik vdeckých balónových výprav, jež podnikali francouzští uenci vtšinou na vlastní náklad a bez odborného arronauty. Tak vznesli se dne 29. záí 1877 brati Tissandierovi balónem pouze o 450 w^ obsahu, který Giffardovým pístrojem velmi brzy byl naplnn vodíkem. Zejména i)Ozoruhodným bylo pozorování, že mezi dvma úpln klidnými proudy vzduchu se valit
tém
mohutný proud jiným
smrem
se pohybující
Další plavby vykonali Tissandiéi
a dne 7. ervence
1878 jakož
i
s
W.
a jinou teplotu vykazující.
de Fonviellem dne 30.
ervna
bez Fonviellea dne 30. ervence 1879..
Výtenou observatoí pro fysikální a astronomická studia byl by býval obrovský Giffardv balón o 25.000 vi^ v Tuileriích mistrovské dílo ai-rostatické techniky. Jest litovati, že nebylo ho užito v as pro vdeckd výzkumy. Obnášelaf jeho stoupavost asi 25.000 Av/, tak že byl s to vyzvednouti 52 osoby až do výše 550 m. Vážil spolu se síovím a lunem 6050 k(f, kabel sám asi 2970 kij. Než brzy po svtové výstav v Paíži, odpoledne dne 16. srpna 1870, pišel na zmar, aniž vda mla z nho nejmenší prospch.*
—
Zajímavý pokus
Miropoix
uinili dne 1. íjna téhož roku (1879) aoronant^ a Jovis. Vystoupili totiž každý v jiném balón, které bylj
* Viz zevnibný jeho popis v Gaston Tissandier: a Vapeur de M. Henry Giffard. Paris 1878."
„Le Grand Ballon Captit
;
193
Balón.
vespolek spojeny 150 ;» dlouhým telegrafickým drátem. Pomocí Trouvé-ova pístroje byli s to po ujakou dobu potrvati u vespolné korrespondenci než brzy stal se pohyb aeroslat nerovnomrným, drát se velmi velice napnul, tak že musil býti peíznut. Není nám známo, zda podobný pokus byl opakován.
Také zasluhují zmínky experimenty Jobertovy a Brissonetovy malými balóny, jež opateny byly pístroji samoinn pomry ovzdušní kdy registrujícími a cedulkami, na nichž žádá se za odpov na otázky a kde balón klesnul, za jakých okolností a p. s
:
Rovnž stj zde projekt amerického generála Rugglessa z roku 1880, který chtl zavsiti na malé balóny dynamitové bomby, za doby vládnoucího sucha je vypouštti pomocí raketového náboje neb eletrickou jiskrou je vysoko nad zemí zapáliti a mocným otesením vzduchu spsobiti déšC, myšlénka to, která pes nkteré námitky není nikterakž ne-
—
smyslná.
Nemén zajímavým a Van Marums
pozoroval
záhadným
spolu
a po
nm
Mr.
jest úkaz, jejž v téže
Mascart
v paížské
dob
Sorbonn
Vypustili totiž malý a jenž upomíná na tak zv. „elektrický mlejnek". vodíkem naplnný balón, na nmž upevnno kus drátu váha drátu byla taková, že balón byl ponkud tžším, než-li vytlaené jím množství vzduchu a klesal; jakmile však drátem procházel elektrický proud, vznesl se po každé balón jakoby zbaven bemene. ;
jen málo výprav balónem v zájmu nad vrstvou mraen 20" R., nade druhou vyšší 25" a nade tetí 2700 m od zem vzdálenou 29", úkaz to neobyejný, jejž lze si vysvtliti snad odrazem tepelných sluneních paprsk o blostná oblaka.
Z roku 1881
—
vdy.
jest
Gauthier
nám zaznamenati
pozoroval
t.
r.
Dne 3. ervence t. r. v noci vystoupil u plynárny la Villette M. de Fonvielle s Malletem za úelem pozorování vlasatice, což se mu nad míru skvle vydailo, ježto u výši 1200 m bylo hvzdu, zejména její ohon mnohem zetelnji vidti a de Fonviellovi dopáno bylo Elektrická žárová 10 celé 2 hodiny klidn oddati se svým studiím. lampika, napájená dvma Pianté-ov}mi lánky, osvtlovala výborn za
—
noci jeho pístroje.
Roku 1881
vbec
za
své
užili
M. du
Hauel a M. Duté-Poitevin poprvé samoinn registrujícího tlakomru
dne 20. íjna
plavby
Tatinova a Richardova s výborným úspchem. Vzduchoplavci nalezli u výši 700 VI 2" R. tepla, v 1000 vi id'^ a souasn ubíralo se tchto dvé licstejn teplých
proud rzným smrem. mnohé výpravy M. du Hauel, jenž sM. Nap o lim Paíže balónem o 880 m^ obsahu vypluli a déle
Následujícího roku podniknuty jsou ve Francii velmi
úelm vdeckým. aDrzewickim z k
Byl to
tí hodin v íši oblak
se
optn
zdrželi.
Zpráva o prvé této cest oplývá nadšeným oblaného okeánu pi zapadajícím slunci. Na anemometr chvíli byl uvádn obasnými nárazy 1882 podailo se Fonvielle-ovi podruhé tehdy
líením
bájen
okraji lodice
krásného
pipevnný
vtru v pohyb. V íjnu kometu pózo-
objevivší se
•D
;
0. Frant.
Vank:
195
Balón.
ba stanoviti z lunu i úhel jejího vzestupu, kdežto Paíž v týž 4 týdny pozdji* zahalena byla po nkolik dní hustou mlhou. se proslýchalo, že hvzdárna paížská si zaopatí stálý upoutaný balón, aby mohla malými dle Jobertovy soustavy zaízenými balóny libovoln Myšlenka tato byla dobtá, poznati teplotu a vlhkosC vrchních vrstev. rovati,
—
as
než nebyla dosud provedena. Kdyby i jiné hvzdárny, zejména na vrších, opateny byly takovými balóny, zajisté že by meteorologie vtšími úspchy se
mohla vykázati než dosud.
Rok 1882 jíž
J.
skonil
ob
se
—
budiž
toho
žel!
—
novou
katastrofou,
Dne 10. listopadu vznesl se totiž captain Templer, M. Gardner a M. Walter PowelJ, len parlamentu padl v
život lidský.
aronautiky, balónem „Seladin"; než hrozící blízkost by prese silný S.S.V.-vítr co možná brzy pistáli opt k zemi, což se jim také k 5. hodin u Bridportu (Dorsetshire) podailo ale lun narazil o zem tak prudce, že Templer a Gardner s nho vypadli, kdežto balón náhle ulehený se samojediným Mr. Powellem stelhbit opt do výše se vznesl a na moe byl hnán. K tomu všemu petrhla se pi nárazu také šra vedoucí ku záklopce a Mr. Powell byl takto Na zemi ležící druhové zbaven posledního prostedku ku zachránní. jeho vidli, jak rukou jim kyne, poslední pozdrav zasýlá a pak rychle mizí u veerních mlhách. a náruživý pítel
moe pimla
Veškero diua"
a
je,
úsilí
a vypsání veliké penžité
odmny zvdti
osud „Sala-
lena parlamentu pro Malmesbury, zstalo marným.**
Jsout
práv, jak jsme už podotkli, v Anglii vzduchoplavby vezdy nebezpeny, zejména však za prudšího vtru a to tím více, není- li ped odjezdem postaráno o dostatené množství pítže a neuí-li vyzkoušena ventilaní
—
šra.
znalc jako na pravd vzorným a že kapitána J. Templera vedle Francouz Laussedata, Mangina, Rénarda a Delambrea lze ítati mezi autority v oboru aronauOkolnosti
p. de
tiky.
marn
se
zpedu urené
zných výších také -e
tím podivnjší,
víme-li ze zpráv
anglických vzduchoplavc bývá v
Mr. Templer vykonal na p. vícekrát
aeronauti
místo
ty jsou
Fonvielle-a, že materiál
pokoušeli, a 4
— 5 mil
skuten
v
to,
o co jiní zkušení a cviení
obyejnou charliérou odplouti na vzdálené a dovedným lavírováním v r-
totiž
dob naped
ustanovené na místo vyvolené
dostaviti.
Tak pistál na p. Mr. Templer z kišálového paláce (na jihu Lonnaped stanoveném asi 30km severn položeném Barnetu jindy v táboe u Aldershotu asi 60 km vzdáleném a na Z. J. Z. položeném. Ovšem pi manévi'ech tch byla ztráta plynu tak veliká, že nebylo by možno pomýšleti ješt na další cestu; jinak byla by však pokusy Templerovými dotvrzena domnnka Greenova, dle níž lze vždy nad ostrovy britskými dýna) v
;
—
* „KAeronaiite-', 1882, 230. seSit listopadový. ** Pineslo ovšem nkolik asopis zprávu, že prý byly nalezeny zbytky „Selíidina" v Sierra Pedrosa ve Španlích; ale zpráva ta objevila se býti bezdvodnoi;.
:
0. Frant.
196
5000
konstatovati do výše
tomu tak
i
Vank:
stop tré i*ziiých
proud
vzdušných.
— Zda
na pevnin evropské?
R. 1883. proslavil se balón uazv. „Horizont". Tento krásný aiirostat obsahu, z nejlepšího hedbáví dle nejnovjších vynález v oboru techniky zhotovený, pustil se poprvé v íš éteru v Paíži dne 11. bezna v noci, trpl však mnoho vzdušnými víry a snhovou vánicí, tak že do-
3600 w'
o
stoupil pouze výše 1500 m, naež dosti nebezpen u Aaravy pistál. Také za této plavby pozorovány v rzných výších proudy rzného smru a v nejteplejších z nich mohutné vrstvy kup neb mraen.
Ješto balón tento jest vskutku vzorem,
dovolíme
si
tuto udati
pomry
jeho váh
Obru lun
360 170 20 350
Kotvice Lano kotvové
45 120
Obal
Sí
Jiné lano, po
.
nmž
.
.
.
l-g „
„ „
„ „
kotvice
22 25
se spouští
Záklopka
Závs
5
lll7
„
„ „
k(].
Ku
povšechné váze této sluší ovšem pipoísti ješt váhu tí osob, první plavbu (M. de Dion, du Hauel a Duté-Poitevin), jakož Ti Swanovy lampy se silnou 1223 kg pítže, již vzali s sebou.
již i
vykonali
baterií v
—
lunu vyhovly všem požadavkm
;
rovnž osvdila
se
výborn
konstruovaná kotva v podob 5 m. dlouhých bran s desíti dvojitými zuby z mkkého ocele zavšená na lan o 10.000 kg pevnosti a v bhu svém regulovaná; záklopka sestávala ze dvou díl, z nichž prvního užilo se za plavby, druhého za pistání.*
Rénardova
zvlášt
Zatím zotavil se „Horizont" po prvém svém výletu a mohl nastouvýpravu novou. Opaten jsa u vrchní své ásti polokoulí z kalikotu, mezi niž a balón bylo lze ventilátorem napustiti vzduch a takto chrániti plyn v balón uzavený ped asto intensivními paprsky sluneními, vznesl se optn v noci z dne 29. na 30. ervence do výše. Než
—
piti
i
tato
plavba,
linski boue a
a
jíž
súastnili
seM.de Dion, Franchette, Rambiepro vdu valného úspchu, ješto déšt,
du Hauel, nemla
otáení balónu kolem své kolmé osy (ponvadž dle Hauela svisn pod balónem), uinily všeliké pesné pozorování fys, pístroji nemožným. Vítr, dole jihozápadní, u výši 1500 m jižní, odtrhnul za pistání deštm promoenou a asi 170 kg pitíženou polo-
lun
stálé
nevisel zcela
* Veliké množství novýcli konstrukcí i projekt sešlo se r. 1883 za aeronauv Trocadéru, jež trvala od 5. do IH. ervna. Tamže vystaveny t>yly samoinn registrující tlakomry od Mildé-ho; teplomry od Richard fréres, elektrické motory a osvtlovací ])ístroj<' od Trouvé-ho a p. tické výstavy
;
197
Balón.
naež
kulovitou pokrývku,
balón náhle nové stoupavosti nabyl a vzducho-
nebezpeí
plavce u veliké
uvedl.
vznesl se „Horizont" dne 27. srpna 1883 za mírného vtru, jenž u výši 900 vi zmnil se ve vítr západaí. Povšechná váha balónu spolu s lunem a tymi osobami obnášela tentokráte 1600 kg a pistáli Vzduchoplavci dostoupili výše 4000 incl. 600 kq pítže. uinivše mnohá šastn u Sondernachu v dálce 382 km od Paíže
Na novo
S. Z.
m
—
i
veledležitá studia o tvoení se oblak a
smru
vtru.'-'-
doby kapitán sadech Krestovského balón „Helios", asi o 1300 m^ obsahu a zaízený dle nejnovjších výzkum technických. Naplniv jej v dob nad míru krátké vodíkem z baterie vlastní soustavy, vznesl se dne 10. ervna o 9. hodin veerní ze sad a pistál spolu s námoníkem KrivoKrestovského do výše asi 3800 naši slovanská Rus, kdež té
1884 poutá pozornos
R.
Kostovi
dne
vystavil
ervna veejn
3.
v
m
šeinem na pomezí Finska.
Pro
vdu mnohem
významnjší byla však plavba dne 24. ervna
Naplování balónu dlo stoupavost
„Helia"
opaten padákem,
O
opt neobyejn
obnášela
fys.
16
pud
pístroji a posadou
t. r.
rychle v sadech Krestovského
pro osoby holuby.
a
pítž.
—
lun
s
20 miu. vzlétnul kap. Kostovi v prvodu Krivošeina za
hod.
9.
se
vtru. U mírné výši plul však balón vtrem jižním. Kdežto nad lesem Krestovského se balón nížil, tak že bylo teba obtovati pítž, jal se ihned prudce stoupati, jakmile les minul. U výši asi 1000 m o 9. hod. 25 miu. pustil Kostovi prvého holuba, aby oznámil hodinu svého odjezdu holub klesl sice kosmo dol a s rozepjatýma kídloma, ale jako bezživé tleso a teprve po chvíli ve výši znan menší teploty
20"
C. a J. Z.
;
byl
s
to
U
užiti
výši
svých
sil.
m
1000 Q'^
teplota klesla na
Kostovi
pozoroval
C.
;
balóu
plul
velmi
slabý
proud
smrem k Petrhofu
vzdušný,
a brzo octnul
nade pístavem galér Jsa ponkud tu uvolnil Kostovi padák. ku vodorovnému smru nachýlen klesal k zemi velmi klidn a pomalu v úhlu v pelu ureném. Loutku jako závaží k padáku zavšenou považovali mnozí za živou osobu. Z poátku pedhonil padák balón jen nepatrn, jakmile však octnul se u výši asi 300 m nad povrchem zemským, velmi znan, což kapitán Kostovi si vykládal tím, že u výši 300 in vanul vzduch mnohem prudeji než u výši 1000 m.
se
;
—
Jakmile padák opustil lun, poal ovšem balón na novo a rychle dospl o 9. hod. 35 min. do výše asi 2000 m (=: asi 2 versty). Teplota klesla na 2" C. Oba plavci vznášeli se nad pístavem; kdežto stoupati a
rozhled na
moe
byl zakalen
panoráma Petrohradu a jeho drály podobala se
pro
n
ó5 min.
píznivý pluli
mrany, okolí.
velikému kurníku. U výši 2000 m vanul od moe smrem na Krasnoje Selo, tak že o 9. hod. Vypustili druhého holuba, chtíce ponad pevninou.
pknému
vítr
opt
jevilo se jim velmi krásné a jasné
Monumentální stavba Izákovy kate-
* „UAeronaute", 1883, lednový
—
sešit.
O. Frant.
r.t,^
Vank:
Balón.
Holub klesal po nkolik vtein tém svisné znáti smr spodního vetru. pod balónem a teprve piblíživ se k zemi na vzdálenost asi 300 m nálile pedhonil balón, z ehož Kostovi soudil, že vítr pi povrchu zenié nejen se nestal mírnjším, nýbrž nepochybn ješt prudším. Pece však ustanovil si Kostovi pistáti na prostranné louce. Když pak otevel záklopku, vidl, jak balón žene se k lesu, kdež bylo nebezpeno s( stoupili. Zavel tedy opt záklopku a zbavil se ásti pítže, než balón klesal stále, dokud plul nad lesem. Teprve když les minul a balón opt nad loukou se vznášel, otevel Kostovi záklopku „Tu udal se pípad, jaký jsem ve své praxi dosud nezažil" vypravuje Kostovi sám „místo aby klesal, zdvihl se balón s otevenou záklopkou ze 1500' prudce do 5000' a pak snesl se teprve pomalu k zemi," kterýžto výjev si Kostovi zcela správn vysvtloval tím, že nad rolemi a luinami vyskytují se za dno vzestupné teplé proudy, kdežto nad lesy panují proudy sestupné.
—
:
;
Oba Kusové pistáli pak zcela bez úrazu mezi vesrácí Koporskoje Toilka o 10. hod. 40 min., u vzdálenosti 7 verst od Krasuoje Selo Klikatá plavba trvala celkem a asi 40 verst od sad Krestovského. I hodinu 10 minut. a
První holub, který doma oznámil odjezd, iiiletl níku o 9 hod 34 min., druhý však se už nevrátil.*
do svého
Z téhož roku (1884) jsou památné ješt plavby: Dne 19. kvtna potrval delší dobu Brissonet jun.
mranu
sršícím blesky a urazil za krupobití a
v
holub-
bouném
prudkého vichru za 28 min.
28 km.**
Brissonet sen.
dne
—
vzuesa se v Nogentuovofundlanský pes, jenž jej vyprovázel, ležel po celou cestu na dn lunu jako omámený a zotavil se teprve krátce ped pistáním. Holubi, již u výši 1600 m neradi jen se odhodlali k letu, klesli dol a rozepjali kídla teprve u výši 300 až 400 w, spouštjíce se v závitových arách k zemi.***
3ur-Marne
—
až do
pronikl
3000
výše
ni.
7.
srpna
Mladý
Na noc mezi 2. a 3. íjnem vykonali plavbu H. Hervé a L. Loir. Balón „National" byl ozáen dvma žárovými lampikami a opaten nejlepšími fys. pístroji. Vznesl se o 10. hod. 15 min. z plynárny v La cestující do Villette a odnesl Nmecka, kdež u Westheirau (v Bavoích) o 9. hod. 40 min. dop. pistáli. Urazili tedy v 11 hod. 25 min. 440 km. V rzné výši pozorováno optn dvé proud rzného smru. Spodní z nich pohyboval se dosti zvolna od J. J. Z. ku S. S. V. Vrchní až do výše 2000 ví jevil ve smru a nepestupoval výše 300 m. od Z. na V. rznou rychlost. Za pechodu z jedné této vzdušné vrstvy v druhou zachvl se a rozhoupal se nkolikrát balón a v lunu bylo cítiti
patrný
vítr.
f
* asopis „St.-retb.-ilerol, 188J, zo dno 27. orvna. ** „I/Aoronautc" 1884, 6. 7. *** „UAeronaute" 1884, . 11.
t .L'A("ronaiite" 1885,
.
4.
-o
Vank:
o. Fiaiit.
•_'()(>
V
1884 a 1885 bylo vbec jeu málo vykonáuo plaveb za Pozornos Vancie, ba celého vzdlaného a p. svta, byla obrácena ku zdailým pokusm ízení vzducholodi, jež konali
úely té
rocích
inetereologickými
brati Tissandierovi
doby
Tomuto podailo
geniální
i
Charles Rénard.
—
zejména ze sedmi plaveb ptkrát vrátiti se na místo odjezdu v Chalais-Meudonu a elektrickým motorem udliti svému balónu „La France" rychlost 6 6,50 vi v 1 vtein.* se
—
Dne 12. íjna 1885 odp. o 2. hod. vystoupil na rozkaz ruské vlády a u pítomnosti generála Boreskova z la Villette fotograf Weddl spolu L'Hostem v balón o 500 m^, plul pes Ménilmontant, s aerouautem Saint Mandé, Vinceunes a pistál o 4. hod. u Brie-Comte-Ilobert. Z více mžikových fotografií podailo se jim zejména zachytnouti s výše HOO ni velmi jasný obraz tvrze Vincenneské. ** Roku 1886 podniknuto opt poadí vdeckých pedevším zmínky plavba Eugéna Valésa
sluhuje
plaveb, z nichž za-
a F.
Berthiera.
Prudký S. V. vítr hnal je od Choisy-le-Roi, kdež vystoupili, smrem k Versaillu, mezi tím co se balón rychle vznesl a již za 30 vtein v mranech zmizel. Než brzy pozorovali vzduchoplavci, že plují v proudu smru opaného. Hlomoz velemsta pronikající skrze mraky mizel ponenáhlu a mlenlivá samota je objala u výši 1500 n,, až po hodin na novo zaslechli hlomoz jakéhosi msta. (Meauxu?). Klesajíce opt níže s výše 800 vi octli se opt v jiném proudu vzdušném, ale zem halí jim stále ješt šedá stna oblaná. Tu slyší hvízdání lokomotivy a zvonní tramwaye. „To jest zajisté Roueu!" „Nikoliv! snad Paíž!" A vskutku pistáli brzy na to šastn v Choisy-le-Roi, míst odjezdu, k nemalému
—
vlastnímu
i
obecenstva udivení!***
Nemén uenec otázku
P.
zajímavou jest plavba,
Marcillac
elektrinosti
W. Thomson,
spolu
vzduchu,
s
již
aiir.
o
Colladon, Mascart a
níž
podniknul dne 28. listopadu 1886 aby rozešil spornou
Capazzou, rzného
mínní
jsou
Palmieri,
j.
Opativše lun potebnými pístroji, jako elektroskopem (soustavy Bohnenbergerovy), vodorovným a vertikálním koUektorem, dvma vybíjei, tlakomrem i teplomrem, padákem Jobertovým jakož i dvma klecemi s poštovními holuby odpluli o 4. hodin 15 min. z Marsoillu balónem „Gabiros" a octli se brzy u výši 600 vi.
si
Aby za plavby uinná pozorování snáze mohl Podávám jej
Marcillac sešit v kolony rozdlený.
srovnávati, pipravil
tuto
ct.
—
tenástvu
:
* Ct. Tissandior: „I^es ballons dirigoablcs. Paris 1885." Fr. Vaiit-k; ^Plavba vzduchem". V Praze 1888; 84 !I0. jost jisto, že Rénard i pozdji nové konal poku.'
—
—
—
*** ^L'Aéronaute" 1880,
—A
.
12.
Balón.
201
balóuem o
se
Vank:
o. Frant.
•jo_>
7000
7.
hod. 40 m.
z
plynilniy I>a Vilette,
pronikli do výše až
11. hod. v král. belgickém lese u Freyre.
Balón Horla" ítal 1650 n/' v obsahu, zhotoven byl z bavlnné látky a lun opaten fys. pístroji nejlepších soustav. Dále opaten byl tymi baloa ])istáli
VI
o
,.la
naplnnými 1200
nety
kyslíku.
litry
Krátce ped odjezdem stanoven fysiologický stav Jovise a Malleta slavným M. Mareyera, lenem akademie vd. Nejprve zkoumán transmisním sfygmografem rytmus tepny; pak pneumografem rozšíení plic Výsledky byly: Tepna 95; rychlost a dynamometrem síla sval. dýchání 22; dynamometrický tlak 40, í]8 a 35 levou rukou a 38, 40 a 35 pravou rukou.
—
Balón na veer ped odjezdem zpola naplnný ponechán takto do následkem toho usadilo se v síoví a lanoví jakož i na balónu samém mnoho rosy; kteráž za odjezdu konala pak služby pítže. Tou mrou totiž, jakou stávaly se paprsky slunení iutensivujšími, odpaovala se rosa a odlehovala balónu, tak že plavci dostihli výše 4000 w, aniž pozbyli i jeu ásti pítže, již s sebou vezli. V sobotu dne 13. srpna o 4. hod. z jitra balón doplnn a o 7. hod. rána
;
tém
uvolnn.
O
40 min. shled;ili u výši 4800 m 6000 m a teplomr ukazoval
8. hod.
15 min.
teplotu
dostihli
—2"
3" C,
-j-
z
C;
v 9 hod.
ehož
patrno,
že teploty neubývá pravideln.
O u
6650
9. 77
hod. 45 min. pozorovali u 6600
—
3°.
m
-|-
konen
o 10. hod.
témž okamžiku pojala Malleta mdloba, ale Jovis kyslíkem k vdomí. Akoli slab, pál si pece vznésti
pivedl jej opt ješt výše. Vyhodili poslední pytel: mli
se
chvíli byla teplota
—'5° a
hod. 10 min. dostihli výše
7000 m.
Návrat: O 10. hod. 20 a obklopen hustými mraky. Klesají velmi rychle.
O
s
síla
zásvit blesku.
—
3".
—
V
—O
Oba jsou
té
10.
zdrávi;
sval.
min. u výši Cestovatelé
10. hod.
sebou 400 kg.
jasn Teplomr
plavci pozorovali
nesesláuly ani hlas jejich, ani
— 2°
1" a
V
5050 m. nemohou
24 min. jsou
již
Balón pokryt jíním dorozumti. na 4005 m; teplota
se spolu
jako u výši 3850 m. Oba plavci jsou velmi stísnni; Jovis nerozeznával pranieho kolem sebe. Mallet byl bez sebe. Ve 4 hodinách urazili asi 500 /«;?)?. Holubi, z nichž jeden vypuštn u výši 4000 ni, druhý pi poátku táž
sjezdu, nevrátili se.
Zprávy tyto dotvrdily kontrolní pístroje, jež paížská spolenost vzduchoplavecká jim zapeetné na cestu pidala.* Kovový tlakomr klesl na své minimum teplomr, který ukazoval pi odjezdu 16, 8" C. snížil se až na 5"; hygrometr pvodn na GQ'^ byl pozdji na 18" a posléze opt na 57". Plavbou Jovisovou dotvrzeny dívjší výzkumy a jest hlavn pozoruhodná živost proud vzdušných u znanjší výši. Kdežto u povrchu
—
* „Le Temps" 19. srpna 1687;
ze
„Allg.
;
dne 10. a 20. srpna 1887; „Progres de TEst-' ze dne Sportzeitung" 1887. c. 5tí. ze dne 28. srpn i 1887.
203
Balón.
zem
vládlo
než 100
tém
úplné
utiší,
ubhla „Horla" ve
výši v 1
hodin
více
JxV).
Dne 21. srpna 1887
kalendáe
(dle rusk.
luebník
9.
srpna) vznesl se také
Mendlejev
za 15 minut do aby pozoroval zatmní slunce. Celou hodinu ztrávil sám a sám v pusté výši; nevidl zemi a oddal se s klidem uence svým studiím, o jichž výsledku pak podal zevrubn zprávu fysiko-luební spolenosti. Pistál na rovinách u Kaljasinu. o 9. hod. 20 min. z rána, nespustiv ani kotvice. Rolník Igor Grigorjev uchopil se spuštného lana, pivázal je ku stromu a stáhl za pispní jiných lun k zemi. 7.
Klínu na Rusi
3500
výše
slavný
prof.
vi,
Z plaveb posléze, jež podniknuty byly rokr jjráv minulého (1888) úely vdeckými, jest zvlášt pamtihodnou a zasluhuje tudíž naší zmínky plavba Lecoqova. Týž vznesl se dne 5. ervna o 7. hodin 15. min. ráno v prvodu zkušeného aeronauty balónem o 700 m^ rychle do výše 600 m a plul smrem jihovýchodním. Slunce podobalo se kotoui za
do ervena rozžhavenému.
Brzy zpozoroval H. Lecoq, kterak úchvatnou
nmu mrano, které práv Slyšel hmní a brzy na to hnal
rychlostí blíží se se vytváeti.
k
ve chvíli odjezdu se balón
by jím pitahován, a provázen množstvím papírových
—
k
poalo
mranu
jako
odstižk, jež byl u výši 1100 m
—
aronauta z lunu vyhodil. V 7. hod. 40. min. nad Ile Siint-Louis vnikl balón do vodních par šedozelené barvy, tak že bylo vlené lano vidti sotva na nkolik metr hloubí. Celá masa ozaována obasnými blesky, po nichž vždy následovalo zahmní.
—
Balón toil
tém
se
ustavin
silný
vítr.
Balón zmítán
boue
povážliv. Brzo rozpoutala se
tomu chtli. Bylo prudce a lun kolísal se
aniž plavci
klesal a stoupal,
stále,
cítit
v plné své síle;
jas blesku v
ln
tohoto temného
mraku byl oslující, a kdykoli se zablesklo, lásledovala ihned hromová rána. Tón tchto hromových ran oznauje Locoq jakožto „suchý".
Jinak dailo se vzduchoplavcm dobe: bylo jim leda ponkud dusno. svtla nezeli nikde. Po chvílích pociovali vanutí jakéhosi teplého proudu, naež balón vždy jal se stoupati tak, že závsem vyprýšfující plyn se proudil až do lunu. V jednom pípad vznesl se balón náhle až do 1600 w. Tam burácela boue nejlítji a podobalo se, jakoby Eliášova
elektrické výboje
smovaly ku vrstv ješt
výše položené.
Odvážný Lecoq potrval se svým druhem v nebezpeném tomto mranu plných 25 minut a pistál pak za prudkého lijáku na dvoe luebné továrny Bardetovy ve Vaugirardu*. Vylíivše takto velmi strun význam, jejž má balón pro vdy pírodní, a podavše pehled hlavních výprav, jež v zájmu meteorologie, astronomie atd. podniknuty byly, máme za vhodné, dotknouti se ješt krátce otázek, jež rozešiti zb vá vzduchoplavbám píští doby.
Pedevším neznáme ješt zákon, teploty do výše, jakož
mínno. *
Nelze
„Kvue
tudíž
i
ídí klesání ili ubývání úbytem teploty jest podjistotou stanoviti ani výši zemské atmojimiž
hustoty vzduchu,
dosud
de raeronautiqne."
s
Piir.
se
jež
1888. sešit ervencový.
Jdi
Vank:
0. Frant.
séry, aui výši planety uebo komety nad obzorem, ješto refrakce svtla závislou jest na hustot prhlcduho ústedí, jímž prochází.
Co
týe
se
vlhkosti, podávají
nám
sice
uenci
francouzští a anglití
zbývá tedy jen ješt stanoviti, zdali ona pravidla také u nás na pevnin od moe více vzdálené.
data spolehlivá platí
Luebné ve všech
i
jistá;
složení vzduchu,
výších
totožné;
co se
týe
kyslíku
o množství kyseliny uhliité v
pibývá rostoucí výškou kyseliny uhliité; kyseliny
této
denní
ubývá a jest prý
výškou
a dusíku, jest zajisté
tomu rozcházejí se však domnnky rzných vrstvách ovzduší. Dle Saussurea
naproti
domnní však rzné dle doby
novjšího
dle
množství
její
roní.
1
prmrn
Luba
uí, že obsahuje každých 100 m^ vzduchu také milligram pavku, jehož pvodem jsou elektrické výboje; také tuto spornou otázku mže zodpovdíti jenom aronautika. Podobn jest jejím úkolem, aby vysvtlila vznik a povahu atmosférické ili vzdušné elektiny, již Volta, Pouillet a jiní fysikové odvozují z vypaování se vodstva, kdežto jiní rozhodn tomu odporují*; ani prof. L. Palmieri** v observatoi na Vesuvu neví si v té píin rady. 1,35
Rovnž výchvjm pozoruosC,
zmny
stelky
nebo dosud nevíme
ve všeliké
teba vnovati ješt další zemský magnetismus trvá beze
magnetické jist, zdali
výši.
smr
proudv vzdušného by proudy vzdušní vylíil s takou Tato pak otázka pesností, jako uril slavný Maury proudy moské. jest dležitá i pro aeronautiku samu. Kdož chtl by tvrditi, že nepodaí se nikdy lidskému duchu, zjistiti také v moi našeho ovzduší skutený njaký kruhobh se žilami a tepnami, s periodickými pítoky a proudy, a že vzduchová lo píštího vku nebude snad rovnž tak bezpen plouti, My aspoií nepochybujeme, že jak lun, který na vlnách reky ubíhá? atmosféra asto na jisté vrstvy bj'vá rozdlena, z nichž každá svým Dležitjším
jest však stanovení rychlosti a
Nemáme dosud
okcánu.
vlastním
i
muže,
zvláštním se bére
smrem
stoupaje a klesaje, píznivý vítr I
když prudká
který
sob
boue
hladinu
40
v
—
a že vzduchoplavec jako pták, který
dráhu
hledá,
moe
si
bude moci
byla rozvlnila,
stanoviti.
trvá toto
pece
úplném klidu nelze z toho souditi, že také rozvlnní okeánu vzdušného proniká jen do urité jakési výše, nad kterouž proudy odvným stejnomrným smrem se ubírají? I na tuto otázku oekáváme odpov od vdy aí-ronautické.
z
pravidla ve hloubi
?».
;
Že také astronomie bude míti užitek
z
astých plaveb vzduchových,
dokázali již Camille Flammarion a Winfrid de Fonvielle;
nadejde
snad
doba, kdy každá
hvzdárna bude míti k disposici balóny, kterých užívati bude ve chvílích, kdy obzor zahalen jest mlhami a mraky, k výzkumm velevzácným. Po mínní našem osvdily by se v pípadech takých nejlépe montgolfiéry,
jichž vytopení se
* Olbers, Siemens a ** ralmieri: „Die at
j. i
.
mže
státi
v
15-20.
uznávají na p. elektrický úin slunce. Elcktrizitát." Leipíig 1884.
minutách.
205
Balón.
mohla by pi tom vydatn pomáhati. Celý takový zl. a jízda sotva 10 zl. výlety balónem do nejvyšších sfér zkoumati Dále správnost výsledk, jichž jsme nabyli spektroskopem o vidmu a povaze hvzd v naší atmosfée, kouem, prachem a vodní parou peplnné,
Také mžiková
fotografie
1000 mohli bychom
balón nestál by ani
jakož
domnnky
pravdivost
i
!
prof.
S.
Langley-e
E.
o
modrém
slunci.*
Posléze daly by se uskuteniti dva zvláštní projekty použíti balónu a výpravám, na p. na severní tonu, do nitra ;
k
zempisným výzkumm
Afriky, nebo Austrálie atd. Již
1853 a
r.
pozdji
opatovány
byly expedice,** jichž
bylo nalézti stopy nešastné výpravy Franklinovy,
úelem
vtším potem malých
balón. Tyto vypouštny v domnlé blízkosti hledaných cestovatel a zvláštní mechanismus v nich umístný rozmetával obas na barevném papíre tištné depeše, jichž obsah ml sloužiti k jich upokojení. Ale všechno tehda marné: statení cestovatelé ::emeli r. 1847 hladem úsilí bylo a zimou, jak ovšem teprve r. 1856 bylo zjištno. Proto uinil verní
již
tonu vykonána
r.
1867.
Talii er pedlohu, aby
byla v balónech
1872 chtl za týmž úelem použiti 1800 7)1^ obsahu a vodíkem naplnného.
r.
V3'prava na se-
naplnných pavkem, kdežto aerostatu
s
trojitým
Sivl obalem
Dle pozdjšího projevu Sivevšak býti montgolfiéra o 3000 m^ obsahu, neboC balón takový mže si vyhledati píznivé proudy vzdušní, aniž mu ubývá stoupavosti také snesl by snáze zimu arktických území obnášející 30" C. a více, než-li charliéra, jejíž pakostovaný obal by v takoaž vém chladu nadmíru stuhl a zkehl. Naopak obal Sivelovy projektované moutgolfiéry vylepený uvnit staniolem (1 m^ r= 10 gr.) a vážící spolu se sítí 150 kg byl by stále ohíván zvláštním, 50 kg tžkým, v lunu samém umístným apai-átem, majícím 120 kg váhy. Jako paliva užiti chtl Sivl uhlí, jehož tepelnou hodnotu pro 1 kg vypoítal na 1500 kalorií, ježto 1 kg uhlí dává 250 vi^ horkého vzduchu, páry a plynu; kdežto petrolej by ovšem pi stejné váze jevil dvojnásobnou hodnotu;*** ale Sivl domníval se, že v nehostinných krajinách toníkových snáze lze zásobiti se uhlím než petrolejem. Nemén promyšlená jest pedloha Dra. C. Meissela v Kielu v. 1880, dle níž mlo se spojiti u vzdálenosti asi 6 vi spoleným lanovím dvé balón. Vrchní charliéra 75 7n vysoká a 1 Okát vtšího obsahu (74.000 vi^) mla udržovati spodní petrolejem vytápnou montlova (1874.)
to
;
—
golfiéru.
naplnna jen ásten plynem, ale byla by možno obsah její doplniti pavkem, jenž ve
Charliéra byla by
tak zaízena,
lunu
mla
že by bylo
Klesání a stoupání této roziéry dlo by se elektrickým pístrojem, jímž by se pítok petroleje dle poteby ídil a kterýž by po pípad udržoval oba balóny v jedné a téže výši. cestou by se vyrábl.
samoinn
Dvma
taftetovými rourami, které by splývaly
s
horního balónu až do lunu,
* „Nature" XXXII a elánek prof. Seydlera ve „Kvtech" 1883. ** Stály 15 milión marek. *** 1 kg petroleje vyvíjí totiž 450 m-' horkého vzduchu atd. 14
.
0. Frant. Vanék:
206
bylo by lze nejenom poznati napjetí plynu v charliére, nýbrž doplovati její obsah pavkovým plynem. Aby se porušila rovnováha obou balón, nebylo by teba, než oháti v mongolfiée vzduch o 8 •12°. Z roku 1882. pochází projekt anglického kapitána John a P.
i
—
Ch
e y n e
-
a
Tré velikých, rámovím balón každý o 9.753
vespolek spojených a vodíkem naphieuvch a stoupavosti 1 tuny, dohromady tedy ze zálivu sv. Patricka, v nmž kapitán Nares r. 1876. 3 tun pezimoval a kdež nalezl veliké ložisko uhlí, vyplouti a prodlením 18 až 24 hodin za píznivého vtru uraziti onch 496 angl. mil až k severní ton. Každý balón byl by opaten sanmi, lodicí a potravinami na 21 dní pi tom setrvával by ve stálém telegrafickém spojení s hlavními
— — mlo
m^
;
stanicemi.
Stjtež tu ísla váh 7
:
osob
eskimátí
psi
zavazadla a zásoby na 21 duí
.
.
444 226 465
kíj „ „
balóny, sítoví, lodice, san, stánky,
kožichy, obleky, pístroje, zbran, voda, gasometr, potraviny a
úhrnem
pítž 1909 .
.
.
„
3044 kg
Denní úbyt na váze obnášel by
asi
i
okrouhlým íslem 3 tny.
18 kg.
Dle kapitána Cheyne-a, který již ped tím astji navštívil severní ledová moe, vane prý v msíci ei-vnu trvale jižní vítr; tímto byly liy tedy balóny hnány k severní ton, kdežto zpátení cesta, kdyby nebylo píznivého vtru neb kdyby balóny staly se nepotebnými, by se nastoupila
sanmi.
Obtížná zpátení cesta, nejisté vtry v polárních moích a obrovské jichž by takový podnik vyžadoval byly zajisté píinou, že dosud žádná vláda této myšlénky se nechopila, po našem mínní jediné
—
výlohy,
a
vzduchem bude
marn
až dosud
—
lze provésti to,
se zanášel
a
ím od asu Alžbty Anglické ducli lidský na tak mnoho již penz a život bylo
obtováno.* Jak hrav a snadn peletla by vzducholo území, jinak nepístupná! Jindy tak záhubné obrovské ledovce poskytovaly by velikolepé panoráma a všechna tajemství i všechny divy arktického svta ol)jevily by se zrakm odvážných aiironaut! Pomysleme si jen nádheni severní záe nad tmito ledovými paláci pi dálném obzoru, jaký 1/e pehlednouti s výše 1000 ví. Ve lunu hermeticky uzaveném a ovíni rounem povleeném udržovala by se pimená teplota, spalování palv vzduchu s vodíkem lze výpotem uriti, tak že i kdyby venku klo-' teplomr až na 35** pod nulu, ve lunu pece by se mohla páiti tei)lo'.ii na více než na -|-6". Veliký koráb transportoval by obal balónu, posádku i ku píprav vodíku potebné množství železných pilin a kyseliny
* Z víech smrtflník pronikl nejdále na Ure Severoamerian IIull dne 3 záí 1871. •
sever,
totiž
až
n» 82"
IG' severní
Balón.
207
ku 80" sev. šíky. Tam naplnil by se balón a výprava by poala. Bylo by odtamtud až ku ton probhnouti asi 300 zem. mil, ješto by dráha balónu nebyla pímá. Pi prmrné rychlosti vtru asi 3 m v 1 vtein, vykonalo by se denn asi 228 km. tak že by za píznivých okolností cesta na severní tonu a zpt trvala nanejvýše 20 dní. Ješto pak dle souhlasných zpráv na severní ton panuje za obou arktických letních msíc, ervence a srpna, teplota 1 až -\-l^ za úplného a nepetržitého bezvtí, bylo by možno užíti iditelného balónu, který dovedeme už nyní pohánti rychlostí více než 6 m y 1 vtein. Všechna opatení elila by tedy hlavn k tomu, aby plyn bylo možno v balónu udržeti co možná nejdéle, což by se snadno dalo realisovati gasometrem, jímž by se nahodilá ztráta plynu nahrazovala. Mírný stupe teploty v letních msících, kdy slunce na severní ton stále jest na obzoru a noní jízdy neteba se báti, psobila by pi tom jenom pízniv. BýváC rozpínání plynu uvnit balónu mnohdy tak znané, že balón za úinu 1000 m. intensivních paprsk sluneních vystupuje z nenadání o 800 Pi návratu zakotvil by se balón v kterékoliv obydlené krajin. Konen jest se nám zmíniti o myšlénce peletti balónem atlantický oceán: Již z r. 1786. zachoval se nám dopis Benjamína Franklina, v nmž dtkliv zrází od takového úmyslu jednoho mladého Angliana, kterýž byl pln dvry zaslal velikému tomuto muži svj projekt k posousírové až asi
—
—
—
zení.
— —
—
Na novo uinil totéž podání r. 1843. americký aéronauta John Wise, který vykonav šastn mnoho plaveb vzduchem, posléze ku pesvdení dospl, že ve vrchních vrstvách vzdušných nad atlantickým oceánem tém po celý rok vane proud na východ. I chtl za úelem
—
do Evropy sestrojiti aérostat 30 m v prmru se lunem pro 3 osoby, jenž by se v nejhorším pipad dal odepnouti a promniti v ochrannou lodici. Než Wiseova žádost, již zaslal kongressu, aby mu tento na výpravu, již zamýšlel vykonati prodlením 3 dní, povolil úvr 15.000 dolar, byla pochována v aktech komitétu pro záležitosti námoní zda-li pro vždy, kdož mže vdti? Vždy vytasil se r. 1883. 8 týmž projektem opt generál Beck v New-Yorku, jež vydal veejné prohlášení, že hodlá vykonati vzduchoplavbu do Evropy v montgolíiée vlastní soustavy. Jeho montgolfiéra mla se totiž vytápti velikou petrolejovou lampou, jež prý by za celou dobu cesty vzduchem nespotebovala více než 20 gallon (zz: asi 95 litr) tohoto oleje. Vznesa se za prudkého od západu vanoucího vtru, pistál prý by dle svého odhadu nejdéle za 3 4 dny nkde ve Španlích, ve Francii nebo v Anglii. Také roku následujícího (1884.) pronikla k nám z Ameriky zvs, že jakýsi Mr. Fast v Germantownu (Pensylvánie) chce si uiniti 30 m dlouhým a 12 m vysokým iditelným balónem výlet do Evropy. Patentovaný tento balón o 8650 m^ obsahu byl prý by jen 125 kg tžký a jevil prý by, jsa vytápn petrolejem, stoupavost 725 kg. Touto vzducholodí, jež by hnána byla reakcí horkého vzduchu, proudícího se ze tí velikých ventil na zádi balónu umístných, urazil prý by v 1 hodin 100 120 anglických mil. Stailo by prý 50 gallon oleje. Doetli jsme výpravy
z
Ameriky
—
—
—
—
14*
zos
o.
se sice ješt,
výše
—
ale
Franl.
\';mi'-k
že zkoušen prý za lim
—
„the rest
is
;
Jialnii.
úelem model
silence".
—
o O
m
délky a 2, 7 in
Dle nejnovjších zpráv z Paíže hotoví známý aer. Jovis balón „UAtlantique" o 25.000 m^ obsahu a 2.000 kg váhy, jímž chce se letos vydati na cestu do Ameriky, lunu lze v pípad nehody použíti jako lodi a jest rozdlen ve dv kabiny. Vaení má se díti pomocí ochranných lamp Davy-ových. Plavby suastniti hodlá se také Mallet, spisovatel Pavel Arene, mst. stavitel Charpentier a jeden námoník.
Sloup Vcndómsky
s
]itiu-í
perspektivy.
O
Fr. Faktor:
209
bakteriích.
bakteriích.
O
Napsal Pr. Faktor. (Pokraování.)
,ak poknsy dokázáno, vydrží
mnohé
bakterie velmi nízkou (víc
než 100°) temperaturu. Stupe 45 však naznauje hranici O teplot nad 50 až 60*^ lze na omezující vývoj bakterií. jisto tvrditi, že nií všechen život mikroorganism. Dležité jest vyšetení, pi které teplot se tvoí spory a kdy se netvoí a pak jaká temperatura staí, aby spory
usmrceny byly.
Ku
stanovení teploty,
pi
níž spory zanikají,
dávají se
zkoumavky se sterilisovanou tekutinou do vodní lázue, jež se zahívá a potom od bodu varu k teplot nižší zase ochlazuje. Pi tom se pozoruje, nastává-Ii zakalení tekutiny nebo ne, z kteréhož posledního pípadu souditi lze
na usmrcení spor.
žíti.
toku
K
docílení vtší jistoty smíchá se tekutina s gela-
zhotoví se plotny a pak se dá rozhodnouti,
tinou,
Pro teplotu vyšší než 100" C. užívá se
bu
zda-li spory
lázn
pestaly
olejové nebo roz-
soli.
psobí škodliv na
bakterie i spory. Má-li se jeho do tekutiny, v níž suspendovány jsou bakterie nebo baktei'ie se sporami, hedvábné nebo sklenné nitky, které po impregnaci se suší. Po vysušení nechají se viseti v sušárn za rzné teploty a pozoruje se, zda-li nastává ve vývoji bakterií opoždní, seslabení nebo stalo-li se již zniení. Podobn jako suché horko i nkteré plyny zhoubn na mikroorganismy psobí.
Suché horko
úinek
vloží se
stanoviti,
Zmnou
mnohdy
výživiny lze
zaraziti
vývoj
mikroorganism
a jich
schopnost látky rozkládati, barviva tvoiti a p. Úpln pak vývoj bakterií zaniká spotebou výživné látky, zmenšením množství vody a hlavn pak
rznými chemickými písadami, které ovšem psobí nestejn na rozliné druhy bakterií. Úinek slouenin na bakterie se uruje tak, že do výživné tekutiny, k níž pidána látka, jež se má zkoumati, se vnoí Pozoruje se pak nejen konse musí nitka máeti, aby usmrcení bakterií nastalo. Macerovaná ni se penese pichem do gelatiny, aneb se vloží do roztopené gelatiny, která se promíchá a na plotnu vyleje a potom se urí, zda-li vývoj úpln pestal. Vývoj bakterií zamezují siln zedné roztoky sublimatu, minerálních kyselin, chlorového vápna atd. Užije-li se uvedených slouenin ve vtší koncentraci, zpsobí se jimi usmrcení bakterií. Spory však vzdorují zlioubným tm úinkm mnohem lépe. nitky
napojené
centrace
Úinkuj e-li teplotou
bakteriemi
roztoku,
po
kteristický
se
delší
zpsob
nezpsobují.
ale
i
nebo
doba,
sporami.
jak
dlouho
na bakterie roztoky urité koncentrace,
dobu,
stává se
rozkladu,
pi nkterých
jejž jinak
Bacillus butyricus na
druzích,
aneb jistou
že tyto chara-
vždy provádjí, v tomto pípad 7 hodin pi teplot
p. zahíván po
210
Fr. Faktor:
84" aueb 5 liodin za temperatury 90° nerozkládal píslušnou sloueninu, akoliv se ile rozmnožoval. Svtla, jak se zdá, bakterie ku svému vývoji nepotebují. Pohybováním tekutiny s bakteriemi dociluje se však pokaždé rychlejšího rozmnožování.
rozšíeny jsou
Bakterie zemi,
na
pedmtech,
všude
kolem
jimiž pracujeme,
nás
ve
vzduchu,
ve
vod,
potrav, které požíváme, na obleku, v obsahu stevním, v ústech, na látkách rozkladu schopných atd. Pouze ve zdravých a neporušených orgánech lovka i zvíat se nenav
v
lézají.
Podle toho, žijí-li bakterie na mrtvých látkách aneb uvnit orgazvíat a lovka, rozdlujeme je na bakterie saprofytní a parasitní. Avšak pesné hranice mezi nimi není, neboC asto mohou nkteré druhy žíti parasiticky a potom opt saproliticky a zase naopak. Podle toho slují pak takové bakterie fakultativn parasitickými anebo fakultativn
nism
saproíitickými.
O zkoumání
a barvení bakterií.
Jen málo kdy zkoumají se roztoky aneb látky na bakterie pímo že se dá kapka tekutiny na sklíko a po piklopení štítkem se pozoruje. Obyejn se musí bakterie zbarviti, aby jejich struktura zetelnji vystoupila. Jde-li o zkoumání tekutiny s bakteriemi, penášíme sterilisovaným platinovým drátkem, v ouško zahnutým, kapku této tekutiny na štítek, kdež se po pípad ješt vodou zedí a drátkem rozete. Potom se štítek nad plamenem plynovým nebo lihov)'m vysuší. Na to pidá se na vysušený štítek kapka barviva, jež se také po celé jeho ploše rozproste a njakou dobu psobiti nechá. Je-li potebí déle dá se do hodinového sklíka barvivo, do kterého (*/4 hodiny) barviti, se položí štítek, ku zbarvení. Pak se na sklíko, jež se klade na stolek mikroskopický, penese kapka vody sterilisované a na tu se položí štítek obarvený. Na stranách štítku se vyssaje pijavým papírem nadbytek barevné tekutiny a tak i)ipravený preparát se mikroskopem zkouší. Pro vtší druhy bakterií staí suché systémy, avšak jemnjší druhy vyžadují] tím
zpsobem,
i
systém
K
])ouorných.
fuchsin, metjiová metylová zele, metylenová mod, cyanin, safranin, magdala, vesuvin, violet gentianová, z kterých slouenin se pipravují roztoky vodnaté, alkoholové, alkalické nebo glycerinové. Nejastji užívá se fuchsinu rozpuštného v alkoholu, kterýžto roztok se pak zedí vodou v pomru 1 5. Z violeti gentianové pipraví se l^o vodnatý roztok. Alkalický roztok metylenové modi obdrží se, když alkoholový koncentrovaný roztok modi zedíme 200 cn<' vody a 2 4 kapkami 10"/o hydrátu draselnatého. Alej tato sms musí se vždy prodlením týdne obnovovati, ana ztrácí na mohutnosti barvící a proto není radno jí mnoho míti v zásob. Spory nepijímají barvivo bez zvláštní pedpravy. Membrána spórl nedovoluje barvivu vniknouti dovnit. Má-li se spora zbarviti, vloží sej
barvení bakterií slouží barviva anilinová jako
violeCy
:
i
—
o štítek
natený tekutinou,
obsahující spory a bacilly, do horkého (80
teplého) nasyceného vodního roztoku fuchsinu;
(V4
—
jestli-že
—
90''
byly spory déle
úinku barviva vystaveny, jsou proniknuty erveným bar) odbarvení ostatních ástí (bacill) vloží se štítek do roztoku
hod
1
vivem.
211
bakteriích.
K
kyseliny solné a slabého alkoholu, kterj^m se barvivo vymyje, takže pouze
spory zbarveny zstanou. Bacilly pak na to lze zbarviti alkoholickým roztokem metylenové modi, která jim udlí modré zabarvení. Buchner odporuuje, aby se ped barvením spor usmrtila jejich membrána. On suší suchý preparát v sušárn pi teplot 210'^ aneb nkolikráte plamenem protáhne, aneb psobí na koncentrovanou jej kyselinou sírovou nebo silným louhem draselnatým, naež snadno zbarví se spory
K
modí poznání
metylenovou.
rzných
stadií
vývoje
nkterého
ist vypstovaného
druhu bakterií a jeho schopnosti pohybu slouží visutá kapka. Sklíko, jež dává se na stolek pod objektiv mikroskopu, jest ve stedu vyhloubeno. Nad prohlubinu položí se štítek, na který se dá kapka výživné tekutiny, jež se pak infikuje kulturou bakterií, nabranou platinovým drátkem. Aby vzduch do jamky pístupu neml a aby se též zabránilo rychlému odpaování tekutiny, potáhne se okraj štítku roztopeným parafínem, nebo voskem aneb vaselinem a sklíko takto pipravené dá se do thermostatu. Vývoj
potom stopovati. nkterých bakterií jest potebí pístupu vzduchu a pro ten pípad sestrojil Prazmowski sklíka taková, že mezi sklíkem a štítkem zstává malá prostora, jež udržuje kommunikaci se vzduchem. Ku zhotovení stálých preparát mikroskopických slouží kanadský balsám. Na sklíko dá se kapka tohoto balsámu a na ni položí se štítek bakterií lze
K
vývoji
nesoucí zbarvené bakterie.
Methody umlého pstování. Kultivováním bakterií zanášel se nejdív Pasteur pi pracích spadav obor kvašení. Ku pstování bral tekutinu podobného složení, v jakéž byl ty ony mikroorganismy nalezl. Do pipravené tekutiny pak penesl pranepatrnou organism, jež dále chtl studovati. Takové penášení mikroorganism nazváno okováním. Velmi asto použil pi pokusech bouillonu a pi tom pozoroval zmnu tekutiny, jež se zakalila, nebo se utvoila na povrchu pokožka anebo se uložila na dn
jících
ás
bu
ssedlina.
Byl-li kapkou, jíž k okování se použilo, istý druh nkteré bakterie penesen, vyšla z toho istá kultura. Avšak jestliže byly v kapce dva rzné druhy bakterií, vyvinul se díve ten druh, který našel výhodné podmínky životní a pak teprve objevil se druh následující. Z toho tedy viduo, že se i pi nejvtší istot a opatrnosti snadno pihoditi mohlo, že vyšel druh jiný, než byl oekáván. Pedpis jednajících o složení tekutých výživných látek jest nkolik. Tak zvaná Pasteurova tekutina obsahuje vinan amonatý (1 d.), kandisový cukr (10 d.), popel z kvasnic (1 d.), což vše se vpraví do vody (100 d.).
— 212
Fv.
Faktor:
Nageli pak sestrojil stupnici slouenin,
ku pstování
Tak bére
které rozpuštny
ve
vod
slouží
nho
pepton a cukr, leucin a cukr, vinan amonat}' nebo salmiuk a cukr, bílkoviny leucin, jantaran nebo vinnu araonatý, asparagin, octan anionatý. Vedle látek dusíkatých a uhlíkatých dlužno ješt pidati k tekutin minerální souásti a to stední fosforenan draselnatý (0-l"'o), siran horenatý (0-02'7o) a chlorid vápenatý (0*01 ", slab alkalicky nebo neutráln. Tekutina výživná má reagovati bakterií.
se dle
:
i.
bu
Ped
upotebením
—
bank,
Sklenné nádoby
2 hodiny.
do parního kotle, anebo se po a malých
které se pak
filtraci
ped
pak
ješt sterilisuje, obsahem se dnii hned rozdlí tekutina do zkoumaví
se tekutina filtrací istí a
což trvá dle množství 1
se s
Ic
infekcí bakteriemi musí sterilisovati.
Nejjednodušší pístroj ke sterilisování jest skí plechová s dvojitými stnami, mezi nimiž proudí voda, která se spodem ohívá. Aby se zamezilo sálání tepla, pokryta jest zevnjší stna skín plotnami plstnými nebo asbestovými.
Ke sterilisování lze použiti též pístroje podoby válcovité ze zinkového plechu, obaleného plstnou stnou. Na dno válce naleje se voda, jež se pivede ve var a nad hladinou vodní pak umístnn jest rošt, na který se kladou nádoby ku sterilisování urené. Celek piklopí se víkem, které též plstným povlakem jest opateno. Jak Pasteur zkoumal a pstoval bakterie, jež kvašení psobí, tak poínal si Klebs s bakteriemi pathogeuními. Pokrok v pstování istých kultur bakterií uinn fixováním mikroorganism, k emuž použito sklenných komrek Keckliugíiausenovýeli. Komrka Recklinghausenova skládá se z roury rozšíené uprosted v plochou komrku obvodu kruhovitého. V komrce zadržela se zokovaná tekutina, jíž pidáno gelatiuy, aby se hustší stala a zárove stuhla, naež se zl*ytená tekutina oJtéci nechala. Po nkolikadenním stání v ohíváme pozorovaly se utvoené kolonie pod mikroskopem. asi
též
Pouze s jedním mikroorganismem pracovati a ten studovati navrhl Dle nho se má každý vývoje schopný zárodek isolovati a oddlený ve vývoji stopovati. Brefeld zapoal v tom smru pracovati s plísnmi a Lister pak odporuil tutéž cestu ke zkoumání bakterií, jelikož se mu podailo kyselé mléko tak zediti, že jedna kapka pouze jediný
Brefeld.
zárodek obsahovala.
Uvedený zpsob zkoumání
bakterií pojmenoval Fitz principem jedno-
bunné kultury. Zpsob ten provádí se uismy zedna byla sterilisovanou vodou, cm^ nebo
tak,
že tekutina
s
mikroortíi-
tak že dle pibližného
výpotu
kapka jediný zárodek obsahovala. Volumová jednicc s domnlým jediným zárodkem vnesena do výživné tekutiny, kdež se vyvinula ze zárodku kolonie pouhému oku viditelmi. uritá jednotka ku p.
1
pd
1
Vedle tekutých výživných záhy též pevné pdy výživné záviku pstování bakterií, naež poukázal Schroter upotebiv brambor s velmi dobrým prospchem ke kultivování pigmentních bakterií. Brambory, mají-li sloužiti ku pstování bakterií, oistí se kartáem Na to za pítoku vody a zbaví se výbžk i vtších prohlubin nožem. který úinkuje antivloží se asi hodinu do 1 2'^Iq roztoku sublimatu,
dny
—
:
o
213
bakteriích.
septicky a znií všechny ješt na bramborách zbylé zárodky. Sterilisované 1 hodinu. brambory uvaí se v páe, což trvá dle jich velikosti '/^
—
takto
Ped
úplným vychladnutím se vloží do vlhké komory, což jsou sklenné mísy patiným poklopem opatené. Mísa i poklop na vnitní stran parou aneb se vymyjou sublimatem a vyloží papírem sterilisovaným
bu
sublimatem.
Uvaené brambory
se
pak rozkrájejí nožem vypáleným v
ohni.
Roz-
do vlhké komory plochou vzhru a na tuto se pak platinovým drátkem, který byl vyžíhán, nanášejí mikroorganismy z kultur již pedem jinou cestou získaných. Zokované brambory pijdou krájené brambory
se
vloží
potom do thermostatu Výhodu mají brambory ped tekutými výživinami tu, jednotlivé druhy bakterií osamle vyvinovati mohou a že
okem znatelný jsou rzné
kolonie,
že již
se
zde
pouhým
kdežto za použití tekutých látek vý-
živných vše dohromady promícháno jest.
Krom celých brambor používá se též ku pstování bakterií bramborové kaše, nebo kaše rýžové, mouné, k nimž pidává se cukr, pepton, bouillon a p.
brambor vadila nkdy, že nebylo lze pímo pozoropomocí mikroskopu. Nedostatku tomu odpomohl Robert Koch, který pipravil pevné a prsvitné výživné pdy pro pstování bakterií, jež se obdrží, když se pidá k výživným tekutinám gelatina neb agar, jež po stuhnutí v pevný substrát pecházejí. Výživná gelatina pro úely bakteriologické pipravuje se takto dobrého, tuku prostého masa hovzího se jemn rozseká, poleje Y2 1 / destilované vody a po tíhodinném vaení v parním kotli se filtruje a odmí. Na to se pidá podle množství k bouillonu 80 100 gigelatiny (8 lO^i^^)^ 10
Xeprsvitnos
vati
kultury
bakterií
%
—
Zkoumavky a baiiky, kterých se užívá, istí se kyselinou solnou, naež se vypláchnou destilovanou vodou a pak se vysuší. Po vysušení se ucpou dobe piléhající zátkou bavlnnou a potom se vypalují 1 2 hod. v sušárn pi teplot lóO''. Tak sterilisovaných nádob se teprv mže
—
upotebiti.
Do zkoumavek rozdlená vždy 5
— 10
minut
sterilisuje
v
gelatina se po ti po sobe následující dni
páe.
(Dokonení.)
Jos. v.
i'14
Fri:
GriUparzer. Povahopisná a dramatická studie Jos. V.
Frie.
II.
Dramata
z látek klasických. dovedl Grillparzer, erpaje
íky usilovným klasickým studiím
svých nejdokonalejších dramatických prací, z nichž „Sappho" jest nejpropracovanjší trilogie „Zlaté rouno" v druhé a takka bez vady Her o pak, ili ásti nejoriginálnjší a nejúinnjší,
z bájí
eckých, vytvoiti
trojici
—
—
„Vlny moské a milostné" („Des Meeres und der LiebeAVellen") dle snahy básníkovy nejumlejší, jen že úinek zstal daleko za ideálem.
modernjšího názoru nemusí
Dle našeho vati,
že
snažil se
pídechem
silným
dosti
se
nám
romantického
živlu
již
básník omlou-
a sentimentálního
vkusu svého obecenstva klasické tyto látky piblížiti a postavy
své uiniti sympatitjšími naší vnímavosti.
Prosycen od nejútlejší mladosti helleuskou poesií, improvisoval Grillsvou Sappho na cizí návod jsa 26 rok stár a dokonil ji totiž libretto a naznail v krátkých tech nedlícli. Kdosi žádal na mu onu eckou básníku jakožto látku ku zpvohe nejvhodnjší. Grillparzer odmítl tuto nabídku, jež zdála se mu malichernou, avšak pemýšleje o viiadném tom pedmtu na osamlé procházce Prátrem, vrátil se dom s hotovým dramatem, již v duchu srovnaným. Zejména první akt parzer
nm
vrhl hned na to na papír
bez
jakýchkoli
korrektur,
nejpíznivjších nepoteboval ustati, dokud nebyla ve zvuných rytmech dokonena.
Svého
asu
rové-Malé o niž
ocítila se
pro
v této
postaral
se
i
ni
na našem repertoiru. jako stvoené úloze,
Pulda, utkvly
Nebude nám
celá
mnohým
asi
a
pi
okolnostech
ptiaktová
Výkon i
na
pí.
truchlohra
Sklená-
celá výprava kusu,,
dlouhá
léta v živéj
teba toto drama ve všech zajímavých podrobnostech stopovati. Budef i neodborníkm s dostatek známo. Kritika] prohlásila tragedii „Sappho" skorém jednomysln za práci vzornou. BylC s ní Grillparzer hlavn v tom šasten, že dovednými obraty a lahodl)amti.
nou
rhetorikou
svého
úskalím, vzrostlým
z
tudíž
vzletného
látky samé,
verše
tak
proplul
choulostivým ponkud rádo zapomíná, že
že obecenstvo
zárove bží o znázornní poslední milosti ženy v tom oboru všepro ni dosti zanístrann zkušené a to již vaduoucí, jež bujarého, ceného mladíka, po první illusi nadlouho pec upoutati nemže. Dokud stárnoucí Sofie Schroedrová, nedoji ve Vídni hrála povážliv již úinku, jako pozdji, když byl Laube titulní] cílila tragedie nikdy toho úlohu, proti vnitní pravd, svil mladé milovnici. Tím bylo vlastuí,] tu
a
a
!
215
Grillparzer.
hrozivé úskalí
mohl
se tím
vdné
jinak
bezpenji
svj
kteráž nahlédnuvši omyl nesluší sestupovati se své
zíká
této látky
jakoby kouzlem odstranno a divák
(že
se totiž
bohorovné a nesmrtelné
žen
výše v nížiny smrtelných jen rozkoší a vášní),
své lásky k Phaouu, beztoho píliš záhy
se
])vkyn,
obdivovati velkomyslné resignaci slavné
zpronevilému, odpouští
ho byla bezdky pvabem své nevinvrhne se s olympickým vncem ua hlav
a žehná své otrokyni Melitt, jež nosti
k
sob
naež
pivábila,
a zlatou lyrou v ruce se skály Leukadské v
moe.
dtinném vku kochal v proslulých písních slavné Sapphy; zajel si sám, laen vítzství, ku hrám olympickým a když pak tu uzel onu bohorovnou ženu, již tam po pednesu úchvatné básn vnili a vítznou palmou odmnili, vrhl se ideálu svému k nohám. Korunovaná vštka shlédnuvši jinocha, sliného a s celým žárem mlaPhaou
dosti
jí
bylC
se
oddaného,
jakožto nejslavnjší
již
v
pipoutala
kois dom,
ho k triumfálnímu vozu a zavezla si ho ve své zátiší, aby tu s ním vypila kalich
zasloužené rozkoše až na dno.
svého domácím, napomínajíc je, aby mli ho za vyznává se jim Ano, pátelé, miluji ho Avšak hned v první rozmluv sním po návratu praví jaksi výstražn: „Jednoho bych neoželela: tvé lásky, Phaone!" Tento, podobnému blahu nezvyklý, cítí, že sám jen pemalou má cenu. První hvzda Hellady shlédla na posledního hocha! Však Sappho odpovídá, že mnoho zkusila; vavín že je neplodný a že smutno bývá vštcm v jejich výši; užit žití, to že pece jen nejvyšší úel života. Umní musí vždy žebroniti u zdroje života; erpejmež sladký život z opojného poháru umní a to zase af pookeje, popíjejíc z hebkých dlaní sílu životní. Budou zde spolu šastni jako nesmrtelní! A Sappho diví se pak, že její Phaon ani na plachou otrokyni Melitu zvláštního dojmu neuinil. Že klopila, chudák, dle pedpisu oi, že nebyla jeho zjevem rovnž okouzlena. Však pece jest už znepokojena starostí, dovede-li Phaona trvale upoutati? I vzývá Afroditu, aby ji chránila ped úzkostí a strastí zstávajíc jí vrnou družkou v zápase milosti Melita pak byla pi hostin, když jí bylo Phaonovi pisluhovati, nepozornou do té míry, že nalévajíc mu do poháru víno rozlila, ba i konvici upustila. Hanbí se za to, ba dává se i do pláe, když se jí družky vysmívají. Zanedbává dále i vnení oltá, zaež je peskována; pála by si, nebýt otrokyni a být vrácena domovu, anebo umíti. Pihodí se k tomu Phaon a tší ubohou: Sappho že ua jeho pímluvu i svobodou ji obdaruje. Slovo dává slovo. Phaon uzavírá s ní pátelství a na upomínku té chvíle žádá na ní teba jen kvítko. Ale družky její byly již všechny záhony oloupily Phaon zbývá jen poup ržové, vysoko na kei. pomáhá jí, aby je mohla utrhnout v jeho ona zklouzne pi tom náruí a by se i vzpírala a epejila, Melita dostává polibek. Laškování to zpozorovala Sappho. Mezi ní a Phaonem odehrává se nyní tím trapnjší scéna, že on, zahanben a roztržit, nedbá ani se ospravedlniti. Zstaven o samot ulehne na drnové sedátko a tu sní proti vli o svží, rozkošné Melit. Marn si Sappho sama namlouvá, že je
Pedstavuje
svého pána.
ctitele
Upímn
:
!
bu
—
—
—
—
—
:
21G
Jos. V.
Melita ješt lásku
rt k
muže
spícího
nmu
pouhé nelze
dít,
že
miti
Phaoua
se sklání,
bylo asi jeu bezúhonné laškování a že
to
hlubokého
dle
splývá
Fri:
první
žáru srdce ženského
osudné jméno: Melito
!
výitek
Následuje scéna nejprudších
!
Však ze
práv když Sappho usmíena
slovo,
.
.
.
žárlivosti,
ubezpeuje: „Jsem zcela tvým!"
Phaon
v níž
—
marn
„Ona žije v jeho mysli! Uvázla již v nitru ženy zrádná stela! promluvit Což nebyla by Melita víc ono plaché dít? Musím ji vidt zhlížela prý s ní!" A ta potmšilá byla se zatím nezvykle vykrášlila a na prsou se v potoku, v nmž se hned z rána byla vykoupala stkví se jí ona rže, kterou, bytby jí to život stálo, zdráhá se velitelce
—
—
—
své vydati.
Však Sappho již tasí na Phaon pichvátá, bere
o pomoc. pila's
otrokyni,
—
je
tvá;
nevdnou
zmiji
dýku
!
—
ale její slzy nekoupila's s ní
:
dm
arodjky Poznávám, že zabloudil jsem v istým pohledem probuzen, navrácen jsem sob. Již pohled Na tato slova dá se ovšem Sappho do usedavého pláe. Melito!
—
Melita volá
Sapphu „Kouzárove. Nepla,
v ochranu a zahanbuje
ji
—
Circe. její
Tvým
vraždí!"
nPry
s
ní!
kouzlo!" Marn jí te sama Melita padá k nohám podávajíc jí i tu svou rži. Phaon uchopiv se této ti ji nesmí vyrvati; pry odtud zvolá: „Tvou jest, Melito, žádný S jakým to pocitem volá te za odcházez neblahé její blízkosti!" i
s
tmi
slzami jejími
pede nové
—
jícím
zdšená Sappho Jsme
—
bh
své zoufalé:
„Phaone!
.
.
."
dm
tvrtém djství. Sappho byla lkajíc mimo probdla a diví se sama, že tak velký bol nedovedl jí Rozjímá o nejohyzdnjším zloinu lovka, erném, krvavém již
ve
dlouho do noci usmrtit.
nevdku! Umiuje si, že Melitu odstraní na výspu Chios. Starý, vrný správce domu Rhamnes, jenž hned pi samém
vítání
tom nic dobrého, obdrží rozkaz, aby Melitu k behu vylákal a pak na loce k oné výsp vypravil. Samomluva Sapphy pedcházející tento rozkaz i váhavosf, s jakým jej spolehlivému dvrníku dává, jsou mistrn provedeny. Phaona
netušil
v
vyvádí skuten Melitu a nutí ji, aby ho k moi sledoTato zdráhá se ovšem a zrovna když v noním temnu zavzlyká zví objeví se Phaon, „Což se tu nikdo nade mnou nesmiluje?" bží a chopí se vítané píležitosti, aby s Melitou uprchl. Donucuje vetchého starce dýkou, již byl Sapph vyrval, aby jich obou ku behu následoval. Teprve když jsou již v šírém moi, vrací se ustrašený Rhamnes, volaje o pomoc. „Kdož tu mimo mne ješt v tom temnu lká?!" Zví, co se pihodilo. ptá se vždy ješt sem tam tkající Sappho. „Pátelé, pomstte mne zrazenou!" úpí všem ze spánku vyburcovaným. Stonásobná „Každý okamžik ztracený vráží mi tisíce dýk do prsou!
Rhamnes
vala.
—
o
—
—
pipraví mi slas, abych jí mohla v oi vrhnouti otázku: „Bídnice, co jsem ti uinila, že mne zabíjíš?!" Páté djství pedvádí nám ješt Sapphu, bezsennou, na vlhkém sedátku peválenou v horeném oekávání zprávy o uprchlém páru. Vypravování, jak byli zajati, jak udeil kdosi Konen je pivádjí!
odmna
tomu,
kdo
—
—
217
Grillparzer.
Melitu veslem do hlavy, vyrušuje Sapphu prchá, aby objala opodál oltá Afroditin.
nanejvýš.
Nechce
je zíti
—
Phaou uloží z pedu svou zrannou milenku a nevstu. ^ Nikdo se Kde jest ona ukrutnice? Co pohlevykoupím si ji! nedotýkej Sappho dává tam u oltáe? Nevyslyší bozi modlitby zlomyslných!" Phaon však „Ozbroj se, srdce moje!" takto dotknutá pedstupuje: zodpovídej se pohle výitkami jí nešetí: „Neodvracej zrak! zvím, jsi-li to ješt táž, jež se byla kdysi na mne pomi do tváe,
—
jí
—
—
—
— —
a
Pohledu toho Sappho nemže snésti a zalká úpnliv: „Bda Phaon: „Ano, to by byl její hlásí" I pipomíná jí minulost. Zbožoval prý ji jakožto pravzor dobroty nedotýkej se Ruka, jež dotkla se lýry, zsta požehnána a krásy. Naež Sappho stranou: „Na dno moské se zlatou lýrou, nižšího sebe! „Však jsi dobrá, velkomyslná!" teba-li vykoupit ji za takou cenu!" pozná, že's nevinna!" pokrauje Phaon: „Spš, Melito, k jejím nohám, Melita vzdychá: „Hnvá Ale Sappho ji zamítá: „Pry ode mne!" Nepros se jí více! Pede Naež Phaon: „Ke mn, milená! se!" ani své, jinak sama mnou nesmí t hrdopyšná urážet. Nezná tvé ceny by t prosila za odpuštní." Však Melita zkroušen kleíc prosí za trest: naším „I když mlí, cítím, že srdcem svým k srdci mému hovoí. soudcem, paní vznešená! poru a pjdu s ním; poru a prchnu od nho." Sappho, vnitním zápasem ustrnulá^ pohledne na oba, odvrátí se „Bda mi!" zaúpí Melita, „prchá zavrhla své dít!" a odkvapí. Na to jme se jim Rhamnes vyítat, jak se oba na vznešené své dobroditelce prohešili. Bez mezí jest její láska, ale i její hnv; bda vám! Když pak Phaon chvástá se, že on se Melity ujme, že Sapphou povrhá, odpovídá mu Rhamnes: „A kdož jsi ty? Že tebe k sob pozvedla, to jediná skvrna na jejím slavném život. Pochybuješ snad o jejím srdci ? Sappho zstane nesmrtelnou a o tob dodá leda povs, že's ji usmrtil!" Tou výitkou hluboce doten zalká Phaon: „Chceš, starce, abych zšílel?" Naež on: „Byl jsi šíleným, když jsi tu vznešenou od sebe usmála."
—
mi!"
—
-
—
—
—
—
—
a
—
Bu
—
—
—
—
zapudil."
Vbhnou
služky a vypravují,
tam bloudila, vše do tovala
se,
s
lýru pitiskla
moe
úsmvem jakožto
k
házela
ní
sáhla
pítelkyni
—
že Sappho
ve svých
— naež zavznním — píse k bohm svou jedinou.
Na
komnatách sem vzpamazapla, k prsm vrací se Sappho
zlaté lýry
to
purpurovém plášti s olympickým vncem na hlav, s lýrou svou a oslovuje znovu ped ní kleící Melitu: „Což mne máš za tak bídnou, že mi teba dar z ruky tvé! Nesahejte na mne, bohm jsem zasvcena! Mluvte o vcech minulých Hledala jsem tebe, Phaone, a nalezla jsem e b e NepochopiFs mého srdce má nadje na trvalejších spoívá v
•
!
=^
!
úkladech!'
—
—
Nabyvši takto zase klidu, louí se s pítomnými dojemn: „Nenávidt! milovat? což není nieho tetího? vzpoBýval jsi mi kdysi drahým mínka z dálí mi zstane. Vy, kdož jste vidli Sapphu slabou, od-
—
ob
—
puste! ." I rozkáže roznítiti na oltái a peje si býti samotnou. Následuje vzletná modlitba dík k bohm za to, že jen se svtem zhyne její památka. I z kalicha života dopáno jí zkusiti doušku; nesmla .
vným
!
218
V. Frirí: Grillparzer.
Jos.
pokyn
se však napiti! Poslušná vyšších
nepije!
—
Žádá na
nesmrtelných jen
rychlý skon
Plamen obtnice vesele
A
sálá
—
staví stranou
poslední
slunce
za
vychází
—
to
ovnený odmny
—
jest vyslyšena.
pohár
—
za
ješt Phaona v elo. Obejmuvši pak Melitu dí: „Pomysli, že mrtvá máf posýlá ti tento polibek! A nyní vzhru! Tam pi oltái bohyn lásky nechf vyplní se temný osud milosti." Lidem lásku bohm úctu!" tak volá Sappho ješt na své výši. Tak splácím poslední „Užijte, co vám vykvétá a nezapomete na mne. dluh života bohové, pijmte mne k sob!" A již vrhá se se skály do moe. Marné všecko volání o pomoc. „Je pozd !* dí Rhamnes, spativ „Dopejte jí hrobu, jehož si jak Sapphu zchvátil nejnebezpenjší vír. doznly „Uschl vavín byla, sytá zlorodué zem, sama vyvolila!" vrátila se ku zvuky zlaté lýry na zemi nebylo jejího domova svým!" První provozování této „Sapphy" dne 21. dubna 1818 na dvorním jevišti ve Vídni bylo dosti úinné, po tyicíti letech novým obsazením titulní úlohy vzrostl její dojem. Sappho považuje se všestrann za nejmistrnjší dílo Grillparzerovo. Sluší piznati, že pro svou velost a hluboké pojetí hellenské povahy, by i zmodernisované, dále pak pro zvláštní pelivost dikce i dovednost stavby náleží tato hra ku pedním kusm nmeckého repertoiru vbec, ba že daleko pedí rovnž peliv pikrojenou, za to však mraziv chladnou Goethovu „Iphigenii"! Zdaila se rakouskému dramatikovi „Sappho" snad hlavn proto^ že rozjímal práv, a to již nkolik let, o látce mnohem tžší, an si byl umínil znázorniti a propracovati zjev bájené Médey, amazouky divošky barbarka k nev žáru a strasti bezdné milosti, kterouž vzplanula, návidnému argonautu Jasonovi, tomuto vzoru pvodního, dorického bohanež pistoupne k oltái,
políbí
—
,.
—
—
—
.
.
—
—
.
a
a
týrstva.
Nesnadná to byla zajisté úloha, nejen oduševnit a psychologicky odvodnit vášnivé skutky oné Kolchické arodjky, nýbrž i pizpsobit Dle ji a dramaticky lahodnou uinit divadelnímu vkusu nové doby. mého náhledu podailo se mu to jen s druhou ástí, jež má název
„Argonauti".
•
První ást cyklu: „Zlatého rouna" sluje „Der Gastfreund" (což snad lze ztlumoiti názvem „Zrazené pohostinství"). Jest to jednoaktová pedehra. Médea, dcera krále na Kolchid, líena tu ješt v první mladistvé divokosti, kteráž neodpouští družce, že se do muže zamilovala. Médea pádí do les na honbu, an jí tu otec zvstuje, že pistála lo Otec žádá, aby s cizinci, vezoucími vzácné poklady, ano i zlaté rouno.
Modea pipravila omamující
nápoj, aby oni cizinci, které pozvou, zbraní
zbaví a vyastují, mohli pak býti zabiti a oloupeni.
Dívka zdráhá
me
bezbranného byl
se,
vdci argonaut ubíjejí
vdce ílek
ale
ped
vzal
jest
Phryxovi,
konen
otci
ehož pak
sochou Paronta,
zlaté rouno.
po vli,
lituje
ba vyloudí sama
vidouc, kterak tohoto
boha píbuzného bohu, jemuž,
H. G. Sehauer: Laciné peníze.
219
Médea podávala mu sice jiný me k obran, avšak ten jí otec z ruky naež jím zkolí zrazeného hosta, jenž volá o pomstu k ne-
vymknul,
„Kletba stihne zrádného vraha i celý jeho dm. Co nejvíce Zlaté rouno bude vám zkázou a stane se svdkem ho znií. smrti všech ..." Tato kletba zdsila Médeu tak, že opouští stechu rodinnou a odchází do pustiny, kdež v osamlé vži bude se snažit, aby zaíkáním a arodjstvím zažehnala nebezpeí otci a celé zemi hrozící pro dsný zloin, spáchaný na hostu-cizinci! (Dokonení.)
besm: miluje,
to
Laciné peníze. Národohospodáská úvaha.
ezi našimi
tenái
jeho bližní
s
Napsal H.
je zajisté nejeden
lehkou
závistí
G- Schauer.
šastný smrtelník, o
íkají, že je
také „rentier". Nemyslíme tu ovšem „kapitalista"
nkud
nmž
anebo onou po-
„kapitalista" s
trapnou píchutí, kterou mu dal moderní socialismus ústy svého prvého vdeckého evangelisty nikoli Marka, nýbrž Marxa, Karla Marxa, autora proslulé i povstné, jak je komu libo, knihy „Kapitál", nýbrž rozumíme kapitalistou každého, komu vlastní piinní anebo píle pedk poskytla tolik movitého jmní, aby z jeho výtžku mohl žíti. Každý tento kapitalista ví ovšem sám nejlépe, jak si stojí a kde ho bota tlaí; než myslíme pece, že se nebude zlobiti, nartneme-li mu malý obrázek toho, jak se kapitálu na úroky uloženému a ukládanému vbec daí a jaké má vyhlídky pro nejbližší budoucnost. Vyhlídky ty není to naší vinou, písaháme svatosvat nejsou zvlášt luzné a proto myslíme, že vývody naše zajímati budou též
—
—
—
ty
tenáe
ulehení,
kteí náhodou nejsou
naše,
eknme
i
kapitalisté.
Pocítí
aspo malé
trochu škodolibosti, což je zcela pirozené, byC také
neúpln vyhovovalo kesanskému píkazu naprosté lásky k bližnímu Abychom se dostali hned do stedu svých úvah, zjišujeme, že je celý svt o tom pesvden, že jsou peníze te velmi laciné, že kapitál nese velmi skrovné úroky, že míra úroková stále klesá. Zjišujeme dále, že všeobecný soud ten zakládá se na pravd. I jde te o to: jaké jsou píiny neustálého klesání toho a potrvá to klesaní ješt dále, .
.
.
i
snad se lze nadíti obratu? O nízké míe úrokové se pesvdíme, když vrhneme pohled na vlastní penžní trh, tam, kde kapitál nejrychleji koluje. Je to trh londýnský.
Tam pjují
Za se peníze na 2 ze sta, na 1^/4 ze sta, ano ješt níže. denní peníze platí se ^/4 až 1 ze sta. Soukromý diskont obnášel 27. ervna t. r., i když byl utužen, toliko 1^!^ ze sta. Pi této láci nikdo se nepodiví, že jednotlivé státy postupn uvádjí úroky ze svých í.
zv.
diuh na
nižší
míru,
že provádjí
t.
zv.
konverse.
Velkolepý píklad
H. G. Scliaucr:
220
Goschen, který úrok z S''/,, snížil 5. dubnem 1913 pak na žVo^/o- Vitelé chránni jsou proti nové konversi do 5. dubna 1923. Nesnadná operace ta provedla se s elegantní lehkostí, takka hrav. Podobn jednají ostatní státy, upomínárae jen na železniní konversi ruskou, a na úspornou te Není pochyby, že píkladu toho následovati budou konversi egyptskou. též jiní neosobní dlužníci, hlavn obce. Samo sebou se rozumí, že další Souet vbec dluhy se budou kontrahovati v tétéž nízké míe úrokové. konvertovaných ástek se páí na 431 milí. holi. zl., a i v tchto státech, kde se konverse až dosud neprovedla, svdí neustálé stoupání dluhopisv o tom, že též u nich úrok klesá.* podal loni anglický
poínaje na
ministr
ze sta, od 5. dubna
2'/^
—
a
jich máme Nebudeme tenáe své unavovati dalšími íslicemi, Z nich vysvítá, že podobným úkazem, jako trh londýnský, se vyznaují též penžní trh paížský, ba i newyorský. Abychom
s
dostatek po ruce.
dovodili,
míry úrokové je trvalé a postupné, potebuna kurs Sprocentových anglických konsols (fundostátních papír), které z 947o v r. 1874 do r. 1881 stouply pari; a kdyby se neumoovaly na IOO^/q, stál by kurs dneska že
toto
jeme poukázati vaných až
na
klesání
toliko
pes 108%.
Díve, nežli vyšetíme píiny a další vyhlídky pochodu toho, poohlédneme se v djinách, zda máme ped sebou zjev zcela výminený, bezpíkladný, i má-li i zde Ben Akiba pravda se svou mrzutou vtou, Aniž bychom pohlíželi zpt do další že na svt všecko je plagiát. minulosti, vidíme, že nco podobného tu již bylo a sice na konci 17. a bhem 18. století. Kapitál movitý se tu nahromadil v Anglii, v Nizozemsku, v mstech hanseatských. eené anglické konsols dosáhly roku 1737 kursu 107%, v nmž po nkolik let setrvaly. Úrok, který podle Adama Smitha ve stedovku obnášel 10%, klesl v oné dob v nkterých zemích na 6, 5, 4, ano 3%, Roscher oznauje poslední kurs za normální v Nmecku v minulém století. Obligace provincie Ilollandské poskytovaly jen 2'/2 ze sta úroku a stály pece al pari anebo nad; akcie východoindické spolenosti pes vysoké dividendy, které spolenost vyplácela, Tato data dostaí. více než 2%°/(,.
Tento nízký úrok v pedešlém vku ml ovsem také své píiny, jak pedjímajíce podotýkáme, píiny pímo opané, nežli jaké má dnešní klesání úroku. V eených zemích a mstech nahromadily se následkem nesmírn ilého zámoského obchodu veliké kapitálie. Kapitálie ty však nemly, kde by byly uloženy. Právní bezpenost byla skoro ve všech zemích velmi nepatrná a k tomu obchodní a hospodáská politika rzných stát, ídící se protekcionismem co možná úzkoprsým, smovala k tomu, aby
stžovala co
Kapitálie,
nejvíce
mezinárodní
obchod,
pokud chtly být plodnými, musily
se
vývoz
a
dovoz
penz.
omeziti na domácí
pr-
* Srov. ducliapiné pojednání prof. na imiversit utrechtské dra. J. barona de Bourouill o „Úrokové míe" v nizozemském msíníku „De Economist-, v listop. a pros. 1888, otiitné pak v 4. ses. Conradovýcli .Jahrbiicher fiir Nationalokonomie und Statistik" 1889. Zakládáme úvahy své namnoze na vývody vynikajícího tohoto uence ze školy Jevonsovy.
dAulnis
Laciné peníze.
221
mysl a ten byl pi tehdejších malých pokrocích, které pírodní vdy a technika dlaly, v zárodcích, aspo u srovnání s naší obrovitou výrobou. Války, které s monarchickou Evropou vedla republika francouzská a v ddictví její války napoleonské zvedly, jako vbec každá válka, míru úrokovou a tato ani neklesla zpt na pedešlou nízkou míru, když nastala dlouhá desítiletí míru evropského, trvajícího nepetržit od vídeského 1844 kolísaly anglické konsols kongressu do krymské války. Vletech 1816 mezi 70 a 95°/„ a jen dvakráte do krymské války byl kurs jejich al pari; v dvacíti letech na krymskou válku následujících byly tyto státní papíry v cen 90 až 92 ze sta a teprve rokem 1874 nastalo skoro nenáhlé klesání úroku, které na jae loského roku mlo za následek
—
nezmnn
eenou
již
konversi.
pomrná cena penz, zvýšené úroky kapitálové v eeném od napoleonských válek asi po rok 1874 mly rzné píiny, Pedevším v dob které se však všecky sbíhaly ve spoleném ohnisku. té nalezen, aspo zužitkován a zdokonalen byl parní stroj a parní lokomotiva, jimiž prmysl a komunikace doznaly ohromného pevratu. Továrny všude rostly, stroje neustále se zdokonalovaly, sí železniní poínala pokrývati vzdlanou souši, parníky brázdily oceány, sprostedkujíce mezi jednoByla to doba velikých podnik, tlivými díly svta velice ilý obchod. staveb a každý z nich pedpokládal užívání kapitalií. Kdo jich neml, rausil si je vypjiti a za užívání bylo mu platiti úrok pimený zisku, který ml. V tu dobu zárove zvítzila všude myšlenka právního státu, zákonodárství se všude upravovalo, sjednocovalo, pohyblivým a, snaze po volnosti pispsobovalo a zárove zarueno všude pesné vykonávání práva, všeliká libovle odstranna. Hranice mezi jednotlivými zemmi padaly, kapitál tekl ze stát, které již pomrn nasytil, do tch, kde ho bylo ješt více teba a kde tudíž se lépe platil, ba otevel sob i nesmírný trh za moem, v Americe, v Asii, v Austrálii, ba i v Africe. Naznaili jsme však již svrchu, že tento pro kapitalisty velice píjemný vývoj vcí netrval nýbrž že nadešel okamžik, kdy úroky poínaly klesati a že odtud klesají s houževnatostí v pravd konservativní. Ohlížíme-li se v nejbližší minulosti po zvláštní njaké události, která by byla klesání to zpsobila, nenalézáme nikde žádné a vedeni jsme nutn k úsudku že tytéž píiny, které díve psobily na to, že míra úroková stoupala aneb aspo se udržovala, nyní psobí v tom smru, že nutn klesá. Ano tytéž píiny jenže v jiné fási vývoje. Jak známo, házínie-li cukr do vody, rozpouští se jen až do jistého okamžiku, odkud se dále nerozpouští. A takovýto bod nasycení zná také kapitál ve svém stoupání úrokovém. Tuto pravdu poprvé urit vyslovil proslulý francouzský národní hospodá a publicista Paul Leroy-Beaulieu ve svém spise „Essai sur la repartition des richesses et sur la tendance á une moiudre inégalité de conditions" (1881), kde také pesn vyetl jednotlivé píiny, pro které Jiiíra úroková na dále mla neustále klesati pedpov, která se také, k žalosti všech majitel movitých statk, doslovn vyplnila. Práv ona veliká právní bezpenost, kterou jedna zem po druhé poala poskytoívati, spsobuje, že úrok klesá, neboC odpadává pojistná prémie, kterou Slušná
období
pomrm
;
vn,
:
—
—
15
222
si
II.
kapitalista ve
pjeué
peníze.
G. Scliauer:
spsobé vyššího úroku dal platiti za risiku, prijiii o své Pak dnešního dne seti kde kdo mže, bohatí i chudí,
i státy, všude dneska velmi pístupné
jednotlivci
se
konají a ukládají úspory, takže peníze jsou
— nebo
jeden nabízí milliony, druhý tisíce, tetí Pak ale kapitál, když se ho píliš mnoho užívá, ztrácí na cen jako kterákoli jiná vc a hodnota jeho íilí Mysleme si, že kapitál se týmž zákonem, jako kterákoli jiná hodnota. jistého krjje se skládá z nkolika vrstev, které jedna na druhou následovaly, pedchozími jsouce podmínny, že vrstev tch užívá se s rozliným Zem na p. je užitkem. Nejužitenji se uloží, investuje vrstva prvá. panenská, je jí nezmen mnoho, mže se jí tedy obdlati hodn mnoho a pi výrobním nákladu co nejmenším zkrátka ist intensivní hospodaení. Zde se docílí kapitálem uloženým nejvtšího užitku i platí se tedy také tento kapitál uej dráže. déle, tím více práce a kapitálu vyžaduje obdlávání pdy a tím pomrn mén plodnou je tato, jako onyno; jakož ubývá pozemkového dchodu a zisku podnikatelského, tak i klesá úrok kapitálový. Zvlášt výmluvný doklad toho jsou železnice: Nejdíve uložené tu kapitálie se vystaví hlavní sí, hovící potebám nejnaléhavjším vyplácejí se nejskvleji. Druhá si již je mén výnosná, docela pak tetí. Kapitálie, které se vnují tmto investicím, spokojiti se musí remunerací mnohem skrovnjší nežli kapitály první. Abychom se dotkli též theoretické kostry té vci, poznamenáváme, že Je to o výši ceny rozhoduje užitenost, kterou má poslední její ás. tak zv. theorie „o krajním užitku", jak ji nazval v. Wieser, K theorii té, kterou také my zde pijímáme, druží se Bóhm-Bawerk, Aulnis, samostatn k ní dospl Leroy-Beaulieu vlastním otcem jejím pak je elný anglický národní hospodá, zakladatel t. zv. mathematické školy národoNa náš obor užita pak theorie ta zní hospodáské, W. Stanley-Jevons. takto všeobecná výše úroku ídí se výškou úroku placeného za kapitál, který se vbec dal ješt s užitkem uložiti. Ve vci té ovšem, jak každý Nebo jaký tento vidí, je obsažen ortel kapitálu nad sebou samým. „krajní užitek" kapitálu je, svrchu jsme vidli v íslicích i nesmíme zapomenouti, že všeliká vyšší míra úroková tíhne, na úrove tu co možná, Lapidární píklad konverse státních dluh, konverse nejvíce klesnouti. železniní, v nichž se jednotlivé zem hledí pekonati. A n^-ní východišté odtud, není vyhlídky na zmnu vývoje míry úrokové smrem dol? Srdce lidské nerado se podrobuje neodvratné nutnosti a proto nezazlíme kapitalistovi, že se ohlíží po spáse. V zemích, na výši osvty stojících, tedy zejména v západní a stední Evrop a v hornjším atlantickém pásu Spojených Státv ovšem již nelze s výhodou ukládati kapitálie ale je tu ásten východ a jih Evropy a valné kusy ostatních díl svta, kde lze investováním penz docíliti ješt slušných úrokv. A tu teba ovšem uznati, jako již J. St. Milí svým asem poznal, že toto odtékání kapitálu starého svta do nového psobilo a psobí mohutn v ten smr, aby se zadrželo brzké pílišné klesnutí míry úrokové u nás. Dovedou-li tedy kapitály uložené v zámoských zemích docíliti, aby míra sta
—
pi tom
klesá
pirozen
cena.
;
ím
;
;
:
:
;
úroková píliš rychle zabrániti,
i
lze íci,
neklesala,
pece tomuto
nedovedou
že nadejde den, kdy
i
klesání
vbec
tento retardující vliv vyve-
Laciné peníze.
vbec
223
ostatn podotknouti, že zvýšené platí, po znaný stupeíí jsou náhradou za vtší risiko ztráty, spojené s vtší právní nejistotou a složitým spojením se zámoskými zákazníky evropského kapitálu, že tudíž tyto vyšší úroky jen ásten, nepímo reagují na výši úrokové Jsou však i mimo právní nejistotu míry na penžním trhu evropském. a složitos ješt rzné jiné okolnosti, které zabraují, aby naše kapitálie pespílišn neprchaly z domácích trhv a takto svou sporostí docilovaly vyšších úrokv. Aby toto nastalo, bylo by teba, aby obyvatelstvo mnohem rychleji se ješt množilo, nežli skuten roste, v pomz'u k množícímu se kapitálu. Vedle toho pak ani v zemích „mladých", v zemích erstvé kultury zvlášt výhodné investování kapitál netrvá píliš dlouho, ba je práv ku podivu, s jakým dmyslem a taktem se v zemích tch zených kapitalií
iroky, které se za
ustane.
pjené
Dlužno
kapitály
mimo Evropu
—
pispním
práv
hospodáské podniky, které jsou již nyní jasným toho dkazem. Na východ, civilisovaném a hust zalidnném, panují pomry našim podobné, jakož o tom svdí dotená již nízká míra úroková vNew-Yorku; a „vzdálený západ" je ješt píliš idce zalidnn, než aby z erstvých ješt jeho pírodních poklad služebný kapiíál mohl míti se
cizích kapitalií zahajují
ty
nejvíce vyplácejí. Spojené Státy severoamerické
pimený
asy
extensivního hospodaení, zdá se, že už pešly, ku hospodaení intensivnjšímu, nemže být tak skvle honorován, ježto pozemkový dchod a podnikatelský zisk znan se uskrovnil. A nco podobného platí, anebo aspo již asi za nedlouho platiti bude též o Indii, vjejížto železnicích, zavlažovacích i dopravních užitek. Zlaté
kapitál, jehož
se užívá
kanálech a jiných podnicích kapitál anglický i jiných národností byl zvlášt umístnn, kde však podniky zvlášt nutné a pro blahobyt závažné skoro úpln již jsou opateny. Ostatn v tchto kulturn mladých zemích s pokrokem hospodáské osvty vzrstá též domácí kapitál, s nímž
vdn
importovanému soutžiti; a volali se tento poslední tím úsilnji na pomoc, ím více se orba, prmysl a obchod vzmáhají, vytvoují se zase s druhé strany tímto rozkvtem samým kapitálie, hledající zamstnání. Evropské kapitálie, jichž pomocí se budí hospodáský život v zemích mimoevropských, obracejí se v pímém pomru k rozkvtu života toho nejprve proti evropské orb a industrii, jejichžto výrobky nahrazují výrobky domácí, pispním mezinárodního služebného kapitálu poízené a pak, v další dsledek, proti evropskému kapitálu samému, ustupujícímu anebo aspo ve výnosnosti své omezenému mohutnícím domácím kapitálem zámoským. Zvlášt dležitým zákazníkem služebného kapitálu jsou železnice a jiné spojovací prostedky. Od r. 1830 immobilisováno bylo v železnicích podle tabulek statistických Neumann-Spallartových pes 60 tisíc million zlatých a postaveny obrovské tisíce kilometr kolejí. Tím postaráno se o skutené a naléhavé poteby, jejichž uspokojení poskytlo kapitálu vdné zamstnání. Od r. 1880 ale úsilí, s nímž železnice se stavly, vázne, což je tím zvláštnjší, že materialie stavební v posledních 15 letech velice
je kapitálu
;
cen klesly. Kapitál se již nespokojuje odmnou, kterou mu vyplácejí podniky železniní a obrací se jinam kam a za jakých podmínek, níže se dotkneme. Kde se však vyskytne i jen jakási poteba spojovadel, tam na
—
15*
II.
•2-2i
ochotn pitee, uebof
kapitál
O
Sehauer:
je
konen
nucen dáli ])e(lnos jistému
ped zahálkou anebo umístnním jiíliš riskantním. pomru podobný retardaní vliv na klesání míry úrokové, jako
a stálému užitku
V
jistém
do zámoských zemí vyvážený evropský kapitál, mají státní dluhy. Domácnost všech stát žije ve znané ásti na úvr, kapitálie jsou tudíž hleVlastní výši úroku však dluhy státní neurují, nýbrž ji uruje dány. produktivní investování kapitálu; státní pjky, poznamenává správné Aulnis, kursu renty spíše následují, než aby jej dlaly. Na státní dluh, kde kdo si naíká, náky ty jsou koníkem moderní demokracie a pece, pihlédneme-li k vci té blíže, není to tak zlé Veškeré evrop. státní dluhy obnášejí asi 45 tisíc milionv zlatých, kdežto kapitálie v železnicích immobilisované pesahují, jak již eeno, 60 tisíc mil. zl. A ím jsou železnice vedle soutu veškerých kapitálových investicí ve veškerém svtovém hospodáství? Znané ásti svých pjek užívá stát ku veejným pracím a hospodáským podnikm, stavb železnic, pístavv, upravování rek a t. p., tak že pro tuto ástku státních pjek, pokud se týe jich výše úrokové, neplatí ani tak ta okolnost, že to je veejný dluh, nýbrž všeobecný zákon, kterým se stanoví užitek hospodásky upotebených !
kapitálií.
Vypjil-li si ostatn nkterý stát jistý kapitál na úrok, jehož míra po ase klesne, je mu každý okamžik volno tento svj výše zúroený dluh konversí uvésti na píznivjší míru úrokovou; a v jakém rozmru dobrodiní toho užívají státy a jiné veejné sbory ba i jednotlivci, vyvodili jsme hned na poátku svých úvah. Ostatn platí pro kapitálový trh, navštvovaný výhradn zákazníky státními, nco podobného, jako to, co jsme ekli o zámoských odbratelích našeho kapitálu. Státy úvr hledající dají se rozvrhnouti ve ti tídy: v státy, poskytující naprostou jistotu právní, v státy s jistotou menší a v státy s jistotou velmi pochybnou. Je pochopitelné, že poslední kategorie zákazník platí úvr mnohem pes nízké úrok), ku kterým se uvoluje tída prvá, kapitál pece nejradji jí se nabídne, z svrchu již uvedených. Podnikavosf ve stavb železnic, prplav, tunellv atd. také v podráž, nežli druhá a tato dráže než prvá; ale
dvod
sledních
letech
ponkud
ochabuje
;
je
tento
úbytek
snad nahrazován
vtším ruchem na jiných polích hospodáské innosti? Otázku tu lze hned pedem záporn zodpovdti, nebot innost na poli spojovadel je velmi citlivým ukazovákem všeobecného ruchu hospodáského. Pohlížíme-li na industrii ve velikém, nemžeme íci, že by ruch v ní byl zvlášt horený, že by se kapitáliím naskytovaly zvlášt výhodné podmínky umístní. Parní stroje a lokomotiva
každý den a jako na všech na hospodáském poli djiny okamžiky, kdy se odkryjí a založí veliké vci, že však následují celá období, nevynikající zvláštní tvoivostí, nýbrž jen inností do podrobností, vedením dsledkv a t. p. A v takové dob myslíme, že žijeme. Po hodn výnosném zužitkování bažící kapitál nemže pronikavou spásu oekávati od ástených technických zdokonalení, nýbrž od radikálního pokroku, kterým by se na místo nynjšího postavilo nco zcela jiného. Pedevším jiných polích životních,
se nevynaleznou
ukazují
nám
též
Laciné peníze.
co by to mohlo býti
ale nevidíme,
uebyl by
pece pokrok
;
a pak,
ten tak náhlý.
225
i
kdyby
se
Nebo pokroku
nco
takého našlo,
jest poítati
s
tím,
zamstnání lanící kapitál je zadržován, do znané míry vázán t, zv. pevným kapitálem, totiž kapitálem již immobilisovauým na p. jako jsou trat, nádraží, sklady, stroje a vagóny atd. Tento pevný kapitál se nedá jen tak zhola odbýt a i když nco nového si prorazí dráhu, staré pece vedle nho ásten ješt potrvá a dlá mu konkurenci, by trpnou. Co kapitálu by mohlo být použito, kdyby se všeobecn i jen zavedlo elektrické osvtlení! Ale kde se osvtlení to poizuje? Z pravidla tam, kde pedtím plynem nesvítili. A co je, mimochodem eeno, u nás mst, kde se dosud svítí petrolejem a v nicbž Edisomw vynález tak brzo se nezužitkuje! „Panika, která byla ped nkolika lety na londýnské burse v akciích spoleností plynárenských spsobena Edisonovým vynálezem, pešla beze stopy. Je tudíž odpor stávajícího již pevného kapitálu domovitý, po
co je;
statená moc, která majiteli nových kapitalií ukládá nutnost, spokojiti se velmi nízkým úrokem" (Aulnis). Myslíme, že jsme tím dovodili, co jsme v poátcích úvah tchto dokázati chtli. Míra úroková zcela jist od njaké doby poklesla, klesá, To lze zjistiti pímo a rovnž i se žádoucí kapitál je tudíž laciný. pesností vytknouti píiny zjevu toho. Myslíme však, že jsme zodpovdli otázky, totiž tu, zda se snad lze nadíti obratu, i bude-li též druhou míra úroková ješt dále klesati, a sice jsme ji zodpovdli ve smyslu posledním. Pímo ovšem budoucnost, ani nejbližší pedpovídati nemžeme; mžeme však zjistiti jisté trvalé pomry, povšechné tendence, psobící v jistém smru a vedle nichž na ten as nieho postíci
ás
co by tendencím
nelze,
úrok
Klesání
tm
se protivovalo a
konený úinek pozmovalo.
nutným následkem posavadního hospodáské organisace. Klesne hloubji
není nic nahodilého, nýbrž je
vývoje a vyplývá
z
veškeré naší
ješt míra tch úrok, které te jsou nejnižší? Nemžeme íci, tolik však se nám zdá jistým, že klesnou rozhodn ostatní vyšší úroky, které se na sousedních anebo v jiné sfée téhož penžního trhu platí, že klesati bude neustále cena jednotlivých kapitál a tím
prmrná
cena kapitálu v
b e
c.
v nejbližší budoucnosti mimo vši pochybu velmi levnjší; až pokud to pjde, jak dlouho to potrvá? To jsou otázky, na které nelze naprosto odpovdti. Nevíme, jak se budoucnost, zejména ponkud vzdálenjší, vyvine, nemžeme pedvídati, se kterými initeli všemi na píšt bude poítati a které posavadní kivku vývoje
Kapitál tedy bude
levný,
stále
opt
v njakém rozhodném novém úhlu. Nejspíše ješt lze troufati, nkolika velmocí ve vtších rozmrech, anebo dokonce všeobecná evropejská ba následkem rozsáhlých koloniálních držav, moderních a mezinárodních stykv, konflagrace svtová, by movitému, volnému kapitálu i)nšly velice vhod a mly na zlepšení míry úrokové rozhodný vliv. Zlepšení ovšem se stanoviska kapitalistova, ne však nutn
stoí
že válka
—
—
s
Jakmile se jednou postavíme na to stanovisko, se každý hospodáský initel co možná nýbrž aby celek hospodáské a sociální organisace
hlediska všeobecnosti.
že
pedevším nesejde na tom, aby
nejvíce využitkoval, byl
v
sob
zdravý,
pimen
uspoádaný,
nepotebujeme
láce kapitálu
;
H.
•J2ii
za všech
okolností
kdy
okolnosti,
litovati,
Schaiier:
(j.
mžeme
nýbrž
i
uznati,
láce ta veejnosti je velmi blahodárnou.
že
mohou
nastati
Dejte jen niassám
dluictvu, píležitost, volného kapitálu výhodn použiti, a shledáte, tato nízká míra úroková spolu podmiuje uspokojivé uklizování nejvtších nesrovnalostí sociálních a šíení se povšechného blahobytu. v pokraujícím v posledních letech klesání J. Wolf na p.* spatuje lidu,
že
práv
pozemkového dchodu a cen zboží velmi úinný pochod, dlnických tíd a to i tam, kde následkem nižších, všeobecné hospodáské krise mzda byla ponkud snížena. Toto zlepšení v dolních vrstvách spoleenských pak bude míti podle nho v záptí nový všeobecný hospodáský rozkvt, tudíž snad též rozkvt v té form, úrokové míry,
pomry
zlepšující
v jaké jej pojímají majitelé kapitalií: jako vyšší míru úrokovou.
To je ovšem všechno velmi hezké, ale kdo mi nahradí užitek, který mi tímto stálým klesáním úrok je spsoben? namítne kapitalista, a se svého hlediska zajisté právem. Že od celku hospodáského vývoje nemže nieho pro sebe oekávati, již jsme dovodili. Že též stát o kapitál se nezasadí, rovnž je pochopitelné, leda pjkami, jejichž podmínky asem si hledí konversemi uiniti lehími. Nezbývá tedy, než cesta svépomoci ovšem, kapitál je mocný dost, aby touto cestou neho dosáhl a vskutku též koalice a svépomoc v djinách jeho hrají význanou úlohu. Než tyto spolené akce omezovaly se z pravidla jen na jisté, zvlášt privilegované druhy kapitálu, ekli bychom na aristokracii kapitálovou, na urité finanní skupiny atd. Tmito akcemi užitek dotených kapitál ovšem kolikrát nesmírn vzrostl, než nejen na škodu všeobecnosti, nýbrž i] na škodu feudálním tlese kapitálu jiných, neprivilegovaných stav ve velikém movitého a nedály-li se tyto akce skupin pímo na škodu skupin jiných, neml z nich pece kapitál, jakožto taký, žádného zajisté nepimeného užitku. Budiž si moc jednotlivých kapitál co uritých konjunktur, jakákoli, ;
kapitál celý z toho netží,
aspo
ne
pímo
a trvale.
Každý movitý kapitál na celém svt je ovšem druhému podoben jako vejce vejci, dá se jeden beze všeho zamniti za druhý, jako brati dvojata si vymní kabáty. Ale tato zevnjší totožnost zakrývá Zcela tím hlubší vnitní rozdíly, rozdíly, na nichž je cítiti provenienci. totiž ten, který zázranou jakousi generací se byl zrodil sám ze sebe, totiž spekulací, od kapitálu pedstavujícího úspory rolníka, emeslníka, úedníka, kapitálu to, Ale na nmž všude jist je vidt neohrabanos novopeeného šlechtice.
jinak
se
presentuje vlastní kapitál,
spontánní
nesetné malé kapitalie se setou a jsou pak protiváhou velikému jednak obtí a jednak nástrojem klesání úrokového, jemuž veliký kapitál sice slouží, z nhož však zárove dovede nco pro sebe tyto
kapitálu, jsou
vytžiti.
Z zevnjší
této
pílišné
podobnosti,
rozšíenosti,
schopnosti se
z
tchto vnitních rozdíl a pi tom navzájem zastupovati též plyne, že
kapitálu je nemožno sáhnouti po poslední úinné a nebezpené zbrani, Dlkterá zbývá podnikatelm, zejména ale dlníkm: stávkovati.
* Ve své pednášce „Die gegenwártige Wirtsehaftskrisis". Str.
32.
V
Tubiniiách, 1888.
227
Laciné peníze.
u
názejiíieua v lepších branžích mohou stávkovati, není hned za hrady; ale za jeden kapitál je hned tisíc kapitál jiných z celého svta, nehled ani k pevnému kapitálu, který by soustavn a hned pedem
uíci,
solidáruos, kterou by ostatní kapitály s nesmírným namáháním se S nesmírným namáháním, které by bylo stejn marné
zrušil
—
zavazovaly.
kapitál zkrátka pro stávkování není.
osud svj zlepšil anebo po pípad stup hierarchie penžní, neboC že velmoci kapitalistické si za všech okolností dovedou pomoci, již jsme Pedevším chopiti se každé píležitosti, která se naskytuje, vyekli. Podnikatelé jsou snad užitkovati všeliký ruch hospodáský pro sebe. druhdy píliš bázliví; proto je musí kapitál vzmužovati, ukazovati jim, Bhem posledních msíc nelze neznamenati jistý jak se má pracovati. Ruch ruch zakladatelský, ilý hlavn v prmyslovém okresu porýnském. soukromých továren a závod prmyslových, ku ten smuje ku Vyhlídky se malují siln do slouení nkolika jich v akciové podniky. ržová a pro poátek se prelimiuují co možná vysoké dividendy. Mýlíme se buto siln anebo spatujeme v obnovené spekulaní horece, v tomto poátku švindlu zakladatelského pokus jistého kruhu kapitálového, pemoci nízkou úrokovou míru a co nejvýnosnji se umístniti. Co na tom, že podobné podniky, stojící na nohách tak vzdušných, sotva se udrží, že následovati musí poprask, jen když je hlavnímu a jedinému úelu speku-
Co
vbec
tedy
zbývá
neleuošil?
kapitálu,
aby
Zejména kapitál
nižších
pemn
lace zadost
uinno.
Spoitelny, jak známo, vyplácejí vyšší úroky, nežli banky, nežli se rentují rzné hodnoty a t. p. Není tedy nic pekvapujícího, zjistí-li se, že do spoitelen a záložen, urených pro úspory lidu, drobných majitelv, a
kruh
které
pracujících, ukládají kapitalisté
postavily
se
tedy na
p.
se
vlastnímu
vbec
O
kapitálech pak,
estnému
kapitálu,
nezmiujeme. v posledních letech na mnoze immobilisuje ve
o kapitáliích lichváských
Movitý kapitál
své peníze.
mimo okruh vykázaný
se tu
kupní cena, nikoli jako melioraní úvr anebo všeobecných nácích, které se dnešního dne všude pronášejí o tom, že se polní hospodáství špatn „vyplácí" mluví se kapitalisticky O 3 ze sta lze pedpokládati, že v etných pípadech ukládání kapitálií v pozemcích se nedje za úely výdlkáskými, nýbrž že chce kapitalista buto pebytené peníze své jist uložiti, a vtší jistotu neposkytuje žádné jiné vlastnictví, nežli vlastnictví pozemkové, anebo docíliti jistých spoleenských výhod, nátru legitimnosti a konservativnosti, spojených s vlastnictvím na Zde tedy nea pozemcích. dostatená remunerace hospodáství, která se kapitálu poskytuje pi nízké míe úrokové, se dopluje a ásten nahrazuje jiným spsobem, statky spoleenskými, jako je vážnost, vliv atd. Národní hospodá elného londýnského svobodomyslného denníku „Daily News" vypoítal nedávno, že za posledního pldruhého roku kapitálu v Anglii pibylo tou mrou, že je nemožno, aby se ho celého plodn užilo. Následek toho je, že život v píslušných tídách je znan volnjší, nákladnjší, že se vydá mnoho penz na spoleenské požitky. Kapitalistití puritáni snad se proto budou obávati, že národové stráví statcích a panstvích, jako
hypotéka.
Pi
—
—
pd
:
:
Ludovic Ilalévy
228
své kapitály, že to nenahraditelná škoda.
zlepšení
pomra mzdy má za následek pro by též kapitalisté neužili
shromáždno,
neteba
že
zle.
v tídách
pro sebe a pro Kapitálu je dnešního dne tolik naobávati nieho, ani sebe nenadálejšího.
nických se dá beztoho jen obtížn uložiti? ;
Každé dlspolenos, co
Není daleko tak
zlepšené živobytí
se
podpora, kterou kapitalisté francouzští a anglití na jae letošního roku udrželi druhou banku francouzskou ped ohromným pádem, do nhož se ítila, je toho dkazem nejlepším. Práce je údlem lovka, práce tuhá, vážná, práce v potu tváe.
Úinná
Jen usilovnou, neustálou prací domáháme se osvty hmotné a duševní. Ale práce není posledním slovem moudrosti životní; po práci pichází vzdlávání vlastní osobnosti a zušlechování a zpíjemování okolí. Našo doba žila píliš práci, život náš byl jediný horený chvat. Nyní však jsme vzdlali celou zemi, spjali kovovými obruemi a elektrickými dráty, Nyní mžeme a musíme na to ponahromadili jsme ohromné kapitály. mýšleti, výtžky této netušené hmotné a spoleenské osvty pístupnými uiniti vrstvám co nejširším, lidu pracujícímu sjednána musí býti existence lovka dstojná. K tomuto dílu pispti povolán je též kapitál a jeho nynjší láce musí býti všem lidumilm a pátelm sociální nápravy pokynem, vybídnutím, aby jí použily k úinnému, pronikavému a všeobectíd nemajetných. Je tedy také kapitál ve nému zlepšení službách spoleenské prozíravosti a kesanské lásky k bližnímu.
pomr
Mj Napsal
5O
osm
let
kamarád Mussard.
Ludovic Halévy. my
oba,
melancholicky,
okolo
Mussard a
já,
J.
Guth.
pobíhali
jsme a pobíhali,
jako praví dva kon v jízdárn, tyhranného dvora se zamíženými okny.
tsn pi
velikého,
Pel.
zdi,
To nazývalo Pak, stalo
Hnízdo se r, 1852, Mussard býval
se oberstvením. po tchto osmi létech
bakkalá
ze psí
kže.
rozletlo.
brána vzení se otevela. To Byli jsme svobodni.
bohatý žák. Chodil ve tvrtek do jízdárny lakovanými botami, biíkem a rukaPo kolleji studoval práva, ale jakživ žádnou zkoušku
v koUeji
a zaslepoval nás svými
vikami
se
ostruhami,
Mussard ml maítressy, Mussard ml souboje, Mussard ml Mussard byl slávou latinské tilbury a malého ernocha jako grooma. a když Mussard vstoujiil tenkrát ješt byla latinská tvr tvrti k BuUierovi, následován jsa svým ernochem, všecko se dalo do kiku žije Loulou!" žije Mussard! „Mussard! Loulou Tak se jmenoval malý eruoch Mussardv. A nosili Louloua v triumfu, s velikým jásotem. Deset let pozdji nalezl jsem lej, Louloua, za kulisami jistého divadla feerií, v kostýmu ha ješského prince
nedlal.
—
—
!
A
A
.
Mj
kamarád
229
Miissard.
Když mu bylo tiadvacet let, Mussard dostal již od svého otce dv st tisíc frank na splátku ddictví. Pidejte k tomu sto tisíc dluh Roku 1857 otec Mussard, veliký podnikatel staveb, odešel z tohoto svta, tyi jeho dti rozdlili se o jeho jmní. Mussard dostal pl millionu.
Po pti jeho
sto
udržel, ale
Mussard byl na dobro na mizin.
létech
tisíc
frank dluh.
konené
musil
do práce. Mussard mohl zaíti znova se bavit. dáti se
se
Tch
se
pece
neho
ml
už
ani
chopit,
utkvlou ideu
:
že
mu než Njaký as se
Nezbylo
netekl.
musil
opt
dlati
zbohatne,
nco, aby
Roku 1862, když jsem potkal Mussarda, Mussard šel pšky Ale pišel ke mn pln nadšení po ernochu ani památky dobrého rozmaru. Ml vždycky njaký podnik ped sebou, podnik .
Po a
tilbury,
.
!
podnik podivuhodný, milliony k vydlání a pro ty nepoteboval než Ale prozatím byl trochu v nesnázích .... Pet louisdor by mu bylo velmi vhod .... Žádost vyslovena bez rozpak, vesele. Mussard nebyl stydlivý chuas, byl to chuas, který záil svojí chudobou.
jistý,
se
shýbnouti ....
pt
louis jednou, .... po druhé, .... po tetí, .... jsem se váhavým .... Mussard zaínal býti trochu drahým. Snížil jsem svoje ceny. Odhadl jsem jej na jeden louis. Nebyl Byl delikátním ve své uražen. Bral vždycky ani se nedívaje, co bere. nedelikatuosti. Cítil jsem jakési rozpaky dávaje mu tuto almužnu do ruky .... Ale on nejevil žádného nepokoje, žádné ostýchavosti. Vždy záící, vždy spokojený, dovedl mnohem lépe pijímati, než já jsem
Dal jsem
pak,
asem,
stal
dovedl dávati.
„Neboj se," íkával mi, „znám poádek. Všecko si to zapisuji, tvj docela v poádku. Všecko, co ti dluhuji, dám ti za šest msíc .... Až pi svém novém podniku. O, jak znamenitý to podnik!" A byla z toho hned lavina milliou! Celkem, bavil mne, bavil za moje peníze. Mluvil s obdivuhodnou lehkostí. Jeho život byl, uprosted XIX.
úet
je hotov,
vku, opravdovým dobrodružným románem. asto setkávám se na boulevardech anebo kamarády z kolleje .... Jeden je notáem a poád notáem druhý lékaem a poád jen lékaem. Ten neb onen je poslancem .... ovšem zmnil desetkráte svoje mínní, smýkali jím ze stedu pravého do stedu levého, z levice mírné na levici nemírnou .... ale konen poád jen poslancem. To bývaly styky jednotvárné, bez pekvapení a bez nenadání. Kdežto od té doby, co Mussard se stavl pede mne, vesel, ob ruce mi podávaje a volaje zvuným hlasem svoje: „Ah! dobrý den, jak se máš?" íkal jsem u sebe: To bude stát dvacet frank, ale budu
Po tvrt
v couloirech
dosti
století
divadel
s
;
m
míti za to
njaké
podívání, plné originálnosti a rozruchu.
pi jeho podniku. Šest nedl ped tím, divadlem des Variétés opustil jsem jej jakožto jednatele spolenosti pro dobývání nového uhlí. „Mj podnik," pravil, „který?" ." „S tím uhlím, které nebvlo uhlí Ptal jsem se,
na boulevardech,
co nového
ped
.
.
.
:
230
:
:
Ludovie Halévy:
Nechtlo nikdy lioet. Ale múni podniky, brzdu na okamžité zastavení vlakíí, novou zdravotní mouku, systém dlažební atd." Vzal svých dvacet frank a odešel. Potkával jsem jej te každých „Eh,
to
se
nepodailo ....
v plánu dva nebo ti jiné
dvacet
msíc
„No
tož,
Odpov Odjede,
....
vtou
nebyla nikdy tatáž
do
zítra,
Pevezme
Pozdravil jsem jej vždycky touže
co robíš nyní?" Itálie,
a
pjde
s
Garibaldim
editelství venkovského divadla
....
táboit Prosil
na pana Sardoua, .... chtl dostati výhradní právo kusu „Rodina Benoitouova". Byl zástupcem veliké firmy remešské a vedl obchod
do
Sicílie.
mne
o dopis
ku provozování s
champagnským
vínem.
Ml
státi se redaktorem en chef jednoho oposiního žurnálu na Jihu. Byl jmenován, vera, od ministra vnitra redaktorem en chef vládního žurnálu na Severu. Vstoupí na lo koncem téhodue, do Ameriky. Byla tam vojna; to bylo uéco pro nho. Pistoupí k první armád, se kterou se setká: severní nebo jižní .... Nerozhodl se pro žádnou stranu. To mu bylo
docela jedno.
„Dlal
divadlo."
Na
Folies-Martigny odbývaly se zkoušky na jeho
vaudeville a divadlo Dejazet pijalo jeho velikou operettu.
práv divadelní agenturu. Bude organisovati francouzskou spoleuosC pro Rio Janeiro. Tázal se mne, nemohl-li bych mu zaopatiti dobrého komického tenora a njakého herce prvního ádu pro všecky druhy rolí. Zapomnl jsem íci, že byl také fotografem. To bylo ovšem neZaložil
divadelní
vyhnutelno.
Ostatek pravý kavalír prmyslový, ale duchaplný, originální a veselý. Protože nežil jako každý, nemluvil také jako každý. Vypravoval samé zbrklé vci. Nežebral smutn, žalostn. Nikdy mi neekl: Nezbývá mi než „Nejedl jsem už dva dni. Jsem bez písteší. skoiti do vody" atd. Ne, ne, vždycky jsa udržován nadjí, vždycky s vyhlídkou, že udlá štstí, ml jistý svj zvláštní, upímný a odhodlaný zpsob, íci mi mna si pi tom ruce a dívaje se mi pímo do oí:
„No
O
tož,
uvidíme, co pak mi dáš dnes?"*
splátkách mi
již
Zdálo
nemluvil.
všech tchto dvacet, tyicet a padesát spletitý,
než aby bylo možno
se
Jednou mi ekl „Nabízejí mi místo, mizerné,
se,
jako by byl srozumíval, že niusilo dlati úet píliš
frank
tom vyznati a že
v
je lépe ani se
tím
neobírati.
s
patnácti sty franky."
„Dobe, musíš je pijati." „Vru, že nepijmu. Rozmýšlel jsem, poítal a shledal na konci útu, že vydlám mnohem více, když si vypjím." To ekl se smíchem, s dobrým rozmarem. Kterak se zlobiti? Bavil mne. Mussard
ml
ostatek také svoje dobré stránky a nebyl bez kuráže. nebo tyech soubojích. Šel opravdu bojovat
Držel se statné ve tech
"
Mj
.
kamarád Mussard.
231
Mel se ženiti se starou baronkou a pak s mladou Itálie s Garibaldim. ale maliký zbytek cti herekou, které obe mly slušn zahospodaeuo mu ješt zstal v tle v okamžiku, když ml kráeti k oltái. Co se týe do
;
pišel se se mnou poradit. „Je to výtená žena," pravil, „která opravdu byla provdána za opravdivého barona opravdu mrtvého. Velmi tlustá, velmi sentimentální, dokov Paíži. nale škaredá. Jmní jest znané, pozemky, zámek na jihu, Peníze, hotové peníze. Mohl bych rychle státi se veleváženým mužem pokoušela. No tož! být na jihu nejdív Politika, jak víš, asto staré baronky,
dm
m
mstským
radou,
pak poslancem .... pravdu,
moc
je
Ne
...
šeredná,
.
pak generálním radou, Ano, máš No, nemluvme již o tom
své malé obce,
pak starostou
ne ...
mimo
.
neschvaluješ?
ty
to ...
.
.
.
,
.
pj
mi padesát frank." Po válce potkal jsem jej v Bordeaux ped lycejem. Ml vysoké Vrhl se na mne boty, ervenou košili a Garibaldianský klobouk. V Bordeaux! ty v Bordeaux !... „Ach! tos ty jaké štstí! a
a kde bydlíš?"
„V
hotelu de France."
„Ulice Esprit des Lois?"
„Ano."
„Máš „Jak
šatstvo v hotelu?" to,
šatstvo?"
„Šatstvo v zásob."
„Ovšem"
„Poj
rychle tedy, rychle, jsme téže postavy
Pjíš
mi kabát,
kalhoty a svrchník."
Vedl jsem sv.
se
jej
i
spíše
on
mne
vedl
ke
mn
Cestou,
Kateiny vyprávl mi svou historii a vykládal mi, pro musí za každou cenu této ervené košile a tchto vysokých bot.
ulicí
sprostiti
mu místo sekretáe u jistého poslance, ti sta frank Ale tento poslanec náležel nejistší pravici a pedstaviti se mu Odtud v tomto revoluciouáském obleku, na to nebylo ani pomyšlení. ta naléhavá poteba kabátu, kalhot a svrchuíku. Oblékl se obratem ruky vypravuje mi pi tom o bitv u Dijouu, Nabízelo se
msín.
piísl
se, okartáoval a shlížel se samolib v zrcadle. „Eh, na mou vru! takhle vypadám dobe nese se znamenité, ten tvj svrchník Místo dostanu Vypjil si dvacet frank a neztráceje asu dkováním, odkvapil zanechávaje mi ervenou košili, šedivý širák, svou šavli a boty. !
Pt
minut po
„Rukaviky,"
se znova všecek udýchán. ^rukaviky, zapomnl jsem vzíti rukaviky ....
té objevil
pravil,
Aha! tady jsou. ..." hledati. Zpozoroval rukaviky v pooteveném šupleti a jal se v Dkuji.... „Šedivé?.,. erné?... erné, vi, to je vážnjší " na shledanou.... brzy Toto brzy dalo na sebe dlouho ekat. Po šest msíc žádných zpráv o Mussardovi. Choval jsem po jako drahou památku všechen jeho garibaldianský pístroj. Posléze jednoho dne na boulevardu dcs
nm
nm
:
.
:
Liidovic Halévy
2:!J
Italieus,
na rohu ulice
ejhle
Laftite,
Mussard!
Pustil
se
do
dlouhých
výlev vdnosti. Mol jsem t navštíviti „Oh, píteli, jsem mizerný chlap Ty mi prokázal takovou službu Tvj kabát, kalhoty a svrchuík dlaly zázraky V Bordeaux, ty se nepamatuješ...." pamatuji se." „Ano ano „Ješt téhož veera byl jsem sekretáem svého poslance.... a násleNapsal jsem Je se mnou velmi spokojen duji ho ješt do dnes Zvtšil mi služné. Dává mu malou e, s níž ml nejvtší úspch Sedíme na nejzazší pravici. Kdybychom mi pt set frank msín. mohli vlézti do zdi, abychom byli ješt více ua pravici, vlezli bychom si tam. Odmítáme s opovržením všecky návrhy ua smíení s mladší stranou. Representujeme princip ve vší jeho istot. Král! král! král!
jsi
to
!
staré dobré království."
Velmi dobe .... Ti msíce po tom, nové pod paží skvostnou tobolku z erného saíiánu. „No," pravím k nmu, „což tvj poslanec?"
^Mj
poslanec!.
..
ekni
moji poslanci.
setkání.
Mám te
ml
Mussard
dva."
„Jak to, dva?" „Ano, mj poslanec z pravice zamstnává mne jen dopoledne. Ode dvou hodin byl jsem volný a mohl jsem pevzíti druhého poslance, a to z levice, nejzazší levice. Je to nov zvolený z ervence, demokrat, bohatý demokrat z jihu. Dává mi také pt set frank a jde to te jako na kolekách. Nechávám je postupovat pkné proti sob, svoje dva poslance. Nedlá mi to žádných obtíží. Psával jsem do novin ne špatných, za císaství v obou smrech, indiíferentn, hned pro, hned A te proti vlád a když to musilo být, stejným asem pro i proti " mám tu nejzábavnjší situaci na obou stranách. Vidíš, tato tobolka " „Ano, vidím „Tož tedy, jsou v ní obadva, moji poslanci.... Pravá kapsa: hrab Chambord, levá kapsa: Gambetta. Papíry se nkdy spletou a to je pak velmi zajímavá míchanice lilií a vlího máku. Ode tí msíc, mj milý, Mimo to, moji dlám tohle emeslo a to bez nejmenšího namáhání dva patronové podivuhodn mi napomáhají. Strávil-li jsem dopoledne se svým royalistou, dostanu chu na republiku a cítím se jat horoucí Dlám jim láskou k monarchii, strávil-li jsem veer u republikána obma jejich parlamentární kuchyku, omáku bílou pro prvního a pro druhého omáku ervenou. Co se nehodí jednomu, hodí se druhému. Nikdy mi nic nezbude, ani se nic neztratí! Všecko se využilkuje
msín
.
A
pak,
dlám
si
takto
pkné
známosti
ve
svt
politickém,
ve
.
.
sveté
podnikatelském, a budu moci jednoho dne pustiti svoje dva poslance, abych se mohl vrhnouti na njaký veliký podnik." Ti msíce po té také se tak stalo. Potkal jsem Mussarda, jedoucího v karosse, sic jen v karosse, ale pec jen v karosse. Byl generálním editelem velké parní spolenosti naviganí, která se zakládala v Marseillu
.... ale která se nezaložila,
zaal od
r.
tak že
1873 po celých deset
njších postavách.
Byl postupmo
let
mj
se
ubohý kamarád Mussard mi pedstavovati v nejrz-
.! ;
Mj
kamarád Mussard.
233
editelem asopisu pro sport a honbu. Redaktorem en chef Moniteura lékárnického a droguistického. Zaopatovatelem u jistého agenta smnárny. editelem francouzského žurnálu v Caihrad. Jednatelem spolenosti pro hodinová kamna svítící, poskytující zárove za neslýchané laciných podmínek udání asu, topivo a svítivo. editelem „Bezpenosti finanní", žurnálu pro zaopatování míst
otcm
rodin.
Jednatelem Spolenosti pro istní parních kotl. Paížským zástupcem amerikánské spolenosti elektrických lamp nosných a zápisných telefon, znamenajících a píšících slova. Jednatelem spolenosti minerálních vod Marly-Chatelských. A tak dále ... A tak dále ... A tak dále .
.
pe-
.
Bylo to dost rzných zamstnání, která prozrazovala víc a více kavaprmyslového nicmén ml jsem pes to prese všechno pro svého kamaráda Mussarda zásobu nevyerpatelné shovívavosti. Bavil mne, opakuji líra
;
Obdivoval jsem se jeho innosti. Psal mi od Plevna, v ohni tureckých velmi veselé, velmi paížské. to.
Poslal mi z
Caihradu první
í.^Io
soucí na první stránce tato slova:
dl, psaní velmi
brillantní,
svého francouzského žurnálu,
ne-
Etienne Mussard, redacteur
en chef. Druhého ísla jsem nedostal; nepoteboval jsem si však stžonevyšlo vbec. Byl to obyejný osud žurnál založených Mussardem druhé jejich íslo vyšlo jen zídka kdy. vati
:
Avšak „Bezpenost finanní" mla sedm ísel. Všecka byla mi posývšem abonnentm. Noviny nestály nic a sen Mussardv vysvtlil mi to s nadšením jednoho dne, o pl páté odpolána zdarma, jako ostatn
—
ledne, na rohu ulice de Province a ulice
sen byl, platit ješt svým
frank. Každých každý sto souš.
šest
abonnentm
msíc, pi
de la Chaussée
a dáti jim na
obnovování
—
Antin jeho prémii desíti
p. roní
pedplatného, dostal by
„Tím zpsobem," pravil mi, „neztratil by se ani jeden abonnent. kdybych jen toho dosáhl, uvidl bys, jaká by to byla publicistika Jaká finanní moc! Velká banka by se pede mnou tásla!" Mussard toho nedosáhl nebo, týden po té „Bezpenost finanní" pestala žíti. Ovšem, následujícího msíce dostal jsem od Mussarda poukázku na zásylku svítícícli kamen, rovnž bezplatnou. Mussard mne .
O
.
.
.
zasypával.
Ta poukázka mne znepokojovala, a byl jsem pevn odhodlán nepikamen Mussardových Daroval jsem je hned naped svému domovníkovi, doporuuje mu nejvtší opatrnost pi užívání eených kamen. Vynálezy Mussardovy dodávaly mi dvru velmi obmezenou. Vidl jsem, že první jeho „vyištný' kotel vyletl do povtí. Když jsem potkal Mussarda naposled, koncem r. 1882, zabýval se 2arízením generální spolenosti pro slouení pedmstských hippodrom.
jati
Tento podnik jnillionu.
ml mu
prý,
mezi námi
eeno,
vynášeti
každoron pl
H
:
liUdovic Ilalévy:
_':;i
méfou
zaujat svým podnikem, že dvacet frankfi, se kterými by se ^s
Byl tou
nepomýšlel na to dovolením" zatím spokojil, nežli dostane svj pni million. Nepoznával jsem svého Mussarda. To nebyl on nic mne te nestál. A od toho asu ani zpráviky o kamarádu Mussardovi, Žádné elektrické lampy! Žádná SYÍtící kamna! Žádný tinanní žurnál Nic
mne
prositi
o
ani
mým
;
!
!
Mám
Kamarád Mussard mi scházel pes to, že ml se piznati? jsem jakousi výhodu postrádati ho; bylof jeho zmizení úsporou pro moji kapsu. V úterý 19. ledna 1886 okolo sedmé hodiny veerní kráel jsem podél dom na chodníku ulice Teheranské. V tom vidím kupé zastavovati se asi padesát metr pede mnou. Koí zajíždí k vratm. Jdu dále tak, že jsem nucen zastaviti se, aby vz mohl pejeti. Plynová svítilna
—
cele
mne
V
osvtlovala.
okamžiku, kdy povoz vjíždl do brány a
vjel do prjezdu velmi elegantního hotelu, slyším vyslovovati své jméno a vidím hlavu ve dvíkách povozu. Byl to kamarád Mussard.
mj
polena
mn, táhne mne celého udiveného tím perronu vzadu ve dvoe, odevzdá mne rukám který pozorn mi svléká svrchník, hodí svoji bobí kožešinu na ze staré kže kordovanské a strí mne do malého salonu s náz erveného sametu, kde hoela v obrovském krbu tyry obrovská plným plamenem. Pravý krb millionáe. A hned potom proud
tchto
slov
Seskoí lokaje,
bytkem
pijde ke
pes tyry stupn
setkáním,
banket
vozu,
z
to jsi ty! Jaký já jsem mizerný chlap! Ani jsem ti nedal zprávy ve 2 letech, co jsem bohat, velmi bohat. Ukáži ti, hned, poukázku na ticet tisíc frank francouzské renty, ti ze sta a nominativní certifikát na sto akcií Banky. .3 ze 100 jsou po 80 fr. a akcie 25, banky po 5400 frankách Poítej A tento hotel jest mj. Moje jest kupé, ve kterém jsem práv pijel! který v byl zapražen! A moji ti ostatní kon, kteí jsou zde v mé stáji! tento
„Ty,
o
sob
.
.
.
!
.
.
.
Mj k,
nm
Mj
mj
I I
Geróme, mj ten Corot, mj ten Detaille. Moje toto A já jsem t ani nenavštívil. Tob se nepodkoval, tob, který ve zlých asech nikdy jsi mne neopustil! A já jsem ti nevrátil tvoje peníze, které ti dluhuji Dám Nebot dluhuji ti mnoho penz ti je hned. To ti bude malou pomocí, na kterou jsi již nepoítal ... O, já ti dovolím, jen se piznej Tvj íkal jsem ti nkdy: Neboj se úet je v dobrém poádku. Ty jsi mi nevil vím to jist. No toží mýlil jsi se Však ty jej uhlídáš, ten svj úet ... a uhlídáš svoje peníze poj, poj! ..." Meissonier,
tento
všecko, všecko, všecko!
.
.
.
.
.
.
.
,
.
.
.
A
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
mne
Já nechal jsem se vléei. Piešli jsme Pak vysoký krb se tymi plápolajícími poleny. vstoupili jsme do kabinetu pesn skvostného, s velikým dubovým stolem, J pokrytým svazky listin, brožurami, novinami, s velikým stolem, který vypadal lij jako docela vážný stl, stl, pi nmž dlužno pracovat a vydlávat mnoho znova
veliký salon, a zde
vlekl za sebou.
opt
penz, tuze mnoho penz. Mussard vytáhl malou knížku
I z
jednoho supliku toho psacího
stolu
J
!
:
!
kamarád Mussard.
Miij
235
Pt louis ... pt tady tvj úet louis jednotlivé Tenkrát jsi drobných Odpov na moje psaní do Plevna . pt louis mi snížil V Plcvn ... já byl v Plevn Jaká podivná vc to moje živobytí! Jednopadesát tlivé louis zaínají znova ... A posléze setem to všecko, celkem Dám ti tedy jedenáct set frank." pt louis Mussard vytáhl pak z téhož šuplete velikou tobolku z erného safiánu, . kde methodicky byl srovnán, po sériích, velmi slušný poet bankovek A on mi platí Ano, platí mi Mám v rukou bankovku tisícifrankovou a bankovku Nemohl jsem dechu popadnouti udiveNenalézám slov .. stofrankovou .
.
Pak sedm Ješt
.
.
.
„koukej,
mi,
pravil
„Vidíš,"
louis
.
.
.
.
.
louis v
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
!
:
.
.
.
!
.
!
ním
.
.
.
Mussard pak pokraoval „A te uiníš mi veliké potšení. .. Budeš obdvati zde! ... O, nevyMáš svrchník, já si t tu nechám mlouvej se ... Já si té podržím je sedm hodin ... šel jsi tedy beztoho k obdu, do cerklu nebo do restauMám ti tolik co vyprávt. Nejdíve Dej mi tedy pednost. race neobdváme sami ekám jak jsem zbohatl. Pak musím ti nkoho okázat skuteného genebolivianského generála osobnost docela zvláštní rála z Bolivie, který se jmenuje Moyabamba, a který pijde hovoit se Jsem jist, že jsi ješt nikdy mnou o otázce železných drah v Bolivii neobdval s boliviauským generálem." „Opravdu nikdy!" „Nuže, tedy budeš dne.s veer. Vidíš, všeho se lovk jednou doká." Mussard zvoní. Sluha objeví se ihned. lovk cítí se v dom dobe upraveném, dobe spoádaném. „Éeknte, a pidají ješt jeden kuvert." „Ano, pane hrab." Hrabe Mussard Pane hrab! Mussard byl hrabtem Moje podivení zmnilo se v omáraení a musil jsem vypadati docela ztrnule, nebo Mussard spustil veliký smích. Stal jsem se hrabtem. „Ach pravda, mj milý, ty jsi nevdl! Nemžeš si pedstaviti nic komitjšího. Ale, mj bože, co chceš? Spadlo mi to jako s nebe, minulého roku. Prokázal jsem službu jednomu ubohému chlapci, jisté královské Výsosti, chceš-li, tetímu synu knížete, který vládne dosti veliké íši. Bželo asi o dvacet tisíc frank. A ten mladík dostal od otce pro mne hrabcí titul. Stálo ho to mén než vrátit mi peníze. Váhal jsem blýskati se tím titulem. Celá vc byla trošku burleskuí. Vdl jsem to docela dobe. Ale na mou vru, hodilo se to znamenit k mému jménu Mussard .... hrab Mussard .... Odhodlal jsem se tedy ." ktomu! Byl jsem nepokojný a zvdavý zárove. Ml jsem patrn proniknouti do svta cizího a nebezpeného; ale nicmén bylo velmi svdné to diuer s hrabtem Mussardem a generálem Moyabambou. Kdybych dal lýíti takové píležitosti, dozajista by se mi už uenaskytla. Dvée se otevely. Byl to generál! .... Již jsem se nerozpakolovk by musil býti hercem, aby tu ml odvahu odejíti. BylC podivuhodný, ten Moyabamba. .
.
.
.
.
.
.
.
;
;
.
.
.
.
.
.
.
!
—
.
.
.
.
il
.
.
.
.
.
.
.
Ludovic Ilalévy:
i;:;ii
Malý,
oima,
bílé
siluý,
krátký, zavalitý,
s
vlasy krátce pristiženy,
s velikou jizvou v
rameuoma Herkulovýma, s divokýma ohromuý knír aejiuteusivnéjší erni,
oblieji, barvy jako cihla.
Tato zvláštní osobnost objevila se v kostýmu nejkorrektnjším, v pív jedné ruce, žluté rukavice seveny do stroji, jako na soirée, claque klaku, etízek s ády v knoflíkové dírce, kommandérský kíž na krku, se širokou žlutou stuhou a paprskovitou hvzdou, která vykukovala blýskajíc se z pod levého límce erného kabátu. „Jaký ústroj, milý generále!" zvolal Mussard, „kvli diner jen tak v malém kroužku!" „Ah! to není k vli Vám, milý hráb.... To protože jsem pózvan Bude tam dnes veer k jelné spanilé krajance, krásné paní Acari trožku hudby a komedie." .
.
.
Byl to akcent bolivianský, nebo marseillský, nebo tnulonský? Nevdl jsem dobe, ale co jsem vdl, bylo, že každý divadelní editel jen kvli tvái by byl nabídl engagement Moyabambovi. Zdálo se mi, že jsem na jevišti, v divadle du Palais Royal a že hraji v pestrojení skromnou úlohu ve vaudevillu. Oekával jsem, že bude diner docela divadelní, se všemi klassickými pímtky: paštiky a drbež z lepenky, kusy perníku, skrojené ve tvaru kottelet a šumivá limonáda na místo šampaského.
Ml jsem es býti pedstavenu generálovi, a pt minut po té byli jsme všichni ti u tabule. Diner nebylo diner divadelní; byl to skutený arranžovaný co nejjednodušeji a co nejvybranji Žádným . silná a neohrabaná kuchyn lecjakého parvenu. Jen ti nebo tyi mísy, vína dkladná, posluha velmi dobrá, rychle a tiše. Mussard byl všecek ve svém živlu a vedl konversaci skoro docela sám. Byl vera pi pedstavení kusu Ruy Blas vThéátreFranQais. Recitoval s velikým ohnm a s velikou hybností dlouhé tirády Viktora Huga. Mussard byl vzdlaný .... Dostal druhou cenu pi generálním konkursu z francouzské slovesnosti.
obJ,
.
.
zpsobem
Každý rozhovor koní ve Francii politikou ekalo pekvapení. Mussard jindy zastával mínní
bezdky
a zde
ješt nové mne
revolucionái*ské.
Hímal
vládnoucím tídám. Slovo Gambettovo o nových tídách spolenosti šlo mu pímo od srdce. Nebyl ješt hrabtem Mussardem. Povídával, že velká banka se bude ped ním tásti, že prolomí feudalitu vysokých spoleností. O tom všem te ani potuchy. Mussard prohlásil, že moudrost a umírnnosC jsou první povinností vlády že republika je ztracena, nezraní-li svoje íinanní zpsoby, neušetí-li vysoké spolenosti, nespojí-li se s velkou bankou, neuposlechne-li moudrých rad pana Leona Saye. proti
—
—
;
Krátce, násiln odtržen jsa od idejí obanských, Mussard stal se docela rozumným. Co chcete také? sto akcií banky ve svém portefeuillu a ticet tisíc liber dchod ve Velké Knize.
Ml
Zatím co poslouchal jsem tento velmi moudrý finanní výklad kamaráda Mussarda, Moyabamba neíkal ani slova, leda že as od asu vyklouzl mu tento mohutný výkik: „To se rrrozumí, to se rrrozumí,
—
—
to se rrrozumí!"
fl
"
.
Mj
kamarád Mussard.
237
¥
Generál jedl a jedl, a pil a poád pil, víc ješt než jedl. Nikdy nevidl tolik jíst a nikdy tolik pít. Podívání bylo interessantní. Od nuance erven cihlové generál pecházel k nuanci ervené tešové, pak v nuanci karmínovou. Vypadal poád hloupji a hloupéji, Tlustý lalok rudého masa šíil se choulil a makal se na své stolici. okolo bílé kravatty a jeho temnožluté stuhy. Zdálo se mi, že generál dosáhl nejvyššího stupn svého napjetí a šíky. Myslil jsem si: „Ten
jsem
pukne
!
Nepukl, ale stálo ho to ohromné namáhání, dostati se z jídelny do malého salonu. Moyabamba již nekráel, nýbrž koulel se. Schoulil se do fauteillu, v koutku u krbu. Mussard jal se sám pipravovati kávu, k tomu všecky patiné vlohy. po turecku. A když káva, pipravena jím samým, kouila se v šálkách, Mussard ve stavu dokonalé blaženosti a píjemného rozruchu vyprávl mi, kterak po tolika zlých asech, rozmarnou náhodou, pišlo mu jednoho krásného
Ml
rána štstí. „Ach," pravil mi, „vedlo se mi špatn, velmi špatn, co možná špatn & poprvé ve svém živobytí ml jsem pocit únavy a malomyslnosti, když na zaátku prosince roku 1882 potkal jsem na boulevardech našeho Bernier dramatický spisovatel .... kamaráda Berniera ... Ty víš Procházíme se asi pt minut, mezi divadlem Variétés a passaží des Panoramas. Bernier mi vypravuje, že pipravuje celoroní revue na jednom z menších divadel a že kus bude hrán ve druhé polovici prosince. Prosil V okamžiku, kdy jsem jsem jej o fauteil na premiéru; slíbil mi ho opouštl Berniera, pichází mi vstíc Lamblin Neslyšel jsi nikdy mluviti tí Lamblinovi? .... Hoch velmi intelligeutní, velmi Ne? tomu se divím
—
.
,
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
editel emissní banky, která vyvolala, ráz na ráz, s úspchem omamujícím, ti nebo tyi podniky, hornické a uhelní. Znal jsem tohoto Lamblina, vyjednával jsem s ním minulý msíc o zaízení veliké tiskárny, generální, administraní a finanní .... Podnik obdivuhodný, ale který se nemohl uskuteniti... Trošku chartreusy, generále?" „S rrádostí!" „Sotva mi Bernier záda ukázal, Lamblin picházel ke Ten pán, kterého jste práv opustil, uemýlím-li se, to je Bernier, je-li pravda, •inný,
mn
vaudevitlista?
—
Ach,
vy
— Ano,
týž.
mžete mi
—A
vy jste
prokázati
s
ním znám?
neocenitelné
—
služby.
:
Velmi dvrn. Váš pítel je
—
bude dávati za ti nedle? „Ano, je to hloupý kus! Nu ovšem Nuže, jedna z rolí v kusu, . Ballon captif, není ješt rozdána. Spisovatel je na rozpacích mezi Clotildou Servatovou a Virginií Ringlardovou. Clotilda Jak mže jen váhati? je zázrak iutelligence a krásy, kdežto slena Riuglardova !!!... Ješt trochu chartreusy, generále?" ,,S rrádostí ..." •spisovatelem celoroní revue, která se
—
.
.
.
„Nicmén
.
.
pokraoval Lamblin „Nu dobe! sprostedkujte, aby ním pispti, mžete, milý mne „milým pítelem" který mne sotva znal Bernier To když je lovk v nesnázích! váhá,"
oli dostala slena Servatova, a mohu-li vám i^íteli, v každé píin na mne se obrátiti." Nazval 11,
jiii
.
pravil,
že jde do
.
.
Ambigu
.
.
.
.
Utíkám, zastihnu
jej
ped
.
divadlem IG
.
.
la
.
238
Liidovic Ilivlévy:
porte Saint-Martiu, a tvrt
liotliuy
po tom Clotilda Servatova
mla
roli
captif."
^J3allou
„Clotilda Servatova," pravil generál, ^já ji zuám, mála brunetka. Hrála komedii na divadle des Meuus-PIaisirs."' A zahalen jsa v koui ohromného doutníku, generál bolivianský, který znal Clotildu Servatovu a divadlo des Menus-Plaisirs, vyprázdnil novou sklenku chartreusy, už tvrtou nebo pátou. „Týž veer," pokraoval Mussard, „byl jsem jmenován u I^amblina
publicistického oddlení
cbefeni
Od toho dne všecko
se šesti
A
mi dailo ...
tisíci
frank roního
služného.
pro
jsem dal na tuto stnu, na estné místo, aquarelu Grévinovu, která pedstavuje Clotildu Servatovu Byla v ní ostatn vypískána Publicistika, v úloze Ballonu captif to byl mj živel; ukázal jsem vlastnosti prvního ádu; redigoval jsem tucet lánk, anekdotické reklamy, reklamy tajné, které byly mistrným dílem svého druhu a zstaly klassickými. Lamblin si mne oblíbil. Zvýšil mi služné na dvanáct tisíc, pak na dvacet tisíc frank a posléze dal mi podíl na svém závodu, po jistém vítzství, jehož dobyl jsem já, já sám. sám... Mli jsme v úmyslu založiti podnik Pravý geniální kousek! zlatých dol v Kongu. Nešlo to. Subskripce mela se zahájiti 23. dubna 1885, aby byla dokonena 26. Agitovali jsme nezízené v novinách a to všecko docela nadarmo. Jen deset dní nás dlilo od subskripce. Cítili jsme, že nedostává se vzntu, že venkov se ani nehne, a bez venKrátce, nevilo se našim dolm v Kongu, kova nelze nic dlati. se
.
.
hle,
.
.
.
.
Su
.
.
dobe, že se nám nevilo doly existovaly, ano, bylo v nich V jakém pomru, nevdli jsme dobe, ale bylo tam." „Udláme fiasko, pravil mi Lamblin, „musíme mít nco na povzbuzenou obecenstva, musíme mít myšlénku!" Musíme mít myšlénku! Tato
a nebylo i
—
;
zlato ...
"*
dn
vta ode dvou
mi tancovala v hlav, když jda okolo kostela
sv.
sob neobyejného ernocha
dalény, vidl jsem picházeti naproti
v
Magtma-
vohndých kalhotách, se slamným kloboukem a alounickými stevíci. Ten ernoch se zastaví, kouká na mne a zvolá: „Pane Mussard!" mj malý groom Byl to Loulou Dojista pamatuješ?"
—
.
.
.
.
.
.
„Ano, ano, pamatuji se." Myšlénka jako blesk projela mi hlavou „Jsou náhlé zásvity .
.
.
.
.
»
Loulou ten je z Konga! A pozítku již, Loulou pemnný v afrického naboba, Loulou, pod jménem Maroko byl skvle ubytován v Grandhotelu, v knížecích pokojích. Loulou, k radosti všech uliník, pecházel po balkon v prvním poschodí, na rohu námstí de TOpéra. Nalezl jsem u jistého velikého nájemce vzadu v koln vz starobyle skvostný, který sloužil k jistému královskému satku do ciziny ... V tom jezdil Loulou do Lesíka na závody; ml úspch ohromný a dostával každé ráno na sta prosebných dupis a 25 vyznání lásky. Loulou byl velmi iutelligcntní a chytrý. YždyC já jsem mu dával hodiny! Udílel audience zpravodajm a mluvil jim s nadšením o našich zlatých dolech v Kongu. Yeškeren tisk obíral se mým nabobem a z druhé ruky také naší emissí. Mli jsme takto reklamu zadarmo, ani jsme nepotebovali sáek otevít. Druhý den po té Loulou Krátce, naše subskripce byla upsána tikrát. zmizel. Zavázal se, že nikdy se nevrátí do Paíže. Posíláme mu, totiž .
.
.
—
.
Mj
kamarád
239
Miissard.
Lamblin a já, malý dchod tí tisíc frank, jejž klidn v Perigeux. Myslím docela, že se oženil
dobe
si
zasloužil. Žije
jednatelkou jakéhosi
s
hotelu garni."
mi
Nebylo
skuten mi
volno,
nebylo volno
.
.
Nemohl jsem
.
se
ubrániti pohnutí.
„To je dobré... co?" pravil Mussard. „Ano, velmi dobré, až trochu píliš dobré." „Ach, mj zlatý, dlužno dívati se na vci s jistého stanoviska. Pedevším musí se podaiti. A nám se podail, Podnik je podnik unikli jsme hroznému nebezpeí, ztratiti jednu emissi ... To mohlo zniiti závod, který ml akcionáe. Bylo to naší povinností pomýšlet na akcionáe. Závod vydlal patnáct set tisíc frank na dolech v Kongu, A od toho okaa pak, ani jedna nehoda, ani jedna falešná operace. než slab, pece máme píležitosC vydlati mžiku, teba že vci jdou .
.
.
he
Penesli jsme všecko svoje úsilí na minerální vody. Ty Založili jsme pt nebo šest pramen jdou vždycky, minerální vody neprospíalkalických anebo železitých. Docela neškodných, ujišuji t nepodnivají nikomu, ani neškodí. Jsme na íhané, ekajíce na výsledek jsme tak pokroili, že káme už nic riskantního, ani nebezpeného. mžeme si vybírat ... To je síla, co? A francouzský akcioná byl oklaProto, milý generále, myslím, že mán ... O peníze zaíná být nouze nemžeme na se vzíti emissi vašich bolivianských drah. Mluvil jsem o tom dnes s Lambelinem, nemá k tomu žádné dvry." Slyše mluviti o svých železnicích bolivianských, generál nastavil ucho trochu penz.
.
.
.
;
;
Te
.
a probíraje
„Žádné
se
.
.
náhle ze své netenosti zvolal:
dvry!
žádné
Takový skvlý podnik! Úspch docela
dvry!
jistý!"
odpovdl Mussard, „to je možno ... ale jistý pochybno, více než pochybno. Dnešního dne nemže se žádati na francouzské záložn padesát million na železnice v Bolivii. Francie spotebuje te tolik penz doma, že nemže rozhazovati na venek." byl bych vás „To je škoda! velká škoda! Podnik byl dobrý chtl pivésti do toho ..." „Skvlý podnik,"
úspch,
to je
.
.
„M
.
.
pivésti do toho?"
„Chtl jsem íci, vám pivésti ten podnik, když lovk neumí dobe lovk ákue, co si myslí ..." mluvit njakou e, tak se nkdy zmýlí ,
.
.
„Jak to, co si myslí?' Bolivie ... to „Eh, zase jsem se zmýlil ... to, co si nemyslí Všecko je v Bolivii, je podivuhodná zem, zem docela nevyzkoumaná. devo ... já ji všecko všecko zlato, stíbro, všecko znám docela, Bolivii. Já jsem ji prošel kíž na kíž. Bojoval jsem tam óh, domácí . po dvacet let ... ve vojn zahranin i ve vojn domácí vojna, nejúrodnjší, nejvýnosnjší ze všech Protože pi ní všecko je .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
m,
.
.
.
.
.
,
mže
dlat lovk všecko je dobré, všecko je poestné všechno ve jménu vyšších zájm a politiky Dlaj' se falešné peníze Nic . chytají se vozy ... Vy ostatní, jist jste ješt nechytali vozy není zábavnjšího. Když lovk slyší zvoneky mezk, už cítí pohnutí! Bolivie je klidná, a vláda je mocna. Nic co dlat s té strany. Proto dovoleno,
.
.
.
.
.
.
.
.
Te
IG*
.
.
.
—
.
!
Ludovic Halévy
240
:
Mj
kamarád Mussard.
jsem se chtl vnovati zájmm obchodním a prmyslovým. Revoluce jsou výnosnjší, vím, ale když nejdou! Ah, revoluce! Jedno povstání udlalo plukovníkem a druhé mi dópomohlo ku géneralským epauletám;
mn
mne
jiná posléze
stála tento
rád,
nejvtší to
odmna,
která
mže
býti
dána vojáku."
A
generál nám okazoval hvzdový cíp, který se leskl na erném jeho kabátu. „Dívejte se na tento rád, je dóbre pišitý na mém erném kabát Nuže! tento ád má tu vlastnost, že jestli se dopustím té nejmenší chybiky, jestli že se zpronevím cti, pádné, pádné sám ód sebe! ... To vás mže ujistiti stran toho podniku, který vám nabízím ..." Moje nevolnost zmnila se ve vážný strach. Hledal jsem oima dvée; obával jsem se, že každým okamžikem uvidím je otevírati se a vstupovati etníky. Chvl jsem se, aby mne nesebrali pi jednom zatáhnutí sít. Vstal jsem. .. Odvolával jsem se na dostaveníko a pes odpor Mussardv
sukn
.
.
podailo se mi uniknouti. Vidím opt mstské strážníky, tramway a malé žluté fiakry. Zdá se mi, že stávám se stízlivým na erstvém vzduchu ... že vracím se do skuteného života, probouzeje se z bláhového sna. Nepokoj a pochybnost zmítají mou myslí Snad obdval jsem v cerklu usnul jsem na pohovce ... a v njakém divém snu vidl Ale najednou vzpojsem hrabte Mussarda a bolivianského generála mínám onch jedenácti set frank. Mám-li bankovky tady v kapse, tož obdval jsem skutené u Mussarda! A tady jsou ob dv ..jedna tislci.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
a jedna stofranková.
Jedna smnárna byla ješt otevena. Vstoupím obraceje se k úedníku, mížkou etl noviny. „Odpuste, pane, rád bych se na nco pozeptal Mžete laskav prozkoumati tyto bankovky a íci mi, jsou-li pravé?" Úedník udiven na mne pohlédl, vzal bankovky, omakával, prohlížel, obracel je na všecky strany a pak vraceje mi je pravil: který za svojí
.
.
.
„Jsou výborné."
„Díky pane,
Obdval jsem budu
to je vše,
u
co jsem chtl
hrabte Mussarda,
zvdt."
ale vícekrát
u
nho obdvat
ne-
František
V
eho
:
V
241
Žiravee.
žiravee.
Národopisný obraz
haliské Rusi.
z
František
Nakreslil
eho.
(Pokraování.)
ty
ouec cesty od Volkova neuzavírá jako ústí ostatních cest ledabyle sbitá brána laová. Brány to sice v užším smyslu slova nejsou. Podobají se pohyblivému hrazení z dlouhých Í^jf,jnjgsj(i£y
'^á^^íT
široká je
^^^
^^^^'
hrazení
cesta;
jenom
toto
dá
posunovati
se
námahou.
Za živý svt bych nechtl býti vrátným pi nich. Pes zimu jsou pkoán, v let však k vli dobytku poade zaveny a ne-li poade, spon v noci najisto, lovk ve východní Halii mže na leccos zapomeZpozorují-li dti nouti, ale zavíti za sebou bránu zapomenouti nesmí. Zvlášt jedoucí spežení, otevrou mu bránu a opt za ním zavrou. ochotn pibíhají otevít, je-li povoz panský, z nhož jim kyne áka na njaký krejcar odmny. Stane-li se a dobyte z návsi proklouzne do škody by jen branou pootevenou, nco hnvu k pokut odsouzeného vlastníka dobytete sveze se vždy na rodinu bydlící v chalup pi brán. Pro cestujícího, který musí Jeti nkolika vesnicemi, není mrzutjší povinAni v Žiravee tomu nelze nosti nad slézání s vozu ped tuctem bran. se vyhnouti, jen na páté cest pyšní se zavírání, jakých je v okresu nemnoho uprosted cesty trí ze zem kl se žebíkem, kterýž se okolo klu jako své osy otáeti dá, tak že se celek obrovské hrace pro dti podobá. Otoí-li se ze zavené posice o pravý úhel, jest dokoán, a tu ili
otevírati,
ale
s
nadlidskou
*
:
napadá nám ihned,
že jednou
cestou se jezdívá
do
vsi
a
druhou
z ní
Tak a nejinak dlužno hned na první pohled usoudit, ponvadž se žebík na zpsob zábradlí doprosted postaví mezi dv stejn široké
ven.
Tato brána, správnji eeno toto zavírání, má se sadaským žedélku a píkový systém, o nco hustší, a jest pibližn tikrát širší než žebík; lovk ji pohodln pekroí a otevírání si uspoí. Z našich eských bran podobají se rusínským bránám „pelízky", kde se posud zachovaly. Prostranství, prostoupené kivolakými cestami se širokou, místy rozplizlou strouhou, s velkým mostem pes ni, s pahrbky a dolíky, vyrýpauými u samých obydlí k vli hlín, kteréž je potebí na omítku steu a na správku hlinných podlah ve svtnicích, dále s návrším a úpadem, konen s bezpoetuými vrbami posázíme-li prostranství hust chatami, máme obraz Žiravky. Na obraz celistvý doplní jej zdná krma na hlavní návsi a na kopeku dominující vnadná cerkov s budovami knze a pilehlým hbitovem. Ani Žiravka nezape ves rusínskou nemá jinaích stech, než doškové, jiných stn mimo lepenicové, vápnem bílené a bez cesty.
a
bíkem spolenou
—
:
lomenic,
nemá
jiných
plot než
pletené, jiných
strom mimo
vrby, vedle:
2]J
František
potu
eho.
se na zahradách stromy ovocné. Cliaty podél jako hrášky na rženci, místy jsou naházeny, tam jedna jiroti drulié zaujala posici rozdurdného psa proti ježící se koce. Onde chalupa kouká do návsi okny a hned vedlejší usedlost vystrkuje na ni klnu nebo pedek stodlky. Do dvork vjíždí se prkennými vraty, do jiných branou laovou dle vzoru vrat z ústí cest, a ješt do jiných vru svobodnji než do pístavu. Kam pohlédneme, všude naddivíme se uzavenosti chat za nimi a z houštky i z bezbytek plot prostedního sousedstva chaty s chatou hádáme na družnost, s jakou se chaty k sob krí a s jakou k nim pilnuli jich bydlitelé. Obiny a strouhy netkla se ruka nivelující. Kudy se vod zdálo s výhodou, tudy razila si eišt svoje; jedinou povinnost k ní Žiravané vykonali, pepnuvše ji na tech místech lávkami. Tolikéž fádní jest pobeží strouhy, skoro za to nestojí popisovati je podrobn. Ráz jeho ovšem tu podám. Sklání se ke strouze povlovn, nkde náhle, v let se zelená až na sí pšin ušlapaných od lidí i dobytka. Tu tam vynívá z pobeží poklubec bramborové jámy, onde stíní je osamotnlé vrby a ješt astji hejna vrb pohromad. Nejživji jest u strouhy v podveer, když se napájí.
uichž co do
tratí
cest jilou za sebou
;
erven natené Pan redaktor by mi sotva dovolil obšírný popis vnitku uniatské cerkve, proto jej odkládám na jindy. Prozatím zavadím o nevkus, jejž spáchal místní pan otec, an do chrámu rázu byzantinského pi obnov postavil barokový oltá, získaný koupí z latinského kostela ve Lvov. Farníci a velebnost s nimi nemohou si vynachválit krásu nového oltáe, kdykoliv v hovoru zaboí na cerkov. Malebná stavba
jest
cerkov,
kopule v šumném vtvoví staletých
stydliv ukrývající
lip.
Z mírné vyvýšeniny ped Krotošínem kochával jsem se vyhlídkou na Žiraveckou ves. Chalupy se brzy okoukají, avšak kostry vysokých hruší mne na dlouho vábily. Bezlistýnii konturami rýsují se hruškové stromy elegicky a dojemn v mrazivém ovzduší, plném mlh a páry, a v roce, kdy sekera podala koruny ne-li všech vrb, tož aspo nadpoloviní vtšin jich, v sálavé nedlní odpoledne lákají sytou zelení domácí lid do svého stínu. K tmto nejvyšším stromm ve vsi pojí se rodinné tradice, které skonem jich na ohništi rozplývají se v dým, v mladých štpech na novo oživujíce. Škola tulí se ke skupení farních budov a obci k valné cti neslouží. Ped asem vyhovovala, nyní jediná svtnice tolika dtem naprosto nestaí. Nebude dlouho trvati a Žiravané zbudují si novou školu z cihel v centru osady. Budou moci s chloubou poukázati na první moderní stavbu ve vsi; jsem plány nevidl, soudím z nové založených skol odjinud. Ty všechny podobají se pízemnímu stavení na eském venkovu se dvma tídami a bytem pro uitely. Na tu nynjší slušný eský pasák koukal by s vysoká. Starou podle všeho zboí a staveništ spojí se zahradou. Za dávnjšího kantorování v rusinské vsi uitel prodlával školu perozmanitého strádání a duševní mizérie. V Žiravce sloužil bezmála co eledín na deputát. Z povinných dítek pipadlo na pljitrového chuasa nkolik litr brambor a zrní. Ponvadž si na nevyistéué obilí
tém
a
v
243
Žiravee.
uejeduou stžoval a naposled obec
soudn
potahoval,
naturalie
odvádly
Tenkrát pan uitel astji v roce jezdíval s deputátem do pan professor, íká lid, mlýna, školu na velikou radost dtem, pokud nesemlel, zamykaje. Nyní arci již ty asy minuly a uitelm vede se trochu lépe, však proto pece dovolává se uitelstvo stále ješt bez úspchu polepšení svého dv- až se v obecním špýchárku a na jakosti se zkoušívaly.
—
—
tistazlatového osudu.
Dnes školství haliské jest sice upraveno, ale zdá se, že pi nkterých paragrafech bylo zapomenuto na Žiravku, mající dvoutídní školu Pro druhou tídu na papíe, ve skutenosti ale jenom tídu jedinou. nenašlo se v celé jtoduitel musí své
obci kloudné místnosti, tudíž z paedagogických
dti vyuovati
dopoledne
uitel
a
ohled
svoje odpoledne.
Ze staré lhostejnosti ke škole Žiravaum zstala ješt notná dávka. Teprve pokutování za nedbalou návštvu školy a cxekvování tchto pokut spátelilo lid se školními zákony a dti posílají se do školy silnji, ne-li už píkladn, ehož arci valná zásluha spadá na polodenní vyuování. Na vybývající pldne rodie chudší posílají dti po práci do sousedních dvor a k polednímu nelenujou si dojíti pro ze strachu, aby jim Moderní škola v robot nezstaly celý den a do trestu je nepivedly. dobyla si zásluhy, že generací práv do hrobu se ukládající vymírá rusínský analfabetismus. Škola jest ješt píliš novou, než aby se o ní mohlo tvrdit, že opravila charakter národa, akoliv maloruský vesnian lionosí se adou krásných vlastností. Zvláštního vytknutí zasluhuje jeho konservatismus, jenž arci vzpírá se asto spásonosným reformám, ale za to na druhé stran staví hráz vyvlastnuí a oduároduní. Po mnoho století maloruské vesnice byly v šanc vydány nájezdm všeho druhu a na vzdor tomu lid jejich se v niem nezmnil, naopak znárodnil znanou ást neslovanských osadník. Tento selský konservatismus psobí na vrstvu zámožnou, na intelligenci, slovem na všecky vrstvy národa. Venkovan jest upoután na svou chatu, ku zddné pd, k místnímu knzi a k pánu ve dvoe když se tito poslední k obanm pátelsky mají, v opaném pípade zove lid ty i ony zavolokami t. j., že jsou jako ledajací odnkud. Na vesnianu dále chválí se, že lpí na víe otcv, ctí náboženské a národní zvyky a obyeje. Jinou
n
—
pekrásnou vlastností jejich jest pohostinství, o emž se každému pesvditi lze o krtinách, svatb, pohbu, dále pi posmrtné úct za zemelé, pi svcení obydlí, o svátcích a pouti. O takovýchto dnech hostí vesnian u sebe valné množství lidu tebas po nkolik dní. Zapíti ovšem nelze, že se pílišným pohostinstvím nkdy až i na mizinu pipravuje. S uznáním zmíniti se sluší ješt o tom, že dluhu svého nikdy nepopírá, tak že proces pro dluh s ním bývá vždy velmi snadný. Pizná viteli umluvená procenta i právo zástavy, ba lze z nho vytáhnouti ješt jiná pro nho škodná piznání. Nepátelé Slovanv, zejména nmetí úadníci vyítají rusínskému lidu lenivost. Mnozí penášejí tuto „lenost"" na všechen národ, jiní zase ji
považují za kus národní povahy,
jáctva a
ad
rzných
náruživostí,
piítajíce
opt
jiní
ji
následkm
lichvy,
pi-
shledávají lenochy ojedinle
nebo toliko po jednotlivých vesnicích a krajinách. Avšak nikdo
z
tchto
-li
František
nepovolaných kritik nezkoumá,
píina;
jef nespravedlivo
Kcho:
pro
lid
místy zleuošil a kde vzí toho
nazývati lenivým od
pírody
do nedávná robotil pánm, robotil piln a dobe, tiše vl bez nejmenšího odporu. A tato robota nebyla lehí, starosvtský pluh dobytatm.
Když
panští dráhové
dkazem,
bylo to jenom
do lidu holemi že
ten
lid
pdu
svou, než
sklízeti
o
1000
hlavách,
starce a nemluviaata
a
který ješt
a trplivé jako než-li je
dtkami
nynjší práskali,.
nemohl
postaiti ve všem všudy, rukama a nikoli strojem a nejen a židovskou. Žiravka na p. pomáhá
obdlává svou pdu ješt panskou, knžskou úrodu ve tech sousedních dvorech.
Rusínský sedlák
tískali
lid,
Prmrem
v to poítaje,
pipadá na ves
3 až 5
tisíc jiter
pozemk. všude na svt jsou mezi pilnými velcí lenoši, tak jest a mezi Rusíny vbec. Za píklad lenosti vyhlašovalo se kdysi okolí Zloovsko-Brodské. Avšak tam v pravém smyslu slova jest to spíše netenost následkem nuzného žili lidu, pijáctví a nevzdlanosti. Rusíni nebývají vypaseni a práv kde se objevují píznaky lenosti, jdou ruku v ruce s nuznou výživou a chabou tlesní konstitucí.
Jako
i
v Žiravce
Dítko obyejn rodí se z matky pijící koalku a jedva pijde na svt, ssaje tento nápoj z prsu matina. Z neznalosti škodných úink podává babika matce koalku, aby necítila porodních bolestí. Odtud mnoho dítek pomírá a ty, které osud ušetí na živ, následkem nepirozené výživy a obsluhy hned po porodu, zstávají poloviními mrzáky. Ke všemu matkj-, zvlášt nemají-li dti ím kojit, krmí je již ve tvrtém msíci hrubou kaší, ale nejastji tiší je kusem rázového chleba z jemene, studenou verejší bramborou, kyselým boršem, zelím a t. p. K tomu nutí je ne tak zatemnlost, jako spíše nouze, pro niž matce pichází z hustá za tžko opatiti dítku lžíci mléka. Proto se v krajinách chudobou stížených dti tak tup rozvíjejí a jsou ble lé jako stna.
Matka nechává ke všemu dítko nepravideln ssáti ješt tvrtém roce! Mohli bychom se rozhovoiti o dusných chatách,
v jeho o tom,
jak jsou vlhky a nízký, což vše na úbytek tlesních sil bez vlivu nezstává! Jen takovýmito brejlemi musí su na místní a ojedinlou lenost pohlížeti.
Se všemi vesnicemi v okolí naše volkovská ves pátelsky se stýká, na pou a jakoukoli jinou návštvu živá duše. Jediný švec Jilko „o prazdnyku" dává se hostit u rodi svého un. A to ne snad z odporu proti Žiravce, nebo že by pokroilou vsí tou opovrhovali, nýbrž ze zddné nechuti, jež za dávných dob vytryskla ze záští proti zpupnému plemeni tatarskému, které prý Žiravku osadilo a povlovné pijímalo civilisaci maloruských soused. Tmito potomky divokých koovník jsou prý dnešní Žiravané, Žiravka jest vsí v okresi
jenom do Ziravky nepáchne
a
nejrusínštjší.
Xa
tatarský
pvod upomíná pezdívka Tatar,
jíž
sou-^
M
Žiravany poctívá a posud i)rý zachovávané tatarské zvyky. pátrání po tchto zvycích nemlo výsledku a sotva mohu za jich zbytel považovat, že nám jednou z práce utíkali, aby nemusili jíti lesíkem veer a divá bába je nepepadla. Pravými potomky Tatarv v Žiravce, vy4
sedni lid
:
v právlo
se mi,
tyi
jsou ti nebo
245
Žiravee.
starci s
pranízkým elem.
Tradice
dochovala, jak se Žiravka potatarštila.
Za dávna Tatai na jich
dobn
dalo
ase
byli v Žiravee Rusí ni, je zahnali v
pole,
tam je
pobili a zakopali
se ve vsi Solomce,
—
kteráž prý
tatarských vojen
do spolené šachty. jest
Po-
rovnž památkou po
—
nepracovaly robotu^ dv vsi praví se v oné tradici císa pán prominul; mly jedinou povinnost obstarávati stráže pro sídlo soudcovo v poblízké vsi Tolovu. podholení hlavy Foukne-li Žiravauu do vlas vítr, poznáme na až na chomá na temeni, jenž ji celou pikrývá. Již chlapce sedmiletého tamní otec ped svátky podholuje. Prastarý" obyej podholování hlav zachoval se hust na Podolí, kam pešel z východu. Známo, že kyjevský kníže Svatoslav nosil takový chomá vlas,, uprynu, a kozáci nauili se holiti hlavy od sousedních Tatarv. Lid z vesnic kolem Žiravky z upryny Žiravan soudí na jich tatarský pvod. Stala-li se následující píhoda s uprynou, nebo si ji lid vymyslily jest lhostejno, avšak nade vše dokazuje, že upryna bývala kdysi populárnjší a pánm, dokud ješt nad vsí a nad její lidem neobmezen vládli, píhodným materiálem ku schlazování zlosti. „love, boj se Boha, zachra mne," kiel topící se neša-
Tataích. Tyto
nebo jim
ji
nm
stný pán.
Sedlák spativ pane,
mám
ho
s
behu zadumal
zachrániti, musil
se a pravil:
„A
jak že vás^
bych vás za hlavu táhnout a vy jste
pece
náš pán?"
„Táhni jak chceš, jen aby's mne od smrti uchránil." Sedlák váhá, až sebhlo se více lidí a ti praví: jak pána možná za uprynu tahati? Jaký by to byl pán, aby ho mužík za uprynu tahal? I ozval se opt jiný, že se to nehodí, panská upryna není k tomu,, aby byla tahána, k tomu jest na svt selská upryna, aby ji páni tahali, jak chtjí a kdy chtjí! Takto se lidé na behu vadili a pán se zatím utopil. Souasná mládež štítí se upryny, patrn vlivem vojanských vysloužilc a za svobodna pestává holdovati této národní frisue, dávajíc si stíhati vlasy na krátko, ale toliko jeden druhému, pi emž místo hebene užívají prst. Odmítajíce uprynu vymlouvají se, že jim všude pezdívají baraaci. Tato nadávka souvisí s uprynou, ale jenom pokud prozrazuje Žiravana. O jejím vlastním vzniku zmíníme se níže. A takž nebude snad již brzy v Žiravee svobodníka, jenž by o sob mohl zapti
——
sumku
my sa upryna, mene divyna,
Trjaset liibyt trjaset
lubyt
my
sa voíosa,
mene Javdosa.
K podholování hlav a k holení tváe neužívá se bitev, jakéž my máme, nýbrž bitev ukutých z polámané kosy u kováe. Pro pezdívku „baraaci" Žiravan smrteln se pohnvá; ona vyena ve spolenosti žiraveckých chasuík mívá obyejn v záptí výprask zlolajce. Proto slýchá se obyejn jenom, je-li jediný Žiravan a ostatní
František
2ir)
eho:
jsou svoji. Pi produkci se nahne hlava a prstama poklepává se na ohryzek vypnutého krku, by zvuk m e e e e e tímto poklepáváním pešed v tremolo nápodobil beení ovec i beranv (baran). Asi ped ticíti lety Žiravetí obchodovali s bravem, honíce ovce na trh do Lvova, kde
mli vyhrazeno
vlastní tržišt.
Obchod zanikl a baraaci jsou
na
upo-
mínkou.
Mám
pod rukou „Sprawozdanie
z
czynošci
towej hvowskiej za rok administracyjny 1887."
wydzialu
V brošue
rady
powia-
té jsou
stati-
tedy i Žiravky, proež cifry pevedeme na slova do obrázku okresní a obecní autonomie žiravecké. Knížka tato citovaná jest polská, už k vli okresním úadníkm, kteí jsou napoád skoro samí Poláci a vojtové i starostové obcí jim podízení v nedstojné stické tabulky Ivovského okresu,
snaze, aby se
pánm
zachovali,
dování. I kdyby vojt polsky
polští
neuml, v
nejprv sebe a potom obecní obci najde se vždy nkolik
úalidí,
n
poítaje, kteí se obstojn znají v sestavování úadních listin a dovedou je též kloudn napsati. Z nich volívá se obecní písa, jenž stane se vojtem de facto, kdežio skutený starosta jest jím de jure. židy v
Štampilka
Žiravky
jest
polská
a
má
— jako
štampilka
—
tém
každé
pokud jsem seznal ze zápisník etnictva mimo jméno významnou rytinu: jelena v bhu a v dáli za ním dva košaté stromy, mezi nimiž stojí tíramenný kíž. Na okraji peetítka kruhem te se v polštin: „Wies król.* Žyrawka." Provedení peeti jest novodobé a rovnž otisky hlásají pokroilost v obecním úadování Žiravan. Otiskuje se pomocí sukna olejovou barvou napuštného, kdežto etnické zápisníky vykazují vtšinu otisk sazových pi tchto se nad lampou nebo nad svící peetítko zaadí a po té otiskne. Kontury rytin a slov na sazových otiscích oste vynikají, ale brzy se rozmazují. Lvovský okres ítá ve svou pravomoc 134 obcí, jichž penžitý obrat za rok dosahuje asi 194.000 zl. a obecní jmní po odrážce dluh páí se na 2,093.000 zl. Lvovské okresní zastupitelstvo jeví innost svou na obce,
;
temi dležitými faktory. Kontroluje, aby každobyly uzaveny úty vojtv obcí, dbá nad pravidelným sestavováním obecních rozpot, jež jsou základem linanniotví vojtv a udtžuje v evidenci inventá obecního jmní.
správu celého okresu
ron
v
as
a
dkladn
Z kanceláe okresního zastupitelstva byly delegovány komisse k prozkoumání v 16 obcích, z nichž okresní výbor v jediné pokutoval vojta na zaplacení komissních útrat, dále se ve tyech obcích piinil k založení obecních kas. Mimo to v kancelái okresního výboru vyízeno 81 obecních rozpot, 54 rozpot obecních kas a 65 fond pro i^hudé, pi emž vojtové tí obcí byli penžit pokutováni za nedbalý
út
út
* królewska
=
královská.
v
247
Žiravee.
míst delegovanými komissemi. V sedmi pípapokuta zaplatiti útraty komisní, ve tech pípadech byli pokutováni mimo útraty komisní ješt penžit; v jednom pípad ásC útrat nésti ml vojt a ásC obec; ve tech komisní útraty pipsány jsou na vrub fondu okresu a v jednom k placení útrat komisních odsouzena obec a vojt nad to pokutován penžit. Proti tmto trestm vzneseno k zemskému výboru pt rekurs, z nichž jednomu dáno za pravdu, jednomu ásten. Na sestavení obecních rozpot okresní výbor rozeslal potebné blankety bezplatn. Ponvadž ze 134 obcí okresu 45 obcí do 1. bezna blížené již
dech
ped
byla
tím na
vojtm
vymena
rozpoty své okresnímu zastupitelstvu nepedložily, okresní výbor musil onch obcí upomenouti. Z tch opt nkolik nechalo vyzvání bez povšimnutí, proež obdrželi písemnou dtku a když zstala bezvýslednou, vymeno sedmi vojtm po dvouzlatové pokut. Jeden vojt mimo tuto vojty
pokutu musil platit komissi, která byla delegována sestaviti za nho rozpoet, když i další upomínky okresního výboru zstávaly bezvýslednými. Aby se mohly úty nkterých osad z pedcházejícího roku uzavíti ped schválením rozpotu pro nový rok, musily do obcí na pomoc býti vyslány komisse. Jedna obec potebovala ti7*^/p obecních pirážek na útratu místních poteb, proto okresní výbor její rozpoet pedložil zemskému výboru ku schválení. Pirážky na obecní poteby pod 20**/o staily 75 obcím a zvýšení pirážek mezi 20 50"/o vypsalo 58 obcí. Z obecních rozpot jedva 50 shledáno patin sestavených, 80 jich musilo býti vráceno k doplkm nebo k oprav, nkteré dva až tikrát. Odtud prohlížení obecních rozpot iní okresnímu výboru nej-
ty
—
vtší potíže. byly vyzvány obecní úady, by oznámily, jaké zmny obecním majetku pedešlého roku, aby stavší se zmny mohly býti zaznamenány v obecní inventue. byly obce dvakrát upomínány, po sedmimsíné dob ješt ze 16 obcí zprávy takové chybly a ze zaslaných sotva tvrtina vyhovla. A tu stžuje si Zprawozdanie, že správnému úadování ve vsích jsou na závadu obecní písaové. Obec jim vymuje tak nepatrnou odmnu, že za ni trudno dostati lovka sbhlejšího, zvlášt když v každé obci agenda se množí. Jen kde písai lze sloužiti nkolika obcím, bývá vzdlanjší a obecní správa jde pravidelnji. Nejlíp autonomním požadavkm vyhovuje ves, jejíž písaskou službu
Obžníkem
nastaly v
A
zastává místní uitel.
(Pokraování.)
••^"^^^^tó^'^^^-
Bda
248
L.
Mrak:
Z unileckýcli výstav. Píše
Bda
L.
Mrak.
IV.
Školní výstava malíské akademie. kademie pražská nalézá
se ode dvou tí let ve stadiu rzných reform. Stav její ped nkolika lety byl opravdu tak neutšený, že i nejkonservativnjším bylo jasno, že máli být
zachováno prestige ústavu, máli zstati resp. státi se opt platným initelem ve vývoji umní výtvarných v echách,, je nejvyšší as piložiti ruku k opravnému díla. Stalo se tak a doba reorganisací a reform, dosud neskonených, poala. Byly povolány nové síly uitelské, by pinesly, jak se oekávalo, nový život na umlecký ústav. I jméno jeho se zmnilo, byl novým pouze jiz stávající stav oznaen, nebot od odstoupení B. Gruebera nebyla zde více škola pro architekturu a škola pro plastiku nebývala zde vbec, tak že byla akademie vskutku již ped poetím reform pouze „malískou" a nikoli „výtvarných umní". Nehled k opravám, jež správa ústavu pedsevzala ve zpsobu a postupu vyuování, byly prvním rokem vyloueny ze školy veškeré theoretické pednášky o perspektiv, anatomii a djinách umuí. Rok na to byly však znova zavedeny. Rovnž o úprav pípravnéhostudia, o jeho rozsahu a postupu, a o školách specialných bylo experimentováno. Nyní ujednáno tolik, že vbec spolená škola pípravná odpadá a uitel každé speciáln školy vychová si své žáky od poátku a neopustí je, dokud jejich umlecké školní studium není ukoneno. Co rok zve správa ústavu ku návštv školní výstavy a to kruh> nejširší, každý co návštvník je vítán, kohokoli poutá interes k uméiu výtvarnému a jeho školství a zajisté výstava ta je nejen na podiv, ah i ku posouzení soukromému i veejnému. O tom není sporu. Jinak ale
a
dobe pedem
Dojista si stanovisko ku veejnému posudku. kdyby kritika rozebírala a soud vynášela o jednotlivých žácích, neboC není pochyby, že taková innost spadá v obor a pravomoc uitele. Není také, co v Rudolfinu vidíme, výstavou žák co jednotlivc, nýbrž výstavou akademie co školy. O celek tu jde, o ráz jednotlivých oddlení, o postup školení, o pokrok dosažený, o cíle vytené. Arci nelze zcela zamítati pi tom jednotlivce a písluší zkoumati a hledati, jaké nadje smíme míti do budoucnosti eského malíství. Trvám, že nemže býti o tom sporu, že by veejný soud v tchto hranicích a mezích nebyl oprávnn veejné výstav a veejnému ústavu kulturního významu pro celou zemi a všechen národ. Je povinností veejnosti s uznáním konstatovati pokrok, jaký vyuování na akademii pražské práv od poetí svých reform uinilo. Pedn
je
vymeziti
bylo by pochybeno,
vi
z umleckých
již tím,
výstav.
že byl listav o školu krajináskou
výsledcích dosažených školením
245)
rozšíen, po druhé v úhrnných
žák. Také ona zásada nov zde zavedená,
ie uitel vychovává si žáky své od samých poátk, že jeden a týž uitel uvádí je pes práh prvních dovedností, pak hloubji je zasvcuje v umní zstávaje paedagogickým rádcem až k okamžiku, kdy opouštjí ústav co mladí umlci, má svoje pednosti. Díve bylo tu zaízení práv akademické: „elementarku", druhý pevzal od nho žáky vyuuje je jeden uitel v „antice" a na konec rozešli se po jednotlivých „atelierech". Arci že v nedostatku sil vedli všechna tato oddlení pouze dva uitelé. Nové zavedený princip je vlastn návratem ku velmi starému, z onch dobrých dob, kdy nebylo akademií, kdy šel budoucí umlec na uení k mistru,
ml
jako
pi emesle. moment reformy
Jiný
tom, že až na praskrovné výjimky scházejí
leží v
ve výstav kresby dle antik. Všady vládne jen živý model, píroda vbec. Pi živé hlav žák zaíná, postoupí, jeli teba pechodu, k nahému trupu
tém
A pak ku celému nahému aktu
zárove. a kreslí a maluje jej sádrových odlitk antických plastik, vylouili -z pražské akademie, setká se nyní všady s pochvalou, je to podmínno moderním realistickým proudem v umní, je to návrat a tsnjší zase pilnutí ku pírod co stálému a jedinému vzoru. Škola tím sice ztrácí model krásných forem, model klidný, nehybný a pokojný, uritých a ladných rys, ale náhrada má nemén výhod, skytajíc v první život, velý jeho tep, individualitu a barvu života. Žák vede také tžší zápas s hlavou živou, nežli jaký podnikal s mrtvou sádrou, za to však je nucen rychleji a bysteji postehnout a zachytit formu, kreslit barvu a život a další následek tohoto jediného vzoru nalézáme i ve
Že kresbu
antik,
to jest dle
tém
ad
«psob
podání, ve kresb. V nové škole nesetkáváme se více s tmi známými ulízanými výkresy, všady hladkými a konvencioneln hezkými, v nichž karakteristický tvar ztrácel se tém v duchamorné technice. Na místo jich nastoupila kresba širokých rys, pi níž jde o zachycení
formy v
její
odpovídající.
a
významnosti, Stejné
též
o
širokou
pi malb
plochu,
s
barvou
a
to
pírody setkáváme se zápas s novým materiálem, dle
pírod s
týmiž
novou a obtížnou technikou klade žáku nové a velké pekážky v jeho postupu a pokroku. Nauit žáka rychle postehovat formu a barvu v jich pravém významu, v jich pravé cen, nauit jej správnému, pesnému a jistému názoru pírody, nauit dále a souasn též ruku jeho poslouchati oka, v tom leží zajisté cíl všeho snažení uitele a všechna tíha jeho povolání. Talent, nadání musí pinésti žák do školy, nenít; v její moci je vyvolávati, nýbrž pouze vyuiti, vyškoliti. Cíl její tkví tam, kde odchovanec stane vyzbrojen spolehlivým vodítkem pro další svoji umleckou innost. Technickou ást svého umní má si v základních ástech ve škole osvojiti, zde též má se nauiti nazírati na pírodu a umlecky mysliti. Tot jeho nevyhnutelná principy,
tu v pruích letech arci
s
—
výzbroj
pro samostatné tvoení.
Dnes dokonce nemíníme kriticky rozebírati jednotlivé skupiny vystavených prací, snad staí a lépe jest na míst vyznaiti jen hlavní momenty nového školení. Reformy zavedené nejsou dosti staré, aby výsledky jejich mohly býti posouzeny v rozmru a kvalit, aby konený soud mohl býti
Bda
250
L.
Mrak:
Ješt také neprošlo školou uove
vyneseu.
oriíaiiisovaiiou dosti materiálu
na
mohl být docíleu jakýs konstautuí prmr jich hodnoty, a co nejvíce na váhu spadá, je, že doba trvání nynjší „malíské akademie" není ani tak dlouhá, aby který chovanec byl mohl absolvovati tak, že
žácich, aby
nm
bychom v éry.
I
s
zosobnny konené cíle a resultaty nové vykati a jen nkolik ješt poznámek doda-
zrovna
nalezli
tím tedy dlužno
tených budiž mi dovoleno Mluvil jsem
obvod,
z
nhož
již
pipojiti.
své zpráv o tom, kterak myšlenkový umlci podnty, ideje a myšlénky ku svým úží a níží. Ve výstav akademické jsou toho
ve pedešlé
naši mladí
pracím erpají, znateln se nové doklady. Ovšem nesmíme pehlednouti a také máme opravdu stále na pamti, že cokoli zde z komposic nalézáme, jsou první, hledající a nejisté asto pokusy ve vlastním tvoení, v pravé umlecké innosti. Žádati a hledati tedy zralost a vysplost pi nich docela by nebylo na míst a také jsme daleci toho práv tak jako neoekáváme tchto vlastností ve stránce formální. Ale na druhé stran je vru málo potšujícíni úkazem, když mládí, jež má míti po zákonu pírodním pružnost, vzlet, nadšení, ideály až svtoborné, zstává státi u prostého, náhodného zjevu, u kterékoli postavy^ u prvního výjevu bez vyšší podstaty a významnosti. Dobe víme, že v tom zraí se povaha proudu asového, že naše mládež umlecká jde zde jen cestami jinde nyní oblíbenými, pes to vše ale nelze zatajiti výraz politování, ba pímo žalu, že musíme býti toho svdky, kterak myšlenka a myšlení z atelier malíských je vypuzováua. Leží to v povaze doby, pravda, ale ne vše, co karakterisuje dobu, je dobré a dokonalé tak, aby nesml být pozvednut hlas kárný a výstražný .... Po jeden rok nebylo na pražské akademii žádných pednášek, všechna šedá theorie byla vylouena a všechen as jedin praktickému vyuování vnován. Velmi záhy však slavila znovu trojice perspektivy, anatomie a djin umní vjezd do ústavu. A vším právem. JeC zrovna na podiv, že v dob naprosto realistického smru v umní mohlo se teba jen na okamžik mysliti, že budoucí umlec mže postrádati onch pomcek korektnosti, jaké mu nauka o perspektiv a anatomii lidského
tla skytá. Škola je ústav k uení aje-li odborná, pak je povinností její, aby žáka, s dvrou vchází do jejích bran, vyuila odborn, aby o všem jej pouila, co k odboru jím zvolenému náleží, co s ním aspoií bezpro*
který
stedn
souvisí.
Žák ve škole sedící nesmí být ponechán, aby sám sebou experiment toval, aby sám díve i pozdji byl nucen hledati si cesty, vyhledávati,| co je povinností školy mu poskytnouti, nesmi býti zstaven tak dalec sob, aby vyšel co pouhý antodidakt, sic jinak instituce školní stala bj se illusorní.
Z tch píÍQ zavedeny byly opt opuštné
umní
na akademii malískou vším právem
discipliny.
náležejí,
Že
i
djinj
co akademie v živo^
nebylo popíráno. Mjme jen na pamti, že umlec, myslír pravé ceny a hodnoty, jako lovk nejvtší lidskou potencí vlád-j totiž tvoící, právem se domáhá jednoho z prvních míst spoleJ
vstoupily,
umlec noucí,
nosti, které
ma
náleží
;
ale
aby je cele mohl zaujmouti a
vyplniti, je povi-j
z umleckých
251
výstav.
nován ješt jinou podmínku vyplniti, kterou zase spolenost má právo jemu klásti: Má vykázati se vzdláním s jeho umním souvisícím, aspo tímto vzdláním na svj vlastní prospch. Mladistvý adept umní navštvuje akademii, to jediný ústav jeho vzdlávací, jeho škola pro celou radu let k uení nejvýhodnjších. V ní stráví
všechen
as
svilj
a škola, jež toho na
dále sáhající povinnosti, nežli vyuiti jej
nm
vyžaduje,
má
jist
nco
pouze a jedin emeslné stránce
umní. též jeho ducha, síiti jeho obzor duševní, slovem svtu vykázati a jež vzdlání, jímž se má pozdji Djiny vlastní produkci umlecké bylo by oporou a vodítkem. i jeho umní jsou jist nejnutnjší minimum všeobecnjšího vzdlání umlce Není a proto dobe jest, že znovu na pražské akademii se pednášejí. myslím na míst ani zatím na ase šíiti se dále, a dáti výraz svému pesvdení, že by obor theoreticky vzdlávací tu onde mohl a mel býti rozšíen. Slyším prost námitku K emu to ? Umlec má býti umlcem a ne vdátorem. Avšak kdo je vzdlán, není ješt vdcem a na konec víme všichni, že veliké vzdlání nevadilo P. P. Rubensovi, aby byl též velikým umlcem, ano dokonce ryze vdecká cnost Lionardu da Vinci nebyla na závadu, aby byl zárove velikánem v umní. Arci byli to práv Rubens a Lionardo a takoví nerodí se vždycky.
Je povinna
poskytnouti
živiti
vi
mu
:
se s tímto svtem básník Josef Jakubec. odebral na zotavenou a dovolenou, po krátké Pochován byl ti dny na to tklivým spsobem
Dne 9. ervna rozlouil Zemel v Jiín, kamž se byl nemoci, maje vku 31 v hrob své matky na
let.
hbitov velišském u Jiína. S Josefem Jakubcem uhasla velká nadje literární. Byl zesnulý nejen neobyejn nadaným talentem básnickým, ale i spisovatelem vysoce vzds velkou energií spl za nejvyššími cíly literárn umleckými. Jakubec od let jinošských až do své smrti žil výhradn svému povoláni básnickému. Jiné snahy, ctižádosti, jiného pání neml než žíti v pamti národa výtvory svého ducha. Cíle svého dosáhl. Jakkoli zemel mlád
laným, který
ás
svých velkých plán mohl uskutenit, vykonal pomník v básnické literatue naší. Hloubkou svého citu a básnického názoru, jakož i národním i vlasteneckým rázem svých plod podoben byl geniálnímu krajanu svému, pedasn zesnulému Vácslavu a jakkoli
pece
jenom malou
tolik, že pojistil si trvalý
Šolcovi,
který taktéž nedaleko Jiína
na hbitov soboteckém odpoívá.
:
!
252
•
Josef .liikuboc.
Na ržích Jakubec
v živote ustláno nemel.
Za podmínek životních
tak neutšených, v akých Jakubec žil, vykonati to, co Jakubec vykonal, vypnouti se hloubkou, bohatstvím a umleckým významem produkce básnické za pomrn krátkou dobu po bok nejlepším básníkm v pomrech
daleko píznivjších se vyvinuvším, jest skutkem velkého duševního a mravního heroismu. Josef Jakubec mže býti mladému pokolení vzorem toho, co zmže nadšená, za vznešenými cíly pevn kráející snaha. I jako lovk S hlubokou pietou vzpomínají dnes byl Jakubec zjevem neobyejným. všichni, kdo nkdy v osobním styku s ním byli, jeho ušlechtilosti, istoty, ryzosti, spanilosti jeho povahy, na nižto poukazovala již jemn modelovaná, krásná, pravým panenským kouzlem prodchnutá jeho tvá Josef Jakubec narodil se v Hlásné Lhot u Jiína r. 1858. Gymnasium studoval v Jiín. Ve dvacátém roce pišel na universitu do Prahy, na níž absolvoval filosofickou fakultu. V posledním roce tchto svých studií tyl stižen tak tžce svojí chorobou srdení, kterou trpl již jako šestnáctiletý student, že nechtje zdraví svoje zniiti, musil od pípravy ke zkouškám profesorským upustiti, i pijal službu liadní u obce pražské, v nížto vytrval 7 let až do své smrti. Zanechal vdovu a synáka. Básnická pozstalost Jakubcova vyjde nákladem J. Otty v „Salonní bibliothece", kde byl loni vydán první svazek originelních Jakubcových ^Povídek z kraje". Zesnulému básníku našemu vyplnilo se básnické jeho pání, jež byl ped lety ve své touze po domovu, která ho snad nikdy ani na den neopustila jsou všechny jeho básn vlastn jen steskem po domovu
—
—
jiapsal
Tam byl bych rád, tain pod horami svými, tam, kde jsem chodil prosted luh, niv, kde se stromy jak s lidmi upímnými jsem hovoil, kvt každý byl mi div. a každé slovo báse jemnoeitná, kde v obloze jsem blaho zítka et, a poslem jeho pták byl v dálku lítna tam žil bych rád, než opustím ten svt.
—
Ne jen ped smrtí užil, ale po smrti ješt užívá svého krásného ^rodného kraje níže Krkonoší" náš milý zlatoústý pvec Jakubec. Budiž mu tam zem lehká a po Cechách vná
pam
.
'.
r^-*v,
;
Kolda Malínský
Za pt
:
253
kop.
set
Za pét set kop. Historická povídka.
Napsal
Kolda Malínský.
(Pokraování.)
vílití brzo
V
vzpomínali minulýdi
krátce
tžk)', krytý
*
žin
pán
vz,
dvma
as
a želeli starého pána.
páné BurJauov páry koní tažený,
do Kvílic
pijel s
konvojí vojen-
prvodem krmáovým. také rozšerilo ponkud nad pomrem odešlého pána uprchlých jeho prvodc. Krmá byl mnoho vyzvdl v dru-
skou a
s
Te se
^«"'<3^Rf)'
^^H
po odchodu
a
Ozmaiiov,
Janovým. Byla to
ve které nejeden
žold.k býval druhem
pán
Bur-
všední, ale 'írmá vypravoval ji vždy jiným zabarvtiiu Temešváru do Budína, V krátkosti znla takto Vezli Korolu snad pro sama baše. Pan BurJan, tenkrát se svým sborem na statcích Bokajovských meškající, konvoj janiár zic^kccil a sesekal. Korola. Druzí rozdlili se o koist, jemu pipadla Zlobil se z poátku na to neužitené bemeno, když však vidl, že padla Korola do oka samu Bokajovi, spozorov"! teprv, že je nemálo pkná. Avšak již tu byl posel pana Štpána, že prý baše žádá za vydání zajaté. historie
rozvlán
velmi
vojenská,
a pokaždé
s
.
:
.
—
Pan BurJan seznal, že to jen Bokajova les, a ponvadž mu zatím Korola k srdci pirostla, nemínil ji vydati, nemoha pak ji pojmouti za manželku, dal ji oddati se svým hajdukem, aby r^l píinu k odporu. Týž den došel posel s listem, pozývající pana LurJana, aby se vrátil na Kvílice, že paní Alena se svtem se rozlouila. Byl 10 osud pro nepišel posel o den dív? Dali se ihned na cestu, ale Boka], vyzvdv, že Stampach vzal od vojska odpuštní, pustil se za nimi. Dohonil je, vyvázli však pec,
—
hlavn
cesta
litkem a teprv následováním Smrtí
poznamenal sama pana Štpána tžkým šrámem. zemí Uherskou byla pro nástrahy Bokajovc pravým na Morav dopáli si oddechu, tam již byli ped pro-
že Michal
tím,
Další
jisti.
Bokajovou minul
vzav sebou, co
mu právem
strach a Michal prchl zase do rodné
zem,
patilo.
„Te
teprve rozumím," libovala si paní Agatha. „Hm, tak to tedy dodávala po každé. Pan Ozman chopil so vlády rukou ráznejší. Hned po návratu rychtáovu dul jej zavolati a kázal, aby z každého stavení jeden muž se dostavil k odklizení a srovnání kamene ze zícené zdi; zároveií ml opatiti z msta nkolik zedník. Kvílickým se nechtlo na nezvyklou robotu a reptali nemálo zejména Cerunda, který v zim nkolik tch Kvílických chlapc uil literám a dával se titulovat od nich „pane bakalá", byl rozkazem pán
bylo,"
17*
254
Koia.i Miilinský:
až uražen
do tvrze
námitkou,
jako že jinak za pana BurJana ruce pánov dlouhý karabá. A „bakalá", natáhnuv nové psí rukavice, šel na robotu, druzí za ním. Kleli, ale po každé se ohlédli, kde je pán. V týdnu stála nová ze, prejzami krytá, zavšeny vratn a nad vrata pibit zase Štarapachovský erb. Po oešácích zbyly jen pahýl;. a i z tch v brzku byl ve tvrzi nový nábytek kamenná lávka, svdek nkdejší svornosti soused, zstala povalena pi zdi statku Lahodovského. bývalo,
a
šel
s
odpovdi zasvištl
místo
ale
v
—
Mnoho
se
zmnilo.
Když složeny tvrzi Kvilické.
vozu etné truhly, zalesklo se na chudé, zemanské pkná zbra sotva ty ti svtnice na
s
—
Všude koberce a
hoejším ponebí staily. „Ten pivezl víc než pan BurJan,"
tžké železem kované
„Dobe
vdl
byl
Mistr;
pravil
Éíha k Mistrovi, vida
ty
truhly.
pamtliv nauení, které kdož ví, kdo pro to
„ale
mu
otec na cestu dal," odpotam na Dunaji naíká," dodal
hlasem truchlivým. fiíha jen
A
pisvdil.
pan Ozman
Hned
první
v skutku pivezl.
si
msíc po
Doupovce Plchov a
dal
se
návratu tázati
koupil od pana Vojtcha Viléma pana Vodolána Ptipesského, jsou-li
Neprobilice na prodej.
Na a to
i
Kvilické tvrzi bylo zase jednou veseleji, hosté tu asto zastavovali
vzácní.
Zastavil tu
pan hrab
pijel „pan soused",
Slik,
když
Smeenský pan
jel
ku
snmu
do Prahy, a schválné
Jaroslav Boita,
Zamraená tvá pán Ozmanova zazáila úsmvem, když vítala urozeného pána a když urozený pán divil se skvostm pán Ozmanovým za to když pišli pan Modest Veselský a pan Jiík Schodecký, konšelé vyslaní od rady Slánské, aby uvítali urozeného a stateného pana souseda, odbyl je mezi vraty, takže se musili pozvati k Lahodovi na obd. lííha omlouval urozeného pana souseda, že nemá nikoho, kdo by pro pány konšely vystrojil poctivý obd a ml aspoii s ásti pravdu, nebo i pan Ozman, pišel-li ovšem vzácný host, utíkal se o pomoc k pani ;
Agaté.
K Nmec,
mladý Štampach také cizince. Byl Nad se te na Kvílíce výborn. jim pro každou malikost!, ovšem po
ízení hospodáství pivedl íkali
mu Hons
a
ten
si
hodil
stál vždy s holí a lál nebo jazyk eský hrozn komolil. K obstarávání kuchyn a drbeže volána robotuice a to vždy na celý týden. Mly se sice poddané všechny vystídati, ponvadž však robotnice tato i pro pána strojila, nebyla ovšem každá vhod a pan Ozman byl vybíravým. Novota tato velice dráždila poddaný lid, ale zastance nebylo a opíti bylo tžko. se „Což pak jsme v porobe turecké!" zvolal chalupuík Závora, kdy posláno pro jeho dceru, a musil za to s dcerou do tvrze, jen že pro nho vyklizena šatlava a do té pivezena ze Slaného nová kláda.
robotníky
nmeku,
—
Za pt
255
set kop.
Závora byl prvním, který se ozval a také posledním.
Však pece ješt jeden, ovšem nikoliv poddaný,
se ozval,
a sice
fará Meridies. Panu Mistrovi b)'lo te ve Kvílících njak úzko. Zastesklo se mu po panu BurJanovi a zastesklo se mu po Máí, která te fae se vyhýbala, ba skoro z domu nevycházela. Paní Kateina dostála slova a Pavel od návštvy své za hrozné oné ^hice ve Kvílících nebyl, a nebyl ani ve Slaném. do msta, Lenka Za to každého týdne vždy db stedy šel Sk dychtiv ekala na jeho návrat. Za malounký lístek, který z msta zpropitué anebo jinou výsluhu. inesl, dostal Lahdka po každé Ten den býval Lence svátením a tu také si nkdy zazpívala, jindy o by na dobro byla zapomnla své pkné písn, které díve po celý
ehek
bu
n statkem znly. I toho se Cerunda dopídil, kdo by však v lístky do Prahy z Prahy donášel, nevdl a domýšlel se pouze, že asi forbereník, co dn do Prahy obchodníkm pro zboží dojíždl. Zpráva tato pana Mistra již se nedotkla. „Vykonal jsem, co jsem mohl a co se slušelo a te již myji své ruce," pravil fará a jen když v chrám zpozoroval ubledlou tvá své Máí, býval zase mrzut a nepokojen. Jako v náhradu nastal mu boj s Machometem, jak íkal panu Ozmanovi pro jeho tvrdost a svévoli. Bylo to o boží hod. Fará byl bezpeen, že pán pijde do chrámu nebýval tam asto a spíše zabloudil na Smeno, byl sub utraque. Mistr Jozua se nemýlil, pan Ozman pišel a zasedl do svého kesla po stran oltáe. Fará vybral k text ze žalmu tyicátého tetího a následujícího. „Vydal jsi nás k pohanní sousedm našim," poal, „ku rouhání a ku posmchu tem, kteí jsou vkol nás nebo ponížil jsi nás na míst soužení a pikryl nás stín smrti nebo snížena jest v prach duše naše: pilnulo k zemi tlo naše!" Hned po oznámení textu porozuml lid a hledl jako jedním zrakem ua svého pána. Pan Ozman sklonil hlavu do dlaní. A te to již burácelo jako pi boui. Jozua Meridies bušil na svdomí pán, hrozil jako Eliáš Achabovi, prorokoval jako Daniel Balsa-
mst
—
a
ei
—
—
sarovi a útchy ani slovíka. Ozman sklonil hlavu ješt níže, tak že elo spoinulo na podpradle, když pak Josua ustal, vstal a krokem odmeným, s hlavou hrd vztýenou k velikému ustrnutí lidu odešel z chrámu.
Mistr dokonil bohoslužbu v rozechvní a roztržitosti, hned pak po z chrámu se dovdl, že pán, pes kolem kovárny nahoru k Libovici. „Jede na Smeno," hádali všichni a netušili
vystoupení
to,
že
jest
den pán,
odejel
A
si
z
toho nic dobrého.
tušení vyplnilo se až tuze brzo.
Sotva ukonen ochtab božího hodu, pinesl posel na faru Kvílickou patrona pana Jaroslava Boity, ve kterém se porouelo panu Mistrovi, aby do msíce jiným místem se opatil a fary Kvílické do lhty té pln prázden byl. Pipojeno pak, že tak z milosti a ua pímluvu vznelist
muž
— Kolda Malínský:
256
šených a vzácných se dje, nebo, ponvadž on, Mistr Josua Meriilies, pobuující poddané proti vrchnostem popouzel a ku pozdviženi nabádal, že mlo k nmu jako k buii a zrádci pistoupeno býti nejvyšším právem. Vybízen pak, aby vden za tuto milos všelikých podobnýclí zanechal tu i jinde, sice že by mu tžce bylo z toho se zodpovídati. Piložen byl list konsistoe utraquistické, který byl skoro opakováním listu patronova. Listy vypadly Mistru z chvjících se rukou a on pokleknuv ped obrazem umuení pán, modlil se za své nepátele. Neprodléval a neekal do projití lhty. Na nejbližší nedli rozlouil se s mnohým pláem se svou osadou a íha, naloživ skrovný majetek Mistrv, sthoval ho na Vraní, kamž Mistr od osadník a patrona za
eí
eí
faráe povolán. Bylo to beueficium lepší a bez ústrk. „Bh dopouští, ale neopouští," pravil Josua k Lahodovi, naež pomodliv se na hrobecíeh svých milák, které musil opustiti a výraziv prach ze stevíc svých na prahu budovy farní, kráel s hlavou svšenou a rukama sepjatýma krokem nepevným za vozem po boku manželky a provázen zástupem svých bývalých osadník, které ani nebezpeí trestu nemohlo odstrašiti, aby nevyprovodili milého pastýe duchovního a v pravd otce a ochránce. Na místo Josuovo do Kvílíc pisthoval se knz Juda Opsymates. Nebyl konfessí eské, jako Josua, ale staré víry sub utraque a mimo pijímání pod obojí zavedl vesms ritus ímský, jak si pál patron i pan
Ozman. Na pání osadník nikdo
Hned ného nosti
ei
v prvé své
velebil
se
neptal.
Opsymates pana Ozmana jakožto vzor-
kesana a vybízel poddané k lásce, oddanosti, poslušnosti a vdk pánu a vrchnosti své milostivé a Bohem dané. Ped falešnými proroky drazn.
a svdci varoval
„Muž
dle srdce božího,"
„Jidáš!" pravili
si
chválil
ho za
to
osadníci, vycházejíce z
rychtái pan Ozman. chrámu.
VI.
Pan Ozman
žil již
delší
dobu na svém statku,
mínil nalézti, totiž vnitního klidu, nenalezl.
a lesklý, bujný v
táboe;
dvr
vypil v
místokrále
ml mu
pravd pohár nabízený
ale toho,
co tu byl
Opustil víivý život vojenský
rozkoší
nahraditi
svízele života
až ke dnu, ale ve vnitru jeho
zstalo chladno a prázdno. Vrátil se na otcovské ddictví bohat a vzácný vznešeným, ale klidu a šistí darmo hledal. Nepoddajné poddané skrotil biem a odprce zbavil ?e obratem ruky, ale vítzství toto i)okládal za tak malicherné, že se z nho ani tšiti nemohl. Urození páni sousedé radili mu, aby se oženil, tomu však pan Ozman oditíral na prosto, mu ukazováno k nevstám i bohatým i vznešeným
a
a i
pedem
zakazováno jen myšlénky, že by se
s
pijetím pana Ozmana co nejvlídnjším. Bál so vidlC nevstu pivésti na Kvílickou tvrz
ml
;
Za pt
v
257
set kop.
duchu svatbu svou na nádherném zámku
a
nadje jeho nebyly stavny
na písku.
Oc ve východních Cechách
pan Václav z Vchynic Cechách péi pan Ozman ze Štampachu šel již obecný hlas, že arcikníže Matyáš i proti a dílo jejich dozrávalo vli svého bratra dosedne na eský trn a tu odmna pana Ozmana být malou, když Vchynskému slíben Bydžov a Kolín. nemohla ne: a z Tetova,
se staral a piiiíoval
o to vedl v západních
—
Pak teprv si pivede nevstu, však nikoliv na Kvílíce, ale aspo Vidl již v duchu ty nádherné sín, ve kterých jako Kivoklát. šik po boku strýce Erharta ze Štampachu, purkrabí Kivoklátského, a proto mu tu na asto pobíhal, jasn osvtleny k bujnému plesu
i
—
Kvílících tak teskno.
dny v houštinách i na tle jíti do tvrze znamenalo do tvrze v rozmaru zlém a okolí jeho to cítilo poddaným šatlavu s kládou aneb tlo zmodené ranami bie. Znamenali se kížem, když šli kolem tvrze a ješt bda jim, spozov myslivosti a prochodil
Hledal kratochvíle okolních,
a lesích
ale
s
celé
veerem picházel unaven na duchu
—
bu
roval-li
tu
to
který
z
náhoních pánových.
Jako bludný duch chodil Ozman okolím, tu v zamýšlení se zastavuje, prudkým krokem v samomluv sem tam pobíhaje. „Nemá stání jako Ahasver " íkali ti, s nimiž se v polích
potkával.
Byl líbezný kostelíku
ku
—
—
—
májový vedla,
vsi
zamraený zrak
veer. blížil
se
Polní cestou,
která od Tebíze kolem
Kvílický pán.
ped
Jel
krokem loudavým,
v erný sametový šat stihu španlského a zlaté knoflíky i zlatý jílec kordu leskly se v erváncích byl návštvou nejspíš u pana Pavla Hoešovce Studoveského z Libošína na Hoešovicích. upíraje na cestu
sebou.
Byl obleen
—
Nevšímal
si
náhle zarazil, až
k
okolí,
piblíživ se však až k rohu zahrady Lahodovské,
se lehce vzepjal.
Magdalena v hovoru s ehkem. na bledé tvái dívin spoíval úsmv a erné oi její záily. Stepilá její postava v rouše tsném, avšak v hojných záhybech splývajícím, byla tak útlá a celý zjev dvy v tom bled modrém obleku upomínal spíše na vílu nežli na selské dve. Byl
Ped domkem Lahdkovým
stála
sdlil veselou novinu,
nebo
jí
asi
Lenka pozorujíc, že pán na ni zrak upel, lehce se uklonila a te zeman, jakoby chtl nahraditi své omeškání, sejmuv biret, až pštrosi péro zavlálo, hluboce se uklonil. Lenka vklouzla do dveí zahradních a rytí zaboiv ostruhy koni v bok, letem octl se na nádvoí ve tvrzi.
i
Hons, který na záhrobní podimoval, vyskoil jako u vjjevení a skokem ped jezdcem, jinak nemysle, než že se splašil. Zeman se zachechtal z plna srdce, shoupl se s kon a pohvizduje si vojenský pochod, ostrým krokem odebral se do svých svtnic. Hons zstal s konm státi na dvoe a hled za pánem, kroutil hlavou, nebo tak rozmarným pána skoi-o nepamatoval. Poal rozumovati, co by toho bylo píinou. Veselé hody sotva, nebo zeman ím více si hledl íše, tím býval zarytjší rovnž snad vítaná zpráva
k
octl se
—
—
—
!
258
Kolda Malínský:
»
nebo zeman až úzkostliv
nikoliv,
družství
—
—
možno
tajil
myslel IIous
— snad
svá jednání
S veerem pišel rychtá pro rozkazy na následující vždy do tvrze se srdcem prudce tlukoucím, nebo slyšení valo nevždy klidn a nejednou rychtá dom se nevrátil až noc v šatlav. Vstoupiv ped pána, zstal hluboce uklo ci vlastn
n
u
dveí
veselé
dobro-
odvádje kon. den. Vcházel u pána koníráno,
prosedv
otrocky shrben
státi.
„Což tak bojácn, pane ote?" zvolal pan Ozman hlasem veselým. „Kolik pak poddaných jsem už sndl?" A zeman, vstav od stolu, s korbelíkem v ruce pistoupil k rychtái, který uslyšev „pane ote" místo obyejného „Havle" osmlil se hlavu pozvedaouti. „Pij na mé zdraví," velel rytí, podávaje nádobu rychtáovi. „Vím, že byste mne rádi teba na lžíci vody utopili ale nech, však my si pece rozumíme. Jen pij," nutil váhajícího, „a poj mi pomoci veeet!" dodal, veda mlynáe ke stolu. „Ty dva tveráky ze šatlavy pus a nedoplatky quoty až do dnešního dne smaž. Slavím dnes své jmeniny; Ozman sice nebyl žádný svatým, byl to Turek, ale já dnes, v den památky sv. Šastného, slavím své jmeniny." Rychtá byl u vidní a po nemnohém ostýchání pustil se chut do peené kýty a brzo naléval i pánovi ze džbánu v okn stojícího. Zeman po krátkém hovoru o vcech lhostejných zaboil k sousedstvu a ptal se, má-li Lahoda dceru. Pamatoval se sice z minulých let na veselé, ba rozpustilé u Lahodu, ale od návratu svého se nepamatoval, že by byl spatil u jaké až dnes. ;
dve
íh
Mlyná vdl dceru nemálo
dve
již,
pknou,
kam
vše
míí
a
povdl
pánovi,
že
íha má
nemálo hrdou a na další otázky prozradil ješt, že pohrdla synem Kutrovického rychtáe. ovšem ješt víc, ale to se dnes na trh nehodilo a pan otec opatrn musel jednati, aby snad veselou mysl pánovu nezvrátil v opak. A povedlo se mu, nebo opouštl pána v ržové nálad, kdy byl již dole u potoka slavík dávno ale
i
Vdl
umlkl.
—
Doma
se již
za rychtáe modlili a on se vrátil samý smích a
s
ve-
selou novinou.
osamv,
Pan Ozman, v sousedství mohla rušil,
aniž by
ji
byl
žíti
zabral
bytos,
do
se
jejíž
myšlenek.
zjev tak jej
dív spozoroval.
svému až tuze nevšímavým a jakž by
z
Divil se tomu, že jeho zachmuení vy-
Ovšem byl
uznával, že byl k okolí mohl ve Kvílících hledati to,
nenalezl v širém svt Byl do té doby naslouchal svdným Sirén v táborech vojenských, úastnil se skotaivých rej rozkošnického fraucimoru dvorského, nasytil se vnad upejpavých, ponkud drsných dv venkovských a te
eho
zpvm
a
nedoufaje, že by mohl být rozjaeu kouzlem zjevu dívího a pece tak se stalo. Ulehl pozd na lžko a pece za prvých paprsk sluneních byl již zase vzhru a vyšed ped tvrz, pohlížel s takou dychtivostí na protjší statek Lahodv, jako by bezpen ekal, že objeví se zase panna v blankytném šat. žil
život
podivínského
samotáe,
Za pt
Lahoda,
259
set kop.
otevel vrata, ale i ten byl vítán. ho ^milý sousede" aneb „poctivý sousede", na to i ono se vyptával, ba i radu bral. nebo potud sotva že zemau na uctivý jeho I íha byl udiven, pozdrav podkoval a te náhle tolik sousedství a titul.
Pišel
zatím
jen
Zemau zamil pímo k
nmu
aby
a tituluje
—
Lahoda musel do tvrze a zeman pochlubil se mu s celým hospodástvím, ba vybídl ho ku spolené vycházce do polí. íha byl zase ve starých kolejích a dvakráte podekl se, jmenuje zemana urozeným panem Bur Janem. Po snídaní tu byl rytí zas. Slíbil, že pijde podívat se na holuby. Éiha nabral zadiny a svolal všechnu tu svou hav na dvr. Tu toho chválil, tam životopis jiného líil, ale zeman byl již zahledl holubiku a ostatních nedbal. Vyšla Lenka uvítat vzácného host a prohnaný dvoenín zahrnul poklonami a lichocením, že se co chvilku zardívalo. ihned
dve
Ješt nebyl íha s vypravováním u konce a již nabízel zeman dcei jeho výmnu prostého prsténku s modrým kaménkem za prstének, v nmž milostná zástava na malíku rytíov v paprscích slunce hoel démant dávno zapomenuté lásky tam kdesi na Dunaji.
—
Rytí, uchopiv útlou ruku dívinu, pitiskl ji ke rtm. Dušený výkik panny upozornil na oba Éíhu. Zasmál se, ale divn znl ten smích. Smál se, že panna uprchlá, ale smál se tak, že holubi I
zeman
se smál,
do výše
ale
hryzl
vzlétli, i
splašeni zvláštním tím
pysk a v zubech
to
vzkekem.
zaskíplo, až
to
fiíha slyšel.
„Tak být jeho poddaným," myslil si Lahoda a cítil již kládu na rukou i nohou. „To ješt chyblo," huel sám k sob, vyprovodiv host ze statku. Nešel zpt, ale pustil se dol vsí, aby ponkud se vzpamatoval. Dole u kovárny potkal pana otce, který mu vypravoval o verejší laskavosti pánov. I íha si ulevil a postžoval si mlynáovi. „Zle je, sousede fiího, zle," špatn tšil mlyná. „Vdej Lenku a to honem, honem, sic pozd budeš bycha honiti." A již íhovi vypravoval, jak zeman po dcei jeho se tázal. „A hoely mu oi jako kocouru nad koistí," konil, žádaje ješt, aby Éíha slova ta v sob skryl a jeho neprozrazoval, sic že by on, mlyná, neušel klád, ne-li emu horšímu. fiíha stál tu ped sousedem mlky a rozpáit. Byl již jednou odhodlán, dceru, ale nezvedlo se. Nevdl, pouze, že Vít se statku jeho straní a že až úzkostliv se vyhýbá. A snad on,
pro
vdáti
ml
Toho neuiní,
Mlyná asi Vít se
ani
spozoroval
i
stalo,
dovdl
se
eho
kdyby tím dceru ze
píinu
se tak
rychtá Lukeš setkání s fiíhou Lahoda, jim ješt podlízati? zakletí
ml
osvoboditi.
rozpaitosti sousedovy a mínil, že by
te
když patricius do Kvílic víc nedojíždí. Lahody jako by se tknul hrom. Zbledl, ba zesinal, ustoupil krok zpt, upíraje na Havla oi až vyteštné a chtl nco promluviti, hlas mu však selhal a ze sevených úst zavznl jen jakýs chrapot. víc nevyhýbal,
.
;
!
260
;
;
:
:
Adolf Heydnk: Dobrou noc.
nevdl
„Což tys v Kvílících?"
—
brom
„Latro
nevidl,
a
co
vidli
vdli jsme
a
všichni tu
mlyná.
otázal se
tak tedy!"
vydralo
konen
se
z
hrdla flíhova
dom. Tomu nemohl mlyná dopustiti a uchopiv íhu jej a zval ho k sob do mlýna. íha, nejsa sebe mocen,
a on chtl kvapiti za ruku, zadržel
nevolky
šel.
lipou na dvoe a Molitoris povdl íhovi bez Lenku, svrhuje veškeru vinu na Pavla. íha za ei mlynáovy nkolikrát vyskoil, ale Havel piml ho vždy zase k usednutí a konec konc bylo, že mlyná se nabídl, uiniti prostedníka a smírího mezi rodinou Lahodovou a Lukšovou. íha, pekonav prvý nával hnvu, stal se klidnjším a pijal návrh mlynáv, umíniv si, nedbáti víc dcery a provésti satek její se synem Kutrovického rychtáe stj co stj. Havel maje co v Kutrovicích íditi, slíbil, že se tam vydá ihned, nebo oba sousedé uznávali, že prodlévání bylo by tu nebezpeným.
Usedli pod košatou
obalu, co
vdl;
hájil
(Dokonení.)
f
)jí^Ta
Dobrou noc západ
zrudnul nebesklon,
k boku lesa stulila se víska, ^L sivá mlha stoupá z trasaviska, lljj táhlým hlasem s vže zpívá zvon /^ Dobrou noc, dobrou noc! '' pro poletné krajem ptáe,
iif\
oráe
pro
setí
tm
pak, kterým srdce pláe,
vyjdi
pro
i
Pánbh
na pomoc.
Dobrou noc! Klidno všecko údolí i vrch, hulzda mlí, stichla oul esla, :
jenom na
trávu, jež
vedrem
klesla,
šumn
potok hrs svých perel vrh' Dobrou noc, dobrou noc! pro unylé vaše hlavy, pro motýl bílé davy všem, kdo zlým se žitím naví, vyjdi Pánbh na pomoc! Dobrou noc
erným kídlem sotva dýše, slova z
mrak
hvzda,
—
tma posíýlá zem, nehovoí z
líader
zpv
se
noí,
a vzdech snivý sprahlým chvje rtem
!
!
Konrád: Oranžový
Jos. D.
201
sad.
Dobrou noc, dobrou noc všem tm žalm v ader knize necha v zlaté písní íze každé strasti, každé tíze vyjdi Pánbh na pomoc! Dobrou noc
—
—
Adolf Ileyduk.
Oranžový Jos. D.
Napsal
sad.
Konrád.
(Dokonení.)
když vykroil, aby ženštin následoval. Tak poznáním díviny slepoty pojednou byl vysílen a jako všecek
van se zapotácel,
zlomen.
Krokem
nejistým a jako ve snách ubíral se za nimi
Rjeckými ulicemi, pouze nkolik krok jsa od nich vzdálen, a došel až tam, kde míjely jeho sad oranžový. Tam umlkla šumící a hluící vava mstská, tam vzduch byl istší a svtlejší. „Ach, nyní kráíme podle Vargova sadu, vi, teto?" ozvala se dívka hlasit. „Ano! Poznala bych to podle vn, ani kdybych nemla oí. Krásný Ivana Vargu zahledla jsem prve ve mst. Stál u domu, když jsme sad! vycházely od lékae. Byl njak udiven neb udšen, chudák! Zdál se mi škaredjší než jindy." Ten, o kterém byla po tch slovech se zastavil a zatajil až
—
e,
Nevdl,
dech. vrátiti
dom
má-li
staenu
a obírati se
opt
s
dívkou
v besídce
dále sledovati,
anebo má-li se Byl všecek
bczuadjnou touhou.
schváceu a jako znien. Pohlížel smutn za ženštinami, které se zvolna vzdalovaly, jako za mizejícím štstím, jež nikdy se nevrátí, jako za rozkošným snem, který jen jednou se zdá.
se
Avšak rychle se vzchopil a oi mu zahoely neobyejným ohnm. „Ona jest slepá, ona mne neuvidí!" zajásal skorém hlasit a uchopil prudce za hlavu, jakoby se obával, aby se mu nerozskoila návalem
radosti.
Potom se pustil za odcházejícími ženštinami a když byl za nimi asi krokv, následoval jich v té vzdálenosti tiše a opatrn jako stín. Šly píliš pomalu a jemu nohy tém samy bžely. Nkolikráte musil se
dv st
aby ženštin nedohonil a nevzbudil podezení, že jich následuje. pl hodiny ob zahnuly na úzkou postranní stezku a po chvilce zmizely v malém pízemním domku mezi révou a olivami, aniž tušily, že je nkdo stopuje ze Rjeky až do jejich tichého, osamlého zastaviti,
Asi za
obydlí.
Ivan Varga chvilku ješt postál nedaleko stavení za kvetoucími olivami a díval se jejich snivými haluzemi ke dveím, v nichž zmizela dívka, kterou tak brzo si zamiloval. Nžný cit lásky píliš náhle se zrodil v jeho
262
.los.
Díve byl dlouho uzaven Hoel Ivanovi v oích
srdci.
plamen.
nevýslovn
chvíli
I).
i
i
Konmd:
tísnn, proto nyní vybuchl
na tváích,
a
oban
mocn
jako
lljecký byl v tu
štasten.
Potom se zvolna obrátil a s dlouhým povzdechem opouštl píjemné ústraní. Kráel pomalu dom, pemýšleje, jak by se dívce piblížil a jak by
si
To, co prve zdálo se mu dsným a hrozným, pokládal nyní za nejlepší prostedek, jenž spojí jeho dívím srdcem. Ona nebude vidti jeho škaredého obli-
naklonil její srdce.
slepota její totiž,
ohyzdnou tvá
s
eje, i nepocítí proto k nmu odporu. Bude si ho snad pedstavovati škaredým, ale domnnky a pedstavy její nebudou míti úinku na její šlechetné smýšlení a na její srdce. Snad to byla vle boží, která jej s Marici svedla, myslil si. Snad chtl, aby ti dva mladí nešastní lidé se setkali a nedostatky své vyplnili, pokryli svojí láskou a svým štstím.
Bh
Následujícího že Marica
s
jitra Ivan
tetou svojí zase
už
byl zase
v besídce
mimo kráeti budou,
na íhané doufaje,
a nemýlil
se.
Ped
po-
lednem objevily se opt, minuly jeho sad a vešly do Rjeky, odkudž asi po pl hodin se vracely. Bezpochyby byly zase u lékae. Tentokráte neusedly ve stínu zahradní zdi, a Ivan jich také nepronásledoval jinak než lesknoucíma se oima. Nyní ml píležitosf dívky lépe si všimnouti,
—
i
zdála se
mu ješt mnohem
slinjší nežli vera. Spanilostí jejího
obli-
eje jakoby prokmitala také dobrota a ušlechtilá dokonalost její duše. Jak pekrásná by teprve byla, kdyby mla nejvtší ozdobu každého oblieje, oi! Když staena s dívkou odešly, byl jako na trní. Neml stání ani v sad oranžovém ani v dom, a brzo po polednách, jako ženich vyšoen, vystoupil na ulici.
Nekráel však do msta. Obrátil se odtamtud ven a ubíral se podle své zahrady touže cestou, kudy vera se plížil za ženami. Jen že dnes chze jeho byla pružnjší a rychlejší, a než se nadál, byl u olivového zákoutí a u malého domku, pod jehož stechou skrývalo se Ivanovi všechno štstí nebo nejvtší sklamání. On doufal, že štstí.
Tam
se
a nesmlosti v
zastavil
a
chvíli
ekal pemýšleje, jakoby
své odvahy dodával.
úmyslu kráeti
zpt ku
Už
se rozhodoval
také jednou se podobalo,
Rjece, ale pak se
pece opt
bu
že
má
vzmužil.
Nkolika rychlými, odhodlanými kroky ocitl se v pedsíni domku a zaklepal tam na nízké dvée. Srdce mu pi tom bilo hlasit, hrdlo se svíralo.
Mírný, pívtivý hlas staré ženy ho zval, aby vstoupil do svtnice. Když pekroil práh jizby, staena, sedící u okna, hbit se zvedla, všecka jsou pekvapena a snad i polekána jeho neoekávaným zjevem. Ale hned zase se vzpamatovala a zakrývajíc svoje podivení, pobízela ho, by se posadil, vítala ho srden ve svém chudém domku a dkovala za est, kterou jí píchodem svým prokázal. Ivan Varga usedl, a bylo zcela pravdépodobno, když staen vypravoval, že ho k ní zahnala touha po stínu a po odpoinku. Bylf skuten všecek rozpálen a oblit potem. Vyirlouval se, že si vyšel ponkud dále od svého domova do kraje, a žárné odpolední slunce že ho pinutilo.
Oranžový sad.
263
aby hledal chladivého útulku u dobrých lidí. Akoliv ve stavení tom nikdy pec, že uebude odmítnut, požádá-li o místeko ve stiuné svtnici a o doušek erstvé vody. nebyl, doufal
Staena hned odbhla ze svtnice, a Ivan Varga zatím vkol sebe Vidl všude vzorucu istotu, ale zárove vidl také všude chudobu. Každý pedmt v jizb byl prostý, jednoduchý, málokde nco
se rozhlížel.
cenného, nikde nic drahého. A nejvtšího skvostu, po kterém mladý muž do všech koutv jizby se ohlížel, nespatil. Marica nebyla ve svtnici, a on se obával, že jí snad ani neuvidí.
Ale staena už vstupovala zase do svtnice, nesouc íšku vina a njaký pokrm. Pobízela Vargu, by jedl i pil bez ostychu, a že ji tší, mže-li mu posloužiti. Pak mu vypravovala o svém malém hospodáství a o svém nebožtíku mužovi, který umel už ped patnácti lety, a ona pec den co den na nho vzpomínala, jak byl dobrý, jak veselý, a jak rád jídal ryby
olejem a zeleninou.
s
Pál
jich
si
umíral; pojedl jako obyejné, padl hlavou na
Rjecký
oban navzájem jakou
a o mrtvých rodiích,
a
nejednou
málem by
bylo
mu
ozvaly tiché
a
hostitelce
i
chvili,
když
umel. o
svém
majetku
péi vnovali
rychle jinou
nastavovati
byl prozradil,
nit
jeho vychování, svého hovoru, když
co v posledních dobách jejich života je znepo-
kojovalo a ztrpovalo. Byl se
vypravoval
starostlivost
ješt ve
lžko
práv
krky, dvée
v nejlepší rozprávce, když v
pedsíce
rychle se otevely, a do svtnice vstoupila
Marica, majíc veliké klubko tlustých vlnných
nití
v ruce. Šla sama, znala
dom
každou pí, i nepotebovala prvodího. Obliej její byl spokojený, veselý, a každý tah jeho osloval nhou a pvabem. v
„Už jsem práci!"
volala
tu, teto, už jsem upedla! Pokej, co se mi naplatíš za žertovn a brala se rovnou cestou k oknu, kde nejspíše
vždy teta sedávala. „Ano, zaplatím; spíše zlatými slovy, než zlatem, dívko!" odvtila staena srden a pijímala od dívky klubko. „Hodn jsi upedla!" Pak dodala „Slyš, Marico, jest tu pan Ivan Varga ze Rjeky. Šel mimo náš domek, a palivé slunéko spsobilo, že nás poctil návštvou. Pivítej!" :
Dívka
vítala
host uctiv
a mezitím vyskoilo
z jejích
a skorém úst
ovšem dle doslechu. Mladý muž se zapýil jako
až
pokorné,
také slovíko,
pivoka.
jak jest mravem,
že pana Vargu již zná,
Hned mu pipadla na mysl
jeho škaredos.
„Znáte mne, dívko, dle doslechu? Což jiného mohla jste slyšeti, než škaredosíi?" zase dívka se zapálila rozpaky a studem jako nachový ervánek. „Nemohu souditi o vaší škaredosti, pane Vargo!"* ekla hned na jeho námitku. „Nevidím jí; ale znám vás podle vašich dobrých skutk, o nichž o
mé
Te
se
vypravuje." Ivan pojednou
Terezie Pavlatiéová,
právli
všichni
tak
nevdl,
co a jak.
Zamlel
se,
ale teta dívina, stará
zapedla hned jiný hovor, a za tvrt hodiny rozdvrn, jakoby se znali už nkolik let. Zejména
:
\H]i
.los.
1).
I\i)nr,i(i
dívin byl nadmíru nehledaný a srdený, pod jehož slovy srdce Vargovo valinou okívalo. Když pozdji Marica se vzdálila ze svtnice, staena vypravovala Ivauovi, že dívka jest dcerou jejílio bratra Pavla Križana, uitele v malé vzdálené osad pímoské, jehož skrovné píjmy práv staily, aby nékolikalenná rodina jeho netrpla hladem. Marica ped nkolika lety, ješt jako dvátko škole ueodrostló, roznemohla se nemocí, která ji zbavila zraku. Když ped nedávném teta Terezie oznámila bratru svému, že se do Kjeky pisthoval znamenitý léka oní, a že by snad u nho mohl zkusiti štstí, bylo to Pavlu Križanovi velice vhod, i požádal sestru, aby vzala Marici k sob a aby s ní lékae navštvovala. Tak mladá uitelova dcerka byla v dome tetine už asi pt dní, a toho dne po tetí byla s ní u Rjeckého lékae. Dnes byly zvlášt potšeny. Léka vyslovil nadji, že bude moci podnikouti brzo operaci, a že dívka nabude zase zraku. Když Ivan Varga tuto zprávu zaslechl, jakoby mu nkdo stiskl hrdlo. Až se jí ulekl a cítil, jakoby štstí, po nmž teprve vztahoval roztoužené ruce, opt mu ubíhalo pry, daleko, v nedosažitelné nekoliovor
neno Dívka prohledne, podívá se Ivanovi Marica tedy bude zase vidti do oblieje a odmítne ho pak také s takovým odporem, jako ho odmítla Angela Fabrova a sto jiných dívek! Když po chvíli mladý muž se zvedl k odchodu, byl roztržit a smuten. Podávaje Marici ruku, zachvl se, jako nkdo, koho eká bolestné louení. Dkoval za upímné pohoštní a zval staenu i dívku, aby zejtra, až pijdou do Rjeky, navštívily ho s touž nenucenou srdeností, s jakou ho pijaly ve svém dom. !
„Chválila jste prve
vám
i
vaší
mj
oranžový sad, Marico," pravil dívce. „Jest
tet vždycky oteven, a uiníte mi velkou rados, když asto
oživíte jeho pustou samotu."
Staena chvíli se zpovala, nemohla pochopiti, pro ona a dívka, chudý a jak se domnívala, nepatrné ženštiny, mly by navštvovati bohatého Ivana Vargu. Ale mladý muž zval je hlasem tak srdeným a spolu také tak tesklivým a vroucím, že nemohla jinak než slíbiti mu návštvu. Potom odešel. Nemohl se dokati následujícího rána, a když toho se dokal, pál si poád, aby už bylo poledne, chvíle to, kdy oní léka udílel své rady. Byl ustavin v besídce a zaradoval se, když konen spatil picházeti svoje nové známé. Šly nejprve do msta k lékai a teprve pak, vracejíce se, zašly do Vargova domu. Ivan je pohostil, jak jenom mohl. Stará Terezie Pavlatiová byla až všecka zaražena nádherou, kterou spatovala v jeho byt, a uctivostí, kterou jí prokazoval. Marica naproti tomu poínala si dokonale srden a nenucené jako vbec dívky, kterým se dostalo vtšího vzdlání, a jejichž poestnost pojí se s roztomilou prostotou. Chování její bylo sice nkdy ponkud nejisté a více než teba zdrženlivé, ale toho byla píinou její slepota a neznalost místností, do nichž byla uvedena. Ivan Varga se pesvdoval, jak pvabný zjev její každým
ob
265
Oranžový sad.
slvkem a každým okamžikem vždy hloubji se zakotvuje do jeho úzkostlivého srdce. Zvlášt pozdji v sade oranžovém, když Marica byla nadšena dechem jeho libé vn, byl úpln oarován. Zdržely se u nho dlouhou chvíli, a jemu zdálo se to jen blahým okamžikem. Rozcházeli se jako dobí pátelé, a Ivan Varga se radoval, že pijaly jeho pozvání k optným návštvám. Co živ nepocítil té slasti a duševní spokojenosti, jako vera a dnes v pítomnosti dívin. Nebýti obavy, že jí léka pomže zase ke zraku, byl by býval nejblaženjším lovkem na svt. Jen to ho ješt znepokojovalo. Od té doby scházel se s dívkou den co den. Marica se svojí tetou zastavovaly se ob den v jeho dom, vlastn v jeho zahrad, a on je nkdy velký kus cesty, ba nejednou až k jejich domku doprovázel. Byl-Ii mladý muž již prvý nebo druhý den opojen Mariinou bytostí, byl nyní všecek okouzlen, a toliko kalný zrak dívin byl snad píinou, že lásky jeho netušila. A starou tetu ani ve snách nenapadlo, že by bohatý
mšCan Rjecký Varga mohl
si
zamilovati její slepou píbuznou.
Jaká
to
myšlenka! Snad málo se dívala do Ivanovy škaredé tváe, jinak zajisté byla by tam spatila jinou živost, žár a lesk oí, který ohyzdnost jeho oblieje zmíroval, ba jeho tvá i okrašloval. Jednou, asi po trnácti dnech jejich obapoluých schzek a návštv, Marica se starou Terezou byly nuceny zstati ve Rjece skorém až do veera, ekaly na lékae, který nkam odjel a dlouho se nevracel. Byly tudíž mezitím hostmi Ivanovými, jenž se takm rozplýval citem a štstím. Už nkolikráte ml na jazyku slovo láska, už nejednou, vzdálen s Marici v oranžovém sad ponkud od staré tety, ml v úmyslu vyjeviti jí, co skrýAle jakmile pohledl na ni a vidl ji nevinnou, valo se v jeho nite.
dtinsky dvrnou,
o
lásce
jeho
ani
zdání
nemající,
pokaždé zadržel
vyznání své v hrdle.
Když ped veerem odcházely od nho k lékai, nabízel se jim, že na zpátení cest jejich doprovodí, avšak ony nechtly laskavosti té pijati, že by se píliš do tmy venku zdržel, a když stál na svém,
je
vyžádaly
si
jeho
prvodu na druhý
Ivan Varga zstal nouti anebo má-li voditi.
Co
se
den.
v besídce nejsa rozhodnut,
pece,
až
pjdou mimo, k nim
má-
li
jich uposlech-
se pipojiti a je
rozmýšlel, žínky pojednou se piblížily a
dopro-
kráely zrychle-
nými kroky podle jeho zahradní zdi, nevedouce, zeje z besídky pozoruje. Minuly ho práv, když v tom stará Terezie se zastavila. Na nco si ješt vzpomínala.
„Pokej znáš už cestu. v
minut Po
Rjecké
tu,
Marico,"
pravila k dívce,
Zapomnla jsem nco
„anebo jdi pomalu naped, si a budu
koupit u kupce. Pospíším
zase u tebe."
tch
slovech
se
obrátila
a
rychle
kráela
zpt k
nejbližší
ulici.
Marica neekala, nýbrž pomalu ubírala se po známé cest k domovu. Ivan Varga se rozhodl, že ji pece doprovodí. Vystoupil z besídky, prošel sadem i domem a vracel se po cest týmž smrem za dívkou. Pospíchal, by ji brzo dostihl.
"
"
266
Jo8.
1).
Konrád:
Pišel práv v éas. Z protjší strany picházeli naproti Marici ti nebo tyi mladí plavici, vracejíce se snad z procházky po Rjeckém okolí. Prozpvovali si veselé písniky, a když pišli až k dívce, zastavili ji s drsnými žerty a se smíchem. Jeden, nejvtší a nejstarší, vztáhl po slepé dívce nestydatou pravici.
Marica vzkikla tak pronikav, jakoby
jí
nž
do prsou
vrazil.
jmén
tom ochrany a pomoci, na mysl nepadlo, aby volala svoji tetu. Vztáhla ped sebe ruce, aby se bránila proti útokm plavcv, kteí tím více na ni doráželi, jako sršové. Než v témže okamžiku Ivan Varga nkolika velikými skoky už byl u nich. Piletl jako orel, pihnal se jako rozzuený lev. Mávl jen zaatou pstí, a už nejdrzejší plavec se zapotácel a padl podle cesty do píkopu. Druhové jeho pak, neekajíce podobné citelné odmny, rozprchli se jako kekové na všechny strany. „Ivane! Ivane!" zvolala,
a ani
hledajíc ve
jí
Ivan pistoupil pak k dívce a vzal ji za ruku. Stiskl ji vroucn a pravil: „Tu jsem, Marico, jak jste volala! Dobe jsem pišel! A te vás
vyprovodím!"
pemožena
Marica,
mohla
dala se do usedavého pláe.
citem,
Dlouho ne-
se upokojiti.
„Dkuji vám, pane Vargo, za obranu," pravila potom, ervenajíc se. „Promite mé smlosti, že jsem vás volala. Jazyk mj v úzkosti bezk vám se obrátil o pispní, a vy jste pišel, akoliv vám po mn
dn
nic není,
jsem chudá, slepá dívka
„Mnoho tenkráte,
po
vás!"
zvolal Ivan
„Mnoho, velmi
zanícen.
mé všecko Zabil bych každého, kdo by vám ublížil, kdybyste mne nevolala! Te vám musím íci, co tajím už
mnoho, ve vás i
mi
jest
—
jest
!
nkolik dní v prsou, Marico Bránil jsem si vás pro lásku! Popejte mi, abych vás mohl chrániti po všechen !
sebe, život.
pro svoji Smilujte
nad mou kletbou, která mne odsuzuje k samot a neštstí. Budu vám vden za blažený život, budu si vás vážiti jako pokladu, ctíti vás jako svtici, budu vás nositi na rukou Marico, mojí ženou Ped nedávném jsem t slyšel z besídky, když jsi o rozmlouvala s tetou. Tehdy ,Políbila jsem asto ve he nkterého moského pavouka. jsi pravila: Políbila bych také Ivana Vargu!' Když jsem to zaslechl, byl jsem blažen a žehnal jsem tm sladkým slovm. Povz, je-li to pravda!" se
bu
!
!
mn
více
Obliej Mariin, už díve zardélý, pi tch slovech Ivanových ješt zahoel. Planulo na mocné rozechvní, planul na díví
nm
nm
stud a veliké štstí. Stiskla
mladému mužovi na souhlas
pravici a promluvila šeptem:
pravda! Miluji vás, pane Vargo. Milovala jsem vás již tehdy, než jsem vás znala. Hned tehdy, když jsem slyšela o vaší šlechetnosti, o vaší opuštnosti, cítila jsem s vámi. Shledávala jsem na sobe „Jest
to
vámi. Vy jste nenabyl druha ani družky pro svj povrhuje pro mou slepotu, jsem opuštna jako vy „Ale ty budeš vidti, Marico, a pak teprve žití oteve se krásné
mnoho podobného obliej. dívce
s
Mnou každý
dokoán."
—
"
Oranžový
2(j7
sad.
„Mn
Chci býti vaší družkou žití už se otevelo ve vás, pane Vargo Nikdy nezapomenu této chvíle a vaší poslušnou a vdnou. nezištné lásky. Nebudu vám snad na obtíž. Léka dnes opt slíbil, že brzo mne vyléí, a pak !
vérnou,
—
probh, jen máš na vybranou: bu svj
„Nechci, Marico,
to
ne!" vykikl mladý muž polekan.
bu mne! tom okamžiku, jakmile bys mne spatila, musila proti vli i svdomí svému. Láska nutiti se nedá i by pišel, i kdybys se vzpírala. cit odporu také kdybys mne pak odmítla a odvrátila se ode mne s „Dv
Jsem pesvden, že
zrak,
bys
v
nešasten,
bych
Byl
nechutí."
„Nikdy bych vás neodmítla. Byla bych pak ráda Jkaredéjšího!" „Snad bys byla mojí ženou, ale neštastnou. tebou, nešastnjší, než kdybych t díve ztratil.
mne odmítnouti
sama pichází, a ten
;
A
vaší ženou,
i
nej-
já bych byl nešasten
Nemohu
se upokojiti,
fhev si!"
„Snadná vybraná," odvtila dívka a zasmála se srden. „Stokráte vas, pane Vargo, nežli dv všetené oi. Nepjdu už k lékaovi! ste spokojen?" ideji
Ivan Varga jenom jásav
zahlaholil a
sevel dívku
pevn
do svého
iruí.
Když
úžasem a ustrnutím div pavouk, pan Ivan Varga, se líbal na cest
stará Terezie Pavlatiová se vrátila,
)zumu nepozbyla. Hle,
moský
Marici! Co se to stalo? Nevdla nic jiného, co si poíti, hned do písného hubování. Mladý muž odpovídal jí jen íselým smíchem, a Marica ji chlácholila. Dlouho trvalo, než dobrou ienu pesvdili, že se upímn milují, že chtjí býti mužem a ženou, že to tak bude zcela dobe. Teprve u samého domku jejich, když se Ale pak byla |ozcházeli, se upokojila a s pekvapením tím se smíila. )ráv tak šastna jako Ivan a Marica. |její
svenkou
že se dala
5ž
Když nazejtí Ivan Staena nechtla
)ráce.
icpjde
více
lužovi bylo
)pt
pišel,
k lékaovi a že vbec horkou lázní
pesvditi,
nastala
jemu
i
dívce
další
perná
myšlenkou, že Marica nechce nabyti zraku. Dívce i mladému tetiuých výitek, než se jim podailo
se nikterak
projíti
uchlácholiti a
ji
zase
spáteliti
s
že tak také vše bude
dobe.
uinným
Dívka venkov jejich ienn navštvoval a zanášel dívku i starou Terezii spoustou rozmanitých |iárkv, pod nimiž srdce tetino nadobro se rozplývalo, a posléze staena lemohla ani pochopiti, pro mladý muž díve zdával se jí odporným Následující
dnové
byli
)hyzdou-, nyní zdál se
Pak
žili
pro
oba
milence
za to Ivan Varga
lechodila už do Rjeky,
jí
odlehlý,
rájem.
tichý
snesitelným a píjemným lovkem. majíce nejkrásnjší jaro svého života. mívá v záptí boue a peháky, tak
býti zcela
milenci blaženi a šastni,
jako každý delší slunný as do nžné lásky Ivanovy a Mariiny vloudila se chmura. Pinesl ji Ivan. Kdož ví, co mu pojednou ten mráek do mysli pivedlo. Nejspíše sousedé. Z istá jasná k sluchu jeho piletla cizí domnnka, že si ho [arica vezme jen pro jeho bohatství a z útrpnosti, a kdyby nebyla Lle
jtaké
Blepa,
že by jist dala
pednost jinému muži. 18
208
Jos.
Ivan Varga
jí
ekl
mysli.
tu
Nechtla mu
srdce.
sousedskou
I).
Konrád:
starost
Den
pijal za svou a obtížil
jí
svoje
ped
svou nevstou, ale pak všecky pochybnosti a obavy, které se rodily rychle v jeho bláhové z hlavy.
ji
skrýval
—
Dívka byla zarmoucena a snažila se pesvditi ho, že se klame, a že láska její jest cista jako sníh a velá jako oheí. On ji poslouchal, ale nebyl pesvden. Domnnky jeho byly mocnjší, obavy vtší, aby je mohla vyvrátiti. Konen mu ekla rozhodné a odhodlan, že ho o své lásce opravdové pesvdí neklamným dkazem a brzo. On výrok ten uvítal radostn a souhlasil, aby lio pesvdila, jinak že nebude míti pokoje.
Téhož dne odcházel z domku díviny tety ponkud upokojenjší. Jak ho dívka chce pesvditi? Jaký dkaz chce provésti, že ho miluje láskou skuten nezištnou a opravdovou? Doufal, že se toho doví od Marice již následujícího dne, ale nedovdl se. Když jako obyejn pišel zase k ní, chystala se na cestu. Byl pekvapen. Kam chce odejíti? On nepomyslil dosud ani na rozchod, a ona se mu o tom slvkem nezmínila. Povdla mu, že se strojí dom a že odejde už zejtra. Otec jí psal, aby pišla. Oznámila mu ped nedávném, arci z návodu Ivanova, že návštvy její u doktora jsou bez úspchu, a starý uitel Pavel Križan prý nechce, aby nadarmo obtžovala tetu. Mladý muž byl velmi pohnut. Tak náhle má se s Marici rozlouiti? Upokojil se teprve pak, když mu slíbila, že zase brzo pijde k tet na delší návštvu. A pak prý mu pinese také patrný, nevyvratitelný dkaz své lásky, o které pochybuje. Éekla to s roztomilým drazem, než i takovým pesvdujícím tónem, že o tom ani dosti málo nepochyboval.
vdn
Pijal optné ujištní její a prosil, aby mu prominula, že se dal nakloniti k pochybnostem. Rozcházeli se za krásného májového soumraku, louili se za tichého šelestu odkvetlých oliv, pod modrou klenbou nebes, na níž probleskovaly prvé veerní hvzdy. Ivan byl do duše pohnut, a dívka slzela. Byla pojednou sklíena, jako nikdy ped tím. Podobalo se, že se loui na delší cestu, na vtší podnik, než byla jednodenní cesta k rodim. Ptal se,
nkdy v domov jejím ped jejího otce a matku
smí-li ji
stoupiti
navštíviti, s
prosbou
Nevdla,
smí-li
o
její
se
odvážiti
ruku?
Ona
pedbyla
Teprve teta zápornou její odpov uhladila njakou obratnou výmluvou. Ivan Varga se tšil, že aspo tedy bude navštvovati Terezii Pavlatiovou, aby tak ml s kým se tšiti a s kým hovoiti o své nevst. Od ní doufal dostávati o Marici nejjistjší zprávy, ona mla mu také dáti nejdíve zvst o dívin ojjtuém píchodu. Ale staena vytasila se hned zase s výmluvou. Nebude moci býti každodenn doma, jako bývala dosud s Marici. Njaké pilné zamstnání volalo ji prý jinam, a mai*n by jí snad v domku jejím hledal. Slibovala mu, že obas, jak jenom jí bude možno, pijde sama do jeho domu ve Rjece a pinese noviny, zví-li jakých. Ivanu Vargovi nezbývalo, ne/ souhlasiti, a pak se rozlouili, více cítíce než mluvíce. v rozpacích a zavrtla hlavou.
co íci.
Oranžový sad.
Od
té
chvíle
dm
i
oraužový
sad
byl
269
mladému mužovi oistcem.
Byl mu zase klecí, jako zavenému ptákovi, a ekal toužebn, až stará Terezie mu poskytne zrnka útchy. Staena pišla po nkolika dnech, Dostala prý jen od bratra zprávu, že Marica ale uezdržela se dlouho. se dostala dívka prý pipojila pro Ivana pozdrav. To bylo šastné poíti? arci malým zrnkem jeho lané lásce. Ale co si Po nkolika dnech Terezie Pavlatiová pišla opt s podobnou
dom
;
ml
Kdy Marica k ní zase zavítá, nemohla Ivanovi povdti jinak pokrením ramen. Až konen, asi po msíci, pinesla mu tu kýženou zvst. Ivan ji Když se dovdl, že dívka pijde už za uvítal jako návrat k životu.
zprávou.
než
nkolik dní, skorém až zavýskl radostí. Vynutil z ní slib, že ho s Marici hned navštíví, jakmile pijde. Od toho dne staena už se neobjevila. Ale za týden, práv ve chvíli, když Ivan dlel nkde ve mst, pibhl za ním nkdo se vzkazem, aby šel dom, že má hosty. Uhodl ihned, kdo pišel. Letem pebhl nkolik ulic a vskoil do domu, div staré, ohnuté hospodyn své neporazil. Služce oi jen záily, a hned mu hlásala: „Pane Vargo, jest tu Terezie Pavlatiová s Marici a dívka vidí!" „Vidí!" Ivan Varga vykikl zdšen, chytil se za hlavu a zavrávoral. Chtl se obrátiti a páditi z domu, aby se skryl ped tou, kterou miloval nade všechno a která ješt ped nedávném ho ubezpeovala o své ryzí
—
lásce.
Kam
jen,
kam?
skokem do oranžového sadu. Ale jen tam vkroil, Marica stála ped ním. Sotva ho spatila, zardla se a chvátala k nmu. Nevidl už, neslyšel. Cítil jen, jak dv nžné ruce se ovíjejí kolem jeho hrdla a jak dva velé rty se pissávají na jeho škaredý obliej. Hle, ona se neštítila Dkaz o své lásce pinesla mu ve svých oích. Hledla na Uchýlil se
!
nho
a smála
se.
Ivan Varga byl u vytržení. Když se probudil z pekvapení, uchopil dívku do náruí, vyzdvihl ji a nosil po oranžovém sad, nebo zem, jak pravil, nebyla hodná, aby se dotýkala toho andla.
18*
270
Eliška Knisnohorská:
Nadji. íVí
še slaví tebe, nejluznjší vílu,
—
—
mezi pozemšany domovem v jich klopot ráno vstává s nimi k dílu a noci s nimi prosní pod krovem.
jež
Tak
lidská
velos
je v tvé božské kráse,
ó nadje, ty dcero Edenu,
—
vzduch nebes jak zemsky zrozenu.
že bytost tvá
a jeví
Ba
t
všichni pehlížejí vznik
že nestárneš, to ujde
zrakm
— tlem
tvj
zdá
sfr
cizí;
jich;
tvj rumnec jak díví krev plá
ryzí
a žensky svádí oka tvého mih.
Jak
má
i
otec milují své
rob,
krev ze své krve, duši píbuznou,
ví
tak lidé milují t,
a laskají
A
t nhou
nevdí, že
tob
líbeznou.
ervánk
z
jsi
tkána,
že z mlhy ruka jest, již podáváš,
úsmv z jasu májového rána vných záhad zrak tvj, žhoucí
tvj a z
Kdo pomnl jsi
pišla,
by,
v náš.
že z tajin veškerenstva
— odkud?
Jak sladké,
—
vlastní
Nikdo netuší! dít lovenstva
jím kráíš, kouzlíc blaho do duší.
Vždy pítomna
v
tom trudném lidském ruchu
a všude první v našem dychtní,
—
kdo vil by, žes útlé dít duch, žes pouhý paprsek, žes vidní? S tak prostou tváí, jako sestra lidí, u kolébky stáváš zpívajíc; hoch clonou prvních slz t man vidí, a šastný úsmv jasní jeho líc.
již
Ty družn na podušku k díví hlavÓ tulíš tvá a šeptáš v její sen,
svou
—
Nadji.
271
hrav,
a duhami, jež rozzauješ
mrak prvních žal Vzdech
mu
mužv
lásky promísen.
sh'šíš,
na zpocené elo
náhle tiskneš celující ret,
a hrudi, v níž se jest volno, jak by
On zná
tisíc
—
útrap chvlo,
promnil
se svt.
stokrát oklamalas
té již, jej
a vždy tím sladším klam tvj zas ó nadje, jež útchu mu dalas a sílu, bím žití dále nést.
Ty
tisíckrát jsi v
a srdcí i
vždy
jednom
mu
— jest,
srdci spasnou
stotisíce spasilas;
poslední když jiskerky žití
již hasnou, krb ty rozehíváš zas.
Tak oblažujíc, kráíš mezi námi jak dobroinná, smírná bohyn, a hrzy duše, zoufalým jen známy, tvou svatou lží se krotí jedin. Snad jednou blažíš sliby pravdivými, však tisíckráte klamnou rozkoší však lež i pravda rty co reno t\ými, ;
—
jest
—
lékem duši sebe ubožší.
Jak požehnání, jako rosa duší, jak vykoupení srdcí zmuených svou konáš pou, a vzdušný krok tvj kruší kov trudných los, peklem zbavených. Zlo bezmocno jest ty
z
ped
tvou sladkou silou;
pemáhajíc bsy osudu vždy kleneš tužbám branku pespanilou muk v ráj tou lehkou rukou peludu.
—
A
pec, ty tvoitelko blahých div, ukrutná co katan muící, jenž s rozkoší zí trýze chvlých a nechce popát rány smrtící.
jsi
Slz našich laen, rozmar tvj
muk údl
v
dlouží
nekonené vlnní,
když srdce stokrát a stokrát
nám
iv
boun
ví,
že
marn
kikne: Splnní!
touží,
!
Kliška Knísnoliorská: Nadji.
272
nadje, jak tygice si
krut
hraješ
Jak zmámeu,
nám
ty sytá
se svou obti. ty
moci duchovitá,
srdce krvácí v tvém objetí!
Jak blaze v tmu
irou
nkdy
bylo by, zrak rosný
odvrátiti
od bludic,
znát soud svj pochmurný a neúprosný,
zít temno jen a nedoufati v nic!
Však nelze prchnout prsvitné ta z hlubin ztichlých vyrve
vždy k nové a
strasti,
peru zlomenou 1
nám
páí
hrobní
lásce zas a
štve v
nový
muce
let.
kámen odíkání
ze srdce, kde spal již touhy žár;
ó tebou slaví bol
tvé ruce;
zpt
duši
ader
Vždy
vné
zjizvených a
úsmv
z
mrtvých vstání
vášn
svár.
tvj nám loudí chvní štstí
zas v umrtvených prsou nehybnost,
—
vždy svírá nás a rdousí divou pstí
tvj vrný
Nám Kdo
se
sestra pochybnost.
není spásy, luzná dcero nebe
srdcem je zrozen, je tvj rob,
a kdyby
svt
stín, tvá
žít
ml
bez tužeb
i
tebe,
byl by pyšný, liduprázdný hrob. EliSka Krásnohorská.
'•^^'J"
^^i^/t^~\3
»
<
Sofie
Podlipská: Lidské vely:
273
Lidské vely. Román od Sofie Podlipské. (Pokraování.)
Veer pišel Emerich v nový domov. Pavla jeho koutek v kuchyce, aby tam mohl veer
astalo sthování.
mu
upravila
Ml svj stolek, svou bednu na knihy, kalamá poádek. Mohl se dobe vpravit v ten útulek. kterak maminka sthování snesla. Také prý dobe.
trochu ísti. a
ve všem
Tázal
se,
byla te málo vždy co povídat. Šlo to tedy. Pavla hledala práci pro sebe a pro Karlu v závodech a dostala njaké vyšívání. Byla s tím pilná a hledala stále njakou službu pro sebe. Doufala, kdyby ze svého služného matku a Karlu podporovala, kdyby ob také pracovaly, že by to šlo. Emerich kleel jednou v díln pi njaké práci. Pozdvihl hlavu. Proti nmu stál jeho dd a díval se na. Jakmile byl zpozorován, odešel. Emerich sklonil se zas. Byl to tak velký klam? bylo možno, aby jej ten staec miloval? Emerich bál se nyní pijíti mu na blízko. Bál se, aby o tuto podivnou illusi nepišel. Byla mu drahá. Kdyby to bylo pravda! Vyhýbal se ddovi te úzkostliv a staec myslil si: „Nenávidí mne. Je nešasten, že se stal hrníem." Hubovala-li Leni na hocha, íkával te: „Mohla bys také jednou mleti." Uplynulo mnoho dní. Emerich na ranních procházkách svých snil o tom, jaké bylo by štstí, kdyby aspo mohl voln dýchati pi práci s vdomím, že je rád vidn, a starý soužil se doma, že jej nebude ten hoch míti nikdy rád. Byli jako milenci ti dva lidé, jeden nad hrobem, druhý na východ života.
Zvykla
doma
si
a picházela-li,
nyní zas vycházeti, konala návštvy,
vdla
i
„Podívej
se,
takhle
pízvukem laskavé
se
to
dlá,"
ekl staec jednou
z
nieho
nic
ruky a sám ji hntl. Bylo to poprvé, co takto s ním promluvil a jednal a poínal si pi tom jako na zapenou, aby ho nikdo nevidl a neslyšel. Emerichovi zabušilo srdce a rumnec ho polil. Staec vidl, jak ho šastným uinil. Emerich zkoušel to dle jeho návodu. „Tak? tak?" tázal se s vlídným úsmvem. „Ano. Vidíš, hned jsi to pochopil. Jde to dobe." Odešel pak rychle, jakoby se bál, aby ho nkdo nechytil. Emerich byl šasten a práce ho zaala tšit. „Není pravda, že je s
trplivosti, vzal Emerichovi hlínu z
práce bez ducha," tvrdil doma sestrám. Nadán jsa „Pracuji te rád." ke všemu, byl také nadán ku tvoení nádob a kachli. záleželo mu na tom, aby dda pekvapoval, a dailo se mu.
Te
naivní muž hledl na úžasné pokroky toho jinocha jako na Ráno nemohl se dokat, až by pišel do dílny podívat se, do
Starý,
zázrak.
274
Sofie
eho „ten clilapec' te zas upímn. Ml k nim takové
se
Pod lipská:
Dlníci obdivovali
pustil.
se
mu nemén
chování, že jej /a to hýkali jako
všech. Popinali snad zásluhy jeho, ale nemohli
mazánka
pomoci. Bylo to úžasné, co už uml, sám od sebe pochopil, co si vymyslil. A jeho to tšilo jen k vli ddovi. Jak ho blažila jeho chvála, jak lichotil mu jeho úžas! To sob nepomyslil, že tak brzo dosáhne a tak snadno hlavního úelu své obti, kterým bylo pání, aby ddovi svou osobou a snahou
ponkud
si
nahradil jeho ztrátu
neuvení. Starý mistr stal se hovorným, ano i žvástavým. Vypravoval každému o nevšedním nadání svého vnuka. Nemohl se dost nadivit jeho všelijakým rozmarným nápadm a ml celou sbírku nádob a kachlových ozdob od nho shotoveuých, které se nikdo nesml dotknouti. Ukazoval ji všem zákazníkm. Lidé radili mu, aby nechal mladého lovka ješt více se cviit, studovat, kreslit. Staec kýval k tomu hlavou a jeho se tázal: „Tak co? Mám té prý dát nkam na studie. Ale nevím. Chceš?'' „Ddeku, nechme toho ješt. se te emeslo zaíná líbit a vždj^ se uím poád," odpovdl. Vdl, že mu to je dlužen. A opravdu byl štasten a nemyslil na budoucnost. te otce v nevlastním ddu a cítil, ím mu jest. tím srdce vyplnno. Nkdy dostal od nho trochu penz a koupil si knihu. Ukázal ji ddouškovi: „Hlete, to jsem si za ty peníze koupil," ekl. „Snad se nehoršíte. Ale vidíte, když mne nic netší nežli knihy." „Tak si je mj," ekl starý. „Jen dlej, co tebe tší. Myslíš, že ti toho uepeju? A potebuješ-li neho ješt, ekni si, dám ti." Tak byli spolu živi za málo nedl. Teta Leni posud na synovce nepromluvila a mraívala se na bratra pro jeho zjevnou lásku k Eraerichu. „Pokej," íkala mu, „však se dokáš nevdku. Pokej, to si odchováš hád. Až bude pozd, budeš na mne pamatovat." On ji zakikoval pro takové ei, avšak v tom s ní souhlasil, že se ani slovíkem nikdy Emerichovi nezmínil, co dlají matka a sestry a jak jsou živy. Po tch mu poád nic nebylo, ale Emerich! Ten byl jeho Bylot to k
Mn
Ml
Ml
On mládl pi
živobytím.
Za ji
užírala.
Ztrácela
tam a tam že tu
nm. Každý
to
íkal, že byl celý jiný.
Pítomnost Emerichova v dom tom nic. Nkdy myslila, že to a to zatím nebylo tomu tak a te hádala se se Zuzou,
to stárla a scházela teta Leni.
pam a
postavila,
vc nkdo
nevdla
o
ukradl, a bývalo zle a
nepipouštla, že by ona
to
zle,
byla zavinila.
až se to vysvtlilo. Ale Leni
Naopak mla za
to,
že celý
svt ji chce tupit a posmívati se jí. Ah, vše bylo te jiné a zmnné. Od smrti Norbertovy nemla lieui ani jediné klidné noci více a neustále ii
tísnilo
také tušení, že bude nucena
vydati
ješt
úspory svoje.
O
ty
bála se te, jak posud se nebála
Brzo po uvedené veerní rozmluv s dtmi paní Norbertova odhodlala Nebylat na ulici od smutení mše za manžela. Zatím nastalo jaro
se vyjíti.
a
nemla
nic než zimní
smutení oblek k
vyjití.
275
Lidské vely.
„Což nemáme prostedk k poízení jarních oblek?" tázala se Pavly pinesla jí svou penženku. „Podívej se sama," naíkala, „co nám ješt zbývá. Ale ty mn, maminko, nevíš. Myslíš, že já jsem snad vinna naším nedostatkem. Já však nevím, až zapravím útraty sthování a inži, z eho budeme žíti. Podívej se na mé úty a uvidíš, co tu bylo dluh a dloužk, které bylo
a
tato
teba
zaplatit,
protože
si
toho lidé
neodbytn
žádali."
dla na to matka, „To by nám ješt scházelo, Není nejmenší pochyby o tom, co mi pravíš, ale velký omyl tvj záleží v tom, že neumíš chopiti se vcí pravým zpsobem. Nevyítám ti toho. Chra mne. Bože! Naopak uznávám, jak tžkou až dosud jsi mla úlohu a že toho bylo píliš na tebe, mladou To bylo tím, ze jsem byla tou ranou píliš sklíena. a nezkušenou. Nemla jsem síly sama se vzchopit. Ale te tu sílu zase mám a musím budu jednati za vás já a doufám, že co nevidt vše se obrátí míti. a že dojdeme k jiným výsledkm." „Neroziluj
abychom
si
se,
Pavlo,"
nedvovaly.
Te
Za tchto
slov oblékala
si
peliv
rukavice,
aby v nich byl každý
prst jako modelován.
„Tedy s bohem!" ekla dcerám, jež úzkostliv na její poínání „Jdu oplatit nkteré soustrastné návštvy, nic jiného. Nedste se pece tak, jakobych se vydávala na njakou výpravu do msíce. Jdu dnes sama, protože to za dobré uznávám, ale píšt mne hezky doprovodíte, jako jindy a uvidíte, že co nevidt bude také vše ostatní jako jindy. A ješt nco," dodala mezi dvemj. „V pípad, kdybych se do obda nevrátila, nepolekejte se. Možná, že se dám nkde pozdržet. Obdvejte hledly.
pípad samy." Naež spchala paní Norbertova ku
tedy v tomto
která se k ní byla pátelsky
mla
své
pítelkyni,
paní
Dekové,
za úmrtí Norbertova a k uížto
mla
velkou dvru. Tato paní byla vdovou po hospodáském editeli, který znané jmní po sob zstavil. Mla jedinou dceru Bertu, ponkud stárnoucí, aniž bylo
matce posud možno
najíti
pro ni ženicha.
Tato dívka byla jako stínem a ozvnou své matky. Nezdálo se, žeby mla vlastní myšlénky a vlastní vle. Zdali byla zlá i dobrá, nikdo nevdl. Zdála se na oko lhostejná ke všemu a její bezvýznamný obliej s malýma oima, vždy unavenýma, nenaznaoval nijaké duševní nálady. Paní Deková bydlila ve Vinohradech a nebylo tam práv daleko od Norbertovic dosavadního bytu.
Nemohla se ani dokati, aby pívtivou Našla ji doma samotnou. Berta byla sama v nco nakoupit. Paní Deiíkovou zdržovala doma rýma, která jí však nebránila pijímati návštvy. Paní Norbertova šla rychle.
paní
Dehkovou zas
objala.
mst
Služka oznámila jí paní Norbertovou. Defíková sebou trhla. Jakže? Norbertova zas dlá návštvy? Není tedy pravda, že jsou na žebrot? Ci pichází už žebrat? Chvíli váhala, má-li její návštvu pijati, ale zvdavos zvítzila. Kynula služce, aby paní uvedla. Nechala ji vejíti a povstala jen malounko. Ani nejnteaší krok neuinila, aby se jí vrhla
Sofie Podlipská:
270
v náruí jako jindy, s ní se líbala a hlasit jásala, že svou pítelkyni zas vidi, jak jindy inívala k hrze Ernerichov.
Avšak dnes paní Deková ani sebou nehnula a paní Norbertova sama spchala k ní v úmyslu ji obejmouti. Paní Deiíková uhnula se kouc: „Odpuste, moje rýma". Pemila ji od hlavy k pate. Nemohla nic namítati proti eleganci jejího smuteného odvu, ale byl to oblek zimní. pravila, „že jste tak teple obleena. „Jste zajisté také churava," Ale upozoriuji vás, že si tím jeu škodíte. Hlete, jak jste se uhála. To je dsné. Pro nemáte lehký klobouk, pimenou mantillu? Jak jste se to oblékla? Což nevidla jste to jarní slunce?" ^Jsem tak zimomivá, má zlatá," vytáela se paní Norbertova bez
To lovka mrazí. Te jsem uhátá > Nuže, zítra vezmu tedy na sebe lehí oblek. Než jsem to je pravda. vyšla, bylo mi ješt strašn zima. Nebyla jsem na ulici od rekvií svého ubohého muže. Ani jednu návštvu posud jsem nevykonala. Ale dnes mi to padlo na svdomí, že by to byla nezdvoilost píliš veliká, kdybych se déle omeškala a vy jste první, ku které spchám. Dkuji vám tedy ^Posud pláu
nesnáze.
Vždyf
chot.
rána
bolí.
za všecko." Posadila se plaíc, k tomu vyzvala. Paní Norbertova nechtla však vidti schladnutí své pítelkyn. Tato
za vaše úastenství, aniž
o nezapomenutelného
to znáte také ze zkušenosti, jak tato
ji
nemla tšením
paní
za vaše pátelství,
Deková
pro ni dnes ani slova soustrasti, nevyslovila ji vidti. Nastala povážlivá pomlka.
frási,
že jest
jí
po-
si slzy.' Cítila pece jen tíse a nesmlo zdráva? A slena Berta též?" „Dkuji, jsme zdrávy, až na mou rýmu. Doufám, že brzo pejde." „Jak jste užívaly masopustu? Bavila se slena Berta?" „Ano, bavila se. Ani nevím, kolikráte tanila. O masopustní nedli mly jsme doma malý ples." „Ah! Jako loni! V pondlí tanili jsme pak u nás a v úterý u Zelenk. To bylo hýení, není-li pravda? Tehdy bála jsem se vru o zdraví
Paní Norbertova
tázala se:
„Vy
usušila
jste jinak
našich dcerušek."
Paní
Deková
neuznala za dobré
nco
podotknouti. Paní Norbertova
sama dále, nechtla-li odejíti. „Což dlají u Zelenk? Pjdu tam hned zítra. Musím rázem napravili veškerá provinní. Odpuste, že' moje dcery nepišly se mnou. Dovolíte-li, dostaví se nkterý jiný den. Dnes vyšly trochu na procházku k domluv Emericha, který jim chválil, jak je venku krásn." Déle neudržela paní Deková svou zvdavost na uzd a rozvázala jiece svj sbhlý jazyk, jakkoli si držela pi tom šátek na ústech. „Pan syn zanechal prý studií? Slyšela jsem to od jeho koUegy, mlamusila mluviti
dého Zelenky." „Mj syn? Ovšem. Jen si považte. Jeho dd, mj nevlastní otec, tak si ho zamiloval, že mi ho takorka ukradl. A co mám dlat ?* Šeptem pipojila: „Ten starý má ohromné jmní. Ale je to podivín, jak jen v románech o nich ítáme. Dlá, jakoby musil hospodait kdo ví jak plahoí se poád v té díln, kterou mohl dávno nkomu postoupiti. íi
277
Lidské vely.
A
Nu, vždy jsem vám o ní povídávala. Znáte veškeré naše udalo se poslední dobou, neznáte ješt a povím vám všecko. Komu jinému mla bych srdce otevíti, ne-li vám." Slena Berta vešla a hovor byl perušen. Nabýval však nyní práv teta Leni
pomry.
!
Ale
co
zajímavosti.
Paní Norbertova mla se k odchodu. „Vy budete obdvat," ekla, „a doma také již na mne cekají. Tedy na podruhé. Jak pravím, všecko vám budu vypravovati a vy se podivíte." Paní Dehkovou ovládala váše zvdavosti. Náhle roztál led jejího chování a bývalá hluná, pepjatá vlídnost vrátila se
jí.
hezké," zvolala, „abych svou drahou pítelkyni tak navrátila. Nic tak. Kdyby váš manžel hned propustila, sotva se ke Ale dti jsou byl na živ, nebylo by pomoci, musila byste jíti dom. velké dost, aby se mohly obejíti bez vás. Jim nejste dlužná té šetrnosti jako manželu. Však vdí vaše dcerušky, že jste u mne a nepijdete-li
„To by bylo
mn
v as, pomyslí sob, že jsem vás zdržela a že jste u
mne jako doma."
Paní Norbertové vstoupily radostné slzy do oí. Její obliej záil. Dala se zdržeti od srdce ráda k obdu. Odložila klobouk a plášf. Chutnalo Nedala se dlouho pobízeti a vypravovala dále pravdu a báj jí výborné. svého nynjšího postavení, obojí propletené tak, jak se jí zdálo vhodné ku znovu vydobytí spoleenské ceny.
„Mžete
si
pomysliti, milá
Deková"
(troufala
„jak jsem vyvádla, když mi Emerich sdlil, že
hrníem. Pravím vám, zpamatovala,
Neb
nesmím.
kdyby ho
dekv
te
že jsem
nahlédla jsem vidíte,
kam by
neposlechl
více továrnou.
probrat zaátky,
ale
s
a k
omdlela.
se
mohlo
nmu
vypustiti titul paní),
co dlat.
Ale
tžkým srdcem
si
ddekovi
ovšem,
dostati
slíbil
státi se
Když jsem
se
že hochu brániti
nkdy ddekovo jmní, Ostatn je závod d-
se nepitulil.
Vše provozuje se ve velkém. Emerich musí ovšem
asem pijde k vtšímu jmní
studiemi. Proto jsem se tedy nad tím upokojila.
jako továrník nežli musí míti rozum
lovk
Hledím jen k tomu, aby Emerich ml píležiprivátn se vzdlávati, což iní s pílí úžasnou. Pozdji budu doléNuže, není to hati, aby vstoupil do njaké umlecko-prmyslové školy. dobrý plán? Nemá mj syn skvlou budoucnost ped sebou? A jaká je to povaha Jsem na hrdá. Jsem pesvdena, že bude moci nkdy voliti mezi dívkami nejpednjších dom." a rozhled, milá dašinko.
tost
!
Mezi tím podívala se významn na Bertu, což ovšem nemlo žádného smyslu pro rozdíl stáí mezi ní a mladinkým Emerichem. Paní Deková se zamyslila. Pak tázala se: „Jste tedy smíeni se starými pány?" „Docela. Ddeek byl velkomyslný. To víte, že ped vámi nieho neskrývám. V pokladn Pevniny scházelo ovšem nco. Ale co na tom v našich pomrech, kde se jen o to jednalo, zda-li leží peníze tam i onde? Ddeek nechtl mi je vydati a odtud náš hnv. Nuže, te je dal a jak ochotn, bez reptání, beze slova. Jen stále se ptal: Co ješt? nic nezbývá. Za podmínku této ochoty vyžádal si tedy mého Emericha. Stálo mne to krutý zápas. Ale budiž Bohu porueno.
A
—
Sofie Podlipská:
278
Jinou obec pinesly jsme, já s dcerami, tet Leni. Jak víte, nenávidí, pronásleduje vše, co se pepychem nazývá. Žádala urité, abychom všeho se zbavily, co je v jejích oích zbytené a žádala, abychom k ní se pesthovaly. Nu, tomu poslednímu jsem se pece opela. To by nedlalo ji známe. Ale má-li ddeek velké jmní ješt za lubem, chová ta stará panna takové poklady, že pipomínají pohádky Tisíc a jedné noci. Moje nebožka matka to vdla a Leni nemže toho zapíse skrývá s tím bohatstvím. Ale te, co jsme se sblížily, pece rati, o tom nco prohodila. íiekla, že ovšem nikdo nebude dditi peníze po ní než moje dcery, ale za to že si žádá, aby se chovaly a žily docela zpsobem, jakým ona chce. eknte, pítelkyn, co byla byste inila na mém míst? Mla jsem se opíti? Rozum, rozum musí lovk míii, má drahá. Mám býti svéhlavá a kaziti jim budoucnost? Abych udržela trochu nábytku a aloun, mám dáti v šanc njakých snad osmdesát tisíc zlatých a starých skvostných šperk nevím co?" „To je tedy píina, že všeho do pohledního se zbavujete, jakMarcella nám vypravovala a že opustíte svj nynjší byt?" tázala se paní
dobrotu. Vždyt
a
Deftková.
„Ovšem a je to opravdu romantické. Ale co máme dlat se starou. Nezbývá mi než držeti se ani penz, ani jmní po svém muži. rodiny své. Ale nesmím býti nevdná Vždyt to jsou skvlé pomry. Ypravím-li se nadále do vrtoch tch starých podivín, kteí dovedli nahrabati a udržeti vtší jmní, než jakým první domy v Praze vládnou, nemohu si stžovati do svého osudu. Mnozí mohli by mn závidti."
Nemám
Deková
všecky
hltala
tyto
noviny plnými doušky.
že vše
Tušila,
není ryzí pravdou v tomto vypravování, ale to lákalo její zvdavost tím
Umínila
více. jí
že
si,
asem pijde tomu všemu
te
docela zmizela. Chystala se
tato
asi
zajisté na kloub a rýma na deset návštv, kde by se mohla
záležitost náležit projednati.
Propustila posléze svou drahou pítelkyni
noucí
pi
píchylnosti,
pro sebe
kterých
si
se
sterými
myslila:
dkazy
nehy-
„VždyC mohu zase
jakmile se pesvdím, že to vše jest lží." Ale Norbertova odcházela všecka osvžena a
obrátiti,
dom
se
zaátek
jí
uvedeno,
co
práce" znamenit povedl.
„její ji
bylo
pesvdena, vše
ped lidmi jejich kruh, njaký stupe spoleenský.
a její dti snižovalo
se bránila sestoupiti na nižší
A
Te
s
nichžto
zde jako budoucí výborná partie, jako jako ddiky bájeného jmní. Proé ženichové pro n?
lovk
co dále? Emerich skvlé budoucnosti a
nebyli
by se našli
te
že
poádek
v
stál
dvata
XI.
Jako dít ráda najednou zas, jiivoláno neštstím a nesnázemi. Avšak nebyla si toho vdoma a mezi Ihaním uvila všem svým vlastním výmyslm. Byla sama s sebou také
Až posud nebývalo zvykem paní Norbertové
jiné balamutila,
ale
pozdji
to
velmi spokojena, že obratn a
odložila.
moude
Te
jedná.
lháti.
pišlo
jí
to
r
:
279
Lidské vely.
se k odchodu mnohem horlivji ješt neopakovala vše, co mluvila u Dekové a chváVykládala jim, kterak nade vše jest lila si jen, jak ráda byia vidna. dležito udržeti si staré pátely a Pavla pála jí té útchy. Její nepítomnost doma, nyní ped sthováním, byla ostatn úlevou. Ona i Karla tšily se tedy dokonce, když opt k vycházce se strojila. Paní Norbertova mla v úmyslu vykonati tohoto dne návštvu u Zelenk. Díve však zašla k slen Marcelle, kde si vybrala novou lehkou mantillu a elegantní klobouk s podotknutím, aby odložené zimní vci byly zaslány dom. Marcella pivítala ji s udivením, ale paní Norbertova, jindy vlídná a dobrotivá k ní, tváila se nyní hrd a blahosklonn jako nikdy ped tím, což mlo také svj obvyklý úinek. Odcházejíc jako královna paní Norbertova prohodila: „Úet mi zašlete, to se rozumí." Tak odšustila velkopansky, jak si nikdy ped tím nepoínala. VilaC tomu, že nic nebude tak snadné jako zapravení tohoto a jiných i Jak jindy na manžela v tomto ohledu slep spoléhala, nestarajíc se dokonce o to, co jeho pomry dovolují, tak hodila nyní bez milosrdenství starostí o všední poteby na šij té dcery, která z vnitního popudu toho se ujímala, jakoby bylo takto ujednáno v poádku vcí, že vždycky nkdo se najde, k
Píštího
než vera.
(lne
hned zas chystala
Dtem doma
út
bim
—
!
!
út
!
Mla
:
Sofie Podlipskii:
Tento byl lékaem, auiž se léšil valué praxi. Neml velkó dvry mezi obecenstvem a býval-li pece k uemocuému povolán, piházclo se mu ('astji, že zapomínal nemocného podruhé navštívit. Býval také roztržit
nevdl
a
píštího dne, co
ped
tím i)edepsal a mluvil. Shledával-li
pacienta povážlivé nemocného, byl tak
aby radji pro jinébo lékae
Neml
praxe zapotebí.
Melt
z
že rodinu
domova jmní a
Mli
velmi uebezkou a bobatou.
starší,
sv lomitý,
sám
prosíval,
poslali. s
paní
dm
a na
oženil se
v Praze velký inžovní
statek, krom tobo kapitály, avšak také pt syn, kteí vyrnechtli nahlédnouti, že by se mli každý vnovati njakému povolání. Doktor Zelenka, jenž byl posud mladým, píjemným mužem, nedával jim k tomu píkladu. Paní doktorka byla na pohled již staenou v nejmrzutjší podob, kterou má stáí na rozdanou. Co by na ní bylo záleželo, nebyla by nikdy žádných host k sob zvala. Ale doktor Zelenka ml pravou váše dávati spolenosti a zval k sob lidi na potkání Byl a to tak naléhav, že by bylo urážkou bývalo odepíti mu toho. spoleníkem nevyrovnatelným a užíval svta bez nejmenších starostí. Kdyby nebylo bývalo obezetnosti pauiny, bylo by se to velké jmní dávno rozplynulo v dým. Ale ona vedla úty sama a držela služebnictvo na uzd, aby sob zloád nedovolovalo. Vydání manžela a syn hledla udržeti na uzd a to bývalo hlavní píinou etných mrzutostí. Proto bodlo ji, že paní Norbertova nebožtíka tak si chválila a s bývalým domácím mírem
venkov stajíce
ped
ní
se honosila.
o to," odpovdla oste. „Leckdo by dovedl také žíti bez kdyby trpl nepoádky. Mnohá paní nebyla by shovívavá k muži, kdyby sama té shovívavosti nepotebovala." Paní Dehková hlasit pizvukovala a velmi se bavila tou ostrou špikou, kterou strila paní doktorka truchlící vdov. Ale tato byla v tom ohledu mírná jako beránek a nezpozorovala
„Což
mrzutostí,
ani,
kam
tato
e
„Ba ovšem,
poádky! Ach,
míila.
mj
Svdila
tedy také velmi horliv
pravda. Jsou
to je
Bože!
Tch
práv rzné povahy
nelze snésti.
A
a
kouc pomry. Ne-
jmní O tom jsem pepodržeti sob jediný
nic tak netíží jako
bezprávn nabyté! To nemá také žádného požehnání.
svdena cizí
a lépe jest býti uvrženu v chudobu nežli
groš."
Te
cítila
zas
paní
Deková
ránu,
ale
nesmla nielio
dát znáti,
neb nebylo tajno, že její manžel sbohatl, zatím co pišlo panstvo, kterému hospodail, na mizinu. Paní Deková brala si to málo k srdci a pranic ji to netížilo na svdomí. Le podobné poznámky, jaká byla nyní prohozena, ji pece velmi mrzely. Štstím pro paní Norbertovou bylo, že se nedalo u ní pedpokládat, jakoby schváln cosi takového byla ekla. Mluvívalaf vždy více mén do vtru a nikdy úmysln nikoho neranila.
He
bylo
jjaní
Dekové,
že
zachytila
škoilolibý
pohled od paní
Avšak co na tom záleželo? Co se mluvilo o jejím nebožtíku muži, byly pouhé povsti. Jakživ nebyl v žádném uritém podezení, anebo dokonce vyšetování. Jeho úty, doklady, knihy, vše shledáno doktorky.
v
poádku.
Lidské vely.
Paní
kyn pi
281
Deková slibovala sama sob, že bodne na vzájem své pítelprvní píležitosti k podobné skryté šarvátce pod záminkou d-
vrných hovor. Zstala tedy klidná jako prve
a
pokraováno v zábav.
Norbertova neopomenula vytasiti se s pohádkou o svých^jiynjších pomrech, jak jí vera pítelkyni Dekovou byla astovala. její posluchaky vymovaly pi tom pohledy dílem ironické, dílem nedvivé, avšak nechaly vše platit, co si nešastná paní vymýšlela. Všecky ti zstaly dlouho pospolu a pi rozchodu umluvily brzkou schzi u paní
Ob
Dekové. Než k této došlo, sešly se náhodou paní Zelenková a Deková a radily se spolu, jak dalece možno viti tomu všemu? Usoudily, že nco pravdy na tom jest, neb jisto bylo, že byl starý Vyskoil vyhlášen dcei pinesenou. Povs peza boháe ješt posud, pes velkou ceovala jej, jak nkdy se dje u zámožných lidí skrblivých. Tu jim pibájí obraznost spoluoban poklady až víe nepodobné. Pítelkyn paní Norbertové vily tedy v bohatství jejího otima, ale nevily nikterak, že by s ní byl smíen. Ale což to vadilo ? Mla-li vyhlídku na takové jmní, byla jim pece rovna, již v té vci vzelo co vzelo. Paní Norbertova zavítavši opt mezi n, pozorovala toto jakési usnesení, jakoby dýchala balsamickou vni nebeských kraj po hrozném pevozu pedpeklím. Pravila k sob, že mla pece jen pravdu, držela-li se zuby nehty tohoto postavení spoleenského. Jak u a u Zelenk, tak dailo se jí ve všech domech spátelených, které opt navštvovala, vykládajíc všude svoje postavení známým nám zpsobem. Zatím dokala se pesídlení do bídného obydlí a snesla to ponkud leheji, než se byla obávala. Nezdržovala se te doma skoro nic. U svých milých pátel omlouvala se, že si nikterak netroufá zváti je k sob na vzájem pro podivíuství bohatých píbuzných, od kterých závisela. Aby však nemla postavení jako cizopasnice u tabule svých hostitel, zasypávala je dary a to tak podávanými, tak vhodn a dmysln volenými, že nebylo lze jich odmítnouti. Tak zjednávala si právo k návštvám a dala se zváti, dovolovala si zváti se také sama. Zatím vzrstaly její úty u cukráe, labužníka, vinae, kvtináe, v obchodech s galanterním zbožím. Ona nemyslila na to. Mla znova úvr. Neb její pohádky rozšíily se a byla jim dána víra. Ji ten úvr tšil tak, jako by jí dodával v skutku prostedk, jakými se zdála vládnouti.
ob
a
Dek
nžn
Dti hledly na nevdly. Vidli
její
konání
s
rostoucí úzkostí, jakkoli všecko ješt
jen, jak se oblékala a stále nové toiletní
pedmty sob
jednala, volíc vždy nejdražší vci.
Z poátku vyzývala naléhav dcery, aby s ní vycházely, avšak Pavla rozhodn to zamítla a Karlu zdržovala doma ostýchavost a úzkost ukázati
se lidem.
Paní Norbertova zvykla
sob
vycházeti tedy sama.
Doma
dom
s
bylo
pece
Neobdvala, ani neveeela nikdy doma a picházívala pevnou vírou, že donutí pomry, aby se obrátily. Z toho musila
jen nesnesitelno.
vypuknouti nová krise a tak se
stalo,
co bylo nevyhnutelno.
Solic Podlijiska
282
.
XII.
Byl
parný den.
sesona.-» Školy
V
byly
Za mstem bylo po zaveny,
byty
slunce sálalo, odrážejíc
ulicích
Pavla vyšla
z
se
domu, kde nyní
žních.
V
mst
byla mrtvá.
vtšinou opuštny, obchody vázly. ode zdí a chodníky byly j)rázdné.
se
svou rodinou bydlila
v
ulici
Voj-
tšské Zas jednou mla tžkou chzi ped sebou. Odhodlala se jíti opt k tet Leni. Nebylo jiné pomoci. Musila to podstoupiti. Podala jednou šiji jamu domácích starostí a nikdo jí ho nesprostil, ani ona sama ho nestásla, náležejíc k tm, kteí jsou velami. Musila jednati, pracovati, trpti a obtovati se. Zdálo se, jakoby k tomu byla povolána. Šla tedy. Po smrti otcov byla u tety Leni jednou vykonat podékovací návštvu a byla od ní vypeskována a snižována tak, že se neodvážila na návštvu druhou. Matka ani Karla tam nešly dokonce. Nicmén byla by se Pavla pemohla pece k návštv nové, ale teta naznaila, že by považovala takovéto dolézání kohokoli
A te
nich za vtíravost.
z
pece a sice s novými prosbami, se „žebrotou", jak Leni to nazývala, s vyhlídkou, že bude snad vyhozena, s úmyslem že si dá všecko líbit, že neustoupí se svou žádostí, ale že to bude v skutku naposled. Což bylo to mladé stvoení k politování! Ale nikoho nebylo, aby musila tam
Pavla
jíti
dokonce nad ní se slitoval. Karla plakala doma a bolelo nemohla matce jako jindy dvovati. Matka hnvala se pro Pavlíny „kapice", jak její starostlivost nazývala. Emericha Pavla ušetila touto
jí
politoval neb
ji,
že
starostí.
Byla tak šastná, že nabýval pevné
pdy
v
byl spokojen. Jeho bylo by to nové neštstí utrápilo.
tžce nabytého míru. Nechtla pro
ten trošek
mírn
hled na jeho
vlídnou tvá, picházel-li
závod u dda, že Jemu nechtla kaliti
nic na
svte
pijíti
o
po-
veer dom.
Byla poTím pozváním byla opravdov na tuto cestu, kterou sob žádným Zatím byl úet za útem zasílán k ní z rzných
Paní Norbertova zdála se býti zbavena správného úsudku. zvána, aby strávila prázdniny na statku Zelenkovic.
omámena a chystala se zpsobem rozmluviti nedala. obchod a odevšad bylo naléháno na
jak
Pavla nepítomnosti s otázkou, jsou-li v poádku a s druhou, z eho mají býti placeny? Ona piznávala se k nim, ale k druhé otázce odpovídala vždy totéž: „At ekají ti lidé! Což pak to musejí míti hned. Vím, že ekají jinde ješt
pedkládala
matce tyto
úty,
zaplacení, jakoby úmluvou.
jež docházely
za
její
stálé
déle,"
na ekáme my?"
tázala se Pavla. Že na ddictví a to velké, Prozatím navrhovala pjky pro uhrazení nejvtších nesnází. To pece nebylo nic neslýchaného, vypjit si peníze. Jsou lidé, kteí rádi pjují a kam by pišel obchod a ruch, kdyby bylo híchem vypjiti si peníze. To pece není pranic zlého Zlobila se velmi na Pavlu, která se tomu opírala, naíkala, že sddila šosáctví Vyskoilovic rodu a také jeho lakomství. Byla netrplivá a chtla ujeti tomu všemu.
„Ale
tvrdila matka.
Žádala dcery, aby jely s ní. mohli ti nešetrní obchodníci
Bylyí zahrnuty v pozváuí Zelenkovic. Pak zasílati
úty
k zaveným
dveím
bytu. Nuže,
Lidské vely.
283
mezi tím, co by všecky ti u Zelenk pobyly, molilo se státi ledacos. te dokonce už scházela prý velmi, jak sám Emericb nedávno byl podotknul. A potom, ješt nco. Nejstarší Zelenka byl pece mladý muž, aby Onehdy ptal se s úastenstvím, co dlají sleny? Ješt jej pohledal. v loni býval v zábavách velmi horlivým taneníkem Pavliiiým. Tehdy nedbala ani ona, ani kdokoli v rodin, aby se již vázala. Ale nyní? Ba, nyní bylo povinností obou dvat, aby se zaopatily. A kde bylo lepší píležitosti k njakému seznámení se než v pohostinném dome Zelenkovic a ješt k tomu na venkov? Nuž tedy. Nebylo to ješt jasné dost, jak li nimi matka moude smýšlela? Nebylo-liž pro ni k zoufání, že byly a
Teta Leni byla tak stará a
(lti její
tak zaryté v
tom
šosáctví, z
nhož nechtly
vystoupit?
Násle-
doval plá. Matka huvala se opravdu. Vyítala dcerám nevdk. Kdo hy ji byl slyšel rozumovat, ueznaje veškeré okolnosti, byl by hádal, že
má
pelivá matka potíž nejvtší s tmito svéhlavými dcerami. Ale nejen Pavla, ani Karla nechtla se nyní k matce pidati. Pavla utvoila sob vlastní pojmy o tchto vcech od první hrozné chvíle, kdy se jí odhalilo rodinné neštstí. Karla zase nesla posud tžce trpkou lekci tety Leni, když poprvé u ní byla, a od té doby zchoulostivl její it pro est a správnost tak, že byla v té vci takovou citlivkou jako Pavla. Neshoda s milovanou matkou, s kterou druhdy žily v nejnžnjším tato
i
svazku, trápila Karlu a zvyšovala Pavlíno zoufalství.
Opakuji, že byl málokdo k politování tak jako ona na cest k tet. daleko a v nesnesitelném parnu vázly jí kroky. Mlat
Bylo tam
mnoho asu k tžkému a smutnému rozjímání. Než k tomuto kroku se odhodlala, probdla nkolik nesnesitelných Co jí tu projelo myšlének ubohou hlavou, pracující, aby pišla na
cestou nocí.
njaký
spasitelný nápad.
jakby zaala njakou výživu a hledala kde co, nco opravdového pišla. NemlaC pípravy •ani ku praktickému zamstnání, ani k vyšším oborm vzdlání. Trochu vyšívání a hákování nestailo uživiti rodinu bez nejmenší podpory, tím mén, když mla matka nesmyslné poteby. mla Pavla konen jiabíduutí za bonnu, tak zvanou, k tíletému dcku. Chtla nastoupiti tam ozhodn, díve však spoádati matiny dluhy a zameziti jiné. Nevila dokonce, žeby mli dd a teta ješt nyní znané jmní. Ona a Emerich byli pesvdeni, že oba starouškové vskutku jim obtovali
Brzo myslila na
íiniž
to,
ve své nezkušenosti na
Te
poslední.
který by byl ml býti umístn v rozsáhlém Vyskoil vedl svéhlav v místnostech svého malého domku, i'ozšíených na zad do njakých dvor a ohrad. Nikdo nebyl by zvení hádal, vida vchod do dílny, jak to bylo dále rozsáhlé. To bylo tedy v skutku nco, ale bylo teba stálé dohlídky a stálého priiování stai•kého prmyslníka. Pavla cítila, jak to bylo kruté a neskromné žádali, aby tito pilní, spoiví lidé stále dávali nenasytné rodin lidí mladých.
Mli
•dom,
ten velký závod,
jejž však
Jak ráda byla by^ jim bohat nahradila, co pro ne uinili. Na míst
!
!
Sofie Podlipská:
284
Jak
ji
nemohla ani
to bolelo,
vysloviti.
Uboliá klepávala na zdi svého chudobného píbytku v návalu jakési pošetilosti a doufala, že by tam mohl býti Což, kdyby našla poklad?
njaký výklenek
tajný
Pak
s
pokladem.
ustala a zdálo se
jí,
cest
že jest na
ztratiti
rozum.
trapné myšlénky zabraly se také do toho, jak bývala druhdy nápadníky obklopena, jak hledána, žádána. Jaký byl to rozdíl tehdy a nyní. Jak jinak cítila a smýšlela Jak byla od té doby snížena a sklíena. Kde byla její mladistvá díví pýcha, s jakou návrhy ženich odmítala, spokojena jsouc doma a pijímajíc ten Její bludné,
!
hold své cen. Jakou cenu mla nyní? Byla posud krásná prese všecko soužení. Její povaha nabyla ceny a pevnosti, ale kdo BylaC ješt zajímavjší. pijala staral se o to? A ona byla tak pokorná, žeby snad byla ruku muže sebe lhostejnjšího jejímu srdci. Kdyby to byl býval jen lovk ádný, byla by se slala jeho ženou ráda a byla by si jakživa vážila postavení, by sebe skrovnjšího, kterého by jí byl poskytl. Tak velice bylo
vdn
jí
podpory potebí.
jí
byla nyní pichystala setkání
Tak tžkou úlohou
byl
A
jí život.
kdyby nenadále píze osudu laskavým, šlechetným, který by
což,
mužem
s
pochopil její postavení a z nho ji vyrval. Jak by byla zbožfiovala takového osvoboditele Sama cítila bych se šastnou, kdybych smla líiti takové nenadálé setkání a osvobození láskou. Ale nic naplat, není úkolem mým v této práci vymysliti báj. Jdu ve stopách skutených píbh. Nebesa ani lidé neustrnuli se nad Pavlou a neušetili jí vypíti tento nový kalich trpkosti, který nechtla od sebe odvrátiti za cenu nesvédomitého jednání s viteli své matky aneb zadlužení se u lichvá.
Pece litoval,
ji
ten úkol, jejž
litovala
jindy tak
sama sebe.
vychvalované,
sama sob Litovala
všeho,
ím
pemáhal. Nikdo-li jí nemladého vku, své slinosti by byla mohla vyniknouti a štstí uložila,
svého
kdyby nebyla uvržena do takového neštstí! Pipadala si v sálajících ulicích pražských osamlá jako na poušti, odkázána k odíkání se vší radosti a ješt myslila si, kdyby byla kdesi opravdu vyvržena na pouš, že by jí tak krsno nebylo. Tam zahloubila by myšlénky do vnosti. Dívala by se na východ a západ slunce^ stápla by dychtivé zraky v zástupy divplných hvzd. O kýž by byla mohla již jednou odvrátiti zrak od bídného, mraveního plahoeut dojíti,
tn
lidského
Te, co její duch hlubším se stal, žíznila po krásách poesie. Myslii za práce na písn velkých básník, na výroky mudrc. Znala z toho tak málo.
Bývala druhdy mlká.
práv do ruky pišly se jí
te.
Te,
Oživil
a
nemla
citu
ítala jeu nkteré knihy, protože jí pro jejich obsah. Ten cit probudil
pam.
co znala život a jeho
požadavky, jeho
boje a
tíseií,
byla by
tom svtlo jiné, než ve své mysli nalézala. Pestrý lesk dívjšího žití jejího jí druhdy dostaoval. Neštstí její uilo ji nenávidti ho. Po již netoužila. Po em se uila toužili^
toužila míti v
nm
Lidské vely.
bylo
velkého,
cosi
Aspo
ducha, prosté
klid
285
žití
v
pomrech
tchto vyšších touhách
ísti byla by chtla o
lidstva.
plných lásky. Ji povzneslo
neštstí a ona ve starostech nesevšedula.
Co bylo
však plátno? Jen to, aby cítila své neštstí tím hloub. v zápasech ducha nic než toto povznášení. PilétaloC to k ní na kratiké okamžiky jako vzdálených neviditelných zahrad, ucítí-li je poutník na kamenité cest kolem nich.
Nicmén
V
ji
jí
to
nesílilo
vn
takovém rozpoložení, plném nepokoje, sterých pracujících myšlének,
Pavla došla k
domu Vyskoilovic, odkud
S bázní nevýslovnou podívala mohla míti ráda. Byla by tu chtla po jiném domov.
Zpomnla na slýchala tak
Kdyby se
jí,
ti
co
její
domeek
na
se
najíti
rodina pocházela.
útulek
a
a
cítila,
že by jej
nebyla by zatoužila
laskavou babiku, kterou zbožovala, na pradda, o nmžto vypravovati, jehož památka byla rodin posvátnou.
mnoho
dva byli živi, ti by ji tu vítali se slzami radostnými, ptali by pomohli by s láskou, netupili by jí, uznali by její dobrou
ji tíží,
vli, pitiskli by
k
ji
srdci.
Ach, kterak toužila po nich! O, že nemohla viti ve zjevování se duch, v uesmrteluos takovou, aby po smrti drahé duše ješt chránily -vé milé pozstalé.
te
a
Ale vila nevila v takovou možnost, do toho v jakémsi záchvatu bezdné povrivosti. Tu pipouštla, jakoby milé mlhavé postavy nebožtík jí mohly pijíti vstíc se píkrých tch schod, kudy za živa den co den se ubírávali. Tento sen ji obletl a ulehil vstoupení v temnou a úzkou domovní sí, kudy spchala rychle na schody, aby náhodou snad nepotkala Emericha. Byla by je
vzývala!
chvíle vmj^slila se
této
Pišla na pavláku,
podobající
se
jeslikám pro dti o Vánocích
dvée do pedsín oteveny. Klika povolila do temné pedsíky. Ohlédla se do kuchyn,
vystrojeným, a zkusila, jsou-li jí
pod rukou a ona vstoupila by tam nebyla Zuza, avšak kuchyn,
zdali
lesknoucí se istotou
pímo
nádhernou, byla prázdna.
Z chodbiky
této
vešlo
se
kde visely všecky podobizny
do jizby,
rodinné nad prádelníkem dkladné práce z bývalých dob. Pavla zaklepala
na dvée tohoto pokoje jednou, dvakrát, tikrát. Nikdo nevyzval
ji,
aby
vstoupila.
Zkusila, jsou-li byl
dvée zamknuty
chládek. Byl prázdný.
žádným zpsobem nebylo zaveno.
vrátit,
a ony povolily.
V pitemnlém
pokoji
podivením a nechtla se te aniž by tetu zahledla a ji upozornila, že venku
To bylo Pavle
s
Te
zaslechla lehký šramot vedle v ložnici tetin a šla zaklepat na uzounké dvée, jež tam vedly. K tomu zaklepání odpovdl uvnit tetin hlas zvuky tak podivnými, divokými a chorobnými, jakoby blábolila v horece. Pavla nedovedla si to vysvtliti jinak než že teta se roznemohla a o pomoc volala. Otevela
tedy bez rozmyšlení
dvée
.
.
.
19*
!
Solie Podlijiskii:
_'m;
xiir.
sama v tom pokojíku, pt krok široki;m, byla jieuzavela se všech stran, žo k ní nikdo nemže. Zavírávala se vždycky, jakmile Zuza odešla. A veer bývalo zvonní a boucháni na dvée, než uslyšela a šla otevít. Teta, jež byla
svdeiia, že
se v bytu
A
jak zavírala! Na dva západy, na dva zámky, zastrkovala ješt Zavela-li pedsíií, zamykala také ješt první pokoj a zastrila se v ložnici. Ale jí selhávala vždy více každým dnem. Zavíralat v myšlénkách dobe zámek za zámkem a sedla pi tom u okna. závoru.
pam
Byl to jako sen ve bdní. Vykonala vše správn, ale pouze v myšlénkách a sesláblé vdomí ji klamalo, jakoby to byla v skutku uinila. Byl to u ní píznak stáí.
Jaké leknutí bylo to pro ni, když uslyšela klepati na svou ložnici Divoký skek vydral se jí z hrdla. Mlaf nejprve za to, že to strašidelný úkaz. Pak prolétlo jí hlavou, že zlodj násiln k ní se vloupal. vstoupila k ní Pavla v erném smutením obleku. Velký šatník byl ode zdi odšoupnut a tajná schránka Lenina byla otevena. Veškerý obsah její po stole byl rozložen. Byly to úpisy, záloženské knihy, šperky, stíbrné a zlaté peníze. Leni vykikla, až zmodrala v oblieji. Nepoznávajíc Pavlu okamžit a nevdouc posud, jaké má zámysly ani kterak sem vstoupila, zdali pišla z toho i z onoho svta, natáhla jen ruce nad svými poklady a tesouc se na celém tle volala „Zpátky! Pry, anebo té uškrtím! Nedám se zabit! Nedám. Tohle to je moje. Nikdo mi to nesmí vzíti." Pavla ekla: „Upokojte se, tetiko, nejsem zlodj, jsem vnuka vašeho bratra. Ale snadno mohl na vás zlodj pijíti. Máte vše zotvíráno. ." Schovejte si vše dobe. Pokám v prvním pokoji Teta Leni dívala se na ni s otevenými ústy jako zkamenlá. Když Pavla vyšla z pokojíku, nemohla dlouho ohnouti prsty nad svými poklady
Te
:
.
.
roztažené.
Bylo
také za
jí
tžko
stáhnouti ruce a
vbec
pohnouti
se.
Shrabo-
pomalounku své skvosty, ale najednou vrátila se jí ilost a ohebnost a tu naházela všecko se zimniním chvatem do skínek, strila vše do tajné schránky a mla také síly dost, pistriti na to ohromný šatník. Nyní jala se nahlas naíkati a lomiti rukama: „Co tu zase chce? Co tu zase chce?" Pavla slyšela to; sedla v prvním pokoji blízko kamen, ekajíc, až vala
teta
se
vrátí.
Ta
konen
pišla. Byla sinavá. Nebyla s to pímo na Pavlu se Obrácena k ní zády, dívala se na ni plaše pes rameno. Do oí íci jí: „Co tu chceš?" pece nemohla. „Jak mohlo býti oteveno?" spustila. „Zamkla, zastrila jsem a dvakrát jsem se šla pesvdit, je-li opravdu zameno. Tos tu byla nkde podívat.
schována, vklouzla
ubohá
jsi sem, když byla Zuza ješt v kuchyni. Ta nic nevidí, mohl by mne nkdo zabít! Ach, Bože! Bože! To jsem opuštná!"
Pro
neslyší.
a
ni
Lidské vely.
nevdla, jak by
Pavla
ji
287
Bylo
upokojila.
jí
tety líto prese všecku
zlomyslnost.
její
„Bylo tu opravdu oteveno, tetiko," pravila. „Ale co na tom? Nic než že jsem mimo vli svou úspory vaše vidla. Vte, že nikomu to nevyzradíni. Jenom hlete, abyste tu nebyla tak sama. Což kdyby si to vyíhal skutený zlodj ? Ale te, odpuste, že vám povím, pro vás obtžuji. Pede vším prosím o vaši radu. Podívejte se na mé ruce, jak jsou mozolovité. Pracuji, namáhám se a nikdo mne tomu neuil, s nikým jsem se nemohla radit, nikoho se optat, jak se dlá to a to. Musila jsem se tžce uit vlastní škodou a sterými chybami. Ale te chci jíti do služby a mám ji pijatou." nestalo se,
„Tak
jdi
si,"
sípala teta.
„Co
mi po tom?"
je
„Já nechci nic a nebudu od vás nikdy nic chtít pro sebe. Ale maminku ani Karlu nemohu posud sama zaopatit. Ujmte se jich vy tak dlouho jen, co je uživím s Emerichem. Nemohu je tu samotné nechati." „Co Karla? Pro nejde také do služby?'' „Je mladinká, nezkušená, ta dokonce neumí pracovat." „AC se tedy uí."
„Ona
se nauí. Ale je teba njakého asu. Porute vy jí, aby se uila a eknte jí emu." „At jen jde do služby jaká je. Však se ve služb nauí. sem tedy pijde. Nemžeš-li ty s ní nieho svést, povím jí to sama. A co matka? Tu dal Pánbh na svt, aby jiní jí sloužili? Vždy je ješt mladá, a jde k dtem za dozorkyni. Ovšem, nechovala ani vás, natož
nemu
A
by chovala
cizí
se
íci."
ty jí to
dti.
„Tetiko," s
ním
musím
Pavla
Ale
a
to
mluvila
eknu
zkusí.
dále
s
jí
hlubokým
Jsou zde nové dluhy." obliej. „Maminka se nikoho neptala." se
vytasit.
to
také sama,
bojíš-li
povzdechem. „Ješt Pavla div neomdlela.
Zakryla si Teta mlela. Pavla ujala se slova hoce plaíc: „Tetiko, kdybych byla já ty dluhy udlala, kdybych byla krejcar utratila za nco zbyteného, nebyla
bych tady, za sebe bych neprosila. Ale za matku vás prosím Zachrate Ponechám-li ji sob, nevím, co bude. je zvána na prázdniny do bohatého domu a chce pozvání pijmout. Ale ona bude chtít se odsloužiti :
Te
ji.
za
to,
dávati dary. Služební
vše nejde.
budou
jí
sloužiti,
Ona toho nemá. Co mohu pro
ni
musí se jim odmnit.
To
init, než prosit, abyste se
Vy
nás nemáte ráda a já vám také nechci vnucovat nestojíte. Ale co je to plátno! Cítím, že mám v žilách krev vaší rodiny." Leni nechala ji mluvit a dlouho plakat. Posléze ekla „Tedy dluhy
jí
a 'Karly ujala.
svou
lásku,
o kterou
:
platit? Zas
Po
dluhy platit a ješt dluhy." optné trapné pestávce, kde
vidla, zvolala oste: „Tisíc,"
uvážila,
že
Pavla
její
poklady
„A moc-li?"
šeptala Pavla schýlena až k zemi.
dom.
a
Ale je to opravdu naposled. Ješt to obtuji, za podmínkou, že matka i Karla okamžit vstoupí do služby. Pijdu k vám sama. Pinesu peníze a jim služby vyhledám." „Jdi tedy
ale nic více a to jen
•288
Solie
Pavla odešla.
Boue
i'(Klli|.skii:
stahovala
se.
Z
dáli
hímalo.
Pavla byla jako
omráeua. Bylo jí te matky a Karly tak líto, že je vydala v moc té královny vel, kterou Leni byla se svým bohatstvím. Pavla byla také z pokolení vel pracovnic. Její veškerá vle ji nesla k tomu. Jen že dnes bohužel cítila, kterak jí také žihadlo bylo dáno, jak stávala se písnou k vlastní milované matce. Slzy kanuly jí cestou z oí a nedbala toho. Ale stará, zlá královna vel, teta Leni, zamkla se te opravdu a šla znova pehlížet a poítat. tam jednu knížku práv na tisíc zlatých s dlouholetými nevyzdviženými úroky. Tu odhodlala se obtovati a úroky nechat dále státi. Oddlila ji od ostatního, což representovalo jmní k neuvení velké, a zavela, zandala vše zas. Byla prozrazena. Nevila Pavle, že nikomu nic nepoví. To byla tžší rána než vydání tisíc zlatých. Od této chvíle nezbývalo jí nic nežli obrniti se tvrdostí novou proti rodin, ba též proti bratru.
Mla
„Vždy
je to moje, je to moje!"
poctiv nabyté,
tžce nastádané.
Je to moje, moje.
ješt mnohem
Te
Nedám
si
vzíti
opakovala si polohlasit. „Je to Nikdo, ani bratr nemá na to práva.
nic více z toho.
Budu
zavírat a hlídat
více."
zablesklo se
a
zahmlo.
Bžela pro hromniku,
rozsvítila ji
a modlila se.
XIV. Tajemství skryté schránky s poklady tetinými bylo tedy nyní na jev. Její bratr Petr nikdy té schránky nevidl a nepamatoval se, že by kdy byl o ní slyšel. Ale jeho nebožka žena, Lenina švegruše, slyšela z úst svého tchána, nebožtíka Vyskoila, o této romantické skrýši. Když Petr se oženil, hospodaila Leni sama se starým otcem a její pée o nho nebyla vzorná. Dobrý, starý muž trpl velmi její lakotou, zvlášt, když ke konci churavl. Tehdy osvdila se mu jakožto dobrá dcera jeho snacha Lizinka. Navštvovala jej za jeho choroby denn a nosila mu ledacos k oberstvení a k posilnní. Starý otec byl jí za to vden a stžoval si, že by mu Leni toho neposkytla. Jednou pravil o ní: „Ta holka je hotový lakomec. Ale kam své úspory schovává, nikdo neví. Prohledal jsem jí jednou všecko. Nikde nic nemá. Ale te, co už ležím, /.pomnl jsem si, že je v dom ve zdi schránka, dvíky pevnými opatená. Tu })onechala jí jednou panímaminka, abysi tam ukládala co chce. Tam
a
má. Inu, si ukládá, dobe má. Jenom že mne pece jen zanedbává a kdybys ty, Lizinko, na mne nepamatovala, zahynul bych v té nemoci, kde hrubé stravy nesnesu, díve hladem nežli svým neduhem." Lizinka Idadila starouškovi ruku. Mla jej radji než svého druhého muže. Ptala se: „A kde je ta schránka?" Otec odpovdl, že vedle v pokojíku, kde stojí ta velká almara. Za tou to bylo. Lizinka l)Ochopila, pro Leni nikoho do pokojíka nepouštla a sama sob ho to asi
Te
289
Lidské vely.
Liziuko,
ty
o
zas
bysi
ob
l'ak byly byste se
se do smíchu a tchán ji káral: „Nesmj se mohla od ní nco pijati jak ona od tebe. dokonalé. Ale ty, holeku, žiješ do svta a nestaráš
Dala
bývalo-li teba.
bílila,
tak,
nic."
„Ale, Lizinka se nezakabonila na nho pro tu domluvu a ekla jen být a ne. Vždy co mže co živnost naše vynáší, co nevdla, abych ale, si tak mnoho nedovoluji a sám uznáváte, že jsem pece jen hodná." :
„Také „jsi
lichotil,
mj
jsi
byla poala, kdyby
„Byla s
ní
miláek a dkuji
mn
ke
bych
ti
lepší nežli vlastní té
si
mla
za všecko,"
staec
dcera. Ale považ
si,
jí
pak
co bysi
opt sob
Petr nebyl vzal?" vás," smála se Lizinka a jiného pojednání
ješt
nebylo.
O
tajné schránce
svtem
brzo na to se
nebylo
pak více
ei,
tím
mén,
an dobrý otec
se rozlouil.
Leni sthovala se potom k ní a k svému bratrovi a Lizinka ptala co myslí, kam Leni dala nyní své poklady, když onen byt
se Petra, opustila.
Ano,
Ale Petr ve své prostoduchosti nevil, že by Leni takových mla. anebo dokonce nco mla pece, to bylo v poádku. Ale za
ei
za starost to nestálo.
Leni však nesvila jinam své bohatství, než této skrýši. Nedbala, vše jak bývalo, aby ten byt byl pronajat jiným lidem a nechala v což se pece nesnášelo s jejím lakomstvím. Petr byl s tím spokojen z úcty k otcov památce. Leni dala dlati železné míže do oken a zatarasila dvée do své ložnice. Hlídala ten píbytek jako argus, platila zvlášt ponocnému za to, aby ho z oí nespouštl a pidávala stále ke ^všem dveím zámk visacích a závor a všeho druhu opatení.
nm
Švagrová Lizinka zmínila se jednou, že Leninka má mnoho penz dobe uložených a mrzutost vznikla z toho, která nkolik nedl se protáhla. OJ té doby chránila se paní Vyskoilová zase nco íci. Ale jednou o tom s podotknutím, aby se Jak nemla paní Norbertova poítati
vypravovala své dcei, pozdjší paní Norbertové, chránila
ped
tetou o
tom
špetnouti.
na tyto skryté poklady, když pece jeu mla o nich jakousi zprávu! Sdlila dtem tuto okolnost, ale ty vidly v tom matin dtinský pud nyní probuzený, povídati báchorky o neslýchaných rodinných pokladech vidla to Pavla a nevily, že by na této rodinn povsti nco bylo. na vlastní oi. Matka se tedy neklamala. Nicmén myslila to Pavla opravdu, když tet slíbila, že nevyzradí její tajemství. Bylo by to bývalo nebezpené matce, jež by byla chtla rozhodn na to spoléhati. Ale teta nenávidla svou rodinu a nebylo dokonce jisté, že by jim dopála
Te
vi
toho ddictví.
V
pen
Pavlínu
Kdo ví, komu ho odkazovala. vrném srdci bylo by tedy
bývalo tetino tajemství bez-
nm
dovdl. Ani Emericliovi pochováno a nikdo nebyl by se o nebyla by to Pavla ekla, jelikož mu chtla vbec zatajiti tuto svou návštvu u tety. Klidn byla by mohla proto spáti teta Leni, kdyby nebyly na svt ješt jiné cesty, na kterých zpsobem nkdy až nepochopitelným tajemství ješt skrytjší a mnohdy tisíckráte dležitjší picházívá na jevo.
Sofie Podlipská:
•JMI
Na konci Bylo smíchu a
studijního roku
mli
studující
veselou schzi v hostinci.
škádlení a povídání veselých historek dost.
Kristián Zelenka vypravoval mezi jiným o jakési hrozné
arodjnici
ve Hlemýždí ulici, která jako drak hlídá poklady nevídané ceny, ve zdi v tajné schránce uschované.
Tu
náramnou švandou. Byl by se chtl erta a donutit ji, aby dobrovolné vše vydala. jejím hezkým neteím, které se nuzují v chudob
mínil,
postrašit,
že by bylo
pestrojili na píklad za
Pak doruil by
to
a v bíd, protože ona jim to rozkazuje.
Bylo trochu smíchu pi tom, ale na dlouho ta látka mladým lidem Pešli k jiným historkám. Táhli pak z hostince do kavárny, odtamtud do jiné ješt, konen kráeli dom více než veselí, tloukli na vrata, shasínali lucerny, hádali se se stráží, vypouštli mladistvou bujnost jak mohli a píštího dne nepamatovali se ani na polovici toho, co mlunestaila.
vili
a dlali.
Ale jeden mezi nimi byl nápadn tichý a odlouil se od nich brzo. ani trochu „uklý", jak se íkává. Pišel pomrné brzo dom, do svého bytu ve Hlemýždi ulici práv naproti domu Vyskoilovic. Jeho l)ytem byla podkrovní komrka, kterou pronajímala paní Zuza, bývalá
Ten nebyl
te opt ovdopokojík pronajímala studentm. Mlat na bytu ti v tomto pokojíku, ale dva byli již toho asu odejeli na prázdniny, toliko tetí byl tu ješt a to byl on, Richard Štoek, jenž práv se vrátil z hostince. Vešel do pokojíka. Byl tam sáni posluhovaka u Vyskoil, pozdji provdaná,
služka, nyní
vlá.
Sama
bydlila
v
kuchyce
dom ml
a malý
pocit, jakoby se bál. Bylo to dtinské. Pece byl by sobe aby tu byli dnes jeho bývalí soudruzi, akoli je nenávidl. Odstrojil se, nerozsvítiv. Chtl se položit. Ale díve pistoupil k malému okénku ve steše. Msíc svítil. Venku bylo vše rozeznati jako ve dne. Vidl práv proti sob okna Vyskoilovic domu. Znal dobe tu „arodjnici", o které mladý Zelenka vypravoval. Vídal ji z okna vyloženu, což bývalo její jedinou kratochvílí a jediným užíváním letní pohody. Co opt bydlila ve starém domku, dala si vyndati míže z oken, nepovažujíc je více za nutné. Také neml nikdo zamižená okna v prvním pate a byla by tím darmo na své poklady pozornost obracela. K tomu byly by jí míže pekážely v této její zábav. Z oken prvního pokoje nebylo nic vidti. Tam se ulika sužovala. Ale z okna ložnice své vidla až za roh ulice divn kroucené. Leni považovala tuto vyhlídku za skvlou. Te, v noci, mla ovšem okno zaveno a zaclouéno. Ale on vdl dobe, kde stála její postel, kde velký šatník, kde starodávná truhla, ješt z Krkonoš pocházející a kde stolek, neb bývalo-li okno ve dne oteveno, bylo možná celý pokojík pehlédnouti z okna jeho komrky. asto díval se tam z dlouhé chvíle a litoval, že radji nebydlilo hezké tam naproti. V ulici bylo jich dosti, ale on byl chuas stále na holikách, ani sklenici piva nemohl dát naliti dveti. A všecky mladé dívky, které znal, vysmívaly se mu. Jakýsi as ml známost se starší osobou, která sama za nho platila, ale té zbavil se nedávno docela. Bylo to píliš pokoující postavení.
a
divno,
velmi pál,
dve
Lidské vely.
Te zemela.
byly prázdniny a ou
Dokud
byla živa,
neml kam
jezdíval
k
ní
291
jíti
a
od
té
neml
doby, co matka v
niem
mu
nedostatku.
Ale ona nezstavila po sobe nieho.
Byla hospodyní u jednoho starého pána, jehož lidé a Richard sám On trpl hocha v dom, ale otcovské nžnosti
považovali za jeho otce.
mu
nikdy
neprojevil.
pozdji k matce na prázdniny jezdil, nho, nezval ho k sob, byl Horšíval se velmi, že matka jej dala na
Dovolil, aby
smrti dokonce nestaral se více o
po
její
patrn
rád,
ale
že
se
studie, v nichžto
ho zbavil.
dokonce nevynikal.
Richard ml poád v hlav, že pan Bolek jest otcem jeho a ekal, k nmu pece nakloní. Zatím zadlužil se po krk a paní Zuza dávno mu radila, aby studií zanechal a njakou službu si hledal. Nechtla mu nyní vydati jeho prádlo ani šatstvo, ani peiny, dokud by jí nezaplatil nájemné za celý rok, co jí ho neplatil.
že
se
ml
Kde
nho
ho vzíti?
vše zaplatí, bude-Ii
O
cházku.
tuto
odhodlat a
te
Jeho láska, s ní
podmínku
dve, slíbila mu, že za nedli odpoledne veejné na protato známost, nemohl se k tomu
staré to
choditi v
rozbila
se
Odbyl práv první roník práv, v nmž Avšak do nedávná myslil, že má vnoval.
byl na holikách.
ostatn studiím málo se budoucnost zabezpeenu a doufal v protekci matina dobrodince. Mezi spolužáky nebyl oblíben, ale dovedl vetíti se mezi zámožnjší
a
nechati za sebe platit v hostinci.
Chodil k Zelenkovm. Ostatn, kdo by tam nebyl chodil? Byl u nich o kterém pani Deková své pítelkyni Norbertové
o masopuste na plesu,
vypravovala. Jelikož švarnjší tanenice se mu vyhýbaly, obracel se k tm, které nebyly tak mnoho žádány k tanci. Mezi tmi byla slena Berta Deková. S tou tanil posléze do únavy a získal sob blahosklonné vlídnosti ma-
tininy.
Paní Deková byla naklonna pczvati jej do svého domu. Neb líbil Byl sice ralád u porovnání k Bert, avšak pišed pozd na studie, byl pece o nkolik rok starší svých kolleg. To nebylo by tedy vadilo a hlavní vcí bylo, aby Berta nezstala dokonce starou pannou, jak se již siln podobalo. se
jí.
Paní
Deková
pomrech dkladn.
nebyla však neprozetelná a poptala se díve po jeho Zprávy byly zcela neuspokojivé a Richard nebyl
pozván, což stálo Bertu zjevn nkolik a v úkrytu
mnoho
slzí.
Richard pozoroval dobe, že uinil na slenu hlubší dojem, ale vidl, že nebyl za hodná uznán, aby se jí sml piblížiti. Kdykoli ji nkdy vídal u Zelenk, hledla paní Deková vždy jt* rozlouiti. Vyhledával Bertu na procházkách, pozdravoval ji významn a byl by rád svou mlados obtoval za její peníze. Ale to byl pouhý sen a on se ho vzdával.
Mladý Zelenka, pohostinný jako otec, pozval jej, aby se o prázdninách pece také k nim na statek podíval, aspo na nkolik dní. Obratem ruky Zelenka o tom již nevdl. Ale Richard hoel touhou tam se dostati, do toho vzácného kruhu. Avšak jakým zpsobem? Kde vzíti penz? Nikdo
mu
již
nepjí.
Soíie Podlipská;
2!)2
S tmito myšlénkami
v podkrovní
stál
komrce
nevda eho. Tam naproti, nkolik pouze krok od nho, nikomu platných, které tam zahálely. Richard vrhl sebou na lžko a pikryl
u okénka a bál se
byla plná skrýše
se pres
penz,
Ale v té Byla pohádkou spoleenského kruhu, ve kterém ubohá paní Norbertova svými bájemi mysli zamstnávala a kde mezi jiným také vypravovala o povstné
hlav
Jemu nebyla
uhostila se Lenina skrýš.
hlavu.
více tajemstvím.
schránce. se trnácte dní ped Pavlínou návštvou u tety, kde se jí pohádkovitý obsah oné schránky, naež po odchodu Pavlín boue vypukla, se zablesklo a teta hromuici rozžala. Tch celých trnácte dní neml Richard jiné myšlénky, vidl v duchu stále ten plný úl a cítil, kterak jest k nmu pitahován silou magnetickou.
To udalo
objevil
XV.
Tchto celých trnácte dni a také nocí nedalo se to pemoci a jeho mozek cht necht namáhal se, aby utvoil dmyslný plán k nepozorovanému vniknutí do Vyskoilovic píbytku a k obratnému vyloupení Leniných poklad, tak aby pranikdo hádati nemohl, že on to byl. Bránil se velmi této neodbytné práci svých myšlének. Proklínal je nahlas. Nechtl, nechtl. Vždyt to byla špatnost, vždy by se stal vyvrhelem spolenosti a kdyby vyzrazen byl, trestancem! Jaká to hrza! Nešlo mu to z hlavy. Nutil se ísti, ale neJaký hnus Ale co dlat vdl, co te. Jeho mozek nieho nepijímal a ml svou práci. Nebyl pánem nad sebou. Své domácí íkal, že oekává z venkova od pana Bolka urit njaké peníze; jakmile je obdrží, že se s ní vypoádá. Zatím neml nejmenší nadje na n. eho tedy posud nevyhnuteln poteboval, poskytovala mu Zuza ješt na dluh. Vila posud jako všichni, kdo Richarda znali, že byl pan Bolek jeho otcem a tudíž vila také jeho slibm. Chválila Richarda, že byl poslední dobou tak solidní a myslila, když te sedl celé dni v komrce s knihou v ruce, že k njaké zkoušce se pipravuje, kterou domnlého !
tatínka
!
pekvapí a obmkí. nebezpený pud v
nm
Zatím Již
mu
bránil se
vzbuzený vzrstal a vše
pemáhal.
jen slab.
k vydobytí Lenina jmní, pravíval k sob: Ty nejsou ješt niím. Vykonání toho, ím z dlouhé bavím, je pece jen nemožné a nesmyslné. Do eho bych
Obíraje se plány svými
^Což myšlénky! chvíle se tu
uvrhl? Býti zlodjem, krásná to životní dráha! Fuj a stokrát fuj. se nemohl, kdyby vc se nevyzradila. A což, kdyby se vyzradila! Ta hanba! To neštstí! Jen usmrtit se potom bez váhání, se to
Ani vidti bych jošté v
as! Že
nemže pece uchází."
Ano,
to
neudlám,
škodit,
as
je tedy jisto.
když mne
ucházel.
To
Bavit se tím v myšlénkách te nebaví. Cas mi tím
pranic jiného
byla ta otázka, která
te
z
druhé strany
I
Lidské vely.
se
293
piinovala o jeho neštstí. Cas ucházel. Peníze nešly a nemohly Co ekne paní Zuza? Co ml dlati, kam ml jíti? Díval se z okna tak pilné jako jeho protjšek, stará slena Lení.
pijíti.
V díln vidl dlníky pracovati. Vídal Emericha pecházeti v obleku dlnickém, zaprášeného. Vidl, kterak nosil putnu s hlínou na zádech, kterak vycházel pes ulici bez obleku, s nástroji vedru pikládal do pece a u výhn pracoval.
v ruce,
jak
v letním
že by mohl nkde práci hledati. Jeho matka byla do smrti ve služb. Pro nebyl by mohl býti také radji dlníkem než zaháleem?
Tu napadlo Richardovi také jednou,
Zuza mu
to
poád
radila.
Podíval se na své mkké ruce, protáhl se na roztrhané a polámané pohovce, na níž v noci spával, a nechtlo se mu. Co ekli by také lidé? Jeho spolužáci? Vdl, jak se hrozili rozhodnutí Emerichova, jak mnozí se
mu
smáli.
Ostatn,
pro pak
svými studiemi dostati práci
úad.
Zuza
býti
dlníkem ? Vždy mohl pece se v njaké kancelái, v njakém Tedy hledat. Ale to práv nebylo
pimenou
mu
to íkala každý den. Byl neobratný. Nerad o nco prosil a nedovedl si nic vymyslit, kam by šel. Nco vybhávat To bylo mu nemožné. Hlava toila se mu pi pouhém na to pomyšlení. Tázat se tu, tázat se tam, nechat se odbývat, zase jít a hledat. Ne, k tomu nebyl zpsobilý. Pece chtl se nutit. Dnes dojdu tam a tam optat se, umioval si, ale rychle ml plno námitek pohotov. Bude to marné. Vše je lidmi peplnno, ani mou otázku uevyslechnou. Ješt kdyby mu to byl nkdo obstaral, byl by šel a pijal službu. Ale kdo ml se k tomu propjili? Zaadil každý pokus dostati práci mezi nemožnosti a nehnul prstem, neuinil jediného kroku, aby sob pomohl z tohoto postavení, které nebylo dokonce tak zoufalé, jak sob pipouštl.
mu po
chuti.
!
Onoho parného dne, kdy Pavla se odvážila odpldne k tžké chzi do Hlemýždí ulice k tet Leni, byl Richard od bílého rána vyložen z vikýe své komrky, aby polapil trochu erstvého vzduchu. Jeho zraky procházely se po protjší steše, jakoby chtl spoítati Pak svezly se dol se stechy podél okapu k oknu sleniuu. Studovaly na tomto okn závorky dole i nahoe, kterými dle pradávného
její
cihly.
zpsobu
se zavíraly.
Slena mela na vnitních oknech husté zelené na noc chce-li
nemže
a
také
sob
nkdy
ve
dne.
Sousedstvo
za dne trochu zdímnout.
a nesmí
nic zstati
Nebo
mezi sousedy,
mlo
záclony.
za
to,
Ty zatahovala že tak inívá,
nepozorováno a nevysvtleno kde jeden druhému vidí tak
blízko do oken.
Ale Richard
vdl
a odjinud než z jeho okna nebyl by to Záclony nekryly celé okno. Ponechávaly nejhoejší tabuli nezahrnutou, neb mlo se za to, že tou nelze nahlédnouti dovnit pokoje a kratší záclony dávaly se pohodlnji a rychleji pehrnovat. Opravdu nebylo onou svrchní tabulí okenní vidti do vnit pokoje. Ale velmi dobe bylo znáti, kterak velký šatník býval odšoupnut ode zdi a svoje popedí šikmo k oknu obracel.
také nikdo vyzkoumal.
to jinak,
Solil"
'_>!i|
Kdyby
i'(i(lli|>skii:
nebyla zpravila povst paní Norbertovou rozšíená o této že se kryje tak sladké tajemství za tímto šatníkem, byl by sotva kdy uhodl, pro bjTá tak asto odstavován. Kdyby se byl pak vbec o to staral, byl by si to vysvtloval okolokolnosti,
ností,
jej
byl by sotva tušil,
že stará slena istoty milovná tak pilné za ním smejívala.
kdy Pavla se blížila k domku po svém praddu, Richard kterak Leni okno zavela, zaclonila a jak se obrátil šatník p()l)edim k oknu. Kdyby byl mohl tušiti, že zstal byt otevený, že tam byla slena samotná, žeby byl mohl vstoupiti bez pekážky do bytu v okamžiku, kdy
Ve
chvíli,
zpozoroval,
schránka byla otevená! Jak jinak bylo by vše dopadlo? Co bylo by se stalo? Vše bylo by pak záleželo na jeho hbitosti a na okolnostech. Ale ani skutený zlodj, kterým v myšlénkách již byl, nemohl si pomysliti, žeby tak opatrná, lakomá ženská zstala pi otevených dveích. Richard byl z okna vyložen, pozoruje protjší byt, když Pavla vešla do ulice. Richard ji vidl. Znal ji z procházek pražských po Píkopech a nábeží. Býval vždy dojat její krásou a elegantním zjevem. vidl ji zas poprvé, co byla v chudob živa. Nezmnila se. Její oblek byl úpravný, její zjev zajímavý. Její obliej ml výraz trpící. Než vešla do domu, pozdvihla hlavu s povzdechem, pohlédla k nebi. Richard odskoil od okna. Zdálo se, jakoby na nho se dívala. Ale ona ho nevidla a vešla. Richard pocítil žár v celé bytosti. Dech tajil se mu. Z jeho chabého srdce vyskoila jiskra lásky a tu vzpomnl si najednou, kterak v hospod, kdj^ž se mluvilo o té osudné schránce, také eeno bylo, jak dobré by bylo vzíti poklad starému draku a dáti jej nuzujícím se mladým neteím. Jen to scházelo mu ješt, aby poslední ohledy odhodil a zareýšlený in sám sobe omluvil, ba posvtil. Náhle cítil odvahu a vše, co ho zdržovalo, s nho spadlo. Tásl se nedokavostí, aby mohl jednati. Již nepipa
Te
a usušiti horoucími polibky slzy na
Pavla
odešla.
Sledoval
ji,
tch zbožovaných
blesklo se a on ulekl se tak, že rychle
j)ohovky, naslouchal velebné
mluv
lících.
Náhle zazavel okno. Schoulen v koutku hromu.
jak zmizela
za rohem ulice.
Lidské vely.
295
Boue
rozzuila se a on se jí bál. Jakživ neznal tohoto strachu. mysliti na Pavlu a zahrabal se do pein, v nichžto usnul. Probudil se a bylo již šero. Slyšel v kuchyni šramot. Paní Zuza picházela od Vyskoil, jimžto obstarávala v tuto hodinu veei. Plakala dnes nahlas tak, že líichard jinak nemohl, než ptáti se, co jí jest. Byla strašn peskována od sleny Leni, která tvrdila, že Pavlu peschovala v bytu, dokud uklízela v kuchyni, naež Leni po jejím odchodu zavela sebe s ní. Nechtla viti, že nechala sama oteveno a pect^
Nemohl
ani
dkaz
nepamtlivosti. Ubohá Zuza, po tyicetileté Byla nyní také bez služby a dodala, že musí již naléhati, aby jí Richard zaplatil. On upokojoval ji horliv. Dnes práv dostal prý psaní od pana Bolka, aby si pišel za ti dui na poštu pro peníze. Již bylo vyhráno. v jakési láhvi Vše bylo dobe. Richard byl tak vesel, že ji rozjail. trochu likéru, dar to ješt jeho bývalé lásky; ten obtoval a vypil ho svého dobrodince, anebo snad otce. Tím Zuzu s paní Zuzou na zdraví bylo tu již tolik
služb
dostala
její
výpov.
Ml
úpln pesvdil. k sob. „Kostky jsou vrženy. Jak do toho a kdy?" okna. Msíc vyplul nad bludišt stech, nad nimiž v mlhav modrém osvtlení se vznášely význané podoby Týnských vží. Od blízkého behu bylo slyšeti hukot eky. Hluk v ulicích se stišil. V oknech byla svtla shasíuána. U Vyskoil spali. Také Zuza v kuchyni
„Co te,"
pravil
Vyložil se
opt
z
omráena. On zamkl dvée pokoje, aby tam nemohla vejíti ped svým odchodem asn ráno. Opatil se svým klíem od kuchyn, skrze nižto byl k nmu vchod, pak klíem od domu a prošel kuchyní od ní nepozorován, naež kuchyni zavel. Vyšel z chodby. Na prahu jejím se ohlédl. Chtl se usnula, likérem trochu
Ano, chtl. Jakživ pamatoval, jak chtl a chtl a pece nemohl a pece se nevrátil, jak nohy jej nesly pes jeho vli se schod na ulici z domovních vrat posud otevených. Byl v punochách, aby po sob 5topy nezstavil a tiše kráel. Ml- vše dobe vyhlédnuto. Pelezl ohradu vedle Vyskoilovic domu, do níž byla hrníská dílna rozšíena. Ohrada b3'la dosti vysoká, ale on ml vypátráno z okna, kudy by byla pístupna. Sotva byl v ohrad, slyšel v ulici kroky. Byl to strážník, k nmuž se pidružil muž hledající lékae. Mluvili spolu hlasit. Kdyby tu byli šli díve, byli by jej zastihli. Jak pelézal ohradu. štstí pi zaátku. Ale srdce mu bušilo tak, ie se nemohl odvážiti k dalším krokm. „Což abych se vrátil dom," myslil si, ale odpor proti tomu byl nyní ješt silujší než prve a když sob oddychl, šel dále bez váhání. Vše bylo naped vymyšleno. Mohl te jednati pouze jako stroj. Tam ležel ebík po celý as, co z okna se díval. Pivázal na jeho konec dlouhý provaz, aby ho mohl bez hluku zase spustit. Vztýil jej a hbit vylezl po na stechu Vyskoilovic domu za starožitným velkým okapem. Do tohoto okapu bylo mu možno vrátit.
Ml
nm
To ml vymeno. Zda-li jej udrží, nevdl, v tom musil se náhod. Zkoušel jej pomalu. Okap jej udržel, on spustil ebík na dívjší místo a podailo se mu také svléknouti s nho kliku provazu, íiby nezbývalo tohoto znaku. Všechno šlo dobe. Na ulici nebylo nikoho.
se posadit vydati
Sofie
Jík;
Podlipsksi:
cit a niyšiéuek podél dešové roury, až se Lenina okna. Nožem odšoupl závorky uvnit, vjel pod rám okna celou rukou a jedna, dve, ti Byl v pokoji. Vše šlo ješt leheji, než pedvídal. Vnitrní okna byla jen pivena. Poítal na nedoslýchavost sleninu a na tvrdé spaní Petra Vyskoila, od Zuzy o tchto vlastnostech jenž spal ve vedlejším pokoji. bratra i sestry. Odvážil se tedy na to všecko. Richard zavel za sebou okno rychle, aby chladný vzduch choulostivou staenu spíše snad nezbudil nežli šramot. Cítil teprv nyní Posadil se na podlahu v koutku u samého okna. v tesoucích se nervech odvážnost tohoto vloupání, smlost skoku s okapu na okno. Vzal hlavu do obou rukou a myslil s hrzou na návrat odsud touže cestou, kde mínil ješt k tomu jen po provaze s okapu se spustiti. z toho takový strach, že by se byl dal radji polapiti zde na míst, nežli sviti se ješt jednou okapu a vyšplhati k nmu dešovou rourou Ostatn jak zavíti okno v tom postavení, aby nebylo k poznání,
Spouštl
chytil
se v jakési závrati
patou
široké irasy
—
Vdl
Ml
kudy vnikl? Zdálo se mu, že zde jest v pasti chycen a dlouho nebyl zase hnuti Až najednou se v hnula zas ta nevysvtlitelná moc, jež ho k prvnímu kroku dohnala, i vzchopil se s pomyšlením: „Nuže, dj se co dj!" Pozd by bylo nyní litovat a pemítat.
nm
schopen.
Odšoupl šatník a
Což
byla-li
to
šlo to
Kde byla ta schránka? hmatal dlouho, v pestávkách. Avšak te! Ano. Zde to bylo.
zlehounka, bez vrznutí.
pouhá báchorka?
To
Hledal,
bylo hrozné. Nenacházel nieho Odšoupl almaru ješt trochu, aby mohl msíc vniknouti. Svítil mu práv na dvíka. Ale ty byly zameny Kde byl klí? Pekážky. Stal se vášnivým. bylo Zdálo se, jakoby skryté poklady prsty jeho k sob vábily. mu vše jedno. Vzal nž. Vylámal dvíka rázem. Praskly. Bylo to jako výstel. On skril se za almarou. Lapal otevenými ústy po vzduchu. Ohlížel se jako štvaná na okno, hotov jsa vyskoiti jím na ulici. Leni zasténala. Pece ji probudil. Což kdyby nemohl utéci? Co by dlal? Nebesa! nž v ruce. Vidl, vidl, jak malý je ten krek od zlodje ku vrahu. Richard nebyl té chvíle lovkem. Byl bouí, ruejem, ítícím se ve propast, byl bez vdomí. Jeho pnící se krev, napjaté nervy ekaly na povel okolností, aby se rozpoutaly v divokém víru živelním. Avšak pravdu mla Zuza, že pana Vyskoila nic neprobudilo ze spaní, ani kdyby vedle nho vystelili a teta Leni že nedoslýchala víc a více, neb ve vedlejším pokoji nic se nepohnulo a slena obrátila se mezi svými nakupenými peinami vzdychajíc, naež za chvíli pokraovala ve pravidelném, chroptivém oddychování. Richard byl te pánem její drahé, tak úzkostliv hlídané tajné schránky, jejího úlu a vyprázdnil jej do posledního balíku. Pouze šperk netknul se; ale na hotové peníze, papíry a knížky ani kapsy mu ne-
Te
zv
Ml
odv, kam jen mohl. Zpozoroval nyní, že byla podlaha pod šatníkem siln namydlena, proež nic nebylo lehího než dostati tuto archu Noemovu opt bez hluku na místo. staily a zastrkoval to vše za
;
Jaroslav Vrchlický:
Ukázka katalanské epopeje
207
„Atlantis".
Co nyní? Z okna? Za žádnou cenu. Vešel drze do prvního pokoje, kde byla tma pro spuštné roletty. Troufal si projíti, aniž by zbudil spícího tam domácího pána. Ale klika cvakla a pan Vyskoil Vplížil se ke dveím bez hluku. Zatím byl Richard venku na chodb a ekal zvolal: „Leni, jsi ty to?" zase s nožem v ruce, nevda, zda by v pípad, kdyby jej polapili, sebe i jiného zabil. Stál tam dlouho. Starý pán nepátral dále po pvodu toho, co slyšel. Ale snad naslouchal, zdali ješt nco uslyší. Richard Ml trplivost. dal mu plnou hodinu, aby znova usnul. Potom otevel si dvée u chodby, uvnit na ti zámky zavené, a neodolal úšklebku.
Otevel rychle, nezavel za sebou více a te utíkal. Zahnul do otevel zadní vrata vedoucí do ohrad mezi kolnami, v nichžto uvnit vzel klí a tam zase pelezl do ulice. Otevel si svj dm. Vešel do svého píbytku a tam byl tak opatrný, tak obratný, takovým již mistrem zlodjského umní, že Zuzu neprobudil ani svým píchodem Našla jej klidn spícího, když ráno vstávši mla se k odchodu, aby obstarala snídani. Richard stril svj lup do kufru, který zamkl. Nevdl ješt, co ml a vážil si posud nejvíce penz na hotovosti. Vrhaje se na lože pál si, aby to celé bylo pouhým snem, aby radji byl ješt zadu,
bez
Nechtje na
penz.
nic mysliti,
usnul unavením.
Ukázka katalanské epopeje Napsal Jacinto
Verdaguer,
z
originálu
peložil
(Pokraování.)
„Atlantis". Jaroslav Vrchlický.
Vstup. Obsah: Na moi
iitkají se
bojem
lo
Janovská a Benátská.
a blesk zapálí zásoby prachu na jedné z lodí. drxihoii loJ
do hlubiny. Vojsko
i
námoníci
zachrání se mladý Janovan, zachytí
si-
— Tato
vyletí do
se potopí;
trosky stožáru a
podaí
— Starý
vede
do venkovské svatyn Madonny, pak ve svoji chýš,
jej
a haluzí, a peeiije o nho.
duman moe,
vypravuje
který vzdálen
— mu
svta
žije
o
nm
a strhne tím
se
mu
dostati se
na
na pobeží moe, uvítá nešastníka
Po nkolika dnech starou
Vypukne boue
jediný po obrovské námaze
pevninu.
mudee
—
povtí
zvsf,
vida,
že
vystavenou
námoník
z
balvan
pozoruje za-
by odvrátil myšlénky jeho od
nedávného jeho neštstí.
Na Lusitauském moi zely hor Andaluských štíty smlý boj koráb dvou; na jednom Janovské vlajky tepot plesný, na druhém se Ivíaty dsný lev Benátský val v bitvy hrom.
;
21t8
;:
Jaroslav Vrchlickv
phda na pídu Dva hroznýši tak v
Jiiž
války
iironi
lo
slunci,
v poušti
na vzájeni
se objímají
a jak
se spouští.
huí
jak sto
voz
chví se ve hlomozu
od pólu k pólu celá zem.
Jak v lét pozdních za vec'er
dv mrana zrodí se a v šeru jak uzí se, juž hluí, v spor se pitahují vlastním žárem a rostou a juž blesk spárem se chytnou, chví se ela hor. Jak lod
každá rovna vži, pod nimi leží, svým pádem drtí o závod a mezi skípot, kvil a lkáni ;
jež hvozd, který
se mísí
jak
A
výkik
ps
ztroskotání,
sta seker tes a hlod,
v lomoz krvavé té války
se mísí
štkot boue
jež
kídlem vichr
letí
z
zm
dálky, blíž,
vln se do koráb vzpíná a ty praskají jako ttina, když bysteli pekyj)uje již.
Te ten
v uzly svázaly se svíjí
na sob Jsou jen
se,
leží
slepí,
ohe
a každý
dsné,
ten tlaí, klesne, ústí
dl,
necítí
víc
boui,
chrlí v
dl
svých
v propast
rázem
koui
sjel.
Tak v dub prales na pohoí, kdy devorubcem vznícen hoí, se ope vichr hlod a hnt a zní to v slujích, zní to v pláni, ev zve, lidí naíkání, v
nic
hroutí se ten malý svt.
íiev boje
tlum
blesk tu žárný
Benátské lod do prachárny sjel náhle hned v uí Vesuv vzplál, a jednou ranou rozpoltiia a i)lam a dým a žhavá pna 3o Janovskou v svj strhly val.
—
;
;
;
Ukázka katalanské epopeje „Atlantis".
200
A
proudy lod zatopily, po koisti jen žralok pílí jen jeden zbyl tu plavec mlád, zel na vod laf, jak se kloní, le sotva ruku vztáhnul po ní, v sníh nové vlny pohben pad.
Z dna
propasti,
z vln
vznoen
sváru
na trosku vylez od stožáru jak oi dávaje jí smr a do vln vrh se neúnavný, jak v stedu stáda pastý dávný, jenž voly vede k žlabu v Ter.
Velryba lidské maso cítí, za ním se sup i orel ítí vždy dále v nových proud ruch, vždy v nový píboj, novou strži.
Kdo nad propastí tmou jej drží? Pouze bh! Kdo s ním je tady?
—
Na pcdhoí
skal,
které hlodá
pílivem stálým dravá voda,
ped svtem
bludný poustevník
sem prchnul, blohrady, šedý,
svt mystické a
v
svaté
vdy,
samota dá sladká vznik.
jíž
Nad svtem
te
planul lampy
uchýlil se v
záí
klidném stáí
jak mroucí slunce v tuto tiš, laur, slávu, jmní, všechno nechal, jak alkyou nad proudy spchal v kraj dtství svého, v rodnou chýš.
když hmla v noci, lampou ku pomoci on svítil ztroskotaným v tmách tonoucí v plái ve vln davu jak hvzdu moskou od pístavu
A s
divá
bou
oltární
jej
zeli, šastní ve slzách.
Tak veden rukou
svaté
Panny
odhodlaný l>ln nadje, až vidl zem, v mhách dímající pi msíci, jak dívku mladou, tiše spící lioch vlny dlil
v\e stínu
v
kei ržovém. 20
!
.laroslav Yivlilieky
Na
behu!
Jest u
:
patí, hledí
.
.
Však bda, kol skal obi šedí jeu vluy zubem zhlodáni se mraí, zdšen on je míjí, jak lovk, který spatil zmiji na mechu, v zahrad koání.
A zpt
jej
nese vlna šedá
a darmo snazší pístup hledá, zdroj
vyerpán
matn
juž
jest jeho
sil;
stožár obejímá,
pod smrti rtem jej mdloba tímá, v led niní se mu láva žil. Zrak naposledy k pod jejím svitem
lamp
zem
vznáší,
krasší
jak aloun hle! se prostírá, zas vesluje a dlafí
jej
A
nhy
plna
mu
prostírat se zdá
vlna,
vidouc, jak juž umírá.
kolébán jak Sirén
vdky mkký,
juž na písek je složen
kde koral a
as ní sms,
co milky žárlící hle
!
okem
jitenka kmitá za skal bokem, v svt patíc svítí na skal tes.
Na kroky
v písku, v dálku zírá,
kmet ctný svou náru a lahodný zní k
nmu
otevír.i
hlas:
Poj, uvedu t v zory zái, tvé Ochrankyn ku oltái, jíž
každé jaro vzkvétá
zas.
Hle, cesta mezi kapradinou,
kde olivy a buky kynou, hor turban sliný vele je, zde v zeleni skal, jež se úží, ve
vnci beCanu a rží Panny zaskvéjo.
se kaple
Sem vstoupí spasen od záhuby, jak na klekátko na kmen hrubý ou klesne svatou ped Pannou, na oprýskané \trem tvái
mu
slzy
vždyf
dík záí, spasen ochranou
plesu,
její
;
Ukázka katalanské epopeje
Kde
„Atlantis'.
stna k moi
skalní
301
zírá,
se cela jak úl otevírá,
byt eremity, sem jej
na misce
ved,
proutí zlaté plody
z
mu podal, ješt plné vody, jak perlami déšC na sed.
n
do proud se noe, jako bašta v dálné moe i bloudívali v místech tch zde vida v smutku host svého, v stín dubu sed s ním nádherného, Štít hory,
nl
kam
slaný píval nedoleh'.
Vzpomínek knihu nit zlatou
otvíraje
rozvil této báje
jak perleový rženec, a hoch, Evropa jemuž tsna, jak racek kídla ducha ze sna do svtla rozpjal, nadšenec.
Zem, v polední
zá ponoena,
jak stará naslouchala žena
pohádkám
z
dtství,
se utišil, vše bylo i
ek
Kdo
bys,
kmet
naslouchal
zoe
byl
—
moe
;
kvil
...
duchem moe. ten Kolon byl.
Bo/. Vil
302
Mladí manželé. Napsali*
yslím,
ti,
Bož. Viková-Kunétická.
že u nás žen jsou nejdftležitjší dobou v ivot první v manželství. Alespo dležitoidobou jsou
tyi msíce
bu
podmaujeme si svého manža pro celý nebot v nich život anebo pro celý život jej ztrácíme. Zábi to pouze na nás, na našem umní, na naší bystrosti a lylrosti, na našem ostrovtipu a útlocitu. V onom ase bj každá žena mla míti krásu andla, srdce madonny a prozíravost ái. V ouoni ase jest všecko možn a všecko choulostivé. Muži jsou .';e dosti zaslepeni, avšak pi tom nanejvýše opatrní, jako bývá vl: u slepc. í^ikdo by
malé
i
neuvil, že když
ržové,
a když
líbají
šeptají
naše ruce,
nám
slova
dívají se
lásky,
zavo,
jsou-li
problížejsi naše
uši,
krásné a rozkošné. Mohu s uritostí tvrditi, že postihnou v naší nejslabší odstíny a že by byli velmi nem'ile dojati, iyby spozorovali v ní nco ostrého a všednibo. Pála bych každé žen, aby v oné zajímavé dob poc pila vážnos
jsou-li
ei
každé vteiny, každého pohybu, slova, úsmvu, a dležitosicaždé stužky na svém epeku, barvy své zástrky, dležitost svého stíku, svých punošek i svých rukaviek. Nechci ani vzpomínati na ecky možné následky toho, kdyby nechala za svými nehty jen malý -oužek neistoty, anebo kdyby mla jednoho dne úes na stranu poiiutý! Ostatn chci mluviti o panu Vratislavu Celcstýnovi jeho paní, i.
Kláe
Celestýnové, která byla ve velkých rozpacích, kdyko: se pihodilo, že uhodl kdosi, at to už bylo v nkterém závod, nebo na omenádé, že je mladou, sotva dvoumsíní ženuškou. Byla to rozkošná Kstka, která
zbožovala svého manžela, jemuž pinesla dvacet tisíc v a a výbavu malé královny. Picházela do Prahy s oima široce otevenýma, ja)by nemohla pochopit, že jsou také pod nebem místa, kde není vidi hus a neuí slyšeti buení krav. Paní Klára Celestýnová pocházela tiž z Janovic, kde ovšem nejezdí tramway a nejsou kiosky se ši)iatvnii si chanii. Proto však pece vykraovala si velmi samostatn po dláždní ažskéni, pipadajíc
si
v té chvíli nadmíru vznešená
a závidníhodná,neboí
si v mysli neustále, jak jsou Berta Semikova a J'" nebohé a jak opuštné, ponvadž nedostaly posud za cli' sora Celestýua a nemohou se s ním tak beze všelm
vála
••
a
Ferdinandov tíd. Tu mladou dušiku všecko opojo'
pispívalo
ku
zvýšení
jejího st?*'
-'^)
-*
muž je nejlepší lovk pod ^^^'^ v každém ohledu vyrovnal- ->-*' ochranou! a sebevdomím. Byla to •
stiti
svého muže, že on
^
-•
,
i
Si
opako ,.l,:.rl--'
í
Mladí manželé.
edobe,
tušila
také
ir
velmi
<
303
oekával sice od ní mnoho penz, ale Za ten as, co byla v Praze, uvážila scházelo, a hledla si to pisvojiti za každou
že pan profesor
)ho ženské povšechnosti.
be
vše to,
co
jí
cenu.
Aspo oníin
1
svj sluneník uositi s onou nevýslovnou grakoketné dstojn, a dkovati na pozdravy polosvdným, poloodmítavým kývnutím hlavy, které
dovedla
již
která vypadá
ciesno
dbalým,
i
i
i dvru. ]Mimo to spozorovala dosti záhy, že ve svých tmavých oích musí jeviti více pohrdání než zvdavosti, aby nebo ten nevypadal nikdy nestala-;e po boku svého manžela smšnou, udiven ni pekvapen. A tato rozumná, pvabná ženuška zaídila si svou domácí st dle toho, aby stala se jejímu choti píjemnou a útulnou. Ale dalo práce. Jen ta nešastná úprava salonu! V nejprvnjších co jí týdnec manželství stávalo se velmi zhusta, že bývala k smrti unavena ustavic/m perovnávánfm nábytku s té strany na druhou, z kouta do kouta, 'amatuji se, že jen akvárium bylo na pti rozliných místech a že ratil nohu pi tom neustálém stohování. divaii Kienc bylo všecko velmi pkné. Divan stál v nejkrásnjším pološeru, ívarium v nejtajeplnjším míst, knihovna v nejokázalejším a velký obraz )hyn míru v n(\ilei)ším osvtlení. l*aní Klára byla potom celá zoufali; že jí v salon už skuten nezbývá nic initi. P tom nestaila upravovati si epeek na rusovlasé hlavince a leštiti SAJ snubní prsten, aby nebyl nikdy zachmuený.
vyvolá'
respekt
vclkýci
t
Ai, byla tak roztomilá
hy
dosti nic,
o ichž
ani
nevdla
a
se svému choti, že které se nestarala doista byli lhostejnjší než pírodovdecké
ve své snaze,
upoutala pozornost
i
kteí
tch jí
lidí,
zalíbiti
o
knihy jího pana manžela.
Ti na které
p. soused Celestýnových, jehož okna vedla na pavla, na modívala se služkou prádlo, jak jí to ješt doma
ani Klára
mamini, pikázala, ten soused,
pan Julius Horizont, byl pokaždé velice když spatil štíhlou, vnadnou postavu paní Celestýnové a když cakmit se mu ped oima její bílé kulaté rám pi roztásání prádla, mebo i jeho všení na šiíry, které byly na pavlai nataženy. Hlad i pelásnou svou rukou erný vous na brad, stál ukryt nkde za batitovoucáslonou a sledoval evuiv pohyby mladé ženušky, která ani dalei to netušila, nebo nedomnívala se nic jiného, nežli že v celé 'raze ije pouze jediný muž a to že jest pan Vratislav Celestýn. Ani nen:»adlo zakrývati své rameno, když krajky se s nho shrnuly, anebo hlédnati se vkol, zdali ji nkdo nevidí, když povykasala svj šat, aby ho jsmáela.
"ozrušt,
„3n
a
je to jasné,
^"v
ml '
a
Františko, je to jasné! Nechci se toho jednou pan profesor horší límce, než je míval díve "'a ustaraným, v pravd rozechvlým hlasem, jakoby ''->véka a spínala
dlcžité
pi tom
ruce,
jakoby
sa-
situaci.
^ odpldne
dom nkdy
o
tvrté,
kde jsou dležitý stužka na "šak malá venkovanka,
^
Bož. Vikovii-Kiintická:
802
Mladí manželé. Bož. Viková-Kuntická.
Napsalii
yslím, že u nás žen jsou nejdležitjší
ti,
tyi msíce
nebo
v nich
dobou
v
život první
Alespo dležitou dobou podmaujeme si svého manžela pro
v manželství.
bu
jsou, celý
anebo pro celý život jej ztrácíme. Záleží to pouze na nás, na našem umní, na naší bystrosti a chytrosti, na našem ostrovtipu a útlocitu. V onom ase by každá žena mla míti krásu andla, srdce madonny a prozíravost ábla. Y onom ase jest všecko možné a všecko choulostivé. Muži jsou sice dosti zaslepeni, avšak pi tom nanejvýše opatrni, jako bývá vbec u slepc. Isikdo by neuvil, že když líbají naše ruce, dívají se zárove, jsou-li malé i ržové, a když šeptají nám slova lásky, prohlížejí si naše uši, jsou-li krásné a rozkošné. Mohu s uritostí tvrditi, že postehnou v naší nejslabší odstíny a že by byli velmi nem"ile dojati, kdyby spozoživot
ei
rovali v ní
nco
ostrého a všedního.
v oné zajímavé dob pochopila vážnosC každé vteiny, každého pohybu, slova, úsmvu, a dležitosC každé stužky na svém epeku, barvy své zástrky, dležitost svého stevíku, svých punošek i svých rukaviek. Nechci ani vzpomínati na všecky možné následky toho, kdyby nechala za svými nehty jen malý proužek neistoty, anebo kdyby mla jednoho dne úes na stranu pošinutý! Ostatn chci mluviti o panu Vratislavu Celestýnovi a jeho paní,
Pála bych každé žen, aby
Kláe
Celestýnové, která byla ve velkých rozpacích, kdykoli se pihodilo,
že uhodl kdosi, je mladou, sotva
a
zbožovala svého manžela, malé královny. Picházela do Prahy s pochopit, slyšeti
že
buení
nkterém závod, nebo na promenád, že ženuškou. Byla to rozkošná bytstka, která jemuž pinesla dvacet tisíc vna a výbavu
to už bylo v
dvoumsíní
jsou krav.
také
Paní
oima
široce
pod nebem
otevenýma, jakoby nemoiila kde není vidti hus a není
místa,
Klára Celestýnová
pocházela totiž
z
Janovic,
kde ovšem nejezdí tramway a nejsou kiosky se špiatými stechami. Proto vrak pece vykraovala si velmi samostatn po dláždní pražském, pipadajíc si v té chvíli nadmíru vznešená a záviduíhodná, neboC opakovala si v mysli neustále, jak jsou Berta Semikova a Julie Prachackú nebohé a jak opuštné, ponvadž nedostaly posud za chot pana profesora Cclestýna a nemohou se s ním tak beze všeho voditi po Píkopech a
Ferdinandov tíd. Tu mladou dušiku všecko opojovalo,
všecko uspokojovalo, všecko Pochopovala velmi dobe, že její muž je nejlepší lovk pod áluucem a že záleží na ní, aby se mu v každém ohledu vyrovnaly. Její tváe rdly se jako rže samou pýchou a sebevdomím. Byla to mladá intrikánka, která chtla stj co stj ujistiti svého muže, že oia" byla pro nho nejlepší partií na svt; nebo pispívalo
ku
zvýšení
jejího štstí.
Mladí manželé.
pedobe,
tušila
také velmi
303
oekával sice od uí mnoho penz, ale Za ten as, co byla v Praze, uvážila scházelo, a hledla si to pisvojiti za každou
že pan profesor
mnoho ženské povšechnosti.
dobe
vše to, co
jí
cenu.
Alespo dovedla
^
svj sluneník
nositi s onou nevýslovnou gradstojné, a dkovati na pozdravy oním nedbalým, polosvdným, poloodraítavým kývnutím hlav}', které vyvolává respekt i dvru. Mimo to spozorovala dosti záhy, že ve svých velkých, tmavých oích musí jeviti více pohrdání než zvdavosti, aby nestala se po boku svého manžela smšnou, nebo ten nevypadal nikdy udiven ani pekvapen. A tato rozumná, pvabná ženuška zaídila si svou domácnost dle toho, aby stala se jejímu choti píjemnou a útulnou. Ale co jí to dalo práce. Jen ta nešastná úprava salonu! V nejprvnjších týdnech manželství stávalo se velmi zliusta, že bývala k smrti unavena ustaviným perovnáváním nábytku s té strany na druhou, z kouta do kouta. Pamatuji se, že jen akvárium bylo na pti rozliných místech a že divan ztratil nohu pi tom neustálém sthování. Konen bylo všecko velmi pkné. Divan stál v nejkrásnjším pološeru, akvárium v nejtajeplnjším míst, knihovna v nejokázalejším a velký obraz bohyn míru v nejlepším osvtlení. Paní Klára byla potom celá zoufalá, že jí v salon už skuten nezbývá nic initi. Pi tom nestaila upravovati si epeek na rusovlasé hlavince a leštiti svj snubní prsten, aby nebyl nikdy zachmuený. Ach, byla tak roztomilá ve své snaze, zalíbiti se svému choti, že dosti záhy upoutala pozornost i tch lidí, o které se nestarala doista nic, o nichž ani nevdla a kteí jí byli lhostejnjší než pírodovdecké knihy jejího pana manžela. Tak na p. soused Celestýuových, jehož okna vedla na pavla, na které paní Klára modívala se služkou prádlo, jak jí to ješt doma maminka pikázala, ten soused, pan Julius Horizont, byl pokaždé velice rozrušen, když spatil štíhlou, vnadnou postavu paní Celestýnové a když ciesnosií,
již
která vypadá
i
koketné
i
mu ped oima její bílé kulaté rám pi roztásání prádla, anebo pi jeho všení na šry, které byly na pavlai nataženy. Hlad si pekrásnou svou rukou erný vous na brad, stál ukryt nkde za batirStovou záslonou a sledoval evniv pohyby mladé ženušky, která ani lZ daleka to netušila, nebo nedomnívala se nic jiného, nežli že v celé ^Praze žije pouze jediný muž a to že jest pan Vratislav Celestýn. Ani [jí nenapadlo zakrývati své rameno, když krajky se s nho shrnuly, anebo ohlédnouti se vkol, zdali ji nkdo nevidí, když povykasala svj šat, aby si ho nesmáela. „Jen je to jasné, Františko, je to jasné! Nechci se toho dokati, aby mel jednou pan profesor horší límce, než je míval díve od pradleny," íkávala ustaraným, v pravd rozechvlým hlasem, jakoby [šlo o zachránní nemocného lovka a spínala pi tom ruce, jakoby sapiého boha prosila o pomoc v té dležité situaci. Pan Vratislav Celestýn picházíval odpldne dom nkdy o tvrté, |nkdy o páté a potom nastávaly ty chvíle, kde jsou dležitý stužka na ^epeku, úsmv na rtu a pohled v oku. Avšak to malá venkovanka, 'zakmitlo se
a
a
:
Bož. Viková-Kuntická
:;ni
která mola víc ostrovtipu než duchaplnosti
zapomula na
nic,
a více lásky uež krásy,
iie-
co mohlo býti dležitým v jejím postavení jako mladé
Aspo stužka na epeku nebyla nikdy kiklavá, úsmv na rtu paní. nikdy nucený a pohled v oku nikdy zamlžený. Následkem toho octnul se pan Celestýn na velmi nebezpené cest, považovati svou ženu za nejvzácnjší stvoení pod sluncem. V
tom ase však se
nco
udalo.
Jednoho dne volala paní Celestýnová své koCátko, které si pivezla z Janovic z domova, ponvadž maminka její tvrdila, že tak krásných tybarevných koek v celé Praze není. KoCátko bylo pry. Františka bhala po celém dom bosá, udšena a bledá. Byla to hodná holka, také z Janovic, a v celé ulici vypravovali si o ní, jaké má tlusté nohy a ervené tváe. Myslím, že znali na ní každý sval, na té dobré holce, která chodívala v jedné sukni a v široké kartounové jupce. „Na iii, na,
iii!" koku v
prvním,
všecko, co z
A
druhém poschodí, zatím co paní Celestýnová hledala píhodou ponkud dojata, nebot považovala domova mla, za posvátné.
volala v
jsouc tou
pan Celestýn byl ve škole.
Práv
nahýbala se paní Klára z pavlae, aby podívala se na dvílr, nkam nezabhlo, když pochopil její soused, se vlastn jedná, nebo dlouho pemítal, pro to rozilení u Celestýn. Byl velice spokojen tou píhodou, ponvadž janovické koátko bylo u nho, zvláštní a zajisté i šastnou náhodou. Hovlo si zcela spokojen na jeho kožené pohovce, majíc tolik drzosti, kolik se jen od nho dalo oekávati. zdali
o
tam koátko
Pan Julius Horizont byl hudebník, hudební skladatel a snad ml nejjemnjší a ekla bych nejoduševnlejší ruce, jaké lze sob jen pedstaviti. Hrál velmi zhusta na piano, avšak paní Celestýnová skoro nikdy jej neslyšela, ponvadž myslila, že by to bylo zpozdilé naslouchati melodiím, které nevyluzoval pan Vratislav Celestýn. Tím spsobem se také stalo, že nevdla ani doista o pítomnosti pán Horizontov v témž dom, kde bydlili. A kdyby byla vdla, vru že by byla zstala pi tom zcela klidná, neml-li pan Julius blejší manžety, než její muž. V tom pípadu byl by se jí stal postrachem, ne-li nepítelem. ty
a
Vracejíc se z pavlae, na které
marn
hledala svou
koiku,
setkala
mladým, švarným hudebníkem práv na chodb a vyteštila, v pravd vyteštila na nho své velké, krásné oi, když spozorovala, že v rukou
se s
drží jejího
macíka.
„Milostivá
paní,"
pravil
dvorn
pan
Julius,
uklánje
se
lehie
a elegantn.
„Ach, je-li možná!" zvolala naše mladá ženuška a zasmála se tím zdravým, sladkým venkovským smíchem, pi nmž je vidti všecky zuby v ústech a v nmž je slyšeti kus nejkrásnjší poesie. „Nu, to je hezké od Vás. To koátko je od maminky a proto jsem je tak hledala."
Pan Julius octnul se v rozpacích, co honem má odpovdíti, chtl za každou cenu vymniti s paní Celestýnovou nkolik slov, by mu pojistila možnost, nehovoiti s ní posledn.
nebo která
"
:
305
Mladí manželé. „Litoval jsem milostivou pauí ješt díve,
koika
je biti
Jsem
u mne.
radost,
A te
velice šasteu,
že
než jsem spozoroval, že milostivé paní spso-
mohu
teba ne vlastním piinním," pan Julius
se
pedstavil.
Jeho elegantní, jemná tvá
byla
plna uctivosti a plna skrytého nadšení. Paní Celestýnová pochopila z toho, že je
to
vážn
a
velmi
zdvoilý
dstojn, aby
mladý muž
zasloužila
si
té
a
ona musí tváiti se hodn úcty, s jakou se k ní
že
neobmezené
choval.
„Tší mne, pane Horizonte,
tší.
Budu
o
tom vyprávt svému muži,"
pravila sešpulujíc rtíky, aby se ani trochu neusmívaly.
A ponvadž déle stála na
nevidla nikde píinu,
chodb
nemla bábovku
posud
a jelikož se
nakrájenou,
mimo
pro
by
mladým mužem ješt tvrtá hodina a ona trochu naivn a chtla s
to blížila
uklonila
se
odejít.
Pan
Julius
nitého seladona,
ji
však zadržel,
jakým
jak se dalo oekávati
od
zname-
tak
byl.
„Nehraje milostivá pauí na piano?" tázal
se,
ervenaje
se
nad svou
vlastní nestoudností.
„Ach, ne. Pro?" „Byl bych se nabídnul zahráti si s milostivou paní tyrrun, to tedy odpadá. Kdyby však jste si pála neho ke tení „Ach dkuji, vru. muž má tolik knih, že je myslím ani za
—
Mj
celý
svj
život
„Ani to
nepetu." tedy ne. A jakým spsobem tedy mohu
milostivou paní ješt
nkdy
zajistiti
si,
že
setkám?" Pi této smlé otázce otevela opt pauí Celestýnová široce oi a zadívala se na sliného umlce. Potom pravila trochu zdlouhavji hodin doma, .Navštivte nás, prosím. muž jest vždy od nejdeme-li na procházku totiž,'" Pan Julius po tomto naivním pozvání opt hluboce se uklonil a díval tisknouc mase za krásnou pauí, kterak ztrácí se v zatáce chodby, cíka od janovické maminky k svým prsm.
s
se
Mj
ty
Vratislav Celestýn byl velice klidný a poádný lovk, který snad ani jediného zlozvyku, což zvlášt u otce a maminky paní Kláry padalo náramn na váhu, když se o ni ucházel. Ostatn i jinak byl skuten ušlechtilý muž, ponvadž spojoval v sob mnoho výtených vlastností a znamenitých snah. Jeho elo bylo vysoké a bílé; barva jeho tváí zdravá jeho vysoká, statná postava mla do sebe ješt dosti svžesti a noblesy. Ostatn byl teprve tiaticet rok stár, což není zajisté mnoho. Muži v jeho stáí bývají nejlepšími manžely, ponvadž nemají
Pan
neml
;
ješt píliš mnoho rozumu a také nemají už rozumu málo. Nestali se ješt z nich puntikái, ale také pestali být už vtroplachy. Radila bych každé dívce, aby si vzala muže tiaticetiletého, pokud to ovšem
mže
být.
306
1^0/..
Viková-Tviintická:
Mimo to bylo patruo, že pan Vratislav Cclestvn zamilovávA se teprve po svatb do své sliné choti jak se patí a to mohlo býti snad uejlepši zárukou jejich spoleného tósfi. Ostatn nebylo to ani jinak možno uvážíme-li všecku roztomilos paní Kláry a všecky její pvaby. Ti dva lidé v pravd oslovali druh druha a vzbuzovali u sebe na vzájem horoucí obdiv. Pan Celestýn, který neoekával od své choti mnoho, alespo ne píliš mnoho, byl pekvapen, kterak se klamal nehledaje u ní pranic zvláštního a pranic povznášejícího.
Teprve tak
vnadn,
te
dovedl oceniti všecko,
tak prostoduše
a tak
s
ím
opravdov.
v ústrety
mu picházela
Nemýlím-li
se, nevšiml si nejrozkošnjší rtíky pod sluncem a že v jejích oích spoívá mnoho kouzla. Miloval ji také celou duší a myslím, že jen velice nerad odcházíval od ní do školy, kde mu pipadalo vše tak suchopárným. Z postavy jeho ženušky zdál se prýštti lahodný, venkovský vzduch, les a luk, v jejích oích bylo jako kus jezera horského a ve zvuku jejího hlasu spoívala velká ást té božské, úchvatné hymny ptaí, která nás tak opojuje, jsmc-li sami s tou pírodou vroucí a smavou. Panu Celestýnu zdálo se, že utrhnul si skuten kus nejvzácnjší pírody a penesl si ji do Prahy, do toho velkomstského pessimismu, do té dusné atmosféry, do toho moderního zoufalství. Pokládal sebe za nejšastnjšího lovka a bylo už jako jisté, že paní Klára jest na nejlepší cest podmaniti sob svého chot pro celý život. V tom ase poal je, ty mladé šastné lidi, navštvovati pau Julius Horizont, krásný jejich soused, s tou oduševulou bílou rukou, kterou dovedl si hladiti vous tak neodolateln, tak koketn, tak božsky. Praha skuten má sta takových neodolatelných novovkých poloboh, kteí pijímají hold vdouce, že ho také svrchovan zasluhují. Ach, kdybyste je vidli! Ty rytíe s nyjícím okem, blouznivým i vášnivým, s tou ubledlou muennickou tváí, s tmi rty sálajícími a vážnými, s tou lehkou graciésní chzí, s tím velkým nehtem a prstenem se smaragdem na malíku! To jsou v pravém smyslu slova mužské sirény, ti muži s povždy bezvadným nákrníkem a manžetami, s jednoduchou hlkou, s kterou dovedou hráti si tak nenucené, tak dtinsky a roztomile, s kvtinkou v kabátové dírce, tak bezvadní, tak obdivuhodní, tak sklíení bezelností života a pi tom tak výboj ní, vždy vítzící, vždy sebevdomí a nebezpení.
nikdy
ped
tím,
má
že
Klára
vn
A pak ta jejich elegance, lehkost, pružnost v hovoru! jsou v rozpacích, nikdy pekvapeni, nikdy poraženi! Ilias jejich je
mkký,
lahodný,
vroucí.
Nikdy ne-
Co chcete víc? To úpln
postaí, aby prošly adou dívek a žen vztýeni, neranéni, zanechávajíce za sebou rzné obti v satinových živtkúch a francouzských polobotkách.
Jakým zpsobem odvodnil sama nevím.
Julius
H
lizont
vi
profesorovi
svou
první návštvu, ani
Paní Klára pijímala jej velmi roztržit. Byla tak z ela zaujatá svou domácností a svými starostmi, že považovala za zloin vnovati jedinou chvíli jinému. Sedávala také podle svého chot dosti mrzuta a naslouchala jedním uchem, co vypravoval ten nezvaný host
nemu
"
:
:
Mladí manžlé.
307
divadle, o dámách, o plesích, o rolnické otázce. Tu tam pohodila hlavinkou, oprášila rukou kabát svého chot ua rameni a složila si ruce do klína s nejkomitjší, ale také nejzoufalejší reo poasí, politice, a
siguací.
Pan Horizont obracel
se
otázkou
s
asto k milostivé paní chladn
velice
a ona odpovídala vždy stejn, usmívajíc se, krátce a
—
—
Co mohu íci? „Ach ano! Možná! Nepemýšlela jsem ješt o tom. Ovšem
— —
než já
A
najednou
z
rukou do vous
nieho
nic
obrátila
a ptala se ho velice
Víte
—
lip
se o to
muži,
mu
vjela
nžn
„Chceš opravdu dnes ízky k veei, Vratislave
vaené švestky?" A pece pan
to
ku svému
se
!
bezpochyby
— Nestarám
?
Mám
k nim dát
njakého isu hrozn nepokojný.
Celestýn byl od
Ostatn, vru, ani paní Klára nebyla tak zcela klidná, jak se zdála rozpaitos ve chvílích, kdy pan Celestýn se na ni nejpronikavji díval, nemohla mu nikterak ujíti. Mimo to zahlédl jednou, že paní Klára nemá dopjatý živtek, což nepovažoval za nedbalost vbec, ale za nedbalost ku své osob. A to už byly ti msíce svoji. Patrn octla se paní Celestýnová na zcestí.
být
a její
Jednoho dne
zastihl ji
pan Julius Horizont samotnu,
a nebyl-li tím
vinen dlouho tajený úmysl.
Mladá paní otela
nvadž pebírala práv
si
rychle ruce o první utrák, který nalezla, po-
brusinky, odložila
spšn
svou širokou
kuchyskou
zástru a uvedla hosta do salonu, který byl její pýchou, nebo pokud pamatovala, nevidla nic podobného v Janovicích.
se
mu fauteil z tmavozeleného pliše a sama usedla si na divan, pi tom velký pozor, aby chovala se co nejspsobnji. Na jejím zlatém vlasu hrál si úzký paprslek odpoledního slunce a dodával mu pekrásnélio lesku. Bílé, teplé ruce mla složeny v klín, pondž nevNabídla
dávajíc
dla, co jiného
s
nimi poíti.
Nedovedla také nikterak utajiti, že pichází pan Julius nevhod, akoli se náramn pemáhala, vdouc, že nco podobného nepatí k dobrému vychování. Pan Julius díval se na ni, jakoby byl opojen jejím rozkošným obrázkem, a ml sto chutí vyvésti vtší hloupost, než k vli které vlastn pišel. „Milostivá paní jako velka neustále pracovitá!" pravil s tím tajemným, vzrušeným hlasem, který zdá se tolik zatajovati. „Nejde to jinak, Klára
s
nemže
to
být jinak,
úsmvezn.
„Mám
rád
bílé,
jemné, pracovité
ruky
skuten,"
—
sml
odpovdla bych
vám
je
políbiti?"
„Vždyt nepracuji nic pro
vás,
hahaha
!
Pro
byste je líbal?"
paní
snad
:"
""
"
308
Viková-Kuntioká:
l^«ž.
„Ach, uesmjte se, milostivá paní. Váš smích je práv tak ukrutný teba by ta ukrutuos jeho jako rozkošný. Poslouchal bych jej
vn,
inue zniila."
„Mj muž
chce, abych byla vždy
hodn
veselá."
„Nepozorujete, milostivá paní, že od njakého
asu
hraji
pozd
—do
To jsou moje vzdechy, mé tužby, má beznadjnos „Ne, neslyšela jsem posud. Chodíváme spát už o deváté. Hrajete snad ješt dív?" „Budu tedy hrát dív, nebot si peji, abyste slyšela." „Ach, nerozumím tomu vru! A pak mj muž chce, abych mu neustále nco vypravovala a pi tom ani poslouchat nemohu." Paní Klára hodila okem po velkých nástnných hodinách a spozorovala, že jsou už ti hodiny. Její muž ml pijíti o tvrté a ona hodlala do jeho píchodu ješt napsati dležitý, veledležitý list, s kterým nemohla již déle odkládat. Octla se tím v zimniném napjetí, které odráželo se tak zejm v její hezounké tváice, že nebylo nikterak možno, aby znamenitý pan Julius ho nepostehl. Ten moderní dravec povšimnul noci na piano?
m
skuten
ho
co nejlépe mohl. nahýbaje se pes stl k ní blíže, „milostivá paní, dvujete trochu ?" „Ach, ovšem, jakž bych nedvovala? Co tím chcete íci?" „Mnoho, milostivá paní, velmi mnoho. Nevím, mohu-li se odvážili všecko íci?" „Bude to dlouhé?" „Jste tak nepokojná! Nezapírejte, milostivá pauí, že mi nedvujete lipln si
a vyložil
„Milostivá paní!"
je,
si
pravil,
mn
—
„Jsem
nespsobuá, vím chci ješt te a zbývá mi jen málo asu považte, pane,
„Mám
„Mj
—
to,"
pravila Klára
psáti
list,
o
zardívajíc
nmž mj
se.
„Avšak
muž vdti nesmí
snad odejít, milostivá paní?"
poínám si zajisté hloup!" zvolala malá venkovanka všecka rozilena; „ale odpuste, pane, jindy budu hodn spsobná, vte, že to také dovedu. Pijdete zase, vite? Ach, nemyslete, že vás chci urazit! Vidím vás vždy velice ráda, i te, kdyby to bylo možné bože,
—
—
Pan Julius tah,
z
ehož
se vzchopil.
bylo
patrno,
Na jeho krásném že
skutené doufá
oblieji pijíti
nezmnil jednou
ve
se ani ciivili
vhodnjší. Uchopiv malou ruku paní Celestýnové, políbil ji rychle dvakrát za sebou a odešel mrštným, elegantním krokem. Za malou chvíli potom sedla mladá ženuška u psacího stolu svého muže a psala následující list rukou chvjící se a oko majíc divukrásn zamlžené
„Pedrahá maminko! Jsem
velice šastna.
mli k obdu zadlávané
Na
štstí
telecí
s
mém
se pranic
knedlíky a
nezmnilo. Dnes jsme
mj
cho
byl
se
mnou
Je vždycky se mnou spokojen a já sob nic jiného na svt nepeji. Avšak, maminko drahá, ty sem musíš pijet Jen neíkejj prosím T, ne! Je to nutné, je to nutné! Dostávám velmi asto zavra velmi spokojen.
!
"
Mladí manželé.
309
Nespím celé noci starostí, což pece pochopíš. Nevím, akoliv tomu všemu dobe rozumím. Nedávej tento Píšu jej, aby Vratislav nevdl. Jak mu list ísti tatínkovi, prosím T. Ty jist s ním dovedeš o tom promluto mám íci? Pije, maminko! viti. Spoléhám se na Tebe; jinak bys udlala moc nespokojenou a
co
nemohu
nic
mám
si
jísti.
poít,
Svou
vdnou
dceru Kláru.
Schovej tento
list
ped
tatínkem
!
Nezapome
!
Práv paní Klára dopsala veledležitý svj dopis, k nmuž nepotebuji snad podávati žádných výklad, když ozval se v pedpokoji hlas pana profesora Celestýna, který pravil k služce „Byl zde nkdo?" „Pan Horizont, milostpaue, ped malou chvílí odešel." Po tch slovech vešel pan profesor do své pracovny. Byl nadmíru :
bledý, což u
nho
stávalo se dosti zídka.
Jsem pesvdena, že nehodlal se hned podívati na svou mladou cho, avšak pohyb, s kterým schovávala bílý list, byl píinou, že rozilení jeho dostoupilo nejvyššího vrcholu.
„Kláro!"
„Už
jsi
doma? To jsem
ráda. Chceš
hubiku ode mne?"
„Ne."
„Ne
?"
—
„Chci ten list, který skrýváš ten list!" Pan Celestýn oddychoval tak tžce a jeho obliej byl tak strhaný, že paní Kláe klesly ruce, pi emž tajemný lístek pro janovickou maminku upadl na podlahu, aniž se o to ve svém leknutí trochu starala. „Vratislave, ty jsi nemocen," zašeptala, nemajíc síly uiniti jediný pohyb, anebo krok.
„Ten
opakoval však znova resolutu pan Celestýn a sehnul Paní Klára klesla do lenošky, zakrývajíc si tvá, na níž vzplanul náhle ohnivý rumnec. A pan Celestýn popošel k oknu, aby si vše peetl. se
po
list!"
nm.
——
Bylo to v msíci ervnu jednou okolo deváté hodiny veerní, když pokoje pán Horizontova zavznly hluné akkordy njakého pochodu. Paní Celestýuová byla tím velice znepokojena, nebof práv uspala svého z
šestinedlního
klouka
a obávala se, že ho to probudí.
do kuchyn ku své janovické „musíš k On jist dojít! Éekni, že nám chlapeek usnul. pestane. Byl vždy tak zdvoilý." Za chvíli bylo v prvním poschodí úpln ticho; jen pan Celestýn se svou ženuškou si ješt šeptali. „Františko,"
složce,
pravila tudíž polohlasn
nmu
:
:
Svatopluk
310
:
Ccc-li
Václav /ivsa. Svatopluk Cech.
Hexainetrem napsal
(rokraování.)
Tiáclav dlouho noil zraky dumué v úval a vísku Jasnji létly duchem rozkošné výjevy dtství, však stín stesku mizol též z útroby více a více itl Jak by to byl z delší jen toulky dom se navrátil, málem zdálo se niu. Svízelná dosti a trudná (% pou byla tara cizinou, jíž bloudil v dusnu a boui, však doma te zase jest, kdež strázní mže zapomnít, .
odpoinout
.
.
a tiché štstí minulosti najíti.
—
hlas teskný zavznl optn Štstí dob minulých? to štstí navždy uvadlo! vzdej se tužeb nezmnný sice rodný kraj tebe vítá též milené osudem zachovány bytosti: a v sešli vkem, však v dobrot, lásce matka, otec, stejni posud s nimi povdomé též tváe nejedny, dávné upomínky blažící, k nimž tvá vize v nichž snad najdeš i te, ím vábily dítko a chlapce Avšak co jsi ty sám?! Jen troskou z dálky vracíš lepší ple žití do bezedná ti navždy zapadla, máj ti minul krásný, sn jitních kouzlo uprchlo.
—
Marných
—
Tém
nm
—a —
pam
—
—
Pravda, že máj pominul hlas tšivý zase dí
—
;
však léto tu ješt životní léto bez úrody zdárné,
sic
chudé a suché; však sil ti pozstalo dosti, útchy, léku hledat ve plodné práci i)oklidaé, léto
snad že
A
i
kvt
nejeden ze zpráhlé vykvete
pdy
.
Živsov zas drazná kmitla otázka faráe: Jaký tvj cil? Co nadále si poneš?
v duchu
starce
Pátralf pouze dosud, jak
dm
a když seteseno, v vedla ho jasn jenom: sebrati síly nové, než
Ve smsi matné jen
jamo
setásti nechutné,
otcv jedna myšlénka
Tam nejdív odpoinouti, píští vytkne
si
dráhu.
záipysly se míhaly nitrem
a z nich pouze jeden se
hmotnji nkdy
probíral,
váb
ho žitka zlatem, do klidné dvorce selanky, kdež by rolí si hledl, neúnavný otce pomocník.
Te
pedstava záila okotšný žatvy obrázek,
v jasnosti živé tato
výjevy orby,
setí,
myslí
pásmo poklidných dn ve zdárné práci plynoucích, návraty pod veerem za cvrk hudby milouké ke k.ovu družnému, z nhož oblaky dýmu sivého
.
.
— se,
:
311
Yáelav Živsa.
—
v zái veerních par krb vlastuí vábn vysílá otcv mže obejmout, Snadno druhý též krb až by družku milou syn hodlal sob pivésti, jež by mu se skrání dum temných shánla stíny
dm
.
.
.
Václav bezdky zrak zase upjal na stecliu farní v chat Velemínských sted tam do vzduchu krystalového bílý koue chochol z nízkého pjal se komínu ;
a v duchu Václav zel pod ním se ipern otáet óisoukou kuchyní pvabnou postavu díví, jíž dech plotny velý rumncem šarlatu krasším
——
zžíhá líce milé, v nichž jemné dlky se hloubí Živsa rukou máchnul, jak sám sebe chtl by pokárat a sny dtinské smést; vzdech bezdky ze rtu se vydral.
V tom jeho blíže pohled k obrostlé tni zabloudil, pod ním práv patu píkrého srázu myjící, jímž tu padal k dolin chlumu ostroh rozložitého, kam bludné po
lesích dnes Václava toulky zavedly.
Tam dole nad tní tmavolisté spádaly olše soumrak zasmušilý, le skoulí v pokrovu hustém slunce paprsk veselý v tu skrýši pokradmu zalétal, pruh zlata jednotlivý v tuto še vetkávaje aspo se vj'šil, a zdob jím balvan, jenž v pokraji kryt zelení mechovou, v úhledných kaprad krajkách. Balvan te sloužil za sedadlo junému rybáku, na prutu jenž dlouhém vlas tenký k tni uklánl, stíhaje klidn zrakem brk s korkem volné plovoucí
tn
A
na hladin zšeené.
režná sláma klobouku
tvá jeho naklonnou zakrývala pod stechu šírou, nad níž stemchy haluz kvtná stuhu krášlila modrou,
pec
po klobouku, šatech ze svtlé látky lehounkých, po vlase jasnorusém, v prstencích k šíji plynoucím, po zjevu mládce celém i po volném sportu rybáckém Václav uhádnul hned, že to Bohdana Výhone zastih'.
Jak
Ký
na
shry hledl, tyto mozkem táhly myšlénky híkách, zádum líné,
to život jalový ve
a
bez plodu kvt prázdný, v pestrém lesku planoucí Mládeži arci vnem lesk obraznosti arovný; avšak jestliže duch jen v marné nádhee této na piano rozkvétá když skvoucí barvy pohasnou, na zbude pouze holá neb hoké otravy sém Práce, ty's údl náš! Zas jasn v okamžiku tomto poznávám cenu tvou. Ba, tebou jen zdárn zakvétá krása i síla mladá, ty v stáí útchu dáváš!
—
——
1
"
ech:
Svatopluk
312
0(1
kraje dál udicí švihnuv
te vzhru
pohlédl
Bohdan, Živsu zoil, jak híšník siln se zardl a sav rychle širák, mimovolné s balvanu povstal.
Smeknul Živsa také a zvykle rybáka ráuu berou?"
se tázal;
„Dobe po
„Jen ze zvyku as tu zabíjím a spíš lelky chytám než kapry, okouny a mínky,"
Bohdan
v rozpaku dl, zaplétaje kol jirutu rychle prázdnou udicí. Pak nástroj v houštin ukryv, stezkou vzhru se dal, jíž Václav k tni zamíil.
ží
s
„Na právo lépe!" volal, jako kamzík skákaje výše. „Neb tuto houštka trnv, k tomu srázná cesta je píliš."
Sám však mrštn a
stih'
trním po píkré stráni se drápal výšiny dív, než k ú klonu Živsa sestoupil.
„Na právo cestka a k Velemínu
voln zatákou; mlýnem dojdete lávky
tuto se sklání
bez nesnáze po ní za
potom vede rovná pes pole
cesta
—
„Pijmte dík, však cesta moje k Velemínu nemíí; chtl jsem pouze sejít k vám v rokli tu vábn tajemnou, spatit rybky tepot, na osudném háku visící, je mi, pímo povím, lov každý málo po mysli, an mi jeví, jak pevn vzí též v útrob lidské dravci pud krvavý, ten hrozný pírody zákon, že tvor živ je, vesel, ze zhouby a trýzn jiného však pece líto mi jest, že vaši jsem zábavu perval."
—
a
—
„Zábava nesvdná, však mám vru výbru málo. sem rád nkdy po ránu vyklouznu a zde chvíli sedím s udicí v ruce, etbu na klín neb jen voln pi tom svým pouštím uzdu myšlenkám."
Z
jizby a zahrady
„O vru krásnjší nad myšlénky june,"
as
tžko
dí v
spolenost
nalézti
jemném úsmvu
Bohdan mlky jenom širokou sal snad, by zakiyl
erve,
jíž
poznovu
stemchy haluz Idoub za stuhu již
Živsa.
se Ibi pokrývku, líce
vetk',
s
zaplály,
ela
vláhu
si
tam chze rychlá do strán vyloudila píkré
a vlasu honšt uhladiv, zas pokryl
tém
širákem.
Živsa jinam hovorem zaboil „Znám tni tu dobe dávných let. Jako hoch jsem nad ní asto sedával, božsky se bav rejem hmyzu lehkým po ploše vodní, :
z
otel,
;
:
Václav Živsa.
313
pestré vážky letem, též rybky chytávaje
žádné v rodném okolí
víc
m
—
nkdy
nevábilo místo,
jeskyni vyjma malou, kol houští šípku zarostlou, jež kdesi výše, tuším, na cblumci se
„Znám
ji
také a sraím-li se
onde ukrývá."
vám jako vdce
nabídnout,
za chvilenku malou k ní dojdeme po zmolu tomto."
Václav a
s
díky pijal úslužnou mládce nabídku
s
ním vzhru
se bral
po stráni ve výmolu šikmém.
Ve pedu Bohdan tíh', ped Živsou nkdy pozorn zdvíhaje vtve ke, jež místy zavíraly cestu. Tak dostihli posléz výstupku strán plochého pod vrcholem skalním, kde skrovné jeskyn otvor
šípk bodlinatých zelení pochmurn se ernal. Nad ním skromn trel na vesném skalky vrcholku kíž prostý, bezový, pouvadlé vínky nesoucí.
—
„Místo v pravd lepé tož zejména pozdji v lét, když toho šípí houš kol jícnu šerého uvijí
rží vnce planých, od blavého skalí. odtud po kraji kol
pe doubk však za to a zvyšuje,
jichž
A
a
erve
pkn
se
liší
skvostná vskutku vyhlídka místem rozhledu brání,
semotam neb habina výše vyrostlá obruba jich píjemné stíny upádá
chrání té pustiny kouzlo tajemné."
Tak hovoil Bohdan, zrak
s
výstupu do kraje hrouže:
Nejblíž z hloubi kynul rozkošný dol Velemínský
vnci chlum; pes
v ladném
úvaly zel
jsi jiné,
nižší
z
tchto vrcholk
v nich doubravy, lány a vísky
a vzadu hor dalekých bledomodré obrysy lehké.
Avšak Živsa zatím, odchýliv houštinu šípk, v jeskyn nitro vešel. Jak tsným te se mu zdálo, kdežto hošík vídal v skalní komnatu divnou! Prázdno a pusto bylo v tom temném prostoru, nízkém plíse na stropu jen, dole vlhká pda i trusky a v tch drobniké leda nkde ulitky plžík,
—
nm
zdobné, proužkované, kdysi obdiv chlapce budící.
„Tsný pouze zpt po chvilce
když z jeskyn Václav „Di sotva pravdu podání, poustevník sídlo si obral."
brloh," jun pál, vyšel.
že zde za dávných let
„Pravda, brloh," muž pizvukoval. „Však dosti tu místa pro mdlou trosku žití i vzdušné postavy vábné, jichž vírem duhovým duch zlý askety pokoušel.
Snad že
i
vám
chvílí
v šerotajuém úkrytu olší
:
Svatoiiliik (^ocli
,-)14
"
;
Václav Živsa.
:
tam dole nad tni njaké fantasma podobné,
povtrná
ní-jaká sylfida se
vábn
jevívá,
—
nožkou prsvitnou v kvtu vodní rže stojící že snad marn potom brk s korkejn šílen taní a s vlasinou i prutem snad rybka by mohla upláchnout. Arci že spolku nemá s áblem žádného ta kráska, spíše nebes bleskem v andlském pvabu zái."
Jak žertem toto Živsa mluvil; le Bohdanu v oste hledl; kol rt sarkasmu se úsmv ovíjel.
Zasmáním nuceným
tvá
Bohdan rozpaky zastel
své
zpola odvrátil, tru smítaje v rouše uvázl}'.
Václav pokraoval: „Ba, snadno že zjev sylfy oné neb rajské
a
hvzd záe
pvod má
samá,
Pravda-li jest?
slz,
ba
dviv
svoji
])knou zábavu mít zajisté
jev podobnost .
z
z
.
i'oucha vybíraje dále;
vážn na Václava upev s
city blouznícího
hru ped
vám nerozumná
nedbá svta
.
mladíka vámi otevel, jeho zápalu nezkroceného?!
chcete žerty tropit
Smšná
ásti pozemský,
s
s
Bohdan ješt mlel, trny „Aj,
pomyslit,
i
avšak náhle pravil, zrak a kdyby
možno
vámi pro útchu bydlí možná dosti na blízku Vždy lásku mladou tak lehko uhodnout!'
stvoením jedním, jež
v údolu bídy a
si
lépe bytosti,
v luzných tváe tazích nápadnou se
líce
láska jinošská,
bez rozvahy srdce unáší v ráje opojných sn, necht marná je veškera touha." jež
kol,
Zvážnv stejn
nyní, po chvíli mu odvce Živsa smšná není ona láska mladistvá, ten zemského luhu kvt božský, nejspanilejší Znám ji také, znám boui cit rozkošn opojnou
„O
nikoliv!
:
Mn
—
t
V odmlení náhlém v myšlének se pohížil a zmizený svj zor jak ze sna do dálky upíral. (Pokraování.)
'V=^3^&3í^^!5^2::=^
Václav Dííza:
Z východní Afrikv.
315
Z vjcliodní Afriky. asová
rta.
kroniky denních událostí svtových známo, zuí tou dobou na „ nmeckém " koloniálním území naproti ostrovu Zanzibaru, pravidelná výboj ná a odbojná válka mezi koloniálním (naverbovaným) vojskem nmeckým, kteréž sesíleno jest najatými žoldnéi plemene afrického, a mezi tamjšími domorodci, kterýmž se v Evrop ovšem íká „povstalci" a kteí od Arabv vedeni a podtají od „vrného pítele a spojence" Nmcv, sultána Zanzibarského, stále podncováni jsou. Veliké, dosud za všemohoucí považované Nmecko jest tím strženo do exotické výpravy, kterouž z poátku jenom „mravn" podporovati chtlo a ponvadž nyní každý podnik nmecké íše sám sebou již pozornost celého politického svta na se obrací, sledují se i dotené zápasy na východoafrickém pobeží všude s jakýmsi interessem a zasluhují tedy, abychom
ak
z
ve východní Africe,
si
jich
my ponkud
i
povšimli.
Y
posledních letech zmocnila se veliké ásti nmeckých politik a národních hospodá nebývalá díve touha po zámoských osadách a jejich agitace,
podporována velmi vydatn hospodáskou
citeln postiženo
jest,
docílila
takových
kterouž
tísní,
úspch,
i
Nmecko
že se záhy ku prakti-
ckému provádní jejich projekt pikroilo a kolonisaní výpravy poádati zaaly. Vtšina veejného tisku zaala totiž na jejich podnt hlásati
se i
si
dkaz v
provádti,
že
Nmecko
nynjší vhodné doby použiti musí,
nevykoistné dosud Africe rozsáhlé kolonie
k
tmto
a
jí
v
Nmecku
aby
ponvadž
získalo, a
se
pidaly také nkteré veliké asopisy, u nichž politika íšského kanclée vždy podporu hledala „koloniálním
také
tyto
co
nejvydatnjší
se
mrou
rychle rozhodnut a
„africké
proudu
politikm"
agitace"
velmi
zcela
vždy
rozhodne
docházela,
byl theoretický boj
sám kníže Bismark, který vesele
pohlížel,
podrobit a jakožto representant státu
s
z
poátku na
obecnému osadái ku spolenému
musil
posléz
dílu se sdružit.
Zaátek nmeckých kolonisaních pokus uinn, jak známo,
Namák na jihozápadním pobeží bohatství kov v nitru svém chová a
hostinné, pusté a smutné zemi
kterážto
zem však
v ne-
africkém,
proto za výboje se považovala. Potom zabrán a osazen bohatý Kamerun uprosted západního pobeží, pak vztýena nmecká vlajka na velikém, obrovského rozvoje schopném ostrov Nová Guinea a posléz stanuli nmetí osadái na východoafrickém pobeží naproti Zanzibaru. Tato poslední výprava osvdila se jako nejobtížnjší a konený osud její není dávno ješt rozhodnut. Území, o nž tu jde, jest asi tak veliké, jako celé Nmecko i s Rakousko-Uherskem dohromady a jeho trvalé osazení velmi
veliké
vdný pedmt
21
z východní Afriky.
317
dvod
prohlášeno za žádoucí nejenom z hospodáských, než i z pohnutek isté lidských a kulturních. Ba tmto mravním motivm dávána pi^i od-
tém
nmeckém tisku nemluvilo východoafrické výprav jinak, než jako o posvátném jakémsi tažení na potlaení píšerného obchodu s otroky v onch koninách a na utvrvodování výpravy pednost a v celém
se
o
zení vzácného
díla civilisace v
Veliká „Východo-africká
zemích rovníkových.
spolenos nmecká",
úelem zídila, pikroila ile k dílu lodmi nmecké íše obsadila rychle a veliký kus k
nmu
a
kteráž se byla za tím
podporována nkolika válenými
rozsáhlé
pobeží naproti Zanzibaru
piléhající pevniny, celkem areál asi 16.000 tve-
reních mil, a jala se toto kolossální území svým spsobem kolonisovat .... Byly ovšem doby, kdy conquistadoi pomocí jenom nkolika set voják zabrali a na Španlsku trvale závislými uinili celé veliké íše tam za moem, jako byly Mexiko a Peru, ale ty asy už minuly. Novodobí pruští conquistadoi, kteí se byli na východoafrické pobeží vypravili, aby tam ohromnj kus zem obsadili, rychle podmanili a výnosnou osadou uinili, mli asi úspchy svých španlských pedchdc na zeteli, nebo vybrali se na to velké dílo s prostedky docela nedostatenými a setkali se s odprcem, kterýž s moderní stelnou zbraní zrovna tak obeznámen jest, jako Prusové sami, a jemuž nepející konkurrenti Pruska podtají všelikým spsobem naddržoyali a nepochybn dosud naddržují. Celý východoafrický podnik nmecký byl špatn založen. Bez obchodních stanic, kteréž by mu byly, jakožto zízení domorodému lidu prospšná, pdu pipravily, bez dostatené zásoby penz a se zbranmi, kterýmž se anglické a francouzské odpážnice Arabv docela vyrovnají, zaala si spolenos za všelijakou drobotinu evropských výrobk od tak zvaných „sultán" s velmi pochybnou autoritou zakupovati rzná území a celé státy, jejichž obyvatelm arci ani nenapadlo, aby tchto íiktivn nabytých práv njak šetili a to tím mén, ježto oni sultáni nikterak povoláni ani zmocnni nebyli, aby práva ta zadávali i prodávali. „Dokud spolenos na tom pestávala", napsal loského roku na podzim oitý svdek jakýsi do nmeckých list, „že na trnácti rozptýlených stanicích houfec mladých dstojník a úadník ve devných srubech udržovala, nedlali domorodci žádných obtíží. Dopávali tm mladým lidem míru, aby z lodí navežené kasární zásoby klidn pojídali, ba pomáhali jim za peníze a dobré slovo také tu a tam pi zakládání zahrádek a pstování zeleniny. Ale jakmile „spolenos" skutenou svrchovanos vykonávati a svých „práv" užívati zaala, zaali také domorodci zcela jinak na vc se dívat a místo klidné kolonisace nastal krvavý rej." Štstí bylo ješt, že zaala spolenos, jaksi na zkoušku, svou svrchovanost vykonávati nejdíve na pobeží, kdež ze zadu nmeckými
Spolenos nechala své nitrozenmi parníky chránna byla zaniknouti a uzavela v dubnu 1888 se Zanzibarským sultánem zvláštní nájemní smlouvu ohledn moského pobeží, kteréž svrchovanosti tohoto panovníka bylo podrobeno. Touto smlouvou penechal sultán Said Chalifa, svrchovaný pán na Zanzibaru, nmecké spolenosti na padesát let správu všech pístav, jež v popedí nmeckých osad se nalézají a jaksi branami jsou, 21*
válenými
stanice prozatím
Viulav
318
jimiž se skrze deset mil široké
l)ií/,a:
pobežní pásmo sultauátu do nkterých
Spolenost mla v prvním roce za spoleností zaujatých území vchází. náhradu 5 procent úhrnného výnosu na úet sultánv pracovat, kdežto náklad na správu obnosem 250.000 mark sultán byl povinen uhradit. Dle výsledku tohoto zkušebního roku ml se stanoviti obnos, kterýž by se nadále sultánovi jakožto nájemné odvádl; avšak spolenosí vyhradila
Náelník
si
z
východoafriekého pobeží.
právo, ponavrhuouti každého tetího roku jiný obnos pachtu.
uos mla
Spolec-
smlouvou pevzíti zárove také celou zemskou správu v ohledu policejním a soudním a vykonávati všechna tato vladaská práva jménem sultána. Všechny veejné budovy, všechna nikomu nepatící pda, lesy, právo dolování, jakož i právo vypisování daní pešlo touto smlouvuo touto
aa spolenosf.
z východní Afriky.
319
Tato se Sajdem Cbalifou uzavená smlouva byla pro Spolenost velmi výhodná, ale mla tu velikou chybu, že domorodci, jichž
zajisté
pi ní nebyli súastnni. Koncem srpna minulého roku vztýila spolenosC na trnácti moského pobeží naproti Zauzibaru nmeckou vlajku zárove s se týká,
sultánovou, avšak již tu zdvihl se na
rodc
když pak spolenosC
a
místech vlajkou
nkolika místech tuhý odpor domo-
cla vybírati
a to nejen proti spolenosti, nýbrž také
zaala, propukla krvavá vzpoura na oko proti Zan-
— aspo
—
zibarskému sultánovi.
Nejprv udeili domorodci na gamoju. a
Nmecká
na jedenácti
vyslala
stanici
východoafrické spolenosti v Ba-
lo
„Leipzig" súastnila se v boji dlovou palbou lodicích na beh ozbrojené mužstvo, kteréž po
válená
Ale tím nebylo pranic dále do kraje zahnalo. nyní propuklo povstání na celém 90 mil dlouhém, od spolenosti obsazeném území. Z ostrova Zauzibaru povoláno na pomoc sultá,novo vojsko, avšak ani to nepoídilo nic. Vrchní velitel sultánova vojska, delším zápasu
útoníky
nebo
získáno,
generál Mathews, byl z Pangani zahnán, obyvatelstvo prohlásilo všude, že postoupil, neuznává a neuznávalo nikdy práv, jež byl sultán
Nmcm
udeilo všude na nmecké stanice a zahnalo nebo povraždilo nmecké úadníky. Porážka východoafrické spolenosti byl úplná a nezdar její dokonalý. Již dne 4. íjna 1888 oznámil nmecký generální konsul ze Zauzibaru íšskému kancléi knížeti Bismai-kovi, že se „pokus východoafrické spolenosti, usaditi se za spolupsobení sultána na zanzibarském pobeží, úpln ztroskotal a že spolenost v nynjším stavu svém nikterak již
není
to,
s
pekonati
obtíže,
—
kteréž
se
jí
v
—
cestu
postavily"
....
za úelem, aby autorita jak známo Kníže Bismark ponavrhl na to Zanzibarského sultána na východoafrickém pobeží obnovena byla a otrokáskému obchodu tamjších Arabv pítrž se uinila, blokádu ili sevení vzboueného pobeží lostvem evropských velmocí, kteráž se také skutkem nikterak ješt konec stala, ale bojm Arabv a domorodc proti neuinila. O tchto bojích pinášejí anglické a nmecké depeše stále více nebo mén spolehlivé zprávy a budou je asi dlouho ješt pinášet.
Nmcm
fiasko východoafrické spolenosti v Nmecku známým se dne 11. záí m. r. prohlásilo ve Wiesbadeuu zasedající ped-
Ješt než stalo,
totiž
koloniální spolenosti, že jest v nmecko -národním aby uspoádána byla výprava s úkolem: docíliti po ši-
nmecké
stavenstvo
interessu nutno,
nmeckých
stanic ve Východní Africe žádoucího pašou. A ihned na to rozproudila se nová ilá agitace od msta k mstu. „Emin pasa musí dostat posilu!' hlásáno po všech vlastech nmecké íše, a volání toto setkalo se všude s mocnou ozvnou. Kdo jest Emin pasa? Muž smlý, muž znamenitý, muž vysoce za-
nutím
spojení
s
Eminem
Veliký apoštol kultury v „erném dílu svta!" Kódem Nmec. kterýž byl jakožto léka do Egypta pišel a jehož cestovatelské i orgauisátorské nadání u Anglianv záhy patiného ocenni došlo, obdržel velmi estný a lichotuý, ale za to také nad míru obtížný úkol, aby jakožto vlada spravoval rovníkové zem, jež byl Švýcar Munsloužilý.
Emin
pasa,
Václav
G20
zinger pasa vydobyl a podmanil. menit. On osvdil v ovládání
l>iíza:
A Emin
pasa dostál tomuto úkolu zna-
tch podivných národ na rovníku
n*;-
obyejnou obratnost a když pak velikou revolucí tak zvaného „falešného proroka" ili Mahdiho celé nitro Afriky vzboueno bylo a obrovský Sudan nebývalými dosud boji zmítán byl, vykonal Emin pasa jakýsi malý zázrak. On udržel svou provincii v míru a klidu, akoli kolkolem dsná liticu
Invka
i
výehodo!ifrii'kélu) [lobreži.
vzpoury a „svaté války" rozpoutána byla a vlny tohoto mocného hnutí se všech stran do jeho hranic mocn bily a tloukly. Jak asto hádalo, l)a
tvrdilo se,
že
jjfíval
raahdistického hnutí
Eminovu íši
splavil
a toto
vzácné dílo civilisace v nivc obrátil, a ou zatím Emin pasa s trochou svého vojska staten se obhájil. Všechno, co byli Angliané v Sudanu zídili a vykonali, padlo a bylo s povrchu smeteno tím velikým orkáuem
321
z východní Afriky.
kouzlem své osobnosti rozpoutal, jenom Emin , falešný prorok" pasa uhájil svého panství tam dole na rovníku! Obývá úhlednou chýši ve Vadelaji a žije jakožto uenec a vlada Od celého vzdlaného svta naprosto odlouen, život nad míru prostý. koná s obdivuhodnou vytrvalostí svj (ivilisátorský úkol dále, akoli Angliané, když byli v Sudanu všechno ztratili, i jeho státu úpln se
jejž byl
Emin pasa nechce svého místa
zekli.
opustit,
aby
zem
jeho nepropadla
krutému bezvládí, on chce pevn vytrvat, až zase Evropané pijdou a jiný vlada jej vystídá. Slavný cestovatel a organisátor africký, Stanley, byl od anglické vlády k nmu vyslán, aby ho vyprostil, ale Stanley dorazil minulé zimy, po nesmírných svízelích a útrapách, ztrativ skoro celý svj beze všech prostedkv k Eminovi evropský a ozbrojený prvod,
tém
do Vadelajc. Stanley znal nyní již bezpenou cestu, kterouž Emina odvésti mohl a odvésti chtl, ale Emin pasa rozhodn odepel. Kdyby byl "Stanley pivedl muže, kteíž by se byli v další provádní Emiuova úkolu uvázali, byl by se Eain do Evropy navrátil, ale ponvadž se to nestalo, zstal na svém míst. O nkolik msícv díve, než se tato schze slavných afrických badatel udala, zídila se v severním Nmecku zvláštní spolenost pro vypravení expedice na pomoc Eminovi pašovi a výkonný výbor této spolenosti svil ízení výpravy premierlieutenantovi Wissmannovi, kterýž byl v uplynulých letech velké ásti africké pevniny procestoval a pi tom jakožto muž statený a organisátorským talentem nadaný se osvdil. íšský kanclé kníže Bismark byv od výboru eené spolenosti o podporu pro zamýšlenou výpravu požádán, odpovdl, že peje podniku tomu všeho zdaru, že však pedem již odmítnouti musí všeliký nárok na píspvek z prostedk íšských. Když pak povstání ve východní Africe pokus východoafrické spolenosti úpln na zmar pivedlo a íšská vláda nmecká za nutné uznala, ahy sama officieln do akce zasáhla a utrpnou tam porážku nmecké vlajky novou válenou výpravou odinila, požádán Wissmann od íšského kanclée, aby se v ízení této výpravy uvázal, kteréhožto vyzvání Wiss-
mauu
arci uposlechnouti musil.
Tím zbavena „výprava pro Emina pašu"
své nejlepší síly a
vdcem
Výprava konen zahájena, avšak Anglie stala so pojednou na ni žárlivou a zaala jí init všemožné pekážky. Pod záminkou, že blokáda východoafrického pobeží všeliký dovoz zbraní do Afriky zakazuje, zabavil anglický admirál Freemartle Petersv parník „Neáva" a tato konfiskace byla teprv nedávno anglickým námoním soudem zrušena.
jejím stal se dr. Peters.
Nmecký spolek pro Eminovu výpravu usnesl se, že svolá obrovský meeting ili tábor pátel Eminovy výpravy, kteréžto shromáždní proti anglickým úkladm na úkor výpravy protestovati a nad nimi svou nevoli projeviti mlo. Avšak vzhledem k cest císae Viléma do Anglie bylo svolání tohoto táboru i ostatních meeting odroeno. Anglická vláda, kteráž díve úpln v šanc vydala, chápe se jí nyní opt moci dostati jakožto východišté nových snad výprav a podnik. Když pak císa Vilém do Londýna zavítal, vznesl na
byla
Eminovu
a chce
ji
provincii
úpln do
své
Ovoi
I
1
Frantiok Iloho:
:;2
nho
V
Žiravee.
lord Salisbury, zcela uritou žádost, aby obvodu nmeckých interess a podnik docela byla vylouena a íšská vláda nmecká usiluje nyní, aby svým hlavním asopisem politickou neprospínosC výpravy k ^minovi dokázala a výbor Eniinova komitétu k naprostému upuštní od zahájené již výpravy pimla. Ježto pak, jak se obecné tvrdí, za Vilémova pobytu v Londýn mezi vládami anglickou a nmeckou jisté úmluvy pro pípad evropské války uinny byly, bude Eminv komitét asi nucen, tomuto ohledu na zahraninou v pinésti a takž hrozí nmecké ])olitiku íše celý projekt svj
ídící ministr
Eniiuova provincie
an^^lický,
z
ob
výprav do Vadelaje úplný zmar.
V
žiravee.
Národopisný obraz Nakreslil
z
haliské Rusi.
František
eho.
(Pokrat-ování.)
stíkaky k hašení ohn, proež okresní výbor vložil 13 jiným obcím do rozpotu píspvek na stíkaku. V pojišování vypadá to ješt
jOuze v šesti obcích okresu mají k disposici
smutnji
:
proti ohni,
sotva
dost
tvrtina
hust u
hospodá
v
okresu
naší Slavie, která pro
pojišuje
se
Hali a Bu-
kovinu ustavila generální jednatelství ve Lvov.
ty
Ze obcí došly okresního výboru zprávy na obžník v píin hubení chroust, zejména dti inají zásluliu. A v tchto 4 obcích zniilo se chroust 2160 litr za rok. Prostednictvím okresního výboru 15 obcí odebírá sl z erárních zásobáren v Bolechov a v Dolin, ímž ušetí za rok pes 5000 zl., ježto v obchod pijde jedna hrudka této soli
o
dráže. Ušetená summa rovná se více mén nákladu vydržováním úadnického apparátu téhož okresního zastupiKu povznesení emesel v okresu pispl okresní výbor tím, že telstva. dva tkalcovské vyslal ku zdokonalení se v tomto oboru do tkalcovské školy v Illianech a v Kopin na svj náklad s nadpoloviným píspvkem zemským. Když by tito tkalci po vyjití ze školy tkalcovské vrátili se dom do Jaryova a založili tkalcovský spolek, okresní výbor zavazuje se jim opatiti na svj náklad tkalcovský stav moderní konstrukce za tím úelem, aby tkalcovství v tamjší krajin se povzneslo. Podobn vyhovlo se v Žiravee Vasilu Tuypovi žádajícímu za podporu ku zdokonalení se v hruíství v Toustém nn Podolí, aby je po té mohl i)rovo-
nejmén
o krejcar
spojenému
s
un
zovati v rodišti.
Pod dozor okresního výboru která pjujíc pouze 25
iKi
s])a(lá
okresní
záložna
s
obmezeným
ua jitro a nikdy dv st zlatých jedno hospodáství, nepodporuje lehkomyslné dlání dluh. Za ástku
ruením,
zl.
František
32»
eho:
V
Žiriivee.
okresní výbor pedplácel polské a rusínské asopisy pro ítárny ve svém okresu. asi v strunosti innost zastupitelstva za jeJiuý rok. Z uvedených pokut a dtek
jednoho sta
zl.
To
a obecní
školy
okresního Žiravky netýká se žádná, tedy úaduje dle intencí této autonomní vlády zemepanským s pominutím a snad o nic mén správn vyhovuje jednotlivc a okresního soudu. Inventura obecního jmní v Žiravce vykazuje 57 jiter užitené a 39 jiter neplodné pdy, dále obecní devený špýchar v cené 100 zl. a školu ocennou na 530 zl. Skapitalisovaná cena práv a privilejí na dvestenásobný roní dchod rovná se sum
úadm
ty
Žiravka jest majitelkou státních papír v cen 1250 zl. chudé dosahuje 457 zl. Cena obecního náadí a movitostí iní 46 zl. Nyní uvedeme nkolik cifer z obecního rozpotu. Dchod procenta z dlužních úpis a z hotovosti iní z polí vykazuje 66 zl., 14 zl., z práv a privilejí 20 zl.; obecní pirážka obnáší 888 zl. summou ani ne 1000 zl., z kteréž ástky pohlcuje 192 zl. administrace, 62 zl. set
zl.
a fond pro
dan
a ekvivalent a 732 zl. škola, Žiravku se 174 popisnými ísly
jsou
si
v ní
adím
mezi vesnice lidnatjší. Chaty od chat z okres vzdálených. Záobydlí vtší, než pouhý bezpolník a rovnž ho-
podobny a niím
neliší
se
možný hospodá staví si spodáské budovy vynikají u nho prostranuostí i svým potem. Le sloh jest všude táž škatule se slamnou epicí. Po stavb bychom tedy Žiravku Obojí pohlaví heší proti bžné nepoznali, ale Žiravany už po kroji. mode, oblékajíc na dlouhou platanku o pl kratší kacabajku, u nás ekli bychom kabát na svrchník, i;ebo v zim touž kacabajku na kožich jednou tak dlouliý. Žiravka nepáchá takovéto krojové híchy samojediná, avšak jinde jest tím vinno poasí ku p. za dešt kožich obracejí srstí na vrch, a podobn iní ve mlýn s ernou beraní epicí, aby Ostame na chvíli pi kroji. Kdežto se v okolních vesni-
aby nepopraskal, se nezaprášila.
barev, dvata žiravecká, jakoby si byla ekla, kartoun ervený, jen vzorkem nkdy se rznící. Po sukni opt poznáme holky ze Žiravky, jsou-li pohromad, teba když jdou procesím nkam na pou. Tut by církevních prapoi ani vynášet nerausil', vždy ada dvat za nimi jest hotový prapor ervenobílý. Ta bl, to jsou jejich plátné kacabajky, zase u všech stejné. Inu rados se na Kartoun uepcká sukn plátné, proež se i ty hojn nosí podívat! a nejen v Žiravce, také v jiných stranách, avšak pro naši krajinu jsou specialitou Žii*avanek, hlavn pro všední den a pokud je sukn zánovní, vycházejí si v ní i do cerkve na mši. Dvata si v tchto dýmkách i málo vánkách njak zvlášt libují. Jsou stejné látkou i vzorkem a z téže dílny malar. Napoprvé mne uvedly v omyl, až jsem ty holky no, už jsem podezíval, že si je navzájem pjujou. Vrtla hlavou, to té jedné povdl a pidržel si ji pak, aby mi ekla, kde se u nich cích nosí
vesms
sukn rzných
kupují
si
n
—
malované
sukn
Malb
berou.
vnují se židé. Dvakrát do roka zachází malí do Žiravky povzorkovati plátua na sukn. Hospodyn jsou o jeho návštv brzy zpraveny a picházejí do krmy, v níž malí dílnu rozložil, s kusy pláten na jednu, dv a více sukní pro sebe a dcery. Malív krám obsahuje ernou barvu ze sazí a lnného oleje a nkolik pár desek desukní
>{SJ
František Kelior:
:]2S
vných, do nichž jsou uožíkem vezáuy všeliké vzorky. Tu popíšu aspo Sukn jest árovaná po délce, ne silnji pezmenu z homole cukru a linie ty jsou na prst jedna ode druhé. Mezi dvma liniemi a s nimi rovnobžn bží ada teek, v sousedství následujících dvou linií ada kroužk, opt ada teek, pak zase kroužky a nejinak dále. Matici žid nate barvou, obrátí na plátno a pejede po ní devným válcem v náhradu za lis. Trvanlivost malovauek hospodyn si chválívají, vydržíC sedm, ne-li více let. Ani šátky na hlavu nenosí jinde tak plachtovité, jako v Žiravce. Po takovém se pozná žiravecká ženština vdaná. Jsou z bílého kupovaného plátna v ploše pi nejmén 1[^°, mají cípy ervenou nití karmazínovou vyšívané s ornamenty, jež ne vždy sluší míti za národní. V Žiravce vyšívají dovedn asi tyi ženské, avšak nákresy pod výšivky dávají si zhotovovat a u podobného hotovitele objevil jsem kupu píloli z módních asopis, dle nichž vzorká pvodní rostlinný ornament hodn jeden:
Vázání toho šátku jest zajímavo. Cíp, který visí se šátku na ženská piloží eknme na dýnko tohoto epce, naež do cípu složený rantuch pehodí na hlavu, rohy jeho chvilku hladí a porovnavši je rychle mrskne levým na právo, a pravým na levo za krk, odkud zdvihši je na temeni na uzel zaváže. Konce cíp z uzle ouhajících trí jako rohy, jsou-li kratinké; jsou- li delší, splývají po hlav. Naši lidé, pomlouvají-li Žiravany, íkají, že pi hovoru erstva pohybujou rty. O znamenité vyídilce žen osobn jsem se pesvdil. Dávno pednesly ti žádost, když se teprve chceš tázati, co chtjí a tolikéž pohotov mají odpov dosti správnou na krátké pemýšlení. Jednou ptal jsem se Žiravanky na dlníka Ivana Musu robyt a jak ša pokazil.
epec
vázaného,
šo
maje? Gramatickou
správností
jména
a
píjmení
eským pízvukem
s
nepoídil jsem, žena nechtla v Žiravce znáti lovka s tímto jménem až když jsem jí pipomenul, že Musa jest zahorodnyk ili baráník a pronesl slovo Ivan s pízvukem na I, rozbesklo se jí. Konen uhodnuvši jotový akcent rozradostnna ze sebe vyhrkla zahoro dny k-van? zavinil u ní nechápavost. Tohle je opt dokladem, jak si Žiravané všímají, s kým blíže se stýkám a koho asi mohu u nich znáti. Pece v Žiravce každý tetí mužský sluje Ivan a ženská uhodla, kterého Ivana jsem myslil, Ivan zahorodnyk jest tam nkolik. S Ivany drží rovnováhu Stefanové a z holek je skoro samá Marunka. Nejtalentovanjším obchodníkem na Halii je Arménec a po Žid, jak povšechn tu známo, ale Žiravan pedlá oba rafinovaností. Hned se dovíme, v jakém oboru V Žiravce není dvora, který by mén majetnému lidu skytal postranní výdlek pípeží. Aby tedy kon po celou zimu nelenošili, vynašli si Žiravané náhradu dovozem díví do Lvova. Prodlením asu, když v devaení zdomácnli, poali díví kupovat a vozit je na svou pst. Kupujou, kde se co dá, nejiiojnji v pohrauiných lesích tolovských, sáhy už stavné i kmeny, aby si je v sáhy spracovali. Jednotlivci do celozimního obchodování staí 20 50 zlatých penžitý obrat za touž dobu jde mnohdy do set. Nkteí prodávají díví polenité, jiní štípou se jim polena doma a z polínek vážou dvoukrej carové otýpeky. nemohli obchody nedaili míním ty, kdo vozí díví sáhové prodat, tak nebo tak, devai pestali pivážet na trh, nikoliv na
Mj
a
nm
—
—
bu
;
—
Bu
bu
v kamž pijíždjí
tržišt,
obas
zastavujíce,
MšCan
opustili.
Žiravany
s
s
veerem
vracejí se k
mne
Žiravee.
;52!>
a obrátivše se týmiž ulicemi zvolninkn,
domovu,
jejž
byli
ped dvma
hodinami
jak lacino koupí dnes palovinu, vida plnými vozy na cest zpátení. Aha, myslí si, díví prodat
dom
si
už
ruce,
V tom se ve venkovanech neklame Žiravan uedníkem nad mistra. Sokolím zrakem pátrá po žádostivých tepla za pl zdarma a jedva v šeru rozpoznal, kdo by koupiti mohl, nabízí plniký vz. Dva hoši se stejn nePod pláštíkem tmy fra zdála se kalým zámrem patí sob v tvá. vyrovnanjší a prodej se podail výhodn. Vyrovnání jest na fe taškásky bezvadné. Proto, že vz súžil stáhnutím žebínek, mže na vezpod rovnali jen po jediném polenu po délce. Druhá éidba vzí v polenu vstreném Hromada polen z prostedku také musí scházet, mezi klaníce popí. aby se tam vešly obrok a kožich, na kteréž rekvisity sedá popí vozu pravým bokem. Kupující podvodnou manipulaci pi skládání ke neobjeví, teprve po nkolikerém napálení stává se opatrnjším a díve se nemohli a
a
rovnž
ho pece uepovezou
!
v tom ukázal se býti
kom
A milí devai? Zapou bez uzardní, Tolova, odkud bývá diví nejsušší. Za mokrého podzimku jízd do les žiravetí devai se vyhýbají. Tam by to ješt šlo, ale nazpt s metrem nevyjedeš. My náhodou mli ke dvacíti sáhm vyrovnáno na dvoe. O tom devai vdli a že je díví na prodej, vyenichali. I zkoupili tedy sáh po sáhu a ješt se poptávajíce, když jsme už nemli ani polena. Tenkrát se nám povedlo zbaviti se zásoby za slušnou cenu doma. V Žiravee pi poslední konskripci dv rodiny pihlásily se k obcovací ei polské. Žiravané jim íkají Mazui, ježto na Mazurách mají rodišt. Tito Poláci pivandrovali do Žiravky v hodnosti emeslnické a píchodem svým pispli k vývoji dnešní, už rozhlášené mravnosti tamjších dvat. Z poátku je knz. nehodlal v osad trpt, jak se povídá. Ale oba byli ševci a tch v Žiravee nebylo. Každý pracoval pro sebe a u koho robil, u toho spával. Stalo se, když robili v chatách, kde mli dcery na vdaní, tyto uoclehovaly u soused, pokud ševci ueb}li o íslo dále. Když pi jedné došlo so ševcem na zascoubeuí, po druhé ohlášce spávala už doma u rodi. Tak to žiravecké holky praktikujou až podnes. Na (Ieva Bohem
ptá,
nejsou-li ze Žiravky.
se zaikajíce, že jsou z
vzdor tomu, že ševci jsou už v míst trvale usazeni, pece z jara a na podzim svobodní tovaryšové ševcovští z Kulikova, hnízda široko daleko ševcovskou dovedností proslulého, picházejí s kožemi a náiním do žiraveckých chat.
A te
o botách, jak je šijou ševci kulikovští.
Podešvy mají pišity
a podpatek, jehož nemají, nahrazuje na prst vysoká a do
pl
centimetru
podkovka, súžená na vzor podkovy koííské a pipevnná k podpat temi hebíky. Tak vypadají boty zimní. Aby mkká, pod koleny neohrnutá hole nesedala, cpou do ní kolem lýtka tvrdou žitnou slámu. Žiravan tyto tízlatové boty na podzim obu.je a chodí v nich do jara. V lét obouvá boty z jarmarku a chasníci zvojanštlí nebo hospodáové zámožní drží na boty nmecké, jež vídají na švábských kolonistech. U nás by jim pezdli kanóny; za Žiravan považuje každou tlustá železná
n
:;
František Rt-lior:
;()
botu, její/
hole
Ivr.lil
V /iravc
je sešita ze dvou jjlek
a
má
lajjlc,
které uejsou
u volné boty iiároduí, obouvající se nad míru lelice. Na Michala, tu nedli ped sv. Kateinou, Žiravka slaví 2)r a
z
d n y k
prazdnyky jsem bezmála všecky schodil, Žiravka mi programu na rok Pán 1887. Žiravecký ostala do prazdnykového prazduyk tkví mi v erstvé pamti, proež mohu o néra podati zprávu pesnou, avšak s trpkém sklamáním pro milovníky posvíceuských hod. Nedomnívej se, vlídný tenái, že jsem na rusínská posvícení nebo pouti, vše jedno, chodíval k vli okatým kolám a stehnu peené husy se
Oi
Okolní
pout.
zelím.
I
toto!
uejslovanštjší.
Tak labužnicky
tená
chmury, jež hrozily
ptýlil
právo, podívati se slunci
stoluje se v kraji)} ze slovanských zemi
Práv v den i)razdnyku vítr rozmému zámru povodní. V listopadu má lovk do oí a takové kouknutí vyhnalo mne z útulné
se domyslí.
s ekonomem do Žiravky. První potkaná platila lidem ze vsi našinecké. Ti také musí býti všude. Nešli „jako Písloví to platí o podnapilých, a v tom stavu Rusín z prazdnyka". Jednu zámi..ku vzal sem si k rozhovoru s nimi, sousedé naši nebyli. tu totiž, že od nás nepáchne do Žiravky živé duše na prazdnyk, a tad\
jizby popoledního klidu
dvma
potkáváme zrovna duše dv. Sami mé podobn kdysi informovali Pravda, na novo potvrdili mou výitku, le oni si prý vyšli do Žiravkj „Z dr a s t v u j t c !" na službu boží do cerkve, a to volno každému. a nechali jsme je jíti.
ped
Žiravkou platilo chlapci napájejícími roubení studánky. Tuto stafáž štkol z prvních chalup zabarvil na tuze všední, neposvícenskou a jedin dvt ženské na lavice tuším ped tvrtou chatou z kraje vstily zuáraki obratu k lepšímu, jenž opravdu nastal, když o nco dále míjeli jáiui vyložený krám židv. To jeho vyložení skoro za namoení péra nestojí asi beku jablek po placht na zemi rozkoulených obstupuje hejno po hlavn míchaných dtí, malých i vysokých. Kousek odtud stál židv v; s jablky a preclíky. Hodil jsem okem po ženské, hrající sob s dítken ped chatou a po té po návsi kromobyej pusté a tiché. To v jinýcl vesnicích pozoroval jsem ilejší ruch a slavnjší náladu, jedna z nicl prazdnyk slavila za kruté zimy, kdežto dnes slunko jakoby se jen a jei zakoukalo do Žiravecké návsi. (PoKraov;ni.< První
naše
roztoulané kravky
všimnutí
pi samotinkém
a
Jos. J. Toiižimský:
První buditelov bulharští.
331
První biulitelové bulharští. Píše Jos. J.
Toužimský.
II.
tomu práv sto a padesáte let, kdy v horském msteku Balkánském, Kotli i turecky Kazanu, spatil svtlo svta Stojko V lad i slav o v, pozdjší biskup Sofronij, pod kterýmž jménem proslul v djinách národního znovuzrození
est
bulharského a literatury bulharské. Hluboko skryt mezi strm vystupujícími zelenými horami rozkládá se Kotel v krajin plné horské vláhy na pahorcích po obou bezích bystrého balkánského potoku. Jméno své bulharské i turecké má od polohy své tvoíC se strmými kolem vrchy skutenou kotlinu. Jako Gabrovo, Kalofer, Karlovo a nkterá jiná msta bulharská tak i Kotel ostal útulkem vdomí bulharského ve všech snahách a bojích národních viilíme Kotel v první ado zápasník. Kotlenští, pímí, statení a zbožní horalé nevynikali ani tak orbou neb sadaeuím jako ovástvím a vlnaským prmyslem, ovšem v prosté jeho form, jak i jinde v horách balkánských jej nalézáme. Že náleží mu estné místo mezi msty bulharskými, dokazuje již velký poet muž, kteí zde se zrodili a vynikající pak úlohu hráli v djinách a veejnosti bulharské. Kotel jest nejen rodištm Stojka Vladislavova, ale i Vogorid i Bogorid, pocházejících z rodiny Stojka Vladislavova, kteí nemalé jmenovit zásluhy si získali v dlouholetém i tžkém zápasu bulharského národa za samostatnost církevní, a z kterých známý kníže Alexandr Vogoridi byl prvním vládcem Východní Rumelie. Zde narozeni byli i proslulý Petr Berovi i Beron, jenž o školskou literaturu a obecné školství získal si velké zásluhy, kapitán Jií Stoj kov Mamarov, jenž za války ruské 1828 a 1829 a pak 1836 o svržení tureckého jha se zasazoval a 1849 zahynul, dále mnich Neofyt Bozveli, jenž první hlásal samostatnost církevní a za to 1849 v žalái na hoe Athonské zahynul. V Kotli stála i kolébka Ivana Koselského, generála ruského, Jiího Rakovského, pedního revolucionáe bulharského a známého spisovatele, i Gabriela Krestovie, jenž stal se po Vogoridovi druhým a posledním generálním guvernérem vých.-rumelským, za nhož pak v záí 1885 zem ta sjednocena byla s bulharským knížectvím. ;
;
Dnes ješt uzounké uliky kotlenské, jimiž sotva komo projeti lze, domy, dlažba z velkých, dešti vymletých a po každé spršce kluzkých kamen pipomínají rázu starobylosti, kteráž tím více v upomínkách a vypravování lidu se zachovala. Dnes vypínají se také kopule dvou chrám nad ervené stechy balkánského msta, jež má i své školy bulharské a voln nyní mže dýchati, zvLíšt od té doby, co Východní Rumelie sjednocena s knížectvím, na které Kotel hospodásky jest od-
devné
kázán.
22
