v>4
Svatopluk ech:
VETSI
PROSA 2.
NAKLADATEL F.
TOPI
V PRAZE.
KNIHKUPEC
SEBRANÉ
SPISY
SVATOPLUKA
ECHA
DIL XIV.
VTŠÍ
PROSA. 2.
V
NAKLADATEL
PRAZE. F.
TOPI 1903.
KNIHKUPEC.
VTŠI PROSA 2.
Napsal
SVATOPLUK ECH.
PRAZE.
v
NAKLADATEL
F.
TOPI KNIHKUPEC. 1903.
11443^7
skem
eské
grafické spolenosti »Unie« v Praze-
VETŠÍ PROSA
spisy
XIV.
Jestáb contra Hrdlika. 7a-
zá] lišku
i.iltlovýcli.
L(imir« 1876.
jaký
okolnosti pinutily mne, že jsem se obíral nas jistou registraturou. Od té doby nezávidím
registrátoru. Jeho život jest podoben fascikulúm, jimiž se zabývá den klade se na den jako arch na arch, každý je stejn bezbarvý a suchopárný a žádný ntevybouje ani o coul z pedepsaného
žádnému
:
úadního formátu.
Pes
to
míval jsem
pi svém nudném zamstnání
také chvíle tichých požitk. Byly to zejména doby, kdy jsem se ocitoval v registratue sám a mohl se jí zabývati po svém zpsobu. Místnost nebyla bez pvabu. Nábytek této svatyn juris tvoily pouze ti obrovské skín, jejichž ela byla ozdobena šiky zákonník v stejnokroji ze svinské kže, skládací stupátko a nkolik starožitných obraz v okrouhlých erných rámcích. Celou svtnicí rozkládal se tajenž se ti pi bedlivjším zkoumání smíšeninou stínu a prachu. Ba, prach pokrýval tu všechno jako sníh zimní krajinu. Malba stn ztrácela se za šedivými alouny prachu prach vážila zaprášená bohyn spravedlnosti, trící nad prostední skíní; v závjích prachu tonuly knihy pod ní; obli-
jemný soumrak, jevil
;
Svatopliik
ech: Sebrané
spisy
XIV.
Ib
10
eje starých právník v okrouhlých rámcích vypocovaly prach, jehož se byly nalokaly za živa; jako fantastický výkvt prachu vypadala zvadlá reseda v okn, a hustou mlhou prachu zasteny byly sklenné tabule, že se jimi jen pracn dobývala šikmá prouha bledožlutého svtla, oživená tanícím prachem a kreslící na podlaze divn zmodrchané obrazce starožitných ozdobných míží.
A
když se rázným pohybem mých rukou rozdvée nkteré skín, jaký to zvláštní život
létly
makulatury objevil se ped zrakoma mýma Jakoby leknutím zachvly se obálky fascikul, prach zavíil v pihrádkách, zdšení pavouci unikali do nejtajnjších zámotk své píze a tu a tam zatepetal še úzkostliv mol, nžný motýlek registratury. Ó, božská esthetiko pírody! Ty, jež jsi posadila skvoucího kolibíka na ohnivý kvt tropického pralesa, jež !
jsi ošatila kosmatým snhem polárního medvda a šedého dropa pustila do šedých, nekonených plání, dala jsi také íši starého papíru zvláštního motýlka,
vystihnuvši mu kidélka z nejtení papírové tísn a posypavši ho nejjemnjším foliantovým prachem! Z poátku, pravda, brával jsem s nechutí do rukou ty balíky listin, jejichž obsah mne, neprávníka, pramálo zajímal. Ale znenáhla mizela tato nechu a na konec uml jsem se s nimi dobe baviti.
Postup,
jakým
se
to
udalo,
jest
dosti
zají-
mavý.
Dejme tomu,
že
vás pinutila mrzutá
njaká
pod kídla právního pítele. Vstoupili jste s patrnými známkami rozilení do kanceláe a proklínali jste v duchu pedchdce, který svou poradu s advokátem bh ví o jaké malicherné zálc-
záležitost utéci se
11
zitosti
nené
do nekonena protahoval. A když jste se kodo pijímací komnaty právníkovy, líili
dostali
mu s mravním rozhoením, v pípade vašem teba úpln odvodnným, bezpráví na vás spáchané a neostýchali jste se odhaliti ped ním mnohou skrytjší stránku své bytosti a svého života. Proud ei vaší perušil advokát zdvoilou otázkou po vašem jmén a napsal toto ervenou tužkiou zvení v elo peloženého archu. Tím okamžikem dohráli jste jste
v kancelái svou lidskou úlohu. Stali jste se fasciklem, složkou. Ovšem prozatím jen zárodkem fascikulu, avšak tento zárodek již všechny podmínky samostatného života v sob a rozvíjel se sám ze sebe dále. Vy pak jako myslící a cítící lidská osobnost pestali jste pro kancelá existovati. Jméno vaše budilo tam pouze pedstavu vtšího neb menšího balíku papírového, naplnného rozmanitými práv-
ml
nickými
spisy.
vám
musili
Bhem asu
tloustli jste
vúihled,
poíditi lepenkové desky a silnjší špakát. A více jste co fascikul tunli, tím hloubji do mlhav^ého pozadí ztrácely se nejasné že
ím
obrysy vaší lidské individuality.
I
když
jste se s ad-
vokátem nadobro rozlouili, ba když se žádný písa v kancelái na osobnost vaši již nepamatoval, vedli jste v registratue život svj dále jakožto odbytý proces až do pirozeného skonení prachem a moly. Pod mýma rukama probhly fascikuly tento
bh
života
opaným smrem.
Z poátku všímal jsem si leda tloušky a váhy jejich. Obzvlášt budily hubené mou zvdavost. Hledal jsem vždy s jakýmsi pathologickým interesem píiny, které zabránily vzrstu jejich. Pozdji poutaly mne nápisy nkterých krasopiseckým provedením.
Pak zaal jsem mýšlel jsem
si
straniti
nebo
zvláštnost jejich
nkterým jménm
jiné okolnosti a
konen
pro pi-
k nim osoby. Z fascikul vystupovali
Vidl jsem je, jak povídají advokátovi do péra sporné dje svých rozepí, stopoval jsem rzné výrazy, stídající se pi tom v jejich obliejích, a
živí lidé.
vycházel jsem erstvý vzduch
s
nimi posléze
z
dusné kanceláe na
života.
Probíraje se plesnivým obsahem fascikul, pedstavoval jsem si živý strom, s nhož opadala ta pc-
suchého listí. A jako si vykouzluje geolog chudých vrstev kamenného uhlí obraz pedvkého pralesa, vynášel jsem dje lidského života z tch vrstev šedého papíru, v nichž se byly nejasn otiskly. Zde máte jednu povídku, jejíž dj jsem vážil hršk^
z
takto z plesnivých fascikul a jejíž nejslabší místa jsou ovšem ta, která se jakýmkoli zpsobem dotýkají vznešené vdy právnické, zapeetné pro mne laika
sedmerou peetí.
Uvádím
vás k panu Jestábovi ve chvíH, kdy své tiché domácnosti. Jeho ložnice jest v tu dobu rámcem utšeného obrázku rodinného. jen obraznost zimní odpoVšechno tu shrnuto, ledne zpíjemniti mže hustá metelice snhová venku, mech a papírové jesliky v okn, jemné pološero uvnit, rudá míhavá zá na podlaze ped kamny, vysoko nastlaná postel s odhrnutými záclonami v po-
obtuje
Larm
ím :
zadí.
U okna plete malá plavovlasá dceruška pana Jestába punochu a sleduje okem rozkošn komické pohyby blošedého koátka, hrajícího si s klubkem na podlaze.
13
U nohou pana Jestába probírá se štíhlý hošík zašpinnými listy njaké knihy obrázkové, a détské jeho žvatlání mísí se ladné s tikotem starožitných hodin a praskotem louí v kamnech.
A
pan Jestáb sám odpoívá
blaženým poklidomácí epikou na hlavé, v strakatém volném župane a odfukuje chvílemi jedním koutkem úst blavé kotoue dýmu, kdežto druhý pe\ii objímá špiku laciné porculánové dýmky. Ale klid pana Jestába není úplným. Držíl v jedné ruce vrstvu papírových proužku a odhrnuje palcem druhé, kterýž asem nasliuje, lístek po lístku s polohlasnými poznámkami. Pi tom stídají se
dem
v
dkladné
s
lenošce, s vyšívanou
líci výrazy hnvu a spokojenosti. S bájenou rychlostí obracel palec jeho ty kolkované prouhy papíru. Nabyl patrn stálým cvikem virtuosnosti v tomto zamstnání. Podobal se mrštnému palci falešného hráe, když prozrazuje pánu svému v peletu hlavy karet. Také pan Jeslráb poznával z míhajících se okraj celý obsah svých
v jeho
lístk. asem zastavoval se palec jeho déle na nkterém, oi prodlévaly bedlivji na íslicích a rukopisech a mezi zuby draly se poznámky Zítra . notái Pepsat kolek! Podívám se do kni Touhle si nepochybn zapálím dýmku Na tebe, !
—
—
:
!
,,
—
i
!
—
panáku, musíme s nožem!" ,,Pro mla, tatínku. Popelka tak malou nohu?" tázal se hošík u nohou pana Jestába, zdvihaje k tomuto veliké jasné oi. Ale tatínek staral se málo o podobné malikosti, jakou byla Popelina nožka. Mlky konal dále generální obhlídku pestrého pluku, který se tam venku bil a krvácel v boji života, kdežto on pohodln shra-
14
Ml
boval válenou koist. je tu všechny v hrsti, v pravém slova smyslu. Co víil prstem tmi lístky, míhaly se mezi nimi jako v obsáhlém album podoby nejrznjších lidí: šedohlaví páni v erných ošumlých kabátcích, divadelní princezny, hranatí vesniané, uhlazení šviháci, stísnní prmyslníci, rozmarní bonvivanti, poetové ,, Tatínku, dokáme-li pak se soudného dne?" zaštbetal hošík na podlaze. ,,Pro?" otázal se pan Jestáb v myšlenkách, ne.
vda
.
bezpochyby
ani, že se ptá. rád, jak budou pršet hvzdy." Nevím, zdaž by byl tento hvzdný déš lépe pochodil u pana Jestába než Popelina nožka nev tu chvíli zaskíply dvée a pozornost mého hrdiny obrátila k sob vklouznuvší do svtnice ženská postava. Byla to Marta idyllické domácnosti Jestábovy, zaujímající kolísavé jakési postavení mezi služkou a hospodyní. Ostatn byl celý její zjev jaksi pochybný, neohraniený. Již její psobil ti obtíže; byl bys ekl, že není ani stará, ani mladá, ani ,,
Vidl bych
;
bo
pán
vk
v nejlepším
vku.
Tvá
její
byla
slab odstínný,
oi ztrnulé a jakoby namocným njakým svtlem; bledé
mdle
bílý ovál, rty bledé,
vždy oslnné píliš její vlasy, bez lesku, splývaly vždy v nespoutané volnosti kolem hlavy a zastíraly nkolika oddlenými zcuchanými prameny vysoké elo, které jimi prohlíželo, jako blo msíce prouhami šerých obláToiletta její se tuším nikdy nevznesla nad pro-
hndé
k.
stou kartounovou sukni, košili a bílou noní kaposlední bývaly vždy kolem hrdla nad zajku potebu rozhaleny. Kdo pozoroval stále vytažená její ramena a chvjící se ruce, musil souditi, že jest zima. jí ;
ob
vn
15
Co se konen duševní její stránky dotýe, zobecnlo podezení, že nebylo všechno v poádku za tím bílým vysokým elem, prohlížejícím prouhami hndých vlas. Tato ženština vklouzla do svéluicc a pravila temným, bezvýrazným hlasem: ,,V pedsíni eká pán." Pan Jestáb trhr sebou nevrle a vysoptil jí vstíc celý oblak dýmu, jakoby s ním odfouknouti chtl rušitelku svého tichého domácího klidu. „Což neetl na dveích, v které hodiny dávám audienci ?" osopil se na ni a dodal mírnjším hlasem ,,Co chce?"
,,ekl mi, abych ohlásila inspektora Hrdliku." ,,A-á, hoí!" zabruel pan Jestáb s kousavou ironií, zdvihaje se voln z lenošky. Uvidíme, pikutálejí-li se peníze tak rychle zpt, jak odcházejí. Uvete jej do prvního pokoje." Na to zamkl kupu lístk, s kterými se byl bavil, do pihrádky starosvtské skín a vztáhl ruku po svátením kabát na všáku. Ale sklonil ji zase, skivil pohrdliv ústa a stáhl jen pevnji šru žu,,
panu.
Když vstoupil do pedního pokoje, stál tam již ohlášený host. Byl to starý pán, s nímž naložil as dosti milostiv. Vypadal spíše jako mladý herec v úloze starého gentlemana. Stihlá, útlá jeho postava neztratila nieho ze své pímosti, a také utvoená hlava vypínala se posud v byrokratické ztrnulosti z tuhého, cípatého límce košile. Sníh, jímž zima žití posypala jemný, vkusn zkadeený jeho vlas, vypadal spíše jako lehký pudr na píesce mladého šviháka z pedešlého století. se podlouhlý obliej složil v etné drobné záhyby, zachoval pece jemnou bílou ple a povšechný obrys bývalé ušlech-
pkn
A
16
krásy. jeho ruky kratka.
Odv
dotkl se as pkné, útlé tou mohla býti spokojena každá aristo-
Nejmén pak
tile
:
s
pana Hrdliky,
a
z
módy
vyšlý,
svdil
o vkusné neskoupé volb a písném dohledu; ale tento okázal se marným morovému dechu obnobledla šenosti, pod nímž dosud nepatrn obruba erného kabátu, chadly bujné varhánky batistové na prsou a žloutly okraje snhobílých, drobn
vi
—a
—
skládaných manšet, jako lupeny bílé rže po prvním mrazu.
Takový lovk stál rozpait ped panem Jestábem. Tento uvítal ho svou sprostnou, nemotornou manýrou, která tvoila mocnou protivu k jemn vybroušeným zpsobm píchozího, a pravil se zbžRate ným pohledem na svj župan a pantofle odpustiti, že se ped vámi objevuju v tomto kostýmu. Nenadal jsem se, že :
,,
—
prosím.**
,,Ó,
Jemná tvá pana Hrdliky lehkým rumncem. Oi jeho spoívaly v úzkostlivém napnutí na oblieji pana Jestába. Usedli naproti sob.
rdla
se
V oi
tyto, zdálo se, že
vepsána byla tragedie jeho nepokteré vyšel ostatní zjev jeho vždy hlubokou rušen. Takové oi budívají ve útrpnost. Jsou to oi tch, jež srazil potmšilý osud náhle s výšin dstojnosti a blahobytu v hlubinu nouze a zapomenutí. Jsou to oi tch, kdož se procházejí nejradji za soumraku odlehlými ulicemi, se sklopenou hlavou, míjejí staré známé a keovit tisknou složené, bílé rukaviky, jakoby jimi pozornost kolem jdoucích od ostatního svého zevnjšku odvábiti chtli. V oích takových obráží se žal pro lepší osudu,
z
mn
tém
17
odíkání, nedvra v sebe, stálá báze urážkou a posmchem. V plachých tch oích zrcadlí se zlé svdomí, vdomí to blednoucí obruby kabátu, žloutnoucích manšet a jiných podobných zloin, kryjících se v rozliných záhybech odminulost,
ped
—
vu, o nichž
nemá
ostatní
mly oi
Však nyní
svt teba ani
pana Hrdliky
tušení. ix)uze výraz
úzkostlivého, z póla beznadjného napnutí. „Jest mi velice líto," pravil pan Jestáb po chvíli mlení a pásl pi tom zraky na úplné zdrcenosti svého protjška, „jest mi velice líto," opakoval s vybroušenou ukrutností „že jsem vám již vera posloužiti
nemohl."
—
—
Pan Hrdlika oddychl
si z
—
hlu-
boká a zrak jeho zajiskil se radostn. „Kasa moje byla úplné prázdná. asy jsou zlé. Avšak podailo se mi pece sehnati tolik, abych žádosti vaší vyhovti mohl." Pan Hrdlika pohlédl na s nelíenou vdností. i3ával mu celým svým vzezením na jevo, že ho pokládá za lovka opravdu šlechetného a že jej prosí za odpuštní, vstoupil-li do pijímací jeho komnaty s jakýmsi mravním pedsudkem. A pan Jestáb poskytoval v tu chvíli skuten obraz, jehož prostá poetinost musila okouzliti každou mysl nezkaženou: sedl tu velebné v ošumlé lenošce, probíraje se mkkým, hndým vlasem svého synáka, kterýž se byl za ním z ložnice pikradl a hlavu na prsa jeho položil s druhé pak strany hrálo si blošedé koátko s cípem jeho županu, na ncmž vyšita byla vkusná ervená arabeska. Bezdky povzbudil tento obraz sdílnost pana ;
Hrdliky. „Nebyl bych pravil, Sv.
a živjší
ech: Sebrané
se
nikdy odhodlal k tomu kroku,"
rumnec
spisy
XIV.
ozdobil jeho
líc,
„kdyby 2
18
mne k nmu nebyla se v Caihrad —
donutila prosba synova. Zdržuje
,,Tak daleko?" prohodil pan Jestáb
chem
s
píde-
ironie.
,,Ano, v Caihrad. Jest tam úedníkem pi rakouském Lloydu. Náhodou dostal se do penžité tisne
—
„Pochopuju, jsem také otcem," ekl pan Jestáb a pivinul jako na dotvrzení synáka svého k prsm. Pan Hrdlika vyal z kapsy erstv vyplnný jDlanket smnení, chestící ješt pískem, a podal ho mlky panu Jestábovi. Tento prohlédl zbžn líc a rub lístku, kývl spokojen hlavou a pistoupil k tžké skíni v kout. Za chvilku na to ležela dlouhá ada papírových penz na stole ped panem inspektorem. Zraky tohoto pelétly ji s jakousi úctou a v ruce jeho objevila se malá, ohmataná tobolka, která se pi vší své hladovti nezdála zpsobilou pojmouti tolik papíru ve splasklém svém biše. Stálo to pana Hrdliku dosti asu, než vecpal neprakticky složené bankovky do rozliných jejích
pihrádek. Této chvilky použil pan Jestáb, aby se kriticky dotkl vtrné theorie o synu v Caihrad. Úsudek jeho o ní byl, že nepoteboval pan Hrdlika vyšperkovati svou obligátní historku práv vrcholky pinií a štíhlými vížkami minaret. „V Caihrad úaduje rakouský Lloyd nepo-
chybn
turecky?" otázal
se.
vlasky," odpovdl pan Hrdlika roztržit, zavíraje tobolku. ,,0, Caihrad jest krásné msto! Hra svtel pi slunce západu jest tam vru ,,0, nikoli!
bájen
skvostná!"
19
Po tomto obhájení své thcorie porouel se pan Hrdlika, tiskna ruku keovité k srdci, na nmž odpoívala vycpaná tobolka, a ujišuje, že za msíc tou dobou návštvu svou dozajista opakovati bude. Pan Jestáb pak vrátil se s pohrdlivým úsmvem do své ložnice, aby tam obtoval dále Penátm své tiché domácnosti. Ujímaje se v duchu pana Je.^iiába naproti úzkoprsým mravokárcm, ubíral se Hrdlika dom. Než vás seznámím s nynjšími jeho pomry, stjž zde struný obsah pedcházející kapitoly jeho života. Jistý bohatý šlechtic starožitného rodu míval této jednou do roka zvláštní romantický záchvat. dob myl si peliv ruku, jíž byl spolikoval svého podkoního, vzdával se každoveerní partie šach se
V
svým tajemníkem, klekával okázale ped krucifixem ze slonové kosti v domácí modlitebn a rozmlouval nadmíru vážn s jistým pistárlým chudým šlechticem, kterému poskytoval již na desátý rok pohostinství pro zvláštní jeho kominost. V ty doby stával se samotáem. Opouštl divadlo, klub, maitressu a kál se ze všech ústupk, které byl pinášel nivelují-
címu proudu asovému. Vnovával
se
výhradn
roz-
—
jímání o vznešenosti a starožitnosti svého rodu. A jednou zarachotil na dvoe nejstarší povoz remizy, a šlechtic náš usedal se svým komickým soudruhem do ubledlého erveného sametu s vyšeptalým zlatým tepením. Jeli, pohíženi v slavné mlení, jeli s podloženými koni, až se konen zastavil povoz na travnatém nádvoí starožitného zámku, uprosted lesnaté horské krajiny. Bylo to pvodní sídlo slavného rodu. Zde ernala se ješt zubatá okrouhlá vž, s níž ped vky hrdinný praotec silnici v dálce mezi horami se vinoucí ohrožoval, zde leskly se dosud stepiny
20
barvitého skla v gotickém okn polozboené kaple, níž pobožnost svou konával. A kolem toho zvtralého jádra nakupily pozdjší doby v malebném nelad sms vží, stavení a pístavk, rznících se slohem a pedstavujících v celé stupnici odstín penejnovjchod z šera dávnovkosti až v blo ších. Celek byl jako stvoen za pozadí romantické
v
as
básn.
pedk trávil šlechtic náš v oišujícím a povznášejícím dechu minulosti, který vanul z každého kouta tch poloviních zícenin. S pýchou provádl svého spoleníka adami starobylých komnat, okazoval .mu s chloubou podzemní lidomornu s vrstvou kostí na dn a s vydrápanými nápisy v plesnivých stnách, liboval si v temném ohlasu, jejž budily hmotné jeho kroky v dlouhých chodbách, a drápal se po toitých schodech až na cimbuí nejvyšší vže, aby se pokochal úchvatn krásnou vyhlídkou. Pak bloudil zase zpustlým parkem, z nhož byl copatý jeho dd pírodu latmi a nžkami vyhnal a do nhož nyní opt píroda slavila vítzný svj vjezd, hovoe o sladkých tajnostech jistého ínského altánu, a komický jeho soudruh kráel uctiv za ním, strkaje ob as uzardlou meruku, již Lyla marn zastírala žárlivá zele, s elegickým povzdechem do šos starosvtského kabátu. Ale po njakém ase zaínal jistý, s esthetického stanoviska ovšem úpln vhodný pohyb ruky k ústm rušiti výklady našeho šlechtice nad malovaným rodokmenem, v rytíské síni, uprosted vážných podobizen pedk, a pistárlý soudruh poznával k roV
tomto hnízd svých
každoron nkolik nedl
stoucí
lítosti
své,
že
jeho nalézá jeho stránky, až mu
hostitel
dnem opt kus komické
každým
konen
21
píznivec zaklepal
„Nu,
což,
pane
s
hlasitým smíchem na rameno:
rytíi, zítra
pojedeme?"
tichým odíkáním a jeli. Ped odjezdem odbývíina delší porada s panem Hrdlikou
Rytí pisvdil
s
a schválen velmi dkladný plán k všestranné oprav starého zámku, aby zachována byla k oslav rodu
a k okrase
vlasti
tato vzácná
památka vznešených
pedk. Jistou dobu po odjezdu vrchnosti krátil si pan Hrdlika dlouhé veery sestavováním všelikých rozpot na základ schváleného plánu a zaslal pak elaborát svj do ústední kanceláe, kdež se uložil do zvláštní pihrádky s nápisem Opravy zámku Supovského", ku kteréž se vylézalo po krkolomném ,,
devném
stupátku, na štstí jen jednou do roka. jediným Tento rozpoet byl hlavním, ba bemenem inspcktorského úadu pana Hrdliky. Ostatní as roku pihlížel svdomit, jak kámen po kameni opadává se sveného jemu zámku, jak se haluze strom zvolna, ale vítzn derou gotickými okny do zboené kaple a zelená mlha žabince pozvolna se ukládá na hladin umlého rybníka, jenž dímal tžký, mutný sen uprosted zdivoilého parku. Více nemohl pan Hrdlika pi nejlepší vli pro oslavu rodu a okrasu vlasti" initi. Hledl tedy
tém
,,
pimenou
dstojností nositi svj titul. dailo zcela dobe. Pedstavoval jaksi skuteného držitele zámku, vázaného toliko volným manským poutem k titulárnímu vlastníku, který picházel obas pijímat povinný hold. Po celou ostatní dobu podroben byl starý zámek neobmezené jeho moci. Rodina jeho užívala po ten as všech místností a pvab starožitného sídla po své libosti. Na
alespo
s
A
mu
to se
22
dlouhém stole v rytíské síni sušily se kížaly; sklezavaeného ovoce prohlížely mížovím gotických oken; hosté pane Hrdlikovi vystupovali po toitých schodech do arkýových komnatek a uléhali v divn vyezávané postele pod nebesa z oteného damašku paní Hrdliková ítala sentimentální romány na vtrném, vysokém pavlánu, dcery její vozily se ve zpuchelém lunu zelenou mlhou rybníka k ínskému
nice
;
altánu, a blouznivý syn sedal v nkterém kout staré kaple, jako pavouk zapeden v duhové niti své obraznosti. Srostli již celou bytostí svou s tím kamenným hnízdem, a starý Hrdlika doufal pevn, že uloží svých pod cypiše své kosti vedle kostí v odlehlém míst parku, v uctivé vzdálenosti od pánové zámku. snili sen mausolea, v jednom roce pijel Ale osud rozhodl jin^k. starý hrab nad obyej pozd, když chaos listí ve spustlém parku již barviti se zaalo chorobným ruovšeném voze pijel v podzimku
pedchdc
vný
nmž
V
mncem
—
ern
ern
odných pán á slzících dam, pivádjících k plné platnosti svdnou protivu smus
prvodem
tení erni k snhobílým lícím a krajkm. V prvodu tom nescházel ani komický rytí. Uložili starého pána k pedkm, prohlédli si hladomornu, povyhlídku z vže a rozjeli se zase. Jen komický starý šlechtic pozdržel se ješt den a chodil v myšlenkách dímajícími chodbami, bloudil parkem, v nmž nepýila se již žádná meruka pod žloutnoucím lupením, a sedl posléze drahný as na prahu rozbitého ínského pavilonu, jehož dravá stecha postlána byla žlutým a erveným listím, sprchlým s dumavých vrcholk strom. Tak tu sedl, vhodná stafáže v obrazu všeobecné sešlosti, a klonil do dlaní navlhlou tvá. chválili
23
Vdl, že tu sedí naposled. Nástupce hrabte, vzdálený píbuzný, nedovedl orcniti kominost chudého rytíe. Ale také Hrdlika stal se obtí pevratu toho. Nový pán myslil, že se zámek Supovský i pod dozorem pouhého vrátného, se stejnou dsledností rozpadávati bude, a dal pana inspektora s dosti skrovným výslužným na odpoinek. Toto rozhodnutí zasáhlo celou rodinu jako hromová rána. Nemohli ani pochopiti, že by se navždy rozlouiti mli s tmi šedými stnami a divokým sadem, s tím vším, co za své již považovati uvykli, že již nikdy více neuvidí západ slunce s hrdého t()h(3 pavlánu a neuslyší, sedíce pod omšeným kamenným Satyrem, za veera klokot slavík v rozcuchaných kro vinách toho parku, že se jim všechno to stane
svt
—
vŠak cizím a že jsou náhle ve bez domova což naplat Ohlédli se naposled po zubaté erné vži, v paprscích zapadajícího slunce zahrály naposled za nimi zbytky barvitého skla v oknech zboené kaple, a slzy, jež pi tom naplnily jejich oi, byly zcela neúrodnou vláhou. Pesthovali se do hlavního msta a najali si tu v jedné z nejživjších tvrtí byt o tech pokojích, !
slušném salonu a pedpokoji, s vyhlídkou na ulici. Ale po roce uznalo se v rodinné porad, že má tento byt pemnohé vady. Obyvatelé tí hoejších poschodí nepestávají vystupovati a sestupovati kolem dveí, že to vypadá na schodišti jako v obecném prchodním dom; každý druhý chodec zastavuje se tu, aby zaslechl úryvek z živého dialogu paní firdlikové a její kuchaky anebo zahlédl bílou silliouettu sleny Ireny v ranních nedbalkách, s ržovým pantoflíkem na boso; strop celého bytu jest
24
jakoby resonanní pdou, jež zvstuje všechny odstíny v nálad hoejších nájemník rzným tempem dunících
krok; vezmte k tomu
vný
rachot po-
zvdavost protjšího domu a konen premovaného portýra v prjezde, který nehýbá ani rysem hloup nadutého oblieje, když šustí paní Hrdliková kolem, — a máte dvody, které pimly rodinu Hrdlikovu k vyhledání si jiného, útulnjšího
voz na
uhci,
hnízda.
Pesthovali se v tišší, malebnjší ást msta, do tetího poschodí podivné típatrové budovy. Zde obývali nžný salónek a dva tsné pokoje, vlastn jen ty, nebo do salónku nedovolovala paní Hrdliková nikomu vstoupiti bez utírky nebo smetáku v ruce. Žádný hluk, žádný pohled zvdavý nerušil tu posvátný klid jejich domácnosti. Vyhlídka okazovala po jedné stran romantickou prejzovou krajinu s táhlými, rozmanit se kižujícími hbety žlábkovaných stech, s lesem štíhlých komín, plnou roklí a slují, jimiž se ítily za deštivého poasí bystiny v nedohlednou propast, po druhé pak stran kamennou ernou sms g)tických oblouk a pilí, mezi nimiž
zkamenly uprosted
vilného hemžení podoby vše-
likých nestvr ních stech
umakaného dómu.
— bok to prastarého, v tlaenici okol-
tém
n
již
V jednom z obou pokojík nalézáme rodinu ])áHrdlikovu ped návratem hlavy eledi. Jak obyejn mluví se o drahém nepítomném. Slena Irena opustila rybáský lun, v nmž n-
jaký Bulvverv hrdina lásku své bohyni vyznával, a pravila zívajíc: ,,S tatínkem je kíži Jist sedí nse starají sami. Budu kde v kavárn a myslí si, !" slaviti zítra pkný svátek
a
25
,,Ty myslíš jen na sebe," pokárala ji matka. je, že pijdou návštvy. Bylo by hrozné, kdybychom nesehnali ani bídný dort ,, Ponvadž jsi tím sama vinna, matinko. leží stíbro v prádelníku jako zakletý poklad?!" ,,Což ti stále opakovat, že se ho nedotknu, kdybych ix)slední šat s tla prodati mla! Tak tžce se neproheším nikdy na památce svého otce, abych erb našeho rodu " paní Hrdliková byla rozená z Podvalských ,, vtiskla do rukou vetešníka. Ostatn, kdo by to odnesl? Snad bychom se snížili ped ?" nebo ty služkou, bych jíti ,,Šla by Jula." slova. Víš tloinr, že nemiluju tu kai)i,, Marná lolu. Celé naše neštstí záleží v tom, že nemáme praktického muže v dom. Kdyby se otec opravdox o to zasadil, musil by dostati místo. Ale tak to z,,
Nejhorší
K emu
mám
—
—
i mla
—
\.'\
stává pi krásných plánech. Jednou blouzní o pednostenství stanice v Uhrách, podruhé o sinekue Tyrolsku a pi tom sedí \ na holikách a bojí se jít mezi lidi. A synovce daí se po otci. Vladimír potlouká se bez úelu po svt, a Jaro prospává za
vn
kamny drahocenný as."
A
,,S tím by se mlo zatoit jinak. se uí emeslu, když mu latina nevoní!" pravila Iréna a vrátila se do rybáského lunu, který ji brzy opt ukolébal ve sny o lásce a štstí. Nepítel latiny nepohnul sebou pi zdrcujícím úsudku matky a sestry. Úsudek tento byl ásten pravý. Pípravy pana Jaroslava k tžkému boji života byly velmi nedostatené. nespal celý den, jak matka podotkla, nalézal se pece v jistém stavu, který byl blízkým píbuzným dímoty; sedal nkde za vtrem a podpíral dlanmi jemný bílý obliej,
A
26
dojm, ozáený
jen mdle jakýmmíval nejradji sklopena, a když vyhlédlo velké tmavé oko, nezíralo do svta, ale do jakési tajemné kouzelné píze, kterou tkala chlapecká jeho obraznost kolem nho a v níž se jen míhav obrážely rysy skutenosti. Nyní stál u okna a pohlížel do lesa erných gotických pilí na boku starého dómu. Ale co tam vidl! Všechny ty kamenné bizarní postavy nabývaly života, šplhaly vzhru po kamenných výstelcích a plížily se pes vtrné oblouky; drak v rohu rozepjal posnžená kídla a vznášel se voln do výše, ernoknžník obracel listy kamenné knihy, ábel opel ruce o ímsu a namáhal se vypnouti šíji pod nohou andlovou, híšnice, rvoucí sob vlasy klikatými prsty, mnila se v líbeznou diváku, jež vztahovala k snílkovi v okn s úsmvem ramena. Mimo jmenované nalézaly se v pokoji ješt dv osoby. Byly od ostatních oddleny vysokou plentou, polepenou smsicí pestrých obrázk. V posteli za plentou ležela staiká paní. Byla to matka paní Hrdlikové. Pod hlavou mla vysoko nakupené podušky, tak že byla hoejší ást jejího tla napolo
bez odlesku vnjších si
vnitním svtlem.
Víka
vzpímena. Podivn lišil se od snhobílých polštá jemnými varhánky dokola zvadlý sežloutlý obliej, rozbrázdný jako nitkami množstvím jemných vrásek; ale pes to nezanikly ve svraštlé tvái stopy bývalé krásy, a jakýsi slavný, dstojný výraz inil ji podobnou oblieji mroucí královny, kteroužto pedstavu podporoval staromódní diadem ze sklenných perel, který se tpytil nad elem jejím v rozcuchaném, snhobílém vlase. U lilav postele pak sedla na stolice útlá dívka, asi šestnácti let, n pišívnla bílou ržiku na bílý bálový stevíek. s
27
z rybáského lunu na do skutenosti poznámkou Uvidíte, že pijde tatínek až po plnoci, aby ncmu" když se tu ozval v pedsíni povdomý krok sil pana Hrdliky. Za chvilku na to objevil se záící ve dveích, ale musil se bohužel ihned vrátit do pedsín, aby si oistil boty a vytepal sníh ze záhyb svého odvu, což obé v radostném rozilení uiniti
Práv
kvtnatý ,,
vystoupila Irena
beh a vrátila
se
:
—
opominul.
nm
oi manželky a Když se vrátil, utkvly na dcery v upjatém oekávání. Jemn uzardlý jeho ol)liej a tpytící se oko vstily vše dobré. Ale oekávání rodiny bylo ješt daleko pedstiženo tlouštkou jeho tobolky a etností neprakticky složených bankovek, které pan Hrdlika dlouhou adou vítzoslavn na stl ukládal. Neteba podotknouti, že obnovil tento pohled zviklanou otcovskou autoritu a že mu pojistil pro dnešní veer v rodinném kruhu velmi estné postavení. Nedlouho po jeho píchodu sedli všichni, vyjma churavou staenku, za okrouhlým stolem u slušné vea nalézali se v klidném veselém proudu svých obyejných rozprávek. Rokováno o dortu, který se státi chloubou zítejšího dne. Uznáno, že jsou pro Irenu nezbytnými potebami erný hedvábný vjí se zlatým vyšíváním a dámské hodinky. Hlav rodiny prominuto, že jevila dnes povážlivou píchylnost k Polsku, z nezbádaných prozatím píin. Když se pak po veei vonný punš kouil ve vysokých sklenicích, došla ada na oblíbený, stále zajímavý pedmt hovor jejich, na ztracený ráj Supovský. I Jaro a tichá Jula úastnili se této rozstaprávky. Jen otec odchyloval se dnes od rého zámku Supoyského a jeho okolí k njaké vlhké
ee
ml
pvab
28
a lesnaté krajin, plné dímoty, s panským dvorcem na pahorku, v nmž bliká v teplouké jizb ervená lampika ped obrazem Panny Marie Censtochovské nad párem skížených karabel. A naposled vytasil se pan Hrdlika s uritou nadjí, že nastane bohdá utšený obrat v jejich osudu a že jsou Poláci lid velmi ušlechtilý a krajiny polské krásné, navzdor lesm a vlkm. Dále však neodhrnul závoj, kterým zastíral své tajemství. Tak pipravil dnes pan Hrdlika své rodin po traplivém dni velmi píjemný veer. Konen odebrali se všichni na lože. Pan Hrdlika etl ješt v posteli Zapovu cestu po Halii a pronášel se asem k choti, která ho dnes trpliv poslouchala, že jsou ,,zrazy" výborným jídlem, jak krásn jede v lehounkých saních posnženým lesem, když bledý msíc trhanými obláky prohlíží a Mazur vzadu karabáem práská i podobn. Jaro pak vytáhl si lehkou pruhovanou pokrývku nad hlavu a hled do pros vita vé její látky, pedstavoval si, že leží pod vlnivým povrchem jezera a ty zelené prouhy že jsou dlouhé vlající závoje dovádivých se to
rusalek.
V
druhém pokoji pak zstaly ob dívky s chuNebudu rušiti posvátné tajemství
ravou staenou.
díví ložnice líením pvab, kteréž se znenáhla doz vazby špendlík a spon. Podotknu jen, že naposled sliná Irena, v ko-
bývaly
a
stýmu, jehož vypsání se zdržím, byl pímo arovaný, dlouho v zrcadle jeden z nejkrásnjších dívích obliej prohlížela a pak, otoivši se náhle na vysokém špalíku ržového pantofle, do hlasitého smíchu se dala.
29
Když k lého smíchu
kantrka. toria
ní Jula :
Víš,
patíval?
tázav pohlédla, pravila
Vzpomnla jsem
za stá-
na Supovskho jak zamilovan na nás s kru do ora-
,,
A
si
pamatuješ-li se, jak zanechal jed
nou v ínském altánu veršované vyznání lásky?" Jula neodpovdla. Když se za chvíli na to pesvdila, že sestra její spí, vytáhla ze záadí psaní, jež rychle rozpeetila. Dle známek n;i obálce pidiázelo z Caihradu. Psaní, které Julie ped usnutím petla, znélo takto
Drahá
Julo
Listonoš, který ti podá ozáblou rukou z posnženého vaku mé psaní, neuvil hy asi, že bylo napsáno pi oteveném okn a že je osušil teplý jarní vánek. Ba, mám zde již hotové jaro. V tu chvíli ovšem jaro ,,v pustých skal"; nebo ta úzká, schovaná uHce Pery, do níž pohlížím s výsosti tvrtého patra, podobá se hlubokému tsnému prsmyku skalnímu. S obou stran vznáší se ada vysokých dom, jejichž etné pavlány se vystírají tak blízko
ln
naproti sob, že by tu Julie Romeovi pes ulici rži podati mohla. Vzezení této ulice pipomíná mi ponkud ghetto stedovkého kesanského msta, v dolinula svou posvátb, kdy princezna Sabath v nou, tajemnou poesii. Úzkostliv tulí se zasmušilé domy k sob, a báze, nedvra obráží se v celé tvánosti jejich: v mohutných zdech, pevn zame-
n
ných dveích a peliv zastených oknech. Obyvatelé jejich berou se po chodnících kvapným, nejistým krokem, jakoby ím díve, tím lépe uniknouti chtli z moe nepátelské cizoty ve své bezpené kamenné archy. Ale tam ocitují se jako kouzlem v drahém
30
dalekém domov.
Tam promují si pomocí aloun,
parket a lustr nkolik krychlových sáh v útulný salónek rodného msta, v nmž zapomínají pi tikotu švýcarských hodin, zvucích piana a híaholu mateské ei, že je dlí jen skrovný prostor od místa, v konají kepící dervišové svou šílenou bohoslužbu. asem pedstavuju si hroznou možnost, že by jednou ten mohamedánský pepadl své kesanské ghetto; že by se to dímající moe fanatismu kolem pozdvihlo a vstíklo náhle se všech stran do tch hlubokých pošmourných ulic svou špinavou pnu smdé vyzáblé posta\o^ v strakatých cárech, s blýskavicí damascenek nad lysými lebkami, s keí nenávisti v klikatých tazích; že by se s jekotem za nimi pivalily vlny turban, že by ty pevné dvée padaly pod ranami seker a rezavé to mežoví se táslo pod rukama zuivc; že by vnikla loupež a vražda do labyrintu pokojík, schod a sklep v tch
nmž
ím
:
hromadných, bázliv k sob pitlaených domech, a výjevy hrzy že by naplnily ty etné arkýe a balkony, ty závratné štíty a podivnou krabatinu stech. Ba, nad ty vysoké pošmourné, hust sražené domy Pery nebylo by vhodnjších kulis k truchlo-
——
he
noci bartolorhjské
Bohudík jest to všechno pouhým snem! Z mohamedánských tvrtí zaznívá sem jen temný šum, jakoby pidušený, neškodný repot, zídka objevuje se turban mezi tichými domy, a etí nosii dlí se hubenými, bezbarvými psy o nerovné dláždní. tuším, že nejsi spokojena s mým zaátkem. Peješ si zajisté, abych nechal stranou kesanskou Peru a povídal ti mnoho, hodn mnoho o pohanském Cais
Však
hradu.
31
Pi nejlepší vli nemohu dnes pání tvému vyhovti. Snad podruhé. Nejsem s to roztíditi a spoádati tu pestrou mlhovinu obraz, kterou se obráží všechno dokola v mé duši jako v kouli zrcadelné. Myslím, že jsem tím podobenstvím nejvrnji znázornil svou nynjší- duševní innost, Ize-li tak nazvati pouhé klidné pijímání zevnjších dojm, stídajících se hrav na povrchu duše a mizících beze stopy. Zdá že jest to
se mi, že
mnohem
jsem na svt pouhým divákem a rozumnjší, než abych se pachtil
njakou nevdnou úlohou. Dívám se, dýmá hrubá, dravá plachta s njakou s
jak se na-
mí nohou
v rohu pod zkiveným ráhnem stín pepodivné turecké lodi
a jak se tmavozelený
pesnou a istou vod; dívám se,
sil-
houettou míhá v jasn zelené jak malebnou protivu tvoí v dálce roztažená bílá kídla racku k lazurové hladin moské; dívám se, jak starý devný most za Galatou se hemží turbany všech barev a jak na protjším behu ze spousty zeleni a plochých stech strmí nádherný les nesísl-
ných bílých minaret; dívám se, jak z veera to pohádkové msto prochází celou stupnicí rozkošných, divukrásných barev, jak ten les minaret chvíli plane, pak v purpur se odívá, pak jemn ržovou barvu ve fialovou mní a zamihnuv se ješt v desaterém barvitém odstínu v tajemné hndé páe
ohnm mizí.
Po tomto pedstavení pináší mi ješt sluha ecké kavárny ,,Kafeneion tu paradisu" jest lákavé její jméno — poslední koflík a erstv nacpaný ibuk na terasu, a chvíli na to klopýtám po krkolomných schodech z Galaty vzhru do hostinné Pery. Mimochodem, Lloyd jsem povsil na hebík. Neíkej o tom našim nieho. Cím se živím? tážeš se.
—
32
Málem bych odpovdl kávou. Avšak položme tu niemnou hmotnou stránku. :
stra-
nou
Poslyš, co se
mi onehdy
stalo.
Pepadlo mne
nco
jako nemoc. Chytilo mne to za prsa, po prav stran, a mrštilo to mnou na postel. Ležel jsem tu mezi ohnm a ledem, jako v Záhoov loži. A v tu dobu, musím se piznati, pohroužil jsem se v rozjímání o bíd a nicot vezdejších vcí. Smutnou, velmi smutnou píhodou jevila se mi smrt ve tvrtém pate starého domu v Pere, nevím kolik zempisných mil od srdce mateského a ode všeho, co lovku milo a draho.
Tsný pokojík bral na sebe podobu rakve. Tuto pedstavu nezapudila ani krásná Haidie, jež vstoupila po špikách do svtnice. Jest to dcera mého domácího pána, mladiká ekyn a po svém zpsobu roztomilá. Snad ti ji nkdy vyobrazím. Pravé její jméno neznám; íkám jí po byronsku Haidie. Toto nevinné stvoení pikradlo se tedy po špikách k mé svj filigránský obliej posteli a sklonilo ke v nadbytku lesklých, erných kadeí. Ale jindy tak svží, zdál se mi v tu chvíli bledým, nesmírn bledým a celý její zjev tak matn vzdušným, jakoby byla poslem z onoho, bohužel píliš vtrného svta. Zavel jsem s bolestným povzdechem oi. Když jsem je otevel, byl pokoj prázdný. Drahnou, drahnou dobu zstal jsem na to samoten s píšernou dru-
mn
žinou svých myšlenek.
Posléze otevely se opt dvée. Vešel muž vysoké statné postavy s obliejem, z nhož jsem vyetl na první pohled pevnou a ráznou povahu. erné jiskrné oko a jemný, tmavý plnovous, jehož obrys se ztrácel na erném odvu, hodily se dobe k roz-
33
hodné teto líci. Uhodl jsem snadno, že je muž tento lékaem. Za ním vklouzla llaidic do pokoje.
Léka
pistoupil pímo k mé posteli a zeptal se francouzsky: ,Jaký jste krajan, pane?" V Caihradc není taková otázka ped zaetím rozmluvy zbytenou. „Cech." Tvá lékaova jevila milé pekvapení. ,,Cech ?" zvolal esky. „Aj, to jsme z jednoho kraje. Slastná to náhoda. Vy se ovšem ohrazujete v duchu proti takovému štstí; avšak doufám, v.c i^oložíme brzy to ohrazení ad acta." A doktor Volný osvdil se vru zázraným lékaem. Když se chopil mé ruky a odhrnul mi lehce \ lasy s horkého ela, zdálo se mi, že prchá pi jeho dotknutí, jako pod rukou mor nélio rxorcisty, démon choroby z mého tla. Za nkolik dní byl j>ein /.oi
mne
vídal zacházeti s
rznobarevnými
epeky
lékárni-
ckých lahvic, opatrn a nžn, jako s kvtnými korunkami. Doktor Volný navštvoval mne nkolikrát za den. Sedal u mé postele a vypravoval mi ledacos ze svého života. Ztrativ záhy chudé rodie, byl již z útlého mládí poukázán na své vlastní síly. Petrpv celý oistec chudého studenta, vystoupil konen s svinutým doktorským diplomem za adry v toužebn oekávaný ráj samostatného, dstojného bytí. Ale brzy seznal, že tím vstoupil pouze v nový oddíl tuhého zápasu o život. Nemaje kapitálu ni
pkn
Sv. Cech: Sebrané spisy XIV.
3
34
vydatných známostí, trpl mladý hojitel lovenstva sám povážlivou nemocí nedostatkem pacient. V této tísni pijal bez rozpak místo lodního lékae, které se mu odkudsi nabídlo. V tom vykonal daleké cesty po svt. Ztrhaná bouí lana šlehala nejednou jeho skrá, vichry se všech konc vtrnice
—
úad
uchaly jeho
vlasy, stíkající
pna moská
vroubila
erný jeho vous, slunce vrátníkové pražilo jeho obliej a všechno to dohromady otužilo a zocelilo znenáhla celou jeho bytost. Rys po ryse vystupovala pede mnou za toho vypravování jeho bodrá, pevn ohraniená povaha. Když jsem se zotavil, došla ovšem ada vypravování na mne. Jak úpln rozdílný obraz rozvinul jsem ped ním! Dtství ztrávené mezi pamlsky a loutkami v mkkém náruí mazlící se matky: jinošství kvetoucí na hlucho všemi barvami fantasie; vyplutí do života bez vesla, bez kompasu, bez cíle; na konec dobrodružná cesta do ciziny bez úelu. A jak uzouké bylo rejdišt mých vzpomínek. U nho toulaly se širým božím svtem, moje byly zaklety v Supovský zámek a jeho okolí. Místo svtových mst kupa šedivých vží, místo prérií a prales zdivoilý park, místo koráb zpuchelý lun v zelené plísni hnijícího rybníka. A pece jevil doktor Volný veliké úastenství pi mém vypravování. Pozoroval jsem, že ho dosti zajímá pohled do tiché, rodinné idylly, kterýž jsem mu takto odestcl snad lahodí prosté, jemné barvy toho obrázku jeho zraku, unavenému píkrým svtlem cizokrajných panoram, která se byla po tolik let v rychlém stídání sunula kolem nho. Zejména zdá se, že ho v té naší idylle poutá jedna útlá postava, jež asi mezi tím, co toto teš, :
35
vn
samojediná u noní lampy, obtžujíc své sužované prsty njakým zbyteným pletením nebo pišíváním, hlavu kloní nad témito ádky. Od té chvíle, co jsem okázal doktoru Volnému tvou fotografii, projevuje nápadné úastenství se vším, co se týká tvé osoby. Ba, kdyby nebyl ze všad proti šípm Amo-
rovým tak obrnný, tak veskrze praktický, soudil bych, že jsi se stala jeho milenkou in effigie. Avšak žerty stranou! Jsme nyní již s doktorem hotovými páteli, jako bychom ^e znali ví od kolika již let. Haidie pináší mi víno s ledem (led je tu nezbytným pídavkem každého hmotného požitku) a
bh
dává mi v lámané frantin na srozumnou, kazím tolika psaním oi. Nuže, addio!
—
že
si
Vladimír.
Polská záležitost pana Hrdliky nabývala den ode dne vtší uritosti a zaokrouhlenosti. Znal již jméno polského šlechtice, jemuž náležely ty posnžené hvozdy, kterými se s práskajícím Mazurem a bledou lunou za zády projíždti hodlal; znal již také podivnou historii široké, ervené jizvy, která se táhla šourem pes celý obliej doteného zemana, neiníc však nijaké újmy prostosrdenému výrazu jeho v pravd krásné, staropolské tváe. Za tato jemná pokynutí dkovati ml pan Hrdli-
tém
ka dvma pánm,
s nimiž se scházel v kavárn. nimi šastnou náhodou. Hrávali spolu obyejn partii šach kdysi se jeden z nich nedostavil, pan Hrdlika stal se z ochoty jeho náhradníkem, utrpl rozhodnou porážku a známost byla ho-
Seznámil se
s
:
tova.
36
Z radosti nad svým vítzstvím stal se pán velice sdílným a svil se mezi jiným Hrdlikovi, že bývá následkem svých široko daleko rozvtvených známostí s to, zaopatovati výnosné soukromé úady, a že si na základ tom zaídil zvláštní zprostedkovací ústav.
Pan Hrdlika spatoval v tom pokynutí osudu a odhodlal se k rozpaitému vyznání, že by z neochablé touhy po innosti sám pijal výnosný takový úad, toho z ohled hmotných pi své pensi nepotuto zvýšil si totiž samovoln o polovici tebuje. Pán vyslovil na to svou ochotu, že uiní, se bude, a že neopomine panu Hrdlikovi sdliti, jakmile se pimené njaké místo naskytne. A již druhý den odvedl ho v kavárn stranou a sdlil mu šeptem, že vera úpln zapomnl na blízkou jednu okolnost, která se úpln hodí ku pání
a
—
—
pana Hrdliky, pedpokládaje ovšem, že nelpí na rodné pd. Onen druhý šachista je totiž tajemníkem bohatého polského šlechtice a mešká zde na dovolené,
aby
pi emž mu
zdejších
A
zárove pidlen
byl
získal pro statky svého
úkol,
pána nkolik schopných
úadník.
ten byl
zaátek polské
záležitosti
pana Hrdli-
ky.
Tím budiž prozatím odbyta tato suchá, vnjší innost mého hrdiny, kterou jsem zde v suchosti její položil jediné za tím úelem, abyste poznali tajný zdroj onch fantasií o milé jizb s vyhlídkou v lesy
a skížených karabelách pod obrazem matky boží Censtochovské.
Vrame
se
k vnitním záležitostem rodinným.
37
Svátek Ircnin vydail se znamenit. Nebudu vás nuditi líením skvlých jeho podrobností; podotknu jen, že nebyl korunou dne pyšný dort, po jehož ob-
rub
se milkovali dragantoví pastýi a pastýky v odvech á la rococo, nýbrž veliký buket erstvých živých kvtin, jenž dýchal z kišálové vázy uprosted
salónu všemi
vnmi
jara.
vn
Však nad ty v zim nezvyklé inil jej vzác njším nimbus tajemství, který se vznášel kolem nho. Za asného jitra byl jej totiž pinesl veejný posluha se struným vzkazem: ,,Pro slenu Irenu". A než se rodina z pekvapení svého vzpamatovala, byl prosaický doruitel poetického daru ten tam. Zbyten podotýkám, že byla podrobena pestrá hádanka dkladné prohlídce, zdaliž se snad za nkterým lístkem kryje rozešení její, že vzati po marné této práci na petes všichni motýlové, kteí kdy kolem záe Ireniny krásy rýsovali tsnjší neb volnjší kruhy, že se utekla na konec obdaená i k pírunímu slovníku kvtomluvy, zdali by snad pomocí jeho porozumti mohla tajemným slovm vonného vzkazu. Poprvé za svého života litovala Irena, že je šepot pouhou licencí básnickou. Tato kytice byla pro ni událostí tak velikou a dležitou, že jí vnovati mohu nkolik odstavc svého
kvt
vypravování stejným právem, jakým obtují kolegové moji celé kapitoly prvnímu setkání svých šastných nebo nešastných milenc. Bylo to nmé vyznání lásky od neznámého. Ale vyznání to bylo skuteností, kterou držela Irena keovit v ruce, a neviditelný dárce odloží zajisté díve nebo pozdji kouzelnou apku, která ho tají toužebn pátravým jejím zrakm. Tato doasná neviditelnost nebyla
38
mu
nikterak na újmu. Novelami odkojená díví obraznost vyplovala prázdné místo za kyticí nejvábnjší postavou svých a shrnovala tam všechny
sn
jmní, k nimž byla kdy vypínala tichá pání svá. Jen láska nejnžnjší mohla vybrati ty rozkošné kvty, jen vkus nejjempednosti tla
i
ducha, rodu
i
njší dovedl je uspoádati v ten lahodný celek, a když si pedstavila snící dívka, že prsty ideálu jejího tkaly nad tmito dítky umlého jara, neodolala a vtiskla do nich sladké, vroucí políbení. Záila blahem a pýchou. Všechno musilo se
mila úinek
s ní obdivovati kráse buketu, dle níž vlastní své krásy na tajemného dárce.
Neušetila svým štstím ani churavou babiku. Div neporazila chvatem malovanou plentu. Ó, protivo jara a zimy! lostné Flóry ped
Ten
pestrý
chomá
z
klínu mi-
obliejem vpadlým a zvadlým, ped tmi zcuchanými, bílými vlasy, na nichž svtélkují sklenné perly jako ledové démanty po závjích snhu! Zdálo se, že ten mrtvý obliej znenáhla oživuje vní kytice, již pichýlila Irena k suchým jeho rtm. Posléze oddychla staena z hluboká a otevela své veliké matné oi. „Hlete, co mi poslal k mému svátku neznámý ctitel!"
A
—
hledí do toho rohu. jarní nabývají výrazu života, tváe se rozjasují a ze rt derou se divná šeptaná slova. Ale nemluví s nynjším svtem. Ten svt, z nhož a k nmuž mluví, leží daleko, daleko za námi jako ztracený ráj, a seraf pokroku lidského stojí s plaosvty u jeho bran. My již ani nenoucím toužíme nazpt do ráje toho. Nám jeví se komi-
staena
hojnosti,
oi
hledí,
její
meem
39
ckými jeho divné píesky
se spoustou kudrlinek jíním, jeho divné odévy z kvtovaných hitek, jimiž pošívámc nyní leda své lenošky a trepky. Bez lítosti rveme se sebe poslední zbytky jeho ka-
a
pudrovým
pedsudk, jeho pobožnstkáství — teba bychom s tím odhodili mnohou táse poetickou a mnohý kus drahého, stovních a jiných i
nevry
parádní
ryzího zlata.
Ale pro staenu naši byl to ráj. Tam bývala mladou a šastnou, tam žila co krásná dcerka bohatého šlechtice v šumu a lesku, jenž dávno již došuml a shasl. Ale milosrdné stáí uvádí ji tam nazpt. Duch její bloudí opt komnatami s nábytkem, jenž dávno již asi u nkterého pekupníka rarit a rozmlouvá s osobami, jejichž podoodpoívají na pdách mezi nejstarším ha-
trouchniví,
bizny
již
raburdím.
A
hledíc na pestrou kytici, i nyní, plném klonících se paruk a Šustících, strakatých vjí, plném škrobených manšet a zdvoilostí, plném šlechtické dstojnosti a pižma. Než Irena uvádla i tyto tajemné zvsti v sou-
o
tak mluvila
njakém
plesu,
s krásou svého buketu. Zabývala se jím celý den a naposled usnula
vislost
vni
U
pi
postele vypínala se kišálová váza s drahými kvty a barvité jejich hlavinky kývaly pi míhavé zái lampy, u níž Jula v protjším rohu šila, tak podivn mezi sebou, jako opby se radily o provedení pomsty, již tak zajisté vystoupily v noci ze svého vuje Freiligrath. kišálového vzení; všeptly snad i do ucha spící
sladké
jeho.
hlav
její
pkn
A
dívky rozešení hádanky, nad krásnou hlavinku lámala.
níž
si
bdíc
darmo
40
vám sdliti, že jako ta kytice zalévání a ošetování den ode dne barztrácela, tak i lesk spokojenosti s obliej
Bohužel musím
pes pelivé
vn
vy a rodiny Hrdlikovy tím patrnji mizel, blíže síc ku konci svému se nachyloval. První boue strhla se nad Julou. Již njakou dobu budilo podezení ostatních len rodiny množství mušelínových ržiek, kterými bývaly stolek její a podlaha kolem posypány jako hodovna bohatého
ím
m-
ímana po ržovém dešti. Podezení to rostlo pi pohledu na rozliné stužky, perliky a tásn, jimiž zdobívala zcela nepovdomé ženské šaty. A naposled objevila se nahá, hrozná pravda. Seznáno, že byla Julie licomrnou lhákou. Z pítelky, na jejichž brzké svatby byla podezelý déš ržový svádla, vylouply se zcela obyejné zákaznice, a úspory ze Supova, jimiž v dobách tísn rodin vypomáhala, promnily se v holou bídnou dlnickou mzdu. Po kajícné zpovdi a rozpaité omluv, že je práce taková lepší než dlouhá chvíle a že mimoádný píspvek do rodinné pokladnice asem zajisté neškodí, spustilo se hromobití na híšnou její hlavu. Matka prohlásila, že jist ani krpj krve Podvalských nedímá v žilách plebejské dcery, která se bez zardní tak hluboko snížila, Irena upozornila na skandál, kdyby nkdo ze známých byl Julii na tchto tajných stezkách pistihl, a pan Hrdlika podotkl s drazem, že on jest k tomu povolán, aby živil rodinu, a že bohdá nikdy k tomu nedojde, aby se dcery jeho pronajímaly za švadleny. Jula slíbila skroušen polepšení. A po této první stíhaly se dále, tím hustji bouky na domácím nebi. Jednou posadila paní Hrdliková Jaroslava na lavici obžalovaných a ped-
ím
41
ítala
mu
dlouhý rejstík jeho provinní, malujíc
zárove kiklavými barvami smutnou budoucnost, která po mládí tak niemné promaeném dozajista následovati bude, a obžalovaný sledoval mezi tím
pozorné
pkn
stín jejích rukáv na živé gestikulaci rukou mati-
vroubkovaný
podlaze, který se
pi
ných scmo tamo tesave míhal a
ped okem
jeho
mnil
v peruti bájeného ptáka, na v duchu tolikráte létal mezi bílými výspami v moi blankytu; podruhé svadila se Irena s matkou pro ddiné stíbro: jindy pak musil poslouchati otec, jak se pod svornými ranami chotia dcery obraz nad karabelami, sáné s Mazurem a všechna polská sláva rozpadá v trosky jako lichá, bezcenná fantasie, která by již konené ustoupiti mela néjakému ráznému a rozumnému skutku.
znenáhla se
nmž
oblák
Pi tom všem tála vihledé kupa neprakticky složených bankovek ve starožitné skíni. ást jich byla ovšem dobe uložena v zlatém vyšívání na erném hedvábném vjíi sleny Ireny a v dámských jejích hodinkách a ješté úrodnéji jiná ást v polské záležitosti pana Hrdliky. Zbytkem jejich zapravena byla konené povinná králi Masopustu. Paní Hrdliková s Irenou ztrávily krásnou jednu noc v strakatém prvodu za triumfálním jeho vozem, obletovány rojem Tellu a Mefist, domin a harlekýn, kteí skládali k noliám jejich své špatné masopustní vtipy. A když se za svítání Irena vrátila v tichou ložnici, opojena pestrou smsicí dojm a dozvuky sladkých valík, a když tu fantastická jedna moucha
da
mužského pohlaví, s azurovými prsvitnými kídly na zádech a s tesavými zlatými tykadly nad kadeavou hlavou, kterou byla tam v plesu marn od-
42
hanla hedvábným vjíem, v duchu
jejím znova plnou soumrností a ladností kovov zeleného tla, odstrila noha její veliký chomá suchého listí a zdrolených, uvadlých kvt, který se u ní zaprášen na podlaze válel. Jaro zdvihl jej ráno a položil na postel babiinu. Nyní se hodily úpln k sob ten suchý, svraštlý obliej na bílé podušce a ta (árolina sežloutlých s papírovými krajkami do kola. Pak nastaly dni, kdy nemívala paní Hrdliková drobných pro kupce a mlékaku, kdy zpozorovala, že Julie nekesansky svíkami plýtvá a na škodu zdraví svého bezpochyby nad romány pozd do noci bdívá, kdy oznamováno dvece, že je dnes teplo jako na jae, a že by bylo híchem v pokoji topit. V jeden takový teplý veer, když ostala Julie v pedním pokoji sama s otcem, podala mu spšn skrovný balíek papírových penz a požádala ho šeptem, aby neíkal nieho matce. Pan Hrdlika pohlédl na ni pekvapen a pijíse
vynoila
s
kvt
maje váhav peníze, odkud je vzala.
zeptal se
s
lehkým zapýením,
Jula odpovdla po krátké pestávce, rovnž jemným uzardním, že jí je poslal Vladimír, ale matka že by tomu neuvila. Pan Hrdlika patrn uvil; schoval peníze bez s
poznámky do kapsy. Den, kdy pan Hrdlika svou návštvu u pana Jestába opakovati ml, blížil se neodvratn. Starý pán kráel- mu vstíc sé zetelným písmem starostí na vysokém ele. V pedveer dne toho vstoupil, ztráviv odpoledne v šíleném pebíhání po pokoji a v ztrnulém, temném dumání v lenošce, do zadní svtnice, kde další
43
Jula
pi
vstoupení jeho
s
nápadnou
rychlostí
pkn
vázaný roník zcela nevinného módního asopisu zavela. Nalézala se v pokoji samotmi; nebo sta-
ena
za plentou byla jen
tlesn pítomna
— ostatní
práv
tou dobou v pozlacené karose k njakému dvornímu pedstavení. Pan Hrdlika sedl si mlky vedle dcery a setrval drahnou dobu v tom mlení. Pak zaal, na pohled k nemocné staen, tiše mluviti o tžkých starostech, z kterých prý ani nevychází. ,, Zítra je prvního," podotkla Jula. „Což naplat!" odtušil truchliv otec. „Mám nutné mimoádné vydání ped sebou a na pensi sáhnouti nemohu. Vždy víš, jaké by z toho byly kiky." její
ást
jela
Jula vstala mlky, otevela kufík a podala otci malou, lasturami ozdobenou krabici. ,,Postaí-li tohle
—
Pan Hrdlika odklopil víko a spatil nkolik tomu, který mu byla Julie onehdy
balík podobných do ruky
vtiskla.
,,Nepotebuješ-li jich
práv
mohla bys mi je na krátký se nám povede brzy lépe." ,,
A
—
když byl obsah krabice
šeptal rozpait, však zapjiti
^"
as
spšn
—
do tobolky
vmakal, vstal s navlhlým okem, vtiskl lehké políbení na elo dceino a zašeptal: „Tys hodná, Julo!"
Osudný den minul šastn. Pan Jestáb vyslechl tváí plnou lidumilné shovívavosti zajíkavé vyznání pana Hrdliky, že mu jistý pán, za kterým s
má znaný
obnos, v slovu nedostál, že
v lu chvíli
po ruce než úroky, ale že by
nemá si
tedy
kapitál.
44
kdyby toho nutn potebí jista
bylo, za dva, ti dni do-
zaopatil.
Avšak pan Jestáb nechtl ho uvésti do nesnází a pijav úroky a novou smnku na msíc, vrátil mu starou s velmi laskavými poptávkami po synu v Caihrad. Minul opt msíc. Tentokráte pijal již pan Jestáb ono vyznání se slabším výrazem shovívavé lásky k lovenstvu a rozklenul nápadn vysoko svá huatá, erná oboí. Ale když pijímal úroky a novou smnku na msíc, zrailo se již v jasné jeho pitv^ái odpuštní. Starou smnku kamsi uložil
—
náležitou diskrétností, osobn bytu. oblékl byla práv nedle Na druhý den si pan Jestáb svátení kabát, vzal svou dkladnou španlku s olovnou hlavicí pod paždí a šel navštívit nkolik svých dlužník. íkal takovým návštvám, že jde prohlížet svrchky. pokrýval sníh Byl vru krásný, svátení den.
ovšem panu Hrdlikovi do
nese
ji
zítra,
s
—
—
A
ješt veejné sady námstí, po nmž kráel, vanula již istým, teplým vzduchem sladká pedtucha jara. Všechno se lesklo tak vesele na slunci, jakoby záilo blahem. Pan Jestáb cítil, jak se v celou jeho bytost vkrádá ten obecný svit isté rozkoše. Duch
chvl se v milém povznesení. Zastavil se v kostele. Slavné zvuky varhan, zbožné nápvy, vonný dým kadidla, tpyt zlata a stíbra vše to osvdilo na na oltáích a sochách dokola
jeho
— nm posvátn kouzelnou svoji moc, kterou osvdilo lidí ped ním. Duševn oištn a povznesen
na milionech další cestu.
nkud
vydal se pak na
Dnes ustupoval obchodní
do pozadí; podobala
její
se spíše volné,
ráz po-
vnímavé
45
procházce vami.
mstem,
spojené
s
pátelskými návšt-
Naposled zabloudil pan Jestáb také do odlehlé, malebné tvrti, v níž si vyvolil bydlo pan Hrdlika. Pan Jestáb byl mu dnes za tuto volbu tém povdéen. Vždy ho seznámila s ástí msta, o které míval dosud jen velmi povrchní vdomí. Byl v dnešní své nálad pístupen dojmm starožitnosti a malebnosti, které se tu na nho hrnuly se všech stran. Ale když se konen dostal do tsné tmavé uliky mezi starým dómem a podivnou típatrovou budovou, v níž hnízdil pan Hrdlika, zarazil se pece ponkud. Volbu takové uliky nemohl nikterak omluviti. Vzezení starého dómu neshledával hrub pívtivým, aniž slušným pro budovu takového povolání. Vrt hlavou pohlížel na erné bizarní nestvry, které tam nahoe vypadaly, jakoby se byly pi jeho píchodu zvdav o pekot vyhrnuly na erné oblouky a pilíe, a nyní vypnuty daleko do ulice s nataženými dlouhými krky zjev jeho stopovaly a puzeny vrozenou zlomyslností rozdrápané oblieje stahovaly k potupn šklebivým posukm. Pan Jestáb, porovnávaje tyto píšery s pívtivými svticemi v zlatých korunách, které byly na ranní jeho pobožnost shlížely, dospl k pesvdení, že umní
bhem asu pevaln
pokroilo.
Rozmar jeho byl ješt více zkalen, když nenapana Hrdliku v prvním poschodí, a spokojenost jeho klesala hloubji s každým stupnm do závratné výše, v níž konen jméno svého klienta na dveích peetl. Ale spokojenost jeho stoupala opt, když jej pan írdlika uvedl do pyšného salónku. Usedl si bez lezl
46
okolk na pružný divan a vrátiv hostiteli svému starou smnku, rozhlížel se mlky po pokoji. Panu Hrdlikovi nebylo pi vší úct k hostu prodlévání jeho
hrub píjemné.
ho proroctvím o povtrnosti posledních samovražd a podobnými zajímavými vcmi, ale pian Jestáb kýval toliko roztržit hlavou a vnoval všechnu pozornost neživým pedmtm dokola. Tiskna pevn sevená ústa na hlavici španlky, hledl na skín a stolky okolní tak upen, jakoby je tím pohledem zárove ohmatával a vnikal do tajných útrob jejich. Pan Hrdlika chtl práv zaboiti na harcovišt politické, když se host jeho náhle zdvihl a pistoupiv k jedné bohat vykládané a vyezávané skíni, jaksi blahosklonn na ele ji poklepal a pravil*. Dkladná práce! Ale nezdá se vám, že jí ta vlhká ze škodí ? Bylo by lépe, kdyby se pestavila na sušší Snažil
píštích
se
baviti
dn, pehlídkou
,,
místo."
Po
této
rad, která znla velmi naléhav, sal
s prelí skín pestrou figurku, ale ohledav ji pozorn se všech stran, vrátil ji na obyejné stanovišt s pohrdlivým: ,,Hm, nic!", což vyslovil tak úsen a krátce, jakoby i slov bylo škoda
pan Jestáb
na tak bezcennou híku. Pak obrátil se k starožitným, ponkud již roztržitým hodinám a prohodil, že by se nemlo litovati penz na jejich opravení, pesvdil se o úplné spolehlivosti velikého zrcadla a schválil docela, že se
pozlacený, ozdobný jeho rámec každý den
klocem
mokrým
otírá.
Zkrátka, pan Jestáb projevoval velmi lichotivé Úastenství s nábytkem Hrdlikova salónu.
47
Naposled utkvly jeho oi dychtiv na dveích, dlících salónek od sousedního pokoje. Pemítal chvíli, pod jakou záminkou by je otevel. Náhodou zabloudil zrak jeho v okno, a záminka taková byla na snad. Pistoupil k a zahledl se na hem-
nmu
žení
kamenných nestvr na boku chrámovém. ,,
Skoda, vru," zaal,
,,že je
ten starožitný
dóm
tsn
novjšími budovami obstaven. Dojem jeho jest tím úpln ztracen. A za podívanou pece stojí, ílle, jak podivný vkus jeví se v tch obludách pod jeho stechou! Tamhle ta pedstavuje patrn njakého pekelného advokáta „Je to ernoknižník," ix)uil ho Jaro, který byl mezitím do pokoje vklouzl a mleti nemohl, když se mluvilo o jeho dvrných známých tam naproti. „Hm, hm, opravdu zajímavé/' pokraoval pan Jestáb. ,,A tamhle to nepochybn ertova nevsta?" tak
—
*'
„Kouzelnice," podotkl lakonicky Jaro. „A ten chlap s mšcem na srdci a s obliejem jako hyena
—
„To je lichvá," doplnil Jaro. Pan Hrdlika trhl sebou, jakoby byl hrom do nho uhodil a zardv se do ohnivá, pohlédl kradmo po panu Jestábovi. Ale tento vtiskl jen ret pevnji na hlavici španlky a pohledv chvíli upjat na kamenného lichváe, vedl svou dále: „Hm, hm, vskutku zajímavé. A další figury nelze odtud ani " pehlédnouti Pi tom pokroil, jako inauO, ke dveím sousedního pokoje a pohlédl na pana Hrdliku tak výmluvn, že tento pohledu jeho porozumti musil a s utajeným povzdechem otevel.
V
druhém pokoji pijala paní Hrdliková hosta, jí manžel pedstavil, nepatrným úkloukem
kterého
48
hlavy a zamhouila
pi tom oi takovým zpsobem,
jakoby plebejský jeho zjev namáhav kdesi u svých nohou hledala na štstí nevznášel se zrak pana Jestába k oblieji jejímu, nýbrž pestával na povrchní obhlídce jejích šat a prodlel jen trochu déle ;
na zlatém snubním prstenu
její
ruky.
Rovnž
ušel pozornosti jeho nevrlý pohled, s jakým Irena sniv zamžené oi ze svého Bulwera k vetelci zdvihla; oslnil ho pvab, jaký dodávaly zlaté
dámské hodinky panenským jejím adrm. Za to prohlédl si opt velmi pozorn neživý obsah pokoje. A tento byl vru pozoru hoden. Byl to zdravý a krásný nábytek, jenž strávil první své mládí patrn v nádhee a pohodlí prostranných komnat. Byl to nábytek z lepší doby, jímž scházející rodina radji zastavovala skrovniký prostor své domácnosti, nežli by se byla navždy rozlouila s milými, nmými svdky slávy Supovské. Stží podailo se Jaroslavovi upamatovati hosta na vlastní úel jeho pítomnosti v tomto pokoji. Nkolikrát musil ohlásiti kepící kostry, divého lovce, krkaví matku, než pistoupil pan Jestáb k oknu, aby popatil na kamenné panstvo. Ale jen okamžik tam postál a vrátil se mezi sympatický nábytek, od nhož jej nyní ani hrdá matrona s dcerou nedlily. Uchýlily se mezi tím s urážlivým chvatem do tetího a posledního pokoje. Pan Jestáb zdvihl s klavíru Bulwera, kterého
tam byla Irena zstavila, a prohlédl
jej
okem
znalec
se všech stran. ,,
Takové knihy nemají ceny," prohodil na konec.
,,Bulwcr
Hrdlika.
má
mnolio ctitel," namítal
skromn
49
Možná. Ale kdo kupuje podobné knihy? Pjují se obyejn z ruky do ruky. Knihy jsou vbec inventá zcela nevdný. Lze tu leda odporuiti skvostnou vazbu nebo pi nejmenším stejnou vazbu nebo knihovna v stejnokroji se vždy snáze odbude.'* Panu Hrdlikovi bylo stanovisko, s jakého host ,,
;
jeho krásné písemnictví posuzoval, ponkud nejasné i vzdal se tedy radji dalších námitek.
odpadl mu od srdce, když se pan Jestáb porouel. Obával se útoku na poslední dvée, za nimiž by se jim bylo dostalo velmi nevlídného pijetí. Ale host složil mimo nadání zbra ped poznámkou, že leží v posledním tom pokoji nemocná stará paní. Na chodb venku nahlédl pau Jestáb zasklenými dvemi ješt do kuchyn. Spatil tam Julu. Dívka nemla patrn ani tušení, že na ní Ipjí vypoulené jeho oi; byla by jinak zajisté ucouvla do tmavého pozadí, neb alespo si pihladila rozcu-
Kámen
konen
chané, pomouené vlasy, poletující nad krásným jejím obliejem, jejž ozdobil sálavý žár plotny milostným rumncem broskve. Ztepilá tato postava ve vysloužilých bílých sváteních šatech hodila se spíše za knžku Venuše Uránie, než za vestálku prosaického toho plamene, nad nímž syí pekáe a pánve ale pes to budilo ;
panu Jestábovi pedstavu výteného obda a bezdky vlhly žádostivé jeho rty, když pohlížel na drobné, jemné prstíky její, tkající s pokliky na pokliku.
konání
její
v
Pi rozlouení zahrnul dojem, jaký na nho domácnost dlužníkova uinila, v tato slova: bydlíte, pane inspektore, jen trochu vysoko.'* ,,Vrtoch mé paní," omluvil se pan Hrdlika. ,,
Sv.
ech: Sebrané
spisy.
XIV.
Pkn 4
50
Po jeho odchodu musil otec rodiny vyslechnouti velmi nelichotné úsudky o své nové známosti. Paní Hrdliková vyhladila pede vším pomocí dveky peliv stopy, které byl zstavil host na podlaze v podob špinavých otisk nápadn veliké nohy, bruíc pi tom nepkné variace písloví, že poznati lze lva podle pazouru. A když byla objemný pdorys pana Jestába náležit zkritisovala, vystoupila výše a prohlásila, že celý surový zjev jeho odpovídá sloním tlapám. Kdo by byl uvil jejímu líení sprostého oblieje, rudého jestábího nosu a drzého oka, byl by si utvoil o panu Jestábovi pedstavu velmi nepochlebnou. Tento neml mezi tím ani tušení o nepíznivém dojmu, jaký tam nahoe uinil. Úpln spokojen s výsledkem návštvy, kráel svižn kolem starého dómu. Bezdky ohlédl se ješt po kamenných jeho nestvrách, které za ním natahovaly krky s posmšnými úšklebky; polední slunce, vniknuvši do lesa kamenných pilí, ozaovalo píšerné jejich oblieje a roztavovalo poslední cáry snhových jejich pláš. Ješt jeden pohled na kamenného lichváe mezi nimi, pohrdlivé duševní potžkání jeho mšce, a náš svátení chodec obrátil se nadobro zády k velebné gotice, která jej nedovedla podmaniti své pošmourné, vznešené kráse. Sestupoval zvolna po starožitných schodech k nižším tvrtím msta. Ped ním leželo v jasné, veselé zái slunení rozkošné panorama nesíslných stech, prostoupených množstvím rznotvarných vží a bání. Pan Jestáb kochal se chvílemi vyhlídkou touto, chvílemi pak zapádal se v myšlenky. Tyto myšlenky ncposunou si( e v ped loudavý dj mé povídky, ale vrhají stíny své na píští události a
tm
51
proto vytrhnu zde nkolik nesouvislých kus lehounké jejich píze. Tichý chodec si myslil, že je smnka Hrdlikova dobrá, by neškodil vzhledem k možné žalob o vylouení spolupodpis paní Hrdlikové že hrdopyšnému tomu panstvu as brzy hebínek sklesne že je boží svt krásný a všechno v tak zaízeno že promeškal obyejnou hodinu obda, a že ho bezpochyby Rozina uvítá njakou pipálenou husí mumií že líbezný úsmv mladé, sliné kuchaky pidává pokrmm lahodné chuti že on, pan Jestáb, již dosti se naplahoil, a že již as, aby také užil, že je ostatn mužem v plné síle a dnes že koluje pímo mladická krev jeho žilami a jak to slunce tak svítí a ty vlaštovky tak vesele poletují...
a
—
— nm
—
pkn
—
—
neho
pkn
Za podobných myšlenek dostihl konce starožitných schod. Na posledním stupni sedla žena skehlá, orvaná, bídná, s dckem na klín uinná Mater dolorosa. Z pod šedivých cár, jimiž obesteny byly její bezbarvé, zcuchané vlasy, vzhlížela k mimojdoucím mlky, s okem bolestn ztrnulým, jež mluvilo dojemnji než srdcelomný náek. A ped ní ó sarkasme života! stál košíek líbezných kvítku, pr\ních jarních myšlenek omlazené zem. Jsou tak nžné, tak ostýchav toužebné, tak vzdušných tvar a svžích, jasných barc\ jako bývají práv myšlenky dtské. Pan Jestáb zastavil se ped tímto skupením. Zdálo se mu, že by si mohl dopáti kytiku tchto jarních myšlenek a vetknouti si je na prsa, jako symbol dnešní své mladické nálady. Zárove líbil se mu zpsob prodavaky, která tu sedla v nmém, ixjkorném oekávání, neobt-
—
—
—
—
*
52
kolemjdoucí ni dotíravým nabízením ni protivným skuhráním. Pistoupil k ní a probíral se dlouho svžími kyticemi, až vybral konen jednu, nad jiné šastnou kombinaci blankytných hvzdiek a snžných zvonk. ,,Za to prodáváte?'* Zujíc
Mater dolorosa zdvihla místo odpovdi vyzás hlavinky svého dcka, kdež nahrazovala dlaní znanou mezeru v pedivu špinavého, pleteného epeku, a vztyila do výše tyi kostnaté prsty. Pan Jestáb se usmál. Ach, odtud tedy ta neobyejná mlelivost Vzorná prodavaka kvtin byla blou ruku
!
nmá. ,,Dva!'* pravil
na
to
urit.
Prodavaka pohlédla na nho bolestn,
polo-
ruku na srdce a zavrtla hlavou. ,^Dva!'* opakoval pan Jestáb. Zena hledla chvíli na hlavinku sv.ého dítte. Toto otevelo veliká modrá oka a zaalo plakat. Mater dolorosa vztyila ti prsty. ,,Dva!" volal urit pan Jestáb. až na Žena zavrtla hlavou a sklonila ji žila
tém
prsa.
Pan Jestáb položil kytku do koše a kráel dále. Po chvíli se ohlédl a spatil, že za ním nmá prodavaka žalostn hledí a dva prsty zdvihá. Vrátil se s vítzoslavným pohledem a koupil Mater dolorosa podala
kytici.
pi tom rukou
mu
Pan Jestáb pivonl k nžným zatkl
si
krokem
je
k
ji
a dotkla se
úst svých a svého dítte.
dárkm
jara,
na prsa a kráel sxižným, mladislxým
domoNU.
5:í
Pan Hrdlika iia\šiívil opt jednou ústední kancelá, kde strašila dosud pihrádka s neitelným již nápisem: „Opravy zámku Supovského". V^yslechl klepy z panství v elegií ke nálada, s jakou se bavíváme o drahých zemelých, pijal s trpkým úsmvem zprávu, že se nedávno opt jedna vížka Supovskho zámku porouela, zakýval si se starým revisorem do taktu hlavou nad nynjším 'krásným
tém
hospodástvím a vybral si mimochodem msíní své hubené pense. Na zpátení cest pemýšlel o tom, jak poprosí zítra pana Jestába, aby mu smnku ješt naposled na msíc prodloužil. Úroky ml již pichystané ve zvláštním balíku, který zavánl málo ržovou vodou. Jda kolem známé kavárny, vzpomnl si, že by bylo záhodno popohnati váznoucí polskou záležitost. Za tím úelem vešel dovnit. Našel dnes píznivce své ve spolenosti nkolika pátel, v ržovém rozmaru. Tajemník polského šlechtice hostil celou spolenost horkým punšem, jehož sám úžasné spousty lokal. Tento tajemník byl podoba klasická. Upo-
ástku
mínal na šablonu starých; kastelánu, jaké nalézáte v každé djepisné povídce s nezbytným obrovským pohárem v tsné blízkosti. Hlavu ml hladce ostíhanou, že vynikal oste zvláštní, k vrchu kuželovit se sužující obrys její a hrubý tvar odchlípených uší; skrán byly hluboko vpadlé; obliej hubený, zvtralý a do tváí jakoby zaseknuto nkolik hlubokých soubžných vrásek, že vypadalo jeho líce, jakoby bylo složeno z nkolika kolmých pruh sežloutlé, pergamenovité kže. Ale pes ježil se na ob strany podnikav malebný, zcuchaný šedivý knír a husté blav^é oboí doplovalo rytíský celek zajímavého oblieje. Postavy byl vyouhlé
tém
tém
n
54
známými kastelány sdílel také hmotný zpsob chování a pohnutlivou lásku k rozmanitým tekutinám. Na pana Hrdliku inil ze samého zaátku dojem veliké bodrosti. Sprostedkovatel výnosných míst naproti tomu a hubené. Se
byl uhlazený Švihák v nejlepších letech, jemuž jsi mohl vytknouti leda to, že si liboval ponkud ve výstednostech. Barevné kostky na jeho košili byly píliš kiklavé, tvar klobouku píliš pvodní a vné fialek a resedy, již rozšioval kolem sebe, píliš pronikavá. ,,Ach, dnes picházíte
nad obyej pozd!"
oslovil
vstupujícího Hrdliku a pedstaviv ho spolenosti, seznámil jej zárove s jmény a tituly ostatních. Pan Hrdlika poznal, že se nalézá v kruhu vskutku vy-
braném. Musil pisednouti a ponoiti se do punšového v nmž polský tajemník své pátely utápl. Švihák pošeptal mu do ucha, že nevidl ješt nikdy šachového svého odprce v tak veselém rozmaru a že
moe,
teba dnes
železo kouti.
A
tajemník sálal vskutku nevázaným humorem. Zaal dithyrambem na punš a litoval, -ze nalezlo toto šampaské severu práv v Nmci svého Anakreonta; ale kdo poznati chce plnou kouzelnou moc nebeského toho nápoje, že jej píti musí v jaré spolenosti polských pán a paní, v teplé starožitné síni, když snhová boue venku burácí a tžké bílé vtve jedlí do oken tlukou a vlci z daleka vyjí. Tím octl se ped kapitolou mysliveckých dobrodružství, bájených píhod s vlky a medvdy, namnoze tak smle kombinovaných, že by byl ped nimi sám pan
zahanben umlkl. Brzy nakazil jeho rozmar celou spolenost.
Prášil
V ho-
55
voru
a sinícliii
[)i<
liala
hodina
/.a
hodinou, ani/
liy
nrkdo ze si^olernosti na obrovském ciferníku pozadí kavárny pistilil pi rychlém letu. Náhle vyniklo odnkud z té veselé vavy koukarty. Zapadlo sice na okamžik, ale zelné slovo vydralo se znovu usilovné ji na ix)vrch. Nabývalo je byl \
:
svdné
síly,
až se ho
konen
ujal
sám ctihodný
ka-
stelán.
,,Ba že, páni bratí! Veselý veer bez karet jako hubiky!" zvolal, vstávaje. Nkteí sice namítali to a ono, dva neumli než r( rného Petra; ale vždy se jedná o ix)uhou zábavu a možno vybrati hru tak jednoduchou, že ixjznají celý zákonník její po dvou, tech partiích. Zvolili skuten hru velice prostou. Berou se ti karty do ruky, vykládá se adut, rozdava si jej vymnit a pak hraje se již samo sebou. Pan Mrdlika hrával tuto prostikou 'hru asto na Supov se svou roza dlouhých zimních dinou o fazole. mimo to ješt jinou hru, která se jmenuje mariage a je velmi -zábavná; hrával ji na sklonku hrabcích výlet na Supov s komiíkým 'to byla celá suma šlechticem, aby hrab nevdl.
hiska bez
mže
—
Uml
veer
A
jeho
vdomostí v tomto oboru.
vSpolenost odebrala se za tajemníkem do postranního pokojíku kavárny, který byl od této oddlen tžkou modrou záclonou. Sklepník rozžehl tam lampu, zabednil okna, spustil záclonu a zastel také zrcadla, visící naproti sob a zhlížející se zamilovan druh v druhu. Pan Hrdlika uvazoval chvíli, má-li se súastniti
ob
v nevinné této zábav. Na to pisedl ke stolu. Pipamatoval si, že na Supov vždycky vyhrával, že pi opatrnosti a chladné krvi snadno ztráty uvarovati
5t
k nmuž do služby tajemníkova rád ob
S€ mže, a že polský jzeman, vstoupiti hodlal, dle svdectví
as
s
úadníkem hrou v karty se baví. hry užívá pi lapání lidských
Démon
duší toliko
jediné, k tomu velmi jednoduché a prhledné methody, a pece stávají se (tisíce moudrých a opatrných lidí obtmi tch nkolika otepaných fint, z nichž se skládá celé jeho pekelné umní. Jaký div, že se
tepetal nezkušený pan Hrdlika navzdor bílým svým kadeím za krátko v jeho isíti Z poátku vnoval vtší pozornost zajímavé tvái polského tajemníka naproti sob než malovaným lístkm, které držel nejapn v ruce, a naslouchal roztržit pouením zprostedkovatele služeb, jenž se byl hry velikomysln zekl, aby píteli zaáteníku radou pomáhati mohl. Ale znenáhla zaala se jeviti v zevnjšku jeho soustedná ta napnutost, jakou vyznauje démon karbanu své obti. Ruka schvátila karty pevnji, rty jeho se sevely, oi se dychtiv vypnuly, a jemný jeho obliej, nahnutý lakotn ku pedu, nabýval ostejších rys. Pan Hrdlika vyhrával. Prstem keovit zkiveným shraboval výhry své a pohlížel ob as záivým !
okem na
rostoucí
kupu penz
ped
sebou,
pi
emž
se stíhaly v duchu jeho nejasné pedstavy požitk, bude moci opatiti. které si za pak vytasil se démon s druhým oddílem své prhledné methody. Nadjná kupa tála, tála
A
n
vi-
hled, Hrdlika zachycoval darmo vypouleným okem sthující se kov a papír, než se nadál, pekroena byla osudná mez musil sáhnouti do vlastní tobolky. A tam nebylo, bh ví, nic zbyteného Status quo Ty tam byly nemusil býti navrácen, stj co stj :
1
1
57
pedstavy požitk, a místo jich zaujaly nezeale hrozivé pedstavy výitek ženy a dcery, žaloby pana Jestába a hanby. Nalézal se již úplné v tenatech démona. Hra jeho byla zimniná, šílená obliej jeho pokryl se hrobovou bledostí, rty ise tásly, oi leskly se horené, a po svraštlém ele inuly krpje potu. Pi tom jevil se stejné zimniný, sílený ruch kolem ného zdálo se mu, že se vlní prsty jeho spoluhrá v km tavých pohybech, jako prsty hudebník na kostelním kru pi nejrychlejším letu taktovky, že lítají fríce karty semo tamo pes stl, že kepí bílé, zamžené sklenné koule kolem lustru ve víivém jasné
telné,
:
i
tanci.
A jako zruný šermí odprce svého zdánlivým ústupem k nerozvážné horlivosti rozplameuje a sám chladnokrevn neškodnou blýskavicí dotíravého epele soupeova vyhledává, kde by mu zasadil smrtnou ránu tak popíval démon své obti krátké výhry, aby ji roznítil ku he tím nesmyslnjší a tím bezpenji nad ní zadrhl okraj zkázonosné sít. Po jedné prohe našel pan Hrdlika svou tobolku prázdnou. Na chvilku se zarazil; pak vyal tesavou rukou onen zvláštní balíek, který byl uren pro pana Jestába. Hlavou projela mu myšlenka, že :
je
ta
svt
hrstka ,papíru posvcena nejistší láskou na a že k dozajista nazpt pivábí nevrné
nmu
Štstí.
Ale v píštím okamžiku spoíval tento balíek v drsných rukou polského tajemníka. Tento zdvihl jej k nosu a zvolal se smíchem ,,Kýho clabla, vy parfymujete své bankovky!" Pan Hrdlika ucítil v hrudi palivou bolest. Ped :
ním zamihla
se hlavinka
díví
s
nevyspalým okem.
58
pi kmitu
norní lampy nad nití drol)nýrh pro cizí hrdlo, hlavinka, sti^ásajírí tožké peruti spánku se starostlivého ela. V této chvíli zmizela pedstava ctihodného kastelána, kterou v byl tajemník budil. Videi drzý, cynický úšklebek, který posunul ohyzdn pergame-' no vité pruhy tváe tajemníkovy pod zpurným, nepo hnutým knírem, a ten úšklebek nad hrstí onch dtinskou láskou posvcených penz zdál se mu po-
nachýlená
perel, jež navlék,ala
nm
šklebkem satana nad urvanou lilií ráje. Znien klesl nazpt do svého sedadla. i
Však
ostatní pestali hráti.
Tajemník schoval s uspokojením vonný balíek penz, podav z nho jednu bankovku sklepníkovi, který ji pijal s úsmvem dvrnosti. Na to kázal pinésti na novo punš. Srkaje kouící se mok, zaal opt vyzývav veselým hlasem líiti njakou nemožnou píhodu mysliveckou z Ukrajiny. ,,A vidl jste tam také Kozáky?" vskoil mu nkdo ze spolenosti do ei. Nevím, pro byla otázka tato spolenosti smšná, ale jisté jesit, že propukla po ní v nevázaný, boulivý
smích, v
nmž
i
sám ctihodný
kastelán všemi
pergamenovými pruhy své tváe se úastnil tou mrou, že nad tmito klidný jeho knír na chvíli svou i
rovnováhu
ztratil.
Pan Hrdlika hledl ze své zdrcenosti s udivením na smjící se spolenost; záhadný ten smích na obliejích kolem jevil se mu 'tak zvláštním, bizarrním, že za ním bezdky njaké nekalé pozadí hledal, a zárove zdálo se mu, že oi všech s posmchem k
nmu
se upírají.
Opustil hernu. Chladný nou jpho skrá a myriády
vtík hvzd
zadul v rozpáletpytily se nnd
59
klenb nebeské. Paprsky érhpadají jako kri^je rosy ve zranné srdce lidské a mírní nejpalivjší bol; ale pan Hrdli nevznášel k nim ocí svých. Klonil hlavu hlu])()ko ke vzdychajícím prsm. V tchto hlodalo trapm' ním po to
jasné, velebné
vrných svtel
ka
\
domí viny. Po celou
cestu k domovu planulo ped ním jak ,,mene tekel" hrozebné Zítra" ohni\ ým písmem ve tmavém vzduclui, a roj starostí Šlehal ho v elo tžkými kídly. strašné
Nevda
,,
ani,
jakým zpsobem,
octl se
konen
u svého píbytku. Pohlédl vzhru k starému dé>mu a z hemžení nestvr tam nahoe vynikla ped ním rázem kamemiá postava lichváe, tisknoucí k srdci mšec, postíbený msíným svitem. Rozeznával rysy oblieje jejího, ty tvrdé kamenné rysy, které hrou obraznosti jeho se mnily v obliej pana Jestába. Žádá svých úrok s kamennou neúprosností.
Po špikách vešel pan Hrdlika do svého pokoje. Na štstí nevzbudil nikoho. Obleen ulehl do postele, ale spánek míjel jeho oi. Vidl na protjší posteli Jaroslavovu dtskou tvá, jasn ozáenou pruhem msíního svtla. Vypadala sama jako lehký odlesk msíce ve vlnách pokrývky, z ásti zastínný chmurami hustých, pocuchaných kadeí. Celá snivost luny rozestena byla po ní stíbrným dechem. Bdícímu otci byla ta bledá, jemná tvá s uzamenými víky bolestnou výitkou. Lépe než kdy jindy pochopil v tuto chvíli, že snílek onen se nehodí v drsný tento svt, že zajde v bez pomoci, nevztáhne-li se nad ním pevná, ochranná ruka. A ruka toho, který ml býti jeho záštitou, ped chvílí pan Hrdlika zavel oi.
nm
——
60
.Ale sluch jeho tkal pásmo výitek dále. Slyšel sladký, odmený dech drahých tch osob, ochran jeho svených, které tu bezstarostn dímaly, netušíce útrapy píštího dne. Slyšel známý tikot starých, zamilovaných hodin. Jak družn, jak vesele tikávaly nad ním tam v Supov, když bez starosti za zimnícli veer s Walterem Scottem v ruce burá( ení \i( liru k(ílem starého zámku naslouchal! Pak zaslechl v sousedním pokoji temný, slabý hlas nemocné staeny za plentou, mumlající z polospaní nesouvislá slova: ,, Otevi panu hrabti! krásný paVíce lanýž Kde je mé joujou?
—
—
—
—
^" poušek Náhle ozval
se v uchu jeho jakýs tichounký Ba, ozval se spíše v jeho duši. Nepicházel z vní, znl v nitru jeho, v nejtajnjší hloubi jeho bytosti. A byl tak luzný, tak známý, tak sladce konejšivý, že zapomnl starý muž na svoji trýze a že si jej prozpvoval jak líbeznou ukolébavku, ovšem jen uvnit, rtoma duše. Nemohl se upamatovati, kde by byl nápv ten slyšel. Dloulio pemýšlel, zabíhal nazpt, daleko nazpt v miiiulé doby a konen se rozbesklo v jeho pamti. Vidl
sladký nápv.
jasn osvtlenou komnatu, uprosted
ní
malou
jedli,
zelené kosmaté haluze se shýbaly pod tíží pov zái nesetných drozlacených jablek a bounkých svíek, vidl otce a matku, vidl vyfintné veliké sestry, ó, tak veliké proti nmu, který tu stál co útlý štíhlý hošík s kadeavou hlavinkou a pevn jejíž
oech
k sob
mu
tiskl
pozlacenou tajemnou krabici, kterou
byl Ježíšek nadlil.
huje,
nadarmo namáhal
Mam
se
odklopil pomalované víko
;
s
hádal, co as obsasestenicí, aby pispla mu ba-
malou
konen
61
bika ku pomoci,
šrku
zatáhla za a hošík uslyšel ten tichý, sladký nápv, který mu nyní po tolika letech, v takové chvíli opt zaznl v trur]ili\p duši. pana Hrdliky zarosily se slzami. Pi libých, sladce zmírajících kadciicich toho
Oi
dávno, dávno doznlého štdroveerního nápvu, té dávno, dávno onmlé hrací krabice usnul pan
Hrdlika.
Když s probudil, stála u jeho lože paní Hrdliková, majestátn vzpímena, v snhobílých nedbalkách, s písným bledým obliejem jako andl soudu a žádala pedevším penz na kávu. Pan Hrdlika zavel oi ped hrozným tímto vidním, ale ona \ olala jej hnvivým hlasem nazpt k neúprosné skutenosti. Zakoktal, že zameškal dojíti si pro pensi, byv zdržen pozd do noci v jisté pátelské spolenosti. V^yslechl na to zkroušen spoustu výitek, která se sesypala na jeho hlavu, a upraviv na rychlo zcu-
p
chaný svj zevnjšek,
vzdálil se s ujištním, že nese peníze nejdéle za hodinu. Šel za jedinou hvzdou spásy, která svítila na zatmlém jeho obzoru, šel roxnou cestou k panu Jestábovi. Tento nebyl práv v ržovém rozmaru. Neutáhl pi vstoupení svého dlužníka ani županu, popošel mu jen s nedbalým úklonkem hlavy vstíc a pra\ il ,,Ach, picházíte Nvplatit s\ ou smnku.
šru
:
Dobrá !'• Pan Hrdlika nuisil znjíkax^ vyznati, že nemá ;ini úrok. Oboí pana Jestába rozepjala se velmi povážlivé a
zraky jeho zveliené, vypoulené spoívaly hro koktajícím dkmiíkovi.
zebn na
02
,,To je smutná vc,'* mumlal mezi zuby, pecházeje prudce po svtnici. ,, Spoléhal jsem bezpen na váš slib. Uvedl jste mne do skutené tísn. Co
uiníme ?'* židlici ku své lenošce, usedl do panu Hrdlikovi mlky na prázdné sedadlo vedle sebe. Toto konání vypadalo, jako pípravy ku zpovdi. Dlužník posadil se vedle vitele. A tento opel stranou k onomu loket o vycpané opradlo lendsky, sklonil starostlivou hlavu do dlan a dával svým mlením na jevo, že hotov jest slyšeti. Druhou rukou pekládal erven lemované cípy županu na kolenou jako zpovdník svou štolu. Pan Hrdlika zaal se skuten tesavým hla-
Pitáhl jednu
této a okázal
sem zpovídati. Skládal pozvolna všechen ten nimbus, který si byl dosud ped panem Jestábem kolem šedivé hlavy zachoval, a odhalil své soukromé záležitosti do té míry, kolik bylo teba k dkazu, že musí zjednati stj co stj na jistou krátkou dobu, než se pomry jeho zlepší, znanjší obnos penz.
^
Pan Jestáb setrval ješt chvíli, když byl dlužník jeho umlkL, ve svém vnímavém mlení. pozdvihl hlavu z dlan, obrátil s rozhešením v oku tvá k panu Hrdlikovi a pravil: ,,Dáte-li mi ást své pense do zástavy, pomohu vám ješt njakým obnosem.**
Konen
Ale pan Hrdlika se nevinného toho návrhu pízhrozil. Prohlásil tiše, avšak urit, že by se odhodlal ke kroku takovému jen pod krajním nátlakem neštstí. Pi pouhém pomyšlení na podobné dlení penso v ústn^dní kancelái barvily se mu stu-
mo
dem
líce.
(}?>
Pan Jestáb
snažil se zvrátiti jeho
pedsudek,
poukazuje k tomu, že je za nynjších dob „istá" pensc zvláštností a že není zastavování pense o nic horším pijímání kapitálu na hypotéku. Jiného dlužníka byl by dozajista pesvdil, že je pense nezastavená tolik jako pole ležící ladem; ale pan Hrdli-
ka
odolal jeho výmluvnosti.
Na to pohížil se pan Jestáb na krátkou dobu pemýšlení. Náhle zamáchl rukou a zvolal: Budiž! Zapjím vám tedy jeŠt nco na pouhé slovo. si kratiký rozvrh." Psal tužkou cifry na listu papíru. Tolik iní stará smnka, prodloužená do toho dne. Tolik úroky dnes splatné, sekám-li \ ám je do toho dne. Tolik nová zápjka s úroky naped do toho dne. Úhrnem tolik. Jak vidíte, poítal jsem vám jen mírné úroky a rozdlil také dny splatnosti velmi výhodn. Podepíšete mi na každý z tchto tí obnos po smnce se byl pan Hrdlika nad soutem smnení té trojice ponkud zarazil, pokývl ted rázn hlavou. a pinesete mi na nich zárove podpis své v
,,
Uime
,,
—
A ,,
—
paní!"
Pan Hrdlika
zhrozil se spolupodpisu své paní než ped tím zastavení své pense. Ale když pohlédl v pevné, chladné oi svého vitele, zemel mu na rtech všechen odpor. Nemám chuti ani vlohy k psychologickému líení podobných výstup, jaký se udal pl hodiny na to v píbytku pana Hrdliky pi uzamených dveích salonu, v podailo se mému hrdinox
nemén,
nmž
domácí bitvu. Pestanu na zbžném vypsání
i
lokalisovati
toho, co slyšely dcery s Jaroslavem, tlaící se ve vedlejším pokoji k sob jako jptáata ped bouí. Slyšely páno-
ob
64
vitý zlobný hlas
matin, šeptání otcovo, výkik, tžký
pád na keslo,
stkaní,
boui náku
a
hnvu,
sláb-
noucí pozvolna a vyznívající na konec tichými vzdechy. Pak vládlo drahnou dobu v salon hluboké,
záhadné mlení. Posléze otevely se dvée, a jimi vyšla paní Hrdliková, která se v tu chvíli nápadn podobala Marii Antoinett na obraze, visícím na protjší stn a pedstavujícím nešastnou královnu, ana se ubírá s utlumeným pláem v oku a s opovržením a vzdorem na rtech v prvodu divokých Jakob ín do vzení v Templu. Mla oi uplakané a tiskla ke rtm navlhlý bílý batistový šátek s vyšívaným erbem Podval ských v rohu. Mlky pistoupila k psacímu .stolku, namoila rychle péro do .škeble s inkoustem, kterou jí nastavoval pravicí malý porculánový Triton, a podepsala tikrát své jméno bez obyejného pídavku ,,roz. z Podvalských" na ti proužky papíru, které byl pan Hrdlika ped ni položil. Uinila to s posukem ošklivosti, udržujíc opatrn ruku svou ve vzdálenosti od osudného papíru, jakoby se chránila dotknutí ohyzdného pavouka. Pan Hrdlika vyal škebli z levice Tritonovy a zasypal vysoko pískem podpisy i slzu, která byla k poslednímu z nich ukápla. Pl hodiny na to byly opt peníze v dom. Ona boue mla velice blahodárný vliv na stísnnou naši domácnost. Oistila vzduch z leckterých pedsudk a rozprostela velikou jasnost nad stavem vcí. rodinné porad uznána nutnost úspor a obmezení. Paní Hrdliková schválila návrh Juliin, aby se propustila dveka, ba nemla nieho proti tonni, ab\ si zanp;ilrila lilaxa rodiny njaké podi-
V
65
zenjší místo v nékicrc kancelái neb útárn a aby hledla též pro Jaroslava vyhledati njaké užitené
zamstnání.
Pan Hrdlika nemeškal
s
provedením
sv^ého
úmyslu. Hned na zítek po rodinné porad vydal se s Jaroslavem na cestu, aby vypátral nynjší bydlišt starého komického šlechtice, který byl s nebožtíkem hrabtem na Supov pijíždl. Hodlal vykoistiti ve svj prospch jeho styky s urozeným svtem. V hrabccím sdlili mu, že se rytí Komárovský takové bylo jméno našeho šlechtice krátce po smrti starého hrabte z paláce vysthoval, a udali mu zárove nynjší jeho adresu. Pan inspektor odebral se na to do naznaeného domu odlehlé ulice a našel tam vskutku na jednch dveích v tetím poschodí navštívenku s nápisem:
—
,,
dom
Rytí Komárovský
z
—
Komárova".
Zatáhli za rezavé zvonítko. Slyšeli uvnit chvíli šramot nábytkem, šustní papíru, pak rychlé kroky ke dveím, v nichž se objevil sám rytí Komárovský. pohledu jeho obráželo se zklamání. Byl patrn tvá svou upravil pro zcela jiný druh návštvy a nyní
V
ho dosti namáhání, aby promnil ostýchavý její v blahosklonný úsmv. ,,Ach, staí známí ze Suipova! Oh, Supovi" zvolal citupln, když se mu ona promna podaila. Uvedl je do tsného pedpokoje, který byl úpln prázdný. Když za sebou dvée zamkl a chvilku ped nimi postál, maje hlavu s fraškovitou parukou rozpait sklonnu a ruce \ zadu zastreny do šos vybledlého kabátu, pekvapila je sešlost jeho dvojnásob úinn v prázdné této prostoe, s plesnivými bezbarvými alouny na holých stnách, kde je nic, stálo
a ponížený výraz
Svatopluk
ech: Sebrané
spisy
XIV.
f'
66
pranic nevyrušovalo obyvatele.
z
pozorování 2vetšelosti jejich
Uvykli vídati ho v záivém odlesku, jenž padánho s nádhery vznešeného dobrodince, a nyní stál tu ped nimi, vyrván z oné hry skvlých odstín, bez krášlícího písvitu nádhery, bledý a bezbarvý, jako zaprášená sklenná tretka, vytržená z chrámového lustru, v nmž ped chvílí hrála skvoucími barvami duhy. Tanulo jim na mysli, jak se jim poprvé pedstavil starý tento pán, vystupuje v Supovském nádvoí za hrabtem ze sametového nitra koáru, opíraje se lehce o rameno premovaného lokaje, který mu pomáhal pi slézání; nyní pichází jim vlastnorun otevít dvée tsného prázdného pokoje Zdálo se jim, že znan zhubenl a zdrobnl; že i bývalý komický nádech prstem asu valn byl seten s jeho val
na
!
nm
osoby. Vidli na tytéž šaty, které nosil naposled v Supov, ale stží mohli uviti, že jest nynjší jejich obnošenost a ošumlost dílem tak krátké doby. I paruka jeho jaksi sešedivla a zplešatla; vypadala tém, jakoby byla po ten as sloužila za híku myším, ímž by se byla též mohla omluviti ztráta jedné jnohutné kadee na skráni, již pohešovali naši pátelé na první pohled v tomto jim zevrubn známém díle vlásenkáského umní. Ba i kvítek, který jiesl rytí Komárovský po dávném obyeji v dírce kabátu, byl úpln sežloutlý,
pomrn
jakoby tam vadnul mnohá léta. Zvláš bolestn dotkla se tato sešlost našeho rytíe Jaroslava. Podoba toho rytíe srostla s dtskou minulostí jeho; pedstaviv mu nyní tuto podobu bez obvyklého nimbu, vyrval mu as milý jeden kvt z vnce mladistvých pelud.
67
Jaroslav míval vždy zvláštní náklonnost k divšlechtici. Vznikla nepochybn z vdnosti. Pokud sáhala jeho do dtských dob, chovával starý tento pán vždy pívtiv a míval se \ pro nho vždy njaký pamlsek pohotov v šosech starosvtského kabátu. Ó, ty šosy mly velmi estné místo v upomínkách hochových. Hledíval na vždy s úctou a domníval se, že jsou jako kouzelné pytle z pohádky, do nichž .šastný majitel jen sáhsrdce zatouží. A býnouti mže pro všechno, po valy vskutku jen zídka prázdné. Tak pišlo i nyní Jaroslavovi bezdky na mysl, že spatí v rukou starého pána, až je z tch šos vytáhne, njaké okázky desertu, které tam byly za nadšené rozmluvy se starým hrabtem o sláv pedzmizely; ale rytí vytáhl ruce prázdné a poklepal jen scvirklým prstem hochu po líci prav ,,Jak jsme vyrostli, jak jsme rozkvetli! Ach! lovk stárne
nému
nmu
pam
n
em
k
—
:
ba
stárne!**
Uvedl na to hosty do druhého pokoje. Nejsem ješt zaízen," omluvil se na prahu. Zaízení pokoje bylo vskutku nehledané. Nkolik porouchaných kus prostého nábytku, které vypadaly jako promíchané zbytky nkolika ztroskotaných domácností, na podlaze v kout spousta knih, zbortná kytara, zaprášená šachovnice se skupením do erná ohmataných figurek, na staré skíni torso ze sádry, pedstavující na vkusném podstavci provedenou hoejší ást kabátu a límec njakého duševního velikána a ped ním ada uzardlých jablek, to bylo všechno movité jmní našeho ry,,
pkn
—
tíe.
Však málem klenek, v
nmž
byl bych zapomnl na jeden výschraoval schudlý šlechtic poslední
68
trosky své šlechtické slávy; visely tam vedle sebe heraldicky pesné vyobrazení rodinného znaku a krajinka v laciném barvotisku s podpisem ,, Pohled ^na zíceniny hradu Komárova", pod nimi pak starožitný kord v odrané kožené pochv. Rytí usadil své hosty na jediných dvou stolicích pokoje a spokojil se sám bednou, rozestev po ní voskovanou látku, která byla dotud psací jeho stl ped zraky host zakrývala. Tato záclona mla patrfysiognomii jeho stolu zastíti jinému druhu návštv, kterou byl na míst staršího a mladšího Hrdli:
n
ky
oekával.
Odestený stl ml tvánost pultu v obchodnické pisárn. Byl hust pokryt dopisy a obálkami, z nichž byly nkteré již zapeetny a nápisy opateny. Vedle psacího náiní nalézaly se v ješt adresní
nm
knihy a
z
novin vystižené seznamy cizinc, ubyto-
rzných hotelích msta. Hrdlika zavadil bezdky okem o erstvé nápisy nkolika obálek a spatil tam mnohoslibné zaátky ,,Jeho Jasnosti", „Jeho Osvícenosti", ,,Jeho Eminencí" a pod. Tím byl upamatován na vlastní úel své návštvy. Vylíiv neskvlé své pomry, obrátil se k staré mu šlechtici s prosebným dotazem, zdali by nemohl tento na základ svých mnohonásobných styk s uro^ vavších se v Starší :
zenou spoleností nco uiniti pro dávného svého ctitele neb jeho syna.
Rytí Komárovský byl tako\'ou dvrou patrn „Mám ovšem styky se sourodými kruhy," jemný rumnec pokryl pi tchto slovech jeho líce, „a vynasnažím se, abych vám vlivem svým, a velice ^skrovným, prospl. Než, musím bohužel dojat. pravil, a
podotknouti, že lesk bý\Mlých ctností
s
naší šlechti-
rké spolenosti vihled;''' mizí.
Již
zakalil
otravný
dech kramáského století to jasné, vznešené zrcadlo, v nmž spatoval se dosud nejistší, nejdstojnjší obraz lovenství. My oba jsme obtmi toho kramáství. Ztráviv pl života pod hostinným krovem šlechetného pítele, byl jsem na konec v stáí svém vyhnán z tichého útulku, vypuzen navždy, jako by v tom rozlehlém paláci nebylo místeka, kde by byl mohl sestárlý pítel domu pokojn zemít. Vyhnali mne a vyhodili za mnou. tu vrstvu knih tam \ kout, tu jedinou památku na drahého vznešeného druha, na posledního pravého šlechtice, kterou jsem si stží vyžebral. Zde krím se V nájmu u cizích lidí ,a tam nevdí, ím naplniti t\ (l\;i, tri pokoje, i
tém
z
nichž
mne
vyhostili.
'
Za této ei zdvihl se šlechtic a namíil k j).) svátnému výklenku. Sal tam se stny starožitný kord a vytasiv jej z odrané pochvy, zkoušel na palci ostí rezavého qpele jeho. Na to pokraoval, pecházeje po pokoji a máchaje obnaženou zbraní pedku v povtí, ve své filipice: ,,Ba, dokali jsme se truchlivých as! Kam
podly
se velkodušnost,
kam
nedtklivá, posvátná
est bývalé šlechty?! Kdy vídati bylo ped tím bursovní galopiny s hrabcími korunami na knoflících manšet ? Již již klesá poslední tvrz ideálnjších snah," zde zastavil se rytí u skín a sal jedno z uzardlých jablek, „a hrubý, sprostý materialismus dere se vítzn dovnit sterým prlomem." •
—
Ustal na chvilku a pozoroval krásné jablko se všech stran. ,, Smutné, pesmutné to podívání," zaat opt a rozízl pi tom jablko kordem ve
na vlas stejné polovice,
,,vidíme-li
—
dv
70
Nedokonil bohužel mnohoslibnou vtu. Tkal s polovice na polovici a byl patrn na vahách, do které Hy se ml díve zakousnouti. Ale vzpomnl si v as na nevhodnost svého konání; aby poklesek zastel, vybral nkolik jablek a podal je na talíi hostm. ,,Jsou velmi chutná. Žádný obzvláštní druh, ale
okem
pes
výborná. Ó, jablka jsou šlechtou našeho doV Supovském parku bylo nkolik vzácných štp. A jak se vede ctné choti?" to
mácího ovoce.
—
,,Díky za laskavé úastenství.
Jest zdráva."
paní Hrdliková jest výbornou kuchakou. si s velikou pietou na nkteré pokrmy, jichž jsem ve spolenosti zemelého pítele, pana hrabte, na Supov požil. Tane mi práv na mysli jedna peená ryba zdá se mi, že ji vidím ped sebou, lesknoucí se jemným zlatým nádechem, hust prostoupenou ízky citronu. Vím, co chcete podotknouti že není peená ryba kolbištm takovým, kde by kuchaka své umní v náležité svtlo postaviti mohla. Avšak ujišuju vás, že se práv v takových, na pohled prostých a nahodilých vcech, jeví pravá kuchaská geniálnost. A jak se vede slenám? Rád líych opt uvidl tu slinou dvojici, která ped mýma oima rostla a zkvétala jako dv poupátka na jedné haluzi. Co se zde vašeho synáka týe, jedná se pedevším o to, k jakému povolání by se pipravovati ml. Pravil jste, že je k studiím píHš nedbalý a k emeslu píliš slabý, že nemá schopností k technickým vdám a že se mu nedostává potebného k obchodu praktického ducha. Pi tomto stavu vcí jest ovšem volba nesnadná. Kdybyste chtl zvdti úsudek, ekl bych vám na základ nkolika,,0,
Vzpomínám
—
:
mj
mladého pána, že bude byste soudil vy?" prohlížel si chvíli zardívajícího se mladšího od hlavy k pat a pokril rameny. letého pozorování tohoto
—
nu, nepochybn Starší Hrdlika
ím
„Básníkem," pravil rytí
s
tónem nezvratného
pesvdení. Pan Hrdlika podotkl nesmle, že by to snad nebylo nejlepším zaopatením. ,,S hmotného stanoviska jsou ovšem výhody to„Ale jinak lio ix)volání skrovné," pisvdil rytí. jest to úkol krásný a dle mého náhledu také užitený. Jsou chvíle, kdy sahává i rozunmý lovk po knížce verš. Na píklad, procházíte-li se samoten lesem, usedneteli tam v soumrak stoletých dubu, slyšíte-li nad hlavou šumící korunu a volání ]vukaky v dáli, neb nkdy za dlouhých zimních veer, v teplé svtubezpeuju vás, že mívám nejkrásnjší sny, nici sním-] i ped usnutím míšeské jablko a petu-li si
—
pi tom Lamartineovu báse." Pan Hrdlika podotkl, že dosahuje stejného úinku pouhým míšeským jablkem bez básn. ,,Vše jedno," pravdl šlechtic. „Vyslovil jsem svj os{)l:>ní náhled. Prozatím necháme ostatn píštího básníka stranou. Doufám, že se mi podaí uvésti ho
njakému zdárnému prosaickému povoTšilo by mne, kdyby se obas u mne zastavil a na hodinku za mého pomocníka pi tchto pra„se " okázal na psaní po stole rozložená cích propjil; zdokonalí se pi tom v krasopisu slohu a rozšíí zajisté svj životní obzor." Starý Hrdlika svolil ochotn. ()d této návštvy otevelo se pro Jaroslava první pole vnjší innosti. Trávil den co den nkolik hodin u starého rytíe, vystíhávaje mohutné obálky na
na cestu k hiní.
—
—
i
72
provádje krasopisecky sáhodlouhé vzletné adresy a peet hotové dopisy tžkým železným peetítkem, v nmž byl vyryt znak rodiny Komárovské. Divil se opravdu rozsáhlému písemnému spojení svého protektora s množstvím urozených osob v asem roznášel sám tyto doi po venkov. pisy; bohužel neuvádl ho tento úad ve styky s majiteli zvuných titulatur, jimiž obálky popisoval, nýbrž s jejich portýry, jejichž majestátnímu tpytnému zjevu se byl ped tím vždy obdivoval, ale kteí ho nyní pesvdili o pravdivosti písloví, že není všechno Poznal, že se neskrývá nikde zlato, co se tpytí. tolik hrubosti, jako v zlatotkané portýrské obálce. Však za takové trampotné výpravy býval odhodinkou volné zábavy, kterou trávil pod veer u svého píznivce. Tento zamykal na dva spápsaní,
mst
mnn
dy dvée pedpokoje a zapaloval líh na plechovém na to, obklopen modravými plameny, veselou melodii bzuel pi sklenicích ínského nektaru sedali pak naproti isob, staec i mladík, onen živ povídaje, tento sniv naslouchaje a stíhaje zrakem modravé plameny, jež skákaly mdle kolem plechového pístroje a na obrub jeho zvolna umípístroji, jenž brzy
;
raly.
—
letní vedro. Všechno klesalo a vadlo pod eavým jeho žezlem. Bda tomu, kdo zaklet bývá v tu dobu do široké prouhy zaprášeného svtla, padajícího pes vysoké stechy v dusnou kancelá, pikován k psacímu stolku, nad nímž tráví osm hodin denn pepisováním suchopárných právnických spis Jaký div, že vkrádají se hustjší pausy v odmené vrzání per, vnou tu hudbu kancelá, a že se klade lenost jak olovná tíha na shrbené postavy zoufalých mundant. Také v kancelái dra.
Bylo kruté
!
73
Pravoslava Zamotala jevila se beznadjná zmalátnPéra opisova vlekla se po papíe jako stížená dnou, poadatel registratury pohružoval se nad každou exekuní žádostí, kterou založiti, ve filosofické rozjímání a sám mladý koncipient u okna vnoval vtší pozornost vrabcm na ímse protjšího domu, než faktickým okolnostem v odprcov žalob, které ekaly na jeho popení. lost.
ml
Ke všemu
trousívají se
v tu
dobu strany
jen
ídce. Po celou hodinu zstávají dvée šéfova kabinetu oteveny, a dr. Zamotal stopuje tam bystrým sluchem línou chzi per, rozeznává každé staccato, té vné skípavé kanceláské hudb vynouje se asem ze své svatyn, aby zlobným pehazováním fascikul ochablý orchestr vzbudil
každou pausu' v a
k nové innosti. Jediná jiskika áky udržovala nešastné mundanty nad propastí zoufalství. Šéf byl asi ped msícem prohodil nco o výletu do lázní a rozdmychoval odtud mnohoslibnými pípravami plamének nadje v myslích svého personálu. Podával žádosti za tímsíní prodloužení vypršujících lht, diktoval s narážkami na obmýšlený výlet a dal si zhovkusnou cestovní kabelu, již pijímal v kancelái s velikou okázalostí z rukou brašnáových. Zárove jevil zimninou píli, aby vyídil nejnutnjší záležitosti tyto rostly mu pod rukama, ale nadje plní písai napínali zoufale ochablé síly, aby odklidili chlebodárci svému s cesty do lázní poslední pekážky. Jen starý registrátor, jehož celý hubený zjev dýchal nejernjším pessimismem, vrtl skep-
psaní toviti
—
ticky hlavou. Pronášel tušení, že je výlet doktorv pouhou válenou lstí. A jeho tušení nabývalo pravdpodobnosti. Nutné práce jsou dávno odklizeny, dr.
74
Zamotal vyŠtrbává všechny kouty registratury, aby shledal pro svou kancelá v mrtvé séson njaké zamstnání a vkusná kabela, zdá se, že klesla nadobro v zapomenutí. Beznadjná malátnost zmocuje se opt kanceláe. Díky Bohu Strana. Všechny oi uvítaly radostn sklíený její zjev. A když se dvée sanctissima za ní zavely, octlo se rázem každé péro za uchem. Shrbená záda se narovnávají, ruce se protahují, všichni snaží se vykoistiti krátkou chvíli oddechu. V tom zaklepáno opt na dvée á, pan Jestáb Vstupuje do kanceláe s pívtivým úsmvem a poíná si tu jako starý známý. Pitáí, se
—
!
—
!
dvrn
písam, nabízí jim šupec z kulaté taklesá na židlici s nedbalostí domácího ,,Uf, jaké parno !'* hovoí, otíraje si elo k
batrky a pítele.
kiklav barveným šátkem. v této
dob
okázat
mstu
,, Šasten, paty!"
kdo
mže
,,A pece má leckdo možnosti nazbyt a sedí radji v dusné kancelái," podotýká registrátor s jí-
zlivým pídechem.
Pan Jestáb mrkl oima sanctissima. Byl jakožto starý, svcen v tajemství kanceláe.
„A co nám pináší pán?" cipient
smrem ke dveím dvrný známý za-
otázal se
mladý
k.)ii
blahosklonn.
„Pakatel.
Ti smnené
žaloby."
„Což pan Jestáb mívá pro nás vždy
nco
za
rukou." „Bohužel. Uhodily zlé asy na poctivého obchodníka: krvav vysloužíš si každý groš a dáš-li ho mezi lidi, bez exekuce se ti nevrátí. Pjde-li to tak dále,
zanechám
dtem
žebráckou mošnu."
75
Nacpanou tisícovkami,** prohodil jeden písa. „Nežertuju, pánové," ujišoval pan Jestáb. „Vizte tyto ti kusy papíru. Stály mne notnou šumu penz a na konec posvítím si jimi nepochybn na sáhodlouhý palmami úet. Sedl jsem opt na vjiku jednomu z tch starých, vážných, poctivých pán. ']'e visí mé peníze v drahém teixíní na jeho fiflenách a já ,,Aj, váš dlužník má dcery?" otázal se jiný písa, který se tšil mezi svými kolegy ix)vsti DonJuana. ,,A jaké dcery! l)\r, jrcliui krásnjší no/ dru,,
—
hou
—
tam pjdu na exekuci!" zvolal písa. je jeho pensc Divný zaátek známosti! milejší než ob dv dcery dohromady. Je to pense dosud zachovalá jako panenka. Zardl se celý studem, když jsem prohodil jen slovo o jejím zastavení. Dny jejího panenství jsou nyní ovšem seteny." Lehce chytlavý personál kanceláe dal se do smíchu, ale smích tento umlkl rázem, jako bys ual, když se v tom otevely dvée kabinetu. Pan Jestáb ,,Pak
Mn
,,
vystídal první stranu, odcházející v hlubší ješt sklírenosti, než s jakou byla vešla. Po chvíli vyšel také pan Jestáb, a dr. Zamotal poklepal mu ješt mezi dvemi na rameno s ujišt-
ním: „Nebojte se, pjde to ráz na ráz!" Ješt v týž den založil starý registrátor nový Jestáb contra Hrdlika". subfascikul s nápisem A po njaké dob pedstavil se pan Hrdlika osobn v kancelái. Od své první návštvy u pana Jestába zmnil se velice. Ta tam byla dstojná pímost jeho postavy, brada klonila se smutn mezi cípy tuhého límce košile a vysoké elo, jindy tak :
,,
76
hladké, bylo rozryto pluhem starostí. Ba sníh na jeho hlav, jindy tak peliv sebraný v úhledné vlnky; byl rozptýlen a rozprášen jako zimními vichry. i
Dr. Zamotal popál dlužníkovi jen kratiké
sly-
šení.
Když stavil, zíte
se
mu
pan Hrdlika
uhodil rázem na jádro
snad
zaplatit
s uzardním pedvci otázkou: „Pichá-
?'*
Pekvapený dlužník pronesl šeptem nkolik nesouvislých vt, trosky to peliv sestaveného, k srdci právníkovu namíeného úvodu, kterýž dr. Zamotal svou
vcnou otázkou pojednou
rozbil.
,,Nehodláte-li platit, byla cesta vaše úpln zbytenou," pravil advokát suše a chopil se péra, aby
pokraoval v zaatém sporném spise. Pan Hrdlika se pronesl v ten smysl,
a
že zaplatí
všechno do krejcaru, /naplatil za ten pomrn krátký as více, než kapitálu skuten obdržel, ale že prosí snažn o nkolikadenní poshovní. ,,Již jsem pravil, že byla návštva vaše naprosto zbytenou," odpovdl advokát, nezdvihaje oí ze sporného spisu. Jakmile jsem pevzal záležitost strany, neslyším než hlasu jejího. Jen tento hlas mže zastaviti železný chod práva, jejž ídím neúprosn k vytknutému cíli. S cizí záležitostí neberu na sebe mravní ,,
odpovdnost ních
mi
za ni;
pejímám
pívsk, pejímám
ji
bez jakýchkoli osobholou a tato platí
záležitost
za svatou. Spíše omeškal bych vlastní prospch, než bych zadal teky z práva svých mandant. Vyhovíte-li platebním rozkazm ve tech dnech, bude vc v poádku; nevyhovíte-li, sáhnu bez prodlení do zbrojnice práva po zbraních, jež uznám za vhodné. Všechno další mluvení o tomto pedmtu bylo by
77
daremným i
maením
drahého
asu
vašeho
—
mého."
Na posledních dvou slovech spoíval draz tak významný, že se pan Hrdlika bez námitky porouel. Dr. Zamotal poruil na to v kancelái, aby se podtrhl dvakráte den k podání exekuce Jestáb contra Hrdlika. V pedveer toho dne zaklepáno bylo nesmle na dvée, a do kanceláe vstoupila dívka, na niž se vrhly rázem oi celého personálu jako vyhladovlí vlci na vzácnou koist. Byl skuten vzácným tak nžný a pvabný zjev v této suchopárné prostoe, jež vídala vtšinou hranaté vesniany a kivolaké syny Israele. Oi písa okály patrn na ztepilé této podob, jež stála rozpait v kížovém jejich ohni, s rumnným dechem studu v celém líbezném oblieji, zpola ozáená prouh<3U žlutého svtla, jež líbalo jako v zanícení obrys její, jakoby vssáti chtlo do sebe krásu, již tak dávno nebylo objímalo. Spanilá strana zašeptala se sklopenýma oima, niže-li promluviti s panem doktorem. Písa don Juan poprosil ji nejsladším odstínem svého chraptivého hlasu, aby se na chvilku posadila,
mešká prá\ ná\'štva u hlavy kanceláe. Julie Hrdliko\'á usedla na podanou jí židlici jako na praný. C^ítila takoka hltavé ty pohledy,
že
tkající odevšad po
její postav. Zdálo se jí, že neb alespo tuší píinu její návštvy. Sklonila oi na špiku stevíce, aby se nemusily potkávati se zkoumavými zraky kanceláského perso-
všichni znají
nálu. snažil se marn, aby upoutal její Nadarmo zkoušel rozliné finty svého pekelného umní: oddycho\al si zhluboka, nacel*.ísa
pozornost.
don Juan
78
svj nákrník, závonejpknjší trojbarevnou
chrával zrzavé kadee, rovnal dící
krásou tvar
i
barev
s
violou.
Sám
koncipient u okna byl dnes jeho sokem. zamilovan do dupliky odprcovy, mu tato vyítala zcela pevrácené pojmutí nkolika dvorních dekret. Pi tom zalétal okem zhusta ku sliné dívce a vnoval jí mnohem vtší pozornost, než slušelo se na budoucího advokáta, jemuž má býti zevnjšek stran jen práv tolik jako šachistovi soustružnická práce na figurkách jeho šachovnice. Studoval bájenou kvtenu jejího klobouku, jakoby ji smstnati chtl v soustavu Linnéovu, a zkoumal vkusný, bledoržov pruhovaný oblek dívin tak be-
a
Pohlížel
dliv, že mu neušel ani lehounký, jedva patrný nádech porušení, kterým byly ponkud chyceny obruby a asy toho odvu, jakoby tu májovou lidskou kvtinu byl ovanul mrazivý dech života. se Dr. Zamotal pijal Julii zpsobem, v zraily jeho vybroušený vkus esthetický a dvornost
nmž
k dámám. Zdvihl se ze své lenošky, z barikády fascikul a zákonník s pochlebným pro návštvu šramotem, odstril daleko od sebe rozepsanou repliku a podal dívce sedadlo s velikou galantností.
Ani vyznání Juliino, že pichází jménem svého otce, aby poprosila pana doktora jen o lhtu dvou dní, neoslabilo jeho laskavost. pívtiv, Jest mi velice líto, sleno," ,,že vám nemohu dáti jiné odpovdi, než jakou jsem dal vašemu panu otci. Kdyby se jednalo o mou ,
odpovdl
bylo by mi nemalým potšením zavditi sebe delší. Ale kde se jedná o prospchy mých klient, stávám se automatem, záležitost,
se
Vám lhtou by
79
pohybuje se toliko pružinou jejich vle a necou\ ne, by andl s nebe mu vstoupil do cesty jakož sama vidíte, sleno. Promluvte s panem Jejenž
—
stábem
!'*
,,Ach,
muj otec
jejichž
prosil
ho
již
nkolikrát
—
mar-
smutn a sklopila dlouhé asy, obruba jemn navlhla jako tpytivou jarní
n," namítla
Julie
vláhou.
sleno! Prosb z \ ašich Zamotal a pohlížel stídav na slinou dívku a na sádrovou nahou Venuši, jež bez ostychu skupením cizopasných rostlin v kout vypínala na odiv své bíle, plastické pvaby. Tento kout byl pro dra. Zamotala jaksi zelenou oasou, kam se uchyloval asem unavený jeho zrak jaksi ústupkem uinným nez poušti paragraf, se o to sama, ,, Pokuste úst odolá stží," pravil dr.
právnické, profánní stránce jeho osoby. Tam byl stojan s oblíbenými dítkami Flory, tam visely ve skvostných rámcích podobizny drahých osob a rozliné tretky vyšívané drahými rukami, tam odtud míil
po
nm
sádrový
Amor mnohá
již
léta
pozlaceným
šípem. Ostatek pokoje zasvcen byl stízlivé bohyni práva a pyšnil se zejména vysokým podstavcem, vyplnným adami tlustých knih, v nichž pekapán byl právnický dmysl jako krpj lék v lahvikách ho-
meopatickc lékárniky. ,,Ale jedna z tch žalob podána je od Roziny Plaché,'* pravila po chvíli Julie. „Kde najdu tuto?" ,,Od Roziny Plaché? Ach, pravdu máte, od Roziny Plaché," odpovdl doktor ponkud váhav. „Smnka byla na ni rubopisem in bianco pevedena. S tou mžete jednati prostednictvím pana Jestába. Ostatn jsem vám, sleno, radou, abyste si zbytené ty kroky uspoila. Vitelm vašich rodi jedná se
80
si pro své pohledávky njakou jistotu zjedPrvní stupe exekuce není tak hrozný. Pijdou, sepíšou do protokolu stoly a židlice, hodiny a zrcadla, snad spokojí se jen tím, snad pitisknou na pee, snad penesou vzácnjší pedmty a to
O
aby
to,
nali.
—
bude
n
vše.**
Útcha
tato minula se patrn s úinkem. „Není tedy žádné pomoci?" zeptala se Julie, vstávajíc. ,,Lituju velice, že
nemohu v té vci nieho uiAch, ten prožluklý žoldné zachytil halapartnou vaši mantilu Dovolte tak Sibal Má v pravd žoldnéskou povahu. Ale práce na je pkná. Koupil jsem ho v umlecké výstav. Porouím se do laskavé vaší pamti, sleno!" Na druhý den byly exekuní žádosti k soudu podány. Složka Jestáb contra Hrdlika vzrstala odtud utšen. Pibývaly do ní žádosti za exekuní zájem, za exekuní odhad, za exekuní odevzdání, za exekuní prodej, o zaražení exekuce, za obnovení exekuce a ví jaké, mezi nimi též nkteré složitjší, které pracoval mladý koncipient s obzvláštní pietou. Užil jsem shora porovnáni s šachovými figurkami soustružnická výprava jejich jest o sob pro
niti.
—
!
—
!
nm
Bh
:
hráe vcí
lhostejnou,
ale
pes
to
dodává
zajisté
úhledná, ozdobná jejich práce i he vtšího pvabu. Tak psával 1 mladý koncipient s obzvláštní chutí pro fascikul Jestáb contra Hrdlika, nebo mezi psaním vznášela se ped duševním jeho zrakem milostná postava Julie Hrdlikovy. Vrátíme se opét v domácnost pana Hrdliky. Tam sbhly se od poslední naší návštvy mnohé vážné události. Pedevším stal se tam astji vida-
81
ným hostem lovk
kabát
v dlouhém
s
vehkými
knoflíky, se svazkem spis pod paždím, jak jenž proklínal pokaždé ten Jakubv ebík jenž si liboval v janazýval schody starého domu naší kémsi drsné bodrém tónu oslovení a k rodiny se choval s jakousi samozvanou dvrností.
mosaznými
—
—
lenm
Jednou pinesl panu Hrdlikovi spis, nad kterým nápadné zbledl. Byl to exekuní zájem poloviky panenské pense. Pan Hrdlika odložil tesoucíma se rukama osudný spis na stl a chytil se pak za hlavu, nic nedbaje toho, že lovk s mosaznými knoflíky jeho posuky s patrným uspokojením sledoval. Od té doby nenavštvoval již pan inspektor tichou ústední kancelá, nezakýval si tam již nikdy se starým revisorem do taktu hlavou a odcizil se úyné klepm z panství a zvstem o postupující agónii zámku Supovského. Posílal pro svou poloviku tento
pense Jaroslava. A o'pt jednou pišel oiu-ii iniiž v etnjším piuvodu, mezi nímž se nalézal také pan Jestáb.
Konání
této s'polenosti neslo
na sob
ráz jakési
chorobné živosti. Vstoupila s bezdvodným šramotem a chvatem, jevila ve tváích a tx^hybech okázalou drsnost a stoupala nad potebu hmotn po kobercích salonku.
lovk s mosaznými knoflíky oznámil panu Hrdlikovi hlasem povýšeným, že picházejí za úelem výkonu exekuce panu Jestábovi povolené, totiž exekuního zabavení a odhadu, tuhého sevení a penesení všech jemu vlastn píslušících svrchk, jako hotových penz, cenných papír, klenot a :
skvost, pein, pi
sob
majících
pedmt a tak dále
a tlak dále. Sv. Cech:
ebrané
spisy.
XIV.
6
82
Po tomto š náležitým drazem pedneseném slohovém cviení pistoupeno bez meškání ke skutkm. Paní Hrdliková s Irenou byly se utekly do kuchyn; pan Hrdlika sedl zdrcen, v zoufalé resignaci u okna a sklánl hlavu do dlan Julie stála ;
ubledlá za otcem, kladouc ruku mkce na jeho a pohlížejíc s bázní na výkon, kte,rý jí byl
rám úpln
novým.
Však nejmocnji obrážel se dojem tohoto výstupu ve tvái Jaroslavov. Strašná byla pro nho podívaná, jak tito cizí mužové bez trestu ádí uprosted toho nábytku, který byl zasvcen vzpomínkami jeho mládí, jak starají nešetrn ve skíních, jím samým dosud nezbádaných, na nž 'pohlížel vždy s tajemnou úctou. Zdálo se mu, že stírají prsty tchto nezvaných hostí drsným dotknutím pel nesetných krásných sn a poetický nimbus celého jeho mládí se známých tchto pedmt. Zdálo se mu, že páchají svatokrádež na jediné jeho svatyni. S lítostí a hnvem patil, jak poklepávají nedbale na vyezávané lenochy, jak sáhají s divným úsmvem do pein jeho sester, jak porážejí pohrdlivým štilcem *porculánového íana, který mu byl nmými ústy vypravoval tolik krásných pohádek o zvonících pagodách a ovnených lunech s hedvábnými plachtami, jak vytahují z babiiny šatnice a prohlížejí se smíchem starožitné odvy z vyšeptalého aksamitu a hedvábí, jakoby rvali z rakve mrtvou nádheru, jak to všeclino pod divnými názvy lhostejn sepisují do protokolu a nkolika krejcary odhadují cenu pedjež mly pro nho cenu neskonalou.
mt,
-Prošárali všeclmo, jen lože churavé staeny zPan Jestáb nahlédl sice za ma-
stalo nedotknuto.
83
lovanoLi plentu, pitáhl k sob soudního vykona\atele a pravil: ,,Hle, jaký to zvláštní diadém!'*
Ale lovk s mosaznými knoflíky nespatil ty jiskiky, skákající po snhu stoleté hlavy, spatil jen tu bílou hlavu, ten slavný, velebný obliej se zavenýma oima i odstoupil po špikách, se to stží povedlo jeho postav, a zašeptal klada mohutný prst na ústa: ,,Ti(^ho. páno\! leží tu ne-
a
hmotn
mocná!'*
Když
se vrátili
do salónku,
iiadní osobu, aby pitiskla
oí
bijící
pan jv -l..i>> na nkteré více do
iM*/./uhil
pee
pedmty.
Pan Hrdlika Škubl sebou
píi této žádosti a vzhlédl uleknut k mluvícímu. Ale hned n;i lo -\sil bez odporu hlavu.
Avšak
Julie ucítila
pod
mkkou
svojí
rukou toto
škubnutí a pochopila jeho význam. Vyala ze záskrovnou hrstku penz, které tam byla scho\;ila pro nejhorší chvíli, a pistoupila odhodlan k panu Jestábovi. ,, Neite toho, pane," ekla prosebn. ,,Máte jistoty dosti. Zde pijmte všechno, co mám, na úplatu jen prosím, neite nám zbytené píkoí.'*
adí
—
Pan Jestáb pepoítal
peníze, vstril je
s
po-
hrdlivým Pakatel na srážku útrat!" do kapsy a dodal: „Nu, budiž! Uiním to vám k vli, sleno! Nechám si pee pro podruhé!'* Po odchodu nezvaných hoátí zavládla v rodin Hrdlikov zoufalá nálada myslí, která se jevila hlasitými náky a žalobami matky a Ireny a mrtvou ,,
nchnutostí pana Hrdliky.
—
útchu slen Iren. Týmž tajemným zpsobem,
Následující jitro pineslo jim malou
alespo
84
jako díve kytice, octl se nyní v rukou jejích závitek papíru.
Když uvolnila ržové jeho pouto, petla na první stránce notami naplnného archu ozdobn tištný nápis ,, Ohlasy blahých dob. Polka mazurka :
od N. N. Vnováno slen Iren Hrdlikové. Nákladem vlastním.'* Nkolik dní po exekuci tla Julie pi noní lam-
p
následující psaní:
„Drahá
Julo!
Píšeš mi, že se zmítá naše rodina jako vetchá lo neznámým moem, zaklínáš mne, abych ukonil svou nešastnou svévolnou Odysseu a silnou rukou uchopil se kormidla rodinné archy, jíž hrozí záhuba. Silnou rukou! Ta ruka udržuje stží péro, za nímž se potácejí malátné tyto ádky.
Jak rád bych pelétl ohromný prostor, jenž nás dlí, ale neposlušná noha donáší mne sotva k oknu mé žalání cely, mé tsné komnaty v rozsáhlé tvrzi Pery, v níž jsem ukován nezlom ným poutem nemoci. Jen kídla duše jsou volna, však i ta sklánjí se
asto smutn, beznadjn. Vypíšu
ti nkterý ze svých doznívá na chodb lehounký kroej Haidie, jejíž ruka byla pitlumila pestrým stínidlem zá lampy u mé postele. Jsem samoten, s myšlenkami svými. Hledím v okno. Vidti tam kivolakou stechu protjšího domu, již si evropští obyvatelé pomocí železných zábradlí a schdk upravili v místo veerních procházek, kde se mohou bez bázn ped surovostí mahomedánskou manželky a dcery jejich kochati pohledem na bájený turnaj barev, mnících každým okamžikem vzezení ne-
veer. Za dvemi
85
setných stech, minaret a jehlanc cypišových. S lehkého devného pavilonu na vrcholu stechy sestupuje sniv mladistvá miss, jež tam sedává celé hodiny nachýlena nad ozdobnou knihou, v níž jsem z prvního pohledu tušil Tomáše Moora. Sestupuje obklopena záivým stínem veera, jako postava z íše pohádkové. Nad hebenem stechy shasly ixjslcdní barvité odlesky velkolepého ohostroje, v jehož mavých záplavách se louívá slavné divadlo caihradské s okem divákovým, shrnujíc všechno své kouzlo v tento poslední, navždy v se zarývající po-
pam
hled.
Mžikem
zastírá
na umlká vzdálený
všechno erná opona noci. Zvolšum, v nmž splývají ví-
msta
skavé hlasy lidské zvíecí, hmot nesetných kroku, zvuky rozmanitých hudebních nástroj; umlká zvláštní ten hovor mst, podobný huení moe a šumní lesa, plný konejšivé síly pro duši osamlou. Ale jest zde cizí, nesrozumitelnou tato šumná e, jíž neproznívá žádný povdomý, s mou duší spíznný zvuk. A v tu dobu uléhá na mne jak upír myi
mn
šlenka, že jest mi souzeno, zetlíti pod cizí hlínou, horoucí pal neochladí nikdy slza sourodného
jejíž
oka, na niž tvá ruka nepoloží nikdy do stínu osamlé, zasmušilé cypiše.
vnec památky
mj
Pohlížím znova v okno. Zrak setkal se tam velikým, snivým, známým okem. V^yšelt tam síc nad hebenem protjší stechy a postibuje kamenné okrouhlé zábradlí minaretu, jenž se mi okazuje z ásti mezerou jako bílý, štíhlý stín, jako obrovský kamenný prst, vztažený významn a ds
dom
razn ku hvzdnaté
obloze.
m-
86
Hledím tvá msíce.
v stíbrnou, jemnou, melancholickou Oj, starý, bledý druhu, tys mne provázel až v tento daleký kraj a hledíš na mne, jak jsi hledíval pes tmavé hvozdy Supovské na šastného hocha, sedícího v tiché jizb u nohou mat-
vrn
iných, budíš ve
mn
tisíceré
blahé upomínky, pi-
mi vzkazy z dalekého domova a loudíš mi blahodárnou rosu ve zprahlé, horké oi. Dík, vroucí
nášíš
dík!
Jako Child Harold odkopl jsem bez lítosti pohroudu otiny. Když jsem vstoupil ze Supovského zátiší v stedišt veejného života naší vlasti, když jsem se poohlédl po spoleenských jejích pomrech, naplnil mne trpký pocit zklamání! Jak jiné bylo všechno, než jsem si dotud pedstavoval! Jak slední
neutšené divadlo objevilo se mým zrakm! Vull jsem, jak klesá kámen po kameni z budovy, již byli otcové se slzami nadšení pracn budovali; jak ustupuje posváiý zápal víc a více malátnosti, kramáství, malicherné ctižádosti, jízlivé zášti strannické. Vidl jsem, jak tropí sob posmch z nejdražších svých idol, jak vtipkují nad vlastní svou hanbou, jak vynášejí s žebráckou nestoudností na odiv své nejhnusnjší vedy. Bylo mi teskno v tom dusném, hnilobou páchnoucím vzduchu, jímž vanul jedovatý dech zášti, nepející vzniku jediné zelené vtvice, niící všechno, všechno ideáln jší snažení. S hnvem a studem prchal jsem z tchto pomr, abych si oddechl na zdravjším, jasnjším vzduchu ciziny.
Ale nyní peju si kídel k návratu. V dálce zmitváe vlasti všechny ty hyzdící rty; stojí pede mnou krásná a luzná a zve mne mocí neodolatelnou ve svoji mateskou náru, na své teplé laskavé srdce, zely s
87
kde prosnil jsem tolik blahých dob a sklonil zemdlenou hlavu.
kam bych
rád
/.hpsí
nu'
Ano, vrátím se k vám, jakmile Však nevrátím se sám.
se
zdraví.
Doktor Volný rozhodl
se, že
mne bude
prová-
Sdlil mi, že setkání se mnou urychlilo dobu jeho návratu. Pi klopotných jeho cestách dalekými koninami sílila prý ho myšlenka, že na konec, až si nashromáždí slušné jmní, užívati bude ovoce svého namáhání v nkterém tichém koutku domoviny. Nyní vládne již netoliko slušným jmním, nýbrž jest boháem, jak se mi sám bez obalu piznal, a vroucí má líení psobila na nho tak mocn, že se rozhodl k bezodkladnému návratu do vlasti po mém boku, jakmile se uzdravím. zeti.
Nemžeme
dokati
lUouzuíváme doktor Volný koupí nkde na blízku Supova. Rozliné podrobnosti v plánu a zaízení tohoto, prozatím ovšem jen v obraznosti naší ležícího statku nasvdují tomu, že hodlá doktor ovoce svých klopotných cest užívati spolen s njakou jinou bytostí, prozatím /j cla se
již
té chvíle.
spolu o venkovském dvorci, který
si
mn
neznámou.
Budeme
jej
ovšem navštvovati.
Nemá
ve vlasti
ani píbuzných, ani známých; prvního pítele rodáka nalezl ve Doufá, že se spátelí s celou naší rodinou a že mu tato nahrazovati bude rodinu vlastní. Jeví nesmírné úastenství se vším, co se domácích našich týká; obávám se, že si pedstavuje
mn.
pomr
njaký smutné dopis.
nedostižný ideál. Zamlel jsem mu ovšem ty stránky, o nichž mne pouil tvj poslední
Vedle doktora Volného bude mne provázeti bezpochyby ješt nkdo. Tato druhá osoba zstane
mým
tajemstvím.
ti v nkterém ze svých dívjších vypodobním svou malou ekyni. Ale je to vc velmi nesnadná. Pedstav si mne bledého, poloviní mrtvolu, a pedstav si u mépepadlého ho lože svží, ztepilou dívku, kvetoucí plným pvabem jara, nikoli jako naše chudobky a violky, ale Jako smavý, ohnivý kvt granátu; pedstav si ji v erné kazajce se zlatými arabeskami po obrub, s okrouhlou zlatotkanou apkou, pošinutou koketn na stranu, a stží se udržující na vlnobití erných lesklých kadeí pedstav si pod tou egyptskou nocí
Slíbil
dopis,
že
jsem ti
—
;
se stínem ervánk na tváích, tenkým, ušlechtilým nosíkem a s párem oí,
nžný s
bílý obliej
nichž sálá celá poesie Východu; pedstav si, že krásné zjevení rovná s mateskou pelivostí podušky pod mou hlavou, že naslouchá každému
z
to
dechu mému, že stírá krpje studeného potu s mého ela; pedstav si konen, že jednou z veera, když zapadla víka mých oí, když tu ležím s barvou smrti ve tvái, na pohled bez života a bez vdomí, náhle planou na mém ele její drobné, kypré rtíky
—— —
v horoucí vášni
Tuším, že Modli se za
jsi
uhodla všechno. brzké uzdravení, drahá Julinko
mé
Tvj *
Vladimír."
*
Nebudu sledovati všechny podrobnosti rozmarné hry, kterou pan Jestáb provozoval se svou obtí, než do ní zaryl naposled niící spáry.
89
Hra
ta
mla
nemalou podobnost
s
nevinnou
zábavou, jakou si pipravuje sytá koka na útraty chycené, smrtelným strachem se chvjící myšky. Ale nedostávalo se jí tc mkké a graciosní uhlazenosti, básnická píroda i na ten obraz jakou vdechla své nejvybroušenjší ukrutnosti. Vše dlo se tu suchým, odmeným zpsobem a aksamitov jemné pohyby, odtahující a vztahující se tlapy zastupovaly šablonovité žádosti o prozatímní zaražení exekuních výkon, za odroení dražebních stání, za obnovení jich a tak dále. Ale jedna episoda té hry nesla pec na sob ráz té aksamitové elegance, jíž obestela píroda ukrutné laškování koky, a ponvadž se zárove z ásti odehrála v idylickém rámci venkova, neváhám
vn
sdliti
tenám.
ji
Bylo to v dob, kdy pan Jestáb opt jednou napáhl tlapu v podob žádosti za obnovení druhého a posledního stání k exekunímu prodeji svrchku, panu Hrdlikovi náležitých. Doba prodeje toho byla velmi blízka a tentokrát zdálo ^e, že se vitel nabažil hry a že hodlá do opravdy ukoniti vlekoucí se záležitost.
Nalézáme celou rodinu pohromad v salónku, ráz vznešené uzavenosti a nepístupdoby, co jej znesvtila drsná ruka exekutorova a co se rdly mohutné soudní peeti jako cejch hanby na rozliných ástech jeho zaízení. Sama paní Hrdliková pochopila, že by bylo ironií uzavírati ped vlastní rodinou znesvcenou svatyni, jejíž nejtajnjší podrobnosti byly pesn vypsány a na krejcar odhadnuty na pranýi soudního protokolu. Sedli tam tedy pohromad v zoufalé ochablosti, a na celém tom skupení byly až píliš patrný známky
který nosti
ztratil
od
té
90
laškovné hry, o niž jsem podal nahoe strunou zprávu. Ba, kabát a spodky malého Jaroslava jevily již tu a tam stopy ostrého drápu. Pan Hrdlika pozoroval s hlubokou bolestí, že paní jeho neschovává již peliv jako díve stíbrné nitky, proskakující hustji a hustji havraní její kadeí, pod záhyBy sešlého epeku, že aristokratický pel víc a více mizí s hubnoucí její postavy a že den co den nápadnji mkne její druhdy tak píkrá a pánovit zlobná povaha. S bolestí pozoroval také, že tvá Irénina nevychází z jakési nevrle chmury, která byla valn na újmu lahodné kráse jejích tah, nabývajících povážlivé ostrosti, a že jen tehdáž míhavé paprsky nadje a blaha ozaují sklonnéi její elo, když sedává u exekun zajmutého piana a když bloudívají útlé, bílé prsty její sežloutlými klávesami, loudíce z nich tajemné ,, Ohlasy blahých dob".
V této šastn zvolené dob objevil se z nenadání ve dveích salónku, pan Jestáb. Dával celým vzezením na jevo, že nepináší tentokrát nové pokoení, nýbrž palmovou ratolest míru. Když se navzdor tomu rodina Hrdlik až na otce ped ním rozprchla, usadil se nenucené vedle své obti a zjevil jí po krátkém úvodu úel své návštvy. ,,Víte zajisté, pane inspektore," pravil, ,,že je poslední dražba vašeho nábytku již zcela na blízku.
Bezpochyby víte také, že se pi takové dražb prodává hluboko pod cenou, že se utvoí obyejn chazabrus, který skoupí drahocenný nábytek darmo. Na každý zpsob utrpíte tím prodejem znanemluvím ani o sensaci v sousedstvu nou škodu a jiných nepíjemnostech."
tém
—
91
Pan Hrdlika dal posukem na jevo, že se mu okazují následky této dražby ješt mnohem hroznjšími, než je vylíiti mohou slova pane Jestábova. ,,Však mým úmyslem není nikterak, abych vám uškodil aneb vás dokonce zniil," pokraoval vitel. ,, Naopak! Pes všechno zklamání, jakého se mi dostalo se strany vaší, chovám k vám a vaší rodin pátelské úastenství. Musíte pi nejmenším uznati, že jsem osvdil nevšední míru shovívavosti a že by byl málokterý vitel zastril vytržený tolikráte
me
opt do pochvy — Bezdky tanuly dlužníkovi na mysli jím palmární úty dra Zamotala, dlouhé
zaplacené ty litanie,
zaínající rozmluvou s mandantem a konící výpra\ou, podáním a kanceláskými potebami. ,, Zkrátka, chci vám uiniti návrh, jak byste ne pouze na as, nýbrž nadobro vyváznouti mohl z té tísn, do níž jste se dostal snad nešastnou náhodou, snad neznalostí odpuste mi upímný úsudek neznalostí života a skutených pomr. Jsem ochoten uspoádati sám vaše záležitosti. Ale k tomu bylo by pedevším teba, abyste odložil všechen falešný stud a svil se mi úpln, bez obalu a bez výhrady, jako vlastnímu bratru." Z jakéhosi temného pudu odšoupl pi posledních slovech pan inspektor své sedadlo ponkud od sedadla samozvaného svého protektora. Než tento nedbal nebratrského onoho pohybu a pokraoval ,, Ušetím vám ostatn i nepíjemné snad vyznání. Nahlédl jsem s dostatek za kulisy vaší domácnosti. Vím, že tvoí jediný pramen vašich píjm hubená pense, která staí sotva k vyživení tak etné rodiny. Kdyby zstalo vše, jak nyní je, musil byste nezbytn utonouti. Nuže, slyšte
—
—
:
mj
92
návrh jsem hotov nejen zažehnati hrozebné strašidlo dražby, nýbrž uzavíti s vámi úplné pímí na tak dlouho, až finanní své pomry mou pomocí uspoádáte. Pedstavte si, že zmizejí tyto peeti z vašeho píbytku, že nebude hmotný krok soudního sluhy rušiti jeho klid a že vám po celý rok nic nepipomene jsoucnost lovka, který se jmenuje Jestáb." Pan Hrdlika pohlédl zjasnným zrakem do prázdna, jakoby tam vidl dávno ztracený ráj. Dejme tomu, že by vám ten Jestáb ped svým zmizením poskytl na veliké své risico ješt malou zápjku, abyste pro první as nejnaléhavjší starosti odbyti mohl." :
,,
Oi
dlužníkovy se zajiskily.
,,Ale nemyslete, že
by
Jestáb pi
týž
vší
dobro-
srdenosti zapomnl na sebe. S onmi peemi nezmizelo by zárove zástavní jeho právo s vašeho nábytku; také polovika vaší pense plynula by dále do jeho kapsy, a všechna práva z platebních rozkaz a vymožených již exekucí zstala by mu zachována. Avšak hledl by požadavek svj pozvolna umoovati, šete pi tom pokud možná nezbytných podmínek vaší existence. To pak umožnil by si
by vám objevil nový pramen výživy, který by ve spojení s polovicí pense stail k slušné výživ vaší rodiny. Ovšem pedpokládá, že byste se dovedl tím, že
sprostiti jistých
pedsudk
—
'*
„Mýlíte se," pravil Hrdlika, ,, nemám žádných poctivý zpsob výživy bude mi
pedsudk. Každý vítán."
„Tím
Vyhledal jsem
—
místo pro vás jest to místo ovšem nepíliš výnosné, ale tiché a pro vás jako stvoené." lépe.
již
93
Na
tvái pana Hrdliky
jevila
napnutost
se
blahé nadje. ,
Jeden
z
mých známých má
loterní kollckturu.
Pro nával práce potebuje clovka, který by pijímal a zapisoval sázky, vydával lotemí cedulky a sestavoval potebné výkazy. Uznáte, ze snadná a klidná."
S tváe pana Hrdliky sin\l
je to
l)\l
práce velmi
jako houbou
výraz blahého oekávání.
Zklamání jeho bylo tak patrné, že pan Jestáb rychle dodal: *Bylo by to ovšem jen zamstnání prozatímní, dokud bych pro vás nevyhledal místo vý-
—
nosnjší. Vedle toho mám ješt jiné nabídnutí za lubem. Nahlédl jste ponkud také do mé domácnosti. Doufám, že na vás neuinila dojem nepíznivý. Jsem sice vdovcem, ale vzorná pée mé hospodyn, vzdálené píbuzné, zachovává v mém píbytku ten ladný poádek a istý lesk, jaký obklopoval mou drahou, v pamti mé žijící nebožku. Tato zanechala mi dv dítky, na nichž lpím celým srdcem. Všechno mé pachtní jest zasvceno šastnjší jejich budoucnosti. Má Rozina je sice velmi dobrá a cituplná žena, ale nemže jim dílem pro nával domácích prací, dílem pro své venkovské,
vn
prosté vychování dáti ten jemnjší spoleenský brus, jakým bych rád obdail své malé klenoty. Rozhodl
jsem se tedy,
že
pijmu pro
n vychovatelku."
Pan jestáb se odmlel; oekával patrn, že popojde pan Hrdlika obmýšlenému jeho návrhu v ústrety. Ale tento pohrával si rozpait se snubním prstenem, který byl dosud
vaném útoku tuto
hru.
exekucí.
šastn
obstál v kombino-
Pan Jestáb pozoroval nevrle
94
„Požadavky mé nejsou pemrštné. Peju si trochu frantiny, piana, jemnjších ženských prací. Za nkoHk dní odjedu s dítkami na malý statek, který jsem si koupil v rozkošné, veselé krajin, a ztrávím tam s nimi tvrt léta na zdravém venkovském vzduchu, vzdálen mstského klopocení. Vychovatelka jela by s námi. Obývala by s Rozinou a dtmi zvláštní kídlo, kdež by mohla rozdliti dle uznání svj as mezi vyuování dítek a vlastní práci neb zábavu. Poskytl bych Jí za to úplné zaopatení a mimo to msíní plat."
Znova odmlel se eník, ale ani tentokráte poslucha ve he s prstenem. P,an Jestáb písahal v duchu, že stáhne lesklou tuto hraku pi nejbližší píležitosti vlastnorun s Hrdlikova prstu, kdyby ml k vli jedinému tomu prstenu podati zvláštní exekuní žádost. neustal ripztržitý
si," pravil s tlumenou nevrlostí, k tomu výborn hodila vaše slena dcera, mladší totiž. Pokud z povrchního pozorování souditi mohu, tší se neskrovnému vzdlání a zárove nžné, jemné povaze, domnívám se tedy, že by byla pro má poupátka výtenou zahradnicí. Jeden len vaší etné rodiny byl by zaopaten a msíním honoráem mohl bych si zapravovati úroky, snad pozvolna kapitál. Ovšem bych jí z honoráe toho ponechával, eho by potebí mla na toilettní malikosti. Zárove by okála na svžím vzduchu venkova, nebude-li jehož tak dlouho pohešovala. Ovšem na závadu mj prostý kabát a starosvtská jednoduchost mé domácnosti, do níž jest pepychu a nádhee pístup zapovzen." Poslední slova nebyla
„Pomyslil jsem
,,že
by
se
i
i
—a
prosta sarkastického nádechu.
95
Pan Hrdlika pohlédl
se strany plaše na svého Neshledav v oblieji jeho nic zvláštního, pravil váhav Uznávám laskavost vašeho nabídnutí, ale dovolíte zajisté, abych o tom promluvil naped s dcerou a matkou/* Rozumí se samo sebou,'* odixjvdl pan Jestáb podráždn. Zítra pijdu si pro rozhodnutí. Zítra možno ješt dražbu zaraziti. Naznail jsem vám podmínky, za jakými nepíjemný pomr náš upraven býti mže zpsobem pro oba i'^'>'*^:MÍiijícím. Nuže,
souseda.
:
vdn
,,
,,
,,
jednejte dle svého uvážení."
Po odchodu Jestábov prcniiial chvíli pan Hrdlika, má-li sdliti jeho nabídnutí rodin, i zamítnouti toto z vlastního rozhodnutí. Odhodlal se k prvnímu. Paní Hrdliková vzplanula opt jednou bývalým aristokratickým ohnm. Kárala muže, pro neokázal drzému tomu netvoru po prvních slovech dvée, a prohlásila, že se vc taková ani nehodí k opravdové úvaze. Vstoupit do služby k tomu surovci a \'ydiduchu, vydati v šanc neposkvrnnou povst rodiny Ale Julie nebyla téhož náhledu. Namítala, že již na to pomýšlela, aby pijala místo za vychovatelku a tak rodin ponkud ulevila, že není místo takové nikterak neestné a že se ho mže každým okamžikem vzdáti, kdyby v obstáti lze nebylo. Pes noc ochladí valn ohe paní Hrdlikové, a na pozejtí vyjíždla již Julie branou msta v kopana Jestába. Tento koár jako vše, co s osobou pana Jestába souviselo, dosti zajímavou historii. Byl ho šlechetný náš pítel koupil v exekuní dražb z pozstalosti jistého lehkovážného mladíka, který
nm
áe
ml
tém
96
laskavého pispní pana Jestába ddiný svj v démantech, osvtlujících noc jistých erných kadeí a závodících leskem s jistým krásným, žhavým okem, a který na konec, vraceje se uložil za
podíl
s
prázdnou tobolkou a bez milenky
koáe
slední stanici v tomto tický svj život ukonil.
z lázní,
na po-
špetkou olova roman-
Ale nyní tvoila bouda toho povozu rámec veSedl v pan Jestáb, maje na kolenou svou štíhlou plavovlasou dcerušku a vedle nho chovala slena Hrdliková druhé Jestabátko, které k ní bylo od prvního spatení pilnulo velou náklonností. Oi pkného toho skupení upeny byly do širé krajiny, rozkládající se kolem nich v zái letního slunce, která na ní hrála jako lesk spokojenosti na tvái dosplé krásné ženy. Tento úsmv budívá jedin ryzí, ncsmíšenou veselost v naší duši. Pi úsmvu dívky a jarních jímají srdce naše neúkojné touhy, úsmv ženy vadnoucí a podzimního kraje zasten jest dechem melancholie, vzpomínkou selého obrázku.
nm
kvt
zašlé krásy.
moe
Zlaté klas vlnilo se kolem a tu a tam prorážely vlnami jeho jinobarvé odstíny chrp a planého máku, tch význaných léta, pohrdajících rosou a stínem, dívajících se na svt plamen-
kvt
ným, radostným okem.
Sama Rozina, sedící na kozlíku vedle koího, obracela s úastenstvím obliej na právo a na levo, a svit slunení pidával živjší a radostnjší výraz její bílé tvái a mrtvému oku. Dolina, v níž prohlížel švýcarský štít vychváleného statku Jestábova hustým ovocným stromovím, v sousedství starosvtského mlýna a tlupy skrovných vesnických obydlí, byla skuten krásná. Dno
97
naplnno bylo hustými
sady, po stráních ernalo bízy a prlomem, jímž razila si odtud jará íka cestu do širého božího svta, otvírala se vyhlídka na mnohoslibný úryvek blízkého njakého pohoí. její
se jehlií a
blaly
se
Život naší spolenosti v tichém zeleném údolí byl dokonalou idyllou. Pan Jestáb vzal na sebe úpln ráz hrdin Gessnerových. Sedal v širokém slaklobouku na behu a pohlížel v nebeském klidu na zátku s brkem plovoucí pod štíhlým, podnikav vzpjatým prutem po jasné vod. Když se vracel s drobnou, stíbrolesklou koistí, navleenou vkusn na vlasu udice, byl by ho každý za nevinného professora filologie, meškajícího
mném
íky
ml
na prázdninách.
Nkolik dní obmezoval se na tento sport, pak vynašel si zábavy jiné. Dal zaraziti njaké koly do potoka, beroucího se kolem stateku jeho k sousednímu mlýnu, a vystavx^l njakou ze stranou ke dvorci druhého souseda; výsledek byl nad oekávání skvlý mlyná vytrhal totiž s chasníky svými po boulivém výstupu s panem Jestábem koly z vody, a druhý soused pinutil nebezpenými výhržkami zedníka k útku. V okresním podány na to žaloby pro rušení držby, a brzy dostavily se na místo komise, pi nichž naslouchal pan Jestáb s netajenou rozkoší zlobným výbuchm obou soused a prudké, až do osobností zabíhající šarvátce advokát, kteí pak ve spoleném povoze upomínkami ze studentských dob cestu k domovu si krátili. :
mst
Sv.
ech:
Sebrané spisy XI\.
7
98
V s
Takové byly zábavy pana Jestába mimo dm. domácnosti jevil se ješt roztomilejším. Stopoval živým úastenstvím pokroky, jaké inily dítky jeho
pod vedením mladistvé vychovatelky, a z veera louíval se jen stží se svými andílky, kteí mu peasto usnuli v náruí. Julie, k jejímž povinnostem náleželo, aby uvedla dti do ložnice, musila pak ^edati ješt hodnou chvíli samotná s nžným otcem. Rozina nejídala nikdy s rodinou; byla odsouzena ke kuchyni, kde sedla zimomiv schoulena pozd do noci u zamíženého okna a nepohnutým okem pohlížela do stíbrného kotoue, jenž rozléval bledou, melancholickou, svoji zái po lesnatých stráních údolí.
Slena vychovatelka nemla bohužel dosti smypro útulný pvab pozdních tch veer, kdy pan Jestáb, pohrávaje si s kadeemi synáka, dímajícího v jeho klín, sálati zaínal ržovým rozmarem, jenž stoupal v stejném pomru, v jakém klesala rudá tekutina v štíhlé vysoké láhvi uprosted slu
stolu. Nadarmo domlouval pan Jestáb dívce, aby pemohla svou nechu k vínu, nadarmo snažil se
úsmv opravdové veselosti na její rty: zstávala chladnou, zdrželivou a chápala se ochotn nejbližší píležitosti, kdy mu mohla páti dobrou noc vykouzliti
a vzdáiiti se
Za
s
dtmi
z jídelny.
bývalo jí velmi blaze, když se ubírala se svými svenci odpoledne za meze Jestábova statku nkam do polí neb les, obzvlášt když mohla s nimi vystoupiti na kuželovitý lesnatý vrch, k jehož temeni ji
s
to
mocn
vábil
starý
zpustlý
kostelík,
j)oskyrující
omšeného prahu dalekou utšenou vyhlídku do
Tam sedala mnohé hodiny, oddávajíc se voln tisícerým upomínkám, oddychujíc sladce, pocitem volnosti a povznešcnosti nad ústrky všedního života. kraje.
99
Nad
štbetalo ptactvo v šedivé vížce, z dola ozýkukaek po lesnatých stráních a asem zabzuel kovolesklý hmyz kolem snícího ela jíjího. Také svenci její milovali tuto samotu. Zdálo se jim, že tu bývá vychovatelka jejich mnohem vi*elejší a veselejší, než tam dole pod švýcarskou onou stechou. Zde mly pohádky její mnohem živjší a ní
valo se volání
pvodnjší barvitost, a celé okolí, zdálo se, že má v nich inné úastenství: vrcholky strom šumjí tajemnou píse, okrouhlé barvité okno kostela hoí na slunci jako jediný, ohromný karbunkul, a šedivý dlouhonohý koník hledí erveným okem významn ze
suché trávy.
Konec naší idylly jest tento ržový rozmar pana Jestába zaal znenáhla ustupovati ncvrlosti, která rostla s trpným odporem, jejž kladla Julie veerním jeho pokusm, aby ji rozohnil svým vínem a svou výmUmiostí k veselejšímu pojímání života. Jednou octnul se pan Jestáb, když byla Julie opt povzbuzující jeho laskavosti vzdorovala, po odchodu mladé vychov^atelky u velikém rozilení. Pecházel prudce semo tamo po jídeln, popál si mimo obyej ješt druhou láhev a vypiv ji s chorobným chvatem, vyšel na nádvoí. Venku konala msíní záe pravé divy. Ležela na všem jako prhledná, stíbrná mlha, jako lehounký stíbrný dech, kalící jen málo obraz pedokolních. Nedávno byl pan Jestáb spatil dvorec ten v plném svtle denním; nyní prostíral se ped ním nemén zetelný, ale v nezvyklém onom osvtlení zcela nový a pekvapující. Pana Jestába poutaly mnohé podrobnosti, kterých by si byl za dne dozajista nepovšiml. Vidl krásn vroubkovaný stín devného štítu na bílé zemi divil se romanti:
mt
;
100
ckému vzezení devené pavlae ped zadním kídlem,
jejíž
hrubá ezbáská práce vypadala
mnohem
istší, vypouklejší a masivnjší než za dne; zdálo se mu, že by nemohl žádný básník vymysliti lepší
popedí k oknu své milenky nad tuto prostou pavla, tonoucí v hustém vncoví révy. Pan Jestáb zamíil v onu ást zahrady, odkud vidti bylo záící okénko mezi sloupci pavlae. Okno to náleželo k osamlé ložnici mladé vychovatelky. Procházel se polozarostlými pšinami zahrady, trhal jako blouznivý mladík bílé rže, jejichž snhový pvab prorážel i temnotou noní, tiskl je ke žhavým rtm, kousal hebké, nevinné jejich lístky. Pi tom neodvracel oí od svtlého okna. Nalézal se v prudkém rozilení. Spánky jeho tepaly bouliv, oko zastíralo se rudou mlhou, v uších znlo to jako vzdálené šumní moe. Vzel jako bezmocná híka v otžích mocného toho pudu, který sráží lovka v nejhnusnjší hlubiny neesti i vznáší v nejistší zái poesie. A vše rozncovalo jeho plamen: teplý lichotný vzduch, sladký dech spících kvt, kouzelná hra msíní záe kolkolem. V okn na pavlai zamihl se obrys ztepilého tla a hned na to zastely je bílé asy lehounkých Ale pitlumená záe svdila, že mladá vychovatelka dala dobrou noc jen záletnému msíci, který snad nahlížel píliš nešetrn v panenskou komnatu její. Když zá ta neshasínala, zaboil konen pan Jestáb k pavlai. Spuchelý schod zavrznul pod nozáclon.
hou
jeho.
Pi
zvuku tom
zastavil
se
pan Jestáb
v leknutí a zatajil dech. Stál chvíli nepohnut v postavení, jaké byl pi klápnutí na tento schod zaujal, jako smlec zkamenlý pi prvním kroku do zakle-
101
tého zámku. Ale když se nic podezelého kolem neozvalo, stoupal opatrn dále.
Ped oknem se zastavil. Bezdky svezlo se koleno jeho k zemi, ruka zachytila se otevené vnjší okenice; stží tajil žhavý klopotný dech. Mezerou záclon hledl práv na
postel
mladé
Vidl
odestlané peiny, bílé jako sníh, a v nich, polou sedící, polou ležící postavu díví, \ snhobílých nedbalkách. Byl to obraz nejvtší istoty a cudnosti. Ale pana Jestába rozplameovala ta chladná, andlská blost. StoiX)val vlnami toho snhu svdný obrys mladého, kvetoucOio tla až dol k útlým aristokratickým nožkám, vzícím v bílých stevíkách s bílými ržikami. Pohlížel na ty ržiky, jakoby je rozškubati chtl zuby v šílenosti vášn, jak ony nevinné bílé rže v zahrad. A pak opojen nadobro hrou stín, která pomátla již chladnjší hlavy, vkusnou stínovou kresbou zubaté obruby šat na bílé punoše lýtka, do póla odhaleného, vrátil se k rameni, jež se bylo svží a teplé dobylo ze snžné, ržovou pentlí provleené obruby roucha, k pólo rozpletenému svtlému vrkoi, svezšímu se k adrm, k hlavince, piklonné na podušku, k lib zardlým tváím a snivým oím, le-
vychovatelky.
tm
tícím dychtiv po v ruce.
V tom
ádcíeh njakého
odložila
na podušce. Tílko
skiížila ruce
p.^aiií,
její,
psaní, jež držela
ležíc
voln na
pod hlavou
posteli, obje-
nezvanému diváku v úplné kráse, vlny ader se pod snžným eeném šatu a svislá nožka, zarývajíc se špikou do podlahy, posunula vilo se
vzedmuly
svdnou
pí
stínovou hru výše
ta rozhodla
všechno
.
.
—
jen o
pí
sice
—
ale
102
Pan Jestáb vyal klí z kapsy, otevel zasklené zavšené dvée ložnice a vstoupiv tiše,
a záclonou
zavel
je
opt
za sebou.
Zdšena vyskoila dívka zavznl
z jejích
z
postele.
Lehký výkik
rt.
Pan Jestáb
se
blížil
k
ní
s
rukou vztaženou,
koktaje nesrozumitelná slova. ,,Co zde chcete ?'* zvolala úzkostliv dívka, couvnuvši za lenoch sedadla jako za ochrannou hradbu. ,, Pišel jsem vám pát dobrou noc," pravil pan Jestáb, jenž byl nabyl opt hlasu a drzosti, ,,a vyprosit si hubinku od vás!" ,,Pry, odsud, pane Pry pry Jinak budu volati o pomoc! zvolala dívka s planoucími tváemi a pólo hnvivým, pólo úzkostným zrakem. šeptal pan Jestáb chlácho,,Jak jste dtinská! liv. ,, Vždy vám nic zlého neuiním. Jenom vaše krása a chladnost svedla mne k tomu kroku. Neumím jako vtrný mladík státi v zái msíní s kytarou v ruce pod vaším oknem. Má krev je prudcí umoudete se pece vždy chci jen va!
—
!
*
'
—
šemu
—
!
štstí."
Ale dívka byla již vzkikla o pomoc. Pan Jestáb chtl ji uchopiti v náru, ale svrhl pi tom svícen na podlahu. V pokoji rozestela se irá tma. Nastal nyní boj v temnot. Útoník lapal za hrozeb a slib po krásném tle, které se vznášelo tak zeteln ped duševním jeho zrakem, ale objímal jen temný, prázdný vzduch. Konen zaryly se jeho prsty keovit v lahodný kyprý objem teplého ramene však tu vnikla záe do pokoje, nkdo zatásl zvení dvemi, pak sletlo iníc roztíštné sklo k nohám Jestábovým a v zubatém prk)mu sklenné dvení tabule objevil se obliej Rozinin,
—
103
bledý jak smrt, ale nikoli bez života! Oi její sršely blesky, rysy cln-ly so '/árli\íwtí Imvoni (^]^<^^ryrním. inliir iifiii.i^ clu^li n.i ,,Ha, starý Jeslrábe holul3Íci? áble! Satane!" zasípala. Julie, jejíž ráme byl pan Jestáb leknutím pustil, odskoila pro klí na stolek u postele a než se nepítel její vzpamatoval, byla již vyklouzla kolem -
Ztrávila noc v komnato na vrchu zaskvl prvními opouštla již se skro\nvm uzlíkem
Roziny na pavla.
šílené dítek.
Když
se kostelík
paprsky jitra, svých vcí venkov^skou idyllu. Pan Jestáb vystízlivl pes noc úplné. Nadal si starých blázn a odejel k veeru nazpt do mésta, aby ukonil již celou tu mrzutou záležitost contra Hrdlika.
l^anu Hrdlikovi naskytla se velmi šastná pík uložení ix)slední sumy, kterou mu byl zapjil shovív^avý jeho vitel. Potkal sprostedkovatele služeb a ten ho zastavil s výitkou, pro se tak dlouho v kavárn neokázal. Vyslovil nadji, že není snad píinou toho nešastná prohra. Litoval jsem vás upímn; stal jste se jako ležitost
již
nniohý
z
našeho kruhu obtí neblahé karbanické
vášn tajemníkovy. Od té doby seznal jsem jiné nepkné stránky toho pána; ubezpeuju vás, že bych jej na míst polského hrabte propustil na hodinu i
služby. Nahlédl jsem trochu hloubji do jeho karet pravím vám, že je hotovým vydiduchem. Navrhuje pánu svému úedníky nikoli podle schopnosti, nýbrž podle výše odmny, za kterou si aspiranti návrh jeho koupiti musí. Tím zpsobem prodal již celou zásobu míst správcovství, tuaž na ze
;
—
dv
104
ším. Za nkolik dní pijede hrab, stvrdí smlouvy a tajemník shrábne po podepsání tchto ujednanou
kupní
cenu.'*
A ným
byla ob dosud nezadaná správcovství mocvnadidlem pro pana Hrdliku, nedotkl se jich
pece
ani slovem.
Píilo
se poctivé jeho povaze,
aby pomáhal tajemníkovi k bezprávnému zisku. Ale cestou k domovu litoval již svého mlení. Když pak se brzy na to Julie vrátila a se slzami v oích tragický konec své idylly vyprávla^ odhodlal se pan Hrdlika ke koupi polského, správcovství. Vdl, že pan Jestáb nyní opt vyzdvihne všechny své stavy. Na štstí tajemník jedno správcovství ješt za rukou a slíbil, že navrhne pana Hrdliku, když byl tento budoucí svou vdnost uritým penžitým
ml
obnosem naznail. Za nkolik dní na to uvedl tajemník svého odporuence do hotelu, kdež se byl pan hrab ubytoval. Pan Hrdlika spatil konen tváí v tvá osobu, kterou kterou byl
si
byl v "myšlenkách tolikrát maloval a
málem již odkázal do íše nesplnných sn. Ale mimo jizvu na ele nenašel v oblieji hrabte nijaké podobnosti s obrazem, jaký si byl v duchu o nm utvoil. Jenom hluboké stanovisko, jaké
zaujímala hladce ostíhaná hlava tajemníkova ped tímto všedním, nepatrným zjevem, poukazovalo ku spoleenské jeho vysokosti. Neúhledný tento pán oznámil úsen Hrdlikovi, že jej pijímá do služby, a že mu udlí za deset dní na tomto míst zevrub-
njší pouení.
Když
byli propuštni, vtiskl šastný pan Hrdlitajemníkovi do ruky slíbenou vdnost a letl na perutích dávno nepocítné radosti k domovu.
ka
105
a
Nyní si pan Jestáb prodává! Byl by nejradji ješt dnes všechno všady zanechal ve spárech jeho a s veselým srdcem opustil msto a vlast, kde se byl snížil až za písae v loterní kollektue. Tentokráte byla radost pana Hrdliky nakažlivou. Vždy to nebylo již pouhé tšínské jablko, jakých se byl otec tolik rodin své naokazoval tentokráte vtlila se blouznivá nadje v urité místo, s uritým platem a s vymenou již lhtou k nastoupení. ;
zmna
pomru valn Neteba podotýkati, že tato oslabila úinek poslední rány, ku které se práv rozezlený pan Jestáb byl rozmáchl. Obnovil naposledy druhý exekuní prodej svrchk manžel Hrdlikových, a dni do toho prodeje bylo lze na prstech spoítati. Jindy byli by vidli za tím hokým kalichem jen hlubokou, temnou, nedozranou proovšem život past, nyní tam spatovali nový život ve vyhnanství ale což bylo vhodnjším, než vyhnanství pro tento hlouek lidí, pro njž kvetly ve vlasti jen trpké vzpomínky ?
—
—
V
—
byl to zárove den, kdy exekuní dražba — chvátal pan Hrdlika do hotelu, aby pijal hrabcí instrukce. Když se zeptal v prjezde po hrabti, zatásl premovaný vrátný hotelu tak prudce hlavou, že se zlaté tapeky jeho klobouku ješt dlouho po tom
ustanovený den
se odbývati
mla
v potupný smích. pan hrab! Ten se ráil jinde ubytovat. Pebývá v pevném a prostranném paláci, který má jen trochu tsné pokojíky a nad potebu míží upokojiti
,,Haha.
—
nemohly, a propukl
v oknech.'*
„Co dšen.
pravíte?'* zvolal
pan Hrdlika všecek
po-
106
„Aj, co pravím? že mají v kleci celou tu pknou spolenost pana hrabte, jeho tajemníka, zpro:
stedkovatele služeb a jak jinak se ti potrefní ptákové nazývali. Že jim zastavili šejdíské emeslo a že je opatili závorou a zámkem, aby nemohli nadále poctivým lidem peníze z kapes pašovati. Zdá se dle všeho, že jim zstalo také nco vašeho peí v drápech." Pan Hrdlika nemohl, nechtl ješt uviti. Teprve když mu je portýr do poslední rty vypodobnil, když mu okázal v novinách zprávu o jejich podvodech a zatení, když i ostatní služební hostince udání portýrovo stvrdili, pesvdil sám sebe, že se stal
obtí sprostých šibal. Zdrcen vyšel na vždy ty tam
z
hostince.
sán
s
Tak
tedy jsou ty tam,
Mazurem, posnžené
lesy
Zstane ve spárech Jestábových, dokrvácí v nich. Bude se pachtiti po výživ ze dne na den, bude vidti bídu své rodiny, slyšeti její výitky. Bude klemísto v kollektue ztratil; vydlávati skývu chleba ? Poslední peníze vylákali mu ti dva podvodníci z kapsy; dnes ráno vyžebral si poslední výdlek dcein ku pípravám na cestu. Až bude obnos tento ztráven, ím ukojí hlad svých milák? co se z nich stane ? Kolkolem bída, hanba, záhuba V tom dotkl se nkdo jeho ramene. Spatil ped sebou známého lovka s velikými mosaznými knoflíky. Pojte s námi. Zde by to inilo veejné posati
bh
hloub a hloub. Hle, ví,
kde bude
mu
i
zítra
.
.
,,
horšení.**
,,Co chcete?'* ptal se pan Hrdlika soudního sluhy, který ho táhl za sebou do prjezdu. „Malikost. Zde pan Jestáb vymohl proti vám tak zvaný pouliní ili kapesní zájem. Dovolíte la-
107
se pesvdili, máte-li snad njaké pedmíty pi sob." Pan Hrdlika nekladl nijakého odporu. Pan Jestáb stáhl mu pedevším s prstu prsten, jemuž byl
skav, abychom cenné
písahal slavnou pomstu. Pak vyali z jeho kapes rozliné tretky a tobolku s posledními, od Julie mu zapjenými penzi.
Pan Hrdlika
prosil,
pan Jestáb skrovnou ástku.
mu
zanechal
z
nich
Po domluv soud-
svolil k tomu v^-itel. Když ho opustili, vrávoral obraný dlužník dále ulicí. V hlav jeho to šumlo divn, a asem pro-
ního sluhy
znívala tím
šumem
jako
z
veliké dálky melodie št-
droveerní hrací krabice. U krámu puškae zastavil se pan Plrdlika. Vešel a po chvíli vrátil se na ulici, ukrývaje cosi pod kabátem. Zavolal na drožkáe a dal se zavézti k nejbližšímu hotelu. Tam najal si pokoj a objednal si láhev erveného vína. Když klí \e d\'eí(^h. ji pinesli, otoil
mu
ICxckuní dražba u Hrdlik byla odbyta. Rodinný salónek dožil se dne nejhlubšího svého pokoení. Naplnil se sprostou vavou ziskuchtivou, pronikal smšný, zpívavý, diskantový hlas, hlas vycházející z otevených úst rudého, bizarrního, kovov nepohnutého oblieje, kterýmž se honosil soudní vyvolava. Jednotvárný, vískavý ten hlas podobal se zvuku, inoucímu se z dutiny bezduchého, jednotlivým jeho výkikm nákovového stroje. sledoval tu smírh, tu pohrdlivý klid, tu koupchtivý jíž
A
šum.
108
Mezi davem kupujících, v nmž pevládal východní ráz, vynikal prospšn mladý lovk v prostém odvu, s cestovní kabelou po boku. Obliej jeho byl sice vážný a ušlechtilý, ale nedosti pravidelný, a ídký bezbarvý plnovous nepispíval hrub k jeho okrášlení. Tento lovk budil soustrast ostatních tvrdošíjností, s jakou inil podání na nkteré pedmty, zejména pak na rozliné figury, zvetšelé ozdoby a ženské toilettní kusy pochybné ceny. Jen ve dvou oích našlo toto záhadné konání cizincovo vdné porozumní. Byly to slzami naplnné oi pana Jaroslava, jenž se louil bolestnými vzdechy s drahými kusy své mladosti, pecházejícími
udeením Za
to
bezcitného kladiva v cizí nešetrné ruce. si pokaždé volnji, když pipadl n-
oddechl
který
z
tchto
pedmt
cizinci — — byl to dobrý,
bledovousému
vždy nebyl tento pro nho cizincem starý známý z milého Supova. Po ukonené dražb pistoupil
Jaroslav k lokabelou a zvolal, vztahuje k nmu ruku: „Ach, pane uiteli, kde jste se tu vzal?" ,,Ach, škoda, peškoda, že jsem nepišel díve," odpovdl oslovený, ,,že jsem neml ani tušení o tom, co se díti bude." „A co uiníte s tmito vcmi ?" „Co bych s nimi uinil? Nechám je zde. Vždy jsem je za tím jediným úelem vyrval z dráp Israeki. Nemohl jsem snésti myšlenku, že by mla zneuctíti cizí, nevážná ruka tyto pedmty, které mne upomínají na šastnjší doby." „Ach, jak jste hodný, pane uiteli!" zašeptal Jaroslav, a vklouzl do vedlejšího pokoje, kde byla shromáždna po as dražby ostatní rodina.
vku
s
dvrn
109
Supovský uitel lónu, nyní
mt,
stál v rozpacích uprosted saprázdného, nad pestrou kupou ped-
již
které byl skoupil. chvíli vyšla z vedlejšího pokoje Irena snehov bledým, v erném smutením
Za
ejem
s obli-
odvu.
Byla svdn krásnou v této úprav. Obhej pana uitele zahoel v bezbarvém svém rámci nejkrás-
njším nachem. Slena Irena naklonila se nedbale, upela na zardlého muže chladn oi a pravila písným, kousavým tónem ,,Dkuju vám, pane uiteli, že jste :
daleka podívat na divadlo našeho pokoení. Jaroslav mi pravil, že chcete tyto vci nechati se pišel
z
zde. Obdivujeme se vaší velkomyslnosti, ale nabídnutí vašeho pijmouti nemžeme. Dosud nesmí nám nikdo nabízeti almužny. Vezmte jen ty vci s sebou; koupil jste je dosti draze my jich nepotebujeme.'* Uklonila se chladn a zmizela opt ve vedlejším pokoji. Byla by zajisté ucítila soustrast s odbytým, ;
ped odchodem
kdyby
si
byla všimla
tváe.
A
snad by se byla zcela jinak k
výrazu jeho
nmu
cho-
kdyby byla tušila, že stojí ped ní ideáJ krásných jejích sn, neviditelný dárce nádherné kytice, vala,
skladatel polky mazurky, jejíž skotaivé zvuky rozhánly tolikráte chmury jejího ela že tento kantrek, na nhož si jednou do roka se smíchem vzpomnla, choval obraz její v srdci svém jako klenot posvátný, že jediný v širém z daleka po ní vzdychal a toužil a den co den navštvoval sesutý již ínský pavilon, do nhož byl kdysi uložil v lopotn ztepaných verších vyznání své lásky. Brzy na to vyprázdnil se salón úpln.
—
svt
Po Vdk
chvíli ozvaly se venku trhla pevná ruka zvoncem.
kroky na chodb. Ale ni zvonec ne-
110
Onml.
Pívyšel zdráv z obecného ztroskotání. chozí klepal chvíli, pak otevel zvolna dvée a nahlédl do vnit. Opálená, výrazná tvá mužská v rámPosléz objevil se celý ci havraních vlas a vous. a rozhlížel ve dveích vysoká, statná postava se s udivením po prázdném pokoji.
—
—
Zaklepal na dvée vedlejšího pokoje. Tam nalezl co hledal. V prázdná prostoe stála jako poslední výspa v potop starožitná postel s malovanou plentou a v posteli té odpoívala na bílé podušce s bílými varhánky dokola prastará, sežloutlá, svraštlá líc v rámhrály perliky diadému ci vlnitého snhu, po nikoli již umírajak ledové jiskry. Byla to tvá jící, ale zemelé královny. A nad zemelou stálo skupení slzících osob štíhlý hošík, zlomená paní a dv ztepilé dívky, mezi nimiž poznal píchozí na první pohled tu, po jejímž pohledu byl tak vroucn toužil. Tak našel doktor Volný rodinu, o níž mu 1)\ tolik vyprávl ubohý pítel v Caihrad.
konen,
nmž
—
—
1
nmu
s pekvapeTruchlící rodina vzhlédla k Byla oekávala otce, který se po celý den doma neokázal. zaDoktor Volný stál ped nimi mle. Ci jim íti za jednou ztrátou zvstovati druhou,
ním.
ml ml
sdliti, že leží Vladimír tam daleko v žhavém písku, pod ernou, zcuchanou cypiší? Ml jim íci, že pijal ze rt umírajícího odkaz, ubohou tuto rodinu, a že vynaloží všechno své jmní, všechny své síly, aby jí vrátil bývalé štstí? Ml vyznati tam té milostné dívce, že chce požádati o sladkou, piinlivou
ruku
její?
Ml
sdliti všem, že
již
koupil v krásné
111
horské krajin statek, kde sídliti bude se svou Julií, nedaleko drahého Supova, jehož známé vže se budou ervánkem veera jitra rdíti na jejich obzoru ? i
Z jitra druhého dne zavítal pan Jestáb do kanceláe dra. Zamotala v patrném rozilení. Podávaje mundantm šupec, pravil chvjícím se hlasem Starý Hrdlika se ,,Víte-li pak novinku, pánové? \era na veer zastelil. Pi kapesním zájmu za ty 'koupil reponechal jsem mu nco penz volver, najal si pokoj ,,u zlatého rouna" a stelil se tam do srdce. Ped inem vypil ješt sklenici erveného vína. Mé dti jsou opt o kus ddictví ošizeny. Prnse je ta tam svrchky vydaly malikost.** Ale když sdlil zajímavou novinu dru. Zamotalovi, pravil tento s úsmvem „etl jsem již v novinách. Requiescat in páce Nezstal vám ostatn
— —
—
—
:
!
mn
dlužen. Vera pišel ke jistý dr. Volný, l)ezpochyby nápadník nkteré jeho dcery, a zaplatil mi do krejcaru všechny vaše pohledávky za Hrdli-
nieho
kou
i
i^rážce
s
úroky a útratami. Zde máte celý obnos po
mého palmáru.
Podepište mi laskav toto
potvrzení.'*
Tvá
pana Jestába se vyjasnila; shrábl opatrn peníze a podepsal krátké potvrzení. Tím skonil se fascikul Jestáb contra Hrdlika.
Výlet
do Chorvátská.
Ze zápisk pítelových. (»I,iiiTiir.«
n. Cech: Sebrané spisy
XIV
1878.
Jsou tomu práv ti roky, co jsem shledal všechny své nevydané rukopisy, nakupil je v úhlednou hranici a zapálil tuto fidibusem, kterým jsem byl naped obsloužil svou sprostou, hlinnou dýmku. Nemusím snad zvlášt podotknouti, že Byl osudný fidibus utvoen z nepíznivé recense mých posledních verš. S trpkým úsmvem pohlížel jsem na hody laného plamene, jenž trávil mžikem dílo pemnohých
probdných
nocí. Ó, jak se svíjely ty sežloutlé blány v objetí zhoubného žáru! Jiskry tkaly po nich jako prchající myšlenky a dým se vznášel nad spoustou popelu jako duch, jenž byl províval tu vrstvu papíru. Ješt vzdoruje jedna stará, mastná ballada musil jsem ji pidržeti dýmkou. Zasiptla, umírajíc, až mi to duši proniklo. Jsem hotov. Sebral jsem popel na dlani a rozfoukal jej na všechny strany. Když jsem dílo zkázy dovršil, pinesl mi listonoš mi posílal strýc z Chorvátská spoustu psaní, v písku a dtklivé pozvání na prázdniny. Oko mé se vyjasnilo, když spoinulo na režné obálce domácí výroby strýcovy, a když jsem si pipomenul doby, za nichž strýc nejednu hodinu v tajemství té
—
nmž
m
116
výroby zasvcoval; bezdky vloudil se mi úsmv na rty, když jsem prohlížel pádné, jadrné písmo srdeného dopisu, vyhýbajícího se opatrn zrádným úskalíiPx
eského
pravopisu.
Považoval jsem toto psaní za zejmé pokynutí osudu. Byl jsem práv pemítal, jakým zpsobem bych nejlépe zmizel s jevišt své dosavadní innosti. Toužil jsem po kouzelné apce, která by mne uinila neviditelným na delší dobu. Aspo na tak dlouho, až by mé poslední nešastné verše zapadly v jícen zapomenutí, až by mne literární pátelé pestali popouzeti svým soucitným mlením i svými pokryteckými apologiemi, až by zapomnli, že jsem náležel také k jejich cechu, a položili mne k mrtvým literárním veliinám, které již nebudí soucitu ani závisti. Zde mi posílá píznivý osud tu kouzelnou apku. Ztratím se na as v daleké zemi, kde si mohu z plných prsou oddechnout po horké, nešastné literární kampagni. Tam nedorazí ani vlnka toho proudu, z nhož práv jako rozbitý vrak vycházím, tam nezavadí ani jediná eská litera o mé utýrané ucho. Strýc je nejblaženjším z blažených Feák. Mluvívá o literatue jen z donucení a vždy s posvátnou úctou, jakou pociujeme vcem tajemným a nadpozemským. I jinak poskytne mi krb jeho bezpený útulek. Strýc je vdovcem i nemusím se obávati, že najdu v jeho okolí nkterou z tch krásných vil, jejichž kouzelné umní se mi zhnusilo až do poslední finty vjíe, že budu musit umírati nudou pi jejich prázd-
vi
ném štbotu
ped
jejich
a obrovati oi neprhlednými skly prostudovanými pohledy, že budu musit
k vli nim poítati své knoflíky, zanedbávati dýmku a každou chvíli jim dávat na srozumnou, že mi
117
pramálo záleží na jejich úsudcích o mé osobnosti, a že mi jedno, úpln jedno, jsou-li jim vhod ty ti hluboké, vodorovné rýhy na mém ele a ty proídlé \lasy na mém temeni ili nic. Býval jsem tehdáž hrozným, když jsem mluvil o ženských. Šastnou náhodou byl strýc již ped lety zanesen daleko od ostatního pi^íbuzenstva a mel s ním, pokud mi bylo povdomo, jen velmi porijzné a chladné styky. Byl tedy jako zdravé jablko, vytržené \ as z ady hnijících sousedu. Moji ostatní strýcové a tety odpustí mi tento píkrý výraz. Byli vesmcs nakaženi lichou píbuzenskou láskou nkolika starých tet, chtíích ze mne mermomocí uiniti loutku, již by si po libosti strojily dle copaského svého \kusu a jejíž osud by uspoádaly podle svých pevrácených pontí o štstí pozemském. V ráji, kterýž pro mne takto chystaly, stála ovšem v popedí p\ abná Eva s lákavým jablkem slušného vna v ruce. Roztrhal jsem bez lítosti celou tuto tkaninu, a uražené tety rozkiely mne za to mezi píbuzenstvem jako nevdníka a podivína, s nímž není vbec žádného poízení. Zdá se, že pronikly neurité slechy o mém šeredném zpsobu života i k strýci do Chorvátská. Podotýkal v listu nkolikrát s obzvláštním drazem, že leží jeho dvorec o samot a že v starém, šedivém kastelu", který mu slouží za obydlí, nalézá se jeden ,.
odlehlý pokojík, v
nmž
se
budu moci zapísti
dle
libosti.
Rozhodl jsem
se zkrátka, že
pojedu do Chor-
vátská. jen,
ím
Nebudu vám líiti dojmy své cesty. Podotýkám že padal kámen za kamenem s mých prsou, dále od vlasti mne parostroj unášel, a že jsem
118
hluboká oddechl, když spomul zrak mj z jitra široké pláni s pasoucími se stády koní a s osmahlými lidmi v širokých, bílých kalhosi Z
oknem vagónu na tách a v
huatých
pláštích.
Slunce chýlilo se k západu, když jsem ve skrovné chorvátské stanici seskoil do náruí ekajícího strýce. Jediný pohled mne pesvdil, že se strýc hrubé nezmnil pod nebem chorvátským. Jen ple jeho oblieje zbarvila se jižnji a prokvetla žhavjším rumncem, jenž erpal ohe svj patrn z bujaré krve chorvátské révy. Tato živjší barva pleti byla bezpochyby také píinou, že se mi zdály drobné, husté jeho kuery, pokrývající dosud úpln leb jeho jako jemná vlna berání, ponkud blejšími, než byly ped lety. Ostatneshledal jsem nijaké zmny na obrovské jeho postav, a prudké jeho objetí dokázalo mi citelným zpsobem, že bydlí v obrovském tom tle i bývalá upímnost i bývalá síla.
n
Usedli jsme do lehké pryky, jejíž kozlík se honosil štíhlým jonákem v širokých, plátných kalhotách a dlouhé plátné, na rukávech erven vyšívané bund, pes niž obleenu ernou, toliko do pl zad sáhající kazajku bez rukáv, s nkolika adami drobných kovových knoflík na prsou. Na kudrnaté jeho hlav posazen byl švihácky na stranu nízký erný klobouek s velikým, pestrým chocholem, v bylo pérem a kvtem zastoupeno všechno ptactvo a rostlinstvo chorvátských háj.
ml
nmž
tém
jsme málo vyjetou polní cestou. Brzy zmitra železniní se svými jednotvárnými strážními domky a telegrafními tyemi s našeho obzoru a kolem rozprostela se tichá krajina zvláštního rázu. Jeli
zela
119
Na tvái toho kraje neprovedla ješt dílo své nelítostná bitva, která zstavila na vtšin domácího našeho lánu jen rozptýlené ostrvky pochybného lesa; kraj tento pyšnil se ješt v bohaté, pirozené ozdob rozmanitého stromoví. Ani místa, na nichž ustoupily háje rolím, nejevila se co mezery v bujné této porostlin; nebo vysoká kukuice se svými mohutnými, hrdými ttinami a velikými, šavnatými listy podobala se u porovnání s naším nizounkým obilím sama zakrslému háji. Z ní neprohlížely skrom-
ným okem
chrpa a koukol
;
ale plazivé tykve stlaly
tam po zemi své veliké, ohniv žluté kvty a vybíhaly s obou stran až daleko do cesty, na níž se tu tam ve svaté prostot válely již buclaté, tmavozelené jejich plody. Pekrásný vru byl pohled na širé tyto spousty kukuice, stojící tu bez pohnutí, klidn a pyšn, any paprsky klesajícího slunce odívaly jemným, kovovým leskem nesetné plochy rozmanit pehnutých a odstínných list jako sklony drobných vln na klidném zeleném moi. Lesklá zei
i
le její stídala se s vážnjší barvitostí hustých listnatých hvozd a s vlnitého pásma ladných pahork usmívala se svtlá zele révy, rozkošná ta ozdoba to vínoplodných kraj. Vinohrad, háj, kukuice základní živlové, z nichž se skládá krajina chorvátská. Vesnice ukrývají se v hustém stromoví a jen
—
vže
tam z vlnité tvj vzlétá rád po nmém pokynu blavých tch prst k záiv modré obloze, po níž milo toulati se s blorouným stádem lehounkých štíhlé
bílých kostel vypínají se tu a
zeleni a zrak
oblák.
eem vnm
hoNaslouchaje toliko z póla veselým vorného strýce ssál jsem nový ten obraz krajinný zvolna do vnímavé duše. Domníval jsem se, že
120
nalézám prosté kouzlo, které pokroilejší rozvoj spoleenského života u nás nadobro již setel a které nám vane ješt vstíc z upomínek lidu a
tém
starých písní národních. Vše jevilo se mi tak znáa pece nemohl jsem se upamatovati, kde bych to byl ped tím vidl. Tak bývalo asi u nás ped lety, snad za dob našich a prababiek. S takovými myšlenkami pohlížel jsem na ohromná stáda koní, toulající se voln kvetoucím pažitem; na štíhlé jejich hlídae v bílých plátných odvech, s puškami na zádech; na etné ohn, planoucí na pokrajích háj a obklopené hochy a dvaty v malebných, pestrých krojích; na husté kíže a boží muka s hojnou ozdobou uvadlých a erstvých vnc; na selské povozy, uhánjící v oblacích bílého prachu kolem nás, o tech, tyech koních, plných zvonk, kvítí a pentlí, na statné hochy s opeenými klobouky, již sedli jak ulití na tchto koních, a na skupení žen a dívek, jež se z povoz tch zpod malebn uvázaných, asnatých šátk a ad skvoucích penízk jasným zrakem rozhlížely po veerní krajin.
mým
praddek
Les, do nhož jsme práv zajeli, zahradil mi n^ právo i na levo vyhlídku svými hustými vtvemi, mezi nimiž se již ukládaly tajemné stíny veerní. Zrak utkvl na jednom strom. ,,To ušlechtilý vlaský kaštan!" pravil jsem k strýci.
mj
,^Ovšem,'* potvrdil tento. ,,Zdá se, že
t
pekva-
t
O, zlatoušku, v našich lesích oekává dosti podobných pekvapení. asem i nemilých. Nemáš-li na píklad posud est osobní známosti s vlkem zde mžeš s ním vejíti v nejdvrnjší styky. Želvy nejsou tu rovn žádnou vzácností. jeden vlastpil.
—
Mám
121
norun
chycený
Moje Jaroslava
a civilisovaný
exemplá doma.
**
Odsedí jsem bezdky od birýcc
a
\\ poulil
naá
ustrnulé zraky.
,,Pro sebou škubeš?'* zvolal strýc a pokoušel o vážný posunk, pi emž jej káraly šibalsky mžourající oi ze lži. ,,Ach, odpus! Zaix)mnl jsem ti oznámiti, že jsem pestal býti vdovcem." Mlel jsem chvíli ohromen; na ele mém shrno\aly se mraky. ,,A nepsas mi o tom ani slova,** prohodil jsem posléze a shrnul v tchto slovech všechno své mravní rozhoení nad pokrytstvím strýcovým. Nepsal jsem, ponvadž Jene, Jeníku! Povím ti to zpíma: zamlel jsem svou ženu jedin proto, abych t sem dostal. Znám tvou nechu k ženské spolenosti. Slyšel jsem o tvém samotáství a podivínství. Když jsem si byl pro ženu v Cechách, hrál mi o tom každý z našich starožitných rodinných spinet však víš, koho myslím jiný kousek." se
—
,,
—
—
•
bys
tedy také v Cechách a navštívil jsi všechno píbuzenstvo vyjma mne," pravil jsem kou,,Ah,
sav.
I
„Promi lovku,
ženitbou na duchu pomate-
nému!" omlouval
se rozpait strýc. ,,Víš zajisté, že zastírá delirium lásky smysly každého živoicha. Za to nyní zde. Jaroslavy se nestrachuj. Je to vzdlaná eská ženuška, jež bude s tebou,
mám t
chceš-li,
Mé
hovoiti od rána do veera o literatue." Pkná útcha! Nedosti na ženské je-
—
„Tak!
št
literatura
!"-
„Hle, milý hochu," pokraoval
strýc,
„nemohu
pochopiti, pro se také ty neženíš. Máš pece k tomu již nejvyšší as. Pi svém postavení mohlbys vy-
122
Živiti dv ženy najednou. Ci se obáváš koš? Pohle na mne. Má Sláva je jediným sirotkem po jednom z mých starých, nerozluných druh. Vybral
jsem
si
na památku nejpknjší kus z jeho skrovn A šlo to hrav. Veni, vidi, vici i pi
—
pozstalosti.
tom nemotorném
tle,
i
pi tch snhových vlokách
mé skráni. Následuj píkladu mého. Hádáme asto o tomto pedmtu s Pavlou Nyní odsedí jsem od strýce až na samý okraj pryky. Ješt Pavla. Octnu se patrn v dokonalém na
—
se
To
pílišné! Pelud tichých prázdnin rozplynul se v nivec. Nu, nerozdlám ani svj kufr. Pochybuju, že zstanu týden v tomto chorvátském
harému.
Dvín
,,Hoj, Andráši, pobídni
ozdobu kozlíku. hotovou veeí/*
,,
kon
Marta brouká
Dobe, že se mezi noní a že zastíralo po
!'*
již
zvolal strýc na dozajista nad
tím sneslo nad krajinou šero další cestu strýci výraz
mého
oblieje.
Cesta zatoila se hlubokým úvozem do pahorku, jsem rozeznal ve nad hust skupenými vrcholky strom tvary objemné vže s cibulovitou
na
nmž
tm
bání.
Vyjeli jsme konen na dvr, ped stavení jednopatrové s devnou pavlaí, na níž se zamihla ženská postava se svící v ruce. Sebhla nám vstíc po vetchých devných stupních a svítila nám pi
zpsobem, že sama celá ve stínu zstala. Poznal jsem prozatím jen, že je rostlá a mladá. „Nu, zde jej máš. Slávo!" zvolal vesele strýc. ,,Ku vzájemnému pedstavení není zde ostatn místa. slézání tím
nžn
Vzhru!"
123
Teta podala mi spšn ruku a stoupala po schodech ped námi, obracejíc k nám chvílemi na pólo obliej. Tentokráte poznal jsem již pi zái svíky, již nesla ped námi, že není ohyzdná.
Na pavlai oekávala nás druhá podoba ženská, mne uvítala velmi obadnou poklonou.
která
Vstoupili jsme do pedpokoje, jehož podlaha se skládala z mnohohranných cihel skromná to ped-
—
mluva k salonnímu románu, v nmž mi ty všetené ženské dozajista již pidlily úlohu titulního hrdiny. Nu, o salónu nelze mluviti. Na této podlaze
možno sice klopýtnouti, nikoli však tyi mohutné trámy ve strop,
a
sklouznouti, a nov obílené,
prozrazují na první pohled selskou jizbu s troškem panského líidla na hrubých rysech. Je to zkrátka lehce olakované barbarství. Skoda, škoda té prosté jizby! Jak útulnou by byla, kdyby visely s tch tráv lahodné smsici kytice rudé papriky, varaždínský kalendá, dlouhé ibuky a strakatý mšec s tabákem; kdyby na uazené tikaly devné,
m
stn
ervotoivé hodiny
pihovatým ciferníkem; kdybychom se houpali se strýcem v pohodlných lenoškách naproti sob, s bakou vína a šachovnicí mezi sebou a libým nepoádkem kolem do kola Však ubohá jizba pedstavuje smutné jevišt hrzovlády ženské. V tupé resignaci stojí vydrhnuté židlice na vykázaných sob místech; bojácn tisknou se bezúhonné skín k nudn bílým stnám a porculánové figurky na prelí jejich choulí se k sob jako ptáata ped bouí; samy sošky husitských náelník onde ve výklenku vypadají jako pestrašeny hrozícím smetákem a chocholem peí; vzduch bez a barvy, mraziv prhledný jako na štítech s
!
vn
vn
124
Alp, a s trámu visí jen pozlacená útlá nádoba, z níž kypí na všechny strany betanová zele. Strýc pedstavil mi nyní s malými okolky svj harém. ,,Zde moje cho, tam švagrová, onde tchyn.'" Prohlédl jsem si postranním, ale bystrým pohledem nepátelskou trojici, s níž jsem síly a dvtip svj miti v nkolikadenním nepetržitém boji. A tu zmocnila se mne pedevším nevole a lítost nad zblou^ dilým strýcem. Když jsem nyní pi svtle pohlédl na tvá tetinu, pipadl mi bezdky na mysl výjev ze známé arabské báchorky. Z oceánu vynouje se
ml
tam kdesi na beh nestvrný olbím se zlatou klecí pod paží. Usedá ve stínu palem, klade zlatou klícku do trávy vedle sebe, odstrauje palcem závoru a hle! z ozdobného vzení vyklouzla svdná podbka ženská, jakou strojívá básník Východu s nadšením vmuselínovou mlhu, v záivou rosu perlí a ve zlaté kruhy se zlatými zvoneky, jež zvoní pi každém kroku kolem drobných snžných nožek. A nžné toto stvoení usedá k nestvrnému vzniteli svému, by osla:
mu
dilo
klid odpolední
híkami
vylhané milosti.
Krásný obliej kloní se s úsmvem k bizarrní hlav, jež odpoívá na jejím klín, drobné prstíky bloudí hrav drsnými kuerami, pokrývajícími obrovskou
upinatá kle tém skály, ale veliké oi zalétávají toužebn za moe, do modré dálky. Ubohá zajatá krasavice Ubohý vznitel její Ubohý strýci Málem bych byl doložil: ubohá jeho leb jako
erné
její
!
Pravda, že se protivy stýkají, ale tyhle dv nemže slouiti žádný prsten na svt, by spoívalo nejmocnjší knžské požehnání. na On hmotný a vysoký, jako postava z Brobdignaku; ona útlá a nžná, vedle nho pravá Liliputánka, již by mohl chovati jako dcko ve své nárui. On bloteta
!
protivy
nm
125
hlavy drsný staec, jenž ocenil již dávno laciné pozlátko pozemského divadla a nahlédl za nejskrytjší jeho kulisy; ona krásná ekatelka na stupních kouzeln osvtleného jevišt, s leskem jarního slunce v usmívavém oblieji a s oekáváním tisícerých krásných vcí v záícím oku. Dosti již na tom rozdílu. První jaro a pozdní jese života oddleny jsou hlubokou, širokou propastí, již nelze zaceliti opentleným proutkem rozmariny. Když jsem popatil na slinou tetu, cítil jsem upený pohled strýcv na své tvái; chtl se bezpochyby pásti na mém úžasu a snad i na mé závisti. Užasl jsem, pravda. Ale závisti nedoetl se zajisté v mém oblieji. Pro nezvolil strýc radji Pavlu? Té by se byla úloha tety mnohem lépe hodila. Tvá její jest sice ješt dosti pkná, ale okazuje již první zaátky svraštlosti ovšem svraštlosti jen lehounké a mkké, jako pezrálá meruka. Seten je s oblieje toho ideální nádech mladosti a pevné rty, moudré oi svdí o stízlivém pojímání života. Takové tváe iní náležitý dojem ve starém parku, pituleny
—
k omšené sošce Amorov, jejíž toul se plní prvním žloutnoucím listím vtlená myšlenka jeseni, jeseni dosud slunné a teplé, jeseni posledních rží.
—
Ale v Pavle, zdálo se, že prosvítá melancholií vadnoucích kvt též svtlý vdk podzimku veselost vinobraní. Pistihl jsem nejednou za tento veer oko její pi pohledu vyzývav tveraivém a jaksi bojovn na mne upeném. Martu mohu odbyti poznámkou, že to byla malá, vrásitá, šedohlavá, pívtivá staena. Umínil jsem si, že zmaím chováním svým hned první veer všechny nadje, jež mi snad nepátelský :
126
tento trojlístek v ústrety pinášel. Sedím mezi nimi, jako Gothv rybák, chladný až po srdce. Darmo pjete, Rusalky, o plesech a zábavách, jichž pfý zde v chorvátské samot pohešovati budu, o jistých, bohudíky neznámých oích, které prý se as nyní z Cech toužebn k jihu upírají, o nových románech a hudebních skladbách, o holandských slepikách, které vám jestáb unesl, o jahodách bájené velikosti, které jste na záhon vypstovaly mne nesvábíte do vody, v níž se tak rády šplícháte. Jsem nudný, suchý patron, jehož nezajímáte vy, a jenž nechce zajímati vás. Nepekážejme si navzájem. Takovými asi slovy mluvilo k nim mé zarpu-
mn
—
tilé
mlení.
Pes to neuvázl ani na okamžik hovor hostitelek mých, všední onen hovor, jenž se prohání vesele známými vyšlapanými stezkami a peskakuje pi tom hrav hluboké logické propasti. Neprovedl jsem vytknutou sob úlohu pesn do konce. Nepítelkyn mé mly mocného spojence, který mne pepadl jako zákeník z ukryté zálohy. Byl to rudý mok, jímž sousedky sklenici mou horliv plnily a jejž jsem srkal píliš neopatrn. Strýc sdlil mi, že je to víno cvetkovské, jehož sláva sice jen v úzký kruh okolí pronikla, jež se dosud ani na ádnou etiketu nezmohlo, ale jež prý se tší obzvláštní pízni jeho co pirozené domácí víno, lehounké a krotké, bez nejmenší falše. Poslední chvála jest dozajista planá. Spoléhaje v jeho lehkost pil jsem je nad potebu rychle a za krátkou dobu zpozoroval jsem, že mi krev stoupá do spánk a že se barví
pedmty
kolem do ržová. Když pak se na konec sen mj pece ásten splnil, když mám i)inesla totiž mladá teta dva vlastno-
127
run
nacpané ibuky a postavila mezi nás pestrou šachovnici, shledal jsem, že i chorvátské víno zázrané názory lidské méní. Vloudil se již stín závisti spoívá do mé duše, když jsem spatil, jak pvabná hlava tetina na rameni strýcov a jak horliv se staví na stranu jeho v našem zápase. Malou náhradou bylo mi za to, že se pidala Pavla na stranu mou. Hrál jsem naschvál velmi špatn, a bylo mi jakousi útchou, že prohrála na konec Pavla se
dvrn
mnou. Marta dovedla mne posléze po vetchých devných schodech do vže, kde byla pro mne upravena hostinská komnatka. Když odešla, rozhlédl jsem se zkoumav po pokoji. Všude stopa ruky ženské. Zde alespo chci zlomiti její vládu. V uspoádání toho pokoje jeví se jako v zrcadle klamný obraz, jaký si poadatelky v duchu o mé osob utvoily. Musím nkolika ráznými rtami ten skreslený obraz opraviti. Pedevším obrátím tváemi ke stn tuto Dianu s Endymionem od stolu tam a se líbají po zvli. Židhce nechci se propjiti za a stn, ty sem, ty tam
—
pkn
—
figurku do geometrického obrazce. Nastojte, loutna s novou ržovou pentlí. Ha, ha! Snad k oknu s ní a dokoán okenice ped snivým, bledým msícem?! jsou bájen Ah, v okn plno rajských jablíek veliká
—
—
Hledím do noci. Mezi ernými vrcholky strom hvzdy; zdá se mi, že krásnji a živji než tam u nás nahoe. Ale rozprávjí tutéž divnou, smutnou báchorku. Nejsem již pítelem toho slavného
kmitají
noního kázání, pi rýmu uhonil.
nmž
jsem
si
za mládí
mnohou
128
Z kabátu,
umí tom
z bot,
do
pantofli,
na pohovku! Roz-
nohama na
lenoch. Ticho. Ale v tichu probírají se znenáhla rozmanité tiché zvuky: tikot hodin, cvrkot z nkolika stran, šustní nad strože
se,
pem a venku neuritý tajemný šum, jako splývající hudba vtru, vod a vrcholk lesních nelze roze-
—
znati jednotlivé její odstíny.
Pi hudb
této usíná sladce mladost, plna nadjí, a šum tento budí zajisté v duchu jejím pedstavu vodopádu, jenž roztišuje se nad hlavou její v tisíceré jiskry a dopadá na prsa její jako chladivá prška jarní vláhy. Ale jinak psobí šum tento na ducha, jenž se zavel jako hrob nad zmaenou mladostí. Ten upadá v tžkomyslnost pi noní hudb té jako Saul pi zvucích harfy; otvírají se a pálí všechny staré rány, budí se všechny zmaené nadje a pistupují k tob v ne-
bývalé
živosti.
Pry sytné,
s
podušky horoucí
s té
mých
Spáti se postele
!
Pry,
kán
nena-
plecí!
mi nechce. Co
si
ponu? Na
stolku
ozdobn vázaná kniha. Opt rys k podobizn ideálu, místo nhož mne zlovolná skutenost podložila. Cím pak se ml uspati ten vychou
mé
leží
vanec Charitek? ,,Werther". Znamenitá volba. Werther. Svtoznámý smutný hrdino, což jsem se o tob naslýchal a naítal! Pamatuju se jako ve snách, že jsem se uil kdysi nazpam, jaký hluk jsi ztropil po Evrop, jak vešel do módy tvj prostý kroj a jak se výjevy tvé nešastné lásky dostaly až i na pvodní ínské nebo japanské vásy. A pece t znám pouze z doslechu. Stokráte octla se historie tvého utrpení v mých rukou a stokráte vyklouzla, neotevena, z mé ruky. Mám ji otevíti nyní, kdy vzpomínám na první lásku se stejným pocitem jako
129
na první
vbec
šle?
Pokoj budiž
s
tebou. Myslím, že
t
již
neotevru.
Vizme, onde na skíni sestavily pro muže své obraznosti celou píruní knihovniku. \'še peliv Delphini. Básn, vybráno a prohlédnuto ad novely novely, básn. Lásky, rží, sladkosti až mdlo. Celý Pantheon nesmrtelných jmen plane tu
—
—
kožených
usm
hbet. A pec hledám mezi
nimi nasvé chuti - nco ostrého a drsného, co by na okamžik zapudilo hnus mého pesycení, nco chladného a klidného, o by uchlácholilo mé
z
darmo nco po
(
podráždné ivy. Nco jsem pece našel. Skí má nestejné nohy; jednu podepely starším musejníkem. Sprostil jsem Bud vítán, tichý, zelený jej nedstojného úkolu. ostrvku uprosted epického a lyrického vlnobití! V tob najdu odpoinek a mír. Dal jsem
se
hned do prvního lánku. Nadpis
jeho byl podtržen tunou rudou arou. Poznal jsem brzy píinu toho vyznamenání. Byla to sta o váleníku eském, Janu Vítovci, jednom z toulavých rytí pozdjší doby husitské, kteí šíili v daleké cizin slávu válené školy Žižkovy. Železný hrdina lánku vyvolil si za jevišt práv tu koninu Chorvátská,
do
níž
náhoda
strýce
mnohem rázn ji,
zavála.
Ovšem
po-
než muj skromný píbuzný. Ped leskem jeho slávy zbledl brzy démantový ^tít hrabat Celských, k nimž byl jako chudý zeman eský v prvodu tí jezdc do služby vstoupil, vozové jeho hradby zanášely dlouho hrzu do okolních kraj, až posléze starý lev, jednooký, jako mistr jeho Žižka, co mocný hrab Záhoí a bán slovinských zemí" boulivou dráhu svou ukonil. Strýc choval, jak jsem pozdji zvdl, obzvláštní sympatie " Sv. ech Sebrané spisy XIV. 9
ínal
si
tu
,,
:
130
k slavnému tomu krajanu a ložil Vítovec, jehož jméno se
tvrdil
hradm v
tyhranné,
okolí, základy též
i
pojí
k
na urito,
že po-
mnohým
starým
široké vži,
na níž nyní za klidnjšího vku on, strýc, pstuje broskvové a merukové špalíry a již strýcv ped-
chdce v držení, jakýsi zadlužený šlechtic maarský, znesváil nemotornou, šindelem pokrytou bání, honosící se tvarem, v jakém si libuje erná etkev. lánek byl doten, proetl jsem i druhý, ale spánek vyhýbal se dosud tvrdošíjn mým víkm. Pochvalte mi opt jednou své cvetkovské víno Hlavu mám v plameni. Nezbude než zjednodušiti ješt svj odv a otevíti dokoán okna. Procházka
prvanem mi ponkud Na konec rozhodl
ulevila.
jsem se ješt, že použiju zbytku dohoívající svíky, abych si prohlédl ostatní místnosti vže. Naproti dveím, jimiž jsem vešel, nalézaly se totiž v pokoji jiné a ty vábily mne k sob nezdolnou mocí. Nebyly na štstí zameny. Komnata, do níž jsem tmito dvemi vstoupil, mla na sob ráz iré vetchosti a zanedbanosti. Všechno v ní bylo sešlé a zpustlé. Zdálo se, jakoby nkolik držitel kastelu" za sebou na ten kout úpln bylo zapomnlo. alouny, tpytící se druhdy zlatem na hndé pd, byly pokryty plísní a visely na mnohých rhístech, odchlípeny a rozedrány, se syrých stn; mezi zpuchelými prkny podlahy vyrážely tu a tam mizivé šeré houby, netopýi to a mry rostlinstva; plenta s vybledlými obrázky, stojící bezúeln u ervotoivé prázdné postele, byla rozsápána jako papír v obruích cirku po pedstavení; druhdy kype vycpaná, nyní žalostn pepadlá a splasklá sedadla s šedivými povlaky budila obavu, že se pode mnou pi prvním dotknutí rozpadnou ,,
131
V prach a popel; rozbitým oknem zanesly sem vtry mnohých podzimk uvadle listí, jež tvoí v kout polorozpadlé pohovky ervenožlutou závj. Cím déle jsem se tím sešlým pokojem rozhlížel, tím hlubší melanchohe objímala mou duši. Na mysl dralo se mi porovnání toho prostoru s mým vlastním nitrem. I tam vládne spouš a tlení. Jako zde v koutech ty zaprášené, rozbité sošky, leží tam pekocené idoly mládí; skvostný lesk obraznosti pohasl a z jasných jejích sn zbyly jen bledé nestvrné útržky jako zde na stnách ty cáry pustlých aloun; jako zde v té komnat hyne též ve všechno, bledne, tepí se a bortí, obláí se v prach a tíse. Zastavil jsem se ped kalným zrcadlem. Ulekl jsem se vru sešlého svého vzezení, bledosti, vrásek a suchých, vyídlých vlas. Ano, zde mli mi vykázati byt, nikoli tam v pedu. Jsem jako stvoen pro tuto brlohu ervotoi, plísn a ezu. Sem hodil bych se úpln v njakém prastarém, polozetlelém župane, sem do té vetché lenošky, ped ten starožitný stolek, nad nímž se sklání s visuté, rozpukané nádoby suchý, drolivý, dávno uvadlý betan. A hle, tuto i, njaká pimená lektyra. Otevel jsem odranou knížku, ležící na stole. Ruce mé se zatásly, hlava klesla na prsa. To pílišné ví, jak se sem dostaly byly to mé ubohé, nešastné verše. Ted je obraz úpln dokonen. Sedím tu, veteš mezi veteší, v tlící lenošce pod uschlým betanem a tu své verše, jež nikdo již nete, sešlý, odkopnutý, zapomenutý literát. Zvlhly mi bezdn oi. Pozdvihl jsem je a tu oharek svíky na stole práv dohoíval spatil jsem pojednou ped sebou vysokou, píšern bílou postavu, jakoby byki práv vystoupila ze stny. Vidl jsem pod mohutnou pí-
mn
!
—
—
—
—
•
Bh
132
Ibicí
hrdou mužskou tvá kamenných rys,
s
obvaz-
kem na jednom oku. Vítovec A jediné oko zjevení upíralo se na mne s výitkou a pohrdáním a pevné !
rty kivily se k hanlivému oslovení. Domníval jsem se, že zaznlo z nich Babo tom shasl oharek. Obklopila mne irá tma. Prožluklé víno cvetkovské Dotápal jsem se do svého pokoje a tam jsem za chvíli šastn usnul. :
V
!
nm
tak Chorvátsko je pkné. Divím se, že se o málo mluví. Zde ležím na píklad na pokraji lesa pod napaženou vtví, na níž se zdola zachytilo množství nitek s drobnými zelenými lístky jako zaatá píze ve vyšívacím rámu. A z této stinné skrýše sklání se zrak
mj
zvolna po zelené stráni, do níž
obou stran hustý háj rozmanitými lalochy a zuby, jakoby umle pro zábavu oka utvoenými vybíhá
s
A pece
nedotkly se dotud kosmaté trávy, ni žabka zahradnická toho bujného koví, plného lískových oíšk a planých rží. Dole tušíš pod zeleným chaosem bylinstva potok, plížící se hlubokým soumrakem, jímž se kmitají tmavo;modré vážky. S obou stran kukuice zvýší lovka. Vzadu prohlížejí hustými tlupami strom devné zubovaté štíty, ozdobené vyezaným dena špici šttkou slámy neb vným kuželem anebo hlinným hrncem, natknutým na krátké tyi. A v tu chvíli zdá se ti, že tráví celou vesnici ukrytý požár. Hustý dým vznáší se nad ní, nikoli snad z komín, ale z celých stech. Ty šindelové a doškové krovy kouí se celé jako kon po letním dešti. Nejhustji vyráží dým mezi prkny štítu a valí se okrouhlým otvorem uprosted,
zakladatelem parku.
nžky postihaské
té
pkn
133
nímž zavšena je hrubá devná klec, v kteréž ostatn uzameny jen prosaickc sýry. Za vesnicí opt spousty kukuice, opt hojnost stromoví, skupeného idyllicky malebn, jako na starých, boluižel píliš tmavých obrazech krajin, s nimiž s€ tak asto setkáváme ve farních chodbách. V pozadí pak táhnou se rozmanité pahorky nad obecnou tou zelení jak svtlejší výspy a slunné jejich strán pokryty jsou od hla\y až k pat háji thyrs, smavými \inohrady, z nichž mile vynikají bla\'é lisovny, rozptýlené letní domky, gloriety v podob hibu drobné zámky se špiatými vížkami a tpytícími se okny. Nejzáze uzavírá vyhlídku mo-
ped jsou
i
drá silhouetta vzdálených hor. Tam leží Zagorje, jež slyne obzvláštním pvabem svých krajin.
Jak zcela jinak objevuje se mi svt s této strán, zái slunení, nežli dnešní noci v opuštném, plesnivém pokoji. Jaká zbablost a beznadjnost obestela tam duši mou Tak to bývá, zapádali se lovk do prachu a plísn. Zde mezi kvty a zelenými koníky je vhodné místo pro snní a rozjímání. Možná, že se pece u strýce nkolik týdnu pozdržím. Ženštiny jeho nejsou píliš dotíravé. Spolenou snídani mi odpustily. Spal jsem jako sviš do bílého dne. Ustrojiv se vyložil jsem se s dýmkou v ústech z oteveného okna. Pozoroval jsem tetu, která se prohánla na dvorku, zastínném obrovskými akáty, mezi hemživou strakatinou slepic, husí, kachen, krt, perliek a páv. Slušelo jí to dosti dobe. Po chvíli zahlédla mne v okn, zapýila se v jasné
!
jako pivoka a pozdravila mne rozpait. Vypadala v tu chvíli jako nevinné, právn škole odrostlé dve. Zmizela ve stavení, a za chvíli na to objevila se
134
mém
s kávou a sdlila mi, že oderáno do hospodáství. Již as, abych se vrátil. Tším se na všecky ty ploty, houpavé lávky a jiné pekážky, které jsem musil peskákati a pelézti, než jsem se dostal do této stinné skrýše, na malebné postavy, s nimiž jsem se setkával, na stáda koní, bravu a skotu, na chzi mezi bílými domky vesnice, s bidly kvetoucích fazolí kolem oken a plnolícími plody tykve na zdi jen škoda, že kyne zahrádek i na doškové steše na konci té píjemné pouti spolený rodinný obd.
V
šel
pokoji Marta
strýc
asn
—
Strýc nedostavil se ani k obdu. Byl bych rád následoval jeho píkladu. Zpozoroval jsem, že piítaly ženské verejší rnj špatný rozmar unavenosti po dlouhé cest. Neochabují v pokusech, aby mne vylákaly z krytého mého postavení. Zvlášt Pavla chová se dotírav. Znám-li chorvátská národní jídla? Chci-li, aby mi pipravily zítra ,,žgance" nebo ,,cicveru" nebo polévku z rajských jablíek? Jak se mi líbí kroj zdejšího lidu ? V nedli že si je musím prohlédnout, když se ubírají do kostela, mužští v snhobílých rubáškách a v snhobílých kalhotách, s ernou kazajekou bez rukáv a v erných kloboucích s lesklou pezkou, ženské v ervených, napouchlých sukních, uzounkých pestrých zástrkách a kvtovaných živtcích, majíce snhobílé košile sebrány pod krkem a na ramenou v bohaté asy a varhánky. Dvata mívají hlavy nepokryté a spouštjí voln na zad dlouhé copy, propletené barvitou stužkou s chomástrakatých pentlí na konci. Vdané nosí na hlav malý epeek, hojn ozdobený perlikami a zlatem.
em
135
Je prý podivno, jak je iimina i zde na jihu rozšíena. V mluv obecMiého lidu slyšíš ustavin ,,šostar'*, ,,bindar", ,,frajlica" atd., a pijedeš-li do kteréhokoli z okolních mest, do V^araždína, Kíževce nebo jinam, uvítá t sklepník v bídném zájezdném hostinci
nmeckým
pozdravem.
Znakem hospod že zde bývá na míst slamného vnce fábor z pkn stoených, nesmírn dlouhých hoblovaek.
Domky
selské skládají se zde pouze z kostry a chrastí, piodné silnou vrstvou hlíny. Ale pohledneš-li poprvé na domek takový, až po prkenný štít ist obílený, s barvit natenými okenicemi, na nichž neschází uprosted po ohnivém kvtu, s hustým devným mežo váním v oknech, písahal bys, že je to ádné stavení kamenné. asto obchází zde od domu k domu slepý staec s prostým hudebním nástrojem, usedá na práh, pje a hraje. Ale hudba je bruivá a nudná a zpv bez barvy a promny. Obsah tch písní bude prý mne jakožto básníka ovšem zajímati.
beven
Nejsem básníkem. Pokládám-li je za tak neznalé eského písemŽe mne usvdí mými vlastními básnmi.
nictví?
Nejsou všechny verše básnmi. NedáMio zlomnou hl domácí kritika. Což kritika! Mluvím nerad o tomto pedmtu. Piznávám-li se ku své nicot, spatuje v tom poslucha protelou taktiku jistých samolibých literát, kteí se haní stále jen proto, aby slyšeli z úst jiných vždy na novo medov píjemné vyvrácení své písné autokritiky. Že jsem píliš skromným. Bude-li mi vhod, nakrojí k desertu melón. Je výborný.
mila nade
136
S pánem bohem Jsem sice nepítelem fádního tohoto ovoce, ale mdlá jeho sladkost hodí se úphi k zábav o písemnictví, obzvlášt v ženské spolenosti. Rozumí se, že jsem pronesl poslední vty to!
liko
v-
myšlenkách.
Ovoce
je zde nazbyt. Odpoledne abych s nimi prohlédl zahradu. Beztoho prý se obávají, že se mi
bude
stýskat.
Nenudím
se nikdy samoten. ve spolenosti štbetavých, duchaprázdných ženských, jako jsme my. Ó, nikoli nikoli Musím, ke všemu ješt myšlenky své zapírati.
Ale
—
—
Pi erné káv,
z
níž
erpávám vbec šastnjší
své nápady, pišla mi na mysl válená lest, jíž jsem šastn zažehnal hrozící spolenou procházku zahradou. Dal jsem totiž dámám na srozumnou, že zaujímá odpolední spánek pevné místo v každo-
mém
denním programu. Odpolední spánek
je nevinnou slabostí, ale piznání se k této slabosti ped dámami vyžaduje pro muže v mých letech jistý stupe hrdinství. Zpozoroval jsem s potšením, jak opovržliv se stáhl junonsky kyprý ret Pavlin pi mém sdlení. Jist jsem si tmi slovy odfoukl se spánk poslední kus nimbu, který tam snad ješt zbyl po mém verejším chování.
nemám ješt paruku na hlav: položil k vli úplnému vystízlivní pi nejbližší píležitosti k nohám té pohrdlivé Junony. Musím vyznati, že jsem tet nechoval podobné myšlenky. Poínala si mnohem skromnji a Škoda, že
bych
ji
vi
zdrženlivji a získala
chavým úsmvem,
si
mne
úpln
ostý-
snižujícím
onom
naposled
jakým mi po sdlení pinesla nacpaný ibuk. s
i
137
Když jsem shledal jsem, že
svém pokoji, tam byla všeliká stopa mé verejší
se octnul posléze ve
opravné innosti pelivé zahlazena. Židlice stály opt na vytených bodech jako dámské kameny v rozích mlýnku, na stene sklánla se toužebná Diana, stíbrný plmsíc majíc na hlav, k spícímu Endymionu, Werther ležel na stolku u postele a musejník byl opt snížen za podnož vybraným básním a novelám, stojícím v pozlátkovém stejnokroji bezvadnými
adami
podle sebe jako Bedichovi granátníci. Provedl jsem bez meškání opt verejší opravy. Na této povedu oposici až na nž. Uvidíme, kdo v tichém tom boji díve ochabnt Dvée vedlejší komnaty jsou te /.mutii). nebažím po tom doupti plesniviny. Ráno jsem se také již pesvdil, že mlo noní mé vidní zcela hmotný základ. Našel jsem tam v zaprášeném výklenku porouchanou sádrovou sochu jakéhos jednookého hrdiny s kalichem na prsou. Jest to nepochybn Žižka, kterého asi sok a Husit mi-
pd
mj
lovTiý strýc s ostatními
domácími bžky podobného
rázu do Chorvátská na bedrách svých pinesl. Vítovec nebyl, pokud vím, dosud penesen z prachu archiv na sochaský podstavec. Zdaž sob zasloužil, aby byl vzkíšen z tyrstaletého hrobu zázraným slovem umní Vsta a chod ? Podivno, jak ta postava znepokojuje. Tane mi ustavin na mysli, vystupuje vždy zetelnji a
m :
!
výraznji z myšlenkového šera. Vím, kam to smuje. Ba, vru je spisovatelství nemoc. Veera odíkal jsem se ho slavnými písahami a dnes škube mi opt všemi prsty. Však nepoddám se té písaské kei. Nemohu-li v sob utlumiti nešastnou váše, zamknu ped ní alespo péro, jako pušku ped py-
138
tlakem. Zastaralé spisovatelství je více než váŠe, druh tichého bláznovství. Jako pivádí blázen každou tísku, každý step ve spojení s utkvlou svojí pedstavou, tak nemže slyšeti našinec jména vedle sebe, aby je v duchu neskombinoval alespo v tres njaké krátké povídky. Je to choroba nezhojitelná. Ješt Ipjí zbytky shnilých pomena mém ele a již tahám opt pozlacené své loutky z kouta, kam jsem je vera za všeobecného posmchu hodil. Nebojte se, milé podoby! Nepoženu vás opt na praný veejnosti, pod nž surové je to
dv
ran
Budu
kritiky.
si
s
vámi
hráti
pi spuštné opon,
kterou jsem neml vbec zdvihnouti nikdy. Býval jsem vždy tak šasten uprosted stvr své obraznosti i chovám navzdor všem kritikám pevné pesvdení, že byly práv tak krásné, jako kterékoli jiné. Jen že se mi scvrkaly a vadly pod nešastnou rukou, kdykoli jsem je vyvádl na forum veejnosti.
Nuž, ano, budu hráti literární pasians, bez dia soupe. Budu se baviti v té hluché samot hrou mlhavých postav, které se nesrazí nikdy na bílém papíe v erné krpje inkoustového dešt. Již strmí tu pede mnou mohutná postava Vítovcova jako kišálové jádro epopeje, na které se bohdá nebude zkoušeti žádný tupý kritikáský nž, již kupí se kolem nho vedlejší osoby a bledá, unylá tvá Kateiny Cclské probírá se v pozadí ze zlaté pdy
vák
knížecích komnat.
Konec všemu. Z dola ozvaly piana a
Až
i
trhá se v
strašný hudební nástroj.
pak tam
se
pitlumené zvuky
mé
epické pízi. sem do Chorvátská pronásleduje mne ten
nit za nití
asi trýzní
„ervený
ubohé klávesy!
sarafán." Která
139
Pistoupil jsem k oknu. Jaká neopatrnost! mne povdomý smích z dola. Trhl jsem sebou od okna, ale bylo již pozd. ,,Ach, již bez noní epice!" volala Pavla s ironií dole. „Váš odpolední spánek je bohudíky krátký. Výborné! Pjdete s námi. Chystáme se práv do Zalekl
zahrady.'*
Prožluklá zahrada!
Neušel jsem
nných tých
merunk,
na hlavu, prsa, ni
jí.
Neušel jsem objetí hust
jejích vtví, ni dešti
které mi stásla-
ni bílé rži,
již
mi
konen pimené
sklo-
pkn v
zapýených žluPa\'la se smíchem
náhradu zatkla na
zábave v
ínském
al-
pipoutaném sterými úponkami kvetoucího rostlinstva k malému umlému ostrovu tánku, na pohled
uprosted okrouhlého rybníka. Štstí ješt, že nezstalo slunce státi nad Gabaonem, ale že se posléze majestátním, brunátn záícím kotouem sklonilo k uzardlému obzoru. Oddechl jsem si z hluboká, když jsem sestoupil z kvtnaté muírny na ostrovn do houpavého lunu, jehož tuto vyznaené vlastnosti použila Pavla, aby se zachytila na chvíli keovit mého ramene. Ale den ml býti dstojn zakonen. Když jsme se dostali zpt na dvr, zatáhly mne tam ješt dámy na hrubou prkennou lávku pod obrovským akátem, kde jsem se ml pokochati vyhlídkou, jež se odtud s pahorku otvírala do krajiny, a seznámiti se s piivaby letního chorvátského veera. Vylil jsem si alespo na ubohé rži zlobu, kterou mne naplnila dárkyn její. Poklesnuv vedle Pavly na lávku strhl jsem ten krásný snžný kvt s prsou a škubal jej ped oima jejíma jako husu. Neušetil
140
jsem ani nevinných poupátek, kteráž dotud jen bílými hlavinkami proklobávala zelenou kukli. Pes to musím vyznati, že byl onen veer v pravkrásný. Dusné vedro d^nní ustoupilo píjemné svžesti. Píkré svtlo slunení rozkládalo se na západ ve hru arovných barev, šarlatové, ržové, brunátné, fialové, oranžové, a bledlo kolem nás v mkké pološero, jež se rozestíralo nad krajinou
d
jako zlatá pára. Dlouhá silnice protínala tento bled zlatý kraj pod námi dvma adami vysokých topol. Vesnice opodál stája v jediném dýmu, idyllickém tom oparu veee. Se všech stran hrnula se do vsi v oblacích prachu stáda koní, bravu a skotu, jejichž ehtání, mekot a buení se mísilo ladn s cinkotem zvonc a práskáním bi. Znenáhla utichala ta patriarchální vava. Pak zaznlo klekání s vížky kostela. Ped chatami vidti bylo skupení obyvatel i slyšeti smích, písn, rozptýlené veselé výkiky. A. nyní ustupují všechny ostatní hlasy zvláštní podivuhodné hudb. Jest to velkolepý koncert žab a cvrk, jímž uzavírá se slavn krásný letní den chorvátský. Zažil jsem nejeden rozkošný veer nad eskými rybníky, když mi bzueli chrousti kolem hlavy, ducali do stn a padali k zemi, když se cvrkot \c zdech a osení mísil s rznými hlasy skákavých pvc, rozptýlených ve vod a po rozsáhlých lukách ale tyto veerní serenády byly jen slabým stínem toho, co jsem slyšel v Chorvatsku. Chorvátsko oplývá božím požehnáním cvrk. Vše se jimi jen hemží. Neobmezují se na pole a koviny, ale vnikají jako povode všemi skulinami do stavem a naplují je od základ až po heben
—
stechy svým myrmidonským hemžením. Ve dne se pod prkny a ve stnách jako hmyz mezi
tají
141
devem stromu, ale za soumraku oživuje se jimi jako kouzlem celý Podlaha, stny, strop, rozzvuují se cvrkotem neviditelných hudc. Zhasíš-li svtlo v kuchyni, hemží se za krátko podlakúrou a
dm.
ha a stny kolem spoustou skákajících drobounkých tvor, jež se noí s tichou svou hudbou ze všech skulin a spár jako pidimužíci pohádky. Rozsvi a zahlédneš hndé mraky tch skákavých trpaslíku, prchajících o pekot do tisícerých úkryt. Žab je arci rovnž nadbytek ve vlhké šaMi.av krajin, plné vod a moál, rákosin a luk. Žáby a cvrkové nacházejí se k sob dozajista/ v jistém sympatickém píbuzenství. Jeví se již jaksi ve tvaru jejich, v jejich skákavosti, obzvlášt pak v náchylnosti jejich k veerním hudebním produkcím a v povaze jejich zpvu, kterýž se v^zájemn harmonicky dopluje. Kdo by se chtl pesvditi o pravdivosti této theorie, zaje si do Chorvátská. Jest vru nesnadno vylíiti dojem takové veerní hudby. Celý kraj rozzvuuje se zponenáhla kolem. Ztrácí se zvolna zraku a
zmocuje
se sluchu.
obrazem a mní se v hudbu. Ba, zdá se, že ty veerní zvuky vydává ze sebe neživá krajina sama, zem že rokotá tou arovnou písní a vzduch nesíslnými trylky. Není snad že kolem jásá
Pestává
býti
mi
po blízku a v dáli, odpovídající sob jako v antifonách, ale zní to nepetržit odevšad, u t\ých nohou, kolem tvé hlavy, v kovinách vkol, v celém širém kraji. Sssssss krrrrr Ssssss sssss krrrrr. Ó, chudá lidská co jest to? Jak možno vypodobniti ten píjemný sykavý zvuk jakoby zvonivé stíhání nesíslných malých nžek, pracujících s bájenou rychlostí. Krrrr. Jaká šereda! Jaký paskvil na ty sladce a mkce slyšeti jednotlivé rozptýlené hlasy
—
—
—
—
ei
!
142
t
rokotající soprány a alty! Hudba ta neunavuje, ji do rána. Zdá se, jakoby neviditelný obrovský kapelník nad zpívajícím krajem máchal taktovkou. pravá, má sólo levá strana, asem dostávají se na vrch žáby, asem cvrci, chvílemi pitlumuje se hudba v piano, pianissimo a na to sesiluje se opt, hlasnji, hlasnji, chvíli až pro-
poslouchal bys
Te
te
bzuení kovových samého ucha, velkolepý chorál plní celou zatmlou krajinu a zmírá v dáli jako mlhav
nikav, slyšíme jakoby krásné strun u
hnd
splývající vlny obzoru.
Neodolal jsem kouzlu toho veera. Vplížil se pocit rozkoše i smutku. Vzpomnl jsem si na mnohé zašlé krásné veery, na blouznivé sny v zlatém soumraku, pi hlaholu zvon, v kruhu milovaných osob. Vzpomnl jsem si, jak jsem kdysi za podobného veera putovával k známému prahu na stráni a jak mi s radostným výkikem spchali vstíc a jak i ten starý hafan sbíhal shora a objiž není skakoval mne s radostným štkotem. v celém širém svt pro mne toho domu a na žádném z nesíslných, veerním zlatem postlaných pranesedí nikdo, kdo by mi vyskoil v ústrety s rozpaženou náruí. Strýc je šastnjší. Teta upírá oi nedokav do dálky. asem zdvihá se s lávky a kloní se pes zábradlí do údolí. Mlíme. Sama štbetavá Pavla pohroužila elo dumav do dlan. Pibližuje se mi
mi do duše
Te
h
pii
tom
zcela zbyten se již. Nad
Setmlo
okrouhlým ramenem. námi mohutný vrchol akátu
mrak, dole rozeznáváme již jen ady silnice. asem ozývá se na ní z dáli hukot povozu, stává se zetelnjším, blíží se, již slyteta se zdvihá a šeti jej pímo pod pahorkem
jako
hndý
topol podél
—
143
naslouchá, ale zvuk povozu míjí pahorek, slábne, zní dlouho ješt po silnici, až pak zaniká v dáh. V tchto chvílích loudila se trpká závist v duši mou. Mne neoekával by nikdo s takovou touhou. A strýc je staec, šedohlavý staec ona pak dívka jedva loutce odrostlá!
—
Nu,
konen
se ho dokala. Jeden povoz umlkl pod pahorkem. Strýc vylezl patrn z vozu a spchá kratší cestou po zvtralých kamenných stupních pímo na pahorek. Teta sebhla mu vstíc. A za krátko spatili jsme je, dva ern stíny stou-
na
chvíli
tsném sdružení vzhru soumrakem strom jako Faust a Markétka. Ale Faust kráí tžkopádn a oddychuje sob jako kováský mch. Pi svtle v pokoji seznal jsem na první pohled, že neztrávil strýc dlouhý žhavý den o hladu a žízni. Tvá jeho odna byla ve skvostný purpur, oi mu jen hrály. Byl v nejržovjším rozmaru. Mezi jiným otázal se nás, jak jsme ztrávili den. podotkla, vskoil jí do Když teta na to cosi o s komickým hnvem ,, Jakže, vy si vykáte a netroufáte si vysloviti poctiv na vzájem svá jména? Kdo to jakživ vidl? Ci musím vás teprve pouiti, jak se k sob chovají teta a synovec?! Od této chvíle hned upímsi tykáte a nový váš pomr zahájen nou, zvunou hubikou. Vždy jste se dosud ani neobjali, jak se sluší a patí. Nuž, rychle, rychle!" Slova tato byla by zstala nepochybn zbožným pající v
mn
ei
:
bu
páním, nebo se
hrub k
tém
ani uzardlá teta ani já nemli jsme uvedení jich ve skutek. Ale strýc hodil
nás násilím druha druhu do nárue. Pes to zstalo jen pi chladném divadelním políbení. Strýc zdržel
odebraly se na
mne dole pozd do noci. Dámy Pi tom spatil jsem nco, co
lože.
144
naplnilo úžasem a nevolí. Políbila mu ruku! on pijal ten byzantinský hold nedbale jako americký otroká, když se dotknou ruky jeho rtové sliné Quadronky, již sotva patrný stín na špikách líbezných prst odsuzuje k hnusnému otroctví. Ci panují v domácnosti strýcov opravdu mravy ha-
mne
A
rému ? Jaký
to
pomr Nemohl !
ten výjev ani vysvtliti.
vidl jsem jemné, svží
jsem
pekvapující usnutím rtíky na drsné osmahlé si
Dlouho ješt její
ped
jeho ruce.
mj
Duch zaíná se znova vzpimovati a narovnávati jako tráva, již byla uhntla lidská noha. Lístek po lístku probírá se do výše. Pociuju hojivé kouzlo samoty, odlouenosti od harašivého a nepirozeného života mstského.
Vzpomínám
si s
duševní
jsem ztrávil tam v té dusné retort duch, v níž to škvaí a syí a bzuí jako v kotlíku Shakespearových arodjnic. V tsné ošklivostí
na minulá
léta, jež
uzavenosti, odlouen od živé pírody ve tam roj lidských duch, dme se vzhru bezbarvými bublinami, vráží do sebe se všech stran, pohlcuje se na vzájem. Jmenují to ilým duševním životem, povzbuzujícím stykem duch. Mnohý profesrek s divnými vousy, chodící s rukama na zad složenýma a s hlavou sklopenou špatn dláždným námstím venkovského msta, nechápaje kol nikoho a nikým nepochopen, snívá s povzdechem o tom ohnisku duševního života a myslí, tam že by teprve okál a došel ocenní. Já pak dkuju bohu, že jsem vyvázl té duševní že zrak z
mj
luebny. jinými
Dkuju zjevy,
bohu, že okívati
než
m-
kolmicemi stn a
145
mj
štít, že si mže odpoinouti sluch bzukotu o krásných a špatných knihách, po o vítzných a propadlých zpvakách, o zákulisních novináských rvakách a podobných povzbuzujících vcech. Jak blahý poklid ovívá mne zde Hledím oknem svého pokoje. 2havý den se píjemn ochladil a ustupuje zvolna veeru. Zelené stromy kolkolem a v korunách jejich nehýbá se ani lístek. Jen asem zafrí ptáek s rozesteným popelavým kídlem s vtve na vtev a pak houpá se chvíli opuštná haluz. Množství bílých motýl poletuje jaksi lín modrým vzduchem, s koví na koví, jako kousky roztrhaného istého papíru, roznášené vánkem. Po dvorku prochází se voln kohout a pohazuje
kivkami
vném
!
hlavou. Slepice popelí se v prachu. Kvona shromáždila pod ochrannými kídly strakatá kuátka. Husy ponoily žluté zobáky na zad do bílého peí. Uprosted nádvoí na výsluní stojí bez pohnutí náš voda, buclatý sivý osel. Jmenuje se „Bear". Vykonal svou denní práci: pinesl volným krokem na pahorek dva soudky vody, pipjaté po obou stranách k jeho boku. Andráš sprostil jej opatrn toho bemene a vylil vodu do kád. Nyní stojí tu Bear uprosted dvora v podivuhodném klidu. Hodinu již dívám se a za ten as sotva že dvakrát pohnul uchem, zamžikl bílou asou snivého oka a sehnal s boku ocasem dotrné mouchy, které jej tvrdošíjn obletují a na krk jeho se vsí celými hrozny. Jest to obraz irého filosofického klidu. Opodál ve stínu strom leží na znaku, s rukama pod hlavou složenýma malebný Andráš. Též on od-
hrd
na
poívá po namáhavém Sv.
ech:
Sebrané
spisy.
XIV.
sejmutí
soudk
a vychrstnutí 10
146
vody do kád. Sladký požitek neinnosti dýchá z každého jeho rysu. Celé tlo jeho pohíženo je v rozkošnou lenost, jen víka zdvihají se asem zvolna, namáhav, jakoby na nich spoívalo tžké bím. Z istá jasná projel zvíectvem na dvoe neobyejný ruch. Slepice, husy, perliky, kde jaká drbež rozprchla se s podšeným skehotem a pípotem na všechny strany. Mžikem, jakoby ji byla náhlá
vichice rozfoukla, zmizela pestrá ta hav ze slunného prostranství. Dvorek byl rázem jako zameten. A prchlá drbež choulila se v úzkostlivých chomáích pod kolnou, pod písteškem domu, pod ímsou a ve výklenku, zkrátka kde nalezla nejbližší kryté místo. Bylo to, jakoby oekávala v píštím okamžiku s nebes pršku ohn a síry. Schoulená tato skupení, strachem pidušen tíkající, pedstavovala obraz ohromné zdšenosti a hrzy, jenž psobil na lovka tím mocnji, ponvadž pátralo marn oko kolem do kola po píin té paniky. Sám šedivý filosof trhl sebou, zastíhal ušima, a pozdvihl
hlavu
do vzduchu. Jen Andráš ležel ješt s oima zavenýma klidn na znaku. Nežli jsem se mohl pichytiti njaké urité domnnky o pvodu obecného postrachu na dvorku, zašustlo náhle cosi listím strom i vzduchem, a
mohutný jakýs pták v šironad pustým dvorkem, zdálo se, jakoby byl kus toho kruhu ryl do samé písité pdy napaženým tuhým kídlem. Nyní zdvihl se i Andráš, vypoulil nepirozen oi a sáhl do trávy rychlostí blesku zafrel
kém víivém kruhu
nízko
i
po suché vtvi. Ale kídlatý lupi byl se již vrátil ví kam do modré výše. z nezdaené výpravy Hle, jaký dramatický effekt oživuje asem selanku tichého, klidného dvorku
bh
1
147
Mj
pokojík podobá se nyní jeskyni známého svatého poustevníka: kdykoU si v zasednu, obklopí mne divné rozilená obraznost hemžením nesíslných mlhavých postav. Vítovcova tvá zapadla dávno ve víivém reji nových vidin, tísnících se kolem v neurovnané smési, že sotva lze rozeznati obrysy jejich. A pi té he obraznosti zmocuje se mne zvláštní opojení, ba vytržení to již není duševní pasians, ale sen po dýmce opia. Zcela neplodný sen. Ruka svírá keovité péro, a papír pod ní zstává bílý, jako snžná plá, nad níž pehnala zimní boue roztrhané fantastické chmury. Co je píinou toho nezvyklého duševního stavu? Zmna podnebí a stravy, zpsobu života? Tuším, že prožluklé cvetkovské. Je mi vru, jakoby místo krve proudil ohnivý jeho mok mými žilami a vystupoval šumiv do mé hlavy. Není tomu ani trnácte dní, co jsem shlížel s výšin filosofie jako chladný, przraný ledovec do údolí lidského života, libuje si v pohodlné roli sytého diváka, jehož duch se promnil v pouhé zrcadlo, obrážející v sob hemži vé zjevy okolní barvitými paprsky. Nyní stojím pojednou opt uprosted toho hemžení a každikým svalem škube mi chtivost bláhového tance kolem dávno rozkotaných model: slávy, lásky, umní. Názory a city, jež pokládal jsem za pemožené a mrtvé, vstávají v duchu v nebývalé síle. Není ted pošetilosti a vášn, jíž bych se neujímal proti šosáckému copai, jakým se mi jeví vlastní rozum. Chtl bych jezditi komo a státi se velkým lovcem ped Hospodinem chtl bych tanit a sklouzati se po parketách chtl bych si napouštti vous voavkami a dvoiti se dámám; chtl bych
nm
:
'
;
;
148
vyhledávati dobrodružství všeho druhu: chtl bych nešastn milovati jako Werther, jejž nyní ítám piln a s irým zanícením. milovati,
Kladu opt na pedmty tohoto svta poloprzraný závoj ideálnosti, jímž se jeví oku nezkušenému tak svdnými, a jejž jsem byl dávno strhl s hrubých, bezbarvých jejich tvar. Šálím úmysln sám sebe. Usvduju starého sytého Fauna v sob, že se kryjí nevím jaká vznešená a sladká tajemství pod krajkovou pnou družných tch vln, jež kynou nám díví hrudi, a že je láska nco více, než pouhou perlou v hrubé skoápce pudu. Pemlouvám sám sebe, že náleží v obor možnosti ženské srdce, které by navzdor ídkým vlasm mým, a navzdor brázdám ela mého pilnulo k hrudi mé upímnou láskou, a že bych i já dovedl optovati lásku tuto.
s
A pece — o sobeckosti pomr mého strýce k
konitý
vtší mravní nevolí. licence, ale
lidské
I
— plní mne
zá-
Jaroslav den ode dne Pipouštím všechny básnické
Puškinv Mazepa
je
pro
mne
estheti-
ckou nemožností. Kárám v duchu nejednou též Jaroslavu. Odpoukdož štím jí, že zadala ruku svou šedému starci ale nezná píiny a okolnosti tohoto satku?! mohu jí odpustiti žádnou sebe menší nžnost, která nenáleží k nezbytným požadavkm jejího pomru k šedivému choti. ^_
—
—
Pavla se mi rozhodn protiví. Cím více se mi prohlédl jsem pod rouškou duchaplné pichlavosti záhy tu
dávám
dravou tkaninu jí
—
—
pibližuje, tím
na jevo svou nechu.
zejmji
Zpozoroval jsem,
149
šttec a líidlo dvrnými známými její líce mne horrenda monstra! Jsem pesvden, že studuje rozmanité odstíny svých a svých škádliv svdných pohled ped zrcadlem, a to jsou vci, jež neodpustím žádné ženské, i kdybych jim odpustil všechny ostatní híchy. Že jsou
—
pro
úsmv
Kladu jí na pi, kde co mohu. Vyzkoumal jsem, nelib dojímají dvrnjší mé styky s Jaroslavou. Zaizuju dle toho své jednání. Chovám se k tet s dvorností a úslužností stedovkého rytíe z pravé školy. Sbírám jí dychtiv každé slvko z malinových rt a íhám na každý její pohyb jako zamilované páže. Vykonal jsem v tom oboru již skutky, pro jaké bych se byl ped trnácti dny vlastnorun zavel do iDlázince. že
ji
Onehdy
octli
jsme se
jaké zde v Chor\^átsku
ped vysokým
pi kaidém
plotem, výletu do polí
nkolikrát pomocí hrubých,
z plotu takového vynívajících stupátek pekonati musíš. Pelezl jsem jej s opií rychlostí a pomohl pak Jaroslav zpsobem, který pesahoval daleko meze nutné zdvoilosti. Než mohla sklouznouti po stupátkách dol, zachytil jsem ji v nárui a postavil jsem ji pak uzardlou jak pi-
voku opatrn cko.
Za
na zem jako chva rozmazlené djsem se zády k výjevu následují-
to obrátil
címu, pi nmž odhalila Pavla zcela zbyten úžasnou Svou nemotornost pi slézání a znanou ást své opravdu svdné nožky. Pomáhám tet pi sbírání okurek a panenských jablíek; stávám asto v okn na výzvdách, abych ji vyslídil nkde samotnu v zahrad nebo na dvoe. Pak picházím jako bezdky k ní a zapádám s ní tichý hovor.
Oekávám bezpen,
kde na blízku jako
ze
zem
že se
vynoí n-
Pavla, která
nám bývá
150
V patách pi každém kroku jako žárlivá duea, a zahoklý úsmv, hrající pi takové píležitosti kolem zlobné rLašpoulených jejích rt, iní mi srdené potšení.
Vera k
veeru, když zapadal
veliký,
plamenný
kotou jící
slunce za ržový obzor cvrkající a kvákakrajiny, ekali jsme opt na strýce, ve vysoké
tráv na lemu pahorku. Dámy sedly na hebenu bývalého náspu, jenž obtáí náš kastel, já pak ležel na znaku v tráv podle Jaroslavy. A když jsem tak vzhlížel
z
dola v
její
smavou, svží
líc,
zaníce-
nou paprsky zapadajícího slunce, vzpomnl jsem si na ideální díví postavu, jež bývala kdysi královnou
mého blouznní;
spatil jsem ji jen npece tvoila drahnou, drahnou dobu jediné ohnisko mých tužeb a myšlenek. Vdala se za jiného, zmizela mi z obzoru, a teprve po letech dovdl jsem se, že jí ustlaU po krátkých hbánkách v chladné zemi. Putovával jsem na její hrob, a hodiny, které jsem tam prosnil mezi diviznou a ržemi, náležejí k nejlepším nenapsaným elegiím. Ted porovnával jsem ten obraz dávno vybledlý s obliejem tetiným a nalézal mezi velikou podobnost. Ale zjev mladistvé tety nechvl se pede mnou co vzdušný, nedostupný a neobsažný ideál, nýbrž kynul mi co teplá, tsn blízká skutenost, již bych byl mohl obemknouti každý okamžik roztouženou náruí, kdyby nebyl vztyil osud jinou nerozbornou pehradu mezi ni a mne. Jak zlomyslný je osud ten! Hle, po letech nacházím ženštinu, po jejímž boku je mi voln a blaze, jejíž oko mi otvírá vyhlídku do svta netušených krás, a jejímž slovm naslouchám jako hudb arovné, a jediná tato ženština je mojí tetou.
jinošského
kolikrát, z uctivé vzdálenosti a
mým
obma
—
151
Ba, vru, takové myšlenky stíhaly se vera mou hlavou. sladkobobiém pocitu vzhlížel jsem vzhru do její tiché, líbezné tváe a celý obzor životní scvrkal se rázem v tsný kruh, omezený širokou
V
mj
stechou jejího slamného klobouku, planoucího nade mnou jako skvostné, zlaté stinidlo v záplav veerní.
Dopadla na mne kletba smšnosti. Ano, smáli se mi dnes po celý den, po stran i do oí. Smál se strýc svým hmotným, smíchem, cviila se Pavla ve svém pikyslém úsmvu, ba lehká veselost zakmitla se nejednou i v krásných oích tetiných. živil jsem tento jejich veselý rozmar? Vnjší njaké píiny nemohu se dohádati. Bezpochyby spoívají pohnutky toho smíchu v mé vlastní osob. Snad obráží se v zevnjšku pohnuté ,,moe a tužeb'*, jež napluje mou hrud, a toto vlnobití, které zkrášluje mladistvou líc, zjev
upímným
A ím
mém
sn
mní
zprahlého a sešlého muže v smšnou karrikaturu. Nalézám se patrn již ve vku, kdy psobí mladistvé vzrušení cit našich na svdky neodolatelnou komickou mocí.
Soudím
ze všeho, že
píinu onoho neblahého
jsem tím uhodil na pravou smíchu.
Strýc domlouval mi mezi jiným, abych se pece zhostil lichého pedsudku proti dámám, a že již as, abych obrátil potrhané plachty k pístavbu tiché domácnosti, jemuž na konec bez toho neujdu.
Pavla podotkla na to, že jsou zvsti o mém nepátelství k ženským holými pomluvami, a dovolávala se svdectví tety, kterou tím uvedla po"
—
152
—
nkud do rozpak, že umím býti asem k dámám ku podivu pozorným a dvorným. Strýc pijal tuto poznámku s hlasitým chechtotem a zahájil tak na mé útraty dlouho trvající obecnou veselost. Neuškodila mi vru ta studená láze na bláhovou, rozpálenou hlavu.
Jednou z rána pekvapil mne strýc návrhem, abych se súastnil celodenní jeho výpravy. S poloutajenou nevrlostí usedl jsem s ním do lehké pryky.
Když zapadla šedivá vž kostela za obzorem, bylo mi, jakoby padalo se mne kouzlo zaarovaného zámku. Oddychnuv si z hluboká, rozhlédl jsem se voln po krajin. Krpje noního dešt tpytily se ješt v tráv, kukuici a vinohradech jako slzy radosti. Prohály mne opt slunení paprsky a sluch otevel se vnímav tiché, lahodné hudb ptactva, hmyzu, potok a listí. Jen mezi mnou a strýcem zstalo nco, co nedovedl rozptýliti svží jarní vánek. Nadarmo domlouval jsem v duchu sám sob, že je zcela bezdvodnou nechu, s jakou se vyhýbá mj pohled ctihodným bílým kudrnám jeho hlavy a veselé, upímné jeho tvái; zdálo se, jakoby byla navždy petržena sympatická páska, která mne tolik let poutala k roztomilému tomu obru. Strýc nepozoroval patrn nieho. Zdrženlivé chování mé nevrhalo ni nejslabšího stínu v záící jeho tvá a neodvracelo ode mne pátelskou jeho laskavost a sdílnost.
Jedeme, jedeme dále kukuicí a hájem, kolem vesnic, jedeme tuším bez cíle v ped
vinohrad a
153
do krásné krajiny,
kam
libo
Andráši a
koníkm
na-
Takové cesty bývaly vždy podle mé chuti. asem zapádá strýc rozprávku s Andrášem, protkanalézáme se totiž v srdci nou nesetnými „kaj" asem dává se do rozušlechtilé kajkavštiny šim.
— —
potkávajícími nás vesniany, a jedeme-li emž se obracejí pokaždé jako na povel hlavy i profil osmahlého oblieje vozatajova tázav a nadjn na zad, mává pokaždé rukou a volá vesele: „Jen dálel Jen dálel" Prolétli jsme takto již hezký poet vesnic. Mohl jsem za tu dobu dkladn probádati tvánost chorvatských ddin. A musím vydati pravd svdectví, chaty že na mne uinily velmi píznivý dojem. jejich pokrývala uzená, hndým mechem porostlá došková stecha, vždy blají se pod tou stechou
právky
s
kolem krmy, pi
ko
By
ist natené stny, pestí se svží kvty na zelených okenicích, stíní husté vtve spoádaný dvorek a vní kvetoucí fazole každý kl a každou tyi. Spatíš-li uprosted vsi krásné zdné stavení s ervenou stechou, mžeš vsaditi deset proti jedné, že obecní škola. Divil jsem se rozdílnosti ženských kroj v blízkých sob vesnicích. Za pl dne poznal jsem asi
je to
Ve dvou prvních vesnicích spatil jsem odv, jaký jsem vylíil jiz díve. V tetí ddin však vyskytly se erné šátky na hlavách, erné sukn a tyto poslední byly ubrány zpsobem zcela zvláštním ženy a dívky mly je asnat vykasány po obou boku, tak že se pi stranách až k samému každém kroku objevoval diváku, podobných vcí žádostivému, úplný obrys jadrné jejich nohy až vysoko nad okrouhlé lýtko. Ale zdálo se, že majitelkám jadrných tch noh ani ve snu nepipadá,
trojí.
tém
tém
154
Že by mohl nalézati kolem jdoucí cizinec cos~ ob-" zvláštního, neb dokonce pikantního v jejich kroji. Také ráz: obliej byl pi tchto ženách zcela jinaký než v sousední vesnici; ple jejich byla o stín tmavší,
tvar obliej krásnjší a íznjší, vlasy a oi honosily se vesms havraní erností. jedné vesnici spatil jsem zase na hlavách tuhý tyrrohý kus látky, upomínající na pokrývku hlavy, jakou
V dvat
se
vyznaují Vlasky. Naskýtalo se mi
vbec mnoho
zajímavého na uprosted silnice lesklý had, který ped povozem naším uprchl do píkopu a tam probleskl nkolikrát travou jako plamenitý me; tu minula nás karavana cikán, pedstihující divokostí svých osmahlých, hrbolatých obliej, malebtéto cest.
Tu
slonil se
hadr a bohatstvím svých podivných kovových ozdob všechnu cikánskou romantiku básník; tu pobavilo se oko zvláštním obrazem osamlého tichého panského dvorce s rznotvárnými stohy, dlouhými bidly studní a skupením slamných stech, dosahujících až k zemi, šedivých jako ta bidla, jako ty stohy, jako celý ten ností svých strakatých
tém
obraz, oživený
vých
chomái
šedivých'
šttiná
a šedi-
šedivém blát a prachu. Než posléze odvrátil pocit vedra a žízn mou pozornost od všelikých tchto zjev a mé zraky páchvojovém traly toužebn po jediném pedmtu vnci anebo fáboru hoblovaek. Konen spatil jsem tento znak oberstvení a chladu pod šerou doškovou stechou jednoho baráku, uprosted tiché vesnice, vystavné v samém klín velebné, mrkající doubravy. Tentokráte neobrátili kon ani hlav a stanuli u doškového pístešku, opírajícího se o devné, ovcí, válejících se v
:
155
Štíhlé sloupce. vil
dvrn
vu,
stojícího
„To
krmu.
Andráš seskoil
starého
krmáe
s kozlíku a pozdrav bílém plátném od-
mezi dvemi.
ta pravá!" zvolal strýc, stánky.'* ,,Zde rozbijeme je
A krma
ukazuje
na
sob
inila vskutku již zvení píznivý dostžeje i trámy její byly i-šelijak zubat a vlnit vyezány a jinou prací ezbáskou ozdobeny; stny byly hust postlány révou a sama došková stecha honosila se vybranou píeskou: byla nejen do kola hladce zastižena, ale i po sklonech v rozliné schdky a varhánky postíhána, a na vrcholu štítu mohutnou, zednické šttce podobnou kyticí slámy ozdobena. Trámy i stecha sehndly, zernaly stáím, což zvyšovalo jen dvru ba v soHdnost obsahu jejího. Shledali jsme, že bydlí v tom ctihodném tle též výborná duše, což nevztahuje se prozatím ke krmái, nýbrž k nápoji, kterým nás obsloužil. Zavedl nás k úelu tomu do druhé, jakési honoraní jizby, v níž se nám ostatn ernala nad hlavou ada mohutných trám, a jejíž hrub vyezávané dubové stoly a židlice byly ist vydrhnuty, ale bez nátru. Za to zdobilo každý trám vncoví rudé papriky, podlaha byla posypána erstvými pilinami jako snhem, a se stny shlížel k nám nejasn hrdinný Zrinský. Blíž oteveného okna, jímž se draly do svtnice vinné lupeny i hrozny, sedli za stolem dva vysmahlí „išpanové'*, správíci z okolních dvor, pohlížející druh na druha s výrazem obtovného pátelství, v protjším kout sedl v nepístupné vážnosti ,,fiškal'*, vracející se do msta z njakého úedního ízení, a jinde trnil s široko roztaženýma nohama v ohromných jízdeckých botách jakýs hromotluk, kroutící jem.
Štít,
tém
156
sob
s
polohlasným proklínáním erné, navoskované
kníry.
Nezdrželi jsme se dlouho v jizb. Uhasivše naléhavou žíze a objednavše si slušný obd vydali jsme se na procházku do háje, k níž mne byl strýc vybídl. Když nás hloubji v háji objal mrkavý stín obrovských dub, zmnil se náhle výraz strýcova oblieje. Stal se opravdovým, jakým jsem jej co živ
nebyl spatil.
Musím se vyznati, že mne tato náhlá promna Svdomí mé nebylo úpln v poádku. Vy-
zalekla.
plním nkolika slovy áru, kterou jsem uinil mezi tímto a pedcházejícím úryvkem svého vypravování. Stídaly se ve touha po blízkosti tetin s pokusy, abych se vybavil násiln z kouzelného kruhu, jímž mne obklopovala její pítomnost, pocity bývalé úcty a náklonnosti k strýci s úchvaty prudké žárlivosti, tragické zámry s malomocným vtipkováním o své nynjší nálad duševní. Skutk vykazuje tato doba jen málo. Jsou to nepatrné dvrnosti, jež jsem si k tet dovolil, a na nichž nenalezla zajisté ani Pavla, jejíž stín padl v každém takovém okamžiku mezi mne a Jaroslavu, nieho závadného. Pouze jednou pobloudil jsem pes tuto mez. Bylo to za tichého odpoledne, v zahradní besídce, kdež jsme sedli pi káv sami. dva, ponvadž vznilo Pavlu v pokoji kruté bolení zub. Nevím, jak se stalo, že jsem pojednou držel ruku tetinu ve své. Sevel jsem ji
mn
pevn, tak pevn,
že teta zajisté jen násilím
výkik
A konen spoinuly na této ruce rty. V tom zachrastil písek ped be-
bolesti potlaila.
mé
rozpálené sídkou. Vzhlédnuv
tam setkal jsem se s pohledem tetina vyklouzla z mé ruky a její polil nápadný rumnec. Ale strýc usmíval se
strýcovým.
tváe
Ruka
157
dobrodušn a pravil ,,Vida, již vdí, že má synovec tet líbati ruku!'* Nemohl jsem ani viti, že by vc pojímal tak prost. Ale pestal opravdu na té poznámce. Po onom výstupu vyhýbala se teta nkolik dní setkání se mnou a ve zrálo rozhodnutí, že dám chorvátskému pátelstvu s bohem a navrátím se do Prahy, po níž se mi asem již opravdu jen
:
mn
stýskalo.
Nyní, když jsem tak klopýtal stínem doubravy, po strýcov boku pes mohutné, spletené koeny, podobající se vypnulým žilám na suché ruce starcov, oekával jsem s teskností, že vyrovná strýc úet
svj
se
mnou.
em tém
Ale strýc zaal: ,,Hled, Jcne, o s tebou chci promluviti. Vytknul jsem si za úkol životní, že t ožením. Jsi jediným synem mého nebožtíka bratra, já nemám a nebudu již míti dtí, druhému strýci zemeli oba synové zkrátka, jediné na tob závisí, aby bylo krásné jméno Volavec potomstvu zachováno. mi to k vli a zachovej je.
—
Ože
Ui
se!'*
-
*
„Ale „Nic neíkej Všechny vytáky jsou marný. Vyhledal jsem již pro tebe dívku, aa rtíž drobnohledem chybiky nenalezneš, shnou a dobrou, sirotka, který ti nepinese do domu žádnou tchyni a k tob pilne celou duší. O vno postarám se sám, a že i v mé závti slušnou zmínku o sob najdeš, o tom, tuším, nemáš pochybnosti. Nuž, ani hmotná stránka nevadí. Zavdíš se mi tím zárove velice. Miluju totiž dívku, o níž mluvím, jako otec, a myslím, že ji satek s tebou uiní šastnou.'* ,,Ale vždy znáš mé názory o lásce a ženitb. Nemiluju žádné dívky a nebudu žádné milovati 1'* !
158
,,
Pokryte
!'*
vyrazil strýc prudce ze sebe,
jeho upjaly se na
oi
mne hroziv
a ruka pohrávala s pouzdrem revolveru, které mu ouhalo z náprsní kapsy. Obával jsem se nejhoršího. „Nemiluješ tedy žádné, pražádné ženštiny?'* Svsil jsem hlavu, mlel jsem. ,,Nuže, mluv! Mlíš, licommíku, netroufáš si pozdvihnouti oí. Ci chceš lháti tomuto okázal mi nešastný denník, který jsem nechal vera neopatrn ležeti v besídce ,,i chceš popírati, že jsi zdvihl žádostivé zraky na to, co je mi nejdražším, Nemikiješ že jsi zanesl jed do mé domácnosti tedy opravdu žádné, žádné?'* Pohlédl jsem na nho pevn a smutn. „Nuže, mluv, nemiluješ ji? Mluv upímn
—
vi
—
—
—
nelži!
Nemiluješ
Piznávám
ji?'*
—
se ano, pilnul jsem k ní náklon'* vtší, než se slušelo, ale „To dostauje úpln.'* Dal se do hlasitého, boulivého smíchu a tento výbuch veselosti svdil o namáhání, jaké stála strýce krátká chvíle petváené traginosti. ,, Uvázl jsi v pasti, starý Švejdo Ona je '* ti také naklonna „Teta!'* ,,Není tetou, nýbrž vzdálenou píbuznou a oním roztomilým sirotkem, kterého jseim pro tebe vyhlídl, ,,
ností
—
—
—
!
a kterou jsem piml pod záminkou žertu k tomu, aby hrála s pomocí své sestry úlohu mladé mojí manželky, kterou bohudíky nemám. Uvízl jsi zkrátka v pasti, starý Švejdo! Budeme strojiti svatbu.** Nebudu vám líiti svj úžas a své ostatní pocity, mezi nimiž zaujímala neposlední místo jakási nevrlost nad tím, že jsem se octnul tak z nenadání ped úplným obratem v dosavadním mém život.
159
Pál jsem
tém,, aby byla procházka pouhým snem, z nhož bych procitl ve svém mládeneckém pokojíku v Praze, uprosted svých milých knih. Pání to bude se vám jeviti zajisté psychologicky nesprávným, ale nemohu
má
si
na
chvíli
chorvatskou doubravou
pomoci vzniklo opravdu na chvíli v mé duši. Ostatn zakonil se také osudný pro mne den zpsobem, který vás nikterak neuspokojí. Oekáváte, si
:
krm
pro rozilení ani sousta nepožil, jsem v jsem letl na kídlech lásky do kastelu, oekáváte vyznání, slzy, požehnání strýcovo a tak dále a
že že
—
tak dále.
Ale vci sbhly se zcela jinak. Poslyšte. Když jsme se vrátili do krmy, poskytovala nám spolenost zadní jizby ponkud zmnný obraz. Išpanové sedli již tak tsn naproti sob, jakoby chtli bhem veera splymout v jedinou blaženou bytost, a blýskavé jejich oi, vpíjející se na vzájem do sebe, potvrzovaly tento úmysl. Fiškal staral si párátkem v zubech a naslouchal blahosklonn divoké jakés filipice hromotluka, který se uvelebil naproti a bouchal chvílemi pstí o stl. Pibylo též nkolik jiných osob, a zde i v pední síni, která upomínala v malém na revoluní konvent, jevilo se patrn,
nmu
eníci. do honoraní jizby mezi rozjaenou spolenost a sndli ádn opaprikovaný obd
že jsou Chorvati rození
Usedli jsme
si
s plnou chutí. Na to pili jsme, pili ledabyle, ale znenáhla ráznji, až jsem se octnul v rozpoložení, jaké práv jen rozmarný duch révy v duchu lidském zploditi mže. Naplnil mne pocit iré rozkoše, pocit bezmrné podnikavosti a rozpustilosti, pocit pátelství k celému svtu. Spolenost zmnila mezitím opt úpln svou tvánost. Sedli jsme, aniž bych
160
si
prbh
byl
všeho
ádn
vysvtUti mohl, všichni
kolem dvou stol, sražených k sob, išpanové tiskli si se slzami radosti ruce, fiškal hvízdal mi do ucha njakou odrho vaku, jakýs ,,plebanuš" (fará) na-
mn
mluvil o botanice, a hromotluk stál ve svých obrovských botách na stole mezi námi a enil. Uinili jsme ješt pokus, abychom zamezili blížící se anarchii. Zvolili jsme strýce za ,,stolorovnatele" a ten nutil nás, abychom prázdnili po íše na dno a vynášeli nadšené pípitky. Ale než došla ada na mne, byla již celá spolenost promíchána jako hra karet v ruce kejklíov a objímala a líbala se na vzájem. Co jsme dále provádli, míhá se jen neurit v mé pamti vím pouze, komo že jsme sedli mezi jiným všichni po na hebenu ctihodné doškové stechy a že nám s jedné strany po žebíku pinášel ohromný pohár, sloužící k pípitkm a zvaný ,,bilikum'*, který putoval z ruky do ruky a na druhé stran, nevím jakým zpsobem, se vracel do rukou krmáových Jaroslava myslí, že zde mohu zcela slušn pestati. Nu dobrá. Pjdeme spolu radji procházkou na Petín. K úplnému uspokojení tenástva mohu snad ješt dodati, že jsem professorem, což ostatn každý z mých vetkaných pouných zpráv o Chorvatsku poznati mohl, a že se ponkud zabývám spisovatelstvím, ale bez touhy po velikosti a sláv a s dosti smutnými výsledky, jak dokazuje tato povídka. Krásné jméno Volavec zachoval jsem potomstvu jiným zpsobem. Strýcovo pání jest splnno. proti
pkn
ad
;
ad
krmá
.
.
První
starosti.
(»Lumír« 1878.)
Sv.
ech: Sebrané
spisy.
XIV XiV.
u
Pan Volímský pozval slenu Boickou ku krátké porad. Slena Boická usedla v lenošku jí podanou s
chladnou
v
ad. Byla
koje, jak se
Vdla, že nebyla první ped chvílí oknem svho poVelímský prochází s dkanem v živé
zdrželivostí.
spatila
pan
rozmluv kaštanovou postlanou v tu dobu
vedoucí k dkanství a sežloutlým listím. Uhodla
alejí, již
rázem, že nesvedla oba pány k spolené procházce jen mkkost této dráiiy, již prošli nejmén dvacetkrát od konce do konce, a že etné zastávky pana
dkana, provázené kazatelskými pohyby rukou a šermískými obraty španlky, neplatily jen politickým záležitostem. Ov^šem, pan dkan je první autoPedevším teba naritou v záležitostech dívích brati si plnou hlavu jeho starosvtských názor a pak teprve vyslechne se napolo votum sleny vy1
chovatelky.
Pan Velímský netušil, co se dje v duši uražené vychovatelky. Její obliej byl pro nho knihou zavenou. Kdykoli mu bylo s ní jednati, hledíval na njaký neživý pedmt, který k tomu konci na blízku sebe položil, neb obrátil k ní sice tvá, ale nezdvihal
164
dlouhé, bledé asy tou mrou, aby se bylo mohlo souditi o skutené innosti jeho oka. Mohlo se právem pochybovati o tom, že by si byl pan Velímský
adu let, kterou mu slena Boická pomáhala ve vychování jeho jediné dcery, utvoil náležitou pedstavu o tvaru jejího oblieje. Jednalo se patrné o véc dležitou. Ped panem mimo snubní Velímským ležely na psacím stolku prsten, který byl stáhl s prstu a ustanovil pro nastávající rozmluvu za útoišt svých pohled, knihy píjm a vydání, kalendá a nedokav zašpiatlá tužka na archu istého papíru. Chvíli poádal pan Velímský mlky tyto vci, pak pešel nkolikrát v myšlenká.ch po pokoji a sedl si opt podepev lehce elo dlaní. Po tchto mnohoslibných pípravách promluvil > vychovatelce: ,,Chci vás požádati, sleno, o radu. Pozejtí bude mé Jarmile rovných patnácte let." Vychovatelka zachovala chladné mlení. vci ,,Jest tu zajisté na ase, abychom o té spolu promluvili." Slena Boická sevela jen pevnji rty. Nuže, vytasme se již s tmi dalekosáhlými zmnami v soustav vychování, které se urodily v prškách žlutého listí tam mezi kaštany. Jsem vru žádostivá, jaký plán vzdlání patnáctileté dívky tam pan dkan narýsoval do povtí svou španlkou. „Nevím tentokrát vru," pokraoval pan Velímský, „ím bych ji nejvíce pekvapil. Dokud byla za tu
—
—
mladší,
ml jsem
ovšem snadnou
hru.
Dti
radují se
vyskoila radostí, když spatila ohromného bernardinského psa, kterého jsem jí pivedl darem. Letos však jsem opravdu na rozpacích." všemu.
Ješt
loni
165
V
oblieji sleny
Myškou
rozeninám
Boické
jevilo
rodící hory byl tedy
té
se
sklamání.
pouhý dar k na-
!
vc
nemusí vám initi rozpaky," lze ješt radostn prekvapiti lecjakou tretkou. Kupte jí cokoli. Kupte jí vázanou modlitební knihu v sametoteba vém pouzde.'* A slena prozradila zbožným pohledem, jakým svj návrh provázela, znané mimické ,,Ah, taková pravila. ,,Dívky v
tom veku
pkn
nadání.
Ale pan Volímský nepozoroval narážku na kanství, ukrytou za
návThem
tím, a prohodil
:
,,K
de-
mu
modlitební knihu ve zlat a sametu? Nejsem pítelem blýskavé pobožnosti. Snad by se hodil njaký šperk?"' ,,S tím pokejte na pozd^-jší dobu. Patnáctileté oi nemusí se ješt rozjasovati drahým tímto tpytem." ,,Nuže, co soudíte na píklad o velik('ni j^lobu se soustavou obžnic?"
Obliej sleny Boické
rozjasnil se v
upímném
úsmvu. Pan Velímský tušil snad úsmv ten. Zapýil se málo a zvolal netrpliv: Vidíte, sleno, že si nevím rady. Navrhnte sama nco." Kupte jí lun do rybníka v parku. Blouznívá ,,
,,
o
nm,
kdykoli se procházíme kolem." Pravdu máte! Koupím jí lun." „Nebo výbor skvostn vázaných básník." ,,
,,
její
Koupím
je
také."
,,Nebo muselínový pláš. pání."
,,Mže
býti
splnno."
Jest
to
dávné tajné
166
již koním s dovolením vaším adu svých obavy, že byste je snad pijal všechny dohromady. Myslím, že by mohla býti taková mladá dívka s jediným z onch dar více než spokojena. Nesmíte ji píliš rozmazliti. Beztoho se obávám, aby svenka moje pro samou tu lásku, kterou ji zahrnujete, neztratila smyslu též pro vážnost a autoritu otcovskou." Slova její znla ponkud trpce. Ci byla snad žárlivá na malý idol toho vážného, statného otce,
,,Však
návrh
z
neb vstoupilo jí na mysl její vlastní jaro, které sirotku žádná ruka neobsypávala drahými kvty, v nichž by tento muž bez jejího odporu málem udusil svého jedináka ? Pan Velímský peslechl však docela její poslední káravá slova. Nejlepší bude lun!" volal pecházeje opt po pokoji. Výborná myšlenka. Koupím Dám jej spustiti veer na jí lun s dvma vesly. rybník a ráno po snídaní uvedu ji k nmu do parku. O, že zatleská v ruce a vrhne se na lodku jako malé jestáb. Vždy je posud jen dít, ba dít." A nastávající tyicátník mnul si sám ruce, jako dít nad strakatou loutkou. Vychovatelka zdvihla se z lenošky. Vykonala svou povinnost, mže jíti. Ale nikoli, nepjde. Uvede na pajn tomu bláhovému otci, že má úad otcov!
,,
,,
ský též jiné obtížnjší stránky, než shánní dar a mazleni se s živou loutkou. Uvede mu na pam, že mu ta loutka z nenadání rozkvete pod rukou v bytost, jejíž srdce zadychtí po jiném, než po bonbonech a laskavých slovech otcových, která bude vyžadovati radikální, úplnou zmnu v dosavadní soustav vychovávání. Tato nová bytost uiní ohromnou trhlinu v pástv vašich pedagogických theorií, milý
nem
167
vám nespraví ani pan dkan peliv utkanými nitmi svého dvtipu. Poznáte zajisté krušnosti stavu otcovského. Bude konec pohodlí, pane ote Musíte si opét zvykati ruchu a šumu, uiti se zpsobm dvorného hostitele a kiímati v kruhu ctihodných gardcdam, an zatím váš andílek, nabyvší opravdu kídel, kroužiti bude kolem záivých lustr a šeptati pání, aby noc ta trvala Když se pan Velímský opt ped psacím stolkem usadil a po tužce sáhl, aby sestavil krátký rozpoet pro narozeniny své dcery, zachytila slena Boická znovu nit petržené rozmluvy. Domnívala jsem se, pane, že se mnou chcete též pohovoiti o jiných vcech. Patnácté narozeniny dívky jsou zajisté dobou, kdy sluší pemýšleti též o jiném, než o sváteních darech." Pan Velímský, naslouchaje roztržit, kreslil na papíe, ureném pro rozpoet, luny, kocábky a bárky všech možných tvar. „Jarmila pestala býti dckem," pokraovala vychovatelka. „Jest na ase, aby byla uvedena mezi lidi, do svta, aby byl dán duši její poslední, dokonalý brus, jehož nemže dosíci v této poloviní samot, mezi stromy, drbeží a venkovským lidem." Tmito slovy upoutala již slena Boická pozorpane, kterouž
!
vn.
,,
nem
nost svého chlebodárce.
Odložil tužku a zadíval se kolmo na stole postavil a prsty roztoil ve víivý tanec. pemýšleti, nebylo-li by „Myslím, že byste
upjat na snubní
prsten, jejž byl
ml
záhodno, abyste se alespo na njaký as do msta pesthoval, nechcete-li se od Jarmily odlouiti. Jest potebí, aby se nauila tanit, aby se zdokonalila ve zpvu a hudb, aby vytíbila svnaj vkus poznáním dl a výkon umleckých a pisvojila si jemný a
168
uhlaz<ený spoleenský tón. Tomu všemu se ovšem v msteku našem nenauí. Chtla jsem vám dáti všechno to na uváženou." Pan Velímský pohledl, snad poprvé od té doby,
co
pekroila jeho práh, pln v obliej, sleny Boické. Ale myslím, že
nikoli škaani nyní náležit nevidl. jeho byly jaksi ztrnulé, jakoby oslnné náhlým, píkrým svtlem. Otevela se ped ním pojednou vyhlídka v budoucnost, zcela rozdíl-
redý,
ji
Oi
nou od milé pítomnosti, v obrat života, na který byl dosud jen chvilkou letmo pomyslil. Teprve po hodné chvíli ztrnulého toho hlední, navrátil se pan Velímský sám sob. Sklopil oi, nastril si snubní prsten drazn na prst, a prohodil pološeptem vstávaje od stolu ,,Sám jsem již na to všechno pomýšlel.'* Vychovatelka ekla vše, co íci chtla. Porou:
ela se tedy lehkým úklonem hlavy, sebravši pi tom krásnou bílou rukou nkolik záhyb šustícího, jasn hndého šatu, což umla initi s jakousi tichou grandezzou.
Pan Velímský odebral se po jejím odchodu k oknu. Otevel je do koán a zadíval se do krajiny. Hojné stromy, z ásti jím samým vypstné, rozkládaly tu své vrcholky nad rolemi a záhony, stechy msteka a mohutná, zelená bá kostela leskly se nad nimi v jasné slunení zái a v pozadí spadal po stráni zubatý smrkový les, za nímž se v dálce modraly kužely a hbety malebného eského Stedohoí. Mlhav jen, jako modré, napolo s nebein splývající stíny. Ale v popedí tchto hor vynikala oste silhouetta slavného Hazmburku, zdvihajícího dosud hrd k nebesm své crué, štíhlé vže.
169
tém
Pan Velímský byl duší svou srostl s touto vyhlídkou. Nemohl se spáteliti s myšlenkou, ze by jednou, otevra okno, nco jiného v dálce spatiti mohl, než ty známé, rznotvámé hory. Zde žiH rodie jeho, zde ztrávil dtský svj vk, sem vrátil se jako muž po boku milované ženy, taim pod tou velebnou bání, ve stínu akacií ustlal jí k snu a žil zde odtud až podnes, žil jedin j^ro své drahé dít.
vnému
Zrak pana Velímského
svezl se
na prostranství
pímo pod oknem. Náš
hrdina nebyl pítelem toho druhu zahradnictví, kteréž dle zpsobu jeho mluvení nastíhá z trávníku zelených srdcí a hvzd a mických figur, rozhází to po žlutém písku a nazve to parkem. Liboval si jen v napodobování pírody samé a zejména v malebných skupeních košatých stroAle zde, práv ped prjezdem domu, vybojoval si zahradník jeho kus pdy, kterou rozstíhal a vyšperkoval dle svého vkusu. Veliké zelené kolo krátce postíhaného trávníku leželo tu ped samými vraty
m.
a
uprosted
nho
kvt
zdvihal se
mohutný
chumá
rzno-
barvých jako svátení kytice uprosted zeleného okrouhlého stolu. A s obou stran toho kruhu, oddleny od nho dvojitou cestou v^edoucí do prjezdu, táhly se polokruhy hustého koví, postiženého nahoe hladce jako nová šttka. Však pan Velímský nevnoval nijaké pozornosti tmto mistrným výtvorm svého zahradníka. Zrak jeho spoíval pouze na svží postav díví, která sedla na lehkém železném zábradlí, objímajícím shora dotený zelený kotou, a chvátala tužkou po isté blán ve svém kreslicím album. Její ilé jasné oko zalétalo pi tom k malebnému Hazmburku a pan Velímský, nahnuv se z okna, rozeznal skuten kostrbatý obrys té milé hory a zíceniny na bílém
170
papíe, po
U
nohou
nmž
byla pelétla ruka jeho Jarmily. dar k loským jejím na-
jejích ležel živý
rozeninám: obrovský bernardinský pes, jenž k ní zdvihal pozo>rne veliké moudré oi, lehce zarudlé v okolku jako kvt sedmikrásy. Dívka dokonila svou kresbu, prohlédla ji nkolikrát s levé a pravé strany, pak vyskoila a zasmála se z plna hrdla. Dít! pomyslil si otec. Kdyby jí nebyla ped rokem vychovatelka vzala nerozlunou obru, o, že by jí tam ješt nyní proskoila jako princezna cirku Ale v tom obrátila se dívka k domu obliejem, pojednou opt zcela vážným, a pan Velímský musil vyznati, že to sniv pivené oko, ten dumný lahodný ovál a ty svží rty, vlnící se jakoby tichým vzdechem, oduševuje již tajemný !
vdk
rozkvetlého životního jara.
V prjezde ohlédla se Jarmila opatrn a vklouzla pak do jednch dveí v postranní chodb. Nalése tam obydlí zahradníkovo. Pan Velímský slena Boická pronesli se nkolikrát nelib o jejích návštvách vpitmlé jizb, kde se sbíhaly nitky zalo i
všech klep a pikl, jež rušívaly asem klidnou selanku osamlého dvorce. Ale Jarmila pivykla z útlého mládí tou mrou tmto návštvám, že i nyní, kdy dávno již poznala propast, dlící názory pízemí od názor prvního patra, nejednou mimocho-
dem
vklouzla do dveí zapovzených. Nízká jizba, jejíž dvéfe otevela, bývala zídka bez host. Šedivý po lesný, pinášející do kuchyn pana Velímského zajíce nebo pár koroptví, obchodníci a emeslníci, picházející do domu ža jakýmkoli poízením, zkrátka každý navštvovatel tichého dvorce stavl se pedevším v této svtnici, jež tvoila zárove spoleenské stedisko všeho služebného oby-
171
domu. Útulná tato jizba mla jakousi tajemnou pitažlivou a soustedivou moc. Byla sice
vatelstva
trochu pošmourná, ale kam padal pruh svtla z prjezdu, tpytilo se vše vzornou istotou. Stl a židlice bez nátru byly vydrhnuty jako kída, ady puklic na sitn leskly se jako nov pulérované brnní, za každým obrazem vzely svcené koiky a pod jedním z nich, v pošmourném kout vsedle kachlových kamen, hoela rudá lampika jako svatá krev stedovké povsti. Za stolem sedával zahradník, vychrtlý mužík s bezbarvým vousem kolem chudého oblieje, se
sklenným zamženým okem, nad potebu vypouleným, ale vždy obklopeným spoustou pívtivých vrásek. Mužík tento smál se asto chraptivým hlasem a jevil vtší náklonnost než schopnost k enní; mluvil as jako Demosthenes v dob, kdy si nastrkal poprvé oblázk do úst, a jeho vázla a trhala se v pli každého tetího slova. Natahoval mimo to trplivost posluchaovu na skipec dlouhými pestávkami, v nichž lapal po vzduchu, aby rozdýmal svou vyhaslou dýmku, vzící od rána do veera v levém koutku jeho úst a tvoící již takoka nerozdílnou ást jeho oblieje. Abych pak, když jsem se již tak
e
vn
rozepsal, doplnil nevdnou tuto podobiznu, podotýkám, že se vždy kmitala v rukou jeho zahnutá žabka a že nebýval pecen chleba nikdy daleko od
jeho
ruky.
Ostrou
protivoi
k povšechné mizivosti jeho
ze-
vnjšku tv^oila jeho cho. Byla to živá bnmetka, pekroivší teprve nedávno léta svého kvtu. Její oi blýskaly se vždy bojovn pod hustou tmavou asou a každý pohyb jejího zdravého, pružného tla dýchal rázností.
e
její
proudila
vn
bystrým,
172
jarým tokem a stejn ilé jako jazyk byly též ruce a nohy její. Mluvíc k hostm šukala z kouta do kouta a bílé, kypré ruce její s vykasanými rukávy drhly vždy njakou nádobu nebo puklici. V tuto chvíli nalézal se zde jediný host. Byl to mladý, velmi mladý lovk slušného vzrstu, ale nemotorných pohyb. Všel si práv na rameno zahradníkovu dvojku. Když spatil ve dveích Jarmilu, zardl se Bezvousý obliej jeho rumncem broskve.
„Ach, milost slena k nám. Jaká to vzácná návštva!'* zvolala paní zahradníková odloživši rázem vše, co v rukou mla, a poskoivši Jarmile vstíc s rozestenou náruí, jakoby ji chtla pitisknouti na svá prsa. „Jen dále, sleno, dále!" Urovnala špikou nohy pruh režné látky, vedoucí po erstv myté podlaze ku dveím zadního, parádního pokojíka, a rozevela dvée tohoto s hlu-
bokou poklonou. Ale Jarmila zastavila se na chvilku v jizb jinochem a mila jej pohledem,
ped zapýeným v s
nmž
jevilo se málo úcty a mnoho nezbednosti. ,,Na hon, pane Hanuši, na hon?" otázala se
patrným úsmškem.
Pan Hanuš
zašeptal
nkolik nesouvislých
slov
emen dvojky na svém ramen. pispl mu na pomoc. Pi vstou-
a tahal v rozpacích
Zahradník
pení sleny byl poodšoupl bochník od sebe, zavel žabku a postavil se uctiv ke stn. Pešlapoval tam s nohy na nohu a mnul si ruce. ,, Písahal pomstu vrab " zakoktal nyní pistoupiv ke skupení. ,,Ah, tedy jen vrabce!" zvolala Jarmila pohrd-
—
livé.
173
„Ani tm hrub neublíží. Není-li pravda, pane Hanuši?" podotkla paní zahradníková a zmírnila uštpanost prvních slov sladkým úsmvem, s jakým se pi této otázce obrátila k nepíteli vrabc. ,,Nuž, dej vám svatý Hubert lovecké štstí a hojnou koist !" zvolala s žertovným pathosem Jarmila a vklouzla do zadního pokojíku. Mladý lovec stál ješt chvíli po jejím odchod jako< pimrazen na témž míst. Pak vzdechl z hluboká a vykradl se s hlavou sklopenou z jizby. Aby snad zpsob, jakým se má patnáctiletá hrdinka chovala k mladému muži, nepostavil povahu její v kivé svtlo, vylíím vám krátce postavení, jaké zaujímal jinoch tento v dom pana Velímského.
Byl synem uitele v msteku, který jej pvodn uril k vcem velikým. Ale když se rozbily o nepodajnou etinu a latinu hrdé nadje v doktorský klobouk a rytíství ducha, když uvedly nemotorné prsty v nive sny o slavném mistru houslí, když konen ani dvojité úetnictví nedovedlo tkavou mysl synovu upoutati skrytými svými pvaby, obrátil se starý uitel k panu Velímskému s prosbou, aby zasvtil nadjného jinocha v první zaátky krásné vdy hospodáské. Lidumilný pan Velímský vyho-
vl
této prosb a pijal mladého Hanuše za hospodáského praktikanta. Dle plánu otcova ml tento po dvou- neb tíleté praxi vstoupiti do hospodáské školy a stoupati pak po pílích adjunkta, kontro-
pojezdného, správce až k výšinám editele panpo pípad i dále. Ale pedasná smrt pelivého otce zmaila tyto dalekosáhlé plány. pana Velímského Pan Hanuš uvízl v co hospodáský praktikant bez platu a bez urit
lora, ství,
dom
174
vymeného
oboru psobnosti. Obýval skrovný kumbálek v zapomenutém pístavku domu a stravoval se u stolu pana Velímského, kde sedal pokorn naproti svému principálu mezi slenou Boickou a Jarmilou. Nehrával zde úlohu práv skvlou. Ve všem jeho konání jevila se snaha, aby upoutal co možná nejmenší míru pozornosti k své osob. Pitahoval lokty tsn k tlu a kolena k židhci, jakoby se chtl .obmeziti toliko na nejnutnjší prostor. Vystíhal se úzkostliv každého šramotu sedadlem neb zvonní stenky o talí. Pohlížel s hroznou opravdovostí na karfiol a drbky ped sebou a vnil unyle obrubu talíe kstkami, obranými s trestuhodnou povrchností. Nebylo-li již co obírati, žmolil drobty chleba v rozliné podoby, ale niil své výtvory, jakmile nabývaly uritjších tvar. Vyprazdoval s chvatem druhou sklenici, jíž se konilo jeho pohostinské pedstavení u rodinného stolu. K pokusm dam, aby jej zapedly v zábavný hovor, odpovídal šramotem židlice a tichým, ale tvrdošijným kašlem. Mnohdy zadržel jej pan Velímský pes uritý as, aby se pobavili ovcemi a vlky". Sám volíval vždy ovce. Pan Hanuš vnikl bhem asu tak hluboko do tajemství zábavné této hry, že seznal strannictví, s jakým se vynálezce její naklonil k ovcím, jež pod rukou ponkud dobrého hráe vždy vyhráti musí, ale neprozrazoval ani pohnutím svalu toto své hlubší poznání a iníval pokaždé zoufalé pokusy, aby prolomil neúprosnou sí, kterou vítzné ovce zvolna, ale s železnou dsledností zadrhovaly kolem ubo•
,,
hých jeho vlk. Za tyto hmotné výhody konal mladý HanuŠ v homu spodáství pana Velímského platné služby, žádný zvláštní kruh povinností pidlen nebyl. Byl
a
176
správ malého tohoto
státu pravým ministrem bez dvojím slova toho smyslu. Ale inil, co mohl. Ráno chodíval k dojení a naznaoval poet žejdlík svdomit adou árek ve svém^denníku, mezi pokusy lyrických básní. Vtšinu dne potuloval se po rolích, lukách a lesích a pomáhal správci, šafái i hajnému v plnní jich úedních povinností. Pi senosekách usedl si na píklad do kopky vonného kyprého sena a vysílal asem zpod slamného klobouku pes otevený román písné pohledy na hluhráb a lýtka shrabu jících žen a dvat. boce \Tiímavou duši pro poetické stránky rolnického života: pro skivánka, vznášejícího se nad bzuivé jetelišt neb kypré, lesklé brázdy k bezoblanému
ve
portcfcuillu, ve
Ml
blankytu, pro skvostný šarlat kvetoucích makových polí, pro vni a malebné vncoví chmehiic, pro pkné výjevy pi lovení v rybníku a plavení ovcí, V prázdných chvílích sedával s udicí nad potokem, chytával raky, líil na ptáky, hledával houby a ps níž sousedilo ztracené jeho stoval holuby na obydlí. Za teplých nocí dohlížel asem k polním hlídam a lehal s nimi drahnou dobu na mkké houni pohlížeje za družného hovoru vzhru k záí-
pd,
cím myriádám svtel nebeských. Myslím, že po tomto zbžném pehledu pomr Hanušových omluvíte zpsob, jakým se k nmu chovala Jannila. Vrame se k ní. Sedla nyní ve sváte-
ním svtlém
pokoji, jehož
dvée
se otvíraly toliko
nejvzácnjším návštvám pošmourné jizby za prjezdem.
Pvaby
tohoto pokoje stežila cho zahradkrasavice svého harému. jen tušiti za šedými povlaky a clonami
níkova jako
Sml
jsi
mohamedán
krásné látky kyprých sedadel, porculánové poklady v zasklené skíni, bezúhonnou istotu zrcadla a nád-
176
herno st tžkého jeho rámce. Ba sama vyhlídka byla snžnými záclonami hust zastena. A vyhlídka tato nepatila vru k nejmenším pokoje. Zrak zalétal odtud voln pes povdomý zelený kruh, ležící v písku pod prelím domu, s pestrým chomáem kvtin uprosted, kolem malebného skupení ajlanth do šíré veselé krajiny, zakonené modravým
vdkm
pásmem rznotvárných
hor. Chvíli bavila se ješt malá spolenost
na útraty pana Hanuše a pak odboila k jiným vzdálenjším
pedmtm.
a dstojnjším
Zahradník rozbhl se nkolikráte k vylíení rozliných ze života pana Velímského, ale slabonohý jeho výmluvnosti klopýtl vždy na samém
píbh
o
e
jeho choti cválala pes jeho hlavu. Jarmila jevila však dnes takovou náklonnost k naslouchání zašlým píbhm, že pomohla konen pece jen zahradníkovi k vítzství.
zaátku dráhy, a hbitjší
tm
Podám
e
jeho, pokud možno, se všemi eniale bez vyznaení etných trhlin a pestávek, v nichž polykal své demosthenské oblázky, rozdmychoval v dýmce popel a brousil žabku o podešev mohutné boty. ,,Vás pan otec byl také stelcem," zaal, když se dostal na vrch. ,,Ba, vášnivým stelcem. Již za
tuto
ckými ozdobami,
svobodna. Pamatuju se, jak pijel za nebožtíka pána jednou z msta na hon s veselou družinou. Ubytovali jsme je vzadu v levém kídle. Bože, co se taím natropili Celý se otásal smíchem a zpvem. Starý pán chodil jako zmámený po nejzadnjších pšinách parku. Nebyl milovníkem velkého hluku a kratochvíle slávu vnou Ale tehdejž mu dáž zamhouil oko. Nosil jsem jim sám nahoru pivo. Pinesu džbán než se ohlédnu, podávají mi prázd-
dm
!
—
bh
—
!
177
Abych prý pinesl vétáí. Pinesl jsem vtší. Ale jim byl ješt malý. Pinesl jsem nejvtší, jaký byl v zásob. Ani ten jim nestail. Což dlat? Nu, nený.
mám Na
hlavu zabednnou.
terase v parku stály
Umím
se vpraviti
do
žertu.
dv ohromn
vázy s celou spoustou nahých figurek kolem bicha. Pivlekl jsem pivlekl mne netrestej jednu z tch váz jsem ji, plnou piva, s poklasným nahoru. A trefil jsem do noty. Objímali mne, pipíjeli mi na zdraví, tancovali se mnou kolem prožlukl Vcizy, nevím ani, co se mnou dále tropili, jen to vím, že se promnila do rána prožluklá váza v hromadu step a já že jsem ležel s hroznou kocovinou na ní. Bál jsem se tehdáž dtky od starého pána. Ale pán zamhouil jaká i nad rozbitou vázou oko. Mladá krev bouí pomoc Nejhorším byl v té spolenosti jeden malí. Škaredý chlap, erný a huatý jako dábel ,A sak nebyl tak škaredým," zastala se ho man-
— bh
I
—
—
——
!
želka našeho Demosthena. „Nu, chceš-li, nebyl. Snad ekneš dokonce, že byl krásným. Snad se osmlíš dokonce tvrditi, že se choval slušn a jak se patí na hosta v cizím co drlmouti po jeho oddom. Ti chodu na potvorných hlavách, kterými poškrábal stl, plentu, ba i podlahu ve svém pokoji. Snad jsi to nevidla? Sama jsi mu nosila ráno kávu nahoru nenosila?'* Paní zahradníková zakašlala jen a zstala oddlužná, což bylo u ní ídkou událostí.
dveky mly
— pov
i
,,Nu, vidíš r* pokraoval manžel. ,,Byl to zkrátka ábel. Váš pan otec, sleno, nemíval sice také nikdy do pláe, ale zachovával slušnou míru. Bývaly to asy, bývaly! Když pijel poprvé s mladou paní, jaký to byl šum! Týden ped tím prášilo a smýilo Sv.
ech:
Sebrané
spisy.
XIV.
12
178
se po celém dom, z brusu nový nábytek rozestavoval se v pokojích pravého kídla, do parku pivezli nové píjezdem novosochy, pan dkan poslal den
ped
manžel svou kuchaku na výpomoc mé žen, pak svázal jsem
kytici
na stl,
že
já
snad ani knížecí
tabule krásnjší nevidla. A starý pán, chudáek, tehdáž již bílý jako sníh a shrbený, chodil jen mlky po parku a mnul si scvrklé ruce jako dít, když se tší na nco a nemže se toho dokati. Byl již pijeli. Tlaili jsme se zvpoloviní dít. dav v prjezde. Váš pan otec seskoil s povozu, pojal v náru vaši matku a postavil ji na zem tak a opatrn, jakoby se bál o její útlé nohy. Vsak jsem nevidl jaktživ tak slinou paní. Živ ji spatuju dosud ped sebou, jak stála poprvé ped námi. a lehké jako sníh, Mla bílé hedbávné šaty, a bílý hedbávný pláš jako utkaný z velikých bílých hvzd které jsi vidl pouze ty," vskoila mu cho ,, do ei. ,,Já nevím nieho o hvzdách. Ale byl to opravdu pekrásný pláš. Na hrdle spínala jej ozdoba z kišál a po obrub jeho sotva patrné, jakobys jen dechl, bled modré kvty." ,, Žádné kvty,'* ohradil se nyní zas manžel. ,,Byla mla cos tak vznešeného všecka jako padlý sníh. a zárove tak milého ve své postav ne, nebe to vypsati. Žili spolu jako v ráji. Štstí jim jen záilo z obheje. Byli takoka srostlí v jednu bytost. asto zahledli se z nieho nic mlky s úsmvem na sebe a klesli si do nárue. Nu, láska není
Konen
nžn
mkké
—
—
A
—
obma
nic
neobyejného na svt. Ale málokdy
svíže
dv
dv
tak sliná tla a Zprvu náleželi jen usedli
si
do
tak dobré a nadšené duše. sob. Byla práv zima.
saní, obalili se
Nkdy
jediným kosmatým
koži-
179
chem
pi zvonní rolniek
a práskotu karaa mrazu; vrátili se ví po kolika hodinách, on s vousem a vlasem šedivým jinovatkou, ona s tváemi jako karmin, oba skehlí a posnžení a tetelící se zimou, ale s žertem a smíchem na rtu. Nebo si pipjali želízka na nohy a projíždli se po umrzlém rybníku v parku, honili se a provádli tam kousky jako pár nezbedných školák. A k veeru sedla ona k pianu, on naslouchal. Vstoupil jsem nékdy v tu dobu do pokoje. Nepozorovali mne. Nemli smyslu pro nic, co se dlo kolem.
báe
a vylétli
bh
snhu
do
Nerozumím hudb.
Ale troufám si tvrditi, že se s kterýmkoli mistrem piana. Prsty její jen se vlnily a letly jako samodk po bílých klávesách, a pod nimi tu bouily, tu
mohla miti vaše paní matka
kvílely, tu laškovaly
A
arokrásné zvuky.
tvá
její
vypadala pi tom jakoby oslonná nebeským svtlem. Všimla jste si nkdy obrazu svaté Cecilie v rohovém pokoji ? Té bývala podobna v takové chvíli. A váš pan otec hledl na ni opravdu jako na svtici. Hledl, sedl u ní bez pohnutí, loktem open o roh piana, hlavu maje sklonnu do dlan. umli spolu mluviti! Voln, nehledan, Jak a pec mohlo se tisknouti každé slovo. Poznal jsi hned, že jsou u vzdlání sob rovni. Z poátku obmezovali se, jak jsem pravil, výhradn na sebe; pozdji zaali pijímati a konati návštvy. Bývalo v dom veselo. Z jara plnil se již asto park hosty;
—
pkn
—
•
aj
pan otec vaše paní matka hledala pro mlsné dítky svých hostí pod skleníky nejvtší zralé jahody. Poádaly se výlety do lesa. Nkolikrát hráli také na malém divadle, které dal pán zíditi dále zdrav parku. A pan Velímský vypadal pívali
bavil se
s
v altánu, hrávali kuželky, váš
pány o
politice,
ím
180
na tvái svží rumnec, v oku samý lesk, na štstí. A vaše paní matka stávala se den ode dne krásnjší, jako dve v pohádce. Byla královnou mezi všemi. Bože! A te! Leží tam venku, hrstka popele pod chladnou zemí. Jak se všechno zmnilo Nejdíve zesnul starý pán. Zesnul v pravém slova smyslu. Zdímnul v lenošce u okna, pišli ho zbudit, pohnuli jím, zvolali na' a poznali, že jej probudí již tohko trouba anjelova v den soudný.
vjší rtu
:
úsmv
!
Pak dotkly
se ledové prsty smrti vaší paní matky. náhle, marné byly konsultace léka, nevyrvali již smrti krásnou koist. poslední dny obestel se duch její horeným blouznním a pestrá jeho rouška zdvihla a rozplynula se teprve nad její mrtvou, bledou, mramorovou tváí. Ale krása toho oblieje zstala neporušena. Zdálo se, že dímá. Na rtu jejím zstal sladký, blažený úsmv, práv takový úsmv, jaký hrával kolem jejích rt, když loudily prsty její z bílých kláves njakou líbeznou, bolnosladkou melodii. Co inil váš pan otec po její smrti? Jak nesl tu ztrátu? Smutno, trudno povídati. Kleel zlomen, zdrcen u mrtvoly její, bez slzí. Sténal jen z hluboká. drahný, drahný as po jejím pohbu trval v pošmourné uzavenosti, nemluv s nikým, odmítaje každou útchu, mrtev pro celý svt. Sedával bez hnutí na hrob jejím hodiny, až byl celý pokryt sprchajícím
Onemocnla
V
A
Vichry bouily jediným, zdálo se, že svuje hlubokou svou bolest. Osedlával si z veera kon a vracel se o plnoci, s rozcuchaným vousem a vlasem, s krpjemi v bledém oblieji, o nichž nesnadno bylo rozsouditi, zda jsou to slzy jeho v^lastní žlutým listím. krajinou.
Byla pozdní jese.
A tm
181
neb
divoké Mcluziiiy,
jež lehdá více luž kdy ix)dzimní krajinou. náš zpustl. Hosté nepijíždli. Hospodáství klesalo. Pan Velímský scházel vúihled. Všechno, v druhdy nalézal zálibu, pestalo jej tšiti honba, knihy, spolenost pátel. Ale pak se zaínal znenáhla kísiti a vzpimovati jako tráva, uhntená tžkým krokem. Bolest jeho se zmirovala, rozplývala se asem v slzách. Když usednul v zim poprvé opt do saní, podali mu obrovský kosmatý kožich. Pehodil ho na sebe a jednu jeho stranu držel chvíli do výše. Zimní vítr zadul do huatých záhybu jejích, zavlála široko ve vzduchu. A on pohlédl divným smutným úsmvem do té prázdné vlající strany kožichu a pitrhl ji pak prudce k sob, že zmizela jx)d huatým límcem i sklonná jeho hlava. Podobné výjevy opakovaly se ješt zhusta. Vždy na-
slzy
úpla a zuívala
jindy
Dm
em
jí
pi každém kroku vzpomínky na ni. Ale lopivyká všemu. Bhem asu nauil se hledti bez povzdechu na zavené piano, na skí, jež cholézal
\k
na zahnuté listy v oblíbených jejích pak jste byla zde vy, sleno. Nosil vás na srdci jako drahý odkaz po své nebožce. Zaal se vám zcela vnovati a žije až dosud jedin pro vás. Nemá jiné myšlénky, než aby vás vidl spokojenou vala
její šaty,
knihách.
A
a šastnou."
Odmlel dumný stín,
jejž zahlédl
na tvái
Ustavin
jeho
? ,,
cho aby
vku
její.
se.
Celo Jarmilino pelétl
pan Velímský
jen štstí
její
stín.
ped
Týž chvílí
— a což štstí
1
Kdyby nebylo vás, sleno," podotkla po chvíli zahradníkova, ,, pála bych vašemu panu otci,
se
znovu
Je dosud pán v nejkrásnjším Uinil by tak nejlépe. Nebožka
oženil.
mužském.
182
by zajisté s hry jen požehnala novému tomu satku, kdyby byla jen volba jeho šastna." Ovšem," potvrdil zahradník. Vždy stín drahé zemelé nezaclání životní obzor. By lovk ,,
vn
,,
by se domníval, že ztráta drahé navždy zmaila štstí jeho, obraz její bledne, míhá se ped námi pak již pouze co kolísavý przraný stín, jehož lehkým flórem spatujeme/Opt krásy tohoto svta, mizí víc a více, ztrácí se v dáli a konen zstává v duši jen jako jemná, vzdálená, tichounká hudba. Ba vru, jest nám pi vzpomínce na ni, jakoby nám zaznla v uchu známá, sebe veleji miloval,
—
bytosti
dávná, líbezná melodie." A v tom ozvaly se vskutku pokojem sladké tiché zvuky, jakoby na potvrzení jeho slov. Spolenost naslouchala jim' v pohnutí jako líbezné hudb z tajemné íše duch, vdla, že jsou to pouze hrací hodiny na zastené skíni. „Jest as, abych se podívala nahoru," zvolala
nmém
a
posléz Jarmila. ,, Mjte se dobe!" Nahoe ve svém pokoji rozpádala Jarmila dále myšlénky, které v ní vzbudily historie sdílného zahradníka. Hledla pi tom na dvojici obraz, jež visely nad její postelí, a z nichž jeden byl ovšen smutením flórem. Tkala okem s podobizny na podobiznu a piznávala se v duchu, že si je za tu dlouhou, dlouhou adu let, co visely v jejím pokoji,
pes to, že k nim vzhlížela denn nkolikrát, dosud náležit neprohlédla. Líení minulosti, jež byla práv slyšela, osvžilo mdlé barvy jejich a prodchlo mlhavé jejich oblieje výrazem života. Tímto pohledem a úsmvem opoutávala sliná její matka každého, kdo vstoupil do kouzelného kruhu její krásy. Tak hledl její otec do svta ve svých dvaceti pti letech.
183
Mladistvá svžest dýše ze zdravých jeJio tváí, oi pod asami podnikavé jak ocel hrdiny, s lehkým zákalem snivosti, a bílé elo, nedotknuto dosud rydlem starostí, vypíná se hrd vstíc nastávajícím bouím života. Takovým býval její otec v dob svého štstí. Jarmila nepoznala ho v této podob. Kam sáhala nazpt pamt její, vídala obraz jiných, zmnných rys. Vídala vážný obliej bez rumnce, postený jakoby lehkým stínem. Obliej ten byl skoupým na promny. Zachovával nejradji jediný výraz, výraz všednosti a klidu, jako zastené zrcadlo duše, v nmž nelze nieho spatiti. Zdálo se, že vzí svalstvo toho oblieje v poutech tžké mdloby. Usmál-li se, byl to pokus úsmvu vyhlédlo-li oko zpod líné asy, byl to pohled napolo prázdný. Celo klesalo rádo do dlan a husté suché vlasy byly zjevnými nepátcly šosáckého ladu a skladu. Pouze v dobách, kdy mluvil s ní neb o ní, stávala se tvá otcova pohyblivou. V tchto dobách byla schopna vroucích pohled, výrazu živého úastenství i srdeného smíchu. Ale když odvracel se od ní, kladly se opt stín a mdloba na celý jeho zjev. Jarmila nepozastavila se dosud nikdy nad tmito podrobnostmi zjevu otcova, jimž byla z dtství pixykla. Však dnes rozbesklo se rázem v duši její. Zdálo se jí, že zdvihla s obrazu otcova náhle umlou clonu všednosti a chabého klidu a že vidí poprvé pravou, úplnou podobu jeho. Zahrnula poznání to ve dv slova: není šasten. Poznala, že jsou to neodbytný smutek, omrzelost života, co se snaží otec její zakrýti pod onou všední záclonou a co vyzírá pece za každým záhybem jejím, co íhá za každým a dobývá se asem z prsou z tichých jeho jemným vzdechem. blýskají
;
úsmv
184
A
zmnilo také rázem její názor na svj život. Hle, byla jedinou útchou tohoto osudem ranného muže, jedinou híkou, která zjasovala pošmourný jeho zrak. A byla mu dosud toto poznání
vlastní
skuten
jen
híkou, niím
více.
Byla modlou,
jíž
vle
jeho všechno koilo, byla stedem, kolem nhož se s myšlénkami jeho otáely myšlénky celého domu. V dtském sobectví pijímala dkazy pízn, jimiž ji zahrnoval, a spatovala v pouze ochotného plnitele všech pošetilých pání, které jí se z
nm
vnukala tkavá mysl dtská. Zardla se pi pomyšlení tom. Odstrila skvostný pestrý vjí, poslední to dkaz jeho lásky, s kterým si v myšlénkách tch pohrávala, tak prudce, že pe-
nkolik z tch rznot varných tretek, jimiž bezedná štdrost otcova peplnila její stolek, jako tém každý kout její komnaty. Vstala a pecházela prudce pokojem, upírajíc asem oi na podobiznu s erným fáborem. Od té doby, co se onen fábor zaernal nad lahodnými rysy té podobizny, stál otec její opuštn uprosted cizího svta, nemaje nikoho, kdo by byl peoval o jeho štstí a kdo by v byl znovu kísil zdrcenou sílu životní. Nuže, pokusím se o ten úkol. Zahájím touto dstojnou úlohou nový odstavec života. Pestanu býti sluncem, kolem nhož dotud kroužila kotil
nm
celá soustava této siré domácnosti, a stanu se trabantem, jenž bude nadále družn obletovati dráhu jeho a sloniti se na zái jeho štstí. V takových myšlénkách pecházela dívka po komnat. Vdomí, že se hodlá samojediná ujmouti zanedbaného otce, že se hodlá starati o lepší jeho budoucnost, naplovalo ji blahým pocitem dstojnosti. Otec tento, zabývající se práv novým plánem
185
vychování své dcery, který byla slena Boická tak z nenadání preá ním rozestela, a který hrozil úplným pevratem dosavadnímu stavu vcí, neml zajisté ani tušení, že také dcera jeho tká zatím osnovu, dle níž hodlá zaíditi budoucí jeho život. Ale než Jarmila plán svj náležit promysliti mohla, upoutal její pozornost jakýsi pedmt venku na silnici, kam náhodou zrakem zalétla. Byl to povoz, zahýbající od msteka ke dvorci pana \'elímského. Pistoupivši k oknu rozeznala polopanskou pryku a v jwzadí jejím prozatím jen erný klobouk s nápadn širokou stechou. Koí v pedu pryky narovnal se a práskl do dokázati, že umí zajeti do pannáležitou elegancí. Povoz piblíjiž zeteln žil se rychle a Jarmila spatila v velkého lovka, jehož zjev zanechal tam dole v
koní.
Chtl patrn
ského prjezdu
s
nm
m-
hluboký dojem. Mimo neobyejné rozmry jeho klobouku vzbudil zajisté též jeho erný sametový kabát neobvyklého stihu podivení stízlivých mšan. Kdo z nich ml slabší nervy, lekl se zajisté tváe cizincovy; inila v prvním okamžiku pouze dojem divoké, bizarrní huatosti a ernosti. Ale když se zrak v té spoust vlas a vous lépe rozhlédl, nalezl v ní také nos a trochu lící, ba zpod stechy klobouku vyhlížely též dv temné, jiskrné oi. Skrovné viditelné mýtiny té erné houšti, pokud nevrhala stín svj stecha klobouku, okazovaly na ple sice osmáhlou, ale pece svtlejší svou barvitostí valn se odrážející od egyptské tmy kosmaté hledl, tím okolní porostliny. A ím déle jsi na více ustupoval dojem hroznosti dojmu zvláštní vebyl to pouze úinek slunení záe, jež selosti. padala pímo na tento úryvek oblieje ? Než si o tom
steku
zajisté
n
n
i
186
Jarmila pesný úsudek utvoiti mohla, zajel povoz kolem zeleného travnatého kola obloukem vskutku elegantním ped samý prjezd. Jarmila vystoupila sice na špiky a nahnula se zvdav do pedu, ale
nemotorný klobouk
zastíral
jí
nadobro záhadný
obli-
ej cizincv. Spatila toliko následující výjev. Zahradník vyprjezdu a piblížil se zvdav k hostu, ktei-ý byl práv z povozu seskoil. Nedivila se, že zahradník zaražen ped cizincem stanul a vypoulené oi upel. Ale podivením naplnilo ji, že jej cizinec jaksi parodoval. Postavil se v celé své výšce ped nho, podepel ruce v boky a hledl mu patrn pímo do oí. Chvíli stah tak bez hnutí naproti sob. Pak trhl sebou zahradník, chytil se rukama za hlavu a couvl o dva kroky. Cizinec napáhl mu vstíc širokou dla a když do ní zahradník svou ruku jaksi váhav položil, sevel ji divný host tak vele, že se obliej zahradníkv bolestn zkroutil pi družném tom stisku. Po této nmohe zmizel píchozí v pršel z
na
jezdu.
Jarmila hádala v duchu, kdo by asi byl ten
Tak nevypadal jist žádný ze souzeman, kteí asem, a velmi zídka, pana Velímského navštvovali. Cestující jednatel njaké
erný
ježatý host.
sedních
pojišovací spolenosti neb obcliodních dom? Sotva. Zjev jeho nemá hrub obchodnický ráz. Dle nmohry se zahradníkem nutno souditi, že jsou spolu známi. Snad jest to njaký z dávných pátel pana Velímského? Otec nemluvíval k ní nikdy o svých známých z dívjších let, snad že probouzel v duši své nerad obrazy minulosti. Zbytené hádání! Za chvíli
rozluští se
hádanka sama sebou.
187
Dole skládal zahradník, vrt pi tom neustále Bylo jich vru dos povozu vci cizincovy. sti. Kožený vak, nkolik holí s rznými bizarrními hlavicemi, dlouhé objemn štky, krabice, dýmka, ohromný deštník, který by se byl hodil spíše njak ovocnáce, dalekohled, botanick pouzdro, jakýs devný podstavec s kolíky, ba strakatý župan a pantofle. To pílišné i samovar Jest opaten vru, jakoby se k nám sthoval na tvrt roku. V tom ozvaly se kroky otcovy na chodb. Jde zvláštnímu hostu v ústrety. Pootevela zlehounka dvée a spatila, že jsou též dvée u pokoje sleny Boické málo pooteveny. Patrn táhl prvan zvdavosti již celým domem. Jaký div Vždy byl host pravou událostí v tichém samotáském dvorci. U schod setkal se pan Velímský s píchozím. Zastavili se chvilku naproti sob a pak uvrhl se druh druhu do nárue. ,,Jsi to tedy vskutku, Lešane?" zvolal pan Vehlavou,
i
!
:
!
límský. ,,Jsem, Prokope, na mou vru jsem!" odpovse smíchem host. „Ký rarach mne sem pinesl ? Povím ti to všechno, jen co spláchnu tu vaši pro-
dl
kletou obecní v hrdle!"
silnici,
jíž
mám
dobrou poloviku
Když pan Velímský hosta svého do pokoje uvedl, do pízemí, aby tam u pramene ukoV prjezde rozptýlil píchod jila svou zvdavost. její etnou spolenost, kterou svršky cizincovy pivábily ze všech kout pízemí a dvoru. Zstala tu pospíšila dívka
zahradnice s manželem, držícím v ruce jednu hostových holí, nad jejíž hlavicí byl ml obšírnou
jen z
pednášku.
•
188
písloví, sleno my o vlku, vlk za hum,, Staré ny," oslovil nyní Jarmilu. ,, Pravdivost jeho potvrzuje se tak asto, že lze jen stží uviti v náhodu. Za :
dlouhý
as vzpomenu
si
na
a
as
ho sem v záptí
pinese.**
pece slušn," napomenula
jej manželka. pítel našeho pána." ,,Však slena slova má odvažovati nebude. Rcetc
,,Mluv ,,
Vždy
je to
sama, sleno, není-li to pepodivné ped chvílí zmíjsem se v rozmluv s vámi náhodou o nm, pipletl se mi po dlouhém ase opt jednou na mysl, a tvrt hodinky na to stojí pede mnou po tolika, :
nil
tolika letech!"
„Kdo?"
nmž
,,On, malí, o jsem vám nedávno vyprávl. Rozpustilý ten malí, který sem s vaším panem otcem za mladých let na honbu pijíždl. Zkamenl jsem pímo, když! ise mi z istá jasná huatý jeho obli-
A bh ví, nezmnil se mnoho Zmohutnl, zježatl ješt o trochu víc, zarostl tém po samé oi. A z tch mu svítí nezbeda, jakým byl tehdáž!" ej do oí
za tolik
zašklebil.
let.
,,Kro
se,
pravím
ti,
starý," pokárala jej
znovu
manželka.
,,Tak se mluví o hostech a pátelích pánových? Nezbeda! Byl,veselým, jakými bývají mladí lidé. Však za ty roky jist vystízlivl a zmoudel." ,,Tak! A tohle?" vzkikl rozhorlen zahradník a nastavil jí hlavici hole ped oi tak prudce, že v leknutí couvla.
Hlavice tato tvoila ovšem pádnou námitku. Byla vyezána ze deva a pedstavovala šklebící se nestvru, svdící o nehrub stízlivé obraznosti ezbáov a (jevící v klikatých svých tazích píbuzenskou podobnost leda s tahitskými modlami, nebo s po-
189
tvrkami, jež umisoval fantastický stedovk nad okapy pošmourných dóm. „Kdož ví, jeli to jeho práce!" Bodej není. A což ty ostatní hole! Jen se ho zastávej Tuším, že budeš mít opt co drhnouti na ,,
!
jeho moudrosti. Ubohé stoly! Nejlépe bude, vyncseme-li kížaly a syreky z nejzadnjšího pokoje a dáme-li mu tam stl a židlici ze zahrady bašta Po tch si pak márá dle libosti. Oh, sleno, uvidíte, zstane-li tu delší as a dle všeho se zdá, že zstane jaké tu bude hospodáství! Rostla-li jeho žíze s jeho vlasy a vousy, dojde zajisté ada též na druhou vázu na terase; stojí tam beztoho od neestné smrti své sestry jako sirotek a polovice figurek jí s bicha již opadala. Doufám jen, že se
—
a
—
—
mu
nepodaí, aby strhl s sebou pana Velímského. Nenajde ho jíž takového, jakým býval. Srovnají se spolu sotva na delší as. Rozpustilost a dstojnost nehodí se do páru !" Po tomto výkladu vzdálil se zahradník, aby pomáhal pi zaízení pokoje pro zvláštního hosta. Zahradníková použila jeho nepítomnosti, aby opravila nkolika ráznými rtami kivou pedstavu, kterou snad manžel její svými slovy o malíi v duši
dívin ,,
vzbudil.
Nevte
jeho tlachu,'* pravila. ,,Pan Lešan
Malí nemže šemu panu
si
otci
vésti
zvláštní
nebude ostatn spolenost taková
škoditi. Rozveselí se, pivykne opt lidem. je tu vru živ jako v njakém kláštee. Jak
nemli jsme
již
je
lovk. Nic více. vážn jako njaký uitel. Va-
prost veselý a trochu
Vždy dlouho
host!"
Davši statené obhajitelce oernného malíe souhlas svj na jevo kývnutím hlavy, ode-
nmým
190
—
brala se Jarmila nahoru. Na chodb zastihla vychovatelku. Sdlila jí vše, co ? vdla o nenadálém hostu. Vychovatelka pijala zprávy tyto s líenou l^iostejností ale uvnit hledla bližším stykm s neznámým hostem se stejnou dychtivostí vstíc, jako její odchovanka. Vždy tvoilo objevení se nové osobnosti velikou událost v tom tichém, obmezeném kruodkázány byly hu, v dámy toliko na po;
ob
nmž
chybné spoleenské ctnosti pana Hanuše. Mimo to mlo jmno Lešan v umleckém svt velmi jasný zvuk, jenž pronikl i do tch hubených rukovtí, z nichž erpaly své vdomosti o souvkém stavu domácího umní. Neteba podotknouti, že vnovaly dobrou pl hodinu úprav svého zevnjšku. Zatím se setmlo.
Zaznl zvonec, který svolával obyejn náš tverok veei. Když se odebraly do jasn osvtlené jídelny, našly tam jen pana Velímského a Hanuše, který stál po svém obyeji v krytém postavení pi stn, jako lístek
hrdinové loutkáovi ped vyhrnutím opony. Malí zašel do pokoje, pro nho ureného, aby uvedl ponkud do poádku svou toilettu. Když jej spatily
na
to
dámy
v plném svtle,
bez
ohromného
klo-
bouku, seznaly, že nahrazuje hoejší polovice jeho oblieje nedostatek volné, hladké plochy, jímž trpla huatá ást dolejší. Spatily nad erným silným oboím krásné vysoké elo, vypouklé a vy-
pkn
patrným to ovocem ochranné pée širokého klobouku. Možná, že by byl snad njaký závistivý kritik vyslovil podezení, že to není všechno jen elo. Ale podezení to bylo by bezdvodné. O pleši nemohlo iDýt ani ei. Bylo to skuten pouhé elo, majestátní elo, s jakým nikající
nápadnou
blostí,
191
si
veliké filosofy. Pi svtle poznaly že nebyl veselý jas, který spatily
pedstavujeme
dámy zárove,
z okna na úryvku jeho tváe, pouhým úinkem slunení záe. Záila netajená veselost ze všeho, co nebylo zasteno huatou spoustou, ba vysoké jeho elo lesklo se vesele, svdíc, že za ním bytuje více i
rozpustilých, než filosofických myšlének. Pan Velímský pedstavil hostu ostatní spolenost. Pedevším, rozumí se, dceru. malí vyslovil
A
mu svj
obdiv
zpsobem nenuceným.
,,Bože, jaké to
máš dve!"
od hlavy k pat. Je
jí
,, Krasavice pro muže,
zvolal.
vru škoda
—a
vámi podobným zpsobem, drahá, malá sleno!" smí-li se již mluviti s
má
Jarmila zapýila se nemálo. Ale s rozpaky, v janemotorné pochlebenství malíovo uvedlo, mísila se též lehká nevole. Jak to k ní mluví tento divný lovk! „Malá sleno!" V kterém galanthomu, probh, doetl se podobné titulatury Což je tak píliš malou, i myslí snad, že má ped sebou desítiletou školaku? Dlužno vyznati, že neuinil malí svým prvním oslovením na Jarmilu nejlepší dojem. Slena Boická nebyla rovnž prvním projevem jeho okouzlena. Odpovdl k její poklon mlky jakýms šikmým pohozením hlavy, jehož význam byl zcela nejasným. Hanuš, který si opatil již ped veeí v jizb za prjezdem pedbžnou informaci o zajímavém hostu, vzhlížel k s velikou úctou. Líení nevázané povahy malíovy mlo na praktikanta našeho zcela opaný úinek, než jakého se zahradník nadál. Tato úcta a hrozivá blízkost dam, které dnes následkem rozmnožení spolenosti prostor loktm jeho vymený s obou stran znan zúžiti musily, ne-
ké
ji
!
nmu
192
pispívaly k umenšení jeho tísn. Nejhorší pak bylo, že vyprávl malí mnohé vci, které vyzývaly rozhodn k smíchu. A Hanuš nemohl pece v takové chvíli, kdy se celá spolenost smála, sedti uprosted ní jako fakir. Smál se pod mravním tímto nátlakem, smála se, pravda ale cítil sám, že vypadá ten jeho smích smšnji, než jindy. Smích byl totiž jednou z nejslabších stránek pán Hanušových. Nikoli snad, že by byl býval povahy truchlivé. Venku, ;
v polích, když mu nco smšného na mysl pišlo, dovedl se zasmáti zcela zdaile; také u zahradník a mezi eledí smával se obstojn, ale zde, v posvátné síni pana Velímského a zejména u pítomnosti dam zstával vždy smích jeho více mén nešastným po-
kusem. ,,A
kde
jsi žil
poslední dobu?" tázal se pan Ve-
límský hosta. ,,Na cestách. Stále na cestách. Pravil jsem ti že vedu život jako Kirgiz. S tím jedin rozdílem, že koovník stepi strhává jurtu, když spásli jeho okolní trávu, a já skládám šttce do vaku, když namalovaly, co se jim malovati chtlo. Naposled toulal jsem se po východ: Uhrami, Polskem, již,
kon
Rusí,
kolem
beh
erného
moe
a tak
dále.'*
pkná
,,Ah, to již cesta,** podotkla slena Boická. ,,Z té vracíte se dozajista s bohatou koistí.'* ,,Ba, s prázdnýma rukama," odvtil ma-
tém
pi tom poprvé bysteji na vychovaPohled tento prodlel na oblieji jejím déle, než se v pípad tomto snad slušelo, a zpsobil v jarém proudu jeho ei malou sice, ale nápadnou opakoval pestávku. ,,Ba, s prázdnýma rukama," lí a pohlédl
telku.
—
s dívjším obraz a dojm,
roztržit a sebrav se
pak mluvil dále
ohnm. „U
s
porovnání
bohatstvím
193
mém
které zanechala ta cesta v duchu, jest to, co jsem z ní pinesl, žebráckým výdlkem. Jdete-li od západu k východu, jako byste šli od hladké všední rukojeti vjíe k pestrému fantastickému jeho okolku. Opouštíte krajiny, jež rozdleny jsou v pole jako plán šachovnice, opouštíte msta, jejichž obraz vás upomíná na lineál a kružítko, s hemžením lidí, kteí se rok od roku více pibližují k hroznému nudnému ideálu jednoty váhy a míry, penz, obyej a mrav, k ideálu sta million kabát jedné barvy a jednoho stihu, opouštíte tu jednotvárnost a nudu a huj Prsa vaše se šíí Vtíte pvodnost, vstupujete v nový pestrý svt. S bohem, milliony cylindr vítán pruhu laciné i drahé látky, již ovíjí každý po vkusu vlastním kolem lysé Ibi! vítána, huatá apko v nesetných tvarech, tu rozježená na hlav, že stží lze rozeznati dlouhé, zcuchané chlupy tvé od jeebatého vlasu, tam stoupající do výše, baatá, špiatá, bachratá, homolovitá, dosahující titanských Vítej mi, bašlíku malebný, papacho, a jak se jinak zoveš, mnohotvárné plém z vlny a srsti!" ,,Ah, vylite nám pece ženský kroj na východ,"
—
!
!
— bu
Bu
tsn
rozmr
vskoila
mu
!
Jarmila do
hamedánky opravdu
ei.
,,,Chodí-li
pak mo-
stále tak zakukleny, jak
vidti
na obrazích?" ,,Z pravidla ovšem. A kukle ta bývá asem donemotorná. Pemalujte si naši šedivou sestru na fialovo neb zeleno a máte caihradskou dámu, když se batolí po ulici s hlavou zakuklenou, v beztvárné halen, z níž vyzírají ledva bílé ruce, obtížené prsteny a hrající si s jantarovými kulikami ržence. Jejich závoj bývá mnohdy vskutku okrašlující ástí toiletty; nebo skrývá zhusta obliej, jemuž sti
Sv.
ech:
Sebrané
spisy.
XIV.
13
194
svdí
neprhledná záclona. Ale pi tom že se pod nkterými z tch kuklí tají též motýlové, kteí by vrátili sklamanému ctiteli východu víru v krasavice tisíce a jedné noci. Já jsem bohužel takových nespatil. Za to oslnily nejlépe ta
nechtl bych
upírati,
své krásy ekyn, Gruzinky, zvlášt nkteré Arménky."
mne leskem
—
Arménky
„Na píklad?" ,,Na píklad vracel jsem se unaven z delšího výletu v horách. Byli jsme pokryti prachem, já i koník, který klopýtal s hlavou svšenou po kamenité, žhavé stráni. Pod námi v údolí, mezi stromy vypínala se homolovitá, tpytn zelená vž arménského kostela, jehož nádvoí bylo naplnno pestrými davy. Slavili njaký svátek. Se všech stran putovala polními stezkami ke kostelu skupení sváten odných žen a muž. Tito v huatých vysokých epicích, v temných, po kotníky sahajících kabátech, pepásaných lesklým pasem, s rozstiženými, svislými rukávy, z nichž se vztahovala v tsném rukávci svtlejšího spodního odvu svalnatá ruka k ozdobné rukovti kinžalu, vzícího za lesklým kovovým
mj
pasem. Ženy s kovovými elenkami, podobnými diademm, s velikým bílým závojem, vkusn ubraným kolem kadeí a spadajícím na zad, ve svtlých pestrých šatech, nkteré však zahaleny v dlouhou bílou látku, v bocích malebn podkasanou. Veselý hovor a živý pohyb tchto skupení jevil ilou letoru arménského plemene. Nkteré z žen sedly na koních obkromo jako muži a nesly v loktech, neb držely ped sebou na koni iperné dti. A na záhybu stezky pode mnou objevily se dv mladiké arménské dívky, jejichž zvláštní líiti.
Pravím vám
jen, že
pvab neumím
slovy vy-
jsem pi pohledu na ten
195
pekrásný párek rázem zapomnl na žíze a mdlobu, že jsem se vztyil vesele v sedle, jakoby mne byl ovál svží jarní vánek.'* ,, Opravdu?" V otázce této, jež vyklouzla Jarmile bezdky ze rt, a v upímném pohledu, kterým ji provázela, jevilo se tolik naivnosti, že se nikdo ze spolenosti úsmvu neuchránil.
„Pro jsem
tomu divíte, sleno? Což myslíte, že proti kouzlu díví krásy?' odpovdl se zalíbením na líbezný purpur, kterým
se
obmn
malí hled pi úsmvu siX)lenosti její líce. „Vztyil jsem se osvžen v sedle a neodvracel jsem oí od krásných Armének, dokud nezmizely v brance kovzplanuly
stela. Též ony ohlížely se asem v šepotu nazad po cizokrajném, pro bezpochyby smšném jezdci, a popávaly mi tak chvílemi ješt pohledu na pvabné oblieje, aniž tušily rozkoš, jakou mi zjevem svým pipravily. Vidím je dosud živ ped sebou. Byly to patrn sestry. Podobnost jejich zvyšovala stejnost odvu. Ple jejich byla ku podivu istá a pod ernými jemnými asami blýskaly laškovn erné skvoucí oi. Ale když se ty veliké oi zplna otevely, mizel pro diváka takoka celý obliej v bájené záivé jejich noci. Zvláštní ráz východní zvyšoval pro mne pvab nžných obliej. Byly to jasné oblieje dtské, prodchnuté lehkým stínem panenské ostýchavosti a hrdosti. Libý vzrst pružného tla dýchal nevyrovnanou svžestí a spojoval s dtskou útlostí lahodnou rozvilost tvar, jež dozrávají rychleji než jinde pod
n
žhavým sluncem
jihu.
Kolem ela
pjala se pozla-
cená kovová elenka, ovšená sklennými tretkami, a bílý jemný závoj, propouštjící ix)d inalebnými záhyby havraní kadee, stlal se kolem hlavy až po
196
ramena jako lehká mlha. Tato nádherná úprava hlavy ve spojení se tpytem zlatého vyšívání a etných ozdob, snad laciných, jimiž pokryty byly svtlé, pestré jejich šaty, inila mladé tyto Arménky podobnými princeznám, jak si je pedstavují báchorky lidu. Nic nevadilo, že nesla jedna z tch princezen své zelené stevíky, protkané zlatem a stíbrem, v ruce a že šlapala stezku úpln bosou, bílou nožkou byl jsem jí po vden za tento poklesek proti dvorní etiket. Dvojice tato utkvla mi hluboko v pamti. Chci-li zapuditi nevrlost, chci-li osvžiti duši, zavírám oi a pivolávám ped zrak svj duševní ty dv poutnice arménské." ,,Však jste jim popál jist též místa ve svém album," otázala se Jarmila. ,,Ovšem. Ale škoda, že jsem tam nemohl zachytiti též jejich pvab. Má se to práv jako s kvty, které jsem si z cesty pinesl. Tu a tam v hlubin lesa okouzlil mne nevídaný dosud kvt krásou a svžestí svých barev, že jsem zastavil kon, že jsem seskoil s nho a drápal se houštím, pes balvany,
—
že jsem drahnou dobu s obdivem a rozkoší pohlížel a nyní lpí na arokrásnou tu myšlénku pírody na drsném, šedém listu mého herbáe, sežloutlý, bez barvy a vdku, holý obrys, do nhož si stží dovedu vmysliti bývalý jeho pvab. A tak jsem dovedl též zachytiti leda jen hrubý obrys onch dvou živých kvt na jednom lístku své strakaté sbírky."
—
,,Ah, ,,
abychom
okažte
nám
spatili
tu skizzu,"
vaše
bájen
prosila Jarmila, krasa-
arménské
vice!"
„Ale, Jarmilo!' pokárala
ji
vychovatelka.
197
,,Snad nechceš, aby pan Lcsan k \uli t\é zve davosti vstával od stolu a otvíral své vaky?!" dodal
pan Velímský. Ale malí se koje.
V^rátil
se
zdvihl a zašel do vedlejšího poalbum nártku a klada je ped
již
s
Jarmilu na stul prohodil: ,,Nuže, zde je najdete mezi ostatními chudými snímky, které jsem nemotornou rukou sal s rozniímitých zjev krásné skutenosti. Podotýkám to proto, abyste snad, soudíc dle mého nártku, neukivdila mým annénským princeznám.'* ,,Ach, zde jsou hned nahoe!' zvolala Jarmila. roztomilý párek Jako živý Jest vidti, ,, Vskutku, že prodlela ruka vaše se zálibou na této práci. Hle, jak svdomité provedl jste i divné, strakaté stevíky, které nese bosá princezna v ruce. A ten kvt, který ale rcete mi, nevolil jste vznáší druhá ke rtm, pro tento kvét ervenost píliš živou? Vždy vypadá jako kvetoucí ohe!' Ve skutenosti jest nach toho kvtu ,,Ó, nikoli ješt mnohem ohnivjší. Když rozkvétají haluze gra!
!
—
!
ke
tmi plamennými kvty, zdává se, nátových že vypryskuje nesíslnými purpurovými hvzdami vášnivý žár, dímající v adrech oné rozkošné zem." ,,A kdo je zde na druhém listu ten vážný muž, sedící na oslu, s cylindrem bez stechy na hlav, v asnaté erné íze?" Svatý muž, sleno. Pedstavený tichého arménského kláštera, v jehož pohostinných šedivých zdech jsem ztrávil nkolik rozkošných týdn. Celé toto album povstalo v posvátné jeho samot a v krásném okolí jeho. Velebný muž, není-li pravda? Vizte, zbožný, dstojný výraz jeho tváe, obklopené jako Kristv obliej dlouhým, zlatým, kadeavým vlasem a ,,
vousem
198
ml
ctihodný tento Jedinou slabou stránku mnich. Vidíte nadulou hladkou zvíecí kži, pivázanou za sedlem jeho ? Vypadá jako njaké vycpané zvíe, jemuž chybí pouze hlava a jež bylo zbaveno chlup. V tomto originelním mchu koženém tají se jeho hích. Kypí tam ohnivá krev rodného jeho kraje, granátový mok révy, révy, z níž svatá Nina ped vky vyrobila kíž na obrácení pohanských Kavkazan. A požehnal devu, jež poskytlo sv-
—
bh
výboji prýštit' se z nho závodí v ohni a síle s vinnými moky nejkesanštjší Hispanie. A v tomto lahodhostitel rád, ku podivu rád ném zdroji utápl zbožnou duši. Ve našel, piznávám se, uenlivého žáka. Kolikrát pinesl osel jeho pod veer do kláštera takové zvíe, k prasknutí nabubelé rudou ohnivou šávou, a kolikrát splaskalo a scvrkalo se do rána piinním naším v beztvárný, prázdný kus zvraštlé kže, jenž nadmul se ovšem již píští veer znova k prasknutí rudým nektarem. Avšak to vás dozajista nebaví, milé dámy." ,,Aj, co to ?'* zvolala dívka prohlédnuvši nkolik dalších list. ,,Jak zabloudila do spolenosti Armén tato ryze evropská hlava?" Na list, jenž ležel nyní ped ní, spatovala se poloviní postava 'díví v okn, jež bylo malebn ovneno lupením révy. Ráz její tváe a zejména její ist evropský odv budily ovšem dvodné podezení, že se as tímto pívtivým oknem neotvírala vyhlídka nkam do hor arménských. Lcšan byl ponkud v rozpacích. ,, Nevím vru, jak se dostala mezi tyto nártky." „Však víte zajisté dobe," opáila dívka hro zíc mu prstem. „Jen se piznejte, že vás neopojila tici
zbra k posvátnému
rok od roku vláha,
jež
mj
mn
:
199
krása rusalek arménských tou mrou, abyste byl zapomnl na známý jeden obliej z domova." ,,Ach, již tak podezivá a škádlivá? Piznávám se jen, že jsem ten obraz nartal vskutku uprosted Arménie, jednou za deštivého odpoledne, z dlouhé chvíle, snad k vli promn, v celi pohostinného
kláštera."
zpov
vaše upímná," pravila dodejte, že vás pi rtáni tom uchvátila touha po daleké vlasti, kde jste zstavil to pí\ tivé okno, s tou známou révou do ,,A
s
má-li
úsmvem
být
slena Boická,
,,
kola."
popatte, sleno," zvolala v tom Jarmila bedliv na obraz. ,Jaká ix)dobnost Ten obliej v okn má vaše rysy. Tak, docela tak vypadala jste jist v mladších letech !" S pekvapením nahnula se vychovatelka k obrazu a zdvihla pak zpytav oi k malíi. Tento pohlédl rovnž na obraz, pak na ni, sklopil zraky a zašeptal Vskutku veliká podobnost! Zvláštní hra náhody!" Obraz putoval z ruky do ruky i postaveno na jisto, že má ta mladistvá dívka v okn víc než píbuzenskou podobnost se slenou Boickou. Po této episod pešli k jiným nártkmj a Lešan bavil pi každém z nich spolenost njakou veselou píhodou, která se poutala ke každému z tch list. Hostu podailo se patrn smazati nepíznivý dojem, jaký na ob dámy uinilo první jeho vystoupení. Naslouchaly napjat a s astým smíchem jeho žertovným výkladm. Též vážný obliej pana Velímského rozjasoval se ím dále, tím více. Sám Hanuš pil ,,Ale
pohlížejíc
!
,,
nad obyej váhav druhou stínu nepozorovanosti,
jíž
svoji sklenici, blažen ve se dnes tšil.
200
Konen
použil
vhodné pestávky k tomu, aby
pál spolenosti zajíkav dobrou
noc.
Také dámy
odebraly se do svých ložnic. Staí pátelé zstali samotni v jídeln. Natáhli se pohodln v mkkých lenoškách naproti sob, kouili, srkali aj a smazali rázem dlouhou adu rok, která je dlila od zlaté doby mladosti. Suchopární školní tyranové, nad nimiž se již dávno zelenala tráva, poutali je opt nejmenšími podrobnostmi komických svých osobností,
rukáv sypaly se šprýmovné latinské verše, z pamti vynoovaly se staré, zapomenuté hospdky, zeteln, úpln, až po obrázek na víku sklenice. ,,Ale poslyš, hochu," pravil na konec Lešan vraceje se k pítomnosti, ,,ml bys povsit vdovství na hebík. Nesvdí ti, bh ví, nesvdí. Nehnvej se, pravím-li ti z pímá že vypadáš trochu jako morous. Mladá sliná žena dala by ti zcela jinou tvánost. Na první pohled pohešuje lovk ve tvé pkné, z
idyllické domácnosti veselé, svižné hospodyky.** ,,Tys nejmén povolán k podobným epištolám,"
namítl s nuceným úsmvem pan Velímský, tváe pojednou zmizela rozpustilá veselost.
s
jehož
,,Což já! Já se toulám po svt s místa na místo, nalézám zábav dosti a mívám sotva asu, abych se nad svými barvarpi zamyslil o jiných vcech. Ale
ty
-•'
Pan Velímský vyklepal „Jedenáct hodin.
dobe
spáti.'*
z
dýmky
Myslím, že se
dm
ti
popel a
vstal.
bude po cest
na to ztichl pana Vclímského. Lešan procházel se polosvlecn pokojem, pi jehož volb zajisté nerozhodl hlas zahradníkv. Byla to komnata, opatená veškerým pohodlím, zaízená skvostn. Hle, zde na stolku mezi žertovnými fiChvíli
201
gurkami tžké, rodinné album. Škoda zahoditi zbytek doutníku. Je výborný. Prohlédneme si ješt album. Obracel lhostejn listy, ale nad jednou fotografií se zastavil a zamyslil. Byla to fotografie sleny Boické. Zvláštní opravdu, mluvil k sob, ten obliej má zcela rysy mého - abych tak ekl ideálu.
—
hlavy, která se vznáší z mládí mlhav ped oima mé dušeia která tak zhusta, samodk, povstává na papíe pod rtající mou rukou. Ovšem hlavinka mého ideálu je polodtská, s jarními kvty kolem kadeí, a k tmto zhrublým zde nehodí se již vncoví vesny. Podivné! Odhodil zbytek doutníku a zamkl tžké album mohutnou zlatou sponou. Mezitím ležel již Hanuš na železné posteli ve své komrce, kterou v té chvíli bledý msíc, hledící pímo na lože jinochovo, postýlal stíbrnými alouny. okrasy vru zapotebí. Celý ten tsný prostor inventá jeho skládal se z všáku na šaty, postele, ležících, z nichž ped židlice, stolu a houslí na chvílí vyloudil smutnou improvisaci a jejichž odraný pohozen na podlaze. kožený povlak se válel Ale Hanuš neprosil se hrub msíce, aby zastel svým klamným stíbrem chudobu jeho obydlí. jiného alouníka, pravého arodje, který prona pokyn jeho chudobný tento pokojík v nádhernou sí, plnou obrovských zrcadel a záivých lustr nebo po pání v dóm velebný s hemžením na pošmourných pilíích v závratné výšce, který dovedl i zdvihnouti rázem do kola ty plesnivé stny^ a otevíti mu vyhlídku do krajin bájené krásy. tento, mladá obraznost, podro-
Té
tém
pvabm
ml
A
nm
te
Ml
moval
andl
arodj
buje moci jeho všechno, pravšechno v širém svt. jím pohrdá jindy, bodá srdce jeho ostny svých jsou doby, kdy musí se stát i Jarmila
A
úsmšk
—
a
202
bezmocnou otrokyní jeho a promniti se v rukou jeho v podajnou rži bez ostn. Tak i v tuto chvíli. Jest nucenou spolenicí jeho na cest, nikoli snad na cest svatební, ale na družné cest bez úelu, bez cíle, do neznáma. Tulí se k tvá její dotýká se jeho tváe a on ji zahrnuje lahdkami a klenoty z ohromného bohatství, které byl, dejme tomu, vyhrál pes noc v Monacu. Jedou na koni bezovým hájem, pak v rychlé kibitce kolem arménských vesnic, pak na kanotu v Maraonu pod nádhernou spoustou vjíovitých korun, liau, papoušk a kvt, pak zdvihají se náhle k nebesm na provazech ohromného, záivého balónu a klesají
nmu dvrn,
tém
s
nesmírné výšky do propasti.
Na
Hanuš na
to vrátil se
chvíli
k vdomí,
že
železné posteli, a upel oi na kožený povlak houslí, ležící na podlaze. Co to ? Povlak se nadýmá, jakoby sám ábel dul do splasklé jeho kže, nabobtnává, zdvihá se od zem. Jak hltav loká do sebe ohnivou krev kavkazské révy, pijavice leží
klidn na své
bezedná Co z toho Již nabývá tvar zvíecích bude ? V jakou nestvru nabubí ten kožený piják ? !
Aj, vstává
!
—
nahoe
bizarrní šklebivá tlama, choHolá, kleící velbloud zdvihá se to nemotorn, hrb jeho vzpíná se výš a výše, jakoby rostl ze zem nový Dhavalagiri a te na nejvyšším vrcholku toho hrbu, pod tyemi s purpu-
chol peí, zvonce
—
rovým baldachýnem
jeví se
dv
skížené nožky v
ze-
lených stevíkách, protkaných stíbrem a zlatem, s vyhnutými zobáky a pes nahýbá se dol Jarmilin smavý obliej
n
.
Jak vidíte, usnul divoce krásné sny.
.
Hanuš spánkem
štstí a
ml
203
Uplynulo nkolik dn. Lešan zdomácnl již úplpohostinném dvorci. S hledišt zahradníkova zaal pozvolna okazovati ukryté drápy. Nepodrápal jimi sice dosud hladce leštný nábytek svého pokoje, ale v parku zaaly se na ist obílené zdi sklenníku k hluboké ne\oli zahradníkov objevovati roztroušené pazoury, lidské a soví hlavy, netopýí kídla
n
v
zaátky njaké divoké breugheliady. Zamilovaným jeho místem v parku byla
a jiné
pkných
—
ni-
besídek neb vypoítav nýbrž travnatá strá, umístných bezových lávek ve stínu mohutných pajasan, odkud se pes ohradu parku otvírala vyhlídka na hrbolatou silhuetu vzdáleného Stedohoí. Zde lehal na znaku nebo v jiné nezpsobné poloze, uprosted nejkrásnjší trávy, a zabíjel as líným hledním do dálky, nebo zbžnvm kreslením rozliných nártk. Zhusta pak vyrušil jej v takové chvíli ze snní neb rtáni praskot suché vtve pod lehkým kroejem neb jasný smích, a když obrátil hlavu, spatil mezi vtvemi, jež rozestíraly opatrn dv útlé díví ruce, svží obliej Jarmilin. Zdrženlivost její huatému podivínu ustoupila záhy dvrnému pilnutí. Zajímavý tento muž, jenž vstoupil ve skrovný dotud obzor její s bohatým okruhem poznání a zkušeností, budil v nemalé míe její zvdavost a nenucený, všech okolk prostý zpsob, jakýjn se k ní choval, sprošoval jednak i ji všelikých tísnivých ohled a pohádal ji zárove, aby mu zcela objevila duševní svou podstatu a dokázala mu, že není tou naprosto nezkušenou a obyejnou venkovskou dívkou, za jakou ji snad má. Dnes pišla opt. Práv když dokonil nártek, zaslechl šustot jejího roucha. Ale tentokrát ne vykoli
snad nékterá
z
—
vi
204
skoila se smíchem ze stinné zálohy, nýbrž kráela zvolna kolem stromoví, s tváí opravdovou. k Usedla k s vážným pozdravem. ,,Aj, což dnes tak zachmuena?" pravil k ní malí. ,, Práv dnes, v takový krásný den, kdy hraje celá píroda veselostí. Pohlete sem do trávy, na to drobné mistrovské dílo jejích nžek. Nezdá se vám, že se usmívají blahem všechny ty lístky jetelové a eb íky a ty ostatní zelené vzorky, vystíhané a skupené s nejjemnjším vkusem? A jak veselý v nich život mušek, pavouk a brouk! Vizte to sluníko, jak pátelsky putuje po mém rukáv To všechno nerozjasuje vaše oi ?'*
nmu
nmu
„Mám
odpovdla
všelijaké starosti,"
tiše Jar-
mila. ,,Aj,
Veliké,
starosti!
tžké
každému
starosti,
dobe povdomé. Utecte se k známému orakulum: Sluníko líko, povz mi tu stranu, ve kterou se dostanu
!'*
mi do
,,Není ,,Nuže,
žertu,
co vás
tíží?
pane."
Uite mne
dvr-
svým
níkem."
„Obávám
se,
že
byste
shledal
mou
zpov
smšnou." Nikoli. Ujišuji vás, že zachovám vrchního inkvisitora." ,,
,,Bu
si
!
pi
ní vážnost
Svím vám své tžkosti. Pedn
:
v clen
svých narozenin obdržela jsem od tety z msta list, kterýž obsahoval mimo blahopání též naléhavé vyzvání, abych se k ní na delší dobu pesthovala. Psaní stejného obsahu poslala také otci. Prosba její jest tak dtklivá a podpírá se o tak pádné dvody, že jí
otec jist vyhoví."
205
„A toho se lekáte? Což jste nezatoužila nikdy venkovské samoty po šumncm ruchu mstského života, kde by se denné toHk nových pestrých dovystídalo v zrcadle vaší duše, jež tak dlouho
z
jm
v sobe obrážela jen tiché, stále se vracející zjevy Což se vám nezachtélo dosud nikdy jiného veejného vystoupení, než pobožnosti v tsném oratorium onoho kostela nebo projížky výroním trhem dole v msteku nebo blahosklonného zatanení pi obžinkách kolem stohu, ovneného chrpou a planým mákem? Divadla, koncerty, plesy žádná z mstských zábav nevyl<"ií]il;i íImšiu] toužebný povzdech z vašich ader?'* ,, Naopak, tšila jsem se asto na poi)yi v nusu'. této odlehlé krajiny?
—
Pijedu tam vskutku co pouhá, irá venkovanka. Byla jsem tam sice za dtských let nkolikrát, ale tyto návštvy zstavily v mé duši pouze vzpomínku na ohromn vysoké domy, bájené spousty hraek, pestré hemžení a lomoz povoz. Podívala bych se tam ráda na delší dobu. Ale k tet Vzpomínám si, jak nevolno mi bývalo v ohromných jejích komnatách, uprosted nedotknutelného, blyštivého nábytpod písným ix)hledem jejích velikých, chladn s vysoká, zpod modrých oí, sklánjících se ke !
14H.I
mn
majestátní
píesky
vlasu,
ped asem
sešcdivlého,
podobného svou úpravou vskutku napudrovaným vlásenkáským veledílm na hlavách dvorních dam minulého století." Dítti snadno imponovati. Nyní nebude již moci na vás shlížeti s takové ohromující výšky, zvlášt vystoupíte-li na špiky." ,,Ubezpeuju vás, celé píbuzenstvo chová k ní posvátnou úctu. Jest vychována v duchu velkopanské etikety, jejímž žezlem máchá v nádherné své domácz
,,
206
nosti jako dvorní ceremoniáka. Tuším, že bych neužila mnoho rozkoše pod skvostným jhem neobmezené její vlády. ídila by každý krok, každé hnutí pevnými nitkami dobrého tonu, a brzy asi zastesklo by se mi z jejích salon zpt po zlaté vol-
mj
mi popívá naše venkovská samota." rozumím. Chtla byste si radji prohlédnout msto binoklem emancipované ruské studentky, prosta tžkých ochranných kídel njaké broukavé gardedámy není-li pravda?" Vždy jsem pravila, že nelze s vámi vážn pro!" mluviti o vážných vcech ,,Ach odpuste. Jak vidíte, tváím se již opt nosti, které
,,Ah,
—
,,
—
Petr Arbuez. Ulevila jste již úpln srdci svému, milé dít?" ,, Nikoli, hlavní ást mého vyznání teprve následuje. Ale nyní žádám vás opravdu, abyste naslouchal a odpovídal s plnou vážností. Já tedy odjedu vy odjedete nastane tento onmí zima. Sníh postele krajinu, zasype bezlistý park, ledové kvty pokryjou okna a zimní vichry buráceti budou kolem stn, hvízdati komíny. Otec zde zstane sám a sám v osielých pokojích, zasypán snhena a tráviti bude dlouhé, dlouhé veery pi úpní meluziny bez spolenosti, nebo pítomnost Hanušovu nelze vážn nazvati spoleností." „A což slena Boická?" Boická? ,, Slena Vždy ta odjede pece se
sám
jako
—
— dm
—
—
mnou!" ona odjede s vámil" Nechci .sob otce ani pedstaviti v této zimní samot, jak by sedal mlky nad knihou', v níž by neetl, s elem zasmušilým na dlani, hled upjat v erné okno, do nhož by asem vichice šlehala bílou ,,Ach, ,,
207
kosmatou vtví. Upadl by v tžkomyslnost, odcizil by se úpln lidské spolenosti. Jste dávným pítelem otce mého a znáte zajisté povahu jeho. Nuže, vyznejte upímn, netete-li v jeho oích, že není šasten."
„Není tak šasten, možná, jako býval za dob mladé známosti a jako býval ped smrtí vaší matky. Ale nešastným není. Rána jeho zacelila se dávno jako ta zem nad krásnou koistí a po naší
minulosti zbyly jen krásné, bolnosladké vzpomínky, které asem zachvívají jemn duší jeho jako vánek
vtvemi cypiše na drahém hrob." ,,Nuže, není sten,
jakým bych
nešastným. Ale šasten, tak šasi ho pála, jakým by ml a mohl
?"
býti
se mu nedostává? Má krásný dvorec, pole a lesy, mohutné stohy na všech stranách, pkný park, knihy, pohodlí, vážené jméno mezi sousedy ,,A myslíte opravdu, že to staí k lidskému št-
„eho
—
stí?"
„Má
vás
—
,,Což já! Nemluvte o mn. Myslila jsem, y.c nebude teba, abych vám okázala tu hlubokou mezeru po boku mého otce, že sám první vyslovíte krátké to slovo, v nmž je zahrnut neblahý osud jeho. Sám! Snad se nesluší na dívku, jakou jsem já, aby mluvila takto k muži. Ale nechci býti jako jiné. Nechci ped vámi své myšlénky zastírati úzkostliv závojem falešné ostýchavosti. Vzte, že jsem nahlédla již do svta daleko pes obrubu nevinných knih, které otec se slenou vychovatelkou tak opatrn pro mne vybírají. Pehlédla jsem jasn naše domácí pomry, pemýšlela jsem o tom delší dobu a úsudky
jiných
lidí
utvrdily
mne
v
mém pesvdení. Sám
208
V
tomto slovu spoívá všechno. Sám bez družky sob rovné, s níž by mohl sdíleti všechny své tužby, zámry a nadje, po jejímž boku by se vzkísil k no-
vému krásnému
životu!" ,,Nastojte Tedy oženit, mermomocí oženiti chcete svého otce, malá intrikánko jak výmluvumíte již hájiti božskou pravdu, že není lovku dobe býti samotnu Piznejte se jen, že protrhl leckterý ohnivý romancier tsný kordon, jejž táhla peslena vychovatelka kolem vaší knihovny. !
!
n
A
!
vrácený svt: co by
jakým — —
starosti,
rušku ,,
si
To
ml
zpsobem
otec zvolna pipouštti by nejlépe zaopatil dce-
Takto nemluvte, pane!" vskoila
mu
do
ei
pi posledních slovech malíových pvabným rumncem. Mjte o mn mínní, jaké chcete svila jsem vám upímn své nejtajnjší myšlení. Svila jsem se vám, ponvadž jste pítelem mého otce a ponvadž jsem nenašla Jarmila, jejíž obliej zahoel
,,
:
dosud nikoho, jemuž byla bych mohla odhaliti tyto své skryté myšlénky." ,,Nuže, oplatím vám upímnost vaši stejnou minJsem^ sám pesvden, že by bylo otci vašemu nejlépe, kdyby se co nejdíve znovu oženil, ovšem šastn. Celo jeho vyjasnilo by se pak brzy úpln a celou domácnost pronikl by pak nový, veselý život. Ale zdali pak jste se již také dotla za obrubou tch nevinných, pro vás peliv vybraných knih, že patí ku každému satku dva Udé a že není dále lhostejnou vcí, jak se k sob chovají srdce takové dvocí.
jice ?"
—
„Ah, myslím " zašeptala Jarmila s novým rumncem, „ že by se našlo srdce, které by dovedlo
—
mého
otce
vele milovat."
209
„A ku kterémuž by též pilnulo srdce jeho. Nu, ovšem. Rozhlédneme se po nm. Pistoupíme bez prodlení k provádní svého zámru. Rozložíme kolem své obti hustou sí intriky a zadrhneme ji bohdá brzy nad tepetající spoléhejte. Promluvím
moc
se koistí.
mu
Na mou
po-
do duše. Budu sním
po plesích a návštvách, daleko široko a nedokud pro vás nevyhledám macechu, po vele toužíte." ,,K emu dalekých cest, byla li by inaiíM lui, jaké si žádám, na blízku?"
jezditi
ustanu, níž tak
,,JÍŽ
jslf
^i
ii
b(>/iH>(1i
\
1)\
\ v
lilcl.il.i
\,'|
'
blízku ?" M/ je um uiiui' ,,Pem\ M(--jU- pU-( 111. MU. hádanka tak velice snadná." „Nerozhlédl jsem se dosud v okolí." ,,Ah, vám teba íci všechno do poslední teky. Nieho se nedomyslíte. Což jste nevzpomnl na slenu Boickou ?" Vzhlédl na ni pekvapen. „Na slenu vvchova<
ii(
.
to
telku ?" ,,Ano, což nevstupuje pr\ní na mysl?" jjTa je ovšem zcela na blízku. Ale ,,Co mžete namítat proti ní? Je velmi vzdlaná,
—
jemná, duchaplná ,,
dáma
—
Ovšem."
tvrdím smle. Že nikoli pouze v mých oích, o tom svdí nártek ve vašem album; víte, jež ta díví hlava v okn, pod vncovím révy nás pekvapila svou nápadnou podobností k oblieji ,,A krásná,
—
—
piznejte se, že hovla vašemu sleny Boické vkusu ta ideální tvá, jejíž rysy jste vdechl bezdky na papír v daleké cizin, uprosted žhavookých dcer Arménie
—
Sv.
ech: Sebrané
spisy
XIV.
14
210
„Ovšem, ovšem/* ,,A pes nkteré zvláštnosti
jest
povaha
její ryzí
a šlechetná.'*
,,Mla nahlédla v
jste,
pravda, dostatek píležitosti, abyste
její
srdce.'*
,, Chovám k ní úctu a lásku jako k matce. Hletím satkem nezmnilo by se na pohled nieho. Zstali bychom všichni pohromad, jak jsme l)yli dosud, jen tsnji pipoutáni zasvceným svazkem vroucí lásky." Lešan pohížil se v myšlénky.
te,
ím
Za chvíli zvolal se smíchem ,,Vc stává se dále zajímavjší! Ne dosti na tom, že chystáte jho manželství pro ubohého otce, také vychovatelku svou byste dostala ráda pod epec. to všechno dje se mezi tím, co oni pro vás opatrn vybírají knihy. :
A
Rozkošné!" Jarmila vstala. Chcete-li se jen smáti
,,
Stále
—
s
jen
smích
a
smích!
bohem!"
Lešan piskoil k ní. Ubírali se vzhru po stráni. smích Nevšímejte si ho Bute pe-
,,Prožluklý
svdena, jste
!
že
!
nehodným dvry, jakou
se nestanu
mi vnovala. Budu
tu pízi intrikánskou,
a
vrn
vámi a piln tkáti netajím, že není provedení
s
zámru tak snadné. Pipomete si romány a novely: co tu dlouhých kapitol, co spletených psychologických pochod, než mže spisovatel se ctí spojiti ruce svého hrdiny a své hrdinky. A vy chcete vc odbyti do zimy. Ale nic neškodí. Pjdu poslušn s vámi, kam povelíte. Jsem vaším sluhou, otrokem, brávem, krásná pleticháko. Podejte mi ruku na tajný náš spolek." Chopil se její ruky a vtiskl na ni lehce své rty. našeho
211
Proroctví zahradníkovo se splnilo. Lešan obrátil brzy celý domácí ád na ruby. Ovšem ponkud jinak, než zahradník pedpovídal. Schovalt pojednou drápy, které byl jedva povytáhl: breugheliada na zdi sklenníku zstala nedokonena a zdroj karrikatur, které se zaaly vyskytovati v písku pšin a v prachu zapomenutých chodeb, vyschl pes noc nadobro. Z huatého podivína vyloupl se rázem jemný maitre de plaisir, vymýšlející den ode dne nové zábavy. Hned první veer po známé rozmluv s Jarmilou zahájil tuto blahodárnou innost. Na míst ovcí a vlk, po nichž se panu V^elímskému opt jednou zastesklo, navrhl zábavnjšího erného petra. Návrh tento pijat byl všemi hlasy proti hlasu pana Velímského. Tento hrál sice s patrnou nechutí a zachovával uprosted žertující spolenosti obvyklou dstojnost. Ale vážný výraz jeho oblieje utrpl valn kolmou arou, kterou po první he slena Boická uhlem ostýchav na ele jeho nakreslila, a musil ustoupiti nadobro, když po krátké dob neodbytná prohra obliej pana Velímského nalíila jako tvá indiánskou do boje. Ba, na sklonku hry zapomnl na vážný úkol pána a chlebodárce tou mrou, že se pomstil probravší slen vychovatelce mohutnou ernou skvrnou, jížto vlastnorun zohyzdil špiku
krásného eckého nosu jejího. Na druhý den zídil Lešan s pomocí Hanušovou zpustlý, zapomenutý kuželník v odlehlém kout parku a pozval na odpoledne spolenost k válené partii, v níž konala slena Boická panu Velímskému, jemuž losem za pomocnici pipadla, nad oekávání platné služby. Pak nastaly výlety, pešky i v povoze, na houby do lesa, na krásnou vyhlídku pod starým dubem,
212
na blízkou zíceninu, na posvícení k známému mlynái, na trh do msta. Pan Velímský musil zúslužnosti k píteli a hostu a ze slabosti dcei téden co den kousnouti do podobného kyselého
vi
m
jablka.
Na tom
nebylo
dosti.
dovosti konati pípravy k
Lešan zaal ve
vší oprav-
soukromému divadelnímu
pedstavení. Vybral krátký veselý kus a vnutil tyi jeho role našemu tverolístku, vyhradiv si úad ná-
povdy. Když
se s tímto zbrklým návrhem vytasil, pan Velímský trplivost. Povz mi, brachu, upímn: zbláznil jsi se?" zvolal. Zahrajme si radji na slepou bábu!" Také slena Boická pijala návrh se zjevným úžasem nad dtinskou myslí starého navrhovatele. Ba, sama Jarmila zdráhala se pijmouti úlohu, v níž mla optovati lásku Hanušovu. Než posléze pemluvil Lešan Jarmilu, Jarmila uprosila otce a slena Boická podrobila se spoleztratil
,,
,,
nému nátlaku ostatních. Hanuš uchopil se ze samého zaátku myšlénky této s velikou horlivostí. Bez prodlení jal se zizovati v píhodném míst parku malé devné jevišt a pisluhoval Lešanovi pi ma-
Konen
lování kulis a opony. zalíbil se návrh i Jarmile a slen Boické. Upravily si pestré a malebné odvy rokokové, hovící dob kusu, a zkoušely je se zalíbením, pi emž se Jarmila vynadiviti nemohla, jak sluší tento pestrý kroj a snhobíle
pkn
napudrovaná, vysoká
píeska slen Boické.
Pi všech tchto zábavách mohl ovšem zasvcený divák v obliejích Lešana a Jarmily stále ísti heslo tajného dorozumní. Když jim pan Velímský asem oplatil dslednou falešnou hru podstrením karty slen Boické, vyslali na sebe pes stl vítzo-
213
slavný pohled; postranní úsmvy, dotknutí lokt a septy byly na denním poádku. Na procházce lesem nechávali vždy pana Velímského a slenu Boickou, kteí ovšem bez újmy své vážnosti mladické jejich chzi staiti nemohli, v jisté vzdálenosti za sebou. Ale tato taktika nepinášela s poátku žádoucího ovoce. Kdykoliv se mezerami strom na zad ohlédli, spatovali mezi obéma ledov odmenou distanci a na jejich tváích dstojný klid
hlubokého mlení. Ale pozdji mnil
ten znenáhla. Mezera mezi
obma
se obraz se úžila; jevily
známky družného sblížení. Pan Velímský zaal rukama rozkládat, rtoma pohybovat; slena vycho-
se
nmu
vatelka obrátila k od sbírky lesních kvt, pro se dotud jen mlky chvílemi do trávy shýbala, pozorn hlavu. Zkrátka, bylo patrno, že se baví zadní pár zcela dobe. asem nabýval hovor jejich znané živosti a vedl se hlasem pitlumeným. Tyto rozmluvy mívaly ostatn ponkud jiný obsah, než jakého se Lešan s Jarmilou nadali. ,, Letos je vru bájené množství hub," pravil na píklad pan Velímský. ,, Pohlete jen, co tam hib'" ,,A jsou velikosti tak slušné, že by jich Gar-
nž
ml
gantua k
veei
dosti.'*
si jich nepovšimli." Propásli by je, tuším, kdyby byly teba jako baráky. Nehledí ani na právo, ani na, levo vnují jen sob navzájem všechnu pozornost. Hle, jak se k sob kloní, jak se na sebe usmívají, jak lehce seskakují po omšených balvanech. Pan Lešan zachoval si vru mladickou svižnost tlesnou i du-
,,Divno, že ,,
;
dvrn
—
ševní."
mu vru. Nenadal jsem se, že umí hoch svou medvdí kži obraceti k dámám
,,Obdivuju se ten drsný
214
hladkým rubem
tak
a pedstavovati tak zábavného
spoleníka." ,,A tak dvorného kavalíra. Hlete, jak jí podává ruku, jak jí lehce pomáhá s vysokého balvanu klobouk spadl mu s hlavy patte ten úsmv
—
—
ve sndé, oslonné tvái, tu spoustu vlas a vous,
Pan laškující s malou Nymfou?" Pokud sáhají mé vdomosti v bájesloví,
není-li to ,,
chotíte
mu hrub
neli-
tím porovnáním."
mám
na zeteli ten úsmv, tu huaje pan Lešan zcela pkný muž a srdce díví mohlo by ješt snadno chytiti pohledem jeho tmavého, plamenného oka." pouze ,,Ó, tost, tu lesní stafáži.
z
Jinak
,, Myslím, že peceujete moc jeho oí. Znám je dávna, ale jiskru donjuanství jsem v nich nespa-
Nedocházel za mladých tváí žen a nyní ,,Bez pochyby, že milosti til.
— —
,,Ale tolik
mi piznáte,
let
hrub
té dosti
že
milosti
ped
nevyhledával."
by byl nyní
již
Fal-
nho pimenjší
úlohou, než Romeo." ,,Není teba vždy hladkého, štíhlého Romea, aby se roznítil plamen lásl^y v duši díví. Nejen v novellách, nýbrž i v život naleznete dosti pípad, že zahoela mhidiká dívka prudkou milostí k drsnéstaff
pro
mu, hrdému muži Lešanova vku. Práv
ta drsnost, chladnost, rozsáhlost a prohloubenost životního názoru psobí zvláštním kouzlem na mladou, nevinnou mysl, zvlášt byl-li takový obstárlý hrdina prvním mužem, jenž se vynoil na jitním obzoru síla,
jejího života." se
,,Snad není všechno toto úvodem k obžalob, dvoí Lešan do opravdy mé Jarmile?"
že
,,Nikoli. Chci vás jen upozorniti na zvláštní dvrnost, která oba tak rázem k sob upoutala. Jest
215
to
vskutku pátelství neobyejné. Po celý den tvoí
tém
nerozlunou dvojici. Pozorujte, jak rádi se od nás oddlují, jak rádi unikají z dosahu našich zrak, jak sob i v pítomnosti naší vždy njaké tajemství i
svují pohledem, úsmvem, dotknutím ruky
Nepozoroval jste to dosud? Hle, nyní usedli mezi balvany, pod malým vodopádem. zpod hustých vlas, které hledí k ní s
šepotem.
tam
On
úsmvem
ovšuje rozprášená voda perlami jako kadee rozpustilého Tritona, ona pak shlíží se stejným úsmvem k nmu, o vncujíc mu klobouk vkusnou zelenou tkaninou kapradí a vodními kvty. Není-li to skupení jako njaká illustrace k Undin?" Z tohoto úryvku rozmluvy poznává tená, že byly náhledy, jaké si páry o sob navzájem utvoily, velice rozdílné.
Ale v jednom smru potkávala se taktika Lcšanova s rozhodným úspchem. Za krátkou dobu od jeho píchodu sblížili se pan Velímský a slena vychovatelka mnohem více k sob, než za všechna léta ped tím. Díve obmezovaly se vzájemné styky obou na nejnutnjší následky spolubydlení pod jednou stechou a na poradu o zmnách v soustav vychování Jarmily. Nyní umli již spolu hovoiti též o jiných vcech a zrak pana Velímského zalétal asto v obliej vychovatelin, ba prodléval na chvílemi tak zpytav, jakoby nahraditi chtl nedbalost všech pedešlých let. Také v nitro její nahlížel den ode dne hloubji. Povaha její jevila se mu v rysech ím dále zetelnjších a duch její pekvapoval ho každou chvíli nkterou stránkou, o níž neml doposud ani tušení. Krásná doba roku chýlila se ku konci. Bylo krajiny, teba užiti ješt posledních teplých
nm
úsmv
216
jejíž
nad
háje se zaaly odívati v mnohobarvé níž vlály po holých strništích dlouhé,
roucho a
hebounké nit. Již nkolikrát vymohl si pan Velímský odroení delšího výletu do hor, jež se tak svdn modraly na obzoru a do nichž ztápl host malí každým dnem toužebn jší pohled. Konen vyjel jednou za asného jitra objemný koár z vrat našeho dvorce a zatoil se kolem dkanství smrem k malebnému Hazmburku. Spolenost v koáe byla dnes velmi ticha. Musím podotknouti, že se v posledním ase intrikánská píze, kterou Lešan s Jarmilou potají tkali, nemálo zhatila.
a
Zdálo
se, že
mezera mezi slenou Boickou se byla již tak mnoho-
panem Velímským, která
slibn
súžila,
znenáhla
opt
roste.
Rozmluvy
jejich
stávaly se mdlejšími a vázly každou chvíli. Již chodívali opt v vzdálenosti od sebe, ba zstávali jen zídka pozadu. Slena Boická neodstupovala ani od boku své vychovanky a libovala si ve škádlivém hovoru s Lešanem, kterýž se osvdoval dále slabším šermíem v žertovných
odmené
tém ím
tchto potykách. Pan Velímský kráel obyejn s hlavou svšenou za nimi. Nepíznivý tento obrat situace byl snad také píinou stínu, jenž pelétal asto obhejem zamyšlené Jarmily. Její vzezení a chování zmnilo se patrn. Svží rumnec lící ustoupil jemné bledosti, elo stalo se dumavjší, oko snivjší a ržový její rozmar pokryl se
mlky,
lehkou clonou melancholie. Rtové našeho tverolístku odpoívali a zraky toulaly se po krajin. Ped nimi ležel krásný, malebný kus domoviny. Po pravici v dálce, za širou nivou velebný Rip, po levici lesnaté pahorky a v pedu hust skupené davy rznotvárných hor. Zde
217
Hazmburk, onde pevysoká Milešovka, tu zícenina Košálu, tam holý, zasmušilý Radobyl. Kdož zná jména všech tchto výšin, kdož chápe vše, co vypravují smutné trosky minulé slávy na temenech jejich!
Davy hor picházejí
blíže
a
stupují se. Vystupují zetelnji
blíže. z
Vzrstají, roz-
modravé mlhy.
Vi-
husté jejich lesy, rozervané balvany, mýtiny, bílé kostelíky, roztroušené po bocích jejich. Ted otvírá se mezi nimi rozkošné, prostranné údolí. Jest sad, jehož košaté ovocné stromy to jediný pokrývají svými korunami bezmála celé dno doliny a vystupují v hustých adách až vysoko na boky okolních hor, splývajíce tam v nenáhlém pechodu s bujnými hvozdy. Rozkošná ta kotlina až po hrdou Milešovku, uzavírající slavn malebné kulisy hor na severu, pedstavuje jediný háj ušlechtilých stroovocných, skupených hustými adami, kižujících se dlouhými alejemi. Místy, kde sraženy jsou koruny jejich nejhustji, ervenají se vtvemi veselé kostela a stechy, vypíná .se v zái slunení prozrazuje poloukrytou vesnici. A v samém stedu doliny vyniká z husté zeleni okrouhlá blavá vž. Zdá se, jakoby to byla hraka nov^é doby, zbudovaná zde dole njakým pítelem romantismu podle vzoru rozvalin, jež shlížejí tu a tam teskn s okolních vrch. Ale jest to skutená, nezfalšovaná zícenina. Skalka, zapadlá troska hrdjší eské minulosti uprosted kraje ponmeného. Pod Skalkou zastavila se naše spolenost. Prohlédli si okrouhlou starou vž, nasbírali pod ní v písku drobounká zrna eského granátu, jehož ložiskem
dti
již
tém
m
bá
tato krajina, uhasili pod obrovskou lipou žíze vínem z blízkých sklep košálských a dali se pak zahradami vzhru na lesnaté boky hory Sutomské. je
218
S jejího temene kochali se vyhlídkou nazpt do roviny a hledali mezi etnými vížkami, vynikajícími z pestrého toho koberce, známého domácího ko-
bá
stela.
Na to pohížili se opt do soumraku lesa. Tentokrát pidržela se slena Boická pana Velímského a kráela s ním mlky naped. Za krátko zmizela vážná tato dvojice mezi stromy. Jarmila navrhla mohutným dubem, odkud vidti bylo mezerami vtví po sráznjším svahu hory dol do protjšího údolí, jehož dnem se vinula eka. Ale to údolí neskvlo se v zái slunení jako dolina, z níž byli naši cestující na Sutom vystoupili. Lesnat hory, nakupené hromadn za ekou, byly zahaleny v temn modrou mlhu, pecházející do erná, a za nimi vyvstával na oblohu tžký, erný mrak. Letl s bájenou rychlostí do výše: již zastel pl oblohy nad údolím, již visel nad celým jevištm jako tžký, erný píkrov rakve, pod jehož záhyby se tratily vrcholky hor. Lešan s Jarmilou hledli mlky na ten pošmourný obraz. Kolem nich pano-
krátký odpoinek pod
val v pírod teskný klid. Ptáek nezašveholil odnikud, listy visely bez hnutí v zasmušilém vzduchu i život ilého hmyzu usnul v písku a mechu pod jejich nohou. Náhle spadla tžká krpj na klobouk Lešanv, jiné zachestily v korun dubu ,, Bouka!" zvolala dívka a ustoupila blíže k ohromnému pni. Lešan postavil se vedle ní a rozestel pléd svj peliv nad její hlavou. A pišla bouka. Lil se dš, vichice huela vtvemi, rachot hromu dunl mnohonásobn v horách a blesky kižovaly se temným vzduchem. Jarmila pitiskla se znenáhla k silnému muži a položila hlavu na rám jeho. Cítil na šíji chvjící se ruku její. Posléz svezla .
.
219
mu
hlava její na prsa. Slyšel vzdechy a stkáni, na ruce horké slzy. Zachvl se od hlavy k pat. Pocítil plný dech zašlého jara na stárnoucí hrudi. A bylo mu tcskno v tom pozdravu máje, který dokvetl pro duši jeho. Na chvíli položil ruku na bohatý, hedvábný vlas, pak ji spustil chabé k boku. Dívka vzdychala, stkala dále. Védél, že oekává slovo od ného. Ale mlel. Pemýšlel pouze, jak divné skonila mrzká jejich intrika, a že je na ase, aby strhl opét svou koovnickou jurtu. Boue zašla. Opodál zaznlo úzkostlivé volání: „Jarmilo! Jarmilo!" Dívka trhla sebou, jakoby byla procitla z hlubokého sna, a Lešan odpovdl za ni: „Zde! Zde!" se
ucítil
wSešli se opt s panem Velímským a slenou Boiickou, kteí se byli ukryli ped boukou pod jako Eneáš a výstupkem skály, v malé jeskyni Dido, ekl bych, kdyby bylo jinak pi vážné, ctihodné naší dvojici toto porovnání na míst.
—
se. Když jeli nazpt k domovu, tpyobloha hvzdami. Lešan chtl nkolikrát zaíti rozprávku, ale pokusy jeho se nezdaily. Zapálil si doutník a pi tom spatil, že pokrývá Jarmila
Vyjasnilo
tila
se
obliej svj dlanmi.
Na
druhý den vzbudil se Lešan velmi pozd. do jídelny, kde ho obyejn ostatní ku snídani oekávali, zastihl tam pouze pana Velím-
Když
se odebral
ského.
mu oznámil, že zítra odjede. „Aj, tak náhle?" zvolal pan Velímský. ,,A zítra chce také odjeti slena Boická." Lešan
práv
Touto zprávou byl Lešan pekvapen.
„Slena Boická?
Zítra?
A
kam?"
tázal se.
220
ani
Na panu Velímském jevily kam — mluvil trhan — '*
Sutomi
—
z
cista jasná
—
„Nevím vera na
se rozpaky.
„dala mi
výpov.'*
„Výpov? A pro?"
—
„Nevím, vru nevím. Pravila, že se tak rozhodla po bedlivém uvážení. Žádala, abych ji propustil hned."
„A
tys
ji
propustil?"
ml
uinit? Snad si vyhlídla již lepší ješt jednou promluvím. Ale upímn eeno mocí ji zdržovati nebudu. Jarmila nepotebuje již vychovatelky. Dám ji k píbuzným do msta a tam nabude posledního jemného brusu. Ostatn, abych ješt upímnji mluvil, pišlo mi již nkolikráte na mysl, že by mohlo zavdati ,,Což
místo.
jsem
Ostatn
s
—
ní
—
—
—
tebas usedlé sleny se mnou vdovcem pod jednou stechou píinu k rzným eem. Do nedávná bylo ovšem jinak. Ml jsem jednu starší píbuznou v dom. Bohužel mla své vrtochy bydlení sleny
—
jednou rozhnvala se pro nic z^i nic a dala nám bohem. Vmysli se na mé místo. Byl bych musil na každý zpsob uiniti njaké opatení." Lešan mlel. Takový byl tedy pomr Velímského k žen, kterou chtla Jarmila mermomocí uiniti svou matkou. Propouští ji chladn, lhostejn jako poslední svou služku. Ta ada let, jež ztrávila pod stechou jeho, ta spolená pée o nejdražší jeho klenot nedovedly utkati mezi nimi pevnjší pásku. s
ádn
mUbohá vychovatelka! Platil jí vždy síní plat eho žádá více ? Pjde dále mezi nové lidi, kteí se k ní chovati budou stejným zpsobem, až mezi nimi asem zvrásknatí a sežloutne a bude v pravd vymáknutým citronem. S tmito myšlen-
—
kami opustil malí pítele a konal ve svém pokoji pípravy na cestu. Slena Boická nepišla k obédu. Omluvila s& lehkou churavostí.
Lešan prohlásil na urito, že zítra odjede dále po níž jej vede míhavá hvzda umní. Pan Velímský zdržoval jej, jak pítel pítele zdržuje. Ale malí setrval pi svém rozhodnutí. Jarmila zbledla, mlela. Ale po zastavila ho na chodb a pozvala ho na chvilku do svého pokoje. „Pojedete opravdu ?'* pravila smutn. ,,Již vás zde tedy nic nepoutá?" Obtžoval jsem vás dosti dlouho. ekl jsem vám hned na zaátku, že mám povahu koovnickou. cestou,
obd
,,
Musím
dále. Náš plán se ostatn, jak vidíte, roznezdail." ,,Však slena Boická neodjede. Ruím vám za to, že odvolá svou výpovd.** ,,Bud jak bud! Dohrál jsem již mezi vámi svou úlohu. Jsem jako hrdina jistých novellist: když je omrzí, když nevdí s ním kudy kam a hlavou nekmitá ani jiskika myšlénky, jak by zabedlý dj novelly vytáhli z bláta, posadí jednou z jitra hrdinu svého do vozu, prásknou biem a novella je skonena.'* Jarmila usedla na divan a sklonila obliej na zelený hedvábný polštá. Když po chvíli bledou tvá opt zdvihla, tpytilo se ono místo polštáe rosou, jako travina po chladné noci.
hodn
,,Nuže, jete!" pravila. Vzpomete si jen asem na sprostné venkovské dve a dovolte mi, abych vám asem zaslala nkolik ádk. Nastane ,,
zima. Mžete je ísti u kamen, abyste daleko."
neml
k ohni
222
K
V
veeru prošel se Lešan ješt párkem. jedné besídce spatil vychovatelku. Byla od nho odvrácena obliejem. Pozoroval ji hodnou chvíli. A v této chvíli udalo se mnoho, velmi mnoho v jeho duši. Hledl na mírn plné tlo, tonoucí v záhybech tuhého lesklého šatu, na snivou, oválnou tvá mkkých rys, jemu tak sympatických, a piznával, že je krásna, krásna dle jeho vkusu. Není to jarní krása, jakou shrnul na onu hlavinku v okn, pod vncovím révy, ale zde v rámci jeseni, uprosted spadlých a padajících žlutých a rudých list má hlava této dvy, s jarem minulosti, moudré a skromné, zvláštní pvab. Vždy i jeho jaro dávno minulo. S takovou družkou chtl by vplouti do klidného pístavu. Hrudí jeho zavlála touha. Pistoupil k vychovatelce. Obrátila k tvá. ,,Ach, pan Lešan?" ,, Slyšel jsem, že zítra odjedete?"
pkn
nmu
„Odjedu."
Mohli bychom odjeti spolu." " „Jdou-li naše cesty jedním ,,A což kdybychom zaídil', své cesty tak," pravil Lešan se zvláštním pízvukem, tiskna ruku její a hled na ni vroucn, ,,aby šly podle sebe Vychovatelka vstala se smíchem. ,,Jak sentimentáln to pravíte ? Snad mi nechcete nabídnouti, abych ,,Já také.
smrem
—
vámi obývala a záplatovala koovnický váš stan?" Pii zvuku toho smíchu a pod lehkým klepnutím vjíe na jeho ramen rozplynul se krátký sen Lešanv. Druhý den asn z rána odjela vychovatelka. Pozdji naložil zahradník do koáru obrovský deštník, bizarrní hole, dýmky, malíské náiní a Lešan usedl tam uprosted svého hamparátí. s
223
naposled panu Velímskému ruku, šeptem „Ale na svatbu mou pijedeš ?** „Na tvoji svatbu?'* opáil s úžasem malí. „Ovšem, se slenou Boickou." ,,A její výpovd?'* „Vždy se pece nesluší, aby bydleli ženich a nevsta pod jednou stechou. Za krátký as dojedu SI pro ni. Odpus, že jsem t vera klamal. Uvedl jsi mne do rozpak; nebyl jsem v patiné nálad, abych ti sdlil tu dležitou pro mne událost." Tedy na konec pece triumf! Ale vítzná pleticháka tam nahoe v okn hledla smutn za koárem, z nhož vyníval divný klobouk se širokou stechou, kterýž se rychle vzdaloval a konen zmizel za školou. Zamávla ješt bílým šátkem a pitiskla jej na oi. Njaký as docházela Lcšaiia drobiKÍ psán íka s blouznivým obsahem. Pozdji pestala docházeti. Pan Velímský pesthoval se s chotí a Jarmilou na zimu do msta. A v osamlém zasnženém dvorci psával pi úpní zimních vichr Hanuš s lepší vlí, než dovedností veršované vzdechy beznadjné lásky.
Když
stiskl
pravil tento
:
Hovor (»Kvty«
Sv. ecli: Sebrané spisy.
XIV.
listí,
1881.)
15
Práci »Kandidát
»Prvnimi starostmi*
mla
nesmrtelnostif, následovati,
která dle
asového poadu
odkládám pro znaný
její
do tetího dílu »Vétší prosy*. .V.
C.
za
rozsah
Pojednou nastalo utišení veliké. Spolenost pánu a dam, dílem sedící na lehkých skládacích sedadlech, dílem odpoívající v hebkém koberci mechovém pod šerozeleným krovem vysokých, lupenatých i jehlinatých strom, strnula v proudu nejživjší zábavy a hlavy všech obrátily se k arodji, který je tak náhle promnil v nmé, nepohnuté sochy. Kouzelnou jeho formulí bylo pronikavé „pst!" provázené významným položením ukazováku na rty. Zdálo se, že i sám kouzelník podlehl moci svého kouzla. Sedl tu na hrbolatém koenu staré borovice bez pohnutí, s hlavou sklopenou, s ukazovákem na rtech, s oima pivenýma. Ale v dlkách starých jeho tváí, svrasklých a zarudlých jako nkteré druhy vyschlých zimních hrušek, kolem šavnatých dosud, rozmaile vypouklých rt a ve stínu mžouravých as hrálo šibalství. Byl v tom okamžiku zde v mihotavém polosvitu lesním ponkud podoben starému faunovi, naslouchajícímu s utajeným de-
chem krokm
blížící se
nymfy, zastené dosud vtve-
mi strom. Chvíli naslouchala spolenost
zaala
upjat
s
se zvolna trhati kouzelná pouta a
ním. Pak
na konec
228
tém
vyhrklo zárove z nkolika krásných úst: ,,Co jest? Co jest, pane barone?" ,,Což neslyšíte, milostivé dámy?" mluvil baron cukrujícím hlasem starého maitre-de-plasir. ,,Ah, ržová ouška vaše mají patrn jemný sluch jen pro milostný ševel tkavých motýl, nikoli však pro váž-
ný hovor dstojného
starce.
Což neslyšíte opravdu
nic?"
pranic neslyšíme." pranic?! Hle, hodinu se tu bavíme hlun v cizím dom, kde pijati jsme byli s píkladnou pohostinností, hodinu naplujeme svým hovorem a smíchem nádherný salon, vystlaný pro nás nejmkími koberci, kde bohaté záclony mní svtlo denní v luzné pološero, kde dýchají tisíceré kvty lahodnou vní, a když ctihodný starý hostitel vmísiti chce do rozprávky naší svj tichý hlas tu neslyšíme nic, pranic!" Tak tu máte za to, že jste ,,Ach, vy! petrhl tak svévoln nit botanického výkladu pán faráova, práv když ji nejkrásnji zamodrchal. Tak tu máte ješt jednou!" dlouhý stonek lesní kvtiny s modrými zvonci dopadl dvakrát na hubený prst baronv, okazující ,,Nic, ,,Nic,
—
:
—
—
—
A
vzhru k pomíchaným vrcholkm strom. Za tatrest nezbývalo než odmniti se rychlým polib-
kový
kem
jej vykonala. pravdu," ujala se trestaného dáma jiná. ,,Což vylétli jsme jen proto do les, abychom si jednou poštbetali v míst trochu vzdušNevzdali jsme njším, nežli jsou naše komnaty? dosud povinný žold poesii takového výletu. Divno mi jen, že práv pan baron první nás upozornil na tuto povinnost. Myslila jsem dosud, že má smysl
krásné, plné ruce, která
,,Pan
baron
má
—
229
jen pro krásu naši a hle! on blouzní také pro pírodu, pro bublání a šumní strom. Oh, za tím nco vzí! V^íme, kdy se snoubívá snící duše ráda jak bu, Než, ráda s šepotem haluzí lesních uiníme jen po právu, vyslechnemc-li, co nám povídá náš starý zelený hostitel. Nuže, naslouchejme!" piložila si žertovn k uchu otevenou dla.
potk
.
,
bu
.
A
Paní radová zavrtla majestátní budovou
vohndých
v
a
jasn hndýcli kadeí
z
tma-
a stáhla pohrdli-
kypré rty. ,,Jaký nápad! Jaký nápad!" ,,To vskutku krásné!" plesala dtinská její dceruška, jiskíc oima a tleskajíc rukama. „Jako v novelle! Naslouchám nesmírn ráda lesnímu !" ,,Pst, naslouchejme
—
„Pst,
pst!"
A
znovu ztrnulá celá spolenost, pod volu jíc se zdvoile žertu, pro nkteré snad ponkud nejasnému.
Nepohnuté to skupení, micky naslouchající, tu okem sniv sklopeným, tam s úsmvem na rtu, onde s lehkým stínem nevrlosti na ele, poskytovalo zvláštní obraz, k nmuž tvoil komické pozadí vypasený lokaj v dlouhatánském, stíbrnými knoflíky ozdobeném kabát šokoládové barvy, s premovaným s
cylindrem v ruce, jenž
nutil se také
tého naslouchání, bojuje ústupnou škytavkou.
do posice upja-
pi tom nadlidský
boj
s
ne-
Jemný pouze ruch pohyboval spoustou listí nad hlavami spolenosti. Zelenými vrcholky táhl tichý ševel jako slabounké šumní dalekého moe. Ale v tichounké, jednotvárné této hudb rozeznávalo pece ucho rozliné zvukové odstíny. Zdálo se, že šeptá dfuhý pite pouze jeden vrcholek, že se k pojuje, že si sdílejí po tichu tajemnou zvs a že ji pak ostatní vrcholky šeptají druh druhu, dále a dále
nmu
230
Nkdy
po celém
nkdy
lese. sesiloval se tento šum, slábl zmíral, blížil, znl se vzdaloval, tu jako táhlý vzdech, tu jako slabý ropot, tu jako sbor pidušených hlas, pjících jedva slyšiteln jed-
nkdy
nkdy
notvárnou ukolébavku ,,Nuže, není-li ten
.
.
hovor lesa píjemný?" perušil
nm
mlení
baron. ,,Nedímá-li v více poev celém svazku básní ? Není-li mnohem krásnjší, než otepané hluché fráze našich salon? O, pane praeceptore" a ze zvláštního pohledu a tonu, s jakým tato slova pronášel, poznati bylo, že v nich vzí osten celého žertu ,,o, pane praeceptore, že zabýval jste se ped chvilkou podobnými myšlenkami, když jste tak dumav klonil elo pi vesekj zábav, která se ozývala kolem vás?" posléze sie,
nežli
—
—
Oslovený odpovdl nkolika nehrub souvislými slovy a tím bezvýznamným úsmvem, jímž snažíváme se zastíti své rozpaky. Zlomyslný baron! Obrátil pozornost celého skupení na osobu, jež po ní nejmén toužila. ,,Nerate pehlédnouti!" stává dtkliv v ele inserát na tvái té osoby, jež se napolo zatáhla do Š6ré soutsky mezi družnou dvojicí mohutných buk, tla se opaná snažná ;
prosba.
Ba, rate jen laskav pehlédnouti! Co byste vidli? Postavu zcela obyejnou, tvá ani krásnou ani ošklivou v neuritém rámci bledých vlas a vous, jež nedají se naprosto vpraviti do žádné svtem bžné fagony, ale zárove vzdáleny jsou malebné geniální rozervanosti Ne, nebudu se zkoušeti v podobiznáství. Ani k psychologické studii nemám chuti. Vtšina mi tu nechu ráda promine. Hodím sem .
tená
.
.
231
jen nkolik ledabylo nabraných úlomk jeho života a povahy sestavte si z nich, co vám libo. Vyrostl v zapadlé vesnici uprosted les. Ztrávil léta studií vtšinou za knihami a v dýmových oblacích zaazené kavárny. Za dob jinošských bývalo pro nho nejhrznjší pedstavou pozvání k domácí mstské zábav s cukrovím a starými tetami v krátkých mantilách, se „zvonkem poustevníkovým" na pian a spoleenskými hrami, s prohlížením fotografií a památník, s dsnými pausami a pátráním po sklízených nohou, s quadrillou a závreným blouznním o kráse zažitého veera. Vzpomínal dlouho
—
—
—
—
na jakousi první nešastnou lásku, vížící se k idylliŽádckému starému mlýnu v rodné jeho krajin. ný šat mu nikdy dobe nepadl a pedasn na sestaral. Ve spolenosti odpovídá duchapln, ale obyejn trochu pozd a pouze v myšlenkách.
—
—
Stává se, že sedí zcela blažen v zákoutí nosti veejné, kochaje se zvuky veselé
nm —
njaké místhudby a po-
hledem na pestrý rej maškar nebo na víení párk v podálném tanením sále, a že tu pojednou njaký známý k nmu pistoupí se slovy Ale, love, pro A zase stává tu sedíš tak smuten ? Co se ti stalo ? se, že jede se svazkem Byronových básní na klín v starém dostavníku romantickou lesní krajinou, ponoen ve blouznivé sny o ržích lásky a vavínech :
—
slávy, o záících postavách svých dum a tužeb, o hvzdách kynoucích mu luzn z šera budoucnosti, sedící a že se náhle venkovský oban naproti pozeptá Jaké emeslo, pane, smím-li se tázat ? Ale vidím, že bych vám tímto zpsobem mnoho neposloužil. Dodám tedy jen suše, že mladý ten muž
nmu
:
dokonil
ped rokem
nosti uinily
studia universitní a že
jej
okol-
vychovatelem v rodin bohatého továr-
232
nika na venkov, s níž pinucen byl úastniti se v dnešním výletu okolní haute-volée.
Baron uhodl pravdu. Praeceptor skuten naslouchal více hovoru lesa než slovm spolenosti. Tyto tiché hlasy pírody linuly se jako svží vánky v dusné ovzduší konvencielní zábavy, rozproudivší se kolem nho, a naplovaly jeho prsa toužebným povzdechem, aby zde sedl samoten v té soutsce mezi buky, s tou snivou hudbou zelených vtví nad hlavou. Z toho dumání vyburcoval
jej
nemile
baronv
nho
útok. Když se hovor od šastn obrátil jinam, rozhlédl se plaše po spolenosti, aby seznal, nehrozí-li
odnikud nové nebezpeí.
A
tu zrak jeho
utkvl na
jedné tvái.
Byla to mladistvá díví tvá, jíž si dosud hrub jen, že dívka ta je dcerou njakého šlechtice, vlastníka nevelikého panství na blízku. Zašel si tam jednou pes les na procházku a posedl hodinku v malém parku ped jezírkem, ostínným smuteními vrbami, a bavil se pohledem na labu majestátn plovoucí, jejíž snhobílý obrys s vypouchlými kídly a malebn povypjatým krkem splýval s úpln zetelným, snhobílým stínem svým v podobu lyry, rozdlené uprosted hladinou vodní jen jako lehounkou, sotva znatelnou arou. Pimyslil si mezi ten labutí krk a jeho stín pod vodou stíbrné struny a vložil tu híku obraznosti do náruí líbezné rusalky. A když se nabažil její sladké, toliko jeho uchu slyšitelné hudby, prohlédl si na odchodu ješt malý zámek, architektonickou to nestvrku, slátanou jako Chimaira fantasticky z nesouvislých kus všech známých sloh. nepovšiml.
Vdl
233
nevdl
Tehdáž
ani, že steží ta
nestvra
šedi-
výma kídloma svýma njakou princeznu. Slyšel jen, že majitel zámku na vzdor slechtictví svému nepohrdá spoleností bohatých okolních plebejík, že návštvou k nim zavítává a také sám ve svou do-
mácnost je zve. Pipojil se s chotí, dcerou a lokajem k dnešnímu výletu. Srdce zabušilo prudce vychovateli pi jxjhledu lui onu díví tvá. Byla podobna jedné z tch ideálních tváí, které se v dobách poetického blouznní vznášely ped zrakem jeho duševním, ale pece i
jiná bledé, .
.
.
.
.
.
Onyi vzdušné tváe byly vždy ponkud lehounkým flórem melancholie poza-
tomto oblieji byl jas, ilý život, rumZde snoubil se ve svží barvitosti záivý sníh
stené; nec.
jiná trpné, ale v
ervánkem lící a erném tenkého, krásn rozpjatého oboí, pod nímž se jiskila noc dlouhoasých oí hvzdkami tkavých duševních vzntu. Hle, jak roztomile žertuje s tím holobradým módním panákem, který se ped ní stídav ohání svým monoklem a prohlíží své dlouhé, jako brk do špiky seíznuté nehty Jak vzplává každým okamžikem nov^ý veselý blesk pod její kmitavou asou, jak ile otáí tu rozkošnou hlavinku s bloržovou kamelií v temných kadeích, jak se míhají rokokové figurky skvostného vjíe nad její útlou rukou, tsn upjatou v perlov šedou rukaviku! Ale vychovatel pohlíží na ni pece jako na ony vzdušné ideály svých sn. Jak daleko jest od této mladiké krásné šlechtiny, s tou svží rozmarností, s tou nenucenou grácií v každém p-ohybu, s tím diamantovým brusem salonního vychování jak dapleti s
.
.
.
—
pedaleko jest od ní k chudému, ostýchavému, zamraenému, nemotornému praeceptoru! leko,
234
Zatím, co se vychovatel zabýval tmito myšlenkami, blížilo se mu zvolna nové nebezpeí. Baron
nmu
okem, vykávaje patrzaal drápy v mnohoslibbyl pro dnešní den vyhlídl.
stále a stále zalétal k píležitost, aby znovu
n
nou
ob,
kterou
si
Motiv šumní lesního, vržený baronem žertovn do spolenosti, objevil se mimo nadání vdným. Ho-
nm
pedl se houževnat dál a dále. Pan fará shledal, že je vc ta opravdu zajímavá. Tvrdil, že má každý les, ba každý druh strom svj vor o
šumí prý les listnatý, jinak jehlinatý; jinak borovice, jinak jedle. Jsou to arci jemné nuance, ale pi astém a pozorném naslouchání lze zvláštní tón. Jinak
je
pesn
veliká
rozeznati. Šumní smíšeného lesa je pak tichá symfonie, v níž každý druh stromoví svým zvláštním, zpsobem.
hude Mezi pány rozpedla
se o tom debatta; mnozí odporovali, až spor ukonen závažným hlasem šlechtice, jenž byl majitelem shora dotené architektonické Chimairy a otcem pvabné dívky, do níž se vychovatel práv zahledl. Šlechtic tento pidal se rozhodn k náhledu pán faráovu a tvrdil, že je obzvlášt krásný šum lesa modínového, kterýž je vbec jeho milákem. Jest prý rozkošné ležeti v mihotavém stínu tch zvláštních strom, když hybké jejich vrcholky a dlouhé, fantasticky rozestavené vtve, pokryté jemnou tásovitou zelení, lehounkým vánkem k sob se sklánjí v tiché melodické
hudb. Po
slovech jeho utichla opt na chvilku spolenost; avšak ševel strom, jenž se v té pestávce zetelnji ozval, jwdnítil pak zase obraznost k porovnávání, se zvuk tento podobá. Byly tu rzné,
emu
235
pepodivné náhledy. Jeden mluvil o moi, šti,
jiný o dejiný o vzdáleném chorálu a tak podobn. Baron vytasil se s ohromným rojem bzuících když tu pea již obracel se k vychovateli
opt
—
mel
módní panák, a kousal mezi velikými bílými zuby cosi o slabém nepovedeném divadelním
jal
slovo
hmní. „Ó, já bych myslila," zaznl hlas mladé šlechtiny jako stíbrná struna, „že se šumní to pece nejvíce podobá šepotavému hovoru nesíslných tajemných hlas, jen že šeptají eí, z níž bohužel neroz-
umíme
ani slovu.'*
nerozumíme, andle?" pravil baron. ,,Ah, ovšem my snad my prosti, ubozí smrtelníci básnechápeme ten borový a dubový idiom. Ale vypravují haníci! Vštci divných tajemství! luze strom celé básn. Slyšíte, comtesso, lehounký šum, jenž se k nám práv haluzemi blíží? Kdybych ,,Že
—
—
—
Tm
byl básníkem, snad bych vám vysvtlil, že je to njaký neviditelný lesní duch, jenž okouzlen vaším pvabem, s toužebným se pikrádá vzdycháním, aby zlíbal v^aši spanilou nožku. Ó, požádejte jen zde pana praeceptora, ten vám jist básnickým svým dvtipem peloží celé sloky z neznámé této mluvy.** celá spoVychovatel sebou trhl. Vidl, že lenost zvdav a vtšinou s nepochlebným úsmvem hledí. Ba také ten svží, tak jemn, tak ušlechtile vykrojený rtík jejích malých úst poodhalil v živém usmání snhový tpyt krásných zoubk. MýChvíli mlel v rozpacích, pak pravil tiše: líte se. pane barone, nejsem básníkem." ,,Že nejste básníkem? Ale vždy jsem to, tuším, A jak jsem vás poprvé spatil, hned nkde slyšel mi pišlo na mysl, že jste zajisté poeta. Vždy máte
—
na
,,
!
—
236
—
—
—
tak nco celé vaše vzezení vaše chování baron vrhal pi tchto slovech postranní významné pohledy na usmívající se spolenost. Každý musí uhodnouti na první pohled vaše nadehvzdné po-
—
,,
slání."
,,Pak jsem falešný peníz; svrchu poetické stíbro a uvnit irý prosaický plech."
Vychovatel ekl
to
pevn. S
úsmvem
dokonce.
Stál nyní zcela voln, klada jen lehce ruku na omšený suk. Zdálo se, že pi vystoupení z bukové soutsky otel z valné ásti pel dosavadní své ostýchavosti. Ci jak se udal náhlý ten obrat ?
Krásné oi mnívají mnohdy hrdinu ve zbabltaké asem bázlivci sílu lví. Z nich nkdy tajemné elektrické jiskry, které vzpru-
ce, ale vlévají srší
žují celou bytost naši a tíbí, mní ji v žáru divukrásného ohn. Snad psobila zde taková tajemná moc. Snad také ty pohledy baronovy, ty úsmvy spolenosti
a pedevším monokl té módní loutky, který se tak drze tpytil v oblieji posmšn zkiveném. ,, Falešný peníz! Jaké pirovnání!" zvolal baron podráždn, že se tak rázn povypjala t jeho dráp. ,,Nu, dejme tomu, že nepíšete verš. Jeli to pravda, zakopáváte svou hivnu. Vždy je na vás vidti, že stežíte v pevn uzameném nitru celý poklad poesie a že nedbáte o naše prosaické hluché zábavy. Hlete, dosud nepispl jste ani slovem k naší huivé a šumavé debatt Mluvte, co vy o tom soudíte! Pidáváte se k moi? k dešti? k
ob
!
melákm
—
mým
?
k tajemným
hlasm
krásné comtcssy
?
Nuže?" !"
,,Ó, v lese skrývá se mnohé divné tajemství odpovídal praeceptor položertovn. „On má své taj-
237
né hlasy Vnímavý duch slýchá je zeteln, snad jim i porozumí. Jeden pítel
—
mj
—
,,Nuže, váš pítel Dále, dále!" Pozd seznal vychovatel, že v ohni
pítelem dále pokroil,
teba dlouhé ei. „Jeden polo
mj
Již
pítel
nežli
svém tímto
ml. Nyní bude snad
není pomoci. z takového lesního hlasu na-
zšílel."
,,Jak že? Zšílel? Z lesního hlasu? Prosím, vypravujte nám to," znlo kolem. „Ó, je to historie zcela všední, nezajímavá. Ujišuji vás, pánové a dámy, že nestojí za vypravování.
Nudil bych vás daremn." ,,Ach, prosím, velmi prosím, vypravujte nám to," naléhala dtinská dceruška paní radové, stojíc ped lichoním s rukama sepjatýma a vzhlížejíc k tiv prosebným zrakem. ,,Tak nám neuklouznete," dokládal baron. ,,Jen napolo šílený pítel vypravujte. Lesní hlas to vypadá spíše jako hlavika první kapitoly v njakém sensaním románu." ped tou Vychovateli nastal krušný úkol. etnou, vybranou spoleností, ped tmi krásnými dámami vypravovati dlouhou historii o svém píteli. Byl to jeho první enický pokus toho druhu. Ale netušená promna, kterou v sob ped chvilkou po-
nmu
—
—
Ml
nm
vzbudila v dji, že najde také cítil,
neobyejnou sebedvru a k vykonání
na-
herkulské práce. Povzbuzovalo ho také seznání, že zanikl nepochlebný úsmv na zvdavých tváích kolem, že monokl nadobro s obzoru zmizel a že mu dv kmitavé krásné hvzdy milostiv svítí na trnitou cestu. Zpojeho proudila átku šlo to pece krušn ale dále, tím volnjším, úmrnjším tokem. síly
;
e
té
ím
238
„O pedloských prázdninách praeceptor
—
,,
ode jel jsem
s
—
**
vypravoval
pítelem Stanislavem
na Moravu. Byl po nkolik let mým spoleníkem ve skrovném studentském bytu. iníval na mne dojem šastné sangvinické letory a jeho voln i smle vypjatá hlava
s
lesklými
ernými kadeemi
a jiskrným tma-
vým okem
vtiskla se hluboko do mnohé díví duše, ale neklesla trvale pod žádné milostné jho. Byl tkavým don-Juanem. Ale jednou vrátil se z prázdnin
vymnn. Pijel zasmušilý a zamlklý; jakás tajemná chmura zastírala obliej, díve slunen jasný. Pátral jsem po píinách této zmny; avšak Sta-
jako
pede mnou, druhem nejdvrnjším. Pestal jsem tedy na domnnce, že njaká pvabná krajanka ztrestala vrtkavého záletnislav uzavíral nitro své
i
níka okovy první opravdové a zárove nešastné lásky.
Odkládal cestu na prázdniny den ke dni teprve vyzvání svých rodi odhodlal se k odjezdu v domovinu a pozval mne, abych jej doprovázel. Pijal jsem nabídnutí to s podmínkou, že postará se o to, abych mohl i v dom jeho rodi vtší ást prázdnin bez rušení vnovati studium. Otec Stanislavv byl hospodáským správcem na osamlém panském dvorci, ležícím uprosted lesnaté kotliny karpatského horstva mezi Vsetínem a Klobúky. Je to kraj, v nmž okívá lovk svžím dechem hor a les, pohledem na vábnou zele všech odstín, od temného roucha jehlií až po svtlý, kvítím protkaný koberec luiny, na stíbrojas bystrých potok, v jejichž prhledné vod vidíš každou rybku, kmitající se kolem ponoených koen ;
k
optnému naléhavému
—
''
239
,,
Líení pírody vám odpouštíme, pane vycho-
vateli,**
vskoil
mu
do
ei
baron.
Nuže, mohu tedy strun íci, že jsem byl s rámcem toho zátiší úpln spokojen. Také neetné osoby, s nimiž jsem se stýkal na tomto zastreném jevišti, byly zcela podle mé chuti. Otec Stanislavv, rozšafný obstárlý pán, jehož srdce bylo srostlé s hospodástvím a jenž neutonul v cizáctví jako valná vtšina jeho moravských kolleg, paní správcová, jež neostýchala se nositi v domácnosti ervený šátek, uvázaný na babku, a jejíž mysl vbec bližší byla národní prostosrdenosti, nežli Škrobenosti a líenosti ponmilé honorace, nkolik bodrých Valach a Valašek, z ásti ješt odných v úhledný kroj domácí to byl celý personál. ,,Díky!
—
Stanislav šetil až píliš svdomit smlouvy, kterou jsem s ním uinil. Spoleného pokoje, kterýž nám byl vykázán v prvním pate skrovného obydlí správcova, užíval pouze za ložnici; celý den
tém
trávil
mimo dm. Vycházel pokaždé hned po
sní-
daní do malé zahrady za domem a zamíil tam obyejn po krátké procházce k vetchým, po zpsobu valašském šindelovou stíškou opateným vrátkm, jež vedla pímo do lesa. Odpoledne ztrácel se touž cestou. Nkdy nevracel se ani k obdu ani k vea vkrádal se teprve pozd v noci po špikách
ei
do naší spolené
ložnice.
Pi tom
byl stále zasmušilejší a zamlklejší; mé škádlivé poznámky o jeho lesních toulkách pesléchal v pochmurném zadumání a když jsem vyzvídal pímo, co robí a pro hledí tak nevesele, zamumlal
pouze nkolik nesrozumitelných neb nicotných slov. Také matka jeho stžovala si, že je tak podivný, a
240
vyptávala se mne, nepopletla hlavu.
jestli
mu
snad njaká Pražka
jednou odpoledne sedl jsem, jak obyejn, knihou v ruce v okn naší svtniky, ovneném vinnou zelení, sedl jsem tam jako pavouk zapeden do svého studium: Ale pojednou zadul svží vánek od lesa a protrhl rázem tu šedou pízi uenosti. Darmo schytával jsem rozprchlé nitky bezdky zavela se kniha a sklouzla do náprsní kapsy. Vzav klobouk, vyšel jsem zahradou do lesa. Sel jsem dále ve slads
—
kém polosnu; blavá stezka, jež vinula se pede mnou v polosvitu ostružinami, kvítím a mechem, zdála se mi kouzelnou páskou, táhnoucí mne hloub a hloub do klínu šumavého boru. Posléze usadil jsem se k odpoinku ve stínu smrí na vysokém behu bystrého potoka horského. Hled ve kišálov przranou vodu, vzpomnl jsem si na píse arabskou, v níž dívka, nachýlivši se nad jasným proudem a spativši na dn jeho blýskavé oblázky, bezdky sahá na hrdlo v obav, že jí tam spadl skvoucí náhrdelník. S tichou rozkoší pozoroval jsem šedozelené, poloprsvitné rybky, míhající se stelhbit vodou, a naslouchal jsem vzdálenému vábnému kukání žežulky. Ze snní toho vyrušily mne kroky. Stezkou pi-
cházel štíhlý Valach, odný pouze v kožené krpice, pilehající blavé nohavice, stažené v bocích koženým pasem, a fialovou vestu, vyfintnou množstvím žlutých a lesklých knoflík. Hndou
tsn
ml
šrek
pouze pehozenu pes rameno. Hlavu, kryl zašpiatlý erný klobouk a svalovitá ruka opírala se o vysokou hl s malou sekyrkou. Pozdravil mne hlasit pozdravem: kesanským. „huni"
241
Jeho upímný, hladce oholený obliej byl mi tak sympatický, že jsem chodce bezdky oslovil: ,,Kam, píteli?" ,,Do Lideka, pantáto.'* ,, Pokejte, pjdu kousek s vámi." ,,Na pulínské skály ha?" otázal se Valach, vyklepávaje popel z krátké, hrub ze deva vyezané dýmky.
—
Správce vybídl již nkolikrát syna, aby mne dovedl na pulínské skály. Je prý to znamenitost okolí. Ale Stanislav neml se k vci, o kterouž jsem ani já hrub nedbal. Nyní se mi zachtlo toho výletu. Pisvdil jsem tedy, ale podotkl zárove, že neznám cestu. Horal nabídl se, že mne tam doprovodí.
Kus podivných tchto skal vidl jsem již na cest od Vsetína ped Lidekem. Tu vypínají se po obou stranách silnice lesnaté vrchy, na levo Ostrá hora a Hradisko, na právo ertova skála a pi úpatí této cosi, jež podobá se polozícené mohutné stn, sestavené z obrovských skalních balvan. Vypadá to vru jako dílo Titan. A podobné fantastické útvary skalní vynívají tu a tam z protjšího lesa; zdá se ti, jakoby trosky té olbímské stny táhly se p^s úboí a hebeny vrch. hovorný prvodce vypravoval mi, že prý všechno to je dílo „síly neisté". Ped mnohými, mnohými lety žila zde vdova s neobyejn slinou dcerou, o kterou se ucházel ert. Vdova slíbila mu ji za podmínkou, vystavili jim za jedinou noc do i
Mj
prvního kuropní veliký palác. ert schytal tajn všechny kohouty v okolí a dal se chut do práce; ale také vdova byla chytrá a ukryla svého kohouta pod ošatkou. A když byl ábel ješt v plné práci na Sv.
ech:
Sebrané spisy XIV.
16
242
balvan, odklopila ošatku, kohout vyletl, zakokrhal a dílo ertovo zstalo nedokoneno. ,,Tak lidé praví," doložil poctivý Valach; ,,ale kdož ví, jaké to bylo." Dále vypravoval, že stával ped lety na pulínském vrchu hrad a druhý naproti na ertov skále oba prý se propadly. Na ertov skále vidti lze díru, táhnoucí se hluboko do hory; njací páni z Prahy hodili prý do ní jednou ,, seku" (ezanku) a ta vyšla s vodou na tech místech pod horou. Za tchto došli jsme pes tak zvané ,, er-
zdi paláce, kterou sestavoval ze skalních
—
;
eí
tovy schody", jež tvoí také
lánek v onom etzu
podivných útvar skalních, po krátké pouti ke hlavní skupin skal pulínských na Hradisku. Je to divadlo pekvapující. Podobna jsouc veliamfiteátru, nakupena tu v úboí lesnatého vrchu stupovit, v nkolika patrech spousta ohromných rznotvarných balvan,
kému poboenému
tém
promíchaná porznu lesním stromovím. Místy seadny jsou tsn v šedé omšené stny, místy smle na sebe nakupeny nebo divoce rozmetány a rozkotány. Rozmanité pepodivné podoby jejich dráždí pi každém kroku obraznost k porovnávání tu vidíš obrovský kamenný hib, tam špiatý klobouk, na nmž zastupuje hrd vypjaté péro štíhlá jedle, onde kuželku a kouli z kuželníku Gigant, jinde nestvrné :
hlavy lidí a zvíat, hledící mranými zraky, ernými to dutinami, zasmušile do krajiny. Nedivíš se, že spatuje lid v jedné z tchto skal také ábelskou
Tu a tam rozpoltny jsou ty kamenné masy jako rázem titanského mee a v hlubokých tch rozsedlinách visí zachyceny veliké balvany. N-
kazatelnu.
kde sestaveny jsou z nich nebo vyhloubeny do nich jeskyn nebo komnaty shora otevené, v nichž ro-
243
Stou Štíhlé stromy jehlinaté. V jedné štrbin vidíš mohutný prohnutý kmen, koruny své snad ranou blesku zbavený, k nmuž pimykají se nahoe skály s obou stran, jakoby se podpíraly. Jinde spoívá ohromná kamenná hmota tak smle na menší, že se diváku zdá, jakoby tam na posmch zákona tíhy provádla bravurní kejklíský kousek. Stanuli jsme na hoejším lemu vysoké a kolmé stny a zrak mj pohroužil se sniv do hlubiny v ostré rozervané skalí, piclonnó ozdobnými zelenými v-
o
jíi bujného kapradí. Prohodil jsem k prvodci, že by asi nebylo zdrávo tomu. kdo by se odvážil skoku tam dol.
,,Ahá!" potvrdil Valach.
,,
Nevyžil by, nevyžil.
Jako nevyžila lesníkova dcera." Na dotaz po této píhod vypravoval mi s dramatickou živostí, v níž si libuje tamjší lid, jak že našli kdysi pede dvma roky v tom ostrém kamení dole zkrvavenou mrtvolu krásné lesníkovy
mj
Z poranní jejích bylo patrno, že se zabila se skály. Lidé všelijak o tom hovoili. Jedni soudili, že dívka spadla neopatrností nebo nešastnou dcery.
pádem
jiní mluvili o sebevražd, opt jiní o zlonkteí dokonce o duchu nedobrém, jenž prý Valach ohlédl se pi tom na všechny strany —
náhodou,
inu
—
a
obchází tmito skalami a chystá záhubu duším
lid-
ským Otázal jsem se ho, nevyslali snad pozdji na jevo pravá píina toho neštstí. Odpovdl, že nevyšla. zavela se nad ubohou a pochovala s ní tajemství její smrti. Škoda Byla to dva milá a krásná, jako „kvíteek malijí. neek". istá duše holubicí hledla jí z jasných modrých oí. Drsného a písného otce svého obsluho-
Zem
244
s nžností tklivou. Pletek milostných nemla. sebevraždu nelze nikterak pomysliti ,,Cas již, abychom šli dále," ukonil pak Valach náhle své vypravování. Ale se nechtlo ješt z místa zajímavého. Propustil jsem tedy s díky ochotného prvodce. Usednuv na mech skalní terasy, bavil jsem se rozkošnou vyhlídkou do krajiny a prohlížením okolních balvan, jejichž tvary se ustavin mnily bujnou hrou zanícené obraznosti. Podporoval ji šumot vrcholk lesních, znjící tu zvláštn a tajemn, jako by vypravovaly pitlumeným hlasem podivné zkazky A asem zamihl se ped snivým zrakem na a báje pokraji skály plachý bílý stín, pelud ztepilé postavy
vala
Na
.
.
.
mn
.
.
.
díví, klonící se nad hlubinou, s rozletlým jasným \lasem, s rozpjatýma k nebi rukama vzchopil jsem se. Pozoroval jsem, že klesá již slunce za stromy a po balvanech že se roz.
.
Konen
kládají dlouhé stíny veera. Vracel jsem se k hostinnému dvorci. Ale po njaké dob seznávám, že mynejdu stezkou, jíž mne Valach vedl. Eh což! slím si však se nemohu smrem tím cíle hrub nepotkávám chybiti. Potkám lidi a zeptám se. nikoho a stezka vede nahoru dol, ustavin hustým lesem, rozvtvuje se. Zabouju nazdabh na právo, na levo zkrátka bloudím. korunách strom pobledla zlatorudá veerní záplava, hndé šero klade se mezi kmeny, houstne rozeznávám již stží a temní je noc. Ve stezku, blající se matn pede mnou. Kráím nazdar dále. Nebude velké neštstí, pinutili mne tato
—
—
Le
—
V
—
tm
bh
nehoda k noclehu na kyprém mechu, pod záclonami jehlií, jejichž asami na mne shlížeti budou kmi tavá
oka
nebeská!
245
Vyšel jasný msíc. Vrcholky strom zaskvly se v bledém stíbrném lesku a kde vnikaly paprsky
m-
pdu
podobala se bélavé, míhav tpytné blán, na niž kreslily ostnaté zmotané ostružiny, kapradina a svislé haluzky jehlií jemn a ist své pkné silhuety. Les ševelil tajemn, šeptal a síní na
lesní,
vzdychal jako ze sna.
Pojednou rozstoupily
se stromy.
Pohlédl jsem
pekvapen vzhru. Potmšilá stezka zavedla mne nazpt, odkud jsem vyšel. Vidím nad sebou stup-
ovit nakupené
fantastické skály pulínské. Vze-
zení jejich je nyní v šálivé zái msíní ješt podivnjší a tajemnjší. Leckterý ten okrouhlý balvan podobá se ted blavé umrlí lebce obra; beztvárné hmoty nabývají píšerných obrys: srázné útesy mní se ve zdi s hrozebnými stílnami, s podivnými výstupky, cimbuími; po nich rozptýlené temné stromy jehlinaté a stíny kamenných arký odrážejí se oste od jasné jejich plochy a zachvívají se asem jako míhavé podoby duch. Bezdky utkvl zrak na výstupku, s nhož klesla do hlubiny dcera lesníkova. V^yznávám, že jsem se zachvl. Spatil jsem tam zeteln podobu íidskou, sedící nahoe na samém pokraji výstupku. ,,Hoho, mne obchází mráz," dsil se žertovn baron. ,,Váš píbh barví se siln plnoní hoffmann!" skou romantikou ,, Nemohu za to, že tam skuten sedla postava
mj
V
prvním okamžiku domníval jsem se také, lidská. že to pouhý pelud obraznosti, podráždné romantikou místa a chvíle. Ale bedlivjší pohled pesvdil mne, že to skutený lovk. Ba, zdál se mi jaksi známým. Ten odv, ten široký klobouk Stanislav! Není pochybnosti opravdu Stanislav. Po-
—
—
246
zná vám
již
i
jeho podobu, obliej. Sedí
pímo nade
mnou. !"
zvolal jsem nahoru, probrav se svého pekvapení. Vztyil hlavu; pak vyskoil a stál chvíli bez pohnutí, s rukou smrem ke napaženou. Stanislave, slyš!" zvolal jsem podruhé. Ale pítel nahoe zmizel. Zamihl se jen v bhu po skalní terase a vysoký balvan skryl ho mým zrakm. Volal jsem ješt za ním; neodpovídal. Chvátal jsem vzhru po stezce smrem, kterým zmizel. Chrupot suchých vtví a šelest listí v lese, již daleko ,,
Stanislave
ze
mn
,,
pede mnou, pouil mne,
že prchajícího nedostihnu. Uvolnil jsem tedy kroky. Avšak ubíraje se dále, poznal jsem, že vyvedl mne Stanislav bezdky z mého bludišt. Došel jsem k ,, ertovým schodm" byl ;
jsem na pravé stezce k domovu. Po cest té víily mou hlavou steré myšlenky. Kižovaly jí nejrozlinjší, z ásti dsivé domnnky o
píinách
stálé truchlivosti pítelovy, jeho tajem-
ných toulek a noního pobytu jeho na pulínských skalách, práv na míst, odkud poklesla dcera lesníkova do náruí smrti. Došel jsem konen otevených vrátek zahrady a vystoupil potichu do našeho pokoje. Stanislav byl již doma. Ve svitu msíním, ronícím se do svtnice, spatil jsem jej ležícího v plném obleku na posteli.
Ml
obma
Rozsvítil jsem. obliej zakrytý a zarytý do podušky. tys byl na Tlnídisku," ,, Stanislave,
rukama
ekl jsem
tiše.
Vztyil hlavu, posadil se na hranu postele. Odetvá pod vlasem divoce rozcuchaným byla
stiená jeho
247
Úžasn bledá; vyteštné zraky upíraly se na mne v tupém ztrnutí. ,,Pro jsi prchal pede mnou?" tázal jsem se dále.
,,Ped tebou?" vyrazil tebou
,,Což
skrýváš
hnte
sebe pítel.
ze
,,Ped
?" jsi
nepoznal
mj
pede mnou njaké
— sv
hlas? Slyš, tajemství,
píteli,
tebe
ty
nco
se mi I" hledl na mne mlky pak zvolal prudce „Nech mne !" Zastel opt líce rukama a vrhl sebou na lože. ,,Což mi nedvuješ?!" naléhal jsem dtkli-
Chvíli
;
vji.
„Nech mne! Nech mne!" opakoval Stanislav a zaryl obliej znovu do podušky. Tón, jakým slova ta zvolal, odstrašil mne od nového naléhání. Shasil jsem svíku. V roji víivých, rozilujících myšlenek slyšel jsem ješt drahnou dobu, jak pítel vzdychá a na posteli sem tam se pevrací; konen sklížila mi oi unavenost po dlouhé bludné procházce. Když jsem se probudil, byla postel jeho prázdná.
vstával pi prvním zábesku ložnice teprve pozd v noci. mlel zasmušile, se skloVyhýbal se mi. Pi peným okem, a když jsem s ním nkdy v noci, pi
Také následující dny denním a vcházel do
obd
vstoupení jeho do ložnice, zapísti chtl rozmluvu, odpovídal pouze mumláním nesouvislých, nesrozumitelných slov. Studie odpoívaly. Hledl jsem do knihy, ale
písmeny splývaly v neurité hemžení a mozkem prohánly se muivé myšlenky o tajemství pítelov. Vidl jsem. že stává se den ode dne bledším, pe-
248
padlejším, chmurnjším. Jakási hrozná nejasná pedstava vyvstávala astji a astji pede mnou a s ní snoubil se obraz mrtvé spanilé dívky potísnný krví ... Jednoho odpoledne mrštil jsem knihou na stl.
Nemohl jsem déle snésti té trapné nejistoty, toho tápání v temnu dsivých domnnek. Tušil jsem, kde pítele najdu. A zastihl jsem ho skuten na Hradisku,
an sedí na
nmu
povdomé
skále.
Piblížil jsem se
potichu od zadu. Nepozoroval píchod mj, až spoinula ruka moje na jeho ramen. Obrátil se prudce a vyskoil.
k
,,Co tu chceš?"
tém
se osopil
na mne. ,,Pro
sem picházíš?" Chápaje se jemn ruky jeho, pravil jsem: „Picházím k tob s prosbou se mi Rozptyl ten tajemný erný mrak, který se vznáší mezi námi!" Mlel. Poslyš, Stanislave!" pokraoval jsem po chvíli :
Sv
!
,,
oste. ,,Znal jsi tu dívku, která kdysi práv zde, tam dole skonila svj život?" Vyteštil na mne oi. ,,Tys o tom slyšel ?" ,,Ano." Stanislav mlel chvíli, upíraje k zemi oi. Pak zvolal ,,Ó, znal jsem ji Povím ti všechno. Snad mi bude lépe." :
!
Usedli jsme na skálu a pítel mluvil
„Znáš mne z dívjších let. Víš, že hrál jsem dívími srdéky jako s kvítím, jímž se na chvilku potšíme a jež pak nedbale vrhárne stranou. Také Ludmilu zamiloval jsem si takovou hravou láskou. Spatil jsem to nžné, bílé kvítko lesní a ono mi otevelo vstíc istý kalich svj, plný skvoucí rosné si s
249
vláhy, svou nevinnou dvrnou duši s prvním rozevlaním cit milostných. Byla to láska tajná, skrytá ped celým svtem haluzemi mlenlivého lesa. Ludmila bála se písného otce a já šetil té tajnosti, jež mi jako libý pel odívala milostný tento svazek dvojnásobným vdkem. Scházeli jsme se ve stinných skrýších boru, scházeli jsme se zde v úkrytu tchto skal, jejichž
kamenné komnaty jsme mnili ve hnízdeka hrdlícího cukrování. Jak asto ekala na mne, ukryta za oním balvanem, a když jsem se dostavil, netrpliv pecházel, po ní do lesa vyhledal, visela mi
šíji jako ten bean vedle na kmenu buku. Nebyla vychována po mstsku. Srdce její uzavíralo v sob jako ržové poup všechnu tu lahodnou vni, jíž dýse posud poesie našeho lidu moravského. Ztrávil jsem prázdniny v tajné této rozkoši. Jak tžké bylo nám louení! Jak pevn mne objímala útlýma rukama, kolik slz prolila na má prsa, jak pohlédla na mne pi rozchodu, když shýbajíc se k zemi tiše zapla:
náhle na
si natrhám toho návratníku: navra se mne, navra, švarný šohajíku!
Ješt
Ale
má
láska v dálce vadla, až uvadla jako Pilétaly z Moravy malé bílé lístky a pinášely mi vni vroucí milosti, le já jsem odpovídal chladnji a chladnji, psaní má opožovala se víc a více Což bych ti o tom dále vypravoval ? Slyš konec. Piblížily se opt prázdniny. Ale tentokrát nehodlal jsem navštvovati tajn pulínské skály. Poznal jsem v Praze krajanku z blízkého odtud
mnohá
jiná.
.
.
.
m-
250
steka, dívku ohnivou a koketní, pipravující se na dráhu divadelní, a tu postavil jsem na štít svj místo svržené lesní princezny. Ludmila psala mi, že dozví se,
teba bych jí zapíjezdu v domov a že mne bude oekávati hned na druhý den ve skalách. Nepijdu-li, že ekati tam bude tetí, tvrtý den Neodpovdl jsem. Bylo již mým pevným úmy-
pomnl
psáti,
o
mém
.
.
slem, že petrhnu milostný svazek s lesníkovou dcerou. Den po svém píjezdu na prázdniny chtl jsem se dostavit na Hradisko, abych dívku šetrn pipravil na konec našeho lesního románu. Avšak odložil jsem
na druhý den, pak na tetí a konen pomyslil jsem si, že jí má nepítomnost pOví všechno. A vesele klusající blouš unášel mne v týž den za lesy k nové milence, meškající práv také v domovin. to
Mj
s Ludmilou byl takto mlky výitky, Z poátku ozývaly se ve že jsem tak drsn, bezohledn poranil její nžné srdce. Ale brzy umlkly v duši, opojené smyslným o Ludkouzlem lásky nové. Minuly dva týdny mile neslyšel jsem nieho. Tu pojednou zatásla celou bytostí mou zvst o její žalostné smrti Nelze vypsati, jaké city rozrývaly mé nitro po zpráv té. Z poátku psobila na mne jako ráz
tajný svazek
mn
petržen.
—
.
hromu
z
v plné
síle.
jasného nebe.
.
se svdomí se pemluviti, že
Pak probudilo
Nadarmo chtl jsem
bylo jednání mé jen pirozené, v nejhorším pípad lehkomyslné, že nesml jsem lháti dále lásku, která pohasla, že nemohu za povahu svou a za netušenou, chorobn blouznivou váše její, že bezpochyby, ba jist toliko nešastnou náhodou se skály spadla: tys, tys vravolal neúprosný vnitní hlas ne hem jejím! Líil mi pak s krutou živostí, jak tou!
—
—
251
žebné na mne asi ekala, jak s laškovným úsmvem náhle s veselým jásotem za balvan se kryla, aby pepadla, jak úsmv ten mizel, jak ustupovala touha
m
obavám
a pochybnostem, až pak dozklamání, žalostná beznadjnost. Pedstavoval mi dále muka, jež po té tajn a mlky snášela, jak bol její nad zmaenou láskou, nad zjevnou nevrou milencovou den ode dne vzrstal, až pak vypuel v onen krvavý kvt, jímž zardla se pod zlomeným tlem, jejím nelítostná skála. netrplivosti, se
stavilo
Nikdo
dl
hoké
netušil, co se
o pásce, která
nmý
svdek
se mstitelem
—
dje
v
mé
duši.
Vždy v-
mne
les.
poutávala s Ludmilou, jediný Ale pro mnr nohyl nmý. Stal
ubohé dívky.
Vzdoroval jsem asem káravému lilasu vnitnímu. Jednou zajel jsem si ješt k ohnivé koket. Avšak ohe její nedovedl již rozeháti mrazivé srdce moje. Stále vznášel se pede mnou obliej jiný, tichý a dobrý, s holubicím modrým okem a s rusými vlnami kolem istého bílého ela. Byla to poslední návštva. A když vracel jsem se lesem, tu promluvil ke poprvé ten šumný mstitel. Ševel jeho, který mne druhdy s Ludmilou kolébával v milostné sny, znl mi jako ropot pitlumených výitek, hrozeb a prokletí. Vyzýval mne velitelským hlasem, abych se pokál na mfít svého zloinu. Slezl jsem s kon, uvázal jej k nejbližšímu stromu a vystoupil na tyto skály, sem na toto místo. Stál jsem tu jako vinník
mn
ped sborem trestajících soudc. Každá ta skrýš kolem vznášela na mne tžkou obžalobu, zdola kiela o pomstu nevinná krev a temné vrcholky strom, sklánjící se nad skalami se všech stran, šeptaly zdrcující ortel.
252
Klesl jsem posléze na kamennou pdu, celoval místo, kde muennice naposled stála, a stkal za odpuštní. Slzy vylily se proudem z mých oí,
vroucn
mi Co jsem zkusil od té doby Kolikrát jsem tkal hvozdem biován trapnými myšlenkami, kolikrát jsem do noci truchlil a dumal na tomto míst Ten les táhl mne k sob, opádal mne kouzelnou mocí; šumní a šeptání jeho stalo se mi srozumitelnou eí. Praskot kmen zdá se mi sténáním opuštné Ludmily, šelest listu, pohánného vtérkem k mé noze, ulevilo se
.
.
!
!
mne
zvstí o blížícím se kroku jejím, v šepotu její hlas. Všechno vypravuje Nad jejím hrobem vzkísila se v mém srdci bývalá k ní láska nikoli, láska jiná, opravdová a istá ale ach! láska ku prázdnému šálí
slyším tichý mi o mrtvé milence. haluzí
—
—
•
k truchlivé vzpomínce Vidím stále ped sebou sladkou tu tvá, nkdy mihne se mi zeteln za kmenem, za balvanem postava její Hled, stínu,
!
——
když jsi mne tenkráte v noci zastihl zde, spatil jsem na míst tvém bílý její stín, vznášející se vzhru ke s náruí rozpjatou, volající toužebn moje jméno avšak náhle promnil se v šedou, divou píšeru, v rozezleného ducha tohoto hvozdu a hnal mne " odtud s kletbami a hrozbami Tšil jsem ho a domlouval mu, aby se zhostil chorobného blouznní. Pojednou sevel mou ruku a vztáhl prst k lesu.
mn ;
—
„Slyšíš?" zvolal pi tom zdšen. Zaslechl jsem pouze zasténání
prohýbaného vtrem. Mocí dovlékl jsem pítele
,,
Slyšíš?"
nkterého kmenu,
dom. Lesní vidní byla patrn pedchdci choroby, která jej nazejtí již upoutala k loži. Duch jeho obestel se horeným
253
teštním. Vida, že bych tu nyní toliko pekážel a že bude míti v dobré matice nejnžnjší ošeto-
piítel
rozlouil jsem se s moravským zátiším." spolenosti vzdávám díky za improvisovaný píspvek k naší zábav," pravil baron, když se vychovatel odmlel; ,,a nemohu zamleti, že já sám nejsem pítelem podobnýrh s('ntimentálních a slzavých historií." „Ale co se dlo dále s vaším pítelem?" tázala se dceruška paní radové. „Pozdravil se a pijel opt do Prahy. Zasmušilost jeho ztrácela se znenáhla. Okolnosti mu dopály, že mohl o píští prázdniny zajeti místo v domov do slunné Itálie, a ta rosta, myslím, \\léila vatelku, ,
Jménem
ho úpln." Tento konec smiuje mne píbhem," zvolal baron. Avšak ,,
a dámy! Volají nás další
ponkud
s vaším vzhru, pánové lánky programu." ,.
již
Spolenost
se zdvihla a putovala dále stínem Vychovatel kráel samoten pozadu. Pojednou
lesa.
octla se vedle ,,
Pohlete
nho jen,
comtessa. pane," promluvila k
nmu
tiše,
„jaká to krásná romantická partie lesní! I tichá íka tudy protéká. Zdá se lovku vru, jakoby se tu mla každou chvíli objeviti njaká rusalka nebo víla." ,,
vují,"
Škoda, že se v naší stízlivé
dob
již
ekl vychovatel. Nenadálé piblížení
tessy uvedlo jej v rozpaky; jinak byl
povdl
neobje-
comby snad odse
galantnji.
nevte
tomu," namítla s úsmvem. ObjeAle jen nkomu a nkdy. Ovšem nikdy ped spoleností tak etnou. Ale pijte sem zítra samoten tak o polednách, kdy vycházejí. ,,Oh, vují se posud.
—
,,
254
tuším, nejradji ze svých skrýší nkterou?!'*
—
a
o,
že spatíte
Zrak vychovatelv setkal se rychle s okem jejím a zastihl v zvláštní výraz, který jej pomátl nadobro. V tom pidružil se k nim jiný len spolenosti a petrhl tuto rozmluvu.
nm
Na
druhý den o polednách ubíral se vychovatel Sel tam puzen njakou tajemnou mocí, jíž se marn opíral stízlivý jeho rozum. Nkolikrát odboil od lesa, ale vždy vracel se tam znovu a konen stál na míst, kde byl vera promluvil s mladistvou šlechtinou tch nkolik ledabylých slov, jež urvala mu pes to spánek dnešní noci a vedla ho nyní silou nezdolnou sem, v tu houštinu, která je zaslechla. Bylo to místo vskutku pvabné. Tichá íka,
k
lesu.
napolo zarostlá bujným rostlinstvem vodním a pokrytá okrouhlými lupeny kvetoucího stulíku a leknínu, jako plovoucími kahanci s plaménky žlutými a bílými, plynula klidn ve stínu vysokých dumavých olší. Jda pes chatrný, devný most, zahlédl jsi v dálce, v prlomu lesním, jejž tvoil rovný tok íky, míhavou vížku hrabcího dvorce nad skupením štíhlých topol. Za mostem vcházel jsi do krásného starého lesa mohutných buk a jasan, štíhlých blavých bíz a zasmušilých borovic i smrk, s hustým podrostem. Mezi ním ležely rozptýleny omšené balvany a tvoily místy ve spolku s vysokými kovi-
nami útulné
mo
skrýše.
Vychovatel procházel se tím lesem neklidn tamo, pohlížeje upjat ped sebe do stinné
seze-
255
vrátil se na most, opel ruce o borové záhledl po proudu íky ku vzdálené zámecké vížce. Znovu zašel do lesa. Vyal Burnsa, kterého vzal do kapsy jako na omluvu ped sebou samým, a sklonil oi do knihy. Avšak sladký vzdech po skotské Marii nepronikl k jeho srdci. Vidl pouze smsici erných písmenek, od níž se jeho zrak obracel každou chvilku k okolním skupinám strom. Znovu zašel na most, nazpt do lesa. Podivný neklid jevil se v celé jeho postav. Pak náhle máchnul rukou, pejel si dlaní elo a dal se pevným krokem na cestu zpátení pes most. V tom uslyšel klus koský. Opodál blalo se cos mezi vtvemi. Obrátil se prudce a kráel rychle nazpt do houštiny. Za jedním keem stanul jako zatajil, všechna k zemi pikován. Dech se v krev bouliv vystoupila k hlav. Spatil krásného, skvostn osedlaného blouše, jenž pivázán byl k nízké vtvi buku. A blízko nho, v jedné z tch zelených stinných skrýší lesních, mechem kyprým vystlaných, sedla na ploském balvanu comtessa. Nebyla odna v jízdecký kroj. Zelený hedbávný leni.
Pak
bradlí a
nm
—
objímal pvabn svižné její tlo, a zelený, umkvítím vodním okrášlený klobouek ležel s ozdobným biíkem na balvanu vedle ní. V temnole^klých vlnách volných kadeí snoubily se bílé kvty leknínu s modrými lesními zvonci. Tvá její zaplála nachem. Vstala rychle a popošla zkamenlému vychovateli vstíc s lahodným
šat
lým
úsmvem. hlasem lehce se nepravila vera, že
,,Ah, jak jste se ulekl," pravila
chvjícím. ,,Což jsem
vám
m-
256
—
na míst tom uvidt rusalku nebo lesní vílu? Zde máte na vybranou." Vychovatel nebyl dosud schopen slova. Od verejška bylo toto lesní zjevení v rozliných obdobách žete
stedem ním v
sn a pece stál nyní ped Nemohl uviti, že by to byla
vzletných jeho
nmém
ztrnutí.
—
—
skutenost. Její verejší slova ten pohled ne, nebylo pochybnosti, že pipravena byla na setkání s ním, že sem snad pišla dokonce k vli nmu. Ona k vli Ne, není to možné. „Ah, vy snad vskutku bojíte se rusalek a vil," pokraovala rozmarn comtessa. Musím tedy odložiti svj bájený nimbus a promniti se v obyejnou, všední pozemšanku." Stáhla si lehce s kadeí vnec leknín a zvonc, a usednuvši opt na balvan pokynula mu rukou
tém —
— nmu
!
,,
,,
,,Ó, s
se, prosím, vedle mne. Pohovoíme spolu Ci nedbáte o takovou zábavu?" comtesso, jak mohl jsem se nadíti, že se tuto
Posate
chvilku.
vámi setkám!" ,,Ó,
nevím,
že byste byl tak
málo dvtipným.
Vždy
jsem vám oznámila vera dosti zeteln, že sem dnes pijdu a že by mne tšilo, kdybyste i vy
pišel.
Díky
za
piznání? Divíte
vaši se, že
poslušnost! Divíte se vás pijímám zde tak
tomu sama
v hlubokém lese? Což musíme stále zastírati své myšlenky lživou škraboškou lichých frází a floskulí, v nichž libuje si licomrná spolenost? K emu jí teba zde mezi námi ? Ne, eknu vám upímn chtla jsem se tu setkati s vámi. A bylo chybou, že zatoužila jsem pohovoiti s mužem, o jehož pravé vzdlanosti a šlechetnosti jsem pesvdena, bez rušivých a nudných svdk, mimo šum spolenosti v takovémto milém, volném tcte-á-tcte ?"
257
Víivý, omamující pocit rozkoše vstoupal vychood srdce k hlav. Smélý luzný sen, jenž vera sotva zamihl se duší jeho, byl dnes již vyplnn. Sedl vedle ní, samoten, v takové rozmluv! Vypravil ze sebe jen tichým, chvjícím se hlasem: ,,Ale, jak to možné, comtesso, abyste zatoužila po zábav vateli
—
se
mnou?!" tom nemožnost ? Pro bych se nemohla vámi? Ci pro tu adu pošmourných podo-
,,Jaká v sblížiti s
— o nem
bizen, které visí v jedné komnat mého otce ? Oh, penechme ty ctihodné starožitnosti pernatému sme-
táku starého jiném. Jak se
Dominika a mluvme radji
vám líbí má zelená pijímací komnata? Tato pohovka? Ponkud tvrdá, není-li pravda? Ale
vn!
Ah, poza to, jaký zde istý vzduch, jaká hledte, není-li onen ervený kvt, prosvítající tam ?" z husté trávy, zcela podoben kižovnické
hvzd
k pedmtu také knihy, kterou držel posud zave-
Takto skákala a zmocnila se
nou v
tkav
od
pedmtu
ruce.
„Ah, Burns Prosím, pette mi nco. Teba jen jednu píse. Ráda bych vdla, dovedete-li ji pedítati s náležitým citem." Vychovatel otevel tesoucí se rukou knihu a etl tiše verš za veršem. Hlas jeho z poátku se chvl a zajíkal, ale stával se zvolna pevnjším, plynnjším a plnil se vroucím citem. A pece byl si jen z ásti vdom obsahu slov, která etl s poesií jejich snoubila se báse jiná, jejímž kouzlem ho projímala pítomnost: ta sliná dívka s leskem vznešeného !
—
svta v každém záhybu roucha, s nimbem staroslavného rodu kolem nžné hlavy, ped chvilkou ješt
dvrn
nedostižný ideál, sedící tu nyní tak po jeho boku, toucí s ním z jedné knihy a piklánjící pi Sv.
ech:
Sebrané
spisy.
XIV,
17
258
tom elo své tak blízko k jeho skráni, že cítí na líci prsténec hebkého jejího vlasu, to kvítí u jejich nohou, ty zelené vtve nad hlavami jejich asy jeho stží zadržovaly vláhu, jež naplovala oi. Pestal ísti. Jen listnaté koruny šumly nad nimi. .
.
.
petrhla comtessa mlení, spolenost rokovala vera o šumu lesním? Nebylo-li to bláhové ? Jemu rozumí jen ve šastné chvíli duše zasvcená jako my mu rozumíme nyní, není-li pravda?" Vzchopila se; sáhla po klobouku a biíku. Nadešla chvíle, kdy vrátit se musí víla do tajemné své íše. Ale jednou za týden, v tento den a as zjevuje ,,Vzp'omínáte-li pak,"
,,jak
—
,,
vícímu pozemšanu, umí-li zachovati píze její v úplné tajnosti. Rusalky miv tajnosti. Slyšíte ? lují tajemství vždy jím balívají asem i pozemšané rádi své schzky, jak dovdla jsem se vera z vypravování vašeho. S bohem!" Odvázala blouše, vyhoupla se v sedlo a pobídla kon k jízd. Ohlédla se ješt, mávla pívtiv na pozdrav rukou a zmizela pak mezi vtvemi jako vzdušná vidina. Byl to dlouhý týden. Vychovatel proplul v celé a tužeb. napadla ho myšlenka, že bylo setkání ono pouhý sen. Nechápal ani, jak se vše to státi mohlo. Jak je možné, že tato mladistvá aristokratka, záící vzácnými pvaby tla i ducha, jíž koil se zástup krásných, uhlazených, rodem i bohatstvím povýšených muž, našla zalíbení v nm, jenž nevynikal pranicím?! že se sblížila s ním tak náhle, tak zvláštn a bez okolk, peskoením všech se
—
—
—
moe sn
asem
nm
A
obvyklých zpsob, stanovených ádem spolenosti ? Bylo mu, jakoby se ocitoval ve svt zcela jiném, kde neplatí ztrnulé formy lidského obcování, !
259
tom arovném svt básník, kde postavy ržovým svitem ozáené kráejí voln za hlasem cit svých a pes propasti na kídlech orlích letí sob v náruí. v
Opt
ekal se srdcem bouliv tlukoucím v zelené skrýši. Napínal v zimniné nedokavosti sluch i zrak, brzy-li k dolétne zvuk kopyta koského,
nmu
mezi kmeny zamihne šat sliné jezdkyn. Minuty zdály se mu hodinami. Zaslechl šplíchot vody. Chvátal k íce a tu spatil rusalku svou, veslubrzy-li se
proudem v lehkém ozdobném lunu. ,,Dnes vynouju se z kišálové tn,*' smála se, pirážejíc ke behu. Pomozte mi pece, pane!"
jící
,,
Vztáhla k
nmu
ruku. Ucítil ve své pravici tuto teplou, sametovou ruku, sproštnou žárlivého obalu rukaviky, a pi stisknutí tom projelo to jako blesk rozkoše jeho srdcem. Jiné pomoci nebylo teba. Lehce jako pták penesla se comtessa na beh.
Pivázali lun a brali se spolu do známého stinného útulku. Usedli na balvan a comtessa tkala opt hravými slovy po rozliných, práv se namanujících
pedmtech.
„Dnes nemáte Burnsa
s
sebou?" tázala se po-
sléze.
,,Kde vy jste, comtesso, jest poesie všecka." ,,i\h, také vy libujete si v takových dvorných
neupímnostech ?" ,,Smím, comtesso, promluviti upímn bez obapipravím navždy o rajské blaho tchto setkání?"
vy,
že se
„Mluvte!" ,,Nuže," koleno jeho svezlo se napolo k zemi a zraky vznesly se toužebn k oím jejím, jež byly sice sklopeny, ale prokmitaly pece ve tmavé clon
260
—
asy luzným, unylým tpytem poklekl bych ped vámi jako pária ped jasnou knžkou, jako syn temnosti ,,
ped
"
svtla dcerou
Nemluvte tak
Nehate
!
,,
osobu, která
jest
mn
milá."
„Jakže ,,Miluju vás
?!"
—
——
tebe Tetí týden byla díve na míst než vychovatel. Vystoupila ped ním z nenadání jako dryáda za širokým kmenem stromu, kde se pi jeho píchodu laškovn ukryla, a podávala mu kytici jahod, kteréž byla, jdouc tentokrát pesky, nasbírala cestou. Ale tisíckrát sladším bylo* pro nho políbení, jež vtisknouti sml na její krásné, jemné rty Týden míjel za týdnem. Vychovatelv život byl arovný sen. Celý týden snil o chvíli, která se mu rovnž zdála snem tak byla divn krásná, tak nepodobná hrubé skutenosti, tak nedtkliv od prosy svta odlouena poetickým závojem lesních vtví a clonou hlubokého tajemství. vídal comtessu také ve spolenosti. Ale tu jen leda kradmým, plachým pohledem promluvili o svém sladkém tajemství. Nikdo z ostatních neml o tušení. Jen blažený praeceptor vdl, že to skvoucí oko, po jehož paprscích se oblieje tolika vzácných toužebn otáejí jako slunenice po slunci, v lesním úkrytu vroucím pohledem lásky do jeho zrak se •
— — •
—
Nkdy
nm
muž
ztápí, že ta útlá
ruka,
hrající
sob
s
drahocenným
šperkem, hladí tam jeho prosté vlasy, že tyto malé, šlechticky jemné rtíky jednou tam k pravily Nestaneš se mi nikdy, nikdy nevrným vid'? Zde není skály, s níž bych se vrhla do hlubiny, jako Ludmila tvého pítele. Musila bvch následovati
nmu
,,
Ofelii."
—
261
A nedávno, když vyslovil s hlubokým vzdechem obavu, že snad za krátko bude vyhnán z tohoto ráje, jehož brány zavrou se pak navždy chudému plebejovi, zvolaly tyto rty: Nemluv tak, drahý! Tys právníkem, zanech vychovatelství a vra se na otec onu dráhu. Vynikneš, jist vynikneš. A není otrokem pedsudk, aby odhodlal se zniiti štstí jediné, vroucné milované dcery." Vychovatel dal výpovéd. Byla pijata bez námitky; nebo poslední dobou vykonával nedbale své ,,
—
mj
povinnosti. O píští schzce oznámil tento skutek comtesse a doložil, že odjede za msíc do Prahy a vstoupí
tam do kanceláe advokátní. Byla zasmušilá a zamlklá. Sdlila mu, že musí odjeti s otcem na trnácte dní a že se tedy zase shledají teprve tetí týden, naposled ped jeho odjezdem. Avšak doložila, že se odebere na zimu do Prahy a že tam najde zpsob, jímž
se
v slzách, Jak
budou s
moci
tajn
scházeti.
Rozešli
se
políbením delším, vroucnjším než jindy.
nekonenou byla vychovateli ta tínedlní doba odlouení a jak toužebn pak chvátal do lesa! Prohledal dychtiv všechny skrýše, vyhledal napjat po íce k zámku, nadarmo. Zmocovala se ho zimniná netrplivost. Tak se ješt nikdy neopo-
—
zdila! již
A ml pece
bezpenou
zprávu, že se vrátila
do zámku. Je snad nemocna? Roj muivých do-
mnnek zmítal jeho duší. Konen, konen zamihlo
se nco mezi stromy. v tu stranu a rozeznal již dlouhou okoládovou livreji starého Dominika. Bože, co asi pináší?! Sel mu vstíc. Ten lokaj má vru hlemýždí chod Kráí jako filosof ve hlubokém zamyšlení. Chvilkami se ješt
Spchal
—
!
262
aby lapil njakou dotrnou mušku nebo aby vyzdvihl na špiku prstu a propustil sluníko, jež zabloudilo do záhybu jeho rukávu. zastavuje,
Setkali se
konen.
zde je pan vychovatel," zvolal Dominik. ,, Pináším knihu, kterou milostivá comtessa panu vychovateli slíbila, když byl posledn s rodinou pana továrníka pozván k panu hrabti." S úžasem pohlédl vychovatel na lokaje. Jakou knihu ? pomyslil si, obraceje v rukou balíek, jejž mu Dominik odevzdal. ,,Stál jsem dole ped zámkem," vysvtloval dále hovorný lokaj, ,,a tu vyšla milostivá comtessa s tírnto balíkem a pravila mi, že vás tuto zahlédla náhodou dalekohledem z arkýového pokoje a že si vzpomnla na onu knihu, kterou vám mla již dávno odeslati. ,,Ah,
Pi dobré pamti že ji zabalila, abych s ní hned sem k vám pospíšil, že vás tu asi ješt najdu nebo na cest dostihnu." Za této ei lokajovy roztrhl praeceptor ržovou nit, jíž byl balíek ovázán. Pod obálkou našel jiný balíek, jenž byl opatrn zapeetn. Když peeti rozlomil, objevil se skvostn vázaný Lenau. Je zajisté dopis. Ano, zahlédl jej mezi listy.
vnm
Peetl
jej
nkolik tchto
nenápadn. Na
lístku
stálo
pouze
slov:
Drahý
Nemohu v Praze.
bohužel
S bohem,
pijíti. s
Uvidíme
bohem!
se
bohdá brzy Rusalka.
„Nuže, vc je v poádku?" tázal se lokaj. „Díky," zamumlal vychovatel mezi zuby, odvraceje obliej.
263
že dostaneme dnes bouku,'^ pokrao,, Možná, val Dominik blahosklonn. ,,S malinovské strany vylézají na oblohu šerední bubáci. Není libo
—
šupeek,
á?"
Když se posléze livrej mezi stromy ztratila, sklesl vychovatel zdrcen na omšený kámen. Nepišla Ani píinu neudala Pjdu odtud bez rozlouení. Palivá bolest sáhla mu k srdci a hlavou prolétla myšlenka, že bylo všechno snad pece jen pouhý sen. !
!
Léta minula. K povdomému nám lesu kráí zvolna muž prosté odný, jehož ponkud neladný vlas a vous protkán jest již leckterou stíbrnou nitkou. Nav^zdor etným vráskám a jiným stopám asu poznati lze v oblieji jeho rysy známého bývalého vychovatele. Vzpomíná práv na arokrásné dny, kdy tudy chodíval, a na to, co následovalo. Jak v Praze dychtiv ekal na píchod její, jak asto chodíval kolem hrabcího domu, pohlížeje bedliv v okna, zdali se v nkterém objeví milostný obliej. Jak posléze jed-
noho zimního veera zastihl ped vjezdem domu skvostný povoz, do nhož práv vstupovala ona s otcem a jiným, mladým mužem. Skvla se jako princezna báje v nádherné úprav a zrak její upel se oknem povozu práv v místo, kde stál milenec její. Ale hned na to obrátila oi jinam. Snad ho nepoznala pro vloky snhu, které se práv sypaly k zemi. Za njaký as došlo ho poštou krátké psaní, podepsané zaáteními písmenami jejího jména; oznamovala „milému píteli", že je osud na vky
—
264
dlí od sebe, a prosila, aby zachoval v nkterém koutku svého srdce obraz její, jako ona stále vzpomínati bude na nho. Pozdji zvdl, že se vdala. Hrab ztratil své neveliké jmní; i chimérický zámeek byl prodán. Tak bylo všechno sen, pouhý sen. Muž kráí lesem. Je pošmourný podzimní den. Jda pes most, zahledl se na íku a vížku zámeckou v dáli, a zašel pak na stinné místeko mezi kovinami. Usedl tam na ploský balvan a sklonil hlavu do dlaní. Žluté a rudé listí poletovalo vtérkem kolem jeho nohou v jemném šelestní a také shora slétaly chvilkami krouživ suché lupeny do prosivlých jeho vlas. Znlo to vždy jako tichý, bolestný vzdech. A vrcholky nad jeho hlavou šeptaly, hovoily asem svou tajemnou eí — lovk jí mnohdy rozumí, a kdož ví, není-li ta mluva lupení v nekoneném hlaholu všehomíra práv tolik jako naše rozprávky, uené pednášky, enické turnaje, žerty, milostné •
vzdechy, stony srdce poranného, modlitby,
básn
Sláva. Dle cestopisných zápisk pítelových. (»Osvéta« 1881.
mj
Stále a stále zalétá duch nazpt k jednomu koutku zem, kde jsem ztrávil nejkrásnjší týden svého života. Nepedstavuj si však nikdo njakou šastnou první lásku nebo nco toho druhu: rozkoše, které jsem tam zažil, plynuly pouze z nevídaných ped tím pvab pírody. Usmíváte se asi a vaujete mne v duchu mezi chorobné pírodní nadšence, blouznící stále o pírod podobným otele
]:)ombastickým
zpsobem, jakým
tém
kazívají berlínští
knihvedoucí na dovolené spolucestujícím nejkrásnjší vyhlídky v horách; avšak ubezpeuji vás, že jsem zaplál k oné krajin skuten horoucí láskou a že jsem snad toliko nešasten pi volb slov, kterými tento svj pocit vyjaduju. Pomyslete si, že byste z evropského pokoje, teba sebe nádhernjšího, vstoupili náhle do skvostné komnaty východní, kde by vás pekvapoval každý pedmt svým neobyejným, ze stízlivé šablony západní básnicky smle vyboujícím tvarem, nebo alespo nezvyklou ohnivostí a zvláštním sestavením barev, kde by kouzelné osvtlení zvyšovalo pohádkový dojem celku, kde by podivná sladká hudba neznámých ukrytých nástroj a lahodná sms nepovdo-
268
mých vní
opájela vaše smysly, kde by rozháraná obraznost vaše za každou záclonu si malovala arovné postavy východní poesie tak asi bylo mi, když jsem se po nkolikadenní cest po železnici a parníku pojednou octnul uprosted této daleké krajiny, kde zelenavé, kovov lesklé vlny moské vrhaly s bílou pnou sms pestrých libotvárných lastur k mým nohám, kde mne obklopovaly hory vznášející vrcholky své výše a výše, až i vysoko nad hranici vného snhu, kde vidl jsem les neobyejného rázu, oživený ilým ruchem cizokrajného zvíectva, kde mne bohatá kvtena uchvacovala krásou a živostí svých a kde i známé barev a opojovala silou rozkošné z domova zjevy pírodní mly nové, nádhernjší vzezení ve skvoucím osvtlení jižního slunce. :
vn
mapku ruské íše, vyhledejte si obrub erného moe jméno Novoros-
Máte-li po ruce
na východní sijsk.
erná teka
vedle
nho
vypadá na
map velmi
stízliv.
gorodok!" zvolal mladý ruský dmne na palub, a vztáhl ruku smrem k msteku, ped nímž jsme v zátoce Novorossijské na kotvách stanuli. ,,Skvernyj (vyslovoval vlastn ,,Skvjórny") gorodok!" opakoval a litoval mne, že stráviti mám v hnízd tom plný týden. ,,Skvernyj
stojník, stojící vedle
Nu, pravda
—
Novorossijsk o
sob
je
hnízdo
skládající se asi ze dvou set nepatrných, vtšinou jen ze deva a hlíny sestrojených domk, nkolika nateného neúhledných vojenských stavení a ruskéh(j kostelíka s cibulovitou zelenou bání ve spo-
hnd
lenosti nezbytných postranních, rovnž cibulovitých bániek. Jedin zajímavým byl mi svým obyvatelstvem pestrou smsí ruských úedník, kupc a :
269
voják, ruských mužík, kozák,
Gruzín a jiných. Však za to krajina vázeti
na
výletu, jejž v
okohií
.
.
.
!
ek, Chcete
Armén, mne
duchu znovu konám do
protéto
krajiny? *
*
,,Dnes budete míti pknou jízdu!" prohodil hóteher Novorossijský, Armén Gusikov (njaké arménské jméno v ruské uniform!), oezávaje si opatrn nehet na palci pravé nohy, kterou byl k tomu konci vyzdvihl opatrn ped sebe na stl. Objemné chodidlo její bylo ke obráceno a zpsobovalo mi takto ástené zatmní brunátného msíce, jakž mohu v básnickém porovnání nazvati kulatý, zarudlý, ryšavými kudrnami obklopený obliej svého ho-
mn
stitele.
,,Jen si nezapomete zakryti hlavu a šíji kapesním šátkem; klobouk pro naše slunce nestaí!" doložil s otcovskou starostlivostí gar^on, leštící boty svého pána za buffetem, zvoucím dle ruského zpsobu hosty k bezplatnému požití rozliných zákusek, jako rak, mladikých cibulí, drobounkých paštik, kaviáru a p. Byl to podivný gargon vysoký a hranatý, v bílé plátné halen, s fesem na hlav, jejíž holá leb pokryta byla jen místy ídkým, svtlým vlasem, podobajícím se spíše blavému chmýí. Ale osudy muže toho zajímaly mne. Bylt rodilý Adige (Cerkes) z bojovného kmene, kterýž díve hory kolem Novorossijska obýval; když pak po r. 1864 Cerkesové, podlehše ve tvrdošíjném boji proti Rusm, z Kavkazské vlasti své dílem do Turecka, dílem na Ku:
:
i
270
bá
úpln
Malé
se vysthovali, odebral se jako jinoch
Asie. Ale v cizin po letech vrátil se
do
mu patrn
štstí nekvetlo, nebo k rodným horám a spokojil se uvedeným skrovným postavením v jediném Novorossijském ,, hotelu". asto vídal jsem jej, an stál ped tímto malým jednopatrovým hostincem a stínil si dlaní oi, kteréž tkaly po blízkých horách; ped desíti a nkolika lety hemžily se tyto hory bojovnými Cerkesy a on sám, sed na prahu rodné chaty v nkterém z etných aúl (vesnic erkeských) sníval o své píští sláv hrdinské; nyní jsou ty hory daleko a široko prázdny a pusty, auly zmizely nebo zarostly pralesem, o Cerkesích není tam ani vidu ani slechu,
—
on pak sám stal se na míst hrdiny sklepníkem a mstí se na nkdejších úhlavních nepátelích svých leda tím, že jim nalévá vyichlé kachctinské víno a pikyslé kerské pivo. Zdaž rozjímal pi pohledu na pusté ty hory o trpkém osudu svéim a celého svého národa? Nevím. Ale nepozoroval jsem na nikdy ani stopu njaké sentimentálnosti. Tvá
nm
jeho mívala vždy spokojený a pívtivý výraz a rtoma jeho zahrával asto veselý úsmv, pi se objevovaly pod svtlými, dlouhými kníry ady velikých, krásn bílých zub.
nmž dv
Chtl jsem k výrokm obou tchto
lidí
nco
podotknouti, ale práv vstoupil do hostince v plné jízdecké úprav léka Pavel Semeno vi Tabunov. Oznamoval mi, že je kavalkáda ped hostincem již pohromad. Vyšel jsem za ním.
K tichému obveselení spolenosti použil jsem vstoupení na krotkého, horského kon kamenné lávky ped hostincem a zachytil se jednou rukou
pi
opatrn vysoké
pední
špiky erkeského
sedla
krátce spuštnými temeny, kteréž nutí nohy ve skrenou, pro zaáteníka nepohodlnou polohu. Pedevším stjž zde enumeratio hrdin a hrdinek, kteíž se pod vdcovstvím lékaovým k dnešní výprav do hor shromáždili. Byla tu cho lékaova, Anna Kirilovna, hovorná brunetka velmi slušného objemu a nejlepších let"; pevzala úkol mateské opatrovatelky a gardedámy pi ostatní krásné pleti na obtížné výprav; ale cestou stala se brzy sama stedem ustaviné pée s
,,
a starosti celé spolenosti. Dále byl tu starý plukovník, Ivan Ivanovic Revnin, vysoký, kostnatý, s nkolika jizvami a nesetnými vráskami v hubeném, rázovitém oblieji, jehož vojensky písným výrazem prokmitávala pirozená dobrota srdce držel se dosud pímo jako jedle, a do stíbrná sešedivlé kuery, oboí a kníry doplovaly obraz staikého hrdiny. ;
pkn
Na
první pohled pozoroval jsem, že našel starý mocných a zruných krotitelek v obou svých mladikých dceruškách. Jsa vdovcem, žil jen pro a podroboval se s tichým broukáním sice, ale rád všem jejich rozmarm a vrtochm. Také úastenství v dnešním výletu vymohly si patrn proti nkterým z tch nžných prostedek, jeho vli jimiž chabý jeho odpor lámati umly. Ostatn byla starostlivost, jakou o cestou jevil, zcela zbytená, byly pravé dcerky vojenské a sedly na svých konících stejn bezpen a nenucené, jakoby to byly tento lev dvé
n
—
-
n
ob
pohovky
jejich
Starší,
to
dívinka
soká,
s
budoaru.
Uljan, hádal jsem sedmnácte zvláštní krásy
podlouhlým, ku
:
štíhlá,
brad
let;
byla
však nepíliš vy-
lehce se sužujícím obli-
272
ejem, v
n s
nmž
pod širokým, vysokým elem a
rozklenutým tenkým
krás-
oboím
rovný, úzký nos v rovné ploše s elem
nžnými chípmi tém ku pekrásn utvoeným rtíkm malinkých
se táhl
Ale hlavní
úst.
vdk
toho oblieje spoíval v neobyv líbeznosti jemné a pece zdobila její ústka a vdechnuta byla
ejné istot tah a živé erveni, jež
pleti,
—
na její líce. a pedevším v hlubokém modru a skvostném lesku jejích oí, kteréž nelze žádným pirovnáním znázorniti v plné kráse jejich. Pi pohledu na tuto dívku nekalil ani stín smyslnosti istou rozkoš, s jakou jsi pohlížel na její vdky; psobila na tebe jen jako ideální zjev poetický, ale zárove jakousi panenskou hrdostí, jakousi tajemnou velitelskou mocí, že bys byl bezdky sklonil hlavu k jejím nožkám. Nesetkal jsem se ped tím ve skutenosti s díví krásou takového rázu; ale ve snu a dumách vznášela se asto pede mnou již z dtských let ano, piznávám se byla podobna mému ideálu, a kdybych se s ní byl setkal o deset rok díve, snad Avšak nerušme si planými híkami obraznosti klid ochladlé a vystízlivlé duše Mladší, kteréž íkali Duaška, ítala teprve asi trnácte let a mla typ zcela jiný, více ruský. Na míst temnohndého lesklého vlasu, kterýž splýval prost s hlavy Uljaniny, obklopen byl její okrouhlý boubelatý obliej drobn zvlnnými rusými kade-
— —
:
.
emi
se zlatým nádechem. Dlouhé zlatolesklé veliké svtlohndé oi a také
stínily její
ple
.
asy
jemn
bílá
Na Duaška znan vyvinuta a její tvary mnohoslibné nábhy k okrouhlé, kypré, svd-
její
tváinky záila jakýmsi zlatým zákmitem.
svá léta byla jevily
né krasavici ruské; ale jinak bylo v ní vidti dosud jen dovádivé, žvatlavé, rozmazlené dcko.
273
Ctverlístek ženských
len
naší spolenosti do-
plovala Aglaja André jevna (píjmení jejího jsem nezvdl), mladá píbuzná lékaova z Moskvy, meškající u nho návštvou. Byla to dívka dosti pkná, ale s chladným, uzaveným výrazem v bledém oblieji a s utkvlým pohrdavým úsmvem na kyprém, bled ržovém rtu. Odbyla prý gymnasium; nastávající nihilistka, byl bych si jist pomyslil, kdybych byl tehdáž na Rusi již o nihilismu slýchal. Ku konci toho snad píliš svdomitého líení zbývá mi zmíniti se ješt o Romanu Lvovii Suslikovu, píbuzném Ivana Ivanovice, bezvousém mladíku, který mluvil tenkým zpívavým hlasem s velice živými posunky a rád se blýskal svými vdomostmi i nevdomostmi v oboru kulturního života západního. Všichni sedli jsme na malých, mírných koních dámy ovšem v pohodlnjších dámských sedlech, pod širokými sluneníky. Mimo to ozbrojeny byly proti žhavému slunci hustými, dlouhými závoji, vlajícími prozatím pod klobouky dle nejnovjší módy kolem skrání a kadeí jejich. Branný prvod naší karavany tvoili dva jízdní kozáci, statné to postavy osmahlých, vousatých tváí, jimž výborn slušel malebný, ernomoským kozáctvem od Cerkes pijatý kroj: vysoká huatá epice; po kotníky sahající, v bocích sepjatý kabát s adou nábojových pouzder na obou stranách hrudi; vysoké piléhavé boty; u pasu dlouhá tenká šavle a na zádech pes
—
pi
tmavé srsti s dlouhými chlupy. Ped a za sedly tchto kozák nalézaly se zárove dílem pivázané, dílem v objemné „sumky", po obou stranách se hbetu kon visící, opatrn uloštíhlá
puška v povlaku
žené jedlé Sv.
ech:
i
nejedlé
Sebrané
spisy.
z
poteby
XIV.
cestovní,
mezi nimiž 18
274
bylo ovšem také nezbytné
vademecum Rus:
veliký
samovar. Vyjeli jsme z Novorossijska, provázeni živou pozorností rznorodého obecenstva, shromažujícího se z ásti na bazaru a z ásti vyhlédajícího z otevenýcn ,,pogreb" a ,,duchan", kde se rozjaovalo
vínem neb vodkou. Bylo krásné kvtnové jitro. Po tmavomodré záivé obloze blaly se jen tu a tam lehounké obláky jako roztroušená pírka. Dlouhá jako napažené rameno moské hluboko do zem vnikající zátoka, pi jejímž konci na levém behu leží Novorossijsk, leskla se v tu chvíli modrem safírovým. malé
Dv
turecké lodi s trojhrannými plachtami kolébaly' se lehce u behu a na tomto povalovali se lín v písku malebn odní lodníci jejich. Tu a tam vznášel se nad samými vlnami bílý moský pták s vypjatýma dlouhýma kídloma v podob našeho háku na promite mi toto krasopisecké porovnání!
—
Nepetržitý
—
etz
malebných, vtšinou kuželovi-
—
tých výšin nižší to pedvoj kavkazských obr táhne se po obou stranách zátoky, a za Novorossijskem opíná v dalekém oblouku širou kotlinu, porostlou z vtší ásti bujným listnatým lesem. Jeli
jsme od
msteka smrem
jihovýchodním k výšinám
Vypínají se tu blizounko za mstem a sahají svými patami až k samé zátoce, podél níž se kupí v dlouhé až k moi, kde divotvárná, temná, oste do vody spadající skála jako nejzazší v ped
tm.
ad
posunutá kulisa panorama toto uzavírá. Boky svými je každá tato výšina s vedlejšími srostlá a jen vypnula jejich prsa, oddlená od sousedních hlubokými a volné vrcholky, odstiující se v rozmanitých tvarech svých na jasné obloze,
úžlabinami,
ist jeví
275
zraku jakožto etz vrch samostatných. Porostlé jsou nízkou, ale bujnou houští, lupenatou, v jejíž pekrásnou svží zele tu a tam se mísí pošmourné je
vrcholk cypišových. Objevše nejzazší výbžek zátoky octli jsme se na úpatí jedné takové výšiny. Tam zadrželo nás na chvíli u malé strážnice kozácké zajímavé divadlo. Na zeleném palouku u paty vrchu odbývalo oddlení kozák jakési cviení. Cernomoští kozáci mají sice stejnokroj, pokud se týe formy odvu, ale nikoli vzhledem k barv jeho. Dlouhý kabát jednoho je erný, druhého bílý, tetího hndý, tvrtého fialový atd. Také spodky, ba i boty jejich bývají barvy rozliné. Tlupa jejich vypadá následkem toho z daleka nkdy jako pestrý záhon kvt. Bylo vru vzácným požitkem, pozorovati tento peestý dav statných, vousatých, namnoze do temna opálených muž na drobných koních, prohánjících se semo tamo paloukem a plnících ovzduší sterým zákmitem vyleštných zbraní, kovových pas a zlatých i stíbrných, na slunci se blyštících ozdbek svého odvu bylo to jako pohled do kaleidoskopu, jehož pestrý obrazec se mní každým okamžikem. Za strážnicí bylo nám stoupati znenáhla do stíny
—
vrchu. Travou zarostlá, jen sporé stopy koles jevící cesta vinula se hojnými oklikami po úboí. Z poátku mohli jsme jeti po dvou vedle sebe. V ele jeli plukovník s lékaem, ostatní bez soustavy za nimi;^ já zstal nejzáze s Uljanou. O, rozkošná chvilko života! Ó, sladká moci vzpomínky! Poznal jsem jaro v plné arokráse jeho a dosud kmitá duší mou blaživý odlesk toho obrazu, do nhož jsem tehdáž ztápl nenasytné zraky, až zakalily vláhou radostného pohnutí. Co se
bezdn
276
bych psal o tom více? Mám íci, že byl vzduch kolem prhledné zlato a že jsem cítil van jeho na ele jako dech roztoužené milující dívky? Mám psáti o svžesti rozmanit odstínné zeleni, o líbezné, opojné vni nesíslných kvt ? Vše tu jeden kvt. Nikdy ped tím nevidl jsem jich tolik a tak pkných pohromad. Flóra vysypala tu z klínu svého pravý déš kvt, rozházela je marnotratn plnými hrstmi
záiv bílých hvzdiek, jako práv padlým snhem, tam rdí se jiné koví velikými planými ržemi a vedle nho obsypána jsou jiná kvty jiných tvar a barev; kolem kovin kupila se hust bájená sms rznobarvých kalich a zvonk. Litoval jsem tehda, že mi chatrné moje vdomosti botanické nedovolovaly, abych byl vedle nejznámjších z domova kvtin seznal dle rodu a tu pokrývají trninu spoutou
jména i to ostatní nádherné komonstvo Vesny; ale což by bylo vám nebotanikm plátno, kdybych tu na krásn vyplnil nkolik ádk dlouhatánskými, barbarsky slátanými slovy latinskými?!
mi obzvlášt
byly to krásné a záivé, kteréž dvojnásob živ vynikaly z šerého
Jedno
kvítí
zalíbilo
se
:
hvzdiky barvy tmavomodré, neobyejn stínu
kovin, po
jejichž
obrub kvtina
tato nejvíce
rostla, prohlížejíc modrými svými kvítky leskle zeleným listím hustých haluzí.
drobným,
Prohodil jsem k Uljan, jak velice se mi
líbí
tato kvtina.
„Ah, živ.
,,
i
já
jsem do
ní zamilována," pravila Uljana zdejší krajin již nkolik
Akoliv jsem ve
vítávám pece každého roku s radostným obdita modrá oka Vesny, jejichž krásnou barvu vru nevím, k emu bych pirovnala."
let,
vem
277
Upela na mne pi tom modré oko
tzn mi
Ó, já jsem
obstálo v porovnání
s
tázav své isté
jaksi
dobe vdl, co by vítmi krásnými modrýmyšlenku
kvítky, ale neprojevil jsem svoji
jsem pítelem podobných
galantních
:
ne-
prpovdí
a
k emu bych vbec lichotil, by po pravd, já cizí, nezajímavý lovk této mladé, spanilé dívce? Bývala mi vždy ponkud nejasná slova, jimiž zaíná Heine jednu svou báse: ,,Víro v divy,
modrý kvte
.
.
."
v onom okamžiku zdálo se mi, že jsem pochopil, pro nazval básník víru v divy ale
úpln
modrým
kvtem. Z myšlenek tchto vytrhl mne výkik zdšení, jenž zaznl ped námi. Popojeli jsme s ostatními rychle k Kirilovn, která nás výkikem tím postrašila a nyní s živými posunky zdšení vyteštným okem a vztaženým prstem pozornost naši na písité, tu a tam travou porostlé místo vedle cesty obracela. ,,Oh, bauškovéP* užívala v rozilenosti zhusta tohoto prostonárodního oslovení ,,zde zde tamo " Pátrali jsme smrem, jejž nám okem i prstem naznaovala, ale nezpozorovali jsme nieho. ,,Nuže, což tak polekalo, drahoušku?" otázal se choti své Tabunov, který byl s plukovníkem práv též ke skupin naší nazpt picválal. hadi" hlásala Anna Kirilovna s velice ,,0 výraznou gestikulací. ,, Veliký, erný, šeredný had! Vztyil se práv ped takhle vysoko a jak vám zasyel! Hrozn! Zamihl se pak jako blesk travou a zmizel onde ve koví." Tabunov dal se nad strašlivou touto zprávou do
Ann
—
—
—
—
t
—
—
mým konm
—
—
278
— To
hluného smíchu a
ovšem zvolal pak: ,,Had! dobe jsem jednal, že jsem k dnešnímu výletu. Tak dlouho žijeme již ve zdejší krajin a ty se lekáš ješt hada! Nu, dnes bohdá se s nimi spátelíš. Pohle, tamhle prchá hrozné
!
Vidíš, jak
t
piml
—
opt
—
—
Vsadil bych se, jeden a tam a onde v každém tom kovisku hnízdí nkolik. Slyšíš ten chrastot a šelest ? Prchají ped námi na všechny strany. A ty se chvješ ped tmi ubohými, bázlivými plazy a ješt k tomu vysoko v sedle?! Vtšina z nich nemá v sob ani tolik jedu jako tento papiros, a nezddila mimo to ani jiskiky podnikavosti po svém praotci v rájií" že jich
—
mj
Proti
dkladnému tomuto pouení nemohla
Anna
Kirilovna nieho namítati a jela dále s tváí více tlumené veselosti na ostatních tím nevrle jší, tváích pozorovati mohla. Houština okolní hemžila se ostatn nejen hady, nýbrž i rozmanitým jiným živoišstvem. Oslonná pda mezi ko vinami byla plna vyhívajících se rznobarvých had a krásných, leskle zelených nebo pestrých ještrek, kteréž jsme ale vtšinou jen jako míhavé blesky na chvilku zahledali, ponvadž se rozped naší karavanou stelhbit do dr a prchali. Zelené a hndé kobylky rozliné velikosti skákaly vysoko na všechny strany. Huatí, erní pavouci, brouci a mouchy velice krásných a lesklých barev oživovali trávu, "kvtiny a vzduch ilým ruchem a na i kovinách spatovalo se bájené množství hlemýž. asem objevila se též veliká zemní želva, nkdy v prvodu malých želviek, jež
ím
ke
pd
s malými, okrouhlými svými krunýky kolem mohutného pancíe svého roditele nebo své roditelky roztomilý a zárove komický pohled poskytovaly.
279
ím
Ale výše jsme stoupali, tím více idlo koví a chrastí, a vinula se cesta k hebenu výšiny jen hustou travou. Akoli jsme dosud jen krátký kus cesty a to dosti pohodlné ujeli, stžovala si pece Anna Kirilovna pi každém kroku svého koníka na trampoty obtížné jízdy a prohlásila pes všeliké protesty dívek slavn, že ubohá ta stvoeníka bez náposledku ležitého odpoinku dále jeti nemohou. vyklouzlo jí ze rt ješt polohlasité „aj", a mocnému kouzlu tohoto slova srdce ruské zídka odolá. Zastavili jsme se tedy k odpoinku na malé travnaté pláni pod vrcholem hory, odkud se sklánla cesta na druhou stranu. Zatím co Anna Kirilovna uprosted planinky samovar obsluhovala a kon pod dohledem kozák kolem se pásli, kochali jsme se pvabnou vyhlídkou, která se s tohoto místa zrakm našim na všechny strany otvírala. Na západ modrala se pod námi dlouhá zátoka splývající v dálce s širým moem, a za ní táhl se etz zelených kuželo vitých vrch, objímající na severu prostrannou lesnatou kotlinu, v níž vidti bylo nkolik vesniek a spoe rozptýlené „chutory" (dvorce). V kotlin této nalézají se eské osady Kirilovka, Metodjovka a Glbovka. Pímo pod námi ležel za koncem zátoky Novorossijsk. Na jihu a východu, kamž další naše cesta sm-
konen
K
ovála, spatovali jsme ped sebou rozmanité a malebné horstvo, dále vyšší, až v pozadí mraky, a mlhy nejvyšší temena jeho nám zastíraly. Vyhlídka na této stran poskytovala obraz divoce krásné panenské pírody. Vidti tu bylo vrchy a hory rozliných tvar, oddlené pvabnými údolími a kotlivšechno hust porostlé bujným kovím nami, a lesem, nkde temným jehlinatým, po vtšin i
ím
tém
280
však jasným lupenatým, jehož rozmanit odstínná, svží a skvlá zele oko lahodn bavila; místy blyštily se mezi touto zelení nebo na vynívajících balvanech skal bystiny a vodopády jako stíbrné paprsky, a mlha valila se tu onde úžlabinami nebo trhala se na bocích lesnatých vrch v dlouhé vlající pasy a cáry, dodávajíc takto horstvu vzezení tím malebnjšího a poutavjšího ale nikde v širém prostoe tom, kam oi dohlédnouti mohly, nejevila se stopa lidského bydlení nebo psobení žádná vesnika, žádný dvorec, žádný oblak dýmu, kterýž by byl zvstoval osamlou chatr neb ohe pastý. V hluché samot a nerušeném klidu odpoíval ped námi ten krásný horský kraj opuštná vlast Cerkes, vysthovavších se po koneném úplném vítzství Rus nad udatnými horaly z vtší ásti do Turecka a z menší ásti na Kubánskou rovinu. ,,Hle, zde hlásá každá pí zem slávu Barjatynského!" zvolal starý plukovník s jiskícím se zrakem. Vykonal tu perný kus hrdinské práce, nežli zlomil poslední zoufalý odpor Cerkes v tchto nepístupných horských koninách." " prohodila Aglaja An„Hm, sláva sláva :
:
—
,,
—
—
drejevna, vyšpulujíc pohrdliv je sláva?!"
bled ržový
ret.
„Co
,,Aj, aj, Aglajo Andrejevno, vy se ptáte, co je sláva?" divil se plukovník. ,,Snad pohrdáte vavísvým nem hrdiny, který v šlechetném zápalu
meem
platn pomáhal
raziti
dráhu velikému svtodjnému
poslání vlasti?!" ,,Je-li podkladem slávy hromadné vraždní vbec a k ukojení ctižádosti nebo panovanosti jednotano, taková livcovy nebo celého národa zvlášt, !" nejen pohrdání, ale ošklivost sláva budí ve
mn
—
i
281
zvolala
rozhodn studentka a chladné zelenavé oko na okamžik
její se
živé zalesklo.
vci musím
s Aglajou Andrejevnou souIvane Ivaniovii," vmísil se do rozmluvy Suslikov svým zpívavým hláskem. „Co nevidt nadejde doba. kdy se bude musit djepis lidstva pepracovati v duchu pravé a ryzí lidskosti, kdy Klio ze závitku svého vyškrtne jména ctižádostivých sobc, kteí se brodili za slávou moem krve lidské a po tisíciletí zavádli lidstvo záhubným svým píkladem. Budou se tam zapisovati toliko jména skutených dobrodinc lovenstva, velikých myslitel, uenc, básník, a jiných veleduch, kteí jsou hodni
,,V té
hlasiti,
umlc
údlu nesmrtelnosti. Ano, v tom smru v pravd dstojným cílem lidského bažení.
vk takový jakožto individualita a mizí navždy
váme,
i
s
tím, co
zachází v
hrob, hyne
duchem nebo
duší nazý-
jméno jeho a památka innosti jeho žijí nesetných píštích pokolení to pravá a
ale
v srdci jediná nesmrtelnost ,,
sláva Hle, lo-
je
—
1"
Výborn, Romane Lvovii
!*'
pravila Aglaja An-
dré jevna s ironickým úsmvem. ,, Nejzdailejší nmecký professor nemusil by se stydti za vaši pednášku. Ale pes to vše podkovala bych se vám pki za tento druh nesmrtelnosti. Žíti za hrobem v pochvale budoucích pokolení, o níž nebudu vdti nineláká. A sláva eho, pranieho ne, ta vyhlídka za živa mi, že je ctižádost vášní, která zpsobuje nejen lidstvu stokrát více zla nežli užitku, ale i jednotlivci nepomrn více strastí než slastí Ostatn, všechno to je kratochvilná híka pináší.
n
m
— — Vte
—
—
—
—
fráse fráse slovy, fráse ,,Ah, to roztomilé!" zvolal nyní plukovník Rev-
nin opravdu nakvašen.
„Takové jsou tedy názory
282
nadje? Takové je tedy ovoce nynjšího pokroilého vychování? My jsme sešedivli v domnní, že si bojem za est a prospch vlasti dobýváme zásluh estných a trvalých a zatím dovídáme se na sklonku života, že jsou naše estné jizvy vlastn znakem hanby a potupy ... A vysoce vzdlané dcerky naše hlásají dokonce, že nestojí ani za to, aby si lovk dobýval jakýchkoli zásluh o potomstvo vždy koní hrobem všechno, a lhoRci stejno jest, co souditi bude o nás budoucnost mi, Uljano, nasákla jsi ve svém ústav také podobnými názory?" Uljana naslouchala jen zaátku rozprávky a zadívala se pak sniv do horské krajiny. Nyní vytržena otázkou otcovou, sbírala chvíli myšlenky a pravila na to s rostoucím zápalem: „Co soudím o sláv? Sama bych o ni nedbala. Ale vznešen krásným zdá se mi obraz muže, který chrabrostí neb vhlasem vysoko se vypne nad nezvstné množství a s nebe na elo své strhne alespo míhavý odblesk nesmrtelnosti. Je to opravdu krásné, vznešen krásné není-li pravda?" Upela na mne pi tom své krásné oi, v jejichž hlubokém modru se kmitaly hvzdy nadšení teba bych ml o sláv své zvláštní náhledy, jakž bych byl nesouhlasil s ní po takovém naší mládeže, naší
—
—
!
—
—
—
pohledu
?
mn
není slá„Zajisté," pisvdil jsem. ,,Také vy chtivost vodítkem života, aniž se mrzím, že bez
památky utonu v tom bezvstném množství. souhlasím úpln s tím, že je touha po sláv
—
Ale ne
snad marnivá ctižádost a ješitnost, honící se toliko ale touha po sláv záza pochvalou pítomnosti hrobní jednou z nejkrásnjších a zárove nejušlechtilejších vášní lovka. Touha po chvále píštích po-
—
283
kolení,
jíž
více nezaslechne
jména na
—
po zachování svého
té zemi, z níž se jinak individualita jeho ano ostatn ztratí beze stopy zdaž to není
—
—
—
—
lovenstva jakožto celku, v nmž hnán pudem neuvdomlým — jako odu-
nesmrtelnost
jednotlivec, mírající polyp
ostatn
v
—
stavb
korálové
—
ano
—
— Caj, smím-li prosit
T' ozval se povýšený Kirilovny a ix)mohl mi z tísn, do níž mne zavedly mé skrovné schopnosti enické a nedostatená zbhlost v ruštin.
,,Caj
kraji
!
Anny
hlas
Byla to zvláštní beseda. horském, kterýž se ped
V
tom velkolepém a nkolika lety
desíti
ješt hemžil sveepými erkesy, na úboí kavkazského vrchu, ta veselá spolenost evropská, pohodln rozložená v husté
tráv kolem mohutného
lesklého
samovaru, s malebnou stafáží dvou statných kozák a pasoucích se koní v pozadí! na lecslunce pálilo shora Caj hál uvnit vše jedno které líci zaperlily se krpje potu ínský nektar konal pece svou povinnost. Kdykoliv jsem vidl takový ruský kruh kolem samovaru, jak se tváe rozjasovaly, oi spokojen záily, rty k úsmvu a hovoru se naládovaly, ba i posunky a pohyby vtší živosti nabývaly, zdávalo se mi vždy,
—
Rusm
—
—
ím
ryb voda, životbez mála tím, aj živlem, v se ustavin šplíchati musí, nemají-li pozbyti pravého svého rozmaru. Ze samože je
ním
nmž
varu dýše pravá ruská veselost. ,,Ale o pak jste ped chvílí tak živ deba-
em
tovali?" otázala se pojednou Anna Kirilovna. „O vci pro tebe as málo zajímavé, holubiko," pravil s úsmvem Tabunov. „O sláv."
284
„O sláv? Máš pravdu. Více by mne vru mala debata o nakládání ovoce." „Ale
— Anno
Kirilovno
!"
zašveholila
zají-
Duaška.
vážíte slávy? Ach, já bych chtla býti slavnou Skoda, že se nemohu státi generálem Víte, jak pje Lermontov Jak by to bylo krásné
,,Tak
málo
si^
!
!
.
~
,Jako mrano širým polem vojska dav se tmí, prapory se ped ním chvjí, rachot bubn hmí a šik vede, hrdým okem v horskou hroze dál, v bitev
boui
sestaralý
šedý generál ..."
V
tom umlkla s líkem stydliv zardlým a sklopila v rozpacích zlatrusou hlavinku ale hned ji zase zdvihla, zasvítila vesele do kola, zableskla .
.
.
okem
bílými zoubky v pidušeném smíchu, mnula si spšn ruce a choulila se jako kuátko v popeli roztomilá sms dtské ostýchavosti a dovádivostil
—
všichni již pronesli jen Pavel Semenovi súastnil se v naší debat dosud toHko záhadným úsmvem. Projevte také vy své myšlenky, Pavle ,,Nuže,'* zazpíval Suslikov,
jsme svj náhled o tomto
,,
pedmtu,
Semenovii!" „Anol Ano, Pavle Semenovii,
—
povzte nám
také vy, co soudíte o sláv!" volali ostatní.
Tabunov
se
usmál a na chvilku zamyslil. Jakýsi do jeho tah, až si pejel dlaní
stín loudil se zvolna
zvolna obliej a s dívjším „Ptáte se mne tedy, co je dle
Nuže,
busi
:
povím vám
to.
že je to dlouhé, velmi dlouhé
úsmvem
promluvil: sláva ?
mého náhledu
Ale upozoruju vás,
— celá historie,"
285
,,
asu
Neškodí!
dost
!"
—
—
Jen vypravujte!
znlo kolem
z
úst
Máme
ješt
zvdavé spolenosti.
„Pedevším prosím ješt o sklenku aje I" Zatím co pod buclatou rukou Anny Kirilovny ze stíbrného sokolího zobce, jehož podobu ml ípek samovaru, kouící se mok sklenku jeho naploval, ukroutil si Tabunov papiros (cigaretu), naež po ádném doušku aje a vyokrouhlení nkolika blavých vonných oblák zaal takto „Loni jednou na jae pišel ke po bazaru (bazar, t. j. tržišt i trh sám) jeden eský osadník z Metodjovky a požádal mne, abych zajel k jeho nemocnému synu. :
mn
jsem, že se tam podívám odpoledne, a hned cválal jsem na svém koníku do blízké eské osady. ,, Navštívil jste snad již také tamjší své krajany?" obrátil se tu léka ke mn, a když Slíbil
po
obd
—
jsem kývnutím hlavy pisvdil, pokraoval: „Nuže, vidl jste tam to skupení skrovných chatrí, stojících s jedné strany na úpatí hor a s druhé na pokraji neproniknutelného, moálovitého lesa. Ostatn lze ves tu odsud zahlédnouti. ší
krajin ješt
jiné
Mimo
ni nalézají se v zdej-
eské osady:
Kirilovka,
Cl-
bovka, Vladimírovka, Pavlovka a Varvarovka. Nu, vláda naše chtla celý tento po vysthování Cerkes zpustlý kraj osídliti Cechy. Ale nezdailo se to jaksi. Pro ? Nechci o tom pronášeti uritý úsudek. Jisto jest, že zstala celá tato kolonisace pi pouhém nábhu. Pisthovalci nemohou zde pstovati hospodáství zcela
po svém obvyklém zpsobu
také
a
žito
teba
si
jemen
— mén
pšenice
:
jde tu
—
,
ale
hledti tabáku, révy, kukuice a chovu dozde málo.
Alespo dle mého náhledu. Odbytu Podnebí je vašincm nezvyklé, ponkud
bytka.
ovšem hlavn
nezdravé.
285
K
odlehlost zdejší koniny, iounké obyvamalé spojení s ostatním svtem Pes to vše myslím, že po pemožení prvních obtíží a vpravení se do povahy kraje eskému osadnictvu dobe se tu mohlo daiti. Pda je úrodná, potravin hojnost. Pijdete-li do Tiflisské gubernie, spatíte tam nkolik pkných osad nmeckých kamenný kostel, školu,
tomu
telstvo,
.
.
.
:
úhledné a pívtivé domky z cihel a trámoví, porostlé révou, s krásnými zahrádkami v pedu, všude poádek a istotu, zdravé muže v nmeckém kroji, jadrná dvata s širokými slamnými klobouky
—
zkrátka,
bude
se
vám
kouzlem octnul samého Nmecka.
zdáti, že jste se
njakém mstyse uprosted Avšak nechám již úvah o kolonisaci a vrátím k svému vypravování. v
se
Jel jsem tedy k Metod jo vce a cestou obíral jsem se v myšlenkách svým novým pacientem. Dle toho, co mi otec jeho dopoledne o svém jedináku vypravoval, nebyl zjevem nezajímavým, zejména v naší krajin. Odbyl prý ve vlasti studia gymnasialní, ba i vysoké uení navštvoval, ale studia prý nedokoni] vzal si všelijaké divné vci do hlavy, zkrátka, vrátil pestal se uiti, k tomu i churavl se jako zkažený student na venkov k otci a zstal tam Zde se zdraví jeho znenáhla opt lepšilo. Ale za krátko na to pimly otce jeho nepíznivé okolnosti, že se pesthoval na Kavkaz. Syna vzal Nebyl to vhodný spoleník do zdejšího s sebou. kraje, kde potebí je silných, pracovitých rukou. Mladík tu zaal opt churavti a nyní musil ulehnouti, pokud jsem ze struných sdlení otcových souditi mohl, trpl chorobou prsní. Smutn to koní
—
.
.
—
.
zde, v daleké pusté cizin, ten ztracený
Za tchto myšlenek
dojel
jsem
mladý cíle.
život
Rodie
287
nemocného, obstárlý vážný hospodá a statná žena prostedních let pívtivé, ale nyní zarmoucené tváe, uvedli mne mezi ist obílené stny nízké jizby, jejíž strop se skládal pouze z klád a prken a jejíž podlahu
tvoila a stl
iek to
pevn upchovaná zem. Nenatené židlice mkkého díví, malé zrcadlo s prutem ko-
z
a nkolik jarmareních
obrázk svatých
—
Jedna ást svtnice odpažena byla nepíliš vysokou prkennou ohradou na zpsob španlské stny, polepenou vystiženými obrázky z kalendá a asopis. Za ní našel jsem pacienta. Byl to mladý muž as 241etý, štíhlého tla a pobyl celý nábytek
!
dlouhlého oblieje, jehož rysy nebyly sice pravidelné a pkné, ale který pes to a navzdor chorobné hubenosti a bledosti své ošklivým nazván býti nemohl. Bledost jeho zvyšovaly husté erné vlasy, obestýlající v nepoádku vysoké bílé elo a vpadlé skrán i líce. Oi jeho byly erné, veliké a jaksi blouzniv vyteštné. Ležel na slamníku a režném prostradle v chu-
dobné
posteli
z
nenateného deva,
s
temi
erven pruhovanými poduškami pod
prostými, hlavou, odn
v starý, vybledlý a roztrhaný župan. Ve výklenku za ním, na židlici u postele a na zemi ležely v nepípoádku rozmanité knihy a asopisy. Pi chodu zdvihl se pracn s lože, vklouzl nohama do vetchých pantofli a podepel se útlou, takoka prsvitn bílou rukou o lenoch židlice, ale v tom otásl jím prudký bolestný kašel a slabé jeho tlo kleslo
mém
napolo nazpt na
Když
lože.
se kašel utišil, oslovil
jsem
jej
esky. Jsem
tak trochu Pansláv, jak tomu íkají na západ; oblíbil jsem si zejména vaši a piuil se jí z mluvnice a knih, pak astými styky s osadníky zdejšími tou mrou, že jí mluvím dosti plynn. Uinil jsem
e
288
nmu
k
nkolik
otázek, smujících k poznání je krátce, ale pojednou otázábleskem v oku ,,Vy jste Cech,
Zodpovdl
nemoci.
se is živým pane?" „Nejsem, ale
zal
dl
:
umím
jaks taks
esky," odpov-
jsem. ,,Jak
mne
to tší!" pravil
nemocný
a dodal po
mvámi
Prosím vás snažn, pane, požádejte die, aby opustili svtnici. Velice rád bych tichu
o
:
ro-
,,
samot
s
promluvil."
na s lehkým podivením, vyhovl jsem jeho žádosti. Když jsme zstali v jizb sami, povstal nemocný a shodiv s židlice u postele knihy, nabídl mi ji mdlým pokynem ruky a prosebným pohledem; pak usedl nebo spíše klesl na hranu postele a podepel se rukama o pelest'. Malým oknem, v nmž vidti bylo bujn spletené houští blízkého lesa, vnikal sem úzký pruh slunení záe a vroube lehounce zlatem kade na skráni nemocného, dopadal jako gloriola na malou podobiznu Byronovu, pilepenou mezi jinými obrázky na španlské stn. Pohlednuv
,,Mj otec"
—
zaal mladý muž
e—
asem
tiše mluviti
a
petrhoval kašel jeho „ekl vám již bez pochyby, že jsem sbhl s uení a zmail svou exi-
A
stenci. já zatím vyplnil votní. Vím dobe, že jest žití
svdomit svj
úkol
ži-
mého na mále. Nevrte tšiv — mn není útchy zhasnu-li za týden — umru
hlavou, neusmívejte se teba. Zhasnu-li za rok, spokojen. Co jsem v krátkém tom život vykonati mohl, vykonal jsem. Pracoval jsem piln moji dobí, ale prostí rodie nemli ovšem pro tuto práci porozumní, ale i ped jinými jsem ji ukrýval. Vtírá se mi na mysl porovnání s plodem kukuice v žele-
— :
289
obalu, skryt ped zrakem lidským, kypí a zraje, až posléze závoj listový usychá a klesá, a na odiv se vynouje nádherná úroda zlatého zrní. Tak i to, co jsem tajné vytvoil, vyjde brzy na svtlo. Télesná tato slupka odpadne a zetlí, ale plod zstane a skvíti vzdlaný. Mimo to se bude navždy. Vy jste ve vás. Nuže, pocítil jsem na první pohled
ném
lovk
dvru
svím vám
—
jsem básník." tedy své tajemství šeptem, ale Poslední slova pronesl pevn, upínaje pi tom blouznivý zrak na onen sluncem ozáený obrázek španlské stny, jenž pedstavoval Byrona, stojícího s rozhalenou hrudí a nadšeným okem na výstupku vysoké skály, o kterouž se v hloubce lámaly boulivé vlny oceánu. té nemoci jinošské, Tedy básník! Tedy z které se bohudíky valná vtšina za nedlouho po prvních vousech uzdraví, ale v níž se pece leckterý zvolna urýmuje do smrti. Probíral jsem se sám za mládí zlatými strunami lyry'. Ale nyní jsem po dlouhou dobu básn již ani neetl. Nejsem jich pítelem, zvlášt lyrických. Neroziluju se rád cizím blouznním, k tomu vždy trochu vyumlko váným. Mou básní je hvzdnatá noc, když se vracím od pacienta na svém koníku dímajícím lesem, v jehož erném chaosu se blají kvtové tere divokého bezu a silnou vní svou mne opájejí, když se kovisko pede mnou zajiskí rojem svtlušek, že vypadá Mou básní je naše bóra, jako hoící ke Mojžíšv když zaburácí mocným dechem do naší zátoky, že se lámou stožáry, že vlny s jekem a sykotem do behu perou a les dsn. huí a stená... Mohlo by se
tém
dv
ob
,
.
.
.
jsem pi takových náhledech mladého báschladn upozornil, že nejsem redaktorem, nýbrž lékaem a že nemám ani asu k literárním rozpra-
mysliti, že
níka
Sv.
ech:
Sebrané spisy XIV.
I9
290
vám. Ale nikoli! Sedl jsem mlky a ekal na pokraování. Cítil jsem hlubokou soustrast s mladým tímto
lovkem. jsem básník," pokraoval nemocný po „Nikoli snad jeden z tch marnivých mla-
,,Ano, chvíli.
dík, kteí se trápí poítáním slabik, jen aby se honositi mohli jménem poety. Jsem básník pravý, povolaný. Ano, jsem, pane, jsem! Nadšení jen volá mne do písn Te, práv pichází to znovu šumí to jako cítím to zde v plamenné skráni zde zde na tesoucích se rtech
—
.
—
— — te moe —
.
.
—
—
v rozechvné hrudi celé tlo od hlavy k prochvívá mi ta rozkošná vichice..."
V
tuto chvíli byl jako
vou vztyenou; zdálo
promnn.
se, že
Povstal
pat
s hla-
nabyly údy jeho rázem
síly a pružnosti, pohyby ohn. Oi svítily nadšen pod vyklenutým tenkým oboím, tváe se lehce za-
rdly, jemný, bezvousý jeho obliej byl v tu chvíli
tém
krásný.
I
kašel
jej
na okamžik
opustil.
Bylo to jako výbuch njaké duševní choroby. Pouil jsem ho, že mu takové rozilování škodí. Usadil se mlky opt a zvednuv podušky, :.áhl hluboko pod slamník. Tesoucí se rukou vytáhl odtud objemnou vrstvu papíru, popsaného verši. Rozložil ji na klín a probíraje se zvolna listy, mluvil dále ,,Zde vidíte dílo mého života, bezmála již dokonené. Vtšinu vytvoil jsem zde na Kavkaze, ale potají, otec to „vné niemné ponvadž mi dobrý psaní" dovoliti nechtl. Nikdo nenahlédl posud do ped mou smrtí nekrom vás tchto list a nahlédne. Nedbám o slávu za živa, o vystoupení na kolbišti literárním, kde zimniný ruch ctižádosti, malicherné intriky sok, výroky nepovolaných soudc, potlesk a sykot všedního davu istou zá poesie kalí
mj
—
—
291
—
a duši otravují mým cílem je sláva nad hrobem, vanol mé duše, jak jsem ji složil v této písni, nad Ale mám k vám, pane, proudem píštích snažnou prosbu. Spatuji ve vás poslaného mi osudem vykonavatele mé poslední vle. Chtl byste na sebe vzíti tento úkol?" „Ah, na poslední vli máte asu dost!" pravil jsem s nuceným úsmvem. „Ostatn máte-li njaké pání a jeli splnní jeho v mé moci, rád vám po-
vk
.
.
.
sloužím."
„Nuže, pane, až umru, postarejte se o vydání mého díla. Udám vám ješt osoby v mé vlasti, na které byste se v této píin obrátiti mohl. Vím urit, že tam najdete brzy nkoho, kdo literární mou pozstalost svým nákladem vydá. Pošlete tam k nahlédnutí jen opis. Snad bude mi ješt možné,
tohoto
—
abych sám „Ne, vy ted nesmíte psáti," vskoil jsem mu do ei. Obstaral bych opis sám. Mžete se na mne ,,
úpln
spolehnouti."
,,Díky, velé díky!" zašeptal nemocný a podal mi zárove rukopis svého díla. „Prozatím však pi-
jmte tuto mou básnickou pozstalost a pette z ní doma laskav nco. Teba jen nkolik list. Snad k tomu najdete prázdné chvilky. A sdlte mi pak upímn, jaký dojem na vás uinila. Budete jediným lovkem, jehož úsudek vyslechnu." ,,AIe musím se vám piznati," namítal jsem, „že básnictví hrub nerozumím." „Ó, pravé básni rozumí každý vzdlaný lovk. Úsudek váš nezmní ostatn v niem úsudek vlastní. Nuže, splníte i tuto mou druhou prosbu?"
mj
„Záleží-li
vám na tom
—
milerád."
292
V rozpacích nad podivným úkolem, který jsem pevzal, probíral jsem se listy. První byl prázdný. „Titul dosud schází?" otázal jsem se bezdky. „Na ten jsem dosud ani nepomyslil. Což po titulu?!"
„A
zde
vnování Neznámé Tu neznámou :
!
jste
patrn^ zanechal se srdcem svým na bezích Vltavy?" a pece „Ó nikoli Jest mi vskutku neznámá známá. Nevím, jak bych vám to náležit vysvtlil. Již z dtských let vznáší se ped mým duševním zrakem jedna líbezná postava jeden spanilý obliej ve skutenosti jsem ho nikdy nespatil. ekl bych, že to ideál díví krásy. A pece choval jsem vždy pesvdení, že to není pouhý ideál, že divukrásná tato postava ve skutenosti žije a že se jednou dozajista s ní shledám. Nyní vzdávám se již ovšem té bláhové nadje. Ale ve snech a myšlenkách provázela mne ta vidina celým životem. Ba, více než to. Vídal jsem ji nejen ve snu a v myšlenkách, pi zavených oích, nýbrž asem vznášela se ve vzduchu pede mnou jako z paprsk sluneních utkaná, mlhalehká a pece zetelná. Mohl bych vám takoka ne, krásu nakresliti její líbezné tahy jen ty oi tch oí nedovedl by zachytiti šttec nejvtšího mistra to záivé modro, jako klidná hladina moská, Zadíval-li když se v ní obráží skvoucí blankyt jsem se do mavých oblak, do soumraku spletevždy ných vtví lesních, do šerého kouta této jizby vynoila se odtud na konec spanilá její tvá. Vedle ní nemla v duši mé žádná jiná místa. Ona byla neviditelnou královnou mého srdce. Kolikrát jsem v duchu s ní chodíval vábnou samotou starých park, plesným šumem nádherných komnat, zakletými paDoufám, až láci a zahradami pohádkového svta
—
!
.
—
—
mj
v
—
—
—
.
.
.
—
1
293
má poslední chvíle, že vynoí se zde nade tohoto stropu její líc, že se s rozestenou náruí ke šedivje a že zemru s políbením jejím
nadejde
mnou
z
mn
na chladnoucím ele
To se
podobá
—
již
utkvlé
idei! pomyslil
jsem
Abych ukonil rozmluvu, pi níž se nemocný takto roziloval, ekl jsem vstávaje: „Nuže,
petu
si
to a
,,Budu
si.
stále
ano,
opt navštívím." povden," ujišoval mladík.
pozcjtí vás
vám
velice
mi laskav
zase s sebou pineste Odev nejhorším pípad naleznete jej zde v posteli, v úkrytu pod mou hlavou. Dopíšu jen ješt epilog." ,,Alc rukopis
vzdám vám
jej
pozdji
!
—
Nepište nyní nieho," napomínal jsem jej dtkliv škodilo by vám to velice. Zachovávejte si úplný duševní klid." ,,
;
,,
Mlel. Uinil jsem vzhledem k jeho nemoci potebná lékaská opatení a potšiv starostlivé rodie, klusal jsem s objemným rukopisem za adry nazpt k Novorossijsku. Minuv poslední chatr Metodjovky dostehl jsem mezi stromy hustého lesa, jenž vroubí cestu, bžící postavu díví. Když pak mi za ohybem cesty houští vesnici zakrylo, vystoupilo náhle za jedním kmenem dve, které si patrn lesem nadbhlo, aby zde, nejsouc z vesnice pozorováno, k rozmluv vyíhati mohlo. Zavolalo na mne esky
m
a
piskoilo mrštn
„eho
až
k
mému
koni. Zastavil jsem.
peješ ?" ptám se. Chtla jsem se pana lékae pana " koktá dívka v rozpacích. ptati „Nuže?" jak se vede Janovi." ,,
,,
— —
si
—
—
—
ze-
294
„Janovi? Ah,
nemocnému studentu?
tážeš? Jsi snad jeho
A pro
se
píbuzná?"
Pohlédl jsem na ni bysteji. Byla to as osmnáctizdravá vesnická dívka. Hezká a jadrná. Rasnatý šátek, honosící se ohnivou barvou planého máku, ovinut byl nazad kolem svtlého, blavého vlasu, a jasn hndé oi byly plny lesku a života. Plné svží rty podobaly se nejkrásnjším tešním. Tlo její, odné v prostý šat eských vesnianek, letá
tém
jevilo kypící bujarost, ale
pi tom zárove úmrné
a lepé tvary. Zkrátka, byla to nevinn svdná vesnická dívice v plném svžím kvtu mladosti a krásy. Dívaje se na sklopené její oi a žhavý rumnec, rozlitý po jejím oblieji, uhodl jsem snadno všechno.
Piznej se jen
—
^!" pohrozil jsem jí prstem. ješt živji a sklopila hlavu. Zdvihla cíp kvtované zástry k oím a když je pak opt ke vznesla, tpytily se pod nimi slzy. ,,
Ona zardla
se
mn ne!" pravila. ,,Nemá — A mn je ho tak
mne rád. Pohrdá život bych aala za jeho uzdravení Ale neíkejte mu, že jsem tak mluvila. Hnval by se na mne! Myslím, že mne již ,,Ah,
mnou.
líto
!
dávno nenávidí. Neml pro mne nikdy pívtivého jsme byli sousedy již v Cechách. Pro pohledu, žádnou dívku z vesnice neml slova laskavého mi." luje njakou vznešenou slenu Miluje prázdný vzduch, fantom, výtvor chorob-
a
—
.
!
—
a zde nejkrásnjší zdravá skutepomyslil jsem si.
né obraznosti nost
.
,,Píše
pravda, že
jen
mu
stále," pokraovala to psaní škodí?"
„Ovšem, ovšem."
dívka;
,,není-li
295
—
,,Píše v noci ješt dnes bylo okno jeho osvtleno dlouho pes plnoc psal vidla ho sou sousedka „Tak? Nu, o své píští návštv musím uiniti opatení, aby se to neopakovalo. Vypsal by si najisto brzkou smrt. S bohem!" Pohodl jsem kon a zaslechnuv ješt za sebou podkování dívino, cválal jsem dále k Novorosi
—
— —
—
—
——
'*
•
—
sijsku."
Tabunov
povstal. ,,Nu, dále, dále!" ozvaly se hlasy ze spolenosti. Než léka prohlásil rázn: „Musíme strhnouti stany a putovati v ped, máme-li ped úpalem poledním doraziti k cíli. dokoním pak v píjemném stínu svou historii o sláv." Musili jsme uposlechnouti. Brzy na to sestu-
Tam
povala naše karavana po opaném nenáhlém svahu hory do lesnatého údolí. Z poátku vedla cesta opt jen hustými kovisky, ale doleji objal nás již ádný lupenatý les. Píjemn se jelo hlubokým úvozem, nad nímž s obou stran voln skupené a rozliným úponkovitým rostlinstvem hust proplétané buky, habry, jasany, kleny a jiné stromoví s bujným podrostem trnin, vavínu, kvetoucích azaleí a rozmanitých jiných kovin rozestýlaly chladivý stín. Na npes úvoz vtrem skákolika místech ležely na cené kmeny a s nich visely až ku kolejím zmotané úponky betanu a kozího listu, divokého chmele a vína; musili jsme v tchto místech slézti s koník a provésti je za uzdu pod tmi pirozenými mosty, pi emž se na sedla hojn zachycovaly útržky oné zmotané zelené píze. Z šerého houští nad úvozem vyzírala mnohá, z ásti opravdu nádherná kvtina velikým žhavopestrým okem a také
pi
tém
296
na cest, mezi kolejemi, vypínaly vysoké kosatce své modré nebo žluté kvty. Pi úpatí vrchu rozstoupil se ped námi les a otevel nám vyhlídku do tsného dlouhého údolí. Poskytovalo nám obraz neobyejn bujaré vegetace. S obou stran táhla se po úboí malebných vrch huatá svží zele lesní k jeho dnu, kteréž bylo zcela pokryto k neuvení bujným vodním rostlinstvem. Nevidl jsem dosud list takového objemu a takové výšky. Peširoko rozkládaly se tu kruhovité lupeny, jež
dobe lovku
za deštník posloužiti neviditelným potokem uprosted postláno bylo hust takovými zelenými teri, mezi nimiž se vypínaly oštpovité listy jiného druhu rostlin, dosahující bezmála výšky dosplého lovka. Bylo to, jakoby táhlo pod námi údolím v hustém, dlouhém šiku vojsko elf v onom váleném obrazci, jemuž íkali staí ,,testudo" nevidl jsem shora než okrouhlé zelené štíty a mezi nimi
mohly, a celé dno údolí
i
s
:
trící zelená kopí. Jeli jsme dále tímto údolím málo vyjetou cestou, která podél okraje lesa se vinula a místy do nho se zatáela. nebylo nikde vidti ani píbytku lidského, ani pasoucích se stád, plynula nám
A
pece pou uprosted stále se mnících poutavých dojm. Již sám les, kolem nhož jsme klusali, staral se horliv o zábavu našich oí: nejvýtenjší zahradník nedovedl by utvoiti
ke
z
rozliných strom,
a rostlin úponkových tak rozmanitá a malebná skupení, z jakých se skládal tento háj. Kdo zná jen obraz, jaký poskytují lupenaté hvozdy stední Evropy sivé, omšené kmeny a zelená oblaka, utkaná lehce z nkolika pouze tvar listových, jež se mísí obyejn jen v obvodu snadno rozeznatelných
—
297
—
samostatných korun a vrcholk nemže si o tom uiniti náležitého pojmu. Zde sbírají se nejradji rznorodé stromy v tsné tlumy bujn spletených vtví a nevázan pomíchaného, rznotvárného listí: tu dole jeden pe k druhému vroucn se tuh', tamo kmen révy kolem tetího jako boa constrictor v mohutných prstenech se vine tu nahoe veliké a drobné, celokrajné a rozmanit vystíhané, tmav a svtle zelené, kovolesklé a stíbrn kmitavé listy v chaos malebný se spádají, v nmžto s ohnivým leskem slunením rozmanit odstínné zelenavé šero úinn se stídá. A divoká réva všechno svým zvláštním pvabem ovíjí. Pi pohledu na takové skupení tane ti na mysli roj bakchant a bakchantek, splétajících se jásavým opojením v kepící chumá, kolem nhož malebn kyne a vlaje s thyrs, kadeí a plecí rozpoutané vncoví révy. ;
Byla
to jízda
parkem, jaký
si
u nás žádný velmož
nemže. Za každým záhybem kivolaké cepekvapovalo mne po jedné stran nové úhledné
poíditi sty
skupení lesní a po druhé nový krásný pohled na rznotvárné zelené vrchy, mezi nimiž se otvírala asem daleká vyhlídka do poboního údolí s modravou silhouettou horstva v pozadí.
na
Spolenost jela zvolna, kochajíc pírodní a ssajíc do šíící
ty krásy
vn.
se v pohledu se hrudi istý
vzduch, jenž byl samá záe a Hmyz bzuel kolem v modrojasné výši kroužil tu a tam kídlatý dravec nkdy žbluklo podle cesty cos himotn do vody: bezpochyby vodní želva, zastrašená klusem našich koní. Mleli jsme; jen Duaška zašvcholila asem úryvky njaké pólo zádumivé, pólo veselé národní písn, nahrazujíc nám takto
kvt —
—
298
ptaí zpv, kterýž jediný jsme dosud poHešovali
pvabné
v této
Po
delší
jarní krajin.
jízd údolím odboili jsme od cesty
—
stedem opuštného horstva dále bh ví na nco, emu sice Tabunov také název
která vedla
kam
—
cesty udlil, ale co názvu toho ve skutenosti nikterak nezasluhovalo. Když jsme stoupali za lékaem a kozáky touto domnlou cestou po stráni vzhru, pátral jsem na zemi marn po njakých kolejích neb jiných stopách povoz, koní neb chodc; nevidl jsem než vysokou trávu, kamení a pichlavá koviska. Teprve pozdji v lese usoudil jsem, že býti neširoká, nižším a idším kovím porostlá mezera mezi hustým stromovím, kterouž jsme dosti obtížn
mže
A Tabusdlením, že erkeských a že by pochází tato cesta ješt z pi bájené bujnosti zdejší vegetace již dávno úpln jeli,
sledem njaké dávno opuštné
nov potvrdil
cesty.
ásten mou domnnku
byla zarostla, kdyby
as
jí
neužívali
asem
kozáci
pi
svých vyjížkách do hor. Jízda po ní nebyla hrub píjemná. Koníci musili se vyhýbati trnitým kovinám a oba naši kozáci tasili asto z kožených pošev po boku své široké a dlouhé kinžaly, aby rubali daleko vynívající vtve
pi
rozepjaté etzy a vnce, jimiž nám chmel a pes a réva zatahovaly cestu jako druhdy vesniané sva-
tebnímu prvodu. Z lesa pak vyjeli jsme na kamenitou plá, kde do nás pražil úmorný žár shora i zdola sálající, a odtud bylo nám namáhav sestupovati pes balvany holou píkrou strání do skalní úžlabiny s neutšenou vyhlídkou na obtížnou cestu do vysoké kamenité strán protjší. Na té pak mohli jsme se leda s Enšpiglem tšiti na pou s hory dol, tak to šlo dále. ale pou ta byla horší než nahoru.
A
299
Rozmar náš
se kalil. Již jsem se ani nerozhlížel baviti se malebností její, když pot ine proudem s ela, roztesené údy bolí a brní a ve skrených kolenou hlodá pocit, jakoby ti je pilou
Tžko
krajinou.
v pli peezávali.
Duaška
nechala zpvu. Suslikov do jakés kousavé disputace, ale ustali v ní brzo disputujte, když ustaviné nárazy jazyk váš ohrožují a když vám v nejlepším proudu pojednou zmizí soupe váš za bals
Aglajou Andrejevnou
pustili se :
vanem.
Dámstvo musilo cestou nkolikrát
nám mladším
slézti s koní,
mén
pánm
pínastávala více jemná povinnost, pomáhati jim pes nejhorší pekážky. Zvláš naléhav dožadovala se naší podpory Anna Kirilovna, a sloužit jí za berlu bylo úadem tím trudnjším, ponvadž jsi s bemenem jejích objemných zárove snášeti musil tíži ustaviných jejích a výitek „Ó, ó Jaká to cesta Ubozí holoubkové Uf uf Jaké to vedro moji (platilo dívkám, které s úsmvem a svižn jako srny pes kamení skákaly) co musíte snášeti! Hej, Pavle Semenovii, máš-li pak svdomí?! Vždy to hích do nebe volající, zavésti nás mezi !" takové strašlivé srázy a propasti Híšník mlel zatvrzele. Až pojednou, když jsme a
—
,
vdk nák —
:
!
!
—
!
—
— —
—
k lesin na prostranném výstupku jednoho kon a zvolal, ukazuje na lesík ,,Jsme aúl nu, u cíle, pánové a dámy! Hle, zde aúl Myslete si teba, že je to neznám jméno jeho týž aúl erkeský, v nmž Puškinv Kavkazský zajatec trávil dny v tžkém strádání a noci v tajných milostných rozmluvách s nešastnou Cerkešenkou!" Stanuvše pohledli jsme bysteji na místo, kam léka ukazoval, ale spatili jsme pouze onen lesík, vyjeli
vrchu, zastavil
!
—
—
:
—
300
mladý
sice a
pkný.
málo vysoký,
A pece ml
ale pehustý a divoce Tabunov pravdu byla to
—
nkdejší víska erkeská. Zarostlá vesnice Jak hluboce tklivá poesie spoívá v tom slov Pedstavujete si ve dímavé hloubi
zarostlá
!
!
skupinu chatek polosesutých, i spíše jen pozstatky nízkých zdí, v jejichž bývalých útulných svtnikách mezi kapradím a vesem bují husté šípkoví a propíná dutinami okének své pichlavé haluze s planými ržemi Zpustlé jevišt bývalého ruchu lesní
.
.
.
lidského s jeho radostmi a strastmi, s jeho láskou a nenávistí zakrývá a proplitá vítzný les hustými svými vtvemi, jejichž skulinou zídka vnikne do mutného tajemného soumraku paprsek slunení a zahraje jako bludika na kyprém sametu mechovém, z nhož utkává milosrdná píroda zelený rubáš mrtvé vesnici Snad pedstavujete si také uprosted ní polozícený kostelík, jemuž vtve starých dub gotickými okny v prázdné nitro se derou a listnatou houští svou sesutý krov nahrazují, a v je.
.
.
hož omšené vížce s rezavým kížem na míst posvátných zvon již jen píse lesního ptactva se ozývá. Nu, zarostlá erkeská vesnice, ped níž jsme stanuli, vypadala ponkud jinak. Horské ddiny Kavkazské podobají se již v stavu neporušenosti zíceninám. Vidíte kdesi pod skalou nebo na skále hust sraženou tlupu nízkých ploskostechých domk, tvoící na pohled pouze jedinou tarasovitou hmotu, v níž vidti lze jen uzounká árkovitá okénka jako .stílny hradební zdi. Celek neliší se barvou od skalního pozadí. Nkdy vypíná se z aulu zubatá vž, do výšky se zužující, a pak pipomíná vám taková vesnice zvlášt živ nkterou z eských hradních rozvalin. Tak vypadají obyejn ddiny Kav-
301
kazských horal a tak vypadala bezpochyby i tato. Avšak obyvatelé Cerkesi ji opustili, nepátelé ji zpustošili, a bujná, úžasn bujná píroda Kavkazská opanovala pustou hromadu kamení. V té pokrátké rok, co rozžehnal se poslední obyvatel vísky s rodným prahem, dovedla zahaliti zíceniny tyto neproniknutelnou houští lesní. Když jsme si pomocí kinžal gordickými uzly úponkovitých rostlin a trniny proklestili pístup k rozvalinám, rozeznali jsme stží polosesutou kamennou
—
mrn
—
ad
tém
chatu: kolem zbortných zdí bujelo pichlavé koví a rostlo husté bylinstvo až k ploché steše, kde týilo obrovské kapradí a jiné rostlinstvo ve stínu hust spletených vtví, jimiž mladé stromoví pustou chatu clonilo; v nízkém vchodu vypjal se a zasyel had, jakoby zabrániti chtl vetelcm vstup do chaty, jejímž byl nyní jediným obyvatelem. A za ní vidti bylo, pokud vbec zrak pronikal divokou houštinu, ješt nkolik takových zícenin, podobajících se spíše pusté, zarostlé hromad kamení. Léka pouil nás, že bychom v té spoust pranic obzvláštního nenalezli a nespatili, a tak vrátili jsme se tím ochotnji, ponvadž by nás další vnikání do toho divokého, zmijemi a jinými plazy oživeného chaosu bylo stálo mnoho namáhání a nepíjemností. Vystoupili jsme ješt na plochý hbet vrchu a tam jsme rozbili své stánky. Ovšem jen v obrazném smyslu. Nepotebovali jsme na vzdor žhavému polednímu slunci umlých krov; skupení košatých, kvetoucím kovím hust podrostlých strom poskytovalo nám všem stinný a vonný útulek. Bylo zde by se snad apoštolm rozkošné místeko, v ješt více bylo zalíbilo, nežli kdysi na vrcholku hory
tém
—
nmž
Tábor.
302
Otvíral se odtud na všechny strany úchvatný pohled na okolní horstvo, naplující krajinu po obzor vlnami rozliné podoby a velikosti. Všechno tu bylo, eho sob srdce malíovo páti mže hory a doly pokryté hustým lesem ve všech odstínech zele:
nosti,
rznobarvé fantastické
skály,
pvabné kvetoucí
údolíka, v dálce potrhaným závojem mlhy zpola zastené snžné vrcholky, ba i moe pohlíželo sem rozsedlinou daleké skály jako vlhkým safírovým okem ale neho se tu pece nedostávalo žádné msto nerozkládalo se v dolin, žádná vížka nevyhledala za lesy, žádná chaloupka netulila se k tichým stráním, žádná figurka rolnická, pastýská nebo lesnická neoživovala krajinu, nikde nebylo vidti sadu ani lánu aniž jakékoli známky lidského života s hlubokým posvátným klidem vládla tu sama píroda v pouhé kráse a velebnosti kotliny, roztomilá tichá
—
:
—
své.
Na
západní stran plochého horského hbetu, jsme se uvelebili, klonila se tato hora náhlým, kolmým srázem do hluboké nepístupné kotliny, vyplnné divokým lesem; vyhlídku v tuto stranu zaclánl nám ponkud krásný mladý jasan, rostoucí nad obrubou propasti osamle v malebném objetí bohatých úponk révy, jako ztepilý junák v náruí vášnivé milenky. Nasytivše zraky, uinili jsme také žaludku po právu. Hodnou chvíli pracovaly elisti na rozliných kídlech, stehýnkách a podobných vcech a naposled zatpytil se uprosted spolenosti opt nezbytný samovar. Hovor otáel se z poátku, jakož pirozeno, ko-
na
nmž
lem
tém
zarostlé
emž
dán
s
crkeské vesnice a Cerkes vbec, pi nkolika stran rozliný výraz zvláštním
303
dojmm
tc okolnosti, že zde
vbec
tak
pokojn
a
bezstarostn sedti a rozprávti mžeme uprosted kraje, kde ped krátkém ješt udatný národ horal bezpen sídlil v kamenných hnízdech svých, oddán fanatickou láskou islámu a své divoké svobod Ale pojednou obrátila se Uljana, kteráž byla za tch snivé oi mlky do trávy klopila, k lékai s ostýchavou otázkou: „A což, jak vedlo se dále nemocnému v eské osad Pavle Semenovii?" „Ovšem, ovšem pedevším musíte dokoniti svou ponkud obšírnou definici slávy," pidal se k ní žertovn Suslikov a také ostatní podporovali tuto .
.
eí
—
—
—
žádost.
A
Tabunov pokraoval ve svém vypravování
takto
„Pede vším chcete snad zvdti, bylo-li básnické nadání mého pacienta skuteností ili pouze chorobnou domnnkou. Neboj se, Aglajo, nepustím se v ni-
nmuž
necítím v sob ani chuti ani povolání. Povím vám jen prost toto veer téhož dne, kdy jsem se z Metod jo vky vrátil, ležím unaven v posteli a sahám zívaje po jakési knize, abych peetl dle obyeje svého ped usnutím nkolik stránek. Pi tom zavadil zrak o veliký závitek básn Janovy, kterou jsem po svém píjezdu z eské vesnice na stl vedle postele položil. Bezdky vzal jsem ji do ruky na míst knihy. Oekával jsem piznávám se pouze nco pathologicky zajíma-
jaký literárn kritický rozbor, k
U
mj
—
—
vého Ctu nedbale první ádky, zívám, mžikám násiln víky, aby nezapadla, a když pnmi zásvit ranní do jizby se vkrádal, našel mne pi lamp poloshaslé, hltajícího blouzniv zaníceným okem poslední verše básn. Zaleknul jsem se tém, když jsem vyhlédnuv .
.
——
304
rukopis, v protjším okn spatil zele horských strání, prodchnutou již zlatem jarního jitra. taková nepihodila se mi dávno naposled v letech jinošských, kdy jsem jednou celou noc u vytržení probdl nad Byronovým Kainem. Nechci snad porovnávati ubohého Jana s velikánem britským. Zdržuji se vbec úsudku o literární
pes dotený
—
Vc
cen jeho díla. Líím prost úinek této básn na mne. Po nkolika; slokách uchvátilo mne to náhle jako onen dech Pán, ona prudká vichice boží, jížto kdys prorokové neseni bývali vzduchem na daleká místa
.
mohla
,
.
Tvj úsmv,
Aglajo,
nieho v tom nemní
—
;
poznati, že jsem duše stízlivá, snad stízlivjší, než jakou ty se zdáti chceš, a že nerad nadsazuju: ale pravím ti, že jsem onu noc mžikem proletl, vznášeje se v oblastech nadzemských pod mohutným kídlem poesie, která ješt dlouho po tom, když jsem se k zemi navrátil, mysl mou obestírala divným opojením. Drahné chvíle po petení té básn bylo mi jako lovku, jenž zvolna jen se probírá k vdomí skutenosti z objetí krásného snu. kde všude jsem se toulal za onu noc Proletl jsem celý svt, minulost i pítomnost, všechen ten ohromný prostor, jejž zmila duše Janova za celý život mohutnou duhovou perutí svou. Bylo vidti, že tou básní vysloviti chtl celý svj poetický názor svtový, že do ní vdechnouti chtl a vdechl celou svou duši. Píroda, všechny pomry lidské, všechny zápasy a tuchy lovenstva jevily se tu v úpln novém, arovném osvtlení, jaké rozšiují jen duchové jsi již
—
A
1
A
geniální kolem své pozemské dráhy. jako Danteova Beatrice vznášela se ped ním na té básnické pouti spanilá ona vidina, o níž mi vypravoval. Báse konila zde na Kavkaze, jehož pírodní krásy
—
305
V barvách nevídan skvoucích v ní se obrážely jako v zrcadle kouzelného jezera na temeni velebné hory, kde básník velkolepou apostrofou s životem svtem se louil a tajemná jeho vidina v kadee mu kladla vnec nesmrtelnosti. Dílo jeho bylo dle úsudku mého vskutku hodno nesmrtelné slávy." ,,A co se stalo s touto básní? Kde jest?" zvolal jsem bezdky, když se léka po tchto slovech na
—
i
chvilku odmlel.
„Hned, hned
uslyšíte,"
odpovdl klidn Tabu-
nov. „Pi své druhé návštv u nemocného shledal jsem, že stav jeho vihled se horší. S lítostí pohlížel jsem na jeho vyzáblý, zsinalý obliej, a hlas se tásl bolestným pohnutím, když jsem vzdával upímnou nadšenou chválu básnickému jeho dílu. Vyslechl ji klidn, bez jakékoli známky radosti, jako by nebyl ani jiného úsudku oekával. Pijímaje pak ode mne rukopis nazpt, pravil: Spoléhám se na váš slib. Víte, kde najdete tuto mou jedinou pozstalost. Ale prosím vás zárove snažn za splnní ješt jedné, poslední prosby. Znáte zarostlou erkeskou vesnici nedaleko odtud v horách?' Pisvdil jsem. ,Nad touto vesnicí,' pokraoval nemocný slabým hlasem; ,na plochém temeni vrchu je místo, kde
mj
,
Tam
jsem
ztrávil nejkrásnjší chvíle života. jsem dlíval nejradji, pokud jsem ješt z domu vyctiázeti
mohl.
Nad lemem
propasti stojí
ovnený
tam osamlý mladý
jasan, révou v jeho stínu sedával jsem celé hodiny, s listem na kolen a s tužkou v ruce snil a psal jsem Bývalo mi tak nebesky blaze v té krásné samot, kdež vidl jsem kolem sebe, kam zalétal zrak, toliko velebné hory a nad sebou skvoucí oblohu nebeskou. Býval jsem tu sám s poesií svou. :
.
.
Sv.
ech: Sebrané
.
.
spisy.
XIV.
30
.
306
Vše mlelo kolem v posvátném tichu a jen ona šeptala mi své divuplné zkazky. A lehká mlha, vlající v dálce nad lesem, brávala na sebe znenáhla tvar díví postavy, podobu mé spanilé neznámé, a chvla se ke vzduchem^ jak bílý oblak s otevenou ná-
mn
ruí. Toužebn rozpínal jsem jí ruce vstíc, ztápje celou duši v tajemnou safírovou hlubinu jejích oí. Pichvívala se v mé objetí, a tu jsem. zavíral oi y nevýslovné rozkoši, hlava klesala nazpt na kmen jasanu a když dechl vtík do jeho listí, zdávalo se mi, jakoby krásná ona vidina, kloníc se laskav nade
mnou, šeptala slova nadpozemské milosti. Jak asto prával jsem si v takové chvíli, abych tak odpoíval na vky! Nuže: podlehnu-li této nemoci, tam chci být pochován! Rodie moji pokládali by snad tuto prosbu za výraz chorobného blouznní a pohbili by mne pes to mezi tsné zdi hbitovní. Postarejte se tedy sám, aby poslední pání moje bylo vyplnno. Slibujete mi to?' Slíbil jsem a dostál svému slibu. Nešastný Jan odpoívá skuten tamo ped námi, ve stínu toho jasanu. Nad hrobem jeho vztyen byl také prostý devný kíž, ale bujná réva ovila jej brzo svým hustým lupením. Když jsem zde byl naposled, našel jsem na vrcholku toho kíže dva erstvé vnce lesbezpochyby uvily je krátce ped tím ních kvt matka Janova se švarnou onou dívicí, o jejíž beznadjné lásce k churavému poetovi jsem se, tuším, Nyní je kíž již zmínil cestou k osamlému hrobu.
—
—
ten révou
Léka
již
úpln
zakryt."
uinil krátkou pestávku. Také ostatní mleli, upírajíce k jasanu zadumané oi. Všichni byli patrn dojati sdlením, že meškají tak blízko u hrobu blouznivého, ve kvtu mládí zvadlého poety.
30:
I se rt Aglajy Andrejevny zmizel obyejný pohrdlivý úsmv. V krásných modrých oích Uljaniných tpytily se slzy. pató se zdálo, že jsem na chvilku zahlédl ve stínu jasanu, pod svislým vncem smaragdového vinného lupení, sedící mladistvou postavu mužskou, s nachýleným bledým obliejem a
Mn
ernými v dálku
kadeemi, .
s
okem
blouzniv
upeným
.
„Když jsem po tetí mladého pacienta v Metodjovce navštívil," ivypravoval dále Tabunov, nalezl jsem jej uprosted jizby na nízkém lešení, zízeném z prken a židhc, odného v prostý rubáš, s rukama na ,prsou skíženýma. Obsypán byl celý ohni,,
vými kvty azaleí a pestrými obrázky svatých. U nho na ,zemi kleela s hlavou k nohám mrtvoly sklonnou ona dívka, která mne pi první jízd od nemocného v lese zastavila. Otec stál u okna v truchlivém ztrnutí, s okem mrtv k zemi upeným; matka stkala a lomila rukama v kruhu sousedek, které jí tšiv domlouvaly. Vstoupení mé vzbudilo v jizb hlasitý náek. Mlky popošel jsem k mrtvole a zadí\al jsem se na chvilku do její tváe.
Nezmnila se mnoho, leda že se jevila pi zatlaených oích ješt nápadnji hubenost a stínovatost
její.
A
což jest obliej mrtvoly jiného než
pouhý stín odcházející milé osoby: pekroila již práh domu, na chvilku zamihne se nám ješt stín její na ploše dveí nebo na protjší stn a mizí navždy. Zrak mj zabloudil od zemelého k vesnické
—
nho stála zakrývajíc si zraky a líce -dlanmi krásných plných rukou; pod nimi a po obrub jejich splývaly jasné slzy a tpytily se také na .svžím rtu jako jitní rosa na zralé tešni. Jakou protivu tvoila tato š\arná postava, plná jarého dívce, která nyní vedle
308
svým bohatým blorusým vlasem, ve své tsném, erveném živtku, jenž stží vznil krásná oblá adra, dmoucí se tžkými vzde-
Života, se
pestré sukni a
— jakou protivu
chy,
tvoila k mrtvé zvadlé
podob
vedle
Pohlédl jsem znovu v obliej mrtv^oly a nyní zpozoroval jsem, že jsou rty její pooteveny a že na nich spoívá klidný, blažený úsmv. Byl to asi ztrnulý výraz blaha, jímž obdaila jej poslední chvilka života. Umel asi dle svého pání. Utkvlá jeho vidina, vzdušná modrooká milenka, pichvla se v jeho náru, hlava jeho klesla nazpt do podušek jako na kmen družného jasanu, oi se zavely a nad umírajícím zavanul sladký šepot o lásce a sláv, o nesmrtelnosti v písni, kterou po sob zanechal na této zemi.
Pipomnl
jsem
rázem
si
slib
nemocnému
uinný. smrt Janovu, pistoupil jsem k
Zjistiv
v níž za
slamníku
rodi
-
-
posteli,
Nebylo tam pein ani byla úpln prázdna. Zeptal jsem se
nemoci své
ležel.
jeho, zdali v ní nenašli
njaké
rmoucený otec pohlédl tázav na
papíry. Za-
štkající
manželku
a ta zavrtla truchliv hlavou.
mn
dívka se sklopeným V tom pistoupila ke Mluvíte o píslzavým oke.m a pravila ostýchav se mostech, které Jan sepisoval a pod hlavou svojí v posteli ukrýval?" „Ano o tch." ,Ty jsem odnesla já,* sdlovala mi dívka v rozpacích. Stalo se to tak. Jeho paní matka zde pijala mé nabídnutí, že s ní budu bdíti u nemocného. Bylo to vera veer. Jan dímal. Pamtliva jsouc vašich :
,
—
,
mu
psaní škodí, odstranila jsem z opaslov, jak velice trnosti se stolu vedle jeho postele inkoust, péro a
309
papír.
Na
to
jsme
se potichu modlily, sedíce v tomto lože jeho hoela svíka. Paní
kout. Za plentou u
sousedka usnula a já jsem pohlížela mezerou mezi stnou a plentou na jasn osvtlené lože nemocného, který klidn spal. Z nenadání pemohla i mne dímota. Když* jsem opt procitla, uvidla jsem, že Jan bdí. Byl na loži málo povztyen, v klín ml silnou vrstvu papír a psal na ní pomalu tužkou. Tuto jsem na stole zapomnla. Chtla jsem ho napomenouti, aby toho nechal, ale v tom pestal psáti, hlava jeho klesla nazpt do podušek, ruka upustila tužku a padla na hranu postele, oi se zavely a svtnicí zavznl hluboký jeho vzdech. Puzena úzkostí pistoupila byl mrtev!' jsem tiše k loži Nastal optný náek, do nhož jsem vpadl dy(^htivou otázkou: ,A coŽ papíry?'
—
,Ach,
papíry,'
odpovdla
dívka,
,ty
shodili
mrtvého na zem. Já jsem je pozdji zdvihla a položila na stl. Tu mi napadlo, že jsou tyto listy hlavními pvodci pedasné jeho smrti, a málem bych je byla ve hnvu roztrhala a vyhodila oknem. Ale v tom pišlo mi zase na mysl, že je to písmo ruky Janovy Byla bych je ráda že tam vložil své myšlenky protla a po pípad na památku si je ponechala. jsem, že otec Janv asto psaní jeho pošes
—
.
.
.
Vdla
asu nazýval a spálením tch spis, ho ješt jednou nad nimi, synovi hrozil. Vzala jsem tedy pi odchodu papíry ty s sebou.' ,A máš je doma?' tázal jsem se. ,Mám,' potvrdilo dve a vyvalilo pi tom na mne udiven jasné, hndé oi, na jejichžto asách se tpytily drobné slzy. ,Ale což bylo v tch listinách
tilým zabíjením zastihne-li
pece nco dležitého?'
310
Kývl jsem toliko lehce hlavou a rozlouiv se rodii Janovými, požádal jsem dívku, aby šla se mnou a papíry mi pinesla. Jaký to rozdílný obraz vítal mne venku, když jsem opustil dusnou svtnici, jevišt smrti a zármutku! Nejkrásnjší úsmv jarního slunce záil na chatách, na lupenech révy a chmele, jimiž byly ovneny, v nesíslných kvtech kolem a na šavnat zelených vrcholcích blízkého lesa, ped nímž na svžím palouku pod kvetoucí hruší dovádl chomá dtí kolem veselého ohníku. s
Sel jsem s dívkou k nizounké chat. Na prahu slunci vrásitá staenka s berlikou pod s ržencem v ruce, jehož klokoové ku-
hála se na ramenem a
liky zvolna propouštla scvrklými prsty. Modlím se za sousedovic Jeníka,' zamumlala bezzubými ústy ,dejž mu království nebeské!' Dívka vklouzla kolem ní do chatre a prodlela tam hodnou chvíli. Vrátila se v patrném nepokoji a tázala se staeny „Nevíte, babiko, kam se podly ty papíry, které jsem si uložila na truhlici?' - ,Což vím?' broukala staena. Bezpochyby ti naši zatrolení hoši poád ,
bh
:
—
,,
tropí njaké neplechy -- nesli, tuším, jakési papíry ze svtnice tamhle jsou hum hum,' a kašlajíí^ zdvihla berliku ke skupení dítek pod hruší.
—
smrem
Pospíšiv tam plesající
s
dívkou, .spatil jsem uprosted
dtské skupiny na polovyhaslém malém
ohništi doutnající žhavou vrstvu papír, z nichž nkteré práv dohoívající se ješt svíjely a tiše siptly jako v mukách; dítky bavily se tmi smrtelnými a vzdechy nešastné básn a hrou dovádivých jisker po ernajících blánách, nemajíce ovšem tušení, že s každou tou jiskrou navždy zaniká a hyne veliká i krásná myšlenka, že s nimi navždy mizejí
kemi
311
povrchu zem poslední stopy neobyejného vznešeného ducha!" souShoelo tedy všechno?!" zvolal jsem asn s Ul Janou. Možno íci všechno. Pouze jediný list zachránil se ped tím dtským auto da fé. Ležel vedle ohn jen málo na okrajích ohoelý. Byl to epilog, ukonený ádky tužkou psanými, jimiž dovršil básník v sadílo svého života nyní zmaené mém okamžiku smrti. Uschoval jsem tento list do tobolky. Snad byste mohl po svém návratu do vlasti
s
tém
,,
,,
:
—
— tém
uveejniti alespo tch nkolik verš v nkterém domácím asopise. Jsou dle mého úsudku krásné, velmi krásné, ale tvoí pece jen pranepatrnou, mizivou trosku toho velkolepého kouzelného i)aláce, jehož záivými chodbami jsem se já jediný za oné noci procházel a který se za mnou jako tknutím zlého arodje v nive rozpadl. Mohou leda vzbuditi
hlubokou
lítost
Dva výstely šily
slova jeho.
nad ztrátou neobyejného
——
rychle za sebou následující peruSpolenost shrnula se ustrašena a
zvdava na úboí
hory, odkud zaznly. Také já jsem popošel za ní. Brzy poznal jsem, že se stala vc prostiká naši kozáci provozovali tam z dlouhé :
myslivost a zastelili njakou zv. Obrátil jsem se tedy nazpt k našemu táboišti. Ale tu zarazil kroky mé následující kratiký výjev, kterýž jsem spatil mezerou houštiny, dlící mne ód našeho opuštného ležení s osamlým jasanem v pozadí. iNebylo zcela opuštné. Zstala tam Uljana, na níž lékaovy pozoroval velikou rozejsem za celé chvnost a zadumanost. Snad peslechla v hlubokých myšlenkách svých i oba výstely. Sedla tam s hlavou do dlaní sklonntni. Nyní pojednou vstala. chvíle
ei
312
spšn
rozhlédla se kolem a nezahlédnuvši na táboišti nikoho, piskoila jedním skokem k mladému jasanu, obemkla rukama štíhlý jeho kmen a jsouc na pólo zastena vncovím révy kolem nho se vinoucí, pitiskla ústa na šedou kru. Malou chvilku v tom práv zachvla se koruna tak setrvala. jasanu v lehkém vtérku, zpeené, prsvitavé jeho listí se jemn rozkolébalo a zašelestilo Co znamenal výjev ten? Byl to jeden z onch tajemných záchvat nejasného citu, které rázem s prudkostí vichice prochvívají mladou duši a znáhla opt bez úinku mizejí? Ci byla Uljana uskutenním oné krásné vidiny, za níž nešastný jinoch celý svj život marn pro vzdychal a s jejímž tlesným ? Ba vru, obrazem se teprve nad hrobem setkati ten jasan zachvl se tak divn, jakoby to stál opravdu sám Jan v zelené této, na hrob svém a jakoby byl ucítil nevýslovnou rozkoš onoho objetí a žhavého políbení, jež proniklo chladnou krou do jeho srdce.
A
.
.
ml
promn
Spolenost se vracela. klidn na míst svém.
Uljana sedla
již
opt
,,Molodci naši se bavili užitenji," pravil starý Ivan Ivanovic vesele, hlade si bílé kníry; ,,ulovih kapitálního srnce." Mluvilo se žertovn dále o této lovecké episod. i\le tanul na mysli jen epilog Janv. okažte mi laskav ten zachránný list ,, Prosím, z básn mého krajana," požádal jsem Tabunova. zde jest!" A léka vyal z tobolky „Ah, ano opálený, sežloutlý list papíru. prosím o to „A pette nám ty verše nahlas ráda bych slyšela, jak zní eská báse," velmi
mn
—
—
—
zvolala
Anna
Kirilovna.
313
—
,,Ano, deklamujte nám ji s náležitým citem postavte se tamhle ve stínu jasanu ke hrobu básníkovu bude to velmi pohnutlivé," pravila Aglaja Andrejevna, a nesnadno bylo uhodnouti, jsou-li tato slova ironií ili výrazem chvilkové sentimentální nálady. Bezdky pistoupil jsem k jasanu, jehož koruna se nyní chvilkami zachvívala vtrem. Drže list v ruce, pohledl jsem ješt na Uljanu její arokrásné modr oko, tpytící se v slzách, spoívalo upjat
—
—
—
na mých
rtech.
—
!" upomenul mne v tom Pozor na klobouk Suslikov, a zatím, co jsem jednou rukou po klobouku sáhl, vytrhlo mi náhlé prudké zavanuti vtru z druhé papír a zaneslo jej mžikem nad propast. ,,
ozvalo se kolem jako z jednch úst a všichni shrnuli se na pokraj srázu. Tabunov vztahuje ruku za papírem, lenž lehce vzduchem nad propastí kroužil a do nepístupné rokle v divoký prales zapadal, obrátil k nám obliej toto s trpkým úsmvem a pravil: ,,Hle, pátelé ie sláva!"
,,Aááh
!"
—
OBSAH. > tra na
Jestáb contra Hrdlika Výlet do Chorvátská
.
1
113
První starosti
161
Hovor
225
Sláva
listi
265
Cech, Svatopluk
PG
5038 C^5 1899 díl
Sebrané spisy
U
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
-)
'^
\>í >/
^\
|;
\
.- í
VVí-v-
/
