:Tcr\yy. F.CK Svatopluk ech: VZPOMÍNKY. j--- Z CEST* ŽIVOTA III. NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC. V PRAZt

lil

.7)

1

í

.''\/:Tcr\yy

F.CK Svatopluk ech:

ír

VZPOMÍNKY j---

Z CEST* ŽIVOTA III.

NAKLADATEL F.

TOPI

V PRAZt.

KNIHKUPEC

SEBRANÉ SPISY

SVATOPLUKA CECHA. Pokraování posmrtné.

DÍL

-

Poádá

Vlád.

S.

Cech.

XXIII.

VZPOMÍNKY Z CEST A ŽIVOTA. III.

PRAZE F. TOPI KNIHKUPEC

v NAKLADATEL

1909.

VZPOMÍNKY Z CEST A ŽIVOTA, III.

Napsal

SVATOPLUK ECH.

v NAKLADATEL

PRAZE v F. TOPI 1909.

KNIHKUPEC

Tftí kniha sedin dosud slalosti,

slední

„ViCpoiiiitii-U

z

ti-sl

a života" ob-

lánku v asopisech uveejnných

vedle

snliujf

uetištných prací

namnoze povihých

z

tors,

rukopisné z

nichž

po/.ú-

dv

po-

v rukopise nemají názvu. r. 5. C.

fiOV

301965

^'^^io/í y OF

TCV^^>-

11^4350

Tiskem „Unie" v

Praze,.

Nmecká

vesnice v Gruzii.

Cestopisný úryvek od (Národní Listy i88i,

.

ABCD. 88.)

Vracel jsem se v prvodu dvou vojenských kapelník, rodilých Cech, a jednoho ruského dstojníka z vojenské stanice Blokljue do Tiflisu. Jeli jsme krajinou ist gruzínskou. Na polích, mezi nimiž rostly stromy merukové, obtoeny guirlandami révy, pano\'al tu a tam ilý život dvanácte zamraených huatých buvol s mohutnými rohy táhlo tu lín jediný primitivní pluh a pt nebo šest peste odných lidí tropilo kolem nich pekelný povyk. Ohánli se dlouhými holemi a kieli, jakoby konali s buvoly tmi njakou práci Herkulovu. A :

de\ném

vodoroxném jamu, které leželo na šíjích každého páru buvol, sedl ješt asto polonahý kluina, který bušil s ohlušujícím vískotem do hlav nemotorných zvíat. Tento zpsob orby, pidržující se bezpochyby \rn hospodáských podání pedpotopních, upomínal mne živ na legendu o sv. Prokopovi, jak erty do pluhu zapáhl a ve na

skále brázdu vyoral. Sv.

ech: Sebraué

spisy.

XX II

I.

1

Místy objevila se ve stínu stromoví nebo bídné v irém úpalu slunením gruzínská vesnice to skupení nizounkých kamenných domk s plochými, zemí pokrytými stechami, na nichž se mnohdy prohánly kozy a skotaily úpln nahé dti. Ze dveí vyhledaly kradmo zakuklené ženy a ze všech kout hrnuli se proti nám zuiví hafani, jejichž zbsilý štkot jsme hvízdotem svých ,,nahajek" (biík) doprovázeti museli. V nkterém domku zaslechli jsme chestní a zvonní cimbál, s nímž snoubila gruzínská dva svj podivný pronika\ý zpv, jenž psobí na ucho nezvyklé podobn jako hýkání velbloudí. V dálce vypínaly se nad krajinou kostrbaté fantastické skály a s jedné shlížela posupn chmurná zícenina. Okolní lid íká jí Keroglu nebo Kerogli a vypravuje, že tam kdysi hnízdil slavný loupežník téhož jména. Keroglu je nejskvlejší postavou stedoasijské romantiky. Byl ovšem loupežníkem z emesla ale loupežnictví nekalí u divokých mohamedánských národ stední Asie nikterak nimbus hrdiny, nýbrž bývá s ním naopak nerozlun spojeno a zvyšuje spíše jeho lesk. Má se to jako s rytíi stedovku ti olupovali bez hany kupíky a unášeli krásné dvy. Keroglu pak pepadal karavany a snesl si do skalního svého hradu celý vnec spanilých východních princezen. Tyto byly hlavním cílem odvážných jeho nájezd. V jeho postav ^'ykrystalisoval se básnický ideál turkmenského bohatýra

—

—

—

—

pocházel Keroglu z kmene Teke-Turkmen, jeudatný odpor nedávno Rusové teprv po tuhém

jichž

a krvavém boji zlomili ností, s jeho smlostí i

—

s

jeho chrabrostí ukrutjeho náboženskou

lstivostí, s

i

žárnou smyslností. Zvláštní kouzlo pak dodává jeho zjevu okolnost, že byl zárove slavným básníkem. Koující zpv^áci stední Asie, ,,aušikové", vypravují nejradji hrdinské jeho iny a protkávají své vlastními jeho písnmi, které vynikají svou originální barvitostí a silou, majíce skutenou cenu básnickou. K nkolika zíceninám na Kavkaze pojí se jméno tohoto básníka-loupežníka ale Chodžko tvrdí, že se nalézal hrad Kcrogluv Chamly-Bil jižnji v provincii Aderbejdžanu, kdež prý dosud spatiti lze

horlivostí

i

;

krásném údolí Salmasském jeho rozvaliny. Ped námi stoupala skalnatá, sluncem rozpálená pda zvolna do výše. Nebe nad námi bylo jeden plamen. Žádný strom ncvrhal svj stín na jemný, \'

prach

jsme potkávali jen malelonebo Tatary a asem adu velbloudu nebo skípavých, bu\'oly tažených \'ozíku s rozliným zbožím. Doklusali jsme tak, stírajíce si mlky s ela bcjhaté krpje potu, ku hebenu této pusté strán a tam — zadržel jsem kon mocném pek\apení. Jakoby byla náJile \ykouzlila fáta morgana ped mým zrakem uprosted cizí pustiny útulny obraz domova, zdvihala se nedaleko pede mnou štíhlá vž vesnického kostela z objeniné skupiny pívtivých evropských domku, zastínných košatým stromovím. Nebyl to pelud -- byl to skuten kousek Západu, zabloudivší pedaleko na Východ. Byl to nmecký ostrvek uprosted moe gruzínského. Osada tato bílý

silnice,

n odné jízdné

na

níž

(iruzíny

\'

nazývá se Elisabeththal. Pohled na blízkou vesnici rozvázal ihned naše vedrem a prachem sklíené jazyky. Rozmlouvali jsme o nmeckých osadách za Kavkazem a ruský

o vzniku jejich toto: As 1817 objevili se ve Virtembersku náboženští

dstojník vypravoval okolo

r.

fanatiko\-é, r.

kteí

á

že velí

venkovskému lidu, že^ prý pronásledování pravovících

hlásali

1836 nastane veliké

kesan

nám

bh, aby

se tito spasili

již

naped

vysthováním do dalekých konin, jako kdysi kesané ped zkázou Jerusalema. A za bezpený, bo-

hem samým

jim zjevený útulek prohlašovali zemi pod Kavkazem, v sousedství Kaspického moe. Fanatikové tito zpsobili skuten, že se asi 1500 rodin vydalo z Virtemberska na dalekou cestu do Zatetiny vy sthovák zahynuly trampokavkazí. tami dlouhé obtížné cesty. Zbytek dorazil do Gruzie a založil tam nkolik osad, zejména (mimo ElisabethPeterdorf, Nový Tiflis, AlcMarienfcld, thal) xanderdorf, Elisabethpol, Katharinenfeld, Annenfeld a Helenendorf. Nevím, zakládá-li se vypravování

Dv

:

dstojníkovo na pravd. Jisto jest, že car Alexandr I. vysthovalce tyto pozemky a výsadami hojn obdail a vbec rozkvtu nmeckých osad za Kavkazem velice pál.

Byl jsem zvdav na obraz, jaký mi poskytne vnitek nmecké vesnice. Nedaleko ped ní potkali jsme lovka na koni, v širokém slamném klobouku, s šedivou kazajkou a s šedivými, do vysokých bot zastrenými kalhotami. Byl to zjev nápadn se odrážející od malebných a pestrých postav gruzínských a tatarských, které jsme ped tím cestou potkávali. Když k nám dojel, sal na pozdrav klobouk a i)od zrzavým vlasem objevil se zarudlý pihovatý obliej, jehož tahy nám clokazoxaly již o sob, že máme ped sebou nezfalšovaného nmeckého osadníka.

jsme do Elisabeththalu. Bylo by skuten kdybych zapíral, že na mne uinil vnitek vesVjeli

lží,

dojem velmi píznivý. Po obou stranách siltáhla se ada pkných domk, namnoze jednopatrových, oddlených od sebe ohrazenými dvorky. Všechny tém byly urobeny dle jednoho \zoru. V i^ruelí k silnici obráceném kinice nice

žovalo se pkné trámoxí mezi ist obíleným neb jinak nateným zdi\'em, s obou stran tpytivých oken pestily se omalované okenice a špiatá stecha pokryta byla šindelem nebo taškami. V^šechno isto jako na sloupku. Mnohé prelí bylo bujn obrostlé révou a ped každým vybíhala k silnici malá zahrádka, obklopená rozlin obarvenou lao\'ou ohradou a bohat naplnná pestrým kvítím. Uprosted \esnice stál pkný nový kostelík z pís-

kovcových kxádr. Zajeli jsme do dvoru jednoho vtšího stavení. B\la to hospoda. Na prahu obje\ ila se statná panímáma v prostém domácím obleku, s erným šátkem na hlav. Byla to ,,Frau Wirthin", jak ji ruský dstojník tvrdou svou nminou s dvrným úsmvem oslovil. Odevzdavši kon naše péi nmeckého eledína, uvedla nás pívtiv se usmívajíc a stále švitoíc prostou, ale itu nmecky, tu rusky stou hostinskou jizbou do druhé svtnice, vyhrazené snad })ro honoraci. Rozestela na stole bílý ubrus a odkvapila do kuchyn, aby nám na rychlo pipravila objednaný obd. Ped tím ale pinesla nám ošatku tešní a víno. Tešn byly sice drobné a málo šavnaté, ale lahodily pece našim vyprahlým dásním tou mrou, že byla ošatka brzy prázdná. Víno nmeckých osadník bývá slabší než ohnivé

—

—

10

nemá jako toto nepíjemnou ,,burducích", kožených to cizince píchu po pro vacích, v nichž Gruzíni víno pechovávají. Milo odobílené svtpoívalo se po trampotách jízdy v kachctinskc, ale za to

nov

vydrhnutou podlahou, s obrazy ruských carii na stnách, s postelí zastenou od stropu až k podlaze kvítkovanou záclonou. Jaký to rozdíl u porovnání s temnými, špinavými „duchany" (krmanici s

gruzínskými, pošmournými to brlohy, plnými plísn a nelibých zápach! Zapomnl jsem ráz2m, že sedím uprosted Gruzie, a soudil u sebe, že tak a nejinak zajisté ,vypadá vesnická jizba hostinská v srdci Virtemberska. mi)

Roník njakého obrázko\ého asopisu nmeckéna okn, posiloval tuto illusi. Je skupodivuhodno, jak houževnat se uprosted ciziny v malých ostrvcích udržuje živel nmecký! Celá století zacho\'ává jazyk svj, své mravy a obyeje a brání se ni vellu jícímu vlivu okolí. Této houževnatosti mli by se vru eští osadníci od nepátel piuiti Hostinská pinesla nám polévku, peenou beraninu se zapraženými mladými lusky a vejce na špeku. Zatím co jsme kuchyni její náležitou est vzdávali, vypravovala nám k našim otázkám, že se vede zdejším osadníkm dobe a že jsou vesms více mén zámožní. Do Nmecka nazpt že by nechtla, akoli zde zakusila dosti trampot a svízel ovšem ne tolik jako její rodie, kteí se sem do daleké ciziny mezi divoký lid pisthovali. Ruský plukovník musel nás drazn pohádati, než jsme se odlouili od posledního kalíšku vína píjemné svtnice a nastoupili na další cestu. Hoho,

ležící

ten

i

—

i

11

stinská

Bylo

námi ješt s prahu k veeru a do vesnice vraceli

volala za

,,s

bohem".

se osadníci luk a vinic, rozkládajících se za osadou: na koních jeli tu muži, ženy dí\ky, tyto v temných oblecích a s okrouhlými slamnými klobouky, jejichž neobyejn široké stechy stínily zdravé, dosti pkné oblieje. Nkteré kráely pšky, nesouce na hlavách vály zelené trávy. Opálení výrostkové pohánli s veselým kikem beící a meící stáda b\l to obrázek v pravd idyllický. Když jsme z osady \yjeli, pikvaila tma náhle jako vždy v tchto koninách. Nebem zaleskly se myriády hvzd a jedna neobyejn skvoucí zaz

již

polí,

i

—

plála

práv nad kostrbatým erným obrysem

jejíž

vrchol

níka

.

nesl

rozkotaný

.

V

hrad

skály,

básníka-loupež-

Obrázky Napsal (Kvjty 1885,

z

Kolchidy.

/. Rys.

roC. VII.

kniha XV.)

Hranice bájené Kolchidy, kam vypravil se Jason s Argonauty pro zlaté rouno, tratí se ovšem v tajemné mlze. Ale vzhledem k tomu, že byl Fasis, nynjší Rion, hlavní ekou té bájené zem, mohu jménem jejím po píkladu jiných cestopisc zahrnouti celou oblast' Rionu, tedy nynjší Mingrelii, Gurii a Imeretii ili celou východní ást Zákavkazí

od erného moe až k horám Suramským. Nkterý uený tená mohl by arci namítnouti, že jméno Imeretie ili Imeric poukazuje k Iberii, kterou pozdji geografové etí kladli na východ od Kolchidy do poíí Cyru (Kury), tedy asi do mezí nynjší Gruzie Imeretii že sluší tedy pokládati za ást dávné Iberie a jméno Kolchis že písluší leda Mingrelii a Gurii. Proti tomu namítám zase já Rozkošná, vláhou kypící a zeleným pralesem nevázan bující oblast' rionská má tak osobitý, jednotný ráz, lišící ji tak oste od kraje za horami Suramskými, že bezdky ;

:

13

hledáme jeden spolený název a že bez rozpak krásnou Inieretii zahrnujeme pod ono proslulé, kouzlem báje ozáené jméno, teba snad rozsah Kolchidy za dob Strabonovýrh Pry se Strabonem Kdybych ml chuti a zpsobilosti k podobným zempisným a historickým rozborm, byla by mi za vtšina tenáv as málo vdná. Nechci psáti písn pouný lánek, pro

ni

i

——

i

!

n

ani

dkladný

cestopis.

Chci jen lehce nartnouti

nkteré obrázky kraje a lidu, jak jsem je za kratikého pobytu zbžným pohledem zachytil a jak

—

po jedenácti letech míhají v mé pamti a tím bute také omluveny vcné vady a nedostatky tchse

to

nártk.

I.

Ku

t

a

i

s.

Ped

jedenácti tedy lety piplul jsem, smutný moderní Jason, k arovné Kolchid pro zlaté rouno

poetických dojm moje Argo jmenovala se ovšem jen ,,Golubik" a bájenou byla pi parníku tom leda jeho špinavost, kterou se nemile lišil od ostatních, krásných a istých lodí ruské ernomoské paroplavební spolenosti. Zlaté rouno pak získal jsem skuten, ale nedovedl jsem a nedovedu z nho vytžiti nic kloudného. Neplul jsem také jako Jason bájenou ekou, nýbrž proletl jsem Kolchidu ve stízlivém voze železniním, který mne za den donesl z Poti pi er;

ném moi

až do Tiflisu a pozdji z Tiflisu nazpt do Kutaisu, kde jsem se teprve trochu bysteji po-

rozhlédnul Imeretií.

14

Byl krásný veer na zaátku ervence, když jsem na stanici kutaisské vstoupil do chatrného dostavníku, který prostedkuje spojení s mstem dobrou hodinu cesty od nádraží vzdáleným. Spolenost v dosta\'níku nebyla valn píjemná. Sedla tu sice jedna Imerctínka v pestrém a tpytném kroji národním, s tamburinou na klín a s lesklým ,,tasvakravi" (bohat ozdobenou elenkou) na hlav, s nhož splýval po obou stranách a vzadu lehounký bílý závoj ale ml splývati také v pedu, nebo vyzáblý obliej s pletí starého scvrklého citronu rušil píliš nemilosrdn všechny illuse, jež malebná úprava z dálky vzbuzovala. Naproti této matron ;

roztahoval se

baatý Armén

s

tlustým,

ohniv

ru-

mnným

obliejem a jeho sousedy byli dva židé jeden ve špinavém kavkazském kroji a druhý, obchodní cestující z Odssy, v njaké kiklavé parodii šviháckého odvu e\'ropského, spoleník neúmorn a neodolateln roztomilý. Perpetuum mobile v podob iperného arménského nebo imeretínského klu-

—

iny, bohužel sedícího Ize-li vbec sedním nazvati ustaviné veverí rejdní z místa na místo po mém boku, doplovalo naše mezinárodní sextetto, po zpsobu slanek stlaené v dusném nitru dostavníku. Gruzínština, arménština, ruština mísily se tu s inivým smíchem staré Imeretínky, která chvilkami zkoušela zvuk své z brusu no\'é, bezpochyby v Tiflise koupené tamburiny odsský švihák, oslniv mne svou znalostí franiny, nminy a ví jakých jiných jazyk, hvízdal operní nápvy a dával si k tomu rázn takt filigránskou hlkou, tanící kolem mého nosu hoch, sedící i vlastn nesedící vedle mne, pizvukoval nkdy gruzínským popv-

—

i

;

bh

;

15

kem, jehož líbeznost bych \ ylíil nejlépe tomu, kdo iení mladého \ elblouda kavkazský žid istil si vytrvale a bezohledn nos ale to vše nezkazilo mi požitek z onoho veera, k nmuž jsem v denníku drazn pipsal epitheton krásný". Hledl jsem neodvratn do neznámé krajiny, kterou jižní západ slunce arovnou sxojí hrou nevídaných barev a svtel mnil \' pohádkový kraj. Z té rozkošné zápla\y u\ízlo v mém denníku jen cosi o fialových horách" a purpurových oblacích nad ržovými chlumy" ale dopluje tu chudou trosku posud celou stupnicí skvostných barvitých zná

;

—

,,

,,

,,

;

pam

záí.

Tma

V

sklonila se náhle k zemi. teplém vzduchu kmitala se však temnem spousta svtlušek, záících ku podivu jasn a krásn kolem kovin podle silnice poletovaly tak hust, že leckterý ten vypadal jako s\'atojanské chvost, sršící deštm jisker. Mnohdy mihlo se nám takové živé sxtélko pes cestu jako letící karbunkul. Takto vjel jsem do msta, obesteného již hlubokým noním tajem. První pijetí nebylo valn ;

ke

pohostinné marn putoxal jsem od „Griváka" ke ,,Ka\kazu", odtud zase do ,,Kolchidy", a teprve hotel ,,Tiflis" smiloval se nade mnou, penechav mi prázdný pokoj za cenu dosti mírnou totiž za 60 kopejek denn. Hoteliér byl pívtivý, ])o evropsku odný a obroušený Imeretín a \ eškerou obsluhu hostí na starosti štíhlý, mladiký Abcház (Abcházie leží nad Mingrelií pi erném moi) haxraních kuer, jiskrných erných oí, s slunným smíchem v ilém, hladkém oblieji, jehož pknosti nebyl ni:

—

ml

vným

16

kterak na újmu pisndlý, k olivovému odstínu se blížící zákal. Kuchyn byla obstojná, kachetinské v íši samý granát a ohe, a také s ložnicí byl jsem jakž takž spokojen. jsem Ise tedy rozhodn lépe než Max Thielmann, který dva roky ped tím v Kutaisu meškal a s dvma soudruhy za jeden pokoj v hotelu „France" sedm rubl denn platil, a lo za pokoj, o nmž vypravuje ve svém cestopise hrozné vci a kde zstávala špinavá voda v jeho umývadle tak dlouho, dokud ji sám z okna na ulici nevylil a pro istou ke studni si nedošel. Když jsem z rána k oknu pistoupil, pekvapila mne bujnost krása rostlinstva, jež naplovalo dvorek a sousední zahradu. V istém svžím vzduchu jitním záila tu spousta ohnivých rží, plazivá a povíjivá zele oplétala ^'šechno hust malebnými guirlandami a množství smokvo koupalo ve zlatých paprscích sluneních své veliké, lalochaté

Ml

i

listy.

—

Nežli tenáe provedu mstem, podám strun z knih, které po ruce, nkteré povšechné zprávy o konin, do níž jsme zavítali, a jejím oby-

mám

vatelstvu.

I

Vtší ást Zákavkazí obydlena

je

národem

gru-

zínským i snad lépe karthvelským, jak Gruzíni sami sebe nazývají. (Název ten znl mi z jejich úst jako ,,karth-c h r-eli", pi emž oním c h r naznauju jen pibližn zvláštní chrivý zvuk.) Tento národ rozstupuje se v nkolik vtví, mluvících rozlinými

náeími

a

podeími hlavní jsou — adím je dle od erného moe na východ — Lazové,

sídel jejich Gurijci, Mingrelci,

;

:

Imeretíni a vlastní Gruzíni, za-

17

ujímající širou oblast' východn od Suramských hor, Gruzii v užším slova smyslu, která se dlí zase v Kartalinii

(Karthii), Kachetii

a Somchetii. Ostatn

slu-

by snad také Imeretíny k tmto vlastním Gruzínm pidliti nebo jazyk jejich liší se jen málo od gruzínského. Dále poítají vážné hlasy ku plemeni karthvelskému ješt Svanety a nkteré jiné šelo

;

horské nárdky. Karthvelové

pijali víru kesanskou již ve IV. století a uhájili ji proti všem útokm mohamedánských sousedu, hlásíce se vždy \'rn k církvi

východní.

i

Z djin Gruzie, sužované stále nájezdy cizích národ a vnitními rozbroji, vyniká jasn jen nkolik jmen Vachtang-Gurgaslan (446 až 476), zakladatel Tiflisu, jenž spojil pod svým žezlem rozdrobené kmeny karthvelské, David (1089 1130), obnovitel jednoty a moci gruzínského národa, a Thamara (1180 1212), nejskvlejší postava Kav:

—

—

—

Každému Karthvelo\ a nejprostšímu, jasnji zas\ itne oko pi zvuku toho jména — vzejdou

kazu.

i,

ped ním

obrazy dávné velikosti a slávy. Vše, co krásného a vznešeného žije v duši jeho, shrnuje v národní této hrdince a moudré panovnici. Jako lid náš s každou zíceninou spojuje jméno Žižky boitele, tak na Kav^kaze ped každým starým chrá-

—

mem kesanským né zakladatelky.

\^

—

zbožjméno Thamary povstech velebí se její štdrost

uslyšíš

dobrota. Její krása vábila ze všech konin žádostivé nápadníky. Když byl první její satek s nehodným Jiím rozvázán, hlásili se o její ruku: syn eckého císae Emanuela, kníže antiošský Bohemund, dva knžici osetínští, z nichž jeden, byv a

1.S

odnirštn, zemel žalem, ba i knížata mohamedánští panovník širvanský a syn sultána ispahanského, jenž z lásky k ní odekl se víry pedk a skonal za to v žalái. Ale Thamara vyvolila si knížete z rodu domácího, Davida Soslana.

Ona

spojila všechny národy gruzínské a podrobila svému žezlu též divoké kmeny hor pod ní dosáhla Gruzie svého objemu nejvtšího a všichni nepátelé tásli se vítznou její, zbraní. Ale i jinak bylo panování Thamary zlatou dobou gruzínského národa. Kvetlo stavitelské, kvetlo pí;

ped

umní

semnictví nejslavnjší básník gruzínský. Šot Rustaveli, byl jejím souasníkem a dle povsti jejím dvoanem. ;

Smrtí královny Thamary zaíná však úpadek Gruzie. íše rozpadla se v ásti, jejichž slabí panovníci válili stále mezi sebou a nemohli odolati moci nepátel, Peršan a Turk, kteí po zvli plenili tyto kraje, až konen na zaátku nynjšího století pivtleny všechny zem karthvelské v Zákavkazí k Rusku, vtšinou bez boje, úmluvami s dívjší-

mi

vládci.

Imeretie odlouila se od vlastní Gruzie r. 1424, král Alexandr rozdlil íši mezi své ti syny z nich dostal Vachtang západní ást, obsahující mimo Imeretii ješt Svanetii, Abcházii, Gurii a jiné zem, které však poznenáhlu všechny odpadly. V následujících stoletích trpla Imeretie stálými útoky Turk, kteí tu ádili strašn, pleníce kraj, hubíce a utiskujíce národ, odvlékajíce do otroctví jinochy a dvy. Kníže Šalomoun I. (1745 1782) povolal proti nim na pomoc Rusy a mírem

kdy gruzínský ;

19

V

Kuuk

Kajnardži postavena Imeretie pod ochra-

nu Ruska.

Po odražení nepátel

dal

Šalomoun vyhoditi

do povtí pevný hrad Kutaisský na pravém behu Rionu, aby se tu nadále Turci usaditi nemohli. Roku 1804 byla úmluvou s Šalomounem II. Imeretie pivtlena k Rusku a pozdji s Gurií, Abcházií a jinými zemikami východn od Suramských hor spojena v gubernii Kutaisskou. Na jakém stupni byla vzdlanost v Imeretii za posledních dob samostatnosti, okazuje nejlépe tenPoslední vládce imeretínský omluvil se to pípad jednou ruskému námstníku v Tiflise, Cicianovu, rodilému Gruzínu, že neodpovdl na jistý dopis proto, ponvadž meškal jeho písa v Tiflise návštvou u známých a pi dvoe nebylo nikoho, Mingrelií, Svanetií,

:

kdo by byl uml ísti a psáti. Avšak projdme se již mstem. Skládá se vtšinou ze skromných domku, kamenných devných, s pavlaemi a verandami, kteréž jsou namnoze utvoeny jen výbžkem stechy, spoívajícím na dei

sloupech, z nei)atrných krám, ze špinavých jen že místo sudu vá,,duchan", našich krem malé mchy, sešité z celých lejí se v nich \cliké zvíecích koí a nabubelé vínem, kteréž se místo kohoutku vypouští do íšek otvorem nkteré z vili a i nožky. Ale je zde také dosti istých

vných

—

i

domk

zvláštní

né

a

pvab dodá\á

nmž

tone jako v

bujzele-

prostor mezi domky, mimo ulice, fíky, platany, cypitou kyprou zelení sladké kaštany bují tu s množst\'ím jiného krás-

ném moi. Každý vyplnn še,

(clému Kutaisu úžasn

krásné rostlinstvo, v je

—

20

ného stromoví, nad kei ervených i bílých rží a žhavorudých granát, nad houštinami azalek, nad záící florou,; také na domky samy doráží vítzta smaragdová záplava, oplétajíc je hust sliným vncovím révy, ovšujíc je mnohdy od temene k pat rozkošnými kvty t. zv. ínského bezu a jiných úponkových rostlin. I bídné, devné domky ulice židovské vypadají svdn v tom nádher-

n

ném ovnení. Vedle

hlavn

rozkošné

vegetace

zajímá

v

Kutaisu

Pi každém kroku

lid, oživující ulice.

spa-

výjev, njaký nový malebný zámožnjších Imeretín ve známém kroji kavkazském v huatých apkách a v rznobarvých, až po lýtka dosahujících kabátech s adami patronových pouzder na prsou a s dlouhým ,,kinžalem" (dýkou) za pasem. Hrd nesou ztepilá tla a v každém pohybu spoívá samojsou to rození kavalíi. Dále porostlá elegance tkáváš adu chuas njakých: Mají rozedrané šedivé haleny, šedé volné spodky, na hlavách špiaté hndé klobouky a v rukou vysoké hole. Onde uve-

njaký poutavý

tuješ

kroj.

Tu

stojí tlupa

:

;

lebil se s

pohodln ped svým krámkem

vysokou, kuželovitou beranicí a

tým svrchním kabátem,

že se

(S

mžeš

obtylý

Armén

voln

rozepjaobdivovati pe-

ste kvtovanému ,,archaluchu" (spodnímu kabátu z lehí látky), jejž spíná stží ozdobný pás nad ob-

jemným bichem. Dále poutají t dv zvláštní mužské postavy. Jedna má tsn piléhavé erné spodky, ernou kazajku,

rovnž

tsn

pilehající

a v bocích

spja-

tou pasem, za tímto kinžal s kabelkou a na hlav je to vlastn bašlík, jejž nosí jakýs hndý turban

21

zde zadrhnutý a malebn ovinutý kolem kadeí. Piléhavý ten odv upomíná na stedo\ký kroj italský a jeví v plné ztcpilosti pružnou, anticky soumrnou postavu. Druhý muž má spodky a kazajku stejného stihu, jenže žluté, a kolem ramenou visí mu ješt ,, burka", tžký pláš z huaté srsti; ale nejzvláštnjší je pokrý\'ka jeho hlavy jest to malá, tuhá deštika z erné látky se zlatým vyšíváním, upevnná vodorovn na temenu hlavy pomocí dvou šrek, které jsou svázány pod bradou. Pepodivn vypadá tato koketní, miniaturní i)()kr\ vka na hrdé hlav mužské, na spoust hustých, nati uhel ernjších kadeí, jež pod onou tretkou bujn kypí na všechny strany. Oba ti muži jsou prý Gurijci. Zmínnou deštiku, jež má formu tyhrannou neb okrouhlou a kterou mi jmenovaH ,,papanaki", nosí asto také Imeretíni. Onde, uprosted jiné skupiny, podivuješ se zase primitivnosti kavkazského vozíku, ,,arby". Tazcela slušná kola hle je ostatn- ješt panská: s loukotmi a špicemi. Obyejným arbám staí místo takových kol celistvé, okrouhlé devné desky, bez obruí a podobných tretek; nic nevadí, že rozrývají uši svým strašlivým skípotem a že se asem ošoupají z kulatá do tyhranná. Zhusta mžeš také spatiti Amazonku na koni, Jezdkyn taková ve svém malebném, pestrém odvu, se tpytnou elenkou a vlajícím bílým závojem, sehrd a lehce nejastji jako muž obkromo dící na bujném oi, skytá obraz velice originální a pvabný. Takovými a podobnými zjevy pestí se pouliní ruch v Kutaisu. ;

má

—

—

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXIII.

•

o

22

Z budov zasluhují zmínky jen dva chrámy: gruzínský a arménský. I 'prosted mésta nalézá se krásný veejný sad, plný vzácných starých strom, v jejichž stínu milo se procházeti uprosted rozkošné

kvteny, dýšící opojnou vní. nejvtší

Ale

znamenitostí

Kutaisu jsou

roz-

chrámu na pravém behu Rionu. Ubíral jsem se tam pes kamenný most; druhý, železný, byl rozboen etzy visely do eky. Vidl jsem ped tím již nkteré rozvalené chrámy gruzínské, ale pohled, jaký se mi naskytl ve zívaliny staré pevnosti a

—

ceninách kutaisských, byl netušený. Uchvátil mne svou pochmurnou velebností, svou ohromností, svou tajemnou romantikou divného, nevídaného rázu. Pedstavte si divokou, po zemi navalenou spoustu zboených zdí, rozmetaných zlomk a hlavic sloupových, rozbitých kamenných okras a náhrobních kamen pedstavte si ohromné temné stny, jež nad touto spoustou zevšad strmí k nebesm, tu ješt s plné výše hrozíce zbytkem hrdého klenutí, tam již dopola zícené, zející sterými prlomy a spárnmi, nkde shora dol rozpoltné jako ranou obro\'ského mee, a doplte si ten obraz chaotickou houští trávy, azaleí, malin, granátových a jiných ke, jež obrstají hromady trosek na zemi, dotrnými fíky, které se zahnízdily dole nahoe ve štrbinách stn a rozehrají svými koeny mohutné zdi\o, spoustami bujného l^etanu, jenž ovíjí kusé sloupy, pokrývá všude stny a plazí se leckde až k jejich vrcholu, vtrnou zelenou chasou, která provádí bujné reje na mrtvole kleslého velikána. A k tomu všemu druží se ješt nezvyklý Evro;

i

panu stavební

sloh, jenž z

tchto dosud \'elkolepých

23

zbytku vyzírá, pro nás neobyejné, fantastické tvary zachovaných kamenných okras a jiných podrobností tajemná minulost chrámu, která vyzývá obraznost ku hrám nejsmlejším. Xárod, který svatyni i

tu zbudoval, jeho uméní, djiny chrámu a celého kraje, i které kdys prostorem tím hlaholily všechno je nám tak daleké, tak cizí, tak

e hymn,

—

málo známé neb úpln neznámé ba, kesanství, jemuž chrám ten sloužil, odí\alo se tu s\ým zvláštním rouchem gruzínským. Stojíme zamyšlení uprosted pošmourné, truchlix mlící svatyn, velebné ješt ve svých troskách. Kdo byl jejím pvodcem, kdo stavitelem? Nedokáme se odpovdi ... A pece Zíceniny tyto mají odpov pro toho, kdo bedlivji pátrá ve i

;

\'

!

zvtralých jejich rysech. Na stnách zachovaly se ješt tu a tam gruzínské nápisy; ti z nich u\ádí ve svém cestopise Clara Serena. První hlásá: ,,Ó králi, který panuješ všem králm, povznášej výše a výše Bagrata Kuroplata, krále Abcház a Kartvel, jakož jeho otce, jeho matku, královnu jeho cho a jeho syna. Amen." i

Druhý nápis zní: ,,S pomocí AbcházU a Gruzín,

boží král

modliteb pro

svou

matku,

boží Bagrat, z milosti zídil toto svaté místo

králoxnu

Guranduk."

Tetí nápis konen pra\í: ,,Buh bu také milostiv Adgurbu Maisovi, staviteli tohoto chrámu!" Adgurba Maisa Jméno to doznlo as dávno na rtech lidských a setlelo s vetchými pergameny !

—

kámen jeho veledíla donesl potomstvu, chrám zachoval je i ve svém pádu, uprosted svých trosek, v úkrytu betanových úponek. I 'chránil zbožné \nování s\'ého

je

ale mrtvý, zvtralý

vdn

vrn

i

24

královského pvodce, jehož jméno ovšem zachovaly i letopisy, hlásajíce, že svatyn kutaisská vystavna byla r. 1032 Bagratem IV. Obcházel jsem dlouho velebnou zíceninou, jež poutala mne všude množstvím zajímavých podrobností. Veliké, hladce tesané tverce kamenné, z nichž skládaly se vnitní stny chrámu a jež na místech, kde zstaly stny neporušeny, dosud t pekvapují pelivostí a pesností, s jakou byly spracovány a sestaveny rozmanité tvary oken, velikých i malých, okrouhlých podlouhlých, tesanými kameny vyložených zbytky krásných klenutí, oblouk a výklenk trosky sloup a kamenných ozdob vše zajímá t zvláštním rázem pkností svou. A také samorostlé okrasy, jimiž bujné jižní rostlinstvo kamennou tu spoustu zevšad obetkává, baví oko rozmanitostí a malebností svých zelených koberc a aloun, a guirland, záclon a tásní. Gruzínsko-byzantinské umní stavitelské libuje si v bohaté ozdob skulpturální. Zvlášt zevnjší stny chrám bývají pokryty množstvím ornament a figur v polovypouklé práci z kamene vytesaných. Zpsob tchto ozdob bývá ovšem pro náš vkus mnohdy podivný, což platí zejména o pracích figurálních. Na zevnjší stn starého chrámu v Ananúru (v Gruzii) vidl jsem na píklad podoby lv s kníry marciáln zakroucenými a postavy andl, jejichž vypoulené oi vyplovaly celý prostor mezi nosem a oima a jejichž nohy byly obuty v nemo;

i

pkn

—

;

;

i

vnc

obyejné boty, nelišící se niím od jarmareních výrobk našich venkovských ševc. A k mohutnému dojmu, jaký na mne uinila velkolepá svatyn Mcchetská, nejslavnjší chrám Grutorné, zcela

25

pimísily rovnž komický živel ohromné figury andl, vytesané na zevnjší stn byly obráceny hlavou kolmo dol a nohy v dkladných botách strmly rozkroeny do výše umlec chtl tu patrn rajské hosty pedsta\iti, jak slétají stemhlav s výsostí nebeských k zemi. Málo vážný byl také dojem lva s lidským, dlouhými kníry okrášleným šupinatého orla obliejem as ploutvemi, jakož

zie,

:

;

—

s

i

podivným hebínkem a šroubovit zakrouceným bývá provedení takových okras isté a vtšina jich dokazuje nejen buj-

zobákem. Ale za

neobyejn

to

nenou obraznost gruzínských socha, nýbrž všední jejich umlost a pelivost. Zvlášt arabesky a rostlinné ornamenty jsou asto \elmi úhledné a i

vkusné.

Také chrám Kutaisský honosil se zajisté hojností takových kamenných okras. Posud zachovalo se jich dosti, zvlášt na zevnjších stnách. Vidti tu vytesané krásné kíže, útlé sloupky, kruhy a polo-

kruhy, výtené pleti\'o arabesek, listy a kvty (na p. slunenice), podoby lidí a zvíat. Ale vtšina tchto ozdob podlehla zkáze a trosky jejich kupí se v pusté smsi na zemi uvnit chrámu. Zvlášt slouzle se vedlo. Dvojice nejvtších sloup uvnit zanechala tu jen oba mohutné podstavec a kus hust rýhovaného díku také z ostatních sloupu a sloupc zbyly na svém míst vtšinou jen skrovné jejich a bohat ozdoásti — zlomky štíhlých bené hlavice mísí se s rumem na podlaze nebo octly se až venku ped chrámem. Zejména jedna veliká hlaxice, ležící ped \( hodem, upoutala moji pozornost. Byla tyhranná a v rozích ozdobena podobami pták s rozestenýma kídloma.; ve d\ cju ro-

pm

;

dík

26

—

mly

hlavy ptaí, v jednom hlavu lidskou na tvrtém rohu byla hlava uražena. V jedné, patrn elné ploše postranní znázoroval krásný reliéf zápolení tí zvíat: dva dravci, na jejichž tle etná vypouklá koleka znaila asi okrouhlé skvrny levzífh

kže,

hartí

doráželi na

njaké záhadné zvíe

s

ko-

pyty a dlouhým ocasem, které snad pedstavovalo kon. Ostatní vyzdobení hlavice skládalo se z arabesek, list a fík. Také okolní chatre tží jako cizopasníci ze zbytk padlého velikána. Krásná jedna hlavice sloupová slouží za práh blízké chaty a kusy sloup kamenných ozdob sneseny jsou za pehrady vi kolních zahrad.

Kolem shoeného chrámu jest novjší pohebišt a také v chrám samém vidíš na jednom míst, uprosted trosek, vedle omšených starých náhrobk novjší náhrobní kameny s nápisy gruzínskými a ruskými. Po levé stran chrámu spatuješ zbytky klenuté kaple s otenou malbou, jejíž krása dosud jest patrná; po pravé stran pistavena jest ku zíceni-

nám

kaple novjší.

Nedaleko chrámu nalézají se rozvaliny staré pevnosti se stopami branek a kulatých nárožních vží; zde je zboené zdivo hust zarostlé a porostlé smokvoni, betanem, azaleami, malinami a rozmanitým jiným kovím. Uprosted stojí njaký starý kostelík s ásten zachovanými malbami a pknou prací kamenickou, nyní upravený za skladišt vojenské nebo k njakým podobným úelm. S rozvalin pevnosti otvírá se rozkošná \y hlídka kraje Rionského. Dole v zeleném moi stromoví, do i

27

Z

nhož

\

ynikají

výškou

štíhlé topoly

cypiš, tone Kutais

a temnjší bar-

svými \'žemi a bánmi, úznobarxými stechami, etnými sloupci \erand a pavlaí, bílými nebo bare\'n natenými stnami. Hla\ní ást msta leží na protjším behu eky, ale nkteré domky a chaty pebhly až sem na pravý beh, pod rozvaliny starého Kutaisu. Se tí stran obklopeno jest msto xýbžky hor;, strán jejich záí bujnou zelení, z níž tu a tam xyhlédají idyllické domky, nesoucí místy na stechách ady kamen jako \e Šxýcarsku. Za nimi pak vidíš lehce zaniíxlralé \rchy xzdáienjší. Na tetí stran otxírá se za mstem \ýhled na širou ro\'inu Rionskou. Plochá jako stl prostírá se do dálky v popedí \ idíme na ní políka a luiny, obstoupené hustými skupinami stromu ím dále tím \íce houstnou nesetné ty skupiny a slévají se na konec v jedinou zelenou spoustu, vlnící se jako moe až k dalekým horám, jejichž modravé vitostí

obelisky

se

i

;

;

ásten

silhuety s posnženými vrcholky uzavírají tento rozkošný obraz, jehož pu\ab ješt zvyšuje Rion, xinoucí se malebn tpytnými oklikami tou báje-

Smaragdový její koberec, utkaný z vnplatan, fík a cypiš, z vavínu a zimostrázu a nesetných jiných druhu vzácného stromoví a koví, usmívá se paprscích jižního slunce nou

plání.

coví révy,

z

v

kouzlem u nás netušeným. Ješt jednou vrátil jsem se do zícenin chrámu, abych se naposled opojil zvláštním pvabem té divné romantiky. Stoje na zvtralých náhrobcích, obhlížel jsem ohromné pošmourné zdi se zbytky divných okras dokola. \' tu chvíli ncvnikal sem žádný a betanopaprsek slunení. 1 svží porost

ke

28

vých úponek ztemnl, jakoby také byl zachvácen tajemnou, chmurnou náladou rozvalin. Vše snilo vážný sen minulosti. Hrobové ticho vládne vkol; ni hlásek nezalétá zvení do mlících trosek, ni vtík neševelí nad nimi v zelených úponkách. Stesk pojal mne v tom hlubokém klidu i zdálo se mi, jakoby tajemné stíny vznášely se zboeným chrámem, plníce jej tichými vzdechy a šeptem duch Z šerých a zádumivých pozstatk bývalé slávy sestoupil jsem nazpt do pestrého víru pítomnosti, v ilý pouliní život nového Kutaisu. Karthvel je mysli živé a bujaré, miluje spolenost, veselou zábavu, víno, zpv a tanec. Tyto jeho vlastnosti mžeš dobe pozorovati na procházkách Kutaisem. Všude vidíš skupiny lidí smjících se a družn hovoících za živých posunk. Onde shromáždil se veselý zástup kolem tlupy hudebník, kteí provozují na svých tamburinách, dudech, tíhranných, dlouhohrdlých kytarách a jiných podivných nástrojích hmotnou hudbu, jež arci pro naše nezvyklé ucho zní jako koiina ped nimi poskakuje, otáí se, kroutí hlavou a rukama, kepí celým tlem ohnivý taneník a diváci kolem tleskají do taktu rukama, provázejíce tanec jeho smíchem a veselým kikem. Na zápraží ,,duchan" spatíš rozjaené pijáky; ale nemysli si, že jsou opilí v tomto požehnaném kraji, jenž místo mléka a strdi oplývá vínem a pokryt jest všecek bujným vncovím révy, pechází lovk dle gruzínského písloví .,od mateského prsu hned k otvoru buruku (koženého mchu na víno)" a pivyklý jsa z dtství na ohnivý nápoj, stží jen podléhá opojným jeho úinkm. Ovšem, chceš-li poznati kavkazskc pitky a .

;

—

.

29

tance v plné sláv, musíš si zjednati pozvání k hostin v nkterém zámožnjším dom. Stane-li se ti pak est, že t spolenost zvolí za ,,tolumbaše", t. j. editele pitky, mžeš ji snadno draze zaplatiti tato est spojena je totiž s povinností vyprázdniti s každým besedníkem plnou nádobu \'ína a gruzínské poháry mívají mnohdy rozmry povážlivé. Obyej:

né nádoby jsou: ,,kula", lakovaná devná nádoba s úzkým hrdlem, ,,azarpeši", nádoba s dlouhým držátkem, podobná naší sbrace, a tuí roh, asto stíbrem okrášlený a nkdy až pt lahví vína jíma-

obyejn prpovdí od verdi" (bh dal) a

Pípitky vynášejí se

jící.

mohamedán vypjenou

,,ala

odpovdí ,,jachši jol" (šastnou cestu) Ostatní spolenost provází každý pípitek gruzínským popvkem ,,Mrava šaemic" (nmoho let). Pak se mžeš také dívati na krásný ohnivý tanec kavkazský, ,,lezginku", v nmž taneníci a tanenice pln okazují pružnost svých leporostlých tl a zvláštní, vrozenou graciosnost svých pohyb. Nasytiv se procházek po mst, zašel jsem pod veer ješt do veejného sadu. Seznámil jsem se tam s krajanem, p. Jiartonm, který je mstským zahradníkem v Kutaisu. Byl mi ochotným ciceronem a na druhý den umluvili jsme spolenou vyjížku do dvou ])r()slulých klášter v okolí. !

:

11.

V

ý

]

(•

1

do

(

I

(

1

,1

t

li

i

a

Mocame

t

h

i.

odebral jsem se s p. Bartoem do Gelatské ulice, kdež nachází se ghetto Kutaisské. soudruh vstoupil do pízemí jednopatrového dev-

Za

jitra

Mj

30

ného domku, malebn obrostlého povíjivou zelení. Mne zadržel na prahu pohled, jakého jsem se nenadal v tom zvení dosti pívti\ém stax^ení. Hledl jsem do tsného, špinavého brlohu, naplnného dýmem a smsí odporných zápach. Jako v mlze bylo tam \'idti ve smsi hadr a bídného hamparátí nkolik polonahých lidských tvor s neduživou i^letí a chorobn zarudlýma oima. Byl to hrozný obraz neistoty a bídy. Divadlo toto a horký, smrdutý výpar, z brlohu se valící, odehnaly mne brzy od prahu nazpt do ulice. Také soudruh po chvilce \'ystoupil a za ním objevila se vyouhlá postava v otrhaném kavkazském odvu, s vysokou zašpiatlou beranicí na hlav. Byl to patriarcha ubohé židovské rodiny, kterou jsem nejasn UMiit zahlédl. Navzdor chorobné pleti a zaníceným oím inil se svým bílým vlasem a vousem, ve své dlouhé, až po kotníky splývající ,,oše"

Mj

tém

biblicky velebný dojem.

soudruh dal se

s

ním do smlouvání,

za-

imiounný a otrhaný výrostek \'y\'edl ze stáje dva zubožené kon, kteí \'hodn doplovali obraz tím co

Konen

byla smluvena cena za pjení obou rozinant 2 ruble 40 kopejek. Dostal jsem se jakž takž do chatrného sedla, a provázeni páním šastné cesty jeli jsme mírným klusem Gelatskou ulicí, kde z rozbitých oken a ervotoivých pavlaí vyhledali za námi židé s ,,pejsy" a ernýma oima, nkteré židovky s \elikýma, opravdu krásné. Za mstem zaboili jsme mezi vrchy a za hodinu asi dojeli jsme do údolí íky ervená eka. Jízda Cchali-Citheli, což znamená byla vskutku rozkošná oko neustávalo se kochati pohledem na úžasn bujné a záiv zelené rostlinté

bídné domácnosti.

:

:

:

31

Sladký kaštan tvoil podél cesty celé háje, úponky révy a chmele ovíjely vtve ohromných platan, neproniknutelné houštiny azaleí a granátových pokrývaly pdu. Jakkoli bujará a bohatá jest píroda Kolchidy, poskytuje pece lovku jen skrovnou výživu. Jen málo pdy urval posud divokému pralesu a na tchto mýtinách pstuje toliko kukuici a ,,g"omi", druh prosa, zpsobem \elmi primili\ ním. \'izte jen zdejší pluh! Hlavní jeho ástí jest kus deva, na jednom konci oste zahnutý a nesoucí na konci tom kus železa zšíí ruky za klee slouží dv hlky, upevnné k záhybu, a v pedu pidláno jest šikmo jiné devo, k nmuž pipahuje se potah pár buxolu nebo vol, nkdy nkolik pár. A pedpotopním tímto pluhem vládne orá velmi nedbale rozumí se, že ani výsledek takové práce není \alný. Ostatn, špatné zemdlství v Rionském kraji omlouvá práv nevázaná bujnost tamjší vegetace. Vysekání hustého, obrovského stromoví s chaotickou spoustou popínavých rostlin a neproniknutelným podrostem, oištní pdy od spleti nesetných koen není prací snadnou a mýtinu teba ustavin brániti proti nové invasi sveepého okohiího rostlinstva. A takovému namáhání, zdá se, nehoví povaha tuzemc. K tomu teba u\ ážiti mnohovký útisk zdejšího lidu, jenž trpl nejen ustavinými nájezdy nepátel, nýbrž zlovládou svých vlastních panovník a zpupné šlechty, která jej obírala a tyla z jeho práce dle libosti. Za ervenou íkou zchihah se krásné zelené hory a na boku nejvyšší z nich, pod srázným vrcholem blal se malebný klášter Gelathský. stvo.

ke

;

—

i

—

i

—

32

Kon

probedli

íku

a další cesta vedla nás do vrchu kolem roztroušených chatrí imeretínských, napolo ukrytých ve stínu sad, jež byly ohrazeny živými ploty z azaleí. Litovali jsme, že již odkvetly; krásné, ohnivé kvty azalek pidávají zdejším krajinám pvab v pravd arovný. nádvoí kláštera podržel nám njaký hošík kon a brzy objevili se d\'a mniši v erných talárech a v erných pokrývkách hlavy, podobných cylindrm bez stechy, aby nám ukázali znamenitosti naši

V

svatyn.

Kesanské chrámy vesms dle jednoho

v Zákavkazí stavny jsou vzoru pdorys hlavní budovy má podobu kíže a ze stedu jeho tam, kde se ramena sbíhají, trí vž s kuželovitou stechou. Tento typ chrámový jest význaným rysem všech krajin, kde obývá plém karthvelské. I hlavní svatyn Gelathská vystavna jest dle téhož vzoru a také dva poboní kostelíky nebo kaple, k ní se družící, jsou jí stavbou tak podobny, že vypadají jako drobné její modelky. Tuto trojici kostel obklopují chatrné devné chaloupky, potem prý trnácte, svdící o prvomnišské prostot klášterník, jimž za píbytky slouží. Gelathi náleží k nejpamátnjšíni s\'atyním Zákavkazí. Založení její sahá v dobu, kdy sjednocené plém karthvelské dosáhlo nejvtší své moci, a zde nejskvlejší jméulehla i do hrobu jeho sláva. na Gruzie, k níž Imeretie tehdáž ješt náležela, jsou s klášterem tím spojena: David Ilí. Obnovitel a Thamara. Bojovný David založil jej na konci jedenáctého nebo na zaátku dvanáctého století a zvolil si zde místo vného od]>oinku, pikázav zá-

snad

:

tém

Dv

tsn

33

aby nad hrobem byla uložena jedna z vítzných jeho trofejí: železná vrata dobytého insta (}anžc, nynjšího Jeliza\etpolu. Jedno kídlo tchroven,

to leží

mohutných

vrat,

devených a železem pobitých, v jednom z poúpln zpustlém, s vybledlými

posud vedle náhrobku Davidova

boních kostelíku, malbami na vnitních stnách,

z nichž jednu vítzná pírt)da po s\'ém \kusu ozdobila, obetkavši ji celou od zem až do stropu hustým zeleným kobercem betanovým. Druhé kídlo vrat odnesli dle jed-

nch Turci; jiní praví, že bylo železa jeho užito pi njaké opra\ chrámu. Na kfímenné desce nad hrobem Davidovým vytesán je starogruzínský nápis, prý od samého krále složený a dle Clary Sereny obsahující tato slova ,,Zde jest místo mého odpoinku vy\'olil jsem si je a chci zde zstati." veliká Thamara byla prý v tomto kláštee pohbena. K nmu víže se také jedna povst z její:

;

I

ho ži\ota. Když královna jednou, chtíc jíti na mši do Gelathského chrámu, ozdobu z drahých kamen na diadém svuj upexovala, ohlásili jí, že venku stojí žebrácká, prosící o milodar. Thamara vzkázala, aby prosebnice posekala, ale když pozdji vyšla z paláce, nebylo po žebrace ani stopy. Královna vyítala s;, že marnivostí její ubohá o almužnu byla oloupena, a savši za pokutu píinu svého prodlení, i)ásku s drahými kameny, ovnila jí v kostele elo Bohorodiky. Hlavní chrám vystavn je z ohromných tesaných kamen a z vní ozdoben polovypuklými, plochými ornamenty. Uvnit pestí se stny etnými malbami na omítce, mezi nimiž nám ukazovali mniši obraz Davida r)bnovitele, vážného starce s b-

34

lavým plnovousem a s okrouhlou, drahokamy posázenou mitrou. Z ostatních upoutala mou pozornost podobizna njaké mladiké princezny s líbeznou, polodtskou tváí pod knížecím, perlami ovroubeným kloboukem zvláštního (do denníku zapsal

jsem ínského") tvaru. S vysoké kupole s úzkými, dlouhými okny dokola shlíží veliký byzantinský obraz Krista s výrazem hrozivým. Skvostný ikonostas jest pokryt krásnými, staro,,

tém

Jsou zde také kameny s nápisy, klášterníci vypravují, že je dosud nikdo peísti nedovedl; dle Thielmanna obsahují písmem kufickým psané arabské prpovdi a zvláštní to žitnými o nichž

obrazy.

ozdoba kesanské svatyn s dvanácti imamy.

—

—

jméno proroka Moha-

meda

Jinou drahocenností jest zlatý zavírací obraz, posetý drahým kamením a miniaturními obrázky svatých, uvnit pak chovající madonnu krásné, starožitné práce.

Z chrámu uvedli nás mniši do bývalého refektáe jest již napolo zícen a zarostlý jeho vnitek podobá se spíše sadu fík, azaleí a granátových ;

1

v

o

keru.

Na rozlouenou

jsme ctihodným pra uhasili ješt žíze ki-

zaplatili

obvyklou odmnu šálovou vodou ze studánky, která se prýští pod starou zvonicí. Ze slov mnich jsem vyrozuml, že jí

vodcm lid

piítá úinky zázrané, a

jisto jest, že

nás jak

náleží osvžila.

Z Gelathského kláštera otvírá se velkolepá vyVidíme mnohotvárné hory Imeretie kolem Kutaisu, mezi nimi mohutný Chomli, na jehož skalním boku dle povsti pikován ^byl Prométheus, a hlídka.

35

vným

snV pozadí horstvo vzdálenjší, blající se hem spatujeme lesnatou ro\inu mingrelskou, jíž vine se malebn Rion, a za povtrnosti z\lášt jasné postehneme v dálce Poti a \lny erného moe. Rozmanité odstíny záivé zeleni, sivých a modravých ;

i

ek, istá bl vného snhu pozadí dodávají tomu obrazu okouzlující 'nady. Píkrou strání \edli jsme kon do údolí kolem

vrch, stíbrné v

obydlí

žíly

Imeretínú.

Byly

z

prken sbity a zastínny'

hustým stromovím ovocným jiným. U nkterých stála malá devná špižírna na kolech nebo prostá besídka z tyí, ovitých bujnou ré\ ou. Ohrazeny byly i

i

obyejn

živým, a mezi nimi pyšnila se pole kukuicová vysokou, šavnatou úrodou. Na dvorku zahlédli jsme leckde ženské ztepilého vzrstu a namnoze také hezkých tváí; jsouce patrn v domácích nedbalkách, mly na sob jen spodky jako mužští a skrovné jiné ásti chatrného odvu. Zahlédli jsme arci tváe jejich pouze na ch\ ilku nebo po zdejším obyeji uchýlily se ped pohledem cizinc rychle do chaty, nebo si aspo zastely tvá, ponechávajíce za to voln na odiv pvab pružných, bílých líader, vyhlédajících bez ostychu z rozhalené nebo roztržené

plotem,

;

košile.

Dole uinili jsme zastávku chudobné, de\ né krm. ,,Duchani" (majitel ,,duchanu") pohostil nás okurkami, ostrým sýrem a kyselým vínem. Koníci pochutnávali si zatím na kukuici. Nato jeli jsme starou, z póla zarostlou cestou do vrchu ke klášteru Mocamethi (c ve slov tom ti jako v eštin, nikoli k). Teplý, záivý vzduch byl prosycen opojnými vnmi, jež vydychovaly kvetoucí stromv a ko\iny okolního lesa. Po srázné \'

36

skále nad údolím Cchali-Cithcli pijeli isme na nákláštera ped nízkou chatr, z níž se ozývalo hlasité modlení. Pivázavše kon, prošli jsme dlouhou, prázdnou svtnicí ke kostelu. Byl zaven a krom oné modlitby nepozorovali jsme nikde známky života vše bylo jako zakleto.

dvoí

;

Rozhlížíme se okolím kláštera. Obzor jest omezen lesnatými stránmi, jimiž toliko na jednom míst prohledá míhavý úryvek vzdálených hor. Hluboko v údolí proudí se ervená íka, s vodou skuten zaervenalou, a za ní vypíná se naproti klášteru skalní stna, po níž splývá shora až k íce bujná houš betanu jako valný zelený vodopád. Mezi úponkami jeho erná se uprosted skalní st-

ny otvor njaké jeskyn. Klášter sám

shlíží do údolí se skalnatého ostrohu, skládaje se z polozícených zbytk starého kláštera a z nového chrámu, vystavného v obyejném slohu gruzínském a obklope-

ného nkolika chatrnými devnými domky, které slouží jako v Gelathi za píbytky mnichm. Obmezený jest obzor kláštera jakož sluší na hnízdo tch, kdož mají obraceti všechnu mysl od marností pozemských k nebeské výsosti ale je to zátiší rozkošné. Bujnost rostlinstva je zde vru bájená. Spousta vzácného koví a stromoví lupenatého mísí tti své lepé tvary a rozmanité odstíny záivé svojí zeleni. Zimostráz vyrstá zde v mohutné, vysoké stromy; vavín bují všude hustým podrostem; houštiny granát, azaleí a rhododendron promují

—

—

dob

svého kvtu celé okolí v arovný sad divoká réva a betan závodí spolu, aby otkaly a protkaly všecku tu spoustu rostlinstva nejmalebnjším vncovím. v

;

i

37

se na tu nádheru pírody dosyta vynadívali, objevil se ped námi mnich a chest klíi, mluvil k nám smsí gruzínštiny a ruš*" tiny. Uvedl nás do kostela, který neposkytuje mno-

Když jsme

konen

ho znamenitostí jako nejvtší z nich ukázal nám prvodce kovo\ou rakev na nohách v podob lvích pazouru, v níž odpoívají prý tla obou svtc, jimž kostel jest zasvcen, Davida a Konstantina. Legenda \ypravuje, že byli v osmém století od Peršan \ Kutaisu umueni, a když kesane mrt\oly jejich odváželi, že zastavila se ,.arba" sama od sebe na tomto míst, kdež pak svatá tla uložena a pozdji klášter vysta\n. Kre\' muenníku, jjrýštící se z arby, ;

prý cestou lak \ln>' zdejší íky, která bar\u tu podnes zachovala. Rozlouili jsme se s mnichem obsažným stisknutím ruky a klusali jinou cestou nazpt ke Kutaisu. Tato jízda jest \e vnci mých upomínek kavzbar\ila

kazských jedním z kxtú nejxábnjších. \'zduch, který jsme dýchali, záe a zele, z nichž bylo všechno vkol utkáno, celá t\ánost a nálada krajiny chovaly v sob zvláštní, lahodn opojné kouzlo. Pekrásný tento kraj nepodobal se pro mne skutenosti; takové krajiny je\ila mi dosud jen íše sn neb obraznost básnicky rozechvná.

tém

Po obou stranách cesty táhlo se nepetržit pásmo imeretínských stateku. Každý skládá chatre, obklopené sadem se z prostiké, a polem; chaty stojí tedy dosti daleko od sebe a ddina trousí se nkdy na míli cesty. Celý pozemek b\\á mnohdy ohrazen ži\ým neb alespo hust porostlým plotem. Chudé jsou tyto imerctínské usedlosti; ovocných stro.nu a nkde \inic náleží

devné

krom

Sv. Cech: Sebrané spisy.

XXHI.

3

38

k nim jen kousek kukuiného nebo prosového pole a jejich obyvatelé vedou život velmi nuzný. Ale nouze a bída ani z daleka nepipadá ti na mysl pi pohledu na bujnou houš vét\í broskvových, kaštanových, fíkových, morušových, k níž se zdola vypíná a kterou bohat vní pítulná réva na kypící, lesklou zele kukuice na sivé chaty devné, které z hlubokého stínu toho rostlinstva, se \'šech stran jím zaclonny a opleteny, tak prostomile \'yhlédají jako v nejkrásnjší selance. Sníš o šastné ;

;

Arkadii. Illusi tu neruší ani hadry, jež zhusta spa-

tuješ na ztepilých posta\'ách obyvatel

polonahost spíše rajskou prostotou. Pravíš so;

jejich jeví se ti b, že ani nikdo býti nešasten v tom krásném kraji. Lidé zdejší vypadají tak mírní,

nemže

aro-

mk-

Klidným blahem záí vrásky sivého starce, ovšeného bídnými cáry. Pvabná díví tvá, jež vyhlédla onde z chaty, schoxala se v píští chvíli zase ale ped tím okázala cizincm v laškovném úsmvu krásné, snhobílé zoubky. Všechno zdá se blažen usmí\'ati, snad úinkem skvostného osvtlení jižního, jež prosycuje všechnu tu zele cí,

spokojení.

;

záivýni zlatem a klade lahodné svoje lesky na každý obliej. Tímto rajským sadem, ^' nmž se místy ot\írala vyhlídka na vzdálené, z ásti snhem záící horstvo, dojeli jsme nazpt do Kutaisu.

vným

III.

Zbžný pohled

na

M

i

ng

r e

1

i

i

Mingrelii zahlédl jsem pouze okny železniního vozu, jednou za dne jízdou z Poti, hlavního pístavišt kavkazského na erném moi, k Tiflisu a

39

podruhé za noci touž cestou nazpt. Za druhé jízdy vidl jsem toHko erné massy pralesa, obrysy spletitých korun nahoe a svtluškami se jiskící koviny dole.

Mj

„cestopis po Mingrclii"

mže

se tedy skládati jen z toho peleta\ého pásma obrázku, jež se na pr\ní oné cest vystídaly \' oknech vlaku. Z poátku byl to dlouho jen les, hustý listnatý les. Ale mingrelský prales je non plus ultra kavkazské pí-

rody. Z moálovité pdy vyrstají ohromné kmeny dubu, buku, sladkých kaštanu, topolu, oech, fíku, platan atd. a po nich \ ine se z dola až do vrcholréva, chmel, betan a jiné úponkové rosthnstvo, dole pak brání neproniknutelné houštiny \a\ínu, zimostrázu, azaleí a rozliných trnin \stuij do toho zeleného chaosu.

k

Dále ustupuje prales rozkošné, úrodné rox in, v níž mezi kukuicí a sady ovocných strom, ovnených všudypítomnou na Kavkaze ré\'ou, idylhcky vyhledají ])í\éti\é vesnice. Chaty Mingrel jen stojí pohromad; jako v Imeretii bývají obyejn rozptýleny, každá uprosted svého sadu i pole. Jsou sbity z prken, mají hebenovitou stechu, bud také prkennou nebo slamnou; stojí k

zídka

\H

moálovité i)ud nkdy na kolech trochu nad zcnn' vyvýšeny a zhusta bývají obklopeny verandou s prostými,

devnými

sloupci.

Vtší stanice dráhy jest v Novém Senaki, nynjším hla\ním mst toho kraje, které má ostat-

n

spíše

hlavním Zugdidi.

vzezení skroxného

mstem

staré

sídlo

msty se. Díve knížat i

bylo

mingrelských

40

Za stanicí onou vede železniní most pes eku Cchenis-Cchali, od níž zaíná Imeretie. Ostatní hranice Mingrelie tvoí na jihu Rion, na východ erné a na severu eka Ingur. Tato zem od-

moe

trhla se na zaátku 14. století od veliké íše gruzínské, ale užila pod svými Dadiany (píjmí všech knížat mingrelských) málo štstí: trpla ustavinými nájezdy nepátel a vnitními zloády. Na konci 18. století ubránila se Mingrelie proti pomocí Ruska, jehož vrchní moci se r. 1804 poddala, a r. 1867 pivtlena jest úmluvou s posledním vládnoucím Dadianem nadobro k íši Ruské.

Turkm

Mingrelové mlu\'í zvláštním náeím gruzínštiny a jsou nejkrásnjším národem karthvelským. Mezi Mingrelci, které jsem vidl za krátké oné jízdy, pak v Poti, Kutaisu a jinde, pekvapily mne leckteré vysoké, statné postavy nápadnou, vru antickou ztepilostí vzrstu, mužn jemnou krásou oblieje i vrozenou uhlazeností a hrdou grácií pohyb, že inil otrhaný ,,muša" (nosi) dojem zakukleného kavalíra. Odv Mingrelc jest obyejný kavkazský kroj ale mužští zhusta zamují jako ásten i Gurijci a Imeretíni huatou epici hndým, erným neb jinobarevným bašlíkem, na zpsob turbanu malebn kolem hlavy ovinutým. Mingrelky, kdysi pro svou krásu zvlášt hledané v tureckých harémech, libují si jako ostatní Karthvelky ve svtlých barvách od\, tpytných etách a lehkých závojích. i

;

—

—

Tento krásný lid žije však po vtšin velmi nuzn, neumje koistiti z bohaté pírody, která jej obklopuje,

z

úrodné zem, plné vláhy

a

bujného

41

rostlinstva.

Ve svých hluchých

pralesích zstali na-

mnoze poloviními divochy. Zde zbývá ruské sprá\ dílo

obtížné,

ale pro

budoucnost mnohoslibné.

Nkolik zápisk

z

malého zimního

(„Do svta" 1902, ro.

I.

.

7.,

8.

a

výletu.

9.)

nemám pro Vás, milý pane redaktore, než tch nkolik nesouvislých zápisk, jak jsem

Nic leda

zbžn nartnul do svého denníku cestou k Adrii. Cestou Ano, naši otcové mohli ješt mluviti X) c es t do Terstu a široce rozepisovati se o ní dnes byl by takový cestopis podaeným šprýmem. Dnes je to malý výlet prospíš se v rychlíku mezi Prahou a Vídní, ráno sedneš si ve Vídni do vlaku jižní dráhy a veer jsi na behu Adrie. Z jednodenní té jízdy uvízne ti v hlav leda mlhavá strakatina krajin, které se peletem zamihly kolem tebe, pokud ti je nezaclánli sousedé v kupé, a mžeš pokládati za obzvláštní štstí, pidruží-li se k tomu njaká zajímavjší episoda \e vlaku samém. je

!

—

:

A

v Terstu jen po tu dobu, kterou turisté, nemžeš ani o nic kloudného napsati, leda bys opakoval to, co jiní již napsali a z ásti snad také jen po jiných opazdržíš-li se

nm

mu obyejn vnují kovali.

1

43

Z takové projížky možno tedy pinésti práv jen nlvolik železniních a hótelních poznámek, asi takových, jaké tuto následují.

Jeda ve Vídni od severního nádraží k jižnímu zpozoroval jsem, že na vývsních tabulích Gedlitschkové a HoUetschkové za léta ješt se rozmnožili a že mají pomalu za soupee již jen Raubitschky a Goldbaumy, z ehož plyne, že by hromadné pejmenování obyvatelstva bylo praktitjší nežli všechny slavné písahy nových na zachovávání nmeckého rázu Vídn. Ostatn i toto skrovné ethnografické pozorování bylo draze vykoupeno stoje na zadní plošin omnibusu tetelil jsem se mrazivým vtrem, který onmi \ýmlu\nými štíty potásal. Pamatujete se, že v první polovici ledna bylo u nás poasí jarní; snad i to bylo píinou, že pojednou ve vznikla chu k delší projížce. Leden je málo píhodný msíc k cestování; ale o cestu mi vbec ne-

mšan :

tém

mn

šlo,

chtl jsem jen po

niti

místo, vylétnout

si

dob opt

zmteba na pouhý okamžik n-

delší

jednou

kam dále, ztráviti ty dva ti dni teba celé v železniním voze, jen u\idím-li jeho oknem kousek jiného svta.

A bezdky

namátl se mi Terst. Doetl jsem okolí terstském kvetou asto již pod širým nebem. Kdož ví, nebuskutené jaro letos, kdy ani u nás a ledu potuchy pomyslil jsem si.

kdesi, že v v lednu fialky se

dc-li

tam

není o

již

snhu

!

—

44

To

moe

a

rozhodly asi

msto samo

hlavn

m mén.

o

cíli

mého

výletu

Že o msíc pozdji bude Terst na všech rtech jako jevišt krvavých bouí, nemohl jsem tehdáž, v polovici ledna, ovšem

ani

vábilo

tušiti.

Práv

mého odjezdu z Prahy nastala v povtrnosti náhlá zmna, a zima dotud ku podivu mírná uvítala mne ve Vídni v celé své mrav

clen

Všecek skehlý sestoupil jsem s omnibusu na blízku jižního nádraží ped hotelem, který jsem si byl k noclehu vyhlédl, a po veei, když jsem se odebral do svého pokoje, byl mi tam píjemnou notou veselý praskot v sálajících kamnech. Chystaje se ulehnouti, všiml jsem si njaké

zivé písnosti.

knížky na pyccKiíi

stole.

Hleme,

ruština!

lI.a.TiocTpoBaiiHbn"i

iiyTeBOAiiTeJiTj n<) ABcrpiii.

Nevím,

octla-li

se zde tato knížka

následkem

zápisu do knihy cizinc, i bynáhodou práv v tomto pokoji, ale

mého nenmeckého la-li

pouhou

jisto

ve

jest,

že

vídeském

mne

ruský

,,illuiStrovaný

hotelu dosti pekvapil.

priuodce"

—

Ulehnu\' pohroužil jsem se tedy zvdav do nenadálé etby. Poznal jsem pedevším, že milý

putvoditl po Avstrii" vyvydáním ,J. S. Švejcera" a

,,illjustrovannyj russkij šel

r.

1901 ve Vídni

tiskem Mechitarist. Hlavn vnován jest Vídni a vedle toho obsahuje struné pokyny pro návštvníky jiných vtších mst a lázeských míst rakouských. Mne zajímala ovšem nejvíce sta o Praze. Rus, který by si vyjel s tímto spiskem v kapse do naší stovžaté ,,stolicy korolevstva bogemskago", by v opravdu znamenitého prvodce. Ce-

ml

nm

45

Stou ve vlaku by se pedbžn pouil, že Praha leží po obou bezích Moldavy a dlí se v Altštadt, Josefštadt, Klejnzejte atd. Mohl by si také již naped

vybrati nkterý z hotel, které mu knížka doporuuje Otel cum blauen Stern, Švarces Ros, Monopol, Goldener Engel a \'iktoria. Když by se tedy ubyto\al na píklad \' ,, modré hvzd" a chtl se ješt podívati do nkteré restaurace, našel by v Prvodci následující výbr: ,,Dejtes Gaus (Graben\ Pušner (Vencclsplac), Mnil (Stadtpark), Šlikk (Genrichsgasse), Plattejz, Dejter Teatr Gartcn" a dost. Z divadel uvádjí se: nmecké zemské, nové nmecké, deutsches Volkstheater, Theátre Varieté (v Karolinental, Palackištrase) a snad nedopatením dostalo se do toho seznamu ješt také ,,Tschechisches Nationaltheater". Výbr kaváren je :

—

—

podobný. Z památností jmenuje se ,,Porochovaja baša (Puhcrthurm)" a ,,Tcjnkir(he, založená n-

meckou kupeeskou obšinou 1360". Kde je vtroušeno mezi náz\ > rt\ rtí a ulic pece njaké eské jméno, psáno je asi týmž zpsobem jako pedmstí ,,Zikov". Také inseráty na zadních listech mají oznaení firmy a ulice nmecké, jako na p. Genrich a Karl Gifka, Otel Švarces Ross na Graben atd. Myslím,

že

staí

citované

ukázky

výten jmenoxaná rukov trm Rusm k seznání pra\ého rázu zení, jak

k

posou-

poslouží branaší Prahy;

že není teba pipojovati xhodných tomto ,,putvoditIi" a vbec o cestovních informacích pro cizí návštvníky Cech.

soudím

reflexí o

také,

46

Nazejtí ráno, dne 16. ledna t. r., cestou od hotelu k jižnímu nádraží, jsem dosti potíže s ledovou vichicí, která mi šlehala obliej drobným snhem, a za naší jízdy k Semmeringu vítr rozbsnil se y pravý orkán, že vagóny rychlíku drkotaly a skuely jeho nárazy a cestující bezdky vstávali, jako v obav, že vlak tím uraganem bude smeten s kolejí. Druhého dne byly pak vídeské noviny skuten plny zpráv o rzných neštstích, zpsobených neobyejn prudkou vichicí, která zvlášt ve Vídni ádila.

ml

Dále od Vídn, když jsme

zajeli

do tsných

údolí mezi vyššími horami, vlak náš unikl z divokého burácení, ješt na Semmeringu sníh strání horských zdvíhal se unášen vichicí jak oblaka bílého prachu. Za Štýrským Hradcem vítr ustal již docela a v paprscích sluneních klidn se leskly rozmanité lesnaté a hornaté krajiny, protékané íkami, jichž voda pekvapovala nápadnou, sytou

a

zeleností.

Nkde

u Mariboru pibyl do našeho kupé ke Štýrákm v šedozeleném lodenu, s mohutnými šttkami ,,kamziího vousu" na mysliveckých kloboucích, jinonárodní živel: staec upomínající jak svým odvem, tak rázem slovansky mkkého oblieje na vesnické naše výminkáe, a s ním iperná hezká holika, veselých bystrých oek a rtík svžích jako tešn. Když k ní staec nco tiše promluvil, zdálo se mi, že jsem zaslechl eštinu hned z nkolika dalších slov jsem arci poznal, že je to slovinina, kterou jsem již od Štýrského Hradce dych;

tiv oekával.

47

Na stanicích následujících pistupovaH také jiSlovinci a slo\inský hovor \' našem \oze zponenáhki nabýval vrchu. I scenerie venku se mnila všiml jsem si, že domky vesnic mají typ' jiný: jednoustupo\ala veselejším barvám, tvárná a a jasn bílé pruhy mezi temnými trámy, nkde i erobarvevená neb zelená obruba okének s nými okenicemi, pipomínaly živ naše stará stazvlášt milý byl dojem, když jsem vení vesnická. zahlédl pozdji na osamlém idyllickém mlýn, tpytícím se v posledních paprscích sluneních, pr\ní nápis slovinský pod jménem vlastníkovým prosté

ní

hn

še

rzn

A :

,,mlinar".

Ale takových nápis není podél trati mnoho a snadno mohou ujíti pozornosti cestujícího, který nepátrá bedliv po takových známkách ethnogralického rázu krajiny. Pedstavuju si cizince, odnkud z daleka zavátého na tuto tra od Vlídn k jihu. Zempisné jeho vdomosti nejsou píliš hluboké a po ruce má jen sešitek jízdních ád. \' tom te i zde stále jména nmecká nebo z pvodních slovanských všelijak znetvoená na -itz a -au, prá\' taková, jak;í nalézáš všude v krajích nmeckých od Baltu k .\drii. Nemže tedy z nich nieho usuzovati o národnosti obyvatelstva. Ale na staniních budovách vidí stále jen nmecké nápisy, jména stanic vyvolávají se jen nmecky, na zastávkách slyšíš kiky ,,Friš vááásr", ,,Bier!" atd., cestující, kteí do jeho kupé pistupedpokládám, že jede pují, jsou rovnž Nmci se tedy domníxati, že prov druhé tíd jíždí dosud územím ryze nmeckým. Jestliže neítal politických zpráv z Rakouska, nevyruší ho z klamu

— mže :

—

4S

jméno

ani ominosní

dov

,,Zilli"

na jedné staniní bujiž zajel do Kra-

a teprve jižnji, když vlak

objevuje se vedle jména stanice ,,Sagor" ,,Zagorje" a jiné slovinské nápisy. Ovšem i v Krajin krí se slovinina všude teprv za nminou. Cizinec tedy projeti celým jižním Štýrském bez nejmenšího tušení, že jest obyvatelstvo jeho slovinské. Spíše mohla by v vzniknouti domnnka, že zde bydlí také Maai, nebo uvnit voz roztahují se vedle nmeckých a vlašských nájiny,

i

mže

nm

maarské.

pisy

Pedpokládal jsem ovšem shora

tíd

;

nebo

první

(v

jen

tém

v té

jisto),

jest

jízdu v

druhé

možno a velmi možno

že cizinec ani z úst ostatních slova. Ale v tetí

pasažér neuslyší slovanského

tíd aby je

:

nic není plátno všechno úsilí železniní správy, zastela pravou národnostní povahu kranech i tam polepují všechny stny svou n-

umle

mecko-vlašsko-maarskou

fikcí,

obecenstvo k mle-

odsouditi nemohou a hovor jeho vydává svdectví pravd prese všecky nápisy uvnit voz a nmecké Potemkinské vesnice na nádražích. Kdo musí jen letmo projíždti cizími zemmi a pece by rád trochu seznal ráz a život obyvatelstva, tomu hodila by se vždy nejlépe tetí tída. jako na píklad ve Francii souJen že nkde stava jízdních je taková, že pímo nutí cizího cestovatele používati vlak, které vbec tetí tídy nemají. A v nkterých zemích není radno používati této tídy na delší jízdy také z jiných dvod, spoívajících dílem v neistot a píliš nepohodlní

—

ád

ném i

—

zaízení voz, dílem v povaze cizího lidu. Ale v zemích, jako u nás, kde po vtšin tchto d-

49

—

vodu není, stává se ntkcly jízda v tetí tíd skutenou trýzní. A pece by náalespo delší prava leckterých tchto vad byla snadná mohly správy drah obecenby k tomu spolupsobiti stvo samo. Chtjí-li sprá\"y drah za zvýšený plat jjoskytovati vtšího pohodlí a trochu pepychu, budiž k tm, kteí ale jinak mly by se chovati stejn

—

;

i

i

i

nedbají a zvláštních onch \ýh(>d si platiti nemohou. Bylo by povinností železniních správ dbáti o to, aby uspoena byla \yjma pípady mimoádného návalu i chudšímu obecenstvu útrapa delší jízdy \' horku, dusnu a tlaenici o ten

pepych

—

—

stejn pesn o istotu, dostatek prostoru a zdraxý \zduch v tetí tíd jako v obou vyšších; a není zajisté teba, aby jjrvodí vlaku za ponížené poklony v úpraxnjším kupé odškodo\al se hrubst\ím \e voze prostším. Pokud se týe obecenst\a, jsou mezi ním arci všude zlomyslníci a bezohlední sobci, ale v druhé tíd držíxá je obyejn na uzd alespo ohled na zevnjší slušnost, na tak zvaný dobrý ton. Jízdu v tetí tíd však ztrpují leckdy jednotlixci, nedbající ani nejprostších pravidel slušnosti a šetrnosti k sousedm. Nápra\u zjedná tu sama ustavin

peplnného

stoupající zncn;ihla i

úro\e \'

ceremonie,

vbec peovati

vozu,

lidového

vzdlání, která ustálí ne snad salonní

nejširších vrstvách

po nichž

—

\ru nejmén teba

toužiti,

samozejmá

pravidla spoleenských ohled, kterých beztoho již nyní z vlastního popudu dbá rozumný a ádný muž z prostého lidu.

ale

i

Ostatn

i

v

tom

správy drah samy.

smru mohly by napomáhal Se stejnou písností, s jakou

50

zabraují poškozování vozu, mely by zamezovati také v tetí tíd zloády, které tam obtžují a urážejí slušné obecenstvo. Myslím, že by se abych uvedl pouze jeden píklad prostým njakým zaízením neb opatením snadno dalo zpsobiti, aby nemohl každý pasažér po libosti otevíti teba i v ziokna na obou stranách. A vubec písnjší železniní ád myslím písnjší v tch vcech, které se týkají prospchu obecenstva ovšem pak skutené, pesné jeho provádní, mohly by alespo obmeziti kiklavé neslušnosti a rozliné jiné ne-

—

—

m

—

—

i

švary.

K zdali

Lublani dojeli jsme již za tmy a nevím ani, jsem v emsi bílém, míhajícím se na chmurné

obloze, správn tušil tém Triglavu, jehož snžný majestát 'se mi teprve na zpátení cest objevil urit v plné sláv své. Blížili jsme se k jižní hranici Krajiny a ve voze zaal se dále draznji v ei, fysiogno-

ím

miích, kroji a živosti

pohyb

hlásiti

živel

vlašský.

Za jednou stanicí vstoupil do našeho kui)é železniní úedník, vykonávající kontrolu lístku. Byl to revisor joviální. Hned pi vstupu pozdravoval spolenost stentorským hlasem a s bodrou veselostí italsky a nmecky. Nebylo ani teba italštiny, abys hned v rysech ohniv er\"cného obliicje s jiskrným erným okem a zvlášt v ilosti a výraznosti posunk poznal Vlacha. Ale byl to zárove pravý Mezzofanti. Se stejnou hbitostí jako italsky a nmecky mluvil i slovinsky a srbsky, ba bez poteby pochlubil se žerto\'n i frásí maarskou. Náležel k lidem, kterých je hned plno v každé místnosti, do níž \'stoupí, a pasažérm s istým sv-

51

bylo jen píjemnou zábavou pohlížeti na výraznou jeho mimiku a naslouchati jeho veselému švadronéní. Ovšem i ti mohli poznati hned, že jeho žertovnost má sarkastickou píchu a že jeho zdánlivá bonhommie není niím jiným nežli rozmarnou hrou, jakou si koka zpíjemuje chytání nešast-

domím

ných myšek. Y sousedním oddlení sedl prost odný mladík s hluboko sklonnou hlavou jako ve t\rdém spánku. Ale kontrolor zatáhl ho za rukáv, a když to nepomohlo, zatásl mu dkladn ramenem a ekal trpliv, když vyburcovaný ospalec jal se hle-

Konen

dati zvolna lístek ve všech kapsách. jevila se v ruce mladíkov jakási troska lístku.

ob-

Re-

k lamp, naež s vítzoslavji spšn pohledem, ale zárove s petváenou laskaspustil otázky: ,,Tedcsco? Italiano? Slávo?"

visor zdvihl

ným vostí

Mladík zamumlal

jx)

ch\

íli

rozpait „Tcdes-

— patrn na základ hlubších ná— jen sarkasticky se pousmál a i)okrao\al zhurta slovinsky: ,,Kam pak jedeš?" ,.Do Adelsberga." (Postojnu-Adelsberg — midávno.) nuli jsme „A, do Adelsberga? No, dobe — co", ale kontrolor rodopisných studií

již

Následující pak rozmluv obou jsem nerozuml, ale kontrolor ukonil posléze zmatené omluvy mladíkovy zpustjbem, který byl opra\ du znamenitou ukázkou charakteristické vlašské mimiky vztáhl prst a kýval, kýval, s divadelní práv výrazností a šelmovsky ukrutným zpsobem kýval nadelinkventa, až tento jako magnetisován se zdvihl a za ním :

stále

ješt kývajícím

z

kupé

vyšel.

52

Zvdl

jsem pak, že slovanský ,,Tedesco" chtl dráhu ošidit a že se jen tváil spícím, když rcvisor vstoupil.

Byly lístk na

pi

mi jižní

skuten

s

podivením

asté

dráze a stále se vyskytující

revise

závady

Každou chvilku míval konduktor hádku s pasažéry, kteí pak obyejn museli dopláceti neb krom toho byli pokutováni. A po obchzce prvodího vlaku objevil se nkdy nenadále vrchní lístek kontrolor, který leckdy prohlásil za vadný propuštný. konduktorem Za jízdy z Vídn do Terstu mli jsme takovou dodatenou kontrolu d\-akrát a také na zpátení cest odbyli jsme si jednu nkde ve Štýrsku. Od Štýrského Hradce k Vídni pak ml prvodí vlaku nnich.

i

kolikrát potyky s pasažéry pro vadné lístky, a kd>ž za Vídeským Novým Mstem opt podobná scéna se opakovala, rozpedl se po jeho odchodu ho\or o tchto lístkových a jiných ,,sekaturách", v se úastnil zvlášt jeden vídeský obchodní cestuvbec ve voze hlavní slovo a vedle jiných jící. krásných vlastností, kterými se ve svých eích blýskal, projevil také poetický smysl, koupi v na Sem-

nmž

Ml

meringu ohromnou

kvt —

kytici

nevím jakých

asných

úinný kontrast k zimní scenerii alpské které prodavaka bodu trati nejvyšším na tomto na dlouhé holi do oken vagón podávala. Vzhledem k bezprávnému chicanování obecenstva prohlašoval, on že si nikdy nic takového líbiti nedá. Teba jen ozvati se náležit a neustoupiti ped má límec jakýkoli. S ním že nejsou v tanikým, kových pípadech žádné žerty. Na doklad své ráznosti vypravoval historku o roztržené bolct, ktc-

a

—

53

mu

rou

samého

kdesi nechtli pijati, nacz si došel až na ,.pana radu", a když ten ho chtl zhurta

odbyti, ekl prý zcela klidn: ,, Upozoruji \ás, pane sluch úpln normální a že tedy zbyrado, že nu, zkrátka, namáháte takto s\ uj hlas" pan rada brzy zkrotí a rád uznal boletu za platnou, když mu obchodník pohrozil stížností u vyšších je-

mám

ten št

instancí. Sotva že

pil

do

Nad

—

vypráv skonil s\ou kup opt nový — kontrolor

historku, \stoujízdních hVtku.

odmítav hlapísným pohledem na majitele,

lístkem obchodníkovým zavrtl

vou a prohlásil

s

neplatí a že musí zaplatit krom jízdnépokutu. ,,Jak to ? Jak to ?" zakoktal obchodník jako všecek pekvapen a zaal pnnestovati. Ale revisor vysvtlil všem pesvdiv, že obchodník použil njakého lístku, o kterém dobe musil \d?ti, že pro tuto jízdu neplatí. Náhlý pechod od chlubné historky krotitele ,,pánú rad" k nynjší jeho situaci psobil tak draže

lístek

ho

i

sticky, že div ne\'zbudil hlasitý \ ýbuch že všechny oi s málo tajenou \'esek)stí

smíchu a spoíxaly

stísnném hrdinovi, který bezdky zvyšoxal kominost výjevu tím, že drže ruce za své ži\é dosud mohutnou alpskou kytici gestikulace jí neustále sem tam šermo\al. na rozileném a patrné

již

\-

Zpozoro\al aíi škodolibý úsmv na t\áích kolem, nebo roznítil se k noxému odporu a prohlásil zhurta, že jednal \ dobré víe a že platiti nebude. ,,Nu, dobrá, uvidíme," odvtil chladn kontro-

k další revisi do jiného \ozu. Obchodní cestující ješt chvíli rozilen vykládal, ale bylo zejmo. že jeho sebedvra je ta tam, Sv. Cvdi: Scbrar.é spisy. .WH 4 lor a 7ašel

I.

54

a za krátko vytratil se schlíplý za kontrolorem,

i

se

svou nádhernou kyticí, kterou v tom znTíitku stále ješt ped sebou šermoval.

Panika bude

mít

drahou

kytici!" zavtipkoval kdosi a všichni se již voln rozesmáli. manžel se ped Vlídní do našeho ku]3é nevrátil, a jak svou záležitost s rcxisorem \yro\nal, ,,

Nžný

nevím.

Avšak \rátím

se

k Terstu,

kam jsme

dojíždli

pozd veer.

V

temnu, které nám zastíralo pustý Kras, zalesklo se pojednou nco po prav stran xlaku Adria Brzy rozeznal jsem urit širou \'odní plo chu, místy na hebenech táhlých vln s\tlkující modravým svitem msíce. A krátce na to stanuli jsme v nádraží Terstskm.

—

!

Rada ryzejší,

hotelních

trochu až do

omnibus ekala

N-enku a nejkarrikatury zabíhající slašská

dlouhou kozí bradou úlisn mžourala na mne z Ipod placaté modré epice s nápisem ,,Buon pastore". Tato tvá tak se mi zamlou\ala svou zába\nou rázo\itostí, že jsem bez rozmýšlení vstoupil do píslušného omnibusu, který dosti naplnn brzy nás dovezl k hotelu ,,U dobrého pastýe". S pohoštním byl jsem spokojen a ]iad krásným ,,branzinem", kterého mi sám íšník obratnou manipulací zbavil všech kstek, pohížil jsem se v milé vzpomínky na Itálii, jejíž rzné zvláštnosti se mi znovu hlásily v celém zaízení našeho hotelu. Jediná vc mi nebyla vhod tváení se tch lidiek, jakoby šastní Italové opravdu neznali zimy. Ráno po 'návratu z malé vycházky do msta pochlubil jsem se portýrovi svou trochou vlaštiny, poznamenav,

tvá

s

:

pkn

:

55

Že je

co". ale

venku „freddo"

;

ale

on opravil

m hned

,,iies-

:

A jsem pesvden, že mu nebylo jen erstvo, dkladn zima v jeho vzdušné loži. V restau-

raním sále stála sice filigránská kaniínka, v nirh'.: se skuten topilo, ale strop zaízen byl ponu)t"í ty \clikých otvor v rozích tak, aby studený vtík toil se práv po temenech host, tak že jsem radji po píkladu jiných pokryl opt hlavu. .\ když jsem se zmínil o nedostatku kamen v mém pokoji, i

m onm

pokojská, že je ten pokojík ješt teplý jOroti na protjší stran hotelu, kde prý bý\"á a doekla po italsku výrazným otesením celého tla, jakoby na ni byla sáhla smrt. Ta tedy pece doznávala, že existuje v Terstu zimní poasí, kdežto jinak zdálo se, že je hotel zaízen pouze na

potšila

—

•

i

vné

léto.

A tch

Nu, což lednové fialky pod širým nebem jsem nenašel; zelené koxiny \' pobežsad mstském, z nichž nkteré mly dokonce

ním ržové k\ty, i

\n

a

!

trochu ožehnuté mrazem, budih

jakousi illusi \-esny, ale studený vtík moský na vzdor slunenu notn ochlazoxal mé j.irní tuchy. Ped polednem vyšel jsem si do Miramaru. Pekrásné sady tamjší byly sice lahodn svží, nebo vzácné rostlinstvo, z nhož skládaly se aleje, houštiny, listnaté chodby a skupiny v podobu pyramid a obelisku i^istihané, náleželo xalnou \tšinou k druhm neztrácejícím nikdy své zeleni; spatil jsem také \- záhoní^ch k\'etoucí rže, pelar.uonic, macešky a j., ba nad jednou rozkvetlou koxinou ale ledová tíš v jednom poletující mouchy vodojemu pouila nme, že i tento jižní ráj ví o zimsice

i

—

*

56

mén

nich mrazech, teba že tu zima bývá kratší a krutá nežU u nás.

pvab pidává Miramaru moe. umle podezdné zaliradni terase,

Nejvtší

Stoje dlou-

na vysoké, lio, dlouho nemohl jsem se rozlouiti s velkolepým divadlem v hloubi dole na velikých omšených balvanech, malebn z vody trících, ro^zbíjely se ze:

snhov

lené vlny v kypící a vystikující bílou pnu; dále od behu krásná jejich zele zvolna pecházela v modro stále sytjší, jež pomalu zase bledlo a imnilo se v stíbitou še, rozplývající se nejzáze v sivou mlhu. Ohromná lesklá hladina, v tu chvíli a na této stran jen sem tam oživená tíhran-

nými latinskými plachtami rybáských lodic, ernými, hndými, žlutými, ervenavými, budila v duši tuchu nespoutané sladké volnosti a povznášející nesní írnosti, rozehrávala fantasii neuritými pedstavami tisícerých div, kryjících se v té tajemné zamodralé mlze obzoru na dalekých, dalekých bezích cizích kraj. Duch se jaksi rozpínal do široka, u\oloval od tuhých, ztrnulých forem pevniny a takka splýval v bujné he lehounkých, vlnivých, stále se mnících útvar s tím tekutým živlem, jehož nekonená šumná píse rozechvívá struny duše lidské zvláštní mocí, že se ti zdá, jakobys \' ní samé hledati jeden z hlavních zdroj poesie, která od Iliady a Odysseje vydávala tolik nesmrtel-

ml

as

plod na bezích Stedozemního moe. — Po nádhee miramarských sad zvláštním

ných

kontrastem psobil výjev, který jsem, \raceje se k Terstu pknou pobežní silnicí, spatil za nejbližším prohybem pímoského horského svahu, pokrytého ko\'inami a stromovím, sem tam \'inii

;)/

ccmi a rozptýlenými villami nebo prostými domky. Na jednom míst vystupovala tu od silnice kamzicí stezkou po píkré kamenité stráni celá rodina muž, žena, hoch a dvátko, a všichni nesli na hlavách po koši erné zem. Bylo skuten dojemno hledti na ty lidiky, vynášející s takovou lopotou a mravení pílí do skalnaté výše ždibce úrodné prsti. Pozdji, na zpátení cest z Terstu, spatil jsem okny vagónu na skalnatých stráních u Aliramaru a dále tu a tam na kamenité Krasu takto svízeln snesená miniaturní políka, spíše záhony, hrstky ornice v potu tváí na hlavách donesené z úrodnjších nížin na vyprahlé horské hbety. Ale ona rodinka konala svou krušnou práci spokojen; bylo vidti na pohybu jejich tl, namáhav se drápajících do strmé výše, na tváích zpocených a zrudlých pod tžkým bemenem, jak perná to lopota za skývu chleba, pece asem škádliv ohlíželi se po sob a shry zaletla ke

pd

a

mn

—

xeselá slova slovanská. Ano, Slovinci zde pracovali; slovansky mlu\ ili spolu dlníci, zamstnaní dále u Terstu na stavpobežní hráze; sloxansky rozmlouvala s iperným osmahlým hošíkem, stojícím u selského xozu v nejbližší ulici terstské, dí\ka vynikající nápadnou výškou Dalmatinek, pravá obryn. ale štíhlá, krás-

b n

modelovaných

rys pjsndlého, podlouhlého

v malebném národním odvu, s košem erstvé zeleniny na hlav naklonné slovanštinu slyšel jsem i v jiných ulicích všude tam, potšil, nech kde se pracovalo - a zjev ten si vše bohaté, elegantní, rozmailé, okázalé v

oblieje,

pvabn

-

mlo výhradn pee

m

vlašskou nebo

;

mst

nmeckou

58

vždy budoucnost pcse se tu

vše náleží jen práci

!

A

že

na slovanském jihu k práci druží více a více

národní uvdomní, o tom není pochybnosti ani pro vzdáleného pozorovatele a v slovinském kraji stail pouhý kratiký pelet, abych to vidl na vlastní oi. Jaro v lednu nenašel jsem na behu Adrie, ale dech jiného jara, zvolna a nezdoln rašícího pod veškerým útiskem, osvžil a rozradoval za to mou duši.

z Krakova. („Illustrovaný

Míváme

svt"

J902, ro. III.

radost, zajede-li

si

.

3.,

4.

a

5.)

do Prahy

cizí

tu-

rista, jemuž tíhodinná projíždka ulicemi staí, aby pak napsal dkladnou sta o eské metropoli s pesvyhrannými úsudky o našich pomrech. Snad nesníte o sladké pomst za to, pane redaktore, že mermomocí chcete, abych \'ám nco napsal o jinokrajném mst, kam jsem zapadl beze všech zlých

n

spisovatelských úmyslu, jako zcela nevinný výletník na jednodenní zastávku ? Vím, že nejste zlomyslný, a kdybyste hodlal podati tenást\u ze\rubné vylíení Krako\a, že byste se byl ohlédl po síle povolané mezi tmi, kdož tam déle pobyli a tamjší život studovali. Ode jiného, než nkolik

se naskytly níka, a kde

mne nemžete oekávati

nic

rt

zbžnému

jak z fysiognomie msta, pohledu peletného návštv-

mi \klouzla njaká refle.\e, nech si tená, pimyslí v závorkách poznámku pokud možno souditi povrchnímu pozorovateli" nebo jinou podobnou. ,,

*

*

(50

Trochu starobylé šedosti, sem tam s pestrým zákmitem národních kroj to asi vše, co mi zacho\'aki z první, dávné návštvy Krakova roku 1874. Tehdáž, ubíraje se na Kavkaz, uinil jsem zde krátkou zastávku, abych alespo letmo pohlédl na život polský, který se mé obraznosti pedstavoval ve svdných záích poesie, hlavn Mickie\^ czovy. dosti mlád, nebyl jsem ovšem tako\'ým bláhovcem, abych si byl v duchu oživoval krako\ské dláždní postavami z ,,Pana Tadeusze", a teba že skutenost byla ješt stízlivjší než jsem oekával, vzal jsem pece za vdk trochou národních kroj v ulicích krakovských, nkolika lahodnými dívími tváemi, okouzlily mne polské zvuky a byl jsem potšen, že jsme se v hostinci pi zrazech esko-polsky dorozumli se sousedem, pívtivým panem dobrodziejem, kterýž mne svou bodrou t\'áí upomínal na ,,pana Wojského". Z památných budov nejvíce mi utkvly v pa-

—

pam

A

i-

mti

zícenina starobylé tržnice Sukiennic a zpustlý Wawel, v jehož kathedrále jsem s hlubokým pohnutím postál mezi drahocennými památkami a hroby slávy polské. Tehdáž jsem si pravil, že z Prahy do Krakova pouhý skok, že si tam kdykoliv opt mohu vyje létnouti k dkladnjší prohlídce a zatím prošlo plných ticet let, než jsem koncem záí letošního roku podruhé opt sestoupil v nádraží krakovském. Picházím zcela jiný nežli poprvé ale také Krakov se za tu dobu zmnil. Ovšem spíše jakoby byl omládl. Hned u nádraží blají se ady nových dále sice chmuí se prastarý Rondel", zby-

—

—

tém

;

dom

;

,,

(51

stedovkých hradeb mstských,

a starožitnou branou Florianskou vcházíme mezi šedé domy vnittck

ního msta, jež zachovalo si po vtšin svj starobylý ráz ale uprosted hlaxního námstí místo bývalé pusté zíceniny vypínají se hrd Sukiennicc úpln restaurované také wawelská kathedrála je jiné píznivé zmny z vtší ásti opravena; vidíme a y ulicích, jimiž uhání eektrická tramway, pozorujeme všude ilejší, živjší, modernjší ruch. Inu ovšem, Krakov za ta léta také \'zrostl. Ronco pes 50 tisíc obyku 1874 poítalo se v vatel, dle posledního sítání r. 1900 má jich více než 85 tisíc. ;

;

i

nm

*

* *

rychlý svj \'zrst znan svým historickým \ýzn imcm jí nikterak neustupuje. Vyniká již v nejstarších podáních polských, která s ním druží mythické postavy Kraka a dcery jeho Vandy, jakousi obdobu našeho Kroka a Libuše, a od zaátku XII. \ku

Krakov

menší

byl

nežli

je

tedy

Praha

;

pes

ale

skuteným hlavním mstem Polsky po plných

šest století až do r. 1609, kdy sídlo \ lady peneseno do Varšavy. Ale potom zstal jaksi morálním stedem a posvátnou metropolí Rzeczy Pospolitej, nebo dále králo\'é polští korunoxáni a pohbíxáni na starosla\ném Wawelu. V dómu tchto polských Hradan (jehož nejvtší zvon jmenuje se také Zikmund jako náš obr \e vži s\'atovítské) odpoívají i

i

nejen polští \ládco\é, nýbrž vedle jiných znamenitých d\a ncjsla\ njší Poláci no\jší doby Košciuszko a Mickiewicz,

muž

i

62

—

—

Dóm tento jak praveno je z vtší ásti restaurován; ale dávné sídlo král polských vedle nho eká dosud na dstojné obnovení ješt horší osud, nežli pražský hrad královský, stavši se na konec kasárnami a vojenskou nemocnicí. Nejen jako bývalé královské sídlo jako i staré msto universitní upomíná Krakov na Prahu. Již 16 let po založení university pražské zídil tu Kazimír Veliký vysoké uení, které sice hned po jeho smrti zaniklo, ale r. 1400 Vladislavem Jagiet}em bylo obnoveno a doplnno, odkudž jméno universita Jagellonská". Ale veliký rozdíl v historickém rozvoji obou metropolí jest, že polská má zcela svží upomínky samostatnosti národní a politické. Teprve r. 1772 pi prvním dlení Polska obsadilo Rakousko Krakov, a to prozatím jen na krátko, nebo po tyech letech muselo jej opt vydati zbylé ješt samostatné ásti Rzeczy Pospolité j. Po druhén^ jejíni rozdlení zahájil z Krakova Kosciuszko svuj boj za osvobození \lasti, ale po jeho porážce u Maciejowic, pi úplném již rozdlení Polska, usadili se tu znovu Rakušané. i potom svitl mstu ješt jeden poslední zákmit svobody r. 1809 pipadlo k samostatnému knížectví varšavskému, Napoleonem utvoenému, a na vídeském kongresu r. 1815 zízena z Krakova a nejponvadž se mocnosti prozatím bližšího okolí svobodná o tuto ást koisti shodnouti nemohly obec, jejížto ,,neodvislost" však divn byla illustrována spoleným protektorátem Ruska, Pruska a Rakouska. Pochybný útvar státní vzal za své již

—

mlo

—

,,

Le

:

—

—

63

kdy poslední tento zbytek svobodného Polska již nadobro zabrán Rakouskem. R. 1848 ml také Krakov jednodenní revoluní boui a pak následovala doba usilovného germar.

1846,

niso\"ání jako u nás, až tepr\- éra iista\ní

pinesla

obrat a píznivá politická konstellace zjednala Po-

lákm

\-

kteráž

i

lie

stal

Halii tém úplnou národní samosprávu, rozkvtu Krakova, hlavním mstem Hase Lvo\-, znamenit prospla.

a

*

* *

Stále vtírá se ti v Krakov porovnávání s Prahou. Procházeje se ,,plantacycmi", sady, které zízeny jsou na míst bývalých hradeb a píkopu mstských a objímají celé vnitní msto svžím, místy širším, místy užším zeleným pásem, vzpomínáš si hned na sady pražské. Praha má pravda velkolepou KráloN skou

—

—

Oboru, pekrásné sady na Petín, Kinskou zahradu, mstský park, sad na Karlov námstí, sady na Letné a jiné, z ásti již svou polohou okouzlující a vtšinou lépe upravené, nežli jsou krakovské ,,plantacye", ale tyto zase poskytují té výhody, že leží vesms uprosted samého msta, oddlujíce na všech stranách staré vnitní msto (,,Sródmiešcie") od vnjších tvrtí kol do kola rozložených. se tedy z hlavního námstí dáš kterýmkoli smrem, v^ždy uvede t za krátko ulice na tu zelenou promenádu, jí mžeš ve stínu strom, mezi sv-

A

trávníky vykonati mezi nejstarším jádrem žími

pozdjšími ástmi.

píjemnou okružní cestu Krakova a jeho vnjšími

64

Pedstavte

takový sadový pás mezi Starým a Novým Mstem, táhnoucí se od Národního divadla k Prašné brán a odtud k mostu pod Letnou, a zajisté uznáte, že by to bylo milým, snad si

spousty dom, \'yplujících bez jediné zelené oasy cel^ý prostor od Františku k Vinohradm a od Nábeží až na konec Karlina. i

zdravým perušením

té

tém

A

ješt nco: v sadech krakovských cítil jsem domátji nežli na píklad v našem mstjen samou ském parku. V tomto slyšíš asem nminu, jako bys byl náhle penesen nkam do hloubi Germanie. Zcela jinak v Krakov. se

tém

tém

trochu povzdálí, že nerozeznáváš pesn všechna slova hovoru, snadno se mžeš domnívati, že je to eština. Sed na lavice v plantacyích a naslouchaje rznohlasému, nezeteln splýjsem chvílemi pelud, vajícímu hovoru kolem, Cechy navštvovaném že meškám v nkterém jen sad pražském. Ba veselé výkiky nkolika dítek, dovádjících opodál, a slova dámy, pivolávající je k sob, podporovaly pelud eštiny tak vydatSlyšíš-li polštinu

ml

n, že jsem bezdky zašel blíže k té skupin, pesvdit se, není-li to skuten njaká do Krakova zavátá rodina eská. Poznal jsem pak ovšem, že mluví polsky ale i ten polský hovor, jehož obsah chápete teba jen zpola, jak pece mile povzní eskému sluchu Ano, Krakov má ryzejší národní ráz nežli Praha. Pravda, národními kroji se ncpestí. Vidl jsem sice hned na nádraží jakéhos nosie nebo veejného posluhu, jenž svoji uniformu, podobnou stejnokroji pražských kolleg, znárodnil ervenou kon-

—

dom

65

federatkou, a tato íigurka veale obstárlého kapucína, který s družným úsmvem jako u vdomí populárnosti svého ádu obcházel prostým obecenstvem v nádražním vestibulu a každou ch\ilku sousedsky- nkomu nabízel svou tabatrku zcela po vzoru sliboxala dosti mnoMickiewiczova bernardina ho; ale v ulicích krakovských potkal jsem pak jen nkolik starých pánii, kteí si okázale vyšlapovali v malebném národním odvu, a více pestrosti byRynku", když tam ady Ncnkovalo jen ráno na nek a venkovanu prodávaly pivezené potraviny. Za to v nápisech není té nmecko-eské smíšeniny jako v Praze a také hoxor slyšel jsem té\šude jen polský: \' hotelu. \- ka\árn. v restauraci, v obchodech, na ulicích, v mstských sadech. Stží bylo pouhou náhodou, že jsem za svého kratikého ovšem pobytu neuslyšel bezmála slova

—

,,

m

nmeckého;

v Praze

náhodou. Pravím, že jsem

ani

nebo jsou

by

se to

nemohlo

bezmála nminy

ítá

neuslyšil;

\

\clkonmeckých jej

st;íli

víte dobe, ze rakouské vojenské posádky celé širé oblasti zárove strážemi nminy

od hranice íše Hohcnzolleru až k jest

cizinci

snu,

cíli

k modré Adrii

toužebných a Krakox'

ádu. Kolem dokola obtáí mohutné pásmo opevnní a posádky v popevností prvního

se více nežli 6 tisíc

nm

muž.

Následkem toho dere

se tu vojenský žixel dosti

kde si zasedlo nkolik dstojníku ke stolku letní kavárny nebo cukrárny v plantaciích, uslyšíš o\šem tam nminu. Ale iní to zde jen dojem anomálie, obmezené jaksi na cizorodou kastu, odlouenou od ostatního ol^yvatelstva, a národnost

do popedí,

a

i

66

mnící

se

posádky nemá vbec významu pro

ní ráz msta, který jest veskrze polský. ,,A co židé?" namítnete. ,,Tch je

kov pkné

pece

\'last-

v Kra-

procento?"

Inu o\scm, živel hebrejský je v Krakov moluUný: r. 1890 poítalo se mezi 74.593 obyvatelstva 20.939 židu. Již Kazimír Veliký, o jehož lásce ke krásné židovce Esterce staí kronikái polští a lidové povsti tolik vypravují, založil zde jejím souzvláštní tvrt, jeho jménem Kazimierz nazvanou. Tam nachází se vedle jiných tak zv. stará toho krále, a starý hbisynagoga prý ješt z staro/.ákonná jména ulic: tov židovský; jsou tam a ,,ulica Józcfa" ,,ulica Jakoba", Izáka", ,,ulica ale dávno již rozšíili se odtud židé ,,ulica Estery" a mají synagogy i jinde. po celém Za oné první dávné návštvy Krakova pekvaráno na chodb hotelu ped mým pokojem pil vyouhlý žid s pejzy a dlouhým kaftanem, ekající tam snad již od prvního úsvitu, aby mi nabídl své služby obstaravatelské, pruvodnické, penžnické a ví jaké jiné. Za svého nynjšího poljytu nedostal jsem se s hebrejci do žádného styku; neútoili ani \' hotelu, ani na nádraží, ani na ulici, ani z krámk a vbec nevynikali ve fysiognomii msta tou mrou, jak jsem oekával. z.a to vidl jsem je druhého dne, v sobotu, na pedmstí v plné svátení sláv. V huatých epicích,

vrcm

as i

;

mst

m

bh

67

ježících se široko koleni jejich hlav, v dlouhých, kožešinou podšitých kaftanech, s bílou obadní rouchou pehozenou kolem krku, ubírali se velebn švihácký dojem inili mlado synagogy. díci v erných epicích, s lesklými, zá\itko\'it nakroucenými pejzy, v erných kabátech sahajících pilehajících k tcMikým, až ke kotníkm a

A tém

tsn

štíhlým postavám. Pierre Loti pronáší se ve s\ých palestýnských rtách o polských židech málo lichotix; \ idl je naíkající a modlící se ped starou zdí chrámoxou v Jerusalem a prohlašuje fysiognomie tchto polsko-hebrejských poutníku za nejprotixnjší, jaké kdy spatil. Nelze nic namítati proti jeho úsudku \' tom z\láštním, jednotlixém pípad, který pozoroval, a ve smyslu všeleckdo by snad jeho soud schválil obecném. Ale víme, jak relativní jsou názory o kráse neb škaredosti jinoplcmonných t\iu'i, a teba že \eliká ást haliského žido\st\a neistotou i

rozlinými nezpsoby málo se zamlouvá, musím pece íci, že jsem tam spatil za první návštvy nyní mezi starými nejednu tvá biblického patriarchy a mezi mladíky leckterý svérázn i)kný, jcMUoduševnný obliej; zvlášt pak nepochybuji, že mezi mladými haliskými židovkami našla 1)\ se dosud leckterá spanilá Esterka, hodná stejn vznešeného milence jako dá\ná její jmenovkyn a,

i

n

z

as

krále Kazimíra.

Ale pipomínáte mi svou námitku: Jestliže sc> tedy židé z Krakova nevysthovali, jak je možné, že jsi tam slyšel nminu jen z úst dstojnických ?" A pece neodvolám. Sám soudím, že zvláštní u nás v Praze naprosto a zhola netu anomálii ,,

—

68

—

možnou i

zavinila krátkost niéno pobytu a snad jisto jest, že jsem v Krakov žida mluviti neslyšel. dozajista jen pouhou jest, že jsem tentokrát nezaslechl ani ono-

náhoda, ale

nmecky

A

náhodou ho podivuhodného jargonu, který mne ped lety bavil po celou jízdu od Oswiecima až do ruského Podolí a který se ovsem pravé podobá tak málo jako haliské židovstvo, ve svých mén civilisovaných vrstvách toho jazykového monstra

nmin

užívající,

skuteným Germánm.

Ani oni prostí pedmstští židé v huatých epicích, ubírající se do synagogy, nemluvili spolu tím jargonem, nýbrž polsky, práv jako elegantn odní židé procházející se v plantaciích; dva rabíni, které jsem potkal, vedli polsky svou živou disputaci a židovský manželský párek, který veer v restauraci sedl u vedlejšího stolu, mluvil nejen spolu týmž jazykem, ale mazlil se s malou ipernou dceruškou tmi ku podivu nžnými, zdrobnlými slvky, jakými umí sladce lichotiti jen práv i

;

i

mkká

polština. *

Pobídky k vyjíždkám do zemí nmeckých není teba: cesta od nás v tu stranu je hodn vyjetá. A není pochyby, že tam lze mnohého užiteného poznání nabýti, mnoho památného a krásného spatiti, mnohým požitkem umní a vysplé civilisace se íjDotšiti, pi tom pak dobe a ve všem' pohodlí žíti ale tomu, kdo nemže zapomenouti na krušný náš zápas, bývá tam pece nevolno. Politika vniká píaby liš tsn do všech záhyb souasného života,

()9

choni tam každou chvíli nepocítili osten vdomí, že dlíme uprosted krutých nepátel, kteí dychtí uchystati nám stejný osud, jaký mli jiní jimi vyhubení kmenové slo\anští a jakého zakoušejí práv poznaští Poláci. Dokud se nestane skutkem vznešená myšlenka sbratení národ a svorného postupu všech k ušlechtilejší civilisaci, dotud bude nám každá chvíle v onch zemích pipomínati strastiplný boj, který s naší strany není bojem pro výboj a lichou národní slávu (o takovém by mohl sníti jen bláhoxý šovinismus), ale vnuceným nám bojem za samo národní bytí. V novjší dob houstnou ady našich výletník do krajin slovanských do Tater, slovinských a také s blízkým Polskem máme Alp, Dalmácie i

—

:

živjší styky. Snad v tchto pobratimských zemích

najdeme menší pohodlí nežli na západ; ale jisto jest, že nám tu bude volnji, domátji uprosted spíznného živlu a že tu nalezneme osvžení a posilnní ve svém národním boji. Když jsem opustil vagón \ýbojn germánské

nkde

Severní dráhy, který mne byl nesl pes leckteré národní bojišt moravské a pak ubohým Slezskem, a když pojednou na ulicích krakovských v sluch, pesycený nminou obchodních a jiných ce-

mj

odevšad zaznívala jen polština a vše kolem hlásalo, že zde Slovan je pánem ve svém domotu pocítil jsem cosi jako náhlé, blahé uvolnní a s radostnou myslí jako mezi svými stanul jsem na starém námstí u sochy Mickicvvicze, drahého nám stejn jako Polákm. A bylo mi, jakobych slyšel šum ohromného slovanského moe, které se stujících,

v

:

Sv. Cech: Sebrané spisy. X.\UI.

5

70

odtud na východ prostírá v nekonenou dálku, a v mohutném tom šumu znlo tolik povzbuzení, útchy, povznášejících slib do budoucna. Nech si minulost hory vzájemných kivd navalila mezi bratry, nech si každou chvíli druh na druha vztekleji se sápe než na nepítele sám hlahol našich rt nám hlásá, jak jsme sob blízci, a bohdá pijde as, kdy všichni, volní s volnými, shodneme se ku svornému postupu opt nikoli za výbojem, ale na obranu, k vykonání velikého spoleného úkolu v kulturních djinách lidstva. A když jsem pak stál ve výstav ,,to\varzystwa przylaclóJ sztuk pigknych" ped obrazy Jana Styky, nelišily se as moje city valn od tch, s jakými polští navštvovatelé pozorovali jeho ,,Vrzeániu", hluboce jímavý umlecký protest proti modernímu :

—

pruskému barbarství. Avšak nehled ani k národním momentm, i msto samo o sob, svými umleckými památkami a nkterými sbírkami, hodno jest návštvy Wawel, pekrásný gotický kostel Mariánský a jiné památné budovy, ezby Víta Stwosze, Národní museum s Živými pochodnmi" Siemiradzského, s obrazy Jana Matjky a etných jiných novjších i starších malí polských, s památkami po Mickie:

,,

wiczi a Košciuszkovi, výstava

obraz

v

budov

do-

spolku pátel umní, pebohaté museum Czartoryských, plné historických a umleckých památek polských a cizích, i jiné sbírky poskytují navštvovateli Krakova hojn pouení a vzácného po-

teného

již

žitku.

Nikdo nebude nás viniti z liché marnivosti, ekneme-li, že malebnou polohou Krakov nemže se rov-

71

pece

pkn

on na ladné zasmavé rovin, obklopené lesnatými vrchy a rznotvárnými pahorky. Povozem nebo železnou drahou mžeme odtud uiniti výlet do slavných solných doki nedaleké VKrakovské liky. Kdo by poznati chtl tak zvané Švýcarsko", zaje si do romantické doliny Mnikovské. I nkteré zajímavé zíceniny jsou v okolí, jako rozvaliny zámk Tenczyského, Barvaldského a nati Praze. Ale táce Visly, ve

leží

i

,,

Lanckoroského

obou posledních se naskytuje delkrásný pohled na Tatry, svdn zvoucí k ší ovšem vyjíždce pod zasnžené obry, teba ;

s

—

—

v

pvabné Zakopané.

okolí Krako\a poskytuje dosti a procházek. Podíváme se alespo na proslulý ,,Kopiec Kosciuszki".

Ale

i

nejbližší

pkných výlet Roku

1820 usnesl se senát tehdejší ,, republiky Krakovské", aby památka slaxmého národního hrdiny, v cizin zemelého, jehož kosti r. 1818 ze Švýcarska do Krakova jsou pevezeny a na Wawelu pohbeny, uctna byla nasypáním xysoké, daleko viditelné mohyly. Podntem a vzorem k tomu zpsobu památníku byly ,,Kopicc Krakusa" a ,,Mogila Wandy", pnoucí se blízko u msta, o nichž polid nasypal nad hrovst vypravuje, že je bem zakladatele Krakova a jeho dcery; ba, u bh'zkého Lobzova jest i kopec zvaný jménem Estcrky, oné krásné židovky z podání o Kazimíru Velikém.

vdný

Ti

najatí dlnadšení ochotníci rch sv. Bronislavy, jehož tém u samého msta strmící obráno za místo originálního památníku, a nad mramorovou schránou, ob-

níci

léta

vozili

zemi vzhru na

i

\

it

72

sáhující pamtní listinu a kosti polských vojín padlých \'c vítzné bitv pod Raciawicemi, nasypán 34 'metr vysoký pahorek, do nhož ve výši 19 metr uložena ješt mramorová urna s prstí z pod Maciejowic, djišt posledního nešastného zápasu Košciuszkova s Rusy.

Když Rakousko po zabrání Krakova zaalo jej mniti v pevnost a pojalo do pásu okolních tvrzí i horu sv. Bronislavy, zachoval si komitét, bdící nad tímto národním pomníkem, vlastnictví jednoho jitra pdy kolem nasypaného pahorku, jakož právo, že obecenstvo od východu do západu slunce bude i

míti k

nmu

volný pístup. Pozdji,

r.

1860 dopra-

ven ješt na vrchol kopce žulový balvan od pramen Bílého Dunajce, s jménem KošciuszkoVým. Ubíraje se tím smrem z msta ulicí Zwierzynieckou, uinil jsem malou odboku do parku na Broniach, založeného r. 1887 dle plán a vlastním

Jindicha Jordána hlavn k zábavám a tlocviným hrám dítek. Chválil jsem v duchu šastnou myšlenku, pohlížeje na rozliná híšt, bludišt a tlocviná zaízení, rozptýlená mezi svžími trávníky, kovinami a stromovými skupinami upraveného sadu. Za té procházky vešel jsem do živé zelené rotundy, upravené z umle postihovaných s obloukovými okny v listnatých stnách; a hle uvnit blá se trojí poprsí: Mickiewicze, Síbwackého a Krasiského, nejslavnjších básník polských. A stezka vede odtud do jiných

nákladem

dra.

pkn

ke

i

!

podobných besídek: ších

podobami tí nejslavnjpolských uenc, tam s trojicí nejvzácnjších

polských žen atd.

tu

Pkný

s

byl zajisté nápad, pedsta-

73

viti

dítkáni polským na míst jejich her a zábav jakýsi malý pantheon nejvzácnjších duch

zárove národa.

Vru že by se doporuovalo i \' Praze zaízetakového z\láštního sadu pro dítky úeln uspoádaného k jejich osvžení, zábav pouení.

—

ní

i

\'"ráti\- se z této odboky, kráím dál? pedmstím Zwierzycem kolem kláštera, památného pro nás dlouholetým pobytem Boleslava Jablonského, a pak vzhru návrším, po jehož táhlém, zvolna stoupajícím hebenu stinné kaštanoxé stromoadí vede až pod stízlivé bašty tvrze, jíž Rakousko ope\nilo tém hory sv. Bronislavy. A v samém stedu pcv-

ohrazený kousek pdy s umlým „pahorkem Kosciuszky", strmícím vysoko nad její hradby a náspy.

nstky uzaven

je

Divný je dojem, když \cházíme ernožlutou branou kolem vojenské stráže a když skupina voják, stojící na dvoe pevnustky, na polskou naši

nmecky

odpovídá, ukazujíc na krátkou pídovolena civilním návštvníkm. Smutno jest nám, když vcházíme do pedsíky gé)tické kaple, v níž nás pijímá starý hlída památníku a mlky ukazuje na schody vedoucí k úpatí vysokého homolov itého násypu. Stezkou, vinoucí se po bocích pahorku, vystupujeme na jeho vrcholek. otázku

mou

cestu, kteráž jediná jest

V

teskných dumách pohlížím na pknou, ale v tuto chvíli jako ponurým stínem obestenou krajinu kolem: na ten vžatý Krakov dole, na lesklý pás Visly, na širé roviny a lesnaté vrchy. Tanou

74

mi na mysli dlouhé zápasy nešastného národa a truchlivý konec všeho jeho nadšení a zoufalého úsilí. Zde sice volnji oddychuje ale pece i zde hle sám ten pomník nejslavnjšího jeho bojovníka za svobodu zaven jest v pevnosti jednoho z tch stát, které se spolily k udolání Polsky a nelítostn ji roztrhly na ti bezmocné kusy. Ale znenáhla mizí chmurný stesk jako mlha, jež práv také v milém obraze okolní krajiny všude ustoupila plnému jasu veselého podzimního slunce pedstavuje se mému duchu nynjší polský národ, neubitý v porob, nýbrž stále rostoucí potem vnitní silou, jednotný na vzdor všem hranicím, ;

!

:

i

i

rozata jeho vlast, pevn vící v sebe a lepší svoji budoucnost, stále pracující o své po-

kterými

je

vznesení, pyšnící se literatury a umní

ped svtem skvlými pravím sob Ne,

—

i

:

výtvory již mi-

nuly doby, kdy mohlo se pomýšleti na vyhubení národ takových Ovšem jsou i v tom obraze dosud husté stíny ale zárove množí se v národ samém poznání vlastních vad a denn sesilují se proudy elící k náprav, k odstranní starých blud a pedsudk, k opravdové všestranné práci, k duševníinu a hmotnému povznesení zanedbaných širších vrstev národa. Ano, Polska nejen dosud žije„ ale roste, mohutní a najisto dospje ku slavné ješt budoucnosti ovšem ne již ona stará Polska rozmailé, zpupné šlechty a bídného, uhnteného, zatemnlého chtopstva, ale Polska nová, v pravd osvícená, sociáln obrozená, nebažící již po ujamení jiného národa, ale pestávající na sob samé, stokrát mocnjší v té národní jednolitosti a vnitní blahotvorné práci, než bývala na venek skvlá, ale

—

!

i

—

75

vnitními boji a odporem nesourodých živl rozhlodaná Polska minulosti. A bohdá bude ta píští obrozená Polska zárove pedním obranným šikem svorného Slovanstva proti spolenému \šech nás nepíteli.

n

z upomínek na

bratra Vladimíra. I.

Nejsem pítelem panegyrických statí a vzpomínek pi tolikátých a tolikátých narozeninách neb nad erstvým rovem, v nichž autor jakoby pomrkával na krititjší obecenstvo „Vždy víte, že musím jen chváliti a teba nadsazovati pi takové píležitosti" tím mén napsal bych oslavné hymny v tomto pípad, kde ješt mj intimní rodinný pomr k zesnulému by je inil podezelými tenástvu. A nepsal bych sám o vbec, kdyby nepohádalo poznání, že nebožtík n?byl drahým toliko mn, rodin a soukromým pátelm, ale že svou inností, nehlunou a nepnoucí se k výši:

i

—

i

nm

m

a

nám

chvály veejné, získal si uznání také v širším kruhu a zapsal se mezi ty domácí pracovníky, jichž jméno nebude zapomenuto. Uznání ono bylo namnoze neobyejn velé a vycházelo z pedních ad eské intelligence. Ctu-li v dopise jednoho z nejlepších a v soudu s\ém nejpímjších našich spisovatel, že zemelý byl ,,muž vzácný, neobyejný a Cech, jak o nich sníme, že snad jednou budou" i

77

stejného významu, že si „vážil nesmírn oba naléhají zárove na vytalentu zesnulého" vdí, že je dání bratro\"y literární pozstalosti, a tu-li podobné úsudky rozsahem jen skrovná v mnohých jiných projevech našich vynikajících lidí, cítím, že musím v nich spatovati pece jen více než zvyklé obraty soustrastných list, že pisatelé skuten charakter a innost zemelého kladli nad píše-li jiný,

—

—

a

;

úrove i

z

všednosti. Ze soukromých takových dopis hlas veejných poznávám, že památka jeho ne-

bude žíti jen v srdci jde své trvalé místo ho rozvoje.

píbuzných a pátel, nýbrž i

pamtech našeho

v

nacelkové-

I

podáxám zde nkteré vzpomínky na které mohou snad pispti k osxtlení jeho

Proto bratra,

mi ješt, jako bych se ml omluviti stínu nebožtíka. Nerad stavl svou osobu na oi širší veejnosti a nebyl pítelem reklamy. Poslední léta ídil sám Kvty", jichž byl spoluzapovahy a práce.

A

jest

,,

kladatelem a tenáové dosvdí, že netrpli reklamním hlukem, ba že nedávaný ptadvacátý roník minul bez jubilejního šumu. Ani jako spisovatel nepodpisoval se nikdy svým jménem. Co bylo pode jménem Vladimíra S. echa uveejnno v tomto asopise a jinde, jsou práce stejnojmenného jeho syna. On sám užíval obyejn rzných pseudonym nebo uveejoval své práce docela bez podpisu, tak že sebrání jeho pozstalých spis zp;

i

tém

sobí leckteré obtíže.

Ocenní literární a publicistické innosti bratro\T ponechá\ám jiným, až vyjde posmrtná tato sbírka; mé \zpomínky \ztahují se po \tšin toliko k jeho životním a osobnírn.

bhm

pomrm

78

Shledá-li tená, že nkde zabíhám zbyten do podrobností až malicherných a podávám i vci s vyteného nahoe stanovis,ka nepotebné a pro

mj

obecenstvo lhostejné, nech omluví mne k zesnulému a tžkost, s jakou se našinec literát odhodlává, drahé jemu obrazy, vytanou-li jednou živ na pamti, odmítnouti od sebe a odsouditi k vnému zapomenutí. tenáové Kvt" pak, a již konený úsudek jejich o významu zesnulého bude jakýkoli, tím spíše prominou obšírnjší vylíení jeho života v asopise, s nímž jeho jméno po všechna léta tak tsn bylo spojeno. širší

pomr

,,

Rodištm bratrovým nebyl Brnnec, jak nkteré nekrology myln uvedly, nýbrž byla jím známá ddinka, v níž vkovitý dub šeptá píchozímu líbeznou povst o knížeti lovci a pvabné vesnické staroslavná Pedívce, v potoku roucha peroucí ruc, dosud rozkošn stulená v lno krásných les, z nichž otvírá se velkolepá vyhlídka na široký nád-

—

herný polokruh modravého Stedohoí.

V

msteka

se hotéto vesnici, nyní již titulem bydlil náš ddeek, vážný rolník a ,, rychJosef Cech, jehož rázovité osobnosti Pamti

nosící,

tá"

Tomka

sympaticky vzpomínají. tam selský statek, nazývaný ,,u Dvoreckých" a ležící pod kostelem, naproti zámeckému parku a studánce Božen". A v prostém, starosvtském od té doby ponkud pozmnném domku toho rolnického dvorce narodil se Vladimír zesnulého djepisce V. V.

Ml

—

v

boulivém roce

,,

1848.

—

79

Dnem

narození uclá\á kestní list 25. íjen. rodinné naší bibli, do níž otec zapisoval pamtihodné události svého života, tetí zápis o narozeních zaíná sice slovy „Dne 24. listopadu 1848 v 10 hodin dopoledne narodil se nám na Peruci syn Vladimír František seraf.", ale v tomto datum pihodil se mu patrn omyl vždy jeden jeho dopis z polovice listopadu 1848, který se zachoval mezi starými rodinnými listy, zmiuje se již o malém

V

:

;

Madíkovi.

!

Byla tehdáž svízelná doba pro naši rodinu. V prvních dnech ervence 1848 byl otec v Bezdkov u Klatov, kde správcoval pro podncování prý venkovského lidu za bouí svatodušních zaten, ti nedle v Klato\ech vznn a pak sice bez rozsudku a vyšetování na svobodu propuštn, ale pozbyl pece svého správcovského místa a musil s chotí a dvma dtmi, mnou a sestrou Boženou, hledati útulek v rodném Peruckém domku, u své-

—

ho

otce.

Dd

—

1

dobrá babika pijali sice svého Franjeho rodinu laskav, a otec shledal se na Peruci s pátely stejného smýšlení, jak patrno již z poznamenání v rodinné bibli, že novorozeného syna ktil P. František Daneš a kmotrem byl Karel Lambl, kanceláský perucký íprvní již tehdy šíe známý vlastenecký knz a pedagog, druhý pak pozdjší proslulý eský hospodáský uitel a spisovatel) ale pece bylo otci trapno pobývati s rodinou, nyní ješt o jednoho lena rozmnoženou, delší as ve skrovné vesnické domácnosti ddov, i snatiška

i

i

;

žil

byl

se

usilovn „politicky

nalézti

opt njaké

kompromitován",

místo.

Ponvadž

nemohl doufati

80

V brzké dosažení úadu u nkteré vrchnosti, a proprozatím nato s radostí pijal pomoc, kterou bídli pátelé mezi eskými poslanci v Kromíži vymožením njakého místeka v kancelái snmovní. Ale místo bylo skrovn placeno, a náhlým rozpu-

mu

štním kromížského

snmu

dne 17. bezna 1849 shroutily se všechny nadije na této stran. Otec vrátil se znova bez místa do Peruce, až konen na podzim téhož roku stal se správcem u dra. Václava ervinky v Ostedku a rok na to u barona Villaniho na Benešovsku, kde jsme bydlili nejprve ve obma chlcdvoe Struhaov a pak v Jezee. již

Tm

bodárcm

pátelm

politická jeho ,,úhonnost" nevadila: byli oba vynikajícími vlastenci, a Villani, známý eský spisovatel, pykal také delším vzením za své úastenství v událostech roku osmatyicátého.

a

Dodatkem k vylíení útrap a starostí, které provázely píchod malikého Vladimíra do naší rodiny, cituji z uchovaných dopis otcových dv místa

k

nmu

se vztahující.

Pedmtem pée

jest v

jednom ješt ped svým vzení Klatovského své

Píše otec z opuštné Kláince ,,Ó nesuž

narozením.

se, netrap se pílišn, Setr zdraví své a život mého drahá života družko svj pro naše drahé dítky, kterým nyní i otcem zachovej se k vli plodu, který pod býti musíš ten, který peuje o kažsrdcem nosíš ... A dého brouka v tráv, o každé ptáe v povtí, který piodívá lilie a konvalinky, chudobky i neneopustí zajisté Tebe a dítky zabudky, tento ," naše :

!

;

Bh

Bh

.

.

I

81

A ,,A to

Kromíže, píše poup nejdražší, miláka srdce v

jiném list,

devším odporouím.

z

jí

mel

s\'ého,

jiným: li pe-

O

pi^'i ho, andílka, malého Vladimírka, místo mne k srdci svému, celuj ho a pstuj a nenech ho zemíti, kdybys mla poslední peinu na lékae a lékárnu vynaložiti vždy je mi nade všecko drahý a ztrátu jeho by mi bylo tíže snésti, nežli všecko pedešlé neštstí." V Jezee pobyl otec asi ti léta, naež pijal výhodnjší místo v Litni u Beroima. Odtud pesthoval se asi po tyech letech do Vraného na Slansku, kde stal se editelem kapitolních statk, a kde pak naše rodina žila plných sedmnácte rok. Svoje vzpomínky z pobytu našeho na Benešovsku a v Litni podal jsem jinde. O bratru vím z té doby, že již v útlém dtství, bezpochyby v Litni, ;

onemocnl neštovicemi, které zanechaly v jeho oblieji stopy, ne píliš etné a v pozdjších letech málo nápadné, a že v Litni zaal choditi do školy. Zdá se mi také, že jsme se my starší já a sestra Božena jaksi málo s ním zabývali snad že jsme se cítili již povýšeni nad obor jeho dtinských zábav, nebo že si hrával nejradji sám. Z Vraného pamatuji se již uritji, že byl hošíkem snivým a isensitivním. Oddával se nejradji

a

—

—

svým snm, sv>Tn citm,

—

peludm své živé dtské obraznosti, dojmm okamžiku, nestaraje se o zí-

tek, necht slyšeti o niem, co bylo tam venku za tichým okruhem jeho dtinného štstí. Poddával se úpln jeho kouzlu zdálo se, jakoby vle v ješt dímala, jakoby chlapecký jeho rozum naprosto nebyl schopen pokusu vzepíti se citovému vzn-

nm

;

tu,

který jím

práv

ovládl.

Stávalo

se,

že zaujala

82

ho njaká hra marný pak byly všechny pipomínky, že dávno již ml konati jinou, rodii neb uiteli uloženou vc, nedovedlo jej vybaviti z arovného kruhu ani pomyšlení na písný trest, který mu hrozí. Následkem toho nejastji probouzel hnv otcv ;

a býval

nás nejvíce trestán. byl nachýlen k výbuchm prudkého hnvu, ale v jednání s námi dtmi nezapomínal pi tom nikdy moudrých pedagogických zásad a tlesn netrestal nás bez podstatné píiny, jejíž spraz

Otec

mj

obyejn samy uznávaly. Malý Vlankteré zlozvyky a nezpsoby, které vyotec snažil se plývaly z vylíené dtské povahy odvrátiti jej od nich písnými domluvami, a když vedlivost jsme

díek

ml

;

nepomáhaly, sáhal k metle. Pokutovaný vinník budil svým nákem asto naši soustrast a potom, schoulen v koutku, naslouty

s vdomím, že sliboval horliv polepšeskuten nedobe jednal, i ní; ale sotva že slzy oschly, zapomínal na vše a v opojení blažené chvíle dopouštl se za krátko téhož pestupku nedbaje, že v záptí pijde nový, jev/ v*v/. v, ste prisnejsi trest. Pi tom byl však hošík velmi dobrý žádný jeho t>oklesek neplynul ze zlé vle neb mravní pokleslosti. Byly to jen slabstky, prýštící z vylíené sen-

chal

zkroušen domluvám otco\'ým

,

;

a dtské bezmocnosti vle. Následkem toho nedailo se mu ovšem píliš skvle ani ve škole. Sedl ve staré pízemní, šindelem kryté vranské škole, ale myšlenky jelio tkaly asi zcela jinde, než pi suchopárném lánku ítanky, po spolužáku pokraov jehož hlasitém tení vati, bude-li vyvoláno jeho jméno, nebo pi písmesitivnosti

ml

83

nech a íslicích, které ctihodný pan uitel Trykar kidou rtal na erné tabuli. Není proto divu, že mu nemohl ani tento shovívavý starosvtský pedagog dáti \'ysvdení s vyznamenáním, jakby si jist zástupce patronátu, mj otec, vele b>l pál, když se chystal dáti Vladíka na hlavní školu Lito-

mickou. Leží

I

pede mnou

ta sežloutlá listina a je

nynjší dobu dosti zajímavá. Pod nadpisem Zeugnis"

dosvduje

v ní

,,

Josef Trykar,

pro

,,Schul-

Lehrer"

za spolupodpisu faráe Jos. Peera a katechety P. Prok. Wotry, že ,,Czech Wladimir",

dne

25.

záí 1858

žák II. tídy eské triviální školy ,,zu Wrana", pedepsan^Tn ,,sehr gut", ,,recht gut", ,,beinahe recht gut" nebo jen ,,gut" se nauil a že tedy byl vadn ,,in die erste Klassc des Fortgangs".

pedmtm

Tehdáž sáhala pitažlivost školského msta Litomic" daleko do sousedních eských krajin. Švabachem tištný eský Litomický kalendá byl tu všude rozšíen, do Litomic jezdilo se piln na trhy, a hlavn putovala tam eská mládež do škol, jimiž bylo toto ponmené insto hojn obdaeno. eských stedních škol tehdáž vbec nebylo, a kdo chtl svého synka dáti na studie, musil pedevším dbáti, aby mu opatiil alespo jakous takous znalost nminy, za tch dob vbec \še\ládné. K tomu hodila se hlavní škola Litomická výborn. Pijímali do ní žáky neznající ani slova nmeckého, a uitelé snažili se pomocí lámané eštiny malé echáky co nejdíve pemleti v nastávající nmecké studenty. V mst valnou pevahou nmeckém ,,

dail se úkol tento tím snáze.

84

Kde Vladimír v Litomicích bydlil, již nevím. Snad u téže bodré, rozšafné ešky paní Melivové, kde jsem díve také já rok pobyl ve spolenosti nkolika 'eských studentík. Na její malý pensionát", pravý eský ostríivek uprosted nevlídného cizího ,,

vždy jsem rád vzpomínal, a stránka v mém Druhém kvtu" i ,,Pan Bržek" mezi mými drob-

vlnobití, ,,

nými rtami jsou

mu vnovány.

Jest pochopitelno, že Vladimír na nmecké škole, do níž vstoupil neznaje zbla nminy, prospíval ješt mén. Na vysvdení tetí tídy hlavní školy litomické má sice návštvu školy velmi pilnou, jen mravy velmi dobré, ale známky z práv dostatené". Schop,, dostatené", ,, dobré", nosti jeho shledalo uitelstvo také jen ,, dostatenými". Charakteristické pro tehdejší dobu jest, že vysvdení má také tištnou rubriku ,,Die echische Sprache", a že uitel do ní místo známky prost napsal ,,Muttersprache". Stailo tedy konstatovati,

pedmt

,,

že eština je (s nenapsaným povzdechem ,, bohužáka a dost! Mluví jí žel!") mateskou vzdlání v ní není teba, spíše žádného dalšího hledí, aby ji brzy zapomnl Po roce nevrátil se již Vladimír do Litomic, nýbrž vstoupil do tvrté tídy hlavní školy v bliž-

eí

—

— a

ším Slaném.

Tyto cesty na mstské školy bývaly vždy pro cestami kížovými, zejména asi první z nich, do nmeckých Litomic. Málokterý školáek rád je konává; ale pro Vladíka byly v tch prvních letech pímo jako cesta na popravišt, a jeho stesk v cizin míval všechny znaky chorobné nostalgie. Všechen svt snivého hocha byl v teplém hnízd

nho

85

Lpl všemi city na tom útulném kruhu rodinném, na tch nkolika pokojích starého zámku, na parku kolem a milé známé krajin, kde se mu tak dobe snilo a hrálo mezi sourozenci, pod domova.

bylo mimo tento teplý koutek, cizí s\'t venku, bylo mu nevlídnou mrazivou pustinou. Nech nkdy zakoušel doma i strasti, pece byly mu stokrát milejší, nežli všechna rozkoš mezi cizími. Pamatuji se živ na jednu episodku z doby jeho prvních studií ve Slaném. V zim, po krátkých njakých prázdninách, snad vánoních, vsadil otec plaícího a bránícího se Vladíka mocí jako obyejn do saní, a starý koí odvážel školáka tryskem nazpt do Slaného. Dívali jsme se za letícími sanmi, až zmizely za posnženým háotec upokojen ke své práci jem, a vrátili se pak kanceláské a my malí do teplého dtského poko-

nžnou péí matinou. Co

—

tém

—

—

je,

kde jsme

chvíli

ješt mluvili o

mén

šastném

bratru, který již nemohl s námi užívati slastí domova. Minula hodná doba, již se zaalo šeiti

—

chodb

kroky, chvíli váhav utichly u dveí, pak se tyto otevely, a matka zalomila rukama nad posnženým, klopotnou rychlou chzí udýchaným Vladíkem, který z istá jasná stanul opt ;mezi námi. Byl na zatáce cesty za hájem použil nepozornosti starého vozky, vyskoil ze saní a známou pšinou, by zavátou, bžel pes les rovn nazpt k milému zámku. Starý koí byl pak nemálo pekvapen a ustrašen, když v polou cest k Slanému konen zpozoroval, že jsou san prázdny, a když se musil vrátit bez malého pasažéra. Otec byl písný zvlášt ve \'cc(-h školských. tu slyšíme

Sv.

v

ech: Sebrané

spisy.

XXIII.

5

86

Deserteura našeho stihl citehiý trest, a po mnohém ješt plísnní bylo mu oznámeno', že hned ráno musí se znovu vydati na cestu, a já že budu jej eskortovati až do Slaného. Vladíek neml ve-

asn

veer; ale uvnit bylo mu jist blaze, že mohl ješt nkolik hodin sedli v kruhu našem pi veselém svitu známé lampy, jejíž stínítko mu vždy tolik divukrásných pohádek vypravovalo svými lacinými obrázky, a v tuto chvíli na krátko opt získané rozkoše ani z daleka nemyslil na zítejší nucený odjezd. Žil jen v tom požitku pítomnosti. Z jitra jsem ho skuten jako strážník provázel do Slaného, svíraje z opatrnosti pevn jeho ruku ve své, a bylo s ním dosti potíže, nežli jsem ho konen odevzdal do bezpené ochrany pana c. k. soudce Havelky, v jehož rodin byl na byt. V Slaném odbyl Vladimír také první tídu selý

—

g-ymnasia, naež o sv. Václave 1861 putoval do Praza jako již ped tím já hy, kde byl pijat bezplatného chovance arcibiskupského studentského konviktu. Dobrodiní toho, pi etné, tehdy již devítilcnné rodin velmi vítaného, dostalo se otci

—

—

—

jako jiným

úedníkm

—

kapitolním pízní jeho konviktu musili navštvovati vrchnosti. Chovanci piaristské gymnasium novomstské, a tam tedy pokraoval bratr ve svých studiích. Ocitli jsme se takto v pošmurné budov pražského semináe pohromad, on v druhé tíd gymnasialní, já již v páté. Zakoušel se mnou všelikých slastí a strastí konviktského života, které jsem již také na jiném míst dosti podrobn vylíil. Ale nyní, když po smrti bratrov znovu vzpomínám onch dob, vru s podivením shledávám, že nemám z kon-

87

viktu žádných uritjších vzpomínek na bratra, jase tam ani nebyh stýkali. Ovšem nebylo

kobychom

ve studovn píležitosti k našim stykm mnoho a refektái sedli chovanci podle tíd, dormitoria pro mladší a starší byla ro\nž oddlena, a v nedlouhých prázdných chvílích tvoily se obyejn také družné skupiny podle tíd a vku. Myslím však, že spolupsobila s velké ásti povýšenost, s jaké práv v mladistvém vku o nco starší shlíží na mladšího a což teprve kxintán na sekundána :

Za

živ vzpomínám na

dv

delší cesty, jsme spolen o prázdninách konali. Ješt v posledních letech, když jsme se to

—

—

které

asem

o daleké minulosti rozhovoili, oba již staí jak rádi jsme kísili v pamti rozkoš toho ferialního cestování, jak rádi jsme si navzájem pipomínali jeho drobné píhody ,,Víš, jak nás vypravil strýc Antonín z Žatce dále do Chomutova dostavníkem, a jak jsme jeli v té rachoti\'é arše s veselou nmeckou dívinou, jejíž jiskrné oi jen hrály smíchem !

nminou?"

—

pamatuješ se na variant staré anekdoty, který jsme zažili tuším v Rothenhausu, v osamlé, devné, vínem obrostlé hospdce, kde nám zamraený hostinský vykázal za ." ,,Vírn, víml ložnici komrku za šenkovnou plnou loupežník, a ponvadž se Tys ml hla\u dvée nczamykaly, zabarrikádovas je židlemi. A pojednou kikem, slyším šraze spánku budíš mot židlí a vidím v jasném svtle msíce, jak se pootevenými dvemi ísi ruka protahuje dovnit ,,A pak Zaali jsme zoufale volati o pomoc ..." se ukázalo, že hostinský chtl se ped usnutím ješt podívat do kalendáe, který \isel v komrce

nad naší

,,A

.

.

—

m

—

.

.

88

na hebíku u dveí Což potom v Teplicích, kde jsme be druh druhu ztratiH pozd veer po rytíském kuse, jehož mnohoshbný titul na nárožních cedulích ,,A druhého nás vlákal do mstského divadla!" dne náš nocleh v miniaturní, mechem vy alounné svtnice, v jakých se tehdáž, ped \-ystavním pozdjšího hotelu, spávalo na vrcholu Milešovky!" ,,Pak zlezení Košálu a romantického Hazmbur" ..." „A pak ku Ale tenáe pramálo zajímají tyto podrobnosti, které jsme si s bratrem až do pozdních let uvádli tolikráte na pam, s okem záícím ješt veselými odlesky dávno zažité rozkoše. Proto pomlím radji o druhé, ješt delší cest, kterou jsme spolu, tém z Vraného celou pšky, vykonali až na Snžku pkný kousek cesty Odbudu ji pouhou zmínkou tím spíše, ponvadž jsem v jedné své knize pece !

—

—

—

—

!

neodolal pokušení nastínit

její slasti

a

strasti.

K tm-

to druhým náležela hlavn spolená cestovní brašna, k nošení na zádech, kterou všude mládež vítala oblíbenou tehdáž rozpustilou písní o ,, pinglu" proto jsem ji nosil radji celou cestu sám za tou

podmínkou, vystídá-li mne Vladimír na prchodu každým mstem a každou vesnicí. Byli jsme notn utrmáceni, když jsme sestupovali s krkonošských temen, avšak pece byl bych s radostí ješt vážil odboku do Abršbašských skal, nebýti rozhodného protestu bratrova. Poukazoval na dravé podešve

— ale myslím, že se spíše pihlásila opt domácí nemoc", a nkolikaletým pobytem

svých bot jeho

,,

pivykl cizin a dosti se ostílel. Na tchto cestách byli jsme ov^šem poukázáni dob prázdnin, na Vradruh na druha; ale jinak na studiích

již

více

i

\-

89

ném, každý jsme mli svj zvláštní okruh zájm a zábav. I zde rznost \ku je\ila svj sdružující a rozluující vliv. Mé zábavy a toulky sdílel starší syn pana uitele; mladší pátelil se s Vladimírem. Stejným zpsobem rozdlili jsme se o dva synky polesného. Menší rozdíl \ku sdružil bratra též více s dítkami dra. \^šína, bydlícího v druhém kídle zámku; mezi nimi byl n>Tijší proslulý malí Jaroslav Všín. Píinou oné mlhavosti mých vzpomínek na bratra z doby konxiktské jest asi také, že tam dlouho nezstal. Nedailo se mu skvle ani na gymnasiu novomstském. Stžo\al si zxlášt na jednoho professora, piaristu \elmi objemného tla a širokého, ohniv rumného oblicee pod rusými kšticemi lesklé paruky. Ml jsem hí) nkterých tídách také, a nezdál se mi valn písným rodem a jménem ..." ech, íkával rád ,,My Xmci a znan nám impono\'al svými astými odbokami do literatury svtové, o níž jsme na gymnasiu vyjma i)ísempramálo slýchali, zvlášt pak hojnictví nmecké nými citáty ze Shakespeara a Byrona, nkdy dokonce v angliin. Zkoušením se píliš nczabýxal

—

i

\-

;

—

a nelibo\al

sor

,,

si

chytati"

v zamilo\ané

a

—

method

jiných profes-

nepipravené žáky. Ale podle

tvrze-

nmin

ní bratrova pronásledoval jej krut v a v jiném pedmtu. tuším jak bu, do \ yššího gymnasia se Vladimír nedostal. Otec rozhodl se, že ho vezme k sob do praxe a pozdji dá na hospodáskou školu. Hledím-li na ony trudné školské zaátky bratrovy a na obrat, jaký se s ním stal z:i njaký as, když byl na hospodáské škole v Táboe a když i

Bu

90

navštvoval jako externista pednášky na technice, hledíni-li zxlášt k tomu, jakého stupn intelHgence a všestranné vzdlanosti pozdji dospl \'lastním neúnavným studiem (každý, kdo ho znal, dosvdí, a

samy dokazují, že mohu tak íci prápoznávám znovu, jak nespolehlivý bývají

jeho práce \'em), tu

školské úsudky o schopnostech žáka, a jak mnobylo ho, ba že nejvíce záleží na tom, aby v probuzeno vlastní pesvdení o prospšnosti v-

nm

dní. Ale ovšem, to nepomrn vtším umním nežli pouhé pednášení suchých pouek, dávání úkol, zkoušení a klassifikování. Skutený pedagog musí pedevším vzncovati lásku k naukám a vésti žáka k vlastnímu poznání jejich ceny pro život. A mnohdy

—

pravým pedagogem teprve život sám. Oním vstupem do hospodáské praxe koním

stává se tím

první oddíl bratrova mládí.

II.

Když

otec Vladimírovi

s

písnou tváí

ohlašo-

val rozhodnutí, že je konec studií, a že bude pi asi v hospodáství praktikovati, zpsobil irou vniternou radost. Zstane tedy donia, ve svém

nm

mu

Vranském

ráji, zbaven všech trampot s nenávidnou latinou etinou a všeho strachu ped krutými professory. Zajisté ani dost málo mi nezávidl, když jsem po prázdninách sám odjíždl nazpt do i

konviktu.

Krajina mladých

— jak hluboký má význam

let

pro celý rozvoj lovka Navždy vpije se do vnímavé chlapecké duše svými tvary a barvami, svým !

I

91

zvláštním rázem i životem, a zidealisována záí v pozadí našich myšlenek až do pozdní staroby. Smím snad vnovati proto nkolik slov místu, které tak tsn bylo sloueno s upomínkami bratrova i mého mládí. Pamatuji se dosud na dojem, jaký na mne uinil Vraný ili Vrané, jak se obyejn píše na mapách (opakuji, že je to mstys Vraný v okresu Slánském, nikoli stejnojmenná vesnice s papírnou u Zbraslavi), když jsem jej r. 1856 popné spatil. \' jedné knize svých pamtí hádal jsem, že naše rodina pesthovala se z Litn do Vraného asi roku 1853 ale ze starého dopisu, zatím nalezeného, poznávám urit, že se tak stalo teprve ped jarem 1856. V dopise tom ze dne 21. února téhož roku

—

—

;

ddeek

oznamuje otci do Litn, že babika práv zemela, a dodává, že asi nastávající sthování otci zabrání pohbu se úastniti. Avšak otec jel pece a vzal mne s sebou. Ped Perucí pak zastavil se na blízkém Vraném, aby si prohlédl své budoucí bydlišt a psobišt. Když jsme bílou zimní krajinou sjíždli se strán mezi t. zv. Hájem a lesíkem Okrouhlíkem (nyní již zmizelým), uvidl jsem poprvé na protjší výšin Vranský zámek s kostelem. Po skromném Liteském zámeku a kostelíku uinilo na mne perucký

A

obojí mocný dojem. mé ješitnosti lichotilo zvlášt, že budeme nyní bydliti v tom zámku samém, kdežto v Litni mli jsme za obydlí jen pízemní správcovský domek vedle zámku. Rozumí se, že

mi náležit imponovala též infule s biskupskou berlou vytesaná nad klenutým zámeckým prjezdem a ada pokoj, znan prostrannjších nežli v na-

92

šem liteském byt, kterými nás hostitelé, starý svobodný pan dchodní se sestrou, v obou kídlech pízemí v prvním pate provedli. Krátce na to odsthovali jsme se na Vraný všichni, a tu opt vzpomínám, že \' novém prozatímním byt, v levém pízemí zámku, nejvíce mne okouzlily figurky rytí v mežoví železných kamen, i

které velmi lahodily

mé

chlapecké obraznosti,

ro-

manticky naladné etbou historických povídek na z Hvzdy a jiných.

Ja-

Pozdji pesthovali jsme

se do lepšího pravého kídla, a okolí zámku bylo péí otco\'ou upraveno v prostý, ale dosti rozlehlý sad s hojnými ovocnými stromy a skupinami ozdobných ko\in. Pímo z tohoto sadu vcházelo se na hbitov kostela,

tsn pi

zámku stojícího; mstys sám ležel trochu opodál, sbíhaje od staré školy a fary do údolí, kde na jedné stran konil skromnou branou

neumle

s

namalovaným znakem. Krajina nebyla sice tak pvabná jako Perucká, ale pece dosti pkná. Na sever ovšem táhla se k ernochovu holá polnatá planina, ale s vyšších íníst bylo vidti za ní modravou silhouettu malebného Stedohoí na západ k blízké Peruci kižovala se mezi rolemi ovocná stromoadí na vý;

;

chod

bylo vidti z prelních oken zámku pes koviny parku a mstys do táhlého hezkého mlýn-

ského

kem pak

údolí k

Budenicm

s

pkným

jejich

par-

hustým stromovím jiných ddin, nejzáze velebným modrým ipem, jehož kostelík tu

a s s

skvoucí

mran

blostí

sliboval krásné poasí, tu zase hrozil nepohodou na jihu ko-

zakabonn

;

I

93

nen, smrem

ke Klobiikum a Slanému, zahrazovaly obzor za postranním údolím táhlé vršiny s lesy

Hájem, Okrouhlíkem a Heblem. Zvlášt nejbližší z nich, Háj, byl oblíbeným cílem našich vycházek vzpomínám dosud s rozkoší na blažené chvíle, které jsem jako studentík ztrávil, leže v mechu pod svžím habím listnaté jeho ásti, s knihou básní v ruce, mezi zlatými petrklíi nebo lazuro\ými zvonky, jindy zase procházeje se pod šumnými vrcholky smrku a borovic až k starému kotlavému dubu, který byl námi poktn Žižkovým, slepý hrdina ;

a

o tuto krajinu nikdy nezavadil. Byly zde také v hustém lesním koví úpln skryté zbytky zdí; íkali jsme tomu místu ,,na starém zámku", dle povahy tch skrovných pozstatku spíše se zdá, že tam býval kdys jen hospodáský dvr. Nad nimi u lesní pšiny stála besídka na zpsob krou obitého domku, kterou dal otec pozdji penésti do

a

zámeckého sadu.

Po ase získala tato krajina ješt ovocným stromovím, zejména smrem k Háji a jinde na pani

ských pozemcích hojn vysázeným, jehož b\l otec velikým pítelem. Vynikající její ozdobou,

mj

zvlá-

byly samy zámek s kostelem, pnoucí se na stráni vedle sebe, onen mezi stromovím sadu, s plechovou hvzdou na temeni rozlehlé prejzové stechy, tento nad skupinou košatých lip, se statnou, tybokou vží a erxenavou okrotihlou stechou. ta ustoupila ovšem nyní temnému zbarvení novjší krytby.

št

se

strany les,

erve

A byla to krajina tichá. ,.Magna quies" nad tím odlehlým zákoutím, zejména tehdy,

snila v le-

94

tech padesátých a šedesátých, kdy ješt nebylo ani dráhy pražsko-duchcovské, která nyní alespo blízkých Klobuk a Pnice se dotýká. Nejbližší stedisko mstské pedstavoval Slaný, asi dv hodiny jízdy vzdálený, a do Prahy byla již daleká cesta. Duševní spojení s ostatním svtem obstarával starý Vopršal, pinášející jednou denn v kožené brašdopisy a noviny až ze Zlonic.

n

ml

Ale pro své obyvatele

tento zapadlý raalo-

svt pece dosti zajímavého. Njaká beseda" s deklamacemi a tanení zábavou nebo pedstavení na ,,

ochotnickém divadélku byly velikými událostmi, jež dlouho naped rozeovaly hladinu spoleenského života a dlouho potom na ní zanechávaly své sledy; jednou za as píjezd vrchnosti, dvou nebo tí pán kanovník s premovaným lokajem, pinášel též nemalé vzrušení výroní trhy, zkoušky, církevní slavnosti zpestovaly jednotvárný kolobh roní, a schzky v hostincích u Bubeník nebo u Šrámk mly vždy hojn látky k živým diskussím a veselým zábavám. Nkolik pak domácností s dosplými nebo dospívajícími dceruškami stalo se vábnými ohnisky pro nás studentíky a mladé ho;

spodáské píruí hrálo se tam v zástavy, poádaly se tanení hodinky, a zapádaly se vtšinou ne:

vinné

V

—

—

románky.

tomto okruhu uvízl tedy nyní bratr Vladizatím dosplý v jinocha asi šestnáctiletého. Ovšem neužíval tu již sladké neinnosti prázdnin: otec, tehdáž v plné svžesti mužné energie, prohánl jej v hospodáství jak náleží. Nastávající ekonom musil vstávati za šera, dohlížeti pi dojení, chomír,

95

šafáem nebo poklasným za dlouditi na polích hými adami „bab", dohh'žeti k orám neb žencm, na mlate, ve stájích, v ovín, a ješt v noci bylo mu asto obcházeti \zdálená stanovišt polních hlída. A když nebylo prací venku, sedal kancelái, kde jej otec semladiký praktikant a korhospodáských vedením znamoval s .->

\-

út

respondence.

Nový zpsob ko\

i

rod

zaal jeviti na mladísvé úinky. Stálým pobytem a pohybem v písesílilo

života brzy

a otužilo se jeho tlo, opálený

slun-

cem obliej kvetl zdravým rumncem. Ustaviným stykem s lidmi na polích a ve dvoe promnil se dívjší snivý, ostýchavý hoch v ostíleného, sebepece vždy zstala na jeho vdomého jonáka, dumavosti. Perucký ddemlha lehounká rysech

a

ek

íkával o

nm

s

úsmvem,

že je trochu

,,

vá-

havý".

Nemohu

odepíti ješt nkolik slov o tom jsem vylíil jeho osobnost již na jiddekovi, Picházel k nám asto návštvou z blízmíst. ném ké Peruce, kde žil v tu dobu již na výmnku s nejmladší, tehdáž ješt neprovdanou dcerou. Když jsme my dti vídaly v dáli jeho vysokou pímou postavu býval za mlada vojenským držením tla s

a

si

—

—

s dkladnou holí v ruce, odopravdu vojákem \olnou chzí kráejícího od pcruckého kížku po známých mezích, rádi jsme mu spchávali naproti, a on asto, zlíbav nás po ad, vytahoval pro nejmenší z šosu dlouhého kabátu kornoutek cukroví. Jeho podlouhlý, pravidelný, rázovit modelovaný a hladce oholený obliej nad b-

menou

,

96

lavým nebo erným šátkem, otoeným tsn kolem osmáhlého krku, k nmuž vysoko byla zapjata kvítkovaná vesta (,,punt", jak jí íkal), míval obyejvýraz dstojný, a z pod vysoko klenutého, huatého oboí hledly modré, vážn dumavé, ale dobré oi. Jeví se mi nyní v upomínkách svým celým zevnjškem a vážným, odmeným konáním

n

jako ideální

pímo

nm

typ starosvtského rychtáe.

Pi

písmáka". Když se uchýlil tom byl v kostrbatým švabana výmnek, psával rád chem a s nevelkou znalostí mluvnickou i pravopis-

nou

—

kus

,,

—a

svým etným synm a dcerám pedevším ku vzájemné

pisy, v nichž je

obšírné dolásce napo-

mínal, a mimo to zapisoval si své dojmy životní a své názory na svt, provanuté upímnou zbožností. Když zemel, byl na jeho prsou nalezen sešitek režného papíru, obsahující ve form samorostlých modliteb a pouení pro potomky peliv jím sepsané zásady této prosté filosofie. Byl jsem jako student pi jeho skonu, vidl jsem tu knížku, všecku provlhlou potem jeho smrtelného zápasu, ale kam se

podla, nevím. Zmínil jsem se zde o ddovi obšírnji též pro"ponvadž se mi zdá, že bratr Vladimír ml s ním povaze. Jist leckterou podobnost v zevnjšku pak ml ddeek sám ve svých zpsobech notnou dávku té ,,vahavosti", kterou xnukovi žertovn vyto,

i

týkal.

Jak hluboko záliba pro venkovský prostý život

hospodáské zamstnání v bratrovi utkvla, vysvítá jasn z nkolika jeho verš, v nedávné dob

a

napsaných.

97

Svdí

tom zejména báse uveejnná pod pseudonymem Bohuš Horský" v ervnovém sešit loských „Kvt" o

,,

PRO? Toužím zase po tvé vížce, kostelíku šcdohlavý, po záhoncích tvého sadu, nad nimiž mí pedci mrtví, když je noc a ticho v kraji, na stíbrných nitích luny vzdušná tla kolébají. Chtl bych pry, ó, chtl bych doniíi v tichou vísku pod Morání, k mamininým bílým vlasm

——

Nerozumím

moudí

vaší páni, krásné

ei,

dámy, cizinou mi vaše msta, smutno je mi mezi vámi. Myslil jsem v své duši prosté, že to bude pedsí ráje, jiurpurem kde kvete štstí Vznesli jste mne, dík vám za to, poznal jsem ty vaše statky ale chtl bych zase dol, chtl bych zase k našim zpátky.

——

——

Pro ta maska nade lo\ctví, a pro jste mne olou])ilí o všecky mé vise sladké? Hle, jak moudí ohn svaté, a jak zernal oltá bílý, a jak zchudlo srdce moje Pro jste mi to uinili?

——

98

A

zetelnji tlumoí onen stesk první z básní pod týmž pseudonymem uveejnných v záijovém sešit „Kvt" z r. 1903:

ješt

Rovina, ro\'ina v objetí strání,

v ní zpívá, slunce ji líbá, ornice voní a ehcou kon. Chtl bych být pod boží oblohou, vítr

chtl bych mít trávu pod nohou, chtl bych slyšet, co mluví bor, a

ím

se

vrásí ela hor.

—

frak a v ruce klak, A zatím jak mechanické tik a tak ploužím se mrzoutsky po salon.

Jsem selský kluk,

jest

moje

vlast,

kde s rosou chodí žita klást, kde voní chlév a schnoucí smrí, nuzácké domky kde v sadech se krí. Ó, chtl bych, chtl v tu blatskou zem, zpívat chtl bych si za pluhem, za šera k ekání za lesní slukOTi a býky krotit kepkou rukou.

—

otázky, otázky'-, A zatím štstí dáš do sázky. a na za rozum Jiypnosu, za iny snní, za život bezkrevné živoení.

n

•

pod M orání" a s jeho skutenými vzpomínkami žádné spojitosti. ,,Morá" \^píijil si snad od soujmenné ásti svého posledního bydlišt Velkého Meziíí nebo od panského dvorce stejného názvu, ležícího sice v krajin jeho chlapeckých upomínek, ale pece jen dosti stranou od Vraného. A ,,Blat-

Ovšem nemá „blatská zem"

,,

tichá víska

99

sko" dostalo se do jeho básn as jen usilovnou snahou, aby ukryl pravého autora tch verš. Skrýval se i pi svých prosaických pracích za nové a

nové pseudonymy,

n

ale ty

alespo administraci;

pece oznamoval dodateautorství tch nkolika

verš, které uveejnil, bylo by však zstalo nadobro skryto, neb alespo nezjištno, kdyby se nebyl nártek a opis ásti jich našel \- jeho pozsta-

A

pvodn

v nártku onom je lých papírech. na,, Líbat chtl bych polabskou zem", což pak zamnil znním ,,p od zem", až na konec upravil celý ádek v ono ,,Ó, chtl bych, chtl v tu blatskou zem". Zmínka o Blatech

psáno

:

ipskou

mla patrn

podezení autorství nadobro odvrátiti od nho, a nebýti onoho zbytku rukopisu, byl by práv tím Blatskem skuten omýlil i nás nejbližší,

kteí jsme jinak v Bohuši Horském jeho pseudo-

nym

tušili.

—— —

Akoli Vladimír v onu dobu otcem byl nabádán pedevším ke studiu knih hospodáských, erpal asi také jinak z dosti bohaté naší knihovny avšak urit o tom souditi nemohu. jevily se tehdáž jeho pokroky hlavn se stránky jiné. Hledíval jsem na dotud pes rameno ale když jsem pišel na velké prázdniny r. 1865, tu již bratr statn vyrostlý, mezi dvorským lidem voln a sebevdom se pohybující, zábav mladého Vranského svta platn se úastnící, zaal imponovati. ho mladí hospodáští píruí blahosklonn Již pijímali za spoleníka svých kuželkových nebo ka-

Mn ;

mn

retních partií a veselých kousku,

dovedl se i J3aviti s Vranskými sleinkami, a když jsme my studenti poádali besedy a di\ad€lní pedstavení, nejiž

100

mohli jsme ho

již

s

vysoká pehledati jako díve.

—

Snad již v tu dobu neb o njaký rok pozdji nesmírn mne pekvapil skvlým projevem talentu, kterého bych se byl do hlavní roli

nho

nikdy nenadal. Sehrál

Molirova „Lakomce"

s

takovým úsp-

mého soudruha a spolukonvilvtiuitelova syna, jehož lakomce v Klicperov ,,Divotvorném klobouku" jsem pokládal za nedostižný vrchol karakterního hereckého umní. A naše ochotnické divadlo mlo ve Vranském spoleenském život význam ohromný. Pan pedstavený Paur, mladý pokroilý emeslník, který svou intelligencí a sympathickou povahou vyšinul se k oné pední hodnosti obecní, byl jeho editechem, že stu,

zastínil

i

staršílio

mu celou duší, hraje sám v kažsvou chotí ba, ani pan fará Eichler se i neubránil se kouzlu naší Thálie. Nevystupoxal ovšem na jevišti, ale zastával s vášnivou zálibou povinnosti režiséra, nápovdy, garderobiera i lampáe. Jeho útlá, ale ilá a veselá figurka všecka hrála radostným vzrušením, když nás za kulisami líil a pro nás shánl fantastické paruky a kostýmy. Avšak dotýkaje se již nkterých osobností, které jsou trvale spojeny s dávnými upomínkami lem a vnoval se

dém

kuse

;

bratrovými jako s mými, nemohu pominouti mlením nejvýraznjší z nich. Byl to vranský léka, náš zámecký spolubydlitel, o jehož dítkách jsem se již zmínil. Tyto dítky byly mladší nás obou a pátelily se s našimi menšími bratry a sestrami avšak celá rodina zaujala v našich životních pamtech místo ;

vynikající.

m

Jí

pibyl do vranského

cizokrajný

živel.

Když

se

zátiší

tam

úpln nový, téVšín po smrti

dr.

101

staikého lékae

Trusky pisthoval, zpsobili nov píchozí nemalou sensaci již s\ým zjevem, vymykajícím se naprosto z rámce tehdejších obyej. Nový doktor byl muž pkného, vysokého vzrŠtíhlý,

stu,

ramenatý, výrazného podlouhlého pleti, s temnými vousy a vlasy, které

ale

sndé zpsobem

oblieje nosil

dra.

v tu

dobu

zcela

— splý-

neobvyklým

mu voln

na ramena a hluboko po zádech, nikdy nestíhány, stejn jako pedlouhé, prsa pokrývající a hluboko do špiky se úžící vousy. A \ zorem otcovým ídila se píeska dítek všem, dvátkm i hochm, visely dlouhé, nestíhané vlasy \oln na záda, létajíce daleko za nimi pi dtském dovádní. Vranská mládež, ostíhaná podle rendlíku", pezdívala proto malým Všínm ,,vlavaly

i

:

pkn

r

v

o

sacu

,,

i ( .

Ani útlá, ale jará a bystroduchá paní doktorová nic nedbala tehdejších zákon spoleenských, ídíc se výhradn svými vlastními názory a zásadami. Nastávala práv krutá samo vláda ohromné krinoliny, která si podmanila záhy všechen ženský svt, v mstech na venkov, od šedi\ých matron až po malá dvátka. Doktorka jediná odolala té obruové epidemii a vytrvala pevn ve svém odporu, vzdorujíc všem udiveným a posmšným pohledm na její úzkou postavu v piléhavých prostých šatech, která tak i

nápadn

se

odlišovala uprosted

samých do

ne-

možnosti napouchlých bání. A rozumí se, že jí teprve ani na mysl nepišlo, aby navlékla svým dvtaková obruová monstra, jimiž se pyšnily

átkm

moje malé

Petrvala takto celou nechutnou éru krinolin a vítzn se usmála, když na konec i moje matka, s níž najednou pro tu vc v žertovi

Sv.

sestry.

ech: Sebrané

spisy.

XXHI.

7

102

ných sporech se utkaly, sama

se vrátila

k úzkým

šatm. Po svém starosvtském pedchdci pišel dr. Všín s lékaskou methodou zcela novou, a teba že ml povst revolucníka a neznaboha, získal si

prostého lidu vesnického, který ho brzy dvru vyhledával z dalekého, širokého okoM, Nevadila pacientm ani jeho neobyejná málomluvnost. Ovšem, pokroilé zásady léení, s nimiž k nám tehdáž pijel, nyní již zase dávno zastaraly. Sklenici dobrého piva nejen jiným odporuoval, ale sám asto na ízné plzeské schváln do Slaného si zajíždl. Pi tom by] pilným kuákem. Stále provázela jej veliká dýmka, kterou zapaloval po stáru pomocí kesadla a hubky. S ní sedal veer co veer ve vranském hostinci, zahalen v oblacích koue avšak píval jen mírn a zábavy ostatních host úastnil se obyejjen tu a tam zábleskem souhlasu neb odporu v jiskrných, výrazných oích a lehkými zmnami rys v dumavé, vážné tvái. A pece jevil se mi zdálo ve své mlelivosti neobyejn výmhn-ným se iTii, že více, než by dovedl oratorský zápal, psobí tím zídka jen prohozeným drobtein njaké poznámi

;

n

;

ení

ky, a že ta vážná, rázovitá tvá sama ohniv za jeho zásady politické, národní a osvtové. Naše rodiny se hned po píchodu Všínových spátelily zpsobil to již vlastenecký duch v obou vládnoucí, který tou dobou pod tuhým ješt ;

— — rázem sdružoval stejn jhem germanisující reakce smýšlející. ím dr. Všín v tch letech na mne psobil nejvíce, byl

tajemný nimbus revoluce a politického

muennictví, který obetkával jeho

mužn

krásnou,

103

temnohíxou hlavu. Arci, pesn a ze\rubne poznal jsem politickou jeho minulost teprve pozdji, z\lášt z pamtí Josefa V. Frice. Byl Vrázovitou,

ním, Sladko\ským a jinými r. 1849 .,pro chystané spiknutí" zaten a po dlouhém vyšetování dne 7. ledna 1851 odsouzen jako velezrádce k smrti šín

s

provazem, kterýžto trest z milosti zamnn mnoholetým žaláem; ti léta ztrá\il pak s jinými odsouzenými soudruhy mezi nimiž ml píjmí .,Žižka" na pevnosti Munkáské, až jim \'šem amnestie za píinou satku císao\a dne 24. dubna 1854 udlená vrátila s\obodu. Obraznost prostého \enkovského lidu na Vraném a okolí pipínala k tomu všemu rozliné po\sti, nkdy až komické. Dle jedné takové po\ídaky prý se odsouzenec pi udlení milosti na popravišti musil za\ázati, že on jeho potomci budou snad na odstrašenou i)0 celý

—

—

\-

—

!

—

i

choditi s nestíhanými vlasy Tak nápadno bylo každé vyboení teba jen v zevnjšku z obvyklé šablony v tehdejší šosácky ztrnulé dob, že pTO dlouhé vlasy doktorovy a jeho rodiny hledána taková dobrodružná vysvtlení. život

—

!

—

!

i

Zaátkem doby ústavní a nového národního ži\ota tyto pomry zvolna se mnily. Oholené brady vesnicích zaínaly zarstati okázalým plnovoui po sem, a také délka vlasu nebudila již zvláštní pozornosti. Vždy nov procitlý ruch zpestil msta i venkov také rozmanitostí nevídaných dotud kroj. Vlny jeho zasáhly naši tichou krajinu a prodchly prostý spoleenský život — ty na pohled malicherné zábaxy \elými vznty, do nichž se pítomná doba tžko dovede vmysliti. i

—

i

104

Budící se národní uvdomní psobilo celou silou nové myšlenky. Nic nebylo tehdáž otelého v jeho projevech, slova za nynjších dob již vy vtrala rozncovala upímné nadšení, zevnjší okázalosti, které nyní namnoze budí úsmv, jevily se jako dležité manifestace idey vše ovládající, vše rozplameující, jako nejmocnjší prostedky k ší-

svží

ení nového

evangelia.

Okázalým odznakem

hlásil

každý k jeho vyzna\am, protestoval proti odrodilému šosáctví odumírající bachovštiny. Všechen eský kraj kvetl pestrým krojem, znl nadšeným zpvem. Nám starším bude tato doba v blahých upomínkách navždy záiti rozkošným leskem vzdyi snoubilo se v ní jaro nového národního probuzení s naším vlastním jarem životním. A žár idey, která v jinošských letech Sjrdce bratrovo zancovala, nese

;

pohasl proudem doby ani krititjším, stízlivjším nazíráním let pozdjších; teplo její hálo mu nitro až do konce. Spolu zstali jsme s Vladimírem na Vraném byl jen do druhé poloviny velkých prázdnin 1865 od 1. záí téhož roku ustanoven praktikantem na jiném statku kapitolním, ve Spájiž placeným leném Poíí u Plzn, odkud po roce vstoupil na vyšší hospodáskou školu v Táboe.

—

;

—

—

III.

1866 zpsobila, že nám nastaly prázdbrzy. A byly velmi neklidné. Vranské zátiší vzrušovaly prchody a zastávky I nepátelského vojska. Vzpomínám, jak nesmírn

Válka

niny

r.

neobyejn

105

mne

rozilil a sklíil pohled na první oddíl vítzných Prus, když za zvoiku svých píšal a bubínku hrd vešel do mstyse, a když nadutí jeho dstojníci

inkotem svých ostruh a berlínsky zbar\'enou nminou rozbouili celé, obyejn tak tiché první patro zámku, roztahujíce se v komnatách, kde jindy jen vrchnost nkolik dní v roce pobývala hrozno bylo mi pomysliti, že jsme tak úpln v moci úhlavního nepítele, a v duchu znlo mi zoufalé Finis Bohemiae ;

:

Matka

musila

dstojníkm

pruským

vaiti,

otce nutili, aby se úastnil jejich stolování a hry v karty, nkdy pro kapsu nezkušeného hráe velmi

nebezpené. Ale

nejhe

bývalo

s

pípežemi. Otec

—

kon

chránil podle možnosti panské a jednou o hrozící opt rekvisici dal je šafáem odvésti do vzdáleného lesíku a sám ukryl se na zahradnického domku. Pijíždí houfec Prsaa pídí se marn po koních. Ptají se po pachtýi nebo správci, a jak to v Prusku obyejnjší nevíce ujišování, že odejel, dobývají se do zámku. Slyšíme hlomoz a kik v prjezde a vrátnici, pak prudké trhání zvoncem u zavené chodby našeho bytu. Otvíráme a vidíme nkolik rozlícených voják, z nichž jeden s vytasenou šavlí v ruce kií, že správec musí mu vydati kon. I po ujištní, že otec není doma, že se o tom mohou pesvditi, šermuje dále šavlí, a vztekle derou se všichni do vnit. Prohledali celý zámek, k zahradníkovi vnikli, ba i na tam hledali, na štstí jen povrchn, tak že otec nepovšimnut ve svém úkrytu slyšel jen zuivé jejich hrozby a inkot šavlí, kterými do sena bodali. Jinak nevím, jak by se mu bylo vedlo.

zvdv

—

pd k —

—

mém

pd

i

lOC

Takových svízel bezpochyby neml Vladimír ve své hospodáské praxi na Spáleno-Poísku, kam Prusové ani nepronikli. Ani cholera, jimi v Cechách zstavená, tam snad neádila neb alespo nikoli tou mrou jako u nás na Vraném. Vzpomínám na trapnou dobu, kterou jsme prožili, když na hbitov, pímo sousedícím se zámeckým sadem, nkolik jen krok od nás, pochovávali etné obti hrozné epidemie když vnikla i do našeho kruhu, zachvátivši moji malou sestiku když jsme se každý veer na ;

;

rozlouenou objímali a

celovali,

nevdouce, shledá-

ješt ráno všichni ve zdraví. Konen i ten píšerný dozvuk války zanikl, a zárove zaali jsme se opt chystati na studie do Prahy. bylo Otci nastávaly nemalé starosti. Z dtí nás tehdáž devt žádné nebylo ješt zaopateno. právník 2. roku, ml jsem nejstarší, nastávající Já sice zajištny nkteré kondice a bezplatné obdy, ale pece bylo mi potebí ástené podpory z domova pro Vladimírovy studie na hospodáské škole táborské vložil otec do rozpotu asi 20 zlatých msín nejmenší ješt pomoci vyžadoval tetí bratr, který byl práv pijat jako díve my bezplatn do konviktu, avšak nejmladší, který ml již vstoutaké hezký piti na hlavní školu, byl by stál v peníz. Ze sester pak mly ti starší ješt doplovati vzdlání potebné k tomu, aby se záhy samy mohly živiti.; na vno, pi nemajetnosti otcov, nebylo pomyšlení. Za tchto okolností shledali rodie, že bude nejvýhodnjší, odsthuje-li se matka se všemi dtmi na rok, dv léta do Prahy. Tato spolená mstská me-li

se

—

—

;

;

—

—

mst

107

domácnost, jíž otec vtšinu potravin mohl zasílati svého deputátu, byla nejen lacinjší než placení byt pro jednotlivé dti u cizích, ale zárove kynuly takto i nejmladším dvma sestrám \' Praze lepší základy prvního vzdlání. Najali tedy naši laciný byt na Malé Stran, ze

v tiché Ptikostelní ulici, \' zadním stavení starého šlechtického domu, s vyhlídkou na dvr a do zahrady málo psto\'ané, ale se starými statnými stromy, za nimiž bylo vidti ást královského hradu. Tam pisthovala se na podzim 1866 celá naše rodina krom otce, který zstal samoten na Vraném. Také Vladimír byl již pijel ze Spáleného Poíí a zdržel se njaký as s námi v Praze, ponvadž vyuování na hospodáské škole Táborské teprve v listopadu bylo zahájeno. Jednoroní pobyt na jiném panst\ í kapitolním, majícím svou zvláštní vrchní správu, kde byl již poukázán sám na sebe pod vlídným a shovívavým dozorem tamjšího editele, otcova kollegy pispl ovšem ješt znanjší mrou k utužení a osamostatnní bratrovy povahy, a když jsem se nyní opt s ním shledal, byl již statný osmnáctiletý jinoch, plný života, voln a sebevdom se pohybující mezi lidmi, zatím co já, o ti roky starvyší, dosud jsem si poínal ve spolenostech jma kruh svých studentských pátel dosti ostýchav a nejapn. Z Tábora psal Vladinn'r jen zídka; za to leží pede mnou vysoká sežloutlá vrstva dopis, které nám otec piln zasílal z Vranské poustevny. V^ nich stále tší matku, která tžce nesla odlouení od nho a jíž se stýskalo po zvyklém bezstarostném ži-

—a

—

a tém

—

—

108

ve Vranském zátiší zárove poznávám z nich, že také otec trpl ve svém osamotnní. Ale píše, že pináší tu tžkou rád pro dobro naše. ,,Mé a Tvoje láska jsou moje pýcha, moje štstí, dti život," prohlašuje mé bohatství, má nadje a v jednom psaní, a v jiném: Nechci již nieho pro sebe, všechno jen pro Tebe a své dti Vaše štstí života." je moje štstí, jen z lásky k vám' nesu A v každém z tch etných listii znovu a znovu nás pohádá k píli a pouuje, jakým zpsobem každý z nás má pracovat pro své vzdlání a zdokona-

vot

;

ob

mj

,,

!

bím

lení.

Vladimíra neustával podobnými dopisy napomínati, a s velikým rozmrzením sdluje v beznu 1868 matce: Vladík mi oznamuje, že nemá nadje vyznamenati se a dostati zvláš dobré Zajisté ani

,,

vysvdeni.

O

Jan

nás bratr v Praze navštívil. VykoTábora pšky ve spolenosti mnohých soudruh z hospodáské školy pišel sice úpln zmožen tím chodeckým výkonem, avšak liboval si, jak se jim šlo celou noc v jasné zái msíné za ustaviných a veselých hovor. sv.

nal tu cestu až

z

;

pkn

zpv

Po málo slibném onom dopisu z bezna uchyotci na konec pekvapení tím radostnjší. Poslal mu zaátkem ervence vysvdení velmi dobré, s lokací 10. mezi 38. Otec, podávaje o tom matce stal

:

zprávu,

pipisuje :,,Mám ho nyní dvojnásob rád."

Zatím usnesli se rodie, že pestanou na jednoa že matka, v tu dobu churavící

roním odlouení, a v Praze

si

stýskající,

opt nadobro k

otci.

zaátkem prázdnin vrátí se Tak se stalo, že v prvmích

109

dnech srpna sthovali jsme

všichni

se

znova na

Vrciný.

Vladimír pijel také; ale po dívjším radosts vysvdením pinášel nyní pekvapení velmi trapné.

ném pekvapení

hospodáská škola v Táboe byla od roku 1866 ústavem zemským, a vrchní její správu odevzdal snm zvláštnímu kuratoriu nkterá opatení \^yšší

;

—

tohoto na sklonku školního roku 1866 1867, týkající se mimo jiné professora u posluchaii oblíbeného, vzbudila jejich nespokojenost, a když kurazmnám torium setrvalo na svém, vzepeli se kurapísné kroky zjevným odbojem. Následovaly poslutoria a konen vylouení hlavních chastva z ústavu. Msto stálo v tom boji na stran mladých nespokojenc a, jak tu v tehdejších „Národních Listech", podalo i protest k zemskému výboru, ba mluvilo se již o penesení ústavu do sta jiného avšak posléze vc pece urovnána, ovšem tak, že v podstat stalo se po vli kuratoria a také rozsudek proti odbojným poslucham zstal v plat-

onm

vdc

m-

;

nosti.

Onch nepokoj

úastnil se Vladimír vynikající mrou. S mladickým zápalem rozohnil se pro vc, kterou pokládal za spra\edlivou, a na boulivých schzích poslucha zaujímal jedno z pedních míst. Poprvé projevil tu své zvláštní nadání nické, které ve svém pozdjším psobení na Morav asto osvdoval. Sám jsem ho nikdy veejn

e-

mluviti neslyšel; ale od jiných a též od nho samého chlubivost nenáležela k jeho slabým stránkám slýchal jsem, že eniti s úinkem znamenitým. Tehdáž v Táboe pykal o\ šem trpce za

— a —

uml

110

kterou mu soudruhové ve svém odboji pidlili byl mezi tmi, jež vrchní správa za trest z ústavu vylouila. Možno si pomysliti, jak otec pijal syna, který tak nenadále zklamal všecky naclje pkným vysvdením vzbuzené. Toto nebylo nyní nic plátno; vstup do druhého roníku hospodáské školy byl Vladimírovi uzaven. Krut asi dopadaly vý-

elnou

roli, :

na

itky otcovy,

že zmail všechny pinesené tžké obti. Neveselé to byly prázdniny pro bratra, jenž mimo to dosti vážn onemocnl.

Ale prudký otes pispl asi k tomu, že pak vle jeho tím ráznji se vzepjala Umínil si pevn, že vytrvalým úsilím dokáže svoji schopnost, dosáh:

nouti

vyteného

cíle

a postaviti se brzy na vlastní

nohy.

Zatím utváila se také situace mén zoufalou, v první chvíli. Myslím, že otec obrátil se na dávného svého pítele, hospodáského spisovatele a professora Dra. J. B. Lambla, který byl také lenem kuratoria Táborského ústavu; ten sice rozsudek nad Vladimírem vynesený zmniti nemoh), a'e poradil asi, jakým zpsobem by perušené odborné vzdlání mohl doplniti aby totiž navštvoval jako host pednášky o zemdlství, které se konaly esky nmecky na pražské technice, tehdáž ješt nerozdlené. Dle této rady se stalo, a^po prázdninách odjel se mnou bratr do Prahy. Bydleli jsme spolu njaký as, tuším, ve Velké Karlov ulici proti Vlašské kapli a pozdji na Malé Stran, na blízku Maltéz v podsteší starého domu, nyní již zmizelého. Po píkrých devných schodech vystupovalo se nežli se jevila

:

i

—

—

—

111

k vikýové svtnice i vlastn kuchyni, s \y hlídkou na ulici i spíše na stechy a oblaka tam bydlila dobrá paní K ová, útlá niatrona s kostnými brejlemi a bezovou tabatrkou, která pronajímala studentm zadní pokojík s vyhlídkou do dvora. V pebýval se mnou také Bohuslav erpo odchodu bratrov — ješt Jomák a pozdji sef J. Toužimský, z nichž pr\ní proslul mezi námi již tehdáž básnmi a druhý zabýval se hlavn studiem jihoslovanských jazyk i literatur. Tam docházeli k nám asto Lad. Quis, Em. Miiovský, Jos. ;

.

nm

.

.

—

•

vedly se hluné literární rozhovory, tam redigo\al se také ásten Almanach eského studentstva", jehož jsem byl spoluredaktorem. Ostatn vylíila nkteré slasti a strasti toho studentsko-literárního hnízda moje rta ,,Ve \zduchu" (,, Humoresky, satiry a drobné rty" z r. 1887). R 1868 byl boulivý. Po zavedení dualismu dostali se k vlád úhlavní nepátelé všech eských

Sládek a

jiní

i

,,

snah, a národ náš, dráždný krajní vaný na všech stranách, vytlaený

mrou, i

mácího, projevoval svj odpor proti ,,

obanskému

hlunými

ministerst\u"

utiskodo-

snmu

ze

nmeckému protesty

a

demonstracemi, na které zase Víde odpovídala zatýkáním a odsuzováním, potlao\áním politických asopisu a za\'íráním redaktor, zkrátka \šemi oblíbenými zpsoby policejní a vojenské krutovlády. Hned první msíc toho roku rozvíil ulice pražské demonstracemi, vyzvanými chystanou v nmeckém kasin oslavou nového ministra spravedlnosti Herbsta. Živ tanou mi na mysli výjevy té boue, jest mi, jakobych vidl burácející eku rozile\'ladimíra Ferdinanných dav, unášející mne i

112

dovoii tídou, zní mi dosud v uchu ohlušující kik „Pereat Herbst!", ,,Pereat Beust!", který znl z nesíslných úst celou délkou té ulice, bez pestávky, do taktu s pochodem sevených student-

tsn

ad

ských a dlnických. Stejn zeteln tanou mi na mysli scény, kdy 21. ervna, v den císaova píjezdu do Prahy, zástup studentstva oslavoval blohorské muenníky na staromstském námstí a rozhoený dav strhl a rozšlapal velkonmecký prapor, vystrený z bytu nmeckého professora Kicka vedle eské spoitelny. A podobné výjevy stíhaly se toho roku ustavin, v Praze na venkov, kde konány boulivé tábory lidu, pi nichž docházelo nejednou i ke krvaxým srážkám s policií a vojskem, jako se stalo na píklad v táboru na Pakráci. S politickými demonstracemi stídaly se i etné slavnosti, jako památná slavnost položení základního kamene k Národnímu divadlu, oslava sedmdesátých narozenin Palackého, padesátileté jubileum eského musea i jiné. Vbec bylo podnt k rušnému i

životu hojn. Vždy 1868 jest i rokem deklarace a první pouti eské do Kostnice. Teprve ku konci jeho utlumen politický ruch násiln zavedením výmineného stavu v Praze pod nov jmenovaným místodržitelem, povstným bar. Kol-

veejnému

lerem.

Našich literárních diskussí se bratr neúastnil ale dotený uliní ruch asi leckdy strhl jej ve svj vír, jak soudím ze vzpomínky na onu Herbstovskou demonstraci. Jisto však jest, že studií svých nezanedbával leží pede mnou tyi vysvdení, z nichž poznávám, že navštvoval jako host na král. zemském polytechnickém ústavu piln pednášky prof. ;

113 J. B. Lambla o naukách hospodáských (eské) a správovd (nmecké), pak suppl. professora hospodáské (eské) a cukroFr. Štolby o varství (nmecké) a že odbyl celoroní zkoušky

Dra.

lub

pedmt —

z

obou hlavních

a

luby hospodáské

—

s

nauk hospodáských

prospchem výborným.

Obrat, který se již táborským vysvdením projevil, byl tedy trvalým, a katastrofa tamjší, zpsobená zevnjšími nahodilými okolnostmi, jen ješt více vzpružila a utužila jeho snahu po ádném vzdlání a vyniknutí ve svém oboru. Po skonených takto studiích seznámil se Vladimír po vli otcov s praxí cukrovarskou jakožto volontér cukrovaru Peruckého v campagni 1868 1869 a zbytek r. 1869 ztrávil ješt na Vraném, naež zaátkem r. 1870 dostal se až do Chorvátská, na panství Želín-Cie, náležející hrabti Stpánu

Erdodyovi, kdež se

stal

dchodenským

kancelistou.

Nevím, jaké okolnosti jej vedly až v tuto dálku; jist nebyla však mezi píinami dobrodružná touha po cizin. ,, Domácí nemoc" chlapeckých jeho let sice dávno zmizela, ale cizí kraje nemly pro nho nikdy zvláštní pitažlivosti. Ješt v posledních letech posmíval se nynjší cestovatclské horece a za hovor o tom pedmte chovával se skepticky k vynášení prospch, které kynou z poutí do ciziny. íkával, že zbžné výlety do dálky pinášejí vtšinou málo užitku, a zatím že v domácím našem okolí bývá dosti nepo všimnutých dležitých a zajímavých vcí, s nimiž bychom se mli pedevším seznámiti. vlastní vle cestoval jen velice zídka a nesouzeno zemíti práv nadal se zajisté, že jest

Z

mu

114

— ovšem jenom nutnou péí o své pivedeného — v alpské krajin. — za pobytu

zdraví

cizí

V

Cie-Želínu nezdržel se Vladimír dlouho nesvdilo mu podnebí té chorvátské koniny. Brzo zaal si v dopisech naíkati, že stále churaví, a toužil po njakém míst v Cechách. Jakožto úastník hospodáských sjezd míval otec již díve i eník styky s hrabtem Jindichem Clam-Martinicem, ma;

jitelem blízkého panství

Smeenského,

a

styky

ty-

ješt rozhojnny ilým tehdejším životem politickým v Slánské krajin, jehož se i hrab úastoval bezpochyby obrátil se tedy k nmu otec se žádostí, aby Vladimíra pijal do svých služeb. Tak se asi stalo, že bratr již po osmi msících mohl se vrátiti do Cech, byv ustanoven hospodáským píruím na statcích Martinických, nejprve ve Kvíci a Studovsi u Slaného. Byl jsem práv doma na prázdninách, když v záí 1870 z Chorvátská pijel a nkolik dní na Vraném se pozdržel. Pobyt v daleké cizin obetkal pro mne ovšem jeho znan osmahlou a zmužnlou tvá zajímavým nimpatrný známky chubem ale zárove byly na ravosti, a hned první den musil ulehnouti, roztásán prudkým záchvatem zimnice, která ho ješt delší dobu v Cechách pronásledovala. Asi za týden vypravil se na své nové psobišt, nyní tak blízké u domova.

to byly asi

;

nm

;

Rozumí

se,

že

nám

mnoho

tehdáž

povídal

o Chorvatsku. Líil bujné listnaté lesy a moálovité behy, zvláštnosti kraje i života vzpomínal šumných, nekonených pitek, v nichž míval nucené úastenství, a z nichž mi z\'lášt originelní zakonení jedné utkvlo v pamti tak, že jsem ho pozdji upo;

115

tebil ve své povídce ,, Výlet do Chorvátská" jak totiž rozjaení pijáci usedli adou komo na hejedné s ben doškové stechy a jak jim strany po ebíku pinášel nahoru ,,bilikum", ohromnou íši sloužící k pípitkm, která putovala z ruky do ruky a na druhé stran se \racela dolu k novému naplnní vyprávl o zapadlém lesním zámeku, kde trávil njaký as ve spolenosti jakéhos pološíleného šlechtice, jehož obasné divoké záchvaty a asto líil jej naplovaly skutenými strachem také rozliné hallucinace, které ho trápily v horeném blouznní jeho nemoci, tvrdošíjné zimnice. Zvlášt prý se vracela ustavin hallucinace d\ou se stropu upíraly. hrozebných oí, které se k Také ješt po návratu, v Cechách, byl nkterý as :

krmá

;

;

nmu

pronásledován podobnými peludy. Pamatuji se pozdji asto vyprazvlášt na jeden, o kterém i

voval. Bydlil

spolen s jedním cukrovarským praktikantem v prostranné hoejší svtnici starého selského stavení, kdysi vrchností zakoupeného, kde jsem také njaký as byl jeho hostem. Stavení to líbilo se mi \elmi svým originálním, starosvtským rázem. Zahndlé trámoví v nízkém strop, zvtralá vyezávaná pavla, cihlami dláždná pedsí nad spuchelými de\nými schody — tak asi pedsta\aije se v míhavých rysech mé pamti. Pízemí obýval njaký panský zízenec a hoejšek byl zízen za byt obma píruím. Spoleník bratrv dohlížel asto pi noní práci ve Studoveském cukrovaru, a tu pak spával bratr sám v oné hoejší svtnici. Jednou za takové noci pišel domu pozdji než obyejn. Zízenec dole již spal; v celém stavení bylo

116

hluboké

ticho.

Vystoupiv do hoejší sín,

posvítil

bratr jen rozškrtnutou sirkou rta dvée zamené svtnice, odemknul je a vstoupil do\^nit. Ale v tom ucítil, že nkdo z vnitku tmavé svtnice sevel pevv zápstí kotníky obou jeho rukou. Ponvadž vdl, že jeho soudruh mešká v cukrovaru, nemohl si

n

v tu chvíli mysliti jinak, nežli že nkdo vloudil se do bytu s nekalými úmysly. Rychle tedy vyškubl svá zápstí z objetí neznámých rukou, ustoupil zpátky za práh, zavel dvée, otoil klíc, sebhl dol a vzburcoval zízence. Vrátili se se svtlem nahoru, oteveli znovu svtnici nebylo v ní nikoho. Marsvítili do všech kout pod postele, okna byla nikde ani nejmenší z vnitku zavená

—

n

i

ádn

—

známky po njakém nepovolaném

hostu.

Píhoda

zstala nevysvtlena nezbývalo než piísti ji na vrub chorobné hallucinaci. Prodlel jsem pi tchto jinak nepatrných vcech déle, ponvadž dotýkají se jedné rty v povaze bratrov rád a velmi úinn v^ypravovával historky podobného tajemného rázu, obyejn arci s veselým úsmvem na konci, a s oblibou zabýval se v posledních letech také studiemi spadajícími v obor mysticismu, jak o tom svdí na píklad jeho Kapitoly z okkultismu" ve Kvtech 1903. ;

:

,,

IV.

uinna

zmínka, že jsem byl njaký as u bratra hostem v ddince u Slaného. Ukoniv r. 1869 studia práv, odboil jsem na as k žurnalistice a literatue; byl jsem r. 1870 spolupracov-

Pedešle

již

117

níkem „Pokroku" (na míst ,,o prázdninách" mlo pi roku tom v minulé kapitole býti „pi delší návštv domova"j a r. 1871 spoluredaktorem ,,Svtozora" avšak na podzim téhož roku vrátil jsem se na venkov k oboru právnickému a r. 1872 byl jsem ;

i

koncipientem zaáteníkem v advokátní kancelái dra. Fíirsta v Slaném. Pon\adž pak z tehdejšího bydlišt bratrova byla do Slaného jen malá procházka, hostil mne u sebe asi msíc, nežli jsem si najal maliký pokojík \- jednopatrovém starém již

dom

na Slánském námstí.

Ostatn

i

Madimír pesthoval

do Slaného, byv jmenován ditele

se v

lét 1872

píruím tamjšího e-

Martinických statk, a bydlil

—

ješt

s jed-

ním mladým hrabcím úedníkem — \'e dvoe, kdež jsem ho velmi asto veer navštvoval. Píjemn

sedalo se v té prosté svtnici, snad bývalé ,,ratejné", pi aji a za živých debatt. Bratrv duševní obzor rozšíil se zatím znan nejen životními zkušenostmi z domova i ciziny, ale Za svého posledního delšího pobytu na i etbou. Vraném vyerpal Madimír zajisté již náležit bohaté poklady otcovy knihovny; byly tu všechny musejníky, v nichž jsme ítali alespo asté tehdáž peklady z ruských a jiných básník, djiny Palackého, Jungmannova Slovesnost, KoUár, Celakovský, Mácha, Erben, Vocel, Havlíek, Božena Nmcová, Tyl, Jan z Hvzdy, Klicpera, Chocholoušek a

hojná zásoba eské belletrie, nmetí klassiSue, Shakespeare, Walter Scott, Manzoni Bulwer, Gogol, a jiní spisovatelé svtoví v nmeckých a eských pekladech, vedle rozliných vázaných asopis a etných pouných knih

vbec

kove, Rousseau,

Sv. Cech: SebrarKS spisy.

XXHI.

8

118

Z

rzných obor. Myslím,

mi doušky

z té

studnice,

že také Vladimír pil plnýjsem díve já o prázd-

z níž

ninách ukájel svou duševní žíze. A též pozdji, za isvé praxe na Slánsku, zabýval se ve volných chvílích dychtiv etbou, pokud si ji mohl ze skrovných prostedk a z pjek opatiti; xžcly nalézal jsem u nho njaký asopis neb novou knihu. Pi tom úastnil se však také spoleenského života, hledl si uhlazeného zevnjšku, náležel mezi malomstské dandies, pstoval flirt se slánskou krásnou pletí a za obvyklých sváteních promenád honorace po námstí vídal jsem ho tam vždy v pestrém hemžení venkovského korsa, jehož ruchem jsem se bavíval sed samotásky u jediného okna své úzké svtniky. Ostatn neml jsein ani hrub asu oddávati se spoleenským zábavám. Trávil jsem celý den v kanovšem ze zaátku jen pouhým opisováním celái a skrovný zbylý as neb vyplováním formulá bylo mi za krátko cele vnovati pilné práci literární.

—

—

Zaátkem

1873 vzkísili Hálek s Nerudou úsiloMi, aby v ,, Lumír" a soustedili vše, co tehdáž v belletrii vynikalo. Já jsem byl v tu dobu již znám adou drobných prosaických prací uveejnných ve ,, Svtozoru", jakož i básnmi v rozliných almanaších a asopisech nkteré z tchto mých prvotin byly zejména Nerudou pízniv posouzeny. I zvdv, bezpochyby od pítele dra. Serváce Hellera, že píšu o vtší básni ,,Adamitech", mé námitce, že mám teprve požádal mne o ni. vyzváním, abych mu tento odpovdl první zpv, zaátek poslal, a vadil jej hned do píštího ísla jako ukázku z mé chystané sbírky epických zpv; r.

nm

snažili se

;

K

119

zárove však

nalehl na mne, abych psal bez odkladu dále a posílal mu ostatek po ástech. Byl to choulostivý úkol ani hlavní osnova celku nebyla v mé hlav ješt úpln vyhranna, a slíbiti každý týden zaslání vtší ásti bylo tím odvážnjší, ponvadž jsem mohl psáti vždy teprve po celodenní kanceláské práci, pozd veer a v noci. Ale úsilí Nervidovu jsem neodolal, a tak objevila se opravdu Lumíra". Byly to týcelá báse v osmi íslech dny neklidné pro mne i Nerudu: já jsem veer po píchodu z advokátní kanceláe pil silnou ernou :

,,

kávu a psal v zimniném napjetí pozd do noci, jsa rád, mohl-li jsem rukopis poslati do Prahy v nejposlednjší chvíli a to mnohdy jen protekcí mladého poštovního úedníka, pítele literatury, který pijímal mé zásilky ješt v pozdních noních hodiNeruda pak zasílal mi do Slaného urgenri nách za urgencí, i dopisy expresními a tuším i telegrafem. Jak umíval upomínati, dokazuje na píklad list mezi korrespondencí, kterou jsem si od nho dopis ten zní z pozdjší trochu doby uchoval pouze

—

—

'

Drahý Svatíku Maria!!

Ježíš!

trnáctého

listopadu

Josef!!!

Váš

1883.

Neruda.

Ve spchu nemohl jsem podrobnému propracování ,,Adamitu" — zvlášt posledních zpvu — vnovati náležitou je

píli

a proto jsem

si

pro knihové vydání pepracuji; ale

umioval, že úmyslu toho *

120

jsem neprovedl. Neruda však byl s básní úpln spokojen, a vbec pijala ji veejnost pízniv. bratrovi nacházel jsem velmi laskavého I v soukromého kritika, a když jsem jednou o té vci s ním ve vrchnostenské kancelái rozmlouval, tu vytáhl na konec z podložky pod hospodáskými úty popsaný arch papíru a pišoupl jej ke s rozpaitým úsmvem ,,A co byste ekl tomuhle?" (Žertem zaali jsme si jednou vykati a pivykli tomu asem tak, že jsme pak po celý život bratrského jen výjimkou ped cizími, kde ,,ty" užívali

mn

:

tém

toho okolnosti zvlášt vyžadovaly.; Na pišoupnutém papíru byly verše tužkou psané, hojn proškrtané a opravované. Proetl jsem je a pochválil, vytknuv jen nkteré formální vady. Povzbuzoval jsem ho, aby pokraoval ale od té doby mi Vladimír v Slaném již nového pokusu ne;

ukázal.

Ostatn,

mj

pobyt v tomto

mst

chýlil se

ke

konci. Již v druhém pololetí pozbývali Neruda s Hálkem chuti k dalšímu vydávání nového ,, Lumíra", hlavn pro hmotný jeho neúspch, i byl by snad

pes výborný obsah

již

na samém zaátku

kdyby nkolik mladších spisovatel nebylo

zanikl, proje-

ochotu k jeho pevzetí. Byli to zvlášt dr. Servác Heller, Josef Sládek a dr. Otakar Hostinský. Jaké jednání se dalo v Praze mezi nimi s jedné a Nerunakladatelstvím dra. Ed. Grégra dou, Hálkem a Ferd. Dattla s druhé strany, nevím; ale nkdy do Slaného pítel dr. Servác v ervnu pijel ke Heller a vybídl m, abych se vedle dra. Hostinského stal redaktorem Lumíra", jehož vydavateli a ovšem i hlavními spolupracovníky budou on a Slávilo

i

mn ,,

121 s Nerudou innými plnou svou

dek. Hálek le

že slíbili, zstati pi list i dáskuten pinesl posilou

—

zdji ,, Lumír" takové prohlášení obou.

Neodolal

jsem pemocnému lákadlu a domluvám pítele, který se také postaral, abych mohl v Praze zárove pokraovati ve své práxnické praxi u jednoho sním spáteleného advokáta. Takž jsem opustil Slaný, rozlouiv se s nkolika Slánskými pátely a také s bratrem na veselém uspobankete arci bez ustic a šampaského ádaném \- oné dvorní ,,ratejn". Vladimír zstal v Slaném ješt do polovice roku 1874. tu dobu hrab Bombelles, mající statky na hranicích Štýrska a Chorxátska, hledal tajemníka, a hrab Clam-Martinic, s nímž byl spíznn, doporuil mu ze svých mladých úedníku mélio bratra. Bylo to pro Vladimíra povýšení se znanjším píjmem. Otec raduje se ve svých dopisech z jeho ,,karriery" a v jednom píše, že XTadimír ,, dostává 600 zl., stravu pi hrabcí tabuli, všecku obsluhu a byt zadarmo v zámku". Dopis ten není již datován z Vraného. Byl otec tou dobou již na odpoinku. Brzy po mém odjezdu ze Slaného, ješt r. 1873, opustili rodie navždy milý Vraný a pesthovali se do Prahy, vlastna Vinohrady, tehdáž teprve vznikající, kdež jsem pak s ním bydlil. Otcova pense byla dosti slušná, ale jednak vyžadovala etná rodina k níž pibyl ješt nejmladší synáek, r. 1870 na Vraném

—

—

,

V

ron

n

—

—

narozený z vtší ásti ješt nezaopatená znaného nákladu, jednak cítil dosud otec potebu innosti proto ohlížel se po njakém menším míst ar. 1874 pijal hospodáský úad v Neudecku u Kar-

—

122

lových Var. Když se mu tam nelíbilo, odhodlal se pevzíti zaátkem r. 1875 správu dvoru barona Inkeye až v Chorvatsku. Odhodlal se k tomu tím spíše, že se tím dostal na blízko \ladimíro\i a ponvadž z dávna toužíval po seznání jiných zemí slovanských, jsa po celý život velým stoupencem ideje, pro kterou se již jako mladík nadchl tením verKollárových. Se sestrou Zdenkou \ yjel jsem si v lét r. 1875 k rodim do Chor\'átska a pobyl u nich návštvou asi msíc. Vraceje se rok ped tím z cesty Kavkazské, projel jsem jen letmo kusem slovanského jihu, uiniv nkolikadenní zastávku toliko v Rušuku. Nyní jsem poznal tiché chorvátské zákoutí v žup Varaždínské, blízko u hranice Uherska. Nad Rasinjí, na zeleném pahorku, porostlém vesnicí švestkovými a meruko\'ými stromy, naši pebý\ali v jednopatrovém starém stavení s poboní nevysokou tyhrannou vží. íkalo se mu ,, kastel" t. j.

š

zámek (maarské

,,

kastely"),

a

vlastní

nové

sídlo

vrchnosti bylo dole ve vesnici. Krajina kolem tšila smavou zelení \'inic, sad, listnatých háj a kuku-

iných

Obýval jsem pokoj v prvním pate, zvtralé vže, která snad alespo svývedle oné mi základy stála již v dob, kdy slavný jednooký váleník eský Jan Vítovec jakožto \rchní vojenský vdce hrabat Cilských chystal se u Rasinjck bits Janem Hunyadem, který však ped ním bez boje ustoupil. N^ítovec opanoval celý tento kraj, a podnes hrádek Vito\'ac u Varaždína zacho\'ává památku jeho jména. S radostí vzpomínám na svj pobyt v chor\'átském zátiší, na výlety do blízké Kopivnice, na trh polí.

—

v

—

123

V Ludbregu, na delší projíždku do Križevce (kde byl do r. 1874 editelem hospodáského uilišt zmí-

nný

kmotr Madimíríiv, eský hospodáský spisovatel Karel Lambl, jehož pátelskou pomocí otec svého místa v Chorvatsku dosáhlj, na \dná pojiž

zorování zvláštností kraje a rázovitého života lidu, všech tch nových zjev, s nimiž se ovšem bratr

optného delšího pobytu dkladn seznáNkteré odlesky dojmu tam nasbíraných vejsem do své již dotené novelly Výlet do Chor-

za svého mil. tkal

,,

vátská".

Krátce

ped mým

odjezdem pijel do Rasinje

také Madimír. Avšak nikoli z Opeky u Varaždína, kde rok ped tím v místo hrabcího tajemníka se uvázal, nýbrž ze Záheba. Pro Opecký zámek v dubnu r. 1875 opustil, již se urit nepamatuji. Ve vlastnoruním \ysvdení, které se v papírech bratrových zacho\alo, oznamuje hr. Bombelles, že jej propouští po vlastní jeho žádosti a že ho mže

všude co nejveleji doporuiti pro výborné jeho vlastnosti

—

nerozešel se tedy

Madimír

se

svým

chlcbodárcem ve zlém. \^ jedn<jm list píše mi bratr o nco pozdji Jakým sbhem okolností dostal jsem se do Záheba recte z Opeky, o tom bylo co b'y mnoho po\ídat v celku osvdila se na :

,,

—

mn

;

stará pravda, že na \ šelikém lidském neštstí vinny jsou ty neblahé dcerky Eviny." Vím také, že pozdji se zmioval o njakém milostném pomru v Chorvatsku než, akoli mne v onom list žádá, \'ím-li v Praze o njakém míst, ale tako\ém, které osoby by uživilo pece nebyl to jist podosti hluboký a vážný, jak vysvítalo též z po;

mr

dv

—

zdjších jeho nahodilých zmínek o

té

vci.

124

Pro

se Vladimír potom asi pl roku zdržoval v Záhebe, nevím. Snad, jsa bez místa, nechtl pijíti dom; snad otci ani nesdlil hned svj

práv

odchod

z

starostí,

Opeky, nechtje a hledal

si

mu

zpsobiti zbytených

pedevším

v

Záhebe njaké

nové pevné postavení. Z jeho dopisu a odjinud vím, že tam piln navštvoval eskou besedu a že se tam spátelil s dvma eskými literáty s Josefem stále ješt odsouzen k vyV. Fricem, který tehdáž redigoval asopis národní strany chorhnanství vátské ,,Agramer Zeitung", a s Josefem Holekem, který v tu dobu po slovanském jihu cestoval. Z pátelského sdlení Holekova dovídám se, že s Vla-

—

dimírem

istýkal se v

:

—

Záhebe

velmi asto a že spolu

nejednou prochodili celou noc, pak že bratr zabýval se vážn plánem koupiti na druhém behu Sávy rozsah) ý pozemek záplavnc pdy, poseté oblázky, kde chtl nasázeti vrb a zavésti košikáství ve velkém. Pozemek ten byl prý na prodej za tisíc zlatých, které však Vladimír sehnati nemohl. Zprávika tato zajímá mne jako výmluvný píspvek k jeho charakteristice. V té drobné již poznávám stále pemítavého, neúnavného osno-

rt

podobných plán, jakým se mi bratr jevil pozdji. Nad každým zjevem ve svém okolí, jinými nepovšimnutým, zastavoval se hloubav, hledaje, jakým zpsobem by se ho prospšn mohlo použíti. budil myšlenLedabylý kámen u cejsty hned v tženo k tm horniny mohlo býti z okolní ku, Že by neb onm užiteným úelm. Ml v sob mnoho z povahy vynálezce, ale ne dosti vytrvalosti. iVInohdy vyhratakový zámr, ješt než-li S3 uritji v nil, již ustupoval novému, a když ten neb onen skuvatele

nm

nm

125

ten

byl prov^áden, asto u\ ázl v zaátcích nebo se rozbil o první nezdar. Tyto poznámky týkají se ov^šem hlavn jeho podnik povahy „praktické"; z jiných mnohé provádl dsledn a vy-

zámr

trvale.

Zárove spekulaci

je\

již

í

jeho

nezdaené záhebské

se v oné

mocná touha po

samostatnosti.

Arci, choval-li opravdu nadji, že si opatí onch tisíc zlatých, byla to nadje mladicky sanguinická. Snad njakou malou úsporu, ale ta staila asi práv jen tak, aby se njaký as udržel v Záhebe

ml

bez pomoci

z

domova.

Když do Rasinje návštvou

pijel,

objevil

se

jako pravý kavalír. Na jeho zevnjšku zpsobech byly zejmý stopy delšího pobytu v šlechtickém. S úsmvem vypravoval, jak z poátku teprve se musil uiti rzným pravidlm nezvyklé vyšší spolenosti líil slasti strasti zámeckého života v Opee a jmnoho také vy^jrávl o hrabnce, její sliné dcei a guvernantoe, tuším Angliance. Hovoil vesele; byl v ržovém rozmaru a plný podnikavosti nebylo na ani nejlehího stínu tísn, v jakou jej mohlo uvádti jeho tehdejší nejisté a

nám

i

dom

i

;

;

nm

svízelné postavení.

Opt

jednou byla takto vtší ást rodiny shromáždna krom nás tí hostí byly tu ti dosud nezaopatené dítky, které vzali rodie s sebou do Chorvátská dv mladiké dcery a nejmladší synáek. Potšili jsme se krátce spolu v teplém hnízd domácím, teba v daleké cizin, a pak nastal zase roznejprve doprovodil Madimír sestru Zdenku do let Záheba, kde mla zpívati na njakém slavnostním veeru v eské besed, a již se tuším nevrátil, :

:

:

126

krátce pak na to odjeli strou do Prahy.

jsniie

já s

jmenovanou

se-

Na podzim

došla mne zpráva, že Vladimír stal se uitelem na rolnické škole ve Velkém Meziíí na Morav. Byla tedy oprávnna jeho veselá dvra v sebe, že si již svtem pomže. Dostal se služebných nedosáhl sice z hospodáských opt takové samostatnosti, po jaké toužil, ale místo pevné a k slušné výživ dostatené. ,,Já dovedu musí-li to být všecko," psal mi již díve a že jeho sebevdov onom záhebském dopise mí nebylo plané, dokázal i v tomto pípad. Pijal hospomísto za uitele nejen nkterých

pomr

—

—

;

ml

—

pedmt

dáských, nýbrž mathematicko-technických, k nimž dosavadními svými studiemi nebyl z ásti ná/ežit musil se sám teprve do ledaeho vprapipraven vovati a s úsmvem íkával mi pozdji, že nemu, na píklad kreslení, uil se vlastn zárove s žáky, kterým pednášel. Psobení na svém noi

—

vém míst

zahájil

Zmizel mi pak

1.

listopadu 1875.

obzoru na delší dobu. Zatím, nkdy na jae 1876, vrátili se naši opt do Cech. Otci se v Chorvatsku líbilo, ale nkteré stránky v povaze statkáov, s nimiž se nemohl shodnouti, nezvyklé tamjší pomry hospodáské, nesnáze v ustaviném styku s lidem jiného jazyka, s nímž se mnohdy jen tžce dorozumíval, a jiné podobné z

mu toto postavení. Ostatn pomry vyžadovaly stálého na-

okolnosti

znechutily

práv ony

zvláštní

a mladické pružnosti, jaké ovšem již neml. Pokroilý vk, mnohé starosti a etná zklasvé úinky. To již nebyl státmání jevily na pínání

sil

nm

127

ný, ohni\ý muž, jakého jsem pamatoval ze svých mladších let, muž nezlomné energie, pevn ující ve své síly a železnou vlí provádjící své záodporem proti mry, písný k jiným jako k sob, tomu, co za spráMié uznával, snadno vzncovaný

dv-

—

k

výbuchm

prudkého hnvu,

a plný hlubokého

citu.

Již

a

za

v jádru dobrotivý posledních let na chladla a mírnila se

Vraném ochabovaly jeho síly, ohnivá prudkost jeho letory, a v dob potom nátlesné sledující zaalo stáí zvolna podlamoxati jeho ústrojí. Clona resignace a melancholie ukládala se na jeho bojem znavenou duši. Opt jsem žil s riašimi na Vinohradech ve spoleném byt, jsa tehdáž advokátním koncipientem u dra. Eyperta. Otec vrátil se tentokrát s úmyslem, že 'se již trvale spokojí v Praze se skrovným místem, s malým vedlejším výdlkem ke své pensi. Vždy zbývala již toliko starost o ti nejmladší dti ostatních sedm bylo zaopateno. Otec ml skuten v záloze místeko takové zaal se vpravovati \' koleje šedého kanceláského ži\'ota ale nebylo to rozhodn pro nho, nesvdil mu život v vbec. Po njakém ase pihlásila se zno\u touha, která léta jeho odpoinku" mnila v neklidné putování s místa na místo. Když se vracel z dusné kancei

;

;

—

mst

,,

láe

dom

hlomoznými

ulicemi, loudila se v zaml-

žený jeho zrak opt \idina širokého obzoru, žitných lán, zelených luk, hospodáských prací, volné pírody, kterou tak vele miloval. A také otcovská pelivost, zaujílnající stále pední místo v jeho myšlenkách a citech, nabádala ho, aby z vtšího píjmu mohl ješt posloužiti dobru dtí. Ješt jednou, naposled, vydal se za hlasem své touhy. Ne-

128 jej, že správcovské místo, které se mu nabylo opt v daleké cizin, až v Bukovin. Zstal ješt u nás na satku dcery Milady a po velikonocích 1877 odejel, prozatím sám, až jaké shledá pomry na svém novém psobišti, Stupce. Dostal se tedy na blízko Rusi, o níž celý život s láskou až blouznivou sníval. Avšak lid té krajiny byl valnou vtšinou rumunský, a dorozumívání s ním psobilo zas otci nesnáze. Za to krajina pímo jej nadchla. Pírodní krásy okolí mívaly pro nho vždy zvláštní význam, a proto neopomíjel ani nyní ve svých dopisech pedevším líiti tuto strán-

odstrašilo skytlo,

ku.

,,Pamatuješ-li se"

—

píše

matce

v

kvtnu

—

panoráma, jaké poskytuje pohled s krásnovidu Peruckého na sever, podobné panorama poskytuje mi pohled z verandy na jih a na západ. Vidím ped sebou krásné modré hory, nejvyšší dosud posnžené, a jaro se zde tak utšené na mne usmívá zrovna jako v Cechách." A krátce na to píše, kterak je tam všechno bujné a zelené, že v ráji nemže býti krásnji. Ješt nkolikrát vrací se k takovému líení krajinných pvab a klade váhu na zdravý tamjší vzduch; ponebí a kvtena že jsou tam jako v Cechách. Nazývá vbec Bukovinu zemí krásnou, romantickou, úrodnou a zdra\'ou" a jen lituje, že nepišel do té ásti, která je obývána ,,na

,,

Rusíny. s postavením služebním byl úpln spoChválí svou novou kojen. vrchnost, rytíe Popovie dobrotivou jeho cho, a libuje si, že s ním zai cházejí velmi pátelsky. Na doklad líí, jak s ním jednali pi slavnostní tabuli, k níž byl o jmeninách majitelky statku pozván. RozsadiU hosty podle

Také

129

a takž dostal se otec

Stáí,

ped

ryt.

Popovie a

všechny jeho mladší hosty, šlechtice a majitele pan-

A cho

jeho chlebodárce, vidouc, že není dosti zbhlý v kroucení cigaret, které se tam prý výhradn kouí, sama mu je hotovila, podávala a zaství.

palovala.

byt ve dvoe byl také pkný, o tech pokojích, se zahradou. Líbil se mu i pívtivý, veselý lid, a chválil si skrovnou honoraci místní, zvlášt pravosla\ného knze a polesného. Zkrátka, zdálo se, že tentokrát našel místo, jakého si jen mohl páti, a v jednom dopise chlubil se žertovn ,, Cítím se zde opt mladým a statným a projíždím se hospodást\ íin na svém koni jako nej-

Správcovský

:

švarnjší jezdec." Proto vyzýval matku, aby s jednou z mladších nejmladší, Ríižena, navšt\ovala dcer, Marií v Praze eský uitelský kurs a musila tedy v Cechách zstati as nejmladším synem, Jeníkem, za ním do Bukoviny pijela, a vyzýval tím dtkli\ji, ponvadž se mu v té osamlosti a bez vlastní domácnosti zaalo více a více stýskati. Matka váhala, odkládala dlouho: churavla práv, a tžko odjí bylo louiti se na dlouho s ostatními dtmi, jeti po druhé do daleké ciziny, kde obávala se nových svízel a starostí. Než, konen vyhovla pece naléhavjším stále žádostem otcovým a v druhé polovici záí vydala se s Maenkou a Jeníkem na dalekou cestu. Ubohá pijela toliko, aby manžela ošetovala v posledních chvílích jeho života. Ješt ped jejím píjezdem zaal churavti, nemoc se pak horšila, a dne 10. íjna 1877 otec zesnul navždy v cizin, ve vku 59 let. Sama vrátila se matka s ob-

— —

130

ma

dítkami do Cech a bydlila pak

opt na

Vino-

hradech se mnou. Následujícího roku došla nás z Velkého Meziíí zpráva radostná Vladimír pojal dne 6. kvtna 1878 za cho Annu Mácovou, dceru tamjšího šana a majitele mlýna. Brzy po svatb pijel s mladistvou chotí k náin. nyní prostedky, aby si založil postavení samostatné, po jakém toužil, a vzdav se místa na hospodáské škole Meziíské, pesthoval se do :

m-

Ml

Cech

s

rznými

plány,

smujícími k onomu

Šastní novomanželé najali nás, na Vinohradech.

sob

cíli.

byt nedaleko

V.

Mezi plány, s nimiž Vladimír pijel do Prahy, uskutenilo se literární nakladatelství, zahájené vydáváním asopisu. Já byl již adu let koncipientem a v Praze vystídal jsem advokátní kanceláe dra. Nittingera, dra. Vašatého a dra. Eyperta; pi tom úastnil jsem se redakce „Lumíra" a hojn do nho pispíval; ale když zaátkem roku 1877 Jos. V. Sládek, i díve inný, pejal sám vydávání tohoto apiln v sopisu, obrátila se má innost více na právnickou literatura zaujímala mé prázdné chvíle. praxi, Zejména napsal jsem v té dob Sládkovi do ,, Lumíra" báse Evropu", povídky Výlet do Chor-

nm a i

,,

,,

vátská", ,, Poslední jaro", ,, První starosti" a nkteré právnictví necítil jsem nikdy valné menší práce. na té dráze jen ohled chuti a hlavn udržoval

K

m

131

na otce nyní, po smrti jeho, byl jsem ochoten, zeknouti se jí docela, jakmile by se mi naskytla možnost najíti pevné postavení teba skrovnjší v jiném oboru, který by mi dovoloval intensivnéjší innost literární. Možnost taková naskytla se mi zá;

mrem

bratrovým. poradách jeho se

V mnou a pítelem drem. Servácem Hellerem vyhranila se koncem r. 1878 myšlenka asopisu, který by ml schopnost života vedle dosavadních. Ustálili jsme se na msíníku illustro váném s belletrií pounými lánky, pístupn psanými, jakož s asovými rozhledy. Redakci mli jsme vésti já s drem. Hellerem bratr, který tehdáž literaturou se nezabýval od oné rozmluvy v Slaném nepamatuji se na žádnou jeho zmínku o nových literárních pokusech vyhradil si administraci. Jméno urili jsme pvodn Obi

i

;

—

—

,,

— —

zor" i nákres obálky s tím jménem byl již hotov; ale v poslední chvíli, k rad dra. O. Hostinského, který se o naše podnikání xelmi zajímal, navázali jsme názvem „Kvty" slavnou tradici dívjších asopis toho jména, Tylova a pozdji Hál-

kova

i Nerudova. Vydali jsme prvmí sešit na r. 1879 s obavami; ale výsledek byl píznivjší našeho oekávání sešit se brzy nedostávalo i bylo teba dotiskovati :

znaný poet exemplá.

Zkrátka, nový asopis se

zachytil.

Jak bylo umluveno, obstarával Vladimír technickou stránku listu do redakce nemíchal se nikterak. Celý den sedal v administraní místnosti, a ponvadž pi asopisu vycházejícím jen jednou za msíc nebylo s administrací mnoho prá;

— —

132

ce, používal prázdného asu s velikou pílí ke studiím v rozliných oborech vdy. Z poátku, zejména dlouhý as zabýval se knihami lékaskými a vpracoval se do té vdy s takovým úsilím, jakoby se chtl státi skuteným odborníkem. Pozdji vábila jej hlavn luba, fysika a obory technické; v jeho hlav vznikaly myšlenky o rozliných vynálezech praktických a provádl i hojné pokusy. Ale k úplnému provedení žádný ten zámr nedospl. Velmi horliv vyploval také své mezery ve znalosti literatury svtové a piln ítal vynikající plody belletrie moderní. Dlouhé, ustaviné sedni zaalo však po ase jeviti neblahé úinky; churavl a hubenl více a více, až jsme chovali již vážné obavy. Konen obrátil se k lékai a po jeho rad zaal konati každodenní dvouhodinné i delší procházky rada se osvdila výborn píznaky churavosti mizely a pacient nabýval vihled nových sil, až pak se mu vrátilo zdraví úplné. Od té doby po celý ostatní život staral se o náležitý pohyb a rád konával delší pší ;

:

chze. Letní dobou meškával vždy njaký as ve Velr. 1883 bratra Václava do administrace, nabyl i v Praze více volného asu, jehož používal nejvíce ke studiu ve smrech shora dotených. Pozdji zaal pomýšleti na rozšíení své nakladatelské innosti, k emuž došlo roku 1886 vydal toho roku rychle za sebou adu knih, jež uvá-

kém Meziíí a pibrav

dle abecedního poádku spisovatel Arbesovu Ethiopskou lilii, Heydukovy Zaváté listy, Jiráskovu Johanku a Z malých cest, Lierovy Arabesky a novelly, Schulzovu Latinskou babiku, Vrchlického

dím

:

133

Peklad básní Leconta de Lísle, Wíntrovy Starobylé obrázky z Rakovnicka a Zeyerovu Kroniku o sv. Brandanu. Jak patrno, byly to vesms práce vynikajících spisovatel; ale snad nezaídil dosti vhodné stránku obchodní, snad také neml vydati v krátkém ase tolik knih najednou jak bud, když podniknutí po pání se nedailo, ztratil brzy trplivost a ješt téhož roku upustil od svého zámru. Zabýval se pak myšlenkou vydávati malou zábavn-pounou knihovnu, ale než dospl ku pípravám, utváily se okolnosti tak, že jej odvolaly k jiné, praktické innosti nazpt do Velkého Mezi-

— bu

tém

íí, kamž

se

r.

1888 pesthoval.

V dob,

než opustil Prahu, vrátil se na krátko k vlastním literárním pokusm, tentokrát v prose. Ukazoval mi nkteré zaátky a také jednu ukonenou novelku, v níž jsem shledal skutené nadání.

Znovu jsem ho po\zbuzoval a chtl práci uveejpepracovati a brzy na to, jeho pesthováním, petrhly se naše stálé osobní niti.;

ale bratr hodlal

K uveejnní

nedošlo a adu následujících nepihlásil se Vladimír s žádnou literární prací.

styky. let

ji

ve V^elkém Meziíí zcela innosti praktické: zaizoval si továrnu na kamna. Avšak ani toto podniknutí nemlo valného úspchu a po njakém ase vzdal se ho nadobro. pak ješt delší dobu starosti s pestavbou a zaizováním domu, který si koupil, a s jinými záležitostmi toho druhu; ale pozdji probudila se v znovu chu k literatue a r. 1895 pemýšlel o návratu do Prahy, hodlaje se tu nejen sám opt úastniti administrace ,, Kvt", kterou po jeho odchodu obstará-

Oddal

se

Ml

nm

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXUI.

9

Í34

val

vtšinou bratr Václav, nýbrž

vzíti

na sebe také

ást prací redakních.

Byl jsem

se toho

roku pesthoval do Obíství

a ponvadž redigování listu z mimopražského bydlišt bylo spojeno s rozlinými nesnázemi, uzrázámr vzdáti se vbec redaktorské inval ve nosti, která mne již ped tím zaala tížiti po mnoholetém psobení v oboru tom dostavila se únava a touha obmeziti se nadále na své vlastní práce li-

mn

:

Ku

provedení úmyslu tehdáž ješt nedošlo odsthoval se na podzim r. 1895 opt do Prahy a zaal se úastniti se mnou a pítelem dr. Hellerem prací redakních, ovšem ze zaátku jen skrovnou mrou. Pvodn chtl se ^Tátiti do Prahy s celou rodinou ale pak najal byt jen pro sebe a svého syna. Pání, aby tento navštvoval nkteré pražské gym-

terární.

ale bratr

;

nasium,

Avšak

pisplo také k onomu sám zstal v Praze

bratr vence 1896.

*

V

jeho odhodlání. jen rok, do er-

.

dobu tohoto pražského pobytu spadá obnovená literární innost bratrova. Zaslal mi do ObístZlodj", která byla znamenitým kroví povídku kem ku pedu líbila se mi velmi svou originelní myšlenkou svžím provedením a s radostí vadil jsem ji do lednového sešitu Kvt" 1896. Potom delší dobu neposlal sice našemu listu nieho, ale literárn inným již býti nepestal. Pojal myšlenku vydávati vedle Kvt" asopis, v nmž tlumoil své mravní zásady a pronášel svj soud o souasných zjevech národního a sociálního života. Hned po svém návratu do Velkého Meziíí konal k tomu pípra\'y a zaátkem r. 1897 \'yšlo ,,

;

i

,,

,,

i;j5

Svdomí", msíníku pro povznesení mravní kultury, jehož byl oznaen vydavatelem redaktorem. Ve skutenosti byl sám jeho spisovatelem, nebo pe\alná \tšina obsahu byly

tam první íslo

,,

i

i

vlastní jeho

práce.

Program, jaký si vytknul, vysvítá z dopisu ze dne 16. ledna 1897, v nmž mi oznamuje ,,Chci z nho uiniti list ist ethický, který by bojoval proti nenávisti, a se jeví v emkoliv, aniž by pi tom niil vrozenou energii k obran. Chci buditi odpor ku všeliké kivd a propagovati lásku istou a ob:

tavou podle stupnice

rodina, národ, lidstxo.

:

Rád

bych dokázal, že láska jest nejen nutností pro klidný rozvoj spoleenský, ale zárove také jediným štstím pro lovka, a že nenávist jest nejtžší útrapou. Budu k tomu praco\ati lánky populárn-filosofickými a suggestivní bellctrií neb polobelletrií."

Nový list ml \íce než dostatený poet odbratel, ale pece ukonil bratr vydávání již prvním roníkem, hlavn proto, že jej práce se spisováním dvouarchového sešitu každý msíc již pemáhala a že nenašel

kteí by

roníku

tém

žádných spolupracoxníkú, V jediném tom

byli psali v jeho intencích. obráží se \šak ,, Svdomí"

jasn

celý jeho

duch, celá jeho mra\ní osobnost.

innost jeho pro Kvty" byla tím na rok peukonení ,,S\domí" jednali jsme sám pevzal redakci. Mé pání vzdáli ,,

rušena, ale po spolu opt, aby

ím

se jí hlásilo se dále naléhavji a také sjjoluredaktorovi dru. Hellerovi vadilo, že k žurnalistickým jeho pracem pistoupilo poslanectví, které ho astji delší dobu zdržovalo ve Vídni. Tak se stalo, i

136

1899 již pejal ást redaktorských r. 1900 redigoval list zcela samostatn. Výsledky jeho pelivé innosti v tom smru mohou pátelé „Kvt" sami posouditi z obsahu posledních pti roník ale že sám pispíval, neže Vladimír starostí a od

r.

;

mohlo širší obecenstvo tušiti, ponvadž se s oblibou ukrýval za pseudonymy a to nejen pi malých v poslední dob pod jmény V. Erben, B. Hron, J. Bárta, C. Vlach, J. Loucký a jinými, nýbrž i pi svých pracích belletristických. Jen onu prv^ní novelku ,, Zlodj" uveejnil jsem o své újm s plným jeho jménem pod pracemi ,,Z Prahy do Kolína" (1898), ,, Chudoba" a ,, Historie lupie" (1899) vymohl si již ponechání jsem mu pímo nadšepseudonymu V. Simeon, nými slovy projevil hluboký dojem, jaký na mne uinily silou své myšlenky a skvlým, duchaplným, v pravd básnickým provedením. A také ostatní práce (krásnou prosu i verše) za své již redakce podepsal z ásti týmž pseudonymem, z ásti jménem Hanuš Horký a jinak. Vci v této dob pode jménem Vladimíra S. echa ve ,, Kvtech" a jinde jak bylo již v úvodu tchto uveejnné jsou práce jeho stejnojmenného vzpomínek uvedeno syna. Ocenní prací bratrových nechci sám podati; literární jeho pozstalost vyjde za krátko tiskem a pak bude vcí kritiky, aby posoudila cenu toho, co za své bohužel pozdní a krátké innosti v oboru tom vykonal. jen Ve svých vzpomínkách podávám živothlavní zevnjší obrysy Vladimírových jeho innosti, stránek ních a dotýkám se jen tch které jsem mohl sledovati z vlastního seznání. Jak

pouných

statích,

uveejovaných

;

a

—

—

tém

bh

137

psobil v užším kruhu veejném a spoleenském, do nhož jej okolnosti postavily, v oné stran moravské, která se stala jeho druhým domovem, mezi obyvatelstvem msta, které mu svilo správu svých záležitostí a poctilo jej pední svou hodností, mohu jen souditi z jeho obasných vlastních sdlení, ze souhlasných projev jeho okolí a z pevážného vlivu, jakého nabyl ve svém psobišti. Za obasných hovor s ním o tom pedmte seznal jsem, že nepojímal svoji starostenskou hodnost jenom dle šablony, ale že byl cele proniknut vdomím \ážných povinností, které s ní zárove pevzal, a pevnou vlí, psobiti ve s\ém okolí na prospch mravních zásad, které vyznával. A toto své ethické ,,Credo" slokdo proetl žil jasn v onom roníku ,, Svdomí" i

;

tch dvanácte

nech by teba

sešitk,

v té

i

oné

byl jiného náhledu, neupe zajisté, že jich spisovatel sledo\al cíle vzácn ušlechtilé. Nad hrobem jeho slyšel jsem slovo, že

vci

vdím

heslem všeho jeho psobení v obci a. širší spoleMilujme se vespolek A toto heslo vy-

nosti bylo

:

!

niká také nejvíce v jeho

V niem nedejme

,,

Svdomí". Pry

—

s

nená-

jen vzáse voditi záštím duch, který vane z kažjemná láska spasí nás dého ádku tohoto odkazu bratrova. Nechce nená„propraví visti ani k lidem zlým; ,,jsou to" lidé starších period, lidé st lidé minulých a nižšího vývoje, které osud zavál v ady naše naší touhou budiž jen: polepšiti anebo vychovati aneb na vyšší stupe spoleenského vývoje pozxednouti zlého lovka. A máme v úct skloniti hlavu ped každým a pede vším, co stejný má s námi jest to svaté slovo Kristovo, ušlechtilým kncíl; vistí

!

1

To

—

vk,

a

—

—

138

hlásané, a methoda nadšeného paedagoga anebo myšlenka filosofa, jehož srdce prosyceno jest láskou k bližnímu." Z toho vyplývala ovšem shovívavost a snášenlivost k mínní cizímu, jen bylo-li upímné a neislo-li se k dobru. Zstával vždy vren svému vlastnímu pesvdení, snažil se usilovn zjednati mu platnost ale nikoli bojem vášnivým a ncná\'istnýbrž klidným pesvdováním a prostedky ným, laskavými. Vzpomínám, jak si nejednou ^' hovorech se mnou liboval, že podailo se mu zažehnati neb zmírniti mnohé píkrosti ve vzájemném pomru stran, stav osob a že dovedl sdružiti rzné, jinak protichdné skupiny obyvatelstva ku s\'ornému provádní dobrých úel. Vladimír zabýval se velmi horliv otázkou sociální, ale pi tom byl hluboce proniknut citem národním a pesvdením o vysoké jeho dležitosti pro lovenský rozvoj. Nepodával se citu tomu snad jen slep a psobením vnjších \-li\', již z dtství v rodin naší a pak proudem veejného života na psobících, nýbrž pemýšlel hluboce o a snažil se vytíbiti jej k dokonalé ryzosti. Své vy-

zem

;

i

nm

znání národní uložil nejjasnji v lánku ,, Stupn spoleenského vývoje" v I. ísle ,, Svdomí". Pehlížeje spoleenský vývoj lidstva rozeznává tam šest stup individuum, rodinu, rod, národ, plélidstvo, spojené ušlechtilým hu a konen stupe nejmanismem v jedinou velikou rodinu. ale dovyšší, k nmuž vývoj lidstva smuje ,, nemyslím, jak namnoze se dává sta bratrova tvrdívá, že stojíme dnes v plném proudu anebo na sklonku nacionální éry, a nemyslím tak proto, po-

m

:

—

To

—

;

—

139

nvadž \idím, že ohromná vtšina lidí a všech skoro národ do éry té se posud nedostala, a ponvadž jsem pesvden, že jí projíti musí \šichni od A nemyslím až do Z na svém evoluním pochodu. také, že mají pravdu ti, kteí praví, že nacionalismus

A

nahrazen bude socialismem. Socialismus jest proud postranní; nacionalismus smuje jinam, on vlije se do humanismu, jako eky xlévají se do moe." Humanisté," pra\-í na jiném míst kteí soudí, že nacionalismus humanismu se píí, nejsou v pravdu. Kdyby nebylo základu, nebylo by ani budo\y, a kdyby základ byl chatrný, i budo\a by neobstála. Chceme-li hlásati humanitu, musíme hlá-

—

,,

—

,,

naped

nacionalismus, a nesmíme se zarážeti ani nad tím, že dle zkušenosti nacionalismus bez nenávisti se neobchází. Bude to trvati ješt nedozírnou dobu, nežli bude státi lidstvo celé, všemi svými údy, na stupni nacionalismu, a dokud tam nedostoupí, nemže býti o humanit ei. V^elké vyrstá z menšího, takový jest pirozený zákon, velká láska nepovstá\'á rázem, ona roste z menší a tato z jiné ješt menší, takový jest pirozený postup. sati

Ale hlásejme zárove s nacionalismem šetrnost k národm druhým. Se šetrností dostaví se snášenlivost, za snášenlivosti nebude útok, a když

nebude útok, umlkne nenávist a láska dostaví

se

nevolána jako laštovika z jara." Aby vyznail, jak si pedstavuje pravý istý cit národní, tvrdí, že citu takového u lovka duševn sprostého vbec není. U nho jest to cit ist sobecký nebo plynoucí z nenávisti a škodolibosti. Není to cit spoleenský, nýbrž protispoleenský, protože bývá vzbuzen bojem a smuje k boji a

140

zaniká, když boj pestal. Takový cit trvá jen, potrvá nenávist když není koho anebo pro ne-

kud

;

návidt, zmírá jako ohe, když stráveno jest pahvo. Jest to národní fanatismus, obdobný fanatismu stavovskému, pohtickému a náboženskému, vc ošklivá, jejíž nejvyšším úelem jest zmar, vc, která uinila války a která pro lidi asto bývá kletbou, ale nikdy požehnáním. Zeteln objasují celou povahu smýšlení bratrova na píklad jeho stati ,,Pátá kurie" a První slovo sociálních demokrat" ve 4. a 5. ísle Svdomí". Jak rozhodn pronáší tu svj odchylný náhled v nkterých pípadech, a s jakou pece hlubokou úctou mluví o smru sociální demokracie, ,,

,,

—

—

jak vele touží r. 1897 ,, abychom dovedli získat pro své zájmy národní také sociální demokracii, která bude, jist bude, dležitým initelem v nadcházejícím století!"

Zesnulý nikdy nezstával na povrchu vci vždy hloubav vnikl do samy podstaty její. Uvedu píklad. Pilnul vele k myšlence sokolské a stal se starostou Sokola Velkomeziíského. Ale jak dalek byl šablonovitého pojímání vci, jak hluboko pronikal k jejímu jádru a k duchu, kterým ji chtl ;

naplnnu, dosvduje opt celý obsah Svdolist již v úvodu opatil vnováním: Zasvcuji je pedevším vám, Sokolové, kteí jste mi bratry mezi bratry, protože síla a pravda jest

míti

,,

mí", kterýžto ,,

vlastním úelem vašeho sdružení." I pi zevnjších odznacích spolkových zastavuje se pemítav v lánku ,,Fanglikáství". Vidí v nich nutné emblémy

myšlenky citu. ,,Co duše cítit má, musí býti smyslem pojato. Ale kdyby nebylo za tím

— — —

141

—

nieho tlocviná

UŽ

!

Jen ten

šat,

Kdyby

jen ten prapor, jen ta nebylo lásky, která jed-

kdyby nebylo nadšení Kdyby nebylo Aznešené myšlenky, kdyby pro duši nebylo nic nic nic " Tu by sám první zatratil planou, niemnou hraku. Ale není tomu tak Ví, chce,

nati

—

!

— — — —

—

!

že

tmi emblémy jest ušlechtilá myšlenka, ví, platn má a mže sokolstvo sloužiti probuzení

za

jak a povznesení mladých duší eských. Naslouchal jsem u hrudi mladého bratra, který dímal, a cížebra tlue kídly svými srdce til jsem, jak o ptáe zamené. Díval jsem se do snivého oka jeho, když slunce zapadalo, a vidl jsem, jak prší jiskry z té kovadliny, pi níž ková duše pracuje Jen !" podat ruku bratrskou jen vzbudit Každý rok pijíždl Vladimír na nkolik dní neb týdn do Prahy a tu jsem trávil mnohé hodiny s ním doma neb na delších procházkách. Ale hovor jeho zabýval se vždy uritými thematy a problémy vdeckými, filosofickými, literárními, sociálními nejastji sociálními kterými se v tu dobu práv zamstnával. \'ždy snažil se \zbuditi diskussi o nich a vždy bylo znáti, jak hluboce o nich pemýšlel a jak usiloval o jich rozešení. ,,

—

—

—

!

i

tém

—

—

,

Naposled navští\il mne loského roku koncem íjna a bydlil u mne v Tróji asi deset dní. Opt jsme chodili Bohnickou plání za obvyklých diskussi a tenkrát mluvil zvlášt o litleratue, zejména o svém zámru sepsati velký román, v nmž by se obrážely proudy souasné. O tomto zámru mluvil sice s ohnm, ale celkem zdálo se mi, že spoívá na stín jakési úna\y. I vzezení jeho bylo mén dobré než jindy, tlo ponkud zhubenlé, tvá bled-

nm

142

a mdlejší. Ovšem, prožil nedávno ped tím m.noho útrap a starostí tžkou nemocí své choti a stžoval si také, že v posl;ední dob mnoho práce. §í

ml

I

na churavost

si

stýskal.

Ale nepikládal

jí

sám

nijaké váhy a já jsem myslil toliko na lehký katarrh, na který si již v dívjších letech asto stžoval. Když jsme ho napomínali, aby se šetil, odpovdl, že to nic není, že to brzy pejde jak oby,,u nás v Meziíí je ale " dodal ejn, ,, nyní jakási lázeská horeka, všichni jezdí do lázní na jae také nedostaa kdož ví, zdali

—

—

noii."

Zasmál

se

m pi tom

—

nkam

vesele.

mn

žádné obavy, když nevznikly ve 13. ervna došla obrázková dopisnice z Reichenhallu, v níž mi nkolika slovy oznamoval, že se tam léí. Myslil jsem si jen, že tedy pece podlehl oné lázeské nákaze, o které žertoval, a soudil jsem, že dobe iní pihlédaje konen k dkladnjšímu léení své tebaže lehké, ale již léta tvrdošíjn se vracející churavosti a že mu na každý zpsob výborn poslouží delší píjemný odpoinek a oberstvení v krásné krajin horské. Ve své odpovdi obmezil jsem se tedy rovnž na pouhý krátký pozdrav a pání náležitého osvv / zem. však brzy Jako blesk z istá jasná zasáhl na to telegram mého synovce z Reichenhallu otec Proto

mne

letos

i

)

)

m

:

práv zemel

Zvdl

nemoc bratrova se zhoršila, že telegramem povoláni pijeli za ním do lázní jeho cho se synem, ale že ho již nezastihli pi vdne 5. ervence t. r, skonal zántem blan domí

—

mozkových.

jseni pak, že

143

íí

Mrt\ola jeho byla pevezena do Velkého Mezia msto \^strojilo svému starostovi slavný

poheb.

'

Stoje tam, u kostelíka ,,na Moráni"

veným

ped

ote-

na pozstí
hrobem, ekajícím

mžikem pelétl jsem

namnoze spolené

ty naše,

v

radosti,

žalosti,

zápasy

I pravil jsem si, že bratr vlastn byl sklázaátku své pravé dráhy, kdy teprve samém na cen v plném rozpjetí svých sil zaal všechno to, nad ím léta pemýšlel a hloubal, co v nitru svém prac-

a práce.

n

nashromáždil usilovným studiem a asem krušnými životními zkušenostmi, xtlovati ve zdárné literární iny. Ale již tam, v onom užším a tišším okruhu jeho psobení poznal jsem, že pece vykonal mno ho. Nevidl jsem jen okázalou pompu pohební, obecné projevy úcty k zesnulému, valné zástupy obanstva všech stav a vrstev, shromáždné svorn za jeho rakví neslyšel jsem pouze velá sloxa chváale cítil jsem, neomyln ly nad jeho hrobem nejvycítil jsem z oí, z \ýrazu tváí a ze zvuku prostších slov, že tito zástupové pro\ázejí ke hrobu ne toliko záslužného starostu, ale pítele, který jim sloužil z upímné lásky, jak nejlépe mohl. Ano, poznal jsem, že za blahovst lásky, kterou mezi nimi šíil a sám inn osvdoval snahou o jejich dobro hmotné mravní, splácejí mu \zá jemnou láskou až za hrob. Vím, že jeho snahy a práce zstanou tam v milé a vdné pamti. ;

—

i

i

144

A

poznal jsem, kolik upímných, velých pátel získal si inností svou i v okruhu širším, mezi nejlepšími z eské intelligence, kteí mli píležitost seznámiti se s ním a s jeho neokázalým psobením. A nechsi ada literárních prací, jež chtl napsati ve svém pozdním, náhle per váném rozmachu, je pouze skrovná, mám pevné pesvdení, že pojimi trvalý pomník lovka ušlechtilého a že kulturní naše historie želeti bude pedasného skonu nadšeného pracovníka, který sliboval ješt stavil

si

mnoho pro eské písemnictví snah v národ našem.

n

a šíení vznešených

Zahualy

hory.

Jatni obrázek.

Pipletlo se mi do rukou psaní zemelého druha. Z pamti vynoila se ta zajímavá hlava s pedasným jíním na vpadlých skráních. Lehký rumnec pokrýval jeho tváe. Nebyla to erve jarní rže, ale padajícího podzimního listu. Z let bujného mládí zstal mu na rtech zvláštní úsmv úsmv, jenž vzdoroval i bolestné chorob, a jejž ni andl smrti nedovedl setíti s oblieje uvadlého. Zdá se mi, že hraje úsmv ten jako slunení paprsek po sežloutlém dopise, z nhož vyjímám tyto ádky: Jsem tedy v Rožnov. V zaslíbeném kraji nás nepoetických souchotiná, petékajícím žinicí. Víš bezpochyby, že je to syrovátka oví. Milá zvíátka! Peují neúnavn o mé vyhojcní, lezouce od rána do veera po zelených stráních karpatských a škubajíce piln libodeché byliny horské, z nichž mi pipravují léivé kapky dovednji, než kterýkoli zkoušený mistr cechu Acsculapova. Lokám z toho léivého zídla plnými doušky, ale je-li teba k uzdravení víry s bohem, ty truchlosmšná ko-

—

i

—

—

medie

života

146

Jsem tedy v Rožnov. Vidl jsi již devnou chacelou ze d]'"eva od hlavy k paloupku? Myslím t ? Takovéto chaloupky rozptýleny jsou kolem do kola po malebných zelených horách, mnohdy až pod samé jejich vrcholky, trousí se po jednotliv, po dvou, tech v táhlých etzích, jako vesniané jdoucí do kostela, dlouhými údoly a úžlabinami a srážejí se uprosted, v pvabné dolin rožnovské, v hustou tlupu. Zde vydala ta devná architektura svj plný kvt, zde utvoila si malé msto. Ty de-

—

chaloupky vypjaly se v jednopatrové domy vystrojily s? hojnji zubovitými okrasami, sloupci, podloubími, pavlákami, seadily se kolem prostranného námstí a sestrojily si ze deva také slušnou radnici se schodištm a sloupcovým pavlánem. Byl tu také devný stánek boží, ale v polovici minulého století musil ustoupiti dkladnému chrámu kamennému. Kámen vítzí Již vtlail mezi

vné

devné,

!

ty útulné

hndé deváky mnohou nudnou

bílou

stnu, mnohou fádní ervenou stechu, a za krátko vyhyne to starší devné pokolení docela. Nynjší století potásá pohrdliv hlavou nad tím zastaralým, nepraktickým haraburdím. Ale já jsem bhví rád, teba okem již napolo že jsem je spatil ješt shaslým. Vždy lovk našeho století je rád, za-

—

nkterý cíp unikající pvodnosti a poesie. Nkdy se mi tu loudí v duši sen hanebn zpátenický. Právám si, abych se zítra probudil v nkterém z minulých století, asi tak v dob, kdy vládli Rožnovem staroslavní Žerotínové, a náhle abych tu stál na dávném Rožnovském námstí, obklopen pouze hndými a šedými budovami devchytí-li

nými,

alespo

jen

jež jsou tak

milé a isté jako vysoustruhova-

147

né a Z jejichž oken hledí okytné dí\ky a zababušené ženy y pestrých kordulkách, tpytících se zla-

tým premováním Usmíváš se asi, že myslím pedevším na krásné pohlaví. Jsem zamilován, brachu. Povím ti hned, jak .

.

se to stalo.

Vyšel jsem si vera na procházku. Bylo tu pekrásné jitro a nikdo nerušil mé dumavé potulky v zámeckém sad. Stojíme totiž teprve na prahu sezóny. Jsem první z tch plíživých stín, jimiž se za krátko pívtivý Rožnov naplní; dosud nepilétly sem \ lající kaftany a pejzy haliské a žádná krásná pacientka se zdravými plícemi, a'e nyjícím srdcem ncbloudí tu mezi kvetoucím kovím.

Pešed most pes Bevu,

putoval jsem dlouhým údolím mezi rozmanitými vršinami, porostlými po \étšin bezo\ými lesíky. Šel jsem tím údolím v myšlenkách, co noha nohu minula, a pojednou jsem se zastavil. Kde to jsem ? krajina z njakého krásného snu mladých let, z njaké dávno tené krásné idylly. Jaký to divný pvab Není tu vzácné malebnosti a skvostné barvitosti jižních krajin ne, všechno je zde tak prosté, našinské, skromné. Slunením zlatem prosycené bezové lupení, rozptýlené devné chaty pod košatými hrušemi, záícími prá\é v plném kvtu, louka, potok, mlýn nic, pranic více Avšak nespatil jsem dosud tak svží roz-

To

!

—

—

!

jakou se skvje tento celým dnem údolí rozestlaný koberec luní, nevidl jsem dosud tak istého kišálového jasu, jakým blýskají ty stužky vodní, proplétající se jako hádata kobercem oním a lemované zlatými kvty blatouchu, nezoil jsem dosud tak isté a skvoucí blosti, jakou se honosí

košné

zeleni,

lis

tch snžných kvtu

hrušových, kladoucích šindelové stechy Již poznávám pvod toho kouzla. Po dlouhé doocítil jsem se opt v objetí jara. Po tolik let dostával jsem od nho jen kytiky bílých a modrých kvítk, které mi posílalo po zmoených dívinkách, bloudících tsnými ulicemi msta, cítíval jsem jen vlažný jeho dech, vídal jsem jen z hradeb mstských, z daleka pošpinnou a potrhanou zelenou vleku jeho. A nyní mne opt jednou obestelo kolem do kola svým hebkým smaragdovým rouchem, protkaným chudobkami a pomnnkami, pivinulo mne na svá teplá, vonná adra cítím na skráních libý jeho dech, zpráhlé elo moje okívá jasnou vláhou blaha, jež na splývá ze zlatobrvých, slunojasných jeho oí. Usedl jsem na pokraji lesa, na starý zvrácený kmen. Kolem houpají se na blavých stonkách bledožluté kalíšky petrklí. Hledím ped sebe na smaragd luiny, jež objímá lesklou hladinu rybníka, vroubeného kolem do kola záivým žlutým kvtem blatouchu. Leží tu jako zrcadlo z horského kišálu v ozdobném zlatém rámci. V úpln prhledné jeho vod vidti je každou bylinku na dn, každý pohyb štíhlých zelenavých rybek. Opodál stojí nízký despousta

se

na

hndé

b

—

n

vný

mlýn. Zdá se polozapadlým do

zem. Šindelová

jeho stecha se zubovatým okrajem vybíhá po strav široký pístešek, pod nímž se toí šedivé, místy omšené kolo zvolna ve snžné pn. V prelí, obráceném k rybníku, prodlužuje se stecha ped štítem v jiný okrouhlý pístešek, podobný stíšce nad kazatelnou. Pod ním, ped párem filigránských okének v širokých devných rámcích, lehce

n

149

opena

o zábradlí

z

devných sloup

stála dívka.

Méla krátkou ernou sukni a živútek zlatem premovaný. Snhová košile objímala útlé hrdlo. Rusý vlas svázán byl vzadu v dlouhý lelík, na jehož konci se pestil chomáek rznobar\ých pentlí. Celo její a pkný, rovný nos leskly se na slunci. í
ypadaly jako

zlaté.

n

Sv. rcli; šrbraiié 4pi*y. X,\nl.

Kytice z Moravy.

Kdybych

uml

a mohl, chtl bych ji namalonártku. vati jako iniciální ozdbku v elo toho Matka otevela jí vrátka v ohrad chalupy, záící pod sivou doškovou stechou kídovou blostí a pestrým malováním, a hledla za ní s úsmvem, jakého je schopna jen milující matka. Však byla k pomilování ta malá krasavice, s okrouhlým buclatým obliejem, s tváikami jako pivoky a s modrýma okama, jež svítila radostí a pyšným vdomím sensace, jakou budí její sváten vyšoený zjev mezi závistivými družkami a oslnnými šohaji v nejdrobnjším vydání. Drahnou asi dobu vnovala

pelivá rodika úprav s^'ého miláka nechybí mu do svátení toiletty vzrostlé device má ohni\ ervený šátek, koketn na babku uvázaný, napouchlé snhobílé rukávce košile, pestrý živtek stíbrem se tpytící, asnatý ervený šorec s vynívající dole obrubou snhobílé košilky, všechny stužky, tásn a výšivky, které náležejí k malebnému dívímu kroji zdejšímu ale vše to je zdrobnlé jako na loutku a sluší roztomile té malé osbce, která si v tom dstojn vyšlapuje po návsi, s erveným, v uzel svázaným šátkem na buclaté ruce. ;

nic

:

—

151

,,Kde ideš ?" dotazují se dcxátka d\' bosonohé družky, hledíce s obdivem na její pyšnou úpravu. ,,Na šlahaku !" odpo\ ídá ona s \ysoka, jed\a hlavikou pohnuvši, a xykrauje si \ ážn dál. Jde na pomlázku, snad k pátelm ve vsi, nebo sousední ddiny, kde bude zajisté pijata s rai do dostí a obdarována co nejhojnji. Ostatn, ani ta ostatní drobotina není obleena ledajak. Není sice tak naparádna, ale i ten prostší ten šat národního stihu sluší jí výborn. Ba, i chudý hošík onde, ve starém kulatém klobouku, v režných plátných noha\icích a ošumlé erné kordulce s pobledlým vyšíváním neruší malebný velikononí obrázek. \' ruce drží ,,žilu" spletenou z vrbových proutku a zpívá ,,

Marie Anno,

vstávaj ranno, daj vajíko každé ráno,

jedno to je

bílé, dv ervené, moje potšené."

Požádal jsem ho, aby mi ukázal s\'oji koist. Byla dosud hubená: Vytáhl z uzlíku ti vajíka, prost ervená, bez rýsování. Jen pokej, až vyrosteš, teba že jsi chd, \šak se budeš strojiti v vyšívanou ,,frýdku", istý ,,lajblík" s ervenými stapci a zatkneš si za

pkn

klobouek

kytici

z

umlého

\-

kvítí

s

dlouhým

kosír-

a pak bude ti nkteré dvátko chystati kraslice onaejší, rznobarevné, s umle narýsovaným srdékem a nejkrásnjšími kvty dokola. Jak zde u vás, v Boršicích (vesnice na západ od Uherského Hradišt), umjí v^ajíka krášliti,

kem

152

pohledu sice neznám, ale myslím, že ti hodiny dále, v Ježov (u Kyjova), odkud mám roztomilých vajíek celou sbírku. je tu vyrýsována Na erné nebo ervené provedených rozmanitost vkusné nekonená bílých, ozdob tulipán, karafiát ,a jiných kvt i list všech možných tvar, srdéek, hvzd, pták, náz

ne

vlastního

he

nežli

pd

:

dob, sluneník a perozmanitých ornament. Zde jsou tyto okrasy samy hlavní ozdobou, kdežto na malé sbírce z Kunovic (jižn od Uherského Hradišt) hlavní úkol má zase barva. Tu na erné v bílých, ervených, žlutých, modrých, zelených, tam na fialové v bílých, zelených, žlužlut a tých, ervených barvách, tu na bílé erven provedeny jsou krásné vzorce hvzd, kol, rží, klikatých ar, tíhran a tverc v tak pksmje, ném barvitém sestavení, že se až srdce na a lovk jemnému vkusu prostých vesnian ani vy-

pd

pd

pd

n

nadiviti se

nemže.

A

v každé vesnici moravského Slovácka mají své zvláštnosti v ozdobování tchto vajec, jako se kroj v každé vesnici alespo njakou malikostí liší od \'esnic sousedních. A Slováci na Morav jsou snad už jediní, kteí se drží pevn nejen svých národních obyej, nýbrž malebného svého kroje. Tam kvete ješt samorostlý národní život v plné, pestré, neporušené ryzajisté

i

zosti své.

Tu a tam jsou arci místa, kde zdá se blednouti, alespo povrchnímu pozorovateli. Hlavn blízko mst. Píkladem budiž ddina Staré Msto, která jest arci spíše pedmstím Uherského Hradišt. Když jsem tam pijel ped lety po prvé, smály se

153

dlouhé ady domk po obou stranách sihiice nejpestejšími okrasami; rok od roku ídly ty okrasy, bledly ty smavé barvy, a letos našel jsem vtšinou jen obílené stny s modrými podrovnávkami, leda tu a tam ješt njaký pestrý výklenek, njaké k\'ítko ve výplni oken nebo ervené, modré a žluté tíhránky v rozích zdí. Ale že jinak i zde národní život zachoval své utšené k\ty, poznal jsem letos v pedveer prvního máje. Pijel jsem v tento veer do Uherského Hradišt a zasedl v hostinci. V Uherském Hradišti iním zase rok od roku radostnjší pozorování: pozvolna sice, avšak stále zjednává si tam živel eský v zevnjší fysiognomii msta vtší platnosti. Tak \' tamjších hostincích. Štíty jejich zstaly sice podnes pouze nmecké, ale uvnit ozývá se již eština a eské noviny leží na stolech. V hostinci, kde jsem prá\ sedl, jest sice ..historický kout", kdež zaslechl jsem již ped lety z\uky eské; ale tehdáž znly dosti skromn, kdežto letos ozýval se tam již zvuný hlahol. D\a no\í píchozí znali mne z Prahy, pisedli ke mn, k nim pidružili se jiní a brzy zapedli jsme živý hovor. Když jsem prozradil, jak mne zajímají národní obyeje, uinili mi ná\Th, že mne dopro\'odí do Starého Msta, kde se budou vztyovati máje. Bylo již pozd na noc, když jsme ty

i

i

se

tam

odebrali.

Brzy zpozoroval jsem vysoko v noním vzduchu vrcholek, teprve šikmo vypjatý, obrovské máje a uslyšel pokiky, jaké se obyejn ozý\^ají ze skupiny dlník, zamstnaných pi njaké dležité práci. Pišed blíže, spatil jsem v šeru noním chumá lidí kolem ohromné hladce oloupané máje, vysoké

154

stže

korábu. Dolejším koncem vzela ve Aya Vrcholek vznášela šikmo do vzduchu, jsouc podepena tyemi, provazy a žebíky, kolem nichž se hemžili statní šohajové i starší lidé, vnujíce se horliv dobrovolné robot. Podporovali, tahali, opírali se vší silou o tyto nástroje, povzbuzovali se hlasitým kikem, jeden radil pes druhého bylo vidti, že snaží se každý, aby dobyl sob platných zásluh o zdárné dokonání vážného díla. Za kiku toho vytýiti strom o kus výše a znovu sob odpoinuli; všechny zraky byly upjaty vzhru na vrcholek máje a kruh zvdavc, dtí i dorostlých, mužského i ženského pohlaví, stopoval postup díla s nejživjším úastenstvím. Stejná manipulace odbývala se s druhou máji na jiném míst ddiny, ale nejživjší ruch soustedil se na míst tetím, kde vyrstala máj nejvtší. jako

kopané

jám

—

n

Obrázek

z

cesty.

Za tichého, slunného veera \raccl jsem se z toulky po horách k Nové Páce. Krajina pede mnou byla jednotvárná; mírn stoupající strá, rozdlená v rzné tverce a pruhy rolí, z ásti teprve zoraných, z ásti již se zelenajících mladou úrodou. Nikde stromu, nikde živé duše. Jen prostý

tém

devný

kíž s klekátkem vynikal nad blízkou áru obzoru, na vršku strán pede mnou.

ušel nud. která z toho obrazu loudila se do mé duše, urychlil jsem kroky. Ale když jsem došel kíže, zívalo na mne opt stejn jednotvárné údolí, beze stromu, bez života; jen pustá polní cesta plazila se zvolna po stráni dol a pak zase do strán protjší, za níž vyuhovala jen stízlivá Špitálského kostela Novopackého.

Abych

bá

Avšak co to? Jaký to kus podivné romantiky zabloudil sem do té hluché prosy? Jaký to bizarní zjev plahoí se cestou vzhru ke kíži? V prvním' okamžiku nerozeznal jsem ani, jeli to mužský i ženská, a skoro jsem se lekl pitvorné postavy v té iré samot. Prolétla mi hlavou fantastická ped-

1

5()

Stava baby arodjnice, belhající se o sukovaté holi a nesoucí na kivém hbet erného, huatého ra-

racha

...

Strašidelná pedstava zmizela ovšem ihned, díve než se v duchu urit vyhranila, jako rázem zaniká píšera, kterou jsme, vstoupivše do šerého pokoje, na okamžik místo zavšeného šatu zahlédli.

njaká babice

v nezvyklém troSnad stará cikánchu úboru ekl jsem sob. i spíše stará ka-hadaka, s cikántem na zádech nábožná poutnice, s tlumokem na bedrách ano, v ruce drží již rozeznávám urité, že to ranec Je to zkrátka

—

poutnikou

hl

se

—

— —

—

zatknutým nahoe kížkem

.

.

Tento kížek byl poslední cetkou mizící pozvolna romantiky a rozplynul se také, když jsem došel ješt blíže. Byla to prost obyejná vesnianka, ovšem stará, velmi stará. Celá hoejší ple vetchého tla byla k zemi nahrbena, vlasy jako len, tvá jediná vráska. Veliký erný ranec houpal se jí na šíji kostnatou, scvrklou pravicí opírala se o hrubou, vysokou hl, trící až nad sehnutou její hlavu svým hoejším koncem, jímž byl provleen emínek, který \e z dálky vzbudil pedstavu kížku. Jedna z velikých nemotorných nohou byla obuta v tlustou bakoru druhou bakoru nesla v levici. Plahoila se velmi bídné a pomalu do strán již z daleka bylo slyšeti její klopotný, sípavý dech. Odna byla sešlým, starosvtským šatem.

mn

;

;

Bezpochyby žebrácká pravil jsem mne požádá o almužnu. !

kal, že

sob

a

e-

157

Oslovila

mne

pouhým pozdra\'em a doiní ve své úprav nezvyklý

sice, ale

patrn, že „Našla jsem tuhle hul. Jdu z nemocnice tam." Paky, mla jsem nohy špatný, vyhojili

dala, tušíc

dojem z

m

:

,.A

kam

jdete ?"

Studence."

,,Do

(Vesnice asi

d\

hodiny za

Pákou.) ,,Máte

tam živnost?"

Usmála jsem horší

se

nežli

trpce:

,,I

žebrácká

to

—

to!

Syn

mezi

lidi

m

živí

—

pro ty nohy

nemžu." Pocítil jsem s ní upímnou soustrast. Chudák stará Je prý vyhojena a zatím se ti zdá, že spíš !

teprve jde do nemocnice. A jak dlouho již vbec povlee své schátralé tlo pod božím sluncem? Co zkusí, než se pod tím svým bemenem, tou svojí nea co motornou nohou dobelhá do rodné vesnice

—

ji

tam oekává?

—

tolik, aby alespo dnes Dal jsem jí almužnu mohla se ádn posilniti po cest. Pro mne byla to nepatrná malikost, ale jí zdálo se to patrn da-

rem královským. Ruce se jí tásly, když pijímala

mj

dárek,

ch\la, dobré staré oi hledly na mne u xdném pohnutí. A pojednou zaaly sebou škurozplabati \ šechny rysy z\'tralého oblieje !" kala se. Zapla Pánbh dkovala plaky. ..Zapla

brada se

jí

—

,,

Pánbh!"

A

když jsem chtl jíti dále, ješt na hlédla, jakoby chtla nco íci a ne\'édla

mne co.

po-

Bylo

158

jakoby pemítala, ím by se mi odsloužila, co by mi navzájem dobrého uinila. Konen pronesla „Pomodlím se Pomodlím se !" a rukou ukázala na kíž do výše. dojala. Tato prostá slova hluboce to,

:

!

m

n

Výlet do Kutné Hory.

Obíství odpoledne s \'áclavem pšky k Šlpánu, bylo hezky. Dali jsme se pevézti a šli pak hezkým listnatým lesem a lou-

Dne

14.

srpna

\

jsme

y.sli

z

kami (v lese hrozn rozjetá cesta) kolem Tuhan za horka ku Všetatm. Sváten odná dvata; bylo to v nedli. Roztrhaný tulák k tomu kontrast. \' ])()lích dále samé okurky, cibule a esnek; pole k tomu zvláš hebenovit upravena. V nich trí malebn strašáci, velmi peliv celým odvem upra\ení a tak postavení, že se

z

dálky

skuten

zdálo,

ja-

nebo staena cosi rokoby tam lovk nabila. Do Všetat pišli jsme k vlaku pozd, potoka. Za podél pšinou Pívor dešli jsme si od \^šetaty k východu vidti lesy, ale dali jsme se níže podél holých výšin, na nichž dáma se sluneníkem a psem se procházela a patrn vyhlídkou do dálky se bavila. (Ped tím stavili jsme se na nádraží ve Všetatech; u jednoho stolu Nmec. U jiného opilý slušn odný mladý muž zpíval si Bývali Cechové statní jonáci". Jeden Cech u toho nmeckého stolu špatnou nminou druhému, který dobe uml esky, povídal cosi o své vojenské služb.) Za Všetaty s holí stál

a

,,

160

jsme kolem skupinky malých domk a hbitova dále vyhlídka daleká až k Lad ví a Rozhledn na Petín. Ale kraj rovný. V pedu objevily se lesy a kostel Staroboleslavský. Vesnice vtšinou ze deva stavná s plotovými ohradami, ale svérázná, istá, s vyezanými kalichy na štítech. Humna kolem, práv eský ráz. Ženská se synákem, jehož pilností se chlubila, ukázala nám cestu podle dráhy ke DíŠli

;

sm.

Tam

u nádraží pouze hostinec pízemní, se dvorkem vzadu a prostým devným stolem a lavicí pod akáty v pedu. Po stran za ním trávník se stromy, kde též podobné dva stoly. ,.Park." V pedu vidti na lesnatém vrchu malebn skoro jako Hvzda vypadající Hlavenec, je prý to však pouze sýpka a 'zstává tam jen fot. Stranou k severu vesnice Dísy a v pozadí též lesnaté vršiny. K jihovýchodu Stará Boleslav a Brandýs a od nich k Hlavenci samý les. Usedli jsme ped hostincem, kde byla mladá dívka z okolí, doprovázející na nádraží hosta strýce, který spal. Dcera hostinského, slena, pišla nás obsloužit; byly tu též její sestry, hezké. A pišel pan hostinský, starý pán v mysliveckém odvu, který se s námi dal do rozprávky. Tu jsme zvdli, že hostinec patí P. Srdínkovi a že hostinský má jeho sestru. Býval fotem, má pensi a vedle toho tento hostinec, v odbírá staroboleslavské (kanovnické) pivo. Žertovný pán. Smluvili jsme se, že byl jeho švakr u mého otce adjunktem, a o mnohých jeho a mých známých, knzích. Dostali jsme k pivu strýka" sýr a uzenky. Dívina nemohla svého vzbudit a mla mnoho trampot, než ho dostala do zaízený vozu. Uvnit hostince vidli jsme

nmž

,,

pkn

IGl

pokojík a hostinský pravil že mívá asto pány návštvou, kteí si nechají vait. Mluvili jsme spolu také o seminái. Veer jeli jsme dále ke Kutné Hoe. Ve vlaku elegantní rodina eská; chlapeek s krásnými zlatými vlasy a dívka jemu podobná. Z jiných kupé ozývala se nmina. U kutnohorské lokálky neekal žádný dostavník musili jsme se tedy doptat k ernému koni". Akoliv šlo již na dvanáctou, sedla tam dosud spolenost pán u plzeského a mohli jsme tedy v klidu poveeeti. Mluvili o úrazech, které se staly pi závodech cyklistii, a má-li tento sport ješt budoucnost ili nic. Jeden, že to pouhý sport, jiný, že je užitený, že i rolníci již jezdí na pole velocipédem. Pak pešli na horšící se hmotné pomry a nedostaHostinec byl veltek vtšího prmyslu v mst. pekvapila na terase malá zami dobrý ráno hrádka a pkný výhled na staré budovy kutnohorské. Procházka mstem pímo mne okouzlila bylo tu Nemohl vše isto, poradno a pece tak malebno budovy, v pkstaré jsem se nasytit pohled na ty ném poádku udržcnané a z ásti vkusn restaurované. Prohlédl jsem si znovu všechny ty staré zná;

,,

m

;

—

;

!

mé

— jen pi restaurovaném Vlašském dvoe postrávní

a dal jsem toho sivého pelu starožitnosti z zvlášt tch starých, špiatých, bizarních stech na zadní ásti, smrem ke kostelu sw Jakuba. Za to uvnit se mi restaurace znamenit líbila. Podí\al jsem se také nahoru, na sv. Barboru. Kostelník provádl nás vnitkem chrámu, který je prozatím bez oltáe a v se nekonají bohoslužby. Nauenou vysvtloval nám \ šechno, ukazodosti pknou val, odkud lze nejlépe vidti krásy které fresky a

nmž

eí

162

kterého novjšího obrazu. Obnovení chrámu statné pokrauje; zvlášt v zadní ásti, která bývala náhle ukonena chatrnou slepou zdí. Krásný pohled od chrámu na Kutnou Horu. Slyšeli jsme, že poslední dobou cizinci astéji picházejí do msta. Kostelník chválil, že žádná ozdoba se neopakuje, a posléze nám ukázal sakristii, kde jsme se zapsali do pamtní knihy. Pak jsme se vydali na cestu do Malešova. Šli jsme dol k Vrchlici, starým stavením pes ni, pak hezkými mstskými sady kolem Pachu tam místy idyllické domky u isté struhy. Na právo stále pkná vyhlídka na Kutnou Horu a zejména na chrám sv. Barbory na skále. Všude jsme slyšeli mhniti esky jen zde, v sadech, na lavice dv staré dámy se starým pánem nmili, nemohli zapíti svj eský pvod. Ze sad dostali jsme se na silnici (v sadech leckde srázné sklony k Vrchlici, že mysleli jsme na neštstí, které by tu mohlo potkati nkoho s nachmelenou hlavou), kolem cihelen, po pravici kostel sv. Trojice, pak do výše. Dohonili jsme poštu, jedoucí k Malešovu, a vlezli do ní. Za námi po levici bylo vidti áslavskou vž Železné hory, ale tyto zamlžené, takže jsme Lichnici nerozeznali. Na pravici Vysoká, u ní jakés pece, pak lesy Roztžské. Ped námi pozdji objevily se lesy Malešovské a Siónské. Vyptávali jsme se na leccos hovorného pošáka. Ukazoval nám, kde je Roztž prý se íká, že se tam nejdéle drželi Nmci, ale jak to a pro, nemohl nám vysvtliti. Nyní patí hrabti, je tam njaká slena, která zámeek opatruje. Chválil ohromné tamjší lípy. Hrabte prý ekají; ale nepijíždí. Pak nám ukazoval, kde leží Sión a kudy si tam mžeme nadejíti, Skoda prý, že nás nemže i

;

a

i

;

163

provésti sám. Jeden pan páter (nebo uitel), ten prý se nejradji témi starými vcmi obírá a pro\edl by nás s radostí.

U osamlé

hospody ,,Na májovce"

se zastavil

a pijal od starého listonoše, který tam ekal, njaké zásilky. Pak vypravoval o trampotách svého stavu a jak vezl nedávno jednoho uitele (z Kácoya.?), který cestoval až v Cíne. A kterak ped nkolika dny hrom udeil do jednoho topolu, jen nkolik krok ped ním \ ezl uitelku, která po té rán hned byla pod sedadlem. Ukazoval nám také na topolu rýhu (ale bez opáleniny) od toho blesku. Když jsme došli k jedné pšin, nechal nás již vystoupiti a sdlil, že si tudy nadejdeme. Bylo to ;

blízko Malešova. Vidli jsme tu vesnici, údolí rybníkem a protjší zalesnnou výšinu, na níž kdysi Žižka svedl svou bitvu s pány a Pražany. Sli jsme pak po silnici; na právo dole v zarostlém olšemi údolí veliký mlýn, pak rybník po levici. Odtud dali jsme se za mostem pšinou na právo k malé vísce ped Siónským lesem. Ped tím ptali jsme se njakého mladíka nezdravého vzezení, vypadajícího jako emeslnický tovaryš, na Sión. Nerozuml, co to je, a sdlil nám, že je Nmec a teprve již

s

týden mešká v Chlistovicích.

Vesnika doškových barák, k níž jsme pišli polemi od zadu, s ploty kolem zahrádek a dvork, byla jako vymelá avšak na jednom domku sedl staec, který k naší otázce stran cesty na hrad Sión mínil ,,Znám, ale my tady o ty v^ci nedbáme." Ochotn provedl nás pak skrze dvorek a travnatou zahrádku, že tudy pijdeme hned k lesu, jehož blíž;

:

164

ký okraj nám ukázal, /

a tanitudy

abychom

se dali

v

vyse.

Došli jsme brzo lesa a po nkterém bloudní dostali jsme se výše na místo, kde pod hustým lesním porostem spatili jsxTie vyvýšeniny a vyhloubeniny, které se nám zdály stopami pevného hradu.

Nepohodlnou chzí mezi houštinami

vystoupili jsme

po hebenu jedné vyvýšeniny až tam, kde bylo \idti dole mlýn a devný(?j kostelík, pak vesnici Chlistovice a na právo protjší lesnaté strán, kde mezi stromovím vynívaly skaliny. Na té stran a proti mlýnu vrch spadal píke do údolí, kdežto na stran, odkud jsme pišli, táhla se polnatá plá vysoiny (hrad je na pokraji lesa) a odtud byl hrad

chránn

jen píkopem. Seká, který pišel touž cestou, potvrdil nám, že jsou to všechny zbytky hradu, a pravil, že sem picházejí cizinci, ale že tu není již nic \ idti. Díve prý to nebylo tak zarostlé a bylo vidti více tu prý se sem odbývaly výlety a bý\'aly v hrad i slavnosti. Provedl nás ješt trochu tmi zbytky; na jednom míst vidli jsme ješt trochu starého zdiva, zbytek bývalé hradby. Ubírali jsme se pak odtud lesem a pšinou do údolí s potokem, pak nahoru k jedné vesnici a odud silnicí; ale zašli jsme si po ní a lidé na poli pracující ukázali nám pak, kudy pes pole, abychom nejdíve došli k lesu nad údolím, jímž vine se potok k Roztžskému záprosekanou a meku. Našli jsme tu v lese upravenou cestu pro pší, kterou jsme se brali zpá;

pkn

tením smrem; avšak chtli jsme

si

nadejíti

po-

stranní stezkou, \'edoucí do údolí, kdež jsme pak pišli k potoku a shledali, že ta stezka vede jen pímo dále do protjší strán. Ponvadž však zá-

1G5

meek

smru.

nám pes

dále v údolí samém, pustili luka a les údolím v tom mokinou a huneschdná, Byla to cesta

okazoval se jsme se necestou

stým podrostem, až jsme se konen dostali na cestou; tou šli jsme dále, stále dále pod temnem strom, údolím, které se vinulo a jevilo vždy jen malý avšak vždy jen zase nový les. obzor ped námi Také zámeek nad strání se nám ztratil. Tak šli jsme dlouho a dlouho bez \-ýsledku, až nás to omrzelo. Dle našeho výpotu již mohl býti zámeek s láznmi, o jejichž poloze jsme nevdli, dávno za námi, a v lese ncpotkávali jsme živé duše, jíž bychom se byli optali. Bylo to jako v zakletí. Konen nás došla trplivost, zvlášt když i cesta stávala se horší a horší, takže jsme pochybovali, že by v takovém stavu vedla do místa tak navštx o\ aného. A ponvadž jsme nechtli celou tou dlouhou cestou jíti zase zpt, dali jsme se lesní cestou vzhru do strán smrem k silnici. Ale ta cesta byla teprve ošklivá, plná vody a po njaké chvíli vedla zase zpt do údolí. Tu jsme od ní odboili a škrábali se bez cesty pímo lesem do vysoké píkré strán. Konen jsme se dostali nahoru a vyšli z lesa ped námi jevila se jen pole. Na nich pracovali však lidé a od tch od ženy, která se práv na pokraji lesa vyskytla, zvdli jsme, že se nacházíme proti téže vesnici, od které jsme vyšli, ale že prý k Roztži vede blízká cesta, po níž tam hned mžeme

—

i

—

i

dojíti.

Ale to „hned" protáhlo se po uritjších našich poptávkách ve tvrt hodinky, pak v malou plhodinu, pak pi obyejné chzi v dobrou, a když jsme ješt zvdli, že ta cesta jde nejdíve dolu do údolí, Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXHI.

11

166

pak vzhru k zámeku, pak na druhé stran do vsi a teprve

k

lázním, ztratih jsme

chu

a dali se

prost na cestu zpátení, kterouž jsme notn ušlí, žízniví a hladoví došli do Malešova. Tam jsme se zastavili v hospdce a sedli si na dvorek, kdež nebylo práv lákav upraveno místo pro hosty u kuželníku ale jinak sedlo se tu pkn pi pohledu na potok a hojné stromoví pi nm. Hostinská pisedla k nám a mluvili jsme o Sion, pak jsem jí ekl, že Malešov je slavný bitvou Zižkovou, jejíž ;

i

prbh

jsem jí Vylíil; ona se usmála: to byly vojny, vozy a kamením Ale pak pravila, že i u nich je jedna koule z tch starých dob zadlána do zdi, a ukázala nám ji, byla natena barvou. Pak pišel mladý pan uitel a mluvilo se o velocipédech, literatue a všeliem. Potom šli jsme za pkného veera po nové silnici a zaboili stezkou do údolí, kudy jsme pišli zas na promenádu u Pachu a do s

!

kde mne hosté jaksi nápadn pozorovali. Bezpochyby mne poznali; pozdji etl jsem v N. L. dopis z Kutné Hory, že jsem tam byl ,,na zapenou". Druhý den šli jsme pšky do Sedlce na dráhu. Jeli jsme do Lysé, kde nás hostinská na hostince,

nádraží uvítala zvolala horliv:

nmecky, ale když jsme odmítli, vždy jsme eši." Vbec se nai

,,I

perronu siln rozléhala nmi na jsme pak do nádraží v Staré Boleslavi nádražní domek položen uprosted samých les. Odbyvše v lese obd, šli jsme stále lesem za krásného dne, až jsme konen blízko ped Dísy z nho vyšli. Pšinou podél dráhy šli jsme k Dísm. Taln ped hostincem bylo plno lidí a voz a hned jsme poznali, že se tu odbývá slavný okurnádraží v Lysé

ina.

Jeli

;

pkn

167

kovy

trh.

Laviky ped hospodou

sazeny, zašli jsme tedy stého stolu na klech.

byly

úpln

do „parku" a usedli u Nedaleko ve stínu zdi

obprospal

žebrák ve svých hadrech. Zle bylo o pivo museli jsme si pro dojít a bratr pinesl konen skle;

n

ale bylo špatné.

nice,

Láhvové

došlo.

Na njaký

zákusek nebylo ani pomyšlení. Ale pi tom se dcery hostinského procházely kolem, slyšeli jsme také, jak jedna zpívá uvnit njakou romanci. Konezjednali jsme si protekci pijednaného k obsluze host mladíka, který nám podával pivo pímo okénkem devné boudy, v níž toil. Ale tak nebylo valné. Pozoroxali jsme okurkový trh. Kupující, ženské, které jsme vidli, byli jen Nmci, mužští kteréžto poslední mly vzezení žen z trhu a hoky každý a každá jiili k ruce jakéhosi agenta a tlumoníka, jenž nadbíhal pijíždjícím vozm, smlouval s rolníky a pak prostedkoval pi uzavení koup. Jedna tlustá pak u našeho stolu se svým agentem útovala; povstala mezi nimi difference ona ho oste plísnila, on rozpait se bránil a ohlížel se po nás, že jsme svdky jeho ponížení. Všude na stolech byly tužkou neb kídou psané souty a zelené okurky válely se po zemi dokola. Mluvili jsme s kupci; pravili, že jsou ze vSas, že

n

i

i

;

Nmkyn

;

díve kupovali kí)lem

Žatce, ale tam že jsou jim okurky píliš drahý, a že se proto již od 18 let pouštjí hloubji do Cech. poslední že zdejším

V

sedlákm

dob

dodávají semeno, aby vypstovali tajakého oni v Sasku potebují. Jak jsme vidli, kolísala cena od 50 až do 90 kr. za kopu. Kopy

kové

i

zboží,

pak pímo z voz házejí do vagón po koších, nichž dva lidé vhazované okurky poítají. Také na

ty se

v

*

ím nádraží po zemi plno okurek. Jeden sedláek prý stál s vozem celý den a nechtl sleviti, až se konen smluvil. Hledány jsou okurky veliké a úpln zelené. Kupci vymují si již na hranicích rakouské peníze a jen ty zdejší prodavai pijímají. Jeden tlumoník ze Všetat (lá,mal všelijak) pravil nám, že již dlouho s Nmci obchoduje a že mu svují

nminu

Dvakrát týdn Kupují také cibuli a esnek. a její agent mli každý svou knížku, jejíž zápisy na konec porovnávali. Po trhu odjíždjí kupci, bezpochyby do nejbližších (nmeckých) mst na noclech. Když jsme ve Všetatech vystoupili, bylo jich tam na nádraží veer plno. S hostinským jsme se tentokrát nedostali do ei a odjeli jsme veerním \'lakem pes Všetaty do Nerato\ic, odkud jsme došli nazpt do Obíství, kde již vše ve spánek bylo pohíženo. na koupi leckdy i

vícekrát je v

i

veliké

Dísech

peníze.

trh.

Nmkyn

n

Nkolik

list z okružní cesty. L,

Tako\é soužení mívají redakce rok co rok v tuto dobu. Kdo si dopál jakékoli cesty — a kdož nedopál ? a cítí v s^b by si jí za našich spisovatelské nadání a kdož by ho necítil z Cech sbhlých jakž takž v eském pravopise?

as

—

—

—

zkrátka každý desátý lovk shledává, že by bylo híchem nechati sobecky pro sebe poklad zkušeností a dojm, kterých nasbíral na své delší nebo kratší letní projíždce.

Mám

že mnohý italský neb jiný

dokonce podezení,

jen za tím úelem si kupuje okružní lístek, aby nabyl potebné látky k sepsání sice .cestovních upomínek". Moje cesta nemla ale abych po vykonání výletu tento hlavní úel tynedlního, k tomu až do Paíže, redakce nechal vbec s pokojem, k takovému sebezapení bylo by teba vtšího mravního hrdinství, než jakého jsem schopen. Avšak pozoruji, že jsem užil nevhodného výrazu. Upírati sob hrdinnosti neb jakékoli jiné krásné vlastnosti nenáleží docela k obyejm našeho cechu.

vbec ,

tém

—

170

My cestopisci rozumíme všemu, známe všechno, dovedeme všechno a jsme vbec hdé veskrze dokonalí v každém ohledu. Ci znáte njaký cestopis,

nmž

v toval

by

se

vám

byl

autor jeho jinak

presen-

?

To

tedy rta všem cestopiscm spolená. Ale

jinak je mezi nimi dosti rozdíl. Jsou na píklad cestopisci dkladní. Ti neodpustí vám v mst, které navštívili, ani jednoho pozoruhodného patníku, poítají schody na každou vž a znova každou výšku a šíku, kterou zaznamenali jejich pedchdcové. Je ovšem chvály

pemují

hodno zjišování takových závažných vcí, jakou je dejme tomu poet schod vedoucích ke kupoli ponkud vadí jen, svatopetrského chrámu ^' že do íma putují usta\dn celé zástupy dkladných cestovatel a že pak v celé spoust ímských cestopis jednotvárn se opakují tytéž poty, iníry

ím;

a váhy, nehledíc ani k historickým

pehledm,

které

tená peskakuje jako v románech dávno známá líení jarní krajiny. Uinil bych dkladným cestopiscm návrh, aby ta \'n stejn se opakující data nahradili pouhým poukázáním k dotyným stránkám Baedekera, Meyera, Mourraye jen že, co by pak \']astn zbylo z leckterého takobeztoho vtipný

—

vého dkladného cestopisu

?

Naopak jsou zase cestopisci, kteí cizí msta, kraje, jimiž se projeli, a lidi, odbývají ledabyle jen jako podízenou stafáž s\é \lastní osoby. Jest sice chvály hodno, že nás nenudí suchopárnými daty odjinud vypsanými a že také ošumlá poetická líení pírody nahrazují prostým slvkem: .úchvatný, — á, é", které pidávají ke každé krajin, každému -

—

,

171

vodopádu a jezeru ale nejeden heší zase tím zpsobem, že nám vypisuje zevrubn všechny mísy každého svého table hóte a ostatek vypluje duchaplnými vtipy, pro nž nemusel jezditi až nkam na Vesuv, nýbrž které mohl pohodln sebrati mezi zná;

mými

ve své denní pražské kavárn.

Avšak

nkdo mohl

by mi

další

tídní

cesto-

piscu petnouti vybídnutím, abych radji naznail jaká bude moje vlastní methoda. tu bych byl v úzkých. Nebo vyznávám, že jsem se dostal mezi cestopisce ani nevím jak. Sel jsem náhodou kolem nádraží >antiška Josefa, z jehož vestibulu práv vycházela malá spolenost s miniaturními sešitky \' rukou, a slovo ,,Rigi" za\'adilo o sluch. Bylo proneseno hlasem tak vesele svžím, a v oblieji mladé dámy, která je pronesla, jevilo se tak blahé rozjaení, že zbarvilo ihned píjemn mou vlastní náladu. Ah, nesou si okružní lístky, pojedou na cesty, do Svýcar, snad i dále. A pojednou zaujala rozkoš takové cesty celou moji mysl, tak že jsem, pecházeje sem tam podél nádražní budovy, spádal nejkrásnjší obrazy blažené potulky

A

mj

bezdn

svtem.

A závady,

pojednou mi napadlo, že \lastn není žádné pro bych sám nemohl se vydati na njakou

teba hned. teba zítra. Byl skuten okamžitý stav mých záležitostí takový, že jsem si mohl dopáti toho požitku a osvžení v té chvíli piznal cestu,

—

jsem

si

také, že

mám

již

svrchovan zapotebí.

skuten njakého osvžení

A

divil

jsem

se,

že

mi

již

dí\'e cestování nepišlo na mysl.

Nebudu tenáe ními

i

jinými

nuditi všemi úvahami a finankalkulacemi, jimiž jsem vyplnil as

172

hodinu svého pecházení dosti neschdnými cestami a stezkami ped nádražím Frant. Josefa oznámím jen, že výsledkem bylo náhlé odhodlání, jímž jsem zaboil do vestibulu nádražního a odtud po krátké orientaci do pravé postranní chodby ke kancelái, v níž vydávají se lístky okružní. Tu jsem se na chvilku zarazil. ,,Eh, což, prozatím jde o pouhou informaci." Po tomto uchlácholení posledních námitek vstoupil jsem do kanceláe, vlastn kumbál;

ku, který byl

patrn pedpokojem kumbálku

dru-

hého, z nhož jakýsi pán zdvoile vyprovázel elegantní starší dámu, porouející se ovšem nmecky.

Když se šastn kolem obrátil se pán ke

mn

sob

mne z ,,pedpokoje" dostala, a musím íci, že neml na pi vstupu do úadních kan-

pranic z toho, co z pravidla oekáváme. Pravím-li ,,na sob", nemyslím uniformu (které ovšem také neml), nýbrž známé úední vzezení a jednání s tmi, kdož pomoci jovialní a pijal jejich potebují. Byl to pán mne tak pívtiv, jakoby ani nebyl úedníkem a já

celáí

tém

obecenstvem. Jestliže svj pívtiv a zdvoile tázavý posunek neprovázel laskavým oslovením, bylo i to patrnou známkou jemného taktu. Piznávám se, že jsem oekával oslovení nmecké a již naped se posiloval ve avšak úedník pisvé vlastenecké neústupnosti svojil si patrn nmou diplomacii, jaká zavládla v pražských obchodech eských vzhledem k návštvníkm neznámé národnosti. A na eský dotaz nejen že se nezamrail aneb alespo ncpolevil ve své zdvoilosti, nýbrž odpovdl mi hned esky a to nejvybranjší eštinou, což mne pekvapilo tím píjemnji, ponvadž jsem podle svých fysiognomi-

obtžujícím

jej

i

;

mj

173

ckých zkušeností mohl na jisto pokládati, že nebý\á-li hostem nmeckého kasina, alespo nenáleží k eským chauvinistm. Ale piznávám, že mé fysiognomické zkušenosti nejsou dosti spolehlivé, jakož snad vbec celá soi-disante vda fysiognomická. Ale trochu mne jeho odpov uvedla v nesnáze. Odpo\dl mi totiž na mou zbytenou otázku, mohu-li zde dostati okružní lístek (vždy to hlásal nápis zvení na dveích), dotazem vcnjším, kam bych se rád podíval. Byl jsem sice

již za svého peripatetického rozjímání ped nádražím o tom pemítal a dospl k úsudku, že bude nejlépe, podívám-li se do Francie; ale nyní vynoily se mžikem nkteré po(~hybnosti a myšlenka, že bych pece vc tu ješt zraleji uvážiti. Spatil jsem však, že úedník zatím již ke s\ému stolku pisedl, njaký formulá k sob pitáhl a namoiv péro v tázavém oeká\^ání na mne se zahledl, i \'yklouzlo mi ,,Do Francie, do Pa-

ml

:

nzc.

,,Do Paíže ?" Ponkud nespokojen odložil zase péro. ,,Ah ale do Francie nemáme žádných okružlístk. ních Jen až na hranici a zpt."

—

,,Jen

smrem ?"

týmž

Nikoli. Mžete jeti na píklad do Paíže pes Belfort a 'zpt pes Nancy nebo i jinými smry. Ale lístky mohu vám dáti jen až k francouzské hranici a odtud nazpt ve Francii musel byste si pak obyejné jízdní lístky koupiti sám. Nechtli se k nám totiž pipojili," dodal s xyítavým vzhlédnutím tam ,,

;

kamsi na západ. Když jsem pozdji doma prostudo\al Waldheimova ,,Conducteura", shledal jsem, že skuten sí

174

okružních lístk spojuje nás hlavn jen s územím trojspolku a jeho dependencí. Souvisí-li ten úkaz opravdu s politikou, nevím. Že Rusko je pro nás jako zabarrikádováno, seznáváme pi každé píležitosti a aiikdo se proto nepodiví, že iiemožno v Praze dostati ani pímého lístku do Petrohradu, Moskvy, Varšavy, Odssy a vbec do každého ruského msta ale s Francií pedstavoval jsem si pece mnohostrannjší spojení než jen pomocí pímého lístku nejkratší cestou do Paíže a zpt. Za to tím intimnjší je naše spojení s Nmeckem; to mžeme pohodln a lacino procestovati kíž na kíž všemi smry. Jest že Rakousko s Nmeckem již se sblížilo každém ohledu co nejtsnji. Nmci, mající veliký národní cíl ped oima, mohou se z toho jen ra-

patrno,

v

dovati.

ekl jsem úedníkovi, že není-li jiného výbru, nutno ovšem spokojiti se alespo s výhodou až po francouzské hranice. Ale že bych se také rád podíval na Bodamské jezero a dotknul se alespo okraje Švýcarska.

po Nmecku mžete dlati okliky jakékoli také Švýcarskem se mžete projeti, nepotrvá-li jen ,,Ah,

a

celá cesta ,,

pes

Msíc,

60 dní." nejvýše pl druhého staí

n

mi úpln."

z Paíže. Pijeli jsme náhodou do Paíže práv den ped \clikou slavností republiky a procházejíce se v sa-

dech

Tuillerií

jsme

stali

se

s\dky demonstrace

vlastenecké ligy. Ped sochou ,,Quand méme" kupil se zástup lidu, za assistence strážník; brzy jsme poznali, že se to chystá ovnení dotené sochy, znázorující nezlomenou vrnost oderxaného Elsas-

ka postaxou díxky v elsaském kroji, stojící družu klesajícího francouzského vojína. Zástup ped pomníkem cosi oekával a zatím kupily se kolem na námstí s\-ornosti zvdavci. Po njaké dob pihrel automobilní \ozík a z nho vystoupili dva pánové, pi jichž objevení ozvalo se volání: ,,Vive Dérou-

n

lde!" Byl to známý tribun lidu, který živ vítán ekajícím zástupem a rukama všem kolem potásaje

stedem k pomníku, kdež proslovil nnaež upevnn byl na sochu veliký nápisem ,,Quand méme". Zástup, který

bral se jich kolik slov,

vnec

s

zatím

znan

proxolal slávu Elsasku a na aklamoxal Déroulda, který se

\zrostl,

konec znoxu hlun pak prin odu vzdálil. \'

176

Veer mech

bylo veliké byly lampióny v

Na stropomeran,

osvtlení msta.

podob

žlutých

stromoadím

které pak ješt následující dni

dm

a sa-

dodávaly vzezení oranžových jižních zahrad. Zejména kavárny a hostince byly slavnostn dekorovány a osvtleny. Místy ped nimi na ulici i taneno. Sami jsme vidli takový improvisovaný uliní bál jen na jednom míst, ped malou restaurací na ulice Lafayettovy. Tanily tam nejprve jen dítky pi zvuku houslí, které se z restaurace ozývaly ale pak šel kolem mladý muž s dívkou, chvíli se oba dívali na drobné taneníky, pak pohlédli ve stejné myšlence na sebe a již kroužili spolu vedle dítek. Jich píkladu následoval iiný mimojdoucí párek, a brzy otáelo se celé klubko tanících, z nichž pak nkteí ke stolkm ped restaurací usedli a po chvilkách znovu tanci holdovali. Ale kankán to nebyl, nýbrž zcela slušný tanec do kola.

jednom nároží ;

Druhý

jdouce kolem Theátre Frangais, spatili jsme kolem nho zácpu lidstva prost, namnoze chudobn odného, jež tu pod dohlídkou strážník ekalo. Byla toho dne ve všech divadlech zadarmo pedstavení pro lid a zástupy tísnily se iiž

šly

dá\'no

v

den.

ped otevením kolem vchod,

as uvnit

Pak jsme

aby na-

místo.

byli

svdky nové

vlastenecké demon-

ped ovnenou

sochou Štrasburku v tuilerijských sadech a na to vypravili jsme se na slavnostní strace

pehlídku vojska. Šli jsme do Boulognského spousty

lidu

pší, v drožkách

cestou (vždy jen s 1 kolesíka.

Již

177

clrožkái v (asto bílých) cylindrech, v soukromých povozech všeho druhu, v omnibusech a tramwayích (nejvíce obecenstva i tam na imperiálech), na velocipédech, v hrivých, drkotavých automobilech, valilo se týmž smrem. Velocipédy, náramn mnoho ženských v širokých spodkách, které nosí na ulicích, i když nejedou; nkdy pán v pedu a k jeho velocipédu vzadu pipoutáno kolo dámy. Kroj \ eloc. ženským zpravidla nesluší, z\lášt od zadu, ale nkterým pi jízd pece velmi dobe padá. Velocipédy troubí a zvlášt automobily, v nichž veze se nkdy nkolik osob, dlají veliký hmot. I mnoho vojáku a strážníku. U mnohých lidí, zvlášt spoleností a rodin, vidli jsme v rukou síky, plné zaobalených potravin, láhví atd. I v elegantních povozech mli potraviny. \' boul. lesíku hned od kraje byly na trávníku sem tam hlouky vojáku a strážníku, pak skupiny sedícího obecenstva za ohradami, uprosted trávníku. Sedli tu, nkteí i polovysvleení, s ubrousky kolem krku a ped sebou v tráv, na nich pak potraviny a láhve vína, veselí, bavíce se, žertujíce i všelijaké hry pro-

ném),

s

—

—

Ženy koketovaly nedbalými polohami a velmi nonchalantním okazováním nejen elegantních botek, ale punoch a vbec hezkých nožek. Zvlášt to pekvapovalo našince, když beze všeho pekraovozujíce.

i

—

valy dosti vysoko napjaté clráty, jimiž trávníky zcela zbyten byly ohrazeny. Jen zídka kdy dala si nkterá galantním pánem pišlápnouti dráty k zemi, aby nemusila okázati více než svoji botku. Obyejn mladé i staré, elegantní i prosté, pestupovaly neb peskakovaly beze vší pruderie. Dámy i na ulici vbec rády ukazují nožky a spodní svj

a

—

í7á

odv

ásti se to ovšem vysvtluje okolností, že nosí šátky a tobolky obyejn v kapse spodniek. Bylo velmi parno a proto zastavili jsme se pro uhašení žízn v restauraci na kraji lesíku; ale drahota, jakou jsme tu poznali, zdála se vysvtlovati, všichni návštvníci sad mli s sebou pro potravní zásoby i nápoje. Vnikli jsme pak dále stinnými stezkami do lesíku širokou cestou hrelo nepetržité pásmo rzných povoz, zvlášt dam na velocipédech v elegantních a koketních krojích, jezdc; všude pak byly trávníky pod lesním stromovím zpesteny a oživeny hlouky hodujících mšan, kteíž se zdáli vtšinou náležeti k malému dále tím více piemeslnictvu a úednictvu. bývalo obecenstva a konen dostali jsme se s jedním proudem k pknému trávníku se stromy a skupinami kvtin u malého umlého vodopádu; odtud otvíral se pohled na veliké volné prostranství, na nmž se již shromažovalo vojsko ke slavnostní pehlídce. Pod jedním košatým stromem u vodopádu usedli sedlo a leželo již ve stínu množství lidí, jsme tu také do trávy s ostatními. Avšak dlouho jsme se netšili z píjemné pohovy. Nedaleko ste;

z

tém

;

i

ím

i

žila

okraj

cviišt ada strážník; a

velitel jich,

nevím

trávník u vodojakého dvodu, rozkázal, aby pádu byl vyištn. Dalo se to však velmi zvolna a zdvoile nkolik strážník vstoupilo mezi obecenstvo na trávník a vyzývalo je pívtiv, aby své stanovisko opustili lidem, kteí se tu již pohodln: uvelebili, nechtlo se z píjemného stínu a výhodného hledišt, skytajícího volný rozhled po vojenském cviišti. Nikdo se tedy nehýbal a jen úsmvy a žertovné poznámky dávaly strážníkm na. srozz

i

;

;

nit

umnou,

že

asi

tak zle nebude.

Avšak

tito

mrkli

se všech stran vstoupili mezi skupiny a dostávše se až ke stromu uprosted, obstoupili jej a 'odtud zvolna postupovali na všechny strany ku pedu, vybízejíce obecenstvo stále pívtiv, ale již dtklivji, aby se sthovalo jinam. To poznalo konen, že rozkaz je opravdový, a zaalo ustupovati; ale co nejzdlouhavji a nejpohodlnji, nejsouc policisty nijak tísnno nebo brusquováno. Tak se trávník z ponenáhla vyprázdnil a pojat byl strážník chránil ped zádo prostranství, jež

na sebe, zvolna

etz

plavou zvdavc. S jinými uchýlili jsme se jinam, na zalesnný pozvolný svah nad cviištm. Pod stromy vše se tu již pestilo jediným táborem sedícího a ležícího lidu, vesele se bavícího kolem potravních zásob. Octli jsme se tu rázem uprosted pravé lidové slaxnosti paížské a mohli nahlédnouti z blízka v život toho lidu. V mnohém podobalo se to našim nedlním táborm pražských rodin v lese krském nebo snad ješt spíše slavnosti ve mezi táboícím lidem byly tu stánky a vozíky prodava rzných potravin a nápoj, všude pak obcházeli lidé, nabízející voláním sodovou vodu, pivo, víno, chléb, rzné peivo, salámy, no\'iny, slavnostní odznaky a p. Mli hojný odbyt. Došly mi doutníky a byl bych si rád njaké koupil; když se konen také mladý prodava kuiva objevil, zavolal jsem jej a vybral žási dva doutníky z jeho zásoby. Ale cena za daná byla ku podivu \ eliká, tak že jsem je položil zpt a koupi odmítl; prodava nepoznamenal ani slova a se stejnou zdvoilostí, jak mi krámek svj byl nabídl, odešel od neochotného kupce. Musím

Hvzd

;

n

ísn

mne

to ^'zhledem ke zkušenostem z domova u nás jist byl bych si utržil ne-li njakou hrubost, alespo njakou štiplavou poznámto ku, zvlášt když jsem si doutníky byl již vybral. práv zvláštní rys paížského lidového života: je rozpustilý, živý, veselý, nenucený, teba bujný a nislušnosti zdvoilosti nevystupuje ale z mezí a kdy. tato zdvoilost nemá onch nkdy spíše odpuzujících forem jako u nás. Vstoupí-li nkdo íci, že

pekvapilo

;

A

A

do vagónu, do hostince atd., nepozdravuje zbyten ale za to, otáže-li se cizí lidi, po nichž mu nic není ho kdo po nem, pozná-li, že nkdo neho po;

tebuje, poslouží

n. Když jsme

mu

se

z

dle možnosti pívtiv a ochotlesíka vraceli, octli jsme se na

jedné stezce proti proudu valíi ímu se teprve do sadu zastavili jsme se a uvažovali, nejdeme-li snad sm-

rem od msta. Naše nerozhodné zastavení stailo, že z vlastního popudu pistoupil k nám elegantn odný mladý lovk, aby se nás — poznav bezpochyby

z

naší

rozmluvy, že jsme cizinci

—

optal,

chceme-li ku cviišti i již nazpt do msta, a dle toho nejkratší cestu nám ukázal. Ale vrátím se k ležení lidu na zarostlém svahu. V sad byly plakáty s upozornním, aby se nelezlo na stromy ale to nebránilo hbitým šplha-

m

;

vzhru na vtve, aby mohli odtud pohodln cviišt pehlédnouti. Na nkterém strom byly jich celé chumáe. A dole bylo všechno zaujato vylézti

lidmi sedícími prost na zemi, neb na rozestených novinách. Zatím pibyly nové oddíly vojska na cviišt a náhle povstal mezi obecenstvem živý ruch vše se hrnulo k cest, kudy pijíždla nová eta, a všechno volalo rozjaen ,,Vive Marchancl". Stejn

Í8Í1

hlun

uvítán byl Déroulcde, který se také dostavil.

to nápadné skoupé a chladné bylo uvítání presimohli jsme z vlastního názoru a denta Loubeta dojmu potvrditi dotyné veerní a zítejší referáty listu nynjší vlád francouzské nepátelských, listy vládní také o velém akklamování presidenta psaly. Pak zaala pehlídka a skytala pi pknosti francouzských imiforem malebné divadlo, v nmž z\ lášt ervená barva živ vynikala. Originelním dojmem, psobily zvlášt žínné ervené neb erné

Za

;

i

a

hívy vzadu

s

pilbic jízdy dlouze splý\ající.

jsme se do msta proti proudm lidstva stále ješt do lesíka se \alícím. Ruch a hluk na živjších ulicích je vskutku neobyejný, a když jsme poprvé po píjezdu do Paíže na boulevardu se octnuli, šla nám skuten hlava kolem. Chodníky hemžily se lidein, ped každou ka\árnou a restaurací sedlo plno obecenstva kolem malých stolk, laviky pod stromy (platanyl, vroubícími po obou X^^rátili

i

stranách jízdní dráhu, byly obsazeny, a stedem ulice letlo nkolikeré nepetržité pásmo po\oz, automobilu, velocipédu, s brením, troubením, pískáním bouící sms tak divoká, až nám bylo s podi\"ením, že ty rzn>iTii smry stelhbit se kmi-

—

tající jíti

po\ozy ne\rážcjí každou ch\ ilku do sebe. Pezejména na kižo\atkách -- bylo v pravd

—

umním; hodnou nežli se v

bhnutí

chxíli bylo

mnohdy teba

ekati,

tom shonu povozu místo k rychlému pe-

na okamžik u\ olnilo. Vítány byly proto povýšené dlažby kolem sxítilcn neb pomník uprosted tako\'ých kižovatek, kam ses mohl v nouzi uchýliti z toho jeícího moe povoz jako na ochranný ostrov. asem ovšem pokynul na míst pílišné Sv.

ulice

ech: Sebrané

spisy.

XXIH.

12

Í81>

zácpy strážník rukou a tu musely na chvilku všechny povozy zaraziti, aby propustily pší obecenstvo

na druhou stranu ulice. Ovšem je takto jen v ulicích a stanou živých, kde ovšem leckdy slyšíš hádky se také neštstí; ostatn jsem se divil, že za tínedlního pobytu etl jsem jen jednou o pejetém starci a o poranném jednom hrabti se soudruhy, kteí pi srážce s jiným povozem vyletli z autoa po delší mobilu. Pípady, kdy na ulici padl teprve dob dostal se opt na nohy, vidl jsem za to každý den. V nkterých ulicích je ovšem mén hluno, ba místy dokonce ticho. Je zvláštní, jak

ko

k

tém

asto mní ráz jediné ulice, ovšem delší, na píklad rue Lafayette. Jdeš jí v nejživjším ruchu a 'vidíš samé výstavné domy, s elegantními krámy, skvlými kavárnami a restauracemi a^'šak pojednou ruch tichne, dostal jsi se do oblasti podobné nkteré postranní šlechtické ulici malostranské tu zase jsi náhle ve víru hluného života, ale domy, kráobecenstvo nabyly rázu jako pedmy, hostince mstského, proletáského, že se udiven ohlížíš, jsi-li ješt v Paíži. A tak se to stídá v mnohých ulicích. Z veejných místností sluší líiti kavárny, pizhusta se

;

;

i

V

pijárnách lihových járny, hostince a restaurace. nápoj bývají asto zárove trafiky, oznaené z vn-

í

velikým

podob stylisovaného obyejn nedostane se nic k

emblémem

v

dout-

jídlu, V pijárnách než leda šunka nebo ,,plat du jour", jediné jídlo bez výbru, které práv ten den mají. V kavárnách pijou se také rozliné lihové a chladivé nápoje, ale není tu nic k jídlu. Pivo prodává se v mnohých místnostech toho trojího druhu, a sice nkde hlavai, jinde Acdle jiných nápoj, výhradn samo však ni-

níku.

ÍKA

alespo mohl pozoroxati. Je pak bud mnichovské ,,Bicrc de Múnich", mnohdy s udáním nmeckým dotyného pivovaru ,,L()\venbráu", kde, pokud jsem

„Spatenbráu", ,,Hofbráu" zvlášt ,,du Nord", ,,de

atd.,

la

nebo francouzské,

Mense"

v

boutelkách

nebo anglické. Prodá\'á se ,,un boc", malá sklenka, nebo nkde ,,un double-boc", odpoNÍdajíci asi naší slušné sklenici piva. Pijí ho velmi mnozí hosté kaváren a hostinc, ale \ ždy sotva více nežli jednu nebo dv skleniky (boky). ,,Bire de Pilsen" \ idl jsem jen jednou. \'cdle \ína (obyejn erveného) v nkterých pijárnách nalévá se mošt (z Normandie) v malých hlinných džbánekách. Mnoho se pilo sodové (selterské) vody, která se vedle obyejné \ody pimšovala k \ínu neb (dosti dobré), s\"tlé,

ovocným šávám

a

rzným nápojm

lihovým, jichž

mají zde veliké množství a které rádi po dvou i po tech smšují. K erné káv dává se obyejn koak. "Bílá káva (,,café au laic" nebo ,,café-créme") nebývá v kavárnách \alná a k tomu drahá lepší a lacinjší dostane se v mnohých mlékárnách. Peivo není valné obyejn bílý chléb v podob dlouhých tenkých válc, který nemá pranic spoleného s naším chlebem a chutí spíše upomíná na naše žemle. Sklepníci nosí zástry, bývají \tšin(ju oholeni a upomínají na naše herce. Od pán nejsou placeni a žijí ze zpropitného, které jim proto každý ;

;

Vidli jsme, jak v jednom restaurantu, kde starší paní nechala na talíi píhš malé zpropitné, sklepník s nevolí za ní pospíšil a žádal, aby si zanechaný malý peníz vzala. Pi ji vtší útrat pináší sklepník vždy na požádání úet již sestavený; množství vypitého nápoje kontroluje dá\'á a to dosti vysoké.

184

zanecháním u hosta každé vyprázdnné láhve nebo tácku každé pinesené sklenice piva. Mimojdoucí ovšem nikdo do restaurace nevybízí; výminku inily dva restauranty u severního nádraží, kde sklepníci sami hostinští ped hostincem na picházející od dráhy cizince íhali a velmi lákav k usednutí je vybízeli. Ale jinak byly to hostince dobré, poni

a

kud drahé. Potulní prodavai navštvují hosty ped kavárnami a restauracemi ustavin. Tu pichází staec, drží v ruce njakou loutku, která pi zdvíhání

komicky tepetá rukama. Tu jiný nabízí kovové pletené sáky na peníze nebo klobouky s širokou stechou, jež možno však smáknouti v malý chu'

máek

Tu

pichází výrostek, sbírající hbit pode všemi stoly nebo pihrabující sob zvláštní motykou zbytky cigár. Tu slepec, \'edený ženou, žebrající a nabízející njaká ísla na lístkách tu odkvetlá prodavaka kvtin (byly zvlášt v tu dobu karafiáty) pak zase s kikem pibíhají prodavai novin a asových brožur. Koupil jsem tak knížku o svobodných zednáích od Lemaítra. Jiný pibhl s parte, na nmž byla umrlí hlava a pod tím velikými literami jméno Dreyfussovo bylo to úmrtní oznámenií a testament a f f é r y Dreyfussovy". Mezi literárními tmi produkty hojn lascivních se smlými obrázky, pak asových pamflet (antisemitských atd.). Koupil jsem na p. asopis ,,L'Antijuif" ze dne 23. ervence; na jedné stran listu byl obraz znázorující pevnostní ze, u níž se a schovati

clo

kapsy.

i

;

;

,,

svázanýma rukama a zavázanýma stava, u jejíchž nohou na zemi se

apka

a 'zlomená šavle; je

oima

stojí

po-

dstojnická vidti, že to degradovaný válí

185

dstojník, jenž bude práv zastelen u jeho hlavy na zdi je psáno: „Mort au Traitre" a nadpis obrazu zní „Aux Membres du Conseil de Guerre de Rcnnes". A jako na omkuii krutého dojmu toho odsouzence te se pod ol^razeni Zdaliž on váhal, když pro trochu penz chtl své soudruhy \'e zbrani vydati kulím a uiniti ^•do\•ami \šechny ženy Fran;

:

:

,,

Nmc

Na druhé stran uveejuje list pokraování románové pílohy: „Le juif du cloítre Notre-Dame. Roman antisemité par (.. La Bange." cie?"

,,La Patrie", orgáne de la defense nationale (hlavní redaktor Lucien Millvoye), pináší také illustrace, na p. íslo ze dne 15. ervence Marchanda a jeho sudanské tirailleury, pak plánek vojen-ké revue v Longchampu. íslo zaíná vždy na té stránce, která bývá u nás poslední, a pokrauje na naší první, pak na druhé a tetí, což je praktické nebo teba obraceti list, rozesteš-li jej, pouze jednou. Celé íslo vbec plno oslavy armády a vyz\'ání k hoj:

;

nému

úastenství.

— Vive

Tarmée

!

V

ele ísla

je

:

A Longchamp

Nevybíral jsem pi koupi asopis

bral jsem zkrátka takové, jaké se práv vyvolávaly, a proto snad má pece nco váhy, že v té slušné vrstv list, kterou jsem si pivezl do Cech, všechny jsou opposiní. Prodavai novin, jakmile íslo vyjde, bží s ním

tém

titul asopisu do ochraptní. Z\lášt mnoho slyšel jsem volati odpoledne ,,La Patrie" a Veer ,.La Pré-é-é-s" (Presse). Nkdy s titulem listu \ykikují také název njakého sensaního lánku, v listu obsaženého. Nkteí mají ísla novin upevnna na tyi. aby je mohli podá\ati obecenstx u sedícímu na imperiálech omnijjusú.

ulicemi jako poplašeni a vykikují

1<SI)

Také nkde na boulevardech rádi se zastavují rozliní potulní umlci a dryáníci. Na boulevardu mén elegantním stranou k Montmartru vidl jsem na píklad skupinu lidí stojících kolem lovka, který prodával njaký prostedek na ištní zub vedle nho sedl na židli njaký muž. který se k tomu propjil z obecenstva, ale snad prost byl jeho tajným dvrníkem, a tomu ubožákovi pracoval dryáník jakýmsi mýdlem a kartáem na zubech nejinak než jako podomek leštící boty. Za té operace ;

ml

s velikou výmluvností k obecenstxu pednášku o znamenitosti své zázrané methody, jejíž výsledky pak ukazoval po skonení manipulace na blolesklém chrupu své obti. Jinde shromáždil se dav koletn potulného umlce", který rýsoval hbit a dosti dovedn kídou na dlouhé násad upevnnou na kamenu chodníku jakous dosti povedenou karrikaturu a pi tom prodával njaké obrázky. Byl jsem také svdkem produkce šumaú ped malou kavárnou atd. Nejen hostince a kavárny, i nkteré živnosti rády zabírají ást veejné ulice. Na píklad za Louvrem na ohradní zdi proti Sein ml rozložen s\'j výklad antikvá; zaujímal svým zbožím tuto ohradu tém po celé délce ulice. V zavíracích skíních i na zdi samé byly tu v nekoneném pásmu vyloženy knihy všeho druhu v každé z otevených skíní ,,

;

obyejn cedulka s vyznaením ceny, nkdy bájen levné, za kterou bylo možno kteroukoli jednotlivou knihu z té skín si vybrati. Passanti zatrela

asto na

kraji toho výkladu a postupujíce zvolna, podél zdi, hrabali se voln ve vyložených kniliách, leckdy i dosti dlouho v nkteré se probírástavili se

187

Uinil jsem také tak, ale nic z tch poklad nepi\-ábilo povrchním pohledem spatoNal jsem vci nejrozmanitjší (i nmecké a anglické Baede-

jíce.

m

;

kry a Murraye, jízdní ády železnic, spousty románu atd.), ale nic stáím svým nebo jménem autora xábného nebo pedmtem svým pro mne zvláš zajímavého. Pi podrobném prohlížení byl bych as ledacos kloudného vylovil, a kdybych byl v Paíži na delší dobu usazen, bezpochyby stalo by se mi které jsem prohlížení tch pouliních antik\ariát milým sportem. \ idl jiných ulicích i v Do Versaillu jsme vyjeli ráno z nádraží St. Lav našich zare. Malé vozy železniní, skoro jako dlouhá jich velmi ale tramwayích, prosté, elektr. ada, tak že jsme v kupé druhé tídy zstali sami ti. Mže se také sedti na steše vagón. Vbec dráhy francouzské chudji a prostji zaízeny než u nás a v Nmecku. Klosety jsou jen pi nkterých málo expressních \lacích. Zastáxky na stanií(-h jen krátké. Konduktéi nestarají se o to, kam si kdo sedne; na \ lacích je vždy nápis, kam který pojede, a dle toho má si každý \yhledati svj \ lak

—

—

—

(

a

muže

si

v

nm

vybrati místo, jaké se

mu

hodí.

Kouiti smí se však pouze v nkterých oddleních \oz, jež z venku oznaena jsou nápi-.em ,,Fumeurs". Jinak musí požádati kuák všechny osoby v dotyném voze, ncmají-li nic proti tomu, aby si zapálil. Ostatn jsem pozoro\al, že se kouí \e Francii mén než u nás, a to více cigarctta nebo z kratikých miniaturních dýmek. V nádražních ekárnách bez \ ýjimky je kouení zapovzeno; rovnž nekouí se lepších jídelnách. .Vni v kuáckých vagónech nejsou žádné schránky na popel. Ve vlaku museli jsme \-

188

lístky ukázati jen jednou; ostatn se nestaral nikdy nikdo o naše lístky, které jsme odevzdávali teprve po vystoupení z vlaku na nádraží, tak že nebyla skuten žádná kontrola, zdali jsme nejeli ve vyšší tíd, než na kterou znl lístek. Pi tom nedostatku kontroly není ovšem s podivením, že plakáty na nádražích písn varují obecenstvo, aby nevstupovalo do vlak bez lístku nebo s lístkem jiné tídy. Ale na nezdvoilost konduktér nemohli jsme si nikdy stžovati odpovídali ochotn na každý dotaz. Krajina mezi Paíží a Versaillem je krásnjší než jinde na venkov ^' tch stranách, kde jsem ji vidl. Od Belfortu pes Troyjes do Paíže a odtud pes Nancy do Avricourtu vidl jsem ploché krajiny málo malebné, vtšinou nudn stízlivé, a také vesnice jednoduchých a jednotvárných šedavých domk málo pispívaly k rozmanitosti pohledu o \esnické idylle nebylo tu již proto ei, ponvadž na všech nápadnjších domcích podle dráhy se opakoval veliký plakát ,,Chocolat Menier" a tu a tam i jiná podobná návští, tak že jsi spíše vzpomínal oplakátovaných domk pedmstských. Les málo, zejména jehlinatých; výšiny nepatrné; u cest, rovných jako šra, jen ady lesních strom, ne topoly; výstavnjšího zámku nevidli jsme ani jednoho. eky upraveny tak, že vypadají jako úzké mlýnské strouhy, a "podivno jest vidti v tako\'é ;

;

vn

tém dv

struze lodi tak veliké, že tžko pomysliti, jak se takové v ní mohou vyhnouti. Ale zde za Paíží k Versaillu mnoho zeleni a letohrádk, dále i lesy, zvlášt pkná krajinka u Viroflay, kde mnoho vili a krásné rozsáhlé lesy. Ve Versaillu isto, hezky, ale po Paíži ticho. Pkné hostince, dokonce i jeden zahrad-

18-J

marn

Pístup do zájsme tedy zámkem do sad a byli skuten nesmírn pekxapeni jejich vzácnou nádherou. Pohled od zámku s terrasy s trávníky, kvtinovými záhony, pistiženými kei a bassiny na všech stranách do nekoneného širokého prseku, též s trávníky, vodotrysky, sochami, protínajícího celý sad až tam, kde v daleku jako nadechnuto modralo se pásmo pahorní,

což jsme v Paíži

hledali.

meckých sál nebyl ješt dovolen

k,

byl

skuten

Aclkolepý.

;

prošli

Co mohl

utvoiti

umlý

zahradník pro rozkoš královu, skuten tu \ ykonal mrou vrchovatou pro rozmailé vladae francouzské. Rázem Azpomnl jsem posledních Lud\ík, vzpomnl milostnic Ludvíka XV., \zpomnl \- záptí i Pompadoury, v jejíž poslední nemoci dal Ludvík zaraziti všechny tyto vodomety, aby umírající svým hlukem nerušily, ^•zpomnl i hrozné tragedie revoluní, která uinila konec sláv toho dvora, tyjícího v nádhee a prostopášnosti z bídy zea národa. Sli jsme tím parkem dol a došli ke vchodu k Malému Trianonu krásný park, ješt mnohé velmi staré stromy, vše dýchá xzpomínkuni na Marii Antoinettu a její d\r. vesnických domku u \'elikého rybníka, sešlých, ale dosud zachovaných: mlýn, panský dm, mlékárna atd. Na rybníku lekníny. Byl tu njaký dí\í ústa\- a z mladých dam obkreslovaly si nkteré tu neb onu budovku. Pak jsme vešli do Malého Trianonu, kde návštvníci po skupinách xpouštjí se do pokoj Marie Antoinetty, v nichž dosud starý nábytek a i)amátky na nešastnou královnu, jejího manžela a dítky. Velký Trianon. Zpátky širokou, velmi dlouhou píní alejí

m

;

ada

190

k prseku, v nmž trávníky a vodotrysky. Tu již bába chystala se na odpolední hudbu, vykládajíc peivo a nápoje. Šli jsme pak prohlédnout vnitek, plno obraz bitev, až to omrzí a zjeví se tu nejlépe šeredný rub t. zv. národní slávy. Pekrásná vyhlídka do parku z oken velikého sálu, kde se Vilém prohlásil za císae nmeckého. Krásný nábytek. Skvosty. Odpoledne spuštna ást vodotrysk a hrála vojenská hudba ásti z Hugenot", .,Fausta" atd. Pak k jeskyni s mythickými figurami, kde malý \odopád, jenž plní také misku, z níž vozataj napájí mramorové kon. Zápov, aby tam nikdo nešel a netáboil na tráMiíku; ale v jeskyni bylo vidti nápisy jmen a na tráv ležela pohodln spolenost. Hostinec, v nmž bý\'al dí\e Pompadourky. Poobdvali jsme v zahradním hostinci a vrátili se do Paíže. ,,

dm

Na Montmartre

vystoupil

jsem zanedbanými

boulevardy; na jednom roztahovala se prostituce v malých kavárnách a hostincích a bylo tu nuioho bud stelnic, koloto atd. Kolotoe jsou v Paíži velmi nádherné, se lvy, velikými koni, velocipédy atd., s prvním patrem, velkolep osvtlené. Bídnými ulikami, obydlenými chudinou, vede cesta píke do vrchu, pak po schodech až k Novému Montmartreskému chrámu. S výše je krásná vyhlídka na Paíž ale nebylo dosti jasno z moe splývajícího v mlze vynikaly hlavn Notre-Dame, St. Sulpice, vže nádraží, Eiffelova vž a Veliké kolo. Na svahu pod kostelem bídné hostineky zahradní; pak skrovné uliky. Vešel jsem do dvora, kde byla kaple P. Marie Lourdské a starý kostelík s obklopující jej kížovou cestou, ku které jsem musel za:

i

;

:

dom

191

platit

vstupné.

Avšak k novému

kostelu, který je

již dostavn, ale dosud lešením obklopen, odtud jsem se nedostal, nýbrž niusel zase do uliek, v nichž prodá^'ají se samé ržence, svaté obrázky a upomínky na Mont-Martre. Tmi dostal jsem se ke chrámu, kde za vstupné prohlíží se Vieliký zvon, krypty atd. ajímavá je také návštva parku v Buttes-Chaumont, romantické píkré skaliny, z nichž pkný pohled na rzné strany Paíže a zxlášt na Alontmartre, pak houpavý most, huící vodopád, krásné tráxníky a lesiny, krásné restaurace, jezero, jeskys krápníky. Za to Pre-Lachaise ponkud zklamal \"ypadá to jako msto, jehož ulice místo dom t\'oí kamenné hrobkyi a náhrobky, hust vedle sebe stojící, ulice ty mají i nápisy avenue" atd., ale kamenné to msto nepsobí poeticky, nýbrž pust a smutn, vypadajíc jako njaké anti( ké sto xymelé. Hrob Balzacúv a jeho choti. Hrob d\ ou spadlých vtroplavc. Jardin zoologique Acclimatation. Jeli jsme tam drožkou a museli zaplatit vyšší taxu, ])oiivadž je boulonský lesík již za 1'aíží. Plameáci, ]:)štrosi, kasuái, pelikáni, lamy, nádržka vody se Ivouny. A^^o-

m

n

;

,,

m

zíky tažené žirafami, pštrosy atd.

;

ale

práv

se nerestauraci byla

jezdilo. Vystupoval ballon captif. V hudba. Krásné palmy ve skleníkách. Oddlení ps, kteí se všichni rozštkali, když tam pišli v zástrách dva sklepníci z restaurace. V jednom pavillonu plazi, krokodilové, kteí vypadali ve své nehybnosti jako umlí, hadi stoení atd. Sloni za mížemi, hrochové ve \odní nádržce, žirafy v stájích, mnoho pkných tygr, lv, pardal, palác opic, kde jsou pro opice i hraky, mlýn, který se toí, který

k,

192

na

nkterá opice sedne. Obecenstvo baví se jejich skoky a rvakami. V obezdných jamách s oloupanými stromy rzní medvdi, kteí na pokik staví se na zadek nebo lezou na strom. Paskáe, když

poušci. Plantes. Botanické zahrady s perozmanitými rostlinami, ,, labyrint", pahorek s glorietem, pekrásné mohutné cedry, jeden zvlášt ob-

Jardin des

rovský,

s

lavikou kolem.

Pekrásný je Jardin de Luxembourg. Obecenstvu stále pístupen. Krásné aleje platan atd. Uprosted krásné trávníky se skupinami kvtin. Jedna paní tu krmila vrabce, ale holuby zlostn odhánla. Uprosted prohlube s krásn upravenými kvtinami a sochami a pkný pohled na palác. Notre-Dame. Prelí s množstvím soch znamenité. otupené, bezesteché vže. Krásné brány s množstvím starých soch. Uvnit psobí v polo-

Dv

šeru

malý

znamenit

pestré

záe

barvitých oken. Vzadu

sad.

ást latinská je prostší a místy tišší. Ve vži Eiffelov v prvním pate divadélko. U Velikého kola zábavy.

i

Trocadéro zpustlý, porouchané kovové sochy slon, nosorožc atd. na prázdných vodotryscích. Zde již všude vidti zaaté stavby (Tunis, Alžír, dále stará Paíž se zdvihacím mostem pro píští výstavu. Také za Eiffelovou vží a u Tuilerií staví se množ")

nových, velkých pavillon. V paížských sadech mnoho menších vzácnjších stromk v penosných, nad zemi zdvižených tyhranných devných truhlících. Plno laviek ství

\

11*3

zadarmo, pak

židle za plat,

jež

si

každý posta\iti

muže kam chce. Socha Gambettova jako vyhlodaná. Obelisk

atd.

V Louvr

navštívili jsme obrazárnu, pak sbírky Královské insignie pod sklem, ohrazené; ve

jiné.

tverhranné ohrad stále pechází zvláštní strážce. Mnoho malíek, a -malí, zhotovujících kopie obraz. Nmecky slyšeli jsme v Paíži jen nkolikrát. Naše hostinská ,,že prý umí", ale neumla. Na krámech nejvíce oznámení, že se tam mluví anglicky. asto také nmecky, ideji rusky, španlsky atd. Palais royal. V krytých chodbách skvostné kráklenotníkii a podobné. Píležitostná koup šperku za 100.000 franku, jinde elegantní restaurace. Uprosted dvr se sady a pknými vodotrysky, jež v urité doby ,, hrají", pi sesedá se na za-

my

emž

placených židlích kolem obecenstvo jako k njaké koncertní produkci. Tichost této ásti msta a co o tom píše francouzský list. Centrální Hally, nepíliši lákavé, ani jejich okolí. Laciné bouillony, ješt nejpodobnjší našim obpolévka a maso. Jinak se diner liší hlavn nedostatkem našeho hovzího masa a za to obvyklým dessertem. Mnoho se jí zeleniny o sob; na píklad dušených zelených fazolí. Také meloun tvoívá jednu rubriku o sob a sice ne na konci, nýbrž mezi jinými jídly. Jedlo se jich mnoho a byly výborné. Mezi zeleninami z\lášt artioky a šovík sekaný na zpsob špenátu. Oblíbena je omáka z rajských jablck. Ryb a rak (íních i moskýchj jí se také hojn. Ústavy bouillonové, kde posluhují stejn odné dívky a paní. Závody tyto bývají plny.

dm

;

Peníze jsou v obhu NŠeho druhu; iiiH jsme v rukou a bez závady udá\'ali krom francouzských (z tch zamíth nám jen franky, na nichž byl Napoleon bez koruny) švýcarské, belgické, italské (liry) a ecké, pak rakouské 4 a 8 zlatové mince, které ovšem doma nevídáme. Však vidli jsme také jihoamerické, které nám chtli mezi jinými vpašovati, ale jež k námitce naší s omknou vzali zpt. Takto zatoulají se mezi i rozliné frankm podobné rumunské, španlské atd. stíbrné mince. Invalid imposantní i pi celkovém pohledu na Paíž. Parníky v Sein plny návští. Dne 6. ervence jsem vyjel z Prahy, jeli jsme západní dráhou do Plzn a pak k Brodu. Šumava nebyla vidti, ale v Bavorsku se ponkud vyjasnilo. Až k Mnichovu nebyla cesta píliš zajímavá, dosti les v krajin a pkné bavorské vesnické do-

n

Dm

— —

a

Do Mnichova jsme dorazili veer, njaká ženská domlouvala nám, abychom u ní vzali soukromý byt ale ponvadž nevypadala píliš lákav, radji jsem ekl posluhovi, aby nám donesl vci do njakého dobrého, ale ne drahého hostince. Txrdil, že budeme spokojeni, a dovedl nás do blízkého homy.

;

telu.

Pokoje pkné; dole restaurace notn zakouená, ne nádherná, ale dosti dobrá, s ženskou obsluhou, jako i jinde v Nmecku. Na cestách všude 1. psi bez náhubk (i v Paíži), 2. ženská obsluha asto, 3. nikde jsme neplatili pes most. Pi prohledávání na hranicích šlo to všude hladce s jedinou výjimkou na cest do Francie na popruský úedník donutil, slední stanice elsaské tu ;

m

I;i5

Na zpátení cest na

rakouské úedníci eši; konduktér, slyše náš eský hovor, s úsm\em do coupé nás pozdravil. A tu nám napadlo ve vozech II. tídy návští nmecko-eské, aby se na podlahu neplivalo; nikde jinde jsme taková návští v cizin nevidli. Picházelo nám to jako ponížení ped cizinou první takové návští rakouské ješt na bavorské pud. Clo se muselo platit i z malikostí v Paíži koupených my jsme se s\'ými nepatrnými nákupy šastproklouzli. V Mnichov jsme navštívili starou pinakotheku, pak jsme bloudili za dešt ve Volksgarlidé se ten. V Mnichov jsou vbec hezké sady mnoho vizdáli bodí, nevtíraví, flegmatití, istí dti osob obtloustlých. U ženských nkdy stín knírmladým ale to není nic proti vousatým starým Francouzkám, kterých jsme dosti ^ idli. Pokkel-

abych kufr otevel. hranici v Brodu již

celní

;

;

n

;

;

k

i

;

fleisch (jako hovzí), Tellerfleisch, Weisswurst. Žahostincích lusie a roleau bývají zvení do ulice. obyejn housky a preclíky. Mladé hezké íšnice.

V

Káva

se nalévá ze dvou plechových konvic. Pivo ertam Byli jsme ve Franciskanerbráu oznámena na terrase pkná vyhlídka na Alpy, ale bylo mlhavo. Hospoda zaízena po prostu, ale ist mnohdy je tu zaízení po staronmecku, pohostinci ve lice, mísy, \'yezá\"ané stoly a židle. \"olksgarten jsme vidli, jak se Bavoráci umjí také

né

i

svtlé.

;

;

V

Úprava vous asto upomíná na t IakU íka. Podívali jsme se na obrovský pomník Germanic a napadl mi Zižka na Žižko\'. V sad u král. dvora

zlobit.

mezi freskami, jak ba\orský kníže odmítá eskou korunu. Pak jsme jeli dol k Lindav, stále mezi ze-

lenými lesy a množst\'ím luk, na nichž byly nesíslné ady štíhlých kopek, v nichž se seno suší na zvláštních trdlicích. Ženské mely všude slamné klobouky, což poskytovalo zvláštní idyllický obraz. Pkné vesniky. Domy bavorské široké s množstvím oken se zelenými odklopenými okenicemi, ve 2,

nkde teba 6 a více Šumavy ad. U v Bavoích mly domky na stechách kameny a kostely cibulovité bán; pozdji vyskytovaly se též ped Mnichovem kostely s vžemi nízkých hranolovitých stech. Takové vže za Mnichovem astji, jak jsem je vídal v Nmecku severním a Dánsku. Bhem cesty objevily se více adách oken v jedné

3

i

nad sebou,

ásten

v mracích na levo veliké hory, v rýhách a brázdách zasnžené. Mraky se pevalovaly, ímž horská temena tu se objevovala, tu se ztrácela. osvtlená až které jako v koui. Zele les do zelenomodrá a šedozelená. Zelené jezírko. Domky více devné, jako šupinami pobité, kostelíky malé se špiatými,. štíhlými zelenými vížkami jako v Tyrolsku. V Lindav jsme byli v hotelu ,,Helvetia" a sedli v malé zahrádce; isto, dobrá jídla i pivo. Sklepnice obstárlá, bodrá, rozšafná obsluhovala nás po sousedsku. Prošli jsme se mstem, které má starožitný ráz a je plno vojska. Jedna vž pobcními vížkau pístavu a jiná v se mi jsou kryty pestrými prejzy jako inkrustací. Na nábeží krásn, teplo, byl pozdní veer. Jezero zelené a vzadu skvoucí od slunce s jedné strany vchodu do pístavu v jezee maják, s druhé lev hledící do jezera; s té strany vypadá imposantn, ale se strany jezera komicky, když dojdeš na hráz až blízko k a vidíš mu do šosáckého oblieje.

rzn

mst

tymi

a

;

nmu

N-

197

Na

levo hor\-,

\'

pedu druhý beh, na

právo nelze

ke konci dlouhého jezera dohlédnout!. Pozdji se jezero a okolní hory halily v jemný modravý flór. Na nábeží na lavikách sedli a vesele se procházeli lidé. Vlaští dlníci pospíchali na parník. Ráno šli jsme na parník ale bylo mlhavo, tak že jsme nevidli hornaté a etnými osadami zveselené behy jezera. Pozdji se mlha rozptylovala. Ale bylo vidti jen blízké behy, na jihu jen silhuetu behu. Na lo vystoupil njaký spolek s hudebníky když jsme pijeli k jednomu pístavnímu mstu, \clmi malebnému, zaali hráti a se behu vítala je stelba z hmoždí, pak se prvod spolko\ý slavnostn bral do msta. Na severním behu, podél nhož jsme pluli, všude vinice. Zaboili jsme pak na jižní beh a obje\ila se Kostnice se s\ým dómem. Tam jsme se ubytovali v Inselhótelu. Je vskutku nádherný. Po stran na ostrov sady, za hotelem k jezeru terrasa se stromy, zkad pekrásný rozhled po jezee. Tu lodky. ,,Gondolier''. Rackové kií nad jezerem. Veer párky \ lodkách se projíždjí a laškovse pedstihují. Badcnské selky s ernými kídlatými šátky. editel hotelu se sklepníky slavnostnás uvítal a vykázal nám dva krásné pokoje s vyhlídkou na jezero. Muj pokoj byl zrovna nad vzením Husovým. ProhlédH jsme si nejdíve hotel. Pekrásn restaurovaný a pestavný ohromný klášter. Rozkošná kvadratura, kvtinový sad obklopený kížovou chodbou s okny do d\ora, s malbami na stnách, tam také dv o Husovi (jak jej vezou na Gottlieben a pak ve vzení, ale tu je jeho tvá patrn úmysln poškrabána). Refektá obnovený, s devným stropem. Vzení Husovo, ;

n n

—

Sv. Cech: Sebrané spisy.

—

XXHI.

13

198^

vížka, z hotelu na terrase k jezeru k severu po stran úzké zamížované okno do podzemního sklípku vchod ze západu z chodbiky uvnit hotelu. Dovedl nás tam „gondolier",

malá okrouhlá vystupující,

;

vypjiv

v hotelu klíe. Uvnit je palanda, nahoe ti trámy, s palandy vedou devné schody dol, kde je prkenná podlaha. Zdvihne-li se v ní prkno, vidti ješt dol na holou podlahu. Pvodní podlaha je prý v Rosgartenském museu, rovnž kámen, k nmuž byl Hus pikován, a devné i massivní dvée žalání s jakousi zástrkou pro podávání jídla. Z Inselhótelu dali jsme se do msta v mstském sadu, hezkém, blízko hotelu u jezera, kde bývá v urité dni bezplatná hudba, koupil jsem si doutníky. Prodavaka zeptala se mne, jsem-li Rus, a když jsem ekl, že Cech, sdlila mi, že její muž je stále v citaké Cech a že mešká za výdlkem zin, takže se jen málo vídají. Z msta šli jsme nejdíve k Husovu kamenu, vede tam topolová aleje; kámen je obehnán železnou míží, za níž leželo nkolik a kytic s eskými navštívenkami. Kámen je betanem celý obrostlý, tak že lze ísti jen nmecký nápis na jedné stran. V Kostnici též si

;

tém

vnc

„Gasthaus zum Husen". pšky do Gottliebenu pknou silpak Šli jsme brzy za mstem pohraninicí s ovocnými stromy ní strážnice badenská a kousek dále švýcarská. Další cestou všude švýcarští venkované pívtiv nás pozdravovali ,,Grss Gott!" Jeden ukázal nám kratší cestu, pes luka, blíže k jezeru. Bylo tu mnoho rákosí a štiplavých much. Malým parkem prošli jsme kado vesnice, isté, pívtivé. Domky devné

Husova

ulice,

;

i

ín!»

velmi originelní starobylou úpravou kavárna. Dvée však zaveny a host. a malbami v druhém stejn místnost byla v prvním pate kávu. pojedli zámku), jsme kde (hned vedle hostinci Hostinský velmi prostý venkovan; sklepnice ostýchavá, pravila, že je zdejší: ,,aus Thurgau". Kroje jsme tu nevidli. Pišla etná spolenost vesnických tyhranné staré vže zámku jsou skoro dívek.

menné. Jeden

—

s

i

;

Ob

až

nahoru porostlé betanem. Dole

našli

jsme na

eský nápis, že pamtní kniha je u p. Jeiky. Klí nám pinesl lokaj ze zámku a nechal

jedné vži

nás samotné stoupat nahoru po kamenných a devných schodech. Nahoe svtnika za\ená, v níž s eskými nápisy. Nejjsme spatili množství výše jakási devná klec s otvorem pro vstrkování Lidé ve jídla. eští touristé se zvení podpisují. h^výcarsku jevili se nám velmi pívtiví a ochotní. V Kostnici jsme ješt spatili dum, kde bydlil Hus (s jeho podobiznou a také eským nápisem, vedle jiná podobizna a ,,0 Wch mir armen Tropf atd."), pak dm, kde byl uvznn Jeroným, dum ten neobydlen a podepen trámy. Pak jsme byli

vnc

—

v Rosgartenském museu,

vzení Husova

kde

krom onch d\eí na

nmž

prý pijel nemotorný, ale do Kostnice se svým kaplanem. Je to vyezávaný, hrubý vozík devný. Dále jsou tu hlav-

atd. z

též vozík,

n

sbírky pcdhistorické, z jehelních staveb. V Miinsteru uvnit prostém, ale velebném ada mohutných sloup a vyezávaná kanovnická sedadla. Na míst, kde prý Hus pi odsouzení stál, je v

kamenu

devným cilia;

sk\'rna.

V

Kaufhausu

sál

s

ozdobným

stropem, kde prý se odbývala sezení koufresky, jak Husa v lodi vezou na Gottlieben,

2('0

Tuný

jeden Husovi pi'-i zái pochodn s pošklebkem ukazuje Gottlieben, k nmuž plují a kde již oekávají. Práv se odbý\ala v tom sále malá výstava malí (tuším švýcarských). Prastarý Rheinthorthurm dole zelený

mnich, žoldnei

zpilí,

vzn

—

Rýn.

Ráno

Rýn, na

jsme parníkem po

vyjeli

le^•o

švýcarský, na pra\'0 badenský beh. Kolem Gottliebenu do Untersee. Kostnice dlouho ješt za námi po další jízd malebn se rýsovala svým Míinsterem. Na levo pkný pahorkatý a lesnatý beh,

pedu na

právo v dáli vidti strmé hory s Hohentwielem. /Vrenenberg na levo. Starý hrad Salenstein. Na právo k ostrovu Reichenau, bez les, s osadami a vínem. Uprosted zámek. Malebný starý klášter Feldbach, šedý, s podi\'nou massivní vží, dále též na levo knížecí zámek Glarisegg. Staré hrady nkteré. Pak Rýn, oba behy odtud švýcarské. Na lodi byli dva mladí muži, z nichž jeden tropil všechny v

možné

ným

rozpustilosti,

rusým,

íšnici,

štípal

statnou,

s

krás-

práv Thusneldiným

ma,

sice líená, hezká; stále se starším ješt

s

vlasem. Stará dáknírkem, šedými vlasy, ale velmi

mla

spuštný závoj, pi pití. Jela pánem. Na Bodamském jezeru ni

kdy, zvlášt v mlze, to vypadalo, jako bychom pluli stále po širém moi; zde vždy již blízko behy. Ve vod rybáské tye se sítmi, pod vodou vidti husté vodní rostliny místy vzhru k hladin vystupující.

Voda

Bodamském jezee

Rýnu. Krásné msteko Stein am Rhein, nahoe na skále imposantní hrad, starý Hohenklingen (Stein am Rhein na pravém behu). Pozdji vidti opt zelená, v starožitné

Hohcntwicl.

Pkné beh v

a

i

konen

Schaffhausen.

•201

pístavišti vzali jsme posluhu. který s námi vymstem k nádraží. stupoval ^•zhru Zasta\ili jsme se v prostém zahradním hostinci. Tam to bylo \ elmi jednoduché a ponkud neisté

A'

pkným

spolenost nuzná. Jeden spící opilec. Jako asi u nás podobný hostinec venkovský poslední tídy. Papoušek modroervený kiel a kousal na tísky bidlo, k nmuž byl pipoután. Obd jsme dostali prostední. Pak šli jsme pšky do Neuhausenu, mstem dolu a kolem ídnoucích stavení, mezi nimiž na lexo již se jevil zelený, místy v malých spádech bíle se pnící Rýn. Prošli jsme Neuhausenem a u jednoho staxeništ zeptali jsme se \'lacha. kudy k \odopádu ochotn nám ukázal cestu, a když jsme šli dále, tu pojednou vedle nás objevil se bouící, huící ^'odopád jako spousta kypící smetany, padající shry a tíštící se o bahany. Byla to \skutku okouzlující, \eikolepá podíxaná, jsme odtud nemohli pehlédnouti celý vodopád avšak když jsme se vraceli odtud jinou cestou (dle rady onoho Vlacha), rozvinoxal se znenáhla po stran za námi celý obraz xodíjpádu, až jsme spatili celý ten široký, snhobílý, kypící pruh zpnné vody, ítící se s hromovým rachotem s erných skalin, za nimiž na druhém behu se vypínal zámeek v lesích. Vrátili jsme se pak do Schaffhausenu. do jednoho hostince blízko nádraží. Byla tu veranda upravená, z níž \idti bylo na pahorek s vinicemi a letohrádkem. Hotel ten byl malý, ale výborný. Posluhoval sám hostinský s d\'ma dí\kami. z nichž jedna byla bezpochyby jeho dcera. Byla to dívka neobyejn hezká a svží a švýcarská nmina z jejích krásných ;

a ;

pkn

dtinných

úst

znla

roztomile.

Rozkošn

naivních.

202

prostých zpsob. Ráno jsme snídali dole na verand sami. Mluvíme spolu esky; v tom pistupuje k nám mladý hezký pán, který se zatím též byl k snídaní dostavil, a pedstavuje se nám jako krajan, dr. ***, z Prahy. Zvdli jsme, že se vrací z Itálie pes Švýcary. Všichni v hotelu seskupili se v pozadí a byli jaksi pekvapeni setkáním cizinc, mknících spolu

neznámou eí. Z Schaffhausenu jeli jsme do Basileje a znova \idli jsme z okna vagónu celé panorama rýnského vodopádu. Vystoupivše v Basileji z vlaku, šli jsme jakousi sadovou ulicí s krásnými sady, do nichž po obou stranách hledly nádherné domy, hermeticky uzavené, bz krám a hostinc, se zahradami, patrn píbytky bohá. Sady a paláce ty nemly konce, a "majíce již hlad, vrátili jsme se radji v jinou stranu sešli do msta. I tam ulice pansky i

klidný a svdící o zámožnosti i bohatství obyvatel. Tím vtší kontrast byl, když jsme spatili v zákoutí ulice s dláždním istým jako sklo, u prahu njakého skvlého paláce tábor špinavých, vyzáblých lidí v úžasných hadrech. Fysiognomie svdily, že jsou to Vlaši, ale vypadali ve svých hadrech než cikáni a budili soustrast, dojímajíce tím \'íce uprosted okolní nádhery. Skoro nám bylo divno, že Basilej ve svých zdech trpí takový obraz, nebo celé vzezení jeho upomínalo nás na bohatého sobce, který užíxaje ve spokojeném klidu svého dostatku nechce být ani rušen pohledem na njakou špínu a bídu. Ovšem i zástupy dlnic a dlník, sice slušn odných, ale nedobe živených, pospíchající proti nám postranní ulicí práv v tu odpolední hodinu do njaké to\'árny, dosvdovaly

he

203

nám,

že ani ta klidná basilejská nádhera neobejde se bez mozol bližních nuzn živoících v ukrytých

koutech toho skvlého zevnjšku. Šli jsme pak dol mstem, jeho amfitheatraln na levém behu se vypínající, mohutn solidní výstavnost uinila na nás znaný dojem, ale 'pece odcházel jsem od toho obrazu chladn, práv jako od stízlivé, teba krásné tváe, z níž dýše samo sebou spokojené sobectví. Upomínky historické. Z Basileje jeli jsme do Mlhausenu, \idli tu již Elsasko, v mlze vzadu ^'ýšiny, ráz její ale rovná jinak, dobe vzdlaná krajina, pipomenul nám Cechy. Vidli jsme tu množství áp. Pijeli jsme do Mlhúz a usadivše se v hotelu u dráhy, pospíchali jsme do msta, zvdavi, jak Elsasko \ypadá pod vládou nmeckou. Mnoho francouzského jsme tu nespatili; nápisy úední jsou všechny jen nmecké, a i soukromé z pravidla. Jen tu a tam vidti njaký nápis francouzský. Zídka také slyšeti francouzský hovor. Pruské vojsko a úedníci všude se presentují. Druhý den jeli jsme Elsaskem pes Altmnsterol, poslední nmeckou stanici, do Petit Croix na franc. pd. Na právo bylo vidti pásmo hor. V Petit Croix vešli jsme k revisi do sálu. jenž byl vyzdoben množstvím francouzských prapor s nápisy ,,Vive la patric" a jinými vlasteneckými hesly. Byl to náhlý pechod do jiného svta. Tu již hlaholila jen fran ina a franc. douaniéi ve svých vkusných uniformách odbývali ile a šetrn revisi. Usedli jsme do franc. voz, které nás za krátko dovezly do Belfortu. Ve voze byl elsaský sedlák, který se velmi pátelsky bavil s Francouzi, franinou trochu chybnou. Ale zejmá byla jeho sympatie k bývalé širší vlasti a i

a

204

ke všemu francouzskému. ,,Béte," povídali franc. úedníci o jedné selce, s kterou se nemohli francouzsky smluvit. Ped nádražím oekávaly drožky, avšak dali jsme se pšky do msta. Zde již ráz zcela jiný; ásten elegantnjší a vkusnjší, ásten mén proti nmecké pedantinosti. Vše jaksi živjší, lehí, veselejší. Prošli jsme ulicí, plnou krákde již byla zejmá záliba ve vyvšování a vy-

poádný

m,

kládání rozliného zboží na ulici, jehož pestré smsi jsme se tu divili. Dále vidli jsme táhnouti oddíl vojska v modroer^'ených uniformách, pak bylo vidti nahoe mohutná opevnní a ve skále velikého erveného lva Belfortského. Vrátivše se posedli jsme v zahrad malé. ale elegantní kavárny a pak

hned nastoupili

další cestu.

dále hrub nelíbila; vše stízlivé a ploché. Ostatn mluvil jsem o tom již nahoe. Za to fysiognomie se nám líbily elegantní namnoze obleky, nenucené pkné vystupování. Nevtíravost, ale zdvoilost a úslužnost. Pozorovali jsme také vtší živost,, jaká se rozpedla mezi pány v našem coupé o rozliných otázkách, týkajících se zaízení železnic a chování veejných zízenc. Vogesy zmizely dávno, rovina, údolí ek, vinice, pole. Zvlášt ve vinicích vidli jsme piln zamstnané rolníky. V Troyes zastavili jsme se na nádraží. Ped nádražím množství omnibus ale žádali jsme posluhu, aby nás dovedl do nkterého lacinjšího hotelu. Dovedl nás do hótelku, kde nebylo ani sklepník ani portýra ani nic podobného. Pijal nás sám majitel, lovk velmi prostého zevnjšku, jako njaký chudý emeslník. zaízených; a Ale uvedl nás do pokojík k veei vedla nás obstárlá sklepnice do malého pro-

Krajina se

nám

;

;

pkn

205

stého salonku, jehož zasklené dvée vedly do miniaturní zahrádky. Chtli jsme tam veeet; ale pra\ ila, že tam není veer možno sedt pro množství komár. Ponvadž jsme v zahradním salonku \ idli

prosteno k table hote, volili jsme radji místnosti, dva pokojíky, oddlené od sebe nou píkou. Sklepnice udivena namítala,

Niiitní zaskleže tam sedt, ponvadž tam picházejí kuáci a dámy odvtily, že to nic nevadí, a hned

nemžeme když mé

;

zadním pokojíku, nevdouc si s námi snad rady. penechala obsluhování di\ ných cizinc samému hostinskému, který pišel s úsm\em a cho \ áním svým dá\al na jevo. že je svta zkušený a že jinde že jsou jiné obyeje. Prostel nám bez námitky \ tom pokojíku, dodáxaje si jovialního vzezení a xeselé poznámk\'. Jídel ncb\l \elký \ýbr, ale byla dobrá a z vlastního popudu i)inesl nám hostinský veliký meloun, prý uká/ka jeho vlastní se usadily

\'

\ í.

in

úrody,

a rozplýxaje

se

jeho ch\áiou

rozízl

nám

šavnatý plod, pi emž sám labužnicky špiatil ústa nad jeho krásným nitrem. Meloun b> \skutku \ý1

borný.

Do pedm'

místnosti pišel jen jeden host, pil njaký likér a kouil z malé dýmiky. Ostatní chodili k table hote do zahradního salonku, kde jsme druhého dne ráno také posnídali. i)i nám pinesla sklepnice užité již ubrousky, s podotknutím, že jsou to naše vlastní z pedešlého xeera. Zkrátka byl to hostineek prostý, ale jinak dobrý a istý. Jízdou do Paíže opt v krajin nic pozorul.odnéhft. zaaly se objevovati hustji ady

emž

Konen

domu mezi zahradami;

již

zaíná Paíž, avšak vlak

jsme vždy vyjel

zase

myslili, že to

do prázdných

206

prostor a tak se to optovalo nkolikrát až domy více a více houstly a pak již jeli jsme uprosted samých stavení, pak njakými hradbami a krytými jsme stanuli na nádraží výprkopy a chodním. Zízenci potravní dan propustili nás na pouhé ujištní, že nemáme žádných potravin, naež hemžením lidstva jsme se doptali kanceláe, v níž možno ponechati v ,,konsignaci" zavazadla. Voln mohli jsme se nyní vrhnouti do živých prou;

;

konen

d

Umínili jsme si, že pedevším njaký hotel meublé. vyhledáme zcela Bylo teprve asn dopoledne a mli jsme k tomu tém celý den. Nejprve jsme byli zcela zaujati pozorováním nevídaného pestrého ruchu v ulicích a na byt jsme tém zapomnli. Po poledni zaali ohlížeti. Mli jsme se však již bedlivji po jsme s vyhledáním jeho dosti klopot. Jeden byl píliš vysoko, tmavý a nedosti istý, druhý sice v pí-

paížských

pohodln

ulic. si

nm

zemí, ale také se sestrám nelíbil, jiný zase píliš umínili, že drahý a tak dále, že jsme si se ješt do jednoho podíváme, a nebude-li se nám ten hodit, že vezmeme z nouze nkterý z díve pro-

konen

hlédnutých. (Rue de petits hótels.) Ten Hotel du pokoj byl sice malý a j.,ord" se nám však líbil; ,,

mj

jedním oknem na dvr, ale sestry mly pkný pokoj s balkonem na ulici. Zaízení bylo dobré a vše isto. Smluvili jsme (stravovati že se budeme v mst) cenu za oba pokoje na 8 a pl franku denn a pobyt udali jsme asi na 14 dní. Hotel byl v rue Lafayette, zcela blízko u nádraží severního i východního a náhodou též blízko pevností ulice Chabrolovy, nyní tak proslavené Guérinovou". Paní pívtivá vedla hotel a nám pos

,,

207

muž sympatický,

živý a veselý, který portýr, isti bot, uklíale vzhled intelligentní a ze, nosi atd. Pi tom vídal jsem ho zabývati se horliv lekturou. Odcházeli jsme ^ždy ráno a vraceli se z potulek po

sluhoval

i

stlal

byl jaksi faktotum hótelku

:

m]

mst

teprve

veer. S paní a portýrem vymnili

jsme vždy jen nkolik slov zdravili nás, jak jsme spali, kam se chystáme atd., a :

že

mžeme

nám

choditi

pšky

celý

den.

Pi

výstavy náš byt bude státi dvakrát tolik. Z pokojíku svého vidl jsem a jich malé dvorky. ásti nkolika papoušek. Služky vynášely odpadky do plecho\ých nádob, stojících \'ždy \' rohu pravili, že za

dom

Dne

ervna ráno jsme

ptali se, divili

se,

odjezdu

nejmén na zadní Byl tam \'elikých

d\orku.

Paíže, zásobivše se na cestu trochou potra\in. Museli jsme vzíti I. tídu, ponvadž vlak žádné menší neml a jinými vlaky by jízda tak dlouhá byla bývala nepohodlná a bylo by se muselo jeti v noci, neb píliš zdlouhav. Až ke hranici nebylo v krajin nic tak zajímavého, aby mi zvláš bylo utk\lo v mysli. Místy vinice, eky, kanály s lomi také pes Katalaunská pole konen Igny-Avricourt, poslední francouzská stanice, a Deutsch-Avricourt, kde nám nmetí celníci milostiv propustili zavazadla. Krajina stá\á se rozmanitjší Vogésami konen vjíždíme do Štrasburku. V Štrasburku jsme opt se nechah sklepníkem dovésti do blízkého prostého hostince, kde nás uvítala elsasky zbarvenou nminou prostá bodrá hostinská se sklepnicí. Místnost dole prost ,,genithli(-h", jídel malý výbr, spíš jako 23.

—

odjeli z

—

—

20S

ale pokoj pkný. Hostinská i sklepnice uznávaly za svou povinnost chvílemi s námi hovoiti. hostinském pravila paní, že umí francouzsky, dále o tom nemluvila, ale zdálo se, že p. hostinský i francouzsky smýšlí. Pokoje byly slušné sestra nechala tam ležeti na noním stolku zlatý prsten, ale k dopisu, svému ^ Cech dostala jej poštou.

po domácku,

O

;

Stran franiny uinili jsme podobné zkušenosti jako v INRilhausen vidli jsme tu sice trochu více franc. nápisu a slyšeli více franiny, ale celkem ustupo\ala tato pece do pozadí. Miinster pekrásný, skulptury, rže vedle kostela sk\'ostný devený starý a také jinde podobné zajímavé staré domy, e Štrasburku jeli jsme dále, krajina tu zase stále zajímavjší, krásné lesnaté hory (SchwarzAvald), pak i^ímo rozkošné krajiny až k Norimberku. Údolí, lesy, pahorky rozmanit se stídající, vesnice zajímavých, výstavných, istých dojejichž prelí s mnohými okny a vysokými, špiatými stechami byla jako síovaná rozlin obarvenými trámy, s rovnž (erven, bíle. žlut atd.) zbarveným zdi\'em. Stechy cihlové. Vinice, stromoví, luka. Zvlášt krásná krajina u Hessenthalu, kde na vrchu velmi pkný kostel s 3 vžemi. A pak rozkošný rozmanitý kraj a Karlsruhe, jako rozptýlený malebn po údolích a pahorcích mezi sady a zelení vbec, i \ ýstavný, a plno vili. Po cest ve vesnicích byly prapory bloervené, v jedné vesnici vidli jsme také bránu s ,,Willkommen", myslili jsme, že je to njaká idyllická místní slavnost. Ale možná, že to bylo vítání rakouských alespo jsem hned po návratu etl, že podnikli do Stutgartu njaký výlet a enili tam o svých útra;

znan

dm

—

tém

m,

rzn

Nmc;

2(l'.»

Pi

pohledu na tu snia\ou, idyllickou krajinu a pívéti\ý, bodrý lid o\šeni nám ani na mysl nepišly národnostní vášn a boje. Ped

pách

\-

Ostmarcc.

Norimberkem

krajina

ponkud

stízlivla.

A

S hotelem jsme se tentokráte pepocetli. jsme od posluhy žádali hotel menší, uvedl nás do nádherného, snad nejvtšího, ,,u Virtemberského d\ora". Plno sklepník, lift, samé koberce, zrcadla, elektr. os\tlení. Dostali jsme skxostné pokoje v prvním pate, s \yhlídkou na ulici. Cena byla ovšem dle toho a ráno zpropitné na všechny strany. Starožitnou,

úpln zachoxanou branou

msta

xedle jsou

jde

prošli

jsme do

ovšem hradby prolomeny, kudy tramway. Msto ve svém zacho\aném staroby;

lém rázu uinilo na nás znamenitý dojem. Z\'lášt procházka za mstem podél hradeb, ped nimiž hluboké píkopy, kde o\ sem místy zahrady a zelenina, s vystupujícími \žemi, nkde d\ojc hradby s vžemi za sebou, staré brány opt s hláskami, nco opraveno, nco dosud erné, rozestouplé, s hustým povlakem betanu. Zkrátka to všechno ráiem kouzlilo ped nás malebný obraz stedovku. A noyé i

domy pedmstské jako nou pizpsobeny slohem \

mst

samém

byly vtšitoniu starožitnému rázu

celku.

Pak šli jsme vzhru k starému, ale dosud zachovanému, nadmíru malebnému a mohutnému hradu. Tam již ekali jiní cizinci a dcera dozorcova uvedla nás dovnit. Provádla nás starými komnatami se stedo\kými kachlovými kamny, starožitným nábytkem a obrazy, vše zachováno. I ukazovali nám, kde naposled ješt bydlili a spali lenové nynjší vládnoucí rodiny; tam bylo zaízení stedoi

21Ó

vké. Prastará zámecká kaple s ezbami Víta Stwossa, který vedl zde v Norimberce tak žalostné stáí. V zámku ukazuje se také stará studn, podobná ioné na Karlštein. V jedné komnat je seznam všech císa a kdy na hrad meškali. Mezi nimi také náš Karel IV. a Václav. Ale jinak na Karla,

nejvtšího dobrodince msta Norimberka, mnoho tu neupomíná. Pkná vyhlídka z hradu na Norimberk, zejména starou nejbližší jeho ást; bohužel zakalovala vzdálenjší partie mlha. Pi návratu s hraDrerv dále mnohé du hned blízko zachovaný jiné zachované domy norimberských slavných uml„Bratwurstglócklein", kde a rodák s nápisy. prý se shromažovali s Drerem norimberští misti. Chlapec nám to povídal a leccos nám vysvNorimtloval. Znamenité kostely, kašny atd. Z ale zajímavá, Krajina mén dále. berka jeli jsme lesnatá a mezi lesy mnoho chmelnic. Pkný hrad

dm

;

c

blízko

ped eskou

hlídka zavazadel.

V

Brodu byla zase prohranicí. Tu již byli mezi pasažéry i cel-

šumavským lesem, ale pršelo. Na nádraží domažlickém V Domažlicích dra. Thomayera. spatil jsem ješt nkteré staré vže zachovány. Pak jsme jeli nezajímavou krajinou k Plzni; tato nás velmi nemile pekvapila nepoádkem, neistotou, bídným vzhledem lidu. Dojem ten nenapravilo ani dláždní a vzhled námstí, tím mén nové šablonovité domy, všude vznikající, ani konen elegantní hotel Waldekv, kde nám bylo pi výhradn eských z\'ucích kolem velmi dobe. Ráno jeli jsme ku Praze známými krajinami, které se nám i po tom, co jsme vidli v cizin, mile zamlouvaly. Bavili jsme se s d-

ním

úednictvem

eši.

Jeli

jsme

zase

21 í

stojníkem hovoícím esky; pijel prý z Vídn, kde mešká, na návštvu svého rodišt. Pijeh jsme do Prahy a tu slyšel jsem, že bylo také v Cechách stále takové vedro jako v Paíži. Pinesl jsem dárky apky a klobouky, v nichž stiskem péra objevil se

kalamá, kravaty, telné,

kdežto naše

tém

nezu šijejichž ústrojí je hned se kazí, zlatou jehlici a zlatý píchodu hned se poasí obrátilo

Po našem a churavl jsem delší as silnou rýmou. Pinesl jsemi z Paíže také množství asopis (opposiních), prsten.

testament affairy Dreifussovy, vyobrazení a pod.

n

zpvák

Paris! Gare de TEst! \"y stupu jeme z coupé

k ohrad, ped Máme-li njaké

kou

—

-

smíme

a proud

unáší nás níž stojí zízenci potravní dan. potraviny? ,,Non." Máchnutí rulidí

projíti.

Ješt jen zbaviti se \ak Po nkterém ase cloptah jsme se ,,konsignaní" místnosti; ohromná sí byla tu v regálech na podlaze naplnna nejpestejší spoustou zavazadel, k níž zízenec v modré blze pipojil naše cestovní kufíky. Úedník odevzdal nám stvrzenku s íslem a mým jménem a volni, lehci jako ptáci mohli jsme jiži vyhlédnouti do neznámého paížského svta. !

i

i

—

Znáte ty chvíle píjemného napjetí, když se chystáme na první dojem ehos nového, o jsme teba mnoho etli, co jsme si teba domyslem jakž takž mohli pedstaviti, ale co nám pece jen bylo neznámo, dokud jsme to skuten sami nespatili a nepodrobili vlastnímu úsudku. Jak se tu sousteduje všechna energie naše do zraku, jímž snažíme se obsáhnouti rychle hla\ní rysy obrazu, po nmž jsme toužili, naež pak bedliv pozorujeme a stíháme všechny podrobnosti, abychom xystihli co nejúplnji \ýznaný ráz celku.

em

'

213

mst

Spcháme

pístavním na na píklad v místo, odkud poprvé v život spatíme oceán. Již jsme tu! Mžikem pelétáme oima ohromnou vodní plá v prvním okamžiku spíše trochu zklamáni, nebo každý cestovatel, kterého jsme ped tím tli, pokládal za svou povinnost po\'znésti na behu moe svj básnický vzlet k nadšeným dithyrambum. Avšak i ten, kterého snad moe neuchvátilo tak, jak oekával, vzdává v píštím okamžiku pece hold jeho majestátu a chtix ssaje do duše jednotlivosti toho dixadla, od mizi\ých dálek, \ nichž nesmírný polokruh vodstva mlhav splývá s oblohou, až nazpt

—

kft

tém

snžným chumlm

kypící

pny,

jimiž

\'lna

za

vlnou rozbíjí se o nejbližší erné skalisko behu. A bedliv pozoruje ustaviný píval tch zelenavých vln, kolísavé hemžení lodí \' nedalekém pístavu, svítící sluncem širokou brázdu za odjíždjícím parníkem, plachtu zvolna se vynoující z daleké dáli, bílé racky oži\'ující velkolepou jcdnot\árnost \

od a nebes.

Le

nepoznal by moe, kdo by pestal na tom pohledu. Teba vstoupiti na jednu z onch lodí v pístavu a vyplouti až tam, kde ztrácí se i poslední slabá silhueta behu a zrak na všechny strany tká jen po iré vodní hladin, obepjaté shora vzdušnou kopulí blankytu; teba plouti takto nkolik dní, pozorovati mnící se tvary a barvy \ In, nádherná divadla východu a západu slunce, polet moského ptactva a veselé hry delfínu, zjevy mimoplujících lodí a pak zase nových, cizích behii teba poznati moe i v neklidu a hnvu jeho. Ješt více je ovšem takového hlubšího vniknutí teba, chceme-li poznati ráz a život cizího msta, ;

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXIII.

Jt

2Í4

Nevstupoval jsem do Paíže s napjetím pílišným. Neoekával jsem pekvapení zvláštního \ždy moderní msta evropská, krom zachovaných zbytk starobylosti a krajinného rámce, nemohou se lišiti znan od sebe spatím tytéž nekonené ady nudných inžákii, jako ve Vídni nebo Berlín, a mezi nimi totéž hemžení lidí ve známém všeevropském kroji, leda že ješt hustší a hlunjší. Ale pece mi hlava šla kolem, když jsem se po krátké chzi ocitl na rohu nejbližšího boulevardu. Cekal jsem ruch mnohem živjší nežli na píklad v erlíne ale co jsem shledal, pece mne pekvapilo. Tu podobalo se množství na chodníku, kam jsi dohlédl, skuten jedinému, nepetržitému pásmu hrnoucích se postav, až bylo s podivením, že ta pohyblivá živá mosaika mže bez ustaviných vzá;

;

;

srážek, tak hladce a lehce kva.piti ku pedu dvojím opaným proudem, za sebou, vedle sebe a proti sob. Ale než se nadáš, uchvátí i tebe ve své vlny ta živá eka a rázem ucítíš v nakažlivém

jemných

tsn

dotyku boulivou tepnu svtového msta. Pravda, Paíž je lidnatjší nežli Berlín a Víale poznáváš hned, že rušnjší žilobití její pochází též z ohnivjší a lehí krve francouzské. Živjší jsou oi a tváe toho množství, ilejší a svižnjší jeho pohyby. Ale ta ilost nevybíhá z píjemných, ladných mezí: nebudí ani dojem horeného shonu po zisku aniž vybíhá v ten teštivý neklid, jakým se letora vlašská projevuje v ulicích jihoitalských mst. Arci, mluvím o teštivosti se stanoviska chladnjšího a váhavjšího seveana, na kterého rej a vír jihovlašských dav psobí dojmem abnormal-

de;

nosti.

215

t

Vpadncš-li z vagónu, který pivezl od severu, náhle do vavy ulic neapolských, zdá se ti, že obyvatelst\o šmahem trpí nervovou podráždností. Na všech stranách vidíš prudce gestikulující ruce a vášnivé posunky všechno jakoby bylo v ustaviném rozilení a každá skupina jakoby se zmítala rozezleným sporem. K tomu pispívá, že i lhostejné dotazy a odpovdi se vyrážejí prudce a nejradji kikem, všechno. Ani poheb se a že kií a hlomozí vážným Vzpomínám na fanneodbude s klidem. tu tastický dojem, jaký na mne uinil pohební prvod, když vmísil do stedu víného uliního reje svj pedvoj z len funerálního bratrstva, zakuklených ernými hábity a špiatými kápmi, jimiž zakryt byl celý obliej krom oí, jež strašideln vyhledaly dvma otvory v tom erném mumraji. Avšak i ty posupné postavy stejn jako bíle odné malé družiky za nimi jevily každým krokem a gestem neposednou neapolskou povahu a kížek s erným fló;

tém

i

rem poxážliv

se

vrtícími sebou

s

kymácel nad malými ministranty, ještrí pohyblivostí.

Jak jsem již pravil: Tak psobí obraz jihoitalského života na chladnjšího seveana, kdežto zase my asi pipadáme Neapolci jako devní a fádní flegmatikové.

Vzhledem ku Francouzm není však

rozdíl tak

a

píkrý. Francouzský živý temperament, ohnivjší našeho, nevybíhá pece z mezí pro nás normálních a pitlumen jest mimo to bedlivou péí o zachování uhlazených spoleenských forem Vlach má v tom ohledu pednost vtší pirozenosti. Francouz jemnjšího spoleenského brusu a taktu. Každý v tomto množství paížském, chvátající za svým osob;

21

(?

dbá toho, aby rušiv nedotkl se ostatních a nevymkl se z úmrné, dobrým tonem prodchnuté harmonie celku. Zajisté, že tu je také dosti bezohledného shonu za ziskem a hrubých vášní, ale tyto živly nevystupují na povrch v povšechné fysiognomii, která pevahou jeví lehkou, veselou mysl a snahu po zjemnlých požitcích života. Vlny toho lidského moe nezmítají tebou bouliv, nýbrž lichotiv t objímají s šumem svdným jako píse sirény, že chápeš kouzlo, jímž sekvanská rusalka si podmanila svt. Ale Neapol mi pece ponkud pipomenula jiná vc mnohostrannjší používání ulice nežli u nás. evidl jsem tu, pra\da, ševe trnícího se svým dílem na tínožce pímo uprosted chodníku, jako v Neapoli, kde ovšem již samo podnebí svádí obyvatelstvo, aby dle možnosti všelikou svoji innost penášelo z dusných dom ven na ulici ale hned pi prvním kroku na boulevardu pekvapila mne výbojnost, s jakou etné kavárny a restaurace opanovaly dobrou polovici chodníku.

ním

cílem,

:

;

n

z denníku. 15.

kvtna

1901.

Snad omrzela ledo\é muže povinná mrzoutská zachtlo se jim jednou ztropit si z ní posmch: Bonifác pišli letos jako miliuServác i Pankrác sové, s nejkrásnjším májovým úsmvem. I zlá Žofinka má dnes oi plny slunce a na tvái veselé kouzlo své nejroztomilejší chránnky, Tadeuszov> Zošky po modrém nebi pasou se bílí bcránci role

i

i

i

tém

;

a jen teplý

\

tík echrá

mou zahrádkou

—

hladinu zeleného

vlastn není

ist

moe

za

nebo

zelené,

leckde problává se mladou travou eišnice a blatouch s pryskyníkem na mnohých místech barví jeho vlny do zlatová. Z dáli, z listnatého, již také zeleného lesa ozýxá se kukání Hle, zaínám svj denník vypáchlým líením pírody jako v staré idyllické povídce. Ale co na tom: chci psáti ledabyle a bez výbru, co se lni pod péro namane vždy píšu jen práv, abych psal, abych alespo pokusem a zdáním njaké práce oživoval jednotvárnost s\ého pensistského lenošení. Nebo tení ledajakých knih, krmení holub a za-

tém pkn

—

.

.

.

218

lévání zahrádky,

ímž

jsem dosud

trávil

svj as,

pec možno vážn nazvati prací. Pokouším se tedy alespo napsati denn njakou stránku, což jest jediná práce, jíž bych snad mohl ješt nkomu posloužiti, ne-li jinému, alespo sob. Mén budu cítiti prázdnotu svého života, mohu-li si íci Vždy se alespo pokoušíš konati i nco nebylo

:

—

jiného než krmit holuby jalový, není tvojí vinou. napíšu hned, jak ve vatelská nálada*

A

a jsou-li tvé

mn

pokusy

vznikla ta spiso-

Vyšel jsem si onehdy na procházku, abych se podíval na krajinu v plném stromovém kvtu. Bylo jím všechno bílo kolem vesnice a tešovka pana poštmistra pímo okouzlila. Jda tvrd utlapanou pšinou, vinoucí se pes pole, na v hustých adách roste spousta starých višových strojsem pocit, jako bych se vznášel oblaky ze samých zái\' bílých hvzdiek. Zapomnl jsem na pdu, po níž nevdomky kráely mé nohy, díval jsem se jen do tch rozlehlých kvetoucích korun nad ní, jak mne obklopo^'aly se všech stran, jak se vynoovaly pede mnou na právo i na levo jedna za druhou, vždy zase nkterá nádhernjší ješt než pedešlé, a opodál splývaly v jediné radostn svítící blo jako nakupení alpských snhových hrbol, ale bez jich mrazivého majestátu, naopak s dechem, svtlem a vní nejplnjšího jarního života.

m

nmž

m, ml

Ano,

ssál

jsem do svého radostn vzníceného

jen krásu tch živých snhových chumá, a závjí a stejn svžího a istého nebeského modra, které obklopovalo ty záící chumle, tásn a krajky bloskvoucích hvzd,.

vdomí

Báse, hotová báse! vydechl

jsem, opouštje posléze tešovku a ješt jednou obraceje se k ní, abych prodloužil svj požitek posledním dlouhými

pohledem.*)

'

Šel jsem dále podle lesíka, ovroubeného strouhou, z níž trely již statné lodyhy a šavnaté šavle

motýlové okázalých kvt, ozdoba naší vlhké krajiny, nesehlavní botanická dli posud na nich. Za lesíkem sbíhala se má pšina s jinou a tam narazil na mne pan starosta. Doprovodil jsem ho, kus cesty k blízké vsi, Lukovu, kamž se ubíral za)

kosatc;

ale velicí žlutí

njakou záležitostí. Rozumí se, že probrány nejdíve meteorologické pomry. Ponvadž k poznámkám jako že by snad malý deštík pece neškodil, není teba zvláštního: soustední ducha, mohl jsem za toho úvodu dále :

prohlížeti krajinu, na níž zelenalo se již vzešlé osení stranou, na vzdáa žlutaly pruhy rozkvetlé epky. a lenjším panském pestilo se cosi bíle,

A

erven

mode,

co

mne pojednou

upomínkách zaneslo kamsi

v starých touristických za Uherský Brod.

„Á, Slováci jsou už tady," prohodil jsem. ,,Ano, pedevírem už pijeli. Neslyšel jste vera zpívat, když se vraceli z pole?" „Neslyšel, nebyl jsem k veeru doma." Po stran pipsáno: Úvaha v nedostatenosti

je

*)

poesie, podati^pravý pvab píale pepínají líení pírodních krás naopak, ty lícn literární již nepsobí, kdežto píroda sama zstává vždy krásnou a vždy rrová. Nikdy nemže býti líením lidským \ystižena a vyerpána.

rody.

íká

se,

že

básn

—

220

„Však pestanou brzo zpívat, jako loští. Taky producírovali nkolik dní, ale nechali toho, když

se se jim zdejší lidé smáli." ,, Bohužel. Je vidti, že lid náš pokroil.

smje ším

Už

se

tomu, co náleželo ješt nedávno k nejkrásnjjeho vlastního života."

kvtm

Pan

starosta zastavil se na vozové, široce rozcest, na kterou jsme se zatím dostali, a po svém zvyku postaviv rázným úderem hl pímo ped sebe, složil masité, pihovaté ruce na jejím kostném knoflíku a sklonil na chvilku nad nimi hluboko hlavu. iníval takto, když chystal njaký závažnjší, z kolejí všední konversace vyboující výrok. Zvednul prudce hlavu a jaksi vzdorn upel na mne oi. jeté

16./5.

Na pruhy

slunci svítila ješt zelená louka se zlatými blatouch i listnatý les v pozadí; ale nebe za

již zasmušile temné, nejtemnjší v rozmanitých úhlech a záezech, jimiž prolamovaly dolní jeho okraj rznotvárné, vyšší a nižší vrcholky dub, lip a topol, tak že kontrastem toho mraného, téerného pozadí nebeského tím úinnji vynikaly .shluky jasn osvtleného, v rozmanitých odstínech jarní zelenosti záícího lupení.

ním' bylo

m

n

OBSAH. Str-.

Nmecká Obrázky

v Gruzii. (Cestopi'^ný úryvek.)

ve-snice

z

Kolchidy

Nkolik zápisk

z

5

12

'

malého zimního výletu

42

Z Krakova Z upomínek na bratra Vladimíra

Zahualy

59

76

hory. íjarní obrázek.)

145

Kytice z Moravy

150

Obrázek z cesty

155

Výlet do Kutné Hory

159

NkoHk

169

list

z

okružní cesty

Z raíže Z denníku

175

217

V

15

PG 5038

Cech, Svatopluk

Sebrané spisy

1899 díl 23

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

mm I

*W

ÉHiíÉit..