Svatopluk Gech; vzpomínky. z CEST A ŽIVOTA. NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC V PRAZE

V)''

k v^'

i

J

v

Svatopluk Gech;

vzpomínky z CEST A ŽIVOTA. I.

NAKLADATEL F.

TOPI

V PRAZE.

KNIHKUPEC

SEBRANÉ

SPISY

SVATOPLUKA CECHA. DÍL

V.

VZPOMÍNKY Z CEST A ŽIVOTA. I.

v PRAZE. NAKLADATEL

F.

TOPI KNIHKUPEC. 1500.

VZPOMÍNKY Z CEST A ŽIVOTA T. Napsal

SVATOPLUK ECH,

v PRAZE. NAKLADATEL

F.

TOPI KNIHKUPEC. lyoo.

VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA.

11445-^8

Tiskem eské

grol. spoi.

»Unie« v Praze.

Vzpomínky

z cest I.

Svatopluk

ech; Sebrané

spisy V.

.

a života.

1

oznamenávám pi každé

psání, jakož

i

rráci

tohoto dilu dobu se-

sbírku nebo íasopis, kde vyšla.

5.

.

MORAVSKÉ OBRÁZKY. *

¥

Pipomenutí k prvnímu soubornému vydání tchto

obrázk

v

»

Mo-

ravské bibliotéce* roku 1884.

K

žádosti

redaktora této

bibliotéky svolil jsem,

aby v ní uveejnno bylo nkolik feuilletonistických obrázk, které jsem na svých prvních potulkách po Morav roku 18si kvapným pérem zachytil. Prosím však, aby tenáové ve skrovné této sbírce nehledali výsledk hlubších studií: obsahuje práv jen lehké rty feuilletonistické, nkolik list z cestovního denníku, do nhož jsem zbžn zapsal nkteré dojmy krátkého, povrchního pohledu na kraj a lid moravský.

V Praze,

dne

17.

února 1884.

Spisovatel.*)

K

tehdejšímu pipomenutí dodávám, že ovšem od mé Moravu roku 1881 leccos se zmnilo; tenáové mjtež tedy na pamti, že líím pomry a lidi. jak jsem je shle*

)

první cesty na

ped 18 lety. K pvodní ad tchto xMoravských obrázk* pidávám ješt dva: »Selanka« a »tyiadvacet hodin ertem*, téhož roku 1881 ve feuilletonu » Národních List* uveejnné a dal

roku 1890 do knihy »Humoresek, satir a drobných rt« pojaté,

«

v v

Hodslavicích.

* ítám vás Zašeptala obyejný tento pozdrav moravský, a jemn bílá ple pkné, ryze slovanské tváe její zbar-

vila se

!

lehkým

rumncem

asami zastínné oko

hledí k

Jiskrn

nám

modré,

hndými

jako' slunný blankyt,

kolem svžích rt ostýchav pohrává laškovný úsmv. Ve svátením odvu jejím slouen jest mstský náa

i

zpsobem, který pidává té milé postav zvláštní malebný pvab: pestré pentle na dlouhých copech, zlatem vyšité ozdbky odvu, snhobílé narodní

kroj

pouchlé rukávy košile do polovice lýtek sahající assukn s širokou zástrou vše to sluší výborn k jadrným a pece ušlechtilým tvarm svdného mladistvého tla. Možná, že jiný na míst mém byl by dal pednost dívin druhé, k té první pátelsky se tulící ale na mne psobila postava zde nastínná tou mrou, že si pipomínám družku její toliko jako pk-

—

natá

;

nou

folii.

Byl krásný nedlní den: devné krovy vesnice hledly k nám ze snhových chomá kvetoucích vtví, malebné podoby sváten odných šohajv a dvat míhaly se mezi ploty zahrad, vše kolem bylo veselé

!

i krásné, a istý vzduch, prosycený slunením zlatem a vní jarních kvt, linul se do hrudí našich jako neviditelný, lib opojný nektar ký div, že nás za takových okolností tato díví dvojice okouzlila na

—

dobro?!

Mluví naší tílenné spolenosti, švarný mladý právník v nimrodském kroji, stál drahnou dobu ped nimi bez hnutí a beze slova. Piparaatoval mi živé zkamenlého lovce zabloudivšího do arovných sad zakleté princezny. Protelejší jeho koUega, který básnickou hivnu svou zakopal v hald replik a duplik, zažehnal konen poetické toto kouzlo stízlivou otázkou, je-li domek oteven.? pineseme vám klí,* odpovdla pízvuk zvyšoval pro mne lahodu zvonkové její ei. Svižn jako srnky sp-

>Vil není; modrooká dva

ale

a lehký valašský

chaly krásné >Hodslavjanky« pro klí; oi naše pipjaly se v letu k jejich nožkám a pisoudili jsme jednohlasn palmu vítzství Kdykoli jsme pozdji obou dívek vzpomnli, vždy mluvili jsme pedevším o jejich nožkách a to slovy nadšenými. vídá obyejn jen vysoké, štíhlé špalíky, na nichž se krkolomn vznášejí naprosto neviditelné nohy dámské; jaký div, že jej pímo elektrisuje nenadálý pohled na krásnou díví nohu, jevící bez mstské pruderie svj opojný tvar až do polovice pvabných lýtek, ubranou v blostnou punochu a piléhavou lesklou botku s kolísavým stapekem nahoe a s nžnou tpytivou podkvkou dole Dívky zmizely, a zraky naše spoinuly na domku.

tm

lovk mšák

svdn

stál ped námi domek, nizounký domek s nkoskrovnými okénky, krící se jako z ostychu za stromy a sousední stavení, že ho prve se silnice ani

Ano, lika

vidti nebylo a pece mohla by se nepatrná tato chata hrdé vypnouti nade všechny ostatní vždy hlásá deska, zasazená v prosté stné, že se pod chudou šindelovou její stechou narodil dne 14. ervna 1798 ,

:

—

—

František Palacký!

Úslužné dívky vrátily se s klíem a uvedly nás do vnitku chaloupky. Hle, co jsem zde v tch nkolika ádcích již nahromadil diminutiv, jimiž tak oplývá jazyk náš Není divu vždy obmezen byl po staletí pouze na úzké svtniky nízkých chatrí, zatím co hlahol cizinský rozléhal se v této zemi nádhernými komnatami pyšných palác. Vždy musíme shýbati šíje, chceme-li navštíviti ty tsné jizbiky, kde stávaly kolébky našich velikán A takové nizounké, uzounké svtniky spatili jsme i zde. Ponvadž se domek práv uvnit opravoval, vidli jsme pouhé stny, mezi nimiž obraznost voln mohla !

:

!

Mn

spádati své vzdušné obrazy. zdálo se, že vidím v jednom z tch šerých prázdných kout dobrotivou ženskou tvá, klonící se nad prostou kolébkou, v níž

dímalo sladké robátko, kteréž milující matka uspala nkterou z pekrásných písní valašských. S nevýslovnou láskou pohlížela zde tisíckrát na líko drahého dítte a tkala mu z ržových vidin nejkrásnjší budoucnost. Ale sotva vzlétly kdy blahé její nadje až k

té

výšin, na kterou syn

Kdož mohl vbec tehda

její tušiti,

po letech se že

z

této

vyšinul.

skrovné

vísce valašské vzejde národu eskému první velikosti, jež mu okáže slavnou minulost, zakalenou dotud zlobou nepátel, nevdomostí a pedsudkem, v plném skvoucím lesku historické pravdy a dlouhá, dlouhá léta povede kroky jeho po trnité dráze krutých zápas za svatá práva!

chatre v odlehlé

hvzda

10

v

podobných myšlenkách rozlouili jsme se s patímto místem a s krásnými ciceronkami; kráedále, ohlédli jsme se ješt nkolikrát na pvabnou

mátným jíce

dvojici, tulící se

k

sob

na prahu stavení a tvoící takto stafáži k rodnému

vru nejvhodnjší a nejpknjší domku velikého svého krajana. isté

Prohlédnme si ješt trochu Hodslavice. Jejich devné domky s pknými zahrádkami a hojným

stromovím táhnou se daleko pvabným lesnatým údolím. Zahledíš se sniv na ty krásné lesy, a obraz minulosti vynoí se v duši tvé. Pedstavuješ si tichou noc sklánjící do údolí své tajemné stíny a rozpínající nad ním hvzdnatý blankyt nebeský. Devné chaty hodslavické pohrouženy jsou na pohled v hluboký spánek. Ale viz! tam vyklouzl z jedné tmavý stín, mihl se plaše msíní záí v zahrad a plíží se nyní polní stezkou podél vysokého obilí; za krátko doplížil se obruby lesa a n.izí v temné jeho útrob A také z jiných chatrí vykrádají se takové stíny; odevšad po mezích a stezkách plíží se k dímavému lesu který je pijímá ve svj tajný mlelivý klín. Jsou to píšery noní.? Zloinci.? Ano, jsou to zloinci, kterým násilí dovedlo sice vnutiti škrabošku víry nenávidné, ale jimž nedovedlo vyrvat z duší drahou víru po otcích zddnou. Jsou to zloinci ped svtem, ale vrní pravdy mi'ovníci ped vlastním svdomím. Jsou to chudé zbytky tichých sbor bratrských, schovávající posvátné knihy své, skropené nesetnými slzami utrpení, ped slídivým okem v tajných lesních úkrytech a shromažující se tam za hluché noci k spolené pobožnosti. Byl to zajisté obraz hluboce tklivý takové shromáždní v temné hlubin lesní, pod klenbou vtví, msíním svitem ostíbených, mezi nimiž se jiskily

—

.

11

hvzdy

a s jejichž tajemným ševelem se snoubil pizpv tajných vyznava víry zapovzené, stenajících pod tlakem nepátelským a pece stále dou-

tlumený fajících.

Toleranní patent císae Josefa II. ukonil tyto Ale ponvadž dával prchod jen vyznání augšpurskému a helvetskému, musili se bratí hodslavití k jednomu z obou pidati a zvoliU konfesí au>;špurskou. Po r. 1783 založili v Hodslavicích zvláštní církev a pi ní stal se otec Palackého Jií prvním uitelem. Nyní mají zde prostý, ale pkný kostel kamenný.

noní schzky.

V

milé svornosti stojí nedaleko nho, za rodným Palackého, devný kostelík katolický. Dlouho Všude na Valašsku ustupují kojiž asi státi nebude. stely devné již kamenným a prvních zachovalo se jen málo. pece hodí se tak výborn do tch hor valašských, po nichž roztroušeny jsou devné chaty jako domky jesliek, do hor tchto, s jejichž bok znjí melodicky zvonce stád, a na nichž zpívají pastýi krásné vánoní písn valašské

domkem

A

Na betlémském pásli

ovce Valaši

salaši .

.

Na lovka, zvyklého spojovati s obrazem kostela pedstavu chladné vážné, více mén pošmourné budovy kamenné, iní takový devný kostelík zvláštní, ku podivu milý dojem. Vane z nich také kostelní poesie, ale pouze ta vánoní,* nžná, dtinn veselá. S velkým zalíbením pohlížel Je to posvátná sclatika jsem na ten roztomilý devný chrámek, stojící na tichém hbitvku, na prosté jeho stny devné, šindelovou stechu a nžnou devnou vížku, vše bíle na-

12

tené. Obešedše kostel, vstoupili jsme do pedsíky, podobající se spíše verand.

Nad chrámovými dvemi

.MD ANNO

Lj^

stojí

(j]vi

—

letopoet DI1I1.«

Kostelík je tedy dosti starý. Také uvnit jest bíle naa na plochém strop ozdoben pozlacenými hvzdikami. K pknému oltáíku vstupuje se širokým špiatým obloukem, jenž prolomen je v devném, bíle nateném pepažení, dlícím presbytá od lodi. Nízký devný kr zdobí malé krásné van any. Když jsme z kostela opt do pedsíky vystoupili, všiml jsem si nenatených malých mar, které v jednom kout stály; byly zde v tom idyllickém chrámku tak zhola prosty všeho dsivého rázu, že jsem na pohlížel s úsmvem jako na prost vyezanou devenou híku a že se mi bezdky zachtlo položiti se na k slad-

ten

n n

—

kému spánku. Dne 14. t. m.

oživly tiché Hodslavice slavnostním

tam u rodného domku Františka Palackého eši i Moravané, aby oslavili památku velikého echa moravského a stiskli si bratrské pravice. Kéž pispje tento stisk k utužení svazku upímné lásky, jenž poutal a bohdá na vky poutati bude krásnou ruchem

Sešli se

Moravnku k seste Dne

15.

srpna 1881.

její

povltavské!

Na Z.a asného

domu

jitra

p. J. Seicherta,

Radhošti. vykradl jsem se z pohostinného lékárníka v Rožnov. Ano, vy-

kradl jsem se jako zlodj a to z dobré píiny. Kdyby mne byl totiž hostitel na odchodu zastihl, byl by jist okázal na šerou spoustu, visící s oblohy nad celým krajem a zastírající nejbližší vrchy lehkou »stížavou*, jak nazývají Valaši horskou mlhu. »Snad byste nešel v takovém poasí na Radhoš .M Co byste tam vidl? Ci by se vám opravdu chtlo celodenní klopotné chze v deštivých mranech a neprhledné mlze..?« já bych byl musil piznati irou nesmyslnost takové choutky. A pece umínil jsem si vera, že vystoupím dnes na Radhoš stj co stj. Nechtl jsem se v Rožnov déle zdržeti a kdož ví, nebude-li zítra

mj

A

povtrnost ješt horší.'' Možná, že se dopoledne mlhový závoj roztrhá; ne-li také dobrá! Procházka v oblacích má zajisté své pvaby a slavné vyhlídky radhoštské mohu užiti nkdy jindy, teba na zpátení cest zdejší krajinou. Vykoistil jsem tedy náležit ranní spánek svého hostitele, kterýž mne mohl po svém procitnutí dostihnouti leda jen dalekohledem vysoko na boku erné hory.

—

Svatopluk Cech: Sebrané spisy .V.

2

14

Stoupal jsem s mladým soudruhem vesele vzhúr-' se hora nad námi hustji a hustji po píkré stráni, obtáela vlající šedivou pízí. První ástí cesty provázela nás roztomilá pastýská selanka. Po svahu vrchu, porostlého ídce kovím a stromy, pásly se bílé a erné ovce; vzdálenjší stáda podobala se rozhozeným hrstkám dvojbarevných fazolí. Z blízka z dáli ozývalo se beení jejich, lahodný souzvuk jejich zvonc, štkot ps, táhlé práskání bi, houkání a zpv pastevc, sdružený tu a tam s veselým neb zádumivým zvukem pastýské píšaly. Pozdji vešli jsme do hustého nízkého lesa jehlinatého a za ním ocítili jsme se na salaši pod Radhoštm. Stála tam dv nízká devná stavení. Na prahu jednoho sedl »báa«. Optali jsme se ho, chce-li nám

a

i

sloužiti za prvodce na vrcholek Radhošt Báa rozmýšlel se chvilku a prohodil pak: »Móže.« Slovo to ozývá se ze rt valašských práv tak asto jako z ruských známé »nievo!« a s pízvukem i významem dosti rozmanitým. Obyejn nahrazuje naše »ano«. Na to uvedl nás do chudobné svtniky, jejíž ná-

bytek se skládal z hrubého nenateného stoki, lavice a postele s nkolika peinami ve starých, mode pruhovaných povlacích. Na stnách viselo nkolik hrzných obrázk svatých. Na nízké stolice uprosted svtnice sedlo slepé dve, kolébající spící dcko v prosté, vrzavé kolébce. Na ohništi, kolem nhož se táhla druhá lavice, plápolal ohe; nad ním zavšen byl uazený kotel s »žinicí*. úzkém prostoru bylo dusno k zalknutí a tak horko, že nám brzo vystoupily na ele bohaté krpje potu. Divil jsem se vru, jak lidé v takovém míst celé dni tráviti a k tomu spokojen

V

tráviti

mohou.

15

Báa poastoval nás pedevším teplou žinicí, která mi však nechutnala. Pak opatil se nkolika drakami ku pípadnému rozdláni ohn na vrchu, pevzal od mého soudruha tlumok s budoucím naším obdem a vydal se s námi na další cestu. Byl to statný štíhlý muž s jiskrnýma oima a zdravým rumncem v hladce oholeném oblieji. Odév jeho skládal se pouze z nízkého erného klobouka, dlouhé ervené vesty, zelen lemované, z tsných bílých nohavic a z kožených »krpcí«. U koženého opasku kolébal se kožený mšec na tabák a v zubech vzela krátká devná dýmka. Kráel ped námi do vrchu svižn a lehce, jakoby šel po hladké rovin. S poátku byla cesta pro mnohé kamení dosti obtížná, ale když jsme došli k t. zv. »trojáku«, hromad drobného kamení se vztyeným, nahoe vtším kam.enem, jenž naznaoval hraniní bod tí zdejších panství, objevila se ped námi cesta, navzdor píkrosti své dosti pohodlná. Mezi zakrsiým bouím a jehliím, v nmž se tu a tam tpytily ješt zbytky závjí snhových, vedla široká pirozená mýtina, travou porostlá, až vzhru na heben Radhošt. Prvodce

náš

by

1

lovk

hovorný. Zahájil rozdnes »krásn, tichúko,

právku poznámkou,

že je tu

svat-svato«, ale

bude co nevidt pršet

s

že

a

že asi

Radhošt nieho neiwidíme.

Ano, bylo tu »svat-svato« Ten výraz hodil se naznaení k tnizla, kterým nás tu jímala horská píroda. Obloha i:ad námi vypadala sice jako nízko !

nejlépe k

šedivá roucha, u ž vzdálenjší okolí neprhledn zahalovala a také bUi cé již temeno Radhošt rozte-

visící

penou obrubou

svojí pozastírala, ale

telném travnatém

pi

.mu

zde na tom

úboí, jenž zdál

vidi-

se vznášeti

16

v oblacích a stoupati do oblak, vysoko nad zemí, v ethericky istém vzduchu, prosyceném jemnou vní jehlií a jarních kvtv, obsypaných rosou, jejíž krpje se tpytily na trojlístcích divokého jetele jako perliky, ve slavném tichu a klidu, jež nerušilo ani pní ptaí zde bylo opravdu pekrásn, ani zaševelení lístk

—

—

>svat-svato« Na to vypravoval 1

nám hovorný Valach, že prý se v nitru Radhošt tají nesmírné poklady. Lze prý na blízku ješt vidti otvor zasypané podzemní chodby, kterou »ernoknžníci« do hlubin hory pro zlato a stíbro chodili; ta chodba táhne prý se celým Bezkidem a koní až nkde u Místku. Jeho »staeek« (ddeek) prý tam sám s tmi ernoknžníky chodili (Valaši dávají takovýmto plurálem na jevo svou úctu a starším lidem) a také jeho otec šli prý k

rodim

dv vody, nkde vzpímen, nkde tvernožky«. Aby prý jsme neekli: »mluví a neokáže«, dovedl nás stranou do zakrslého bukového lesa k místu, kde

tam jednou, »pes

tém

úpln již vidti bylo skuten neveliký otvor zasypaný a listím zanesený. Býval prý to vchod do podzemní oné chodby. rostla hojn dymnivka s chudílem bílých, dílem ervených. ni a pravil, že je to »hužvor«

Nedaleko onoho místa

máky pkných kvt, Báa upozornil nás na

ili »hrbolec«, jenž slouží

lach nemoc vbec),

erven

ale

dobe

proti

musí prý se

»vedu«

(u

Va-

bráti bíle kvetoucí

kvetoucí pro ženské. >0 mnoho, ví jakých!* na Radhošti, Vrátivše se na lysé úboí, pohlédli jsme nazad. Ale dole bylo všechno již zahaleno mlhou. Pouze na chvilku objevil se ješt jako prchavý pelud ostrvek

pro mužské,

mnoho

je tu bylin

Bh

17

svží luní zeleni s nkolika šedými devnými chatami pak nadobro v mlhovém moi, jež valilo se k nám výše a výše. Za to povstal odliv moe toho na severní stran; rychle couvala tau. mlha dále a dále od Radhošt, odhalujíc kus po kuse širokou kotlinu, v jejímž stedu ležel jako veliká skupina dtských domek na dn krabice Frenštát. Ale odliv mlhy netrval dlouho; za chvilku zastela nám opt celou vyhlídku neproniknutelným závojem. Zaalo mžít. a zmizel

—

Konen

—

dostoupili jsme místa, kde vidti bylo v nichž dle slov prvodce našeho popíjeli a penocovali zástupové, kteíž se tu díve dle starého zvyku shromažovali v pedveer sv. Jana, aby pohledli na úchvatné divadlo nesetných svatojanských

stopy

bud,

oh,

rozžehnutých

—

—

po okolních horách a kopcích. zem vyhrabaných, uvedlo nás odtud na lysý vrcholek Radhošt, kde vypíná se veliký kíž kamenný s pozlaceným Kristem. Zde stával snad také onen kíž, jejž dle povsti sv. Cyrill a Method na míst skácené pohanské modly Radegastovy ili Radhoštovy postavili. Ale kesanství nedovedlo posud zaplašiti s Radhošt tajemný nimbus pradávné doby pohanské. Rozkotalo ovšem zlatou modlu na ele jeho, ale památka a jméno pohanského boha zstaly navždy spojeny s tím ohromným kolosem kamenným, jenž tu jako sám zkamenlý Radegast hrd vypíná k nebi tém, s družnou svou Knhyní po boku, obesten tajemným šerem prastarých bájí, jež vypravují si dosud za zimních veer okolní

Nkolik stupínk, do

Valaši v

jež

devných

svých chatách.

Stáli jsme tedy na hoe 3556' vysoké, na míst> poskytuje jednu z nej.slavnjších vyhlídek v Ra-

18

—

ó té ironie! M> jsme tu vidli sotva druh druha. IIledH jsme do šedivé husté mlhy kropící nás deštm, nyní již dosti ne,"íjemným. Stáli jsme

kousku. Ale

zkrátka ve

dštících oblacích,

pohánných semo tamo

chladným vtrem.

U

kíže propustili jsme svého prvodce. Na další nemohli js ne zbloudit nebylo » poustevn « tudíž teba, aby se s námi deštm brodil. Tato cesta vede po táhlém, rovném hebenu Radhošt, pokrytém borozsáhlými koberci vysokého »haíerníku« (hafera rvka, erná jahoda), tak hust do hromady srostlého, že se stolovit rovný povrch jeno sotva prohýbá pod tíží odpoívajícího lovka. Za pkného poasí bývá po tomto rovném, mkce porostlém asi procházka hebenu horském, s nhož se otvírá na ob strany krásná vyhlídka, velmi píjemná; le je-li ten borvkový koberec dole prosáklý a nabobtnalý vodou a bubnuloztaženého deštníku, je-li s hora déš na stechu poskytuje tato pou mén pvaj, zejména obmezuje-li hustá mlha vyhlídku tvou na zubatý lem nízkého temného jehlií po jedné a na iTr\tné obrysy rozptýlených dubv a buk po druhé stran.

cest k

i

=

i

Pes

to vše brouzdali jsme vesele dále, upírajíce do mlhy pátravé zraky, buo-li se ped námi objeví njaká známka poustevny. Dlouho pátrali jsme nadarmo, až konen okázala se neklamná taková známka. Byly to dv šrovit rjvné ady buk, táhs-.:

stále

noucí se tak tsn podle sebe, že zvláštní touto alejí práv jen jeden lovk pohodlní*, procházeti se mohl. Bylo patrno, že nevzniklo toto stromoadí pouhou híkou pírody, nýbrž sázeno nylo nkdejším obyvatelem této pustiny, z poi^hé libstky a pro ukrá-

bu

19

cení dlouhé chvíle anebo snad za tíni úelem, aby utvoil stinnou chodbu k peripatetickému rozjímání.

si

A skuten našli jsme na blízku stopy bývalého píbytku, nizounké omšené zbytky zdí, na nichž rostly již dosti vysoké buky. Zde stávala v minulém století radhoštská poustevna. Poslední poustevník nazýval prý se Felix a žil zde do r. 1784. Nevím, zdali tu trávil celý as na modlitbách a živil-li se pouze koínky. Ale zajisté picházelo k nému dosti poutník z okolí s rozlinými dárky, nejen

z nábožnosti, ale

bezpochyby

též

pro léky, které asi pipravovati uml z léivých bylin, tak hojn na Radhošti rostoucích. Za boulivých nocí a zimních metelic volával pak hlas zvonce zbloudilé chodce, nadcházející sob od Rožnova k Frenštátu pes Radhošt horskými stezkami, do hostinné poustevny. Avšak ostrý vítr nové doby zavál i na Radhoš a smetl s poustevníkem. Zstaly zde s temene jeho poustevnu jen ty sporé stopy její a to bukové stromoadí; stojí snivým zde opuštno a smutno a zahledíš-li se na zrakem vkouzlí ti snad na okamžik fantasie šerý stín blouznivého samotáe mezi blavé, rozlin zkivené i

n

kmeny

.

.

.

Jedin

hlas poustevnického zvonce ozývá se dotud;

na temeni Radhošt, nýbrž hluboko pod Visí totiž nyní pod skrovnou devnou stíškou u Klímkovy paseky nedaleko Rožnova.

ale nikoli už

ním v

údolí.

Doba poustevnické

poesie minula. Spatil jsem ješt letos poustevníka, ale ten inil dojem cizokrajné kvtiny umle vypstované. Bylo to o pouti velesice

hradské.

Tomu, kdo by brácké,

poskytuje

studovati chtl

vtší

pou

rozliné tvary že-

moravská bohatou že.

20

K

daleka a tvoí takonezbytnou šerou folii toho neobyejn pestrého a malebného obrazu, jejž poskytuje pi rozmanitosti a mnohobarvosti moravských kroj takové shromáždní nábožných Malý kamenný most velehradský, pchody ke chrámu a všechny cesty, kndy valily se pod korouhvemi a kíži pestré proudy poutník, byly obleženy žebráky všelikého druhu. Pedn byl tu nejobyejnjší na Morav typ žebrácký: vychrtlá opálená postava v režné halen a s mošnou z pytloviny po boku. Tento obecný druh ml ovšem skrovnjší vyhlídky, nežli bídnjší nebo prohnanjší koUcgové, kteí se choulili ve spoust odporných hadrv aneb okazovati mohli kolemjdoucím své zkomolené nebo zmrzaené údy. Byla to výstava všech možných neduhv a hlíz. ní shrne se žebráctvo z blízka

ka

Chromí o

berlách,

slepci

vedení dtmi,

hluchonmí,

upozorující na sebe chestivým zvoncem a vyrážející za keovitých posuk z hrdel podivné, chrapotné zvuky. Ale knížaty tchto mrzák byli » malomocní*, obléhající v ohyzdných tlupách pístup k cyrillské kapli: hrza obchází mne, pedstavuju-li si jen v upomínce znetvoené oblieje. Také zpsob, jakým jejich

dsn

žebráci poínali, byl velmi rozmanitý: jedni stáli, jiní sedli, opt jiní Ideeli a nkteí leželi na zemi že nes údy tak podivn skroucenými a spletenými si

byli

hrub tvorm

lidským podobni. ]\Ienšina obmezo-

vala se na skromnou prosbu o boží almužnu neb na tichou modlitbu; valná vtšina dorážela na dobré srdce dtklivým. Soujjali se poutník zpsobem více po kolenou, roztahujíce jako polypové po kolemjdoucích ruce, spínali tyto, lomili jimi nad hlavou chestili tžkými rženci, ukazovali na své neduí">y, vzdychali a skuhrali žalostn, namnoze promujíce a protahujíce

mén

21

zpiisobem, že pipomínal nepirozený naíkavý pathos plativých kus divadelních »Ustrte se, milí kesánkové, smilujte se, pobožní poutníkové !« znlo úpnliv se všech stran. Jedna stará žebrácká dorážela na poutníky zpívavým voláním: »Slitujte se nade mnú bídnú, nezatvrzujte se, moje milá dobrotivá srdénka!« takovýchto žebráku spatil jsem na cest, A v vedoucí z Velehradu k Tupesum, postavu, která se od nich celým zjevem svým lišila Byl to obstárlý muž zdravého oblieje, odný v jakous temnou eholní kutnu, s holí nahoe kížem opatenou, s velikým ržencem a s kulatou nádobou na vodu, bezpochyby

hlas

ad

devnou, po boku

—

zkrátka, byl to celý zjev pouho vídáme na nesetných obrazích. Lidé jej také nazývali poustevníkem a vyprávli, že sbírá dárky na kapli, kterou kdesi sám vystavl a stále stevníka, jak

zvelebuje Než, vrame se k poustevn na Radhošti. Prohlédli jsme si stopy její, prošli bukovým stromoadím a napili se ješt z istého pramene, jenž prýštil opodál. Ale pak ohlédli jsme se po píhodném míst k polednímu odpoinku. Byli jsme již notn unaveni a hladoví. V záhybu nízkého jehlií rozesteli jsme jeden pléd a nad ním upravili jsme pomocí druhého plédu a svých deštník ve vtvích jakous takous stechu. A v chatrném tomto stanu leželo se nám výborn. Déš, pehánjící se venku a bubnující na stechy deštník, zvyšoval spíše pvabnou útulnost našeho úkrytu. Naše pohledy setkaly se bezdky na tajemném vaku, jejž nám pelivá cho hostitele mého na cestu oktroyovala. Sladké tušení, s kterýmžto jsme cestou

smrk

k

nmu

pry

s

—

pozírali, nebylo sklamáno. Avšak pry, hrubými hmotnými požitky! Povím jen, že byl

22

mj

soudruh jinoch, nadšený pro vše krásné a dobré, a že jsme se spohi baviU volným hovorem o písemnictví a podobných dstojných pedmtech. Byl to pravý olympický hovor, vysoko v oblacích, v istém vzduchu horském, u velebném povznesení nad malicherným ruchem a hemžením lidí. Trochu nám sice do tch olympických hovor napršelo, ale v té vodnapíjemnou upomínku. tosti své zstavily ve onen kouzelný pláš, na Kdybych dle peletl za hodinu jedné pohádky valašské jakýs i

mn

nmž

ml

lovk

s

Radhošt do

cestu,

abych

—

Prahy, vykonal bych astokrát opanou trochu za[)oustevniil na moravském

si

ovšem, vzal bych bezpochyby též s sebou takové dv láhve ohnivého rudého moku, jaké mi tehdáž oslazovaly vtrnou poustevnu. Nastoupili jsme zpátení cestu ke kíži. Vzdával jsem se nadje, že mi zpurná mlha po vli uiní a zmizí. pestalo pršeti, obkliovala nás neústupn. co to.? Vždy vidím zcela zeteln protjší lesnatou strá a v jednom záhybu jejím njaké devné koliby. Nikoli, nevidím nic, pranic! Zahledl jsem to pouze na vteinu jako vzdušný pelud, který se mžikem opt rozplynul v mlze Hledím však nyní bysteji velikánu

Le

—

A —

do mlhové spousty. A hle! pozoruju, že jaksi oživla, že se rozvinuje tajemným ruchem Valí se rozlinými proudy, nahoru dol a každou chvilku odkrývá vtší neb menší trhlinou njaký nový obraz, jež ale mžikem

opt

zastírá svou vlaj cí blošedou rouškou. Tu vyniká vrcholek podálné hory jako skalnatý ostrov z rozvlnného moe mlhového tam vyistilo se krásné romantické údolí a poslední zbytky rozprchlé chmury zachycují se jen jako vloky koudele do temných kadeí »smrek« (smrk) a )>bor« (borovic) ale již plazí

—

—

2Í}

nová mlha jako blavý had vzhru úžlabinou, rozšiuje se mžikem v obrovského ptáka noha a zastírá

se z dola

všechno rozepjatýma kídloma.

Vidl jsem

dímá

nyní, že v

tomo líném šedivém chaosu

tvrí: uml

se rozdlovati a sbírati napodobovati kou, vlny moské, koudele a sivého peí, vlající kusy roztrha-

dosti síly

v rozmanité tvary a

chomáky

ného sivého závoje, nkde neprhledn hustého, jinde jako pavuina tenkého a pod. Nahlédl jsem hluboko v osnovu, na níž tkají horské víly svá vtrná, šedivá roucha. Svítala mi nadje, že se mlha konen pec nad námi smiluje. Prozatím ukazovala nám chvilkami leda njaký úryvek malebné horské krajiny, aby nám dala jen tušiti krásu všeho toho, co zastírá zkrátka, karpatský horský duch, povahou bezpochyby podobný povstnému kollegovi krkonošskému, škádlil nás rozpustilou hrou na schovávaku. Došli jsme ke kíži ale, ó bda! Tam bylo vše opt zataženo hustou chmurou, která se valila rychle pes holý vrcholek a metala nám do tváe chladné krpje dešové. Hodnou chvíli snášeli jsme trpliv tyto poboky zlomyslného horského ducha, ale konen dali jsme se s resignací na cestu s vrchu. Sestoupiv kus po píkrém sklonu, obrátil jsem pohled nahoru a hle, vrchol byl chmury prost, jen lehounké zbytky její vlály ješt okolo kíže jako pavuina nyní je tam úpln jasno. vracel jsem se nahoru, dostupuju temene

—

—

—

Spšn

—

—

vkol Hurrá! Jakoby bylo velmocné dechnutí rázem rozfouklo tu šedivou vtrnou chasu, otvírala se pede mnou na všechny strany velkolepá vyhlídka. Stojím zde pehory, rozhlížím se

24

Jako zázrakem vyistil

kvapen, uchvácen.

Kam

široširý

se

podla spousta mlh a chmur.-* Vidím jen ješt, jak se jedny vznášejí vzhru k nízkým oblakm, kterak se jiné plíží jako "na potupném útku kraj.

se

hlubokými »ráztokami* (vížlabinami), nebo se pevalují pes horská sedla, ale ani tyto prchající mái tam

tu

kalící nejzazší obzor,

tohy ani lehká ^strížava*,

hrub velebnému u

obrazu,

jenž

leží

daleko

nevadí

rozvinut

mých nohou. Veliká ást' Moravy námi a Bezkidy

kusy sousedních zemí leží Karpaty strmí vkol úžasným množstvím rznotvárných vrcholk. Nevíme, kde díve stanouti zrakem, jenž opojen tolikerou vnadou a velebností tká s místa na místo

tu

ped

s

i

ostatní

Na

severu vidíme uprosted široké kotliny Frenmnožství jiných mst a vesnic, vypadajících odtud jako roztomilé vtší neb menší skupiny kostel, s vynívajícími vížkami dtských dále tím drobnjší a nezetelnjší, až splývá všechno matn v dálné rovin slezské. Krásné doly a kokdož mi tliny obklopeny jsou vnci malebných hor poví jejich jména .M Poznávám toliko v dáli horu starojiínskou s malebnou zíceninou, štramberský vršek s nápadnou štíhlou vží, jíž pezdívá lid pro podobu trouba*, po levici Javorník a po její »štramberskr pravici, na východ, mohutnou Knhyni, pedstihující ješt výškou radhoštského velikána. Na západ táhne štát a veliké

domek

ím

—

stran pvabného dlouhého u paty Radhošt pívtivý Rožnov, dále vesnice napolo v zeleni skryté a v pozadí Val. Meziíí, za nímž vidti ješt daleko do kraje. A což teprve na jihu! Zde strmí grandiosn

se hora za horou s

údolí,

v

nmž

leží

obou dole

26

hustý tlum karpatských obrv a ta nejvyšší skalní ela vzadu náležejí zajisté Kriváni a Lomnickému štítu.

To

jsou hlavní hrubé rty obrazu, jenž rozestíral se pod námi. Doplte je v duchu ješt svží jasnou zelení luk v údolích, rozmanitou tmavjší zelení les

po horách, stíbrem íek a potok, šedými stechami rozptýlených domk valašských a modravým kouem pastýských oh, vystupujícím tu a tam z horských úžlabin, a pochopíte kouzlo, které mne hodnou chvíli ješt poutalo k temeni Radhošt a nkolikrát zadrželo na zpátení cest do údolí Jdouce opt kolem salaše pod Radhoštm, spajsme blízko chaty, na pokraji lesa ohe vesele plápolající, nad nímž visel veliký uazený kotel na tlustém bidle, podepeném dvma nízkými devnými sloupci do zem zaraženými. Pi ohni sedli ti muži v ervených valašských vestách, mezi nimi náš nedávný prvodce. Poznali jsme snadno, že se tu vaí žinice. Tento idyllický výkon pastýského života poskytoval zde pod zelenými vtvemi smrk velmi pkný tili

obrázek.

»Báa«

pozval nás

pívtiv, abychom

si na chvíli Frenštátu do Rožnova a zastavivší se v hostinné salaši na trochu žinice a pátelský pohovor, nabídl nám ochotn za sedadlo svou krosnu. Báa vysvtloval nám krátce zpsob, jakým se žinice pipravuje, Ovce dojí se dva-

pisedli, a

druhý muž, pláteník jdoucí

z

denn v košae* (míst plotem ohrazeném) do devné nádoby, zvané ^í^eleta*. Z té vlévá se mléko do jiné devné nádoby, v kteréž se sráží pomocí krát

»

'>glagu«,

ludku

»klaku«,

Sýr tímto

jenž

se

pipravuje z telecího ža» žinice* oddlený vy-

zpsobem od

26

tlaí se a vloží do »šaty« (plátna), >žinice« pak se

do

vlije

kotle.

K tomuto stadium dospla zde výroba žinice pi našem píchodu. Nyní se báa zdvihl a míchal »ohebélkem« (dlouhým tenkým devem, na jehož konci bylo vodorovn upevnno malé polokruhovité prkénko) vaící se žinici, lov z ní zárove kousky sýra. Když pak tekutina zakypla a na povrchu jejím hustá bílá smetana »urda« se usadila, odnesl kotel do chaty a za chvíli pinesl nám všem po hrnku jakéhos podmáslí. Byla to tuná žinice, smíchaná s »urdou« a tudíž mnohem chutnjší, než istá léebná žinice, jakou pijí nemocní v Rožnov. Tato jest totiž przraná zelenavá syrovátka, jež zbude po úplném sebrání »m'dy*, z kteréžto poslední se pak tlue máslo. Valaši se rozhovoili. Tetí v jejich spolku býval vojákem a zaal vypravovati o Gorgeyovi a uherské vojn. O, Valaši umjí vypravovati tak živ a ohniv, dramaticky! Pijdou-li do proudu, naznaují asto mluvící osoby prost jménem bez »ekl« nebo jako v divadelních knihách a uvádjí slova » pravil* jejich nejen pímou eí, nýbrž snaží se i napodobiti hlas jejich. A jazyk jejich jest vskutku neobyejn ryzí a bohatý na výrazy, s jakýrni se u nás setkáváme jen by se to poslouve » vysoké* písemné ei. O, ale nelze jinak musíme již dále chalo teba do noci

tém

—

do Rožnova! Dne

(>.

záí

1881.

pkn

;

Jaro v horském údolí. .. JVláš o mne zbytené starosti, milá sestenko! to hodí Dostal jsem se do Rožnova zdráv a vesel na rožnovského pacienta, není-liž pravda? se Od Polomi jel jsem samoten v zabednném dostavníku, zahrabán do plaidu a houn a naslouchaje nudné hudb krpjí dešových, které bubnovaly po celou cestu na okn povozu Vyhledí jsem jedva tikrát v zakabonnou .

—

pkn

i

utkvlo mi v pamti pouze nkolik šedivých vtrných mlýn. Konen stanuli jsme ped rožnovským hotelem za chvilku na to zastel jsem si peliv vyhlídku na devné štíty rožnovské zelenou záclonou okna a vboiv se do postele, vytáhl jsem si peinu až nad hlavu. Když jsem se druhý den probudil a záclonu vytáhl, usmívaly se mi v nejkrásnjší zái májového jitra vstíc zelené lesnaté hory, a rožnovské devné domy hledly na mne tak mile a pívtiv, že odprosil jsem je v duchu pro verejší urážlivé chování. Vidla jsi již nkdy devnou chaloupku? Myslím celou devnou od hlavy až k pat? Nuže vysoustruhuj si ji svou svží díví obrazností a pedstav si množství takových úhledných, šedohndých krajinu, z níž

—

!

28

domku, rozptýlených kol do kola po malebných horách, se dlouhými úžlabinami po jednotliv, po dvou, tech v táhlých etzích, jako vesniané jdoucí do kostela, a srážejících se u prosted pvabné doliny v hustou skupinu. To Rožnov Zde vydala ta devná architektura svj plný kvt, zde utvoila si malé msto.

trousících

!

Ty devné chaloupky devné; vystrojily se

vypjaly se v jednopatrové domy hojnji podloubími, pavlákami, sloupci, zubovitými okrasami, seadily se kolem prostranného námstí a poídily si také nevelkou sice, ale pknou devnou radnici, se schodištm a sloupcovým pavlánem, jaksi kabinetní kousek svého slohu. Díve vypínal se tu také kostel devný, ale v polovici minulého století musil ustoupiti kamennému. Kámen a cihla vítzí. Již vtlaily mezi ty prostomilé. sivé rožnovské mnohou moderní nudnou bílou stnu a za krátko vyhyne tu asi staré devné pokolení

devnáe

nadobro. Myslím, že zajde neoželeno.

Vždy

nynjší duch

asový pohrdliv vymetá podobné nepraktické haraburdí a vidl by nejradji, kdyby celý svt vzal na sebe jedinou, rozumn nudnou tvánost. Já jsem v ohledu tom hanebný zpáteník. Plesám, zachytím-li cíp unikající pvodnosti a poesie. Nedbám, že by se bezpochyby sám leckterý Rožnovák nade mnou usmál, kdyby se mu dostaly do rukou tyto ádky. Nu, tak obzvláštní ty naše devnice nejsou! pomyslil by si asi. A já pravím, že mají ve zpsobu svém, v prostých okrasách svých práv tolik samorostlého vdku, jako ciiaty švýcarské. Tyto berou se po celém svt za vzorky k nákladným letohrádale kdož by si všiml sprosté chalupy slo-

alespo njaký

km — vanské

29

Avšak nechám již toho devného rozjímání, které tuším pramálo baví. Ptáš se, co robím. Pijii žinici ambrosii a nektar a jím brynzii, milá sestenko karpatského toho ráje, jež chutnají ostatn ponkud fádn obyejnému jazyku smrtelnému. Pi tom pokouším se o asomrné chvalozpvy na zdejší oveky, jež mne obojím tak štde zásobují. Roztomilá zvíátka! Bhají ve svých bílých a erných kožíškách, na svých štíhlých nožkách od rána do veera po vkolních zelených stráních a škubají piln libodeché byliny horské, z nichž mi pipravují léivé kapky dovednji, než kterýkoli zkoušený mistr cechu Aesculapova. Jak víš, není má nemoc píliš zlá a snadno se jim tudíž po-

t

—

mže

štstiti,

že

mne úpln

vyhojí.

Stane-li se tak,

vyberu

vdnosti nejsnžnjší bírku mezi nimi, uvážu jí na krk ržovou pentli a pinesu ji v loktech do laskaz

vého náruí tvého. Naíkáš si, srdéko, že máš mnoho starostí. Uvádíš za doklad ukrutného professora, jenž uložil vám za domácí úkol vylíení jara v horském údolí. Pro práv v horském údolí.?! Jak máš líit jaro takové, když jsi jaktživa o hory ani nezavadila.?! Máš pravdu, váš professor mohl si vymyslit rozumnjší úkol. Píšeš dále, že jsi vidla na kolem Rožnova všelijaké temné uzlíky a že na jednom stojí také jméno

map

Radhoš s nkolika íslicemi. O, rozumím tomu jemnému pokynu! Myslíš si, že tu mám hojný výbr horských údolí a že bych ti mohl snadno njaké zprávy o neznámém onom jaru podati, tím spíše, ponvadž

nemám krom sím se o

pití

žinice jiného na

práci.

Nuže, poku-

to.

Povdl jsem ti, že jsem pijel do Rožnova v pošmourné povtrnosti a nálad, a že se obojí na druhý Svatopluk

ech:

Sebrané spiiy. V.

3

80

slunen rozjasnilo. V týž den podnikl jsem hned ráno první vycházku do okolí. Msteko se mi líbilo jak náleží. Nalézalo se teprve na prahu sézony a pívtivou jeho tvánost nekalily dosud plíživé stíny loví, jimiž se nyní zaíná plniti a mezi nimiž je bohužel i leckterý ve vlajícím kaftanu a s dlouhými pejzy na skráních. Víš, co jsou pejzy? Jsou to loketní šrouby nepej si ostatn, abys z polsko-hebrejských vlas je poznala dkladnji! den

—

jsem

Unikl

šastn njakému

který

doktorovi,

ob,

jsem do lázeských sad. Nikdo nerušil mne tam v píjemných toulkách pod mladou zelení strom, mezi vonným kvetoucím kovím. Ale toužil jsem dále za Bevu do krásné krajiny. Shora shlížel modravý vrcholek velebného Radhošt pes horský heben, táhnoucí se ped ním, vážn do údolí, obstoupeného též na ostatních stranách malebnými tlupami hor, jež zelenaly se vtšinou mladým lupením a jehliím lesv a k jejichž bokm se tu a tam choulily devné chaloupky. obletoval jestebími kruhy slibnou

Zašel jsem

Vršiny

s

obou

a zaboil

pomalu do postranního táhlého stran

byly

z

údolí.

vtšiny porostlé bezo-

lesíky. Širokým dnem údolí proubystina podle svžích luin. Kráím zvolna po behu jejím. Pojednou vázne mj krok. Kde to jsem? krajina z njakého vábného snu mladých let nebo z njaké dávno zapomenuté básn pastýské.

vými a jehlinatými dila jasná

To

Veliké ásti nás studovaných lidí jest jaro pohádkou. Známe je toliko z básní, z obraz, z polouvadlých dtských upomínek. Vždy trávili jsme nejkrásnjší dobu roku v vtšinou v dusné školní síni,

mst

vtsnáni soumrnými adami do stízlivých

lavic, s

vy-

31

ernou tabuli a vážnou tvá pana profesnemla s jarem pra- pranic spoleného. Co jsme zvdli o jaru? Vídali jsme, že se dlaždiky hlídkou na sora, která

dom

veseleji tpytily v paprscích na ulicích a stechy teplého slunce; vídali jsme hladem zmoená dvátka v rozcdraných šatech, nabízející žalostn na prodej poetické vzkazy jara v podob nžných bílých a jino-

barvých

zvonek

posnženou na

;

vídali

jsme tu a tam vtev

kvtem

nkteré z neetných zahrad, patrn nepraktickým jež nebyly dotud majitelem podivínem promnny v nebetyné inžovní domy; vídali jsme nkdy ve tráv hradebních píkop blošedivé zdi

—

—

oka sedmikrás a za mstem zelené plochy polí. Ale jaro v celé pravé podob, jak se znenáhla budí, jak otvírá fialková, rosou blýskající oka, jak se usmívá na svt ve slunné lahod, jak se zvolna odívá v zelené, podléštkami a sasankami protkané roucho, až tu stojí posléze okrášleno sterým kvítím od hlavy k pat, s písní skivánk a slavík na rtech, s tisícerým líbezným snem v puící hrudi takovéto jaro nemá mezi námi hojnost dvrných známých. Kdybych ml rozhodující vliv na školství naše, ustanovil bych jist, aby velké prázdniny zaínaly již a konily kvtnou nedlí, není-liž o Velikonocích pravda pipsal by tu asi s jízlivým úsmškem tvj zlatá

—

—

.''

professor.

A po studiích.? Vezmi za píklad mne. Zahrabal jsem se v pošmournou kancelá, do prachu suchopárných akt, kde jaro stalo se mi teprve jak náleží zapomenutou krásnou pohádkou bylo teba nemoci, abych se s ním po dlouhé dob sešel ve skutenosti. Neznámé jeho kouzlo bylo tím poutem, jež zastavilo pojednou uprosted tichého horského údolí mé

—

b2

kroky. Jaká to lahodná a svží zelenost

okívá pi pohledu na

A

ni!

—

srdce pímo takové.

Nevidl jsem dosud

krásou vynikají z ní ty žlutolesklé což nevidl jsem nikdy kvetoucích strom, že tak divukrásným se mi jeví záivý sníh tch košatých korun, opádajících šedivé stechy devných chatrí, rozptýlených tu a tam po údolí?! A ta przran jasná vláha bystiny, potk, jež proplétají se jako stíbrná háata luinou všechno to je tak neobyejn erstvé, isté a záné, že bych k obrazu tomu marn shledával barvy na palet mas

jakou

živostí a

kvty blatouchu

!

A

—

líské!

A pece

je to obrázek tak prostý, skromný, naTiché údolí, lesíky, luiny, potoky, devné dosti. Jsi tu takoka sám s jarní pírodou, chaty v ukrytém hnízdeku mezi horami. Ale práv proto rozpádá zde vesna, niím nerušena, své plné líbezné kouzlo. Mám zachytit pérem kouzlo to.-* Marn bych se namáhal. Jedno jest, bych napsal pírodopisnou studii, protkanou sáhodlouhými latinskými názvy, anebo vzletnou báse v prose ekl bych, že všechno pohlíží na mne v zái jarního slunce tak, jakoby se tiše, blažen smálo, asi tak, jako se celým záícím líkem smje hezounká mladá dívka (na píklad Ty) v dob ale ne, kouzlo jarní nikdy úplného nevinného štstí se pln nezachytí lidským slovem a proto zvoniti bude asi do konce svta jarní ta lyrika, na kterou si tak stžují morousovití páni redaktoi. Pedstavuju si živ, jak tepeš tužkou nevrle své vlastní krásné prstíky, ponvadž jsou moje na štstí zlobíš se jak mohu psáti píliš daleko. Ale pro do úkolu o svém úsmvu a pak, že nemožno vylíit pvab jara! Pan professor ekl by zajisté hnviv: Což

šinskýl

—

a

—

bh —

—

88

myslíte, že nelze?!

bych vybral za úkol líení

neho,

co

líiti

budu tedy prost

líit. Usedl jsem si na na vydoupnalý zvrácený kmen, kolem nhož rozklánly petrklíe své bledožluté trubiky. S lesnaté strán nade mnou znly zvonce pasoucích se ovcí a do tiché hudby té mísila asem pastýská píšala své lahodné zvuky. Pohlížel jsem na kyprou, erstvou zele luiny, na stibrolesklé potky, místy lemované záiv žlutými kvty. Uprosted luiny blýskal se malý tyhranný rybník, s bájen istou, až na dno prhlednou vodou, ovroubený hust týmiž kvty žlutolesklými, že vypadal jako zrcadlo z horského kišálu v ozdobném zlatém rámci. Bylo zcela zeteln vidti spodní ásti vodních rostlin, jejichž listy splývaly po hladin, písité dno šedozelené štíhlé rybky, kmitající se vodou všemi

Nuže,

pokraji

lesa,

i

smry. Nedaleko rybníka stál devný mlýn. Vypadal jako šedý kmet, hluboko k zemi shrbený. Ba spíše, jako by byl napolo již zapadl do zem. Šedivá šindelová stecha vybíhala po jedné stran hluboko pes nízkou stnu a tvoila tu pístešek nad širokým devným kolem vodním, místy zelenav omšeným, k nmuž vedl starý, rovnž mechem obrostlý žlab z rybníka. V pedu, ped štítem prodlužovala se stecha v okrouhlý výstupek, podobný polostíšce nad kazatelnou, a pod ním vyzírala k rybníku dv pívtivá okénka, trámci obložená a uvnit hrnci s pestrými kvtinami ozdobená, jako dva isté zasklené obrázky

pkných devných rámekách. — Ze mlýna vybhlo dvátko, štíhlounké, asi náctileté. Taníc a zpívajíc tkalo kolem rybníka

v

dvajako

:

84

Svtlý

chomákem

pestrých stužek poposadila se na hráz a vnoila do prhledné vody útlé bosé nohy. Trhala žluté kvty kolem behu a splétala je u vnec. Když byla hotova, postavila si vnec na hlavu a vyskoila. Její svižná podobika ve krátké sukni, erveném živtku a napouchlých rukávech snhobílé košilky obrážela se ve vod i s tím podlouhlým hezounkým obliejem a lesklými žlutými kvty v jasných kadeích. Ze rtík, svžích jako porosena tešn, vytryskla libella.

letoval za m'

jí

cop, s

vzduchem.

Konen

píse: Musíš, syneku, zapomína,

zapomína, do našeho dvorka nepohlída, nepohlída!

Stíbrný hlásek nesl se daleko v údolí a ozvna opakovala poslední tesavé zvuky. V tom ozvala se odkudsi nade mnou, vysoko se

strán táhlá zpvná

odpov:

sa, dveko, napláeš, napláeš, dyž k vám už nepjde syneek,

Šak

syneek.

Dve

vztyilo hlavu a pistínilo si dlaní oi. Pápo skrytém pvci, ale vypátrati jej nemohlo. Ctveraivý úsmv peletl pes nžný obliej. Napravila si vnec na hlav a zapla vesele vzhru tralo

as

A

šak sa ti to omrzí, omrzí, dyž k nám chodit budu aj druzí.

aj

druzí,

85

jsem. S leknutím pohledla dívka ve kde jsem sedl. Spativši mne, zapálila se jako pivoka a píchla stelhbit do mlýna. Je opt prázdno, ticho v údolí. Jen šedivý mlýn klapá, voda huí po starém omšeném kole a nade mnou, v lesnaté stráni ozývají se zvonce bravu a píjemné, táhlé, rozmanit modulovaré zvuky valašské Zatleskal

stranu,

píšaly.

Drobná postava té malé dívky a její dvojzpv neviditelným zpvákem bezpochyby hochem v jejím stáí, sedícím tam nkde vysoko pod svtlozeleným lupením bízy, s » fujarou « v luce, uprosted pasoucích

—

s

se

bílých

a

ervených oveek, doplovaly vru

vhodnji ten rozkošný

jarní obrázek.

Vždy

nej-

je v této

dob

v pírod jako v duši dtské; všechno tu plno sladkých neuritých tuch; všude vane libá svžest; mladé lupení, chvjící se slastn na bujarých kmenech, v nejkrásnjší barv nadje, šeptá si divné pohádky a každý kvt je tak nžný, istý a jasný, jak nevinná myšlenka dítte. Pozdji, když pyšné rže otvírají svá vonná adra a sladké tešn listím se zardívají, tu volil bych radji za stafáži pvabné krajiny dv bytosti dosplejší, pitulené tsn k sob, s nmou písní pardon, zapomínám lásky v roztouženém pohledu na ervenou professorskou tužku! Tím jest mé jarní líení u konce. Uinil jsem, co vbec uiniti mže rožnovský host, jehož kastalským

—

pramenem jest žinice. Chceš-li se dvrnji seznámiti s pohorským jarem, pije sem! Nebudeš litovati, že's uposlechla mé rady. Ti moji krajané, kteí hledají krásy pírodní po všech koncích svta, mli by se jednou také podívati na jaro v rozkošné údolin rožnovské, v té perlice uprosted malebných hor kar-

86

—

nemli by tam jezditi jen k radé lékaské, patských s chorou hrudí, v níž se špatn ujímá rozkoš z pvab pírodních! Týden ped sezónou než se do Rožnova piplíží matné stíny loví, než sem pivlají polské si tu pobudou a rozhlednou se po krásném pejzy, si pispíší, dokud zde najdou jaro sdruokolí. Ale žené zárove s pknou pastýskou selankou, s neuvadlým dosud jarem ryze národního života, malebného kroje, písní, pohádek, obyej, které zajisté ponenáhlu pijdou osvží a poodkvete, jako odkvetlo u nás, Mohla bys myavšak dosti již tší se znamenit že mne páni Rožnováci získali pro reklamu sliti, peju vlasteneckému tomu a to bych pece nerad, mstu lázeskému ze srdce hojného zdaru a rozkvtu!

a

a

a

—

:

!

a

—

Dv

chalupy moravské. I.

1 yto dv chalupy nerostou vedle sebe, nýbrž každá v jiném kraji. Napsal jsem bezdky » rostou* a neopravím to; nebo ob shodují se tak úpln s rázem svého kraje, že se zdá, jakoby byly pirozeným jeho plodem. Jednu zplodil horský les valašský z jadrného svého deva; druhá vyrostla pímo z tuné prsti a pokryla se slámou zlatého obilí, jež vlní se kolem

ní rovinou moravského Slovácka. První jest šedohndá jako hib, druhá hraje pod sivou doškovou stechou všemi ohnivými barvami polních kvt. Ghaty valašské rostou jednotliv nebo v ídkých, daleko rozvleených skupinách, jakoby se byly na hodinu cesty trousily z dravého pytle chaty slovácké hust pohromad

—

v

poádných vesnicích. Chci vám pedevším

okázati chatr valašskou. Ale nesnadno jest, vytrhnouti ji z rodné pdy, aby pi ní nezstalo trochu spletitých koen, zeleného jehlií a horského modra. Nuže, pijmte mj exemplá s tím kouskem okolí, který se na zachytil, V Horní za Rožnovem najal jsem si prvodce, který mne vedl pes hory do Karlovic, ležících i

Bev

nm

tsn pi

hranicích uherských. Stmívalo se již notn, když jsem sestoupil lesnatou strání k první chat karlovické. Byl jsem dosti unaven a proto uvítal jsem ji Minuli jsme s radostí. Ale byla to radost pedasná. chalupu na právo a za hodnou chvíli teprv objevila se na levo druhá, po stu krocích tetí, hodný kus dále tvrtá a tak trousily se pomalu, v dlouhých pestávkách, jedna za druhou, tu na levo, tu na právo sám ví, kdy jich bude konec! Jen to vím, že jsem zrozen bude hospoda nejposlednjší v na planet nešastné! Konen erná se ped námi v šeru vtší kopec tch barák pohromad. Dozajista je hospoda mezi nimi. Ovšem, ale není v ní místa pro nocleh. »A jiné hospody zde není?« »Je tu ješt jedna, dobrá.*

—

Bh

ad —

—

»Kde.?* »

Nedaleko, malou

pl

hodiny odtud.*

šastn. Hostinský, žid, uvádí mne špinavou zakouenou jizbou, kde nalévá prostému národu »tekuté zatracení*, do vedlejšího honoraního Dostihli

jsme

jí

pokoje. Pedstavujete si snad židovskou krmu v nejernjších barvách. Nu, ano, tam ta první jizba mne ponkud zastrašila ale zde, v panském pokoji, je opravdu blaze. Pivo obstojné, veee slušná a zaízení pímo skvostné. Ba i noviny jsou zde pro hosty vyloženy a to dvoje najednou: »Neue freie Presse* a »Deutsche Zeitung*. Zde, v tom ztraceném kout Valašska! Protahuju se v mkké lenošce a hostinský s hostinskou peují o mou zábavu. Odkud že jsem.-* Kdo.?

—

—

—

he? V jakém zboží.?' V žádném hm, Hostinský vrtí hlavou a dívá se na mne se Že tedy nejsem strany, jaksi udiven a podeziv. Cestující

hm.

—

.í*

—

i

39

obchodní

cestující?

práv sem do

A pro

Karlovic,

—

kde

Pro picházím dobrou noc? Ze jakou zábavu budu míti

cestuju? dávají Hšky

he? A cestuju pro zábavu Mkiví zde? Zde není pranic zábavného, pranic! již s rozilením a cupá si plavé vousy jako ve zlosti nad lovkem, který užívá svého asu a svých penz zpsobem tak zpozdilým. »Slyš!« obrací se s trpkým úsmvem k paní ho»ten pán cestuje pro zástinské, kypré brunetce bavu! Pro zábavu sem do Karlovic! Slyšíš, he?« »A co ti po tom, kam cestuje? Pro by necestoval do Karlovic? Chce vidti, jak to vypadá v Karlovicích. « (Mluvila ovšem nMiluje snad pírodní krásy

—

tém

—

mecky.)

»Cože? Pírodní krásy ?« vyráží ze sebe posmšn již opravdu rozkvašen. »Pírodní krásy! Jaké pírodní krásy? Tady nejsou žádné pírodní krásy! pouš. A kolik tu lidí, s niTrochu kamení a lesa Pírodní miž se vzdlaný lovk pobaviti mže? hostinský, nyní

—

krásy !«

—

—

Avšak již pozoruju, že bych se takto k chat nePovím tedy jen, že jsem se v hebrejských peAbrahamov a že jsem tkal inách vyspal jako v na zejtí celý den po Karlovicích a okolí. Zpátení cestou k hostinci usedl jsem si ve stínu krásných dostal.

ln

»smrek« — jak je Valaši jmenují íky. Byla to horní Beva. Tak! Sedím zde na chládku a zrak

mj

šálov prhledná

mkkém

—

na

behu

jasné

mechu, v píjemném Je ki-

ztápí se v bystrou vodu.

až na dno. Vidíš v ní zeteln nejmenší podrobnost jako v istém oku dítte každé hnutí duše. Bavím se pohledem na hru kmitavých rybek a na šerá koleka se svtlým okrajem, míhající se po

40

dn

íky; jsou to stíny hmyzu, jenž bílém písitém se hbit prohání dlouhými tenkými nožkami po hladin

vodní.

Nyní zalétá zrak mj pes vodu a toulá se po krajin. Vidím dlouhé údolí, utvoené etzem rznotvarných hor, oddlených od sebe tichými údolíky a pokrytých rznobarvými pruhy rolí, zelenými pastvinami a hlavn krásnými, temnými lesy. A celou délna dn kou toho údolí, po sklonech okolních vrch i

jeho roztroušeny jsou sivé chaty devné, tu jednotliv, tu v párku k sob pitulené, tam po tech skupené a toliko na jednom míst, uprosted údolí, ve vtší chumá sražené, z nhož se vypíná šedivý devný kostel s erven natenou vížkou jako pastý toho rozptýleného devného stáda. Takový obraz poskytují Karlovice Avšak jest možná, že je odtud ani celé nepehlížím, že zabíhá to tkavé stádo chat i hluboko do postranních údolí, že snad nkteré zabhlice ztrácejí se až tam za východem údolí, jejž uzavírá modravá silhueta vzdáleného horstva. Vždy slyšel jsem vera ve vsi Hutisku, nedaleko Rožnova, že farnost tainjší zaujímá ti tverení míle. Nejvtší svízel zpsobuje prý knzi v takové osad zaopatování nemocných. Musí choditi na kolik hodin cesty po stezkách horských, nejednou zbyten Valaši volají lékae zídka, ale > panáka* i bez poteby. Stane prý se na píklad, že ho zavolají k nemocné staen do vzdálené chalupy v horách. Pijde tam a spatí babku, sedící na prahu a bafící klidn z krátké devné dýmky. Vysvtluje pekvapenému knzi, že sic bohudíky práv žádná nemoc netrápí, ale brzy ji napadnou prý snhy, chatr bude na nkolik msíc odlouena od celého svta, a tu prý si pomyslila, že

«

41

uiní pi svém vysokém stáí a nepevném zdraví

naped

—

—

nej-

pro jistotu. Ale naopak stává prý se také, že pijde knz k zaopatování povolaný do chalupy a spatí ženu, rozvšující lépe, dá-li se zaopatiti

—

»Kde je nemocná ?« táže se. *Já jsem nemocna, na smrt nemocna a musím býti ješt dnes zapokejte jen maliko, co rozvsím prádlo. opatena A druhého dne leží skuten na prkn. Hle, tamo na blízku stojí jedna taková chalupa valašská, prelím ke obrácena. Spodek toho prelí srouben je z klad, vodorovn na sebe položených a hladce otesaných. Z této plochy vystupuje pouze trámcové obložení dvou nžných okének, jakoby na prádlo.

—

mn

dv

visela zrcadélka ve tyhranných devných rámcích. Na obou tyhranných prkénkách, nyní odklopených, jimiž se okénka ta na noc uzavírají, vymalováno jest uprosted ervené srdce. Uzounká stíška oddluje spodek od štítu. Tento skládá se z prken, sestavených paprskovit na zpsob rozesteného vjíe, a v vykrojeny jsou dva otvory v podob ní

nm

trojlist jetelových.

pkn

Mezi

tmi

visí

klícka,

vyezaná

jediného kusu deva. Má tvar vžatého kostelíka s dvma výklenky, pro vodu a semenec. Šindelová stecha prodlužuje se ped hoejší ástí štítu v polokruhovitý výbžek se zubatým okrajem, podobný stíšce kazatelny. Kdybych se až k saménui stavení namáhati chtl, mohl bych si na prkenné p-lošce, jíž tento výstupek z dola jest uzaven, pohodln peísti, kterého roku a od koho tento »pro nj a budoucí* s pomocí boží vystavn byl. Aspo to dvojí bývá napsáno na spodku každého takového výstupku, nemotorným švabachem, ale obyejn správnou eštinou. asto pipojeno bývá i kratší neb delší pání, z

dm

!

42

aby se obyvatelm toho domu vždy dobe vedlo. Na jednom etl jsem však pouze jadrné: *Pán Bh pomáhal a Pavel Trlica nakládal.* Na špice štítu vypíná se veliká šiška, ze deva vyezaná. (Na jiných domcích valašských tvoí tuto ozdobu železný kíž, nkde plechová korouhvika nebo

—

kohout, v Karlovicích místy barvitá sklenná koule patrn vlivem tamjších skelných hutí.) Tak stojí zde ta horská chalupa pede mnou, devná od hlavy k pat, jako vysoustruhovaná, istá a pkná, navzdor zahndlé své pleti a mluví mi k srdci tichým kouzlem prosté národní poesie. Pidejte k ní ješt plotem ohrazený dvoreek s otýpkami klestí a zelenou chvojí, do nhož vede branka, skládající se z dvou kolu, spojev malé zaných nahoe úzkou šindelovou stíškou hrádce adu oul, jež upraveny jsou z neotesaných

—

a rovnž opateny devným pístepimyslete si k jednomu tomu okénku s tím erveným srdcem na devné okenici hezkou valašskou který zde bohudívku v pvabném kroji národním, zalétající toužebným okem k prožel vihled mizí tjší vysoké stráni, odkud sem doléhá prostá, dojemná píse lásky, provázená melancholickým zvukem pastýské píšaly a máte rozkošnou, ryze slovanskou selanku horskou lesních

škem

kmenv

—

—

—

—

S

bolestí

vzpomínám

si,

že

u.stoupí

v

dob

ne-

daleké i ten kus národní poesie, zachytivší se ješt v odlehlých tchto údolích, ped nepátelským píliš

že onmí tu navždy pekrásná píse že vymizejí tu poslední zbytky malebného kroje národního a že ísti bude píští o té devné chat valašské jako o perníkové chaloupce z pohádky. Kráím nazpt k hostinci. Slunce zapadá již za

duchem asu, lidu,

vk

.

43

daleké hory a rozsévá naposled své zlato po lesích, pastvinách, polích a chatách dlouhého, krásného údolí, v jehož záhybech se již pozvolna ukládá soumrak tu hndým, tam zaržovlým, onde fialov sivým nádechem a s jehož strání, z blízka i daleka, zaznívají zvonce pasoucích se stád, zvuk pastýských píšal, popvky konící dlouhým zavýsknutím, houkání od strán k stráni, táhlé práskání Na prahu hostince stál žid hostinský se založenýma rukama. Uvítal mne vítzným pohledem a pohe?« smšnou otázkou: »Nuže, krásná krajina

bi

.

.

—

II.

Pijel jsem

poštou do Uherského Brodu.

Jedva

mých zavazadel nže povoz stanul, zmocnil se mne jaký žid a vlekl mne v otevený jícen kožené obludy, kterouž si troufal nazývati ekypáží. Dvíka bouchla za mnou a oknem prostrila se do vnit ruka toužebn natažená. Nezbývalo, než položit na ni zlatý, kulatý, a za krátko na to rachotil povoz silnicí k Uheri

pkn

skému

Hradišti.

Díky bohu, nemám spolenosti!

se temným obavám, že moje »ekypáž^ na piili cest v hromadu rezavého železa, plesnivé kíiže a ervotoivého deva se rozpadne. Ale brzy zaujaly duši mou jiné vci a nyní náleží ten kus cesty z Uherského Brodu do Uherského Hradišt k mým nejkrásnjším upomínkám z pouti po

Na zaátku

Morav. Vyjel jsem

jízdy oddával jsem

si do sesterské zem v toužebném oekávání, že najdu ješt neporušený život národní v plné jeho malebnosti. Na výstav národních kroj.

44

krátce ped tím v Praze byla uspoádána, vidl jsem nkteré kusy z Hané, které mne svým samorostlým, poetickým vkusem vru okouzlily. Tšil jsem se velice na okamžik, až spatím malebný tento kroj na kyprém tle krásných Hanaek. Ale za jízdy do moravského Valašska ohlížel jsem se po nadarmo. Projel jsem ovšem Hanou v železniním voze a jen v Lipníku, na hranici její, pozdržel jsem se ti dni; ale venkovských Hanaek zahlédl jsem tou krátkou cestou dosti ani jediná, jedinká neobjevila se mi v pestrém úboru národním! Pozdji meškal jsem delší dobu v Kromíži; avšak v tamjším okolí spatoval jsem Hanácky v odvu, který se hrub nelišil od šatu našich venkovanek. Na mužských našel jsem zelený »špenzr« jen zídka, a jediné, ím ješt žírná niva okolní hojn prokvétala, byly ervené koženky hanájež

nm i

—

i

cké; le i tento poslední zbytek bývalé malebnosti ustupuje pozvolna vítzné záplav nechutného kroje

mstského.

Také na Valašsku kroj národní mizí. O »župici« jsem pouze slyšel, že ji má ješt nkterý » staeek* v truhlici uzavenou; co jsem vidl, byly toliko >hún« a ervené vesty s hustou adou mosazných knoílíkv; aleale i tyto kusy národního odvu byly všude promíchány nespo tam, kudy mne cesta vedla vkusnými výrobky kosmopolitického umní krejov-

—

—

ského.

em

Již jsem se obával, že nenajdu na Morav, po tak vroucn duše má toužila: krajiny nedotknuté posud nivelujícím proudem asovým. Ale od Brúmova za Valašskými Klobúky zaal pojednou kraj nápadn pesteti a za Uherským Brodem ocítil jsem se uprosted obrazu, který pevýšil všechno mé oekávání.

45

Byl pekrásný nedlní den májový Na obloze ani a zelená úrodná krajina usmívala se ve zlatém lesku slunením. Stromoadím silnice a po stezkách mezi vysokým, ale zeleným ješt obilím ubírali se k mstu sváten odní vesniané. Bože, jaká to pestrost, jaká malebnost! Nyní si nemohu naíkati na chudobu barev; mám jich tu tolik a tak ohnivých pohromad, že mi až oi pecházejí Vidím bílé kamizolky mužské s ervenými výložky a veHkými ervenými stapci; erné nohavice s modrými arabeskami. Vidím erné sukn ženské s ohniv ervenými zástrami; zlatem, stíbrem a rznobarvými kvty vyšívané živíitky. K tomu pentle všech barev, pirozené umlé kvítí, péra kohoutí a páví. Hle, tu nese šastná matka robátko jeho karkulka je sešita ze tybarevných kus jako dtský mí! V radostném rozechvní hledím na ten úpln nový obraz, na ty hezké postavy, které mne pekvapují každý

obláku

i

:

okamžik

i

ním

zvláštním.

Tu ervené

srdce,

pedu

vyšité

na košili švarného jonáka; tam jiný s dlouhou pestrou zástrou; onde dve, kolem jehož ram.enou se nadýmají škrobené rukávy košile tak široce, že vypadají bez mála jako dva snhobílé balóny zkrátka, zde ješt vévodí neobmezen, v plné bujnosti tvarv a barev samorostlý, naivní krasocit lidu. Tmi postavami nabývá celá krajina živ barvitého rázu jsou jí ve velkém asi tim ím jednotlivému poli vlí mák, chrpa a koukol roztroušené mezi zelenými stébly. Vjíždíme do vesnice. Již z daleka vidl jsem nad skupením šedivých stech vysoko vynívající štíhlou »máji« s pestrými fábory na vrcholku Vesnice moravských Slovák — kteí se ale znan liší od svých uherských soujmenovc poskytují zcela v

—

;

—

Svatopluk Cech; Sebrané spisy. V.

4

4G

jiný obraz než rozptýlené ddiny valašské. Domky jek sob v dlouhých adách, jsouce jich tlaí se

tsn

delší stranou svojí do ulice obráceny. Na místo deva, z nhož sestrojen je od hlavy k pat píbytek moravských Valach, vstupuje vepovice a sláma

nkterou chalupu

z

ady

a

prohlédnme

Vyjmme ji d-

si

kladnji.

Nahoe sedí obemšená došková stecha, po hebenu a na okrouhlém peklenutí nízkého komínu neteskem porostlá, po hranách stupovit pistihovaná a na širokém svislém okraji hladce zastižená; ale pod touto skromnou sivou píeskou usmívá se kvetoucí líko isounké snhobílé pleti. Každý ten domek vypadá jako práv obílen a bývá nad to bohat vyfintn rozmanitými barvitými okrasami. Tuto ást toiletty jeho obstarávají samy slovácké hospodyn. Vidl jsem nkolikrát panímámu, stojící ped stavením se šttkou v ruce a s nkolika hrnci vápna i rozliných barev

—

—

stnu jak tomu zde íkají vedle -sebe a »líící< chalupy. \'šak ji Uívají opravdu, jako primadonnu k vystoupení. Vizte jen, jak okrášlila pilná hospodyka tuto naši chaloupku! Obroubila jí pívtivá oka jasn modrým stny namalovala na ist bílé pruhem a nad obrví v podob vodorovného zeleného proužku, s jehož konc visí po obou stranách okénka po erveném zvonci njakého smyšleného kvtu. Také vnitek okna mezi dvojitými okenicemi je zelen obarven. Pi zemi táhne se po stn široký, modrý pruh a každý roh

n

její

vyplnn

je

pd

tíhránkem zpola modrým, zpola er-

Ale nejbohatji ozdobeno je »žúdro« (nkde » žebrácká*), výstupek to podobný klenuté brance, v nmž nacházejí se dvée stavení. Svršek je erven.

veným.

,

47

mode a zelen kropenatý, oba postranní tyhranné sloupce pod ním honosí se vlnitým árkováním v týchž tech barvách a uvniti' pnou se po obou stranách z lehce nastínných šedivých kvtiná vzhru do klenutí

dva fantastické svlace s ervenými kvty. Každá chalupa ozdobena bývá jinak, dle umlosti

vkusu hospodyn; vkus to úpln samorostlý, pravé prostonárodní umní. Kresba není ovšem pesná, ale vtšinou dosti úhledná a. rázovitá. Oblíbeny jsou zejména rozmanité prosté arabesky, srdce, kvty, trojlístky jetelové a pod. Nkdy si troufá hospodyn i na figurální ozdobení, jakými bývají na píklad jednobarvé a

mnohobarvé obrázky svatých. asem neb humor probleskne: na jednom domku vidl jsem pitvorný obraz erta kouícího z dýmky. silhuety

i

i

Dvma

adami takových domk, zastínných kveunášel mne mj drkotavý povoz jako v divném krásném snu. Ty

toucími jablonmi, Hledl jsem na

n

ped

nimi, všechno kolem bylo origismálo se na mne živými, svžími barvami; cítil jsem nco jako dech zašlého národního jara. Jak dlouho tu ješt bude kvésti v té tiché, zalehlé konin? Možná, že za krátko duch asu s pohrdlivým smíchem smaže s tchto stn pestré to malování, že svlékne s tchto lidí ten malebný kroj, k nmuž shlíží

domky,

nelní

ti

lidé

a

a pohrdav již i ten civilisovaný koí mé *ekypáže«, ve svých špinavých a rozedraných mstských šatech, s policajtkou na hlav a s vídeskými šestkami na skráních

útrpn

.

Dne

.

23. srpna 1881.

Velehradská pou. IN a velehradskou

pou musíte

se podívati se

mnou!

poutí! namítne snad nkdo. Nebojte se: pjdeme bez kížku a zpvu, bez » panáka* a » rektora « a kostel si teba jen tak po mstsku obejdeme. Vedu vás na Velehrad jedin za tím profánním úelem,

Nejsem pítel

poznali významný a zajímavý kus moravské a moravského života. Parostroj donese nás do Uherského Hradišt. Správy a zízenci moravských železnic postarají se o to, abychom tam nepijeli v rozmaru píliš utšeném. Kdo má v sob jiskru eského vdomí a špetku žlue, neubrání se vzteku a zároverí studu nad tím vším, co jízlivé záští plemenné pod znamením okídleného kola smí tropiti v kraji ryze slovanském. Nejsou to snad pouze šosáctví a pohodlnost, držící se tvrdošíjn zakoenné staré praxe: nikoli, zde hledí na vás odevšad a vyzývav nepátelský úmysl, zde vás ovívá všude žhavý dech zaryté nenávisti národní. Zdá se vru,

abyste

zem

zejm

jakoby ty dráhy moravské byly sítí umlých prtok, jimiž vlévati se má násiln nmectví do té zem slovanské. Jsou to takoka vojenské dráhy výbojného cizáctví každá stanice jest jeho tvrz a každý zízenec ;

49

od siMávce stanice až k poslednímu nosii dobrovolným neb nuceným jeho bojovníkem. Ale snad se vám zdá, že pepínám. Nuže, vyberu ledabylo nkolik podrobností. V ist hanáckých krajijmenuju teba Kojetín nách spatuješ na stanicích pouze nmecké rozvrhy jízd, seznamy cen, návští, výstrahy atd. Nejednou stane se, že na takovém nádraží ostýchav k vám pistoupí Hanák a s omluvou, že neumí nmecky^ zeptá se vás po tom neb onom, co neovšem daleko nho návštní plakát na stn ekárny obrovskými literami P. T. obecenstvu jen nmecky

—

—

—

—

oznamuje.

Zízenc výminkou

dráhy nerad se ptá: ti mluví esky jen a z milosti a obracejí se k eskému tazateli

obyejn nejdrsnjší stránkou své nmecké nebo ponmilé bytosti. V nádraží perovském a jiných je ecizím nesrozumitelným hlaholeni a vzbudí na rtech sklepníkových leda posunk nejhlubšího opovržení. >»Die Fahrkarten, meine Herren!« oslovuje konduktor s jemným ironickým úsmvem skupinu statných postav, jejichž ervené koženky pímo kií do svta, že nejsou majetníci jejich potomky Teutovými. Jen pro tyto byly patrn vystavny železnice moravské Ale nejrafinovanjší urážku, vmetenou potupn ve tvá domácího obyvatelstva, našel jsem na nádraží malé vesnice Sokolnice, tetí stanice od Brna ku Perovu. Uvnit byla všechna návští pouze nmecká, ale za to spatil jsem venku velikou tabuli s dutklivou výstrahou, jíž varují se hanátí vozkové, aby nezajíždli na tra, ve dvou jazycích: nmeckém a polském!!!^ ština

—

Pijedeme tedy do Uherského Hradišt. >Ungarisch Hradisch*

Kolem do

kola,

od

široko

kosti

daleko

nmecké, není

sice

Ze je

víte zajisté.

poctivého

60

nmeckého muže

—

—

samý »Strohwack« a »Krobot* Uherské Hradišt je pda ist nmecká, práv tak nmecká, jako kdekoH v srdci veliké Germanie. Kdo neví, anathema sit! Hradišt leží na behu eky Moravy uprosted ale

pkné

roviny, pokryté z veliké ásti lukami,. jež upraz dívjších rozsáhlých moál. Na jihu je tato rovina nízkými pahorky a na sever nevysokých hor Híbcích ili Maršouzavírá ji družné hory, koruvých, v jehož stedu vynikají nované malebn jedna starožitným, ale dosud zachovaným hrádkem Buchlovem a druhá, tak zvaná Modla, kostelíkem sv. Barbory. Dvojice tato hledí daleko do krajiny, tvoíc nejvýznanjší její rtu a okrasu.

veny byly ovroubena

etz

dv

Smrem tím leží Velehrad. Ovšem nový Velehrad, založený teprve ve XII. století. Kde stával dávný Velehrad Mojmírovc, nelze již pesn uriti. Dle dosavadních badání jest nejvíce pravd podobno, že nalézal se u eky Moravy na míst, kde nyní leží Uherské Hradišt a veliká vesnice Staré Msto, od onoho jen ekou oddlená. Ale ponvadž bylo hlavní msto dávné íše velkomoravské asi velmi rozsáhlé, možná, že sahalo až k nynjšímu Velehradu, jen hodinu cesty od Uh. Hradišt vzdálenému. Vede tam od Starého msta pkná, ovocným stromovím vroubená

cesta pívtivou úrodnou krajinou, v pozadí malebn vypíná lesnaté pohoí je teprve zejtra den slavnosti, vidíme již Híbcí na cest dosti poutník, jednotliv ve hloucích i vtších zástupech. Rádné processí s korouhví a knzem se sice dosud neukazuje, ale i ty hlouky a volné zástupy jdou s hlavami obnaženými a zpívají neb íkají hlasit modlitbu, kterou jim nkterý soudruh, kráející

za

níž

se

A

51

v

ele

pedíkává. asem umlkají na chvíli a do vysoké trávy podle cesty, ve

sborn,

sedají k odpoinku stínu strom.

Je krásný den ervencový. Z bujného, vtšinou ješt zeleného obilí vyzírá ohniv ervený mák a temno-

modrá

chrpa,

tráva je plna velikých

bílých

msík.

Zetelnji a zetelnji vystupuje z modravého pozadí malebný Buchlov se svými šedivými baštami a vžemi. K milému, veselému rázu krajiny nemálo pispívá pestrý kroj poutník, beroucích se k Velehradu po široké blavé cest a polními stezkami. Práv ped námi kráejí svižn dva párky. Kdyby byly ponkud vtší, psobily by snad pohoršení; ale dámy tyto odrostly sotva dtským stevícm a rytíi jejich nedospli o

mnoho

dále.

Pes

to vše vyšlapují

si

dstojn

v ce-

lém pestrém úboru švarných slováckých dv a šohaj. Milo je studovati malebný tento kroj v roztomilém zmenšení na takových svižných podbkách. Hoši vypínají hrd hlavy, na nichž sedí ponkud stranou

—

—

kulaté nízké

klobouky

s

umlým

smle vybez rukáv

kvítím a

pjatým kohoutím pérem. erné kazajky ozdobeny jsou vzadu modrým vyšíváním a ervenými stapci. Na erných piléhavých nohavicích vyšity jsou z

pedu modré

Kolem

arabesky jako na kalhotách husarských.

bok

vine se šikmo lesklý kožený pás, a vysoké piléhavé boty, na hoejší obrub modrou ržicí okrášlené, doplují tento pkný oblek. Všechno vypadá jako z brusu nové, a rukávy košile jsou bílé jako

padlý sníh.

Kdo neví, že by vysoké mužské boty slušeti mohly ženským nohám, stane se vícím pi pohledu na tyi útlé nožky díví, cupající vesele ped námi ve svých lesklých,

tsn

a

mkce

piléhajících botách

5'2

mosaznými podkvkami, sahajících až vysoko za obrubu sukní. Tyto spadají málo pod kolena a jsou složeny v husté, tuhé záhyby. Jedna dívinka má sukni barvy leskle bílé, druhá leskle erné. Široké ervené zástry uvázány jsou pestrou pentlí, jejíž oba konce splývají vzadu na lýtka zárove se šrkami, jimiž s

stažena je

sukn

a na jejichž koncích se houpají žluté

stapeky. Bohat zlatem a stíbrem vyšívaná »kordulka« je bez rukáv a propouští na odiv snhobílé, tuze naškrobené a drobn skládané rukávy košile, kteréž nadouvají se od ramenou hruškovit a staženy jsouce nad loktem, rozšiují se opt v otevený cípatý rukávec. Hlavu kryje ervený šátek, uvázaný vkusn na babku a splývající jedním cípem hluboko na záda. U pasu drží si každá ta dívka modlitební knihu a veliký, do tverce složený bílý šátek. Oba párky štbetají spolu pkným moravsko-slo-

váckým náeím. » Bartoš! Sepo (Stpáne)! Pojte!*, »Marušo, ekej mne!« ozývá se táhle, zpívav. Pojednou umlkli.

Ped námi v malé kotlin, z ásti lesem lemované, objevuje se mohutný kostel s dvojicí vysokých vží, jejichžto špiky jasn se kmitají v paprscích sluneních »aj, záí, záí svatý Velehradu Nynjší Velehrad jest malá vesnice, jejíž jádro tvoí bývalý klášter cisterciák s kostelem P. Marie. R. 1784 byl tento klášter zrušen a slouží odtud s ásti za obydlí svtských držitel panství velehradského. Kostel, nejdelší na Morav, upravuje se práv uvnit s velikou nádherou; u hlavního oltáe stojí sochy sv. Cyrilla a Methodje, a veliké plechové íigury slovanských tchto apoštol zdobí také špiky obou vží chrámových. ást nov upravené hbitovní kaple jest

—

63

prý pozstatkem dávného kostela velehradského, sv. Cyrillem vysvceného, v jehož zdech poktn byl také eský kníže Boivoj. A kdo víš povsti lidu, zajdi ješt do blízkého lesa podívat se na » královský stl« plochý balvan, za nímž prý hodoval kníže Svatopluk s loveckou svojí družinou. vše, co zstalo po hrdém a pevném sídle JNIojmírovc. Bývalá sláva zapadla tu navždy, ni stopy po ní nezbylo na tvái zem. Pruty Svatoplukovy nezstaly železnou metlou na vrahy Slovanstva piharcoval Maar od východu a našel ty pruty rozptýleny, ve slabých nesvorných rukou. Divoká boue nepátelská penesla se pes tuto pdu a smetla s ní navždy velikou íši moravskou tichý kvt bohoslužby slovanské, vypstovaný zde pelivou rukou- bratr so-

—

To

—

i

luských.

Vcházíme do Velehradu zabráni

v myšlenky o dávné padají zraky naše, jsou valné tlupy žebrákv a mrzákv, obléhající píchody k vessrdce poutnici a pipravující se k útokm na nika. Také jiné podobné pípravy jsou tu v plném proudu. Spousty tešní a nakládaných »oharek« (okurek) kynou vstíc hladovým a žíznivým poutetných krámcích a stanech vykládají proníkm. davai zboží všelikého druhu; tu a tam hovoí spolu ješt nmecky. Jsou asi z msta a pohrdají sprostou Za krátko nauí se ovšem s vlky » moravskou «. výti a vyluzovati ze surové »moravštiny« líbezné zvuky rusalí, aby vlákali slovácké » strýky* a »tety« do svých vábn rozestených tenat. Jiné nástrahy chystají se v tch nkolika hostincích velehradských. kuchyních vaí, pee a smaží se o pekot a kde jaký kumbálek a kout, vy[)razduje se pro mimoádný nával

jeho sláv, a první,

na

mkká

svdn

V

eí

V

54

venku improvisují se z prken a špalk stoly I sedaky. Ped jedním brnká již hrbatý harfeník mnohoslibn na chrastivou harfu. V hostinci, kde jsem si zamluvil nocleh, usadila se romantická hudební spolenost sndých ernokadeavých cikánv; ale dovídám hostí.

a

že jim dukci. se,

odepeno

Hustji a hustji Nejvtší nával

povolení k

umlecké

pro-

Velehrad zástupy pout-

plní se

ovšem v samý pedveer a rána slavnostního dne. Když je pou v plném proudu,

ník. z

bylo

je

ped

námi obraz neobyejn pestrý a svží. moravských Slovák zastoupen je tu všemi svými odstíny a v peestou tu sms vetkává nkde Haná zbytky své malebnjší minulosti ervené koženky mužv a ervené, na babku uvázané šátky žen. Ba, obchází tu jeden staiký blovlasý Hanák v baatém erném klobouku s velikou peskou rozvinuje se

Mnohobarvý

kroj

i

:

i

dlouhém modrém plášti, jehož etné svislé límce, do spodu delší a delší, varhánkovit leží na sob a pod nímž v pedu vidti lze nejen rudé »šrtky«, nýbrž i zelený >špenzr« obchází tu jako duch bý-

a v

—

valé barvitjší Hané. Národní kroj slovácký je za to dosud v nejplnjším kvtu. kvete peste, až oi pecházejí. Mnohý krí nad ním sice ramenoma a mluví pohrdliv o kiklavé > strakatin* a > zálib divoch v ohnivých, nápadných barvách* ale je i v té naivní pestrosti stokrát milejší, než ty nepkné a nicotné karikatury cizího mšáckého kroje, jimiž na míst dívjší malebnosti novovká kultura znesváila náš eský venkov a jež opatila krotkými a stízlivými barvami, aby si nepodráždila churavé nervy.

A

—

mn

pkn

»0h, nepítel evropské

civilisacel

Nepítel po-

65

—

kroku!* zvolá snad nkdo z vás. Nikoli! Protestuji! ovšem, ale ptám se zárove: Což musí pokrok civilisace niiti všechnu pvodnost a poesii? Což musí za poklady rozumu, které národm pináší, bráti jim poklady samorostlé krásy? je ideálem a cílem pokroku lidského, aby celý svt pijal na sebe jedinou tvánost, jediný stih šatu a zpsob obydlí, jedinou a jediný obyej ? Zdá se vru. Zem, jež kdysi toli-

i

e

kerým rznotvárným

a

rznobarvým pvabem

kvetla,

odkvtá, šediví a snad pijde as, kdy rozdlena bude celá ve tverce polí jako šachovnice a kdy budou se po ní procházeti lidé úpln stejné stárne patrn,

íagony jako íigurky vysoustruhované dle jediného vzoru. Básníkm a malím píští doby nezávidím. Avšak nechme bláhových snad úvah a kochejme se pohledem na obrázek života národního, s nhož není posud seten pvodní, lepobarvý pyl Celá náves podobá se veliké zahrad nejpestejšího kvítí. Co tu rozmanitosti ve tvaru a barv! Pozorujme na píklad jen ty ohniv ervené nebo modré šátky žen. Kolikerým zvláštním a složitým zpsobem jsou uvázány! Hanácká váže ervený šátek svj tak, že piléhají dva lalochy jeho na uši; Slováka zpsobem nejrozmanitjším. Nkde prost na babku, jinde na zpsob turbanu s cípem hluboko na záda svislým, opt jinde tak, že tvoí na spáncích dva veliké uzly a j. v. Mohla by se o

tom napsati snad celá kniha. Každá tém vesnice má njaké

zvláštnosti kroje.

A

také v jedné vesnici panuje dosti veliká rozmanitost. Zde pak spatujeme pohromad typy celého moravského Slovácka. Vidti tu kulaté erné klobouky, ovázané ervenými pentlemi neb vysoko obtoené strakatými šrkami klobouky širokosteché, drotar-

tém

56

ským podobné, klobouky tuhé

s plochým svrškem a podobné kloboukm marináským, erné okrouhlé epice s plochým erveným svrškem, epice s huatou obrubou, po jedné stran vy-

širokou

žlutou

pentlí,

výšenou, a s huatým chomákem na vrchu. Jinoši zdobí své klobouky peím a kyticí nebo celým vneze stíbrného tenounkého drátu, rznobarvých sklenných kuliek a umlého kvítí; asto nosí dlouhé úzké zástry, vyšívané velikými kvty a svázané širo-

kem

kou barvitou tkanicí. Vidti tu široké bílé »gat« a tsné nohavice do vysokých bot, nejvíce erné s modrým neb zlatým vyšíváním, ale tu a tam tešov ervené, bohat arabeskami protkané, jaké nosí moravští Chorváti a sousedící s nimi ást moravských Slovák. »Kordulky« (kazajeky bez rukáv) mají vzadu modré nebo žluté okrasy a v nkterých krajinách ovšeny jsou bohat stapci ervenými. Blýskavé knoflíky na tchto kordulkách jsou asem sestaveny ve vkusné obrazce. Pes kordulku oblékají asto krátký bílý »Iajblík« s ervenými neb zelenými výložky. Zhusta nosí i

i

se prese všechno dlouhá bílá halena s širokými rukávy a s velikým tyhranným kusem vzadu, stažena nkdy kolem v božské prostot povíslem.

bok

—

A

kroje ženské! Tu lesklé piléhavé boty až vysoko nad kolena, tam opentlené stevíce a bloerven neb jinak pruhované punochy, sukn bílé, erné neb ervené, spadající zde pod lýtka, onde sotva ke kolenm, stíbrem a zlatem protkané živtky s nejrznjšíma okrasami, úhledné kožíšky huatou stranou do vnit obrácené, s cípy na zad svázanými, více napouchlé snžné rukávy košile, asnaté límce ist bílé neb žlutým a erným vyšíváním ozdobené Avšak nechám již toho unavujícího líení, toho smut-

mén

— —

67

ného malování pérem a eknu prost oko naše, uvylí-lé na bledší a stízlivjší obrazy, tká jako pomateno a kouzlem opojeno po tom kaleidoskopu originálních malebných postav, v té spoust smavých barev a tváí, zlatého a stíbrného premování, rznobarvých fábor, krajek a tásní, pestrého kvítí a peí. Nové a nové proudy vlévají se stále do toho pestrého moe. Procesí za procesím pichází s družikami, knzem, mnohdy i hudbou. Korouhve a kíže sklánjí se na pozdrav ped kostelem, nábožný zpv mísí se s hluchým šumotem zástupv a hlaholeni zvon. Sotva zpv jednoho procesí zaléhá, již hlásí se jiné. A jediným etzem táhnou se za nimi vozy plné sváten vyfintných mužv a žen: z dáli podobá se náklad jejich spíše kupám ohnivých kvt. I ti kon jsou plni fá:

borv

a

stapc.

My

svtáci nepjdeme za poutníky do kostela a budeme radji pozorovati jejich konání venku ást táboí na trávníku nedaleko kostela: mnozí strávili tam asi také noc, nebo o nocleh pod stechou byla nouze. Sedí a leží tu nenucené ve družných skupinách a vyjímají z uzlíku chléb, hntynky a jiné potravní zásoby. Nejedná ruka hraje si též zamilovan s úzko-

hrdlou lahvikou, na níž nalepen jest obrázek.

kiklav barvený

V

Kolem krámk

a stan je živo, nich tpytí a se to jako samým zlatem a stíbrem. kramái hledí se té nádhery sprostit lichocením, pemlouváním,

A

svítí

—

hubováním, vtipkováním vždy znáte kramáskou taktiku z našich eských jarmark. Ale zde obráží se i ve tvánosti trhu pobožnjší mysl lidu moravského. Vidíte všude spoustu svatých obrázk, hlavn ovšem cyrillo-methodjských, pamtních penízk na Velehrad-

58

skou pou, krucifix, sošek svatých, modlitebních knih a

rženc. Dotený staiký Hanák

v podivném plášti, jenž obchází tu jako duch staré malebnjší Hané, zastavuje belhavé kroky své u krámku, v nmž visí bohatá zásoba rženc rozliných barev a z rozliné látky. Složil tesoucí se ruce na holi a jeho napolo vyhaslé, bled modré oi smekají se mdle od ržence k rženci. »Jen dále, staeku!* pobízí jej laskav kramá. » Stranou, hoši! Udlejte místo pro ddouška.* Staec šoupá se blíže a rázovitá jeho hlava s baatým kloboukem, pod

nímž

v

zadu

snhobílý

vlas

po hanáckém

zpsobu

splývá na mnohonásobné, varhánkovité límce modrého plášt, klesá na prsa pi každém kroku. Kramá pomáhá mu s nžnou starostlivostí a vychvaluje své ržence do nebe. »Tenhle modrý se pro vás, staroušku, práv hodí. Podívejte se jen!* Tepá mu lesklým ržencem ped oima a žmolí modré perliky mezi prsty, jako prodava obilí zrnka pšenice. Staeek pokašlává, prohlíží rženec se všech stran, propouští zvolna kuliky scvrklými prsty. Na to sahá po jiném a dívjší procedura se opakuje. Prodava domlouvá a slevuje, Hanák pokašlává a vybírá. Nesmí se pekvapiti! Košourá se dále bez ržence a kramá provází ho zlostným broukáním, z nhož proznívají slova » ddek* a » zadarmo «. Ale opatrný staroušek probírá se v ržencích jiného kramáe doufejme, že ne-

nen

—

—

pebere.

um-

Zvláštností zdejšího trhu jsou také krámky s a vneky, s barevnými péry a jinými podobnými vcmi, jichž užívají šohaji a dívky slovácké nej radji za ozdoby. Jaká pýcha a radost záí z kulatého oblieje výrostka, který si tu zatknouti za

lými kyticemi

mže

50

klobouk se

hodn

kmitají

velikou kytici

dlouhé

tyinky

umlých kvt, nad z

tenounkého

nimiž

sti'íbrného

drátu!

Moravští Slováci jsou velicí milovníci zpvu, a prodavai písniek mají tedy dobrý odbyt. Takový prodava musí býti ovšem zárove zpvákem, aby dovedl postaviti v náležité svtlo výbornou jakost svého zboží.

Tamo

stojí

jeden a zpívá hlasem

již

chraptivým,

bh

nábožnou píseií, kone každou sloku vískavým refrénem: »Kupte si, milí poutníkové, tu krásnou píse o svatém Velehrad!* A vrná žena pomáhá mu, se jsou ústa a plíce její. Brzy kupí se kolem nich vnímavý hlouek poutník. Prodava napíná všechny síly, aby je mocí svého zpvu upoutal a k výdaji dvou krejcar nadchnul. Hlas jeho podobá se sice už více syení nežli chraptní, ale za to jeví ví

po

se

v

kolikáté,

nm

a

v oblieji

zpvákov pi

sloce o

»

zkáze

Velehradu skrze nevící": tak hluboké pohnutí, že dojatí posluchai zaínají prohledávati své kapsy a když k slzám rozechvný koní zpvák »Jen dva krejcárky za tu krásnoM píse o svatém Velehrad*, na jeho zprahlé dlan. sype se již mírný deštík Nkteí z tch, kdož píse na režném papíe tištnou koupili, notují už další sloky polohlasn se zpvákem a jeho ženou a lákají k nim touto bezdnou reklamou nové kupce.

tém

:

mdný

Nedaleko odtud oddávají se jiní poutníci hrubším požitkm. Njaká podnikavá žena zídila si tam polní kuchyni a nalézá dosti odbratel, kteí stojíce kolem a držíce v rukou talí pochutnávají si upímn na její polévce. Byla to vasná myšlenka Vždy jsou všechny velehradské hostince ve stavu obležení a hosté musí

fiO

sob

sami odnášeti jídla i pití z Uuchyn a sklepa. Blažen, kornu se podailo dopadnouti a vidliku! Jonáci a díviny tlaí se nejvíce k jednomu místu návsi, kde jim kynou nevinné zábavy. Dvata kupují si za nkolik krejcar od ženy s kukátkem vyhlídku

nž

na dlouhou

adu možných

a

nemožných

krajin a

památ-

Jonáci pak sestupují se kolem ohrazeného místa, v jehož stedu leží na zemi široké prkno, hust posázené tenkými a tlustšími kolíky. U nho stojí muž s drátem, navleeno je množství železných kroužk. Hoši na kupují si za krejcar nkolik kroužk a metají je na prkno. Uvízne-li nkterý kroužek na kolíku, pipadne šastnému hrái výhra, která vyznaena jest nmecky na cedulce u kolíku pilepené. Jsou to výhry rozliné ceny: pt kroužk, šesták, prstýnek, špika na doutníky, dýmka a jiné podobné pedmty, vyložené na stolku vedle podnikatele hry. Hoši hrajou z poátku jen jako žertem, ale picházejí znenáhla do vášn. Tváe jejich se rumní, oi srší jiskry Se všech stran padají kroužky na prkno jako krupobití, a zachytí-li ností.

nmž

svdn

se nkterý na kolíku, peskakuje šastný jonák s radostným výkikem pes ohradu a ukazuje vítzoslavn na trefený kolík. Obdrží-li pknou dýmku s ervcnolící panenkou, ustupuje spokojen, provázen závistivými

pohledy ostatních. Je-li však výhra hubená, durdí se a pohlíží na nmecký nápis u kolíku a na majitele hry. Dává se s ním i do hádky. »A pro to máte jen nmecky .?« pomáhá mu nkdo ze zadu.

nedviv

—

»Jsem z Olomouce,* hry ^-

—

omlouvá

se

chladn podnikatel

Jest odpoledne. Poutníci se rozcházejí a rozjíždjí. také.

Pjdeme

.Kráel jsem od Velehradu k Tupesm.

Cestou

!

G]

odpoinul jsem

ve

si

stínu

táhlo se nepetržité pestré

lesíka.

Kolem po

silnici

pásmo poutník, uhánl tryskem

vracejících se do svých ddin. za vozem, každý peplnn malebn odnými postavami žen a muž. Mávali okytnýnii klobouky, zpívali a výskali; fábory všech barev poletovaly vesele vzduchem. I lesními stezkami ubíraly se kolem tlupy malebných tch postav. Živé, veselé barvy a tpytivé ozdoby jejich

Vz

odv kmeny

inily obzvlášt poetický dojem zde mezi sivými a jemnou zelení vtvic s tajemným polosvitem

lesním.

Zrak mj zalétá do dálky. Jako dva duchové z pohynulé íše romantiky pohlížejí tam sivý Buchlov s Modlou do pívtivé krajiny, ozáené posledními úsmvy letního slunce. V paprscích jeho zaskvívá se i zasmušilý kíž nad silnicí, pod nímž jsem etl nápis: »Až budu povýšen od zem, všechno potáhnu k sob.* A jako na dotvrzení tch slov vystupuje poutník za poutníkem od silnice vzhru ke kíži, klesá ped ním na kolena a líbá vroucn kamenný jeho podstavec. Znova hledím na stezku lesní, pímo ped sebe, Sohaj s dívkou jde kolem. Oba jedna pentle, jeden kvt. Plný krásný pel národní poesie rozesten je po té dvojici. Jest to sen } Ano, je to sen. Sen minulosti, jehož poslední du-

hový zákmit ješt pohrává na tiché tvái toho kraje Také on brzy procitne, setese sladkou nevdomost ale s ní bohužel všechny ty duhobarvé kvty své

—

i

samorostlé, milé poesie

Dne

23.

Svatopluk

záí 1881.

ech

;

Sebrané spisy. V.

Selanka. I.

pánm

kollegm spisovatelm, kterým se r . T. znechutil nynjší náš ruch literární, politikm, jež omrzel veejných našich záležitostí, a vbec všem, kdož tojiží po duševním odpoinku, odporuuji co nejveleji, aby se usadili na njaký as v nkteré odlehlé vesnici

bh

moravského Slovácka Ztrávil jsem v jedné takové ddin dva týdny a kdybych ml pvab jejich náležit vylíit, musil bych slova doprovázet pastýskými moldánkami. Byla to hotová selanka.

Jednoho nedlního odpldne sestupoval jsem do doliny, v níž mi svdn kynula hustá skupina doškových stech, zastínných ovocným stromovím. Svdn nebo choval jsem práv zámr, pohroužiti se na njaký as do vesnického života moravských Slovák, a tato ddina zdála se mi k tomu zcela píhodnou. Na zaátku vesnice stál hostinec, istý jednopatrový domek, jehož prelí ozdobeno bylo moravskou orlicí. Uchýlil jsem se pod pestrá její kídla. tiché

—

63

V malé hostinské svtnici bylo živo. Sedla tu etná spolenost vesnian ve svátením kroji národním. Zardívaly se tu ohniv ervené výložky bílých »lajblík«, modralo se tu vyšívání na tsných erných » nohavicích* a »kordulkách«.

Nkteí

pochutnávali

si

na Velehrad-

ském piv, ale vtšina mla ped sebou štíhlokrké lahviky svtlé perlící se tekutiny, jež namnoze vládne tamjšímu kraji neblahým kouzlem. Rozjaující vliv její

Oi

se jiskily; hladce ohobyl na hostech již patrný. lené tváe leskly se potem a vnitním

ohnm

V kout, ohrazeném devnou

míží, stála u svých tekutých poklad hostinská, shrbená staenka s vrásitým sežloutlým obliejem, kolem nhož se však malebn vinul modrý šátek na babku uvázaný a pod nímž široký, snhobílý, ve drobné záobjímal vyzáblé hyby skládaný »krejzlík«. Poslala mi objednané pivo po štíhlém, asi trnáctiletém dvátku, jež mlo rovnž na sob pestrý šat národní, bohat vyfintný ervenými pentlemi a protkaný stíbrem i zlatem; nebylo as ryzí, tpytila se v pece jakvj malá princezka. Pi pohledu na to uzrálo ve rozhodnutí, že rozbiju v této vesnici svj stánek Ale nyní šlo pedevším o vyhledání bytu. Myšlenky mé pipjaly se nak vrchnímu patru hostince. Prozatím zkoumal jsem jen mlky terrain. Slovák, jenž mi uvolnil z poátku široký prostor na lavici vedle sebe, pisedal blíž a blíže a vyptával se tžkým ponkud jazykem: odkud? kam? pro.? jakého povolání? Ostatní mu pomáhali a mli se ke za krátko s pátelskou dvrností; vnucovali mi k zavdání své štíhlokrké lahviky a soused piblížil se mi již tak družn, že s obavou hledl jsem vstíc okamžiku, kdy spoine tžká jeho hlava bratrsky na mých prsou.

hro

a

nm

mn

djn

mn

mj

64

Ale pojednou odšouply jej rázné dv silné ruce. »Hybaj stranou, Bartoš! Neobtžuj pána! « káral jej písn malý, ale sporý lovk bez kabátu, s ošumlou policajtkou na hlav. Ml obliej ponkud zvtralý a v levém koutku zkivených úst krátkou vyhaslou dýmku, která zdála se tvoiti podstatnou jeho fysiognomie. Vypouchlé, bezvýrazné oi inily dojem nevyspalosti. Poznal jsem pozdji píinu lovk ten zastával ve dne úad obecního sluhy, chodil se starým harašivým bubnem po vsi a vyvolával pi tom rozliná návští tak dkladn, že se rozléhal hlas jeho daleko okolím, zvonil poledne a klekání, v noci pak bdl s rezavou píkou v ruce a s chraptivou trubkou po boku nad bezpeností dímající ddiny. Bartoš zabruel: >A co, myslíš snad, že neumím ?« jednati s pány »Pšt! Ani slova! Ani muk! Stranou, pravím, a bašta !« volal zbrojnoš obce s úseností rozdurdného byrokrata, nafukuje tváe pi každém slov. Pak obrátil se ke a zadrkotal cosi, jako by mlel kemeny mezi zuby. Rozhlédl se pi tom pyšn po ostatních. Poznal jsem sice, že to chce být nmecké, ale smysl zstal mi hádankou. Na štstí pestal na této ukázce svého vyššího vzdlání a vrátil se k prosté mateštin. Podrobil mne písnému výslechu a pizpsobil si mé odpovdi v ten rozum, že jsem professorem a že chci v okolí tento » vždy víme*. Nevím sice, jakou pedstavu s tím » tento* spojoval, ale nechal jsem ho pi ní. Zpráva, že hodlám usaditi se na dva týdny ve stínu jeho rezavé píky, došla v píznivého ohlasu. Pemítal chvíli a pak prohlásil, že jist byt v ddin dostanu. Nejlépe že bych se ml, kdybj' mne pi-

ás

:

—

mn

—

—

nm

«

!

65

jala paní teta,

rozumj

hostinská.

Má nahoe

neoby-

dlenou svtnici, istou a pívtivou, se vším nábytkem a s vyhlídkou na celou ves, na Híbcí hory, na hrad Buchlov. Návrh ten shodoval se úpln s mým páním. Ta scvrklá staenka s modrým šátkem a bílým krejzlíkem získala si mé srdce na první pohled. Byla mi zjevem tak sympatickým, že vzpomnl jsem si bezdky na babiku Nmcové. Vidl jsem v ní celou pokladnici zkazek a bájí, prosté poesie lidu, z níž obohatím za tch trnácte dní svj denník znamenit. Strážník nabídl se, že s ní promluví. Je sice trochu divná, ale uvidíme! Má prý také bájen dobrou boroviku. Požádal jsem ho, aby vypil kalíšek zázraného toho moku na mé zdraví. Vstoupil k paní tet do devné klece a vypil tam

—

kalíšek jedním douškem. Pak zaal vyjednávati. Vidl jsem, kterak jí dtkliv domlouvá, rukama živ máchá, na mne ukazuje. Vzal jsem na sebe své nejpívtivjší vzezení; tváil jsem se jako uinná dobrota Ale staenka prohlédla patrn mým licomrným zevnjškem na dno híšné duše. Vrtla hlavou, krila ramenoma,

— —

pohlížela znovu na mne ne, nelíbil jsem se jí! Marná byla výmluvnost úadní osoby, nadarmo mluvila

v

—

mj

malá tpytná sklepnice i staenka zatvrdila své srdce na

jak se mi zdálo

prospch

—

dobro. A já k ní choval v nitru tak upímnou, vroucí sympatii vyjednavatel vrátil se s nepoízenou. »Inu, divná!* pravil kre ramenem. »Je to stará bláhová osoba. Nechce míti nikoho cizího v dom. Nedávno tu byl nkolik dní jeden od úadu za jakýmsi ízením toho odmítla. Musil

Mj

—

i

— —

«

«

66

Zarazil se a položil prst na elo. Vítal jím chvíli, kalíšek nevyrovnané boroviky úpln osvítil hlavu. »Ah ovšem, tak to udláme !« zvolal >A bude po

až

mu druhý

sta

—

—

Myslíš snad, že neumím jedna s pány » Nevídáno jeho Bartoš, který se byl zatím ze co?« perušil své zdrcenosti zvolna vzpímil jako stéblo trávy, sklonné kroejem lidským. strážce ve»Ani muk! Ani slova!* osopil se

e I

na

ejného poádku. »Eh, co ty

nám budeš

bouil se Bartoš. »Himlkrajcdunr

—

«

rozkazovat

ulevil si

— ty — ty —

obecní sluha a omluviv

lehkým rumncem toto uražení autority, pokraoval: *Tak to bude! Upravíme byt v obecní kancelái, má žena bude posluhovat a bašta !«

pede mnou

A lái.

s

bylo bašta. Ubytoval jsem se v obecní kancebyl vstup do vesnické idylly.

Takový

mj

IL

tém

Vesnice, jejíž pohostinnosti užíván., skládá se veskrze z chaloupek hlinných a slámou krytých. Pilepeny jsou k sob adami a tvoí nkolik ulic, do nichžto hledí svými nízkými, jako padlý sníh bílými a pi zemi, v rozích, kolem oken a dveí peste po-

malovanými stnami z pod omšenýc^ stech doškových svdn nalíené panenky ^ ^eaivých starosvtských

jak

epc. Jen ti stavení jsou kamenná: dv hospdky, kaple uprosted vesnice a vysoká nová budova sloužící za

!

67

dm

školu a obecní. Ddinka pyšní se jí z daleka a být právem hrdá na to, že vnovala stavení na své pomry tak nákladné vyuování svých dítek. Jedna ást' jeho obsahuje prost zaízenou obecní svtnici poradní a za tou malý pokojík, jenž mi byl propjen za obydlí. Úslužný pan » rektor* dal mi tam ze svého bytu pinésti postel, stl a židlici a chci-li, mohu si také usednouti jako drak na poklady obecní, jež tají se snad ve staré, otené, dobe okované a hebíky pobité truhle, V mém sousedství jest ješt kumbálek, do nhož se práv tak vejde obecní strážník s ženou a malou dcerkou, s miniaturním sporokrbem, s nkolika klecemi zamilo-

mže

vaných pták, se svou píkou a svým bubnem. Ticho v ddin. Lidé jsou zamstnáni na polích a ve vinicích; kraj zdejší je vínorodý a tye lupením révy obrostlé a jako thyrsy k doškové steše piklo-

nné

zdobí mnohou chaloupku. Jen asem ruší klid vesnice táhlé volání: >ma-a-so! ma-a-so!« jímž oznamuje pítomnost svou ezník, obcházející po ddinách pél za koupí dobytka. Jindy rozléhá se ddinou »po vyruší strašlivé inení po pél!« zvdav pistoupíš k oknu po návsi kráí štíhlý cikán v malebných hadrech, sndý jako Hindu, se spoustou havraních kadeí v týle a na ramenou kol do kola ovšen je svými výrobky, rozmanitými etzy, jimiž potásá, aby zvukem tím pivábil koupchtivé sedláky. Jindy ozve se zpv, smutný, ale píjemný. Vyzáblá a do žlutá zvtralá žebrácká v režné kytli, po boku majíc mošnu z pytloviny a v ruce ohmataný devný rženec, putuje od chalupy k chalup; zastavuje se v »žúdru« kaplovitém výstupku zdi, jenž klene se tu pede dvemi každého stavení a nalaiije nábožnou písní mysl

—

— etz —

t

Nkdy

—

;

—

—

obyvatel k dobroinnosti.

68

ad

oživuje ddinu hojné požehnání ty figurky vypadají roztomile v barvitém národním kroji. Nyní, v lét. zjednodušují arci svj odv dle možnosti a zhusta spatuješ v širokém potoku, protékajícím vesnicí a zastínném hustým stromovím, hošíky a dvata v rajském kostýmu dovádjící v osvžujícím živlu jako sbor malých vodník a rusalek. Z poátku dostaovaly mi procházky vesnicí samou. Prohlížel jsem si chalupu za chalupou; každá zajímala mne njakým novým vdkem. Každá mla jiné barvité okrasy, dle vkusu hospodyn, která si ji sama líila. Motivy a provedení okras tchto byly sice velmi prosté,

Ale v první

dtí.

Drobné

avšak oko zvyklé na stízlivou bezbarvost a jednotvárnost našich venkovských stavení okívalo pímo jejich svží pvodností a rozmanitostí. Nelze si pedstaviti obrázek živjší a veselejší barvitosti nad takovou chalupu s ervenými, modrými, zelenými, žlutými kroužky, iíhránky, kvty a jinými okrasami na snhobílé stn, se zahrádkou plnou velikých rží topolovek, temnomodrých pílbiek šalamounk a skvostnou ervenou a bílou barvou kvetoucího máku pod okny a s dívkou v pestrém odvu zdejším, ovšenou fábory všech barev, na prahu! Pozdji prodlužoval jsem své procházky v nejbližší okolí. V polích mezi klasy ervenaly a modraly se s chrpami a vlím mákem o závod veliké šátky žen a dívek, na ochranu proti slunci malebn roztažené,

že podobaly se

zurovým motýlm.

Ty

obrovským purpurovým a lašátky pipomínaly mi vru

kouzelný arch papíru, jenž mní se v rukou v nejrozlinjší podoby. Tak rozmanité umjí jim dávati zdejší krasavice! Obyejná kterýmžto zpsobem jej z pravidla vážou, » babka*, jest jako pupa, z níž vyvinouti se mže pohybem

asem

našich tvary

kejklí

;

69

ruky rznotvárný motýl, nkdy upomíná zpsob, jajej nosí, na zvláštní pokrývku hlavy žen italských^ jindy na kídlaté útvary, zdobící elo Elsasanek a p; místa v nejbližším okolí vábí svou romantikou. Na stráni severní stojí za vesnicí dva staré, devné s>vtráky«. Jsou pošmourn šedivé a tak malebn rozbité, že by zajisté uchvátily každého malíe mohly by as být myslím dle konstrukce své souasníky onch slavných mlýn vtrných, s nimiž podnikl don Quixote svj památný boj. Na jihu pak rozpínají se na palouku u pšiny dva záplatované tíhranné stany, hostící malebnou družinu cikán. Jako Tubalkain buší v jednom tmavolící a blovlasý patriarcha piln kladivem. Ostatní oddávají se ve stínu druhého stanu snivému pozorování oblák nebeských nebo pepadají s úpnlivými posunky a nastavenou dlaní mimojdoucí obany. Také chundelatý pes družiny má svj úkol. Vede-li t cesta kolem stan, vyítí se za tebou, zbsile štkaje a strašliv cen špiaté zuby; nesprostíš se ho, 'dokud nehodíš výkupné v natažené dlan dvou nebo tí košilatých cikáat pochybného pohlaví, která bží úprkem s ním a na oko jej chlácholí, V nedli oživuje se ovšem tichá ddina. Sváten odní junáci s kyticemi a kývajícími péry kohoutími

kým

Dv

—

—

bu

za kloboukem procházejí se v širokých adách ulicemi a skupiny peste vyfintných dv, smjících se a ho-

voících zraky.

ných

ped

V

chalupami,

hospdkách

sad

ivé zpvy.

je

za chalupami

stíhají

je jiskrnými

ernými

a šumno a ze stinozývají se veselé i zádum-

hluno

70

Onehdy

ve všední den ilejší ruch. Pan z ímské pouti a tu vypravili jsme, abychom nezstali pozadu za jinými vesnicemi, ku pivítání jeho deputaci na nkolika koních, ozdobených zvonky a ervenými pentlemi. První jezdec vznášel mohutný vlající erveno-modro-bílý prapor se jménem naší obce. Jinak nestaráme se hrub o svt. Obec odbírá, tuším, jedny noviny Ale v hostincích zdejších považuje se asopis za híšný pepych. Obecní hostinec, v se stravuju a kde trávím obyejn také své veery, jest veliká jizba s devným sloupem uprosted a s nezbytnou devnou klecí pro hostinského a jeho sklenice v rohu. Zdá se, že kehké toto zboží leckdy takové ochrany zde potebuje. Podél dvou stn stojí prosté nenatené stoly se stejnými lavicemi. Na tch sedávají z veera páni sousedé. Jsou

dkan

nastal

i

Velehradský vracel se

nmž

to lidé bodí,

kou

nkteí

i

národn

probudilí.

Ale

politi-

hlavy nelámeme. Rozmlouváme o tom, že je letos obilí plno »žežulek«, »ostce«, »ovsíhy« a jiného plevele. Dovídám se leccos o zdejším vinaení. Nkterý vnáší s úsmvem do rozmluvy poetický motiv: skivánek, vznášeje se vzhru k nebesm, zpívá prý: »hore hoe hore« a klesaje nazpt kzemi: »dole dole dole.* V jednom staíku budí to vzpomínku na zašlé asy: vypravuje o tom, jak jezdili sedláci jesuitského panství na robotu a jak prý tu skípaly vozy jejich »je su it*, »je su i. Pak mluví se o novotách. Jeden praví, že nebude nadále dovoleno užívati na staveních krytby doškové. Jiný o tom pochybuje a vele hájí zddnou stechu doškovou drží prý se pod ní chládek a když uhodí zlé asy, že dojde stelivo a píce, možno takosi

— —

— —

:

71

vou stechou

tom

i

stláti

se arci usmívá.

koní rázn

a z nouze dobytek pokrmiti.

»A kdož mi

— »jak mám

mže

Pi

— ——

porouet*

krýt svou chalupu

;

naposled

mi snad ješt rozkážou, jaký mám nosit klobouk !« Ale nkdy zmocuje se mne pece híšná touha zvdti opt jednou co se dje tam venku za Híbcími horami.

Vydávám

se pak na procházku do sousední veskde vyloženy jsou v jedné hospdce krejcarové » Moravské ríoviny«, neb dokonce na pou do posvátného Velehradu, v jehož »obanské besed« prýští hojný zdroj politického tení. Ba nacházím tam jed»Cecha«. Slabikuju ho nábožn a noho krajana pouštím se pak do » válené* s Velehradskou honov tom zalehl rací. Koule rachotí, kuželky lítají v naši besedu slavný zvuk Velehradského zvonu, koule klesá z nadumný hlahol veerního klekání pažené ruky nazpt do žlábku, dlan se spínají a na chvíli rozhosuje se v besídce ped kuželníkem zbožné mlení. » Dobrý veei* » Dobrý veer!* A ruka sklání se opt do žlábku pro kouli. nice,

—

— — —

tyiadvacet hodin ertem.

—

Napajedly ili Napajedla uený svt napajedelský rozštpuje se dle obou tchto zpsob psaní ve dva nepátelské tábory jsou slušné moravské msteko, jehož domky se táhnou po obou stranách zaprášené silnice k zoufání daleko. Polohu má dosti pknou. Vine se kolem nho eka Morava údolím, jež utvoeno jest posledními výbžky Karpat a prvními lesnatými výšinami pohoí Híbcího, Nad stekem vypíná se pkný zámek, jehož majitel jest horlivým podporovatelem nmeckých jeptišek, vnujících svj život posvátné snaze, aby co nejvíce malých Slovan urvali zdejším eským školám a jazyku mateskému. sluší ješt podotknouti, že »Napagedeler Lagerbier* dobylo sob píjmí >»moravského

—

m-

Konen

plzeského*. milého toho msteka pijel jsem v sobotu navštívením P. Marie. Pijel jsem jako nevinný » zelený* turista s denníkem v ruce a smluviv si nocleh v hostinci, jenž rázem dobyl mého srdce vyloženými tam >Národními Listy«, vydal jsem se ihned na vý-

Do

ped

zkumnou

cestu

po

mst,

abych

svdomit

zapsal

!

73

všechny jeho památnosti a znamenitosti. Otvírám nyní dychtiv denník svj na píshišném míst, ale nalézám tam jrdin poznámku: »v pkném zámeckém parku pstují se ve zvláštním vytopeném skleníku ananasy* hubené to sousto pro laného feuilletonistu

—

se vracel s tímto výtžkem k veeru spatil jsem ped ním dav lidí živ rozmlouvajících a na okna stavení sob ukazujících. Háale nebyl dal jsem, co je asi píinou toho sbhu bych to nikdy uhodl. Byla to píina prazvláštní. Jda ert. kolem jedné skupiny, zaslechl jsem slovo

Když jsem

do

hostince,

;

—

o

tu bží. etl jsem krátce Poznal jsem hned, ped tím v novinách, jaký poplach ertova návštva v Brn zpsobila. Vrtl jsem tehdáž nad tím hlavou. A hle nyní spatím snad sám tváí v tvá toho touZnáte pece tu podivnou historii, která lavého erta v Cechách tolik hluku nasvého asu na Morav tropila, historii o ertu, který se tehdáž s místa na místo potloukal; každou chvíli docházela zpráva, že vidn byl tam neb onde, obyejn o poutích neb jiných valných shromáždních vícího lidu Slyšel jsem ji vypravovali ji poprvé na moravském Valašsku, kde takto: Syn jednoho bohatého sedláka z Prahy {}) petomto zastrojil se o loském Mikuláši za erta. kuklení potkal knze jdoucího s pánem bohem. Nepoklekl ped ním a když jej knz proto káral, pravil se smíchem, že je ertem a že klekati nemusí. Ale sotva ta rouhav; slova doekl, pirostla mu ábelská maškara pevn na tlo a rouha nezbaví se jí, dokud si nevymodlí v 99 kostelích knžského rozhešení. !

—

i

V

V z

prvním okamžiku byl jsem rád, že spatím tak kousek stedovku, který již jen sporými

blízka

74

oasami vynívá z poušt skeptické naší doby. Ale radost má brzo se zkazila. déle jsem naslouchal projevm lidu ped hostincem, tím více znepokojovala mne podivuhodná shoda podrobností ertovy návštvy s^ okolnostmi mého vlastního píchodu do Napajedel. ert pijel sem z Kromíže jako já; dnešním odpoledním vlakem jako já; v ozbrojeném prvodu dvou voják pamatuju se, že náhodou dva vojíni zárove se mnou v nádraží vystoupili; ml pod paždím ernou knihu s ervenou oízkou shoduje se s mým nevinným denníkem; ubytoval se v tomto hostinci jako já. Vru, nápadná shoda! S myslí ponkud stísnnou vklouzl jsem davem do hostinské jizby. Jsem lovk povahy podezivé. Pevnji a pevnji ujímala se ve obava, že jsem snad na konec sám tím prožluklým ne, ani v duchu nechtl jsem tuto vtu dokonit. Mimo mne a oba vojíny nevystoupil dnes odpoledne nikdo v nádraží mimo mne neubytoval se dnes nikdo v tomto hostinci a vbec ta zvláštní shoda všech okolností! S úsmvem namítnete asi: Ale vždy snad pece nemáš ani roh ani kopyta aniž ostatních attribut ábelských.?! Tšil jsem se tím také a jediné, eho jsem v píin té li-

ím

—

—

—

—

—

mn

— —

toval, byla okolnost, že se poslední moje návštva u holie ztrácela mé pamti v mlhavé dálce. Ale kdož ví, jak si zdejší bodrý nezkažený lid pedstavuje satanáše a neshledá-li v mém liberálním zevnjšku nja-

kou ertovinu.?! si

mne hluící

—

A

kdyby

se stalo

teba

zástup venku vyžádal k

jes

to,

že by

dkladnjšímu

obhlédnutí bývám velice nerad pedmtem širší poa hlunjších ovací. Ostatn již pouhý stín takového podezení byl by pro mne velmi, velmi nezornosti

píjemný.

Hle,

picházím sem

s

nejryzejšími

úmysly

75

lidu, abych s plnou láskou, jaká mne táhne, ponoil se do poetických stránek jeho a tento lid uvítal by mne takovým qui bytosti pro quo! Plésti si národního spisovatele s ertem

k bratrskému k

nmu

—

—

to

mýlka, nejmírnji napíše snad nkterý

eeno, málo zdejší

lichotivá.

dopisovatel

A

pak

v nejlepším

úmyslu do novin: »Náš atd. zavítal do našeho msteka, aby studoval zdejší národní zvyky a obyeje. Bohužel pokládala nerozumná ást obyvatelstva našeho ctného host za známého koujícího erta, o nmž atd. Bylo by vru na ase, aby naše osvícené uitelstvo a knžstvo tuto pošetilou

povru

atd. atd.«

—

Brrr!

A

jaké

gaudium zpsobila by tato zpráva v táboe mých pražských pán kolleg! » Slyšel jsi již.?* chechtali by »0 ertu v Napajedlích Hahaha!« se na potkání »Hihihi!« »Hehehe!«

— —

.?

—

Zkrátka, byla to pro mne zvláštní a nelibá situace. Dle všeho poznával jsem, že není ert v krajin zdejší hrub oblíben. ert, o kterého se tu jednalo, nebyl vlastn ani pravým ertem. A pece by byli s chutí vyprášili tu

ábelskou

livrej,

teba

v ní

vzel jen ubohý

Ano, poznal jsem, pánové, že není ertovství za našich dob závidní hodným povoláním. Nedivím se tomu nikterak, že se nyní satanáš tak nerad mezi lidmi okazuje. Bute jen ertem a vstupte do blaseované vzdlané spolenosti bude to pokládati za špatný vtip neb dokonce za nemotorný klerikální manévr. A lépe nepovede se vám ani mezi prostým lidem, kde zachovalo se posud trochu té víry ve vaši jsoucnost: jindy byli by ped vámi s hrzou prchali kající híšník.

—

—

nyní hrne se celá ves, alDy vás hodn z blízka spatila a hanou i potupou vás obsypala.

Takové

asi

myšlenky

rojily se

mou

hlavou, sklo-

Tfi

nnou

nad »Národními Listy* v napajedelském hozatím co šum a hluk venku neustále vzrstal tak se mi aspo a spoí hosté v jizb jaksi upjat na mne pohlíželi. Vytáhl jsem šátek, v tu chvíli zdálo abych setel s ela bohaté krpje potu, ale pohlédnuv na, schoval jsem jej rychle opt do kapsy. šátky ohnjv ervené a v rohu jejich vyšita jsou písužívá-li satanáš C. ert mena S. C. S, arcivrah lovenstva kapesních šátk, má zajisté práv takové. Odšoupl jsem pak také hodn daleko od sebe » Národní Listy «. opakování slova Až neivósním inilo mne »ert«, které ke dolétalo se všech stran: od sousedních stol, z kuchyn, z formanky i z prjezdu, odkud slyšeti bylo zeteln rozliné poznámky o pekelné návštv. Z výrok tchto obohatil jsem dosavadní své vdomosti o ertu leckterou zajímavou podrobností. Mezi jiným dovdl jsem se tu poprvé, že »jí jenom semenec*. Tedy ideál vegetariána. dále povážlivjší tvánosti. Sum Vci nabývaly a hluk ped hostincem vzmáhaly se stále; zdálo se. že jsou celé Napajedly vzhru. Hosté ostatn tvrdili, že zastoupeny jsou v davu hlavn okolní vesnice. Každou chvilku pootvíraly se dvée a nkterá zvdavá hlava protáhla se do vnit, že je sklepník nestail zahánti stinci,

—

—

Mám

—

—

mn

—

—

—

vné

ím

ubrouskem. Ale z prjezdu nebylo nijak lze zástupy A já zde snad »mezi larvami jediná « i spíše naopak! Rozhodl jsem se, že pjdu spát. Dostal jsem se šastn šerým již prjezdem do prvního patra a do své ložnice. Byl jsem dnes v hostinci jedmým penocujícím hostem. Zastriv za sebou závoru, ulehl jsem hned do postele. Nech se dále dje co dje! Ale, co jsem živ, nedostalo se mi takové serenády. vypuditi.

—

—

Dole spojoval se hmot, šum, hovor, kik, smích á v pekelnou hudbu; k tomu pimísilo se brzy pronikavé hvízdání a syení - a te - jaký to nový zvuk?

vesk Již

—

— je to mekot — bh mea te meí Nkdo v zástupu zameel, po nm me — e — e — é — dav o závod. — Me — e — e —

poznávám

kot! celý

jej

zeteln

ví,

jiní

é,

vrn s

dle pírody, s rozlinými potvornými íioriturami, jízlivým posmchem. Celá žhoucí nenávist toho bodrého

k osobnosti ertov propukala tím potupným mekotem. Byla to zajisté raímovan jízlivá narážka na zevnjší nahodilou podobnost ertovu s jistým zvíetem.

lidu

Konen

mne milosrdný Morfeus mých

zbavil

—

ertovských trampot.

-

Jitní slunce letní záilo v plné kráse do mé ložjsem s myslí osvženou a pistoupil k oknu.

nice. Vstal

Na ulici panoval smavý život nedlní. Zástupy sváten odných vesnian ubíraly se do kostela. Radost bylo zejména pohledti na švarné Slováky v pestrém, bohat vyšívaném odvu, s napouchlými snhobílými rukávy a s vysokými lesklými botami, piléhajícín ke štíhlým nožkám. Ale radosti mé z malebných tchto postav ubyl ováln, když jsem shledal, že se ped hostincem srážejí v pohyblivou strakatou hmotu, která vyplovala celou šíku ulice. Rázem pipomnl jsem si verejší situaci, která se patrn pes noc nezmnila. i

Od iperné malé štné

boty,

dovdl

dívky,

jsem

se,

pkn

která mi pinesla vyleže zástupové od božího

rána ped hostincem ekají, až pjde ert na » hrubou*, a že je ona sama tím ertem. Povsila prý vera jelení kži, kterou majitel hostince mívá u postele, k vyvtrání na lenoch židlice v okn. Tato kže s vyvstávajícíma ušima vzbudila pozornost mládeže, tak že se Svaloplul: ech Sebrané spisy. V. 6

—

:

houfn ped hostincem stavila. Rozpustilá dívka, vidouc vjela ze zadu opatrn pod kži, provedla v tomto zakuklení ped oima zevlující mládeže njaký fantato,

ábelský tanec

—

neštstí bylo hotovo. Roza že by byli zástupové dole pirozené toto vysvtlení odmítli s opovržením.

stický

umí

se,

Dnes, za svtla bude asi prchod zástupem v prjezde obtížnjší. Strojil jsem se velmi dlouho a pamatuju se, že

mne

stálo

zejména mnoho práce,

jsem

nežli

náležit upravil vousy a vtsnal vlasy do jakési ukrutn stízlivé šosácké píesky. Též oblieji vnunevím, coval jsem výraz co možná prostosrdený, vyšel jsem jestli se mi to dle pání podailo. z pokoje. Zahlédl jsem v chodb mladíka, jenž uskoil na schody. Patrn pední hlídka obléhajícího voje. domnnce té utvrdil mne šum a kik >ert, ertU na schodech a v prjezde. Pevným krokem ubírám se frrrl huš! rozlétá se pede mnou hejno ke schodm pestrých Slováat. si

a

Konen

V

—

Nepamatuju se urit, co se dlo v píští chvilce. jen, že jsem se tím chomáem muž, žen a dtí zevšad na mne zevlujících, tu jako by zdšen couvajících, tam se smjících, onde sob šeptajících, dostal bez úrazu do hostinské jizby a že jsem tam usedl v trapné nejistot o tom, jaký dojem uinil mj zjev na zvdavé shromáždní.

Vím

Majitel hostince, osvícený muž, láteil na » hloupé a snažil se všemožn, aby hostinec z náku erKotovy návštvy oistil a davy rozptýlil. Nadarmo utekl se ke lsti. Rozšíil mezi davem zprávu, ráno z hostince na faru odebral. že se ert již zbyl a Les úinkovala dav idnul lidi*

!

nen

asn :

vihled

konen

.

79

ped

hostincem jen sporý hlouek nejtvrdošijnjších. Díky bohu! já jsem tedy patrn tím ertem nebyl Krátký as na to ubíral jsem se zaprášenou silnicí od Napajedel k Uherskému Hradišti. Když zámek Napajedelský za mnou zmizel, oddychl jsem si a zvolnil krok. Ale nemyslete, že chovám Napajedla ve špatné pamti ztrávil jsem tam pozdji ješt dva dni v kruhu náležejí Napaupímných a vzdlaných vlastenc jedla k dosti skrovnému potu národn probudilých mst moravských a již proto jsem se rád s nimi smíil smál jsem se v milé té spolenosti celé ertovin. A ti vlastenci napajedelští nerozhnvají se na mne zajisté ani proto, že zde vynáším onu ábelskou historii na širší veejnost; vždy poctil zatím ert samu královskou návštvou svou také Cechy, ba Prahu ;

—

—

i

i

.

.

If

z CESTY VÁCLAVA MALINY DO

MINULOSTI.

upomínky z mého mých rodiífi, napsal jsem do I. dílu knihy »Pestré cesty po echáchc, který vyšel r. 1891. Hodlal jsem zpfisobem, naznaeným v pedmluv této práce, pseudove form memoirfi a cestopisných rt neznámého lovka vylíiti celé své mládí; ale pestal jsem nyma Václava Maliny tehdáž na onom zaátku, jejž tuto podávám beze zmny, tedy s po-

i ento životopisný úryvek, ,

obsahující první

dtstvi a nkteré vzpomínky z mladých

let

—

—

i

—

—

necháním pseudonymu a mimo nkteré nepatrné škrty též pedmluvy, urené pvodn jen pro tenástvo »Pestrých cestc. Pozdji uveejnil jsem ješt upomínky ze svého chlapectvi a prvního jinošství

mým

;

ale tyto jsou

pravým jménem. ást

napsány

jich byla

již

ve

form

jiné a

pod

vetkána do »Druhého kvtu*,

I. dílu »Sebraných spisfi* ostatní a nkteré již ped rokem 1891 porfiznu uveejnné jsou s ásti obsaženy v tomto V. dílu, s ásti vyjdou v nkterém dílu následujícím.

uveejnného v

;

5.

Nkolik

slov

ped

cestou.

* Pestrých cest*! Ve slabé chvíli omámiti Vašimi domluvami abych vstoupil mezi literární úastníky Vašeho podniknutí. Ký zloboh Vám našeptal také moje jméno? A kterak jste mohl nad to schváliti mou volbu, že si vyjdu do kraje Strahovskou branou, po té staré íšské silnici, kde každý topol kísí ve njaký zapomenutý píbh?! Což nejste sám starý kozák a neupozorujete již nkolik let své tenástvo pi každé vhodné píležitosti dojemn na první vloky snhu ve svých kade-

Milý

dal

jsem

redaktore

se

mn

—

ích? Kadeích ó zlaté licence básnické! Mj bože, když vzpomínám na ironický úsmv, s jakým jsme kdysi ítali lamentace stárnoucích spisovatel za ulétlým zlatým ptákem mladosti! A lamentujeme sami. Jest ku podivu, s jakou tvrdošíjností se opakuje starý kolobh života. mi, píteli, že také my poslušn pjdeme známou vyšlapanou cestou ješt nkterý rok, a zaneme také láti zvrhlému mladému pokolení nebo si poídíme kroužek mladistvých ctitel, které budeme baviti svou domnlou mladostí a nuditi svými otcovskými radami, zaneme také s po-

te

vné

Vte

:

vnou

84

hnutím mluviti o svýcli zásluhách, naíkati na nevdk pítomnosti, vyvšovati ve svém pijímacím pokoji všechny své spolkové diplomy, budeme-li jaký míti až nakonec dojdeme bezj)ochyby tai<é k náhledu, že teba pomýšleti na hráze a stavidla proti zdivoilým, scestným proudm tak zvaného moderního pokroku. Tážu se znova Kdo Vám vnukl nešastný nápad, vytáhnouti mne znovu na kolbišt veejnosti z mého klidného literárního výmnku? Byl jsem již tak šastn kdož si ješt vzpomnl na Václava Mazapomenut

—

—

:

—

Leda njaký

linu?

vyhrabávající

píliš

svdomitý

literární

nás zapomenuté ze starých

Svtozor* jako mamutí

»

historik,

Lumír c

a

Mohl jsem již umíti v pokoji. A te abych snad znovu jako ubohý zaáteník o celé hodiny spánku, v našem vku tak drahocenného, byl okrádán trapným oekáváním, co zítra o napíše Petr nebo Pavel v té neb oné hlídce literární! Mám skoro podezení, že Vás ponukla jen »

kosti.

mn

m

vyvlekl z tch tichých šastných abyste mluví o literárních závodech jen leda smím-li užiti té parafrase Gothových slov jako o bojích nápadník presidentství v Ecuadoru nebo

bledá

závist,

kruh, kde

—

se

—

Guatemale. ^A k tomu ješt mám se na stará kolena trmáceti po Cechách! Což nemáte dost na jednom invalidovi, panu Broukovi? Necestoval jsem sice na msíc a do patnáctého století, ale moje nohy ztratily již také val-

ás

Mám

také již rád svj své- pružnosti a ilosti. a své pohodlí; bojím se. také již prvanu a sterých jiných neviditelných nepátel, ohrožujících mé drahocenné zdraví. Co mohu já zasílati poutavého z venkovských cest?

nou

poádek

Dávno

již

mám

za

sebou

léta,

kdy

lovk toužebn

;

85

chvátá do píští den,

pedu, tší

se na

každý nový obzor a každý

ponvadž mu tam svží obraznost maluje tisíce nových krásných vcí a zajímavých píhod, a kdy také pítomnost a bhzkost pedstavují se nám v pvabném písvitu "mUidistvých illusí; já již netuším za každým révou obrostlým oknem líbeznou vílu a ne-

ekám

od koue, vystupujícího

komín neznámého

z

msta do veerní záplavy, pranic nou veei a slušný nocleh.

jiného nežli obstoj-

Život je skoro podoben výletu ke vzdálenému horstvu. Jak je to s poátku hezké! Kráí se nám tak lehce a vesele, všechno po cest nás poutá a zajímá, tšíme se na každou novou scenerii a s touhou hledíme modravým stráním v dáli, jimiž problávají se k

onm

a rozptýlené ddiny. Jaké tam budou teprve krásy! A což až dostoupíme hebenu horstva jaký tu asi rozkošný kraj objeví se za ním! Blahé oekávání nedává nám pociovati únavy a svízel, které se znenáhla dostavují na dlouhé pouti. Ale když kodojdeme onch lákavých horských strání, shledáváme, že jejich ddiny nejsou krásnjší než dole v kraji a co se náiii z dáli jevilo jako pvabná horská Avšak údolí, to že jsou prosaické kamenité rokle. pece plahoíme se chut do výše píkrými stezkami, pravíce si, že vyhlídka s temene v neznámý, rozkošný kraj za horami nahradí nám všechny trampoty. Tamhle ped námi nová kaMýlili jsme se už je vrchol! nutno stoupati ješt výše Nkolikrát menitá stráfí šálí nás ješt omylné zdání... Ale te... ano, stojíme konen na nejvyšším vrcholu horstva. Bože, jaké sklamání! Vidíme pod sebou širou, jednotvárnou rovinu, v níž není ani stopy tch krás, kterými nás vábila rozjaená obraznost. A pro to jsme se trmáceli

vže kostel

t

nen

—

.

.

.

.

,

.

te

86

Tu obracíme

se bezdky nazad. Hle, ta bélavá stuha vine luinami silnice, kterou jsme pišli, jak se a rolemi, pes pahorky a doly, mezi temnými lesy a

až

A

sem nahoru tam tam

hle

—

!

.

.

.

je krásy plno

!

pkn

Vzpomínáme na všechna krásná blýskavými rybníky místeka, která jsme tam cestou spatili, na milé zastávky a veselé píhody. A tam daleko, v modrém poto náš domov, tam jsou zadí, ta vížka sotva znatelná Uchvacuje nás rázem naši drazí, pátelé a známí. stesk a touha. Ani nám nenapadá, pustiti se s hory dále na druhou stranu, do té neznámé, jednotvárné roviny. Všechno nás táhne nazad, k milému domovu. Chvatn sestupujeme nazpt a míjíme s ironickým úsmvem chodce, kteí s upocenými skránmi a nadjné záícími zraky drápou se jako díve my na temeno hor štva I já jsem již sklamán opustil vrchol života a tounevábí žebn vracím se nazpt. Budoucnost již žádným tpytným vnadidlem; všechny mé illuse jsou v minulosti. Chystaje se nyní z Vašeho návodu na cestu do známého kraje pod Ohí, mám dojem, jakobych se pipravoval k návratu do mladých dn. Jako práv te: Hledal jsem cestovní mapu ech ve své skrovné knihovn, jejíž hlavní nectností jest nenapravitelná nepoádnost. Jist že mi nezbude, nežli pebrat ji rub na rub a že prožluklá mapa bude práv to poslední, co vytáhnu. Ale tentokráte proti všemu nadání vypadla z první knihy, která mi pišla do ruky. Byla to bible, tištná r. 1845, vázaná v ervenavé kži, s vyzlaceným kížem na hbet. Kniha ctihodná a památná, posvátná schránka nejvýznamnjších upomínek rodinných. Prázdných list v pedu a vzadu, jakož vnitní strany desk používáno totiž k zápiskám, tý!

— —

.

.

.

m

i

:

87

kajícím se nejdležitjších událostí v naší rodin; nej-

ás

psána jest rukou mého otce. padl zrak na první zápisku vzadu j-Dne 21. února 1846 narodil se syn mj ... a sice ve 4 hodiny 20 minut odpoledne...*

vtší

Man

mj

Ten

syn, prvorozený, jsem já. k této adí se šestnáct podobných zápisek o narození, ktu a kmotrech," za šesti z nich zapsáno je ovšem hned úmrtí. Deset nás dorostlo, pt bratí a pt sester; ale dv milé hlavy chybjí nyní již také do

A

potu

našeho.

Vlhnoucím zrakem doítám ty struné zápisky otcovy až k poslední: »Ve stedu na den sv. Václava narodil se nám poslední syn 1870 Jan Jest dít svátení.* Zdá se mi, že vidím otce, jak odloživ péro, záícím okem zadíval se do vzduchu, kde vidl krásnou, skvlou budoucnost svého posledního. Vždy trochu vil báji o dítkách sváteních; pipsal také u jiného mého bratra: ^Pipomínám, že je to dít nedlní Dejž Bh, aby byl šastným a oslavil rod mj!« Nevím, zda na tomto druhém bratrovi pání otcovo zcela se vyplní; ale ubohý Jeník, ten poslední, náš Benjamín, odešel v šestnácti letech, ve svém nejkrásnjším jarním rozkvtu tam, kam již ped ním navždy se odebrali otec a nejstarší sestra a kam brzy na to matka následovala svého miláka. .

.

.

.

V

.

.

.

.

té

.

dlouhé

.

ad narození

a úmrtí

.

,

— kolik

.

.

.

tu vy-

jmenováno rzných eských míst a krajin! Jako práv u rodiny úadnické, nemající vlastní pdy a stechy, tkající za chlebem s místa na místo, kam se uráí cizí vli neb osudu. Na behu Sázavy, v Pošumaví, na blízku Ohe, u Blaníka, v údolí Brdském, na Slansku

88

kolébky naše, a také hroby zemelých rzných koninách domoviny. Ano, konám cestu po Cechách, navštvuji v duchu venkovské zámeky, dvorce, ddiny, tiché hbitovy, jen že necestuji v pítomnosti, nýbrž minulým svým stály rozptýlené

roztroušeny jsou po

životem.

Pochybuji velice, bude-li Vám taková cesta vhod; nevím sob rady jiné. Minulost, neodbytná, velitelská, kouzlem pemocným opásaná, stojí za mnou a neodolateln vede mou píšící ruka. Ješt jsem nevykroil z domu a již píšu Vám z jejího donucení zaátek toho cestopisu do zašlých dn, a vím, až skuten vyjdu Strahovskou branou a dám se po té staré íšské silnici smrem k milému Stedohoí: že pak Minulost zavsí se na mé paty a bude mi za každým krokem ale

i

našeptávati své staré zkazky. Chcete-li mne tedy podržeti za spolupracovníka, musíte k mému cestopisu štdrým nádavkem pijmouti alespo ást mé autobiografie. Jak svrchu již naznaeno, pjde životopis hodn kivolakou drahou po Cechách, bude tedy skuten zárove jakýmsi cestopisem po rzných krajinách vlasti, arci cestopisem notn zastaralým, nebo životní moje pou zaíná bezmála ped plstoletím avšak soudím, že taková procházka minulostí nynjší tenástvo zajmiati, nehled ani k tomu, že fysiognomie krajin v podstatných rysech za tu dobu valn se nezmnila a že životní pomry namnoze vyrostly ze základ tehdejších. Ze ráz mého oddílu bude vtšinou vážný, nemže Vám býti závadou, ponvadž jste mi pravil, že píspvky takového rázu nevyluujete a že na to tenástvo již v úvodu svého díla dtkliv upozorníte. Spíše rozpakoval jsem se já, mám-li své upomínky, z nichž

mj

;

i

mže

zmnné

89

mi drahé a posvátné, vaditi do knihy, piáce lehího zrna a smšné kariDejme tomu, katury života. Ale pak jsem si pravil

mnohé jež

jsou

pojati

hodlá

i

:

že bys ty

sám na

vlastní vrub, bez jiných spolupracov-

ník, chtl vydati knihu volných potulek po Cechách, zdaž bys mohl se vyhnouti místm, s nimiž jsou nezdaž bys rozlun spojeny tvé nejdražší vzpomínky je vylouil jen proto, že jiná lhostejná místa uvádjí t nkdy v náladu veselou, nebo teba rozpustilou?! v život stále Zdali všední, strakatý rej, který nás obklopuje, dovede znesvtiti ten ukrytý kousek srdce našeho, kde hoí vná lampa posvátných cit ped našinti drahými vidinami a památkami? I já mám takový koutek v srdci svém a ten zstane cist a neporušen, a£ bych snad na venek po úsudku toho i onoho zavadil o tu neb onu planou formalitu spoleenské zvyklosti, kterouž jsem nikdy nemíval ve zvláštní úct. eknete snad i vlastn neeknete, nýbrž jen si pomyslíte: Inu, mohl bych zcela dobe své »Pestré cesty « zpestiti také njakou poutavou autobiografií; ale koho upoutá životopis Václava Maliny? lovka, který napsal nkolik dávno zapomenutých povídek, který k tomu vyrostl a žil v pomrech docela obyejných a ze všední koleje nevyboujících. A pak víme, jak se takové vci psávají: pisatel bývá pesvden, že není nad nho osoby zajímavjší a pomilování hodnjší, že každý jeho nejdrobnjší rys tenáe práv tak okouzluje jako jeho samého a že má pro celý národ velikou dležitost, kdy Vašík Malinovic dostal první kalhotky, kdy se poprvé zamiloval a t. d. A to

—

i

i

—

neskonalou pietou, s jakou svou milenku, že napoád upozoríuje na své neobyejné ped-

se rozumí, že h'í sebe s touž

blouznivý jinoch

skryt

i

zjevn

kreslívá

90

a

nosti a že také své chyby, nezamlí-li je naprosto, pedstavuje spíše jako interessantní stíny, dodávající

jeho profilu tím vtší pvabnosti.

Na tyto nevyslovené, ale jist myšlené námitky odpovídám: Snad nemyslíte, že mi pomátlo rozum tch nkolik pátelských úsudk, které za krásnjší ješt doby eské kritiky^ pochválily mou skrovnou literární innost?! Vím zcela dobe, kdo jsem Ale nesoudím, že by své pamti smli psáti jen Rousseauové, Gothové, šího

Tolští.

I

životopis nejmenšího a nejvšednjbýti etbou užitenou pro ostatní; poznati také ást své vlastní bytosti

lovka mže

v každém mohou a odlesk obecného ruchu souasného.

Snad pispjou tudíž mé skrovné memoiry nmrou ku poznání píin a zárodk, z nichž se vyvinul nynjší duchový život staršího pokolení eského. Neuiním sice veejnou generální zpov všech i

kterou

svých

hích,

ale

nechci také

svou podobiznu zvláš

okrašlovati a stavti v nejpíznivjší svtlo. Ostatn, pjde tu jen o podobiznu chlapeckou a leda ješt jinošskou (neskoní-li celé Vaše pochybné podniknutí díve, než se mé pamti vyzují z dtských stevíc)

—

nynjší má podoba by ovšem potebovala notné dávky kosmetických prostedk a nevím, byla-li by všechna kosmetika co platná.

Zabhnu-li

nkde

do

podobných malicherností,

jakou je na píklad svrchu ta hodina a minuta mého narození, nestane se to snad z ješitného domnní, že nabývají významu

smšné! Ale drobností

užil

jisté

—

mou osobností bylo by to arci míry takových bezvýznamných po-

bych, za

úelem

vtší životnosti,

i

v

li-

91

cení

práv

kterékoli figury povídkové a v životopise mají tak své místo, jako nákrník nebo teba knoflíky

kabátu na malované podobizn. Avšak již as, abych nechal omluv a dal se kona cestu. Nuže: Ku pedu! Ku pedu! i vlastn:

nen

Nazpt! Nazpt!

II.

v

jitních mlhách života.

Ano, jako v husté jitní mlze tratí se mé pamti první tyi roky života. Jen nkolika málo trhlinami míhají se polozetelné iiryvky obrázk. Hle, tu je asi první, nejstarší:

Sedím na stole, malý hošík, proti jinému dcku stejného vku. Oba jsme nazí; snad nás práv svlékli do koupele. Ale to druhé dcko není mým bratrem; je to kloue cizí, neznámé. Jeho podoba mizí vtšinou v neuritu; rozeznávám pouze bl oblých ramének a zvlášt vínek hustých, krásných svtlých kuer ervených nebo mona jeho hlav. I cos jako drých korálk kmitá nejasn s jeho hrdla. Jak jsme se dostali spolu na ten stl, kde to bylo, kdo byl ješt pítomen, co se dlo dále vše to je zahaleno šerem neproniknutelným; jenom ten útržek chvilkového obrazu zachytil se v mé pamti Pro utkvl v ní z tolika jiných dtských dojm a píhod práv tento nicotný, nepatrný výjev.? Uinil na mne onen kueravý hošík tak mocný dojem i byl to jeden z onch zvláštních teprv se probouzáblesk sebevdomí, tehdáž ve zejícího, které rám njakou chvíli, njakou místnost a situaci, teba zcela bezvýznamnou, osvtlují tak intenasi

šrka

—

mn

yró

sivn, že po mnohých letech zeteln pedstupuje ped náš duševní zrak? Stává se to i v jinošském a mužném vku. Dlouhé ady dní klesají beze stopy v nepam. Pak vyruší nás njaký zvláštní dojem, njaká rozilující událost z obyejného chodu a zaryje se do naší pamti se všemi o sob lhostejnými okolnostmi, které s ní souvisely. i

Ale nkdy utkví nám v upomínkách i njaká chvíle zcela bezvýznamná. Každý zná zajisté z vlastní zkušenosti dosti takových píklad Sedl jsem jednou bude tomu asi patnáct rok v pedpokoji obchod-

—

—

ního soudu. Byl jsem tehdy ješt advokátním koncipientem a toho dne mli jsme njaké stání, stání zcela obyejné, jež nevyžadovalo žádných zvláštních píprav. Nedbale procítal jsem akta ped sebou Ale pojednou zvedl jsem hlavu a zadíval se kolem. Bylo mi, jako bych se probouzel ze sna k jasnému vdomí, jakoby pedcházející dni, msíce, léta obvyklých prací v kancelái i domácích zamstnání a zábav byla bývala bezmyšlenkovým, mechanickým chodem stroje a jako bych si teprve v této chvíli uvdomoval, že jsem, že myslím, cítím, žiju.

se

Pro

svta rázem vynoil hrzou. Co jsem.'* zjevy kolem.? Co iním na otázky probleskly mi hlavou.

Veliký problém

pede mnou

a naplnil Co jsou ty

jsem.!*

života,

mne

tém

svt.?... Všechny ty A pojednou bylo mi všechno vkol jako nové a cizí, ten stl pede mnou, to péro pro to je takové? A ty papíry s tmi ernými klikyháky co mi po nich? K emu se zabývám malichernými formalitami malicherného cizího sporu? I ti známí koncipienti kolem stolu pipadali mi tak zvláštn, jako bych je teprve dnes jasn poznával; nevidl jsem v nich sympatické, protivné nebo lhostejné kollegy z denního všedního

—

Svatopluk Cech

:

Sebrané spisy. V.

—

7

94

styku, nýbrž zjevy stejn záhadné, jako jsem byl sobe sám ... Ta chvíle náhlého ostrého uvdomní sebe a svta zašlehla jen jako peletavý blesk, ale cítil jsem, skutei mám ji po že na ni nezapomenu nikdy. tolika letech zeteln ped sebou, i s tou stízlivou soudní svtnicí, s víivým prachem ve zlaté prouze svtla, padajícího oknem na podlahu, i s tváemi tch koncipient a klient, Než, vrátím se do mlh prvního dtství. Hle, druhý osamlý obrázek, který z nich prokmitává. Tíejasn s komi. vidím jakési staré stavení; ped ním stojí Na je složena sms nábytku a pein, v nichž jsem radost z toho uveleben také já, malý kluina. daleko. Na zápraží stojí stará všeho a že pojedu ženština dobrotivého, vrásitého oblieje, v prostém venkovském odvu a suchýma scvrklýma rukama podává

já

A

vz

nm

Mám

nkam

mi vzhru ošatku

s

kížalami, jichž

si

nabírám plné

hrsti.

Patrn výjev z nkterého našeho sthování. Odkud a kam, nevím Procestoval jsem pkný kus domoviny již v nejprvnjších dobách svého života. Asi dva msíce stár, putoval jsem již v náruí matin ze svého rodišt do Stedohoí a po msíci u Sázavy k jejím léta na to sthovali odtud za otcem k Šumav; jsme se zase do rodišt otcova pod Ohí, následujícího roku nazpt k Sázav a po devíti msících již zase do krajiny mezi Benešovem a Vlašimí. onoho kueravého kluiny a staenky Ale s kížalami zachytila se v mé pamti z té tyleté doby jen ješt následující dtinská eta. Bylo to v O*, vesnice a malém panství se zámkem zámku tom jsem se narodil a nedaleko Sázavy. v letech 1849 a 1850 podruhé když tam otec

rodim

dv

krom

V mj

95

správcoval, hrával jsem si jako tyletý hošík s malými majetníka panství dra. .^ známého horlivého vlastence, ped lety již zemelého. I pamatuji se, že leželo množství mne jednou zavedli do pokoje, v hraek. Byl jsem všecek oslnn tím pestrým bohatstvím a zvlášt jedna hraka jevila se mi jako pravý div: pomalovaný mlýn z lepenky s pohybliveliký, vým kolem, kteréž se otáelo, když se sypal shora dovnit písek oteveným komínem. Z trvalosti té upomínky možno souditi, jak jsem asi závidl majetníku toho zázraku a co bych byl dal za onen bájený mlýn. Naším pesídlením z O. na panství barona *** za Benešovem vstupuje mé dtství do nové fáse Byl jsem tehdáž tyi roky a dva msíce stár. Husté mlhy, které

syny

nmž

pkn

pedcházející dobu v mé pamti zahalují, zaínají zde ídnouti. Ony ti nepatrné, matné obrázky mých prvních upomínek vznášejí se takoka ve vzduchu; ze scenerie okolní nezachovala se žádná stopa. Ale zde již zaínají, slab a kuse, vynikati nkteré obrysy okolí. Prozelenává se njaká louka, probleskuje njaký rybník; za ním vidím, nejasn njaké chaloupky a ped

a

tém

ním polozeteln míhá se dvr s hospodáskými staveními a jednopatrovým domem. Rozeznávám devné schody, vedoucí k našemu obydlí v prvním pate zdá se mi, že vidím njaké padací dvée, jimiž se tyto schody nahoe uzavíraly, síku cihlami dláždnou a dvée do dvou nebo tí pokojík. I vnitek jednoho z nich naší malé, útulné ložnice dtské jakoby se chtl proklubati z mlhy ... Ale nejuritji jeví se mi kus prostoru venku ped vraty dvoru a domem; tam spatuji malé kopeky písku, chudou trávu, chumáe lopuchy a blínu, jakož ;

—

*"

96

hojné ro/ptýlené kaiDeny, kteréž jsme se sestrou dychtiv zdvihah, hledajíce pod nimi rozlinou drobnou hav. DešovUy, brouci, žabky, stonožky všechno nám bylo vítáno a neštítili jsme se nieho. Tento kousek zem byl nám celý malosvt, kde každý bodlák mel pro nás veliký význam a kde také kouzlo jarní pírody poprvé zajalo mé dtské srdce snhobílými a zaržovlými kvty chudobek v erstv zelené tráv. Tím jsou vyerpány mé první místopisné upomínky, k nimž mohu leda ješt pidati kvakot žab z blízkého i

—

rybníka,

provázený

nkdy

za

teplých

veer

tichou

hudbou chroust, bzuících šerým vzduchem, ducajících na stny domu a padajících k zemi. Tyto zvuky jsou nerozlun spojeny s mými upomínkami na J ský dvr. Ješt chudší je výtžek píhod z této doby. Udá.

mne

.

.

nejdležitjší byla, když jednou eledín do síky našeho bytu zabloudila. Vzpomínám živ na radostné vzrušení, s jakým jsem v obdivu pozoroval její temná kídla s modravým nádechem kovového lesku a její vidlicovitý ocas; vzpomínám dále, že jsem se s ní rozlouil s lítostí sice, íile bez reptání, když mi otec pravil, že by v zajetí steskem zahynula a že jest hích ubližovati tmto dobrým, milým ptákm. Pohlížel jsem od té chvíle na vlaštovky se zbožnou úctou. Pak si vzpomínám na jednu holici z chaloupky za rybníkem, která mne z neznámých píin nenávidla a kde mohla zlobila. Byla trochu vtší nežli já, hbitá jako ještice a dosud vidím ped sebou její zlomysln svítící oka a bílé zuby, které na mne tak ráda v potupném úsmšku cenila; jednou rozdráždila mne svými posunky a pezdívkami tou mrou, že jsem popadl lost

pro

chytil vlaštovku, která

tém

97

vidle na dvoe ležící a v zuivém hnvu ji pronásledoval až k chaloupce s kikem, že ji probodnu. Hle, veliké události dtských let! Radji bych vru vymýšlel njaké zajímavjší vci, ale chci li zstati vren pravd, musí tená vzíti za vdk tím nefalšovaným dtinstvím, které se mi navždy zarylo do pamti, kdežto bych bez pozdjšího vypravování mých rodi nic nevdl o tom, že se mi v J. narodila druhá sestika a po devíti msících zemela. Žádná stopa

v mé pamti po ní, po její nemoci a smrti, po obadech pohebních! Ješt že jako ze sna pamatuji, kterak jednou matka, jdouc pokojem, z nenadání ve mdlobách na podlahu klesla, kterak na pokik nás dtí otec s jinými lidmi pichvátal a jak ji teprv po dlouhé dob vzkísili. V prvních letech manželství mívala matka astji takové záchvaty mdlob. Otec brával mne nkdy také s sebou do blízkého ova, kde bylo sídlo jeho chlebodárce, barona ***. S Zámeek S ovský zajal hned o první návštv pohádkovým kouzlem vždy mi tam otec ukázal na .

.

m

.

.

.

.

;

dvoe bájen

krásného, velikého ptáka, který uml v nádherné kolo pestroskvoucích per, tvoících odtud nejvzácnjší híku mé dtské obraznosti. Páví péro nesmlo nikdy scházeti mezi ozdobami líbezných princezen, jejichž podoby vzdušné jsem v duchu vídal ped sebou, naslouchaje báchorkám o kouzelných zahradách a zakletých zámcích. A ten zámeek S ovský pipadal mi skoro jako takové báchorkové sídlo. Ú porovnání s naším skrovným bytem a zaízením jevil se mi v jeho komnatách pohádkový pepych I jeho obyvatelé zdáli se mi bytostmi z jiného svta. S pocitem smíšeným z uctivé bázn a blaha vzíral jsem k paním krá.sn ustrojeným.

svj ocas

rozpínati

—

.

.

.

98

mocným vílám, které se s laskavým oslovením ke mné sklánly, a malé baronesky byly pro mne drobnými princeznami v té íši div. Zvlášt silným dojmem utkvl mi v pamti jeden štdrý veer, který jsem tam s rodii ztrávil. Dosud tepetá se pede mnou spousta svtel a tpytných pamlsk, jimiž záil ohromný strom vánoní, sáhající až ke stropu komnaty. Ba, zeteln vidím dosud jednu z etných hraek, které štdrý Ježíšek dítkám baronovým a tuším i a mojí malé seste pinesl byla to trpaslií kuchyn s množstvím již hotových peení, paštik a nákyp, které mly tu jedinou vadu, že byly devné práv jako ty kiásn pomalované talíky, na nichž vábily k lukullským hodm. Ze mi práv tato díví híka v pamti uvázla, stalo se asi tím, že její majitelka, jedna z malých baronesek, onoho veera svým zjevem a družným chováním nejvíce mne i

mn

:

okouzlila.

Dozvuky pedcházejících boulivých

dj

politi-

svží stopy tehdáž — v letech 1850 až 1P52 ješt živ zajímaly všechny mysli, hlásí se také v mých prvních dtských upomínkách. Baron, ohnivý a nadšený národovec, ml vynikající úastenství v událostech roku osmatyicátého a pykal za to stodenním vzením na Hradanech. A ponvadž mj otec byl stejného smýšlení, zapádali spolu asto ckých, jejichž erstvá památka

—

i

upomínky onoho památného roku a trpké stesky na pomry pítomné. Slova »Svornost«, »Slovanská Iípa«, » konstituce*; »oktrojírka«, »Jelai«, »Havlíek« a jiná podobná tsn sdružila se s mou dtskou myslí; ovšem spojoval jsem s nimi toliko nejasné pedstavy jakýchsi neobyejných, vzdálených vcí, jejichž dležitost jsem živé politické rozhovory, v nichž ozývaly se z

9<J

oceoval pouze

mj

otec

dle živosti, s jakou o nich baron a rozmlouvali, asem hlasy své opatrn pi-

tlumujíce.

Ostatn, baron byl nejen vlastencem, nýbrž

i

e-

ským

spisovatelem. Bylo-li již jméno šlechtické vzácností na eském Parnase, oslovaly k tomu jeho knihy verš tenástvo i neobyejn nádhernou, v pravdo aristokratickou úpravou, jakou se tehdy nemohla honositi žádná kniha domácí. Soudím, že jeho hospodáské konference s mým otcem o prose polí a chlév astokráte se mnívaly v poetické besedy, pi nichž býval pan baron zaníceným peditatelem a otec posluchaem tak a posuzovatelem tak píznivým, jakým jen býti hospodáský úedník své vrchnosti. Asi dvacet let pozdji vypravoval mi nkdo o jakési besídce v zámeckém sad S ském, které prý se ješt v tu dobu žádný z hostí barono-

mj

vdným mže

vi

.

.

.

vých nedovedl vyhnouti zavádl prý každého návštvníka do sadu a jako všechny cesty do íma, vedly tam všechny stezky k dotené besídce, v níž na stolku ležela vždy otevená, krásn vázaná zápisní kniha, dvrnice baronova ve šastných chvilkách básnického tvoení. je to již pouhý klep nebo pravda myslím, že by nám sport eského básnní nebo teba veršotepectví u domácí šlechty byl sympatitjší nežli všechny její sporty nynjší. O básnické innosti baronov nezachoval jsem si z této dtské doby žádných upomínek; teprve trochu pozdji, když mne zaala zajímati otcova knihovna, obdivoval jsem se asto jeho veršm, arci jen zevnjší jejich stránce, totiž tiskaské a knihaské úprav vskutku nádherné. Ani osobnost jeho z oné doby, kdy byl v nejlepším kvtu mužném, neutkvla mi v pamti ze sku;

A

i

—

;

100

teností; za to znal jsem

úastník Slovanského

ji

pozdji

sjezdu,

dobe

které

z

vyobrazení

visívalo

v

domácnosti a na nmž byl vypodobnn, stoje na s jedné strany, s šavlí po boku, v malebném

naší kraji

kroji

Svornosti.

Na sklonku otcova pobytu v J. stal jsem se pespolním lenem rodiny. Byl totiž as, abych zaal navštvovati školu. Ale v J. samém školy nebylo a v nejbližším okolí bezpochyby žádná otci se nelíbila; proto ic, asi dv hodiny dal mne až do msteka P vzdáleného, kdež byla škola lepší a kde faráoval e, s nímž byl tuším otec spátelen a kterého P. J snad také pokládal za dobrého pedagoga. Tak si alespo vysvtluju opatení, které bylo dosti nákladné, ponvadž .

.

.

naši museli za

mne

v

P

icích platiti byt a stravu

kde šlo o naše vychování a vzdlání, nelitoval otec nikdy žádných obtí. Bydlel jsem tam u jednoho krejího a na prázdné dni putovával jsem prý dom na zádech poklasného, kterého rodie pro mne posílali ic praMístopisných upomínek mám také z P málo. Uritji pamatuji se toliko na byt mých stravovatel, proti jehož oknm pod malým kopcem ležela hospoda; nejasn pipomínám si faru a ješt nejasnji ale

školu.

Byt mých stravovatel skládal se tuším jen z jedné svtnice s okny proti oné hospod a z dílny vzadu. Zaízení svtnice bylo prosté; pamatuji se pouze na dv veliké, k sob pistavené postele pana mistra a paní mistrové, kde jsem nkdy spával uprosted obou, pi emž se mi nepkn zapsaly do pamti postranice sdružených postelí, kteréž tvrdými svými hranami lec-

kdy mj noní odpoinek inily málo pohodlným Krom toho pipomínám zaprášené kvtiny v oknech si

101

a nade dvemi jarmaiení obrázek tí nahých grácií, které však byly málo graciósní. zadním kumbálku zdržovali jsme se tuším nejvíce. Hrával jsem si tu rád s rznobarevnými tkalounky, s odstižky látek a jinými odpadky krejovského díla. Hlavního však významu nabývala pro mne tato místnost z veera, kdy pi mrkavém svtle lampiky nebo lojové svíky moji domácí s tovaryši nebo i s njakým hostem ze sousedství bavili se všelikými klepy a historkami, zvlášt pak rádi povídakami o strašidlech a zjeveních. Dosud utkvly mi v pamti nkteré ty historky o dušikách zakletých do všeho možného, i do kolejí vozových, kde prý jeden z vypravovatel za noní jízdy pustou krajinou zeteln slyšel jejich vzdychání a bdování, o hrozném vidní jiného v njaké staré farní chodb se sochami apoštol, o znameních pi smrti rzných osob, o zjeveních duch a podobných vcech. Naslouchal jsem vždy skoro bez dechu, stopuje napjat každý posunk ve vážné tvái vyprávjících a asem bázliv pohlížeje do tmavých kout chatrn osvtleného

V

kumbálku nebo na jeho stny, kde se rýsovaly dlouhé fantastické stíny osob, sedících kolem stolu. Býval jsem pak rád, když mne manželský párek vzal na noc mezi sebe,

nechsi mne tu hrany postranic sebe více tlaily. se nepamatuju, že by mi díve rodie

Ponvadž

doma byli vyže v dusném, povrivostí nasyceném ovzduší tohoto kumbálku byl položen první základ k jedné stránce mé mladé bytosti, která mne ješt v dosplejších letech dlouho obtžovala; byla to veliká báze ped vybájeným svtem pízrak a píšer. Otec snažil se usilovn vymýtit ji domluvami a pouoneb

jiní lidé

pravovali,

váním;

takové strašidelné historky

domnívám

se,

vil jsem ;?lovm

jeho

úpln

— ale nic na plat!

102

V šeru a samot pepadala nme vždy znovu nepekonatelná úzkost: cosi pohybovalo se dsiv ve tm, cosi sahalo na mne neviditelnými ledovými prsty a zdšen prchal jsem ku svtlu a lidem. Piznávám se, že ješt jako veliký student zakusil jsem následkem této slabosti mnohou trapnou, ba vru hrzyplnou noc. otec byl tehdy již hospodáským editelem ve V. a byt v pízemí tamjšího zámku, stojícího trochu opodál od mstyse, vedle kostela, který je obklopen hbitovem. Ohrada hbitovní jest arci na stran k zámku zakryta bujným kovím a stromovím })arku. Když jsem pijíždl na prázdniny, spával jsem nkdy s mladším bratrem nebo i samoten v jednom pokojíku prvního patra, kteréž obsahovalo komnaty urené pro naši knžskou vrchnost. Jeden vtší pokoj byl upraven za kapli. Ale ponvadž vrchnost jen velmi zídka a pouze na krátký as pijíždla, zstávalo první patro po celý rok neobydleno až na jeden pokoj, kde míval byt hospodáský píruí, a naši dotenou studentskou ložnici. Tento nocleh býval mi rušivým stínem v radostné

—

Mj ml

tém

zái prázdnin. Když jsem po veei a milém hovoru s rodii a sourozenci z veselé, útulné jídelny se svtlem v ruce kráel kuchyní a dolejší chodbou k zadním schodm, sklioval mne pokaždé tísnivý, omrazující pocit. Stoupali jsme sami s bratrem po vrzavých devných schodech vzhru do hoejší chodby jednoho postranního kídla, minuli jsme tu pokoj píruího, který obyejn ješt nebýval nahoe, i jiné místnosti a zahnuli do dlouhé chodby, táhnoucí se celou prelní stranou prvního patra kolem vrchnostenských pokoj a kaple až k hoejší píní chodb druhého kídla zámku. V rohu, kde se ob poslední chodby

103

stýkaly, byla naše ferialní ložnice.

Dvemi, nad

nimiž

obraz koiunované^bohorodiky v brokátovém španlském plášti a s korunovaným Ježíškem na ruce, vcházelo se do prázdné pedsíky, z níž na Icvo vedly dvée do našeho pokojíku a na právo do vtšího pokoje, neobydleného, v nmž stála pouze prázdná staromodní postel zvláštního tvaru Nemla noh, spoívajíc svými vysokými, natenými pelestmi a postranicemi pímo na podlaze; v rozích byla ozdobena sloupci s koulemi, rovnž natenými. Povídalo se, že v této komnat a v této posteli zemel za svého pobytu ve V. jeden »milostpán«, jehož jménem komnata odtud nazývána. Její prelní okna byla obrácena proti kostelu a hbitovu. Již chze dlouhými hoejšími chodbami bývala nevisel starý, sešlý

ern

ern

Naše kroky rozléhaly

veselá.

se

duniv

v

hlubokém

mé ruce vrhala plaché, fantastické svity do tmavých kout, na adu oken, vedoucích na dvr a opatených starými devnými žaluziemi, na vetché obrazy, rozvšené po chodb, z nichž nejasn shlížely bledé tváe svatých nebo starodávných podobizen s pudrovanými vlásenkami. Nejhe bývalo za vichivých a boulivých nocí; tu mnil se hrobový klid opuštného patra v neveselou smsici divných zvuk s huením a stenáním vichice z mísil se klapot devných žaluzií, šelest obraz, pohybujících se prvanem, a vrzot nepiléhavých statichu

pustého a prázdného patra a svíka v

:

vní

rých dveí.

Uzamkl jsem vždy

za

bu jsem

ložnice a ulehnuv, nebo se ješt zabral

do njaké knihy. Bratr usnul tvrdým spánkem sotva že se do postele poDokud hoela svíka, bylo je.št dobe. Ale když

obyejn ložil.

sebou peliv dvée naší se hned chystal ke spaní

104

jsem ji zhasil, spustila ilá fantasie své neblahé reje. Znenáhla zaaly se vynoovati ped mým duševním zrakem rozliné tísnivé a dsivé pedstavy; z povídaek a povstí, které jsem kdy slýchal, z knih, které jsem kdy etl, rojily se nestvrné a píšerné podoby, jež rozilená obraznost mnila a kombinovala v neúnavné,

horené

marn

Marn vzpioval

innosti. pí^edstavoval

se proti ní

rozum,

mi lichost tch povrených výtvor a smšnost mé bázn. ernoknžka fantasie neustávala ve své dsivé práci a bázliv napjatý sluch byl jí ochotným famulusem. Slyš! Nco chodí tiše pokojem Rychle otevel jsem oi a rozhlédl se po ložnici. S temnem zápasilo tu bledé svtlo msíní. Nikde nieho. Zadíval jsem se na dvée. Za nimi je úzká sííka, pak onen prázdný pokoj s velikou, divnou postelí, na níž kdysi odpoívala mrtvola ... A z oken toho pokoje je vidti na blízký hbitov Nco zašustilo jako v oné komnat blíží se to pedsíkou šustí to již u našich dveí Povypjal jsem hlavu a zbystil sluch. Ne, není to nic. Pouhý pelud! A zase hluboké ticho. Ba, nikoli. Jeden zvuk bylo tu slyšeti stále v tišin noní. Na rozsáhlé zámku válely se tu a tam v koutech sežloutlé a za.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

pd

tém

út

prášené balíky starých hospodáských a jiných odhozených papír vedle roztrhaných starých obraz a rzného haraburdí. Myši, zabývající se tou veteší, byly asi pvodkynmi onoho zvuku. Znlo to jako tiché pecházení, šustní roucha, chrastní, vrzání a vzdychání. Jist vznikla odtud i povst, že bývá v zámku za noci slyšeti obracení list neviditelné knihy neviditelnou rukou. Sama moje matka jistila, že slýchala nejednou v noci, jakoby ve vedlejším pokoji nkdo pomalu obracel list za listem v njaké veliké knize a když byl

— 105

hotov, tu jakoby knihou buchl a zaal obraceti znovu hsty nazpátek. »Snad njaký zemelý dchodní, který hledá po smrti njakou chybu v útech !« myslíval si leckdy s úsmvem Ale v tom pokojíku nahoe nebývalo mi do smíchu. Rozrušená fantasie pidávala tm tichým zvukm tak divný ráz, že jsem si je nedovedl vysvtliti pouhým šukáním myší, penášela ty šelesty a vzdechy do pedsíky, do naší ložnice, pímo k mé posteli. Tyto tajemné ševely byly nkdy opravdu horší, nežli když za boulivých nocí prvan chodbami ádil, klapaje, vrzaje a skípaje žaluziemi, dvemi a obrazy. Jednou za takové noci vydsil náhlý nehorázný tesk z poprobudil jsem bratra, rozsvítil svíku a po delstele ším váhání, když venku krom zvuk vichice nic podezelého dále se neozývalo, vyhlédli jsme opatrn do

jsem

m

;

pedsíky Shledali jsme, že vítr její chatrné dvée dokoán otevel, a spatili jsme, kterak venku v dlouhé chodb staré obrazy prudkým vanem sebou zmítaly a klátily

jako posedlé.

zábavy »pana Vtrovského* v zámku V ském zplodily asi druhou tamjší povst o noním inení etz, s nimiž prý bezhlavá postava, nesoucí svou hlavu pod paží, po chodbách obchází. Této povsti

Hluné

sniával jíž

jsem

zámek

století,

se již jako chlapec, a také

»bílá paní«, byl vystavn snad teprve v minulém tak se honosil jako všechny staré zámky

náš,

práv

a

a

po Cechách, pramálo mi imponovala, vrátný písahal, že se jednou mihla po stn temné chodby kolem nho jako bílý stín.

Uvedená místní strašidla nikterak mé nedsila. Ba, možno íci, že vbec žádná urit ohraniená, jednotlivá pedstava mou chorobn rozilenou fantasii ne-

lOíí

zaujímala, nýbrž spíše míhavá sms pekotn se stíhanavzájem se zastiujících désivých pomyslu, zcela neuritým a ba ješt spíše úzkost ped neznámým, hrozícím z toho tajemného šera a ticha iré samoty. Byl to jakýsi horror vacui. I pozdji, kdy vysplejší rozum s pohrdáním a posmchem odmítal všelikou povru, nemohl jsem se ubrániti strachu ped státi, co je snad tím neznámým hrozným, co se již na blízku, co snad v píštím okamžiku svým objevením promní v led moji krev. Ješt pozdji vtlila fantase ást toho neuritého dsu v podobu stickou: v pedstavu zlodj a lupi. Za né pamti vloupala se již jednou celá spolenost zlodjíi, v oblieji zaernných a také zbranmi opatených, do našeho zámku, dobývala se k dchodnímu a hrozila smrtí

jících a

ním

mže

mén

služkám, které probudivše se šramotem, zaaly volati o pomoc konen vyburcováni však také jiní obyvatelé pizemí zámeckého, a nezvaní noní hosté poradili se s Vánkem V obci samé byla jedna rodina, jejíž mužští lenové svými astými, odvážnými výpravami po cizím majetku byli postrachem širého okolí. Ti stali se nevdomky mým.i noními mrami. Vždy mi napadlo, že ;

snad

do

práv dnes chystají výpravu do zámku a to pímo ložnice. Nadarmo jsem si domlouval, že by zaspíše navštívili dchodního dole nebo naši špi-

mé

jisté

prázdnými nebo jenom nápokoji, nf ku-li náš chudý studentský pokojík. Nic naplat! Chorobn ilá obraznost malovala mi je jako divéJnetvory,^prahnoucí2bez rozmyslu po lidské krvi. Bystil jsem sluch v napjatém, úzkostlivém oekávání. Nco zašelestilo v chodb nkdo sahá na již slyším jejich šepot již jdou kliku vztyuju se, naslouchám dlouho s utajeným žírnu, nežli

první patro

s

bytkem opatenými panskými

—

—

—

—

!

107

— —

srdcem ne, byl to klam. nkdo pistavuje ten šramot u okna žebík již chrupají píle pod stoupající nohou probudil jsem bratra ale ten jedva že pozdvihl hlavu, již obrátil se zase na druhou stranu a spal dále tvrdým spánkem dtství. což když jsem neml ani bratra na blízku, když jsem noclehoval nahoe sám Tu myslíval jsem leckdy, že nesnesu déle toho strašného napjetí a umioval jsem si, že ráno otci ke všemu se piznám a že si vymohu, abych mohl spáti v nkterém pokoji dole (Icchein a prudce bušícím

Ale

te

—

—

—

Nkdy

A

.

.

.

konen usínal, ale když všechny noní útrapy rázem zapomenuty jako tžký, ošklivý sen. Slunce svítilo vesele do pokojíku, nyní tak útulného, a zvalo ven k radostným hrám a zábavám prázdnin. I na dlouhé chodb, kam padaly zlaté proužky ranního svtla štrbinami devných, zelených žaluzií, bylo veselo a ty staré podobizny po stnách jakoby se na mne pívtiv usmívaly z pod svých pudrovaných píesek. Za dne pak mi ani nenapadlo noní pedsevzetí a když z veera na mysli vytanulo, netroufal jsem si uskuteniti je; vždy by byla hanba piznati se k pošetilému dtinskému strachu a stržil bych leda zasloužený poS tím pedsevzetím jsem

jsem ráno

procitl,

byly

m

smch. Nuže, n>ní piznávám se bez ostychu k té slabosti dávno minulých let, kteráž asi pemnohým mladým bytostem práv jako psobila a psobí za podobných okolností dosti trapných okan.žik, které si pak stízlivjší fantasie dosplého lovka ztžka již dovede vyobraziti. Jsem pesvden, že snad každý

mn

dob

v života

svého dtství prožil alespo ást duševního stedovku, alespo ást té povrené hrzy

.

108

ped tajemným svtem nadpirozeným a té bázn bezbranného nevolníka ped zlovlí sveepých tyran — vzpomeme si jen, koHk hodin neskonalé úzkosti nám zpsobil leckterý šosácký pedant professor, jenž se svým strašným katalogem a s ukrutnou svojí tužkou dosud nejednou jako upír nás muívá v tžkých snech Ale kam jsem se dostal z krejovského kumbálku Ovšem, jeho strašidelné veerní besedy v P cích zpsobily mi už tehdy jednu neblahou noc. Byla toho dne tanení zábava v protjším hostinci. Z rozliných .

.

.

.

.

!

známek moji

doma

vytušil jsem, že se jí hodlají úastniti všichni domácí. Prohlásil jsem rozhodn, že samoten nezstanu. Paní mistrová ulehla tedy na oko

vedle mne ku spaní, ale když jsem se v noci probudil, neozval se nikdo na mé volání. Byl jsem v byt sám. Rázem uchvátil mne ohromný, šílený strach: ze všech kout tmavé, hrobov tiché svtnice vylézaly píšerné stíny a hrnuly se na mne. S kikem pádil jsem ke dveím a shledav, že jsou zameny, bez rozmyslu vyrazil jsem oknem, nedbaje bolesti v rukou, zranných stepinami rozbitého skla. pouhé košili, jak jsem vyskoil z postele, potísnn krví na rukou a snad v oblieji objevil jsem se vydšen a prudkým bhem

V

i

udýchán uprosted tanících v

k malé

hostinci,

asi

ra-

mých

stravovatel. cích stýkal, Podoba lidí, s nimiž jsem se v P nezachovala se v mé pamti. I jediný tehdejší soudruh, na kterého se trochu pamatuji, zstavil mi toliko neuritou vzpomínku, že mi nebyl hrub sympatickým ani svou povahou, ani svým zevnjškem. Nesdružil nás tedy pátelský souzvuk, nýbrž pouze nahodilé okoltuším, že nosti. Byl mi zjevem jaksi cizorodým dosti

.

;

.

.

.

ml

:

lOÍ)

zpsoby

a nezpsoby dtí po mstskii vychovaných, mi tehdáž a ješt dlouho pozdji bývaly proti mysH. Že byl nachýlen k rozpustilosti, vypravuje mi dosud stopa poranní na levé ruce, jež mi zpsobil

Utere

svou divokostí pi jednom našem spoleném pošetilém kousku. Konen víže se jedna moje P ... cká upomínka k panu farái, jehož podobu si také marn pivolávám do pamti. Vím jen, že k vánocm s velikou zálibou a pílí vlastnorun zhotovil velkolepý Betlém z lepenkových, pomalovaných íigur, a strom. Pro nás dti byl to arci div svta. Ty domy vypadaly skoro jako skutené a byly tak veliké, že se mi zdálo býti jen o poznání menším, mohl bys jejich dvemi, které se také daly otvírati, pohodln vstoupiti do jejich ic pivezl nitra. Když mne otec po vánocích do P a faru se mnou navštívil, uvedl jej pan fará také do pokoje, kde ml rozestaveno své lepenkové bájené msto. Oslující a okouzlující dojem, jaký na mne uinilo, obrážel se bezpochyby v mém vzezení tak výmluvn, že vyrábitel mistrovského díla odmnil se mi královským darem: dal mi celý jeden betlémský dm, ovšem jeden z nejmenších, ale pece jednopatrový, s pekrásn ervenou stechou, s komínem a velmi slušnými okny a dvemi. Uinil mne pro tento den nejšastnjším smrtelníkem. Odnášel jsem si svj pod paží s pýchou pravého novopeeného pana domácího a pocioval jsem jist vtší radost, než jakou bych nyní ml z nenadálého vlastnictví nejpknjší .

pkn

dom

.

.

.

dm

skutené

villy.

se chýlí mé skrovné upomínky z krajiny Benešovské a z nejprvnjší doby mého dtství až asi do (). roku ke konci. Na sklonku r. 1852 nebo zaátkem

Tím

Svatopluk

ech

:

Sebrané spisy. V.

8

110

pijal muj otce výhodnjší místo za správce ském u Berouna. Sthujíee se tam, statku L uinili jsme polední zastávku v hostinci Unespeckém, a božská polévka, kterou nás tam vyastovali, polévka, jakou jsem potom již nikdy nejedl a do smrti jísti vždy znáte ty nedostižné gastronomické nebudu pedstavuje mou poslední, zázraky z dtských let práv dtinskou upomínku z Posázaví. 1.

185)3

tia

.

—

.

.

—

,

III.

Krásný máj mých rodi. Uosud zaznamenal jsem po vtšin jen ty nepatrné drobty, které mi zachovala vlastní z mého dtství asi do šestého i sedmého roku. Nyní chci osvtliti nkterými paprsky onu první dobu života, která je v pamti mé zahalena mlhou neproniknutelnou, a do-

pam

ponkud

pozdjší vzpomínky z vypravování rozliných dopis, které si moje matka od svých dívích let peHv uschovávala. Našel jsem jich po její smrti silnou vrstvu, ásten dle dopisovatel a doby roztídných a spoádaných. jako svatokrádež pipadalo mi, když jsem rozvazoval vybledlé stužky, jimiž balíky tch drahých list ovázala, a když jsem je proítal, nejednou vlhly mé oi hlubokým pohnutím. Jen s ostychem dávám v tyto relikvie, pro mne posvátné, nahlédnouti lhostejným zrakm cizím; ale v hloubi duše slyším tichý hlas, abych nedal tomu kusu drahých život setlíti s tmito listy, klesnouti navždy beze stopy v propast' zapoplniti

mých rodi

i

a z

Tém

menutí.

112

Hle, zde vrstva nejstarších, sežloutlých dopisu jako

podzimního listí. Kdysi záily jako rozpuklé lupeny bílé rže a dosud zachovalo se v nich trochu májové vn. Pozdravuje mne z nich dávno uvadlé životní jaro dvou milovaných bytostí jaro, jehož krásný kvt byl i pvodem mého života. Za Tebenicemi, v rozkošné kotlin našeho Stedohoí, podobající se jedinému ovocnému sadu a kolkol

závj

opadalého

erstv

—

obstoupené malebnými vrchy, s nichž tu a tam vážn shledá romantická sícenina v této pvabné dolin ní uprosted nevysoká skála s posledním zbytkem starého rytíského sídla kulatou, vky sešedivlou a zvtralou, stechy již dávno zbavenou vží. pod ní tulí se ke skalce novjší zámek prosté výstavnosti, sloužící jen za obydlí úadnictvu zdejšího hrabcího statku. Krajina leží již v obvodu nmeckého živlu, akoliv jména hor, potok, vesnic, ba jednotlivých rolí na každém kroku ti pipomínají, že stojíš na snad ješt nedávno ryze eské. Zámek s dvorem jmenuje se Skalka podle starého hradu na skalisku nad ním, jemuž íkají zde také Skála (»Wir gehen auf die Skala « uslyšíš tu asto); sousedí s ním vesnice Vlastislav a rovnž nedaleko, na svahu nejbližší hory leží ddinka Sutom s kostelem. Na Skalce byl v dob patrimoniální hospodáským

—

:

A

i

pd

tsn

editelem mj ddeek s matiny strany, muž dobrosrdený, veselý, vzdlaný a umní milovný; zejména miloval

velice

úspchem

malíství,

v

nmž

sám

Ml pknou

pokoušel malíe ve svém se

s dosti

sbírku

dobrým obraz a

rád hostil dom. Ostatn, Skalka slynula vbec pohostinností a kdo tu jednou prodlel, zachoval v milé památce útulný zámeek a pívtivé, veselé jeho obyvatele.

:

113

V dob,

—

—

na zaátku let tyicátých ást obyvatelstva zámeckého ze ty mladistvých dcer editelových a dvou nejmladších synk, školák; nejstarší syn meškal stále mimo domov a jeden, který studoval v Praze latinské školy a byl chovancem tak zvaného lužického (studentského) semináe na Malé o níž píšu

skládala se mladší

dom

Stran, pijíždl toliko na prázdniny. A tu brával s sebou asem nkterého ze svých dvou pátel a sou-

druh

v lužickém seminái, L e a B a, nkdy oba najednou. Od obou zachovala si matka dopisy, z nichž jasn vysvítá, kterak mladí ti studenti Skalkou a jejím obyvatelstvem byli okouzleni. Jeden z nich B. píše, že asto vzpomíná na Skalku, »kde poznal pírodu v její kráse a nádhee nejvtší*, i na milé obyvatele »tiché Skály «, a druhý L e ujišuje, že se mu po Skalce stýská, jakoby byla jeho domem otcovským. Tyto dopisy jsou nmecké, ale svdí zárove, že eština nebyla na Skalce cizinkou. B., který byl Srb lužický a již v tch letech zaal pracovati pro lužickou litera-

snad

.

.

.

.

.

.

i

—

—

—

.

.

—

.

—

—

pozdji zstal vren poslal r. 1843 nebo matce, tehdáž šestnácti- nebo sedmnáctileté, lužický a nmecký peklad písn » Opuštná* z rukopisu Kralodvorského a v pipojeném dopise omlouvá se, že sice tento rok piln eštinou se zabývá, ale pece tak daleko nedospl, aby jí mohl poslati eský peklad nkteré lužické písn, jak pvodn slíbil. O pekladu » Opuštné* praví: » Nikde nelze tak zeteln vidti tsné píbuzenství naší lužické a Vaší eské ei, jako v takových starých písních * A L e koní jeden svj dopis tím, že posílá všem Skaleckým eské >»Já vás mám rád!« byl jménem rodem (xch a správcoval turu, jíž

1844

i

mé

.

Ddeek

i

.

.

114

díve, než se na Skalku dostal, v Jirnech

moje matka

ztrávila svá

— ovšem,

dtská

léta.

ii

Prahy, kdež

Mluvil, ba

psal

i

dva ty švabachem psané eské listy, které mezi nmeckými jeho dopisy nalézám, jeví perné zápolení s mluvnicí, neku-li s pravopisem. Nebyl zkrátka v tom ohledu výjimkou mezi bývalými vrchnostenskými úedníky. Za tehdejších nelze se také diviti, že cho jeho, pocházející ze zámožné pražské rodiny, vychována byla v jazyku a duchu nmeckém. V rodin mluvilo se bezpochyby již v Jirnech zpravidla nmecky a pesthováním na Skalku, do nmecké krajiny, ustoupila eština ješt více do pozadí. Obma nejmladším synm, kteí teprv zde do školy chodili, stala se již napolo cizí dcery sice zachovaly si její zna-

esky

pomr

;

lost z Jiren,

ale

mly

nyní

mén

píležitosti,

jí

užívati.

nalézám nejen v onch listech student B a e, nýbrž i v nmeckých dopisech pražského bratra, tu tam njakým eským slovem protkaných, leckterou známku, že jeho sestry eštinu pstovati nepestávaly, ba nkteré národní uvdomní jeviti zaínaly. Píše na píklad r. 1844 v žertovném tónu seste Kláe, mé budoucí matce, kterak jim jednu krásnou spolenou svainu pokazila svým eským dopisem, o kterém se tolik mluvilo, že nikdo (krom nho) na svaení ani nepomyslil. A v jiném dopise naráží na eský denník, který si vede jiná sestra. eská básnika od njaké pítelkyn a eský lístek do památníku od nkterého pítele doplují s té stránky tuto nejstarší hrstku lístk, které si moje matka ze svých dívích let peliv uschovávala až do smrti. A nyní, pl století po jich napsání, opádají ty vetché, sežloutlé listy srdce synovo svým dávným jarním kouzlem. Vidím »malou, milou Kláinku» jak

Pes a L

to

,

.

,

.

i

i

—

.

.

;

115

ješt dívku sedmnáctiletou nejradji nazýve spolenosti sester, bratí a pátel, záících jasným veselím mládí, družn hovoících a laškujících tyto dopisy vají

—

ve kvetoucím sad malého zámku, uprosted té pvabné krajinky mezi horami, s romantickým Košálovém na blízku a s malebným, dvojvžatym Hazmburkem v modravém jižním pozadí nebo ji vidím samotnou, sedící výše na skalce pod tou starou, šedivou, kulatou vží a hledící sniv tam na jih k Hazmburku, do toho v dálku splývajícího eského kraje. Snad prochvívá jí nevinným srdcem sladké tušení, že odtamtud zavítá k ní nejvtší štstí života; nebo snad melancholie, k níž byl již tehdy dle slov bratra studenta v jednom dopise duch její naklonn, postýlá její isté elo lehounkým mrákem: pedtuchou mnohých utrpení, která ji oekávají v budoucnosti. tu dobu nedotkla se láska ješt srdce jejího leda že snad lehký, hravý odlesk cizího mladistvého blouznní na krátko peletl jasnou hladinou její duše,

—

mode

—

—

V

nezstaviv jiné stopy krom milé, dtsky isté upomínky. Jest pirozeno, že oni dva studenti lužického semináe v popedí svých Skaleckých upomínek adili mladé dcery svého hostitele, v jejichž píjemné, veselé spolenosti tam krásné chvíle ztrávili. Zapedli s nimi také písemné spojení a oba vyvolili si práv mou matku, aby jí v dopise ztlumoilt blaživé dojmy, které si ze Skalky odnesli. Zdá se ovšem, že pes tento zaátek korrespondence valn nepokroila; nebo dohromady nalézám od nich obou toliko pt lístk. B onen lužický Srb, odhodlal se k prvnímu dopisu as teprv po delším váhání, nebo celý list skládá se ze samých omluv, že se odvážil tohoto kroku^ který by snad pepjatým, škrobeným mravem .

.

.,

tém

116

pokládán za neslušný ba, omlouvá se také, práv jí, slen Kláe, což by prý mohlo býti nápadným. Nedávno vydal prý zpovdník lužického semináe, veledstojný P. Schneider, modlitební knilui a praeses zakoupil hojný poet exemplá pro má již jednu chovance ústavu; ponvadž pak on, B

mohl

býti

pro

píše

;

,

.

.,

slušnou modlitební knihu, a ponvadž bratr Její svj exemplá daroval druhé seste, napadlo mu, aby on zase výtisk svj nabídl Jí za skrovný dárek, jehož pijetím by mu zpsobila nejvtší radost. Jak vidti, nehodí se tento list ani dost málo za slohovou pedlohu zamilovaným nebo i jen svtácky galantním jinochm. Stejn rozšafné je druhé psaní, jímž provázel onen peklad z rukopisu Kralodvorského. e. Již v nadpisu svého Jinak druhý student L psaní oslovuje slenu Kláru: »Má dobrá, milá sestiko!* a podotýká, že mu sice jen žertem k takovému názvu dovolení dala, ale že by si horoucn pál, aby byl skuten jejím bratrem. Blouzní pak o krásném pobytu na Skalce a posílá také jejím sestrám polovážné, položertovné vzkazy, z jejichž 4 obsahu by se mohlo souditi, že srdce jeho lne k nim stejnou náklonností jako k té, kterou si v pátelském laškování za sestru Ale hloubji dává v jeho city nahlédnouti vyvolil. zá(nmecká) báse » Bratrská touha*, kterou jí rove neb jindy odeslal. Psána je sice v sentimentál.

,

.

bu

ním duchu tehdejších pomnnkových a cypišových verš památníkových, ale vyznívají z ní také pravé tóny upímného citu. Nazývá v ní » svoji sestru* líbezným andlským obrazem, jehož jméno Klára již znaí povahu záící ist a jasn jako drahokam. Co jest vzdálen od posílá

jí

ní,

po

nemizí závoj stesku s jeho tváe a denn vlnách i oblacích vzkaz: »Tvaj bratr

117

vzpomíná na tebe v modravé dáli* A ve snu pokaždé k ní a vdechne jí na isté rty políbení tak jemné nezvdla. Stále bude vzpomía vzdušné, aby o nati na hndoviasou dívenku a jméno její bude vzdechem jeho posledním. Ba za hrob unáší jej blouznivá touha: chce ješt po smrti jako strážný andl neviditeln obletovati milovanou bytost. Ve form tehdejší almanachové poesie projevuje se tu mladistvé, ideální blouznní, kteréž z tchto vzdušných sfér nikdy nesestoupilo na pevnjší pdu. Bránilo tomu již odhodlání L ovo, že vstoupí do theologie, o emž se zmiuje i v citovaném dopise. Píští jeho povolání ohlašuje se také v zálib, s jakou do svých list vetkává zbožné prpovdi a citáty zalétá

nm

i

.

.

.

z písma.

Krátká byla idyllka jeho bratrské lásky; dopis, kde Kláru poprvé sestrou nazývá, datován je z íjna 1844 a již ve kvtnu roku následujícího slavila svj

satek jae r

mým

s otcem. Poslední dopis zaslal jí L. na 1846. Tento list nese nadpis: > Milostivá paní a milá sestro!* a provanut jest jakýmsi elegickým tónem tiché resignace. Praví, že mu svými nkolika ádky zpsobila istou, srdenou radost a že si ten

malý dárek uschová na památku pro pozdní asy. Mluví o svém píštím povolání knžském a praví, že bude pak v duchu žehnati své seste a všem, které ona miluje. Dodaten že jí peje štstí k jejímu správci; malému Václavu* pak že volá: »S pánem Bohem !« (ta slova napsal esky); na píští vánoce pošle prý jemu cukroví, které kdys jeho matce posí*

Vlastn „Svatoplukovi". Ponechávám

smyšlená kestní jména prvního vydání.

s

celou

anonymní formou

i

nkterá

«

118

O

letošních vánocích že nebyl na Skalce veselá si jen v seminái o pomíjejícnosti všeho vezdejšího. »Ptala jste se také po mých básních,* dlužen; píše dále, »ale tentokrát zstanu Vám praskly a vždy máte ve svém dítku živou báse struny. Správn tušil v témž dopise: »Až opustím Prahu, kdož ví, spatím-li Vás opt, sejdeme-li se vbec kdy ješt v tomto život ?!« Matka nespatila ho již nikdy. lával,

;

doba r. 1845 se nevrátila. Rozsvítil vánoní strom a rozjímal pi

nm

odpov

— mn

Ale až do svého konce vzpomínala ráda na nho jako .na milý, nevinný sen mladosti. Mj otec vdl o L ových citech k ní a zmioval se o tom nkdy žertovným zpsobem; k žárlivosti nebylo dvodu pi jednoovi stranné a nevinné povaze toho pomru. Byl sám L naklonn a ješt po svém satku navštívil ho tuším nkolikrát, když do Prahy zajel. Soudím podle všeho, že byl tento student mladík sympatický, acký, ušlechtilý; všichni Skaletí pokládali ho takoka za lena rodiny. Pozdji stal se knzem v Sasku a dle doslechu zemel tam již ped lety. Písaem na Skalce byl již r. 1844 František L., mladý, ohnivý muž a nadšený vlastenec; myslím, že asi jemu náleží vynikající zásluha o ty paprsky národní uvdomlosti, které semtam prokmitají skrovnými rodinnými památkami z matina dívího vku. .

.

.

.

.

———

Stejný ideální s

ním mého

otce.

smr

hospodáským píruím žili

též jeho

a

vlastenecký zápal sdružil níž vypravuju, byl tento

Za doby, o v

Peruci,

svém

rodišti,

kde

rodie, majetníci selské usedlosti. Ze Skalky

do Peruce je asi pl dne cesty. Jednou navštívil Fr. L. peruckého pítele a pivezl si jej s sebou na Skalku. Otec míval velmi živý smysl pro

pvaby

pírodní;

119

O krásných krajinách mhivíval vždy s nadšením a ješt v posledních svých letech íkával asto: »Ach, dnes jsem hezký sen zdálo se mi, že jdu pekrásnými luinami a lesy « a pi tom záily mu oi, hledíce

ml

—

;

do vzduchu, jakoby tam ješt peludných krajinných vdk.

stíhal

odlesky

onch

Mohu

v

nm

si tedy pomysliti, jakou rozkošnou náladu probudila pvabná stedohorská kotlina za

Košálovém. Dostihše zámku, zamíili oba pátelé pedevším k šedivé zboené vži na skalisku nad ním. Ubírali se k ní zámeckým sadem a tu v besídce zahledli dívku, pohíženou do njaké etby. Pítel František uvedl mého otce k ní a pedstavil jej slen Kláe, dcei svého editele. Pohled její setkal se s otcovým a snad již tato chvilka rozhodla budoucí osud obou mla-

dých

lidí.

Matka vyprávla nám nkolikrát o tomto prvním jí otec hned zalíbil. Vzpomínala i na podrobnost, kterak mu pi té první návštv slušel sametový kabát, jaké byly tehda v mód.

setkání a jak se

Od té doby pijíždl otec astji návštvou ku skaleckému píteli a stal se také v rodin pana editele vítaným hostem. I zde projevoval mj otec od samého zaátku drazn své rozhodné národní smýšlení, teba se až nkdy paní editelová trochu zakabonila. Na píklad stalo se to asi, když pi oblíbené tehdáž rébusové zábav nakreslil bi s písmenem c nad ním, a po delším marném hádání štní:

Bi

na

paní editelové

sdlil se

smíchem

rozlu-

Nmce.

Není divu, že mojí matce i taková malichernost utkvla v pamti; jist zajímalo ji asi tehdáž velice

120

každé slovo a všechno konání mladého muže, který upoutal rázem její srdce díví. A také on pilnul k ní brzy celou duší a jedinou jeho touhou bylo, aby se s ní spojil navždy. Ohlížel se proto po míst samostatném a štstí mu pálo, že byl pijat drem za správce statku O ckého. Zatím již vyznal dívce vyvolené svou lásku pi nkteré návštv v lednu roku 1845. Na > Literární píloze ku Vnci*, kterou asi ku konci roku 1844 mé matce darem odevzdal, napsal ješt jen zdvoilé: -Slen Klárince na památku «, ale dopis ze dne 3. února 1845 nadepsal již: » Ušlechtilá, militká Kláinko!« Držím v rukou ty dva sežloutlé aršíky, hust popsané otcovým písmem, a s hlubokým pohnutím vzpomínám, jak tehdáž v jeho mladé duši máj lásky kvetl, záil, šuncl a rokotal s veškerým svým sladkým blouznním a steskem, po nichž zstala jen matná, slabá stopa ve vybledlém tomto písmu. Dotené psaní jest spíše jakýsi denník obsahuje po zápisky celého týdne. Prvního dne líí, s jakými city radostnými se vracel ze Skalky, vda, že se naplnila touha jeho nejvelejší, že se nazývati pítelem dívky tak spanilé a šlechetné. Bohužel vyrušoval jej štbetavý vozka ustavin z rozkošného dumání, neustávaje vychvalovati pohostinnost, srdenost a dobrotu Skaleckých pán, kterými byl tak okouzlen, že se konen vytasil s prosbou, aby ho jemnostpán za koího na Skalku odporuil. inil by pánm pomyšlení, a zvlášt by se piinil, aby se co nejdíve peené krájeti a pi tabuli posluhovati nauil. Veer dojeli do Peruce. >Hned jsem šel k rodim. Otec nebyl doma máti mne radostn uvítala. O Vás, holu-

.

.

.

.

:

ad

mže

—

I

-

121

binko má, jsem jí pranic poved ti nemohl, protože nebyla sama; uiním to tedy jindy.* Následujícího dne píše, že svtili doma jmenoviny nebožky babiky s matiny strany, u které byl do šesti let odchován, a s jakými city s píbuznými se úastnil mše za ni sloužené. Odpoledne byl pítomen na fae dtskému maškarnímu plesu, kde školní dítky byly odny v rozliné slovanské a jiné národní kroje. » Radoval jsem se srden z radosti tchto nevinných, roztomilých dítek, a když posléze pi pinášení jídel, nápoj, zákusk a pochutin larvy s tváiek saly a najednou zrakm mým tolik nžných, radostí záících tváinek se okázalo, tu bych i já byl pln radosti všechny je objímal a k srdci pivinul ... Byl to krásný, právo eský ples Tanec se stídal s národními zpvy .« Zápiska koní: »A když si vzpomenu, že mne ješt vtší a trvanlivjší blaženost v O. oekává když povážím, že si mohu ráj okolo sebe a ve svém vlastním utvoiti, že snad dojdu toho štstí. Vás, dušinko má, po celý život svj po boku míti, když se zcela ponoím v city nejvroucnjší lásky k Vám, pak, Klá.

.

.

—

.

.

dom

polévají slze radosti tváe mé RaKláinko, se mnou a podncujte mne láskou

inko

nejdražší,

dujte

se,

.

.

.

svou k milování bližního svého, vlasti a lovenstva!* V ostatních zápiskách sdluje jí, že jeho rodie z jeho štstí velmi se tší a že o píští návštv na Skalce alespo matce její svj úmysl projeví. Doufá, že mu její rodie pivolení svého neodepou, » Nemohu Vám sice, jak bych si pál a jak byste zasluhovala, skvostné zaopatení dáti než toho k pravému štstí zapotebí není.« »Sníh se jen sypal od rána do noci« píše dne 6, února -a já v srdci plesal, že budu snad moci

—

—

—

;

—

122

píští nedli pro sán si na Skalku dojeti.* Zatím že pošle toto psaní schválním poslem a že s radostí ne-

ádk

výslovnou bude oekávati nkolik srdených od Ale neodeslal svj dopis, nýbrž pipsal k ní. dne <S. února, že jej pináší sám na Skalku a zatím, co ona lístek tento te, »oekávám s nejvtší nedokavostí u svého pítele (Františka) na Vaše svolení, smíti Vás ješt dnes uzíti a k svému srdci pivinouti*. Rozumí se, že bylo toto psaní otcovo eské jako všechna ostatní, která mé matce psal pidával jen nkdy a to zídka do závorek nmecký peklad nkterého slova, kterému by snad nerozumla.

nmu

;

Za této nebo následující návštvy dorozumli se oba milenci úpln; v píštím dopise ze dne 1."). února již mj otec své milence tyká a pikládá dle úmluvy pro jejího otce nmecky psaný list, v nmž ho žádá o její ruku. »Jest to dležitý, snad nejdležitjší krok mého života a proto s tesoucí se rukou a s tísní nikdy nepocítnou podávám pipojený list do rukou Tvých, anjeli mj!« Prosí ji, aby se matce svojí svila, ji o pímluvu žádala a s ní svému otci list doruila. Patrn nesvil se dosud ani matce své vyvolené, jak dle dívjšího dopisu chtl hned na zaátku svého listu k budoucímu tchánovi vyznává, že chtl za své pítomnosti na Skalce nkolikrát svoji prosbu ústn pednésti; ale vždy že mu ochromila jazyk dležitost prosby té a báze, aby záporná odpov nezniila nejkrásnjší nadji jeho života. Ale ponvadž se již za krátko odebere z této krajiny na nové psobišt, musí ostýchavost svoji pekonati. >Jsem sice velmi syn chudého, bodrého a poctivého rolníka, chudý bez vynikajících píbuzných a pátel, otužilý trudnou ;

—

mladostí a

asnými

útrapami,*

—

ale rod, bohatství a

l2o

zevnjší lesk že jsou díla pouhé náhody, nikoli vlastních zásluh, a že nepispívají

ku pravému štstí lo-

duševní že v pravd oblažuje a k té vždy smovala jeho snaha. Svou pílí a svými vlohami troufá si, zabezpeiti rodinu ped nedostatkem a snad se mu podaí, dosáhnouti asem postavení, v nmž bude moci choti své uchystati bydlo píjemnjší. Dále udává dvody, pro které by si pál, aby satek slavil se již ve kvtnu toho roku. S netrplivostí oekával posla, který mu pinésti odpov, a když ji konen obdržel, tu »váže ji v rukou, tonul jsem v bázni a nadji. Dlouho jsem se neosmlil, obálku rozevíti «, píše v následujícím list píznivou, tu své milence. A když peetl »byl celý promnn, stežil se lidí a o samot voln se poddal radosti ze svého štstí*. » Nebyl jsem ješt nikdy šasten a každá má radost bývala kalena zlobou lidskou nepíznivým osudem a proto jsem i svou nynjší blaženost považoval pouze za rozkošný sen, z nhož mne brzy závistivá ruka probudí Rád sebe své radosti a své štstí ped svtem ukrývám,* Mezi pozdravy na všechny Skalecké zvlášt jedné seste mé matky žertovn vzkazuje: »Rekni Maence, že se na ni tším, až mi vypravovati bude, jaký ,Fang' jsem udlal a kterak to možná, aby ta malá Kláinka paní správcovou byla « Ke konci února opustil otec Peruc a odejel na své nové psobišt, do O. u Sázavy. Odtud zalétal pak dopis za dopisem na Skalku ke drahé Kláince nebo Vlastislav, kteréž druhé jméno si po tehdejším vlasteneckém obyeji vyvolila. Leží pede mnou silná vrstva tch lístk, nkteré s o?dobnýmii obrubami nebo

vka. Jen

ušlechtilost

ml

—

odpov

bu .

bu

.

i

.

mj

I

124

na iLižovéin papíe — hrst i)ravých májových h'stk, plných záe a vn, štstí a vroucí touhy. Ale nejsou to pece poi.há milostná psaníka obvyklého rázu; všude vyzírá z nich duch opravdový, nezapomínající pro sladké toužení a blouznní na vážné, veliké úkoly životní, kteréž si v ideálním nadšení vytkl. iní ji dvrnicí svých prací a snah; mluví k ní jako k budoucí družce a pomocnici na dráze k cílm vznešeným n roznítila tím astokráte opakuje, že její láska v ~

nm

—

lásku k vlasti a lovenstvu. ekl jsem již jak veliký význam mívalo pro mého otce krajinné okolí; proto není divu, že hned v prvním dopise nastiuje obraz krajiny, kde mu bylo psobiti. >Krajina jest vysoká a pahorkovitá, se samými výšinami a údolími. Vesniky jsou zahrádkami obklopené a nejvíce ze deva stavné. Lid jest prostý a mluví istý eský, jadrný jazyiv. Zima jest zde písná a snhu tolik, že ho ani v Sibii více býti nemže. Zvláštní ozdoba zdejší krajiny jest množství les, rybník a luk a pkný záO. leží v píjemném údolí, má 59 meek s pivovarem, pkným kostelíkem a dosti ozdobZdejší krajina má pvodní nou zámeckou zahradou ráz, který zvlášt tomu v oi bije, kdo sem ponejprv istší a horoucnjší

.

.

.

dom

.

z

.

.

plnoních eských krajin pichází práv venkovský .«

idyllický,

.

Jest

to

obraz

.

Za obydlí byly mu vykázány ti pokoje v prvním pate zámku a prostranná kuchy. >Zde ve vzdálenosti, v tiché domácnosti po boku Tvém chci založiti svj svt, své nebe, své všecko,* píše v jiném list. byl Pomr otcv k novému chlebodárci, dru ze samého zaátku velmi píznivý. Nedostal se k žádné nýbrž k muži naduté, škrobené » milostivé vrchnosti vyšlému z lidu a prodchnutému stejnými zásadami.

,

«^,

126

nmu

s velkopanským pohrdáním který neshlížel k jako k bídnému, placenému služebníku, nýbrž spatoval v spíše sob rovného pomocníka a vlasteneckého spolubojovníka. O choti jeho pak sdluje otec své nevst: »Jsem již naped pesvden, že v ní upímnou pítelkyni najdeš.* Ale jinak otec na zaátku dosti starostí, svízel a nepíjemností. Byl dr. C. tento statek teprve práv koupil a mladý správce shledal tu vše v ohromném nepoádku. toho pišel hned v prvních dnech na stopu rozliným šibalstvím, proti nimž vystoupil s bezohlednou písností Píše o tom: »Jest to smutná povinnost, nespravedlnost a podvody jiných lidí na svtlo pivádti, jest to bolestná povinnost, museti kleslého spolubratra do záhuby a neštstí uvrhovati, než já jsem písahal o svené mi poddané mi peovati, a kdyby ani toho nebylo, svdomí, to velí a já musím, akoliv pi tom srdce krvácí, upo-

nm

ml

Krom

vrn

bh

slechnouti.* Také v milé venkovské idylle, kterou na první pohled v tomto kraji spatoval, nacházel brzy hyzdivé skvrny. Žaluje, že jest mravnost zdejšího lidu velmi pokleslá, a že musel s bolestným srdcem hned na za-

átku nejvtší ást svého psobení vnovati vyšetování a trestání pestupk zloin; piítá ovšem hlavní vinu i

znemravnlosti bývalým vrchnostem a kteí sami lidu nejhanebnjším píkladem

té zkaženosti a

úedníkm,

pedcházeli. »Milá Kláinko, již nejsem tak dtinský, jako jsem byl u vás. Má tvá nabyla takové písnosti a opravdovosti, že se sám sebe hrozím,* žertuje v jednom list; ale v konání a hájení toho, co za pravé uznávaj, byl skuten k sob jiným neoblomn písný. etné i

Svatopluk

ech

:

Sebrané

spisy. V.

9

«

12tí

Stránky jeho dopis svdí, jak vážn pojímal úkoly a povinnosti svého úadu. Moc, která za tehdejší patrimonialní doby s úadem takovým byla spojena a které mnozí vrchnostenští úedníci jenom na prospch svých pán nebo svj vlastní a na škodu poddaných užívalij moc tuto pokládal za hivnu prozetelností jemu svenou, aby z ní všemi silami tžil ve prospch, na obranu, zušlechtní a mravní povznesení toho prostého, poddaného lidu, z nhož sám pocházel. Nejzejmji vysvítá jeho smýšlení v té ze slov, jimiž zakonuje svou zprávu o mravní pokleslosti lidu v O cké krajin: » Ubohý, zavedený lid! Jaká to milost, že práv mne vyvolil, abych ho opt píkladem svým, napomínáním a pouením pivedl na pravou cestu!* Byla-li spravedlnost, horlení pro dobro a právo skvlou vlastností otcovou, kalil ji nkdy stín jiné vlastnosti, prchlivosti. Piznává se k této své vad sám na jednom míst, které jest, tuším, zvlášt charakteristické pro jeho povahu: »0, kéž bys již byla, anjeli mj, po boku mém, abys svou útlocitností, jemností a mírností mou prchlivou povahu mírnila, abych si nikdy více výitky initi nemusel, že jsem na své podízené až píliš písný, ba zatvrzele písný byl. S vlastním zahanbením se Ti, Vlastislavo drahá, piznávám, že jsem onehdy tak své prchlivosti podlehl, že jsem služebníka pod-

—

píin

—

Bh

ízeného pro malé peinní nad míru písn trestal. Odpus mi to, zbožná, ctnostná Kláinko; velice jsem toho

litoval a

piiním

se,

všemožn

to zase napraviti.

Nejsem tak zlý, jako vášnivý, a Bh dá, že pi dobré vli své a po boku Tvém vášn své úpln pemohu a nikdy více podobného se nedopustím. Jak

upímn

s

lidem

cítil

a jak po jeho povzne-

sení toužil, vysvítá již z toho, že zavedl zvláštní

schzky

127

nedlní, pi nichž míval k poddaným pouné zábavné pednášky. » Tším se velmi na to,* píše. »Tyto schzky nazvu jSelankami' a nebudou míti ani tak za úel prmysl, jako vzdlání národní. Lid náš neví nic o národ, ku kterému náleží, nic o jeho postavení a jeho povinnostech, nic o svých pedcích, o své budoucnosti a nynjších pomrech. Duch národní, mravní síla, samostatné smýšlení musí se v nich probuditi a to hodlám pednášením zem eské ponkud mezi zdejším lidem dokázati. Náš národ oekávají velké události; bda mu však, nebude-li na pipraven a mravn utužen. Každý vlastenec, každý lidumil ml by u nás lid okolo sebe shromažovati a národního ducha, národní hrdost a vdomost národní v probuzovati. Toto- li se nám podaí, pak blaze nám, pak mžeme oekávati slavnou a velikou budoucnost !« i

dj

n

nm

O výsledku první takové schzky sdluje nevst pozdji: »V nedli jsem zaal pednášeti. Schzka obojího pohlaví byla tak etná, že nebylo ani dosti místa,

pozorn

a všichni tak

naslouchali,

tak

srden

mi po ukonení pednášky dkovali a tak snažn mne o pokraování žádali, že jsem byl radostí pekonán.

Mnoho

mén hnedle

jest

však

mnoho

zde kleslých, ale

opravdov

všichni

chudí.

zlých

Jen

mohl k poádku, správnosti inlivému a neúhonnému!*

lidí.

také dobrých, nejJsou však. ubozí,

kdybych

je

opt

pivésti

a životu ctnostnému,

Zápal vlastenecký prošlehuje místech tmito dopisy.

i

jinde na

pi-

mnohých

V jednom listu oznamuje na píklad: » Zavádím pi zdejším úad všechno po esku, vyizuji na poddané vše po esku

a

i

na všechny okolní

úady

a

du-

<

128

chovní, bez rozdílu, eské dopisy zasílám a oni mi ponejvíce po esku odpovídají.* Jinde praví: >Také dobe že budeš ísti djepis teprv potom, až Posledního echa' doteš Já vždycky myslel, že jen my mužští krásotinkám pochlebujeme, pochlebuje, pirovale ejhle! i má drahá nevsta nedokonalého a nepatrného k vysoce vzdnávajíc lanému a výtenému Svobodovi já jsem ale posud jen Cech a snažím se dokonalejším býti Já zas Tebe poproto nikdy rovnávám k Ludmile a nebudu milovati a ctíti, pak-li že vždy nžnou, útlocitnou, zbožnou a ctnostnou Ludmilou, i lépe mou drahou bych Kláinkou zstaneš, bys i Miladou nebyla. »že dodává žertovn se na Tebe také hnvati* si peješ radji býti vlastencem nežli vlastenkou. Což si radji nepeješ zstati vlapouze již z lásky ke stenkou.'' Chtla bys mne pipravit o mou nevstu a

—

,

mn

m

;

T

mén

— Ml —

—

mn

mou milovanou Kláinku?

—

blahá nálada šastného milence a ženicha nejednou vyznívá laškovnými tóny. V jednom i jindy list omlouvá pílišnou netrplivost, s jakou ekává na dopisy ze Skalky. » Nemj mi to za zlé a považ, že jsem tak daleko od Tebe, v cizin, v samot, a že tak vroucn, tak horliv miluji, jakobych teprv osmnáctiJasná,

T

letý

mladík

byl.

Ta

láska!

— ale

duch pi ní mládne uvidíš, nepoznáš mne

Ta

láska!

Ona

tropí divy,

tlo chadne. Až mne zase

všecky kabáty a vesty musím nechat ujmouti místo co bych ml jako správce tloustnouti, stávám se den ode dne hubenjším, jako bych úbyt, a pedevírem kanceláský na mé brad :

;

ml

dva šedivé vousy našel.* Ale tu a tam vystupovaly na jasné nebe jeho lásky i

lehké stíny a

mráky.

129

Již krátce po jeho odjezdu na O. psala mu nevsta o njakém podivném, strašném snu, který se jí

ásten

tím vyplnil, že ztratila jeho prstýnek s vneky. ztrátu neoddává se otec povrivému tušení a rozmlouvá Kláince, aby v ní spatovala pouhou náhodu a nikoli zlé znamení pro jejich budoucnost. Více jej znepokojovala obava, aby nepíznivé vlivy

Avšak pro tuto

lidské sríatek jejich nezmaily. Úzkostliv táže se milenky v nkolika dopisech, jak o její píbuzní smýšlejí a nehledí-li ji lidé odvrátiti Starostí naplovala jej zvlášt jedna od pražská píbuzná nevstina, která veliký vliv v rodin mla a které se na cest do O. pedstavil. Píše o ní, že jej sice »velmi zdvoile pijala, ale její dvorný a vysoký tón, ta odmenost v celém jejím chování a v každém slov nejen že mne v rozpaky uvedla, ale bolestn se mne dotkla. Jsem žádostiv, kterak jsem i se jí zalíbil; myslím, že ne valn*. Z denníku milované dívky, kterýž mu na snažnou,

nm

nho

nkolikráte optovanou jeho žádost poslala, zvdl kootec zevrubn, co se o na rzných stranách

nm

nen

soudilo.

Z

listu,

v

nkterá význaná

nmž

se o

tom

rozepisuje,

vyjímám

místa.

»Jedni mne chválili a druzí hanli a snad jedni jako druzí beze všeho dvodu. Ze jsem byl podivínem, to netajím a nikdy jsem netajil, a již i na Skalce povídával. který samostatnjší lovk není podivínem, an svt každého za podivína vyhlašuje, kdo jinak smýšlí nežli on a zá-

Tob

A

hubnému proudu asu na odpor se staví. V tom nyní a zstanu do smrti podivínem. Nedlám si z mínní nedvodného jiných nic, a si mne považují, za chtjí. Pravda mi zstane svatá a smyslu jsem

i

130

nikdy

jí

bojoval a

nezapu,

mne

i

by

i celý za blázna

svt

ml

ji zapíral a proti ní proto, že jest mi dražší

právo nežli osobní zisk.« »I má rodina, akoli velmi chudá a nepatrná, byla vždy tak poctiv a šlechetn živa, že se smle k ní pihlásiti mohu a jsem naped pesvden, že pro chu-

dobu ctíti

a nízkost stavu Kláinka a n-ilovati nebude.*

má mé rodie

mén

Vlastenecké jeho smýšlení mocn vyniká v místu následujícím: »Musel jsem se pošetilosti nkterých lidí smáti, když jsem v denníku Tvém etl, že se našemu vlasteneckému snažení smjí a lásku k jazyku našemu za módu, která již pomíjí, považují. se jen smjí, my se smjme zase jejich zaslepenosti aneb litujme je z jejich nevdomosti. Obyejní svtákové nikdy nemohou jednání a smýšlení moudrých pochopiti. Odpor v zásadách a smýšlení bude vždycky. Moudrý se ale nikdy žádnému snažení a smýšlení na odpor nepostaví, dokavad se o jeho neužitenosti, škodlivosti a lichosti nepesvdil. Naši odprníci nikdy neuvážili a ani nevdí, co jest národ a co jsou jeho poteby a povinnosti. Oni myslí: se uiti eskému jazyku, když umíme nmecky a n žeme v bohatjší literatue nmecké potravy hledati; ale na to žádný z nich nepomyslí, že jest zde mnoho milion lidí v nižších tídách, které jsou též od Boha povoláni zárove s jinými národy k dokonalosti a k osvt kráeti, a že jim bez vdc, bez uitel a literatury tohoto cíle dojíti nelze. Ne tedy pro sebe, Kláinko, ale ze svaté povinnosti ku svému národu uíme se a snažíme býti Cechy.*

A

na

Vedle starostí pro možné zevnjší pekážky skliovala otce chvílemi též obava, aby snad láska drahé dívky k

nmu

neochladla.

Ale vždy obava tato uštu-

131

povála pesvdení, že chce podati svou ruku.

mu

zajisté jen z

upímné

mn

t

lásky

poutati neke mže, ponvadž jsem chudý syn rolníkv, bídný správík...« Jí pak navzájem uvádl jako dkaz své

že nehledal u ní, co obyejn Nehledal jsem bohaté vno, pomíkrásu, slávu a mocné pátele nehledal jsem

upímné

náklonnosti,

ženichové hledají. jející

»Zisk

»

.

Tvou

nic jiného jen

lásku.

.

.

Tvé šlechetné

srdce,

Tvou

drahou ruku.« Mezi projevy vroucí lásky táhnou se tmi dopisy asté zmínky o pípravách ku hmotné, praktické stránce budoucí malé domácnosti. Otec píše, kolik a jaké nádobí a náadí již kupoval. Stará se i o kukle (kukan) na slepice a že koupí husu s housátky; zahrádku že dal upraviti a besídku v ní zíditi. Výet opatených poteb pro domácnost, roztroušený sem a tam v jeho dopisech, je tak zevrubný, že bych z nho od pohovky a skíní až po »pohrabáek na popel «, » tácky pod štipce*, ošatky, díži, štoudev a »takovéto i

devné

pletky « mohl sestaviti celé zaízení toho útul-

ného hnízdeka, do nhož Uij otec hodlal uvésti svou » drahou holubinku«. Na O ml pobyt píjemný. Majitel statku a jeho

nmu

cho chovali se k srden, jako pátelé, a také v okolí našel nkolik spíznných duší. Zvlášt spátelil se brzy s lékaem v Sázav, »výborným, ctihodným* em, o v jednom dopise praví: v mravní dokonalosti a vzdla»Já jsem proti nosti jako pídimužík.* jiném listu píše, že nemá již ped ním žádných tajností, a jinde » ... jel jsem do Sázavy ke kovi. Byli jsme tam také u direktorv, v kostele, v jeskyni sv, Prokopa a posléze jsme navštívili zbytky kláštera a kostela Sázavského. Byl jsem

K

.

.

dvrn

nmž

.

nmu

V

:

K

.

.

.

132

kove, mnoho jsme mluvili blažen ve spolenosti K o záležitostech vlasteneckých, obapolném úkolu našeho života a našich budoucích nadjích. Pak jsme tvoili plány na píští léto, kterak budeme spolu upímní pátelé, jak a kde se budeme scházívat, jak mezi sebou vší chladné a marné etikety se odekneme atd.« Sympatickou mu byla dále rodina kanceláského direktora D. v Tebšicích, který »jest již muž obstárlý a tší se z celého srdce z rozkvétání naší národnosti «, a jehož »ti vzrostlé dcery dobe po esku mluviti, zpí.

.

.

a fortepiano hráti umjí*. »V Tebšicích jest také jakýsi V., kontrolor, horlivý vlastenec, též tak v Divišov gruntovní, a ti se oba z mého píchodu do zdejší krajiny velice tší.* Pes to vše plynul as nedokavému ženichovi zvolna, nesmírn zvolna. »Jako dít každou chvíli dni

vati

kalendá pevracím. Ješt sedm nedl

poítám

a kolik dní

.

.

a

n-

.«

Nastal duben. »Jaro se zde již také zaíná lib Nyní nabývá zdejší krajina dosti píjemné usmívat a romantické podoby, tak že se velice tším na léto.« >Tepla pibývá,* píše dne 21. dubna, »rolíka a brzy pokvetou. luka se zelenají, stromy puí a snad Kéž bych se toho zdráv dokal a ješt ve vonném .

.

.

i

máji po zdejších luzích a hájích Té provázeti a s Tebou blažiti se mohl.* tu dobu byl otec nemocen a temné chmury zastiovaly mu na krátko jaro v pírod kolem i ve zstanu živ, když vlastní duši. »0 Bože, jen nyní

V

a

zapoíná život mj píjemn na mne usmívati, nyní, Jindy když jsem se s životem a svtem opt smíil jsem se smrti nebál, alebrž po ní toužil, ale nyní pi se

.

pomýšlení na

ni celý trnu.*

.

.

Vó'á

Však již v následujícím psaní oznamuje, že churavost jeho není nikterak vážná, a znovu oddává se jen blaženým nadjím. »Ješt ti nedle, milá Kláinko, a pak již budeš na vždycky má.« Zde již jaro krásn poíná, stromy se rozvíjejí, osení a luka se zelenají a astji již bouky pebíHnedle, hnedle již i nám, holubinko má, pohají .. .« kvetou dnové blaženjší Dne 6. kvtna oznamuje již Kláince, že ml »0 již jest tak blízko to v nedli první ohlášku. štstí, po kterém jsem z celé duše a z celého srdce toužil ješt jedenáct dní uplyne a již již budeš na vky má!« V posledním list ped satkem píše: »Prosím T, Kláinko, hle všemožn na to, aby byla svatba naše co možná tichá, vážná, beze všech marných hostí, zbytených posuzovatel, beze všech plesv a hlukv, beze všeho stolování a hodování. Po tiché mši svaté, beze všeho zpvu a hudby, beze všech marných ceremonií, jen u pítomnosti nkolika nejlepších pátel pikleknmež k oltái a zasnoubeni jsouce odjeme v tichosti dom, projdme se v krásné a spanilé pírod, pak si tento den v domácí soukromnosti pátelskými rozprávkami oslame. Bojím se skuten tchto marných ceremonií a pál bych si radji pod šírým nebem, ped tváí Nejvyššího, v kvetoucí pírod u pítomnosti mé a Tvé drahé matky, mého a Tvého otce zasnoubenu býti a pak s Tebou ve vší tichosti a soukromnosti na O. odjeti. Ale tak to žádá ten marný svt Nejvážnjší krok musí býti ceremoniemi zohyzdn; všude samé formy, holé formy, pod kterými duch a cit jako pod ledovou >

i

.

.

.

;

!

134

krou

umírá. Co jsem uvykl okem svobodným na tohoto svta se dívati, domnívám se, na svt plném blázn a opic živu býti Dležitých, svatých vcí žádný si nevšímá, v marných, malicherných vcech každý hledá a nenachází blaženost. Každý jinak se býti staví nežli je, jinak mluví nežli myslí, jinak ví, jinak jest živ. Samá petváka, samá marnost, samý blud, samý klam, samá váše atd Než dosti filosofie .« svatební; tu si necháme až na O Krásné údolí Skalecké záilo v plném vdku májovém, když tam moji rodie dne lO. kvtna 1845 slavili svj satek u pítomnosti nejbližších píbuzných a nkolika vlastenc, pátel otcových V kostelíku na úboí hory Sutomské oddal je perucký administrátor, také pítel otcv, a vykonal uprosted nmecké krajiny obad ten po esku, což vzbudilo v okolí nemalou f)ozornost a pozdji také v pražské > Bohemii*, tehdáž Cechm píznivé, bylo oznámeno. Tím skonilo se líbezné jaro lásky mých rodi

bh

.

.

doba šastného manželství, které však nepíznivý osud nkolikrát provál drsnými vichry a krutými bouemi, o nichž jsem ovšem já malé pískle v teplém hnízd pod kídloma jejich lásky neml a nastalo životní jejich léto,

ani tušení.

IV.

Neznámé boue. cho a si tedy na O. mladou láskou prožil ostatní ást roku. Ovšem vyskytl se již na jasném nebi jeho libánek také stín: starosti hmotné. Tísnily ho nkteré dluhy, do kterých zabedl snad také pípravami ke satku a zaizováním nové domácnosti Šlo arci jen o nkolik set, ale na jeho pomry byla to suma veliká. Nkterá psaní svdí o krušných krocích, které musel podnikiVlj otec pivezl

blažen

nouti,

její

aby tuto

starost

alespo ástené

zažehnal.

po njakém vtším, výnosnjším správcovství; po nkterých nezdaených pokusech dosáhl místa takového na Klatovsku. Dostal se

Zárove zaal

tu

opt

se ohlížeti

na panství šlechtické; ale tato okolnost byla

nho

Vždy píše v jedsvatbou, háje se proti výitce nktehrabcí službu opustil: »A jest snad lépe chléb bohatého aristokrata, který již proto proti lovenstvu se prohešil, že aristokratem jest, jísti, nežli chléb poctivého doktora ?« pro

nom

list rých, že

as

nejmenším lákadlem.

ped

«

136

V

1846,

matka se mnou. Poslal byt na Skalku.

já a již dva msíce na opustili jsme. O. Nejprve

únoru narodil jsem se

koncem dubna

to,

novém

stanovišti

ji

manžel prozatím, než bude zaízen, k jejím rodim na

Otec sám opustil O. na samém sklonku dubna a pak choti v dopisech svou cestu a první pobyt v B. Z O. jel vrchnostenským povozem do Poíí na Sázav a odtud dále dostavníkem; když se blížil ku líil

byl velice pekvapen, an poznal ve vysokém obstárlém rolníku, ubírajícím se silnicí proti dostavsvého otce, » Ubohý otec! Aby mne jediné níku, na chvilku uzel, nehrozil se obtížné cesty až do Prahy.* Cekal tu a chodil naproti dostavníku, aby syna ješt jednou ped odjezdem do B. spatil. Dopis líí, jak hluboce byl syn dojat tímto dkazem lásky otcovské. Praze,

—

a

Druhého dne jel mj otec dále dostavníkem k Plzni Pešticm. Vren své zálib, líí pede vším dojmy

krajinné.

»

Krajina (cestou)

mne

velice zajímala a na

nkterých místech jsem byl u vytržení nad krásami pírody ped tím nevídanými. Ale nejkrásnjší krajina na celé mé cest zapoala u Plzn a táhne prý se ješt v této kráse až daleko za Klatovy, kdež prý zvlášt B. všecko jiné

svou

malebností a úrodností

pedí.

V Pešticích zastavil se u pítele Františka který se tam byl ze Skalky za aktuára dostal.

L.,

Májová píroda zde otce špatn uvítala. » Zde jest zima! Dnes byl šedivý mráz a pozdji padal sníh jen se sypal.

«

Pes

to dodává:

na Šumavu. Posud vidti.*

jest

*

Krásn

se odtud pohlíží

na horách tchto množství

snhu

137

2. kvtna dojel z Peštic do B pítel Franho až tam doprovodil. Uvítání bylo chatrné; nikdo je s poátku nechtl ani do zámku pustit a pak mli Františka za nového správce, otce mého si ani nevšímajíce, kterýž je první den nechal pi tom omylu. Ale jinak líbilo se mu zde velmi. »Krajina je zde pekrásná zámecký park a kvtnice s mnohými skleníky

Dne

;

tišek

,

peutšená

Všecko je zde krásné, jedmé náš byt jest chatrný a místo zahrádky jsem pusté místo, z kterého sob teprv zahradu .

.

.

zámek

a

obdržel utvoiti

musím.*

Hned první den uinil výlet na blízký statek Klenov, kde byl okouzlen krásným, zcela zachovalým hradem s

mnohými pamtnostmi a pvabnou vyhlídkou. »Na zpátení cest jsme se zastavili v msteku

Janovicích,

kde jsme

hospodu

i

navštívili.

Bylo tam

mnoho úadníkv a pisálkv z okolí, sedíce vesms pi kartech, a na všech bylo vidti pravé karabáníky, za které se musí poádný úadník stydt. Neprohlásil jsem se

jim,

nosti jejich,

kdo jsem, alebrž spchal jsem ze spoleabych nemusel býti déle svdkem podlosti

úadnické.« v ná.sledujících doOkolní krajinu vychvaluje cké pravý ráj. Zvlášt se mu pisech je prý proti O také líbilo krásné lipové stromoadí, vedoucí z B ského dvora až do dvora V. uprosted nepehledných úrodných rolí a bujných luk. V pozadí pak > Šumava, osnžená za nynjšího asu, velmi píjemný obraz psobí*. i

.

.

;

. ,

O

lidu zdejším

praví, že je

velmi

.

vzrostlý, silný

a bujarý.

ráží.

Ale jinak lecos zachmuovalo v tu dobu jeho mysl. Na stinné stránky nové služby sice jen málo naVrchnost poznal brzy, nebo pijela sem na n-

138

kolik nedl s etným komonstvem a otec musel s nimi jak v zámku zstávati a s nimi i stolovati což mu mnoho nepíjemtuze nepochlebovalo a píše ností. Dodává, že matce, až za ním pijede, poví o svém nynjším život a o rodin vrchnostenské mnoho pí-

—

—

mlo

nepíjemného. jemného Za to tísnily jej velmi starosti hmotné. Ml složiti v novém úad kauci GOO zl. stíbra; rodie jeho choti se sice uvolili, že složí za nho 400 zl. — ástku na jejich pomry dosti velikou ale zbytek nemohl i

—

,

otec nikde sehnati. Rodie jeho byli sami chudí a jinde marn »prosil a domnlým pátelm podlézal*, až »s krvácejícím srdcem pouen byl, že v nouzi lovka Hlava mi hoela, jeho pátelé a píbuzní opouštjí srdce pekypovalo, když ani ti se nade mnou neustrnuli, kterým jsem díve mnohé a znamenitjší dobrodiní prokázal.* K tomu trápily jej starosti, jak bude živ, než si bude moci vzíti z dchodu první tvrtletní mzdu, a odkud vezme peníze na pesthování své manželky. Píše, že mu v O. po zapravení všeho nezbylo nic více nežli pt zlatých stíbra a s tmi že musel vystaiti cestou až do B. tchto starostech a vzdálen drahých bytostí, míval nkdy chvíle hluboké trudnomyslnosti, k níž byl vbec nachýlen již v mládí svém jako v pozdjším vku. Rád spádával si krásné, skvlé obrazy budoucnosti a s lehce vzntlivou myslí oddával se radosti šastných doléhaly drsné okamžik pítomných; ale když stránky života, tu nkdy upadal v melancholii nejtemznané njší a v dobách takových nesl petžce neúspchy a starosti. Ovšem zkoušel jej osud astokráte a mnohdy krut; starosti pak obléhaly ho již i

.

.

.

V

na

i

mén

!

139

v prvních letech manželství a sužovaly ho pozdji tak vytrvale, jak jen pronásledovati mohou nemajetného otce desíti dítek. Svým názorem svta chýlil se k optimismu, v poctivost a dobrotu lidí, ale když byl pak sklamán, tím trpeji odvracel se od spolenosti lidské a spatoval celý svt v barvách nejernjších. Arci vždy toliko na chvíle; nebo brzy vracela se opt v lepší stránky lidstva v jeho duši a neoblomná víra v ideál povznášela ho znovu nad chmury

dvoval

dvra

malomyslnosti.

Zeteln se tato jeho povaha obráží v jednom tehdejším dopise. Žaluje v hoce na svt a lidi a stžuje si, co již trpl, nejastji proto, že nechtl plouti proudem ostatního svta, že poslouchal více hlasu svého svdomí a klamu prázdného srdce, nežli hlasu sobectví a ziskuchtivosti, a peje si, kdyby mohl jen jednou dojíti úplného pokoje, jen jednou okusiti toho, co lidé štstím nazývají. »Než, na se kojit marnými nadjemi, oekávat budoucnost blažší, kteráž nikdy nepijde Radji vyrvat ze srdce poslední nadji, ano vyrvat srdce samo a státi se necitelným, státi se padouchem a niemníkem, jako jich každý den mnoho nás obkliuje a naší víe v ctnost, šlechetnost a spravedlnost se posmívá, nebo hích a padoušství vítzí a panuje nad ctností a spravedlností.*

nm

Ale pece praví dále, že zstane vždy vren ctnosti a hajitelem pravdy a práva. Ví, že spravedlivý ve marn hledá uznání a odmny. >Ve vlastním srdci musí si založiti stánek pokoje, stánek pravého štstí, které nikdy žádný neodjímá. Ale tohoto vnitního poklidu, této duševní blaženosti dosahuje se teprve po dlouhých a tuhých bojích se svtem, ideálu se skuteností. Dejž Bh, aby již i boj brzo ukonen byl!*

lovk

svt

mj

140

Starost o kauci byla pispním Skaleckých sice odstranna, ale otce muila zase starost o vzdálenou cho a dítko. V každém psaní ptá se po jejím zdraví a po Vašíkovi, svém jedináku, svém drahém chla-

peku, zdali mu odstavení neškodí, jak mu svdí kravské mléko, zdali ubohý nechadne, nehubne a nechuraví. A když matka dosti rychle neodpovídá, tu ji v zoufalém psaní zaklíná, aby mu pro Boha již zjevila, neklame-li ho strašné tušení, není-li nemocna, neonemocnl-li aneb neumíel-li jeho drahý, nejvýš drahý Vašíek, jeho život, jeho všecko. A když ho matka upokojila, jak se tu zase tší, aby spatil opt svého anjílka, toho švarného Václava, aby vidl, jak roste, jak ho pibývá, jak se usmívá, jak se duše jeho a obraznost rozvíjí! Ptá se též nkolikrát, byla-li matka již u jeho rodi a jak se perucká babika z Vašíka potšila Mj otec nemohl k sob vzíti cho a dítko díve,

úad

dokud jeho pedchdce v nevyprázdnil byt. Však týden míjel po týdnu a pedešlý správce neml se k vysthování, zatím co touha otcova po drahých bytostech neustále vzrstala. Píše choti, že po ní touží více, než jako ženich toužil po své milované nevst. »Casto v pozdní veerní hodin po rozsáhlém zámeckém parku chodím a toužebn zírám na plnoc tam za Oharku ku Skalce milé, kde snad práv též na mne

toužebn vzpomíná pi chlapekovi bdící Kláinka.« Konen dne 30. kvtna mohl ji radostn vyzvati, aby pijela Oznamuje jí, že budou muset prozatím pebývati v zámku, ponvadž se pedešlý správce ješt nevj-sthoval, ale dodává, že se jí tu bude jist líbit. » Jakmile vyjdeš z domu, již budeš v pekrásném a rozsáhlém parku zámeckém, z nho se dostaneš do zahrady

;

141

kuchyské, do skleníku a posléze do fíkovny, kdež jsou stromy fíkové fíky obsypány. Až jen dozraje toto tvé zamilované ovoce

díve

!«

veselo. Jest to že bývá v B. oblíbené místo všech Klatovan a okolních úadník každý den, ale zvlášt v nedli jich sem na mnoha koáích pijíždí a zde se v parku pi bavorském a Již

jí

psal,

i

»

pi smetánce

baví«.

ml

jen s cestovným pro manželku. Nežádných penz a radí, aby promnila na Skalce onen dukát, který Vašíek od kmotry darem

Starost

mohl

jí

poslati

dostal s tmito penzi že se pi své skromnosti jist dostane tak daleko, až kam jí naproti pijede, naež on již sám všecko zapraví,. nebo se postará, aby do té doby njaké peníze sehnal. »Na míst dukátu složím hned z první tvrtletní služby pro Vašíka do pražské spoitelnice 10 zl. stíbra a to budu opakovati každý rok, aby se mu ohledn jmní nkdy lépe dailo než jeho otci.* Ubohý otec! Neželím ani dost málo, že jsem nikdy nespatil ani svého kestního dukátu ani žádného vkladu z pražské spoitelny. Více, tisíckráte více, než odkaz stíbra a zlata, zanechal mi ve své Kdyby dukát nestail, mla moje matka památce. prodati ony stíbrné klešt, které již jednou prodati chtla, nebo vypjiti si zatím od svých rodi. Dne G. ervna pijela se mnou v povoze Skaleckém do Prahy, kde ji »u zlatého andla* oekával krytý koár z B. a lístek otcv, v nmž jí psal, že se na ni tší »jako na svobodu*, »jako slavík na kvtný máj*. Zárove oznamoval, že jí druhý den pojede asi na pl cesty naproti, a posílal jí na cestu pt ;

—

vze

. více že nemohl ješt sehnati Z tchto psaní otcových a jiných dovídám

latých vid.

Svatopluk Cech

;

:

Sebrané

8(>isy.

V.

10

se te-

142

—

jsem byl již jako rob 2 Bmsíní také v oné jak krásné dolin za Košálovém, kde rodie moji ^slavili pospolu prvotiny své lásky*. Snad otec píše byl jsem také na místé, kde si podali ped oltáem ruce k vnému svazku, nebo otec praví v jednom list: »Jak pak budeš slavit den našeho satku? Jati poradím Jdi se synákem na Sutom, teba na chvilku do kostela a vzpomete si na mne « Babika s matiny strany a mladé tetiky hýkaly mne s velikou láskou a babika nazývá mne v nkolika dopisech » roztomilým klouetem*, na emž si arci nemohu zakládati, ponvadž pro babiky je asi každé vnoue roztomilým. Horliv mne také pomáhala ošetovati jedna stará služka, kterou Skaletí v dopisech obyejn nazývaly jen » bábou* a která již i mou matku houpávala, jmenujíc ji svým »nejmilejším vychovanekem«. Byla velmi zpvu milovná a otec táže se v jednom dopise: s>Jak pak se ,bába' z chlapeka zpívávala tší, jestli mu také zpívá, jako To jsou první zprávy, které mám o svém nejútlejším dtství, leda bych z pedcházející nejrannjší doby svého života uvedl, že jsem byl v prvních nedlích v O. nesvdorobátko chatrného zdraví a že prý mitá chva, abych ji neznepokojoval svým astým pláem, uspávala pomocí odvaru z makovic, až se toho prve, že

—

—

:

mn

.í^*

m

rodie dopátrali a chvu propustili. V B. pibyla ke sestika. Jinak vím z našeho tamjšího pobytu pramálo. Jako dvouletý hošík

mn

jsem neúnavn tehdejší asovou »Suselka když mi jednou otec koupil malou devnou pušku, hrozil prý jsem ustavin, že postílím všechny Nmce. Zvlášt ml jsem prý zbroušeno na blízké Bavoráky, z nichž jeden byl v samém B. sladzpíval prý

nám

píše*, a

:

14S

kem, kamž ho povolala vrchnost, chtíc tu zavésti vaení piva po bavorském zpsobu. Pi té upomínce nenapadá mi ovšem, abych tenáe mezi ádky upozoroval, jaký že jsem byl již tehdáž zuivý národovec; byly to prost neuvdomlé ohlasy tehdejší pohnuté doby psalo se r. 1848 a toho, co jsem asto slýchal

—

—

v nejbližším okolí.

Skalecké stihla v tu dobu krutá rána. V únoru 1848 zemel otec mé matky Churavl již delší dobu žaludením rakem. Poslední jeho chvíle byly dle dopisu Skalecké babiky klidné a nebolestné. Ješt den ped svou smrtí sedl v lenošce. Následujícího dne ve ti hodiny probudil se z tichého spánku a pravil Když se ho domácí »Jsem bezpochyby již mrtev ptali, nevidí-li je, odpovdl: »To je snad již z onoho svta, ponvadž nic více necítím.* Pak ekl: » Pineste mi krucifix, rozsvite svíky a modlete se všichni; zavolejte také paní dchodovou a bábu (onu starou služku). « Potom se ješt posadil; po tvrté hodin opt ulehl a tiše zesnul. poslední jeho slova k domácím a dkanovi byla, aby ho jen píliš .f*«

Tém

asn

nepochovali.

Babika s temi syny studenty a s dcerami odsthovala se do Prahy, kde si najala malý byt a žila z pense jí vymené velmi skrovn. Na Skalku a tamjší život zpomínala odtud celá rodina jako na krásný, nezapomenutelný ztracený ráj. Otec míval v B. tu a tam nkteré svízele v úad, ale celkem žil dosti spokojen a ješt v únoru 1848 píše babika s matiny strany, že manžel její ped smrtí o dobré shod mého otce s vrchností se dovdl a velmi z toho se radoval. psaní babiina zdají se nasvdovati, íe I jiná

.

144

—

dále klidný a jasný až tu pobyl obzor jeho jednou držím v ruce psaní otcovo, datované v Klatovech dne 14. ervence 1848 a zaínající takto: » Drahá a opt drahá, milovaná Kláinko! Tu sedím sám a bez práce, bez zamstnání, opuštn ve svém vzení nemaje ani knihu, abych alespo tením zapomnl na neštstí své a vaše. Tu sedím se srdcem krvavým a slzícíma oima, pln pée a trapných starostí o Tebe, anjeli mj, a dítky naše milované* i

—

Tedy

Pedcházející události svatosmýšlení otcovo, jevící se v jeho listech, vysvtlují hned, jak se do vzení dostal. S plamenným nadšením úastnil se národního ruchu tehdejších dn. Co bylo bezprostední píinou jeho zatení, nevím. Tchyn jeho píše, kterak ji podsila zpráva, že prý krajský hejtman psal baronovi, aby mého otce ze služby propustil, ponvadž je buiem lidu. Soudím, že skuten v živém styku byl asi za onch boulivých s lidem a že mu horliv vštpoval ideje, hýbající tehdáž myslemi eských vlastenc. Dla Windischgratzova uinila konec jejich nadjím a reakce s posupným úšklebkem šlápla na jejich šíje. otec zakusil tžkou pst a jedovatý výsmch I vítzného nepítele. Byl vyrván z kruhu své rodiny a vržen do vzení za škodolibého posmchu ponmilc a zabednných sosák, nemajících jiného cíle krom plného bicha a hmotných požitk. Sedl ve vazb s úplnou nejistotou svého píštího osudu a muen starostmi o drahou cho, zstavenou bez ochrany a podpory s dvma útlými dítkami a nesoucí tetí pod srdcem. »Co z vás, ubožátka, bude, pakliže brzo nebudu propuštn na svobodu a vám navrácen.!* Kdo se vás ujme, kdo vás zachrání ped zlobou lid-

dušní a

list

ze žaláe.

politické

dn

mj

.

.

145

skou ..?... Ó, vidím vás v duchu trpt a snášet bídu a nedostatek vidím vás opuštné bez pítele, bez útchy, bez slitování. Vidím vás sužované, pronásledované a vysmívané od zlých lidí a nemohu vám pnspti!« >Ani Tvé neštstí ani dti naše nenacházejí slitování u lidí bezcitných, kteí na to naléhají, abysi ve 24 hodinách byt náš bývalý vyprázdnila. O zapla jim toho milosrdenství! Kde jsi se asi, ubožátko, octla.? Zdali pak jsi již njaké písteší našla Jsi-li pak zdráva, netrpíš-li nedostatek? Nepoddáváš-li se pílišnému hoi a zármutku .?< Prozatím, nežli mu bude svoboda navrácena, mže ;

Bh

Bh

tšiti jen pomocí Boží. »A ten, který peuje o každého brouka v tráv, o každé ptáe v povtí, neopustí tento který piodívá lilie i chudobky zajisté Tebe a dítky naše!« Po tech nedlích byl sice otec bez rozsudku a vy-

ji

.

.

.

Bh

s

v pomrech šetování na svobodu propuštn, ale ocítil nejtrudnjších. Místo své v B. ztratil a neml vyhlídky, že brzy njakého jiného dosáhne. Pražská babika píše matce, že mj otec nemá již nadje žádné, že by kdy

njakou službu dostal, ponvadž i v kouimském kraji v politickém ohledu špatn zapsán jest.

—

ml

Bez místa, bez penz, bez nadje kam se rodinou obrátit? Kdyby tchán byl býval ješt živ, mohla matka s námi dtmi na njaký as opt na Skalku ale tchyn žila nyní sama skrpvn ve svých dvou pražských pokojících s temi syny studenty a temi neprovdanými dcerami. Ta nemla pro otce než trpké výitky, s jejího stanoviska oprávnné. Vidla nyní svou dceru s dítkami v bíd a nouzi vinou manžela, který se ml vnovati klidn svému úadu a nepouštti se z ohledu na svou rodinu do vcí nebezpených, jež krom toho s

;

«

146

pokládala za pošetilé. Byla vychována nmecky a v zásadách odrodilých vrstev tehdejších. Njaký as podávala se sice ponkud novému proudu, navštvovala ze Skalky se svými dcerami i vJastenecké zábavy v blízkém eském kraji a ješt v dubnu 1848 psala o tehdejším politickém ruchu mému otci: »Že jste, milý synu, pro dobrou vc celý nadšen, mohu si pedstaviti. líbí se všechno až na svobodu student, kteí se niemu neuí a jen pitím a hrou se baví a t. d.« Ale po událostech svatodušních vrátila se rozhodn ku svým

mj

Mn

dívjším názorm »Co Vám pomohla Vaše pro eskou «^ vytýká v dopisu otci: »7e

e

bez chleba! právem.

.

.

.^

.

Cechm

vede se

te

Otci zbýval nyní jediný útulek: v

horlivost Jste nyní

velmi zle

—

a

dom otcovském,

tom starém rolnickém stateku na

Peruci, odkud byl ped lety vypraven na studie, aby se domohl vyššího postavení, a kam se nyní vracel zdrcen, s prázdnýma rukama. Snadno lze si pedstaviti, s jakými pocity s manželkou a dítkami picházel k otci svému, který sám jenom nuzn živil sebe a svou etnou rodinu. Pes to dostalo se mu pijetí nejlaskavjšího a matka moje užívala tu pohostinství vlídného plný rok. Zde narodil se také v

mj

bratr.

se byl, aby dosáhl opt nnouze chytil se první výživy, která se mu nabídla odjel na zaátku listopadu k íšskému snmu do Kromíže, kde mu bylo slíbeno njaké místo ve snmovní kancelái. Ale zprávy, jež odtamtud choti posílal, nebyly potšitelné. Živ si pedstavuju, co v té dob asi moje matka zakoušela. domácí, ddeek a babika, laskav k ní se chovali a dle možnosti jí vyhovti hledli, pocitu-

Otec snažil se jakého postavení, a :

A

arci

z

147

vála pece, že jest jim delším pobytem na obtíž; byla tu sama, opuštna, bez manžela, s temi malými dítkami, v nezvyklých, chudobných pomrech malého rolnického

A

choovy z dáli bývaly pochmurné, nadje v blízkou lepší budoucnost. Vidím smutnou Kláinku v duchu, jak asi provázena mnou, tíletým kloukem, vedouc za ruku moji o rok mladší sestru a nesouc v náruí své nejm'adší robátko, ubírá se na procházku do les peruckých, vzhru k onomu místeku, kde otvírá se s lesní strán statku.

zídka

dopisy

projevující paprsek

pekrásná vyhlídka; vede tam cesta houštinou k drnovému sedátku a když rozhrneš poslední snítky habin, vidíš pojednou ped sebou jako na obraze celé malebné hlavy, hor: v

Stedohoí v plné kráse. Vidíš tu, hlavu vedle modravé pásmo tch krásných, rznotvárných

pedu

ostrou silhouettu pochmurného, dvojvžaa za ním Podsedickou horu, Lovoš, Košálov, Ostrý, Hrádek, Sutomskou horu, vysoký velebný jehlanec Milešovky a všechny ty ostatní nesetné kužele, bán a hrboly, lemující v nádherných skupinách celý severní okraj vlasti naší. S jakými asi pocity pohlížela tam ke Koštalovu a Sutomi, mezi nimiž se tajilo arokrásné údolí, kde prožila svj lí-

tého

Hazmburku

bezný díví vk.'' Se svými potebami byla v té dob poukázána výhradn na otcovy rodie; otec nemohl posílati nieho. Jen její matka posílala jí nkdy z Prahy njakou ástku penz, njaký odv nebo hraky pro nás dti. Hlavní útchu mla asi v nás malikých. I ddeek, vážný, rozšafný rolník ryze eské povahy, a babika, která byla dobrota sama, mazlili se s námi zajisté dost, a my byli veseli, pramálo vdouce o strastech a starostech svých rodi. » Co mi o dítkách našich drahých

tém

148

mn

pocity sladkobolné,* píše otec píšeš, vzbudilo ve v jednom listu z Kromíže. » Upomenula jsi mne tím na mé dtinství, že jsem já co pachole býval šastným.* i

Otci nevedlo se v

k stenograíii,* sdluje

podobá zajisté

se

také

almužn.

Kromíži dobe.

»J.

mne

pijal

mi pislíbil, Nádenník a tovaryš vydlal by choti,

tolik, ne-li více.

»ale plat, jaký

Msín

budu

míti dvacet

zlatých stíbrných a tedy denn 1 zl. 40 kr. v šajnech. Klatovech a vbec v Cechách mohl by lovk z toho

V

pakatýlku z nouze živ na obd.«

býti, ale v

Kromíži postauje

to sotva

drahotu, jaká tam následkem penesení Každý prý jistí, že je v Kromíži o mnoho dráže nežli ve Vídni. Za dva zlaté se v hospod nenají. Sklenice bídné kávy stojí 25 kr., žejdlík špatného piva 5 kr. a žejdlíek bídného vína 15 kr. Za malý pokojíek žádají 20, 25 až 30 zlatých stíbra

Líí pak

snmu

te

nastala.

msín.

ádk

nahlídneš, že tu nemám mnoho »Z tchto rozkoše, ale za to dosti hladu, zimy a starostí.*

Jedinou útchu nacházel v nadji, že mu bude vykázáno, až se dostaví

plat zvýšen a jiné postavení eští poslanci. na

snm

Jinak se otci Kromíž velmi líbila. Po svém obyeji zaíná psaní hned líením krajiny. » Kromíž leží uprosted krásné a požehnané Hané a všude, jak v tak na venku, je vidt zámožnost a dobré bydlo Ha-

mst

to je pekrásné a dosti rozsáhlé; má veliké a krásné námstí, jež kolem do kola podloubím

nákv. Msto

ovroubeno jest. Zámek olomouckého arcibiskupa podobá se nejskvostnjším palácm královským a park zámecký je znamenitý, nejmén ti tvrti hodiny dlouhý

1

a široký.

Nikdy jsem nevidl v echách krásnjšího a

rozsáhlejšího parku

V

19

«

prvním dopise sdluje

otec, že seznámil se s

n-

moravskými vlastenci, z nichž mu jeden nabídl zadarmo byt ve svém, pl hodiny od msta vzdáleném dvoe. Ale sešlo s toho Nebo v následujícím list píše, že si najal již za 8 zl. stíbra na msíc malý pokojíek, v nmž sotva se mže obrátit a do kteréhož musí kolika

hospodáv. snmu, ustanovené pvodn na 1848, odroeno na 22. t. m. Poslancové

choditi skrze byt

Zahájení íšského

15. listopadu pibyli také eští depuse pomalu sjíždli a tovaní, na které otec tak toužebn ekal. A již dne 21. listopadu píše: »Pánbh se slitoval. Našinci dostáli slovu. Vyvolili mne jednohlasn za svého jednatele, to jest složili na mne povinnost, abych jejich korrespondenci, úty, tisk atd. obstarával. Byt mám v jejich klubu

konen

pokoj a" velikého že nebudu mít žádnou bídu a že si budu lépe státi než v B.*' Již díve psal matce, že se stará všemožn, aby ji mohl s dítkami k sob do Kromíže vzíti a že by to bylo hned možné, kdyby se odhodlala, stravovati as 10 12 známých pán, poslanc a snmovních úedník, kteréž drahota v hostincích nutí stravovati se v domech soukromých. Každý platil by nejdvacet zlatých stíbra a ponvadž ona drahota jen v hostincích panuje, na trhu však potraviny spíše lacinjší jsou nežli v echách, mohli by z toho stravovatelství a jeho skrovného platu živi býti a také kuchaku a snad i chvu sob držeti. Nyní, když zvolením za jednatele poslanc byl mu zajištn píjem slušnjší, neiní již zmínku o strana dkanství, pozstávající z tech sálu.

Platit

mi budou

tolik,

—

msín

mén

150

nýbrž zve pouze matku, aby hned s dtmi budou by ne skvle, pece skromné a pokojnji živi. Praví, že mu našinci pislibují všecku podporu. Pražské noviny že ho pijaly za dopisovatele a že jeho píjmy obnášejí 30 až 45 zlatých stíbra. Zárove se oddává nadji, že brzo obdrží stálé a dobré místo. »Než se snm dokoní, budou zatím obsazovány úady a jist že mne dobré místo nemine; nebo Cechy budou míti svou zvláštní centrální vládu a údy jejími zde o mne starají, ti stanou se zajisté ti, kteí se vovatelství,

i

pijela, že tu

i

mne

klesnouti nenechají.*

již

Líí tedy matce zevrubn, jak má do Kromíže jak dítky cestou opatrovati a které vci prozat.m s sebou vzíti. Popisuje jí, kterak píjemn a pohodln se jede po železnici, » parním vozem «; vc ta byla tehdáž ješt novinkou a z Prahy vycházela jediná že-

jeti,

dráha smrem pes Pardubice na Moravu, po mohla matka pes Olomouc dojeti až do Hulína, jen hodinu cesty od Kromíže vzdáleného. Cekal dychtiv na píchod její. Vždy již dopisy pedcházející tlumoí, jak se mu stýskalo po ní a dítkách lezná

níž

a jaké

ml

žehnám.

mé

o nás starosti.

»

Dítky naše drahé líbám a

Povz mému dobrému, milovanému Vašíkovi

tomu ustavin

dítti drahému, že táta po nich touží, myslí a je v srdci svém nosí. to poup nejdražší, miláka srdce svého. Ti pedevším odporouím. O pivi ho, andílka, malého Vladislávka, místo mne k srdci svému, celuj ho a pstuj a nenech ho zemíti, kdybys mla poslední peinu na lékae a lékárnu vynaložiti; vždy je mi nade všecko drahý a ztrátu jeho by mi bylo tíže snésti, nežli všecko pedešlé neštstí.* »0 jak prahne srdce mé po a po dítkách našich milených, jak asto vzpomínám na Vás a

na

n

Jitce,

A

Tob

í

It

151

a

jsem v starostech,

zdali jste

zdrávi,

zdali

se

Vám

alespo tak vede, jako ped mým odchodem ? Kdykoliv spatím malé dít aneb dvé šastných manžel, nemohu se zdržet pláe a bolestného pohnutí.* Dívjší neštstí, zklamané nadje po píjezdu do Kromíže a odlouenost od rodiny naplnily ho hlubokou melancholií a malomyslností. Praví, že jest mu, jako by na spoívala kletba, a trpce si vyítá, že drahou cho a nevinné dítky k nešastnému svému osudu pipoutal. »Ty jsi andl; duše istá, krásná, nžná, nevinná; poklad, který zasloužil do rukou hodnjších se dostati; ale já nejsem 7 ebe hoden a uinil jsem nešastnou. O Kláinko, nezloe mi, odpus mi pro bh, že jsem Tebe s sebou do neštstí uvrhnul !« » Manželko drahá, ty spolutrpitelko a úastnice osudu mého nepestávej mne nikdy milovati, nebo bez Tvé lásky nezbývá mi nežli pouš a hrob.* Nyní, kdy se postavení jeho zlepšilo a kdy toužebn oekával brzký píchod ženy a dítek, rozjasnila se ponkud jeho mysl, ale pouze na krátko. Matka oznámila, do které doby nejdéle za ním pijede; ale

nm

T

.

.

.

Tu psal jí list zoufalý. Plesal sice, poznav dopis, že jsou jeho milákové zdrávi a že ho dosud miluje; ale ví prý také, že je té lásky nehoden a že by ho mla spíše nenávidt a proklínat. Nenávidí sám sebe a stojí nad bezednou propastí. »Má mravní tlesná síla mne opustila, mj duch se potápí v neproniknutelné temnot, v srdci mém je všecko pusLo, život nenávidím, svt nemá pro mne žádných vnad a pece chci a musím z lásky a povinnosti k dítkám opuštným, z lásky k Tob, ženo zbožná, ženo drahá, nepijela.

z jejích

i

muennice ubohá, životem okál pomyšlením na

.

její

tímto se vlér!.«

píchod,

i^,

se

Líci, jak

tšil na ni

152

jako dít a na nkolik dní opt zapomnl na všechny své strasti. Ale když nepijela, tu klesl do pedešlé temnoty a malomyslnosti. Zaklíná ji, aby se ho ujala jako andl strážný, nemá-li navždy zahynouti mravn i tlesn, aby pišla a tšila nemocného, opuštného,

zkormouceného.

Matka byla uposlechla pátelských rad a vlastních obav, aby s temi malými dítkami v zim nevážila dalekou cestu za existencí chatrnou a nejistou; ale když jí došel tento list, dbala již jen hlasu své touhy a psala, že se hned vydá na cestu. Zatím však otec zmnil svj úmysl. Pítel perucký pedstavil mu v dopise obtíže a nebezpeí, s nimiž by taková cesta mé matky a dítek byla spojena, a ujistil ho, že jsou v Peruci dobe zaopateny, že babika piln chová

a sestra

Anninka

je

prvodkyní

starších

dtí, zkrátka vylíil mu vci tak, že otec napsal matce, aby za ním nejezdila, že ji sám o vánocích v Peruci navštíví. »Snm bude míti totiž pes svátky delší prázdniny a já se s eskými poslanci až do Prahy zadarmo svezu. « Zárove svítala mu nová nadje. Budou prý se totiž brzo ty nové úady zizovati, o nichž díve »Strobach a Brauner mne seznámili již matce psal. s ministrem Bachem a Stadionem, kteí mi slíbili, že

skuten udlení njakého úadu nadíti se mohu a sob ihned jméno mé. Jsem takka na polovic

zapsali

pijat* Byly to pouhé bludiky. Bach ml zcela jiné vci na mysli, než aby zizoval úady samostatné centrální

již

i

eské

vlády*.

bu

sám té vyhlídce nevil a jen pro útchu Otec matce ji uvádl, anebo byl skuten churav tlem duchem, že ho již nic netšilo, jak sob stýská hned

i

«

158

následujícím

v

psaní,

ješt

ped

svátky,

po-

plnéni

chmurné beznadjnosti. Píše, že je tlesn zlomen a na duchu nemocen, že ztratil dvru v sebe a nenávidí celý svt. V nkterou chvíli pestává prý se tšit

mén

miloval, chotí a dítkami, ne že by je již v žádné štstí nedoufá a tuší, že mu tato radost opt bude otrávena. Prosí ji, by peoi vala o to, aby po tch nkolik dn, které u ní v Peruci ztráví, nic, ani jediné nevasné slovo neštstí jeho na mysl mu nepivedlo a radost jeho nepokazilo ani dopisy, které snad za jeho nepítomnosti pišly, aby mu nedala, ba o nich ani se nezmínila, by mu neuvedly minulé dni nešastné. na zamýšlel, a Peruci zdržel se déle, než i

na setkání

ale

s

ponvadž

;

pam V

pipravil se tím o výhodné místo.

—

pvodn

jak píše dne

2.

února

1849

—

Kdybych se byl píliš dlouho doma nezdržel, mohl jsem se na pímluvu našich státi translatorem eským pi snmu a mohl jsem míti 80 zl. st.

msíního

»

platu.*

Ostatn se zdá, že v Kromíži již nieho neoez posledního tamjšího kával. Trpká resignace vane jeho listu ze dne 12. února 1849. Stžuje si, jak mu bolno, když vidí kolem šastné lidi sem tam se hemžiti, a vzdychá: »Den po dni míjí, ale dosud nepišel ten, i

Konen

který by byl slitování a vykoupení mi pinesl.* touží již jen po návratu. »Peju sob, abych se brzo navrátiti a Vašíkovi slíbeného kon, buben a šavli, Jitce paní a hrníky a posléze Vladislávkovi njaké cinkátko pinésti mohl. Doufám v Boha, že se to co

nejdíve stane.

A stalo se snad díve, nežli se nadál Rachot vojenských bubn, kterým ráno dne 7. bezna 1849 bezohledná reakce íšský snm umlela, uinil také konec

154

posledním vratkým kromížským nadjím mého otce. Brzy na to zaklepal pozd veer nkdo na okno skromného domku peruckého a když matka otevela, spatila ped sebou z nenadání svého muže, který ji beze slova, se slzami v oích sevel do nárui. Byl opt bez místa a bez nadje. Ješt pt msíc zstali jsme v Peruci až konen otec dosáhl nového útulku u šastnjších pátel stejného s ním smýšlení národního, kteí jakožto zámožní majitelé panství mohli nejen klidnji nastávající reakci skrušenému spolubojovníku pomocné ruky eliti, ale podati. Nejprve svil mu dr. C. podruhé správu svého ckého a v srpnu 1849 sthovali jsme se tedy statku O nazpt na místo, kde moji rodie dobu svých libánek po necelém roce pak ztrávili a kde jsem se narodil pesthovaH jsme se odtud do blízkého J., kamž otce pijal za správce svých dvor dotený již baron ***, sám pykal jak shora také již podotknuto který dlouhým vzením za úastenství v událostech roku osmatyicátého. K našemu pobytu v Peruci dodám jen ješt nkolik slov o rodiích mého otce. Možná, že ona staena s kížalami, kterou zachytily mé první upomínky, byla moje babika s otcovy strany a že mi podala ješt naposled tento dárek na rozlouenou v den, kdy jsme se od nich z Peruce sthovali do O. Byla-li to skuten ona, spatil jsem ji od té chvíle jen ješt v rakvi, když jsem po nkolika letech jedinkrát s otcem pijel na její poheb. Pravil jsem již díve, že byla dobrota sama íkával tak o ní mj otec, a vrásitá tvá, kterou jsem tehdy ztuhlou v rakvi uvidl, utkvla mi skuten v mysli jako obraz nejvtší doi

.

.

.

;

—

—

—

;

broty.

155

Ddeka ších,

poruckého pamatuj u teprve z let pozdjse pesthovali do V. blízko Peruce.

kdy jsme

ml

pkného

vzrstu, vytáhlý a kostnatý, hustého oboí upímn a opravdov vyzírající, protáhlý, silný, rázovitý nos a podlouhlý, oholený obliej, v jehož výrazu spojovala se Byl statného, veliké modré

Rád

pod

z

vážností. Pohyb byl poa chodil zpíma jako vojín. vzpomínám, jak picházel k nám do V. ná-

dobrosrdenost malých,

oi,

s

dstojnou

odmených

vštvou Nadcházel

vždy po uritých mezích, jinými jsme teprve po jeho píku zkrácení cesty. Poznali jsme

si

chod':i neušlapaných, jichž

kladu zaínali užívati z daleka v polích jeho vysokou, vážn kráející postavu v temném, šosatém kabát, s Eerozlunou silnou holí v ruce. Pod kabátem míval »punt« (jak ikal po stáru vest) upjatý až po hrdlo, jež bývalo tsn obtoeno šátkem. Když jsme mu my dti chvátaly vstíc, jen málo urychloval svou odmenou chzi, ale již z povzdálí pívtiv se usmíval. Pocelovav nás, vytáhl nkdy pomalu z dlouhého šosu nkolik cukrovinek a podával je laskav nejmenším z nás. Byl to ješt kus starého svta, typ, v nmž sympaticky jevily se pkné stránky bývalého eského rolnictva. Byl arci, abych tak ekl, selským aristokratem. Nikdy jsem od nho neslyšel sprostého slova a všechno jeho konání mlo na sob ráz dstojné vážnosti, která jen nkdy ustupovala projevu bodrého veselí. Byl cele proniknut zásadami oné staré doby a konal svdomit své povinnosti k Bohu, k vrchnosti, k obci, jíž byl váženým » rychtáem*, a k rodin. K etným svým synm a dcerám lnul láskou v pravd pohnutlivou. Všechny jeho švabachem neumle psané listy, které mám v rukou, jednají jen o nich, jeví nekonenou již

tém

156

péi o

a pamatuji se, že také jeho roznás, v kteréžto žil již na výminku, skoro výhradn jimi se zabývaly. Nebyl hrub hovorný, ale když mohl mluviti o svých dtech, tu vždy rozproudila se váhavá jeho a živý lesk jeho jindy sniv dumavých oí svdil, že celá jeho duše dlí u nich. Mohu tedy právem souditi, že i manželce svého za našeho pobytu na Peruci syna a svým osvdoval stejn svou lásku, jak to iníval v dobách jejich blaho,

dob

mluvy pi návštvách u

e,

vnukm

pozdjších, kdy jsme jeho pomoci již nepotebovali. Po dlouhých nucených prázdninách peruckých dostal se život mých rodi do klidnjších a píznivjších kolejí. Tikrát mnil sice ješt otec svou vrchnost, ale každou zmnou dosáhl místa výhodnjšího a nastala mu dlouhá ada let spokojených, nekalených žádnou vážnjší starostí, krom o zdraví a vychování dítek, jichž poet vzrstal každým rokem. Jako hoch a jinoch slýchal jsem ho pak asto vypravovati o roce osmatyicátém, o vazb v Klatovech a pobytu v Kromíži, ale tu vystupovaly více do popedí jasné, ba i veselé stránky, líení úrodné Hané a Hanák, episody z íšského snmu, anekdoty o nkterých poslancích atd., a jen skrovn mísily se v to upomínky onch tžkých útrap a hokých bolestí, které jsem poznal teprve z pozstalých dopis otcojeho vypravování z tch dob znívalo mi spíše vých jako vzpomínání plavce na zlé boue, jimž dávno šastn uniknul do klidného pístavu.

tém

—

v.

Po tyiceti

letech.

Ochváln podal jsem prvrií dojmy okolí pouze tak, jak se zachytily skrovnými a mlhavými rysy v mé pa-

mti

z

místa,

dtských k nimž

let.

se víží

Teprve potom navštívil jsem ona mé první vzpomínky, abych po-

rovnal jejich matné obrazy se skuteností. Vyjel jsem si drahou do Benešova, pekonal šastn ústrky potmšilého jeho dláždní a dal se pšky po silnici smrem k jihovýchodu. Krajina není práv krásná, ale vnec pahork a les, vroubící kolem do kola širou, rolemi pokrytou a tu a tam vesnicemi protkanou pahorkatinu, dodává jí pece jakéhos pvabu a zvláštního rázu. Pod lesnatými vrchy opodál na právo objevil se vesnický kostelík s cibulovitou bání.

Ptám se mhnojdoucího. jaká to ddina, a její jméno zní mi jako první, ovšem smutný pozdrav z dávné minulosti. Na hbitov toho tichého kostelíka odpoívá ona maliká sestra, o jejímž krátkém život se nezachovala žádná stopa v mé pamti.

Odboiv pozdji Svatopluk

ech:

na východ, došel jsem vesnice

Sebrané spisy. V.

11

i5y

malým dvorem,

který náležel kdysi k panství baa kde moji rodie krátký as bydleli, než byl upraven byt ve dvoe J ském. Minul jsem vesnici bez zastávky, nebo z ní nezachovalo se mi v pamti nic krom pouhého jména; za to s velikým napjetím ubíral jsem se k J., jevišti mých prvních uritjších vzpomínek. Silnice stoupá jednotvárnou krajinou a nyní objevuje se mi v pozadí holé rovinky za rolemi a skrovnou luinou ddinka, snad jedna z nejmenších a nejnepatrnjších v celém království eském. Nemá kostela ani zámku, vbec žádného vtšího stavení z hrstky nízkých a chalup vypíná se tu porznu jen nkolik zasmušilých smrk. jsem tak asto ono J., o s

rona pro

%*

n

.

.

.

;

domk

To

nmž

sníval!

Na

Cesta zvolna zatáí se k vesnici.

levo za skry-

tým údolím vidti je lesnatý vrch; pod tím S ov, bývalé sídlo barona %*. .

.

asi

leží

.

ských. Jak jsou Došel jsem prvních chaloupek J malé a jak staré! Tu ten zpuchelý devný štít nejbližšího zajisté vypadal práv tak v dob, když jsem k nmu vzhlížel jako malé kloue, nevtší té drobotiny, která si nyní hraje u nízké zdi pod ním V hrstce tch domk hledám a brzy nalézám památný pro mne dvr. Stojí na jižním konci ddinky a v bohatší vesnici lípravností leckterý selský zastínil by jej velikostí statek. Je to vru miniaturní vydání panského dvora a srovnává se zcela sousedsky s nepatrnými baráky .

.

.

i

vesnice.

nm

Poznávám na zeteln, jak úžasn vkem dosplejším scvrkají se rozmry pedmt, které jsme vídali za

dtských

let

;

169

Byl jsem ovšem pesvden, že nespatím nic velikého ani zvláštního, ale takhle malým a chudikým jsem si ten dvorec pece nikdy nepedstavoval! Ješt

nejonaejší jeho ástí jest nová neb nov upravená na opané stran, stranou k polím na jih k vesnici stojí nízké stavení, sloužící v pední ásti za obydlí a v zadní, oprýskané a vlhkem prosáklé, za stodola

;

stáje a chlévy.

Dv

ohradní zdi, spojující v pedu a vzadu stavení to se stodolou, docelují neveliký tverec dvoru. Jestliže jsem v druhé kapitole podle svých reminiscencí naše obydlí položil do prvního patra, musím nyní výrok svj ponkud opraviti. Toto první a jediné patro skrovného obytného staveníka je spíše pouhá

dv nebo ti pod samou stechou, za

mansarda,

A jsme

s

hav Jak

íiligránské

zdným

svtniky zízené

štítem.

nmž

což teprve pede dvorem ten prostor, na malou sestrou tak horliv hledávali drobnou pod kameny a který byl pro nás celým svtem!

úžasn

svt za tyicet rok! Nzmiti na ší na dél. A kde

smrštil se ten

kolika kroky

mohu

jej

i

dtské oi spatovaly ped ním imposantní rybník, vidím nyní dva ubohé rybníky i skorém správnji louže.

Za nimi táhne se skrovná louka a po stran stojí chaloupka, táž, ve které bydlela moje malá nepítelkyn. Jen tuto starou, šedivou chaloupku pedstavoval jsem si v upomínkách práv tak malou, jakou ji vidím te. Vzdálenost její ode dvora se ovšem zmenšila zdálo se mi, že jsem tehdáž vi jak dlouho onu posmvanou holici vidlemi pronásledoval, ale zatím stojí chaloupka ode dvora jen nkolik krok.

bh

u;o

Zvtšují-li dtské oi blízké pedmty, zdá se jakoby vzdálenjší vci mizely pro naprosto nebo alespo zanechávaly v dtské mysli jen velmi slabý a rychle zanikající dojem. Z prvních šesti let života neutkvl mi v í)amti žádný obraz krajiny míhá se v ní sice nco jako vrchy a lesy, ale tak mlhav, že z toho nemohu hádati na žádnou krajinu uritou.

n

;

Zejména hošík,

se

mi zdá, jakobych byl

veerním krajem;

m

otec posadil

si

jel

kdysi, útlý

m

na koleno

a zahalil do svého plášt tak, že jsem jen jako skulinou vyhledal na njaké vrchy a pahorky, ubíhající nazad kolem nás, rznotvárné, tu hustým lesem, tam jen rozptýlenými stromy porostlé. A na jednom táhlém návrší, za njakou vodou, která se leskla v zái msíní, stály adou borovice tak ídce, že nebylo vidti jejich a jejich vrcholky zdály se voln viseti na noním nebi; ídly dále tím více a na konci,

tém

kmen

ím

oddálena od ostatních, stála jedna osamlá, oste se kreslíc na bledé obloze. Ji zachytil jsem ješt pohledem, zvolna usínaje, a v tom se mi zmnila v lehounký svtlý obrys spanilé víly, vznášející se nad onou lesklou vodou na bledém nebi. A asto, peasto v pozdjších chlapeckých letech, když jsem v zamyšlení nebo v polosnu zavel oi, zjevil se mi lehounký stín té líbezné víly nad lesklou hladinou vodní. Ale onen první krajinný obraz mých vzpomínek je tak nejistý a pouhému snu podobný, že netroufám si ani hledati jeho skutený podklad v nkteré z tch konin, v nichž jsem pobýval do svého šestého roku. A krom nho nezachovaly se v mé pamti žádné rysy vzdálenjšího okolí. zachytil se v ní pouze dvr s nejbližšími I zde v j

Kil

a pece vystoupil jsem jako dcko zajisté každý den nkolikrát na místo, jen málo krok ode dvora vzdálené, odkud se otvírá dosti daleký rozhled; vidti tu za vsí na východ jiný, veliký rybník pod zalesnným kopcem, na jihu lesnaté vrchy, a také na západ a dále k severu zalétá oko pes jednotvárnou, polnatou pahorkatinu k modravým chlumm a horám, vnícím daleký obzor za Benešovem, u nhož zeteln spatuješ Konopišský zámek. Jist že pohled mého otce tam v dáli hledával alespo malou náhradu za nudu nejbližšího okolí.

pedmty,

Le moc neodolatelná pudí mne již do dvora a vzhru do tch pokojík, kde žili kdys moji rodie jako šastní mladí manželé a kde jsem sníval zapomenuté duhové sny dtství. Otevenými vraty vcházím na dvr, plný rozházené a roztroušené slámy. Opatrn kráím po mokvající pokryté chvojí. Na levo, za obytnou ástí stavení, škaredí se oprýskalé, vlhké, zpustlé zdi zanedbaných stájí; na právo z otevené stodoly ozývá se hrení mlátícího stroje a zvolna šourá se odtud ramenatý, tlnatý, šedivý lovk v hospodáských nedbalkách. Váhav kráí blíže, udiveným a pátravým zrakem neznámou návštvu. Bezpochyby šafá, myslím si a sdluji mu, že picházím podívat se na místo, kde otec ped tyi-

pd,

me

mj

ceti lety správcoval.

a

Ptá se po jeho jménu, ale není mu známo, má adu let dvr tento v nájmu od hrabte ****

hezkou nynjšího

již

majitele.

«

1G2

Na mou otázku, mohu-li se podívati nahoru do bývalého úednického bytu, odpovídá trochu rozpait, že tam je nyní modlitebna. »Jaká modlitebna?* »Nu naše modlitebna,* opakuje s úsmvem. Nyní teprve, pohlédnuv bedlivji do široké, tuné tváe nájemcovy, poznávám, že je žid. Mlel jsem chvíli pekvapen. Byl bych se nadál spíše všeho jiného, nežli že najdu v dávném hnízdeku svého dtství modlitebnu národa vyvoleného. »A mohl bych se tam podívat?* tážu se. Pokril s politováním rameny. »Je tam zameno a klíe tady nemám.* >Tedy alespo do síky nahoru?* »Je také zamena; mohlo by se jenom leda na

—

—

schody Nuže, podívám se alespo na ty. Nájemce zavolal dlnici a ta mne uvedla do stavení, odstranila otepi slámy nakupené v pízemí a uvedla na devné schody, vedoucí nahoru k bývalému bytu mých rodi. Nevysoké schody konily u kolmého devného pe-

m

dvíka byla zamena. upomínkách pedstavoval jsem si, že bylo pepažení to vodorovné a v padací dvée jsem se tedy mýlil nebo byla tu pozdji provedena zmna. Stanul jsem na chvíli ped zamenými dvíky a ta prostá prkenná pehrada jevila se mi jako podobenství neprostupné hradby, která nás dlí od minulosti, od ztraceného ráje mladosti. Tam za ní záí isté, pažení, jehož

V

nm

— bu

rosné vidiny blahého vku, jenž nevrátí se Nuže, s bohem, jitro života 1

již

nikdy.

L&á

cm

Z J. zamíil jsem ješt k P touž cestou, po které jsem kdysi na zádech poklasného putovával na prázdniny. Vedla mne úhlednou, istou vesnicí s hojným stromovím a pes úboí lesnatého vrchu do hezké doliny, v jejímž stedu pyšní se veliký starý zámek s parkem a dvorem, zajímavé staré výstavnosti. Nastával již veer, když jsem odtud došel hebene holého návrší, s nhož se sklání silnice k P cúm. Mile pekvapil mne obraz msteka, jehož skromné .

.

.

.

domky

pkn

se kupí podél

.

rozsáhlého rybníka

.

ped

vábivým pozadím lesnatých vrch. I vnitek jeho psobil na mne píjemn svou istotou a prostikou úpravností. Ale procházka nkolika jeho ulicemi nevzkísila ve žádných upomínek;

mn

kostel a fara na malém námstí chladn a pohlížely na mne jako na neznámého cizince, jsou to patrn tytéž, hrub budovy, v nichž i

škola,

nm

a

nezmnné

jsem zakoušel prvních strastí a slastí malého žáka Dle nkolika tch skrovných, nejistých známek, které se mi v pamti uchovaly, hledal jsem jen domek svých bývalých stravovatel. A skuten uhodl jsem pravý. Potvrdili mi to v protjším hostinci, v témž hostinci, do nhož jsem za oné noci v šíleném dtském strachu pibhl za panem mistrem a paní mistrovou. Jsou oba již mrtvi. Sed v prosté hostinské jizb, pohlížím oknem na onen pro mne významný, pízemní, žlut natený domek, ped jehož povýšeným vchodem je zdný výstupek se schdky s obou stran, a náhle vyhrauje se v mém duchu uritá vzpomínka: Ano, na tom výstupku, na tch stupních sedával jsem jako hošík astokráte za

—

veera, když zašeil se vzduch a dumný hlas klekání zahlaholil nad mstekem jako práv nyní!

—

104

Za tmy jel jsem v najatém povoze k Benešovu.

Slab obloze a

kreslily se

mn

z

obrysy lesnatých

P

.

.

.

íc

nazpt

vrch na noní

živ vytanula na mysli vzpomínka na

ony neznámé chlumy, které jsem vidl ped tyiceti veerní jízdy, sed na kolen otcov v teplém úkrytu jeho plášt. Snad to byly tytéž pahorky a lesy, na nž nyní osamlý, sestárlý muž pohlíží teskným, znaveným zrakem.

lety za

Místo pouti k severu uinil jsem tedy krátký výlet jím koním prozatím svou cestu do minulosti, postupuje místa nkterému svižnjšímu úastníku Vašeho díla, který snad zakabonné tváe dovede rozjasniti veselejším líením » Pestrých cest« pítomnosti.

na

jih a

tená

RZNÉ RTY

CESTOPISNÉ

A

ŽIVOTOPISNÉ.

í

Prachatická elegie. (1886. »Rfizné

rty žertovné

i

vážné,« 1887.)

V idím stále ped sebou

tu mohutnou starou bránu a stílnami, s pestrým obrazem rožmberského jezdce a ptilistou rží zdá se mi, že to brána kouzelná, jíž možno vstoupiti do minulosti. Jak mne vábí ten široký vchod do zernalého svého klenutí! Puzen tajemnou mocí, procházím dvojitým jeho obloukem. Jsem v ulici. Zde na levo známý dm, jehož stna od stechy až k zemi pyšní se bohatým sgrafitem. Avšak co to Kresby vypadají tak svží, jako by je práv byla dokonila ruka umlcova, neukazují nejmenší úhony nebo poskvrny, jsou úpln neporušené do posledního závitku nejdrobnjší arabesky. A naproti záí všecek pvabnými malbami, jichž ohnivé kvty mnohý nápis protkává perlami staroeské moudrosti — vedle stejn okrášlený za ním ješt ozdobnjší. ^Co to? Kde je divoké zpustošení pozdjších Ci vstoupil jsem opravdu do daleké minulosti? Již není o tom pochyby. Z umle klenuté branky jednoho domu vychází statná postava mužská se staros

cimbuím

—

—

dm

—

as?

dm

—

—

16H

žitným biretem, v erném plášti a s širokou obrubou varhánkového snhobílého h'mce kolem krku. Z vážné tváe, ovnené peliv pstným plnovousem, vyzírá spokojenost a rozšafnost. Zrychliv kroky, druží se k jinému muži ve stejné úprav, avšak nižší a obtylejší postavy s rumným a usmívavým obliejem. Rozmlouvají spolu pátelsky. Jda za nimi, slyším ást jejich rozprávky. Vysoký, vážný muž vypravuje soudruhovi zlý sen, který této noci. Zdálo prý se mu, že vyšel sob procházkou za. msto na úpatí Libinu a posadiv se na pokraji lesa, pohlížel na krásné rodné msto, až ukolébán tajemným

ml

šumním strom

nenadání usnul. Když se potom nemálo zmn, která se udala s mstem. Pevné hradby byly poboeny, kostel sv. Jakuba ztratil svou vysokou špiatou vž a také vnitek msta byl úpln promnn. Místo známých nákladných a skvostn okrášlených stála v ulicích obydlí chudá, bez ozdoby, anebo jevil se žalostný obraz úpadku a schátralosti, až srdce bolelo. Jen radní a nkolik píbytk mšanských našel v bývalé podob ale i na tch byly vzácné okrasy valn poškozeny vkem, živly a nešetrnou rukou, že pedstavovaly jen stín dívjší

dom

z

vracel, podivil se

dom

dm

;

nádhery. Místo nkdejšího bohatství zírala ze všech sešlost a

chudoba. Po ulicích chodili neznámí

kout

lidé v ne-

vídaném, namnoze nuzném odvu. S úsmškem ohlíželi se po a prstem na nho ukazovali, hovoíce spolu cizím jazykem, že netroufal sob osloviti nkterého z mimojdoucích. Pravil si ve snu, že stalo se mu jako mnichovi, jenž prospal staletí. Ani krásného svého obydlí s obrazy z eských djin nenašel více na míst jeho stál neúhledný, žebrácky holý. Na

nm

dm

—

:

1G9

prahu spatil nkolik mladých lidí, v jejichž tváích na první pohled poznal s radostí své vlastní rysy. Byli to vnukové vnuk jeho. Oslovil je než ó bda! potomci smíchem se potásali nad ním a spilali mu cizím

—

jazykem, jazykem odvkých nepátel Druhý muž míní na to, že sny bývají nkdy pedvésti vcí píštích, že snad hrdé, bohaté Prachatice klesnou v chudobu a ponížení »ale toho bohdá nebude, aby vnukové naši v cizáky se pevrhli a hanu kydali na své vlastní praotce !« Po tch slovech zahýbají oba mužové ke kostelu a moje pekvapené zraky s obdivem tkají po námstí. Nevdí, kde by díve spoinuly v nádherném tverci tom Všechny domy kolem do kola skvjí se od zem po stechu pyšným úborem vzácných maleb a sgrafitu, pedstihujíce druh druha lepotou, umlostí a drahocenností svého roucha. Prelí každého z nich jtst jako výkladní skí, po níž staré umní štde rozložilo na odiv své klenoty nejskvostnjší. Tu shlíží s nho ada král eských, tam zdobí jej rozmanité píbhy biblické, onde spatuješ velkolepé výjevy bitevní, jinde postavy .

.

.

—

:

dmyslnými

nápisy. Všechno hemží se podobami, pestí se živými barvami, záí pozlacením, a bohatý ornament vní a protkává steré ty poklady jako bujné povíjivé rostlinstvo, rozpíná se od ímsy k ímse až vzhru po stechu a kývá odevšad svými pestrými kvty a plnými hrozny. Jako arovným sadem kráím po námstí kolem ozdobné kamenné ka.šny k vysoké radnici, kde ze spousty ornamentálních a figurálních maleb padá mi do oka klassický závrený verš jednoho z etných nápis

allegorické

s

umle nartanými

Právo pavuin se pirovnává, brouk prorazí, muška v ní zstává.

již

170

je vytesán znak msta práv vystupují dstojné postavy purkmistra a radních pán. I zástupy mšanstva oživují námstí: vidti tu muže a ženy v malebném kroji zašlých

Ze vchodu radnice, nad nímž

:

lev držící klíe,

odv

s hojnými klenoty vydob, a drahé látky jejich dávají zejmé svdectví o velikém bohatství, kteréž po slavné Zlaté stezce bez ustání pitéká do pyšného msta. Naslouchám hovoru tchto partici; ze všech rt zvoní vybraná ryzí eština zašlých století Náhle rozplývá se a mizí pestrý ten obraz jako vzdušná fáta morgana. Prchá krásná minulost a místo její zaujímá bída pítomnosti. Stojím dosud na prachatickém námstí, ale ty tam jsou zástupy dávných eských patrici a z pestré nádhery kolem zbyly jen jednotlivé, více sešlé a vybledlé kusy. Arci jsou ty zbytky vysoce zajímavé a není obraznosti tžko navždy utkati si z nich celek záící krásy, kteráž ach pohasla. S obdivem hledím na tch nkolik budov, které v bouích staletí, v ádní nepátel a strašného požáru až po dnešní den uchránily bývalou svoji pos vysokou lomenicí dobu a ozdobu. Zde na pravici zachoval si ješt pod klenutou ímsou v prvním pate obrazy král eských a jiné figurální okrasy, arci vše již valn poškozené a zvtralé, tam na levici ukazuje nižší stavení s podloubím pravý pepych sgrafitových arabesek, oplétajících postavy stedovkých žoldné nárožním vidti a divoký výjev bitevní, onde na a rží obraz obrnného jezdce s vytaseným ptilistou ve štít a zde pede mnou strmí majestátní radnice, s jejíž vážné líce slavná minulost dosud na mne pohlíží v neporušeném lesku: zrak bloudí zmámen tou spoustou starobylých maleb a s pohnutím proítá mezi latinskými nápisy ty jadrné, významné verše staro.

mén

i

!

—

dm

dom

meem

.

.

171

eské,

jejichž

ani délka

ostré,

asu

hranaté tahy nedovedla smazati

ani zloba

nepátel

——

kamenný znak nade vchodem, špatn jsi ostíhal klíe pyšného msta, ty lesnatý Libin, strmící v pozadí svým širokým hbetem jako titanská hradba pevysoko do oblak, nevrnou jsi byl stráží té drahocenné eské perly v obrub veOj, ty lve, kterého zobrazuje

lebné Šumavy! Zlý sen, o

nmž

vypravoval dávný prachatický hroznou skuteností. Zlatá stezka zarostla, bohatství Prachatic minulo, dsná katastrofa blohorská srazila hrdé mšanstvo do propasti bídy a ponížení, zloba lidí a živl pustošila krásné msto a strašný požár r. 18;32, kdy sto ticet sedm lehlo popelem, ponechal Prachaticm jen nkolik trosek bývalé nádhery. Pes to by tyto pozstatky byly diahocenným pokladem národa našeho než, ó žel staroslavné Prachatice ztratily národnost svoji a dávný eský mšan pochodil by asi jako v onom zlém snu, kdyby vstoupil do kruhu odrodilých popatricij

mé

fantasie,

jest

dom

—

i

!

tomk. Msto,

které ješt

v druhé polovici pedešlého nepochybný eský ráz, stalo se odtud následkem umlé, soustavné germanisace, hlavn pomocí století

mlo

nmeckých hodné

škol, koistí cizího živlu.

radnici, s tou

V

té krásné, cti-

vrnou, ryze eskou tváí, vládnou

nepátelé našeho národního snažení. Bezdky si onen rázný eský nápis z vní o pavupráva: brouk ji prorazil a v husté síti bezpráví tepetá se ubohá eská muška. Jazyk, kterým tu dosud na všech stranách, jako na vzdor a potupu odrodilcm, mluví samy mrtvé kameny svými malovanými a vyrytými nápisy eský jazyk úpí zde v bídném podruží, zuiví

pipomínám

in

—

172

bytí a nalézá jen skrovný útulek ve škole, založené teprve po mnohém obtavém úsilí, a v kroužku nadšenc, kteí neohrožen nastavují statná prsa vzteklému cizímu píboji. Zda vytrvají? Zda zvítzí? Zda podaí se nám vdechnouti krásnému mstu s neporušenou dosud eskou tváností bývalou eskou duši? S tžkým vzdechem hledíme na osud toho msta ped oima našima urvalo zde výbojné a jaké pdy! cizoty kus rozhlodané eské pdy V této stran vlasti vznikaly první zaátky velikého hnutí, které pošinulo národ náš v popedí tehdejších svtových a pojistilo mu nehynoucí slávu v pamti lidstva. V sousedství dómu prachatického spatuješ neveliké, prastaré stavení, dávnou školu, a hlava se bezdky skloní srdce se zachvje a zrak ti zvlhne ped místem kde nabyl prvního vzdlání dumavý mladík, putovavší sem z blízkého svého rodišt, Husince, ped místem, kde zaal vzrstati obrovský duch nic neodporuje našeho nesmrtelného mistra Jana. Husv podání, že navštvoval prachatickou školu pozdjší nadšený stoupenec a hrozný mstitel, Zižka. Než i bez tchto vzpomínek, samy sebou náležejí Prachatice k nejdražším pokladm vlasti. Jsou takoka živým kusem minulosti, stavícím ped oi naše obraz doby slavnjší zpsobem tak pvabným a výrazným, jako snad žádné jiné místo domoviny. Zdá se nám, jako by arabeskové úponky, vinoucí se po vetchých budovách prachatických, vyrstaly z rovu starého života eského a ve svých kvtech dosud chovaly jeho

vede tuhý zápas o své

Tém

moe

—

dj

•

A

i

zvláštní pel a

vni.

Není-li svatou povinností národa aby napjal všechny síly k zachránní a znovu dobytí relikvie tak draho-

:

17B

cenné? Není-li v celých Cechách nikoho, kdo by mohl a chtl v ruce eské penésti, peliv oistiti a chrániti alespo nkteré ze starobylých skvost zde

vrn

pozstalých ? Ach, marný jsou hoké vzdechy, jimž se snad leda usinje lovk chladn rozvažující Úslužná staenka, chestící tžkými klíi a žvatlající nmecky, uvádí nás posléze do velebného dómu. V závratné výši nad námi vznáší se velkolepá hvzdovitá klenba a tajemné stíny chvjí se kolem po mohutném zdivu. V posvátné úct cítíme na ele cosi jako dech dávných a mnjme slyšeti divný tichý šum, ztlumený ohlas dalekých bouí Vystoupili jsme na kostelní kr. Veliký obraz na plátn malovaný upoutal tam pozornost naši. Pozadí starobylé, umle provedené malby znázoruje vnitek Prachatického dómu, s dvma adami vyezávaných ko-

——

vkv

stelních

lavic,

šestnáctého

v nichž

století.

spatujeme

Stedem

mšanky v odvu mezi obma a-

kostela,

dami lavic, picházejí jiní pobožní, muži a ženy; z tchto utkvla mi zvlášt v pamti dstojná, vybran odná patricijka, ped níž zpsobn za sebou kráejí dcerušky její, jedno malé a jedno ješt menší dvátko; ty podbky vypadají roztomile ve žitném obleku španlského stihu.

íiligranské

staro-

Popedí malby zaujímá skupení více nežli ticeti mužských postav, mladých a starých, vesms odných v temné plášt s širokým, asnatým, bílým límcem kolem krku. Latinský podpis a eské verše, zaínající hcxametrem

kr

»Tu zíš

prachatický, jak

zvstují nám, že stojíme Svatopluk

ech

:

pje esky,

ped obrazem

Sebrané spisy. V.

latinsky*

dávných 12

len

.

174

slavného bratrstva literáckého, pstujícího

zpv kostelní.

mšan

Jan Kulíšek,

Malbu tuto dal zhotoviti sám len bratrstva.

r.

I(j04

Jest to obraz velezajímavý. S prostomilou naivností vyznail dávný malí v rázovitých, oste charak-

terisovaných tváích literát horlivost,

svému záslužnému úkolu.

novali

skupinách za pulpity posunek každého pi val a

— nkdy

s

s

s

vúmrných

jakou se

Stojí tu v

notami a zdá se vru, že malí

zpvu

oblíbený zevrubn studo-

bezdným pímskem

kominosti

—

co nejpelivji znázornil. Arci, prostší mysl tehdejšího obecenstva neshledávala asi v tch posuncích ani nejmenší stín kominosti, ale spíše byla uchvácena vrností a živostí jejich výrazu. Na všech tch obliejích vidti je blahé zanícení, s kterým své posvátné písn prozpvují. Zárove leží na nich všech jakýsi jas povšechné spokojenosti a veselého klidu. Mžeš z nich vyísti blahobyt kvetoucího msta a požehnání obecného míru. Ani lehký stín nezalétá na dosud s osudného mrana, které se již rodilo v dáli a po šestnácti letech leckterou z tch klidných, spokojených hlav zasáhlo drtícím bleskem.

tém

n

Hledím na malbu s jemný stesk. Pojednou

živou zálibou, k níž se druží se mi zdá, jako by s onch

jako by vážnly, jako by jim rtech, jako by zdvihaly zraky od pulpitv a všichni ven z obrazu je upíraly 8 výrazem zdšení, bolesti a trpké výitky

tváí mizel klidný

jas,

píse umírala na ztrnulých

,

A

fantasie

má pede novou

.

vidinu.

Dávno umlkl veerní zvon na vži prachatického dómu, utichl všechen ruch ponmilého msta. Plná luna ozáila špiatou stechu chrámu a vysokým oknem

«

llh

rozlila

pod jeho

všechny

pedmty

klenbou

velebnou vynikají

bledý

jas.

Ale

zeteln v tomto kouzelném,

stíbrném svtle.

V

tom probudil se na kru tajemný ruch. Staroobraz pohnul sebou a z nho sklouzají k podlaze temné stíny, jako postavy mužské ve krátkých

žitný

erných pláštích a s asnatými bílými límci kolem krk. Celý zástup jich sestupuje s obrazu a beze zvuku chvje se po vetchých stupních dol do lodi chrámové. Tam naplnily se zatím vyezávané lavice stíny ženských podob v starobylém obleku. Jiné davy mužv žen zdají se vyrstati z kamenné podlahy dómu a brzy plní hust všechny prostory tajemným vlnním a ševelením. Vidti zde kroje rzných vk, váleníky, klidné mšany i prostý selský lid, knze pod jednou podobojí, v jich stedu nadšenou, nebeským svtlem obetkanou tvá kostnického muedníka. Vidíš zde postav bez potu a ze stn zavenými dvemi hrnou se bez ustání nové zástupy. Ped oltáem stojí skupení literát. Plachý kmit lampy tká po jejich temných pláštích a vážných obliejích. Náhle vznesl jeden ruku, a ze rt skupiny ozval se velebn, lahodn, s nevýslovnou tklivostí, z nejhlubší hlubiny srdcí prosebný chorál: »Svatý .« Václave • Dál hlaholí dojemný zpv, a vysoká klenba opáí vroucí prosby: »Ty jsi ddic eské zem rozpome se na své plém A celým valným zástupem, bez rozdílu vku, stavu a víry, šumí tklivé: »Nedej zahynouti nám budoucím, svatý Václave!* V tom ozývá se z pozadí dsný praskot a rachot, jako by sekyry a tžké mlaty tíštily tvrdé dvée koi

i

i

vné

.

.

—

— i

«

iTf;

stelní, tyto

klesají a v

ele strašných cepníku

vchází

bojovnou tváí, škubaje hnviv rtoma, jež notují hromem novou sloku: >Zaže Bláhový sen Palcáty již zetlely a žádná houfnice neprolomí nám cestu do urvaného msta. Zdaž podaí se to horoucímu nadšení a neúmorné práci?

do chrámu hrdý slepec !

s

—

v

zái pyrop. (189i'.

„Národní Listy".)

krásnou díví hlavu, nachýlenou 1 edstavuju si radostn záícím okem k otevené šperkové skínce. Jak se tší z ohnivého lesku tch drahých kaménk, jimiž hodlá ozdobiti bílou šíji a jichž ervené jiskry svdn budou kmitati po temných vlasech! Usmívá se vesele: na mysli tane jí tpyt a ruch plesové sín, dvornosti pán, triumfy, samé píjemné, vábné obrazy. Ani z daleka nepipadne jí myšlénka na prostý brus v nízké chatri, kde mezi veteší a plísní zrodil se arovný lesk tch skvostných pyrop, na zmoené podoby, jež hlazením tch krásných eských granát hájí si nuzný život. Tam vídati jiné obrazy, vzdálené namnoze od plesových fantasií takové granátovým tpytem ozáené díví hlavy jako erná noc od bílého dne Vybírám s

jeden ze stízlivé, suché skutenosti. Vyšel jsem si na procházku do údolí Libuky. Onde zasmušile strmí fantastické Trosky; zde na táhlém lesnatém návrší v temnu jedlí, sosen a smrk blají se skupiny divotvárných skalních útes; s jedné shlíží Hruboskalský zámek pyšn dol na veselé lázn

178

Sedmihorské z pozadí vyhledá kuželovitý vrch s bílým kostelíkem Vyskeským. Na druhé stran pahorky s borovými lesíky a za nimi hrbolatý heben Kozákova, jejž povst obetkává leskem bájených poklad. A hledíš-li údolím k severu, vidíš nekonená bujná luka, ;

ddiny v ovocném stromoví, Turnov, sychrovské lesy a nejzáze jako na oblohu vdechnutý modrý stín, obrysy mohutného Ještdu. pochopuji, pro tu krajinu nazvali » rájem*.

Vru

eským

Došel jsem dvou osamlých chatrí pod lesnatým svahem. Jedna je zcela taková, jak je milují básníci stará a vetchá, vyzírá jaksi spokovesnických idyll. jen dvojicí svých malinkých oken z hustých úponk révy, které se vinou po bíle pruhované bevnové stn k nízkému devnému štítu a šedivé doškové steše. Druhá jest jí sice podobna, ale postrádá té zelené pízdoby a iní vbec mén píjemný dojem. Ostatn snad toliko na mne, ponvadž chod tudy na Hrubou Skálu, seznámil jsem se ponkud s jejím obyvatelstvem.

A

—

—

trpaslií drobným. S Pepíkem urobil pomocí kudly z kousk deva se všemi náležitostmi až po nápravu, zákolníky a váhy, stal se prvním podntem k této známosti Z dos Anikou, Albínkou, Maenkou a Boženkou. slechu pouze znal jsem ostatní: dv malé sestry v kolébce, nemocného vtšího bratra, otce nádenníka a matku, brousící granáty. Sumou deset osob a osbek,

Prozatím jen

vozík, jejž

si

s

dvtipn

—

žijících z

lopotné práce dvojích rukou.

m

Anika. zajímala i spíše dojímala setkání sdlil mi Pepík, že má doma také jednu sestru, která »musí umít, protože má suNejvíce

Hned pi prvním

chou nemoc*.

Njaký

dárek na rozlouenou zpsobil,

179

že mne po druhé dítky již na cest opodál chalupy oekávaly, a po tetí pivlekla se také Anika se >suchou nemocí*. Byla trnáctiletá, ale dle útliké postavy a celého vzezení nebyl bych jí tolik hádal. Picházela pomalouku, jako by mla olovo v nohou. Tváiku mla ne sice hezkou, ale píjemných rys, ovšem pepadlou a bezbarvou jako z papíru, ple prosvitavou, bledé rty, ruky hubené, prsa plochá a tenká byla celá jako stín

tém

—

S pohnutím pohlížel jsem na to ubohé kvítko, které bylo odsouzeno zvadnouti v svého prvního jara, než se ješt rozvinulo lítost mou zvyšoval rozšafný, dobrý, moudrý pohled jejích vpadlých, jako przraná hlubokých a istých oí, v nichž zápasila nadje s resignací, a jež svdily o vrozené bystrosti a ilosti ducha. Hlas její byl slabý i bylo pozorovati, že zaíná se mu nedostávati dechu. mluvila pece tak ráda! Odpovídala vždy mnohem více, nežli jsem se tázal.

dob

A

tn

A

dojemnou prostotou, že jí nkdy zase lépe. Zvlášt v zim prý Teprve nyní že zas mže trochu vyže má dosud chzi špatnou.

Vyprávla mi bývá velmi

mnoho jíti

z

zle a

zkusila.

domu,

ale

s

nkdy

Tšil jsem ji, že bude nyní v lét zas dobe a že se docela uzdraví, bude-li se jen hodn šetiti. »Ale když musím kolíbat a sloužit tm malým, aby mohla maminka vydlávat,* zasteskla si

Zvdl

jsem od

nkdy

ní dále. že mívají

k

obdu nkdy

placky nebo škubánky, v nedli kávu, maso zídka kdy. Tatínek pracuje na .stavb a má denn 50 krejcar; maminka vydlávala si díve, dopolévku,

1H(J

kud byl obchod

s

granáty

lepší,

denn

40

kr,,

ale

te

to jde špatn.

Konen

zeptal jsem se Aniky, mla-li doktora; že na povolání doktora penz nemají a do msta dojíti že posud nemohla. k Umínil jsem si, že jí po svém návratu z Prahy ubíral jsem se tehdáž práv oklikou pes Hrubou Skálu lékaskou pomoc opatím. na nádraží turnovské Myslím, že odhodlání to nebylo píliš velkomyslné; tm, kteí by pece vytýkali, že se dobroale inností vychloubám, zvstuji hned naped, že mne dobrý úmysl nestál ani krejcaru. okolnosti déle, nežli, jsem Praze zdržely oekával. Vrátil jsem se po tech nedlích a teprve

odpovdla,

nmu

—

—

vi

mj

m

V

kdy první moje vycházka z venkovského Tuscula vede mne kolem chaloupky, rozpomínám se na její drobné obyvatele. Zoivše mne vybhli na cestu a schoulivše se vedle sebe oekávali mj píchod. ptám se docházeje. »A Jak se »No, což dláte vede Anince?« vera, « odpovídají, vznášejíce ke » Umela vážný pohled. Nenadálá ta zpráva mocn mne dojala. Ubohá! Již tedy nepotebuje mé bídné almužny, nepotebuje žádného lékae, již zbavena je radostí života, kterých jeho muk, jejichž íši dtským tak málo poznala, rtem vyprázdnila do poslední hoké krpje. Zahynula nyní,

.''«

mn

i

jako motýlek, jemuž, sotva že v prvních paprscích jarního slunce povylétl nad kvtnatý luh, ostrá jehlice a jenž chvíli v marném bolestném záproklála pasu tepetal kídloma, až utišil se navždy. Krátká byla moje znám.ost s ubohou Anikou!

hru

I

!

ISI

Zašel jsem do chalupy. V nízké, dusné svtnici uprosted chudobného nábytku zastihl jsem u brusu na granáty ustaranou ženu v nuzném obleku. »Slyšela jsem o pánovi už od dtí,« pravila; »a

Anika

—

povídala. Chudáek tyhle dva andlíky nám tu nechal !« Plaíc ukázala stranou. Ve hrubé kolébce ležela tu vedle sebe úpln nahá tlíka, na nichž krom malikosti nebylo vru nic dtského. To nebyla poupata, z nichž vane nám k duši svží dech jara a jitra života; tato úžasn hubená tílka, jichž tenounké rulcy a nožky byly takoka pouhé kosti kozí potažené, mluvila jen tím dsnjší, že tu smrt o chorob a smrti a to své truchlivé znaky vtiskala bytostem práv teprve se probouzejícím k životu. Byl to primy opak dtské boubelatosti a svžesti. Hubené, vpadlé tváiky .upomínaly spíše na rysy staecké a tyi široko otevené, lesku prázdné oi hledly z nich nehybn jako ztrnulé v utrpení a výitce. Zachvl jsem se až pi pohledu

také

mnoho

o pánovi

Tu nám Pánbh

vzal

a

tsn

dv

dv

eí

na n.

Zde ped tou bednou kolébkou. napadla mi slova Tolstého o manželstvích, jež plodí dti jen proto, aby trply a hynuly. A v duchu tázal jsem se: Alá-liž spolenost zameziti tyto hekatomby nevinných obtí, život naped smrti obtovaných, i má-li se státi sama živitelem a vychovatelkou tch dítek, jichž rodie povinností svých plniti

»A

dobe

te

mi

opatrovala,*

ných dvojátek. Pedstavil jsem bající poslední,

nemohou

pánbh

vzal

posteskla

}

pomocnici. si

Anika

je

matka tch nešast-

si vyzáblou, bledou dívinku, koléhasnoucí silou ty dva hrozné andílky

—

182

—

umírající, která smrt ped kolébkou, smrt v ní dvé malé obti Morany zvolna uhýkává u

ty

vný

spánek. Hle, takové obrazy zabloudí sotva do snní skvostné díví komnaty, když jemná ruka pipíná jiskivé granáty na bílé hrdlo a temný vlas Ale nech donesou aspo chudý je pipíná, hojn pipíná výdlek do nízkých podkozákovských chat.

—

Losos mého (1880.

1

satiry a

drobné rty, 1887.)

lákadlem slibného titulu je vymrnechci tenáe klamati a vyznávám z pedu, že mají sice v následujícím píbhu

ak; udice s

štna, ale tedy hned i

Humoresky,

praddeka.

nikoli,

mj praddeek

i

losos

skuten

vynikající

úasten-

pi tom mé vypravování nieho zvláš zajímavého nebo vtipného, podávajíc prost vyství,

ale že neobsahuje

bledlý obrázek vzdálené

minulosti, jak se dostal ro-

dinným podáním do mých rukou. Rococo Piznávám se beze studu, že slovo to dýše pro mne tajemným, divným kouzlem. Znám stinné stránky té doby, vím, že svírala šíji lidu potupným jhem a že zejména u nás v Cechách družila se s nejhlubším úpadkem národa a pece dal bych za to rok svého života, kdybych ztráviti mohl jeden den v nkterém eském mst za doby tehdejší pozorovati naše praddy, jak si poínali pod tírohými klobouky v pestrém kroji dávných francouzských švihák, za nimiž ostatn co do módy co do vybroušenosti zpsob kulhali ve slušné asi vzdálenosti. Toto mé pání zstává ovšem jen práv pošetilým páním a !

—

a,

i

1H4

pedstavy, které si spádá obraznost moje z pozstatk oné doby, jsou zajisté velmi chatrné a nevrné. vání

di

Pes to mohu vám hlavní hrdiny svého vypravoaspo ásten vypodobniti, V píbytku mých ro-

byl jeden kout, k nmuž jsme pohlíželi se stejnou bezmála úctou, jako ruský mužík do rohu, kde chová své ikony. Visely tam staré rodinné podobizny. Mezi

nimi poutávaly zvlášt

dv tsn

umístné

vedle sebe

mou pozornost. Každá z nich vyzírala z oválního výezu malé pozlacené desky, která spoívala hluboko jako

na

dn

tyhranném ezávaném.

bezvíké skínky v daleko vystupujícím rámci, rovnž pozlaceném a zdobn vyZlato rámc a desek bylo valn otelé a

—

—a

místy rozprýskané zaernalé, ale -podobizny zachovaly pod zaprášeným sklem ješt dosti svží barvy Na právo vidti bylo poprsí mladého muže s podlouhlým, hladce oholeným obliejem, jejž obdaila skutenost nebo pochlebnická ruka malíova bezúhonn bílou pletí a ržovým nádechem na líci, s tem-

bu

nýma moudrýma oima pod tenkým erným oboím a s napudrovaným vlasem, vyesaným uprosted hladce do výšky a nakadeeným po obou stranách v podob vlnitých bílých oblák. Jasn modrý kabát se stojatým límcem a mohutný jabot, kypící bujn snžnými varhánky

z

hluboko vystižené žluté vesty, tvoily

vypodobnné ásti

odv

jeho tla. Nuže, doplte si v duchu celek krátkým copem s ernou mašlí, krajkovými manšetami, spodk\' libovolné barvy, sahajícími po kolena, a hedbávnými punochami v lesklých stevících s peskami a máte mého praddeka, tehdáž prvního písae na panství S. v severozápadních Cechách, jak asi vstoupil dne 3K bezna 1792 do úadní svatyn svého principála.

—

«

1S5

Také podobizna ctihodného tohoto pána visela posvátném kout, a sice nejvýše nade všemi. Ale byla bohužel již tak sešlá, že jsme jen nejasn v soumraku okolí rozeznávali majestátní blavou paruku a vážný masitý obliej s písn hledícím okem. Ale dle rodinného podání nebyl tak zlým, jak na obraze vypadal. Znázoroval sice rád již výrazem svého oblieje slavnou dstojnost všemohoucího direktora panství, a byl v theorii nepítelem všech lidumilných oprav, zavedených za vlády císae Josefa 11., ale dobrotu jeho srdce dokazuje nejlépe ta okolnost, že prý mla lískovka vrátného pod ním nejmén zamstnání mezi v

všemi patrimoniálními lískovkami daleko široko; že pak nebyl nepítelem žertu, dosvdí práv toto mé vypravování Ped tohoto ctihodného pána pedstoupil tedy nesmle mj praddeek podotýkám ostatn, že byl

^

—

den ped tím jmenován správcem blízkého statku a pednesl zajíkavým hlasem uctivou prosbu o ruku jeho dcery, sleny Antonie. Starý pán vypjal oboí a pohledl písn na žadatele, avšak jakýsi svtlý zákmit v jeho líci prozrazoval, že není žádost ona pro nho ani pekvapující, ani nepíjemnou. »Aj aj ajl« zvolal s líeným podivením. »Zapedli jsme tedy bezpochyby již s Antonií milostný pomr, aniž ml otec o tom tušení. O, té nynjší mládeže! O, tch novovkých bezbožných román A tak zhurta Cekali jsme tedy jen na správcovství, abychom se mohli zapáhnouti do jha manželského! Ale snad mi bude pece popáno, abych se na tu vc vyspal !

!

a zejtra

.

.

.

—

—

Umlkl

zej tra

—

a zamyslil se. Obliej jeho rozjasnil se

úpln.

186

zahrával veselý úsmv. Vzpomnél si, že je zejtra prvního dubna. Tento den vnovával dle dávného zvyku své rodiny, výhradn svému obveselení na úkor svých písa i zámecké eledi. Od rána pospíchali vždy prvního aprile rozliní poslové od zámku všemi smry do bližšího a vzdálenjšího okolí za rozmanitými nemožnými vcmi a když se upachtni, s rozpait šklebivou tváí k rapportu vraceli, smával se starý pán, až mu po lících slzy tekly a na hlav paruka poskakovala. Bylo to dtinské, tím spíše, jelikož by se nebyla vtšina z jeho obtí, i kdyby byli les prohlédli, z povinné úcty odmluvy odvážila. Ale dtinské takové zábavy prominouti lze lovku onch dob, jehož mysl se pi nedostatku novin a jiných duševních pojen nejjidel s ostatním svtem zamstnávala

Rtoma

len

tém

bližším prostým okolím Když po chvilce vzhledl, vyetl z tváe mého praddeka, že tento uhodl jeho myšlénky, a pravil tedy bez obalu: »Nu, ano, zejtra je prvního aprilis a den tento nehodí se k podobným vážným záležitostem. Ostatn nemá vbec na spch. Antonii bude v máji teprve sedmnácte rok, má tedy na vdavky ješt dosti

vc

asu.

Nezmní-li se okolnosti, za dva, ti roky

<

Takový odklad nebyl mému praddekovi nikterak vhod. Osmlil se poukázati na velost své lásky a na horoucí touhu, kterou choval již málem dva roky v úkrytu svých ader. Ale direktor pravil s drazem, který svdil o jeho »Rekl jsem a bašta! Je-Ii plamen naší dva roky. mocný, jak tvrdíme, petrvá Ostatn, « doložil po chvilce pemýšlení se šibalským úsmvem, *pán chce dosáhnouti ruky své vyvolené jen tak hrakou. Za dívjších dob musili si rytíové

neoblomnosti lásky

tak

:

i

«

187

dobývati ceny takové tžkými zkouškami a odvážnými hrdinskými iny Nu, vím, že nynjší panákové .

.

.

nedovedou již zacházeti s kopím a meem a že se blýskají pouze svým duchem. Nuže, pán náleží také k tm novovkým osvícencm, obíral se tuším také s tou proklatou francouzskou filosoíií, která zaíná nésti tak pkné ovoce i bude mu tedy snadné pe-

—

—

lovka

Rok co rok vypána o prvním aprile, kamkoli bylo libo, nuž a zkusí nyní jednou on, vyzraje- li na mne. Podaí-li se mu to, budeme slaviti hned zejtra zasnoubení a dá-li bh, za kratiký as svatbu.* lstíti

starého, prostého rázu.

mn

vedl jsem

»Ale jakž bych

si

sml

troufati

—

»Udluju k tomu pánovi ádné svolení. Jednou smí se pán o to zejtra pokusiti ale notabene: pouze jednou. Zdaí-li se mimo vše nadání tento pokus, dostojím svému slovu. Punctum.*

—

Na druhý den z rána sedl starý pán bez paruky, županu za stolem, na njž kladla slena Antonie kvtovaný šálek s okoládou. Pvab její tváe mohu tenái nastíniti dle podobizny, visící v posvátném kout na levo vedle podobizny mého praddeka. Spatovalo se tam ženské poprsí s alabastrov bílým obliejem, s jemným karmínovým nádechem na líci, s pikantn tupým nosíkem, s jasným chrpovým okem a s podivnou, snžn napudrovanou píeskou, sesanou do výše v

v

podob

indické

pagody, ovšené

šrami

perel

a

ozdobené na temeni barvitým peím a kvítím. Štíhlý krk a znaná ást ader byly obnaženy a zbytek í^resentoval se ve zlat kvítkovaném zeleném odvu. tená doplní si snadno z toho úryvku jednu z tch roztomilých rokokových figurek, které tvoí tak p-

«

188

stafáži na obrazech starých park. Pedstavuji! tak nejednou pi dostaveníku s mým praddekem ve stinném houští zpustlého parku s-ského a jediné, co kahVá pvab té pedstavy, bývá pomyšlení, že se as nevkradlo do wertherovsky blouznivého jejich hovoru ani slvko sprosté, povržené eštiny, která tehdáž

vábnou si ji

nemla pístupu do podobné parkové poesie. Práv, když dívka okoládu ped otce postavila, ozvalo se nesmlé zauknutí na dvée a k mrzutému »Dále« pana direktora vklouzl do pokoje s poníženou poklonou hranatý vrátný »Což tak asn ?« osopil se na starý pán. »Ponížen prosím, milostpane, pišel od pana lesního posel s lososem. »S lososem? S jakým lososem r« »S lososem, prosím ponížen. Odevzdal ho v kancelái jemnostpánovi« (titulatura mého praddeka) »a ten ráil poslat, abych to milostpánovi oznámil* »Ah, ah! Jemno.stpán vás tedy posílá. Podívejme se ahá!« Starý pán vstal a hled vrátnému oste do oí, otázal se písn: »A vidli jsme ho, toho lososa .-« (Pan direktor oslovoval každého nej radji v první osob

m

—

pluralis.) »

val,

Nevidl jsem ho sám. Ale jemnostpán vypravo-

že je to pravý obr,

nespatil

že jakživ tak velkého lososa

«

jsem nevidl jakživ tak velkého hupa, jako rozkikl se starý pán na vrátného. »A panu správci vyídíme, že mu penechávám celého toho lososa presentem a že mu k tomu peju Nu, což tu ješt zevlujeme, hajdy!* dobeno chutnání. Když udivený vrátný odešel, mnul si starý pán ruce a usmíval se spokojen, mumlaje pi tom pro

»A

jsme

my

já

— rozumíme?!* —

I

«

189

sebe: »Na mne s takovou! Je-li láska jeho tak hluboká, jako jeho dvtip, neuinila by Antonie valnou výhru. Hahaha! Lososa! Kdež by se dostal náš lesní k lososu! Snad v našich stružkách! Ale dobe tak! Antonie je beztoho na vdávání píliš mladá.

—

»Slyš, Antonie,* obrátil se ktéto;

»pines mi ne-

dlní paruku a kabát. Pjdu k ízení.* Jak vidti, neml losos mého praddeka štstí. Ale bohužel následovala ješt horší vc, která uvede tenái na mysl šeredný stín té pestré doby rokokové, kdy býval poddaný ubohou obtí, která pocítiti musila asto krut špatný rozmar svých patrimoniálních tyra-

nv,

ani lepší a

vzdlanjší

Když Antonie

z

nich nevyjímaje.

pokoje odešla, pecházel starý pán po pokoji a myslil, že as nebude mj praddeek dnes poddaným o ízení okazovati tvá hrub pívtivou. A již píští okamžik potvrdil jeho domnnku zpsobem neoekávaným. Bylo slyšeti z kanceláe zlobný kik prvního písae, prosby robotníka, šramot lavice a hned na to padaly rány lískovkou, jako cepem na mlát. Se zvuky tmi mísil se hlasitý náek ubohého exekuta. z

Panu direktorovi zaplálo elo hnvem. To pílišné! Sklamanou nadji písaovu má odstonati ubohý robotník, pro njakou malikost snad úpln nevinn. A bez jeho direktorova dovolení a zmocnní! Trhl zvoncem na stole Ve dveích objevil se sluha. »Hned jít do kanceláe a oznámit aby bylo trestání zastaveno, až pijdu

— —

—

.

.

.

sám.« Sluha odešel a direktor oekával, že písa poslušné exekuci zastaví. Ale chyba lávky. Rány padaly dále Svatopluk

«cb

:

Sebrané spisy. V.

13

«

«

190

jako krupobití a lomné.

úpní exekutovo

bylo

pímo

srdce-

Direktor již nepecházel, ale bhal po pokoji. Tot hrozné volal polohlasn. Tak nedovolím ani já nikdy trestati a ten mladý lovk se svými novovkými fi, hanba A samofilosofickými zásadami nestydí se Uchvátil znovu zvonec voln! Bez mého svolení! a zvonil, až se ve dveích objevila ustrašená tvá služky. !

—

—

»Hned

—

!

do kanceláe,* vzkikl na ni starý aby bylo okamžit trestání zasta-

pospíšit

pán, »že rozkazuju, veno.*

Služka zmizela a direktor chvíli naslouchal. Slyšel rány lískovkou, astjší a prudší než prve, a bdování prošení nešastného robotníka. Byl zajisté již napolo i mrtev. Starého pána zmocnil se nyní lítý vztek. Na štstí vešla práv Antonie s parukou a dlouhým svátením kabátem. Vjel s hromováním do jeho rukáv, postavil si paruku ledabylo na hlavu a pádil do kanceláe, až se pudr s jeho hlavy na všechny strany rozletoval. a robotníci na chodb shromáždní hledli s udivením na tento neobyejný zjev.

ele

—

Bez dechu vrazil do kanceláe a spatil tam prázdnou lavici, do kteréž tloukl první písa ze všech kdežto ze sebe druhý písa, sil vrátného lískovkou, nápodob cizí hlas, vydával žalostné výkiky. Chvíli zstal starý pán nad tímto výjevem státi jako zkamenlý. Pak pochopil význam jeho a zvolal hnviv: » Dosti té hlouposti! Jak jsme se mohli opovážit

—

»Ráil

jste

mi výslovn

dovoliti

—

>Nu, ano, ale toliko jednou. Ten losos se vám

hanebn nepodail

.

.

.«

191

»Ten

losos,*

vpadl

s

úsmvem mj praddeek

dvée

vedlejšího pokoje, » vydail se znamenit. Sloužil mi za spojence, abych ukolébal obt své aprílové lsti v žádoucí bezstarostnost. Zde jest. Chlapík jako obr! Váží nejmén šedesát liber. Dal jsem jej prostednictvím pana lesního objednati v L k dnešní slavnosti zasnoubení. « otvíraje

— —

.

.

.

Jsem dosti spokojen s povahou svého praddeka, konec toho píbhu mrzí mne pece. Kdyby nebyl losos mého praddeka zvítzil, mohl jsem snad býti te o dva roky mladším a dva roky jsou pro mládence ale

—

jistého stáí velmi dobré.

Pan Bržek. II88I.

Jvdykoli

Humoresky,

ítám o

meckých opatroven a rok mého dtství.

satiry a

drobné rty, 1857.)

posílání

škol,

eských

dítek

do

n-

vždy tane mi na mysli jeden

Na podzim

r. 1856 zavezl mne, hocha desítiletého, do Litomic, abych se nauil co nejrychleji nmin, tehdáž v plném slova smyslu samospasitelné. Do té chvíle znal jsem z ei Gotheovy a Schillerovy pouze nkolik slov a ta znla sluchu mému tak pitvorn, že jsem je nemohl nikdy vyknouti bez pohrdlivého

otec

úsmšku. Onen rok mého dtství

jest arci

po vtšin zaha-

mlhou nepamti, z níž vystupují toliko nkteré významnjší chvíle a podrobnosti, jichž dojem nemohl as vymazati z mé duše. Pedevším vidím sebe stojícího po boku otcové poprvé ped hlavní školou Litomickou, a jako z mlhy vynouje se pede mnou polojasn bichatá postava s nadueným erveným nosem a s mosaznými kroužky v uších; mžourá na mne pílen

vtiv oima

drmolíc pracn zdá se ta pohlížím na bichatou laskavost jidášskou úlisností postavu asi s takovými pocity, jako malý ernoch na a

bere

mne

za bradu,

nkolik znetvoených eských ;

slov.

A

mn

h

198

otrokáe, smlouvajícího se o cenu jeho. Bude prý mi otcem. Otcem lovk s takovým nosem, s tmi kroužky Bodrý ten sosák Litomický netušil asi, v uších jakým netvorem se mi tehdáž jevil a jak mne krut zasáhlo rozhodnutí otcovo, jímž odevzdán jsem byl jemu, panu Kliebrovi, na byt a stravu. Mlha nepamti zahaluje ostatek toho prvního dne v Litomicích a rozptyluje se teprve u veer, kdy sedím opuštn v cizím pokoji u své postele na svém kufíku. Držím se obou keovit jako posledních trosek drahého domova uprosted nevlídného moe ciziny. Vzdychám a slzím po tichu. Jest mi nevýslovn teskno. Myšlénky mé zalétají stále do známého, milého pokoje, kde asi v tu chvíli brati a sestry vesele si hrají v oblíbeném kout u kamen, ohíváni paprsky lásky otcovské a mateské a já zde zatím truchlím samoten, jako ptáe vyvržené z teplého hnízda na chladnou, nehostin!

.

.

.

!

—

nou zemi. První as chodil jsem jako ve snách. Duch mj ustavin v domov. Cizí hovor ozývající se kolem, znl mi jako šum nepátelského moe. Otec vychovával mne z útlého dtství v duchu vlasteneckém, a bohatá dlel

jeho knihovna,

s níž jsem vešel záhy v nejtsnjší milostný svazek, podporovala psobení jeho co nejvydatnji. Byl to svazek nedovolený. Otec vybíral mi sice knihy, vhodné pro dtský ale pístup ke knihovn byl mi zapovzen. Avšak váše moje byla silnjší než poslušnost synovská Pamatuju se, že jsem vlézal pokradmu ze zahrady oknem do » zeleného* pokoje, v uzamena byla tajná moje milenka, a že jsem tam ztrávil mnohé hodiny zapovzené rozkoše

mj vk —

nmž

nad povídkami Tylovými, nad romány Jana z Hvzdy a nad jinými knihami, jež nebyly nikterak sepsány pro

!

194

Útlou mládež. Ó, chvíle sladkého blouznní a vytržení Rozuml jsem knihám jen zpola, ale co jsem z nich pochopoval, vnikalo hluboko do mé duše a tvoilo mi celý zvláštní svt obraznosti, jehož duhové vidiny splývaly se svtem skuteným. Drahný as domníval jsem se, že ti statní eští rytíové dosud žijí, a doufal .jsem, že jednou potkám takového bohatýra v lesklém brnní, s po boku a s vlajícím chocholem na pílb. Na pak myslil jsem jen s bojovnými pocity, svádje s nimi v duchu po boku svých romantických hrdin vítzné ptky a šarvátky. A hle, nyní jsem opuštn uprosted tchto spolužáci spílají mi na ulici »der bóhmische copak* a splétají ve škole pokradmo v copánky mé dlouhé »drótarské« vlasy. Uitel, jinak dobrý lovk, jest také ryzí a snaží se usilovn, aby mne a mé eské spolužáky promnil co nejdíve v malé Germány. Musí k tomu ovšem užívati tch nkolik znetvoených drobt, které si z obecné mluvy eské osvojil. Ale jinak je eský hovor ve škole písn zapovzen. V potu tvái drmolím cizí kteiá mi bývala díve tak smšnou a nestvrnou, a potupný smích nmeckých spolužák barví mi obliej plamenným rumncem, když nazvu labu nmecky *der Schwamm* anebo houbu »der Schwan*, kteréžto dva názvy pletly se mi po dlouhou dobu tvrdošíjn. Z domova pinesl jsem si pkné první základy vzdlání. Škola v našem bydlišti byla dobrá, o prázdninách vyuoval mne snaživý vlastenecký kandidát uitelství z Prahy, na jehož psobení si vzpomínám s upímnou vdností, a pelivý otec byl mi sám pilným a horlivým pedagogem. V Litomicích zapomínal

onm

meem Nmce

Nmc.

Nmetí

Nmec

te

e,

195

jsem zvolna nejen které jsem doma i

ostatních

rok

s

rokem

eské mluvnice

ml

výsledk

a eského pravopisu, v »malíku«, nýbrž z veliké ásti pedešlého vychování, a než se

sešel, zúžil se

znan

vdomostí, zejména vcných;

nmecky Dtské duši nemže

jakž takž

.

.

ale

dívjší objem mých za to žvatlal jsem

.

vbec

zdrávo, octne-li se Jakoby pesadili jinorodé, útlou, práv se rozvíjející rostlinu do do nezvyklého vzduchu. Útlé koeny takové mladé zachytiti v mabytosti nemohou se pevn a cešské prsti, mrazivý dech ciziny pokrývá duši tžkým jíním, kazí a pálí první její pupence a srdci nedostává se té oberstvující, zúrodující vláhy, jež prýští se jen z milého zvuku mluvy mateské. býti

pojednou ve chladném ovzduší

cizoty.

pdy

dvrn

knmu

Vzpomínám si zvlášt, jak divn mi bylo, když jsem musil papouškovati první modlitbu nmeckou. Zdálo se mi pímo blasfemií, mluviti k Bohu jiným jazykem, než jakým jsem uvykl mluviti k otci svému, k matce své. Zdálo se mi, jako by s vcí náboženských stíral se s rodnou mluvou zárove všechen posvátný pel Pobožnost, vykonanou cizím, z poátku dokonce nesrozumitelným jazykem, nepokládal jsem za skutenou pobožnost, a peru pravé nábožnosti dotýkala se teprve tehdy mého srdce, když jsem se pomodlil doma potichu poctivý eský otenáš. S hrzou pomýšlím dosud na tehdejší školní exhorty. Jak dlouhá, dlouhá bývala mi ta hodina, kdy musil jsem v zástupu malých eských spolutrpitel státi vážn a bez pohnutí, pod písným dozorem uitel, v dusné prostoe, kde mluvil nám katecheta do duše

dsn

eí,

z níž

jsme nechápali

z

poátku

ani jediného slova!

196

Zajímaly nás leda náhlé kadence jeho hlasu, živjší jeho posuky a knoflíky na jeho klerice, které jsme pepoítali ví kolikráte shora dolu a zdola na-

horu

—

bh

a to jmenovalo se

duchovním cviením!

Ve skrovném pokojíku u pana Kliebra bydlil se mnou nmecký student, jménem Wagner, podivný pavouk. Byl již léta na uení v njakém emesle jednou ;

se

mu

však zdálo, že se

a sen tento psobil a dal se na studie.

na

biskupem Litomickým, tou mrou, že nechal emesla stal

Tel pi tom bídu a nouzi, ale na trnitou tuto dráhu svítila mu jako tšivá hvzda tpytná epice biskupská, vznášející se ped ním v šeru budoucnosti. Míhala se posud ovšem v daleké dáli; nebo budoucí biskup navštvoval teprve druhou latinskou, mladších spoluouhaje tu ze zástupu svých žák Jako Gulliver z davu Lilipután.

nepomrn

lovk

ten

pijal

na sebe

zárove úad mého

domácího uitele. Ale ml jsem z toho pramalý prospch. Jednak nemohl se kovaný ten Nmec se mnou nikterak domluviti, jednak odpuzovala mne od nho nepekonatelná nechu, ba tajemná báze. Tak jsem si pedstavoval vždy pozdji náboženské zteštnce. Byl to hubený, zamraený kolohnát, s pletí tém olovnou, s ernými, žíním podobnými vlasy, s tenks^ma bledýma rtoma, na nichž byl úsmv neznámým hostem, a s nevlídným, vždy jaksi do sebe vhrouženým okem. S postelí pinesl si zárove do bytu kropenku na svcenou vodu a klekátko, na nmž denn nkolikrát okázale klekával, zdvihaje vysoko sepjaté ruce a vzhlížeje ztrnule k nepknému devnému krucifixu nad klekátkem. Modlíval se na hlas a míval mne k tomu, abych odíkával tyto modlitby s ním. Myslím, že vnoval vbec vtší péi spáse mé

1

i

197

mému prospchu

duše, nežli mne místo

uení

ve škole. Leckdy brával

sebou do jedné kaple nedaleko biskupské residence na pobožnost, kterou tam konávalo tovaryšstvo sv. Aloisia, jehož byl horlivým lenem Klekával jsem tam po boku jeho jako ve snách: v oblas

cích kadidla plápolaly pede mnou oltání svíce, ethes oltáního rická postava sv. Aloisia shlížela ke obrazu a ve sluch mi znly modlitby, odíkávané jednotvárn cizím jazykem Smysly mé omamoval tu asem neznámý dech mystiky - ale srdce zstávalo chladným, vzdáleným té pobožnosti, jež byla cizí mé duši, jako hlahol tch modliteb mému sluchu.

mn

K

panu Kliebrovi a choti jeho, která se

lišila

v ze-

vnjšku od manžela tuším jen ženskými šaty a nádechem knír pod nosem (pan Klieber býval vždy hladce oholen), nemohl jsem nikterak pilnouti. Byli smýšlením a cítním,

celým svtem svých názor pravými protia jiných osob, s nimiž jsem se

chdci mých rodiv dotud tsnji stýkal.

Pan Klieber, bývalý lesní úadník, mluvil jen o honbách a vrchnostech, o jídle a pití a byl vbec nejkrásnjší sosák, jakého si lze pomysliti. O mne se hrub nestaral; tropil si leda žerty z mého »ultraeského* jména, jež rozmanit pekrucoval: »Sfatoklup, Sfatoplup, Sfatokluk a p.«, a chtl-li mi dáti na jevo zvláštní píze, lovil pi vidlikou ze svého talíe špatnjší kousky a kladl je na talí mj. Netušil, s jakým

obd

odporem

a

namáháním polykám práv

tyto

protekní

kousky. je s

Paní Kliebrová blouznila stále o Vídni, kde prý nejkrásnjší život na svt. Mazlila se pi tom ohyzdným psíkem, jemuž byl vnován na pohovce

198

vlastní její rukou ozdobn vyšívaný polštá, a hovoila ráda o živých snech, o vraždách a popravách, o strašidlech a zázracích. Když jsem pozdji trochu do vnikl, etl jsem tu na p. knihu, jejíž hlavní hrdina, rytí Udo ze Schreckensteinu, skonal hned v první kapitole dsnou smrtí v lidomorn a strašil pak v ostatních ticeti kapitolách ve vzdušné podob bludného ducha. zvláštní,

nminy

O eštin mluvili oba manželé velmi pohrdliv. asto musil jsem slýchati, že s eí tou lovk pranikam nedojde a že bych bez nminy nemohl do žádné slušné spolenosti. Ale ei takové popuzovaly mne otce mého, jenž mi jen k odporu. Kdo sml haniti

e

vážil

neskonale

více,

nežli

všichni

Vzpomínal jsem

bichatí Kliebrové

dále na Tyla, Jana z Hvzdy a jiné knihy doma ítané, z nichž vysvítalo zejm, že se ozývá eština nejen ve spolenosti šan, zbrojnoš a rytí, nýbrž i na dvoe královském, z lepých rt vznešených paní a dv, tpytících se zlatem a drahým kamením.

na

svt.''!

si

m-

Také valo

stálé spojení

sím jiných

zásad,

asto pijíždly od

s

domovem

chránilo a svlažo-

otcem záhy v duši mou vložené.

nás panské »fry«, a vrátný, který

obyejn provázel, pinášel mi s njakým dkazem lásky mateské zárove dlouhé psaní

je

jedlým

otcovo, povzbuzující mne vroucími slovy, abych setrval na dráze jeho nauení. Kožich vrátného nenáležel nikterak mezi vci libovonné; ale pes to naploval vždy pokojík

mj lahodnou vní, sladkým dechem domova. Takový den býval mi pravým svátkem Jen tehda, když vrátný pivezl zárove njaký píspvek do kuchyn mých stravovatel, kalily mi radost tuto nenávidné protekní

199

kousky, které se pi obšd sthovaly hustji než jindy na tah'f miij z talíe pán KUebrova.

Tšivon oasou v poušti cizoty také pokojík pana Bržka.

stal

se mi

kdy

pozdji

Pan Bržek bydlel nad námi v druhém pate a dole na dvoe koláskou dílnu. Není mi známo, byl-li starým mládencem nebo bezdtným vdovcem; vím toliko, že pebýval ve svém pokojíku samoten a že posluhovaka naše konala zárove nejnutnjší služby

ml

v jeho domácnosti.

Kolik chvilek blažených prožil jsem v tom skrom-

ném prostoru, peplnném rozmanitým nábytkem! Pipomínám si ošumlou koženou lenošku, vžatou klícku s kanárem a velikou starou skí s etnými šuplaty, na níž usmívalo se vždy množství ervenolících míšeských jablek kolem pozlacených hodin, stojících uprosted pod sklennou záklopkou. Ale nejživji utkvli mi v. duši dva lepenkoví, nápadn pomalovaní rytíové, kteí pilepeni byli na stn pod lacinými devnými hodinami a jejichž pohyblivé ruce, upevnné s obou stran na kyvadle, následkem pohyb jeho stídav se natahovaly a skrovaly, tak že se zdálo, jako by si rytíové kyvadlo ustavin sem tam podávali. Híka tato, vyrobená k ukrácení prázdné chvíle vlastní rukou Bržkovou, bývala pro mne stálým pedmtem obdivu a nevysychajícím zídlem zábavy. Zdávalo se riii, že dýchám v tomto pokoji libý vzduch domu otcovského. Útlá bytost má, zmítaná nepátelským dechem cizoty, nalézala tu oporu na bytosti sourodé, okívala tu zvukem rodných slov. byla to slova jen úsená a prostiká, znla mi pece jak líbezná hudba.

A

200

Pan Bržek byl

nejen Cech, ale i tichý vlaulici, v kožené své záste, hovoe zdejším nmeckým jargonem hbit jako rodilý Litomiák, nebyl by v nikdo tušil lovka, jakým se stával po díle ve svatyce své domácstenec.

Když

stál

v

totiž

díln nebo na

nm

nosti.

íavštvoval jsem ho nejradji v nedli odpoledne. Nacházel jsem jej sedícího v ošumlé lenošce za stolem, na nmž ležela otevená kniha. Hlava, pokrytá sporým šedivým vlasem, spoívala na mozolné dlani, a ist holený, dobrý obliej záil jakýmsi svátením, slavnostním výrazem Byl bys hádal, že kniha ped ním ležící je písmo svaté. »Poj sem, Svatoši, « íkával mi ukazuje na zelenou obálku knihy. »Peti tohle !« » asopis musea království eského, « etl jsem rychle. Ty knihy v zelené obálce byly mi již z domova dobe známy. » asopis musea království — eského,* opakoval pan Bržek za mnou, pronášeje každé slovo

—

—

sob

a se zvláštním drazem. Pak jal se obranavlhujc rtoma prsty a rovnaje si na nose velké kostné brejle, až pak utkvl kostnatým prstem na jednom ádku, erven podtrženém hrubou tesaskou tužkou. »A nyní peti tohle!* Pohlédl na mne upjat, jakoby zárove ísti chtl dojem toho ádku na mé tvái. > Václav Bržek, koláský mistr v Litomicích,* etl jsem v seznamu úd Matice eské. »Nu vidíš, dokládal on pyšn, »jsem také Cech, dobrý Cech.« Mluvíval pak, že Cechem býti není hanba že teba vésti si vždy rozumn a s mírou

zvolna o

ceti listy,

<-<

—

—

201

Že požívá v

Litomicích obecné

vážnosti

a ztrácel

obyejn

ve vcech, nesouvisících nijak jeho rozprávky. Vždy zapjil mi také z pokladu, uzaveného ve staré skíni, njakou eskou knížku s dtklivým napomenutím, abych v ní nenadlal se na konec se zaátkem

oslích uší.

V

jedno nedlní odpoledne pivítal mne slovy: holenku, nezstanu doma. Chystám se práv Navštívíme spolu na procházku. Ale poj se mnou jednoho vlastence.* »i nevíš.!** doložil po chvíli s úsmvem. » O, máme tu v Litomicích jednoho znamenitého vlastence

»Dnes

ti,

!

Uvidíš

!

*

Oblékl po té dlouhý zelenavý kabát a namáhal se drahnou chvíli, aby pomocí kartáe a rukávu pekonal tvrdošijnou jeebatost svého obstárlého, místy Když se mu to jakž takž pojiž plešatého cylindru. dailo, postavil si jej opatrn na hlavu, trošinku šikmo, jak to inili tehdáž Litomití fešáci. Pak vstril do kapsy hedbávný šátek, ale tak, aby cíp jeho ponkud vykukoval, vzal do jedné ruky složené staré rukaviky, do druhé španlku a prohlédnuv s uspokojením v zrcadle svátení svou úpravu, zvolal úsen: »Pojd'me!« Šli jsme. Cestou prohodil pan Bržek nkolikrát s úsmvem, že bydlí ten vlastenec trochu daleko. Po delší chzi, nevím již kudy, octli jsme se k udivení zvážnl. Vedl mne mému na hbitov. Prvodce mlky mezi hroby a zastavil se konen ped náhrobkem, na nmž jsem etl eská slova: »Karel Hynek

mj

—

—

marné volání!* Mácha* a »Daleká cesta má »Zde jsme,* pravil pan Bržek slavn; >a te smekni hodn hluboko stojíme ped velikým eským

—

vlastencem a básníkem.*

:

202

Smekl sám hluboko svj

starý cylindr a

hledl

ve vážném mlení na hrob. Stáli jsme tam drahnou chvíli beze slova s obnaženými hlavami.

Jméno Mácha nebylo mi zcela neznámé. Pipojsem si hned, že otec jméno to astji doma vyslovoval a že etl pi tom jednou matce s velikým

mnl

zápalem a pohnutím nahlas jednu báse, z níž mi utkvla obzvlášt hluboko v pamti slova: »Zbortlé harfy tón, ztrhané struny zvuk...* Zdá se, že pan Bržek znal z poetické innosti Máchovy ješt mén. Soudím tak z toho, že se na zpátení cest ze hbitova ani slovem o ní nezmínil a jen mi vypravoval, že Mácha vystupoval rád na blízký vrch Radobyl a skládal tam básn, pohlížeje na krásnou okolní krajinu, plnou malebných hor a romantických zícenin. Ale jednou spatil prý s temene vrchu, že vypukl v Litomicích ohe, bžel úprkem dol, aby pi hašení pomáhal. Pi tom uhnal si nemoc, která jej za krátko sklátila v hrob. A náhrobek jeho ozdoben slovy, jež prý volal chvátaje s vrchu dol a vida, že v as na místo neštstí nedospje: » Daleká cesta má i

—

marné

volání!*

O, svatá, prosaická prostoto!

Ale bu jak bu — pan Bržek vzdal tehdáž upímnou pohnutlivou poctu mohyle velikého pvce a nad mou mladou hlavou zašumla v onen den tajemná peru vznešené poesie Neznal jsem jí — tušil pouze. Oi mé plnily se slzami a v duši znlo mi stále » Daleká cesta má — marné volání !« Po dvou letech pesthoval jsem se z Litomic na studie do Prahy. Od té doby navštívil jsem ono msto pouze jednou, jako sextán nebo septimán, za-

203

svcený již v arokrásnou poesii Máchovu. Zašel jsem tam na hbitov a když jsem se z » návštvy u velikého vlastence* volným krokem vracel ke brán hbitovní, zahlédl jsem mezi jinými prostý kíž s nápisem »Hier ruht in Gott Wenzel Bruschek, burgerl. Wagnermeister. Geboren IrOl. Gest. iSiil. Friede seiner Asche.* :

:

z Janova. (.1895.

r telu,

rvní,

„Kvéty^.)

co jsem ráno v

Janov

spatil

oknem

ho-

mramorová postava nejslavnjšího Janovana, Kolumba. Stojí tu, open o kotvu, u nohou

byla

Krištofa

pedstavující Ameriku, a tyi allegorické figury hlavních jeho ctností obklopují podstavec pomníku, na jeho rodišt hrd napsalo »A Cristoforo Colombo la Patrla«, akoli své domo-

má ženskou podobu,

nmž

vin špatnou

službu prokázal objevením nového dílu svta, kteréž na prospch Španlska a jiných stát

nemalou mrou pisplo k oslabení námoního obchodu a tím i politické moci starého Janova. Evrop celkem, i lépe bílému plemenu, pinesl arci objev Kolumbv prospch ohromný, nech by teba pessimisté tvrdili s Heinem, že pouze »náš pozemský žalá rozšíil a etz prodloužil*. Nejhe však posloužil objeveným

Amerianm kížek

vým tak

do

samým;

s

trpkým úsmvem pohlížíte na pomníku k nohám Kolumbo-

v ruce divošky, na

pitulené:

dkladn,

Ano, šastní rudí brati jsou spaseni že

brzy

pesthuje

království nebeského!

se poslední

z nich

;

205

nm

ješt jiný slavný syn Janova má v na Piazza Corvetto svj pomník v nádherné zeleni palem, nedaleko jízdné sochy Viktora Emanuela. Jest to Mazzini, který se zde roku 1809 narodil a po klopotném život, ztráveném vtšinou ve vyhnanství a cele vnovaném ideálu sjednocené a svobodné Itálie, na zdejším hbitov též odpoívá, kamž byla jeho mrtvola r. 1872 z Pisy pevezena. Již po krátké projíždce Itálií poznáš, že Vlaši velice milují pomníky a že jimi zejména rádi osvdují své vroucí vlastenectví. pomník zízených vynikajícím rodákm, vidíš v každém italském rázovitou postavu Garibaldiho ve známém origiralním kroji a tlnatého Viktora Emanuela na koni, asto také pomníky obou ostatních hlavních budovatel jednoty italské, Mazziniho a Cavoura. Vzácnou

Krom

tém

mst

pak pízdobou výrazných tch soch bývá mnohdy sad bujarých palem, kolem nich zízený. I zde, kolem pomníku Kolumbova, naproti mému janovskému hotelu, na malinkém námstí, kolem nhož stoupají budovy terasovit do vrchu, zelenají se majestátní vjíe a chocholy obrovských list palmových Avšak napadá mi, že bude pedevším vhodno, abych pece nco vyprávl o tom, jak jsem se do Janova dostal. *

Pekroíš-Ii za Bolzanem (Bozenem) rozhraní na vlaského živlu, mní se všechno rázem. Pravda, že Itálie vysvlékla se již bezmála ze svého národního kroje a že pod nivellujícím válcem moderní

meckého

civilisace ztratila

ale

pes

valnou ást

to jeví všude,

Svatopluk Cech

:

i

Sebrané spisy. V.

pod

i

jiných svých zvláštností nátrem vše-

nejtlustším

14

206

evropské kultury, svj vlastní typ, který bije cizinci do oí za každým krokem. Hned v Tyrolsku, první vlaskou stanicí, zaíná jiný svt. Trentino tíhne k Itálii nejen tužbami svých Italienissim, ale celým svým vzhledem a životem. Není tu ani teba hledati na map áru dlící oba národní živly sama píroda vyznaila ji co nejosteji a nejzetelnji. Pravda, jižnjší vegetace zaíná již v Bolzansku, ale tu stoupá ješt vysoko do strání alpských zele les, která s rannou luní zelení v údolí provázela celým severním Tyrolskem; pojednou octneš se však uprosted krajiny, v níž jakoby ohromná bitva byla vyholila všechen lesnatý porost s okolních horských strání, nahé kamenné kolosy strmí do výše a stesk by pojal v té divoké skalní pustin, kdyby zrak nesmekal se dol, na dno údolí, kde jako náhradou spatuješ již smavou zele v sadech, které severnji nad Bolzanem ukazovaly dosud (bylo teprv 24. bezna) jen ernavé sít holých vtví; spatuješ zeUný vavín s jeho nevadnoucími druhy, první zelené obláky neb alespo chmýí i na stromech našinských, a celé

—

t

t

vn

údolí jest jediná vinnice, která, tebaže dosud bezlistá, už ti vodí na mysl píští nádheru bujného smaragdového vncoví a tžkých rznobarevných hrozn. Ale stesk jedva že zrak popolétne opt výše, znovu jímá z holosti všech tch skalních sráz a hrotitých heben horských kolkolem: ty tam jsou severotyrolské krásné lesy, jež sáhaly vysoko vzhru po bocích blohlavých alpských velikán, ty tam zelené pastviny s idyllickými salašemi, pívtivé domky s devnými, kamením zatíženými stechami, rozptýlené po stráních kolem kostelíka se špiatou, zelen natenou vží zde vidíš jen sivé nebo hndé skalní srázy a hbety.

t

—

207

na nichž tu a tam fantasticky se rýsuje stejn hnédá neb šedá zícenina. Scenerie zmnila se úpln, jsi v naprosto jiném kraji, jsi na vlaské.

pd

Z poátku nepsobí

tch holých

ta

zmna pízniv

:

zaráží

t

všechno ostatní jeví se ti zpustlejší a zanedbanjší. Všimneš si prvního vlaského domku: je bez omítky nebo s omítkou do polovice opadalou, zdivo plno rozsedlin, okna s roznejen pustota

skal,

i

bitými nebo zcela vytluenými tabulemi, zpuchelé a zpola z rámu vytržené devné žaluzie chystají se k pádu do špíny a neesti zpustlého dvorku. Všechno je vetché, otluené, špinavé, na spadnutí. Jaký kontrast

tm

rovnž

zcela

k istotným, spoádaným, útulným barákm tyrolským i bavorským! A vlaská ves je hust sražená hromada samých takových rozbitých a špinavých domk, z nichž jeden jsem vylíil shora; když ji vidíš poprvé, zdá se ti, že si práv odbyla zemtesení a že se v píštím okamžiku snad sítí docela. Avšak druhá, tetí, všechny ostatní nejsou jiné. Pokládal bys každou za opuštnou rozvalinu, kdybys nevidl v tch špinavých dvorcích mezi hadry a veteší lidské postavy, mnohdy stejn špinavé a zanedbané. A znenáhla poznáváš, že i ty domnlé zíceniny, které jsi vidl tu a tam na výstupcích a hbetech holých skal, byly

obyejné

vlaské ddiny,

mstyse

a

m-

steka.

V líení svém nepepínám; takovým dojmem skuten na mne psobily první pohledy na krajinu vlaskou. Ovšem teba znovu upozorniti, že spatil jsem tehdáž v prvních teprve zaátcích jara, kdy ješt zele v údolí byla pec jen chudá, kdy zde v Trentinu nerozvily se ješt nádherné kvty jižního rostlinstva, kdy také obloha ješt se kabonila a slunce co chvíli

ji

208

zimomiv

se skrývalo za deštivými

se nám letos kterýs Italián.

msíce

plné

pozdji Ale

i

ta':

zaala mne

.

.

.

»0 dva

zaal jsem brzo jiným okem pozorovati

Ta irá

italský kraj.

mrany

opozdilo jaro,< pravil mi

zajímati

heben

holost skalních strání a ostrou výrazností svých roz-

práv

obrys a ponurou jednobarevností kamenných tch masS; k nimž tím úinnji se družila romantika tu onde strmících starých vží a onch blošedých, tak živ na zíceniny upomínajících ddin. Pravil jsem si: Pus z mysli krásu našich lesnatých chlum a všechny ty známé severní obrazy nech porovnávání a pozoruj zde ten jiný svt o sob, jakým

manitých

;

s krásami opt Jak živji zde na píklad vyniká, práv z té holosti, každý osamlý štíhlý kužel tmavých cypiší, jak tší každá skupina strom, jakým kontrastem odráží se od pustého pozadí nkterý pahorek zcela zeleí porostlý, s cypišovou alejí, vedoucí rozkošným sadem vzhru k pyšnému panskému sídlu, zbudovanému svérázným slohem italským! Když pak další cestou k jihu pokroilejší a každým dnem pokraující vegetace zaala ty zubožené italské domky obklopovati vždy hustjší zelení, když zardívaly se mezi nimi kvty broskví a svítily rudozlaté pomerane

práv

jest, s

rozdílnou zase povahou,

zcela jmými.

bledozlaté citróny, když zdi a stechy leskly se v lahodných paprscích jižního slunce: tu zapomínal jsem pozorovati jejich schátralost a pijímal i jejich špínu zkrátka jako nezbytné píslušenství originálního celku. Ba, když jsem u Caserty, mezi a Neapolí, spatil nkolik rozptýlených vesnických domk, jež ví jaká reformatorská luka poádn upravila a ist natela shry dol ervenou barvou, i

konen

ímem

bh

209

—

pipadalo neubránil jsem se soiistrastného úsmvu pomyslil jsem mi to jako nemístné smšné liidlo si Jenom necht italskému domku popraskalé stny a rozbitá okna, vyvšené hadry a špinavý dvorek, které patí k jeho pravé, vlastní fysiognomii práv tak jako jeho vysoký, úzký kamenný trup a piploštlá cihlová stecha! i

:

A

když jsem

hranicím, nastádav krajinných obraz,

se si

konen v

vracel

k rakouským

pamti dlouhou adu rzných

ovšem vtšinou ien letmo z okna železniního vlaku zachycených zde holé šedé hory s fantastickými zíceninami a vysoko strmícími prastarými msty, tu zase zelená smavá údolí, všecka posetá domky a letohrádky, svítícími jako husté bílé teky ješt z daleké modré dálky, tam širé roviny, prostoupené jen dlouhými adami štíhlých cypiš nebo tenkými pásmy hrdých pinií, jichž kmeny jsi nkdy v dáli sotva postehoval a jichž rovn rozložené, jaksi rounovit kypré a zaokrouhlené koruny se mi pak jevívaly jako ve vzduchu plující ostrovy tmavého mechu, onde :

zase

nekonené

vinnice,

od

jichž

erstv

zryté

pdy

neobyejnou svžestí se odrážely rumné a snžné obláky kvetoucích vtví broskvových a mandlových, jinde návrší celá obalená stíbrn sivým listím oliv, s

bezdky vzpomínal

jsi biblické hory olivetské, a jiné a když tu ješt jako na rozlouenou, u Connegliana, ukázala se mi nejlíbeznjší krajina, jakou

že i

jiné výjevy

—

lze pomysliti, smaragdová zele pahork, posetých malebnými zámky a villami, všude samý kvt a za tím v pozadí nepehledný, kolosální vnec záiích snhových vrchol alpských tu poklonil jsem se v duchu apenninské zemi a piznal jí: »Ano, jsi skuten krásná. Postrádáš leckterého pvabu našeho severu, zejména

—

210

jeho šírých, hustých les, po tvých mandloových kvtech a ranných pomeraních tším se s neosláblou touhou na druhé letošní jaro, tam ve své domovin, skvostné a ohnivé, avšak plnjší na jaro snad a pítulnjší v bílé a ržové záplav svých prostých tešových, hrušových a jabloových ale ty máš zase jiné vnady, zvláštní svj pvab, jsi krasavice po zpsobu svém vlastním !« jako krajina, jako stavení, ma také obyvatelstvo svj osobitý ráz, kterýž i tam, kde nosí bezvadný francouzský frak nebo robu nejposlednjší módy, projevuje se tváností, výrazem, posunky, celým konáním a chováním. Avšak což mohu o tom vyprávti já, jeden z té legie živých » vlk*, kteí z jara nkde u Aly vlétnou do Itálie, prolétnou ji víivým obloukem, pesn v dotyném okružním lístku, a vylétnou z ní pak zase nkde u Pontebby s plnou hlavou italských » dojm a zkušeností*, jimiž pak dlouho oblažují své známé neb dokonce široké tenástvo. Krouží po Itálii celá spousta všemi a frí takových smry, míhají se všude kolem tebe, vrážejí do tebe na perronech a v hotelech, že je ti až úzko v divokém hemžení všech tch píštích dkladných znalc Itálie. Štstí ješt, že pak doma z kollegialních ohled netou jeden cestopisy druhého, a proto nemusím se snad ani já báti oprav a vyvrácení mých hlubokých

mén

kvt

;

A

vymeným

vlk

italských pozorování z

oken rychlíku.

Nejdkladnjší

jsou arci mé studie v oboru italského železnictví, nebo jako valná vtšina cestovatel po apenninském poloani ostrov nevylezl jsem na své italské cest z vagónu.

tém

211

Také

železnice

italská

jedeš-li hranice, nejprve

ti

má

zvláštnosti, Peoí zmna železDomky jsou chatr-

své

padne do

niních domk a jejich živé stafáže. vlastn bych ml íci hlídaky, njší a hlídai také nebo hlída spatil jsem na té celé železniní projjždce od Aly do Neapole a zpátky do Pontebby pravždy stála ped strážním domkem zpíma málo. jako voják ženská s ošumlým služebním kloboukem, naraženým pes šátek obalující její hlavu nebo prost na erných, více i mén rozcuchaných vlasech, a napahovala vodorovn ped sebou njaký veliký routento záhadný nástroj a nápis na promaštné bík stužce klobouku (ostatn asto presentovaly i s holou hlavou) byly jedinou úadní známkou na tom zcela neúadním zjevu, jenž vodil mnohdy spíše na mysl strašidelnou romantiku noci íilipojakubské. Zídka vidl jsi na nich istou a neroztrhanou sukni, ješt ideji trochu ženského pvabu a jen jednou zamihly se mi pod tím kloboukem v hezké opálené tvái dv takové ohnivé erné oi, o jakých snívá tourista, vydávající se na cesty po slunném jihu. Vnitní úprava voz nebývá také skvlá. V druhé tíd jest sice povlak kožený neb jiný, ale o istotu jeho a ádný stav dbá se práv tak málo jak o nepromokavost stechy. alespo pihodilo se dva-

—

Tém

—

Mn

neekaná dkladná sprcha vyhnala mne s mého místa pivoláte-li k tomu konduktéra, pesvdí se vážným ohledáním o skutenosti vady, naež pokrí ramenem a zmizí se soucitným pohledem na kráte,

že

—

promoklého pasažéra.

hrub

I

jinak

nestarají

se

prvodí

o cestující; sednouti mžeš si ve své tíd do vozu a na místo, kde se ti líbí, a je to vru lepší nežli u nás, kde prvodí asto do jednoho vozu na-

vlaku

212

lidí jako slanek, kdežto jiné vozy zstanou úpln prázdny nebo hostí nkterého protžovaného i

cpou

štdejšího jednotlivce. Konduktor vlaský nestará se ovšem také, kdy a kde vystoupíš; ale za to provolává pokaždé jméno stanice tak zvun a tolikrát, že jen hluchý lovk mohl by ji promeškati. Hlasy konduktér hned cestovatele pesvdují o pednostech libozvuné vlaštiny. Již z chlapectví

nám nmina a slavné vlády rakouské svdomit, aby s ní našinec zstal ustaviné ne-li jinak, alespo prostednictvím blanket

vtloukala se starají se

ve styku, c. k. pošty a všeho ostatního, co honosí se

znakem rakouským,

uml

jsem

nmin,

a

jak

pece musím ji

úadním

vyznati, že roz-

na p. bavorští konduktoi

kiklav drmolili, jenom napolo. Za to jak zeteln a jasn znlo provolání stanic v Itálii! A jak drazn zpvn zárove znívalo též jejich >partenza!« (od-

i

jezd) a »pronti!« (hotovo). Jinou zvláštností italských železnic jest, že druhá tída má mnohem demokratitjší ráz. Nesmíš se diviti, vstoupí-li do ní asem žena s velikým košíkem, vypadající jako

hokynáka nebo tverolístek rozjaených,

hlun zpívajících muž, zcela se podobajících poestným honákm. Ale pes mnohých pjaty,

i

o druhé

to vše zdají se italských

tíd

mi pohrdlivé úsudky

vlak ponkud pe-

a ovšem uznávám, že tu lovk mnohdy bolestn

postrádá vybrané elegance a duchaplné zábavnosti obchodních cestujících, kteí tak velice zpíjemují > lepšímu obecenstvu* jízdu po našich železnicích. A na konec ješt jedna maliká zvláštnost: všude vystaíš se svými eskými hodinkami, ale na italských

mohou t nkdy šeredn oklamati. Nemyslím snad njakou tu hodinku, o kterou se vlak

železnicích

213

nkdy opozdí (mohl bych o tom ze své krátké italské zkušenosti ledacos vypravovati), ale hodinky tvé mají zde píliš málo hodin. Ciferník italských nádražních hodin má sice také jen 12 íslic, ale v jízdních ádech i

emž

na železnicích poítá se hodin 24, pi se jednou hodinou v noci a ísluje se bez petržení dále až do píští plnoci. Akoliv jsem tu zvláštnost již doma z »Prvodce« seznal a dobe na ni dával pozor, stalo se mi pece, že jsem se jednou po poledni dal dovézti na nádraží a po dlouhém marném ekání nikterak nemohl býti pesvden, že žádný vlak ve 2 hodiny neodjíždí; teprve když jsem na dotvrzení a jinak

zaíná

svého pesvdení podal železninímu úedníku svj vlaský jízdní ád, vyšlo na jevo, že jsem na prožluklou tyiadvacítku zapomnl, že vlak vyjíždí ovšem ve 2 hodiny ale po plnoci, kdežto naše druhá hodina odpolední je na italské železnici hodinou trnáctou. A skorém mohl bych mluviti ješt o jedné zvláštnosti zdá se, jakoby vlaské železnice mly obzvláštní zálibu v tunelech. Alespo jsem za celý snad život neprojel tolikráte tunelem, jako za ten msíc italské cesty. Na trati od Turina do Pisy nechybí mnoho do plného sta tunel, tak že ti pipadá, že jedeš vlastn útrobami zem a jenom na chvilku že se vždy jako v optickém divadle objevují pelétavé obrazy rozkoškrajina podél té trati jest po vtšin ného nadzemí pekrásná. Na první polovinu té trati, z Turina do Janova, pipadá 24 tunel (mezi nimi nejdelší v celé Itálii u Ronca), tak že se v okn vagónu míhají jen jako letem stále jiné úryvky horské scenerie apenninské te hluboké, divoce rozeklané skalní údolí s kypící dole bystinou, te zase hust sražené šedivé domky njakého msteka, vysoko na hbet hory,

— :

—

:

214

opjt letohrádek uprosted jasné zeleni, promíchané temnými obelisky cypiš. Letohrádky pozdji houstnou a jsou ím dále pvabnjší, až konené v nastávajícím šeru objevuje se na levo obraz, pipomínající celou romantiku stedovku: vysoko na vrcholech holých skal šedé, malebné tvrze, náležející k opevnní janovskému. Pak vjíždíme do Sanpierdarena, již jakéhosi pedmstí janovského, jehož vysoké, pti až šestipatrové domy nás pekvapují v posledních panevíme prscích sluneních z brusu novým svým oím, vidouce na všech stranách, v úhledných prelích, po balkonech, pode všemi okny, zkrátka všude po všech tch již velkomstských budovách rozvšeny jágrovky, košile, ubrusy, povlaky, kapesníky, punochy, slovem prádlo 'všeho druhu*, které tu vesele na šrách a bidlech vlaje jako prapory pi slavnostní výzdob msta. Zase italská zvláštnost! Na to vlak ponouje se opt do tunelu a za krátko rozléhá se konduktérovo zvuné » Genová!* Tak jsem tedy pes Veronu, Milán a Turin zastávky v tchto mstech nenáležejí do mého nynjšího programu pijel do starého emporia na moi stedozemním. nyní

ním

:

—

—

První vycházka vedla nás kolem pomníku Kolumbova vzhru po píkré stráni Pocítil jsem pedevším touhu po njakém povýšeném stanovisku, odkud bych mohl pehlednouti celkový obraz msta. Za chvilku zídly tu domy s obou stran a nastalo stoupání úzkou dláždnou stezkou mezi zdmi vinohrad a zahrad. Jen tu a tam ješt minuli jsme jednotlivý dm, úhlednou stavbou lákav vyhlédající z houštin

215

vavín, cypiš

a

pedstavoval jsem

palem si,

že

s

;

tam

lehkým hnutím závisti sídlí zámožný Janovan

opodál mstského hluku, se mnou spíznný mezi stromy a kvty, s vyhlídkou na msto, pístav a širé moe. Naší cestou kjihu pokraovalo jaro znasbírali menit: dne 23. bezna jsme u Bolzana pod rannými pupenci kovin modré hvzdy jaterníku jako první znamení asnjší jižní vesny; zde v Janov, ovšem s velké dne 28. bezna, bylo všechno již zeleno a v tch sadech ásti zelení ani v zim nevadnoucí nad mstem spatoval jsem v hustém lupení vedle zralých, zlat svítících pomeran a citron i pomalu vzpose zardívající drobné paliky šeíkového kvtu mete, kdy bez rozkvétá u nás! Po stezníku jen zídka trousili se chodci nebo, pohánn osmahlým venkovanem, rozvážliv sestupoval k mstu oslík, na jehož bocích s obou stran se houpaly veliké koše zeleniny Takto dostoupili jsme širokého tarasu s mohutnými stromy, na nmž v pozadí stál zanedbaný kostel s pistaveným obydlím, podobným sešlému klášternímu stavení, ale nyní podle nápisu nade dvemi sloužícím za stranou školu. Jiný nápis, na rohu malé skupiny pod tarasem, pouoval nás, že toto místo jest »piazza (námstí) Oregina*. Patrn anticipuje se již budoucnost, kdy ruch stavební až sem dostoupí a z tiché této samoty utvoí skutené námstí. S tarasu ohlédli jsme se nazpt a první, co nám padlo do oí, bylo moe. Po dlouhé dob vidím zase blahou ten ohromný vodní pruh, který vždy budil ve tuchu volnosti, nespoutaného letu kamsi do neznámých, krásnjších dálek! A pímo pod námi sklání se stuporznobarevných spousta rznotvárných vit k

vkusem

:

vdn

—

—

—

dom

mn

nmu

i

216

dom

a palác, sem tam protkaná cypišemi a palmami sad, pokrývajíc v rozlehlém plkole strán hornatého behu, jenž jakoby toužebn rozpínal k širé vodní dáli mohutná ramena: na právo jeden horský heben, sklánjící se zvolna až ku pímoské skalin, na níž strmí na levo širokým obloukem druhý štíhlý, vysoký maják horský hbet, cele pokrytý hust sraženou, hlavní massou janovských budov, jimž na míst jeho nejvyšším kraluje spanilý chrám P. Marie Carií^nanské svými kupolemi a vžemi. V obejmutí tch dvou horských ramen a zárove v náruí msta samého leží dole pístav s kolísavým hvozdem stožár a za ním prostírá se širé. bezmezné moe. Barva jeho jest v popedí zelenavá, dál pechází v šedomodrou a promnlivé blavé prouhy vyznaují místa, kudy se valí zeené hebeny táhlých vln, jež patrn nejprudeji dorážejí na skaHsko pod vysokým majákem, nebo tam vidti u behu široký bílý pruh, vstící ustaviný píboj rozkyplc pny. ;

moe

ve své plné kráse. Ale nebylo v tu chvíli Sivá píze mlh a chmur zastírala pozadí, takže se obraz jeho nerozvinoval v celé rozsáhlosti. Také obloha byla zavšena šedými mrany a proto nedostávalo se scenerii smavého toho jasu, jímž záívá krajina pod sluncem italským. Ale pes tu posmutnlou náladu skýtal celek panorama, jehož krásy nás dlouho poutaly. Pak vraceli jsme se oklikou k mstu. Kolem vinohrad vedla nás na západ stezka do píného údolí, na jehož holých, jen travou porostlých stráních byla sem tam rozptýlena pouze rzná vojenská stavení, náležející

k pásmu hradeb a opevnní, jež obmykají se

bylo tu všech stran pímoskou kotlinu janovskou také vidti pouze cviící se oddíly vojska v pestrých uniformách italských. Alo spustil se déš a k tomu ;

217

stezka pojednou se ztratila se nám nechtlo a proto

;

nazpt do výšky ke kostelu

nezbývalo než sestupovati po píkrých úboích, po kluzkých travinách, mezi nimiž se modraly krásné zvonkovité kvty, kolem vojenských skladiš a pevnostních budovek, u nichž stály nebo pecházely stráže, až jsme se konen dostali dol na silnici, jež uvedla nás nazpt do msta. Za krátko došli jsme nábeží a nedbajíce dešových pehánk, mezi nimiž chvílemi vybleskovalo slunce, procházeli jsme se po pímoské terase, zabaveni vzácným pro nás pohledem na moe a ilý život pístavní. Kolébá se tu hustý les stožár a rahen, ovšených rozmanit svinutými a rozvinutými plachtami, a ulikami té plovoucí nestálé osady obratn proplétají se luny, ízené osmahlými veslai. A na palubách na behu všude hemživý shon mohutné železné jeáby, vedle skladiš na pevnin trící jako obrovští pitvorní ápové, otáejí stále své dlouhé zobce, tu vynášejíce z lodí na beh, tu naopak do lodí penášejíce ohromné žoky, sudy a bedny. Vše tu zaernno uhelným prachem, steré ruce pracují o pekot, pot se lije s drsných tváí a po sndých šijích, za hluku a kiku, skípotu stroj, šplouchání vody, halasu vozk a hrení rozmanitých povoz, pijíždjících sem ustavin po-

nazdabh

i

;

bežní cestou, kteráž

se

schyluje

ku

pístavišti

od

brány u vysokého majáku^ se strany požehnané Riviery di Ponente.

Vtšina tch povoz, dopravujících sem náklad s mohutnými koly a mnohdy s pokrývkou rohožkovou nebo plachtovou, kterou povozník napíná po té stran vozu, odkud svítí slunce. Zapraženo je vždy nkolik tahoun, obyejn nejrznjší, jsou vlastn veliké káry

promiscue koní a osl, avšak nikoli vedle sebe, nýbrž

218

po jednom za sebou; husím pochodem kráí jich takto ada ped každou károu, obyejn ti. tvi. ale asem pt i šest, tak že pak takový prvod zvíat rzné podoby a velikosti, nkdy opestených originelní výzdobou a cinkajících hrubými plechovými zvonci, vypadá jako fantastická karavana. V takové zápeži spatil jsem nejednou i ku podivu malounké, nžné oslíky, pravé trpaslíky, o nichž bys soudil, že se hodí leda za roztomilou hraku pro dti; ale pádné rány, jimiž je povozník obas obmýšlel za zlostného pobízení, znícího jako >jok! jok!«, pouovaly mne, že nemá pražádného smyslu pro jejich nžnou roztomilost a že ani zdaleka nepomýšlí pokládat je|za pouhou hraku. Ale nejvíce bylo mi vždy líto pedního tahouna kon: je spíše napolo obšen nežli zapražen mezi dvma dlouhými, v pedu do výše njícími vojemi a zejména pi každém sjíždní s kopce skýtá pohled, jakoby se zoufale ze všech sil bránil zaškrcení.

Jeden autor, kterého mám po ruce, rozpisuje se o krutosti Vlach ke zvíectvu, uvádje na píklad,

—

ale kde že kuata ped zabitím za živa škubají v naší celé osvícené Evrop nesetkáváš se denn s tím tvái?! Tomu neb oním výjevem ukrutenství k nmých bolestí* nekyne vykoupení, dokud » svtu pravá osvta a humanita skuten neproniknou do širokých mass lidových.

nmé

Nabaživše se pístavního divadla, vystupovali jsme

pobežní cestou k velkému majáku nižší

svtlárna

rého pístavu,

dob

—

jiná,

mnohem

dole na cípu východní hráze stanazývaného tak, ponvadž v poslední

stojí

pistavením nového dlouhého mola byl upraven pístav druhý: » Porto nuovo«.

ped

ním

.

219

Dostoupivše skupiny vojenských budov u majáku, jsme se znovu po velikolepém obraze msta; vidli jsme nyní se strany ten ohromný amfiteátr dom, palác a chrám, terasovit stoupající vysoko po hornatém behu a v širokém oblouku malebn objímající pístav. Zatím déš pestal, obloha rychle se zamodrala a když jsme se vraceli od majáku, slunce žehalo nás citeln do tváí, zaplavujíc vše vkol veselým a nádherným leskem. Rozkošn svítilo prelí malého paláce u pobežní piazzy Dinegro, s krásným sadem, stoupajícím do vrchu po terasách, na nichž se vtrem kolébaly obrovské chocholy a vjíe palmových list. ohlédli

Opt Více

nežli

zadíval

ist

jsem

se

do tlumu lodí v pístavu. parníky moderní za-

vypulérované

jímaly mne ovšem staré, zvláštnjší lodi plachetní a tu pojednou zamihly se mi v duchu fantastické silhuety dávných koráb, s trupy divných tvar a ezeb, prkno spojuje beh s hustými adami dlouhých vesel .

.

;

palubou jednoho korábu a na prkn tyí se mohutná postava Verriny, s obliejem dsiv zachmueným, s rozpaženou dosud rukou, jíž práv srazil

s

Fiesca, kterýž s

marným výkikem

purpurovým vévodským

pláštm

o

pomoc

klesá

v

za

svým

moskou

hlubinu.

Tak vídal jsem kdysi tento výjev na jedné rytin ve starém vydání Schillerových spis. Ve skutenosti udal se arci ponkud jinak. Hrab Giovanni Luigi de' Fieschi, kterýž r. 1547 zosnoval spiknutí proti vládnoucí rodin Dori a oligarchické ústav slavným Ondejem Doriou zavedené, spadl po zdailém zaátku svého podniknutí, v okamžiku, kdy chtl vstoupiti do válené

220

galéry, pouhou svém utonul.

náhodou do moe, kde v tžkém brnní

V

pístavu a nejbližším jeho okolí probouzejí se vbec nejživji historické upomínky janovské. Vždy z

moe

Genová po všechny asy erpala všecku svou sílu, námoní obchod byl ode dávna životní tepnou té hrdé sokyn republiky benátské. Dojdeme-li pobežní ulicí Albertovou kolem dogany (celny), vojenského arsenálu a váleného pístavu na piazzu Caricamento, spatíme tu zajímavé starobylé stavení, bývalou doganu a nkdejší sídlo proslulé banky sv. Jií, od r, 1340 až do koneného pádu republiky vlastní panovnice Janova. Správcové tohoto penžního ústavu, náelníci šlechtických rodin, zbohatlých námoním obchodem, rozhodovali zárove o správ celé obce A již ped založením banky, z dob nejdávnjších byla vždy politická historie Janovan v tsné souvislosti s obvzdáchodní jejich inností. Zakládali na blízkých lených bezích obchodní stanice, zizovali k ochran jich pevné tvrze, podmaovali si jejich okolí, silným váleným lostvem zjednávali volné dráhy svým korábm kupeckým a niili všechnu cizí soutž. Takto stali se znenáhla pány celé západní poloviny Stedozemního moe, a pronikli pak na východ až do moe erného když jsem jím ped lety plul na Kavkaz, obdivoval jsem se u Feodosie na Krimském behu stopám bývalé janovské slávy, malebným zíceninám vží a hradeb, jež kdysi chránily bohatou, lidnatou i

—

KaíTu,

i

soupeku samého Caihradu.

Na východ

srazil se však Janov s mocnou sokyní, republikou benátskou, a vyšel po staletých tuhých

bojích zle pošramocen z toho zápasu. Pádem pak Caihradu r. 1453 ztratil své východní državy nadobro. Ale

221

již

na západ: objevením AmeVýchodní índie poklesl význam

nadcházel jeho úpadek

riky a

námoní

cesty do

i

jeho pro obchod svtový, kdež nástupci Benátan a Janovan stali se Spanlé, Portugalci, Hollanané a Britové. K tomu pidružily se ustaviné rozbroje šlechtických rodin, které republikou vládly; jmenovaný již slavný Ondej Do.ria vyprostil sice Genovu r. )5j!8 z podruí Francouz, do nhož ji tyto vnitní sváry zavlekly, zabezpeil její neodvislost a dal jí novou aristokratickou ústavu s dóžem vždy na léta voleným a velikou radou set o vdnosti Janovských svdí dosud starý palác Dori, také na blízku nábeží, nad jehož portálem hlásá nápisní deska, že republika budovu tuto vnovala » osvoboditeli vlasti* avšak Janov upadal dále, až konen vídeským kongressem pidlen ku království [sardinskému, s nímž sdílel další osudy až do zízení sjednocené Itálie.

ty

—

dv

—

Opouštíme nábeží a ubíráme se do vnit msta. Postranní uliky, vtšinou do vrchu stoupa icí (nazývají se pak »salite«), avšak i mnohé širší ul'ce honosí se touž pochybnou výzdobou, která nás pekvapila již v Sanpierdaren Z každého okna vysokých, vyvšeno je všeliké prádlo, mnohdy až Spatrových ady košil houpají se ti nad hlavou na provazech, napate, prádlo rozpjatých pes ulici v každém všeno jest i na balkonech, galeriích, terasách a výbezdky vtírá se ti porovnání stupcích stech ovšena jest pohyblivá devná s plachtovím, jímž tvrt Janova, ta hustá smsice lodí dole v pístavu. Svatopluk ech Sebrané spisy. V. 15 :

dom

tém

tém

—

:

:

222

A

málem bys usoudil, že jako v tom plachtoví dole bývala vždy vlastní íše podnikavých, moeplavných Janovan, tak zase hlavní slovo na pevnin, v samém, vyhradily si Janovanky pro své nejdležitjší zamstnání. Víme, co znamená den prádla již u nás pro ubohé hlavy rodiny; ale my mžeme hrzám toho dne alespo uniknouti opuštním nehostinného domácího krovu, kdežto prádelní tyranství Janovanek na ulici, mníc celé msto v jedipronásleduje muže nou prádelnu a sušárnu prádla a to, jak se zdá, nikoli pouze jednou v týdnu, ale všechny dni celého roku. Ano jak eeno i prádelny jsou na ulicích tu a tam spatuješ ostatn, nejen v Janov, nýbrž snad v každém italském teba tsn u nejživjší promenády velikou kamennou nádržku s vodou, obstoupenou ustavin pilnými ženami (v zajímavých mnohdy nedbalkách), které tam, ozbrojeny dkladnými devnými palikami, o závod tlukou a máchají rozliné prádlo a bezpochyby zárove též nepítomné sousedstvo celé ulice. Nejbohatší jeovšemprádelní ona dekorace vulikách staré ásti msta, mnohdy tak uzoukých, že tam krá-

mst

i

—

—

mst

—

—

—

dom

íte mezi dvma adami pevysokých temných jako na hluboké skalní soutsky, kam jedva proniká paprsek slunení.

dn

Ml

bych se nyní rozepsati o rázovitých typech janovských a zvláštních stránkách italského života, které se nejlépe jeví v takových postranních, starých ulicích. Ale již jsem se piznal, že nedvuji valn svým peletným touristickým pozorováním.

223

Byly to jiné asy, když na i)íklad Góthe dne záí 17S() o tetí hodin ranní vyjíždl v poštovním voze se svým »Mantelsackem« a jezevím rancem z Karlových Var na italskou cestu. Chválí výbornost bavorských silnic, po nichž naproti » eskému hlemýždímu chodu* jelo se prý s neuvitelnou rychlostí, takže druhého dne v 10 hodin pi nepetržité jízd dopoledne byl již v ezn. Dnes po železnici by za tu dobu mohl býti už hluboko v Itálii, ve Florencii nebo v Janov! Tenkrát poteboval jen ku hranici italské 10 dní, a do Verony dostal se, ovšem po odboce na jezero Gardské, teprve dne 14. záí. Konal tu cestu z Karlových Var do Verony s rozšafnými postiliony, pak na plachetní lodici s dvma veslai a konen na mezku. Rozumí se tedy, že cestovatel tehdejší mohl i vlastn musil na takové jedenáctidenní cest vniknouti zcela jinak do zvláštností kra;>.

—

—

jiny a obyvatelstva nežli tourista nynjší, který

ji

rychlo-

vlakem prolétne za jediný den, k tomu ješt uzaven v coupé druhé nebo první tídy, kde o život lidu nezví vbec pranieho. Také v Itálii obmezí se pak veliká vtšina nynjších turist na nkolik zbžných dojm z ulic mstských, cestou od svého hotelu k tm onm památnostem. Dosti již, vykoná-li se k tomu nkdy fiakrem nebo drožkou njaká v » Prvodci* pedepsaná vyjíždka do okolí, a znamenitostí je, pustí-li se kdo trochu dál od železniní trati, dokonce snad v odlehlejší krajinu v njakém vlaském dostavníku starého rázu. Mluvím ovšem pouze o tom druhu cestovatel, s nímž se na obvyklých italských routách setkáváš nejastji, i lépe eeno: pravidlem, a který se od známých sváteních jezdc liší snad jen tím, že pod-

221

nika své vyjíždky místo na koni v pohodlnjším kupe a místo za bránu až do Itálie. Ponvadž jsem k nim náležel sám, mohu si je snad trochu nabrati. Ba, skoro bych jim mohl vnovat vtší ást své italské rty, ponvadž ze všech zjev celou cestou vtírají se ti nejvíce. Pijedeš s nimi v omnibusu do hostince a v jídeln na právo, na levo, u všech stol studují práv tak pracn vlaský jídelní lístek jako ty, U nejbližšího sedí vážný starý pán s brejlemi a tlnatá obstárlá panika, patrn jeho cho.

Konen

poruí

si

pán

nco

vlaštinou

takového

sklepník se shovívavým úsmvem radji vyjde vstíc: »Suppe? Fleischsuppe? Schon Mit cappelletti oder staghetti« asto pozoroval jsem, když nkterý nový host oslovil íšníka lámanou vlaštinou, že tento povzbudil bez rozmýšlení nmeckou odpovdí, jakoby na jej urito pedpokládal, že cizinec ani nemže být rázu, že

mu

!

ním

Nmcem. A Vždy já sám,

jsem se sklepníkm nikterak. kdekoli jsem spatil v Itálii cestující cizince, vždy jsem hned soudil, že jsou Nmci, a zmýlil jsem se zídka kdy. Francouz neb Anglian byli výjimka. Snad namítnete, že to asi zpsobila volba mých hotel Avšak chyba lávky: Pravda, anglické hotely jsem z jistých dvod nevyhledával, však pomíjel jsem obyejn i všech etných hostinc, které se v »Prvodci« a inserátech doporuovaly

jiným

nežli

nedivil

tém

Nmcm

nmeckým

vídeskou kuchyní

majitelem,

atd.; ale

nmeckou

do spolenosti valnou pevahou nmecké.

pomr

obsluhou,

vždy dostal jsem se pece

A

pak, tento

nýbrž i v obrazárnách, na památných místech a vbec všude tam, kde se cizinci hlavn shromažují. Na námstí sv. Marka jako nejevil se jen v hotelech,

226

v chrámu svatopetrském, u Davida Michelangelova nad všude panovala nmina. Florencií jako na Vesuvii Nejsou-li mé osobní zkušenosti výsledkem zvláštní tvrdošíjné náhody, mohu smle tvrditi, že mezi toumizejí v záplav risty v Itálii ostatní národnosti nmecké. A dosti také možná, že ten úkaz souvisí s trojspolkem. Nkolikrát vzpomnl jsem si v Itálii jednoho výjevu na parníku, který mne ped 19 lety vezl z Caihradu do Varny. Neškodí snad, že jsem se kdesi již dotkl této episody. S lehkou kapsou vracel jsem se tehdáž z kavkazské cesty. Již od Poti jel jsem nejlacinjší tídou parníku: na palub, v zajímavé straka-

—

tém

te

krom

nkterého

noní bouky

s lijákem,

tin rzných východních kroj. Ale nepohodlí

pi

s

poátku

a jedné

emž

jsem promokl do poslední niti a když pak na ochranu proti dešti nad ástí paluby plachta byla rozepjata, zase div jsem nebyl umakán v divokém chumlu pestrých Asijc, pod tu plachtu o pekot se krom nkolika takových svízel byla slézajících to plavba pímo rozkošná, za dne pod krásným jižním blankytem, s rozhledem po šíroširém, v rozmanitých pvabných barvách se mnícím moi, za teplé noci pod myriádami skvostn záících hvzd. Pozdji spátelil jsem se také s družinou roztomilých zámožných Peršan, kteí mi pohostinn nabídli místo ve stinném stanu, jejž si z koberc na nejpíhodnjším míst paluby improvisovali, a s jedním lodním sklepníkem, Dalmatincem, který mi za laciný peníz prodával víno a všelijaké zákusky, takže se mi po table hóte pasa-

—

žér

kajuty ani nezastesklo. bylo však na oné jsem konal jinou lodí.

He

cest do Varny, kterou

22G

Je to plavba asi 14hodinná a pasažérstvo paluby zásobilo se tedy jen skrovn potravinami. Avšak cesta nevím, z jaké píiny prodloužila se o nkolik hodin a následkem toho zavládl na palub zuivý hlad. jako k vtšímu zjitení laných žaludk vystupoval každou chvíli z nitra lodi tuný kucha Vlach, jehož snhobílá úprava budila pedstavy nejvybranjších po-

—

A

choutek.

Konen podlehl pokušení jeden z nás ubohých

nmecký emeslník, a zeptal se ho, zdaž by na zub. Kucha neposkytl za ádné zaplacení urputným pohledem, zavrtl rázn hlavou mrskl po a odsekl vlasky: »Pro Nmce nemám nic!* Z tónu, jakým slovo >Tedesco« pronesl, sršelo pímo všecko to hluboké záští a pohrdání, jaké tehdáž Vlaši k palubník,

mu

neho

nm

Nmcm

pociovali.

Od

doby zmnilo »Tedesco«

patrn mnoho. Nyní se zpívá. Když jsem z Benátek malým výletním parníkem odjíždl na Lido zachtlo se kapitánovi vymniti se mnou nkolik slov. Upel na mne laskav oi a zeptal se pívtiv: »Tedesco?* A nežli jsem mohl záporn odpovdti, do-

v

Itálii

ložil

té

slovo

se

líbezn

na kvap, jakoby se opravoval: »Germano.^«

Patrn se domníval, že ve slov »Tedesco* pec njaký ohlas bývalého zlozvuku, a proto mi

cítím svojí

opravou rychle dal na jevo, že pro nho nkdejší nenávidní Tedeschi dávno již neexistují, že nyní acké

Germany úpln

Zvdv,

ctí

a miluje.

že nejsem Germano,

nýbrž Boiimo, opakoval sice stejn pívtiv »Ah, Bomo!* a na dkaz, že o Cechách ví, doložil s významným úsmvem »Praga!« ale pívtivostí jeho proznívala již spíše útcha: Nu, neštstí to také není!

—

227

Sklepníci italští umjí sice nejastji a nejlépe fiancouzíky, ale potebují nejvíce i jest vidti, že se jí v novjší dob obírají nejpilnji; každý zná aspo nkolik nejpotebnjších frází, mnozí drmolí ji podle možnosti a v jednom milánském hotelu rozmlouvali íšníci i mezi sebou nmecky, byla jejich roztodivná hamatilka pravou karikaturou Gothovy.

nminy

a

ei

Patrn

inili to pro cvik.

Ale

vrame

se

k

onm

samovolným

muenníkm

cestovatelské mody nebo horeky. Ci možno jinak než muenníkem pojmenovati lovka, který po msíc nebo dva dílem se smaží v nepohodlném železniním voze, dílem od rána do veera jako štvaný pobíhá od kostela ke kostelu, z obrazárny do obrazárny, od ponmíku k pomníku, zlézá kde jakou vž a vyhlídkovou terasu a to všechno jen proto, aby nevynechal žádné svtoznámé znamenitosti, jakýmiž se bohužel jeho » Prvodce po Itálii* jen hemží? když na smrt uštván dobelhá se nazpt do hostince, musí ješt za dobré pamti doplniti zevrubné zápisky ve svém denníku nebo popsati tucet korrespondenních italské

—

A

konen

bu

lístk s njakým peste malovaným » pozdravem z Benátek* atd. vždy pece musí oblažiti každého pítele alespo ádkem pímo z Rómy, z rozkošné Florencie atd. K tomu ke všemu nemže pijíti živou mocí na chu vlaskému jídelnímu lístku, pije zbožn »chianti«, vzdychaje pi tom v duchu toužebn po svém domácím pivu a sedl by vbec stokrát radji už zase ve své útulné domácnosti, kdyby práv nemusel prodlati své

—

vné

nkolikanedlní cestovní pensum, aby pak mohl doma blouzniti o všem tom krásném, co vidl a zažil v slunné Itálii

Zvláštním pak zostením toho cestovního

muen

228

ohledu na svou spose blaženým a nadšenýn ze všeho, co vidí a slyší, velebiti krásné vyhlídky, pro které nemá žádného smyslu, a v nmém nictví bývá, musí-li cestovatel, z

lenost,

již

v

Itálii

samé tváiti

prodlévati ped obrazy, jejichž nekonené ady by ml už radji za zády. A nkdy jej zase trýzní spolenost, která nezná vytržení

naopak žádné takové petváky, jako bylo pi onom vážném pánu s brejlemi a jeho pitloustlé panice, o nichž jsem se zmínil nahoe. On byl njaký professor, picházející do Itálie s duší plnou sympatií ke všem originálním, poetickým stránkám zem a lidu, plnou nedokavé touhy po všech tch nesetných pokladech božského umní. Ona však byla nešastna od prvního vkroení na pdu italskou: byla úpln zklamána krajinou, vychvalovaným jižním nebem, které se jí nezdálo o nic modejším nežli u nich doma, neúhlednými šedými olivami a zakrslostí pomeranových stromk, Vlachové nelíbili se jí ani za mák, nepe-

vavu a dotíravou žebrotu na neútulnost hostinc, na sklepníky, z nichž parmeani jediný neumí poádn nmecky, na sanský sýr, který už nemže ani cítit, na celou italskou kuchyni, která nezná jediného slušného, poádného jídla, a konen utkvla v roztoužené její mysli pedstava poctivé domácí skopojediná pedstava viny s opeenými zematy. Jak notovala svému manželu v obrazárnách, kostelích a na vžích s krásnými vyhlídkami, nevím. Setkal jsem se pozdji s tím párkem v ped Mojžíšem Michelangelovým Paní professorka sklesla jako podata na jedno z kesel, postavených zde pro pohodlí návštvník, a zatím co její obdivu ped cho stanul v posvátné úct a stávala naíkati na horko, na v ulicích,

vný

—

ím

:

nmém

22!)

tím

k

v

nesmrtelným veledílem, obrátila se poznámkou: »To je tedy ten Mojžíš? No,

grandiosním,

nmu

s

mi, že

na

nm

nevidím pranic zvláštního!*

Zvláštní pouliní život italský má v hlavních rysech dodává mu zase všude stejný ráz, ale v každém osobitého pibarvení rozdílná povaha obyvatelstva, rozdílné historické tradice, zvláštnosti polohy a podnebí, ten i onen hlavní pramen obživy a rzné jiné okolnosti. I nejzbžnjší pozorovatel postehne na píklad, že uliní ruch ím dále k jihu stává se ilejším, pe-

mst

stejším,

rázovitjš

se z Neapole,

m

a

hlunjším;

cizinec

vracející

kde omámen a ohlušen tonul v pote-

štném, lomozném víru tisícerých svérázných zjev, ped tím oddechne si zajisté v ulicích ímských, pekvapen byl rušným jejich životem, a Florencie bude

a

mu

tém

pipadati jako dstojn poklidné sídlo zaohnivý Toskánec má ješt hodn mlklých filosof, daleko k nám usedlým seveanm. Smšné by bylo, abych na základ své »okružní cesty* chtl vyliovati tako é rozdíly ve fysiognomii jednotlivých mst italských. Mohu jen prost a bez jakýchkoli závrk zaznamenati nkteré rysy, jak se mi tu onde namanuly. Prvním mstem italským, které jsem navštívil, byla Verona a snad práv pro tu povšechnou novost dojm zdá se mi rázovitjší nežli nkteré pozdjší mé stanice: Milán, Turin Janov. Za chvilkov sluneného, ale chladného beznového dne odvážel nás vetturino od nádraží veronského starou branou do msta a s na-

a

i

2bO

pjatou zvdavostí vyhledali jsme, jaký obraz nám naše první italská zastávka poskytne. Nebyli jsme zklamáni: ty pisndlé podlouhlé oblity štíhlé postavy v krátkých vše ráz pro nás pláštích míhající se kolem nový a zcela odpovídalo našim pedstavám o zvláštnostech vlaského kraje. Zejména ty plášt, z tuctových

Ty malebné

staré

domy.

eje ohnivých erných oí,

—

mlo

ovšem jako píslušnost každé pravé vlaské figurky dávno známé, byly zde, ve skutenosti, pro všechno mužské ponás zajímavou novinkou kolení na ulici, staí, mladí, chudí, bohatí, byli zahaleni v plášt, jevící mnohdy v koketním pehozu cípu pes rameno a malebném spádu záhyb patrnou illustrac

tém

;

snahu po šviháckém effektu. Musel jsem daleko zabhnouti do vzpomínek, abych našel obraz ponkud v ony dávno prchlé asy, kdy také ješt podobný Praha hemžila se plášti a já sám jakožto malý studentík bedliv jsem dbával, abych cíp svého šedého pláštíku pehodil pes rameno se stejnou grácií jako naši módní lvové v oktáv. Ale dnové plášt byli zimník zaal se vzmáhati tehdáž u nás již seteni více a více a vytlail je za málo let nadobro. Poslední plášt, na které se z pozdjší doby pamatuji, vídal jsem v našem venkovském kostele na nkolika starších obanech, snad lenech njakého bratrstva, kteí pi

—

;

jistých slavnjších výkonech církevních se svícemi v rukou pedstojn k oltái se ubírali a tam ped stupni vedle sebe v adu se stavili. Byly to dkladné, ráz až tžké, dlouhé plášt a pidávaly svým

pánm

strašideln vážný. Teprve nyní ve Veron poznal jsem zase, že mže lovk v plášti vypadati zcela kloudn,

ba

nkdy

dokonce

V Milán

i

švihácky.

objevovaly se plášt

již

ideji

a v Ja-

231

nov jen výjimkou. Jak veliké by tedy bylo pokušení, abych s jistotou hlubokého znalce napsal, že Verona krojem svého obyvatelstva zachovala si mnohem více italské pvodnosti! Avšak nehody rzných cestovatelských kolleg nabádají mne k opatrnosti a proto pipouštím možnost, že snad ta veronská chumelenice pláš souvisela s tehdejším chladným poasím, kteréž za našeho píjezdu do Milána již slušnému jarnímu teplu, ba asem až ádnému vedru ustoupilo, tak že v Janov plášt snad jen z této píiny ídly tam a mizely A snad stalo se také pouhou náhodou, že jenom ve Veron spatil jsem na hlavách asi dvou tí žen z lidu zvláštní okrasu: dlouhé, silné jehlice s postíbenými kulikami na konci, zastrkané hus^^ vedle sebe do havraních vlas v zátemení tím zpsobem, že tam jako páví ocas kruhovit se rozpínaly a svými kulikami jakousi lesklou aureolu tvoily. Jinak vidl jsem v Janov celkem tytéž figurky, i

i

mou

pozornost zaujaly již v mstech pedcháTaké zde potkal jsem brzy párek dstojn si vykraujících pán vážného vzezení, bezvadn ern odných, s cylindry na hlav a s dkladnou, nahoe lesklým kovovým knoflíkem opatenou holí v ruce, nad nimiž jsem si ve Veron lámal hlavu: nevdl jsem, mám-li je pokládati za njakou zvláštní odrdu vlaských švihák i za parádní zízence pohebního ústavu. Zde v Janov se mi hádanka rozešila: jsou to prost obecní strážníci. které

zejících.

A

také zde jako jinde v

Itálii

bu

potkával jsem na

njakého abbate s širokostechým erným kloboukem nebo eholníka v hábitu ulici

té

každou

i

zvlášt

chvíli

oné barvy

mnoho

Tchto vídal pknému, veselému

nebo jeptišku.

a leckterému

jseni obli-

232

eji slušela výborn pokrývka hlavy s kídlatými snhobílými výbžky po stranách ela, vodíc na mysl spíše motýly jarního luhu nežli ponuré zdi klášterní. Na blízku pístavu vyskytoval se ovšem zhusta nejedná osmahlá, zvtralá tvá pod typ námonický nízkou lodní apkou nebo tuhým kloboukem. Spatil jsem tu poprvé ve skutenosti ony vysoké, pytlovité, do pedu svislé epice, které mají tak vynikající úkol na obvyklých vyobrazeních ze slunné Itálie. Mohl bych se ješt dotknouti pouliních prodaa jejich kiku, skeku papoušk z každého tetího tvrtého okna, úžasného množství kadeník a lékárník, dotrnosti drožká, žebroty, asem :

i

va

vné

—

v hedbávných šatech, atd. atd. ale ani tyto a podobné vci nejsou speciality janovské, nýbrž provázejí všude po Itálii a jsou po vtšin již každému známy. i

t

o velkolepý dojem Janova má podporované ovšem znamenitou polohou na úpatí a stráních rozlehlého horského amfiteátru, s jehož stup nádherné davy janovských chrám a palác hrd shlížejí k širé hladin moské.

Hlavní

umní

zásluhu

stavitelské,

Dobe zvolili proto Vlaši pro Janov epitheton 'pyš» Genová la superba* je práv tak vhodné jako ný* »Firenze la bella* nebo » Bologna la grassa*. všude po stráních vzhru Msto táhne se a tyto strán prorvány jsou opt leckde píními úvaly, což samo sebou zdejší architektue dodává veliké rozmanitosti. Tu vystupují ped námi ady budov terasovit nad sebou, tu zase jiné sestupují po svahu nebo

—

tém

23b

jako propadle objevují se kdesi hluboko pod námi, na úpatí píkrého srázu a mezi tím všude plno klenutých pechod a prchod, kamenných schod, sloupových gallerií a vzdušných teras, kynoucích asto vzácným bujným rostlinstvem jako visuté zahrady Babylonu. Ale vlastním triumfem janovského stavitelství jsou ulice: Via Garibaldi (díve Nuova) a Via Balbi, táhnoucí se po obvodu staré ásti msta. Zde stojí palác vedle paláce, dlouhé ady nádherných budov, závodící spolu velkolepostí a jemným poetickým vkusem. Nejkrásnjší z nich vytvoil v polovici šestnáctého století velmistr janovské renesance Galeazzo Alessi. Vzbuzují obdiv nejen ladnými, mohutn spanilými formami svého zevnjšku, nýbrž i sliným, malebným uspoádáním a bohatou výzdobou svých vnitních nádvoí, vestibul, atrií, schodiš a sloupových chodeb. Dva proti sob stojící paláce v ulici Garibaldiho, Palazzo Rosso a Palazzo Bianco, díve sídla šlechtická, jež vlastenetí majitelé v nedávné dob obci darovali, obsahují znamenité sbírky obraz. Pokochavše se architekturou janovskou mžete tam uvnit napojiti opt ;

dv

oi

a

ducha kouzlem lahodných výtvor

italské

i

cizí

malby. Ovšem zbývá obyejnému touristovi jedva nkolik hodin ku procházce takovým sadem umleckým, z nhož pak odnáší si v duši jen jakousi záivou mlhu nezeteln splynulých obrys a barev se jmény rzných malí, z nichž jen nkteí dávají mu na takové obchzce ponkud nahlédnouti ve zvláštní ráz svého tvoení. A jen nkteré obrazy utkví v hloubji, skutenou silou umní, njakou zvláštností svého pedmtu i provedení, následkem bedlivjší pozornosti, kterou jim pro slavnou jejich povst vnoval, a nkdy též pouhou náhodou.

bu bu

nm

bu

234

Mne zaujal v Janov zvlášt Paolo Veroncsc dvma obrazy v Palazzo Rosso Juditou a Benátankou. Znalec se snad usmje a poukáže na Van Dycka, jehož slavné portrétní obrazy jsou vynikající ozdobou gallcrií janovských, nebo i na jiné tamjší obrazy proslulých mistr nizozemských, vlaských a španlských; ale což naplat: utkvly pec nejvíce v mysli ony dva obrazy Paolovy, zejména pak Judita stále dosud vrací se mi ped oi, ta bujará, svdná postava mladé ženy, se satou hlavou Holofernovou vycházející z váleného stanu do hvzdnaté noci zvláštní mkkost a jako snivým kouzlem msíním pitlumená skvlost barev psobily na mne tak, že ani nejslavnjší veliké malby ;

mn

—

mistrovy, které jsem potom spatil jinde a pedevším v Benátkách, nevytiskly z mé pamti ten skrovnjší obraz janovský.

Ze stedovkých budov janovských nejpamátnjší již koncem 10. století zbudovaný dóm sv. Vavince (San Lorenzo), kterýž následkem etných pozdjších oprav, zmn a pístavk pedstavuje smsici sloh románského, gotického a renesanního Mramorové zdi jeho skládají se z vrstev stídav bílých a erných, tak že chrám ten vypadá z vní jako pru-

jest prastarý,

hován.

Z renesanních kostel butež uvedeny jen hat vyzdobený chrám Zvstování P. Marie a pak

bomi-

strovské dílo Alessiho, Santa Maria di Carignano. Vystoupili jsme druhého dne vzhru ke kupoli této spanilé svatyn. Souhlasn s pdorysem, jemuž sloužil za vzor Michelangelv nárys Petrského chrámu v rozbíhají se nahoe od hlavní kupole tyi úzké terasy

ím,

jako stejná ramena svta, takže možno

eckého kíže ke nejen

tyem úhlm

obhlédnouti

celé

msto

i

235

okolím, nýbrž obchzkou prohlédnouti pohodln každou jeho stranu zvláš. K jihu prostírá se široširá lesklá plocha moská, po níž tu a tam nesou se lodi, blíže zetelné, ím dále však menší a matnjší, až kdesi z hloubi obzoru již jen kynou plachtovím jako kídlem bláska nebo splývajícím chocholem parníkového dýmu. Po levici pehlížíme odtud další oblouk behu, táhnoucí se za píním horským hbetem, na nmž trní náš kostel, dále na východ tam, kde holá skála, srázn k moi spadající, vyhlídku v tu stranu uzavírá. Na právo vidíme dole pístav se spoustou lodí, za ním na skalnatém výbžku behu vysokou vž majákovou a za tou ješt mlhavé rysy Riviery západní. Na severu pak rozkládá se kolem zátoky terasovit msto rozsáhlým polokruhem; blíže k moi sraženy jsou malebné skupiny dom a palác v hustou massu rznobarevného: bílého, šedého, žlutavého a ervenavého zdiva protkanou zelenými sady a tmavými skupinami cypiš z níž trí rznotvárné vže s

i

i

—

—

etných kostel. Od

,

té hlavní

hmoty msta

vybíhají

paprsky vili a palác vzhru po stráních holých výšin nad mstem, s jejichž temen hrd shlížejí zdi a vže pevnostního pásma. Na východ od msta rozeseto je po stráních behu ješt množství a villových skupin, dodávajících celému pobeží cípovité

dom

velmi živého a smavého vzhledu.

Nechtlo se nám ani ze vzdušných výšin té chrámové rozhledny. Bylo tu tak pkn v teplu a zái s tím rozkošným pohledem stechy nejbližších dom poskytovaly milou podívanou. Byly tam také chodbiky, malé terasy s kvtinami, na jednom i jakási sloupová gallerie, a sem tam v tchto vtrných oblastech vidli jsme

líbezného jarního slunce,

kolem do

kola.

I

,

230

bu

zaléváním kvtin neb rozvšováním prádla jen pkného rozhledu klidn užíA harmonickým doplnním celého toho lahodného dojmu byla zvonková hra, která se práv v jedné z obou postranních vží kostela ozývala; se svého stanovišt mohli jsme tam pozorovati lovka, který tloukl na varhánky k tomu sloužící. Kdo pehlédne velkolepý ten amfiteátr palác lidi,

se zabývající, jaksi vající.

bu

malebným horstvem v pozadí, s hust oživeným pístavem a širým moem v popedí, spatil nejhlavnjší pvab » pyšné Genový «. s

Výlet z Janova. (1895.

„Kvty".)

Vhodná je to upomínka nyní, kdy pod zamraenou oblohou v sychravých mlhách pichází zima. A prozatím ukazuje nám Jen své nepkné stránky: Chlad zahosuje se sice již v pokoji, ale v kamnech nepraská ješt veselý ohe okno není ješt postíbeno ledovými kvty a smutná krajina tam venku eká již toužebn na tpytný snhový závoj, aby jím zastela své sestárlé, povadlé, zpustošené líce. V tu dobu místo do šedých mlh, zasmušilých holých polí a sežloutlého padajícího listí píjemno zadívat se s oima zavenýma do kraje rozkošn jasného a zeleného, jenž vynouje se z naší pamti. Do istého vzduchu, prohátého a záícího jarním sluncem, vztyují a rozpínají rznorodé palmy na zahradních terasách svou mnohotvárnou ozdobu listovou: tu koruny z kolosálních, lesklých, malebn skládaných a zprohýbaných epel, onde jako chocholy z titanských smaragdových per, tu zase jak ohromné vjíe z jemného, ozdobného krajkoví neb jako shluky nesetných okrouhlých, skvostn otásnéných stínítek; na zdi starého paláce protkány jsou již záiv ervenými kvty špalíry broskví; snhov bílé kamelie svítí z erných ;

Svatopluk

ech

:

Sebrané spisy. V.

16

288

vlas mladých Janovanek; vzduch, svtlo, malebné panorama msta v polokruhu stoupajícího, vrcholy všechno kolem je prohor za ním, moe ped ním

—

syceno tím zvláštním fluidem jarním, jež sice tžko definovati, ale jehož úinek tak zeteln pociuje sladce vzrušené nitro lidské. Vycházeli jsme si z Janova na malý výlet Zachtlo se nám zahlédnouti alespo lem, alespo úvod Riviery. Míním ovšem Rivieru západní. Také pobeží moské táhnoucí se od Janova na východ. Riviera di Levant, má hojn pvab, a na další jízd od Janova k Pise, tratí vedoucí tém ustavin pi samém pobeží, pekvapovaly nás za etnými tunely krajinky, z nichž nkteré svými slinými villami uprosted bujných houštin vavínových, palem, kvetoucích broskví, kamelií a hruší, svými hájky citrón a pomeran, plnými zlatých plod, mohutností svých kaktus,

slavné

tvoících u zahrad a podél trati živé ploty, svými cypišovými alejemi a spoustou oliv, místy úpln pokrýinily na nás dojem vajících malebné vrchy okolní pímo pohádkový. I tam jsou místa hojn navštvovaná cizinci a sloužící za léebné zimní stanice Nervi, Santa Margherita, Rapallo, Spezia a j. Ale pravou slavenou Rivierou jest pece jen Riviera di Ponente, táhnoucí se dalekým obloukem po italském i francouz-

—

:

ském behu Stedomoí od Janova až po Marsilii, tato arovná zimní zahrada Evropy, kam rok co rok tisíce chorých toužebn a nadjn spchají jako k zázraným pramenm nového života. San Remo, Bordighera, Mento jsou nejznámjší tone, Monte Carlo, Nizza, Cannes z jmen, vodících na mysl vnou zele a kvtnou nád-

—

heru toho

»

evropského

My musíme

se

ráje*.

spokojiti

výletem

pouze k jeho

289

Kráíme z Janova kolem pístavu vzhru k brán u vysokého majáku. Konduktoi omnibus, jedoucích týmž smrem, s vlaskou živostí kývají na nás nejen prstem hlavou a celým tlem, ale my proa rukou, nýbrž zatím nemáme chuti, zamniti píjemnou chzi na volném, slunném vzduchu makáním se v dusných jejich bednách. O spojovací prostedky není ostatn nouze: vedle omnibus jezdí do Pegli ustavin tramway a také po železnici dostanete se tam lacino a pohodln pedehe, pobežní

první jeho stanici, PegH.

silnicí

i

za

pl

hodiny.

Silnice

a dále vždy jest

vede za branou dol k San Pier arena tsn podél behu; ale výhled na moe

obmezen pásmem píbežních

stavení a zdí

zerami jich možno však místy spatiti dole beh, k s

hluným šumním

;

me-

nmuž

zpnné hebeny vln,

dorážejí táhlé,

zrakem daleko, daleko po zelenavé, modravé a blavé spoust vodní. Na jednom míst sestoupili jsme pod viaduktem železniním až k samému moi; byly tu špinavé domky, ped nimiž sušily se na písku rybáské sít a hadíky, v nichž jsi s tží poznával kusy chatrného prádla. Ani stopy tu nebylo po rznotvárných, pestrých lasturách, jichž jsme pozdji tolik nasbírali na benátském Lidu žádný krab nebavil nás tu svým podivným postranním bhem; vlny oplachovaly jen holý písek a bahnitou hlínu. Za to skotaila zde kupa osmahlých, nuzn odných dtí; stavly hráze z vlhkého písku a tleskajíce rukama hledly a zatoulati se

;

pak, jak vlna za vlnou valila se blíže a blíže k jejich nkterá delší a vyšší všech dívjších kypícím, šumícím hebenem pivalila se až k jejich nožkám a rozrážejíc se na behu ve spoustu mlékov

dílu, až

bílé

konen

pny, rázem smetala nicotnou pískovou hradbu.

240

Dti za veselého kiku poskakovaly nad tím dílem zkázy a s chutí stavly pak znova. Hodnou chvíli bavili jsme se pohledem na tu hru dtí a vln, naslouchajíce s rozkoší hlomoznému šumotu moskému, jímž jakoby proznívala tajeplná, pradávná báje, stará jako stvoení samo. Když jsme se vrátili na silnici, pijíždl práv zase od Janova nový omnibus. Na zadním stupátku škublo sebou tlo v kusém, umounném stejnokroji roztaženými pti prsty vymrštila se smrem k nám svižná Pegli!« zavznlo nám pronikav ruka a »Pegli? ernokadeavé hlavy vstíc. Výrazné posuny prst zvaly nás dtkliv, abychom vstoupili do rozviklané, ped lety as dosti úhledné dopravní schránky. Tentokrát jsme ráznému konduktoru neodolali. Již byl se stupátka dole ani nevdouce jak. octli jsme se uvnit chrastivá dvíka zapadla za námi a povoz

—

i

—

drnel

—

dále.

Co jsem poznal

italské vetturiny, pipadají mi naši drožkái a fiaki jako upjatí, nepístupní aristokrati Zvláštním vyznamenáním jest, posmeknou-li ped tebou klobouk a ukážou-li s tázavým posunkem na svj prázdný povoz. Zcela jinak jejich kollegové v Itálii. Tam vyklouzneš na piklad ze svého hotelu k nejbližšímu nároží a hodláš se klidn vmísiti v zástupy promenující hlavní tídou. V tom zaslechneš odkudsi bezdky tam pohledneš a spatíš na kozlíku kik drožky lovka, který k tob, ano pímo k tob napahuje ruku s kolmo vztyeným jedním prstem a cosi na tebe houká A hle! za ním s jiného kozlíku natam vedle pahuje se týmž posunkem jiná ruka tetí co tu drožek na stanovišti (a bývá jich nkdy celé mrano 1), tolik míí k tob napažených ruk a

—

—

—

241

vztyených prst, že ti man picházejí na nnysl sedadla staroímského amfiteátru a jeho kruté diváctvo, rozhodující osud gladiator zdvižením nebo sklonním palce. Nevím, pro vlaští drožkái užívají práv toho znamení (snad znaí ten zdvižený prst, že jízda stojí pouze liru) vím jen, že pro nechápavce mají ješt jiná, draznjší. Do kiku svých kolleg ped. tebou hlásí se jiný za tebou biem, jímž umí práskati ješt zvunji než plzeský vozka svatební, proslavivší se na naší národopisné výstav, a z daleka upozoruje t na sebe opt jiný pronikavým hvízdáním, pijíždje zárove hned plným tryskem. Ale bližší již se k tob rozjel jakobys ho byl sám pivolal, s jistotou zastavuje u tebe, seskakuje s kozlíku, otvírá dvíka povozu a jako hanebn oklamán tváí se, odmítáš-li a 1

;

i

—

—

obracíš-li se v jinou stranu ale odtud letí k jiný povoz, tryskem pímo na tebe, že uskakuješ,

t

tob aby

nepejel, ímž dostáváš se zase na ránu dvma, tem bleskurychle pijíždjícím povozm jiným vypadá to vru, jakoby poítali, že pece radji zvolíš jeti než býti pejet; upímn si oddechneš, když se dostaneš z obvodu tch dostih. Hlavn postehnou ovšem cizince z daleka a slétají se jako supi na koist. Mají pro cizince njak neobyejn vyvinutý ich. Když se na mne vrhli poprvé, hledal jsem píinu ve známé vazb » Prvodce*, jenž vyuhoval z mé kapsy. Ale nic nepomáhalo, že jsem pak brával jen vytržený kus » Prvodce* a schovával jej do nejtajnjší schrány kabátu; nic nebylo plátno, že jsem se chránil okukovati nápadnji po-

—

na

mníky nebo prelí palác a že jsem se snažil vzezením konáním splynouti s obyejnými passanty domácími v nejhustším zástupu tuzemc ihned oznai

—

:

242

m

ily cejchem cizince napažené ruce vetturin, vztyené prsty, kik, práskání, hvízdání a nkterý teba mne provázel vytrvale až do konce ulice O houževnatosti vlaských drožká pesvdil jsem se nejlépe v ím, Když jsme ukonili první návštvu petrského chrámu a sbírek vatikánských, vypletli jsme které se nám o závod nabíAle jeden drožká nedal se ani nkolikerým rozhodným odbytím zastrašiti, nýbrž jel stále v patách za námi. Nás však pivábila k pozdnímu obdu hned tady na petrském námstí útulná trattorie s adou stol, pokrytých snhobílými ubrusy a postavených venku pod rozpjatou plátnou stechou. Když jsme se usadili a objednali »zuppu«, pohlednu stranou a hle: onen drožká zastavil také ped restaurací, práv u nás, a vida, že jsem ho zpozoroval, kývnul hlavou, jakoby chtl íci: »Jen se s Pánembohem naobdvejte, však pokám « Dával jsem mu celým vzezením na jevo, že spolu nemáme co init, avšak on sedl klidn na svém kozlíku a stopoval pozorn postup našeho obda. Sedlo se nám tu dobe jia volném vzduchu, se stží z hejna drožek, zely.

—

s pohledem na širé petrské námstí s obma kolonádami a maje.státním chrámem v pozadí také jídla byla slušná a ohniv ervené domácí víno ze sklenné, slámou opletené baky chutnalo pímo znamenit. Nepospíchali jsme odtud. Drožká zaal jeviti netrplivost; nevrle mžoural po »giardinettu«, které jsme si na konec poruili, pošvihoval biem, vrtl sebou, zíval, a když jsem si nalil z baky ješt sklenici, dal mi pohledem ostrou dtku. Posléze ml jsem se k pla;

Jakmile drožká spatil, že sklepník na talíku pináší úet, seskoil s kozlíku, upravil na koni emení, otevel dvíka povozu a postavil se k nim se smekcení.

248

A

nutým kloboukem, aby nám pomohl dovnit ... bych byl stokrát radji šel pešky, neodolal jsem pece takové vytrvalosti. — Druhého dne zašli jsme na obd do téže restaurace a sotva jsme usedli venku pod plátnou stechu, hned rozjel se k nám až z opaného kouta námstí jiný drožká, který vytrval stejn až do konce našeho obda, a tetího dne by se bylo bezpochyby opakovalo totéž, kdyby nás nevlídné poasí nebylo zahnalo do vnit restaurace, kde jsme unikli ostížím

zrakm drožká.

Avšak

drožkái v Itálii ceny, pražským jejich soune 50 kr.) projedete se hezky

uznati sluší, že mají rádi odporuili

bychom druhm. Za 1 — mstem. které

—

liru

(ani

Le

vrátím se do janovského omnibusu. Nebylo píliš milé sezení v té sešlé, sluncem rozžhavené skíni, v níž jsme se potili ve spolenosti vlaských hoky, s košíky zeleniny na klínech.

dkladn

Cesta vede mezi dvojím, skoro nepetržitým pásaréna, stavení, nejprve pedmstím San Pier pak pes Cornegliano a Sestri Ponente (na rozdíl od Sestri Levant na východní Riviee), kterážto místa tvoí jediný souvislý etz a sad, táhnoucí se na pobeží od Janova až k Pegli asem jedeme ulicí málo lákavých, zanedbaných dom, tu a tam plnou neistoty a nelibých zápach jinde však svdn kynou krásné hotely a letohrádky se svžími, vkusn upra-

mem

tém

dom

;

venými sady,

v nichž z bujné, lesklé zeleni jižního ro-

pomerane

a všeliké nádherné stavení a ohrad širé na právo vidti v pozadí zelené vrchy a pahorky, plné cypiš, pinií a letohrádk. O tam nahoe je zajisté arokrásn, v té zeleni, istém stlinstva svítí rudozlaté

Na moe,

kvty.

levo

pehledáme mezerami

vné

244

vzduchu, s vyhlídkou na nesmírné moe a kvetoucí beh dole Nejpknjší scenerie uvítala nás však v Pegli. Tam ladné vršiny byly jediným rozkošným sadem, pvabu pro seveana zcela zvláštního. Zejména husté lesy pinií poskytovaly obraz naprosto nový, lišící se ode všeho, co vídáme v lesnatých krajinách našich. Rozložité, ploše zaokrouhlené vrcholky rýsují se pesn jeden nad druhým, vystupujíce do vrchu, kterýž celý obalují jako bujné rouno, setkané z nesetných zakulacených vln pitcmnlé zeleni. Zvláštní ráz, jakým se vyznaovaly ty shluky piniových vrcholk, na mysl hust nad sebou nakupené vodil mi !

tém tere

vypouklé

njakých

obrovských

okolinatých

rostlin.

A

tch

piniových lesích, mezi hojnými kuželi houšti oliv a jiných jižních strom i kovin, v jediném tom parku, odívajícím hezké výšiny okolní, všude byly rozptýleny nžné villy a pavillony; dole v

cypiš, v

pak u behu mezi obyejnými domky msteka jest i hojn úhledných letohrad a hotel, s krásnými sady. Ovšem ruší zde dole ten idyllický dojem nkteré budovy tovární. Hlavní znamenitostí msteka Pegli jest svtoznámá Villa Pallavicini s rozsáhlým nádherným parkem, táhnoucím se vzhru do vrchu a poskytujícím hojné, rozkošné vyhlídky na moe a pobežní krajinu. Vystoupivše z dostavníku, došli jsme k ní; ale bylo nám sdleno, že jest pro návštvníky již zavena. Tu máš! A náš » Prvodce* blouzní o spoustách cedr, oleandr, palem, magnolií, o vodopádech a vodotryscích, jezee, i

kioskách, chrámcích, sochách, obeliscích a jiných divech, bychom se byli pokochali! Tak se vede, podniká-Ii lovk vyjíždky na zdabh, opomena informo-

jimiž

245

naped dkladn o návštvních hodinách a všem ostatním, což mu pece » Prvodce* tak peliv oznamuje a do poslední teky písn pedpisuje.

váti se

si pece. Cestuji práv nejmohu se tenái dvrn pidkladnost mou nejslabší stránkou. Užasl

Avšak nezoufal jsem radji na

zdabh

znati, že je

mu

a

i

—

jsem v Itálii nevidl. Tak hned v Janov nevidl jsem slavnou íši, chovanou v pokladu dómovém, z níž prý pil Kristus pi poslední veei a jež byla pokládána za nejvtší kus smaragdu, až njaká komise konstatovala, že je sklenná. by,

kdybych

se

zpovídal, co všechno

Oželel jsem tudíž i sad Pallaviciniho a vzal jsem za vdk jeho skrovnjším zdejším soupeem, parkem jiného boháe, jímž nás, zahradník za slušné zpropitné provedl. Byl to také sad dosti rozlehlý, táhnoucí se po návrší s druhé strany naproti sadu Pallavicini. Rostou tu spousty vavín, platan, rhododender, lauro'ceras, vždy zelených dub, eukalypt, kamelií atd. a prvodce náš staral se zejména, abychom nepominuli žádné z etných híek vodotryskových, v nichž Tak dosi zakladatel parku patrn obzvlášt liboval. vedl nás k malému divadlu, jež celé skládalo se z bujné živé zeleni: skupiny k úelu tomu postíhané, tvoily hledišt s lóžemi po stranách s parbyla drnová sedadla; také jevišt bylo ketem, v zízeno z živých jež po obou stranách byly upraveny v podobu kulis. Sedli jsem chvilku v samorostlém hledišti, když tu pojednou prvodce varovn zvolal: » Pozor !« a jedva že jsme vstali a stranou odstou-

ke,

nmž

ke,

rzných

pili,

zaaly do zeleného hledišt

hati

vodní paprsky a sprchy, tryskající jako kouzlem

z

stran šle-

!

246

neviditelných zídel, tu z toho, tu z onoho rohu, ze zem. i jiných místech parku jsou uchyI na mnohých stána podobná pekvapení: zahradník šlápne na urité místo pdy, nkam do husté trávy, do obruby kee, mezi koeny stromu a rázem vyšlehuje, srší a prší jasná vláha v paprscích nebo rozprášených krpjích L

shry

—

z

rzných

stran.

Avšak nebudu zevrubn vyliovati všechny »znamenitosti* parku: napodobené staroímské lázn, um-

tn

lou jeskyni, v jejímž pološerém nitru z vodní trí sochy. Akteona a Diany, jinou * jeskyni arodjnice «, poustevnu, v níž figurína poustevníka pohybuje hlavou, chaloupku, jejíž každé okno má sklo jiné barvy, takže z ní možno spatiti krásy parku v rzném

kouzelném osvtlení, veliký zelený

pažit s

umlým je-

zírkem uprosted, z nhož nám prvodce natrhal sliné, nejkrásnjší libovonné kvty jakés vodní rostliny je pece jen ta zelená nádhera vzácných strom a ke, které v tom šastném pásmu nepotebují namnoze pée zahradnické, které jsou zde doma a zelejaru. nají se po celý rok, v jediném Spatil jsem jen tuto malou pedehru Riviery a již po té ukázce rád piznávám smavému ligurskému pobeží název » evropského ráje«. Jak asi roztává srdce seveana teprve tam dále za S. Remem až k Nizze, kde místy vegetace dosahuje pímo tropické bujnosti v jakém as opojení tone divák, když na píklad u Bordighery za teplého vonného veera úplnk vychází z moe nad magicky ©stíbený palmový háj

vném

—

Nkolik rt 11897.

rlrstka

obrázk

pam rozkošné

z Florencie. Kvty «.

I

z gallerie Pitti

opt mi

volá na

msto, jemuž Vlaši právem pidali epitheton »la bella«. V skutku okouzlující místo, kde vzácná krása pírody závodí s nepebranými poklady umní. Je první polovice dubna. Ale dnes heje tu již to

plnou silou naše slunce letní. Vystupoval jsem na Miniato cestou, s obou stran uzavenou zdmi, o nž se opíralo žhavé slunce, a nestail jsem stírati s ela hojné kipje potu. Ale pak, sestoupl v na piazzale di Miclulangelo, okál jsem rázem uprosted svžího bujného rostlinstva. V sadech trí zde, vysoko nad mstem, ohromná bronzová socha, odlitek Davida Michelangelova. Štíhlý, kepký ten jinoch, vzor mladistvé krásy, pohlíží smle ped se, s prakem k vymrštní kamene uchystaným ale bojovný jeho pohled nemá ped sebou Goliáše, nýbrž letí do prázdna a do daleka, v širokou krajinu opojné krásy: pod ním dole vystupují za Arnem ze spousty stech paláce a kostely Florencie a za ní pnou se výšiny, porostlé cypiši a piniemi, poseté letohrádky, nejS.

—

248

výše pak strmí holé skály Apennin. Již nejeví se mi ten obraz zcela pesn v pamti; ale vím, že jsein byl uchvácen a že veliký podíl na tom dojmu mly postranní, do dálky se ztrácející partie širokého údolí Arna, zvlášté na západ od msta. Údolí to bylo krásn zelené a hust prostíknuto bílými staveními, tu jed-

tam v menších nebo vtších skupinách; v dáli pecházela však jeho barva do vzdušného modra, splýale tam valo jako v hustší a hustší modrou páru v daleku všude z toho modrého dechu svítily hust bloskvoucí skvrnky a rozptýlené body obydlí, vili, osad, msteek ... Byl to pekrásný obraz, nejsvdnjší kouzlo modravé dálky, o jakém jsem kdy sníval. Vzpomnl jsem si Máchova verše >»Msta jsou vzdálena jak bílý obraz, na nichž v modru mrak«, vzpomnl jsem jsem vídal takové effekty modra a blá ve splývajícím pozadí a jejichž pravdivosti jsem nevíval. Vždy skutené krajiny, jaké jsem vídal u nás na severu, vábily notlivými,

—

i

i

sice také

mod

krásn modrým pozadím,

jiná, bledší, stízlivjší

arovné modro

malí

a

ale to byla

pece

Až zde

básník

spatil jsem ono ve skutenosti. Mohl

bych se snad domnívati, že bylo zpsobeno njakým osvtlením nahodilým; ale jiné pozdjší dojmy italské pesvdily mne, že pvodem toho skvlejšího, záivjšího koloritu bylo prost jižní slunce. Vidl jsem pak další cestou podobné kontrasty modra a blá jinde, zejména u Neapole, kdež sestupuje s Vesuvu obdivoval jsem se modru širokého rovinného pozadí, z nhož svítily nesetné snhobílé teky rozptýlených i

stavení.

Ano, vlaské slunce je znamenitý ozdobník. Kdož daleka v tch bloskvoucích bodech a proužcích špinavá, otluená stavení a hromady poloviních

by

tušil z

249

zícenin, jakými se i\iu potom z blízka objevují ty vzdálené domky a vesnice! Ale zde ve Florencii nic o zchátralosti iní dojem královny a zasluhovala býti sídelním mstem nového království italského, jímž také krátký as (1865 71) byla, než musila ustoupiti sokyni, ne krásnjší, ale Róme. Co tu velkolepých mocnjší a slavnjší, i

—

vné

chrám, co hrdých vkopamátných budov, co nádherz nichž nejkrásnjší je onde na levici pod strany Arna, palazzo Pitti, honosící se také nejkrásnjším z etných rozkošných sad, od nichž msto odvozuje své jméno: fiorente, kvetoucí, msto

ných palác, námi,

s této

kvt. I na ostatních stranách vidl jsem odtud, se San Miniata, v okolních zahradách samé kvty: ovocné stromy byly jimi všude jako posnženy a ze svží trávy pod starými olivami, s jemným nádechem stíbitého lesku na sivém lupení^ záily veliké kvty žlutých kosatc.

Stojím ped Battisteriem a nemohu se nabažiti pr ")blížení slavných kovových jeho dveí. Poutají mne též nesmírn ornamenty, vnící je kolem do kola a sestavené z nejrozmanitjších motiv rostlinných, z rozliných zubatých, vlnitých list, kvtných korunek a kalíšk, jahod, lusek, žalud, lískových oíšk a všelijakého ovoce, jež oživují podoby pták, veverek, much atd. Vše to svdí o pilném studiu pírody, z jejíž klenotnice tu byly vyváženy a co nejvkusnji uspoádány perozmanité tvary známých list, a

kvt

plod.

!

250

mj

pohled iia v*liké kobylce, Bezdky utkvl která zdobila jeden pkný prohýbaný lupen ornamentu. pomyslil jsem si. Jaká krása a pi Jak originální!

—

—

tom vrnost!

Vru, jakoby zde skuten sedla

živá

kobylka. Nebýti té její nehybnosti a neobyejné velikosti a potom, kdež by se vzal tento hmyz polní zde uprosted rozsáhlého hluného msta Než pece provedena pozdála se mi ta kobylka píliš Ne, je to výtvor umlce a výhledl jsem bysteji born byl umístn na tento list, s jehož zahndlou barvou mdi i v pírod by znamenit se družil kovo-

—

!

—

lesklý kolorit

—

vrn

skutené hndé

lokusty.

Man

—

zdvihl

A hle jsem deštník a dotkl se jím lehce kobylky pohnula silnou nožkou, narovnala si složená kídla a opt sedí nepohnut. Pece živa! Nyní jsem se teprve podivil, že jsem mohl hodnou chvíli býti na vahách. Napadla mi známá anekdota o mouše tak vrn vymaloa znovu mi vané, že ji chtl divák s obrazu zaplašit problém umní: ladné vstoupil také na mysl sdružení pravdy a krásy.

—

vný

Nyní ml bych tenáe zahrnouti líením umleckých požitk, jež naskytují se ve Florencii za každým krokem, a ml bych vbec psáti nadšen jen o vznešených a krásných vcech, jak právem obyejn iní navštvovatelé tohoto spanilého msta; ale práv proto, že o taková líení není nouze, prominou mi tenáové, se také o jiných, stízlivjších pedmtech, které pro nás tuctové touristy, prohánné okružním lístkem s místa na místo, tvoí velmi závažnou ást cestovních dojm. rozpíšu-li

261

Náš

hótel.

Píruní kniha

vala: dosti laciný a dobrý.

K

cestovní jej doporuotomu nedaleko nádraží.

Bez rozmýšlení jsme tam tedy zavítali. Starší lovk ve fraku ponkud obnošeném, ale s oslující blostnou kravatou, zvtralé, houbovité, po neštovicích rozobané tváe, jejíž svaly vynikaly hereckou pružností, pijal nás rozplývaje se úslužností, pi emž jeho sladce pimhouené oi nadobro mizely v záících pívtivých vráskách. Chopiv se s vlaskou živostí našich zavazadel, uvedl nás do prostranného, svtlého pokoje a máchnuv rukou do kola, upel na nás oi s dotazem, co íkáme té knížecí komnat. Nu, zaízení bylo vskutku slušné budeme cena sice nikoliv laciná, ale což míti byt v pravd pkný. Vrchní íšník nebo snad sám majitel hotelu

nmým

—

!

—

—

—

porouel se nám vybranou poklonou a od té doby nemli jsme s ním hrub žádných styk. Odehrál s námi svou pijímací roli a dále se o nás nestaral. Jako herec, když odloží svou masku a kostým, ukazoval se nám nadále ve své obyejné, pirozené povaze. Až pekvapilo, když zmizely oddan pívtivé záhyby jeho oblieje a zjevilo se, že je pirozený výraz jeho tváe vlastn ponkud mrzoutský. Ale zárove mne bavilo pozorovati, jak ihned zase pibíral své vlídn záící vzezení, jakmile do hotelu zavítali noví píchozí. Tu byl od chopení se jejich vak až do smluvení pokoje opt nim veselost, pívtivost a úslužnost sama. K takovým pozorováním by nebylo potebí, zajíždti až do Itálie. Ale všeevropské ty zpsoby hótelní mají pece zde své zvláštní pibarvení, zpsobené hlavn ohnivjší a lehí krví vlaskou. Napadne to snad každému, kdo teba jen o Itálii na chvilku zavadí. Jako ve zdejší slunné pírod jsou v kaleidoskopu obyva-

vi

i

252

telstva

v

barvy

pkných

stm

i

i

živjší

a sytjší, stíny ostejší. A to stránkách, ve zdvoilosti k ho-

nepkných

v odírání jich.

Co této poslední vci se týe, dosti bych mohl uvésti doklad z krátkého svého pobytu, jako šizení pi mnní penz, obmyslné pipoítávání pi útu, na i

:

nž, když jsme na vc upozornili následovala rozpaitá omluva a odprošování jednotlivý pípad by ovšem

—

opakovaly se píliš asto. A dle jedné studie, kterou jsem konal v nedje se tak cizincm, kterážto jinokrajná se pod jen Alpami práv tak málo šetí jako severní naše ptactvo, sthující se na jih. Bydlil jsem asi týden v jednom hotelu ímském. Po veei všiml jsem si, že jeden ze sklepník, jda kolem neobsazeného stolu v kout, obratn sebral s mísy narovnaných pomeran nejkrásnjší a rychle schoval jej do kapsy svého fraku. Nu, což, poctivé to ovšem není - ale snad neodolal laskomin na ten krásný plod a dopál si potají malého pilepšení. Po chvíli však na to vidím, že týmž zpsobem mizí v kapse jeho fraku malá krabika sardinek. Uprosted každého stolu bývají zde na mísách a podnosech lákav narovnány rzné druhy ovoce a zákusek, z nichž si mže každý host vybrati po libosti dessert, jehož cena se mu již paušáln pipoítává k útu za obd nebo veei. A z tchto zásob náš sklepník ubíral nco každou chvíli, zcela soustavn, nestydat. A as od asu jist zanášel svou koist do njakého úkrytu, nebo jinak by ho byl prozradil nápadný objem jeho napchovaných kapes. Stopovali jsme pak již každou jeho obchzku s bezpeným oekáváním, že najisto provede svj umlecký kousek, až se piblíží na dosah nic neznamenal, ale

vi

ím,

zv

253

k té neb oné osamlé míse. A tak se dlo celý vter, každodenn. Zdálo se, že ta straka ani ped hostmi píliš se neostýchá vždy jako my mohli snadno jeho konání pozorovat i jiní. Tetí neb tvrtý den nám ostatn vysvitlo z pohled srozumní, kterými jiní sklepníci obratné hmaty jeho provázeli, že je tu celý komplot, zvlášt když pi sklízení stol zlodj obratn zastrkával ulovené zásoby mezi ubrousky, které jeho kollegové na hromadu skládali a pak v nárui odnášeli do postranního pokojíka, kde pozdji bezpochyby o lov

—

se dlili.

Podobalo se zcela, že jeden ze sklepník, patrn nejvíce nadaný 1: povolání zlodjskému, za hlivní úkol, provádti dlouhoprsácké umní na spolený úet. Stží byl touto instrukcí opaten hoteliérem samým, leda by byla mla za úel, ubírati hostiny z hojnosti onch pochoutek, hostm na podiv vystavené, dle možnosti tolik, aby si pak pi desertu do zbytk píliš netroufali. Ale o takové raffinovanosti

ml

prbhem

pece pochybovati. Spíše se zdá, že sklepníci uvažovali: Pán poítá hostm za dessert tolik, že by pes nejlepší vli ani tetinu útovaných zákusek nedlužno

zmohli Ci byl

— pomžeme jim tedy a

okrádaným vrchní

poškozen zjevné si

najisto,

nebude zkrácen nikdo!

nkdo byl mla piíliš

sklepník.? Nevím, ale nebo celá manipulace

známky krádeže a krádež bez okradeného nelze

pomysliti.

Ani mi nenapadá, vyvozovati z jednotlivého toho pozorování, že takto se dje vbec neb zhusta v hotelech vlaských; prost jen líím, co jsem vidl, a ponechávám platný celkový úsudek tomu, kdo poznal tamjší pomry dkladnji, nežli já za svého krátk(ího peletu. vatopluk ech Sebrané spisy. V. 17 '

:

254

Nech má

italské sklepnictvo stinné stránky jakénašeho že zase proti iré, šedivé hótelního života italské hotely jeví pece ponkud svžejší, barvitjší ráz, ponvadž zde i tou inkarnací kosmopolitické nudnosti prokmitává trochu ohn a živjší

nud

koli, jisto jest,

fantasie jihu.

Ve Florencii jsme ovšem onch sklepnických manivždy skládal se zde také celý pulací nepozorovali mužský personál hotelu tuším jen z podomka, pak jednoho mladého íšníka, který ani jako íšník nevypadal, a jednoho staršího íšníka, již doteného, který však byl nejspíše sám zárove majitelem hotelu neb tomu bývaly podnosy se záaspo jeho editelem. kusky beztoho tak skoup obdaeny, že sotva uspo-

—

K

kojovaly skromné požadavky host samotných Onen mladší íšník, jenž vypadal spíše jako sukovitý vesnický chasník, pivedený sem práv od pluhu a na posmch obleený do sklepnického fraku, který se k jeho na oko hranaté venkovské postav hodil jako tento ackýjinoch ohromných ervených rukou, hmotné námonické chze, pod níž praskaly a stenaly chatrné

ps

devné

—

schody hotelu, a hmotného, drkotavého hlasu,

dom

jako velkononí ehtajímž hlomozil ustavin po kou uvedl nás do jídelny a zeptal se nás francouzsky po našich páních. Ta franina, které bychom se byli z jeho odulých, okoralých rt nikdy nenadali, pesvdila nás teprve, že je skutený hotelový íšník. Ale ovšem, byla to franina obmezující se na nkolik nejbžnjších frásí, nad to jeho mluvidly, pracujícími jako stroj na drcení štrku, k nepoznání pochroumaných a rozemletých. Ostatn nemám sám nejmenší píiny nkomu pro chatrnou znalost franiny se posmísklepníkovi odkázán pouze vati, a kde jsem byl

—

vi

2B6

na sebe, dorozumívali jsme se spíše tušením a hádáním nežli tou karikaturou ei Voltairovy, kterou jsme oba stejn lámali. Zatím co sklepník vyizoval naši objednávku v kuchyni, prohlížel jsem si zaízení jídelny. Nevelká svtnice, stny ist obílené, nkolik stol s prostými nebýti seslemi a obstárlými koženými pohovkami záiv bílých ubrousk, umle skládaných v podoby vjí a biskupských epic, mohl jsem se domnívati, že sedím v útulné »honoraní« jizb nkterého eského venkovského hostince. Zabloudil jsem zrakem k vysokému stropu. Ten zaplašil rázem sen o honoraní jizb. Byl podivn zaízen Vypadalo to, jakoby tuto pízemní místnost byli zvýšili vybouráním pvodního

—

:

stropu, ponechavše jen

adu píních trám,

tak že jsi as pokoje prvního patra. Jídelna stala se tím ovšem vzdušnjší, jen že hoteliér se zvýšenou místností nepoídil si také delší smetáky, nebo snad se domníval, že zraky host nezabloudí do té výše zkrátka, dolejší ást svtnice až po ony trámy byla vybílena a bezvadn istá, jak se na hotelovou jídelnu sluší, avšak hoejší prostor nad trámy ponechán byl za volné rejdišt pavoukm, kteí špinavé jeho stny hust opedli pavuinami, plnými prachu a chycených much, tak že obraz ten upomínal na opuštná sklepení starých roz-

mezi nimi vidl

i

do hoejší prostory,

pvodn

— pkn

valených

zámk. »Tam pavouk jsem býval druh, rád stopoval jich vzdušný ruch,«

Byronv

vze

Chillonský a také já jsem pítepoádku milovné hospodyiky o tom myslí cokoli. Avšak zde pohlížel jsem pece

praví

lem pavouk, nech

si

25f;

tcsklivým zrakem do výše pi myšlénce, že by snadno s té spousty pavuin njaký kižák mohl zavítati do mé polívky. Ostatn, když mi ji sklepník pinesl, shledal jsem ji takovou, že by na ní ani pavouk mnoho nepokazil. V celé Itálii nenašel jsem tak bídné kuchyn vyjma snad v Pise, kde elegantn vyfintný vchod a pívtivý íšník s liliov istým ubrouskem na rukáv bezvadného fraku vlákali do špinavého vnitku jedné trattorie, na kterou nerad vzpomínám.

—

m

Rozumí do

se,

prvních našich vycházek je Ped tím již prolétli jsme vzácnou kamennou báse, kterou

že jedna

z

gallerií degli Uffizi a Pitti.

trochu zrakem tu skládalo mnoho

vk

duch,

jichž

odkazem

a

mnoho

z

Itálie stala se

tch tvrích

vele-

nejslavnjší klenot-

umní Brunellesco, Ghiberti, Luca della Robbia, Donatello, Sansovino, Michelangelo dlouhá by byla ada všech tch znamenitých stavitel a socha, kteí za podpory umní milovných Medice uinili z Florencie msto kouzelné, jež na první pohled neodolatelnou mocí si podmauje a navždy toužebnou vzpomínkou napluje každého, kdo má smysl pro pravé, ušlechtilé umní. Jak tu vzdorná síla pošmourn krásného Palazza Vecchia, toho ztlesnní hrdého patricijského ducha staré mšanské republiky, úinn se pojí s nádherou velkolepých palác, v nichž sídlil pepych a vybroušený umlecký vkus Medice a jiných mocných rod šlechtických; jak tu k majestátnímu dómu s ohromnou smlou kupolí Brunellescovou. jehož stavba jeví v rozmanitých pechodech djiny italského stavinicí

:

—

257

tclského iimní od nejstarší gotiky až [)o nejskvlejš kvt renaissance, ladn se druží velebná a pece zárove smavá svatyn Santa Croce, jejíž nád-

pvabn

herné mramorové

prelí záí

všecko rznobarevnými

inkrustacemi! (a

Na správ takových mst, jakým jest Florencie jakým jest na p. naše Praha) spoívá odpovdi

leckterý »otec msta* nemá ani tušení. Vždy i kdyby v rad zasedali vtšinou znalci umní, mohli by se dopustiti pehmat nenapravitelných, mohli by zniiti leccos jakožto bezcenné po vkusu víme, jak se svého asu pohlíželo na gotiku své doby a jaký úsudek byl do nedávná panující o baroku ehož ztráty by pak trpce želely asy budoucí; což teprve rozhodují-li o tvánosti msta lidé, jichž ideálem jsou sefadné bloky kasárnických staveb po nost,

o

jejíž velikosti

—

pkn

—

še

kteí by k vli pohodlnjší kommunikaci bez rozpaku zboili nejvzácnjší stavitelskou památku svta! Kommunikace, assanace, regulace ale památnost, krása, a

—

Ne, ty jsou teprve v poslední ad. A pece co by bylo z Florencie, nyní tak slavné a hojn navštvované, kdyby tam pro rozšíení ulice a volnjší vyhlídku k Arnu strhli Palazzo Vecchio a Loggii dei Lanzi, nepraktický Ponte Vecchio nahradili moderním železným mostem, prokopali S. Miniato njakým velkolepým tunelem, obtovali Baptisterium a Campanile pro uvolnní hlavního námstí a ty staré paláce Pitti, Riccardi, Strozzi, Pandolfini atd. rozprodali stavebním podnikatelm na vystavní výnosných inžák, za to pak všechno na vrchu Fiesolském vztyili duchaplné

umní?

napodobení Eiffelovy vže! Na štstí Vlaši mají vrozený smysl pro vdí, ím jsou pro ty staré památky. Proto

n

umní

a

asi ježte

068

dlouho cizinec bude s obdivem a rozkoší procházeti se mstem, kde nejen jako v málo kterém jiném nahromadno je vzácných staveb a nesíslných jiných výtvor vlaského umní, ale kde též pi každém kroku rojí se vzpomínky na nejvtší duchy Itálie, patící zárove mezi pední velikány evropské kultury vbec. íci, že Florencie jest rodištm Danta, Giotta, Michelangela, Fra Bartolommea, Macchiavelliho a Ga-

Staí jen lilea.

A píkrým kontrastem protestem míhá se uprosted všech tch památek nádherného ruchu a kvtu doby Medtcejské pochmurný stín mnicha Savonaroly, florentinského Husa, který plamenným slovem reformatorským inem bojoval proti mravní zkaženosti pedstavitel souasné církve, ale vyvržen z ní jako kací, zaplatil smrtí svj mravokárný odboj. Na téže piazze della Signoria, kde jako lidem uznaný a zbožovaný i

i

vdce

Florencie v

masopust

r.

1497 dal

spáliti

celou

pyramidu >nemravných« obraz, knih a jiných namnoze vzácných vcí umleckých, byl již rok na to po krutém muení obšen, mrtvola jeho spálena a popel uvržen do Arna.

Prohlédnuv výstavu

umleckých dl,

jež

msto

samo zvení ve svých ulicích podává, ponoí se cizinec do gallerií, kde nakupeny jsou poklady starého italského malíství. Zde ve Florencii vskutku mrou vrchovatou. Ale nebojte se, že se budu tváiti znalcem a že z > Prvodce* anebo jiné rukovti opíšu na nkolik stránek nadšených chvalozpv, tak dávno již povdomých každému, kdo etl kteroukoli italskou cestu. Ba,

269

nkolik stránek zabral by zde jen pouhý výet obrazil a soch nejslavnjších, v pravd svtoznámých vrcholv umní. Teba jen pipomenouti z antik Medicejskou Venuši a skupinu Nioby, z novjších soch Davida Michelangelova (socha na S. Miniatu, jak svrchu již jest pouze bronzový odlitek, kdežto originál chová se v královské gallerii, Accademia delle belle Arti), z obraz adu nejslavnjších Raffaelových Madonn, Fornarinu (kterou však maloval bezpochyby jiný malí, Sebastiano del Piombo), Tizianovu Venuši a Floru, Zvstování P. Marie od Andrey del Sarto, Correggiovu Madonnu klanjící se Ježíškovi, Sv ti krále od LioAvšak již vidím, že bych beznarda da Vinci dky pece zabedl do dlouhého výtu, proto krátce jen dodávám, že tu zastoupeni jsou všichni pední malíi italští, mnozí nejpednjšími svými výtvory, nehled ani k obrazm cizích mistr.

zmínno,

Nkteré pak slavné malíe vlaské možno cele neb alespo hlavn poznati jen v kostelích a galleriích tohoto msta, kde žili a psobili. Jsou to zejména Andrea del Sarto, Sandro Botticelli, Filippino Lippi, Domenico Ghirlandajo, Lorenzo di Credi, pak dv z nejvýznanjších postav v djinách italské malby: Fra Angelico da Fiesole a Fra Bartolommeo, oba mniši dominikáni, kteí zde žili v kláštee sv. Marka, jehož píslušníkem byl také Savonarola. Fra Bartolommeo, za jinošských let velý stoupenec tohoto reformátora, pijal zde po jeho upálení roucho eholní a stvoil adu posvátných obraz, které uinily jej prvním, nedostižným mistrem ryze církevní malby oltání. Fiesole? Staí vzpomenuti teba jen jeho arovn líbezných, v pravd nebeských podob a podbek andlských, jichž plny jsou nejen obrazárny tamjší, nýbrž jimiž

A

2G0

v nesetných kopiích hemží se celá Florencie a jejichž svží kouzlo dlouho, dlouho ješt obletuje v upomínkách každého, kdo zde spatil ty výtvory zaníceného sníj«. » malíe serafských Když prohlédneš adu obraz Fiesolových, zachycuje se ti v duchu zvláštní skvostn-líbezný tpyt. kter>ž asi není jen záivým odleskem nesetných tch zlatých gloriol, jimiž pekrásné hlavy svých svatých, svtic a andl. Ostatn je zvláštním mistrem

vní

tchto

gloriol.

Tu

hust nakupených dvanáct

vidíte

zlatých ter, obklopujících hlavy apoštol, a neujde vaší pozornosti osobitý eífekt, jakýrn psobí rozma-

a ladné uspoádání tchto tpytných kruh, podle sklonu a pohybu hlav rozlin za sebou a vedle sebe sestavených, od sebe a k sob pochýlených. Jinde závodí lesk takové svatozáe s leskem zlaté koruny na hlav svtice, opt jinde sestavena je ta glorie z dlounité

hých zlatých paprsk a tamo zase má podobu veliké hvzdy, z níž vyhledá spanilá tvá Madonny. A jakoby se vám otvíralo nebe samo, oslnni stojíte ped obrazem » Korunování P, Marie*, kde na zlaté zlatý paprskový vnec peskvostn obklopuje Madcnnu s Kristem, trnící na modrých oblacích, koleni pak srší celá blýskavice zlatoskvoucích gloriol na hlavách svtc a svtic, zlatých trub v rukou anNepoznal a zlatých kídel na jejich ramenou jsem dosud arovnjšího úinku zlata než kolem tch nebesky istých obliej, na tch rajsky lahodných pozlaté

pd dl

.

.

.

stavách Fiesolových.

tmi

spoustami obraz, nejodkud pejdeme dlouhou chodbou, vedoucí nad starožitným mostem Ponte Vecchio pes Arno, do paláce Pitti s obrazárnou ješt

Procházíme se tedy

prve

gallerií

degli

Ufíizi,

261

a pokochavše se rozkošnými sady toho pazvanými Giardino di Boboli, vrátíme se pi^es onen

slavnjší, láce

zvláštní,

krámky proslulých

nkdy

ník

florentinských zlat-

obstavený most na druhou stranu, abychom navštívili ješt Accademii delle belle Arti což ovšem tžko dokázati za jediný den. Vidíme zde znova, že by bylo teba vnovati nkolik týdn jen sbírkám jediného italského msta, aby ty naše prohlídky obrazáren vynesly nám koist skuten cennou. Takto zbude nám v hlav nkolik dojm nesmazatelných a jinak jen množství jmen a jakási tpytná mlha splývajících v sebe obrys a barev, z níž stží rozlišujeme

—

—

nkterých vynikajících malí, ostatek pak jsou leda nahodilé vzpomínky nebo snad njaká zbžná zápiska do denníku, jako na píklad zde ty spšn nartané ádky v mém zápisníku, jež mi uvádjí na pam, jak rozkošným se mi jevil na obraze Andrey del Sarto »laškovný úsmv Ježíškv pes rameno «, s jakým zalíbením jsem pohlížel na zvláštní, milostné postavy Pietra Perugina »s jemn nadechnuzvláštnosti

tými modravými krajinkami v pozadí «, jak mne uchvátili na obraze Domenica Ghirlandaja Klanní se pastý, >Marie s tichým blahem ve spanilém oblieji a pastý bodré, výrazn radostné tváe, mluvící nco k druhému, kterýž se modlí s beranicí pod paží* atd. atd. i

A

zápisky podobné hodnoty jsou

nepochybn

v jiných touristických dennících.

Zde stranou nalézám také poznámku,

že dle poBronziniho v Uffiziích slavná Bianca Capello, pvabná a nešastná ^adoptovaná dcera republiky sv. Marka*, byla zrzavá. Dležité, není-liž

dobizny od

—

pravda? *

*

062

ím se mi mrn klidnjší

Florencie také zamlouvala, byl pozejména u porovnání s NeaZdá se ti, že polí, kterou jsem ped tím navštívil. ohnivá ilost italské letory, která zejména v pouliním halasu a víru neapolském až omamuje, zde jaksi jest umírnna, takoka aristokraticky pitlumena. Vzpomínáš-Ii ohlušivého kiku a hmotu tam její ráz,

t

tém

vným

dole, pekotného shonu postav, s zmítavým neklidem tla a všech sval oblieje, jakoby byly stížený posuninou, pipadá ti, jakobys z hluného trhu pedmstského pešel do vážného ticha njaké tvrti šlechtické. Alespo já jsem ml dojem asi takový. Ovšem co do života lidu, jest tato klidnost jen pomrná. Ani Toskánec nezapírá své vlaské povahy. Ale proti Neapolci jest tu pece rozdíl znaný, který bije do oí snad nejzbžnjšímu pozorovateli. Také istji a poádnji je ve Florencii než v jiných stech italských. Snad k tomu vznešenjšímu rázu pispla také trochu okolnost, že msto bylo na as residencí královskou a že po vky sousteovalo v sob nejjemnjší výkvt vlaského života, vybroušený pepych bohaté šlechty a skvlý ruch umlecký, jsouc pravými » Athénami* Itálie, jak je Byron nazývá. Jeden cestopisec posmívá se aristokratickým choutkám Florenan. Mnohý žije prý doma prostými matak prý karóny a bydlí v bídném sklepním byt ostatn žije leckterý zdejší majitel zddného paláce, za to jehož komnaty radji pronajímá cizincm však rád si najme obas hodn nápadný povoz, k tomu pár pkných koní s erven opentlenými ocasy, vzadu i

m-

i

— —

—

sluhu s bílými rukavicemi a vysokým kloboukem a v póse vznešeného hrabte nebo knížete vyjede si na Corso v Cascinách, kdež sebevdom se úastní

2GU

kterých tu jako o njaobjíždjí nekoknížecí té projíždce ovšem zaboí prý nepozorovan do nkteré tiché, postranní ulice, zaplatí koímu a vrátí se spokojen do svého sklepního bytu ke svým makarónm. Celé to jednodenní knížectví stálo ho 12, nejvýše 15 frank. nejmén Ze všech choutek na svt pokouší touha, hrát si na velkého pána ale pece úastnil jsem se také skvlého onoho korsa. Chtli jsme se ovšem v Cascinách (velikém lese a parku za mstem) projíti blíže jsme k nim picházeli, tím astji pšky, ale volali na nás vetturinové s kozlíku svých drožek a fiakr úslužným dotazem: >^Cascine.?« Bezdky podlehli jsme konen jednomu a uvelebili se v jeho povozu, který však neml s karossou knížecí ani nejvzdáCascinách pipojil se náš vettulenjší podobnosti. rino k dlouhému etzu jiných povoz a tak jsme se tu projíždli njaký as dlouhými alejemi, po hladké široké cest, kde ped námi a proti nám jely nepeleckterých pyšnilo se tržité ady ekypáží, v nichž panstvo, zcela podobné urozeným vrchnostem. Ale ponvadž jsem náhodou ped tím etl onoho zlomyslného cestopisce, pohlížel jsem velmi skepticky na všechnu tu eleganci a nádheru. Mezi dandy a livreje pletla se mi stále pedstava sklepního kumbálku a mísy mavýstavy elegantních ekypáží,

kém dostaveníku knížat nené, blyštivé ady; po

a

milioná

m

;

ím

V

karón. Za

samy poskytovaly zrakm požitek neovšem pouze listnatý les, mile jarní zelení, mezi níž po obou tu a tam otvíraly se pvabné prk Arnu, po pravici k malebnému pásmu

to sady

Zvlášt les, dojímal oko mladou

zkalený.

stranách cesty hledy, po levici hor.

—

964

Po nkolika dnech rozlouili jsme

se s Florencií. a sice jak to zde zvykem na talíi. Talí nebyl zcela istý, ale za to úet byl hoden hotelu prvního ádu. Byl to náš nejvtší hotelní úet v Itálii. Pes to, kdybych se znova podíval do Florencie, vyhledal bych asi opt jen tento milý hotel, který by skrovnjším jménem nazývati prost po se arci domácku albergo. Neliší se od takových domácích vlaských hostinc než jen zvunjším francouzským jménem, fraky svého majitele a íšníka, vtším komfortem ložnic a pekvapujícími cenami. Ale za to není také valné škrobenosti, žádné table hóte, žádv ných Anglian, nehemží se íšníky a hosté jsou vtšinou skromní lidé, vlastn musí býti skromní, chtjí-li vbec v hotelu setrvati.

V

hotelu pinesl

—

nám

sklepník

úet

—

ml

nm

A pak tšilo mne pozorování vrchního íšníka (zárove bezpochyby majitele) hotelu, o jehož hereckých vlohách jsem se zmínil na zaátku. Sám jsem míval radost, když opt objevil se nový cizinec, a kdy muž v obnošeném fraku pospíšil mu s tváí záící — vtlená bonhomie v ústrety; vždy pomyslil jsem si, vzhlížeje k husté síti pavuin na strop jídelny, že tak asi chvátá tam nahoe pavouk uvítat novou mouchu, která uvízne v jeho síti. Když byl host zabezpeen, nestaral se onen dobrý muž dále o nho, penechávaje vše ostatní výrostku, který byl jeho pomocníkem. Hlavní osobu hotelu vidli jsme pak jen s fádním obliejem popocházeti s místa na místo, pehazovati ubrousek s rukávu na lukáv, naechrávat si prošedivlé vlasy a bílou kravatu; o nás nevšímavé jeho zraky již ledva zavadily, vyhlédajíce jen ke dveím, brzo-li se objeví nová moucha. Až teprve když nám nesl

—

—

265

vrátila se do jeho tváe všechna líbeznost, s jakou nás byl uvítal, a když uleheni opouštli jsme hotel, provázel nás s pívtivými poklonami až k východu a máchal ješt za námi pátelsky rukou: *Stastnou cestu l'yl dozajista pesvden, že nikdo Na shledanou!* již se nevrátí do jeho hotelu, kdo tam jednou pobyl.

Úet,

A

!

nevrátil bych se tam ani já. — Vzpomínám na rzné costoletty a fritti, které bych pece podruhé nechtl zakoušeti!

A

totiž

Ale do Florencie samé, kdož by se nechtl nakdo jednou spatil její chrámy a paláce, její smavé sady, S. Miniato a Fiesole, rozkošné to údolí kdo jednou naArna se skalami Apennin v dáli hlédl do pokladu jejích umleckých klenot a tžce

vrátit,

—

odtrhoval se od nich, s lítostí, že nemohl místo msíce kochati se nesmrtelným jejich leskem!

dní

Ve vzduchu. (1880.

Z,abIoudil stranské, která

Humoresky,

jsem

satiry a

drobné rty,

nedávno do

mne rázem

zanesla

18'^7.j

tiché

ulict

malo-

nazpt do krásných

studentských. Pohledl jsem vzhru, hledaje známou šindelovou stechu a v ní povdomý výstupek o dvou okénkách, let

hust protkaných lupením nkolika skromných rostlin pokojových. Ped patnácti as lety míval tam útulné hnízdo mladý duch, jenž nadjn a smle rozpáhal kídla do ržových mlh- budoucnosti. Hledám pístešek ten, než ach! není tu po nm Na míst ctihodného starosvtského ani památky.

domu

vypíná se tu budova nová,

stízliv uhlazená, zaujímala vikýová svtnika, ocitl se prost ve vzduchu, v iré prázdnot. duchu mém stojí vše, jak býAvšak co škodí! valo, a mocí upomínky omlazen stoupám vesele vzhru a

prostor, jejž

V

po vrzavých devných schodech. Vcházím do svtniky, peplnné prostým nábytkem, a z ošumlé lepes kostné brejle pívtivé nošky vzhlížejí ke oi paní N ové, u níž bydlím v podnájmu. Pociuji

mn

,

.

.

.

267

velikou chu, rozepsati se o té ctihodné žen, o jejím panu manželu, jehož stínovitý zjev jsem astokráte porovnával s podobnou figurkou v Dickensov románu »Little-Dorrit«, o jejich synu, bývalém námoníku, jehož rozložitá postava s podivnou hápavou chzí, patrným to sledem dlouhého pobytu na kolísavé palub, upomínala trochu na medvda, ale zárove pedstavu smíchem, blýskajícím z jeho tu rozplašovala erných oí, rozšiujícím jeho rumný obliej a ozývajícím se hmotn z plných rt, mezi nimiž svítily obdivuhodné ady dkladných, leskle bílých zub Ale ne! Pozoruji v duchu, tenái, lehký mráek, vystupující na tvém ele a vštící obavu, že se tu po

vným

dv

.

.

svém prožluklém povídkáském nemravu dám do rozvláného líení osob, které nemají pro tebe ani špetky zajímavosti. Nestrachuj se! Držím dnes na uzd svou popisovatelskou váše. Prošel jsem tedy svtnikou shora nastínné rodiny do studentského pokoje. Vracím se z kolleje, ale nemám hlavu nikterak naplnnu vdou práv-

dom

nickou. Již

šumlo mi

pi suchopárném výkladu professorov v hlav, a

šumní

to provázelo

za-

mne po

celou cestu dom. Znlo to jako hukot vtru a vln, jako praskot stžn a ráhen, jako svištní lan, jako chechtot rack, ale nebyly to hmotné zvuky skutenosti, nýbrž tajemná, jedva slyšná a pece úchvatná i opojná hudba rozechvlé mladistvé fantasie .

Byl jsem tehda všecek Boue*.

.

.

zaujat

nábhy k

veliké

vnukl mi snad shora vylíený bývalý námoník a jeho dobrodružná vypravování o moi, korábech a život lednickém. A beze chlouby mohu íci, že byl ten mlhavý obraz boue, jak se vznášel v mé duši, opravdu velkolepý: ovšem básni

»

Myšlénku k

ní

•2G8

tch nkolika troskách, které ona duševní boue posléz na papír vyhodila, zbyl jedva matný odlesk její

na

poesie.

Vcházím tedy se svou bouí v hlav do pokoje, prahna po chvíli opojného tvoení. Pítel C. sedí již za stolkem a píše piln na svých bohatýrských zpvech v duchu kozácké národní poesie. Pítel T. pak leží na posteli a hled do stropu, pemý.šlí bezpochyby neeší-li njaký problém raditéž o njaké básni, kální politiky, kteráž jest vlastním jeho živlem. Ano, poesie a politika byly tehdáž hlavními duševními pružinami našeho života. Valná vtšina tch, kdož nás navštvovali, pinášeli s sebou v náprsní kapse úhledn svinutý papír, plný poetických pochoutek vlastní výroby, o nž se s námi štde dlili. Byli ovšem pesvdeni, že musí navzájem pijmouti ode mne doušek boulivého moe a od pítele C. trochu kozáckých bulav a bunuk. Vedle poesie a asem ped ní stálo pro nás osvdování národního citu A cit ten vyrážel z duší mladých nejradji zpsobem boulivým. Pod nepátelským nátlakem shora vyšlehoval plamennými výbuchy, boulivými demonstracemi, jež leckdy dosahovaly až po samu hranici krvavých potržek. Byly to doby tajných hesel a spolk, rozvášnných noních schzí,

a

prudkých eí politických, valn>nch pochodv ulicemi hromového hlahol u rázných písní, ustaviných šrtek s nepátelskými mocnostmi. Kavárny a hostince mnily za

se v politické kluby, všední život na ulicích ustupoval

každou

chvíli

hluným projevm

jarého

národního

ruchu.

Nevím, nepsobí-li v tom na mne obyejný pelud stárnoucích

lidí,

že se jim jeví

svt

ím

dále

matnj-

26tí

šíni a

chmurnjším, vzdálenjším od skvlého, veselého oím mladistvým ale jisto že se mé pamti tehdejší život národní pedsta-

obrazu, jaký poskytoval jest,

;

vuje v barvách mnohem krásnjších než nynjší. Zdá se mi, že tehdáž i u starších lidí srdce njak veleji bušila, oi nadšenji se tpytily, že dýchal celý ruch národa jakousi jarní svžestí a teplostí, které od tó. doby zvolna ustupovaly ochlazení a vystízlivní. Zdá se mi, že tehdáž bylo jaro nejen ve mn, ale i v okolí mém že mladé i staré uchvacovalo opojným svým dechem, že prokvétalo i tou pestrostí národních kroj, které tehdáž slavily dobu nejbujnjšího svého vývoje. Ale as již, abych se vrátil do naší studentské domácnosti. Což nám byly vedle onch básnických a politických vznt starosti hmotné! Skrovný msíní náš píjem stráven obyejn v nkolika dnech šumné rozkoše ale prosím, abyste pi tom nemyslili na lanýže a šampaské! a jakým zpsobem jsme se pak vždy šastn protloukli do konce msíce, ví je sám Bh, který živí ptactvo nebeské! Pítel C., který navzdor svým hulajícím kozáckým bohatýrm mezi námi nejvíce praktického smyslu, vymyslil sice blahodárné zaízení, kterým jsme mli býti zabezpeeni :

—

—

ml

proti ústrkm té nejisté budoucnosti. Alespo každodenní minimální veee tuším, že uznán za takovou ptikrejcarový bochánek s dvma syreky mla býti vyrvána z hltavého jícnu prvních m.síce. K úelu tomu skládal milý C., který si osvojil liad pokladníka té vzájemn pojišovací spolenost, vždy o prvním uritý píspvek každého z nás do spolené kasy, kterou pak uzavel ve svém dkladném kufru se zámkem, o jehož naprosté nepovolnosti jsme se s pítelem T. nejednou pesvdili.

—

—

dn

Svatopluk

ech:

Sebrané spisy, V.

Ib

270

Penechali jsme soudruhu

.

bez námitky estný

ten úad. Byl to však zárove úad nesmírn obtížný. Pokladník náš musil nejen uzamykati svj kufr co nejpelivji a nositi klí na holém tle, nýbrž bylo veer hrdinsky vzdorovati našim mu každý

tém

skrytým útokm, srdcejemným prosbám, úlisnému domlouvání, sofistickým úvahám, ba i pohržkám nebo urážlivým poznámkám o držgrešlích a

zejmým

i

mamonáích

a

p.

.

vzdoroval statn Ale, bohužel, mli jme skrytého spojence v jeho vlastním nitru. Tam íhal pod abych tak po kozáku spoustou rozšafnosti jakýs hulavý duch na vhodný okamžik, aby rázem ekl na troskách všech tch krásných zásad provedl svj divoký rej.

—

—

V

takové chvíli zasvítily našemu pokladníkovi podivn oi a ruka jeho mrskla povtím, jako by zahánla andla strážce. »I což, molodci,« volával pak lusknuv prsty, >vem to neš!«

jaksi

asem

povztyila se v té osudné chvíli ješt rozšafnost jeho a zachovala poslední silou alespo spolené kasy. Ale mnohdy ani na to se nevzmohla.

Jeden veer jsme pak dující

veery mívaly

z nich

utkvl mi živ

ás

hulali

po molodecku

.

.

.

za to podivnou tvánost. v pamti.

Násle-

Jeden

Ulehli jsme neobyejn záhy do postelí a pibrali k peinám ješt šály a staré kabáty na pomoc proti polární zim, která toho veera spolen s egyptskou temnotou vládla v našem pokojíku Pišed z kolleje, hmatal jsem darmo ve tm po sirkách nahmátl jsem jen prázdný svícen, ti chladné prázdné dýmky, odpo;

!

271

—

prázdném spoleném pytlíku na tabák, a klí od kufru pítele . Ležel tu zcela voln na stole. Již tato okolnost sama mluvila eí zetelnou a strašnou. Tžký vzdech z kouta kde stála postel pítele T., a následující za ním ston z opané strany, kde ml své lože soudruh ., doplnily mi obraz, který tu milosrdná tma zastírala svým erným závojem. Následoval jsem píkladu soudruhv a ulehl také. ívající na

Tiuchlivý veer!

mín tyto

Slyšeti jen

skuení vtru

asem šlehnutí snhu na okno. zvuky píjemn rozševelily mou a

v koJindy byly by obraznost, ale

dnes nepicházela ani tšitelka poesie, aby mi svým duhovým kídlem zastela bídu skutenosti. Nad temným obzorem duševním objevoval se jen pojištný —

—

bohužel jen v theorii pojištný ptikrejcarový bochánek, tu svou lící jako zlaté slunko, tu zas pomoueným rubem jako stíbrná luna, a s obou jeho stran míhaly se nejasn dva syreky jako dvé bledých hvzdiek. Ach, darmo kynete, vy nedostižné líbezné -

hvzdy

V

tom

povdomý

zavrzly v sousední sednici hlas:

»I jsou,«

dvée

a

zaznl

»Jsou doma.?*

odpovdla

paní tónem,

naše

z

nhož

jsme vycítili soustrast s námi a lehký posmch nad píchozím, který se netšil její sympatii. Poznali jsme zárove, že prohledla byste naši situaci. Pozdní host byl

oban

K.,

svého povolání klo-

bouník. Píbuzné politické náhledy sblížily jej s pítelem T., kterým byl pak uveden do naší spolenosti. Stal se jaksi voln affilovaným ského tovaryšstva. Byl to

lenem našeho

lovk

student-

ješt mladý, ne práv

«

272

ale ducha dosti bystrého a svižného; pes to jsme naft ponkud soustrastn s výše své akademické dstojnosti a svých básnických oblastí. Hlavním jeho doporuením bylo, že bojoval kdysi v pol-

krásný, shlíželi

ském

povstání.

nám asto návštvou a nkdy úastnil svým píspvkem a svou osobou pi veerním domácím banketu, jehož hlavní ástí byla pelahodná bramborová polévka. Nesmjte se! Pítel T. uml ji pipraviti zpsobem, že by jist byla okouzlila samého Brillat-Savarina. Nešetil nieho, ím by zvýšil její sílu a pikantnost: plné hrsti pepe, celé spousty papriky, esneku a cibule, kže cerbulátv a odízky slaniny Picházel k

se také

zbytky to pedcházejících

veeí

—

—

pojily se s

množBanket

k božskému celku. zakonovala sklenice aje nebo erné kávy. Po té následovala nenucená zábava, v níž se náš klobouník

stvím jiných ingrediencí

ile úastnil polskými vzpomínkami, politickými programy, zpvem a hrou na kytaru, kterou pinášel s sebou k vtšímu ješt zpíjemnní (a nikoli pro nás ostatní!) tch rozkošných veer. Pi vstoupení pozdního hosta do naší svtnice ozval se tichý, sladkobolný zvuk; patrn zavadily o dvée struny kytary, zavšené na jeho plecích. Ubožák! Nám zaznl onen zvuk v této chvíli jako úsmšek trpké ironie. K.

»Co

stál

chvíli

dláte.?'*

mlky

zvolal pak.

v temnot, patrn zaražen. »Snad už dokonce v poste-

lích ?!«

Hrobové »Což sirky

?

ani

ticho.

nerozsvítíte?*

pokraoval.

»Kde

jsou

278

»

Došly !« zabruel T.

K.

našel

»A kde máte

šastn ii sebe sirku u erta svíku?*

a

rozškrtnul

ji.

» Nikde. Ostatn, na bychom si tu posvítili? Leda na tebe a tys nám milejší po tm,« pravil T. v ši-

—

beniním humoru.

Hokost této nešetrné poznámky zasvtila hosta v duševní náš stav, a kmitavý plamének sirky osvtlil mu dostaten obraz bídy, jejž na to soucitná temnota znova zastela erným závojem. K. obracel své kapsy, cinkal mdí, vzdychal a prohodil konen: » Málo Zpropaden málo!

— —

Ale velikomyslnost jeho zdvoile dveí.

I

«

A

nežli

odmítnouti,

jsme mohli ze

vyrazil

Asi hodinku na to sedli jsme všichni kolem na se kouily vedle vyprázdnných talí bramborové polévky tyi sklenice ínského nektaru.

stolu,

nmž

Krásná lojová svíka ozaovala pívtiv naši svtnici, po níž rozšiovala vesele praskající kamna píjemné

— —

Z dýmek vystupoval nžnými obláky dým obyejného epitheta »vonný« netroufám si pece užiti a naše oblieje záily irou blažeností. Veer, zahájený tak neslibn, stal se jedním z nejkrásnjších. Hrdinou jeho byl arci klobouník. Smál se s námi a zpíval teplo.

z plna hrdla, pozdji stal se slzav sentimentálním a na konec rozvinul ped námi za zvuk své kytary njaký úžasn divoký politický a sociální program .

.

.

Od toho veera zmnilo se mnoho. K. ztratil se nkde na Rusi, C. je rozšafným manželem otcem a i

zastává

vdnjší úad,

vzájemné pojišovn, T.

než

bylo pokladnictví v naší pak pipravuje dávno místo

274

bramborové polévky rozliné politické ragoúty pro hladové tenástvo jednch našich novin. A kam se podla rozkoš let studentských? Kam jejich zlatá bezstarostnost a veselost?

naše zámry,

kam ržové peludy

Kam

mládí,

svtoborné

kam

nádherné,

bájené zámky, které si naše obraznost do budoucnosti stavla? Tam, kde se ocitla také naše podkrovní stuve vzduchu dentská svtnika

—

.

.

.

:

z mých

zaátk.

literárních (»RozIiná prosa« 1895.)

J ak vonly tehdáž kvty akát, jak zlatý byl vzduch, jak krásný den Jako v mlhách tratí se všechno ostatní Nevím již, kdo byl v tom hlouku mladých lidí, s nimiž jsem se tehdáž po nábeží procházel, nevzpomínám urit, kterého to bylo roku; cítím jen dosud vni onch kvt, vidím tu zlatou jarní zái, jíž se smálo všechno kolkolem, [a vím, že i má duše byla v tu chvíli plna záe a kvt, pekypující isté rozkoše, mladistvého opojení a nadšení. Myslím, že každý má v život jedinou chvíli takovou. Nevím tedy, kdo všechno byl v tom hlouku snad !

:

Jaromírem Celakovským, snad Engel s Ivanem Klicperpu, snad Bohuslav ermák, Quis, Otakar ervinka, Snajdr, Miiovský, Toužimský, Šimeek, Zalužan nebo jiní. Nkteí z nich leží již v hrob, jeden zaSládek

s

bloudil za oceán, ostatní životními; ale tehdáž byli

rozešli

se

rznými

cestami

jsme všichni sloueni jedinou horoucí snahou ztlumoiti veršem prosou vlnní svých mladých cit, státi se spisovateli, což se nám jevilo :

i

jako povolání netoliko nejvznešenjší, ale zárove národu nejprospšnjší.

'27tí

Nepamatuji se už, jak jsem se do této nadšené družiny dostal. Byl jsem tehdáž obyvatelem pošmourného semináe, chovancem chlapeckého konviktu a navštvoval jsem novomstské piaristské gymnasium, kam všichni konviktisté musili choditi. První verše napsal jsem tuším již jako tercián doma o prázdninách, a nemýlím-Ii se, podnítil mne k nim vítr, který vál kolem našeho osamlého zámku (mj otec byl hospodáským úadníkem), ohýbaje vtve strom v parku, šum listnatými korunami, klapaje devnými žaluziemi a vrzaje rezavou plechovou hvzdou na steše zámecké. Vylíil jsem všechny ty zvuky a zjevy, tepetání list, letící kotoue prachu, a snažil jsem se vší mocí, zachytiti formou a znním svých verš nco z nezkrotné volnosti vichice a z tajemných tch, nkdy hnvivých, nííkdy žalobných hlas, které mne tak mocn rozechvívaly. Škrtal jsem, zahazoval, zaínal vždy znova nedovedl jsem první své pokusy psáti jinak než tužkou a teprve, když jsem je už zcela hotové a podle svého želání propilované pepisoval pro jiné, užíval jsem inkoustu a tu vždy míval jsem dojem, jakoby se mi tmi ernými rysy odcizovaly, jakoby stízlivly a pozbývaly svžího myšlenkového pelu. Jen dokud byly ješt onou pregnantní a snadno smazatelnou látkou na papíe lehce zachyceny, zdálo se mi, že ješt souvisí s mou duší, a že tento dvrný svazek není vydán na pospas profánním cizím pohledm. Nemluvím o tch malichernostech snad proto, jakobych jim samolib pikládal njaký význam lite-

—

mén

rární;

myslím

jen, že

mohou ponkud

zajímati se stasi své první ale pochybuju velice, že bych se jimi chtl pochlubiti. Pes to vím urit, že pocioval

noviska psychologického. Nezachoval jsem

pokusy;

nkomu

;

277

jsem pi skládání

iDzkoš nevýslovnou, opojení a nyní stízlivjší myslí už ani pedstaviti neumím, a z nhož asi nic nebo jen praslabouký odlesk dostal se tehdáž na papír. Živ vzpomínám na jedno slunné dopoledne, strávené v semináském letním refektái. Bylo to tuším na jae, v dob, kdy jsme ješt jídali v menším refektái zimním; proto byla ona ohromná, dlouhá a vysoká prostora prázdna. Strmla tu jen v pedu kolosální kamna z doby jesuitské, kdy se té jídelny i v zim užívalo, plná podivných ozdob, podobná indické pagod, okrášlené zvení spoustou výklenk a íigur; pední i zadní prelí sálu zaujímaly obrovské staré malby, pedstavující biblické hostiny, a s podélných stn shlížely staré podobizny pražských arcibiskup. Tam dával jsem mladikou Musou si nejradji dostaveníka se svou byli jsme úpln sami a bezpeni v té ohromné, prázdné síni, kde dívaly se na nás jen ty památky dávno zašlých dob, a jen diskrétní ozvna provázela mé kroky, voln tkající po kamenných deskách podlahy, na nž onoho sváteního dopoledne padaly zlaté prouhy teplého již slunce adou širokých a pevysokých oken s hlubokými výklenky, jež osvtlovaly refektá s jedné podélné strany a vedly na zastrený jeden dvr Klementina. Pro vtší ješté bezpenost uchýlil jsem se do nejzadnjšího okenního výklenku a tam s tužkou v jedné, s papírem v druhé ruce zabral jsem se do básnické tvorby. Brzy naplnily se roznícené skrán onou vlnivou mlhou nerozlišených ješt, neuritých a polouritých pedstav, která tvoí snad u každého básníka nejrozkošnjší ást jeho tvoení. Posléz vyhranil se ponkud z toho chaosu pruh jasné, prhledné vody, obklopený s obou stran pekrásnými kvty, jichž líbezné tvary a nadšení,

které

jich

si

dv

278

barvy obrážely se míhanými, polozetelnými stíny v té vodní hladin Vše to bylo tak svží, tak divukrásné a prodchnuté tím zvláštním arovným svtlem, v nmž objevují se nám krajiny pouze ve snu nebo v takovém poetickém polosnní, že marn snažil jsem se zachytiti na papír vrný odlesk tch pvab. Napsal jsem první ádek a s nevolí hned jej peškrtl znova jsem se zahloubal do své opojné pedstavy, spatoval ji zetelslovní nji, s novými ješt krásami a hledal pro výraz nový ádek objevil se na papíe, za ním zvolna druhý, tetí však již petrhl jsem tu nkteré slovo, nové, petrhal tato zase, a onde jiné, napsal nad konen zmizely opt všechny ti ádky pod hustým mežovím rozezlených škrt. Tak jsem snil, pemýšlel, po drahné dob vždy trochu psal a zase petrhával, až mne konen zvonec, volající k obdu, uvdomil, že jsem celé dlouhé dopoledne problouznil bez jiného výtžku krom nkolika peškrtaných, nepotebných na papíe a vybledlého jich obrazu v hlav, k nmuž jsem se od té doby nevrátil. Ale co nezapomenutelné rozkoše jsem pocítil v tom planém snní, vi;

n

—

—

n

,

.

ádk

dím

z trvalosti

mináském

upomínky na

to jarní

dopoledne v

se-

refektái.

Tu rozkoš snní má snad každý, anebo alespo vtšina z tch, kdo píšou umlci jsou však pouze ti, ;

vyhraniti urit ohranividiny a penésti je na papír alespo s velkou ástí toho kouzla, které mly v jejich pedstav. Takovým umlcem jsem ovšem nebyl, ale v našem kcnviktském tajném asopise uinily mé prvotiny dosti snad mohu to veliké furore a po ase tšil jsem se nyní íci bez marné chlouby zvunému básnickému jménu mezi odbratelstvem »Zory«, které za svj krejcar

kdož umjí

z té vlnivé

mlhy

ené

—

—

211

msíního pedplatného

inilo dosti písné esthetické požadavky. Snad pronikla tato moje sláva i za zdi semináe, a tou cestou dostal jsem se asi do styku s onou

nadšenou mladou družinou.

Avšak

je-li

tato

domnnka

správná,

ztratil

mj

básnický nimbus pi prchodu onmi tlustými zdmi valnou ást své záe. Pamatuji se, že na mne s poátku pohlíželi jaksi protektorsky a shovívav. Byli již vyškoleni ve všech ádech tajného spolkaení, já teprve ostýchavým novákem; vtšina jich navštvovala staromstské gymnasium, které požívalo mezi vlasteneckou mládeží povsti nejslavnjší, a mla již proto právo nkteí shlížeti trochu s patra na žáka otc piarist mli jména, pi jichž zvuku rychleji bilo srdce každého uvdomlého echa; vždy byl tu syn pvce »Rže stolisté« a syn proslulého dramatika Klicpery; oni všichni konen žili »ve svt «; kdežto já byl klausury semináské. Vzhledem k poslední okolnosti zvolil jsem si pi vstoupení do spolku jméno » Nevolný*. Ze spolkových jmen ostatních len, kterých jsme tuším hlavn jen ve spolkovém asopise užívali, pipomínám si v tu chvíli jen »Budivoje«, jímž se podpisoval bodrý Zalužan, a »Rosu«, jímž se halil jeden vlastenecký mladík židovský. Vbec nechci psáti celou historii > Ruchu «, jak se náš spolek nazýval; nemám k tomu dosti spolehlivou pam, Snad a spolkový archiv ví je-li ješt na svt. najde asem jiného povolaného historiografa, jenž opraví tu a tam vloudily do též omyly, které se možná mé vzpomínky. Sobecky chci vlastn psáti jen o jednom pro mne slavném spolkovém veeru. Tehdáž stásl jsem již jho konviktu a jakožto svobodný akademický oban, za;

vznm

bh

—

—

'JBO

zmnil jsem své dívjší spolkové jméno »Nevolný« v hrdé »Volný«. Náš »Ruch« se zatím rozmnožil leny venkovských podobných spolk, kteí pišli na studia universitní do Prahy. Scházeli jsme se v jedné zadní, uzavené místnosti u » Primas*. Sama sebou nezstavila v mé pamti píznivý dojem: pošmourné stny, špinavá podlaha, hrubé hostinské stoly, zápach po špatném tabáku, pivu a plísni to byly asi hlavní souásti místnosti, v níž jsme poeticky blouznili, junácky se veselili, nadšen enili a navzájem si pedítali své básn Špinavé behy nedovedly zakaliti jasný proud našeho nadšení. Jeden bod programu býval zvlášt dležitý. Kdo ml njakou novou práci, pedítal ji hlasit celému shromáždní. Nevím, co si myslíval sklepník, když s erstvým pivem vstupoval do pološeré místnosti, kde kolem hostinských stolu v nmém naslouchání klonily se do dlaní ady vážn zadumaných mladých tváí, jichž oi sniv se chýlily ke sklenicím ped sebou, neb zalétaly v nkterý kout svtnice, odkud zazníval patheticky bouící nebo tkliv teskínající studiosus juris,

—

bu

nící

míchající své »perly« a »berly«, »sídla« a »kídla« v jeho prosaické:

hlas,

»tn«,

>vn« >-

a

erstv

naaté, pánové !« » Ješt jednu ?« »Komu pijdou ty syreky, prosím ?« Pohlíželi jsme arci s pohrdavou soustrastí na tuto ideál prostou bytost, a když jeho prosaická pítomnost stávala se rušivjší, rázn jsme ho umlovali hrozivými posunky, takže konen pestrašen chodíval po špikách, jen tázav mrkal na prázdné sklenice a hledl, aby byl zase venku. Onoho veera odhodlal jsem se tedy pedítati svou nejnovjší báse s dosti podivným názvem » Anonym «. Byla to nejdelší z mých posavadních prací a

b

281

chtl jsem jí ostatním lenm » Ruchu « dokázati, že nejsem jen k tomu dobrý, abych se obdivoval jejich plodm. Podnt k ní poskytl mi šlechtický palác, strmící naproti mým oknm ve Štpánské ulici. Bydlil jsem s dvma soudruhy v prvním pate »Primasovského« domu, a nemýlím-li se, všichni ti nebo jist dva zamilovali jsme se do jednoho okna téhož paláce. Pravím s rozmyslem do okna, nebo mladiká baroneska, která se v objevovala, byla pro nás spíše jen vzácnou pízdobou toho okna, nežli skuteným nedostižným cílem milostných tužeb. Ale pro naši vzntlivou mysl bylo tak píjemno dívati se tam v to kišá:

nm

lov

jasné okno, sníti o nádhee šlechtické komnaty kochati se pedstavou odvážné, romantické lásky k útlé, aristokratické postav, která se tam asem zamihla. Ve skutenosti obmezovali jsme se na pouhé pohledy; ale moje fantasie vnikla smle do samého paláce a zapedla mne v milostný pomr s nžnou šlechtinou, kterýž se stal pedmtem dotené lyrickoepické básn. Pedseda tedy ohlásil, že bude nyní bratr Volný pedítati svoji delší veršovanou práci, prosaický sklepník taktn se vytratil, shromáždní utichlo, a já zaal. Chvíli pemáhal mne ostych, ale brzy jsem zapomnl na ty etné, do dlaní sklonné hlavy, na ty pevn na mne upené zraky, na všechno kolem, a na kídlatém oi hrd jsem zaletl do vzdušných kraj fantasie Skutenosti vrátila mne teprve hluná pochvala, která se rozlehla za posledním slovem mé básn. Ano, zvítzil jsem. Byl to slavný den. Se všech stran spchali ke a podávali mi ruce, jakoby ve teprve nyní vítali sourodého duchem, dstojného lena » Ruchu*. Mladý Klicpera svým milým, srdeným a

mn

mn

282

zpsobem

potásal mi rukou, Sládek

mne

tuším objal,

ml

respekt a sám Jaromír elakovský, ped nímž jsem nejvtší, pistoupil ke mn, poklepal mi na rameno a bylo prohodil: » Poslouchej, tys vlastn chlapík.* pro mne vrcholem trii mfu. I vážený náelník našeho spolku, Engel, pochválil mne vele, akoliv jsem nedávno ped tím v kritické

To

ásti spolkového asopisu dosti oste posoudil místo jedné jeho básn, kde » blahem šíilo se srdéko i brouka nejmenšího .* Snad se mi nynjší dr. Engel, pedseda mladoeského poslaneckého klubu, za toto nediskretní odhalení jeho mladistvých poetických hích nepomstí vzájemným uveejnním mého »Anonyma«.^ by sám Byla by to raffinovaná zlomyslnost, sotva mohl upíti, že se mu tehdáž moje báse skunavzdor nkteten líbila jako ostatním a že mi .

.

a

—

rým kritickým výtkám ve spolkovém asopise nala v » Ruchu* místo velmi estné

-

zjed-

A

snad bylo to den po onom velkém veeru, ve lesku nové slávy, kdy jsem se s pekypující rozkoší v prsou mezi nadšenými soudruhy procházel po nábeží, v té uprchlé, krásné, zlaté dob, kdy srdce tak jae bilo, kdy hlavou tak opojn víily arovné sny, kdy ruce pátel byly tak teplé, vzduch ach tak vonné, tak záivý a kvty akát tak vonné že dosud po tolika letech cítím kouzelný jejich libodech.

svžím

—

!

Nevím, zdali mám býti krásnému pohlaví vden, že mi podalo první kvty uznání na mé literární dráze. Ale záí dosud a voní líbezn v mých vzpomínkách ty dva kvty mého jara.

—

28b

Byl jsem tehdáž tuším ješt na gymnasium, když chtivost slávy a zárove piznávám se skroui mrzkého zisku svedla, abych se pokusil o první vystoupení na veejnost. Napsal jsem té doby již slušný poet verš, ale ty byly uveejnny jen v asopisech, které se obcházely bez sazee i tiskae a roznášely se pod kabátem, aby je nekoníiskoval nkterý z našich mentor. A psal jsem do nich obtav bez grešle honoráe naopak musel každý spolupracovník nádavkem svj plod vlastnorun a kalligraficky do asopisu pepsati a platiti nemýlím-li se jeden krejcar msíního pedplatného na poízení papíru a vazby. Krejcar není sice pepjatá cena avšak pece bývalo upomínání dlužník stálou rubrikou naší »Zory« nebo Jitenky* již se ani na jméno nepamatuji! » Tu vypsaly Písecké » Zlaté klasy* velmi lákavou cenu a to ješt ve zlaté za nejlepší báse pro dosplejší mládež. Mluvte si, co chcete dukát má zvláštní kouzlo pro duši nejpoetitjší. Stále svítil se a blýskal pede mnou ve vzduchu, z brusu nový, krásn okrouhlý, smav záivý jako jarní slunko. Nemohl jsem odolati jeho magickému lesku. Pomyšlení, že bych se stal majetníkem dukátu, bylo pro mne tehdáž asi tolik jako sen o nalezení inkova pokladu. A tam bylo vypsáno tuším hned nkolik dukát. Podlehl jsem konen pokušení. Vnitní hlas mi sice pravil, že tím snad znesvcuji svou Musu, dosud neposkvrnnou všedním prachem, ale jiný hlas namítal, že braní cen za básn nemže býti již proto žádnou špatností, ponvadž vlastenetí redaktoi a vydavatelé takové ceny bez ostychu vypisují. Ke svdné zái zlata pidružil se však podnt stejn mocný, ne-li mocnjší:

nme šen

—

—

;

—

—

—

—

mn

—

!

284

báse jako nejlepší poctna cenou, bude to zárove prvni krok do veejnosti a jak slavný Dosud mi ani nepišla myšlenka, abych zaslal své verše do nkteré redakce; tím smlejší bylo tedy odbude-li

hodlání, ucházeti se hned o vítzství v literárním konkursu, v se zajisté súastní jména již proslulá. Avšak odvážnému štstí peje, povzbudil jsem se la-

nmž

tinským píslovím, vkládaje konen s rozechvním do obálky báse, jíž hodlal jsem se pokusiti o vci tak veliké.

Za látku básn zvolil jsem to nejkrásnjší, co tehdy mých pedstavách: štdrý den. Snažil jsem se vetkati do ní všechen kouzelný tpyt a posvátný libodech, které se družily s mými upomínkami na štdrý veer, slavený v naší rodin vždy s obzvláštní radostnou pietou, a k tomu pibásnil jsem njaký tklivý píbh, urit se již tuším o chudém, opuštném dvátku nepamatuji, ale byl to jeden z obvyklých obrázk štdroveerních, tehdáž arci tou mrou ješt nezevšednlých jako dnes. Jakožto gymnasista nesml jsem s pravým jménem na veejnost; proto podepsal jsem se rodovým záilo v

—

jménem matiným: Svatopluk Rak. Po tomto inu je v mé pamti mezera,

Bu

objímající

jsem z jakýchkoli píin dlouhou dobu. o výsledku konkursu nezvdl neb spíše asi zvdl jsem, že cena pisouzena byla jinému: pamatuji se jediné, že jsem si drahný as po tom, za pobytu na prázdninách ve svém domov, jednoho dne vylétl na nedalekého Slavtína, nevzpomínaje ani » besedu* do dost málo své básn, tpytných dukát ani » Zlatých klas «, které se mi po konkursu onom nedostaly vbec do rukou. Míhaly se mi hlavou jen výjevy besedního ruchu, který tehdáž v dob nového vlastenedosti

285

ckého vzpružení byl v plném svžím kvtu, a sliné postavy díví, jež mi jinošská fantasie vypodobovala tím vábnji, ponvadž jsem krásnou ple na stran Slavtínské dosud neznal. Konen stál jsem v pozadí ist vydrhnutého hostinského sálu, ozdobeného zelenou chvojí a ervenobílým organtinem — ó ten prostý organtin, jehož asami a záhyby jsme my mladí studenti, vlastní duše venkovských besed, leckdy málo úhledné stny vesnických taneních sál vlastnorun zastírali, jaké to bývaly slavné, rozkošné chvíle pod ním, když vyíintná prostora plnila se dívími podobami v oslujícím ple-

sovém úboru, pro nás pohádkovými vilami, a rozjaeným obecenstvem mužským, z jehož oí všude záil odlesk téhož radostného zápalu, jejž budilo všude po Cechách nové jaro národního života. V nás mladících družil se k tomu nadšení zárove opojný vzlet prvních cit milostných. Skvostné, nezapomenutelné chvíle, nech si nyní stízlivé oko s úsmvem pohlíží na tehdejší nevinnou besedovou horeku. Zvonek zaznl, výbor oznamoval nco, co jsem v okolním šumu peslechl, a za nastalého, napjatého ticha vystoupila na pódium dívka, uklonila se a pronesla: »Stdrý den. Báse od Svatopluka Raka,« Ve zatajil se dech a srdce mi prudce zabušilo. Moje báse! Kde se tu vzala ve Slavtín, na

mn

rtech této sleny!

V

prvním okamžiku pipadlo mi to

jako div a teprve pak dostavila se myšlenka, že báse patrn byla otištna ve » Zlatých klasech*. A jestliže jsem snad ped tím nezvdl o výsledku konkursu, pidružila se k tomu asi odvážná, závratná nadje, že snad mé básni dokonce pisouzena první, neb alespo

druhá cena, Svatopluk

ech;

Sebrané spisy. V.

19

286

Urité vím však, že všechno pemýšlení na chvíli zase ustoupilo žíznivé pozornosti, s jakou jsem deklamující dívce se rt lapal každé slovo tch veleznámých vt, které znvše dosud jen v duši mé, nyní tak zvláštn mi zvuely ze rt cizích, k tomu dívích, které tehdáž mému mladistvému blouznní byly sladce mystickými kvty edenských sad. Nepednášela jako njaká drastailo již, že recitovala matická umlkyn, ale správn, a snad byl bych jí odpustil i njaké zkomolení mých verš. Vždy získala mou nejvelejší sympatii tím, že vbec byla první, která mou poesii ztlumoila živým slovem etnjšímu shromáždní. Hle, ta neznámá dívka peetla knihu » Zlatých klas*, v níž bylo dosti jiných básní, ale ze všech zalíbila se jí nejvíce báse neznámého, poprvé na veejnost vystupujícího poety, za pseudonymem ukrytého, o jehož krajanství a ny-

mn

njší pítomnosti na besed nemohla míti ani tušení. Zajisté je to duše píbuzná, mající jemné porozumní pro pravou poesii. Byl jsem jí hluboce vden a pro tento jeden den jsem se do ní celou duší zamiloval. Vymizely mi z pamti ostatní podrobnosti toho dne, vlastn té blažené noci, ale mohu íci s velikou pravd podobností, že kvapíky a valíky vesnických muzikant znly mi té noci lahodnji nežli nejmistrnjší hudba koncertní, že všechny tanenice byly pro mne rajskými zjevy a že celý píští život míhal se pede mnou v arolesku štstí a slávy. Pozdji pídil jsem se ovšem po » Zlatých klasech* a zakusil hrdého blaha, jakým se chvje srdce mladého veršovce, když pohlíží na svou první otištnou báse. Nedosáhl jsem sice první a tuším ani druhé ceny; ale útchou bylo mi, že alespo jemnocitná slavtínská krasavice uznala moji práci za nejlepší, a

— —

287

již úspchem velikým, že jsem hned svou básní prolomil ohradu, která mladistvé poety mnohdy tak nepodajn dlívá od veejnosti. Ovšem byly »Zlaté klasy« ureny jen pro dosplejší mládež a osmlené moje sny nesly se mnohem, m.nohem výše: k závratné pedstav, že bych si snad mohl proklestiti cestu i do Hálkových » které byly «, pro nás tehdáž vrcholem eského Parnassu. Dosáhl jsem toho cíle po njakém ase skuten a také s druhým tímto úspchem druží se opt zpomínka na krásnou ple tentokrát na dvojici dam, stojících v ele vzdlaného ženského svta eského.

pak bylo první

te

Kvt

vdná

—

Ostýchav zaklepal jsem jednoho dne na dvée Hálkovy. S tlukoucím srdcem naslouchal jsem krokm uvnit a když se dvée otevely, stanul jsem zmaten ped slavným básníkem a velemocným redaktorem. Jaká to byla vznešená a pedležitá osoba pro nás mladiké dobyvatele Parnassu, tehdáž, kdy asopis jím redigovaný byl takoka jediným dstojným representantem souasné eské belletrie. Není proto divu, že se mi chvla ruka, podávající mu peliv svinutý list, kterýž obsahoval první, tentokrát již pravým jménem podepsanou veršovanou práci, s níž jsem si troufal vystoupiti ped nejvybranjší eské tenástvo.

K

básni té podnítilo

mne

tehdejší povstání

kesan

na Krét, jehož výjevy si moje mladistvá obraznost obestírala vším kouzlem, jakým tehdáž vábil

mne divplný Východ. Hálek propustil mne vlídn, slíbiv, že báse brzy pete a že si mohu ten a ten den pijíti pro posudek.

288

Ó muka horené

netrplivosti, ó vlny sn, tu výsosti, tu zase strhující nás do temné propasti, v syící pnu hanby však znáte vy všichni soudruhové v povolání tu cit, která provázela náš první rozhodný krok do veejnosti. vznášející nás

do záivé

—

zm

Konen nadešel veliký ten den, kdy jsem se srdcem ješt prudeji bušícím podruhé vstoupil k Hálkovi. Bázní ped zniujícím ortelem jedva jsem si troufal k nmu vzhlédnouti. Ale on mi podal pátelsky ruku s mnohoslibným pívtivým vzezením a vyhledav

mj

stolku rukopis, upel na mne zpytav své krásné, erné, jiskrné oi: »Je to vaše práce ?« otázal

na

se.

»Vaše pvodní

práce.?*

To bylo mnohem více, nežli jsem svých nejsmlejších nadjích.

oekával ve

S plamennou rozhodností zastal jsem se ovšem svého šastného otcovství. Následující na to chválu vyslechl jsem již s hrdji hlavou, a bezmezná moje radost byla ponkud zkalena jen tím že se Hálek trochu pozastavil nad ^chocholem almy«, který se rýmoval se vcnou > stínem palmy «, a že mi uinil ješt njakou výtku, ped níž jsem vzhledem k jeho oité znalosti

povznesenou

Orientu musel mlky skloniti hlavu, ale jejíž oprávnnost jsem v hloubi duše nikterak neuznával. Vždy víte, jak tžko uzná mladý básník njakou kivou linii na drahém dítku svého nadšení.

A

ten den, kdy jsem konen své »Kandiotky« spatil v íze z erstvé tiskaské erni, která však pro mne jen zvyšovala jejich pvaby, kdy putovaly z mé chvjící se ruky do rukou neznámého tenáe u vedlejšího stolku kavárny! Zajisté netušil, jak dychtiv

289

mé

sledovaly

zraky jeho ruku, pebírající se v aso-

mé básn, jak lan se vpído všech rys jeho tváe. Nechtl jsem ani svým oím uviti, když jsem vidl, že tvá ta zstala zcela lhostejná a že ruka v píštím okamžiku nedbale obrátila list Barbar Neetl mou báse Snad se k ní vrátí?... Nevrátil se; po chvilce odložil asopis a zadíval se bezmyšlenkovit oknem na ulici Nízká duše! Pro bere vbec krásnou literaturu do nehodné ruky, která je patrn uvyklá jen tržní zpráv a jídelnímu lístku.?'

pise, a

když

se zastavila u

jely

.

.

.

.

!

.

.

.

Snad by bylo

podrobn

ostatní

.

.

vdnou mé

látkou pro humoristu, líiti konání, myšlenky a pocity toho úel však staí, že jsem ten den

mj

velikého dne pro a ješt nkolik jak opojen tkal neklidn po kavárnách a po ulicích, vyhledávaje pátely a jimi vyhledáván, pijímaje jejich blahopání a ta závist v leckterém oku, bera stokráte opt do ruky asopis s mou básní, abych se znovu a znovu pokochal oitým zjištním, že je v skuten otištna a jak v tom typografickém rouše vypadá, buduje tisíceré skvlé zámky vtrné, zkrátka popíjeje plnými doušky z šumného po;

nm

pkn

háru mladé slávy,

mn

A jednoho toho dne pišel ke s velikou novinou pítel, kterýž byl domácím uitelem v rodin paní Sofie Podlipské. Pinášel mi od proslulé spisovatelky pozvání k literárnímu pátelskému dýchánku, jaké v byt svém poádala. Byla pro mne est neobyejná, že hned po mé první uveejnné krátké básni dostalo se mi pozvání takového; ale zárove bylo teba celé ohnivé výmluvnosti mého pítele, nežli pemohl ostych ped salonem vbec a takovým znameni-

mj

290

tým

literárním salonem zvlášt. Eskortován jím a bedliv stežen, abych mu snad v poslední chvíli ješt neupláchl, vstoupil jsem stísnn do bytu paní Podlipské; ale znaný díl té tíže sala se mne její dobrotivá, milá tvá a prostosrdený zpsob, jakým jsem byl od ní uvítán; ovšem nemálo mi zase rozpak pibylo, když jsem byl pedstaven kroužku známých již spisovatel a zejména paní Svtlé, slavné Karolín Svtlé, jejíž spisy na mne uinily tak mohutný dojem a která tu

pede mou

stála,

paní statná,

rázovitých

ušlechtilých

rys, s rumnou tváí a ohnivým, duchaplným okem, v plném rozkvtu vysplé ženské krásy. Z ostatních pamatuji se urit pouze na nejmladšího, Jaroslava Golla.

Ob

proslulé spisovatelky a také ostatní vzdávali

mým

»Kandiotkám« chválu, kterou jsem ovšem v rozpaitém uzardní skromn odmítal, ale v duchu lokal jako nebeský nektar. Pes to pocioval jsem znova, že spoleenská zábava není mým živlem, v kterémžto poznání utvrdil jsem se od té doby co nejdkladnji. K rozhovoru nepispl jsem pranicím a všechna pívtivost obou paní nebyla s to, aby zaplašila moji tíse. Zvaly mne sice vele, abych se stal pravidelným navštvovatelem jejich literárních besed, ale nedostavil jsem se tam již nikdy více. O neplatí výrok, že je lovk spoleenskou bytostí.

mn

vdn

Pes to vzpomínám po mnohých letech laskavosti obou duchaplných dam, jejichž zájem pro domácí literaturu byl tak živý, že staila jedna krátká báse mladého zaáteníka, aby s

ním a povzbudily

jej

pa dráze nastoupené.

vyhledávaly seznámení

slovy nejvlídnjšími k setrvání

291

K

závrku prosím tenástvo, aby mne nekáralo jsem se pochlubil svými prvními úspchy;

z ješitnosti, že

vždy

je

daleko zlatá doba tch literárních zaátk a znavený písmák nynjší ne-

já sestárlý, vystízlivlý a

mám nic

s oním nadšeným mladým debutantem spoleného mimo pouhé jméno.

již

tém

OBSAH. Strana

Moravské obrázky:

V

Hodslavicích

Na

Dv

'

.

.

chalupy moravské

Velehradská

7

13

Radhošti

37

pou

48

Selanka

62

tyiadvacet hodin ertem

7iá

Z cesty Václava Maliny do minulosti: I. Nkolik slov ped cestou II.

III.

V

jitních mlhách života

Krásný máj mých

rodi

.•

.92

..........

Neznámé boue V. Po tyiceti letech Rzné rty cestopisné IV.

83 •

111 135 157

a

životopisné:

Pr-ichatická elegie

167

V

zái pyrop Losos mého praddeka Pan Bržek

177

Z Janova

201 237

Výlet z Janova Nkolik rt z Florencie

Ve vzduchu Z mých literárních zaátk

183

192

247 266

275

PG 5038 0^5 1899 díl 5

Cech, Svatopluk

Sebrané spisy

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY